Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Zapomenutí

Příspěvků: 30


Hraje se Dvakrát týdně  Vypravěč Able je offlineAble
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ira "Isil" je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 11:25Ira "Isil"
 Postava Ryuuzaki je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 6:10Ryuuzaki
 Postava Josh Stewart je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 15:34Josh Stewart
 
Ryuuzaki - 20. ledna 2017 18:17
zk4774.jpg

Krutá rána... Ale je čas odejít


Zklamaně svěsím hlavu zklamaně, otočím se a dám se na odchod když se znovu ozve on
* kurva já ti říkal že to nemá smysl. Když tu děvku zabiješ mužeš si ty křídla klidně vystavit a oitlapkávat je od rána do večera! co je to kurva s tebou?! nikdy si neměl problém zabíjet! to je smysl naší existence! od tojho jsou kurva zbraně!! tak ty zasranej kreténe se přestan chovat jako člověk a navíc jako dítě a zabij tu mrchu! ona ti nemůže zatím ublížit tak toho využij! zab ji!!!! * tyhle slova ale prakticky ignoruju zatímco jdu dál bez reakce na jeho pobízení
Misi jsem splnil. Zbývá počkat jestli zaplatí. Opravdu nerad bych porušoval slib ale jinak mě nepřijmou.
nadále nechávám malý neznatelný kousek temnoty skrytý ve stínu rohu a celou dobu pozoruji co dívka dělá pokud neopustila místnost. Soukromí pro mě vždy byl jen pojem bez významu a tak ani nevidím důvod proč se ostýchat sledovat jednu místnost případně poslouchat přilehlé místa a v duchu se modlím aby do soumraku se ukázalo jestli to vyšlo nebo ne.
 
Ira "Isil" - 20. ledna 2017 18:04
fhcfhbfbfnfinal_fancftasy_fangirl1920x12009074.jpg
Ne! ... Teď ne! ... A teď už nikdy!

Spokojeně si odfrknu, když se zaváže, že sem už se svými stíny nepáchne. Jeho slova o jakési spolupráci přejdu jen netečným pohledem. Spolupráce, k čemu sakra? Proč začínat teď. Konečně si vystačím i sama. A tenhle svět mi k tomu krásně napomáhá. Když mluví o mých křídlech, pyšně je ještě víc roztáhnu do stran. Ano možná dokážu být i marnotratná, ale zrovna ona jsou něco, co je hodno obdivu.

„To teda nemůžeš.“ Zavrčím. „Toho jsem si už užila dost na celý život.“ Jak jsem ráda, že mi tahle forma neumožnuje moc lpět na vzpomínkách a emocích. Zrovna tohle si vybavovat opravdu nechci. Neustoupím dozadu, ale křídla stáhnu z dosahu. Rozsápala bych ho ještě zaživa pro jistotu a pro ty trable co mi teď způsobil. Chudák Ira se z toho bude vzpamatovávat další týden. Ano zlost bude převážně to jediné, co jsem schopná cítit. Věřím, že Ira by jeho pohledu jistě podlehla, jak je milá. Se mnou to ale ani nehne jen na něj dál zírám se zlobou a výhružkou v očích.
 
Ryuuzaki - 20. ledna 2017 17:48
zk4774.jpg

Svého přání se nevzdám!


" Nech si ji... Já ji měl přijít jen motivovat. Moje práce tady je u konce " Odpovím lhostejně k osudu dívky " Nech ji ale prosím na živu dost dlouho aby stihla popudit kamarádíčka k placení dluhů.... A no.... Prostě... Křídla pro mě vždycky byly něčím úchvatným a ty tvoje sou opravdu skvost... Možná... Možná jednou by jsme mohli spolupracovat. Do tvého teroteria už vstupovat nebudu slibuju.... A... Ehm.... Můžu? " Zeptám se znovu neodbytně s psíma očima a prosebným hlasem jako když dítě prosí jestli si muže zkusit něco co by si moc přál a prstem poukážu na křídla.
 
Ira "Isil" - 20. ledna 2017 17:40
fhcfhbfbfnfinal_fancftasy_fangirl1920x12009074.jpg
MOJE!

Naprosto zdrcující rány, které kdyby padly, zlámaly by mu každou kost v těle. Ale ono nic, profrčí jeho tělem jako by tu nebyl. Vrčení snad ještě hrozivější než předtím se nese vzduchem. Rudá mlha hrozí, že zahalí mé vidění a zbaví mě příčetnosti. Jen počkej. Kousky tvých střev se budou válet v okruhu sta metrů. Olíznu si rty. A zbytek…nebude. Chřupot tvých kostí mezi mými zuby. Vychutnám si to srdce, co prozradilo tvoji přítomnost. Vysaju ty nebojácné oči, až z nich nezbyde zhola nic, vyrvu ti jeden zub po druhém a rozdám je dětem místo skleněnek, ani kapička krve navíc z tebe nezbude…. Zhluboka se nadechnu. Naprosto šíleně vražedné myšlenky na chvíli utichnou a můžu se zase soustředit na to, jak se ho zbavit.

Když ale ani při očividné výhodně neútočí, zaskočí mě to. Ta jeho reakce je tak naprosto jiná od toho, co jsem očekávala. Nikdo ještě nereagoval takhle. Nikdo „Co to s tebou kurva je?“ Zavrčím a zatnu ruce v pěst. Drápy se v té chvilce sekundy zmenšily tak aby mi neporanily kůži a když pěst zase rozevřu, mají opět onu deseticentimetrovou velikost. „Nechci žádnej boj. Chci, abys zalezl zpátky do tý prdele ze ktrerý jsi vylezl a nechal mě bejt. Najdi si vlastní kořist. Tahle je MOJE!“ S poslední větou máchnu rukou zpátky do bytu, ve kterém jsem se ještě před několika minutami nacházela. Hlas se mi chvěje těžko ovladatelnou zlostí. V důrazu na zakončení je slyšet velmi extrémní majetnickost. Jeden den na jednom místě mi stačil k tomu považovat tohle místo za své teritorium, co právě teď někdo velmi hrubě narušuje.
 
Ryuuzaki - 20. ledna 2017 17:04
zk4774.jpg
Mnou to celé však jen prošlo a užasle sleduji křídla. Vypadám jako dítě, které poprvé vidí letět letadlo. Rozevřené oči, pusa dokořán a přiblblý úžaslý výraz ve tváři a potom se vzpamatuju alespoň trochu a začnu mluvit " Myslím to vážně... " Řeknu na tvou kyselou reakci slovy jasně...
" S tebou bojovat nechci. Nejsi můj cíl a ani v úkolu nebylo nic o boji... I když normálně bych neváhal toho využít.... Můžu si je alespoň pohladit? Prosím.... Pak ti dopřeju souboj když po něm tolik toužíš ale nechci s tebou bojovat ani kdyby šlo o rozkaz. Máš křídla.... Nádherná křídla.... Nechci aby se ti ubližovalo "

* Ryuuzaki do prdele nemluv s tím! Chce tě zabít nic jiného! Vedli nás k tomu celý život! Zabij ji! Zabiij ji kurva!!!!! *


" Promiň bráško ale ty nevidíš ty křídla? Křídla jsou kurva křídla! Neodpustil bych si kdybych ji zranil.... Vždyt to rozpětí je ohromné a to spojení barev nádherné! A nenechám ani tebe s ní bojovat... Ublížil by si ji " Odpovím odmítavě ale přemáhám se. Je to poprvé v životě co jsem ho neposlechl a dál jen stojím s dlaněmi zvedlými do úrovni hlavy na znak že nechci s ní za žádnou cenu bojovat. Ona můj cíl není a ani sem neměl s nikým bojovat a i kdyby sem dostal rozkaz zabít ji tak ho odmítám splnit. Prostě s ní bojovat nebudu děj se co děj!
 
Ira "Isil" - 20. ledna 2017 16:52
fhcfhbfbfnfinal_fancftasy_fangirl1920x12009074.jpg
Fakt pitomý nadčlověk...

Dravě se ušklíbnu. Že by se teď dělali blbci a géniové v jednom balení? No pěknej klam, hrát neviňátko poté, co se chudáka Iru vystrašil málem k smrti. A Aiko taky. Zavrčím o něco hlasitěji, ruce s roztaženými drápy před sebou. Skoro až nevěřícně poslouchám to jeho žvatlání.

Má křídla? Že ano. Plášťům se taky moc líbila. A ještě víc by se jim líbila v nějaké skleněné vitrínce, nebo snad naložené v lihu? Jaké to štěstí, že nestihli vynaleznout nic, čím by se jim podařilo tu dokonalou strukturu nějak poškodit, natož pak odříznout.

Stejně jako šelmy, se nepouštím hned do souboje. Teda, ne do toho, kde nemám stoprocentní šanci, že vyhraji. Zranění nejsou moc lákavá. Proto začínám se zastrašováním. Když ani předchozí vrčení ničemu nepomohlo a ten pitomý objekt je kus přede mnou, začínám jednat. „Jistě.“ Zavrčím, z hlasu jako by odkapával jed, nebo se drtily kosti. O zlomek vteřiny později se křídla prudce rozevřou. I když ne úplně, na to je málo místa v uličce a pravé křídlo zamíří s obrovskou energií přímo na mladíka přede mnou. Ve zdi po pravici zůstane rýha, jak jí projelo mé křídlo. Poté hned následuje útok levou rukou s drápy.
 
Ryuuzaki - 20. ledna 2017 16:25
zk4774.jpg

Fakt velká křídla...


Otočím hlavou směrem ke dveřím, které se rozletěly jako by byly z papíru.
" Bráško... Co je to? " Promluvím zvědavě a nakloním hlavu na pravou stranu jako zvídavé dítě.
* Nechoď k tomu! * Ozve se hluboké zaburácení stejného hlasu jako ten, který řval. Jako ten, který sem si propůjčil. Myšlenka uvnitř natolik silná že se vydrala i mimo mou mysl na povrch. Nakonec netřeba nadále skrývat konverzaci před někým, kdo není člověk.

Varování však nedbám a pomalou chůzí přejdu k podivné postavě " Ty křídla jsou opravdu nádherná " poznamenám unešeně jako dítě. Lidé s křídly mě vždy uchvacovali. záviděl jsem jim že mohou létat a já sem si to musel kompenzovat dosti nevzhlednou temnotou která mě unesla ale nebyly to skutečná křídla. Navíc její jsou opravdu obrovská a nádherně zbarvená. Je to asi poprvé co v auře vnímám pocit. Vztek a zloba tak silná že se promítla i do aury. Tohle už je čistá touha zabít. Přesto však nedbám ani na tohle a přejdu až k dívce " Mohu? " Zeptám se zvědavě a ruku mírně pozvednu v náznaku sáhnutí na křídla.

* Bratříčku! vypadni! Vypadni do prdele! Vypadni od ní!!! *
K jeho hlasu i její auře jsem však úplně jako slepý a hluchý.
 
Ira "Isil" - 20. ledna 2017 16:10
fhcfhbfbfnfinal_fancftasy_fangirl1920x12009074.jpg
Když se může něco pokazit...

Spadne mi kámen ze srdce nad milými slovy a zadoufám, že třeba dnešní večer poprvé nepůjdu spát v té strašlivé nejistotě. No samozřejmě nikdy není nic tak, jak bych si přála. Vyděšeně se přikrčím, když uslyším ránu a výkřik. Co…co to? Aiko s očima dokořán se mi něco snaží sdělit nebo mě někam táhnout, ale stojím jak přibitá. Stíny se přestaly chovat jako stíny. Ožily vlastním životem a teď propůjčují život i něčemu hrozivému. Postava, co se objeví přede mnou je poslední kapka. Ne, ne, ne, ne, neeee. Oči děsem rozšířené, ústa otevřená dokořán. Žádný zvuk z nich ale nevychází. Nesnažím se ani odolávat, příliš se bojím, třas rozechvívá celé mé tělo. Ani se nedovedu na Aiko podívat. Neslyším už žádné hlasy, nic necítím. Poslední věc, co spatřím je jak postava začíná mizet v oblaku stínů. Pak už jen temno a černota.

Isil - Moje kořist!

No konečně. Zavrčím v hlavě, jak se deru na povrch. No tak dělej. „Grráh“ Vydere se z mého hrdla hrozivý zvuk napůl mezi vrčením a řevem divokého zvířete. Okamžitě jakmile získávám plnou kontrolu nad tělem, se proměňuji. Viděla jsem vše, co se za ten den stalo a jednám rychle. Pokud ještě zděšeně neodběhla, odstrčím poměrně „něžně“ Aiko z mého dosahu. Z těla mi vystřelí veliké množství tepla. V dalším okamžiku se rychlostí vystřelovacího nože vynoří z prstů drápy. Momentálně deset centimetrů velké, široké u prstu a postupně se zužují. Jsou uhlově černé, ale po vrchní hraně vede bílý pruh. Od základu až po špičku. Špička je neskutečně ostrá, totéž platí po celé spodní délce drápu. Podobné drápy ale o něco kratší se objeví i na nohou. Dobrá věc, že nemám na sobě boty. Z oblasti pod achilovkou šlachou vyroste také jeden.

Tričko so mám na sobě, hostí ve vteřině dvě díry na zádech. Skrze ně se vysunou černá, kožovitá křídla. Jednotlivé vzpruhy začínají u zad černé a postupně se přes šedou dostávají až do čistě bílé na koncích. Už od pohledu na nerozvinutá křídla je vidět, že budou opravdu veliká. Takto složená sahají cca 10 centimetrů nad zem a nad hlavou přesahují asi o patnáct centimetrů. Na jejich vrchním ohybu nad hlavou sedí masivní výrůstky podobné drápům, při bližším pohledu, ostré ze všech stran.

V puse se objeví nová sada zubů. Místo obyčejných lidských tu začnou převládat dlouhé špičáky. V očích se rozzáří tenké, lidským okem nepostřehnutelné rudé žilky.

Celkově se má postava najednou zná o mohutnější. Pohled vyděšeného králíčka těsně předtím, než se do něj zakousnou liščí zuby, je vystřídán krutým predátorským pohledem. Nevypadám jako někdo kdo by couvnul a rozhodně ne jako někdo kdo právě není neskutečně naštvaný.

Vím, kde se schováváš. Ušklíbnu se a vyrazím proti domovním dveřím. Běh je to rychlejší než u obyčejného člověka, ale ne zase extrémně rychlejší. Křídla stáhnu před tělo a narazím do dřeva. Jedno jak masivní. Dveře se vytrhnou z pantů a s třísknutím se rozbijí o protější stěnu chodby. Svůj příchod doprovázím hrozivým, nelidským vrčením. Oči pátrají po známkách divných stínu, nebo celých osob zasluhujících smrt.
 
Vypravěč - 20. ledna 2017 15:23
thestaralightblue19631661338.jpg
První setkání
Ryuuzaki, Ira “Isil”

Když jsi se dostal do bytu první jsi se dostal do chodby. Tam nebyl nikdo a tak jsi pokračoval dál. Moc dlouho si však hledat nemusel, jelikož jsi za chvíli svůj cíl našel. V obývacím pokoji bytu, jsi viděl dokonce dvě ženy. Nevypadalo to a však, že by si tě všimli a zas takový rozdíl to nedělalo. A tak jsi pokračoval podle plánu.

“Ani o tom nemluv. Ráda ti pomůžu,” řekne Aiko, když nakonec odsouhlasíš, že chceš zůstat. “Můžu ti ustlat tady, jestli chceš, ale kdyby jsi chtěla spát v mé posteli, tak taky stačí říct,” řekne ti Aiko. Poté vstane a zajde si pro sklenku vody.
Najednou uslyšíš jekot a třísknutí sklenky o zem. Když se podíváš co se děje, vidíš co Aiko tak vystrašilo. Stíny na stěnách bytu se začaly kroutit do těch nejdivnějších tvarů a podivné stvůry začnou běžet tam a zpět.
Aiko přiběhne k tobě. Chce tě odvést do bezpečí, když v tom od stěny začnou lézt kostlivci, kteří kolem vás vytvoří kruh. Tvoje srdce začne být ohromnou rychlostí a ty cítíš jak začne vycházet ona začne vycházet na povrch. Poté se před tebou objeví stínová postava.
Neslyšíš co říká, ale za chvíli se rozplyne a je pryč.
Isil však ví, že pryč není. Slyšíš tlukot jeho srdce za dveřmi bytu.

Když jsi se zhmotnil před dívkama zaskočilo tě překvapení. Jedna z nich, byla úplně normální, ale ta druhá…
Svým zrakem jsi kolem ní viděl rudou auru, která naznačovala, že bude něčím vyjímečná. I tak si pokračoval s plánem, řekl jsi co chtěl a poté čekal na druhé straně dveří. Očkem jsi viděl jak se ta druhá dívka začala měnit a formovat v někoho, nebo spíš v něco, úplně jiného.
 
Ryuuzaki - 20. ledna 2017 14:52
zk4774.jpg
splynu s temnotou a jako černý dým se dostanu dovnitř skrze škvíry. od dveří pokračuju postupně do jednotlivých místností. Ve strašení sem si vedl o trochu lépe než bratříček... jeho postrašení většinou končilo něčí smrtí ale skoro vždy to bylo krvavé a bez zranění cíle se to neobešlo. ( Výsledky mu však nikdy nešly upřít... ) Tentokrát žádná krev, jen postrašit a proto jsem se o to měl postarat já. Mezitím co tápám po bytě si chystám temnotu za každé okno a do každého rohu. Kamkoliv kde dopadá troška stínu. tyhle místa jsou pro mě jako další uši a oči. podobně jako moucha má členité oči i já sem tímto svůj zrak rozdělil a jednotlivé články rozmístil. Spolehlivější než kamery ale udržím to pouze v této podobě a tak je tato forma sledování značně omezená dobou trvání i časem kdy to je pro mě použitelné.

Pokud v místnosti nebyla znovu jsem se stáhl po té, co jsem prohledal každičký kout.

Pokud v místnosti ale ta ženská byla viděla jak se všude kolem po celém bytě po stěnách míchají podivné stíny
odkaz

z každého temného zákoutí následně začatli vylézat černí kostlivci ze všech stran
byla jimi obklíčena a pomalu se nepřirozenými pohyby plazili k ní
odkaz

Zastavili se tak že tvořili kruh kolem ni ve kterém měla asi 2 metry prostoru. Před ni se objevím já
odkaz

" Tvůj přítel dluží peníze! Donuť ho Yakuze zaplatit! Hned! " vykřiknu hlubokým deformovaným hlasem. Bez čekání na odpověď se vše náhle rozplyne " Pokud se tak v brzké době nestane navštívím vás zas! " tato slova stejným hlasem postupně mizela v dálce než hlas úplně zanikl. Celá tato scenérie byla doprovázena skřípavými a skučivými zvuky. z temnoty se znovu zhmotním před bytem a posledním očkem pozoruju dívku a její další reakce.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.046052932739258 sekund

na začátek stránky