Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pokus

Příspěvků: 30


Hraje se Denně  Vypravěč Qued je offlineQued
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Rimmer (H) je offline, naposledy online byla 14. ledna 2017 18:22Rimmer (H)
 Postava Nyék Sztyepilovas je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 12:17Nyék Sztyepilovas
 Postava Robin je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 19:27Robin
 Postava Řezňa je offline, naposledy online byla 20. ledna 2017 11:15Řezňa
 
Vypravěč - 20. ledna 2017 09:35
96934.jpg
Ať se nezdržujem, věci, řeči si můžete odbýt v příspěvcích, jakože před tímto.

Cesta pod kopec



Chvilku vám trvá, než najdete vhodnou cestu dolů. Vlastně celá cesta dolů je jedním dlouhým výběrem vhodných kousků cest. Není to přímo sráz, ale chvílemi je to dost prudké na to abyste vypadali, že jdete po čtyřech. Když zvládnete prvních pár desítek metrů, je to lepší, jednak se svah zmírní a pak drobné stromky nabízejí příjemnou oporu pro ruce i nohy.
Tak se dostáváte do až neskutečně krásného klidu. Stromy zde na svahu nejsou nikterak vysoké, kdyby se vám podařilo vyskočit, nad leckteré byste i viděli, ale zdá se, že jsou katastrofou dotčené jen minimálně a tak skýtají příjemný stín a filtrují ten největší hegeš ve vzduchu.
Konečně se můžete zhluboka nadechnout aniž byste zažili pálení v plicích. Teda, těch prvních pár doušků čerstvého vzduchu ještě trochu pálí, ale s každým nádechem je to lepší.

Takto se poměrně snadno proklestíte až dolů pod kopec, kde však už jsou patrnější větší a větší známky poškození. Na rovině pod kopcem pak s každým krokem ubývá krásy remízku až vidíte jasnější okraj, kde opět začíná neskutečná, pokřivená a zničená krajina.
Jste tedy pod hradem na severozápadní straně. Remízkem po nejnižší vrstevnici by se dalo pokračovat až do části jižní strany, kde je cesta do města a která, jak zjistil Řežňa je však katastrofou zcela dotčená.
Směrem na západ byly pole a pastviny protkané občasným remízkem, či nějakou tou louží alá rybník a směrem na sever byly vyklučeny lesy z bezpečnostních důvodů do vzdálenosti nějakých pár kilometrů, ale dál by měl pokračovat běžný les a porost. Nebo to, co z něj zbylo.

Ať už jste místní, či jste sem byli přivezeni na zamřížovaném voze, měli jste možnost si prohlédnou okolí, kudy vás sem přiváželi. Obecně tušíte, že toto království nebylo chudé a ale je poměrně malé, díky tomu slušně osídlené (často stačily jen dva dny chůze s člověk byl v další vesnici.)
 
Robin - 18. ledna 2017 20:26
robin585.jpg

Sutiny hradu




Doběhla jsem s ňákým prckem na kraj hradu. Všade sutiny a u nás další živáček.
Na prcka: "Díky, ňák sem se tam zapomněla a asi bych už ryla hubou v zemi, kdybys mě nepopad"

Rozhlížím se kolem. Dole to vypadá slibně. V dálce nic vidět není, všade hnus hnusatej až se mi skoro chce brečet.
Měla bych asi mrknout na věž, ale prcek už leze dolu - asi tam nic vidět nebylo - a je viděť, že se mu tam dobře nedejchalo.

Ten další muž, kterého jsme potkali na mně mluví. Soustředím se na něj a přijde mi asi i docela vtipnej.
"jo v pohodě, jsem v pohodě..alespoň jak to jde. Jmenuju se Robin a tedy s mágem sem se nikdá nepotkala a koukám, že asi to je dobře.

Vydává se za prckem a něco spolem řešej, jdu za nimi a zaslechnu část rozhovoru, kdy Řezňa shání provaz. Rozhlížím se - také by se mi mimo tyč, která není zrovna lehká, hodilo najít něco čím by se dalo případně bránit.

"Tak jo, nezdrhneme vocaď dolu? V břiše mám jak v hladomorně"


Popis:
Větší korpulentní bruneta s krásným obličejem. Vlasy rovné jak hřebíky mi lemují obličej. Občas gestem, které si neuvědomuji, zastrčím pramen vlasů za ucho. Mám plné rty a sytě zelené velké oči.
Jsem oblečena v haleně a sukni, která mi sahá do poloviny lýtek. Z kvalitního materiálu, vlastnoručně šité. Barva sukně bývala červená a halena fialová. Obojí je místy roztržené, ale stále drží na těle a s kouskem jehly a nitě bych si hravě poradila.
Boty jsem neměla, sebrali mi je při přepadení.
 
Řezňa - 18. ledna 2017 18:08
29284461b9476193b3f20cb0ec06062b1748.jpg

Sutiny hradu



Robin a Nyék



Když se zastavíme a snědouš se vydá do prohlídky věže, nepřijde mi moc důležité se mu plést pod nohy a popřípadě se handrkovat o zbytky toho co najde. Kouknu na holku co jsme přitáhli nahodím :

„Už dobrý? Vypadalas že tam chceš zvostat dyž bylo lepší zahnout kramle. Tohle se mi stalo jednou taky. Vodnes jsem to pamateční jizvou.” Prohodím s úsměvem abych jí dostal z šoku a zapoměla na chvíli co viděla.

Chvíli se rozhlížím po okolí a přemýšlím co dál.

„Sem Řezňa, slečinko. A vy byste měla vstát a měli bysme vocaď vypadnout. Tady to smrdí magií, víme. A to nevěstí nic dobrýho. U nás byl taky mág a všechno vyhodil do vzduchu. Tady jich muselo být nejvejš jednou tolik. ”

Ukážu všech deset prstů a s výrazem člověka co právě dokázal že umí spočíst cokoliv pokračuji dál.

„Tohle fakt muselo bejt hodně zlý magie a magů najednou. To já poznám, víme. Na to já mám čuch. Jenže proč by to tu ničili. Bylo to tu fajn. Lidi sem šmatlali z celý širý země a prodávali a nakupovali. No tomuhle přijdu na kloub, to vám povídám. Nu nic, kecá se s váma fajnově ale jdu se voptat tamhle chlapíka eslivá se k nám přidá, víme.”

Pak jí nabídnu ruku a pomůžu jí vstát a vydám se za snědoušem. Koukám jak se tam přehrabuje a co našel a po chvíli se ozvu.

„Heleď hnědej muži, sem ňákej Řezňa. Nejseš ty ten Hnomád? Já věděl že jsi. To já hnedle poznám. Na to já mám čuch. Všichni říkali, jooo Řezňa ten má na lidi čuch. Dyž sem byl děcko tak o vás vypravoval starej Tomsek. To bejval veterán hned z několika válek. Říkal že ste se narodili v sedle nebo tak něco a že to umíte s koňmami. To říkával a taky že umíte v sedle snad i...no spát říkával. Měli sme vedle baráku handlíře s koňmami a to byl taky Hnomád pádž byl taky tak hnědej a voči mu šli šejdrem. To já hned poznám. Na to já mám čuch. Jo a nenašel si kus provazu, potřebuju na tůhleten meč, víme.”

Skončím a dávám mu prostor na odpověď a koukám kolem sebe jestli nenajdu kus špagátu na meč.

Popis:

Mám kolem 180 cm průměrné výšky, dlouhé černé vlasy mi padaj přes ramena. Na ksichtě zanedbané několikatýdenní fousy a delší bradku. Většinou se furt tlemim jak lečo. Pleť pobledlou jako bych na slunce moc nerad lez a oči barvy koňskýho lejna. Hadry, ano hadry do slova by se dalo nazvat to co mám na sobě. Není to podle poslední bezhouse modý ale spíš pečlivě vyšperkované abych vypadal jako trhan. Ale není to účelem. Tohle supr in vzezření mi dodává luxusu tahat sebou toho víc než na první pohled vypada. Jsem takový chodící šatník se slušnou zásobou hadrů co potkal partu Nomádů a nazval
je milovníky koňů....v tom špatném slova smyslu. To jsem celý, rozcuchohadrovitý já. Jo a vypadám na něco mezi 24.5 až 25 lety.
 
Vypravěč - 18. ledna 2017 14:38
96934.jpg

Sutiny hradu - západní část



Všichni



Zatímco si obhlížíte okolí a koukáte, kdy by šlo nejlépe se spustit dolů, aniž byste museli použít lano, barbarský nomád se pustil ještě do obhlídky věže.
Kolem vás je klid a je až s podivem, že jste zatím nenarazili na žádného jiného obyvatele hradu. Když je o tom řeč, ani na jejich zbytky.

Nyék



Hbitě jsi vyšplhal na věž a rozhlédl se po okolí, moc uspokojení ti to však nepřineslo. Čím jsi výš, tím větší je vrstva polétavého prachu, který ti plní plíce a dusí tě. Navíc je to jako clona, skrz kterou vnímáš jen rozmazaný obraz vzdáleného pozadí. Podle oranžového blikání z jižní strany by se snad dalo usoudit, že ve městě planou ohně.
Co tě však více potěšilo, tak při sestupu zpět jsi uvnitř věže v sutinách zahlédl nějaké předměty.
Nakonec se z toho vyklubala pokroucená halapartna (bodec je v pořádku), lehké pěší kopí a kompletně zmučená kuš, avšak celkem pět šipek v okolí pohozených jsou v pořádku.

 
Nyék Sztyepilovas - 18. ledna 2017 13:52
avar34166.jpg


Sutiny hradu




Robin
a Řezňa





Pevně držím holku za ruku, aby se mě nevysmekla na těch kamenech je to trochu o hubu tak jsem i já rád, že v případě, že bych sebou sekl mám se čeho chytnout. Když už utíkáme přidá se k nám v běhu ještě další týpek. Taky evidentně vězeň i když se mu podařilo schrastit meč.

Běžíme přes různé podivnosti, ale nekomentuju to. Nepřemýšlím nad tím co to je, proč se to stalo, protože to je k ničemu. Jediné co chci je vypadnout od sud někam do bezpečí, do lesů, do stepy, prostě od "civilizovaných" lidí a jejich zdí.

Přiběhneme k základně věže, které tedy částečně ještě stojí. Rozhlédnu se po okolí a s usměvem na holku pustím její ruku. Ne že by mi to bylo nepříjemné, ale ted k tomu už není důvod.

Hmmm škoda.

Shlédnu na strmý kopec dolů a pak na věž. A pak za záda, že nám prozatím nic nehrozí.

"No asi to bude chtít slézt. Ale možá ještě před tím se rozhlédneme po okolí jestli teda máme trochu času."

Mrknu znova za sebe a jestli tam nevidím nic ohrožujícího vylezu po sutinách věže abych se rozhlédl do kraje a viděl kam ideálně směřovat z tohoto prokletého místa. Nějak se zapomenu i představit, nějak mi to prostě nepřijde důležité.

Ještě o okouknu v okolí jestli není něco někde zajímavého a pak se vydám dolů nejvhodnějším směrem.

Popis:
Jsem menší postavy, trochu snědší než bývá zvykem a tmavé oči jsou trochu zešikmeny, ale ne tak úplně jako u asiatu. Věk by jste mohly odhadnout tak něco okolo 23-26, ale nikdo neví. Mám černé vlasy jako uhel jež sou alespoň přední zapleteny do dvou copánků a ty jsou zdobeny zapletením stříbrných kroužků s rytinami dále mu z brady splývají dlouhé vousy zapleteny také ve dva copánky a ozdobeny podobně.
Oblečení mám vlněný zdobený nomádský kaftan a pod ním bílou vyšívanou lněnou kytlici se stojacím límečkem sepnutým stříbrnými gombíky. Dlouhý nomádský pásek s bronzovým nákončím a belty. Červené lněné kalhoty a kožené vysoké sapogy. Na pásku pověšená vlněná špičatá čepice lemovaná kožíškem z beráka.



 
Vypravěč - 18. ledna 2017 10:41
96934.jpg
Sutiny hradu

Všichni



Zatímco se exotický muž rozbíhá s dívkou pryč, někam podél vrcholu, najít lepší místo pro postup, doběhl je zezadu poměrně mladý muž s mečem v ruce. Výraz v jeho obličeji nenaznačuje nepřátelské úmysly, spíše sdílenou touhu prchat s nimi.
A tak se poněkud neorganizovaně vydáváte dál. Není to jednoduché, zdá se, že katastrofa srovnala vše v dohledu se zemí a to co neleží v prachu, jak kdyby se změnilo, pokroutilo. Některé zbytky stromů tak vypadají spíš jako tvorové z mořských hlubin.
Kolikátý kruh pekla tohle je, říkáte si.
Nakonec však zahlédnete alespoň částečný úkryt. Zdá se, že na západní straně zůstala většina spodního patro věže a za ní je prudký sráz, kde jako zázrakem zahlédnete i zeleň. Tedy přirozenou, přírodní zeleň stromů, protože mezitím jste si také stačili všimnout, že to co se stalo, nejen zničilo okolí, ale také leccos přetvořilo a tak některé trosky září duhovými barvami, jinde vidíte kaluž, která svítí jak malé slunce, kus sutin obrostlý černou plazivkou, která vyráží přímo z kamene a dokonce sem tam zahlédnete nejasný stíně něčeho, co očividně přelétne nad vámi.
V tuto chvíli, na západní straně kopce si začínáte uvědomovat, že již chvíli neslyšíte nic, než praskání ohně, šumění popela a sem tam nějakého hodně vzdáleného výkřiku. Nezdá se, že by vás někdo pronásledoval.

Nacházíte se deset kroků od základny věže, na okraji kopce, který jde směrem na západ a sever velmi prudce dolů. Zdá se, že les pod vámi je poměrně nedotčen, spíše jen ohořelý. Pokud byste se však tady chtěli spustit dolů, je to spíš na lezení, než chůzi. Z věže zbývají tři a půl obvodových stěn, zbytek schodiště a přes půlku strop (původně odpočívadlo ve vyšším podlaží).
Je to momentálně také nejvyšší objekt v okolí.
 
Řezňa - 17. ledna 2017 23:02
29284461b9476193b3f20cb0ec06062b1748.jpg

Sutiny hradu - útok nebo útěk 

Robin a Nyék



Dívám se na zjevení přede mnou a nebýt instinktů, jež mě vytáhli ze spousty mejch pojebů možno končících smrtí, jisto jistě bych se to posral jak malej kluk. Jakmile se mi zježili i chlupy na chlupech, měl jsem co dělat abych udržel svoje primitivní já a neotočit hlavou tak rychle že si to tělo ani neuvědomí...a nezlomit si vaz. Otočil jsem se směrem odkud jsem přišel, přeci jenom dostanu náskok díky těm pár metrům které jsem si prolezl, a dal každou nohu na příslušné rameno a počal utíkat.

Kurva kurva kurva, tohle je snad nějakej sen. To jsem ještě neviděl. Co se jim to kurva stalo, tohle není normální. Já vím že nenávidím mágy ale jestli udělali tohle tak už je nechci nikdy potkat. Někam musím zalízt a dožít zbytek svýho, nočními můrami narušenýho, života.


Pryč, jen pryč mi běželo hlavou. Nešlo mi o to že bych nechtěl bojovat ale bylo tam těch zrůd víc a já svojí jedinou šanci viděl v tom vzít nohy na ramena a běžet dokud nepadnu. Rozeběhl jsem se. Vím jak utíkat, vím jak ovládnout strach a sílu ze strachu přetvořit v energii pro útěk. Zakopl jsem jen párkrát. Nestihl jsem uběhnout ani pár metrů a uviděl jednu postavu jak se snaží zvednout ze země druhou postavu. S přibývajícími metry, jsem rozpoznal že je to muž a žena. Ona evidentně přibita k zemi obrazem jež se naskytl mě při přibližování se k městu, a on odhodlán utéci stejně jako já a popřípadě jí vzít s sebou.

Asi patří k sobě. Sakra, přece je tu nenechám a když nás doženou ty zrůdy, chlapík vypadá že by ještě mohl pomoct při bitce. Což slečna taky s tou tyčí vypadá kouzelně ale asi jí budeme muset nastartovat fackou. Kurva, tyhle tu hodlat nenechám, maj orgány na správným místě a to je hlavní!

Přibíhám k oběma, opětovaným pohledem a slovy : Ber jí a zdrhéééééj směrem na chlapíka co zvedá ochromenou ženu a rumpluje s ní, jsem snad dal najevo můj plán. Jestli se sama nezvedne, pomůžu mu a zdrháme co to dá. Neohlížím se, vím jak to dopadne s těmi co se ohlédnou...a doufám že moje instinkty mě ještě následujících 28.5 vteřiny, nezklamou...
 
Robin - 17. ledna 2017 22:48
robin585.jpg
Najednou vlaji za cizím člověkem, evidentně silným mužem, a možná se cítím najednou o něco bezpečněji - díky němu. Pořád slyším ten řev

"u mrtvých labutí, co to je?!!!

Běžící za ním co mi nohy stačí hlavně mě nepouštěj
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.047537088394165 sekund

na začátek stránky