Andor.cz - online Dračí doupě

Nabídka

Internetem se ženou zprávy, že se jistý režisér Anthony John Mogulari chystá natočit celovečerní film, který by měl všem vyrazit dech. Podle všeho sází hlavně na efekty, ale také na výborné herce, kteří v něm mají hrát. Většina z nich je známa, ale vyskytla se mezi nimi i jména, která zatím nikdo neslyšel.

Mladá nadaná herečka Adrianna J. West by se měla ujmout hlavní role, hlásají novinové články, které se zaměřují na život celebrit. Podle jistých zdrojů by si měla zahrát vedle nadaných herců jako Charlize Theron, která se nedávno objevila na stříbrném plátně jako zlá královna nebo po boku Orlanda Blooma, který je všude známý jako sličný elfský lučištník Legolas.

Mladá herečka se přestěhovala do Londýna, kde se stala půvabnou fotomodelkou a následně se ujala pár malých rolí.

Kromě článku v novinách kolovaly různé zvěsti na Internetu o ostatních účastnících ve filmu, ale vás to nemuselo příliš zajímat, protože ať jste byli kdekoli a dělali cokoli, náhle zazvonil telefon, kde se ozval váš manažer říkající vám: „Mám pro tebe nabídku!“ Vyslechnete si jeho proslov a samozřejmě vás zaujme onen film, ale dřív, než vezmete roli, musíte se přesvědčit, že jde o kvalitní scénář a jediný způsob, jak se dozvědět víc, je vydat se na cestu rovnou do Londýna, kde má Mogulari své hlavní stanoviště. Někteří z vás jsou dávno v Londýně, ale někteří z vás můžou být stovky mil daleko. Poštou vám taky došla ukázka scénáře a role, kterou byste případně mohli hrát (viz HP).

***

Je brzo ráno a vy jste právě dorazili do Londýna nebo právě vstupujete do obrovské prosklené budovy společnosti H.F.M., která je sice mladá, ale už vydala několik velmi kvalitní filmů. Tato společnost spolu s dalšími sponzory bude financovat kompletně celý film a samozřejmě i vás.

Na recepci vás přivítá mladá recepční a následně vás uvede do obrovské haly, kde se postupně všichni scházíte. Na stole u okna je pro vás připraven raut, kde je k výběru spoustu druhů pokrmů, vín a nealkoholických nápojů. Není zde žádný obrovský stůl, kolem kterého byste si museli sedat. Místo tvrdých židlí se můžete usadit do měkkých rudých křesel či na sedačku, které obklopují menší kulaté stolky, na nichž svítí malé blikotající lampičky ve tvaru kapek. Během cesty jste měli možnost se něco dozvědět o své postavě ve filmu. Celkem dobře jste si mohli udělat představu, koho přesně budete hrát a zda se na tu hodíte či cítíte.

Bavíte se mezi sebou, někteří z vás se dávno znají, někteří ne a panuje zde velmi přátelská nálada. Kromě vás jsou zde i další herci, kteří mají také vystoupit ve filmu. Možná vám přijde trochu divné, proč se scházíte v tak honosném počtu, ale bůhví, co režiséra opět napadlo. Často se o něm psalo jako o člověku, který rád překvapí. Dokonce jednou pozval jednoho herce, a ten jej musel hledat v zarostlém lese.

Nyní musíte jen čekat, než se dozvíte něco víc. Seznamte se s ostatními, započněte nějaký rozhovor, bavte se. Máte tu vše a i pěkné servírky, které vám splní nejtajnější přání vašich chuťových buněk.

Vidím to na pěknou roli

Emma mě někdy zabije. Nemyslím, že mě zabije za to, co jsem udělal, ale to, co dělá ona. Když máme chvíli spolu, což je velmi málo, hned mě tahá ven na ty její mega-nákupy. Ono je to pěkné a rád se podívám do obchodů, ale nikdy to nejde, aniž by nás nesledoval nějaký proklatý fotograf. Říkal jsem jí to, ale nedala si říct. Stejně jí mám rád. Zbožňuju ji. Začali jsme se takhle kamarádit, až jsme každý vystudovali nějakou školu s vyšším vzděláním. Před tím to bylo, jak to říct, divné. Naši se rozvedli, kdy jsme byli ještě malí, a mě si vzala mamka. Emma šla za otcem. Neodpustil jsem jí to do dneška, ale minulost je minulostí. V sedmnácti jsem se přestěhoval k taťkovi a s Emmou jsme byli zase spolu.

„Tome… TOME!!“ Emma byla jako vždy neodbytná. Zkoušela si nějaké letní šaty, i když tady v Londýně lilo jak z konve. Má být pěkně, říkali, teploty vylezou nad dvacet pět stupňů, říkali. Nevěř zpravodajům počasí. Nikdy nemluví pravdu. Nejspíš se dívali na to, jak je někde jinde o takových 500 mil dál. „Tak co, jak mi jdou?“ otočila se v šatech barvy medu a nařasenou sukní. „No?“

Prohlédnu si ji pečlivě, a pak se usměju. „Sluší ti to, jako vždy a jako všechno.“ To já jsem o sobě říct nemohl. I když jsem na sebe hodil snad všechno, co se našlo.

Emma protočila očima. Pak se podívala na mou tašku, ze které se ozývala tichá melodie. „Někdo volá!“ S tímto zašla zpátky do kabinky se převléknout.

Vylovil jsem mobil na dně své černé tašky a zvedl to. „Ano?“ Ach, můj manažer nebo spíš velmi dobrý kamarád, který mi najde vždycky něco, a taky mě vzal do filmu Thor, který byl pro mě totálním kopancem do výšin slávy. Kenneth Branagh jméno jeho. Místy si zajdeme na kávu nebo na pivo.

„Mám pro tebe nabídku,“ jeho slova mě ihned zaujala. Pokud má nabídku, tak vždycky tu správnou.

„No, mluv dál,“ popoženu jej. Kdyby mohl, tak klidně za sebe postaví bubeníky, ať dělají napínavou chvíli.

„Říká ti něco jméno Mogulari?“ vybafne na mě to jméno, které mi je jenom matně povědomé.

„Možná…“

„Přijď ke mně po třetí, okey? Mám tu pro tebe scénař, teda jenom ukázku, ale i tak si počteš. Jak se ti líbí hrát zase zápornou postavu s trochu narušenou povahou?“

Kdybych mohl, tak se na něj zašklebím. „A nehraju je furt?“ povytáhnu obočí. „Dojedu,“ nakonec řeknu a s rozloučením to položím.

Za Kennethem jsem dojel o půl hodiny později, ale nijak to neřešil. Naštěstí. Ukázal mi to málo, co si uvolil Mogulari, to jméno zní divně, mi poslat a chvíli jsem si četl. Přišlo mi to zajímavé, jen jsem se bál, aby to nebylo kýčovité, jak jiné filmy. I když tohle mělo jistý nádech mého nadání být cvok. „A jinak?“ podívám se na Kennetha, který si mě celou dobu prohlížel.

„Pokud se ti to zamlouvá, tak se vydej do společnosti H.F.M. To je ta nová budova, co tu asi před rokem postavili. Před tím měli sídlo někde jinde.“

„Ok, jdu tam,“ nakonec jsem se rozhodl a postavil se. Venku stále lilo, takže jsem si zapnul svou koženou bundu, scénář hodil do tašky. „Až zase budeš něco mít, zase dej vědět,“ mrknu a vyjdu ven do deště. Jako obrana mi pomohl deštník. Měl jsem vlastního řidiče, který mě odvezl rovnou před vysouvací dveře společnosti. Kupodivu během toho přestalo pršet a vysvitlo i slunce.

Uvnitř mě recepční dovedla do místnosti, kde už bylo pár lidí, ale ty jsem vůbec neznal. Netušil jsem, kdo všechno přijde nebo kolik nás tu bude. Usadil jsem se tedy v pohodlném křesle a znovu se začetl do, možná, své role.

***

Prima posezení, prima kolegové a prima známé tváře

Netrvalo dlouho a postupně se začali scházet ostatní, aneb ti, které jsem znal buď od vidění, nebo jsem s nimi hrál v nějakém filmu či se setkal na nějakém večírku pro celebrity. Jako první vejde Jeremy, který si mě ani nevšimne. Kouknu pro jistotu kolem sebe, jestli moc nesplývám s prostředím. Podle jeho chůze a neustále se zavírajících víček je dost znavený. Postavím se ve stejnou chvíli, kdy vchází Megan. Jí prostě nejde přehlédnout a na chvíli plně zapomenu na to, co jsem chtěl.

Nejdřív se staví u Jeremyho, který jí je nejblíže a taky vypadá, že jí je naprosto okouzlen, ale díky ní si všimne i mě. Pak dojde kráska ke mně a jen zlehka se dotknu její paže při našem představování. „Já jsem Tom,“ usměju se vřele a její vůně mě naprosto zasáhne. Hmm, to nebude levná značka a proč by taky byla. „Tom Hiddleston,“ dořeknu celé jméno.

„Nazdar, Jeremy,“ následně stočím pohled na velmi dobře známého, se kterým jsme při natáčení Avengers balili Scarlett. Nechala nám to pěkně sežrat. „Jak žiješ prosím tě? Jako by se po tobě slehla zem nebo jsem úplně zanevřel nad vším, co se Internetu týče?“ zasměju se.

Bavíme se nespoutaně a vtipkujeme. Další, kdo vstoupil do dveří, byla velmi sympatická blonďatá dívka, a i když se snažila tvářit statečně, poznal jsem na ní její nervozitu. „Zdravím,“ použiju neutrální pozdrav, protože si tu nechci s nikým vykat. Většinou hned všem nabízím tykání a u těch starších doufám, že se uvolí a nabídnou mi to sami. „Tom Hiddleston,“ řeknu rovnou celé jméno a věnuju jí úsměv. Jeremy se také představil. No, sice jí neznám, ale musí být dobrá, když chytla hlavní roli. „A klidně si můžeme tykat,“ s tím kouknu i na Megan. „Přece jenom jsme všichni kolegové ze stejné branže. Jeremy má se mnou už velké zkušenosti,“ zasměju se.

Uplyne něco málo přes půl hodinu a rázně si to vejde do místnosti Gerard Butler. Bavil jsem se spolu s Megan a Jeremym, který zase pronášel svoje vtípky. Aby naší obětí tady nebyla samotná Megan, což se mohlo velmi snadno stát.

Jako poslední se objeví mě moc dobře známá herečka Charlize. Počkám, až bude mít kolem sebe trochu čistý vzduch. Sedne si do rudého křesla, ale i to mě neodradí, dojdu k ní a mírně skloním hlavu. „Když mi říkali, že tu budeš... te hrát, tak jsem tomu nevěřil, ale teď tomu věřím. Mimochodem, jsem Tom a těší mě,“ nenutím ji postavit se.

 Asi za chvíli rozvěsím plakát se svým jménem nebo si hodím na sebe cedulku. Začíná mě moje jméno otravovat, ušklíbnu se své myšlence. Postupně si nějak posedáme kolem většího stolku nebo si přisuneme křesla a zakecáme se. Poslouchám, jak se Gerard ptá mladé Adrianny, jak se sem dostala a tak dále.

Dlouhá chvíle, než budeme všichni

Musel jsem se na Charlize usmát. Její tvrzení, že se jí povede ukrást film pro sebe, mě lehce pobavilo. „A možná, že také ano. Přece jenom i z méně významných postav se mohou stát významné, pokud víš, jak na režiséra,“ mrknu, při čemž zněl můj typicky britský přízvuk, ale na rozdíl od většiny Britů jsem mluvil mnohem srozumitelně a tolik jsem nepolykal slova.

Jsem rád, že většina nemá nic proti tikání a poslouchám rozhovor mezi Gerardem a Adriannou, sedaje si k jejich stolu. Vzpomínám si na sebe, jak jsem poprvé vlezl před kamerové objektivy, a chvíli jsem ani nevěděl, co mám dělat. Stál jsem tam jako dudek, než po mě režisér nezačal křičet, co dělám. Potom to šlo jak po másle. Menší role, komparzy, televizní show. Postupně se to nějak rozjíždělo, a pak jsem dostal roli v Thorovi. To byl můj film, a samozřejmě i Chrise. Tento film bude Adrianny. Sice vypadala jako malá holčička mezi strašidly, ale něco mě na ní zaujalo. Nakonec nám ukáže, jak na tom doopravdy je, a všichni se budeme divit.

„Stále jsem zvědavý, z jakého důvodu si tě režisér vybral,“ pronesu směrem k Adrianně a přátelsky se usměju. Pak se ještě podívám na Gerarda, se kterým jsme se nějak minuli. „Těší mě, Tom,“ podám si s ním ruku. Přece jenom se všemi jsem si podal ruku, tak proč jej vynechávat.

Znovu jsem se zaměřil na mladou herečku. „Takže podobná cesta sem jako já,“ musím se zasmát. „Pocházíš normálně z Británie nebo odjinud?“ nebyl jsem si jistý její angličtinou.

Potom, co mi Adrianna odpověděla, vešla do místnosti další známá herečka Gemma. Slušnost mi poručila se okamžitě postavit a opět se postavit k blízkosti Jeremyho, který s ní již spolupracoval. Nejdřív prohodila slova s ním, a pak se podívala i na mě. Její slova mě moc potěšila, což mi vykouzlilo úsměv na rtech. Musel jsem se zaposlouchat do jejího hlasu, který se nesl jako zpívaná balada. „Také mě těší,“ skloním mírně hlavu a následně lehce políbím na hřbet její ruky. „Jeremy o mě vyprávěl?“ pobaveně mrknu na svého hereckého kolegu, který je o něco nižší než já. „Moc díky, vyřídím i ostatním, co na tom spolupracovali,“ nebyl jsem sobec a rád jsem se dělil. „Jen doufám, že si režisér pospíší. Bůhví, kdo ještě všechno dojde,“ pokrčím ještě rameny a vrátím se na svoje místo u Gerarda a Adrianny. Všimnu si, že Gemmino a Gerardovo obětí nebylo příliš jisté, ale neřešil jsem to. Jestli měli mezi sebou cokoliv, nejsem žádný novinář, který by je vyzpovídal z osobních věcí.

Nástup!

Mezitím, co jste se seznamovali, bavili se a opozdilci přicházeli, vstoupila do místnosti neznámá žena s černými vlasy svázanými do drdolu, ve kterém měla zapíchnuté jehlice, a na nose jí ležely obdélníkové brýle, které jejímu půvabnému obličeji Evropanky přidávaly v rysech trochu ostrosti. Byla oděna do formálního šedého kostýmku, jenom kolem krku se jí houpaly bílé korále se zlatými ornamenty. Kabátek obkresloval její štíhlé tělo.

Na chvíli si vás přejela pohledem a následně cosi naťukala do mobilu. Chvíli tam jenom tak stála a klepala špičkou bot do koberce, než jí zavibroval mobil. Potom se hned ozvala. „Přeji dobré odpoledne. Jmenuji se Kate,“ pozdravila vás všechny a přitom si upravila brýle na nose. „Jsem ráda, že jste sem dorazili, i když o jednu méně, ale nyní to není důležité. Poprosím vás, abyste mě následovali do jiné místnosti, kde na vás čeká režisér. Připravil si tam pro vás pár věcí a přenášet to by nebylo moc rozumné,“ omluvně se usmála, následně otevřela dveře a počkala, než všichni vyšli ven. Na každého kývla a usmála se.

Kate vás vedla bludištěm budovy. Konečně jste došli ke dveřím, na kterých bylo napsáno: KINOSÁL. Ani jeden z vás nemohl tušit, proč jdete zrovna sem. To vám bude promítat filmy, které už režíroval?

Asistentka otevřela dveře a najednou jste uslyšeli… hukot moře? Dokonce sem tam zakrákal racek či jiný mořský živočich vydal velmi intenzivní kvílivý zvuk. Postupně jste vstoupili do kinosálu a cítili jste, jak se vaše boty noří do písku. Muselo jej tady být spousty, protože jste vůbec necítili tvrdou podlahu. Světla tu bylo jak za parného slunečního dne. Nejvíce vás však zaujalo místo, kde stály palmy, kolem nich „rostly“ různorodé rostliny kvetoucí jenom u moře a mezi tím vším na lehátku ležel nějaký muž, drže zrcadlovou desku na opalování. Opaloval se. Kate stála kousek vedle a snažila se zachovat klidnou tvář, ale moc jí to nešlo.

Najednou se režisér probral ze své opalovací ztuhlosti a podíval se směrem k vám. Měl na sobě červené kraťasy s bílými kytičkami, trepky a košili si vybral modrou s červenými kytičkami. Na hlavě měl slaměný klobouk a na nose muší brýle. „Zdravím vás!!“ jeho hlas zněl přátelsky, a i když vypadal jako blázen, nešlo se na něj zlobit. „Jsem Anthony John Mogulari a většinu z vás jsem musel vyrušit z dovolené, co?“ položil desku do písku a postavil se, sundávaje si klobouk a brýle. „Komu se stýská po moři, tak to je menší náhrada,“ zazubí se. „Sedněte si na lehátka a můžeme probírat náš film!“

Konverzace a konečně režisér na scéně

Konečně se něco děje

Gemma mě svými slovy naprosto dostala. Nečekal jsem, že bych mohl zapůsobit u takové herečky, jakou je ona. Cítil jsem, jak mi lehce hoří tváře, ale zda byly načervenalé, jsem nevěděl. Mohl jsem ji věnovat další úsměv a přijmout její nabídku o tykání. „Jistě, i pro mě je lepší tykání a moc děkuji, ani jsem netušil, ohromilas mě.“ Také jsem znal pár jejích filmů, při čemž Princ z Persie mě uchvátil asi nejvíce. Další takový byli Piráti na vlnách. „Velmi se těším na spolupráci s tebou,“ musím se přiznat.

Čekání mě začíná pomalu ubíjet. Slyšel jsem o režizérovi spousty historek a každá z nich končila překvapením všech herců, kteří měli v jeho filmech hrát. Tedy až na ty, kteří s ním měli už nějakou zkušenost. „Není to „nechávání čekat“ spíš pro slavné kapely a zpěváky?“ podotknu s lehkým úšklebkem, když si vzpomenu na poslední koncert, na kterém jsem byl a nebýt VIP místa, nejspíš bych se na něm ustál k smrti.

Dál se rozhovor rozproudil u naší neznámé blondýnky. Šlo na ní vidět, jak si pomalu zvyká na všechny okolo a dokonce i její jazyk se stával ostřejším, i když to myslela s humorem. Nevadilo mi to. Byl jsem zvyklý a sám jsem někdy vtipkoval na účet ostatních. Ale musím se pousmát nad tím, co Adrianna řekla. „No, stejnou určitě ne, ale hlavní je, že jsme tu všichni,“ mrknu a zavrtím nad její poznámkou hned potom. „Moje bystrá mysl ví snad všechno,“ ušklíbnu se.

Svým příchodem mě překvapil Orlando, se kterým jsme se setkali na nějaké akci. Tehdy se to týkalo jeho postavy Legolase v Pánu prstenů a i dnes ten film naprosto zbožňuju. Samotný Tolkien se lehce inspiroval severskou mytologií, při čemž jsem si vždycky vzpomněl na Středozem, kterému se na severu říkalo Midgard.

Šel jsem se přivítat se starým známým, i když ne tolik starým. Při podávání rukou jsem se na něj zazubil a zeptal se: „Tak co, jak žiješ? Nějaké novinky, které se nedostaly do bulváru?“

Během našeho rozhovoru došla do místnosti nějaká žena, která chvíli sledovala svůj mobil, a pak na nás promluvila. Kate nás odvedla ke dveřím s nápisem kinosál a chvíli jsem netušil, co je tím myšleno. Chtěl jsem něco namítnout, ale jakmile bylo otevřeno, zůstal jsem zírat jak opařený. Nechápal jsem, jak někdo může vymyslet, bez urážky, takovou blbost, která vám vyrazí dech. „Tak to mě...“ vešel jsem dovnitř a rozhlížel jsem se kolem sebe. Pod palmami na lehátku ležel chlapík, který vypadal spíš jako turista než režisér. Adrianna se hned chopila situace a s jekotem vyběhla k lehátku a hned po ní Jeremy. Musel jsem se zasmát. Přišlo mi to vtipné.

Došel jsem k volnému a hezky si to do něj zabořil. Kdybych měl klobouk tak si jej hodím na sebe, plus velké muší brýle a bylo by to dokonalé. Režisér nás tak mile uvedl, že se nedalo nevěřit, že nejsme u moře.

Práce

Isabela Reef

Než Anthony John Mogulari začal svolávat herce snad z celého světa, byla si vyzvána jako jedna z nejlepších osvětlovaček, aby ses se svým umem podílela na tvorbě nového filmu Krvavý měsíc. Nebylo proč odmítat. Dostala jsi i seznam herců, kteří by měli v tomto trháku hrát, a bylo ti jasné, že taková nabídka se neodmítá. Otevíraly se ti dveře k možnosti, že bys jednou mohla pomáhat režisérům jako Spielberg, Jackson či Cameron.

Díky tvé práci v jednom celovečerním filmu o tebe chytil zájem samotný Mogulari, který se ve filmařské branži začal sice teprve ukazovat; jeho jméno najdeš jen velmi těžko v novinových plátcích, ale s jeho jménem se už veze několik úspěšných filmů. Sám byl na jednom představení v divadle, kde jsi právě měla svou práci a líbilo se mu, s jakým pojetím si všechno vzala.

Hned druhého dne ti přišel dopis, v němž stála nabídka o práci hlavní osvětlovačky filmu Krvavý měsíc. V dopise také stálo, že vše je už zařízené. Máš připravené ubytování v pětihvězdičkovém hotelu, všechno potřebné pro tvou práci bude na místě. Teď stačilo se jenom dostat na místo (Londýn, budova společnosti H.F.M) a sejít se s režisérem nebo jeho agentkou Kate, která s ostatními herci právě stála nohama v písku v prosvětleném kinosále. Možná bys to osobně nasvítila jinak.

Sató Kamui

Jako každý jiný film potřebuje i tento svého maskéra a kostyméra, který bude oblékat slavné hvězdy do šatů a kostýmu, které se pro danou chvíli hodí, bude jim dělat krvavé šrámy a modřiny nebo je zkrášlí tak, že sami sebe nepoznají.

Zrovna jsi neměl co na práci. Za sebou jsi měl pár menších filmů jako oddechovky, takže jsi stále čekal na něco, co by tě zase hodilo do latě. Tvé přání se splnilo, když ti jednoho dne zazvonil mobil a tvá kamarádka a kolegyně Elizabeth ti do něj řekla: „Hlavně si sedni a drž se. Ptal se po tobě režisér Mogulari a chce tě jako hlavního maskéra v jeho novém filmu. Říkal, že tam bude hrát Bloom, Theron, Hiddleston, Renner, Butler, Arteton, Megan Fox a nějaká nová herečka West, ale všichni jí prý opěvují.“

Nikdy jsi nechápal, jak si může zapamatovat všechna ta jména, ale tohle odmítnout by byl hřích nejvyššího stupně.

Kromě jejího telefonátu ti den na to došel i dopis, který posílal sám režisér, kde tě informuje o místu, kde se s ním sejdeš (Londýn, společnost H.F.M), a taky, že je už vše připravené. Tvé ubytování, občerstvení apod. Nyní jediným tvým úkolem bylo se dostat do Londýna a promluvit si s režisérem nebo jeho agentkou Kate, kteří právě byli v kinosále zasypaném v písku.

Pro oba dva

Pokud přijedete pozdě, aneb nikdo už nebude v kinosále, můžete se s Kate nebo Mogularim sejít v jejich kancelářích. Kate u sebe bývá do ranních hodin, ale Mogulari se rád oddává spánku, takže kolem desáté vždy mizí domů.

***

Pojďme trochu stranou

Kamui, Isabela

Kate se na vás oba podívala a lehce se usmála. „Taky přeji dobrý den,“ krátce se zadívala Mogulariho směrem, a následně na vás kývla, abyste jí následovali. Vyvedla vás ze sálu, který za sebou zavřela a opět jste byli na chvíli ztraceni ve spleti chodeb, schodišť a výtahů. Aby to nebylo tak strašně, přemístili jste se jenom o jedno patro výš, kde měla Kate svou kancelář. Na dveřích stálo celé její jméno Kate Lizbeth Grave a pod tím hned assistant.

„Nechci nyní Tonyho rušit, tak se s vámi domluvím osobně,“ odemkla dveře svým klíčem a pustila vás dovnitř. Kancelář nebyla malá ani velká. Tak akorát. Velké okno nahrazující protější zeď bylo zataženo parapety, protože během oběda sem vždy svítilo slunce. Díky klimatizaci zde však bylo velmi příjemně i v odpoledních hodinách. Svůj psací stůl měla umístěny naproti dveřím s měkkou, pohodlnou židlí a další menší židle stály před ním. Napravo od vás byla celá zeď pokryta plakáty různých filmů, které sloužily jako tapety a u ní stály menší skříňky s prosklenými dvířky a šuplíky. Nalevo zase zeď zdobily police, na nich měla Kate umístěné různé sošky z různých koutů země.

„Posaďte se,“ vyzvala vás a sama si sedla do svého křesla a chvíli cosi hledala ve štosech papírů. Když konečně našla to, co chtěla, usmála se a ukázala vám vaše složky. „Isabela Reef,“ vysloví tvé jméno a následně: „A Sató Kamui. Je mi velkým potěšením mít vás tady. Anthony byl na jedno z vašich představení,“ podívá se na Isabelu. „A od vás si přečetl různé články v módních časopisech, a taky se ptal ostatních, kteří s vámi spolupracovali. No, ale abych byla stručná a neunudila vás tu k smrti,“ dodala omluvně. „Natáčení je rozděleno do několika částí. Něco se bude natáčet ve studiu v Hollywoodu, něco v londýnském studiu, také zavítáme na sever ke Glenmore Forest Park, a taky by se mělo natáčet v Asii i Africe. Možná zavítáme i na Nový Zéland, ale to se uvidí podle rozpočtů. Herci sami o sobě stojí dost peněz a vy také nedostanete málo,“ mrkne na vás oba. „Takže potřebuji po vás jednu věc. S natáčením by se mělo začít tak za měsíc, možná za dva, podle toho, jak se ostatní budou zaučovat. Pane Sató,“ koukne na asiata. „Po vás bych potřebovala, protože jste i kostymér, návrhy na oděvy i líčení, popřípadě účesů. Spolu s dalšími kolegy si budete moct pročíst kompletně celý scénář a začít ve spolupráci s Mogularim. I po vás, slečno Reef, chci, abyste si pročetla scénář, navrhla nejlepší osvětlení k vytvoření atmosféry, popřípadě vybrání vhodných míst, kde by se dalo natáčet. Také budete mít k dispozici několik svých kolegů,“ dokončila poslední požadavek a čekala na vaší reakci.

Na „pláži“

Herci

Tony čekal, až se všichni posadí na svá lehátka a všiml si, že došli další dva, kdo nepatřili k ostatním herců. Kate se jich ihned ujala, vyšla ven a zavřela za sebou sálové dveře. Světlo se v tu ráno proměnilo, protože se sem nepletlo světlo ze zářivek, které svítily na chodbě. Najednou se všem mohlo zdát, že za chvíli započne západ slunce.

„Ooh, opatrně, slečno,“ zvolá směrem k Megan, když spadne do písku a Orlando jí hned běží na pomoc. „Stále rád vidím gentlemany, kteří se nebojí nabídnout ruku krásným dámám a i humor je další ctností našich životů,“ mrkne na Jeremyho a Adriannu.

"Chtělo by to ještě ochutnat nějaký exotický míchaný drink a je to dokonalé."

Tato poznámka Gerarda vyvolá u Tonyho příval smíchu. „Vy jste na to kápnul! A vězte, že tu exotické drinky opravdu mám a donesou nám je nádherné slečny, jako bychom právě byli na Hawaii,“ roztáhne ruce a během chvilky dojdou mladé dívky oblečené jako hula tanečnice, nesouce tácky, na nichž stály různé exotické drinky. Jen si vybrat. „Nabídněte si,“ vyzve všechny režisér a sám si vezme své oblíbené mojito.

Po chvíli srkání konečně začne mluvit trochu k věci: „Každému z vás jsem posílal dopis s části scénáře, kde vystupovala postava, za kterou budete hrát. Ale nejsem člověk, který by řekl, že musíte za tohoto hrát na sto procent. Je tu někdo, kdo není spokojen s rolí, i když byste tu jinak nebyli, že?“ zasměje se, další usrknutí, a pokračuje: „Nebo nějaké návrhy, které by zpestřily vaši postavu?“ Vždycky se ptal na názor ostatních. Jednou mu jeden herec navrhl, aby v jednom svém filmu zabil hlavní postavu a stal se z toho trhák.

Hawai v kinosále

Nohy v písku

Seděl jsem hned vedle Jeremyho a musel jsem se zasmát, jak Andrianna podotkla, že to byla rozcvička k nezaplacení. Sice bylo už pozdní odpoledne, ale tu to bylo jak za poledne. Dobře, stále jsem se nepřiblížil k ránu. No nic, nevadí.

Mogulari je přesně takový, jakého jsem si ho představoval. Mám rád lidi, co se nebojí dělat skopičiny. Sám jsem si sundal své boty a ponožky a ponořil nohy do chladného písku a tiše zavrněl. To byla lahoda. I ty světla vyzařovala teplo, tak jsem ze sebe shodil koženou bundu, ale šedivé tričko jsem si nechal. Je lehce průsvitné, ale ne zas tak moc. Co mě ještě víc potěší, jsou hula dámy, jež roznášejí exotické nápoje. „Hm, to si nechám líbit. Nemůžu si jednu vzít domů?“ zavtipkuju a mrknu na tu, která se ke mně právě sklonila s tácem.

„Jestli chceš, klidně si sundám i to tričko,“ pronesu k Adrianně na její žádost o muže místo dam. Usměju se na ní svým typickým úsměvem, co přejde ve smích, který tak pěkně koluje na internetu, aneb moje: „Ehehehe...“

Poslouchám režiséra a jeho žádost o nějaké nápady. Na chvíli se zamyslím, ale není nic, co by se dalo na mé postavě nějak změnit. I když přijdu s lehkým návrhem. „Psal jste, že Taranisův otec Xonos není spokojen s jeho povahou, s jeho postojem k životu. Přece jenom, když vás otec celé dětství neustále sekýruje, že máte být něčím jiným, než jste, podepíše to na vás. Došel jste ke stejnému názoru, že je Taranis lehce psychicky narušený?“ usměju se a můj pohled lehce zajiskří. Opět se ve mně probudila libost v postavách, které to nemají v hlavě moc v pořádku.

„Jeremy,“ nakloním se ke svému kolegovi a příteli. „Vím, jak jsi mi záviděl tu černou, tak ti ji milerád půjčím,“ poplácám jej se smíchem na zádech.

Vyšinutý... to jsem já

Návrh Gemmy se mi vskutku líbil, a jelikož se režisér neustále usmíval, nedalo se poznat, zda jej to štve nebo těší. Možná nakonec řekne něco, co překvapí nás všechny a nikdo už nepípne. Poslouchám její proslov až do konce a na chvíli jsem se ztratil v myšlence, že bych byl osobně rád jako jejich ztracená láska, ale to by ani nešlo, protože moje postava pocházela z jiného světa a možná se během celého dějství nestřetnou.

Mé myšlenky přerušil až Orlando, který reagoval na můj návrh s vyšinutým princem. Musel jsem se zasmát. „Moje specialita,“ mrknu. „Poslední dobou mě složité role dost lákají, protože tak můžu vyjádřit i část sebe,“ ušklíbnu se. Orlando sedí po mé levici, při čemž u mé pravice zaujímá místo Jeremy.

Abych se nakonec nestal vyšinutý já sám. Přece jenom prožít zbytek života v blázinci není budoucnost, kterou jsem si přál.

Nová posila

Saraghina Anna Sindor

Pomáhala jsi tvořit fantastické scény i v malých filmech, které nevidělo příliš mnoho lidí, ale i přesto si tvé práce všiml jistý člověk, který se velmi dobře znal s režisérem Mogularim, který právě hledal do svého filmu schopné lidi, protože myslel ve velkém. Tvé skici byly přístupné ve filmových úschovnách, kde jsi své složky měla založené vedle jiných výpravčích, kteří tvořili celosvětově známé filmy. Mezi nimi i byl i příběh o kouzelnickém učňovi Harrym Potterovi nebo nedávno natočený film o válečném koni.

Zrovna jsi navrhovala další scénu pro malé divadlo na kraji Londýna, které patřilo mezi první, kde jsi ukázala svůj talent, když ti zazvonil mobil. Číslo byl neznámé, ale i přesto jsi to zvedla. Na druhé straně se ozval ženský melodický hlas. „Dobrý den, mluvím se slečnou Saraghinou Sindor? Jmenuji se Kate Lizbeth Grave a jsem asistentka režiséra Anthony Mogulariho. Nedávno mi volal, že jeho starý přítel viděl vaši práci na divadelní scéně a sám si obhlédl i vaši práci v menších filmech. Moc se mu zalíbilo, jak přejímáte slova a vkládáte je na filmové plátno. Byl by rád, kdybyste mohla s námi spolupracovat na filmu Krvavý měsíc, kde mají hrát hvězdy jako Orlando Bloom nebo Megan Fox.“

Nešlo odmítnout, a tak ses v domluvený termín dostavila do společnosti H.F.M., kde tě sekretářka přivítala a dovedla tě ke dveřím, na kterých bylo napsáno Kateino jméno. „Jste tu trochu pozdě, ale slečna Grave už přijala dva vaše budoucí kolegy,“ usmála se. Zaklepala následně na dveře, které otevřela a nechala tě vejít dovnitř.

Kate vzhlédla a v místnosti na chvíli nastalo ticho. „Ach, vy musíte být slečna Sindor,“ postavila se, obešla stůl a podala ti ruku. „Moc mě těší. Zde už sedí Isabela Reef, která se bude starat o osvětlení a Sató Kamuji, který si vezme na paškál vzhled všech herců,“ představila vás všechny a ukázala na volnou židli.

Anna, Isabela a Sató

„Omluvte mě za krátké přerušení,“ omluvila se Kate vám všem. „Slečna Sindor se bude starat o filmovou výpravu. Budete spolu velmi úzce spolupracovat. Samozřejmě s vámi taky bude neustále komunikovat režisér. Přece jenom má nějaké představy a musím vás upozornit, že je někdy těžké s ním vyjít, i když srší vtipem. Ale bere názory ostatních, o to se bát nemusíte.“

Postavila se, došla ke skříni, otevřela skleněná dvířka a vytáhla tři štosy papírů ve složkách. „Tady jsou scénáře. Hlavně nic z toho nesmí vyjít ven. Protože se Tonymu stala nemilá příležitost se ztraceným scénářem a následným zveřejněním na internetu, nemůžete složky vynášet ven z budovy. Osobně vás ještě provedu a ukážu vaše kanceláře, které máte v nižších patrech, kde je blízký přístup k bufetu a malé restauraci. Chceme také, abyste měli pohodlí,“ mrkla a došla ke dveřím. „Tak můžeme?“

Návrhy, poznámky, výtky...

Všichni herci v kinosále + Robert

Všichni promluvili, teda až na jednu. Na Charlize Theron, která vypadala, jako by snědla ropuchu. Režisér jí nevěnoval moc pozornosti, protože si jí hold nevšiml, jak byla stále tichá. Postupně si vyslechl každého herce, nad čímž se buď pousmál, nebo se hodně dlouze zamyslel. Ještě s každým bude probírat jejich herecké role, aby byl film propracovanější a mnohem reálnější.

Jako první promluvil Jeremy: "Jestli bych teda mohl něco říct ke své postavě. Myslím, že jeho historie je dobrá, jen mi přijde málo paranoidní. Je to bývalý voják, což většinou bývají tak trochu psychopaté. Něco jak bylo v tom britském polodokumentu Warriors o vojácích v Bosně. Je tam nádherně udělaná scéna, kdy už jsou zpátky z těch hrůz války doma, a jeden z nich doma seká trávník, přičemž jeho těhotná přítelkyně mu položí ruku zezadu na rameno a on se ožene a jednu pořádnou jí flákne. Samozřejmě, je to jen příklad, ale rozhodně by to bylo dost dobré oživení postavy. "Jo a taky doufám, že dostanu nějakou paruku, protože tohle je teda naprosto mimo mísu.“

Mogulari si dal ruce v kříž a během jeho proslovu přikyvoval. „Ano, kápl jste na to. Přece jenom jsem stále hledal něco, co by vaší postavě dodalo šťávu. Snad rozumíte, jak to myslím,“ zasměje se a v žabkách se brodí v písku. „Nebojte, máme lidi, který vám udělají takové číro, až vám bude líto, že jej musíte sundat.“

Adrianna neřekla žádnou námitku, ale Mogulari reagoval na její: „Ale i my ženy by jsme se jistě rády pokochaly. Ještě by to ale chtělo nějakou hudbu, když jsme u toho.“ 

„Nebojte, na Vás jsem taky myslel,“ musí se tajemně ušklíbnout.

Tom se musel jako vždy podělit o svou touhu být blázen v každém filmu:

 „Psal jste, že Taranisův otec Xonos není spokojen s jeho povahou, s jeho postojem k životu. Přece jenom, když vás otec celé dětství neustále sekýruje, že máte být něčím jiným, než jste, podepíše to na vás. Došel jste ke stejnému názoru, že je Taranis lehce psychicky narušený?“

„Ještě jste nedostali kompletní scénář a můžu vás ujistit, že tvoje postava je docela dost vyšinutá,“ na chvíli se zamyslel, než pokračoval. „V podstatě stačí, jaký jste teď,“ ušklíbl se a mávl rukou na znamení smíru.

Největší výtku a návrh zároveň měla Gemma. Mogulari jí poslouchal velmi bedlivě. Její návrh zněl:

“Já mám také pár otázek ke své postavě, snad i jedu prosbu. Chtěla bych se zeptat, kde se budou natáčet scény z pouště? Pokud si dobře pamatuji, lokace byla studia v LA a sever Anglie. Už při natáčení Prince z Persie jsme se přesvědčili, že natáčení ve studiu bylo náročné a nakonec byly potřeba exteriéry a ty jaksi na severu Anglie nenajdeme.“

„Můžu vás ujistit, že do písečných zemí zavítáme,“ rozhodil rukama. „Myslím ve velkém, a proto nechávám některé scény budovat, tedy spíš jenom označovat místa vhodná pro naše natáčení. Tady v Anglii budeme natáčet jednu polovinu filmu.“
“Pak bych chtěla požádat o změnu jména mé postavy, pokud tedy vědmu budu hrát já. Věřím, že její jméno je velice symbolické a nechci urazit žádného scénáristu, ale do toho příběhu se mi příliš nehodí. Snad vhodnější by bylo nějaké exotické, či smyšlené či fantasy jméno.
Nu a ještě snad…proč by měla pomáhat ostatním? Ohrožuje ji dění okolo? Jak moc je jisté, že dění okolo ublíží i jejím lidem...přijde mi to trochu nedomyšlené. Snad se nezlobíte. Proč by měla vládu podřídit někomu. Navíc je to tedy vědma, to by se snad dalo zakomponovat, ale stále nevidím důvod, proč by se měla hrnout do boje, když v poušti její národ nic neohrožuje. Snad kdyby to dělala kvůli lásce, tak už by to bylo pochopitelnější, než krkolomné podřizování se všem, kdo si řekne. No, snad jsem vás neurazila, je to pouze můj názor.“

Mogulari se mírně zarazil, když chtěla změnit jméno své postavy. Pak se rozesmál. „No, za pokus to stálo, ale pokud máte lepší jméno, pro svou postavu, což by vám dovolilo se více ztotožnit, pak nejsem proti.“

Gemma dále pokračovala, co by se dalo zlepšit. „A co byste řekla na ztracenou lásku? Ne mrtvou, stále žijící, jenom ne u sebe,“ usměje se. Přece jenom se taky zabýval milostnými scénami v celém filmu. „Ale zbytek prodiskutujeme v soukromí, ať se můžeme v klidu dohodnout.“

Orlando taky neřekl nic navíc a Gerard slíbil, že smrt jeho postavy nebude nikdy zapomenuta.

Jako poslední se ozvala Megan, která měla celkem dobrou připomínku. „Vyrůstali spolu a Taranis jí byl oporou. Představte si, že máte někoho, kdo je s vámi celý život a vidíte, jak o vás pečuje a najednou se objeví někdo, kdo mu pomate mysl. Opustila byste jej?“ na chvíli zmlkl, protože se cosi ozvalo za dveřmi. Snad nějaké hlasy. „Důvod jejich tak úzkého vztahu bude jeden z témat filmu. Ale i moc je jeden z důvodu, proč se Nimue drží u Taranise. Bez něj by v podstatě nebyla nic.“

„Tak to by bylo,“ ukončí rozhovory režisér. „Děkuji za vaše připomínky. Jak na vás vidím, jste zralí tak do postele. S každým ještě osobně budu probírat vaše charaktery. Nechci, abyste hráli neznámé, chci, abyste své druhé já poznali tak, jako byste to byli vy. Jakoby film měl být vaším životním příběhem. A ještě bych chtěl dodat…“ nedořekl, protože se náhle rozrazily dveře a dovnitř vešel průvod hula tanečníků, kteří se kroutili v rytmu hula hudby, která hrála v přenosném rádiu, které měl na rameni známý herec Robert Downey. Sám byl oblečen jako hula tanečník a jeho výraz značil: Ha, vy víte, kdo jsem! Adrianinno přání se vyplnilo. Mogulari vypadal, že každou chvíli chytne zástavu srdce, jak se prudce smál a popadal se za břicho.

„Robe... Roberte!!“ zavolal na něj přes ten kravál. „A ano,“ Tony utřel si stékající slzu po tváři. Došel k Robertovi, který ztlumil hudbu, i když ostatní hula tanečníci stále pokračovali v tanci, a dal mu ruku kolem ramen. „Jistě všichni znáte tohoto chlapíka, který se uvolil hrát krále Království a bude jej bránit i do posledního stébla slámy na jeho sukni.“

Poslední opozdilec

"Ano je to můj zachránce..."

Zaslechl jsem její špitnutí a na chvíli se za ní zadíval a usmál se, jak to umím jenom já. Následně všichni, včetně mě, začali říkat nějaké návrhy, jak by jejich postava nějak vynikla. Uvažoval jsem nad otázkou Megan, která mě asi nenechá spát. Proč by Nimue byla tolik upjatá na Taranise, kdyby se něco nestalo, co jí přesvědčilo, aby tomu tak bylo? Režisér řekl něco typu, že prožili spolu celé dětství, Taranis Nimue pomáhal, ale i ona měla své ambice, které chtěla uplatnit, jako každá.

„Možná bychom se o tom mohli pobavit my dva,“ nabídnu Megan, než začne rejža rozebírat ještě něco dál. „Například u hrnku teplého čaje či kávy,“ mrknu na ni. Nemůžu si pomoct, ale moc se těším na spolupráci s ní. S ostatními samozřejmě taky.

A ještě bych chtěl dodat…“

Režisér vypadá jako chytrý člověk. Do filmu nebude zasahovat jenom on, ale i my, což se mi líbilo mnohem více než přístup jiných režisérů, kteří řekli: A teď to udělej takhle, ne jinak. Hodně se mi líbila spolupráce na mé postavě Lokiho s Kennethem Branaghem. Sice mi před tím chtěl šupnout roli Thóra, ale já se sám na tu roli moc necítil, protože Thór je namakaný svalovec, který předem hodí kladivo, než by se ptal. Loki byl jiný. Jeho složitá povaha, ač se ke mně vůbec nehodila, mě natolik fascinovala, že jsem jí pitval do nejmenších detailů.

Najednou se rozrazily dveře a zazněla hudba, která nejvíce hrála na Hawaiských ostrovech a vpochodovali hula tanečníci a mezi nimi... Robert? Chvíli jsem na lehátku seděl jak opařený a následně jsem se skácel v záchvatu smíchu. No, to snad ne!! Robert byl výstřední, více méně nosil nos pěkně nahoru, ale tohle jsem od něj vážně nečekal. Koukl jsem na ostatní, jaká byla jejich reakce.

„Jistě všichni znáte tohoto chlapíka, který se uvolil hrát krále Království a bude jej bránit i do posledního stébla slámy na jeho sukni.“

Jasně že ano!! Postavím se a dojdu k Robertovi. „Nazdar,“ zasměju se. „Co to máš proboha na sobě? A co tě to napadlo?“ chytnu jeho ruku, potřesu jí a přátelsky se poplácáme po zádech. „Víš o tom, že‘s mě dostal? Nebyla to ta sázka, kterou...“ zavřel jsem oči. „Vyhrál jsi,“ ušklíbl jsem sem.

Aby bylo jasno. Když skončilo natáčení Avengers, Robert se mě snažil nějak dostat, napálit nebo mě překvapit. Jeho všechny pokusy skončily, že se mu to nepodařilo. Tak jsme se vsadili, že jestli mě dostane na úrovni tak, že nebudu mít slov, pak on vyhraje sázku. Musel to však stihnout do konce roku, a konec roku ještě nebyl, takže vyhrál. Uvažoval jsem chvíli, co byla jeho výhra, a na chvíli jsem zavřel oči. „Víš o tom, že tě v tuhle chvíli nesnáším?“ ušklíbnu se a poplácám jej po paži.

Sázka uzavřena

Co jsem si to jenom udělal. Nyní celý týden budu muset nosit Robertovo tričko a nechci vidět, co si tam nechal natisknout a neustálé klekání.  Ale sázka je sázka, takže jí musím splnit. Napálil jsem se a to pořádně. Vyčarovalo to úsměv na mých rtech.

Všiml jsem si, že režisér na chvíli zašel za palmy a vrátil se s bílým tričkem, které mi ihned podal, a já se zasmál. „Jo, chápu,“ vzal jsem jej od něj a mezitím, co se Robert zdravil s ostatními, sundal jsem si svoje tričko, takže dámy mohly být na chvíli potěšeny, že jsem se opravdu svlékl a následně si hodil na sebe to bílé. Musel jsem zadržovat smích. Na tričku byl Robert s jeho obvyklým výrazem a kytkou v ruce a hned pod tím nápis: Já jsem Robert Downey. Bože můj! Doufám, že jich má víc. Nechci chodit v jednom tričku celý týden, pomyslel jsem si pobaveně.

No, nyní mi nezývalo nic jiného než pokleknout, jak se sluší pro poddaného, který klečí před svým králem. S neustálým úsměvem na rtech, místy i uchechtnutím jsem pronesl: „Jsem jen k vašim službám, Vaše výsosti,“ zavrtěl jsem hlavou, protože jsem se začal jednoduše smát nahlas.

Nové kanceláře

Saraghina, Isabela, Sató

Kate se pousmála na Kamuiho, který byl velmi slušný a počkal na obě slečny, které nakonec také souhlasily s další prohlídkou budovy. Otevřela dveře a počkala, dokud všichni nevyšli a vedla je k výtahu, který je měl dovézt do druhého patra, kde budou trávit nejvíce času, pokud zrovna nebudou někde v terénu nebo se nebudou účastnit různých akcí pojící se s natáčením filmu.

Celou chodbou se začala nést hawaiská hudba, což následovalo hlasitým výbuchem smíchu. Herci se museli nejspíš hodně bavit. Všichni jste nastoupili do výtahu a tichá hudba nedokázala přehlušit zábavu v kinosále. Nakonec jste vystoupili. Zdi a dveře byly prosklené, takže každý měl přehled o práci toho druhého a hlavně prostory byly skvěle prosvětlené, takže nebudete mít problém s únavou. Ještě zde zůstalo pár lidí, kteří řešili nějakou zakázku, ale jinak zde bylo ticho.

Kate vás dovedla k jedněm dveřím a otevřela je. Žaluzie bouchly o průhlednou tabuli, ale to, co skrývaly, byla propojená místnost s ostatními skrz další skleněné dveře, ale hlavně tu bylo plno psacích stolů, bílé tabule na fixy, nástěnky, jež mizely pod mnoha papíry s poznámkami. Ve skříních se schovávaly různé pomůcky od obyčejných tužek po akrylové barvy, pravítka a jiné. Na každém stole stál monitor, který byl připojen k počítačovým skříním.

„Tohle je místo, kde se rozvíjí celý příběh filmu,“ usmála se na vás Kate. „Návrháři navrhují oděvy či líčení, díky výkonným počítačům můžeme zde tvořit různé návrhy vizualizace nebo jen obyčejnou tužkou navrhovat prostory pro natáčení,“ ukázala k další místnosti. „Je to tu trochu otevřené, protože jsme si řekli, že je lepší udržovat kontakt se všemi. Během týdne by se to tu mělo zaplnit vašimi kolegy a Tony často přebývá v kantýně, která je za dveřmi na konci chodby. Sice tam nejde vidět, ale někteří si stěžovali, že je pohled na jídlo znervózňuje,“ zasmála se. „Vaše místa budou tady v téhle místnosti,“ prohodila rukama. „Vyberte si stůl, který vám nejvíce vyhovuje. Ve volných je zastrčen klíček v šupleti, do kterého pak vložte scénáře a než půjdete domů, zamkněte jej. Klíček si vezměte sebou samozřejmě. Jinak doma pobytu zde je neomezené. Kantýna se zavírá v deset večer a otevírá v šest ráno.“

Když Kate byla spokojena s tím, co řekla, počkala na vaše otázky, které vám následně zodpověděla a nakonec se rozloučila s tím, že můžete jít domu či do hotelu. Na hotel vám dala adresu a slíbila, že řekne sekretářce u vchodu, aby vám zavolala taxíka, když jej budete potřebovat a zaplatila i cestu.

„Nashle,“ rozloučila se s vámi a nechala vás vašemu osudu. Nastoupit jste měli už zítra ráno.

Nashle!

Herci

Tony se musel smát a nebyl sám. Přece jenom vidět místního hezounka poraženého stálo za všechny peníze světa. Robert mu pěkně vylíčil, jak se Tom naparoval a nakonec dopadl takhle. S tričkem s Robertovým nejlepším výrazem a nuceností neustálého klanění se. Co dodat. Ještě musel splnit příkaz od svého „lorda“.

Mezitím si všichni vyměňovali názory či vtípky, nabízeli si rande nebo pochod ve skotské sukni, ale i zábavě musí přijít konec. Mogulari se usmíval od ucha k uchu, ale nakonec zvedl obě ruce, jako že se vzdává a zvolal: „Nerad ruším vaše přátelskou debatu, za což jsem samozřejmě rád,“ svěsil ruce a přelétl po všech pohledem. „Během tohoto týdne se budete více sžívat se svou rolí. Přece jenom každý charakter má nějaké mouchy, jak většina z vás naznačila a věřím, že společně pošleme celý film na stříbrné plátno,“ na chvíli se odmlčel a zatímco jste všichni stáli, on si sedl zpátky do lehátka. Zda jste to udělali, nechal na vás.

„Zítra si dáme oddech. Vidím, že většina z vás je znavena po dlouhé cestě a sám jsem se vrátil včera pozdě večer a musím ještě domluvit pár věci ohledně natáčení. Přece jenom nikdy nic nedělám ukvapeně, i když se vám to tak nemusí zdát,“ ušklíbl se. Zvedl si svůj drink ze země a napil se. „No, ke konci týdne by se měl konat jistý poznávací večírek, kde jste srdečně zváni a taky se poznáte se zbytkem hereckého osazenstva, štábem a trenéry,“ na chvíli se odmlčel a cosi počítal na prstech. „Nejpozději do měsíce by se mělo začít natáčet na ostro. Pokud půjde vše podle plánu. Krom hraní se taky budete učit všemu, co byste měli umět při záběru z blízka, jinak zbytek vezmou kaskadéři, pokud si nebudete jistí, že to nedáte. S nimi se taky seznámíte. Pokud máte někoho, o kom víte, že by vzal práci kaskadéra a je na vás podobný aspoň postavou, tak mi dejte vědět.“

Počkal si na vaše poznámky, popřípadě otázka, na které vám odpověděl a nakonec se postavil a protáhl se. „To by bylo zatím vše. Běžte domů nebo do hotelu a uvidíme se opět tady pozítří. Jsem velmi potěšen, že jste sem všichni dorazili a slibuji vám, že to bude stát za to. Jestli ne, tak mě něčím praště po hlavě,“ zasměje se. „Přeji vám dobrou noc a těším se na spolupráci s vámi se všemi.“

Po rozloučení s režisérem jste se vydali domů či do hotelu, kde jste se konečně mohli natáhnout. Jak vaše cesta probíhala, to je na vás. Jestli jste ještě někoho zastavili a promluvili si s ním nebo šli rovnou. Další den jste měli volno, a tak jste se mohli vydat kamkoliv do Londýna. Jestli se s někým domluvíte a zajdete na kafe jako Tom a Megan nebo si vymyslíte jinou zábavu. Klidně můžete jít i do společnosti a nakouknout do patra, kde bude bít srdce filmu a popovídat si s členy štábu.

Děsuplné tričko

„Vstaň a přines mi mé oblečení, necítím se velmi příjemně v tomto lehkém oděvu!"

Tak namyšleného herce jsem jakživ neviděl, ale sázka byla sázka, tak jsem se sebral a zašel jsem, režisér se smiloval a ukázal mi vstup, do vedlejší místnosti, která byla součástí kinosálu. Vzal jsem odtamtud Robertovi věci a donesl jsem mu je. „Tady je máš,“ ušklíbl jsem se, ale už jsem si neklekal. Stačilo jednou, ale na něj se nedalo zlobit. Jak mluvil s ostatními, tak mě rozesmál.

Musím se ušklíbnout na Gerardovu poznámku, že by si s Robem dali duo. Ti dva byli stvořeni pro skotské sukně, pardon, kilty. Musím nad tím zavrtět hlavou. Nějak jsem si však nedovedl představit, co by v tom přesně dělali. Aspoň vezmu kameru, natočím to a hodím na youtube.

„Přeji vám dobrou noc a těším se na spolupráci s vámi se všemi.“

Musel jsem se usmát. Během jeho dlouhé proslovu jsem si pět sedl do lehátka a oddával se klidu, i když to tričko mi moc nepřidalo. „Eheh, jestli s tím mám jít na večírek, tak nejspíš vyvedu nějakou hloupost,“ ušklíbnu se a postavím se. „Ale horší to snad být už nemůže,“ ještě se pobaveně podívám na Roberta, který s věcmi zamířil dozadu.

"Tak kdy půjdeme na to kafe? Kdy na mě budeš mít čas i chuť?"

Podívám se na Megan, protože jsem se chvíli věnoval myšlence, zda nedat svoje tričko na tohle. Musím se usmát její poznámce. „Čas by se našel, a jelikož zítra máme volno, mohl bych to kafe vzít i s menší procházkou po Londýně a jde-li o chuť… na tebe nejde nemít chuť,“ mrknu a seberu si svou koženou bundu, kterou jsem si sundával. No, a teď se nějak dostat domů…

„Pokud bys chtěla znát čas, co říkáš na třetí hodinu odpolední, lze protáhnout až do večera?“

Na večeři v Londýně

"Tak zítra mě vyzvedni ve tři v mém hotelu Savoy. Jistě jako rodilý Angličan víš kde to je."

Její poznámka mi vykouzlí úsměv na tváři. „Och, jistě vím, kde to je,“ mrknu. „Kdo by nevěděl a musel bych se za sebe stydět,“ trochu popojdu a rozloučím se s ní. „Přeji dobrou noc,“ krátké polibky na obě strany tváře, lehké stisknutí ruky a sleduji, jak odchází.

Kupodivu po tom všem na mě spánek nechce nijak přijít. To bude ještě legrace, ušklíbnu se své myšlence. Praštěný režisér a do toho my ostatní, kteří máme v hlavě trochu chaos. Hlavně já!

„...Doporučí mi někdo z domácího týmu nějakou dobrou žrádelnu?"

Na chvíli jsem se zamyslel, a pak jsem si vzpomněl na jednu restauraci, kde dělal světově známý kuchař Jaime Oliver. „Co třeba Barbecoa (odkaz)?“ dodám potom, co Charlize navrhne společnou večeři. „Vaří tam opravdu skvěle a jako častý host i se svou sestrou vím, o čem mluvím,“ ušklíbnu se.

Ještě přelétnu pohledem po zbytku osazenstva, který se ještě nijak nevyjádřil. Nyní mi bylo trochu líto, že Megan rázem odešla. Mohla povečeřet s námi. Zkusím z rejži vydolovat její číslo a zavolám ji! Rozhodnu se.

„Jeremy?“ podívám se na něj a lehce se ušklíbnu. „Tobě a jenom hodinku? Ono to u tebe platí krát tři,“ zasměju se. Vytáhnu iPhone a chvíli v něm hledám číslo na svého řidiče. No, to bude zase doba, než se sem dostane. To bych doma byl rychleji, kdybych nastoupil na autobus.

V tuhle večerní hodinu (dejme, že je tak šest hodin) se většina Londýňanů vracela domů. V podstatě byly dvě takové vlny návratu. Ve čtyři a v šest. „Eh, asi se projdu,“ pokrčím nakonec rameny a jdu za režisérem optat se číslo na Megan.

Volám Megan!!

Režisér byl natolik ochotný a Meganino číslo mi opravdu dal. Teď jej jenom zadat a zavolat naši drahé herečce. Trochu mě mrzí, že odešla tak rychle a ani s námi chvíli nezůstala, i když písek v botách mě začíná lehce iritovat.

Kromě oblečení si budu měnit i boty, rozhodnu se.

„Není zač, Vaše Výsosti,“ ušklíbnu se pobaveně na Tonyho a musím zavrtět hlavou. Jeho úžasný výraz na mém novém tričku je naprosto famózní. Sice se cítím jako terč na vtípky, ale co. Sám jsem vtipný člověk a mám rád humor.

Dokonce i Gemma souhlasila s mým návrhem. „Za hoďku a půl na místě,“ souhlasím s ní. „Pokusím se sehnat naši zaběhlou ovci,“ zasměju se a vyjdu na chodbu, abych se nějak zbavil otravného písku. „Hmm, tak a jde se volat,“ vytočím Meganino číslo a čekám, dokud mi to nezvedne.

Už nevím, co říkala Charlize.

Telefon

„Ahoj Megan, to jsem já, Tom,“ představím se. „Promiň, že ti volám hned potom, cos odešla,“ omluvím se, protože by to mohlo vypadat v jejich očích všelijak. „Pak, co jsi odešla, tak padl návrh, že by se dneska jelo na jídlo do restaurace Barbecoa. Pojedeme snad všichni na takovou menší soukromou seznamovačku,“ usměju se, ač to nemohla vůbec vidět. „Co na to říkáš?“

Telefon

„Pošlu, o to se neboj,“ musím se zasmát. „Nebo můžu udělat jistou jízdu kolem hotelu, kde nyní jsi a vyzvednout tě,“ navrhnu ještě. Sice nebudu řídit, ale kdo by chtěl řídit a zároveň pít, že?

Musím na chvíli zapátrat ve vzpomínkách, jak jsme se to vlastně domlouvali. „No, za hodinu a půl tam budeme mít všichni sraz. Já osobně ještě pojedu k sobě domů a vezmu si na sebe něco, ehm, pohodlnějšího.“ Hlavně musím zakrýt něčím to Robertovo tričko! I když mám starost, že se onomu oslovení Vaše Veličenstvo nevyhnu ani tam.

Počkám na její odpověď.

Telefon

„U tebe,“ usměju se. „No, a v jakém hotelu to přesně jsi? Ještě jsem schopný dojet někam jinam,“ musím se zasmát nahlas a kouknu na svoje tričko a lehce zrudnu. „Neboj. Budu jej mít na sobě a Robert beztak využije své nadvlády nad mou osobou, že jej tam budu obskakovat,“ řeknu trochu zoufale.

Cos jiného čekal? Je to Robert Downey Jr a vždy si najde nějaký způsob, jak vyhrát sázku. Těžký to život.

Telefon

Vždyť to přece říkala, vynadám si v duchu, protože se cítím trochu trapně. „Děkuju za opětovné podání informace,“ usměju se a někdy si říkám, že bych měl raději na mobilu hologram, abychom mohli vidět, jak se ten na druhé straně tváří.

„Tebe bych obskakoval mnohem raději, než Roba,“ ušklíbnu se a podívám se, zda už se všichni nerozhodli nějak rozejít. Co tam proboha dělají? „Tak do hodiny bych měl být u tebe, pokud budou cesty prázdné.“ Tady v Londýně? Od kdy?! „Tak zatím, Megan.“

Ještě však počkám na to, co mi bude chtít říct nebo jen na její rozloučení.

Společná akce

Isabela, Kamui, Saraghina

"Bylo by možné, abych pak viděla a místa, kde se bude natáčet? Stačí jen fotky.... pro představu," zeptala se Saraghina.

Kate se usmála a přikývla. „Jistě. Vše se pomalu dává do kupy a během zítřka dojdou kompletně všechny fotky z míst, kde by se mělo natáčet. Popřípadě můžete zasáhnout, kdyby nějaké místo neodpovídalo vaším představám.“

Nakonec se s vámi Kate rozloučila a vracela se pomalu tam, kde herci měli svoji hula akcičku. Musela se ušklíbnout tomu, jak Tony uměl využít situace a naverboval do toho i Roberta, který se osobně přihlásil a dobrovolně na sebe hodil sukni.

Trojice + Robert

Postupně jste se seznamovali a Saraghina přišla se skvělým nápadem ohledně večeře, ale než stačil někdo odpovědět, vešel k vám Robert s nabídkou, která se nedala odmítnout.

„Dobrý večer, dámy a pane. Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Robert Downey Jr. a chtěl bych Vás, společně s ostatními členy hereckého štábu pozvat na seznamovací večeři do jedné restaurace, kam pojedeme za asi hodinu. Doufám, že se k nám připojíte a s dopravou si nedělejte starosti. Všechno se dá zajistit."

Nyní byla řada na vás, jak se k jeho nabídce postavíte. Pokud ji přijmete nebo ne.

Gemma (+ ti, kdo jí zaslechnou)

Kate vešla do kinosálu s tím, že si ještě o něčem pobaví s Mogularim, ale dřív ji našla Gemma a informovala jí ohledně své adresy. „Och, zatím nám nic takové nebylo oznámeno,“ lehce znejistí asistentka a na chvíli s rukou zmizí ve své kabelce. „Moc se omlouvám. Měla jsem zjistit, zda jsou adresy všech stále aktuální, ale tady máte papír a tužku...“ chvíli ještě prohledávala útroby své tašky, až konečně našla modrou propisku. „Prosím,“ usmála se na ni a počkala, než byla adresa s číslem sepsána. „Děkuji vám moc a ještě jednou se omlouvám. Nyní mě omluvte. Jdu pana režiséra zbičovat otázkami,“ zasmála se a odkráčela s jejími novými údaji.

Tom, Megan

Tom na nějakou dobu zmizel s tím, že šel volat Megan ohledně dnešní večere, která se stala v podstatě hlavní atrakcí večera. Megan nakonec souhlasila s tím, že se jí taky zúčastní a Tom se mohl vrátit mezi ostatní.

Kompletně všichni (herci i štáb)

Nakonec to byl Tom, kdo volal a objednával jeden celý stůl pro všechny. Vzal i několik míst navíc, kdyby se chtěli přidat i neherečtí členové týmu. Postupně jste se rozcházeli s tím, že se cca do hodiny a půl sejdete rovnou v restauraci (cca 7PM), kde Tom objednal stůl na své jméno Hiddleston.

Někteří z vás se sami nabídli, že by mohli někoho vzít a zároveň jej i hodit do restaurace, až budou sami připraveni. Postupně jste se rozcházeli a mířili do svých domů či hotelů, kde jste právě byli ubytování. Tam jste prodělali očisťovací kůru, hodili na sebe něco pohodlnějšího a slušivého. Pokud jste si vyměnili telefonní čísla kvůli komunikaci, to už je čistě na vás.

Nakonec jste se přece jenom nějak dostali do restaurace Barbecoa, kde vás servírka nasměrovala k zarezervovanému stolu, u kterého jste si sedli, objednali pití nebo i jídlo a čekali, než postupně všichni došli. Pokud jste už nebyli sami, mohli jste komunikovat téměř o všem.

Cesta domů, pro Megan a šup do restaurace

Všichni se nakonec začali tak nějak rozcházet a nikdo moc nereagoval na mou nabídku odvozu, a pokud ano, tak jsem to omylem dokonale zazdil. Robert opravdu odešel s tím, že naverbuje i ostatní členy týmu, což se mi taky líbilo. Pamatuju si na každý film, který jsem natočil, a u každého natáčení byla velmi příjemná atmosféra. Kromě Avengers a Thora stále rád vzpomínám na Válečného koně. První lekce na koni byly velmi, jak to říct slušně, čistě jen zaučující. Dokonce jsem si při pádu narazil ruku, ale nakonec jsem koně plně zvládl a mohl na něm jet tryskem. Ani nechtějte vědět, jak úžasný pocit to je.

Jeremy s Gemmou vyjdou jako první z naší partie. „Tak se uvidíme tam,“ zareaguju na to a mávnu na zbylé. „Charlize? Hodím tě aspoň do toho hotelu,“ mrknu na ni. Ještě se taky s otazníkem nad hlavou podívám na Gerarda. „Na tebe to platí taky.“ Nevím, kdo s čím přijel, tak pro jistotu ptám všech.

Pokud souhlasili oba dva, tak jsem je postupně svezl na hotely (nebo tam, kde bydlí) a slušně se s nimi rozloučil.

Když souhlasil jenom jeden z nich, tak jsem hodil jenom toho jednoho a následně jel k sobě domů.

Jen poznámka, že mám vlastního řidiče a já nyní neřídím.

Svůj byt jsem měl ve Westminsteru, i když jsem raději přebýval na kraji města ve svém rodinném domku, kam často jezdívala moje sestra Emma nebo mí rodiče. Ale kvůli této možnosti jsem se rozhodl bydlet o něco blíže. Mohl jsem využít i hromadnou dopravu, kdyby na to přišlo. Ehehe.

Doma jsem si hodil sprchu, vyklepal písek z bot a s dalším sebezapřením na sebe hodil Robertovo tričko. Nakonec jsem došel i k názoru, že bude lepší hodit něco na to tričko, což byla černá kožená bunda a k tomu černé džíny. Nejsem nikterak náročný.

Sešel jsem dolů, kde opět čekalo auto i s řidičem. „Tak jsem hotov,“ oznámil jsem Jackovi, který přikývl a nastartoval auto. To tu celou dobu stál nebo jezdil okolo? Říkal jsem mu, že mu zavolám. Nechal jsem to být a oznámil: „Vem to ještě k hotelu Savoy. Vyzvedneme Megan.“

Trochu nás zdržela místní doprava, ale člověk musí být na takové prekérní situace připraven. Londýn je velkoměsto a taky jako velkoměsto se chová. Přítomnost nekonečného množství aut, autobusů, trolejbusů, úzké cesty, místy až moc široké, plno semaforů, nadávající chodci přecházející přes přechod a hlavně hodně turistů!

Když konečně zastavíme před hotelem, kde je takové menší parkoviště, všimnu si Megan, jak před hotelem čeká. Vystoupím z auta a omluvně se na ní podívám. „Zdravím a, eh,“ podrbu se na hlavě, „omlouvám se za krátké zpoždění, ale cestou sem cosi staví. Čekáš dlouho?“

Restaurace

Musím se nad její poznámkou usmát. „Tak to mne velice těší.“ Nastoupím za ní do auta a pohodlně se usadím. „Ehe, stejně mám pocit, že si tu bundu muset dát dolů, protože mi bude za chvíli vedro a hlavně v přítomnosti krásné dámy jako jsi ty,“ neodpustím si další kompliment. Hold v přítomnosti tak pěkné ženy pookřeje každý muž, i když vím, jak některé nesnášejí neustále komplimenty. Jen střídmě, Tome, jen střídmě.

„Do restaurace Barbecoa,“ uvědomím si, že stále stojíme a nějak jsem Jackovi zapomněl říct, kam máme jet.

„Už jsem se lekl, že se nezmíníš,“ zasmál se řidič. „Doufám, že jste všichni připoutáni, protože vyrážíme,“ sešlápl spojku, zařadil jedničku a následně postupným přidáním plynu a pouštěním druhého pedálu se rozjel dopředu. Na automat si nikdy moc nepotrpěl.

„Doufám, že nedojedeme jako poslední,“ zasměju se. Sice nejsem pověstný pozdními příchody, ale nikdy nedojdu přesně včas. Většinou je ještě někdo po mně. „A jinak ses měla dobře?“ zeptám se, aby se neřeklo. Přece jenom se moc neznáme a nějak začínat řeč by bylo dobré.

Auto zastavilo přímo před restaurací, kde se vyjímala fotka slavného kuchaře Jamieho Olivera. „Jacku, seď!“ zastavím jej, protože by byl schopný nám oběma otevřít dveře. „Budu gentleman a otevřu ti dveře sám,“ ušklíbnu se na Megan, vystoupím, oběhnu auto a ujmu se otevírání dveří na její straně. „Prosím,“ usměju se.

Společně vejdeme dovnitř a u recepce se zeptám na rezervované místo na naše jméno. Mladý muž nás navede ke stolu, kde už sedí Charlize. „Ahoj,“ přivítám se s ní s lehkým polibkem na hřbet ruky. „Jak dlouho tady už jsi?“ odsunu židli pro Megan a sám si sednu vedle ní. Megan je mezi mnou a Charlize.

Restaurace Barbecoa

Všichni

Abychom nezůstávali po zadu, tak jste se všichni postupně scházeli ve výše zmíněné restauraci, kde vaří světoznámý kuchař Jamie Oliver. Samozřejmě, že věděl, kdo do jeho restaurace přijde a o to víc jej překvapilo, kolik slavných celebrit, které si zahrály v různých trhácích, se chystá pohostit jeho dům jídla svou návštěvou.

Dostali jste nejlepší místo, které je možné v restauraci sehnat. Někteří z vás zde už byli a ví, že i kdyby vás posadili jako obyčejné hosty, stále se budete cítit velmi dobře a pohodlně.

Při vstupu jste oznámili, že zde máte rezervaci ne jméno Hiddleston a ihned jste byli odvedení místní obsluhou a usazeni. Aniž by se vás někdo ptal, dostali jste sklenici vody a zároveň jste byli optání, co si dál dáte.

Zatím se v restauraci sešli Charlize, Tom, Megan, Jeremy a Gemma. Ostatní přijedou buď později, nebo nemusí vůbec, protože zjistí, že jim do toho něco vlezlo.

„Přeji dobrá večer,“ došla k vašemu stolu servírka a nově příchozím nabídla menu, kromě Charlize, která jídelní lístek už měla. „Dáte si něco specialního k pití?“ měla silný britský přízvuk. Slova lehce polykala a místy mluvila trochu rychle, takže jí bylo místy i špatně rozumět. Zachránil to až Tom, který řekl: „Jaká tu máte vína?“

Servírka ihned rozevřela menu, které měla ještě v ruce a ukázala Tomovi stránku. „Máme i starší ročníky, ale výběr necháváme na hostech, aby se osobně šli podívat do vinného sklípku,“ usmála se a pohlédla na všechny, jestli nemají taky nějaké přání, dokud Tom bude zahloubán do vín.

„Přineste Sauvignon Blanc, prosím,“ nakonec objedná Tom. „Skleničky pro všechny...“

Pokud jste si něco objednali, bude vám to i po chvíli doneseno a zatím jste mezi sebou mohli prohodit pár slov, co už se taky děje.

Restaurace jak ušitá na míru

Tak ještě kousek toho vyprávění, než jsme s Megan vstoupili do restaurace. Abych pravdu řekl, Robertův obličej na mém novém tričku opravdu kraloval, a i když jsem přes něj měl přehozenou bundu, stále vyčumoval ven. Pokud nás uvidí nějaký paparrazzi, nechci vidět zítřejší noviny. Tom Hiddleston chodí po městě s Robertem na triku! Co to asi znamená?!

"Tě tak rozptyluji, že zapomínáš, kam to vlastně jedeme jo?“

Musím se ušklíbnout. Je nějakého muže, kromě gayů, kteří by v její přítomnosti nepookřáli? Myslím, že ne a začínám se čím dál tím více těšit na spolupráci s tak mladou herečkou. „Pokud by to bylo oboustranné, řekl bych, že přeskočila jiskra,“ zasměju se.

"Za tu hodinu a půl co jsme se neviděli, jsem se měla dobře a trochu napilno, abych vše stihla a jak ty?"

„Navštívil jsem svůj domácí rajón, zjistil, že mám zase plný záznamník, a s pokorou se pustil do zkrášlování sebe sama,“ ušklíbnu se. Jsem tak trochu typ muže, který o sebe trochu víc pečuje, i když ne přehnaně. Trochu sčesané vlasy, barevně sedící oblečení, Roberta nyní nepočítám, trochu té vůně, abych pěkně voněl. Znám i takové typy lidí, co na žádný parfém nikdy nesáhli… no, nebudu o tom raději nic rozepisovat.

***

Charlize se zprvu zdála být velmi chladná a nepřístupná. Jakmile se však otřepala, byla velmi milá a příjemná. „Musím souhlasit s Megan. Ty šaty ti opravdu moc sluší,“ usměju se. Přece jenom my dva jsme se už seznamovali už ráno.

"Ahoj, ahoj. Tak jsme tady."

Ten hlas nejde prostě nepoznat. Otočím hlavu a zahledím se rovnou ne Jera a Gemmu. „Nazdar ve spolek,“ mrknu. „Jen se posaďte a vybírejte si ze šíleně napěchovaného meny.“ Okey, asi bych přeháněl, ale Jamie má opravdu velký výběr jídel, která jsou i do posledního rajčátka skvělá.

Chvíli jsme všichni byli zabráni do obědvávání si jídel, které by nejvíce lahodily naším jazykům. Servírka se usmála na Charlize a odpověděla: „Pokud nemáte moc velký hlad, tak bych vám doporučila lososa naloženého v kyselém nálevu s koprem a kořením,“ počkala, zda si vezme tohle nebo něco jiného z menu.

Koho to čert chtěl, aby na mě volal sluho. Musím se na Roba ušklíbnout a sklonit hlavu. „Nazdar,“ všimnu si i dalšího příchozího, který je určitě asiat a určitě není herec, protože jsem jej v kinosále neviděl. „Těší mě, Kamui. Tom a věrný sluha tady Veličenstva,“ musím se nahlas zasmát. Ono to ani jinak nejde.

Já jsem si objednal něco lehčího, aneb řecký salát s marinovaným kuřecím masem. Jsem milovník zeleniny a ovoce. Ah, ještě nesmím zapomenout na jablečný kompot!

Když nám bylo doneseno víno, Megan využila situace a hned se jala připíjet. Lehce mě to pobavilo, ale následoval jsem jejího příkladu. „A na co nejméně odřenin a modřin,“ ušklíbnu se. Víno je velmi dobré a i jeho aroma je skvělé.

„Takže,“ začnu, aby řeč nestála, i když tuším, že s Robertem a Jeremym to stát prostě nebude, „Kamui, že?“ ujistím se. „Nikdy si nejsem jist, co je u vás jméno a příjmení. Co tě přivedlo do anglicky mluvících zemí nebo ses tu narodil?“ ta moje příšerná zvědavost ohledně všeho exotického.

***

Pomalu se scházíme

Je fajn vidět, že se něčí plán na večer realizuje. Budu muset Charlize hodit nějakou poklonu. Postupně se tu všichni scházeli a s každou nově došlou tváří je to zábavnější a mnohem ukecanější. A aby nebylo. Tohle je náš večer, při kterém máme možnost se seznámit a zjistit, zda ten druhý je opravdu takový, jak se o něm povídá různě v bulváru či televizi.

"Abychom se během natáčení navzájem nepozabíjeli."

Jo, to taky, musím se zasmát, protože Jeremy je jeden z lidí, na které bych nedal při natáčení, ale i jiných akcích dopustit. U něj jsem si byl na sto procent jistý, že mezi námi řeč stát nebude, a pokud by bylo ticho, nejspíš by začal mluvit o tom, jak na zahradě sadil kytky. Jeho pozornost se však stočila na Charlie, tak jsem jej u toho nechal.

Kamui byl tak hodný, že mi odpověděl na moji otázku. Možná jsem byl opravdu trochu, jak to říct, rýpavý nebo strkal nos tam, kam jsem neměl, ale nemohl jsem si pomoct. Sató pro mě byl jak obraz Mona Lísy. Tenhle člověk věděl o tužidlech a make-upu nejspíš všechno. Zvažoval jsem, co ze mě udělá, abych vypadal jako princ, který má v části filmu vystupovat jako záporák.

No, aspoň se mi ale pro jednou povede dotáhnout něco do konce, zasměju se pro sebe.

Mezi řečí zaslechnu Gemminu otázku k Megan. Trochu se mi zježily vlasy na zátylku. Kdyby tu stejnou otázku položila mně, nejspíš bych se začal srdečně smát a zakryl tím lehkou otravu. Nebyl jsem si jist, jak na to bude moje přísedící sousedka reagovat.

Mé zamyšlení však přerušil Kamui, jehož slova mířila k nově příchozí dívce, která se představila jako Isabela Reef. Wow, osvětlovačka? Vždycky jsem se divil, jak umí nasvětlit scénu tak, aby člověk měl pocit, že je ve tmě nebo na poušti pod ostrými slunečními paprsky.

Je trochu nejistá, a tak se jako pravý gentleman postavím a usměju se na ni. „Také mě těší a jak Robert naznačil,“ ušklíbnu se na něj, „jsem vám k službám. Řekněte si, co chcete a já milerád odběhnu k pultu, abych Veličenstvu udělal radost,“ nejspíš by to chtělo opravdu velký facepalm.

Vrátím se k rozhovoru s Kamuim. „Mohu se Vás na něco zeptat? Baví Vás hrát záporné postavy? Chci říci, že jsem Vás viděl v několika filmech, ale když jste hrál v Avengers, tak jste exceloval. Jako Loki jste byl charismatický, až neskutečně!"

Na chvíli jsem při jeho pohledu znejistil. Byla to snad jiskra? On... není to gay? Trochu mě polije horko, protože s takovými lidmi nejsem zvyklý mluvit, ale zachovám kousek slušného vychování a opětuji mu úsměv. „Nevykejme si... stačí tykání, opravdu a ohledně záporáků... nikdy nebylo mým cílem hrát zápornou postavu, ale miluju výzvy. Loki byl a stále je výzva. Nemohl jsem odmítnout hrát i zde jistou zápornou postavu prince. Myslím, že Loki je v jeho případě na tom lépe. Není takový cvok,“ ušklíbnu se a prohrábnu si vlasy.

~poznámka ke všem~

Mezitím, co jsme se bavili, smáli se nebo vtipkovali, hlavně v případě Roba a mých neustálých ‚ano Vaše Výsosti‘, nám servírka donesla objednané jídlo. Musím uznat, že ta vůně byla opravdu dokonalá. S chutí jsem se pustil do své porce, ale nespěchal jsem. Ještě jsem nezapomněl všem popřát: „Dobrou chuť!“

Sluha na plný úvazek

„Co jste pRovedl, že mu musíte dělat sluhu?“

Potom, co jsem odpověděl Kamuimu, se ozvala Isabela a její R mi přišlo více méně roztomilé. Britové tímto například vůbec nedisponovali, protože veškeré R byla rázem polknuta a přišli jste v podstatě o zbytek slova.

„Jedním slovem: sázka,“ vysvětlím Isabele. „Robert nerad prohrává,“ ušklíbnu se na herce.

Že by tu byl někdo další, kdo dominuje Robertovským humorem? Eheh, asi ano. „Jak si přejete, lady,“ postavím se a usadím Isabelu ke stolu a s lehkou úklonou ji nabídnu menu. „Doporučil bych vám...“ jako číšník jsem jí cosi řekl, a pak jsem se usadil na svoje místo a snažil se nepropadnout v záchvatu smíchu.

"Ještě bych zapomněl, moc moc prosím, žádný elasťáky, ano? Klidně si tady kleknu na kolena, rozhodně netoužím vypadat jako baleťák."

Jsem slušný člověk, ale tohle NEŠLO přeslechnout. Zrovna jsem pil vodu, když mi zaskočilo a já se začal dusit, a přitom se smál. Není to nic příjemného. „O-omlouvám se,“ snažím se uklidnit, protože je to šílené. „Neboj, roli Robina Hooda snad nedostaneš,“ ušklíbnu se na Jeremyho. Ještě se podívám omluvně na ostatní, aby si nemysleli, že tu vyvrátím celou večeři.

Jídlo bylo opravdu vynikající a během toho Gemma uvedla vše na pravou míru. Dobře, byl jsem trochu kriticky, ale pochopte mě. Megan mě tak nějak okouzlila, že jsem to bral více méně špatně. Nakonec se na britskou herečku usměju: „To máš jistě pravdu,“ připustím její názor. „A někdy herce přetvoří tak, aby jejich všední vzhled všem připadal otrhaný,“ ukážu na sebe a zasměju se. „Ze zvědavosti jsem listoval webem a nechtěj, Gemmo, vidět, kolik mých dvojníku s černými vlasy je. Jen málo fotek zachycuje mé kudrnaté blonďaté vlasy, i když teď mám co říkat, že? Ty černé mi nějakou dobu hold zůstanou.“ Na chvíli se odmlčím, jak zmíní Tommyho. V podstatě není Angličana, kdo by nevěděl o tzv. Glasfowském úsměvu.

„Ale slyšel jsem, že tě většinou obsazují do rolí kvůli tvému evropskému vzhledu,“ usměju se přívětivě na Gemmu. „Kdyby nebylo Thora,“ musím připustit, „tak nejspíš ještě sedím doma ve svém křesle a učím se dialogy k dalšímu divadlenímu představení.“

„Jen tak mimochodem,“ tato otázka je směřovaná k celému stolu. „Kdo z vás ještě nejezdil na koni?“

Společná večeře

Líbilo se mi, jak se Tom okamžitě ujal své role a obsloužil slečnu Isabelu. Jen jsem spokojeně pokýval hlavou a zadíval se na Jeremiho, který jakože hledal řidičák. Musel jsem se tomu zasmát. On prostě vždycky s mými vtípky dokázal vymyslet ještě něco zábavnějšího.
 

Když mi donesli steak, tak jsem se spokojeně usmál a pustil se s přáním dobré chuti do jídla. Zatím jsem sledoval konverzaci u stolu. Bylo zajímavé všechny sledovat a nemuset se k tomu vyjadřovat. V jednu chvíli to vypadalo, že se snad Gemma s Megan poškorpí, ale naštěstí se to nějak zahrálo do autu.
 

Podíval jsem se na Charlize, když řekla, že jsem celý Iron man. Zasmál jsem se a nahodil výraz playboye: ,, Si piš krásko, hraji jenom role, kterou mi sedí jako ušité!“

V klidu jsem dojedl své jídlo a napil se vody, kterou jsem si ještě nechal donést. Spokojeně jsem se opřel do křesla a se sklenkou v ruce sledoval, jak se bude zábava vyvíjet. Všiml jsem si, že si Kamui… nebo jak se jmenuje, neobjednal žádné jídlo, pouze pije víno.

Chvíli jsem ho sledoval, ale pak mi to nedalo a natáhl jsem se k Tomovi a lehce do něj dloubl a hlavou ukázal na Asiata.
 

Normálně bych něco řekl, ale nechtěl jsem Japonce urazit… to víte, já a moje nemístné poznámky. Skutečně jsem nyní nechtěl říct něco, čím bych si maskéra znepřátelil.

Restaurace Barbecoa aneb váš zasedací pořádek

Zobrazit SPOILER

Večeře a pokec

"Ani ve filmu ani v normálním svým životě jsem na konském hřbetu neseděla. A jak jsi to teďka řekl, tak začínám mít z toho i strach, že ve filmu budu muset na koni jet."

Musel jsem se na chvíli zamyslet, jestli bych na jejím místě měl stejné pocity. Přece jenom kůň je velké zvíře, a pokud jej neumíte zvládat a je trochu temperamentní, je většinou jisté, že s vámi ztropí nějakou neplechu.

„Myslím, že na koních se projedem,“ musím připustit. „Aspoň soudím podle toho, co jsem se dočetl ve své ukázce, ehe,“ ušklíbnu se. „A není to nic strašného. Co vím, tak filmoví koně jsou jak plyšoví medvídci. Vymytý mozek a i kdyby ses bála sebevíc, zůstanou stát na místě.“

Do rozhovoru mi zazvoní typické vyzvánění iPhonu pro sms a já s lehkým vzdychnutím mobil vytáhnu z kapsy a podívám se, kdo mi to psal. „Emma mi píše,“ musím se usmát od ucha k uchu. „Uhm, moje sestra,“ upřesním, když si všimnu několika nechápavých pohledů. Ještě by si mysleli, že to je moje přítelkyně a Megan by si mohla začít kousat ret, že? „Dívám se, že i ona se nějak zaangažovala do filmu, i když ne jako herečka,“ zasměju se.

„Ty, Jeremy, sedíš tu jako mrtvý brouk,“ ušklíbnu se na něj. „Nezvyk u tebe!“

Konverzace u stolu

Tom se na mě ani nepodíval, byl příliš zaměstnán rozhovorem u stolu. Nechal jsem ho si povídat s děvčaty o tom, kdo kdy jezdil a nejezdil na koni a objednal jsem si skleničku a sledoval další herce i neherce u stolu.

Bavilo mě tiše všechno pozorovat a moc se nebavit. Bylo celkem příjemné pořád nemluvit. Uvědomil jsem si, že už jsem dlouho nemluvil se svou rodinou, ale to jenom díky tomu, že se Tom zmínil o tom, že mu píše jeho sestra.

Vrátil jsem se myšlenkami ke koním, když mluvil Jeremy o tom, že má raději koně pod kapotou, ale již na koni jezdil.

,, Musím s tebou souhlasit Jeremy, taky mám raději koňskou sílu pod kapotou a díky bohu za to, že jsem musel v žádném filmu jezdit na koni… popravdě z nich mám panickou hrůzu,“ přiznám bez mučení a pak se musím sám sobě zasmát: ,, dokonce i v Holmesovi dvojice jsem jel na oslovi a ne na koni. Využili jsme moji fobie a dali jí i postavě!“ 

U stolu s herci a štábem
 

(Isabela a herci)

Podíval jsem se na Isabel, která se Roberta ptala, jak se mu povedlo Toma tak doběhnout, že mu slouží, což Robert vysvětlil tak, že se vsadili, že Toma jednou dostane a pokud se tak stane, bude Tom Robertovým sluhou. Přišlo mi to vtipné, musel jsem se tomu lehce zasmát. A obzvlášť jsem se smál, když Robert popisoval, jak si na sebe vzal hula sukni.
 

Když jsem se zeptal Isabel, co si dává k jídlu, jen s čisté zvědavosti, tak se na mě celkem oboří. Zjevně ji nebylo příjemné mi odpovídat a tak jsem si ji raději nevšímal, ať si vybere na co má chuť. Chvíli poté přišla servírka a Isabela i já jsme si objednali víno. Jen já si vzal bílé a ona červené.
 

Servírka odešla a Isabela mi podala lístek. Zjevně z mého nakukování usoudila, že si chci objednat večeři, ale já jen zakroutím hlavou s úsměvem: ,, Ne, děkuji. Já nevečeřím!“

Pomalu dopiji víno, které jsem měl, a pak už servírka donesla, co jsme si objednali, a já se jal popíjet další skleničku. Sledoval jsem rozhovor herců u stolu o jízdě na koni. Usmíval jsem se u Robertovi poznámky, že raději jel na oslovi než na koni. Byl jsem rád, že jsem měl možnost poznat herce blíž. Bude pro mě i potom jednodušší jim vybrat nějaký kostým, který by jim sedl. Jim jako lidem i jako hercům.
 

Pocítil jsem, jak mi víno lehce stoupá do hlavy. Opřel jsem se pohodlně do své židle a těkal pohledem z jednoho člověka u stolu k druhému. Docela mě zajímalo, jak se to vlastně bude vyvíjet.

Restaurace

"Tak tu radost bych ti ani nemohl udělat. Ale byl by to pohled pro bohy vidět tě pokaždé zlomeného v pase smíchy, když mě uvidíš."

Musím se na Jeremyho ušklíbnout a následně zazubit. Vím, jaká by to pro něj byla výhra. Takové herecké pošťuchování provázelo i celé The Avengers, kdy jsme každý na někoho něco vymysleli, a pak i štáb propukl v nekontrolovatelný smích. Každé filmové dílo je pro mne něčím víc, než jenom natáčet a poslouchat režiséra, jak se nervuje, že to děláme zase blbě. A taky vidíte, jak jsem dopadl. S tričkem a Robertovým obličejem na něm, ehehe.

"Tak jestli se mi něco stane, tak si budu stěžovat tobě, že jsi mi lhal a ty koně nejsou žádný medvídci."

„To mám odzkoušené,“ ujistím ji. „Pokud neumíš jezdit, tak dostaneš koně, který poslouchá povely svého trenéra, který třeba stojí o několik metrů dál. Ti jsou opravdu medvídci.“ Pak se na ní tajemně zadívám. „A pokud bys padala, budu první, kdo tě zachytí.“

„Budeme mezi prvními, kdo se na koně půjde podívat, Jere?“ ušklíbnu si, ale to mi už přijde textovka od sestry. „Ohoho, slyším v tvém hlase něco, že bys měl o mou sestru zájem? Brzdi!“ zavtipkuju s hlasitým smíchem a ještě rychle dopíšu zprávu Emmě a věnuju se ostatním.

Kupodivu se mé koňské téma uchytilo. Jsem king! Nebo aspoň Tom Hiddleston!

,,Dokonce i v Holmesovi dvojice jsem jel na oslovi a ne na koni. Využili jsme moji fobie a dali jí i postavě!“

Pokud jsem měl něco právě v puse, asi jsem se začal dusit smíchem, dokud mi někdo pořádně nebouchl do zad. „Robe, tohle mi už nedělej!!!“ chytil jsem záchvat dalšího smíchu a budu doufat, že odsud odejdu bez úhony. „Možná i v tomto snímku budeš jezdit na oslíkovi,“ ušklíbnu se.

Dobře, tak moje poznámka byla ihned odstřelena Charlieiným nesouhlasem ježdění na oslovi. „S tím trůnem je to vyšší pravděpodobnost,“ zachechtám se.

"Co myslíte, nakolik si asi budeme moct říct něco ke své postavě? Já vás tedy jen odposlouchala v tom kinosále, ještě nikdy po mě režisér nic takového nechtěl, tak jsem se chtěla něčemu přiučit..."

Její otázka je na místě. Taky mě to tak trochu neustále víří v hlavě. „To nevím. Snad tolik, aby se režisér na nás nenaštval. Já se s takovým chováním už setkal, i když ne v tak velké míře,“ podepřu si hlavu. Svoje jídlo jsem měl jen z poloviny dojedené a nějak jsem se cítil plný. Aspoň jsem to zapil vínem. „Bude to ještě zajímavé,“ musím připustit. „Než se dostaneme k nahrávání, tak se z nás všech stanou nejlepší přátelé,“ ušklíbnu se.

Koňské téma

Má svěřená fobie udělala radost Megan, která se nejspíš taky koní bála, ale nebyl jsem si jistý, jestli se bojí jenom proto, že nikdy nejezdila a neví do čeho jde nebo je na tom skutečně tak blbě, že koně považuje za nepřátele a zplozence zla.
 

,, No rozhodně tohle bude asi můj největší problém. Je to jediná věc, na kterou se netěším, nějak doufám, že …,“ nedořeknu, protože se mi začne Tom smát. Tedy spíš tomu, že jsem musel jet na oslovi. A dokonce měl nápad, že bych i v tomto filmu mohl jezdit na oslovi, ale hned na to se ozvala Charlize.
 

"Doufám, že jako můj choť a král, nehodláte jezdit ve filmu na oslovi, Roberte, to bych asi nepřežila. Nebo budete jako jeden věčný císař co se už nedokáže ani hnout ze svého trůnu?" její úsměv mi neunikl, i když ho zkusila zakrýt skleničkou.
 

Napiju se svého drinku a zadívám se na Charlize: ,, No víš Charlize, i kdybych raději volil oslíka, pro tak krásnou ženu jako jsi ty, snad překonám i tu svou fobii a raději budu líný král na trůnu, než abych ti dělat ostudu na oslíkovi!“

Vše pěkné musí jednou skončit

~všichni v restauraci~

Během večeře jste se poznali o něco lépe. Někteří na sebe hodili nepropustnou fólii či se skrývali za své jízlivé poznámky. Hodiny se pomalu chýlili k desáté hodině. Časový posun je zlo. Místní neměli problém zůstat vzhůru až do brzkého rána.

Promlouvali jste mezi sebou, smáli se vtipům, jedli a popíjeli. Ale nakonec se přece jenom první z vás postavili si tím, že jsou znaveni a půjdou na hotel či k sobě domů. Například Robert byl zavázán všem ze štábu, že když už je vezl sem, tak je musí odvézt taky zpět. Tom se ihned nabídl Megan, že kdyby chtěla odvoz, tak je stále k dispozici. Gemma, Jeremy a Charlize se mohli nějak dohodnout, či se odvézt každý sám.

Nebudeme to prodlužovat. Když jste nakonec dojeli k sobě domů či do pokoje hotelu, plácli jste sebou do postele a spali až do rána. Měli jste před sebou ještě šest dní nic nedělání, i když vám měl režisér napsat, kdy a kde přesně se bude konat ples, na který se dostaví komplet celý filmový tým, nebudou chybět ani novináři a červený koberec.

~Sató, Isabela, Saraghina~

Dalšího rána jste mohli vstát o něco později, ale i tak vás čekali jisté povinnosti vůči filmu. Na rozdíl od herců jste se už museli hlouběji ponořit do své práce a připravovat své návrhy, které nakonec předložíte režisérovi.

Každý jste v jinou dobu dojeli do společnosti a vrhli se na práci. Díky spojeným prostorám jste mohli spolu klidně komunikovat, zajít si na oběd, či si na chvíli odpočinout v parku, který byl kousek od budovy.

Ve vašich šuplících stále ležel ještě neprobádaný scénář a jeho přečtením byste mohli získat trochu přehled, co a jak se bude ve filmu odehrávat. Kate vám už předně zadala úkoly, tak si to chtělo jenom rozpomenout.

Co Kate řekla:

~Robert, Megan~

-poledne-

Možná vám dělalo problém usnout, když jste měli podezření, že budete muset usednout na hřbet koně. Tom se vás snažil uklidnit, ale i tak představa, že sedíte na něčem, co by se mohlo splašit, vám nedala klidného myšlení.

Druhého dne jste se rozhodli spojit s režisérem a říct mu své obavy. Ani jeden z vás netušil, že ten druhý měl stejný nápad, ale dějí se i divnější věci. Mogulari vás pozval do své kanceláře, která byla tak kýčovitá a přecpaná různými věcmi, hlavně popsanými papíry, že jste měli obavy, jak se tu všichni usadíte. Nakonec však usoudíte, že je tu více židlí, než by v pracovně mělo být a s pobídnutím režiséra se usadíte hned naproti jemu samotnému.

„Takže strach z koní,“ sepne Tony ruce a dívá se na vás oba. „U vás mi to bylo ihned jasné,“ mrkne na Roberta, „ale u vás jsem to nečekal.“

Mogulariho pracovna

~Gemma, Tom, Jeremy, Charlize~

Na mail vám byla zaslána zpráva od Kate. V něm stálo, že si vyslechla od Mogulariho vaše návrhy ohledně postav a pozvala vás do jedné nóbl kavárny, kde byste to mohli prodiskutovat s ní. To by pak přednesla režisérovi, který má tak trochu méně času a celý týden má zapráskaný různými vyjížďkami a dokonce kolem poledne u sebe v pracovně hostil Roberta s Megan, aby vyřešil jejich menší problém.

mail

V restauraci a následujícího dne

Všichni v restauraci, následně sám doma a s Megan u Mogulariho

Společnost všech byla velmi příjemná, ale s postupem času jsme všichni začali být unavení a taky já osobně na sobě začínal pociťovat, že alkoholové opojení opadá a dostavuje se únava a cestovní nemoc.
 

Nakonec jsme se rozloučili, já dodržel slovo a odvezl jsem naše kolegy ze štábu do jejich domovů a nakonec jsem se nechal dovést ke mně, kde jsem si dal rychle sprchu a padl do postele. Netrvalo mi snad ani pět minut a usnul jsem jako, když do vody hodíš.
 

Na to, že budu muset jezdit na koni, jsem ani nepomyslel a spokojeně spal až do rána, kdy mě probudil budík na telefonu, který jsem si zapomněl vypnout.

Podíval jsem se na hodiny a zjistil, že je teprve osm hodin ráno. Znechuceně jsem se převrátil na záda s tím, že se pokusím ještě usnout, ale jako naschvál jsem si vzpomněl na náš včerejší rozhovor o ježdění na koni. Což mě naprosto probudilo.
 

Chvíli jsem hleděl do stropu s lustrem, než jsem se rozhodl vykonat ranní očistu a jít se nasnídat, abych během poledne mohl pořešit s Tonym to ježdění na koni.

Hned, jak jsem se nasnídal, tak jsem sedl do svého auta, nechtělo se mi čekat na řidiče a dojel jsem k Mogularimu, kde jsem narazil na Megan.
 

,, Zdravíčko, Megan…hádám, že tě sem přivádí stejná věc jako mě?!“ usmál jsem se na mladou herečku vesele. Vešli jsme společně do kanceláře a chvíli hledali místečko, kde bychom si sedli. Pak jsme se svěřili s naším malým problémem. Byl jsem zvědavý, jak to Tony vyřeší.
 

,, Doufám, že to nějak půjde udělat Tony, víš, že jsem pro film ochotný udělat hodně věcí, ale obávám se, že tohle by se mi vepsalo do tváře, kdybych nakonec na toho koně vlezl, což nehrozí…, ale kdyby náhodou, stejně to půjde vidět, takže…,“ čekal jsem, co na to řekne.

V restauraci a následujícího dne

Všichni v restauraci + Isabela, Saraghina dalšího dne

Když se všichni rozhodli ten náš dýchánek rozpustit, měl jsem již docela slušně vypito, ale byl jsem zvyklý pít, tak jsem si z toho nic nedělal. Trochu toho točení v hlavě mě nezabije. Jen mi některé věci přišli docela vtipné, ale nic jsem k tomu neříkal, jen jsem se usmíval. Nechtěl jsem, aby si mysleli, že se neumím chovat, když si trochu víc vypiji.
 

Robert se zachoval skvěle a všechny nás rozvezl domů. Spokojeně jsem se v hotelu svalil do postele. Překontroloval jsem ještě budík. Spustil z postele jednu nohu, aby mi nebylo zle a usnul. Neměl jsem problém usnout, i když v noci jsem se jednou vzbudil a musel jsem se vyzvracet, protože mi bylo zle.
 

Ráno jsem se vzbudil s pořádnou opičkou. Bolela mě hlava a rozhodně jsem se necítil na to jít vymýšlet masky a kostýmy, ale jsem za to placený a jsem profesionál, tak jsem si vzal nějaké prášky na bolest hlavy, láhev vody, dal si sprchu, oblékl se a dokonce jsem se donutil se lehce i nalíčit, aby nebyly tolik vidět ty kruhy pod očima. Nakonec jsem vyrazil taxíkem do práce.
 

V práci jsem se potkal s děvčaty: ,, Dobré ráno!“
 

Usedl jsem ke svému stolu. Vytáhl jsem si skicáky a pomalu jsem se chtěl pustit do práce, když se objevila Kate, která nám sdělila, co po nás chce. Kývl jsem, že rozumím všemu, co říká, a rozhodl jsem si pro inspiraci pročíst scénář, i když to pro mě bylo peklo. Nějak jsem se přes to, ale prokousal jsem se tím a mohl se pustit do navrhování kostýmů.
 

Začal jsem si črtat postavy, tak jak jsem si pamatoval ze včerejška a pomalu jsem k nim dodělával různé střihy. K jedné postavě jsem měl návrhy tři u jiné zase pět. Nevnímal jsme moc okolí a ponořil se zcela do své práce.

***

Práce a kocovina

Isabela a Saraghina

Zatímco jsem se snažil pracovat na náčrtcích kostýmů a bojoval přitom s bolehlavem, dorazila do kanceláře Isabela. Usmál jsem se na ní, když mě pozdravila a na chvíli jsem odsunul skicák a šel jsem si nabrat vodu z kohoutku do lahve, kterou sebou vždycky nosím.

Doufal jsem, že tekutina mi pomůže trochu pročistit si hlavu. Nejspíš to na mě muselo být vidět, protože si toho Isabela všimla: „Koukám, že ses včera napil asi trochu víc, než já…“
 

,, Jo, trochu jsem to přehnal a lačný žaludek tomu taky docela přispěl. Jen doufám, že to brzo přejde, docela mi to komplikuje práci!“ napiji se pořádně z lahve a usednu.
 

Sledoval jsem, jak hledá klíč od šuplíku se scénářem. Pak se ponoří do čtení, tak ji přitom nechci rušit. Chvíli jenom tak sedím a pak si znovu sednu k práci, protože se cítím blbě, když nic nedělám.
 

Všiml jsem si taky zkušenosti, že Saraghina ještě nedorazila.

,, Omlouvám se, že ruším, ale netušíš, co je se Saraghinou? Ještě nedorazila, tak mě napadlo, jestli se ti třeba neozvala!?“

~Gemma, Tom, Jeremy, Charlize~

Čeká mě teplá postel, ehehe

~restaurace~

Musím přiznat, že společná večeře byla vskutku výtečný nápad. Tak dlouho jsem se nezasmál a vykecávání s ostatními mě přimělo zapomenout na luxusní Robertovo tričko. Ono je vtipné, že si jej budu muset vzít i zítra, ale že by mi to nějak moc vadilo, to ne.

Postupně jsme se začali rozcházet a já usoudil, že taky nebude na škodu jít domů a pořádně se prospat.

~Megan~

Samozřejmě jsem nezapomněl odvézt Megan, když už jsem ji sem vezl a neodpustil bych si to. Bylo mi s ní velmi příjemně. Dokonce i klábosení v autě mělo své kouzlo. S ostatními jsem se rozloučil už v restauraci, s Megan jsem měl to štěstí, že jsem se mohl rozloučit s ní o samotě. Nejsem žádný chlípník.

„Jsem rád, že jsem tě poznal blíže než jen jako kolegyni,“ usměju se na ni a věnuju ji lehký polibek na hřbet ruky. „Už se těším na zítřejší večeři,“ byl by hřích na to zapomenout. Následně jsem s ní rozloučil a řekl Jackovi, ať mě zaveze domů.

~Gemma, Jeremy, Charlize~

Být někde, kde to znáte nejlépe, je vždy nejlepší. Shodím ze sebe koženou bundu a zuju si boty. Sice v Británii si na to nepotrpíme, ale tyhle boty mě tak trochu tlačí. Na nic nečekám a zamířím si to do sprchy. Barva ještě drží, pomyslím si při pohledu do zrcadla na své černé vlasy. Dejte mi čtrnáct dní a jdu barvit znovu. Ještě otázka, jaké vlasy budu mít jako Taranis. Dlouhé po pas jsem ještě neměl. Zasměju se.

Po sprše zkontroluju svůj osobní mail, kde mám nanejvýš zprávu od sestry. Rychle ji odepíšu a pro zajímavost mrknu i na fanouškovský. Uhm, tak na ten se před spaním dívat už nebudu. Zavřu notebook a hodím sebou do postele.

***

Ráno se probudím kolem sedmé a trochu malátně se obleču do domácího. Tepláky a obyčejné triko. Dokud nebudu na veřejnosti, tak bez potisku. To mi připomíná, že jej požádám o pár dalších, protože chodit celou dobu jenom v jednom triku mě asi zabije. Rychlá snídaně a kontrola mailů.

Kate napsala, pročtu si její mail a usměju se. „Super, takže se dneska nebudu nudit, dokud nebudu muset najít něco, kam zavést Megan,“ zamyslím se nad tím. Napíšu slečně Grave odpověď:

Přeji skvostné ráno,

počítejte se mnou. Ve dvanáct na místě i s Robertovým tričkem.

Tom

A co jsem dělal po zbytek dopoledne? Nic zvláštního. Udělal jsem si snídani, najedl, šel do koupelny se trochu upravit a navonět, oblékl se a nakonec oxidoval na netu, při čemž jsem stihl odepsat deseti fanouškům. Uf, někteří mají sklony vám psát, jak vás naprosto milují a zbožňují. Mimochodem. Odepisuju jenom na ty, které mají nějaký smysl. I když sedmdesát procent zpráv je o tom, jak se jim líbím jako Loki.

Před dvanáctou jsem se rozhodl jít pěšky. Nebudu stále otravovat Jacka, který musí být ze mě už na prášky. Dneska místo kožené bundy si vezmu riflovou hodící se ke kalhotám. Dojít na místo mi trvá něco přes hodinu. Víte, místní metro je trochu staromódní a hlavně nevětrané! V průchodech vás to málem odfoukne, ale jakmile nasednete, cítíte tlačící se dusno. Fuj, mohli by to renovovat.

Ke kavárně dojdu chvíli po Jeremym, ale i tak jsem jej z dálky viděl, jak vstupuje. U pultu informuji o rezervačce a velmi příjemná paní či slečna, nyní si nejsem jist, ale ten prstýnek mluví za vše, mne dovede ke stolu.

„Nazdar, Jere,“ usměju se na kamaráda. Dokonce i Kate je na místě. „Vás taky zdravím,“ sednu si.

Pracovní záležitosti

~Gemma, Jeremy, Tom a Charlize, pokud dojde později~

Zatím jste došli jenom tři, ale to nevadilo. Kate se s každým z vás přivítala a její nadšení být ve vaší přítomnosti bylo až cítit. Neustále po vás házela úsměvy, někdy nervózně přejela palcem po deskách, či zaklepala propiskou o stůl.

„Jsem moc ráda, že jste přijali moje pozvání,“ prohodila k vám. Kavárna byla malá, ale útulná. Každá proutěná židle měla na sobě položený měkký polštářek a opěradlo pokrýval chladivý potah. Malé kulaté stolky se skleněnou deskou hostily jednu svíci, které stále plápolaly nebo už dohořívaly. Pokud zhasla, vždycky přišla servírka a vyměnila ji. Vy jste byli usazeni v salónku, kde na stěnách vysely přírodní výjevy a světlo dodávaly staré lampičky. Světla tu však bylo dost.

Zašla k vám s otázkou: „Dobrý den. Budete si přát něco k pití? Máme tu velmi výbornou kávu,“ její úsměv směřoval ke Kate, která tu musela být už po několikáté.

Pokud jste si objednali, servírka odešla a zanechala vás o samotě. Nikdo na vás neviděl.

„Asi vám musí pan Mogulari připadat zvláštní,“ podotkne Kate. „Už se s ním někdo z vás někdy setkal?“

Práce volá

~Isabela, Kamui, Saraghina~

Kromě vás dvou už na své práci dělali i jiní, co se podíleli na vytváření prostředí či si jen četli scénáře nebo popíjeli kafe. Naštěstí atmosféra byla uvolněná, nikdo nebuzeroval, ať makáte a spíš se bral ohled na to, ať se máte dobře.

Tak například tu byl pětadvacetiletý muž s blonďatými pocuchanými vlasy a zelenýma očima. Tvář měl hladce řezanou a vypadal jako typ, který by se Kamuimu mohl zamlouvat. Na sobě měl oblek a zamířil si to rovnou k němu. Nechtěl však rušit vás rozhovor, a tak počkal, dokud jste nedomluvili. Nakonec se přece jenom ujal iniciativy a pozdravil: „Dobrý den, jmenuju se John Raven a byl jsem sem poslán, že s vámi mám spolupracovat,“ lehce se pousmál. „Dělám v tom, co vy, ale kdybyste potřeboval pomocnou ruku, jsem k dispozici. Ještě by měla dojít Helen, která se zaměřuje na masky a rány.“

Isabela na svém stolu ráno našla seznam všech, se kterými bude spolupracovat. Kromě techniků, kteří budou připevňovat světla nebo grafiků se musela domlouvat i se Saraghinou, která se bohužel nedostavila a kromě Kamuiho se přišla zeptat mladá dívka z vyšších pater, jestli jste ji neviděli. Musela odejít s nepořízenou, vytáčejíc Saraghinino číslo.

Koně nejsou tak evil

~Megan, Robert~

Oba jste dorazili za Mogularim se svým koňským problémem. Režisér na váš účet nijak nevtipkoval. Pamatoval si na scénu jednoho méně známého herce, že si na koně nesedne a chtěl v polovině ukončit natáčení. Tony se mu pokusil vysvětlit, že jej opravdu nutit nebude a místo něj si na něj sedne kaskadér. Herec to však nechtěl pochopit a zarputile prohlašoval, že nechce, aby vůbec ve filmu jeho postava seděla na tak divokém zvířeti. Politování hodná záležitost.

„Musím uznat, že jsem rád, že jste za mnou s tím přišli dřív, než začneme natáčet. U tebe Roberte, mám náhradníka, který s tebou v pár filmech už spolupracoval a u vás, Megan,“ podíval se na Megan s lehkým mrknutím, „pokud bude opravdu problém si sednout na koně, tak taky seženeme náhradníka. Budete mít spoustu scén, kde by vás bylo viděno na stojícím koni. Přece jenom Nimue je pravou rukou Taranise a ten jezdí vždycky na koni, u čehož můžu hádat, že bude Tom vysoce nadšený.“ Na chvíli se odmlčel.

„Ale mám jistý návrh. Tento týden ještě ne, protože se bude konat večírek, na který jste samozřejmě všichni zváni, ale během příštího týdne, kdy se budou odpilovávat poslední detaily, bych se mohl domluvit se štábem a ten by vás vzal do nedalekých stájí, kde jsou opravdu krotcí koně. Mohla byste si zkusit na něj sednout, pokud chytnete odvahu. Ale nenutím vás. Povinně s vámi pošlu Toma a Gemmu. Ti dva jsou rození pro koně.“

Koně jsou hodně evil

Megan a režisér

Tony ocenil, že jsme se ukázali s naším problémem dřív, než se mohl nějak více projevit u natáčení a zpomalit ho. Ulevilo se mi, protože mě nenutil a dokonce mi řekl, že sežene pro mě dvojníka. Nedokázal bych ani slovně vyjádřit, jak se mi ulevilo.
 

Znal jsem se až moc dobře, takže sednout na koně by byl pro mě nadlidský úkol. Z mého šťastného okamžiku jsem se musel vrátit do reality, protože jsem si uvědomil, že rozhovor se stočil trochu jiným směrem.
 

Večírek. On bude ještě nějaký večírek? Ta představa byla celkem příjemná, takže mi to vykouzlilo úsměv na rtech, který zmrzl, jakmile sdělil, že ten týden poté bych se měl s Megan zajít podívat do stájí. Nemusím na koně sedat, ale měl bych se tam jít podívat a měl by tam být i Tom a Gemma.
 

Ale měl jsem docela divný pocit z toho. Nebylo to o tom, že bych se bál na koně jenom sednout nebo na nich jezdit. Mám panickou hrůzu z koní jako takových. Nedokážu se k nim ani přiblížit, natož si j e hradit nebo podobné blbiny.
 

Ale odmítat jsem nechtěl, a tak jsem jenom lehce kývl, že rozumím a dál jsem to neřešil. Snad nebude ten další týden vadit, že zůstanu stát před stájemi.

Pomocný tým

Isabela, Saraghina, NCP a já

Isabela mi sdělila, že o Saraghine nic neví, takže jsem to nechal prozatím být a znovu jsem se pustil do práce. V klidu jsem si dělal nákresy a něco jsem si občas zamumlal, když mě napadlo, jak upravit kostým nebo masku.
 

Kolem mě pracovalo hodně lidí, ale já je moc nevnímal. Vždycky jsem se ponořil do práce a nevěděl, co se kolem děje. Snad jenom kdyby někdo křičel, tak se snad podívám, co se děje, ale bylo to jenom výjimečně.
 

Když jsem měl pocit, že už jsem udělal dost a zasloužil bych si chvíli pauzu, tak jsem se opřel o židli a protáhl jsem se. Rozhodl jsem se trochu najíst a dát si kávu, protože mě rozbolela hlava. Zvedl jsem se a chtěl jsem se vydat do kantýny, když se objevil velmi pohledný mladík.  Zaujal mě na první pohled, obzvláště jeho zelené oči.
 

Zamířil si to rovnou ke mně a hodlal se představit: „Dobrý den, jmenuju se John Raven a byl jsem sem poslán, že s vámi mám spolupracovat… dělám v tom, co vy, ale kdybyste potřeboval pomocnou ruku, jsem k dispozici. Ještě by měla dojít Helen, která se zaměřuje na masky a rány.“
 

Usmál jsem se na něj a podal jsem mu ruku, nechtěl jsem vypadat nezdvořile: ,, Dobrý den, jmenuji se Kamui, Sató Kamui. Jsem rád, myslím, že vzhledem k počtu masek, kostýmů a dalších součásti se pomoc bude hodit, jen chci, abyste věděl, že jsem docela pefekcionalista!“

Pracovní záležitosti

~Gemma. Jeremy, Tom, který se trochu pozapomněl a Charlize~

Servírka odešla připravovat objednávky. Tom si objednal Vídeňskou kávu, kterou měl rád a plánoval, že u jedné opravdu nezůstane. Spíš se pak ostatní budou divit, jaká radioaktivní veverka se z něj stane.

Kate se musela usmát. „Mogulari není přímo známý režisér a ty jeho chvilky pobaví i člověka bez humoru. No nic...“ než chtěla cokoliv doříct, objevila se Charlize. „Dobrý den. Jak naznačila Gemma, vše je v pořádku a usedněte. Za chvíli by měla dojít servírka. Naštěstí jsme ani nezačali, takže vám nic neuniklo,“ uklidnila ji a na chvíli se zadívala na desky ležící na stole. „Takže, abychom to měli rychle za sebou, protože vás nechci obtěžovat prací ve vašem osobním volnu, že?“ nepatrný úsměv na rtech. „Takže každý z vás, nebo aspoň většina, pronesl svůj návrh ohledně toho, jak by jeho postava mohla být lepší. Vy jste toho měla nejvíce,“ podívala se na Gemmu. „Tak bych začala vámi. Jelikož jsem u toho nebyla a Anthony je typ člověka, který nikdy neřekne víc, než je nutné, aneb jeho ‚každý měl návrh ke své postavě‘ mi opravdu moc neřekne. Takže jaké nápady ohledně své postavy máte? Prý jste chtěla změnit i jméno, nemýlím se? Pokud ne, tak se moc omlouvám.“

Zobrazit SPOILER

Práce volá

~Isabela, Kamui~

Kromě vás v místnosti byli přítomni například rekvizitáři, maskéři, kostyméři, zvukoví designéři, animátoři, grafici a další. Každý z nich nebyl tolik zabrán do práce jako Isabela. Zbývalo všem ještě spoustu času, než se vrhnou na natáčení. Mezitím se museli spokojit s tím, když přišla Kate s úkoly, které rozdala se slovy, aby se na to aspoň koukli a poslali své vlastní návrhy.

John se na Kamuiho usmál. „Nebojte se. Jsem přizpůsobivý. Četl jsem o vás pár článku. Jsem rád, že pan Mogulari vybral právě vás. Jinak... uhm, měl bych pár návrhů, protože jsem tu už cca týden a nějak jsem se nudil,“ mírně znejistěl a čekal na jeho reakci.

Kousek od Isabelina stolu seděla blonďatá drobná dívka, která cosi zuřivě bušila do klávesnice doprovázeno cvakáním myši. Místy si cosi špitla a prudce zavrtěla hlavou. Neviděla jí do tváře, takže nemohla ihned soudit, jak je stará, ale pas měla tak útlý, že by jej snad objala spojením palců a ukazováčků. „Už zase!“ vyjekla dívka a málem jednou ránou rozpůlila klávesnici. „Zase se to seklo!“ její plačtivý tón k sobě přitáhl nejeden pohled.

Koně nejsou tak evil

~Megan, Robert~

Mogulari sepjal ruce a mrkl. „Tom ví, co má říct, aby ženu zbavil strachu. Nenaznačuju nic, co by říkalo opak! To zase ne,“ zasmál se. „Pro film jsme vybrali koně, kteří jsou naučeni na vnější povely. Čili vy budete na něm jenom sedět a jeho trenér pak bude dávat koni signály, co má dělat. Samozřejmě, pokud byste chtěla základní výcvik, není problém. Ale ti naši jsou velmi mírumilovní. I když Tom si přál, abych mu na natáčení dali koně, kterého bude moc ovládat sám. Až se rozjede dopředu, budu první mezi smějícími se,“ ušklíbl se.

„Robe, ty ses nějak zamlčel. Co ti vrtá hlavou? V Holmesovi jsi vydržel přítomnost koní, i když ten osel ti dodával glanc,“ zavtipkoval na Downeyho účet.

Pracovní záležitosti

~Gemma. Jeremy, Tom a Charlize~

Kate se usmála nad navrhnutým jménem. „Arlandia. Musím říct, že se mi to jméno velmi líbí a určitě jej přednesu Mogularimu.“ Dále byl Gemminin výklad o tom, proč by se její národ měl vrhnout do války. Asistentka byla ráda, že se o to tolik zajímá a psala si poznámky, aby na nic nezapomněla.

„Je mi jasné, že z úryvku nic nejde vyčíst. Vaše postava je vědma, která může vidět budoucnost. Nevidí ji jako přesný obraz, ale spíš jako útržky a různé náznaky, které někdy musí skládat dohromady i několik let, aby pochopila podstatu. Sandra, ehm, Arlandia či prostě vědma, viděla osud svých lidí ztracené v písku vinou cestovatele, který nepocházel z jejich světa.“ Usrkla kávy, aby na chvíli vrátila svým hlasivkám vlhkost. Servírka mezitím všem donesla objednané pití. Aneb kávy a horkou čokoládu.

„Jako každý vůdce chce svůj lid ochránit před nebezpečím a cestovatel je pro ni Xonox aneb Uchvatitel, který chce získat vládu nad Královstvím pro své vlastní ego. Návrh, že by vědma tím chtěla uchránit i někoho, koho miluje, se mi také moc líbí, takže se zeptám Mogulariho, zda by s tím souhlasil. Jedna možnost by byla, že její srdce tajně patří vládci Království. Přece jenom se s ním setkala a ne na krátkou dobu, ale to se dočtete ve scénáři.

Takže Jeremy?“ usmála se na herce.

Pracovní záležitosti

~Gemma. Jeremy, Tom a Charlize~

"No já bych rád toho svého psychopata."

Kate se tiše zasmála, protože si na chvíli představila Brona, jak neurvale řve po Leeře, co zase spáchala za volovinu. Nic však neříkala proti, dokud jí Jer nepodal mobil s videem. Tohle bude ještě zajímavé. „Bron jistě bude nějak poznamenán válkami a nesmyslnými rozkazy, které plnili jen ti, kteří nad tím moc nepřemýšleli. Jistě jste se z ukázky dočetl, že jeho život se dál odvíjel v hospodách, kde pil až do němoty, aby zahnal zlé myšlenky o své minulosti. Na rukou mu ulpěla krev. Samozřejmě, že se mi líbí váš nápad. Udělat z Brona postavu složitějšího charakteru není nikdy na škodu. Přece jenom bude vystupovat v celém filmu jako podpora Leery. Taky však musíte zvážit, že on jí bude milovat. Nesmím zapomenout na její ochranu, ale děkuji,“ usmála se na Jeremyho a počkala, jestli něco neřekl.

Jelikož to chtěla mít rychle odbyté, obrátila se na Charlize se slovy: „Zatím si vyslechnu postupně vás všechny a následně se všichni můžeme zaobírat detaily. Charlize? Vy máte nějaké nápady pro svou postavu Leandru?“

Holá holá práce volá

Isabela, já a NCP John

John se usmál a řekl, že je přizpůsobivý, což mě potěšilo. Neměl jsem rád, když jsem musel se svými spolupracovníky bojovat ohledně toho, co je a co není třeba. Sice jsem někdy docela rád za pomoc a jejich návrhy, ale nesnáším, když jsem pro něco rozhodnut a jiní mi to vymlouvají, i když pracují pode mnou.
 

Když mi sdělil, že o mě četl několik článků a taky, že se nudil a má několik návrhů, tak jsem si ho ještě jednou pořádně prohlédl. Došlo mi, že tenhle ,,kluk“ se mi bude líbit: ,, Tak ukaž, koukneme na to, aspoň budu vědět koho mám vedle sebe. Ty mě znáš, ale já tebe ne,“ usmál jsem se a chtěl jsem se podívat na jeho návrhy, když jsem se musel otočit na dívku, která málem rozbila klávesnici, jak se naštvala, že ji počítač nejede.
 

Už jsem se chtěl na to jít podívat, když se zvedla Isabela a došla za ní. Nechal jsem to tedy být a znovu jsem svou pozornost zaměřil na Johna.
 

,, Tak jdeme na ty návrhy…!“

Koňské téma pokračuje

Mogulari a Megan

Hlavou se mi honilo, jak budu vypadat směšně, když budu stát před stájemi a budu poslouchat, jak se ostatní herci baví a jak se smějí, když se snaží nasednout na koně, ale představa, že bych měl jít dovnitř a všechny ty démonické oči by mě měli sledovat, tak to bylo tisíckrát horší.
 

Z myšlenek mě vytrhl Tony, který se mě zeptal, co mi vrtá hlavou a nenechal si ani lehké popíchnutí, které mi vykouzlilo slabý úsměv na rtech, který byl spíš zoufalý než veselý: ,, No, pravda přežil, ale bylo to neskutečné utrpení. Jasně, nejsou tak hrozní, jak jsem si myslíval, ale stejně z nich mám děs a pochybuji, že návštěva stájí, kde jich je hodně na tom něco změní, spíš se zase přesvědčím o tom, že s nimi nedokážu být a oni to cítí, proto mě nemají rádi,“ měl jsem divně stažené hrdlo. Tohle se mi moc nestávalo, abych ukazoval ostatním své největší slabosti.
 

Došlo mi, že se chovám malinko nevhodně a tak jsem se jenom zazubil: ,, Oslík je velmi milé zvířátko a hlavně je mi velmi sympatický, je to takový drobný a velmi věrný kamarád a ani se moc nehoupal!“ 

Kancly a,,, no, hold práce

~Isabela~

Dívka se na tebe podívala a jen přikývla. „Pokud budete tak hodná,“ odstoupila od svého zaseknutého počítače a mnula si prsty. Snad se mi to nevymazalo. Jestli jo, jsem v háji. Sledovala tě při práci.

"Můžu se zeptat, znáte tady někoho? Já mám na stole seznam jmen a potfebovala bych s těmi lidmi mluvit, ale nevím, kdo to je, ani kde je najdu."

Dívka přikývla. „No, tak můžete začít mnout,“ usmála se. „Já jsem Daena,“ podala ti ruku. Kupodivu její křestní jméno bylo také součástí tvého seznamu a příjmení za ním bylo Sweetharm. Takže otázkou zůstávalo, zdá i tato Daena má stejné příjmení. „Pokud mi ukážete seznam, tak vám klidně pomůžu. Já tu znám nanejvýš toho týpka u...“ ukázala na Kamuiho, kterého neznala. „A pak Sáru, která tu ještě není, ale říkala, že má spolupracovat s osvětlovačkou.“

~Kamui~

John byl rád, že ses ho jakoby ujal a přitáhl si k tobě volnou židli a na chvíli zmizel s rukou ve svém baťohu. Kufr tu zatím nevedl nikdo. Dokonce i Kate si vzala obyčejnou igelitku nebo batůžek pro přenášení svých potřeb.

„Navrhoval jsem zbroj pro bojovníky Králoství,“ vytáhl desky, v nichž měl zastrčeno několik návrhů. Když je otevřel, mohl sis prohlédnout tři různé návrhy brnění.

První bylo pestře zbarveno a podle pancířů i velmi dobře chráněno. Už na pohled sis mohl povšimnout, že se skládá hlavně z kroužkové košile a plátů chránících hruď, záda, paže i nohy. Na hlavě postava měla kovovou přilbu bez hledí. Celková dojem působil těžce a trochu neforemně. Aneb voják by s takovou zbrojí moc daleko nedošel, ale na druhou stranu snese větší a těžší rány. Vše spojovaly tlusté kožené pásky.

Druhý návrh byl také těžké zbroje, ale zde přilba měla špičaté hledí a postrádalo pestrobarevnost jak u prvního. Mohl sis povšimnout, že klouby jsou chráněny méně, a tak by rytíř neměl problém se rozeběhnout a někoho bodnout.

Poslední navržená zbroj byla určena spíš pro pěší válečníky, kteří nedisponují koňským hřbetem a musí se táhnout míle a míle. Kroužková košile byla jedinou brzdou přilétajícího meče, přes kterou měl válečník přehozenou bílou krátkou tuniku, ovázanou modrou šerpou. Kožené nárameníky černé barvy dodávaly postavě trochu děsivý vzhled, jelikož na ní měla ostny. Suknice byla prodloužená kroužková košile. Holeně měly podobnou ochranu jako ramena.

Nyní bylo na tobě, jak se za jeho návrhy postavíš. Některé měli něco do sebe, i když každý zbroj celkově byla v podstatě k ničemu. Nebylo by na škodu něco skombinovat či odstranit.

To bude nejspíš už všechno

~Megan, Robert~

Mogulari nakonec usoudil, že nemá cenu dál rozpitvávat to, co je už dáno. Jedinou nadějí byla Megan, která by si na koně mohla sednout bez nějakých ale, i když možné je všechno.

„Takže zatím to necháme takto. Robe, ty neměj obavy. Jestli nebudeš chtít, vyřešíme to zeleným plátnem a tvým náhradníkem,“ postavil se a zazubil se na vás. „určitě máte dneska svoje plány. Pokud chcete, tak Kate sjednala schůzku v kavárně hned naproti. Klidně tam jděte a přidejte se k debatě. Všichni se uvidíme až na párty,“ ušklíbl se a následně vás propustil se slovy rozloučení se.

Pokud jde o kavárnu, tak stačí přejít jen cestu a hned naproti společnosti se nachází. Sice bylo objednáno jenom na pět míst, ale servírka vám určitě vyjde vstříc, když požádáte o dvě navíc. Pětice se nachází v zadním salónku, kde rozebírají svoje postavy. Dojdete v době, kdy se Kate ptá Charlize, která ovšem ještě neodpověděla.

Daena Sweetharm

~Isabela~

„Možná Vás tu také mám. Pokud jste Daena Sweetharm.“

Dívka sledovala tvou práci s počítačem a držela palce, aby se ti podařila obnovit její práce, která nebyla dvakrát jednoduchá. „Tak to jsem ráda, jelikož to je opravdu moje příjmení,“ zazubila se. Podívala směrem ke Kamuimu, který právě cosi rozebíral s Johnem.

Nakonec jsi dokončila práci na počítači, což Daenu velmi potěšilo. „Uf, díky. Mě by nejspíš kleplo, kdyby... no, chápeš,“ ušklíbla se.

„Těší mě a ještě jednou díky,“ taky ti podala ruku. „Aspoň něco. Cosik si ještě pamatuju,“ zadívala se na hodiny na stěně. „No, za hoďku se bude na patře podávat oběd. Chtěla bys jít? Nejspíš tam narazíme i na Sáru a můžeme se aspoň seznámit. Můžeš požádat i svého asijského kolegu, i když je zabraný do něj,“ kývla k Johnovi.

Charlize nic neříká, a tak se posunujeme dál

~Gemma. Jeremy, Tom a Charlize + Robert a Megan~

Charlize ani nyní neměla moc velké výhrady vůči své postavě nebo spíš jí nic nenapadlo, takže kdyby jí přece jenom něco trklo, mohla dojít za Kate a pobavit se o tom s ní v soukromí. Navíc ještě došel Robert s Megan, kteří si vyžádali dvě židle navíc.

Po krátkém přivítání a potřesení rukou či polibcích na jejich hřbety, se Kate otočila na Toma. „A co vy, Tome?“

Moje představa Taranise

~Gemma. Jeremy a Charlize + Robert a Megan~

Překvapilo mě, že Charlize neměla žádné výhrady, i když jsem nad tím moc dlouho neuvažoval. Přece jenom její postava jí byla šitá na míru. Už jednou si zahrála jako královna a do té role se vcítila velmi skvěle.

Naši debatu přerušil Robert s Megan. Usmál jsem se na oba dva a herec si nemohl nevšimnout, že na sobě mám opět to jeho geniální tirčko. „Čaute,“ Robem jsem si potřásl rukou, Megan jsem políbil z obou strán na tvář a vyhradil jí místo vedle sebe. Přece jenom dnes máme mít rande, ehe.

Kate se na mě otočila s mým názorem ohledně Taranise. Co že jsem to říkal? Že by měl být trochu blázen? Usilovat o otcovu pozornost? Nesnášet ho nebo mít ho jako vzor?

„Můj mozek poslední dobou stávkuje, ale myslím, že jsem se zmiňoval, že Taranis to nemůže mít v hlavě trochu v pořádku, jelikož celý život jej otec shazoval a v jeho očích byl vždy slabší. Nesmyslné rozkazy, dávaje svým vojákům, by nanejvýš korigovala Nimue. V životě jsem poznal už pár případů, kdy jejich rodiče je shazovali a jejich, jak to říct, chování nebylo zrovna společenské. Jen si nejsem jist koncem filmu. Podle mě skončí trochu pohádkově. Jinak řečeno, jak se Taranis může odpoutat od své šílené povahy jen díky lásce? Trochu jsem to nepochopil.“

Nejspíš se má slova zdála být tvrdá, ale co naplat, když mi to prostě nesedí.

Kavárna

~Gemma. Jeremy, Tom a Charlize + Robert a Megan~

Kate si poslechla Tomův návrh a na chvíli se dívala do svých desek, jak tam něco zapisovala, než zvedla hlavu a začala mluvit: „Pokud by Taranis byl na hlavu padlý, pak bychom uvažovali o změně konce filmu tím, že jej budeme nuceni zabít. Musím se přiznat, že vaše úmrtí jsme dlouho promýšleli a dokonce se ptali i pár vašich fanoušků, zda by vás chtěli vidět umírat. Hádejte, co mi bylo řečeno,“ ušklíbla se.
„Taranis jedná tak, aby udělal dojem na svého otce, což se mu moc nevede. Proto by možná nebylo na škodu jeho chování zaonačit jeho touhou po otcově uznání, které se mu nedostává. Raději nechá zabit celou svou jednotku, aby netrpěl otcovy výčitky ohledně jeho neschopnosti. Jeho změna názoru je způsobena Leerou, která jej nakonec zachrání svým vlastním životem. Ukáže mu to, co mu bylo po celou dobu skryto.“

Další na řadu přišla Megan. Proč nevyužít toho, že tu také je, že? „Tak Megan, máte nějaké výhrady či nesrovnalosti?“

Kavárna

~Megan, Gemma, Jeremy, Tom, Charlize, Robert, který tam je, i kdyby nechtěl~

Kate si zapsala i Meganinu výtku a jelikož měla stejné informace, jako režisér, tak mohla jí s klidem odpovědět: „Vyrůstali spolu a Taranis jí byl oporou. Představte si, že máte někoho, kdo je s vámi celý život a vidíte, jak o vás pečuje a najednou se objeví někdo, kdo mu pomate mysl. Opustila byste jej? Důvod jejich tak úzkého vztahu bude jeden z témat filmu. Ale i moc je jeden z důvodu, proč se Nimue drží u Taranise. Bez něj by v podstatě nebyla nic. Samozřejmě, že se můžeme detailněji pobavit o příčině, proč je čarodějka s Taranisem.“

Nakonec tu zbyl Robert, který vyzařoval do okolí svou potrhle namyšlenou auru. Zdálo se, že to nikomu nevadí a navíc jej za to i mají rádi. „Tak, Roberte, smím položit stejnou otázku i vám? Jak jste na tom vy a vaše postava? Přece jenom hrajete mocného krále.“

Poslední domluvil a můžeme se vrhnout na koníky!

~Tom, Jeremy, Robert, Charlize, Megan~

Kate Robertův názor rozesmál, až málem vyprskla kávu, kterou právě usrkávala. „Ne? Vždyť bylo plno královen, které se zapsaly do historie jako ty, jež změnily osud lidstva. Ale musíte se podívat mimo Ameriku nebo Británii. Ale je to fantasy, takže si můžeme dovolit udělat něco, co jindy nebylo. Je to smyšlená země,“ zadívala se na vás všechny. „Jsem moc ráda, že jste mi řekli své názory. Už se těším, až se pustíme do natáčení. Samozřejmě, než začneme, ještě projdete výcviky, abyste věděli, co dělat. Máte na mě ještě nějaké otázky?“

V podstatě sezení bylo už u konce. Mohli jste se rozejít. Ještě toho večera vám došel mail od režiséra, v němž stálo:

Zdravím všechny koňomily,

zítra vás čekám před budovou společností a luxusním autobusem se zajedeme podívat do stájí. Vezměte si i něco na převlečení, pokud si nechcete zničit oblek či šaty. Šperky doporučuju nechat doma. Už se stalo, že jak někdo nasedal, tak se mu řetízek přetrhl a ztratil.

Jo, čas. Dejme tomu v 10h. Pojede s vámi moje drahá polovička, se kterou jsem už šest let.

P.S. pro Toma: Bylo mi slíbeno, že ti dají toho nejvíce temperamentního koně, tak se těš a nezapomeň na Robovo triko! Jinak dostaneš kliďáska.

Uvidíme se zítra aspoň na pět minut.

Oběd

~Isabela, Kamui~

„No, teď na to už nemám nervy,“ přiznala se Daena a lehce zrudla. „Trocha jídla v žaludku by mi pomohla,“ připustila.

Nyní záleželo na tom, jak odpoví Kamui. Mohl vzít sebou i svého kamaráda a nakonec jste se mohli vydat rovnou na oběd. Nebyla to klasická jídelna, kde byly k výběru jen hotová jídla. Mohli jste si dokonce své jídlo složit a vše bylo zadarmo. Tedy až na alkohol.

"Zdravím všechny koňomily,

zítra vás čekám před budovou společností a luxusním autobusem se zajedeme podívat do stájí. Vezměte si i něco na převlečení, pokud si nechcete zničit oblek či šaty. Šperky doporučuju nechat doma. Už se stalo, že jak někdo nasedal, tak se mu řetízek přetrhl a ztratil.

Jo, čas. Dejme tomu v 10h. Pojede s vámi moje drahá polovička, se kterou jsem už šest let.

P.S. pro Toma: Bylo mi slíbeno, že ti dají toho nejvíce temperamentního koně, tak se těš a nezapomeň na Robovo triko! Jinak dostaneš kliďáska.

Uvidíme se zítra aspoň na pět minut."

Tohle nebylo pro mě, ale co budu dělat? Nejet by bylo divné, ale stát tam a koukat se mi taky nechtělo, ale hold se asi nedá svítit. Nic jsem si nebalil, jen jsem se psychicky připravil na zítřek. Další den jsem čekal před budovou na autobus, který nás odveze do stájí. Na očích jsem měl tmavé brýle a na sobě obyčejné triko s mikinou a džíny, v ruce jsem držel a dosrkával ranní kafe. 

Ano, koníci :D

~Jeremy, Robert, Charlize, Megan~

Naše sezení se nachýlilo ke konci a Kate nás postupně propustila. Před tím, než jsem odešel, dal jsem Megan lístek. Mrknul jsem na ní, a pak jsem se odebral ven s tím, že pojedu rovnou domů. Naštěstí jsem nikoho nečekal, a tak jsem neměl důvod se trápit s jistým nepořádkem, který čítal kusy oblečení pohozené různé po zemi.

Tohle musím už uklidit, s úsměvem jsem si pomyslel a započal jsem úklid, který zahrnoval dokonce mytí oken, zrcadel, leštění skel obrazů, prach a vysávání. Aneb úklid jednou za měsíc úplně postačí. Někdy i jednou za čtrnáct dní, ale v tomhle bytu jsem nepobýval moc často. Tedy kromě období, kdy budu natáčet Krvavý měsíc.

Večer mi došel mail od Kate, v němž jsem se dozvěděl pro mě velmi radostnou novinu. Nejvíce temperamentního? To mě podrž, musel jsem se ušklíbnout. Jestli mě zabije, bude to na vás. Ale moje přání bylo moje přání, takže nemám co mluvit, že?

Druhého dne jsem se chystal na to, abych se vydal ke koním. Zatím jsem si vzal slušivé modré džíny s trháním, Robovo triko, přes to černou koženou bundu a tenisky, v nichž jsem mohl více hýbat nohami ve třmenech. Samozřejmě součástí kompletu byly sluneční brýle. Nakonec jsem přece jenom zavolal Jamesovi, aby mě hodil ke společnosti, a tam jsem mohl čekat na ostatní.

Lístek a rande

~Tom, Megan~

Na lístku, který ti dal Tom, stálo: Jak jsme se domluvili, tak mě dneska čekej. Dojedu pro tebe večer a zamíříme na nějaké pěkné místečko, abychom si užili trochu toho druhého. Tom.

Takže jsi mohla jet domů s klidem na duši a přichystat se na vaše rande (schůzku).

Rande

Musím připustit, že jsem se na rande, nebo aspoň nevinnou schůzku, těším. Nikdy nedám na řeči ostatních. Přece jenom vím, co se o Megan povídá, ale většina herců, hlavně pěkných hereček, započala svou kariéru tím, že se zalíbila režisérovi. Na tom není nic špatného. Navíc Megan umí hrát. Aspoň jak jsem se díval na nějaké ty filmy, tak mi to přišlo. Je mladá a jako i já má co zlepšovat. Jak se říká: ‚Nikdo není dokonalý.‘

Musel jsem se trochu upravit, jelikož vítr venku mi sfoukl to, co jsem mohl nazývat aspoň částečným účesem. Zlý... zlý vítr! Rád se chovám ne jak dospělý muž. Aneb dítě v nitru vás učiní mnohem zajímavějším. Takovým příkladem je například Robert. Ten je dítětem nejenom uvnitř, ale i na povrchu. Jeho neustále vtípky štvou ty, kdo jeho humor nechápu a rozesměje ty, co jej poznali blíže a dokázali překousnout jeho prvotní stav.

James už seděl na svém místě řidiče a zazubil se na mě. Bez dalšího ptaní nastartoval auto a vyjel rovnou v ústrety naší milé Megan. Jelikož stále platila ona sázka s Robem, tak jsem na sobě musel mít to triko! Ale zamaskoval jsem to fikaně. Mám jej pod černou košili! Na té jsem měl koženou hnědou bundu, jelikož už začalo být více chladno a kalhoty byly černé, z podobné látky, z níž se dělají společenské kalhoty. Co kdyby Megan přišla v něčem slušivém a já došel jako vandrák? Vlasy jsem si shrábl dozadu a wuala!

James zaparkovat auto před hotelem, kde Megan měla své ubytko a já následně vystoupil ven. Usmál jsem se jejím směrem. Doslova mi vyrazila dech. „Doufám, že na mě nečekáš moc dlouho,“ políbil jsem ji na hřbet ruky a mrkl. „Slíbil jsem ti obhlídku Londýna, tak ji budeš mít,“ laškovně jsem mrkl. „Moc ti to sluší.“

Hýbajte sa, koníci!

~Rob, Tom, Megan~

Jako první na místo určení dojel Tom, po něm Megan a nakonec se, notně nervózní, zjevil i Robert. Bylo trochu vtipné jej sledovat. Charlize a Jeremy se omluvili s tím, že mají něco jiného na práci. Ne třeba jim rušit jejich zábavu.

Po pěti minutách, co dojel Rob, se zjevil i váš velmi milovaný režisér. Přišel oblečený jako pravý kovboj. Hnědé nohavice s třásněmi, bílá umouněná košile skryta pod bundou stejné barvy jak kalhoty, při čemž se při každém pohybu na rukávek a švech zatřásly ony dlouhé pásky kůže. Na hlavě měl bílá klobouk a nesmíme zapomenout ani na zlatou hvězdu. Šerif jak vyšitý.

„Tak co, pardi, jste připraveni na divokou jízdu?“ některé to pobavilo, některé spíš vyděsilo. Nemusím mluvit. Krátce po něm se zjevila menší žena lehce oplácané postavy, ale obézní nebyla. Hold po několika dětech se to na postavě i trochu podepíše, ale svým způsobem byla pěkná a roztomilá, jak na vás koukala hnědými očky a kadeřavé světle hnědé vlasy měla spletené do dlouhého copu. „Poznejte mou nejdražší Stellu.“

„Zdravím,“ mrkla na vás Stella a usmála se.

Když jste se s ní všichni přivítali, zavolal Mogulari pro autobus, který dojel o něco málo minut později. Na venek vypadal obyčejně. No dobře. S mega logem společnosti na boku. Uvnitř vás přivítal malý byteček. Nechyběl gauč, stolek, který měl v sobě důlky na sklenky či hrnky, aby se nepřevrhly, kdyby se autobus začal prudčeji natáčet, palanda, na kterou si člověk mohl lehnout a ve skrytu jejích útrob se nacházela i další. Lednička v mini kuchyňce, kde jste si mohli připravit jídlo na mini sporáku. Samozřejmě, že byl na elektriku. Toaleta byla umístěna v nejzazší části autobusu, aby vás neotravovala. Mogulari jen pravil: „Vítejte v mém skromném domě na kolech. U koní můžete být tak dlouho, jak budete chtít. Robe, neboj se, Stella je vynikající učitelka, takže tě nebude do ničeho nutit. Ani ty se neboj,“ koukl na Megan. „Tak pěknou cestu a uvidíme se pak na plese, který je už za pár dní!!“

Oběd

~Isebela, Sató~

Jen tak pro informovanost, že se něco stalo. Isabela přišla za Kamuim a pozvala jej i jeho nového kolegu Johna na oběd. Spolu s vámi půjde i Daena.

V podstatě je to jenom interakce mezi vámi, takže dokud nebude řečeno jinak, můžete jet svoje bomby, kdy vám odehraju i NPC.

No to snad...

~Jeremy~

Probudit se ráno s tím, že nevíte, co první udělat, je někdy až k naštvání. Přišel ti dopis od Mogulariho a pokud budeš mít zájem, tak můžeš ke stájím dojet i sám. Nebo ses mohl stavit do společnosti a omrknout všechny pracanty, co si neužívají volna jak ty. Třeba ten zvláštní Kamui nebo ráčkující Isabela.

Pokud by sis zvolil možnost A, tak stačí zavolat taxika a ten už ví. Sice kolem Londýna je stájí jak nasratých, ale pokud se zmíníš o Mogularim nebo jeho společnosti, tak bude vědět. Spíš by to byl divný taxikář, který by se zeptal: „Co?“

V druhém případě si zase můžeš callnout taxíka a dejme tomu, že jsi spal velmi dlouho a dojel si tam v momentě, když se čtveřice (ano, říkám čtveřice) vydala rovnou na oběd. Jen tak pro zajímavost je tam Isabela, Kamui, John návrhář a Daena, která ještě před malou chvílí mlátila do klávesnice, že jí zas něco nešlo.

Má drahá

~Charlize~

Zapojit se do rozeběhnutého příběhu je vždy trochu složité. Tak to vezměme trochu zlehka. Jako bys tu byla nová a nevěděla, co a jak. Tak rekapitulace všeho, co se stalo a u čeho jsi měla odpovědět, ale nějak se nestalo.

Kate vás druhého dne pozvala na kafe, kde jste měli probrat nějaké nápady či návrhy o svých postavách, které budete hrát. Hraješ královnu, která spíše vládne, než její manžel, ale i tak mu dává prostor, aby se ozval. Je tak trochu razantní a nebojí se koní! Určitě máš jisté obavy, že by ses objevila ve filmu vedle Roberta, který by si to jel na oslíkovi.

Dobře, takže každý si řekl svoje. Ono zaplnit prázdná místa ve hře není nikdy jednoduché. Neměla jsi co říct, takže jsi jen nad tím mávla rukou a řekla, že jsi spokojená a následně jste se všichni rozešli. Robert a Megan někde v polovině vaší konverzace taky došli, takže jsi se loučila s nimi, Tomem, který házel očkem po Megan, se samotnou Megan a taky s Gemmou.

Nyní jsi u sebe doma a je večer. I tobě došel mail, že jestli máš zájem, tak se můžeš dostavit ke společnosti a pak hupneš na bus (ten velký) a ten tě odveze rovnou ke stájím. Jelikož jsi ale unavená a nestihla jsi to, tak můžeš zůstat doma a až potom hodím posun o plesu, můžeš začít psát, nebo sjedeš do společnosti s tím, že, podobně jako Jer, se pobavíš s místními pracujícími. Volba je na tobě.

Byt na kolech

~Rob, Megan~

Mogulariho žena byla jak panenka. Nějak jsem se nemohl pomoct, abych si jí tak nepředstavil. Když k nám dojel autobus, díval jsem se na něj s lehkou obavou, ale jeho útroby mě přiměly se jen ušklíbnout. A tak pojedeme ke koním. Jako boháči z města. Sám jsem však nevěděl, kde ty stáje přesně jsou. Posadil jsem se na pohovku, která byla dost velká, aby se tu vezli celkem čtyři lidi. Mogulari hýřil radostí a hned si zabral místo vedle řidiče. Chvíli jsem si myslel, že to je James, ale když promluvil, abychom se usadili, ihned jsem to zamítl. Tak silný skotský přízvuk můj řidič neměl.

Jakmile se autobus rozjel, lehce to s námi cuklo, ale po chvíli se vše uklidnilo. Až na odstředivou sílu a jiné fyzikální vlastnosti působící na kolos, se jelo pohodlně. Stella mezi tím otevřela víno a nabídla nám je.

„Já si dám,“ usmál jsem se a přidržel sklenku, od které jej lila. „Co že jste se nabídla pro tak riskantní práci?“

Jen se zasmála. „Když mi Tony říkal, kdo s námi pojede, nemohla jsem odmítnout.“

To asi většina lidi by takovou šanci neodmítla. I když mám pocit, že tu je hlavně kvůli Robertovi, na kterého se nervózně dívala. Moc hvězd za život asi nepoznala, aby byla imunní. A přesto se chovala klidně.

Oběd s Isabel a ostatními

Jeremy, Isabela a NPC

Jakmile jsem rozpojil ruce od sebe a pustil jsem se do jídla, tak se ozvala Isabela, kterou zjevně překvapilo, co jsem udělal, a ptala se mě, zda patřím k nějaké víře. Polkl jsem sousto a pak jsem se na ní lehce usmál: ,, Vy myslíte, kvůli tomu rituálu poděkování? Ne, nepatřím k jak to říci ke křesťanství, všiml jsem si, že mnoho lidí se modlí před jídlem, ale tohle bylo spíš takové krátké díky a popřání si dobré chuti, většinou se to dělá v rodině, ale já si nějak nemůžu odvyknout… a bych odpověděl na Váš dotaz, vlastně ano. Jako většina Japonců jsem šintoista, ale to by bylo na dlouho!“

Bylo by zajímavé pohovořit si o náboženství, a kdybych neměl takový hlad, nejspíš bych ho i rozvinul ten hovor, ale takhle jsem se raději pustil do jídla.

V myšlenkách jsem se vrátil domů. Bylo zvláštní, jak mi někdy Japonsko scházelo. Amerika a Anglie jsou krásné země, ale chyběla mi japonská zdvořilost, naše tradiční zelené čaje. V Anglii se pijí převážně čaje černé, které na mě měli až příliš intenzivní aroma. A taky mi scházel můj rodný jazyk. Již velmi dlouho jsem neměl možnost s nikým pohovořit Japonsky.

,, No a vy Isabel? Máte nějakou víru? Nebo patříte mezi… ateisty?“zeptám se zvědavě potom, co se dostanu tak do poloviny své porce. Čekal jsem na její odpověď, když se k nám postavil jeden z herců a ptal se, jestli si může přisednout. 
,, Jistě, samozřejmě!" odpověděl jsem a posunul jsem se, aby si mohl odložit svůj oběd. 

Oběd

~Kamuji, Isabela, Jeremy + John a Daena~

*** John ***

John byl rád, že mohl s ostatními skočit na oběd. Navrhování kostýmů dá vskutku zabrat a ve společnosti Kamuiho se bavil. Měl rád asijskou kulturu. Byla plná tajemných zákoutí, o nichž věděli jenom rodilí obyvatelé. Když mu Kamui nabídl, abych se přidal, s radostí přikývl. Navíc Daenu znal, tak nebyl problém během cesty do jídelny trochu klábosit a seznámit se i s Isabelou.

Menu s jídly bylo vážně bohaté. Dostat práci na takovémto místě Johnovi vyrazilo dech. Nepočítal s tím. Spíš jen poslal návrh a hledal si další, jelikož si myslel, že jej nevezmou. A ejhle. Je tu. A navíc pracuje se Sató Kamuim. On je mezi návrháři bůh!

„...Jako většina Japonců jsem šintoista, ale to by bylo na dlouho!“

Tohle Johna opravdu zaujalo. Zvedl hlavu od jídla, které si objednal spolu s nimi a musím podotknout, že je vegetarián, tak maso absolutně zamítl. Před ním se jen válely těstoviny se sýrovou omáčkou a vařenou zeleninou. Aspoň že nejsem vegan. To bych pak jedl jen sóju.

„Tak trochu se o tvoji kulturu zajímám, ale ne tak moc, abych věděl každý detail. To poděkování; nezní to náhodou itakadimasu?“

Daena ihned zavrhla své náboženství, což jí John neměl nijak za zlé. On sám byl ateista a nikdy v Boha nevěřil. Pak si k nim přisedl Jeremy a málem se rozesmál, jak dívka zrudla, když mu zatykala.

*** Daena ***

Počítače měly tu vlastnost, že se zkazily ve chvíli, kdy to člověk vůbec nepotřeboval. Daena s tím měla své zkušenosti, ale držela pevně jazyk za zuby, dokud jí opravdu přístroj neodumřel. Jen díky Isabele neztratila všechna data a mohla se uklidnit natolik, že nevyšilovala. Oběd byl výtečný nápad a už si to rázovala spolu s ostatními, aby si pak mohla objednat něco na způsob fish & chips, ale místo hranolek si dala opékané brambory, které si zuřivě polévala octem, až měl John strach, že se tím přiotráví.

Pozornost ostatním začala věnovat, až se tu začalo řešit cosi o náboženství. Jen tak mimochodem se přidala k rozhovoru. „No, já pocházím z křesťanské rodiny, ale pak jsem od víry ustoupila, protože jsem byla v jistých trablech a dokonce ani hlavoun nahoře,“ ukázala prstem ke stropu, „mi nebyl schopen pomoct.“

"Ahoj, ahoj..mohl bych si přisednout?"

Daena se už nepokoušela přizvat Jeremyho k posedu, jelikož to za ní stihl Kamui i Isabela. Jen se na něj zářivě usmála a až nastala ta správná chvíli, pozdravila: „Ahoj... ehm, teda, dobrý den,“ zrudla jak rajče.

Koníci

~Robert, já, Megan + Stella a Tony~

Stella byla příjemná ženská a jen se duchaplně zasmála mému vtípku, což Robovi nejspíš neudělalo moc dobře. Víno do sebe obrátil. Snad mají dost flašek. Možná, pokud bude opilý, na toho koně nakonec sedne. Jen bylo otázkou, zda by kůň přijal opilého jezdce. To je už jiná. Stella nalila i Megan. Pak šla za svým mužem s nabídkou dopředu. Při chůzi se lehce klimbala, až jsem se bál, že najednou spadne.

„Robe,“ podíval jsem se na něj a tvářil se vážně. Přece mu nemůžu říct, jak jsou koně někdy nevypočítaví. Filmoví jsou hodní. To vím i z vlastní zkušenosti a ví to i plno herců, kteří na nich už jeli, „neboj se vlka, nic,“ Megan ještě zavtipkovala sama o sobě a já se jen pobaveně ušklíbnu. „A pokud, budeme mít na co vzpomínat. Při natáčení Válečného koně mi jednou ten prevít utekl a při pokusu zachytit otěže jsem sletěl do bláta, které bylo snad všude. Všichni se tomu smáli a kostymérka mě málem ukamenovala. Byla na své kostýmy nějak... přičuchlá? Jak je to správné slovo?“

Během cesty nám bylo nabídnuto i další víno. Pro jistotu jsem Roberta varoval, aby tolik nepil, jinak mu nedovolím se ke koni přiblížit. „Oni nemají rádi připité lidi.“ Po dvou skleničkách jsem přešel k nealku.

Asi po dvou hodinách jízdy, při čemž asi hodinu trvalo, než jsme se vymotali z Londýna, autobus zastavil. Dovnitř vnikl, pro mě velmi dobře známý, pach koní a jejich výměšků. Někomu to může přijít odpudivé, ale já to miloval. Mogulari mezitím otevřel dveře a následně vykráčel ven. Stella následovala jeho příkladu. „Tak jdeme,“ málem jsem zářil jak sluníčko. Těšil jsem se na to a jak.

Jakmile jsme byli všichni venku, tak Anthony vzal opratě do rukou. „Doufám, že jste si vzali něco na převlečení, pardi,“ zazubil se. „Půjdeme se převlíct a pak hurá ke koním. Stella půjde vyvést jednoho do ohrady. Kdo chce být jako první?“ tuto otázku spíše mířil na Roberta a na Megan. Já jsem si něco na převlečení vzal, ale se svým nadšením jsem to nechal v autobusu. Tak jsem tam znovu zalezl a vrátil se s taškou. (Já ji opravdu měl, jen jsem to opomněl napsat.)

Když Megan nebo Robert odpověděli, zamířili jsme za Mogularim, jelikož jeho žena už odběhla. Neprošli jsme skrz stáje, ale kompletně obešli. Když jsme došli k ohradě, již tam Stella měla nachystaného koně hnědé barvy, i když na tom světle vypadal spíše ryšavě.

„Tohle je Imon,“ představila koně. „Je to vestfálský kůň a nejhodnější, jakého tu máme. Je dokonce využíván na rehabilitace pro postižené. Tak, jak jste se tedy dohodli?“ usmála se. Já mohl zatím čekat, ale byl jsem rozhodnut pomoct ostatním, kdyby to potřebovali.

Rande - Londýn

7:00PM

Začínám mít pocit, že se ve zdvořilosti ztrácíme, ale v tomto případě se to opravdu hodí. Jsem rád, že Megan přijala mé pozvání nebo to byla ona? Nakonec to nějak vzniklo a můžeme se vydat, kam jen budeme chtít. Když se zeptala, kam bychom nejdřív zajeli, napadla mě spousta míst. Tower Bridge, Trafalgarské náměstí, Big Ben, pod kterým si mnoho cizinců představí celou věž, ale ve skutečnosti to je jenom zvon, Buckinghamský palác, kde sídlí naše královna.

„Mohli bychom začít u House of Parliament,“ navrhnu. „Pak projedeme kolem Trafalgarského náměstí a skončíme u Tower of London. Je tam nádherný výhled na Tower Bridge a navíc tam znám luxusní restauraci, jež je přizpůsobena s vyhlídkou na most. Tak co na to říkáš?“