Andor.cz - online Dračí doupě

Slečna Rollová (učitelka) - 18. listopadu 2014 16:32
	Umělecká škola otevírá novou samostatnou třídu. Bude v ní přesně 6žáků, různě vybraných. Bude se zde malovat a vytvářet. Jsi právě ty ten, který zde prožije krásnou část svého života? Je to jen na Tobě. Ale, co když se ve třídě objeví někdo, kdo vypadá jako obyčejný člověk, ale je něco víc?

Slečna Rollová (učitelka) - 19. listopadu 2014 18:41

Sedím v učebně a vše zde připravuji. Je to můj první velký den. Musím se chovat pevně a odhodlaně. Když se zde otevírala nová třída, pro mimořádně nadané žáky, nečekala jsem, že sem uplatní zrovna mě. Neustále jsem běhala z jednoho rohu třídy na druhý. Chtěla jsem, aby to tu bylo perfektní. Tato třída je jiná než ostatní. Nejsou zde lavice, jako v normálních školách. Zde jsou barevné sedačky a mnoho místa. Pořád jsem vše přemisťovala a zkoušela nejrůznější varianty. Nakonec jsem se konečně usadila a podívala po mé budoucí třídě. Barevné a zajímavé. Tak se mi to líbí. Pomalu jsem si poklepávala na hodinky, byla jsem nervozní a moji noví studenti by měli začít přicházet každou chvíli.

Larisa West - 19. listopadu 2014 19:49

Nová škola     Ráno jsem se vzbudila celkem ve spěchu. Zamířila jsem si to do koupelny a udělala raní hygienu. Pak jsem se namalovala, ale jen řasenku a tužku na oči. Nemám ráda, když toho mám na obličeji mraky. Vzala jsem si na sebe své oblíbené modré tričko, džíny, koženou bundu a boty a vyrazila.  Nastoupila jsem do auta a jela na místu určení. Čím blíž jsem byla tím víc jsem byla nervózní. Budu to mít hodně težký. Protože jsem jiná. Možná až nezdravě jiná. Zaparkovala jsem auto na parkovišti školy a vešla dovnitř. Chvilku jsem bloudila po škole a hledala třídu, kam jsem se měla dostat. Konečně jsem se dostala ke správným dveřím. Zaťukala jsem a pootevřela dveře. Podívala jsem se dovnitř a pak pomalu vešla. Už tam někdo byl, nějaká tost mladá holka. Asi nová spoužačka, nejsem si jistá. "Hm... Ahoj! Jsem tady správně? Já jsem tu nová."

Slečna Rollová (učitelka) - 19. listopadu 2014 20:34

Seděla jsem a nervozně kontrolovala čas, naposledy jsem si prošla složky s fotografiemi a menšími životopisy nových žáků. Když v tom někdo přišel do třídy, první žák. Přesněji žákyně. Zrzavé vlasy... Ach, Larisa, no jistě. Vzpomněla jsem si rychle na její životopis.. Velký talent k hudbě a bohužel hluchá. Naštěstí znakovou řeč umím. Když mne pozdraví, zasměji se a přejdu k ní. "Ahoj! Ano jsi tu správně. Já jsem Cara Rollová, tvá nová učitelka." Řeknu mile s úsměvem a přitom předvádím každičké slovo svýma rukama.

Naian Fox - 19. listopadu 2014 20:48

Nová škola "Vstávej šmejde!" Ozval se hlas za dveřmi. Rychle jsem vstal a přikrývka ze mě spadla. Odhalila skoro nahé, hubené tělo, nejdůležitější místa zakrývaliboxerky. Temnou místnost rozzářilo jasné světlo, jež mě na chvíli oslepilo. "Snídaně." Zachechtal se někdo a mě na zem svalil proud ledové vody. Hadice. Nesnáším, když ji používají. Zaklel jsem a stulil se do klubíčka... "Vstávej šmejde!" Zaznělo mi v hlavě. Rychle jsem vstal a přikrývka ze mě spadla. Odhalila svalnaté tělo a zpocený hrudník. Rozhlížím se po temném pokoji. Jen sen... Jen sen... Budík ukazuje 6: 23. Čas vstávat. Došel jsem do kuchyně a udělal si k snídani vafle, ať mám něco pořádného. Bohužel jsem se popálil a musel si ránu obvázat. Moje šikovnost. S rukou v obvazech, rozedranou taškou a vaflí v puse jsem se vydal k autu. Bliklo a motor sám nastartoval. Ušklíbl jsem se, nasedl a vyjel vstříc nové škole. V rámci možností se těším, i když dům je asi dvacet kilometrů od města a já budu dojíždět dost dlouho. Bojím se ale těch lidí tam... Jasně, nikdo mě nepozná, ale přesto... Jsem srab, i když bych měl být silný... Ach jo. Jsem rozporuplná osobnost a fakt mě to štve. Smykem jsem zastavil před školou, nasadil si kapuci a jvcházím dovnitř. Seriózním krokem procházím neznámými, děsivými chodbami. Pozorně si prohlížím nové tváře. Bojím se. Ten strach se projevuje na mích očích. Nejraději bych vyskočil oknem, ale něco jsem si slíbil... A musím to dodržet. Konečně jsem našel správnou třídu a vešel dovnitř. Jsou tam dvě ženy. Prohlížím si je. Jsem tichošlápek, mého příchodu si očividně nikdo nevšiml. Příjde mi ale, že jsem hluchý, protože ty dvě gestikulují a nic neslyším. Potřepu hlavou. Pořád nic. Dojdu k dívkám a usměji se. "Naian Fox k vašim službám." Řeknu zvučně, ale jednou rukou křečovitě svírám popruh tašky. Podám ruku napřed té, co vypadá starší (učitelka) a pak nádherné rudovlásce. Té ruku políbím, je to takové krásné, zachovalé gesto. Měl bych se ho odnaučit, ale nemůžu... Pak mi příjde, že bych asi měl něco donést, je mi to trapné. Zalovím rukou v tašce a pak "záhadně" vylovím dvě růže. Jedna bílá, druhá ohnivě rudá. Mladší dívce podám samozřejmě rudou, té druhé bílou. NĚCO O MĚ Na první pohled charismatický, přátelský, otevřená duše. Má zvláštní oči, moc lidí se mu do nich nevydrží dívat. Jo a na 95 procent vás napadne, že je gay. Oblečení: Růže:

Larisa West - 19. listopadu 2014 20:57

Učitelka Zarazila jsem se. Ona a učitelka. Proboha kolik jí je? No nic nebudeme to řešit. Už ví, že jsem hluchá, ale tak budiž. Je fajn, že umí znakovou řeč, ale já umím odezírat ze rtů plus ještě něco. Usmála jsem se a řekla, spolu se znakovou řečí. "Jo, děkuji! Moc mě těší..." podám ji ruku na pozdrav. "...A já umím odezírat ze rtů." Vešla jsem trochu víc do místnosti a zavřela za sebou dveře. Když tu ještě nikdo není, otočím se na ni. "Můžete prosím utajit, že jsem hluchá. Já vím, že je to divný, ale já prostě nemám ráda když to lidí ví a snaží se být pak nepřirozeně nápomocní." Usměji se. "Nemusíte mít strach já se o sebe postarám a zvládnu to. I na minulé škole to nikdo nevěděl."     Teď jsem se rozhlédla po místnosti. Bylo to krásně moderní a úžasný. Pak přišel ten kluk. Byl moc šarmantní a políbil mi ruku. Chvilku jsem váhala jestli se to ještě dělá. Usmála jsem se na něj. "Zdravím, já jsem Larisa" Přijmu i růži a pak s kouzelným úsměvem odejdu k té modré sedačce a sednu si. Ach jo... on já vážně moc pěknej, ale k mé smůje to bude určitě gay! Je to tak skoro vždy.

Slečna Rollová (učitelka) - 19. listopadu 2014 21:05

"Dobře, nebudu ti zde dělat potíže." Usmála jsem se mile na Larisu. Je zvláštní, ale tak hezky zvláštní. Najednou přišel nějaký chlapec, chvíli jsem šmátrala ve své paměti, kdo to je. Nakonec jsem si vzpomněla na jeho fotografii se jménem. Naian... No jistě. Přivítal se s námi a podal mi růži. "Těší mě Naiane, mockrát ti děkuji. Mimochodem já jsem Cara Rollová, tvá nová učitelka." Snažím se znít co nejpříjemněji. Tato třída nemá být mučírna a vězení, ale škola, kde se budou bavit. Larisa se posadila a já šla dát růži na stůl. Odložila jsem ji a usmála se. Zatím to vypadá na velmi zajímavou a hlavně milou třídu. To by šlo. Byla jsem opravdu zvědavá na zbytek žáků, sice jsem měla jejich fotografie a menší životopis. Ale opravdu stručný a fotografie, kde jim bylo 15let.

Sophie Linds - 19. listopadu 2014 21:20

Po opravdu dlouhé době jsem donutila sama sebe vstát. Nesnáším ráno, každé ráno je stejné, nebo ještě horší. Každý máme tajemství, no některé je lepší skrývat. Oblékla jsem si černou sukni a tílko, vlasy jsem nechala rozpuštěné. Doladila jsem to červeným šátkem a náramky. Vysoké černé boty. A dnešní oufit je hotov. Podívám se na sebe do zrcadla, kruhy pod očima a bledý obličej. Nanesla jsem opravdu černé linky a řasenku. Rudou rťěnku a konečně jsem byla spokojena. Konečně jsem vzala tašku a vyrazila do školy. Chodím tam jen kvůli tomu, že to mám hned za rohem a umím malovat. Navíc je to spíše oddychová škola než učení. Vyšla jsem a ani ne za pět minut už jsem vcházela do školy. Okolo mě proházelo spousty lidí, všichni se na mě dívali jako na zjevení. Jsem na to zvyklá. Konečně jsem šla chodbou do mé učebny. Najednou se všichni vytratili a já šla sama. Za chviličku jsem tam dorazila. mm moc barev. Vše je tu barevné. Myslím, že černá by jim tu neuškodila. konečně jsem vešla do třídy. Celkově tam byly tři osoby. Beze slova jsem se usadila do rohu učebny.

Naian Fox - 19. listopadu 2014 21:23

Ve třídě Usměji se na dívky a posadím se na bílé křeslo někde opodál. Po chvíli příjde další dívka. Já snad budu v menšině... Není vůbec mluvná, ani se nepředstaví. Přemýšlím, jak bych ji rozveselil a pak mě to napadne. Vezmu z kabely papír a poskládám z něj vlaštovku. Taky vytáhnu ze své "kouzelné brašničky" fialku, dám ji pod křídlo svého výtvoru a pošlu ho k dívce. Usměji se na ni a dál si hledím svého. Rád dělám lidi šťastné. Začnu si čmárat na kus papíru strom.

Sophie Linds - 19. listopadu 2014 21:34

Seděla jsem tam a dívala se do zdi. Náhle mi k nohou padla vlaštovka. Podívám se po třídě, kluk s bílými vlasy se na mě usměje. Vezmu vlaštovku do rukou, je v ní fialka. Dobře, tady asi někdo nechápe, že já na tohle nejsem. Jak si přeje, budu mu to muset vysvětlit po svém. Zvedla jsem se a v ruce pevně svírala vlaštovku. S neutrálním výrazem jsem přešla až k němu a bez jakékoliv známky emoce promluvila: "Tak hele, nejsem na tyhlety věci." Řeknu prudce a hodím mu k nohám vlaštovku. "Nech si to pro jinou." Řeknu už zády k němu a odpochoduji si zpátky ke svému místu.

Slečna Rollová (učitelka) - 19. listopadu 2014 21:43

Náhle do třídy přišla dívka, která už tak mile jako předchozí žáci nevypadala. Ale to mě nijak neodradilo. Když ale prošla a posadila se, ztuhla jsem. Dobře, tak někdo na seznamování není. Chtěla jsem jít za ní, ale padla k ní vlaštovka a ona se prudce zvedla a přešla k Naianovi. Pozorovala jsem tuto situaci s pootevřenými ústy. Chvíli jsem přemýšlela, kdo tato dívka je, ale pak jsem si hned vzpomněla na ten zvláštní životopis a došlo mi o koho se jedná. Raději jsem ji nechala být. Až začne hodina, bude na představování dost času.

Chris Hallenbeck - 19. listopadu 2014 22:27

Hurá do školy Je něco kolem půl sedmé a za okny už vstává, nebo spíš už dávno vstalo slunce. Jenže to mě nevzbudilo. Co mě ale vzbudilo, bylo domácí kino napojené na můj počítač, který podle plánu pustil jednu z mých skladeb. Doslova jsem cítil ty, jak mi vibrují bubínky. Vykoukl jsem zpod peřiny a rozlepil oči. Zjistil jsem, že jsem zase spal nohama na polštáři. Doslova vyteču z postele a došourám se k počítači a vypnu ten kravál. Nikomu v bytě to sice nevadí, jelikož žiji sám. Mám krásný a útulný 1+1 po dědovi. Budiž mu země lehká. Z pokoje jsem to vzal do koupelny a udělal svůj ranní očistný rituál. Osprchovat se a umýt si zuby. Po hygieně nastal čas na snídani. Jenže hodiny říkaly něco jiného. Rychle jsem si udělal chleba se salámem a salátem a doslova ho zhltal. Rychlým krokem jsem se vrátil do ložnice a naházel na sebe věci. Košili (zezadu) bez rukávu, kalhoty a na krk nasadil řetízek. U dveří jsem se obul do svých bot a při odchodu za sebou zamkl. Nakonec jsem si natáhl kožené bezprsté rukavice a vyrazil na cestu. Od školy to mám asi půl hodiny městskou hromadnou dopravou, takže pohoda. Jenže pohoda to nebyla, jak se záhy ukázalo. MHD totálně přecpaná, deset důchodců na centimetr čtvereční. To snad není možné. Celou cestu jsem poslouchal, jak paní Jessie nefungují játra a starého Jacka zlobí močák. Fakt příjemný. Vrchol byl jeden aktivní dědek, který mi holí amputoval palec u nohy. Myslel jsem, že ho tou holí umlátím. Na své zastávce jsem s radostí vypadl ven z toho pekelného stroje a zhluboka se nadechl. „Zítra jdu pěšky,“ řekl jsem sám pro sebe a nasadil si sluchátka a na přehrávači jsem pustil Two Steps From Hell. Miluju jejich skladby. Za nedlouho už jsem přicházel ke škole a bloumal po chodbách. „Chtělo by to ukazatelé,“ zabručím, když už počtvrté vlezu do stejné chodby. Orientační smysl mám výborný. Jak řekla moje matka: „Pošlu tě pro rohlíky do obchodu za rohem a ty dojdeš na místo, kde tě pozdraví zdrastvujte.“Po deseti minutách bloudění jsem konečně našel svou třídu. Stáhnu si sluchátka z uší a nechám je viset na krku a vypnu hudbu. Otevřu dveře a vstoupím. Sedí tady čtyři lidé, z toho tři holky a jeden teplomet. Ani nevím proč, ale mrkl jsem na to černovlásku a posadil se kousek od ní. Vypadá to, že učitelka ještě nepřišla. Opřu se zády o stěnu, nasadím si sluchátka a pustím hudbu. Založím si ruce za hlavou a nohy natáhnu na jednu barevnou kostku, ale dám si pozor, abych ne ni neměl podrážky. Nerad bych ji zasvinil hned první den. Jsem zvědav, kdy to tu začne. Zobrazit SPOILER Všímavější z vás si mohou všimnout tetování kolem pravého zápěstí. Je křišťálově modré a chvílemi jakoby se na něm třpytily hvězdy.

Sophie Linds - 19. listopadu 2014 22:50

Seděla jsem, nejspíš jsem tomu teplouškovi vyrazila dech. Jak jinak. Nevím, jak tu celý rok přežiju. Všichni tu vypadají, jako by vypadli z omalovánek. Když v tom najednou do třídy vstoupí někdo, koho bych nečekala. Někdo, kdo je mi stylem podobný. Je asi první, komu věnuju svůj pohled, upřímný. Mrkne na mě a já pohled opět skloním. Vypadá mi sympaticky. Možná to tu přeci jen tak strašné nebude. Učitelka už nově příchozí nijak neřešila, jen seděla a svůj pohled směřovala k nějakým papírům. Chvíli jsem přemýšlela, jestli se zvednout a jít za tím neznámým klukem. Váhala jsem, ale nakonec jsem se zvedla a došla až k němu. Všimla jsem si na jeho pravém zápěstí jakési tetování, tedy vypadalo to jako tetování a bylo to velmi zajímavé. Můj pohled padal neustále na ten zvláštní útvar, kde se chvilkami mihotaly hvězdy. Vzhlédla jsem k němu, měl sluchátka, ale to mi nijak nezabránilo. Zadívala jsem se mu hluboko do očí, nemusela jsem nic říkat. Stačilo pět vteřin a z jeho sluchátek místo hudby vyšel můj hlas: "Není slušné mít sluchátka při rozhovoru s dívkou." Řekl hlas ve sluchátkách. Jistě, patřil mě. Nikdo jiný to neslyšel. Jen on. Vychutnávala jsem si jeho zděšené oči. A propalovala ho pohledem.

Chris Hallenbeck - 19. listopadu 2014 23:13

Slečna Satan Po chvíli jsem i zavřel oči a zaposlouchal jsem se do rytmu Amen and Attack od Powerwolf. Strašně se mi líbí ten text. Úplně si představuji neohroženou partu několika bojovníku s meči a sekyrami, jak stojí v deštivé noci na kopci. Kapky deště jim cinkají o helmice, studí na tvářích a stékají po zbroji. Vítr kvílí a tančí v prázdném očním důlku lebky na úpatí kopce, po kterém nahoru stoupají různé démonické kreatury. Úplně jsem slyším jak kněz vzadu dokončil modlitbu za spasení jejich duší a křičí..."Není slušné mít sluchátka při rozhovoru s dívkou." Zarazil jsem se a otevřel oči. Tohle v textu není. Co to sakra byla. Sundám si sluchátka a koukám na ně. Po chvilce si všimnu té černovlasé dívky, jak na mě kouká, jako by mě chtěla zabít. To ona? Ne, to je blbost...I když. Ne, nikdo další jako já přece neexistuje. "Teď nevím jestli říct odstup, nebo přistup Satane," pokusím se o vtípek a nervózně se usměju. "Bude si slečna přát?" sice jsem použil slovo slečna a vykám ji, ale jde poznat, že to nemyslím nějak vážně. Spíš jen jako oslovení. Přišlo mi to vhodnější než: "Co je?"

Sophie Linds - 19. listopadu 2014 23:18

Ten jeho výraz, k nezaplacení. Tohle mě nikdy nepřestane bavit. Satan, ano to vystihl doslova. "Pán se snaží být vtipný?" Řeknu sarkasticky. Vidím, že to myslí ze srandy, ale já tak ráda provokuju. Prohlídnu si ho od paty k hlavě. "Vypadáš tu zatím jako jedinej normální." Prohodím troufale. "Jsem Sophie, ty?" Odvětím ledabile. Není tak úplně pravda, že jsem nekomunikativní. Jen si nikoho nepouštím k srdci a nikomu nepomáhám.

Chris Hallenbeck - 19. listopadu 2014 23:30

"Ani ne, jde mi to samo," pousměju se nad jejím sarkasmem. Se zájmem si ji prohlídnu a usměju se ještě víc, když řekne, že jsem jediný normální. Je mi jasné, že ona normální není. "Díky, taky vypadáš pěkně," pochvílím ji a chvilku se očima zastavím na jejím hrudníku. Taková succuba. Upřímně, jsem rád, že tu nejspíš nebudu jediný podivín, co se vzhledu a osobnosti týče. "Chris," odpovím ji jednoduše s gestem, které vypadalo jako provizorní zasalutování. Rozhlédnu se po třídě a z těch dvou slečen a hošíka moc dobrý pocit nemám. Kdybych si je měl dovolit tipnout, tak ta u papírů bude skrytý romantik, zrzka bude hudebně nadaná a hošík pocukruje vše, co vidí. Zatím parádní spolužáci.

Sophie Linds - 19. listopadu 2014 23:37
	Dobře, smysl pro humor má, ale milá nebudu. "Nesnaž se, nejde ti to. ... Chrisi." Řeknu opět tak provokativně, že ho to už brzy musí nas*at. S jeho jménem si na jazyku opravdu vyhraju. Já vím, že vypadám dobře. Nemusí mi to dokazovat. Začne se rozhlížet po třídě. "Máme docela mladou učitelku." Řeknu a pohledem směřuji k mladé blondýnce u stolu. Jeho pohled je jasný. Typickej kluk, ojel by každou.

Chris Hallenbeck - 19. listopadu 2014 23:45

To bude nějaká satanistka. Pár jich znám. A taky ty jejich hry. Zkouší co vydržím. "Díky za poklonu, puso," pousměju se a naznačím polibek. Chce hrát? Tak hrajem. Jsem zvědav, kam až se dostaneme. Když se zmínila o učitelce, povytáhl jsem obočí a koukl znovu na tu holku, co listuje v papírech. To je učitelka? Nějaká mladá. "Jo, to jo. Tak když ji to jde, tak proč ne." Vytáhnu z kapsy přehrávač a konečně jej vypnu, ať se mi nevybíjí baterka. "Budeš tam jen tak stát, nebo si i sedneš?"

Sophie Linds - 19. listopadu 2014 23:49
	Ten asi opravdu zkouší, co vydržím. Chce si hrát, fajn. "Hele zlatíčko, nejsem žádná tvá pusa. Jasný?" Řeknu opravdu výhružně, že by se malé děcko potentovalo strachy. Něco mlel o té učitelce. "Sednu si až budu chtít sama." Řeknu dost jasně, aby to pochopil. Fajn, už mě docela bolely nohy. Posadila jsem se vedle něj na křesílko.

Chris Hallenbeck - 19. listopadu 2014 23:57
	Hra začala. A jde to skvěle. Když mi řekla zlatíčko, usmál jsem se na ni. "Paráda, už si tykáme." Musím uznat, že umí pěkně vycenit zoubky. Jsem zvědav, jestli vycení i něco jiného. "To ses tedy rozhodla rychle," řeknu ji s úsměvem, když si sedla skoro okamžitě po tom, co mě tak hezky a něžně odbyla. "Prozradíš mi svou oblíbenou kapelu?"

Sophie Linds - 20. listopadu 2014 00:04
	Fajn, krásně nám to začíná. Namyšleně se na něj podívám. "Powerwolf, tvoje?" Řeknu znuděně a vzpomenu si na svou oblíbenou We drink your blood.

Chris Hallenbeck - 20. listopadu 2014 00:11
	Když jsem zaslechl název mé oblíbené kapely, zcela instinktivně jsem začal zpívat: "In nomine veritas. In nomine filii et patris. In nomine veritas, et sanctus Amen and Attack!" I bez hudebního doprovodu to znělo dobře. "Tuhle miluji," řeknu s lehkým úsměvem a kouknu na ni. Jak dlouho nám tahle hra vydrží? Vypadá jako zajímavá holka. Snad mě nechá se k ní dostat blíž a víc ji poznat.

Sophie Linds - 20. listopadu 2014 00:15
	Poslouchám melodii jedné z nejlepších skladeb od Powerwolf a konečně se usměji. Zpívá dobře. "Skvělý výběr." Přitakám a pozoruji ho. Není možné, aby se mi tak moc podobal. Mezitím mě pozoruje a vypadá, že o něčem přemýšlí. Doudám, že ne o mě. "Ráda jsem tě poznala.. Chrisi." Řeknu a s jeho jménem si opět krásně vyhraji. Poté se zvednu a sednu si zpět na své místo.

Naian Fox - 20. listopadu 2014 14:18

Blem? Když ke mě dojde ta holka, jen si dál nevzrušeně čmárám a nevěnuji jí pozornost. Dává mi záminku myslet si o ní nepěkné věci a já se toho nechci chytat. Myslím, že ignorace jí jako odpověď stačí. Takhle to dopadá, když chce být člověk milý. Skoro až smutně zakroutím hlavou a dál se věnuji své kresbě. Něco v mém srdci se utvrdilo. To, že se tu budu bát. A očividně to nepůjde jinak. Víc se shrbím a tahy tužkou se snažím vybít frustraci. Do očí se mi derou slzy, ale o vteřinu později je hned zaplaším. Ta dívka, která se tak utrhla si našla jinou oběť za což jsem rád. Prohrábnu si vlasy. Není to špatné. Upravím si lem košile. Nebudu se tu přeci producírovat neupravený. Bože, teď se chovám vážně divně. KRESBA

Slečna Rollová (učitelka) - 20. listopadu 2014 17:15
	Zazvonilo a já se zvedla od papírů. Chyběli dva żáci, zapsala jsem je a podívala se po třídě. "Takže, vítám vás zde. Já jsem Cara Rollová a budu vás zde celý rok vyučovat." Řekla jsem s úsměvem na tváři.  "Takže pro začátek bychom se mohli trochu víc seznámit." Řeknu veselým hlasem.  "Sedněte si sem do kruhu." Usměji se a rukama jim pokynu, kam si mají sednout.

Naian Fox - 20. listopadu 2014 17:23

Začátek hodiny Z mého kreslícího módu mě vyruší učitelka. Jsem za to skoro rád. S úsměvem na tváři se přisunu blíž a jednou rukou zatínám prsty do své kožené tašky. Zatím to tu vypadá... nevyplněně. To je smutné. Nenápadně se rozhlížím po ostatních až na černovlasou děvu. Jasně dala najevo, že se o mě nezajímá tak proč bych měl já o ni? Neopírám se, sedím vzpřímeně a mám k tomu vlastní důvod. Odkašlu si, v krku se mi usadil hlen. Nenávidím svoje lidské potřeby. Uhladil jsem si "prohlubně" na kalhotech a rozhlížím se po třídě. JSem tady z toho poněkud vykolejený, bojím se že to nezvládnu. V hrudníku se mi usazuje hrudník. Levou rukou točím doleva, doprava po povrchu sedačky. Uklidňuje mě to. Usměji se na rudovlasou dívku, prohlédnu si druhého kluka. Bože. O co že to je chudáček zklamaný životem, který byl jako malý týraný, zahořkl na svět... Dokážu lidi dost dobře odhadnout a moc dobře vím proč. Ale zatím se neuchyluji k vyššímu levelu. To až kdybych si nevěděl rady. COž se bohužel stává dost často. Jo, můj druh to měl vždycky těžké, co se týče vztahů.

Larisa West - 20. listopadu 2014 19:34

Kapičky nejistoty     Docela jsem se nudila. Podepřela jsem si hlavu do dlaně a druhou rukou jsem začala poklepávat nehty do stolu. "Fuf..." vypustila jsem ze sebe po nějaké době ťukání do desky stolu. Pak jsem se protáhla a otočila se ke všem zády. Svou hluchotu pak maskuji tím, že si dám do uší sluchátka. Je to dokonale vymyšlené. Ostatní si totiž budou myslet, že je neslyším kvůli hudbě, když jsou za mnou. Když jsou ve předu tak odezírám ze rtů. Nějakou dobu jsem takhle seděla. Doufám, že nemáme něco dělat. I když ta učitelka by pro mě asi došla, když to ví ne?! ... Zatím to nechám plavat a když něco bude potřebovat přijde za mnou, že?! Zase začínám být nervózní. Zadívám se na růži, které přede mnou leží na stole. Vezmu ji do ruky a přejedu prsty po okvětních lístcích. Po usměji se a začnu si jí otáčet ve dlani, jako mažoretky s hůlkami. Většinou si takhle hraju, když jsem nervózní. Teď mám v sobě i kapku nejistoty. Myslím, že nejsem v kreslení tolik dobrá, navíc většinou mi pomáhá můj zvláštní talent, ale ... no ... jsem vděčná ... že taky jsem.

Chris Hallenbeck - 20. listopadu 2014 20:45

Pějme píseň dokola Přiznám se, že jsem pocítil radost, když mě pochválila. Bylo to divné, ale líbilo se mi to. "Díky. Jsem rád, že jsem poznal dívku, která je má taky ráda," pousměju se na ni a dívám se, jak odchází. Pohled mi sjede k jejímu zadečku, tak si jen povzdychnu. Ta hra se vyvíjí dobře. A taky se mi líbí, jak si hraje s mým jménem. Je to tak..vzrušující. Už jsem si chystal nasadit sluchátka, když se ozvala učitelka. Uděláme kolečko pro blbečky, juuuu, pomyslel jsem si v duchu a usmál se. Vstal jsem a jednu barevnou kostku jsem před sebou nohou posunoval, dokud jsem nebyl u nich. Posadil jsem se a koukl po ostatních. Pusa sedí vzadu, zrzka poslouchá hudbu a konečně mi padl zrak i na toho hošíka. Ty vole, on po mě pokukuje. Jen polknu a udělám na něj hezký kukuč a lehce zamávám. Rty naznačím polibek a usměju se. Vypadá to, že nikdo nechce začít, tak se toho ujmu já. Postavím se a odkašlu si. "Tak, jelikož jsme se tady tak krásně sešli a připadám si tu jak na skupinové terapii anonymních alkoholiků, tak to zkusím prolomit," řeknu a rozhlédnu se po ostatních, jestli se aspoň usmáli. "Tak já jsem Chris Hallenbeck a věnuji sochařině a modelování. Jak jste si mohli asi všimnout, tak hip hop neposlouchám a taky mám slabost pro vodní dýmky. S vaším dovolením bych zítra jednu vzal," poslední věta byla směřována na učitelku.

Naian Fox - 20. listopadu 2014 20:52

Okolo stolalala Kluk se představí, ale předtím udělá moc hnusné gesto. Zamračím se a ač je to proti všem mím zásadám a kodexům, prostě mu ukážu fakáče. Jenže v duchu, takže to nikdo jiný nevidí. Dále se snaží být vtipný, což na mě vůbec nepůsobí. Když domluví, vstanu zase já. Odkašlu si, bouchnu do hrudníku a ruce založím za zády, jako správný gentleman. "Přeji hezký den. Jmenuji se Naian Fox a kreslím." Nebyl to bůh ví jaký výkon, ale kdo chce něco vědět, ať se prostě zeptá. Posadím se, uhladím tričko a zadívám na ostatní.

Sophie Linds - 20. listopadu 2014 20:54

Super, budeme tu sedět a vykládat o sobě ty pí*oviny. Jaká skvělá věc! Znechuceně jsem se plížila do předu, ale... Tak zrzka má sluchátka a asi jí to nějak uteklo. Hm... Uděláme si srandu ze šprtky. V mé mysli mě ihned napadl geniální nápad. Do sluchátek jí pustím Rock nebo něco... Udělala jsem tak, ale ono se nic nedělo. Jako by to nevnímala. Vepředu něco říkal Chris, ale moc jsem ho nevnímala. Přešla jsem k té zrzce a schodila jí tašku na zem, jako že omylem. Zasmála jsem se v duchu, ale na tváři jsem měla stále vážný výraz. Třeba začne konečně vnímat. Přešla jsem do toho *kruhu* a posadila se.

Slečna Rollová (učitelka) - 20. listopadu 2014 20:58

Přešli sem oba chlapci. Ale dívky se k tomu nějak neměly. Oh, Larisa! Chtěla jsem pro ni dojít, ale Chris začal mluvit a tím mne zastavil. Najednou mě ale zarazilo Sophiino chování, schodila Larise tašku. No to nám to tu pěkně začíná do toho ti dva si tu vyměňují dokonalá gesta. Když Naian domluvil, promluvila jsem k Sophii. "Slečno Linds, vidím, že vám smysl pro humor nechybí, že?! Okamžitě se slečně West omluvte a poté o sobě můžete něco říci." Řeknu vážně. Nechci tady problémové žáky.

Larisa West - 20. listopadu 2014 21:03

Nevnímala jsem, jistě. Ale když mi shodila tašku zvedla jsem ji a podívala se na ni, asi to bylo omylem. Uklidila jsem sluchátka. Taky jsem si všimla, že se seskupuje skupinka. Někdo něco říkal. Ze rtů jsem mu vyčetla, jen něco o dýmce, tak jsem to nechala být. Pak jsem se dívala na učitelku. "To je v pořádku, nejspíš to bylo omylem" Usmála jsem se na všechny a posadila jsem se k nim a pak začal mluvit Naian. Když domluvil, tak asi přišla řada na mě. Usmála jsem se. "Já jsem Larisa West. Kreslím a umím hrát na klavír." Doufám, že to bude stačit. Nejsem typ co se vychloubá na potkání. A že jsem hluchá jim říkat nebudu. Vědět to nepotřebují.

Sophie Linds - 20. listopadu 2014 21:27

Oh, hodná holka. Vysekala mě z toho. Ta učitelka mě celou dobu propalovala pohledem. Ten bělovlasej kluk se mi snažil vyhýbat pohledem, ale byl tak průhlednej, že to bylo až trapné. Chris na mě pokukoval a já mu věnovala otrávený pohled. Všichni domluvili a řada padla na mě. Neobtěžovala jsem se vstát, zůstala jsem sedět. "Čau, jsem Sophie Linds a maluju." Řeknu rázně bez emocí. Potom ale ještě rychle dodám... " A souhlasím s tím, aby tohle zlatíčko doneslo do školy tu dýmku." Prohodím a hodím na Chrise nechutně sladký pohled.

Slečna Rollová (učitelka) - 20. listopadu 2014 21:37

Vůbec se mi Sophiino chování nelíbilo. Ale nechala jsem to být, nebudeme tu vyvolávat hned první den hádky. Ale rozhodně si ji ohlídám. "Dobře tedy... Všichni jste mi toho tda řekli opravdu hodně." Řeknu sarkasticky, ale stále milým tonem. "Mimochodem, tu dýmku neschvaluji. Nechte si ji do soukromého života, ne do školy." Řeknu rychle. "Myslím, že pro dnešek můžeme skončit. Zítra vám dám rozvrhy a seznámím vás více s výukou. Nashle." Řeknu a odejdu ze třídy, však oni se sami rozutečou.

Naian Fox - 20. listopadu 2014 22:07

Konec? Dění okolo nevnímám, dívám se na svoje ruce a přemýšlím, co bude k jídlu. Ne, kecám. Přemýšlím nad tím kolik je to pater do přízemí a co bych za pádu stihl udělat. Když ale učitelka oznámí, že je konec hodiny, zapnu vnímání. Tak brzo? No to snad ne. Vstanu, znovu si upravím tričko, hodím na ramen kabelu a s pokrčením ramen vydám ke dveřím. Vydechnu. Šlo to celkem... dobře. Na moje měřítka. Usměji se a začnu hvízdat veselou melodii.

Sophie Linds - 20. listopadu 2014 22:17

Konečně volno, uf. Sebrala jsem si své věci a hodlala odejít. No, nebyla bych to já, abych ještě něco neprovedla. Hmm, ale co? No... Ten bělovlasej právě vychází ze dveří... Jak by bylo asi pěkné, kdyby ho něco náhle vyděsilo? Zhluboka jsem se na něj zaměřila. Zlo vždy přemůže dobro. Vehnala jsem mu do hlavy nádhernou krvavou scénku. Doufám, že ho to dostatečně vyděsí. Až potom jsem spokojeně odpochodovala ven. Před školou jsem si jednu zapálila a sedla si na lavičku.

Naian Fox - 21. listopadu 2014 17:41

Pomsta je... strašná Jdu si chodbou, ale najednou uvidím scénu, ze které se rozklepu. Zastavím se. To přeci není moje myšlení... Ne. V tu chvíli to zmizí. Překvapeně zamrkám. Kolem mě prochází ta divná dívka ze třídy. Jistě. Ona je jeden z důvodu proč je pro mě zamilovat se nepřístupné. Zamračím se. Je to ode mě ošklivé, ale co kdybych jí to vrátil? Sophie najednou před sebou vidí zahradu, která je od základů vypálená. Uprostřed stojí dítě a v rukou drží ožehlou panenku. Pláče. "Proč to děláš?" Popotáhlo a vidina zmizela. Vytvořil jsem si v tašce další vlaštovku a když jsem došel na dvůr, uviděl jsem ji jak kouří na lavičce. FUj. Jak to může někdo dělat? Vlaštovku jsem hodil k ní. Na levém křídle má napsáno: "Všichni můžou být lepší." Je to heslo mého druhu, pokud to jde tak říct. Ušklíbnu se a rychle zmizím z místa činu, než si mě všimne. Nasednu do svého auta a vydám se do parku. Cestou jsem ho tu viděl. Posadím se na zem a začnu si opět čmárat. Je to celkem zábava, když člověk ví jak na to.

Larisa West - 21. listopadu 2014 18:41

Konec Už je konec? Páni, no tak dobře. Vzala jsem si tašku a odešla. "Mějte všichni nádherný zbytek dne." Řeknu ještě předtím, než se za mnou zavřou dveře. Vyšla jsem ven a protáhla se dala si znovu do uší sluchátka, jako zástěrku a šla. Přemýšlela jsem, že si zajdu na kafe. Zapnula jsem si koženou bundu až ke krku a tašku si trochu posunula na rameni. Cestou jsem viděla i pár dalších lidí jako Sophii nebo Naian. Cestou jsem se na ně usmála, ale mířila do kavárny a nad ničím jsem se nezastavovala. Ruce jsem si dala do kapes a dívala se všude kolem.

Naian Fox - 21. listopadu 2014 19:21

Park + Kavárna Byla zima. Normálně mi nevadí, ale poprvé za nějakou dobu jsem toužil po tom vidět jiné lidi. To je puberta? Po prvním dni ve škole jsem to nečekal. Well... Budu muset změnit své odhady. Vstal jsem a došel k autu. Nechtělo naskočit. Grrr... To ho nemám ani rok. Nakonec se to ale povedlo. Začal jsem kroužit po městě, protože vážně netuším, kde je tady kavárna. Vždycky jsem si ji nechal dovézt do domu. Nakonec jsem ji ale našel, vešel dovnitř. Byl problém pro změnu s parkováním, všude bylo placený. Ale co už. Objednal jsem si espresso a sedl si někam do kouta, kde budu mít výhled na příchozí. Zamyšleně začnu opět čmárat na své papíry.

Larisa West - 21. listopadu 2014 19:41

Kavárna Auto jsem nechala u školy. Mám ráda procházky navíc to není moc daleko. A je fajn si na podzim nechat projít hlavu. S otevíráním dveří u kavárny je vidět-tedy-slyšet ten překrásný zvuk cinkání zvonku. Je to moc pěkné. Objednám si jedno latte. Když je hotové vezmu si ho a rozhlídnu se, kam bych si mohla sednout. Všude je odsazeno, ale no tak to snad né. Nikdy tu tolik lidí nebylo. Rozhlídnu se znovu a uvidím Naiana, díky bohu moje záchrana. Teď doufám, že bude ochotný vydržet se mnou sedět. Přijdu k němu a usměji se. "Ahoj, můžu si přisednout. Nikde jinde není místo."

Naian Fox - 21. listopadu 2014 19:54

Kavárna Najednou se přede mnou zjeví rudovlasá dívka. Řekl bych, že je pěkná, ale takhle jsem si zakázal myslet. "Jistě, přisedněte si." Usměji se na ni a nabídnu ji židli naproti sobě. Vstanu, odstrčím "sedací objekt" od stolu, počkám až si dáma sedne a pak se posadím také. Je to takový hloupý, ale zažitý zvyk. Mám dojem, že je to ta které Satanka shodila tašku, ale nemám paměť na tváře ani jména. "Promiňte, vy jste... Tarisa?" Začervenal jsem se. Ne, vážně si to nepamatuji. Jsem ztracený případ. Prohrábnu si vlasy a urovnám košili. Už se to stává skoro tradicí. Jednou za deset minut upravovat oblečení.

Larisa West - 21. listopadu 2014 20:05

Kavárna Je takový gentleman. Usmála jsem se na sedla si a kafe položila na stolek. Nasypala jsem si cukr do kafe a lžičkou začala míchat. Přitom jsem se dívala na jeho rty, kdyby začal mluvit. A začal, většinou začnou mluvit první. Každopádně je to dobře, já nemám ráda začínání konverzace. On se začervenal, tak to bylo cute. Usmála jsem se a napila se latte. "Já jsem Larisa." Usmála jsem se. "Ale to nevadí, nejsme žádní géniové na jména. A ty jsi Naian že? A děkuji za tu růži, předtím jsem ti nepoděkovala. Bylo to moc pěkné." Usmála jsem se znovu se napila.

Naian Fox - 21. listopadu 2014 20:10

Kavárna Usměji se na ni. "Kdyby všichni lidé měli rádi květiny..." Povzdechnu si. "ANo, jsem Naian a omlouvám se za zkomolené tvého jména. Fakt nejsem génius." Zašklebím se a schovám svůj deník do tašky. Otřu si prsty zamazané od tuhy o kalhoty. Budu je muset dát do prádla. Sakra. Zadívám se na ni. Proč pořád má ty sluchátka? Zajímalo by mě to, ale ptát se nebudu. Nechci být... hulvát jako někdo, že? "Larisa znamená řecky líbezná. Sedí to." Uculím se a napiji ze svého hrnku. Měl jsem spoustu času studovat cizí kultury. Docela mě to začalo i bavit, ale pak jsem musel.. přestat. Mrzuté.

Sophie Linds - 21. listopadu 2014 20:18

"Proč to děláš?" Řekla uplakaná dívka s černými havraními vlasy a černýma očima, které nejevili známku po bělmu. V ruce držela ožehlou panenku, která vypadala jako ta, kterou mám doma na výstavě. Projel mnou chlad. Jako bych si tuto situaci zažila. Ta dívka stála ve vypálené zahradě. A já si vzpomněla na své rodiče... Ale tuto vzpomínku jsem ultra rychle zahnala. Bylo mi zvláštně, opravdu zvláštně. To udělal on? On, ten kluk? Jak?... Přeci, tohle dokážu jen já. Nebo ne? Vyčerpaně sedím na lavičce a vytahuju poslední nádech z cigarety.. Když v tom ke mě padne vlaštovka, stejná jako ve třídě. Zase on? Porozhlédnu se okolo, ale nikde ho nevidím. Podívám se na vlaštovku, místo fialky je zde nápis. "Všichni můžou být lepší." Ha až na mě. Usměji se nad tím, doufám, že mě nikdo neviděl. Já se nesměji. Opravdu, jak já bych mohla být lepší?

Larisa West - 21. listopadu 2014 20:30

Kavárna Usměji se. "To je v pořádku, odpouštím ti." napiji se. "Přece splést se může každý." Přijde mi hrozně roztomilý. Prohrábnu si vlasy a podívám se na něj. Jo a vyndám si sluchátka, musí to vypadat trochu divně no. Schovám je do kapsy. Trochu se začervenám, když to řekne. "Díky, já jsem to nevěděla." Rychle se napiju, abych do nějak zakryla. On je tak milej. Podepřu si hlavu do dlaně a chvilku na něj zasněně koukám, ale když si to uvědomím podívám se rychle pryč.

Naian Fox - 21. listopadu 2014 20:37

Kavárna Když si vytáhne sluchátka, mám rozporuplné pocity. Z jedné části je to úleva, protože doteď jsem měl dojem, že poslouchá hudbu místo mě a taky myslím, že to udělala kvůli mým pohledům. A to bych fakt nechtěl. Jakmile se začne ale zasněně dívat na mě, moje pocity nejsou vůbec rozporuplné. Jsem zaskočený, překvapený a v rozpacích. TOHLE se stane vždycky. Přesně tohle. Nervózně si odkašlu a začnu lžičkou míchat kafe. enže jak zjistím, je to... tužka. "Eh." Řeknu překvapeně a rychle svůj kreslící nástroj vytáhnu a položím ho na ubrousek. Začnou mi červenat uši a tváře mi hoří. "No, je načase ochutnat esspresso s příchutí tužek." Snažím se to nějak zakrýt. Napiju se. "Není to tak špatné. CHceš?" Nabídnu své společnici. Trochu jako dřevo, ale zbytek mléko a chuť kávy.

Larisa West - 21. listopadu 2014 20:51

Kavárna Dám si hrnek k puse, aby nebylo vidět že se směji, když začal míchat tužkou. Dívala jsem se na něj. A pak se zasmála jeho sarkasmu a hrnek položím. "Ano, když už je kreslení v nás proč ho nedoplnit i kaffem s příchutí tužky. Každopádně, musí být výborné, ale já zůstanu u svého latté." Když o tom tak přemýšlím, někdy koušu druhý konec tužky, je to hrozný zlozvyk, ale počítá se to. A některé pohledy lidí, kteří to také zaregistrovali byl moc zajímavé. Dala jsem si pramen vlasů za ucho a podívala se na tu tužku. Většinou, když jsem v kavárně kreslím si na ubrousky, ale to nemám hold doprovod. Tedy jestli to mám vůbec brát jako doprovod. Například dosed zní tak trochu divně ne? ... Jo znovu přemýšlím o blbostech, měla bych se uklidnit. Omluvně se na něj podívám, i když on neví proč a co se děje v mé hlavě, tak proč se omlouvat. Ale radši už budu dávat pozor. Usměji se a hledám, co říct.

Naian Fox - 21. listopadu 2014 21:17

Kavárna "Taky že je." Vážně v tom ta tužka není vůbec cítit. Lidi se na nás divně koukají a já se zakuckám. Tohle fakt nemám rád, když na mě lidi civí. Protáhnu se. Navíc jsem ztuhlý. "Nepůjdeme do parku, nebo někam? Mám dopito." Čekám na její odpovědˇ. V případě B. klidně půjdu sám, ale její společnost je mi milá. Vypadá tak... čistě. Je krásná. V duchu na sebe překvapeně civím. Já vím, já vím. Tohle bych si neměl připouštět, ale stalo se. Bohužel.

Katniess - 22. listopadu 2014 10:55

Trochu pozdě, ale přeci Nějak jsem neodhadla, jak daleko to je, protože z NY je to fakt daleko. Vzala jsem si sebou svojí krásku, kterou jsem dostala od svého otce, abych zavřela pusu a držela krok. Takže jsem si koupila moto a na ní jsem cestovala, jak se dalo. O prázdninách jsem věčně byla na cestách, vydělávala brigádně, abych nemusela být závislá na nich a celkem se to i vyplatilo. Projela jsem městem, celkem pomalu, abych nikoho nesrazila případně nenaštvala policajty a dojela před tu školu. Viděla jsem, že venku seto už seskupuje, asi jsem opravdu přijela pozdě. Co už, zapíšu se zítra no. Zajela jsem až kam to šlo, zastavila motor a vytáhla klíčky. Kytaru jsem si hodila přes rameno . Tašku jsem zatím položila na zem a zajistila si motorku. Přilbu jsem si tu zatím položila, vezmu si jí pak. Vzala tašku do ruky a šla do té proklaté školy. Neznám to tu, nevím co kde je, takže doufám, že si mě někdo všimne. I když jsem tak trochu přehlédnutelná, což mi nevadí. Ještě nějak musím zajistit ubytování a bude to v klidu. Ve škole jsem zjistila, že jsem přišla pozdě, protože naše třída byla už pryč, no tak proč ne. Co bych mohla, ale tak dělat. Vyšla jsem před budovu, sedla si na schody a vytáhla mobil. Abych si zavolala, bohužel to byla podmínka otce, že se mu budu často ozývat, abych se vyhla osobní kontrole. „ Ahoj Johne, tady tvoje dcera. Dojela jsem do školy, ale už je po. Nevím kdo mi tvrdíl že to stihnu. Ale to je jedno. Jdu si teď do města najít byt, abych měla kde být. Ne nechci, aby si sem jezdil. Já to zvládnu sama, maš tak jedno děcko o které se musíš finančně starat. A hlavně Johne prosím, mysli na své zdraví, už nejsi nejmladší. Přeci jen čeká, že bude dědit. Ahoj.“ Svému otci říkám, už pár let jménem. Protože co je s jeho nýnjší ženou. Není s nimi k vydržení. Snažila jsem se, abych byla i já jeho součástí, ale to mě před několika lety přešlo. Proč se snažit. Zvedla jsem se, hodila pouzdro s kytarou zpět na rameno a šla k motorce. Nikdo ani nebyl kolem, koho bych se zeptala, zda tu není někde něco na pronajmutí, myslím že to budu řešit později. Najdu si něco na dnešek přespání a pak se uvidí. Dojela jsem do motelu, tam si objednala jeden pokoj s otevřeným účtem, protože nevím jak dlouho tam budu. Vlezla si do pokoje, tašku s kytarou sem hodila na postel a šla se podívat ven. Jdu po městečku, nijak si nevšímám okolí, proč taky. Sednu si n lavičku, v nějakém parčíku a vytáhnu blog, kde si jen tak čmárám. Zobrazit SPOILER moje oblečení totování na zádech tetování na boku od prsou dolů -Něco o mě? a co by se dalo říct. Nejsem zrovna společensky založená, na povrch můž vypadat, jako nějaká potvora, ale zdání klame. Miluju adrenalin a jsem většinou pr vše co je špatné......

Chris Hallenbeck - 22. listopadu 2014 18:18

Venku Sofí Netrvalo to dlouho a skončilo to. Ze třídy jsem hned za tím hošíkem, ale nezamířil jsem ven, ale na WC. Nějak se mi chtělo na malou. Pořád jsem měl před očima tu succubu Sophii. Když jsem byl hotov, umyl jsem si ruce a zamířil ven. Po cestě jsem ještě dopnul poklopec a za chvíli jsem byl venku ze školy. Sotva jsem vylezl a udělal pár kroků ven, všiml jsem si ji. Seděla tam na lavičce a vypadala vyčerpaně a trochu se usmívala. Všiml jsem si, jak v ruce drží cigaretu, nejspíš si chtěla zapálit. Usměju se a příjdu blíž. "Když už kouřit, tak zdravě," řeknu jen tak ze srandy a sednu si vedle ní. "Vypadáš, jako by tě něco trápilo. Děje se něco?"

Sophie Linds - 22. listopadu 2014 18:22
	Nijak jsem nevnímala a najednou se u mě vynořil Chris. "Když už kouřit, tak zdravě," Řekl se smíchem a já se nad tím jen nechutně zamračila. "Nejsem na vtípky, pane Vtipnej." Řeknu znuděně a stále se dívám na zem. "Kouřit zdravě už mě omrzelo a hlavně mi nějak už došly nabídky." Řeknu se sarkazmem v hlase. "Nic mě netrápí, takováhle prostě jsem."

Chris Hallenbeck - 22. listopadu 2014 18:31
	"Nejsi na vtípky, tak co tě baví?" zeptám se ji a lehnu si na lavičku a hlavu ji položím do klína. Je to sice troufalé, ale risk je někdy zisk. Zadívám se ji zespodu do očí a usměju se. "Něco tě trápí. Poznám to," pousměju se na ni a pohladím ji po tváři. Nevím proč, ale k ní mám nějakou slabost. Něco na ní je, ale co? Je zajímavá.

Sophie Linds - 22. listopadu 2014 18:42

Chtěla jsem mu odpovědět na otázku, ale on... On si mi lehl do klína. Co to?! V tu chvíli jsem to opravdu nečekala. Byla jsem zaskočená a neschopna pohybu. Já? Ta silná holka? No doprdele. Když mě ještě pohladil po tváři, projelo mnou zvláštní šimrání. Celé tělo se mi zachvělo, jako by mne odmítalo poslouchat. Chvíli jsem jen mlčela a nevěděla, co dělat. Jako bych si to užívala. Jenže potom jsem si to uvědomila. Znám ho jeden den. Normálně se sice vyspím jentak s nějakýma debilama z baru, ale tohle je můj spolužák. Prudce jsem se zvedla. "Promiň..." Řekla jsem a otočila se na oschod.

Larisa West - 22. listopadu 2014 19:05

Kavárna Pořád se na něj pobaveně usmívám. Díky bohu, že neslyší jak se směji. Myslím, že mám dost otřesný smích. Stejně se, ale u jeho otázky malinko uchechtnu a pak se na něj podívám. "Půjdu ráda, ale musíš na mě počkat." Podívám se na svůj hrnek, abych naznačila, že to nebude hned. Ještě tam mám víc než půlku. Jsem, ale ráda, že s ním půjdu. Je mi s ním fajn. A takhle dobrou společnost jsem už dlouho neměla. Za nějakou tu chvilku to do sebe kopnu. "Tak kam půjdeme?" Podívám se na něj a pomalu si začnu balit. Zapnu si bundu a ještě se na něj podívám.

Chris Hallenbeck - 22. listopadu 2014 19:06

Vypadá to, že jsem ji svým chováním zaskočil. Takovouhle reakci jsem vážně nečekal. Měl bych si dávat bacha na jazyk. Jenže ona se mi tak strašně líbí. Když se najednou zvedla, nestihl jsem zareagovat, jak jsem byl uvolněný a práskl jsem hlavou do lavičky. Zavřel jsem oči a posadil se. "Au," pronesu trochu sarkasticky a pohladím se na hlavě. "Počkej!" řeknu a postavím se. "Co se děje? Jsem tě naštval, nebo?" ptám se a jde vidět, že nechápu, o co jde.

Sophie Linds - 22. listopadu 2014 19:15

Chtěla jsem rychle odejít, ale zastavil mě. Otočila jsem se na něj a pozorovala ho. "Ano děje, nejsem tvůj typ!" Vykřiknu skoro tak, jako bych mu skoro přikazovala to, abych nebyla jeho typ. "Znám tě sotva pár hodin, tedy neznám. Vidím." Řeknu neutrálním hlasem. Bože, co to dělám. Docela rychle zapomínám na svá pravidla a zásady. Ojet ho a už ho nikdy nevidět. Jistě, vyspím se sním a donutím ho se zabít. Jak pošetilé... V hlavě se mi v tu chvíli honily nejrůznější myšlenky, ale přitom jsem nic z toho nemyslela vážně, alespoň ne u něj.

Chris Hallenbeck - 22. listopadu 2014 19:27

Přišel jsem k ní a dělal jsem, jako bych to neslyšel. Já ti dám řvát na mě. A ještě takovou blbost. Jak ty to sakra můžeš vědět. "Fakt si myslíš, že nejsi můj typ?" řeknu s kamenným výrazem a pevně ji koukám do očí. Vezmu její ruku do své, jako bych ji chtěl potřást rukou. Najednou může cítit něco studeného. "A příště si rozmysli, než někoho pošleš do prdele," řeknu stejně chladně a otočím se. Odcházím a nasadím si sluchátka. Když pak rozevře pěst, uvidí v ní malou ledovou sošku koně, jak stojí na zadních. Ať se snaží, jak chce, neroztopí se.

Naian Fox - 22. listopadu 2014 19:30

V kavárně Vstanu a pomůžu i jí. Pak hodím na stůl desetidolarovku. "Do parku?" Je to moje oblíbené místo. Usměji se na ni a pokud svolí, vydám se s ní z kavárny. Park je přes ulici a tak nás brzy pohltili jeho větve. Je tu svěží trávník a mě se tu líbí od prvního okamžiku. Na jednom starém javoru se pohybuje veverka tak na ní Larisu upozorním. Nabídnu jí rámě a jen tak se procházím. Mám to rád i když nevím proč. Je fajn mít chvíli klidu. SLyšet zpívat ptáky. "Slyšíš to? To je pěnkava." Zadívám se nad nás a opravdu. Sedí tam červený ptáček a trilkuje.

Sophie Linds - 22. listopadu 2014 19:39

Co? Co to? Choval se jako já, chladně a nekompromisně.. Měnil mé já. Ve vteřině mě dokázal odrovnat. Sakra, tohle by neměl. Nechápe, neví, co jsem zač. Ale mě k němu něco táhlo, nedokázala jsem to popsat. Jenže, já si to nemůžu ani přiznat. Už teď jsem měla strach. Strach o něj. Ne, tak tohle ne. Dostal se mi pod kůži a to nemůže. Mohla bych mu ublížit tak jako jim... Slza mě zašípala v oku a já ji zahnala. Rozevřela jsem ruku a v ní byl koník z ledu, sakra, jak? Nejdříve ten bělovlasej kluk a teď toto. Tahle třída mi pomalu dává odpověď. Nejspíš nebudu jediná s tímto. S tímto darem. Rozeběhla jsem se za Chrisem a prudce ho zastavila. Nevím, proč jsem to udělala. Ani jsem nevěděla, co mu řeknu. Jen jsem stála a dívala se na něj, později jsem ale dostala zpět svou kuráž. "Já nejsem hodná a zkus tohle někomu říct a nedožiješ se druhého dne." Řeknu a obejmu ho. "Jako poděkování za toho koně." Šeptnu a odtáhnu se.

Larisa West - 22. listopadu 2014 19:50

V parku Ten park je nádherný, je tady takový klid. Proč jsem tu nikdy nebyla. Je to zvláštní. Já mám ráda přírodu, tak proč jsem tu nikdy nebyla. Dívala jsem se snad po všem co tady bylo, ale vždy jsem se pohledem vracela na něj. Jednak to byl moc pěkný pohled a jednak jsem musela zjistit jestli něco neříká. A pak to řekl. Řekl tu jednu větu která mě bude pronásledovat snad celý zbytek života "Slyšíš to?" Tuhle větu nenávidím. Nesnáším jí. Pokaždé když to někdo řekne, je mi do pláče a to teď také. Není to fér, není fér, že ostatní mohou slyšet ty překrásný věci a já ne. Ano, jistě já mám tu schopnost, že je vidím, jenže to taky není všechno! Cítila jsem jak se mi do očí hrnou slzy. Radši jsem se podívala jinam. "Je to pěkný." řekla jsem ještě pro jistotu. Škoda, že to nemohu říct po pravdě.

Naian Fox - 22. listopadu 2014 19:53

soukromá zpráva od Naian Fox pro V parku Zadívám se na ni. ¨ Poznám když jsou lidi smutní. Prohlížím si ji a pak se zeptám. "Co se stalo?" Má fobii z ptáků? Nebo jsem něco provedl já? Má otevřenou zlomeninu? Radši ji zkontroluju, jestli někde neprosakuje krev. Jsem sice paranoidní, ale i to se může stát. Jak bych jí chtěl nakouknout do myšlenek a zjistit, co se děje. Ale já nemůžu. Slíbil jsem si to.

Larisa West - 22. listopadu 2014 20:02
	V parku Nějak se donutím nebrečet, pak si upravím vlasy a pousměju se. A podívám se na něj. Dívá se na mě trochu divně, trochu starostlivě. Nevím, co říct. Nervózně se podívám na všechny strany. Snad nic nepoznal. "Dě-děje se něco?" Znovu se donutím pousmát a pak se na něj nejspíš dost divně dívám. Vážně, snad nic nepoznal, nechci to zbytečně řešit.

Chris Hallenbeck - 22. listopadu 2014 20:12

Nová známost? Šel jsem směrem na zastávku a do uši mi vyřvávali Combischrist a jejích Throat full of glass. Zavřel jsem oči a zaposlouchal se do rytmu. Podvědomě jsem hrábl do kapsy pro cigára, které tam nebyly. Přestal jsem kouřit už minulý měsíc, ale zvyk je železná košile. A chuť je svině. Najednou mě někdo prudce otočil. Sofí. Dívala se na mě, jako...na něco co má ráda a zároveň hluboce nenávidí. Sundal jsem sluchátka a s nezaujatým výrazem jsem se na ni díval. Hlavu jsem naklonil trochu doleva a čekal jsem, co z ní vypadne. Nezklamala a vypadla z ní výhrůžka. Jak jinak. Jenže pak mě objala a já na chvíli povytáhl obočí, načež jsem zase nasadil neutrální výraz v obličeji. Když mě pak pustila chvíli jsem se na ni díval, nečekaně jsem ji chytl za hlavu a políbil ji. Hezky dlouze, aby si to co nejvíc užila. "Budiž ti odpuštěno," zašeptám a neodtáhnu se od ní. Jen ji přitisknu své čelo na ji a usměju se.

Naian Fox - 22. listopadu 2014 20:15
	soukromá zpráva od Naian Fox pro Park Kriticky si ji změřím. "To mi řekni ty, ne?" Chytím ji za ruku. "Chci to vědět. Jakou mám jistotu, že nejsi smutná ze mě?" Jasně, snažím na ni použít psychologii a stydím se za to, ale je to jen kvůli ní. Dívám se jí do očí s prozebným pohledem. Málo lidí to vydrží.

Larisa West - 22. listopadu 2014 20:29

soukromá zpráva od Larisa West pro Park Dívám se na ruku kde mě chytl a pak zase jemu do očí. Radši bych se dívala někam jinam Ten prosebnej pohled je tak nekompromisní a ... a sladkej. Myslím, že teď tady namístě roztaji. Snažím se vyhnou přímému pohledu, ale stejně se začnu topit v jeho očích. A já myslím, že se nakonec utopím. "J-já..." Já už snad ani nevím na co se ptal. "Já jsem v pořádku." řeknu nakonec. Myslím, že je to taková univerzální věta. "A není to kvůli tobě." ... "Vážně..." Nervózně se pousměji.

Sophie Linds - 22. listopadu 2014 20:35

Odtáhla jsem se, ale než jsem se stihla vzpamatovat, tak už držel mou hlavu ve svých dlaních a své rty měl na těch mých. Políbil mě, dlouze a krásně. Rozum mi říkal, ať se okamžitě odtáhnu a dám mu facku, tohle by si přeci neměl vůbec dovolovat. Ale srdce a rty dělali přesný opak. Spolupracovali. "Budiž ti odpuštěno." Zašeptal a své čelo měl stále na mém. Byla jsem úplně rozhozená. Vůbec ho neznám a on tohle... Jenže já jsem nedokázala protestovat, jak jsem vždy dělávala. Nešlo to. Asi tři minuty jsme tam jen takhle stáli. Nakonec jsem se ale opět plně vzpamatovala a narovnala se. Neztratím svou autoritu. "Na tohle rychle zapomeneme." Vyslovím a ze rtů se mi ztratí úsměv do znovu kameného pohledu.

Naian Fox - 22. listopadu 2014 20:51

soukromá zpráva od Naian Fox pro V parku Obejmu ji. Vím, možná to bylo hloupé, ale vypadá že potřebuje podpořit. Dělám to, i když mi je osobní kontakt s lidmi vcelku nepříjemný. "Tak mi to řekni. Řekni mi to." Dávám do její těla pocit, že mi to vážně chce říct. Jako bych najednou byl její bratr. Tak se musí cítit, pokud jsem s magií nevyšel z praxe. Skoro z toho brečím taky, co teď dělám. Ale musím to vědět, jestli jí mám pomoct.

Larisa West - 22. listopadu 2014 20:57

soukromá zpráva od Larisa West pro Park Mám příšerný pocit, že mu to musím říct. Ale já nemůžu, nemůžu! Myslím, že jsem se začala klepat, ale to obětí je tolik příjemné. Asi už taji. Pořádně se nadechnu a myslím že mu to jdu říct, ale na poslední chvíli se rozhodnu, že ne. Nějak se vymotám z objetí. "Je to v pořádku, je mi fajn. Nikdy mi nebylo líp." Když se tak zamyslím , tak mu říkám pravdu. "Vážně věř mi" Usměji se a podívám se znovu na něj. Nechci nikomu říkat, že jsem hluchá! "Půjdeme dál?" Usměji se a dělám, jako by se nic nestalo. Ale je milý, že mi chce pomoc.

Chris Hallenbeck - 23. listopadu 2014 00:24

soukromá zpráva od Chris Hallenbeck pro Čekal jsem, že mě nakopne, nebo mi jednu vrazí, ale že mě taky začne líbat, to jsem nečekal. Pořádně jsem si ho užil. Naše jazyky se proplétaly a mě bylo po dlouhé době zase krásně. Pak nastala tichá chvíle, kdy jsem mlčeli a jen u sebe stáli. Spojil jsem ji ruce za zády, těsně nad zadečkem a lehce se usmíval. Oči jsem měl zavřené a naše čela se dotýkala. Byl to krásný okamžik, který porušila. "Máš smůlu, já mám dobrou paměť," odvětím ji z úsměvem a políbím ji na čelo.

Sophie Linds - 23. listopadu 2014 00:29

soukromá zpráva od Sophie Linds pro "Chrisi, já to myslím, vážně..." Řeknu a snažím se znít rázně, ale myslím, že to vyznělo spíše smutně. Odtáhnu se od něj. Nemohu si ho připustit více k sobě, i kdybych sebevíc chtěla. Nejde to. Nechci mu ublížit. Můj pohled se změnil z kameného na prosebný. Oči ztemněly a ze světle modrých studánek se stávalo temně modré moře. Možná mi i z oka ukápla slza, ale já se ji snažila nevnímat. Vnímala jsem jen jeho oči, jeho dech a tlukot srdce.

Chris Hallenbeck - 23. listopadu 2014 00:49

soukromá zpráva od Chris Hallenbeck pro Když promluvila, zarazil jsem se. Vypadá a zní smutně. Proč? Co jsem udělal? "Sofí? Děje se něco?" zeptám se ji a kouknu ji do očí. Všimnu si, že ji po tváří stéká slza. Lehce ji otřu a zmrazím. Vypadá jako perla. Třpytí se a je křišťálově modrá. Moc rád bych ji pomohl, ale nevím jak, ani co ji trápí. Jediné co můžu udělat je na ni koukat, nebo jít pryč. Jenže nejsem si jistý, že jak půjdu pryč, že se nesesype ještě víc. "Noták, co je s tou tvrdou holkou, co jsem dnes potkal. Nasaď vážný výraz a pochyby někam zazdi. Nechceš jít ke mě na tu vodní dýmku, ať se trochu uklidníš?" zkusím ji zvednou náladu a vrátit ji do pohody. Snad se mi to povede.

Sophie Linds - 23. listopadu 2014 00:53
	soukromá zpráva od Sophie Linds pro "Ne, nic se neděje..." Pokusím se usmát, ale nějak to nejde. Jako by mne prolomil... Náhle cítím místo slzy chlad, z mé slzy se stala perla. "Jak si to udělal?" Řeknu ohromeně. "No, ta tvrdá holka..." Snažím se opět nastavit si kamenou tvář, ale ono to nějak nejde, raději rychle přejdu k dalšímu tématu. "Moc ráda." Odpovím a konečně nasadím normální výraz.

Chris Hallenbeck - 23. listopadu 2014 01:27

soukromá zpráva od Chris Hallenbeck pro "Nevím," pokrčím rameny a prohlížím si její slzu. Jasně že vím, jak jsem to udělal, ale nebudu ji říkat, že umím takové věci. Ještě by si myslela, že jsem nějaký mutant, nebo co. "Jednou jsem někde četl o tom, že slzy andělů se změní na perlu. Možná jsi anděl," zalžu ji, ale říkám to, jako bych to myslel vážně. Když pak souhlasila, že zajdeme na tu vodní dýmku ke mě, pousmál jsem se. Snad ji nebude vadit bordel. Cesta trvala necelou půl hodinku MHD. Naštěstí byla skoro prázdná, taky ještě není ani poledne. Je sotva deset hodin. Vyjeli jsme výtahem do posledního, šestého, patra a před dveřmi jsem se zastavil. "Mám tam trochu bordel, snad ti to nebude vadit," řeknu trochu provinile a odemknu dveře. Byt je celkem malý. Za vchodovými dveřmi je botník a věšák, následuje krátká, asi metr a půl široká chodba. Po levé straně jsou otevřené dveře a za nimi je koupelna a WC. Chodbička skončila a začal spoře vybavený obývák spojený s kuchyní levé straně. Na pravé straně jsou další dveře, za kterými je ložnice. Je tam docela bordel, na zemi se válí nějaké oblečení. "Tak vítej u mě," řeknu honosně a otočím se k ní. "Je libo něco k pití? Mám tu nějaký džus, čaj, možná by se našla whisky," řeknu k ní a zamířím do obýváku, kde na poličce jsou tři voďárny a jedna truhlička. Vezmu tu největší a položím ji na stolek a před gaučem. Z truhličky pak vytáhnu plechovku, kterou otevřu a pokoj zaplaví vůně exotického ovoce. "Karibský sen," řeknu ji, když uvidím, jak se tváří, "opravdu výborná chuť. Je to jako exotický koktejl z exotického ovoce." Naplním korunku a na plotnu na elektrickém sporáku dám dva uhlíky.

Sophie Linds - 23. listopadu 2014 01:35

soukromá zpráva od Sophie Linds pro Když řekl to o tom andělovi... Docela mě to zamrazilo. Kdybys jen věděl, že jsem přesný opak.... Pomyslím si váhavě. Jeli jsme asi 25minut MHD... Potom jsme dorazili a vešli do bytu, měl to tu malé a útulné. Rozhodně to není jako náš barák, ve kterym se ztrácim. Je to tu tak krásně malé, voní to tu po alkoholu a cigaretách a hlavně po Chrisovi. Ta vůně toho bytu byla okouzlující. "Beru tu whisky." Zasměju se. Najednou mě omámí vůně... Opravdu zvláštní vůně. Mm exotické ovoce, to zní skvěle.

Chris Hallenbeck - 23. listopadu 2014 01:45
	soukromá zpráva od Chris Hallenbeck pro Vytáhl jsem ze skříňky dvě skleničky a whisky. Rozlil jsem do každé asi půlku a z lednice jsem vytáhl led a do každé vhodil dvě kostky. Jednu skleničku jsem podal Sofí, druhou jsem si vzal a přiťukl jsem si s ní. "Tak na co si připijem? Na zdraví? Na přátelství? Na měsíc a hvězdy?" zeptal jsem se ji s úsměvem a čekal, co z ní vypadne.

Sophie Linds - 23. listopadu 2014 01:49
	soukromá zpráva od Sophie Linds pro Pevně jsem v ruce svírala skleničku a sledovala každý jeho pohyb. "Tak na Tebe." Řeknu a usměji se. Jistě, že na něj. Ještě nikomu se nepodařilo mě takhle odrovnat, je něším zvláštní. Nevím čím, ale je. Oba dva se napijem a já cítím tu hořkou tekutinu, která mi putuje krkem.

Chris Hallenbeck - 23. listopadu 2014 01:55

soukromá zpráva od Chris Hallenbeck pro Docela mě udivilo, že si chce připít zrovna na mě. Zná mě jen pár hodin a už si na mě připíjí. To jsem na ní udělal takový dojem tím koníkem s perlou? Jen jsem pokrčil rameny a vychutnal si tu zlatovou tekutinu. Miluji Jacka. Snad nejlepší whisky. "Jak jsem na mě poprvé promluvila," odmlčím se a poklepu na sluchátka, "nezdálo se mi to, že ne?" Bylo by fajn zjistit, že nejsem jediný "mutant" tady. Možná bych ji pak mohl říct o té mojí schopnosti.

Sophie Linds - 23. listopadu 2014 01:58
	soukromá zpráva od Sophie Linds pro "Jak si mi dal toho koně a jak si zmrazil tu slzu." Řeknu rychle a bez přemýšlení. Ráda si s lidma hraju, ale nikdy jsem své tajemství neprozradila. Nejsem svatá, ale on také ne. Ani ten bělovlasej kluk, který udělal to samé , co já... Ta naše třída mi zařínala dávat pomalu smysl.

Chris Hallenbeck - 23. listopadu 2014 02:06

soukromá zpráva od Chris Hallenbeck pro Zarazil jsem se, když mi odpověděla na otázku, kterou jsem položil sám sobě v duchu. Jak to sakra...to je jedno, jestli umí číst myšlenky, ví na co myslím. "Jak jsi to udělala? Jak jsi věděla, na co myslím?" zeptám se ji a založím si ruce na hrudi. "Ty umíš číst myšlenky?" zeptám se a do svého imaginárního bloku si připisuji, že nikdy nemám v její blízkosti myslet na její sexy zadeček, který se tak hezky houpe, když je. A ty nožky, za ty by se nemus...do prdele, dost!

Sophie Linds - 23. listopadu 2014 02:12
	soukromá zpráva od Sophie Linds pro "Ehm, udělal bys mi tu laskavost a myslel na něco jiného?" řeknu krapet znechuceně a sama pro sebe si do toho zápisníčku v hlavě píšu, že už nikdy nebudu chodit před ním. Sakra, slíbila jsem si, že nebudu číst myšlenky, ale je to tu znova... Zavařila jsem si.

Chris Hallenbeck - 23. listopadu 2014 02:28

soukromá zpráva od Chris Hallenbeck pro "Je to moje mysl a budu si myslet na co chci. Navíc, fakt máš hezký zadek," pousměju se a kouknu na uhlíky, ještě chvilku a budou rozpálené. Nevypadám nějak naštvaně, že mi čte myšlenky, je mi to tak víceméně jedno. Nemůžu ji nic zakazovat, je to její vůle. "Sakra, jsem zapomněl na Rikiho," řeknu zničehonic, když se z ložnice ozvalo zažvatlání. Dojdu do pokoje a vezmu dózu se zrním. "Promiň Riki, že jsem na tebe zapomněl," řeknu tónem, jako bych se bavil s malým dítětem. Otevřu klícku a nasypu mu tam nové zrní. Riki mi seskočí na ruku a dojde po ní až na rameno, kde začne brblat.

Sophie Linds - 23. listopadu 2014 09:57

soukromá zpráva od Sophie Linds pro Raději jsem mu okamžitě přestala číst myšlenky, bůh ví, co bych se o sobě ještě dozvěděla. "Dobřee.." Řeknu sarkasticky, ale stále nechutným hlasem. "Michodem ještě si mi neodpověděl tak úplně." Křiknu na něj, když vyběhl do druhé místnosti. Riki? Jakej Riki? Vstoupím za ní a uvidím, jak má na rameni papouška. "Vážně?" Řeknu se smíchem a přejdu k němu. Začnu papouška hladit.

Chris Hallenbeck - 23. listopadu 2014 12:32

soukromá zpráva od Chris Hallenbeck pro "Jo, to je Riki. Riki, to je Sofí," představím vás a Rikoš ti přeběhne po ruce na rameno, kde začne brblat stejně jako ten opravářský droid R2D2 ze Star Wars. Když jsem viděl její výraz, musel jsem se pousmát. "No co, rád kouká na Star Wars. toho modrého droidíka má nejraději," došlo ti, proč ho má asi nejraději. Je stejně zbarvený, jako on. Modrobílá andulka. "Vypadá to, že se mu líbíš," řeknu se smíchem, když ji po chvilce začne žužlat vlasy.

Sophie Linds - 23. listopadu 2014 12:35
	soukromá zpráva od Sophie Linds pro Přestavil mi Rikiho, jako nějaké dítě. Celou dobu jsem byla vysmátá. Asi poprvé po pěti letech. Když mi začal žužlat vlasy, chytila jsem ho a podala Chrisovi. "To ti nestačí jeden pták?" Řeknu se smíchem v hlase. Opravdu mi vůbec k tomuhle klukovi nesedí nějaký mazlíček, natož pták. :DD

Chris Hallenbeck - 23. listopadu 2014 12:49

soukromá zpráva od Chris Hallenbeck pro pozoruji ji, jak se směje a mám z toho radost. Rád rozesmívám dívky. Nakonec mi jej podala, tak jsem si jej posadil na rameno a lehce podrbal na bříšku. Když promluvila, koukl jsem na ní s úsměvem od ucha k uchu. "A pak kdo tu má úchylné myšlení," trochu si do ní rýpnu a mrknu na ni. Společně pak opustíme můj bordel a jsme zpátky v obývací kuchyni. Uhlíky jsou už rudé, tak je vezmu do kleštiček a položím na malý talířek. Korunku zakryji několika vrstvami alobalu a pak na ně dám uhlíky. Vezmu šlauch a začnu roztahávat. Asi při pátém, nebo šestém potáhnutí už cítím chuť tropického ovoce. Ještě dvakrát a už je i hustý dým. "Ať ti chutná," pousměju se na Sofí a podám ji šlauch.

Sophie Linds - 23. listopadu 2014 12:57
	soukromá zpráva od Sophie Linds pro Začnu potahovat a ucítím tu příjmou chuť. Za chvíli se nálada lepší a lepší. Oba se usmíváme od ucha k uchu. A já přestávám věřit i tomu, že ho znám pouze den. Připadá mi, jako bych ho znala celý život.

Chris Hallenbeck - 23. listopadu 2014 13:18

soukromá zpráva od Chris Hallenbeck pro Dneska je jeden z těch dnů, kde si přejete, aby neskončil. Potkal jsem zajímavou dívku, která mi je dost podobná, takže by to mohlo i vydržet. V co taky doufám. Občas řeknu nějaký vtip, nebo historku a zasmějeme se. Už bych ji mohl říct o té schopnosti. "Ty jsi chtěla vědět, něco o tom, jak to dělám, že?" zeptám se ji a aby ji to došlo, vytvořím v ruce malou ledovou krychličku. "Ani nevím, jak to dělám, jen vím, že dokážu ovlivňovat věci z ledu a vytvořit z ledu cokoli. Třeba ten koník. Neroztopí se ani v Sahaře, ani ve vysoké peci," řeknu ji a kostku ledu ji vhodím do whisky. "A taky mi není zima."

Sophie Linds - 23. listopadu 2014 13:26

soukromá zpráva od Sophie Linds pro Poslouchám ho a snažím se vše vstřebat. "Takže umíš ovládat led..." Řeknu spíš jen tak sama pro sebe. Přemýšlím, zda mu říct o mé schopnosti... Ale nakonec přeci jen, proč ne. "Umím číst myšlenky, když chci. Umím ti je změnit a také ti udělat ty nejhorší noční múry. Mohu tě donutit udělat tu nejhnusnější věc, kterou bys v životě sám neudělal." Všechno to říkám tak rychle, ale přitom výrazně a tajemně.

Chris Hallenbeck - 23. listopadu 2014 13:37

soukromá zpráva od Chris Hallenbeck pro Zrovna jsem se chtěl napít whisky, když mi řekla co umí. Jen jsem ztuhl v půli pohybu a díval jsem se stále před sebe. Najednou jsem prostě dostal strach, že mě donutí něco udělat. A s tím, co umím, by to mohly být ošklivé věci. Polknu naprázdno a ani si to neuvědomím a zmrazím celou skleničku. Položím ji na stůl a očima chvíli pátrám, co by se dalo udělat, abych změnil téma rozhovoru. Oči mi padly na věž. "Co trochu hudby?" zeptám se ji s trochu roztřeseným hlasem.

Sophie Linds - 23. listopadu 2014 13:51
	soukromá zpráva od Sophie Linds pro Četla jsem mu myšlenky, já vím, že bych neměla... Ale mě to nedalo. Slíbila jsem si, že to dělat nebudu.... Bál se mě a já to chápala, vždyt jsem zrůda a je to pravda. Zabila jsem vlastní rodiče. Co když udělám něco Chrisovi? To bych nedala... Prudce jsem se zvedla. "Promiň Chrisi, budu muset jít." Řeknu tak trochu smutně.

Chris Hallenbeck - 23. listopadu 2014 14:00

soukromá zpráva od Chris Hallenbeck pro Trochu jsem se lekl, když prudce vstala. A jak promluvila, bylo mi smutno. Úplně jsem zapomněl, že umí číst myšlenky, já jsem ale vůl. Rychle vstanu a chytím ji za ramena. "Nechoď," řeknu potichu a obejmu ji. Nevím, co to se mnou je, obvykle takovýhle nejsem. "Jsi první holka, kterou jsem si pustil k tělu, nechci o tebe přijít," zašeptám do ucha položím ji hlavu na rameno. Prostě nechci. Táhne mě to k ní, je zajímavá a já ji mám rád, i když se známe jen den.

Sophie Linds - 23. listopadu 2014 14:09

soukromá zpráva od Sophie Linds pro Obejmnul mě a já cítila, jak prolomil tu hranici mezi mnou a jím. Ukápla mi slza a chtěla jsem se vyprostit z obejmutí a utéct, ale vzchopila jsem se akorát na to, abych mu v objetí řekla. "Ty jsi taky první kluk, kterého jsem si pustila tak moc k sobě, ale to nejde. Máš pravdu, víš já nejsem normální holka, neumím být normální a neumím, spíš nemohu být hodná. Můžu ti ublížit a to já nechci.." Řeknu se slzami v očích a přitom se na něj dívám tak provinile.

Chris Hallenbeck - 23. listopadu 2014 14:21

soukromá zpráva od Chris Hallenbeck pro "A to se mi na tobě líbí, že nejsi jako ostatní," pousměju se a lehce ji otřu slzy z tváře. "Nemusíš mít strach, že mi ublížíš. Neublížíš, vím to," řeknu ji s úsměvem a jsem o tom zcela přesvědčen. Chvíli na sebe jen tak koukáme. Mé hnědé oči se vpíjí do jejích modrých. Teprve teď si uvědomím jejich krásu. Lehce se nakloním dopředu a políbím ji. Hezky dlouze. Jednou rukou ji vjedu do vlasů, druhou mám položenou těsně nad jejím zadečkem. "Máš krásné oči," pochválím je potichu, když se naše ústa rozpojila.

Naian Fox - 23. listopadu 2014 14:24
	soukromá zpráva od Naian Fox pro ... Zajímavé. Je první, kdo odolal mojí magii. Tady není něco v pořádku. Asi jsem fakt dlouho netrénoval. Zadívám se na ni. "Jasně, jdeme." Pustím ji a jdu parkem dál, ovšem už se jí nijak nedotýkám. Na jeden den, týden, rok to stačilo. Dívám se od korun stromu a mlčím. Radši.

Sophie Linds - 23. listopadu 2014 14:27

soukromá zpráva od Sophie Linds pro Kdybys jen věděl, jak moc se bojím.. Ublížila jsem lidem, na kterých mi záleželo nejvíc. Opravdu nejvíc. Dokážu ublížit opravdu každému. Vzpomínky se mi draly do hlavy, jako hladoví supi. Dívala jsem se do jeho dokonale oříškovo čokoládových očí a ztrácela se. Neviděla jsem tam srach ani nenávist, nýbrž tam byl přesný opak. Najednou se začal přibližovat a já cítila to zvláštní šimrání v podbříšku. Zase spojil naše rty a já zase nemohla reagova jinak, než spoluprací. Byl to, jako předtím nádherný polibek, kterého jsem se zase nemohla nabažit. Po jeho pochvale se usměji a setřu poslední slzu z mé tváře.

Chris Hallenbeck - 23. listopadu 2014 14:35

soukromá zpráva od Chris Hallenbeck pro Dalo to práci se ovládnout a nevzrušit se u toho. Myslím, že se mi to pove...tak ne, nepovedlo. Snad si toho nevšimla, když jsem na ni tak přitisknutý. doufám, že si myslí, že to je jen mobil v kapse. Abych to zakecal, tak jsem se zeptal: "Zůstaneš? Za chvíli je poledne, tak objednáme pizzu, nebo někam zajdem." Bylo by fajn, kdyby zůstala. Mohli bychom pak pustit nějaký film, nebo něco zahrát...nebo taky...ne, to po ní nemůžu chtít, myslela by se, že ji chci jen využít, a to opravdu nech...čteš mi zase myšlenky, že? Znovu se usměju.

Sophie Linds - 23. listopadu 2014 14:38

soukromá zpráva od Sophie Linds pro Sledovala jsem ho a myslela, že každou chvíli vybuchnu smíchy. Jen jsem ho pozorovala, a ano cítila jsem i jeho chloubu. Když se ale potom zeptal ve své mysli... Musela jsem se už opravdu zasmát. Ale nepromluvila jsem nahlas. Řekla jsem mu to přímo do hlavy, takže jsem ho možná trochu vyděsila. "Ano, chytrý kluk." Řekla jsem to tak svůdně, že by tomu snad nemohl odolat ani Chuck Norris. Opět jsem se musela zasmát.

Chris Hallenbeck - 23. listopadu 2014 14:50

soukromá zpráva od Chris Hallenbeck pro Jak jsem tak přemýšlel, uniklo mi, že se celou dobu dost usmívala. A když se mi pak v hlavě ozval její svůdný hlas, tlak na její tělo ještě vzrostl. Mě jen poklesla brada a nevěděl jsem co říct. Její hlas zněl tak nádherně, že by ji mohli závidět i andělé. Radši jsem o kousek poodstoupil, abych si nedělal trapas, že jsem se tak rychle vzrušil. Jenže to je rozumné, před vámi stojí tak super žhavá kráska, jako je Sofí. Ano, jsi super žhavá kráska, které by mohli závidět bohyně i succuby.

Sophie Linds - 23. listopadu 2014 14:57
	soukromá zpráva od Sophie Linds pro Jeho chlouba u mě se ještě více zvětšila, po mém zákroku. Nad tím jsem se opravdu usmála. Viděla jsem, jak je v nesnázích, jak mu padla brada a jak se odsunul, aby si neudělal trapas. Jenže já k němu opět přistoupila blíž a opět jsem se na něj nalepila. "Děkuji za takové chvály." Pošeptám mu do ucha a usměji se. Už bych mu asi měla přestat číst ty myšlenky.

Chris Hallenbeck - 23. listopadu 2014 15:30

soukromá zpráva od Chris Hallenbeck pro Zjistil jsem, že je opravdu "zlá" holka. Znovu se na mě natiskla tím její úžasným tělem. Jen jsem polk, a znovu. Ze všech sil se snažím nemyslet na to, jak asi vypadá nahá, nebo jaké by to bylo s ní v posteli. Dělej, mysli na něco jiného. Na...auta a motorky. Jak na nich sedí a usmívá se. Jak tě láká...do prdele. Promiň, to nejde, pomyslím si a zadívám se ji do očí.

Sophie Linds - 23. listopadu 2014 15:35
	soukromá zpráva od Sophie Linds pro Tentokrát už opravdu vybuchnu ve smích. "Opravdu motorky, auta?" Zasměju se. Bože, nemůžu si pomoct, ale tohle je vážně vtipné. Cítím tu vládu nad jeho tělem, nejen, že cítím co s ním dělám, ale dokonce to i vím. Opět se na něj namáčknu, s takovým pobavením v obličeji. "Promiň." Zašeptám a znovu cítím, co to sním dělá.

Larisa West - 23. listopadu 2014 17:32

soukromá zpráva od Larisa West pro ... Dál se šlo už nějak bez řeči. A mě to pomalu začínalo dusit. Nejsem si jistá jestli to opravdu chci udělat, ale myslím, že mě něco ve mě nutí mu to říct. Já si ale slíbila, že to nikomu neřeknu. Nervózně jsem si začala mnout ruce a pořád jsem se na přeskáčku dívala na něj a na druhou stranu. Myšlenky se mi v hlavě začali seskupovat a já začínala mít migrénu. Prohrábla jsem si vlasy a pak se na něj podívala. "Tak jo..." chvilku jsem si odmlčela. " ...řeknu ti to, ale nesmíš to nikomu říct." Zastavila jsem a chytla se za lokty. Podívala jsem se po všech stranách a pak se pořádně nadechla. "j-já... já jsem hluchá" Poslední slovo jsem řekla už šeptem a podívala jsem se do země. Začala jsem se cítit dost divně. Nemám ráda když to lidi o mě ví. A hlavně chovají se ke mě pak úplně jinak.

Naian Fox - 23. listopadu 2014 17:44

soukromá zpráva od Naian Fox pro ... Když mi to konečně řekne, normální člověk by asi cítil vítězství, ale já... soucit. Podívám se na ni. "Odezíráš?" Zeptám se. Znakovou řeč samo sebou umím, ale nepoužívám ji. Ještě jsem neměl příležitost. "A neboj. Tvé tajemství je u mě v bezpečí." Zašklebím se na ni. Mění to něco? Ne. Tak proč se tím trápit? Já bych ale nepřežil, kdybych neslyšel. Teda, já bych se vyléčil, ale jiní... Hrůza. "CHtěla bys zase slyšet?" Zeptám se.

Chris Hallenbeck - 23. listopadu 2014 17:47

soukromá zpráva od Chris Hallenbeck pro Jen přikývnu, když se zeptá na vozidla a trochu se začnu červenat, když se furt směje. Mám pocit, že mi je poprvé v životě docela horko. A dokonce bych i řekl, že se ji to líbí, co se mnou dělá. Když se mi pak tak sladce omluvila, už cítím, jak moje vůle povoluje, už se dlouho neudržím. Kašlu na to. Moje ruce sjedou po jejích zádech dolu až na zadeček, který pevně chytnu a vyzvednu si ji. Začnu ji líbat na tvář a postupně jedu pomalu po krčku dolů, až jsem skončil ve výstřihu. "Zlobíš mě," řeknu tiše, ale dost nahlas, aby to slyšela.

Larisa West - 23. listopadu 2014 18:11

soukromá zpráva od Larisa West pro .... Kývnu, když se mě zeptá na odezírání. "Díky" Jsem ráda, že to nikomu neřekne. Ale ta další otázka, mě trochu zarazila. "Já ne-nevím." myslím, že jsem se trochu zamračila. "Myslím, že ani ne. Takhle si vystačím a nemyslím, že mám moc nevýhod. Většina lidí to o mě ani neví." Pousměji se. "Ani mi to moc nevadí. Spíš nemám ráda lidi, co se mi snaží pomoct jen, když to ví a nebo ta otázka "Slyšíš to?" Mě někdy zamrzí, ale já si s tím vyjdu, nemusím to slyšet." Usměji se do široka, jsem zase ráda, že už tu není takové dusno.

Sophie Linds - 23. listopadu 2014 18:28

soukromá zpráva od Sophie Linds pro Jeho vůle povolila, chytl mě a vyzvedl. V tu chvíli mě začal líbat. Dělal si cestičku z polbiků až k mému výstřihu. Za normálních okolností bych mu tohle nedovolila, ale tohle... Tohle se nedalo zastavit. "Asi si zapomněl, že já nic jiného, než zlobit neumím." Řeknu tak svůdně, že se sama sebe ptám, kde se to ve mě bere. Prudce ho od sebe odstrčím a povalím ho na zem, je mi jedno, že jsme na zemi... Byla jsem na něm rozkročmo a dravě ho líbala. Svou rukou jsem mu tahala za vlasy.

Naian Fox - 23. listopadu 2014 18:34
	soukromá zpráva od Naian Fox pro ... Pokrčím rameny. Každý to máme jinak. Rád bych jí ukázal, jak zpívá pěnkava. Nebo jak šustí stromy. Ale vím, jak je a vidina věčného ticha lákavá. Zhluboka vydechnu. "Každý máme něco, co neradi sdělujeme." Upravím si košili a prohrábnu vlasy. Třeba já.

Larisa West - 23. listopadu 2014 18:43
	soukromá zpráva od Larisa West pro ... "Jo, to jo." Podívám se do prázdna a pak na cestu. Pak jdeme dál a já už nějak nevím, co říkat. Pak se usměji a řeknu: "Tak mi něco řekni o sobě, když jsem ti já řekla takovou věc o mě." Pousměji se ještě víc a podívám se na něj. Otočím se a jdu chvilku pozadu, ale pak se radši otočím zpět. Mám dost hloupý nápady a nechci na ně doplatit.

Chris Hallenbeck - 23. listopadu 2014 18:47

soukromá zpráva od Chris Hallenbeck pro Když promluvila znovu tak sladce a svůdně, došlo mi, že jsem v životě neměl takový stoják. Nevím jak, ale skončil jsem na zemi a ona na mě. Seděla na mě rozkročmo a mohla cítit, jak velký sochař jsem. Tahá mě za vlasy a do toho šíleně líbá. Chytl jsem okraj jejího tílka a přetáhl ji ho přes hlavu. Okamžitě na mě vyskočili její dokonalé prsa. Na nic jsem nečekal a začal jsem je mnou a mačkat. Je jako já, chce to tvrdě.

Naian Fox - 23. listopadu 2014 18:52
	soukromá zpráva od Naian Fox pro ... Pozvednu jedno obočí. Něco o sobě? To nemyslí vážně. "No... eh." Připadám si jako na přijímacím pohovoru. "Mám rád zvířata a stromy. Rád čtu.. Hraju na klavír." Pokrčím rameny. SNad jsem neřekl nic zásadního. Měl bych jí říct o své magii, ale to je trochu brzy, ne? "A jsem magič." Zašklebím se. JO! Řekl jsem pravdu a vypadá to jako fór. Hurá.

Sophie Linds - 23. listopadu 2014 18:52

soukromá zpráva od Sophie Linds pro Unikaly mi vzdychy z úst, když mě tak nádherně laskal. Bylo to nefér, že má na sobě více oblečení než já a tak jsem mu sundala triko. Jde vidět, že o sebe pečuje. Chvilku jsme se jentak dravě líbali, ale potom mě to nějak přestalo bavit. Na mě až moc dlouhá předehra. Mám to ráda tvrdě, bez předehry. Byla jsem z něj úplně mokrá a už jsem ho zkrátka chtěla cítit v sobě. "Víš co? Přeskočíme tuhle dlouhou předehru." Řeknu chraplavým hlasem, při rozepínání jeho kalhot.

Larisa West - 23. listopadu 2014 19:04

soukromá zpráva od Larisa West pro ... "Já taky hraju na klavír, tedy snažím se." Po usměji se. A dál ho poslouchám. Magič? To je fór. Protože jedinej kdo je tu kouzelnej ... tohle jsem nepromyslela to on je kouzelnej, ale v trochu jinak tak to jsem já. Kdo tady umí rozhejbat obrázky, kdo tady vidí hudbu. Já a já a zase jenom já.... tak, ale tý chvály na mě bylo až moc. Nejsem nic extra tak to necháme plavat. "No to to teda ne. Jedinej "Magič" jsem tady já." Řeknu s humorem v hlase aby to vypadalo jako vtip. Trochu se zakřením a pak se na něj podívám znova.

Chris Hallenbeck - 23. listopadu 2014 19:09

soukromá zpráva od Chris Hallenbeck pro "S radostí," odpovím ti a počkám, až mi rozepneš kalhoty. Sotva jsi rozepla poklopec, zjistila, že se nemusíš vůbec zabývat spodním prádlem. Okamžitě před ní stál pozoru můj úd. I v pornu se tomu říká o můj bože. Než se jej stačila dotknout, nebo líznout, ležela na zádech a já z ní stahoval kalhoty. Jde vidět, že jsem taky dost nedočkavý. Zmuchlal jsem je a odhodil někam do rohu a lehnul na ní. Jedním pohybem pánve jsem pronikl do svatyně.

Naian Fox - 23. listopadu 2014 19:12

soukromá zpráva od Naian Fox pro ... Zasměji se ale v zápětí zvážním. Ona nelže. Ani si nedělá legraci. To by bylo vidět na výrazu její tváře. "Proč mám dojem, že mi pořád něco tajíte?" Přimhouřím oči. Že bych nebyl jediný na té škole? Měl jsem s tím počítat. Ale určitě není ÚPLNĚ jako já. Měl jsem dojem, že jsme vyhynuli. Nevypadá na... můj druh. Ne. Určitě není. Začnu si za zády v ruce tvořit poupě růže.

Larisa West - 23. listopadu 2014 19:16
	soukromá zpráva od Larisa West pro ... Zasměji se. "Proč mám dojem, že vy mě něco tajíte také. A prosím nemusíš mi vykat." Trochu se znovu zakřením a dám si ruce do kapes. Začíná mi na ně být zima. Rozhlédnu se, kde to vůbec jsme a hledám něco, kde by mohli prodávat kávu, nebo čaj.

Sophie Linds - 23. listopadu 2014 19:17

soukromá zpráva od Sophie Linds pro Než jsem stuhla jakkoliv zareagovat už jsem ležela pod ním. Najednou jsem cítila tlak v podbříšku a pak už jen ten příjemný pocit. Začala jsem svou pánví přirážet oproti té jeho. Slastný pocit stupňoval a oba dva jsme se po několika dalších přírazech udělali. Leželi jsme na zemi, spoecení a udýchaní. Ale já se nevzdávala, sedla jsem si na něj opět rozkročmo, nabodla (Ano nic jiného mě nemohlo napadnout) a začala přirážet svou pánví.

Naian Fox - 23. listopadu 2014 19:30
	soukromá zpráva od Naian Fox pro ... "Není to jen dojem. Já jsem... tajemný magič." COž je taky pravda. Já válím. Všimnu si že je jí zima hned jak dostane první příznaky. Sundám si bundu a položím jí ji kolem ramen. Přitom mi z ruky vypadne kvítek, ale nechávám ho ležet na zemi. Ještě aby si toho všimla. "Takže, v čem magičujete vy? Teda ty?" Zašklebím se.

Larisa West - 23. listopadu 2014 19:38

soukromá zpráva od Larisa West pro ... "Tu bundu mi dávat nemusíš." Sundavám si ji a vracím. "Děkuji ti za ní, ale pak bude zima tobě." Usměji se a ruce dám znovu do kapes. Je to od něj moc milý, ale taky musí brát ohled na sebe. Doufám, že to nevezme nějak pohrdavě nebo tak něco. "Já milý tajemný magiči. Magičuji v kresbách. A jak taky víte, jsem hluchá a tak poslouchám očima." Zasměji se. Vlastně je to pravda, ale beru to spíš s vtipem než s tou pravdou.

Slečna Rollová (učitelka) - 23. listopadu 2014 19:43
	Žáci se rozutekli a já sedím nehybně v kabinetu. Zdají se být milí a komunikativní, až na Sophii. Dokonce i Chris se zdá přátelský. No, ještě nám schází jedna žačka a učitel. To mi připomíná, že by tu měl každou chvíli být, aby si vyzvedl papíry a tak dále. Zkontroluji hodinky a dál se prohrabuji v nejrůznějších papírech.

Chris Hallenbeck - 23. listopadu 2014 19:48

soukromá zpráva od Chris Hallenbeck pro Vnikl jsem do její úžasně vlhké svatyně a bylo to to nejlepší, co jsem kdy udělal. Co jsem kdy zažil. Jenže ona nebyla jen úžasně vlhká, ale taky přímo na moji velikost. Netrvalo to dlouho a moje nadílka ji skončila na bříšku. Nezmohl jsem se ani na jedno slovo a s mlasknutím jsem z ní vyjel a lehl vedle ní. Jenže ona je asi fakt succuba. Po chvilce byla znovu na mě nabodnutá a rozjížděla se. Stud, že jsem se tak rychle udělal přešel a pozoroval jsem, jak ty její úžasné prsa předvádí dokonalou šou. Začal jsem přirážet a tentokrát doufal, že vydržím dýl.

Sophie Linds - 23. listopadu 2014 19:54

soukromá zpráva od Sophie Linds pro Tentokrát už to trvalo jednoznačně déle. Poté jsem se svalila na něj, udýchaná. On byl nádherně ledový, jako led. Bylo to příjemné. Jenže v hlavě se mi začaly tvořit myšlenky, jako... Proč jsem se vyspala se svým spolužákem, kterého znám jeden den... Vždyť ho budu potkávat každý den... CO když on to chce brát jako něco víc? Nedokážu mít pevný vztah. "Ehm Chrisi?" Řeknu najednou a tím prolím to ticho. "Nechci tě nijak urazit nebo tak něco, ale nebereš to nějak vážně, že ne?" Řeknu krapet pochybovačně a posadím se. Podívám se mu do očí. "Víš, já nemohu mít vztah.." Kamarádi s výhodama, to by možná šlo. Nad touto myšlenkou jsem se v suchu zasmála.

Andrei Petrovič - 23. listopadu 2014 19:59

Pozdní přílet a že by snad pokáraní? Než jsem odletěl z Ruska, byla tam trochu větší zima. Seděl jsem v letadle a něco si četl, hlavně něco o té škole, kam zrovna jedu. Nenadal jsem se a letadlo přistávalo. Sundám si sluchátka z uší a všechno hodím do batohu. Vezmu si dlouhý černý kabát, který je převážně z kůže a jdu ven. Tam čekám, až mi dají kufr a jdu před letiště. Kde si chytím taxi, dám jejich adresu a směřujeme na místo. Dívám se kolem na město, abych věděl, kam jsem se to dostal a případně, kde se ubytuju. Prudce auto zastavil a já se na řidiče podíval celkem naštvaně. „приятно“ Podívám se na něj, podám mu jeho peníze a jdu pryč. Tašku s oblečením, sem hodil přes rameno a sleduju okolí, takové ticho. Do čeho jsem se to nechal zase jednou uvrtat. Takže místo výcviku nadaných lidí, tady budu hlídat partu malých děcek. Zavrtím hlavou a vyběhnu po dvou schody do budovy. Nechám se navést do třídy slečny Rollové. Jakmile tam dojdu, zaklepu na dveře a čekám, až mě někdo vyzve dovnitř. Jakmile to zazní vlezu tam. „ Zdravím slečno Rollová, jsem Andrei Petrovič se hlásí na mučení dětí.“ Usmál se a natáhl k ní ruku, aby se představili.

Slečna Rollová (učitelka) - 23. listopadu 2014 20:17
	soukromá zpráva od Slečna Rollová (učitelka) pro Vešel do třídy a představil se. Vypadal velmi mile a já byla ráda, že tu bude fajn atmosféra. "Dobrý den, já jsem Cara, nechcete si tykat? Nejsem tak stará snad, ne?" Řeknu se smíchem v hlase. A doufám, že jsem něco neřekla špatně. "Takže, vy jste z Ruska, že?"

Chris Hallenbeck - 23. listopadu 2014 20:21

soukromá zpráva od Chris Hallenbeck pro Tentokrát to bylo delší a lepší. Když se na mě svalila, s radostí jsem ji objal a usmíval se. Už dlouho mi nebylo tak fajn. Doufám, že je tohle víc, než jen jeden úlet. Hladil jsem ji po zádech a lehce políbil na čelo. Je to moje první dívka od patnácti let. První, kterou jsem si k sobě pustil. Snad mě nezradí, jako to první. Jenže pak se mi zastavilo srdce, když řekla to, co řekla. Aby tomu dodala váhu, posadila se na mě a koukala mi do očí. Srdce se mi znovu rozběhlo po několika vteřinách. Moje tělesná teplota ještě klesla. Z příjemného chládku se stalo trochu nepříjemné chlazení. "Ty...ty nechceš, aby to bylo něco víc?" zeptám se ji trochu dost zaskočeně a oči se mi zaleskly.

Sophie Linds - 23. listopadu 2014 20:26

soukromá zpráva od Sophie Linds pro Dívala jsem se mu do očí a čekala, co z něj vypadne. Cítila jsem pod sebou chlad, už ne ten příjemný, ale přímo nesnesitelnou zimu. Oklepala jsem se a na chvilku od něj odvátila zrak, když jsem ho pak znovu upřela na něj viděla jsem, jak se mu zaleskly oči. Chtěla jsem ho pohladit, obejmout, utřít slzy a říct, že mě to mrzí. Ale mé tělo reagovalo jinak. Vstala jsem a začala se oblékat. Nikdy jsem si nikoho neměla takhle pustit k tělu. Musím se vrátit do normálu a to rychle. "Promiň, nejde to." Řeknu chladně, tak jako bych to řekla já, opravdu já. Sbalila jsem si všechny věci a chystala se na odchod. Opravdu se musím vrátit do starých kolejí.

Andrei Petrovič - 23. listopadu 2014 20:29

soukromá zpráva od Andrei Petrovič pro S kolegyní Stál před stolem a potřesli jsme si rukou, to že si chce tykat s tím nemám jaksi problém, žena je tu ona a je taky dost pěkná. Usmál jsem se na ní, když mi řekla své křestní jméno. „ Ahoj tedy jsem Andrei.“ Sedl jsem si naproti ní, abych nemusel stát. Položil bágl na stranu a seděl tam v dlouhém černém kabátě. „ Ano jsem z Ruska, ale neboj anglicky umím stejně dobře jako svůj jazyk. Jen se teď sám sebe ptám co tady dělám. Jak asi víš nejsem jen tak obyčejný učitel, spíše jsem zaměřený na jiný druh dětí.“ Koukl na tebe celkem vážně, ale ne že by se mračil, nebo aby to vyznělo moc naštvaně. Koukl na okno a pak se zvedl a došel k němu. „ Potřebuješ podepsat nějaké papíry, nebo mi to tu můžeš ukázat a poradit, kde se můžu ubytovat.“

Naian Fox - 23. listopadu 2014 20:39
	soukromá zpráva od Naian Fox pro ... Zašklebím se na ni. "Já magičuji přes rostliny." Nevím, jestli si dělal legraci nebo ne ale snažím se to nechávat být. Dojdeme ke stánku s párky v rohlíku. "Dáš si něco?" Usměji se na ni a vytáhnu peněženku. Jdu ke stánku a postavím se do středně veliké fronty.

Alessa Clay - 23. listopadu 2014 20:44

První školní den. Rozloučím se s rodiči a nasedám do taxíku, který mi zavolali. "Přece nebudeš o berlích chodit takovou dálku" a tak nasednu, opatrně abych se opět nějak šikovně nebouchla do toho kolene, které ještě stále bolí a čekám na to až se taxík rozjede. Asi po půl hodině dorazím před pro mě majestátně vyhlížející budovu. Vypotácím se z auta a jdu hledat svou třídu. To se koneckonců povede, zaklepu a vkulhám vejdu dovnitř. "Dobrý den, já jsem Alessa Clay. Rodiče volali, že přijdu později díky mým obtížím" Podívám se po třídě, která vypadá až překvapivě hezky a vypudím něco jako úsměv, poté si všimnu, že učitelka není jediná osoba ve třídě, pozdravím ještě jednou, což nejspíš vytvoří dojem toho, že jsem zmatená a poté už raději nemluvím.

Larisa West - 23. listopadu 2014 20:49

soukromá zpráva od Larisa West pro ... "jestli mají pražené ořechy tak si dám, ale platit si to budu sama" Pousměji se. Možná bych mu mohla, ale říct že jsem vegetariánka. Postavím se vedle něho a vytáhnu z kapsy peněženku. "To musí bejt moc pěkný magičovat přes rostliny, co tam jako přesně děláš?" Zasměji se. Celá to beru jako jeden velkej vtip, ale jestli to je pravda, tak i tak by to bylo fajn.

Slečna Rollová (učitelka) - 23. listopadu 2014 20:59

soukromá zpráva od Slečna Rollová (učitelka) pro "Tohle taky není ledajaká třída." Pronesu tak, že to zní napínavě. "V této třídě jsou žáci jiní, než kdekoliv jinde. Jsou to žáci s magií. Oni netuší, že sem byli vybrání právě proto. Máme tu dívku, která umí hýbat s malbami a umí vidět hudbu, je hluchá." Poslední slova řeknu trochu lítostivě. "Dále tu máme andělovo a ďáblovo děti. Naian a Sophie, tak odlišní a přitom stejní." Chvilku se odmlčím. .. "Nesmím opomenout na Chrise, který ovládá led." ... Připadám si, jako prodavačka, co právě ukazuje své zboží. "A v nespolední řadě normální dívku Alessu, která je jen talentovaná." Řeknu nejistě. "Toto spojení budeme mít po celý rok na starost." Do třídy vtrhne dívka a představí se. "Alesso, vítej. Já jsem slečna Rollová a toto je pan Petrovič." Řeknu s úsměvem na tváři.

Andrei Petrovič - 23. listopadu 2014 21:12

soukromá zpráva od Andrei Petrovič pro Kolegyně a jedna pajdavá studentka Alessa a Cara Opře se zády o parapet okna a sleduje jí. Proč by taky měla být obyčejná, to by nebyla žádný zábava že? Takže to taková nuda nebude, jen mojí studenti mají aspoň nějaký respekt u těchto “zvláštních“ dětí obávám. Musím , ale přiznat že budu potřebovat její dozor. Nebo je pobrat všechny a vyrazit ven do lesů. Snad tam nejsou nějaké primabalerýny, které potřebují žehličku na vlasy. „ Fajn a já se obával, že se budu nudit. Ač se obávám, že mě vaši studenti, budou ignorovat, pochybuji, že mají nějakou disciplínu. Ale to je jedno, takže mám čekat utoky ledu a podobně no to se už těším.“ Oznámí mi že jedna z nich je jen obyčejná dívka, což se mi trochu oddechlo. Normálnosti občas chybí i na naší academii. Najednou zaslechnu něco za dveřmi a do třídy přijde nějaká blonďatá a kulhajicí slečna. Pozvednu obočí a dodám. „ A kulhající“ Jakmile mě představí Cara, šel jsem jí naproti a vzal jí případně zavazadla, aby se mohla posadit. Usmál jsem se na ní a podíval se na Caru.

Slečna Rollová (učitelka) - 23. listopadu 2014 21:34
	soukromá zpráva od Slečna Rollová (učitelka) pro "Nebojte se, nudit se tu určitě nebudete, už po dnešku jsem zjistila, že naše třída je velmi... Rozdílná." Řeknu s úsměvem. "A útkoky, to snad ne, ale mám v plánu. Hned jak dorazí úplně poslední žák.. Udělat výlet. Tak na dva dny." Řeknu v klidu. "Alesso, co bys řekla, kdybychom udělali hned na začátku roku takovou akci?"

Alessa Clay - 23. listopadu 2014 21:44

soukromá zpráva od Alessa Clay pro "Děkuji vám" Sednu si a trošičku nechápu proč to udělal. jedna malá taška velikosti výčka od magi, ale i tak jsem za to vděčná. Tiše si to sedím, ale bohužel má mise mlčet, říct poté nashledanou a odejít neprošla. "Myslím si, že by to bylo fajn, ale nejsem si jistá jestli by to šlo vzhledem k mé indispozici" Podívám se na mé koleno a doopravdy si myslím, že je to nemožné. Zvlášť po tom, co si uvědomím, že tam budou ti lidé.. Halda neznámých lidí, ale co už. Nahodím svůj typicky tupý úsměv a čekám, co bude dál.

Andrei Petrovič - 23. listopadu 2014 21:57

soukromá zpráva od Andrei Petrovič pro Holky Pokynu hlavou že s ní souhlasím. Podle výrazu té dívky, není jí asi příjemné, když se jí chce pomoct. Bohužel, už jsem takový, takže se dívám z jedné strany na druhou. Konečně se podívám po místnosti a tiše pohodím. „ Kdo ty šílené barvy sem dával. Jen doufám že tělocvična je v normálním stavu.“ Dodám spíše pro sebe a podívám se na ty dvě blondýny. No to jsme to dopracovali. Zvednu se jdu si pro svůj batoh a podívám se na Alessu. „ No slečno to že by jste se tam neměla jak pohybovat je ten nejmenší způsob. Moje záda, jsou vám k dispozici. Otočil se na Caru, podíval se na mobil kolik je hodin a hodil ho zpět do tašky. Není ten typ co to používá, spíše naopak. Má raději klasicu. „ nevím jak slečna, ale já bych dneska potřeboval složit hlavu a hlavně po tom dlouhém letu i nějaká ta koupel.“

Annelise Birgitte Christiansen - 24. listopadu 2014 16:51

Nová škola Mal som chuť vyhodiť budík von oknom, keď mi oznámil, že je čas vstať a ísť do školy. Unavene som sa obliekol do uniformy zobral si milkshake z chladničky a vybehol z internátu dole do Subway, aby som si kúpil desiatu. Olivovo-syrovo-šunkový sendvič so šalátom a k tomu ľadový čaj, navyše ma to ani tak veľa nestálo. Do školy som vošiel včas, keďže internát je iba na druhej strane ulice. Dosť ma desil prestup do inej školy, ale tu mi aspoň bude lepšie. Niežeby sa mi to v San Franciscu nepáčilo, nie, každý tam bol príjemný a Castro je úžasná štvrť, rovnako ako Sunset, ibaže som sa bál spolužiakov, z ktorých mnohí ani neboli tak príjemní, ako som si to myslel. Akokoľvek, teraz sa ich už nemusím báť, okrem nejakej krátkej správy na chate s nimi nie som v kontakte. Prešiel som cez vrátnicu, kývol upratovačke, obzrel sa za profesorom nemčiny, ktorý i napriek tomu, čo učí, vyzeral obstojne a ohlásil som sa u svojej novej triednej profesorke. Dúfam, že som nevymeškal priveľa učenia s týmto skorým prestupom. Po predstavení ako Jerry Moore som si našiel miesto pri okne a sadol si.

Slečna Rollová (učitelka) - 24. listopadu 2014 18:05
	Podívám se na ně a usměji se. Konečně jsme kompletní. S novým žákem se seznámím a řeknu mu, že pro dnešek má už volno. A že zítra začíná vyučování v 9hodin. Potom se podívám znovu na Andreie a promluvím. "Jistě, máte již volno jen....prostudujte si školní plán." Podám mu papíry a usměji se.

Naian Fox - 25. listopadu 2014 12:58

soukromá zpráva od Naian Fox pro ... "Jo, maj." Krátce se zadívám na jídelní tabuly. Ale ceny tu maj příšerný. No, co se dá dělat, že? Když někoho pozvu, tak nebudu skrblit. "Prostě všechno co se dá. Tvořím nový druhy, nechávám je vyrůst do maxi rozměrů. Vidělas "Adéla ještě nevečeřela"? Nebo "Zahradník?" Tam všude jsem já." Zašklebím se na ni. Chlapík u okýnka je obtloustlý chlapík a nepředpokládám, že jeho jídlo by prošlo kontrolou kvality. "Jeden burger a ořechy. A platím já." Zašklebím se na Larisu. Bylo by divný, kdybychom platili zvlášť. Hodím na pultík pětidolarovku a se slovy "drobný si nechte" převezmu od kuchaře jídlo. Podám ořechy Lari a zakousnu se do burhru.

Larisa West - 25. listopadu 2014 15:11

soukromá zpráva od Larisa West pro ... Mírně se pousměji. "No jistě! A díky mě jsou animovaný filmy" Zasměji se a mrknu na něj, tohle už pravda nebyla. Ale když se nad tím tak zamyslím,asi by to bylo moc pěkné. Pak si od něj vezmu ořechy. "Tak teda díky, ale příště tě pozvu já." Pohled na maso, mi moc dobře neudělal, ale jako vždy to překousnu. Je pravda, že lidi nějak jíst musí. Vzala jsem si několik ořechů. Nebyli něco extra, jsou lepší i horší.

Sophie Linds - 26. listopadu 2014 17:53

Vyšla jsem z Chrisova bytu, vyčítala jsem si vše, co se odehrálo. Krásně nám teda začal první školní den. Mumlala jsem si pro sebe. Procházela jsem podzimním městem. Nebyla mi zima ani v té sukni. Nechtěla jsem jít domů za bráchou, tak jsem si sedla na lavičku v parku a zapálila si. Pozorovala jsem své okolí a přemýšlela, co bych komu provedla. Měla jsem chuť si trochu zlepšít náladu... Okolo mne procházela nějaká stará paní se psem. Mmm.... Do hlavy toho psa jsem vehnala kočku. Okamžitě se rozeběhl a starou paní srazil k zemi. Hned mi bylo líp, já vím. Mělo by mi to být líto a jít jí pomoc, ale když... Já nemám city.

Slečna Rollová (učitelka) - 29. listopadu 2014 20:43

Škola skončila. Všichni se rozutekli. Všichni se s každým rozloučili a vydali se domů. Bylo už 19:00, každý dělal něco jiného, cokoliv chtěl. -------------------------------------------------------------- Ráno - Vzbudila jsem se brzy, oblékla se a umyla. Tak jako každé ráno. Vydala jsem se do školy, zvolila jsem si jít pěšky. Konečně jsem dorazila a šla rovnou do třídy. Musím ještě vyřídit několik papírů.

Naian Fox - 30. listopadu 2014 12:39

... "Zajisté." Přikývnu a kousnu do svého burgeru. Není to protivegetariánské, protože myslím že v tom nemají vůbec žádné maso. ---- Trvám na tom, že Laris odvezu / dovedu domů, u dveří se rozloučím a odejdu. Směr domů. ---- Když dojedu do sídla, zamknu za sebou a hned jdu do sprchy. Smýt ze sebe všechnu nečistotu, všechno co jsem udělal špatně, co jsem řekl. A že toho bylo. Nenávidím se. Ale přoádná koupel to vždycky aspoň částečně spraví. K večeři jsem měl steak, pokud vás to zajímá. Zbytek dne není vůbec zajímavý až na to, že jsem při večerním běhu narazil na srnu. Podívala se na mě krlkovýma očima a zmizela v lese. Večer v telce asi nic nedávali, já nevím. Osobně dávám přednost čtení, než pozvlonému zabíjení mozkových buněk čuměním na pixely. Taky se musím připravit na zítřek do školy. Nejsem šprt, ale propadat taky neí nejlepší. Usnul jsem kolem jedné ráno, vyšťavený, ale řádně šťastný. ----- Ráno jsem vstal brzy jako obvykle. Ranní běh jsem odflákl, pak sprcha, snídaně a hyjé do školy. Celkem se těším. Očividně tu jsem první, tak do třídy nijak nespěchám. Když ale vejdu, za stolem spatřím pofesorku. "Dobré ráno." Řeknu s úsměvem. Nevypadá tedy moc vyspaně.

Larisa West - 01. prosince 2014 20:45

... Naian trval, že mě odvezte domů. Přijmula jsem to a nechala se odvést. Škoda jen, že jsem zapomněla, že jsem si nechala auto u školy. No jo tak se ráno hold projdu. Doma jsem se koukla na nějakej film a šla spát brzo. Byla jsem hrozně unavená. _____________________________________________________________________________ Ráno jsem vstala se zvoněním budíku v mobilu vypnula jsem ho a šla do koupelny. Provedla jsem raní hygienu a namalovala se. Potom jsem se šla oblíknout. Vzala jsem si tričko, džíny a znovu koženou bundu + kecky a vyrazila na cestu. Nešla jsem moc dlouho. Cestou jsem pi promýšlela jak to bude probíhat. Když jsem došla, nějakou dobu jsem zase hladala třdu. Když jsem ji našla pozdravila jsem a šla si sednout na místo kde jsem seděla i včera. Cestou se usměji na Naian.

Sophie Linds - 02. prosince 2014 20:42

Ještě jsem tam nějakou dobu seděla, vykouřila jsem celou krabičku cigaret a konečně došla domů. Otevřela jsem dveře od velikánského domu a okamžitě mě omámila vůně skořice. Chtěla jsem nerušeně projít do svého pokoje, ale můj bratr ke mě vrazil. Jeho černé, nahoru vyčesané vlasy v něm vzbuzovaly respekt. Oči, modré jako oceán. Ano v tomhle mi byl dost podobný, ale zároveň byl tak jiný. Dělal ze sebe andílka, kterým rozhodně nebyl. Asi si myslí, že nevím, jak si vydělává. On mě má v péči od doby, co zemřeli rodiče... Od té doby prodává drogy. Našla jsem je u něj v pokoji, ale neřešila to. Proč taky? Dává mi prachy? Dává, tak co. Najednou mě začala nesmírně štípat tvář. Ano, jeho ruka přilétla k mému obličeji a udeřila. Až teď jsem ho začala vnímat. Svůj pohled jsem zvedla a vyděla jeho rozpaky, ale také zuřivost. "Už mě budeš konečně vnímat?!Kdes byla?!!" Vykřikl a já se ho trochu lekla. Kdyby to nebyl můj bratr, asi bych mu okamžitě něco.... Ne! Sakra tohle nesmím.... V mých očích plál oheň. Má mysl se pokoušela zatemnit, ale já místo toho jen rychlým krokem odešla k sobě do pokoje a zamkla se. Zase ten stejný děj. Já svého bratra milovala... Ale ... MILOVALA.... Od smrti rodičů se změnil. Sociálka sem nejezdí prostě nic. no co... Už jenom rok... Přešla jsem do koupelny a umyla se. Podívala jsem se na svou rudou tvář, měla jsem mírně natržený ret. Uh, to budu muset zítra nějak zamaskovat. Umyla jsem se a vydala se spát. -------------------------------------------------------- Ráno jsem se probudila a zjistila jsem, že jsem zaspala. Naštestí to pořád krásně stíhám. Zamyšleně jsem se na sebe podívala do zrcadla v koupelně. Tak tohle bude fuška, jestli tohle zamaskuju tak budu genius. Udělala jsem ranní hygienu a poté nanesla na svou tvář makeup. Docela to šlo, ale rozseklý ret šel stále dost vidět. Nevadí, mohu to svést na nějakou rvačku. Pořád se peru, tak co. Nanesla jsem ještě řasenku a rudou rtěnku. Snad to pomůže. Stála jsem před skříní a přemýšlela, co na sebe. Nakonec vyhrály černé potrhané džíny a kostičkovaná červeno-černá košile. K tomu boty na opravdu vysokém podpatku. Vzala jsem tašku a vyrazila do školy. Jack nikde nebyl, takže se mi ulevilo. Nerada bych teď bráchu potkala. ----------------------------------------------------- Vešla jsem znovu do té budovy. Ty barvy mě okamžitě omámily. Velká omalovánka. Přešla jsem do třídy. Pár lidí už tu bylo, ale já se skloněnou hlavou přešla opět do zádu a usadila se na barevné křesílko v rohu.

Naian Fox - 02. prosince 2014 20:45

... Do třídy vejde dívka s černými vlasy. Snad trochu posměšně si odfrknu, i když to vážně nebylo v plánu. Neměla urážet Larisu. Nevím, takové typy lidí nemám rád, i když se snažím se všemi jednat stejně. Vytáhnu si skicák a začnu si malovat. Napřed černé oči, pak křídla a nakonec černý bod tam, kde má být srdce. Není to ode mě hezké, ale prostě mám takový dojem. I když všechno ve mě mi říká, že nikdo není na povrchu stejný jako uvnitř. Co nadělám?

Larisa West - 02. prosince 2014 20:55

..... Sedím někde sama a vyhovuje mi to. Pak přijde i Sophie usměji se na ni a potom si vytáhnu tužku. Začnu si čmárat malinké karikatury panáčků na čistý papírový kapesník. Potom se rozhlídnu a rozpohybuji malinkého panáčka. Ten začne chodit po ubrousku. Začnu mu tam kreslit i překážky přes které začne skákat. Docela mi to zlepší náladu ještě o kousek víc. Podívám se jestli ke mě náhodnou nikdo nejde, jestli je začnu mu přikreslovat překážky.

Sophie Linds - 02. prosince 2014 21:53

Nevnímala jsem nikoho. Hudba ze sluchátek se mi rozezněla.... Dívala jsem se po třídě. Zrzka s blonďákem si oba malovali. Taky jsem vytáhla skicák a začala tužkou pomalu načrtávat. Tužkou jsem dělala tak zvláštní pohyby a přitom si každou chvíli bolestivě zkousla rozseklý ret. Obrázek byl již soro dokončen, když najednou mu přidala na váze krvavá kapka. Sakra, jistě ten ret. Prudce jsem vstala, obrázek upadl někam na zem. Rychlým pohybem jsem se snažila zastavit krev, která mi stékala po ústech dolů a dopadala na zem. Nečekala jsem, že bych si mohla tuto ránu znovu otevřít pouhými kousavými pohyby mými zuby. Šla jsem přes celou třídu a neohlížela se. Vím, že upadlo pár kapek, ale nezaobírala jsem se tím. Snažila jsem se co nejrychleji dostat na záchody. Zobrazit SPOILER

Slečna Rollová (učitelka) - 03. prosince 2014 16:39

Ve třídě se hromadili žáci. Měli sice ještě půl hodiny do začátku hodiny, ale to jim nejspíš nevadilo. Všichni si malovali a já je jen s úsměvem sledovala. Byla jsem dost unavená, večer jsem toho moc nenaspala, pořád jsem kontrolovala nějaké papíry. A to jsem dělala i teď, když v tom mi zazvonil telefon. Normálně si ho vypínám, ale dneska jsem čekala velmi důležitý hovor. Proto jsem telefon zdvihla. Chtěla jsem odejít ze třídy, ale v tom se okolo mne prohnala Sophie se zakrvácenými ústy. Celkem jsem se lekla. Rychle jsem houkla do třídy, aby za ní někdo šel. Měla bych tam jít sama, ale momentálně musím něco vyřídit... Určitě se za ní někdo vydá, doufám. Snad jí není nic vážného.

Naian Fox - 03. prosince 2014 16:53

Blem? Když někdo jde ke dveřím, nevšímám si toho. Až když mě do nosu praští slabý pach krve. Prudce zvednu hlavu. Co zase? Učitelka říku, aby někdo šel za... Sophií? What? Jako první vystřelím ze židle, nechám skicák skicákem a rychlým krokem se vydám ze třídy. Uvidím ji stát u záchodů, které jsou zavřené. Pochopitelně. Přede mnou není úniku. Zastavím se pár kroků od ní, ale tak aby nemohla odejít. "Ahoj. Nechceš radši kapesník?" Usměji se na ni a natočím hlavu na stranu. Vypadá jinak... Skoro vyděšeně.

Sophie Linds - 03. prosince 2014 17:03

Přímo jsem vyběhla ze třídy a mířila si to k záchodkům. Pro mou smůlu byly uzavřené. No to namyslí vážně, ne? Přemýšlím, co bych asi tak mohle udělat tomu, kdo je uvnitř. Ale z mého přemýšlení mě dostane hlas. Otočím se a uvidím ho. Za normální situace bych mu asi vrazila, ale momentálně jsem ráda, že mohu mluvit. S velkou bolestí na ústech mu odpovím. "Docela by se hodil." Vysoukám ze sebe a bolest po ústech se mi rozostří. Pokusím se menší úsměv, tedy spíše úsklebek, ale místo toho si bolestivě chytím za pusu.

Naian Fox - 03. prosince 2014 17:11
	Vyndám z kapsy čistý látkový kapesník, popojdu blíž a podám jí ho. "Předpokládám, že nechceš pomoct s tou bolestí, co?" Jasně že ne, i když by to potřebovala. V duchu se modlím, aby nebyla tak hloupá a nechala si poradit. Ale odpověď je skoro jasná předem. Snad se mýlím. Je to pro ni, ne pro mně. I když tohle bude sranda.

Annelise Birgitte Christiansen - 03. prosince 2014 17:25

Pamätáte sa na to, ako som povedal, že do školy vždy prídem včas? Nuž asi som sa priveľmi vychvaľoval. Zobudil som sa neskoro, desať minút do zvonenia. Okamžite som vyskočil z postele a ako som sa obliekal, tak som aj jedol, pil, pripravoval si tašku... v tom zmätku som si neurobil desiatu, iba schmatol fľašku pollitrovej fľaše s pitím a vybehol som von z internátu. Až pred dverami školy som si uvedomil, že som sa pripravil na zlý deň a moje ponožky sú každé inej farby, ale vykašľal som sa na to, už sa naspäť nevrátim, súri ma čas. Aspoňže som si spodné prádlo nezabudol. Prebehnem cez vrátnicu, v šatni sa prezlečiem a potom vbehnem do chodby, kde máme triedu, prihovárajúc sa k zvončeku na stenách "No tak, už iba chvíľku, už som tam, hneď!" Na chodbe zazriem nejaké dve osoby, ktoré si zaradím medzi spolužiakov. Vôbec netuším, ako sa volá tá baba, ale meno toho chalana si vybavujem ako Naian. Uškrniem sa nad tým. Pravdaže si pamätám jeho meno... ale počkať, je tá baba v poriadku? Spomalím pri nich, snažiac sa upokojiť moje splašené srdce. "Nejdem neskoro?" opýtam sa, prezerajúc si ich oboch. "Si v poriadku?" opýtam sa toho dievčaťa.

Sophie Linds - 03. prosince 2014 19:05

Přijmula jsem kapesník a přiložila ho k ústům. Sykla jsem bolestí a stále stírala krev. Snažila jsem se děkovně usmát, ale nepovedlo se. Ta bolest mě překonala. Po jeho otázce si ho pohledem změřím. "Jak bys mi asi tak chtěl pomoc?" Řeknu spíš výsměšně. Když v tom se mezi nás dostane nějaký kluk. Asi od nás ze třídy. Je fakt dost hezký. Ale co to tu melu. "Ehm, jak vidíš... Tak asi ne." Řeknu a opět syknu bolestí, jelikož jsem přitalčila kapesníkem až moc.

Naian Fox - 03. prosince 2014 19:22
	Pokrčím rameny. "Každý máme něco." Mrknu na ni. Jasně, že o ní vím. Nejsem hloupý. Už chci jednat, když k nám přifaří... kluk. Prohlédnu si jej se skrytým zájmem. Jeden hluchej, je on slepý? Jasně že jí něco je. Přimhouřím oči. "Ne, ale klidně pokračuj."

Sophie Linds - 03. prosince 2014 19:39

Hned mi to dojde, že to nebylo jen mé špatné domnění, ale že je to pravda. Je jako já, jen trochu jinak. Koukám, jak ti dva suše soupeří pohledem. Chtěla bych se nad tím uchechtnout, ale bohužel mi to má pusa nedovoluje. Měla už bych být asi zvyklá, vždyť mám každou chvíli něco *rozbitého* ... Nakonec chytnu Naiana za zápěstí. "Omluv nás na chvilku." Řeknu rychle tomu klukovi, co k nám přišel a zatáhnu Naiana za roh. "Fajn..." Řeknu a sklopím pohled.

Naian Fox - 03. prosince 2014 19:50

soukromá zpráva od Naian Fox pro Když mě chytne za zápěstí, trhnu hlavou. Nejsem na to zvyklý a nemám to rád. Každopádně jsem šťastný, že přistoupila na "léčbu." Za rohem se rozhlédnu. "Zkus se uvolnit... Poslouchej můj hlas... Relaxuj. Všechno bude v pořádku... Už tě to ani trochu nebolí... Klid..." Nechci ji zhypnotizovat. Jen uvodit do stavu klidu. CHytím ji za ruku. Nechám svou energii, aby jí prostoupila. Cítíš v ní teplo a je jen na tobě, zda ho přijmeš. Jako by najednou byl celý svět sytější, jasnější. Lechtá tě za krkem, ale bojíš se pohnout. Jen aby ten pocit nezmizel. Začala tě pálit pusa. Máš dojem, jako kdyby jsi měla rty pár centimetrů od svíčky. Te úžasný pocit pomalu vyprchal. Stejně jako bolest. A když si sáhneš na své rty, rána je zahojená... Mě osobně to bolí jako čert. Celé tělo mám jako v křeči. Špatně se mi dýchá. Ale musím vydržet. Dlouho jsem nepoužíval svou moc, moje chyba. Pustím ji, jakmile vím že magie zabrala. Opřu se o stěnu.

Annelise Birgitte Christiansen - 03. prosince 2014 20:08

Prekvapene sa na nich oboch pozriem, dosť mimo z ich ostrého správania. Ale i napriek tomu sa snažím nevyzerať priveľmi zaskočene. "Uh, pardon. Ja... um, okay," chcel som jej podať vreckovku, ale ona ju už akosi má. Odstúpim od nich. Na chvíľku rozmýšľam, že by som na nich počkal, ale nechám ich tak a vojdem do triedy. Akí zvláštni ľudia, pomyslím si. Vojdem do triedy, pozdravím sa profesorke a sadnem si niekde do lavice. Takže tu nie som neskoro. Čo je moja prvá hodina? Prebehnem rozvrh. Spev? Ah, sakra! unudene si odložím rozvrh. Neviem, či zo seba dostanem nejaký tón dnes. Ak vôbec.

Sophie Linds - 03. prosince 2014 20:17

soukromá zpráva od Sophie Linds pro Poslouchám ho, nejdřív nevím jestli mám... Ale po chvilce se mé napjaté tělo uvolní a já nevím proč. Nemohu s tím nic dělat, cítím strach, ale i ten za chvíli odstupuje. V momentě, kdy mě chytí za ruku sebou leknutím cuknu, ale nakonec to nechám tak, jak je. Cítím zvláštní brnění v těle... Podívám se na něj a uvidím, jak se soustředí a začíná upadat do vyčerpávajícího postoje. Bojím se, což se u mě neprojevuje vůbec... Ale najednou povolím a ucítím ten pocit. Najednou ve světě nění nic.... Ucítím šimravý pocit na krku a chtěla bych se poškrábat, ale bojím se, že by potom tento dokonalý pocit zmizel. A tak se o to vůbec nepokouším. Z ničeho nic jsem ucítila pálení u pusy, jako by ke mně někdo přibližoval oheň. Jako by se vracela bolest, kterou mi můj bratr tak často způsoboval... Najednou vše vyprchá... Ten krásný pocit, ale i ta bolest. Náhle, jako ybch se probrala z tranzu a pohladím svůj ret... Je zahojený. Vzhládnu k Naianovi a uvidím, jak je vyčerpaný. Vypadá jako by se měl každou chvíli zhroutit k zemi. Je opřený o zeď... Ucítím v sobě pocit, který se nedostavil nejméně 4roky... Pocit lítosti. Přejdu k němu a podepřu ho. "Děkuji.." Sotva zašeptám, ale zároveň doufám, že to neslyšel... Přeci jen... Jsem to já. "Myslím, že dnes bychom tu školu mohli zapéct...." Řeknu rychle a zapřemýšlím se. V tomhle stavu ho pustit někam by bylo dost blbé. "Ehm, nevypadáš nejlíp.." Řeknu s mírným humorem v hlase. A celého si ho přeměřím. Asi na něj změním názor.. "Takže, jelikož pořád nechápu, proč jsi na mě tak hodnej, přes to, jaká jsem já. Tak tě zvu na kafe, nebo na cokoliv chceš..." Řeknu mu a tázavě si ho naposledy přeměřím.

Slečna Rollová (učitelka) - 03. prosince 2014 20:48
	Dotelefonuji a přijdu zpět do třídy. První hodinu máme zpěv. Jsou tu všichni, kromě Naiana, Sophie a Alessy. První hodinu je zpěv. Porozhlédnu se po třídě a usadím se za katedru. Dneska jsem se opravdu špatně vyspala.. "Takže... Kdo chybí?" Řeknu rychle, i když to vím. Jen pro ujištění. "Mimochodem, kde je Sophie s Naianem?"

Naian Fox - 03. prosince 2014 22:00

"Jo... Měli." Neříká se to dobře. Jsem tu přeci proto, abych se učil a ne chodil za školu. "Jen zahraje divadýlko a mizíme." Mrknu na ni a jdu ke třídě. "Počkej tady." Usměji se a zmizím ve třídě. Vystoupení začíná. "Paní profesorko? Sophii se udělalo špatně a tak ji odvedu.. domů." Řeknu unaveněji než si připouštím. Dřív než stačí něco namítnout, opět zmizím. Dojdu k výše zmíněné dívce. "Můžeme." Nerad odcházím bez ohlášení. "Takže...Kam?" Nejradši bych slyšel do houpací sítě s knížkou.

Sophie Linds - 04. prosince 2014 18:06

soukromá zpráva od Sophie Linds pro Odešel, nejspíš oznámit učitelce náš odchod. Jestli se Jack dozví, že jsem nebyla ve škole. Tak mě asi zabije. Ale momentálně mi to bylo jedno.... Nevím proč, ale i když mě Jack mlátil... Nadával mi a tak dále. Byla jsem na něm vázaná, jen on mě držel na uzdě. Jen on mi ubližuje a já mu nic neudělám. Zvláštní... Zvláštní je to všechno... Jak miluju rozházené postele. Miluju, když jsou lidé opilí a pláčí a nedokáží být v ten moment nic jiného než upřímní. Miluju ten pohled v očích, který lidé mají, když si uvědomí, že jsou zamilovaní. Miluju to, jak lidé vypadají, když se probudí a neví kde jsou. Miluju, jak lidé zadrží dech, když jejich oblíbená postava zemře. Miluju, když lidé zavřou oči a ponoří se do vlastní mysli. Neustále se zamilovávám do lidí a jejích upřímných momentů. Zamilovávám se do jejich zhroucení, do jejich rozmazaného make-upu a jejich snění. Upřímnost je tak krásná, když se o ní mluví. Z mého toku myšlenek mne vyrušil hlas Naiana. Pokusím se nevypadat rozhozeně a upnutým hlasem řeknu: "Ehm, jak už jsem řekla, zvu Tě. Takže výběr nechávám plně na Tobě."

Naian Fox - 05. prosince 2014 16:16
	soukromá zpráva od Naian Fox pro Chabě se na ni usměji. "Vážně netuším. Ještě se tu nevyznám. Prostě vyber." Nějak mi nezáleží KAM, hlavně že si konečně sednu. I když pořád nevěřím, že jsem zase po několika letech použil svou magii. Ještě abych začal používat... ehm všechny svoje výhody.

Sophie Linds - 05. prosince 2014 18:18

soukromá zpráva od Sophie Linds pro "Fajn." Řeknu tak nějak šibalsky. Ale notak Sof, mělo to znít normálně. Chytnu ho za paži a táhnu k východu školy. Pouhým mávnutím nám stopnu taxi. Zastaví a já mu nadiktuji kam má jet. Po chvilce už tam jsme. Stojíme před budovou, která nevypadá nijak zvláštně. Vypadá to jako stará barabizna. Chabě se usměji, i když to vlastně tak úplně neumím... Vystoupím z auta a podívám se na Naiana. "Tak co? Jdeš?" Řeknu s mírným smíchem v hlase. Konečně vcházíme dovnitř. Vejdeme na chodbu. Stojí tam větší chlap v černém obleku. Mrknu na něj a on mi okamžitě uvolní cestu. "Dnes nějak brzy slečno." Řekne a promne si bradu. Jeho slova neřeším a pokračuji i s Naianem za zády. Okolo nás se rozezní hlasitá hudba a všude jde cítit kouř a alkohol. Když vidím Naianovo výraz zasměji se a chytím ho za ruku. Ale tak jinak za ruku, jako když držíte malé dítě při procházce. Přeci jen by asi vypadalo divně kdybych ho táhla za zápěstí. Tady před těmito lidmi. Nic jsem nekomentovala a stále s ním za ruku šla dál. Konečně jsme tu. Vešli jsme do béžové místnosti. Byly tu cítit levandule a byl to zkrátka přesný opak toho, kde jsme byli teď. Posadím se do černého křesla a houknu na barmana, který okamžitě přijde z vedlejší místosti. "Co si dáš?" Zeptám se Naiana a směřím k němu pohled.

Naian Fox - 09. prosince 2014 18:23

soukromá zpráva od Naian Fox pro "Hezkej bar." Uznale kývnu když dorazíme na místo. Podobné prostředí jsem vážně nečekal. Po té hrůze zezačátku jsem za tohle moc rád. Usadím se do kouzelně hebkého křesla. Na chvíli zavřu oči. "Asi mošt." Zamyslím se. Nikdy jsem na alkohol nebyl. "Není to zvláštní? Nikdy bych nečekal že zrovna my dva budeme někdy někde spolu." Nemyslím tím... jako na rande, ale i jen ta skutečnost že jsme oba úplně jiní... No nechme to být. "Už ti je líp?" Zajímám se.

Sophie Linds - 09. prosince 2014 18:33

soukromá zpráva od Sophie Linds pro Řeknu barmanovi, ať přinese mošt a mě nějakou whisky. Jeho slova vyzněla zvláštně a já se přiznávám - nečekala jsem je. "Ehm, jo. Je to zvláštní." Rychle řeknu a mým pohledem putuji po celé místnosti. Toto není má oblíbená místnost. "Jo, díky." Řeknu a sama nad sebou se zamyslím. Je zvláštní, to jak se chovám. Do místnosti vchází barman i s našim pitím. Podává ho Naianovi a poté se naklání ke mně. Pokládá mé pití a přitom mi podává malý papírek. Uhm, doufám, že to Naian neviděl, i když o tom v celku pochybuji. Ale co se o to zajímám. Barman s úšklebkem na tváři odešel a já papírek otevřela. No, adresa. Super. Papírek zmuchlám a hodím do tašky. "Uhm, takže něco jako posel dobra, jo?" Rejpnu si trochu.

Naian Fox - 09. prosince 2014 18:40

soukromá zpráva od Naian Fox pro Papírku si nevšímám. Dokud se to netýká mě, není to má starost a rýpat vážně nebudu. "Posel dobra? Nech toho. Už to dávno nedělám." Ušklíbnu se skoro až posměšně. Je to pryč. Navždycky. Doufám. "Pokud čekáš že se mi rozsvítí svatozář když mě něco napadne, čekáš marně. To ti říkám předem." Zavtipkuji. "Co ty? Ocas, rohy, vidle?" Něco takového jsem upřímně po prvním dni čekal. No, zdání může dost dobře klamat, že?

Sophie Linds - 09. prosince 2014 18:47

soukromá zpráva od Sophie Linds pro "Zapomněl si na bič." Zavtipkuji nazpátek. No, nic jiného jsem čekat nemohla, že? Je zvláštní, že se nás tolik setkalo v jedné třídě. Co když to není náhoda? "Jsi přesný opak mě... Nechápu, proč si se mnou vlastně šel." Řeknu tázavým tonem, protože mě opravdu zajímá, proč i když ví, že jsem taková... Proč se mnou šel. "Nebojíš se, že tě třeba zkazim?" Řeknu se smíchem a upiji ze své sklenky.

Naian Fox - 16. prosince 2014 16:32

soukromá zpráva od Naian Fox pro "Ten taky?" Řeknu trochu poplašeně. Nevím, čeho všeho je schopná a snad to ani vědět nechci. Snažím se to ale maskovat mírným úsměvem jako vtip. "Nevím... Taky mě to překvapilo." Pokrčím rameny a čekám na objednané nápoje. V klíně si začnu vytvářet malé poupě růže. Dělám to vždycky, když jsem nervózní. "No... COž o to, trochu by to asi nevadilo. Přeci jen tohle je trochu nápadný, ne?" Ukážu na svoje oblečení. Popravdě nevím jak se chovat mezi lidmi.

Sophie Linds - 17. prosince 2014 16:44
	soukromá zpráva od Sophie Linds pro Usmála jsem se, ale jen mírně a tak, aby to nemohl vidět. Znovu upiji Whisky a nakonec ji dám na ex. Zaplatím a směřím k pohled k Naianovi. "Máš ještě něco na srdci?" Řeknu tázavě.

Naian Fox - 17. prosince 2014 16:49
	soukromá zpráva od Naian Fox pro Zamyslím se. "Ne, ale povídat si s tebou je celkem zábava." Řeknu upřímně. Vždycky jsem takový - bohužel. "Co ty?" Klidně bych ještě poseděl, ale Sophi má očividně na spěch, když už platí. "Někam spěcháš?" Zeptám se se skrytou podezíravostí. Proč mi jen všechni příjde podezřelé? Na zem dopadne ono poupě růže, které jsem si pomalu vytvářel.

Sophie Linds - 17. prosince 2014 17:11

soukromá zpráva od Sophie Linds pro Tok myšlenek. Dívám se neutrálním pohledem přímo na něj a poslouchám každé jeho slovo. "Povídat si se mnou je spíše záludně strašidelné." Řeknu upřímně. Zamyslím se, v hlavě mi putují myšlenky, které neudržím a vyřknu nahlas. "Počítáš dny, počítáš sny a nesplněné sliby. Již někdo klepe a čeká až tě sejme. Ticho se vkrádá. Zvonky, sláva! To jsem sama já, neuknikneš.. Za ty roky žití a neustálého bití, od svých bližních, od těch milovaných... Kdo znás to ví? A co tím chtěl básník říct? Možná to, že jsme jen lidé a potřebujeme žít.... Nechci o nic víc, než je pro vás nic. Jen se vyspat sám za sebe. Ne za něj, ne za Tebe...." Řekla jsem to nahlas? Opravdu? Zvláštní říct něco takového. "Je mi jedno jak si to složíš ve své hlavě a jak to pochopíš. Hlavní je, že opravdu spěchám. Takže naposledy ti děkuji a mimochodem něco ti upadlo." Řeknu a mrknu na něj.

Naian Fox - 17. prosince 2014 17:56

soukromá zpráva od Naian Fox pro /směv "Záludně strašidelné? Ale no tak." Když začne mluvit, první chvíli myslím že je to zaklínadlo, ale dojde mi že ta vymizela už v devatenáctém století. Když skoční, vstanu spolu s ní a usměji se. "Měj se." Vybaví se mi jeden verš, který jsem viděl v Knize démonologie, kterou jsem kdysi dávno četl v otcově pracovně. Prý ji zná každý strážce Temných bytostí nebo tak. Pravda je že můj otec byl trochu mešuge. Natolik mě to překvapí, že si začnu ta slova potichu říkat. Skrytí, nenávidění. Lidé se nás bojí, bojí víc než svých duší. Děs se nás a nastraž uši. Chřestění okovů, nářek umírajících, skřípající boty... Bojíš se smrtelný, bojíš se Temnoty?" Položím na stůl peníze a v tom hlubokém zamyšlení už si ani nevšímám, jestli Sophie odchází.

Sophie Linds - 17. prosince 2014 18:21

Odešla jsem, aniž bych se na něj podívala. Měla jsem jiné plány, plány zničující. Přešla jsem z této místnosti zpět tam, kde to žije. Ano, do toho baru, kterým jsme procházeli. Přešla jsem na parket a okamžitě mě ovinuly něčí ruce, na nic jsem nečekala a na daného člověka, v mém případě sexy kluka, jsem se nalepila a spolu s ním tančila. ------------------------ Bylo už pozdě, zítra je škola a já se teprve vracím domů. S tím klukem nakonec k ničemu nedošlo. Byl to jen nudný hoch. Došla jsem domů, kde na mě už netrpělivě čekal Jack. Viděla jsem v jeho tváři vztek a já se musela ukldinit, abych mu neublížila. Nesmím mu ublížit, nesmím... "Kdes byla?" Řekl poměrně v klidu a já byla až v šoku. "Venku." Řeknu rychle, Jack je jediný člověk ze kterého mám respekt. Mohu mu udělat kdykoliv cokoliv, ale nikdy se k tomu neodvážím. Nesmí zjistit, co jsem zač. Jackova tvář nabírala rudé barvy a já věděla, co přijde. Bála jsem se už i uhnout, když mi přiletěla rána. Naštěstí malá, takže to snad nebude mít následky jako dnes. Když jsem opustila obývák a přešla do svého pokoje, zjistila jsem, že mám jen mírně narudlou tvář. Takže v pohodě. Šla jsem se osprchovat a potom zalehla.

Naian Fox - 18. prosince 2014 18:42

... Odejdu z baru zahlcený ve svých myšlenkách. Vyhýbám se temným uličkám a podivným partám. Nechci se dostat do problému. Když konečně dojdu ke škole a autu, rozmyslím si plán jet domů. místo toho si vytáhnu z kufru větší skicák a znovu zamířím do parku. Zábava začíná. O patnáct minut později co jsem se posadil se ke mně srotil malý dav lidí. "Takže madam. Pro vás máám..." Utrhnu ze svého bloku skicu pudla a podám jí ho. "Jak jste to věděl?" Vypískla nadšeně a sevřela kresbu v ruce tak, až se trochu pomačkala. Jen pokrčím rameny a vyšlu k ní zářivý úsměv. Další na řadě je dívka, zhruba desetiletá. Prohlédnu jí spěšně myšlenky a dělajíc, že se hluboce soustředím začnu kreslit. Napřed ji samotnou a její maminku, jak sedí pod vysokým dubem a pozorují oblohu. Když jsem jí kresbu předával, skočila mi okolo krku. "No, to by stačilo maličká." Poklepu jí na rameno. Její otec - je cítit cigaretami - ji odtáhl. Takové lidi jako on nemám rád. Tímhle se bavím ještě hodně dlouho, lidí neubývá a když mi dojdou papíry, dokonce si nosí svoje. Musím rozdávat radost, je to přeci jen má přirozenost. A co si vymyslím příště? Nechte se překvapit.

Slečna Rollová (učitelka) - 03. ledna 2015 16:21

soukromá zpráva od Slečna Rollová (učitelka) pro Středa Den vám utekl velmi rychle a těšili jste se, kdy už to konečně vše skončí. Jenže opak je pravdou. Je teprve začátek školního roku a do konce toho zbývá ještě opravdu mnoho. Konečně byl večer, někteří jste ponocovali, jiní si zahrávali s talentem a ostatní už spali. Nastalo ráno, slunce již vycházelo, když vy jste se museli prodrat do školy. Bylo nádherně. Dnes máte první hodinu tělocvik, jelikož máte jiného učitele než svou třídní všichni byli celkem zvědaví. Kdo přišel do školy, dopotácel se ke skříňkám a poté do šaten na tělocvik. Dícky a chlapci je mají samozřejmě oddělené. Jsou to oybčejné šatny, kde jsou skříňky a lavice + záchody a sprchy. Každý se převlékl a čekal na zvonění, které naznačovalo začátek hodiny.

Naian Fox - 03. ledna 2015 19:07

Středa Ráno se probudím s dobrým pocitem. Ten odezní, jakmile spatřím rozvrh. V tu chvíli už mám náladu typického puberťáka. Hodím do sebe salát k snídani, zapiji čajem a s taškou ledabile přehozenou přes rameno se vydám do školy. Samozřejmě čistý a upravený jako vždy. Věci na první hodinu mám bezpečně uschované pod pouzdrem. Ve škole jsem jako posledně první. Jdu do chlapecké šatny a pro jistotu se zamknu na WC, aby mně nikdo neviděl při převlékání. V kraťasech a šedém tričku se vydám do tělocvičny zvědav, jak bude probýhat výuka. Myslím, že to tu bude jako v koncentráku. Skoro dvoulitrovokou flašku s pitím položím na lavičku a začnu se protahovat. Tohle bude... legrace. Snad.

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR