Asterion jinak
hrálo se Denně
od: 04. března 2011 23:32 do: 24. prosince 2011 22:28
Dobrodružství vedl(a) Belgefor
| |
 | Ve městě Zyre v hospodě U chromého koně se sbírá podívná sebranka,ale taky sem chodí dobrodruzi kteří shaní peníze nebo prahnou po dobrodružství(případně obojí).Náhoda vás svedla dohromady a nyní sedíte u stolu a popíjíte když do hostince vejde dobře oblečený muž.Je vysoký má husté černé kudrnaté vlasy a je hladce oholený.Ruce má zastrčené ve volných rukávech své modré robý a rozhlíží se okolo.Jeho přítomnost má ovšem zvláštní vliv na většinu osazenstva a to ten že vezmou dveře ven z hospody útokem.Skoro se tam ušlapou jak se snaží dostat odsud.Hostinský vrhne na muže zoufalý pohled: "Tohle mi prosím opět nedějte pane Zeos!Já takhle příjdu brzy na mizinu." Muž kterého hostinský nazval Zeosem dojde k pultu a položí na něj naditý měšec.Hostinsky ho sebere,zmizí s ním vzadu,Zeos se vydá k vašemu stolu a osloví vás: "Zdravím,mám pro vás práci při které si můžete vydělat dost peněz.Jde jen o to přinést mi jisté svitky z opuštěného chrámu před městem.Zašel bych si pro ně sám,ale mám jistou práci která nesnese odklad.Zato vy si tahle snadno a bezpracně vyděláte určitý obnos." Nato založí ruce do rukávu a čeká na vaši reakci, |
| |
 | Setkání se Zeosem Když k nám přijde Zeos a požádá nás o splnění úkolu, pomyslím si, „kouzelník, před kterým prchne celé osazenstvo hospody, nedokáže si dojít pro svitky kousek od města a požádá o to cizince? Tady něco nehraje.“ I když vidím , že Damling přikývne, zvednu se od stolu a opřu se o kopí, které je stejně dlouhé jako já – 180 coulů. Je mi 25 let, jsem hubený, ale mám svalnaté paže. Na sobě mám zelenohnědé oblečení. Přes rameno mám přehozený dlouhý luk a na zádech mám toulec se šípy a velký vak. Rozhrnu si své dlouhé hnědé vlasy, které zakrývají mé špičaté uši, a prohlédnu si Zeose svýma zelenýma očima. „Kdo jsi a proč před tebou prchlo celé osazenstvo hospody? Co máš tak důležitého na práci, že si nemůžeš ani dojít pro pár svitků před město a raději o to poprosíš nás? A vlastně, co je to za svitky a na co je potřebuješ?“ vychrlím na něj své otázky a na chvíli se odmlčím. „Možná jsem to trochu přehnal…Ne!“ pomyslím si a dodám svou poslední otázku: „Jaké je v tom všem riziko?“ |
| |
 | Zyre, hospoda U chromého koně Toulám se krajem a živím se plněním drobných úkolů, na které jsem najímán. Nyní mám domluvený sraz s několika přáteli ve městě Zyre v hospodě U chromého koně, a tak se tam vydávám. Do hospody přicházím k večeru. Sedám si ke stolu, kde již několik mých přátel, co přišli dříve než já, sedí. Zdravím se s nimi, popíjím pivko, vypravujeme si, co jsme zažili, od doby kdy jsme se viděli naposledy. A že si toho máme co dost povídat. Najednou vstupuje do lokálu tajemný muž, před nímž okamžitě prchá většina z osazenstva hospody pryč. Hospodskému hází pěkný naditý měšec. Hm, pěkný měšec, ten by se mi hodil. že bych si procvičil svou hbitost prstu? Ten neznámí, jež je nazván hostinským jako pan Zeos. Jde přímo k nám! Nabízí nám prácičku! A za dost peněz! Potřebuje přinést nějaké svitky z opuštěného chrámu před městem. Prý že on je časově zaneprázdněn bezodkladnou prací.To ten chrám nebude zas tak opuštěnej, když si nechce pro ně dojít sám a musí shánět někoho, kdo mu je donese. Hakkar začíná od něj vyzvídat, co to má za háček, že přišel za námi. Počkám, co ten Zeos odpoví a až podle toho jej začnu vyzpovídávat já. Jsem dvacetiletý muž s hnědými krátkými vlasy, hnědýma očima, s bezvousou tváří, menší hubené postavy. Jsem oblečen v prostém šatstvu. Nosím na sobě šedý kabát, pod ním světle hnědou blůzu, košili, černý opasek, hnědé kalhoty s několika hlubokými kaplani a kotníkové černé boty, přes rameno přehozený vak. |
| |
 | Hospoda "U Chromého Koně", Zyre Dorazím do Zyre a nadechnu se: Hmmm tady se mám setkat se starými přáteli.. Pomyslím si a podrbu se na hlavě. Po příchodu do hospody jsem ihned zabral místo u svých přátel a objednal jsem si 2 piva: Vždycky si objednávám 2...Po dopití 1. přece nebudu čekat až mi přinesou další! Pomyslím si a povídám si s přáteli. Vyprávím jim co jsem zažil, poslouchám co se přihodilo jim a celkově zábava dobře plyne. Najednou vstoupí nějaký muž a všichni zdrhnou.. Hostinský mu říká "pane Zeos" usměju se a posloucám Zeosovu nabítku. Poté vstanu a zadívám se na neznámeho, on si mě též prohlíží. Jinak vypadám asi takto: Mám normální výšku-na Trpaslíka. Je mi něco málo přes 50, ale lidé ve mě vidí 25-30 letého(trpaslíci stárnou velmi pomalu). Nemám vlasy, oholil jsem si je a tak jsem "plešoun", zato mám bohaté hnědé vousy, smotané do copánku a tak podobně. Mám zelené oči a tvrdý výraz ve tváři. O židli mám opřený dřevěný štít, okovaný železem a u něj stojí moje sekera(odkaz-typická trpasličí dvoubřitovka). Na sobě mám zbroj trpasličí stráže-vypdá těžce a neproniknutelně, ale je celkem lehká a spíše na okrasu(to ale nikd nemusí vědět). Nohy mám beze zbroje a mám na nich hnědé, kožené kalhoty. Z velikosti mých ramen a celkového tvaru zbroje, jde poznat, že budu patřit mezi ty "svalnatější" z mého národa a je pravda, že svaly a sílu opravdu mám... Takže Zeosi... Zabodnu se mu očima do hlavy a pokračuju: Nic proti práci nemám, ale budeš to muset ujasnit. To že před tebbou všichni utekli znamená, že se tě nejspíš bojí a mají důvod. Proto nechápu proč potřebuješ pomoct s takovou "lehkou" a "bezpečnou" prací... Chytnu svůj korbel napiju se a dodám: Zkrátka, měl by si tady mému příteli odpovědět na otázky, jinak se asi nedomluvíme! |
| |
 | U Chromého koně Zabijení lidí na objednávku, to je moje práce. Po několika letech se mám setkat s přáteli, takže neváhám a přijmu. Vejdu a vidím je. "Jsem jeden z posledních." Ušklíbnu se, posádím se ke stolu a se všemi se posadím, načež začnu popijet pivo a k tomu povídat si s přáteli. Po chvíli vtrhne dovnitř osoba, která mě vůbec nezaujmula. Všichni kvůli ní utíkají a já kroutím hlavou. Hospodský, kterému zrovna přiletěl měšec s penězi ho nazývá "Zeos". Když to jméno slyším tak se musím zasmát. Po chvíli k nám přijde a nabídne nám, aby jsme mu přinesli svitky. "Proč si je nepřinesete sám?" Ptám se a rozhodně nejsem první ani poslední, protože dotazy na něj se jen chrlí. Potom se podívám na Hakkara, s kterým plně souhlasím. "Nevím, jak ostatní, ale rozhodně si nemyslím, že je to dobrá věc. Pro někoho neznámého shánět svitky." Kouknu se na něj pohledem, který říká: Ani mi nehne. Vypadám následovně: Mám černé, nakrátko střižené vlasy. Nosím při sobě dvě dýky a meč, který moc nevyužívám. Nosím na sobě brnění ze železa, ale je poděděné po mém pradědovi. |
| |
 | Zyre, hospoda U chromého koně Přicházím do Zyre. No konečně jsem tady. Snad tu bude něco k práci. Ale nejdřív se napiju a najím a pak najdu starostu nebo toho kdo to tu vede. Vejdu do plné hospody no výborně, rozhlížím se, kde je nějaké volné místo pro mě. Nakonec si přisednu k partičce přátel, kteří se evidentně dobře baví. Mohl bych, ale nezapojuji se. Zrovna nemám chuť. Zavolám na hospodského Hej, dobrý člověče, dones sem pivo, polévku a nějaké maso. Mám hlad". Vyhoví mi docela rychle. Můj zjev zrovna nevzbuzuje důvěru. Lidé dokonce někdy utíkají. Mám pohlednou tvář, ženy mnohdy říkají, že jsem smyslný. Nechápu co vidí. Mám hluboké, vnímané, hnědé oči, ale dokáží změnit barvu, to záleží na okolnostech. Tvář mám pokrytou strništěm - několik dní jsem se už neholil. Moje vlasy jsou bílé, nemají žádnou barvu. Oblečení mám úplně obyčejné. Košili, teplý vlněný plášť, kalhoty, kožené boty. Tlustý opasek a na něm nějaké pytlíčky připevněné. Za pasem je větší nůž, u boku jeden meč a druhý mám na zádech.
Když jsem si sedl, meče jsem si sundal a položil vedle sebe. Ještě jsem ani nedojedl a vtrhl sem takový podivín. Zeos si říká. No to se na něj podívejme, co je zač? Pozorně se na něj podívám když se objeví u našeho stolu. Peníze by se hodili, vždycky se nějaké hodí. Když nejsou je to problém. Pane, rád bych přesně věděl o co jde. Chrám zase není tak daleko, abyste neměl čas si pro svitky dojít sám. Ptám se tedy co tam čeká a jaký bude obnos, jestliže Vám svitky donesu? Ano, donesu, jsem řekl schválně bez ohledu na spolustolovníky. Položím ruku na svůj meč |
| |
| Hospoda U chromého koně Zeos si pozorně vyslechne vaše otázky a pak na ně odpoví: "Jsem theurg snažím se proniknout do tajů alchymie a zjistit tajemství ze kterého se skládá náš vesmír.Ale to vám asi nic neřekne.Stejně jako práce kterou se chystám provést je totiž velmi složítá a týká se astrálních sfér.Ty svitky se nazývají Teorie transcedence a nutně je potřebuju pro svůj výzkum.A jistě tam budou i jiné věci pro které najdete uplatnění,ale já chci ty svitky.Přineste mi je a dám vám třicet zlatých.V chrámu pravděpodobně najdete nemrtvé,ale jen nižší třidy.Kostlivci,zombie a tak ono vyvotřit někoho složitějšího není jen tak.A taky tam budou pasti,ale vzhledem k tomu že je chrám je už nějakou dobu opuštěný tak asi nebudou všechny funkční.Ono o pasti se musíte starat jinak přestanou fungovat.Jak říkám je to docela snadné a bezpečné a já bych si tam zašel sám kdybych mohl.Ale moje práce musí pokračovat.Jinak věřím že máte víc odvahy než ti co byli zde v hospodě."Dodá a pokyne rukou k nyní prázdným stolům a židlím.Pak znovu zastrčí ruce do svých dlouhých rukávů a čeká jak se ostatní rozhodnou. |
| |
| Skoro bez zájmu odpovím Teorie transcendence? To opravdu není nic pro mě, pane. Nezajímám se o takové věci. Skloním se znovu nad talíř jídla a pokračuji. Už mi stejně zbývalo jenom pár soust. Za chvíli je talíř úplně prázdný. Přemýšlím rychle. 30 zlatých je ale pěkná částka na takovou procházku. Myslím že půjdu tady s cestovatelem Kývnu směrem v Damlingovi, který se tvářil, že půjde. Tedy pokud si to nerozmyslel. Lidé jsou slabí. Chvíli se mu dívám upřeně do očí a odhaduji ho. Peníze vážně potřebuji a někdy si nemůže člověk moc vybírat. |
| |
| Hospoda U Chromého koně „Takže je to bádající theurg, a chrám je zřejmě plný nemrtvých a pastí, a proto se mu do to nechce, to už začíná vypadat smysluplněji,“ přemýšlím a sednu si opět ke stolu poté, co nám Zeos odpověděl skoro na všechny otázky kromě jediné. „Tohle všechno, ale nevysvětluje, proč před Vámi všichni prchli,“ řeknu směrem k Zeosovi, ale kouknu se i po hostinském, jestli by také nemohl něco říci, když se k tomu Zeos očividně nemá. „Možná půjdu s Geraltem a Damlingem,“ pomyslím si potom, co se k tomu všemu Geralt vyjádří, „peníze se vždycky hodí, možná by se tam daly naleznout i nějaké zajímavé předměty a sprovodit ze světa pár nemrtvých taky není od věci.“ „Povězte mi Zeosi, ale ještě něco o tom chrámu. Kdy a proč byl postaven a potom opuštěn? Kdo tam ukryl ty svitky a kdo nastražil ty pasti a vytvořil nemrtvé? A vlastně, co zjistíte tím svým výzkumem, ten kdo ty svitky ukryl k tomu měl určitě dobré důvody a možná by ani neměli být objeveny,“ mluvím dál k Zeosovi. |
| |
| Hospoda U Chromého koně Pozorně poslouchám odpovědi na otázky mých přátel a podrobnosti nabízeného úkolu. Tak takhle to je! zombie a kostlivci tam jsou a nastražené pasti. Nemrtvý určitě neukecám, ty budeme muset pozabíjet! No ta odměna je pěkná. Peníze se mi vždycky hodí. Zapojuji se do rozhovoru: "Jdu do toho také! Říkám tomu theurgovi Zeosovi. Pak začínám diskutovat o tom úkolu s přáteli: "Já si beru na sebe za úkol objevování a následné odstraňování pastí, to umím. V boji Vám asi moc platný nebudu. Máte někdo zkušenosti s kostlivci či zombie? Pouvažujme, jaké věci budeme budeme potřebovat, které by se nám mohli hodit! A jestli je máme nebo budeme muset dokoupit." Pak se ptám theurga: "Dostaneme nějakou zálohu na dovybavení?" |
| |
| Theurg.. Hmm theurg... Pomyslím si a sleduju společníky. Geralt a Sikes jdou určitě... Damling možná a ostatní to teda nevím. Usměju se a praštim okovanou rukou o stůl: Tak já jdu taky! Potřebujete někoho kumu už neteče mlíko po bradě a kdo na vás bude dávat pozor!Zachechtám se a dodám: Nemrtví nejsou až takovej problém...Ve válce u Guudiho Tlamy, jsem jich pár viděl a můžu vám říct, že není tak težký je sejmout. Ušklíbnu se na Sikese a řeknu: Chlapče, kostrouna jednoduše majzneš po kebuli, ňákou velkou palicou a so zombíkama také trable nésou... Zaseknu se, když si uvědomím, že jsem právě začal trochu mluvit nářečím svého klanu... Podívám se zpátky na Zeose a dodám: A nějaký prachy předem bys mohl dát... Ať máme nějakou tu motivaci! Při těchto slovech se mi blýskne v očích slavná trpasličí chamtivost... |
| |
 | Hospoda. Přišel jsem do hospody velice pozdě. Mí přátelé už tam seděli, a u nich nějaký muž. Chvíli na něj koukám a poté vejdu dál. Dojdu k hostinskému a objednám si pivo. "Co je to za muže?" optám se hostinského. Když mi dá pivo, přisednu k mím přátelům, a první co slyším, je řeč Throorhta: "A nějaký prachy předem bys mohl dát... Ať máme nějakou tu motivaci!" Poté vidím, jak se mu blískne v očích. Sundám kápi, kteoru jsem měl doposud na hlavě. Vypadám tak 22 let. Mám dlouhé, tak pod lopatky, hnědé vlasy, sčesané do copu. Hnědé oči, žádné vousy, menší uši (které správně slyší). Obličej mám bez jizvi a bez vrásek. Na oblečení mi doposud vydíte jen dlouhá hnědfý pláštťz, který zakrývá mé tělo. Nevíte co je pod tím. Když se budete chtít napít, uvidíte nože na zápěstí ( odkaz) . Tyto zbraně si sundám. "O čem se jedná, pánové?" optám se a napiji se piva. |
| |
| Hospoda "Takže, co budeme s sebou potřebovat. Hodně oleje, loučí a luceren, nějaké to křesadlo, lana, trochu zásob jídla a vody. Mě by se hodil nějakej krátkej meč nebo tesák. Napadá ještě někoho něco?" Začínám nahlas uvažovat o zadaném úkolu. "Jo a hodil by se sud se střelným prachem nebo bomba." Dodávám a směju se, čímž dávám najevo že ten střelný prach a bombu myslím spíš ze srandy. Početně je nás docela dost a každý by mohl vynikat v něčem, na něco se specializuje a je v tom dobrej. Tak bychom to když nikdo nebude dělat nějakým pitomost, bude při nás stát štěstí, zvládnout, úspěšně vyřešit, dokončit, získat a donýst ty svitky. Sleduju reakce ostatních účastníků, mých společníků a i toho theurga. |
| |
| No tak mám takový dojem, že už se stejně všichni rozhodli, že půjdou. K čemu další řeči? Máš štěstí, Zeosi prohlásím nahlas. Otočím se na Sikese já mám vše co potřebuji u sebe, mládenče. Ty se nezapomeň dobře obléct, abys cestou nenastydl lidé jsou takoví slaboučcí a citliví Takže pane Zeosi, teď myslím, že by bylo dobré nám dát přesné instrukce. Čím dřív vyrazíme, tím dřív se vrátíme i se svitky blýsknu po theurgovi pohledem. Samozřejmě se podívám si na všechny kolem stolu. Stejně jsem už dojedl. Vstanu a začnu si na sebe brát svoje věci. |
| |
| Přípravy?... Zdravím tě, příteli! Zvolám, hned jak "Plášťoun" příjde k nám a vylíčím mu, co se zde děje... Při líčení událostí, však stále poslouchám Sikese, Geralta i ostatní.. Bomby bych radši nebral, kdoví jaký tam jsou zdi... Vtipem prohodím k Sikesovi a pak se na něj otočím: Jídla bych pro jistotu vzal trochu víc. Moc si tam nenalovíme a nikdo neví jak dlouho to bude trvat. Poškrábu se ve vousech a dodám: Pak ti zajdu koupit kus železa a přenosnou kovadlinku. Osobně ti vykovám krátkej meč.. Mrknu na něj a zasměju se. Podívám se na Geralta a řeknu: Jasně nebudeme se zdržovat...Já a Sikes půjdem pro jídlo a pro jeho zbraň. Vy ostatní mezitím vyzpovýdejte tady pana Zeose.. Usměju se, popadnu štít a sekeru a vyjdu z hospody, směrem ke kovárně... |
| |
| Přípravy „Všichni moji přátelé jdou, tak půjdu taky, ale nejdříve si počkám na odpovědi na mé otázky,“ pomyslím si, když se k zadanému úkolu vyjádří Throorht a Sikes. „Já mám u sebe jídlo asi na týden, 2 měchy s vodou, lano, lucernu, křesadlo a i pár lahví oleje, takže si myslím, že jsem vybaven slušně. Vy si teda něco dojděte koupit,“ vyjmenuji své vybavení potom, co se začne jednat o tom, co si máme vzít s sebou. „Jestli se dáš do výroby zbraně, mohl by jsi my také vykovat nějaký kratší meč?“ zeptám se Throorhta. „Dobře, jděte“ rozloučím se s Throorhtem a Sikesem, když odchází z hospody pro vybavení, „ještě jsem si na něco vzpomněl, mohli byste sehnat několik lahví svěcené vody, to je nejúčinnější zbraň na nemrtváky,“ zavolám za nimi a usměji se, když si vzpomenu na předešlé boje se zombiemi a jim podobným. „Tak a vy pane Zeos mi zodpovězte mé otázky,“ otočím se zpátky k neznámému Theurgovi. |
| |
| Vše od Throorhta vyslechnu a zamyslím se. "Zombie? Kostlivci a jiné potvory?" optám se a kouknu na Zeose. "Jakej je v tom háček, pane Zeos?" optám se a udělám podezíravý výraz. Když Throorht řekne něco o bombách jen přikývnu. "Pravda, hlavně by to mohlo sejmout i někoho z nás. A když mluvíte o jídle, mám trochu jídla a čutoru vody. Máme všichni koně? Já jednoho mám a mám na něj i brašny. Potom mám jednoho přítele, který mi tak trochu slouží. Mohl by nám pomoci. " řeknu a dopiji pivo. Hostinskému hodím útratu a vstanu." Čekej Throorhte, půjdu s tebou. Budu potřebovat přebrousit zlatíčka..." a ukáži na své nože. "... a poté budu potřebovat něco zjistit..." a ohlídnu se na Zeose. Poté Throorhta následuji. |
| |
| Zeos nám odpověděl. To je dobře, sic jsem mu nerozuměl ani slovo, ale což, asi je fakt potřebuji. Poslouchám ostatní jak navrhují co s sebou. Já něco mám takže se mnou problém není. "Jídlo a pití pro sebe mám, ale vy si sežeňte" Ušklíbnu se na ně škodolibě a pak se věnuji svému pivu. Když ho dopiji tak jen koukám na ostatní a když začnou mluvit o bombě, tak se mi na tváři objeví úsměv. "Jo, ta se bude fakt hodit." Řeknu, již s mým úšklebkem na tváři. "Takže já půjdu také. Jdou všichni takže se nebudu nějak odcizovat." Prohodím rozhodnutě a pak kouknu na Thoorta a Plášťuna, kteří zrovna odchází. |
| |
| Hospoda Zeos sleduje ty kteří odchází a poslouchá vaše plány a přípravy,pak se usměje a řekne: "Není v tom žádný háček a odpovím vám na co se potřebujete zeptat.Ten chrám je zasvěcený Runnymorovi bohu smrti a chaosu,ale jedná se o velmi starého boha z dob kdy všechny tři kontinenty Země byly spojené v jeden.Nevím přesně proč přestal být uctíván asi zapadl v propadlišti času.Ty pasti a nemrtví tam jsou asi z pozdějšího obydlení jiným mágem nebo theurgem a ten pak nejspíš taky níodešel.Nebo ho možná někdo přepadl podobné věci se obtížně zjišťují.Jinak pasti hned u vchodu nebudou,ale dál už ano.Jakmile vejdete dovnitř hledejte chrámovou loď v místnosti poblíž ní budou svitky." |
| |
| Tady máš, pane hostinský útratu dám mu do ruky pár mincí, když se kolem stolu otočil, aby odnesl prázdné nádobí. Vidím jak pár chlapů vyběhne z hospody sehnat si pár věcí No a co dál? To bude výprava otočím se k Zeosovi Tak dobře. A jak daleko je asi ten chrám a kterým směrem? Už mám sbaleno, ale podle toho co jsem slyšel, že trpaslík teprve teď půjde kovat meč, soudím že za hodinu určitě nevyrazíme. Stojím vedle stolu, plně ustrojený, připravený na cestu. Čekám co ještě Zeos odpoví a případně jestli někdo další něco doplní. K těm co v hospodě zbyli ledabyle řeknu předpokládám, že se před výpravou sejdeme tady. Myslíte že budou všichni za dvě hodiny připravení vyrazit? Nerad bych tohle příliš odkládal. Je jasné, že mě tohle zbytečné zrdžování nětěší |
| |
| Kovárna.. Spolu se Sikesem a Plášťounem opouštíme hospodu: Dej mi ty svoje zlatíčka..Postarám se o ně. Mezitím běřte sehnat tu svěcenou vodu a další blbosti.. Uchechtnu se a vezmu si od Plášťouna nože... Jakmile vejdu do kovárny, zamířim si to ke kováři: Buď zdráv kováři... Kývnu mu na pozdrav a pokračuju: Potřeboval bych na chvíly pustit ke kovadlině...Jenom si vykovám dva meče a nabrousím nože... Usměju se a vytáhnu měšec s posledníma úsporama: Neboj za materiál ti zaplatím a dám ti samozdřejmě něco i za půjčení dílny... Mluvím přátelským hlasem, ale můj výraz jasně zamítá veškeré námitky... Kování Potom co se dohodnu s kovářem, sundám ze sebe zbeoj a položím ji do rohu. Navlíknu na sebe kovářskou zástěru a vezmu si rukavice: Tak se na to podíváme! Vytáhnu Plášťounovi nože a začnu je brousit: Důležité je vědět, kdy přestat.. Soustředím se a odkládám 1. čepel: Ještě jedna... 1. meč.. Broušení bylo hotovo velmi rychle... Nože byli celkem ostré a hlavně byli kvalitní. Pomyslím si a vytáhnu rozžhavené železo: Takže Sikes je celkem malý a nebude vynikat velkou silou... Přemýšlím a udělám první úder: Udělám mu něco mezi tesákem a mečem... Čepel z obou stran a ostrá špice. Lehké a vyvážené...Neporadí si to sice se zbrojí, ale dokáže to vyřadit protivníka správným úderem... Formuju zbraň a jsem celý zpocený. BUM, BUM, BUM, BUM... hypnoticky sleduju kov.. Držím v ruce výsledek své práce...teď ještě jedna věc Pomyslím si a začnu výrývat runu.. Runy starodávné trpasličí umění..nejsem v tom mistr, ale ty nejzákladnější runy zvládnu. Také ty runy nefungují pořád, ale jen někdy..Občas vůbec. Sikesovi jsem zvolil runu "Gand"(najít), tato runa, pokud zafunguje, bude pomáhat najít nechráněná místa... Kouknu se na zbraň a souhlasně zakývám: Jako dělaná pro nenápadného človíčka...(odkaz) 2. meč Začnu kovat druhý meč...: Hakkar je podle mého elegantní bojovník. Nebude rozdávat tvrdé rány, která lámou meče, spíše bude kroučit a útočit rychle jako had... Pomyslím si a buším do železa: Vyrobým mu typickou elegantní zbraň. Čepel na obou stranách, ale bude mít zakulacenou špičku...Bude spíše na řezání a sekání, také bude trochu težší než Sikesova, ale bude ideální na bloky.. BUM, BUM, oddychnu si a sleduju kapky potu na nose, BUM, BUM... A teď runa. Pomyslím si a začnu vyrývat.. Zvolil jsem runu "Karak"(vytrvalost), tato runa zpúsobí, že meč odolá i těm nejdrtivějčím úderům...(odkaz) Obleču si zbroj, zaplatím kováři a koupím si ještě malinkou přenosnou kovadlinku s kladívkem(nemůže se na ní kovat nové vybavení, ale opravovat staré ano) a jdu i s výtvory směrem k hospodě: Snad se budou líbit... Uchechtnu se a podívám se na svůj prázdný měšec... |
| |
| Kovárna Trpaslík Throorht mi nabídl, že mi vlastnoručně vyková nějaký meč. Něco takovýho jsem od něj nečekal, mile mě tím překvapil. "Dík za pomoc, meč se mi bude hodil." Vycházím s Throorht a Plášťounem z hospody U Chromého koně. Vyhledáme kovářskou dílnu, kde mistr trpaslík s dovolením kováře vyková meče pro mě a Hakkara a nabrousí nože - zlatíčka jak si je Plášťoun nazývá. Mezitím, co se kovali zbraně, jsem šel kupovat oleje, louče, lucernu, křesadlo, jídlo. Doplním si vodu do měchu. Poté čekám na přítele trpaslíka, až přinese měč pro mě. Převezmu si jej, prohlédnu ze všech stran, obatrně přejedu prstel po ostří a špičce. Párkrát si s ním promáchnu. "Děkuju ti mistře trpaslíku, moc se mi meč líbí, jsem s ním spokojen." |
| |
| Hospoda „Vypadá to, že mluví pravdu, ale pořád se mi na něm něco nezdá,“ pomyslím si, když nám Zeos odpoví. „Dobrá, tak já půjdu také,“ oznámím všem, kteří zůstali u stolu. „Mám ještě ale pár otázek,“ dodám a kouknu se směrem k Zeosovi „Ten váš výzkum, co bude jeho výsledkem? Bude z toho mít lidstvo nějaký užitek?“ zeptám se a pomyslím si, „znám spoustu příběhů, jak nějací zlosynové chtěli ovládnout svět pomocí různých rituálů a kouzel, jen aby Zeos nebyl jedním z nich a ty svitky mu k tomu nepomohli.“ „Další moje otázky ale patří tobě,“ řeknu a obrátím se k bělovlasému válečníkovi. „Tenhle zjev se tady objevil ještě předtím než přišel Zeos. Bez jakéhokoliv požádání si k nám přisedl, i když nás nejspíš vůbec nezná, chová se tu ke všem hrozně arogantně a vypadá to, že s námi chce jít do chrámu,“ pomyslím si a dodám svou otázku „Co jsi zač a co tě sem přivádí?“ „Jo, možná tu už všichni za dvě hodiny budou, ale spíše bych řekl, že až tak za tři hodiny, kování mečů přeci jen nějakou dobu zabere,“ odpovím mu zas já ne jeho otázku. |
| |
| Hospoda Theurg vás sleduje a pak řekne: "Chrám je na západ od města asi hodinu a půl cesty.Poznáte ho snadno podle soch těch dvou démonů na podstavci,ale nebojte se ty mají jen odstrašit ty co tam náhodou příjdou.Jinak mé výzkumy prospějou lidstvu nebo aspoň určité skupině.Pokud nemáte další otázky tady je záloha,pokud uspějete dostanete víc.Až budete mít svitky přijďte mně navštívit v mé věži za měste.Zatím nashledanou" Hodí na stůl váček s penězi a odejde.Hostinský ho sleduje a viditelně se mu uleví. "Dáte si ještě něco?"zeptá se vás |
| |
 | Hospoda Vejde do hospody a když si všimne zajímavé společnosti u stolu, přistoupí blíž. Zdravím. Můžu si přisednout? Nečeká na odpověď a obsadí jedno ze zbývajicích míst u stolu. Jakmile si sedne, začne si společnost blíže prohlížet. Ani jedna z osob jí nepřipadá nijak povědomá. |
| |
| Když si ode mne throorht odebere "Zlatíčka", tak mu poděkuji. Poté odejdu. Dojdu vyhledat koně do stájí a podkonímu zaplatím patřičnou sumu. Poté dojdu s koněm za zády, hledat svého sluhu. Když ho a jdu, řeknu mu, aby nakoupil co nejvíce jídla, pití, louče, křesadlo a troud, k tomu petrolej a lucernu a vůbec vše, o čem říkali ostatní. Poté se s ním rozloučím a jdu hledat Throorhta. Když ho najdu, odeberu od něj zlatíčka a zkontroluji je. Vezmu list, vezmu ostří Jednoho Zlatíčka a pustím na něj list, který se na něm rozkrojí. To udělám i u druhého a řeknu: "Kvalitní práce, děkuji..." řeknu a usměji se. Dám mu na oplátku 2. zl. a 1 stříbrný. |
| |
| Hospoda
Takže už konečně vím kam mám přesně jít a co asi jde. Moje tvář je bez výrazu, spíše zachmuřená. Nic neprozrazující. Pohledem a kývnutím hlavy dám Zeosovi najevo, že vím co jsem chtěl. Váček nechám na stole a čekám, kdo po něm sáhne. Mě o moji odměnu nikdo neošidí Všem kdo jsou přítomni se hluboce zahledím do očí. Trvá to asi 10 vteřin. Není to moc příjemné. Ano, já si dám ještě nějaké maso k jídlu a něco k pití říkám hostinskému aspoň si zpříjemním čekání A kdo jsi Ty pane, že se mne ptáš? Tebe také neznám a přece se neptám. Já jsem Geralt, zaklínač dodám a jsem zvědav jak ten člověk zareaguje. Lidé utíkají, jen aby mi byli z dosahu. Nic nevědí. Křivě se usměvu, tak potměšile. pokračuji po chvilce snad jsi se nevyděsil. Nebojte se řeknu hlasitě ke skupině kolem mě nehodlám nikomu ublížit. Potřebuji peníze. Už před chvílí dorazila nová osoba k nám ke stolu. Zaměřím se na ní. Jsem zvědav co je zač? |
| |
| Zpět v hospodě.. Po práci ne mečích a ostření nožů jsem zpátky v hospodě.. Zaujaly mě tři věci: 1. Zeos je pryč, takže asi dal ostatním další informace.. 2. Přišel někdo nový-žena, ale ne trpaslice: Škoda... 3. Na stole leží záloha a to pěkně tučná. Nikdo jí zatím nevzal k sobě. Přisednu si zpátky ke stolu a sundám ze sebe štít i sekeru, potom opatrně položím přenosnou kovadlinu na zem a podám Hakkarovi navě vykovaný meč: Tady synku... Snad se bude líbit. Uchechtnu se a kouknu se na měšec na stole... Zatřpití se mi v oku a vezmu měšec: Vemu to k sobě.. Když si všimnu podezdřívavých pohledů, dodám: Jsem sice malý vzrůstem, ale moje čest je obrovská... Pohlédnu na ně tvrdým výrazem, který jasně říká, že nejsem zloděj a měšec pečlivě scovám pod zbroj: Tam budeš v bezpečí.. Otočím se k nově příchozí a prohlídnu si jí: Hmmm neznám jí, alspoň myslím... Sundám si kovovou rukavici a podám jí ruku: Throorht, syn Trrhora! Válečník a kovář k vašim službám... Usměju se a dodám: Ale vzhledem k tomu, že nejste trpaslík a tak to nevyslovýte, mi říkejte Ror... Formality mám za sebou... Pomyslím si a otočím se ke skupině: Dozvěděli jste se od Zeose ještě něco užitečného? A kdo vlastně seš? Zeptám se nově příchozí a otočím se na ni... |
| |
| podívám se na trpaslíka Mě o odměnu nikdo neošidí, mistře trpaslíku, pamatuj na to rozhlédnu se a myslete na to i vy ostatní. řeknu a zní to trochu jako výhružka. Sedím však u stolu v klidu, meče vedle mě. Hlídej dobře ten měšec! |
| |
| S nezaujatým pohledem v obličeji si prohlédne trpaslíka.Podává jí ruku. Hmmm... Zajímavé... Nemá špinavé ruce. Uchechtne se a podá mu svou. Jsem Zhandanris. Drowka a nekromantka. Vaše služby nejspíš nebudu nikdy potřebovat. Pak se podívá na muže, který se před chvíli představoval. Prohlédne si ho a pohled skončí na mečích vedle něj. Zajímavá osoba... Prolítne jí hlavou rychlá myšlenka. |
| |
| Och... Uvědomí si, co udělala. Prozradila jsem cizím lidem, že jsem nekromantka! Proboha! Vzpomíná První lekce u nového učitele: Nikdy, ale opravdu nikdy neříkej lidem, že jsi nekromant. Sledují nás. Obávají se nás. Nesnášejí nás. Zabíjejí nás. Budeš vystavena velkému nebezpečí! Toto je první zásada pro přežití ve světě! |
| |
| To se nám to tu hezky vybarvuje. Tak nekromantka. Zhadanris. Podám dívce ruku A já jsem Geralt, zaklínač usměju se, trochu to připomíná škleb. Nejsem zvyklý se příliš usmívat. Na mém povolání nebývá nic veselého. Vítám Tě v tady. Předpokládám správně, že budeš chtít jít s náma a vydělat si nějaké peníze? O krk víc a o korunu míň. K čertu! Ale co, pokud si mám vybrat, je to leší, než někteří tady. A třeba se bude hodit.Nekromatka. Znovu se podivně ušklíbnu |
| |
| Nekromancie.. Hahah.. Rozesměju se po Geraltově řeči: Trpaslíkův vous a měšec jsou dvě věci, který mu nikdo nemá šanci vzít! Prásku rukou do stolu a pobaveným hlasem řeknu, směrem k hostiskýmu: Přines mi ještě jedno pivo... Kouknu po Geraltovi: Ostatní možná zastrašíš, ale ve válce jsem viděl drsnější cápky než ty a nevydrželi moc dlouho... Pomyslím si a otočím se k právě se představující neznámé... Nekromantka? Šáhnu ihned po sekeře, ale pak se zastavím: Doufámže tady někde nemáš nějakýho hnusnýho kostrouna? Prohodím vtipem a prohlížím si ji: Mohla byse hodit.. Nechtěla by sisi přivydělat? Zeptám se, ale stále jí sleduju: Když jsem byl ve válce, nekromanti dělali celkem potíže.. Ve stručnosti jí řeknu vše co víme od Zeuse a už vtipem dodám: Neboj ode mě ti nic nehrozí... Dám ruku pryž od sekery a prohodím: A stejně si myslím, že každej potřebuje dobrou čepel, takže mé služby určitě příjdou vhod.... Usměju se na ní a čekám jak se situace vyvine... |
| |
| Kývne na Geralta. Šklebí se jak vlk... Ale co ten trpaslík... Vypadá nebezpečně.. Ale snad bude všechno v pohodě... Chtěla. Jinak tu nejsem. Kolik ten... Zeus?! takové jméno.... jmenuje jak nějaký skřítek slíbil? Nemyslím si, že to bude nějak namáhavé, sehnat pár svitku... Zašklebí se na Rora |
| |
| Dojdu chviličku po Throorhtovi a slyším od nějaké ženy, která tam je, že je Nekromantka. *Tak nekromantka... hm... ta bude možná vědět co se zombieema apod.* Chvíli tam stojím ve dveřích a poté přijdu ke stolu zpět. Když se Damling představí a řekne nám o zásobování, řeknu: " Dobrý plán. A jinak něco málo nakupuje můj přítel, dalo by se říci sluha. Nakupuje: co nejvíce jídla, pití, louče, křesadlo a troud, k tomu petrolej a lucernu a vůbec vše, o čem jste říkali. Ale aby jste nakoupili potřebné věci též pro sebe, je samozřejmost. Zkuste koupit buď vůz, a koně, nebo ještě tak dva koně, aby jsme měli na co dát náklad." řeknu a usednu. Lusknu prsty na hostinského a řeknu mu o pivo. |
| |
| Hospoda Mám nakoupeno, převzal jsem si meč od mistra trpaslíka meč a vstupuju současně s ním zpět dovnitř hospody. THeurg už je pryč a objevila se tu nějaká nová žena. Trpaslík si bere k sobě měšec, který leží na stole. Nechci dělat nějaké rozbroje a tak proti úschově měšce nic nenamítám. Tiše poslouchám diskuzi v lokále, popíjím pivko a nijak se teď do rozhovorů nezapojuju.Co bych tak ještě v tom chrámě s nemrtvými upotřebil. Převleky jsou mi k ničemu. Třeba si na něco vzpomenu později. Pravděpodobně to vypadá, že se do chrámu vydáme až zítra ráno. To znamená, že přenocujeme zde v hostinci. |
| |
| Hospoda „Vypadá to, že mluví pravdu,“ pomyslím si, když nám Zeos odpoví na otázky ohledně chrámu, položím ruku na stůl, opřu si o ni hlavu, zadívám se na suky v desce dubového stolu a zapřemýšlím o tom co nám theurg právě řekl, „určité skupině lidí?“ „Jaké skupině lidí má ten váš výzkum pomoci?“ zeptám se, ale když zvednu hlavu od stolu, vidím už jen, jak se za Zeosem zaklapli dveře. „Možná bych ho měl doběhnout a zeptat se,“ pomyslím si ale zůstanu sedět „nesmím být tolik nedůvěřivý.“ Chvíli po Zeosově odchodu vstoupí do hospody neznámá žena, která si k nám přisedne, ale nevěnuji ji příliš pozornosti, protože mi na moji otázku odpoví ten bělovlas a představí se jako Geralt, zaklínač. „Vypadá to, že mě chce naštvat, ale to se mu nepodaří,“ pomyslím si, když pronese pár nejapných poznámek. „Já jsem Hakkar a podle mého luku a mého oblečení si už možná poznal, že patřím mezi hraničáře,“ odpovím mu klidným hlasem na jeho otázku. „Takže zaklínač, ještě jsem se s žádným nesetkal, ale co jsem tak slyšel, tak jsou celkem dobří v boji a vyznají se trochu i v magii. Tenhle Geralt bude, podle toho co řekl, patřit mezi ty floutky, co chodí od města k městu a honí se zlatými a za to plní jakékoliv úkoly, co jim kdo zadá,“ přemýšlím o zaklínačovi. Za chvíli přijde do hospody Throorht a Sikes a vidím, že má s sebou jeden meč navíc, vezmu si ho od něj a párkrát si s ním cvičně máchnu. „Je opravdu výborný, je vidět, že ho koval trpaslík,“ pomyslím si. „Skvělá práce, děkuji ti mistře trpaslíku,“ pronesu s poklonou, kouknu se na runu vyrytou na meči a zasunu ho za opasek. Potom Throorht sebere měšec, který zde nechal Zeos a který zde celou dobu leží. „To, že si k sobě vezme peníze Throorht, je dobrý nápad, je z nás asi nejstarší a podle toho, jak ho znám je čestný a peníze u něj budou v pořádku,“ pomyslím si a nemám s tím žádný problém, což se ale nedá říct o Geraltovi. Společně s Throorhtem se ohlédnu na neznámou ženu. Jakmile řekne, že je nekromantka ucuknu, ale mé ostatní přátele to viditelně nechává chladné, a tak proti ní veřejně nevystoupím. Ani se nedivím, že ji Geralt nabídne jít s námi, co mě však překvapí je to, že s tím souhlasí ostatní mí přátelé. „Jak můžou souhlasit s tím, aby s námi šla? Jak jí tu jen můžou trpět? Nekromanceři nejsou dobrá partie a měli by se sprovodit ze světa,“ pomyslím si, ale zatím na ni nezaútočím, i když se musím ovládat. „Kdoví jak je silná a Geralt by se přidal určitě na její stranu a nejsem si jistý, jestli by my mí přátelé pomohli,“ popřemýšlím o svých šancích a zatím klidně sedím u stolu. „Dobrá, na výpravu se vydáme až zítra,“ řeknu k osazenstvu našeho stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Hakkar pro Jakmile se ocitneme sami, bez Geralta a Zhadanris pronesu k Vám tichým hlasem: „ani jeden z těch dvou se mi nezdá, Geralt nevypadá ani tak nebezpečně, spíše to bude rozmazlený arogantní spratek, ale ta nekromantka? Jak jste mohli souhlasit, že půjde s námi? Svět bez těchto probouzečů mrtvých by byl daleko lepší, jsou zlí a kvůli nim je na světě plno zla. Vždyť i ten úkol pro Zeose by byl snadnější, kdyby nějaký nekromant nenavštívil ten chrám. Bývali doby, když se o někom zjistilo, že je nekromant, tak byl okamžitě popraven a vy jí nabídnete, aby se k nám přidala? Jestli jí tedy nechcete ihned odstranit, navrhuji, aby s námi alespoň ti dva nešli. Sejdeme se ráno o něco dříve a vyrazíme k chrámu sami. Co na to říkáte?“ |
| |
| soukromá zpráva od Throorht pro Ocitli jsme se bez Geralta a Zhadanris, dojdu jsem k hostinskýmu, položím před něj všechny zbývající peníze (kromě zálohy-tu mám pořád schovanou) a řeknu: Dobrý muži nemáte zde nějakého pacholka, který by zvládl nákup jídla a pití tady za todle? Mrknu po něm a pošeptám: Může toho být i míň a zbytek si nechte... Odpočinek je důležitý a tak na nákupy už nebudu mít čas. Sice něo mám, ale do podzemí radši více, než méně... Potom si sednu zpátky ke stolu a poslouchám Hakkara.. Hmm Geralt je zaklínač...Půjde za námi už jen kvůli penězům. Řeknu klidným hlasem a jistím se, že peníze jsou na svém místě: A ta nekromantka se mi taky nelíbí.. Když jsem byl ve válce.. Oči se mi zamlží a začny vzpomínat: Skřeti a orkové nebyli to nejhorší. Objevili se nekromanti a posílali po nás naše padlé druhy! Pohled se mi opět vrátí do normálu, usměju se a pokračuju: Ale určitě by pomohla s nemrtvýma... Nekromanti dobře ví, jak je poslat zpátky.. Nastane trapné ticho a tak dodám: Mě je jedno kdo půjde. Ale pokud tidle 2 půjdou, budu je pozorovat a pokuď budou dělat něco zvláštního, speciálně Zhadanris, tak... Větu nechám nevyřčenou, jenom bleskurychle šáhnu po sekeřa a pozvednu ji.. |
| |
| soukromá zpráva od Bezejmenný pro |
| |
| soukromá zpráva od Sikes Brown pro Sešli jsme se tajně všichni bez Geralta a Zhadanris. V naší družině jsou jisté pochybnosti, jak se k zaklínači a nekromantce postavit. "Raději ty dva budu mýt na očích než nevědět, kde jsou. Je pravda, že mám z nich takovej divnej zvláštní pocit. Nevím sice, co umějí a co od nic můžeme čekat, ale ať jdou s námi. Třeba jim křivdíme a budou nám prospěšní. Nemá se soudit jen podle prvního dojmu. " Vyjařuju svůj názor k diskuzi o těch dvou. Už mě nebaví oponovat všem těm, kteří si myslí, že síla a bojování se zbraněmi je nejdůležitější ze všeho. Já mám zase jiné přednosti oproti nim, které tam budu moci využít. Nejsem sice silný, ale jsem obratný, dokážu lézt po zdech, šplhat a chodit po laně, objevovat a zneškodňovat pasti, odemykat zámky, tiše se pohybovat, schovávat se ve stínu, skákat z výšky. |
| |
| soukromá zpráva od Hakkar pro „Dobrá, vezmeme je s sebou,“ řeknu, když ostatní poznamenají klady a zápory nově příchozích. „Možná by nám ta nekromantka opravdu mohla pomoci v boji proti nemrtvým,“ pomyslím si. „Ale jak říkáte,“ obrátím se směrem k Throorhtovi a Sikesovi, „budu je celou dobu pozorovat, a jestli se pokusí o něco proti nám budou toho litovat,“ dodám k ostatním a usměji se. |
| |
| Nu dobrá, vyrazíme ráno. Ale vyražme brzy, hned po svítání. Sejdeme se před stájemi. A teď se jdu projít po měste, jestli už nikoho nic nezajímá. Už stojím, oblečený, zbraně u sebe, připravený odejít. Ještě se podívám Zhadanris do očí s nevyslovenou otázkou. Pojď se mnou, jakobych říkal. Pokud nikdo nic nechce, odcházím z hospody |
| |
| Divná společnost... Když se to tak vezme, všichni kromě toho trpaslíka a zaklínače se na mně tváří jako na pohromu... Uchechtne se. I když... možná, že mají pravdu. Ale teď si musím dát všechna fakta dohromady. Jeden kus - kovář Ror. Jeden kus - zaklínač Geralt. Dva kusy - hraničáři - Hakkar a Damling. Plus ještě jeden malý kluk a jeden divný chlap, který se tváří přiliš panovačně. Takže zítra ráno před stájemi. Řekne a chce vstat od stolu, když si všimne pohledu zaklínače. Usměje se koutkem rtu a pohled ignoruje. Heh... Zajímavé... I když.... možná, že bych to mohla zkusit... Nevypadá až tak nebezpečně... Povstane od stolu a pomalým krokem odejde z hospody. Před hospodou Hmmm.. Tak co jsi chtěl dělat zbytek dnešního dne? Vyptává se a snaží se zakrýt, jak moc jí to zajímá. Zaklínači jsou zvlaštní odruda... Měla bych o něm zjistit něco víc... Víc je poznat.. Ať vím, na co mám být připravena. |
| |
| Ráno.. Šel jsem spát brzo protože vím jak je spánek důležitý-speciálně pro válečníka.. Ráno vstanu brzo, nasoukám se do zbroje a pohlídnu na štít se sekerou: Ale tak prč ne? Štít si upevním na záda a sekeru držím volně v pravé ruce. Sejdu dolů za hostinským a zeptám se ho jestli našel nějakého mládene, který včera, spíše až dneska nakoupil pořadované jídlo a vodu.. Pokud ne tak si od něj zpátky vemu peníze(nechám mu pár drobných za námahu) a půjdu si něco nakoupit sám.. Hlavně jídlo, vodu a nějaký brusný kámen.. Když mám vše nakoupenu zbývající čas strávím čekáním na ostatní... Pokud sehnal člověka na nákup, počkám na zboží v hospodě a pak se vydám ven čekat na ostatní... |
| |
| Hospoda – ráno Ráno mě probudí cinkot kovu vycházející z vedlejšího pokoje. „Throorhte, co blázníš tak brzy ráno?“ pomyslím si a ještě chvíli ležím v posteli a odpočívám. „Dnešek bude náročný, a tak musím nabrat síly. Vše potřebné mám, a proto nemusím nikam spěchat.“ přemítám a dál nečinně ležím v posteli. Šel jsem spát, ještě než se Zhadanris s Geraltem vrátili ze své procházky nočním městem. „Kéž by se vůbec nevrátili,“ pomyslím si a donutím se vstát. Obléknu se, přes rameno si přehodím toulec, vak a luk, za opasek si zastrčím svůj nový meč, do ruky vezmu kopí a vydám se po schodech dolů do hospody. Je tu celkem prázdno, „aby taky ne v tuhle ranní hodinu,“ pomyslím si a kouknu se do svého měšce, kde se na dně schovávají poslední mince. Hodím je hostinskému a vydám se ke stájím. „Jsem bez peněz, to se mi ještě nestalo. Ale co, i bez peněz se dá žít,“ pomyslím si a pokračuji v cestě. Když dorazím ke stájím stojí tu již Throorht a Damling. „Dobré ráno,“ pozdravím je ospalým hlasem, „máte vše nakoupeno a sehnali jste svěcenou vodu?“ zeptám se jich. |
| |
| Ráno vstanu za svítání. Obléknu se a dojdu dolů. Pokud je tam hostinský, zaplatím, pokud ne, počkám na něj a poté zaplatím útratu. Na spodku měšci mi už také nic moc nezbývá. Poté dojdu ven, někam, kde nikoho nebudu rušit. Jediného koho půjdu, je můj sluha. Toho se optám, zda-li nakoupil všem, oč jsem mu řekl. Potom ho vezmu na ranní rozvičku v boji. Vezmu dva klacky, které mají symbolovat meče a jeden sluhovi hodím. Poté ho vyzvu, aby na mne zautočil. Trénujeme asi pul hoďky, poté to ukončím a jdu mu říci, že se půjdeme ještě najít. Dojdeme do hospody, kde nám objednám teplé jídlo. Tam se začínají slézávat naši. Každého pozdravím. |
| |
| Ráno před hospodou vstanu brzo. Netuším jestli Zhadanris ještě spí, ale nezajímá mě to. Natáhnu si boty, vezmu vak i zbraně a jdu dolů do hospody pro kus chleba a masa. Snídaně. Moc toho nesním. Doplním vak s vodou a dám hostinskému pár mincí za kus chleba, sušeného masa a 2 jablka. Jdu do stájí za svým koníčkem. Už tam někdo stojí Dobré ráno, pánové pozdravím a jdu osedlat svého koně. Za několik minut jsem zpět, připraven vyrazit. Stojím vedle koně a držím ho za uzdu |
| |
| Ráno před hospodou Sejdu dolu a u hostinského si objednám něco k jídlu. Sním přinesenou snídani a poprosím, aby mi zabalil nějaké potraviny na cestu. Když mi přinese váček s jídlem, zaplatím a rozloučím se. Vydám se směrem k tržišti a nakoupím nějaké drobné věci. Pak se vydám směrem ke stájím. Dobré ráno. Kývnu na společnost, která se tu už sešla. S nepříjemným pocitem si uvědomím, že všichni čekají pouze na mě. |
| |
| Ráno Spímeš tedy v hostinci. Noc je klidná a já ji celou prospím. Poté co se vzbudím, upravím, obléknu, drobátko opláchnu, zajdu do lokálu. Pozdravím se se všemi, objednám si u hostinského něco na posilněnou k snídani. V klidu se nasnídám, zaplatím hostinaskému svou útratu, poděkuju mu za služby a rozloučím se s nim a se zbalenýma věcma čekám, až budeme moci všichni společně vyrazit do toho chrámu theurgovi pro ty svitky. |
| |
| Na cestě k chrámu Rano vstanete,nasnídáte se a potom co vyřídíte všechno potřebné opouštíte hospodu.Hospodský je rád když někdo z vás odchazí a zatím co vycházíte ven město se probouzí.Když míříte z města ven všimnete si vás muž v obnošeném oblečení podívá se na vás a s přestávkami spustí: "Hezlý hezoun před vámi teď stojí,hezký hezoun ten se světla bojí.Hezký hezoun je své duši věrný hezký hezoun jako uhel černý. Tam kde síně plné zlata jsou a stráže jste nechali za sebou nenechte usnout smysly své neb neuzřete pasti té která rychlá je jak okamžik a sálem se začne ozývat váš křik. Já chci získat sílu a on taky,ale nakonec to budete vy kdo bude muset vrátit čas skrz tmu,aby jste se dostali zpátky.Blázni,blázni." Nakonec se rozchechtá tak že to je spíš on kdo na tom není duševně nejlíp.A to zmatené blábolení,ovšem už se víc nedozvíte protože náhle se dá na útěk a brzy vám zmizí z dohledu.Když opustíte město tak se už nic zvláštního nestane a chrám skutečně není daleko jen hodinu cesty od města.Je otázka proč si theurg nedošel pro ty svitky sám.Asi je bohatý a nechce se mu sem chodit.Chrám je z černého kamene a schodiště ke dvoukřídlým dveřím lemují sochy dvou oblud z černého kamene u kterých máte pocit že vás sledují. |
| |
| Nasedne na koně a vydá se spolu s ostatními směrem k chrámu. Hmm.. Ten úkol mi připadá divný... Velmi divný... Pomyslím si, ale dál se tím nezabývám, protože mě vyruší nějaký divný muž. Co to blábolí za nesmyly? Prolítne mi myšlenka hlavou, otočím se na zbytek družiny. Avšak najednou před sebou spatřím chrám. To, co dřív připomínalo bláboly se mi najednou v hlavě vyjasnilo. "Hezký hezoun, jako uhel černý" Ta hádanka byla o chrámu! Co se to v ní jenom říkalo? Přátelé. obrati se na bytosti kolem sebe. Mám pro vás velice špatnou zprávu.. Pamatuje si někdo to, co říkal ten žebrák? pak sesedne z koně, přiváže ho a vydá se do chrámu. Před ním se zastaví a opře se do masivních dveří. Když se jí podaří udělat tenkou škvíru, vleze dovnitř. Najednou si však vzpomene na další část varování. "...stráže jste nechali za sebou.." Příšery u vstupních dveří! "...neuzřete pasti té která rychlá je..." Jakmile jí hlavou prolítne druhá myšlenka, vyběhne hned z chrámu ven, v očích pohled, který neználci nic neprozradí a oddychne se. Neměli by jsme brát varování žebráka na lehkou váhu zasměje se |
| |
| Chrám.. Když jsme všichni připraveni na cestu, rozejdeme se.. Nepříjemnost však na sebe nenechá dlouho čekat... Nějaký blábolající blázen nás zastaví a blekotá. Chudák.. Chrám se objevil asi po hodině cesty... Je to stavba z černého kameny-což je dosti neobvyklé, hlavně kvůli tomu, že černý kámen má jiné vlastnosti a strukturu než ostatní. Sleduju Zhandanris, která vběhne do chrámu, ale hned vyběhne: Ženská pitomá... Poslouchám její zmínku o tom bláznovi a zamysllím se: Chce to přesný postup a plán! Otočím se k ostatním a má tvář ztvrde, stejně jako v době, když jsem byl ve válce: První půjde Sikes a Já... Sikes dohlídne na pasti a já ne něj! Potom půjde Geralt a Yorisho.. Jsou schopni rychle zaútočit i bránit ostatní! Pak Zhadanris a Plášťoun, s tím že v případě boje zaujmou přední pozici místo Sikese... A nakonec Hakkar a Damling, kteří jak se zdá to s lukem umí a kteří mají dobrý zrak, čily budou mít přehled nad všemi ostatními.... Tón mého hlasu a způsob vyřčení této formace, dodnutí ostatní zmlknout a mírně přikývnout: Hakkar s Damlingem jsou zvyklí využívat své smysli, těm nic neuteče. Kdyžtak formaci změníme, ale takhle se to zdá být dobré... Potom přinutím ostatní seřadit se do uskupení, přistoupíme ke dveřím do chrámu a otevřem je... Tak Sikesi, hlavně ať nás žádná past nepřekvapí... Prohodím a dávam si pozor kam šlapu i na stěny okolo... |
| |
| Cesta do chrámu Konečně jsme se vydali ke chrámu. Na okraji města potkáváme jakéhosi muže v obnošeném šatstvu, který nám zděluje nějaké své poselství. Co nám to chce říci? Působí na mě nějak zmateně. Buď to jsou nesmysli nebo význam jeho slov pochopíme později. Chrám je skutečně blízko za městem.Čekal jsem, že cesta tam bude delší. Jsme před cílem naší cesty. Stojíme před chrámem. Je to monumentální stavba z černého kamene. K dvoukřídlím vstupním dveřím stoupá schodiště lemované dvěma kamennémi sochami jakýchsi obludných potvor. Trpaslík Throorht navrhuje rozumné rozestavení členů naší výpravy. “Souhlasím s Throorhtovým návrhem. Jdu první a budu vyhledávat pasti. Postavuji se dopředu naší družinky. “Ty sochy se mi nelíbí! Mám pocit, že se na nás dívají a sledují nás. Připadá mi jako by byli živé. Postupuju ke schodišti a následně přímo na schody, důkledně prohledávám cestu, hledám mechanismy, které by mohli způstit jakoukoliv past. Pokud nějaký mechanizmus objevím, tak na něj upozorním a budu pracovat na jeho odstranění. |
| |
| Jdu za ostatními, s koněm na kterém je vše, co jsem řekl svému sluhovi aby nakoupil. Nenasedám na koně, ale vedu ho za uzdu. Na kraji města, nám říká nějaký starý páprda nějaké bláboly. Protočím oči v sloup a nějak zvlášť ho neposlouchám. Po chvíli dojdeme ke chrámu, který je z černého kamene. Stojím před chrámem a prohlížím si ho. Když tam vejde a vyběhne Zhadanris a strašně řve, jen se na ni podívám. Když nám Throorht řekne rozestavění, jen řeknu: "Uhm... zhandaris by mohla bát před Geraltem a Yorishem. Přeci jen na kratší vzdálenost by mohla zničit, ovládnout apod nemrtvé, nemyslíte? A když bude před Geraltem, tak nám nemůže nic udělat. Nebo aspoň jemu. Jestli jsem dobře slyšel, tak zaklínači jsou imunní na kouzla." řeknu a kouknu po všech. Poté se otočím na svého sluhu. "Počkáš tu i s koněm, my si vezmeme věci. Kdyby se něco dělo, odjeď do vesnice, jasný?" řeknu a poklepu ho na rameno. |
| |
| Cesta k chrámu Pomalu vyrážíme z města, ale najednou nás zastaví muž, který nám sdělí nějakou svou věštbu a radu ohledně chrámu. Ten úkol je čím dál tím zajímavější. Snažím se všechno, co nám ten člověk řekl zapamatovat. Třeba se nám to bude hodit. Dále pokračujeme v cestě, ale já stále přemýšlím o tom proroctví. Asi se nás snažil varovat před nějakou opravdu smrtící pastí, sílu chce získat zřejmě on a Zeos, ale to vracení v čase se mi nezdá. Konečně jsme dorazili k chrámu. Opravdu zajímavá stavba. Zahandris se nás zeptá, zda si pamatujeme, co říkal ten muž a vydá se do chrámu. To víš, že si to pamatuji, ale tobě nic neřeknu. Nakoukne do chrámu, ale pak zase rychle vyběhne. Že by se snad lekla něčeho temnějšího než je ona sama? Proto nás začne Throorht formovat, tak jak půjdeme. Souhlasím s ním, má z nás největší zkušenosti s bojem. Zaujmu své místo v Throorhtově formaci a čekám, až se budeme moci vydat do chrámu. Snad to všichni přežijeme. |
| |
| Cesta k chrámu a před chrámem Počkej křiknu na vandráka a vztáhnu ruku. Sedím na koni. někdy se vyplatí nebrat všechny řeči na lehkou váhu. A taky všechny ušklíbnu se pro sebe. Bohužel utekl. skoda. třeba by nám řekl něco užitečného zanedlouho jsme u chrámu. Tady něco nesedí. Není to tak daleko od města aby si někdo neudělal čas a nezašel sem na skok. Zrovna teď potřebuju peníze. Sakra U soch taky nemám dobrý pocit, zřejmě jako ostatní, jak se po nich dívám. Ty sochy, ty sochy, co mi na nich vadí? dívám se pozorně, jestli si nevšimnu něčeho zvláštního. Uši mám nastražené K Zhadanris a dostatečně nahlas, bay mě všichni slyšeli. Znění toho co říkal ten blázen? Uplne přesně nevím, ale dal bych to dohromady. Mluvil o hezkých hezounech, jejich černých duších. O síních ze zlata a jejich strážcích. O otupených smyslech a rychlých pastích. A návratu časem. Nevím jestli to něco znamená a pokud ano, tak co
Spražím trpaslíka při jeho návrhu seskupení pohledem. Skrček, navrhl to dobře neřeknu mu na to nic. Svého koně nechám u sluhy toho Bezejmenného venku. Postavím se k Zhadanris. Pokud tam na nás něco čeká a chcete všichni přežít, zachovejte chladnou hlavu. Jestli dojde k boji, nepřekážejte mi jsem připraven jít do chrámu. Mám napnuté všechny smysly
|
| |
| Chrám starého boha Stojíte před chrámem a Throorht vás rozděluje do formace.Ty sochy ikdyž máte pocit že vás sledují vás nenapadnou a ani se nepohnou.Vstupujete do chrámu a přede vámi je dlouhá chodba osvětlovaná vašimi pochodněmi(nebo lucernou).Stěny a strop jsou od sebe a asi pět metrů a jsou na nich vybledlé a nyní už nejspíš nerozluštitelné kresby.Sikes hledá pasti,ale zatím nic nenachází vypadá to tak že aspoň vstup sem je bezpečný.Po několika metrech se o chodba větví.Vlevo a vpravo chodba konči v manších místnostech které odsud vypadají opuštěné a prázdné a přímo před vámi jsou bytelné kamenné dveře se složitými rytinami.Sykes přiloží ucho a uslyší: "Musíme si pospíšit."ozve se první mužský hlas. "Kněží sem nechodí."odpoví mu na to druhý mužský hlas. "Víš to jistě?" "Budeme to my kdo nakonec skrze tmu vrátí čas a proto musíme začít teď a doufat že nám nedojdou síly." Pak začnou mluvit jazykem kterému Sykes nerozumí a taky se zdá jako by se v místnosti zvedal vítr.Pak se ozve rána,dveře se zatřesou a škvírou mezi nimi pronikne bílé světlo. |
| |
| Chrám Vstupujeme do chrámu, zatím postupujeme bez problémů, nikde žádná past. Vstup do chrámu vypadá bezpečný. Na rozcestí naslouchám u biyelných kamenných dveří zdobených rytinami a zaslechnu část jakéhosi rozhovoru. Dva mužské hlasy se spolu baví. Jakmile začnou mluvit tím pro mě neznámým jazykem, tak šeptem zděluju dalším za mnou, to co jsem slyšel a uvolňuju místo ať někdo zkusí jestli té cizí řeči neporozumí. Poté se náhle v místnosti zvedne vítr, ozve nějaká rána, zatřesou se dveře a objeví se ve škvíře mezi nimi bílé světlo, se ukrývám rychle a tiše někde u zdi ve stínu a instinktivně sahám po vrhací dýce. |
| |
| V chrámu.. Zatím žádné pasti...to je dobře Pomyslím si a raději si vemu štít do ruky. Došli jsme k bytelným dveřím, které jsou popsané nějakým jazykem: Hmmm zvláštní dveře...Hlavně ta práce s kamenem! Pomyslím si, ale to už mi Sikes zděluje co slyšel: Je celkem šikula... Geralt vytáhl meč a loknul si nějakýho špiritusu, či něčeho takového. Také navrhnul abysme se vrátily a pořádně "vyzpovídali" Zeose... Jo určitě něco ví, ale pokud se tady provádějí nějaký hrátky s časem.. Nechám větu nedořčenou a vytáhnu svojí bitevní sekeru. Sikes se schoval, aby nebyl v 1. linii a tak tady stojím já s Geraltem a ostatní až zanáma. Měli bysme tam vlítnout a "hodit řeč" s těma chlápkama... Podívám se na ostatní pohledem, kterým jim dám najevo ať se ozbrojí. Potom čekám u dveří dokud nebudou všichni připraveni, jakmile se stane vlítnu spolu s Geraltem do místnosti... |
| |
| Všechny následuji v takovém pořadí, jak to určil Throorht. Ani mě nepřekvapuje, že ze začátku nejsou žádné pasti, jelikož to říkal Zeos. Když dojdem k mohutným dveřím, Sikes poslouchá, co je za dveřmi. Když nám to šeptem řekne, nechávám si to chvíli vrtat v hlavě. Když najednou zničeho nic, zazáří světlo, zareaguji jako ostatní, vytasím "zlatíčka", připlácnu se na zeď, a dřepnu si, aby mohli Damling a Hakkar střílet. Když pak promluví Geralt, jen mu odpovím: "Chceš prchnout? Myslím,že na to již není čas." řeknu a poté promluví Throorht. "To jest výborný nápad..." řeknu a uchechtnu se. |
| |
| Chrám Vstupuji do chrámu na konci řady vedle Damlinga. V rukou držím lucernu, kterou osvětluji chodbu v chrámu, a kopí. Jsem však připraven, kdykoliv tyto věci odložit a sundat si ze zad svůj luk a střílet. Stále ale také pozoruji Geralta a Zhadanris a jsem připraven zasáhnout, kdyby se pokusili o něco proti nám. Velkou vstupní chodbou dojdeme v poklidu na rozcestí a Sikes se zaposlouchá u bytelných kamenných dveřích a hned nám sděluje, co zaslechl. Při zmínce o vracení v čase si vzpomenu na muže v obnošeném oblečení. To jsou přece jeho slova. Neříkal, že se máme vrátit my? Geralt navrhne, abychom se vrátili a ještě pořádně vyzpovídali Zeose. Už od začátku mi je jasné, že s tímto úkolem to nebude tak snadné, jak na první pohled vypadá. Jsem rád, že někdo má z toho všeho stejný pocit jako já. Hned je mi sympatičtější, když nevypadá tak namachrovaně. Najednou se dveře zatřesou a škvírou mezi nimi pronikne bílé světlo. Teď už je na vracení pozdě. Odložím lucernu a kopí a sundám si luk ze zad, z toulce vytáhnu šíp a nasadím ho na tětivu. Luk napnu a zamířím na dveře. Hlavou dám pokyn Throorhtovi, že může vrazit dovnitř. Docela mě zajímá, co se to tu děje. |
| |
| V chrámu Throorht spolu Geraltem následovaný ostatními vstupují kamennými dveřmi do další místnosti která je velká a vysoka.Zdi jsou zdobené kresbami muže s bílými vlasy a vousy oblečeném v šarlatovém rouchu který na jedné stěně žehná svým věrným a na druhé straně trestá své nepřátelé zvláště ta druhá kresba je poněkud znepokojivá.Pokud si vykládate kresby správně jako by z nich ten muž(který je zcela jistě bohem kterému je zasvěcený tento chrám)vysával životní sílu.Na podlaze je pentagram který jakoby byl vypálený do dlaždic,ale ti dva muži které jste předtím slyšeli tu nejsou.Není tu ani nikdo jiný,z místnosti vedou dvoje dveří bud tito muži unikli jimi nebo se odsud přenesli pomocí toho kouzla.Možná se jim nakonec podařilo vrátit ten čas a přesunout se jinam.Geralt cítí silné magické reziduum stejně jako zápach popelu a spaleniny.Navíc kdesi zdálky jako by zaslechl truchlivý zpěv ovšem slovům nerozumí. |
| |
| Vpád do místnosti Když Geralt s Throorhtem vkročí do místnosti je už prázdná. Takže se jim to kouzlo povedlo. Uklidím proto luk a šíp zpátky na záda a do rukou si vezmu kopí a lucernu. Vkročím do místnosti a prohlédnu si ji včetně maleb. Jak říkal Zeos, je to bůh smrti a chaosu Runnymor. Pak můj pohled sjede na vypálený pentagram v podlaze. Nějaká černá magie. „Tfuj,“ odplivnu si na něj. „Nevím co se to tu děje, ale měli by jsme tomu přijít na kloub,“ pronesu k ostatním, kleknu si na zem a snažím se najít nějaké stopy těch dvou mužů a jejich směr odkud jdou. |
| |
| Místnost... Vpadneme do místnosti, ale nikde nikdo... Dám sekeru zpátky za opasek, ale štím mám pořád v ruce. Jasně! Zasmrděj místnost a jentak si zmizí...Nebo odejdou dveřma! Zachechtám se a poslouchám ostatní... Hakkarovi a Geraltovi pokývám za pravdu: Jo dokonce mě to už i zajímá... Poslouchám Zhadanris a zamračím se: Nekromancie? Takže nějakej tvůj kolega jo? Čtvrtý kruh?! Bezva..stejně nevim co to je... Pomyslím si a při zmínce o kněžích se usměje: Tak to je celkem obrá zpráva...Alspoň je tady něco živýho...kromě nás! Měli bysme prozkoumat ty dvoje dveřě...Ale určitě ne rozdělit se. Zasměju se protože si vzpomenu na množství příběhů, kde hrdinové se rozdělili a pak umírali jeden po druhém... |
| |
| Místnost Skrývám si dýku a vystupuju z úkrytu. Vcházím za ostatními do místnosti. Nikdo cizí tu není. Ti dva, co jsem slyšel mluvit jsoub již pryč. Prohlížím si a prohledávám místnost na přítomnost pastí, skrytých mechanismů. Poslouchám názory, pocity, zjištění a doměnky ostatních ze skupiny. Magie, vzdálený nesrozumitelný zpěv, Nekromancie, čtvrtý kruh, kněží? "Tak, kudy se dáme teď?" Ptám se ostatních. Hlavně pryč odtud. Smrad spáleniny, pentagram v podlaze, kresby na stěnách, vskutku divná místnost. |
| |
| Do místnosti jdu až jako poslední. Rozhlížím se okolo a poslouchám, co každý říká. "Je tu ještě jedna možnost, možná nezmizeli ale poslali nás plout v čase. Chtělo by se to podívat ven, jestli náhodou jsme se přemístili v čase, nebo ne." řekne a pro jistotu vytasím 'Zlatíčka'. " A co je teda ten čtvrtej kruh, či co?" optám se a koukám okolo. Poté odpovídám na Sikesovu otázku: "Pryč s téhle místnosti, a to nejrychleji. Možná tamtěmi dveřmi. Hele, Geralte, z jakého že to pochází směru ta píseň?" optám se ještě Geralta. |
| |
| V chrámu I tady jsou kresby tohoto boha a ostatních věcí co děla.Je to zde ještě impozantnější a z toho jak ničí své nepřátele vám přebíhá mráz po zádech.Jak se asi bude dívat na to že se procházíte po jeho chrámu?Ikdyž má být opuštěný,ale je zřejmě několik věcí které vám Zeos neřekl.A taky už chápete proč všichni v hospodě tak najednou pocítili nesmírnou touhu odejít.Máte takový pocit že ten kdo sem příjde už po svých neodejde.Hakkar si všimne stop které sem přišly z jedněch dveří,ale před petagramem mizí a už dál nepokračují.Jako by ti dotyční zmizeli na místě,možná se odsud dostali tím kouzlem.Pentagram vypadá jako by byl vypálený už nějakou dobu,nevíte sice co se tu vlastně dělo,ale buď se jim to nepovedlo nebo je zde někdo vyrušil.Možná to měla být klec a ten dotyčný se osvobodil.Rozhlédnete se po místnosti a všimnete si i vybledlých stop krve na různých dlaždicích.Sikes hledá stopy po pastech když najednou jeho prsty nahmatají nějakou páčku.Ozve se cvaknutí a otevřu se nějaké dveře a Sikes padá do prázdnoty. |
| |
| Místnost Prozkoumávám stopy a poslouchám debatu ostatních. Zpěv? Ten chrám má být opuštěný. Zhadanris začne zkoumat pentagram a řekne nám své poznatky, z kterých toho stejně není moc k pochopení. Čtvrtý kruh? Nemám ponětí, co to je, a jestli to ví ta nekromantka a má to něco společného s černou magií, tak to ani vědět nechci. „Ale kněží by tu být neměli, ten chrám by měl být opuštěný, ale opravdu si už nejsem jistý v jakém čase to vlastně jsme a v jakém byli ti dva,“ řeknu a podívám se na Bezejmenného, který má nejspíše stejné obavy jako já. Takovéhle hrátky s časem nemám rád. „Ti dva přišli tudy,“ řeknu a ukážu na dveře odkud vedli stopy, „mohli by jsme se tudy vydat, nebo by jsme opravdu mohli zjistit, zda jsme se nepřesunuli v čase,“ dořeknu větu, když se ozve cvaknutí a Sikes se propadne nějakým propadlištěm. Ihned doběhnu k okraji padacích dveří a posvítím tam. „Sikesi nestalo se ti nic?“ |
| |
| Místnost Důkladně prohledávám sáh po sáhu místnost. Už se domnívám, že tu žádné skryté pasti nejsou, když nahmatají mé prstíky jakousi malou páčku. Pokouším se jí prozkoumat. Něco cvaklo. Sakra, sakra! Ztrácím pevnou půdu pod nohama a padááááááááááááám do prázdnoty. Zkouším se něčeho zachytit, zpomalit svůj pád a co nejlépe dopadnout, tak jak jsem se naučil při mém tréningu Skok z výšky. Hlavou se mi honí vše možné. Kam padám, přežiju to? |
| |
| Prohlížím si zcela nejistě celou místnost. Vyslechnu vše, co ostatní říkaj. *Tfuj...* odplivne si * tady se mi nelíbí. Pentagram, nějakej čtvrtej kruh. A co to mele o osmim a sedmim kruhu? To sem nepatří, zrovna teď! Nesnáším magii a mági, jako oni mne!* pomyslím a zamračím se. Prohlížím se po celej místnosti. Najednou se ozve Cvak! a Sikes padá a padá. Rychle přiběhnu ke Geraltovi a Hakkarovi. Na nic nečekám, sundám plášť, kterej rozříznu napůl podél, svážu k sobě a zkusím jeden konec hodit dolů Sikesovi. Druhej konec držím já. Pokud nedosáhne, řeknu směr Hakkar a Geralt: "Rychle udělejte s plášti to co já, ať uděláme provaz a sikesovi pomůžem!" řeknu spíše panovačným tónem. |
| |
| V chrámu Debatujete o tom že chrám nejpíš není tak opuštěný jak se vám Zeos snažil namluvit.Zpěv,ti muži,kněží,magie zatím jediné co jste neviděli byli ti nemrtví ikdyž jste nejspíš zatím na začátku.Hakkar ostatním ukazuje kudy ti dva přišli k tomu pentagramu a pak dojde k místu kde se Sikes propadne.Zhadanris se snaží vzpamatovat z vidění a ostatním vysvětluje kolik je různých kruhů magie a k čemu jsou vhodné.Prý se tu někdo snažil někoho uvěznit.Ale co s ním pak stalo,utekl?Ti muži sem přišli sice až později a možná odsud unikli,ale nejspíš šlo i o něco jiného.Bezejmenný rozřízne svůj plášt,sváže ho a spustí ho dolů aby mohl Sikes vyšplhat,ale to není nutné.Sikesovi se nic nestane,ale teď když je dole si všimne si že nešlo o past,ale o padací dveře.Na druhé staně uzké asi dva metry vysoké a široké místnosti jsou schody které vedou do tmy. |
| |
| Chrám - místnost - pád?! Stojíme v místnosti a prohlížíme, nasloucháme, očicháváme, zkrátka přicházíme tomu tady na kloub... Naprosto souhlasím s Geraltovým požadavkem na větší odměnu... Koukna na pentagram a uplivnu si:Magie? Uvězňování... Démoni a andělá?! Kruhy smrti! To neni nic pro mě! Ale pokavaď potkám nějakýho magickýho bastarda zabořím mu sekeru pěkně hluboko mezi půlky... A trpaslíka od jeho zéměru jen, tak něco neodradí! Vtom se však ozve tiché cvak a Sikkes zmizí otvorem v zemi... Všichni hned zareagovali a Plášťoun dokonce hodlá použít svůj plášť jako lano. Přijdu k otvoru a zaposlochám se: Slyším ho a nedopadl z tak velké výžky... to by znělo jinak! Vypavým si zvuk praskajících kostlivců, které jsme s komandem shazovali do děr a otřesu se. Klid Plášťoune... Otočím se k akčnímu příteli a klidným hlasem povím: Není to výška... Neslyšel jsem prasknutí ani řev provázející zlomeninu a slyším šramot, takže neumřel. Kouknu zpátky do ďoury a pokračuju: Pokud to skočí někdo s tak tenkejma nožičkama, tak mi taky! Usměju se na ostatní a dodám: A tudy asi zdrhli ty knězové, či co to bylo! Rozřechtám se a řeknu: Kdo tam bude poslední je Elfí bra...ehm, promiň Hakkare. Ten je Bezvousej trpouš! S těmito slovy se co nejopatrněji spustím za Sikkesem: Přeci jenom mám zbroj, kovadlinu a značně větší hmotnost, takže neskočím jen tak... Výška to nebyla tak velká a já jsem jako balvan dopadnul na nohy. Ozve se rána a já si s leknutím uvědomím, že to je přenosná kovadlina, která letěla těsně za mnou... Stoupnu si, ujístím se že mám nohy v pořádku a v duchu poděkuju kvalitní a měkké výztuži bot. Potom ustoupím aby na mě někdo nespad a začnu se procházet po místnosti, když v tom se ozve mírné *Krr..* Uvědomím si, že to bude bota a povzdychnu si: Odpružovací měďová vrstva praskla zevnitř... Vydrží to, ale budu to muset spravit... Že já se radši nespustil po laně! |
| |
| Chrám - místnost Do místnosti vběhnu jako poslední, jelikož jsem se zasekl už někde na začátku chrámu. Jen vejdu a slyším Geraltův nápad, nechat si zvýšit odměnu. Naprosto souhlasím, přikyvuji. Rozhlížím se po místnosti a nejistě koukám po starých známých. Trošku couvnu, abych měl lepší rozhled, ale nabourám do zdi. "Sakra! To se ty zdi musí plést všude?!" Nevěřícně prokroutím hlavu a potom uslyším zvuk, jako kdyby se otevíraly dveře. Podívám se a vydím, že místo Sikese je tam teď díra a otevřené, padací dveře. Jen se trošku usměju a přejdu blíž. Bezejmenný už sundavá svůj plášť a řeže ho vejpůl, jen ten svůj sundám, přitisknu ho blízko k sobě a tichým, vražedným tónem pronesu: "Jestli mi ho bude chtít někdo zničit, bude muset zničit nejdřív mě a moje čepele." Ušklíbnu se a zase si plášť nandám. Můj další pohled stočím na Throorhta, který zrovna pronesl slova a možnosti útěku kněžích. "Anebo použili svoje čáry, máry.." Pronesu s kamenou tváří, načež Throorht už leze dolů. Na nic nečekám, skáču tam taky. Dopadl jsem na něco měkkého, očividně na něčí nohu. |
| |
| Chrám Dopadl jsem v pořádku na penvou zem. Nic se mi nestalo. "Jsem v pořádku. Nic mi není, volám na své společníky nahoře." Plášťoun sem hází plášť. Po rozkoukání zjišťuji, že jsem v tajné místnosti ze které vedou schody.Tak to naštěstí nebyla past, ale poze propadliště do tajné místnosti. Jsem potěšen, že se o mě starali, měli obavy jestli jsem v pořádku a chtěli mi pomoct, zachránit."Spusťte se sem za mnou. Je to nějaká tajná místnost. Hlavně ať mi nikdo neskočí na záda. Prozkoumávám místnost na přítomnost mechanizmů a dávám pozor na pasti. A vstupuju na schody. Kam asi vedou. Jsem zvědavý. Za mnou již sem sestupuje Throorht a Yorisho. |
| |
| Objevení padacích dveří „To jsi nemusel, mám provaz,“ řeknu směrem k Bezejmennému a podívám se na jeho roztržený plášť. Už jsem připraven sáhnout pro provaz do vaku, když se Sikes ozve, že se mu nic nestalo. To je dobře. Prozradí nám, že spadl do nějaké tajné místnosti, a na jeho výzvu ihned začnou všichni seskakovat za ním. Co když chtěli, abychom se tudy vydali? Co když se opravdu přesunuli kouzlem a ta místnost je na nás políčená. Pak by jsme se měli vydat po jejich stopách. Ale co když je to všechno naopak. Pomalu se mě zmocňuje nejistota. Musíme se zkusit někudy vydat. Nesmí se tolik bát. Většina už naskákala za Sikesem, a tak se také odhodlám. Sednu si k padacím dveřím, rukama se chytnu za okraj a opatrně se spustím za ostatními. Když se mé nohy dotknou země, prohlédnu si s lucernou pořádně místnost, kam jsme se dostali. |
| |
| Když Sikes řekne, že mu nic není, skáčí tam za ním Throorht, Yorisho, Zhadanris, a Hakkar. Počkám než Hakkar ustoupí, aby nepřekážel, a jenom udělám krok na tu díru, čímž tam spadnu nohama. Když dopadnu, nohy se mi dají do dřepu. Poté si stoupnu a kouknu na schodiště, které tam je. "Super, snad už konečně neobjevíme něco podobného, jako před chvilkou s těmi mágy. Mno, kdo jde první?" optám se a jsem lehce nedočkavej. |
| |
| Sešplháte či seskočíte jeden po druhém do padacích dveří za Sikesem a rozhlédnete se kolem sebe.Místnost zde není zrovna velká jedná se spíš jen o takové malé místo mezi padacími dveřmi a schodištěm před vámi.Jinak už v místnosti není nic jiného.Schody před vámi vedou do hlubin a nejspíš vedou i dál do nitra chrámu.Jsou však tmavé a tak budete potřebovat nějaký zdroj světla. |
| |
| Padací dveře: Prohlédnu si Sikese, který nám říká, že se mu nic nestalo. "Ty máš štěstí, najdeš skrytou chodbu a při pádu do ní si ještě nic nezlomíš" Řeknu s ironickým humorem v hlase a potom uhýbám před ostatními co za námi doskakují. Potom uslyším Bezejmenného a aniž bych odpověděl na jeho dotaz, vykročím vpřed. Díky tomu, že není vidět na krok tak klopýtnu na schodu, ale povede se mi chytit jakési tyče na zdi. Jen se za ní vytáhnu: "Jsou tu louče, má někdo něco na otevření ohně?" Pronesu a udělám krok zpátky, protože po schodech ve tmě se jít nedá: "Jestli chceme pokračovat, aniž by jsme si polámali nohy, tak je musíme zapálit." Sáhnu si na bok a poupravím si tam svou dýku. |
| |
| Tajná chodba Ke mě dolů seskočilo několik dalších členů z naší výpravy. Říkám: "Rozsviťte někdo něco. Louč nebo lucernu to je jedno a posviťte mi. Jdu na schodiště. Zkontroluju, jestli máme volnou a bezpečnou cestu a můžeme postupovat dál." Jakmile mi někdo posvítí, tak postupuju po schodišti do útrob chrámu a prohledávám podlahu. V případě, že objevím nějaký spouštěcí mechanizmus, tak se postím do jeho zneškodnění, likvidace. Následně dávám znamení, signál, pokyn, že můžou jít dál i ostatní, protože tam již nehrozí žádné nebezpečí. |
| |
| Tajná chodba Vlezu do tajné chodby a s lucernou si prohlídnu místnost kam jsme se dostali, bohužel kromě schodů dolů v ní nic jiného není. Yorisho objeví na schodišti louče, ale nemá je čím zapálit. Sundám si ze zad velký vak a vyndám z něj křesadlo, které hodím po Yorishovi. „Na, půjči si to a můžeš zapálit ty louče, já jdu zatím posvítit Sikesovi,“ řeknu a přijdu ke schodišti, postavím se za Sikesova záda a posvítím do tmy dolů. |
| |
| Když tam Yorisho klopýtne, chytne se louče a řekne nám o ní. Usměji se. Poté mu Hakkar hodí křesadlo. Já od někud vytáhnu troud a hodím mu ho. Poté řeknu: "Bez troudu by to šlo těžce, žE?" řeknu a ušklíbnu se. |
| |
| Louče: Chytnu troud a křesadlo, to už kolem mě ale letí kouzlo vyslané Zhandanrisem. Jen se ušklíbnu a jejich věci jim hodím zpátky, popadnu louči co visí na zdi a jdu po schodech dolů. Nesu jedinou zapálenou louči a za mnou se zase tvoří tma. Dojdu dolů za Sikesem. Hned po tom, co odstraní past se ocitám v prázdné místnosti, kde je ale tma. Zkusím písknout. Zvuk se hodněkrát ozve. *Hmm, místnost je veliká a podle všeho i prázdná. Popřípadně je v ní málo věcí, protože zvuk je slyšet hlasitě a jasně.* |
| |
 | soukromá zpráva od John-stín pro Ale co je divné když jsem se probíral svět se se mnou zatočil a viděl jsem jen barevné kruhy a mlhu před očima a teď vůbec netuším kde jsem Sakra Johne do čeho jsi se to zase namočil a kde to vlastně jsem Trošku se porozhlédnu po okolí a zahlédnu nějaký chrám nebo něco podobného Hmm tam by mohly být věcičky co by rádi změnily svého majitele Napadne mě a klidnou chůzí se vydám tím směrem kde vidím stavbu.přičemž se nezapomínám pozorně rozhlížet po okolí ještě překontroluji dýky v botě a rukávu zda jsou na místech i zbraně na opasku a když si nadhodím vak na zádech vydám se na cestu. |
| |
| Pod chrámem Poté, co Yorishovi hodím křesadlo, se rozjede souboj o to, kdo mu více pomůže. Louči nakonec zapálí Zhadanris kouzlem. Co si to snaží dokázat? Jenom zbytečně plýtvá magenergií. Yorisho mi zpátky hodí křesadlo a já si ho během doby, co Sikes úspěšně odstraní past, schovám zpátky do vaku. Vejdeme do velké neosvětlené místnosti, která se zdá být prázdná. I přesto se dám do jejího opatrného prozkoumávání s lucernou v ruce. |
| |
| Schodiště a místnost pod ním Všichni se nakonec ocitnete dole.Chvíli se dohadujete kdo má zapálit světlo a nakonec to rozhodne Zhadanris vyřešit ohnivou kouli.Sikes a Hakkar nakonec sestoupí ze schodů a potom se k nim přidá i Yorisho.Sikes najde na posledním schodu docela nepříjemnou past jejihž úmyslem bylo useknout hlavu každému kdo na schod vstoupí.Ovšem podaří se mu past odtranit a tak za chvíli vstupujete do velké místnosti.Lucerna a louče házejí na stěny zvláštní stíny,ale přesto to nevypadá že zde něco bylo.Aspoň zatím ne teď,stopy po prachu jasně dokazují že tu ještě nedávno něco bylo.Něco velkého což lze poznat podle rýh na zemi.Bylo zde vlečeno něco velkého a těžkého.Taky si všimnete několika docela čerstvých krvavých stop na zemi.Z místnosti vedou další dveře zakryté vybledlým závěsem. |
| |
| Místnost V místnosti najdeme další dveře, kryté vybledlým závěsem, stopy v prachu a kapky krve. „Stůjte,“ zvolám na ostatní a ukážu na podlahu, „nepošlapejte to.“ Poté se dám ihned do zkoumání stop. Snažím se zjistit, co tu vlekli, kdo to vlekl, kam to vlekli, jak s tím souvisí ty kapky krve (jsou tam kde jsou šmouhy v prachu?) a co je to za krev (lidská, zvířecí). |
| |
| soukromá zpráva od Hybatel pro |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Moc se mi nezamlouvá a ty sochy mezi kterými jdu po schodech jako by mne sledovaly tady to smrdí zase tou prokletou magii jak já jí nesnáším není nad chladnou čepel dýky. Když dojdu po schodech nahoru před chrám postřehnu že jeho dveře jsou otevřené že by mě už předběhla ta skupinka kterou tam nalákal onen neznámí muž jak jsem zaslechl ve městě někteří tam dokonce uzavírali sázky jak dlouho ta partička bláznů přežije a zda se vůbec vrátí prý je to tu životu nebezpečné. Ale co když jsem si zvykl že mě neustále naháněly stráže a došel jsem už tak daleko přeci se nebudu vracet. Potom se porozhlédnu u vchodu a hledám nějakou smolnou větev která by se dala použít jako případná louče když žádnou nenajdu podívám se hned jak vejdu dovnitř snad tam něco bude něčím svítit musí. Potom s největší opatrností pomalu projdu otevřeními dveřmi dávaje při tom bacha na případné nástrahy a pasti hned za dveřmi se porozhlédnu dokud ještě vidím. |
| |
| Místnost Sestupuju po schodech dolů. Vše důkladně prohledávám. Na posledním schodě objeviju velmi nebezpečnou stínací past a hned se poštím do jejího odstraňování, což se mě úspěšně podaří, z čehož mám samozřejmě velkou radost. Sem prostě dobrej, šikulka. Pochválím sám sebe v duchu. Před sebou vidím místnost plnou stop, rýh na podlaze po vlečení něčeho velkého a těžkého a čerskvé krvvavá skvrny a čmouhy. Z místnosti vede jeden východ, dveře, které jsou zakryté nějakým vybledlým závěsem. Zůstávám stát, abych nepošlapal a neznehodnotil ty stopy.Mám tam pustit stopaře? A co když je tam v místnosti někde nějaká past. A říkám ostatním: "Je tady práce pro stopaře, ale opatrně může tam být nějaká past. Dávejte pozor, kam šlapete a čeho se dotýkáte." Ani to nestačím doříct a už Hakkar se pouští do zkoumání těch stop. |
| |
| soukromá zpráva od Hybatel pro |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Potom nahlédnu do místnosti která je na boku a vede do ní půlkruhový průchod pokud tam nebude nic zajímavého (bedna truhla nebo nějaká halda věcí co by se daly prohledat) pokračuji opatrně dávaje opětovně pozor na případné pasti projdu kamennými dveřmi do další místnosti kde zpozoruji že je něco vypáleného na podlaze pečlivě prohledávám okolí a hlavně dávám pozor kam šlapu. Co když to vypálené místo je past musím dát pozor. |
| |
| soukromá zpráva od Hybatel pro |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro |
| |
| soukromá zpráva od Hybatel pro |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro |
| |
| soukromá zpráva od Hybatel pro |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Potom se dám do opatrného sestupu po schodišti dávaje při tom pozor na každý jeho stupeň na případné pasti nebo poškození schod či propadlo. Postupuji opatrně svítím si jak na schody tak na střídačku na stěny kolem a strop. Snažím se jít potichu tak abych na sebe moc neupozorňoval pro jistotu si lehce povytáhnu dýku co mám ukrytou v rukávu abych jí mohl v případě potřeby rychlím švihem ihned vrhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Hybatel pro |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro |
| |
| V místnosti Stopy v prachu mají obdelníkový tvar a právě od těch stop vedou ty škrábance.Skupima minimálně osmi osob vlekla něco velkého a těžkého z místa kde to stálo ke dveřím zakrytým závěsem.Zřejmě to zde chvíli sloužilo jako skladiště než se to rozhodli přemístit jinam.Stopy krve jsou některé docela čerstvé,ale jiné už jsou úplně zaschlé a nacházejí se uprostřed místnosti kde stálo něco s čtvercovou podstavou.Zřejmě šlo asi o nějaký přenosný oltář a zde se prováděli oběti.A podle množství krve nejspiš docela často.Když Hakkar skončí přijde na řadu Sikes,ale ten zde kupodivu nenajde žadné pasti.Za vybledlým závěsem však objeví obludu cenící zuby a natahující po něm své čtyři ruce zakončené pařáty.Po chvilce hrůzy však zjistí že jde jen o velmi relistickou sochu z černého kamene blokující cestu dál.Z dalšího zkoumání vás vyruší zaklepání na zeď.Otočíte se a uvidíte stát muže tmavší pleti s tmavými vlasy po ramena.Na sobě má hnědou koženou košili se šněrováním u krku a tmavé kožené kalhoty a na nohou vysoké kožené boty.Dále si všimete pásku s přezkou zdobenou propletenými těly dvou hadů se smaragdově zelenýma očima a přes to vše je přehozený dlouhý černý plášť s kápí.Za opaskem má zatrčený tesák a dýku. |
| |
| Místnost Zjišťuji, co zde stálo a jaký to mělo účel a vše sděluji ostatním. Tak tohle určitě není několik let opuštěný chrám, tady se obětovalo ještě docela nedávno. Dojdu k monstru za závěsem a řeknu: „Sikesi podívej se po něčem, co by mohlo otevírat cestu dál, ale buď obezřetný, může to být zajištěno nějakou pastí.“ Jakmile domluvím, ozve se zaklepání, instinktivně se otočím, položím lucernu na zem, vytáhnu luk a zasadím šíp. Prohlédnu si příchozí postavu a vyslovím otázky, které napadly asi každého: „Kdo jsi a co tu děláš?“ |
| |
| místnost-Hakkar Nejsem nepřítel zvěsti mě zavedly na stopu tohohle chámu že se tu děje cosi nekalého a jak jsem se dozvěděl v hostinci ve vesnici pod ním že se sem již vypravila skupinka dobrodruhů a zrovna moc s respektem o vás nemluvily tak jsem si řekl že se sem také podívám a ten luk můžeš klidně zase sklonit mohl jsem již zaútočit dokud jsem na sebe neupozornil nevěděli jste o mne podívej se a jmenuji se John odpovím na otázku a lehce mu ukáži dýku připravenou v dlani ruky kterou potom zase nechám zmizet v rukávu aby bylo vidět že nemám nepřátelské myšlenky. |
| |
| Místnost „Dobře, dobře,“ odpovím Johnovi a uklidím svůj luk. Už vážně nevím komu mám věřit. „Jinak já se jmenuji Hakkar,“ pokračuji, „říkáš, že jsi slyšel nekalé zvěsti o tomto chrámu a my už také začínáme tušit, že zde není úplně vše v pořádku, možná by jsi nám mohl tvými zprávami pomoci.“ |
| |
| Nepříjemné odhalení Hakkarovo tušení bylo správné.Zeos vám jistě neřekl vše neboť pak by jste sem nešli.Nebo by jste si řekli o více peněz.Už začínáte chápat proč všichni z hospody utekli když Zeos přišel.Zřejmě nikdo koho pro ty svitky poslal se k němu nevrátil.Když se Sikes otočí aby se podíval po další cestě odsud má pocit že ho někdo sleduje.Ale jistě se mu to jen zdá vždyť přece předtím jasně viděl že to je jen socha.Pak však koutkem oka zahlédne jistý pohyb.Ostatní co jsou v místnosti to uvidí taky,buď zahlédnou pohyb nebo uvidí co se se sochou stalo.Socha totiž prošla hrozivou proměnou.Tam kde byl dřív kámen je nyní žívá tkáň.Před vámi stojí černý démon s rudě planoucíma očima a prohlíží si vás všechny co jste v místnosti.Pak zařve a jedna z paží udeří Sikese který je nejblíž.Ten proletí vzduchem a dopadne poblíž Hakkara.Démon znovu zařve a rozeběhne se k vám.A pak jako by strnul na místě,místnost se s vámi zatočí a točí se a točí až ztratíte pojem o prostoru.Víříte uprostřed růžovofialového kuželu a když se pak rozplyne zjistíte že stojíte v místnosti která je stejně veliká jako ta ve které jste byli předtím,ale je prázdná.Není v ní naprosto nic kromě dveří před vámi.Taky si všimnete že zde nejste všichni.Ta nekromantka a zaklínač chybí.Pak se před vámi objeví modré světlo a to stvoří postavu kterou ihned poznáte.Je to Zeos ovšem jeho podoba je zde nějaká divná.Kroutí se a chvěje a navíc je skrz ní vidět.Pokud se ho někdo pokusí dotknout to čím se ho dotkne tímto nehmotným tělem projde.Zeos se na vás podívá s omluvným výrazem a pak promluví. "Zdravím vás.Omlouvám se že jsem k vám nebyl zcela upřímný,ale opravdu potřebuji ty svitky a nemohl jsem riskovat že odmítnete.Taky jsem mohl přemístit jen vás šest aniž bych riskoval že si toho kněží všimnou.Jak jste jistě zjistili tento chrám není neobydlený a možná právě proto se dosud nikdo kdo sem vkročil nevrátil.Ale věřím že vy uspějete.A já se pokusím vám pomoct jak to jen půjde.Pokud máte nějaké otázky tak se ptejte,ale rychle nemůžu mluvit moc dlouho." |
| |
| Místnost Mluvím s Johnem, když náhle zaregistruji pohyb, ihned se otočím a spatřím obludu, která se až donedávna jevila jako kamenná. Sakra, první démonický obyvatel tohohle prokletého chrámu, co teď? Snad na něj budou naše zbraně stačit. Už sahám po svém luku, když se najednou začne místnost točit. A co je zase tohle. Objeví se Zeos a já se nechám ovládnout vztekem na něj, dokončím to, co jsem chtěl udělat před tím, než ta obluda zmizela, natáhnu tětivu a vystřelím po Zeosovi. „Ty parchante!“ Šíp však jím jen proletí a zlomí se o protější stěnu. Je to jenom jeho obraz. Zeos k nám začne mluvit. Jak se opovažuje? Prej jednoduchá prácička, pár nemrtvých a nějaké pasti, jinak je klášter opuštěný, tady se provádí krvavé obětiny a hrátky s časem. Nikdo se nevrátil, takže už jsi poslal na smrt někoho jiného? Pomoci nám, to chci vidět. Otázky, tak těch mám spoustu. „Dobře, tak mi tedy řekni, kdo tady ten klášter obývá, co tu provádí za obřady a oběti a co s cestováním v čase. Kam jsi nás to přemístil a jaká je nejkratší cesta k východu? A pokud chceš, abych dokončil tenhle úkol, řekni mi přesně k čemu ti ty svitky budou a jak to a které části lidstva pomůže, jedině tak mě můžeš přesvědčit,“ vychrlím na Zeose své otázky rozhořčeným tónem. |
| |
| soukromá zpráva od Hybatel pro "Vždy když se objeví hospoda se mi téměř vyprazdní.Někteří tak pospíchají že se ani neobtěžují zaplatit.Ještě že mi vždy nahradí škodu.Není to dlouho co se mu povedlo ukecat jednu skupinu jsem zvědavý jak dlouho to vydrží neboť se z toho chrámu ještě nikdo nevrátil."Hostinský se otočí a jde vyřídit další objednávku a nechá tě přemýšlet o tom co jsi právě zjistil.Jistě očekával jsi že to bude nebezpečné,ale pokud se ti podaří spojit se s těmi kdo se už do chrámu vydali mohlo by ti to další pátrání usnadnit. |
| |
| soukromá zpráva od Hybatel pro "Hezký hezoun před vámi teď stojí,hezký hezoun ten se světla bojí.Hezký hezoun je své duši věrný hezký hezoun jako uhel černý. Tam kde síně plné zlata jsou a stráže jste nechali za sebou nenechte usnout smysly své neb neuzřete pasti té která rychlá je jak okamžik a sálem se začne ozývat váš křik. Já chci získat sílu a on taky,ale nakonec to budete vy kdo bude muset vrátit čas skrz tmu,aby jste se dostali zpátky.Blázni,blázni." Než se ho však stačíš zeptat co tím myslel rozchechtá se až mu tečou slzy,pak se rozběhne pryč. |
| |
 | Cestou necestou A tak mě nohy dovedly až sem. I když cestuji ráda, dálka kterou jsem urazila k tomuto místu byla docela značná. Nehledě na to, že mé zásoby řídly a váček se zmenšil. Proto jsem se ihned po příchodu města sháněla po nějaké práci. Po chvíli vyptávání mi odpoví usměvavý chlap, kterému sice chybí pár zubů ale zdá se být milý: "Esli chcete něco sehnat hned, děte k Chromymu koni. Vobčas tam chodí tam jeden divnej chlápek a hledá lidi na práci" A tak teda na radu chlápka jdu. Sice trochu zaraženě, protože hned druhý muž, kterého jsem potkala, mluvil dosti podivně. A než jsem se vůbec stihla vzpamatovat a zeptat se ho, co se skrývá pod jeho proslovem, byl pryč. Snažím se zapamatovat si co řekl a pořád dokola si to přehrávám v hlavě. Stejně byl asi pomatený.. Pomyslím si po chvíli.¨ Málem "koně" minu a tak raději přestanu na chlápka myslet, vrátím se o pár kroků zpět a zamířím do dveří hostince. Pokud zde uvidím theurga, nebo alespoň někoho, o kom si myslím, že by to mohl být, zamířím k němu s přímou otázkou na práci. Pokud ne, sednu si (nebo stoupnu - záleží na plnosti hostince) k pultu a objednám si mošt a jídlo z aktuální nabídky. |
| |
| soukromá zpráva od Hybatel pro "Co tu chceš kříženče?" Pak ti krkne do obličeje a složí se ti k nohám.Ovšem není to jediný kdo je zde opilý,někteří spí rovnou na stole.Jeden vstane ovšem už to mu činí jisté potíže a tak nakonec spadne na zem dřív než dojde ke schodům.Dojde k němu jiný muž dojde k němu uchopí ho za ramena a odtáhne ho po schodech nahoru.Kromě opilců a běžných lidí zde je jen jeden muž který vypadá zvláštně.Nejsi si jistá jestli vypadá jako theurg,ale rozhodně vypadá jinak.Možná je tu ze stejného důvodu jako ty.Má překvapivě bledou pleť,černé vlasy a modré oči.Je vysoký,atletické postavy a je hladce oholený.Oblečen je ve vestě,košili a kalhotách a temně modrém pláští.Taky si všimneš černé hole se čtyřmi bodci a nějakým krystalem navrchu.Poblíž něho leží středně velký pes s černobílou srstí a modrýma očima. |
| |
| soukromá zpráva od Hybatel pro |
| |
| V hospodě Pochybný podnik. Ačkoli jako kterýkoli jiný, ve kterých jsem v posledních dobách byla. A nedá se říci, že práce, kterou jsem v poslední době vykonávala, nebyla stejně pochybná, jako tyto podniky. Jako první se ke mě přivalí - nečekaně - ožralý chlap, s urážkou na můj původ. Na takové poznámky už jsem si ale docela zvykla, kříženci nejsou nikde moc vítaní, a to ať už ve světě lidí, tak elfů. Ano krev se mi při tom docela vaří, ale snažím se uvědomit si, že pro tohle tu přece nejsem. A navíc je ten muž úplně na mol, což dokazuje i to, že potom co mi krkne do obličeje nechutný závan piva, složí se na podlahu. Přestanu mu tedy věnovat pozornost, překročím jej a rozhlížím se po lokále. Krom opilců je zde k mému překvapení i někdo jiný. Nevypadá sice úplně jako teurgh, ale kdo ví...Muž s bledou pletí,černými vlasy a modrýma očima.Vysoký a oholený.Oblečen je ve vestě,košili a kalhotách a temně modrém plášti. Zajímavá je jeho hůl a poblíž něho ležící pes. Zamířím tedy opatrně k němu, a snažím se být obezřetná, ať nezavdám zvířeti či muži záminku k nelibosti. Postavím se před něj a upoutám jeho pozornost menším odkášláním. "Hm hm. Nebudete mít nic proti posezení a menšímu rozhovoru s kříženkou, pane?" Pak čekám jak zareaguje. |
| |
| V prvním patře Runnnymorova chrámu Když obrazem proletí Hakkarův šíp tak to Zeose moc nezaskočí.Nechá Hakkara domluvit a pak řekne: "Opravdu se omlouvám že jsem vám neřekl vše,ale viděli jste jak reagovali ostatní jen když jsem se objevil.Ale tušil jsem že právě vy to dokážete. Jinak tohle je skutečně Runnymorův chrám,ale tento bůh je uctívám skrytě ikdyž vždy tomu tak nebylo.Jinak asi se zde něco chystá a k tomu je potřeba krev a oběti nejspíš víc než předtím.Jinak o jakém cestování v čase mluvíš?" V té chvíli se na Zeosové tváří objeví nechápavý výraz.Zřejmě vážně neví o čem Hakkar mluví.Pak se před vámi objeví obrysy chrámu se všemi jeho chodbami. "Jste tady(rozbliká se jedna rudá tečka asi v úrovni prvního patra),východ je zde(když se rozbliká druhá tečka zjistíte že to je poněkud daleko),ale nebojte se pokud najdete svitky tak vás přesunu k východu." Povzbudivě se na vás usměje pak se jeho obraz zachvěje a zmizí. |
| |
| Místnost Zeos mi začne odpovídat na moje otázky. To jsou jenom řeči, zatím se nám nějak moc nevede, prostě jenom zkusil další hlupáky, co mu naletěli na tučnou odměnu. Tajné uctívání boha smrti, no to mi mohlo dojít, a že se tady něco děje a jsou k tomu potřeba oběti to taky víme. A že o cestování časem nic nevíš? To je to, co se tu nejspíš děje a nedělej, že o tom nevíš. A nebo že by o tom doopravdy nevěděl? Před námi se objeví trojrozměrný plán chrámu a já si ho snažím co nejlépe zapamatovat. Tak ještě aby si pojistil, že mu ty svitky najdeme, tak nás přesunul na druhou stranu chrámu od východu a odsud se dostanete jen za svitky, bídák jeden. No a pak si Zeos zmizí. A o tom, k čemu ty svitky potřebuje, se zase nezmínil, vidím zatím nějakou temnou magii nebo jinou nekalost. Co dobrého se dá provést se svitky, které se nachází v chrámu boha smrti? Ale stejně se mu asi jednou dostanou do ruky, tak to je lepší je najít a případně je zničit, než to nechat být a nějaká další skupinka by mu je donesla. A při tom navíc můžeme zjistit, co se tady děje a udělat tomu přítrž. Takže, kam teď. Jak jen to říkal? Svitky se nachází poblíž…..chrámové lodi, tak rychle tam. Zbytku družiny řeknu: „Pokud nám Zeos alespoň v něčem mluvil pravdu, tak by ty svitky měly být někde u chrámové lodi. Z toho plánku si přibližně pamatuji, kde to je, takže by jsme se tam měli vydat, ale už jsme se přesvědčili, jak zdejší chrám může být zrádný, takže Sikes by měl jít první.“ |
| |
 | V hospodě Den za dnem a já stále pokračuji v pátrání po tom kameni. Den za dnem se potím na cestách za něčím o čem si doopravdy nejsem jist jestli to existuje, ale krok za krokem začínám nacházet a více a více souvislostí. Poslední stopa mě vylákala do města Zyre, kde jsem to zakotvil v hostinci U chromého koně. Rozhodl jsem se přece jen trochu si odpočinout, když můj cíl se nachází vskutku blízko tohoto města. O místě, které chci navštívit jsem se opravdu dočetl hodně, ale chuť podívat na se na to osobně mě vyhnala z mé vyhřáté pracovny. Dokonce to ocenil i můj společník Nero, který už vypadal znuděně neustálým poleháváním u krbu. Venku opravdu ožil a při cestě byl více než společníkem. Nazval bych ho účinným tempomatem. Teď mám ovšem čas odpočinku a musím se věnovat znovu své práci. Úkol je jasný dostat se do chrámu boha Runnymora. Nikterak se mi tam, ale nechce samotnému nebo spíše jen s vědomostmi, které jsem nasbíral z knih. Bude důležité sehnat si průvodce nebo doprovod. Údajná přítomnost theurga mě těší. Vypadá to, že po dlouhé době si budu moci popovídat s člověkem na úrovni a to ani nemluvím o úrovni magické. Jediný s kým si můžu povídat o magii je Nero a jelikož se mnou povětšinou souhlasí je těžké navázat kvalitní kouzelnickou disputaci o nesmrtelnosti chrousta. Posadil jsem se tedy ke stolu a objednal si víno a pro mého společníka misku s vodou. S tím jsem očekával příchodu theurga, ovšem dočkal jsem se mnohem příjemnější společnosti Do hostince totiž vstoupila vskutku pohledná dívka. Na ženu snad až příliš hezká a proto jsem usoudil, že se bude asi jednat o půlelfku v těchto krajích osobu vcelku nezvyklou. Sleduji její výbavu a konfrontaci s jedním ze štamgastů. Bojovnice? To se tak často nevidí, tato žena asi nebude obyčejný vesničan, co přišel utratit něco málo ze své výplaty. Sleduji její další kroky, které překvapivě vedou ke mně. Nero lehce zvedne hlavu, ale lehkým pomláskáním mu dám najevo ať se nevzrušuje a leží v klidu dál. A jéje, to jsem tak nápadný? No uvidíme, co se z toho vyklube. Dívka mi nabídne rozhovor, který rozhodně neplánuji odmítnout. Šel bych přece jen sám proti sobě. Jistěže slečno, nemám sebemenší důvod nevyměnit si několik líbezných slůvek s tak překrásnou ženou. Ovšem prosím odpusťte si to přízvisko jenž hanobí něco tak impozantního jako elfskou krev kolující ve vašich žilách. Spíše bych byl radši, kdybychom se vzájemně představili. Tudíž dovolte... Stoupnu si a jako správný gentleman nabídnu ženě ruku, aby mi do ní mohla vložit svou a já jí něžně náznakem políbil na ruku. ... abych se představil mé jméno je Regenas. A vy jste? Přitom Nero pode mnou jen zavrtí chundelatou hlavou a vydá protáhlí zvuk, který jasně naznačuje, že ho mé dvoření nikterak neobohacuje. |
| |
| V hospodě K mému překvapení muž zareaguje velice mile. Trochu mě to zarazí a koutky úst se mi mírně zvednou - asi nejmilejší výraz tváře, který ve svém repertoáru milých výrazů mám. A že jich moc není. Při představení dokonce vstane a místo obvyklého stisku ruky mě políbí na její hřbet. To už je velice překvapující a než se od ruky odkloní, přeběhne na mé tváři výraz údivu. Ale hned se jej snažím smazat, aby nezaznamenal mé rozpaky, a také se mu rychle představím, ať už si můžeme sednout. "Díky. Mé jméno je Nea." " A váš společník, Regenasi? Jak zní jeho jméno? Nevypadá, že by byl ze mě příliš nadšen." Dodám ještě když si sedám naproti Regenasovi a věnuji svůj milý výraz i psovi, jež leží u něj. Pak začnu o tom co mě zajímá asi nejvíc. "Zamířila jsem zde, protože hledám jistého theurga, který nabízí práci. A vás jsem si vybrala z toho důvodu, že z hostů vypadáte.. jak to říct.. asi nejrozumněji, nejmíň opile a nejvíc slušně. Nevíte o theurgovi něco?" |
| |
| Místnost Poslouchám co si spolu povídají hakkar se zeosem pak se najednou objeví jakási mapa se dvěmi tečkami jedna jme podle něho mi a druhá je východ jak koukám je to pěkná štreka se k němu dostat ale potom prohlásí že nás tam přenese pokud mu najdeme nějaké svitky v chrámové lodi jak pronesl hakkar no co tak jdeme do chrámové lodi ještě se zmíní že sikes by měl jít jako první nu což půjdu na konci i to je potřeba nikdy se neví co nás může překvapit. tak řeknu hakkarovi To je dobrý nápad ať jde tedy sikes první já budu hlídat konec nikdy nevíš co nám může vpadnout do zad |
| |
| Poslouchám co Hakkar říká a mlčím. Potom něco říká tajemný muž, který sem k nám přišel. Ani jsem si nevšiml že přišel. "Dobrý den, a vy jste kdo? A kdy jste přišel? Nějak jsem si vás nevšiml, byl jsem tak lehce mimo..." řeknu a zašklebím se. Poté se ozvu na Hakkara: " A jak teda máme jít za sykesem? Nějak jsem zapomněl, jak jsem šel..." řeknu a nervozně podupávám. Nerad stojím někomu na ráně. Přeci jenom se mě někteří pokoušejí zabít. *Měli bychom jít, nerad tady stojím. A čim dříve vyrazíme, tím lépe.* Poté se podívám kde je trpoš Throorht. |
| |
| Místnost v chrámu V mstnosti se odkudsi objevuje s námi neznámý muž tmavovlasý, tmavší pleti, v hnědé košili a tmavých kožených kalhotách. Hakkar se s ním dává do řeči a já mu již nevěnuju moc pozornost. Představuje se nám a chce se k nám přidat. Ostatní se mu představí a tak také tak učiním.“Já jsem Sikes.“ Mám na práci něco důležitějšího než se tady vykecávat. Obživnutí sochy Socha kterou jsme považovali za obyčejnou kamennou, najednou ožívá. Spozoruju to koutkem oka. Stal se z ní černý démon s rudě zářícíma očima. A než stačím cokoli udělat, tak se po mě ožene paží. Přitom hrozivě zařve. Jsem nejblíž a tak jsem byl na ráně. Proletím se vzduchem a přistávám u Hakkarových nohou. Démon opět příšerně řve. Přemístění kamsi jinam. Najednou se s námi místnost zatočí, my se ocitáme v nějakém růžovofialovém víru víru a ten nás přemisťuje někam jinam. Ocitáme se ve stejně velké místnosti, ale prázdné, s jedněmi dveřmi před námi. Zaklínač a nekromantka tu chybí, nejsou tu s námi. Nesnáším tyhle přemisťovací kouzla, kdy nemůžu já nijak ovlivnit kam docestuju! Modré světloo stvořuje postavu theurga, který nás na tento úkol najal. Je ale průhledný, kroutí se a chvěje. Theurg a jeho proslov Tiše poslouchám Zeosova slova. V tom hostinci, když nás na úkol najímal, nám neřekl vše. Mnohé skutečnosti zkreslil nebo dokonce zatajil. A teď nás postavil před hotovou věc, tak že není cesty zpátky. Musíme dál, co na plat, a nějak se s tím vypořádat. Zjišťujeme, že jsme byli přemístěni do prvního patra tohoto chrámu. Jak se ten průhledný, nehmotný Zeos objevil tak taky zmizel. A je nejvyšší čas pohnout se dál. Opatrně zkoumám podlahu a blížím se ke dveřím. Dávám pozor na pasti. Naslouchám u nich. Nakukuju klíčovou dírkou, pokud nic neslyším ani nevidím, tak se je následně se je snažím otevřít, odemknout, samozřejmě, že i zneškodnit případně nalezenou past. Stejnak je to jediná cesta odtud. |
| |
| Jde se dál V místnosti žádné pasti nejsou a není zde nic kdomě prachu.Sikes naslouchá u dveří a zdá se mu jako by zaslechl zpěv slovům sice nerozumí,ale toho truchlivého námětu mu až naskočí husí kůže.Zřejmě jde o kněze zdejšího chrámu naštestí ten zpěv zní poněkud daleko a nakonec utichne jak se zpívající kněží vzdálí.Jistě další věc o které se theurg nezmínil.Tihle kněží zřejmě nebudou moc naddšení když vás uvidí procházet se svým chrámem.A pakud potřebují na nějaký obřad krev tak proč nepoužít krev cizinců.Čili další nebezpečí na které je potřeba si dát pozor.Jinak za dveřmi je vidět jen další chodba která vede doprava a vlevo končí zdí.Když dveře otevřete všimnete si vpravo na zemi dalších docela čerstých krvavých stop které jako by pokračovali dál za zeď.Pokud se podíváte vlevo tak vidíte jen chodbu která se vine až tam kam dohlédnete. |
| |
| Jde se dál Postupuji za Sikesem dál do chrámu a hned mě upoutají krvavé stopy vedoucí jakoby za zeď. „Sikesi, koukni se, zda za tou zdí není nějaká tajná chodba.“ Já se zatím snažím vystopovat, odkud stopy vedou. |
| |
| Takže vážení a milí hráči moc se omlouvám že to musím udělat navíc zrovna v tento čas,ale už nějakou dobu stojíme a nevypadá to že bychom se někam pohnuli.Takže ačkoliv to dělám nerad rozhodl jsem se jeskyni ukončit.Pokud by někdo z hráču měl zájem tak mám ještě dvě aktivnější fantasy jeskyně odkaz,odkaz pokud by jste měli zájem napište mi prosím do pošty a já vaše postavy velmi rád příjmu.Ještě jednou se omlouvám váš Belgefor |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR