Vypravěč - 29. ledna 2010 12:20

Píše se rok 2154 n.l. a na Pandoře se schyluje k válce mezi kmenem Omaticaya a Nebešťany. Do toho všeho přichází expedice vědců a vojáků z Neota skrze tajuplný portál nacházející se v prastarém chrámu hluboko v džungli Pandory. Cíle jednotlivých frakcí jsou jasné: - Nebešťané(lidé): porazit Omaticaye, ovládnout ložiska unobtania a uchránit tak Zemi od strašlivé války jenž by pravděpodobně nastala v případě prohloubení se energetické krize - Omaticaya (Navi): porazit Nebešťany, vyhnat je z Pandory a zachránit tak svět Pandory před devastací - Průchozí (lidé): zmapovat zdejší prostředí (o Nebešťanech ani Omaticaya nic nevíte) a nalézt odpověď na otázku původu všeho živého v galaxii

Vypravěč - 29. ledna 2010 22:00

ÚVOD PRO NAVI (start hry): Všichni jste v domovském stromě a věnujete se každodenním činnostem. V poslední době ve kmeni vzrůstá určité napětí a netrpělivost. Mnozí bojovníci již volají po otevřené válce s Nebešťany. Eytukan zatím o ničem takovém nechce slyšet, neboť si myslí, že Nebešťany je možné zbavit jejich "šílenství" a přivést k rozumu. Moat již několikrát různými obraty naznačila, že není možné přihlížet jak lesy hynou a zvěř ztrácí svůj domov. Dalo by se zkrátka říci, že nálada uvnitř kmene je bojovná. Tsutey a další bojovníci často vyrážejí na nájezdy proti strojům Nebešťanům, které systematicky ničí další a další hektary lesy. Na obou stranách již bylo pár mrtvých a Nebešťané po prvních incidentech zvýšili ochranu svůj buldozerů natolik, že lovci již mohou pouze užívat taktiky udeř a zmiz, protože delší vystavování se nepřátelské palbě by bylo sebevraždou. Eytukan by rád vyslal dobrovolníky k Velké řece (viz HP mapa), protože se k němu donesly zvěsti, že ryby v ní hynou a rád by to viděl na vlastní oči, bohužel jako náčelník nemůže opustit klan, takže pověřil Tsuteye sestavením této jednotky. Tsutey by ocenil i přítomnost nějakého mága kvůli bezpečnosti. Moat by se ráda vypravila na cestu ke spřátelenému kmeni Pixioteya, kde se má sejít u jejich stromu duší několik dalších Tsahik (duchovních vůdkyň) z vícero kmenů a bude potřebovat doprovod. Ráda by si vzala několik bojovníků a mágů.

Vypravěč - 29. ledna 2010 22:41

ÚVOD PRO PRŮCHOZÍ/NEOŤANY (start hry): Stojíte na přistávací plošině základny "K-24" na úpatí hory "Burlag" (to je něco jako velký důl) na planetě Agamar. Sněží. Ještě jste se podívalii dolů na město "Burlagar" jež se doslova topí ve smogu. Naštěstí jste dost vysoko a daleko od města, takže ten vzduch dýchat nemusíte, ale při přistání na místním "kosmoportu" to s některými členy expedice (obzvláště těmi z Neota zvyklými na jeho precizně regulovanou atmosféru) málem seklo. Vstoupili jste do základny a po odbavení, jste vyčkali na briefing. Naštěstí byl nablízku obslužný robot na kafe a další občerstvení. Někteří si zapálili cigaretu, aby se uklidnili po dlouhé cestě a skupinka teoretických fyziků (u kterých vůbec nevíte proč je posílají na Pandoru) se zatím dohaduje o povaze toho portálu, který odsud z chrámu na vrcholku hory vede na onu vzdálenou planetu na druhé straně galaxie. Někteří si myslí, že se jedná o trhlinu v časo-prostoru, druzí pak, že se jedná o stabilní červí díru. Ti první pak nemohou vysvětlit, proč by Prastaří (pokud to vůbec postavili prastaří - chtělo by se dodat pochybovačům) trhali čas a prostor. Ti druzí pak zase nemůžou vysvětli jak je možné, že tu nikde není nic, co by tento portál napájelo. Většině je to však jedno, a teprve když diskuze těchto fyziků sklouzla na téma rozkladu hmoty na subatomární částice uvnitř trhliny/portálu a její opětovné složení tak se některým ostatním členům expedice udělalo při představě, že je něco rozloží na subatomární částice a pak zase poskládá jako puzzle dohromady a to vše během 0.9nanosekundy, lehce nevolno. Brífing byl více méně informativní. Bylo vám řečeno, že na Pandoře už máte 20 lidí, ve vaší skupině jich je dalších 60 a váš počet se během následujícího měsíce zvýší až na 500. Bydlet budete ve stanech (teepe) a topit patrně dřevem, která vám armáda vám pošle nějaké sebou na otevřeném ohništi. Po poznámce jednoho historika o "nošení dříví do lesa" se atmosféra trochu zlepšila. Z 60 členů je 20 vědců, 10 členů ochranky a 30 členů pomocného personálu. Dostali jste informace o místním klimatu (teploty denní až 35 stupňů Celsia a 90% vlhkost vzduchu) což některým (opět většinou těm z Neota) členům expedice náladu zase zkazilo. Vaše elektronika bude vystavena místním podmínkám v první fázi expedice prakticky bez jakékoliv ochrany, později by měli dorazit týmy co postaví regulérní "vědecké městečko". Po briefingu jste dostali každý novou dávku nanobotů do krve, kteří mají upravit vaše červené krvinky na to, abyste mohli dýchat tamní vzduch a poté vás všechny vyvezli výtahem do chrámu na vrcholku hory v jehož sklepení byla nalezena ta trhlina/portál. Portál je taková kružnice s průměrem 10m vznášející se uvnitř ničeho uprostřed jícnu této bývalé sopky, k této trhlině/portálu vede vybudovaný kamenný most, po kterém jste došli až k té trhlině/portálu. Pak jste do něj postupně vlezli, na chvíli se s vámi zatočil svět a objevili jste se uprostřed polorozpadlého chrámu uprostřed džungle na planetě Pandora. První co vás praštilo (a to doslova) do očí, jakmile jste vylezli z chrámu, je nezvykle jasné světlo. Jeden nezdravě vyhlížející mladý inženýr konstrukcí z Agamaru (nejprůmyslovějšího a nejznečištěnějšího světa Neotanské republiky) dokonce prohlásil ke všeobecnému veselí ostatních: "Sakra tady není žádný smog, já snad oslepnu!" Poté vám vedení expedici přidělilo po 5 lidech velká teepe (ženy zvlášť, muži zvlášť) abyste se ubytovali. Máte spát na nějakých lehátkách oddělených od trávy jen dřevěnými (erárními) špalky. Někteří, zejména poněkud starší profesoři začali protestovat, načež jim bylo nabídnuto, aby si ustlali na trávě. Vojáci neremcali a s pohrdavým pohledem adresovaným k "nespokojencům" zamířili ke svým tepee. (pro hráče za Neoto - žádné úkoly zatím přiděleny nebyli - máte volný čas, můžete pomáhat se stavbou tábora, či se jen tak procházet po okolí, nebo se prostě vyspat a aklimatizovat se na zdejší nezvykle čistý vzduch - ne tak "recyklovaně čistý" jako Neotu - ale horký, etrémně vlhký moskytů a další havěti plný vzduch)

Vypravěč - 30. ledna 2010 00:44

ÚVOD PRO NEBEŠŤANY/RDA (start hry): Poté co Valkýra dosedla na letiště na základně Hells Gate (Pekelná brána) jste si nasadili dýchací masky a vyrazili jste na ubikace. Po cestě vidíte obrovskou letištní plochu, velicí středisko a v pozadí mohutné rafinérie na čištění a zpracování unobtania. Všichni vojáci i vědci z "nové várky" byli odvedeni na "bezpečnostní přednášku" vedenou plk. Quaritchem, který vás informoval, že všechno co se za areálem této základny plazí, chodí a dýchá by Vás nejradši pobilo. Pak se zmínil o domorodé rase "modrých opic", kteří v tomto "bezútěšném koutě vesmíru" představují jediný, byť nezdařený, pokus přírody o inteligentní formu života. Také vám, řekl, že tito Naviové se dají jen těžko zabít a upozornil Vás všechny na zákaz nočních letů a pohybu v džungli po setmění vůbec. Za dne pak jen v početnějších skupinách. Po "bezpečnostní přednášce" jste se odebrali na ubikace a došli jste se najíst. Nemohli jste si nevšimnout, že strava je tady o poznání lepší, než na zemi, a že RDA se o "své lidi" v tomto ohledu stará. Poté co jste dojedli zákusek - dobrou zmrzlinu - tak jste se šli vyspat. Druhý den ráno, jsou nováčci - vojáci přiděleni k bojovým skupinám (zde si mohou hráči vybrat, kde chtějí být): I. skupina - strážní oddíly - ostraha vnějšího perimetru základny II. skupina - doprovodné oddíly - ostraha dolů a konvojů III. skupina - monitorovací oddíly - průzkum vzdálenějších částí džungle a asistence vědeckým skupinám, které pracují na lokalizaci nových nalezišť unobtania Vědci dle své profese zamířili ke svým skupinám a mohou zahájit práci. K dispozici mají letouny třídy Samson jež je mohou kdekoliv v okruhu 25km od základny vysadit a provádět ochranu jejich výzkumů. (zde mají hráči za vědecké pracovníky RDA volnost a mohou se věnovat vědecké činnosti dle svých představ)

Galo'er - 30. ledna 2010 11:17

Doma u Navi Je těžké přihlížet jak Nebešťané ničí naši přírodu. Vyslech jsem si co by chtěla Mo'at udělat. záleží už jen, jestli půjdu jako doprovod nebo ne. Nemůžu se pořád rozhodnout. I když bych měl ihned vědět jak zereagovat. Přemýšlím, zda se přihlásit nebo nepřihlásit. Je to těžké rozhodnutí. Ale chci bránit Mo'at při cestě za Pixioteyama. Nakonec se ale přihlásím. Jdu si připravit svůj luk s šípy, kopí a lovecký nůž. Nejspíš pojedeme na Direhorse. Proto ho připravím na cestu i když není jisté zda pojedeme na těchto koních. Po přípravě se jdu také trochu provětrat ven, když je zatím ještě pěkné počasí. Poté si na chvíli zdřímnu. Pak se jdu najíst a čekám na další rozkazy nebo zprávy.

Cpt. Jack Volkins - 30. ledna 2010 12:18

Ráno 4 hodiny a 30 minut ráno místního času. !!!Stávat,Píííísk!! ..Rozléhá se po chodbě kasáren řev a pískot .Vojáci se neradi ale rychle proberou a obléknou, jen nováčkům to chvilku trvá.Všichni již nastoupili .Nejdřív Quaritchs přiřadil oddíly velitelům poté odešel . Nyní předstupuji před svoje oddíly. Vojáci, má hodnost je poručík Jack Volksi Budete Pod mým velením asi 8 měsíců. (chvíle ticha) Vy jste byly přiřazeni k jednotce AMP pro ty co nechápou Amplified Mobile Platform my tomu tady říkáme mechy. Budete plnit mé rozkazy a ten první pokud na vás zaútočí Navi "pošlete je všechny k tý jejich bohyni". Pokud by chtěl nikdo odporovat, sundám mu masku a pude se projít ven a tam už mu zchladne hlava! Samozřejmě pokud budete mít námitky řekněte je svému veliteli oddílu, ten to řekne mě a já vás rád, pošlu do prdele! Jsem tady abych vás vedl a ne abych se o vás staral.A vy jste tady abyste zničili jakoukoli hrozbu pro naší Terranskou FEDERACI. (Já)"Je ctí umřít v boji proti federačnímu nepříteli i když je to PRIMITIV " (bojový pokřik mužstva)"za Federaci!FEDERACE!FEDERACE!". . Naše obraná skupina byla přidělena k II. skupina - doprovodné oddíly - ostraha dolů a konvojů.

Natherea - 30. ledna 2010 13:50

U sebe doma Při úsvitu rozlepím ve své spací síti oči. Těžko říct, jestli za to může první polechtání slunečních paprsků, nebo drobný, světélkující, štíru podobný tvor, který mi leze po hrudníku. Nejspíše to druhé, jak záhy prozradí mé rozespalé zakňučení a fakt, že tu prudce jedovatou věc vezmu do ruky a po rozbalení sítě schovám do mošničky, kterou nosím na rameni. Tohle už mi nedělej Raeyo. Prohlásím pak směrem k mošničce, kam jsem zvířátko odklidila. Upravím si vlasy a jdu se k nejbližší větší vodní ploše po ránu umýt. Při cestě přemýšlím o nabídce, ohledně dobrovolníků, kteří by se měli jít podívat na řeku, ve které hynou ryby. Mám takový pocit, že by bylo vhodné, abych šla, už proto, že rybí maso je tak trochu jediné, které jím... i když zvrhlosti typu "jíst maso" praktikuji jen v krajních případech a dávám přednost ovoci. U malého jezírka si odložím své ozdoby - krom náušnic - dvou visících kroužků v každém uchu - a vlezu do vody. Když se domyju, vyšplhám si na strom pro nějakou tu snídani a po cestě k vesnici ji spokojeně spořádám. Natrhám si i pár menších bobulí, které si dám do své univerzální mošničky. Možná bych měla prve zjistit, kdo se té výpravy bude účastnit, než se do něčeho po hlavě vrhnu. Doma zkontroluji svou oblíbenou pa'li, zdali jí nic nechybí. Natrhané bobule se nyní sejdou - pa'li jsou mlsná zvířata. Co si o tom myslíš ty? Půjdeme s ostatními? Zeptám se ji. Odpověd samozřejmě nečekám - pokud neberu coby odpověď olíznutí ruky.

Liu'Tey - 30. ledna 2010 14:31

Domovský strom - ráno raníčko Ze spánku mě probudí první sluneční paprsky, které proniknou skrz díry v kmeni našeho rodného stromu a zamíří si to přímo k mým zavřeným očí. Rozevřu svou spací síť a pružně se vyhoupnu na větev nad sebou. Ranní rozcvička není nic co bych praktikoval, nejlepší způsob protažení a zajištění úplného probuzení je menší projížďka. A jako plnohodnotný lovec mám samozřejmě i svého Ikrana. Ihned se tedy vydám po větvi ven ze stromu, kde lehce zapískám a chvíli poté se přede mě snese opravdu nádherný létající tvor, můj bratr a mé druhé já, Necray. "Zdravím tě, příteli. Co by si řekl na menší projížďku?" S těmito slovy a s jeho kladnou odpovědí v podobě "zakrákání" se na něj vyhoupnu a okamžik po té už společně plachtíme ve vzdušných proudech. Několikrát jsme obletěli strom a pak jsme se vrátili zpět. Na protažení to celkem stačilo a nebylo nutné se zde jen tak bezdůvodně zdržovat. "Ještě se dneska uvidíme, brachu." Dám mu kus masa a poplácám hu po krku. Pak už jen sleduji jak mizí v koruně stromu. Já sám se pak vydám ke kořenům stromu vyslechnu si jak žádost Moat, tak i Eytukana. A jako lovec se samozřejmě přihlásím k Tsuteyovi a k jeho průzkumu řeky.

Or'onis - 30. ledna 2010 15:36

V rodném kmenu Po probuzení jsem si přichystal svůj luk, a vydal se pro něco k snědku. A už od probuzení mi vrtalo v hlavě zda jít s Eytukanem jako doprovod k řece , a nebo zda se jen tak potulovat po lese... Po malé snídani jsem se nakonec ale stejně rozhodl pro výlet k řece s ostatními. než se ale vydáme k řece, tak se ještě z dlouhé chvíle projedu na svém direhors. Když se dostatečně projede natrhám mu trochu ovoce, aby byl připraven na cestu pokud tedy nepůjdeme pěšky. když přijedu zpět do stromu, zajdu za Eytukanem s prosbou jestli se s ním vydat k řece...

May'tee - 30. ledna 2010 15:55

Ráno u Na´vi Otočil jsem se v síti, ale našel jsme si nějakou blbou polohu a probral jsme se. Slunce ještě pořádně nevyšlo, jen ukázalo první ze svých paprsků. Když jsem si sedl a rozhlédl jsem se tak většina ostatních ještě spala, ale našli se i takový co již byli vzhůru. Pomalu jsemse vyplížil ze sítě abych nevzbudil okolo spící. Bylo nádherné ráno pro let na Ikranu. Pomalu jsem vystoupal až do koruny stromu, abych našel Ruka. Zapískal jsem, aby sletěl ke mně dolů. Ruk sletěl a já jsem ho poplácal po krku. Nasedl jsme na něj a vydal se vstříct ranní obloze. Když jsme se vznesli tak paprsky slunce dopadli na mou ruku a dvě hluboké jizvy, které mi zůstali po mém seznámení s Rukem. Prolétal jsem nízko nad krajinou a stromy a vychutnával si ten pocit z letu. Dostal jsem se až do oblasti kde už stihli nebežštané způsobit svými stroji spoušt. Vykácené stromy a zpustošená půda. Pro mě nepochopitelné jak to někdo může dopustit. Vylétl jsem výše do oblak abych nebyl tak naráně zbraní nebežštanů. Dostal jsem se, až na dohled k jejich ,,sídlu", ale v dáli jsem zahlédl jejich létající stroje a radši jsem se stáhnul. Nebylo moudré se tu zbytečně zdržovat. Ještě jsme trochu vystoupal a zamířil domů. Nebylo nic lepšího než ranní let na Rukovi. Občas ješě přivezu domů nějaký úlovek, ale jídla bylo dostatek. Přistál jsem doma a nechal Ruka odpočívat. Slezl jsme o pár ,,pater" stromu, abych zjistil co plánuje Eytukan a Moat. Dlouho jsem se rozhodoval jestli půjdu vůbec na nějakou misi a nezůstanu radši doma , ale nakonec jsame se rozhodl, že půjdu s Moat. Tsutey si poradí. Přišel jsem k Moat, abych se mohl přihlásit. Moat rád vás doprovodím na vaší cestě. Pokloním se Moat poté co se přihlásím do její družiny. Nečekal jsem, že by nám mohlo hrozit nějaké nebezpečí, ale Nebežštani poslední dobou lezou všude kde to jen jde a to nepočítám predátory, kteří jsou všude kam se podívám. Rozhlédl jsem se po davu v očekávání kdo další se připojí a kdo půjde s Tsuteyem.

Galo'er - 30. ledna 2010 15:57
	Stále doma No, jelikož to dloho trvá a né jenom proto, tak půjdu s ostatnímy k řece. Před cestou se najím, odpočinu a proletím se na Banshee kolem domovského stromu. Poté čekám až vyrazíme s kmenem k řece.

Al'tos - 30. ledna 2010 17:20

Ráno po Na'Vijsku Pomalu otevírám oči a zírám na těch pár paprsků světla které se ke mne dostávají. Není jich mnoho, ale i to stačilo k mému probuzení. Včerejší den byl náročný a proto jsem odešel spát již dříve. Hlavně proto abych se mohl rozhodnout s kterou skupiou půjdu. Nejsem sice bůhvijak dobrý bojovník, ale mušku a vědomosti mám. Když se konečně vyhrabu ze sítě odejdu směrem ke shromáždišti. Na pravé straně shromáždiště je totiž taková skulina které si moc Na'Vi nevšimlo. Když se ní protáhnu vidím menší místnost se strohou výbavou a výklenkem který připomínal stůl. Na něm leželi moje věci. Brašna s bylinkami, kniha kterou jsem dostal od jednoho s Untiltiranyu(avatarů) s nápisem Sun Tzu, luk, šípy a hůl. Postupně se vystrojím a dávám si pozor abych nic nezapoměl. Doufám že ty zbraně se skupinou Moat potřebovat nebudu. říkám si sám pro sebe. Poté vykouknu skulinou zpět a dávám pozor aby mě nikdo neviděl. Proplížím se pryč od shromáždiště a šinu si to pomalým krokem směrem k Moat. Když už jsem u ní, zdvořile pozdravím. Oel ngati kameie Moat. Rád bych vás doprovodil na vaší cestě. a mírně s uznáním kývnu hlavou směrem dolů.

Vypravěč - 30. ledna 2010 17:56

PRO NAVI - VÝPRAVA K VELKÉ ŘECE: Tsutey a dalších 10 válečníků a 1 mág se vypravili ještě dopoledne k Velké Řece. Nasedli jste na Pa´li, vyrazili jste od svého domovského stromu na sever, projeli kolem stromu písní a podél řeky "Omaticaya" (pravý přítok do Velké Řeky) jste se stočili na západ. Chvíli jste jeli podél okraje území jež ovládají Nebešťané a poté jste přebrodili řeku na její severní břeh a pokračovali dál na západ. Po cestě jste si všimli několika "železných ptáků", ale nezdá se, že by si oni všimli vás. Po 5 hodinách cesty jste dorazili k Velké Řece v místě, soutoku s vaší řekou "Omaticaya" - jste na severní straně soutoku. Na první pohled se nezdálo, že by ty zvěsti o "mrtvých rybách" byly pravdivé. Všude byl klid a voda ve Velké Řece líně tekla dál na sever, aniž by jste si všimli nějakých změn. Sesedli jste tedy z koní a ztrávili nějaký čas bližším průzkumem okolí. Náhle si Ey´fae všimla, že něco není v pořádku. Není si sice jistá co, ale něco je prostě špatně. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat, když jste objevili rodinku Palulukanů. Samice se očividně snaží olizováním zbavit svá mláďata jakési černé husté kapaliny, kterou mají na povrchu těla. Samec pak nervózně obchází kolem hnízda. Další černou kapalinu jste objevili na hladině Velké Řeky. V okolí jste pak zmerčili plno mrtvých ryb, ale i ptáků a dalších stvoření. Zdá se, že v délce 2 kilometrů od soutoku směrem na sever je břeh Velké Řeky pokryt touto hustou černou a na dotek mazlavou kapalinou divného zápachu. Již se začíná stmívat, co děláte? PRO NAVI - VÝPRAVA KE KLANU PIXIOTEYA: Krátce po rozednění se na 15 jezdců včetně Moat vypravilo na dlouhou cestu na sever. Projeli jste kolem Stromu Písní, kde se Moat krátce zdržela rozmlouváním s předky a pokračovali jste dál na sever přes řeku "Omaticaya" k Větrným horám, které jste překonali ještě před západem slunce. Na večer jste dorazili ke Stromu Duší kmene Pixioteya ležícímu uprostřed Větrných hor. Narozdíl od pohoří Hallelujah zde nejsou vznášející se hory, ale pouze vysoké "věže" tvořené skalisky dosahující až výšky 1500 metrů nad okolní terén. Z většiny těchto věží, nebo Eywyných sloupů (jak říkají členové klanu Pixioteya) vyteká dolů voda, která se rozbíjí o stěny sloupů, když se řítí dolů. Celé údolí je tak "skrápěno" deštěm drobných kapiček a je zde příjemný chlad. Večer má proběhnout rituál. Podle toho co jste si všimli je zde shromážděno na 20 klanů včetně těch velmi vzdálených. Dostalo se vám vřelého přijetí a byli jste "ubytováni" v jeskyni poblíž stromu Duší. Není ještě jasné o čem budou šamanky rokovat, ale dle všech zvyklostí byste se měli připravit na večerní Rituál Života. Takže co děláte?

Gabarial - 30. ledna 2010 18:00

Přesun na Pandoru Stojím právě na přistávací plošině základny "K-24" na úpatí hory Burlag na planetě Agamar a zrovna sněží. Ještě jsem se podíval dolů na město "Burlagar", které se doslova topí ve smogu. Naštěstí jsme dost vysoko a daleko od města, takže ten vzduch dýchat nemusím, ale při přistání na místním "kosmoportu" to s některými členy expedice málem seklo. Ještě štěstí, že jsem si na tohle cestování a změnu prostředí zvyknul. Vstoupili jsme poté do základny a po odbavení, jsem vyčkal na briefing. Skupinka teoretických fyziků se zatím dohaduje o povaze toho portálu, který odsud z chrámu na vrcholku hory vede na onu vzdálenou planetu. Radši je neposlouchám a soustředím se na důležité informace. Bydlet budete ve stanech a topit patrně dřevem, která nám pošle armáda. Dostali jsme informace o místním klimatu a povinné výbavě. Po briefingu jsme dostali každý novou dávku nanobotů do krve, kteří mají upravit naše červené krvinky na to, aby jsme mohli dýchat tamní vzduch a poté nás už všechny vyvezli výtahem do chrámu na vrcholku hory v jehož sklepení byl nalezen ten portál. Pak jsem do něj vlezl, na chvíli se zatočil svět a objevil jsem se uprostřed polorozpadlého chrámu na planetě Pandora. Trochu divný kytky, ale je to podobný mé rodné planetě. Poté nám vedení expedici přidělilo po 5 lidech velká teepe abyste se ubytovali. Jakmile jsem se víc rozkoukal, tak jsem dostal informaci, že budeme spát v pětičlenných stanech, což mi moc nevadí a jelikož nám nedali žádné specifické rozkazy, tak pomůžu postavit stan . Když je vše hotovo, tak se jdu informovat, co se zatím zjistilo o téhle nové planetě.

Skat - 30. ledna 2010 18:06

Přílet a začlenění. Právě jsme dorazili na planetu Agamar, většinou koukáme jak čerstvě vyorané myši a snažíme se zvyknout na vše, na vzduch, na prostředí a na mumraj okolo. Když jsme poučeni o tom kde a jak budeme spát, musím se usmát nad tím, jak někteří dědouškové fňukají nad nepohodlím, spala jsem v horších podmínkách, jenže oni na to už zapomněli a nebo nikdy nepracovali v terénu. Když získáme potřebné informace snažím se být trochu užitečná,ale vesměs není co dělat, tedy pokud se nechci motat těm ostatním pod nohy. Pomůžu postavit několik stanů a dál není co na práci. Moc věcí jsem si sebou nepřivezla, jen to nejnutnější, doufám, že veškeré vybavení tady bude.Pravda , jako zvláštní zážitek by se dalo počítat přenesení na Pandoru a její nezvykle čistý vzduch, nad poznámkou kohosi v davu se ušklíbnu. Za ten hnus co dýcháme si většinou můžeme sami,ale je zbytečné o tom diskutovat, většina lidí si jen neradu připouští vlastní chyby. Přestanu dumat nad něčím co stejně nevyřeším a když zjistím, že se opravdu nedá nic dělat, vydám se na menší průzkum okolí, vše je naprosto fascinující a já jen doufám, že potkám nějakého toho Pandořana a budu moc zkoumat jeho životní styl, jeho stavbu těla, vlastně všechno. Nedočkavostí se mi začnou třást ruce, tedy pokud to není způsobeno nezvyklými podmínkami,ale co jsem vědec a musím si zvykat. Chvíli se potloukám kolem tábora a pak najdu nádherné místo s výhledem do kraje, po zjištění, že vlastně není opravdu nic na práci, se usadím do trávy a zasněně sleduji nádhernou přírodu, ani na okamžik nelituji že jsem se sem vypravila, i když...člověk nikdy neví, co ho může potkat.

Natherea - 30. ledna 2010 18:15

U řeky A to už se to skoro zdálo, jako planý poplach... Postesknu si v duchu a z uctivé vzdálenosti pozoruji palulukany. Nevypadá to, že by zrovna měli myšlenky na to, že si mě dají k večeři - ale jeden nikdy nemůže být dost opatrný. Jednou se jedná o predátory a je nutno k nim přistupovat s určitým respektem. Zkoumám pohledem samici, olizující své mládě od té... hmoty. Něco takového jsem nikdy před tím neviděla. Na dálku z toho čpí nějaký ohavný pach a já nemůžu uvěřit, že jsme si toho nevšimli hned. Už kvůli tomu smradu... Uvažuji, co teď. Odvážím se k té kapalině přiblížit a vezmu ji mezi prsty. Je to pěkně odporné a čiší z toho něco... něco, co sem rozhodně nepatří. Což je tak trochu zjevný fakt... Ani to neříkám nahlas. Už někdo z vás někdy něco takového viděl? Zeptám se a bezradně hmotu mnu mezi palcem a ukazováčkem. Možná je jedovatá... A brzy zjistím, že se jí není zase tak lehké zbavit. Setřít to jakž takž jde - ale ten smrad na prstech zůstává. Pa'li vypadají trochu nervózně - co naplat - to jsem i já. Otázkou zůstává - co teď.

Alkhadeas - 30. ledna 2010 18:36

One way ticket to Pandora. Cas na Agamare som si nestihol ani uzita uz sme isli na briefing, pri ktorom sme sa dozvedeli kopu novich veci. Snazil som sa zapamatat si co najviac detailov. Ked sa pristupilo k ockovania pomyslel som si... a takze takto... ...kamarati na ktorych vyrobe som sa tiez podielal... ...snad budu fungovat. pri testoch to fungovalo fajn... ...sak po par sekundach uvidim.... A nastrcil som ruku aby mi tam mohli dat dalsich nanitov. Cestov po kamennom moste som vecinou cucel na zadok zenskej co isla predomnou. ...dal by som si povedat... pomyslel som si v duchu no ked sa otocila hned som zmenil nazor ... tak to teda ne... Po prechode tym portalov po ocitnuti sa na druhej strane som sa z hlboka nadychol a ono to fungovalo ako pri simulaciach. Prehodil som si batoh z osobnymi vecami na chrbat aby sa mi lahsie niesol a vydal som sa k pridelovaniu Teepe. Zhodim si veci a k mojej posteli(respektive k tomu co sa nato podobalo) a vydam sa obzriet si lepsie okolie a hlavne zenske co tu uz su a co sem spolu somnou prisli

Galo'er - 30. ledna 2010 18:38

U řeky Všichni se divíme co je to za zvláštní látku. Budeme rádi když se toho co nejrychleji zbavíme. Ale jak? No, snad není nebezpečná. Určitě ji sem přinesli Nebešťané. Co ale teď? Myslím, že bychom se tu měli na chvíli usadit a pozorovat to. A hlavně podat zprávu Eytukanovi. Poté se dívám všude kolem a čekám co na to ostatní. Jdu blíž k vodě a zkusím se trochu napít. Mám strach, ale zkusím to. Nic se nestane, ale je to odporné. Zachvíli bude zapadat slunce. Je načase, aby jsme buď vyrazili zpátky, ale je to hloupost. Když už jsme tady, tak by jsme to měli pozorovat. Čekám co k tomu řeknou ostatní. A taky navrhuji zkusit ovoce, zda je k jídlu... Třeba je také nějak nakažené tou látkou. Proto utrhnu ovoce ze stromu, který je asi 12 metrů od vody. Utrhnu ovoce a zkusím jej. No.. není tak hrozné jak ta voda, ale určitě by to chtělo trhat ovoce dál od vody.

May'tee - 30. ledna 2010 19:01

Cesta ke kmeni Pixioteya K doprovodu Moat se přihlásilo nebo bylo vybráno ještě 13 lovců. Moat nám sdělila, že vyrážíme za úsvitu. K mému zklamání jsme jeli na Pa´li. Ne, že by mi tento způsob dopravy nějak vadil, ale radši bych letěl na Rukovi, ale s rozhodnutím Moat nic nenadělám. Když bylo vše řečeno šel jsem si po své práci. Ráno jsem myslel, že masa je dostatek, ale zmýlil jsem se a proto jsem byl vyslán spolu s dalšími lovci pro nějaké maso. Měl jsme chut na maso Ylerika a proto jsem se rozhodl nějakého najít. Vzal jsem si luk a vyběhl nahoru do koruny, abych mohl letět na Rukovi. V tomhle jsme byli sehraní. Nasedl jsem na Ruka a vyrazil směrem k džungli. Pátrání trvalo chvíli než jsem našel skupinku Yleriků. Ruk se už pomalu automaticky snesl do výše korun stromů. Museli jsme letět proti větru, takže let nebyl zrovna příjemný a pro Ruka ani ne moc lehký. Pomalu jsem založil šíp do tetivy a zamířil na podle mě zraněného jedince. Když šel tahal za sebou nohu. Stín se mihl nad stromy a už byl pomalu nad mítinou kde se Ylerici pásli když jsem vypustil šíp. Síla nárazu srazilaYlerika na zem, zatímco zbytek stáda zmizel kdesi v džungli. Sletěli jsme dolů a já slezl z Ruka. Yleric ještě dýchal, proto jsme vytáhl svůj nůž a jedním vpychem ukončil jeho život. Odříkal jsem poděkování pro Eywu a nasedl na Ruka, který pak vzal Ylerica do spárů a letěli jsme zpět domů kde jsme dali Ylerica k přípravě. Po večeři jsem šel spát abych měl dost sil na zítřek. Vzbudil jsem se jako vždy brzo ráno, abych ještě stihl dojít za Rukem abych mu mohl dát něco k jídlu. Donesl jsem mu kus našeho Ylerica, kterého jsme spolu ulovili. Poté se vydám dolů kde máme Pa´li. Již tam stál hlouček lovců a čekali jsme jen na Moat. Zachvíli přišla i ona a my jsme vyrazili. Jelo se nám dobře bez větších obtíží. Krátká zastávka u stromu Písní a pokračovalo se dál. Jen při přechodu řeky nás trochu ztrhával proud, ale jinak to bylo dobré. K odpoledni jsme dorazili k Větrný horám a navečer jsme již byli u Pixyoteyů. Bylo tady spousta kmenů, asi kolem dvaceti. Měli jsme čas do večera. Byl otu příjemně. Asi jako když jsem s Rukem proléal mraky a byl zkrápěn vodou. Jen to, že jsme byli ubytováni vjeskyni se mi moc nelíbilo to, ale to bylo jen tím že na ní nejsem zvyklý. Už byl pomalu čas a já se začal připravovat. Odložil jsem luk a nůž. Na obřad se to neslušelo mít sebou zbran. Vzal jsme si bílou barvu a namaloval si na tělo kruhy a linie, které příslušely k rituálu. O pomoc jsem požádal jen když jsem potřeboval doplnit znaky na záda. Když jsem byl náležitě připraven vydal jsem se na rituál.

Vypravěč - 30. ledna 2010 19:04

EXPEDICE NA PANDORU (NEOŤANÉ/PRŮCHOZÍ) DEN DRUHÝ: První den jste všichni strávili po svém. Někdo pomáhal, jiní se procházeli po okolí a jeden "nemravný" inženýr nanotechnologií okukoval své ženské protějšky. Nyní je druhý den a všichni se účastníte informační přednášky od velitelky expedice, mladá pohledná - určitě nezadaná - "vojačka/astrofyzička" která je očividně velmi šťastná, že může poroučet "starým pánům" profesorům: Vítejte na Pandoře! Pro ty z Vás co to nevědí, tak název planety byl identifikován v chrámu na druhé straně portálu na agamarské základně, jedná se tedy o název, který dali této planetě Prastaří. Jak jste si všimli, tak se jedná o planetu neotanského typu - tedy obyvatelnou. Nicméně to je to první a poslední co mají Neoto a Pandora společného. Nenajdete tu nic kromě divočiny plné nebezpečných rostlin a živočichů, pro které jste totéž čím je pro nás proteinová tyčinka, tedy jídlo. Pro ty z Vás co nikdy nevytáhli paty z Města(Neoto) mám dobrou radu, radši neopouštějte ani areál chrámu a tábora, mohli byste zemřít už po párti krocích na náhlý střet s něčím co ačkoliv tak vypadá, není vaším domácím mazlíčkem. Pro ty z Vás co byli aspoň někdy na planetě, kde se vyskytuje příroda mám taky jednu radu. Dávejte si pozor a to setsakra velký, protože už jsme tu málem přišli o člověka co si chtěl přičuchnout k masožravé kytce. Nyní Vás budu po jednom předvolávat a zadám Vám úkoly, je tu kupa práce. A abych nezapoměla, tak naši historikové a archeologové ještě nedokončili ani zdaleka překlad všech textů v Chrámu, takže se tu chovejte nadmíru opatrně a do ničeho nešťourejte, neboť nevíme, co zde Prastaří zanechali. Alkhadeas: Vzhledem k tomu, že tvé jméno začíná na A tak jsi byl na řadě velmi záhy a velitelka ti řekla: "Á, náš mladý inženýrek, no nemohla jsem si nevšimnout, že k nám z Univerzity posílají takovou "kapacitu". Nevíš čím to je, ale máš pocit, že to "kapacitu", řekla trošku pohrdlivě. "Mám pro Vás poměrně jednoduchou úlohu a byla bych ráda, kdybyste jí vyřešil co nejdřív, nebo se patrně zblázním. Z nějakého mě neznámého důvodu zde poněkud "blbne" naše technika. Chci abyste lokalizoval zdroj rušení a informoval mne, ihned jak ho naleznete. Gabariel: Jakmile jsi byl předvolán, velitelka si tě prohlédla (máš pocit, že svalovci jí imponují) a pak pravila: "Nechci tady, žádné gumové mozky, je to jasný? Potřebuju, tady chlapi co nejdřív myslí a pak střílí, takže doufám, že v tomto se na vás mohu spolehnout. Četla jsem vaši data-kartu a osobně jsem si Vás vyžádala, tak mě nezklamte. Váš úkol je jednoduchý, chci abyste si vzal pár chlapů a prolezli okolí za účelem zmapování terénu. Jste z Csilly, tak snad víte jak se chovat v lese." Skat: Na řadu ses dostala až mezi posledními a velitelka si tě opět jako každého změřila přísným pohledem. (Trochu tě "dostává" fakt, že by mohla být tvou mladší sestrou a je sebejistá a rozhodná jak, kdyby šéfovala celé Univerzitě.) "Takže bioložka jo? No to tady teď potřebujeme ze všeho nejvíc. Chci abyste prolezla s našima lidma chrám a okolí, nachytala co nejvíc potvor a prohlédla co nejvíc stromů v oblasti. Celkem to spěchá, protože bych nerada začala kácet něco o čem nevím co to je. Za chvíli sem dorazí další týmy, které tu mají za úkol vybudovat základnu, takže budeme muset tuhle džungli trošku prosekat a to nemůže dřív, než provedeme sběr dat."

Skat - 30. ledna 2010 19:31

Přednáška a úkoly. První den utekl jako voda, trochu toho poflakování a pak spánek, kupodivu jsem se vyspala i pohodlně, ale nejspíš to bude tím, že nejsem žádná zhýčkaná slečinka a spala jsem na horších místech.Druhý den ráno se máme dostavit na přednášku, vede ji mladá pohledná žena, která by mohl být moji mladší sestrou,ale a arogance z ní čiší na sto honů. Nejspíš jsme pro ni všichni jen nováčci.Trochu se pro sebe ušklíbnu a doufám, že nebude chtít žádnou kravinu, jinak pozná velmi rychle, proč mám v papírech napsáno "nepřizpůsobivá a problém s uznáváním autorit." Sleduji pozorně její přednášku a snažím se vše podstatné zapamatovat, když se zmíní o masožravé kytce, jen protočím oči. To musel být vážně nějaký blb, když něco neznám, tak k tomu nestrkám palici, to je jasné. Pak už si volá jednotlivce a zadává jim úkoly, konečně je řada na mne a já si prostě neodpustím reakci na její zkoumavý pohled, založím ruce na prsou a mé obočí vylétne vzhůru, typicky vyzývavý postoj, no nikdy jsem netvrdila, že to se mnou bude jednoduché.Vyslechnu její slova a pak se na ni zadívám. "Fajn, krom toho že neznáme Vaše jméno, což asi není podstatné, mám několik otázek. Mám sbírat vzorky, je tady vybavená laboratoř? A dále, tvrdíte jak je nebezpečno? Budu sbírat vzorky sama nebo dostanu nějaký doprovod který mi bude hlídat zadek?" Odmlčím se, možná bych na ni vychrlila ještě něco,ale uznám že pro začátek to stačí.

Vypravěč - 30. ledna 2010 19:38

Mezireakce pro Skat Velitelka expedice, jenž asi žádnou odpověď nečekala se na okamžik zarazila, a pak řekla: "Fajn, jmenuju se Ashlyen (ejšlyn), ale to není podstatné. Doprovod přirozeně dostanete, začněte a co se týče vzorků tak začněte se stromy a hmyzem. Budeme to tady muset prokácet, a protože už jsem viděla i jiné ekosystémy, tak je mi jasné, že to bude mít nejspíš nějaký háček. Asi má na mysli pralesy na Oltharru, které se dají "vykácet" pouze napalmem a obrovskými dávkami jedů, neboť ty stromy po běžném vykácení jsou schopné znovu výrůst i z minimálního zbytku kořene, během dvou dnů do původní velikosti.

Liu'Tey - 30. ledna 2010 20:01

Cesta --> Řeka Společně s dalšími se připravíme na výpravu k Velké řece. Jediné, co si sebou musím vzít je luk a menší váček s ovocem, abychom se nemuseli po cestě zdržovat hledáním jídla. Cesta utíká celkem rychle a bez problémů. Mnohokrát jsem už cestoval k řece, i když většinou to bylo ze hřbetu Necroye. Také je to mnohem pohodlnější a rychlejší. Nemluvě o tom, že si to můžu vychutnat. Kdo by si taky neoblíbil cestování vzdušnými proudy, když kolem vás vzduch fičí a ochlazuje vás. K řece jsme nakonec dorazili a ihned se dali do průzkumu. Nechal jsem většinu průzkumu na ostatních a sám jsem se postavil na jeden z padlých kmenů u řeky, ze kterého jsem měl přehled o dění v okolí. Za chvíli zavolala Ey'fae, že něco našla. Okamžitě jsem k ní přeběhl a sledoval dění. Černá hustá mazlavá kapalina, která navíc odporně smrdí. Vypadá to, že toho je plná řeka a navíc se to chytá i na zvířata, která se toho dotknou. Bohužel to následně nelze pořádně sundat. "To je zlé. Vůbec se mi to nelíbí. Vypadá to, že to teče odkudsi ze severu. Měl bychom to prozkoumat a zjistit, co se to tu děje. Dřív, než to bude ještě horší." Na Ey'fainu otázku odpovím zamítavě: "Ne, nikdy jsem nic takového neviděl. Není to zde přirozené. A to znamená jediné. Mají v tom prsty Nebešťané." Má nálada se razantně zhorší, jelikož problém, ve kterém jsou zainteresováni Cizinci, mě dokáže vždy rozzuřit. Hned na to Galo'er ochutnává ovoce a to je překvapivě v pořádku. Zatím. "Ať je v pořádku, nebo ne. Může se to zhoršit. Nemůžeme nechat Eywu takhle trpět." Na svá slova dám dostatečný důraz, aby bylo jasné, že tato situace je skutečně vážná.

Skat - 30. ledna 2010 20:05

Plnění úkolu. Když se mi dostane odpovědi, jen kývnu hlavou abych dala najevo, že jsem rozuměla a vydám se do svého stanu, je ráno, takže proč se nedat okamžitě do práce. Navléknu si pevné pohodlné boty, za opasek si dám nůž, bez něj nedám ani ránu, i když pochybuji že proti střelné zbrani by mi k něčemu byl, později se budu muset zeptat na možnost získat nějakou zbraň. Když jsem hotová, vylezu ze stanu, na zádech batoh se vším potřebným a v očích otázku kde sehnat požadovaný doprovod, pak ale objevím dva vojáky a je to vyřešené. Tváří se tedy značně znechuceně, ani se jim nedivím, ono hlídat nějakou vědkyni,pro ně není asi moc zajímavé,ale to je celkem jejich paštika. Otočím se na ně a změřím si je pohledem. "Tak pánové, jsem zvyklá pracovat rychle, soustředěně a nerušeně, to znamená, že se nebudu ohlížet jestli mne budete stačit a vy mne nebudete rušit ničím co nebude nezbytně nutné, doufám že si rozumíme." Ani nečekám na odpověď a vyrazím do terénu, práce mi už opravdu chyběla a zde je tolik věcí k prozkoumání, zaberu se do práce, sbírám vzorky rostlin, květů, mechu, zeminy...prostě všeho, z čeho bychom mohli zjistit něco potřebného a vůbec nevnímám čas ani směr kam jdu.

Or'onis - 30. ledna 2010 20:16

U řeky po příchodu k řece sem se velice zděsil, protože něco tak odporného jako je znečišťování naší rodné a velice překrasné planety, nějakým cěrním a smradlavým hnusem je zcela nepřipustné. Prohlasím:" Tohle nesmíme nechat bez odpovědi a proto navrhuji rodělit se na dvě skupiny:počká zde a bude pozorovat jak postupuje ta skvrna a jak pusobí na prostrědí. ta druhá skupina pujde proti proudu a zjisťime odkaď se to tu vzalo... ale to vše samořejmě až rano poté se ještě jednou podivam na tu skvrnu u ktere kleči galo´er a koštuje ji, když vidím jak je tahle voda odporná rači odklaním svuj pohled jinam. Najdu si nějake pěkne misečko na spaní a pak už jen čekam na reakce ostatních...

Brian Avery - 30. ledna 2010 20:42

V pekle No sláva Řeknu si v duchu když konečně přistane Valkýra na základně a můžu si trochu rozhýbat nohy. První věc na kterou mě upozorní je, že si nemám za žádné situace venku sundavat dýchací masku. Takže si ji nandám, vezmu si své věci a vyrazím s ostatními na ubikace. Jakmile jsem si na ubikaci nechal tašku, musel jsem vyrazit společně s ostatními nováčky tady na bezpečnostní přednášku, kde nám nějaký plk. Quaritch dal jasně najevo, že cokoliv venku uvidíme máme zneškodnit. To by neměl bejt zase takovej problém. Při této myšlence se malinko pousměji, ale stále dál vnímám to, co nám říká. Když ta smrtelně dlouhá přednáška skončila, šel jsem ihned na ubikaci lehl si do postele a usnul. Naneštěstí pro mě noc nebyla věčná a někdy kolem půl páté mě vzbudil nelidský řev a pískot. Nezbylo mi nic jiného než se přemoci vstát a obléct se. Poté přišel už známí plk. Quaritch a s ním ještě pár vojáků, podle jejich hodností jsem odtušil, že to budou velitelé oddílů. Byl jsem přiřazen k II. oddílu, prý hlídat doly a konvoje. Mým velitelem se stal poručík Jack Volkins. Celkem dobrý poručíkovi dělá velitele poručík. Ale vypadal, že je zkušenější a má to více v ruce takže mi to bylo celkem jedno. Když už tam zůstal pouze Volkins přišel jsem k němu postavil se do pozoru a řekl: Poručíku Volkinsi, poručík O´Conor se hlásí do služby. Jaké jsou rozkazy? Zeptám se a v pozoru čekám.

Natherea - 30. ledna 2010 20:53

U řeky Kdy Galo'er vodu ochutná, zatrne ve mně. Tohle by nikdo příčetný nikdy neudělal. Ráda bych mu řekla, že by to rozhodně dělat neměl a že podezřívám kapalinu z jedovatosti, ale nejsem schopna slova. Místo toho jenom zamrkám a přerývaně se nadechnu, jako bych jeho počínání nechtěla plně věřit. Ti palulukani, kteří ze sebe tu hmotu olizují, nevypadají zrovna zdravě. Pořád se to snažím otřít z prstů pryč. Liu'Teyovu odpověď jsem tak trochu čekala. Pochybuji s tím, že se kdokoli z nás s touto neznámou věcí setkal - jednalo se spíše o takový ten moment, kdy prostě potřebujete něco říct a ujistit se, že se vám jen nezdá nějaký hodně zlý sen. Smutně naklopím uši a podívám se na něj. Proč tohle dělají? Další hloupá otázka - kdo na něco takového dokáže odpovědět? Můj pohled občas sjede k palulukaní rodince. Je mi jich líto a uvažuji, zdali bych jim dokázala nějak pomoci. Spíše ne. I jeden samotný může být nebezpečný a ne vždy je ochoten se mnou rozmlouvat. Ne tak ještě, když mají mladé a cítí se ohroženi. Povzdechnu si a sklopím pohled k zemi. Nechápu a nenávidím celou tuhle válku. "Může se to zhoršit" ... jako by celá tahle záležitost nebyla už dost hrozná. Or'onis navrhuje rozdělit se na dvě skupiny. Myslím, že bych tady měla zůstat a pozorovat, co přesně tahle odpornost dělá. Připozdívá se. Potvrdím to Or'onisovi. Měli bychom dočkat rána a potom pouvažovat, co dál. nechce se mi příliš čekat až do rána - pořád mě straší Liu'Teyova věta o tom, že se vše může zhoršit. Ale pouštět se v noci po stopě svinstva, o kterém ani netušíme, co je zač je nebezpečné.

Vypravěč - 30. ledna 2010 21:04

Mezireakce - U ŘEKY: Tsutey jakmile spatřil jak Galo´er "ochutnává" tu špinavou vodu tak k němu dokráčel a celkem tvrdě mu vynadal a řekl, že se chová jako Nebešťan, když musí strkat rypák do všeho co vidí. S návrhem na rozdělení skupiny souhlasí, ale s jednou obměnou. Vezme s sebou 8 z Vás, se kterýma přeplave řeku "Omaticaya" a půjdete na výzvědy už v noci, do oblasti RDA vystopovat zdroj této kapaliny. Zbytek se pak zůstane na místě a najde vhodné místo na přenocování - dál od rodinky těch palulukanů - nejlépe na stromě. Co děláte?

Vypravěč - 30. ledna 2010 21:17
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Jak jsi tak přemýšlela o možnosti pomoci těm palulukanům, tak sis uvědomila, že stačí, když přesvědčíš samici, že jí od tebe nehrozí žádné nebezpečí a můžeš se k nim bez obav ze strany samce přiblížit. Pouze se nesmíš holou rukou (listem třeba ano) dotknout jejich mláďat, to by mělo za následek, prakticky okamžitý útok.

Natherea - 30. ledna 2010 21:27

U řeky Já zůstanu. Oznámím Tsuteyovi. Nedokážu jít pryč aniž bych se těm palulukanům alespoň pokusila pomoci. Ač s jejich nočním přesunem nesouhlasím - nejvíce s tou částí plavání přes zasviněnou řeku - zatnu zuby a vůdci neodporuji. Nedělá to dobrotu. A navíc, pokud se on rozhodne, tak ho nepřesvědčí o opaku nic. Možná mě Eywa vyslechne a já se o... tom v řece... dozvím víc. Hledám pro novou látku jakékoli vhodné pojmenování, ale nic mě nenapadá. Navíc mě zajímá, jestli Galo'erovi bude z té vody, kterou vypil, zle - což asi zjistím časem.

Liu'Tey - 30. ledna 2010 21:47

U řeky Dále poslouchám rozhovory s ostatními a sledují jejich počínání. Tsutey seřval Galo'era, nad čímž se musím jen pousmát. Jak někdo může být takový hlupák. Pokud ho Nebešťani zabijí, vůbec se tomu nebudu divit. Pít vodu, která obsahuje neznámou tekutinu o jejíchž nebezpečných vlastnostech není pochyb. Když Tsutey oznámí, že zde má někdo zůstat a Ey'fae se hned přihlásí, nezůstanu pozadu a též sdělím své rozhodnutí. "Tsutey, zůstane zde s Ey'fae jako stráž, aby se jí nic nestalo, zatímco bude provádět svůj průzkum. Vyčkáme na váš návrat a přejeme vám štěstí." S těmito slovy se přesunu blíž k Ey'fae a sleduji jak její počínání, tak okolí, abych včas mohl zareagovat na nebezpečí. Když nás zbytek opustí, promluvím k ní: "Opravdu si myslíš, že nám Eywa pomůže? Nikdy nezasahuje do našeho světa."

Vypravěč - 30. ledna 2010 21:52

RDA - "PEKELNÁ BRÁNA" - DRUHÝ DEN - ROZKAZY PRO VOJÁKY: Poručík Jack Volkins a jeho 25 AMP mají dohlížet přes den těžbu v dole 12 na sever od "Brány". A doprovodit těžaře jak ráno na místo tak večer zpátky na základnu. Je to 14 hodinová směna. Poručík Brian O Coner s 50 muži mu bude asistovat. Ze vzduchu si můžete vyžádat leteckou podporu (kdyby bylo něco). Všechny "modré dvounohé opice" máte v případě střetu postřílet. Pokud se nic vážného nestane, tak si večer dáte si Quaritchem trochu pokeru u piva. (Ukoly pro hráče - dohodněte se - přes jeskynní poštu - a dejte mi vědět jakým způsobem zajišťujete bezpečnost dolu a transportních kolon - co děláte v případě napadení, jedna transportní kolona - ráno ji doprovodíte na místo těžby, večer pak zpátky na základnu - má 10 velkých náklaďáků.)

Or'onis - 30. ledna 2010 22:01
	když tsutey řekne že se pujde k RDA ani chvíli neváham a ihned se hlásím že sním pujdu...

Al'tos - 30. ledna 2010 22:07

Cesta ke kmeni Pixioteya Po cestě mlčky následuji ostatní, při odpočincích po cestě si čtu knihu kterou jsem dostal.. Jelikož jsem jeden z prvních Na'vi kteří se učili anglicky, ovládám ji celkem dobře. Pokud jde okolo někdo okamžitě knihu schovám, nechci aby si o mě ostatní mysleli že jsem přívrženec nebešťanů. Proč jen všichni moudří nebešťané museli zůstat na Zemi? ptám se sám sebe. Když konečně dojdeme na naše místo úrčení, schovám si věci na bezpečné místo a vezmu si rituální pomůcky. Oleje, barvivo atp. Postupně se namaskuji a připravím se k obřadu. Jakmile jsem připraven zbývá mi ještě čas, proto si sednu ke svým věcem a dále studuji onu knihu.

Natherea - 30. ledna 2010 22:08

U řeky Liu'tey se nabídne, že se mnou zůstane. I přes zoufalství, které v tuto chvíli cítím, si musím připustit, že je od něj hezké, že se nabídl, coby má noční stráž. Nikdy nevím, kdy budu potřebovat vstoupit do mysli nějakého zvířete v takových chvílích není dobré, být sama. Také popřeji ostatním mnoho štěstí - v mém hlase jsou patrné obavy o jejich bezpečí. Jak už jsem se zmínila, naprosto nesouhlasím s plaváním v řece. Jeho otázka mě překvapí. Její pomoc není to, co žádám. Ač ji v poslední době zoufale potřebujeme. Pomyslím si hořce. Potřebuji jen vědomosti - vědět, jak ta věc působí na zvířata, která s ní přišla do styku a dosud nezemřela. Ať už je Galo'er jakkoli pošetilý, dal nám příležitost zjistit, jak působí na nás. Tuto hyenistickou myšlenku rychle zaplaším. Chci vědět, co to je...a jak se proti tomu bránit. S povzdechem svěsím ramena. Já.... Zjevně hledám ta právná slova ... vím jistě, že nám nepomůže... a nemohu si být ani jistá tím, že mi dá odpovědi na mé otázky. Podívám se mu do očí. Copak ty bys dokázal jen tak nečinně přihlížet, když je zde možnost se ptát?

Gabarial - 30. ledna 2010 22:18

Pandora-druhý den První den jsem se toho o téhle nové planetě moc nedozvěděl a tak jsem šel brzo spát. Nachystal jsem si nad spacák síť proti hmyzu, vlezl jsem si do něj a šel v poklidu spát. Druhý den jsem se brzo probudil, a proto jsem vyšel před stan a dal jsem si malou ranní rozcvičku. Poté, co se už probudilo víc lidí a ne jenom já, tak nás zavolaly na informační přednášku od velitelky expedice. Jakmile dojdeme všichni, tak spustí a já ji napjatě poslouchám. Snad se už dovím něco užitečného. Zmíní se, že tenhle ekosystém je vcelku agresivní a ať si dáváme pozor. Pak už se jen zmíní o chrámu a přednáška zkončí. Velitelka si nás začne postupně volat a dává nám každému úkoly. Když přijde řada na mě, tak k ní dojdu, postavím do rovně a tvářím se, že ji poslouchám. Nchám ji domluvit a až potom promluvím. “Jistě slečno, budu se chovat opatrně a s rozvahou.“ Už jsem se málem otočil, když si vzpomenu ještě na něco. Omlouvám se, že vás ještě otravuji, ale potřeboval bych nějáké bližší informace o zdejším ekosystému. Ocenil bych kdyby jste mi mohla říct, kde tyto informace dostanu.“ Počkám si na jeji odpověď a poté už v klidu odejdu. Aspoň něco, nebudu se muset tady válet a nudit se. Vyjdu ze stanu a rozhlédnu se po okolní džungli.

Vypravěč - 30. ledna 2010 22:32
	Mezireakce - Gabariel: Velitelka Ashleyn (čti ejšlin) se na tebe trochu pobaveně usmála a řekla: "Jsme tu jen pár dní, takže všechny potřebné informace zajisté rychle objevíte tam venku." Pak již vážnějším hlasem tě upozornila na masožravé kytky, černé nebezpečné psy a velké potvory s hlavou ve tvaru kladiva co mají délku 11 metrů. Přiložila ti na data-kartě k nim i dokumentaci.

Vypravěč - 30. ledna 2010 22:37

NAVI - U ŘEKY: Tsutey, Or´onis Galo´er a dalších 5 bojovníků před západem slunce přeplavali řeku "Omaticaya" a vyrazili na jih proti proudu Velké Řeky nalézt zdroj té černé tekutiny. U řeky zůstala Ey´fae, která je nyní u rodinky palulukanů, dále Liu´Tey, který jí "jistí" z povzdálí a další dva bojovníci, kteří vyrazili najít nějaké jidlo a místo na přespání. Dohodli jste se tak, že Liu´Tey a Ey´fae zůstanou zde u palulukanů a přespí na stromě nedaleko jejich hnízda, zatímco oni dva přespí na stromě blíž Velké Řece (asi 500 m od vás) odkud budou mít dobrý výhled na okolí, neboť budou držet hlídku.

Vypravěč - 30. ledna 2010 22:40

NAVI U PIXIOTEYŮ: Večer započal rituál u Stromu Duší, kterého se zúčastnily tři stovky bojovníků (a bojovnic) a přes 20 šamanek. Byl to nezapomenutelný zážitek, neboť síla rituálu byla mnohem větší než běžný "domácí" rituál řízený jednou šamankou. Po rituálu ještě probíhal "doprovodný program" - zpěvy atp a poté se šlo spát. Altos a Maytee coby hosté byli poctěni tím, že mohou zůstat přes noc na první hlídce (asi tak do 2 do rána).

Al'tos - 30. ledna 2010 23:00

U Pixioteyů Naplno si užívám obřad a jsem velice uchvácen sílou všech šamanek v jednom rituálu. Cítím se šťastný a plný energie. Když jsem se dozvěděl že budu dnes střážit, opustil mě optimismus. Byl jsem přiřazen k nějakýmu May'Teemu..kdo to proboha je? Že by jeden z těch lovců co šel s náma? I přesto že se mi toto rozhodnutí moc nelíbí, nebudu se chovat nepřátelsky, konec konců svoje zbraně i knihu mám, alespoň si mohu číst. Proto si zajdu pro svoje věci a pak příjdu na místo kam mě určili. Vyskočím si proto na strom, otevřu si knihu a rozhlédnu se jestli po okolí nejsou nepřátelé. Poté se podívam na May'teeho. Nazdar, ty jsi May'tee že?

May'tee - 30. ledna 2010 23:10

Rituál Života ve velkém stylu Již nastal čas a my jsme se vydali spolu s Moat ke stromu. Po cestě jsme potkali další zástupy z ostatních kmenů, kteří šli také na rituál. Moat pokračovala ke stromu a my jsme si sedli a připravilise na rituál. Když byli shromážděni všichni a všechyn šamanky se shromáždili u stromu rituál začal. Pomocí copů jsme se spojili s Eywou. Všichni jsme vzívali Eywu a poslouchali naše šamanky. Byl to neopakovatelný zážitek a já byl rád, že jsem se sem přihlásil. Byl to úchvatný pohled a to spojení s Eywou byla to nádhera. Když vše skončilo, zasedli jsme ke společné večeři a sledovali tanec a písně, které jsme všichni zpívali. Tyhle večery jsme měl rád, po náročném dni to bylo skvělé odreagování. Povečeřeli jsme a byla nám sdělena ,,milá" zpráva, že musíme vypomoci s hlídkami. No co s tím nedělám. Byl jsme přidělen k Al´tosovi. Očekával jsem, že je to někdo z Omatycaya, protože bylo logické aby jsme na hlídkách byli s lidma ze svého kmene. Došel jsem zpět do jeskyně a smazal ze sebe barvy a vzal si luk a nůž. Doufal jsem, že noc zůstane klidná. Došel jsem na stanoviště, které mi bylo určeno. Al´tos už tam byl a měl něco v ruce na co jsem moc dobře neviděl. Vyhoupl jsme sedo koruny stromu zaním. Eywa s tebou. Ano a ty jistě Al´tos. Jak se ti líbil rituál? Zeptám se ho a zároven se podívám co to má. Když mi došlo, že je tokniha nebežštanů jen se mi na tváři usadil výraz překvapení. Také jsme se zkoušel naučit jejich ,,angličtinu" a trochu jsme jí ovládal ale čtení to se mi ovládnout nepovedlo. Usadil jsem se a zahleděl se do ,,tmy" abych spatřil případné nebezpečí.

Al'tos - 30. ledna 2010 23:15
	U Pixioteyů na hlídce Byl skvělý, opravdu se mi to líbilo.. Překvapilo mě že jsi jako jediný z našeho klanu udělal chytrou volbu a rozhodl se dát přednost zábavě před bojem. odpovím Mayteemu. Poté se rozhlédnu po okolí a podívám se zpět na Mayteeho. Vidím že tobě se taky rituál líbil. pousměju se.

May'tee - 30. ledna 2010 23:37

U Pixioteyů na hlídce Jo rituál se mi líbil velice. Je ot něco jiného než doma když ho vede samotná Moat. Tohle bylo něco co bych si rád zopakoval. Proč jsem dal přednost zábavě před bojem? Neberu tohle jako zábavu, když jsme zvažoval jestli jít s Tsuteyem nebo s Moat bylo mi jasné, že Moat je důležitější. Tsutey to zvládne sám ví jak se o sebe postarat. To je jediný důvod, že to bude až takovéhle to jsme nevěděl. Co to čteš? Smímli se zeptat? ODpovím mu a krátce na něj pohlédnu. Nehctěl jsme aby kvůli našemu rozhovoru my uniklo něco co by ohrozilo kmeny a šamanky. Sevřel jsme pevně luk a sledoval džungli.

Al'tos - 30. ledna 2010 23:45

U Pixioteyů na hlídce Tak v tom co jsi řekl o Moat a Tsuteyovi s tebou souhlasím. opět se porozhlídnu po okolí. Jmenuje se to Sun Tzu - Umění války. Dostal jsem to od jednoho z Uniltiranyu. Měl jsem k tomu ještě pár dalších knih, ale tu mám jen tu jednu. Je dost zajímavá. Ukazuje totiž že né všichni nebeštaně jsou takoví jako je známe tu. Někteří mají rádi okolí. Někteří žijí jako my.. někteří jsou úplně rozdílní. Fascinuje mě to.

Cpt. Jack Volkins - 31. ledna 2010 00:47

Druhý den Vojáci zítra ráno vyrazíme na naší první akci jedná se o dovezení konvoje 10 velkých náklaďáků dopravit k dolům tam je hlídat a zpátky proto vám zadám rozkazy jaks e chovat v jaké situaci abych nemusel vše zařizovat na místě. Konvoj: Ještě před akcí si vyzvedněte ve skladu 25 termokamer pro mechy a pár snímačů pohybu. Takže konvoj bude ve formaci znázorněno zde http://www.jpeg.cz/images/286_dharacapital.png Na střeše každého auta bude 1 kulomet a dva vojáci se samopaly. 2 mechy ve předu budou likvidovat případný překážky, dva vojáci ve předu mají plamenomet kdyby bylo třeba něco spálit, nebo mechy nevěděli co s tím. Na každý straně je 1 voják s plamenometem a jeden s uspávací puškou ostatní mají samopaly. Útok na konvoj- pokud zaútočí jakýkoli zvíře =zastřelit, kytka=spálit plamenometem, navi=pokud možno zajmout(uspat) aspoň pár pokud je jich hodně střílet. Důl 12 skupin po 2 vojácích +1 mech rozmístěných takto http://www.jpeg.cz/images/127_d_l.jpg Při útoku: okamžitě mobilizovat zbytek oddílu a držet nepřítele za ochranou zdí. Nikdy se nerozdělovat jen pokud se útočí z více stran . Pokud pude v jakýkoli fázi akce do tuhého a nepřátel bude moc okamžitě volat leteckou podporu.

May'tee - 31. ledna 2010 10:47

U Pixioteyů na hlídce Zajímavé to co říkáš, protože zatím většina nebežštanů snad mimo těch lidí od doktorky, ted už nevím její jméno tak na mě působí tak, že mám chut je zabít na potkání. To co dělají s přírodou a jak ubližují Eywě to je nepochopitelné. Ale když se podíváš na náš kmen je to vlastně podobné, jedni by jsme nejradši vletěli na nebežštany a rozsekali je na kousíčky, ale zase další část kmen varuje k opatrnosti. Na tohle myšlení já jsem nikdy nebyl. Říkám aniž odvrátím zrak od džungle. Z džungle byli slyšet hlasy smečky Nantangů.

Vypravěč - 31. ledna 2010 11:07

Skat: Chrám a okolí - sběr vzorků: Prakticky celý den jsi rychlým krokem prozkoumávala celý vnitřek Chrámu a jeho blízké okolí. Trochu tě "naštvalo", že uvnitř Chrámu je již nemalá část vzorků kontaminována v důsledku činnosti archeologů a historiků, kteří mají stále nejvyšší prioritu od velení expedice. Venku byla situace o něco lepší, pouze když jsi chtěl zamířit na jednu "vyvíšeninu" vzdálenou 2km od Chrámu, tak se zdržela, neboť tví dva vojáci, si odskočili pro těžší výzbroj a vzali taky nějaký proviant - ono 2km v džungli do kopce nepatří k těm nejrychlejším. V samotné džungli tě párkrát vojáci upozornili na masožravou kytku, ze které jsi odebírala vzorky z "trochu" bezpečnější vzdálenost. Za celý den jsi nabral 50 rostlin a stromů a 25 vzorků hmyzu a celkem 150 vzorků půdy (kvůli bakteriím). Následně jsi zašla do laboratoře, kde jsi započla s analýzou, asistujou ti 2 "doktorandi", 1 profesionální mikrobiolog a 145letý profesor (jedna z největších kapacit v oblasti "hmyzu"), který má očividně "značné" problémy s aklimatizací na místní horký a vlhký vzduch. S tím profesorem (ačkoliv jinak je velkým přínosem) je občas celkem dost potíží, plynoucích z toho, že poslední století strávil v jednom kabinetu s teplou vodou a teplýma bačkorama.

Gabarial - 31. ledna 2010 11:14

Průzkum okolí Poté, co jsem dostal konečně nějáké určité informace o zdejší fauně, jsem odešel ze stanu, kde se konala přednáška a počkal jsem si před jeho vchodem na dva vojáky. Vybral jsem si ty, s kterými sdílím stan a zval jsem si je stranou. “Dostal jsem od velitelky za úkol, abych vzal pár chlapů a prozkoumal okolí, takže jsem si vybral vás dva. Vybral jsem si vás, protože vám věřím a vím, že mě nezklamete a nebudete v té džungli překvapení z každé blbosti.“ Prohlédnu si je znovu a souhlasím s tím, co jsem řekl. Opravdu se budou na tenhle úkol hodit Stejně jako já jsou zvyklí žít blízko pralesů a džunglí. “Takže, vezměte si s sebou jen to co považujete za nutné. Nebudeme se vzdalovat moc od základního tábora. Přece jen to má být jen průzkum blízkého okolí. Budu vás čekat za hodinu u východu z chrámu.“ S tímto je nechám odejít po svém a jdu se nasnídat a připravit. Potom už jen dojdu k východu z chrámu čekám na ty dva.

Vypravěč - 31. ledna 2010 11:18

Gabariel: U východu z Chrámu: Chvíli se čekal na ty dva vojáky, kteří patři k těm nemnoha co tu jsou už od samotného počátku expedice (o dva týdny déle jak ty). Pak jsi je uviděl přicházet oba mají přes rameno přehozené 50mm granátomety s HE (high-explosive) municí a za pasem laserové pistole a celkem solidní řádku granátů. Vedle nich máš pocit, že jdeš do džungle jaksi "nalehko". Došli k tobě vysekli ledabylý pozdrav a čekají na tvé rozkazy.

Vypravěč - 31. ledna 2010 11:48

Poručíci Volkins a O´Coner - ochrana konvojů a dolu č.12: Těžká 14 hodinová "šichta" ve vedru a prachu Vám dala celkem zabrat. Na domorodce jste naštěstí nenarazili, tak jediné výjímečné události byly toho rázu, že došlo k několika "pracovním úrazům" u dělníků v dole (což je ovšem běžné) a pak k útoku dvou Thanatorů, kterým vjel jeden buldozer do hnízda. Pomocí kanónů z AMP jste oba Thanatory zlikvidovali a jeden voják utrpěl lehčí zranění (škrábance + pár modřin). Krátce po setmění jste se vrátili unavení a zpocení do základny a Quaritch si Vás dva pozval (poté co si dáte sprchu a jídlo) na partičku pokeru s dalšími důstojníky.

Natherea - 31. ledna 2010 11:54

Palulukani Přikradu se k velkým predátorům co nejblíže si bez předchozí "domluvy" s nimi dovolím a posadím se na paty. Měla bych samici varovat, že se k ní blížím, než se jí vynořím před čumákem. Nehledě na to, že její druh nevypadá, že by měl zrovna náladu na jakékoli náhodné setkání. Zhluboka se nadechnu a položím ruce dlaněmi dolů na propletené kořeny stromů, které v této části lesa pokrývají zemi. V duchu formuluji co nejjasnější sdělení - něco ve smyslu, že nejsem nepřítel a přišla jsem pomoci. Toto "poselství" pošlu skrze ruce do rostlin okolo a s jejich pomocí až k samici. Modlím se, aby to vyšlo. Tak nějak vím, že můj psychický stav, který se pomalu blíží nervovému zhroucení z toho, co jsem viděla okolo, tomu moc nepřidá. Pořád klečím s rukama na zemi a čekám, jak se zachovají. Uvědomím si, že než jsem se o něco takového pokusila, měla jsem se rozhlídnout, kam by se v případě neúspěchu dalo rychle utéct.

Vypravěč - 31. ledna 2010 11:58
	Ey´fae a Palulukani: Zdá se, že poselství dorazilo jak k samici tak opodál nervózně vyhlížejícímu samci. Samec se zdál nejprve připraven k útoku proti tobě, ale pak si ho samička "verbálně" (vrčením apod.) zpacifikovala sama, takže zdá se, že můžeš pokračovat. (Hlavně se nesmíš dotknout svou holou rukou či jinou částí těla mláďat.)

Natherea - 31. ledna 2010 12:12

u palulukanů Tiše si oddechnu, když vše dobře dopadne a opatrně se přiblížím k samici. Chci si co nejblíže prohlédnout mládě - samozřejmě aniž bych se ho dotkla. Zajímá mne, nakolik je od té věci v řece špinavé a pokud má na těle nějaká čistá místa, zdali jsou pouze nenamočená, nebo jestli se samici opravdu daří ho čistit. Pomyslím si, že kdyby mládě zemřelo, je to asi nejmenší zlo, jelikož se jedná o silný pár a budou moci mít další potomky. Horší by rozhodně bylo, kdyby mládě zemřelo a samice s ním, na následky otravy. Váhavě k samici natáhnu ruku a položím ji tam, kde má zhruba "čelo" zavřu oči a snažím se navázat mentální kontakt. Okamžitě nato cítím, jako by mi někdo dal pořádnou ránu do obou spánků. Cítím její zoufalství, bolest matky, která přichází o to nejcennější, co na světe v této chvíli má. Její odhodlání, zachránit své mládě za každou cenu a strach. Což o to, ten jsem cítila i před tím, s tím rozdílem, že tento nepatří do mé hlavy. Je její. Její bolest mě ubíjí - ale já hledám něco jiného - její fyzický stav - chci vědět, jak na její tělo působí ta látka... a snad se skrze ni dozvím i něco bližšího o stavu mláděte.

Brian Avery - 31. ledna 2010 12:13

Úkol Druhý den ráno hned po snídani jsem si vzal výzbroj a samopal, nasadil si masku a společně s ostatními vojáky vyrazil na náš úkol. Zařadil jsem se v konvoji mezi ty vojáky, kteří šli vepředu a šli jsme směrem k dolu. Bez problémů jsme došli až k dolu. Zatím to vypadá lehce. Všude je klid. Řeknu Jackovi, který teď jde vedle mě. Až na malou příhodu s dvěma Thanatory, které jsme bez větších problémů zlikvidovali, se nic závažného nestalo. Jenom pár lehkých zranění, která ale všichni přežijí. Myslím, že už nám šichta skončila Jacku. Už bychom mohli jít zpět. Řeknu asi po 14 hodinách. Během chvíle už jsme byli na cestě zase zpět na základnu s pocitem, že když se nic nepřihodí tak jsme úkol splnili na 100 procent. Hned po příchodu na základnu jsem se od ostatních oddělil a šel si dát sprchu a potom něco k jídlu. Počkal jsem ještě na Jacka a společně jsme vyrazili na poker k plukovníkovi. Něco málo jsem tam vyhrál, ale nevydržel jsem dlouho, protože jsem byl k smrti unavený a mezi prvními jsem odešel na ubikaci a okamžitě po dopadnutí na postel usnul.

Vypravěč - 31. ledna 2010 12:25

Ey´fae - Palulukani: Tak co se týče toho, jak ona látka působí na tělo, tak sis všimla hromádky "zvratků" opodál. Zdá se, že samice vždy poté, co očistí část mláděte (což jde velmi pomalu, ale zdá se, že se jí to daří) je nucena zvrátit obsah žaludku. Dobré na tom je, že látka je natolik "hnusná", že nutí toho, kdo jí požije, aby jí vyzvracel. Na druhou stranu i tak část té látky proniká do organismu a představuje velice nebezpečný jed. Jak jsi prožívala ta samá bolestivá muka co matka Palulukanů, tak ti sklouzl jeden prst a dotkla ses mláděte jež matka právě olizuje. Byl to jen okamžik, takže si toho snad nevšimla (a v tom smradu z té látky asi ani neucítila). Na okamžik jsi viděla to jak je na tom mládě fyzicky. Narozdíl od matky se mu ta látky asi v malém množství dostala do plic, kde už napáchala prakticky smrtelné škody. Tomu mláděti není pomoci. Trochu máš obavu, že až se půjde matka zase vyzvracet, že by i jí se mohla ta tekunina dostat do plic. Druhé a třetí mládě vypadají o poznání líp. Další věc co jsi "vyčetla je" to, že ta látka působí podobně jako některé tlumící masti či omamné rostliny na nervový systém. U matky je již nyní patrné, že je trochu "pod vlivem". Druhé a třetí mládě jsou "sjetá" úplně, ačkoliv to nevypadá, že by jim hrozila smrt. Samec při pohledu vypadá vpořádku, akorát sis všimla (když s k tobě otočil druhým bokem) strašlivě vypadajících zranění . Tohle jsi už viděla, vypadá to na následky toho Nebešťanského ohně. Resumé - jedno mládě umře určitě, další dvě jsou sice grogy, ale snad přežijí, samec je celkem v pořádku, ale utrpěl celkem velké popáleniny a matka je v důsledku toho, že furt olizuje to mládě taky trochu poškozená tou látkou, nebezpečí smrti hrozí patrně jen při vdechnutí, ale nejsi schopna vyloučit i kupu dalších škod, které tato látka může napáchat.

Cpt. Jack Volkins - 31. ledna 2010 12:41

Hlídání dolu a konvoje. Konvoj Ráno jsem vstal vstával jsem dřív než ostatní takže jsem měl čas na kafíčko a zatrénovat si "tady ta gravitace je hrůza"potom jsme vyrazili s konvojem já vepředu s Brianem vše bylo v klidu. Důl V dole to bylo bez problémů až na 2 Thanatory který jsme hned sejmuli"hajzlové",ještě pár menších zranění ale všichni žijí. Asi po 14 hodinách se na mě Brian obrátil že už by jsme měli jít. Nechtělo se mi tam čekat až se něco zesere takže jsme vyrazili skoro hned . Nic se nestalo a došli jsme do tábora takže naše první akce na sto procent splněna . Podal jsem ještě krátký hlášení Quaritchovi který nás z Brianem pozval na poker . Ještě jsem se opláchl a šel. Brien na mě počkal a šli jsme hrát poker 14 hodin bylo dost takže jsem dal 6 piv snědl večeři a odbelhal jsem do svého stanu .

Natherea - 31. ledna 2010 12:43

Palulukani Nakonec to je o něco lepší, než jsem čekala. Mládě sice zemře, ale je to vzhledem ke zbytku rodiny asi ta nejmenší škoda, jakou to svinstvo mohlo napáchat. Když si všimnu, že samice zvrací, vzpomenu si na Galo'era a jeho "napiju se toho" akci. Nejspíše s ním teď mají docela veselo... vzhledem k tomu, jak se Tsutey tvářil, tak ho nyní asi přiškrtí - ale to už tak nějak zatím není můj problém. Dám ze samice ruku dolů a chvíli si pohrávám s myšlenkou, že bych se jí pokusila přesvědčit o tom, že snažit se mládě zachránit je marné. Nakonec se té myšlenky vzdám - nejen, že by to asi nevyšlo, ale navíc mě za tento nápad nejspíše zabila. Sestřelit mládě zdálky mi také přijde tak trochu jako nefér věc, když jsem je všechny ujistila o tom, že jim nehodlám ublížit - asi těžko by pochopili, že jim sestřelením mláděte vlastně pomáhám - osobně, kdybych měla vlastní děti, tak bych to asi taky chápala jen velmi težko. Rozhodnu se tedy vrátit zpátky na strom. Pro palulukany už toho mnoho nedělám, mohu je jen pozorovat a čekat, až se ostatní vrátí ze svého průzkumu. Vyšplhám se zpátky na strom, kde nejspíše budu i spát, sednu si na větev, zády se opřu o kmen, přitáhnu si kolena k hrudníku, tupě civím před sebe a snažím si urovnat myšlenky.

Vypravěč - 31. ledna 2010 13:17

Tsuteyova výprava: Jakmile jste "ustájili" své Pa´li a připravili se na odchod, tak jste přeplavali řeku "Omaticaya" a poměrně rychle jste dosáhli druhého břehu. Galo´erovi se na druhém břehu trochu zamotala hlava a udělalo se mu špatně a to tak, že za chvíli si mohli ostatní členové prohlédnout jeho dnešní stravu. Chvíli se ještě Galo´er cítil trochu omámený a v ústech měl hroznou pachuť, ale jinak se zdá být v pořádku. Pokračovali jste dál na jih podél Velké řeky - jdete po jejím břehu, je zde plno zátočin, kterými se brodíte (abyste se vyhli všudypřítomným hlídkám Nebešťanú) a asi po 10 kilometrech jste skončili v zálivu, kde se po pás brodíte v té špinavé kapalině co zůstává na hladině vody. Tloušťka její vrstvy je přibližně 5 cm a jen díky hustému porostu (řasy atd.) se většina té "věci" drží v zálivu. Je už hluboká noc, když jste objevili zdroj. Několik zničených strojů Nebešťanů (některé z nich jeví poškození po vašich šípech) se zde válí na břehu Velké Řeky. Z jejich útrob na některých místech vytéká ta kapalina. Je tu pohozených také několik desítek barelů plných této látky. Nezdá se, že by to tady Nebešťané nějak hlídali, takže jste se rozhodli prohlédnout tu oblast více. Zdá se, že tu podél řeky zřídili Nebešťané jakési místo na které vyhazují vše co už nepotřebují. Objevili jste tady uhynulá zvířata a jámy do kterých je nebešťané naházeli, také hromadu zeminy vyvezené sem z míst těžby (pravděpodobně) a kvanta dalších "odpadků". Nedaleko odsud je nějaká menší základna Nebešťanů obehnaná na 10m vysokou "hradbou" do čtverce (100x100m)a v rozích této hradby jsou umístěny velké strážní věže. Všimli jste si i několika těch chodících i létajících strojů. Samotná základna je dobře střežena a okolí osvětlují reflektory. Tsutey vypadá na to, že by nejraději tu základnu vzal útokem, ale zatím si prohlíží "skládku" a jeho vztek roste s každým dalším krokem. Všichni nehorázně smrdíte od té látky a některým je už z toho zápachu trochu mdlo. Co děláte?

Galo'er - 31. ledna 2010 13:42

Výprava - skládka - základna Nebešťanů Jdeme přes řeku Omaticaya. Když jsme přešli řeku, tak se mi udělalo špatně. To bude asi z té vody. Z toho ovoce asi ne, protože to nebylo zase tak špatné jak ta voda. Pak jsme pokračovali dál podél Velké Řeky. Po deseti kilometrech jsme skončili v zálivu, kde jsme se prodily v té odporné kapalině. Pak jsme uviděli skládku, jámy s prtvými živočichy a vše zničené nebo mrtvé. První si všichni prohlídneme tu skládku. Já osobně bych s tou sklátkou začel něco dělat. Třeba ji zneškodnil. Odházel do nějakého příkopu nebo něco. To už je na Tsuteyovi. Nevím co má v plánu, ale vím, že bychom určitě neměli útočit na základnu Nebešťanů, protože jsme zatím slabí a není nás zase tolik. První bych tedy udělal něco s tou skládkou a pak vše oznámil ostatním a Eytucanovi. Jistě jak už jsem říkal, vše záleží na Tsuteyovi. Všichni máme žízeň i hlad po velé cestě. Ale není tady dobrá voda ani bych tady nejedl to ovoce, protože ty stromy si berou živiny s řeky a s zálivu ve kterém je ta kapalina a pak to vše jde do ovoce. Měli bychom se prospat, najíst a napít. Ale určitě dál od vody.

Liu'Tey - 31. ledna 2010 13:44

U řeky Konečně se začalo něco dít. Skupina průzkumníků vyrazila pryč přes řeku a dva další válečníci odešli o kus dál držet hlídku. Mohl jsem se tedy ze všech sil věnovat Na'vijské mágyni, která mi tu vysvětlovala své nápady a pokusy. "Rozumím ti. Udělej tedy vše, co bude ve tých silách. Dám na tebe pozor," řeknu s úsměvem na tváři a dál pozoruji palulukány. Matka nadále pokračuje v olizování mláďat a už od pohledu je jisté, že pro své potomky klidně zemře. Ey'fae se přesunula blíž k palulukánům a pomocí svých schopností se s nimi snažila dorozumět a vyzvědět další informace, které jsme nutně potřebovali, neboť o ně byla vážná nouze. Po chvíli, kterou jsem trpělivě přečkal pln očekávání, mágyně ukončila svůj průzkum a přesunula se na strom, kde se schoulila k jeho kmeni. Rozhodne nevypadala radostně, což mě znepokojilo. Rozhlédnu se kolem a po uvážení, že je všude klid a nic nehrozí, vyšplhám k ní. Sednu si na větev vedle ní a opatrně, abych ji nepolekal a nevyrušil z přemýšlení, se jí začnu vyptávat. "Byl tvůj pokus úspěšný?" Při bližším pohledu na její ustaranou tvář je mi jasné, že ne vše probíhalo nejlépe. "Nevypadáš zrovna dvakrát dobře. Není ti nic?"

Or'onis - 31. ledna 2010 14:19

Skládka Po přebrodění řeky jsme se vydaly na jih kde sme po pár kilometrech cesty uvyděli něco tak ohavného až sem tomu nemohl uvěřit. našli jsme zde obrovkou skládku na které bylo několik železných ptáku ze kterych ta černá tekutina, krom těch tam byli obrovské hromady odpadu nebešťanů..... O kousek dál jsme spatřily lidskou pevnost. Po krátké chvíly jsem se vzpamatoval z té skládky a přiblížim se k tsuteyovy a avrhnu mu"to hle nesmíne nechat bez odplaty, a proto je můj plán jasný ja bych se spojil a pár Angtsìky a zautočil bych na lidskou pevnost, a oplatily bysme jim ty jejich ohavné činy..." Poté jen vyčkám na tsuteyovu reakci...

Natherea - 31. ledna 2010 14:32

U řeky Chvíli jen tak tupě civím před sebe, načež zaregistruji, že nejsem sama. Nevím, jestli mám být ráda, že si o mně ten na'vi dělá starost, nebo se mám zlobit, že mě ruší, když je mi zle. Otázky... Můj pokus.... já nevím. Ano... asi ano. Sama nevím, co si o tom mám myslet. Vím, že bych měla být ráda, že zemře jen jedno mládě a všichni ostatní se z toho, snad i nakonec ve zdraví, dostanou. Na druhou stranu jsem byla chvíli v psychickém spojení se samicí a cítila její bolest. A to není věc, která by mi na dnešek zajistila dobré sny. Popravdě to s vámi vcelku zamává. Jedno mládě zemře. Nejspíše do rána. Samec je zraněný... od... snažím se vzpomenout si na to slovo... ...od ohně. Nadechnu se. Matka a ostatní dvě jsou téměř v pořádku. Jsou... v takovém zvláštním stavu... nevím, co si o tom myslet, ale přežijí to. Jestli jsem v pořádku já? Nejraději bych něco zlostně odsekla. Vypadám snad na to? Není mi příliš dobře. Nebyl to příjemný zážitek. Odpovím po chvíli opatrně.

Vypravěč - 31. ledna 2010 14:41

Tsuteyova výprava - SKLÁDKA: I přes to, že Tsutey velice rozzuřený tak návrhu Or´onise nevyhověl s tím, že na to je Vás příliš hodně a navíc záleží také na tom, co na tohle řekne Eytukan. Přikázal vám, abyste vzali sebou nějaké důkazy (mrtvé ryby obalené tou látkou atp.) a rozhodl, že se co nejrychleji vrátite zpátky k místu, kde na Vás čekají Liu´Tey a Ey´fae. Stejně tam nedorazíte dřív jak nad ránem, takže spánku dnes (pokud vůbec) moc nebude. Nějaké ovoce máte ještě sebou. Tsutey tedy zavelel, začali jste sbírat "důkazy" a brzy tuto skládku opustíte.

Gabarial - 31. ledna 2010 14:46

Průzkum okolí Po chvíli dorazili oba vojáci a nesou si s sebou arzenál, který by stačil na malou válku. ”To vážně tohle budete potřebovat? Má to být jen krátký půldenní průzkum.” Tázavě se na ně koukám, jestli je doopravdy potřeba tolik výbušnin. Sakra, to nemůžou mít s těch velkých potvor až takový strach. Ledabyle přehlédnu jejich lenivý pozdrav a promluvím k nim. ”Takže jak jsem říkal, jde o to aby jsme prohledali blízké okolí. Asi vám nemusím říkat aby jste byly opatrní, takže přejdu rovnou k věci. Dostal jsem od velitelky pár souřadnic, kde se máme podívat první a tam teď půjdeme.” Data, která jsem dostal jim dám na jejich data karty a jdu jako první, ještě si zapnu detektor pohybu a s připravenou zbraní vyrazím. První souřadnice je blízko jedné malé zátoky blízké řeky. (Sever)

Vypravěč - 31. ledna 2010 14:49

Gabariel - PRŮZKUM OKOLÍ: Vojáci nevypadají na žádné ustrašené zelenáče, takže máš spíš pocit, že když si oni berou takovéhle zbraně, tak jsi to ty, kdo jde na lehko. Průzkum okolí nebyl nijak náročný, je to sice džungle a terén je kopcovitý (Chrám je v údolí kousek nad řekou), ale pro tebe ani tvůj doprovod to není nic co by jste nezvládli. Průzkum vám zabral 8 hodin času a nachodili jste na 24km - měli jste hodně zastávek, protože na mnoho míst jste upevnili senzory a sondy (jsou to malá zařízení 2x2cm je senzor a sonda je tenká tyč o délce 50cm co se zapíchne do země a na její vrchol se připevní ten senzor s vysílačkou). Takto bude relativně snadné zmapovat jak geologické podloží tak okolí - současně to též funguje jako výstražný systém. Vojáci ti vyprávěli po cestě, že tu došlo k napadení nějakým 11metrů dlouhým zvířetem na nějž laser účinkoval jen velmi omezeně, neboť měl "setsakra" tlustou kůži. Granátomety mají hlavně od toho, že síla výbuchu to zvíře dokáže zastavit. Odpoledne jste objevili (už na cestě zpátky) asi 3 km jižně od chrámu (proti proudu řeky) zarostlé trosky. Vypadá to na zříceniny snad celého města zarostlého džunglí. Co děláš?

Liu'Tey - 31. ledna 2010 15:26

Strom Opatrně poslouchám Ey'fae a vyčkávám, kdy vybouchne a vmete mi mé otázky zpět do tváře tak, jak to mágové a mágyně dělají. Málokdy od nich lze dostat kloudnou odpověď. Avšak zdá se, že Ey je skutečně hodně zmožená a tak mi, světe div se, odpovídá. A též se není čemu divit, když ve mě její odpovědi začínají probouzet touhu po krvi, Nebešťanské krvi. Tohle je práce těch odporných stvůr, Nebešťanských stvůr. Kéž by se mi dostali do rukou. Nechť mi Eywa dopřeje jich pár zabít. Na venek však vypadám klidně a držím své emoce na uzdě. Nesmím projevot slabost, ne v této chvíli ,kdy už jeden z nás je citově oslaben a zmožen. A nejspíš ne jen citově. "Aha. Nebudu tě rušit. Měla by si se vyspat. Budu držet hlídku, " konstatuji suše, neboť mi je jasné, že s ní nebude žádná kloudná řeč. Mágové možná ovládají tajemná umění, ale s ovládáním pocitů na tom jsou hodně špatně. Štěstí, že jsem zde zůstal. Sama přes noc...to by nemuselo být dobré. Vyhoupnu se na nohy a přesunu se od ní kus dál, abych ji nepřekážel a neprovokoval ji svou přítomností. Všechny smysly mám nastražené a jsem neustále připraven reagovat na vše nezvyklé.

Natherea - 31. ledna 2010 15:39

Na stromě Jsem čím dál tím víc zmatená - vypadá to, že se Liu'tey z nějakého důvodu rozzlobil poté, c jsem mu odpověděla. Ani nevím, kterým směrem je jeho zlost namířená... upřímně doufám, že někam jinam. Te'd není zrovna čas, si dělat v klanu nepřátele... A přesto něco z toho chladného podtónu v jeho hlase mi je cizí a nedokážu to pochopit. Já jsem tady přece ta, které je zle! Proč je teda vzteklý? Vlastně teď nechci být sama a utápět se ve svých chmurných myšlenkách. Nadechnu se, ve snaze mu říct, aby nechodil pryč a zůstal se mnou - ale nakonec to zase vydechnu a sama pro sebe zavrtím hlavou. Hloupá... Svěsím uši a snažím se na nic nemyslet.

Liu'Tey - 31. ledna 2010 15:55

Na stromě Stojím na okraji větve, pár metrů od Ey'fae, a sleduji okolní les. Všude je klid a občas se jen ozve hlas nějakého zdejšího obyvatele. Vzhlédnu k obloze a chvíli jen tak sleduji hvězdy a planetu, kolem které Pandora obíhá. Není mi zrovna dvakrát nejlíp. Má zlost na Nebešťany je enormní a těžko se mi zadržují pocity. Párkrát se nadechnu a vydechnu. Musím se uklidnit. Poté se otočím na schoulenou mágyni a chvíli ji sleduji. Je to žena. Mágyně. Není zvyklá na tolik krutostí a bolesti. Nejspíš jsem k tomu aby jí bylo lépe moc nepřidal. Znovu zvednu hlavu k obloze. Pomož nám Eywo, pomoz nám. Modlení není záležitost, kterou bych dvakrát musel. Dávám přednost jasným činům pomocí zbraní, ale v době těžké nouze se má využít všech možných zdrojů pomoci. Následně se otočím a pomalu dojdu zpět k Ey. Posadím se vedle ní a rukou jí obejmu. "Odpusť. Byl jsem příliš hrubý." A nedokázal jsem udržet pocity na uzdě. Zásadní chyba válečníka, ba i lovce, dodám sám pro sebe. "Má zlost nepatřila tobě. Ale Nebešťanům. To oni za to mohou. A teď kvůli nim musíš trpět i ty", dodám a můj hlas je tichý, klidný a vyrovnaný. Musím jí pomoci, ačkoliv netuším jak.

Natherea - 31. ledna 2010 16:10

Na stromě Mám nějakou chvíli zavřené oči a přemítám o dnešním dni, když vtom kousek od sebe uslyším pohyb. Pokusím se mírně pousmát, ale asi to vypadá spíše, jako bolestný úšklebek, než úsměv. Jsem ráda, že se sem vrátil. Nechám se obejmout a unaveně opřu hlavu zhruba do míst, kde má můj nový společník klíční kost. Vyslechnu si jeho omluvu. Má pravdu, je to všechno chyba těch cizích tvorů, kteří přišli se svými kovovými stroji z oblohy....z... jak říkávala šamanka, která mne učila rozumět Eywě... z vesmíru. Co tady chtějí? Zeptám se žalostně. Kdysi jsem si myslela, že budu vést stejný život jako má matka, před ní její matka a všechny matky před nimi. Budu mít běžné starosti, žít běžný život a ani nepomyslím na to, že by něco mohlo být jinak. Kdo mohl tušit, že se stane něco tak strašného? A kdo mohl vědět, že nebešťané jsou... zlí? Zlí... Slovo, které ještě donedávna jako by neexistovalo. Nebyl důvod jej používat či vymýšlet...

Liu'Tey - 31. ledna 2010 17:11

Na stromě Blízkost ženského těla a dotyk její hladké a pružné pokožky na mém těle mě uklidní. Teplo jejího těla je skutečně uklidňující a možná i něco víc. Hladím ji něžně po zádech a mé prsty sjíždí po páteři kopírujíc její tvar. Můj hlas je při odpovědi tichý a klidný. Nechci narušit tento posvátný klid noci. "Nevím, Ey, nevím co zde chtějí. Proč jsem přišli? Proč ničí náš svět. Nevím. Příliš mnoho otázek a příliš málo odpovědí, " snažím se jí vysvětlit, že s informacemi o naše nepříteli jsem na tom stejně špatně, jako ostatní. Pohledem sleduji její tělo a křivky a i přesto, co jsme dnes viděli a zažili, si nemohu odpustit některé myšlenky. Je překrásná. Teď v noci vypadá skutečně překrásně. Ach. Zamžikáním zaženu myšlenky, které se rozhodně teď nehodí, avšak má ruka nadále hladí její pokožku. "Ať je jejich důvod pro toto počínání jakýkoliv, řešení je jednoduché. Vyhnat je pryč. Bohužel to nejspíš nebude tak lehké. A bojím se, aby už nebylo pozdě. Je jich tu už příliš. Příliš mnoho Nebešťanů," konstatuji posmutněle. Uvědomění možné porážky a totálního konce není dvakrát povzbudivé, což mě dojde a proto hned dodám. "Ale neboj, ještě není konec. Ještě máme spoustu času a spoustu příležitostí zabránit jim v tomhle ničení" , usměji se na ní a má slova jsou plná jistoty a odhodlání, přeci jenom jsem se snažil být, co nejvíce přesvědčivý. "Teď toho však moc nenaděláme. Pojďme spolu alespoň sledovat hvězdy. To tě snad přivede na jiné myšlenky a snad to ti umožní usnout. Budu tu s tebou, neboj. Neopustím tě. Ochráním tě před Nebešťany a před každým nebezpečím," zašeptám a na obličeji se mi vykouzlí úsměv odhodlání. Nikdy nedopustím, aby se ti něco stalo, pronesu sám pro sebe při pohledu na její sličnou tvář.

Gabarial - 31. ledna 2010 17:27

Průzkum okolí Procházení touhle džungle není naštěstí moc náročný a nebezpečný, tak jak jsem si myslel. Není to zas tak špatný. Trochu mi to tu připomíná moji planetu. Vojáci se mě drží a nevypadá, že by jim tahle cesta moc vadila. Chodili jsme docela dlouho a daleko, dlouho hlavně trvalo rozmišťování senzorů a sond, díky nim budou moct naši vědci zmapovat zdejší okolí snadněji. Cestou mi vojáci vyprávěli, že tu došlo k napadení nějakým 11metrů dlouhým zvířetem na nějž laser účinkoval jen velmi omezeně, neboť měl moc tlustou kůži. Granátomety mají hlavně od toho, že síla výbuchu to zvíře dokáže zastavit. Taky mi tohle mohli povědět dřív, mohl jsem se taky vybavit. Odpoledne jsme objevili na cestě zpátky asi 3 km jižně od chrámu zarostlé trosky. Vypadá to na zříceniny snad celého města zarostlého džunglí. No páni. Koukám na to chvíli vyjeveně a potom se vzpamatuji. “Podíváme se na to a před setměním se vrátíme do tábora.“ Vejdeme dovnitř a rozhlížíme kolem, rozmístíme sondy, čidla a vrátíme se zpátky.

Natherea - 31. ledna 2010 17:43

Na stromě Mnoho příležitostí zabránit jim v ničení. Celé to zní krásně, nakonec i odhodlaně... problém je v tom, že si nedokážu představit jak. Čím dál tím více mám pocit, že těmhle démonům nedokážeme vzdorovat. Jak jim chceš v čemkoli zabránit? Mírně zavrtím hlavou. Nedokážeme vzdorovat jejich prokletým zbraním, jejich kovoví ptáci plivou oheň na naše Ikrany a obrovské svtůry pálí a kácejí naše lesy. Měla bych okolo sbee šířit víru - ale jak to mám asi udělat, když sama cítím jenom hlubokou beznaděj? Eywa dopustila, aby nám začali ničit náš svět... Tohle se i bojím říci nahlas. Je to myšlenka, jaká by žádného na'vi neměla napadnout. Ovinu Li'teyovi ruku kolem pasu a přitisknu se blíže. Připadám si jako dítě, které hledá útěchu a opěrný bod, kterého by se v nepřátelském světě okolo mohlo držet. A nebo je v tom něco jiného... Potom mi nabídne, že spolu budeme sledovat hvězdy. Je to až sarkastické, že by mne mělo přivést na jiné myšlenky sledování místa, odkud přišla naše záhuba. A přeci je v těch slovech něco uklidňujícího. Uvědomím si, jak je nádherný pocit, nebýt na celém světě sama. Toho pocitu se nehodlám za žádnou cenu vzdát. Nechám se hladit a zvednu oči k obloze. Myslím, že tam někde jich je ještě mnoho... Neodpustím si další poraženeckou myšlenku. Vzpomenu si na ta slova, která jsem slyšela jako malá. Protože pokud jsme v celém vesmíru jen my, přišla by celá ta spousta místa nazmar...

Skat - 31. ledna 2010 18:06

Sběr vzorků-laboratoř. Sběr vzorků probíhá docela v poklidu, za zády dva vojáky a v brašně stále víc vzorků. Musím uznat, že jsem se bála, že s mým dozorem budou větší potíže,ale kupodivu se drží a ani moc nezaostávají. Několikrát jsem se setkala i s masožravou kytkou a i její vzorek mám, prostě pokud jde o vědu, dnešek byl naprosto úspěšný den. Pak se vrátíme do tábora , vojáci mají volno a já se konečně můžu pustit do práce. Jsem přidělena do laboratoře, kde jsou dědouškové co snad sto let nevytáhli nos z teplé místnosti a teď s nimi mám spolupracovat? Tak to bude ještě zajímavé. Zatím co se dám do analyzování vzorku.dědouškové si začnou stěžovat, skoro na všechno. Postele jsou moc tvrdé, ovzduší moc čisté, strava nedostatečná, málo volna, hodně práce. Když je tak poslouchám, musím se smát. Já sama si práci vychutnávám a doufám, že bud mít příležitost setkat se s Pandořany, ti a jejich kultura, to mne fascinuje momentálně nejvíc.Teď se však věnuji zkoumání vzorků a jejich analýze.

Liu'Tey - 31. ledna 2010 19:08

Na stromě Opřen o ženu mého srdce a sledujíc oblohu mě přepadají vskutku zajímavé myšlenky. Jsem jak ztracený. Nevím co si počít. Ona je....je tak krásná...tak nádherná....její dotyky, její slova, celé její tělo , ve mě vzbuzují zajímavý pocit. Snad...že by? Rukou ji těsněji přimknu k sobě a sjedu s ní až k jejímu pasu. Je to skutečně příjemné. "Všechno lze, jen když se chce. Jako voják vím, že je lze porazit. Ale nebude to snadné. Nikdy není nic lehkého. Jako kdyby nás Eywa zkoušela. Jako kdyby to všechno byl jen test," promluvím a poslední slova jsou určena spíš do větru, než přímo jí. Ona sama se ke mě přimkne blíž a to mě potěší. Je tu se mnou a možná...snad, se jí i líbím. Ano...miluji ji, určitě to musí být láska. Jinak bych pro ni přeci nechtěl udělat vše, co jí na očích uvidím. Zadívám se na obzor, nad řeku a nad její proud. Líně teče směrem na sever a černá skvrna je nyní v noci vidět jen slabě. Ey promluví a já vzhlédnu k obloze, do...vesmíru..hvězdy, planety a další. "Ano, to je nejspíš pravda. Nejspíš jich je skutečně hodně. Ale toto je náš domov. Oni jsou zde jen cizinci, vetřelci. Buď odejdou po dobrém, nebo po zlém," zareaguji a znovu se ve mě vzbudí odhodlanost a hrdost. Nikdy se nevzdáme. to radši umřeme. Nakonec dodám: " Nesmíš mít strach, krásná Ey, strach oslabuje. Musíš doufat. Víra je to, co nás posílí. Víra a jen víra." Má poslední věta je pronesena téměř neslyšně.

Vypravěč - 31. ledna 2010 19:11

Gabariel a Skat - PODVEČER: Gabariel: Vrátil ses z průzkumu,v době západu slunce, takže jsi informoval velitelku expedice Ashleyn o výsledku svého pátrání. Informace o "ztraceném městě" jí velmi zaujala a řekla, že tam zítra hned pošle "bandu archeologů" aby se na to podívali. Pak tě propustila s tím, že si zbytek dne můžeš dělat co chceš. Došel jsi do svého teepe, které sdílíš s jedním teoretickým fyzikem, dvěma archeology a jedním vojákem. Máš docela hlad takže přemýšlíš o tom co si dáš k jídlu. Můžeš si buď vzít energetickou tyčinku a nějaké proteiny v tabletce a nebo zajít do kuchyně, jestli tam není "něco od oběda." (Večeře bude až kolem 10hodiny, teď je tak 7hodin večer.) Co děláš? Skat Zcela ponořená do analýzy vzorků půdy s larvami nějakých "dřevokazných červů" sis ani nevšimla, že zapadá slunce. Teprve, zakručení v břiše tě vyrušilo z tvé činnosti. Dědoušek profesor sedíci v rohu místnosti, kde si nacpal zrovna fajfku a chystá se jít "na inspekci" - tedy na procházku po táboře k tobě tak řekl: Pokud se nemýlím, tak tu jste už skoro 8 hodin a to nepočítám ty hodiny co jste sbírala ty vaše brouky. Měla byste se jít najís a vyspat. Zítra si uděláme společný výlet. Potřebuju totiž pro svůj výzkum chytit něco většího, viděl jsem tu včera se potulovat celkem zajímavého černého pejska. Velitelka mi to už schválila Při slově "pejsek" sis vzpoměla na data kartu černé šelmy s velmi velkými zuby a drápy co podle odhadů dokáže vyvinout rychlost až 40-50km/h. Co děláš?

Natherea - 31. ledna 2010 19:48

Na stromě Není to test... Zavrtím odmítavě hlavou. Myslím si, že Ona s tím nemá nic společného... Další smutný povzdech přijde hned poté, co mi statečně tvrdí, že nemám mít strach. Nedokážu se svého strachu zbavit. Nejspíše to celé cítíš úplně jinak, protože jsi válečník. Ale tato země trpí... a nikdo z nás neví, jak dlouho to může ještě vydržet. Upřímně obdivuji jeho bojovnou povahu a odhodlání. Já sama mám pocit, že to nikdy nedokážu. Do dnešního dne byl ten pocit zakopán někde v temném koutku, největší hlubině mé mysli. Hodně věcí se změnilo. A když nad tím zauvažuji, od posledních pár měsíců a let se toho dnes změnilo k nepoznání opravdu víc, než dost. Ještě nedávno jsem byla sotva odrostlé děcko, které se cítilo hrdé, když bylo přijato mezi dospělce. Stala jsem se opravdovým mágem, ne jen bezvýznamnou učednicí. A nyní, nyní se mi dvoří muž. Je to prazvláštní pocit, jiný než cokoli jsem kdy zažila. Mé pozitivnější já si tak trošku uvědomuje, že dnešní den nebyl jen katastrofou. Ne, nebyl... nemohl být. Podívám se Liu'teyovi beze slova do očí a na tváři se mi poprvé od dnešního dopoledne objeví alespoň drobný úsměv. Jako by mi zničehonic připadaly dnešní hrůzy nějak vzdálené, jako by je prožil úplně někdo jiný, nějaká jiná Ey'fae, která je nyní neskutečně daleko. Volnou ruku mu položím na tvář a palcem přejedu po jeho čenichu. Už je mi mnohem líp. Půjdeme spát, ráno nás čeká dlouhá cesta zpátky. Je mi líto, že to musím říct, cítím se, jako bych nějakým způsobem zlomila kouzlo okamžiku. Na druhou stranu opravdu, ale opravdu netuším, jak bych se měla zachovat. Třeba takových okamžiků bude více.

Gabarial - 31. ledna 2010 19:50

Základní tábor Vrátil jsem se z průzkumu,v době západu slunce, takže jsem informoval velitelku expedice Ashleyn o výsledku svého pátrání. Informace o "ztraceném městě" jí velmi zaujala a řekla, že tam zítra hned pošle "partu archeologů", aby se na to podívali. Pak mě propustila s tím, že si zbytek dne můžu dělat co chci. Došel jsem do svého tepee, shodil jsem si batoh na zem ke spacáku a vyšel jsem ven. Mám docela hlad takže přemýšlím o tom, co si dám k jídlu. Rozhodl jsem se vzít si energetickou tyčinku a nějaké proteiny v tabletce. To mi musí stačit. Zbytek času před večeří strávím poflakováním po chrámu. Pokud se nic po večeři neděje, tak jdu spat do svého tepee.

Skat - 31. ledna 2010 20:20

Večer v táboře. Jako vždy jsem naprosto ponořená do své práce a nevnímám vůbec čas, vlastně nevnímám vůbec nic, ani brblání dědoušku,prostě nic. Takže když na mne jeden z profesorů promluví, lehce sebou trhnu a chvíli jen koukám do prázdna než si uvědomím, že na mne vlastně mluví, Povídá něco o spánku a jídle, pokusím se o úsměv a unaveně se protáhnu. "Máte pravdu docela mám hlad, ale nejvíc ze všeho bych si dala kávu, myslíte že tady něco takového seženu? " Na jejich odpověď moc nečekám, jako vždy jsou už pohrouženi do toho, co nás čeká zítra, když si vzpomenu na toho pejska, musím se ušklíbnout,ale je mi jasné, že nemá cenu je od něčeho odrazovat. Jen doufám, že si vážně nemyslí, že půjdu toho jejich ...pejsánka lovit s nimi, na to se mám moc ráda, i když, pokud by nám dali jako doprovod nějakého pěkného vojáka, tak by se to dalo i přežít. Otočím se na profesora a věnuji mu jeden ze svých úsměvů. " Dobrá tedy uvidíme se ráno, zatím vám přeji dobrou noc, a pokud jde o toho ...pejska, nechcete si to rozmyslet?" Má otázka byla asi zbytečná, profesor mne už nevnímá a tak se vydám z laboratoře sehnat něco k jídlu, doufám, že bud mít štěstí.

Vypravěč - 31. ledna 2010 20:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´fae - hluboká noc - STROM U ŘEKY OMATICAYA: Jakmile jsi zalehla tak jsi usnula a s ohledem na to co jsi dnes prožila spíš neklidným a mělkým spánkem. Před očima máš neustále ty Palulukany, tu mazlavou tekutinu a tu hrůzu, kterou jsi z toho cítila si v noční můře znova prožíváš. Máš pocit, že se topíš v té černé břečce, když tu náhle celá tvá noční můra zmizela a ty stojíš uprostřed nicoty. Prázdného černého vesmíru plného chladu a ticha. Chvíli jsi se tam jen tak vznášela a ledový mráz ti procházel celým tělem, když jsi spatřila Pandoru v celé její kráse....pak se obraz rozplynul a ty stojíš uprostřed džungle (nevíš jak, ale víš, že je to na Pandoře), ta džungle vypadá jinak, rostou tam jiné rostliny, vidíš tvory, kteří vypadají podobně jako ti, které znáš z běžného života, ale vypadají jaksi "pravěce", jako předchůdci. Celá ta džungle vypadá, jako něco, co předcházelo vašemu času. Chvíli ses po ní zvědavě procházela, když jsi spatřila kamenné město uprostřed džungle a v něm ... Nebešťany! ...nebo ne?...tihle vypadají jinak, nenosí dýchací masky a mají dlouhé bílé pláště. Všichni vypadají jako "hezčí a lepší" verze Nebešťanů. Jsou k sobě vlídní a v jejich městě kvetou stromy, pak se jeden z nich podíval na tebe....na okamžik jsi měla pocit, jako by tě viděl, jako by tohle nebyl sen, ale skutečnost. Pak stále se na tebe dívajíc se dotkl svou rukou uschlého stromu. V místě dotyku jsi spatřila bílé světlo a celý strom najednou rozketl a ty jsi spatřila, že to je Strom Duší. Ten stařec se na tebe usmál a pak vše zmizelo.

Vypravěč - 31. ledna 2010 20:57

21.3.2154 N.L. - dle pozemského kalendáře: NAVI - RÁNO U ŘEKY: Špinaví a unavení vrátili se bojovníci vedení Tsuteyem brzy ráno k řece Omaticaya. Nestihli se ani pořádně vyspat (sotva 3 hodiny), když je Tsutey, který se zdá být nevyčerpatelný všechny probudil. Shromáždil i ty co zde zůstali a nařídil okamžitý odjezd domů. Pryč z tohohle "prokletého místa". Co děláte? NAVI -RÁNO U PIXIOTEYŮ: Probudili jste se v jeskyni (kam jste se po hlídce vrátili) a šli jste se nasnídat. Moat se chce ještě chvíli zdržet a tak Vás poslala (asi abyste se nenudili) nasbírat nějaké ovoce a můžete i ulovit maso. Co děláte? NEBEŠŤANÉ - ZÁKLADNA RDA: Oba jste se po zaslouženém spánku probudili. Dnes máte volno. Quaritch s Váma oběma chce někdy přes den mluvit (máte k němu přijít oba najednou). Jinak máte volno, můžete trénovat v posilovně, jít si zastřílet na střelnici nebo třeba zkontrolovat své muže a trochu jim volno "znepříjemnit" nějakým výcvikem (a že by ho jako nováčci potřebovali). PRŮCHOZÍ - CHRÁM V DŽUNGLI: Skat a Gabarial: Nemohla jsi věřit vlastním očím, když tě onen jindy tolik brblající a vetchý "profesor-dědoušek" probudil s tím, že by ses měla jít nasnídat, že na lov na "pejska" (jak tomu říká) se vyráží již brzy. Všimla sis, že "vytáhl" i nějaké dva vojáky co jdou na lov s 50mm granátomety, které jsou schopny toho "pejska" okamžitě roztrhat. A taky je tam Gabarial s kuší. Coby šéf "lovu" - profesor ho taky vytáhl z postele. Profesor vypadá svěže, hádáte, že použil nějaké "vzpružné prostředky" nebo je to prostě jeden "nezničitelnejch univerzitních dědků" co i přes všechno to brblání mají nachozeny stovky kilometrů měsíčně mezi katedrama na Univerzitě a mají tuhý kořínek....nebo obojí :-). Úkoly: 1) Nasnídat se. 2) Skat - vybrat vhodný uspávací prostředek. 3) Gabariel - připravit si kuš a napustit své šipky tímto prostředkem. 4) Najít a ulovit černého rychleběhajícího "pejska". 5) Vzít "pejska" sebou zpět do tábora.

Al'tos - 31. ledna 2010 21:15

U Pixioteyů To jsou mi teda manýry. Pozvat někoho někam a pak po něm chtět aby hlídal a pak ulovil nějaký jídlo. řeknu si sám pro sebe a nevěřícně zakroutím hlavou. Ale co už, celej den se flákat nemů...ale můžu. Moje svědomí prohrálo obrovskou bitvu. Rozhodl jsem se proto že pouze natrhám pár plodů, půjdu se někam zašít a pak to později donesu zpět. Šel jsem tedy do lesa, né moc hluboko, jen k okrajům a pozbíral pár obyčejných plodů, poté jsem šel zpět k vesnici a kousek od ní jsem si za pár kámeny udělal útulné místečko pro flákání. Z listů jsem udělal menší kruh a doprostřed položil jeden z natrhaných plodů jako dar Eywě. Poté jsem si vytáhl jednu z knih kterými jsem byl obdarován a jdu si číst.

Brian Avery - 31. ledna 2010 21:27

Další den Den po naší povedené akci jsem se vzbudil asi o půl desáté. Mám volno takže nikam nespěchám se snídaní a nějakou přípravou. Zhruba kolem 11 jsem si jdu zaběhnout pár kilometrů abych nevyšel z formy, hned potom přijde na řadu moje nejoblíbenější a to střelba. Vytáhnu svůj samopal a nechám si objevovat terče v co nejkratších intervalech a na co nejkratší dobu. K mému úžasu jsem zasáhl skoro všechny tam kam jsem chtěl. A ještě před obědem musím dát chlapům pořádně do těla. Došel jsem do kasáren a nechal je svolat. Předtím než půjdete na oběd musím vidět co ve vás je. Řeknu trochu přísným hlasem. Sice jste dostali osobní volno ale to mě nezajímá a co řeknu to uděláte rozumíte! Dodám po pár slovech nesouhlasu. Takže hodinka v posilovně kde jsem jim dal co proto a potom ještě malý trénink v boji na blízko. Házet s někým o zem mě baví skoro stejně jako střílet. Po konci tréninku jdu na oběd společně s Jackem a poté vyrážíme směr k plukovníkovi.

Cpt. Jack Volkins - 31. ledna 2010 22:07

V táboře Ráno jsem se vzbudil v 10 hodin místního času. Po včerejšku se ani nedivím. Dnes to na žádný úkol nevypadá doprovod konvojů má chránit podporučík Hawkins který včera hrál s námi poker ale asi nemá dobrou náladu obrali jsme ho a ještě musel ráno v 6 stávat. Zapálil jsem sil cigaretu a šel se najíst . Jídlo bylo dobré což se nedá říct o bolesti hlavy po ránu, "asi sem neměl šest piv ale víc" ještě že tu je kafe.Po dobré snídaní (čokoládové lupínky :-D) sem vyšel směrem k posilce. Dal jsem si 5 sérií po 15 s 30 kily na obě ruce ,4 po 10 s 60 kil. na nohy ještě pár sklapek. Šel na oběd byly špagety brien tam nebyl prý šli běhat což mi dalo nápad. Po obědě jsem vstal jsem a zařval "pozor !!prý rádi si běháte!!" dost lidí se pozvracelo ale naučí je to běhat za každý situace běželi jsme jen 2 kil. pěšky a 3 kil. v mechách. ,"boj může přít vždy !!"-bylo heslo dne. Ještě jsem je nechal střílet a chvilku cvičit brien mi při nudě v dolech ukázal pár triků v boji muž proti muži které sám vymyslel-takže sem je v tom přiučil. Po téhle rozcvičce sem je nechtěl už namáhat takže sem šel za Brienem domluvit se na povýšení 1 vojáka na desátníka za rychlé a heroické jednání v boji proti Thanatorům . Poté přišel do našeho stanu vojín poslaný plukovníkem že se máme dostavit "co asi chce ?"

Skat - 01. února 2010 09:39

Druhý den a Gabarial Noc se mi zdála poměrně krátká,ale nic to nebylo proti probuzení. Kam zmizel včerejší brblající dědoušek co se sotva hýbal? Teď mě tady burcuje stařeček, ze kterého vitalita a nadšení jen čiší, vzpomenu si na podpůrné prostředky a musím se usmát. Profesůrek se asi na výpravu opravdu dobře nachystal. S úsměvem vstanu, pohodlně se obléknu a odběhnu se najíst. Když se vrátím jsou s profesorem dva vojáci solidně vyzbrojeni a jeden muž s kuší, myslím že jsem ho viděla v té místnosti kde nás vítali a rozdělovali nám úkoly, jakže se to jmenuje..Gabarial, ano. Otočím se na něj, když u rozhovoru vypozoruji, že by měl být něco jako vůdce lovu, nad tím se pousměji, stejně jako nad označením té bestie "pejsánkem." Vojáku, slyšela jsem že vám říkají Gabarial a že máte jít s námi, nevím co vám řekl profesor, ale ten pejsek není nějaká domácí kočička, je to pěkně hnusná potvora, a mám obavu že to snadné nebude. Mějte tedy oči na stopkách." Pak se otočím ke stolu, kde mám nachystané to nejsilnější uspávadlo, míchám si ho sama a na univerzitě byli z mého objevu nadšení, na zvíře vážící sto kilo stačila jedna jediná kapka, jenže, kdo ví jaký organismus mají Pandorská zvířata, takže jsem to namíchala dostatečně silné a podám to Gabarialovi. "Tady tím si napusťte šipky, je to dost silné aby ho to uspalo, mělo by to zabírat okamžitě,ale protože jsem neměla možnost ještě vyzkoumat žádně Pandorské zvíře, nemohu vám to zajistit." Pak už jen posbírám drobnosti co si naházím do batohu, do boty si dám svůj nůž a podívám se na ostatní. "Možná by bylo fajn kdybych mohla dostat taky nějakou zbraň, jinak můžeme vyrazit na lov."

Liu'Tey - 01. února 2010 11:42

Ráno na stromě Probudím se do nádherného dne, který je kažen pouze lehkým zápachem směrem od řeky. Smrad z rozkladu mrtvých tvorů a z černé kapaliny je cítit celkem silně, pro Na'vi s citlivým čichem rozhodně. To co držím v náručí je však mnohem příjemnější. Nádherně tvarované tělo mladé Na'vijské mágyně, které obepínají mé paže a jejíž překrásná tvář je jen pár centrimetrů od té mojí. Slyším její dech a musím se nad tím pousmát. Ještě včera by mě nenapadlo, že by k tomu někdy mohlo dojít a teď? Teď leží vedlě mě. Bezbraná, křehká, nádherná. Z přemýšlení mě vyruší zvuk cákající vody. To se právě vrací Tsuteyova skupinka průzkumníků. Pohladím Ey po tváři a lehce ji cvrnku do nosu. "Vstávej, krásko, Tsutey se vrací. Měli bychom jím vyjít napřed, " řeknu a počkám až vstane, neboť ji ze sebe nechci jen tak shodit. "Jakpak ses vyspala?," zeptám se co nejopatrněji, abych náhodou nenarazil na nějaké citlivé místo. Upřímně doufám, že spala jako kámen. Spánek je nejlepší lék a včera na tom nebyla zrovna dvakrát dobře.

Alkhadeas - 01. února 2010 11:49

Predchadzajuci den-prve rozkazy Po bezpecnostnej instrukazi a po ziadosti o pomoc s technikov si pomyslim ... take blbosti riesia asistenti.... Poviem vsak nieco v zmysle ze rozumiem a ze ma ratat s tym ako by to uz bolo vyriesene. Taktiez okrem potrebneho vybavenia(2 dalsie senzory + nejaky ten prenosny pocitac nakolko s ami to nechce pocitat v hlave)si vyziadam doprovod 2 vojakov a neaku asistentku. ... ty by si mohla ist somnou aspon by bola sranda... pomyslim si pri predstave tej vojacky ako asistentky. (cestov sa zastavim v stane aby som si zobral moju malu velku hracku ak by bola moznost si nieco ulovit) Len co dostanem to co potrebujem dam asistentke jeden senzor a poslem ju 100 metrov odomna. Pritom sa pozeram na jej zadok ak je pekna. Ked sa dostane do pozadovanej vzdialenosti na pocitaci nastavim par veci aby som pomocou triangulacie mohol lokalizovat zdroj rusenia. preto sa so snimacom tocim aby som vedel z ktoreho smeru to rusenie prichadza. Ukazem asistentke tiez ten smer aby sa tam natocila so snimacom aporovnam udaje od snimacov aby som zistil pribliznu polohu zdroja. jak na jednom tak na druhom a potom pomocou pytagorovych viet vypocitam vzdialenost. Nasledne sa vydam spolu s asistentkov a doporvodom smerom k ruseniu

Vypravěč - 01. února 2010 12:03

Alkhadeas (předchozí den) - mezireakce V doprovodu pěkné asistentky, která (máš takový pocit) je "chlípným myšlenkám" celkem nakloněna a dvou vojákú jsi vyrazil ke zdroji rušení. Několikrát jste po cestě zastavovali, abyste znovu zaměřili zdroj a upřesnili si jeho polohu. Nakonec jste ho lokazovali 5 km severně od pozice chrámu. Prodírali jste se džunglí až jste se dostali na loučku ve tvaru přibližného čtverce o rozměrech 150x150m. Všude jsou tu zbytky nějakých kamených budov a uprostřed louky stojí velký strom vypadající trochu jako vrba s bílíma větvema. Kolem poletují zvláštní tvorečkové (také bílý), všude jich tu je plno. S každým krokem směrem ke stromu je rušení silnější (exponenciálně). Tvůj počítač funguje normálně, ale veškeré senzory, navigace a radary jsou tu patrně naprosto k ničemu. Ten strom uprostřed louky obehnaný kamennou zídkou (výška cca 50 cm) je jednoznačný zdroj rušení. Všiml sis jedné zvláštnosti, na louce není krom těch poletujících bílých tvorů žádný jiný živočich, ani jinak všudypřítomní a otravní moskyti tady nejsou. Roste zde jen tráva zdá se že ten strom odpuzuje nejen živočichy, ale zabraňuje i jiným stromům, aby tuto loučku s ruinami kamených budov zarostly. (Ale to je jen tvůj pocit.)

Alkhadeas - 01. února 2010 12:30

Odpalenie stromu dusi (vcera) Ked sa tam dostaneme przriem si dokaldne ten strom a napadne ma ze zrejme tie vlny co rusia nase senzory odpudzuju asi aj zvierata. ... Ako stretol som sa z vseliakymi biotechnologiami ale toto moze byt prelom... pomyslim si len co si uvedomim ze energia potrebna na rusenie v hentakom rozmedzi musi byt obrovska. Preto ihned zacnem z meraniami elektirckej energie, magnetickeho pola, takisto aj pripadnych vsetkych druhov ziareni(alfa beta gama...). Poobzerams a ci niesu na zemi neake odpadnute vetvycky alebo plody ktore by som mohol zobrat k chramu. Ked skoncim z meraniami poviem. "Mali by sme sa vratit naspat. A zajtra sem prist lepsie vybaveny s neakymi biologmi nakolko toto vyzera v celku zaujimave." len co sa vydame spytam sa asistentky co si o tom vsetkom mysli ona. Taktiez porozmyslam co poviem tej vojacke. Likvidacia toho stromu by moznym riesenim bola ale najskor by som z neho zobral vzorky a hlavne musime zistit ake su tie energeticke procesy. nakolko odpalit nieco co je schopne si vytvarat energiu a vyzarovat j v hentakom meritku by mohlo sposobit celkom velky vybuch.

May'tee - 01. února 2010 13:13

U Pixioteyů Zbytek hlídky proběhl celkem v klidném duchu. Ve dvě hodiny zhruba nás přišla vystřídat jiná hlídka a my si mohli jít po náročném dni konečně lehnout. Došel jsme do jeskyně a našel si co nejlepší místo ke spánku a jen jsme lehl tak jsem spal. Ráno když jsme se probrali tak jsme šli společně na snídani. Stále jsme se rozhlížel, sice jsme byli v přátelském táboře, ale já jsme nevěřil, poslední dobou se nedalo věřit ničemu. Nasnídali jsme se a Moat nás poslala někam pryč. Nevím jestli mylsela, že by jsme se nudili, protože některé ženy zde byli velice krásné.¨, takže bych se jistě zabavil i bez ní. Vyrazil jsme do lesa se po něčem podívat. Nechtěl jsme lovit zvě v cizích lesích a proto jsme nasbíral jen nějaké ovoce a vylezl na jeden celekm pěkný strom, z kterého byl dobrý výhled a tam jsme pozoroval krajinu. Dalo se tu dobře zašít a vnímat Eywu.

Vypravěč - 01. února 2010 13:14

Alkhadeas (předchozí den): Odebírání vzorků a měření elektrické aktivity uvnitř stromu ti zabralo hodně času. Ty čísla, která jsi dostal ze stromu (úroveň aktivity atp) jsou prostě mimo tvé chápání. V první chvíli si dokonce myslel, že se ti technika zbláznila, nebo, že místo kalkulátoru v počítači tam máš "generátor náhodných čísel". Žádné měření neodpovídalo tomu, že by jeden, byť jakkoliv zajímavý a velký strom mohl vyzařovat tolik energie. Dosah jeho rušícího efektu je 25km na všechny strany. Nakonec tě napadlo udělat menší "geologickou sondu" a navrtal ses 2 metry pod zem ke kořeni stromu. Čísla, která jsi získal jsou ohromující, ten strom je díky kořenovému systému propojený s celým zdejším lesem a podle všeho je i schopen ovládat růst ostatních stromů a nějakým způsobem i chování zdejší fauny. Pokud je ten les něco jako počítač, tak toto (ten bílý strom) je jeho základní deska se vším všudy. Vrátil ses až k večeru a velitelce jsi předal podrobnou správu. Když jsi zmínil možnost likvidace, tak sebou lehce škubla a prohlásila: "Nemyslím, že bude nutné ten strom zlikvidovat. Říkal jste, že stojí uprostřed kamených ruin, pak by se mohlo jednat o další část města Prastarých a pokud ten strom byl pro ně natolik důležitý, že ho umístili ve své svatyni, tak ho nemůžeme zlikvidovat, neboť bychom tak mohli přijít o podstatnou část informací o tom, co zde Prastaří dělali. Pokud je zdejší džungle nějakým způsobem kompletně propojená v jeden bio-počítač, bylo by lepší se na ten bio-počítač umět napojit. Takže to mi zařiďte, chci, abyste upravil naše kabely tak, abychom se mohli připojit k tomu stromu a stáhnout veškerá data. To by pro začátek stačilo Protože už byl večer, tak ses šel navečeřet, po večeři si zkopíroval data do počítačů na základně, udělal pár analýz a šel jsi na kutě. Jeden z "ajťáků" ti přislíbil, že ti pomůže s vývojem těch nových kabelů a naprogramuje něco, co by umožnilo proniknout do "operačního systému" toho stromu.

Natherea - 01. února 2010 13:28

Ráno - na stromě Probudím se ze sna, o kterém ani plně nedokážu tvrdit, zdali byl příjemný, nebo hrozný... Od každé ho něco, řekla bych. Vzhledem k tomu, že se probudím vedle mladého válečníka, dalo by se možná na chvíli říct, že uvažuji, jestli se mi jen nezdá další sen. Tiché začenichání a následný zápach ropy mi ale prozradí, že tohle sen není - tedy pokud se mi od včerejšího rána všechno jen nezdálo. Vyspala jsem se... Uvažuji, že bych své sny vyklopila a to, jak jsem se vyspala, uvedla na pravou míru. Ale sny ve spánku jsou darem Eywy a já věřím, že bychom se o ně neměli dělit. Navíc nevím přesně, co bych řekla - byo to celé nepochopitelné a zmatené... Vyspala jsem se dobře, děkuji. Sednu si na paty a protáhnu se. Skupina, které jela prohledávat řeku, se vrací. Pohled na jejich mastně zašpiněná těla mi připomene včerejší problém s palulukany. Podívám se jejich směrem a vidím, že matka již péči o mrtvé mládě vzdala - leží mrtvé, odtáhnuté dál od celé rodinky, aby nezabíralo místo pro své prozatím zdravé sourozence. Doufám, že nikoho z našich válečníků stejný osud nepotká. Oplatím Liu'teyovi to ranní cvrnknutí do nosu a než se vzpamatuje z nečekaného "útoku" , už jsem na zemi a chystám si svou pa'li na cestu zpátky. Trošku se studem si uvědomím, že už je to pár týdnů, co jsem klisnu od své sestry Cael'is dostala a zatím jsem nějak neměla tendenci jí dát nějaké jméno. Neznamená to, že ji nemám ráda - prostě jsem nad tím neuvažovala. Poplácám ji po pleci a podrbu na lysině. Čekám, až k nám skupina dojede a co nám řeknou ohledně zdroje toho svinstva.

Alkhadeas - 01. února 2010 15:10

Hratky na vsevedka aneb den 3 Potom co si pokecam s tou vojackov si idem lahnut na dalsi den ma totiz caka moc dlha praca. Sny mam celkom pokojne plne nahych zenskych a chlypnych predstav co by som robil s toau asistentkou a s tou vojackou/astrofyzickov. Po ranajkach skocim za ITakmi a poviem im: "Takze pani a dami"(ak su tam aj zenske)"Mam pre vas uplne jednoduchu ulohu" slovo jednoduchu poviem dost afektovane"Musime nast sposob ako budu nase pocitace komunikovat s jednym strojom ktory akoby riadil cely les. Poprve musime zistit akosa mozeme napojit do datovej siete toho stromu. Podruhe musime vytvorit premostenie nasich kablov k tomu stromu. Potretie vytvorit program ktory by umoznil presun dat a stahovanie dat z toho toho stromu do nasich pocitacov. A nakoniec postvrte desifrovanie tychto dat aby boli citatelne a zrozumitelne aj pre nas. Proste par uloh na jedno dazdive dopoludnie. Prvy a treti bod si vezmem na starost ja. Len co budem hotovi s prvym bodom vam poskytnem potrebne informacie na vytvorenie toho premostenia. Aj ked typujem ze posledne ciastky premostenia nebudu moct byt len klasicke nanity ale skor bionanity. Aby sme zabezpecili co najplynulejsi pechod dat. Pri programovani tych bionanitov vam tiez helfnem. Desifrovanie a tym zaverecna faza zostane vo vasich rukach nakolko tam bude skor potrebne jazykovedcov a kryptologov ako mna". Ked sa uistim ze to pochopili vydam sa s par vojakmy a asistentkov k tomu cudnemu stromu Kde ho poriadne oskenujem a skusim spravit 3D obraz toku energie a dat. Ked zistim ze energia ide az do koncekov tych cudnch vlakien co vypadaju ako konare napadne ma ze zrejme cez hentom budeme moct komunikovat- respektive napojit sa. Preto oskenujem konce veviciek a hlavne to priblizim skoro az na molekularnu uroven. S tymito datami sa vratim naspat k chramu aby som dal dane data technikom. Len co im tie data dam objednam si vela energetickych napojov(aby som mal dost enerie pre mozgovu cinnost), poviem ze zastrelim kazdeho kto ma bude rusit a pustim sa do kodovania programu na prenos dat. ...ak sa podari prepojenie a a aj ten strom bude ficat na binarnej sustave tak by mal tento kod fungovat... pomyslim si. Po 6 hodinach prace za pocitacom som dokoncil hexadecimalny kod ktory bude v pocitaci premeneny na binarny a ktory by mal umoznit download dat s toho stromu. Este raz prebehnem program a na monitore sa mi zjavi: 706F2073707573 74656E69207361 206F74766F726920746162756C6B6 120732064766F6D6120706 F76656C6D6920756D6F7A6E69742073706F6 A656E6965206120756B 6F6E6369742073706F6A 656E69652E2050726920756D6F7A6E656E692073 706F6A656E69612062756465206D6F7A6E652070 6F2073746C6163656E6920746C616369746B6120 646F776E6C6F6164207A61636961746F6B2073746 1686F76616E6961206461742E204E65736B6F72206 D6F7A7520627974206E6169736E7374616C6F76616 E6520616A2064616C736965206D6F64756C79206E6 12075706C6F616420646174207072697061646E6520 6E61207072657A6572616E6965206461742028767962 65722064617420636F207369206368656D6520706F7A7 269657429 486E65 6420616 B6F20627564652 0757374616C656E652073706F6A65 6E696 5206D65647A6920706F63697461636 F6D20612074796D746F206 472626E7574796D207 374726F6D 6F6D207465 6E746F20736B7 57276656E65207 6796A6562616E7920686578616465 63696D616C6E792070726F6772616D 207A61636E6520737461686F7661742064617461206B746F72652073752076 207374726F6D65206120627564652069636820707265737576617420646F207 06F6369746163612073206B746F72796D206A65207374726F6D20707265706F 6A656E792E 5465 6E746 F20736B757 276656E652076796A6562 616E792070726F6772616D206D61207A61207 56 C6F687520756D6F7A6E69742073706F6A656E69652 07361206D65647A69206B6C617369636B796D69206 E616E69746F76696D69206B61626C616D692061206D 65647A69207374726F6D6F6D2065797779 54656E746F2068657861646563696D616C6E 792070726F6772616D20756D6F7A6E756A65 20636973746F206C656E20646F776E6C6F616420 6461742061206E65756D6F7A6E756A652069636 82075706C6F6164206120616E692069636820 7072656B6C61642E20706F206E61696E7374616 C6F76616E692 0746F686F746F 2070726F6772616D6B61206275 64652063656C792068657861646563696D616C6E79206B6F6420 707265766564656E7920646F2062696E61726E65686F206120706F 206F646F736C6520706F7A69616461766B75206F207A6163616E69 6520737461686F76616E69612E20706F207374616C63656E6920746 C616369746B612073746F7020706F736C6520706F7A69616461766B 75206F207A6173746176656E6965206F646F7369656C616E69612064 6174207A6F207374726F6D75

Vypravěč - 01. února 2010 15:38

Jack Volkins a Brian O´Coner - KANCELÁŘ PLUKOVNÍKA QUARITCHE: Vstoupili jste do místnosti a zasalutovali jste Quaritchovi. Ten je ukázal ke stolu kde jsou tři křesla, abyste se posadili. Chvíli ještě něco psal do papírů a pak vzal dvě složky (vaše složky) a další štos papírů a sedl si taky ke stolu. Nabídl vám whisky a doutník, oba jste to přijali a jakmile si Quaritch zapálil, tak usrkl z whisky a začal: Pánové, četl jsem Vaše záznamy a myslím, že mám pro Vás práci, která by Vás mohla zabavit. Nemám ve zvyku něco opakovat, takže dávejte velmi dobrý pozor. Potom dálkovým ovladačem nastavil žaluzie oken tak, aby se v místnosti setmělo a dalším stiskem knoflíku zapnul projektor. Na stěně se objevil jedna z geologických map, Quaritch namířil malým laserovým ukazovátkem na jedno místo a pokračoval:Tady v tomhle místě je největší naleziště unobtania v celém širokém okolí. RDA tam chce zítra zahájit přípravné práce pro těžbu. Bohužel jsou tam bažiny, takže Vás nečeká nic moc příjemného, ale na druhou stranu dostanete příležitost si trochu zastřílet. Ty bažiny jsou podle naší milé "návijoložky" doktorky Augustinové nějak významné pro místní domorodce. Protože naše "doktorka" neustále dělá problémy a ohání se tím, že tam konají ti Na´vi nějaké své rituály, tak chci, abyste zařídili, že než se tam dostane naše technika pro těžbu, tak už tam nezbude nic, kolem čeho by ty opice mohli tancovat. Pokud totiž neuspějete, tak se těžba tohoto naleziště zpozdí o hezkých pár týdnů než personální vedení RDA nepochopí, že to stejně budou muset zbourat. My jim jen ulehčíme cestu. Potom vypnul promítačku a znovu roztáhl žaluzie a pravil: Jste dobří vojáci Federace a Federace nestrpí, aby její potřeby omezovala banda byrokratů z RDA s jejich stupidními pravidli. Všechno co tam vypadá jako "svatyně" srovnejte se zemí a pošlete těm modrokožcům jasný vzkaz v podobě kulky mezi oči. Rozuměli jste?

Vypravěč - 01. února 2010 16:41

Skat a Gabariel (pokračování Skat + změna úkolu pro Gabariala) Už jste se chystali odejít, když přišla velitelka Ayshlen s tím, že Gabarial s váma nepůjde a namísto toho vám dala někoho jiného. Skat se nemůže trochu zbavit pocitu, že velitelka je na Gabariala nějak vysazená a chce si ho "nechat pro sebe". Skat: Zálesák s kuší (ten co nově přišel) si napustil šipky tvým úspavacím prostředkem. Jedná se o celkem zajímavé šipky, neboť fungují podobně jako injekční jehly s tím, že mají těsně za hrotem takové zarážky, aby hrot pronikl jen pod kúži zasaženého a pak se z hrotu vysune jehla, která do toho zvířete vstříkne ono uspávadlo. Profesor se pořád usmívá a máš pocit, že v myšlenkách je úplně jinde, když vám říká: Takže si ulovíme pár pejsků. Jsou černí a pohybují se ve smečkách...tak tucet v jedné smečce. Chci jich pár živých a zbytek dyžtak stačí zahnat, nemusíme ty pejsky hned rozstřílet...snad jen, kdyby nebylo zbytí. Pak ti podal zbraň se slovy To je pro Vás, jedna z mých oblíbených. Je to už "muzejní kousek", jedná se o 20mm krátkohlavňový granátomet. Jako náboje ti podal patrony se směsí hliníkovéhoprášku, benzínu a výbušniny. Při zásahu se to chová jako něco mezi plamenometem, brokovnicí a pořádnou pěstí mezi oči. Pak jste vyrazili. Profesůrek si to rázuje v čele a pohvizduje si nějakou příšernou odrhovačku z minulého století. Očividně mu vůbec nedochází, že v lese se má být potichu, jenže je to šéf, takže to všichni musíte strpět. Nakonec jste došli na takový palouček uprostřed džungle. Všimla sis, že na palouček ústí z okolní skály jakási jeskyňka. Prakticky ihned poté z ní začali vylézat "profesorovi pejsci". Co děláš? (Jsou to takové ty potvory málem sežrali Jacka Sullyho ve filmu, Neytiri ho před nimi zachránila.) Gabarial: Velitelka tě poslala na několikahodinovou přednášku (kterou sama vede) o "bezpečnosti" a místních zvířatech. Dozvěděl ses co je tu všechno za zvířata, která by vás mohla zabít. A poté jsi šel s velitelkou na oběd. Tam jsi měl pocit, že "tě svádí", ale byly to jen náznaky a navíc jen tvůj pocit, takže jsi to ignoroval. Nakonec ti zadala další úkol. Dorazili další nováčci a máš je provést po okolí a upozornit je na rizika zdejší džungle atd. Večer se u ní máš stavit a podat zprávu. (máš pocit, že její úmysly jsou trochu jiného rázu, než si vyslechnout tvou zprávu)

Vypravěč - 01. února 2010 16:59

NAVI U ŘEKY - PŘESUN DOMŮ: Odjezd vám trochu zkomplikoval fakt, že členové Tsuteyovi výpravy smrdí po té černé látce, takže její zápach dost děsil Pa´lie. Nakonec se všichni museli pořádně umýt v řece a ještě se potřít šťávou z aromatického ovoce, aby ten zápach přebili. Sice teď po cestě voníte jako pojízdná cukrárna, ale to časem vyprchá. Navečer jste dorazili domů, všichni jste unavení. Tsutey vzal "důkazy" o té látce k Eytukanovi a vy ostatní máte volno. Co děláte NAVI U KMENE PIXIOTEYA - PŘESUN DOMŮ: Poté co jste donesli nějaké ovoce na cestu, tak jste naskočili na Pa´li a vyrazili zpátky domů. Moat použila svou magií, takže se Vám jede dobře a cesta rychle utíká. Jeli jste bez zastávek neboť Moat dala Pa´lium vypít nějakou šťávu po které jsou silnější a neunaví se. Dojeli jste domů ještě před soumrakem. Nejste nijak zvlášť unavení a zbytek dne máte volno.

Natherea - 01. února 2010 17:15

Na cestě domů Takže nám nakonec chlapci i příjemně voní. Zahihňám se v duchu, když nasaju vůni ovoce všude okolo, přičemž se snažím svou kobylku přesvědčit, že ne, že Tsutey a ostatní tady nejsou od toho, aby se olizovali. Když konečně dorazím domů, s boestivým pocitem v celém těle ze své pa'li sesednu dolů. Nechám ji utéct za jejími vlastními zájmy a chvílu uvažuji, co dál. Nejspíše bych měla jít za Mo'at a říct ji o... pár sporných věcech, které mne trápí. Mám ale takový pocit, že ona také odjela někam pryč. Nevím přesně, zdali se už vrátila nebo ne. Otázkou samozřejmě je, jestli ona záležitost je natolik neodkladná, že by nemohla chvíli počkat. Ač si samozřejmě říkám, že není, pohledem prohledávám na'vi okolo a snažím si vzpomenout, zdali s Mo'at nejel někdo, koho znám a jestli ho náhodou nevidím.

May'tee - 01. února 2010 17:18

PŘESUN DOMŮ od KMENE PIXIOTEYA Ještě chvíli jsem zevloval a pak jsme se vydal ,,domů". Moat se rozloučila se šamankou Pixioteyů a my jsme mohli vyrazit. Viděl jsem, že předtím než jsme vyrazili dala Moat všem Pa'li něčeho napít. Nezkoumal jsme čeho, pokud myslela, že to pomůže nezkoumal jsem to. Když jsme vyjeli cesta ubíhala hladce v klidu. Na obloze jsem neviděl ani jednu z těch létajícíh oblud Nebežštanů. Neotravovali nás ani žádní predátoři, které bych na cestě čekal, asi to měl oc odočinění s Moat, která vyzařovala nějakou neviděnou energii. Pa'li nebyli unavení a jejich ostré tempo nám vydrželo až na území našeho kmene. Doma jsme byli ještě než se setmělo. Holt naše Moat uměla divy. Slezl jsme z Pa'li a nechal ho se popásat a hned jsem zamířil do koruny, abych stihl ještě než se setmí jeden let na Rukovi což mi chybělo asi nejvíc za celou tu dobu.

Gabarial - 01. února 2010 19:22

Další den Další den jsem se probudil trochu dřív a se mnou i celý můj stan. Důvodem toho je jakýsi hlučný profesor, který vypadá, jako nadopovaný bůh ví čím. No co, mě tohle nevadí. Vstanu, provedu pravidelnou ranní rozcvičku a jdu se nasnídat. Potom jdu ke skupince lidí, se kterou mám jit do té džungle. Dostanu informaci, že tuhle skupinu povedu, a že máme ještě počkat na jednu dívku. Proč zas já? Vždyť jsem jenom vojín. Rozhlédnu se kolem a dívám se po té poslední osobě, která s námi půjde. Uvidím ji přicházet a než k nám přijde už spustí svoji řeč. “Nebojte se slečno, já přece vím, jak se chovat při takovém úkolu. Ty potvory, o kterých jste mluvila, tak o těch už jsem slyšel a mám jejich popis na data-kartě. “ Nechám ji jít, ať připraví to uspávadlo a mezitím si to tu znovu prohlížím. Poté, co je uspávadlo vytvořeno a já jsem ho použil na své šipky místo obvyklé naplně, tak se objeví velitelka s tím, že pro mne má jiný úkol. Nasadím lhostejný výraz, jako že mi to nevadí, ale radši bych šel tam, kde se něco děje. Vzhled: Vysoká, atletická postava a širší ramena.(192 cm, 82 kg) Černé krátké vlasy a zelené oči. Pravidelný, souměrný obličej(pohledný XD). Oblečený jsem do standartní výbavy vojska a mám na sobě i pás s granáty. Velitelka mě tedy poslala na několikahodinovou přednášku o bezpečnosti a místních zvířatech. Ach jo, proč já musím mít takovej pech. To už bych radši šel na ten lov. Dozvěděl jsem se co je tu všechno za zvířátka, která by mě mohla zabít. A poté jsem šel s velitelkou na oběd. Tam jsem měl pocit, že "mě svádí", ale byly to jen menší náznaky a navíc to byl jen můj pocit, takže jsem to ignoroval. Nakonec mi zadala další úkol. Dorazili další nováčci a mám je provést po okolí a upozornit je na rizika zdejší džungle. Večer se u ní mám stavit a podat zprávu. I přesto, že nejsem moc rád, tak se na ni usměji a odejdu z jídelny. Vážně to byla moje představivost nebo mě vážně sváděla? Cestou za nováčky nad tím přemýšlím, ale potom na to zapomenu. “Takže vás tu vítám. Určitě jste se sem tešili, proto vám dám potřebná data na karty a začneme s prohlídkou.“ Dám jim všechna data, která mám u sebe o této planetě a jejím ekosystému a vyrazíme na ten průzkum. “Chtěl požádat, aby si všichni vojáci, kteří jsou v této skupině zaplnuly detektory pohybu a byly připravení, člověk nikdy není, co se může stát.“ Jdu jako první a ukazuji jim jednotlivá místa, kde budou pracovat, spát a trávit většinu času, pak je zavedu do džungle, ale jen do úseku, kde jsou už naše sondy s čidle a kde by mělo být relativně bezpečno.

Natherea - 01. února 2010 19:30

soukromá zpráva od Natherea pro K Mo'at Někde okolo zahlídnu projít Al'tose, což je bratr kamaráda mé mladší sestry - takže ho znám od vidění. (argentina for the win) Mám takový pocit, že on byl člen Mo'atiny výpravy, takže už jsou nejspíše zpátky. Vydám se tedy tam, kde naše duchovní vůdkyně obvykle bývá. Třeba mi dokáže pomoci. Když k ní přijdu, počkám, až s někým ohledně čehosi dohovoří - je jisté, že nejen já mám tendence ji otravovat s každým šustnutím - rozhodně jí její funkci nezávidím. Uvažuji, jestli mám začít sama, nebo mne vyzve.

Vypravěč - 01. února 2010 19:33
	soukromá zpráva od Vypravěč pro U Moat: Přišla jsi za Moat, která se i přes dlouhou cestu, kterou absolovovala na Pa´li nevypadá nijak unaveně. Vlídně tě přijala a řekla: Vítej Ey´Fae, Eywa buď s tebou. S čím za mnou přicházíš?

Cpt. Jack Volkins - 01. února 2010 19:34

Úkol Ano pane!! Odvětil jsem na Quaritchovu otázku. Byl jsem tak natěšený že si konečně zastřílím do živého. Ještě před odchodem sem navrhl povýšení 1 vojína na desátníka "rozhodnu se po akci" odvětil. Vojáci Hned co jsme vystoupili z místnosti jsem vyrazil za svým oddílem. Došel jsem do kasáren a zburcoval vojáky "pozor,vojáci máme nový úkol nemůžu vám tet říct jaký ale pořádně se připravte!!!" máte na to hodinu.vyzvedněte pár termokamer Po 1 hodině Tak hoši koukám že jste vyzbrojený až to bolí,10 termokamer ste sehnali "jsem spokojen se svým oddílem"za půl hoďky vyrážíme. Ještě jsem zašel za Brienem jak jsou na tom jeho muži Koukám že dobře také vyzbrojený 15 plamenometů,4 bazuky "bazuky ??kde si splašil ty bazuky kámo ??" "No to výš známí na velitelství". Ten Brien mě neustále překvapuje něco v něm je . Ještě sem zašel na přistávací dráhu a zeptal se jestli můžou 59ct informace o oblasti. Cesta 16h a 45 min vojáci sedají do vrtulníků kde jim je podán plán akce plán je jednoduchý budeme vysazeni do oblasti svatině Jedná se o oblast plnou močálů (hloubka kolem 100cm) s kupou ostrůvků na kterých rostou velké stromy. ty stromy jsou pro Na´vi posvátné, takže je máme zlikvidovat. Vrtulník už oblast prozkoumal, dopraveni budeme vzduchem a krýt nás bude pár samsonů a škorpionů (10+5)...AMP budou dopraveni nákl. loděmi (5x) - 25 AMP + 50 vojáků bude kryto ze vzduchu a zničí tam všechno co tam je, po skončení mise se naložíme zpátky do vzduchu a vrátíme se zpět. Dotaz ?? voják "co když narazíme na odpor nebo navi ??" mám jediný slovo "střílet"

Brian Avery - 01. února 2010 19:34

Úkol Jakmile vyslechnu plukovníkův úkol jsem trochu nesvůj, protože to vypadá celkem dost riskantně ale nedám na sobě nic znát. Na druhou stranu aspoń si užijem nějakou pořádnou akci. Ano pane rozumím. Odpovím na jeho rozkaz a vyjdu společně s Jackem a každý se rozejdeme ke svým mužům. U vojáků Pozor chlapi!!!! Zařvu na ty, kteří si neuvědomili, že by měli vstát. Máme nový úkol ale jeho znění se dozvíte později. Takže máte hodinu na přípravu. Chci s sebou mít 15 plamenometů, 4 bazuky, 10 kulometů a zbytek si vezměte buď samopaly nebo brokovnice. Rozuměli jste. Rozchod Rozkážu a jdu se taky připravit. Klasicky si beru samopal a pro případ berettu. Když pak za náma přijde do kasáren Jack a zeptá se s údivem na bazuky, musím s menším úsměvem říct. To víš známí na velitelství. Jak jste na tom vy? Zeptám se a vyjdu společně s vojáky z kasáren.

Natherea - 01. února 2010 19:42

soukromá zpráva od Natherea pro Uctivě ji pozdrav oplatím, hrdá sama na sebe, že si pamatuje mé jméno - dobře - asi si pamatuje jména všech, ale ta hrdost mě prostě nemine. Přišla jsem se zeptat... na jeden sen - zdály se mi dnes v noci podivné věci. To, že jsem u toho nebyla až tak úplně sama nedodám, to nikoho krom mě nezajímá. Zdálo se mi o smrduté tekutině, ve které jsem se topi... ne to není důležité... Přemýšlím... pár věcí zamítnu coby nedůležité, až nakonec řeknu. Zdálo se mi o tom, jak... nějaký... nebešťan stvořil náš strom duší... on... mohl dýchat náš vzduch a vypadal nějak... jinak, než ti ostatní - ale na'vi to nebyl. Nevím, jak to přesně formulovat a jak sen popsat. Vše vypadalo, že se to děje hrozně, hrozně dávno a... potom se na mě podíval....my - myslím. Asi mě viděl... a usmál se. Nevěděla jsem, jak bude těžké se o svůj sen podělit - mé sdělení m přijde naprosto zmatené, hloupé a neúplné.

Vypravěč - 01. února 2010 19:52

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když jsi skončila svou řeč, tak se Moat vlídně usmála, vytáhla pár zvláštních okvětních plátků květiny, kterou neznáš a hodila je po tobě. Chvíli sledovala jak padají na zem a pravila: Nevyzpytatelné jsou kroky Eywy. Viděla jsi to co jsi vidět měla. Ráda bych ti poradila, ale já věštecké sny nemívám. Eywa si tě vybrala a ty musíš přijít na to, co po tobě žádá, abys jí mohla vyhovět. Vidouc tvé rozpaky z toho, že ti příliš nepomohla dodala: Neměj strach mé dítě, já jsem jen stará žena, ale tvá cesta k Eywě teprve začala. Eywa si tě vybrala a určitě ti pomůže mnohem více, než bych já kdy mohla. Možná by jsi se měla poradit s ní spíš než se mnou.

Natherea - 01. února 2010 20:00

soukromá zpráva od Natherea pro jsem tak trochu zmatená. Čekala jsem dost, ale tahle odpověď mě takříkajíc posadila na zadek. Mimoděk sleduji plátek květiny, který se mi usadil na rameni. Vybrala....? Jako... pro nějaký účel? Nedává mi to smysl. Ano, vždycky jsem byla hrdá na to, že jsem mágem. Sice ne nejlepším, ale ani nejhorším - na svůj věk rozhodně ne. Už proto, že jinak by pro mě asi těžko bylo v celém kmeni místo. Narozdíl od ostatních dívek jsem o mnoho fyzicky slabší, vlastně ani nenatáhnu luk. Vybrala? Věštecký sen? Ano, pokládala jsem ten sen za tak trochu důležitý - ale takhle? Možná... bych se s ní opravdu měla poradit. Ale bojím se, že její radu nebudu schopna slyšet, že pro mě bude příliš nejasná, že nepochopím, co mi říká. Rozšířím oči úlekem. Jestli pro mne má nějaký úkol, co se stane, když jej nesplním? Co když neporozumím, čeho si ode mě žádá? Asi se tím nemá smysl zaobírat teď, když jsem to ani nezkusila. Vyslovila jsem hloupost... Děkuji za radu. Uctivě sklopím oči po krátké odmlce. Pokusím se s ní poradit.

Liu'Tey - 01. února 2010 20:04

Ráno --> Cesta domů Cvrnknutí, které mi Ey, oplatila, mě rozhodně potěšilo. Přeci jenom ta noc nebyla jen tak, oničem. Snad přeci jen. Třeba ke mě něco cítí, třeba pro ni přeci jen něco znamenám. Seskočím z větvě a dojdu ke svému Pa'li, cesto se ještě na Ey usměji. Je skutečně překrásná. Nemohu ji vyhnat z hlavy, ať se snažím sebevíc. Je to skutečně láska? Musí být. Po cestě domů jedu až vzadu a uzavírám kolonu, což se dá od válečníka čekat. Avšak já pro to mám i jiný důvod. Jak jinak bych mohl sledovat Ey, jak se nádherně její tělo vlní na hřbetu Pa'li, ty smyslné křivky, ten zadeček. Rychle zatřesu hlavou a rozhlédnu se kolem, jestli někdo zaznamenal mé nezvyklé chování. Očividně ne, ale po zbytek cesty si pro jistotu dávám pozor na delší pohledy směrem k ženě mého srdce. Brzy jsme dorazily k Rodnému stromu a tam se mi Ey ztratila z dohledu. Naštěstí jsem měl v plánu ještě několik dalších věcí. Potřeboval jsem si pročistit hlavu a srovnat si své myšlenky a ujasnit si pocity. Proto jste vyběhl na větev, kde bývával Necray a zavolal ho. Brzy se ukázal a tak jsem na něj ihned vyskočil a společně jsme se prolétli po okolí. Měl bych jí říct co k ní cítím?...Ne..budu vypadat jak hlupák...Ať hupák, ale přeci se nebudu stydět za své pocity. Miluju ji a...snad ke mě cítí i ona něco. Jsem ztracen ve svém moři pocitů. Jak ryba na suchu. Jak pták bez křídel. Co mm dělat. Eywo, poraď. Nakonec Necraye zanechám na větvi a vydám se ji najít. Bohužel se mi to z počátku nedaří a nemám tušení, kam zmizela. Nejspíš si ji Moat zavolala, nebo se šla projít ven. Trpělivost. Nakonec ji skutečně uvidím odcházet od Moat. Ihned ji následuji a po chvíli ji úspěšně dohoním a připojím se vedle ní. "Ahoj, Ey, kam máš namířeno? Mohu se k tobě připojit?", zeptám se nesměle, jelikož se ženami zkušeností příliš nemám, respektive nevím, jak bych měl jednat se ženou, do které jsem šíleně zamilován.

Vypravěč - 01. února 2010 20:08

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nezdá se, že by jsi Moat nějak vyvedla z míry svými otázkami. Klidně ti odpověděla: Eywa ti důvěřuje, když si tě vybrala. Určitě včas porozumíš a budeš vědět co udělat. A neptej se co se stane, když selžeš, neboť to ti na klidu nepřidá a ničeho nedosáhneš. Vím, že jsi měla těžkou cestu, a že jsi unavená. Snad taky vystrašená z toho co jsi viděla u řeky, ale pamatuj nedůvěra v sebe sama je cestou k vlastní záhubě.

Natherea - 01. února 2010 20:12
	soukromá zpráva od Natherea pro na všechno jí přikývnu a snažím se její slova vrýt do paměti. Je to moudrá (modrá) žena a já bych ji měla důvěřovat. Děkuji Mo'at. Odpovím nakonec. Už nemá smysl ji zdržovat. Přijdu, až pokud si nebudu vědět s něčím rady. Uctivě se rozloučím a jdu si po svých

Skat - 01. února 2010 20:17

Pejsci. Už jsme skoro připraveni k odchodu, když dochází ke změně, Gabarial je odvolán k velitelce a já se neubráním úšklebku, nešlo si nevšimnout jak po něm ta ženská kouká,ale co ať si chlapec užije, já jsem tady kvůli práci. Dokonce dostanu i zbraň, i když....nazvat tohle zbraní, vyžaduje hodně velkou představivost a to si ještě dědoušek nejspíš myslí, že mu budu děkovat. " Ehm, tak tedy nejspíš jdeme." Zbraň opravdu nekomentuji, jen dohlédnu jestli ten nový vojáček naplní šipky mým uspávadlem a pak už se vydáme za profesorem.Dědula rázuje jako motorová myš a nějak mu nedochází že by měl být v lese potichu, takhle o nás budou vědět všichni na míle daleko,ale jen stisknu rty a snažím se mlčet, protože jinak bych ho musela praštit klackem do hlavy. Když se po nějaké době dostaneme na celkem pěkný palouček, zarazí mne několik věcí, nepotkali jsme žádné zvíře a proč je kruci najednou kolem takové ticho? Rozhlédnu se a všimnu si jeskyně ve skále, měla jsem snahu upozornit profesora, jenže to už se začali objevovat pejsánci, v tu chvíli mi je jasné proč jsme nepotkali nic živého, tahle smečka toho sežere hodně a zřejmě mají opět hlad. Na nic nečekám, v ruce se mi objeví předpotopní zraň a snažím se dostat na nějaké dobré místo, kde bych měla chráněná záda. "Tou šipkou se snažte trefit do krku, a hlavně buďte opatrní." Zavolám na vojáka co má uspávadlo a ještě pohledem zkontroluju pozici ostatních, pejsánci jsou v klidu...zatím.

Natherea - 01. února 2010 20:22

Na cestě od Mo'at Když od naší duchovní matky odcházím, překvapí mě, že... jakousi čirou náhodou potkám Liu'teye - toho mladáka, kterého jsem včera poznala při cestě k řece. Nemůžu říci, že by se jednalo o nepříjemné překvapení, i když to vypadá, že mi tak trochu narušil můj večerní plán, kterýžto zahrnoval především modlení se k Eywě a pokládání jí pár důležitých životních otázek. Zřím tě, Liu'teyi. Odpovím opatrně. Nevím přesně, jak bych se k mladíkovi měla chovat. Je to celé takové rozporuplné. Ten divný pocit v žaludku, když ho vidím a včerješí večer a všechno... Myslím, že ano, můžeš se ke mě připojit. Pomodlit se mohu cestou... ANEBO ZÍTRA. Napadne mě typická myšlenka všech mladých - prostě by se to přeci dalo chvilku odložit, když... tady někoho mám. Měla jsem v plánu jít ke stromu duší, ale... možná to počká do zítřka. myslím že ano, počká - budu na své modlení potřebovat docela klid a plné soustřední - což by v tuto chvíli vyžadovalo, abych společnost mladého válečníka odmítla - což mi sice mé racionální já přikazuje, ale druhá polovina mého já prostě křičí trochu hlasitěji.

Vypravěč - 01. února 2010 20:58

Palouček s "pejsky": Jakmile na palouček začali vylézat pejsci tak Vám dost zatrnulo. To co popsal profesor jako "neškodný pejsek" jsou pěkně velké bestie. A je jich rovný tucet (a to jsou nejspíš jen samci, samice a mladé zůstali nejspíš v jeskyni). Oba vojáci okamžitě odjistili své 50mm granátomety, které by měli z těch bestií nadělat sekanou. Zálesák odjistil kuši a namířil jí na vůdce smečky (ten co nejvíc vrčí), ty ses ohlédla na profesora a trochu tě zamrazilo, neboť ten vypadá jako by bylo vše v nejlepším pořádku a vůbec si neuvědomuje, že když by na vás všech 12 okamžitě zaútočilo, tak jich sice asi polovinu roztrhají granáty, ale ten zbytek Vás sežere. Profesůrek navíc shodil batoh a začal v něm cosi hledat. Nejprve vytáhl svou svačinu, pak dýmku a nakonec ruční granát!. Ty jsi vyvalila oči a on jen tak pronesl tu nejotřepanější frázi jakou jsi kdy slyšela: Muž nikdy nevyjíždí bez ochrany! Zálesák nejprve vystřelil na vůdce smečky a zasáhl ho rovnou mezi oči, jehla okamžitě pronikla do mozku zvířete a paralyzovala jej. Poté profesor vzal ruční granát a rozšrouboval ho!, v tu chvíli jsi měla pocit, že se ti málem zastavilo srdce a pak jsi pochopila, to co vypadalo jako ruční granát byla jen dutá atrapa (nejspíš hračka pro děti) ve které je nádobka s nějakou tekutinou. Profesor tu nádobku vyndal a hodil jí před ty potvory. Nádobka se rozbila a najednou bylo všude smradu jak uprostřed nechvalně známé neotanské kanalizace. A k údivu tebe i ostatních začali ti "pejsci" s kňučením couvat. Zálesák jich ještě několik zasáhl a omráčil a profesor s úsměvem došel až na okraj nory, kde zanechal několik kapek té odporně páchnoucí tekutiny. Pak se na vás podíval a řekl: Tak! Ty čtyři omráčené pejsky vezmeme s sebou. Pánové to zajisté zvládnou že? Vojáci, ani zálesák se k tomu hned neměli, ale nakonec dali ty "pejsky" do dvou pytlů (po dvou) a vyrazili jste zpátky. Profesor se k tobě naklonil a s blahosklonným úsměvem, který dokázala vyčarovat jeho vrásčitá tvář ti řekl: Já manželce vždycky říkám, že nejsilnější zbraní proti jakémukoliv zvířeti je prostě moč ještě většího zvířete.

Liu'Tey - 01. února 2010 21:02

S Ey'fae Pokračuji v chůzi po boku krásné Ey a mé oči hltají její nádherná ňadra, která bych nejraději držel ve svých rukou. Stejně tak její zadeček, který se jí kývá hezky do rytmu chůze. Mé mužské pudy by, kdybych byl člověk, už dozajista ovládly mé tělo, avšak díky tomu, že jsem válečník Na'vi, své pocity ovládám. Odvedu Ey ven směrem ke stromum duší, kde jí zastavím a podívám se do jejich krásných očí. Jsou jak tůně hluboké, jak dva pohárky se štěstím, jen se z nich napít. Její smyslné plné rtíky, které bych nejraději líbal. "Ey, nevím kde začít, já....nikdy jsem v takové situaci nebyl, nikdy jsem nebyl vystaven takovým pocitům.... nerozumím tomu... ale vím... vím, že to co ti chci říct, ti musím říct...nech mě prosím domluvit...pak učiň jak uznáš za vhodné." Z hluboka se nadechnu a v mysli si rychle vzpomenu na věty, které jsem si musel připravovat dávno dopředu. "Ey, od první chvíle, co jsem tě viděl, z tebe nemohu spustit oči. Jsi tak krásná, tak nádherná, já...nemám slov...tvé veliké oči, tvé smysné rty, ty celá...tak dokonalá..já jsem ztracen sám v sobě. Nejspíš...nejspíš jsem se do tebe zamiloval," domluvím a hlava mi poklesne, jelikož teď čekám hrubé odvrhnutí za opovážlivost, které jsem se dopustil. "Teď můžeš učinit, co uznáš za vhodné, mé city však zůstanou stejné," dodám tichým provinilím hlasem odsouzeného a zvednu hlavu. Podívám se do jejich očí a očekvám, co se bude dít.

Tei'raa - 01. února 2010 22:41

Domovský strom Jen co se ozve první šramot probouzejícího se mocného národa Na'Vi, okamžitě se probudím. Rozhlédnu se zda se neudálo něco zajímavého - jako obvykle nic. První Na'Vi již vstávají, jinak je Strom v klidu. Vylezu ze své sítě, přeskočím na mou větev, kde se zálibně podívám na vyleštěnou kostru hlavy člověka, jenž trůní nad mým lůžkem. Jemně jí pohladím a pohlédnu na prázdná místa vedle této trofeje, kam již brzy umístím nové kousky mé sbírky. Poté seběhnu dolů ke kořenům Stromu, kde překontroluji mé květiny - rostou zde samy, ovšem jejich moc již zachránila mnoho Na'Vi. Doplním si své zásoby bylinek a poté se vydám na procházku po stromě. Povídám si s ostatními Na'Vi, přitom se snažím zjistit, kde je Tsutey. Též se koukám po neznámých tvářích našeho kmene, hlavně těch mladých a opačného pohlaví. Vždy projdu kolem každého vyhlédnutého samečka a jemně o něj otřu svůj ocásek... //Popis Tei'ray Vysoká 4 metry a 2 centimerty, modré kůže, váhy 119 kg. Mé tělo má dvě dominanty - nádherný dlouhý (2,1 metru) ocas, který je sice silnější než u ostatních Na'Vi, ovšem svou silou se může vyrovnat pažím a svou hbitostí předčí mnohé lovce. Druhou mou dominantou jest mé krásné poprsí, jež nosím vždy odhalené, zakryté jen rituálními malbami a symboly. Jen malý kousek kůže zakrývá má nejintimnější místa, nejvíce mi tělo zahaluje můj pás na kterém mám brašničku s bylinkami, dýku a další různé drobnosti. Povahově jsem jedna z nejzajímavějších Na'Vi s velmi pohnutou minulostí a názory na svět. Více - to si počkejte a odvoďte sami :)

Vypravěč - 01. února 2010 23:23

Tei'raa - úvod Procházíš se po vesnici a vyhlížíš Tsuteye. Občas se poohlédneš i po jiném samečkovi Na´vi a mezi tvou oblíbenou zábavu patří uvádění ostatních samečků Na´vi do rozpaků tím, že se jich dotkneš ocasem a přitom tvůj zrak ve stejný okamžik zaměříš přímo na ně. Někteří, vlastně velká část se tě "tak trochu" bojí, protože se o tobě ví, že jdeš vždy po tom jediném - po sexu. Naštěstí pro tebe kultura Na´vi nemá problémy s promiskuitou nezadaných členů kmene. Dokud se nespojíš s někým svým copánkem před Eywou, tak není problém. Nakonec jsi ke své nelibosti zjistila, že Tsutey se zdržel na své misi a jak ho tak znáš, tak se vrátí až navečer. Možná bys mohla mezitím využít volný čas s jiným Na´vi. Nabízí se hned dva. O jednom z nich si myslíš, že kdybys na něj vycenila zuby, tak by nejspíš utekl, ale na druhou stranu je tu možnost, že kdybys na něj šla "pomaleji", tak by sis mohla užít trošku romatičtějšího sexu. U druhého jsi si jistá, že nebude mít problém se s tebou spojit, je to celkem silný válečník, hrubší povahy. Obvykle usiluje o to, být při souloži dominantním. Pokud by ses však rozhodla, že vyčkáš na Tsuteye, tak můžeš strávit den sbíráním léčivých rostlin, nebo jen prostým poflakováním. Co děláš?

Tei'raa - 01. února 2010 23:37

Rodný strom - svádění Ještě chvíli procházím Stromem, nakonec se rozhodnu den vyplnit jednou z mých nejoblíbenějších aktivit... Začnu z povzdálí pozorovat plachého Na'Viho. Soustředím se na ladné křivky jeho ocasu, útlého mladého těla jenž je plné síly a nechávám tyto pocity, aby prostouopily celým mým tělem. Když jsi mne všimne, tak jen uhnu pohledem, s úsměvem na rtech. Později, když již mne plně okukuje se na něj přímo usměji a pokynu mu svým ocáskem aby mne následoval. Rozeběhnu se lesem, směřuji nahoru do větví, výše a výše... Běžím právě tak rychle, aby mi Na'Vi stačil, abych byla vždy několik kroků od něj. Když jsme již nahoře tak se něklika skoky dostanu rychleji dál od něj, zahnu za kmen stromu, tak aby mne kryl. Zde se shovám a splynu se stromem. Jakmile kolem mne Na'Vi proběhne, tak se můj ocas vymrští, obtočí se mu kolem pasu a já si jej jemně přivinu k sobě... Při výběru místa si dávám bedlivý pozor, aby kolem bylo dost malých větví, za které se budeme moci pomocí ocasů zachytit. Obejmu a přitáhnu si Na'Viho k sobě, vtisknu mu žhavý polibek, zároveň mu pomocí mého ocásku pomalu přejíždím po páteři nahoru...

Vypravěč - 02. února 2010 00:20

Rodný strom svádění - pokračování: Mladý Na´vi (je teprve je pár týdnu přijatý mezi dospělé) se zprvu trochu polekal z rychlosti, jakou jsi ho dostala přesně tam, kde jsi ho chtěla mít. Když jsi mu pronikla svým jazykem do úst, tak se pokusil tě svými pažemi odtlačit, ale tohota chabého pokusu velmi rychle vzdal a poddal se rozkoši, která mu v tuto chvíli proniká celým tělem. Zatímco se líbáte, tvůj ocas směřuje podél jeho páteře stále výš a výš. Jeho ruce, kterými se tě nejprve pokusil odtlačit nyní jen svírají tvá ramena. Cítíš jak se tvé vzrušení začíná stupňovat. Jednou rukou jsi vzala svůj "copánek" a pomalu ho suneš k tomu jeho. Oba si hledíte do očí, v těch jeho se mísí rozkoš a chtíč s určitým překvapením z toho jak intenzivní a rychlý zážitek to pro něj je.

Vypravěč - 02. února 2010 00:54

OPERACE "SVATYNĚ" - Útok RDA Váš letecký transport Vás vysadil uprostřed močálů na jednom z ostrůvků. Nezdá, že by tu krom zvířat nyní někdo byl. Takže jste se rozmístili a zahájili demoliční "činnost". Pomocí plamenometů, kánonů vašich AMP a solidního množství trhavin jste začali vyhazovat do vzduchu snad každý pařez v oblasti. Když jste se dostali k jednomu ze stromů, který patří k těm nejvíce využívaným Na´vi tak se objevilo několik lovců z kmene Omaticaya a začali pálit své šípy na vaše vojáky. Není jich víc než dvě desítky, ale jsou velmi pohybliví a používají taktiku "udeř a zmiz" - což v praxi znamená, že se vynoří, vypálí jeden-dva šípy a pak se zase rychle stáhnou a přesunou. Ztratili jste zatím 4 muže a zdá se, že jste zabili 2 Navie. Co děláte?

Vypravěč - 02. února 2010 01:05

Domovský strom Omaticayů - pozdní odpoledne/večer: (vaše doposud probíhající činnosti mohou i nadále probíhat, toto berte pouze jako doplněk) Na večer svolal Tsutey, který se vrátil z cesty k Velké řece, společně s Oiloyektanem (Eytukan) zasedání všech bojovníků kmene (z žen sem má přístup pouze Moat) ve věci svých nálezů té černé tekutiny a jejího zdroje. Moat nabídla, že pokud budou chtít, tak Ey´fae a Tei'raa s ní mohou zítra vyrazit na Ikranech ke stromu duší. Moat by si tam ráda promluvila s Eywou a vás dvě zve taky, abyste mohli s Eywou promluvit. (Upozornění - mág vždy promlouvá ke Stromu Duší o samotě - tedy ne úplně vždy, vyjímkou jsou určité velmi významné rituály.) Moat by také nabídla Tei'ře pomoc s tím "jejím problémem", kolem Stromu Duší rostou velmi vzácné byliny, které by snad mohli pomoci.

Natherea - 02. února 2010 09:39

venku s Liu'teyem - telenovela pokračuje Myšlenky se mi rozběhnou do všech světových stran a ne a ne je dostat zpátky, abych si mohla pořádně uvědomit, co mi Liu říká. Známe se druhý den a... ač jsem ohledně mladého válečníka rozhodně nějaké zvláštní pocity měla... tohle celé mi přijde nesmírně rychlé a já nevím, co na to říci. Vyznal se mi muž... Uvědomím si v rozpacích. Ano - válečník přeci má právo si vybrat ženu... a žena ho může odmítnout - ale buďme upřímní - málokdy je pro něco takového důvod. Vlastně ani nevím o tom, že by se to někdy stalo. Přesto mi mé učení říká, že vše je nějak rychlé. Uspěchané a... Beze slova jej nechám domluvit a pohlédnu do jeho očí. Je v rozpacích, stejně jako já. Vlastně ne - otevřel mi své srdce a teď je připraven na nejhorší, co si v dané chvíli dokáže představit - na to, že jej za jeho troufalost odmítnu a nebudu jej chtít nikdy vidět. Má z toho všeho větší strach, než mám já - a je to pochopitelné. Špička ocásku mi několikrát nervózně zacuká. Co teď? Eywo - proč mi tohle oba děláte? Mlčím už moc dlouho. ALE CO NA TOHLE ŘÍCT? Co se vlastně v takových chvílích říká? Znám ho vůbec dost dobře na to, abych věděla, že jej dokážu milovat? Vzpomenu si na pocit ze včerejší noci. Bylo krásné a uklidňující, když tam byl se mnou a pomohl mi, když mi bylo nejhůř. Rozechvěle vzhlédnu beze slova přitisknu své rty na jeho. Trvá to jen neznatelný okamžik, ale i přesto je to v mých očích troufalé. Nato mu na rty položím prst, na znamení mlčení. Opětuji tvé city, ale na slova o lásce je možná příliš brzy. Doufám, že si to nevyloží tak, že mu dávám košem - to bych opravdu nechtěla. Čas a Eywa nám ukáže cestu. Dneska už se modlit asi nebudu... pochybuji, že bych Eywě dokázala sdělit něco důležitějšího než informaci, že jsem se pravděpodobně zamilovala do válečníka, který si mě vybral. Ke stromu duší půjdu zítra s Mo'at.

Vypravěč - 02. února 2010 12:21

Alkhadeas: Unaven z celodenní fušky jsi usnul u počítače, vzbudili tě až tví asistenti kolem 10 hodiny večerní s tím, že dokončili bio-nanovlákna pro přímé spojení s tím stromem. Taky ti doporučili, aby jsi si zašel na večeři a trochu si odpočinul, protože na půlnoc plánují ještě hrát dvě hodiny v baru (který byl dneska sprovozněn) nějaký ty počítačové hry a tak by byli rádi, kdyby ses jako Univerzitní přeborník v 3D akčních střílečkách přidal taky. (Hrajete pomocí čelenky ve které jsou snímače mozkové aktivity, které vás přenášejí přímo dohry. Takže tvé tělo jen sedí v křesle a tvá mysl je přímo v té hře.)

Tei'raa - 02. února 2010 13:50

Rodný Strom - svádění :) Pomalu přisunuji můj copánek stále blíže a blíže, když už se rozevírají a začínají se dotýkat první vlákna, tak přestanu rukou pohybovat - přilepím se na jeho tělo, přitisknu svá ústa k jeho a po krátkém letmém dotyku našich "copánků" je pomalu rozpletu, rychle přejedu ocáskem přez celá jeho záda a začnu jej vášnivě líbat. Po krátké chvíli mírně zvolním tempo, trošku se odtáhnu, ale zároveň přesunu jeho ruce na má záda a pohladím jeho ocásek svým. S mírně šibalským, přesto vášnivým a láskyplným pohledem mu pohlédnu do očí, hned poté jej začnu líbat nejen na ústa. Zároveň si jednou rukou zozepnu můj opasek a pohodím jej pomocí ocásku na nejbližší větev. Druhý den - velice ráda poletím s Mo'at , jen mezitím dořešíme tohle :)

Brian Avery - 02. února 2010 18:29

Operace Svatyně Vrtulník nás bezpečně dopravil na místo výsadku, vyskákali jsme a připravili se na akci. Jakmile jsou všichni připraveni, začneme plamenomety a bazukami pálit všechno okolo. Všechno jde hladce do té doby než narazíme na jeden z mnoha prý posvátných stromů. Vyskákalo tam na nás kolem 20 Navijců celkem hodně naštvaných a začali po nás střílet šípy. Ani na chvíli jsem nezaváhal a vydal rozkaz. Všichni s plamenomety se okamžitě posuňte dopředu. Zpalte všechno před sebou musíme jim zničit krytí. Ostatní je budete krýt a střílet na všechno co je modrý nebo má více jak 2 nohy. O zbytek se postará poručík Volkins se svými mechy. Do té doby už sice padli asi 4 vojáci, ale od teď se začala karta obracet. Sám jdu hned za vojáky s plamenomety a začnu vyhledávat ty nejbližší Navijce.

Liu'Tey - 02. února 2010 18:57

S drahouškem Pozorně jsem poslouchal Ey, ženu mého srdce, a doufal jsem, že mé pocity budou vyslyšeny, že uslyším to, co jsem slyšet chtěl. Doufal jsem v požehnání Eywy a štěstí. Bohužel, všeho se mi dostalo jen z poloviny. Polibek, který mi Ey darovala, mě uchvátil, až se mi tváře zarděli. Byl jsem omámen, ozkouzlen, zpacifikován, ošálen a mé já bylo ztraceno hluboko v propasti zapomění. Jestli tohle dokáže udělat letmý polibek, co pak teprve ten vášnivý. Mé tváře se zarděli ještě více, pokud to ještě vůbec lze. Následná Eyina slova mě však už tolik nepotěší. Mé doufání, že tato láska na první pohled, bude stejně vroucně opetována, došlo zklamání. Ale jen částečně. Alespoň ke mně něco cítí. Není to tolik, kolik jsem očekával, ale alespoň vím, že mohu nadále doufat ve zlepšení. Víra v čas a v Eywinu cestu mě lehce vyvede z rovnováhy. Eywa? Kdo ví, co skutečně chce. Co když je její vůlí něco jiného, než naše přání, co když nechce, abychom se my dva milovali? Ach. Pomalu začínám upadat do apatie. Z lehka Ey "odstrčím" a pak tichým hlasem promluvím: "Rozumím a chápu. Rád jsem tě viděl, Ey." Usměji se, ale psměv dlouho nevydrží, proto se urychleně otočím a vydám se zpět k rodnému stromu. Hlavou mi víří myšlenky a smíšené pocity. Něco ke mě cítí, ale je to láska? Je to tak intenzivní, jako mé pocity vůči ní? Nebo si to jen nalhává. Nebo se mě jen snažila uklidnit a nechtěla mi přímo říci, že z tohoto nikdy nic nebude. Proč mi tohle činíš, Eywo!?! Proč ?

Cpt. Jack Volkins - 02. února 2010 19:06

Operace Svatyně Lodě nás bezpečně dopravili na místo určení, kde jsme se střetli s Brienovými vojáky. Po chvilce jsme začaly vykonávat úkol „Zničte to tady“ Vše šlo jako po drátkách až do chvíle kdy jsme chtěli zničit jeden z posvátných stromů. Z ničeho nic se objevilo 20 modrokožců,který nevypadali na to že si chtěj povídat. My jsme si taky nepřišli povídat takže jsme začaly hned střílet, to nebylo zas tak efektivní sundaly jsme jen asi 2 protože používali techniku vystřel a zmiz. Brien dal rozkaz plamenometům aby vypálili vše v okolí. Rozhodl jsem se mu pomoct navádět. Hned jsem dal rozkaz „nasaďte si termokamery “.Karta se začala obracet pro nás. Teť přišla má chvíle postupujte a střílejte na vše co se hýbe. Vyrazil jsem s vojáky v mechách a střílel jako fanatik do všeho živého„Za federaci“. Ještě jsem zavolal vrtulníky aby případný útěk zastavili kulomety. „nehodlám tu nechat nic živého“

Natherea - 02. února 2010 19:11

S Liu'teyem - v podstatě... a zase On odchází.... Svěsím uši a chvíli hledím na jeho záda. (A co si budeme povídat - jsem možná ctnostná kněžka-mág, ale pohled mi sjede kousek níž...) To bylo to, co jsem řekla... tak zlé? Nemyslela jsem to špatně a rozhodně jsem ho nechtěla zranit... a V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ mi nešlo o to, aby odešel. Zatřepu hlavou a rozběhnu se za ním. Nestačil odejít moc daleko, takže to nemám zase tak těžké - naštěstí, protože doběhnout za ním zadýchaná je to poslední, co si v tuto chvíli přeju. No... předposlední - poslední by bylo nechat jej odejít. Co když už mě nechce vidět? Co když je natolik zraněný...aby...? Vzpomenu si na to, co mi Mo'at říkala o sebedůvěře. Nemůže to být tak zlé, aby mě nechtěl nikdy vidět. Když jsem u něj, chytím ho za zápěstí a prosmýknu se ped něj, aby nemohl pokračovat směrem domů. Ale... neslíbil jsi mi večerní procházku? Zamrkám na něj s nevinným výrazem.

Skat - 02. února 2010 19:49

Pejskové a profesor "motorová myš" Čekala jsem nějakou emoci od toho dědouška, ne kecám, čekala jsem, že se rozklepe a v nejlepším případě si nadělá do podvlíkaček v tom horším ho raní mrtvice. Ale málem jsem dostala infarkt já, dědoušek v klidu sledoval jak "pejsánci" vylízají a byl v naprostém klidu. Zoufale jsem protočila oči a představovala jsem si, co asi řeknu v táboře když příjdu bez uznávané kapacity, pravda, pokud neskončím jako potrava těch oblud. Naštěstí vojáci začali střílet a muž co má šipky s uspavadlem se taky dá do práce. I já vystřelím,ale nespouštím pohled z "motorové myši " a nestačím se divit, dědula je v naprostém klidu a něco si montuje a k tomu pronesu tu děsivě otřepenou frázi. Až se oklepu když to uslyším, ale to co udělá pak....rozšroubuje něco, co vypadá jako granát a začne vylívat tekutinu, jak je vidět zvířata na to reagují a mi jsem rázem v bezpečí.Když profesor pronese větu o moči, jen uznale kývnu hlavou. " Musím uznat, že jste mne dokonale překvapil, jen snad raději nechci vědět, jakého zvířete ta moč je, protože...co kdyby se tady to zvíře ukázalo?" Pak už jen dohlédnu aby byli zvířata posbírána a mi se mohli vydat na cestu do tábora, jsem zvědavá čím mě dědoušek ještě překvapí a co mne vlastně na téhle planetě čeká.

Liu'Tey - 02. února 2010 19:51

S nevděčnou Ey :D Ne zrovna dvakrát nadšený, ale rozhodně ne zničený, či nějak jinak rozhozený, kráčím směrem k Rodnému stromu. Jsem válečník, nesmím se topit ve vlastních citech. Je pěkná, miluji ji a milovat ji nepřestanu, ale nezničím si kvůli ní svůj život. Prostě se jen vrátím k tomu, co bylo předtím. Začnu lovit lidi, vetřelce, kteří plení naši zemi. Ano. Jsem hrdý válečník Na'vi, ne nějaká přecitlivělá ženská. Avšak neujdu ani dvacet metrů, když se za mnou ozvou kroky a krásná Na'vijská slečna mě předběhne a promluví na mě svým sladkým hláskem. Nevím co říct. Procházku. Aha...už si vzpomínám. Ale proč to sem teď tahá. Má to být snad výsměch? Jen pokračuje v mém pokoření, aby se s tím pak mohla dělit s kamarádkami. Nebo mě skutečně má ráda a má to být procházka na ukázku toho, že její city nejsou tak obyčejné. Co je pravda a co je klam? Podívám se jí do očí a snažím se v nich najít nějaký náznak, nějaké znamení. "Já....chci se nejdříve o něčem přesvědčit." Lehce ji uchopím za tváře a pomocí ocasu si ji přitáhnu k sobě. Mé rty najdou její a pomalu a dlouze ji začnu líbat. Její sladké rtíky a její tělo těsně vedle mého mě dostávají do extáze.

Natherea - 02. února 2010 20:02

S nadrženým Liu'teyem XD Přesvě...? Začnu, ale nestihnu nic doříct, protože mě umlčí polibkem. O poznání lepším, než jsem jej byla schopna obdařit já. Zaplaví mě vlna jakéhosi slastného pocitu, který jsem do dnešního dne neznala. Vnímám jeho studený ocásek, obtočený okolo mých zad. Položím ruce na jeho paže, silné od napínání tětivy luku, svým ocáskem jemně sundám ten jeho z mých zad a obtočím oba ocásky okolo sebe a podvolím se polibku. Je to krásné, cizí, neznámé. Přivřu oči a mírně jej kousnu do spodního rtu. Co to vlastně dělám?

Vypravěč - 03. února 2010 01:27

Tei´raa svádění Poté co jsi odhodila opasek následovaly další něžnosti. Mladý Na´vi ač nezkušený tě příjemně překvapil, neboť něžné milování s ním bylo větším potěšením než jsi čekala. Když jste se konečně propojili (a nejen copánky), tak tě zaplavila nová vlna rozkoše. Ty jsi využila svých zkušeností a faktu, že po celou dobu byla "iniciativa" na tvé straně. Mladý Na´vi se s ohledem na fakt, že to bylo jeho první "spojení" se ženou v životě, pouze přizpůsoboval. Nakonec jste oba dosáhli dokonalého vyvrcholení. Ještě jste se oba chvíli škádlili polibky až jste nakonec ukončili spojení (copánky). Ležíte vedle sebe a mladý Na´vi se zdá trochu "provinilý"...snad to že to bylo poprvé v něm budí jisté protichůdné emoce. Dokážeš poměrně snadno číst z jeho tváře co se mu asi honí hlavou - směs studu, uspokojení a mladické nerozvážnosti. Ty jako zkušená v této oblasti si to ani pořádně neuvědomuješ. Co děláš?

Vypravěč - 03. února 2010 01:33

OPERACE SVATYNĚ: Ačkoliv vaše taktika nepatřila k tomu nejlepšímu ze všech proti-partizánských taktik, tak se vám podařilo útok Navijů odrazit. Přišli jste o 12 mužů (z toho 4 v AMP). Na´vi přišli o 18 bojovníků. Poté jste dokončili likvidaci všeho co v těch bažinách vypadalo jako "posvátné" a stáhli jste se přes vzdušný transport zpátky na základnu. Quaritch vám poděkoval a oba dva vás povýšil na kapitány. Dnes se bude konat oslava na počest vaší úspěšné akce a vašeho povýšení. Quaritch vám slíbil relativně velkou "párty" v důstojnickém klubu. Bude poker, kvanta whiskey a doutníků a samozřejmě nějaké ty "lehké ženštiny".

Vypravěč - 03. února 2010 01:39

Skat a "motorová myš": Na dotaz jednoho z vojáků, jak věděl profesor, že to zabere odpověděla tato "motorová myš" pyšně: JSEM PŘECI P-R-O-F-E-S-O-R!. Sešli jste zpět do tábora a profesor ti vysvětlil, že ta moč je vlastně původně jednoho predátora na Csille (něco jako T-Rex) a ještě je "vylepšená" tak aby její efekt byl silnější. Prý to dokonce používá (s ohledem na zápach) i neotanská policie k rozhánění davů. Jakmile jste se vrátili tak jste "pejsky" uložili do klecí a ty jsi začala spolu s profesorem provádět klasické testy. Po nějaké době jsi si, když jsi procházela datakarty všech živočichů (co znáte), že každý z nich, ať už je to býložravec či predátor, má za hlavou jakýsi výčnělek jenž obsahuje zvláštní elektřinou nabitá vlákna. Je zajímavé, že to má naprosto každý živočich a nejen třeba určitá skupina. Co děláš?

Vypravěč - 03. února 2010 01:50

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´fae - pocity: Tvé emoce tě trochu zrazují. Snažíš se udržet si "klidnou mysl", ale k tomu Navimu (Liu´Tey) něco očividně cítíš. Přitahují tě jeho tělesné křivky a líbí se ti i jeho "ocásek". Na druhou stranu jsi si však vědoma jisté tíže, která svírá tvou mysl. Dokážeš jí i pojmenovat. Ten sen a Moatina interpretace staví mnohé v tvém životě do jiného světla a nejsi si jistá zda máš právo na "osobní štěstí". Zda není tvůj úkol mnohem důležitější než to co cítíš k onomu Na´vimu. Jsi trochu v rozpacích a nevíš přesně jak se rozhodnout, ačkoliv jsi si jista, že trocha "tělesného styku" by ani Eywě nevadila. Spíš se bojíš o své "spirituálno", o svou duši - víš totiž, že pokud mág prožívá "soukromé štěstí" není schopen ovládat magii tak jako ten, kterému je odepřeno. Často ti to přicházelo v minulosti paradoxní, že VĚTŠINA ze slavných mágů byla vlastně osamělých a žila "smutné" životy. Jak se rozhodneš? Být šťastná či nešťastná?

Vypravěč - 03. února 2010 01:58

Gabariel: Ztrávil jsi den výcvikem nováčků (nováčky jsou na Pandoře, jinak se jedná o ostřílené zálesáky). Ukázal jsi jim zmapované oblasti (nejen ty, které jsi prošel osobně, ale i ty, které zmapovali jiní). V zříceninách starobylého města (které jsi včera objevil) sis všiml, že tam je již plno archeologů. Po dokončení výcviku ses vrátil zpátky ke chrámu. Všiml sis, že zbrojnice je již dobře zásobená a počet členů expedice stále roste. Denně přicházejí noví vojáci, vědci a členové pomocného personálu. Velitelka si večer vyslechla tvé hlášení a pak ti nabídla, zda by sis v rámci "svých povinností" nechtěl užít i trochu potěšení. V podstatě po tobě "vyjela" a ani se to nijak nesnaží skrývat. Jde jí (to tušíš) především o tvoje svalnaté tělo. Jak se zachováš? (Velitelka se ti jako žena velmi líbí. Trochu tě možná udivuje její "iniciativnost", ale přes to se nemáš problém přenést. )

Vypravěč - 03. února 2010 02:10

VEČER U NAVIJSKÉHO DOMOVSKÉHO STROMU: Vrátili se dva ze strážců Svatyně v bažinách. Jsou oba ranění a oznámili celému kmeni Omaticaya, že jedno z jejich posvátných míst bylo brutálně zničeno. Z těch dvou je jeden velmi mladý a ten je na pokraji nervového zhroucení, téměř plačky popisuje jak Nebešťané "oblečení" ve svých strojích srovnali celé místo se zemí. Jak stříleli a zabíjeli na všechny Na´vi co se tam nacházeli. Jak vše spálili svými zbraněmi jež vrhají oheň. Je zřejmé, že ten mladý bojovník je opravdu zdrcený tím co se stalo. Druhý, zkušenější a starší, mluví souvisleji a vyzařuje z něho bojovnost, podle něj by bylo nejlepší okamžitě útok opětovat. Na násilí odpovědět násilím. V jedné chvíli se Eytukan pohádal s Tsuteyem (ne úplně otevřeně, ale dost na to, aby bylo jasné, že Tsutey "zpochybnil" Eytukanovo právo vládnout nad kmenem Omaticaya). Koho podpořítě? Tsutey: Odpovědět silou a udeřit na Nebešťany. Eytukan: Vyčkávat a pokusit se s Nebešťany dohodnout. (pozn. PJ bude respektovat rozhodnutí většiny hráčů za Na´vi jako směrodatné pro rozhodnutí celého kmene.)

Liu'Tey - 03. února 2010 12:36

S Ey Naše spojení pokračuje ještě notnou chvíli, pak však pouto přeruším a lehce se od ní odtáhnu. Mé oči se vpíjejí do jejích a jsou plné touhy, ale i spokojenosti a konečně snad i nalezení odpovědí na mé otázky. Jediné, co dokáži dostat ze svých úst, jsou slova díků. "Díky, Ey, díky za vše. Budeme se tedy řídit přáním Eywy," pronesu a má slova nejsou nijak ironická, nebo pronesená ve zlobě. Nyní bude mé čekání příjemnější a víra pevnější. "Měli bychom se vrátit. Máš určitě i jinou práci a já si potřebuj usrovnat myšlenky. Ale neboj se, mé city k tobě jsou stále stejn," řeknu a lehce jí pohladím po tváři. Poté jí chytnu za ruku a společně jdeme nazpět k Rodnému stromu. Před vstupem se s ní rozloučím jemným polibkem a následně se vydám k shromáždění, které se zde odehrává. Od jednoho válečníka se dozvím o hádce mezi Eytukanem a Tsuteyem, což mě dosti zenpokojí, jelikož hádky uvnitř našeho lidu rozhodně nejsou dobré výhledově. Rozdělení těžko můžeme vzdorovat lidskému nepříteli. Tsutey má ale pravdu. Je nutné pomstít se lidem za to, že ničí naše památná místa a za to, že ničí naši zemi. Můj hlas proto okamžitě patří Tsuteyovi, ať už se to Eytukenovi líbí, nebo ne.

Natherea - 03. února 2010 13:00

Na cestě domů Fakt, že polibek nakonec vlastně ukončil on, je pro mne víc, než uspokojivý. Dává mi naději, že i přes vše, co mi dnes řekl, se dokáže ovládat a má rozum. Pochybuji o tom, že to z jeho strany byl promyšlený tah - což mě potěší ještě víc. I já děkuji. Odpovím mu s úsměvem a neznatelným zastříhaním ušima. Děkuji za to, že mne chápeš... a že se na mne nezlobíš pro to, jaká jsem. Kdybs jen věděl, Liu, kdybys jen věděl, co mě tak tíží. Snažím se nedat najevo, svůj vnitřní smutek, který mě provázel od včerejší noci a ještě se umocnil mou rozmluvou s Mo'at. Není správné, že se tohle musí dít zrovna mě. Pak mě chytí za ruku a vede domů. Jinou práci sice dnes už nemám - ale jsem po posledních pár dnech dost unavená, takže vezmu zavděk tím, že doma půjdu spát. Když k Rodnému stromu dojdeme, všimnu si shromáždění. Muži zase mají jednu z těch svých důležitých porad. Ovládám se, abych neprotočila očima - hlavně tedy proto, že se cítím dost ublíženě za to, že my ženy k nim nemůžeme a oni si tam vesele rozhodují co dál. Nechám se políbit na rozloučenou (To ale koukáte, holky, co?) a pak se vydám domů. Mám v hlavě změť myšlenek - týkají se Eywy, Liu'teye, Mo'at, zítřejšího dne, mých strachů, úkolu... o kterém vlastně ani nevím, co znamená... Rozhodnu se to prozatím všechno nechat být. Však zítra možná budu moudřejší. Při tom pomyšlení se mi stáhne žaludek - budu muset OPĚTNĚ letět na Ikranu. Neptaří to zrovna mezi mé oblíbené kratochvíle - vlastně to považuji za nebezpečné a stavy nevolnosti navazující. Když usínám, jsem vcelku uvolněná a má mysl je klidná. Eywa mi nemůže přeci vzít mé štěstí... nikdy by mi to nemohla udělat. Je to dobrá bohyně, která se o své děti stará.

Skat - 03. února 2010 14:04

Zkoumání "pejsků" Cestou zpátky se vojáci "motorové myšky" ptali, jak ví že to zabere, nad dědouškovou odpovědí jsem se rozkuckala smíchy,ale snažila jsem se udržet si vážnou tvář. Prý, protože jsem profesor, tihle dědouškové si vážně občas myslí, že snědli všechnu moudrost světa,ale musí se mu uznat, že tohle se mu povedlo. Naštěstí jsme se vrátili do laboratoře bez potíží a zdržení, vojáci svůj náklad pozavírají do klecí a mají se k odchodu. "pánové díky vám za spolupráci, bylo to profesionální, pěkný den přeji." Poděkuji jim a pak už se rychle převléknu do pracovního a dychtivě se vrhám do práce, sbírám různé vzorky z kůže, ze slin z krve, prostě všechny možné rozbory, které bychom později mohli využít jak pro vědecké účely, tak z důvodu abychom mohli poznat chování a zvyky těchto zvířat. Po nějaké době a po srovnání vzorků a poznámek se prudce narovnám, mám dojem, že jsem právě přišla na něco fascinujícího, všichni živočiši jsou obdařeni zvláštním výrůstkem, který podle všeho obsahuje elektřinou nabitá vlákna. To by bylo něco naprosto úžasného, vždyť který tvor produkuje silnou elektřinu bez použití nějakého zdroje? Okamžitě na to upozorním profesora a požádám ho aby se spojil s vedením, tohle chce bližší průzkum a k tomu potřebujeme speciální věci, rozhodně nechci zkoušet jakou sílu toto "zařízení" na hlavě těch tvorů má. Mezitím co budeme čekat na odpověď vedení, zda nám poskytnou potřebné přístroje, nebo si sem pošlou vlastního vědce, seberu se a vydám se ven, dlouhá práce v laboratoři způsobila že jsem celá ztuhlá a malá procházka mi neuškodí.

Vypravěč - 03. února 2010 14:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´fae - sen: Dnes se ti spí mnohem lépe než předchozí noc, ale ani tak ses nevyhla jistým nepříjemným snům, které splývaly a všelijak se kroutili. Viděla jsi strom duší, pak Liu´Teye a nakonec to vše opět zahalila ona černá hnusná kapalina. Málem jsi se vzbudila, ale nakonec místo toho přišel opět "věštecký sen", ohlásil se stejně jako minule, poté co jsi se "utopila" v oné černé hmotě jsi stála uprostřed chladného, prázdného Vesmíru. A chvíli na to jsi opět viděla to město z minulého snu, ale vše vypadalo jinak. Stojíš uprostřed ruin města, kde zůstal jen džunglí zarostlý chrám. Vstupuješ dovnitř. Chlad. Strach. Sestupuješ až do hlubokého sklepení chrámu, kde je obrovská jeskynní dóm (ovšem bez krápníků) jehož dna nedohlédneš. Do poloviny průměru této propasti vede kamenný most na jehož konci se vznáší kruhový portál. Je z čisté energie a ozařuje celou jeskyni bílo-červeným světlem. Jdeš k němu. Jakmile jsi došla k portálu tak jsi se opatrně dotkla "hladiny" bílo-červeného světla uprostřed. Uchopila tě neznámá energie, zamotal se s tebou celý svět a stojíš uprostřed jiné jeskyně. Portál tam je. Opustila jsi tuto jeskyni a vystoupala po schodech skrze sklepení tohoto jiného chrámu až jsi se ocitla venku pod vrcholem hory posypané jakousi bílou nadýchanou hmotou. Studí. Rozhlédla jsi se a vidíš je strmý sráz dolů - z hory tedy sejít nemůžeš, trochu jsi zaostřila zrak a vidíš v dáli uprostřed šedo-zelených mraků jakési město. Pak jsi se v něm ocitla. Nemůžeš téměr dýchat z toho vzduchu jaký tam je. Všude se k nebi tyčí sloupy ze kterých stoupá ohavný kouř dusící okolní zdevastovanou krajinu. Ocitla jsi se nad městem - letíš. Vidíš v dáli jámy v zemi a těžké kovové stroje jak polykají obrovské množství kamení. A kolem vidíš Nebešťany. Umouněné od toho prachu jak obsluhují stroje. Ta země je zničená, necítíš zde Eywu a stromy, které zde vidíš vypadají spíše jako karikatury - jsou nemocné a umírající. Všude jsou samí nebešťané, jsou jich miliardy, po celé planetě, vnímáš je a cítíš vztek, nenávidíš je a přála by sis vědět, kdo tady tohle všechno způsobil. Jako by tě sen vyslyšel ses ocitla na jiném místě, snad i na jiné planetě. Vzduch je zde lepší, ale ani nevoní, ani nesmrdí. Jako by byl "umělý". Pomyslela jsi si. Vidíš město, které pokrývá celou planetu, tisíce, miliony kovových domů. A miliardy dalších Nebešťanů. Ani zde Eywa není. Nebo je? Na jednom z míst ve městě jsi spatřila něco úchvatného. Uprostřed náměstí před gigantickou budovou jež je vyšší a větší než cokoliv v tomto městěna které je napsáno cizím jazykem (není to jazyk těch Nebešťanů co znáš - angličtina to není), kterému náhle rozumíš "MATKA MOUDROSTI". Před ní stojí tento strom, je obrovský a příšerně starý a přesto stále svěží. Vypadá jako váš domovský strom, ale je větší a cítíš z něj Eywu...nebo něco...něco velmi podobného. Celé toto místo je vlastně jakýmsi "parkem" oddělujícím Matku Moudrosti od zbytku městské zástavby. Je tam mnohem víc stromů a všechny jsou staré. Vidíš též Nebešťany, jak je opečovávají. Pak se vše rozplynulo a ty jsi zase uprostřed chladného vesmíru. V dáli vidíš tu planetu proměněnou v město. Je ozářená miliony umělých světel, rozeznáváš (i když by to asi bylo technicky nemožné) i jednotlivé "bloky" budov a místa, které vypadají jako dálnice - mnohem větší silnice než staví Nebešťané u vás. Pak jsi se probudila a na jazyku cítíš jakousi "kovovou" chuť toho města. Jsi trochu smutná......to je jich tolik? Tolik moc? To nemáme šanci, vždyť by se sem ani nevešli. Náhle máš pocit, jako by Na´vi bylo strašně málo...jen maličko...uplné nic proti tomu co jsi spatřila tam. Planeta proměněná na město.

Or'onis - 03. února 2010 15:23
	Hádka Po tom co přiběhli dva válečníci a začly znaveně vyprávět o veliké pohromně kterou páchají na našich posvátných místech ....Po té co domluvý se Eytukan a Tsutey začaly dohadovat o tom co dál... když začne hlasování, tak se jednozačne přihlásim k Tsuteyovu plánu protože tohle trpět nadále nesmíme...

May'tee - 03. února 2010 15:24

Rokování Zrovna jsem se poflakoval na nejnižších patrech rodného stromu když přiběhli dva z našich lovců. Jak jsem se později dozvěděl ochránci svatyně. Seběhl jsem dolů k nim, abych si vyslechl co říkali. Ten mladý vypadal, že se zhroutí a to co říkal bylo nadmíru znepokojující. To co říkal ten starší aspon dávalo smysl. Pozorně jsem sledoval následnou hádku mezi Eytukanem a Tsuteyem. Já sám za sebe jsem už měl dost tohoto ničení přírody a ubližování Eywě. Musíme jim taky zasadit pořádnou lekci! Tohle si k Eywě nesmí dovolovat! Vykřiknu plný zlosti, protože poslední dobou těchto útoků a ničení bylo víc než dost.

Alkhadeas - 03. února 2010 15:31

Po zubudni:D Ked ma asistenti zobudia tvarim sa trochu duchom nepritomne no ked spomenu Chaos 4 hned ozijem a si spomeniem na Univerzitne lanparty. Podakujem sa za pozvanie a uistil ze pri takejto udalosti chybat nebudem. Taktiez spomeniem ze dufam ze tam budu aj nejake pekne asistentky(to len tak medzirecov). Nasledne sa vyberiem si zobrat nieco male na jedenie nakolko som toho moc nezjedol a fical som skor na energetickych napojoch. Po uspokojivej vecery idem do svojho stanu kde si lahnem a nastavim hodinky aby ma vybrovanim zobudili za 5 minut dvanast. Ked ma hodinky zobudia spomeniem si na ten sen co sa mi snival jak sa zabavam s velitelkov a s dalsimi clenkami expedicie v jednom velkom grupaci(ja a zvysok zenske). Aby som sa sustredil neskor na hru tak podidem k nadobe s vodou co mame v stane, vezmem vodu do ruk a splechnem si ju na tvar aby som sa uplne prebral. Uterakom sa rychlo poutieram a hodim ho na moju postel. Do novootvoreneho baru vojdem 3 minuty po polnoci. Usmejem sa ...akurat na cas... Pozdravim kyvnutim pritomnych a podidem k asistentom so slovami.Tak co pripraveny prehrat? opat sa mierne pousmejem, zozeniem si nieco na pitie a potoms a pridam do hry, Ktora trochu pripomina Half Live s tym ze je grafika a fyzika trochu lepsie prepracovana a Neoto vyzera uplne realne. Po par Team Deadmatchoch sme dali este jeden velky Deadmatch s cielom Last man Standing. A celu hernu sekciu som zakoncil naozaj kralovsky ked som zacul MONSTERKILL a sekundu nato You Win

Vypravěč - 03. února 2010 16:10

22.3.2154 dle pozemského kalendáře - ÚVOD PRO PRŮCHOZÍ: OBECNÉ: Na Pandoru dorazili další pracovníci a vojáci. Celkem je nyní na Pandoře 150 Neoťanů. Základna se rychle rozšiřuje a už jsou postavené jak laboratoře, tak další "budovy" - vlastně jde o snadno sestavitelné z plechu vyrobené "buňky" stojící na malých pilotech (50cm nad terénem), které se obdobně jako současné (2010) orbitalní stanice sestavují dohromady pomocí modulů do větších komplexů. Velitelka zopakovala přísný zákaz cokoliv kácet či jinak poškozovat. I odchyt zvěře je přísně regulován. Cílem je co nejméně narušit zdejší džungli, aby nebyly zničeny žádné potenciální informace. I dřevo na topení a další paliva k vám docházejí přes portál. Skat: Velitelka si po ránu vyslechla tvé požadavky a řekla něco v tom smyslu, že se všechno zařídí. Profesor se přes rádio skrz portál spojil s Univerzitou, která obratem dodala vše potřebné. Zdá se, že na agamarské základně K-24 (druhý konec portálu) jsou už vybaveni opravdu dobře. Dorazila Vám výbava na potřebné prozkoumání těch "zařízení", nicméně jste přišli o 2 pejsky ze 4, neboť si je vyžádala agamarská základna pro testování v jejich laboratoři. Vrátí je (dokonce i živé) během dvou týdnů. Alkhadeas: Po propařené noci, kdy jsi opět "rozkopal hračky" některým svým kolegům jenž se domnívali, že v Chaosu 4 tě porazí jsi dnes připraven pokračovat ve své práci. Pracovní roboti, ajťáci i nanoboti zkonstruovali systém, který by měl být schopen propojit váš počítač s tím stromem. Počítač má upravený software a má zjednodušený operační systém, aby to "nepadalo"...nebo aspoň ne tak často, protože je jasné, že toto nevyzkoušené spojení nebude bez problémů. Paulising: Dorazil jsi na Pandoru. Postupně se aklimatizuješ. Není tu nijak regulovaná vlhkost vzduchu ani teplota, takže je to plnohodnotná horká, vlhká a moskytů plná džungle. Proč mě kčertu posílají zrovna sem? ...a jasně...protože jsem nejlepší, málem bych zapoměl..., pomyslel sis a ubytoval ses. Jako archeologovi a historikovi specializující ho se na Prastaré jsi byl ubytován uvnitř Chrámu, kde budež stejně trávit většinu času. Jako profesor Univerzity máš právo si "zkoumat co chceš". Můžeš zkoumat v Chrámu nebo v ruinách města na jih od Chrámu, nebo ve "Svatyni" na sever od Chrámu. Obě "mimo chrámové" lokality jsou provizorně zajištěné, takže tam není ani to málo vymožeností moderního světa jako v Chrámu. Zkrátka to bude práce přímo v terénu, Chrám už je přeci jen trochu "neotanizován". Každopádně ty toho k práci moc nepotřebuješ - lopatku, rýček, štěteček a samozřejmě přenosný počítač a přenosná světla (vše se vejde do baťohu). V případě výzkumu mimo Chrám budeš mít dvojčlenou ochranku. Zkoumat můžeš pouze nápisy na zdech, nic jiného zde zatím není.

Vypravěč - 03. února 2010 16:48

22.3.2154 dle pozemského kalendáře - ÚVOD PRO NA´VI: OBECNÉ: Na Velké radě bojovníků bylo rozhodnuto i přes Eytukanův odpor zahajít proti Nebešťanům skutečný boj a na násilí odpovědět násilím. Eytukan však jako hlava kmene dokázal prosadit, aby tyto odvetné akce byly vždy přesně zacílené a omezené. Očividně se obává příliš otevřeného konfliktu s Nebešťany. Tsutey ho NEobvinil ze zbabělosti a v zásadě i on má určité obavy z otevřeného konfliktu mezi Omaticayi a Nebešťany, zatím totiž nelze počítat s pomocí jiných kmenů a Nebešťané tak mají obrovskou materiální i početní převahu. O taktice se bude ještě diskutovat, ale půjde asi o nějaké noční protiútoky. Nebylo zatím rozhodnuto jaké. (Hráči se mohou zde zapojit do debaty a navrhovat Tsuteyovi, kterého Eytukan pověřil "vedením války" ideální taktiku.) Ey´Fae, Al´tos a Tei´raa - let ke Stromu duší s Moat Vyrazili jste časně z rána na Ikranech ke Stromu duší. Moat se drží nízko a letí tak nějak oddechově, nikam nespěchá a cesta poklidně ubíhá. Doletěli jste ke Stromu duší po 2 hodinách letu. (Hráči mi zde popíší co dělali po cestě - pokud chtěji a co dělají u Stromu duší.) Ey´Fae: Po příletu ke Stromu Duší čekáš až Moat domluví s Eywou a pak můžeš být u Stromu až několik hodin osamotě. Po cestě sis nemohla všimnout, že Moat letí ohleduplně, jakoby vnímala tvůj problém s létáním. Po pravé straně letí Al´tos, trochu podivín, jeden z mála mužů Na´vi, který ovládá jisté základy magie a je kmenovým bardem (pěvcem). Je mladý a víš, že často čte knížky Nebešťanů, jejich jazyku rozumí nejlépe z kmene. Tei´raa: Jakmile Moat dokončí svůj rozhovor s Eywou tak půjdete sbírat spolu s Al´tosem nějaké ty vzácné byliny. Některé by mohli za určitých podmínek pomoci s řešením tvého problému. (BTW. věci z přechozího dne, lze ještě doreagovat pokud chceš - prosím jen abys to udělal předtím, než popíšeš tento příspěvek) Al´tos: Jakmile budete s Moat sbírat byliny, tak bys mohl zkusit najít nějaké ty omamnějšího charakteru, které se používají ke zvláštním slavnostem, které ty jako kmenový bard vedeš. Liu´Tey, Or´onis a May´tee - průzkum zničené svatyně: Tsutey vás pověřil, abyste provedli obhlídku vřesovišť, které včera zničili Nebešťané a zkusili zjistit jak to tam vypadá. Každého Nebešťana co potkáte můžete "odkráglovat". (Pokud to bude možné, tak prosím hráče za tyto postavy, aby se mezi sebou domluvili, jak a co tam budou dělat.)

Tei'raa - 03. února 2010 16:56

Konec svádění Zcela spokojená se na mladého Na'Viho usměji a hledím mu do očí. Když si všimnu jeho protichůdných emocí, usměji se ještě mileji a jemně mladého Na'Viho políbím. Pomalu si jej přitáhnu svým ocáskem a schoulím se mu do náručí. Přitáhnu si jeho ruce tak, aby mne objímal, poté jej pomalu pomocí ocásku začnu hladit. Očima jej vybídnu aby mi o sobě povídal, jemně to i naznačím ústy, hned po krátkém a milém polibku. Dávám najevo mé štěstí, pocit uspokojení a krásnéně prožitého dne. Večer - s obavami a touhou pozoruji sraz mužů, doufám, že rokování skončí tažením proti těm vetřelcům jenž zamořují naší zem. Zároveň jsem plna očekávání mého zítřejšího výletu na Ikranech, již se nemohu dočkat, až opět ucítím pevné tělo mého Ikrana, stanu na jeho hřebětě, propojím se s ním, ucítím tlak větru na křídlech, uslyším svist větru v uších.

Vypravěč - 03. února 2010 16:59

22.3.2154 dle pozemského kalendáře - ÚVOD PRO NEBEŠŤANY: Minulou noc si ani jeden z Vás moc nevybavuje. Opili jste se jak zákon káže, nálada byla naprosto uvolněná, takže došlo i na lehké děvy. Quaritch Vám "dovolil" abyste ho porazili v Pokeru (obvykle ho všichni raději nechávají vyhrát) a přilepšili si tak nemalou částkou ke svému žoldu. Na dnešní den, až se proberete (což nebude nejdřív) máte navštívit přednášku doktorky Green Augustinové, která bude přednášet o zdejších predátorech. Ačkoliv jí Quaritch nesnáší, tak toto Vám dal rozkazem, protože o jejích znalostech nepochybuje. Civilní šéf RDA se včera trochu štěkl s Augustinovou a Quaritchem. Augustinová napadla Quaritche kvůli zničení té Svatyně, ten jí verbálně poslal do "míst kam slunce nesvítí" a Parker Selfridge pak oba vykázal do svých mezí. Vy jste této hádce (předcházela pařbě) byli přítomni a raději jste mlčeli a trochu se bavili tím, jak Selfridge, kterému celá ta věc se Svatyní náramně vyhovuje předstíral (a to velmi dobře) jak je tím naštván a stojí na straně doktorky Augustinové. Quaritch vám v průběhu pařby řekl, že Selfridge je "dobrej chlap s občasnýma záchvatama byrokratických manýrů", podle Quaritche, by Selfridgeovi vyhovovalo, kdy ty "modré opice" odtáhly sami od sebe s co nejmenším střílením a zabíjením, kvůli pověsti RDA na Zemi. Na tento den (den po pařbě) máte také po přednášce dr. Augustinové převzít nováčky (vaše pěchota byla rozšířena na 100 mužů a počet AMP zvýšen na 35) a předběžně je zacvičit. Quaritch dokonce pověřil Volkinse (ke kterému přistupuje skoro jak k vlastnímu synovi) aby jim dal bezpečnostní přednášku což si obvykle Quaritch nikdy nenechá ujít jako příležitost, kdy může "bažantům" trochu zmrazit sebevědomé úsměvy.

Vypravěč - 03. února 2010 17:19

Tei´raa - konec (ale už opravdu konec :-)) svádění: Mladík očividně pookřál. Asi potřeboval "po výkonu" trochu té dohry, aby se s tím srovnal. Povídal ti o tom, že jeho vášní je létání a lukostřelba "jen tak" pro zábavu. Prý ještě nikoho nezabil dokonce ani po zvířatech nestřílí(když nepočítáme to jedno zvíře, které je součástí "přechodového rituálu" postupného přijímání mezi muže) neboť nejí maso. Je trochu naivní, možná až moc zasněný. Skládá poezii a jednou by se chtěl stát bardem kmene a nahradit tak Al´tose. Ke konci už se cítil velmi dobře - stejně jako ty a přátelsky jste se rozloučili. Ještě předtím se tě zeptal, jestli má u tebe ještě někdy šanci. (OMG - sis uvědomila, že tvá pověst "ženy na jednu noc - či spíše jeden akt" tě asi předchází, on se nejspíše obává, že už o něj nebudeš mít zájem, že tohle je asi jedinkrát, a že ho už potom jako "použitého" odvrhneš. Je fakt, že s většinou mužů jsi spala jen jednou, ale bylo i pár, kteří ti po boku vydrželi několik týdnů či v jednom případě i 3 měsíce což je tvůj nejdelší vztah.) Možná proto byl předtím tak trochu "polekaný".

Vypravěč - 03. února 2010 17:43

soukromá zpráva od Vypravěč pro AL´TOSŮV SEN Když jsi spal, tak se ve snu vracel k rituálu u kmene Pixioteya, který na tobě očividně zanechal "následky". Zdálo se ti, že jsi znovu na rituálu a vidíš ho jakoby mimo své tělo - z jiné strany. Vidíš i sám sebe uprostřed toho rituálu. A vidíš ještě něco. U stromu duší stojí Nebešťan a hraje na vzláštní nástroj se strunami (podle svých znalostí zvyků Nebešťanů to tipuješ na harfu). Je oděný v bílém čistém rouchu a jeho hudba postupně přehlušuje vše ostatní, máš pocit že ten Nebešťan svou hudbou ovládá samotný Strom života i všechny Na´vi, včetně tebe, kteří se účastní rituálu. Přiblížil jsi se k němu a vidíš že je to stařec - nemá kyslíkovou masku a jeho hudba je to nejkrásnější co jsi kdy slyšel, ale nejsi schopen jí nějak uchopit smysly, jako by byla všude a zároveň nikde. Pak ten stařec na tebe pohlédl a lehce se usmál. Máš pocit jako by to v tu chvíli nebyl sen, ale realita. Z jeho očí sálá obrovská moc ale i neskutečná laskavost a dobro. Pak se vše rozplynulo a ty jsi se dokonale vyspán probudil. Ta hudba ti zní ještě v uších a máš pocit, že jí máš i na jazyku, jak je sladká a nádherná. Jako bard rozeznáš dobrou hudbu od špatné, a tahle byla tím nejlepším co jsi kdy slyšel.

Tei'raa - 03. února 2010 17:47

Dohra svádění když mi vypráví o jeho vášni v létání, tak se jej se zájmem vyptávám na jeho Ikrana. Když se mě nakonec zeptá, tak se na něj s úsměvem podívám a odvětím: "To, že jsem s nikým ještě dlouho nevydržela neznamená, že muži opovrhuji. Líbilo se mi s tebou a zaujal jsi mne. Zda to je něco víc - to ukáže jen čas. Zatím vždy ukázal jen hádky. Zítra jsem celý den pryč a vrátím se velmi unavená, přesto budu ráda, když mne večer navštívíš." s poslední větou se na něj mile usměji. Poté odběhnu a zbytek dne odpočívám a sbírám bylinky. Též se cvičím v léčení neopatrných Na'Vi. Let Při letu se stáhnu trošku dozadu, aby mne Ey´Fae neviděla. Následně se plně oddávám rozkoši, jakou mi může let nabídnout - nelétám někam, kde by mě mohlo něco přepadnout, ale spolu s mým Ikranem ve vzduchu vyvádím různá salta, lopingy, prudce stoupám i klesám, když je dost místa, tak zkouším i volný pád. Čas od času prudce manévruji mez stromy, celou dobu nahlas jásám radostí. Oči mi potěšeně září, při volném pádu spolu s mým Ikranem radostně vískám a řvu potěšením. Když se blížíme k cíli, tak zvolním, zařadím se do formace, snažím se krotit, ale čas od času se nechám unást a vystoupám výše, kde si chvilku hraju. U Stromu duší Jen nakrátko se spojím s Eywou a poslouchám hlasy mých rodičů, poté se odpojím a se slzami v očích se pocházím po okolí. Když Mo'at dokončí svůj hovor, tak jí pomohu se zbíráním a ptám se jí způsob, jak mi mohou tyto byliny pomoci. Sbírám všechny užitečné rostliny, zvláště ty, které u našeho rodného Stromu nerostou. Večer doma ve Stromě Když dole potkám mého Na'Viho, tak se na něj usměji, lehce a něžně jej pohladím svým ocáskem a požádám jej, aby večer donesl některé své básně. Po návratu, když již tolik neblbnu zkontroluji mou "zahrádku" a poté se uvelebím ve své síti. Nechám jí rozevřenou a jen odpočívám, nespím.

Natherea - 03. února 2010 18:04

Ke stromu duší a u něj Ráno, když se scházím s Mo'at, pozdravím Al'tose. Jak už jsem jednou předeslala, mladíka znám od vidění, jelikož jeho bratr má nějaký... přátelský vztah s mou sestrou - popravdě řečeno spolu občas žvýkají nějaké halucinogenní bylinky a houby. Moc jsem se nikdy o svou sestru nezajímala - ona je přeci tak, která pokračuje v odkazu našich rodičů a tedy chovatelství pa'li. Mě duše táhla trochu jinam, i když vztah ke zvířatům se v rodině prostě dědí. Uctivě se přivítám s Mo'at a můj pohled zabloudí na třetího člena naší výpravy. S notných znechucením ji sjedu pohledem odshora dolů a zpět - nakrčím čenich, když si všimnu, že jí snad po stehně stíká něco světlého, co v ranním šeru ještě mírně světélkuje. Nijak neskrývám fakt, že jen pomyšlení na to, že bych se měla tomuto tvoru ocitnout blíže, než deset merů, ve mně budí chuť zvracet. Nakonec přivolám svého ikrana, tvora, jehož jsem pojmenovala Sar'tak. Aniž bych vlastně vydala jakýkoli zvuk, zničehonic líně sleze z větve nade mnou. Dívá se na mě takovým tím pohledem "to nemyslíš vážně - vždyť já ještě spím a vůbec - nevypadá to, že ses dneska přišla jenom pomazlit." Já tě chápu Sar'taku. Protočím očima. Létání (tedy to společné) tak nějak nepatří mezi naše hobby. Podám mu kus nějakého masa, který jsem získala před pár minutami od nějakého lovce (anžto já sama nelovím, protože se mi jakékoliv zabíjení hnusí a navíc stejně maso nejím) Navážu se Sar'takem spojení (a cítím jeho naprostou nechuť kamkoli letět, jelikož my dva se vroucně milujeme - ale jen do chvíle, kdy mu vylezu na záda) a vyškrábu se nahoru. Po celou dobu letu se snažím, seč to jde, co nejméně zasahovat do toho, jakým způsobem chce můj ikran letět, protože vím, že on je v tom prostě lepší a že když jsem ho prostě požádala o to, aby letěl za Mo'at, zrovna se nepředře a poletí prostě přímou čarou za jejím zvířetem. Občas zaskřípu zuby nad výskáním, které se ozývá zezadu a modlím se, aby už ta černá vzadu sklapla zobák. Když dosedneme, Sar'tak mi věnuje jeden ze svých úlevných pohledů (aneb "díky Eywo, že už je to za námi" popřípadě občas nasadí pohled "že já jsem neutekl, když si svého Ikrana vybírala" ) Poplácám ho po krku, že už je to všechno v pořádku a nechám si od něj přátelsky olíznout tvář. Poté přejdu ke stromu duší a s uctivým výrazem si sednu na paty. Je toho tolik, na co se potřebuji zeptat...

Natherea - 03. února 2010 18:24

soukromá zpráva od Natherea pro Na malou chvíli vytěsním z hlavy všechny myšlenky, načež vezmu konec svého copánku a přiblížím jej k jednomu z vláken stromu duší. Mnohem menší vlákna copánku se rozvinou a lačne po výhonku stromu sáhnou - narozdíl od létání se modlím ráda - mám poté jakýsi nvitřní pocit naplnění. Navíc, tak nějak vnitřně vím, že mi Eywa mou věrnost a lásku oplácí stejnou měrou. (což může být dostatečně dobře i jakýsi autosugescentní (co je to za slovo) kec, ale já tomu prostě VĚŘÍM a hotovo ) Čekám, zdali z Její strany nepřijde nějaký první signál, jakási předmyšlenka, než na ni začnu chrlit ty svoje - je to jako bych vyčkávala vyjádření rodičů, než vznesu návrh na přinesení si domů nového zvířátka.

Vypravěč - 03. února 2010 18:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´fae u Eywy: Jakmile jsi se spojila s Eywou, tak tě naplnil klid tohoto prastarého božstva. V hlavě se ti rozhostilo naprosté ticho a dostala jsi se do určité bodu naprosté duševní rovnováhy. Eywa zdá se být připravena naslouchat a svou energii tě k sobě "připoutala" mnohem víc než kdykoliv předtím. Kolem Stromu Duší je naprosté ticho a na ramenou ti přistála čtyři semena Stromu Duší. Máš pocit (ale možná je to jen v tvé hlavě), že jsi zaslechla ...slyším tě mé dítě...

Natherea - 03. února 2010 18:48

soukromá zpráva od Natherea pro "duševně" se nadechnu a začnu. Povídám ji o svém snu, o tekutině, do které se vždy utopím, o tom všem, co jsem viděla, o muži, který podle mého snu zasadil tenhle strom (a nezapomenu se zmnit o tom, že to pokládám za jakousi fabulaci mé fantazie - kdo kdy viděl, aby nějaký nebešťan, který by měl trénovat skok do hrobu, zasadil EYWIN STROM! ) a potom jí ustaraně povídám o té zničené planetě se zkaženým vzduchem (přičemž mi z očí tečou slzy) a potom o té druhé planetě, jak je tam jen jeden ubohý a osamělý strom... a... nějaké spoutané a ubohé a.... a pak mi celou hlavu zaplní myšlenka na Liu'teye a já ji povím o tom, jak se hrozně bojím, abych ho nemusela opustit a prosím ji, aby to nedovolila... aby ho ode mne neposílala pryč. Všechno je to zmatené a myšlenka střídá myšlenku.

Cpt. Jack Volkins - 03. února 2010 18:55

Ráno Otevřu oči a netuším vůbec kde jsem ,rozkoukám se a vedle mě leží cizí ženská opatrně vstanu abych jí nevzbudil ozve se jen „stav se ještě nikdy “ obléknu se a vyjdu z místnosti a stojím venku kousek od kasáren zajdu si pro věci.Potom jdu na snídani zjistím od ostatních že se dokážu rozjet.Ještě mi Plukovník řek že dneska za něj mám převzít nábor nováčků což je pro mně obrovská pocta. Ženská Po kávě a snídani jsem potkal vědkyni vedle který jsem se ráno probudil „ahoj“ Pronesla s úsměvem, opětoval jsem pozdrav prohodil pár slov pak zakončil „musím jít“ a šel. Doktorka Augustinová Jdu na přednášku doktorky Green Augustinové (o predátorech) ještě mě trochu bolela hlava ale poslouchal jsem pečlivě, když to skončilo šel jsem si zapálit a na chvilku zaběhat abych se probral. Nábor Jdu na letiště.Zelenáči zrovna vystupovali z Valkýrů. Předstoupil jsem před ně a rozkázal „pozor,nesundávejte masky a pojďte za mnou. zavedl jsem je na ubikace . No jo nováčci koukali jak vyoraná myš na vše okolo. Dal jsem jim jasně najevo že za 10 minut se mají dostavit na "bezpečnostní přednášku". Nečekal jsem ani 7 minut a všichni se dostavily. Slova „hněte sebou,nebo vás nakopu do prdele“ zabraly „Vojáci od teď jste součástí základny Hells Gate“ Upozornil jsem je že vše co leze venku je chce sežrat včetně navijců který jsou schopni vyrábět něco jako luky a nejsou moc chytrý ale bojeschopný „pokud nikdy takového modrého zmetka potkáte střílejte, nebo vás zastřelí “ Jsou to prostě primitivové který neví že by měli zalézt a ne se nám stavit do cesty. Ještě upozornění „Kdo vyleze v noci za zeď naší základny tak si tam taky zůstane“ Teď jsem nechal rozdělit muže do oddílů a 10 příchozích si vyzvedl. Pak ještě přidělil 50 mužů Brianovi,bylo na něm znát že to včera taky přepískl. Jen jsem koukl na ty zelenáče který si myslí jak to mají na háku a v duchu si řek „Zítra ráno uvidíme co ve vás je “ Potom jsem si šel ještě zastřílet a trochu posilovat. Nastavím si budíka na 5 a jdu spát.

Vypravěč - 03. února 2010 19:06

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´fae u Stromu duší - pokračování: Jakmile jsi sdělila Eywě všechny své úzkosti, strachy a sny, tak tě obstoupily desítky semen Strom Duší. Je jich možná 50, možná víc. A pak tvá mysl vstoupila do Eywy - tedy do Stromu Duší. Zmocnil se tě klid tohoto božstva a ty jsi znovu spatřila ten strom na té planetě jenž je celá proměněná v město. A pak, nevíš jak máš pocit, že tvá mysl proplula celou to dálkou a ocitla se zčásti v tom stromu. Je obrovský a silný...slyšíš nějaké hlasy, kterým nerozumíš...a pak se v tvé mysli zformovalo jedno slovo a to slovo bylo NEOTO a pak ještě jedno Nikta Eywa Oltraya Temenay Omikan což je jedna z posvátných magických formulích Na´vi předávaná z generace na generaci. Patří k tomu nejstaršímu z vaší mytologie a doslovně znamená: ...posvatná Eywa živoucí vše navrací.... Pochopila jsi, že ta planeta, to odporné města, ti Nebešťané co tam žijí pojmenovali kdysi svou zemi podle Eywy. Jakmile se tvá mysl vrátila zpět do stromu na Pandoře spatřila jsi ještě něco....nevíš jak, ale tvá mysl je v jiném stromu duší zde na Pandoře a ty vidíš ten chrám o kterém se ti zdálo, ty Nebešťany ...oni jsou teď, tady...na Pandoře!... Vidíš jak staví stany (teepe) a vidíš, že nenosí masky....pak se ti v hlavě objevilo ještě jedna formulka ...Allos Laos...Jiný Kmen oni nejsou ti, kteří ničí Eywu. Mají jiné přístroje, mluví jinak ... teď vnímáš ty rozdíli...jsou tady...ale netušíš kde...

Brian Avery - 03. února 2010 19:15

Ráno Ráno se proberu s hodně velkou a zlou opicí. Vypadá to na celkem špatnou noc až na ty dvě hezký holky, co leží vedle mě. Jinak z noci mám úplný okno. Ale nějaká dobrá duše mi napsala na ruku, že mám jít k doktorce Augustinové. Takže jsem vstal oblékl se a vyrazil na přednášku o predátorech. Dorazil jsem téměř v půlce takže jsem si vysloužil pár naštvaných pohledů. Moc jsem toho nepochytil, protože po té včerejší pařbě mě pekelně bolí hlava. Odejdu mezi prvníma a jdu se trochu odreagovat jak jinak než střelbou. Opravdu jí mám nejraději a je to vidět. Po chvíli se ke mě připojí Jack a řekne mi, že mám 50 nováčků na povel. Ani chvíli neváhám a jdu se na ně podívat, potřebuju se na někoho vyřvat. Vojáci pozor!!! Zavelím. Já jsem kapitán O´Conor, váš nový velitel. Ti z vás co si myslí, že jsou hvězdy to budou mít šanci hned dokázat. Za 5 minut vás chci vidět nastoupený před ubikacemi. Řeknu po tom co vidím, že si většina z nich hodně fandí. Zaúkoloval jsem pár vojáků, které už mám otestované, aby jim dali pořádně do těla, jinak že dám do těla jim. A jdu si lehnout zhruba tak do 6 hodin.

Natherea - 03. února 2010 19:30

soukromá zpráva od Natherea pro Neoto?? co to znamená? Svěsím ušiska a vstřebávám, co mi Eywa říká - obvykle s námí nemluví a neukazuje nám vize - prostě si jenom (snad) vyslechne jak se modlíme a nechá nás poslechnout si hlasy předků, jak zpívají věčnou píseň a nechá nás jít s vírou, že naše modlitba bude vyslyšena. Semínka, která mne obklopují, mi samozřejmě dělají radost a plní mne vnitřní pýchou... zároveň ale doufám, že to, jak jich na mě sedí tolik, nikdo nevidí, protože to není úlně každodenní záležitost. Vnímám, co mi říká.. jiný klan je u nás, někde tady.... ten chrám, ten chrám ze snu a strom na... na Naotu? Neotu? Ano na Neotu...a všechno - v hlavě se mi zase všechno smotá do pořádného klubka - zatnu zuby a začnu klubko zase rozpítat. jiný klan... mohou být ti starci, které jsem viděla ve snu... ano. Oni jsou dobří.. mohli by nám pomoci, pomoci, aby se s naší zemí nestalo to... to co jsem viděla ve snu. Proč nemluví i o té tekutině, ve které se vžd ve snu utopím?

Vypravěč - 03. února 2010 19:47

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´fae u Stromu Duší - pokračování II Jakoby tě Eywa slyšela spatřila jsi Nebešťany (ty z RDA) jak lijí tuto břečku do svých létajících strojů. Pak jsi uviděla místo, které ti popisoval Tsutey (skládka), kde se válí ty sudy ve kterých ta kapalina je a zničené stroje ze kterých uniká také. Rovnou do řeky. A pak jsi spatřila Liu´Teye. Srdce se ti naplnilo radostí a touhou. Chceš ho obejmout. Nevíš jestli to chápeš dobře, ale máš velmi silný pocit, že Eywě Liu´Tey nevadí.

Natherea - 03. února 2010 19:59

Po "rozhovoru s Eywou" si dlouze oddechnu. Děkuji ti. Nemyslím tím jen za poslední informaci (i když to tak může docela dobře vyznít) ale za vše, co mi zjevila. Měla bych to vše probrat s Mo'at, až zase budeme samy - možná že mi i ona pomůže osvětlit Eywinu vůli. Přecejen je starší a velmi zkušená - a rozumí Jejím slovům více, než já. Odpojím se od stromu duší a ještě chvíli počkám, ža se odpojí i Raeya, která na vlákno kousek opodál přivázala svůj malý ocásek. Nikdy jsem nepřišla na to, co tak malinký tvoreček, prakticky bez existenčních problémů, může od Eywy chtít. Vlastně jsem se po tom ani nepídila - je to její posvátné tajemství a já jej respektuji. Štírek zase zaleze do tašky a někde se tam uvelebí, mezi přehršlí všelijakých potřebností. Počkám pak, až všichni ostatní udělají, co si přáli a letíme domů. Tentokrát let už ani moc nevnímám - mám v hlavě spoustu jiných myšlenek - občas se mi do nich napruženě ozve Sar'tak, kterého moje přemítání ruší v soustředění se na let. Doma jej za jeho výkon ještě vydatně podrbám, poplácám a pomuchlám a nechám ho jít si po svých. Stejně zase někde bude spát, protože tenhle Ikran dokáže prochrápat snad celý den, pokud zrovna nemá hlad. Doma se jdu okoupat a když sedím v jezírku, ukratém v houští, mám spoustu času k přemýšlení o Eywiných "slovech"

Gabarial - 03. února 2010 20:29

Pandora – výcvik nováčků Skoro celý den jsem ztrávil výcvikem nováčků, kteří mi byly přiděleni velitelkou. Ukázal jsem jim dosud zmapované oblasti. V zříceninách starobylého města, které jsem včera objevil jsem si všiml, že tam je již plno archeologů. Po dokončení výcviku jsem se vrátil zpátky ke chrámu. Všiml jsem si, že zbrojnice je již dobře zásobená a počet členů expedice stále roste.Konečně to začíná přibývat. Denně přicházejí noví vojáci, vědci a členové pomocného personálu. Velitelka si večer vyslechla mé hlášení a pak mi nabídla, zda by jsem si v rámci "svých povinností" nechtěl užít i trochu potěšení. Vyjela po mě a ani se to nijak nesnaží skrývat. Všimnu si, že se hlavně dívá na moje tělo, ale to mi moc nevadí. “Chcete si nejdří sednou a popovídat nebo ....?“ Nechám tu otázku nezodpovězenou a čekám na její reakci. Mile se na ni usmívám a dokonce ze mě opadla i unáva po celodenním chození.

Paulising - 03. února 2010 20:46

- Takže nechám zkontrolovat okolí tajuplné chrámu- porozhlídnout se po stromě podobném na malbě na HOMEPAGE (ten největší :-D) -Vyžádám si přehled zmapovaných míst od místního velitele. -začnu procházet chrám a shromáždím všechny malby kartuše a postavení místností do počítače - a tím budu pokračovat mapování všech malby v chrámu - hledám popisky "prastarých" nebo "mocných", znázornění "velikánů" a také znázornění "zdroje". - a zjistím si jak jsou na tom s připojováním se ke stromu duší- moc by mě zajímalo jestli ten strom funguje jako stroj(prakticky pořád stejně, ale s neomezeným zdrojem energie) nebo jako počítač jež může pomocí vstupů a výstupů být přeprogramován či pozměněna funkčnost stromu. - stáhnu si mapu hvězd viditelnou z chrámu. (pohledem) zkusím srovnání s malbami nebo kartušemi. (hledám znázornění +- mapy)

Vypravěč - 04. února 2010 02:59

Průchozí pokračování - Gabarial + Paulising: Paulising: Získal jsi kompletní 3D mapy celé oblasti. Z obsahu mapy jsi schopen dovodit jak původně město asi vypadalo. Zdá se že se jedná o největší město spojené s Prastarými, které jste kdy objevili. Přibližně 20km na délku se svatyní (se stromem duší) uprostřed a 2-3km na šířku. Město kompletně leží v údolí řeky. Co se týče tvých prvních průzkumů kartuší zjistil jsi, že žádné malby se prakticky nedochovaly. Zato je zde opravdu obrovské množství nápisů, bohužel v jednom z nejstarších dialektů Prastarých, takže jejich kompletní rozluštění může trvat celé měsíce nebo roky. Nicméně určité omezené texty jsi schopen rozluštit. Tvé hledání textů spojených s "prastarými" či "mocnými" se setkalo s určitým úspěchem. Podařilo se ti identifikovat dvě kartuše coby kroniky města, které zde Prastaří založili. Co se týče map hvězd, tak tě tví kolegové (kteří zde již přes týden pracují) informovali o obrovské hvězdné mapě v jednom ze sklepení Chrámu. Porovnal jsi tuto mapu s hvězdnou mapou staženou z vaší provizorní observatoře a zjistil jsi 100% shodu. Bohužel nejsi schopen identifikovat, kde se nacházíte. Pouze si troufáš předpokládat, že území Galaxie jste neopustili a jste jen v její vzdálené části od Neota. Co se týče spojení s tím stromem tak máš informace, že jistý inženýr Alkhadeas pracuje na zařízení, jenž by bylo schopno propojit vaše počítače s tímto stromem. Můžeš se ho zeptat. Gabarial: Velitelka se tváří velmi pobaveně a pravila: Vy se mi opravdu líbíte vojáku..., poté k tobě došla a začala se s tebou líbat. Je opravdu krásná a cítíš se velmi vzrušený. Chceš pokračovat v "této činnosti"?

Skat - 04. února 2010 12:25

22.3.2154 Další den. Další den na Pandoře, když jsem se ráno probudila zašla jsem za velitelkou abych se s ní domluvila o věcech na prozkoumání "pejsánků" kupodivu mi vyhověla a po několik telefonátech nám bylo dodáno vše potřebné a mi mohli pokračovat v práci. Zavřela jsem se v laboratoři a nechala si na stůl donést jednoho z těch zvířat, samozřejmě uspaného a přesto jsem ještě trvala na tom, že musí být pořádně přivázán a znehybnět, opravdu netoužím po tom, stát se něčím obědem. Zcela se ponořím do práce, pomocí dodaných přístrojů zjišťuji podrobnosti ohledně výrůstku, vše pečlivě zaznamenávám, abych se pak o své zjištění mohla podělit s profesorem.Musím být velmi opatrná, měřením jsem zjistila že výboj ve výrůstku dosahuje vysoké síly, takže dostat ránu by nebylo nic příjemného. Taky mi bylo oznámeno, že jsme přišli o dva pejsky, prý nám je vrátí,ale až udělají potřebné testy. To je fajn, člověk tady nastavuje krk a oni si pak příjdou k hotovému, skvělé, a prý nám je vrátí živé, to jsem zvědavá, jako bych nevěděla jak to dopadne, pošlou nám je na kousky s omluvou, že došlo k chybě. Takové věci si samozřejmě říkám jen pro sebe, není vhodné kritizovat Agamarskou laboratoř. Asi kolem oběda uznám, že si zasloužím odpočinek. Zajistím vzorky a přejdu k dědouškovi. "Profesore, dnešní práce je skoro hotová tak se jdu na chvíli projít." Sice se mu nemusím hlásit,ale je jediný s kým se tak nějak bavím, i když mám někdy dojem, že je úplně mimo a nevnímá mne. Skočím se převléknout a jdu si zaběhat, trocha pohybu mi rozhodně neuškodí a alespoň si vyčistím hlavu. Vydám se z tábora a zjišťuji, že je zde stále víc lidí, samozřejmě i dostatečný počet vojáků, lehce se zamračím. Jistě vojáci jsou potřeba na každé planetě, ale někteří se chovají podle mne zbytečně hrubě. Zatřesu hlavou a snažím se vypustit veškeré myšlenky na práci a věci spojené s ní, jen si užívám uvolňující běh.

Vypravěč - 04. února 2010 14:50

Ey´fae - v termálním jezírku: Nedaleko vašeho domovského stromu se nachází několik horkých pramenů. Máš to tam ráda, neboť se vždycky dokážeš v této termální vodě uklidnit. Ležíš v jezírku a cítíš jak ona horká voda ti uvolňuje tělo. Veškeré napětí postupně mizí a ty se cítíš klidná. Tvé starosti na pár okamžiků zmizely a ty nyní přemýšlíš co dál. Nic z toho co řekla Eywa ti nedává smysl, na okamžik tě zachvátil pocit paniky, že jsi něco snad přehlédla, ale pak jsi si uvědomila, že to co ti Eywa ukázalo bylo prostě "příliš složité". Napadlo, tě, že by jsi se snad mohla zeptat Moat. Chvíli jsi si pohrávala s myšlenkou se zvednout a jít za ní, pak však zvítězila ona horká voda, ve které se cítíš tak příjemně a nikam jsi nešla. Allos laos...., vrátila jsi se v myšlenkách k legendě o "jiném kmeni". Každý Na´vi tu legendu slyšel z úst starších. Je to jedna z nejstarších a nejzvláštnějších legend, která vypráví o jiném kmeni, jenž se poklonil Eywě. Vždy jsi si myslela, že to byl jen nějaký hodně zvláštní kmen Na´vi, ale potom co ti ukázala Eywa máš nyní pocit, že se ta legenda dá chápat i jinak. I přes to, že jsi v horké koupeli, tak tě zamrazilo při představě, že by Nebešťané mohli být tím jiným kmenem. Trochu ses sama pro sebe ušklíbla, ne...oni...to ti druzí...ale kdo jsou? A jak je možné, že je Eywa zná...jsou z takové dálky, jsou úplně jiní...Allos laos...jiný kmen...až tak jiný? Vždyť se chovají jako Nebešťané....nebo ne? Proč přišli? Poklonit se Eywě? Znovu?... Příliš mnoho otázek, jak jsi si uvědomila, a prakticky nic co by do sebe zapadalo. Možná Moat by mohla něco vědět, vždyť je to ona, která ti kdysi vyprávěla tuto legendu, když jsi byla malá, legendu o kmeni jenž přišel z obrovské dálky a splynul s Eywou tak jako Na´viové.

Vypravěč - 04. února 2010 15:01

Tei´raa - zpátky v domovském stromě: Vzala sis část bylinek co jsi natrhala s Moat u Stromu duší. Moat ti dala návod jak z některých vyrobit lektvar, který by ti mohl pomoci s "tvým problémem". Potkala jsi též onoho mladého Na´viho, který se jmenuje See´ray. Večer k tobě znovu přišel a zdá se být možná trochu nejsvůj z toho, že ti má přednést své básně...asi je ještě nikomu nepřednášel...vidouc jeho nervozitu ses mile usmála, on si dodal trochu odvahy a začal "básnit": Tvůj obličej, zkad září něha snivá, světlušek rej kam zlatou prškou splývá, jak noc je z vlasů schvívá, mi praví: Čas tu, by se rozletěly tvé polibky, ty plaché, zlaté včely, ne kam by směly jen, leč také kam by chtěly! A blíž a blíž jde noc ve hávu stínů, dej níž a níž, ať, hlavu na tvém klínu, tvé tělo k sobě vinu, jež praví: Čas tu, by se rozletěly tvé polibky, ty plaché, zlaté včely, ne kam by rety tvé, leč kam by moje chtěly!

Vypravěč - 04. února 2010 15:09

Skat - v průběhu dne: Byla jsi celkem "duševně vyflusaná" po celodopolední šichtě v laboratoři, takže po lehkém obědě jsi si šla zaběhat. Běh sis opravdu užila a to dokonce tak, že jsi se poněkud vzdálila od Chrámu a nyní ses zastavila v džungli a tak nějak ti došlo, že asi nebyl úplně dobrý nápad se jít proběhnout tak daleko. Jistě...běhat kolem Chrámu a po táboře není nic pro tebe, ale skončit v neznámé džungli plné neznámých a často smrtících tvorů nejspíš také ne. Hups...no nic tak se zase otočím a poběžím zpátky... Pak jsi tak 5 metrů od sebe v křoví zaslechla příšerné zvuky... Hups...tak a jsem v hajzlu...očekávala jsi, že se na tebe teď z křoví vyřítí něco co ukončí tvé trápení běžného života jednou provždy, ale nic se nedělo. V křoví se i nadále ozývají příšerné zvuky, jako by se někdo dávil a do toho ještě vyl, ale krom toho, že se křoví "otřásá" se nic neděje. Začínáš být trochu zvědavá....

Natherea - 04. února 2010 15:14

Termální prameny Po chvíli slastného nicnedělání se mi myšlenky začnou rozbíhat všude kolem. Myslím tuhle na nebešťany, támhle na... ty druhé, kteří vypdají, jako oni... a samozřejmě se mi v myšlenkách vcelku často objevuje můj mladý válečník... i když bych v tuto chvíli měla mít úplně jiné starosti. Ta budova ze sna... je skutečná? Nevím - ač Mo'at mému prvnímu snu přikládala jistou důležitost, mohlo se stát, že se mi později zdál neskutečný nesmysl... Možná se tím jen snažím uklidnit, protože Eywa mi vyjevila dost na to, abych uvěřila. Allos laos... Vylezu z vody, vytáhnu ze své apartní taštičky misku na vodu a naberu si opatrně tak, abych se nepopálila z nejteplejšího pramene, který v okolí je. Do téměř vroucí vody vhodím nějaké sušené bylinky (taky obsah taštičky), ač mám pocit, že Raeya ak trošku protestuje, protože na nich obvykle spí. Spokojeně si zase se svým "čajem" zalezu do vody a tiše hořkosladký nápoj usrkávám. Měla bych jít za Mo'at. Což se v danou chvíli lépe řekne, než udělá. Jsem připravená za ní dojít - ale až si ještě trošičku odpočinu. Poslední dny byly jeden velký blázinec a je toho na mě trochu moc. Mezi tím vším jsem například ráda, že vím, k čemu nebešťanům slouží ta... olejovitá hmota. Zůstanu ve vodě ještě hodnou chvíli a pozoruji několik nantangů, jak se přišli k jednomu z chladnějších jezírek opodál napít. Když i nantangové odejdou a zbytek čaje v misce je skoro studený, dopiju, schovám misku a obleču se. Odpočinku je konec, měla bych se hnout dál. Kousek opodál se pase má pa'li, takže jí vyskočím na hřbet a dojedu ten cca kilometr k vesnici. (proč taky chodit pěšky) Když jsem doma, vydám se za Mo'at. Necítím se zrovna dobře z toho, že ji prakticky pořád obtěžuji se svými starostmi - na druhou stranu to nevypadá, že by to staré ženě vadilo. Ve skutečnosti mě vždycky měla ráda, protože jsem v jejích očích hodné a pobožné dítko.

Liu'Tey - 04. února 2010 15:27

Akce Na radě bylo rozhodnuto. Tři Na'vi jsou vysláni jako průzkumná hlídka na místo neštěstí. Samozřejmě jsem mezi nimi a a jsem připraven plnit svou občanskou povinnost. S dvěma dalšími jsme sjednali jednoduchý plán. Provedeme průzkum odděleně a nezávisle na sobě, aby to Nebešťané s námi neměli tak lehké. Společná koordinace ze začátku je základ úspěchu a tak jsme se domluvili, že May'tee se přiblíží z jihu, Or'onis ze severu a já z východu. Budeme mít tak větší šanci úspěšnosti naší mise. Vyrazili jsme každý svým způsobem. Já osobně jsem dal přednost běhu a chůzi, abych měl výhodu tichosti, i když jsem na to moc nesázel. Nebešťani se svými kouzelnými stroji dokázali vždy po čase Na'vijce odhalit. K vřesovištím jsem se opatrně přibližoval skrz les a kryl jsem se za stromy, abych byl v případě přepadení Nebešťany alespoň trochu chráněn. Snažil jsem se dostat až k místu, odkud bych měl dokonalý přehled nad vřesovištěm. Pokud bude v blízkosti nějaký pěkně stavěný strom, využiju i jeho. Pokud je v blízkosti hlídka, pokusím se jí obejít. Pokud si mě všimne, snažím se zmizet co nejdál a pak se opatrně vrátit k vřesovišti, ale tentokrát z jiného místa, jelikož lze předpokládat, že místo původní bude hlídané.

Skat - 04. února 2010 15:32

V lese. Když jsem se vymotala z laboratoře a nadechla se čerstvého vzduchu, cítila jsem jak mě opouští únava a rozběhla jsem se kolem tábora a chrámu. Jenže za chvíli mě to tady přestalo bavit a tak jsem zamířila k lesu, myšlenkami u své práce, u domova a u toho, jak to tady asi dopadne jsem nedávala pozor na cestu, uvědomila jsem si to, když jsem zakopla o nějaký kámen a zarazila jsem se na místě. Tak děvče, asi jsi v maléru, drobečky jsi za sebou nenechávala a tvá orientace v terénu není z nejlepších. Přemýšlím, že se otočím a pokusím se vrátit stejným směrem kterým jsem přiběhla, když se z křoví ozvou podivné zvuky,okamžitě znehybním na místě. Na mysli mi vytane představa "pejsánků" a mé prázdné ruce. Pochybuji, že má výmluvnost by stačila na to je ukecat, že nejsem dobrá večeře, a žádnou moč sebou po kapsách ne nosí, leda tu svou vlastní,ale tu nemám v kapse, asi ji budu mít za chvíli v nohavicích. Ještě chvíli poslouchám, když si uvědomím, že ty zvuky jsou trochu jiné, žádné vrčení, spíš jako by se někdo dávil. Pud sebezáchovy tradičně někam zmizel a objevila se šílená, naprosto nezvladatelná zvědavost. Ještě malou chvíli váhám,ale pak se opatrně přiblížím ke křoví odkud jsou slyšet zvuky a rukou co nejtišeji odhrnu větve abych viděla kdo nebo co se tam ukrývá.....

Vypravěč - 04. února 2010 15:40
	soukromá zpráva od Vypravěč pro U Moat( zase :-)): Moat jsi našla nedaleko domovského stromu, zrovna sbírala nějaké plody, které běžně nejíte, ale které používáte pro "opojení mysli". Když tě spatřila, tak se na tebe vlídně usmála a pravila: Ráda tě vidím, doufám, že ti Eywa pomohla v tvém pátrání. Co bys ráda od staré ženy?

May'tee - 04. února 2010 15:52

Průzkum Rada rozhodla a na nás je, abychom jednali. Byl jsem mezi těmi, kteří žádali odvetu a proto jsem byl vybrán stejně jako dva další k průzkumu našeho svatého místa, které ti prokaltí nebežštané srovnali se zemí. Vymysleli jsme společný plán. Bylo rozumné, že jsme se dohodli na rozdělení se, protože aspon jeden by se měl dostat na místo a zjistit jak to tam teda doopravdy vypadá. Rozešli jsme se a já si došel pro svůj luk, který jsem si sebou na radu nevzal. Přemýšlel jsem jak se tam dostat nejlépe. Nejradši bych letěl, ale to nebylo providitelné, proto jsem se rohodl pro chůzi po svých. Nebo chůzi spíše běh. Když jsem vycházel ze stromu , viděl jsme že Liu'Tey už vyrazil. Stočil jsme se o trochu jiným směrem, abych se dostal na místo ze správného směru. Když jsem se dostal do lesa, tak jsem vyšplhal na strom a když to šlo postupoval jsem v korunách stromů. Dával jsem si pozor, aby mě neviděli případní nebežštané, ale jak jsem sám věděl moc se nahoru nedívali. Občas se zdánlivě nedívali, ale přeci jenom dokázali nějak najít naše bojovníky a pořádně jim zatopit v nejlepším. JAk jsme se přibližoval k vřesovištím zpomalil jsem svoje tempo na hodně pomalu. Rozhlížel jsem se všude po okolí a hledal případné hlídky nebežštanů. Potřeboval jsme si najít nějakou dobrou vyhlídku. Případné hlídky jsem se snažil obejít nebo se ukrýt v korunách stromů, jak jsem to dělal vždycky, když jsem se potřeboval skrýt. Zadumal jsem se jestli nebylo lepší letět na Rukovi, ale asi ne. Ty jejich děsné létací obludy by nás smetli hodně rychle.

Vypravěč - 04. února 2010 15:52

Skat - v lese: Přistoupila jsi ke křoví a velice pomalu a opatrně jsi odtáhla od sebe větve. Ne pejsky, ne pejsky... Když jsi konečně spatřila zdroj těch zvuků, tak jsi pomyslela: Pejsky, pejsky, pejsky! Protože to co jsi tam viděla tě děsí ještě víc. Spatřila jsi tam dva obrovské černé predátory, které jsi viděla i na své informační datakartě, jsou v kategorii "TOHLE OPRAVDU NECHCETE POTKAT". (pro hráčku - jedná se o dvojici Thanatorů/Palulukanů) Nemohla jsi od nich odtrhnout zrak a každou chvíli jsi očekávala, že se jeden z nich podívá na tebe a poté tě sprovodí ze světa. Slyšela jsi, že tohle se dá zahnat snad jedině těmi 50mm granátomety co pořád nosí vojáci u sebe - nyní už chápeš proč. Poté co jsi překonala prvotní nával hrůzy sis ovšem uvědomila, že to co dělají, ti dává celkem slušnou šanci na útěk, oni se totiž páří. Jako bioložka jsi už páření různých živočichů viděla mnohokrát a ani tohle není něco co by se odlišovalo. Oba jedinci jsou trochu podrápání od svého "drsného milování" a samec již pronikl do samice. Tohle vidět opravdu nemusím... Už jsi se chystala se vytratit, když jsi si přeci jen všimla jedné zvláštnosti, ty "copánky" co tady má každé zvíře od nejmenšího po největší jsou totiž PROPOJENÉ! V tu chvíli ti docvaklo, proč jsou vlákna nabitá elektřinou a proč jich je nabitých jen polovina, ono to totiž funguje jako zásuvka. Nyní je ti to jasné, ty "copánky" fungujou jako vodiče sloužící pro přenos dat, v tomto případě pro projení nervových systémů obou živočichů. Jakmile se spojí, ta se vytvoří uzavřený elektrický obvod a oba dva jedinci se dokonale propojí. Chvíli jsi fascinovaně pozorovala to místo, kde jsou oba "copánky" spojené a pak jsi se s blížícím orgasmem samce raději vytratila...jakmile totiž skončí páření, jejich smysly se vrátí do "normálu" a pak by tě jistě zaslechli či ucítili a dál by to byla jen velmi jednostranná a rychlá "diskuze". Rozeběhla ses vzrušená ze svého objevu zpátky do tábora...přeci jen si více méně pamatuješ, kde leží...stačí seběhnout do údolí k řece a pak proti proudu nahoru...

Natherea - 04. února 2010 16:18

soukromá zpráva od Natherea pro U Mo'at Buď pozdravena, Mo'at. Usměju se na ni a jsem očividně ráda, že to necháoe tak, že ji otravuju se svými pseudoproblémy. Eywa... osvětlila mnohé... ale zanechala v mé mysli spoustu otázek, na které doufám, odpoví časem. Na chváli pouvažuji o tom, co přesně říci. Přišla jsem se s tebou podělit o její ..."slova". Možná, že mi tvá moudrost pomůže... vidět to celé v jiném světle. Nenechám na svou první otázku dlouho čekat. Moudrá Mo'at, co víš o Allos Laos?

Or'onis - 04. února 2010 16:20

Vypleněná svatyně rada usnesla že se tři z nás vydají ke svatyni, tak nevím jestli je to štěstí nebo spíše smůla že mně vybral na útok proti nebešťanů... po dohodě s dalšími dvěmi lovci, sem se vydal pěšky ke svatyni ze začátku jdeme po hromadě ale tak v půli cesty se rozdělíme a dal jdeme každý sám. Já si svatyni obejdu tak abych k ní dorazil ze severu. Poté co dorazím ke svatyni, se schovám na nějaký urostlejší strom ze kterého budu mít přehled o tom co se děje okolo ...

Vypravěč - 04. února 2010 16:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´fae s Moat: Allos Laos?, Moat trochu zvážněla a posadila se na padlý kmen jednoho ze stromů. Chvíli přemýšlela a pak spustila: Když jsem byla hodně malá, tak mi má prababička vyprávěla příběh o Jiném kmeni jako pohádku pro děti, která vyprávěla o tom, jak jeden kmen měl všechno na co si vzpoměl a přesto mu stále něco chybělo. A tím co mu chybělo bylo splynutí s Eywou, harmonií všeho živého. Proto se jí přišel poklonit, aby mohl být šťastný. Ta pohádka má v sobě poučení, že pokud nejsi součástí řádu, tak nemůžeš být šťastná, ale je to jenom pohádka pro děti. Pak ti pohlédla do očí a máš pocit, že to co ti teď řekne se jí bude říkat těžko. Jenže ty jsi se nepřišla zeptat na pohádku pro děti, ty jsi se přišla zeptat na onu legendu o Allos laos, na legendu o Jiném Kmeni. Víš má drahá...je to trochu zvláštní příběh a bohužel tak jako všechny staré legendy se mnoho věcí zapomělo a vytratilo, jak každý z nástupnických šamanů a šamanek do příběhu něco přidal a něco zapoměl říci. Moat zavřela oči, jako by se snažila na něco vzpomenout a pak pokračovala: Existuje mnoho starých legend a jedna z nich vypráví příběh o Kmeni, který sestoupil z hvězd. Nevím nakolik je ten příběh pravdivý, ale vím, že v minulosti bylo mnoho kmenů Na´vi, kteří věřili, že ti "jenž sestoupili z hvězd" a poklonili se Eywě se jednoho dne vrátí. Jiní věřili, že to byli velcí duchové, kteří měli obrovskou moc a stvořili celý náš svět i nás samotné, v minulosti kvůli této věci proteklo mnoho krve mezi Naviji, než Toruk Makto, dědeček mého dědečka lid sjednotil a všechny ty jenž nevěřili Eywu nechal.....zabít. Při posledním slově Moat zvedla hlavu a pohlédla ti do očí. Víš...kdysi dávno bylo mnoho Na´vijů, kteří věřili v jinou víru, než jakou známe dnes. Celé věky se kvůli víře zabíjelo. Ti jenž nepřijali Eywu byli nakonec poraženi a zničeni, zvláštní je, že jen pár dní poté co Toruk Makto všechny nevěřící zničil sám zemřel na zvláštní nemoc. Někteří si mysleli, že to byl trest Eywy, která ho potrestala za jeho krutost. Vidíš, že Moat jen těžko hledá slova, a že je pro ní celá věc velmi bolestivá. Odmalička nás učili, že Toruk Makto byl zachráncem Na´vi a velkým hrdinou, všichni kolem tebe jej považují za největšího Omaticaye co kdy žil. Ani nevíš, jak mi bylo, když mi má prababička pověděla jako nastupující šamance pravdu o Toruku Maktovi. Víš...všichni zapomínáme, to co se stalo se ztrácí v moři času a jen málo věcí jenž si pamatujeme zůstává součástí lidu a mnohé z toho je zkomolené a překroucené. Allos Laos, abych se vrátila k tvé původní otázce, byli podle některých "ti jenž přišli z hvězd" a poklonili se Eywě, podle jiných zlé příšery jež posedli mnoho z Na´vi, kteří je uctívali jako bohy a nebo byli skutečnými dobrými duchy jenž přinesli na tento svět Eywu...v to věřili ti, jež byli zatraceni a poraženi posledním Torukem Maktem. Moat evidentně rozrušená a smutná z toho, co ti říká chvíli hleděla kamsi do džungle a poté pokračovala: Jestli si vzpomínáš, tak občas vyprávíme pověst o pyšných Na´vi a o velkém zlu, jenž žilo v džungli za Velkou řekou v Horách Stínů, kde bloudí duše těchto "zkažených Navi" a vysávají život z každého, kdo se tam vypraví. Tato legenda je součástí mýtu o Allos Laos. Je zbytkem velkých válek mezi kmeny Navi. Kdysi dávno, ještě před posledním Torukem Maktem se klany Omaticaya a Pixioteya spojili proti "zkaženým" Na´vi a vyrazili do té džungle, kde nalezli jejich město. Zkažení Na´vi však už byli mrtví, Eywa je všechny zprovodila ze světa sama. Bylo to první velké vítězství našich kmenů v boji proti těm co nevěřili v Eywu....válka trvala ještě mnoho let a teprve poslední Toruk Makto jí ukončil a všechny nevěřící zničil. Moat skončila a otřela si slzy, které jí kanuly z očí..."Poslední Toruk Makto, nebyl jenom sjednotitel všech Na´vi, ale také odporný vrah posedlý šílenstvím. Eywa samotná ho zprovodila ze světa, aby jej mohla potrestat za jeho zločiny. Byla to krev naší krve. Ale toto se nevypráví a vyprávět nesmí, my si musíme vzít to dobré co díky němu vzešlo - věčný mír mezi Na´vi a pevná víra v Eywu. (pro hráčku - případné dotazy do ICQ - můžeš v rozhovoru s Moat samozřejmě pokračovat)

Vypravěč - 04. února 2010 17:16

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´fae s Moat - dodatek (aneb co PJ zapoměl): V rámci té výpravy k pyšným Na´vi je důležitá ještě jedna věc. Když válečníci klanů Omaticaya a Pixioteya dorazili do města, tak byli všichni jeho obyvatelé mrtví. Vaši válečníci to město pobořili a mrtvé pyšné Navije spálili namísto toho aby je pohřbili ke kořenům Eywy. Vycházelo se z toho, že jako "nevěřící" nemají nárok na to splynou posmrtně s Eywou a proto byli spáleni. Od té doby se traduje, že jejich neusmířené duše se pohybují v tom kraji a zabíjí všechny jiné Navije, které spatří.

Natherea - 04. února 2010 17:33

soukromá zpráva od Natherea pro Celou dobu bez dechu poslouchám Mo'atin příběh. Musí to se mnou být opravdu vážné, když mi sdělila něco, o čem se mluvit nesmí. Nedokážu to pochopit, neumím to vstřebat. Toruk Makto byl přeci hrdina... ne nějaký... Zabíjení ve jménu Eywy... Tohle se mi vrací v hlavě pořád dookola. Podle toho, co jsem ve vizi od Eywy viděla, si Ona tohle nikdy nemohla přát! Nevkládala mi do duše nenávist k cizímu kmeni a... na druhou stranu... co by si o mně myslela, kdybych se poklonila jinému řádu? Je to hloupost - neexistuje jiný řád a ať nazveme ty, před nimiž klekáme jakkoli, pořád jsou součástí Eywy, protože Ona je všechno... Zapovězená hora... Prosím, moudrá, neplač... Svěsím v návalu soucitu uši. Sama jsem tím vším otřesená a nedokážu si představit, jak s tím doposud mohla stará žena žít. Jak s tím budu žít já? Tuhle myšlenku zatím zaplaším... jsou zde důležitější věci, které musí vědět. Eywa mi dala u Stromu duší vidění. Jiný kmen... nebo někdo, kdo je mu podobný, je zase zpátky... Oni jsou tady, Mo'at. Tedy.... tedy já nevím. Jsou tady... jiní nebešťané... ale... Já.. já to prostě nechápu. Už to nevydržím a rozpláču se. Vše je tak zmatené... a nové... nic nechápu.

Vypravěč - 04. února 2010 17:44
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´fae a Moat - pokračování: Oni jsou tady? To není možné, vždyť už je to tak dávno...kde jsi je viděla má drahá? Kde jsou?

Natherea - 04. února 2010 17:58

soukromá zpráva od Natherea pro Já nevím... já nevím, kde jsou. Zavrtím hlavou. Viděla jsem.. budovu... rozbořenou... starou, prorostlou rostlinami a... byla jiná, než ty, které zde stavějí nebešťané - z kamene a... vedla pod zem... byla tam zima a... nějaká... nevím, jak popsat portál. Nikdy jsem nic takového neviděla. Taková hmota v... nějakém průchodu... já nevím jak to popsat... když jsem na tu hmotu sáhla, viděla jsem jejich svět... Je to těžké, je těžké to vyjádřit, když to sama nechápu. Nevím, nevím jak to říct!

Vypravěč - 04. února 2010 18:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´fae a Moat - pokračování II: Moat zvážněla a pak řekla: Chrám v džungli? To musí být, město pyšných Na´vi! Vím, kde to asi leží, je to daleko a za Velkou řekou. Podle starých vyprávění se musí přejít Hory Stínů až dojdeš do džungle za nimi. Pak sestoupíš do údolí, kde teče řeka, tam to je...aspoň myslím, už celé generace tam nikdo byl. Ta oblast je prokletá a plná zlých duchů, kteří se mstí na živých za svůj osud. Nikdo z Na´vi tam nechodí. Všechno je tam prokleté.

Vypravěč - 04. února 2010 18:24

Základna RDA 18:30h Vzbudili jste se odpoledne a jste přeci jen trochu konečně odpočatí. Zašli jste na večeři, kde jste si sedli ke Quaritchově stolu (pozval vás). Trochu jste pojedli a popili a pak Quaritch řekl, že máte jít s ním do kanceláře. Jakmile jste byli u něj, tak Vám, řekl, že má pro Vás další úkol. Bude to prý ještě "zábavnější". Oba vás informoval a propustil Vás z kanclu - po zbytek dne máte volno.

Natherea - 04. února 2010 18:28

soukromá zpráva od Natherea pro Vlastně se těm duchům ani nedivím, že se mstí. Byla na nich spáchána velká nespravedlnost - alespoň v mých očích. Na druhou stranu, by všechno mohlo být o mnoho jiné, kdyby nebyli... jinověrci.. odstraněni... ale... já nejsem ten, kdo by to měl posuzovat. Já nevím... vlastně nevím, jestli jsou tam, ale vše tomu nasvědčuje - ten průchod... do... do té země. Znatelně se otřepu odporem. A to, že jsou zde... Podívám se Mo'at bezradně do očí. Není to dobré, že ne? Proč to vůbec říkám - je dost dobře jasné, že to nevěští nic dobrého. To, co se kdysi stalo a to, co se děje teď. Ten muž v mém snu... on zasadil strom duší... Vypadne to ze mě. Je to vytržené z kontextu, ale právě teď mě to napadne.

Vypravěč - 04. února 2010 18:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro Operace "Danajský dar": Quaritch Vám řekl toto k vašemu zítřejšímu úkolu: Nebuďme naivní, ty modré opice toho nenechájí, dokud je nezlikvidujeme. Naštěstí jsem obdržel jednu speciální zásilku přímo ze Země. Je to taková "vypečená" látka. To co vám nyní řeknu je přísně tajné. Nikdo z Vás o tom se mnou nikdy nemluvil a nikdy jsem vám tento rozkaz nedal. Ani vedení RDA a už vůbec ne doktorka Augustinová se to nesmí nikdy dozvědět. Máme dost smrtící jedu RX11, který chci nyní použít. Tento jed zabíje spolehlivě každou modrou opici co tam žije. Chci abyste si vzali své muže a stroje a kvanta tohodle jedu - ve skladu vám jej vydají - už jsem je informoval. Otrávíte každý zdroj pitné vody, který se nachází 20km od východní hranice naší zóny. Pokud to vyjde...myslím, že problém s těm Na´vi bude jednou provždy vyřešen. Tiše a bez krveprolití. Quaritch se ušklíbl, potřáls si s Váma rukou a propustil Vás z kanclu.

Vypravěč - 04. února 2010 18:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro Operace "Danajský dar": Quaritch Vám řekl toto k vašemu zítřejšímu úkolu: Nebuďme naivní, ty modré opice toho nenechájí, dokud je nezlikvidujeme. Naštěstí jsem obdržel jednu speciální zásilku přímo ze Země. Je to taková "vypečená" látka. To co vám nyní řeknu je přísně tajné. Nikdo z Vás o tom se mnou nikdy nemluvil a nikdy jsem vám tento rozkaz nedal. Ani vedení RDA a už vůbec ne doktorka Augustinová se to nesmí nikdy dozvědět. Máme dost smrtící jedu RX11, který chci nyní použít. Tento jed zabíje spolehlivě každou modrou opici co tam žije. Chci abyste si vzali své muže a stroje a kvanta tohodle jedu - ve skladu vám jej vydají - už jsem je informoval. Otrávíte každý zdroj pitné vody, který se nachází 20km od východní hranice naší zóny. Pokud to vyjde...myslím, že problém s těm Na´vi bude jednou provždy vyřešen. Tiše a bez krveprolití. Quaritch se ušklíbl, potřáls si s Váma rukou a propustil Vás z kanclu.

Vypravěč - 04. února 2010 18:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´fae s Moat - pokračování III: Moat se po tvé poslední větě poprvé usmála, máš pocit, že jí v očích svitlo trochu naděje, pak pravila: Možná, že ti pyšní Na´vi měli nakonec pravdu, když tvrdili, že poslové z hvězd byli dobří duchové, kdo ví. Snad nám tito duchové odpustí...teda jestli se vrátili. Eywa nám pomoz. Pak pravila, měla by jsi si odpočinout, protože asi budeš muset vyrazit na dlouhou cestu do té džungle a najít ten Chrám. Nesmíš jít ovšem sama, tamní kraj je příliš prokletý, nejsem schopna říct co tě tam čeká. Vem si s sebou Liu´Teye, je to dobrý bojovník a budeš potřebovat někoho, kdo ti bude oporou. Vyraž až budeš připravena a nikomu neříkaj kam jdeš a proč. Ani Liu´Tey nemusí vědět všechno, muži jsou v těchto věcech často hloupí a unáhlení. Pochopila jsi, že rozhovor je u konce. (reagovat samozřejmě můžeš - pozn. PJ)

Natherea - 04. února 2010 18:50

soukromá zpráva od Natherea pro Třeba... třeba nám neodpustili a přišli se pomstít... je to asi ta nejhorší myšlenka, která mě může napadnout. NE! TEN STAŘEC VE SNU SE NA MĚ USMÁL!!! To snad znamenalo, že se mi Eywa snaží říct, že jsou přátelští! Ne... nemyslím si to... zavrtím nakonec hlavou. Snad nás nepřišli ztrestat... Poté si poslechnu o tom, že bych se měla ke svatyni vydat. Toho jsem se bála... ale chápu, že je to důležité. někdo to musí udělat - a kdo, když ne já? Vzpomenu si na semena Stromu Duší, která mě obsypala. Musím to být já. Pokud... pokud se Liu'tey ze své výpravy vrátí. Vydechnu smutně. Vím o nebešťanech, že jsou nebezpeční... a že nemají slitování. Zavrtím hlavou. Na to se nepřísluší myslet, já vím.

Gabarial - 04. února 2010 19:10

Pandora – večer ztrávený s velitelkou :D Když se velitelky zeptám, jestli si chce nejdřív povídat nebo jít rovnou na „to“, tak se zatváří velmi pobaveně a začne mě líbat. Jelikož se mi taky líbí, tak se ani trochu nevzpírám a spíš její polibek opětuji. Obejmu ji a přitisknu k sobě. Chvíli takhle stojíme v objetí a pak ji jemně položím na její postel. No páni, tohle jsem vážně nečekal. Myslel jsem, že chvíli bude jenom naznačovat, ale vypadá to, že taková není. Dál se líbáme a už to došlo až ke svlékání. Nakloním se k jejímu uchu a zašeptám. “Nějáké zvláštní přání, jak bych měl dál pokračovat … Ashlyen ?“ Zakloním hlavu a podívám se jí do očí.

Vypravěč - 04. února 2010 19:16
	Gabariel+Velitelka: Když ses jí zeptal tak se zasmála a přejela ti rukou po rameni načež řekla: Zvláštní přání? Ale jistě...pokračuj... Aby dodala svým slovům jednoznačnost, tak si sundala kalhotky a přivinula tě k sobě.... Co děláš? (pozn. pro hráče...máš výhodu popisu scény, takže to nechám plně na tobě) :-))

Al'tos - 04. února 2010 20:33

U Stromu duší Ke Stromu duší jsme letěli celkem pomalu a oddychově, měl jsem proto dost času užít si výhled na horizont Pandory. Občas se podívám doleva a sleduji ostatní z naši skupiny. Když konečně Mo`at domluví s Eywou připravím se na sběr bylin. Sebou jsem měl v brašně jen malý nožík podobný nebešťanskému srpu. Během kontroly věcí si i v mysli zpětně procházím co potřebuji. Takže, několik výtažků z Minyu a pár hrstí prášku z Eyaye – ten dobře uspává, v drobným množství uvolňuje. Když si jsem jistý že vše mám, zajdu za Mo`at. „Jsem připraven Mo`at.“

Vypravěč - 04. února 2010 20:40

Al´tos - u stromu duší: Jakmile jste dokončili sběr, tak jste se vrátili ke stromu, kde právě Ey´fae dokončila svůj rozhovor s Eywou, nasedli jste Ikrany a vrátili jste se zpátky do domovského stromu. Zbytek dne máš volno. Stavila se u tebe jen na chvilku Neytiri, která ti dala nějaké další knihy co zbyly poté co nebešťanka dr. Augustinová musel uzavřít svou školu. Jedná se o klasickou antickou filosofii a nějaké knihy o historii Nebešťanů. (pozn. pro hráče - buď ještě napíšeš co děláš zbytek dne, nebo to prostě "zautomatizuju" a pošlu tě večer spát...záleží na tobě)

Tei'raa - 04. února 2010 21:49

Básně od See'raye Čím více básní mi See'ray přednese, tím více se usmívám. Není to škodolibý úsměv či pohrdlivý, je to milý úsměv smísený se zalíbením v jeho přednesu. Básně se mi opravdu líbí a zatímco přednáší hlavou mi běží protichůdné myšlenky. Je to milý mladík. Ovšem není to bojoník - což je jisté mínus... Je chytrý, což bude potřeba. A děti můžeš chránit sama. To by měl dělat muž. Muž má chránit kmen, zato on se boji vyhýbá, možná se jej i bojí... Kdo se nebojí smrti, je hlupák. Jeho nadání je jinde a učinil moudré rozhodnutí, když se nesnaží prosadit tam, kde by brzy zemřel... A my jsme se necvičili ve střelbě a boji jen tak z nudy, pamatuješ? Pamatuji... Pamatuji si ten den, pamatuji si tu přísahu. Velice živě si jí pamatuji. Proto mne udivuje tvá volba - on ti ve splnění této přísahy moc nepomůže... Bude zde - pokud mi Eywa požehná a já se zbavím svého problému, bude moci chránit naše děti. Každý, i básníci bojují o svůj domov, brání své děti. Básník, mudrc... Mezi vetřelci je prý mnoho takových... Ano je. Proto musíme také mít své básníky, mudrce, šamany, jenž oběví nové způsoby, jak zachránit lid Na'Vi... A my jej můžeme na tuto cestu nasměrovat... Též. Též se mi líbí. Je milý. To ano. Milování s ním je vyjímečné... A krásné... Když skončím rozhvor sama se sebou, plně se zaposluchám do See'rayových básní a nechám se jeho hlasem ukolébat, zavést svou mysl daleko od mých problémů, do říše, kde nejsou řádní vetřelci... Když dopřednáší a s otázkou v očích se na mne podívá, usměji se ještě více a jemně jej pomocí mého ocásku a rukou stáhnu do své sítě, schoulím se mu v náručí a nechám se od něj hladit. Do jeho krásného ouška mu zašeptám : "Nádherné básně, děkuji ti." Poté se schoulím ještě více, obejmu jej celým svým tělem. Též dotykem zatáhnu mojí spací síť a nechám se od See'raye ukolébat do sladkého spánku...

Paulising - 04. února 2010 21:58

Takže ráno co se hezky vyspinkám (vstanu brzo) si udělám malou procházku okolo "části" chrámu asi tak na 4 hodinky zkontroluji co je porušené co ne, chci si postupně projít tu část a označit si (do počítače) tam kde se bude pracovat na vykopávkách. Pak si dáme obídek a požádám některé spolupracovníky aby prošmejdili malou část chrámu - jestli se zde nenacházejí nějaké další kartuše či sochy. Po obídku si dám tak 4 hoďky lingvistiky a budu se věnovat množstvý textu co je v chrámu- začal bych v hlavním sálu(chci zjistit jestli něco uctívali či ne). Myslím že by bylo vhodné použít metodu luštění dialektu pomocí nejčastěji používaných symbolů(písmen) a také sledování textury. (odstavce, sloky, verše....apod.) Pokud-li je to spíše psané ve verších pak se budu věnovat stylu. Po druhé, jestli to bude vice psané ve slokách budu hledat rytmus. Ale je-li to spíše psané v odstavcích (obyčejný knižní text) pak se zaměřím na luštění významů písmen a čistému překladu. Do večeře si pak zaposiluju a tak na půl hodinky kouknu na mapu údolí a budu se snažit určit další místa kde můžou být vystavěné další budovy této prastaré civilizace. Po večeři dám filmeček a pozvu kolegy na pivko, prodiskutujeme posunutí se v bádání. (takový odborný společenský večer) A pak hajdy na kutě, ať jsem zítra zdráv a plný sil neboť ve zdravém ťěle zdravý duch. Před spaním si připravým trasu procházky v jiném, ale navazujícím úseku, Chrámu, který budu absolvovat zítra ráno. Tak na tři hoďky.

Vypravěč - 04. února 2010 22:51

23.3.2154 - ÚVOD DO DNE PRO NAVI: May´tee, Or´onis a Liu´Tey Bojově naladěni jste část noci strávili průzkumem vřesovišť - svatyně, kterou Nebešťané jak vidíte, zcela zničili. Našli jste všech 18 mrtvých strážců svatyně - těla některých byla zasažena takovými zbraněmi, že z nich moc nezůstalo. Každopádně jste pohřbili nedaleko od vřesovišť. Na Nebešťany jste nenarazili, ale všimli jste si, že prakticky všechny posvátné stromy na vřesovišti jsou zničené. Trochu vám nejde na rozum, že Nebešťané zaútočili na toto místo. Zde přeci jsou jen mokřady a pár stromů, které nemají pro Nebešťany význam. Přesto se zdá, že šílenství Nebešťanů dosáhlo už takového vrcholu, že nyní záměrně ničí vše co vám je drahé. Dokonce máte takový pocit, jako by vás tímto očividně nesmyslným činem chtěli vyprovokovat k otevřené válce. Nad ránem jste se vrátili domů a spíte až do poledne. Máte podat zprávu Eytukanovi o situaci a poté máte volno. Ey´fae: Po včerejším dni jsi psychicky unavená tvrdě usnula bezesným spánkem spravedlivých a ráno jsi se vzbudila velmi svěží. Dopoledne budeš s dalšími ženami sbírat ovoce a byliny v blízkém okolí domovského stromu a před polednem s několika mágyněmi provedete rituál Kas´eyk (v podstatě taková menší verze vítání jara - koná se jednou za měsíc každý jarní měsíc). Ty tento rituál, v němž jde o to, že děkujete Eywě za to, že rostliny opět sílí a máte tak dost plodů. (pozn. PJ - podobu rituálu nechávám na tobě). Zbytek dne se chystáš na to, o čem jsi se domluvila s Moat. (Na cestu však vyrazíš až další den.) Al´tos: Usnul jsi tvrdým spánkem. Žádné sny se ti nezdály. Dopoledne máš strávit plněním "bardských povinností" to jest procházet se mezi stromy v lese a obšťastňovat je písněmi jež děkující Eywě za harmonii lesa atp. (pozn. PJ - podobu jakou to stvárníš nechávám kompletně na tobě - nicméně písně mají na ty rostliny opravdu posilující vliv, takže to ber vážně). Zbytek dne se pak můžeš "poflakovat", kde chceš. Tei´raa: Probudila jsi se v See´rayově náručí, který u tebe zůstal přes noc. Příjemné překvapení. See´Ray ještě spí. Tvé denní úkoly jsou jednoznačné, jako bojovnice-mágyně budeš doprovázet skupinu lovců a dohlížíš na to, aby každá zvěř byla zabita dle "pravidel Eywy". (Zvíře jež není zabito v souladu s "pravidly Eywy" nemůže být snědeno.) Odpoledne máš pak volno a večer můžeš být s Moat a dalšími mágyněmi na pravidelné "slezině", kde vyrábíte lektvary a Moat vás vždy nějaký nový naučí. (Typ určím já, zbytek je na tobě. pozn. PJ)

Vypravěč - 04. února 2010 23:10

23.3.2154 - ÚVOD DO DNE PRO PRŮCHOZÍ: Paulising: Ráno jsi se probudil celkem brzo a již hodinu po probuzení jsi se pustil do práce (poté co sis dal sprchu a snídani v kuchyni, která již funguje naplno). Přes den budeš pokračovat ve svých včerejších výzkumech, ke kterým můžeš přizvat až 20 dalších archeologů, historiků...a hlavně kopáčů a dalšího pomocného personálu. Z tvých včerejších výzkumů víš toto: Uvnitř chrámu jsi objevil nádvoří (čtverec 50x50 metrů) v jehož prostředku jsi identifikoval podstavec nějaké sochy. Nápis (jinak dobře čitelný) vypadal jako by ho psal někdo, kdo neuměl pořádně používat gramatiku prastarých. Nicméně podle jiných znaků jsi dospěl k závěru, že stojíš na půdě malého pohřebiště. Zaplavilo tě velké vzrušení, neboť jsi si uvědomil, že ačkoliv to vůbec neodpovídá zvykům prastarých (ti se vždy nechávali spálit), tak možná někde pod tebou leží jejich kosterní pozůstatky. Okamžitě jsi proto sehnal droida s dost silným skenerem aby celé pohřebiště oskenoval. Výsledné "fotky" jsou úžasné. V různé hloubce je často i nad sebou pohřebona obrovské množství koster....v každé vrstvě je 500 hrobů a těch vrstev je minimálně 5...tedy na 2 500 hrobů! Jde to do hloubky až 10 metrů a každý hrob má kamennou obezdívku. Když jsi si prohlédl na skenu snímky jednotlivých hrobů, tak jsi byl překvapen. Namísto lidských koster se tam nachází kosterní pozůstatky (očividně ve velmi dobrém stavu) 2,7-3,7m vysokého humanoida jehož páteř nekončí kostrčí, nýbrž něčím co by se dalo považovat za ocas. Je ti zcela jasné, že tohle být prastaří nemohou. Nápisi zdech tohoto nádvoří jsou silně odlišné a když jsi provedl další průzkumy této části chrámu, tak jsi dospěl k závěru, že asi 40% rozlohy chrámu bylo postaveno dodatečně nějakou jinou - prastarými ovlivněnou kulturou. Výše zmíněným jsi ztrávil prakticky celý den, takže nebyl čas na nic jiného. Večer jsi shlédl film "Hvězdné Války" (hraný film - něco jako Království nebeské). Film byl o válce mezi starým neotanským impériem a rebely z Agamaru. Je to celkem pěkný film, byť by se chtělo dodat, že je plný historických nepřesností. Pak jsi zašel na pivko a s kolegy jsi dohodl rozvrh na dnešní den. (pozn. PJ - dělej co chceš, ale ať to navazuje na včerejší výzkum) Bude třeba vytáhnout část koster a provést rozbor DNA a přeložit kvanta nápisů v tomto "zvláštním a primitivním jazyku" v té "nové části" Chrámu. Gabariel: Strávil jsi žhavou noc s Ayshlen (můžeš jí ještě zpětně popsat) a dnes tě čeká kupa práce. Máš začít s odchytem nejrůznějších živočichů (půjde vás víc - ty velíš skupině). Máte chytat ty největší na které narazíte za pomocí uspávacích šipek. Máš na to celý den. Alkhadeas: Pozn. PJ bude dořešen později až zpětně odreaguje minulý den.

Vypravěč - 04. února 2010 23:15
	23.3.2154 - ÚVOD DO DNE PRO NEBEŠŤANY: Jack Volkins a Brien O´Coner: Ráno jste se probudili svěží a připravení do akce. Úkol od Quaritche jste dostali již včera, takže se do jeho plnění můžete pustit.

Alkhadeas - 05. února 2010 10:02

22.03 po lanparty Zobudim sa dost neskoro.Vstanem s postele, ponatahujem sa a splechnem si na tvar vodu. Nasledne pomalym krokom ficim k sprcham aby som si doprial ranny kupel. Len co sa osprchujem hodim naseba ciste oblecenie a vydam sa k ITkom. Len co k nimprijdem poviem. "Pani tak nastala hodina H aby sme vyskusali spojenie z tym stromcekom." Po ich suhlasnom prikivnuti a zbaleni si vsetkych potrebnych kablov nezabudajuc na upravene kable s bionanitmy a s speci compom. Taktiez zobere par diskov aby sme mali dost miesta na stahovane data. Potom este zozeniem 3 vojakov ako doprovod a nakoniec sa vsetci vydame k tomu nezvycajnemu stromceku. Po kratkej prechadzke sme sa tam dostali. Vojaci zaistili perimeter aby nas nic nevyrusovalo a ja som sa pustil do prace. Zapol som pocitac v ktorom bol program, pripojil som tam kambel a takisto som zapol pocitac vedla na ktory som napojil skener kto monitoroval tok energie v kabli nakolko pocas prenosu ak by bol uspesny by bolo dost tazke to monitovat na tom pocitaci co je spojeny. Jeden s asistentov nasledne pripojil upraveny kabel kvetvickam stromu a konce kabla sa omotali okolo vetviciek. Nasledne som stlacil trlactko na zaciatok spojenia a cakam co sa bude diat.

Vypravěč - 05. února 2010 10:12

Alkhadeas - předchozí den: Připojili jste koncovku kabelu k větvím stromu a pustili jste se počítač. Systém naběhl normálně a ty jsi spustil program na připojení se ke stromu. V tu chvíli se ti napětím zatajil dech, spojování trvalo déle než mezi počítači, ale nakonec jsi mohl vykřiknout radostí, neboť strom se napojil do počítače. Zahájili jste stahování "základních dat" ze stromu. Překvapilo tě, že ten strom má "vlastní programy", které jsou kompaktibilní s tvým softwarem. Uvnitř stromu musí existovat "nějaký software", který usměrňuje všechny toky energie a další věci. Celá ta "architektura programů" ve stromě je čistá a relativně jednoduchá. Žádné kódování dat tam není - celé je to v binárním kódu, který je velmi dobře "napsán". Nicméně dat jste schopni stáhnout žalostně málo, neboť uvnitř toho stromu je obsaženo odhadem 2 500 000 Terabajtů dat! Tvé disky mají obsah pouhých 2500Tb. Uvnitř "softwaru stromu" jsi objevil i nějaké "jádrové" programy, které jsou "naprogramovány" mnohem složitěji a strukturu těchto "programů" zatím nechápeš - zdá se, že tyto "programy" představují jádro "operačního systému", kdyby jsi ho dokázal nějak propojit s vaším operačním systémem, tak bys mohl vytvořit úplné připojení ke stromu - ve smyslu, že bys mohl přes klávesnici svého počítače pracovat přímo v "operačním systému" stromu.

Natherea - 05. února 2010 10:24

Obřad vítání jara (a nějaké to bylinkářství před tím) Ráno seženu všechny své drahé spolukněžky a jdeme sbírat bylinky, které se používají při obřadu, který se dnes bude konat. Společně dojedeme až na místečko, kde většina potřebných bylinek roste - některé se odpojí a jdou nasbírat na jiná místa lesa ty, které mají místo výskytu jinde. Po cestě poslouchám takové to typické ženské kvákání a docela ráda se k němu přidám. Společně s En'aas a Ninairi řešíme nový způsob pletení náramků, problémy s rozlítanými vlasy, chválíme Ninairinu novou ozdobu na ocase. Jsem ráda, že se chvíli nemusím starat o to, co mne čeká a zase na chvíli je vše, jak má být. En'aas se najednou zahihňá, nakloní se na svém pa'li a pošeptá něco Ninairi - obě se podívají na mě a začnou se hihňat společně. Přátelsky se na ně zašklebím. Je mi naprosto jasné o čem se baví - i mezi na'vi se drby nesou nesmírně rychle. Nechám to být - jsou to moje kamarádky a nemůžou to myslet zle. Stejně to u sbírání bylinek budu nucena všecko vyklopit, nebo mi ty dvě nedají nadosmrti pokoj. Na místě sesedneme a dáme se do trhání všech, které potřebujeme. Mimo to si začnu sbírat i nějaké ty léčivé, které k obřadu potřeba nebudou - protože mám pocit, že cesta bude nebezpečná a někdo by se mohl zranit. Vem si raději tyhle... Vtiskne mi se smíchem do ruky Ninairi pořádný trs bylinek, které se používají před.... eheh... zrudnu. Em... dík... Rozpačitě uvažuju, co jí na to asi tak mám říct. Obě dvě samozřejmě štěkají smíchy jak smečka nantangů. Však já vám to už brzo spočítám slečny, jste stejně staré jako já, takže si to pěkně zažijete taky. A pak se vám budu smát já. S pokrčením ramen si tedy bylinky taky schovám... ono koneckonců... třeba bych na ně zapomněla. Zbytek sbírání proběne v duchu vzájemného popichování a vcelku dobré zábavy. Samozřejmě jim musím všechno říct o tom, co se dělo předevčírem a včera večer. Necítím však potřebu zatěžovat své kamarádky tím, že bych jim pověděla o tom, co jsem zažila tam venku u řeky Omaticaya - tedy myslím ten zážitek s ropou - pozorování hvězdiček popíšu dosti barvitě. Nakonec dojedeme domů, jdeme na obřadní louku a začneme s přípravami na obřad. Všechny si sedneme na zem a bylinky začneme v miskách drtit. Navzájem se zdobíme květy a trháme ovoce. Všechny ostatní čarodějky se na mě dívají veskrze přátelsky, některé ty mladší i možná s obdivem - je velká čest, smět vést jarní rituál a já si toho náležitě vážím a nechci si před Eywou utržit hanbu. Začneme rozdrcené bylinky žvýkat, abychom si navodily ten správný.. stav mysli. Když je vše připravené (a my jsme všechny nazdobené květy, jako vánoční stromečky), pustíme se do toho. Rozestavíme se do kruhu, mladší z nás, například ty, které tento rituál podstupují poprvé, vždy mezi sebe vezmou nějaké ty zkušenější, které zvládnou jejich myšlenky usměrnit. Já sama mám vedle sebe takové vyděšené modré pískle. Všechny si sedneme na zem - některé z nás (třeba já) dávají přednost sezení na patách, některé si sednou se zkříženýma nohama. Navzájem si propleteme prsty a začneme zpívat úvodní litanii pro Eywu. V té jí děkujeme za vše, co pro nás koná, za dostatek jídla, usmiřujeme si duše zabitých zvířat (ač to děláme i při jejich zabití, nikdy toho není dost), prosíme o vláhu pro rostliny, za to, aby dobře rostly... Cítím ve svých prstech energii, která proudí uzavřeným kruhem. Tato energie mi prostupuje celé tělo a hromadí se v oblasti žaludku. Cítím, jak každá jedna z nás dýchá stejným tempem a vnímá ty ostatní. Zavřu oči a pokračuji v písni Eywě, mírně se při tom rytmicky houpu dopředu a dozadu. Po chvíli cítím, jak krom energie z prstů svých dvou "sousedek" proudí energie i ze země. Eywa nás slyší, naslouchá našim slovům. Začnou se mi uvolňovat endorfiny a pocítím chvíli naprostého štěstí - stejně jako všechny ostatní z nás. Zpěv zesílí - vše vnímám díky požvýkaným bylinkám mnohem intenzivněji, srdce mi bije nezkrocenou radostí. Za několik minut náš zpěv ustane my otevřeme oči. Na palouku okolo nás je spousta divokých zvířat, která přišla, přilákána písní pro Eywu. Stojí opodál a ač některé z nich jsou přirozenou kořistí a jiné predátory, očividně si užívají krátkodobého míru - snad se modlí s námi. Všechny se pustíme a zpíváme ještě jednu píseň - usmiřující, prosbu za dobrý rok nejen pro na'vi, ale pro všechny živé tvory v lese. Tato je o poznání tišší, už jen vydýcháváme ven naschromážděnou energii. Nakonec jen tak chvíli se zavřenýma očima rozjímáme. Obřad je u konce a my se zase můžeme jít věnovat svým všedním starostem. Všem čarodějkám poděkuji - vím, že mne jejich povzbuzující přítomnost podržela a jedna bez druhé bychom obřad nezvládly. Vyměníme si několik uctivých vět, uklidíme po sobě mýtinku a - stejně jako zvířata - se rozejdeme po svých. Já na dnešní den ještě práci mám. Zítra bych měla vyrazit tam, kam mě poslala Mo'at. A rozhodně nechci vyrazit sama - a nejen proto, že mi doporučila, ať si k sobě vezmu válečníka. Stále ještě mírně omámená bylinkami jdu hledat Li'teye. Budu ho potřebovat na své cestě... a navíc - kdo ví, jak dlouho budu pryč. Docela se mi nelíbí pomyšlení, že bych od něj měla být tak dlouho oddělená... a... taky o něj mám starost. Byl někde v lese bojovat s nebešťany - nebo ne?

Vypravěč - 05. února 2010 12:54

23.3.2154 - ÚVOD DO DNE PRO ZANIHO KATANGU: Vystoupil jsi z Valkýry s nasazenou maskou a zamířil jsi do velína základny Pekelná Brána (základna RDA na Pandoře). Tam tě poslali na bezpečnostní přednášku od plk. Quaritche a následně tě podřídili dr. Green Augustinové, která je vedoucím projektu Avatar. Tento den se ještě nezapojíš přímo do práce, ale máš za úkol se seznámit s kolegy v programu Avatar a obhlídnout celé zařízení. Samozřejmě si můžeš prohlédnout svého Avatara, který by měl být brzy připraven pro "testovací nasazení". (pozn. od PJ: nechávám zcela na tobě, jak se uvedeš a strávíš svůj první den, měl bys prohodit pár slov s Augustinovou a trochu se porozhlédnout po laboratoři. Už na Zemi jsi byl plně seznámen s obsahem projektu už jehož zrodu před 7 lety jsi stál coby pomocný laborant pracující na optimalizaci skloubení DNA člověka s DNA Navi)

MuDr.Zani Katanga - 05. února 2010 13:19

Po příletu naPandoru sem se koukal ubitovat a pak si šel poslechnout uvítací přednášku o nebezpečnosti okolního světa. Pak sem si zašel na ychlí oběd do zdejší jídelny a následně pak zašel do laboratoře. ,,Dobré odpoledne doktorko Augustinová, jsem doktor Zani Katanga, přidělili mě do projektu avatar na Pandoře." řeknu doktorce a podám ji ruku. Pak se začnu vyptávat na projekt avatar na Pandoře a nakonec se podívám na laboratoř. ,,Sou nádherní, skvělá práce inženýrů." řeknu uznale, když mi ukážou mého avatara. ,,A kdy můžu začít pracovat?" zeptámse doktorky. Po odpovědi si začnu prohlížet záznamy a vybavení laboratoře. Překvapivé, doufám že se nám povede navázat kontakt s Navi a že se něco přiučíme od jejich civilizace. pomyslim si a pak dál koukám na svého avatara v nádrži.

Liu'Tey - 05. února 2010 14:08

Rodný strom Mise byla úspěšná a my se v pořádku vrátili zpět domů. Okamžitě po návratu jsem znaven a nevyspán ulehl a spal až do poledne, kdy jsem si dopřál menší svačinu, avšak ihned poté jsem došel za Eytukenem a Tsuteyem, abych jim podal hlášení. "Nebešťané zničili všechno, všechny naše posvátné stromy, nenechali tam nic," posmutněle sdělím radě. "Avšak je jisté, že to bylo úmyslné. Na tomto místě není nic jiného než močály a i přesto tam Nebešťané vkročili a zničili vše," dodám. Po podání hlášení se odeberu k jezírku, kde se posadím na břeh a sleduji kruhy ve vodě, které se tvoří při dopadu kapek z listu stromů a rostli okolo. V mých myšlenkách jsem však stále ještě na vřesovišti. Stále vidím zkázu, kterou za sebou Nebešťané zanechávají. Je potřeba na ne uděřit a zničit je. Dřív, než bude pozdě. Musíme jednat! Mé tělo i mysl jsou napjaté a jen ztěží povolují, i když se snažím uklidnit. Nakonec se mi to podaří, ale zloba a odpor k Nebešťanům jsou ve mě stále silné. Za chvíli uslyším jemné našlapování a okamžitě se otočím. To, co uvidím mě zvedne náladu. Ey. "Zřím tě, Ey," začnu neutrálním tónem, "pojď se ke mně posadit."

Natherea - 05. února 2010 14:18

U jezírka s Liu'teyem Konečně ho najdu. Netrvalo to zrovna krátce, ale jsem ráda, že jsem jej našla. A že je nezraněný, ač vypadá dosti sklesle. Já mám oproti tomu mírně povznesenou náladu, zčásti rituálem, který jsem vedla a zčásti samozřejmě bylinkami, které se před tímto rituálem žvýkají. Možná mám trošiěku rozšířenější zorničky. Nicméně jsem naprosto při smyslech a vědomí. Zřím tě, Liu. Odpovím tiše a na jeho výzvu se posadím vedle něj. Nevím, nevím, jak mám začít. Je to docela složité, je toho mnoho a ne vše smím říci. Rozhodnu se začít nějak neutrálně. Vypadáš sklesle. Pohladím ho po rameni.

Liu'Tey - 05. února 2010 15:48

S Ey Ach, proč zrovna ona a teď. Je tak krásná, tak nádherná. Všechno to svinstvo Nebešťanů s ní tak moc kontrastuje. Nechci ji tím pošpinit. Chudák holka...určitě má i své starosti. Lehce ji pohladím po tváři a usměju se na ni. "To se ti asi jenom zdá. Nejsem skleslý, jen znuděný. Nepůjdeme něco podniknout? " zeptám se jí. Mé oči přejíždí její ženské křivky, avšak ihned se vzpamatuji a znovu se jí podívám do očí. Jsou nádherné, avšak teď nějak podivně rozšířené. Radši nechci vědět, jak se jí to stalo.

Natherea - 05. února 2010 15:55

S Liu'teyem Tvé oči říkají něco jiného, než mi tvrdíš nahlas. Nezní to jako nějaká výtka nebo tak - chápu to, nicméně ho chcu ujistit, že jsem si nedala nakukat, že mu nic není. Vidím na něm, že je z nečeho silně vykolejený. Chvíli sleduji jeho rty, chvějící se jakýmsi potlačovaným vztekem - tantokrát už vím, že ten vztek není určen mně. Něco podniknout... ještě se budeš divit, co spolu zítra budeme muset podniknout... Položím mu ruku na tvář. Liu... Chvíli se rozmýšlím, jak to všechno říct. ... znáš tu starou legendu o Allos laos?

Liu'Tey - 05. února 2010 16:41

S Ey Ženy...nikdy před nimi muž nedokáže skrýt své pocity. Ale válečník by měl. Grr. Sám na sebe mohu být naštvaný. Musím lépe ovládat své pocity a nesmím se jimi nechat ovládnout. Nikdy bych neměl dělat stejnou chybu několikrát za sebou...ale v její přítomnosti je to těžké. Mé myšlenky mi proletí hlavou, ale na mě se nijak neprojeví. Znovu už mám plnou kontrolu nad svým vyjadřováním pocitů, tak jak jsem byl vychovávána a učen. "Allos laos?...ano, znám ji," řeknu opatrně a dodám pomaleji , "proč se ptáš, Ey?" Má poslední věta je pronesena tónem, který jasně říká. "Co jste to vy ženský kouzelný zase vymyslely za bláznovství." Allos laos. Zatraceně. Legendy a povídky o pradávnu. Proč to vytahuje zrovna teď? Nemám je rád. Je to cachtání se v minulosti, kterou už nikdo nezmění. Minulost se už stala, ale budoucnost je před námi a na ni bychom se měli zaměřit. Nemám nic proti poučení se z minulosti, ale někteří lidi se v ní dokáží obdivuhodně dlouho a vytrvale šťourat až nakonec někoho naštvou, což se většinou neprojevuje příliš dobře.

Natherea - 05. února 2010 16:53

S Liu'teyem Moc mi svou odpovědí nepomohl... muži a jejich přímé, nicneříkající odpovědi... Jen tak mimoděk rozčeřím prsty vodní hladinu. Allos laos není pohádka. Začnu tak trochu rozvláčně. Kdysi tady opravdu existovaly jiné kmeny... z jiných světů, které sem přišly, poklonit se Eywě. Nabo tady prostě jenom PŘIŠLY - kdo to má vědět.... Tito cizinci naučili některé na'vi mnohé... ale tito na'vi se stali pyšnými a byli za to Eywou...potrestáni.. Nikdy se nikde neříká, jak tyto kmeny, allos laos, vypadaly... ale... Teď přijde ta část... bude si o mně myslet, že jsem blázen a odvrhne mne. ...Eywa... ke mně mluví... hlavně v noci, když spím... u stromu duší mi poskytla vidění a... já nevím... nebudeš tomu věřit. Svěsím uši a zavrtím hlavou. Nevím, opravdu nevím, jak mu to mám říci. Oni... jsou tady Liu. Řeknu tak tiše, že by to mohl být dost dobře i šepot a ruce se mi třesou. Allos laos, jiné kmeny se vrátily na náš svět.

Or'onis - 05. února 2010 18:56

Návrat z vřesovíště když sme pohřbyli posledního padlého naˇvi, tak se ještě naposledy podívámna tu skázu,a jen tak beznadějně řeknu "jak tohle mohla eywa dopustit." a velmi zklamaně se otočím a vydám se na cestu zpět k rodnému stromu. Cesta utíkala rychle jelikož sme nepotkali žádného nebeštana a ani nás nnepotkala žádná nehoda.. K rodnému stromu sme se vrátili až k večeru, tak sem se chvíli rozhodoval zda jít tsuteovi podat spávu ohledně vypleněné svatyně nebo už jit spíš na kutě. Ale unava nakonec zvítězila, tak sem si vylezl k mé spací síti a ulehl ke spánku. Když sem se ráno probudil, tak sem se protáhl a vydal se za tsutejem, a podal mu zprávu o tom jak odporní nebešťané zrujnovali naše posvátné stromi a uplně bezdůvodně...... Poté odejdu do lesa a zbitek dne odpočívám v koruně stromu a pozoruji tu nádhernou přírodu......

May'tee - 05. února 2010 19:20

Neslavný návrat z vřesovišt Když jsem při pozorování viděl jakou spoušt tady ti nebežštané nechali, tak mě zachvátila vlna vzteku. Kdybych se nebál prozrazení, zařvu si tu vztekem, že by mě slyšeli až doma v domovském stromě. Pozorovali jsme a když jsme shledali, že tu nikdo není šli jsme pohřbít mrtvé. Pohled na ty často znetvořená těla, byl pro mě bolestivý,až my z toho naskočila husí kůže na zádech. Všude to tu působilo, že jen chtěli zničit to co je nám drahé a odešli. Pohřbili jsme strážce a po posledním shlédnutí místa jsme se vydali domů. Tímhle činem ve mě probudili nenávist k jejich rase. Tohle už přesáhlo všechno. Vrátili jsme se domů. Rychle jsme se vrátili domů. Nevěděl jsem jestli jít za Eytukanem hned nebo až potom. Sotva jsem se držel nanohouj a proto jsem se jenom doplácal do sítě a usnul. Když jsem se poté probudil první co bylo jsem zamířil za Eytukanem. Vypověděl jsem mu o tom ,,masakru" co se tam stal. Co za hrůzy proběhlo na našem posvátném místě a vyslovím i myšlenku toho, že toto je provokace k válce a mojí podporu boje proti nebžštanům. Cloumal mnou vztek.

Liu'Tey - 05. února 2010 20:36

S Ey Pečlivě poslouchám slova Ey a některé věci, které vyslovila, se mi zdají více než podivné, avšak nijak moc mě neznepokojují. "Vidění od Eywy?, " řeknu spíš pro sebe. Eywa. Naše ochránkyně. A Ey má od ní vize...pěkné..co přijde dál. Pak začne mluvit o návratu Jiných kmenů, což už je mnohem zajímavější informace. "Vrátili se? Kam? Odkud? ...Víš co...spíš mě řekni, jak se to týká nás. Mám takové podivné tušení, že ten jejich "návrat" nebude zas jen tak. Kde je háček? Hm? " zeptám se jí a obočí mi lehce vyjede vzhůru v napětí očekávání otázky. Jiný kmen. Zatraceně, to nám ještě scházelo. Teď ještě aby se přidali k Nebešťanům. No, ono by stačilo aby se postavili proti nám a ani se s nimi nemusí spojovat. Zatraceně, Eywo, co to zase na nás chystáš !

Natherea - 05. února 2010 20:50

S Liu'Teyem Já... prve jsem nevěděla, kde jsou - ale teď už to vím. Jsou za Velkou řekou. Odpovím mu a uvažuju nad odpovědí na jeho další otázky. Odkud... Při vzpomínce na sen minulé noci se mimoděk roztřesu. Smysly zostřující vliv bylinek způsobuje, že strach (ale i jiné emoce) cítím intenzivněji. Vládnou... dvěma světům... Křečovitě mu sevřu dlaně. Oni... jeden svět je zničený a mrtvý... vše je špinavé a... já nevím... pokroucené, špatné... ale... potom jsem viděla i druhý svět a on... Neoto... posvátné slovo Eywy.... Ten byl jiný... ale i jiný, než náš... já nevím, jestli je to vůbec všechno pravda... Možná, že se mýlím a.. že to vše byl jen hrozný sen... V duchu ale vím, že ne - že v to jen tak nějak vnitřně doufám. Já ani nevím, proč tady jsou... vím jen, kde asi... a že mi Mo'at řekla, že se tam musím vydat... Pak mě napadne ještě jedna věc, kterou musím říct. Liu... oni... vypadají.. jako nebešťané. V očích se mi objeví slzy. Bojím se jich, nedokážu ani popsat, jak.

Liu'Tey - 05. února 2010 21:49

s Ey Za Velkou řekou? Zatraceně ! To jsou tak blízko? To by mohl být skutečně problém a je nutné s tím něco dělat. Rozhodně je potřeba provést průzkum. Eytuken s Tsuteyem by se o tom měli určitě dozvědět. Je to ohrožení našeho kmene. Má tvář se zachmuří a přemýšlení a mé oči nyní sledují hladinu jezírka. Ey však pokračuje a informuje mě o dalších špatných zprávách ohledně našich nových "přátel". U všech duchů. To je hrůza. Takoví barbaři? To je špatné, velmi špatné. "Vypadá to, že jsou stejní, jako Nebešťané. Chovají se stejně. Ničí planety a vše živé. Takovou špatnou zprávu si mě přinesla právě teď. Ach, Ey," má tvář zesmutní a zhrubne v nenávosti vůči všemu, co je proti Eywě, tedy proti přirozenosti přírody. Zatraceně. Zatraceně. Nebeštané zničí naši svatyni a je jich příliš mnoho, na to abychom s nimi mohli soupeřit. A teď ještě další zlo, od Jiného kmene, který zničí vše, k čemu přijde. Poslední slova, která řekne mě však vrátí do reality a zloba vystoupí na povrch, těžko jí bránit. "Jako Nebešťané? Jiný kmen, který měl být kdysi zde a je stejný jako Nebešťané? U všech duchů, Ey, to je ta nejhorší zpráva, jakou si mi mohla dát. Další Zloduši, to nám ještě scházelo. Zatraceně," zakleju výjimečně nahlas, jelikož takovéto zprávy mě opravdu dokáží naštvat.

Natherea - 05. února 2010 21:57

S Liu'teyem Jen tě o něco prosím, Liu. Svěsím uši a zatěkám očima - stále jej držím za zápěstí, jako by to snad mělo znamenat, aby se nezvedl a nešel pryč... i když, kdyby se rozhodl, tak jej mé slabé ručičky opravdu nemůžou udržet. Nesmíš, nesmíš to zatím nikomu říci. V mém hlase je slyšet krom zoufalství také naléhavá prosba. kdyby si Eywa přála, aby na ně Omaticaya poslala válečníky... zjevila by sny Tsuteyovi. Dívám se mu zpříma do očí a doufám, že mě pochopí. Musíme nejdříve zjistit, o co jde, prozkoumat to... a Ona nás povede. Vím, že mne vede. Bojím se, že začnu litovat toho, že jsem mu něco řekla.

Brian Avery - 05. února 2010 21:58

soukromá zpráva od Brian Avery pro Úkol Ráno vstanu už kompletně odpočatý a připravený na dnešní úkol. Je vzhruba tak 5 ráno když se konečně vyhrabu z postele, hodím na sebe nějaké oblečení a dojdu se před akcí najíst. Po snídani se vrátím na pokoj kde si vezmu svojí výzbroj a hlavně svůj vymazlený samopal. Tentokrát dám přednost před 9mm berettou raději spolehlivější 45mm ColtM1911. Nasadím na obě zbraně tlumiče a vyrazím zbudit vojáky. Ubikace vojáků Vstávat chlapi jedu jedu jedu!!!!!!!! Zařvu na celý ubikace aby všichni slyšeli. Dnes máme další úkol, takže všichni si vezmou samopaly s tlumiči, protože nás nesmí nikdo zpozorovat. Čekám vás za 40 minut nastoupené venku. Hlas už se mi uklidnil a vojáci mohli v poklidu vstát a připravit se. Před kasárnami Přijdu zrovna když všichni vojáci stojí nastoupeni a čekají na rozkazy. Váš úkol bude dnes obzvláště jednoduchý. Půjdeme na malou ozdravnou procházku, kde potichu sundáte cokoliv nebezpečné. Proto ty tlumiče, chci vidět krátký přesný dávky rozumíte.. Prozradím vojákům pár ne tajných věcí o úkolu a společně s Jackem vyrazíme.

Cpt. Jack Volkins - 05. února 2010 22:00

soukromá zpráva od Cpt. Jack Volkins pro Operace "Danajský dar" Ráno Ráno jsem se vzbudil najedl a vyzvedl jsem oddíli kterym sem až nyní vysvětlil že neseme (sudy) do určitý oblasti neřekl jsem jim přesně o co jde u vypouštění samotného stejně budeme jen já braien a dva důstojníci kterým bude vysvětleno jen to že pokud nikomu ceknou to co vidí budou zastřeleni (i když jim nebude vysvětleno že v tich sudech je jed) . Vyrazili jsme rozdělil jsem sudy jedu(každý sud je schopný pozabíjet vše okolo10krát) mezi 10 machu aby byla jistota splnění úkolu když nikterého mecha sejmou tak sud vezme jiný mech . Beru sebou jako vždy termokamery a na všechny zbraně tlumiče . .Plamenomety neberu má to být co možná nenápadné takže kouř je nepřípustný. Jdeme poklidně džunglí přikázal jsem vojákům aby šli potichu.Pokud budeme čelit útoku menši skupinkou tak sejmout co nejrychleji ale žádný zběsilí střílení (přesně střílet+používat tlumiče)-po sejmutí všech dávat pozor na případné posluchače v okolí. Pokud útočí větší skupina jednotky ať si sestoupí dohromady a kryjí si navzájem záda.(použít termokamery,O velmi důležitých věcech rozhoduji sám.

Liu'Tey - 06. února 2010 10:12

S Ey Dále posloucám Ey, která mě hodlá o něco poprosit. A sakra. Když ženská něco chce, něco nesmyslnýho, vždy takhle šíleně prosí. Pak pokračuje a sdělí mi, že to, co jsem se dozvěděl, nemám nikomu říkat. A že všechno zařídí Eywa. Nad tím jsem se musel pousmát. No, čekal jsem, že to bude horší. Tohle ještě ujde. I když s tím nesouhlasím. Eywa je sice naše ochránkyně a duchovní božstvo, ale nedá se říci, že by se o nás nějak moc starala. Proti Nebešťanům například nezasáhla vůbec. Pak však zjistím, že se tam hodlá vypravit Ey a že já mám jít s ní. "Cože? Musíme? My? Zatraceně, to se mi ale vůbec nelíbí. To, že tě tam nepustím samotnou je samozřejmé. Ale nejlepší by bylo, kdyby si ty nešla vůbec. Pokud se ti něco stane..." nedořeknu a na chvíli se odmlčím a sleduji její tvář, "je mi jasné, že za to může Eywa a ta chce, aby si tam šla. Takže tě nezastavím. Dobrá tedy. Doprovodím tě. Ale stanovíme si jasná pravidla. Když budeme v nebezpečí. Vezmeš nohy na ramena a zmizíš. Jasný? Když zavelím, tak to uděláš. A nechci slyšet nic o tom, že je to Eywina vůle," řeknu rozhodně a je jasné, že o tom nehodlám debatovat.

Natherea - 06. února 2010 12:19

S Liu'Teyem Pravidla? To jako utíkat? Zatěkám očima okolo, jako bych uvažovala, jak se z těch jeho "pravidel" vykroutit... to udělám cestou. Nedá se nic dělat. Tak dobře. Ujistím ho po chvíli. Vůbec už nenarážím ne nějaké jeho "ty bys neměla chodit" a doufám tím, že tohle považuje za vyřízené. Já tam rozhodně jdu - určitě je to důležité, abch tam šla - jinak by mi přece Eywa pořád nezjevovala všechna ta tajemství. Je jasné, že s tím nakonec za ostatními válečníky nepůjde. Ulehčeně si oddechnu, povolím křečovité sevření jeho zápěstí a políbím ho na tvář. Moc se mi sice nelíbí jeho zjevná nedůvěra v Eywu... ale je to prostě válečník. Nečekám, že by ji pochopil tak hluboce, jako kterákoli z nás čarodějek. Vyjedeme zítra. Nachystej si na ráno své pa'li.

Gabarial - 06. února 2010 18:33

Pandora – Na lovu Po probdělé noci, kterou jsem ztrávil s velitelkou, jsem se ráno probudil ve svém stanu, kam jsem se vrátil kvůli tomu, aby z toho neměla Ayshlen problémy. Udělal jsem obvyklou ranní rozcvičku, nasnídal jsem se v jídelně a došel jsem si pro úkol k velitelce. Díval jsem se, jak se po společně prožité noci tváří. Poslechl jsem si znění úkolu a odešel jsem z jejího stanu. Jde o to, že mám pochytat pár živočichů a dotáhnout je zpátky do tábora. Vezmu si na to pár vojáků, kteří už tu nějáký ten týden jsou a odejdu s nimi do džungle. Od posledně jsem se poučil, proto si sebou nesu kromě kuše i gránáty, výbušninu a laserovou pušku. Na začátku cesty džunglí jim vysvětlím situaci. “Takže, dostali jsme od velitelky úkol, abychom dostaly pár potvor a dostali je do tábora. Jo, mají být nějáký velký kusy. “ Řeknu jim taky, aby si zapnuli neviditelnost, když zachytí na detektoru pohybu něco většího, ale ještě předtím ať o tom potichu řekne ostatní. Postupně narazíme na párek větších opic a jenoho Palulukana. Všechny je dotáhnem uspané do tábora a zmožení si dáme večeři.

Skat - 06. února 2010 18:48

V lese. Celou dobu co se snažím potichu odhrnout větev se mi chvěje ruka, nevím co tam na mne čeká,ale má zvědavost je větší. V mysli se modlím aby tam nebyli "pejsci" ale když odkryji křoví, dech se mi zastaví.To co vidím, jsem měla možnost vidět na data kartě, popisek k tomu byl krátký, ale jasný. Ta každou cenu se podobné zvěři vyhnout. Což je fajn když to čtete na ubytovně k poklidu tábora, mnohem horší to je, když stojíte pár metrů od oněch zvířat a přemýšlíte, zda vás snědí najednou, nebo budou přežvykovat.I přes strach který cítím v každém póru svého těla, nemůžu od zvířat odtrhnout zrak, jsou fascinující a já přemýšlím, jak je možné, že ještě žiju, pak mi to dojde, po chvíli pozorování mi docvakne, že se páří. Proto nevnímají okolí a proto já ještě nejsem v jejich trávícím traktu. Už se chystám pomalu vycouvat když si všimnu zvláštnosti, copánky, které má na Pandoře snad kde co, mají propojené a to nejspíš zvyšuje jejich prožitek, zároveň vlastně fungují jako zásuvka, To je úžasný objev a pokud se mi podaří zmizet v čas, profesor bude jistě nadšený.Podle zvuků poznám že se blíží konec a tak se potichu vytratím, snažím se zorientovat a za chvíli už běžím zpátky k táboru. Za chvíli už uvidím tábor a tak si můžu trochu oddechnout a zvolnit tempo, přesto vpadnu do laboratoře jak velká voda a hned se vrhnu k profesorovi, kterému sdělím svůj objev. Pak už jenom rozrušeně sleduji jeho reakci.

Vypravěč - 06. února 2010 19:22

23.3.2154-ÚVOD PRO SKAT: Včera se ti podařilo objevit fakt, že ony "copánky" se používají k propojení mezi zvířaty na Pandoře. Ty jsi to pozorovala při kopulaci, ale je možné se domnívat, že k tomu může docházet i jindy. Profesor chce provést celou sérii pokusů, od projování samic a samců stejného druhu, přes propojování samců stejného druhu až po pokusy s propojováním mezi druhy. Pokud jsou profesorovi odhady správné, je možné propojit jakékoliv zvíře s jakýmkoliv jiným. Ráno jsi vstala, nasnídala se a vyrazila jsi do laboratoře. Profesor a jeho asistenti tam momentálně propojují dva samce stejného druhu (pejsci). Nezdá se, že by se to těm zvířatům líbilo. Jakmile tě profesor spatřil tak prohlásil: Vítejte má drahá. Škoda, že jste tu nebyla před chvílí, podařilo se nám propojit pejska s jedním "moskytem". Moskyt to sice nepřežil, ale to propojení bylo skutečně chvíli stabilní! Akorát, že ti dva tvorové byli nekompaktibilní...možná to bude chtít zkusit něco většího. Pak ti profesor zadal úkol....máš provést analýzu těch nervových zakončení na "copánku" a propojit dva "pejsky" (samce a samici) a pokusit se zjistit, jak přesně reagují jejich CNS (centrální nervové soustavy). Pokud půjde vše podle plánu, tak by se měla výrazně zvýšit aktivita jejich nervových center. Pak máš všechno hodit do počítače. K dispozici pro tuto činnost máš mimo jiné droida s DNA-skenerem a "psycho sondu" - takový malý kovový pavouk co se připevní na lebku, kterou následně tato sonda "propíchne" tenkou ale na "molekuly naostřenou" jehlou až do mozku (zkoumaný musí být kompletně zafixován a jehla se nesmí hýbat na strany - neboť by rozsekala zkoumaný mozek na kaši). Tahle sonda umí kompletně zkopírovat "duši" jakéhokoliv tvora - tedy myšlenky a pocity a hodit je na obrazovku. Její větší verze se používá v kriminalistice coby výslechový prostředek (obrana proti ní prakticky není). Ty sama jsi byla kdysi dávno jednou z těchto sond coby podezřelá (z krádeže bio-materiálů) vyslýchána - je to úděsně bolestivé (prakticky celá CNS včetně mozku se dostane pod kontrolu robota) a rekonvalescence trvá až několik týdnů (dle dispozic jedince). Bolest ovšem není jediným efektem, druhým a ještě nepříjemnějším je to, že tahle sonda "prolustruje a rozhází" všechny tvé emoce, myšlenky a vzpomínky což působí dost ošklivá duševní muka (tohle trvá tak půlhodiny a vyslýchaný je pouze paralyzovaný, ale plně při smyslech - takže si to náležitě užije). Lidská (či zvířecí) mysl je propojena s počítačem v sondě a je vtažena do chladného světa binárních kódů, což ve výsledku působí ještě dlouho po použití sondy značné deprese hraničící až se sebevražednými stavy (proto ta dlouhá rekonvalescence pod dohledem). Ty, když jsi byla tomuto výslechu tehdy podrobena, tak po skončení výslechu z tebe byla jen hromádka neštěstí, roztřesená a vystrašená holčička, která dostala právě brutální nakládačku...některé organizace protestující proti této formě výslechů tvrdí, že výslech pod PSYCHO-SONDOU má na lidskou psychiku stejné dopady jako brutální znásilnění. Na druhou stranu je psycho-sonda nejdokonalejším skenerem mysli jakéhokoliv živočicha, neboť prakticky zanalyzuje a zkopíruje celou mysl a nedá se jí lhát. Po několika dnech až týdnech následky takového výslechu zmizí (u zvířat, která mají "jednoduchou" mysl je tato doba v rozmezí 10-30 hodin dle složitosti mozku), neboť mysl "vyslýchaného" si znovu "správně uspořádá" celou svoji psychiku, ale hrůzná vzpomínka na to jak je živočich ve chvíli propojení se sondou, která vrazí tenkou jehlu (pod el. proudem) hluboko do mozku, redukován na "binární kód" a jeho mysl je rozložena na "bity" zůstane na věky. Droid se skenerem na DNA udělá kompletní sken - fyziologie živočicha, PSYCHO-SONDA pak kompletní sken jeho mysli.

Vypravěč - 06. února 2010 19:34

Ey´fae + Liu´Tey - 24.3.2154 - přípravy na cestu: Druhý den ráno jste se vzbudili a začali jste se připravovat na cestu. Je na vás, kdy vyrazíte, ale máte pocit, že čím dříve, tím lépe - Moat vysvětlila ostatním, že Vás posílá na průzkum k velké řece, aby se nikdo příliš nevyptával. (Pozn. PJ - popište své přípravy + cestu za první den - cestovat budete muset pěšky, neboť Ikran je příliš nápadný a Pa´li zase nepřekročí Velkou řeku...první den můžete jet na Pa´lích až k Velké řece - tam kde jste byli posledně....tato řeka je moc široká tzn. že nejde přeplavat.)

Natherea - 06. února 2010 19:51

Přípravy na cestu Když se ráno vzbudím, lehce dloubnu do ještě spícího Liu'teye. Mám takovou nemožnou touhu mu vrátit to probuzení cvrnknutím do nosu - ale nakonec to nechám být. Jsem docela klidná - dnes v noci se mi nic nezdálo - žádné děsivé sny. Vstávej - měli bychom vyjet co nejdříve. Bylinky a všechno ostatní jsem si už nachystala včera. Zbraň vlastně ani nemám - když nepočítám naostřenou jehlici zdobenou pírky, kterou si občas spínám vlasy. Ještě, než se plně probere, seberu Raeyu, která se tak nějak nebezpečně producíruje okolo konce jeho ocásku. Nenene slečno - tenhle není nic pro tebe. Protáhnu se a jdu obhlídnout své pa'li. Tentokrát si nehodlám vzít svou osobní kobylku, zvolila jsem nějakého erárního hřebce - tak nějak nevím, jestli ty koně pak ještě najdeme, když je budeme muset u Velké řeky vypustit... a nechci to moc riskovat. Já nevím, jestli jsem na něco nezapomněla. Co by mi ještě tak mohlo chybět?

Vypravěč - 06. února 2010 20:54

soukromá zpráva od Vypravěč pro May´tee a Oronis - 24.3.2154: Ráno jste se vzbudili a více méně jste se trávili čas každodenostmi (hráč muže popsat jakými). Eytukan vás poslal odpoledne na hlídku do lesa směrem na západ od Domovského stromu. Když jste procházeli kolem jednoho napajedla všimli jste si něčeho strašné. Kolem napajedla se válí velká spousta mrtvých zvířat a na hladině plavou též mrtvé ryby. Co děláte?

Vypravěč - 06. února 2010 20:54

soukromá zpráva od Vypravěč pro May´tee a Oronis - 24.3.2154: Ráno jste se vzbudili a více méně jste se trávili čas každodenostmi (hráč muže popsat jakými). Eytukan vás poslal odpoledne na hlídku do lesa směrem na západ od Domovského stromu. Když jste procházeli kolem jednoho napajedla všimli jste si něčeho strašné. Kolem napajedla se válí velká spousta mrtvých zvířat a na hladině plavou též mrtvé ryby. Co děláte?

Tei'raa - 06. února 2010 21:12

Další den Když se probudím a ucítím kolem sebe See'Rayovy paže, jen se usměji a ještě více se přitulím. Když se po chvíli See'Ray probudí tak se na něj znovu usmeji a políbím jej. Zprvu jemně, po chvíli jej začnu objímat i líbat velice vášnivě. Nyní si blahopřeji k mé prozívavosti, když jsem si zvětšila mou spací síť... Po chvili přidám i ocásek a začnu See'raye pomalu svlékat... Po milování //to si můežem ještě dohrát, velice ráda to odehraji :) Vyrazím se skupinou lovců, sama moc aktivně nelovím, dávám jen pozor na dodržování pravidel Eywy (popíši někdy jindy, až bude více času :) Po lovu vyhledám See'raye a požádám jej o společný let na Ikranech. Poté spolu létáme v okolí našeho rodného Stromu, hned jej vyzvu na závod, kdo je lepší letec a kdo je lepší akrobat. Létáme mezi stromy, nad nimi i vysoko v oblacích, kam nás proudy zanesou... Když již jsme oba znavení tak přistaneme na vršku našeho rodného stromu. Jen co seskočím z mého Ikrana, přiběhnu k See'rayovi a vášnivě jej políbím. "To byla krása..." a jemně ovinu ruce kolem jeho boků, s otázkou a výzvou v očích... Jsem zvědavá, co udělá... Večer s Mo'at //Jelikož tam není jediný hráč, tak řeším soukromkou :) a hádejte c tam vyvádím... :D

Vypravěč - 06. února 2010 21:21

24.3.2154 - Gabarial: Po včerejšku, kdy jste ulovili několik opic a jednoho Palulukuna (ačkoliv nevíte, že se to takto jmenuje) se tě velitelka zase vzala na noc k sobě. Její přistup k tobě je velmi přímočarý - sex, sex a sex. Nepotrpí si na nějaké citové výlevy, mazlení atp - většinou si dáte 2-3 sklenky vína a pak se na to vrhnete - a to i několikrát po sobě (máš podezření, že se jedná "tak trochu" o nymfomanku). Přes den se k tobě chová mile, můžeš s ní sedět v jídelně u jednoho stolu a nezdá se, že by jí nějak vadil fakt, že každý ví, co s tebou dělá. Máš dokonce pocit, že s tebou chlubí před ostatními. Nicméně druhý den ráno po snídani ti oznámila, že bude potřebovat, aby jsi si vzal 4 muže a vypravil se údolím řeky protekající kolem chrámu. Máš sledovat její tok po proudu a zjisti kam ústí. (na mapě - tvým cílem je dostat se na soutok Modré a Velké řeky). Máš 4 dny na to aby ses dostal tam a zpátky. Tvůj úkol je jasný, mapovat terén a chránit vědce, kteří s tebou a tvými 4 vojáky půjdou (bude se jednat o 5 vědců) a zajistit jim dost času na to, aby mohli odebírat po cestě vzorky atd.

Brian Avery - 06. února 2010 21:24

soukromá zpráva od Brian Avery pro Úkol V pohodě jsme došli na konec naší cesty a položili tam sudy. Řekl jsem vojákům aby šli do okolí a hlídali a my že dokončíme úkol. Zavolal jsem si stranou pouze jednoho a řekl mu: Ty nám tady pomůžeš s jednou věcí. Začneš společně s náma otevírat tyhle sudy a pouštět je do vody, bez otázek a jestli o tom někomu jen cekneš tak tě já sám zastřelím. To samé řekne Jack jednomu z jeho mužů a společně začneme vylívat ten sajrajt do vody. Je to hrozná břečka. Pomyslím si v duchu když otevřu jeden ze sudů a zaplaví všechno okolo. To na ten blivajz uvnitř reaguju hůře než na kyselinu. Asi tak po hodině práce se nám konečně podaří vypustit všechny sudy, takže zbývá už jenom se jich zbavit. vydáme se tedy ke zbytku vojáků. Všichni kdo máte ruce se chopte lopat a začněte kopat jámy musíme se těch sudů zbavit jestli je nechcete nýst zpátky. Do vykopaných děr naházíme sudy a zase je zakopeme. Chlapi tady jsme hotoví, takže všichni zpět na základnu. Vydám rozkaz proti kterému nemůže nikdo nic namítat a dáme se na základnu. Po cestě se taky nic zvláštního neděje, takže dorazíme na základnu dřív než, kdo čekal a já s Jackem jdeme informovat plukovníka o další zdařené akci.

Cpt. Jack Volkins - 06. února 2010 21:26

soukromá zpráva od Cpt. Jack Volkins pro Operace "Danajský dar" Vojáci došli se sudy až k místu kde jsme měli vypustit jed během cesty se nic nestalo. Nyní jsem přikázal 1 vojákovi aby nám pomoch otvírat sudy a lít je do řeky"jestli nico komukoli jen cekneš zastřelím tě" řeknu s klidem vojákovi .Vypadá dost vystrašeně. Sajrajt ze sudu taky vypadal jak zelená sračka a podivně páchl Sudy jsme vypustili a s pomocí vojáků zakopaly "jdeme na základnu" muži byly rádi. Po cestě se taky nic zvláštního neděje, takže dorazíme na základnu dřív než, kdo čekal a já s Brianem jdeme informovat plukovníka o další zdařené akci.

Vypravěč - 06. února 2010 21:34

24.3.2154 - Sgt. Lukas J. Brent: Když jsi přistál na základně RDA, tak narozdíl od ostatních nováčků, kteří zamířili ke Quaritchovi jsi ty zamířil k Selfridgeovi, pro kterého jsi kdysi dávno pracoval jako ostřelovač už na zemi, když bylo nutné bez většího kraválu likvidovat "nepřátele podnikání páně Selfridge". Jsi velmi zkušený zálesák a díky tomu, že ses na misi na Pandoru velmi dobře připravil, tak nemáš obavy, že by tě tam mohlo překvapit něco...s čím by jsi si neporadil. Selfridge tě přivítal a sedl si s tebou na pivo. Sálodlouze ti vysvětloval, jak mu dělají Na´vijové starosti a jak ho štve plk. Quaritch, protože dělá při bojích s Na´vi příliš velký "kravál". Po tobě chce jediné, aby ses sbalil a vypravil do džungle v oblasti klanu Omaticaya a pohyboval se mezi nimi jako "smrt". Máš je zabíjet ze zálohy a na dálku. Tvá speciální výbava: 40 mm protitanková puška "DRAGOON" s optikou (používáš jí jako ostřelovačku) a s tlumičem schopná prorazit pancéřování i Abramse. Speciální dýchací přístroj, který máš voperovaný přímo v průdškách (je to vlastně filtr) a umožňuje ti se pohybovat bez nutnosti doplňovat kyslík. Na základně samozřejmě nosíš exo-masku, aby nikomu nedošlo co jsi zač. Máš zachovat své utajení a nikdo nemá vědět, že nepracuješ pro Quaritche, ale přímo pro Selfridge. (Popiš svůj první den na Pandoře - přes noc bys už měl být v džungli - připraven na to jsi - patřil jsi do speciálních jednotek a o Pandoře jsi si nastudoval vše dostupné.)

Tei'raa - 06. února 2010 21:56

soukromá zpráva od Tei'raa pro Večer s Mo'at Jakmile začne naše pravidelná "slezina" s Mo'at, tak se společně pomodlíme k Eywě, poté se pustíme do lektvarů. Když nám Mo'at ukazuje, jak udělat lektvar neviditelnosti, tak se mi rozzáří oči a velice pečlivě studuji každý její pohyb a sama si to zkouším. Již teď se mi v hlavě rojí spousty myšlenek a nápadů na využití... Jen jej musím ozkoušet v praxi... Hlavní ingrediencí tohoto lektvaru jsou květy rostliny Arnim, která se velmi špatně hledá - sama má vlastnosti budoucího lektvaru... Nejlépe se dá poznat podle charakteristické vůně a přítomnosti jejích semínek - jež už vidět jdou, jako malá dlouhá vlákna létající vzduchem... Musí se vzít květ a listy této rostliny. Květy i listy mohou být již vysušené, nemá to vliv (můžu je skladovat). Též se musí získat několik plodů této rostiny, to již jde snáz - jdou trochu vidět. Z těchto plodů se lisováním (pomocí obřadních lisovacích kamenů - určených pro toto (mírně upravené, vydlabané, aby to šlo lépe) vytlačí šťáva, která poté posluží jako základ lektvaru. Poté se listy a květy této rostliny musí napojit na "vlásky" osoby, na kterou má lektvar působit - na nikoho jiného nepůjde, případně bude méně účinný... Napojení není jednoduchá věc, příslušný Na'Vi se musí velice důkladně soustředit a splynout s Eywou. Napojuje se do kapaliny, jíž vylučují stromy života a duší (možno sbírat v oklí těchto stromů), do této kapaliny se musí ponořit lístky rostliny neviditelnosti. Poté Na'Vi vyšle prudký impuls do lístků a květů. Tím je připraví na závěrečné smíchání. To je již jednoduché, inicializované lístky i květy spolu ze šťávou ze stromů života/duší se smíchají se šťávou z plodů rostliny neviditelnosti. Hotový lektvar se vejde do menší flaštičky, vyrobené z plodu této rostliny (dospělý Na'Vi jí bez problémů schová do ruky (velká asi jako lidská (mužská) pěst). Lektvaru je dost pro jednoho Na'Viho, musí se vypít (podivná hořkoslaná chuť). Po výrobě lektvaru neviditelnosti se Mo'at vyptávám na lektvar, který by mohl vyřešit můj problém. Též začnu s přípravnými pracemi na tento lektvar (//ať je sranda, tak ho dám, že se musí dělat déle (pokud už ho máš promyšlený, tak jdu na jeho výrobu) - později důkladně popíši :) Přitom si s Mo'at povídám : "Trápí mne můj hněv... A náš osud... Vím, že mí rodiče by mě nechtěli vidět jako ruku pomsty, ovšem teď nejde jen o mé rodiče - vetřelci ničí vše živé, nic jim není svaté. Ale co když oni sami jsou děti Eywy? Každá živá bytost je její součástí, ovšem oni se chovají, jako kdyby byly jejím koncem... Vím, že můj hněv dokáži zde na našem Stromě udržet na uzdě, ovšem kdybych zkoumala místa, kudy vetřelci prošli, tak bych dlouho neváhala, co dělat... Vetřelců je čím dál tím více a jsou čím dál tím nebezpečnější... Musíme zakročit, ovšem jak můžeme proti vetřelcům bojovat? Musí být nějaký způsob, jiný než masový útok... Co je mým úkolem? Co ode mne Eywa žádá? Co je správná cesta? Zabíjet bez slitování a nechat se zabíjet? Nevím co dál..." ke konci již vypadám částečně vystrašeně, z části zmateně a nerozhodně...

Or'onis - 06. února 2010 21:59

soukromá zpráva od Or'onis pro Ráno + hlídka Po probuzení jsem se trochu protáhl, a vydal se pro jídlo, a vylezl si to koruny stromu kde jsem si dal snídani, když jsem se dostatečně najed jsem si šel natrat ještě nějaké ovoce na odpoledne. Odpoledne mně a may´teeho poslal Eytukan na hlídku, tak jsme se vydaly na západ kde máme hlídat. po cesťe se nestalo nic neobviklého ale jenom do té doby než sme narazili na napajedlo. Při pohledu na mrtvé těla zvířat která se povalovala okolo napajedla jsem si zase pomislel "eywo jak tohle můžeš dovolit" po té jsem se podival na may´teeho se slovy May´tee tohle nemužeme nechat bez povšimnutí navrhuji aby se jeden z násvydal zpět a ohlásl to Tsuteovy poté už jen čekám na reakci may´teeho...

Skat - 06. února 2010 22:05

Výzkum Profesor byl z nového objevu nadšený a tak sotva jsem ráno vstala,nasnídala jsem se. No kdyby se mě někdo ptal co jsem jedla, tak naprosto netuším, byla jsem myšlenkami už v laboratoři u své práce. Po snídani jsem okamžitě zmizela na svém pracovišti.Sotva se tam ukážu, už mě vítá profesor a zahrne mě popisem toho co dělá. " Dobré ráno profesore, omlouvám se, že jsem nepřišla dřív,ale včerejšek byl trochu vysilující." Absolutně nevím proč se omlouvám, stejně mě nevnímá. Když si poslechnu co tady dělali, jen překvapeně zamrkám, To že jde propojit stejné druhy, to mi bylo jasné o tom co sem viděla,ale že se budeme pokoušet propojovat i jiné druhy mezi sebou. Trochu mě to zarazilo, i když jsem vědec, neznamená to, že nemám ráda zvířata a pohled na pejsky mi jasně říká, že to pro moskyta nebylo nic příjemného. Rychle zamrkám, sentiment se pro mne nehodí a profesor mě už zasypává úkoly. Když ho tak poslouchám vypadá to na náročný den.Když ale začne mluvit o psycho sondě, začnu se třást, cítím jak se mi potí dlaně a před očima se mi dělají mžitky. Vzpomínka na něco z mé minulosti čím jsem musela projít, ně dočista vykolejí, chvíli zhluboka dýchám, snažím se uklidnit abych mohla jít pracovat dál. Já sama práci s touto sondou neuznávám,ale vědci a ne jen oni, s ní dosahují velkých úspěchů, přesto, nesouhlasím aby jakýkoliv tvor trpěl tak, jako se trpí při použití této sondy. Co naopak uvítám je pomocník Droid, který dokáže udělat opravdu hodně práce. Přestanu se tedy zaobírat svými vzpomínkami a vrhnu se do práce, veškeré poznatky zanáším do počítače, krom toho si dělám poznámky i pro sebe. Čas utíká jako voda, nakonec použiju i psycho sondu, ale svírám ruce v pěst a snažím se uklidnit.Nechci vzpomínat na prožitou bolest, když je vše hotovo vyhledám profesora, pryč je můj milý úsměv na který je u mne zvyklí, i hlas mám odměřený. "profesore, vše co jste chtěl jsem udělala, všechny poznatky máte v počítači, jen jedno si ujasněme. Nejsem žádný poskok, příště pokud se mi některé metody nebudou líbit, tak je prostě neudělám a klidně si na mne stěžujte. Vy jste asi neměl v lebce zabodnutou psycho sondu že?" Aniž bych čekala na odpověď, svléknu plášť mrsknu s ním do kouta a vyrazím ze dveří, jsem tak naštvaná že nevnímám kam jdu, prostě chci být co nejdál od laboratoře.

Or'onis - 06. února 2010 22:06

soukromá zpráva od Or'onis pro Ráno + hlídka Po probuzení jsem se trochu protáhl, a vydal se pro jídlo, a vylezl si to koruny stromu kde jsem si dal snídani, když jsem se dostatečně najed jsem si šel natrat ještě nějaké ovoce na odpoledne. Odpoledne mně a may´teeho poslal Eytukan na hlídku, tak jsme se vydaly na západ kde máme hlídat. po cesťe se nestalo nic neobviklého ale jenom do té doby než sme narazili na napajedlo. Při pohledu na mrtvé těla zvířat která se povalovala okolo napajedla jsem si zase pomislel "eywo jak tohle můžeš dovolit" po té jsem se podival na may´teeho se slovy May´tee tohle nemužeme nechat bez povšimnutí navrhuji aby se jeden z násvydal zpět a ohlásl to Tsuteovy poté už jen čekám na reakci may´teeho...

May'tee - 06. února 2010 23:11

soukromá zpráva od May'tee pro Ráno + hlídka Tradiční ráno, když jsem se vzbudil, vyrazil jsem na obhlídkový let na Rukovi. Dával jsem si pozo,abych se nepřipletl moc blízko Nebežštanské základně. Prolétal jsme se mraky, což jsem měl celkem rád. Bylo topoměrně osvěžující. Stočil jsem se zpět ke stromu, abych se nasnídal. Dal jsem Rukovi něco k snědku a vyrazil jsem sám. Přiblížilo se odpoledne a já se dozvěděl, že společně s Or'onis máme jít na hlídku. Společně jsme s Or'onisem vyrazili na hlídku. Směrem na západ. Byla to poklidná ,,cesta".Nenarazili jsme na nic zvláštního, než jsme došli k tomu napajedlu. To co jsem tam viděl ve mě rozvířilo novou vlnu vzteku a emocí. Tolik mrtvých zvířat pohromadě jsem snad ještě neviděl. Vztek mnou lomcoval. Máš pravdu tohle se musí Etukan dozvědět co nejdřív. Pokud ti to nevadí, půjdu já. Ted mám jen chut zabít nějakého nebežštana a kdybych tu zůstal, tak se neudržím. Proto rychle poběžím. Dávej na sebe pozor. Řeknu Or´onisovi a rozběhnu se rychle k domovskému stromu, abych Eytukanovi oznámil to co co jsme tady nalezli.

May'tee - 06. února 2010 23:11

soukromá zpráva od May'tee pro Ráno + hlídka Tradiční ráno, když jsem se vzbudil, vyrazil jsem na obhlídkový let na Rukovi. Dával jsem si pozo,abych se nepřipletl moc blízko Nebežštanské základně. Prolétal jsme se mraky, což jsem měl celkem rád. Bylo topoměrně osvěžující. Stočil jsem se zpět ke stromu, abych se nasnídal. Dal jsem Rukovi něco k snědku a vyrazil jsem sám. Přiblížilo se odpoledne a já se dozvěděl, že společně s Or'onis máme jít na hlídku. Společně jsme s Or'onisem vyrazili na hlídku. Směrem na západ. Byla to poklidná ,,cesta".Nenarazili jsme na nic zvláštního, než jsme došli k tomu napajedlu. To co jsem tam viděl ve mě rozvířilo novou vlnu vzteku a emocí. Tolik mrtvých zvířat pohromadě jsem snad ještě neviděl. Vztek mnou lomcoval. Máš pravdu tohle se musí Etukan dozvědět co nejdřív. Pokud ti to nevadí, půjdu já. Ted mám jen chut zabít nějakého nebežštana a kdybych tu zůstal, tak se neudržím. Proto rychle poběžím. Dávej na sebe pozor. Řeknu Or´onisovi a rozběhnu se rychle k domovskému stromu, abych Eytukanovi oznámil to co co jsme tady nalezli.

Vypravěč - 06. února 2010 23:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro May´tee + Or´onis u napajedla: May´tee: Vyrazil jsi rychle k domovskému stromu, je to celkem dálka takže ti potrvá 2 hodiny než se tam dostaneš. Po cestě od napajedla jsi dorazil domů a přišel jsi za Eytukanem. Co děláš? Or´onis: Zůstal jsi u napajedla, procházíš mezi uhynulými zvířaty a nemůžeš pochopit co se stalo. Voda v napajedle je křišťálově čistá a přitom máš pocit, že to není něco co bys chtěl pít. Co děláš?

Vypravěč - 06. února 2010 23:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro May´tee: Vyrazil jsi rychle k domovskému stromu, je to celkem dálka takže ti potrvá 2 hodiny než se tam dostaneš. Po cestě od napajedla jsi dorazil domů a přišel jsi za Eytukanem. Co děláš? Or´onis: Zůstal jsi u napajedla, procházíš mezi uhynulými zvířaty a nemůžeš pochopit co se stalo. Voda v napajedle je křišťálově čistá a přitom máš pocit, že to není něco co bys chtěl pít. Co děláš?

Zoltan Chivay - 06. února 2010 23:51

Tak na Pandoru Přiletěl jsem na základnu už upravený, s maskou na ksichtě, takže mě nikdo nepoznal. Oh, jaká to sladká výhoda, být tu inkognito. Jen by mě zajímalo, jak by reagovali na mou přítomnost ostatní. Usmíval jsem se. Zatímco se všichni ostatní hrnuli za pluksračkou, já šel za starým známým panem S. Uvítal mě ve velkém, pěkně s pivkem a hubou plnou keců o tom, jak je pluksračka na hovno, jelikož dělá dole moc velkej bordel. Nedivil jsem se mu. Pan S. mi řekl mé úkoly a já se jen usmál, což on neviděl. Škoda. Asi by se strachy posral. Takže mám střílet třímetrový králíčky Azurity pousmál jsem se nad vzpomínkou oné prehistorické reklamy na prací prášek. To bude sranda pomyslel jsem si, dopil jsem své pivko (přes brčko jako pravej tvrďák :-D), rozloučil se a sbalil své saky paky. K "Dráčkovi" jsem si ještě přibalil nejnovější model AutoMaga s integrovaným tlumičem (malá dirka do pancíře, obrovská díra do člov... Na'viho) a pořádnou mačetu. Pak ještě nějaký ty základní věcičky pro přežití a hurá dolu. Pokud jde o tiché zabíjení a z dálky, jsem ten pravý. V armádě jsem už od svých 16 let a prvního mrtvého jsem měl už v 18. Jsem prostě ten typ vojáka, co si neláme hlavu nad tím, koho a proč zabíjí. Nemám špatný spaní, když se vrátím z akce a už vůbec ne výčitky svědomí, co asi bude dělat rodinka zesnulého. Mě když se řekne zabij ho, neptám se proč a ani jak. Prostě to udělám. A teď jsem dostal za úkol škodit Azuritům. Neptám se proč, prostě to budu dělat. Klidně budu škodit i mužům pluksračky, když mi to někdo přikáže. Což mě tak napadá, že jim asi budu krást tu a tam zásoby a munici. Teď se válím v nějakých sračkách v džungli nedaleko od sídla kmene modrásků a hledám si první cíle. No nedaleko. Celkem daleko, ale to jen pro jistotu. Nechci aby o mě hned věděli. Ne pokud to bude nutné. Tak jo, jdeme na to usměju se a pořádně si prohlédnu své maskování (upravené woodlandy, nějaká ta flora na maskáčích, dokonalý hejkal, zmalovaný ksicht... ležet někde v houští a nehnutě, tak si mě nikdo nevšimne, dokud na mě nešlápne). Je to v pohodě. Pak mě ale napadne, že bych měl ohlásit úspěšný dopad na planetku. "Škůdce eSku, výsadek úspěšný, lov začal" zašeptám do vysílačky, která má naladěný speciální kanál, který mě spojuje s panem S. Chvilku počkám na odpověď, připravím si "Dráčka", nainstaluju na něj tlumič, nabiju ho a jdeme hledat králíčky Azurity. Lov začal. Plížím se lesem přikrčený v dřepu, opatrně od stromu ke stromu. Našlapuji tiše, hlídám si každý svůj krok. Kontroluji půdu pod nohami a dávám si bacha na suché větvičky. Pak narazím na osamoceného modráska v severní části jejich území u soutoku řeky Omatycaya a nějakého malého potůčku, který byl mě neznámí. Skoro na severní hranici jejich území. Je shrbený a něco hledá na zemi. Určitě nebude sám, na to nemohu spoléhat, proto ho opatrně obcházím a hledám jeho kolegu, či kolegyni. Vyplatilo se. O pár metrů dál jsem jí našel. Byla u onoho potůčku a zrovna se skláněla, aby se mohla napít. Úkol byl jasný. Zabíjet všechny Azurity. Natáhl jsem a ucítil jsem jak nábojnice zajela do komory. Zahleděl jsem se na její modrej ksicht skrz optiku zbraně a trošku jsem předsadil. Pak jsem zmáčkl spoušť. Doslova jsem viděl, jak kulka proletěla její hlavou. Zbraň jen plivla, nebyl slyšet žádný zvuk. Jen PLIV. Jak se dalo čekat, druhý modrásek začal jankovat a hledat vraha své milé (?). Úkryt jsem změnil právě včas. Kdybych tam zůstal, našel by mě. Ozvalo se další PLIV a já si připočítal další zásah. Teď už jen ukrýt těla a urychleně zmizet. Ukrýt jejich těla mi dalo celkem zabrat a nebýt menší gravitace, asi bych je neodklidil. Pečlivě jsem je schoval do prohloubeniny u jakéhosi stromu a ještě pečlivěji jsem je překryl starými větvemi a listím. Zahladil jsem veškeré stopy po mrtvolách (krev, šlápoty atd. - pomocí listí a větví) a dal se na urychlený, ale tichý přesun. Postupoval jsem proti proudu řeky, směrem k jejich Stromu Písní, ale u místa, kde se do hlavní řeky tohoto území vlévají další dva menší přítoky, jsem zatočil do vřesoviště na území ovládané RDA. Tam jsem si vybudoval něco jako provizorní bunkr (3 metry široký, 4 metry dlouhý a 2 metry hluboký, překrytý silnými větvemi, plachtovinou a hustou vrstvou listí, křoví atd. tak, aby to vypadalo, co nejpřirozeněji). Měl jsem u sebe i pohybová čidla, která jsem si prozíravě vzal s sebou. Dal jsem je kolem svého bunkru v okruhu dvaceti metrů a napojil je na mou vysílačku. Jakýkoliv pohyb v onom kruhu mě vzbudí. Ještě jsem se pojistil minami, v okruhu dvaceti pěti metrů. Jistota je jistota. Nakonec jsem ještě zkontroloval své okolí a uložil jsem se k spánku. Můj den, začíná s dalším večerem.

Vypravěč - 07. února 2010 00:10

Skat 24.3.2154 - druhá část dne: Profesor nestihl vůbec nic říct, když jsi vztekle práskla dveřma. Nicméně, když jsi procházel pod oknem do laboratoře zaslechla jsi profesorův hlas: ...ne, ne, ne...říkám, že vy jste asistent a JÁ PROFESOR, pokud tady někdo bude rozhodovat o tom, co je to neuctivé chování k nadřízenému atakdále, tak budu JÁ a ne vy....a vůbec...už je pozdě...kde mám své papuče.? Šla jsi pryč, kupa vzpomínek se ti vrátila a nejsou to zrovna ty, o které bys nějak moc stála. Tehdy, když k tomu vyšetřování došlo, a později se ukázalo, že šlo o omyl - nikdo ten materiál neukradl, nýbrž v skladu udělali chybu při zápisu příjemky, tak jsi nenáviděla všechny co jsou zastánci těchto sond. Každopádně ses uklidnila a sleduješ krásnou přírodní scenérii, abys vystrnadila z hlavy tyto myšlenky. Jeden z profesorových asistentů ti doručil videozprávu v níž se objevil profesorův obličej, který odříkal toto: "Ehm, no...jak to...krucinálfagot zase to nefunguje...jo už to běží...ehm...takže zpráva pro doktorku Skat....tímto vzkazem přijměte mojí omluvu, netušil jsem, že jste byla jedna z těch co měli tu ... ehm..čest s psychosondou osobně. No jestli chcete, tak můžete zajít ke mě do srubu ...dneska mi ho konečně postavili...mám tam i pravý krb...no..když se budete chtít podívat na pejsky tak jsou u mě, už je jim lépe...asi si je ochočím...takže když se vám bude chtít, tak přijďte večer ke mě, rád bych s váma ještě něco probral...a za tamto se vám ještě jednou omlouvám. Tak...jo vypnul jsem to CÓÓ ŘÍKÁŠ? ... k čertu ne! ...furt to běží krám jeden zasr.../KONEC ZPRÁVY/

Skat - 07. února 2010 10:21

Vztek Z laboratoře jsem vyběhla opravdu pěkně vzteklá, ne že bych někdy předtím měla příliš velkou úctu k autoritám,ale většinou jsem se snažila vyjít každému vstříc a zadávat co nejméně příčin ke konfliktu,ale tohle mne opravdu naštvalo. Když probíhám pod okny, ještě slyším profesorův monolog. Jistě, TY jsi profesor a co má jako být? Kdybych chtěla mohla jsem mít už dávno stejný titul jako ty, ty páprdo. Jen proto že jsi starej si myslíš že jsi chytrej. Kruci ten mě ale naštval. Chvíli se procházím a sleduji přírodu , když se u mne objeví jeden z asistentů profesora. Kdyby můj pohled mohl vraždit, mladík je na místě mrtvý, ještě pořád mám vztek a tak nevraživě koukám na to co mi podává, zjišťuji, že je to videozpráva od dědouška "motorové myši" a že se mi dokonce omlouvá. Překvapením vykulím oči, pominu to, že s tím přístrojem evidentně neumí zacházet, což mě donutí k pobavenému úsměvu a znovu si přehraju co mi to vlastně říká. On má srub? S krbem? Fajn, je vidět že být v poločase rozkladu, je k něčemu dobré. Otočím se na asistenta a jen mu krátce řeknu ať profesorovi vyřídí že se stavím.Pak se ještě chvíli procházím, čas utíká rychle a proto se vydám do tábora, vysprchuji se, převléknu a jdu najít srub profesora, není to nijak náročné, protože jiný tady není, za chvíli už buším na jeho dveře.

May'tee - 07. února 2010 11:44

soukromá zpráva od May'tee pro Cesta ke stromu Otočil jsem se a rozběhlse domů. Nebyl jsem v tu chvíli moc ostražitý, vůči nebezpečím, takže být tu nějaký nebežštan se špatnými úmysly jsem mrtvý. Zapoměl jsem jak dlouho jsme šli, a že cesta je celkem dlouhá.Celý zadýchaný jsem doběhl k rodnému stromu. Moc jsem se nerozmýšlel aokamžiě jsem zamířil za Eytukanem. Eytukane spolu s Or´onisem jsme našli vodní zřídlo, ale kolem toho zřídla bylo spousta uhynulých zvířat, včetně ryb.Něco musí být s tou vodou a já si myslím, že to byli nebežštané, protože proč by nám Eywa něco takového dělala? Co s tím uděláme? Tohle je už moc! Musíme něco udělat. Řeknu Eytukanovi plný vzteku.

May'tee - 07. února 2010 11:44

soukromá zpráva od May'tee pro Cesta ke stromu Otočil jsem se a rozběhlse domů. Nebyl jsem v tu chvíli moc ostražitý, vůči nebezpečím, takže být tu nějaký nebežštan se špatnými úmysly jsem mrtvý. Zapoměl jsem jak dlouho jsme šli, a že cesta je celkem dlouhá.Celý zadýchaný jsem doběhl k rodnému stromu. Moc jsem se nerozmýšlel aokamžiě jsem zamířil za Eytukanem. Eytukane spolu s Or´onisem jsme našli vodní zřídlo, ale kolem toho zřídla bylo spousta uhynulých zvířat, včetně ryb.Něco musí být s tou vodou a já si myslím, že to byli nebežštané, protože proč by nám Eywa něco takového dělala? Co s tím uděláme? Tohle je už moc! Musíme něco udělat. Řeknu Eytukanovi plný vzteku.

Or'onis - 07. února 2010 12:28

Napajedlo Po té co se may´tee rozběhne zpět k rodnému stromu. Začnu hledat u uhynulích zvířat tu černou tekutinu která byla předtím v řece a zabíjela ryby. Ale po chvíly to vzdám jelikož jsem tam nenašel ani kapku ani ve vodě nic není... když jsem nis nenašel vydal jsem e pro nějaké ovoce o kousek dál jelikož to co zabilo ty zvížata mohlo být i v ovoci. Po té co sem si nazbíral ovoce jsem se vyhoupl na strom a tam sleduji co se děje okolo napajedla ...

Liu'Tey - 07. února 2010 21:07

Cesta kamsi Probudí mě jakési hlas a až po chvíli, která ve skutečnosti je sotva sekundou, mi dojde, že je to líbezný hlas krásné Ey. Otevřu oči a spatřím její překrásnou tvář. Ach má milovaná, kéž bychom mohli naši lásku povýšit na něco víc. Vstane a začne balit své věci. Já se též postavím a jediné, co si sebou vezmu je můj luk a trocha zásob, abychom se nezdržovali lovem. Většinu času strávím sledováním jejích pohybů a především tedy křivek jejího těla. Jsou skutečně nádherné. "Nemusíš si sebou vzít všechny své věci, nestěhujeme se," rýpnu si se smíchem. Následně se letmým pohybem vyhoupnu do sedla Pa'li. "Nasedej, líbezná Ey, vyrážíme." Ať už je to, kam je to, řeknu si pro sebe.

Natherea - 07. února 2010 21:24

Cesta za vizí o allos laos Koutkem oka sleduju, jak na mě od probuzení civí. Je tak roztomile nápadný... Tiše se pro sebe uchechtnu a ještě si do taštičky schovám svůj nožík na řezání bylinek. Na jeho výzvu vysednu na pa'li. Ale nevyšvihnu se - není to... jaktojenříct... důstojné. Proto ho pohladím po hlavě a nechám, aby si klekl na přední nohy, načež se posadím, spojím a nechám jej se zvednout. Je to dobrý kůň, doufám, že se domů v pořádku vrátí. Musíme k soutoku Velké řeky s řekou Omaticaya... Raději neřeknu nic dalčího... protože tak nějak zhruba nevím, co budeme dělat pak. Vím, že místo, kam míříme... ať už je to cokoli, je za Velkou řekou. Letmo se na Liu'teye usměju. Tuto cestu oba dobře známe - byla to vlastně cesta, na které jsme se poznali. Bylo to před pár dny a stejně mi to přijde, jako bych jej znala celý život. Pobídnu pa'li do klusu. Nechci jej hned ze začátku unavit... a čeká nás ještě celodenní cesta. Kéž bych jen věděla, kam to vlastně jedeme a čemu jedeme vstříc... Eywa je ve svých promluvách ke mně nepřímá...a dává víc otázek, než odpovědí...

Jui'pa - 07. února 2010 23:56

Ráno v noře Ráno nejspíš proto že mi zas dal nějaky sourozenec nohu do pusí se probudím v naší malé rodiné noře spolu s ostatními sourozenci, tak jako většina z nás mám hlad, a proto se vydáváme za doprovodu otce k "lovu".Po chvíli cesty jsme došli ke starému, strouchnivělému stromu, ve kterém je spousta malých chlupatých dobrůtek které se ani moc nebrání spapání... Poté co jsme se dost najedli, jsme začali s přátelskými souboji a požďuchováním. jelikož sem nebyl zrovna nejsilnější, tak jsem věčinou skončil v na zemi a většinou v bahně, sice mi to vůbec nevadilo ale otec měl na to jiný názor, a to ten že špinavý do nory nepůjdu. A proto jsme se vydali na další cestu k řece. po cestě sme s požďuchováním pokračovali, když jsme konečně došli k řece tak se mi do vody moc nechtělo ale nakonec jsem tam stejmě musel a ani to nebylo tak hrozné, jelikož když sem se ponořil pod vodu tak v ní plavaly takové divné šupinaté věci které chutnaly ještě líp než ty chlupaté. když jsem byl už témněř čistý a sourozenci také, vydali jsme se zpět, k noře jsme přišli až za tmy ale o to to bylo zajímavější protože každý z nás má na sobě takové svítící tečky které se mi moc líbí. Když už sme všichni vlezli do nory, ještě chvíli jsme se požďuchovali ale už to nebyla taková zábava protože většina z nás byla unavená. Ale Po chvíli hraní jsme už ulehli a pomalu usínali...

Vypravěč - 08. února 2010 02:05

25.3.2154 - U VELKÉ ŘEKY: Po celodenní cestě dorazili Liu´Tey a Ey´fae k soutoku Velké řeky s řekou Omaticaya. Protože už se smrákalo, tak se rozhodli vyhledat si nejbližší strom a jít spát. Pa´li na kterých jeli zůstali ještě na noc s nimi, teprve ráno se vydají sami na cestu zpět. Ráno jste se dobře vyspalí probudili a sehnali jste si v okolí něco k jídlu. Všimli jste si také, že ta černá ohavná tekutina zde již není, nejspíš odpula s proudem. Na několika místech jste si však všimli, že tuto tekutinu vyplavily říční proudy na břeh, kde zůstává smíchána s pískem i nadále. Teď vás čeká úkol přepravit se přes Velkou řeku. Na její druhý břeh sotva dohlédnete a celý tok má šíři přibližně 5 kilometrů, což nejste schopni přeplavat. Na druhém břehu vidíte jak se týčí vrcholky obáváných Prokletých Hor, místa, které je považováno za zapovězené a prokleté pro všechny Na´vi, žijící na vaší straně břehu. Možností jak se dostat na druhou stranu není mnoho, nicméně vás napadlo, že byste spojit několik menších kůlů v provizorní vor (spletený liánami), nebo si vydlabat kánoi z nějakého rychle rostoucího stromu, jenž nemá tvrdé dřevo, ale pouze snadno vydlabatelnou dužinu. Také je možnost zkusit řeku překonat na nějakém tom říčním tvorovi (něco jako krokodýl), zde je ovšem riziko utopení vyplývající z náročnosti navázání spojení s takovýmto tvorem žijícím pod hladinou. Co děláte? (Chci po vás popis té části dne než se pokusíte překročit řeku + samotné překročení - zde popsat způsob, váš příspěvek končí tam, kde se dostanete na druhý břeh, pokud zvolíte variantu voru, dostanete se na druhý břeh až večer, ostatní dvě varianty jsou rychlejší, ale také riskantnější.)

Vypravěč - 08. února 2010 02:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´fae - noc z 24. na 25.3.2154 - SEN: Uprostřed spánku, ve kterém se ti zdáli veskrze příjemné sny tě vyrušil sen, který patří mezi ty věštecké. Spatřila jsi chrám v džungli a Strom Duší stojící nedaleko něj (viz mapa). Jsi si jistá, že to co se děje, se událo nejspíš někdy v průběhu vaší cesty k Velké řece. Vidíš muže, podobného Nebešťanům, jak klečí u stromu a na koleni má jeden z těch "počítacích strojů" ze kterého vedou takové "copánky". Sledovala jsi je pohledem a zjistila jsi, že vedou přímo mezi větve Stromu Duší. Ten "počítací stroj" je s tím stromem propojený, tak jako to děláváte vy! Vidíš jak onen muž odložil svůj "počítací stroj" a nadšeně volal cosi na ostatní. Došlo ti, že spojení mezi tím strojem a Stromem Duší se jim podařilo navázat. Procházíš bez povšimnutí mezi nimi a pak tvůj pohled ulpěl na starci, jehož si nikdo nevšímá (a jeden z těch lidí prošel dokonce "skrz" něj), který to celé sleduje s usměvavým pohledem. Pak se tvůj zrak střetl se zrakem toho starce, on se usmál a sáhl do kapsi svého bílého pláště pro nějaký prášek, který si vzal do hrsti. Pak jí otevřel dlaní vzhůru a foukl ten prášek tvým směrem a celá scenérie se rozplynula. Jsi uprostřed černoty, není tu ani teplo ani zima, necítíš strach...necítíš vlastně nic...jen slyšíš hlas: "Je zcela zřejmé, že budeme muset celý systém rekonfigurovat, neboť bio-generátory nejsou dostatečně stabilní. Jejich síla není dostatečná pro kontrolu ekosystému. Nějaké návrhy?" Jakmile tento hlas umlkl ozval se jiný: "Přepětí energie mezi jednotlivými stromy nebylo stále dostatečně vyřešeno, osobně se domnívám, že by bylo vhodnější použít jiné - lépe vodivé materiály. Samozřejmě musí být součástí všeho živého, musí se jednat o něco všeobecně aplikovatelného, aby bylo možné dosáhnout úplné rovnováhy systému." Nakonec se ozval ještě třetí hlas: "Stejně se obávám, že nebude možné plně vyřešit umělou genezi jednotlivých organizmů. Je zde totiž patrné, že jednotlivé kombinace DNA vznikají až příliš náhodně na to, aby je bylo možné usměrňovat žádoucím směrem. Je zřejmé, že eko-generátory a eko-akcelerátory budou muset obsahovat nějaký společný základ - nejlépe plně funkční operační systém, který bude regulovat a usměrňovat růst a vývoj celého eko-systému. Nedělejme si iluze, nebavíme se zde o pěstování zahrádky na dvorku souseda, bavíme se kompletním ekosystému celé planety!" Pak hlasy zanikly a ty jsi měla ten pocit, že celý tento rozhovor se konal někdy hrozně dávno. Nakonec jsi se probudila.

Vypravěč - 08. února 2010 11:33

Tei´raa - 24. a 25.3.2154: 24.3.2154: Po ranním probuzení jsi se ještě chvíli tulila k See´rayovi, který se za chvíli vzbudil také. Když jste se začali milovat, tak si nemohla nevšimnout, že už rozhodně není tím, čím byl ještě před několika dny - úplně nezkušeným mladíkem. Sice ti i nadále přenechává při sexu většinu iniciativy, ale je na něm vidět, že už nemá strach a velice rád si milování užije. Tobě daný stav také velmi vyhovuje. Ranní milování: Tentokrát jste se spojili copánky velmi záhy po prvních polibcích, má to svou výhodu, neboť takto můžete zůstat spojení mnohem déle než, když se propojíte až ve chvílích vrcholného vzrušení, není to sice tak intenzivní, ale zase si to o déle můžete užít. Citíš mezi lopatkami jeho prsty jak se ti snaží odepnout podprsenku. Chvíli mu to trvalo - přeci jen ještě není ještě dost zkušený - pak konečně tvá podprsenka sklouzla na dno sítě, on se omluvně usmál a překulil tě na záda. Cítíš jeho jemné prsty jak ti tisknou tvé prsy a vzrušení se ti rozlévá po celém těle. Pak do tebe pomalu pronikl a ty vnímáš jeho úd ve svém rozkroku. Stále se líbáte a "svíjíte" ve slastném opojení. Nakonec došlo k vyvrcholení, které jste prožili současně. Jak to kruci dělá? Vždyť ještě nedávno byl ještě "štěně"...., probleskla ti hlavou myšlenka. Opravdu, milování se See´rayem je na úplně jiné kvalitativní úrovni, než jaké jsi zažila s kýmkoliv předtím - nejspíš to bude tím (myslíš si), že ti přenechává iniciativu a šikovně se přízpůsobuje. Zbytek dne: Jakmile jste skončili, tak See´ray na chvíli zmizel a vrátil se s několika kousky ovoce a dvěma malými hady (velmi dobrá lahůdka), které jsi zabila, zatímco on nakrájel ovoce. Pak jste se pustili do jídla. S hady jste si užili trochu škádlení, neboť každý jste je ukusovali z jedné strany, dokud se vaše ústa nesetkala, následovala "boj" o poslední sousto, tradiční milenecký druh "škádlení". Let na Ikranech proběhl bez problému. See´ray tě nepřestává překvapovat, ačkoli rozhodně nevypadá na nějakého válečníka, tak Ikranu léta velmi obstojně, ukázal ti do konce několik míst v nedalekém okolí, kde se dá proletět skrze vodopád (aniž byste se na druhé straně rozflákali o skálu). Když jste se z příjemně stráveného letu vrátili domů a ty jsi jej vášnivě políbila a objala s otázkou v očích, tak See´ray se smíchem prohlásil: "Ty si prostě nedáš pokoj...." Následně tě pevně objal a oba Vás trochu nesměle shodil z větve stromu. Uprostřed pádu jste se objali tak, že jste každý vždy dopadl na jinou stranu velkého listu a vaše spojené ruce vytvářeli přirozenou brzdu vašeho pádu. Nakonec jste dopadli na zem, kde jste se opět dlouho milovali. (Pozn. PJ - tohle si můžeš popsat sám :-), večer s Moat bude v soukromce) Po večeru s Moat jsi se vrátila zpět do své sítě, kde jsi nalezla krásnou kytici od See´raye. Není nijak veliká či okázalá, jen je vtipně upletená a vůbec tak nějak "inteligentně" udělaná, takže vynikne krása každého květu. Protože však i See´ray musí plnit své povinnosti vůči lidu, tak dneska je na hlidce společně s dalšími u Stromu Písní. 25.3.2154: Ráno jsi se vzbudila svěží a vidíš, že See´ray sedí na větvi, která ukotvuje tvou sít a hraje na malou flétnu pomalou, ale velmi pěknou melodii. Protože i Eytukan si všiml tvé netrpělivosti, tak ti se souhlasem Moat navrhl, aby jsi se potřela válečnickými barvami a jako "osamělý lovec Nebešťanů" vyrazila do té části džungle, kterou ovládají s úkolem "zabít všechny na které narazíš". Na tohle jsi čekala, nyní budeš moci dát průchod svému vzteku a bez dohledu ostatních konečně otočit svou magii proti vašim nepřátelům s heslem "žádné slitování"! To, že budeš při práci "sama" ti vyhovuje, protože aspoň nebude nikdo, kdo by See´raye děsil historkami o tvém nemilosrdném zabíjení spojeném s velmi nepěknými rituály - neboť tvá víra v "oheň a zkázu" ti dává možnost (kterou si nechceš nechat ujít) si s Nebešťany zahrát pár her - velmi oblíbená je např. "udušen vlastními střevy".

Vypravěč - 08. února 2010 11:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro Večer s Moat: Poté co Vám Moat ukázala lektvar neviditelnosti se slezina rozešla a ty jsi s Moat osaměla. Moat si vyslechla tvůj dotaz ohledně "tvůj problém řešícího lektvaru" a pak ti doporučila nasbírat si velká "srdíčka" masožravých rostlin (to je to uprostřed rozevřeného "listu" na co ta masožravka láká zvěř...je to velmi sladké). A ty smíchat s okvětními plátky několika rostlin (není to nic vzácného, ale občas se to "blbě hledá"). Výslednou směs namáčet v horkých pramenech a výsledný výluh pak vypít. Aby to bylo opravdu účinné je třeba vypít cca 0,5 litru tohoto výluhu denně po dobu dvou týdnů. Pak jsi se svěřila Moat se svým hněvem a obavou o osud Navi. Moat chvíli pokyvovala a pak pravila: Hněv je také očistná lázeň tvé mysli. Není to jen něco špatného, ale je to také vášeň, a ta když se správně použije, tak může být velmi osvobozující. Uchop svůj hněv a vlož jej do své magie, zítra k tomu dostaneš příležitost. A neměj strach, to není něco s čím by Eywa nesouhlasila, neboť hněv a "zkáza" jsou jen dalšími způsoby, kterým se udržuje rovnováha všeho živého a harmonie celého světa.

Vypravěč - 08. února 2010 11:48

Al´tos - úvod do 25.3.2154: Pár posledních dní jsi strávil plněním svých bardských povinností a nic zvláštního se ti nepřihodilo. Když jsi se dnes jako obvykle procházel po lese (nedaleko vřesoviště), všiml jsi si několika obřích strojů Nebešťanů, jak jeli toto vřesoviště srovnat se zemí. Raději ses vzdálil, neboť Nebešťanů zde bylo příliš mnoho a pozoruješ jak tuto vaši svatyni, kterou nedávno zničili ještě nyní srovnávají se zemí. Co děláš? (K případnému útoku můžeš použít luk a šípy - popsané verši, které je činí naprosto přesnými - nebo nějakou magii.)

Vypravěč - 08. února 2010 11:55

Jui´pa - 25.3.2154: Ráno jsi spolu s ostatními sourozenci vyrazil k blízkému potůčku se napít. A pak hurá na lov. Jsi zatím stále jen štěně, ale s každým dnem sílíš a proto potřebuješ "hodně" jíst. Rodiče (váš druh má celkem silný smysl pro rodinu) vás mladé dovedli k velké mase vody (Velká řeka), kde jste začali lovit vodní tvorečky a vůbec jako štěňata dovádět. Rodiče vás učí, jak si dát pozor na vodní dravce - stačí sledovat malé "vážky", které mají sosák ponořený ve vodě a jakmile se rozprchnout, tak to znamená, že "něco" jim do jejich sosáku pod vodou "drblo" a to "něco" může být nějaký druh krokodýla či jiného predátora...

Vypravěč - 08. února 2010 12:18

RDA 25.3.2154: Cpt. Brian O´Coner + Cpt. Jack Volkins: Vrátili jste se včera pozdě večer a Quaritch si vás ihned zavolal do svého kanclu, abyste mu podali hlášení. Vaše operace se týkala celkem 22 míst (z 30 plánovaných - ale to se nedalo stihnout). V průběhu operace, které se zúčastnilo na 35 AMP a 100 mužů jste neutrpěli žádné bojové ztráty, došlo pouze k nebojovým ztrátám. 3 muži byli roztrháni Thanatory a 2 AMP se "pokazila" tak, že nešla opravit a museli jste je zničit a nechat v džungli. Quaritch vás poslal spát a začíná druhý den. Tento den máte volno, Quaritch po vás pouze chce, abyste prostudovaly pár materiálů a vyplnily několik dotazníků pro RDA - jde o vaše postřehy a nápady, které by měly pomoci s výběrem nové techniky do terénu. Jde o to, zda stávající technika plně dostačuje, či nikoliv. Jaké vidíte slabiny vaší techniky v boji v džungli proti domorodcům a divoké fauně. Mudr. Zani Katanga: Od časného rána jsi v laboratoři, kde se probouzejí první Avataři (ten tvůj ještě ne) a tvým úkolem je dohlížet na celou proceduru. Doktorka Green Augustinová chce mít večer kompletní zprávu o tom, jak program postupuje - jde o to, jak si přivykají lidé v programu na své Avatary. (Ponechávám ti volnost, ale chci, abys vypracoval celkem podrobný report o tom, jak to celé probíhá - film jsi viděl, takže hádám, že problémy nebudou - pozn. PJ) Sgt. Lukas J. Brent Ukryt nedaleko vřesovišť jsi se celkem dobře vyspal. I přes svůj "dokonalý" výcvik jsi přeci jen trochu rozladěn agresivitou zdejší fauny a silou zdejších predátorů. Navíc začalo pršet (a to ne rozhodně málo), takže tvá nálada je opět mizerná. (PJ ti povoluje 2 beztrestné odstřely Na´vijů, u případných dalších tam stopni svůj report a já ti to odreaguju, jinak si piš co chceš - ovšem "rozumně".)

Vypravěč - 08. února 2010 12:39

Or´onis + May´tee 24. a 25.3.2154: 24.3.2154: Zatímco Or´onis vyčkal u napajedla, tak May´tee zpravil Eytukana. Ten požádal Moat a spolu se skupinou mágů a bojovníků je poslal k napajedlu. Moat se spojila v myšlenkách s Eywou a díky ní velmi rychle zjistila co se zde stalo. Zdá se, že Nebešťané otrávili několik vodních zdrojů napříč vaší oblastí. Moat vás ujistila, že Eywa si s tímto dokáže poradit. Poté jste odklidili uhynulé tvory a Eytukan s Tsu´teyem až do večera řešili, jakým způsobem bude "vhodné" odpovědět. 25.3.2154: Brzo ráno vás vzbudil Tsutey a zařadil vás mezi své bojovníky. Napadnete jednu ze základen RDA. Máte každý provést "bojový rituál" (příprava k boji - něco jako očištění ducha - na Zemi to dělají často muslimové, před tím, než se jdou "vyhodit" do vzduchu) spojený s pomalováním válečnými barvami. Tsutey s Eytukanovým požehnáním shromáždil na 100 bojovníků. Rozkaz je jasný, máte napadnout jeden z dolů Nebešťanů a pobít vše co se tam hýbe, nemilosrdně a rychle. Akci provedete ve chvíli, kdy se bude blížit soumrak a Nebešťané se budou chystat k opuštění dolu a návratu zpátky na hlavní základnu, tehdy mají většinu železných ptáků na zemi a v oblasti dolu, je celkem "zmatek", což je pro vás ideální doba k přepadu. Útočit se má ze všech stran v menších skupinkách. Eytukan pravil, že za každého zabitého Nebešťana dá bojovníkovi jenž ho zabil jeden ze svých šípů. (Tyto šípy nejsou jen velmi prestižní, ale také lepší. Jsou popsané verši těch nejlepších bardů, takže nikdy neminou a jejich hlavice jsou prý magické, takže snáze prorazí pancíře Nebešťanů.)

Natherea - 08. února 2010 12:48

Ráno u soutoku řek S prudkým přerývaným nádechem se probudím. Už ZASE! Vůbec jsem nepochopila, co se mi snažila Eywa sdělit tentokrát... Ti druzí nebešťané... oni drmolili úplné nesmysly, rozhazovali rukama... a co z toho? Co mi ale ulpí v paměti, je ten stařec... už jsem ho jednou viděla - a i tentokrát to snad vypadá, že mne viděl i on. Co to znamená? A co dělají se stromem duší? Zaplaví mě ledová hrůza. Jejich stroje napojené na jeden z posvátných stromů. To nemůže být pravda. Nemůže. Nesmí. Zatřepu hlavou. Ona s nimi nemůže mluvit... Skousnu si spodní ret. Kdo jsem já, abych určovala, s kým Ona promluví a s kým ne? Eywa je přeci nestranná... Nicméně se bojím, že je jí ubližováno... ona... Ona by se bránila... sebe by určitě začala chránit... když už proti tomu, že nás zabíjejí nebešťané nic nedělá. Povzdechnu si a vyženu myšlenky na tohle z hlavy. Jdu ještě zkontrolovat pa'li a požádat je, aby se vrátili domů. To dělám tak trochu nerada, protože to znamená, že zpátky budeme muset jít pěšky. Zatím si odmítám připustit, že žádné "zpátky" nemusí být - i když oblast za velkou řekou je prokletá a strašidelná... Ovoce, které jsem si natrhala k snídani mi při této myšlence vůbec nechutná. Eywo... kam se to ženu? Pohledem zkoumám tu obrovskou vodní masu a připadám si nicotná, bezradná. Já.. nevím, jak se dostat přes řeku. Přiznám se tiše, téměř zahanbeně. Moje magie se tady zdá být k ničemu. Je to snad poprvé, co lituji, že sebou nemám svého ikrana - i když je to hloupost, protože jsme na nic stejně letět nemohli. Jsme příliš blízko oblasti, kterou okupují nebešťani.

Vypravěč - 08. února 2010 13:04

Skat - 24. a 25.3.2154: Večer jsi přišla k profesorovi do srubu a všimla jsi si, že je opravdu dobře zařízen. Uvnitř je i klimatizace a kupa dalších vymožeností...máš pocit, že "ke všemu" už tady chybí pouze satelit. Profesorova žena tě pozvala ke stolu a za chvíli přišel i profesor. Takto v civilu vypadá opravdu neškodně, zaujali tě jeho velké bačkory, typické pro profesory v jeho věku. Profesor se ti před večeří ještě jednou omluvil a řekl, že pejskům je už dobře...leží na gauči a vypadají neškodně, máš pocit, že to "nejhorší" mají za sebou. Jídlo na profesorově stole bylo výborné, žádné ty "prefabrikáty" co mají v kuchyni, nebo energetické tyčinky co máš ty ve stanu, ale stará dobrá a poctivá klasika. Bodejť by ne, uvědomila jsi si, že prof. manželka má typický účes obyvatelů Csilly, kteří jsou proslulí svou kuchyní založenou na "přirozených" a nikoliv "průmyslově produkovaných potravinách". Po zdvořilostních frázích a dobrém jídle se prof. manželka vydala i s "kuchyňským droidem" do kuchyně a profesor si zapálil dýmku. Pak začal mluvit: Víte paní kolegyně, četl jsem před nedávnem jednu z vašich prací, kterou jste sepsala na univerzitě, vaše zaujetí mikroorganismu s "kolektivním vědomím" se mi nyní velmi hodí. Nechci ještě nic zakřiknout, ale myslím, že jsme objevili celoplanetární biologickou laboratoř prastarých. To co tady je je obrovský biopočítač s neskutečným výkonem a databankou. Jakmile se nám podaří stáhnout data z toho stromu co je ve svatyně dole po řece, tak získáme přístup do celého ekosystému! Profesora ovládlo vzrušení a dál pokračoval již poněkud vzrušeným hlasem: Uvědomte si, že bychom mohli pomocí našich počítačů nejen stahovat data, ale dokonce celý systém rozšifrovat a ovládnout! Každé zvíře je ovládáno tím stromem s bílými větvemi. Když si představím, že by bylo teoreticky, bavíme se samozřejmě teoreticky, možné celý strom přeprogramovat a rozklíčovat tak celý kód života, kterým Prastaří vytvořili veškerý život! Zatím to není jisté...ať už tady objevíme cokoliv, tak to bude bomba. Největší objev všech....když to domyslíte do konce, tak bychom mohli naši civilizaci povznést na úroveň Prastarých! Mohli bycho vytvářet život tak jako oni a co víc, s naší výhodou ohromné technologické převahy, bychom mohli osídlit celou Galaxii a celý vesmír...a zde na Pandoře, je k tomu všemu odpověď! Profesor usrkl čaje (ty máš čaj před sebou a se zatajeným dechem sleduješ profesorovi myšlenky) a poněkud volněji pokračoval: Vy jste se zabývala jednu dobu organismy s kolektivním vědomím, tedy takovými organismy, které dokáží společně myslet - samostatně však ne. A zde je to něco podobného, ale ve větším. Předpokládám, že těch "řídících stromů" je na planetě celá spousta, jakási globální síť, která by mohla soupeřit i s globální sítí vybudovanou na Neotu. Byl bych rád, kdybyste byla ochotna spolupracovat s těmi inženýry co dokážou propojit počítač s tím stromem a pokusila se vytáhnout z toho stromu veškerá podstatná data, která by nám umožnila získat mapu všech "nervových" center tohoto globálního systému...je to jako počítač a vy musíte najít jednotlivé řídící součástky a disky...když to dokážete získáme úplnou mapu planety a neomezené připojení do systému! Profesor skončil svůj proslov a ty jsi jako ve snech....rozloučila jsi se a vrátila se do svého stanu. Během jediného se vše změnilo, to že je tady kupa věcí propojených ti došlo, ale že se jedná o celoplanetární počítač podobný vaší "internetové" síti na Neotu by tě nikdy nenapadlo. Biologická laboratoř prastarých! Bože můj....my můžeme nyní pochopit jejich tajemství života a pak....pak se stát jeho pány...je to zrušující a hrozivé zároveń...Neoto by se stalo novým bohem...či něčemu tomu dost podobným... S takovými myšlenkami jsi bezesným a tvrdým spánkem. 25.3.2154: Brzy ráno jsi se celá "nažhavená" probudila a bez snídaně jsi vyrazila do laboratoře. Nikdo zde ještě není a ty jen mlhavě tušíš jak začít. Budeš muset prohodit pár slov s IT inženýri a konstruktéry toho "připojení schopného" počítače. Pak navštívit ten "řídící strom" a pokusit se ho zmapovat po biologické stránce....na to máš rozličné vybavení, kupu droidů s nejrozličnějšími skenery a dalšími přístroji. Co děláš?

MuDr.Zani Katanga - 08. února 2010 14:06

Nudné sledování Avtarů: Po převzetí ukolu se hned pustim do práce. Seženu si dosavadní záznamy Avatarů za posledních několik týdnů. Pak si seženu videozáznamy z připojení. Sednu si do volné kanceláře a začnu je prohlížet a dělat si poznámky. A. 1765 Muskulární a nervová síť kompatibilní s nervovou sítí Ovladače, subjekt zaznamenává nárůst muskulární hmoty o 107 procent od posledního měření. Nervová zakončení suběktu pracují dle předem nastavených parametrů. začnu sepisovat hlášení o jednom z Avatarů a jeho ovladači. Pak se znovu pdívám do záznamů Po uspěšném propojení byly zkotrolovány mobilní a koordinační systémy, dále byla zkontrolována propojenost mezi ovladačem a A.1765, uroveň propojení je 100% pokračuju ve zprávě. Poté se rozepíšu o tom jak si lidi postupně osvojují koordinaci Avatara a jak pracují. Pak se podívám na vzniklou práci a přepočítám strany napsanýho textu. Podrobná zpráva jen o dvaceti stranách pomylim si a začnu psát dál jak lidi popisujou probuzení v Avatarech. Z počátku rozmazané vydění a nestabilní propojenost sluchových aparátů, která po několika minutách, jenž by se dala připodobnit stavu probuzení po synkopálním stavu suběktu. Nedostatečná koordinace ohonu Avatara pro lidské suběkty je vyřešena po několika minutovém soustředění, ohon Avatara je následně vnímán jako přirozená součást lidského suběktu. Dle nepodložených doměnek by se mohlo stát že lidský suběkt si na ohon zvykne natolik, že po porcitnutí si musí uvědomovat jistou disfunkci a dislokaci ohonu. pokračuju ve své zprávě pro doktorku. Položim si nohy na stůl a dál sleduju záznamy Avatarů a jejich učení a přispůsobování se prostředí. "Líp by se to psalo po vlastní zkušenosti než jenom ze záznamů,tohle bude dlouhá práce." řeknu sám sobě a překontroluju si vlastní práci, která teď čítá něco kolem sta stran psaného textu. ,,Kompletní zpráva jako na akademii, při odevzdávání ročníkové práce." pomyslim si nahlas a pak sepíšu několik stránek vlastních poznámek k projektu Avatar a jejich začlenění do cílové zkupiny. Výsledná práce čítá stodvacetpět stran textu, kterou sem tvořil skoro celý den.

Paulising - 08. února 2010 14:43

Takže co jiného, s hrnkem dobrého čaje a řepánkem vyrázím ráno zas na procházku, plánovanou včéra večer, na obhlídku terénu a další části chrámu. Prohlídnu si to tam a označím místa která se mi budou líbit a mě budou zajímat, kvůli archeologií.(označení míst kde se začne s kopáním). Na konci obhlídky ,cca3 hodinky, zamířím ke svému užasnému objevu ze včera odpoledne a budu se tak 2-3 minutky kochat jak jsem skvělý a úžasný. Po probuzení ze snu, kde jsem pánem pandory a pánem všeho tvorstva si uvědomím že nejsem pánem svého močového měchýře a odskočím si na malou. Možná i na velkou včera jsem pil pivo. A vrátím se ke svému objevu, teda pardon k objevu univerzity. Za volám tam jednoho ze svých kolegů a zaúkolujiho aby si postaral o vykopání těch hrobů a poslání pár exponátů do naší biolaboratoře aby ostatky ohledali a prozkoumali. Přidělím mu na to 3 další chlapíky. Já potom vyrazím do své ubikace a zasednu za notebook 2154-té generace a začnu pracovat na luštění nápisů. Začal bych s tím ,čemu tam nejlépe rozumím, pokud teda něčemu:-D. Zajdu si pak na oběd a prodiskutuji s kolegou jak pokračuje práce na hrobech a jak si to představuje. Rovnou bych tam mohl požádat další kolegi na spolu práci na nápisech z pohřebyště. To zadám dalšímu ze svých kolegů. Zbylí co tam zůstavají, zatím bez práce, tak je zavolám a doveduje na místa kde jsem za dnešní a včerejší raní procházky pilně značkoval a řeknu jim ať se realizují ,že to chci mít do 2-3 dnů hotové a vykopané. Pak se vrátím ke své prá ci kde strávím 3 hodinky lingvistiky s těmi "čmáranicemi" z chrámu. ještě před večeří si opět zacvičím. A taky si donesu do své pracovny "flipčárt", na nemž začnu profilovat postupen dnů tohle kouzelné místo. První poznámky pandora je skleník jež má fungovat jako botanická zahrada. Hned potom další, strom duší je hlavní jednotkou pro udržovaní místního ekosystému. Bude to výzkumná biolaboratoř nebo ráj což ještě si nejsem jistý, takže do závorek. V téhle zahradě nejsou zatím žádné známky evoluce, zdá se že je to přísně nastavený mechanizmus. Strom doší reguluje a zamezuje jaké kolievoluci, to je domněnka takže tu červeně. Povečeři zkouknu si sednu za knižku nějaké beletrie ta na 1 hodinku. A těsně před spaním si naplánuji další trasu na zítřek. Jen ještě pošlu vzkaz do kuchyně že na zuítra bych si dal na oběd rád lososa nebo tuňáka, tak jestli by byli hodní. a hajdy na kutě. Dobrou.

Cpt. Jack Volkins - 08. února 2010 16:05

RDA 25.3.2154: Hned po návratu z operace si nás Quaritch zavolal k sobě do kanclu, podali jsme mu hlášení o úspěchu. z 30 míst jsme stihli 22. V operaci se účastnily všechny naše oddíly. utrpěli jsme jen malé nebojové ztráty (3 muži a 2 AMP). Druhý den Odpoledne Po akci jsem se krásně vyspal, šel jsem rovnou na oběd poté si zastřílet a zaposilovat . Jdu prostudovat pár materiálů ohledně naši techniky a taktik. Potom sem šel pro dotazník RDA a začal jsem vyplňovat. Moje nápady- Do našich řad by mohlo být přiřazeno tak 5 opravářů a techniků na případný potíže. naše technika při správným použití je velmi dobrá ale nestačí na vše. Technika je po delší době používání poruchová a nikdy sou zbytečné ztráty i bez boje. Což by pořádná prověrka a zkouška strojů před akcí mohla vylepšit. Naše technika postrádá v boji proti domorodcům pohyblivost a tichost jakou disponují navi. Navíc jsou stroje v případě i menší poruchy kterou nedokážeme opravit automaticky vyřazeny z boje. Večer jsem se stavil za Cpt.Brianem jestli se mnou zajde na pivko do baru a zahrát si poker

Zoltan Chivay - 08. února 2010 17:57

Nový den (noc) - nové zabíjení A nezaprší a nezaprší pomyslím si otráveně, když uslyším tiché bubnování na střechu mého "bytečku". Naštěstí jsem si svůj úkryt utvořil téměř dokonale, takže jsem byl v suchu. První, co jsem udělal, bylo, že jsem se nadlábl z mizerných dávek a pak zkontroloval a vysušil zbraně. To mě trochu uklidnilo, ale ne dostatečně. Po kontrole zbraní jsem deaktivoval čidla a miny a vylezl do "nádherného" počasí. Dneska to bude zajímavé pousmál jsem se trpce a šel sklidit deaktivované mini. Trvalo mi to pár minutek, ale i to stačilo, abych zmokl až na kost. Tady ani termoprádlo nepomůže. Zalezl jsem zpátky do bunkru, posbíral poslední věci, zbořil střechu, sbalil celtu a pečlivě zahladil stopy. Nikdo nesmí vědět, že jsem tu byl. Asi o dvě hodiny později jsem se opět plížil pralesem zabalený v hejkalovi a se šátkem na ústech. "Dráček" naštěstí trochu té vlhkosti snesl, to je tak, když se někdo o své zbraně stará. Podle mapy jsem se blížil ke stromu písní a podle informací, by tam mělo být hodně modrásků. Tam je to moc nebezpečný pomyslel jsem si a stočil svůj krok na sever s plánem, že Strom obejdu velkým kruhem. Už jen samotné obcházení mi zabralo pár hodin. Tu a tam jsem zaslechl nějaké šustění listí (přes zvuk deště nesmírně slabě), tak jsem vždy zalehl a počkal, až se to uklidní. Všiml jsem si i pár Azuritů, jak se prohánějí po stromě. Od té chvíle jsem začal kontrolovat i větvoví stromů. Nestojím o to, aby mi nějakej šmoula skočil za krk. Skoro tři hodiny jsem hledal nějaké vhodné místo pro střelbu. Nakonec jsem ho našel. Místečko asi padesát kilometrů na sever od jejich stromu Duší. Vhodné místo. Nejdříve jsem si pečlivě prošel blízké okolí a když jsem si byl jistý, že je všude klid, zalehl jsem. Abych popsal místo mého nynějšího pobytu: Přede mnou byla jakási mýtinka krytá korunami stromů a okolo mě bylo křoví. Respektive já byl zalezlí v křoví, kryt ze čtyř stran (levá, pravá, zadní a vrchní). Pokud na mě někdo neskočí, nenajdou mě. Znovu jsem zkontroloval "Dráčka", vybral si vhodnou munici (s dutinkou na špičce) a zásobník zasadil do zbraně. Opatrně jsem natáhl a náboj zajel do komory. Pojistku jsem zatím nechával zajištěnou. Pokusil jsem si uvolnit krční svaly, promnul jsem si prsty (mám bezprsté rukavice), ukazovák pravé ruky položil vedle spouště a pažbu opřel do ramene. Nakonec jsem se ještě podíval na hlídané území a pak jsem přitiskl tvář ke zbrani. Zkontroloval jsem nastavení optiky. Tvář jsem ještě odlepil od zbraně a zahleděl se na onu mýtinku. Pak jsem si potichu a pomalu oddechl. Teď už jen čekat. Ležel jsem tam asi čtyři hodiny, tiše a bez hnutí. Nemilosrdná voda si zatím vybírala svou daň na mém oblečení a já cítil, jak mi mokne i termoprádlo. Už jsem to chtěl pomalu vzdát, ale odněkud z větví prastarých stromů seskočili dva modrásci. Vida usmál jsem se a chvilku počkal, co budou dělat. Jeden z nich (na tu dálku jsem nedokázal identifikovat pohlaví) se usadil u stromu a druhý něco hledal na zemi. Pro bylinky? zazněla mi otázka v hlavě a já se spokojeně usmál. Opět jsem přitiskl tvář k pažbě a podíval se na dvojici skrz optiku zbraně. Sedící Azurit sledoval toho, co něco hledá a sbírá. Sběrač si sedícího nevšímal. Tak jsem se zaměřil na pana sedícího. Vystřel, až si budeš stoprocentně jistý, že cíl zasáhneš zopakoval jsem si větu, kterou nám vtloukali do hlavy na sniperském výcviku, zatímco jsem zaměřoval svůj cíl. Už neutečeš řekl jsem si a pomalu jsem odjistil zbraň. Musí to být rychlý. Pomalu jsem stiskl spoušť a zbraň s lehkým trhnutím "vyplivla" kulku. Ihned jsem přebil a zamířil na hlavu druhého modráska. To, že mu umřel kolega, zatím nepostřehl. Bod pro mě. Počkal jsem, až se trošku ustálí v pohybu. Pak se něco stalo a on zvedl hlavu k mrtvému. Využil jsem toho a vystřelil. Opět ono "plivnutí", opět ono lehké trhnutí, opět mrtvý modrásek. Ještě jsem optikou zkontroloval své zásahy, ale co chcete kontrolovat na tělech, které jsou jaksi bez mozku. Dva dneska stačí pomyslel jsem si spokojeně a začal jsem balit. "Dráček" se mi houpal na zádech a v rukou jsem třímal AutoMag se zapnutým tlumičem. Přikrčen jsem doběhl až k mrtvolám a naposledy zkontroloval svou úspěšnost. Byla stoprocentní. Usmál jsem se, prohlédl jsem okolí (i nad sebou) a schoval AM (AutoMag). Sehnul jsem se k prvnímu tělu, ležící přímo uprostřed mýtiny a chytl ho za nohy. Na chvilku jsem se zamyslel a pak jsem ho čapl za ruce a přehodil si tělo přes rameno. Váha to byla velká, ale díky nízké gravitace mi to připadalo, jako bych tahal mrtvolu člověka na Zemi. Pokusil jsem se postavit a pod váhou těla jsem se trochu nahrbil. Bodeť ne. Tělo jsem donesl k, asi deset metrů vzdálenému křoví, kde jsem ho uschoval. Pak jsem se vydal pro druhé tělo a stejným způsobem jsem ho složil u jeho kolegy. Už předtím, jsem si vyhlédl pár šikovných listů a větví, které jsem na ně navršil a zamaskoval to tak, aby to vypadalo co nejpřirozeněji. Nakonec jsem se vrátil k místu, kde modrásci zemřeli a dal se k zahlazování stop. Kousky lebky ani nemělo cenu sbírat, tak jsem je jen překryl listy a tiše doufal, že to za mě déšť dokončí. Pak jsem šel ke stromu. Tam bylo to samé. Ještě jsem pořádně zkontroloval svůj "úklid" a když jsem byl spokojen, sáhl jsem po AM a přikrčeným krokem se vydal pryč. Postupoval jsem pomalu, opatrně a držel se co nejdál od míst, o kterých vím, že se nejčastěji zdržují (postupoval jsem stále na sever). Když jsem zahlédl nějakého modráska, nebo uslyšel něco podezřelého (déšť nemyslím), zalehl jsem a počkal, dokud se situace neuklidnila. Podvědomě jsem věděl, že za pár hodin a kilometrů, bych měl překročit hranice území "lovné zvěře". Postupoval jsem pomalu a obezřetně. Hlídal jsem si záda, boky a prostor nade mnou. Při každém podezřelém (opravdu při každém) pohybu, či šramotu, jsem zalehl a počkal, než se vše uklidní a pak jsem pokračoval dál.

Jui'pa - 08. února 2010 17:57

Výlet k řece Ráno po té co jsem se vzbudil a zbytek smečky také, jelikož sme mněli všichni hlad a žízeň vydali jsme se k nedalekému potoku. Když sme dorazili začali jsme s "lovem", ale spíše než lov to vipadalo asi jako nějaká hra. Ale nakonec jsme si každý něco ulovili. Když se každý najedli, vydali jsme se k velké řece. Po příchodu k velké řece jsem se zase začal požďuchovat a bojovat s ostatními sourozenci. Ale po chvíli na nás opět přišel hlad, a proto jsme se pokoušeli ulovyt nějakou rybu, jelikož nám to ale nešlo začali nás rodiče učit jak ty raby ulovit a hlavně jak si dávat pozor na predátory. Na konec když už se začalo stmivat sme se pomalu vraceli zpátky k noře. K té sme se vrátili až v noci a protože jsem byli unavený s cesty, ulehl jsem si do pelišku hesky k ostatním ať je teplo a pak už jsem velmi rychle usnul...

Zoltan Chivay - 08. února 2010 18:59

Ukončení dne (noci) Dobelhal jsem se až k hranicím mého "rajonu" a unaveně jsem začal hledat místo ke spaní. Byl jsem příšerně utahanej a to se podepsalo i na oslabení mé ostražitosti. Únava byla moc velká a já neměl dost sil, stavět si pořádný úkryt, nebo nějakou jeskyni. Našel jsem si jen nějaké šikovné křoví, do kterého jsem si zalezl, přitáhl si nějaké větve a listí, přetáhl přes sebe celtu a zahrabal se do listí. Netrvalo dlouho a usnul jsem. Spánek to nebude moc dobrý. Už jen kvůli tomu, že jsem si nezabezpečil úkryt. Spal jsem zcela nekrytý a vystavený rozmarům přírody a modrásků. Věděl jsem, že je to velká chyba, ale neměl jsem sílu na to, zabezpečovat si svůj úkryt. Mohl jsem jen doufat, že si mne nikdo nevšimne, nebo, že mne budou považovat za mrtvolu.

Liu'Tey - 08. února 2010 19:46

Řeka Cesta ubíhá celkem normálně. Ey na své Pa'li jede předemnou a ukazuje cestu, já nám naopak hlídám záda. Samozřejmě, většinu doby se potutelně usmívám a sleduji Ey, tedy její tělo. Nádherné tělo. Nejraději bych ho sevřel v náručí a.....zatraceně, kotrouluj se Liu ! Lehce protřepu hlavou a snažím se uklidnit své toužebné myšlenky. Však, jednou...snad. U řeky se utáboříme a usneme. Zase. Nakonec přijde ráno a já se s hlubokým nádechem protáhnu a sleduji Ey, která už zmatkuje u řeky a řeší, jak se přes ni dostaneme. Pomalu k ní dojdu a obejmu ji rukou kolem těla. "Neboj se, Ey, tohle nebude problém. Ne pro nás dva," usměju se na nic a ihned poté vytáhnu dýku a zamířím k lesu. Na chvíli se zastavím a podívám se na Ey. "Otázka...Jak moc spěcháme?

Or'onis - 08. února 2010 19:58

Napajedlo Sedím na stromně a pomyslím si " Od toho co May´teeodběhl už uběhla nějaká ta chvylka, už by sem někdo mohl někdo přijít." ... Po chvíli nezeni na stromně a pozorování okolí sem zahlédl Mo'at která sem přišla ještě se skupinou bojovích mágu a bojovníků. Poté co se Mo'at spojí s Eywou a oznámí nám že je to jed "Další vellmi odporný čin Neběšťanů ". Pohřbijeme všechna otrávená zvířata, a vydáme se zpět k rodnému stromu. Po návratu domů jsem se zůčastnil porady mezi Eytukan a Tsu´teyem. Když porada skončila ihned jsem jsem si šel lehnut jelikož sem byl už docela unaveny a navíc s té porady to vypadalo tak že nejspíš už neco podniknem proti nebešťanům... Odplata nebeštanům Po té co mně ráno tsu'tsutey zbudíl, přiřadíl mně do skupiny svích bojovníku a řekne mi že půjdeme nebešťanům oplatit ty hrůzné činy které pachají proti Eywe. Rychle vstanu lechce se protáhnu, provedu bojoví ritual a namaluji si oblicěl válecnýma barvama. Když provedu potřebné přípravy schromáždím se spolu s ostatními valečníky. A vyrazíme na cestu cesta ubýhá docela rychle jelikož se už těším na odplatu. Když už konečně dorazíme k dolu schovám se na nějaký urostlý strom, přichystam se k utoku a pak už jen schovaný v koruně stromu čekám na soumrak a chvíli k ůtoku...

Brian Avery - 08. února 2010 21:04

Na základně Po akci si nás zavolal pluovník, abychom podali zprávu o průběhu mise. Ta dopadla podle mě velmi dobře z 30 míst jsme stihli 22 a kromě 5 ztrát ještě ani ne bojových proběhlo všechno hladce. Po tomto nahlášení se odeberu rovnou do svojí postele a usnu. Ráno Další den se proberu kolem 11. Celý den mám volno, takže nikam nespěchám a v klidu vstanu a obleču se. Dám si něco malýho k jídlu a jdu si zaběhat. To člověka nejvíce probere. Asi po 6 km si dojdu zaposilovat a poté osprchovat. Zajdu si na oběd a na svojí oblíbenou střelnici. Tyhlety samopaly jsou prostě skvělý. Pomylsím si když sejmu pár terčů. Po střelnici se vrhnu na dotazník. Přemýšlím tak o technologii a jediné co mě napadne tam napsat je, že by se nám hodila větší palebná síla. Hlavně v podobě napalmu a nějaké nové výstroje pro vojáky, trošku odolnější, jinak jsem se vším spokojen. Zbytek dne strávím povalováním a poflakováním po základně. Když ke mně večer přijde Jack s návrhem na pivo a poker neváhám ani chvíli, přijmu návrh a vyrazíme.

Natherea - 08. února 2010 21:51

Přes řeku Já... nevím, kolik máme času. Něco mi říká, že už teď je pozdě. Jejich stroje okolo stromu duší... a to všechno... jsou na něj napojení a... a ani nevím co vlastně dělají. Na druhou stranu se mi tam vůbec nechce... to místo je zapovězené a straší tam duchové pyšných na'vi. Pyšní na'vi... Zjeví se mi docela bolestivá vzpomínka na rozhovor s Mo'at. Teď ne. Teď na to nesmím myslet... jsem tak blízko! Sleduju, jak Liu dlabe loďku. My.. řeku přeplujeme? Pokusím se mu s tím dlabáním pomoct, ale vida, že jsem nic takového nikdy nedělala a nemám ani páru, jak se taková loďka dlabe, mě po chvíli jemně odstrčí a řekne "ať si jdu hrát jinam". No co se dá dělat - nejspíše má pravdu, protože jsem si za těch pár minut "ochotné výpomoci" stačila zadřít do dlaně třísku. Tak si teda poposednu opodál, třísku vytáhnu a jdu zkoumat tu černou hmotu, která je vyplavená na břeh. Eywa už se postarala... vyplavila to z řeky... časem bude vše dobré... Do poledne se tak nějak flákám... a seženu nějaké ovoce. Když je loďka hotová, ještě se najíme a nakonec se teda rozhodneme, že popojedem. Na mé sápání se po pádle Liu s úsměvem a cvrnknutím mě do ucha odpoví, že to snad radši ne a pádluje sám. Sedím teda na lodičce vepředu a snažím se všechny zvířata v řece přesvědčit o tom, že to, co plave po hladině rozhodně nemá s jejich večeří nic společného. Trošku bojácně hledím na druhý břeh. Nevím, co nás tam může čekat. Ale na to přijdeme už brzy. Když se smráká, konečně se dostaneme na druhý břeh. Rozhodneme se, že dnes už nebudeme v cestě pokračovat a půjdeme si lehnout. Vylezeme tedy na nějaký místní strom. Běž spát, musíš být unavený. Já spát nechci. Bojím se zde spát. Zdejší místo je strašidelné a nevím, co od něj čekat... vypadá to tady stejně, jako u nás... ale.... ALE... Opřu se o strom, jemně hladím špičkami prstů usínajícího Liu'teye po boku a hledím do dálky.

Vypravěč - 09. února 2010 00:54

Or´onis - útok na důl RDA: Schováni v korunách stromů čekáte na vhodný okamžik, kdy začnou Nebešťané ukončovat své práce a v oblasti dolu a blízkého tábora zavládne na chvíli zmatek. Jakmile tato chvíle nadešla, tak jste se jako "kobylky" vrhli ze všech stran v malých skupinkách do útoku. Na zemi je vás asi 80 a ve vzduchu dalších 40 (na Ikranech). Ty jsi na zemi. Útočíte - co děláš? (Popis útoku nechávám na tobě, máš povolen "odstřel" 5 nepřátelských vojáků a 5 "civilistů". Svůj příspěvek ukonči někde uprostřed boje abych mohl reagovat. pozn. PJ)

Or'onis - 09. února 2010 02:20

Útok Jak se začíná stmívat, tisknu svůj luk pevněji a pevněji a jsem připraven kadou chvílí zaůtočit. A když nastane vhodný okamžik a začnou vyrážet do boje první nedočkaví valečníci, i hnet se přidám a pumalu se rozeběhnu smněrem k dolu, za běhu dvakrát vystřelím snažim se mířit do lidí semknutých ve skupině. Poté se zastavím na nejbliší vyvíšenině tak abych mněl dobrou strěleckou pozici a přehled o tom co se děje okolo, a zamněřím se na houf ozbrojených lidí do kterých vystřílím další tři šípi. ihned jak dostřílím se znova rozběhnu o kousek blíž a vistřelím další šíp do tela bezbranného dělníka a rozběhnu se směrem k nejbliší skupině lidi, vrhnu se mezi ně a uštědřím jim pořádnou ránu lukem. po té si co nejrychleji vytáhnu dýku zarazím jí do krku prvnímu živému člověku který je mi na dosah. Po té se rychle schovám mezi ostatní na´vi abych neryskoval zbytečné zranění...

Skat - 09. února 2010 03:54

Večer s profesorem a nový den. Návštěva u profesora byla kupodivu příjemná, zda na tom měla velký podíl jeho manželka, či dobré jídlo, jsem moc nerozebírala, důležitý byl výsledek a ten byl uspokojující a v jednu chvíli i překvapující. Když jsme dovečeřeli a paní profesorová zmizela ve svém kuchyňském království, profesor se uvolnil a mě bylo jasné, že začíná kýžený rozhovor. I přes značnou únavu jsem byla zvědavá co mi vědátor chce a tak jsem ho bedlivě poslouchala a nestačila se divit. Začal mluvit o celoplanetární biologické laboratoři prastarých, o jakémsi stromu s výkonnou databankou a o možnosti získání přístupu do jejich celého ekosystému. Musím uznat, že jeho vyprávění mě zcela pohltilo a fascinovala mě představa, co všechno bychom mohli dokázat.Zjistit prvopočátky této civilizace, poznat jejich technologie, způsob života i myšlení, prostě naprosto senzační věci. Poslouchám dál, profesor je zcela pohroužen do svého vyprávění a mě pomalu začíná docházet, že by to všechno nebylo bez následků, povznést se na úroveň prastarých je, možná skvělá vyhlídka, ale je na to naše civilizace připravená? Dokáže naše lidstvo pracovat s takovými informacemi a hlavně, nezneužilo by to ke zničení jejich civilizace? Chápu, věda si žádá oběti, bez těch bychom ještě někde v pravěku lovili mamuty klackem,ale nehrozí tady zlikvidování jedné celé civilizace? Pokud je pro ně tento strom tak posvátný a důležitý, budou si ho bránit, to znamená odpor, a odpor lze ve většině případech potlačit pouze silou, v tomto případě, vojenskou silou. Zatím profesora nepřerušuji a poslouchám ho dál.Zdá se mi, že je tím vším fascinován a mě přeběhne mráz po zádech. Zapálení pro vědu je jedna věc, fanatismus druhá, nikdy jsem nebyla zastáncem aby jediné společenství ovládalo celý vesmír, a přesně k tomu teď profesor míří.Když domluví, ještě chvíli sedím, zamyšleně koukám na hrnek s čajem kterého jsem se ani nedotkla a pak se rozloučím, v mé hlavě se honí myšlenky jedna přes druhou a já potřebuji v klidu přemýšlet, popřála jsem mu dobrou noc a odebrala se do svého stanu. Ano pracovala jsem s kolektivním vědomím,ale tohle je přeci něco mnohem většího, něco tak nepředstavitelného, že nevím jakým způsobem bych mohla do jejich sítě proniknout a hlavně, chci to vůbec? Co se stane, pokud se mi to podaří a opravdu zjistíme tajemství jejich života? Jsem připravena nést následky? Dojdu do stanu a ještě chvíli se snažím utřídit si v hlavě vše co mi profesor řekl, je mi jasné, že mě čeká velké rozhodnutí, volba na které bude záviset můj další osud. Po nějaké době tvrdě usínám, noc se mi zdála tentokrát velmi krátká, po probuzení a běžných činnostech se bez snídaně vydám rovnou do laboratoře. Jsem tam zatím sama a tak si sepíšu co vlastně budu potřebovat, je toho celkem dost a je mi jasné že budu muset navštívit velitelku, tady nejde jen o výzkum, bude mi muset dát jména IT inženýrů, pak se budu muset vydat ke "stromu" to znamená ozbrojený doprovod, dále někoho kdo mi pomůže přenést potřebné přístroje, dát dohromady potřebné droidy. Všechno tohle zabere spoustu času, dále je tady otázka toho, co se stane pokud se pokusíme rozluštit "kod" stromu a narušíme ho? Nezapřičiníme nějakou katastrofu? V hlavě se mi honí plno otázek, a tak zabalím notes s poznámkama a vydám se za velitelkou, když ji konečně najdu mluvím přímo k věci. Dobré ráno, naše laboratoř učinila zajímavý objev, k jeho prozkoumání budu potřebovat několik drobností, které mi můžete zajistit jen vy. Potřebuji kontakt na IT inženýry,potřebuji několik vojáků, kteří mě doprovodí do lesa mimo tábor, dále bych potřebovala nějaké nosiče na techniku a samozřejmě několik droidů, v laboratoři jich máme málo. Když na ni vychrlím své požadavky, dokonce zajdu tak daleko, že na tváři vyloudím přátelský úsměv, i když v myšlenkách jsem zpět v laboratoři a přemýšlím jak formulovat otázky, které na prtofesora mám.Čekám jak se velitelka vyjádří, bylo by zajímavé kdyby odmítla, chtěla bych vědět, jak by profesor reagoval.

Al'tos - 09. února 2010 12:25

U vřesoviště Když jsem šel k vřesovišti nevěděl jsem co mě to dnes čeká. S hrůzou jsem zjistil jak nebešťané na jejich obrech srovnávají ono místo se zemí. Proto jsem ustoupil do dálí a vyšplhal se na nejbližší vyvýšeninu tak, abych já nebešťany viděl, ale oni mě ne. Poté vytáhnu luk a šípy a zaměřuji na kameru na onom pustošitelském stroji. Utral Aymonkryä tawtute txum tsko pronesu tyto magická slova a připravím se k výstřelu. Vydechnu, zadržím dech a vystřelím.

Vypravěč - 09. února 2010 12:36

Noc z 25. na 26.3.2154 - Or´onis a útok na důl RDA: Počáteční překvapení Nebešťanů bylo dokonalé, než se vzpamatovali ze šoku, že jsou pod útokem ze všech stran a dokonce i ze vzduchu mnoho jich skolili vaše šípy. Pak však jejich vojáci zahájili střelbu také, která byť byla nekoordinovaná vám působila také ztráty. Ty jsi uprostřed jedné ze skupin útočícíh bojovníků a stojíš kousek od okraje te obrovské jámy dolu Nebešťanů. Jeden z tvých spolubojovníků právě odhodil do hlubin toho dolu jednoho Nebešťana, když jej zasáhla dávka z kulometu, jedna z kulek zasáhla i tebe a zranila tě na levé paži, kde se zastavila o kost. Schoval jsi se za hromadou nějakého šrotu, aby na tebe kulomet z 40m vzdálené budovy nedosáhl. Rychlým rozhlédnutím jsi zjistil, že v budově je cca 12 Nebešťanů z nichž dva mají kulomety. Budova je dvoupatrová a na střeše je val z pytlů s pískem, za kterým jsou ty dva kulomety. (Pozn. PJ - popiš jak vyřídíš tu situaci a dostaň se do fáze, kdy budeš uprostřed dalších bojů.)

Vypravěč - 09. února 2010 12:39
	Al´tos - u vřesoviště: Tvůj šíp zasáhl kameru a stroj krátce na to zastavil. Mezi Nebešťany vypukl "povyk" a začali rozvolňovat svou formaci, aby mohli pročesat okolí. Tvým směrem míří skupinka 3 mužů a 2 železných chodců. (Pozn. PJ - AMP)

Vypravěč - 09. února 2010 12:54

Ey´fae - noc na druhém břehu: Po celodenní fušce Liu´Tey velmi rychle usnul a ty jsi ještě chvíli pozorovala hvězdy a okolní džungli. Je to tady jiné...takové...divočejší... Máš neodbytný pocit, že na této straně břehu řeky nejsi vítána. Nechápeš to, ale namísto toho, aby tak jako vždy byla tvá mysl součástí okolí a Eywy....Eywa TADY NENÍ!......nevíš jak je to možné, ale necítíš nic z toho co představuje Eywu jak jí znáš. Tady i ve stromech proudí něco jiného....něco zlého....nevíš co to je, nechápeš jak je možné, že tu není Eywa a že je tu všechno tak děsivé a nepřátelské, ale jedno víš jistě...ať se to Eywě líbí či nikoliv touhle džunglí prostě budeš muset projít až k Horám Stínů. Zatím tě aspoň uklidňuje to, že zvířata na tebe neútočí, ale máš takový pocit, že v srdci této džungle je něco špatně......moc špatně......pak jsi konečně usnula tvrdým spánkem.

Vypravěč - 09. února 2010 13:40

Skat - 25.3.2154: Vrhla jsi se do práce. "Ajťáci" ti jsou plně k dispozici a dostala jsi tolik vybavení, kolik jen potřebuješ. Inženýři ti u "toho" stromu předvedli, že ho umí propojit s počítačem a momentálně kopírují veškerá data. Nicméně se jim nedaří dostat se do zašifrovaných kódů, které představují podle nich "jádro operačního systému". Ten kód je i pro vaši pokročilou techniku příliš složitý a domnívají se, že ho nepůjde prolomit pouze s počítačem. Proto jsi tam ty jako bioložka. (PJ - dělej co chceš máš na to celý den...nicméně napiš to tak, abych ti JÁ MOHL NAPSAT NA CO JSI PŘIŠLA)

Or'onis - 09. února 2010 14:31

Útok na důl Když jsem se schoval za hromadu šrotu pomalu mi začínalo docházet že mně asi zasáhli do paže. rychle sem si ránu stáhl kusem oblečení ať nestratím moc krve. Po te co sem si stáhl ránu jsem se porozhlédl odkaď mně zasáhli a spatřil jsem budovu a na její střeše kulomet který mně nejspíš zasáhl. Skryt ještě chvíli počkám než budou přebíjet a pak vyrazím směrem k budově, běžím co nejrýchleji a snažím se krýt a všim co by mně mohlo aspoň trochu ochránit před kulkama. když doběhnu k budově, postavím se pod okno a vytáhlu si dyku. Poté udělám par kroků zpět, rozběhnu se a skočím do okna. Po dopadu jdu smněrem ke chodišti a když po cestě uvydím nějakého člověka skočím po něm a zarazím mu dýku do krku případně do míchy. dkyž konečně najdu schodiště výjdu po něm nahoru na střechu. rozběhnu se na prvního člověka u kulometu a výhodím ho ze střechy, ihned poté se vrhnu podruhém chlápkovy kterého jen lehce bodnu do páteře a hodím ho dolů ze střechy. zkontrolujujestlí na střeše není ještě někdo další, a vezmu si jedem s kulometů kterým zestřeluji železné ptáky a kovové obleky...

Natherea - 09. února 2010 15:16

soukromá zpráva od Natherea pro Na stromě na druhém břehu řeky Tak jsme tady... Napadne mě, zatímco sleduju, jak můj milovaný spí. Pořád mu přejíždím prsty po boku, občas kdovíproč zabrousím přes zadeček na stehno. Snažím se zatím své okolí moc nevnímat, hlavně proto, že se zde bojím. Prohlížím si tedy bioluminescentní pihy, kterými má bok, kterého se dotýkám, doslova posetý. Bojím se jít spát... bojím se zde sedět a pořád nedokážu říct, proč tomu tak je. Můj prvnotní strach, že mě po prvním dotyku druhého břehu obestoupí duchové pyšných na'vi, kteří zde dozajista straší, neschopni nalézt pokoje v náručí Eywy, se neprokázal. Třeba ještě čekají... vyčkávají na svou příležitost... a pak nás nechají trpět za to, co jsme jim kdysi udělali... Znovu se mi vrátí vzpomínka na poslední rozhovor s Mo'at. Na rozhovor o krvi, zkáze a zločinům proti Eywě... poklonění se cizím bytostem a... a pak se mi zase vrátí ten sen. Sen o muži, který stvořil strom... STVOŘIL... Zaplaví mě ledová hrůza. Pokud ON Strom duší zasadil... a znamená to, že nevyrostl díky Eywě... Snažím se tyhle myšlenky vyhnat z hlavy - nejsou dobré - nejsou užitečné! Neztrestala za podobné myšlenky Eywa pyšné na'vi? Ale pokud jej opravdu zasadil on, tak je mocnější než Eywa! Ta myšlenka se mi prodře do mysli, jakoby násilím. Skousnu zuby, zavřu oči začnu se třást. Co když on STVOŘIL Eywu? JAK lze stvořit boha? Byl ten stařec, který se na mě usmívá ze snů... bůh? Opravdový bůh, který nám dal část sebe, abychom ji uctívali? Nemůžu to skousnout. To prostě není možné. Uvědomím si, že už Liu'teye nehladím. Že mám vlastně chuť do nečeho zatnout drápy a hystericky křičet. Rychle z něj dám ruku pryč... a pochopím, co je na této straně řeky tak jiné. Ona tady není...NENÍ TADY! To přeci není možné! Eywa je všude, vždyť je naší matkou, bohyní! Copak je tahle země pro Eywu natolik zapovězená, díky krveprolití, které se zde událo, že ji opustila? NEBO TADY NIKDY NEBYLA? Uvědomím si, že mi po tvářích kanou horké slzy... jsou to slzi bezmoci, strachu a vnitřního sváru, který se ve mně odehrává. Co to všechno znamená? A pak přijde ještě jedna znepokojující myšlenka. PROČ já? Proč mě zde poslala a co tady mám učinit? Co Eywa sledovala touto cestou? Byla to přeci Ona, která mi odhalila, že zde mám jít... nebo se Mo'at ve výkladu Její vůle mýlí? Hloupost... Mo'at se nikdy memýlila... Mám strach nejen o sebe, ale cítím se zodpovědná za to, že jsem na svou cestu vzala i Liu'teye. I když bych se bez něj asi daleko nedostala. Bez své magie a spojení s Eywou si přijdu slaboučká, ubohá a nicotná. Cítí se tak všichni muži, když magii Eywy nemohou využívat? Hlavou se mi toho honí mnoho... až se to nakonec všechno zašmodrchá do obrovského klubka nepochopených náznaků, nesouvislých myšlenek a nezodpovězených otázek. Ve chvíli, kdy se to stane, mě přemůže únava a já usnu.

Vypravěč - 09. února 2010 15:21

Or´onis - boj o důl: Tak jak jsi to napsal se ti to více méně podařilo, jen s tím rozdílem, že tě "několikrát" zasáhli. Dvě kulky tě škrábly na levé noze a jedna v ti proletěla stehenním svalem - krom bolesti a "kulhání" nejde o nic vážného. Když jsi se vyhoupl na střechu, podařilo se ti soupeře zaskočit, takže než se vzpamatovali, tak byli mrtví a ty jsi v ruce svíral jeden z jejich kulometů a kropil všechno "kovové" co se tam připletlo. Najednou však jeden z letájících strojů po tobě vystřelil raketu, která ti prosvištěla kolem hlavy a vybuchla kdesi vzadu, okamžitě jsi po něm začal střílet a několikrát jsi ho zasáhl ovšem bez viditelného výsledku. Pak se od toho stroje odpoutala tvým směrem další raket, která explodovala jen malý kousek od tebe. Nebýt tam ty pytle s pískem, tak by jsi nejspíš přišel o nohu. Výbuch zničil prakticky celou budovu a tlaková vlna tě odhodila na stranu. Nějakým zázrakem jsi krom několika odřenin vyvázl bez většího zranění. V zadnici máš také střepinu z té rakety a druhá se ti zasekla do levého zápěstí a přetnula ti šlachy. Levou ruku máš teď chromou (takže nemůžeš střílet z luku) ležíš v trávě asi 10 m od trosek té budovy a jsi celkem dost otřesený. Vnímáš okolní boj a vypadá to, že vyhrávate. Co děláš?

Gabarial - 09. února 2010 15:55

Pandora – další mise Po včerejšku si mě velitelka zase vzala na noc k sobě. Její přístup ke mě je velmi přímočarý - sex, sex a sex. Nepotrpí si na nějaké citové výlevy, mazlení atp. - většinou to začne u pár sklenek vína a pak se na to vrhneme - a to i několikrát po sobě. Po noci s ní si říkám, jestli to není nymfomanka. Přes den se k mě chová mile, můžu si s ní sednout v jídelně u jednoho stolu a nezdá se, že by jí nějak vadil fakt, že každý ví, co spolu děláme. Mám dokonce pocit, že se chlubí před ostatními. Nicméně druhý den ráno po snídani mi oznámila, že bude potřebovat, aby jsem si vzal 4 muže a vypravil se údolím řeky protekající kolem chrámu. Mám sledovat její tok po proudu a zjistit, kam ústí. Mám na to 4 dny, abych se dostal tam a zpátky. Můj úkol je jasný, mapovat terén a chránit vědce, kteří se mnou a mými 4 vojáky půjdou a zajistit jim dost času na to, aby mohli odebírat po cestě vzorky půdy. Po tomto zjištění se rychleji najím a jdu se urychleně připravit. Sbalím si nutné věci (spacák, stan, výzbroj a výstroj, jídlo, atd.) a jdu zburcovat 4 vojáky, kteří tu už jsou od začátku tohoto programu. Nechám je se připravit a dojdu na domluvené ísto, kde na mě už mají čekat ti vědci. Chvíli si je prohlížím a kývám na souhlas s výběrem jejich výbavy. “Dobře, takže vám asi nemusím říkat, že by jste měli být opatrní. Nevzdalujte se od nás a kdyby se něco dělo, tak se ozvěte.“ Vyrazíme, já jdu uprostřed kolem mě jsu vědci a vepředu a vzadu je to po dvou vojácích.

Or'onis - 09. února 2010 16:13

Boj o důl Poté co vylétla z jednoho železného ptáka raketa a zasáhla budovu na které sem stál. Po výbuchu jsem odletěl asi deset metrů a dopadl jsem do trávy. po dopadu jsem nemohl hýbat levou rukou a nohy jsem taky nemněl zrovna mov v pořádku, proto jsem si jednou rukou povytahoval z hrudí střepiny a odplazil jsem se co nejrychleji do jungle ve které bych byl aspoň trochu v bezpečí. Když se doplazím a ukryju, začnu si výtahovat s těla střepiny. A čekám na pomoc...

Skat - 09. února 2010 16:41

U stromu Po rozhovoru s velitelkou jsem zůstala div ne s pusou otevřenou, vše oč jsem žádala mi bylo obratem doneseno, k ruce mi je armáda pomocníků a já už nemám důvod proč odkládat cestu ke stromu.Vlastně ani nevím zda ji odkládat chci, v těle cítím vzrušení, stejné které se mě zmocní před každým důležitým úkolem. Je mi jasné, že teď bude na mne abych dokázala co dovedu. Cesta ke stromu dopadla dobře a během chvíle se inženýři snaží, propojili ho z počítačem a nyní kopírují data. Já zatím obcházím mohutný kmen a zmocňuje se mě téměř posvátná úcta k něčemu, co vlastně ani neznám,ale co nejspíš hodláme zničit. Ještě chvíli tiše sleduji strom a práci mužů u počítače, když podle výrazu ve tvářích poznám že se něco děje.Dozvím se, že nemůžou prolomit kód a že to nejspíš jen počítačem nepůjde.Na chvíli se zamyslím, pak si vzpomenu na pářící se "pejsky" a napadne mě propojit jednu z těch lián přímo z počítačem. Nevím co to udělá,ale pokud je můj předpoklad správný, mohlo by to fungovat. Navrhnu inženýrům postup a sama se vydám ke kmeni a prsty přejíždím po struktuře stromu, mám stále pocit, že nám něco uniká. Snažím se dát v myšlenkách dohromady to co vím, za tím co droidi sbírají vzorky ne jen ze stromu,ale i z okolní zeminy a inženýři se snaží propojit strom, přímo s počítačem.Když vidím že už jsou připraveni vydám se zpátky k nim, tam jen nevěřícně zírám, udělali přesně to co předtím.Přemýšlím, jestli jsem tak hloupá nebo mě nechápou, pak se zarazím a na chvíli zavřu oči. Pokud je to nějaký složitý organismus, mohl by reagovat na lidské vibrace, nebo se aspoň na ně zkusit napojit.Pokud je tohle zdroj vydávané energie, odněkud ji musí přijímat, nebo si ji nějakým způsobem vytvářet,ale co kdyby šlo nějakým způsobem propojit lidský mozek s jejich "ocáskem"? Ano, to je vlastně skvělý nápad, vyzkoumat možnosti propojení a případného napojení toho "ocásku" na lidský mozek.Konečně se spokojeně usměji, že jsem na něco přišla.

Vypravěč - 09. února 2010 18:02

Or´onis - boj o důl - závěr (ještě můžeš jednou reagovat, ale už to půjde z mé strany jako další den): Odplazil jsi se víc na stranu a začal jsi z těla vytahovat střepiny. Velmi rychle jsi zjistil, že to nebyl až tak dobrý nápad, protože ta bolest je prostě příšerná. Podařilo se ti je však vytáhnout, načež jsi se vyčerpáním zhroutil a ležíš u jednoho stromu. Jsi při vědomí a cítíš, každé své zranění, něco ti říká, že je to dobře. Pak jsi si všiml, že asi 20m od tebe je jeden Nebešťan, který tam je přišpendlený šípem ke stromu. Sice ještě žije, ale je jasné, že to má "spočítané". Civíte na sebe, kolem vás zatím pomalu ustává střelba a ty registruješ fakt, že jste asi vyhráli. Budeš ovšem muset nějak dát ostatním najevo, že tu seš, protože sám už nikam v nejbližší době nedojdeš.

Or'onis - 09. února 2010 20:23

Boj o důl když ležím polo mrtvy opřený ostrom a uvídím člověka hlavou mi probleskne sakra, tak tohle už asi nepřežiju ale po chvíli si všimnu že je prostřelený šípem. Jak pomalu utichá střelba, začínam si uvědomovat že po "svích" zpět k rodnému stromu nedojdu a proto se pokusím postavit a přivolat si pomoc. Opírám se o strom a pomalu vstavám když se mi podaří postavit, podám si luk a použiju ho místo hole. Odkulhám tak daleko aby mně zahledli jelikož moc nespolíhám na to že mně uviďí a přídou volám o pomoc. Volám o pomoc do té doby než někoho uvidím jak de směrem ke mně...

Vypravěč - 09. února 2010 20:26

26.3.2154 - RDA/NEBEŠŤANÉ - ÚVOD: OBECNÉ: Každý v Pekelné Bráně to už slyšel a prakticky každý je z toho v šoku. Ty "modré opice" vzali útokem jeden váš důl a zmasakrovali všechny vojáky a dělníky co tam byli. Ztraceno bylo také několik AMP, Škorpionů, Samsonů a také 5 velkých těžebních strojů. Na´vi tam po skončení bojů provedli "demoliční práce" a podle kusých zpráv svrhli do dolů všechnu techniku, která tam byl a ještě navíc protrhli menší hrázi u zdejší říčky (kterou RDA předtím uměle odvedla z původního koryta) a celý důl je nyní pod vodou. Ještě hrůznější zpráva však dorazila z jedné vaší malé základny, kterou Na´vi kompletně srovnali se zemí a všechny přítomné brutálně umučili k smrti. Vrátil se pouze jeden blekotající přeživší, který je očividně naprosto mimo. Blábolil jen cosi o tom, že potkal nějaký přízrak Smrti. První ucelenější zprávy přišli až ráno a pouze potvrdili předchozí kusé informace. Na základně očividně zavládla panika a velká nervozita. Očividně "někdo" udělal chybu a hrubě podcenil možnosti Návijů. Narozdíl od většiny však na plk. Quaritchovi však nic takového není znát. Krom vzteku a zhusení se zdá, že je tímto útokem i "tak trochu" potěšen. Před polednem se již zdál být klidný a vyrovnaný, narozdíl od Selfridge, který je z celé situace "na infarkt" a vypadá dost vyděšeně (zlí jazykové tvrdí, že to není ze strachu před Naviji, jako spíš ze strachu před akcionáři). Cpt. Brien O´ Coner a Cpt. Jack Volkins Brzy ráno jste byli probuzeni, abyste se svými muži vyrazili do malé základny na jihu, která se přes noc odmlčela. To co jste spatřili na místě mnohé z vašich mužů vyděsilo k smrti. Někdo tady očividně řádil a to způsobem, který jste ještě neviděli. Našli jste množství vašich mrtvých rozřezaných (a podle všeho ještě zaživa) s vyhřezlými vnitřnostmi a vykastrovanými genitáliemi. Slabší povahy začaly zvracet, což při nasazené exo-masce vedlo k nepěkné podívané. Raději jste jen sebrali data ze senzorů a vrátili se na základnu. Quaritch si od vás vzal ony záznamy, v soukromí si je prohlédl a pak si vás pozval do kanclu, kde vám oznámil, že tohle je přísně tajné, ale že tu spoušť tam natropil jeden jediný Na´vi, ještě ke všemu žena. Quaritch vám nedovolil prohlédnout si přímo záznam (asi tam není nic pěkného) a nařídil vám, abyste sebrali všechny chlapi, že vyhlašuje mobilizaci doslova řekl: Tohle ti bastardi posrali! Teď jim předvedeme, ja umíme dělat teror my, srovnáme ten jejich zasranej stromeček se zemí a všechny je smeteme! Za každou zabitou opici dostane každý voják 100 dolarů a pivo na můj účet! Já jim hajzlům ukážu, zahravají si s ohněm - tak tedy tedy dostanou oheň, ty hajzli zadupeme do země. Je vám jasné, že Quaritche rozhodně nevyděsili, pouze ho ti Na´vijové dokonale nasrali a zdá se, že současně i potěšili, neboť nyní může "všechno". Řekl vám, že půjdete se svými jednotkami a kupou dalších zničit jejich domovský strom, řekl vám, že každého muže, ženu a dítě těch modrých opic máte zabít! (Pozn PJ - hráči popíší přípravu k akci a přesun vzduchem do oblasti domovského stromu Omaticaya, tam opět navážu já.) Mudr. Zani Katanga: Ráno tě probudil nějaký hluk, tak jsi šel zjistit co se stalo. Vypadá to, že místní domorodci vzali útokem váš důl a nějakou základnu na jihu. Neznáš podrobnosti, jen se před polednem dozvěděl od jednoho z vojáků co byl na té jižní základně se podívat, aby zjistil škody, že to tam vypadá hrozně, prý tam někdo vaše lidi rozřezal na kusy ještě zaživat atd. Navíc jsi zjistil, že Quaritch vyhlásil mobilizaci a plánuje masivní odvetu, plánuje vrhnou teď proti Na´vi snad všechno co na základně je. Doktorku Augustinou jsi uviděl, až po poledni a má na tváři podlitinu jak hrom, od jednoho laboranta ses dozvěděl, že jí Quaritch dal pěstí, když protestovala proti jeho zásahu. Ty máš dnes vyzkoušet svého Avatara v areálu základny a sepsat své poznatky.

Vypravěč - 09. února 2010 20:39

26.3.2154 - Ey´fae a Liu´Tey - ÚVOD: Ráno jste se vzbudili na druhém břehu řeky. Nyní vás čeká cesta skrze Prokleté hory. Zdejší džungle je divoká a nepřátelská. S každým krokem směrem k horám houstne a vypadá více zlověstně. Ey´fyn škorpionek Rayea je očividně nervózní a celá nesvá. Dokonce ti vylezla z tašky a usídlila se ti "za uchem". Nevíš to jistě, ale vypadá vystrašeně, co vystrašeně - vyděšeně k smrti! Liu´Tey nevypadá, že by vnímal, že tu "něco visí ve vzduchu", ačkoliv ani jemu neušlo, že tahle džungle není zrovna tak pěkná jako ta vaše. (prostě to není bobíškoidní - pozn. PJ) Hlouběji v lese jste narazili na dva Palulukany - samce, kteří i když jste šli proti větru a potichu (ostatně jako vždy) a nemohli vás nějak zaznamenat, na VÁS ZAÚTOČILI! Ta zvířata vypadají jako "raněná šílenstvím" ačkoliv ještě před párti vteřinami vypadali naprosto normálně. Co děláte? Útočí na vás dva zcela rozzuření Palulukani. (Hráči popíší cestu - můžou si klidně povídat - každopádně chci aby se dostali k bodu, kde je napadnou Palulukani a oni napíšou co dělají - nepovoluji ani jedno zabití, povoluji jen akce typu "střílím na ně", nebo dělám to a to - o výsledku rozhodne PJ.)

MuDr.Zani Katanga - 09. února 2010 20:42

Základna v laborce Když se dozvym co se stalo tak si pěstí udeřim do druhej ruky a zamumlám si pro sebe nějaký nadávky na hlavu Quaritcheho. Pak si poslechnu rozkaz doktorky a jen přikývnu. ,,Ty zelený mozky si nějak moc dovolujou." řeknu potichu aby to slyšela pokud možno jen doktorka a pak přejdu ke svému Avatarovy a vydim ho poprví mimo nádrž. ,,Vypadaj větší než v nádržích." řeknu jednomu technikovy a pak se přesunu ke svému ovládacímu boxu, kterej otevřu a sundám si plášť aby mě tam nezavazel, pak si z kapsy vydělám i další drobnosti a uložim je doschránky. Pak si ohmatám separašní hmotu v ovládacim boxu a následně si do něj lehnu a posunu se tak abych byl ve správnej poloze. Pak na sebe sklopim i nervovou čtečku s hornim kritem a po malé chvylce už se řítim tunelem přímo do Avatara. Nejprve se mi hlasy zdasj jakoby z velké dálky, otevřu oči a vydim jako bych měl zprvu zamlženo, pak se ale dívám do baterky vědce. Když mi zaluská sestra u ucha natočim hlavu. Pak zvednu ruce a podívám se na ně. ,,Tak tohle je báječný." řeknu Avatarovým hlasem a podle pokynů se posadim. Pohnu ocasem jako bych švyhl bičem. ,,Hups, pardon." omlůuvym se rychle, protože sem narazil do monitorovací techniky. Ocsa si složim raději vedle sebe a nechám doktory vyšetřit uroveň propojení. Po půlhodinovym testu se jdu převlíknout do šedivejch krátkejch kalhot a do bílího trika a najdu si i oranžovou kostkovanou košily, kterou si taky nasadim. Pak vyjdu ven na dvůr a rozhlížim se. ,,Tohle je naprosto dokonalý." řeknu a zkusim se projít na nádvoříčku a pak se proběhnout a rozcvičit se. Skoky sou o něco delší a sem rychlejší na delších nohách. ,,Tohle prostě nemá chybu." řeknu když si vezmu balon a několikrát hodim na koš. ,,Až pojedu somu jednoho si vezmu a zapíšu se do NBL" prohlásim.

Vypravěč - 09. února 2010 21:15

26.3.2154 - Ey´fae, Liu´Tey a Jui´pa - KDESI V DŽUNGLI: Jui´Pa: Dnes nadešel tvůj velký den, kdy máš opustit svou rodinu, už jsi dospělý a matka s otcem ti "vystrojili" výslužku, dopoledne jste byli se sourozenci u řeky, kde jste si hráli a otec ti přinesl to největší zvíře co ulovil. Příště už budeš žít sám, dokud jsi nenajdeš samici, ale to potrvá ještě dlouho, neboť váš druh se páří až kolem 10 roku života, zatímco tobě je 5. Příštích pět let budeš podle zvyklostí vašeho druhu osaměle a budeš predátorem mezi malými živočichy. Naposledy jste se po koupání olízali a pak se "něco" změnilo a otec tě zahnal od zbytku rodiny pryč. Několikrát jsi se zkusil vrátit, ale nakonec jsi pochopil, že je čas jít. Odešel jsi do hluboké džungle a máš pocit, že tvé smysly jsou pojednou mnohem ostřejší a jasnější. Stal se z tebe dospělý, vyhnán od rodiny se tvé tělo s každým krokem mění, jako když se z housenky stává motýl. Ne teda, že by na tobě bylo něco vidět, ale kdesi uvnitř tvého mozečku začaly vylučovat určité hormony, které předělávají tvou vnitřní fyziologii. Cítíš mnohem ostřeji a máš náhle mnohem více energie. (Ne že by jsi chápal jako to zvíře, co s tebou děje, ale tohle je popis pro hráče...pozn. Pj) Jak jsi šel džunglí dostal jsi hlad - asi daň za ten "přerod" v dospělého. Na jednou paloučku sis všiml dvou Palulukanů, normálně před těmito predátory utíkáte, ale ty teď v nich vidíš jídlo. Navíc cítíš, že jsou nemocní (člověk by řekl šílení). A víš, že tvůj otec často zabíjel i mnohem větší zvířata, která byla nemocná. Cítíš jak do tebe vstupuje adrenalin a jak se tvé tělo "přepíná do bojového módu". Chystáš se zaútočit, víš, že jedíný způsob, jak je zabít, je dostat se jim na krční tepnu a tu prokousnout. Navíc se zdá, že ti Palulukani honí nějaké modré živočichy na dvou končetinách, které jsi nikdy neviděl a tvé pudy ti říkají, že nejsou pravděpodobně nebezpeční, akorát z nich cítíš strach - to asi kvůli těm dvěma palulukanům. Co děláš?

Natherea - 09. února 2010 21:19

Cesta Ráno se vzbudím až po Liu'teyovi. Strasti předchozí noci mne vysílily takovou měrou, že se mi vlastně s úsvitem nechcou ani rozlepit oči. Nejraději bych už byla zase zpátky doma, u teplých termálních jezírek, stromu duší a všech těch věcech, které mi připomínají Eywu, která tady není. Po chvilkovém ranním probírání se rozhodneme, že musíme pokračovat dál.. a pokud možno co nejdříve. Snažím si vzpomenout na směr, který mi popisovala Mo'at a vést nás... vlastně ani přesně nevím kam. K rozvalinám? On se mě vlastně ani nezeptal, co hledáme. On... Rozněžněně se na něj podívám a jemně se usměju. Jsem ráda, že jsem tady s ním... byla bych s ním ráda naprosto kdekoli - ač je mi trochu líto, že náš první společný výlet musí být do něčeho, co by se dalo nazvat "peklem" ...rozhodně, co se mne týče. Liu moc nevypadá, že by plně chápal, co se tady děje. Ano - mi taky chvíli trvalo, než jsem si všimla, co to tady vlastně chybí... ale on je VÁLEČNÍK a jako takový asi nevnímá Eywu pořádně ani doma. Liu... na téhle straně řeky... není Eywa. Přijdu k němu blíž a chytím se jej za ruku. Necítím její přítomnost. Mám vnitřně zhruba takový strach, jaký dává najevo má Raeya. Zatímco jsem zvyklá, že přes den tráví svůj čas spánkem v tašce, vylezla ven a krom toho, že striguluje jedním párem nožek, čímž vydává podrážděně pisklavý zvuk, který mě za uchem trochu dráždí, svítí slabě růžovou barvou, což u ní nevěští nic dobrého. Jen tak mezi řečí si vytáhnu z tašky pár lístků těch "bylinek" co mi věnovaly mé drahé kamarádky... ono... opatrnosti není nikdy nazbyt... že. Už je průběžně žvýkám od včerejška... protože taková cesta může být tak trochu plná ... různých nástrah... a já jsem především obeznámena s riziky vztahů s muži... z doslechu... SAMOZŘEJMĚ! Po delší cestě lesem na nás zaútočí párek palulukanů. To ne... to se přece nemohlo... Mám za to, že Raeyino "nadávání" rozhodně slyšet nemohli - ale čím to tedy je, že si nás nejen všimli, ale že nás dokonce chcou zabít? Požádala bych o pomoc Eywu, ale mám pocit, že tady to nebude fungovat - že tihle se mnou nebudou chtít "mluvit" Rozbuší se mi srdce a mám pocit, že mi vyskočilo až do krku. Ještě nikdy - NIKDY jsem nebyla takhle bezbranná. Přijdu si tady jako pa'li, jako kterýkoli tvor, který se nedokáže predátorům bránit a je odskouzen k tomu, aby byl loven a sežrán. Nevím co dál - zatímco oni se samozřejmě blíží k nám. Zděšeně se podívám na Liu'teye. Moje oči jakoby říkaly: Jsi válečník, tak něco vymysli!

Tei'raa - 09. února 2010 22:06

Likvidace + mučení v táboře RDA :) //pojato ke konci spíše povídkovým stylem, než formou příspěvku :) 24.3.2154 Ranní milování “Čím to je, že bardi tak nádherně milují? Bože, to je slast… „ menší náhled do mých myšlenek během milování. Po něm mě See’ray nepřestává překvapovat – tohle jsem od ně nečekala, spíš jsem očekávala, že jej do těchto tajů milování budu muset zasvětit, ovšem jak se zdá, tak bardi na to mají vlastní metody… A velice příjemné… Let Jedno překvapení za druhým, kde se to v něm všechno bere? Sice nezkušený zajíček, ale během dvou dní je z něj pomalu profesionální milovník, perfektní letec… Rozhodně jsem narazila na velmi zajímavého muže… Zálibně si See’raye prohlížím, obdivuji jeho schopnosti letu. Sama se též spolu s mým Ikranem předvádím, co to jde, rozhodně nezůstávám moc pozadu. Ale průlet vodopády mě fascinuje, něco tak úžasného jsem ještě nikdy nezažila… Když přistaneme a See’Ray komentuje mojí „nedočkavost“ jen s rošťáckým úsměvem odvětím: “Nedám – „ když jsem v půli věty přerušena začátkem pádu. Překvapeně vykřiknu, když si uvědomím co se děje, tak se začnu potěšeně smát… Ve vzduchu s námi otáčím, líbám See’Raye, když dopadneme, tak nepromluvím ani slovo a vezmu všechnu iniciativu a směr do mých rukou. Prudce ze See’raye strhnu oblečení (tak abych jej nezničila), pohodím vlasy, překulím se tak, aby See’Ray byl ve spod. Začnu jej prudce a vášnivě líbat, přitom mu pomáhám se strháváním mého oblečení. Tentokrát nespojuji ocásky dříve, teď je na čase zkusit něco jiného… Pevně See’Raye obejmu, nohama se obtočím kolem jeho boků (//mírně nepohodlné, ale to je mi teď fuk//), ocáskem začnu škádlit jeho úd. Zároveň mu nedovoluji propojit naše vlásky ani nic jiného, chvíli jej vášnivě líbám, když již mé i jeho vzrušení dosahuje maxima, tak najednou propojím naše vlásky a „dosednu“ na jeho klín… Trvá to jen okamžik, než dosáhneme mohutného vyvrcholení, nám se to ovšem zdá jako ta nejsladší věčnost, milénia let, nejkrásnější okamžik života. To vše je ještě umocněno naším vzájemným propojením, oba cítíme vzrušení i vyvrcholení toho druhého. Večer Fascinovaně hledím na kytici od See’raye a divím se, kde se to v něm bere. Kytice mě zcela uchvátila, prohlížím si každý její kousek a nakonec si jí dám přímo nad mojí síť, abych jí měla neustále na očích… 25.3.2154: Když se probudím a vidím svého milého na větvi nade mnou hrát na flétnu, tak se usměji ještě šířeji. Poslouchám jeho líbezné tóny, sleduji umění jeho prstů hrajících na flétnu. Když dohraje, tak se přesunu k němu a beze slova se mu schoulím v náručí… Mise Když mi Eytukan popisuje můj úkol, na mé tváři se pomalu objevuje vražedný škleb… Teď jsem opravdu ráda, že zde není See’Ray, tohle by dopadlo špatně… bleskne mi hlavou, poté veškeré myšlenky na mladého Na’Viho jemně zasunu do přihrádky v mé mysli a nechám jí láskyplně zavřenou. Teď není čas na lásku, teď je čas na hněv… Jen trošičku pootevřu šuplíček vzpomínek a v tu chvíli se celá změním. Můj poslední dobou věčný úsměv okamžitě zmizí, mé ladné pohyby vzal ďas… Nyní jsem zamračená, pohyby kradmé a úsečné. Když se na našem rodném stromě připravuji, tak s ostatními Na’Vi prohodím jen pár slov, již na mě jde vidět touha po lovu… Na obličej i celé tělo si nanesu válečné barvy kmene Omaticaya, důkladně zkontroluji můj luk i nůž. Všechny šípy si napustím omračujícím jedem… Zasažená oběť s největší pravděpodobností stejně zemře, ovšem bude to trvat dlouho, velmi dlouho… A mezitím se nebude moci pohnout, bude mi vydána na milost… Která rozhodně nepříjde. Do taštičky si připravím věc, kterou jsem včera získala (//říkejme tomu objekt alfa :D //), v čase který mi zbývá si vyrobím ještě jednu… Poté k večeru nasednu na mého Ikrana a nízkým letem pod korunami stromů letím směrem k území vetřelců… Po chvíli doletím přesně tam kam jsem potřebovala – dvě hodinky opatrné chůze od jedné ze základen vetřelců… V koruně jednoho ze stromů sesednu z mého Ikrana a pošlu jej domů – se slovy: “Již je zde příliš nebezpečno, teď se vrať, brzy budu zase doma.“ vylezu po stromě úplně nahoru, všechny smysly nastražené… Hlavně si dávám pozor na zvuk podivných vetřeleckých ptáků či jejich obleků… Když jsem nahoře, tak pomocí měsíce a hvězd určím čas… Výborně, času je dost… Slezu níže a vydám se na cestu. Cestuji vysoko v korunách stromů, využívám dlouhé skoky, propojovací větve a skalní převisy. Či cokoliv jiného, co mne bude moci chránit před odhalením. Když se již blížím k táboru, tak jej začnu v kruhu obcházet – dávám si pozor na vzdálenost od tábora, vetřelci mají nějaký způsob jak nás odhalit… Za to už zaplatilo životem mnoho z našeho rodu… jakmile se dostanu na druhou stranu tábora (//tak aby přede mnou byl tábor a dál za ním můj Rodný Strom//). Zde se pomalu přiblížím k táboru, pohybuji se velice pomalu a obezřetně. Když jsem na dohled tábora (vylezu si na některý z vyšších stromů, abych lépe viděla), tak chvíli pozoruji tábor. Není moc velký, odhadem může ukrývat kolem 40 až 50 vetřelců… z nichž většina nyní spí… Pečlivě si hlídám můj hněv, soustředím se na každý můj pohyb… Tábor má kolem sebe zeď z podivného materiálu, což ovšem pro mne není problém… Též má čtyři strážní věže jejichž životnost právě vypršela… Když si důkladně zapamatuji vzhled tábora i kde je kolik lidí vzhůru a co dělají, tak se pomaličku přesunu níže. Zde se ukryji v dutině stromu, tak aby mne nebylo vidět… Zavřu oči a pomalu začínám natahovat mou mysl do okolí… Během chvilku začnu vnímat energii stromu, v němž sedím, auru drobných zvířátek okolo mne… Natahuji svou mysl dál a dál, hledám, pátrám. Využívám k tomu spojení všech stromů, jejich propojení s tvory, jenž se zde pohybují. Chvíli mi to trvá – vetřelci vyplašili většinu zvěře – ale nakonec se povede. Když ucítím jeho auru, jen se usměji a pokračuji v mém díle. Anghtsik, přesně jej jsem potřebovala. Chvíli zvažuju, že bych jich využila více, nakonec tento nápad zavrhnu. Jeden bude bohatě stačit… Pomalu a opatrně vstoupím do jeho vědomí, samozřejmě jej i Eywu požádám o dovolení. Napojení není obtížné, již jsem to několikrát dělala. Chvíli se seznamuji s povahou mého Anghstika. Ukazuje se, že můj odhad pro změnu zase jednou vyšel – ta základna přede mnou doopravdy dříve byla Anghstikovým domovem… Pomalu v něm vyvolám tuto vzpomínku, zároveň jej začnu lákat ke mně. Je trošku dál, ale aspoň mám dost času naladit jej na tu správnou vlnu. Pomalu otevírám vrátka mého hněvu, po troškách jej začnu vpouštět do Anghstikovy mysli… Dávám mu mé vzpomínky na mé rodiče, na jejich smrt, na utrpení, které vetřelci způsobili… Ukazuji mu, jak ničí přírodu, kopou příšerné jámy a pálí svatá místa… Ke konci, když se již Anghstik blíží k táboru vetřelců, tak povahu mých zpráv začnu měnit – ukazuji mu, jak se mu žilo dobře před tím, než sem vetřelci vpadli, jak žil šťastně na své louce. To jej pomalu ale jistě rozzuřuje čím dál tím více, k tomu všemu ještě přidávám můj hněv, který jsem si dlouho šetřila na tuto chvíli. Teď mu ukazuji tábor vetřelců, to, že naši nepřátelé zde jsou chráněni jen slabou zdí, vystaveni naší pomstě… Netrvá to dlouho a můj Anghstik již kluše směrem k táboru vetřelců. Když je již jen pár minut od tábora, tak mu ukážu další vzpomínky – tentokrát jeho vlastní… ty, kde byl pomocí podivných vetřeleckých ptáků vyhnán, jak část jeho klanu zemřela, jak zabrali jeho teritorium. Při tom již slézám ze stromu a připravím se na kraj lesa, abych se rychle mohla dostat k táboru. Když ji cítím Anghstikův dupot, tak uvolním stavidla mého hněvu naplno a začnu jej přelévat do Anghstikovy mysli – všechen můj hněv proti vetřelcům. To Anghstika rozzuří ještě více, z klusu přejde do trysku, skloní hlavu a vydá ze sebe mohutné zařvání, signalizující útok. Když již vetřelci začnu zmateně pobíhat a uvědomí si blížícího se Anghstika, tak do jeho hlavy promítnu poslední vzpomínku – na ubohé dítě jednoho z jeho druhů, jenž vetřelci právě zde mučili a sledovali jeho utrpení… Ta vzpomínka je částečně vymyšlená, ovšem nic jí to neubírá na efektu. Tímto jsem probudila všechny rodičovské, ochranitelské, teritoriální instinkty Anghstiků, umocnila je svým hněvem a tomu všemu dala cíl. Výsledek předčil má očekávání. Když se Anghstik vyřítil z podrostu p mé pravici, tak jsem se jej lekla skoro i já. Je skutečně hromný – na délku má skoro patnáct metrů, je dokonce vyšší než opevnění vetřelců. A v životě jsem neviděla žádného Anghstika běžet tak rychle. Z rohové věže na něj jen párkrát vypálili, což proti jeho krunýři nemělo žádný efekt – jen jej rozzuřili více. V plné rychlosti naboural kousek od věže, která na něj pálila, bez znatelného zpomalení proběhl otvorem, který v opevnění udělal a bez zastavení pokračoval dál. Z jeho mysli jsem vyčetla, že se mi povedlo to , co jen málokterému Na’Vimu – uvedla jsem Anghstika do bojového šílenství. Což by časem mohlo býti nebezpečné i pro mě. Jednou rukou jsem si šáhla do brašničky a vytáhla objekt alfa a použila jej. Což se lidem rozhodně líbit nebude – už teď mají dost starostí s mým Anghstikem – po krátkém nahlédnutí do jeho mysli jsem zjistila, že jeho trysk jej provedl přímo skrz nějakou hranatou věc – pevností se nedávala s opevněním srovnávat, proto si jí Anghstik skoro ani nevšiml. Proběhl jí, odhodil jeden ze dvou bojových obleků vetřelců, kteří zde byly – tento jediný byl obsazený. Nyní úspěšně likviduje věž na druhém konci tábora. Já sama jsem se rychlým poklusem dostala na dostřel, schovala se za květ jedné z rostlin a rychle vypálila – mířila jsem na hruď strážného, jenž právě otočil svojí zbraň proti mému Anghstikovi. Střela to byla nepovedená i povedená – chvat se nevyplácí. I když, zasažený vetřelec má asi jiný názor – střela jej zasáhla do břicha a shodila dolů z věže. Stejně jsem si s ním nechtěla hrát. Likvidace druhé věže již byla záživnější – střela trefila vetřelce do nohy, takže budu mít hračku. Dle spousty výkřiků a chrapotu jsem usoudila, že se Anghstikovi povedlo zbořit jednu z ubikací vetřelců – bez masem umírají velice bolestivou smrtí… To již osazenstvu tábora došlo, že nemají moc šancí a začali utíkat směrem k díře v opevnění. Na základně již nic neměli – jediný létající pták byl zničen ještě před startem, ani nevím, jak se to Anghstikovi povedlo. Asi zašlápl jeho pilotku… Těch několik ubožáků, co ve všem tom zmatku utíkalo mým směrem zvolilo špatně – schovala jsem se za padlý kmen, díky kombinaci mnoha faktorů prakticky neviditelná a sázela jeden šíp za druhým – teď jsem již měla šťastnější mušku, vše šlo do nohou, či jen škráblo – i to má nemilé účinky… Po chvíli se přede mnou povaloval v různém stupni ochrnutí asi tucet vetřelců, mnoho jich zemřelo v táboře díky řádění mého Anghstika, ovšem několik jich stejně uteklo – poté co jsem Anghstika přesvědčila, že by mohl srovnat se zemí celý tábor, což rád udělal, tak jsem jej navedla na stopu těchto uprchlíků. Část jich stejně uteče, ale jak dluh přežijí bez jakékoliv podpory v Pandorské džungli… Moc šancí jim nedávám. Obzvlášť, když mě mají v zádech… “Kratochvíle v táboře“ Již to utichá… Dupot se vzdaluje, řev utíkajících taky… Krátce vstoupím do Anghstikovy mysli a trošku jej usměrním – jinak by do mrtvoly jednoho člověka dupal pořád dokola, až by z ní byla jen placka… Ještě z mého úkrytu se rozhlédnu po troskách tábora, prohlédnu si postřelené vetřelce přede mnou. Když spatřím, že tábor je dokonale vylidněn (a srovnán se zemí) tak opatrně vystoupím z úkrytu, prohledám celý tábor. Áá, koukám, že můj kamarád z první hlídkové věže přežil, zlomená ruka, prostřelné břicho, otrava mým jedem, potlučené celé tělo… Jednou rukou jej zvednu ze země do výše mých očí. Chvíli se na něj koukám, na trosku v mých rukách, jejíž život je zcela na mé vůli. Ocáskem opatrně uchopím můj šíp, jenž mu trčí ze zad a převelice opatrně jej vyjmu z těla. Při tom pozoruji ve tváři muže v mé ruce směsici strachu, děsu, paniky, šoku, do které se pomalu přidává i malá naděje – že jej nakonec přece jenom ušetřím, že zachráním jeho život… Stejně tak, jako oni zachránili život mých rodičů. Jediným prudkým švihnutím ocasu, který stále drží můj ostrý šíp, otevřu muži břišní dutinu. Když začnou kličky jeho střev pomalu vypadávat ven, tak je zachytím mou širokou dlaní. Položím můj šíp a vyzkouším pevnost mužových střev. Zajímavé, že svěrače se mu uvolnily až teď. Oči se mu podbarvují krví, ta mu též teče z úst… Rychle pomocí ocásku a mé levé ruky přehodím smyčku ze střev kolem mužova krku, zkontroluji, zda se nemůžu nějak vyvlíknout. Také si ohlídám, abych měla dostatečně dlouhý zbytek „lana“. Rozhlédnu se po okolí a vida – hned vedle je bezva výstupek ze zdi. Přehodím střeva kolem tohoto výstupku tak, aby se na nich mohl muž houpat.. Chvíli jej nechám takhle se dusit, při tom jej zálibně pozoruji… Poté mu pod nohy přistrčím jednu z trosek – tak aby na ní dosáhl špičkami bot, ale při prudším pohybu tuto podporu převrhl… Následně se usadím vedle a pozoruji jeho snahu. Moc šikovný nebyl, asi to bylo tím jedem… Sotva pár minutek a podporu si svrhl dolů, ovšem jeho pantomimické představení na téma: „vypul oči co to jde“ bylo velice slušné. V závěru se mu dokonce povedlo sesmeknout se z háku, ovšem pěvně utažená střeva dokonala své. Jen trošku rozryl půdu… Ke konci jsem již z představení tak nadšená, že i zatleskám. Hvězdou představení se stal mohutný výron krve z mužových úst, jelikož jsem tou dobou pečlivě sledovala jeho poulící se oči, tak mne celou „ohodil“… Slastně si slíznu krev z tváří a usměji se na nejbližšího muže. Můj úsměv má podivuhodné účinky – muž i přes paralyzační jed začal prudce a dlouho řvát. Taky ho můj šíp jen škrtl, do lýtka… prohledám jej, stejně tak všechny ostatní. Zbraně naházím na jednu hromadu, pak na ně navedu mého Anghstika. Seberu vše nebezpečné. Jak se zdá, tak děsím všechny tyto smrtelně nebezpečné vojáky, že by to bylo mým válečným malováním, které je okořeněno troškou lidské krve? Nebo úžasnou dekorací za mými zády, kde jsem jejich mrtvé spolubojovníky naházela na trosky jejich budov? Podupané, postřílené palbou do vlastních řad, udušené či otrávené Pandorskou atmosférou… Mě se tato scenérie velice zamlouvá… Jak si tak prohlížím raněného muže před sebou, tak mě napadne mírně zvrácená myšlenka… Moc oblečení na sobě již nemá, takže jeden dva řezy mým nožem dokonají zbytek… To, že se mu moc nezamlouvám, není zas takový problém, již jsem dokázala zajímavější věci… Vezmu svůj copánek, trošku se soustředím a jemně jím přejedu v oblasti jeho rozkroku… Ano, reaguje stejně jako všichni Na’Vi, aneb jsem právě dokázala, že i vetřelci přemýšlí rozkrokem… Nemusím se snažit dlouho a jeho úd je již plně vztyčen. Na lidské poměry možná slunný, dle mého sotva párátko… Což mi nebrání sundat si kalhotky a následně na to hupsnout. Doslova. Penis se mi sice nezlomil, ovšem jeho oči též vyzkoušeli akci: „poulíme se ven!“. Pomaloučku jsem se nadzvedla, poté opět dopadla přímo na jeho rozkrok. Po chvíli jsem se začala odstávat do rytmu, ale jak se zdá, tak lidé nemají stejnou výdrž jako Na’Vi… Po několika minutách jsem byla neustále klidná, nic moc mě nevzrušovalo, více než úd v mém klíně mě fascinoval muž sám – jak se zdá, tak již při každém druhém mém „dopadu“ dostával silný orgasmus… Teď již jen chrčí, mám pocit, že to nevydrželo jeho srdce… Když muži začala jít pěna od pusy, tak jsem mírně zmírnila tempo, ovšem ani to nepomohlo – tihle vetřelci mají fakt mizernou výdrž… už se těším na See’raye. I když… tohle je taky dobrá zábava… Třetí muž měl střelu mezi břichem a hrudníkem, proto jsem jí opatrně vytáhla a zahrála si na šamana. Nůž do ruky, rozřezat oblečení, ale sex s vetřelci je nezáživný… Místo toho mu pomalu řezám kůži, již vidím hrudní kosti. Muž na mě kouká docela vyvaleně, jak se zdá je v šoku. To ovšem moc nevadí, stejně jej nepotřebuji živého… když jsem mu opatrně otevřela břišní dutinu, tak se začal třást. Opatrně jsem hmatem zkoumala jeho vnitřnosti, zkoušela jsem, co je jak citlivé… jak se zdá, lidé jsou velmi citliví v oblasti rozkroku… A jak se zdá, tak stahování kůže se jim taky moc nelíbí, stejně tak dloubání do očíček. Poslední zmiňovanou aktivitu již muž nepřežil, proto jsem jej roztrhala na drobné kousky a ty naházela na zbylé živé vězně. Což jednoho z nich přivedlo na myšlenku útěku – asi je trošku odolný vůči mému jedu, začal se pomalu plazit pryč… Došla jsem k němu, s kusem toho podivného materiálu, ze kterého si dělají baráky. Vypadá jako oštěp, asi metr dlouhý, ovšem delší a celý matně šedý… Nezvyklá barva na Pandoru. Ovšem, je to velmi tvrdý materiál. Menší otázka – je tvrdší než vetřelecké kosti? Křup. Je. Krásný zásah do nohy ukončil mužovo plazení, ovšem vydaný křupavý zvuk mě začal fascinovat… Ani nevadí, že má v sobě ještě jed, sice ho trošku otupuje, ale aspoň déle vydrží… Vzala jsem jeho ruku do své, položila jí na kámen, přidržela a Křup. Takový ten malý prst na kraji to nevydržel a odletěl v dál, ten vedle něj je teď trošku placatější… Též z něj koukají kousky kostí. Jak se zdá, tak v dlani je kostí hodně. Křup, Křup, křup, mlask. Bylo. To mlask – to jen spadla jedna z mrtvolek… Budu je muset naaranžovat důkladněji… Rozmlácená ruka mě fascinuje – můžu vzít prst a otočit ho kolem dokola, dotknout se nehtem zápěstí… Jen ten vojáček střídavě omdlévá a probouzí se… Čas pro nožičky… Vždy mě fascinovala neschopnost lidí proplétat si některou končetinu s jinou – já to dokáži s ocasem. Tento muž to po chvíli plné křupání, řevu a smradu dokázal taky… Třikrát sem mu obmotala nohy kolem sebe a pořád žije… ten má trošku větší výdrž. Když jsem začala pracovat na druhé ručičce, tak již přestal řvát. Jen tupě zírá na své prsty, jak se mění v placičky... Rána do žeber jej probudila, ovšem jen krátce – krátký výkřik a má exkurze do světa vetřeleckých kostí skončila… Ovšem co bych t byla za zvídavou Na’Vi, kdybych si neprohlídla ještě hlavičku? Vedle ležící vojáček, nešikovně předstírající mrtvého brouka, s čerstvými zvratkami na hrudi se zdál být vhodným kandidátem… Již pátý v pořadí, též součástí zajímavého (pro mne) experimentu… Sedla jsem si za něj, před tím zkontrolovala ostatní mé hračky a naskládala je na hromádku, kde na ně mohu vidět – i oni na mě. Poté jsem si položila hlavu muže do svého klína. Byl mírně vyděšený, proto jsem jej chvíli hladila po jeho krásné hlavičce, načež jsem mu rozřízla kůži na čele. Řez jsem vedla dál kolem celé hlavy, až mi v ruce zbyl jeho dokonalý skalp. Ten jsem si položila vedle sebe, znovu vzala nůž a dala se do díla. Vetřelci mají krásně kulatou lebku, pěkně se do ní ryje. Zde jsem opět popustila uzdu své představivosti a svému hněvu. Troška koncentrace a mohla jsem započít s dílem. Vidět mě teď Mo’at či kdokoliv z rodu Na’Vi, tak se mne do konce života bojí. Znaky, jenž jsem vyryla do mužovy lebky totiž není jen tak nějaká čmáranice – jsou to runy magie, jež chrání Eywu před zlem, které ji ničí… V tomto případě jí chrání před vetřelci. A jelikož jsem mu do hlavy vyryla kouzlo, posílené hněvem a jasnou cílevědomostí, jenž má odpuzovat a mučit vetřelce… Nebude mít snadný život. Skalp jsem mu opatrně nasadila zpět, před tím jsem se na chvíli dotkla svými vlásky jeho páteře – a vypustila jsem mu přímo do lebky silný impuls, jenž mu vymazal celou paměť a dal mu příkaz utíkat pryč… Díky mé kletbě se jej nedotkne žádné zvíře, žádný Na’Vi – dorazí až do tábora lidí… A oni poznají můj vzkaz… “Co to je kurva za čubku?! To není Na’Vi, to je démon! Prostě Lockovi čmáře po lebce a směje se u toho. Ne, natáčí jeho hlavu ke mně, to ne… kurva… Co to dělá?... To není možný! Ona ho pustila… Ať už nekřičí! Ať přestane! Do píči, co s nim udělala? Proč musí tak řvát? Do háje – Lockovi září hlava… na ho proklela… Snad už jí to přestalo bavit, možná nás konečně pustí… Ne, ta kurva de sem… Hledí na mě, usmívá se. Kdybych mohla, tak bych se už dávno zadusila strachy – tenhle obličej se mi bude zjevovat pořád… Krev, maskování, zuby, ale ty oči… ta nebude mít slitování, ta si tu s námi bude hrát dokad tu nebudou jen samé mrtvoly… Bože, vybrala Johna… Kde bere tu sílu? Drží stokilovýho chlapa dva metry nad zemí… Jóó, jen si ho hezky usaď, ty kurvo jedna… Co to tam do píči dělá? Nic přez ní nevidím – i když to je asi dobře. Co zase dělá s těma vlasama? Hele, John hejbe nohama, že by už konečně skončila? Asi neutralizovala ten zkurvenej jed… Néé, božéé, ať už přestane! Co to ta píča děl … Kde se TOHLE naučila? Vona mu zarvala třísky pod nehty?! Otáčí s nima… To nejde, bože, proč tak řve! DO píči… Obličejovou masku už má plnou krve… Co to … ne … to ne!!! Ona mu lisuje koule… Dusí se, vlastní krví, to není možný… NÉÉÉÉ!!!! „ Když se za mnou ozvalo tlumené zachrčení, jen jsem se trošku pootočila a koukla se, co se děje. Aha, velitelka tohohle tábora omdlela. Asi se jí nelíbí moje metody – či spíše reakce jejího muže. Chvíli se dusil krví, teď začal řvát – a opřel se do toho, dokonce se mu nějak povedlo strhnout si masku… jen výkřikem, to mě fascinuje… Mimo toho, že mě znovu celou ohodil krví – teď už asi nevypadám jako Na’Vi… Spíš jako krvavý přízrak… Tohle je, jak se zdá velice citlivé místo - mírně jsem pootočila rukou a muž zemřel. A to jsem v hrsti měla jenom jeho koule… Asi jsem je neměla tak usilovně mačkat… Když jsem se otočila, tak jsem spatřila hrdinu. Asi si vše šetřil pro tento moment, možná by mu to i vyšlo – nebýt mého napojení na stádo Anghstiků, jež dolikvidovávají tábor. Otočila jsem se, ukročila a rána muže šla mimo. Ještě byl trošku pod vlivem jedu, proto jsem svůj nůž nevytahovala, jen jsem jej ze strany prudce udeřila do hlavy. Odlétl asi tři metry do leva, kde popadl jeden z mých předchozích mučících nástrojů. Asi to fakt myslel vážně. Ani jsem se nehla, přesto minul. A znova. A znova. Krása, kombinace jedu a mých bionických dovedností je doopravdy úchvatná. Jedním chvatem jsem mu vyrvala tyč z rukou a napřáhla se. Chtěla jsem, aby to byl dokonalý úder, takže mírná paralyzace byla na místě. A také to dokonalý úder byl. Vložila jsem do něj všechnu svou zlost, nenávist. Sílu jsem snad vytáhla až z pravého chodila a i bez toho jsou údery od Na’Vi pěkně silné – obzvlášť obouruč a silnou trubkou z těch jejich materiálů… Na „bojovníka“ měla moje rána krásný efekt – trefila jsem se přímo do hlavy díky čemuž jsem zjistila, že jí zase nemají tak pevnou… Doufala jsem v parádní odpal jeho hlavy směrem do stáda Anghstiků, místo toho se mi dostalo krátké a nádherné fontány krve, kostí a kousků mozku. A většina této fontány skončila přímo na zbylých hračkách… Což mi připomnělo, že bych se jim také mohla věnovat… „Kdopak je na řadě? Ano, náš kamarád nožíček… Ukrojí pár nožiček…“ Toto mé prohlášení v řeči vetřelců u nich vzbudilo menší rozruch – trošku se cukali, když jsem mezi ně šáhla a jednoho z nich zvedla a za nohy zavěsila na blízkou trosku zdi… Lehký řez, pak další, další a již jsem nestála v hlíně, ale krvavém blátě… za chvíli se do této zemito-kravavé směsi připojilo několik proužků kůže, krásným kořením se stal mohutný řev mojí aktuální hračky…Když jsem začala ladnými švihy odřezávat kousky těla mojí hračky, tak se za mnou ozvaly zvuky dávení – teď už jdou ven žaludeční šťávy, řekla bych… Z mé současné oběti aktuálně létají kousky masa a vnitřností, zatím ještě žije… pořád žije… Á, tak tenhle červenej orgán uprostřed hrudi je asi důležitej – odlétl v několika kusech v dál a život již nevlál… “Bože, strašně mě bolí hlava, zdál sem mi příšernej sen… Všude spousta krve, mrtvol… Na’Vi zaútočili. To byl šílenej sen. Jak by se mohli dostat přes opevnění? Tak otevři oči holka, čeká tě práce. … Ááá, kurná to néééé !!! Krev, mozky, kosti, šlachy, svaly, to nebyl SEN!!! Ta čubka je tady!Néé. Kde je? Bože, co to tam je? Kurva… to je jeden z našich… Byl spíše. Ta kurva ho kompletně rozřezala! … Kde se tady do píči vzal Quentin? Dyť měl hlídku na jižní straně, myslela sem, že tam umřel… Jó, ještě jednu jí dej! Do xichtu! A kurva. Ta děvka si zase hrajéé!! Dyť Quentin nemá žádnou šanci! Kurva, to byl pěknej kop… Tenhle už ne. Kde se v ženský bere tolik páry? Vždyť Q má metrák a půl! Všechno svaly! Co, co to … do piči… COŽE?! Proč, co, vždyť… To snad né!!! Ta kurva mu utrhla nohu! Do píči, vždyť vidím Qho stehenní kost? Ona mu odřezala maso? A utrhla nohu… Proč se napřahuje? … Doufám, že shniješ v pekle ty čubko jedna! Zabila si mi kámoše! Celou základnu! A mýmu největšímu bijci si vbodla jeho vlastní nohu do hrudi!!! Doufam, že ti ten tvůj mizernej vocas upadne, ty múzo jedna, shnijou ti vlasy a tvůj zkurvenej strom, co tě vykopl na svět nechť zpráchnivý!!!“ Zajímavé, takže ta žena na této malé hromádce mých hraček je fakt velitelka… Trošku mne proklíná… Ale já tu mám ještě jednu hračku, teď si doopravdy užiju… vezmu vetřelce do ruky a posadím si jej na mojí hrací trosku. Chvíli se soustředím a poté na něj sešlu jedno menší kouzlo – zbavím ho paralyzace a velice mu zcitlivým všechny receptory bolesti… menší šťouchnutí do rozkroku a veškeré snahy o odpor jsou ta tam. Krásné kouzlo. Teď využívám všechny své zkušenosti, magickou moc – a mé oběti se to hrozně líbí. Celou tu hodinu, kdy si s ní hraji křičí, škemrá, prosí, uplácí, řve, slintá, zvrací. A vypouští krev… Ey’fae by se mé využití jejích škorpiónků asi nelíbilo, mé hračce se líbí velmi. Když to škorpíci dobře synchronizují, tak se jim daří ovládat většinu jeho svalů – přece jen, nervy sou nervy… Když začalo stahování z kůže, tak velitelka znovu omdlela, mě málem praskl bubínek v uchu – to kouzlo je fakt super… Tohle jsem si doopravdy užila. Nakonec jsem své díl zhodnotila – povedlo se mi vyměnit ruce za nohy, většinu svalů narvat do břicha a z kůže udělat krásný pás, který to vše drží pohromadě… Nádherná kompozice. Podmalovaná krví, zvratkami, dochucená výkaly a močí. Nádhera. … O pár hodin později, výpověď velitelky na základně RDA … “Probrala jsem se a uviděla peklo… Nevím, jak dluh jsem byla v limbu, ale již svítalo. To jindy tak krásné rudé světlo ozařovalo celu scénu… Visela jsem na zbytku hlavní budovy, pověsila mne za ruce. Kolem mne byly rozházeni moji bývalí podřízení. Tak, abych kam jsem se kukla, viděla jen mrtvoly a zkázu… Všude byla krev, rozšlapaní lidé, kusy těl. Vrchol byla těla obětí té KURVY – asi jsem si vyzvracela žaludek… Byla tam. Stála vedle mne a já se jí koukala přímo do tváře. Do tváře SMRTI. Byla celá potřísněná krví, i zuby měla od krve. Rudé válečné bravy vše jen umocňovaly… Smála se na mne. Beze slov, beze zvuku – jen se usmála. Pomalu roztáhla rty a postupně mi ukázala všechny zuby. Pak se zakousla. Nevím, kdo to byl, ale snědla jej celého. Před mýma očima snědla jednoho z mých lidí! I morek vysála… Pak se postavila a tohle mi řekla, pamatuji si to slovo od slova: “Tohle, bylo varování… Dokázala jsem to sama a jak vidíš, nejsem ani škrábnutá… Co myslíš, kdyby se nás spojilo víc, co by se stalo? Na’Vi je zde mnoho, vás je jen pár… Přišli jste, zabrali naše území a teď křičíte: Vše je moje! Není. Vše je Eywy, vše na této planetě. Mimo vás. Vy sem nepatříte. Táhněte zpátky, nebo poznáte pravou tvář odvety národa Na’Vi !!!“. Potom, potom… bože… Sundala mi masku. Jen na chvíli. Pak, pak se mi zadívala přímo do očí, viděla mne, jak zadržuji dech – A VYLUPLA MI OBĚ OČI!!!“ … Oči v ruce, kam s nimi? … „Pamatuj si to, zde nejste vítáni…“ dodala jsem k ženě přede mnou a nasadila jí masku zpět na obličej. Krvavé díry místo očí vypadají úchvatně… Ale kam s očičkama? Prohlédla jsem si velitelku přede mnou a vhodný úkryt mne napadl hned… Pomalu jsem jí sáhla mezi nohy, jednou rukou chytila jednu nožičku, ocáskem druhou – krátká bionická sonda a všechny potřebné svaly byly povolné… I očička dobře zapasovala, bála jsem se, že by se nemusel protlačit – protlačila se… V tu chvíli velitelka znovu omdlela. Lov přeživších Když jsem se vzdálila od trosek tábora, tak jsem zapátrala myslí – hledat vetřelce je jednoduché, každá bytost způsobuje reakci ve svém okolí – a vetřelci dělají prudké reakce… První si během chvíle zlomil nohu, ani jsem se za ním nehnala – jen jsem si odchytila pár pejsánků z okolí a doporučila jim novou kořist… Druhý již byl zajímavější – zrovna jej zkoušela sežrat jedna z masožravek – chytila si jej liánou a pomalu jej přitahovala do svého květu… vyskočila jsem na větev vedle vetřelce a jemně jej dloubla klackem – trošku se rozhoupal. A znovu. A ještě. Chvíli jsem si hrála, poté mi hračku ukradla masožravka – asi taky měla hlad… Já mám ještě mezi zuby kusy mojí snídaně… Při koukání na divadlo Kytička x Vetřelec jsem si pročistila zoubky a našla další oběti. V úvahu přicházejí jen dvě – sice cítím další tři, ale ti jsou daleko a kousek od nich je pár čičinek… Ale i dvě hračky – s těma si taky užiju. Drží se pěkně spolu, asi mají i nějakou munici – což jim je houby platné… Jeden se trošku opozdil – doopravdy v tom nemám prsty… pak se trošku vznesl, silné prsty mu přiškrtili průdušky – jen trošku, aby ještě žil… Natáhnout se z nízké větve a čapnout vetřelce – asi jim to po mém útoku na jejich základnu moc nemyslí… Pak jsem si vylezla o dost výše a neustále kontrolovala mysl toho pode mnou. Když byl na vhodném místě, tak jsem mu udělal menší bordel v hlavě – obraz Na’Viho – pro vyděšenou mysl to pravé… Ale měl se koukat nahoru. Asi o čtyřicet metrů. Zde jsem totiž stála já, v rukou jeho parťáka a zrovna jsem jej prudce hodila dolů… A trefila jsem se přesně.To, že na něj něco padá – toho si všiml, až když to bylo kousek nad jeho hlavou… To že to je jeho parťák, to poznal až po velice důvěrném a krátkém sblížení. Mlask. Návrat Prohlédla jsem si kompozici dvou těl, kterou jsem právě vytvořila, spokojeně se usmála a vsáhla svou myslí. Za chvíli jsem jej ucítila – nebyl moc daleko… Můj Anghstik. Přivolala jsem jej, teď již je klidný – všechen hněv si již vybouřil. Požádala jsem jej o svezení, když jsem mu do mysli promítla představu našich pastvin, kde bude moci býti se svým stádem, tak moc neváhal… Cestou jsem opatrně čerpala trošky síly z bytostí kolem mne, jinak bych asi padla únavou – konec konců, dělal jsem to poslední hodinu skoro pořád, dlouho již to nevydržím… Cestou jsem se kousek před mým Rodným Stromem trošku opláchla, poté jsem nenápadně vešla domů. Zde jsem okamžitě zamířila k našim vůdcům a podala jim kompletní hlášení – v soukromí jsem jim i popsala, co přesně jsem dělala, jak jsem mučila a ničila. Nikomu jinému to zatím neříkám. Nyní čekám, cop mi dají za úkol, či jaká bude reakce na mé vyprávění…

Jui'pa - 10. února 2010 01:33

Vyhnání od roďiny Ráno už když jsem se probudil něco "vyselo" ve vzduchu, nebylo to obyčejné ráno i když probíhalo úplně stejně jako každe jiné. Ale odpoledne se stalo něco co jsem ani trochu nečekal, hrál jsem si spolu s ostatními u řeky když v tom přišel otec s nejvěčím zvířetem které ulovil. Potom mně všichni ostatní naposled "lízali" na rozloučenou, když jsme se rozloučily otec mně vyhnal párkrát jsem se skoušel vrátit zpět k rodině ale pokaždé mně otec odehnal. Nakonec mi došlo že mně vrátit nenechá, a odešel jsem do džungle. Po chvýli toulání se v džungli jsem začínal okolí vnímat úplně jinak mé smisli byli ostřejší, mněl jsem více energie a začínal jsem si všímat různých maličkostí kterých jsem si předtím vůbec nevšiml a nepřišli mi ňijak důležité. Začínal jsem mít plno jiných pocitů a mé lovecké pudy se skaždým okamžikem zdokonalovaly. S každou zmněnou jsem mněl čím dál tím věčí hlad, jelikož jsem už snědl kořist kterou jsem dostal, znamenalo to jediné a to že si budu muset neco ulovit sám. po chvíli hledání kořisti jsem uviděl na paloučku dva palulukany, nevím proč ale na místo toho abych utekl mně něco hnalo přímo proti nim bylo to něco promně úplně nového než cokoliv co jsem doposud poznal. Normálně bych je nechal napokoji a šel bych si najít něco jiného ale tihle dva byli nějací divní nejspíš nemocní, podobné nemocné zabíjel i můj otec, a proto jsem se připravy že vystartuji na jednoho z nich ale po chvíli co jsem je pozoroval, jsem uviděl jak se rozeběhli za nějakým modrýmžívočichem který běhal po dvou. A proto jsemse ihned rozběhl za jedním z palulukanů, když už jsem byl u něj skočil jsem po něm a prokousl mu krční tepnu. když se na mně rozběhne druhý, skočím pod něj a snažím se jej kousnout do krku tak jako toho předchozího...

Vypravěč - 10. února 2010 14:02

26.3.2154 - Or´onis a Tei´raa - ÚVOD: Or´onis Polomrtvého tě našli vaši bojovníci a vzali do bezpečí, kde tě vysadili na Pa´li na které tě přidržuje přímo Tsu´tey, jenž sedí za tebou. Kvůli vysoké ztrátě krve jsi tak trochu "mimo" a jen jakoby zdálky vnímáš hlasy ostatních, zaslechl jsi útržky některých vět......"velký válečník"...."odvézt k Moat"..."nevypadá dobře"..."Eywa mu pomoz"... Pak jsi upadl do bezvědomí. Když jsi se probral ležíš na zemi ve vašem stromu a jedná Ná´vijka nad tebou "bdí". Chtěl jsi se zvednout, ale jsi příliš slabý. Sice už vnímáš lépe a zdá se a můžeš dokonce i s obtížemi mluvit, ale tvá zraněná ruka je na několika místech obvázaná a zcela nehybná, vůbec jí nemůžeš ovládat a co hůř ani jí necítíš - jako by byla mrtvá. Ta Na´vijka ti vysvětlila, že to je kvůli mastem proti bolesti, které ti ovšem také znecitlivěly ruku. Je velmi brzo ráno, ty jsi unavený a slabý, ale nechce se ti znovu usnout. Co děláš? (Dopoledne - pozn. PJ) Tei´raa: Vrátila jsi se z boje a po cestě jsi ze sebe spláchla všechnu špínu...jezírko v tu chvíli rozhodně křišťálovou barvu nemělo...tvé ranní hlášení (oficiální) udělalo na všechny přítomné dojem, když jsi ovšem vedení klanu (Eytukan, Moat, Tsutey a Neytiri) popisovala do detailu své řádění a bylo na tobě vidět, že si to užíváš, tak většina přítomných (krom Tsuteye) raději dala najevo, určitou nevoli a nezájem znát detaily. Když jsi odcházela tak tě při odchodu (byla jsi trochu zklamaná, že vedení nesdílí tvůj zápal pro boj) odchytl Tsutey, který ti jen řekl: Dobrá práce sestro... Dopoledne jsi se také setkala s See´rayem, který se zrovna vrátil z lesa, kde "obšťastňoval" Eywu svými písněmi. Když tě spatřil, tak se k tobě pevně tě objal a zašeptal: ....měl jsem o tebe hrozný strach, že už se nevrátíš...že proti tolika Nebešťanům....promiň, ale já se opravdu bál.... Vidíš na něm, že je opravdu šťastný, že jsi se vrátila, že asi musel obrovský strach...tak trochu přemýšlíš, která "kráva" See´rayovi vyžvanila fakt, že tě poslali samotnou proti kupě Nebešťanů...určitě ta husa Neytiri...ta mě musí fakt nenávidět...no počkej, však se ještě uvidíme... Co děláš dál? (dopoledne pozn. PJ)

Cpt. Jack Volkins - 10. února 2010 14:19

Ráno Brzy nás zbudily,v duchu sem si říkal"co zase chtěj" hned nás poslali s Brianem a našimi muži podívat se do malé základny na jihu to co tam zůstalo bylo opravdu strašný, takový zvěrstva už jsem dlouho neviděl. Sebrali jsme data ze senzorů a vypadli z tohohle místa. Quaritch si vzal záznamy a po chvilce nás pozval do kanclu bylo znát že do navi dost nasrali. Řekl že máme vzít všechny muže a okamžitě vyrazit k jejich stromku. s mírným nadšením sem pronesl "Ano pane" a vyšel jsem okamžitě za svými oddíly. Oddíly Okamžitě jsem došel ke svým oddílům !!Píííísk,NASTUP!! Zařval jsem s trochou naštvání po tom co jsem se dozvěděl "pořádně se připravte, začíná válka!!!" Vysvětlil jsem jim že jde o útok na stromeček a řekl že za každého navi co sundají-100 dolarů a pivo Rozkazy: -Okamžitě zprovozněte stroje a rozhýbejte je, ať se pak v akci neporouchají. -Naberte si sebou spoustu munice , berte vše co se hodí na likvidaci navi (termokamery, munice, plamenomety, zápalný střely) - Za hodinu na letišti budete přepraveni za pomocí samsonů do blízkosti stromu kde vyčkáte pár minut do zahájení masivního útoku. Na základně Mezitím se na základně mobilizovalo vše co střílelo,celkem čilý ruch. Šel jsem za braienem jak si vede prohodily jsme pár slov, sám sem si šel zkontrolovat svého mecha pořádně jsem ho promazal a rozhýbal vzal jsem svůj kulomet a vyrazil k letišti. Let Před odletem se všichni seřadili na přistávací dráze a byly přepočítáni Poslední velitel oddílu"pane Kapitáne oddíly nastoupeny v plném počtu" já "odlétáme!" Vojáci nastupují do samsonů (samsony dělají strašný hluk). Po tom co nastoupili všichni nasedl jsem z braienem do samsona "krásný den co"nahodím konverzaci a za necelou hodinu která uběhla rychle nás samsony vyhazují na místě určení. Vojáci se shromáždili do rojnice a na znamení pomalu vyrážíme.

Vypravěč - 10. února 2010 14:29

26.3.2154 - PRŮCHOZÍ - ÚVOD: Paulising: Po posledních dvou dnech, které jsi strávil intenzivním výzkumem oné "nové" části Chrámu. Jsi konečně dostal nějaké výsledky z laborky stran těch kosterních pozůstatků. Identifikovali tvora, označovaného ve vaší mytologii jako Na´vi, což podle dochovaných materiálů, byli "služebníci Prastarých", nebo též podle více věřících a méně informovaných "andělé". Počítač ti vyplivl přibližnou podobu tvora, DNA je z 97% schodné z vaším, takže se možná jednalo (ale to jsou jen tvé myšlenky), o nějaký experiment Prastarých, nějaký pokus o stvoření inteligentního života. Kultura zdejších Na´vi odpovídá vašemu období starověku - ovšem pouze přibližně, neboť na základě rozborů jejich textů jsi zjistil, že kupříkladu neznali kolo a jejich metalurgie byla také primitivní - což ovšem nemusí notně znamenat, že by byli "primitivní" neboť Prastaří také z hlediska technologií "silně zaostávali", ale přesto reprezentovali patrně nejmocnější rasu všech dob. Rozborem jazyka těchto "Na´vi", jehož "rozklíčování" se ukázalo být mnohem snadnější než jsi předpokládal jsi zjistil hafo zajímavých faktů. Tak především Prastaří jsou těmito Na´vi nazýváni "Dobří duchové", nebo též "Mocní" a v těch "nejmladších textech" dokonce jako "Bohové" či "Eywa". Zdá se, že tato dávno zmizelá civilizace, uctívala Prastaré nejprve jako mocné a dobré duchy a později (asi až ztratila s nimi kontakt) jako "Bohy" a "Eywu". Vůbec slovo Eywa se v jejich nápisech vyskytuje celkem často a dalo ti kvantum práce ho rozšifrovat, nakonec jsi dospěl k závěru (po porovnání s obdobnými slovy v textech psaných Prastarými), že to je buď něco jako "Harmonie" nebo "Bůh", dokonce je možné, že se jedná o označení obou věcí zároveň a buď záleží na kontextu, nebo prostě platí to co u Prastarých tedy(ale v hodně zjednodušené formě) Harmonie=Bůh=Eywa. Je ti ovšem jasné, že zatímco pisatelé "starších" návijských nápisů měli přímý kontakt s Prastarými a proto je jejich písmo "vyspělejší" a jejich znalosti přesnější, tak u "mladších" nápisů je vidět postupný úpadek a ztráta kontaktu s Prastarými. K večeří jsou dostal jednou tuňáka a podruhé lososa, takže večeře obou předchozích dnů jsi strávil na rybách. Čteš si něco beletrie na odreagování a taky občas pobíháš po vykopávách a dohlížíš na jejich průběh - naštěstí tu v expedici nejsou žádní začátečníci či packalové a vykopávky řídí starší odborný personál včetně velmi dobrých archeologů, takže nemáš vlastně co příliš řešit. Co děláš dnes? (tedy 26.3.2154) Skat: Včera jsi byla přivedena na myšlenku, že by bylo nejlepší propojit se s tím stromem za pomocí kabelů spojujích strom lidský mozek. Ajťáci (IT inženýři) a technici ti vysvětlili, že tohle není tak snadné, neboť nápor dat by lidský mozek nemusel vůbec vydržet. Každopádně jste sestavili tým, který má toto propojení vyrobit. Oni udělají svazky nano-vláken, zařízení na přenos myšlenek přes vlákna a nějaký počítač uprostřed, který bude toto spojení regulovat a usnadňovat tomu druhému práci. Ty se máš vrhnout na sepsání "zdrojového kódu" pro hlavní program - budeš muset udělat kvanta analýz toho stromu, aby jsi zjistila způsob toku informací a energie ve stromě a v jeho větvích na které se budete napojovat. Jakmile to zjistíš a zmapuješ, tak se to využije pro naprogramování regulačního počítače v samotném propojovacím zařízení. Tento program pak umožní "konverzi" lidských myšlenek na formát stromu a opačně. Gabarial: Urazili jste slušný kus cesty podél řeky na sever a došli k místu, kde se vlévá do mnohem větší řeky (Modrá řeka). Na místě soutoku vědci objevili několik zajímavých míst, kde odebrali vzorky. Zde dnes také chtějí přespat, ačkoliv se tobě to místo příliš nezamlouvá. Bůhví co tu žije a radši bys uvítal nějaké otevřenější prostranství než džunglí prorostlý břeh řeky, nevíte pořádně ani co žije v džungli, natož co může vylézt z řeky. Při představě aliagátora dělajícího s tvých vědců svačinu ti není zrovna veselo. Co děláš?

Brian Avery - 10. února 2010 15:19

Ráno záklanda Brzo ráno někdy kolem 4:30 mě vzbudí vojáci a spolu s Jackem mě odvádí k plukovníkovi. Buzerujou mě tady jako nějakýho vojína. Pomyslím si po tom co mě skoro násilím vyrvali z postele. Plukovník nám vysvětlil situaci i s tím že jim to dneska všechno vrátíme a dal nám rozkaz připravit se na útok. Kasárny Vběhl jsem okamžitě do kasáren a celkem brutálně vzbudil vojáky. Dneska bude velké zúčtování, ty šmejdi tam venku přepadli a zaživa umučili naše muže. Ale dneska jim to všechno vrátíme, proto chci abyste vzali všechno co střílí, vlítli na ně a rozstříleli je na kaši. Vezměte plamenomety, kulomety, bazuky, prostě všechno a připravte se na útok. Jakmile dořeknu poslední slova seberu se a odejdu na ubikace. Tam zbalím samopal a naláduju ho municí s průrazným střelivem. To se vždycky může hodit. Pak zbalím ještě ColtM1911 a Berettu 92. Základna Po chvíli ke mě přijde Jack a zeptá se jak jsme na tom. Jen krátce mu odpovím, že bude všechno připravený včas. Nemám moc náladu se s nikým vybavovat, protože mi něco říká, že ten útok bude pořádnej masakr. Let Jen symbolicky nahlásím Jackovi, že oddíl je připraven a rozkážu jim, aby nastoupili do samsonu. S Jackem nasednu jako poslední a nad tím, že je hezký den se jen pousměju a řeknu. Jo krásnej den na smrt. Jen si musíme dát bacha aby to nebyla naše smrt. Ale najednou z ničeho nic se mi do krve prodralo to nejlepší co mohlo adrenalin. Začal jsem být čím dál víc naštvanej na ty modrý opice, že mi ta cesta uběhla úplně sama. Kvůli tomu jsem vyskočil ze samsona jako první a netrpělivě čekal na Jackovi rozkazy.

Liu'Tey - 10. února 2010 16:07

Za řekou na cestě Jdeme hluběji do vnitrozemí a dokonce i já, jako válečník, cítím, že zde není vše v pořádku, jako kdyby tu něco chybělo, či něco přebývalo. Slova Ey mé domněnky potvrdí. Ne, že by se mi po ní nějak vážně stýskalo, ale s tí to bylo vždy mnohokrát jistější, než bez ní. "No, co naplat. Musíme se objetí bez ní. Tak jako vždycky," řeknu a poslední slova tišeji, jelikož mi je jasné, že Ey je na Eywě závislá. Z ničeho nic se před námi objeví páreček Palulukánů a kupodivu se nechtějí kamarádit. Spíš to vypadá, že naše smrt je jejich jediným přáním. Hlavou mi proletí několik myšlenek, ale pak už zareaguje reflex válečníka. "Šplhej na strom, Ey. Ale rychle! " zavolám na ni a sám nasadím šíp na tětivu. Zamířím na Palulukánovu hlavu a jen, co si budu jist zásahem, vystřelím. Poté ihned následuji Ey na strom, dřív, než mě spolkne ten druhej hajzl. Jen co budu na stromě, pokud se vše vyvede, znovu natáhnu šíp a připravím se sejmout tu druhou bestii.

Vypravěč - 10. února 2010 16:45

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´fae - randezvous s Palulukany - "zvláštní tvor": Když jsi byla na stromě tak zatímco Liu´Tey pálil s marnou snahou zabít Palulukany další šíp, ty sis všimla "jakési šmouhy", která doslova vystřelila ze křoví a jedním skokem a zahryznutím do krku odeslala prvního palulukana do věčných lovišť. Po té se tento tvoreček pro tebe naprosto nepochopitelně snažil "zahnat vrčením" toho druhého Palulukana pryč. Toho to však jen rozzuřilo a ty už jsi před očima viděla, že z toho tvorečka nezbude ani mastný flek. Chvíli to tak opravdu vypadalo, ale nakonec šel mrtev k zemi Palulukan. Pak se začal ten tvoreček krmit na tom prvním (očividně s chutí) a ty vidíš z něj vyzařovat jakousi auru. Zdá se ti to nemožné, ale je to asi tak. Je to relativně malý tvor, jen o málo větší než Nantang a ještě vypadá tak roztomile...skoro jako "králík". Akorát, teda že právě odkrágloval dva Palulukany a zachránil vám život. Navíc máš takový pocit, že tenhle tvor vůbec nezapadá do okolní džungle, kde je vše takové podrážděné a nepřátelské...vyzařuje z něj jakýsi klid...něco, co prostě nechápeš.

Vypravěč - 10. února 2010 16:57

Liu´Tey, Ey´Fae a Jui´Pa - randezvous s Palulukany: LIU´TEY: Vypálil jsi proti nejbližšímu Palulukanovi šíp, bez jakéhokoliv účinku (pouze jsi ho víc nasral) a začal jsi zdrhat za Ey na strom. Jen tak tak se ti podařilo utéct cvakajícím čelistem pod sebou. Jakmile jsi se dostal na dost vysokou větev, tak jsi vypálil znovu a tentokrát jsi ho zasáhl do boku. Očividně ho to zranilo (ačkoliv ten šíp vytrhl jedním škubnutím), i když asi ne vážně. EY´FAE: Vylezla jsi na strom a s hrůzou jsi sledovala Liu´Teye jak se snaží ty Palulukany zastřelit šípem. To se mu samozřejmě, k jeho neobyčejnému překvapení nepovedlo a jen tak tak stihl za tebou vylézt na strom, odkud vypálil na Palulukany po druhé. OBA: Pak už jen s překvapením sledujete následující divadlo a "one-man show" něčeho, co vypadá jako kříženec Nantanga s přerostlým králíkem. JIU´PA: Jako blesk jsi vystartoval ze křoví a dlouhým skokem zaťal své tesáky do krku Palulukana, kterému jsi prokousl krční tepnu. V ústech ti zůstala ještě jeho teplá krev, která tě nabudila k dalšímu útoku. Pokusil jsi se zahnat toho druhého sice vrčením, ale to na něj očividně žádný efekt nemělo a ještě víc ho to rozzuřilo. Když se rozeběhl proti tobě, tak jsi vyčkal až do poslední chvíle, kdy tě tvé mocné zadní nohy "vynesli" dost rychle na stranu a poté dalším odrazem přímo na krk Palulukana. Podařilo se ti sice zahryznout, ale nedosáhl jsi svými tesáky na jeho tepnu. On se tě pokusil rozdrtit o strom, což mu nevyšlo, ale náraz způsobil, že se tvé zuby dostali hlouběji a dosáhly na krční tepnu. Stačilo jedno škubnutí a bylo jasné, kdo tady dneska zemře. Pak jsi se šel nakrmit....už jsi zase klidný a momentálně i spokojený ze svého nového jídla. Hlad máš velký, neboť tenhle boj tě hodně vyčerpal.

Vypravěč - 10. února 2010 18:34

26.3.2154 - Sgt. Lukas J. Brent - ÚVOD: Když jsi se probudil bylo už víc než "ráno". Zjistil jsi, že jsi si ustlal nedaleko "mraveniště" či co to je, takže jsi celkem dobře dokousaný. Dneska jsi dost zničený, takže to na nějaký velký lov nevypadá, na druhou stranu...nedaleko od tebe cca 250m dolů po svahu vidíš skupinu Na´vijských žen, které tam trhají květiny. Nezdá se, že by nějak registrovaly tvou přítomnost. Co děláš? (Pokud na ně zaútočíš, tak chci mít možnost jako PJ reagovat, pokud ne, tak si dělej celý den co chceš.)

Zoltan Chivay - 10. února 2010 18:55

"Ráno" Dobré ráno, Pandoro trpce se usměju, když se probudím, solidně pokousaný. No, dneska to na lov nevypadá povzdechnu si a zapřemýšlím, co budu dělat. Všimnu si nějakých šmoulinek, ale na střelbu fakt nemám náladu, proto se vyhrabu z křoví, složím celtovinu a vydám se na jih. Máte štěstí, holky pomyslím si, když se k nim otočím zády a přikrčen se vydám hlouběji do pralesa. Belhám se nějakou dobu a moc daleko jsem nedošel. Kontroloval jsem prostor jak kolem sebe, tak i nad sebou, ale byl klid. Naštěstí. Pro mě. Zalezl jsem si pod nějaký rozložitý kmen stromu, kde jsem se rozhodl najíst a vyčistit zbraně. To mi zabralo přinejmenším dvě hodiny. Super, to bychom měli, co teď? zamyslím se, sedíc pod stromem, "dráčka" na kolenou a ruce na něm. Přemýšlel jsem, jestli se spojit s panem S. nebo ne. Mohl bych zjistit, co se událo nového, nebo získat nějaké informace o pohybu modrásků. Pak jsem se ale rozhodl, že to nechám být. Půl hodiny po vyčištění zbraně jsem se zase vydal na cestu. Mířil jsem ke stromu duší. Četl jsem veškeré dostupné informace, které jsme o něm měli a chtěl jsem ho vidět. Cesta tam mi zabrala snad pět hodin, možná víc, už to ani nepočítám. Plížil jsem se hustým porostem, vyhýbal jsem se veškerým živočichům, i když ne vždy se mi to dařilo. Zastavoval jsem se a ukrýval modráskům, když jsem je včas zaregistroval. Podle mapy jsem byl asi v půli cesty ke stromu, když jsem se zastavil, abych něco pojedl. Opět jsem si vyhledal nějaké bezpečné místo, kde bych byl nejméně viditelný a které by mi poskytovalo aspoň trošku bezpečí. O dalších půl hodiny jsem se chtěl zase vydat na cestu, ale musel jsem počkat, protože jsem zaslechl nějaký dusavý zvuk. Měl jsem pocit, jako bych slyšel dusot pozemských koní a když jsem konečně spatřil zdroj toho hluku, málem mi vypadly bulvy. Byly to vysoká koním podobná zvířata a na hřbetech měly modrásky s luky v rukou. U jednoho jsem si i všiml, že jsou s oním zvířetem jaksi spojení. Přesněji jsem to neviděl, ale vypadalo to, jako by k nim byli připojeni copy. Počkal jsem, než se přeženou a asi po dvaceti minutách klidu, jsem se vydal dál. Konečně jsem dorazil na dohled ke stromu, ale blíž jsem se neodvážil. Věděl jsem, že se tam může vyskytovat hodně šmoulů, proto jsem se držel v ústraní. Zalehl jsem na zem, vytáhl dalekohled s nahráváním a začal jsem prozkoumávat ono místo. Bylo to opravdu zajímavé. Jelikož jsem neviděl žádné Azurity, začal jsem přemýšlet o bližší návštěvě. Jediné, co mi ten nápad vymlouvalo, byl nevhodné terén. Tam bych se neschoval, proto jsem zůstal, tam kde jsem.

Vypravěč - 10. února 2010 19:13
	Pozoruješ Strom Duší a nezdá se, že by se něco dělo. Přiblížit se každopádně jen tak nemůžeš, protože jsi spozoroval dobrý tucet Na´vijů a to jsou jen ti, kteří nejsou na hlídkách. Vůbec máš takový nepříjemný pocit, že tady to bude hlídané a na malý okamžik jsi pocítil nával paniky, když jsi si uvědomil, že jsi se možná přiblížil "až příliš blízko". Co děláš?

Natherea - 10. února 2010 19:13

Po dostaveníčku s palulukany - rande s Jui'pou Proti Liu'teyovu poslání mě na strom neprotestuju ze dvou důvodů - za prvé, jsem mu slíbila, že až mě v nebezpečí pošle pryč, tak že uteču... a za druhé se taky (nyní přichází čas pro přiznání roku) hrozně bojím. Na nějaké "Poradíme si bez Eywy" totiž rozhodně nejsem zvědavá. Já si NEHODLÁM poradit bez ní. Prostě to nejde. Jsem jako malé děcko, které se matce ztratilo uprostřed lesa a neví, co dál. V konečném důsledku to tedy probíhalo tak, že jsem se otočila, našla nejsilnější strom, který by snad ten palulukan neměl vyvrátit a nějak podezřele rychle se dostala nahoru. Vlastně jsem nikdy nevěděla, že umím takhle rychle šplhat... inu - strach dává na'vi křídla. Vyděšeně sleduju, jak se po těch dvou snaží střílet. Bojím se na něj zavolat, aby utekl a nechal toho, aby ho snad nenapadlo na truc (a důkaz toho, že je to odvážný chlapák) udělat ještě nějakou větší blbost. Naštěstí to můj statný ochránce po chvíli vzdá a uteče za mnou. Podám mu ruku a pomůžu mu do koruny stromu. Co to vyvádíš? Mohli tě zabít! Zahalekám trucovitě. A pak si všimnu TAMTOHO. Co to....? Sleduju malou hnědomodrou šmouhu, jak skočila jednomu z rozzuřených zvířat po krku a rozdrásala mu tepnu... Poté sleduju tmavě rudou šmouhu, jak běží i na toho druhého. Skoro před sebou vidím, jak život nebohého zvířátka, které mělo prostě poprvé štěstí, skončí. Je mi ho hrozně líto - zachránilo nám přece život. Co je to vůbec zač? Chvíli to vypadá, že tváří v tvář zuřivému nantangovi ztuhlo hrůzou - a pak skočí. Ten skok mi přijde nepochopitelný - ani pa'li neumí takhle skákat. Boj krví zbroceného tvorečka s rozzuřeným predátorem ještě chvíli pokračuje.. ale během pár úderů srdce je hotovo - a ten malý z toho kupodivu vyšel jako vítěz. Když se na něj tak dívám... nevypadá, že by to byl kdovíjaký zabiják - ač to, co zrovna předvedl prozrazuje opak. Vzhledem k tomu, že se začal hladově krmit jejich masem, nejspíše je nezabil pro pobavení, ale proto, že měl hlad. Ten tvoreček mě fascinuje. Nezakrývám to. Je nádherný a zároveň nebezpečný. Začnu opatrně lézt ze stromu dolů. Když doskočím tiše na zem, chvíli se plížím směrem k němu a prohlížím si ho. Skrze krustu krve, kterou je pokrtý, září drobná světýlka. Když jsem od "králíčka" tak deset metrů, sednu si na paty do trávy a čekám, jestli mne zaregistruje. Je zvláštní, že z něj necítím to šílenství, které bylo vidět na palulukanech. Nevím, kde se tady vzal... ale jako by zde vůbec nepatřil. Netrpělivě si sundám Raeyu z hlavy a hladím ji v dlani. Už toho jejího "kvičení" zpoza mého ucha mám docela dost.

Zoltan Chivay - 10. února 2010 19:30

U stromu duší Ten vtíravej pocit, který se mi v kebuli objevil, když jsem uviděl modrásky, byl celkem nepříjemný. Začínal jsem panikařit, ale snažil jsem se za každou cenu udržet v klidu. Šlo to, ale kurevsky blbě. Něco mi říkalo, že o tutom místě nevím všechno. A to něco mi i říkalo, že jsem moc blízko. Zvednout se a začít zdrhat, by byla chyba. A určitě má poslední. Co teď, do hajzlu uvědomil jsem si, pozdě. Takovej čůrák je jen jeden. Já vynadal jsem si a začal jsem usilovně přemýšlet, jak z těch sraček ven. Rozhodl jsem se vyplížit pryč. Nejdřív jsem ale počkal, až skupinka Azuritů přejde. Pak jsem začal v leže couvat. Snažil jsem se couvat co nejpomaleji a co nejopatrněji. Když jsem si myslel, že jsem dostatečně daleko, otočil jsem se ke stromu zády, abych měl to plazení jednodušší. Kdykoliv jsem zahlédl nějakého modráska, zastavil jsem a počkal jsem, až zmizí. A takhle jsem pokračoval celou cestu.

Vypravěč - 10. února 2010 19:41

RDA - ÚTOK NA "HOMETREE" 26.3.2154 odpoledne - reagují jak do akce zapojení lidé tak Na´vijové u sebe "doma": Úderem dvanácté hodiny - tedy v pravé poledne - Quaritch zahájil útok na Omaticaye, akce nese kódový název "VENDETTA" a jejím cílem je kompletní destrukce Domovského stromu Omaticayů a likvidace jádra jejich kmene. Do akce je nasazeno na 600 pěšáků 150 AMP, 50 Samsonů a 100 Škorpionů. Quaritch si také vzal svého "Old Dragona", který vede útočnou sestavu. Pro vojáky RDA: Jakmile jste dosedli na zem nedaleko Stromu Omaticayů a zaujali pozice ozval se vám ve sluchátkách Quaritchův hlas: "Tákže pánové, máme tady jeden sakra velkej strom na odstřel, chci abyste pobili všechno co se jenom blbě hne! Dneska vyřídíme ty modré opice jednou pro vždy. Kdykoliv budou mít velitelé problém s čímkoliv, tak informujte vzdušnou podporu a ta vám vyčistí cestu. Neberte na nic ohledy a nemějte strach, těch opic je jen pár stovek a nemaj vůbec šanci. Takže hodně štěstí a dobrý lov! Starej drak končí. Postupujete v rojnici pomalu ke Stromu Omaticayů zatímco zepředu se ozývají výbuchy raket a střelba z kulometů, vaším úkolem je hlavně postřílet všechny Na´vije co by se pokusili utéct od stromu vaším směrem. Strom je obklíčen z cca 60% z různých směrů různými jednotkami. Co děláte? (Nechávám to plně na Vás...PvP vám dyžtak ohlásím, a pak bych se do toho vložil já - můžete zabít 40-100 Navi - já rozhodnu, které číslo to bude na základě vašich činů - pozn. PJ) Pro Na´vi (Al´tos, Or´onis, Tei´raa): Každý jste si hleděl svého (Or´onis dokonce spal), když vás vzbudil nějaký povyk. Zdá se, že Nebešťané jsou tady. Vyšli jste ven se podívat co se děje (Or´onis se vypotácel), když jste spatřili tolik létajících strojů Nebešťanů jako nikdy předtím, randál motorů jen přerušil hlas mluvící lámanou Návijštinou z amplionu: Zdravím by hnusné blbé modré opice! Myslíte, že jste bůhvijak chytří, když napadáte naše pozice? Tak uvidíme co řeknete teď, když vám rozbouráme váš Strom! Táhněte k čertu a posranou Eywu si vezměte s sebou! (pro vojáky RDA - ten hlas jste slyšeli a patří Quaritchovi, ačkoliv nerozumíte co říkal, tak ten hlas byl jeho) To co následovala by se dalo popsat jako peklo, ze všech strojů začaly odletovat rakety a kulometné střely. Nebešťané střílejí úplně po všem a všech! Samotný strom je ovšem jejich hlavním terčem, zápalné rakety způsobily, že prakticky všichni dole uvnitř Stromu byli okamžitě spáleni na uhel - v těch místech byli hlavně ranění z bojů, ženy a děti. Or´onise zachránil jen fakt, že se šel podívat ven co se děje. Všude kolem se ozývá střelbaa výbuchy, zdá se že Nebešťané jsou i na zemi a zabíjejí všechny co se snaží uprchnout od stromu pryč do lesa. Nad hlavami vám poletují jejich stroje, které na vás plyvou rakety a kulometné střely. Co děláte?

Skat - 10. února 2010 19:46

26.3 2154 Včerejší nápad byl opravdu převratný, když jsem se s tím svěřila inženýrům, chvíli na mne koukali dost překvapeně a jejich první reakcí bylo, že to není možné.Pak připustili, že by možná šlo něco vyzkoušet a začali na tom pracovat. Vysvětlili mi, že mozek by takový nápor nezvládl, musí sestavit něco jako mezi článek co bude onen tok energie korigovat. Bylo to zajímavé, fascinovaně jsem je sledovala,ale sama jsem měla plno práce,měla jsem sepsat kódový zdroj a to znamená spousta analýz a podrobného zkoumání všech vzorků, které jsem si ze "stromu " přinesla.Je to spousta zkoumání, měření a zjišťování detailů, které souvisí se stromem. Například zjistit odkud pochází tok energie, prostě práce mám až nad hlavu.S novou chutí se do všeho vrhnu a práce mi jde od ruky. Údaje zadávám rovnou do počítače a pak je ještě předávám droidům, kteří jsou něco jako spojkou mezi mnou a inženýry.Pozdě odpoledne zjistím, že budu muset ještě jednou ke stromu, nějakým nedopatřením nebo mou chybou nemám žádný z těch ocásků volný k podrobnému zkoumání, ani jedna liána mi nezůstala, mohu buď někoho poslat, což se mi moc nechce nebo se vydat sama. Zkontroluji čas a po krátkém zaváhání se vydám z laboratoře, rozhodnuta jít ke "stromu"

Vypravěč - 10. února 2010 21:02

Sgt. Lukas J. Brent Jak jste tak plazíš, tak jsi zjistil, že si ti předtím podařilo úspěšně dostat se za vnější perimetr hlídek, který ovšem musíš opět překonat zpátky. Různě jsi kličkoval a byl velmi nenápadný, neboť střílet tady se ti opravdu, ale opravdu nechtělo. Nakonec jsi objevil únikovou cestu a tou ses vydal, když už už se zdálo, že odsuď bez problémů zmizíš, narazil jsi na párek Na´vi, jenž si právě "užíval" chvíle rozkoše. Zavazí ti v jediné únikové cestě. Můžeš je buď zastřelit a riskovat, že si toho někdo všimne (ačkoliv máš pocit, že tihle dva mají soukromí), nebo prostě počkat, než skončí a vypadnout. No a doté doby se můžeš "koukat".

Zoltan Chivay - 10. února 2010 21:14

Klička sem, klička tam a je to v haj... Klička sem klička tam a je to v hajzlu. Nebo v píči? No, asi oboje i když u modrásků to druhé. A doslova. To je nechutný projede mi hlavou a začnu vytahovat AM. Zapnu si tlumič, natáhnu zbraň a zaměřím prvnímu modráskovi na hlavu. Bum. Kulka vyletí a ohodí jeho polovičku krví. Hned zamířím na její obličej a další bum. Dva mrtví a to jsem nechtěl dneska střílet. No co, stáli, tedy leželi, mi v cestě. Nebylo to zrovna nejlepší, ale co se dá dělat. S úklidem jsem si hlavu nedělal, nebyl čas. Prostě a jednoduše jsem je obeplazil (při tom jsem si dával pozor, abych se na ně nekoukl a abych se nemáchal v jejich krvi). Co by mi na to asi řekla matka? Takhle je rušit při intimce uchechtnu se a plazím se dál. Snažím se plazit co nejrychleji, ale nejde to, protože musím být opatrný a dávat pozor, aby mě nenašli. Bylo to sakra těžké, ale ne nemožné. Plazil jsem se dlouho a už mě to celkem unavovalo, šlo to poznat, ubývalo mi na pozornosti a ostražitosti. Byl jsem v háji. Ale i tak, jsem se plazil opatrně dál, nebo jsem se o to aspoň snažil.

Vypravěč - 10. února 2010 21:21

Sgt. Lukas J. Brent Poté co si zastřelil prvního Na´viho, tak jeho drahá polovička - žena, vyděšeně vykřikla - její výkřik sice vzápěti utla druhá střela, ale to už bylo pozdě. Aniž bys je viděl, tak hádáš, že tak 3-4 okolní hlídky (každá hlídka může mít tak 2-3 Na´vi) se o tebe nyní začínají zajímat jsi v hustém mlází, takže by tě nemuseli hned najít, ale ani ty nevidíš nijak daleko. Prekérní situace, neboť Dragoona tu použít můžeš jen stěží a bojovat se bude tak na 10-20 metrovou vzdálenost. (Pozn. PJ - máš povolen odstřel 2-3 Na´vi - pak mám zase slovo já).

Zoltan Chivay - 10. února 2010 21:31

A jsem tam, kam sluníčko nesvítí Já jsem takovej kokot nadávám si, když ležím v mlází a hledám modrásky. Nejspíš o mě ví, ale neví, kde jsem. Problém je v mém dohledu. Je doslova na hovno. Sniperku si dám na záda a vytáhnu AM, zkontroluji tlumič a připravím se na něco, o čem přemýšlím jako o poslední možnosti. Když vylezu, hned mě zabijou. Když tu zůstanu, najdou mě a zabijou. Ale zase když vylezu, můžu jich pár vzít s sebou. Když mě se ještě nechce umřít. promýšlím si své možnosti a šance. Jsou mizivé. Jedno je jistý, domů se už asi nedostanu nadechnu se a ještě chvilku počkám. Takže, teď vylezu, sejmu jich, co nejvíc a pokusím se zdrhnout. Dobrý, to by asi nevyšlo, ale za pokus to stojí. Opatrně jsem vykoukl z houští a uviděl jsem tři modrásky. Čuměli mi do ksichtu a mě nezbývalo nic jiného, než je co nejrychleji sundat. A to se samozřejmě neobešlo bez hluku. Vyskočil jsem z houštiny a dal se na úprk. Nedával jsem si moc šancí, protože jsem klopýtal, zakopával a snažil se přebít AM. A jde se do nebe, nebo pekla? pomyslel jsem si a střílel po všem, co se jen hnulo.

Vypravěč - 10. února 2010 21:54

Sgt. Lukas J. Brent Po vyřízení jedné z hlídek jsi se rozběhl hlava nehlava pryč. Doufáš v zázrak, protože prakticky nic jiného tě z tohohle průseru nevytáhne. Snažíš se nějak krýt a kličkovat, ale je ti jasné, že Na´vi mají výhodu "domácího prostředího". Na chvíli se zdálo, že se ti podaří uniknout, pak ti však kolem hlavy zasvištěl šíp a následně i druhý. Zdrháš dolů ze svahu, když tě ramenem projela příšerná bolest a ty jsi namísto "sbíhání z kopce" se začal z kopce kutálet. V hlavě máš jedinou myšlenku...Jsem v hajzlu!!!! Nakonec tvé kutálení zastavil nějaký strom, což mělo pozitivní i negativní dopady. Jednoznačným pozitivem bylo zastavení tvého kutálení. Tím negativním bylo hlasité "křup" v tvém již jednou šípem zasaženém rameni. Jsi dole v údolí, zeshora slyšíš nějaké skřeky Na´vijů, je tu kamenité koryto potoka a husté mlází - můžeš se snažit utéct buď do protějšího svahu, nebo korytem potoka. Můžeš se též schovat v tom mlází. Pokud budeš chtít utíkat, budeš muset zahodit batoh nebo sniperku...jo a ještě jedna nemilá zpráva, nevíš jak, ale podařilo se ti rozflákat optiku na tvém dráčkovi.

Zoltan Chivay - 10. února 2010 22:01

Kutuli, kutuli, kutuli aaaa bum Opírám se o strom, šíp v rameni, rameno v hajzlu a optika taky. Prostě super den. Měl jsem chvilku (opravdu chvilku) na rozmyšlenou, ale bolest v rameni byla velká. Na útěk jsem ani nepomyslel. S batohem a snipou bych to nezvládl a já se toho nehodlal zbavit a nechat to těm kurvám. Naštěstí jsem zahlédl nějaké křoví, či co. Byl jsem rozhodnutý. S heknutím jsem se zvedl a držíc si rameno, jsem se do něj dobelhal. Opatrně jsem do něj zalezl a doufal jsem, že mě nenajdou, nebo, že je to přestane bavit. Ležíc v křoví, v duchu si nadávajíc do všeho nejhoršího, jsem si snažil vytáhnout šíp z ramene a zjistit velikost zranění.

Cpt. Jack Volkins - 10. února 2010 22:33

VENDETTA (aneb JATKA) Zahájili jsme akci a já rozdal pár rozkazů Dva z jednoho oddílu ať sledují co se děje v korunách stromů a pálí po všem co se tam pohne zavelím a utvoříme formaci(rojnice)- Brian se přidal k nám a vytvořili jsme rojnici společně (1mech a mezi 3/2 muži pěchoty-dle potřeby) Postupujeme dál v rojnici a před námi je slyšet svištění raket a střelba. Najednou se začne před námi na 3 místech třást křoví bezmyšlenkovitě zavelím "PALTE!" A sám střílím na jedno z daných míst. Vypadli 4 na´vi snažící se nejspíš utéct,říkám si v duchu."dobrý zásah "ale těch dneska ještě bude. Najednou se ale podobný otřes křoví a korun stromů začaly objevovat častěji, všude možně "palte bez velení" ze všech možných stran vybíhali zmatený na´vi který mněli děs v očích...Bum.Bum.Bum...ozývá se střelba od všech vojáků ze stromů padají na´vi, všude okolo nás byly kaluže krve "opravdový jatka" Po chvilce už se byly i na´vi připraveni na boj. Prosvištělo pár šípů, na který bylo vždy odpovězeno dávkou z kulometu. Pálili jsme i z plamenometů na vše co vykazovalo známky života . Já. Kouknu před sebe a tam navi na koni řítí se proti mě okamžitě pálím běží dál asi 3 metry přede mně spadne a navi hbitě seskočí z mrtvého koně"kurva" okamžitě vytahuji nůž , máchnutím mu zabodnu nůž do tepny okamžitě vystřikuje proud krve a já mám zasranej nůž "do hajzli,svině" jen se ušklíbnu a střílím dál "na levo!!" kouknu tam a "navi" co jiného bych mohl čekat, okamžitě ho přejedu mířidlem u kulometu-padá k zemi.Adrenalin se mi hnal do hlavy a já střílel na vše modrý co jsem zahlídl. Asi 2 jsem ještě sundal a musel jsem znovu přebít. Postupovali jsme, jen občas byl menší útok který nás zdržel tak na minutu. Zatím de vše podle plánů. Jen po asi 20 minutách boje jeden muž odítal zastřelit asi 5 dětí na´vi, vzal jsem kulomet a pokropil děti i s buřičem "nikdo nebude sabotovat moje rozkazy" aby ostatní viděli co nebudu tolerovat. "jaký jsou ztráty??kolik je raněných??kolik jsme tich parchantů sejmuli ?!?"ptám se asi uprostřed boje a do toho sejmu dalšího modráska.kterého dotahuji nožem. Můj obličej je pokropen krví "sejrajt"

Or'onis - 10. února 2010 23:16

Home tree když jsem v poledne uviděl spoustu na'vijcu odcházet před rodný strom. Zvědavost mi prostě nedala a i přes bolest jsem se odbelhal ven abych se podívat co se venku děje. Když jsem ale vyšel, uviděl jsem něco tak hrozného že jsem tomu zprvujsem tomu nechtěl věřit a proto jsem si protřel oči jestli se mi to jen nezsá ale ne. Opravdu je to tak, kolem celého stromu jsou železní ptáci a na zemi jsou nebešťané. když se pokouším pochopit so zde chtějí a jak se sem dostali, vtom usliším jak nějaký nebešťan začne mluvit v našem jazyce, mluvíněco o tom že sme na ně útočili a že nám to teď vrátí. Když začnou střílet vším co mají do našeho stromu, rychle se přikrčím ať nejsem tolik na ráně. Jakmile začnou střílet i po nás jsem, jsem pořád přikrčený k zemi a jen trochu povikouknu nahoru a najdu si co největší mezeru mezi lidmi. Když už konečně najdu ňáké to "hluché" místo v duchu si řeknu jediná možnost jak se dostat ven, kdybych aspoň nebyl raněny. poté se zase přikrčím k zemi a plazím se směrem k té mezeře snažím se plazit co nejnenápadněji, celou dobu si přitom hlídám co se děje u té mezery a jak mile zpozoruju že se na mně dívají ihned se přestanu plazit a dělám "mrtvého brouka". Tak postupuji až dé doby než se dostanu za rojnici.

Jui'pa - 10. února 2010 23:54

Setkání s Na'vi Když se mi podaří skolit oba dva palulukany, pustím se do jídla. Jak mile ale uvidím jednoho stěch modrých tvorů jak se ke mně přiblíží pomalu přestanu jíst, polknu a podívám se na něj. Poté co si "sedne", si jej nedůvěřivě prohlédnu.mohl by mi ublížít ba dokonce zabít. Ale nějak sem se na to moc neohlížel a když se to ke mně nepřibližovalo ani já sem ktomu nešel a pokračuju v jídle.

Natherea - 11. února 2010 05:33

Jui'pa Chvíli jen tak sedím a baštící zvíře pozoruju. V jednu chvíli se na mne dokonce podívá, ale nakonec usoudí, že zatím nejspíše není vhodná doba prozkoumat, co ho to pozoruje. Pořád mimoděk hladím Raeyu a lehce se usměju. To, že na mne zvířátko nezaútočilo je dobrý první krok - i když jsem to podle jeho aury vlastně nečekala, že zaútočí. Není posedlé. Čím to je, že ti palulukani byli... tak... Vlastně nedokážu ani popsat jací byli. Nikdy jsem neviděla šílené zvíře. Nikdy jsem vlastně neviděla ani zvíře bez dozoru Eywy. Tiše na zvířátko zamlaskám a čekám, jestli ho začnu zajímat.

Brian Avery - 11. února 2010 09:20

Vendetta Akce byla zahájena a já se s muži přesunul k Jackově jednotce, abychom utvořili naší obvyklou rojnici. Chvíli ještě v klidu jdeme a nic se neděje, ale když zaslechneme první údery raket, začne i první střelba do křoví z kterých vybíhají zmatení navijci. Asi tak po 10 minutách se začnou objevovat všude. Palte na všechno co se hejbe!!! Zařvu a sám odklidím 2 navijce, kteří běželi kousek od sebe. Vypadá to že už jsou trochu připraveni na boj, protože už se začínají sem tam objevovat šípy. Myslím že je na čase apojit plamenomety!!! Vydám rozkaz asi 15 svým mužům, kteří plamenomet nesli, aby okamžitě začali pálit do těch křoví. Pořád to ale vypadalo spíše na jednostranný boj, navijci pořád celkem zmatení útokem na strom padali doslova jako hrušky a ty ztráty, co způsobovali nám byly zanedbatelné. Najednou mi kolem hlavy prosvištěl šíp a když se otočím, vidím, že na mě ze dvou stran jedou navijci na koních, do prvního vystřílím zbytek zásobníku a ten na místě padne, druhý už je těsně u mě, takže mi nezbyde nic jiného než uskočit stranou. Jak se tak válím po zemi sáhnu za pas a vytáhnu Colt, třikrát to plivne a z naviho hlavi téměř nic nezbyde. Dum Dum zázrak. Řeknu si v duchu šťastně a jsem rád, že mě napadlo si je vzít. Vyskočím zpátky na nohy, přebiju v samopalu zásobník a pokračujeme ke stromu. Už nejsou téměř žádná zdržení a když tak jsou vyřízená rychle. Pak došlo k prvnímu konfliktu a to když jeden z Jackových mužů odmítl zastřelit 5 dětí, ale Jack to vyřešil rázně a jednoduše, popravil jak děti tak vojáka. Tohle vás čeká při zaváhání a modlete se ať ode mě!!! Řeknu vojákům, aby pochopili, že ani já nic takového tolerovat nebudu. Hned na to přišla další malá bitka. Tentokrát to byli navijci, kteří přišli pomstít děti, ale i tak jsme je bez problému postříleli. Jak to vypadá se ztrátama Jacku? Zeptám se, když je na chvíli klid a čekám.

Al'tos - 11. února 2010 11:49

U Domovského stromu Když uslyším hukot příletajících nebešťanů, vezmu si všechny své věci. Luk, šípy, hůl, byliny a některé knihy. Snažím se to provést co nejrychleji protože vím, že tenhle zvuk znamená konec tohoto místa. Poté se pomodlím k Eywě a utíkám pryč od středu stromu. Snažím se dostat co nejdál, mezitím však lukem střílím po nebešťanech. Využívám kouzla a srážím k zemi i pár plecháčů. Když zabezpečím místo kousek od stromu, vrátím se zpět a snažím se zachránit co nejvíce Na`Vi. Když však uvidím jak nebešťani střílí rakety po našem stromu, zaslzí mi oči. „Za tohle zaplatí“ vykřiknu naštvaně. Avšak s tím budu muset počkat. Když vidím ty stovky mrtvých, stáhnu se zpět k onomu místu a snažím se odvést alespoň tu jednu rodinu pryč. V tom si však uvědomím, že pěšky by to trvalo moc dlouho. Proto se vydám najít pár pa`li. Podařilo se mi najít tři celkem vzrostlé jedince. Snažím se je nepozorovaně odvést k té rodině. Poté se společně vydáme ke klanu Pixioteya. Ti nám snad poskytnou útočiště.

Jui'pa - 11. února 2010 13:02

Ey Poté co jsem se pustil do jídla, jsem pořád nechápal co po mě chce a proč neuteče. když jsem ale uslišel zamlaskání, přestal jsem jist a začal jsem věnovat větši pozornost tomu modrému tvorečku. Když ale vidím že se mně nebojí a naopak ještě sedí v mé blískosti, něco i začne napovídat že mi ublížit nechce. Proto se pomalu vydám k tomu modrému stvoření a důkladně si jí "očuchám". Přitom si ale stále dávám pozor jestli na mě nehodlá zautočit.

Natherea - 11. února 2010 13:08

Jui'pa...zatímco Chosé sedí na stromě... Když ke mně bobíškoidní zvířátko přijde, snažím se moc nehýbat, abych ho nepolekala - kdyby dostalo strach nebo si prostě myslelo, že jej chci ohrozit, mohlo by na mě zaútočit. Tiše sedím a nechávám se krví pocákaným "zajíčkem" očichat. Sleduju jeho velké uši, bystré oči s podobnými zorničkami, jako mají na'vi, svalnaté zadní nohy a kostní výstupek mezi ušima, který vypadá jako roh. Uvažuji, jestli se jedná o masožravce, nebo jestli si občas dobřeje i jiný druh stravy. Raeyu schovám do taštičky a ještě chvíli sedím a čekám, jak se zvědavý tvoreček zachová.

Jui'pa - 11. února 2010 13:43
	Ey Po chvíli zvažování zda to mám ochutnat nebo nikoli, jsem se rozhodl že to skusím olíznout třeba to budedobré i když o tom těžce pochýbuju, a navíc to ani není mrtvé a možná by to mohlo vadit. Ale jelikož jsem nikdy předtím takového tvora neviděl, zvítězila ve mě zvědavost a jemně jsem do toho dloubnul čumákem a kdýž se žádná reakce nedostavila, nakonec jsem to stejně olízl.

Natherea - 11. února 2010 13:49

Jui'pa Když mě tvoreček olízne, tak nějak už se neudržím, protože to tak divně lechtá a zahihňám se. Zároveň k tomu natáhnu ruku, připravena ucuknout, kdyby náhodou měl plán typu "nakonec ji stejně pokoušu!" Ahoj. Mluvím na zvířátko tichým, uklidňujícím hlasem, věda, že mi stejně nerozumí ani slovo... ale tak na zvířátka mluví kdekdo, takže to vlastně není ani nijak zvlášť divné. Taky do zvířátka jemně prstem šťouchnu, jako to udělalo ono do mě - nejspíše to bude nějaký přátelský signál. Ruku zase odtáhnu - to kdyby si to vyložilo nějak zle. Je zvláštní, snažit se navázat kontakt s tvorem bez podpory Eywy. Za normálních okolností bych už dávno tohle zvíře přesvědčila, že nejvíce ze všeho na světě touží se se mnou pomazlit. Teď se poprvé v životě musím snažit sama... nakonec to vlastně ani není TAK nemožné. Vždyť ke mně přišlo!

Vypravěč - 11. února 2010 13:59

Ey´fae: zvířátko: V tom zvířeti cítíš přítomnost Eywy a rozhodně ne slabou. To zvíře je doslova Eywou nasáklé...a ta aura co z něj vyzařuje se sice nemůže rovnat s aurou vašich mágů, ale rozhodně je pozoruhodně silná. Máš pocit, že tohle "zvířátko" by jsi jen tak svou magií nepřesvědčila, protože v něm je obsažená také. Resp. přesvědčila by jsi ho, ale ne tak, že bys ovládla - musela by jsi se jemu zalíbit.

Jui'pa - 11. února 2010 14:09
	EY když jsem ucítěl jak do mně ten tvor dloube chápu to tak že si se mnou chce asi hrát proto do něj ještěpárkrát dloubnu a čekám na reakci. mezi tím mi si vzpomenu na to jak mně otec vyhnal od zbytku rodiny a být sám se mi rozhodně nechce. Sice vypadá jinak než já, a je o dost větší, ale hrát bych si stím mohl.

Natherea - 11. února 2010 14:15

Jui'pa Zasměju se a taky do zvířátka dloubnu. Když vidím, že se mě nebojí, dlouze ho pohladím po zádech. Co na tom, že mám ruku zasviněnou od palulukaní krve. Takže ty si chceš hrát? Schovám Raeyu do tašky a plně se tvorečkovi věnuju. Pohladím ho ještě jednou a podrbu za uchem. No toto - zabiják palulukanů a dloube do mě nosem! Nasadila jsem lehký, přátelský konverzační tón, který funguje například na pa'li. Ještě chvíli tvorečka drbám a čekám, až ztratí svůj strach ke mně úplně. Je jasné, že mu nechci ublížit. Cítím z něj zvláštní magii - zvířata na naší straně řeky taková nejsou. Ač mám pocit, že jej nedokážu ovládnout, snažím se mu skrze ruku, kterou ho hladím, předat alespoň myšlenkový signál, že si přeji být jeho přítel.

Jui'pa - 11. února 2010 14:48
	Ey Když mě začne hladit a drbát, chvíli jsem ještě váhal zda si lehnout na záda a nechat se drbat a nebo mít ještě pořád strach že mi ublíží ale nakonec jsem se rozhodl že to risknu. Navíc i její hlas na mně působyl tak pěkně a přátelsky. Proto jsem se jemně jsem se o toho tvora otřel a poté jsem se přetočil na záda a nechal se dál drbat.

Natherea - 11. února 2010 14:57

Jui'pa A je to jasné. Zvířátko si lehlo na záda, tváří se veskrze přátelsky a očividně si drbání užívá. Mám vyhráno. Drbu "králíčka" na břiše oběma rukama a spokojeně se přitom usmívám. Opatrně jej podeberu pod zády rukou, jako miminko a začnu chovat. U toho jej pořád drbu za ušima a jsem si jistá, že se to tomu maličkému zabijákovi musí líbit. To, že jsem celá od krve na chvíli ignoruju - budu se muset umýt co nejdřív, ale teď tady mám mazlíčka, který si zaslouží za záchranu mého i Liova života pořádně pomazlit. Liu, podívej, on si se mnou hraje! Otočím se vsedě, se zvířátkem v náručí, na svého drahého (který nejspíše pořád sedí na stromě) Těch mrtvých palulukanů opodál je mi samozřejmě líto... ale zase na tak moc - chtěli mě přeci zabít... a vlastně k tomu neměli žádný důvod.

Vypravěč - 11. února 2010 16:16

Ey´fae, Liu´tey a Jui´Pa - 26.3.2154 odpoledne - KDESI V DŽUNGLI ZA VELKOU ŘEKOU: Poté co Jui´Pa zlikvidoval k překvapení obou Na´vi oba Palulukany se Ey´fae rozhodla si to zvířátko, které jí tolik fascinovalo nějak ochočit (btw. poslední fází ochočení je propojení copánky). Ačkoliv si ho ještě plně neochočili (nepropojila copánky), tak se zdá, že zvířátko je jí více než nakloněno. Pokračovali jste hlouběji do džungle. Ey´fae a Jui se vykoupali v jedné říčce, aby ze sebe smyli veškerou krev. A poté opět pokračujete dál. Hlouběji do stále nepřátelštější džungle. Zjistili jste, že všecko je zde nějak "jinak" a vy jste tu jako nepřátelé. I ten hmyz na vás útočí a štípe. Nakonec jste objevili k večeru v jedné skále jeskyni. I když nejraději spíte v přírodě, tak nyní se jeskyně jeví jako to nejmenší zlo, ovšem kdoví co v ní je. Co děláte? (btw. sice neznáte oheň, ale můžete použít "svítící" houby k tomu, abyste si mohli v jeskyni posvítit - ovšem musíte je natrhat celé i s kořeny a kusem hlíny, aby svítili).

Gabarial - 11. února 2010 16:29

Pandora – mise v džungli Urazili jsme slušný kus cesty podél řeky na sever a došli jsme k místu, kde se vlévá do mnohem větší řeky. No páni. Zastavíme se zde a já se chvíli jen tak dívám na tu řeku Na místě soutoku vědci objevili několik zajímavých míst, kde odebrali vzorky. Zde dnes také chtějí přespat, ačkoliv se mi to místo příliš nezamlouvá. Kdoví co tu žije a radši bych uvítal nějaké otevřenější prostranství než džunglí prorostlý břeh řeky, nevíme pořádně ani co žije v džungli, natož co může vylézt z řeky. Při představě aliagátora dělajícího s vědců svačinu ti není zrovna veselo,ale nic s tím nenadělám. Nařídím hlídky po dvou, které se budou měnit každé 4 hodiny. Já se samozřejmě zapojím a vezmu si hned první hlídku.

Vypravěč - 11. února 2010 17:19

Sgt. Lukas J. Brent - pokračování: Odplazil jsi se do křoví a za cenu strašlivé bolesti jsi vytáhl šíp z ramen. Bolest je fakt velká, ale zdá se, že s rukou přeci jen můžeš hýbat, radši ani nepřemýšlíl, co ti tam křuplo. Vytáhl jsi obě pistole a se zatajeným dechem čekáš co budou dělat Na´vi. Pak jsi spatřil dva z nich jak sestoupili až k potoku, kde se po tobě rozhlížejí. A bohužel pro tebe tě nakonec jeden z nich (na kostce padlo 88%) spatřil a hlasitě vykřikl, aby přivolal ostatní. Co děláš?

Zoltan Chivay - 11. února 2010 17:26

Co teď? Šíp je venku a pistole taky. Tiše se modlím, aby mne nikdo nenašel, ale ten nahoře na mě jednoduše sere. Dobře, když sere, tak ale ať je to pořádný. Modrásek, co si mě všiml, začal ječet jak na lesy a mě nezbývalo nic jiného, než se pokusit o střelbu. Zkusil jsem vystřelit z obou zbraní, ale zraněné rameno mi to nedovolilo, proto jsem vystřelil jen z jedné, jeho směrem. Ani jsem nemířil. Nebyla síla. Snad jen snaha. Zavřel jsem oči a začal se opravdu modlit. Ne proto, abych z toho vyvázl se zdravou kůží, ale proto, aby to bylo co nejrychlejší. Věděl jsem, že se odsuď už nedostanu a navíc na mě padala únava a snad i mdloby, či co. Připisoval jsem to tomu ramenu a vysilujícímu překážkovému běhu. Už jsem se ani neodvažoval oči otevřít, jen jsem na ně slepě vystřílel zásobník, který jsem se pak pokusil vyměnit.

Vypravěč - 11. února 2010 17:31

Sgt. Lukas J. Brent - pokračování II.: Směrem na ječího Na´viho jsi vystřílel svůj zásobník, ani jsi nemířil a měl jsi pevně zavřené oči. Každou chvíli čekáš, že ti tělem projede ostrá bolest a pak...pak přijde konec. Když se však nic nedělo, tak jsi oči opět otevřel. V potoce leží mrtví "na maděru" rozstřílený Na´vi a další tři ti míří lukem přímo do "ksichtu". Už už jsi chtěl začít přebít, ale napadlo tě, že možná by bylo lepší vymyslet něco jiného, protože než by jsi stihl nabít, tak by jsi byl patrně stejně "na maděru" jako ten Na´vi na dně potoka. Co děláš?

Zoltan Chivay - 11. února 2010 17:39

Kuk na šíp Řev umlkne, střelba taky. Opatrně otevřu oči a zahlédnu tři modrásky a tři šípy mířící mi do ksichtu. Očima sjedu někam za ně, kdy se válí něco, co dřív bývával Azurit. Do hajzlu, já ho dostal podivil jsem se a má pozornost se vrátila k šípům. Bylo mi jasný, že nestihnu přebít a i kdyby, nestihnu vystřelit. Rozhodl jsem se bleskově. Zbraň jsem pustil na zem a opatrně jsem zvedl ruce nad hlavu (ta se zraněným ramenem moc nešla). Tiše jsem doufal, že toto gesto znají. Tak střílej, ukonči to. Dělej, zabil sem ti kamaráda, tak ty zabij mě řval jsem na něj - v mysli. Opět jsem začal upadat do mdlob, ale snažil jsem se udržet při vědomí, jak to jen šlo. Moc nešlo.

Vypravěč - 11. února 2010 17:52

Sgt. Lukas J. Brent: Když jsi upustil zbraň, zvedl ruce a s pevně zavřenýma očima jsi přál aby to už konečně ukončili, tak jsi zaslechl, že se mezi sebou dohadují...jedno slovo sis zapamatoval ... Makto... nevíš co znamená, a máš obavy, že to radši ani nechceš vědět. Nakonec jsi ucítil, jak ti jeden z nich vzal obě ruce a svázal kolem zápěstí (nemáš je za zády, ale před sebou). Musel jsi potlačovat touhu zařvat si bolestí. Z tvých pout, která jsou hodně pevná vede jedno lano, které drží ten Na´vi - došlo ti, že si tě někam odvedou. Druhý Na´vi mezi tím prošacoval tvou výbavu a jakmile našel vysílačku, tak jí rozflákal tak, že už jí nikdo nespraví. Zbytek věcí ti vzal, takže ti zůstalo jen oblečení a jeden bodák v levé botě, kterou nezkoumali. Jakmile toto skončilo tak odvádějí zpátky nahoru. Připojili se k nim i další a hlídá tě celkem na 5 Na´vijů (o kterých víš). Další pak asi odnášejí své mrtvé.

Zoltan Chivay - 11. února 2010 18:01
	Zajatec? Zajatec? projede mi hlavou, když mi zavazujou ruce. Chce se mi řvát bolestí, ale pevně jsem zatnul zuby a vydržel. Když už, nebudu vypadat jako chcípák, co hovno vydrží. Rozhlédl jsem se kolem sebe a napočítal jsem pět stráží. Neměl bych šanci zdrhnout. Možná kdybych byl při plné síle, ale i tak, bych to měl celkem nahnutý. Teď jsem neměl na výběr nic jiného, než se nechat vláčet lesem.

Tei'raa - 11. února 2010 18:01

26.3.2154 Dopoledne Když mě Tsutey pochválí, jen skloním hlavu a poděkuji, je vidět, že si jeho chvály vážím. Poté začnu šplhat ke své síti, kde potkám svého milého See’raye. Když ke mne přiskočí a obejme mne, jen se k němu přitulím a nechám se od něj objímat. Po vyslechnutí jeho slov a spatření jeho strachu o mne odvětím: “O mne se nikdy nemusíš bát, já se o sebe umím postarat. Množství nepřátel mi může být ukradené, jak vidíš, nemám ani škrábnutí. Jen jsem unavená, ještě mi v žilách koluje vzrušení z boje.“ při poslední větě se mu s úsměvem podívám do očí a nechám se od něj políbit. Dlouhý, láskyplný polibek, přesně to, co teď potřebuji… See’rai mě doprovodí k mé síti, poté již musí odejít, jelikož má své povinnosti. Slíbil, že odpoledne se zase uvidíme. Díky tomu jsem neulehla ke spánku, jak jsem měla původně v plánu, ale uvedla jsem se do stavu mysli, kdy jsem se celá nechala prostoupit Eywou a ta pomalu odnášela mojí únavu pryč. Málokdy to dělám, jelikož pak spím mnohem tvrději, než je u bojovníka přípustné. Ovšem, „vyspím“ se zase mnohem rychleji… 26.3.2154 Odpoledne – útok vetřelců. Probudila jsem se chvíli před polednem a hned jsem ucítila silný hlad – seběhla jsem dolů ke kořenům stromu a zde provedla menší nájezd na jednu z našich spižíren. Pak jí budu muset doplnit, zítra či odpoledne bude času dost. Při jídle přemýšlím, kdy se asi vrátí See’ray, co vyvedu mojí milé kamarádce Neytiri, za to, že tak trošku přeháněla při obtížnosti mého úkolu. Rozhodně to bude zajímavé. Ale budu se muset omezit jen na žertíky, nic vážného bych nikdy nikomu z lidu Na’Vi neudělala… Má nenávist je zaměřená jiným směrem. A dobře mi slouží – to jsem si uvědomila při analyzování proběhlého boje, zkoumala jsem moje činy a užití mých schopností a přemýšlela, jak je efektivněji využít. Jak se zdá, tak hněv mi pomáhá, ovšem musím jej zkrotit. V tu chvíli jsem si připomněla slova mé učitelky, mluvila tehdy o našich schopnostech, o tom, že je díky hněvu, nenávisti či lásce můžeme usměrnit a podpořit. Ovšem zmínila se o jednom případu, kdy hněv byl moc prudký. Jen jednou se to stalo, ovšem následky jsou až do teď… Tu mágyni tehdy vyloučili z jejího klanu, za činy, které již nikdy nezjistíme… Právě to v ní probudilo tento hněv… Zničila celý kmen, nikdo se jí nemohl postavit… Ve svém hněvu byla mocnější než Eywa, dokázala jí vnutit činy, které by sama nikdy neudělala… Jen co její hněv trošku opadl, mágyně zemřela – strašlivou smrtí… Proto si na svůj hněv musím dávat pozor, protože když propukne, tak jsem nebezpečná všem – nejen lidem… Mohla bych zaútočit i na Na’Vi – a to se nesmí stát… Po těchto chmurných úvahách a srovnávání mých myšlenek po tom všem co se stalo jsem se zvedla od stolu a vyšla ven – trošku si zaběhám, než se vrátí See’Ray, ať si mžeme pořádně užít… Sotva jsem vyskočila na první strom, tak jsem zaslechla ten nejděsivější zvuk, jaký jsem kdy u našeho sídla slyšela – zvuk vetřeleckých ptáků… Když jsem se dostala dost vysoko, abych viděla, tak jsem si jen stihla pogratulovat, že jsem si vzala celou svojí výbavu… V tu chvíli ze všech ptáků vyletěly rakety a dopadly přímo doprostřed mého Rodného Stromu… V hrůze jsem sledovala let raket, viděla jsem, jak dopadly. Díky mému mimovolnému napojení na Eywu jsem to nejen viděla, ale i cítila… Cítila jsem každou z těch smrtí, viděla jsem tu scénu z mnoha míst – viděla jsem odletovat kusy těl, hladové plameny polykající mé přátele, mrzačící mé druhy… Stále v šoku, se všemi právě zemřelými myslemi v hlavě jsem se otočila k ptákům. Uviděla jsem jeden, jenž byl větší než ty ostatní. A v něm stál muž, za průhlednou kopulí, kouřil doutník a usmíval se. Usmívá se. On se usmívá. TEN ZMRD SE USMÍVÁ !!! V tu jedinou chvíli, v ten zlomek vteřiny, kdy si tohle uvědomím se vše změní. Všechen můj strach, můj děs – vše je pryč. Mrtvé a umírající duše, jenž cítím díky spojení s Eywou nyní již nepláčí, nenaříkají – žádají jen jedno. POMSTU. To vše se změní v ryzí zuřivost, jež mě zalévá od špiček mých nohou, mění mi svaly ocel, zostřuje mi zrak a zrychluje reakce. A roste stále dál. Mé oči se přebarví rudě, na mé kůži vyvstane válečné maskování, aniž by je tam někdo nanášel. Přesto jsem stále před tou hranicí, stále ještě jsem Tei’raa. Ale za chvíli již nebudu, za chvíli zde bude válečný démon obývající Tei’řino tělo. To se nesmí stát. Duše ve mne žádají pomstu, mé těl i mysl si jí žádá – a já jí vykonám… Během toho zlomku času, kdy se dívám do očí tomu ZMRDOVI se jediným myšlenkovým příkazem napojím na Eywu a vyšlu zprávu, ne zprávu, rozkaz, rozkaz který musí být vykonán. “Válečníci Na’Vi, BOJUJTE! Nyní nastal náš čas, teď je v sázce vše! Bojujte tak, jak jste nikdy nebojovali, nemějte slitování! BOJUJTE! NEBOŤ SOUDNÝ DEN NASTÁVÁ!!! „ můj hlas se ozývá v mysli každého Na’Vijského válečníka, zní jak poselství boží – mocně, autoritativně, velitelsky. Nečekám, jaký bude mít má výzva účinky, spolu s ní dělám ještě jednu věc – část hněvu, jenž do mě proudí od mrtvých duší i ode mne samotné přesměruji – přesměruji jej do mysli každého válečníka, zničím jeho děs a strach a nahradím je mým hněvem. Hněvem kouzelnice. A dám tomu hněvu cíl. Cíl, jenž nám sám tak ochotně vpadl do rány… Sama se zaměřím na ptáky vetřelců – mým cílem je velitelský pták. A jak jinak jej zničit, než jeho vlastními zbraněmi? Během této činnosti vytáhnu ze své brašničky můj druhý objekt alfa a použiji jej – jsem ráda, že jsem jej při útoku na základnu nepotřebovala… Rozhlédnu se kolem sebe a hned zachytím pohled jednoho z pilotů těch ptáků. Není ode mne moc daleko, kousek od něj je i velitelský pták. Neustále cítím stoupající hněv ve své mysli, již znovu hrozí, že mne ovládne. Proto teď nepoužívám kličky, jak při útoku, teď je na řadě hrubá síla. Když se naše oči střetnou, tak je již osud mého cíle zpečetěn. Nevidí mne, ale mě stačí, že jej vidím já. //z pohledu pilota jednoho z ptáků “Pozor na letce na ikranech, blíží se k nám ! Ti kreténi si fakt myslí, že nás můžou dostat… Já mam raket dost, tak ať se nějakej přiblíží. I tak mohou být nebezpeční… Tu základnu prý zničila jedna ženská… A co provedla s velitelkou… Útočí na Starého Draka! Co to kurva? To sou paka – tohle byl sebevražednej nálet… Dostali se dovnitř! Kurva, to sou Avataři! Nééé … //rádio se odmlčelo se zapraskáním statické elektřiny// COŽE?! TY KURVY JEDNY ZPÍČENÝ !!! //pilot se podíval směrem ke starému dráčkovi, kde uviděl přímo do pilotní kabiny – kde právě jeden z Avatarů podřízl pilota a vyhodil jej z křesla. A hned se usadil na jeho místo… // //hlášení počítače// Stroj byl zaměřen raketou vzduch-vzduch !!! Kurva!!! Ty zmrdi!!! Já vám dám!!! Nažerte se vy zrádcovský svině!!! //pilot stočí svůj stroj přímo proti Starému Dráčkovi, jenž na palubě nemá jediného Avatara – což pilot ovšem netuší… A tak odpálí plný náklad svých střel… A netrefit se na tak krátkou vzdálenost, to by byl hřích… //Opět Tei’raa Jelikož halucinace jsou náročné, tak jsem celu dobu byla pevně přitisklá ke kmenu stromu a jen očima sledovala, co se děje. Když jsem spatřila a zároveň z vojákovy mysli vycítila co se děje, tak jsem se jen usmála a začala hledat nový cíl. Využívání mého hněvu jako zdroje mých sil mi pomohlo, ovšem zmrzačené duše se stále dovolávají odvety – a já také… Kdo je další na řadě?

Vypravěč - 11. února 2010 20:42

21.3.2154 - ODPOLEDNE - "BITVA O RODNÝ STROM": RDA: Aktuální ztráty vaší bojové skupiny - 1xAMP a 5 mužů Za neustále palby postupujete pomalu vpřed, blíž a blíž ke stromu, abyste znemožnili komukoliv z toho pekla jenž tam vepředu rozpoutalo vaše letectvo utéct. V jednu chvíli vám ovšem nastaly horké chvilky, neboť Na´vi v zoufalé snaze se probít ven na vás udeřili opravdu ve velkém množství. Jatka, která se rozpoutala byla fakt velká asi 70% útočích(či prchajících) Na´vi jste rozstříleli "na mraky" nicméně těm zbylým 30% (cca 60 Na´vi) se podařilo buď uprchnout nebo na vás zaútočili. Jack Volkins: Zaujat střelbou na vše co se hne a vyhecován na nejvyšší míru jsi trochu přestal dávat pozor a tvé AMP se dostalo do "liánové pastí" ve které se zamotalo. Nemůžeš se s ním pohybovat a pokus rozseknout liány nožem (v ruce AMP) skončil tím výsledkem, že tvé AMP spadlo na bok. Máš velmi nepříjemný pocit, že za chvíli na tebe "vlítne" pár velmi nasraných Na´vi, aby ti názorně vysvětlili co si o tobě myslí. Ovládaní AMP pořádně nereaguje a ty budeš asi muset vylézt ven. Co děláš? Brian O´Coner: Se svými muži jste právě pomáhali vašemu těžce zkoušenému pravému křídlu, které se dostal pod palbu Na´vi. Další jejich bojovníci s oštěpy se dostali dost blízko, aby mohli s vámi bojovat na blízko. Kousek před tebou se objevil jeden z nich, už sis myslel, že půjde po tobě, ale on namísto toho proklál oštěpem vojáka vedle tebe a tebe samotného chytil za kombinézu, strhl ti exo-masku a odhodil tě tak 10 metrů pryč. (PJ - nevíš přesně kde hledat svou masku, asi bude lepší si jí sebrat od někoho z vašich padlých). NA´VI: Za neustálých výbuchů a palby se většina členů kmene Omaticaya snaží dostat hlavně pryč z dosahu ohně jenž zuří všude v okolí stromu. Někteří bojovníci pod vedením Eytukana zorganizovali pozemní protiútok, zatímco Tsutey a 200 dalších zaútočilo na Nebešťany ze vzduchu. K překvapení Nebešťanů se Tsuteyovým bojovníkům podařilo střemhlavým letem při téměř 90 stupních probít svými šípy i pancéřované sklo a zabít piloty v několika Škorpionech a Samsonech, které se zřítili následně k zemi. Ovšem ztráty na straně těchto bojovníků jsou příšerné. Moat a Neytiri se zatím snaží odvést z dosahu palby Nebešťanů ženy a děti místy, která Nebešťané nezajistili, což se jim vcelku daří. OR´ONIS: Nějakým zázrakem se ti podařilo obejít Nebešťany a odbelhat se pryč. Narazil jsi na skupinu dětí nějakého páru. Chvíli jsi přemýšlel, kde mají rodiče, když jsi si uvědomil, že jejich rodiče jsou jaksi "všude kolem"...patrně je zasáhla jedna z těch raket. Všiml jsi si, že se na zemi válí oštěp jenž patřil nejspíš otci rodiny - ten můžeš svou zdravou rukou používat. Co děláš? AL´TOS: Podařilo se ti sebrat prakticky všechno co ti patřilo. Tvá kouzla však nejsou schopná takto nebešťany poškodit. Nicméně jsi očaroval několik šípů svých spolubojovníků a tyto šípy následně prorazily i skla těch železných ptáků s neuvěřitelnou přesností a průrazností. Nakonec jsi vyběhl hlouběji do lesa, díky své magií Nebešťany poměrně dobře cítíš, takže jsi sehnal co nejvíc Na´vi a Pa´li a volnými místy jste uprchli. Někteří chtějí jít ke stromu duší, jiní zase souhlasí s tvým návrhem zamířit ke klanu Pixioteya. Jak se rozhodneš a co uděláš? TEI´RAA: S neuvěřitelnou radostí pozoruješ jak jeden z pilotů Nebešťanů zahájil palbu na svého velitele a poškodil jeho letoun. Sice během dalších dvou vteřin se onen tebou ovládaný pilot patrně vypařil poté co jej zasáhla odvetná palba. Svým hlasitým a magicky zesíleným bojovým pokřikem jsi dosáhla toho, že několik z vašich bojovníků (cca 15 v 40 metrovém dosahu - dál to nepůsobí) ovládlo "bojové šílenství" a vrhli se hlava nehlava na nepřítele. Asi jsi tohle trochu neodhadla, protože oni nyní bojují bez žádného krytí a bez ohledu na smrt. Docela tě vyděsilo, že tvůj výkřik zasáhl i jednoho z vašich letců na Ikranu, který okamžitě zamířil i s Ikranem do rotoru jednoho z těch strojů nebešťanů. Prostě sebevražedný útok - který ovšem vyšel, neboť ten rotor explodoval a letoun se zřítil k zemi. Pak jsi díky svému výhledu zahlédla něco co upoutalo tvou pozornost. Asi 400 metrů od tebe je malý palouček na kterém bylo několik dětí rodu Na´vi. Dva Nebšťané se tam o něčem dohadovali...nejsi si jistá, ale zdá se, že jeden z nich odmítal ty děti postřílet...druhý v tom strojovém obleku ho poté "pokropil" dávkou spolu s těmi dětmi....taky jsi si všimla, že jeden z těch strojů nepálil na váš strom ani na vaše bojovniky, chvíli jen stál ve vzduchu, pak se otočil a odlétl...díky svým schopnostem jsi dokonce vycítala u pilotky (byla to žena) jisté znechucení, předtím, než otočila svůj stroj pryč. Každopadně je tu ještě jedna věc....ucítila jsi, že váš Strom jde dolů....hroutí se na stranu a ty vůbec netušíš, kde je tvůj Ikran (nejspíš někam nikým nehlídám sám uprchl, když vypuklo to peklo). Co děláš?

Vypravěč - 11. února 2010 21:00

Sgt. Lukas J. Brent - veden do zajetí: Na prahu zhroucení jsi veden svými vězniteli, kteří tě vedli několik hodin pryč...ani nevíš kam. Pak jste došli k nějakému jezírku. Oni se postupně napili a pak se chvíli dohadovali nejspíš o tobě. Nakonec ti jeden z nich, očividně rozmrzelý z toho že mu to náčelník této skupinky nařídil rozvázal tvá pouta a pokynul ti, že se můžeš napít také (voda na Pandoře není pro tebe toxická). Jste uprostřed džungle a kousek od Vás je vchod do jeskyně, je zde víc Na´vi, než jsi zatím viděl pohromadě. Asi jste došli do nějakého jejich tábora či co to je. Co děláš? (Pozn. PJ - jsi prakticky totálně vyřízený a na pokraji všech svých sil, takže...jsi rád, že jsi rád)

Vypravěč - 11. února 2010 21:10

Mudr. Zani Katanga - 26.3.2154 odpoledne - základna RDA: Po "procházce" s Avatarem, která zabrala celé dopoledne a příjemně tě naladila, jsi odpoledne nucen trávit otravným papírování stran těchto zkoušek. Nejradši by jsi už znovu šel proběhnout Avatara, ale protože patříš k prvním kdo je testují, tak dr. Augustinová je v tomto naprosto nemilosrdná. Později odpoledne k vám dorazila zpráva, která na vás působila jak úder kladivem - Quaritch a jeho vojáci zničili vesnici Na´vi a zmasakrovali stovky zdejších domorodců. Selfridge je zalezený kdesi na velíně, kam nikoho z vás nepouští a Quaritch se ještě nevrátil ... co děláš?

Zoltan Chivay - 11. února 2010 21:13

Co bych dělal? Nic Omdlívám, probouzím se, zase omdlívám, zase se probouzím. A pořád dokola. Už ani nevím kde jsem, kdo jsem a co tu dělám. Jednoduše řečeno, jsem na pokraji svých sil. Zastavíme, což vítám, jako svátek. Chci si sednou, ale spíš padnu (pokud mi nebrání). Omámeně je sleduji, co dělají a kolik jich tam je. Hodně. Tiše si povzdechnu. Snad nad tím, že jsem to mohl udělat jinak. Mohl jsem počkat, až došoustají a pak se vydat dál. Ne já je musel zabít. Měl jsem si uvědomit, že ta modrá čubka bude ječet. Ale co, teď je už pozdě na lítost. Nad něčím se dohadují a podle toho, jak na mě čumí, asi nade mnou. Pak se ke mě jeden se silně otráveným ksichtem doplazí a rozváže mě. Promnu si bolestivá zápěstí a ještě jednou se rozhlédnu. Ne zavrhnu myšlenku na útěk. Šanci na útěk bych měl asi jako jepice šanci na dlouhý život (pokud se nemýlím, žijou hodně krátce). Modrá huba mi pokynula, že se můžu napít, což jsem uznal za velké štěstí. Jen nevím, jak se k té vodě dostanu. Pokusil jsem se vstát, ale zase jsem si kecl na zadek. Tak jsem to vzal jinak, vyškrábal jsem se na kolena a doplazil se k vodě po čtyřech. Lehl jsem si k jezírku tak, že má hlava byla těsně nad jeho hladinou a krk na hranici půdy a vody. Pak jsem ponořil hlavu do vody, ale už jí nevynořil. Prostě jsem na to neměl sílu. Ale co, možná mě nechají utopit. Aspoň se zhluboka napiju.

Brian Avery - 11. února 2010 21:25

Vendetta odpoledne Jakmile mi bylo nahlášeno, že ztráty na naší straně jsou minimální, dostal jsem rozkaz jít se svými muži vypomoct na pravé křídlo. Bylo to tam ještě více ostřejší než jsem čekal. Navijci se už vzpružili natolik, že našim začali solidně zatápět, když jsme dorazili tak se začala karta pomalu obracet, ale i tak byly obrovské ztráty na obou stranách. Je jasné, že v boji na blízko se nemůže obyčejný voják s navijcem vůbec měřit. Takže jsem vydal rozkaz pálit do nich z dálky. A kurva. Zařvu když se oštěp jednoho z navijců zabodne do vojáka, který stál těsně vedle mě. Já mám ale kliku. Řeknu polohlasně. Zas takovou kliku jsem ale neměl, protože ten navi mě nabral a hodil dobrých 10 metrů daleko a aby toho nebylo málo, ztratil jsem při tom pádu masku. Když jsem zjistil, že jsem bez masky, instinktivně jsem zadržel dech. Moje maska nikde nebyla k nalezení, takže mi nezbylo než dokulit se k jednomu z vojáku, který jí už stejně potřebovat nebude a trochu si pomoct. Sráčové mizerný tak snadno mě nedostanete!!! Zařvu a sáhnu k pasu pro Berettu a Colt, protože jsem bohužel při tom pádu ztratil i samopal. Začnu pálit do té největší skupiny navijců doslova jako šílenec. Zásobníky z obou zbraní vystřílím v nejkratším intervalu v jakém snad jdou. Neobrěžuji se s přebíjením a vyhlídnu si samopal toho vojáka, který dostal ten osudný oštěp, seberu ho a pokračuji v palbě. Nešetřete je oni vás taky šetřit nebudou. Zavolám na vojáky a pomalu navijce potlačíme. Pokračujeme směrem ke stromu. Vydám rozkaz po kterém se všemi vojáky vyrazíme ke stromu. Jacku jak ste na tom, my jdeme ke stromu, převzal jsem jednu jednotku z pravého křídla, který zabili velitele, ale máme velké ztráty a budeme potřebovat pomoc O´Coner konec. Podám vysílačkou hlášení Jackovi a pokračujeme ke stromu očekávajíc jeho podporu.

Vypravěč - 11. února 2010 21:59

Sgt. Lukas J. Brent - až po uši ve vodě (nebo ve sračkách?): Doplazil jsi se k jezírku a zhluboka jsi se napil, tvé tělo zaplavila úleva, která jak jsi až příliš pozdě pochopil souvisela s tvým naprostým vyčerpaní. Následně jsi upadl do bezvědomi a skončil s hlavou pod vodou......... .......jako by tě něco dusilo, nejsi si jistý, ale v hrudníku máš snad balvan otevřel jsi oči a z mlhy se vynořily dva obličeje Na´vijů, které se tváří sice nepřátelsky, ale také trochu zvědavě....chce se ti moc zvracet....otočil jsi se na bok a začal jsi kašlat vodu, z hluboka lapáš po dechu a máš pocit, že ona skoro smrtelná únava je ta tam a ty chceš moc žít....nakonec jsi ještě zvrátil celý obsah žaludku a pak jsi se pomalu zvedl na obě nohy......točí se ti hlava, ale rovnováhu asi udržíš....jedna z očividně mladších Na´vijek ti podala misku s vodou....pomalu usrkáváš, protože nechceš dráždit už tak zničený žaludek....teprve nyní ti došlo, že tvá únava a ochablost mohla být z toho šípu, který byl určitě něčím napuštěný.... ....náčelník, nebo asi náčelník té jeskyně a zdejších Na´vi ti pokynul, aby jsi se opřel o jeden ze stromů, je ti sice už lépe ale ruku máš očividně ještě pořád mimo, možná je to i horší...nevíš...něco ti tady nesedí, chovají se k tobě relativně slušně, nemáš sice tušení proč, ale celkem ti to vyhovuje....ačkoliv jsou tam dva nebo tři bojovníci, co by tě s potěšením odpravili, tak náčelník jim v tom zabránil, dokonce ti už ani nesměli nasadit pouta a ještě ke všemu teď k tobě došla nějaká žena, která vypadá jako šaman a začala si prohlížet tvé zraněné rameno....nejspíš tě chce ošetřit....podle toho co jsi o Na´vi slyšel, tak zajatce neberou ani se o ně nijak nestarají....ačkoliv je ti lépe a i lépe ti to myslí, tak tě zachvátila nová vlna fyzické únavy...zvednout se je nyní něco co je pro tebe vrcholným fyzíckým výkonem...

Zoltan Chivay - 11. února 2010 22:10

Opřen o strom, čumím na ně Sedím opřený o strom a sleduji své věznitele. Je mi to divné, proč mě nechávají žít? Proč mi dali napít? Proč mě nenechali ve vodě? Proč mě ošetřuje? Co se to do hajzlu děje? Co po mě budou chtít? Otázky mi lítali v hlavě jako splašený ptáci a já se cítil slabší, než právě narozené nemluvně. Bych si ani nedokázal bez pomoci usrat. Pomalu mi docházelo, co mě drželo ve stavu maximálního fyzického a psychického vysílení. Ten šíp byl určitě otrávený. A ten jed, teď pomalu vyprchává. Mysl se bouří, ale tělo neposlouchá. Chce se mi vytrhnout nůž z boty a pozabíjet jich co nejvíc, ale nemám sílu ani na posraný podrbání na koulích. Co po mě kurva chtějí? bliká mi v hlavě, jako rozbitej neonovej poutač. Bliká jako zkurvená reklama na levnej bordel, v nějaký zapadlý čtvrti na matičce Zemi. Už si ani nevzpomínám, jak vypadá západ slunce na Zemi. A to tu jsem teprv druhej den. Nebo třetí? Zpíčenej jed. Co chcete? zoufale se mi ozve v hlavě a začne se ve mě probouzet zvědavost. Ta zkurvená dáma, o které jsem si myslel, že jsem se jí už dávno zbavil. Chtěl jsem vědět, co se mnou bude, ale chtěl jsem se jim i pomstít. Ne, pomstít ne. S pomstou to nemělo nic společného. Chtěl jsem je jen povraždit. A nebo zjistit, co po mě chtějí. Proto jsem jen seděl a čuměl.

MuDr.Zani Katanga - 11. února 2010 22:22

RDA výzkumná laboratoř: Vyplňuju svoje nudný hlášení o Avatarech, když příjde zpráva že vojáci zaůtočily a téměř vyhladily věchny domorodce. Udiveně sleduju přenos zprávy a pak si nahlas ulevym ,,To si ty kreténi daly prácičku, tyhle podělaný zelený mozky si přijdou a hned musej ničit všechno co jim přijde do cesty?! To nemaj ani trochu úcty k jinejm formám života? Uměj ještě něco jinýho než ničit, zabijet a masakrovat? Kterej vůbec největší kretewn na tejhle planetě jim k tomu dal vůbec pravomoc?" křičim na jeden z holomonitorů v laboratoři. Pak když ještě se mnou cloumá vztek a v mých žilách koluju ještě velká dávka adrenalinu bouchnu do stolu abych trochu polevyl svoje napětí. Po hodině když sem ěsnil a mlátil se všim co mě řišlo pod ruku sem zase všechny rozházený věci uklidil a šel za doktorkou. ,,Myslim že momentálně nebude možnost a ani vhodná chvíle na navazování kontaktů s Na´vi. Dle mýho názoru nám tim akorát přitěžujou a nepřátelej si místní obyvatele proti sobě. Předpokládám že k tomuhle neměly pravomoc, nebo snad jim to někdo umožnil?" zeptám se nuceně klidným hlasem. ,,Bez těch vojáků by to tu byo myslim bezpečnější." řeknu polohlasně.

Vypravěč - 11. února 2010 22:30

26.3.2154 - Skat - u Stromu duší: Dorazila jsi ke stromu a nyní přemýšlíš, jak si z něj vzít vzorek. Víš, že pokud cokoliv odřízneš, tak veškerá energetická aktivita v tomto odřezku okamžitě spadne na nulu. Co děláš? (pozn PJ - fakt nevím co ti napsat, myslím, že jsi mohla normálně pokračovat a napsat to až k nějakému bodu, kde budu muset zasáhnout - třeba ve chvíli, kdy budete chtít propojit Strom Duší s mozkem člověka)

Vypravěč - 11. února 2010 22:58
	Mudr. Zani Katanga - pokračování: Dr. Augustinová po tvé poslední větě se na tebe "tak nějak zvláštně" podívala a pak zase odešla. Máš pocit, že s tebou souhlasí a máš dokonce pocit, že má i něco za lubem. Každopádně se blíží večer, takže budeš muset opustit laboratoř a jít se buď vyspat, nebo někam poflakovat. Záleží na tobě.

MuDr.Zani Katanga - 11. února 2010 23:08

Laborka a voraz: Lehce se pousměju nad odchodem doktorky. Nic sice neřeknu nahlas, ale tušim co si bude myslet. Po další půlhodině dokončování záznamů si pustim vydeopřenos a udělám záznam. ,,Dneska dorazila zpráva o utoku našich ochránců na naše zkoumané suběkty, čímž nám sebraly dvířka, kterejma by sme se k nim mohly dostat a lépe jim porozumět. Nicméně situace a vztahy se dost změněj, předpokládám že bude brzo nějaký protiutok ze strany Na´vi. Práce se tím ztížila a my se teď budeme snažit se nějak do věcí armády nevměšovat i když každej má na to svoji techniku." pak videozáznam uzavřu. A na chvylku se zastavym a pořemejšlim, stejnak bych teď neusnul z takouvou hladinou adrenalinu a tak se jdu trochu uklidnit do baru. Kde si dám několik panáků a pak si jdu dát sprchu. Ještě než ulehnu do postele se posadim a přehraju si v mysli pocity po dnešní procházces Avatarem. Pak se natáhnu na postely a pokusim se usnout.

Or'onis - 11. února 2010 23:35

Rodný strom Když jsem se tak tak proplazil pryč od rodného stromu. Poohlédl jsem se zpět ke stromu a patřil jsem něco tak hrozného že mi stoho tekli slzi. Byl tam náš rodn strom do kterého lítali spousty těch ohavných lidských věcí které domolovali náš strom. Když jsem se na to chvíli díval v hlavě mi probýhali různé myšlenky jako "Jak tohle může Eywa dovolit??? .... proč do toho nezasáhne???..... Proč je nechá nás zabíjet??.... V tom zahlédnu skupinku dětí, je mi docela ďivné že jsou bez rodičů a proto se k nim "rozběhnu" nebo spíše dokulhám a jen tak bezhlavě se jich zeptám Děcka kde máte ........ když v tom se zarazím jelikož jsem zahlédl "kusi" rodičů kteří to asi schytali z těch divných vybuchujících věcí nebešťanů. když vydím že se o ně ňikdo jiný nepostará v hlavě mi proběhne "No to ses to dobře dopracoval raněnéj, nemůžu hýbat rukou a ještě se budu muset starat o bandu děcek ..... no ale co už . Když tam ty děcka tak stojí a asi čekaji na "rodiče" příjdu k nim a řeknu jim ať jdou se mnou. o kousek dál sem zahlédl oštěp, ten by se mi mohl hodit proto si jej vezmu a vyrazíme s "děckama" hlouběji do džungle, ve které budeme doufám aspoň trochu v bezpečí. Jdeme smněrem ke kmeni pixoteya, zastavíme se asi v půli cesty jelikož jít s pěti dětmi není zrovna nejrychlejší. Zastavíme se u řeky, hned když jsme dorazili pověřil jsem dvě nejstarší dítka ať natrhají nějaké ovoce. S ostatními jsme našli doceladost velkej strom na kterém by se dalo přenocovat. Když se vrátili s ovocem ti dva kteří se odpojili, donesli ovoce s kterého se všichni najedli, já jsem počkal než se nají všichni a pa jsem do jedl to co zbylo. Poté co jsme se všichni pořádně najedli už se pomalu se začínalo stmívat a proto děcko pomalu ulehali na stromně. Já jsem si sedl na větev tak abych měl přehled o tom co se děje, jak jsem ale viděl že všichni spí, přišla na mně také unava a nejspíš jsem také usl ...

Skat - 12. února 2010 00:06

26.3 U stromu duší. Volnou procházkou se dostanu až ke stromu duší a chvíli jen tiše stojím a vnímám tu nádheru a majestátnost kolem, cítím jak se uklidňuji a zároveň mi je jasné, že jsem sem šla naprosto zbytečně. Vlastně mi mohlo být jasné, že pokud odříznu jakoukoliv z těch lián, nezměřím vůbec nic. Energie vychází z vnitřku stromu, nevím co mě to popadlo. I když alespoň k něčemu ta procházka byla, vyčistila jsem si hlavu a nyní se vracím do laboratoře s novou chutí do práce. Inženýři mezitím stvořili přemostění mezi lidským mozkem a "ocáskem". Mezi počítač, který má usměrňovat příliš velkou energii, kterou by lidský mozek nezpracoval. Projdu si veškeré záznamy, zkouknu všechny testy které zatím udělali a musím je pochválit. Hodnoty se zdají naprosto skvělé.S výsledkama jdu za "Motorovou myší" " Profesore, inženýři jsou hotovi, jejich výsledky předčili má očekávání, přístroj na usměrnění energie se zdá funkční, samozřejmě nebyl otestován na lidském mozku." Sleduji výraz jeho tváře, znám ho už natolik, že mi je jasné, jak bude dalším postupem nadšen a vůbec bych se nedivila, kdyby se nabídl jako pokusný králík, a nebo nabídl k pokusu mě. Při té představě se mě zmocní něco mezi nervozitou a vzrušením, asi by bylo zajímavé být prvním člověkem co by rozluštil jejich kód,ale zároveň hrozí riziko,ovšem bez rizika by se věda nedostala tam kde je.

Cpt. Jack Volkins - 12. února 2010 00:51

Zkurvený liány Sotva jsem se dozvěděl že naše ztráty jsou minimální. Jsem v záchvatu střelby nedal pozor a zamotal se do liány "Nůž" samozřejmě mě napadl hned tenhle můj přítel...Říz.Říz..."SEM VENKU!-nejsem" jediný co se mi povedlo je že se AMP převrátil na bok."Do prdele" "něco se tady určitě posere" říkám si v duchu, okamžitě vylézám z AMP a beru nůž do ruky. Rozhlídnu se a vidím kousek od sebe sedícího vojáka RDA, jdu blíž ale něco se mi nezdá, když jsem u něj koukám že má šíp v oku a v noze(hnusný pohled)"ten mi asi nezasalutuje". No nic vezmu mu samopal(náboje proste vše co se hodí nebo střílí) a běžím k místu kde se ozývá střelba vojáků RDA. Koukám okolo, nic se neděje ale i přes to si dávám pozor. Už jen pár metrů

Vypravěč - 12. února 2010 12:33

Skat - 26.3.2154 - malý skok pro člověka, velký skok...: Profesor si vyslechl tvá slova a jak jsi čekala tak v očích se mu objevilo nadšení. Vykládal chvíli něco v tom smyslu, že on už na nějakou další slávu starý a jeho papuče a kabinet mu stačí, takže ti rád uvolní cestu k tomu stát se prvním Neoťan, který se napojí na zdejší superpočítač zahrnující celou planetu. Zatímco tohle říkal, tak hladil jednoho ze svých "pejsků" (nantang) a ty jsi tak trochu nechápala, jak je možné, že si tyhle "bestie" během 2 dnů ochočil a to tak, že nenapadnou ani nikoho jiného. Profesor zachytil otázku v tvých očích a na vysvětlenou uvedl: I když je tenhle svět opravdu velmi zajímavý, tak bych neřekl, že by se v něčem odlišoval od těch jiných, kde je tedy ještě nějaký ten ekosystém. Prostě stačí použít pár "voňavek", které ze mě v jeho očích udělají vůdce smečky a pak ho rychle standartní rychlocestou vycvičit....měl jsem trochu zjednodušenou situaci, protože pejsánci byli po psycho-sondě snadno ochočitelný, ostatně jako každý...ehm..teda pardon, já jsem jaksi... Pak jsi došla k "ajťákům" se kterými jsi se vypravila ke stromu duší (resp. vy tomu říkáte Strom Prastarých). Jakmile jste došli na místo, tak ti tví pomocníci pomohli nasadit "čelenku" (vlasně jde o kovový kruh obepínající tvou hlavu, který je narvaný snímači mozku, zesilovači mozkových vln, transmitory a další technikou a samozřejmě řídícím počítačem, který převádí data z mozku na formát stromu a obráceně), ze které vede jeden kabel (vypadá to jako umělý copánék - kabel opouští čelenku v místě, kde máš týl lebky, takže máš opravdu "copánek") na jehož konci jsou nanobotická vlákna, jenž se při kontaktu se svým protějškem (strom má své koncích bílých větví) sami zapletoua vytvoří přímé spojení. Stojíš u Stromu a jsi hodně nervózní, ajťáci provádějí poslední měření a z jejich vzájemné komunikace rozhodně na klidu nezískáš. Nakonec však ti dali "zelenou" a ty jsi přistoupila ke stromu a koncovku svého "copánku" jsi přisunula ke konci jedné z větví. Očima zatím sleduješ displej, jenž máš na zápěstí levé ruky, který ukazuje % kvality signálu (připojení). Propojila jsi se se stromem a na displeji se napsala "NAVAZUJI PŘIPOJENÍ K SERVERU", chvíli na to se to změnilo na "OVĚŘOVÁNÍ KOMPAKTIBILITY SYSTÉMU" až nakonec "VYTVÁŘÍM PŘÍMÉ SÍŤOVÉ PŘIPOJENÍ", jakmile poslední název zmizel tak ukazatel na displeji se z 0%/0% (připojení ke stromu) změnil během vteřiny na 100%/100% a naběhl nápis "SYSTÉM PŘIPOJEN". Ty jsi si v první chvíli ani nic neuvědomila, teprve na chvíli jsi zaregistrovala, že ve své hlavě nejsi sama. Slyšíš hlasy (možná nějaký elektrostatický šum) a vnímáš obrovskou energii stromu. Tvá mysl postupně proniká dovnitř (toto se děje během několika málo sekund, ale tobě to připadá jako věčnost) a ty si náhle uvědomuješ že cítíš okolní bytosti. Myš (či co to je), nedaleko sebe - její mysl, dokonce i ajťáky, které nejen vidíš ale i cítíš jejich emoce. Z celého stromu vyzařuje naprostý klid a ty se pokoušíš proniknout hlouběji, abys získala něco pro ty ajťáky, co by jim pomohlo rozklíčovat zdrojový kód. Nic jsi nenašla, takže jsi se ještě chvíli oddávala příjemným pocitům plynoucím ze spojení a po té jsi se odpojila. I když jsi neobjevila nic co by mohlo pomoci ajťákům a inženýrům v rozluštění operačního kódu, jedno víš jistě - něco takového bude schopná provést pouze jedna jediná věc na světě. Počítač, který obsahuje prvky umělé inteligence a jehož úkolem je práce s lidskou myslí - PSYCHO-SONDA. Samozřejmě bude se muset upravit - hodně upravit, ale je to jediná věc, která má jakous takous šanci na úspěch. Blíží se večer a ty to máš ještě hodinku cestu zpátky ke chrámu. Co děláš?

Skat - 12. února 2010 13:39

26.3.2154 Věděla jsem, že profesor bude z objevu nadšený, jeho slova o tom, že je starý na slávu a podobně, mi vyvolala na tváři jen úsměv. Chápu, že se nechce hrnout do nějaké nebezpečné akce,ale co nechápu jsou ochočení "pejsci " které tak spokojeně hladí. Jeho vysvětlení sice chápu, zas ta jeho moč,ale nikdo po mne nemůže chtít abych se s nimi kamarádila, i když teď vypadají naprosto neškodně. Popřeji mu pěkný den a vrátím se do laboratoře. Nechám inženýry aby si pobrali potřebné vybavení a vydáme se ke stromu, to že se stanu pokusným králíkem mě trochu zneklidnilo. Jako věda je fajn,ale myslím, že profesor by se na to hodil lépe. Jistě, moje hlava se stane pokusnou, no co vždyť mi může jen explodovat mozek, nějaká vědkyně se za mě vždycky najde. Kruci, do čeho jsem se to zase namočila. Představa toho co se může stát mě znepokojí,ale snažím se nedávat to na sobě znát, když dojdeme ke stromu nechám ajťáky sestavit přístroj a pak už jen sleduji jak mi nandavají jakousi čelenku a na ruku nasazují drobný displej, ještě několik úprav a mohou propojit ocásky.Na své ruce sleduji pobíhající připojení a snažím se uklidnit.Když displej nahlásí, že je systém připojen, zhluboka se nadechnu a čekám co se bude dít. Chvíli se nic neděje,ale pak začnu vnímat hlasy ve své hlavě a obrovský příval energie, dokonce slyším nebo vnímám emoce ajťáků, je to celé úžasný pocit, který si, nyní dokonale uvolněná, vychutnávám. Snažím se ponořit hlouběji a najít zdrojový kód, což se mi k mému zklamání nedaří, přesto jsme učinili obrovský objev.Ještě chvíli si vychutnávám ten úžasný pocit a pak se odpojím. " Pánové, vaše práce kterou jste odvedli byla skvělá, ovšem najít zdrojový kód se mi nepodařilo, vrátíme se do laboratoře a vy se pokuste propojit toto zařízení s psycho-sondou a upravit to tak aby to bylo použitelné." Vracíme se do tábora a já cítím dílem zklamání a dílem radost nad tím, co se nám podařilo, pokud se inženýrům povede propojení a upravení psycho-sondy, mohli bychom se dostat zase o krok dál, pak mne něco napadne a než se vydám za profesorem, vyhledám velitelku. Chvíli mi to trvá,ale pak ji konečně objevím. " Pěkný podvečer přeji, potřebovala bych od vás veškeré snímky Pandory a všechny informace které jste zjistili o zdejší fauně," Jistě má průzkumný oddíl, který se dostal dál než mi, a mě napadlo, že by zde mohl být jiný "strom" něco jako centrální mozek, připojení přímo k němu by bylo jistě zajímavější.Jen doufám, že se velitelka nebude ohánět vojenským tajemstvím, to by mě docela naštvalo.

Natherea - 12. února 2010 14:49

U jeskyně Nakonec se s tvorečkem ještě chvilku mazlím, načež jej položím na zem a pořád hladím po zádech. Nakonec si s mírným zhnusením uvědomím, že jsem celá od palulukaní krve. Vidíš, jak jsi mě zřídil... Štouchnu do "drobečka". Liu'tey mezitím sleze ze stromu - vypadá, že moc nesouhlasí s tím, že jsem se k tomu malému zabijákovi vydala, ale v konečném důsledku - tedy ve chvíli, kdy mě to zvíře nezamorduje na místě - s tím nejspíše žádný problém nemá. Nemusel jsi na něj z toho stromu mířit tím šípem, zatímco jsme se seznamovali. Usměju se a pohladím ho po rameni. Ač mě ještě pořád štve svým prohlášením "PORADÍME SI BEZ EYWY", mám strašně krásný pocit z toho, že se mě pokusil bránit i před palulukany, před kterými jen tak mimochodem stejně neměl šanci. I když to sam si myslím o tadytomhle prckovi... jak se mu povedlo ta zvířata skolit? Liu se (počítejme s tím, když hoch nehraje) rozhodne, že když už jsou palulukani mrtví - a ten, jenž je ulovil je pravděpodobně nacpaný k prasknutí, o čemž svědčí typicky zvířecky napapané bříško, může si na cestu taky nějaké to maso odřezat. První reakce, která mě na tohle napadne je protest - toto zvíře nebylo zabito podle Eywy a nemělo by se jíst. Ale mlčím a nakonec jeho počínání i tiše schvaluju - tady přeci Eywa není... a bylo by škoda to tady jen tak nechat. Po cestě narazíme na říčku, takže si do ní (NĚKDE MIMO DOHLED CHOSÉHO) vlezu a vezmu sebou i zvířátko. Nevypadá, že by se vody bálo, takže jej držím v náručí a jemně jej omyju. Ono by to sice zvládlo i samo... ale když ono je takový bobíšek krásný sladký... Poté ho položím na hladinu a sleduji, jak plave - dokonce se v jednu chvíli i potopí pod hladinu. Jsem ráda, že jde ten drobeček s námi - už jsem se tak nějak tiše rozhodla, že si jej nechám a vezmu domů ke kmeni Omaticaya - pokud tedy bude chtít. Po cestě k jeskyni vyprávím zvířátku, které si mi hraje okolo nohou a občas ke mně vzhlídne, jako že ho zajímá, co to žvatlám, tiše o našem domovu, o Stromu duší a Domovském stromu, o pastvinách plných pa'li a termálních jezírkách. Stýská se mi po domově - a to jsem na cestě teprve druhý den. Vyprávím zvířátku o Eywě, o tom jak se chodím modlit - vlastně jsem ráda, že tímto zbytečným plácáním ke zvířeti, které stejně vůbec neví o čem je řeč, zaměstnám mysl natolik, abych nemusela myslet na své sny a všechny hrůzy, jež mě v mysli pronásledují. U toho se plačtivě oháním po štípajícím hmyzu (zatímco Raeya je na chvíli naprosto spokojená, protože cokoli, co letí kolem mé hlavy, na které sedí "na číhané" hbitě chytí nacpe do kusadel) a občas si dovolím i postěžovat na to, že mě to svrbí a štípe. Okolo to vypadá dost nevlídně, jako by nás tady nikdo neměl rád. Nechápu to - ale moc nad tím nepřemýšlím - má mysl je nyní zaneprázděná žvatláním s mým novým zvířátkem. Liu nakonec rozhodne, že bychom se měli na noc utábořit... a že by možná bylo nejlepší využít k tomu nedalekou jeskyni. Ještě nikdy jsem nespala v jeskyni... ale je jasné, že na stromě není bezpečno - ne tady. Tak... tedy půjdeme dovnitř. Souhlasím s ním. Samozřejmě, že je tam tma jako v pytli - ale nebyla bych to dobrá bylinářka, kdybych nevěděla o tom, jak si ve tmě posvítit. Vysvětlím Liu'teyovi, jak opatrně a nenásilně manipulovat s houbičkami a vybírám v podrostu největší kusy. (pozn. hráčky - "jé houba - já do ní kopnu!!!" ) Ty pak opatrně podhrabu prsty a z měkké půdy vytáhnu i s kouskem zeminy. Natrhám jich asi deset - nevím, kolik jich má můj společnk. Jednu u toho nechtěně poškodím... takže přestane svítit. Je mi jí líto, přirovnávám stav, kdy houbička nesvítí ke smrti. Pomodlím se za její dušičku... i když nevím vlastně KE KOMU. Prostě se pomodlím. Třeba se její duše nakonec k Eywě dostane, i když tady Eywa není. Pak "zabitou" houbičku odložím zpět do podrostu, aby mohla být užitečná ještě i po své smrti - ať už nakrmí hladové býložravé tvorečky a nebo se rozloží a poskytne "potravu" ostatním houbám. Houby položím před vchod do jeskyně a jdu si rychle, než se setmí sehnat ještě nějaké ovoce. Liu sice odkrál z palulukanů maso... ale to nejspíše neví, že já maso nejím. Když si ovoce strčím sokojeně do taštičky a seskočím ze stromu před jeskyni, popadnu své houbičky a vkročím dovnitř. Mám trochu obavy... ještě nikdy jsem v žádné neznámé jeskyni vlastně ani pořádně nebyla.

Liu'Tey - 12. února 2010 18:55

V jeskyni S houbami v ruce jsem opatrně vkročil do jeskyně a snažil se zjistit, jestli nehrozí nějaké nebezpečí i z jeskyně samotné. Na této straně řeky si Na'vi nemůže být jist vůbec ničím, snad jen sám sebou a svými přáteli. Což mě přivede na mysl Ey a jejího nového "kamaráda". No co, ta potvora nám zachránila život, ať je to, co je to. Docela mě sere, že se mi nepovedlo zabít palulukány osobně a že nebýt té malé potvory, ještě bychom byi na stromech. Sednu na zem v útrobách jeskyně a začnu porcovat a maso palulukánů a balit ho do listů, abychom měli i nějaké zásoby. Nyní se uvidí, co bude dál.

Natherea - 12. února 2010 19:13

V jeskyni Liu jde první a zjistí, že jeskyně není nebezpečná - ani osídlená něčím nepřátelským. (dovolila jsem si tento závěr provést protože na poznánku na icq "já tam nejdu, něco na mě vyskočí!" PJ neodpověděl svým typicky škodolibým MUHUHAHAHA) Jdu tedy za ním a rozestavím u jedné stěny svítící houbičky. Uvnitř je zvláštně chladno - ne jako venku mezi stromy. Trošičku se oklepu zimou. Venku už se stmívá a houbičky vydávají slabě pastelově modrozelenou záři. Sleduji, jak se záře odráží na jeho zádech, zatímco porcuje maso. Opatrně se k němu zezadu přiblížím a přejedu mu zlehka prstem po páteři. Jsem ráda, že jsi tady se mnou. Přiznám poprvé nahlas. Fascinují mne svítící pihy na jeho těle, v chladné záři houbiček se modře odrážející štětinka na ocase... Musím si prostě přiznat, že se mi můj mladý válečník líbí - a to jako že hodně. nahlas to samozřejmě neřeknu. Nepatřím mezi ty, kteří by si rádi vylívali srdíčko, co se lásky týče.

Vypravěč - 12. února 2010 22:04

Ey´fae, Liu´Tey a Jui´Pa - V JESKYNI: Prošli jste si celou jeskyni, skutečně se jedná o bezpečné útočiště neboť se v něm nic nenáchází, až na něco co jste ještě nikdy neviděli. Nějakými barvami jsou na stěně jeskyně namalované obrázky. I děti klanu Omaticaya, občas "kreslí" zvířátka, ale toto je něco jiného. Uprostřed jedné ze stěn je namalovaný černou barvou obrovský Strom Duší - je jaksi pokřivený, jako by ten kdo ho namaloval chtěl zdůraznit, že se jedná o něco "zlého", nebo "nebezpečného" a přitom zde chybí typické znaky označujícící nepřítele. Ze stromu jsou namalovány jakési čáry - něco jako energie, které dopadají na zvířata a další stromy. Je to jako by ze stromu vycházela aura, která ty ostatní ovládá a činí je "zlými a nebezpečnými" (ovšem stále chybí znaky označující nepřítele). A pak jste uviděli (pod malbou celého lesa se zvířaty jehož je ten "pokřivený" Strom duší středem) znaky, kterým nerozumíte. Vlastně rozumíte! Každý Na´vi slyšel vyprávění o zlých čarodějích (pyšných Na´vi) jež nekreslili obrázky, ale používali nějaké "zlé" znaky. Je tam jimi cosi napsáno, je to napsáno rudou barvou, což znamená, že je to "důležité" a prostřední znak je symbol pyšných Na´vi - ten znak vypadá jako dva hadi omotaní kolem hole. Znak je napsán zlatou barvou a pod jeho znakem je namalován Strom Duší (mimo text), což PRO VÁS symbolizuje nadřazenost tohoto znaku nad Eywou! Jinak textu ani "zbla" nerozumíte.

Paulising - 12. února 2010 22:37

No koukám, že jsem mistr oboru co rozhodnutí to nález. :-D :-DD Ale nic, pokračujeme dál. Napíšem si na tabuly. slovo Na´vy pod slovo botanická zahrada a k tomu hned otazníček. "Tohle nezjistím bez dalších textů.....sakra ještě jsem je nepřeložil.......Andělé?......Texty?....... Diť oni jimy psaly podle toho nekolik desítek néli déle!!! Jestli je to tak.......tak tu ještě můžou být. Nenítu psáno nikde že tahle civilizace vymřela s prastarými!!!!!!!! HEURÉKAAA to můžou být naši bratři!!!!!!!!!!!!" Ahned to půjdeme oznámit kolegům. Ještě předtím si radši prostuduju všechny texty abych se ujistil, že mé myšlenky nemají díru, Apak na obědě jim tu novynu oznámím. A co to znamená??????? No co asi????? Dnes doděláme svoji práci a já zatím naplánuji výlet! Jinak se omlouvám všem co na výlet nepůjdou ale někdo musí pokračovat ve vykopávkách a výzkumu tady. Takže celý den proběhne tak jak jsem ho nařádkoval večer předtím. A pozbytek dne, budu plánovat trasu po některých místech. Požádám velitele aby mi přidělil tři zdatné muže, k vůli zvěři a nebo těm "návyjům" nevýme co jsou zač. A sebou si vezmeme jídlo pití potřebné věcičky a počítačečky, no a asi tak dva kolegy. Druhý den vyrazím cestou. k dalšímu místu "Chrám duší" Je tam zátoka a tam by mohli být. (Pokud li nic zajímavého, tak je to průzkum. Toznamená rozbýt tam tábor Obhlédnout terén a připravit se na přenocování a přenocovat.) (samozřejmě bych rád přízpěvek jak to vypadá v té oblasti toho chrámu)

Vypravěč - 13. února 2010 14:42
	TECHNICKÁ POZNÁMKA (upozornila mě na to Ey´Fae): NA´VI OHEŇ ZNAJÍ A UMĚJÍ JEJ ROZDĚLÁVAT, V JEDNÉ FILMOVÉ SCÉNĚ SEDÍ KOLEM TÁBORÁČKU...NO ZAPOMĚL JSEM NA TO, TAKŽE TÍMTO SE OMLOUVÁM - NA´VI OHEŇ TEDY ZNAJÍ

Liu'Tey - 13. února 2010 18:51

Jeskyně Nadále porcuji maso a občas pokouknu po Ey, která se ke mě nakonec přiblížila a dotkla se mě, což mě skutečně potěšilo. Na její slova zareaguj odložením nože a obrácením se k ní. Ruce si otřu do listů a pak do nich uchopím její malé ručky. "A já jsem tu rád s tebou, krásná Ey," jednou rukou ji pohladím po tváři a postupuji až za její krk, kde ji nežně uchopím a přitáhnu k sobě blíž. Mé rty najdou její a chtivě ji začnu líbat. Ach, Ey, jak moc bych tě chtěl. Jak moc. Má druhá ruka, která doposud svírala její ručku se přesunula na Eyin zadeček a jemně ho sevřela a přitáhla blíž. Nadále ji vášnivě líbám a hladím.

Natherea - 13. února 2010 19:02

Jeskyně (ještě pár chvil, než přepneme z telenovely na šifru mistra leonarda) Když mě Liu'tey políbí, bez nějakých větších rozpaků se mu podřídím. Své ruce, nyní už volné, opřu o jeho hrudník a nechám se líbat. Tentokrát je to jiné, než poprvé. Je si polibkem jistější... a už se nebojí, že bych jej mohla odmítnout. Však taky nemohla. Už dlouho jsem uvažovala, kdy mne políbí znovu. Světlo z houbiček (zde je odpověď na dotaz "proč jsme si nerozdělali oheň, když jej najednou zázračně známe?" ) něžně osvětlují rysy jeho tváře. Když si mě přitáhne blíž s blaženým povzdechem se nalepím na jeho bříško. Kdesi vzadu v mysli mám takový mlhavý pocit, že by mi ještě neměl na zadek sahat a měli bychom si zachovávat určitý odstup... ale nechám tohle uvažování na jindy a pokračuji v polibku.

Liu'Tey - 13. února 2010 19:35

Jeskyně... Nadále vášnivě líbám Ey a postupuji na její krk. Mé ruce ji zatím hladí záda a zadeček. Během líbání jejího krčku sjedu pohledem na její ňadra a mé toužebné myšlenky zaplní mou hlavu. Ach, Ey, miláčku. Z jejího kruku postupuji ještě níž až k jejím mladým prsům a začnu je něžně zasypávat polibky. Má touha sílí a pokud se rychle nestane nějaký zázrak, pravděpodobně už se nebudu schopen ovládat. Ač se snažím jak můžu. Mé ruce uchopí pevně její zadeček a přítáhnou ji co nejtěsněji ke svému tělu.

Natherea - 13. února 2010 19:52

Jeskyně Když mi začne líbat krk, spokojeně zavřu oči a obtočím ocásek okolo jeho zad. Srdíčko mi buší trošku víc, dýchám zrychleně. Mimoděk do jeho hrudníku, na kterém mám položené ruce zatnu nehty. Kdo by řekl, že to bude tak... Když mi poprvé políbí moje poprsí, zmateně zaklepu ušima a otevřu oči. No tak počkat počkat... Nemůžu říct, že by to bylo nějak nepříjemné... nicméně mi celý sled událostí přijde hrozně rychlý. Mžikem se rozhlídnu okolo sebe v úvaze jak z tohohle ven - přičemž spatřím, že na stěně něco je. Asi půl sekundy mi to přijde prostě jako nějaký lišejník - asi jsem si to i myslela, když jsem místo posledně míjela - ale pak v tom poznám.. nějakou malbu - nebo něco. Lehce od sebe Lia odstrčím. Podívej, támhle něco je... Zlehka jej políbím na čelo a zvednu se. Jdu si tu stěnu prohlídnout - snad si to nevyloží nějak špatně - vlastně jsem ho úplně přímo neodmítla, nebo ano? Strom duší? Někdo... tady maloval... Přejedu po stěně zlehka prsty. Pyšní na'vi!... co to znamená? Zlý strom ovládá les...? Způsobuje šílenství zvířat? Nebo tím chtěli vyjádřit, že Eywa je zlá? Taková hloupost - Ona nikdy není zlá. Jen tady ...není. Některé obrázky nechápu - mám nějaké ponětí o tom, že i nebešťané píší... a že je to něco jiného, než malování, že si tak předávájí zprávy. Jakou zprávu nese tohle? Jedná se o nějaké rouhavé poselství? Přijde mi to logické - proč jinak by symbol pyšných byl nad symbolem Eywy? Já se vůbec nedivím, že je Eywa ztresta..... ale... Vzpomenu si na Mo'at... Neztrestala je Eywa... ona ne. Moc... moc tomu nerozumím... Přiznám neochotně. Možná to znamená, že někde tady je ZLÝ strom, který ovládá les... Přijde mi to trochu jako hloupost... ale nemám se moc čeho jiného držet. Zeptala bych se rostlin nebo zvířat... ale nejspíše mi zde neodpoví... Můžu to ovšem ráno zkusit. Nic za to nedám - třeba stromy nebudou posedlé šílenstvím zdejších zvířat.

Liu'Tey - 13. února 2010 20:58
	Jeskyně - na přání Ey Poté, co mě Ey odstrčí, se mě to celkem dotkne. A sakra. Asi to nebylo ono. Na její otázku zareaguji sloy, která pronesu spíš jen tak, bez nadšení a spíše sklesle. "To jsme dva"

Vypravěč - 13. února 2010 21:04

Sgt. Lukas J. Brent: V prdeli a ještě dál... Zatímco ti ta Na´vijka ošetřuje tvé zranění, tak za tebou došel náčelník zdejší "jeskyně" s doprovodem jednoho válečníka. Zatímco náčelník mluví, tak ten válečník překládá jeho slova lámanou angličtinou: "Bojoval jsi sám a statečně Nebešťane, i lid Na´vi chová respekt k nepříteli, který se neskrývá za mračnem železných strojů, nyní jsi náš zajatec dokud neřeknu jinak. Můžeš se zde v prostoru před jeskyní volně pohybovat. Až přijde čas spánku, tak tě odvedeme do jeskyně, kde tě budeme hlídat, neboť nevěříme, že válečník jako ty by se nepokusil o útěk. Pokud se o něj pokusíš, tak tě zabijeme a nedáme ti možnost se vzdát jako tentokrát. Až přijde vhodná chvíle, tak tě snad s Nebešťany vyměníme za své zajaté válečníky nebo za něco jiného. Do té doby pokud se budeš chovat slušně zůstaneš zde a nikdo z lidu Na´vi ti neublíží." Náčelník poté kývnul na znamení, že rozhovor je u konce a odebral se pryč i se svým doprovodem. Mladá Na´vijka ti zatím ošetřila zranění a dostal jsi i něco málo k jídlu a nějakou vodu. Je pozdní odpoledne a ty stále opřený o strom jen pomalu sbíráš sílu. Všiml sis, že stráže této jeskyně tě bedlivě sledují, ta dýka v botě tě nyní "pálí" - nejsi si jist, jak by se zachovali, kdyby jí u tebe našli...

Natherea - 13. února 2010 21:10

jeskyně - nějak duchaplně to zakončeme... Když odpoví něco o tom, že "to jsme dva" tak jenom přikývnu. Nečekala jsem, že by třeba dokázal číst neobrázky. Umí to jen málo na'vi. Chvíli si to ještě prohlížím, ale nakonec rezignuji. Podívám se na to ještě jednou ráno, až bude světlo. Teď toho stejně moc nevymyslím. Zítra se na to ještě podívám. Cítím se tochu trapně ža to, že jsem mu takhle.. utekla. Ale prostě byl na mě moc rychlý a já se bála, že to neskončí dobře. Nevím, jestli jsem připravená na to, abych se zaslíbila muži. Jsem si jistá, že to chápe. První spojení dvou na'vi je posvátná věc... a když už, chtěla bych ji uskutečnit někde, kde je přítomná má bohyně. Vrátím se za ním a ještě jednou jej políbím. Aby si nemyslel, že se na něj zlobím... nebo možná aby se nezlobil on. Měli bychom jít spát. Jsem po dnešním dni unavená. Cesta, palulukani, další cesta... Lehnu si na chladnou zem a ještě zamlaskám na tvorečka, který nás dneska doprovázel. V jeskyni je zima a on se určitě taky bude chtít přitulit, aby nezmrzl. Nechám se od Liu'teye obejmout a po chvíli usnu.

Zoltan Chivay - 13. února 2010 21:29

Kdyby jen v prdeli... Poslouchám lámanou angličtinu a ani se nestačím divit tomu, co slyším. Tak to asi ještě neví, o těch čtyřech, co jsem před tím zabil pomyslím si a pak si vzpomenu na nůž v mé botě. "Pálí, svrbí" a já nevím, co ještě. Přemýšlím o tom, co s ním. Něco mi říká, že když ho u mě najdou, moc dlouhý život mít nebudu. Mohl bych ho klidně použít a zabít je, ale ve finále by to mělo stejné výsledky, jako kdyby ho nalezli. Povzdechl jsem si. Co ho schovat? napadlo mě, ale to je taky nemožné. Jako bylo by, ale to by na mě ty dva ksichti nesměli čumět. Znovu jsem si povzdechl. Konečně jsem dojedl jídlo, které mi dali a rozhlédl jsem se po okolí. Byly tam děti a ženy. Hrály si, zpívaly nebo sbíraly bylinky. Žily zcela obyčejný život. Začal jsem si uvědomovat, že oni nejsou agresoři. Agresoři jsme byli my. My jsme ti, co tu "otravují" vzduch. Do hajzlu, co to se mnou je? napomenul jsem se, ale to něco bylo silnější. Najednou mi začalo docházet, proč je vlastně zabíjím. Jen pro prachy. Nic víc. Jen pro hromadu zasranejch peněz, který brzo zase utratím. Kurva chlape, vrať se do normálu. Mysli jako voják a ne jako nějaká sračka z armády spásy. Si chladnokrevnej zabiják. Dělal si to pro prachy a budeš to dál dělat pro prachy, takže klid opět jsem se napomenul, pohodlněji jsem se usadil a zavřel jsem oči. Byl jsem lhostejný ke všemu a všem. Jsem voják. Zabiják. Chladnokrevnej vrah. Ne vrah ne. Jen dělám to, co mi řeknou. Nic víc, nic míň uklidňuju se se zavřenýma očima a opřen o strom.

Vypravěč - 13. února 2010 21:45

Sgt. Lukas J. Brent:...kdo říkal, že "jenom" v prdeli?: Snažíš se urovnat myšlenky. Trochu se ti podařilo si vyčistit hlavu a nabrat i něco málo sil. Docela tě tak napadlo, že kdyby jsi se netopil zrovna ve sračkách, tak by to tady bylo rozhodně pěkné místo na dovolenou. Nevíš čím to je, ale začínáš přemýšlet o tom, kdy jsi vlastně měl normální dovolenou a trochu té radosti ze života. Vlastně od 16ti neděláš nic jiného než, že se plazíš v trávě a střílíš ty, na které ti "pan S" či jeho předchůdci ukáží. Trochu málo na to kolik ti je....napadla tě kacířská myšlenka. Seděl jsi se zavřenýma očima až jsi nakonec začal podřimovat. Několikrát jsi viděl tu scénu, kdy jsi zastřelil onoho "užívajícího si" Na´viho a pak ta ženská začala ječet...ten křik se ti jakoby zařezával až do morku kosti...až jsi se probudil.... ....právě včas, neboť k tobě jde dvojice strážců s tím, že tě odvede do jeskyně, neboť se blíží noc, pro tyhle dva jsi jen obtíž, neboť tě budou muset celou noc hlídat, zatímco ty budeš spát, takže moc ohledů od nich nečekáš. Podařilo se ti zvednout a s tímto doprovodem jsi prošel jeskyní až snad na její konec, kdesi v nitru hory, ta jeskyně je opravdu velká a máš pocit, že některé tunely tu "někdo" musel vyhloubit, jakoby tato jeskyně byla současně pevností plnou chodeb, šachet a tunelů. Nakonec tě odvedli to takové malé komůrky (sotva se v ní natáhneš), jsou tam nějaké velké listy, na kterých se máš asi vyspat. Jeden z nich pak vzal nějaký kámen se kterým nakreslil u východu z komůrky čáru, podíval se na tebe a naznačil, že jak jí překročíš, tak jsi mrtvej...

Zoltan Chivay - 13. února 2010 22:00

I ty hříšníku Dovolená, jo, to bych nesměl být v tom, v čem jsem. Do hajzlu, kdy já měl naposled nějakou dovolenou? Nikdy trpce si pomyslím a snažím se, pořádně si vyčistit kebuli. Moc to nešlo, pořád jsem viděl tu ječící ženskou. Toho jekotu se už asi nezbavím, ale s tím se už musí počítat. Jen kdyby to nebylo tak živé. Proč jsem jí nesundal jako první. Pořád se mi to vracelo. Pořád. Už šli pro mě, tak jsem se bez keců zvedl a šel tam, kam mi ukázali. Odvedli mě do nějaké komory v jeskyni, či co. Tady mám spát? No super pomyslel jsem si, ale nakonec jsem ulehl na listy. Když modrá huba udělal čáru kamenem a naznačila mi, že přes ní nesmím, jen jsem kývl na souhlas a ulehl. Chvilku jsem je sledoval, jestli nesledují oni mě a když jsem našel nestřeženou chvilku, vytáhl jsem dýku a schoval jí někam ke stěně jeskyňky. Radši jsem jí ještě zahrabal, nebo se o to aspoň pokusil (jestli jsem uviděl, že se na mě pořád koukají, nic jsem nedělal, jen jsem ležel a pokusil se usnout). Pak jsem se pokusil usnout.

Vypravěč - 13. února 2010 22:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´Fae - noc z 26. na 27.3. 2154 - sny: Jakmile jsi usnula, tak se ti začaly zdát sny, spíš neklidným a přerývavým spánkem... ...nejprve si spatříla svůj rodný strom a Nebešťany všude kolem něj, slyšís střelbu, výbuchy....pak vidíš jak rodný strom Omaticayů hoří a řítí se v plamenech k zemi...vidíš Nebešťany vraždící muže, ženy i děti...vidíš jednoho z nich, jak sedí v největším z těch strojů a usmívá...cítíš radost a nenávist, které z toho muže vyzařují....on nezná slitování.... ...pak to celé zmizelo a ty vidíš ženu jež vypadá jako Nebešťanka, ale nenosí masku, stojí u Stromu Duší mezi ruinami jakýchsi staveb, vidíš jak jí další z nich navlékají cosi kolem na hlavu, vede z toho něco co vypadá jako špagát...trochu zaostříš...jsou to copánky!...vidíš jak přistupuje ke Stromu Duší a propojuje se s ním....a pak, pak vidíš jen tmu a cítíš chlad a pak jsi zahlédla strom...je v mlze a je celý černý, vypadá jako Strom Duší, ale je jiný, cítíš z něj "nenávist", cítíš jak z něj dopadá na celý okolní les ta nenávist, která činí zvěř šílenou a stromy "zlé"....a pak jsi si něco uvědomila....TEN STROM TĚ HLEDÁ!...cítíš jeho vůli, jak se k tobě napíná, jakoby se tě dotýkala slizká a studená chapadla, už už tě skoro měl, když jsi s hlasitým výkřikem probudila.....

Jui'pa - 14. února 2010 00:25

Jeskyně Když jsem se stím morým tvorem seznámil a on mně začal drbat na zádech, něco mi začalo říkat ať stím zůstanu. Byl to takoví vnitřní hlas který mi říkal že bude lepší zůstat stím než zustat uplně sám. Když slezl ze stromu i ten druhý tvor a začal něco dělat s palulukany které jsem před chvílí ulovyl prvně sem po něm chtěl vystartovat stím že se mi probírá jidlem ale uvědomil jsem si že to by se asi nelíbilo tomu tvoru co mně hladil a asi bych sˇimi pak nemohl zůstat, a navíc jsem byl už stejně dost najezený. když oba dva šli jinam, přiběh jsem knim a snažil se sňimi držet krok. Jak jsme došli k potůčku asi se jim nelíbylo že jsou od krve a proto se šel jeden stěch tvorů umýt, jelikož jsem byl taky špinaví vzal mně s sebou a umyl mně taky, když jsem byl už celkem čistý pustil mně, a sledoval jak plavu sice mi tomoc nešlo ale vypadalo to že se jí to libí. když už jsme oba čistí vylezu z vody a pořádně se otřepu, poté se zase vydáme na cestu i když vůbec nevím kam jdeme snažím se jít tak nějak s nimi. Po cestě se držim blízko toho tvora s kterým jsem se koupal, mluví na mně různé věci ale já jím skoro vůbec nerozumím ale aspoň se snažím tvařit že mně to "zajímá" a "rozumím"tomu. Po chvíli cesty jsme došli k jeskyni, vypadalo to že půjdeme dovnitž ale vůbec jsem tam nechtěl jelikož v takové jeskyni mohlo cokoliv "bydlet". Když ale vydím jak začínají oba dva ti tvorové sbízar svítivé ouby už si tak nějak uvědomim že tam asi půjdem. Po chvíli zbíraní jsme dovnitř vstoupili držel jsem se docela v zadu jelikož jsem mněl celkem strach stoho co vevnitř najdem, nakonec když jsme ji prohledali nikdo ve vnitř nebyl a proto můj strach už zcela opadl. Jak jsem uviděl že ten tvor který vzal to maso ho začal i porcovat, sedl jsem si kousek od něj a hladově ho pozoroval když přišel i ten druhý začali i povídat sice jsem jim moc nerozumněl , zůstal jsem sedět poblíž a čekal jsem jestli mi nějaké to jídlo nedají když jsem ale čekal už delší dobu pochopil jsem že mi asi stejně nic nedají a proto jsem si lehl. Jak jsem spatřil že si Ey lehla přišel jsem kní olízl jí na tváři a jelikož mi byla docela zima, přilehl si těsně kni.

Vypravěč - 14. února 2010 01:16

27.3.2154 - NA´VI "Vyhnání z Ráje" - Exodus: BITVA O DOMOVSKÝ STROM A JEJÍ DŮSLEDKY: I přes obrovskou materiální a technologickou převahu se nedá říct, že by bitva o domovský strom Omaticayů skončila pro RDA 100% úspěchem. Nebešťané zaznamenali nemalé ztráty na technice i živé síle. Bylo zničeno na 44 Škorpionů, 26 Samsonů, 56 AMP a padlo na 344 vojáků. Samotný Quaritch měl co dělat, aby se vrátil se svým těžce poškozeným letounem zpátky na základnu. Na druhé straně se podařilo zničit domovský strom kmene Omaticaya a zabít přes 800 Na´vijů. Zbytek kmene (cca 400 členů) uprchl hluboko do džungle. V bitvě o domovský strom též padl Eytukan. Tsutey je nyní Oloyectanem kmene a odvedl většinu (cca 300) kmene ke Stromu Duší. Menší skupiny (50)pak uprchli k sousednímu kmeni Pixioteya a další skupinky (50) se ukryli v jeskyním systému vzdáleném 20 km od stromu duší, kde jich je i s místními obyvateli je momentálně 250. Celkově tak z původních 1400 Omaticayů zbylo 600. Al´tos: Podařilo se ti uprchnou i se skupinou žen a dětí (+ 3 bojovníci) dál na sever na území kmene Pixioteya, kde jste byli přijati. Jste znaveni dlouhou (a rychlou) cestou a zdrceni tím co se stalo s vaším domovským stromem. Or´onis: I s několika dětmi se ti podařilo uprchnout ke kmeni Pixioteya. Tvá ruka se již trochu zotavila a jsi schopen používat luk, i když potrvá ještě mnoho dní, než se zranění zcela zahojí. Jsi velmi vyčerpaný a také zdrcený z toho co se odehrálo. Tei´raa (bez ohledu na to co napíše v svém příspěvku k bitvě o domovský strom): Zcela vyčerpaná z boje jsi zmizela v džungli, kde jsi přenocovala. Tvůj vztek se nyní jež zcela vybil a jsi unavená a zdrcená. Nacházíš se na půli cesty mezi bývalým domovským stromem a Stromem Duší.

Vypravěč - 14. února 2010 01:25

27.3.2154 - základna RDA - návrat "hrdinů": Po bitvě, ve které byla téměř polovina mužů pod vaším velením zabita jste se vrátili na základnu RDA, kde Quaritch plánuje oslavit velké vítězství. Nemohli jste si nevšimnout, že vědci a další nevojenští pracovníci se na váš čin dívají zcela nepřátelsky. Došlo dokonce k několika incidentům, které se sice netýkali přímo vás, ale byli jste jejich svědky. Dr. Augustinová s Quaritchem nemluví a oznámila, že pro "zelené gumy a největší pičuse na světě" nehne ani prstem. Toto odcizení není patrné mezi vámi a dělníky, kteří jsou rádi, že jste je zbavili jejich největší hrozby. Poté co jste se vyspali plánuje Quaritch velkolepou oslavu. Cpt. Jacku Volkinsovi diskrétně oznámil, že vymazal jisté záznamy z doby bitvy (asi naráží na to co jsi provedl s těmi dětmi a vlastním vojákem), aby z "toho nebyly problémy". Dnes máte volno a na večer se plánuje "maxiožíračka" - každému z vás navíc bylo vyplaceno 2000 dolarů za "killy" + 500 dalších jako bonus. Mudr. Zani Katanga: Druhý den po akci, kdy se potvrdily všechny "zvěsti" o "úspěchu vašich zbraní" vládne mezi tvými kolegy velké rozhořčení a také jistá rezignace. Projekt Avatar se zdá být nyní zcela zbytečným, když je nadmíru jasné, že napříště už veškerá komunikace mezi Na´vi a vámi bude probíhat "samopalem". Dr. Augustinová dala všem pro dnešek volno (s Avatarem se proběhnout můžeš) a dala najevo, že každého koho uvidí na oslavě "těch zelenejch pičusů" vykopne z projektu tak rychle, že se z toho nestihne ani "posrat".

Vypravěč - 14. února 2010 01:34

27.3.2154 - Sgt. Lukas J. Brent - zajatcem II. den: Druhý den ráno jsi se probudil již v mnohem lepší kondici. Dopoledne jsi strávil "poflakováním se" před jeskyní. Na´vi tě více-méně ignorují, ačkoliv jsi si nemohl nevšimnout, že stráže tě velmi bedlivě hlídají. Také jsi uviděl jednoho válečníka, který rozebíral tvoje zabavené věci. Trochu tě překvapilo, že poměrně bez problému umí nabít zásobník tvé zbraně a dokonce jí i odjistit, jestli umí i střílet, to jsi raději zkoumat nechtěl. Každopádně je mezi nimi minimálně jeden co umí ovládat lidské zbraně. Poměrně poklidná nálada se změnila po poledni, když dorazila skupinka Na´vi, kteří vypadají jako by prošli právě peklem. Někteří mají ošklivá zranění od plamenometů a dalších tobě velmi dobře známých zbraní. Jedna žena jakmile tě spatřila se na tebe rozzuřeně vrhla a byla by tě nejspíš přímo atakovala, kdyby rázně nezakročil zdejší náčelník jehož jméno (jak jsi pochopil) je Kats´huyel. Ten se jí postavil do cesty a zabránil jí tě napadnout, ona se pak na něj otočila a ukázala mu co nesla na zádech. Malé dítě (snad novorozeně), které očividně dostalo plný zásach z 30 mm kanonu, z hlavy mu zbyly jen cáry. Náčelník trochu překvapeně ucukl a žena se slzami v očich se obrátila na tebe, aby ses mohl taky "pokochat". Nakonec náčelník nařídil, aby tě zavřeli zpátky do komůrky v jeskyni. Podle toho co ti ten tlumočník řekl, RDA zničila domov Na´vi a ty bys teď radši neměl moc vystrkovat nos ven. Večer tě pustí na vykonání potřeby. Jídlo a vodu ti do tvé komůrky dali taky. Nyní jsi v ní zavřený a ta dýka ti snad propaluje tvoji botu.

Vypravěč - 14. února 2010 01:50

27.3.2154 - EyˇFae, Liu´Tey a Jui´Pa - ráno v jeskyni: Všechny vás probudila brzy ráno Ey´fae, která se s výkřikem probrala z nějaké noční můry. Když jste se trochu vzpamatovali, tak jste vyšli ven, kde zrovna začínal východ slunce. Vaše jeskyně je na takové vyvíšenině, takže dobře vidíte na poslední část údolí, které je prorostlé nepřátelskou džunglí. Je to už jen tak 5-6kilometrů než dojdete na úpatí Hor Stínů, které se před vámi vypínají do výšky přes 2000 metrů. Na konci toho údolí máte pocit, že vydíte trošku "tmavší" místo. Ey´fae se při pohledu tam udělalo lehce nevolno a zamrazilo jí po zádech. Liu´Tey vnímá nepřátelskost džungle a to, že cosi je vzduchu...navíc je tu něco...něco o čem je přesvědčen, že Ey´fae ví a chtěl by to vědět také. Jui´Pa je naopak naprostým opakem vaší skupiny. Má očividně dobrou náladu a vychází z něj velmi nakažlivé hřejivé teplo (ne snad fyzické teplo, ale spíš pocit tepla a bezpečí).

Vypravěč - 14. února 2010 02:15

27.3.2154 - ZÁKLADNA PRŮCHOZÍCH - "Na prahu nové éry": OBECNÉ: Krátce po probuzení a snídani si zavolala velitelka všechny vědce, inženýry a další výzkumníky do konferenčního centra, které bylo včera vybudováno jako součást budovy Velínu, aby vám představila rektora Teologicko-historické fakulty při Matce Moudrosti (účastní se hráči Paulising a Skat), rektor se vám představil a pak zahájil proslov: Vážení kolegové, vážené kolegyně, mám dnes tu nesmírnou čest, že mohu promluvit k Vám, průkopníkům ve vědě, kteří nyní stojíte zde na půdě Pandory a každým dnem dobýváte mnoho úspěchů na polích snad všech vědních oborů od fyziky, přes biologii až po mou oblíbenou historii. Mám to potěšení Vám všem co zde denně pracujete až do úmoru, že my na druhé straně Portálu také neleníme a dobýváme spolu s Vámi úspěchy pro vědu. Včera v pozdních hodinách schválil Nejvyšší Senát Neotanské republiky zákon, kterým se Pandora mění na integrální součást Neotanské republiky! Ještě včera jste stáli na planetě jenž byla přes všechno co jsme k ní cítili cizý, dnes už je Pandora 26 světem Neotanské republiky. Tento zákon také stanovuje, že Pandora bude sloužit pro náboženské, vědecké a později též turistické účely. Jakákoliv těžba či větší osidlování bude přísně regulováno přímo akademickým senátem Matky Moudrosti. Tedy ne politiky, ale námi drazí kolegové! Díky tomuto zákonu a díky velmi žádoucímu tlaku jenž nyní na nás vyvíjí vláda naplno přecházíme do vědecké, explorační a spirituální ofenzívy na této planetě. Již dnes vstoupí na planetu vojáci Republiky a přinesou nám nejen stabilní bezpečí, ale také letadla, kterými rychleji prozkoumáme tento svět. Za pár dní bychom mohli postavit provizorní kosmodrom a vypálit na orbitu Pandory první satelity, jež nesmírně usnadní naši práci. Heslem dne je rychlost, rychlost a zase rychlost. Veřejnost i vláda žádá co nejrychlejší výzkum s co nejobětavějším nasazením. Již dnes dorazí na Pandoru další skupiny vědců a denně budou přicházet další a další. Společně s naší armádou zde vybudujeme první stálé základny jenž budou sloužit k vědeckému účelu. Již dnes se podařilo dokončit úpravy interiéru Chrámu a nyní můžeme přes Portál dostat naši techniku mnohem snáze a mnohem rychleji, což opět urychlí a zefektivní vaši práci. Mám nesmírnou radost z každého z Vás, kteří zde v potu a doufejme, že ne v krvi, kopete základy naší nové éry. Éry ve které budeme znát všechny odpovědi na všechny otázky stran Prastarých a původu veškerého života. Éry, kdy mi sami budeme moct povznést svou civilizaci na vyšší stupeň bytí, blíže k hvězdné Harmonii, či chcete-li k Bohu. Bylo mi ctí před Vámi mluvit a seznámit Vás se všemi úžasnými zprávami, jejichž nositelem jsem byl. Děkuji za pozornost a hodně zdaru Vaší práci. Poté odměněn bouřlivým potleskem odešel rektor s velitelkou pryč a shromáždění bylo rozpuštěno. Když jste vyšli, tak vydíte jak z nitra Chrámu vyjíždějí těžká vznášedla nesoucí kvanta techniky. Vidíte bojové stroje, kupy vojáků a nově příchozích inženýrů. Ano vaše základna se změnila ze "skautského tábora" na opravdovou základnu...kdosi za Portálem v Neotu je této misi opravdu nakloněn. Bylo Vám oznámeno, že v teepe a Chrámu se již spát nebude a že do večera budou smontovány nové ubikace. Skat: Dnes se podařilo propojit upravenou "psychosondu" se stromem a navázat plné stabilní spojení. Sonda provádí luštění zdrojového kódu a ty se nyní můžeš věnovat zase sběru vzorků a běžnému výzkumu. Zítra by tě mohl některý z pilotů vzít z jedním lehkých strojů (viz obrázek na HP) někam dál do džungle. Paulising: Celý den tě dnes čeká práce v "nové části" Chrámu, kde se podařilo objevit fresku, která zázrakem přežila pod nánosy hlíny a lišejníků na podlaze jednoho z nádvoří. Droidi jí oskenovali a zrekonstruovali do původní podoby. Je nádherná, je popsaná kupou textu kolem dokola. Jsou tam texty jak v "Navijštině" tak v čisté podobě jazyka Prastarých. Na fresce je vyobrazen "mág prastarých" jak v ruce svírá dřevěnou hůl obtočenou dvěma hady jejichž hlavy na vrcholku hole hledí každá na jednu stranu. Do hlavice hole je zasazen jakýsi zářící kámen. Prastarý se dotýká jednou rukou Stromu (to čemu říkáte Strom Prastarých - tedy strom duší, ale tento termín neznáte) a z druhé strany Stromu je vyobrazen Na´vi, který je výškově "roven" Prastarému a je oděn po způsobu prastarých, jak bere ze Stromu "jablko" a v druhé ruce drží hůl(stejná jako u Prastarého). Prastarý drží hůl v pravé ruce (ruka rozumu) a Na´vi v levé ruce (ruka srdce). Oba svou holí "ozařují strom". Celé to vyznívá tak, že ten Na´vi je roven prastarému jež "oživuje Strom" což značí životadárnou moc, zatímco Na´vi tím, že z něj bere "jablko" přebírá "štafetu" poznání.

Vypravěč - 14. února 2010 02:18
	27.3.2154 - Gabarial - na severu u řeky: Na hlídce se nic zvláštního nestalo a noc jste přečkali v "pohodě". Vědci druhý den ráno odhalili trosky nějaké kamenné stavby a dali ti vědět, že "tady se zdržíte". Co děláš? Můžeš buď hlídkovat a velet u provizorních vykopávek, nebo prozkoumat okolní les...co děláš?

Natherea - 14. února 2010 10:34

Venku v džungli Probudím se se zděšeným výkřikem. Chvíli se třesu hrůzou a valím oči před sebe, neschopna slova. Ten strom...on mne hledá! Když se vedle mě Liu'tey nespokojeně z ranního probuzení zavrtí a začne rozlepovat oči, uvědomím si, kde jsem. Byl.... to... jenom sen. Určitě byl. Tohle nemůže být pravda... Něco mi ale říká, že to pravda je... Je to hloupost! musel MUSEL to být sen - věštecké sny mi přeci dává Eywa - a tady Eywa ne... a nebo... Moje oči zabrousí k obrázkům na stěně. Ten strom tam JE nakreslený. Je to strom duší... ale... jiný než mají všichni na'vi. Jiný než má náš klan. Náš klan... Vzpomenu si na druhý sen. To ne... Zašeptám tiše. Pokud jsem nechtěla věřit ve "zlý" strom duší, tomuhle nechci věřit už vůbec. To není možné... nebešťané by nemohli... MOHLI. Vzpomenu si na tekutinu v řece. Jistě, že by mohli. Není nic, co oni "nemohou", pokud se jedná o brutalitu a násilí. Podívám se na rozespalého Liu'teye a uvažuji, že bych mu pověděla alespoň o svém prvním snu... jenže buďto by mi nevěřil... a nebo by se zbytečně trápil dřív, než se vrátíme... kam vlastně? Domů? Nepatrně zavrtím hlavou a snažím se nerozplakat. Možná... nejspíše... už domov vlastně ani nemáme. Můj pohled znovu odběhne k obrazu v jeskyni. Zlý strom ovládá zvířata a činí je zlými... Byl tohle trest pro pyšné na'vi? Ztrestala je Eywa takhle? Nebo to byl trest pro VŠECHNY na'vi za prolitou krev? Osobně doufám, že se jednalo o to první. Bojím se toho, o čem se mi zdálo... na druhou stranu je ale lepší vědět před čím si stojím. Mírně si odfrknu. Tohle říkají válečníci. Dokud jsem nevěděla, tak můj strach byl mnohem mnohem menší. Jistě, že byl.... byl živený nadějí, že to NENÍ tak zlé a že se to vyřeší. Nakonec to zlé je. A to jako že dost. Z nějakého důvodu si k sobě přitáhnu nově ochočeného tvorečka a pevně si ho přivinu k hrudi. Sice jsem ještě neprovedla saheylu, cítím z něj však jakousi náklonnost a přátelské teplo, jež mne uklidňuje. Dává to prostor obyčejnějším myšlenkám na běžné věci a zahání to mou hrůzu ze snů. Pak si s mírným zděšením uvědomím, že jsem tvorečka zapomněla nakrmit. Položím "králíčka" na zem a dám před něj jeden z naporcovaných kusů masa. Pohladím jej po hlavě, a kousek poodejdu, aby mu bylo jasné, že je to pro něj. Potom jdu ven, před jeskyni. Houbičky už na den zhasnuly - už je nebudeme potřebovat, tak je opartně poberu a zase zasadím ven. Tiše jim s modlitbou poděkuji za jejich noční službu. Zadívám se k horám. Pokud se jednalo o trest pro pyšné na'vi... možná bych mohla "zlý" strom přesvědčit, že k nim nepatřím... Podívám se na černé místo v dálce a málem se mi při představě "přesvědčování" stromu podlomí kolena. Nebo bych se mohla omluvit za činy, jež se staly v minulosti.... nebo... Samozřejmě, že mě napadne se obrátit a jít domů. Koho by ne? Jenže mi něco říká, že první sen byl pravdivý... a už se stejně nemáme kam vrátit. Měli.... bychom asi vyrazit... Řeknu třesoucím se hlasem. Je to vlastně poprvé, co jsem na Liu'teye promluvila, pokud nepočítám tu větu, kterou jsem vyslovila spíše pro sebe. Už vím, proč Raeya měla strach...

MuDr.Zani Katanga - 14. února 2010 19:35

RDA Den 1 po utoku zelenejch mozků Když sem ráno přišel do labork, panovala tam pochopitelná nevraždivostproti vojákům. Vyslechl sem hlášení od profesory a rozhodl se trochu provštrat svého Avatara. Prozatím sem byl jen v výzkumnej zoně, ale rozhodl sem se projít se v blízkosti laboratoří a tak sem se vydal zadním vchodem do vnitřních prostor, všem vojákům co se mě pokusily považovat za domorodce sem se legitimoval oprávněním Avatara, samozřejmě sem se obloukem vyhejbal všem větším vojenským skupoinám protože sem měl na ně stále zlost, po několika hodinách procházky po základně sem se vrátil do laboratorního prostoru a svého Avatara trochu protáhl během, skokem a používáním kusu větve jako nějakého rimitivního kopí či oštěpu. Nakonec sem si několikrát hodil na koš míčem a pořádně se učil zacházet s ocasem. Nakonec mě tomírně unavilo a tak sem se odpojil od svého Avatara a zašel dělat svoje papíry a proškolit se v jazyku Na´vi, chtěl sem uniknout každému vojákovy, abych předešel tmu aby nezkončil jeden z nás na ošetřovně. Taky sem rozšířil svoji správu ohledně ovládání Aatara a jeho schopností a práci sem odevzdal doktorce. ,,Vím že je to blbost, ale chtěl bych svého Avatara trochu protáhnout ve zdejší přírodě, ne daleko, jen několik metrů od základny a přivyknout si pohybu v prostředí a eventuelně nasbírat několik vzorků." vyslovím o několik hodin později svůj smělý návrh doktorce.

Al'tos - 14. února 2010 19:44

U klanu Pixioteya Co s námi bude teď? ptám se sám sebe a stále nemohu uvěřit tomu co se stalo. Sice se mi podařilo zachránit pár na`vi, ale i tak jsme o vše přišli. Zůstávám proto chvíli s jednou z rodin kterou se mi podařilo celou zachránit. Pokouším se je uklidnit i přes to, že já sám jsem v dost špatném stavu. Poté se vydám za Tsahik klanu Pixioteya. „Kaltxi!“ pozdravím ji zdvořile. „Asi už to víte, ale náš klan, klan Omaticaya napadli nebešťané. Zničili náš rodný strom a nemáme se kam uchýlit. Prosím vás proto o útočiště pro těch pár z nás, co přežili.“ Poté se však pro mě z neznámého důvodu otočím. Asi jen ze zvědavosti a spatřím někoho koho znám. Or`onis? Co on tu dělá? Možná budě něco vědět. Poté co si vyslechnu odpověď od Tsahik půjdu okamžitě za Or`onisem. „Or`onisi? Jsi to ty? Přežil ještě někdo? Mo`at? Ey`fae? Tei`ra?“ ptám se ho zvědavě a zmeteně, i když vím že toho o moc víc než já neví. Poté si však všimnu jeho zranění, beze slov proto vytáhnu z mé brašny nějaký prach a podám ho Or`onisovi. „Potři tím svou ránu, pomůže ti to. Alespoň dočasně.“

Vypravěč - 15. února 2010 02:54

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´fae "ranní vize": Když jsi stála před jeskyní a rozhlížela se po džungli, tak ve chvíli, kdy tvůj zrak zavadil o ono "temnější místo", tak se ti podlomila kolena a na okamžik jsi zahlédla znovu ten strom. A ještě něco. Vidíš Na´viho....mladého muže, pomalovaného válečnými barvami, jak stojí před stromem duší oblečen po způsobu toho starce z předešlých snů. Je propojen se Stromem Duší a v levé ruce drží dřevěnou hůl, kterou obtáčejí dva vyřezaní hadi, jejichž hlavy na hlavici hole hledí každá jiným směrem (od sebe), v jeho holi je zasazen zářící kámen, jehož paprsky tě oslňují...cítíš toho Na´viho...jeho pocity...je zoufalý...prosí Eywu o pomoc... Vidíš jak Strom Duší začíná "černat" a měnit se na temný a "zlý". Slyšíš slova......o veliká Eywo, pomsti mé padlé druhy, pomsti ty jenž doufali v tvou pomoc, která nepřišla....zabraň nevěřícím získat to co jsme chránili...proboha Eywo!...oni nesmí pochopit, ani poznat... Cítíš z toho muže zoufalství a bolest. Vidíš jak přes něj přeběhl stín a on pohlédl vzhůru. ...Toruk Makto... Vidíš, jak Toruk Makto klesá na zem vedle Stromu Duší...vidíš jak natahuje luk na toho Na´viho...cítíš, že ten Na´vi je zcela zničený a zdrcený....vidíš nemilosrdný výraz ve tváři Toruka Makta a slyšíš jeho slova ....zhyň nevěřící!...pak vidíš jak Toruk Makto toho Na´viho zabil střelou lukem do hrudě...ten Na´vi (jenž je oděný podoběn jako ten stařec z tvých předchozích snů) se zhroutil mrtev k zemi....Toruk Makto si ho chvíli prohlížel a pak nasedl na Toruka a odletěl pryče....a děje se ještě něco...tělo toho Na´viho pohltila země a máš pocit, jako by jej "pohltil" Strom Duší, který se stal temným.... ...celé to jen stěží chápeš, ale máš pocit, že v této džungli, se stalo něco strašlivého, něco co by Eywa nikdy neposvětila....něco co máš hrůzu si představit...Na´vi proti Na´vimu...Toruk Makto...vrah....Proč?...Proč?...vždyť sjednotil všechny kmeny.... Pak jsi se zprudka nadechla a znovu nabrala rovnováhu....asi to celé trvalo jen vteřinu nebo dvě, protože ani Jui´Pa ani Liu´Tey nevypadají, že by si něčeho všimli.

Zoltan Chivay - 15. února 2010 07:24

Zajatec part. II Sleduji přicházející modrásky s jakýmsi šokujícím výrazem ve tváři. Co se kurva stalo? zazněla mi v hlavě otázka, na kterou jsem neznal odpověď. Co tam ti kreténi zas... začal jsem přemýšlet, když v tom se na mě vrhla jakási ženská s něčím na zádech. Nebýt náčelníka, asi bych se tu válel s minimálně těžkými zraněními. Chvilku s ním rozmlouvala a pak mu něco ukázala. To něco ukázala i mě. Jakmile jsem dítě spatřil, měl jsem pocit, že vyzvracím svou snídani i s žaludkem. Tak to je moc i na mě pomyslel jsem si, když mě odváděli zpět do mé "cely". Strážný mi řekl, co se stalo a já na něj překvapeně zíral, ale nic jsem neřekl. Ležel jsem na listech, hejkala složenýho pod sebou a bundu pod hlavou. Nůž v botě už opravdu pálil. Bylo mi jedno, jestli na mě stráže koukají, nebo ne, prostě jsem tu kudlu vytáhl, pečlivě si prohlédl její ostří a pak své zápěstí. Ne, takhle ne zavrtěl jsem hlavou a kudlu hodil ke vchodu do mé jeskyňky. Přeletěla dokonce i čáru, kterou tam včera nakreslil jeden modrásek a zastavila se nedaleko od nich. Šlo jasně poznat, že jsem jí neházel útočně, ale jen ledabile (ostří bylo směrem ke mě). Pak jsem se otočil na bok, stočil do klubíčka a snažil se usnout. Nešlo to. Opravdu ne. Jako by nestačilo, že se mi do teď v uších ozíval řev té ženy, ale teď k tomu přibil i její zakrvácený obličej a nakonec i ono mrtvé dítě. Chytl jsem se za hlavu a stočil se do ještě většího klubíčka. Co se to se mnou kurva děje? ptal jsem se sám sebe, ale odpovědi jsem nenacházel. Nikdy předtím se mi nestalo, že by se mi zdálo o obětech mé střelby. Ale zase nikdy předtím, jsem nezabíjel na tak titěrnou vzdálenost a jen málokdy se setkával s těli mnou zabitých lidí. Chtěl jsem spát, chtěl jsem si vyčistit hlavu, ale nešlo to. Nevšímal jsem si ani jídla, nebo vody, kterou mi přinesli. Jen jsem ležel schoulený do klubíčka a znažil se usnout a vyčistit si hlavu. Nešlo to.

Gabarial - 15. února 2010 08:21

Pandora – mise v džungli Na hlídce se nic zvláštního nestalo a noc jsme přečkali v poklidu. Ještě, že se přes noc nic nestalo. Vědci druhý den ráno odhalili trosky nějaké kamenné stavby a dali mi vědět, že se tady zdržíme.No co, čas na to máme. Nic jim na to neříkám a jen pokrčím rameny. “Vy dva, běžte to tu prozkoumat, ale jen blízké okolí. Vážně bych nebyl rád, kdyby nás něco napadlo a mi o tom nevěděli předem.“ Mezitím, kdy prozkoumávají okolí, tak vědcům pomáhám s rozmišťováním sond a menšími pracemi. Dívám se i kolem sebe a dávám pozor. Vážně se jim nesmí nic stát. Velitelka by mě za to vážně „sežrala“. Povzdechnu si a dál jim pomáhám.

Vypravěč - 15. února 2010 12:13
	Sgt. Lukas J. Brent - 27.3.2154 - podvečer: Tvá zoufalá snaha usnout byla nakonec korunována úspěchem a podařilo se ti si na 3 hodinky odpoledne "schrupnout". Spal si celkem tvrdě a nic se ti (nejspíš naštěstí) nezdálo. Když jsi se probral, tak jsi si všiml, že dýka, kterou jsi předtím odhodil je pryč a nikdo tě nehlídá. Co děláš?

Zoltan Chivay - 15. února 2010 12:51

Zajatec part. II, druhá polovina dne Díval jsem se na zeď naproti mě. Já spal došlo mi a rozhlédl jsem se po svém vězení. Nikdo tam nebyl a kudla tam taky nebyla. Celkem mě to překvapilo, ale bylo mi jasný, že kdybych se pokusil utéct, nemělo by to valný úspěch. Proč bych ale utíkal? uvědomil jsem si po chvilce a zvedl jsem se ze země. Nejdříve jsem si obešel stěny mé cely a pak jsem se zastavil u vchodu. Zatím jsem se neodvažoval vyjít z jeskyňky, tak jsem se aspoň naklonil z východu a rozhlédl jsem se kolem. "Je tu někdo?" ozvu se, pokud nikoho nespatřím a kdybych někoho spatřil a on zase mě, jen bych se usmál a zalezl zpět.

Vypravěč - 15. února 2010 12:59

Sgt. Lukas J. Brent - v jeskyni: Pomalu jsi vykoukl ze svého vězení a rozhlížíš se kolem. V chodbičce nikdo není, což vzbudilo tvou pozornost a vyrazil jsi na "výzvědy". Když se ti podařilo dojít do jedné z větších jeskyní všiml si tě ten Na´vi, který ti předtím překládal náčelníkova slova. Jakmile tě spatřil, tak ti vyšel s neutrálním výrazem ve tváři v ústrety a řekl ti: Zdravím, náčelník usoudil, že si zasluhuješ trochu důvěry a proto od této chvíle nebudeš hlídán uvnitř našeho tábora. Opustit jej samozřejmě nesmíš. Spát budeš i nadále v té komůrce, neboť tví druhové zranili mnoho našich lidí a my jim musíme pomoci a vyhradit pro ně prostor.

Zoltan Chivay - 15. února 2010 13:17

Vězeň part. III - trocha volnosti Zajímavé pomyslím si, když nikoho neuvidím a vydám se na průzkum. Narazím na onoho překladatele, který se tváří... no... neutrálně a pak ke mě promluví. Musel jsem celkem zaklánět hlavu, abych mu aspoň trochu viděl do tváře. Jeho slova mě celkem překvapila a celkem příjemně. "Chápu..." kývl jsem a pak jsem se na chvilku zamyslel. Nakonec jsem jen v duchu zavrtěl hlavou a s lehkým kývnutím hlavy opustil jeskyni a šel se nadýchat trocha čerstvého vzduchu (pozn. autora: jak ironické). Všude bylo hodně modrásků a někteří si mě prohlíželi s celkem jednoduchými pohledy, které vyjadřovaly jen jedno. Chtěli mě vidět mrtvého. Ani jsem se jim nedivil. Kdybych byl na jejich místě, taky bych se chtěl pomstít. Procházel jsem se po táboře a pozoroval modrásky. Dokonce jsem se i přisthl, že poslouchám jejich řeč a pozoruji jejich ladné pohyby. Občas se i zahledím na nějaké muže, či ženy, kteří pomáhají ostatním. Pak spatřím mladou Na'vijskou (pozn. autora: napište někam, že jsem to slovo poprvé použil v příspěvku) ženu, která měla několik oděrek a pár střelných ran. Nebylo to nic, s čím bych si nedokázal poradit. Znovu jsem se zamyslel. A ještě chvilku. A pak jsem se rozhodl. Pohledem jsem vyhledal onoho překladatele a když jsem ho konečně spatřil, vydal jsem se za ním. Všiml si hned, že jdu k němu, protože můj krok byl cílený a pevný. "Mohu vám nějak pomoci? Zvládám něco ze základních lékařských postupů. No jednoduše dokážu vytáhnout kulku z rány, vyčistit jí a obvázat, nebo zašít. Myslím, že bych mohl být trochu užitečný" promluvil jsem na něj a počkal na jeho odpověď, při čemž se můj pohled stále stážel k oné Na'vijce. Asi se mi začali líbít, či co.

Vypravěč - 15. února 2010 16:51

Sgt. Lukas J. Brent - "že by se ti začali líbit? Ale to snad ne! :-): Po tvé nabídce vidíš, že ten Na´vi poněkud rozpačitěl, chvíli se rozhlížel po jeskyni plné křiku raněných a pláče pozůstalých a poté ti odpověděl: Jsi opravdu nejen velký válečník, ale i šlechetný muž. Rádi tvou pomoc uvítáme... (V příspěvku můžeš popsat ošetření 2-4 raněných, pro potřebu ošetřování ti vrátili tvou lékarničku. Ponechám to na tvé fantazii. Pozn. PJ)

Cpt. Jack Volkins - 15. února 2010 17:07

Po bitvě / oslava V bitvě jsme přišli o dost mužů ale umřeli za vyrovnanou cenu vítězné bitvy. já a polovina asi mích vojáků jsme se vrátili na základnu kde jsem podal hlášení. Plukovník mi oznámil že smaže pár věcí co se stalo během bitvy. Navíc každý z nás dostal 2000 dolarů a 500 navíc jako bonus a večer se má konat velká oslava. vysprchoval jsem se a odpočinul aby jsem měl večír dost energie a neodpadl tak brzy Večer oslava Večer jsem šel asi v 7 kouknout se na přípravy, „tohle asi bude velký mejdan“ říkal jsem si . No ale vojáci si to zaslouží. Potom jsem se šel najíst (salám a mastný jídla abych se hned nepoblil), a vyrazil na oslavu která se už začala rozjíždět. Žádný vědátor se tu neukázal asi mají nahnáno z doktorky Augustinové „co té krávě je“. Plukovník měl na začátku ještě projev a říkal něco typu „nakopali jsme jim prdele“ za chvilku už pivo teklo proudem a milovníci „ženské krásy“ si taky přišli na své díky pár „lehkým ženám“. Po projevu jsem vzal do ruky pivo a vypil ho na ex „tohle jsem potřeboval“ a hned na to jsem si objednal další, to už jsem ale popíjel normálně. Pozval jsem pár lidí na panáka a nikdo zas mě ale to už si moc nepamatuji. V davu jsem potkal Braiena a vypadal celkem slušně opile, pozval jsem ho na dva panáky vodky, já jsme se šel....“okno“....ale vypil jsem tam dalších 5 panáků a 4 láhve piva.....(prosim Pj o probuzení kdekoli :-D )

Skat - 15. února 2010 17:32

Volný den Ráno byla přednáška jakéhosi doktora, musím uznat že bylo vidět jak je zapálený pro vědu, ovšem ne vše co řekl se mi líbí, jenže já jsem jen nepodstatný článek v celé té mašinérii, takže můžu držet akorát tak ústa. Ovšem představa že bych se mohla proletět nad Pandorou, je více než lákavá.Na chvíli se zamyslím, abych si v hlavě srovnala všechny možnosti, které se mi tímto otevírají.Dostanu se hlouběji do džungle, budu moc zkoumat nové věci, a teď když máme už upravenou psycho-sondu, dají se dělat hotové zázraky. Volným krokem se vydám zpět do laboratoře, vezmu si nějaké náčiní a vydám se na další sběr vzorků, vždy je potřeba mít s čím srovnávat a co zkoumat.Při práci přemýšlím o tom, jak rychle se tábořiště změnilo v základnu, a že už konečně budu ubytovaná v něčem lepším než je stan. Po sběru, se ještě chvíli kochám přírodou,sleduji práci techniků, základna se teď jen hemží nově příchozími a já se vydám za velitelkou, čekám kdy mě bude mít plné zuby a pošle mě k šípku.Podaří se mi ji najít poměrně záhy,obklopenou jak jinak, vojáky, všimla jsem si, že má pro vojáky slabost. Vyčkám až domluví a obrátím se na ni s prosbou. " Bylo mi sděleno, že bych se zítra mohla proletět na Pandoru, chtěla bych vědět v kolik hodin to bude možné a u koho se mám hlásit."

Zoltan Chivay - 15. února 2010 18:09

Vězeň part. III - Jde se léčit "Díky, ale nejspíš budu potřebovat tvou pomoc jakožto překladatele" poděkuju za navrácení mé lékárničky a pak se trošku nervózně pousměju. "Neumím vaši řeč" Samaritáne ozval se mi v hlavě posměšný hlásek. Nevšímal jsem si ho. Pak jsem se vydal k oné Na'vijské dívce s (doufám) překladatelem za zády. Pomalu jsem došel k oné ženě a klekl si vedle ní. Koukl jsem na překladatele. "Řekneš jí, že jí neublížím?" požádal jsem ho a počkal, až jí to přeloží. Ještě chvilku počkám, až se uklidní, pozorujíc ho, zdali mi potvrdí, že ji mohu ošetřit. Pokud kývne, začnu jí prohlížet zranění a opatrně je prohmatávat. Vždy, když trošku sykne se zarazím a počkám, až se uklidní. Pak se podívám na překladatele. "Má dva průstřely, tři kulky v těle, pár oděrek a myslím, že i zlomenou ruku" řeknu mu mé zjištění. "Ty kulky jí můžu vytáhnout, ale bude jí to příšerně bolet. Mám v tašce nějaké anestetika, ale nevím, jak to na vás působí" dodám o chvilku později, omývajíc krev, která je okolo ran.

Liu'Tey - 15. února 2010 18:39

Kdesi v *** Ráno mě probudí Eyin výkřik, což způsobí mé okamžité reakce. Zprudka otevřu oči a snažím se zorientovat. Ey sedí vedle a nevypadá zrovna dvakrát nadšeně. Zase špatné sny. Ty její mágské schopnosti jsou fakt nebezpečné. Ale především pro ni. Celkem mě to nepokojuje, avšak nehodlám se ji na to ptát hned. Mohla by si myslet, že ji beru jako zátěž, či nějakou citlivku. Musí vydržet. Nic jiného ji nezpevní ducha, než těžkosti a starosti. A pokud budou opravdu těžké, snad bude mít dost rozumu a svěří se s nimi. Rád převezmu jejich tíhu. Následně se společně i s králíkem vydáme dál na cestu. Už nezbývá mnoho k horám a všude okolo je cítit nebezpečí. To Na'vi válečníka dokáže nasrat. Ey navíc vypadá jako někdo, kdo o tom něco ví. "Ey,...nehceš mi něco říct? Něco o tom, co tu je cítit? Nezapomeň, jsem válečník a dokážu cítit věci, které nejsou zrovna příjemné. Takže by bylo fajn, kdyby si mi konečně řekla, o co tu zatraceně jde." Nechci na ni být hrubý, ale jde u o naši bezpečnost a kdo jiný, než válečník, když nepočítám králíka, může pomociv téhle zemi bez Eywy.

Zoltan Chivay - 15. února 2010 18:56

Vězeň part. III - Jde se léčit - pokračování Se souhlasem a požehnáním od PJ :-D Pozorně jsem si vyslechl překladače a pak se pousmál. Vše vysvětlil oné dívce a i přesto, že mi asi moc nedůvěřovala, uklidnila se a nechala si píchnout dávku anestetik (asi tak 150% dávky pro člověka). Počkal jsem, až anestetika začali působit a mezitím jsem si připravil vše potřebné, pro vyndavání kulek, sešívání a čištění. Jakmile anestetika začala působit, vzal jsem kleštičky a opatrně je vsunul do první z ran. Trvalo mi to chvilku, než jsem vytáhl první kulku a hodil jí do kalíšku (měl jsem ho na pití). Před tím, než jsem jí tam hodil, jsem si jí pozorně prohlédl. "Devítka" řekl jsem spíše pro sebe, než pro něj. Pak jsem se dal do vyndavání dalších kulek. Všechny cinkly o kov mého bývalého kalíšku na pití. Rány jsem pečlivě vyčistil, dal na ně sací polštářek a ten jsem přelepil leukoplastí. Další na řadě byli průstřely. Všechny byly čisté. Opět jsem je pečlivě prohlédl, vyčistil a stejným způsobem přelepil. Oděrky jsem jen vyčistil, nemělo cenu je přelepit leukoplastí, protože nebyly moc velké a ani vážné. Nakonec jsem se podíval na zlomenou ruku. To byl trošku větší problém, jak jsem po chvilce zjistil. Ne, že bych si nedokázal poradit se zlomeninou, ale... no... ta ruka byla větší, než moje noha. Pozorně jsem si prohlédl a prohmatal zlomenou část a ujistil se, že nikde není protržená tepna, nebo žíla. Měla štěstí, nebyla. Povzdechl jsem si a porozhlédl se po nějakých rovných větví, které bych mohl použít jako dlahu. Našel jsem čtyři, celkem dlouhé a dokonce i pevné. "Budu potřebovat tvou pomoc" koukl jsem se na něj "Já tu ruku narovnám a ty pak podržíš tuty čtyři větve těsně u ruky." Ukázal jsem mu, jak má držet větve a pak jsem narovnal zlomeninu. Ještě, že byla pod anestetiky. Kdyby nebyla, mohl bych si přidat další jekot do své soukromé sbírky. Ruku se mi podařilo narovnat a pokynul jsem mu, aby držel ty větve, jak jsem mu ukázal. Pak jsem vytáhl čtyři obinadla a začal jsem jsem ruku pevně obvazovat. Muselo to být opravdu pevné. Když bylo hotovo, vytáhl jsem ještě jedno obinadlo a svázal ho konci k sobě. Přehodil jsem jí ho kolem krku a ruku dal do něj. Nakonec jsem si otřel čelo a podíval se na Na'viho. "Bude nejlepší, když se pár dní nebude hýbat. Hlavně ne tou rukou. Teď chvilku potrvá, než opadnou účinky anestetik a pak bude možná spát. Musíme jí udržet v této poloze a dávat pozor na tu ruku" vysvětlím mu a porozhlédnu se po "táboře". Zahlédnu další zraněné (dva s podobnými zraněními jako ta dívka), u kterých opakuji stejný postup jako u dívky. Další zraněný má celkem vážné popáleniny. A podle všeho, ho to kurevsky bolí. Bodeť ne. Oheň, to je svinstvo. Seděl na zemi, opřený o stěnu jeskyně. Koukl jsem na svůj doprovod a ten mu řekl, že mu pomůžu, že se mě nemusí bát (teda doufám). Muž mě k sobě pustil a já obhlédl jeho zranění. Popáleniny na rukou, trocha na zádech, průstřel ramene a dva tři hluboké šrámy. Sakra hluboké. Tady se bude muset šít. Vysvětlil jsem to překladateli a ten to řekl muži. Také jsem mu řekl, že to šití bude nejspíš bolet a nabídl jsem mu anestetika, ale tady jsem se setkal s hrdostí silného bojovníka. Anestetika odmítl. Jen jsem pokrčil rameny a začal pečlivěji ohlížet jeho zranění. Musel jsem si utřídit priority. Nejdřív popáleniny, ty ho musí bolet nejvíc, pak ty šrámy a nakonec rameno řekl jsem si a začal jsem. V tašce s léčením jsem měl chladivý gel, dělaný přímo na popáleniny. Vytáhl jsem ho a trochu si ho dal na dlaň. Už už jsem se chystal, že ho tím namažu, ale on se začal zmítat. Musel jsem počkat, než ho překladatel uklidnil. Nakonec se mi přeci jen podařilo ho tím namazat. Vypadalo to, že se trochu uklidnil a snad se mu i ulevilo. Prohlížel jsem ty tři hluboké šrámy. Musí se to vyčistit. Sakra, jsou tu ještě kusy granátů, nebo šrapnelů? zavrtěl jsem hlavou a vytáhl kleštičky, které jsem nejdřív vydezinfikoval. Pak jsem se pokusil vytáhnout kusy kovu. Opět se bránil a tak musel zasáhnout překladatel a zase ho uklidnit. Problémovej pacient. Dát mu anestetika, byl by klid zamračil jsem se a dal se na vytahování střepin. Bylo jich tam požehnaně. Konečně byly venku všechny a já mohl ránu pořádně vyčistit a zašít. Při šití už neprotestoval, že bych si konečně získal důvěru? Nebo to bylo slovy překladatele? Kdo ví. Prohlédl jsem si ne zrovna dokonalé, ale pevné stehy, z nitě, která se časem rozpustí (až bude tkáň zacelená). Ještě jsem stehy přelepil leukoplastí, aby si je tak rychle neroztrhl. Další na řadě bylo rameno. To byl bohužel vážnější případ, se kterým jsem si opravdu nevěděl rady. Jediné, co jsem mohl udělat, bylo ránu vyčistit a přelepit sacím polštářkem a pásky leukoplasti. "Řekni mu, ať si dává pozor na stehy, nebo se mu roztrhnout. A taky ať si maže ty popáleniny tutím gelem. Uleví se mu a ochladí ho. S tím ramenem si bohužel neporadím" osvětlím mu situaci a unaveně si usednu vedle bojovníka. "Jak se vůbec jmenuješ? Nebaví mě na tebe řvát "Hej ty". Moje jméno je Lukas J. Brent" představím se mu, ale na podání ruky jsem celkem unavenej.

Natherea - 15. února 2010 18:58

Před jeskyní Nejdřív ten sen a teď... teď ta vize. Moje sytě modrá barva poněkud zbledla, očima chvíli těkám po okolí. Ten muž... on.. se modlil k Eywě... prosil ji o pomoc a...Je to celé jinak... jinak, než nás učí! Dokonce jinak, než říkala Mo'at! Znovu se podívám na to černé místo v dálce. Na místo velkého krveprolití... na místo, kde Eywa vyslyšela přání toho zvláštně oděného na'vi. A potom mě vyruší Liu'tey. Odvrátím od stromu zrak a podívám se na něj. Je dobře, že mě vyrušil. Ty myšlenky, které mi splašeně víří hlavou, mne dusí. Zatřesu hlavou, abych se trošičku pobrala. Konečně řekla o co tu zatraceně jde... to zní dost popuzeně... Bojím se, že to nepochopí. Taky se bojím, že zareaguje stejně, jako když jsem mu prozradila, že jsme bez Eywy. Že mne prostě odbyde a nebude ho to vůbec vzrušovat. Povzdechnu si. Dříve než vyrazíme... tak... se ti to pokusím vysvětlit. K čertu s Mo'atiným "nemusí vědět vše"! je jediný, komu to tady můžu říct. Víš, jak jsem ti říkala o Allos Laos... Nejtěžší je to prostě převyprávět... Když zde naposledy byl cizí kmen... a poklonil se Eywě, jak se říká... Nasucho polknu, posadím se do mechu před jeskyni a pokynu mu, aby si sednul ke mně. Neklidně mávám ocasem několik centimetrů nad zemí a občas zabrousím pohledem k černému místu v dálce. Tam, kde, jak si myslím, stojí onen strom duší ze snu. Objevili se zde na'vi... kteří se... já přesně nevím, jak to doopravdy bylo... ale... svěsím trošku uši - řeknu to prostě tak, jak mi to říkala Mo'at. I když ten sen mi přinesl několik nových otázek. Kteří se poklonili lidu z cizího kmene a přijali je za bohy... začali stavět budovy, jako mají nebešťané a... nosit oblečení cizího kmene... Najednou se odmlčím a možná to pro Liu'teye může vypadat, že přeskočím na jiné téma. ...Liu, co víš o "období velkého smutku"?

Liu'Tey - 15. února 2010 19:22

Kdesi Ze začátku jsem Ex začal poslouchat celkem pečlivě, jelikož mne zajímali odpovědi. Stručné a jasné. Ale ne, to by nebyla ženská a mágyně, aby na otázku odpověděla otázkou. To to nemohla prostě vyklopit najednou? Zase otázky a otázky a otázky...odpovědi nikdy nikdy. Že jsem se vůbec ptal. Posadím se na zem a opřu se o jeden ze stromů, protože takhle diskuze, která neměla zabrat více než pár minut, bude nejspíš na hooodně dlouho. "To co každý. Kmeny mezi sebou válčili, přišel Toruk Makto jako pomoc od Eywi a kmeny sjednotil. A tak dále a tak dále. Co to má společného s tímhle? A prosím odpovědi a ne další otázky."

Natherea - 15. února 2010 19:38

Před jeskyní Liu... co ty víš o dostávání dalších otázek a žádné odpovědi? Pomyslím si smutně a zahledím se mu do očí. On nemá tušení, čím si posledních pár dní procházím. Nebude mít to tušení ani poté, co mu na jeho otázky odpovím... bude to pro něj prostě jenom příběh. Možná trošku znepokojující... ale v konečném důsledku jenom bajka. To o domovském stromě mu samozřejmě zatím nepovím. Stačí, že jeden z nás je psychicky na dně. Nemusí tady být ještě jeden vzteklý. Ano... Toruk Makto sjednotil klany... v obdob velkého smutku - proti klanům pyšných na'vi. Nelíbilo se mu, že se pyšní na'vi poklonili cizím kmenům a přebírali jejich... moudrost? Zvyky? ... Nevím. Pokrčím rameny. On... zkrotil Toruka... a... potom vedl proti těmhle na'vi válku... on.... Liu on je kompletně vyvraždil. Zase se mi do očí vrátí ta hrůza - je to mnohem horší, když to musíte někomu říct, než když to slyšíte. Poskrvnil tuhle zemi jejich krví... krví nejen jejich válečníků, jak klany obvykle ve válkách dělají... pobil i ženy a děti.. všechny nevinné! Skousnu si spodní ret, nadechnu se, vydechnu a zase pokračuji. Pyšní na'vi.... žádali Eywu o pomoc... oni ji nepřestali uctívat, jak mi tvrdila Mo'at... Viděla jsem jednoho z nich ve svém snu... jeho.... jeho modlitby byly upřímné, jako ty moje! Zase se zahledím tam, kde nejspíše stojí strom duší. A Toruk Makto jej pak zabil.... viděla jsem to a.... já vím, že to zní hloupě - stalo se to dávno... ale já to prostě viděla! Tenhle... les.... tenhle les je prokletý.

Vypravěč - 15. února 2010 19:57
	Sgt. Lukas J. Brent: Ten tlumočník se chvíli tvářil trochu překvapeně a pak řekl: Jmenuji se Huy´atley. Musím se tě taky na něco zeptat....proč to děláš? Vždyť jsi taky Nebešťan!

Zoltan Chivay - 15. února 2010 20:16

Vězeň part. IV - Svědomí Kouknul jsem se na něj a nad jeho otázkou jsem se vůbec nepodivil. Nebylo proč. Nějak jsem tušil, proč ta překvapenost. "Možná jsem, ale za celý svůj krátký život jsem zažil už hodně hrůz a u většiny jsem byl. Kolikrát jsem byl i jeho příčina. Víš, už od své puberty jsem v rukou držel zbraň a zabíjel jiné nebešťany. Dělal jsem to proto, že mi to řekli. Nikdy jsem se neptal proč, prostě jsem to dělal" začal jsem a zarazil svůj pohled někam do nekonečna. "Vždycky jsem jen zabíjel a nikdy si z toho nic nedělal. Neměl jsem zlé sny, ani noční můry. Až do teď. Víš, byl jsem sem vyslán, abych zabíjel členy tvého kmene. Zaplatili mi za to, proto jsem se neptal. Prostě jsem šel a udělal to. Netahal do toho emoce ani pocity. Pak jsem se ocitl před tou dvojicí a něco se změnilo. Možná řev té ženy, nebo její potřísněný obličej. Něco se ve mě hnulo a připomenulo mi to vše, co jsem kdy provedl" nachvilku jsem se odmlčel a pozoroval protější zeď jeskyně. "Když mě chytili, myslel jsem si, že mě na místě zabijou. Nebešťané by to udělali. Já bych to udělal. Ale oni ne. Nechali mě žít a přivedli sem. Pak sem přišla ta skupinka a ta žena mi ukázala své dítě. To mě dostalo ještě víc" opět jsem se odmlčel a hleděl do nekonečna. Nakonec jsem sklopil hlavu do dlaní a projel si rukama ježka. "Už nechci, Huy'atleyi. Bylo toho už moc. Už mě to ani nebaví" dodal jsem po chvilce a objal svá kolena.

Vypravěč - 15. února 2010 20:47
	Sgt. Lukas J. Brent - Ono se nám to sesypalo?: Huy´atley tě, když jsi domluvil chvíli sledoval a pak jen pravil: Nic nemůže odčinit to co jsi spáchal. Jsi ztracen, ale naši moudří říkají, že i ztracení se mohou navrátit skrze služby jež prokážou svému lidu...

Zoltan Chivay - 15. února 2010 21:14

Vězeň part. IV - Už to tak vypadá Kouknu se do jeho tváře a jen kývnu. "Máš pravdu. Ale můj lid je... jsou to všežravý svině, co chtějí jen jedno. Peníze. To je to, proč tu jsou. Chtějí jen prachy, nic víc. Už několikrát mě nechali na pospas svému osudu. A vždycky blbě čuměli, když jsem se vrátil" odpověděl jsem zhnuseně a snad i naštvaně. Byla to pravda. Vzpomínám si na spoustu "tajných" akcí, kde mě a mého parťáka nechali na holičkách, jen se slovy, že tam nejsme. Nechali nás, abychom se domů dostali, jak sami umíme. Byl jsem na pohřbu už tolika parťáků, že to ani nespočítám. Jejichž rakve byli skoro vždy prázdné. Jen prázdné hroby a slova. Nic víc. A další nové odznaky za statečnost a já nevím co ještě. Vždycky jsem to odsunul do té nejspodnější z přihrádek mé mysli. Do toho pomyslného šuplíku, který byl až úplně dole a zamykal se na dvacet zámků. Ale i ten se někdy přeplní a ten můj, je již plnej až k oné psací desce mého pomyslného stolu. Viděl jsem tolik mrtvejch, tolik parťáků, kterejm ustřelili palici. Věděl jsem, že to nebyla má chyba, ale já to tak bral. Mě žádná psycholožka už dohromady nedá, ne po tom, co se šuplík s ohromným bouchnutím vysypal ven.

Vypravěč - 15. února 2010 21:39

Sgt. Lukas J. Brent - Tak tedy jo: Huy´atley si tě vyslechnul, pak jen posmutněle pokýval hlavou a beze slova odešel. Čas plyne a blíží se opět soumrak a nářek raněných již ustal. Většina kmene se chystá jít na nějaký rituál. V jeskyni zůstanou jen stráže a ti ranění, kteří nemohou vstát. Huy´atley ti ještě před svým odchodem vrátil podstatnou část věcí (krom zbraní) a řekl ti, že můžeš přespat mezi ostatními. Pokud však budeš chtít být sám, tak ta komůrka je furt volná. Pak se rozloučil a odešel také na onen rituál - je to něco na způsob "mše za zemřelé", ty se ho přirozeně účastnit ani nesmíš. Navíc i na tebe padá únava. Dostal jsi nějaké to jídlo (dokonce i maso) a pak jsi osaměl. Na údolí se snáší tma a začíná se ochlazovat.

Zoltan Chivay - 15. února 2010 21:48

Vězeň part. IV - Tak jo Stále sedím u toho válečníka, který si mne nevšímá a já sám sleduji tábor. Po chvilce mi donesou mé věci, o které nejevím nijak zvláštní zájem. Není tam nic, co bych potřeboval. Zbraně mi nevrátili, což je logické. Po chvilce ke mě opět přijde Huy a řekne mi, co se bude dít. Jen kývnu a dojdu si do "své" jeskyňky, pro své věci, které si rozprostřu pod jedním volným kouskem nebe, prosvítající mezi korunami stromů. Lehnu si na ně, pod hlavu si dám stočenou bundu, své ruce a zahledím se na nebe (jídlo jsem snědl). Po pár chvilkách usnu.

Jui'pa - 15. února 2010 22:12

U jeskyně Ráno mně probudil nějaký hrozný zvuk, ihned jsem vzal vyshočil na všechny čtyři a byl připravený k utoku ale po chvíli mi došlo že to byl jenom ten tvor který mně celou noc dlachnil a zahříval mně. Poté jsem si ještě na chvíli lehl a přemýšlel jsem nad tím co semnou bude dál zda budu moct zůstat s mou teď už asi náhradní matkou nebo zda mně vižene tak jako můj pravý otec. Když vtom spatřím jak mi moje teď už "mamka" dá kus masa na zem a popojde, dlouho neváhám a jdu si vzít. Jakmile jsem dojedl přišla ke mně "matka" a začla se se mnou mazlit. Po chvíli když se domazlíe, odejde "mamka" ven a odklidí ty svítíci věci. Celou dobu sedím opodál a pozoruju jí, pořád mi tak trochu nedochází proč je vrací tam kde byli proč je rači nenechá v jeskyni ať je tam světlo. Když pak odejde, a sedne si k druhému "členu naší malé smečky" chvíli ještě sedím na zemi a přemíšlím nad tím raním výkřikem. Když se konečně rozhodnu že pujdu k nim, příjdu a párkrát dloubnu čenichem do mamky, poté si k jí lehnu do klina. Ležím a cěkám co se bude dít dál.

Or'onis - 15. února 2010 22:51

U klanu pixioteya Když jsem dorazil spolu s dětmi ke klanu pixioteya, našel jsem zde některou z žen našeho kmene a poprosil jsem jí jestli by se nemohla postarat o pár dětí se kterými jsem zde přišel, poprosil jsem jí se slovi Prosím vás nemohla byste se postarat o pár dětí. Potkal jsem je když nám zničili rodný strom, jejich rodiče bohůžel neměli tolik štěstí a nedostyli se pryč od nebešťanů. Já sám bych se o ně postarat nedokázal. Poté co domluvím poukážu na svou zraněnou ruku a popojdu k dětem kterým řeknu Ták děcka, já se o vás nemůžu postarat a proto se o vás bude asi starat tahle paní. Poté odejdu, jdu si někde najít místo k přespání, někde k ostatním z našeho klanu. Po cestě narazím na Al'tose který na mmně vyhrkne zda nevím něco o tey'ře a mo'at odpovím mu Ahoj alte, bohůžel ani o jedné z nich nevím nějak jsem se nestaral o ostatní s kmene jelikož jsem potkal pár dětí se kterými jsem utekl. Když mi podá mast či co to je já se v tom moc neviznám poděkuju a zeptám se To je taková ta mast po které mi "ochrne" ruka?? jo a ještě nevíš kde bych se mohl "ubytovat" ??? Zeptám se a vyčkám Al'tosovi reakce...

Natherea - 16. února 2010 08:23

U jeskyně Můj nový zvířací přítel (asi bych mu měla začít nějak říkat) mi vyleze do klína a lehne si. Na chvíli se odmlčím a otřu mu kousek masa, krerý má na tlamičce. Pak jej začnu nepřítomně hladit po zádech. Nechápu, jaktože tohle zvířátko nepodléhá vlivu temného stromu duší. (temný strom duší - join the dark side! - pozn. hráčky) Jsem silně rozrušená tím, že jsem si na vše musela vzpomenout a převyprávět... čekám, jestli mi na to Liu'tey ještě něco poví a uvažuju, jestli nemám pokračovat, aniž bych na odpověď čekala. Vždyť jsem zrovna domluvila... měla bych jej asi nechat alespoň pár úderů srdce, aby si to srovnal v hlavě. Jsme trošku znepokojená, jak z něj tak nějak nepřímno čiší tiché pohrdání vůči mágům... I to, jak na mě vyštkl ohledně "odpovědí" a to jeho "blá blá blá a tak dále a tak dále - co to s tím má společného". Se smutkem si uvědomím, že mě asi nikdy nebude brát vážně. Jen se na něj bezvýrazně podívám a svěsím uši. Proč? Zeptám se sama sebe plačtivě. Proč se mě ani nesnaží pochopit - i přes to, že mi neustále tvrdí, že mne miluje?

Liu'Tey - 16. února 2010 17:27

S Ey Sedím opřed o strom a poslouchám její vyprávění. Zdá se mi to jako smyšlené výmysly, ale nechci podcěňovat její magické schopnosti a její spojení s Eywou. Klidně to může být pravda. Torruk Makto, hrdina oslavovaný všemi. Ten vzor všech válečníků má být masovým vrahem? No. Ale proč ne. Já kdybych mohl, byl bych to samo udělal s Nebešťany. Pokud pyšní Na'vi byli příliš zlí, zasloužili si to. Každý narušitel míru a Eywy musí být zničen. Ey radši nic neříkám, je vidět, že naše názory se v tomto rozcházejí a nechci ji způsobit ještě větší bolest, než jsem ji způsobil svou otázkou a mým "výbuchem". Vstanu na nohy a pomalu se vydám k ní. Obejmu ji kolem ramen a přitáhnu si ji blíž. " Vím, jak těžké pro tebe muselo být o tom mluvit. Nechtěl jsem ti způsobit bolest, ale odpovědi jsem potřeboval. ať už by byly jakékoliv. To snad chápeš. Příště, prosím tě, se mi svěř s čímkoliv. Vydržím skutečně víc, než se zdá a rád ti pomohu od břemene," řeknu ji konejšivým hlasem a přitom ji hladím a snažím se ukázat, že o ni mám strach. Nebo alespoň něco na ten způsob.

Natherea - 16. února 2010 18:07

Před jeskyní (konec dnešního dílu telenovely... zřejmě) Liu'tey mě rozhodně překvapí. Čekala jsem mávnutí rukou a pohrdavý pohled, popřípadě zamumlání něčeho jako "pchm.... mágové...". Místo toho mě objal. Přivřu oči a přivinu se k němu co nejpevněji. Alespoň na chvíli se tak cítím v bezpečí. Vyslechnu si, co mi říká. Svěřit se s čímkoli... Napadne mě myšlenka na náš domovský strom. Už už se nadechnu, že to ze sebe vysypu všechno... ale nakonec to nedokážu říct, vydechnu vzduch ven z plic a chvíli mlčím. Nechci ho tím zatěžovat. Ne teď, když potřebuji, aby se soustředil na cestu, kterou musíme vykonat. Zase se při této myšlence podívám do dálky. Ten na'vi, kterého jsem viděla ve svém snu... prosil Eywu o ochranu ...nějakého tajemství... a.. když byl pak zabit Torukem Maktem... strom duší zčernal... tak jako je nakreslený v té jeskyni. Ukážu prstem před sebe. To je to černé místo v dálce, Liu. Nevím proč... ale musíme tam jít. PROČ VLASTNĚ? Mo'at ani neřekla, co tady mám dělat! řekla ať zde jdu a...a pak nic. Řekla, že si mám vzít Lia sebou, aby mne chránil... a to je vše. Stejně mám ale pocit, že tam z nějakého důvodu musím jít. Musím prosit Eywu za odpuštění všech činů, kterých se náš klan... a nejen on.. dopustil. Krátce, opatrně jej políbím a zvednu se na nohy. Ještě... bych chtěla udělat jednu věc, než půjdeme... Seberu opodál si hrající zvířátko a posadím se s ním na zem kousek opodál. Co říkáš, maličký, kdybychom už zůstali spolu? Usměju se a vezmu do ruky jedno z jeho tykadel, které vyrůstají za jeho rohem na čele. Nevypadá, že by se bránilo. Chvíli počkám a nechám rozhodnutí na tvorečkovi. Myslím, že docela ví, co se chystám udělat. S krátkou modlitbou k Eywě uchopím konec svého copánku a přiložím svá vlákna ke konci jeho tykadla. Tohle saheylu je jiné, než ty s ostatními zvířaty, které jsem kdy měla. Přes páteř mi projede mrazivá vlna jakéhosi uklidňujícího pocitu a krátký záchvěv opravdového štěstí. Cítím, jak drobnému tvorečkovi bije srdíčko, slyším jeho obrovskýma ušima... vnímám cosi z jeho nitra. Něco, co jiná zvířata nemají... nazvala bych to magií... je to vlastně to samé, co mají ženy na'vi... ale zvířata přece nejsou mágové. Snažím se udržet co nejklidnější mysl, abych zvířátko nepoplašila. Na chvíli ještě zavřu oči a vnímám, jak dýchá, cítím, že je spokojený a má pocit, že zase nalezl svou smečku. Ano, já jsem tvá nová smečka. Řeknu mu tiše myslí, vím, že mi nyní může rozumět. Že minimálně ví, co se mu snažím sdělit. Svůj copánek po chvíli odpojím a zvířátko opatrně položím na zem. Nyní jsme něco jako rodina. Mám pocit, že není jako pa'li a může patřit jen jednomu "pánovi". I kdžy sama bych se PÁNEM tohoto tvora nenazvala - jsem jeho přítel. Posílena spojením s tím veselým tvorem, který je odproštěn od všech mých starostí a na chvíli je zmírnil, se postavím na nohy. Teď... bychom již měli vyrazit. Otočím se na Liu'teye a chytím ho za ruku. Čeká nás dlouhá cesta... a čas se krátí.

Vypravěč - 16. února 2010 18:27

Liu´Tey, Ey´Fae a Jui´Pa - procházka džunglí: Vyrazili jste do džungle, ve které je cítit napětí, sotva jste ušli 500 kroků vrhlo se na vás snad všechno co se zde plazí a žije. Museli jste utíkat před každým tvorem, který se zde v okolí vyskytoval. Ani Jui´Pa není patrně schopen se do nich pustit, ačkoliv z nějakého důvodu se mu tito tvorové snaží vyhýbat. Celý den jste strávili útíkáním, bojem, přesunem přes stromy (kde to šlo). Pobili jste mnoho živočichů (cca 15 Nantangů a na 50 dalších tvorů), Liu´Tey vystřílel všechny šípy a Ey´fae spotřebovala veškerou svou "magickou sílu". Jui´Pa se zdá ovšem svěží a vypadá to, že některé souboje bral jako hru. Rayea vypadá, jako by se nejradší vypařila. Stalo se vám i něco co se vám stalo naposledy v hlubokém dětstí - několikrát jste při útěku zakopli i kořeny (jako by je tam někdo nebo něco naschvál nastavilo). Nakonec jste po několika hodinách "ušli" těch 5 kilometrů k onomu černému místu trvalo vám to prakticky celý den a jste naprosto vyřízení...až na Jui´Pu, který vypadá jako by se ho celá věc příliš netýkala (ačkoliv vás vždy bránil před čímkoliv co na vás džungle "vrhla"). Máte i pocit, že z nějakého důvodu na vás ta džungle nevrhla asi zdaleka to nejhorší co mohla. Angtsikové ani Palulukani na vás nezaútočili. Nyní stojíte na "černé louce" uprostřed které je mohutný černý strom jenž vypadá jako nějaké "zlé dvojče" Stromu Duší. Oba (Jui´Pi se to netýká) cítíte jak na vás dopadá "těžká energie" z toho stromu. Liu´Tey navíc vypadá, jako by začal být nějak víc nevrlý a podrážděný - jako by ho ten Strom Duší (či co to je) se pokoušel ovládat. Ey´fae je pouze unavená a sama zatím dokáže svou obrnit proti mysl proti účinkům toho stromu, ale dost jí to vyčerpává. Co děláte?

Natherea - 16. února 2010 19:02

Před stromem Po dlouhé a strastiplné cestě jsme konečně na TOM místě. Nebudu si nic nalhávat, jsem celá poškrábaná, vyděšená, unavená, na zádech mám štípance od nejrůznějšího hmyzu - byla to ta nejhorší cesta mého života. Připadalo mi ale, že kdyby mne strom chtěl doopravdy zničit, mohl to udělat už dávno... spíše.. nás něco chtělo mít PRÁVĚ TADY. To mě docela děsí. K čemu nás tady na tomto místě potřebuje? Otřepu se. Strom útočí na mé myšlenky, snaží se... co vlastně? Co po mně chce? Liu vypadá popuzený, naštvaný... trochu se bojím i jeho. Naproti tomu to zvířátko je... vypadá, jako by si pořád jenom hrálo, jako by nemělo žádné starosti, jako by se nemělo čeho bát. Podívám se na strom. Je to poprvé, co jsem mu natolik blízko. A s určitostí vím, že bych si tento zážitek i mileráda odpustila. Sálá z něj něco děsivého. Mám skoro nutkání klesnout na kolena, poddat se tomu a umřít tady. Jen tak.. tiše... ničím nerušeně si odpočinout... navždy... a... NE! Kousnu se bolestivě do rtu, až ucítím v ústech železitou pachuť vlastní krve. To mě trochu probere. Mimovolně zatínám pěsti a třesu se po celém těle. Nevím, co mám dělat, když zde jsem... nevím, jak dál. Pak si vzpomenu na náš rozhovor u jeskyně. Na to, jak jsem se rozhodla že musím prosit Eywu za odpuštění všech činů, kterých se náš klan... a nejen on.. dopustil. To se lépe řekne, než udělá. Bojím se se ke stromu byť jen přiblížit, natož se s ním spojit. Nádech. Výdech. Nádech. Vykročím o krok dopředu... o další a ještě jeden. Nejsem ještě u stromu dostatečně blízko, čekám, jestli se něco nebude dít...

Vypravěč - 16. února 2010 19:08

Ey´fae - u "zlého" stromu: Pomalu postupuješ ke stromu a nic se neděje. Když jsi se ohlédla vidíš Jui´Pu jak se drbe tlapou za ušiskem a zvědavě tě pozoruje. Liu´Tey nervózně obchází kolem a neustále pozoruje okolní stromy, asi má obavu aby na vás z džungle něco "nehupslo". Jsi již u toho stromu naprosto blízko a stále se nic neděje. A pak se přeci jen něco stalo...je to malé, ale v tom stromu to cítíš ....EYWA!...v tom stromu je obsažena také...je to slabé...nebo spíš jiné...děsíš se vyvozovat z toho nějaké závěry, máš pocit, že ten strom tě pozoruje každou svou větví, máš pocit, že by tě nejradši "zadupal" do země, ačkoliv nic z toho nedělá....

Natherea - 16. února 2010 19:18

U stromu co mě chce zabít Když zacítím slabou přítomnost Eywy, svitne mi v srdíčku maličká, malinkatá jiskřička naděje. Ovšem... Eywa vyslyšela prosby pyšného na'vi... a lid Toruka Makta je zde nevítaný... Stejně se ale příšerně bojím. Ten strom se "tváří" nepřátelsky.... (kdyby se stromy uměly tvářit) Nakonec přijdu dostatečně blízko, sužovaná čímdál tím silnějším pocitem, že vůle stromu bude zanedlouho silnější, než je ta moje. Opatrně se dotknu jednoho z vláken stromu. Vypadá stejně, jako vlákno našeho stromu duší... a přece jinak... nemluvím jen o barvě - ale už všichni víme, jak ten strom působí. Teď a nebo nikdy. Jestli mě strom chce zabít, udělá to tak jako tak. Vezmu do ruky svůj copánek a přiblížím jej k vláknu stromu. Eywo.... Eywo, prosím, jestli jsi tady... vyslechni mne...

Vypravěč - 16. února 2010 19:29
	Liu´Tey a Jui´Pa - u "zlého stromu": Jakmile se Ey´Fae spojila s tím stromem okamžitě upadla do bezvědomí. Spojení zůstává. Když bys ses pokusil to násilím odtrhnout tak to nejde.

Vypravěč - 16. února 2010 19:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´fae - spojení se stromem: Jakmile jsi se stromem tak tebou projel elektrický výboj. Bolest to byla příšerná, ale nebyla jsi schopná ani vykřiknout nic...pak se vše rozmazalo a ty stojíš v jakési místnosti. Vedou z ní jedny dveře, které se právě otevřeli a před tebou stojí mladý Na´vi (ačkoliv oči jsou velmi staré) s dřevěnou holí v jedné ruce (stejná jakou měl ten stařec v tvých snech). Oděný je do rudého zlatem vykládaného roucha. Z jeho očí sálá nenávist a pohrdání. Pak promluvil a jeho skřehotavý hlas, který ti téměř drásá uši je naplněný sarkasmem. Eywo, eywo...prosím pomoz! HAHAHA, fakt ftipné....nejubožejší nevěřící a kacíř, který degradoval Eywu na pouhé stromečky, kytičky a zvířátka se nyní dožaduje pomoci! To pohrdání s jakým říkál "stromečky, kytičky a zvířátka" ti doslova propaluje srdce. On se ti vysmívá zatímco ty ležíš na zemi. Pak tě kopl do obličeje a trochu tě obešel nažeč tě udeřil svou holí, která ti způsobila víc bolesti než jakou jsi kdy zakusila...nebyla to jen fyzická bolest, tohle ti přímo rvalo duši na kusy. Bolestí se svíjíš na podlaze a křičíš... Eywo, eywo, eyvičko...pomoz, bijou ti malého Na´viho..., vysmívá se ti i nadále. Chvíli si s tebou ještě "hrál" načež poodstoupil a trochu normálněji pravil: Ey´fae z kacířského kmene Omaticaya chceš říct něco na svou obhajobu ve věci obvinění z kacířství proti Eywě? Máš se vůbec čím bránit? Vstoupila jsi do míst, kde ti tvé triky nepomohou a pamatuj vím o tobě úplně všechno! Zatímco ty se jen stěží snažíš vzpamatovat z bolesti, kterou ti způsobila jeho hůl, která tě při pouhém dotyku uvrhávala do mučivých muk, tak on stojí opodál a pohrdlivě si tě prohlíží...co děláš? (Pozn PJ - věřím, že jí není třeba - tohohle chlapíka nemáš vůbec šanci porazit, i kdyby jsi se na hlavu postavila a ušima stříhala o stošest)

Liu'Tey - 16. února 2010 19:44
	U Stromečku, který zlobí Sleduji počínání Ey a pro jistotu se do toho nepletu. Přeci jenom, tohle je její obor a ne můj. Avšak poté, co se připojí a omdlí, ihned k ní přiskočím a chytnu ji. Zatraceně, ten šmejd ji nechce pustit. Tak si ji alespoň posadím na nohy a opřu ji o svou hruď. Být ji na blízku, je očividně to jediné, co mohu udělat.

Natherea - 16. února 2010 20:07

soukromá zpráva od Natherea pro Ve stromě? V matrixu? V hajzlu! Vyškrábu se do svého obvyklého sedu na patách. Přerývaně, rychle dýchám a opírám se o ruce. Chvíli nejsem schopná slova. Nevím kde jsem - jsem zmatená, vystrašená, ublížil mi.... slovně... i "fyzicky". Můj ocásek sebou poplašeně škube. Chvíli si rozmýšlím, co mu odpovím. Nejsem si jista, co chce slyšet. Omluvu? Dokáže nějaká omluva smazat činy mých předků? Činy, jež jsem nemohla já sama nijak ovlivnit? KACÍŘSTVÍ? Zhrozím se. To bych si přeci nikdy nedovolila! Vždy jsem pevně věřila v to, co mi odmalička vtloukali do hlavy! Já.... já nejsem kacíř! Vyhrknu a oči se mi zaplní slzami. Ne... takhle to nepůjde... tohle bylo popírání.. ne obhajoba. Znovu se nadechnu a rošku si to urovnám v hlavě. Ty, jež o mně víš vše... se ptáš na mou obhajobu? Obhajobu za hrozné činy, jež spáchali na'vi dávno přede mnou? Skloním hlavu. Pokud o mne ví vše, tak musí vědět, že mne tyto činy znechutily, zhrozily a že jsem se o nich dozvěděla jen velmi nedávno. Odpusť... byla jsem celý život vychovávána ve víře... v.... Eywu? ... to, čemu starší z našeho klanu říkají Eywa. Znovu se trhavě nadechnu. Třesu se po celém těle. Nikdy jsem nestála před někým, kdo se ke mně choval takhle hrůzně... před někým, kdo by mně od pohledu nenáviděl. Já nemohu za činy, jež spáchali ti přede mnou. A přesto, přesto jsem se zde přišla omluvit... Trošku vzdorovitě zvednu hlavu a podívám se mu do těch nenávistných očí. Vysíváš se mi, že prosím Eywu o pomoc... ale tys ji přeci prosil také.

Vypravěč - 16. února 2010 20:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´fae - v hajzlu? To ještě né, to ještě néé - na to dojde :-) : Celou dobu tě pozoroval bez hnutí brvy, nicméně při tvé poslední větě sebou neznatelně cukl, chvíli mlčel a pak promluvil: Dle zákonů Na´vi se činy předků a zodpovědnost za ně vztahuje i na jejich děti a děti jejich dětí. Prostě navždy! Tak to bylo, je a bude! A je mi jedno, kdo nebo co je spáchalo, zajímá mne pouze proč! Tady Ey´fae vůbec nejde o to co se stalo, ale PROČ se to stalo! To slovo proč, doslova zařval! Začal pocházet po místnosti sem a tam a ty máš pocit, že si něčím není jistý, nicméně chodíce sem a tam začal dál mluvit: Omaticayové, Pixioteyové, Tipicové a mnohé další kmeny z území na vaší straně řeky jsou kacíři, neboť nectí Eywu! Jsi chytrá - to je patrné - nebo máš aspoň informace, které jiní nemají, takže možná sama tušíš, že vaše kmeny se dopouštějí kacířství, když uctívají ty jejich připosrané stromečky, kytičky a další tvorečky! Když říkal opět ty své (stromečky, kytičky a tvorečky) tak se úplně třásl odporem. Nás zvali pyšnými, protože jsme se naučili oblékat a nechodit jako divoši! Zvali nás pyšnými, protože jsme sestoupili ze stromů a přestali žít jako modré opice! Zvali nás pyšnými protože jsme se naučili čist, psát a počítat! A co dělali oni? Ve strachu aby "náhodou" nezašlápli nějakou houbu pohřbili všechno vědění a zdegenerovali v ubohou karikaturu inteligentního života! JSTE VÝSMĚCHEM EVOLUCI! Všechno co kdy Prastaří vybudovali jste zničili vlastní hloupostí! Co vlastně umíte? NIC! Žijete jako zvířata na stromech a divíte se, že Eywa dovolí Nebešťanům, aby Vás zamáčkli jako odpornou hnidu! Vidíš, že je očividně totálně vytočený a nejradši by tě zabil na místě, ale přitom jako by se snažil ti "něco" vysvětlit. Něco co opisuje mnoha slovy, ale něco co visí ve vzduchu. Já se nikdy k Eywě nemodlil! Modlitba je pro hlupáky a slepé! Vím, že máš vize a vím co jsi viděla, vždyť čtu všechny vzpomínky tvého nanicovatého mozečku! To co jsi viděla byl jen prachobyčejný rituál, abych mohl vstoupit do tohoto stromu a zahubit každého Omaticaye co se pokusí překročit řeku! Mohl jsem tě zabít tisickrát tolika způsoby, že by ti ani ten tvůj Jui´Pa nepomohl! Nechal jsem tě sem dojít, protože možná, velmi možná nejsi tak zcela zkažená jako zbytek tvého kmene, který Nebešťané zničí. A ten tvůj přítel...Liu´Tey...ten odsud neodejde! Pak se odmlčel a zeptal se tě: Co si vlastně myslíš, že na své pouti najdeš? To je jediná záhada, kterou nechápu! Znám tvé vize, viděl jsem všechno co ty ve chvíli, kdy jsi se spolila se Stromem Duší, ale nechápu proč! Protože tě poslala kacířka a lhářka Moat, co lže celému kmeni? Jestli je to tak...a já to poznám....tak nemáš právo na život, neboť jednáš jako zvíře...a nemáš právo na život...!

Natherea - 16. února 2010 21:01

soukromá zpráva od Natherea pro Ten pan na mě křičí!!! Doufám že si ráno vyčistil zuby!!! Jinak zakřičím já - A JÁ SI JE VYČISTIT ZAPOMNĚLA! Poslouchám, co mi zde říká. Jako by poučoval hloupé děcko.. za které mě nejspíše i má. Neodvažuji se mu skočit do monologu i když bych si to občas přála, jeho hůl mě docela straší. Jednu výhodu ten dlouhý proslov má . jakž takž jsem se vzpamatovala z bolestivých otřesů. Je to horší, než zkoušky dospělosti, než zkoušky, aby vás považovali za mága... JE TO HORŠÍ NEŽ ZKROCENÍ IKRANA! Jsem stále docela vyděšená, ale vzpomínám během jeho mluvy na své sny a vize... některé kousky skládačky mi do sebe začínají zapadat... některé bohužel zatím ne. Proto mi to říká! Abych si to poskládala dohromady... Nakloním hlavu na stranu. Neříkám, že podle zákonů na'vi nenesu zodpovědnost za činy mých předků. Mé břímě by bylo však mnohem lehčí, kdyby mí předkové tuto zodpovědnost, tyto hrůzy, které provedli, nezataliji a nezastřeli velkou lží. Odpovím opatrně. Říká mi jménem - jistě.. pořád s tím zhnuseným odporem... ale uznává, že mám jméno...že jsemv podstatě "inteligentní bytost" Nad tím se mírně pousměju. Proti tomuhle moudrému na'vi nejsem ničím. On je právoplatně rozhořčený... a přesto.. přesto jsem ve svém snu viděla, jak se tento muž modlil - nyní to nazývá rituálem, tvrdí, že se nikdy k Eywě nemodlil... a přece... přece... Já sama nevěděla, proč se to stalo. Jak bych také mohla? To, co vím jsou pouze útržky, kousky něčeho, co mi připadalo strašlivé a velké. Něčeho, co volalo po zjištění pravdy. Na věty o výsměchu evoluci nemám co říci - také to nejsou otázky - jsou to jeho suché konstatování faktů, proti kterým se prostě nedkoáži bránit. neumím vidět svět jeho očima, abych mu mohla potrdit, či odporovat. Slova o kacířství chvíli požmoulám v hlavě... Ten sen - ten sen, kde můž z cizího kmene zasadil strom duší... už předtím mne napadlo, jestlo on náhodou nebyl víc, než strom duší - jestli on nebyl pravým poslem Eywy, který nám zde nechal kosek sebe, abychom neztratili víru... a my ji zkroutili a začali uctívat ne toho, jež nám svůj odkaz zanechal... ale strom, jež jsme MOHLI VIDĚT PŘED SEBOU. Strom, který nás ujistil o naší víře, když jsme si nedokázali nic vyššího představit... ne. Tahle myšlenka se mi sice objevila v hlavě - ale i kdybych si přála... nedokáži ji po všech těch letech víry v Eywu, jak ji znám, přijmout z minuty na minutu... Jui'pa? Co je to Jui'pa? Je to to zvířátko, které mne zachránilo před palulukany? Ne ne ne... na to se teď taky nemám čas ptát - teď se mám obhajovat - ne se ptát na to, co je zač Jui'pa. A pak řekne větu, která mě vyděsí nejspíše ze všeho nejvíc. Liu'tey! Mé už tak uplakané oči se rozšíří děsem. On tam zůstal... sám... u stromu... Co asi dělá? Znovu se musím kousnout do rtu. Teď ne... teď to stejně neovlivníš... A potom se mě zeptám co tady u všech čertů hledám. Nevíš, co zde hledám? Podívám se na něj, jako bych tomu nemohla uvěřit. je to přeci tak snadné. Hledám odpovědi na své otázky, hledám allos laos, jež zde přišli z hvězd... hledám vysvětlení, poznání a vědění. Hledám svou minulost, abych mohla nést její tíži... i když mne to mlže stát život.

Vypravěč - 16. února 2010 21:32

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´fae - asi se toho lekl, takže už nekřičí: Po tvých slovech na tebe vrhl zkoumavý pohled, kterým (máš takový pocit) si nejspíš neprohlíží tebe, ale tvou mysl. Pak se narovnal a pokračoval již neutrálnějším tónem: Allos laos? Pche...další báchorka zkaženců a kacířů....tak to vůbec nebylo...Oni nebyli jiný kmen, jak jim kacíři začali dávno po Jejich odchodu říkat, aby tak postupně nastoupili na cestu nenávisti vůči všemu vznešenému co Oni přinesli. My Jim říkáme Prastaří, nebo Moudří...někdy se Jim říkalo také Allatos Laos (První kmen), i když Oni byli mnohem víc než prastaří, moudří či první. Oni byli dobří duchové Eywy, rozsévači života...ti kteří darovali život všem tvorům po celém vesmíru. Na´vi měli tu největší čest ze všech...byli stvořeni jako první a Prastaří jim jako prvním tvorům mezi hvězdami udělili právo používat rozum... Všimla sis, že tu poslední část o tom, že Na´vi měli jako první tvorové vůbec právo na užívání rozumu, řekl s nemalou dávkou sarkasmu...Prastaří stvořili všechny, dokonce i Nebešťané jsou výtvorem Prastarých! Po celé generace a po mnoho věků sloužili Na´vi Prastarým a čerpali z nekonečného zdroje moudrosti a samotné Eywy, principů fungování všehomíra. Z hvězdné harmonie...pak však Prastaří odešli my začali zapomínat. Mnohé kmeny, které žili hlouběji v džungli začali jako první ztrácet víru i moudrost. Zdegenerovali! Při slově zdegenerovali se otřásl odporem a dokonce si odplivl. Namísto skutečné Harmonie a principů fungování Všehomíra začali uctívat stromy a začali tvrdit, že Eywa je pouze tady na Pandoře a nikde jinde! Takové rouhání! Uplynula celá tisíciletí od odchodu Prastarých, když vypukla první velká válka, můj kmen odmítl bojovat, neboť byl přesvědčen, že nelze používat násilí proti tvorům jejichž jediným zločinem je zapomětlivost. Viděli v tom dokonce vůli Prastarých a tak opustili svá těla a povznesli se mezi Prastaré. Já a někteří další jsme nesouhlasili a rozhodli jsme se bojovat....kacířů však bylo příliš mnoho a postupně nás ubývalo...nás pár jich mohlo pobít celé tisíce a stejně přicházeli další a další, dokud poslední Toruk Makto, to nejzvrhlejší zvíře nesjednotil kacíře a nevyvraždil všechny kmeny, které ještě aspoň trochu uctívali dávné tradice a dávnou víru. Ani ti věřící už nedosahovali ani zdaleka úrovně mého kmene, což bylo dáno tím, že se postupně vytrácelo vědění, ale přeci jen byly jejich životy 100x cennější než život jediného kacíře! Na chvíli se odmlčel a pak se prudce nadechl a pokračoval: A tak se stalo, že před 150 lety skončil období toho čemu kacíři říkají období velkého smutku. Během jediného roku bylo zavražděno přes 100 000 Na´vi což představovalo každého desátého Na´viho z celé populace. Kacíři zvítězili a zůstal jsem jenom já! Pronásledoval mě přes celé kontinenty dokud mne nedostihl...nakonec mě zabil a má duše unikla do tohoto Stromu...ale neboj, stihl jsem se ještě pomstít...proklel jsem ho takovou chorobou, že kamkoliv přišel umírali na ni jeho přátelé, jeho jsem učinil imunního...klany Omaticaya, Tipica a Pixioteya pohřbili 2/3 svého kmene, než Toruk Makto odešel a spáchal sebevraždu! Pomsta byla má...i když je to slabá útěcha na to, co se stalo... Pak trochu zesmutněl a pokračoval: Příliš pozdě jsem pochopil, že pomsta neměla být mým cílem, a že jsem vlastně zdegeneroval taky. Dlouhých 150 let zůstávám v tomto stromě. Naprogramoval jsem ho tak, aby vytvořil z místní džungle dost velké peklo na to, aby sem nikdo nelezl. A pak jsi přišla ty...nevím, proč ale nedokázal jsem tě zabít, když jsem mohl, neboť nejsi to s čím jsem bojoval a nemyslím si, že by mi mohli kdy Prastaří odpustit nic z toho co jsem za svého života spáchal, tak proč k tomu přihazovat ještě zabití tebe...jsi Na´vi a jsi dost inteligentní, vlastně ani nemůžeš být kacířka, neboť nevědomost není hříchem...kéž bych si byl uvědomil před tisíci lety, že ti z našeho kmene, kteří se povznesli a zanechali svá těla ležet na zemi vydaná na pospas jejich nepřátelům měli pravdu...

Natherea - 16. února 2010 21:54

soukromá zpráva od Natherea pro S tím týpkem - zuby si zítra umyju, když mě necháš žít! Pozorně jej poslouchám, vlastně očividně hltám každé jeho slovo. TOHLE je to, pro co jsem tady šla. Tohle jsou poprvé jasné odpovědi na mé otázky, mé vize, poskládané za sebe a stmelené jeho slovy, které jim dodaly valný smysl. Jistě... je to strašné - to samozřejmě. Ale... na to, že Toruk Makto byl vrah, už jsem byla připravená předem. Tak trochu i na to, že někdo zasadil strom duší. Prastaří... Poválím to slovo tiše na jazyku, abych si zjistila, jak to zní. To, že Eywa je i na jiných světech... to vím. Řeknu, pořád stejně opatrně. Vzpomenu si na vizi cizího světa - na ten zlý i na ten, který... pro mne zase tak zlý nebyl. Ale nejen na'vi... degenerují... Vzpomenu si na ten "mrtvý" svět. Přesně nechápu slovo "degenerovat" .. ale nejspíše to znamená stát se neuctivým, hloupým.. nebo tak něco. Uvědomím si, že tento muž, který mě předtím bil a nadával mi, tak trochu obrátil - nejen, že mi odkryl celou pravdu, ale vyprávěl mi také svůj příběh. Přece by mi to celé neřekl, aby mne zabil - co by z toho měl? Smím se na něco zeptat? Sklopím oči zase k zemi. Ty.. znáš mé jméno... ale já neznám tvé. Prozradíš mi jej?

Vypravěč - 16. února 2010 22:13

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mám hned několik jmen, ale postačí, když ti řeknu jedno z nich, jmenuji se Quetzal. Což znamená Had. Chvíli mlčel, pohrával si s holí jejíž kámen na vrcholu hlavice hole vrhá temně rudé světlo a pak pravil: Máš pravdu, nejen Na´vi degenerují - stávají se hloupými i jiné národy. Musím tě varovat před Průchozími, těmi které jsi viděla ve svých snech. Oni jsou velmi nebezpeční. Nejsou zlý jako Nebešťané, ale jsou velmi nebezpeční. Již brzy se jim podaří odhalit tajemnství stromů duší a ovládnou je tak, jako jimi vládli kdysi i Na´vi. Nepřišli zabíjet ani ničit, přišli sem protože hledají Prastaré a vědí toho o nich příliš. Snad i víc než já, jejich pohled je však pohledem nevěřícího. Až odhalí tajemnství budou se ho chtít zmocnit, budou chtít vládnou celé Pandoře jako noví bohové! Jsou mocní, mnohem mocnější než Nebešťané a svou moc nebudou váhat použít. Nevím zda-li je ještě naděje pro to co zbylo z kdysi hrdého a velkého národa Na´vi...a možná je to tak dobře...nevím...Průchozí sami sebe vidí jako nástupce Prastarých. Bojím se jich a nevím kolik zbývá času...Nebešťané udělají všechno proto, aby Průchozí zničili a válka těchto dvou národů by byla zhoubou pro Na´vi a celou Pandoru. Možná jsi poslední naděje, kterou tvůj kmen má. Ale musíš převzít štafetu vědění a bohužel není pravda co říká Moat...vědění neosvobozuje...

Paulising - 16. února 2010 22:20

No co jiného mě zbývá. -změním ubikaci pořídím si nový pracovní stan -zkouknu co nám všechno přinesly a co by se dalo využít -kouknem taky koho to sem všechno posílají -pooptám se jestli si budu moci zkoumat pořád stejně nebo se mění pravidla? -no a zbytek dne a celý zítřek si projdu tu nově objevenou část chrámu. -zeptám se kdy bude možno užít letadla potřeboval bych se ne to kouknout z hora. To bude vše, je tma a já jdu spát dobrou.

Natherea - 16. února 2010 22:23

soukromá zpráva od Natherea pro Jak mám převzít vědění a šířit jej, když přeješ mému lidu smrt? Dokonce zabiješ i muže, jehož... Znovu nasucho polknu. JEMU jsem to ještě do očí neřekla a teď se s tím svěřím cizímu týpk... vlastně není tak cizí - už je na mě dokonce i hodný, představil se mi a najednou jsem jeho nová naděje. ... jehož miluji? Zase se mi vrátí ten vystrašený pohled. Já nechci, aby zemřel. Rozhodně ne. V tuhle chvíli mě průchozí pramálo zajímají - dokázala jsem se soustředit na záležitosti, které se týkají celého světa, už příliš dlouho. Prosím, Quetzale... Snad se necítí uražen, že mu říkám jménem - on mi tak přeci taky říká. Ušetři jej. Ušetři jej, pokud si přeješ, abych byla záchranou pro svůj lid. Já... já to sama nedokážu. Svěsím uši a prosebně na něj hledím. Copak i láska je výplodem degenerace a barbarství?

Vypravěč - 16. února 2010 22:29

soukromá zpráva od Vypravěč pro Láska je pravou podstatou Eywy,pravil Quetzal a v jeho ruce se zformovala jakási koule, ve které vidíš Liu´Tey jak drží tvé tělo ležící u stromu a něžně tě hladí. Je to barbar a nevěřící, který nikdy nepřijme opravdovou moudrost. Ale budiž, je-li toto tvá podmínka, tak se tak stane. Ušetřím jeho život. Pak udělal dva kroky k tobě a podal ti svou hůl se slovy: Je mocná a silná, umí mnohem víc než jen to, že posílí tvé schopnosti. Bude ti nástrojem i učitelem. Používej jí s rozvahou.

Natherea - 16. února 2010 22:56

soukromá zpráva od Natherea pro Tak se to hezky vyvrbilo - prve hnusný kacíř a nyní malá naděje ve velké temnotě.... ne, že bych nebyla ráda - jsem hlavně velice vděčná, že ušetřil mého milého. Navíc ten obraz, který mi ukázal, mě hluboce zasáhl. Je tam se mnou... Chvíli od koule nejsem schopna odtrhnout oči. A pak mi předá tu hůl. Když ji ke mně natáhne, kdovíproč podvědomě čekám další mučení. Jestli jsem nečekala že to oba s Liu'teyem přežijeme - tohle mě nenapadlo ani v nejdivočejších snech. Nábožně se na předmět podívám a naplní mě jakási hrdost nad tím, že mi věří natolik, aby mi hůl svěřil. Na pochyby o sobě samé bude čas později. Děkuji ti. Nevím, co víc bych řekla - on nejspíše cítí, jaká je to pro mne čest. Chtěla jsem se ještě zeptat na to stvoření... na jui'pu. Nikdy jsem nic podobného neviděla... co je zač?

Vypravěč - 16. února 2010 23:01

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jui´Pa? Ah jistě...to je velký tvor....říká se, že prastaří ho stvořili jako ochránce všeho živého...říká se o něm mnoho...vím jen jedno...tihle Jui´pové přicházejí a zase odcházejí, nelze si je ochočit a mají svou vlastní duši. I když provedeš spojení, tak ti nikdy nebude poslušen jako pánovi, spíše ti bude druhem, který ti bude rád nablízku...prý jsou to nejšťastnější tvorové v Galaxii..

Natherea - 16. února 2010 23:03
	soukromá zpráva od Natherea pro ach tak... Nakloním hlavu na stranu. Zdá se, že je mi oproti tomu, jak se choval předtím, docela nakloněn. ještě jedna otázečka... S obviňujícím pohledem zhrzené sotva dospělé dívenky si zamnu bolavý nosík. Bylo to kopání do obličeje nutné?

Vypravěč - 16. února 2010 23:10

soukromá zpráva od Vypravěč pro ...nebylo..., pravil trochu rozmrzele. Ale pochop, vše co se stalo tady je pouze v tvé hlavě, nic z toho vlastně není zcela skutečné....když jsi přicházela viděl jsem jen dalšího kacíře a nevěřícího....jsem s tímto stromem příliš spjatý a chvíli mi trvá než odliším své já od toho stromu. Ten strom jsem naprogramoval proti všem Na´vi, a když jsi v něm 150 let uzamčená jako v kleci, ze které nemůžeš utéct, pouze zemřít...což by se v mém případě rovnalo zatracení, tak tě ta klec ovládne...můžeš mi odpustit?

Natherea - 16. února 2010 23:14
	soukromá zpráva od Natherea pro Ty jsi dokázal odpustit mně... Nepatrně se usměju. Jako by se to dalo srovnávat, že... Já dokáži odpustit tobě. Chtěla bych mu popřát, aby jeho duch došel v klidu k Eywě... ale zatím se moc necítím na náboženské řečičky... Ráda bych se nyní vrátila... do svého těla, jestli mohu.

Vypravěč - 16. února 2010 23:16
	soukromá zpráva od Vypravěč pro To můžeš...použij svou hůl...já tě můžu přenést pouze, když budu mít hůl já, ale to by sis jí pak nevzala s sebou. Musíš přeprogramovat strom. Ponoř se do svého nitra a vnímej ho...

Natherea - 16. února 2010 23:27

soukromá zpráva od Natherea pro jsem z toho trochu zmatená - jistě, že jsem byla připravená na to, že budu hůl používat... ale JAK SE TO DĚLÁ? Ponořit se do svého nitra.... ponořit se.... nemělo by to být těžší než nějaký z těch rotuálů, které jsem vedla. Zůstanu sedět na patách - je to moje výchozí pozice pro všechno (sedím tak i u jídla i u kompu, poznámka hráče) a začnu zhluboka, pravidelně dýchat. Nadechnu vzduch do hrudi, tlačím jej do břicha a pak nosem vydechnu. Vypouštím z mysli všechny vířící myšlenky, dýchám tak dlouho, až mám v hlavě něco jako pusto prázdno. Čekám na nějaký signál - signál od hole - bude mi nástrojem i učitelem.... teď bych spíše potřebovala toho učitele. Eywo... vrať mne zpět...

Vypravěč - 16. února 2010 23:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro Eywa tě sice zpět nevrátila, ale jak tak sedíš, tak si uvědomuješ svou hůl...je jakoby součástí tebe cítíš z ní velikou moc, která se na tebe postupně přenáší. Pak vidíš ten Strom...ale jinak...jako by jsi s ním dokonale splynula...vidíš jeho strukturu, ne fyzickou, ale duchovní...víš jak se dostat ven musíš ho ovládnout a stát se jeho "pánem", máš i jakous takous představu jak to udělat... (Pozn. PJ - teď bych prosil příspěvek, ve kterém "přeprogramuješ" strom ku obrazu svému a přeneseš svou mysl zpět do těla)

Natherea - 16. února 2010 23:44

soukromá zpráva od Natherea pro Tiše nechám svého ducha vplout do podstaty stromu, jak mi "radí" moje hůl. Nevím úplně přesně, co dělat, ale věřím, že to nějak zvládnu. Pomalu, opatrně uvolňuji jakousi energii, kterou bych nazvala snad "mocí" ze své hlavy. Je to poněkud složité, protože jsem kdesi "uvnitř" stromu a nevím moc, kam bych měla svou sílu zaměřit. Něco mi ale říká, že ač jsem v meziprostoru, měla bych si sama sebe představit uprostřed kmene. A většina stromu je tedy nade mnou. Když si strom představím, tak, jak bych jej viděla zvenku, ale jako bych vlastn seděla uvnitř, je to mnohem snažší. Vždycky je to snažší, když si umím představit, před čím vlastně stojím. Vnímám každou větev stromu, jeho předdefinovanou zlost, nenávist k na'vi... a pomalu, něžně ji odstraňuji. Je to skoro, jako by má mysl zpívala stromu nějakou neslyšnou ukolébavku. Strom se viditelně uklidňuje, jeho nenávist pomalu mizí a je nahrazená... BOBÍŠKOIDNOSTÍ. Chvíli vnímám všechny stromy okolo, zvířata, která chodí po lesní půdě, vodu, proudící ekosystémem... vše se to ke mně vrací v dokonalé harmonii, jakou jsem si neuměla ani představit, dokud jsem ji nepocítila na vlastní kůži. I ten nejmenší červík má v okolním lese své místo... I já patřím ven, do lesa - ne zde. Strom mne po chvíli sám jakoby "vyplaví" ven. vše se zvíří ve změti barev a já otevřu oči.

Vypravěč - 16. února 2010 23:48
	Ey´fae, Liu´Tey a Jui´Pa - U Stromu: Zatímco Liu´Tey se snažil být "při Ey" a držel její hlavu na svých prsou, kolem se začalo rozjasňovat. K údivu Liu´Teye přestal být strom "zlý" a nyní vypadá prakticky stejně jako každý jiný Strom Duší. Pak se Ey´fae probudila a v ruce svírá hůl "pyšných Na´vi". Blíží se večer, co děláte?

Natherea - 17. února 2010 00:13

S Liu'teyem u stromu duší Otevřu oči a zjistím, že vize uvnitř stromu byla pravdivá. Liu'tey mne opravdu drží v náručí a snad... snad se o mne i bál. Vše okolo je ozářeno jasem stromu duší. Bílého stromu duší... Takže to vše... nebyl jenom další sen? Ne, nemohl být. Dokázala jsem to. Už nevím přesně jak, ale... sevřu v ruce hůl, která tam ještě před chvílí nebyla. Mohli jsme oba umřít.... Podívám se Liu'teyovi do očí. Nedokážu ani popsat, jak jsem ráda, že jej zase vidím - živého. Mírně se pootočím a jednou rukou jej obejmu kolem krku. jsem hrozně unavená - ale tohle si prostě neodpustím. Strach o něj, o sebe a dojetí z toho, že jsem se opravdu probudila v jeho náručí vykonaly své. Liu... já vím, že jsem ti to ještě nikdy neřekla... A to mu prý můžu říci cokoli.... tu nejdůležitější (pro mě, momentálně) informaci jsem si tak dlouho nechávala pro sebe a hloupě pochybovala.... Stejně to zatím nedořeknu, přitáhnu si jej blíže a políbím. To, že mám nejspíše nějaké ty globálně důležitější věci na práci...? Není Eywa nakloněna lásce? Odložím hůl do trávy, otočím se k Liovi úplně a obejmu jej oběma rukama okolo krku. Když polibek (notně neochotně) ukončím, dořeknu větu. ...Miluju tě. (kurva to je doják! poznámka hráčky)

Vypravěč - 17. února 2010 15:02

28.3.2154 - ÚVOD PRO RDA/NEBEŠŤANY: Obecné: Po včerejší "pijatyce" je prakticky většina vojáků značně "společensky unavena", ani Quaritch nevypadá nejlépe, ačkoliv on se nějakým záhadným způsobem pořád drží na nohou. V průběhu noci došlo k několika incidentům mezi opilými vojáky a vědeckým personálem, tyto incidenty přinutily Selfridge k vydání nařízení, kterým se zcela zakazuje styk vojenského a vědeckého personálu, vědecká část základny bude více izolována a vojáci do ní mají zákaz vstupu. Rozkaz platí ovšem i obráceně, takže pro vědce je 80% základny nepřístupných. Část materiálu a technických zařízení byla přesunuta do "vědecké části". Jack Volkins: Probudil jsi se pod stolem v jídelně...máš pozvracenou uniformu a z včerejší noci si pamatuješ jenom útržky...taky máš natržené obočí, ale není to nic vážného. Kocovinu máš takovou jakou si snad nikdy neměl. Naštěstí máš dnes volno. Taky jsi zjistil, že máš v kapse několik papírků s nápisy "ozvi se", "zavolej", "brouku" apod, u kterých je uvedeno i číslo ubikací...zjistil jsi, že jsi spotřeboval 5 kondomů...nevíš na co. Co děláš? Brian O´Coner: Vzbudil tě úder do hlavy a po počátečním zmatku jsi zjistil, že na tebe někdo vysypal odpadky. Válíš se ve skladu mezi popelnicemi. Bolí tě celé tělo ... asi ses popral ... a v kapse jsi objevil několik vzkazů od vašeho armádního "fight clubu" a 500 dolarů...asi jsi vyhrál pět zápasů...soudě dle podlitin, jsi však asi i něco prohrál...kocovinu máš jak blázen a dělá ti trochu problém chůze, jakmile jsi vstal, tak jsi se ještě ke všemu vyzvracel do jedné z popelnic. Co děláš? Dnes máš volno. Mudr. Zani Katanga: Nočnímu řádění vojáků jsi se naštěstí vyhnul, ale pár tvých kolegů a kolegyň tolik štěstí nemělo. Vypadá to, že došlo i k dvěma případům znásilnění. Navíc jsi se po ránu od dr. Augustinové dozvěděl o zákazu vstupu do 80% základny pro vědecký personál - zůstala vám jen laboratoř, nějaké ty ubikace a pozemek projektu Avatar. Dr. Augustinová tě informovala, že by ráda (diskrétně) přesunula projekt Avatar mimo základnu, protože už toho má pokrk. Co děláš? Lukas J. Brent: Ráno jsi se probudil a cítíš se již zdráv a relativně pln sil. Zranění se díky léčebným prostředkům Na´vi celkem zhojila, i když v rameni cítíš jeho ztuhlost a slabost. Většina obyvatel jeskyně si tě příliš nevšímá a pouze Huy´atley, který tě navštívil hned po probuzení se k tobě chová poněkud přátelštěji, i když si stále udržuje odstup. Huy´atley tě informoval, že zdejší náčelník je nakloněn možnosti, aby jsi se naučil zvykům Na´vi a mohl zde zatím zůstat. Když se osvědčíš je ochoten změnit tvůj zajatecký status na status hosta. Huy´atley ti má dělat společníka a učitele. Co děláš?

Vypravěč - 17. února 2010 15:16

28.3.2154 - ÚVOD PRO NA´VI: Al´tos a Or´onis: Ačkoliv kmen Pixioteya sdílí částečně vaši ztrátu, tak oloyectan kmene je k osudu Omaticayů poměrně lhostejný. Důvodem je nejspíš tradice - kmen, který přijde o Domovský strom a není schopen se bránit je považován za "nehodný Eywy". Nicméně jeho žena Kaltxi (tsahik kmene) vás uvítala jako hosty a má pro vás porozumění. Dětí je ochoten se klan Pixioteya ujmout bez jakýchkoliv problémů, starší 12ti let pak mají status hostů a musí se o své živobytí postarat sami. Máte ovšem povoleno lovit a sbírat potravu na území kmene Pixioteya, zdá se, že oloyectan kmene si to "plánuje" vybrat na tom, že tím, že Omaticayové oslabili připojí část jejich území k území klanu Pixioteya. Mezi Omaticayi a Pixioteyi byly vztahy vždy trochu "zvláštní" a napjaté. Navíc je zřejmé, že když se kmen Omaticayů není schopen bránit Nebešťanům, kterými zde u Pixioteyů pohrdají a nepovažují je za hrozbu, je shledán "nehodným Eywy" - jediná co Vám udržuje zbytek respektu je fakt, že stále máte pod kontrolou vlastní Strom Duší - ten kdybyste ztratili, tak pro ostatní kmeny přestanou Omaticayové existovat a zaberou jejich území a příslušníky kmene Omaticaya "zotročí" (i když otroctví zde nemá stejný význam jako známe my ze Země - pozn. PJ). Ey´fae, Liu´tey a Jui´Pa: Velmi vyčerpáni jste předešlou noc ztrávili u Stromu Duší, který je již normálním. Dnes jste se probudili do jasného dne a máte pocit, že jste naprosto čilí a plní sil - někdo nebo něco vám asi darovalo klidný spánek plný regenerace vašich sil. Pozn. pro Ey´fae: Zjišťuješ, že tvá hůl je s tebou plně propojená (duchovně) a vnímáš jí teď jako součást sebe sama. Její původně rudý krystal je nyní mléčně bílý. Když držíš hůl, tak tvé stávající magické schopnosti jsou 10x silnější. Navíc jsi hůl schopná používat velmi dobře jako zbraň - jako by jsi s ní odmalička cvičila - je lehká a přesto velice pevná. Jsi skrze ní schopná působit bolest ne-fyzického charakteru stejně. Mezi tvá nová "kouzla" patří schopnost telekineze (odhození, přitažení atp. předmětů či zvířat) na vzdálenost 10 metrů. Pomocí hole jsi také schopná vysílat "aury" jenž působí blahodárně na vaši výpravu či odhánějí zvěř (tak abyste se jí nemuseli vyhýbat). Posledním kouskem je schopnost seslat z hole světlo, kterým si můžeš buď svíti, nebo oslnit nepřítele.

Vypravěč - 17. února 2010 15:35

28.3.2154 - ÚVOD PRO PRŮCHOZÍ: Obecné: Váš původně vědecký tábor se proměnil přes noc přes "vojenské ležení". Na kovových pilotech vybudovaná základna nyní obepíná celý chrám. Velitelka dokonce povolila pokácení části lesního porostu, aby vznikl potřebný prostor. Všechny budovy a komunikace jsou z kovů na nosnících a jsou 1-2 metry nad okolním terénem. Expedice již má přes 2 000 členů, z čehož 800 tvoří vojáci, 800 pomocný personál a 400 vědci a inženýři. Na provizorním "letišti" umístěném na pilotech se nachází celkem 20 lehkých letounů (třída Vulture) a 10 těžkých bitevníků (třída Vendetta) - jsou plně ozbrojené. Podle toho co víte také probíhá výstavba integrované senzorové a obranné sítě. Jsou montovány na místě těžké lasery (r. 100mm - proti Anghtsikům), lehké rychlopalné lasery (r. 20 mm - proti menší zvěři) a protivzdušné lasery. Dokonce už byl uveden do provozu protivzdušný radar s dosahem 20km schopný navádět rakety země-vzduchu. Protivzdušná obrana je budována proti Ikranům. Celá obrana je z velké části automatizovaná a nepotřebuje lidskou obsluhu. Dalším projektem je výstavba menších základen a pevnůstek v celém údolí stejně jako vybudování 10 km dlouhé nadzemní rychlodráhy pro rychlejší spojení mezi jednotlivými lokalitami. Tempo prací je opravdu veliké. Všimli jste si také zástupců zbrojní a strojírenské firmy Neoto Space Yards, která dle velitelčiných slov "darovala" veškeré vybavení pro expedici a je ochotná zainvestovat řádově několik miliard republikových kreditů do této expedice. Tato firma je největším soukromým podnikem ve vaší republice - ovládá až 80% trhu se zbraněmi a 60% trhu výroby hvězdných lodí, družic a další vesmírné techniky. Trochu vám nejde do hlavy co tady vlastně chtějí. Paulising: Tvé archeologicko-lingvistické práce i nadále pokračují, k dispozici máš 24hodin denně pilota i se strojem, který tě může hodit kamkoliv v oblasti Chrámu, Města a Svatyně - tedy kamkoliv v údolí. Mezi tvé nové objevy patří kompletní slovník (vytesaný na chrámové zdi) Staronavijštiny a jazyka Prastarých, je tam uveden ještě třetí jazyk, který nejsi schopen zařadit, ale máš pocit, že se podobá něčemu co používají vaše sondy a droidi - jazyk strojů...ale jestli je to ono, to netušíš. Skat: Včera jsi se dohodla s jedním pilotem a ten ti slíbil, že tě může hodit kamkoliv v okolí 20km od základny. Záleží na tobě co budeš chtít vidět. Profesor "motorová myš" tě informoval o nějakých pokrocích stran toho Stromu Prastarých (strom duší), trochu rozmrzele tvrdí, že i přes to, že napojili několik počítačů, sond a droidů na ten strom, tak se stále nedaří rozšifrovat zdrojový kód stromu a vypadá to, že jim stále něco uniká. Jinak nic nového není. Snídaně byla výborná a ty jsi v jídelně viděla kvanta nových lidí. Dokonce jsi poznala jednoho svého spolužáka ze "střední", který je nyní obchodním zástupcem firmy Neoto Space Yards - je to ten typ "dokonalých a uhlazených manažerů". Trochu egoistický, ale jinak velmi milý. Gabarial: Ráno jsi byl vysílačkou ze základny informován, že tě v průběhu dne vyzvednou transportním letounem třídy V-35 a přivezou sem personál, který zde založí stálou výzkumnou stanici, tvé povinnosti ochrany skončí, jakmile nasedneš do transportního letounu.

Zoltan Chivay - 17. února 2010 18:07

Vězeň part. V - Nabídka Blbý rameno pomyslel jsem si, když jsem se probudil. Cítil jsem se mnohem lépe, než včera, nebo předevčírem, ale to rameno mě pořád bolelo. Ráno mě navštívil Huy a informoval mne o nabídce náčelníka jeskyně. Chvilku jsem přemýšlel a nakonec se rozhodl. "Rád se budu učit" usmál jsem se a zvedl se ze země. Přeci jen, status hosta zní mnohem lépe, než status hosta. Sice pochybuji, že si získám náklonost všech, ale aspoň pár. "Kdy začneme?" zeptal jsem se po chvilce svého nového učitele.

Al'tos - 17. února 2010 18:18

U klanu Pixioteya Při zjištění faktu že nám moc nepomohou jsem se rozčílil a začal přemýšlet co teď. Tady rozhodně zůstat nechci. Přemýšlel jsem proto o alternativách a napadl mě pouze strom duší našeho klanu. Avšak bylo by celkem nebezpečné dovést tam i ty rodiny, proto je radši nechám zde. Zajdu proto za Or`onisem a bez pozdravení plný hněvu na něj vše vyhrknu. „Vůbec nám nepomohou. Nemá cenu tu zůstávat a dělat jim nosiče. Jdu ke stromu duší a doufám že půjdeš se mnou. Tohle je potupa.“ Poté si konečně vydechnu a trochu se uklidním.

Vypravěč - 17. února 2010 19:07

Or´onis + Al´tos - příhoda u kmene Pixioteya: Když za Or´onisem přišel Al´tos, aby ho vyzval k cestě ke Stromu Duší Omaticayů, tak přiběhla "podivná žena". Je oblečená jako mág, ale vypadá spíše jako blázen. Vaše kmeny chovají blázny v posvátné úctě (obdobně jako indiáni v USA), takže jste jí chtě nechtě vyslechli: ....zatracenci! Démoni přišli z nebe....musíte jít!...Zapovězená Hora.... Víc vám neřekla, neboť jí zdejší Tsahik (nejmenuje se Kaltxi - to byl omyl, Kaltxi znamená ahoj - což jsem nevěděl) diskrétně odvedla. K Zapovězené hoře se nesmí a Pixioteoyové stráží přístupovou cestu (ne však okolní džungli skrze, kterou se tam dá také dostat)...když tu bláznivou ženskou tsahik odváděla, tak se ona otočila a zamávala něco rukou a zaskřehotala: ...běžte!...sic jste ztraceni!...vchod ve skále......asi na vás seslala nějaké kouzlo, oba jste na okamžik zahlédli Horu Zla (nebo též Zapovězenou Horu)....a vchod do jakési jeskyně...co děláte?

Or'onis - 17. února 2010 20:17

U kmene pixioteya Když ke mně přišel Altos celí rozzuřený, vyslechl jsem si jej, Poté jsem se nadechl a se sklamáním ve tváři, řekl Dobře al'tosi, půjdu. JAk dopovím, ihned zahlédnu podivnou ženu která k nám přiběhla a řekla něco o Zapovězené hoře zprvu jsem tomu nevěřil ale poté co jsem mněl vydinu, začal jsem tomu věřit. Když se vzpamatuji z té podivné vyze, velmi udiveně po podívám na Al'tose Vyděl jsi to také?? zeptám se ani nečekám na odpověď, a rozběhnu se k té ženě . Když k ní doběhnu uchopím Tsahik za rameno a zeptám se té asi trochu zmatené ženy. Jací démoni?? a proč k zapovězené hoře??

Vypravěč - 17. února 2010 20:24

Lukas J. Brent - nový učitel: Jakmile jsi domluvil, změřil si tě Huy´atley zkoumavým pohledem a pak se tě zeptal: Čím to, že nenosíš masku jako ostatní Nebešťané a přesto žiješ? Až mu odpovíš, tak rozhovor pokračuje dále a Huy´Atley ti vysvětlil v obecné rovině, že principem kmenů Na´vi je žít v harmonii s Eywou. Pak tě vzal na "procházku" z oblasti jeskyně a ukázal ti několik přírodních scenérií, které tě uchvátili, když jste se zastavili u jednoho z vodopádů jehož voda dopadal z výšky cca 200 metrů na hladinu jezírka, ukázal ti, kam se schovat, chvíli jste čekali a pak jste pozorovali, zvěř, která se šla napojit. Chvíli byl klid, nažeč se tam objevil jeden z Thanatorů a vzal útokem jednoho koně. Samozřejmě ho zabil a chvíli se krmil, pak odešel a na mrtvé zvíře se vrhli další masožravci...Huy´atley se na tebe podíval a zeptal se tě: Co vidí tvé oči Nebešťane?

Zoltan Chivay - 17. února 2010 20:37

Vězeň part. V - Učení začíná Podíval jsem se na něj a vypadal jsem, jako bych tu otázku čekal. A taky jo. "Voperovali mi do plic takovou hračku, která mi tu dovoluje dýchat. Nevýhoda je v tom, že na planetě, na které jsem se narodil, bych musel nosit masku. A nosit masku zde, by bylo pro mne silně nevýhodné a překážela by mi tu" odpovím mu a poslouchám jeho povídání. Nepřerušuju ho, jen tiše poslouchám a přikyvuji. Jen když si v něčem nejsem jistý, nebo to zcela nechápu, optám se ho a on mi to znovu vysvětlí. Pak mne vezme na "procházku" mimo jeskyně, za což mu jsem vděčný. Až nyní jsem si začal všímat krás pandorské přírody. Předtím nebyl čas. Bylo to jen místo, kde se dokážu ukrýt. Místo, kde se musím ukrýt. Na rozjímání nad tou nádherou nebyl čas. Došli jsme až k jezírku, kde jsme se ukryli a čekali. V čekání jsem mistr, takže mi to nedělalo problémy a pozorně jsem sledoval zvěř. Netrvalo to dlouho a na spokojeně se pasoucí zvěř se vrhl jakýsi, mě neznámí predátor. Pozorně jsem sledoval, jak skolil jedno zvíře, podobné pozemským koním a začal se z něj krmit. Když skončil, vrhli se na mrtvolu další masožravci. Můj "učitel" se na mě podíval a položil mi otázku. Chvilku jsem přemýšlel a pak mu odpověděl. "Vidím jezírko, kolem kterého se pase zvěř. Na jednoho z nich se vrhl jakýsi predátor a zabil ho. Pak se začal krmit. Když odešel, vrhli se na mrtvolu další, kteří se také začali krmit" zní má odpověď a já vyčkávám jeho hodnocení.

Vypravěč - 17. února 2010 20:40
	Lukas J. Brent - student je idiot :D : Když jsi odpověděl Huy´atley zakroutil nesouhlasně hlavou a řekl: Vidíš a přesto jsi slepý...podívej se pořádně, přemýšlej...co jsi to vlastně viděl?

Zoltan Chivay - 17. února 2010 20:49

Student part. I - Začátky jsou holt těžký :-D Zamyslím se a znovu si v duchu zopakuji scénu. Opakuji si ji tak dlouho, dokud mě nenapadne odpověď. "Přírodní harmonii?" zeptám se opatrně a pak se znovu zamyslím. "Ten dravec zaútočil jen na jednoho, kterého pak nechal ostatním. Zemřel jen jeden a jim to stačilo. Podělil se s nimi" dojde mi a uvědomím si, že takhle podobně se chovají i zvířata na Zemi.

Al'tos - 17. února 2010 20:52
	U kmene Pixioteya Když uvidím tu ženu, začnu se na ni soustředit. Je totiž jiná. Náhle se mi však před očima zobrazí vize. Hned po ní se mě Or`onis zeptá jestli jsem zažil to samé co on. „Ano, vizi. Horu..a zlo.“ odpověděl jsem mu. Když uvidím že se Or`onis rozběhl za Tsahik, rozběhnu se za ním a následují ho. Plně souhlasím s jeho dotazy a čekám na odpověď oné ženy.

Vypravěč - 17. února 2010 20:55

Lukas J. Brent - pro někoho obzvlášť :-) : Huy´atley se po tvé odpovědi lehce pousmál (možná trochu ironicky) a pak řekl: Vidíš, že dokážeš vidět, když chceš...ale teď to hlavní...Palulukan zabil Pa´liho - jednoho ze stáda, najedl se dosyta a pak odešel. Přišli Nantangové a snědli zbytek a těch pár kostí a zbytky masa pohltí mnoho dalších živočichů. Eywa vše udržuje v harmonii. A nyní přemýšlej, co by se stalo, kdyby se jeden druh, vymanil z Eywy a začal jíst víc než potřebuje a množil se víc než les unese...?

Zoltan Chivay - 17. února 2010 20:59

Student part. I - Jo jo :-D Opět zapřemýšlím a pak se trošku oklepu, při představě, co by se asi tak stalo. "Ten druh, by vyvraždil celý les a pak by se pro nedostatek potravy vrhl na sebe sama. Stal by se svrchovaným vládcem lesa, ale jen do té doby, dokud by sám nevymřel" odpovím mu to, co mne napadlo. Jak tak o tom přemýšlím, vkrádají se do mé mysli obrazy nás samotných. Nás lidí. "Něco podobného se stalo u nás. Lidí si brali víc, než potřebovali" dodám potichu a snad i smutně.

Vypravěč - 17. února 2010 21:05

Al´tos a Or´onis - u kmene Pixioteya: Sotva jste se rozeběhli za tou "bláznivou" ženou, tsahik která jí vedla pryč se na vás zle podívala, než stihla něco říct začal Or´onis zasipávat tu bělovlasou stařenu (toho blázna) otázkami. Stařena se nepřítomně usmívala. Ve chvíli, kdy se Or´onis však dotkl Tsahik (jak se snažil je zastavit) objevilo se kolem vás několik válečníků kmene Pixioteya a namířili na vás šípy. Al´tose (který byl víc pozadu dokonce) srazili dva válečníci dost tvrdě k zemi (vypadá to na rozbitý ret)...už to vypadalo na velký průšvih, když se ta stařena otočila, pohladila po tváři Or´onise (takové to typické prababičkovské pohlazení vnoučka) a pravila: ....ohněm vede vaše cesta až k výhni jež chrlí zkázu a zmar, však z popela pták povstane a života bude pln, kdo osedlá jej mocnějším než Toruk Makto stane se a přinese nepřátelům Eywy oheň a žár... Pak vás od ní odtrhli a odvedli jí pryč, zachvíli však přišel rozzuřený oloyectan a řekl: Dovolili jste si vztáhnout ruku na mou ženu a tsahik kmene Pixioteya. Normálně bych vás nechal přísně potrestat, ale protože mám úctu k "Starší" tak vás pouze vypovídám z naší vesnice a z ůzemí našeho kmene, pokud Vás moji válečníci objeví na našem území jakmile uplynou dvě noci, vaší krve se napije zem... Po této řeči, vás válečníci vyvedli z vesnice i s vašima věcma...co děláte?

Vypravěč - 17. února 2010 21:09

Lukas J. Brent - no aspoň něco: Huy´atley pokýval hlavou a pak pravil: Toto by pro dnešek stačilo, přemýšlej o tom a zítra mi povíš co jsi pochopil, můžeš se pohybovat, kde chceš, snad jen ti radím nechodit příliš daleko neboť jsi hlučný a v tomto lese nejsi ani největší, ani nejsilnější....pozoruj a uč se. Tu máš..., podal ti tvou pistoli. (PJ - zbytek dne stravíš jak chceš, dopiš to po večer, pak ti ještě něco písnu - Huy´atley se ti bude věnovat zase zítra - teď je po poledni. Jídlo i vodu ti dají v jeskyni...)

Al'tos - 17. února 2010 21:15

U kmene Pixioteya Když mě srazí k zemi, okamžitě hmátnu po luku a šípu, kterým už ze země a během postupného vstáváním mířím na Olo`eyktana. „Normálně? Je normální jednat takovou agresí? Chováte se jak zvěř... Bez důstojnosti.“ vykřiknu na něj a utřu si krev ze rtu. „My jsme jen slova téhle ženy slyšet chtěli, a vy ji bez milosti a možnosti vyjádření ostatních odtáhnete pryč.“ zakroutím hlavou. „Pxasik“ zakleji. Poté schovám svůj luk a beze slov si odejdu pro naše Pa`li.

Cpt. Jack Volkins - 17. února 2010 21:33

Pomalu se probudím a zvednu hlavu „Au“ bouchnu se hlavou a stůl „sakra“ takže ležím asi dalších 5 minut pod stolem držím se za hlavu a zjistím že mám natržený obočí a pak protřu si oči a pomalinku vylezu z pod stolu, načež mě strašně zabolela hlava „tohle nezpraví ani litr kafe“ a rozhodnu se „kde mám uniformu ?!!!“ kouknu pod stůl a vytáhnu pozvracenou, smrdící uniformu „v tomhle přece nemůžu jít! No nahý taky ne“ takže nakonec jsem neměl na výběr a oblékl jsme si jí, když v tom jsem si všiml psaníček typu „zavolej“ a pěti použitých gum. Rychle jsme šel do své ubytovny a cestou potkal naštěstí jen pár lidí v podobným stavu „včera to asi dost lidí odrovnalo“. došel jsem do kasáren. V kasárnách jsem si odložil svoje „lieber brief“, vzal do ruky novou uniformu,ručník a mýdlo a zamířil ke sprše „tohle jsem potřeboval“ sprcha mně osvěžila a tak jsem se šel nasnídat, hlavně vypít kafe-které mně vzbudilo ještě víc. Teď už jsem celkem v normě takže jsem si šel zastřílet a na běhání sem neměl náladu takže jsem si šel lehnout a dospat hodiny o který jsem přišel.

Zoltan Chivay - 17. února 2010 21:34

Student part. I - i mě se někdy zadaří Pouze kývnu a pak se na něj překvapeně podívám, když mi vrátí AMko. Zběžně jsem ho zkontroloval a usoudil, že bude potřebovat pořádnou kontrolu. "Díky" kývnu a schovám zajištěnou zbraň do steheního pouzdra. Vrátím se s ním k jeskyni a zamířím ke svým věcem. U nich se zastavím... nebo spíš mě zastaví zakručení v žaludku. Nervózně se rozhlédnu a vidím, jak mě pár Na'vi sleduje. Ještě nervózněji se pousměju a dojdu si do jeskyně pro něco k snědku. Vezmu si jídlo a vrátím se ke svým věcem. Nejdříve se najím a pak z tašky vytáhnu čistící sadu na zbraně, z pouzdra zajištěnou zbraň a za stálého zvědavého a nedůvěřivého sledování Na'vi, jí rozeberu a začnu jí pečlivě čistit. To mi zabere asi tak dvě hodinky. Jsem opravdu pečliví. A navíc mne to uklidňuje a pomáhá mi to utřídit si myšlenky. Tak co jsem se naučil. Eywa udržuje rovnováhu v přírodě a dravci to podle všeho ctí. Zabijí vždy jen tolik, kolik potřebuji a zbytek nechají ostatním. Nikdy nezabíjí navíc, nebo jen tak, pro potěchu. A co z toho pro mě vyplývá? Zabíjej jen pro svou potřebu. Ne pro radost, ne pro vztek. Jen pro potřebu probírám si, co jsem se naučil. A zní to sakra zajímavě. Dočistil jsem zbraň, poskládal jsem jí dohromady a zasadil zásobník do pažby. Chvilku jsem si jí prohlížel, pak jsem jí natáhl, zajistil a opět schoval do pouzdra (natažení zbraně vyvolalo asi menší rozruch, proto jsem jí ihned schoval). Poklidil jsem své věci zpět do batohu a natáhl se na zem. Dal jsem si ruce za hlavu a začal jsem hlouběji přemýšlet o Eywě, Zemi, lidech a harmonii. Z onoho hlubokého přemýšlení jsem usnul. Probral jsem se asi o hodinku později a rozhlédl se kolem sebe. Vše bylo pořád stejné. Sedl jsem si a chvilku pozoroval ostatní. Cítil jsem se tu navzdory všem předpokladům v bezpečí a klidu. Nevěděl jsem proč tomu tak je, ale bylo to tak. Snad jsem si to tu i oblíbil. Za tak krátkou chvilku. No, možné je vše. Opatrně jsem si projel po krku a vzpomněl si na den před operací. Zrovna jsem se vrátil z akce, když mi přišel dopis od... jak se sakra jmenuje?... ve kterém mi říkal, že chce, abych za ním přiletěl na nějakou Pandoru. Slyšel jsem o ní, ale nestaral jsem se. Bylo to všechno tak rychlé. Ještě před třemi dny jsem je zabíjel a teď tu sedím mezi nimi a učím se jejich zvykům. Je zvláštní, jak se život vyvíjí. Pomalu se blížila tma a můj žaludek se opět ozýval. Tentokrát jsem se nenamáhal se zvedat a jít si pro jídlo. Měl jsem pořád své dávky. Sice byly hnusné, ale jíst se daly. Pár jsem jich snědl a zapil je vodou, kterou mi někdo dal k mému "lůžku". Už nemělo cenu se jít někam projít, tak jsem jen seděl, přemýšlel a pozoroval.

Or'onis - 17. února 2010 21:43

Vyhnání od Pixioteyků Když nás vyženou od "vesnice" s tím že máme dva dny na to abychom opustili ůzemí kmene. Posbýrám se ze zemně, podívám se na Al'tose a řeknu Tak co alte půjdem k hoře zla nebo ke stromu duší ??? já osobně bych raději šel k té hoře, jelikož ta slova na mě docela "zapůsobyla". Poté co domluvím počkám na opověď a zeptám ještě jednou se Al'tose zeptám. Mohl bych si půjčit jedno pa'li?? moje asi zůstalo někde u našeho stromu. (Nevím ale Alt tvrdil že má tři. pozn. hráče )

MuDr.Zani Katanga - 17. února 2010 21:52

RDA Poslední kapka : Vyhejbal sem se uspěšně všem zelenejm a když sem ráno došel do laborky a přečetl si zprávy a vyslechl dodatky tak mě přepadl další ze stavů naštvanosti až nevraždivosti proti všem vojákům na základně. ,,Prvně utočej a pak ještě takovýhle zvrhlosti?! To už je vážně dost." nechám se slyšet. Když se doktorka zmíní o plánu přesunu projektu Avatar jen se lehce usměju a neodpustim siotázku ,,Kdy vyrážíme a kam? Pudu si zbalit." řeknu a pak jdu ke svýmu Avatarovy co spí venku v zamčenej kleci ,,Jako malí děcka, naneštěstí je to tady dost nebezpečný a tenhle projekt je až moc cenej aby se nám do toho dutohlavci pletly. Doufám že se brzo přemístíme, nebo voni budou muset vypadnout, kéž by tady nebylo co těžit a pro ně to tady nemělo žádnou cenu." povzdechnu si a vrátim se zpět do laborky. Sednu si na jednu volnou židly a sleduju záznamy a ve zprávách vyhledávám jestly se někomu z vědeckej části nestalo něco co by žádalo lékařskou práci, absolutně přehlížim zranění vojáků. Pa se podívám na doktorku a počkám až bude někde blíž a řeknu ,,Opravdu by bylo lepší se odsaaď dostat, nedělám si nějaký velký iluze že duťáci budou dodržovat hranice nebo že by nehrozilo napadení našich maličkých modráčků." vyjádřim svoji podporu.

Al'tos - 17. února 2010 22:11
	Pryč od Pixioteyů „Rozhodně na tu horu. Něco se mi na tom nezdá.“ odpovím Orovi. Když se mě zeptá jestli si může půjčit jednoho z mých Pa`li. Zasměji se a odpovím mu. „Samozřejmě že můžeš, mě stačí jen jeden.“ Po krátké odmlce ještě dodám. „Sem zvědavý co tam najdeme. Příjde mi to divné, zvláštní. Na těhle místech by zlo nemělo co dělat...“

Vypravěč - 17. února 2010 22:13
	Al´tos + Or´onis - cesta pryč: Jestliže chcete jet na horu Zla je jasné, že musíte jet tou nejhlubší džunglí, celé okolí hory Zla je zapovězené území a strážci "nepřekročitelné hranice" nemilosrdně zabíjejí každého, kdo se pokusí tuto hranici překročit...

Liu'Tey - 18. února 2010 08:40

U stromu duší s Ey Probudím se ze spánku a v náručích lehce svírám křehké tělo krásné Na'vijské slečny, mágyně a mé životní lásky, Ey'fae. Je tak křehká, tak bezbraná. A přeci z ní čiší jakási síla. Samořejmě, je to mágyně a její síla nespočívá ve svalech. Upřímně nechápu jak jsem se mohl zamilovat do ženy, která ovládá magii, magii, která mi byla vždy cizí... Láska nezná překážek. "Ey, vstávej, už je ráno," řeknu a lehce ji pohladím po tváři. Stále vzpomínám na včerejší noc, když mě políbila a pak řekla, že mě miluje. Chvíli na to jsem ji líbal a pak jsme společně ulehli ke spánku, vyčerpáni po dlouhém a náročném dni.

Vypravěč - 18. února 2010 09:32

Mudr. Zani Katanga - přípravy na opuštění základny RDA: Dr. Augustinová si tě vyslechla a poté tiše prohlásila: Nemyslím, že by nás nechali jen tak odejít...budeme jim muset utéct, nemíním tu Quaritchovi nechat program Avatar na hraní. Pak pokračovala a prozradila ti, že má mezi vojáky několik vlastních lidí. Když všechno půjde dobře tak zítra v noci ukradnete několik letadel (Samsony) naložíte do nich všechen materiál a přenosné laboratoře a odletíte na jednu lokaci, o které prý nikdo neví, a kde je vaše předsunuté stanoviště...jak se zachováš?

Natherea - 18. února 2010 10:10

U stromu Duší za velkou řekou s Liu'teyem ... a někde poblíž je pravděpodobně i Jui'pa. Probudím se do nádherného rána, které nesmírně konstrastuje s včerejším dnem, který, ač byl pro mou zmatenou mysl nesmírně přínosný a poučný, stejně budu hodnotit jako zatím nejhorší den svého života. Když otevřu oči, zjistím, že hledím do tváře svého milovaného. Položím svou ruku na tu jeho, která mě hladí a přitisknu si ji tímto k tváři. Je to zvláštní... zamilovala jsem se do válečníka... Napadne mě při pohledu do jeho velkých očí. Ještě nedávno bych to nepokládala za možné... Taky proto jsem byla ještě nedávno tak opatrná se svými city. Vůbec se mi vstávat nechce. Přiznám se po chvilce, co na něj jen tak beze slova hledím. Hůl leží kousek od nás, připomíná mi důležitější veci, které mám na práci... stejně zatím nevím, jak se svou nově nabytou "moudrostí" naložím. To může ještě jeden den počkat...

Vypravěč - 18. února 2010 11:08

Lukas J. Brent - 28.3.2154 - večer v jeskyni: Večer za tebou přišel Huy´atley s tím, že ti chce teď v noci něco ukázat. Následoval jsi ho ven z jeskyně a on tě dovedl k jednomu ze stromů, řekl ti ať počkáš dole (stejně bys na něj asi nedokázal jen tak vylézt), že se za chvíli vráti. Jeho "pihy" či co to je ve tmě září a ty jen díky nim vidíš jak se pohybuje v koruně stromu...pak se ozvaly zvuky nějakého zvířete, šustění v koruně a než ses nadál, tak před tebe slétl Huy´atley na svém Ikranovi. Chvíli jsi sledoval ono zvíře a pak tě Huy´atley vyzval: Tak naskoč nebešťane, můj Tyssou sice ke hvězdám nelétá, ale stejně jako ostatní Ikrani i on je nyní tím jediným, kdo nás může dopravit tam, kde ti chci něco ukázat. Sedni si za mě a pevně se drž ať nespadneš...

Paulising - 18. února 2010 15:03

Takže po prácech na základně a vytvoření nového ubytování se vrátím kdylším pracem. A to jest, svolám všechny výzkumné teamy a budeme se zabývat plánováním výzkumu. Po dlouhých debatách a rozdělování vyzkumu si zkočíme na oběd a vyvěsíme rozpis prací kdo kdy a kde. Představoval bych si zatím teamy jako: 1. team Výzkum fresek napisů a symbolů v chrámu. 2. team Vedení vykopáve- postupné rozkrytí celého chrámového komplexu 3. team Výzkum a vykopávky ve svatyni 4. team Prohlídka města - vykopávky - výzkum 5. team -"- -"- -"- 6. team Můj osobní 7. team Průzkum mimo oběvené části v okolí kde se nachází naše základna (úsek po úseku) - požádám velitele jednotek o laskavost ať nám průběžně doplňují mapy (jejich jednotky určitě započaly mapovat terén, tak ať to nemusím dělat já) - 7.team Můj osobní- se připravý na obhlídku povodí Černé řeky. Necháme se tam zavést naším pilotem a udělat průzkum celého povodí (domnívám se že se tam může nacházet další místa (stavby chrámy - Prastarý nebo i těch Na´vi) nazákladě kde se nachází náš chrám město a Svatyně (je taky v údolí řeky. a pochybuju že tu bude jediné zastavěné místo na Pandoře "muselo tu žít vice než jen tohle") A vy dáme se na výlet. Počítám že mapování povodí bude trvat tak 3dny. Takže vše bude pokračovat. Využijem všechnu techniku a vybavení co nám poskytnou a také co nejvíce lidí na vykopávky. "už s tím musíme hýbnout, nehodlám tu strávit mládí" Jinak co se týče volného času tak čtení nějaké knížky, sportování a kontrola průběhu a práce všech teamů. Vyvolým pár lidí jež budou zhromažďovat informace zadládat je rozdělovat a archivovat. Takové malé infoústředí (kam se půjdu koukat na shrnutí prací, ať to nemusím všechno obíhat a každého se ptát.) Uvidíme co kluci a já objevíme :-D

Zoltan Chivay - 18. února 2010 17:30

Student part. I - Večerní procházka na čerstvém vzduchu Seděl jsem a pozoroval ostatní, když ke mě přišel Huy a řekl mi, že mi chce něco ukázat. Už jsem se chtěl zeptat co, ale to už vycházel z jeskyně, tak jsem si jen pospíšil za ním. Došli jsme k jakémusi stromu, u kterého mi řekl, že mám počkat dole. Pak vylezl nahoru a chvilku se nic nedělo. Zaslechl jsem křik jakéhosi zvířete a po chvilce ho i uviděl. S Huyem na hřbetě. Trošku vyděšeně jsem ustoupil, když slétl ke mě. Chvilku jsem si prohlížel ono zvíře (musel jsem hodně zaklánět hlavu) a pak mi "učitel" řekl, abych si vylezl za něj, že tam, kam půjdeme se nedá dostat jinak, než letem. Chvilku jsem si zvíře nedůvěřivě prohlížel a pak jsem se pokusil vylézt za Huy'atleye. Musel mi podat ruku, protože já sám neměl šanci. Sedl jsem si za něj a pevně ho objal kolem pasu. "Můžeme" řekl jsem mu, když jsem si byl jistý, že se držím opravdu pevně.

Skat - 18. února 2010 17:38

28.3.2154-výlet Dnešek by měl být celkem zajímavý. Přes noc se tábor změnil v docela slušnou základnu, už se nespí ve stanech,a celkově to vypadá zabydleně.Profesor má nějaké potíže s propojením psycho sondy, vlastně ani ne potíže,ale nějak se mu nedaří rozluštit zdrojový kód, je vidět, že ho to velmi mrzí. Ovšem věda je i o trpělivosti, nemůže jít všechno hned, jak by si nejspíš "motorová myš" přál. Taky jsem potkala spolužáka ze střední, vůbec se nezměnil, je z něj uhlazený manager s přebujelým egem, který mě nejspíš nezměnil. Ono není divu, na střední jsem byla brejlatá oplácaná šprtka, které si nikdo moc nevšímal, roky dřiny, a kontaktní čočky udělali své, teď mi dokonce věnoval i úsměv a já přemýšlím, zda mu říct kdo jsem,ale rozhodla jsem se, nechat ho chvíli při tom, že mě nezná,a vydala jsem se, za pilotem, který mi přislíbil výlet. Dosah letounu je 20 km, a to je dost velký okruh, pro někoho, kdo se motá jen kolem tábora, pardon, teď už základny, a dostal se nejdále, ke stromu duší. Hodím na sebe nějaký pohodlný oděv, nezapomenu svou tašku kde mám věci na sbírání vzorků a vydám se na cestu k hangáru, kde je zaparkován stroj a kde jak doufám najdu pilota.Když se tam dostanu, je tam pěkný ruch, hemží se to lidmi a já opět překvapeně konstatuji, jak se to tady, za těch pár dní rozrostlo. Když konečně spatřím známou tvář, rázně k němu přejdu. "Zdravím, tak jsem tady,včera jsme se domluvili že mě vezmete na výlet, platí to ještě?" Dokonce věnuji pilotovi milý úsměv a doufám, že se něco nezměnilo, možné je vše, třeba potřebují stroj na jiné věci a já bych musela čekat, až zas budou mít na mě čas.

MuDr.Zani Katanga - 18. února 2010 18:42

RDA: Zběsilý plán na přesun do většího klidu Vyslechnu návrh doktorky a pokejvu hlavou že se mnou může pro tuhle akci počítat. ,,V kolik tady bude sraz?" zeptám se a počkám až mi odpoví, následně pak jdu připravyt pokud možno co nenápadněji přesun avatara, když zkontroluju jeho stav, tak se vrátim do laborky a pro jistotu si začnu zálohovat soubory a jelikož se takový věci píšou, tak do kolonky duvod napíšu pro optickou kontrolu a laboratorní testy Fiziologie a tělesna avatar. Po dokončení soubory zabalim do svojí mošny co sebou nosim a oznámym to doktorce že svého avatara sem zálohoval a do počítače napsal pro optickou kontrolu a testy. Kdyby musela plnit hlášení aby se to schodovalo a pak se zapojim do všeobecnejch příprav na plánovanej přesun.

Vypravěč - 18. února 2010 20:32

Lukas J. Brent - let na Ikranu: Držíce se Huy´teyovi pasu letíte nízko nad korunami stromi. Je trochu chladno. Je taková ta typická úplňková noc, kdy je všude světlo, ačkoliv je vlastně tma. Ikran letí klidně a Huy jej mlčky řídí....letěli jste tak hodinu nebo hodinu a půl nad noční džunglí, když jsi v dáli zahlédl záblesky svěla a ohně. Vidíš jámu uprostřed džungle (jedná se o důl RDA), kde se ještě pracuje. Hluk strojů se rozléhá do dáli a ty rozeznáváš jednotlivé dělníky jež sbíječkami rozbíjí skálu, aby z ní získali cenné unobtanium. Hoří zde i několik ohňů ve kterých je spalováno dřevo z pokácených stromů. Chvíli jste kroužili beze slova kolem a poté pod Huy´atleyovým vedením zamířil Ikran zpět. Huy řekl jedinou větu: A takhle vás vidíme my... (Pozn. PJ - doveď svůj příspěvek do konce dne, tedy do chvíle kdy jdeš spát...)

Zoltan Chivay - 18. února 2010 21:20

Student part. I - Let Letíme dlouho a já se Huye držím skoro křečovitě. Ne že bych se bál výšek, ale zrovna teď se mi umírat nechce. Před námi se začnou objevovat jakési záře a pak spatříme důl. Lidský důl. V očích se mi objevuje smutek a snad i nenávist. Pomalu si začínám uvědomovat, proč Na'vi tolik nenávidí lidi. Nedivil jsem se jim. Sám jsem měl jakýsi vztah k přírodě a nejen kvůli tomu, že jsem se v ní dokázal dokonale schovat. Pak jsme se obrátili na cestu zpět a Huy pronesl jen jednu větu. Mlčel jsem, nevěděl jsem, co říct. Nebylo co říct. Huy mne opět vysadil na zemi a spolu se svým zvířetem vyletěl zpět do koruny stromů. Když slezl dolů vydali jsme se zpět k táboru. Celou cestu jsem mlčel a přemýšlel jsem. Nakonec jsem se rozhodl. Došli jsme do tábora a já zastavil Huy´atleye. "Chtěl bych mluvit s náčelníkem, šlo by to?" zeptám se ho a vyčkám na jeho odpověď.

Vypravěč - 18. února 2010 21:33
	Lukas J. Brent: Náčelník tě přijme nejdříve zítra, nyní se vyspi a naber sílu. Máš li se probudit ze svého šílenství je třeba ujít dalekou cestu, zatím jsi ušel jen pár kroků. Pak se s tebou rozloučil a vypadá to, že dnes již nic se nebude dít. Však je také skoro půlnoc.

Zoltan Chivay - 18. února 2010 21:41
	Student part. I - Takže zítra Huy mě ujistil, že mne náčelník přijme zítra a řekl mi, abych si šel lehnout. Rozloučím se a vydám se ke svému "loži". Vytáhnu zbraň z pouzdra, zhnuseně si jí prohlédnu a ledabyle jí hodím do batohu. Dál si jí nevšímám. Jen si z batohu vytáhnu jednu vojenskou dávku, sním jí a zalehnu. O pár minut později usnu. Byl to dlouhý a poučný den.

Liu'Tey - 18. února 2010 22:26

U Stromu s Ey Svou milou pohladím po vláscích a usměju se na ni. "Nedivím se ti. Včera jsi toho udělala víc, než kdejaký jiný Na'vi za celý život. Byla jsi skutečně úžasná," řeknu a lehce ji políbím na čelo. Alespoň doufám, že ví, co udělala. Sleduji tvary jejich rtů a má ruka jemně přejíždí po její páteři, avšak nespěchám a netlačím na ni. Ano, chci tě. Víš to viď. Ale neboj, chápu tvé pocity a obtíže a hodlám je respektovat. Počkám. Má víčka se na chvíi zavřou a hlavou my proletí myšlenky, avšak hned na to se na ni zase zadívám a doprovodím to úsměvem.

Natherea - 18. února 2010 22:31

S Liu'teyem Mírně se prohnu, když mě hladí po zádech. Je to zvláštní, krásný pocit, mrazí mě z toho. Povím ti o tom... Vtisknu mu letmý polibek ...Už brzy... Majetnicky si ho obejmu okolo pasu, sednu si naproti němu a začnu jej líbat. Kdybys jen věděl, kdybys jen věděl, jak málo chybělo a já tě mohla ztratit...navždycky. Říká se, že si neuvědomíme, co máme, dokud o to nepřijdeme... já si to naštěstí uvědomila ve chvíli, kdy se ještě dalo něco změnit.

Liu'Tey - 18. února 2010 22:38

S Ey Poví? Co mi ještě neřekla? Nemám rád tajemství a zvláště ne ty, které se nějak týkají buď mě a nebo někoho, na kom mi záleží. Můj proud myšlenek však přeruší její objetí a následný polibek, který automaticky opětuji. Rukama ji chytnu za zadeček a přitáhnu si ji blíž, aby ch cítil její tělo a její blízskot. Ach Ey. Co mi to děláš? Proč mě takto provokuješ? Vášnivě ji líbám a prsty sevřu její zadeček. Rozhodně toho nehodlá ukončit. Ona začala, tak ať ukáže, co vše mi dovolí. Skutečně nerad bych ji jakkoliv ublížil.

Natherea - 18. února 2010 22:43

S Liu'teyem Tentokrát jsem připravena jej neodstrčit. Bylinky jsem jedla poctivě celou cestu ve správné dávce i složení... a jsem pevně rozhodnutá stát se jeho ženou. Měl by to vědět... "Ey, můžeš mi říci cokoli..." Tak mu tedy něco řeknu... proč ne? Namáčknu se co nejblíže k jeho břišku a natáhnu hlavu, až mám rty u jeho ucha. Chci s tebou být navždy, jako tvá žena, Liu. Zašeptám mu do ucha. Trošku u toho zrudnu... ale to nemůže vidět.

Liu'Tey - 18. února 2010 23:00

s Ey Její slova mne překvapí, ale ne na dlouho. Na toto jsem čekal jako na slitování. Mé polibky jsou vášnivější a postupuji s nimi níž na její krček, který polibky přímo zasypu a následně níže na její krásně tvarovaná ňadra a bradavky. Mé ruce mezi tím hladí nadále její zadeček a zatím si s nimi nedovolím nic víc, ač bych rozhodně chtěl. Konec mého ocasu ji obtočí a začne ji přejížďět po páteři, nahoru a dolu. Má jediná, milovaná. Snad teď, už budeš má. Navždy.

Natherea - 18. února 2010 23:06

S Liu'teyem - ale v telenovelách obvykle sex ukázaný není! Když mi tentokrát začne líbat ňadra, neucuknu. Je to nakonec velmi, velmi příjemné. Spokojeně zavrním a zavřu oči. Přitom se o jeho bříško, na které jsem přitisknutá, mírně otřu pánví. Strach o to, že nebudu vědět, co dělat, mírně ustupuje. Vše mi přijde stejně přirozené, jako používání mé nové magické hole. S hlubokým výdechem jej pohladím po vlasech a má ruka sjede níž, až nahmatám konec jeho copánku. Mám? Nemám? Nedokáži se sama rozhodnout...

Liu'Tey - 18. února 2010 23:29

S Ey Má vášeň se stupňuje a mé celé tělo touží po jejím mladém ženském těle. Svým copánkem se přiblíží k mému a chystá se ho spojit s mým. Nyní už je jasné, že je pevně rozhodnuta a to mi umožňuje víc, než doposud. Sám uchopím konec copánku a spojím jejich konce dohromady. Chapadélka se provážou a intenzita našeho spojení je konečně umocněna. Pokud, jsem se byl doposud ochoten držt stranou a být kdo ví jak nesmělý, tímto to končí. Nyní je mi jasné, že po tom touží stejně jako já. Mé rty obepínají její vystouplé bradavky a cucají je jako dudlíky. Následně její tělo nazvednu a odkryju svou bederní roušku. Pak ji po.... ... ... CENZURA (A máte to vy prasata :D) ... ... Nakonci společně ulehneme vedle sebe na mech a mé ruce nadále hladí něžné křivky mé ženy. Ano. Už mohu říci i toto.

Natherea - 19. února 2010 15:36

S liu'teyem - ano - s cenzurou je to konečně pravá telenovela! Když se konce našich copánků spojí, málem mě příval vášně z jeho strany porazí. Vždycky jsem byla myšlenkově citlivější - jsem mág - počítá se s tím. Zorničky se mi prudce rozšíří a v páteři mi škubne. To spojení je něco tak nádherného a osobního... je to... ano - je to vlastně posvátná chvíle. Když se mi přisaje na ňadro, s tichým zakničením zakloním hlavu - copánek spolehlivě mou rozkoš přenese i na něj. Nenápadně zesiluji přenos vzrušení copánkem, když se mi něco líbí víc, aby přesně věděl, jak na mě. Slastně zavírám oči a zatnu nehty do jeho páteře. Můj ocásek jej objímá okolo pasu. A potom si mě přitáhne a.... ... ... CEZNURA ... ... Nakonec se nechám něžně položit do trávy, rozpojím naše copánky a sleduji, jak se slunce chýlí k poledni. Můj muž mne hladí po boku a já jsem konečně po dlouhé době šťastná a dokázala jsem zapomenout na své obvyklé starosti. Nechávám se hladit A holky neměly pravdu... nebolí to o moc víc než propíchnutí pupíku... Ony taky nadělají... Ještě chvíli takhle ležím a vychutnávám si jednu ze vzácných chvil klidu, klidu před bouří, řekněme. Popravdě řečeno nevím moc, jak s vědomostmi, které mám, zatím naložit. Já už chápu, cos myslel tím břemenem poznání.... Rozhodnu se nakonec, držet se původního plánu - tudíž nalezení Průchozích. (ano o tomto jméně už vím) Říkal, že jsou nebezpeční.... Skousnu si spodní ret a znejistím. Liu.... naše cesta ještě bohužel není u konce... Nebo bohudík? Kdo ví, kde je zbytek našeho klanu. Musíme pokračovat dál, než nalezneme ty druhé nebešťany.... říká se jim Průchozí... řekl mi to .... Zauvažuju jak to vysvětlit, ale nakonec to nechám na jindy... je to taková má špatná vlastnost, odsouvat nepříjemné věci na později... co se dá dělat. ...Řekl mi to Strom duší. Měli by být někde támhle.... Ukážu, kde zhruba tuším sever - mám pocit, že budou někde severně. Mají tam chrám a v něm... průchod na svůj svět... asi....nejspíše. Pomalu se posadím a nakůloním hlavu na stranu. Ten svět.. je docela dost hrozný... ale do jejich světa nepůjdeme, takže to je zatím jedno Ono jedno to není - co když takhle chcou zničit i ten náš svět??? Pořád se ale živím nadějí, že se mohou slitovat, pokud si s nimi třeba... slušně promluvím. Je to trošku naivní... ale co se dá dělat - jinou možnost nemám. Pohladím Liu'teye po tváři, zvednu se a přejdu ke stromu duší.... Mému stromu? Ale ne... stromy patří jen a jen Eywě. Po cestě pohladím po hlavičce Jui'pu, který si opodál s čímsi pohrává. Musím se usmát, když u stromu vidím spokojeně odpočívat Raeyu, která se po neustálém stresu, vyvolaném jiným nastavením stromu, konečně uklidnila... a pro jistotu strávila celou noc pod jedním z vláken. Seberu toho štírka a dám si jej zpátky do tašky. Přeci nemusíme jít pěšky... Přijdu ke stromu pak si uvadomím, že na mě cosi opodál "volá"... a že je to docela nakvašené. AHA HŮL! Protočím očima a vrátím se pro ni. Je úžasná, skvělá, mocná a to všechno.... ale... je docela otravné tu tyčku sebou všude tahat - byla jsem zvyklá cestovat polehku. Vrátím se ke stromu a připojím na nkolik spojených vláken konec svého copánku. Nevím přesně jak na to... takže začnu prostou modlitbou k Eywě... je to taková spíše básnička pro začátečníky na uklidnění a vyčištění mysli - není to prosebná modlitba - jen uklidňující. Když si kompletně mysl vyčistím od všech venkovních vlivů a takříkajíc se odprostím od světa, začnu vnímat svět okolo jinýma očima.. očima stromu. Abych zůstala klidná, tiše si zpívám a kývu se do rytmu, jako při nějakém menším obřadu. V ruce svírám svoji drahou (a zavájezící) hůl a hledám mezi tvory nějakého, který je dostatečně velký na to, aby nám pomohl s cestováním. (po domluvě s PJ) Cítím, jak jen pár stovek metrů od nás loví palulukaní samec. Jeho šest silných tlap cítím jako jemný tlak na půdu, kdykoli nějaká z nich došplápne. Vyšlu svůj signál/signál stromu k němu a představuji si, jak skrze kořeny stromů (kterými celá cesta od stromů duší začíná a proplétá se dále systmem kořenů až pod jeho nohy) přechází do jeho tlap mé tiché volání a prosba o pomoc. Odpojím se od stromu, pro jistotu vezmu do náruče Jui'pu (jeho zabijáctví je mi dobře známo) a čekám. Měl by přijít - minimálně jsem cítila, jak se před mým odpojením otočil mým směrem. Na další cestě nás doprovodí jeden... silný přítel. Usměju se na Liu'teye a ukážu do houští, odkud se noří přicházející predátor. Je trošičku zmatený, nevěděl, proč ho sem strom volal.... ale tady už nastupuje čas pro mou práci beze stromu. Stále drže jui'pu pevně v rukou si přidřepnu na zem a natáhnu k palulukanovi ruku. Ocásek položím na zem - nyní je vodič signálu o nabízení smíru a přátelství on. Palulukan brzy pochopí, že mu nechceme ublížit... a nechá mě přiblížit se až k jeho hlavě. Na tu mu položím volnou ruku (tu ve které nedržím Jui'pu a hůl) a požádám jej, jestli by nás nemohl vzít - naznačím mu severní směr.

Liu'Tey - 19. února 2010 20:17

S Ey Poslouchám s očekáváním Ey a svaly v obličeji mi při zmínce o "druhých Nebeštaněch" reflexivně cuknou,stejně tak jako má ruka, která se přiblíží k dýce. Další cesta? Nemám nejmenší potuchy proč bychom měli jít za nějakýma Nebešťanama, jejichž domov je zničený a zpustošený. Proč jít za někým, kdo ničí a ubližuje? Kvůli Eywě? Tomu divnému mágovi, nebo kvůli Ey? Nehodlám to však komentovat. Slíbil jsem, že sní půjdu a že ji budu ochraňovat. A to taky udělám. "Dobrá, je-li to tvé rozhodnutí. Vyrazíme tedy." Vstanu a následně sleduji její počínání. Zatraceně...ona chce jet na té bestii? No potěš. Doufám, že ví co dělá. Kývnu na souhlas a přijdu blíž k ní. Raději nechám jednat Ey první, přeci jen nevím, co a jak zařídila. Proč jen si připadám jako zbytečná zátěž? S tou holí už není bezbranná a křehká. Ne. Teď je to mágyně. Hodně silná mágyně. Těžko teď bude potřebovat pomoc někoho, jako jsem já. Pochybnosti mi víří hlavou, ale navenek není znát nic víc, než zamyšlená tvář. Zatracená magie, zatracená Eywa. Stále do něčeho strká prsty.

Natherea - 19. února 2010 20:41

S Liu'teyem (jui'po napiš už taky potvoro jedna líná!) Vidím, že s Liem něco není v pořádku... jen nevím, co to je. Lásko... děje se něco? Svěsím uši a podívám se na něj. na to požádám palulukana aby si lehl a my se na jeho záda nemuseli škrábat. Jui'Pu stále pro jistotu držím v náručí, aby věděl, že tomuhle palulukanovi by neměl ubližovat. Posadím se zvířeti opatrně na hřbet, stále jsem z toho trošinku nejistá - nikdy předtím jsem na palulukanovi neseděla. Počkám, až se posadí i Liu, jui'Pu postavím na palulukanův krk před sebe a jemně jej přidržuji. Čekám, jestli mi Liu odpoví, kde je problém... Udělala jsem něco špatně, že se zlobí... nebo je smutný? Kde je chyba? Palulukan se nato postaví a zprvu opatrně se rozejde směrem k severu, kde tuším, že by průchozí měli být. Jednou rukou držím Jui'Pu, aby zvířátko nespadlo, v druhé ruce svírám hůl. Trochu se posunu na hřbetě predátor dozadu, abych se zády opírala o bříško svého milovaného. Stejně mám ale pocit, že s ním něco není v pořádku. Řekneš mi, prosím, proč se zlobíš?

Vypravěč - 19. února 2010 21:14

Skat: Pilot letounu "Vulture" se na tebe přátelsky usmál, sáhl do kabiny a hodil přilbu. Nastoupila jsi na místo co-pilota zatímco jsi se "duševně" připravovala na svůj první let v relativně malém stroji, pilot ti utáhl popruhy a pozapínal ti všechny displeje včetně toho v přilbě. Pak ti ukázal jak přepnout na pohledy jednotlivé kamery. Nakonec se sám usadil a zavřel kokpit. V kabině je celkem těsno, když jsi se rozhlédla na strany tak vidíš, že na každém z křídel nese letoun jednu těžkou naváděnou raketu a raketový kontejner s 20 menšími střelami (tedy celkem 2 velké rakety a 40 menších). Na přídi letounu je také rychlopalný laserový kanón, tedy zdá se, že letoun je plně vyzbrojen. Pilot spustil motory a začal mluvit do mikrofonu: Řídícímu středisku, tady letoun V-44 kód AXM1756RMN na palubě pilot Ryael a civilista Skat žádám o autorizaci volné letové sekvence... ...zde řídící středisko, kód potvrzuji, letová sekvence povolena, váš volací znak je OM-17 vylaďte si radiostanici... ...tady Ryalel OM-17 letová sekvence přijata, volací znak přijat, radiostanice nastavena, Ryale OM-17 konec... Jakmile pilot ukončil komunikaci s řídící věží promluvil na tebe: Zdravím, tady let OM-17, kapitán letounu Ryael, vítejte na palubě pandorských aerolinek, přejeme vám příjemný let... Následně jsi ucítila prudké zvýšení otáček turbíny, která je za pilotní kabinou a letoun s mírným škubnutím vzlétl. Protože obvykle nelítáš, a když tak ne v takto malých strojích jde na tebe mírná nevolnost. Na přilbovém monitoru ti běží 4 kamery, kterými vidíš ze 4 různých pohledů dopředu, dozadu, doleva a doprava od letounu - je to silný nezvyk, naštěstí víš jak kamery vypnout či přenastavit (můžeš vidět i pod a nad letoun). Z tvého hraní si s nastavením kamer tě vyrušil opět pilot: Tak kam to bude slečno, jste dneska můj první zákazník, takže to máte zadarmo...

Vypravěč - 19. února 2010 21:34
	Mudr. Zani Katanga - přípravy na "přesun": Do večera jste nenápadně balili nejnutnější výbavu laboratoří. S sebou si berete 2/3 avatarů a 1/3 veškerého vybavení. Podle všeho ukradnete zítra ráno na 10 letounů Samson, se kterými prostě "zdrhnete" pryč. Jak se na to přípravíš?

Liu'Tey - 20. února 2010 10:18

Na Palulukánovi S jistou neochotou nasednu na Palulukána a následně vyjedeme směr kamsi. Pak se mě Ey zeptá a já si vlastně nejsem schopen uvědomit, kde přesně ten problém je. Ani kdy vlastně nastal. Je to divné, jako by někdy během včerejšího dne nastal zlom. Proč teď cítím to, co cítím?Přece to nemůže být tak hrozné. A nebo ano? Na Ey se jen usměji a má slova jsou klidná a bez známky jakékoliv starosti. "Nic se neděje. Jen jsem se zamyslel."

Natherea - 20. února 2010 10:53

Na palulukanovi Jui'pu naposledy pohladím a ve chvíli, kdy jsem si jistá, že nehodlá palulukanovi ublížit jej opatrně chytím pod bříškem a "vysadím" na zem. Je to rychl zvířátko.. a určitě si rádo zaběhá. I když mě liu ujistil o tom, že se nic neděje, stejně mám takový špatný pocit... Něco je ve vzduchu... třeba tuší to o stromě a nebo.... Skousnu si spodní ret Nebo si to rozmyslel... a vlastně nakonec nechce být mým mužem a teď má výčitky, že jsme se spojili a.... Tohle je dost špatné pomyšlení. Slýchávala jsem history o tom, že někteří muži nebyli s výkonem ženy při spojení zrovna spokojeni... a pak svou vyvolenou opustili kvůli nějaké jiné. Sice jsem docela přesvědčena, že muž, kterž by mně opustil jen kvůli tělesnému potěšení by za to rozhodně nestál... ale.... když je někdo zamilovaný... Navíc přiznejme si, že pokud se to nelíbilo jemu, tak mi i docela jo... Na tváři se mi rozlije takový ten šibalský úsměv malého experimentátora... a posunu se na palulukanovi kousek dozadu... Když se tedy nic neděje, tak to nechám být... Usměju se a trošku se zavrtm zadečkem na jeho rozkroku. Zahihňám se, zavrtění zopakuji a pak si lehnu na palulukanův krk a mírně si Lia přitáhnu k sobě ocáskem...

Or'onis - 20. února 2010 13:09

Cesta k hoře Když mi dá Al'tos svolení že si můžu pujčit pa'li, vyhoupnu se mu na hřbet. Alte pojď Řeknu a rozjedu se směrem k hoře. Celou cestu mi přemíšlím nad tím co tam asi bude, a hlavně jak se tam dostanem. Al'tosi, tam se nedostanem jen tak, přeci jen je to zapovězené místo, bodou tam nejspíš hlídky. Budem potřebovat nějaký plán jak se tam dostat. Zeptám se a jelikož jsem dnes moc nejedl, dívám se po nějakém ovoci.

Jui'pa - 20. února 2010 13:15

na palulukánovi když zaslechnu a následně ucítím palulukana, podívám se na mou náhradní mamku ale nevipadá to že by chtěa utéct ale spíš tak že oněm ani neví. kousek od ní se přikrčít zemi a vycením zuby. V bojové pozici pak už jen čekám nato než jej zahládnu a budu nás moct "bránit". Když mě ale mamka vezme do náruče, něco se mi přestane líbit protože takhle nás může lehce zabít. Ale jak se začne palulukan přibližovat nezdá se že by nám chtěl ubllížit. Když mně mamka vynese na ležícího palulukana, je to takové divné. jakto že nás nechtěl sežrat?? co to sním je?? necha nás dokonce i vylést mu na hřbet, ale proč?? hlavou mi probleskne spousta podobných otázek ale když se na palulukanovy usadíme, začnu pozorovat všechny ty zvířata a rostliny. Ještě nikdy jsem nebyl tak vysoko a ani se mi tak vysoko nelíbí raději bych šel pěšky ale to by zas byl zbytek "smečky" pomalí. Po chvíli cesty párkrát dloubnu do mamky na znamení toho že chci jít dolu. Když mně sesadí zpátky na zem, utíkám trochu za Palulukanem protože zněj mám ještě pořát docela "respekt" jelikož je o dost větší než já. Po cestě se pořát dívám po něčem k snědku, jelikož jsem dnes ještě nic nejedl.

Al'tos - 20. února 2010 13:23

Cesta k hoře „Jo, už jdu.“ odpovím na Or`onisovo volání ať jdu. Během jízdy na Pa`li poslouchám to, co mi Or`onis říká a zapřemýšlím se nad tím. „Musíme se zbavit hlídačů, jinak to nepůjde.“ odpovím mu. „Ale...možná mám nápad jak to udělat aniž by jsme je zranili.“ dopovím. „Mám v brašně nějaký uspávací prášek. Mohli by jsme ho dat do menších váčků a připojit k šípům. Potom už jen vystřelit šíp poblíž strážce. To ho uspí a mi můžeme bez problémů dále.“ Po těchto slovech se začnu prohrabávat v brašně a hledat ten prach. Naštěstí tam je a je připraven v malých váčcích. Přesně tak jako to vždy chystám při sběru bylin.

Liu'Tey - 20. února 2010 13:29

S Ey na palulukánovi - telenovela pokračuje Mé dumání pokračuje a v mysli se mi objevují další informace, které mi snad dopomohou k rozluštění mého problému a snad i k jeho vyřešení. Pohledem sjedu na králíka, který teď běží za námi. Ano, tohle je počátek všech mých starostí. Malý králík, kterého si Ey oblíbila a který odstranil hrozbu dvou Palulukánů, když jsem já zklamal. Zklamal, to je ono. Byl jsem totálně k ničemu. Mé šípy nefungovali a kdyby králík nepřišel, nedokázal bych Ey ochránit. Nedokázal ! Zatraceně, co se to děje. Odtrhnu oči od králíka a podívám se směrem vzhůru, do korun stromů. Stromy. Strom duší. Ten strom, který Ey tak změnil. Po něm už to nebyla ta Ey, kterou jsem znával. Ne. Teď je jiná. Nejen, že je pryč její cudnost a že se dobrovolně stala mou ženou, i když ještě minulý den mě odstrčila při pouhé snaze o něco víc. Ale také její moc. Má teď tu podivnou hůl, díky které je extrémně silná a nebezpečná. Těžko ji může něco ublížit. Pak mi konečně dojdou souvislosti a můj problém je na světě. Odhalen a já se cítím jako Nic. Nepotřebuje mě. Tak je to. Měl jsem tu být jako její ochrana, ale když jsem ji měl chránit, zklamal jsem na plné čáře...Ten králík má víc šancí v boji s nepřítelem, než já. To už předvedl. A díky jejím schopnostem jsem ztratil poslední důvod, proč tu být. Snad jen proto, že ji miluji...ale miluji ji ji ještě vůbec? Potom, co se s ní stalo...neměl jsem ji předtím radši? Možné to je. Možná jsem miloval tu starou Ey a už nedokáži milovat tu novou, protože je jiná, příliš jiná. Řešení problému na sebe nenechá dlouho čekat a rozhodnutí ho vyřešit též ne. Už jen proto, co začala dělat. Její vrtění se na mém klíně a ohnutí se, má jasný podtext. Jen co budu moci, odejdu. Nebudu jen její hračka, co s ní bude spát. Jsem válečník. Potřebuji boj. Ale boj, ve kterém jsem důležitým článkem, ne jen hračkou a zbytečnou panenkou. Ano, panenkou. "Necháme to být," řeknu prostě bez známky hněvu, radosti, či jakéhokoliv dalšího pocitu. Válečník se nesmí nechat ovlivnit city. Jinak dopadne tak, jak jsem dopadl já. Já hlupák.

Or'onis - 20. února 2010 13:31
	Cesta k hoře Když Al'tos domluvý, na chvíli se odmlčím a pak řeknu No mně napadlo něco jiného jelikož nemůžu moc dobře bojovat, ale tak dobrá. prohlédnu si svou zraněnou ruku, skusím s ní hýbat a dodám Ale budeš muset střílet ty. když domluvím ještě jednou se pokuím hýbat rukou a prsty ale po chvíli to vzdávám jelikož to docela dost bolí.

Al'tos - 20. února 2010 13:36
	Cesta k hoře „Vidím že to s tou rukou není zrovna dvakrát nejlepší. Ale víc než utlumit bolest s tím co mám nemůžu.“ odpovím mu. „Nejsem žádnej bojovník, ale úplně bezbrannej taky nejsem. Pokusím se o tebe postarat.“ Doufám že se Orovi na té hoře nic nestane. pomyslím si a věnuji se dál cestě před námi.

Or'onis - 20. února 2010 13:49
	Cesta k hoře Když Al'tos domluví, zasměju se a řeknu Neboj alte, já se o sebe postarám sám. Jsem sice raněn ale mám i druhou ruku. Když domluvím podívám se po nejbliším ovocném stromu ze kterého si natrhám nějaké ovoce na cestu. Pak si zase sednu na Pa'li apokračuji v cestě.

Natherea - 20. února 2010 14:04

Na palulukanovi On.. mě odmítl? Zmateně se zase posadím a posunu se kousek dopředu. Pak se otočím tak, abych seděla čelem k němu. Jsi si tím jistý? Samozřejmě že myslím to "necháme to být" a ne to, že mě odmítl. Něco není v pořádku... pak si vzpomenu na to, že je tak trošku pravidlem, že silní mágové vedou osamělé životy plné smutku. Svěsím uši a sklíčeně se mu zadívám do očí. vezmu jeho ruce do svých a pořád se mu do těch očí dívám. Co se děje? Já vím, já vím, že je zlá doba, že se dějí zvláštní věci.. které mě změnily, které mění celý svět. nebešťani, průchozí a tak... ale... Jsem tak bezradná, proč se na mě dívá tak lhostejně? Co za tím je? Proč je všechno tak jiné, poté co jsme se stali párem před zraky Eywy?

Vypravěč - 20. února 2010 15:26

29.3.2154 - ÚVOD PRO PRŮCHOZÍ: OBECNÉ: Základna i nadále roste závratným tempem a počet členů expedice nyní dosahuje 2 500 členů na základně je již také plně operabilních 40 strojů třídy Vulture, 10 strojů třídy Vendetta a 5 transportních letounů V-35. Momentálně probíhá výstavba další části základny severně od Chrámu a také se staví rychlodráha spojující Chrám se Svatyní, kde již vyrostly také první stavby. Archeologové zahájili jižně od Chrámu s rozsáhlými vykopávkami v ruinách města prastarých. Velitelka také definitivně vytyčyla oblasti, které mají být vykáceny, aby jste získali území pro další expanzi základny, plánem je v podstatě vykácet veškerou vegetaci v údolí řeky 100-150 metrů od řeky na obě strany. Skat: Po včerejším krátkém letu, kdy jsi se "pouze" proletěla a ze vzduchu hodnotila místa v okolí, kde by bylo vhodné přistát a zahájit sběr vzorků můžeš dnes opět využít služeb pilota Ryaela. Co děláš? Paulising: Na dnešek máš naplánovaný výlet letounem "Vulture" do údolí Černé řeky, jak se podle mapy nalezené v Chrámu ta řeka jmenuje. Po "obhlídce" ze vzduchu máš pocit, že na jednom místě by mohlo "něco" být. Vypadá to jako zbytky nějakých příkopů a valů...snad nějaké hradiště. Co děláš?

Vypravěč - 20. února 2010 15:35

29.3.2154 - ÚVOD PRO RDA: OBECNÉ: Ráno byl vyhlášen na základně poplach, zdá se, že dr. Augustinová se rozhodla vzít věci do vlastních rukou a společně s dalšími vědci a několika piloty a vojáky prostě "zdrhla" i s celým projektem Avatar, 10ti Samsony a většinou vědeckého personálu. Quaritch je nepříčetný vzteky. Někdo navíc kompletně zaviroval počítačovou síť základny, aby jste je nemohli tak snadno pronásledovat. Celý počítačový systém se prakticky zhroutil a téměř nic pořádně nefunguje. I spojení s orbitální stanicí dost "blbne". Dnešek přijde RDA dost draho, protože kvůli zmatkům nebude moci probíhat těžba. Volkins a O´Coner: Dostali jste rozkazy vtrhnout do vědecké části základny, všechny pozatýkat a vyslechnout. Quaritch chce vědět, kdo do toho byl všechno zapojený a kam ti parchanti utekli. Co děláte? Mudr. Zani Katanga: (Pozn. PJ - sice jsi nenapsal, ale předpokládám, že jsi se připojil k dr. Augustinové v jejím útěku.) Ještě byla tma, když jste začali s operací "Serem na ně" (to vymyslela dr. Augustinová) což byl krycí název pro útěk ze základny pryč. Augustinová nikomu neřekla kam poletíte a až, když se Vám podařilo dostat se do vzduchu, tak jste se dozvěděli, že letíte kamsi do pohoří Hallelujah (viz mapa). Trochu ti nejde na rozum, že vás nikdo nepronásledoval ani po vás nestřílel. Nakonec ti dr. Augustinová ukázala jedno "cdčko" a pobaveně řekla, že těm "sviním" zanechala v počítačové síti RDA malý dáreček...někdy kolem 10hodiny dopolední jste přistáli na své nové lokalitě v pohoří Hallelujah. Co děláš?

Vypravěč - 20. února 2010 15:47

29.3.2154 - ÚVOD PRO NA´VI: Ey´fae, Liu´tey a Jui´pa: Díky Palulukanovi cestujete relativně rychle a do večera minulého dne jste dorazili až na úpatí Hor Stínů, kde jste přenocovali. Druhý den vás probudilo něco...něco zvláštního. Vysoko nad váma slyšíte hluk a vidíte nějaký stín ... Železný pták! Nebešťané! ... blesklo vám hlavou. A pak jste zahlédli skutečně dva železné ptáky, které ovšem vypadají jinak, trochu si uvědomujete, že i ten hluk co vydávají je jiný. (Pozn. PJ - stroje VENDETTA viz Homepage) Stroje proletěli poměrně rychle nad váma, z jednoho z nich "cosi" vypadlo, vypadát o jako černá koule či co...dopadlo to tak 100m od vás, přes stromy na to nevidíte. Stroje se zatím vzdálili a nevypadá to, že by vás spatřily. Al´tos a Or´onis: Přenocovali jste východně od stromu duší kmene Pixioteya v jedné menší jeskyni. Zdá se, že Vás nikdo nepronásleduje. Ale kdo ví. Druhý den ráno jste se probudili a všimli jste si, že celá stěna jeskyně je pomalovaná nějakými očividně velmi starými kresbami. Je tam znázorněn velký tvor (větší jak Toruk) na jehož hřbetě sedí válečník Na´vi. Další Na´vi - podle toho jak je oblečen rozpoznáváte, že se jedná o barda - hraje cosi na hudební nástroj (asi to bude malá loutna) a vypadá to jako by ho ten tvor poslouchal. V pozadí těch dvou Na´vi je poté vymalována hora z níž stoupá kouře - Zapovězená hora. Co děláte? Lukas J. Brent: Ráno jsi se vzbudil, dostal jsi najíst a Huy´atley tě navštívil s tím, že ti domluvil slyšení u náčelníka této jeskyně. Co dělaš?

Zoltan Chivay - 20. února 2010 16:00

Student part. I - U náčelníka Vzbudil jsem se celkem brzy a chvilku jsem čekal, než ke mě přišel Huy a dal mi něco k jídlu. S úsměvem jsem mu poděkoval a pak jsem s nim šel k náčelníkovi. Kouknul jsem na Huye a ten přikývl. "Zdravím tě, náčelníku a děkuji za přijetí" promluvil jsem a lehce jsem se uklonil, mezitím Huy'atley přeložil má slova. "Včera večer mne Huy'atley vzal nad doly nebešťanů. Konečně jsem poznal důvod, proč spolu válčíte. Cítím s vámi a rád bych vám pomohl. Necítím se jako nebešťan a nechci s nimi mít cokoliv společného" na chvilku jsem se odmlčel. "Dovol mi, abych se přidal k vám a pomohl vám ve vaší snaze, zbavit se nebešťanů" dodal jsem tiše a počkal, až to Huy přeloží. Sklopil jsem hlavu k zemi a čekal na náčelníkovo vyjádření.

Skat - 20. února 2010 16:05

Výlet včera a dnes Včerejší výlet byl fajn, pilot si na mne pamatoval, což mě velice potěšilo a přivítal mě s milým úsměvem. Když bylo vše potřebné nachystané, já usazená v kabině, která je sice těsná,ale člověk nepotřebuje na tu chvíli nijak moc prostoru.Nejsem zvyklá létat s tak malým strojem a tak se snažím maskovat nervozitu úsměvem,ale přesto když stoupáme, křečovitě zatnu zuby, teprve když stroj nabere výšku, jsem schopná se uklidnit. Pilot je opravdu pozorný, dokonce se snaží i vtipkovat, což je osvěžující, po společnosti zkostnatělých vědátorů. Ovšem dnes mám náladu pouze na průlet nad danou oblastí a něco v tom směru mu odpovím.Pro letadlo je 20km, krátká vzdálenost a tak kroužíme v této vzdálenosti od základny a já si vychutnávám pohled všech kamer, alespoň budu vědět kam příště zamířit, při našem průletu mě zaujal jeden palouček a tak si rychlím pohledem zapamatuji na kameře souřadnice. Tam bych se chtěla vrátit při příštím letu. Když je čas vrátit se na základnu, uvědomím si, že jsem si to vážně užila, po přistání poděkuji a ještě při odchodu se zastavím. " Ryaeli, tady jsem si zapsala souřadnice místa,kde bych chtěla zítra přistát, pokud tedy bude volný letoun,ale myslím, že to jistě nějak zařídit půjde." Při odchodu na mladíka mrknu a jdu se osprchovat a navečeřet.V jídelně sleduji hemžení příchozích a uvědomuji si, že krom "motorové myši" tady skoro nikoho neznám, neberu v potaz spolužáka co mě nepoznal, nebo několik ajťáků z laboratoře.Tiše si povzdechnu, bylo by milé dát si s někým rozumným skleničku a trochu si popovídat, takhle mi nezbývá nic jiného než jít spát. Ráno hned po snídani si sbalím věci na sbírání vzorků, ten palouk co mě zaujal, byl podle pohledu z kamer, poset spoustou kytek, a taky tam bylo malé jezírko, k tomu jako bonus zvláštní strom, jestli jiná odrůda stromu duší, nebo prostě jen nějaký strom, to vše hodlám zjistit. S úsměvem najdu Ryaela a popřeji mu pěkný den, projdu stejnou procedurou jako včera, akorát že dnes mi to netrvá takovou dobu a za chvíli už čekáme na povolení ke startu, i to klapne podle plánu a já si pohodlně usazená v kabině, vychutnávám let. Sice není moc dlouhý, po několika minutách mi Ryaeli do sluchátek hlásí, že podle souřadnic co jsem mu dala, bychom měli být na správném místě, a ptá se, zda chci přistát.Podívám se do kamer a pak už mu jen odsouhlasím přistání. Jsme na místě, vytáhnu tašku a okouzleně se rozhlédnu kolem. "Ryaeli, není to nádhera? Klidně se posaď, já si posbírám jen nějaké vzorky, doufám, že máme dostatek času, je toho tady tolik k vidění." Plně se pohroužím do práce, vzorkovnice se mi postupně plní rostlinkami, mechem, kůrou stromů, zeminou, vodou, prostě vším co uznám za vhodné k prozkoumání. Je toho tolik, že naprosto nevnímám čas ani okolí.

Natherea - 20. února 2010 16:51

U hor stínů Liu nevypadá, že by mi chtěl cokoli vysvětlovat... a stále tvrdí, že se nic neděje. Jsem z toho čím dál tím víc sklíčená a tak celou cestu k horám mlčím a mám svěšenou hlavu. Proč nemůžu mít normální život? Kdyby tady nebešťani nikdy nepřijeli... Když mám pocit, že mě nemůže vidět, otírám si tiše slzy, které mi tečou z očí. Je to tak, že jsme si nyní role vyměnili? Že já, která jsem se snažila přistupovat k našemu vztahu vždy s odstupem, jsem se zamilovala, zatímco on si začal udržovat odstup? Díky těmto svým malicherním osobním problémům se nemůžu soustředit ani na důležité věci. Obviňujícím pohledem spražím hůl. Vím, jak se na ni občas Liu dívá... něco mu vadí.. stejně tak jako zvířátko, které s námi běželo celou cestu. Poděkuji tiše palulukanovi za to, že nám pomohl a nechám zvíře odejít. Nemůžu po něm chtít, aby nás vezlo ještě další den. Bylo by to příliš mnoho a nebohý tvor by se dostal daleko ze svého teritoria. Když se utáboříme, nesnažím se k němu přiblížit jako první. Jestli mi chce spát poblíž, může... ale místo si najdu beze slova sama a lehnu si. Pojím nějaké to ovoce, které po cestě najdu, hůl pohodím kousek od sebe do trávy a smutně vytáhnu z taštičky Raeyu, se kterou si hraju stejně, jako jsem si s ní hrávala, když jsem byla malá. Jsem opravdu s rozumem v koncích. Už nechci ani hledat průchozí, ani se vracet tam, kde jsme měli domov... Jui'pa se na chvíli ztratí - nejspíše si šel něco ulovit. Ráda bych mu pomohla, ale já nejsem někdo, kdo by dokázal z jakéhokoliv důvodu zabít živého tvora, takže dokud nebude mít zájem o ovoce, nedokáži mu nijak zvlášť pomoct. Myslím, že to ví. To je v téhle chvíli jedno... povzdechnu si a kradmě zabloudím pohledem tam, kde sedí můj manžel. manžel... který se mnou nemluví. Znovu svěsím uši, otočím se tak, aby mě neviděl a tiše se rozpláču. Čím jsem si tohle zasloužila? Eywo, proč? Nakonec se stulím do klubíčka, Raeyu vypustím do podrostu, aby si šla nachytat nějaký hmyz a usnu neklidným spánkem. Ráno se vzbudím při nějakém příšerném hluku. Rve mi to uši. Vzhlédnu za rachotem a vyděsím se. ŽELEZNÝ PTÁK! Vzpomenu si na tu černou tekutinu, kterou do nich ti druzí nebešťané lijou - možná i tihle krmí své ptáky tím slizkým jedem. A pak z "ptáka" něco spadne a on odletí. Dívám se za jeho mizející siluetou a třesu se strachem. Pak se podívám tam, kde pták něco shodil. Jistě.. i ikran občas v letu něco... ehm ehm.... odhodí... ale tohle nevypadá jako to, co odpadává za letu od ikranů...

Liu'Tey - 20. února 2010 18:24

U hor Na otázku Ey, jestli si jsem jistý, pouze kývnu hlavou a dál tomu nevěnuju pozornost. "Nic se neděje, vše je v naprostém pořádku," odpovím pouze a dál netečně pozoruji okolí. Nakonec sesedneme a uložíme se ke spánku. Ey poodejde a ulehne sama. Tak. Ach jo. Co se to tu děje. Proč poodešla a nezůstala tu. Asi mě nechce ani vidět. Nejspíš jsem ji musel naštvat. Nebudu se k ní vtírat. Když nechce, tak ať nechce. Uložím se sám a usnu spánkem spravedlivých. Ráno, při známce hluku, který se k nám blížil, vyskočím na nohy a sleduji oblohu, na které se přehnali dva Železní ptáci a něco shodili. Ey to taky vzbudilo a právě sleduje co se děje. Nebeštani. Ztracení Nebešťani. Ti druhí samozřejmě. Ale špína to je stejná. "Ey, jaký je plán?," nechávám to na ní a nehodlám se do toho plést. Je to její plán, její mise, její úkol.

Natherea - 20. února 2010 20:06

U hor - první manželská krize děcka Protože jsem prakticky většinu noci (aneb kdykoli jsem se se svírajícím se žaludkem probudila) probrečela, mám tak trošku opuchlé oči, nyní ještě vytřeštěné tím, co jsem viděla. To, že ten pták byl jiný, tak nějak tuším taky - i když ne, že bych se v těch jejich strojích nějak vyznala. Potom se mě Liu zeptá na plán - je to po dlouhé době, co na mě vůbec promluvil. Jenom se na něj vyděšeně podívám. Nevím, opravdu nevím, co po mně chce. Já... nemám žádný plán.... Přiznám se třesoucím se hlasem a zase se zahledím na místo, kde ta kulatá věc spadla. Vlastně moc netuším, co tady hledám... To je pravda - co tady hledáš, ty huso? Šla jsi tady, protože jsi byla zvědavá a nevěděla, co jsou zač - Quetzal ti řekl jasně, že jsou nebezpeční - a ty uděláš co? Vlezeš jim do chřtánu! Mám posledních pár hodin výčitky kvůlu naprosto všemu - i tomu, co by mě normálně zase tak nerozházelo. Jsem lítostivá, ubrečená a vůbec nesmírně zoufalá. Podívám se na Liu'teye, jako bych v jeho očích hledala radu... nebo alespoň porozumění - i když mám strach, že nenajdu ani jedno...

Liu'Tey - 20. února 2010 20:48

U hor Ey me překvapí svými slovy o tom, že nemá žádný plán. Nemá plán? Nemá plán? Tak co tu zatraceně děláme? Proč se tu zdržujeme? HZatraceně Eywo, do toho si nás zatáhla ty, tak to koukej vyřešit, nebo mě pěkně nasereš. Dojdu až k ní a podívám se jí do očí. Hledám v nich něco, co by alespoň zdaleka mohlo připomínat rozhodnutí něco udělat. Neví, co tady hledáme. Hm. Dokonalé. Jak jinak. Proč mě to jen nepřekvapuje. Zatraceně. "Dobrá, takže když netušíš, co tady teda budeme dělat," zeptám se jí. Avšak než odpoví, dodám ještě: "Než si vzpomneš, mrkneme se na to, co tam ti železní ptáci hodili." S těmito slovy se opatrně vydám směrem k místu dopadu. Pro jistotu se kryji za stromy a opatrně prozkoukámám terén kolem sebe. Chci mít jistotu, že nevlezeme do nějaké pasti.

Natherea - 20. února 2010 21:00

U hor Když se na mě podívá, vypadá to, že se zase znovu naštval. Instinktivně kousek ucouvnu a a mírně se přikrčím. Proč se na mě zlobí za to že něco nevím? Já za to přeci nemůžu.... a.... podívat se tam? Liu... prosím... buď opatrný... Seberu svoji hůl, abych ji třeba nepozbyla a po chvilce ustrašeného váhání se opatrně vydám za ním. Kdo ví, co to je a.... prosím, počkej na mě! Vzpomenu si na tu černou tekutinu - co když je tohle ještě něco horšího? Opatrně našlapuju a snažím se vnímat své okolí - třeba mi rostli ny poví, co to tam leží.... ale nedokážu se příliš soustředit, takže nečekám, že mi odpoví. Co se to děje? Po chvilce ho doběhnu a trošku s obavami chytím za ruku. Já... se tam bojím jít... Přiznám se.

Vypravěč - 20. února 2010 21:59

Lukas J. Brent - u náčelníka: Jakmile Huy´atley přeložil tvá slova nastalo tíživé ticho. Náčelník hodnou chvíli mlčel a pak začal mluvit, jakmile skončil Huy´atley ti přeložil jeho slova: "Nebešťane, jsi velký válečník a ušlechtilý muž, nicméně nejsi člen lidu Omaticaya! Ještě před dvěma dny jsi zabíjel ve jménu Nebešťanů a dnes chceš zabíjet ve jménu lidu Omaticaya! Copak tě Eywa ranila šílenstvím, že nechápeš? Rád bych uvítal tvou pomoc, vždyť zabíjet umíš, ale táži se tě Lukasi Brente, umíš také žít? Nebo je tvé umění založené jen na zabíjení jiných? Cožpak nechápeš, že zabíjením jsi se dostal, tam kde jsi a dalším zabíjení tě z toho samo o sobě nevyvede! Proč chceš náhle zabíjet Nebešťany Nebešťane?" Máš pocit, že ti něco stále uniká...možná jsi měl počkat, možná jsi měl nechat Huy´atleye déle tě učit, ale to je každopádně jedno. Máš pocit, že na tvé odpovědi závisí opravdu hodně....jak odpovíš?

Zoltan Chivay - 20. února 2010 22:12

Student part. I - U náčelníka "Vím, že nejsem" kývnu. "Zabíjení. Já nic jiného neumím. Byl jsem tak vycvičen a plnil jsem rozkazy. Vojenský výcvik člověku vymlátí z hlavy vše, co armáda nepotřebuje, jak je vlastní uvažování. Naučí vás poslouchat rozkazy a bezmyšlenkovitě je plnit. Až ty poslední dva dny mi otevřely oči a ukázaly mi, co jsem dřív dělal. Až poslední dny mi umožnily začít zase myslet a přemýšlet" vysvětlím mu a pak se nadechnu. Jednou to přijít muselo. "Byl jsem sem vyslán, abych zabíjel členy vašeho lidu. Neptal jsem se proč. Nezajímalo mě to. Byl to jen rozkaz, za který jsem měl dostat zaplaceno. Nic víc. Dělal jsem, co mi kdo řekl a myšlení jsem nechával na nich, přesně tak, jak mne to učili. Ale Huy'atley mi otevřel oči. Pochopil jsem o co jim jde. Jde jim o to, o co jim šlo vždycky. Zbohatnout a ještě si při tom zablbnout" podíval jsem se mu zpříma do očí a v nich bylo vidět zhnusení nad nebešťany. "Proč je chci zabíjet? Nedovolím jim provést to samé, co udělali se svou planetou a zmařit tak mnoho nevinných životů. Sám jsem jich už mnoho zmařil, ale ani jeden z nich nebyl nevinný. Krom těch posledních" umlkl jsem a sklopil zase hlavu, čekaje na konec Huyovo překlad a náčelníkovo reakci.

MuDr.Zani Katanga - 20. února 2010 23:06

Spanilý utěk: Na přesun sem se kompletně zabalil, oblečení a věci se kterejma sem přijel, což nebylo nic co by se nevešlo do jednoho pytle. S přesunem sem pomáhal jak nejlíp sem doved, při letu sem se dozvěděl o dárečku od doktorky. Usmál sem se na ni a zvedl palec. Celou dobu sem koukal směrem ven na stromy pod náma. ,,Tak tomuhle říkám výlet." zhodnotim když začnem klesat. Hned vystoupim a prohlídnu si mýsto naší novej základny. ,,Tak a cobde dál doktorko?" zeptám se hned po první prohlídce a kontrole svýho avatara.

Vypravěč - 21. února 2010 13:04

Liu´Tey, Ey´fae a Jui Pa - na úpatí Hor Stínů: Chvíli jste se dohadovali, kdo tam půjde a zatímco Ey´fae měla strach, Liu´Teyovi se nechtělo tak Jui Pa pobíhal okolo a honil se za svým ocasem. Nakonec jste tam vyrazili společně a proplížili jste se za jeden z padlých stromů z poza kterého máte výhled na místo, kam ta "věc" spadla....vidíte tohle: Chvíli to tam je tak leželo a pak se ty čtyři "tykadla" rozevřele a začala se napojovat na nadzemní kořeny stromů. Jakmile se to s nimi propojilo, tak od té doby to tam jen tak leží a nic se neděje. Pouze uprostřed té "koule" blikají nějaká světélka.

Liu'Tey - 21. února 2010 14:38

Pitomá Nebešťanská věc Zpoza jednoho stromu sleduji neznámý objekt a jeho počínání. Je to nějakej ďábelskej vynález Nebešťanů, který má určitě za úkol ničit a ničit, tak jak je zvykem všech Nebešťanských věcí. Otočím se na Ey a řeknu jen pár slov: "Počkej radši tady. A žádný odmlouvání" Pokud to je nějaká sviňská zbraň, tak ať se jí nic nestane. Alespoň k něčemu jsem vhodnej. Jako pokusnej králík. Úžasný. Rozhodně lepší než neustále chození sem a tam jako kdybych byl turistou. Pomalu a opatrně se vydám k neznámému přístroji a cestou přemýšlím, co s tím udělám. Měl bych to zničit. Je to Nebešťanský vynález. A to značí jen potíže. Porozhlédnu se kolem sebe a zkusím najít nějakej pořádnej balvan, který bych po tom mohl švihnout. Najdu si takový "menší" hezky stavěný s pěknými hranami a s menšími obtížemi ho zvednu nad hlavu. Ve dřpu, ve kterém se pohybuji se přesunu za křoví, které mě kryje před tím strojem a pak proti němu mrštím balvan. Doufám, že když už nic, tak ho alespoň zabedním pod něj. Kdo ví z čeho to mají vyrobené.

Natherea - 21. února 2010 15:03

Pitomá nebešťanská věc - díl druhý Chvíli chci proti tomuto rozhodnutí protestovat, ale pak si vzpomenu, co jsem Liovi slíbila doma - a to, že když budeme v nebezpečí a on mi řekne, udělám, co zavelí. Jsem z toho trošičku nesvá a ještě jednou bych jej ráda přesvědčila, aby k tomu vůbec nechodil, ale vím, že je to tak trošku zbytečná věc. je to jako přesvědčit nantanga, aby začal žrát ovoce a listí. Sleduji tedy dění opodál. Když vidím, že Liu bere kámen, uvažuju, co s tím chce asi tak dělat... a pak mi dojde, že se snaží věc rozbít. V mírném zděšení položím ruce na zem ve snaze zjistit, co vůbec ta věc s okolními rostlinami, do kterých se "zabodla" dělá. Mám ale pocit, že pokud by mu mohla nějak ublížit, tak už mu to rozhodně nestihnu říct před tím, než se věc rozletí na malé koušíčky. (spíš asi udělám ve snímání ze sondy před tím, než se úplně rozbije, jenom takový nějaký malý krátký nevysvětlitelný energetický bordel pozn. mimoherní XD, hádám)

Vypravěč - 21. února 2010 19:14

Ey´fae, Liu´Tey a Jui´pa - HRÁTKY S PSYCHOSONDOU: LIU´TEY: Opatrně jsi postupoval k té "věci" s poměrně velký kamenem, který jsi na ní chtěl hodit, když se za tebou ozval výkřik plný bolesti. Ohlédl jsi se a Ey´fae je v pozici "sed na nohou" v jedné ruce svírá hůl a druhou nějaký kořen. Strašlivě křičí a tvář má zkřivenou bolestí. I Jui´pa se toho celého lekl. Když se ohlédl zpátky k oné věci, tak vidíš, že nyní na ní svítí víc světýlek. EY´FAE: Sedla jsi si na "bobek" a jednou rukou jsi se dotkla kořene vedoucího přímo k oné věci. Nejprve jsi tu věc zaměřila a poté jsi do ní svou myslí vstoupila. V tu chvíli jsi měla pocit, jako by někdo tvou mysl roztrhal na kusy. Bolí to....jako by zdálky slyšíš vlastní křik. Ten stroj ovládl tvou mysl, v mysli se ti přehrávají tvé nejhorší vzpomínky a jsi úplně vyděšená. Ta bolest je mnohokráte větší než co jsi kdykoliv zažila. Tvá mysl je nyní ve spárech té věci a ty vidíš svět jejíma "očima" a její "mysli". (Ta věc nejprve rozložila tvou mysl na jednotlivé "bity" a po té jí celou převedla do binárního kódu...Pozn. PJ) Cítíš silný chlad jenž prochází tvým tělem a je ti hrozně špatně. Tvé tělo je zcela paralyzované v postoji jaký jsi zaujala a nebýt tvého křiku a bolestí zkřivené tváře, nikdo by si ničeho nevšiml. (Pozn. PJ - na tento příspěvek nemůže Ey´fae reagovat, je zcela paralyzovaná a její mysl je momentálně "lustrována" tím strojem)

Liu'Tey - 21. února 2010 19:36

Krátce (kvůli Ey :D) Sleduji křeče, ve kterých se Ey ocitla a je mi jasné, že není času nazbyt. Zatraceně...fakt úžasný. To nám ještě tak chybělo. Kouknu zpět na tu kraksnu co bliká jako vadná a nakonec se rozhodnu. Určitě je to kvůli ní. Takže bez ní, to nebude. Švihnu vší silou kamenem po té zatracené sondě a doufám, že jí to rozseká na sračky a že to osvobodí Ey z těch křečí. Jsem však připraven tu ďáblovu věc dodělat klidně rukama, když to bude ještě otravovat.

Vypravěč - 21. února 2010 19:43

Liu´tey vs. psychosonda: Hodil jsi kamenem po té "věci" a podařilo se ti jí zasáhnout. Nicméně se nezdá (7% na kostce), že by jí to nějak "ubližílo", proto jsi se rozběhl a začal jsí do ní jako smyslů zbavený mlátit dřevěnou palicí, dokud jsi jí úplně nerozmlátil. Šlo to celkem snadno. Ve chvíli, kde jsi to konečně rozmlátil jsi se ohlédl zpátky k Ey. Hrůzou jsi úplně stuhl protože vidíš jí bezvládně ležet na zemi a z úst jí stéká pramínek krve. EY´FAE: Jen stěží vnímáš okolí, ale ve chvíli, kdy Liu´Tey začal mlátit do té věci jsi měla pocit, jako by mlátil tebe. Každý úder rovnou do hlavy. Když konečně ten "krám" zničil ucítila jsi příšerný šok (házeno na zpětný ráz - 94% padlo na kostce), jako by tě někdo kopl přímo do hlavy...ne do ní, ale snad přímo do mozku a ztratila jsi vědomí. (Pozn. PJ - Ey´fae je v bezvědomí, proto nemůže reagovat)

Liu'Tey - 21. února 2010 20:47

Magoe Liu S šokem sleduji, co se stalo Ey. Chvíli nevím, co dělat a jen tupě zírám. Avšak reflexy válečníka zareagují okamžitě. Ihned vyletím sprintem k ní a v běhu vedle ní pokleknu. Její hlavu uchopím do dlaní a v mých očích se objeví slzy. Co se to stalo. Proč...proč...co se o stalo...proč... Stále opakuji pro sebe. Nakonec vytáhnu "čutoru" s vodou a pošplíchám Ey tvář. Navíc ji lehce proplesknu a doufám, že se probere.

Vypravěč - 21. února 2010 21:08
	Lukas J. Brent - u náčelníka: Náčelník si tě vyslechl a pak pravil: Tak tedy budiž po tvém Nebešťane, když myslíš, že je toto správná cesta nebudu tě od ní zrazovat. Ale pamatuj, jeden chybný krok a staneš se opět tím co nyní tolik nenávidíš. Po těchto slovech tě propustil a Huy´atley se tě zeptal jak si své nové "angažmá" představuješ.

Zoltan Chivay - 21. února 2010 21:13
	Student part. II "Dám si pozor" ukloním se a odejdu. "Budeme pokračovat v učení?" zeptám se ho místo odpovědi a spolu s ním vyjdu z jeskyně. "Budu jim škodit a zjišťovat pro vás informace" řeknu mu o něco později.

Vypravěč - 21. února 2010 21:18

Lukas J. Brent - s Huy´atleyem: Huy pozorně poslouchal tvá slova a poté co jsi domluvil trochu rozpačitě odpověděl: Abych byl upřímný není mi zcela jasné co bych tě mohl učit. Jistě mohu tě učit našim zvykům, našemu jazyku a snad i tomu, abys naslouchal Eywě. Jak zabíjet nepřátele tě učit nemohu, neboť podle toho co vím, bys spíše ty mohl učit tomuto "umění" nás. Snad ti také mohu říci něco o zdejších tvorech a stromech. Záleží však na tobě co tě zajímá nejvíc.

Zoltan Chivay - 21. února 2010 21:22
	Student part. II Na chvilku se zamyslím a pak se na něj podívám. "Chtěl bych se naučit všemu, co mne můžeš naučit. Pokud tě to nebude obtěžovat" poslední věc dodám až po chvilce odmlčení. Pozorně sleduji jeho reakci a očekávám jeho odpověď.

Vypravěč - 21. února 2010 21:27

Liu´Tey, Ey´fae a Jui´pa - u rozbitého zařízení Nebešťanů: Jakmile Liu´Tey postřehl, že Ey´fae leží bezvládně na zádech na zemi (oproti její předchozí pozici v kleče to vypadá jako by jí někdo doslova odkopl dozadu) rozběhl se k ní. Zvedl jí hlavu, polil jí obličej trochou chladivé vody nažeč jí "prosplesknul", k jeho hrůze vypadala Ey jako mrtvá, ale po několika vteřinách (které trvaly pro Liu´teye jako celé roky) sebou Ey neznatelně škubla v obličeji a pomalu rozevřela oči. Její zornice jsou úplně rozšířené a oči jsou nevidoucí (v dané chvíli je Ey slepá). Jen o vteřinu později se jí tvář zkřivila opět bolesti a celá se nekontrolovatelně chvěje, jako by měla horečku. Není schopná pořádně nic říci a jen postupně se probírá z bezvědomí. Z očí ji navíc vytryskly krvavé slzy.

Natherea - 21. února 2010 21:42

jak to místo, kde zrovna jsem popsat... zhruba takto to vnímám: *^%^%E*(^&Y*(_*^!!! Ležím... kde? Něco měkého pode mnou... něco tvrdého v hlavě... NEVIDÍM NIC NEVIDÍM!!!! Chci se zazmítat... nejde to. V návalu náhlé nevolnosti se vyzvracím - vlastně ani nevím kam - vždyť ani nevím kde a kdo jsem. nevidím!!! Ve chvíli, kdy jsem měla žaludeční stah jsem se musela pohnout - bylo to nesmírně bolestivé. Nemůžu se hýbat... v hlavě mi víří.. jakási... čísla? V pravidelném intervalu mi EYWA! ještě jedne žaludeční stah Kdo je to Eywa? Třesu se po celém těle, je mi zima... na sobě mám cosi lepkavého, matně cítím, jak mi to po břiše a hrudi teče dolů... Mám stále široce otevřené nevidoucí oči. Po chvíli je (snad) zavřu - nevím, jak jsem to udělala - ani jevím JESTLI vůbec. Na tváři mám mokro - krev se mísí s vodou a mými vlastními slinami. Pak znovu cítím, jak mě něco bije do hlavy, jak se mě to snaží zabít a... ...a pak přijde třetí a poslední stah žaludku. Chvíli se trochu dusím, ale nakonec to všechno vyzvracím/vykašlu ven. Pořád mám před sebou černo, matně vnímám, že se pode mnou něco hýbe... chci umřít... ani nevím co tady dělám a kdo jsem...

Jui'pa - 21. února 2010 22:40

U jeskyní Rano když se probudím, zaslechnu nějaký zvuk, i když jsem zvědaaví co to asi je, strah ve mně převládne a rači zůstávám schovaný u mamky. když ale zbytek "smečky" jde ke v ven, usoudím stoho že bych mněl jít nejspíš taky. Venku jsem si ničeho nevšiml ale mamka šla o kousek dál, šel jsem za ní ale neviděl jsem nic krom nějakého černého "kamene". Nevěnoval jsem tomu nijak velkou pozornost, a raději jsem si šel o kousek dál hrát. Přeci jenom takove "chytání" ocásku je rozhodně větší zabava než se dívat na černý "kámen". Chvíli jsem se pokoušel chytit si ocásek ale po chvíli jsem zahlédl "miš" která vběhla do nory, a proto jsem se za ní rychle rozběh a začal jsem hrabat. Když už jsem skoro tu miš chytil, zaslechl jsem hrozný výkřik, ihned jsem přestal hrabat a zbystřil jsem všechny smysli. Jako první jsem se podíval na mamku která se začala svíjet v křečích. Hned jak jsem jí spatřil, něějaká miš mi byla ůplně ukradená, a rychle jsem se rozběhl k mamince, začal jsem kolem ní běhat s myšlenou Co to je ?? co se to děje?? mami přastaň. Když jsem ale vyděl že se nepřestává "třást" začal jsem štěkat co to de abych přivolal pomoc protože já sám s ní nic neudělám. Když už konečně přiběhl druhý člen smečky, a chytil jí do náruče, začal jsem do něj pošťuchovat čumákem aby s ní něco udělal. když se mamka přestane třást párkrát jí olínu ruku aby se probudila ať "nespí". Když ale nereaguje ani na mé olíznutí ruky nebo štěkání a dokonce nereaguje ani na objětí, nastane chvilka "pravdy" zda se probudí nebo bude spát dál. Když ale vydím že se pomalu "probouzí" začnu jí olizovat a dloubat do ní čenichem. Jak mile začne zvracet a dusit se, začnu kolem ní, s sňučením které přechází až skoro do štěkotu, "kroužit". Když se přestane dusit, opřu se mamce packama o rameno o rameno, a začnu jí olizovat na tváři do té doby než se uplně "probere"...

Liu'Tey - 22. února 2010 12:18

s mou Láskou jedinou Držím křehké tělo Ey, které na tom nejí vůbec dobře, spíš naopak. Co jsem to jen provedl, co jsem to jen provedl. Už nikdy nic nebudu dělat. Nikdy nic...miláček můj. Má Ey...ach...má Ey! Pak začne vyšilovat ten praštěnej králík. Ty si mi tu fakticky chyběl. Nakonec se podaří Ey probudit, ale nedá se říci, že by mě to dvakrát potěšilo. Je na tom hrozně a musí mít děsivé bolesti. "Ey, Ey moje. Ach, miláčku." Hladím ji po tváři a kusem listu ji utírám krvavé slzy a zvratky. Vůbec mě netrápí, že část hodila na mě. To je mi momentálně jedno. "Budeš v pořádku. Musíš být. Jinak to nemůže být," mluvím na ní a hladím ji po tváři. Alespoň, že tu je, že je živá. Takové štěstí. Králík ji začne olizovat, což je vskutku praštěné, ale na králíka normální a přirozené. Co víc může člověk čekat od králíka.

Natherea - 22. února 2010 12:30

Kdesi s kýmsi v čemsi... Mám pocit, že zdálky něco slyším... zní to tak nějak.. jako nějaké bzučení... Hmyzu? Ne... je to... já nevím co to je. Neuvažuju nad tím, nejsem vůbec schopná uvažovat, myšlenky se mi trhají a zase skládají. Po pěti sekundách už vlastně ani nevím, co to ten hmyz je. Nějak matně cítím, že se mě něco dotýká, že mi to leze po obličeji, že... Zachvátí mě panika. Ještě pořád nic nevidím a nepamatuji si, co se stalo... nebo... nebo ano? Něco.... něco mě bilo a pak... Pak se zase přestanu soustředit a na chvíli uoadnu do sladké polovnímavé letargie. Navenek se to projeví tím, že se uvolním jako nějaká hadrová panenka. Slepýma očima civím před sebe a snad se mi na tváři objeví i úsměv a pak... Zase tu něco je! Něco na mém obličeji! Ne! ne! zazmítám se v marném pokusu.. snad utéct nebo co. Mé šokem strnulé svaly zase zachvátí velká bolest a tak nekonec dopadnu tak, že se zase uvolním v nějaké tiché rezignaci a zavřu oči. Už je mi jedno, že něco slyším a cítím něčí dotyky na svém těle. Pozvracené břicho mě začíná studit... nebo je mi zima z jiného důvodu... začnu se trást a kdyby to bylo možné, křičela bych. Cokoli.. hlavně nahlas.

Vypravěč - 22. února 2010 16:09

Ey´fae: Udělalo se ti o "trošičku" lépe a začal se ti pomalu vracet zrak, hlava tě sice bolí jako čert a stále se chvěješ, ale zdá se, že se trochu vzpamatováváš. Jen pomalu zaostřuješ, ale už jsi schopná se i s vypětím všech sil zasoustředit a pohnout se, či něco říci - ale rozhodně to nebude žádné souvislé rozvité souvětí o 10ti větách vedlejších. Stále si připadáš jako bys měla horečku. Paměť se ti pomalu a "po kouskách" vrací. Cítíš v uchu nějaké čenichání a něco teplého co ti olizuje tvář, když na "to" zaostříš, tak vidíš Jui´Pu...ano vybavuješ si ho, stejně jako Liu´Teye, který má jednoznačně vyděšený výraz ve tváři.

Vypravěč - 22. února 2010 16:48

Skat - "na paloučku u lesa" : Ryael se na tebe usmál, když jsi ho vyzvala, aby se posadil a odpověděl: To by nešlo slečno, já vás mám teďka na starost a jestli se Vám něco stane, tak to bude formálně moje vina, takže pokud vám to nevadí budu se držet spíš nablízku. Kdo ví co všechno v téhle džungli žije a nerad bych se tady honil s něčím co má kupu zubů a je rychlejší než já. Načež vytáhl z bočních dvířek letounů laserovou pušku, kterou nabil a hodil si jí přes rameno. Pak zamkl letoun a následuje tě. Chvíli jsi se rozhlížela po celém prostranství. Je tam řada stromů ne nepodobných Stromu Prastarých, jen jsou menší a je jich víc (strom písní - pozn. PJ). Ryael se zvědavě rozhlíží a vypadá, že je příjemně naladěn. Už jsi chtěla vyrazit k oněm stromům, když promluvil: Víte co mě vždycky zajímalo? Neberte to ve zlém, ale jak to, že tak pěkná žena jako vy se stane vědkyní? Já teda ne, že bych měl něco proti vědě, ale když se řekne univerzita, tak si představím jen samé dědky a báby v papučích co neustále posmrkávaj a na něco si furt stěžujou...

Liu'Tey - 22. února 2010 20:15

s Ey Konečně se probírá a snad i začíná vnímat okolí. Já se mezitím vzpamatuju a snažím se zachovat klid a chladnou hlavu. Potřebujeme víc vody. Pomůže jí to probrat se a budu ji moc opláchnout. Opatrně ji vezmu do náručí a podívám se na králíka s slovy: "Mazej najít vodu. A rychle." Alespoň k něčemu ten králík je. Ach jo...tohle je fakt blbej den. Následně jdu za králíkem, který by měl najít nějaký potok, či říčku co nejrychleji. Přeci jen to je zvíře. U vodního zdroje ji pak položím opatrně do mechu a do dlaní naberu vodu, kterou ji opatrně omývám obličej a poblinkané části těla. Alespoň žije. Oddechnu si a nadále ji kropím studenou vodou, což ji snad pomůže.

Natherea - 22. února 2010 20:34

V deliriu Jenom tiše zakničím, když mě cosi zvedne ze země. Rozeznávám nad sebou matně nějakou rozmlženou černou siluetu na šedém pozadí... Dívat se mě trochu bolí, tak zase oči zavřu. Je mi taková strašná zima.. a přitom cítím, že se naopak potím v horečce. (Nejspíše bych to takhle ve svém současném stavu nevyjádřila, ale pokud vám tady budu psát číselné řady a nesouvislá slova tak z toho moc nepochopíte) Zatímco se "vznáším" ve vzduchu, trochu to se mnou houpe... to je poslední kapka.. vyzvracím se ještě jednou, ač už spíše jenom nasucho dávím žluč. Potom na chviličku nejspíše usnu... A pak mě probudí cosi studeného ....studeného a... a začnou se mi vracet vzpomínky... Topím se ve vodě, do plic mi teče nějaká hustá věc... na jazyku cítím její achuť, mých šest nohou sebou zuřivě zmítá a já se dusím, topím, umírám.... volám matku... snažím se ji volat, pod vší tou vodou... já nechci.. nechci.... Ne!!!! NE! Začnu se vší silou zmítat a plakat ten stín nad sebou, ten, který vidím jen tak matně se snažím s hysterickým křikem odstrčit. Netop mě!!! Ne Ne!!!! Zase zavřu oči a začnu se třást... už ani nevím, proč jsem křičela, strach zmizel stejně jako přišel... je mi zima... a pláču... s vypětím všech sil se bojácně stulím do klubíčka a doufám... v co vlastně? Já v něco doufala? Ne.... já nevím...

Vypravěč - 22. února 2010 21:13

Lukas J. Brent - učedníkem snadno a rychle:-) : Huy´atley se trochu "útrpně" pousmál a pravil: Budiž tedy po tvém, nejdříve tě asi začnu učit náš jazyk, aby mohl pochopit oč nám jde. Ve vašem jazyku se to říká velmi těžko, ale v náš jazyk je na souznění s Eywou postaven. A tak tě Huy učil celé dopoledne základny Navijštiny...no je to běs, tohle ti do hlavy skoro vůbec neleze. Za to odpoledne, když tě vzal na procházku po okolí, aby ti ukázal život zvířat a jednotlivé rostliny to bylo mnohem lepší. Trochu tě překvapilo, že ti pak ukázal, že "špatně chodíš" a děláš "rámus". Jako sniper jsi si vždy na tiché chůzi dával záležet, ale zdá se, že Na´vi jsou ještě v tomto umění mnohem dál. Večer ti pak ukazoval hvězdy a vyprávěl ti staré legendy o času Velkého smutku či o Eywě. Bylo to veskrze poučné a začínáš si tuto kulturu zařazovat pomalu do kolonky "utopická společnost" s vědomím, že tohle na Zemi mít nebudete. Uprostřed sledování oblohy jsi se zarazil. Na obloze jsi totiž spatřil vysoko nad váma letadlo. Huy na něj moc nereaguje ačkoliv tu stopovou šmouhu vidí také (klasicky to dělaj velká letadla ve výšce od 5km výše). Možná, že ten Na´vi to považuje za nějaké letadlo patřící RDA (hádáš tomu výšku cca 7-10 kiláků), ale ty víš, že krom raketoplánu Valkýra (a ten to rozhodně není) na základně RDA nic takového se nenachází. Co děláš? (je už tak kolem 22:00hod)

Zoltan Chivay - 22. února 2010 21:24
	Student part. II - jdeme na to "Viděl jsi to letadlo?" zeptal jsem se Huye, ale ten jen kývl a nic neříkal. "To nebude patřit nebešťanům. Jediné, co létá tak vysoko je jen Valkýra. To není jejich stroj" řeknu mu, i když trošku nejistě. Nedá mi to a musím si v hlavě probírat letecký park RDA. Žádný takový stroj tam není.

Vypravěč - 22. února 2010 21:27

Liu´Tey a Ey´fae (Jui´pa se klidně může přidat) - dva dementi v džungli xDxD : Ey´fae: Už konečně vidíš...ačkoliv jinak jsi "vypatlaná" i nadále. Horečka (či co to bylo) trochu ustoupila a máš pocit (ale jen pocit), že jsi schopná opět racionálně myslet. Chvíli jsi ležela jen schoulená ve své osobním klubíčku všech bolestí, které ovšem přestávají být fyzického charakteru a spíše se přesunují do oblasti psychiky. V ušíš slyšíš pípání onoho "strojového světa", který jsi na okamžik nedobrovolně navštívila. Máš pocit jako bys viděla skrz stromy i skrz své vlastní tělo...jako by se vše skládalo z nějakých znaků a symbolů mezi kterými protéká energie (welcome to Matrix :-) pozn. PJ). Z tohoto světa - nesvěta se vynořují tvé nejrůznější bolístky a strachy. Je ti hrozně smutno a máš pořádnou depku. Liu´Tey: Debile, debile, debile! Jsi naprosto neschopné a tupé hovado! I to co vysere Angtshik má vyšší cenu jak ty! Opakuje ti tvůj Mindrák pořád v hlavě. K tomu se přidal ovšem i jiný hlásek: Ty debile! Ty pitomče! Celou dobu si ztěžuješ, že tě Ey nepotřebuje a teď, když je bezbranná tak tu čumíš a řveš jak malé děcko! Dej si pěstí! Trochu jsi vzpamatoval a vzpoměl jsi si na Eyfaeninu hůl: Já jsem takovej čurák, že to svět neviděl! Naštěstí víš, kde ta hůl je (s Ey jsi ušel sotva 200 metrů od místa "nehody"). Co děláš?

Natherea - 22. února 2010 22:27

V lese Pomalu začínám vidět v barvách.. zatím jenom rozmazané šmouhy, ale i to je dost. Okolo mne se ozývají divné zvuky... ignoruju je... dohánět mě k šílenství můžou potom. Pomalu, neskutečně bolestivě se převalím na druhý bok - když si sáhnu nechtíc na břicho, strčím prsty do něčeho lepkavého. Pokládám to za tu černou kapalinu... nějakou, kterou jsem kdysi někde asi viděla... a z nějakého důvodu mě to uklidní. Zavřu oči a začnu si tiše broukat nějakou melodii, kterou mi matka zpívala, když jsem byla malá. Nicméně nevím odkud ji znám.. vlastně ani nevnímám, že si broukám. Zase zavřu oči... ty čísla jsou všude, je to.... ... Spí už i hříbátko pa'li.... Po tváři mi teče krevm smíchaná se slinami a zvratkami... Pak zase na písničku zapomenu.... a tiše se rozpláču. Quetzale? Je toto Eywa? Byl to jenom nějaký blik čehosi... po vteřině už nejenže nevím, kdo je Eywa a kdo je Quetzal... ani si nepamatuju, že jsem na něco takového myslela. Před zavřenýma očima vidím dvě vřískající děti honí okolo stromu duší nějaké hříbě... asi si hrají.... obě se u toho smějí a... Pak vidím domovský strom padat v plamenech... a usměju se. Směju se při té představě.... zprvu jen tiše... a nakonec i nahlas, hystericky... ani vlastně nakonec nevím čemu se směju.

Jui'pa - 22. února 2010 22:50

Jako by nestačil jeden dement... Když vidím že se mamka jen sem tam probere a jinak furt spí, pořád nechápu co se to s ní děje. Mami probuď se a už neusínej. když usliším že otec mluví nejspíš na mně, jen se na něj udiveně podívám a nahnu hlavi trochu do leva jelikož mu vůbec nerozumím a nevím co po mně chce. Když ale uvidím že se zvedl a s mamkou v náruči šel smněrem k potoku, šel jsem ihned za ním. Když mamku položil na břeh, přistoupil jsem kní a párkrát jsem jí dloubl čumákem do tváře. Když v tom mně někdo polil vodou, uskočil jsem a podíval se na otce došlo mi že tím chtěl asi probudit mamku. Když se už konečně probudí, začne něco vykřikovat. Poté co mamka začne křičet otec od ní zmi nepochopitelného důvodu odejde a následně se po čtyrech rozběhne pryč. Neutíkej vrať se, mamka tě potřebuje. pomyslím si ale on už utekl a já jsem zůstal s mamkou sám. Když jsem pozoroval utíkajícího odce, zaslechl jsem pláč. Když jsem se otočil spatřil jsem matku schoulenou do klubíčka a jelikož jsem tak nějak usoudil že nemohu nic dělat. A proto se přikrčil a "vetřu" se k ní, jelikož v tu chvíli nemůžu dělat nic jiného než být aspoň u ni.

Natherea - 23. února 2010 10:12

Jui'pa versus Liu 2:0 Můj hysterický smích přeruší něco, co se o mně začne otírat. Tiše se rozpláču, zatímco se stále usmívám a natáhnu po zvířátku ruku. Má na zádech takové svítící tečky... je to hrozně hezké... Ještě přesně nevím, jak ten tvoreček vypadá, vidím jen obrys a ty svítící body... A pak si ke mně lehne. Vrátí se mi vzpomínka... Objímám ve svých rukou roztomilé malé zvířátko, které je od hlavy k patě zbrocené krví - v tu chvíli si neuvědomuju, že to není krev "králíčka" a přijde mi ho nesmírně líto. Určitě umře a... chudáček.... Přivinu si zvířátko co nejblíž a cítím, jak se ve mně pomalu začíná rozlívat takové jemné teplo. Otupuje bolest a uklidňuje mě. Přes dotyk cítím emoce zvířátka. Je vyděšené... Mami, mami... ...Máma? Spokojeně si opřu o zvířátko hlavu. Už zase nevím, na co jsem myslela před chvilkou. Teď tady mám to maličké a je jenom, jenom moje...

Vypravěč - 23. února 2010 16:23

Ey´fae (BACK TO NORMALITY): Zatímco jsi byla "úplně zcela mimo" (nyní jsi pouze "zcela mimo" :-)) tak tě Liu´Tey přenesl ke studánce jejíž vodou tě i přes tvůj odpor opláchl. Krom Jui ´Py vnímáš i něco jiného - vnímáš i svou hůl - víš, že patří tobě...momentálně jí má u sebe tvůj manžel. Pak jsi usnula vyčerpáním. Ve spánku (či co to bylo) tě navštívila celá série tvých nočních můr a to několikrát dokola. Nakonec tě probudilo nějaké ostré pálení na rameni. Bolest a příšerná! S výkřikem ses probudila a smetla jsi z ramene rozžhavený oharek, který tam odlétl patrně z ohniště. OHNIŠTĚ? Prudce jsi otočila hlavou a vidíš Liu´Teye jak se na tebe poplašeně dívá. Pak vstal, došel k tobě a podal ti čutoru s vodou. Nechceš se napít...Ey? (Pozn. PJ - Už jsi více méně "back in the reality" jen jsi příšerně unavená, bolí tě celé tělo jako by tě někdo zmlátil a trochu se ti motá hlava, která tě stále bolí - ale už je to na hranici snesitelnosti.)

Al'tos - 23. února 2010 16:31

Jeskyně Když jsem se ráno vzbudil a připravil svoje věci, ohlédl jsem se ještě na Or`onise. Ještě stále spal, proto jsem se rozhodl ho nechat v tom pokračovat. Přece jen se jeho zranění bude léčit lépe když je tělo v pokoji. Rychlým krokem si to namířím z jeskyně ven, jenže si při odcházení všimnu kresby na stěně. Obrovského ptáka a dva na`vi. Páni.. bylo první co jsem si pomyslel. Poté jsem už dlouho neváhal a šel vzbudit Or`onise. Drbl jsem do něj se slovy „Oro, vstávej.. neuvěříš kam jsme to vlezli..“ Jakmile vstane zavedu ho ke kresbám.

Or'onis - 23. února 2010 16:49
	V jeskyni Když mně ráno probudí Altos ze slovy že do něčeho vlezl, prvně se na něj nechápavě podívám ale potom si sednu na studenou zem jeskyně a zeptám se ho. Co se děje?? do čeho si zase vlezl?? Poté si protřu oči a ještě tak v "polospánku" se na něj dívám a čekám odpověď...

Al'tos - 23. února 2010 17:12
	Jeskyně „Tady v jeskyni..je na stěně zvláštní malba...jen se běž podívat sám.“ Cesta na horu asi nebude zas tak lehká jak jsme si mysleli pomyslím si a jdu k oné malbě na stěně. „Zajímavý co?“ zeptám se Or`onise když to spatří.

Or'onis - 23. února 2010 17:24

V jeskyni Když mi Alt řekl o malbách postavl jsem se a řekl Ach jo, tak mi je poď ukázat. Ale jesli si zase vymíšlíš... Poté jsem šel za ním až k onu místu s malbami. Omlouvám se že sem ti nevěřil. omluvím se a důkladněji se zadívám na malby na stěně. Po chvíli skoumání maleb se otočím a zeptám se Ty alte já už začínám té ženské z vesnice docela věřit, asi by sme se vážně mněli jít podívat na tu horu a čím dřív tím líp. Poté si dál prohlížím malbi.

Al'tos - 23. února 2010 18:09

Jeskyně „Taky si myslím že říkala pravdu.. tohle totiž není normální..“ odpovím Or`onisovi. „Půjdeme radši už teď. Jen co připravím ty šípy tak se můžeme sbalit a vyrazit.“ Když to dořeknu, zadívám se nachvíli na onu malbu. Poté odejdu zpět k místu kde jsme spali a začnu vytvářet uspávací šípy. V brašně mám totiž uspávací prášek zabalený v malých váčcích, ty proto přivážu na hrot šípu malým provázkem. Takto připravím asi čtyry šípy. „Hej Oro, už můžeme vyrazit. Jakmile budeš připraven tak mi řekni.“

Natherea - 23. února 2010 20:41

Hory stínů - u ohně Poplašeně se oženu po uhlíku... spíš jiskřičce, než uhlíku na mém rameni a sklepnu ho dolů. Nejspíše jsem usnula... už alesoň vnímám kdy spím a kdy jsem v deliriu... do téhle chvíle to bylo všechno slité v jeden velký chumel nějakých barevných, čísly promíchaných grcek. Zjišťuji, že Jui'pa je stále věrně u mně... a pak si všimnu na'viho u ohně. Chvíli na mladíka hledím prázsným výrazem bez jakéhokoli poznání... a pak se mi vybaví objetí, polibky, uklidňuící slova - po asi pěti sekundách, které mu osobně připomínají věky už vím, kdo to je. Liu'tey - můj muž. Napít? ...Chvíli uvažuju, co po mně chce... pak se mi celá věta třikrát "přehraje" pomalu v hlavě a já přikývnu. Pokusím se i posadit, ale zjišťuju, že jsem na to příliš slabá, takže zůstanu ležet, jen se obrátím tváří k ohni. Moc ještě nechápu, kde zrovna jsme a co se stalo, celé tělo mě bolí... Liu.... co tady děláme? Nenápadně švidrám po mé holi...

Vypravěč - 23. února 2010 21:16

Ey´fae - večer u ohně: Liu se k tobě sklonil a podal ti misku s vodou (vlastně jde o rozpůlenou "něcojako" kokosovou skořápku). Lehce ti pomohl přitisknout rty k okraji misky, aby ses napila. Každé polknutí tě docela bolelo (jako když máš zánět hltanu), ale přeci jen jsi něco vypila. Jsi unavená, takže zase ležíš u ohně, když jsi se zeptala na to, co zde děláte. Liu se na tebe chvíli díval, jako by přemýšlel co ti odpoví a pak řekl: Dnes již nic...jen zůstaň ležet, zítra..možná budeš moci pokračovat v svém úkolu. Chtěla jsi jít za těmi "druhými nebešťany"... Pak jeho tvář ztvrdla (asi vztekem)...za to co se ti stalo můžou oni a to jejich prokleté zařízení... Když uviděl, že "šilháš" po holi, tak ti jí podal....je studená a těžká...náhle ti přijde strašlivě těžká, jako by to nebyl jen kus dřeva s mléčně bílým krystalem na hlavici, ale cosi...cosi mnohem víc. Jen tak chvíli ležíš u ohně, jsi strašlivě unavená a slabá, ale už i klidná...v hlavě ti sice stále řádí parta permoníků a kupa nesmyslných obrazů k tomu, ale už je ti lépe...

Natherea - 23. února 2010 21:29

U ohně Trošku se napiju, nicméně do sebe nedostanu všechno. Žízeň mám sice hroznou, ale docela mě odradí bolest v krku, kterou cítím. Spokojeně si k sobě vezmu svou hůl - už si i matně pamatuju, jak jsem k ní přišla... matně. Druzí nebešťani.... druzí... Pohýbu uchem, na kterém zrovna neležím a uvažuju. ...Průchozí! Vzpomenu si náhle. Jistě, průchozí... Jejich.... stroj? Stroj? Nepamatu.... pamatuju! Zakničím, když si na to jenom vzpomenu. Bylo to něco tak strašného, absolutně nepopsatelný hnus, horší než cokoli, co jsem kdy předtím zažila - a to jsem si toho, dle mého názoru protrpěla v posledních dnech více než dost. Jsem unavená... Pípnu tiše. Ani nevím, proč to říkám - to je přece JASNÉ.

Vypravěč - 23. února 2010 23:53

Ey´fae - večer u ohně: Liu si sedl k tobě, opatrně tě objal a začal tě hladit ve vlasech. Ach Ey, já jsem se bál, že jsem tě ztratil...navždycky...měl jsem strach...o tebe.. Pak už jen mlčel a i nadále tě hladil po vlasech. Cítíš jeho prsty, jeho tělo...i jeho srdce....i když jsi unavená, tak vnímáš velmi ostře a jasně. Juipa ve dle vás spokojeně chrní s čumákem v tvé podpaždí, kde cítíš jeho dech. Občas tam i trochu pomlaskává. Oheň hoří a ozařuje blízké okolí...rozeznáváš jednotlivé plamínky cítíš to praskající dřevo. To teplo na tebe působí blahodárně a tak jen civíš beze slov do ohně. Uběhla dlouhá chvíle aniž by se cokoliv stalo...jen zcela unavená tam ležíš mezi Liuteyem a Juipou nikdo nic neříká ani nedělá. Juipa spí a Liu se dívá kamsi do džungle a jednou rukou tě objímá kolem krku a druhou tě hladí ve vlasech. Ač ho nevidíš (neboť jsi k němu zády) tak cítíš, že je neklidný. Napjatý a trochu vystrašený. Co děláš?

Natherea - 24. února 2010 11:08

U ohně Když mi povídá o tom, jak se o mě bál, trpce se pousměju. ´Poslední dobou se mnou měl jenom starosti. Natáhnu se a stisknu jeho ruku. Omlouvám se, můj milovaný. vydechnu tiše, unaveně. Udělala jsem dneska nešjvětší pitomost svého života... a tys musel trpět se mnou za mou hloupost. Je mi to opravdu upřímně líto. Je mi líto jeho, protože on narozdíl ode mně MĚL možnost vést úplně normální život... a já mu jej zamotala a vlastně i zničila. On si to možná zatím neuvědomuje... a nebo ano... nejsem si jistá. Nešlo si nevšimnout, jak je podrápaný... asi jsem se proti pomoci bránila.. mám takový matný pocit, že na mě něco sahalo a já kousala a škrábala a křičela... Teplo ohně, do ruky mi funící jui'pa a ruka, hladící mne po vlasech (které jsou ještě nejspíše od mé nedobrovolné koupele mokré) mne pomalu uspí. Jsem ještě hodně slabá, ač jsem nejspíše prospala celý den až do doby, než jsem přišla k sobě.

Vypravěč - 24. února 2010 18:47

Mudr. Zani Katanga (nové útočiště projektu Avatar - zbytek dne): Poté co skončily úvodní práce na vaší nové základně jste měli nějaký čas i pro sebe. Celé místo je v údolí mezi "létajícími horami" a je obklopeno džunglí. Celé místo bylo vybráno tak, aby bylo relativně snadno bránitelné v případě, že by se RDA rozhodla vaše "odtržení se" ukončit. Dr. Augustinová dnes nařídila hlavně, aby jste zajistili zázemí základny. Pomohli se stavbou kde to půjde s tím, že první průzkum přes Avatary se udělá až zítra. Co děláš?

MuDr.Zani Katanga - 24. února 2010 18:59

Nová základna: Po příletu sem se nestačil divyt jak mohou ty hory lítat, několikrát sem se přistihl že na ně jen chvíly koukám s otevřenou pusou. Podle Doktorky sem se zapojil do obydlení nové základny a jejím zprovoznění. Pustim se do kontroly lékařského vybavení co máme sebou a vše to uložim na snadno dostupná místa která budou po ruce v případě potřeby. Pak se pustim do práce na vnitřní atmosféře základny aby sme nemuseli pořád chodit s maskama na obličeji. Celou dobu myslim na nějakou příčinu vznášení se skal. Kdykoliv sem pak enku tak se na skáli podívám a stále mě nenapadá co je vlastně vznáší, protože podle záznamů nejsou Na´vi schopni vyprodukovat nějaké levitační zařízení.

Or'onis - 24. února 2010 20:44

Jeskyně Když Al'tos domluví ještě chvíli si prohlížím malby na stěnách, a poté jsem odešel ke svím věcem. Moc jsem toho nemněl, nemněl jsem vlastně skoro nic krom oštěpu který jem našel u našeho stroomu a nůž, Luk jsem ztratil někde u bývalého stromu klanu Omaticaya a ani jsem se ho nesnažil najít jelikož by mi byl uplně na nic. Když si pozbírám svoje věci ještě si nachvíli sednu ke vchodu do jeskyně, a sleduju okolí jestli nás někdo nepronáseduje. Když se mně Alt zeptal jestli už můžem jít jen se na něj podívám se slovy Jo už můžem jít, chceš z něčím pomoct?? Ani nečekám na odpověď a vyhoupnu se na hřebet pa'li a počkám na Alta. Poté co se dobalí i Alt vyjedeme směrem k hoře.

Vypravěč - 24. února 2010 21:02

30.3.2154 - ÚVOD PRO NA´VI: Ey´fae + Jui´Pa: Ráno jste se probudili vedle vyhaslého ohniště Liu byl pryč. Když se vrátil, tak přinesl nějaké to ovoce a ulovil také nějakého ptáka. Když zpozoroval, že Ey je již vzhůru, tak odložil věci a přišel k ní opět s miskou vody, klekl si k ní a se slovy: Musíš se napít..., jí podal misku. Ey se cítí už lépe i když se nedá říci, že by byla zrovna v bůhvijaké formě. Je trochu nevyspalá, protože ve spánku jí terorizovaly noční můry. Ani Liu nevypadá zvlášť odpočatě, protože nejspíš bděl celou noc. Akorát z Jui´Py vyzařuje energie a radost. Hned jak se Ey probudila začal jí očmuchávat v obličeji a několikrát jí i oblíz. Co děláte? Al´tos a Or´onis: Celý předchozí den jste strávili v džungli, kde jste se úspěšně vyhýbali všem místům, kde by mohli být strážní. K večeru jste překročili hranici zapovězených hvozdů a utábořili jste se na úpatí Zapovězené Hory. Když jste se ráno vzbudili, tak jste si poprvé uvědomili, jak je ta hora vysoká. Tyčí se do výšky snad 3km a vrcholek je zakrytý mraky. Podle toho co si pamatujete z té vize, kterou vás "obšťastnila" ta stařena kmene Pixioteya jste více méně schopní najít onen vchod do jeskyně v hoře. Oba jste se taky pomodlili k Eywě a požádali o to, aby hora Zla nezačala řádit, když jste vstoupili do těchto zapovězených hvozdů. Ale vypadá to, že tato sopka je již celá léta neaktivní....ale bůh..vlastně Eywaví. Esúji: Už je to mnoho dní co uplynulo od doby, kdy jsi poprvé ucítila, že něco s Eywou není v pořádku. Les byl neklidný a ty jsi se rozhodla zjistit proč. Cestovala jsi dlouho, překročila mnoho řek a údolí, když jsi brzy ráno objevila něco strašného. Vidíš padlý domovský strom nějakého kmene, matně tušíš, že by se mohlo jednat o Omaticaye. Celé okolí vypadá úplně zdevastovaně. Vůbec netušíš co se zde stalo. Když vyšlo slunce, raději ses zase stáhla do lesa, kde jsi ve skrytu jednoho ze stromů rozhodla přespat. Když se nachýlil den a slunce zmizelo za obzor rozhodla jsi se to místo blíž prozkoumat. V noci to vypadá docela strašidelně. Co děláš? (Pozn. jako "druid" se můžeš zeptat stromů, zvěře atp. co se tu stalo..., nebo vymysli něco vlastního - záleží na tobě, na mapě se nacházíš v místě, kde stál domovský strom Omaticayů je to v jihovýchodní části zakroužkované oblasti RDA.)

Vypravěč - 24. února 2010 21:18

Lukas J. Brent - Poslední útočiště Omaticayů: Po včerejší noci, kdy jsi spatřil onen záhadný letoun se nic zvláštního nedělo. Huy´atley tě dopoledne učil dále Na´vijskému jazyku (je to opravdu děs) a kolem poledne jsi s ostatními pojedl. Zdá se, že tě začínají tak nějak brát jako někoho, kdo "tu asi zůstane a nebudou s ním možná problémy". Po poledni dorazila skupinka jezdců v čele se současným Oloyectanem klanu Tsuteyem. Ten jakmile tě spatřil tak po tobě vrhl vražedný pohled a vyrazil za náčelníkem kmene. Chvíli se o něčem dohadovali a tebe zatím Huy´atley uklidil do jeskyně. Nejsi si jist co se děje, ale nic dobrého to asi nebude. Co děláš? (Momentálně jsi opět ve své komůrce a sám, Huy´atley je také u náčelníka a Tsuteye, jinak reaguj klidně na celý příspěvek, ne jen na tu poslední část, ať máš co napsat...)

Zoltan Chivay - 24. února 2010 21:39

Student part. II - co se děje? Není to tak lehké, jak jsem si myslel. Je něco jiného jejich jazyk poslouchat a mluvit jím. Už druhý den se snažím naučit pár slov a ono ne a ne mi to vlézt do hlavy. Jo, něco málo už umím, ale je to bída. Hůř, jak bída. Bída by byla ještě dobrá. Jídlo, konečně jídlo. Jedl jsem společně s ostatními a zdá se, že se s mou přítomností už smířili. Bod pro mě. Jen tak dál a možná se ze mě stane něco jako domácí mazlíček. Super... no, aspoň něco. Pomalu se chystáme do další výuky, ale to se do tábora přižene parta Na'vi v čele s nějakým zle se tvářícím chlápkem. No na mě se ksichtí hnusně a já totálně netuším proč. Něco se stane a Huy mne musí odvést do mé staré "komůrky". Nebráním se. "Co se děje?" zeptám se ho, ale odpovědi se už nedočkám, protože se vrátí k náčelníkovi jeskyně. Moc se mi to nelíbí a hlavně se mi nelíbil pohled nově příchozích. Tak trošku jsem chápal, proč mě sem odvedli. Asi nechtějí, aby se něco stalo. Že by mě? Možná. Neměl jsem co dělat, tak jsem se natáhl na zem a jal se opakovat si slůvka, které jsem se naučil. O hodinku později, jsem musel uznat, že je už pomalu zvládám. Ale opravdu pomalu a je třeba to brát s rezervou. S hodně velkou. Minimálně takovou, jakou používají ty velký nakladače v dolech nebešťanů.

Esúji - 24. února 2010 21:48

domovský strom Omaticaye nedělalo mi dobře opouštět můj kousek lesa který si získal mé srdce. Ano, je jím zároveň i les celý, ale každá žijící bytost má své hnízdo. Mé rudé prsty přejedou po hlavách Palulukani a jejich téměř kočičí předení je pro mě loučivou melodií. Však se vrátím, jen potřebuji něco zjistit, hlídejte les i přes tuto prosbu která je kladená do jejich srdcí né jako rozkaz, ale jako přání mě několik z nich ještě notnou chvíli provází. Mohla bych si všechno usnadnit tím že bych cestovala jako ony, ale nevidím v tom důvod. Důvod se však objeví sám po pár hodinách cesty. Zastavím se a chvilku popadám dech. když opustím svůj 'revír' je to horší. měla jsem si sebou vzít bylinky cítím se neschopně. Znovu je budu muset požádat o pomoc. Vím že nemají problém s tím mi pomáhat, ale cítím se tak...neschopně. Zavolám. A jako vždycky jedna z nich- ta co je nejblíš přiběhne. Skloní svůj šlachovitý hřbet a já se vyhoupnu nahoru. Není třeba mluvit. Ví kam mám namířeno. každý to ví. -za pár hodin přijde můj osvětlený nepřítel. Vystoupá si přes vrcholky hor až na samotné nebe aby mohl svět okrádat o stíny. Já potřebuji stín. V době kdy dorazím k domovu Omaticaye očekávám něco strašného, ale tohle je pro mě opravdu příšerný zásah. Vzpomínám si na doby kdy ke mě strom zpíval. nemohla jsem se dostat blíže než k jeho kořenům- aby mě žádná Nava neviděla, ale přesto to byl krásný okamžik. Na Pandoře je taková síla něčeho jednotlivého ojedinělá. Neuroním pro něj slzu po způsobu těch co žili pod jeho kořeny, ale proto co byl pro mě. A že tohle už nikdo jiný nepozná. Nemám čas se ptát. Slunce přichází a já se schovávám. Můj kočičí přítel je mi stále nablízku -když se blíží večer, vylezu ze stínů. Opatrně přiložím ruku k zemi. V místech kde ještě zeleň bojuje s hynoucí krajinou a naslouchám co mi les prozradí- jsem připravená na jaké koliv zprávy. Budu se soustředit jen na hlavní myšlenky lesa. A pak se začnu ptát: kdo to udělal?

Natherea - 24. února 2010 22:43

Hory stínů Už se dokážu i posadit. Sice jsem celá ztuhlá a bolavá, nicméně je to bod k dobru a krok kupředu. Zdály se mi zase ty strašné sny... ale tyhle byly nicneříkající. Když se mi zdávaly strašné sny kdysi, tak něco znamenaly... narozdíl o těchhle, které jsou jen změtí nějakých nesmyslných, iracionálních hrůz smíchaných s předchozími sny. Tón onoho "musíš se napít" nepřipouští jakékoli diskuze - ne, že bych tedy chtěla diskutovat. Spíše k Liovi momentálně vzhlížím. Obdivuji, že v sobě našel dostatek síly na to, aby se o mě v současné příšerné situaci ještě staral. A přesto je tak unavený... I přes své vlastní problémy cítím, že je válečník na pokraji vyčerpání. Napiju se vody z misky a už mě to ani tak příšerně nebolí. Mám akorát bolesti hlavy, takové menší migrény. Odložím prázdnou misku a usměju se na něj. Děkuji. Ráda bych mu pomohla, alespoň od té strašné únavy...nejspíše celou noc nespal... a... Téměř láskyplně pohladím svou magickou hůl, kterou jsem předešlého dne dostala. Když zvládla vyléčit strom... Přisunu se k liovi kousek blíž. Naposledy pohladím jui'pu a tentokrát nechám svou ruku na jeho zádech déle a vezmu si od něj trošičku té pozitivní energie, které je tak plný. Jui'Pa to pochopí... nevypadá, že mu bude chybět. Posílena jeho energií vezmu do jedné ruky hůl a druhou položím Liovi na čelo. Přesně nevím, jak s tím zacházet, ale snažím se hůl vnímat, tak, jak já cítím, že ona vnímá mne. Vyšlu trochu síly do hole a nechám ji proudit skrze krystal silnější zase zpátky. Krystal mléčně září... to je to poslední co vidím, než zavřu oči a začnu se plně soustředit. Pokouším se Liu'teyovi dodat nějakou tu energii a.... uzdravit ty škrábance, které jsem mu předchozí noci způsobila. Po chvíli ruku odtáhnu a vyčerpaně vydechnu. Není to ale tak zlé, jelikož jsem pořád dost silná na to, abych zůstala sedět a nemusela si zase lehnout. nevím ovšem, jestli to, co jsem se snažila udělat mělo valný efekt... dělám to poprvé a ač cítím, že tohle bych se svou holí měla hravě dokázat... jsem po docela... řekněme náročném dni.

Skat - 24. února 2010 22:59

Na paloučku u lesa. Ryael se zdá jako celkem příjemná společnost, rozhodně lepší než motorová myš, nebo ajťáci.Ne, že bych proti kolegům něco měla,ale i vědec si občas potřebuje jen tak popovídat o ničem, a jeho starost i když profesionální je milá. Věnuji mu úsměv, když s puškou na rameni kráčí vedle mne a po chvíli se nechám pohltit nádherou přírody. Jsou zde nové druhy rostlin, které jsem ještě neměla možnost vidět, několik podobných stromů jako je ten, co zkoumáme, akorát že menší. I půda se mi zdá trochu odlišná,ale to může být způsobeno jinou vlhkostí.Každopádně sbírám vzorky ze všeho možného a tak mě hlas pilota trochu poleká, přeci jen jsem zvyklá pracovat sama. Zvědavě se na něj otočím a chvíli váhám nad odpovědí, pravda je taková, že většina lidí má stejnou představu o vědcích jako on, takže se tomu nemůžu ani divit. Zarazím se na cestě k těm stromům, co mě tak zaujali a rozhodnu se mu odpovědět, přeci jen, celou dobu se chová velmi mile. V první řadě děkuji za kompliment, ale když jsem se rozhodovala pro studium, vypadala jsem úplně jinak, silné brýle, hodně kil navíc,uhrovitá pleť a nos věčně zabořený v knize. Výsledkem toho bylo, že jsem se samozřejmě chtěla někam uklidit a univerzita se jevila jako dobrý nápad, nehledě na to, že mě ta práce baví. A divil by jste se, co je na univerzitě nádherných žen, a rozhodně bych se neodvážila říct, že jsou staré. Pobaveně mi zacukají koutky úst a pak pokračuji. Jistě, je tam spousta profesorů. kteří by měli být už dávno v důchodu,ale i v armádě je to podobné, nebo tam se nedrží vysloužilí generálové svých postů?

Vypravěč - 24. února 2010 23:08

Skat - na paloučku u lesa: Po tvé otázce se Ryael upřímně rozesmál a opáčil: Jistě...i v armádě se najde pár staříků co si myslí, že jsou nepostradatelní. Pak se na chvíli odmlčel a pravil: Vypadá to tady skoro jako na Csille, až teda na všechny ty anomálie kvůli, kterým nám občas zlobí přístroje. Jojo, proti službě na Agamaru jsem si hodně polepšil...jen doufám, že to tady nebude vypadat brzy stejně, když naši geologové zjistili, že je tady tolik cenných surovin, že by se s nima dalo vydláždit celé Neoto. Pak se zase odmlčel a podíval se na ty tvoje vzorky a zeptal se: Co tu vlastně sbíráte? Hádám, že klasiku - trochu hlíny s červíky a pár dalších měření místní vegetace. Ty stromy támhleukázal na ty "menší bílé stromy"to je zase něco jako ten strom Prastarých?

Skat - 24. února 2010 23:24

Palouček-pokračování. Při jeho smíchu překvapeně zamrkám, kruci jak je to dlouho co jsem naposledy slyšela někoho se od srdce zasmát. Je to pravda, všichni jsou až moc vážní, neodolám a usměji se spolu s ním. Ano, ti nejméně užiteční si myslí, že by bez nich celá instituce skrachovala. Prohodím k jeho poznámce o vysloužilcích v armádě, a znovu se pomalu vydám k těm stromům co mě tak zaujali, zatím co ho pozorně poslouchám. Říkáte, že jste si polepšil? Jak to mu mám rozumnět? více peněz? Méně práce? nebo lepší vedení? Zvědavě ho pozoruji a tenhle rozhovor si vyloženě užívám, dokonce jsem přestala být až tak ostražitá. Většinou jsem velmi opatrná ve společnosti mužů,ale tenhle pilot na mne působí velmi dobře. Ano, sbírám naprosto vše, každá věc nám může pomoci odhalit trochu víc o této planetě, někdy i drobná informace, položí základní kámen k velkému objevu. Vzpomenu si na strom duší a propojení s psychosondou, i to je svým způsobem převratný objev. Volným krokem dojdeme ke stromům, které zaujali i pilota. Ty stromy tady všude mají podle mne nějaký význam, řekla bych, že Pandořané velmi lpí na přírodě a hlavně právě na stromech. Podle mne i tyto stromy slouží nějakému účelu a já doufám, že brzo zjistíme jakému.

Vypravěč - 24. února 2010 23:31

Skat - na paloučku u lesa: Všimla sis, že tě Ryael (narozdíl od většiny jiných mužů opravdu POSLOUCHÁ co říkáš ačkoliv je mu biologie nejspíš hodně vzdálená. No...to víte že polepšil...finančně taky, ale hlavně podívejte se kolem sebe...sakra, když to srovnám se zdevastovaným Agamarem, tak mám pocit, že jsem si nejspíš musel šlehnout...tolik barev a ten vzduch...páni...a když nad tím vším letíte a můžete se pokochat, tak vám dojde, jak bídně některé naše světy vlastně vypadají... Pak se odmlčel a trochu se rozhlédl po okolí a pak reagoval na tvou poznámku o Pandořanech. Pandořané? Hmm...bůhví jestli tu nějací jsou...i když ti archeologové prý našli nějaké jejich kosti...doufejme, že nevymřeli, protože jestli jsou to ti vznešení Na´vi z pohádek o Prastarých, tak by to bylo bombastické se s nima setkat...když jsem byl malý, tak mi máma vždy četla ty pohádky o Prastarých a jejich andělech Na´viích...bylo by to super, jestli existují a jsou pořád tady tak se možná setkáme s vysoce vyspělou rasou...

Skat - 24. února 2010 23:40

Palouček-část druhá Odtrhnu pohled od stromu a tentokrát si muže vedle sebe opravdu pořádně prohlédnu. Nestává se často, aby muži opravdu vnámali, co žena povídá. Drobně se usměji, a zvědavě nakloním hlavu, když mluví o krásách Pandory, oči mu září opravdovým nadšením a zájmem a když pokračuje o Pandořanech a pohádkách o nic, lehce si povzdechnu. I já jsem slýchávala pohádky, a musím se přiznat, že doufám v setkání s nimi. Přesto, že jsme vlastně vtrhli nepozváni na jejich území, roztahujeme se tady a narušujeme jejich klid. Uvědomím si, že by má slova mohla znít jako stěžování si na rozhodnutí z vyšších míst a tak raději rychle zmlknu a snažím se změnit téma. Usadím se do trávy a nastavím tvář slunci. Řekněte mi Ryaeli, máte nějakou rodinu? myslím ženu, děti, nebo se plně věnbujete své práci? Zatím co čekám na odpově'd, přemýšlím, jak dlouho zde ještě můžeme být, opravdu si tenhle výlet i když spojený s prací, vychutnávám.

Vypravěč - 24. února 2010 23:49

Skat - na paloučku u lesa III: Ryael se také posadil a na tvůj poslední dotaz hodil typický "top gun" výraz (tedy předstíraný výraz namachrovaného špičkového pilota) a odvětil: Svobodný, nezadaný a nadržený..., při posledním slovu se už začal řehtat a pak pokračoval trochu vážněji:Rodinu nemám, jsem docela mladý, takže tohle jsem zatím "jaksi" nestihl. A práce? No dělám už 10 let pro hvězdnou flotilu pilota tohodle broučka. Jsem vlastně bitevní pilot a tohleukázal na letounje bitevník typu Vendetta. Je dobrej stroj a už jsem s ním sloužil na kupě míst...Agamar, Csilla, Melkar a teď Pandora. Asi by vás nebavilo poslouchat vzpomínky pilota, který občas honil pašeráky a bombardoval cíle nejrůznějších mafií, náboženských fanatiků atakdále...

Skat - 24. února 2010 23:58

Palouček-část třetí Pobaveně se začnu smát,natočím se k němu a překvapím sama sebe když mu nabídnu ruku a slyším svoje slova. Pokud vám to nevadí, tykejte mi, jsem Skat.A vaše upřímnost je opravdu velmi osvěžující. S vědomím, že mám vše proč jsem absolvovala tenhle výlet si probíhající rozhovor opravdu užívám, nepamatuji se, kdy jsem se tak dobře bavila,Většina vojáků co znám, nebo spíš co se kolem mne mihli a já byla nucena s nimi mluvit, měla mozek jen jako výplň v hlavě.Ryael je jiný, zábavný, pohotový a milý. Naopak, tvé vyprávění je jistě zajímavé, takže pokud chceš klidně povídej, to víš, jsem věčně zalezlá v laboratoři, nebo se někde hrabu v hlíně, takže mě zajímá jak vypadá takový život bojového pilota. Aniž si to uvědomím, přejdu k tykání a uvelebím se ještě pohodlněji, připravena poslouchat jeho historky, nikdy jsem moc o sobě nemluvila, ba naopak, vždy spíš poslouchala druhé, takže mu věnuji svou plnou pozornost.

Vypravěč - 25. února 2010 00:08

Na paloučku u lesa - IV: Ryael ti na nabídku tykání kývl a dokonce za ní poděkoval. Pak se napil z láhve s vodou, otřel jí loktem a chtěl ti jí nabídnout taky, když si "tak nějak" uvědomil, že pít z láhve jejíž hrdlo otřel loktem asi slečna nebude, začal po kapsách hledat es-šálek. Jinak mluvil: To jsem docela překvapený, že vás - vědkyni můžou zajímat takové rutinní historky. No tak třeba na Csille...kdysi dávno když se kolonizovala Csilla tak část náboženských fanatiků přesvědčených, že Neotanská republika je zlá, protože ničí přírodu odešla na Csillu, kde si založila vlastní území. Samozřejmě protože Csilla byla začleněna do Neotanské republiky, tak jim tam ty jejich kolonie obsadilo vojsko. Oni...mno jak to říct...chápu, že chtěli žít v přírodě, ale taky to byli a jsou pěkní magoři, například uctívají jednoho Prastarého, který prý lační po krvi a tak mu přinášejí lidské oběti. Často takhle přepadávali kolonisty a kradli jim jejich děti...ale to už je dávno. Dneska už jsou zatlačení hluboko do džungle a co vím, tak už je armáda úplně válcuje, já tam lítal před 5 roky. Jo to tam bylo pěkně horko. Ty potvory si někde obstarali rakety země-vzduch a dost našich tam zařvalo. Nakonec jsme jim vybombardovaly a laserama upekly tu jejich pevnost. Pro mě to bylo celkem jak to říct...vzrušující...ale ne tak vzrušující jako když vidíte pěknou ženu..ehm..třeba přírodu...prostě adrenalin mi lítal v žilách jak zblázněnej. Bylo to zkrátka něco jiného, než jen zmáčknout knoflík a vypálit raketu na cíl, kterej je od vás 50 a víc kiláků...

Skat - 25. února 2010 00:30

Palouček-část čtvrtá Chvíli pozoruji jeho snahu najít něco do čeho by mi nejspíš nalil vodu a pak s úsměvem natáhnu ruku směrem k láhvi. Ráda se napiju, nejsem cukrová slečinka, i nudné vědátorky dokážou někdy překvapit. S těmi slovy si vzpomenu na několik příhod a sama pro sebe se musím usmát, pak už pozorně naslouchám jeho vyprávění. Když domluví,nejdříve si protáhnu tělo, ztuhlé sezením a pak ho zaplavím otázkami. To je všechno velmi zajímavé, bylo by pěkné to třeba zapsat, pro ty co se nikam nedostanou, třeba jako já. A když tam unášeli ty děti, to je vážně zabíjeli? Pokud tomu tak je, pak souhlasím s tím, že byli potlačeni , jistě každý má nárok na volbu náboženství,ale tohle je fanatismus, s něčím takovým nesouhlasím. Ale chápu i tvé pocity, muselo to být pro tebe velmi dobrodružné a jak říkáš...vzrušující. Před posledním slovem, se trochu zarazím a cítím jak mi zrudli tváře, když si uvědomím, jak zdůvodňoval své pocity vzrušení z těchto akcí.

Vypravěč - 25. února 2010 00:56

Skat: na paloučku u lesa V: Ryael se usmál, když zpozoroval tvé "rozpaky" a pak odvětil: Jak bych ti to jen řekl....hmm...no řekněme, že ti řeknu jedno takové malé tajemství. Ona ta sekta původně nebyla tak moc "ujetá" jak se rádo píše v tisku a na netu. Celé to tak jako všechno bylo složitější. Zkrátka, když naše Republika něco chce, tak si to také vezme. Ta sekta byla na Csille první a vyhlásila si tam svůj stát...to Republika neuznala a planetu snadno obsadila. Ti sektáři nabídli, že jim teda nechají nějaký ten kontinent a Republika dala k tomu souhlas...nicméně...a všimni, se vždycky je všude nějaké to nicméně...naši milí páni z Neoto Space Yards dospěli k závěru, že na těch územích, kde je ta sekta je hafo surovin a tak zařídili aby byla válka. Samozřejmě, že dost rafinovaně na to, že senát na to celé skočil. Přeci jen, když největší firma v Republice tvrdí, jak ti náboženští fanatici napadají jejich zaměstnanci a kdesi cosi...mno prostě se to některým lidem náramně hodilo do krámu. Ano uvnitř té sekty byla skupina magorů co skutečně ty konflikty vyprokovávala, ale na druhou stranu...proč se to asi dělo? No protože zbytek vedení té sekty někdo zabil a "umetl" cestičku těm fanatikům. A kdo je asi tak mohl zabít? Podle toho co se dnes ví, tak Neoto Space Yards tam odzkoušela jeden z výrobků, přesněji řečeno iontový kanón a úderem z orbitu vymazala hlavní chrám té sekty a tak zlikvidovala celé její vedení. Pak se moci zmocnili fanatici a spustili svoje šílenství...no a že se to někomu náramně hodilo do krámu je už je věc jiná. Naštěstí od té doby co se na to přišlo se hodně změnili zákony a hlavně firma Neoto Space Yards už je vlastněna z větší části přímo Republikou, takže tyhle excesy snad nehrozí...

Skat - 25. února 2010 01:14

Na paloučku-část pátá. Nemůžu si nevšimnout jeho úsměvu a v duchu si vynadám. Dospělá ženská a červená se jako puberťačka,ale pak mě zcela pohltí jeho vyprávění.Když skončí, ještě chvíli přemýšlím o tom co mi řekl. Když se to tak vezme, právě jsi mi prozradil velké tajemství. Nejsem tak naivní abych nevěděla, jak velké korporace dokáží manipulovat s lidmi a zařizovat si věci podle toho, jak to vyhovuje jim,ale tohle je přeci hrůza. Chápu, nebo ne možná nechápu,ale dalo by se předpokládat, že rozumím jejich touze získat suroviny,ale musí k tomu vždy dojít násilnou cestou? proč nikdo nemyslí na tu spoustu lidí, co se stávají jen figurkami v mocenské hře? Nevinní lidé, kteří nemají tušení co se děje a jen si brání svůj domov? tohle vždy nějak unikalo mému chápání.Dobrá, někdy je válečná cesta asi nutností,ale řekni mi v kolika případech tomu tak je? Copak není jiná možnost? Samozřejmě že ano, jenže ne tak rychlá,tak efektivní a tak účelná. Při svých slovech se postavím a rozhořčeně přecházím sem a tam, když si uvědomím, že jsem se nechala unést, zarazím se. Omlouvám se, nemělo to vyznít jako výtka ke tvé práci,jen k systému, nezlob se prosím, jen...prostě nechápu proč je tolikrát použitá brutální síla, když by bylo možné jiné řešení.

Vypravěč - 25. února 2010 01:35

Skat - na paloučku u lesa VII: Ryael ti dal najevo, že chápe tvé rozhořčení a pokračoval: No, když uvážíš, že tohle se stalo před více než pěti století a zrovna v době, kdy teprve probíhala výstavba "superměsta" Neoto a připočteš energetickou krizi a velmi liberální demokracii, která tehdy v Republice panovala, tak výsledkem je odpověď proč k tomu došlo. Dnes už na Csille a nejen tam je jen pár náboženských fanatiků, kteří jsou jednoznačně zlí a nebezpeční, ale zrovna na Csille - tehdy kdysi dávno to mělo hodně temné pozadí. Dnes už se to z logiky věci stát nemůže. Republika zavrhla liberalismus a omezila demokratická práva na to co se považuje za únosnou mez. Problémem je totiž svoboda jednotlivce, když vytvoříš systém, který umožňuje vznik velkých korporací, které řídí jednotlivec jenž je bezesporu schopný, že se dostal do čela, tak se může velmi snadno stát, že bude chtít stále víc a víc. Moc totiž korumpuje a to bohužel bez vyjímky každého. Dneska proto většinu velkých firem tak či onak vlastní přímo či nepřímo Republika což umožňuje mnohem větší kontrolu. Před pěti stoletími to takto nebylo. Neoto povstalo z krve a prachu coby liberálně demokratický stát, který porazil všechny své nepřátele, myslím teď hlavně ideově. Mohl nabídnout lidem svobodu, soukromé vlastnictví a vůbec všechny vymoženosti. Bohužel tehdy selhávaly kontrolní mechanismy. Mnoho lidí, které Neoto osvobodilo z područí diktátorských režimů odmítalo jakékoliv státní zásahy do jejich životů. Nu dnes je to jinak, dnes je Republika silná a podle některých nedemokratická, ale hlavně fungující. No..ale to jsem odbočil k politice...a to asi není moc zajímavé...

Skat - 25. února 2010 02:00

Pořád ještě palouček Celou dobu ho pozorně poslouchám,ale ke konci se už neovládnu a zvednu ruce jako na protest. Dost už, politiku opravdu ne, i když mluvíš zajímavě a v mnohém ti dávám za pravdu, politika není téma, které by mne nějak oslovovalo, omlouvám se. Jistě je spousta jiných a mnohem příjemnějších věcí o kterých se dá hovořit, a pokud budeš chtít, velmi ráda si s tebou zase někdy popovídám, třeba i na základně u hrnku kávy co ty na to? tedy pokud ti to velení nezakáže. Spiklenecky na něj mrknu, musím uznat, že čas v jeho přítomnosti skvěle utíká a ráda bych si s ním zase někdy popovídala, ale je možné, že jeho nadřízení neschvalují "bratříčkování" s civilisty a já mu rozhodně nechci působit nějaké těžkosti. Rozhlédnu se kolem a s povzdechem si uvědomím, že nejspíš bude čas k návratu. Ryaeli, co myslíš máme ještě chvíli čas na malou procházku? Třeba bychom našli nějaké jezírko, moc ráda bych se vykoupala, a když jsme minule prolétávali okolí mám dojem, že jsem něco zahlédla,ale nevím, jak je to daleko.

Vypravěč - 25. února 2010 02:07

Skat - procházka: Nic proti nemám...možná by mě taky menší koupel prospěla, je tu celkem vedro a jsem zpocenej jak kůň...jen musím zajít k letadlu a vzít nějaké další věci. Takže jsi spolu s Ryalem došla k letounu odkud vytáhl menší laserovou pistoli, kterou ti podal, dva polohové hlásiče, nějaké zásoby jídla a vody + lékarničku. Pak letoun zavřel a zapnul maskovací štít. K tvému překvapení stroj úplně zmizel...prostě vidíš skrz něj jako by tam nebyl. Když si toho Ryael všiml, tak jen pobaveně řekl: To víš, maskovací štíty pro letouny jsou mnohem dokonalejší než pro lidi. Letadla jsou větší a můžou mít zabudovaný silnější generátor. Navíc se vůbec nehýbou, takže nic neruší maskovací pole.

Skat - 25. února 2010 02:24

Procházka S radostí sleduji že Ry můj návrh na koupel schvaluje a tak ho s úsměvem následuji k letadlu. am od něj vezmu zbraň a údivem vykulím oči, když zapne na letounu maskování a on úplně zmizí (letoun, ne Ry) Nechceš pomoc něco nést? Nabídnu se, když vidím co všechno sebou bere, nechci aby se dřel a já vedle něj kráčela jak princezna. Pak už se vydáme hledat jezírko, pokud si pamatuji správný směr, mělo by ležet západně od nás a ne moc daleko. Vojenské mapy bývají přesné. Musím se přiznat Ry, že se těším až vlezu do chladné vody. Usměji se a ani si neuvědomím, že jsem ho oslovila tak, jak si v duchu zkracuju jeho jméno, mám plnou hlavu vyhlídky, na příjemnou koupel.

Vypravěč - 25. února 2010 02:36

U jezírka: ...jo to já celkem taky. Krom laserové pistole, kterou ti Ryael dal osobní ochranu a hlásiče polohy, který ti dal kvůli případným potížím ostatní věci nese sám. Je to všecko v jednom batohu a nevypadá, že by ho to nějak obtěžovalo. Došli jste k jezírku a Ryael vytáhl jakýsi stojánek (trojnožka) na který upevnil svou laserovou pušku, chvíli jí programoval a pak jí položil na kraj jezírka. V ruce má nějaký dálkový ovladač. Na tvůj udivený výraz jen odpověděl: Teď to funguje na automatiku - cokoliv co sem vleze to zaměří a já dyžtak tady na ovladači stisknu spoušť. Bůhví co tady žije a nerad bych se nechal zaskočit nějakou potvorou se staženými kalhotami. Pak se svlékl do trenek a vklouzl do jezírka.

Skat - 25. února 2010 02:43

Jezírko Po chvíli chůze, jsme opravdu našli nádherné jezírko, s úsměvem sleduji okolní krajinu a pak i počínání muže vedle mne. Stačil mu můj udivený výraz a během chvíle mě zasvětil do svého konání. To je pěkně fikané, a já už myslela, že se budeme muset koupat na střídačku. Pak už jen s úsměvem sleduji jak Ry mizí ve vodě. Ještě se opatrně rozhlédnu a během chvíle jsem svlečená do spodního prádla a mizím ve vodě.S naprosto blaženým výrazem se potopím a vyplavu kousek vedle pilota. Není tohle luxus? Co víc by si člověk mohl přát, nádherná příroda, klid, milá společnost a průzračná voda na koupání. Zasměju se a v návalu uličnictví pošlu spršku vody, přímo do Ryalova obličeje.

Vypravěč - 25. února 2010 12:08

Ey´fae - 30.3.2154: Když jsi se začala soustředit na kouzlo, tak jsi uslyšela takové jemné kníknutí Jui´py, který asi není tvým nápadem bůhvíjak nadšen. Vidíš jak se Liu´Teyova zranění hojí a jak energie, kterou čerpáš z Jui´py se rozpouští v Liu´Teyovi. Jakmile jsi kouzlo dokončila, tak vidíš že na tebe Jui´Pa hledí trochu vyčítavě - energie má sice dost, ale možná ho to trochu bolelo, tohle jsi ještě nikdy nedělala, takže nevíš co musel Jui´Pa cítít, když jsi mu začala odebírat tu energii. Liu´Tey se cítí nyní svěže a dokonce i zranění se mu zahojila. Trochu udiveně tě pozoroval a pak protože očividně nevěděl co má říct ti podal kousek ovoce se slovy: Jak se dnes cítíš Ey?

Natherea - 25. února 2010 15:11

U hor stínů Už…. Už je mi líp. Ne sice o moc a poté, co jsem používala magii mi není líp už vůbec, nicméně už alespoň jsem schopná sedět a nejspíše budu schopná i vstát a jít… I když si moc nejsem jistá, kamže to půjdeme a co tam budeme dělat – a už vůbec ne v současném stavu. Jui’pa vypadá, že ho trošku odebrání části jeho energie zlobí. Osobně si slíbím, že se postarám o to, aby zvířátko dostalo z ptáka, kterého Liu chytil, svůj čestný podíl. Omluvně ho pohladím. Tohle bylo nutné zlo - já jsem velice slabá a nemůžu si dovolit, aby můj manžel, válečník, který mne má chránit, padl únavou. Vytáhnu si z tašky nějaké posilující a uklidňující bylinky a začnu pár lístků žvýkat. Nabídnu i Liu’Teyovi s tím, že by mu měly pomoct – i když vypadá zničehonic docela svěží. I přes to, že mne bolí celé tělo a mám pocit, že bylinky snad ani nepolknu z toho, jak moc mne pálí v krku, jsem na sebe hrdá. Za poslední dobu díky holi má magie příjemně zesílila… a pak tuhle myšlenku zaženu, protože mne napadne, jak je sobecká a hloupá, ve chvíli, kdy jsme za Velkou řekou a na druhé straně nás již nečeká žádný domov. Zatím jsem se nad tím neměla příliš času pozastavovat… ale co je s celým kmenem? Přežili na’vi z kmene Omaticaya? Pomohli nám naši sousedé? Co udělali nebešťané poté, co náš domovský strom zničili? Proč to udělali a…? ..A co bude s námi? Liu?.. Začnu opatrně – nikdy jsem nebyla dobrá ve vysvětlování či jakémkoli vykládání nepříjemných věcí. A už vůbec ne, když jsem tenhle problém odkládala tak dlouho a nic mu neřekla. A to už vím o pádu stromu dva dny. Co se asi děje „doma“? Vedou přeživší proti nebešťanům sebevražedný útok? Musím ti něco říct… Chvíli hledím do země a stále hladím jui’pu. Nakonec se rozhodnu, že mu sice pravdu řeknu, ale nějak se vyhnu… časovému určení. …Měla jsem sen… Eywin sen… Zhluboka se nadechnu. Proč mi najednou to, co se stalo, přijde mnohem horší, když to má zaznít nahlas? Je to tím, že slova mé myšlenky tak nějak nepřímo v mé mysli zhmotní? Stará šamanka říkávala –vyřčená starost – poloviční starost. Není to tak úplně pravda. Vyřčená starost – reálná starost, kterou zatěžujeme nejen sebe, ale i své okolí. Náš domovský strom…. Nebešťané jej zničili. Ne. Teď vím jistě, že jsem to neměla říkat. Celé tohle psychické vypětí na mne zase dolehne a já se musím opřít o strom. Spolknu rozžvýkaný lístek a podívám se na Liu’teye. Čekám na jeho reakci. Nevím, co mám čekat, ale má přirozenost mi říká, že válečník zareaguje prostě jinak, než by se zachovala kterékoli z mých sester-kněžek.

Vypravěč - 25. února 2010 17:01

Ey´fae, Jui´Pa - v Horách stínů: Liu´tey se na tebe velmi smutným pohledem podíval a řekl: Já vím Ey...mluvila jsi ze spaní, křičela jsi...nikdy, nikdy jim tohle neodpustím... Pak svěsil hlavu chvíli hleděl do země nažeč jí znovu pozvedl a zavrtěl jako by se snažil odehnat nějaké myšlenky, nakonec ještě řekl: Musíme jít pryč z tohoto místa...ti tví Průchozí tu byli...tam u toho jejich zařízení...naštěstí si nás nevšimli, ale není tady bezpečno, měli bychom odejít, buď domů...a nebo...nebo dál, kam tě Eywa žene.. Vidíš na něm, že by se nejraději otočil a zmizel co nejdál z tohoto místa, zpátky ke klanu Omaticaya....prostě pryč odtud, na druhou stranu, ale je smířen s tím, že ty budeš chtít jít k těm Průchozím...Jui´Pa si zatím položil čumák na tvoje břicho a pomlaskává...

Natherea - 25. února 2010 19:08

V horách stínů Jsem trošku naštvaná sama na sebe, že jsem mu to neřekla dřív - kdoví, jak dlouho už moje výkřiky ze spaní slýchá a žije s tím, že mu to zamlčuju. A přesto, přesto nevypadá, že by jeho vztek byl zaměřen na mou osobu. Je mi to líto, že jsem ti to neřekla dřív... já... nechtěla jsem tě tím zatěžovat dokud... vlastně ani nevím, jestli je to pravda... Zase na chvíli upadnu do depresivní letargie, koukám se několik minut na své palce u nohou a držím si bolavou hlavu v dlaních. Třeští mi v ní, jako by zevnitř do lebky někdo bušil. Na druhou stranu jsem ráda, že jui'pa si svou neochotnou výpomoc nevzal příliš osobně, prootže už se zase lísá. Zhluboka se nadechnu a jednu ruku, kterou si držím na čele, přesunu na jui'povy záda. Jsem vděčná všem čertům za to, že mi tohle zvířátko skřížilo cestu. Vrátíme se domů. Přikývnu. Tedy.. vrátíme se domů, až si toho průchozího prohlédnu... Opravím se po chvilce. Nešla jsem tak daleko, abych... Opatrně se zvednu a položím jui'pu na zem. Uvažuju, jestli si mám vzít sebou svou hůl, nebo ne. Kouzlit asi nebudu... ale.. co kdybych ji tady potom zapomněla? Po chvilce si hůl pěkně vezmu do ruky. Na to, jak masivně vypadá, je docela lehká (a co si budeme povídat, zrovna ted se mi o ní hezky opírá) Jak je to dlouho, co tam byl? Zeptám se a co nejtiššeji se plížím k místu, kde tuším, že se stala má včerejší "nehoda" Nenene, kamaráde... ty tady zůstaň. Řeknu jui'povi poté, co vypadá, že jako chce jít se mnou.

Vypravěč - 25. února 2010 19:55

Skat - v jezírku: ...taky si myslím, není nad to se trochu osvěžit po náročném dni..., prohlásil vesele Ryael. Když jsi po něm šplouchla vodou tak se na oko zatvářil překvapeně a pak ti to vrátil. Za chvíli se vzájemného veselí rozléhal okolím jezírka váš smích a cákání vody. Když jste se konečně vyřádili, tak se Ryael podíval na hodinky a řekl: Bohužel už budeme muset za chvíli vyrazit, abychom doletěli zpátky včas.

Vypravěč - 25. února 2010 20:00

Ey´fae, Jui´pa: Krátce po východu slunce přileželi na železném ptáku, sebrali kusy toho zařízení a dali tam nové...pak zase odletěli kamsi na sever. Když viděl, že chceš jít zase "tam", tak ti pomohl na nohy a přidržel ti hůl. Jui´pa zůstal hlídat ohniště zatímco jste se opatrně vraceli na místo, o kterém mluvil Liu´Tey. Když jste se přiblížili na dohled tvůj zrak padl na to zařízení...jsou na něm napsané znaky, kterým ROZUMÍŠ...je tam napsané: PSYCHOSONDA - PS-190001X.

Vypravěč - 25. února 2010 20:44

Lukas J. Brent - Poslední útočiště: Huy´atley byl pryč docela dlouho, ani nevíš kolik hodin jsi tam sám strávil. Když přišel vypadal dost nervózně, chvíli se rozhlížel kolem a pak řekl: Nebešťane...Tsutey chce vidět tvou hlavou napíchlou na kůlu...on je teď oloyectan a nikdo mu nemůže řici ne, snažili jsme se mu s naším náčelníkem vysvětlit, že to není potřeba, ale bohužel se to nepodařilo. Za chvíli si pro tebe přijdou jeho bojovníci, aby tě popravili....Tsutey vyhlásil Nebešťanům "totální" válku a chce vidět jejich...a tedy i tvou krev. Nemáme moc času. Vchod do jeskyně hlídají jeho bojovníci a přes ně neprojdeme....jediné co mě napadá je, že bychom uprchli do nižších pater jeskyně...je tam punkevní řeka....na jak dlouhou umíš zadržet dech?

Natherea - 25. února 2010 20:49

Hory stínů - rande s druhou psychosondou Dopajdám až k onomu místu. (jako myslím místo, kde je psychosonda, ne ONO místo ) Přečtu si nápis na ni. Jak to, že rozumím napsaným slovům? A co to znamená ta PSYCHOSONDA - PS-190001X? Jsem z toho trochu zmatená. Trpí rostliny okolo stejně, jako jsem trpěla já? Co jsou ti průchozí za zvířata, když tohle dělají? Vztek se ve mně mísí se smutkem. Proč jsou ostatní rasy tak...? Tak nevědomé? Neob vědí a dělají to schválně, aby všemu okolo ubližovali? Myslíš, že bychom je měli hledat, abychom se na ně podívali zblízka? Zajímají mne - I přes to všechno mne velice zajímají... Co jsou zač? A co tady přesně chtějí? Alespoň je vidět... zdálky... z bezpečí a...

Zoltan Chivay - 25. února 2010 20:50

Student part II. - Útěk Když se něco má posrat, posere se to ve velkém. To mi vždycky říkala maminka. Pár let před tím, než jsem zdrhl z domova. Pozorně jsem si vyslechl Huye a když se mě zeptal na jak dlouho umím zadržet dech, celkem mi zatrnulo. "No, asi na minutu. Na hodně krátce" odpověděl jsem mu. Že já nešel na potapěče zamračím se. "Ale jestli tam jsou nějaké vzduchové kapsy, neměl by to být problém" dodám po chvilce. Mi neříkej, že si mě Huy až takhle oblíbil, že se mě snaží zachránit podivil jsem se a čekal jsem, co udělá.

Vypravěč - 25. února 2010 22:22

Ey´fae - psychosonda č.2: Liu´tey se podíval významně na tu druhou psychosondu a očima začal pátrat po nějakém klacku. Nicméně nakonec si to asi rozmyslel, podíval se na tebe aby ti odpověděl a řekl:Já...já nevím Ey...to záleží na tobě, ty tomuto rozumíš, ty máš své vize...rozhodni za nás oba, já budu při tobě, ať se stane cokoliv..., máš pocit, že v jeho hlase je stopa po rezignaci a určitém zklamání, jako by už toho bylo na něj moc...možná je v tom i osten výčitky, ale tím si zdaleka nemůžeš být jistá. Zatímco zde stojíte, tak z místa, kde máte ohniště se ozval štěkot...jui´pův štěkot.

Vypravěč - 25. února 2010 22:25
	Jui´pa: Tví noví rodiče odešli a mamka ti dala najevo, že chce abys počkal u ohniště. Chvíli si seděl na bobku a čekal, pak tě do čenichu praštila taková divná vůně....je tam nějaký živočich. Něco...a blíží se to k tobě, cítíš kde to asi je, ale nevidíš to. Zmocnil se tě pocit ohrožení a začal jsi na "to" štěkat. Máš pocit, že jich je tady víc....jsou tady někde kolem, cítíš je, ale nevidíš je.

Jui'pa - 25. února 2010 22:45

ˇU ohniště Když mamka odejde trochu zklamaně si lehnu k ohni. Proč nemůžu jít s ní?? Oni si jdou uzčitě hrát a já tu musím zůstat hlídat. pomyslím si ale když mi mamka řekla tak tu zůstanu. lehnu si na bok zádama k ohni, a vyhřívám si záda. Ale po chvíli mi už začne být docla horko a proto se postavím a podívám se po okolí jestli se neblíží něco nebezpečného ale jelikož jsem nenaše nic co by nám mohlo ublížit, začal jsem ze svou oblíbenou hrou a začal jsem se honit za mím ocáskem. Když jsem si už chvilku hrál, ucítím něco divného. Ješt nikdy jsem nic takového necítěl a proto radči ani nechcu zjištovat co to je a začnu volat zbytek rodiny. Mami, tati hnoném poďte sém. Ale oni mi stejně asi nerozumí jelikož to proně zní jako štěkot. chvíli na ně čekám ale raději se schovám do blízkého křoví a tam čuchám co to asi je.

Vypravěč - 25. února 2010 22:55

Jui´pa - hrdinně do křoví: Jsi v křoví a čenicháš po těch divných tvorech co tu určitě jsou. Pak jsi ucítil něco ještě víc a tvého drobného zvířecího mozečku se zmocnila panika. Máš nutkání vyběhnout z křoví a utíkat pryč...hrozně moc rychle pryč. Citíš ještě něco...jako bys slyšel tichy syčivý hlas......jííídlo...jíííídlo......a víš přesně, že tohle mluví k tobě. Navíc ti to zní v hlavě. Co děláš?

Natherea - 25. února 2010 22:57

U Sondy Jui'pa! Vykřiknu poděšeně. Myslela jsem si, že jsem ho tam nechala v bezpečí! A najednou to vypadá, že snad ne! Podívám se utrašeným pohledem tam, kde jsem chudáčka zanechala a pak na Liu'teye. Nemůžu tam Jui'pu nechat, když se bojí. Zrovna teď mé běžecké schopnosti nejsou zrovna valné, ale rozběhnu se co možná nejrychleji (a nejmíň pajdavě) zpátky k ohništi. Jui'pa je v nebezpečí, můj maličký.... V tuto chvíli je mi psychosonda zcela volná.

Jui'pa - 25. února 2010 23:24

křoví Když ucítím nějaké tvory, nepomůže mi ani má skrýš v křový a něo mi začne tam uvnitř v hlavě tvrdit že není dobré tady zůstávat, a tak se rozhlídnu jestli ti zlí tvorové jsou už někde u mně, ale když vydím že tu nikdo není rozběknu se smněrem k mamince. tíkám co mi moje malé nožky stačí. Když už konečně doběhnu do bezpečí schovám se za mamku a ještě docela vyděšeně koukám po okolí zda to není ten zlí tvor někde v naší blízkosti.

Vypravěč - 26. února 2010 00:16

Dění u ohniště - Ey´fae a Jui´pa: Ve chvíli, kdy Ey´fae doběhla na palouček naskytl se jí pohled na toto zvíře: Které číhalo nedaleko křoví z něhož náhle vystartoval Jui´Pa, zdá se, že to zvíře jeho chování naprosto předvídalo, neboť těsně předtím, než se Jui´pa pokusil dlouhým skokem vystřelit z křoví už bylo připravené mu toto překazit. Ey´fae má pocit, jako by Jui´Pa toho tvora vůbec neviděl. Jakmile vyskočil tak ten tvor z boku vrazil do skákajícího Jui´py a rychlým pohybem hlavy jej odmrštil. Jui´pa je očividně zmatený a úplně vyděšený ... nejspíš také utrpěl nějaká zranění v důsledku silného nárazu a následného prudkého dopadu. Zatímco Jui´pa bolestivě kňučí na zemi kousek od toho tvora, tak se zdá, že ten tvor nyní jeví zájem o Liu´teye jenž už natáhl luk. K úžasu Ey´fae se ten tvor na Liu´tey přímo podíval (z očí do očí) a Liu´tey začíná pomalu, ale jistě přesunovat směr svého šípu na Ey´fae. Co děláte?

Natherea - 26. února 2010 01:13

S hustodémono temnokoněm - aneb my little pony už i v Avataru! Pohled na zvíře mě doslova přimrazí na místě. Ne vyloženě strachem ale... je TAK dokonalé! Po rodičích jsem samozřejmě zdědila lásku k pa'li - oba se zabývali jejich chovem... ale tohle - KDYBY VIDĚLI TOHOHLE! Před tímhle dokonalým zvířetem se můžou všichni pa'li jít zahrabat. I když má o jeden pár nohou míň, což dost dobře nechápu... a svá spojovací tykadla drží u krku tak těsně a zapadlé v jakoby drážkách z kůže, že na první pohled nejdou skoro rozpoznat. A pak, pak ten tvor odhodí jui'pu. Vypadá rozběsněně, vztekle - takhle se pa'li nechová! Sevřu hůl pevněji v dlani. Odpovídá - cítím, že mne hřeje do ruky. A pak liu"tey natáhne proti zvířeti luk... a já s hrůzou zjistím, že šíp po chvilce míří na mne - a že on tomu vůbec není schopný vzdorovat! Tak TAKHLE se rozhodně žádný pa'li nechová! Nicméně to, co kůň udělal, může být jen čistá obranná reakce... třeba jen nemá rád, když na něj někdo útočí. A nebo je to pěkná děvka a prostě nás chce vyzabíjet. Kousek poodskočím a než se liu... spíše kůň vzpamatuje a zamíří a kousek jinam, prásknu koncem hole o zem (nevím přesně proč, ale mám takový pocit, že bych to měla udělat) a vyšlu tím krátký zjišťující signál ohledně stavu mysli zvířete. Nemám v úmyslu ji nějak nabourat či přestavět - pouze tiše a krátce vnímat. Jsem vděčná za to, že jsem před tím požvýkala pár těch stimulačních bylinek... jinak bych se asi složila už dávno.

Vypravěč - 26. února 2010 01:25

Ey´fae - hrátky s temnokoněm: Jakmile Ey zjistila, že ten tvor ovládá jejího manžela v jehož tvář je zkřivená vypětím (asi s tím poněkud neúspěšně bojuje), tak prudce uskočila a jen tak tak uhnula smrtící střele z luku Liu´teye. Poté udeřila holí do země a vyslala signál k onomu tvorovi, ten okamžitě změnil priority na to kdo, je jeho největším nepřítelem a zaměřil se na Ey. Nyní si Ey a ten tvor hledí do očí a vypadá to, že oba napínají veškeré usílí do nějakého mentálního souboje. Ey: Jako kdyby do tebe narazil rozběhnutý Anghtsik jsi ucítila útok toho tvora, který napnul své síly proti tvé mysli s cílem jí ovládnout. Protože jsi však mág a možná to dělá i ta hůl, která se celá rozzářila, tak jsi tomu schopná vzdorovat ačkoliv tě to stojí opravdu hodně sil.

Natherea - 26. února 2010 01:55

S koníčkem Když se moje mysl s myslí koně střetla, jako by mě něco mentálně srazilo dozadu, dokonce jsem snad i zavrávorala fyzicky, načež jsem se opět postavila a upřela na zvíře oči. Díky tomu, že jsem zkoumala jerho mysl vím, že jejich hierarchie není zase tak rozdílná od pa'li, jak je znám - a tohle je mladý hřebec, kterého vůdčí samice vyhnala ze stáda - aby buďto žil osaměle, nebo byl dostatečně silný na to, aby si nalezl stádo vlastní. Je to zvíře hrdé a přesvědčené o svojí absolutní mentální nadřazenosti. Vzpomenu si na pár chytrých pouček, kterými mě "krmili" rodiče. Prostředky v bojích na nejnižších stupních stádové hierarchie jsou poměrně tvrdé. Tady se kope a kouše, níže postavená "cháska" se rva o místa na nejnižším konci jejich stádového žebříčku. Čím výše se ale po tomto žebříčku zvíře dostane, tím umírněnější prostředky k ovládání ostatních používá. Tím si místo nejen udrží, ale má slušnou šanci postoupit dál. Vůdčí zvíře pak k tělesným prostředkům přistoupí jen opravdu výjimečně. Stádo takové zvíře potřebuje, jelikož na jeho instinktu závisí přežití mnohých. Matka také tvrdila, že zvířata na nejvyšší pozici nebývají nutně nejsilnější ani největší - přecejen důkazem toho je sestřina Alya, vcelku malá potvora, nicméně ostatními uznávaná za vůdce. při pozorování mladých hřebců si také nelze nevšimnout, že ač jejich souboje vypadají zlověstně, jejich střety jsou poměrně neškodné a ke zraněním dochází zřídka. Tento hřebec je... byl holt vyhnán a má pocit, že o své místo na slunci musí BOJOVAT. Je načase zvířeti ukázat, že tohle celé jde provést i jinak. Zatímco mi silně tlačí na mysl, nesnažím se odpovídat stejnou notou, jen se naprosto uklidnit a odrážet jeho snahy o dominantní postavení. Vyvaruju se jakýchkoli tělesných projevů nenávisti či chuti k boji - přesvědčilo by to zvíře o tom, že jsem slabá - ač v tuto chvíli slabá doopravdy jsem. Hledím zvířeti do jeho žhnoucích očí a pak udělám úkrok do boku. V ideálním případě by se měl otočit za mnou. Doufám, že reaguje stejně, jako normální pa'li - je přirozenost koně schovat tváří v tvář nepříteli odkrytý bok.

Vypravěč - 26. února 2010 10:19

Ey´fae - s koníčkem: Jak jsi předpokládala, tak onen tvor se natáčí tak, aby byl čelem k tobě a nyní zcela ignoruje jak Liu´Teye a Jui´pu. Mentální síla, kterou proti tobě je vrhá je nemalá, ale pořád jí zvládáš absorbovat. Ten tvor začal také vydávat syčivý zvuk a několikrát lehce odkryl zuby. No nyní ti je jasné, že TOHLE Pa´li rozhodně není. V tlamě to má zuby, které dávají tušit, že tenhle tvor je masožravec. Nemohla sis také nevšimnou, že jeho jazyk, proužky na krku a kopyta začaly vyzařovat azurovou záři.

Vypravěč - 26. února 2010 11:20
	30.3.2154 - Mudr. Zani Katanga: Ráno jste se vzbudili a dr. Augustinová vzala tebe a další tři vědce s tím, že "vyvenčíte" Avatary. Augustinová chce, abyste letěli k místu, kde stával domovský strom Omaticayů a pokusili se navázat nějaký kontakt s domorodci. Co děláš?

Vypravěč - 26. února 2010 11:24

Esúji - 30.3.2154: Dotýkáš se stromů a tvými prsty prochází jejich energie...Co se tady stalo? Kdo? Proč?...netrvá ti to dlouho a tvých zavřených víčkách se začne promítat scéna, které nerozumíš a která tě děsí. Vidíš nějaké železné ptáky které chrlí oheň a další zkázu na strom Omaticayů. Vidíš nějaké podivné tvory, kteří v rukou drží zbraně jimiž zabíjejí. Cítíš dokonce zranění, bolest a nářek raněných a umírajících. Vidíš muže s bílými vlasy jak sedi v jednom z železných ptáků a zlověstně se usmívá. Pak tě to unavilo a musela jsi přestat - je toho příliš a je to příliš bolestivé.

Or'onis - 26. února 2010 12:38

U hory zla K večru jsme, po celém dni uspěšného vyhíbaní strážím, dorazili na hranice zakázaných hvozdů. Před vstupem na zakázané uzemí jsme se oba pomodlili k Eywě, a požádali jí o to "aby se nic neposralo" Po krátké modlidbě jsem spolu s Al'tosem vstoupil na upatí hory zla. Z prvu jsem mněl strach že naštveme zlé duchy a ti sešlou na lid na'vi nějakou pohromu, ale po chvíli jsem začal věřit v to že nás Eywa ochraňuje a nevadí jí naše přítomnost zde. Kyž si jen tak letmo prohlídnu horu příjde mi to až neuvěřitelné žeje ta hora tak obrovská. Po chvíi zíráni na horu se podívám na al'tose ze slovy. Měli bychom začít hledat ten vchod. Přeci jen času je málo. Čekám co al'tos bude dělat, a mezi tím se pokouším vspomenout si na tu vizi kterou nás ta stařenka "obšťastnila", snažím se všimnout si jakého koliv detailu který by nám mohl pomoct v hledání vchodu do hory.

Skat - 26. února 2010 13:26

Konec hrátek u jezírka. Voda je opravdu osvěžující a Ry je kupodivu stále stejně milý společník jako na začátku. Po dlouhé době, si dnešní den náležitě užívám.Někdy je potřeba zapomenout na starosti a na chvíli vypnout a pokud je u toho ještě i dobrá společnost, o to líp. Náš smích je jistě slyšet hodně daleko,ale s vědomím že nás hlídá zbraň kterou pilot nastavil, tak se bavím bez zábran do té doby, než Ry řekne že je čas k návratu.Neprotestuji, je mi jasné, že by to nemělo cenu, a hlavně jistě má on své další povinnosti, stejně jako já. Vylezu z vody, rychle se obléknu a pak už se svým společníkem míříme zpět k letounu. Moc ti děkuji za skvělý den, byl to opravdu nádherný výlet, splnila jsem svou práci a ještě zbyl čas na milé popovídání s tebou, opravdu díky. Zkontroluji své vzorky a pak už se pohodlně usadím do letounu a zavřu oči.V myšlenkách si připravuji plán na večer, bude potřeba vzorky roztřídit a předat kolegům a pak bych se možná měla stavit za profesorem, jestli nezjistil něco nového, ovšem to vše má čas, uvidíme až se vrátíme na základnu.

Esúji - 26. února 2010 14:36

domovský strom Omaticaye mrzí mě že nemůžu udělat nic pro část která zahynula. A tak aspoň zazpívám části co přežila. Popěvek by neměl přinášet jenom pěkný poslech, ale jaké si kouzlo kdy by se tato část lesa měla začít lépe léčit. Eywa buď s vámi rozloučím se s lesem a vyčerpaná chlácholením hvozdu usedám na hřbet palulukani. Bohatě mi stačí si vzpomenout na to, že cestu zpět opět nezvládnu a už je zde. Cítím z jejího silného těla jistou obavu. Jen se usměji a pohladím jí. Jsem v pořádku. Vártíme se domů..... ani tentokrát nemusela slyšet můj nepřímý povel. věděla kam chci. četla to v mém srdci. -Při návratu do své části lesa si chvilku užívám jak mě hvozd vítá. Džungle najednou ožívá. I když jsem byla pryč krátce vidím že je tu plno nedočkavců co se těšili na můj návrat. Dopravím se z pomocí svých šelmovitých partnerů až do svého úkrytu. A okamžitě si uvařím silný bylinný. Odvar. Potřebuji o tom zjistit víc. Což bohužel znamená jit za Navami. Odpočívám a načerpávám sílu, protože to co chci vykonat je dosti namáhavé i pro obyčejné tělo silných Nav. Zavolám si jednu palulukani. Cítí co se bude dít a moc se jí to nelíbí. Potřebuji jít sama..... zakňučí a její i mé tělo zároveň se sveze k zemi. Trvá to chvilku než si najdu cestičku a otevřu šelmí oči. Je to nádhera. Tolik síly, tolik zdravý. Chvilku si hraji se svými bratry a pak odklidím své zdánlivě mrtvé tělo do úkrytu. nemám strach že by jej někdo nalezl. Je dobře ukryto a ještě lépe střeženo. Dlouhými skoky zamířím ke stromům a vyšplhám se vzhůru. Pak cestuji po větvích a zemi- tiše a opatrně jako pravá šelma za cílem který není zase tak jednoduché najít: hledám Navi. Používám k tomu zostřené smysli palulukami, ale také svou vlastní logiku a moudrost. Dospělí jednotlivec by byl nejlepší. Nejlepší by tedy byl ten co mě zná, ale to se mi asi hned tak nepoštěstí.

Natherea - 26. února 2010 17:26

S koníčkem Fakt, že "koníček" ustoupil tam, kam jsem chtěla, mě potěší - je to známka, že se pohnul vůči mě a prakticky na můj nevyřčený povel řeči těla. A přesto, přesto je něco jinak... co? Potom mi to dojde - rozdíl mezi tímto pa'li a těmi doma není jen v počtu nohou a tím, že tento má dokonalý, hustý ohon a hřívu namísto krčního hřebene... tohle je MASOŽRAVEC. Fakt, že začne zářit, mne trochu poplaší. Jeho mentální energie mi buší zevnitř do hlavy a já nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Zažeň ho, zažeň ho a budeš mít klid! To říká můj rozum... Ty ho nechceš zahnat - chceš si jej minimálně pořádně prohlédnout! - a tohle zase pro změnu říká moje srdce. Popostoupím o krok dopředu a mírně ještě do boku a čekám, co to zvíře udělá.

MuDr.Zani Katanga - 26. února 2010 18:28

Možné setkání: Když se ráno zbudim oznámí nám doktorka že chce navázat kontakt. Odsouhlasim to a pak se du nasnídat a uložim se do jednoho z ovladačů. Když se zvednujako avatar, tak zvednu na doktorku palec že je všechno v pořádku. Pak se obleču čistý oblečení a na krk si připnu provázek s malim medailonkem. Pak si nasednu do přenašedla a připoutám se na sedadle, sleduju kam letíme a snažim se už z dálky zahlédnout strom klanu se kterym se v brzku pokusíme navázat kontakt. Cestou si opakuju nějaký věty co máme ze slovník Na´vi.

Al'tos - 26. února 2010 19:26

U hory zla Pokračuji spolu s Or`onisem směrem k vrcholku hory. „V tom s tebou souhlasím, ale nemohu si vzpomenout jak to místo vypadalo.“ odpovím Orovi, i když odemne žádnou odpověď neočekává. Jak to místo vypadalo? Sakra..vůbec si to nepamatuji. Ale musí to bít blízko. Nebe mělo stejnou barvu jako teď, to znamená že to musí být někde v nižší části hory. Bohužel, i přes záblesky vzpomínek si stále nepamatuji přesnou lokaci toho místa.

Vypravěč - 26. února 2010 20:08

S koníčkem: Mírně jsi postoupila kupředu a do stranu k onomu zvířeti, to zatím nejeví, žádné známky nějaké změny. Nicméně máš pocit, že jeho mentální nápor na tebe slábne. Přeci jen jsi mág a tohle jenom zvíře. Navíc máš neurčité tušení, že ono to zvíře, tak nějak tuší co jsi zač a možná - ale jen velmi možná - má z tebe strach a proto zůstává v agresivním postavení. Zatímco jeho ohnivě žluté oči žhnou a kopyta zaří azurově tak na sebe upřeně civíte a stojíte na místě.

Natherea - 26. února 2010 20:36

S koníčkem Vrátím se zase před něj, ale tmto úkrokem se přiblížím ke zvířeti blíž. Nevím, jestli mě třeba nepokouše, nebo se na mě nevrhne - nicméně sama mám pocit, že na tohle nejspíše myšlenky nemá. Stále uvažuju, jak nějaké zvíře může být natolik vychytralé, aby dokázalo ovládnout mysl na'vi a použít jej jako zbraň proti jinému nepříteli. Nahání mi to husí kůži a zároveň tak příjemně mrazí. Čekám ještě chvíli, zatímco koník to pomalu s ovládáním mé mysli vzdává. Už mám vcelku opocené čelo - není to zase taková sranda, svádět mentální souboj s koněm... a měla bych to už nejraději co nejdříve za sebou. Chci si lehnout, odpočívat, spát... a je mi zase zle. Skousnu si spodní ret a snažím se nedat svou slabost před zvířetem najevo. Už jsem skoro u něj, načež se zastavím a čekám, připrvena uskočit, kdyby se proti mě rozběhl. Když cítím, že je nalomený a už z něj nesálá ta předchozí agrese, spíš se mu do mysli vkrádají jiné pocity, jako jsou pochybnosti a úprk, znovu klepnu holí do země a tentokrát se mu snažím jemně vetřít do mysli já.

Or'onis - 26. února 2010 20:44

Hora zla To není moc dobré. řeknu a na chvíli se odmlčím a pak dodám. Já si taky moc nepamatuju kde by to mnělo být, ale snad.. snad bude Eywa s námi a pomůže nám nalést vchod do hory. I když to sám moc nevěřím, ale nemněl bych pochybovat o Eywě a už vůbec né na takovém místě jako je tohle. Když domluvím, mávnu na Al'tose rukou na znamení aby mně následoval, nebo aby aspoň začal hledat, stáním toho totiž moc nenajde. Rozejdu se směrem k vrcholu jelikož z hora to půde nejspíš nalést líp. Celou cestu se snažím vzpomenout na co nejvíc z té vize a maleb v jeskyni.

Vypravěč - 26. února 2010 21:01

S koníčkem: Když jsi vyslala svůj "signál" ke "koníčkovi", tak to zvíře trochu couvlo a vycenilo zuby. Sice ho nejsi schopná nijak ovládat ani ,a což tě překvapuje, výrazněji ovlivňovat, ale můžeš si s ním "popovídat". (Pozn. PJ - ukončíme to :-) ... prostě napiš příspěvek ve kterém ho překecáš, že je dobrý nápad, aby se k tobě přijal...musíš se s ním spojit a projet se na něm... bude to něco podobného jako s Ikranem)

Natherea - 26. února 2010 22:38

S koníčkem Když koníček ucouvne, udělám ještě jeden krok směrem k němu... a k mému překvapení couvne znovu. Couvání je tak troěku znak podřízenosti - alespoň u normálních pa'li. Navíc to vypadá, že chce "vyjednávat". Zastavím se a natáhnu ke zvířeti ruku. V první chvíli po mně chňapne, ale když rukou ucuknu a dám ji zpátky, tak toho nechá... snažím se jej přesvědčit, že o nic nejde... a on mě, že má hlad. Tak proto tady přišel... chtěl mi sežrat jui'pu... To bych nikdy nedopustila - aby mi to zvíře snědlo mého malého společníka. Nicméně v emocích koně stále převažují strach a hlad... agrese, vyprovokovaná strachem pomalu ustupuje. Položím mu ruku na čenich a zlehka ho pohladím. Nejraději bych se probírala jeho hřívou, hladila ta svalnatá černá záda a sledovala, jak funguje na čtyřech nohách namísto šesti. Ruku nicméně zase stáhnu a poodstoupím o krok dozadu. Přijdeš za mnou? Snažím se jej stále přesvědčit, že se mne nemusí bát... a že stádo je jediné možné uskupení, které jej ochrání a udrží naživu.

Vypravěč - 26. února 2010 23:06
	S koníčkem: To zvíře za tebou skutečně popošlo a vypadá to, že plamen v jeho očích mírně pohasl. Stejně jako se snížila intenzita oné azurové záře v jeho kopytech a na krku. Vypadá spíš nedůvěřivě než agresivně. Nicméně to co jsi předtím považovala za strach nebylo strachem, nýbrž spíše respektem z tvora, který ovládá také magii jako ono zvíře. Co děláš?

Vypravěč - 26. února 2010 23:25

Lukas J. Brent - útěk z jeskyně: Huy´atley tě dovedl až do nejspodnějších pater jeskyně, kde vidíš jezero. Vše je osvětlené bioluminiscentními houbami. V jezeře je proud, takže je to vlastně jen zatopený jeskynní dóm do kterého jednou stranou řeka přitéká a druhou odtéká. Říkal jsi minutu? To není příliš dobré, ale jsou tam vzduchové kapsy. Nech se unášet proudem a plav za mnou. Umíš doufám plavat? Změřil si tě rozpačitým pohledem a když jsi ho ujistil, že ano tak skočil do vody a ty jen vidíš jeho modré tělo pod vodou jak poměrně rychle mizí pryč. Proud je asi silnější než by ti bylo vhodné...

Zoltan Chivay - 26. února 2010 23:40

Student part. III - znova na útěku Zase na útěku. Nu což, říká se, že člověk utíká pořád, tak proč to teď rušit. Sledoval jsem Huye, jak mizí pod vodou a všiml si onoho proudu. "Jdem se koupat" povzdechnu se a chci už skočit do vody, když v tom si vzpomenu na své boty. Kurva, jsou moc těžké... stáhly by mě zavztekám se, zuju se a a boty hodím do vody. O chvilku později za nima letím i já. Kurva, on je fakt silnej vypluje mi myšlenka v kebuli, ale to je už pozdě. Proud se mě chytil jako stará děvka, co nutně potřebuje prachy na dávku. Snažil jsem si pomáhat rukama, abych nebyl omlácenej jako prádlo v pračce, ale moc to nešlo. Začínal jsem cítit potřebu vzduchu. Kde je ta zkurvená kapsa? ptal jsem se toho někoho, kdo seděl hluboko v mém mozku a smál se mi.

Vypravěč - 26. února 2010 23:51

Lukas J. Brent - ve víru punkevní řeky: Taky jsi měl Huy´atleyovi odpovědět po pravdě, že sice plavat umíš, ale mimo bazén jsi to nezkoušel, napadlo tě tak uprostřed vodního víru. Huy´atleye nikde nevidíš, ale podařilo se ti vynořit se v jedné vzduchové kapse, kde jsi zalapal po dechu a pak tě zase proud strhl dál. Zdá se, že je stále prudší a prudší a ty jen stěží koriguješ směr svého "plavání". Podařilo se ti ještě párkrát nadechnout ve vzduchových kapsách, ale pak tě proud zavedl do jakéhosi tunelu, kde je docela světla z bioluminiscentních medúz. MEDŮZY??? No tak to je teda zase jednou v prdeli..., blesklo ti hlavou asi vteřinu předtím než jsi se o jednu otřel hranou své ruky. Chvíli sis myslel, že je všecko v pořádku, ale pak jsi zjistil, že ta ruka je úplně chromá! Tunel má konec v nedohlednu, proud je relativně rychlý (nemáš ani čas se podivit nad tím, že se tam ty medůzy vznáší jako ve stojaté vodě) a nemůže máchat jednou rukou. (Pozn. PJ - nechám na hráči, kterou ruku si nechá ochromit - jsi pravák)

Zoltan Chivay - 27. února 2010 00:33

Student part. III - Voděnkou studenou, plavím se já. Medúzky zkurvené, svítí a pálí. Svině A tak jsem "plaval" a "plaval" a snažil se myslet na něco pozitivního. Ale na co, kurva? pomyslím si zoufale. MEDŮZY??? No tak to je teda zase jednou v prdeli... projede mi hlavou, když spatřím ty malé, krásné... AU... kurvy. Neumět se ovládat, asi bych vykřikl. No dobře, nevykřikl, ale zabublal. Nějakej hnusnej pocit, mi říkal, že levačku za sebou táhnu jako rozžvejkanej kus masa navlečenej do rukávu mé bundy. Super, vždycky jsem si přál bejt chromej projede mi ironická myšlenka hlavou. Tak kde je to světlo na konci tunelu posteskl jsem si a myslel jsem to doslova. Proud byl rychlejší než nadrženej pes a mé "pádlování" připomínalo pádlování chromé velryby. Tak počkat, v určitém měřítku jsem chromá velryba. No fajn, co teď? "Plavat" se nedá, proud je silnej jako zmrd, což mi říká, že jsem minul vzduchovou kapsu. Super. Že já to mám štěstí pomyslel jsem si. Vžuuum. Další vzduchová kapsa v prdeli. Respektive za prdelí. Musím se nadechnout. Prostě musím dal jsem si cíl a začal kopat nohama a pravačkou tak, abych aspoň trochu vyplaval. *Hodně hlasitý a dlouhý nádech* jsem udělal v jedné kapse, ke které jsem se dostal. Vydechovat jsem už ani nemusel - vydechl jsem pod vodou. Stejně mám pocit, že mám v plicích díru. Lítá kolem mě nějak moc bublinek. Tak pokračujeme v "krasoplavbě" pomyslel jsem si a připažil... aspoň pravačkou, když mi levačka plandala jako mašlička na čůr*ku za větrného počasí.

Natherea - 27. února 2010 07:31

Koníček Ještě kousek ustupuju a k mé nesmírné spokojenosti jde hřebeček za mnou. Po chvilce se dostanu na místo, kde je položený pták, kterého Liu ráno chytil. Je to docela velký kus a nepochybně nikomu nebude vadit, že koníkovi kousek dám - s nechutí se nad mrtvým zvířetem skloním - popravdě nejsem zrovna ten typ, který rád porcuje jakékoli maso a maso jako takové se mi dosti hnusí. Vezmu nůž, který leží opodál a co nejrychleji hlavu i s kusem krku uříznu (snažím se na to moc nevídat, je mi z toho docela špatně) a nabídnu ji koni. Nejde o víc, než jen o jakýsi nechutný pamlsek, nicméně by to zvířeti mělo dát jakési ujištění v důvěře. Zatímco zvíře žere, seberu ze stromu vedle tenkou, ale pevnou liánu, udělám na ní v rychlosti pár uzlů a než se naděje, už má na hlavě provizorní ohlávku i s vodítkem, za které jej můžu uvázat. Trošku zaplane očima, jekilož zjevně nechápe o co jde, ale poplácám jej po boku a on se trochu uklidní. Vedu jej za vodítko za sebou a jdu zkontrolovat jak jsou na tom jui'pa a Liu'tey.

Vypravěč - 27. února 2010 16:32

Skat - úvod do 30.3.2154: Po včerejšku jsi spala jako dudek a ani ráno se ti nechtělo moc vstávat. Přeci jen jsi zvyklá na trošku jiný druh klimatu. Když jsi vyšla ze své ubikace ven všimla sis, že na tebe čeká Ryael a usmívá se. Pak k tobě došel trochu rozpačitě se poškrábal na hlavě a zeptal se: Nechtěla bys se mnou zajít na snídani? Říkal jsem si, že po včerejšku bychom se mohli vídat častěji.... Ey´fae a Jui´Pa: Slunce je již vysoko na obloze a jestli chcete dneska ještě někam vyrazit je čas se rozhodnout. Kůň zatím Ey´fae následuje nicméně přehryzal ohlávku a nevypadá to, že by se před spojením byl ochoten nechat "ochočit". Liu´tey vypadá trochu zmateně a nějak si nepamatuje posledních pár minut. Jui´pa je nejen zmatený, ale navíc i pajdá - má asi zlomenou přední packu. Co děláte? Lukas J. Brent - v tunelu: Proud tě konečně vyvrhl z jeskyně i když ochromeného (jed z medůzy se dostal asi dál než jen do ruky) a poloutopeného. Huy´atley tě vytáhl z vody a odvlekl pod blízký skalní převis. Tady zůstat nemůžeme, za chvíli po nás Tsutey půjde. Seženu něco proti tomu jedu a ty tu zatím vyčkej. Vyčkej?...no to jistě...kam bych asi tak chodil?...levá noha neposlouchá a pravá tak tak...aspoň, že mi zůstala bouchačka a fungující pravá ruka... Co děláš?

Vypravěč - 27. února 2010 16:39

Mudr. Zani Katanga: Doletěli jste na místo bývalého stromu kmene Omaticaya. Pohled jaký se vám naskytl předčil všechno co jste se útržkovitě dozvěděli od vojáků RDA, kteří zde zasahovali. Strom je zničený a celé okolí taky, poznaly jste střepiny raket RDA válící se na zemi i stopy po ohnivém pekle, které tady vytvořily zápalné rakety. Dr. Augustinová (její Avatar) se chvíli rozhlížela a pak jen řekla: Je to horší než jsem čekala, Omaticayové jsou teď určitě u svého stromu duší a tam za nimi nemůže...nejspíš by nás stejně zabili. Očividně je správná chvíle něco navrhnout...co děláš? Esúji - v těle Palulukana: Vyrazila jsi ze svého hvozdu na sever. Tvé smysly jsou ostré, takže nebyl pro tebe problém najít brzy Na´vi. Z povzdálí sleduješ skupinku několika mužů a žen kmene Omaticaya (jsi kousek jižně od Posledního útočiště) jak sbírají plody v lese. Sbírají jich hodně - nezvykle hodně - jako by dělali na něco zásoby. Co děláš?

Skat - 27. února 2010 16:44

30.3.2154-snídaně. Večer jsem usnula jako když mě do vody hodí, den plný zážitků a velmi příjemné konverzace, spolu s klimatem na který nejsem zvyklá, mne pěkně unavil. Ráno se mi rozhodně nechce vstávat,ale pak se nějak přemluvím a odšourám se do sprchy. Pod značně studenou vodou se konečně proberu a jsem schopná začít pořádně fungovat,umyji se, naházím na sebe věci a ještě s napůl mokrými vlasy vyběhnu před ubikaci, kde ke svému překvapení narazím na Ryaela. Sice se usmívá,ale vypadá u toho poněkud rozpačitě a tak zvolním krok a přemýšlím co tady dělá. Že by čekal na mne? Proč? Něco se stalo? Samozřejmě mi na mé otázky co mi běží hlavou, nikdo neodpoví a tak se na pilota mile usměji. Ahoj, přeji ti krásné ráno, jak jsi se vyspal? Já spala jak zabitá. Po jeho slovech o společné snídani a o možnosti trávit spolu víc času, jen překvapeně zamrkám. Nejspíš jsem byla v laboratoři zavřená tak dlouho, že ani nevím jak se na podobné věci reaguje. Společná snídaně zní skvěle, už mám děsný hlad. A pokud si najdeš ve svém nabitém programu čas, ráda tě kdykoliv uvidím. Pak už srovnám svůj krok s jeho a společně zamíříme na snídani, kde doufám že potkám i "motorovou myš" a dozvím se co mne dnes čeká, pochybuji, že další volný den po boku milého pilota.

MuDr.Zani Katanga - 27. února 2010 17:46

Spoušť kolkoem: když dorazíme na místo a uzřím co se zde stalo, tak se mi podlomí kolena a já doslova zakleknu do popela co je všude kolem. Prstama probírám popel jako bych chtěl najít spadlý předmět. V očích se mi zalesknou slzy. ,,Někdo by jim měl udělat přítrž v tom co dělaj, nemůžou přijít a udělat ze všeho popel, ty svině." řeknu potichu a postavym se, popel ze sebe neoprašim. ,,Měly by sme se je pokusit kontaktovat a nabídnout jim naši pomoc a naše znalosti, pokud jim nějak budou moci pomoci. Ale musíme je nějak usmířit a přesvěčit je že nepatříme k vojenskejm jednotkám. Ale nevym jak to udělat aby nikoho neproklály šípy hned jak nějakého z nás uvydí." řeknu a postavym se vedle doktorky. ,,Lidi by měly přemýšlet na důsledky svýho chování, než cokoliv udělaj. měly by sme se pokusit najít nějaké vzorky co přežily a pokusit se je zachránit, určitě neumřel celej jejich domov, aspoň část musela přežít." řeknu a začnu se rozhlížet po některých kusech dřeva a hledám nějaké neponičené kusy.

Natherea - 27. února 2010 18:58

Hory stínů Liu? Jsi v pořádku? Trošku starostlivě se mu zadívám do očí. Koník za mnou se něčemu věnuje - nevím čemu, ale projevuje se to mírným poškubáváním vodítka. Chytím Liu'teye za ruku a hořce si uvědomím že už mě podruhé za tento den málem zabil. J8 vím, vím, že za to ani jednou nemohl... ale stejně si nemůžu pomoci. Vtisknu mu lehký polibek na tvář a tiše si povzdychnu. Je lepší, že si nepamatuje, že mě málem zastřelil... poslední dobou má mnoho výčitek..a starostí... skoro stejně jako já. "koník" zatím přehryzne ohlávku a přikluše ke mně, aby mi svůj výtvor "ukázal". No ty seš ale.. Protočím očima a poplácám ho po krku. Nakonec se chová i docela přátelsky - ač asi nikdy nedosáhne té jui'povy psí věrnosti. Jui'pa! Zakňourání zvířátka mě přinutí se otočit a přijít k němu. Ty můj maličký, co ti to udělal... Vezmu jui'pu do náruče a prohlížím si, zdali není zraněný. A je - kničí, kdykoli se mu dotknu nohy. Budu tě muset chvíli nést - a až se trošku vzpamatuju, tak se na nožku podíváme.. Hrábnu do taštičky a vytáhnu bylinku, která tiší bolest. Sroluji její lístek mezi prsty do kuličky a dám ji na dlani před jui'pu. Vem si, pomůže ti to.

Jui'pa - 27. února 2010 19:22

U ohniště Když jsem vyběhl ze křoví něco měvší silou praštilo a odhodilo o kus dál. Bylo to jako by mně nabral angsík, byla to hrozná bolest ale kdyď jsem se rozhlížel a nikde nic nebylo. když jsem se podíval zpět bylo tam něco divného nikdy jsem ještě nic takového neviděl. A kde se to tam vzalo tak rychle?? Ale v tu chvíli, mi bylo docela jedno že jsem byl raněný mnohem horší bylo vydět že to teď jde po mamince a já stím nemůžu nic dělat. Ale stalo se něco moc divného, mamka než aby utekla začala si stím "koněm" povídat nebo tak něco. Po chvíli jsem ale uvyděl něco neuvěřitelného, on mamce ani neublížil ale dokonce jí i poslouchal. Když jsem vyděl že už není nějak moc nebezpečný, nebo aspoň neutočí na nikoho okolo. Pomalu jsem se postavyl ale hrozně to bolelo a nemohl jsem na jednu packu, začal jsem kňučet abych přivolal aspoň trochu pozornost a někdo mi pomohl. Když ke mně maminka pčiběhla a začla mně chvíli chovat.Poté mně zase položila na zem a dala přede mně něco zeleného. Co to je?? pomyslel jsem si ale přestal jsem tomu věnovat pozornost a raději jsem zase začal kňučet a dělat smutný oči na mamku.

Natherea - 27. února 2010 19:34

Hory stínů Bobíšku, já vím, že ti to přijde jako hnusná tráva.. jsou to bylinky, pomůžou ti. Jistě, že mi nerozumí - je to zvíře. Vezmu proto kuličku, otevřu zvířátku tlamku a zatlačím bylinky kousek za jeho zadní zuby. Poté tlamičku jemně přidržím, než sousto spolkne. Aby se necítil ublíženě, chvíli ho ještě hladím. Vylovím z tašky ještě poslední kus toho palulukaního masa, které Liu nakrájel (on u sebe možná ještě nějaké má, co já vím - tohle bylo moje, které jsem měla kvůli zvířatům) Zjistím, že je trochu ožrané od Raeyi - asi je taky poslední dobou líná lovit nebo co. Kus uříznu pro jui'pu, aby se napapal a zahnal pachuť bylinek a zbytek hodím před koně. Ten se po mase chtivě vrhne. Liu... měli bychom jít... a podívat se blíže na Průchozí... nadhodím nesměle. Ještě sama požvýkám jednu z těch bylinek proti únavě a bolestem hlavy - měla bych se pomalu dívat po nějakých bylinkách okolo, aby mi třeba časem nedošly. Moc se mi tam nechce - mám pocit, že už jsem zažila dost - možná až příliš a že chci domů. JENŽE. JÁ. UŽ. DOMOV. NEMÁM! V očích se mi objeví slzy a opět si vzpomenu na sen. Přinutím se nerozplakat. Teď musím být silná. Hladím jui'pu a cítím, že i přes jeho zranění jej neopouští taková ta zvláštní veselost, která zahání mé chmury a dokonce mě přiměje se i usmát. Trochu se za nimi bojím jít... vždyť... ta psychosonda... On nejspíš neví, co to psychosonda je . ukážu tedy k místu, kde se stala ta "nehoda", aby mu bylo jasné, co tím myslím. Já přesně sama taky nedokážu definovat slovo "psychosonda" jinak než "kovová koule - zlá kovová koule" Nevíš, kudy ten člověk, který zde byl ještě nedávno šel? Liu ho viděl - musí vědět!

Jui'pa - 27. února 2010 19:59

U hor stínu Fuj co to je já to nechcu a co mi to vůbec děláš?? Pomyslím si když mi mamínka otevře tlamu a dá mi do ní. Ale když vydím že stím nic neudělám a budu to et sníst nakonec se stím smířím a poslušně tu trávu spolknu. A nebylo to dokonce ani tak hnusné, sice bych to normálně nejedl ale polknout se to dalo. Když mi maminka dala maso a začala mně škrabkat, najim se se a jsem i docelá rád že jsem to polknul jelikož kdybych to nejedl nedostal bych nejpíš maso a musel bych si jít něco ulovit a s bolavou packou by to šlo docela těžko. Když dojím, lehnu si před mamku na záda a čekám na poškrabání.

Natherea - 27. února 2010 20:12

Hory stínů Čekám na Liovu odpověď a sesunu se do svého sedu na patách. Stát je pro mě trošku náročné. S úsměvem sleduju jui'povo počínání, jak se vyvaluje na zádech - polechtám ho na po jídle vyvaleném bříšku. A pak ještě jednou. Ty moje malá potvůrko. Usměju se a začnu ho drbat pod krkem. Druhou rukou se zase chytím své hole. Jjeí přítomnost mi dělá dobře. "Bude ti nástrojem i učitelem..." Eywo, jak já teď učitele potřebuji! Je mi trochu líto, že Quetzal odešel v míru k Eywě a já se jej zapomněla zeptat na tolik otázek...

Vypravěč - 28. února 2010 03:31

Ey´fae + Jui´Pa: Zatím co "drbkáš" Jui´Pu a koník žvýká oháňku tak se ozval Liu´Tey, který jen řekl: Ey...ti Průchozí odletěli na svých železných ptácích...žádný tu už není...oni nějak věděli, že jsme tu věc, psychosondu říkáš, zničili a dali sem novou... Jak jsi drbkala Jui´Pu tak jsi si všimla, že ta jeho noha začíná rychle srůstat a zranění se rychle hojí...chvíli jsi myslela, že to dělá Jui´Pa sám, ale ten vypadal tak spokojeně, že ho drbkáš a vůbec nejevil známky toho, že by se léčil sám, že jsi usoudila, že to bude něco jiného. A pak ti to došlo - to ta hůl, ve chvíli kdy jsi na ní myslela, tak se nějak samovolně zaktivovala její magická síla, která prošla skrze tebe až do Jui´py...zpočátku jsi to ani nevnímala.

Vypravěč - 28. února 2010 03:36

Skat - snídaně s pilotem + motorová myš Došli jste s Ryaelem do jídelny a dali si snídani, zatímco jíte tak konverzujete o zcela běžných věcech. Ryael je milý a vtipný, přitom se ti zdá že je také velmi inteligentní. V jídelně jsi také potkala "motorovou myš" - tedy profesora "kdejsoumojebačkory" - který tě informoval, že potřebuje, abys provedla nějaká měření v říčním údolím na jih od vás (údolí černé řeky)...rád by porovnal naměřená data z jiného regionu s těmi z vaší základny v okolí Chrámu. Máš provést měření na hustotu vody v zemi i ve vzduchu, odebrat standartní směs vzorků a změřit elektrickou aktivitu tamních stromů. K dispozici ti je opět Ryael a jeho letoun.

Vypravěč - 28. února 2010 03:39
	Mudr. Zani Katanga: Dr. Augustinová si tě změřila trochu skeptickým pohledem a pravila: Myslíte si doktore, že zrovna teď je ta pravá chvíle na sběr dřeva? Pak se chvíli rozhlížela a řekla: Jedno je jisté...k Omaticayům nemůžeme, ti by nás zabili hned na potkání...a ani bych se jim příliš nedivila, musíme vymyslet něco jiného.

Vypravěč - 28. února 2010 04:05

Tzuzej - 30.3.2154 - ÚVOD DO DNE: Ráno jsi se probudil v jeskyni u Stromu Duší kmene Omaticaya, dnešek bude hodně smutný...jako jednoho z mágů tě čeká povinnost podílet se na obřadu za padlé členy kmene. Budeš si muset připravit jistý druh "tance" - spíš půjde o vyjádření smutku a žalu za mrtvé - taková "perfomance" po Navijsku. Budeš svou sílou skrze hůl napojen přímo na strom duší podobně jako ostatní a asi 15 minut budeš řídit celý obřad (před tebou i po tobě budou vystupovat další). Tímto obřadem se kmen rozloučí se svými padlými a pokusí se překonat ten smutek a strach, jehož příčinnou jsou Nebešťané. Součástí rituálu bude i "vyjádření stesku po ztraceném domově" - takto se váš lid vyrovnává se ztrátou - sdělí jí Eywě čímž jí překoná. (Pozn. PJ - je na tobě jak celý den popíšeš - ve svém příspěvku se do doby těsně před začátkem rituálu - pozdě večer po západu Slunce rituál započne a já ti ho v dalším příspěvku popíšu - ty tam pouze uvedeš svůj "tanec" a své pocity, ale to bude až v rámci tvého 2. příspěvku - zatím mi stačí, když popíšeš své přípravy a strávený den)

Natherea - 28. února 2010 04:10

Hory stínů Zázračné uzdravení Jui'py chápu jen stěží. Sevřu v dlani hůl pevněji - vypadá na nesmírně mocnou a nebezpečnou zbraň. Nikdy předtím jsem na'vi s magickou holí neviděla - krom malby v jeskyni. Ani - někteří válečníci používali pevné hole jako zbraně - ale tahle je jiná... je lehká, bílá a jakoby vyřezávaná snad z nějaké kosti. Sleduji hada, ovíjejícího se okolo jejího vrchního konce, očima přejíždím krystal, který se od té doby, co jsem hůl dostala darem, změnil z temně rudého na mléčně bílý. Hladím Jui'pu, který najednou vypadá zdravě a sama si taktéž uvědomuju, že nejsem po "souboji" s koněm vyčerpaná tak, jako na začátku. Letěli na sever, že ano? Protože tam podle mých vizí mají být. Liu přikývne. Rozhodneme se ještě něco pojíst, než vyrazíme na cestu. Nasbírám si nějaké ovoce a Liu si na ohništi opeče toho ptáka - spokojeně zjišťuji, že ač k jui'povi netrpí mou téměř mateřskou náklonností, nedělá mu problém se se zvířátkem rozdělit. Slunce už mírně popostoupí po obloze.. měli bychom jít. Zběžně si prohlídnu zničenou ohlávku a pokrčím rameny. Pak přejdu ke koni. Fakt, že celou dobu nejevil nějakou chuť utéct ( i když ohlávku bezostyšně zničil) mě potěší. Chvíli hladím zvíře po krku a nakonec sáhnu tam, kde má v drážkách schované své propojovací tykadla. S jemným lupnutím jedno vyndám a bez nějakých větších obšijí jej připojím k svému copánku a vyšvihnu se zvířeti na hřbet. Naberu do rukou hustou hřívu a chvíli ji prohrabávám prsty.

Vypravěč - 28. února 2010 04:39

Al´tos a Or´onis - Hora zla - tož to popoženem :-): Po relativně krátkém hledání jste došli objevili vstup "do hory". Na stěnách jsou malby a znaky kterým nerozumíte. Vidíte malby tvorů, které jste v životě neviděli. Na jedné malbě jeden z těch tvorů zabíjí Toruka. Jsou větší a vypadají jako "okřídlení ještěři", které jste nikdy neviděli. Ti tvorové jsou vymalováni v modré barvě - v barvě Na´vi - možná to má nějaký význam, ale to netušíte. Al´tos si všiml, že na mnoha malbách je vyobrazen Na´vijský bard, který tomu tvoru "hraje hudbu"... není zcela jednoznačné co to znamená, ale je to vyobrazeno v různých situacích - na zemi ve stoje, ve spánku, za letu či v útoku. Pak jste si všimli ještě obrovské nástěné malby (10x10m na stěně), kde je vyobrazen obrovský Toruk jenž je doslova drcen jednou z těch "modrých příšer", která je ještě větší. Na okraji malby je kupa znaků o nichž víte jediné - že patřili pyšným Navi - rouhačům, kteří nectili Eywu (jak se alespoń traduje v legendách). Co děláte - jeskyně je dlouhá a vy jste jen u vstupu. (pozn PJ - poprosím o příspěvky ve kterých popíšete cestu do té jeskyně i to jak si prohlédnete ty malby, příspěvky skončíte ve chvíli, kdy začne postupovat do hloubi jeskyně ve chvíli, kdy za jednou zatáčkou v chodbě uslyšíte "syčení hada")

Vypravěč - 28. února 2010 09:33

Ey´fae - Na koníčku: Jakmile jsi se spojila s tím koněm, tak jsi pocítila ohromnou sílu, ta potvora byla asi silnější než se zdálo. Nicméně vypadá to, že struktura mysli je podobná Ikranovi, asi bude i obdobné chováni v tom smyslu, že přijme pouze jednoho jezdce za svého hlavního na celý život. A budeš se s ním muset nejprve sama projet, než si ho "ochočíš", i když o tom se tady v pravém slova smyslu mluvit moc nedá.

Tzuzej - 28. února 2010 10:01

Okolí stromu duší Dnešek bude dlouhý... To je první myšlenka, která mě napadne, jakmile se proberu. Vstanu, uklidím po sobě a najdu svou hůl a bez rozcvičky vyrazím. Beze slova procházím okolo polorozpadlých rodin, oplakávající své ztracené. Já narozdíl od nich od toho incidentu neuronil ani slzu. Přestože jistý dřevěný střep se mi toho dne zabodl do stehna, při velice těžkém vyndavání toho předmětu jsem ani jednou nevydal hlásku. Vlastně od té události jsem vůbec nemluvil. Někteří se domnívají, že možná jsem přišel o hlas, ale každý ví, že, ikdyž nemohu mluvit, mám dnes večer Eywě sdělit své pocity. Dnes večer bude modlidba za zesnulé a já budu mít na starosti jednu z pěti nebo šesti písní, které tu noc zazní. Nedělám to kvůli nim, dělám to kvůli sobě. Za mou ztracenou rodinu. Za mého otce, matku i sestru. Po několika denním mlčení Eywa konečně uslyší, že i já mám srdce. Je ochablé, tluče čím dál tím méně a prožrané červy pomsty a plísní zármutku, ale stále ještě je to srdce. V mém mozku probíhá mnoho chemických reakcí, které neuvědomuji, ale my tomu říkáme pocity. Pocity našeptávající mi mnoho věcí a já nevím, který z nich mám poslechnout. Rodiče mi vždy říkali: "Poslouchej hlas svého srdce.", ale jak mám poslouchat srdce, které sotva bije? Dnešek bude dlouhý... Stále opakuji dokola a dokola, když procházím mlčky těmy troskami jménem kmen. Nikdo nikomu nepřeje dobrého rána, všichni ví, že dnešek nebude hezký den, a ví, že zítřek také ne a pozítří nebude o moc jiné. A takto každý den strastně prožívat ty samé city stále dokola od rána až po večer, jít spát a druhý den to samé. Někteří už se ráno nechtějí probudit a raději by celý den spali. Někteří to pak dohánějí do extrémů a spánek vytvářejí pomocí omamných látek, uspávacích prášků a nebo silnou ránou do spánku třeba o nějakou skálu. Když si na to člověk vzykne, uleví se mu. Našel způsob, jak utéct před tou poviností každý den oploakávat své milované, ale neuvědomuje si, že toto také není jedna z nejlepších možností. Když se svému strachu nepostavíte čelem, zabije vás. A to se také občas stalo. Velké množství prášku na spaní některým "narkomanům" zastavil srdce. Doslova šli spát a už se neprobudili. Rána do hlavy může mít také jisté vedlejší účinky na zbytek života a pokud jedna z nich je například krvácející rána nebo prasklá lebka, nemusí ten život trvat zas tak dlouho. Mím úkolem je tedy připravit se na večerní modlidbu. Nevím, kde mám začít. Stále se ještě nemůžu vzpamatovat, že se to zkutečně stalo, že už uplynulo tolik dní a tolik nocí od té doby a že jsem tu zbyl jediný. Zajdu do blízkého lesa, sednu si ke stromu a znovu se pokusím usporádat si myšlenky v hlavě, marně. Vymyslet slova není tak těžké, přeci jen něco snad svedu, ale pohyby mě zcela vůbec nenapadají. Budu to muset nechat na svém srdci. Přeci jen alespoň v něčem poslechnu své rodiče. budu tančit, jak mi srdce rozkáže a všem ukážu, že i já mám city...zatím...

Natherea - 28. února 2010 10:14

Koníček Cítím, jak vlákna jeho tykadla přebíráají informace z mého copánku a kůň si je snaží zapamatovat - nejspíše proto, aby věděl, s kým je spojený a neposlouchal nikoho jiného - podobný pocit jsem měla i když jsem chytala Sar'taka - je pravda, že Sar'tak, ta líbá bestie to jenom tak jakoby prohlédl, aby se neřeklo a chtěl jít místo prvního letu spát... ale to už je jiný příběh. Akorát mě to přiměje ke krátké úvaze na téma "Kde je asi Sar'takovi konec." Hůl jsem odložila před nadednutím na zem, aby mi při první jízdě nepřekážela. Zvíře, ač docela nechápavě funí a přešlapuje, nevypadá, že by mělo v plánu se mě zbavit. Stehny pevně sevřu svlanatý hřbet "koně"... vzhledem k tomu jak vypadá a celkové mentální síle, na zvíře nesmírně udivující... asi mu budu říkat Strach. (jestli k tomu slovu je nějaký na'vi ekvivalent, tak mi ho klidně můžete říct) Počkám chvilku, než zpracuje fakt, že má na sobě poprvé jezdce - a potom vydám slabý pokyn. Vpřed - pomalu. Zvíře opatrně zvedne jednu přední nohu do výšky a natáhne ji před sebe - graciézně ji položí na zem a to samé předvede i s tou druhou přední. Vyhrbí krk a nějakou dobu jde tímto stylem. Je to pomalý chod a já nemůžu než obdivovat dokonalou rovnováhu s níž se pohybuje. Fakt, že natolik zvedá nohy a jde tam nesmírně pomalu je nejspíše výsledek toho, že jsem jej myslí zadržela, aby se mi hned nerozběhl - už proto, že jsem nevěděla, co od jízdy na čtyřnohém zvířeti čekat. Spíš cítím, než vím, že nese vysoce zdvižený ocas - což je nejspíše znak nějakého předvádění se. Trošku povolím "zádrž" na jeho mysl a pro jistotu si naberu do dlaní hřívu. A zvíře se rozkluše. Chvíli mi trvá, než si zvyknu na rytmus čtyřnohého - ale nakonec usuzuji, že je to mnohem pohodlnější, než šestihoný pa'li - protože chody jsou volnější a tolik to se mnou nahoře nehází. Pak vyjdeme na místo, kde je jakás takás rovinka - to už se cítím docela jistě - ať už je to tím, že se jedná o zvíře, které, být to pa'li, by bylo nazváno "opravdu spolehlivým pod sedlem" nebo tím, že mě kůň vnitřně neustále "hecuje" tichým Pojď pojď pojď.... vpřed vpřed vpřed.... které mi pořád zní v hlavě. tak dobře...BĚŽ! Strach se na chvíli zastaví, nahrbí krk, přešlápne zadníma a podstadí je pod zadek - a pak "vystřelí" mohutným skokem vpřed. Krk natáhne daleko před sebe - z průduchů na jeho boku rytmicky vyráží horký funivý vzduch. Narozdíl od Ikrana je tohle PARÁDA! Zvíře se automaticky vyhýbá kořenům a veškerým překážkám na zemi a vypadá, že v plném trysku má minimálně stejnou radost jako já - po něolika stech metrech se na fleku zastaví. Zpět. Couvne. Ne takhle! Otočit a dopředu! Provede obrat kolem zádě a opětně vystřelí dopředu. Časem přejde jen do obyčejného lehkého cvalu, až posledních pár metrů dokluše a před Liu'teyem zastaví a dlouze vydechne. Odpojím se, zajdu si pro hůl, zkontroluji, jestli je jui'pa už opravdu zdravý a nakonec vytáhnu Raeyu a posadím ji Strachovi "mezi uši" Tam si ona zaplete nožky do hřívy aby nespadla a položí se tak, aby viděla před sebe. Liu.. pojedeme dál. Usměju se na něj. Jsem ještě pořád rozvrkočená z ježdění. Ať se můžeme co nejdříve vrátit domů a najít zbytek klanu. Zase se se zvířetem spojím, počkám až se za mnou na jeho hřbet a zamlaskám na jui'pu, že jdeme. Pak vyjedeme vytrvalostním klusem na sever, kde tuším, že by průchozí mohli být.

MuDr.Zani Katanga - 28. února 2010 10:20

Spáleniště: ,,nejde mi o zběr dřeva, jde mi o t aby se našla nějaká hmota ze stromu co přežila, měly by sme ji przkoumat a pokusit se ji uchovat, určitě to nebyl obyčejný strom." řeknu a ještě chvilku hledám. ,,Nejsou v blízkosti ještě jiní obyvatelé? Třeba jiný kmen, či nějaká zkupina? Možná by sme se měly pokusit komunikovat s nimy." vyřknu svoji doměnku a porozhlídnuse po okolí. ,,Neb to je jediná kolonie co zdena planetě žije?" žeknu s nutnou dávkou ironie v hlase.

Al'tos - 28. února 2010 16:56

Hora zla Rozhodl jsem se následovat Or`onise a to se vyplatilo. Kousek před tím totiž byl opravdu vstup do hory. Vyběhl jsem proto za ním a vecpal se přímo vedle něj aby mi nic neuniklo, byl jsem totiž docela hodně zvědavý. „Páni, vidíš to?“ zeptám se a ani neočekávám odpověď. Poté se začnu hrabat v brašně a na jejím dně vyhrabu menší píšťalu. Tu si radši dám do malého pouzdra vedle toho na dýku. „Ta kresba je obrovská..“ pronesu s údivem a civím na to co je na zdi. Poté však dojdu k písmu. „Myslíš si to samé co já?“ zeptám se Ora a prohlížím si písmo. „Měli by jsme jít dál.“ pokynu a jdu hlouběji do jeskyně, jakmile však zajdu za jeden z rohů prudce se zastavím a vztyčím pěst abych naznačil Orovi že má být ticho. „Slyšíš to taky?“

Tei'raa - 28. února 2010 17:25

30.3.2154 – Strom Duší Shlížím do kotliny. V očích nemám nic. Vztek. Lásku. Utrpení. Nenávist. Hněv. Žal. Chtíč. Nic tam není. Ty oči. Shlíží. Dolů. Na to místo. Jsou tam ostatní Na’Vi. Nevidím. Pláčí. Neslyším. Chystají se. Necítím. Jemným rozkazem pobídnu De’Ravaga. Sestupuje. Vidí mě. Vidí jeho. Ví, kdo to je. Poznávají jej. Jemné šmouhy na jeho pancíři. Má stejné oči jako já. Prošel si tím se mnou. Nejdříve malá základna. A teď zbytek jeho klanu. V jeho mysli je to samé co v mé. Nic. Žádná zloba. Žádná nenávist. Jen pomsta. Jde se mnou. Jdeme spolu. Jen za jedním cílem. Který bude zakončen mrtvolami dvou mužů. Dvou vetřelců. Dvou sviní. Těch dvou. Jdeme. Jedeme. Jedu. On jde. Já jedu. Pohled upřen na jedno místo. Na’Vi ustupují. Hledí na nás. Hledí na mou tvář. Na mou jizvu. Střela, která mne omráčila. Jinak bych zde nebyla. Dlouho zde také nebudu. Přede mnou leží smrt. Za mnou leží utrpení. Mé emoce. Na zádech luk. Pod sebou Angstika. Před sebou cíl. Již tam skoro došel. Seskakuji. Devět metrů. Co to je? Pro mě nic. Stojím. Kráčím. Nahoru. Jde vedle mne. Zde jsme spolu. Jeden cíl. Již jsme tam. Nikdo nás nezastavuje. Již ví, co se bude dít. Jen sledují. Potichu. Hledí. Svlékám se. Jdu. Klekám si. De’Ravag je vedle mě. Lehl si. Klečím. Ruce pokládám vedle sebe. Copánek se propojuje. Cítím je. Jemné vlásky. Ovíjí se mi kolem nohou. Kolem rukou. Kolem ocásku. Kolem mého rozkroku. Propojují se se mnou. Nadechnu se. Skloním hlavu. Opustím tělo… Vidím, cítím je. Jsou kolem mě. Cítím i jeho. Jeho velké vědomí proplouvá. Se mnou. Kolem nich. S nimi. Se vším. S žalem. S bolestí. S utrpením. Se smrtí. Již cítím. Srdce mi buší. Dech se zrychluje. Už vím. Už vím co dělat. On ví se mnou. Cítí svůj klan. Vyšlu. Zarazí se. Souhlasí. Podporují mě. Vstupují do mé mysli. Zanechávají otisky. Vstupují do něj. Oni jsou Svědci. Oni jsou Oběti. A Oni žádají pomstu. Já žádám pomstu. De’Ravag žádá pomstu. Pomsta musí být vykonána! Mé ruce se zvedají. Neovládám je, přesto konají mojí vůli. Splétají. Jeden cop, jeden cíl. Oni jsou našimi svědky. Svědky naší pomsty. Naší přísahy. Druhý cop. Druhý cíl. Oni jsou naší silou. Odcházejí. Mé ruce klesají. Sedla jsem si jako Tei’Raa. Vstávám jako hrot pomsty. Šíp, který proklaje jejich hrdla. Těch dvou. Velitele. A vraha. Toho, jenž zabil děti. Dva copy, dva cíle. Dvě mrtvoly. Otevřela jsem oči a již jsem viděla. Pomalu zvedám hlavu. Vedle mne je Anghstik – De’Ravag. Tak jsem jej pojmenovala. Ve chvíli, kdy jsem se probudila, vedle sebe několik mrtvých vetřelců a za zády padlý domovský strom. Byl nedaleko. Byl u svých mrtvých. U svého klanu, jenž zemřel vinou jedné zbloudilé střely… jen on přežil. Přežil, protože jako jediný bojoval. Alespoň chvíli. Pamatoval si náš společný boj. Naše vítězství. A teď již nebyl vůdce smečky, s odpovědností za svůj rod. Teď je stejně jako já hrotem pomsty. Nyní jsme tým. Já a on. Každý jiný, přesto stejný. A teď jsme náš osud definitivně spojili. Již neexistuje nic, co se nám může postavit do cesty. Pro splnění naší pomsty smíme vše. Zvedla jsem se. Otočila. Všichni na mě koukají. Jen mágové ví co přesně jsem udělala. Cítí Eywu. Cítí mojí pomstu. Ta bude teď procházet všude… Všichni ostatní jsou zděšeni. Ví, co znamenají ty dva copy. Řeknu jen: “Velitel útoku. Muž v brnění, jenž popravil naše děti.“. teď již ví všichni. Ví, kdo je odsouzen k smrti. Teď již vidím jejich žal, slyším jejich nářek. Bojí se mě. Všichni. Nepřekvapuje mě to. Tuto přísahu složí jen málokdo. A vždy to skončí špatně. Sestoupím dolů a najdu si kousek místa. Pokud se mnou bude chtít někdo mluvit, přijde. De’Ravag jde se mnou. Položí se přede mne a zaštiťuje mne od ostatních. Přesto, mohu přijít. Kdo bude chtít či muset. Vytáhnu si své bylinky. Překvapuje mne, že je ještě mám. Nic jsem během útoku neztratila. Jen svou mysl. A své city. Teď již mám jen pomstu. Pak, možná, pak se mé emoce vrátí… Začnu s přípravou.

Vypravěč - 28. února 2010 18:17

STROM DUŠÍ OMATICAYŮ - 30.3.2154 - RITUÁL MRTVÝCH: Po západu slunce začali vrcholit přípravy na rituál mrtvých. Po tomto rituálu již nebude místo pro smutek a stesk, tady a teď se členové kmene Omaticaya rozloučí s těmi jež byli zabiti Nebešťany. Jen krátce před začátkem rituálu dorazil Tsutey, který je očividně rozzlobený. Šušká se, že náčelník v posledním útočišti se vzepřel jeho autoritě oloyectana, když ukrýval nějakého Nebešťana. Ten prý dokonce unikl před popravou nařízenou Tsuteyem i s jedním z Omaticayů pryč z posledního útočiště. Tsutey vypadá "vytočený" na nejvyšší míru, ačkoliv se snaží to skrývat. Kolem 9.00 se celý kmen (či spíš to málo co zbylo - 400 členů) krom "vzbouřenců" z posledního útočiště (200 členů) sešel u Stromu Duší, aby vykonal rituál mrtvých. Je to přirozeně nejsmutnější a nejvíce prožívaný rituál - vlastně od dob Velkého smutku nebyl sloužen. Nikdy přece nepadlo tolik z vás (až 800 mrtvých), druhý takový úder by váš klan již jistě vyhubil. Součástí rituálu je série hudebně-pohybových "perfomance" majících za cíl pomoci přeživším zbavit se žalu, strachu a stesku. Tzuzey: Tvůj tanec a zpěv (nebudeš v tom sám - každý mág má k dispozici několik vybraných pohybově a hudebně nadanějších členů kmene) má být zaměřen přímo na násilnou smrt, kterou máš "umělecky" ztvárnit. V tom vystoupení by jsi měl zdůraznit na nepřirozenost násilné smrti, na násilné přerušení životního cyklu atp. Tei´raa: Když ses vrátila mnozí tě považovali za mrtvou...no potom co jsi provedla svou přísahu pomsty, tě zase za "mrtvou" (ale jinak) opět považují. Rituálu se účastnit můžeš pouze jako řadový účastník - ačkoliv si mág, tak přímo pod strom se nedostaneš. To je takovým jako ty zapovězené, zašla jsi příliš daleko. KDESI V HORÁCH STÍNŮ - 30.3.2154 - PŘENOCOVÁNÍ: Byla již pozdní noc, když Liu´tey nekompromisně zavelel k přenocování. Ey´fae by bývala chtěla ještě pokračovat, ale už i ona byla vyčerpaná, s únavou se navíc vrátily bolesti hlavy a nevolnost - i když ani zdaleka né tak silná jako, když došlo včera k té "nehodě". Utábořili jste se v jeskyni na posledním hřebeni. Je vidět dolů do údolí...a v dáli (20km) jste spatřili obrovské množství světel. Jsou jich desítky ne-li stovky. To musí být ta základna Průchozích. Ey´fae si na okamžik přála být tam hned a stalo se něco zvláštního...náhle jako by se ta základna příblížila - náhle jako by těch 20km pro Ey´faenin zrak a další smysly nehrálo a byla tam (i když tělo ne)...na malý okamžik pronikla její mysl až přímo k té základně, která je již téměř tak velká jako základna Nebešťanů...ale přeci je tak odlišná. Nejsou tu žádné hnusné kapaliny ani vzduch - všechno se zdá být v pořádku až na několik set vykácených stromů , které museli "uhnout" výstavbě této základny. Když kouzlo pominulo, tak se vše vrátilo do normálu a vy pozorujete základnu Průchozích. Protože se vám ještě nechtělo jít spát, tak jste si ohýnku povídali, když jste z místa té základny zaslechli hluk. Zpozorněli jste a uviděli jste, že v jedné z krajních částí základny vyšlehl mohutný sloup ohně. Jeden "dům" průchozích se zvedl a z jeho "podlahy" vychází mohutný plamen - je dlouhý a relativně uzký (ten dům). Vidíte toto:

Skat - 28. února 2010 19:27

Snídaně+výzkum Snídaně s pilotem byla pohodová, měla jsem možnost zjistit, že je nejen vtipný a milý,ale že oplývá i značnou inteligencí, což je velmi potěšující a popravdě i překvapivé. Většinou "zelené mozky" bývají tak trochu mimoni. Při jídle a příjemné konverzaci čas rychle plyne, mám to štěstí, že v jídelně potkám i profesora a ten mi zdělí můj denní program. Měření, odběr vzorků to vše v říčním údolí a pak nudná práce s porovnáváním naměřených hodnot. Jedinou pozitivní věcí je to, že doprovod mi bude dělat opět Ry. Když jsme po jídle, vydám se do pokoje abych si vzala vše potřebné, mezitím se ještě domluvím s pilotem. Ryaeli, pokud ti to vyhovuje tak za deset minut se sejdeme u tvého letounu a vydáme se na sběr vzorků. Podám mu souřadnice místa kam míříme a rychle se vydám pro potřebné vybavení, za chvíli jsem zpátky a během několika minut už vyrážíme na místo určení. Ani tentokrát není let příliš dlouhý, za chvíli jsme na místě a já se dám do práce, Ry má volno a je jen na něm, jak bude trávit čas než já nasbírám vše potřebné. Vzorky trávy, mechu, vody, různé květy, kůru stromů, nějaký ten hmyz a nakonec si nechám měření elektrické aktivity stromů. Pracuji bez přestávky, ani nesleduji čas, stejně jako vždy když se zaberu do práce, takže když mám vše konečně hotovo, den už značně pokročil a já si uvědomuji, že mám pořádný hlad a žízeň, mrknu na pilota a přemýšlím, zda byl prozíravější než já a vzal něco k jídlu, nebo se budeme muset hned vrátit. Když odnesu vzorky do letounu, obrátím se na Ryaela. Prosím tě, náhodou jsi nevzal něco k jídlu a pití, byla jsem tak roztržitá, že jsem na všechno zapomněla a vzala si jen vodu do lahve a tu už jsem vypila.

Natherea - 28. února 2010 19:33

V jeskyni.. nebo kousek před vchodem Chvíli se snažím Liu'teye přesvědčit o tom, že bychom měli ještě pokračovat. Ale Liu je nekompromisní - říká, že ještě musím hodně odpočívat, protože jsem měla tažký den. No... to je pravda. Strach se na mě docela vyčítavě dívá - nesl nás na zádech celý den a rozhodně na takoviu dlouhodobou zátěž není zvyklý. Poplácám ho po boku a pustím ho, aby si šel ulovit něco k snědku. Já zatím nasbírám nějaké ovoce a dříví. Dokonce při hledání spadlých větví na oheň najdu pár místeček, kde rostou bylinky, které žvýkám na zahnání chmur a únavy. Natrhám si je... a když je dávám do tašky, zjistím, že Raeya v ní není - zůstala v hřívě mého koně. Ti dva, zdá se, spolu docela dobře vycházejí... Jestli je to tím, že jsou oba černí, nebo se holt Raeyi líbí Strachova hříva a jemu to nevadí... to je přece jedno. Rozděláme oheň a pojíme nějaké to ovoce - Liu si na ohni opeče i kus masa, který u zbyl od poledne. Pak si chvíli povídáme.. o docela nepodstatných věcech. Nemám chuť jitřit své bolestné představy a vzpomínky tím, že bych mu říkala, co vše se stalo... to o stromu duší a tak... a on to, zdá se, docela chápe. Zatímco si povídáme, vráti se zpátky i Strach s Raeyou. Sedím u ohně, držím v náručí jui'pu a hladím zvířátko po zádech. Potom malého položím a jdu se podívat před jeskyni, abych si pořádně prohlédla světla v dálce. Pak se to stane. Jakoby se mi před očima rozmlžil celý svět a já najednou jsem... a přitom doopravdy nejsem přímo u základny Prlchozích. Prohlížím si jejch budovy.. a snažím se zahlídnout nějakého z nich - zvědavě natahuju krk a hledám. Zároveň je mi líto stromů, které zabili, aby mohli svůj...dům... postavit. Je to smutné.. opravdu. Ale tak už to s jinými národy chodí. Přijdou a poničí - planeta není jejich - je ta jako když malý na'vi omaticaya sebere houby na území pixioteyů... ale samozřejmě v mnohem větším měřítku. Tady se nejedná o hloupé houbičky, ale celý náš svět. Pak se vrátím zpátky do svého reálného těla a snažím se urovnat si v hlavě vše, co jsem viděla (ať už je to cokoli - příspěvek je mírně nejasný v tomhletom) Zdálky jejich domy vypadají jako stovky malých hvězd... a pak se ozve příšerný hluk... a v dálce vyšlehne plamen. Poplašeně vykřiknu a chvíli jen tak bezmocně hledím, strachy mám rožšířené oči. Tolik ohně, tolik.... a ten dům.. on.... on letí.... do nebe! Chci utéct, ale nějak mě neposlechly na první pokus nohy. Hluk - ač je v dálce - mi rve citlivé uši. Slyším, jak se v jeskyni plaší Strach, dupe, tancuje po kamenech a frká. Ten zvuk a... a tolik... Už se nedívám, zděšeně se otočím a prchám zpátky do jeskyně.

Or'onis - 28. února 2010 19:51

Vchod do hory zla Když se mně Al'tos zeptá zda jsem něco vyděl. pokrčil jsem rameny a zakroutil hlavou ale neříkam zatím nic. Po chvíli Alt řekl něco o malbách, v tu chvíli jsem se trochu "zamněřil" nato na co kouká a tam jsem uviděl další malby podobné těm které jsme vyděli v mynulé jeskyni. Proč jsou všude ty znaky pyšných na'vi?? Pomyslím si a ještě chvíli si prohlížím malby na stěnách. Jsou tak divné nikdy jsem neviděl nic takového teda krom tech co jsem vyděl v té jeskyni v níž jsme dnes přespali. Po chvíli se mně Al'tos zeptal zda myslím na to samé co on. Taková hloupá otázka. Jak mám vědět na co myslí??? Hloupě se na alta pousmněju a řeknu. No nejspíš ano. Když Altos (pro zmněnu) zase řekl že bychom mněli jít dál. Jen jsem se znovu pousmál a kývl hlavou. Šel jsem za ním, ale když jsme popošli kousek dál uslyšel jsem něco divného a alt asi taky. Ano slyšel jsem to také. Odpovím mu a po chvíli dodám. Měli bychom jít, jelikož bych už t chtěl mít celé za sebou a chtěl bych být už ocaď pryč. Řeknu a popojdu o kousek dál ale když vydím že Al'tos stojí amístě zastavím se také a čekám na něj.

Tzuzej - 28. února 2010 19:58

Strom duší - večerní rituál mrtvích Pár hodin před samotným rituálem mi byly oznámeny jisté změny, se kterými jsem bohužel nepočítal. Přišel ke mně jeden mág a oznámil mi, že zpěv není tak důležitý, ale nejdůležitější budou kroky. Právě ty kroky, kterým jsem se tak moc vyhýbal. Když mi to oznamoval, seděl jsem na jednom kamení dál od ostatních a na jeho slova jsem vůbec nereagoval. Ani jsem se na něj nepodíval. Když mi dořekl tuto zprávu, trochu se mne lekl. Lekl se představy, že pokud tu bude ještě chvíli otálet, mohl by toho litovat. Rozhodl se tedy spěšně odejít i bez mého názoru. Já mezitím přemýšlel o nové formě mého představení. Rozhodl jsem se vytvořit představení s rychlím tempem, bubnování a plný emocí. Je mi zcela jedno, kdo bude v mém okolí a co se bude okolo mne dít. Tanečníci neznali kroky a hudebníci neznali rytmus, ale přesto mi bylo jedno, co se stane. Můžu klidně vystupovat sám, bez doprovodu, bez hudby, beze slova bude mi to jedno. Stane se, co se mělo stát. Já odtančím píseň za padlé a Omaticaya se vzchopí.. To je vše, co je potřeba. Nadešel čas mého vystoupení. Hned u stromu na mě čekali tanečníci s otázkou, co mají tančit, že jim to stále ještě nikdo neřekl. Já se jimi surově prodral a oni tam nechápavě stáli a dívali se na mě. Měli za úkol se mnou tančit a nemohli mě tam nechat samotného, proto přišli za mnou nahoru ke stromu. Hudebníci byli stále ještě mimo, jelikož nevěděli, co hrát. Já přesto začal s ceremonií. Hůl jsem držel oběma rukama, vyšvihl jsem ji nad sebe a pak rychle na pravou stranu. Otočil jsem ji o 180 stupňů a přendal nalevo. Poté jsem ji znovu přetočil o 180 stupňů zpět a před sebou ji zabodl do země. Otočil jsem se na hudebníky a poté i na tanečníky. Zdá se, že pomalu začínají chápat mou představu tohoto rituálu, takže jsem v něm pokračoval. Hudba byla improvizovaná a proto zněla chaoticky, přesto měla jistý tón, jakoby to byl skutečný boj. Boj přírody se zlem. Tanečníci tančili úplně něco jiného, ale alespoň tančili všichni to samé. Přestože tančili něco zcela jiného, k mému vystoupení se to ze zvláštních důvodů hodilo. Máchal jsem rukama do všech stran jakoby se mě něco snažilo roztrhnout vejpůl. Celé představení bylo silně chaotické a to byl můj cíl. Má představa dokonalého rituálu za padlé v boji. Pak se ale stalo něco nečekaného. Stálým mácháním holí na jednu stranu, a pak na druhou a pak zase na jinou, se hůl nečekaně zlomila. Zlomil jsem hůl, která představovala mé zpříznění s kmenem Omaticaya. Všichni diváci se přestali pohupovat do ritmu, tanečníci přestali tančit a hudba přestala hrát. Všichni se dívali, jak tam strnutě stojím se zlomeným znakem totožnosti. Podlomí se mi kolena a já padnu na zadek. Chvíle ticha. Když nejsem jedním z nich, nemám tu, co dělat, ale pokud uteču, zachvátí diváky panika. Začnou si myslet, že už jim není pomoci, když i Eywa překazila smuteční modlitbu. Stále tam sedím a dívám se na trosky svého života. Pokud moje zbraň z rodného stromu má nějaké kazy, znamená to, že nai já se k tomuto rodu nechovám hezky a že také mám jisté vady a nezasloužím si být právoplatný Omaticaya. Pokud neodejdu, odvedou mě. Pokud odejdu, klan ztratí víru. Bylo rozhodnuto. Musím pokračovat ve jménu Eywy. Zbytek se rozhodne až poté. Zvedl jsem se a zkontroloval tanečníky i hudbu. Všichni mi důvěřovali, protože věděli, že musí. Byli na mě závislí stejně jako všichni sedící tam dole. Kývl jsem tedy na znamení, že se bude dál pokračovat. Někteří z diváků již neměli ve mě takovou víru jako před tím, protože už nejsem jedním z nich, ale já přesto pokračoval. Dál jsem máchal oběma kusy své hole do všech stran a poskakoval do rytmu. Se dvěmy malími částmi hole se spolupracovalo jednoduššeji než s jednou velkou. Dalo se dělat více různých tanečních kroků, více variací a nepřekáželi v tanci. Poslední krok v mém rituálu bylo ryhlé zasunutí obou konců hole do sebe a pevné sevření, což znamenalo, že i trosky se mohou vzpamatovat a znovu se vzchopit. Hudba utichla, ale já se rozhodl ještě pro jeden akt. Znovu jsem je rozdělil a ze všech plic jsem zaječel kamsi do vzduchu. Po dobu celého rituálu jsem nevydal ani jendu hlásku a teď tu křičím ze všech sil. Postupně se jeden po druhém vstávali a přidali se k mému křiku. Po chvíli se přidali úplně všichni. Já už nemohl, ale oni stále křičeli ze všech sil. Křičeli velmi hlasitě, aby to slyšeli úplně všichni. Křičeli na zemřelé, aby věděli, že nám chybí. Křičeli na ztracené, aby věděli, kde nás hledat. Křičeli na Eywu, aby si byli jistí, že je Eywa uslyší. Křičeli na Nebešťany, aby věděli, že jsme naštvaní. Křičeli na všechny, aby věděli, že kmen Omaticaya ještě nepadl docela. Zvuk se šířil dál a dál, aby ho slyšeli úplně všichni. Takto dopadlo mé poslední konání v tomto kmeni. Poté, co všichni dokřičeli, vzal jsem obě části své zbraně do jedné ruky a ryhle se prodral davem pryč odtud. Nidko mě nemusel vyhazovat, každý veděl, že tu nemám, co dělat. Byla by pocta zůstat v tomto kmeni a možná to někteří budou vyžadovat za to, že jsem jim dodal odvahy, ale já zde nemohu zůstat, ikdybych chtěl. Eywa mi dala znamení, že tu nemám, co dělat a já její rozhodnutí musím akceptovat. Měla k tomu jistý důvod a já teď musím zjistit jaký. Běžel jsem lesem, co mi síly stačily. Náročný tanec mě velice vyčerpal, a proto jsem moc daleko nadoběhl. Vylezl jsem na jeden kmen, sedl si na větev a pozoroval noční oblohu. Snažil jsem se, ale přesto nejsem moc daleko od stromu, kdyby mě někdo hledal, nejspíš by mě i našel. Já zde nejspíše i přespím, protože už se vůbec nehnu. Dívám se na hvězdy a přemýšlím, co se mnou teď bude...

Tei'raa - 28. února 2010 21:14

Obřad za zemřelé Když obřad začne, Tak se i s De’Ravagem postavím a přejdu na vzdálenější vyvýšeninu. Zde beze slova stojím a sleduji celý obřad. Pro mne nemá význam, já se se smrtí svých blízkých rozloučím až splněním mé pomsty. Teď pro mě neexistuje jiný cíl. Obřad je dlouhý a nářek Na’Vi se vznáší všude kolem mne. I mé srdce naříká a strádá, ovšem já vím, že můj čas přijde. Já se rozloučím jinak. Když obřad skončí, tak si najdu místo stranou, kde ulehnu Da’Ravagovi po boku. Hledím na hvězdy a přemýšlím, když ucítím, že se někdo blíží. Zvednu se a vidím, že ke mně jde Tsutey. Zastaví se kousek ode mne a řekne mi. “V posledním útočišti byl jeden vetřelec. Chránili jej a pomohli mu utéct. Přesněji jeden z nich. Ty je najdeš. A zabiješ. Jak toho vetřelce, tak toho zrádce. Ráno vyraž.“ Stručně, jasně arogantně – jak je pro něj typické. Když odešel, znovu jsem ulehla a opřela se Anghstikovi o bok. Vetřelec v posledním útočišti? A byl tam? Jako, že tam byl déle? Kdo to byl, že tam byl déle? A jak dokázal tak dlouho přežít? Proč jej nezabili? Lid Na’Vi dává druhou šanci… Jemu by jí nedali. A co když jo? Co když se stalo něco, co jej přivedlo na naší stranu? Kdyby byl vězeň, tak jej nechrání, natož aby mu pomohli utéci… Kdo by riskoval útěk a hněv vůdce kmenu pro vězně? Pro nepřítele? Pro někoho, kdo nás chce jen zabít? Nikdo… Všichni by se přihlásili, aby jej mohli zabít… Proč jej tedy chránili? Co to znamená? Má důležité informace? Zradil svůj druh? ČI to je mudrc vetřelců, kteří k nám dříve chodili a učili nás jejich jazyk? Moc otázek, málo odpovědí. A k čemu otázky? Je to vetřelec. Zabít. Ale ty máš jiný cíl… A kdyby byl na naší straně… Dal by se využít… Kdo ví jak to je… Co tedy uděláš? Najdu je. A? Zjistím, kdo to je. Teď záleží jen na jednom – zabít ty dva. Když to bude jeden z nich – tak zemře klidně celé poslední útočiště. Když ne, tak mi pomůže. Ať již bude chtít, či ne. Ať ten Na’Vi bude chtít, či ne. Já jsem Tei’Raa a čeká mě pomsta. A toto je moc dobrá příležitost na to, aby jí člověk nevyužil… s těmito myšlenkami usínám a spánkem doplňuji energii na další den.

Jui'pa - 28. února 2010 21:56

U jeskyně Když jsme dorazil k nějaké jeskni utábořili jsme se v ní. já jsem se po pomněrně dlouhé cestě složil au vchodu jeskyně. Lehl jsem si a začal jsem přemýšlet o tom co se dnes stalo a jak to asi bude dál. Proč s náma šel i ten hnusný černý Pa'li?? A proč jsem se sním dokonce musel dělit o jídlo?? Tohle byli dvě nejzávažnější věnemohl pochopit. Když maminka vyšla z jeskyně šel jsem za ní. Šla jen kousek od jeskyně pro dřevo a pro další zelené listí, já jsem se od ní asi v půli esty odpojil a jelikož jsem mněl hlad, ulovil jsem si jednu z miší kterých je plný les. Snědl jsem si to ještě na místě, protože jsem mněl "strach" že mi to sežere to Pa'li a a nebo mi ještě kvuli tomu ublíží. Když jsem se najedl, vrátil jsem se zpět k jeskyni. Mamča vyšla z jeskyně a pozorovala světýlka kterých jsem si doteď nevšim. Bylo to tak pěkné ještě nikdy jsem nic podobného neviděl tolik světýlek na jednom místě. Bylo to nádherné ale když jsme to sledovali najednou ty světýlka začnou vydávat ohromný kravál, a jedno stěch světýlek začalo zářit ještě mnohem víc a vzlétlo do vzduchu. Na krátkou chvíli jsem přestal slišet a začalo mi nesnesitelně pištět v uších. Lehl jsem si s kňučenímna zem a pacička ma jsem si "přikryl" uši ale ani to nepomohlo. Když jsem uvyděl že se maminka rozběhla zpět do jeskyně, honem jsem se rozběhl také. Když jsme se schovali do jeskyně lehle jsem si k mamince s nadějí že mně aspoň trochu ochrání. ale když jsem se na ní podíval nevypadala taky zrovna nejlíp a určitě se taky bála, ale stím já nic neudělám.

Vypravěč - 28. února 2010 23:19

Tei´raa + Tzuzey - ÚKAZ NA OBLOZE: Byla hluboká noc a oba jste sledovaly hvězdy. Každý z jiného důvodu, ale jedno jste měli společné. Zahlédli jste něco co jste ještě nikdy neviděli. Ve velké výšce se nad váma prohnala "zářící hvězda" jenž za sebou zanechávala stopu. Objekt přiletěl ze severo-západu a míří dál na jiho-východ a neustále nabírá výšku. Jasně září a slyšíte burácení. Víte, že Nebešťané něco takového nepoužívají - stoupá to stále výš a výš až to zmizelo za mraky. Na chvíli jste si snad pomysleli, že by to mohlo být znamení Eywy, ale tento nápad jste zase ihned zapudili - spíše to vypadá na nějakou ďábelskou věc ... ale jestli není Nebešťanů...tak koho? Viděli jste tohle:

Vypravěč - 01. března 2010 01:09

Hladová a žíznivá Skat - práce v říčním údolí: Ryael, který se ti snažil nejprve při tvé práci pomáhat později usoudil, že spíš překáží a tak se raději věnoval obhlídce okolí. Když jsi krátce po poledni zjistila, že jsi hladová a žíznivá - tak jsi si uvědomila, že jsi si zapoměla vzít jídlo a pití. Proto jsi požádala Ryala, ten ti pohotově přinesl láhev s vodou a řekl, že zkusí "vyhrabat" v letounu nějaké zásoby, sám si toho jak se zdá taky příliš nevzal. Chvíli se tam štrachal a pak přišel za tebou s nějakými sendviči, které vypadají, že byly snad s letounem vyrobeny. Nicméně nepochybuješ o jejich nezávadnosti, když u vás armáda prohlásí o něčem, že to bude mít 10,20,50 let trvanlivost, tak to tu trvanlivost má. Ryael také přinesl nějaké energetické tyčinky. No bohužel dnes to na chutný piknik zrovna nevypadá...nicméně naštěstí tady mám pár energetických tyčinek... Pak se omluvně usmál, a když viděl tvůj zkoumavě-skeptický pohled adresovaný oněm sendvičům, pokusil se o vtip: No co...kdy se ti nabídne příležitost jíst něco co je starší než ty...

Zoltan Chivay - 01. března 2010 07:33
	Student part. III - Útěk Vyčkej?...no to jistě...kam bych asi tak chodil?...levá noha neposlouchá a pravá tak tak...aspoň, že mi zůstala bouchačka a fungující pravá ruka... trpce jsem se pousmál a pozoroval ho, jak mizí někde v lese. Když se konečně vrátil, "zprovoznil" mou nepohyblivou část těla. Nebylo to nic moc, ale mohli jsme jít dál. "Kam půjdeme?" zeptal jsem se ho.

Vypravěč - 01. března 2010 09:32

Ey´fae + Jui´pa - útěk do jeskyně: Všichni tři jste prchli do jeskyně. Zůstali jste na úrovni vstupu a s hrůzou rozšířenýma očima sledujete ohnivý plamen stoupající k nebesům. Hromové burácení provázející celé toto představení jen pomalu slábne jak ta věc nabírá výšku. Vypadá to, že se stáčí jiho-východ. Když to zmizelo obrátili jste zrak opět k základně Průchozích...nikde nic nehoří a všude jak se zdá je noční klid jen Ey´fae vnímá probuzenou a vyděšenou zvěř v džungli. Ať už to bylo cokoliv je to pryč a všichni jste se uklidnili - nešlo to po vás. Liu´tey nakonec "zavelel", že je čas jít spát.

Vypravěč - 01. března 2010 09:54
	MAPA JESKYNĚ BYLA UPGRADOVÁNA - PROSÍM PROHLÉDNĚTE SI JÍ

Vypravěč - 01. března 2010 13:00

Lukas J. Brent: Když se Huy´atley vrátil s nějakými plody a bylinkami bylo ti už celkem "šoufl", přeci jen ten jed je dost silný. Huy ti dal sníst nějaké ty "léky"...chutnaly teda odporně nicméně za relativně krátkou dobu ti již bylo lépe. Když jsi se zeptal, kam půjdete, Huy jen lakonicky odpověděl: To nemám tušení... Nakonec jste vyrazili směrem na západ. Máš docela problém držet s Huyem krok, nejen kvůli tomu, že jsi přeci jen trochu oslabený, ale hlavně kvůli vysokému tempu, které Huy nasadil.

Zoltan Chivay - 01. března 2010 13:16
	Student part. III - Útěk Kulhal jsem za Huyem, ale začal jsem se opožďovat. Byl sakra rychlej a já mu opravdu nestíhal. Držel jsem, ale hubu a snažil se jít co nejrychleji. "Do hajzlu!" zakleju, protože jsem zakopl. "Zpomalit asi nemůžeš, co? Trochu nestíhám" pronesu trošku jízlivě a obličej stáhnu do bolestivé grymasy.

Skat - 01. března 2010 23:10

Piknik v říčním údolí Nadávám si do hlupáků, že mě nenapadlo vzít něco k jídlu,ale tak je to se mnou pokaždé. Když mám před sebou nějakou práci, běžně zapomínám na vše okolo. Ry naštěstí tvrdí něco o tom, že má nějaké jídlo v letounu,ale když to donese, neubráním se skeptickému pohledu a natáhnu ruku k energetické tyčince. Tak je pravda, že moc jídel starších než jsem já není,ale asi se zatím spokojím s tou tyčinkou, ne že bych nevěřila vojenskému jídlu,ale...prostě ta tyčka vypadá lákavěji. Mám co dělat abych se nerozesmála, nemůžu si pomoci,ale přítomnost tohoto milého muže, je opravdu osvěžující. Když do sebe nasoukám ten kousek jídla, zapiju to vodou a protáhnu se. Ještě je dost času a byla by škoda nevyužít ho k procházce, Pandora mne fascinuje svou přírodou, jen mne mrzí, že jsme ještě nenarazili na žádné místní obyvatele. Co myslíš Ry, nepůjdeme se kousek projít? Tak mne napadlo, viděl jsi už nějakého Pandořana? Já bohužel ne,ale hrozně by mne zajímalo jací jsou.

Vypravěč - 02. března 2010 01:49

Skat - na druhém paloučku u lesa :D : Na procházku?, Ryael se začal hihňat...ale jistě...ne bohužel Pandořana nikdo neviděl...každopádně jestli chceš, tak mám tady od jednoho svého známého na holoprojektoru 3D animaci jak asi vypadají...Pak vytáhl takové kovové kolečko, na kterém zmáčkl nějaký knoflík a objevil se zmenšený hologram (jenž vychází z toho kolečka - jestli jsi viděla Star Wars, tak je to obdobné) 3.7m vysokého modrého humanoida. Někteří jim říkají andělé, jiní zase jim říkají "ti jenž provázeli Prastaré"..., odcitoval jednu kapitolu náboženské knihy "Stratta Harmonia" (Cesta rovnováhy - taková vaše bible) a pokračoval......každopádně jsem je neviděl...jako ostatně jiný, andělé...myslíš, že...kdyby existovali...kdyby...že by to byli fakt andělé...já totiž nikdy jsem těmhle kecům nevěřil...mno jenže mě nikdy nenapadlo, že se dostanu sem...na Pandoru... Zatímco Ryael mluví a tobě se očividně líbí jak a co říká, tak ti hlavou bleskla myšlenka...nepříjemná myšlenka, vlastně vzpomínka na psychosondu...je možné, že tento "zvláštní" voják, který je prostě "jiný" než ostatní vojáci je spolupracovníkem POLITICKÉ POLICIE NEOTANSKÉ REPUBLIKY - všemocné polotajné a polooficiální organizace, o které se vypráví celé legendy - s lidmi z této služby jsi již v době studií měla tu "čest" a skončila jsi pod psychosondou. Jsou milí, inteligentní...a SETSAKRA NEBEZPEČNÍ...možná jsi jen paranoidní, ale Ryael svým chováním připomíná jednoho z policistů co tě před 10ti lety zatýkal...ne snad, že by to byl on...ale stejný algoritmus chování - tihle spolupracovníci jsou špičkově cvičení - žádní amatéři nemají u politické policie šanci. Tvůj spolužák do kterého jako jednoho z mála bys to nikdy neřekla patřil mezi ně a měl za úkol zničit síť drogových dealerů mezi studenty (nicméně jednalo se jen o relativně lehké drogy na bázi marihuany) a oblafl tě tak, že bys nevěřila, že je to možné. Tihle lidé umí pokud si představíš 100 způsobů jak by se ti mohli dostat "na kobylku" vymyslet 101. způsob. Nemáš snad přímo podezření...ale prostě Ryael je chytrý (což by nevadilo), ale on je i sečtělý a očividně toho zná opravdu hodně...jako pilot by se k tomu jen těžko dostal...zato jako nasazený agent politické policie bez problému. Na druhou stranu tě nenapadá jediný důvod, proč by Republika potřebovala sledovat zrovinka tebe, která krom občasného šlukování Sikkharu (obdoba pozemské Marihuany) se ničím neprojevila. Když tě tato mrazivá představa opustila byly jste již relativně daleko od letounu. Vedli jste s Ryaelem klasický "smalltalk", když se na tebe pojednou podíval a učinil nabídku: Víš..Skat..nechtěla by ses dneska dostat do vojenské části naší základny? Budeme odpalovat raketu a já mám "rezervované" místo v "první řadě". Bude to velké a krásné...navíc v naší části máme lepší pivo...tak co říkáš?

Vypravěč - 02. března 2010 02:01

Mudr. Zani Katanga - 30.3.2154 - Spáleniště: (Pozn. PJ - jsi LÉKAŘ (Mudr.) - nechápu proč chceš sbírat dřevo - cítím tu jistou "kontradikci" s životopisem tvé postavy, proto ti doporučuji se více držet životopisu postavy...) Dr. Augustinová si tě při tvé poznámce o dřevě změřila "přezíravým" pohledem říkajícím něco v tom smyslu - Zase nějaký "uber super" chytrolín..." - ale jakmile jsi začal mluvit o jiném kmeni, tak očividně zbystřila. Když jsi skončil tak řekla: Jiné kmeny? Jistě...jsou tu minimálně další dva v našem dosahu...blíže naší nové základně je kmen Pixioteya...dále na jihozápad od nás pak žijí Tipicové. Možná, že bychom mohli zkusit...otázkou je...nakolik tyto kmeny jsou přátelské s kmenem Omaticaya - protože jestli hodně, tak budou naštvaní, že jsme udeřili proti jejich přátelům...musíme být opatrní. Poté nařídila odlet a po zamířili jste na jihozápad...očividně ke kmeni Tipica....když jste přistáli, tak jste si sebrali vybavení a vyrazili jste do hlouby jejich teritoria (nacházíte se východně od stromu duší kmene Tipica - viz mapa. Popiš výše zmíněné události a můžeš také popsat vaši cestu do hloubi džungle na území kmene Tipica - příspěvek zakonči v bodě, kdy dorazíta k nějakému jezírku...)

Skat - 02. března 2010 02:25

Další palouček. Ryaelův smích je velmi příjemný,a když mi prozradí že se můžu podívat jak vypadá Pandořan, dychtivě kývnu hlavou, i když je to asi jiné, než potkat živou bytost,ale aspoň budu mít nějakou představu.Počkám až našteluje holoprojektor a pak už vidím obrovskou modrou postavu, k tomu poslouchám Ryaelovo zasvěcené vyprávění, tak zasvěcené až mě zamrazí. Myslím že existují,ale jestli jsou to andělé...to nevím, třeba budeme mít štěstí a nějaké potkáme. Odpovím mu nesoustředěně a ponořím se do svých myšlenek. Děvče měla by jsi se mít napozoru, něco tady není v pořádku. Když se to tak vezme, na pilota je až příliš dokonalý. Fajn, chytrý může být od přírody,ale co mi jeho chování připomíná? Proč mám najednou divný pocit? Skoro jako bych se vrátila o deset let zpátky. Ještě dnes když si na to vzpomenu, mám z toho husí kůži. Zatčení, výslech a psychosonda, ani jedno nebylo zrovna příjemné. A pak....ach ano, už vím koho mi připomíná. Sotva dojdu ve svých myšlenkách až sem, málem zakopnu a na chvíli upřu svůj pohled na muže vedle sebe, je mi jedno zda si toho všimne či ne, jen chci zjistit zda je mé podezření opodstatněné. Vždyť on mi připomíná ty muže z PPNR, inteligentní, sečtělý, vnímavý, úslužný vlastně má jen kousek k dokonalosti. A rozhodně by to do něj nikdo neřekl,ale...je to možné? Proč by chtěli sledovat někoho jako jsem já? Nejsem nijak důležitá, nedostanu se k důležitým informacím, netrpím jen stihomamem? Pomalu se odprošťuji od t= děsivé představy a uklidňuji sama sebe, že to je jen výplod mého přepracovaného mozku. Mezitím jsme došli poměrně daleko od letounu, když se najednou Ry zastaví a obrátí se na mne s otázkou.Překvapeně zamrkám. Budete odpalovat raketu? A kam, co je cílem? A dostat se do vojenské části? Není tam přístup civilistům zakázán? Samozřejmě by mne to zajímalo,ale nebudeš mít problémy? A nebo, nebudu mít problémy já pokud přijmu? Proč mě tam zve? Určitě ne kvůli mým krásným očím, kruci Skat, do čeho jsi se to zase namočila?

MuDr.Zani Katanga - 02. března 2010 12:14

Další možnost: Jakmile doktorka začla mluvyt o dalších kmenech, začal sem se víc zajímat o to co říká. ,,Jistě, pokud budou silně nepřátelští znamenalo by to jisté problémy, ale na druhou stranu se posuneme blíž k jejim zvyklostem. Pokud nás nezabijou hned jak nás uvydí, mohly by sme navázat kontakt. Získáme aspoň nějaké informace a můžeme navázat nějaký kontakt a poučit se o tom jak tito obyvatelé žily." zhodnotim jak se na to dívám já. Pak nechám klacky klackama a jdu k našemu dopravnímu prostředku. Kam nasednu a ještě jednou se podívám na pozůstate spáleniště. ,,Je to hrozný, fakt hrozný, přijít a zničit, doufejme že se nám je povede nějakým způsobem spřátelit. Nerad bych aby se tenhle projekt zhroutil kuli těm tupcům." řeknu ještě před odletem na základnu. Tam se na chvilku odpojim a sbalim několik věcí co by se mo mohly na cestu hodit, mezi nima nechybí lékárnička a potravyny. To vynesu ven před základnu zabalený do batůžku pro avatara a pak se opět připojim. Vezmu si batoh na jedno rameno a nasednu do stroje. Cestou se dívám z okýnka směrem k základně vojáků a v duchu je proklínám za jejich jednání. Když přistaneme kuli neprostupnosti terenu, tak vysdednu mezi provníma a podívám se do hlouby džungle. Upravym si batoh na zádech a vydám se o několik kroků dál, kde si všimnu zajímavých rostliných druhů který vypadaj jako spirály. K jednomu přijdu a když se jej pokusim dotknout tak se stáhne do středu. Několikrát to zopakuju než vysednou všichni a stroj odletí. Pak se zařadim kousek od doktorky a prostupuju džunglí, využívajíce své pohyblivosti se prodírám mezy stromy a pokud je někde nějaký houština tak ji misto obejití přeskočim. Celou dobu sleduju floru kolem naší cesty a snažim se najít nějaké stopy který by naznačovaly přítomnost dalších Na´viů. O několik hodin později dojdeme k malému jezírku, kde se zastavýme na menší odpočinek. ,,Kupodivu sme nikoho nepotkaly, buď nás sledujou z dálky nebo nás ještě neobjevyli." řeknu když se napiju ze svojí lahve na vodu a zakousnu se do části svého jídla. Přičemž sedim na jednom kmenu hledíce směrem k jezírku.

Vypravěč - 02. března 2010 17:16

Lukas J. Brent: Huy´atley se na tebe otočil a omluvně řekl: Jistě - můžeme trochu zvolnit, promiň - ale tady jsme v nebezpečí, Tsutey určitě někoho pošle a bohužel bojovníci kmene Omaticaya patří k nejlepším stopařům. Nicméně, když viděl, že jsi na tom opravdu bídně, tak přeci jen trochu zvolnil. Ještě tak 2-3 hodiny a dorazíme do jednoho místa...znám ho jenom já a náčelník posledního útočiště...tam snad bude bezpečno..snad. Mudr. Zani Katanga: Zatímco ty a další 4 Avataři sedíte u jezírka a odpočíváte, tak Avatar dr. Augustinové něco měří u skupiny stromů...jakmile doměřila, tak se vrátila a řekla: Zvláštní...ta elektrická aktivita v těch stromech...je trochu odlišná od toho co znám z oblasti předchozích výzkumů, možná že v každé části džungle jsou určité odlišnosti. Každopádně s tím teď nic neuděláme. Nevím, kde Tipicové sídlí, ale jistojistě si nás najdou sami. Bude nejlepší, když pomalu vyrazíme dál. Jak to dořekla, tak jste se zvedli k odchodu, abyste pokračovali hlouběji do džungle. Někdo ještě prohodil: Doufám, že nám na uvítanou neuseknou hlavy... Skat: Ryael se po tvých slovech zazubil a pravil: Ale Skat...tady to nikoho nezajímá, všichni jsme na jedné lodi...jistě teoreticky bych tě tam brát neměl, ale tenhle odpal není nic tajného...stejně to uvidí celá základna - vystřelujeme jen pozorovací satelit na oběžnou dráhu Pandory...to teď budeme dělat hodně často, než vybudujeme kompletní sledovací síť...hodně to urychlí výzkum Pandory.. Pak se na okamžik zarazil a chvíli váhal jak pokračovat - načež nakonec řekl: Víš...myslel jsem, že bychom si tam někde sedli na terase a sledovali ten odpal...k tomu si můžeme dát nějakou tu večeři, jídlo je tam skvělé a bude tam i náčelník místní bezpečnostní správy...celkem velké zvíře v armádě i v policii, pozval tam pár lidí a mezi jimi i jednoho mého nadřízeného, kterému se tam však nechce a tak to nabídl mě...no a mě se tam nechce být samotný...tak co - přijdeš?

Vypravěč - 02. března 2010 17:18
	PŘEPOČET DNES VE 20:00

Skat - 02. března 2010 17:27

Pozvání Trochu ze mne opadl ten nervózní pocit,ale přesto teď o něco víc Ryaela sleduji. I když jeho pozvání je milé a vysvětlení se zdá být tak jednoduché, něco mi na tom nesedí.Zdánlivě je to dokonalé, sledovat odpal, pochutnat si na dobré večeři, napít se dobrého vína a to vše v příjemné společnosti milého muže, ale.... Vždy je v podobných věcech nějaké to ale.Proč zrovna já? I když to tak nevypadá, počet lidí se zněkolikanásobil a nejsem zde jedinou ženou, a pak to jeho zasvěcené vyprávění, ta znalost skoro všeho, přesto musím uznat, že vyhlídka na poklidný večer je víc než lákavá. Je to lákavé a od Tebe moc milé, pokud pro mne profesor nebude mít nějakou práci, ráda se k tobě přidám, ale řekni mi...jak moc je to oficiální, to víš, jsem žena i když vědkyně, a musím vědět, jak se vhodně obléci. Já vím, já vím typicky ženská reakce, ale můžu za to, že jsem dlouho nikde nebyla? A ta poznámka o profesorovi, mi nechává zadní vrátka na odmítnutí, kdybych si to rozmyslela. Pokud mne tedy profesor nezaměstná...kde se sejdeme?

Tzuzej - 02. března 2010 19:52

Někde na stromě blýzko Stromu Duší Zahledím se do krásné hvězdné oblohy za zvuku nočního života, když v tom se na obloze objeví obrovské hýbající se světlo. Vím jistě, že z této planety to nepochází. Světlo je silné a velké, což znamená, že ten letící předmět je buď taky obrovských rozměrů nebo je velice blízko. Usoudil jsem, že to bude něco mezi tím. Předmět se pohybuje docela rychle, na velikost, kterou jsem mu přisoudil. Letí od západu, severo-západu. Pokud to letělo stále stejnou rychlostí a stále se stejným úhlem, muselo to vzlétnout mnohem dál než je tábor Nebešťanů...Muselo to být až za velkou řekou, ale za tu se nedostanu... Stejně se tam zítra půjdu kouknout. Nebo se aspoň rozloučím s rodným stromem... Poslední myšlenka ještě před tím, než zavřu oči a usnu...

Esúji - 02. března 2010 20:53

palulukana přikrčím se k zemi. Do pozice ze které šelmy obvykle útočí. Ale já neútočím jen pozoruji svou kořist. Už jen pouze to že jsem je nalezla mi přinese další bandu otázek. Tiše zavrčím a nervózně zamávám ocasem. Jsem dost vysoko na to aby o mě nevěděli a naopak já abych je dobře slyšela případně i viděla. Poslouchám jestli náhodou někdo neutrousí potřebnou informaci pro kterou jsem si přišla. Mrzí mě, že tu není nikdo z těch které znám. Pravda že by to musela být obrovská náhoda, ale i něco takového je přeci možné. Zásoby....Na co? stále očekávám jestli nezačnou mluvit. Pokud je po pár minutách (tak deset) stále ticho začíná se tu jedna palulukana obrovsky nudit. Zvednu se a přeskočím na protější strom a pak na další a další. Vybírám si cestu nahoře, abych měla lepší výhled. Když mi sluchově i pachově zmizí tato skupinka z očí slezu dolů a dívám se po stopách nějaké další skupinky.

Vypravěč - 02. března 2010 20:56

31.3.2154 - ÚVOD PRO NA´VI - (Tzuzej, Tei´raa, Ey´fae, Jui´Pa): Tzuzej: Ráno jsi se probudil na "svém" stromě a poté co jsi provedl ranní očistu a snědl něco ovoce přemýšlíš co dál. Zpátky k Omaticayům se vrátit nemůžeš a jediné co ti zbývá je žít v divočině jako vyvrženec z kmene minimálně do té doby, než se věci vrátí do normálu a Nebešťané budou poraženi. Vzpoměl jsi si na tu divnou "hvězdu" ze včerejška a podíval ses na oblohu - nikde není po ní ani stopa, blankytně modrá obloha vypadá jako vždy a ty se nyní musíš rozhodnout co dál. Je tu několik možností - vyrazit na severo-západ zjistit odkud "ta věc" vzlétla, jít k Pixioteyům nebo k Tipicům (sousedním kmenům) a zkusit se stát součástí těchto kmenů - ale eywaví jestli by tě vůbec přijali. Tei´raa: Ráno jsi se probudila po bezesné noci. Když jsi seskočila ze stromu zaregistrovala jsi nějaké tklivé tóny...vlastně to tě probudilo, jen jsi si to prve neuvědomila. Chvíli jsi pátrala po jejich zdroji a pak jsi spatřila See´raye zhrouceně sedícího u jednoho ze stromu. Zpívá nějakou hrozně smutnou písničku...je pomalá a plná bolesti - nikdy jsi jí neslyšela a ke svému překvapení zjišťuješ, že i ta slova jsou v jazyce, kterému nerozumíš. Nejspíš se jedná o jazyk starých bardů - nenapadlo tě, že ho vůbec ještě někdo umí. Když tě See´ray spatřil tak přerušil píseň, vstal a se sklopenou hlavou došel až k tobě. Když byl až u tebe tak zvedl hlavu (jsi vyšší než on), pohlédl ti do očí a hlasem plným bolesti se zeptal: Proč?...Tei´ro proč?...cesta po které kráčíš končí v pekle...proč? Z očí mu stékají slzy a vidíš, že je zcela zdrcený tvou proměnou. Ty ho vlastně ani pořádně nevnímáš - vždyť vidíš jenom svůj cíl - z tvého neúprosného pohledu čiší pohled smrti a v tvé mysli probleskuje jediné: ...cesta smrti je pouze pro silné, ne pro takové slabochy jako jsi ty a zbytek kmene...pouze JÁ ... Tei´raa mohu přinutit s pomocí Eywy či bez Nebešťany zaplatit...Eywa je slabá - já nikoliv... Ey´fae: Ráno jsi se probudila v pozoruhodně dobré kondici. Bolesti a noční můry tě opustily - aspoň prozatím - a ty se cítíš živá. NĚJAK VÍCE ŽIVÁ..., blesklo ti hlavou. Je ti lépe, než kdy bylo a cítíš se silná. Liu´Tey ještě spí a Jui´pa sedí u vchodu jeskyně na stráži a "dojídá" nějakého tvorečka co ulovil - vlastně tě ani nenapadlo, že Jui´pa šel v noci na lov. Vypadá...zvláštně...sálá z něj prazvláštní síla, kterou jsi z něj nikdy předtím necítila - je v ní něco silného - jakoby tento tvoreček stále sílil - duchovně. Tvé druhé zvířátko - STRACH - leží pokojně u vchodu a zdá se, že spí. Teda - jestli jsi schopná to posoudit. Jui´Pa: Když se včera v noci všichni odebrali spát předstíral jsi také spánek - až usnuli - otevřel jsi oči a začenichal. Nějaká síla tě nutí jít ven na lov - nemáš hlad...jen chceš prostě zabíjet - nevíš proč. Vstal jsi a vyťapkal z jeskyně...ještě jsi se podíval na toho "koně" co si tvá maminka ulovila jako další zvířátko. Cítíš jeho mysl - mluvíte spolu - duchovně, ovšem tedy pokud se vaše zvířecí komunikace dá za řeč používat. Klidně jdi...já je pohlídám..., slyšíš jeho myšlenku ve své hlavě. Otáčíš se a vyrážíš do džungle - dnes je třeba završit dospívání - jednou pro vždy. Juipové nejsou jenom zvířátka na hraní - Juipové jsou mnohem víc, stejně jako tvorové zde v této džungli. V tvé paměti jsou nyní věci, které tam nikdy nebyly. Vidíš celé generace Juipů před sebou - otce, jeho otce...atd. Genetická paměť sahající hlouběji než kam by si kdo odvážil jít. Dnes večer musíš zabíjet - ne pro radost, ne kvůli hladu - je proto, aby byl dodržen pozemský řád. Tvé oči se rozšířili a vyrazil jsi do hlouby džungle dorážet slabé a nemocné tvory - plnit druhovou povinost "lékařů džungle" jak ti velí nikoliv Eywa, ale PRASTAŘÍ! Když jsi s tím skončil zašel jsi k blízkému vodnímu zdroji se opláchnout, neboť tak nějak víš, že "mamka" by nebyla ráda, kdyby viděla svého miláčka od krve - i když není jeho vlastní. Na cestě zpět jsi ulovil jednoho hlodavce, kterého jsi odtáhl k jeskyni a začal ho požírat. Kůň tě svou myslí sleduje, ale nezdá se, že by byl nějak proti tobě vysazený. Pak jsi ucítil, že se tvá "mamka" vzbudila.

Vypravěč - 02. března 2010 21:08

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´fae - sen: Když jsi usínala myslela jsi pouze na jediné - Co byla zač ta rámusící věc jenž vzlétla k výšinám.... - už se ti klížila víčka, když tvůj zrak spočinul na tvé holi, přitáhla jsi si jí k sobě a už už jsi usnula, když všechno kolem tebe se rozplynulo - vlastně máš pocit, že jsi vůbec neusnula. Vidíš sice své spící tělo a svou ruku svírající hůl...ONA ZÁŘÍ?!...její bílé mléčné světlo nyní ozařuje celou jeskyni a ty náhle stojíš u té rámusící věci...RAKETA?...stojíš přímo u ní...z jejích trysek šlehají plameny a ona letí vzhůru a ty s ní ... stále výš a výš až do míst, kde je jen chladný vesmír. Tam se ta raketa rozpadla a ze své špice vyvrhla něco ...kéž bych věděla co to je... ... čemu náhle rozumíš - sice nechápeš jak to funguje, ale víš, že se to jmenuje ...taktický orbitální iontový kanón.... Letí to strašně rychle (28 000km/hod - je standartní rychlost družice na orbitu pozn. PJ), ale to připadá jako by si to jen líně plavalo v chladném vesmíru. A ty jsi vedle toho...jen se toho dotknout...učinila jsi tak a hned jsi ucukla. Ta věc je zlá! Víš co to je a je to strašlivé - ta věc umí vyvrhnou smrtící světlo strašlivé síly. Chtěla jsi si to představit jak to vypadá - to světlo...SVĚTLO SMRTI.. a rázem jsi spatřila svůj Rodný Strom. Jak stojí a sálá z něj život - kdesi vdáli ve vesmíru od něj se tato věc chystá ho zničit, a pak se to stalo. Stála jsi u toho stromu, když přišlo ono světlo. Nevnímla jsi ten strašlivý hluk, když jsi stála uprostřed dopadu toho světla, teprve když to skončilo rozhlédla jsi se kolem. Je to strašlivé. V místě kde stál váš strom je jen na prach spálená země - všechno co zde bylo je pryč. To světlo...to světlo všechno zničilo. Pak jsi se probudila.

Vypravěč - 02. března 2010 22:04

Al´tos a Or´onis - v HOŘE ZLA: Stojíte v místě, kde se jeskyně prudce stáčí doprava a zpoza zatáčky slyšíte syčivé zvuky. Náhle jste si uvědomili, ještě něco - vy těm zvukům, které jste považovaly za syčení hada ROZUMÍTE! A co víc, ony (ty zvuky) mluví O VÁS! 1: Slyšíššš, jsou tak malí...neohrabaní....a chutnííí...sss.. 2: Oni se bojííí sss...cítímm jejich tep...bojíí se.... 1: Tak ať jdou blíž...možná nás budou moci pobavit....sss 2: ...a nassssytit...sss Jako ve snách jste došli za ohyb chodby a vidíte před sebou mohutný jeskynní dóm se spoustou krápníků na stropě a hromadami koster a lebek na podlaze. Vidíte kostry Ikranů, Pali, Nantangů a dokonce i Palulukanů...a uprostřed toho všeho vidíte...tohle: CO DĚLÁTE?

Vypravěč - 03. března 2010 04:40

Esúji: V těle Palulukana pátráš po dalších Na´vijích...pak jsi objevila dva válečníky, které jsi zastihla v družném rozhovoru, nenápadně jsi se k nim přikradla. Mluví o nějakých nebešťanech a o tom, jak je je třeba zničit. Pochopila jsi z jejich rozhovoru, že zde jsou nějací nebešťané, kteří jsou zlí a zničili domovský strom kmene Omaticaya. Protože se blíží soumrak, tak jsi "přenocovala" i v mysli Palulukana nedaleko stromu duší kmene Omaticaya, předtím než jsi šla spát, tak zvířecí pudy tvého palulukana, tě zalarmovaly...uslyšela jsi nějaký podivný rachot a vidíš na nebi "letící hvězdu" která září a letí na jiho-východ, přičemž neustále stoupá. Celé to trvalo jen pár okamžiků, ale tu leticí hvězdu si budeš pamatovat dlouho. Poté jsi šla spát. 31.3.2154: Ráno jsi se stále v mysli Palulukana vzbudila a první co pociťuješ je hlad tvora, kterého ovládáš. Co děláš?

Tzuzej - 03. března 2010 06:29

Ráno na stromě Ráno musím vstát dříve než kdy jindy. Zvěř kolem mne totiž vstává dřív, aby něco ulovila. Musím tedy i já vstát dřív, abych se nestal kořistí. noční zvěři neuniknu. Pokud mne objeví noční zvěř, nebudu se moci ubránit. Naštěstí pokud vylezu na nějaký strom, vyhnu se většině nepříjemností, ale přez den nejsem v bezpečí ani tam. Když se tedy ráno vzbudím, musím rychle opustit své stanoviště a vydat se na cestu. Po cestě jsem narazil na řeku a mohl ze sebe smít hrůzy včerejšího večera. Svou hůl mám stále ještě u sebe. Nevím, k čemu by mi ještě mohla být, ale je to znak mého nezdaru a na svou očistu jména i duše budu potřebovat. Po koupeli a menší rozcvičce plaváním jsem se vydal najít něco k jídlu. Nebylo to tak těžké, jelikož různé poživatelné plody zde rostou téměř na každém stromě. Některé z nich jsou sladké, některé kyselé, některé hořké a některé zabíjí. Já však vím, co je poživatelné a co ne. Po snídani mě ovšem čeká ještě jedna otázka, kam teď? V té chvíli jsem si vzpomněl na včerejší světlo. Světlo, které mířilo od velké řeky. Mohl bych se tam jít podívat, přeci jen jsem tam byl tak dvakrát v životě a teď mám spoustu volného času. Cestu si ale moc dobře nepomatuju a bude těžké jí vystopovat v mé paměti. Tady mé vzpomínky ovšem rozhodně nezačínají. Musím se vrátit k rodnému stromu, abych si vzpomněl kudy to vlastně mám jít...

MuDr.Zani Katanga - 03. března 2010 07:34

Cesta džunglí Po krátkém odpočinku sem se zvedl znovu na cestu, doktorka mezitim něco měřila u stromů ,,Patrně to bude mýt na svědomí to že je tu víc stomů, něco jako města, či vlastní ekosystémy. Taky by to mohlo být následkem toho že zelenomozkové vypálily strom Omaticyanů a ostatní se snaží vyrovnat jeho ztrátu a obnovyt řád." řeknu svoji doměnku. Na konverzaci dalšího člena se jen lehce pousměju ,,Doufejme že nebudou tak agresivní. Než by se nám povedlo dostat se do bezpečí bylo by po nás a vojáčci by to patrně braly jako další možnost uderu. Což nikdo z nás nechce." řeknu a pookračuju dál v cestě džunglí směrem kterým míříme.

Natherea - 03. března 2010 10:07

V jeskyni Ještě chvíli jsem jen tak seděla na mechu uvnitř jeskyně; oči rozšířené strachem a srdce divoce bušící. Co to bylo? Kam to letělo? Proč to bylo v plamenech a…? Tisíce otázek… jako obvykle. Mám mnoho otázek a žádnou nebo mizivou šanci na odpovědi. Pokud je dostanu, bude to jako obvykle někdy později. Vzpomenu si, jak se Liu jednou vztekal, že na každou jeho otázku odpovím svoji vlastní a přímou odpověď mu dám málokdy. Podívám se na něj. Před chvíli usnul a teď tiše oddychuje. Povzdechnu si. Poslední dobou moc nevím, jak se k němu chovat. Je to můj manžel, ano… ale… jako by mezi námi byla jakási zeď. Bariéra, kterou vytvořilo vědění, kterého jsem dosáhla. Vědění, o které jsem se na jednu stranu vůbec neprosila… a na druhou stranu se za ním hnala, bažila po něm. Uvědomuji si, že jsem se na všechny ty otázky, které jsem starobylému mágovi položila, nemusela vůbec ptát… a přesto si vyčítám, že jsem se ho nezeptala na mnoho více a nechala ho odejít. A proč? Zase sjedu pohledem na spícího Liu’teye. Protože jsem chtěla být s ním. Protože mi Quetzal ukázal, jak mé pozemské tělo venku před stromem mrtvě leží a jak mě objímá. Copak už to pro mne nic neznamená? Opravdu nic? Zavrtím neznatelně hlavou. Jui’pa sice nespí, ale zatím odpočívá. Večer možná vyrazí ven. Nemám mu to za zlé – mám pocit, že se o sebe dokáže postarat. Mimoděk mu položím ruku na rohatou hlavičku. Jeho kůže je jemná a teplá , jako obvykle z ní vyzařuje jakási nedefinovatelná radost. Vrátím se ke svým myšlenkám. Znovu zavrtím hlavou. Jistě, že to není pravda. On mi je oporou, manželem, přítelem. Rozhodně nemohu říct, že k němu nic necítím… a přesto nemohu zapomenout na stopu výčitky ve větě „…nebo kam tě Eywa povede“. Je mi jasné, že tady není rád. Já ostatně také ne – ale mne žene zvědavost a touha po dalším vědění. Co žene jeho? Je to láska ke mně? Fakt, že nás zde Mo’at poslala a přes to nejede vlak? Ne… to je hloupost. Mo’at sice říkala, že bych zde MĚLA jít a vzít jej sebou jakožto ochranu… jenže… já ji vždycky mohla říci, že odmítám. Nic mi nenakázala – a ač k ní chovám velikou úctu, nic a nic mi nebránilo ji odmítnout. A přesto jsem šla. Kvůli Průchozím, sobě a… jak jen to ten na’vi ve Stromě říkal? Prastaří? ano… a kvůli Prastarým. Ten stařec ze snu… ten a mne usmíval… a já z něj cítila velké dobro, stejné, jako sálá ze Stromu duší u naši vesnice… Už kvůli němu musím zjistit, co byli Prastaří zač. Proč poté, co stvořili na’vi, stvořili i jiné rasy? Nebešťany? A proč průchozí vypadají stejně jako nebešťané, jen na’vi vypadají jinak? Jsou na nějakém jiném světě za hvězdami další na’vi? Vypadající stejně, jako my… a přesto jiní? Kolik různých ras existuje? Položím si ruce na spánky. JÁ NEVÍM! JÁ NEVÍM!!! Do mysli se mi vkrádá tichá, vlezlá bezmoc. Už nikdy, nikdy se nechci ptát PROČ. A přesto bych si nejraději tuhle otázku pokládala pořád – dokud své odpovědi nebudu mít. Kacířství, vraždění, nenávist… To, o čem jsme byli přesvědčeni, že neexistuje a neexistovalo, dokud nepřišli nebešťané – a přece to není pravda. Ne podle toho, co říkal Quetzal. Lhal? Stisknu v ruce pevně svou hůl. On nelhal. Vím to. Mé srdce mi říká, že každá slovní facka, kterou mi vrazil, byla jen a jen pravda. On nemohl lhát… Vzpomenu si na jeho slova. Na jedna z mnoha. “Vědění neosvobozuje, jako si to myslí Mo’at. Vědění je břímě.“ Ani přesně nevím, co ode mě chtěl.. Mám nějaké poslání? Mám to, co vím, říci ostatním na’vi? Říct všem pravdu? Ne… ne nyní… ne všem… Nyní nikomu. Zabili by mne! Zabili by mne, jako zabili všechny pyšné na’vi! Tak jako vyvraždily jejich nevinné děti, jen proto, že pyšní na’vi znali pravdu! Proč jim vůbec říkám „pyšní“? Je to název, jaký jim přisoudili jejich vrahové. Rozhlédnu se okolo a můj pohled se střetne s planoucíma očima Stracha. “Běž ssssspát.“ Říkají ty oči. On, on vidí, jak se trápím. I jui’pa to ví. Jen Liu… vidí svět očima válečníka. On zře jinak, než já. Zře jinak, než magičtí tvorové, kteří mne na mé cestě provázejí. S povzdechem si podložím hlavu rukou a usnu. Tuto noc opět sním… Ráno se vzbudím, celá bledá. Tentokrát jsem nevykřikla… i když nevím, jestli jsem křičela ze spaní. RAKETA? Co to znemaná? Je to název té věci? Něco jako „psychosonda“? Stále se mi vrací zlo, které jsem v té věci cítila, stejně jako hrůzy, které mě přinutila zažít psychosonda. Stáhne se mi hrdlo. Snažím se na to nemyslet a pozorovat myší se cpoucího jui’pu. Hlavně na to nemyslet… ale nejde to. Už vím, k čemu je ta věc, ten letící dům, RAKETA. Jen nechápu PROČ by někdo dělal něco takového. Kam letěla? Co zničila? V mém snu zničila náš domovský strom – ale ten už není. Ten zničili nebešťané. Nechápu to – proč se mé sny vzájemně bijou? Byl tenhle jen ukázka toho, co „raketa“ umí? Jakou magii průchozí používají, že tohle dokážou? Proč někdo vytvořil národ, který dokáže takto ničit? On říkal, že zde přišli jen… pátrat po Prastarých. Že zde nepřišli těžit, tak jako nebešťané… ale… proč sebou tedy vzali TOTO? Liu se vzbudil. Snažím se tvářit, jako by se nic nedělo. Je to nejlepší řešení. Sama ještě přesně nemám odpovědi na SVÉ otázky – nemohu ještě k tomu všemu odpovídat na jeho. Dobré ráno. Pozdravím jej u úsměvem. …dneska bychom měli asi pokračovat v cestě… Nadhodím opatrně. Nevím, jestli už jsem neviděla, co jsem chtěla a není čas se vrátit… ale… něco mi prostě nedá. Vím o průchozích tak málo! A to jsme TAK blízko!!!

Esúji - 03. března 2010 18:54

strom Omaticaya-a blízké okolí Nebešťané? Pár jsem jcih už zahlédla. nejsou tolik nebezpeční oni sami jako to co sebou přináší. Mluví o tom stromy, mluví o tom les, mluví o tom způsob letu ptáků....nevěští to nic dobrého netěším se do svého křehkého těla. Takovéhle putování mě pak bude stát spoustu bolestí. Proto si to hodlám pořádně užít. Vyhrabu si pohodlný brloh či se usídlím ve větvích a schoulím se do klubíčka. -Prudce zvednu hlavu a zavrčím. To co se žene nebem však na mě neútočí. fascinovaně to pozoruji. Přeběhne mi po zádech mráz a ani nevím co. Děsí mě to a zároveň fascinuje. Zavrtím hlavou a začichám. Nic zvláštního. Opět usínám. -Pomalu otvírám oči a protáhnu se. Párkrát cvičně vytasím drápky a vylezu ven (slezu dolů). Začichám a oblíznu se. Lov....Bude zabíjet až se do svého těla vrátí tak jako tak. nechci jej vracet zesláblé. začnu hledat kořist pro tohle hladové zvíře. Přesto dbám na své bezpečí (takže opatrně) pokud mi zkříží stopu pach Nav oddálím jídlo na pozdější dobu.

Or'onis - 03. března 2010 22:16

V hoře zla Když uvidím dva mohutné tvory kteří vzdáleně přiomínají ikrany, uvědomím si proč ta stará žena mluvila o démonech. Když se podívám kousek vedle a zahlédnu kostry Ikranů, Pa'li a dokonce i Palulukanů, zamrazímně a jen tiše polknu. Eiwo ochraňuj nás, a nedopusť abychom takhle dopadli. Pomyslím si když si uvědomím že mezi těma kostrama můžeme za pár chvil i my. Pochvíli když se vzpamatuju ze šoku, otočím se na Altose ze slovy. Alté, pamatuješ si doufámještě na ty malby v jeskyni. A výš jak těm přerostlím ikranům někdo hrál ??? Řeknu se strachem v hlase, a ani nečekám na odpověď a dodám. Skus jim něco zahrát. A já se knim zatím pokusím dostat, a pokusím se jej chytit. Když domluvím, připevním si oštěp na záda, protřu si oči a ještě jednou rychle poprosím Eiwu aby nás ochránila. Poté už jen smířen s možnou smrtí, čekám na Al'tose.

Paulising - 03. března 2010 23:55

Nic poletíme se tam kouknout a nechám se tam vysadit spolu s dalšími. Pilotovi řeknu aby ještě proletěl podél řeky a porozhlídnul se pošlu s ním kolegu. Prohledáme to hradiště zájímámě jaký mělo učel proč tady a jestli tam nejsou nějaké písemné rytinny. Strávím tam s tím celý den (kdyby náhodou to bylo rychlejší (díky málo troskám či málo poznatků na tom místě) tak ještě projdeme okolí. Druhý den se navrátím na základnu a chvíly si odpočinu,diť celý dný jen makám. Navečer dne si projdu získané materiály o vykopávkách. A taky nově nalezených věcí.

Vypravěč - 04. března 2010 00:35

31.3.2154 - Ey´fae a Jui´pa- cesta k průchozím: Po jídle jste vyrazili dál na sever k základně Průchozích. Ey´fae a Liu´tey jedou na Strachovi zatímco Jui´pa si to pohopkává kolem nich. Džungle je relativně hustá, ale jakmile jste dojeli k řece, tak jste jeli podél řeky, kde nerostou stromy, takže cesta ubíhá rychle. Když už jste si mysleli, že základna Průchozích musí být nedaleko, tak vzduch prořízl ostrý zvuk, který byl pro Liu´teya a Ey´fae téměř neslyšitelný, ale Jui´Pa a Strach se ho očividně vyděsili. Strach se vzepjal úlekem a shodil oba své jezdce na zem a divoce zaržál. Zdá se, že je tu nějaké zařízení, které má děsit zvířata a odpuzovat je od základny. Ey´fae chvíli uklidňovala jak Jui´pu tak Stracha, zdá se, že ten zvuk se aktivuje jen, když překročíte jistou čáru, takže momentálně "nehvízdá". Asi za 10 minut se objevily dvě postavy - doslova se objevily. Ey´fae sice tušila, že tu "možná někdo někde" je, ale ani ona je nezpozorovala dříve, protože se věnovala svým zvířátkům. Jsou přibližně 2 metry vysocí, mají dvě ruce a dvě nohy a přes jejich celotělové černé brnění nelze vidět co jsou zač. Každý z nich drží v ruce nějakou velkou pušku (vypadá mnohem vyspělejší než Nebešťanská, jestli jste to schopni posoudit). Ey´fae také zjistila, že mysl těch dvou postav je něčím "odstíněná", jako by měly nějaký štít, kterým nelze proniknout. Jedna z nich promluvila na Ey´fae: Na´vi?. A pak k vašemu překvapení odložila zbraň na zem, poklekla a hluboce se ta druhá postava, na vás taky přestala mířit, ale zůstala stát. Přes helmu a celotělovou zbroj vůbec netušíte jak vypadají.

Natherea - 04. března 2010 10:52

U základny průchozích Protože jsem se ráno probudila víceméně (i navzdory tomu hroznému snu) plná energie, moc se v jeskyni nezdržujeme, najíme se a vyjedem dál. Rozhodli jsme se, že si základnu průchozích prohlédneme trochu blíž - ale že nepůjdeme až k nim a zůstaneme tak daleko, aby nás nemohli zahlídnout. Setkat se s nimi raději nechceme... já rozhodně po noční vizi ne. Ve chvíli, kdy se obě zvířata začnou plašit, to absolutně nečekám - proto taky stuhnu jen bezmocně hrábnout po Strachově hřívě, načež spadnu na zem. Nějaké ty pády na'vi nijak zvlášť nebolí - Eywa nám dala silné kosti. Opravdu to byla Eywa? Jsem zmatená a nevím, co se stalo, že se obě zvířata tak najednou zbláznila. Strach pocupkává odopál, přešpalujr z nohy na nohu a hledí před sebe. Kdyby se nejednalo o tak dominantní zvíře, nejspíše by se na fleku otočil a utekl. Jui'pa sá stažený ocásek, uši sklopené dozadu a střídavě vyděšeně kničí a zlostně vrčí. Vezmu do náruče jui'pu, tiše k němu mluvím a hladím ho. Liu se zatím snaží uklidnit Stracha, poplácává ho po boku a taktéž k němu prohodí nějakých pár slov na uklidnění. Strach sice zlostně frká, oči rozšířené hrůzou mu žlutě planou, nicméně už necupitá okolo. Přijdu k nim a zatímco u sebe držím jui'pu, pohladím i koně. Liu... co to mohlo být? Zeptám se.. mám takové tušení, že ať to bylo cokoli, není to nic, co by bylo pro někoho z nás dobré. Co mohlo ta zvířata tak vyděsit? Zatímco se věnuju uklidňování zvířat, Liu mi zaklepe na rameno a s nečitělným výrazem kývne k lesu - nějak se tam OBJEVILY dvě postavy. Na myšlenky, že to nechápu, nemám zrovna čas. Necíila jsem je? Než stačíme cokoli udělat - ať už na ně zaútočit nebo zareagovat nějak jinak, jedna z nich promluví. Ví kdo, jsme? Chvíli nejsem schopna slova - zrovna tu chvíli, kdy si jedna z postav v... magické kůži kleká na zem. Nevím, proč to dělá. Na'vi si sedají či klekají, když jsou unavení, odpočívají, nebo se modlí k Eywě. Klaní se nám? Nicméně ... ony se na něco ptaly. Na'vi. Odpovím v rozpacích na jejich otázku. (pokud tedy slovo je regulérní otázka) Neodvažuji se mluvit delšími větami - zatím ani nevím, jestli by mi mohli rozumět. Nevím, jestli slovo "průchozí" je jejich název, nebo jim tak jen říkal mág. Jmenuje se tak jejich lid? Nebo to opravdu znamená, že tudy jen procházejí? Nakonec na ně ukážu a zeptám se, Allos laos? Průchozí? Ani nevím, proč přesně jsem je nazvala Allos laos - podle Quetzala to přeci nejsou ti, které jsme tak původně nazývali.

Tei'raa - 04. března 2010 12:24

//poznámka hráčky: jelikož jsem nesouhalsila s myšlenakmi, které mi PJ předurčil, tak tímto mažu poslední část jeho příspěvku, moje chování dokážete sami odhadnout z tohoto příspěvku... Z PJova příspěvku pro mne platí první část - vzbuzení See'rayem, jeho slova.. Toto : "Ty ho vlastně ani pořádně nevnímáš - vždyť vidíš jenom svůj cíl - z tvého neúprosného pohledu čiší pohled smrti a v tvé mysli probleskuje jediné: ...cesta smrti je pouze pro silné, ne pro takové slabochy jako jsi ty a zbytek kmene...pouze JÁ ... Tei´raa mohu přinutit s pomocí Eywy či bez Nebešťany zaplatit...Eywa je slabá - já nikoliv..." je neplatné. :D Ráno se See'Rayem Když mě probudí tklivé tóny písně, tak již vím, co mne čeká. Není těžké to odhadnout... Poté co mi See'Ray poví svou domněnku, tak se usměji, beze stopy humoru, trošku to vypadá jako úsměv smrťe... a odvětím: "Cesta, po které kráčím, nevede do pekla. Vede ke smrti těch dvou sviní. Já se vrátím..." mezitím mi v hlavě běží pěkně protichůdné myšlenky - Zbytečné zdržení... Možná ano, ovšem co by se stalo, kdyby jsme teď odešly? Zemřel by žalem? To je teď irelevantní... Mám na mysli něco jiného Mohl by nás sledovat... Ano - a z toho plynou komplikace. Mohl by se přichomítnout k lovu a prozradit jej - což nemůžeme dopustit... Zabít. Krajní řešení. Pokud zabijeme Na'Viho, tak proti sobě poštveme celý národ. A to je ještě větší komplikace... Možná, kdyby to vypadalo jako nehoda... To by nás moc zdrželo, POMSTA čeká ! Takže? Takže teď jej musíme uklidnit a zajistit si, že bude zde... Spíše ho děsíme... Děsíme všechny... Dobře, pokusím se změnit naší mimiku... Snad to nebude zbytečná námaha... Znovu jsem se zkusila usmát, tentokrát se mi to i povedlo - kromě očí dokážu ovládat celou svou tvář... Ale ty oči... Trošku se uvolním a pravím: "See'Ray, miláčku, má pomsta nic nemění. Víš, že jsem napojená na Eywu, víš že jí jsem schopna cítit... Při útoku... Já je cítila - umírající, mrtvé, jejich duše. Cítila jsem jejich žal, smutek, bolest, nenávist... Cítila jsem ty děti ve chvíli jejich smrti... A ty duše, ony cítí mne... Proto jsem složila tuto pomstu, aby byly duše mrtvých ukojeny... vy jste se s nimi rozloučili včerejším obřadem, já zabiju jejich vrahy. Nic se mi nestane. Nemají proti mě sebemenší šanci... A já se vrátím. Má cesta nevede do pekel. Ale ty dva, ty do pekla dovede... Neboj se o mne. Zústaň s kmenem, pomáhej jim svými nádhernými písněmi... Já se vrátím. A brzy. Již mám plán, již vím, jak ti dva zemřou... Pak se vrátím a hněv mrtvých duší bude ukojen. A vše bude jako dřív." S úsměvem převyprávím ty prázdná slova, celou dobu se snažím vytvořit v očích něco jiného, než příslib pomsty pro mé dva cíle... Snad to zabralo... //stopnu to tady, kdyžtak dopíšu cestu a začátek hledání Lukáška :) Kdyžtak se lognu na icq, budu tu asi do půl druhé, pak až odpoledne :)

Vypravěč - 04. března 2010 13:17

Skat - šup šup šup - musíme tě dostat do dalšího dne: Ryael tě ujistil, že nejde o nijak oficiální akci, takže se obleč nějak společensky, ale zase ne moc formálně. Jediné o co jde, že na "terase s pěkným výhledem a dobrou restaurací" je omezený počet míst, takže proto ty vstupenky. Ještě jste nějakou dobu zůstávaly na paloučku, nažeč jste se potom vrátili na základnu. Let byl klidný a rychlý. Než jste se rozešly po přistání, tak ti Ryael sdělil, že tě v osm vyzvedne z tvé ubikace. (Pozn. PJ - popiš v příspěvku vše výše zmíněné + to jak sedíte na terase v restauraci ve voj. části základny, kde je kupa vyšších důstojník, generál letectva a ten generál o kterém mluvil Ryael (šéf vojenské policie a kontrarozvědky - to velké zvíře) - s těma generálama sedíte u stolu a vládne poměrně příjemná nálada. Chlastá se jak o závod - Ryael se drží zpátky s pitím, ale protože si s ním kupa důstojníků furt chce připíjet tak mu to moc nejde - v 22.00 dojde na odpálení rakety a ty se dozvíš (připitý generál letectva to k zjevné nelibosti toho druhého generála prokecne), že raketa nenese pozorovací satelit jak tvrdil Ryael, ale taktický orbitální iontový kanón (viz HP) - Ryael vypadá taky trochu překvapeně a zeptá se generála letectva, proč, když tu nic očividně není vystřeluje armáda do vesmíru rovnou zbraně. Tuto diskuzi utne generál bezpečnosní služby (šéf voj. policie a kontrarozvědky) větou: Protože to je milý Ryaeli rozhodnutí kongresu a my pouze plníme rozkazy, ale nebojte, pár pozorovacích satelitů vystřelíme brzo taky...a jestli můj kolega (podíval se na zcela opitého generála letectva)bude vyzrazovat vojenská tajemnství civilistům (usmál se na tebe) tak ho vystřelíme do kosmu taky. Bylo mi potěšením a nyní mne prosím omluvte, musím odeslat na Neoto zprávy o úspěšném startu.)

Skat - 04. března 2010 13:38

Večerní sešlost. Procházka s pilotem byla jako vždy příjemná, ještě mi řekl několik informací k večeru a pak už letíme zpátky. Na základně se s Ryaelem rozloučím a zamířím nejdříve do laboratoře, tam odevzdám vzorky, předám ajťákům naměřené hodnoty a vyrazím za profesorem poptat se, zda mne bude večer potřebovat. Naštěstí pro mne nemá "motorová myš" žádné úkoly a tak se vrátím do svého provizorního domova. Dopřeji si luxus koupele a nachystám se na večer. Když je čas, obléknu si kostým, není to nic nóbl,ale ani běžné oblečení ve kterém pobíhám po základně.Venku už mne čeká Ryael a tak spokojeně zamíříme na terasu kde jsme usazeni mezi samá velká zvířata. Je to tady samí generál a já si připadám jak Alenka v říši divů. Rozhodně mi nemůžou ujít zvědavé pohledy které na nás s Ryaelem směřují. To by mne zajímalo oč tady opravdu jde, copak jsem nějaká cvičená opice, že si mě tak prohlížejí? Nebo neviděli ženskou? To jsem zvědavá, jak to tady dopadne. Kupodivu zábava je dobrá, jen se nestačím divit tomu, kolik lidí si chodí připíjet právě s pilotem, pokud mé původní podezření není pravdivé a on není něčím jiným než za co se vydává. Ve 22 hodin dojde k odpálení rakety, a jelikož alkoholem se opravdu nešetří, generál letectva má poněkud rozpovídáno a tak se dozvím i to, co bych nejspíš vědět neměla. Takže nejde o pozorovací raketu, a zdá se, že i Ry je značně překvapený, myslím že generál bude mít problém až vystřízlivý, ten druhý hlavoun by ho nejraději uškrtil, a pro mne to asi taky není moc dobré, vědět něco co nemám. Když se Ryael ozve se svou otázkou, nastražím uši, neujde mi, že truhý generál, myslím že od vojenské policie a kontrarozvědky, mne pozoruje s výrazem, jako by o mne věděl úplně vše a co neví, to si jistě domyslí, nebo jsem už tak paranoidní? Každopádně odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.Chvíli váhám,ale pak se přesto ozvu. Pochopila bych rakety na sledování oblasti, ale proč ty druhé, hrozí nám snad na Pandoře nějaké nebezpečí? Po celou dobu mám pocit, že tady jde o něco úplně jiného, opilý generál se z počátku večera choval k Ryaelovi jako by se znali až příliš dobře, pohledy všech ostatních mě nenechávají na pochybách, že tady zřejmě nemám co dělat, a teď jsem byla ještě svědkem vyzrazení vojenského tajemství, jak tohle asi skončí?

Vypravěč - 04. března 2010 13:50

Skat - večerní sešlost: Po tvé otázce povytáhl generál kotrarozvědky obočí snad až k nebesům a byl by i něco řekl, nebýt toho, že generál letectva prohlásil: Prostě tam tu zbraň mít musíme, protože by jinak patrně celý branně-bezpečnostní výbor kongresu posral... V tu chvíli zasáhl Ryal, který vzal generála letectva s ještě dvěma důstojníky, aby ho raději odtáhli na kutě. Zaslechla jsi ještě jak Ryael tomu generálovi říkal: Zase se musíš předvádět? Zas z toho budeš mít problémy a nakonec to budu já kdo to zase odsere... Generál kotrarozvědky vypadá jako by měl každou chvíli vybuchnout se stejným rámusem jaký tu byl, když startovala ona raketa.

Skat - 04. března 2010 13:59

Večerní sešlost-pokračování Nad proslovem generála letectva se neubráním úsměvu,ale ten mě hned přejde, když vidím výraz ve tváři druhého generála.Snažím se to nějak zamaskovat a rychle sáhnu po sklenici s vínem, ovšem neujde mi co pronesl Ryael. Takže on mu tyká, a k tomu za něj žehlí průšvihy? Vážně si začínám myslet, že jsem se zamotala někam kam jsem neměla,ale proč já? Tohle všechno už nemůže být náhoda,proč mě sem pozval? Určitě to má nějaký skrytý účel,ale jak zjistit jaký? Přemýšlím nad tím co se děje a čekám návrat Ryaela, docela bych ráda zmizela,ale slušnost mi velí, neodejít bez rozloučení, i když přítomnost generála kontrarozvědky, mi není moc příjemná. Mám pocit, jako by mne jeho pohled rentgenoval. Generále, jaké máte vlastně plány s Pandorou? Vyhrknu dřív, než si uvědomím, že bych měla nejspíš mlčet.

Vypravěč - 04. března 2010 14:11

Skat - konec večírku: Překvapivě se po tvé otázce se generál kontrarozvědky zdá se uklidnil a poměrně klidným hlasem odpověděl: Já žádné plány slečno s Pandorou nemám. Je jen věcí Kongresu Republiky jaká rozhodnutí v té věci přijme. Ale je nadmíru jasné, že se jedná o z náboženských důvodů o velmi důležité místo pro Republiku a ta si přeje mu poskytnout co nejvyšší ochranu. Teď když už jako civilista víte co je v tom satelitu, vězte že se jedná o vojenské tajemství a jeho vyzrazení by pro vás mělo nedozírné následky přesně dle paragrafu 10 zákona o vlastizradě. A nyní mne omluvte, mám nějaké povinnosti. Pak se rozloučil a i se svou suitou zmizel do velícího střediska základny. Už jsi odcházela, do ubikace, když tě doběhl Ryael. Jakmile vydechl (asi se proběhl aby tě dohnal)...tak řekl: Promiň - je tu něco co jsem ti měl asi říct, doufám, že mě necháš ti to vysvětlit...

Skat - 04. března 2010 14:17

Konec večírku. Kupodivu mě generál na místě nezastřelil (pravda, kdo by to pak uklízel) ani mě nenechal zavřít,ale odpověděl mi. I když, je to klasická odpověď hlavounů, spoustu omáčky a fakta žádná.Neujde mi hrozba v jeho hlase a pomyslím si něco o tom, že něco takového mi ani říkat nemusel, když se rozloučí jen kývnu hlavou. Dobrou noc. Chtěla jsem dodat ještě něco,ale raději jsem to spolkla, kdo ví co by se mi mohlo stát. Rozloučím se s muži u stolu a rychlím krokem se vydám k ubikaci, kde mne dohoní Ryael, po jeho slovech se otočím a upřu na něj pohled. Podle výrazu v mé tváři, může poznat že jsem opravdu naštvaná. Myslím , že máš opravdu co vysvětlovat. K čemu celá ta šaškárna, tady jde o něco víc že? Ani seznámení se mnou nebylo náhodné, nebo ano? Povídej a tentokrát prosím pravdu, protože hraní si na kočku a myš, mě vážně nebaví. Uvědomuješ si, že jsem slyšela co jsem neměla a teď mě budou pořád hlídat? Kruci, tak nestůj jak tvrdé y, a mluv.

Vypravěč - 04. března 2010 14:19
	Ey´fae - s dvěma neznámými: Promluvila jsi na ně, ale nezdá se, že by ti rozuměli. Ten jeden co si nejdřív poklekl se ti nyní snaží něco sdělit posunky. Zdá se, že chce, abyste šli za ním. Ten druhý mezitím něco dělá s tím zařízením co před tím tolik vyplašilo tvá zvířata. Co děláš?

Vypravěč - 04. března 2010 14:25

Skat - na ubikaci: Ryael ti nejdřív naznačil, že by bylo lepší to probrat přímo u tebe doma a né na chodbě. Když za váma zaklaply dveře tak začal mluvit: Je mi líto co se stalo, můj otec když se opije tak je z toho obvykle průšvih. Chtěl jsem tě mu představit, ale nevyšlo mi to, protože dřív než jsem to stihl, tak všem oznámil, že tu odpalujeme místo satelitu iontový kanón. A protože ten generál od kontrarozvědky mého otce nesnáší, tak bylo jasné, že dál by tam už nemělo cenu zůstavat. Ano, můj otec je generálem letectva a byl zde na inspekci, protože Republika sem plánuje přesunout několik stíhacích a bombardovacích perutí, aby zajistila vojenskou obranu Pandory, která je dle zákona nyní součastí Neotanské republiky. Pak přestal mluvit a zdá se, že čeká na tvou reakci.

Skat - 04. března 2010 14:32

Ryael vysvětluje Po prvních slovech jen vykulím oči a musím se posadit, je toho na mne opravdu moc.Takže on je synem generála, který tu byl na inspekci.Fajn, to bych ještě dokázala překousnout, chápu, že někdo se nechce schovávat za své rodiče,ale co ten zbytek? Chtěl mě představit svému otci? Proč, pokud tady byl jen na chvíli, tak by to nemělo žádný smysl, v tom bude ještě něco. Dobrá, chápu že jsi synem generála, nechápu proč jsi mi to neřekl,ale asi jsi měl své důvody, ale jak do toho všeho zapadám já? Jsem obyčejná vědkyně, o politiku se moc nestarám, je mi jasné, že na Pandoře nejsme jen proto abychom zkoumali její krásu, na to znám příliš chamtivost republiky...hm, to zní skoro jako vlastizrada že? Ale zpět k věci, co dalšího jsi mi neřekl? Proč jsi se se mnou seznámil, proč jsi mě pozval tam nahoru a hlavně, zdálo se mi to, nebo generál kontrarozvědky ví moc dobře kdo jsem? A ještě jedna malá otázka, ty nejsi obyčejný pilot, že?

Vypravěč - 04. března 2010 14:41

Skat - na ubikaci: Teď pro změnu zase vykulil oči Ryael a pak odpověděl: Já přísahámbohu jsem pouze a jenom pilot...ano je pravda, že jsem vystudoval vojenskou akademii a pak taky historii-filosofii na Matce Moudrosti, ale upřednostnil jsem létání, protože mě bavilo. To že jsme se potkali byla náhoda, velitelka tábora mě informovala, že potřebuje schopného pilota, který by vozil jednu vědkyni - tebe. Hádám, že takto oslovila víc armádních pilotů. A ten generál kontra-rozvědky? Nevím jestli na tebe něco ví, ale hádám, že ten ví všechno na všechny, nebo se tak aspoň tváří. A protože se nemá rád s mým tátou tak asi a teď hádám posílá své lidi, aby sledovali i mě a lidi, se kterýma se stýkám. Jenže já netušil, že tady vůbec bude.

Skat - 04. března 2010 14:57

Ubikace Ještě chvíli si Ryaele zkoumavě prohlížím a pak jen mávnu rukou. Vždyť je to vlastně jedno, budu mít v zádech nějaké noshledy, ale to nějak přežiju.Teď asi potřebuji kafe, dáš si se mnou nebo jdeš k sobě? Zatím co čekám jak odpoví, chystám kávu a přemýšlím o tom co mi řekl. Z jeho slov je jasné, proč je tak sečtělí a chytrý, a i přesto že tvrdí, že naše setkání byla náhoda, jsem trochu na pochybách. Uvědomím si, že mi stejně neodpověděl na vše, ale to už je u mužů obvyklé. Když mám kávu hotovou, postavím jednu i před něj, pokud nebude chtít, jeho problém. Takže, teď se bude dít co? Krom toho, že budu hlídaná jak já, tak i ty? Přerušíme nae výlety? Dohodíš mi jiného pilota? Nebo jak?

Vypravěč - 04. března 2010 17:06

Skat-ubikace: Ryael se po tvých posledních otázkách zatvářil dost rozpačitě a řekl: Chápu, že jsi asi naštvaná....já bych tedy na tvém místě byl, ale nerad, bych abychom se kvůli tomu přestali stýkat. Můj otec má dost silnou váhu a zařídí, aby tě kotrarozvědka nechala na pokoji. A je tu ještě něco...víš...já jsem se do tebe asi zamiloval...uff tak a je to venku. Pak zůstal potichu a raději nic neříká nejspíš v obavě, aby tě nějak nenaštval.

Skat - 04. března 2010 17:31

Ubikace. Ryael nakonec neodešel a pokračuje ve vyjasňování situace, když mluví o naštvání tak ho pokynem ruky zarazím. Já nejsem naštvaná, jen prostě nemám ráda, když ze mne někdo dělá hlupáka. Pak si vyslechnu zbytek jeho slov, a.....oněmím. V údivu zamrkám, ne nad tím, že se postará o to aby mi dala kontrarozvědka pokoj,ale nad tím co řekl o svých citech ke mne. Děvče tak teď je to na panáka, ty se tady snažíš ho okouzlit a on už okouzlenej je, pokud to ovšem není jen další hra. Nervozně si prohrábnu vlasy a pak vstanu, jsem tak rozrušená, že nedokážu v klidu sedět. Je od tebe milé že zařídíš aby mě kontášové nechali na pokoji, nehodlám je mít pořád za zády, a teď k tomu co jsi právě řekl. Ty myslíš že jsi se zamiloval? Nevíš to jistě? Upřímně, je mi s tebou krásně, jsi chytrý, vtipný a milý, dlouho jsem nepoznala nikoho kdo by mi byl tak blízký, takže až budeš vědět jistě, ne jen si to myslet, že jsi se zamiloval, tak mi to řekni, protože ani ty mi nejsi lhostejný,ale nehodlám hrát nějaké hry s city, rozumíš mi? Když domluvím, políbím ho na tvář a doufám, že pochopil, co jsem mu tím chtěla říct.

Vypravěč - 04. března 2010 17:36

Skat - ubikace: To není...žádná hra Skat...já tě miluju, jen prostě jsem po dnešku hrozně nervózní...a možná jsem někde udělal chybu...já nechtěl z tebe dělat hlupáka. Je jsem se bál, že kdybys věděla, že můj otec je generál letectva, že bys se mnou nechtěla....ehrm...chodit. Nyní je ti to více-méně jasné, tenhle klučina ti nelže, protože je tak vyvedený z rovnováhy, že kdyby to byl agent od jakékoliv složky Republikového bezpečnostního aparátu, tak by to byl setsakra špatný agent.

Skat - 04. března 2010 17:43

Vyznání Ryaelovo vášnivé přiznání mne překvapilo,ale na druhou stranu i uklidnilo. Je jasné, že není tajný agent, jen je příliš chytrý na vojáka, cože je samozřejmě dobré pokud si někoho takového chcete pustit k tělu a já chci. Neposuzuji lidi podle jejich rodičů, nemusel jsi se bát. Tvůj otec je tvůj otec a ty jsi ty, takže myslím, že nejhlavnější problém máme vyřešen. Už se tím prosím netrap ano? A jsem ráda, že ze mne neděláš hlupáka, ale co teď? pochybuji že tady rádi uvidí vztahy na pracovišti, tedy pokud vím tak aspoň v armádě to tak funguje a já nechci aby jsi měl potíže. Najednou si uvědomím, že mám toho mladého muže opravdu ráda, všechen ten čas s ním byl nádherný, dostával se mi kousek po kousku pod kůži, takže je vlastně dobře, že to dopadlo jak to dopadlo.Ale co s námi bude, tajit to? nebo se přiznat? Tázavě se podívám na Ryaele, zda něco dodá.

Vypravěč - 04. března 2010 17:59
	Skat - vyznání: Ryael se trochu pousmál a pak řekl: No myslím, že to vadit nebude. Tedy kontráši budou mít nějaké kecy, ale to je jen kvůli mému otci, protože se nesnášej a to není nic...hmm...nebezpečného. Tajit to nemá valného smyslu, ale chlubit se s tím nemusíme, prostě bych tomu nechal volný průběh... Je očividně ještě dost nervózní.

Natherea - 04. března 2010 18:18

S... uctívači - hohoho XD Oni... chtějí, abych šla za nimi? Trošku nejistě přešlápnu. Nejsem si tímhle nápadem moc jistá. Co když je to past? Snaží se nás nalákat k nim... a teď dělají milé... přes masku jím nevidím do obličejů - co když se tajmě smějí? Potom mě spoutají a budou mě zkoumat, jako stromy okolo! Na druhou stranu... mi dost cuká v ocásku. Jsem zvědavá. Ta zvědavost mě jednou zabije - černý strom, psychosonda.... všechno jsem to "otlapkala" ze zvědavosti. Li? Co si o tomhle myslíš ty? Otočím se na svého muže. Nechci se rozhodovat za oba bez něj...

Skat - 04. března 2010 18:33
	Vyznání. Sleduji jeho nervozitu a musím se usmát, pak ho vezmu za ruku a pohlédnu mu do očí. Dobrá RY, necháme tomu všemu volný průběh,ale jsem moc ráda, že jsem tě zde potkala. Snažím se ho uklidnit a přemýšlím z čeho může být tak nervozní, jistě nejsem první žena, které vyznává lásku. Ry děje se něco? Ještě mi chceš něco říct? nebo proč jsi tak nervozní?

Liu'Tey - 06. března 2010 08:44

Kdesi s Ey Stále jsem po boku Ey, jako její garde, ochrana a též milující manžel. I když to poslední je v tuto chvíli nejspíš úplně k ničemu. Upřímě jsem z toho teĎ trochu zmatený. Nebešťan se klaní Na'vi. Nebešťan ! Tohle prostě není normální. Čekal bych že nás zastřelí, nebo chytí a budou nás mučit. Ale tohle ne. Tohle se mi nelíbí. Třeba je to past. Mé ruce jsou připraveny blízkou pouzder s dýkami. Jistota je jistota. Otočím se na Ey a odpovím ji na její otázku. "Nevím, co si mám myslet. Je to příliš divné, příliš jiné, než na co jsme zvyklý od Nebešťanů" Skutečně nevím. Nejsou stejní, jako ti Nebeštani které známe. Mají jiné zbraně, obleky, vše je jiné. Ale kdo zaručí, že i myslejí jinak. Podle toho co mi Ey řekla jsou to stejní bastardi ničící Eywu jako každý jiný Nebešťan. Tak proč se tu ale před námi krčí? Co to má znamenat? Nevědomost nemám rád. Radši celou krutou pravdu, než jen bloumat v nejistotách a pochybách. Válečník vždy radši ví, proti jakému, byť sebehoršímu, protivníkovi stojí, než aby nevěděl nic a pak ztrati lživot jen proto, že se nechal uchlácholit doměnkami. "Ať se rozhodneš jakkoliv, jsem tu s tebou."

Natherea - 06. března 2010 10:29

U průchozích (Liu je zpátky - telenovela pokračuje!) "Ať se rozhodneš jakkoli, jsem tu s tebou" Ta věta zažene veškeré pochybnosti, které mě přepadly včerejší noci. Jak jsem jen mohla pomyslet na něco takového, jako že by mě nemiloval? Šel tady se mnou, i když by raději bojoval proti nebešťanům se zbytkem klanu, stojí mi po boku i když já nejsem dobrý vůdce a většinu času nevím, kam mám jít a co mám dělat. Dodává mi odvahu, když je mi zle... Vděčně mu položím ruku na paži a zahledím se mu do očí. Půjdeme s nimi... Rozhodnu se po chvíli. Možná je to chyba, ale teď se stejně nemůžeme otočit zádya jen tak jít. Jsme příliš daleko a oni... já nevím, chovají se zvláštně... vyrábějí zlé věci, jako je Psychosonda a Raketa ale.... ale já prostě nevím. Použila jsem jejich slova pro tyto věci, ty které jsem zjistila buď ze snů či vizí - vím, že se tak ty věci jmenují - i když neznám význam těchto slov. Nyní čekám, zdali mi odpoví na otázku, jestli jsou Allos laos... mohli by to slovo třeba znát - ač nerozumí našemu jazyku - znali přece slovo na'vi...

Vypravěč - 06. března 2010 13:20

Skat - zbytek večer a úvod do nového dne (31.3.): Ryael u tebe ještě nějakou dobu a postupně ti vysvětlil, čeho se obával. Že kdyby jsi zjistila, že je synem generála, tak bys třeba s ním nechtěla nic mít, protože "většina" vědců nemá armádu nijak v oblibě. Tys mu naznačila své podezření o tom, že je agentem politické policie či jiného tomu podobného odboru a on tě opakovaně ujišťoval, že nic takového není. (Příhodu s psychosondou jsi mu neřekla). Nakonec po půlnoci odešel a slíbil, že už ti vždycky všechno řekne a jak to půjde tak tě představí svému otci, a že je rád, že jste si vše vysvětlili. Druhý den máš volno. Profesor dále pokračuje v analýze Stromu Prastarých a taky nechal vyslat tým na ten palouček, kde jsi objevila ty další podobné (ale menší) stromy. Dopoledne jsi se více méně poflakovala sama po základně s Ryaelem jsi se viděla pouze na snídani a na obědě. Dneska má dost práce - prý vyplňuje nějaké formuláře a zprávy o vašich letech. Po obědě si tě zavolal profesor a sdělil ti naprosto fantastickou zprávu - prý na vnějším perimetru vaše hlídky objevily dva Na´vije z nichž jeden z nich má u sebe hůl Prastarých s jejich symboly a zdá se, že ovládá i jejich sílu. Ti dva jsou prý momentálně v rukou vojáků, kteří se pokoušejí s nimi domluvit. Snad až později k nim budete vpuštěni i vy.

Vypravěč - 06. března 2010 13:31

Ey´fae, Liu´Tey a Jui´Pa: Ty dvě postavy jste asi necelou hodinu následovaly džunglí až k nějakému malému táboru sestavenému z několika tee´pee. Trochu vás překvapilo, že tihle "nebešťané" bydlí také ve stanech podobných těm, které používají kmeny žijících ve stepích. Nemohli jste si také nevšimnout, že vás nevzali přímo do své základny, ale pouze do nějakého menšího tábora (či co to je). Velmi rychle jste tam zjistili, že tito vypadají úplně stejně jako Nebešťané - když jste tam uviděli několik z nich, kteří neměli žádné zbroje a nic co by je zcela zakrývalo. Narozdíl od Nebešťanů však z nich vyzařuje jistá "úcta" k vám dvěma a co vás překvapuje ještě víc, tak to vypadá, že o Na´vijích vědí asi hodně. Ey si také nemohla nevšimnou mnoha pohledů směrem k její holi - zdá se, že oni asi ví co "to umí" a co je "to zač". Nakonec vás přivedli k nějakému starci (má bílé vlasy a vrásčitou tvář), který se s vámi chvílil zkoušel domluvit. Mluvil na vás nějakou "pra-navijštinou", které jste ani zbla nerozuměli krom toho, že nějaká slova vám přišla podobně znějící. Pak chvíli zkoušel mluvit pomaleji a s výraznější výslovností podpořenou tím, že před vás kreslil znaky pyšných Na´vi. Když ani to nevyšlo jak by si asi představoval. Tak na vás spustil VAŠIM JAZYKEM a tentokrát jste mu rozuměli. Je nám nesmírnou ctí, že Vás poznáváme ctihodní Navi´jové, děti prastarých a strážci jejich moudrosti. Přicházíme z daleka, abychom zde na Pandoře nalezli moudrost Prastarých a vůbec vše co zde stvořili - tedy i Vás. Po těchto slovech se vám opět někteří z přítomných poklonili. A ten stařec čeká na vaši reakci.

Vypravěč - 06. března 2010 13:38

Esúji - lov 31.3.: Netrvalo dlouho, když jsi ucítila pach Pa´li. Když jsi se přiblížila spatřila jsi menší stádo u napajedla. Zcela nepozorována jsi jako blesk vyskočila ze křoví a skolila nejbližší Pa´li - ostatní se zatím stihli rozprchnout. Zatímco, žereš tak přemýšlíš co dál...Co děláš? Ger´laya - 31.3 - na území kmene Tipica: Nacházíš na břehu Velké řeky naproti ústí Černé řeky. Momentálně jsi ve "své" jeskyni, kterou stráží dva tebou řízení palulukani. Již dlouho jsi citíla, že "něco" je v nepořádku. Lesem se šíří smrt a strach snažíš se již delší dobu vypátrat zdroj toho rušení a proto jsi urazila dlouhou cestu sem na sever. Zdá se, že jsi již blízko. Co děláš?

Vypravěč - 06. března 2010 13:42

Tzuzej - cesta k rodnému stromu (31.3): Trvalo ti několik hodin, než jsi dorazil k místu, kde stával váš rodný strom. Procházíš mezi spálenými stromy a zlomenými větvemi. Všechno je zničené a ty jsi si znovu připoměl tu zkázu, která přišla před pár dny, když Nebešťané udeřili na váš rodný strom. Cestu k Velké řece znáš...ale tam obvykle Na´vi nechodí. Říká se, že tam straší duchové pyšných Na´vi, které potrestala Eywa za jejich zločiny.

Natherea - 06. března 2010 19:07

Tábor průchozích Nakonec jsme se tedy rozhodli jít s nimi. Jui'pu jsem pro jistotu vzala do náruče, aby se nebál. Strach taky šel dosti nervózně, hlavně ve chvíli, když měl přejít místo, u kterého se předtím vylekal. Chvíli caploval před onou pomyslnou hranicí, jenže když viděl, že mu "stádo" tak trochu odchází, odhodlal se a imaginární překážku překonal mohutným skokem. V duchu se zasměju tomu, že ti lidé jsou velcí zhruba jako jedna jeho noha. Přijde mi to nesmírně směšné, jak jsou malinkatí. Rozhlížím se po jejich táboře. Měla jsem strach, že nás vezmou na základnu - ale tohle je pro mne mnohem příjemnější. Bydlí v obydlích, jako někteří na'vi? Tahle obydlí znám, protože jsem párkrát ve svém životě vykonala s otcem cestu za Jezdci z východních stepí. Za druhou polovinou mé rodiny. A oni v něčem podobném bydlí, protože o stromy mají tak trochu nouzi. Přítomnost těchto stanů mne mírně uklidní. Ač mám pořád takové neklidné cukání v páteři, což se projevuje tím, že konec mého ocásku se mírně škube. Pak nás předvedou před nějakého starého muže. Je to zvláštní, někoho takhle starého jsem ještě neviděla, pokud nepočítám starce ve snu. Vrásčitého stáží se na'vi příliš nedožívají. Vlastně skoro vůbec. Trošku rozpačitě na něj hledím, když něco drmolí... a pak ještě rozpačitěji, když drmolí a něco čmárá. To vypadá zle - jak se s nimu domluvím? Odpověď přijde nasnadě, když muž přejde do našeho jazyka. Cukající ocásek se uvolní a já trochu klidněji vydechnu. Vyslechnu si celou jeho řeč. Zajímá mne, co říká. Děti prastarých? Hledání moudrosti Takže vy jste sem nepřišli ničit náš les, jako ti druzí nebešťané? Ta věta mi vyklouzne z pusy, aniž bych to mohla ovlivnit. Je to to první, co mě napadne. Hned nato si vyděšeně skousnu spodní ret. Snad se ten stařec neurazil. Třeba mě zabije... Queztal říkal, že JSOU nebezpeční... ale... já si mám ve zvyku rozmýšlet, než něco řeknu! Jak mi to mohlo takhle uklouznout, aniž bych nad tím zauvažovala? Jsi mág, Ey! Nemůžeš žvástat, co tě napadne! Rozhodně ne s cizími kmeny!

Liu'Tey - 06. března 2010 21:15

Nebešťanský tábor No, tohle bude ještě zajímavé, o tom nemůže být pochyb. Kdo ví, co zde zjistíme. Budu věřit tomu, že Ey ví, co dělá. Pokud ne a něco se zvrtne, někdo nás bude muste zachránit. A ač se o to pokusím, je mi jasné, že to bude bezvýsledné a k ničemu. Jako všechny mé činy při téhle "výpravě". Možná by bylo lepší se případně vzdát. Pokud nás rovnou nezabijí, alespoň znovu něco neposeru. Vydám se společně s Ey za nimi a ruce připraveny na nožích. Jejich tábor mě překvapí stejně jako Ey a pravděpodobně jako každého, kdo kdy bojova ls Nebešťany. To že se snaží napodobit náš styl života a vlastně nás kopírují, je více než podivné. O to větší podezření a nedůvěru vůči ni mám. Tohle není normální. Vůbec ne. Pak promluví stařík. No. Tak ten toho ví víc než já. Což mě nepatrně nasírá. Ale co nadělám. Pomalu si zvykám, že nevím vůbec nic a že jsem tu jen do počtu. A když se mi něco řekne, tak jen okrajově, abych náhodou nevěděl moc. Nejlépe to pak ještě doprovodit slovy, že je to pro mé dobro. To je to, co skutečně nesnáším a opovrhuji tím. Bohužel, děda taky není zrovna vykecanej. Nechám mluvit Ey, protože sám nemám tucha, co se tu zatraceně děje. Jako vždy.

Al'tos - 06. března 2010 21:56

V hoře zla Když spatřím co se před námi nachází. A mezi tím vším ty dva „démony“ zmocní se mě menší pocit hrůzy. Je-li toto vůle Eywi, pak už mne nic nepřekvapí řeknu si v duchu a sleduji je. Poté však promluví Or`onis. „Né, počkej. Oni umí mluvit. Co se s nimi domluvit? A vůbec, pro tebe by bylo vážně moc nebezpečné tam jít. Zvlášť s tou rukou.“ odpovím mu. Poté však udělám něco co jsem ani sám nečekal.. nevím co mě k tomu dohnalo ale prostě jsem to udělal. Vystoupil jsem totiž o několik kroků vpřed a začal nahlas mluvit k oněm stvůrám. „Co chcete démoni?“

Vypravěč - 06. března 2010 22:37

Ey´fae, Liu´Tey a Jui´pa - v táboře průchozích: Stařec je očividně rád, že našel jazyk, kterým se domluvíte. Trochu jej asi zaskočilo, že o nich víš (řekla jsi to tak, že bylo zjevné, že o nich už dávno víš), ale tvá "hláška" o druhých Nebešťanech jej očividně překvapila nejvíc. Nicméně ve své odpovědi si dal záležet, aby mluvil co nejpoklidněji a nejlaskavěji. Přišli jsme, abychom získali moudrost Eywy, nikoliv kvůli jejímu ničení. Jméno mé je Alhoridan. Jaké druhé Nebešťany jste měla na mysli ó mocná Quetzal?

Natherea - 06. března 2010 23:11

U průchozích Trošku se uklidním, když stařec hned nevystartuje. Dokonce se představí - z mých dosavadních zkušeností vím, že kdo se mi představí, má mě rád a nechce mě zabít. (což je blbost poznámka hráčky - ale Ey holt ještě nikdy nezažila opak XD ) Trošku mě překvapí jeho oslovení. Ó mocná QUETZAL? Co to má znamenat? Zamrkám, ale nakonec se nadechnu k odpovědi. Instinktivně vyhledám a stisknu Liovu ruku. Mé jméno je Ey'fae. Podívám se na Lia - nevím jestli by souhlasil, abych jej představila za něj. Raději tedy pomlčím, protože nechci urazit jeho válečnickou ješitnost. Ráda vás poznávám Aldhoriane. Jistě, jistě - moudrost Eywy PSYCHOSONDOU! Mám na mysli tvory jako vy, kteří sem přišli z hvězd, aby ničili naši zem. Ukážu tak zhruba směrem, kterým je základna nebešťanů. Sídlí támhle, za Velkou řekou.

Skat - 07. března 2010 03:15

Zbytek večera a nový den. Jsem ráda, že jsme si s Ryaelem vše ujasnili, jeho vysvětlení je prosté a já, ač bývám většinou nedůvěřivá mu v tomto případě věřím.Ještě chvíli jsme si povídali a pak krátce po půlnoci odešel, šla jsem spát s hlavou plnou dojmů a otázek. Ano Ry mi vysvětlil mnohé, přesto je spousta věcí které mne matou a ráda bych na ně znala odpověď,ale vše má svůj čas. Druhý den ráno zajdu do laboratoře zkontrolovat co je nového a zjistila jsem, že mám volno což znamená poflakování se po základně. Ryaela jsem skoro nepotkala, pokud nepočítám chvíli u snídaně a u oběda, jeho vysvětlení, že má moc práce chápu, mne samotnou pak zavolají k profesorovi kde se dozvídám úžasnou věc.Vojáci našli dva Na´vi z nichž jeden má hůl Prastarých s jejich symboly. Nevím co je zajímavější víc, jestli objevení obyvatel Pandory, nebo hůl, která podle slov profesora ovládá jejich sílu. Sám "motorová myš" je objevem značně nadšen a já se mu vůbec nedivím, jsem velmi zvědavá co se dozvíme i když jak se zdá budeme muset počkat, přesto neodolám a zkusím to u profesora z otázkou. Profesore, jste uznávaná kapacita, nemohl by jste zařídit aby mne pustili k výslechu těch Na´vi? Třeba tam bude vědec potřeba a já bych strašně chtěla vidět jejich prvotní reakce, ne je poznat až když budou otupělí vojenským výslechem, který jak jistě víte, bývá málokdy šetrný. Prosím, přimluvte se za mne. Uvědomuji si, že škemrám jak malé dítě,ale při představě , že bych jim stanula tváří v tvář, jsem schopná všeho, teď upínám prosebný pohled na profesora a doufám, že mé minulé úspěchy ho obmněkčí aby za mne ztratil slovo.

Tzuzej - 07. března 2010 11:56

Rodný strom Konečně jsem dorazil na místo, kam jsem nepřímo mířil. Rodný strom - místo mích nejvzácnějších vzpomínek a také mích jediných vzpomínek. Procházím okolo obrovského kmene, jehož šířku nemohu odhadnout, jelikož při pohledu na nejvyšší bod tohoto kmene, zasvítí mi slunce do očí a já se musím znovu sklonit k zemi. Z toho obrovského kmene ještě čouhají některé větve, které se neodtrhly od kmene po pádu na zem. Tyto větve jsou také velmy silné a těžko se přelézají, ale díky menším větvičkám, které z nich vyčuhují, to není zas tak těžké, narozdíl od velkého kmene, který bych nedokázal přelézt ani kdybych se o to snažil, ale bude lepší, když se o to snažit nebudu. Strom padl, větve jsou zlomené, listí ohořelé a ti, kdo zde zůstali, již nejsou mezi námi. Stále hledám způsob, jak se dostat dovnitř. Hrozně mě to totiž zajímá. Možná tam najdu něco nedotčeného, co by se mi mohlo hodit. Když v tom se zarazím... Proč tu nejsou Nebeš'tané? Toto je sice první strom, který někdo obýval a Nebeš'tané ho zničily, ale rozhodně to není první strom, který pokácely. Většinou je kácí, aby se dostali pod jejich kořeny. Dělají obrovské díry do země, ikdyž stále nechápu, proč, ale to není důvod, proč se divím. Ten důvod je, proč tu ještě stále nejsou? Většinou začnou hloubit jakmile zničí vše, co zde žilo a to se také stalo, tak proč tu ještě nejsou? Nebo...Nebo že by ho neničily, kvůli těm jejichj dírám? Tak proč tedy? Z pomsty? Z legrace? Nebo prostě bezdůvodně? Nechápu.... A dál hledám nějaký otvor, kterým bych se dostal dovnitř až na jeden narazím. Vejdu dovnitř a zjistím, že se zde změnilo tolik a přitom tak málo. Kmen rodného stromu je velice silný, a proto vnitřek je víceméně nedotčený, včetně schodů, které mi teď v cestě víc překážejí než pomáhají. Na druhou stranu je vidět, že zde hořelo, náraz do země také moc neprospěl a k tomu ještě přidáme fakt, že se procházím po zdi. Procházím se po zdi do nižších pater, kde by teoreticky už nemělo nic zbýt, jelikož zde byl oheň nejsilnější. Přesto sem nucen nahlédnout do těchto míst, co zde zbylo, přestože jsem přesvědčen, že jediné, co zde mohlo zbýt, je...nic...

Vypravěč - 07. března 2010 18:06

Ey´fae: Stařec postupně vstřebal tvou poslední větu a něco řekl ostatním. Nevíš sice co to bylo konkrétního, ale z tónu jeho hlasu i z jeho mysli jsi schopna "přečíst", že to bylo asi to o těch druhých nebešťanech a vyvolalo to poměrně velkou dávku překvapení. Pokud někdo ničí lesy Prastarých bude potrestán... Pak se tě začal vyptávat, odkud jsi přišla a jaktože se jmenuješ Ey´fae, když na holi je napsáno jméno Quetzal. Taky vám přinesli nějaké jídlo (i pro vaše zvířata), které zde na Pandoře nejspíš natrhali a ulovili.

Natherea - 07. března 2010 18:35

U průchozích Sleduju, jak si vyměňují tou svojí hatmatilkou nějaké názory a jak jsou z troho překvapení a celí rozčarovaní. Pak řekne to o tom trestu. Potrestán? Mimoděk se usměju. To by ... nám mohlo pomoct. Zničili nám dokonce náš domovský strom. Přisadím si. Vraždí naše děti a náš kmen je nyní bez domova, odsouzen k záhubě, která přichází na křídlech jejich kovových ptáků. Co na tom, že tihle by nás taky mohli zničit, kdyby si to přáli.... Zatím se k nám chovají velice slušně. Když před nás přinesou jídlo, slušně poděkuji a posadím se, kam mi řeknou. A pak se mě začne vyptávat na mé jméno. Trošku se zarazím. Hůl jsem si nikdy nijak zvlášť neohlížela - vím, že na ní je kámen a hadi a že je mocná... a že mi pomáhá na mé cestě. To, že je na ni vyryto jméno jejího předchozího majitele mi doposud unikalo. Vlastně mi unikalo, že je do ní cokoli vyryto. Tato hůl... nebyla původně má. Vysvětlím při pohledu na ní. Snažím se najít, kde je ten nápis vyrytý. Dostala jsem ji darem od.. staršího mága. Jde o ... dědictví.

Vypravěč - 07. března 2010 19:16

Ey´fae: Alhoridan vypadá hodně překvapeně a rozhořčeně, když mu říkáš vše co ti Nebešťané páchají. Chvíli sbíral sílu k odpovědi a pak se tě zeptal: Z hvězd? Přišli z hvězd? Jak? K té holi řekl jen - Netušil jsem, že mocný mág Quetzal - jeden ze zakladatelů Neota měl svého učedníka, naše spisy mluví, že dožil na naší planetě a pak odešel mezi hvězdy... Liu´Tey: Zatímco posloucháš rozhovor Ey a onoho starce nemohlo ti uniknout pár věci. Zdá se, že část zdejších vás má z nepochopitelného důvodu v úctě, zatímco jiným jste "volní" a jste pro ně spíše jen zajímavost či "atrakce". Jeden z těch Průchozích se tě začal vyptávat jakou roli v kmeni zastáváš a taky se ptal na vaše zvyky. Jeho přízvuk je strašlivý, ale překvapuje tě kolik lidí tu mluví "po vašem", Nebešťané jsou zde celá léta a jen pár z nich si váš jazyk osvojilo. Tihle nejspíš jen pár dní a skoro každý tu vašim jazykem dovede alespoň na nějaké té základní úrovni rozmlouvat.

Liu'Tey - 08. března 2010 20:15

u Průchozích Pár týpků si mě odvedlo stranou a hned mě zasypali otázkami o nás a o mně a podobně. Prostě jsem si připadal jako experimentální objekt. No tak to pozor. Nebudu vám tady dělat pokusného králíka a ani zkoumaný objekt. "Hele lidi, klídek jo...", začnu, ale pak si uvedomím, že to pro Ey je asi důležité, takže přeci jen na pár otázek odpovím, "Dobrá tedy. U nás v kmeni jsem válečníkem, rozumíte? Mám i svého ikrana. To je takový ten, no ten co létá." Netuším, jak jim to popsat, ale tuším že se s tím už setkali. "Víte, naše zvyky no. To je těžké. Jak říkám, jsem jen válečník, nic víc. Mým úkolem je lovit a bránit Rodný strom. Bránit. Hlas mi ztěžkne a oči posmutní. Má mysl si vzpomene na účel mého povolání. Nedokázal jsem naplnit svou povinnost. Hanbou bych se měl propadnout. "To stačí," řeknu nakonec už tiše a poodstoupím od nich. Pohledem najdu Ey a vydám se za ní. Nebudu ji rušit, ale budu poblíž. Zde nikdy nikdo neví, co se může stát. Být vždy připraven jednat.

Natherea - 08. března 2010 20:41

U průchozích No oni.... jak přišli z hvězd? Trošku natočím ušima, jako bych byla zaražená. Jednou... když jsem byla mladší... Už ani nevím před kolika lety to bylo... Jen tak mimoděk vezmu kousek ovoce a rozebírám ho na menší kousky. Vzpomínání na nebešťany není příjemné - ani vědomí, že tady jsou. Přiletěly obrovské... Zatápu v paměti po tom slově ...stroje. Vystoupili z nich tvorové, velice zvláštní - lid na'vi je neznal... a nemluvili naším jazykem.... alespoň to tvrdí naši starší, já u toho nebyla. Prý byli překvapení, že zde jsme... a... Odložím rozloupané ovoce zpátky a nervózně stisknu svou hůl. Rozhlídnu se, kde jsou ostatní. Strach a jui'pa se dali do žrádla, Strach takovým způsobem, že od sebe prve všechny ty maličké lidičky s brutálním výrazem odehnal (jui'pa mu očividně nevadil) a pak se do své porce pustil. ze začátku se snažili být milí, přátelit se s lidem na'vi... ale jen proto, aby získali naši zemi a mohli ji ničit... říkali mi, že něco chtějí, kámen... který je pod zemí... ale nevím - k čemu by jim byl kámen? Zhluboka se nadechnu a pokračuji - mezitm se mi vrátí Liu, který siopodál povídal s někým jiným. Usměji se na něj. Jsem ráda, že se chová přátelsky. Zatím přeci nemáme důvod je nenávidět... zatím ne. I když Quetzel říkal, že JSOU nebezpeční.... v mém snu také nebezpeční byli... ale tento stařec... tento se chová velmi vstřícně, dokonce snad i s úctou. Já byla vždy zvyklá prokazovat úctu starším, už proto, že jsem ještě docela mládě, i na na'vi sotva dospělá. Je pro mne nezvyklé, že nyní prokazují oni úctu mi. Rukou, kterou nesvírám hůl, pohladím Lia po hřbetě ruky. Chvějí se mi prsty, jsem z rozhovoru trochu nervózní. Pokračuji. A potom, když zjistili, že půda na'vi jim patřit nemůže, začali se chovat jinak - ze začátku nás jen vyháněli, snažili se zahnat pryč, pálit lesy... a občas nějaký na'vi zemřel. Nyní už nás ale zabíjejí. Vždy jsme žili v harmonii s Eywou, nemáme zbraně, jako oni. Máme zbraně, které potřebujeme k lovu pro obživu... nevytvořili jsme je k zabíjení se navzájem. I když už i to se stalo... Když promluví o holi, znovu mi k ní sjede pohled. To je přece hloupost. Quetzal zemřel tady! Ne na té planetě! Zavrtím hlavou. Něco mi tady nesedí... jak mohl? ... on... zemřel před mnoha lety... tady. Zmateně zamrkám. ..zabil jej Toruk.

Vypravěč - 08. března 2010 21:35

Ey´fae: Stroje z nebe? Kosmické lodě?, zeptal se stařec. Pak pokračoval: Ačkoliv je to jedno, jestli zabíjejí děti Prastarých a ničí posvátné lesy, tak proti nim zakročíme vší silou. Pak konečně se rozhodl taky trochu představit: My také pocházíme..ehm.."z hvězd"...z planety NEOTO. Naše země se jmenuje Neotanská republika a kdysi dávno na Neoto přišli Prastaří a zaseli tam život. Podle našich...spisů s nimi přišel i mág jménem Quetzal. Byl to jeden z členů Prastarých, přivedl prý sebou mnoho svých dětí - Na´vi - kteří mu sloužili v jeho práci. Později se vaši předchůdci - první Na´vijové vrátili zpět na Pandoru a Quetzal podle všeho dožil u nás, nicméně hůl máš ty mocná Ey, takže tvá slova budou asi pravdivá, i když nezáří jasným modrým světlem, tak poznávám Quetzalovi znaky...

Natherea - 08. března 2010 21:59

U průchozích Jeho slova mne matou čím dál víc. Quetzal prastarý.... Quetzal na'vi... to by mi řekl... Chvilku třídím myšlenky a snažím se dobrat něčeho, čeho bych se chytla. Takže on mluví o PRASTARÉM, který nás stvořil Trošku se oklepu - stále si nemůžu zvyknout na to, že to nebyla Eywa - a že to, co jsem doteď považovala za Eywu, tedy strom duší, je prostě jenom nastavitelný stromeček... a... celé je to nesmyslné a ač se snažím to přijmout jako fakt - a vše nasvědčuje tomu, že to fakt JE - nejde ze dne na den změnit vše, v čem jsem byla vychovaná. a já zase o pyšném na'vim, který k prastarým choval úctu a učil se od nich. NENÍ TO JEDEN A TEN SÁM! Zeptám se. Třeba to uvedeme na pravou míru. Nevím, zdali myslíme toho samého Quetzala, Začnu opatrně Ten, jenž mi daroval hůl... byl na'vi. Ne prastarý. Ze snů vím, že prastaří nevypadají... nevypadaLI? ... jako my.

Vypravěč - 09. března 2010 00:30

Al´tos + Or´onis: Obě stvoření, když vidí jak se k nim Al´tos přibližuje, zatímco Or´onis zůstává rukou se zvedla a nyní si teprve uvědomujete jak VELCÍ vlastně jsou. ...co chssseeme?...ono sssse to nássss ptá?, řekl jeden z nich. Pomalu z obou stran začinají přicházet k Al´tosovi a k vaší hrůze zjišťujete, že tyhle potvory se USMÍVAJÍ, takovým tím ZLOVĚSTNÝM ÚSMĚVEM. Na okamžik máte pocit, že jste obdařeni telepatickými schopnostmi, neboť oba z těch tvorů čtete jediné dvě myšlenky NA´VI...A JÍDLO! Přiššli až do hory...za námi prišššli...na hossstinu přiššli... Zní vám přímo v hlavě a vy si s hrůzou uvědomujete, že oni na vás nemluví, oni vám své myšlenky DÁVAJÍ ROVNOU DO HLAVY. Or´onis, který stojí opodál si všiml, že pancéřovaní těch tvorů je příliš silné i pro jeho oštěp a zdá se, že je momentálne úplně bezmocný, nicméně kdyby snad dokázal hrot toho oštěpu vpravit té potvoře rovnou do tlamy takovou silou, aby se hrotem dostal až do mozku, tak by snad měl šanci. (Pozn. PJ - 0-99% NE, 100% ANO - pokud se rozhodneš takto, bude toto házeno na kostce) Al´tos si zase všiml dvou zajímavých znaků. Zaprvé se zdá, že i přes to, že s vámi již komunikují mentálně, mají celkem citlivý sluch - na to, že patří mezi ještěry, tak až podezřele citlivý. Další zajímavostí je, že v těch jejich hlasech je slyšet jakási stopa po pokusu o veršování či zpěvnou mluvu. Co děláte? (POZN. PJ - ZDE MŮŽETE BÝTI SEŽRÁNI POKUD VYVEDETE NĚJAKOU HLOUPOST)

Vypravěč - 09. března 2010 00:36

Mudr. Zani Katanga - v džungli kmene Tipica: Pokračujete do hlouby džungle, když se náhle do země před vámi zapíchl varovný šíp vystřelený nějakým bojovníkem kmene Tipica. Nevidíte je, ale z koruny stromu stojícího kousek od vás se jen ozvalo: Ani o krok dále démoni! Stvůry Nebešťanů nesmí narušit posvátné háje Eywy. Stojíš prakticky v čele skupiny (a prakticky neozbrojen) a tušíš díky smyslům svého Avatara, že je kolem vás minimálně 10 ne-li 20 bojovníků zdejšího kmene. Co děláš? Ostatní jsou očividně v takovém šoku, že než něco řeknou, tak to chvíli potrvá.

Vypravěč - 09. března 2010 00:50

Tei´raa: See´ray jen smutně pomalu zavrtěl hlavou a rezignovaným hlasem řekl: Nechápeš, že tvá touha po pomstě tě zničí? Copak to nevidíš? Vždyť tvé oči jsou mrtvé, je v nich jen smrt a zlo! Tei..tohle nemůžeš...ne za takovou cenu. Tohle ti nedovolím! Poslední slova téměř vykřikl, ale pak jako by se zase polekal. Něco ho vyděsilo (nejspíš výraz v tvé tváři). Odstoupil od tebe dva kroky zpátky. Ty cítíš jeho strach! To se ti ještě nikdy nestalo - jistě, ti Nebešťané měli taky očividně strach...ale tos ho viděla, ale necítila - nyní máš pocit, že See´rayův strach doslova nasáváš každým milimetrem své kůže. Pak se ti v hlavě spustil alarm...NĚCO JE ŠPATNĚ...See´ray je očividně z tebe naprosto vyděšený, ale ty nevíš proč...See´ray ještě poplašeně "zakníkl" ...ne, to nemůžeš! Nedělej to, prosím! Prakticky vůbec nechápeš z čeho je tak vyděšený (žádné zvíře ani jiný tvor v okolí krom vás dvou není) ... (Pozn. PJ - pokud se rozhodneš See´raye zabít, tak mi to dej vědět dopředu. Něco se stalo a tvá postava neví přesně o co jde - nejde o žádné fyzické proměny, vypadáš furt stejně - máš podezřele zostřené smysly a celkové vnímání, poprvé v životě cítíš a rozeznáváš něčí emoce - v tomto případě strach přecházející přes panickou hrůzu až k čistému zděšení)

Al'tos - 09. března 2010 07:59

V jeskyni „Na hostinu? To ne!“ odvětím poněkud uraženě. „Kdo jste? Proč jste nás sem dovedli?“ zeptám se jich a ostražitě sleduji jejich pohyby. Mezitím se však i jednou otočím na Or`onise abych se ujistil že nechystá žádnou hloupost. Co můžou chtít? ptám se sám sebe. Poté si však všimnu velice citlivého sluchového aparátu. Hmm...zajímavé. Moc dlouho poté neváhám a vytahuji píšťalu a budu ji mít pro jistotu připravenou v ruce.

MuDr.Zani Katanga - 09. března 2010 16:13

Blízké setkání druhů (šíp v Džungli) Když procházíme dál džunglí pozoruju okolí kuli známkám Tipiků, náhle se kousek ode mě zabodne do země šíp. Podívámse směrem odkud tušilm že byl vystřelen a koudkem oka zahlédnu šok ostatních. Zůstanu stát jak Tipik řekl. ,, Prosíme o vyslišení, jsme sice nebeštany, ale nepatříme k válečníkům, odešli jsme z jejich domovů hned po prvním utoku, nelíbí se nám jejich chování. Ať je Eywa milosrdná, nechceme žít jako nebeštané, my co jsme zde sme nepřišli brát, ale naplnit své šálky vašimy vědomostmy a znalostmy, chtěly by sme se omluvyt Eywě, pomoci zahnat nebeštany zpět na jejich svět, jejich zlo se nám příčí." řeknu a koukám směrem do koruny stromů na místo kde tušim Tipika. Doufám že to zabere, je dobrý že nás hned nezabily, což je pro nás možná branka, snad to vyjde. pomyslim si a čekám na jejich odpověď.

Or'onis - 10. března 2010 06:41
	V hoře když vydím že al'tose který nehraje ale zase jen mluví, otočím se kněmu a řeknu. Alte mluvením nás nejspíš nezachráníš, raději hra, vyděl jsi přece ty malby všude byl hrající bard. Poté pomalu položím oštěp na zem jlikož by mi byl na nic a při případném utěku by mně pouze zdržoval. Pak už jen čekám na al'tose, jelikož sám toho asi moc nesmužu....

Vypravěč - 10. března 2010 10:31

Ey´fae: Quetzal a Na´vi? To není možné...je to jeho hůl, přesně tak jak jí máme vyobrazenou ve starých Spisech Prastarých...ledaže...hmm...to by ovšem bylo zvláštní... Zdá se, že Alhoridan chvíli přemýšlel a možná je i dost překvapen tvými slovy, nakonec řekl: Dle toho co víme, tak před mnoha dávnými věky přišli Prastaří odsud z Pandory do našeho koutu vesmíru, vedl je Quetzal, který dle všeho stvořil veškerý život u nás. My jsme jeho "potomci". (To slovo "potomci" nezná přesně potomky ve smyslu dětí, vnuků atd, jde spíš o něco mezi tím a slovem "nástupci".) Quetzal neměl z nějakého důvodu příliš v oblibě ty Na´vi co přišli s ním, nevíme to přesně, ale zdá se, že někteří Prastaří..., pak se zarazil...chvíli mlčel a zdá se, že se mu na jazyk dere něco, co by "nerad" říkal zrovinka tobě......no to jsou všechno legendy a víme, že mnoho legend se vypráví někdy tak a jindy onak... no každopádně by bylo hodně zvláštní, kdyby Quetzal měl nějakého učedníka z těch jimž se říkalo "děti Prastarých" či Andělé, nebo též Na´vi - je to záhada, ale on patřil k těm, kteří tvůj národ příliš neuznával ... mezi Prastarými byl určitý spor o tom jak mají vypadat bytosti, které by měli strážit vesmírnou harmonii, bohužel o detailech tohoto sporu je známo jen velmi málo a upřímně věříme, že zde na Pandoře zjistíme, jak to tehdy vlastně bylo...naši lidé už našli mnoho důkazů, že zdejší Na´vi žili společně s Prastarými...aspoň nějakou dobu....

Natherea - 10. března 2010 10:43

U prastarých Neuznával? Stejná hůl? Problémy? Hádky mezi prastarými? neměl rád na'vi? Trochu znervózním. Když jste tedy quetzalovy děti... Opatrně nakloním hlavu na stranu. ...Sdílíte jeho názor na náš lid? Proč by se tady s námi vybavovali, kdyby nás nenáviděli? Co chtějí? Ta hůl je mi záhadou... jak se dostala z Neota zase zpátky zde? A je to vůbec TA STEJNÁ? Nejde jen o to, že stejně vypadá? Snažím se zeptat se na to, jak to bylo doopravdy i samotné hole. Vy jste zde přišli zjišťovat pravdu... raketami? Zeptám se ještě opatrně. Vím, jak je tahle věc nebezpečná - ze sna. Ta věc ničí, neodhaluje pravdu o ničem jiném, než o smrti. Netvářím se ale nijak vztekle či útočně - spíš neutrálně, jako bych moc nechápala, co má pravda společného s ohněm a výbuchem.

Vypravěč - 10. března 2010 10:58

Ey´fae: Adhoridan se chápavě usmál a řekl: Quetzal patřil k význačným mágům a jistě pro mnoho z našeho lidu jsou jeho slova závazná, ale Quetzal nikdy neřekl, že máme vzít do rukou zbraně a jít zabíjet ty jenž se jemu nelíbili. Toto byl spor mezi Prastarými a na té úrovni byl řešen - diskuzí - Prastaří by nikdy nedovolili aby nižší rasy - tedy my nebo vy - zasahovali do jejich sporů. Jsou popsány celé chrámy jejich texty, kde jsou tyto jejich spory popsány, o tom jak mají vypadat stromy, květiny, zvířata a nakonec "služebníci Harmonie" - tak nám i vám říkali. Nicméně Vás stvořili jako prvé a podle toho co víme nikdy neměla být stvořena jiná inteligentní rasa než vy - po celá tisiciletí byla Váš lid tím jediným, který se těšil té výsadě mít rozum Na chvíli se odmlčel, jako by patrál v paměti a pokračoval: Pak někteří z Prastarých změnili názor - dle starých nápisů v chrámech na Agamaru, Quetzal patřil k jedněm z těch co tvrdil, že Na´vi nemají mít tuto výsadu - říkal že jsou ... slabí... že je potřeba jiné rasy, která by dokázala převzít roli ochránců a služebníků Harmonie, rasu, která by byla řekněme víc "dynamická" a agresivnější. Rasu, která by sama nebyla jen služebníkem - Quetzal totiž zpochybňoval, celou koncepci nekonečné harmonie, neboť se domníval, že takto zde nezbude místa pro invenci a svobodu volby, když rasa nadaná rozumem bude "jen" sloužit a strážit Harmonii čili Eywu. Quetzal se domníval, že rasa nadaná rozumem by měla Harmonii nejen strážit, ale dokonce i ovládat a přizpůsobit k obrazu svému, aby se mohla stát důstojnou nástupkyní prastarých, proto stvořil nás. Nicméně Quetzal nebyl jediný, mnoho Prastarých odešlo z Pandory a dalších míst, kde žili Na´vi a začalo "budovat novou rasu"....to je asi tak vše co o tom sporu víme... Raketami? Ne...tedy vlastně ano...každá ta raketa může nést satelit...jsou na něm oči...můžeme takto vidět celou planetu a rychleji poznávat... (ty víš, co na satelitu je, ale ten stařec ti nelže - nebo to aspoň z něj necítíš - spíš sám neví, že na té raketě je zbraň)

Vypravěč - 10. března 2010 13:56

Skat - "motorová myš": Profesor jen mávnul rukou a řekl: Máme tam nějaké naše lidi, jsou v táboře mimo vnější perimetr, takže vás tam asi hodí Ryael. Nicméně se obávám, že z vědeckého hlediska budete zklamaná, protože to není TO co jsme čekali. Samozřejmě, žádní Andělé ani nic podobného jen relativně primitivní tvorové na úrovni doby bronzové...nic moc, řekl bych. Nicméně je docela zajímavé, že jeden ze zajištěných subjektů má k dispozici magickou hůl Prastarých - hádám, že jí ani neumí pořádně používat, ale to je teď to nejmenší. Každopádně je to náboženský artefakt, neboť patřila samotnému zakladateli naší rasy - mágovi Quetzalovi - musíme jí získat stůj co stůj, což je Vám asi jasné, protože ta hůl může obsahovat kvanta informací o našem původu a je pochopitelné, že Republika by nestrpěla, aby s ní pobíhal nějaký domorodec. Vemte si teda letoun i toho Ryaela či jak se jmenuje - ráno se tady na vás ptal a zaleťte tam, musíme mít co nejrychleji veškerá data. Zdá se, že krom pozůstatků kultury Na´vi, která nepochopitelně neuvěřitelně zdegenerovala až zpátky do doby bronzové tu máme ještě další návštěvníky, které bude nutné rychlé "zabalit" a poslat zase pryč. Pandora je už pár dní součástí Republiky a krom nás a domorodců tu nemá co kdo pohledávat. Pak ti mávl na rozloučenou a zase se věnuje monitoru, ve kterém se míhají obrázky těch dvou Na´vi, rozbor jejich řeči a kupa dalších informací - profesorův počítač je propojen přímo s oním táborem, takže vidí a slyší co se tam děje.

Natherea - 10. března 2010 17:33

U průchozích Stařec spustí monolog a vypráví. Mnoho věcí hned nechápu, ale jsem si jistá, že si je časem zařadím do „správných přihrádek“ ve své hlavě a vše mi zapadne. Nyní už každopádně není pochyb, že nás nestvořila samotná Eywa, ale pouze něco, jako… její služebníci? Adhorian ji nazývá „harmonií“ a tvrdí, že Prastaří stvořili bytosti, které měly tuto harmonii strážit – proč měli tendenci nechat harmonii ochraňovat? Stvořili oni harmonii? Stvořila harmonie je a oni se jí klaněli? Starší, která se mnou rozmlouvala, když jsem ještě byla malé dítě, mi vždy tvrdila, že ve vesmíru panuje „harmonie“. Samozřejmě, že ona jen předávala informace, které byly řečeny kdysi jí, její učitelkou, aniž by pořádně chápala, o co tady jde. Já zrovna teď vím mnohem více, než kterýkoli jiný na’vi… Ač nemám moc tušení, jak s těmito informacemi naložím. Může se stát leccos. Možná se Průchozí domluví s nebešťany a spojí se proti nám. Co by pak na’vi dělali? I tak není jisté, co bychom měli dělat. Cokoli jsme zde řekla, nám může velmi pomoci, ale na druhou stranu se může jednat o velkou, velkou chybu. Co měl TAMTEN quetzal společného s tím, kterého jsem potkala já? Nic? Vše? Jen jméno? Jednalo se o shodu jmen? Nebo bylo to jméno stejné z nějakého důvodu? Jakého? Proč chtěl prastarý mág vytvořit AGRESIVNÍ rasu? TADY TUHLE RASU? Proč stvořili nebešťany? A taky… Vzpomenu si na ten svět hrůzy, který jsem viděla. Zkažený vzduch, odporný kouř, černá studená hmota na chladné zemi… Oni jsou děti prastarých? ONI? Tohle pomyšlení mě dost děsí. A přesto… přesto se mi Aldhorian nejeví jako zlý… ale někteří zde… jsou jiní, než on. Jako by jim bylo jedno, co se okolo děje… Podobný výraz občas spatřuju u Liu’teye, když mluvím o mágských záležitostech. Taková ta rezignace typu „vyslechnu si tě, ale moc mě to nezajímá a nechci to pochopit.“ Důstojnou nástupkyní Prastarých? Jsme nedůstojní? To si Quetzal myslel? Co si tedy myslel ten starý muž, který na mě kýval ve snech? Nakolik byl jiný, než muž, který nás jakožto lid zamítl? Poslouchám dál, zajímá mne to. Velmi. Planety s jinými na’vi? Skočím mu do řeči. Existují i jiné světy, kde na’vi žijí? Proč? K čemu je to dobré? A… existují i… jiné rasy než ta naše a vaše? Víte o nich něco? Co když ani s vámi nakonec nebyli spokojeni… a ponechali vás svému osudu, jako nás? O raketě se zatím dále zmiňovat nechci… Časem mu možná povím, co jsem viděla já… ale nyní by mne mohl někdo okolo stojící považovat za blázna.

Vypravěč - 11. března 2010 12:38

Mudr. Zani Katanga: Odkudsi se vynořil válečník Tipiků a poměrně slušnou angličtinou (přičemž vůbec nevíš, jak by mohl anglicky umět, když s Tipiky jste žádné kontakty nikdy neměli) řekl: Tvůj jazyk je rozeklaný jak jazyk hada! Dnes se chceš učit a zítra budeš vraždit... Dr. Augustinová se mezitím vzpamatovala z počátečního překvapení a prohlásila: Utekli jsme před Nebešťany a jejich praktikami, hrozili nám smrtí, protože jsme nesouhlasili s tím co udělali kmeni Omaticayů. Ten bojovník si přeměřil zkoumavým a pohrdlivým pohledem a pak se otočil znovu na tebe: Pro jednou to prominu, ale pamatujte dle našich zvyků nesmí žena promluvit dokud k tomu není vyzvána! Trestem je smrt. Pak očividně vyčkává na tvá slova. (Pozn. PJ - očividně má kmen Tipica jiné kulturní zvyky než kmen Omaticaya, v mnoha ohledech se Tipicové liší a možná trochu vzdáleně připomínají muslimy či jiné striktně patriarchální kultury.)

Vypravěč - 11. března 2010 12:50

Ey´fae: Alhoridan chvíli přemýšlel - očividně hledal správná slova a pak řekl: Vlastně to nevíme, ale domníváme se, že Prastaří stvořili více míst jako je Pandora, máme pro to určité indicie. Pak se odmlčel, neboť tvá otázka stran toho, že je Prastaří opustili stejně jako vás jej asi trochu vyvedla z konceptu. Prastaří nikoho neopustili!, zaprotestoval Alhoridan a v jeho hlase je cítit náznak mírného rozrušení, které nechápeš. Oni měli své poslaní - zaplnit vesmír životem, to byl jejich "ÚČEL", smysl veškeré jejich existence. Měli to právo určit, jakou formu bude život mít - či aspoň to tak vypadá - a museli ho šířit do všech stran a koutů vesmíru. Co se týče tvé poslední otázky, tak ti odpovím pouze tolik, že nevím. Víme, že Prastaří jako Quetzal a další opustili ty planety na nichž žili Na´vi a šli "vytvořit" novou rasu. Určitě jí usídlili na více planetách. Ti kterým říkáš Nebešťané...jsou podobní nám? Myslím tělesně...

Natherea - 11. března 2010 12:58

U průchozích "Prastaří nikoho neopustili!!!" Povytáhnu "obočí". Jistě, takže s vámi stále na vašem světě žijí - a nebo se rozhodli jít tvořit třetí rasu, tu, se kterou by byli konečně spokojeni? Pokrčím rameny a dále to přejdu mlčením. Mám k tomu pánovi úctu, ale to, co mi tady tvrdí mi prostě nedává smysl. Raději přejdu k druhé otázce. Nebešťané... ano, jsou stejní, jako vy. Připustím. Mají jiné stroje a oblečení, ale v zásadě vypadají stejně. Jsou maličcí, růžoví, pětiprstí, bezocasí... prostě to znáte. Trošku se zamyslím. Jen... neumí dýchat. Mají speciální přístroje na svých hlavách. když jim tyto přístroje sundáte, lapají po dechu a po chvilce umřou. Jo. Přišlo mi to dost důležité říct. Nebešťani NEUMĚJÍ dýchat. Jednou jsem jednoho takto umřít viděla, nebylo to moc pěkné. Žádná smrt koneckonců není pěkná na pohled. Pro mne ne. Je nicméně dobré vědět, že ani Průchozí nevědí všechno. Možná více, než my, ale rozhodně ne vše.

Vypravěč - 11. března 2010 13:06

Ey´fae: Přirozeně, že Prastaří v našem světě nežijí. Poté co naplnili svůj ÚČEL zmizeli. Nikdo neví kam...podle všeho, ale se tak stalo v jeden jediný okamžik v celé galaxii. Máme celkem přesné zápisy a dokonce i tady na Pandoře jsem rozluštili texty popisující "odchod" Prastarých...stalo se to tady ve stejný okamžik, jako u nás. Na tvá další slova o Nebešťanech reagoval takto: Ani mi bychom zde nedokázali dýchat, kdybychom neovládali techniku, která nám to umožňuje. Naštěstí nenosíme žádné masky, takže nám je nemůže nikdo sundat ... Jestli mají stroje, tak to znamená, že jsou podobní nám. No ujišťuji tě, že již brzy zde Nebešťané nebudou ničit vaše háje a další posvátná místa, neboť toto MY NEDOPUSTÍME. Pak se uvolnil a ještě dodal: Ale aby nevznikl dojem, že jsi tu na výslechu, tak navrhuji udělat si přestávku. Můžeš se podívat po našem táboře a časem tě určitě pustíme i do naší hlavní základny. Kdybys měla jakékoliv otázky, můžeš se zeptat mě či někoho jiného, skoro každý tady aspoň základy vašeho jazyka ovládá.

Natherea - 11. března 2010 13:22

U průchozích Ne, já nemám dojem, že jsem zde u výslechu. Kdybych s vámi nechtěla mluvit, nevydala bych se sem takovou dálku. Zamrkám a mile se usměju. Ač jsem nenašla to, co jsem chtěla původně, ten muž ze sna, ten prastarý, tady nikdy nebyl a ani nebude. Je to škoda, předtím jsem si myslela , že zde přišly TY cizí kmeny z legend. Legenda praví o tom, že na'vi ale už existovali, když cizí kmen přišel. To je zvláštní... Moc se mi po základně pobíhat nechce. Technika mi nic neříká - chci vědomosti. Víc, přesnější, pravdivé. Proto jsem sem přišla a málem dvakrát po cestě umřela. Sevřu v dlaních svou hůl. Učitel, nástroj a rádce... Vzpomenu si zase na JEHO slova - ať už to byl kdokoli. Ale ta legenda o Allos Laos... Náš kmen vypráví legendu... pohádku, řekněme - ale.. obvykle na každé pohádce je střípek pravdy. O kmeni, který přišel ZA na'vi. Ne je stvořit, jen za naším lidem - a poklonil se Eywě. Jistě - pyšní va'vi byli nástupci prastarých - ale kdyby byli Allos Laos STVOŘITELÉ, nepovídá se, že přišli za námi - byli by zde PŘED námi Zajímá mne, zdali o téhle legendě ví něco, co by do skládačky zapadlo.

Vypravěč - 11. března 2010 20:23

Ey´fae - aneb než dorazí Skat: O ano, to je pravda,usmál se Alhoridan a chvíli ti vysvětloval jak je Neoťany zajímají zdejší lesy a památky po prastarých včetně Na´vi. Ukázal na PSYCHOSONDU a řekl: Snažíme se získat co nejvíce informací ze zdejších lesů a tohle k tomu slouží, je to šikovná hračka, která nám umožní přečíst veškerou moudrost lesa. Ta historka je zajímavá, ale bohužel o tom nic nevím, ale jak se u nás říká, na každém "šprochu" pravdy trochu.

Natherea - 11. března 2010 22:00

u prastarých Šikovná hračka? Otřepu se, když tu věc vidím. Víte vůbec, jak to na okolí působí? Zamrkám. Nemůžu uvěřit, že jsou tak SLEPÍ A ZDEGENEROVANÍ! Znásilňuje to mysli stromů a zvířat, narušuje posvátné propojení tvorů mezi sebou. A mě to málem zabilo... Je mi až zle z toho, že o té věci mluví jakožto o ůšikovné hračce" - jako by se nic nedělo. Jestli ty stromy trpěly jako já... a je to nezajímá!

Vypravěč - 11. března 2010 22:12

Ey´fae: Alhoridan překvapeně zamrkal a jen řekl: Eh...psychosonda stromům neublíží...ona jen zkopíruje data a monitoruje elektrickou aktivitu v kořenech. Je ovšem pravda, že kdyby s ní do kontaktu přišlo nějaké zvíře nebo člověk...nebo...Na´v..., zarazil se a podíval se na tebe...Vy?...vy jste...s psychosondou??...tváří se docela překvapeně, jako by nechápal, jak se to mohlo stát a když už se to stalo, jak jsi to přežila, a když už jsi přežila, jaktože z tebe není chodící zelenina (s rozesranou myslí:-)).

Natherea - 11. března 2010 22:17

u průchozích ANO, JÁ JSEM S PSYCHOSONDOU! Zasyčím zlostně... a najednou si uvědomím, že to asi znělo mnohem útočněji, než mělo. Sklopené uši zase vztyčím tak, abych vypadala vcelku neškodně. zatěkám očima. Omlouvám se... je to ještě příliš čerstvé a nebyl to zrovna příjemný zážitek, pokud to chápete. Trošku se stydím za to, že jsem tak vyštěkla. Obvykle se takto nechovám - jenže obvykle mi nikdo neubližuje tak strašně, jako mi ublížila psychosonda. Ještě teď mám pocit, že když si na to vzpomenu, žaludek mi udělá tři kotrmelce. Napojila jsem se na ni ve snaze zjistit, co to dělá se stromy a jejich okolím. A jo - vm, že to byla blbost - ale co by dělal na mé m místě on, kdyby měl tu možnost se napojit myslí na neznámý objekt?

Vypravěč - 11. března 2010 23:48

Ey´fae: Po tvých posledních slovech si tě Alhoridan změřil výrazen typu "jak kurvadrát je možný, že to přežila nebo aspoň není chodicí zeleninou??". (zkrátka WTF!???) Pak jen omluvně řekl: Je mi velice líto, že se Vám toto stalo - víte psychosond je spoustu druhů, dle toho na co a proč se používají, jestli správně rozumím, tak jste nějakým způsobem přemístila svou mysl do psychosondy určené k analýze stromů a jejich spojení. Muselo to být strašné, je zázrak, že jste to přežila a obávám se, že to bude mít trvalé následky......sotva to dořekl uvědomila sis, že ti je od té doby pořád "šoufl", jsi nějak skleslá a často se ti vrací depresivní stavy a bolesti hlavy - o nočních můrách nemluvě. Víte, my máme zvláštní psychosondy i na zvířata a na lidi - jejich účelem je analýza informací uvnitř živých bytostí. Psychosondy kalibrované na člověka nepůsobí takové utrpení, ačkoliv žádný med to taky není, obzvláště jedná-li se o modely určené k tomu, aby vyvolávaly vzpomínky na určité události, které se používají pro výslechy zločinců. Pokud byste chtěla, máme také model psychosondy, který by mohl napravit část škod, které jste musela utrpět, když jste..ehm...přirozeně pochopím, když to odmítnete.

Natherea - 11. března 2010 23:53

U průchozích Ztěžka si povzdychnu. Všechny ta hrozná nálada se mi zase vrátí. Je mi zle - ne fyzicky - zvracet už nebudu. Spíše jsem smutná a doléhá na mě vše, co se stalo. Dávám si za vinu pád stromu, to že se sem nabešťani dostali, to že náš kmen vymřel a to že jsem příliš slabá. Prostě samé zbytečnosti, které jsem stejně nikdy nemohla ovlivnit. Pak se na Aldhoriana podívám. Trvalé následky? CHCE MI ŘÍCT, ŽE JSEM SE POMÁTLA? Snažíte... se mi říct, že jsem se z toho pomátla? Připadala jsem vám jako blázen? Moc nechápu, co se mi zrovna snažíte sdělit o těch škodách. Zavrtím hlavou... a nakonec se přiznám. Bylo mi hodně zle... ale dostala jsem se z toho. Moje hůl je se mnou propojená a pomohla mi překonat to nejhorší... a samozřejmě se o mě, když mi bylo opravdu zle, postaral můj manžel. Stisknu Liovu ruku pevněji. Bývám občas smutná... ale to je něco jiného. To není z toho.

MuDr.Zani Katanga - 12. března 2010 09:48

Jistra ve tmách: Počkám až dohovoří. ,,Doktorka mluvý pravdu udatný válečníku, praktiky nebeštanů se nám hnusí, I když máme stejný původ jako oni, nejsme jednotní vtom co považujeme za důležité. Ti jenž utočily na strom již nejsou našimy bratry a oni smay nás považují za nebratry. Chceme se učit vašim zvyklostem a vaší kultuře." řeknu a dívám se mu přímo do očí, přičemž mám aurikuly (uši) mírně skopeny. ,,Nebeštané jsou v mnoha ohledech horší a dychtivý svých zájmů, ale ne všichni jsou stejní. Nechceme ničit, my se chceme jen učit a poznávat, pokud nás vy moudří budete učit můžeme vám na jako protiáhu nabídnout pomoc a naše znalosti ohledně jejich prokletých zbraní." řeknu a lehce se uklonim.

Skat - 12. března 2010 12:22

Setkání s Na´vi Když si poslechnu přednášku profesora, ano jinak se ta jeho dlouhá řeč nazvat nedá, osobně si myslím, že se velmi rád poslouchá, tak jen pokrčím rameny. Raději se nijak nedohaduji, na nic neptám, jsem ráda, že konečně poznám obyvatele Pandory, ať si o nich každý myslí co chce. Nesdílím svůj názor s profesorem že Na´vi, jsou jen tak obyčejní domorodci. Ta technologie i když , nebo právě proto, že je tak dokonale propojená s přírodou, ta dokazuje něco jiného. Ale jak jsem řekla, raději si své názory nechám pro sebe, mohlo by to vypadat jako že nesouhlasím s Republikou a to by nebylo dobré. Profesor už naštěstí přejde k dalšímu počítači a mě si nevšímá, takže chvíli můžu pozorovat obrázky Na´vi, jejich chování. Základy jejich řeči umí skoro každý trochu vzdělaný člověk zde, takže by neměl být problém se domluvit, zjistím i jejich zvláštní jména a konečně se vydám najít Ryaela, když se mi to podaří, pozdravím ho s úsměvem. Ahoj Ry, nevím jestli ti to velení řeklo,ale máš mě dopravit do jednoho z táborů kde právě zkoumají dva Na´vi, takže pokud jsi připraven můžeme letět. Uvědomím si, že to možná vzhledem k okolnostem znělo příliš stroze a tak ho lehce pohladím po ruce. Moc ráda tě vidím. Dodám tedy tiše a pak už během chvíle přistáváme v táboře a já s rozechvěním očekávám setkání s Pandořany. Když se přiblížím dost blízko, konečně je vidím na vlastní oči, zrovna tam probírají účinky psychosondy na stromy a na lidský mozek, při té vzpomínce se lehce zachvěji a když si uvědomím že to nádherné modré stvoření si to nasadilo dobrovolně, sevře se mi žaludek lítostí a čistě automaticky sevřu ruku Ryaela, který kráčí vedle mne. Chvíli mi trvá než se uklidním a pak přistoupím tak aby mne viděl jak vyslýchající tak Na´vi, vím že ta co vyzkoušela účinky psychosondy je "žena" a jmenuje se Ey´fae. Dobrý den, omlouvám se že ruším, poslali mne ze základny abych zde zjistila několik drobností a seznámila se s vašimi hosty, jmenuji se Skat a jsem vědec tak nějak přes všechno. Dobrá, sice to nebylo zrovna ukázkové nahlášení,ale co. Pokud profesor nezapomněl tak tady o mě stejně vědí a tahle Ey nepotřebuje zatím nějaké detailní informace.Upřeně se na ní zadívám a pak neodolám a promluvím na ni. Já, omlouvám se, zaslechla jsem váš rozhovor a musím se zeptat, opravdu jste si dobrovolně nasadila psychosondu? Víte mám s tím vlastní zkušenosti, takže chápu, že to pro vás muselo být hodně zlé, byla by jste ochotná si se mnou chvíli ....popovídat?

Natherea - 12. března 2010 14:59

u průchozích - Skat Než stačí ldhorian něco odpovědět, přijde nějaký jiný průchozí. Podle prsou se jedná o samici.... ženu tedy. Je to zvláštní, ještě nikdy jsem neviděla na vlastní oči ženu nebešťanů. Musím tak trošku uznat, že mi přijde zvláštní, jak velká prsa, v poměru ke své výšce mají. K čemu je to dobré? To, že promluví mne ale vytrhne z nemístného uvažování. Poví mi, že se jmenuje Skat. Ey'fae. Odpovím. Mám k tomu něco dodat? Ona říkala že je tady tak nějak pro všechno, pod čímž si neumím dost dbře představit nic konkrétního. Jsem... čarodějka klanu Omaticaya. Dodám. Asi jo - když ona řekla, čím je, je nejspíše součást jejich zvyků říci to o sobě taky. Nebo tak něco. Pak se mě začne vyptávat na psychosondu. Dobrovolně? Trošku se ošiju. Popravdě řečeno jsem netušila, že po našich lesích jen tak vyhazujete takto nebezpečné věci. Kdybych věděla, co to je a co to dělá, nejspíše bych se toho ani nedotkla. Připustím. Nejspíš bych to zničila... nebo tak něco - ale z toho se tady nemusím nikomu zpovídat. Na její dotaz ohledně popovídání si, se jen usměju a pokrčím rameny. Proč ne - přišla jsem zde, abych se o nich něco dozvěděla.

Skat - 12. března 2010 16:41

Povídání s Ey´fae Trochu neomaleně si tu modrou ženu prohlížím,ale když si uvědomím že i ona mne zkoumavě pozoruje tak se pro sebe jen usměji. Zdá se, že je jedno kdo jsme, všichni v sobě máme notnou dávku zvědavosti.Když se představí a poví že je čarodějka, obočí mi překvapeně vylétne vzhůru. Čarodějka? To myslí vážně a nebo tak říkají tomu jejich šamanství? Přeci nemůže myslet vážně, že věří na kouzla i když....vlastně proč ne. Počkám až domluví své k setkání s psychosondou a pomyslím si něco o tom, že ten kdo nechal něco takového volně povalovat, by zasloužil nakopat do zadku, přinejmenším. Ey´fae, musím tě ubezpečit, že běžně takové věci nenecháváme jen tak povalovat, a moc mne mrzí, že jsi musel projít takovým zážitkem, ta věc slouží k tomu abychom lépe pochopili systém vaší komunikace, prostě nás to velmi fascinuje, ale je toho tolik nač bych se chtěla zeptat a nemyslím že tady je zrovna příjemné prostředí, co takhle jít někam stranou a pohovořit si jako žena se ženou? Doufám, že mi rozuměla, a taky pevně věřím, že ostatní nebudou mít námitek když strávím několik chvil s touto Na´vi o samotě, pokud vím mají ještě jejího druha se kterým si zatím můžou povídat, takže jen upřu pohled na muže který vypadá že to tady vede a s tázavě pozvednutým obočím, čekám zda nám umožní trochu soukromí.

Ger´laya - 12. března 2010 16:42

V jeskyni Pomalu otevřu oči, je tu tma, tedy pro někoho normálního, tiše si povzdechnu, lusknu prsty, mé prsty chytnou černým plamenem který přesunu na dřevo jenž ihned chytne. Hlídejte zlatíčka, buďte hodní, dostanete odměnu. Zadívám se s úšklebkem na včerejší kořist, to zvíře se jen tak nedalo, ale co už, plameny sahaní téměř půl druhého metru. Chytnu klacek který byl obroušen přesně na rožeň, pohledem zabloudím až k rohu kde leží luk. Pokynu hlavou. Dobré ráno, Elye. Pozdravím myšlenkovým proudem luk, tedy spíš duši v něm. Bohužel ti nemohu odvětit stejně, kdys mě naposledy myla. Ihned spustí bandurskou, pokrčím rameny, uzavřu před ní svou mysl a pustím se do opékání. Tak dobře chlapci, pojďte sem. Promluvím tiše, strašidelně, chladně, každému hodím kus masa a zbytek spořádám sama, kosti rozdrtím a nacpu do jednoho z váčků u pasu. Možná se budou hodit. Chytnu svůj luk, hodím jej přes záda k toulci, obleču se a vyrazím ven. Už jsem blízko ...

Natherea - 12. března 2010 16:52

Skat O samotě? jako žena se ženou? Moc se mi od Lia nechce odcházet. On tady tak sedí a ani nic neříká... (a šťourá se v nose a dělá na okolí určitě dojem XD ) je mi trochu hloupé ho opustit a nechat jej tady s Aldhorianem. Ale tak... třeba si spolu popovídají. Políbím ho na tvář. Půjdu si s Průchozí Skat promluvit, ano? Pohlídej mi prosím Jui'pu a Stracha, miláčku. S těmito slovy se zvednu, naposledy mu stisknu ruku a jdu, kam mě Skat vede. Nerada bych s ní šla někam... daleko, ještě stále průchozím příliš nevěřím. Jsou prostě jiní, než my... a mají také ten zlý svět... a rakety a psychosondy. Zatím mi oni, jako lidé, nedali přímo důvod jim nevěřit - jejich věci ale mluví o opaku. Jsem z toho trochu nesvá, musí to poznat z toho, jak se neklidně ošívám a cuká mi koneček ocásku. Nerada.. bych šla někam daleko, jestli mi rozumíte... Vysvětlím ustaraně.

Skat - 12. března 2010 17:00

Ey´fae Jelikož se zdá, že nikdo nemá námitky (a pokud má a neozval se ať mlčí navěky) tak s mírným úsměvem naznačím Na´vi místnost vedle. Je celkem prostorná, takže si tam nebude připadat jako sardinka se svou výškou a jak jsem zjistila dokonce má obrovská okna, která okamžitě otevřu aby dovnitř proudil čerství vzduch. Nečekám že mi Ey uteče, nenechala by tady svéhu druha samotného. Velmi se mi líbilo jak starostlivě se na něj podívala, jak mile k němu mluví, vzájemná láska a úcta z nich jen sálá. Nebojte se, budeme jen vedle v místnosti,ale nechci aby nás ostatní poslouchali, jsou to...no muži, a ti myslí trochu jinak. Se zájmem si prohlížím střídavě její hůl a pak ji samotnou, fascinuje mě každý kousek jejího těla, a nejvíc "ocásek" z výzkumů vím k čemu slouží a přesto dychtím dozvědět se víc, jenže jak na to aby ji člověk nevylekal, pochybuji že má k lidem důvěru. Ey´fae, nemáte žízeň? Nechci aby jste se tady cítila špatně, prosím sedněte si a vyprávějte mi něco o sobě, jak jste se dostala sem, kde vás naši lidé našli, máte rodinu? Děti? Doufám, že ji rozhovor trochu uvolní a nebude tak napjatá a ostražitá.

Natherea - 12. března 2010 17:25

Skat Když mě Skat zavede do budovy, ještě o trošku znejistím. Ale... nemám pocit, že z ní sálá nějaká nenávist, nebo zlý úmysl. Vlastně se chová přátelsky a klidně, tak jako se ke mně choval Aldhorian - a jeho jsem se taky nebála, nebo snad ano? Jenže budova.... uvnitř... Krom domovského stromu a té jeskyně po cestě jsem vždycky pobývala venku. Je to hrozně nepřirozené, necítit pod sebou energii kořenů... a místo jí jen jakousi chladnou hmotu, necitlivou, mrtvou... Jsou tak fascinováni tím, jak na mě působí psychosonda... co když si to chce zopakovat a dělat na mě tu jejich... vědu? Pak mě ujistí, že odcházíme jen proto, že okolo je spousta mužů. Nyní konečně mluví o něčem, co chápu. U nás v kmeni se válečné porady řešily bez přítomnosti žen a mnoho náboženských obřadů pro Eywu zase bez přítomnosti mužů. Trošku se uklidním - nejsou zase tak jiní - jinější mi přijdou třeba takoví Tipicové a jejich absolutní neúcta k ženám. Na otázku, zde nemám žízeň, jen přikývnu - přijde mi zdvořilé ji neodmítnout... když už jsem nic nesnědla venku s Aldhorianem. Na výzvu, abych se posadila si sednu na paty na zem, jak jsem zvyklá a je mi to pomodlné. Hůl stále svírám v rukou. Momentálně, když jsem na neživé podlaze, je to moje jediné spojení s Eywou. Přijdu si tak zranitelná. Já... Rozhodnu se tedy asi začít o své rodině. Mám sestru... a mladšího bratra. Bratr je u jiného kmene, protože otec byl původně cizinec, z klanu Jezdců z plání. Proto byl poslán za jeho částí rodiny, aby se učil jejich zvykům a osvojil si prastaré umění jízdy na pa'li.... to jsou naši koně. Sestra se také věnuje chovu těchto zvířat... tedy.. já nevím - věnovala... možná.. Skloním hlavu - nevím, co se stalo s mým kmenem, když nebešťani zaútočili. Možná už je mrtvá... Po tváři se mi skoulí několik slz. Neuvažovala jsem nad tím, že mi mohla při nájezdu zemřít sestra. Opravdu ne. Ale teď mě to udeřilo v celé své hrůze. A rodiče... už jsou dávno s Eywou.... Na chvíli se odmlčím Děti nemám, to ne. Vykouzlím na tváři úsměv. Pomyšlení na děti mě trošku rozveselilo. Jednou je budu mít, ale zatím jsem příliš mladá.... vy máte děti?

Skat - 12. března 2010 19:12

Ey´fae S klidným úsměvem ji podám džbán vody a pak poslouchám její vyprávění, když skončí a položí mi otázku s tichým povzdechem se usměji. V mém životě není na děti zatím místo a čas, neustále jsem někde na cestách a popravdě, zatím jsem nepoznala nikoho s kým bych ty děti chtěla mít i když... Zarazím se uprostřed věty a rozpačitě zčervenám, nevím proč jsem si právě teď vzpomněla na Ryaela,a tak to rychle zamluvím. To co se stalo s vaší rodinou mne velmi mrzí, musím přiznat i kdybych neměla, že některé praktiky, které uplatňuje naše vedení se mi nelíbí a nesouhlasím s nimi,ale tak jako vy máte své nejvyšší, tak je to i u nás, a my ostatní jsme nuceni je poslouchat. Odmlčím se a pohlédnu na hůl v její ruce. Prosím Ey, povězte mi něco o té vaší holi.

Natherea - 12. března 2010 19:29

Skat Praktiky jejich vedení? Vedou je nebešťané? Není to hloupost? Aldhorian o nich nevěděl, dokud jsem mu o nich neřekla. Spíše se jedná o nějaké nedorozumění z její strany. Nicméně se místo vysvětlování napiju a dále o problematice "vedení" a "vyvraždění Omaticayů" mlčím. Je příliš bolestné o tom mluvit. Bojím se i vrátit "domů", protože tam na mne čeká jen pohled na smrt a zkázu. Pak se mě zeptá na hůl. Všichni se mne na ni ptají! Proč? Podívám se na ni. Ta hůl byla dar od jednoho ...staršího mága. Jak mám někomu vysvětlit, že jsem ji dostala při mentálním výletě do hlubin stromu duší, kde jsem si promluvila s odkazem někoho, kdo měl být dávno mrtvý? Že se pak vedle mé smrtelné schránky zjevila, když jsem zase přišla k sobě, což byl krom změny stromu jediný důkaz toho, že se mi celý rozhovor s Quetzalem prostě nezdál? Dědictví, jeho odkaz, který sebou nesu. Jak jen to říkal...? Je mým nástrojem i učitelem. Díky ní jsem silnější a moje magie je... jiná, než byla. Nevím, co přesně chce vědět.

Tei'raa - 12. března 2010 21:57

Jak See'Ray mluví, jen vrtím hlavou a dál se snažím předstírat nějaký normální výraz... Jeho smutek a žal je patrný na první pohled... Když vykřikne, že mi to nedovolí, v mých očích problikne záblesk mé pomsty. Hned jsem si to uvědomila a svůj výraz ovládla, přesto o dva kroky ustoupil. V tváři se mu začal oběvovat strach - Strach? Proč tolik? NEBEŠŤANÉ!! Okamžitě se prudce rozhlédnu kolem sebe, do rukou mi sám od sebe sklouzne luk. De'Ravag je v ten moment na nohou, připraven stejně jako já zabíjet. Vždyť tu nikdo není! Čeho se tak bojí? Co bojí - děsí! POČKAT! Jak víš, že se děsí, když se díváš na druhou stranu! Prudce jsem se otočila. See'Ray doopravdy vypadal vyděšeně, začal mi něco říkat - Co nemám dělat? Co se děje? Jedním skokem přiskočím k See'Rayovi, chytím jej za ramena a zahledím se mu do očí - a stále vnímám jeho hrůzu! - "Co se děje! See'Rayi! Co tě tak děsí?" Co může cítit? Je to bard, zná věci, které já neznám - co vidí? Budoucnost? Minulost? Nebo přítomnost? CO SE DĚJE?!

Vypravěč - 13. března 2010 16:12

V hoře Zla: Zatímco Al´tos vytahuje svou píšťalku a Or´onis se chystá na útěk, oba tvorové se stále přibližují. ...prej hossstinu ne? Sssslyšíš too? ...odkdy jídlo prikazzzuje?, říká jeden. Do brlohu přiiššššli, hrát sssi asssi chtěíj, jen aby živí vyšššli, jen lebky ssse tu sssmějí..., odpověděl básnicky druhý. Vypadá to, že si z vás dělají celkem srandu a každou chvíli, pokud něco nevymyslíte zaútočí. Co děláte?

Vypravěč - 13. března 2010 16:41

Tei´raa: See´ray měl hrůzu v očích, když jsi ho chytla za rameno. Nebyl vůbec schopen slova. Chvíli jste si z velmi krátké vzdálenosti hleděli do očí a on pak ti zabodl prst mezi oči a řekl: Ty...tohle nemůžeš, nemůžeš být zlá... nesmíš mít radost z..., načež aby to korunoval, tak omdlel. Možná měl nějaký druh vidění, kterému nerozumíš. Každopádně to teď není podstatné, protože (a to nevíš jak) cítíš, že jeho výkřik přilákal pozornost několika bojovníků Na´vi, kteří zde budou jen za pár okamžiků...jen Eywaví, jak by reagovali na bezvládně ležícího See´reya A ZROVNA TEBE nad ním...

Tei'raa - 13. března 2010 17:19

Blbý proroctví Divný řeči, zákazy, děs, emoce a teď ještě omdlí... A navíc teď vím, že sem běží pár válečníků... Zabít!? Zdržení. Pomsta čeká. Odvléct? Hovadina. Pomsta čeká. Pomsta čeká. S těmito myšlenkami mizím v lesích, blahořečím mému instiktu, který mi velel postavit tábor na kraji kotliny... K De'Ravagovi vyšlu myšlenkou místo, kde se setkáme. On nebude mít sebemenší problém s tím, že by jej někdo zkoušel zastavit či sledovat... A já běžím jiným směrem - vezmu to obloukem... A kdo mne bude sledovat... Jeho problém. POMSTA ČEKÁ !!!

Vypravěč - 14. března 2010 04:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´fae - VIZE: (Pozn. PJ - celá tato vize se odehraje během jediné vteřiny a tvůj protějšek (Skat)si toho vůbec nevšimne, nicméně můžeš reagovat nějakou tou "myšlenkou") Zatímco se Skat sedíš v oné budově a vykládáte si, tak jsi ucítila zvýšení magické aktivity své hole, zrovna v době, kdy jsi o ní mluvila. Jako blesk, tebou projela energie a ty ses ocitla na jiném místě a v jiném čase. Vidíš dva Prastaré, nevíš jak, ale víš, že jsou to Prastaří - jedním z nich je mág Quetzal...trochu připomíná onoho Quetzala, kterého jsi potkala sama...ale není to Na´vi, nicméně podobné rysy obličeje se nezapřou, stejně jako jeho oči - jsou ti něčím povědomé, je v nich stejná jiskra, jako byla jiskra v očích toho Quetzala, kterého jsi potkala osobně...ale není Na´vi - to nechápeš. Dalším prastarým je "vyšší rada" Allatheas (což znamená PRVNÍ, nebo též HLAVNÍ). Díky holi, či síle v ní ukryté poznáváš jak Quetzala (v jeho podobě coby Prastarého), tak Allathea coby nejvyššího mága Prastarých zde na Pandoře. Jako bys je znala celé věky. Oba stojí u nějakého "kamenného stroje" a slyšíš jejich diskuzi: Víš Quetzale, my starší si vážíme tvých myšlenek, stejně jako důvodů, které tě k nim vedou, ale věz, že věc dynamiky celého systému už byla několikrát zvažována a nemyslím, že by tvé nedávné výzkumy přinášely něco obzvláště rozhodujícího, proto abychom rezignovali na současnou koncepci nejvyšší rasy. Já osobně mám trochu problém pochopit, tvé zaujetí dynamikou, chaosem a tvé kategorické výhrady k projektu Na´vi. Samozřejmě chápu, že se ti může zdát, že ti nejvyšší rada křivdí, ale prosím pochop, že celá tato věc již byla několikrát řešena a my se skutečně domníváme, že Na´vi coby strážci Harmonie a nositelé rozumu jsou dostačující a plně funkční. Quetzal si chvíli zkoumavě přeměřoval pohledem Allathea a pak ukázal na TEBE...načež pravil: Takže mi chceš říci Allathee, že celá rada je při vší úctě slepá, když je natolik přesvědčena o své koncepci? Cožpak jste se zbláznili? Když učiníte z Na´vi jediné nositele moudrosti, tak degradujete rozum a právo volby více než jakýmkoliv jiným činem. Quetzal si tě znovu přeměřil přísným pohledem, přistoupil k tobě a zabodl ti prst mezi oči: Chcete mi tedy říci..ŽE TOHLE MÁ BÝT TEN CELÝ VÁŠ ZÁZRAK STVOŘENÍ? Rasa, která dostane všechno - nádhernou planetu, všechny znalosti a do vínku "mírumilovnou povahu"? Chcete mi tvrdit ŽE TOHLE.. - znovu ukázal na tebe a z jeho tónu cítíš jistý výsměch a pohrdání - má strážit Eywu? Copak nechápete, že vám ta vaše "úžasná rasa" zdegeneruje po prvních desetitisíci letech? Viděl jsem vaše poslední exempláře na různých planetách, ano uznávám, že od prototypů se značně liší jak ve fyziognomii tak v psychice a je vidět, že jste si dali záležet, ale stejně jste neodstranili základní problém. A TÍM JE NÁSILÍ! BEZ NÁSILÍ NENÍ ROZVOJE A BEZ ROZVOJE NENÍ POKROKU! TOHLE! - znovu ukázal přímo na tebe - Je živoucí důkaz, že jste se nechali zaslepit vlastními znalostmi! Nemůžeme stvořit rasu k obrazu svému, protože tato nebude mít ty znalosti a zkušenosti jenž máme od EYWY my! Rasa, kterou chceme stvořit, musí jednoho dne sama dospět k osvícení a povznesení! Musí nikoliv jen sloužit, ale současně spoluutvářet Harmonii celého vesmíru a Všehomíra! A TOHLE TO ROZHODNĚ NEDOKÁŽE, protože je to s prominutím vykastrovaný exemplář pacifismu, který není schopen páchat zlo. A bez zla není možnost volby! A BEZ MOŽNOSTI VOLBY NENÍ SVOBODY ANI POKROKU! Násilí ctěný Allathee je důležitým prvkem dynamiky celého vesmíru. Silnější požírá slabšího, chytřejší hloupější, na těchto principech jsme budovali život v celém vesmíru, tak my vysvětli, proč by NEJVYŠŠÍ RASA měla být jiná!? Musí být stejná! Musí být tou nejsilnější a nejchytřejší rasou, která si bude neustále chtít ukájet své potřeby, aby tak demonstrovala svou moc nad ostatními tvory! Není jiné cesty! A ti tví Na´vijové toto neumí - vždyť jsem jich viděl už celé tisíce - jeden vykastrovanej pacifista vedle druhého. Opěvovat kytičky, stromečky a zvířátka to ano, ale samostatně myslet to ne! Říkám ti otevřeně, že celý ten projekt je na nic a nejsem sám, kdo je o tom přesvědčen! Quetzal přestal mluvit a k tvému překvapení ho mág Allatheas, ke kterému cítíš velké sympatie - máš dokonce pocit, že vypadá přesně jako ten stařec z tvých předešlých snů a vizí - nerozdrtil svou mocí ani na něj nezačal křičet. Spíš vypadal jako by skutečně přemýšlel o Quetzalových tezích, které jsou ti krajně odporné, pak pravil: Víš Quetzale - možná máš pravdu, možná zase jednou bylo přání otcem myšlenky a opravdu nelze vytvořit nejvyšší rasu, aniž bychom jí separovali od zla. Nicméně mí Na´vijové jsou mi natolik milí, že odmítám zavrhnout jejich stvoření jen kvůli tvým názorům, které ovšem považuji v mnoha ohledech za opodstatněné, ačkoliv s celkovým tvým úsudkem nesouhlasím. Nejvyšší rasa může být mírumilovná a harmonická - nemusí nutně potřebovat násilí co by zdroj své moci a hnací sílu pokroku. Může být dle mého soudu i stejně moudrá jako my sami - pokud ovšem bude chtít, včemž spočívá tebou zmíněné právo volby. Mohou chtít vědět či nevědět. Ty nabízíš projekt agresivní rasy, která nebude mít na výběr - BUDE MUSET ZKRÁTKA VĚDĚT - aby byla dost mocná na to, aby mohla ukájet své potřeby v nezměrném množství. Ty tvoříš rasu, která vzejde z ničeho - z agrese, bídy a násilí! To je mě osobně odporné z mnoha důvodů, protože rozumná rasa má právo se vzdát násilí jako takového ve všech ohledech. Nicméně nabízím ti řešení - ty a tví stoupenci mohou odejít na jiné planety v galaxii a spustit svůj projekt. Budu ho pozorovat a občas vám snad pomohu - pokud o to budete stát - dobrou radou... Pak se vše rozplynulo a ty jsi opět v místnosti se Skat, která si očividně ničeho nevšimla. Měla jsi pocit, že jsi TAM skutečně byla, když spolu mluvili a měla jsi pocit, že oni tě vnímali, zatímco ty jsi tam jen stála beze své hole....sama a ... ehm ... nahá. Zatímco tebou cloumal stud, že tam jsi nahá a bez žádných věcí, tak to vypadalo, že je to "nijak nevzrušuje", jako by se bavili o nějakém zvířeti...o něčem co nepovažují za sobě rovné natolik, aby vnímaly fakt, že jsi nahá. Nebylo to ve zlém - aspoň u Allathea určitě ne - ale prostě ti to přišlo, jako by se dva mágové bavili o něčem co stvořili, aniž by cítili k tomu jakékoliv emoce...ačkoliv na druhou stranu, nemohlo ti uniknout, že Allatheas (nejvyšší Prastarý) má k lidu Na´vi velkou náklonost - asi tak velkou jako truhlář, k poličce, kterou vyrobil - zkrátka jako k tomu co vyrobil, čemu něco obětoval, ale co je pro něj "jen výrobkem"... to je tvůj pocit z toho.

Vypravěč - 14. března 2010 16:36

MuDr. Zani Katanga: Válečník kmene Tipica si tě chvíli přeměřoval pohledem a pak je kývl svým druhům, aby sklonili zbraně: Mluvíš dobře, uvidíme jestli tvé činy budou hodné tvých slov. Nyní vás odvedeme k našemu kmeni, kde oloyectan rozhodne o vašem dalším osudu. Vyrazili jste tedy i se svým doprovodem dál, až k mohutnému domovskému stromu kmene Tipica, kde jsi byl ty osobně předveden před oloyectana kmene. Asi tě považují za náčelníka vaší skupiny (když očividně ženy coby vůdkyně neuznávají). Oloyectan si tě také nejprve přeměřil pohledem a onen válečník, který vedl skupinu těch, kteří vás sem dovedli mu něco šeptal do ucha. Oloyectan chvíli mlčel a pak řekl: Říkáte tedy, že se chcete učit a spolupracovat. Doposud však vidíme zcela něco jiného - vidíme Vás, kteří drancujete naši zemi a berete si co se Vám zlíbí. Něco takového tu trpět nebudeme a byl-li kmen Omaticaya příliš slabý na to, aby si s vámi poradil, pak vězte, že my slabí nejsme. Jmenujise Quilij a jsem oloyectan tohoto kmene. Kdo jsi ty a co nabízíš?

MuDr.Zani Katanga - 14. března 2010 17:27

Audience: Když nás posoudí válečník tak se lehce uklonim. Cestou se snažim usmát směrem k doktorce. Když nás předvedou před oloyectana, tak se uklonim. Nechám jej domluvyt a když mě považujou za náčelníka skupiny, nechám je při tej myšlence. ,, Jmenuji se Zany Katanga...." řeknu a položím si ruku na srdce a znovu se lehce sklonim. Pak ukážu na doktorku rukou. ,,Toto je Augustínová, je naším duchovním spojením." řeknu a pak se znovu podívám na Quilije. ,,Ano chceme se učit a nejsme jako ostatní nebeštané, nepřišli sme ničit." řeknu a odmlčim se. ,,Můžeme vám nabídnout naše znalosti nebeštanů, můžeme vám ukázat kde mají stroje své slabiny, a také vám můžeme pomoci odehnat nebezpečné nebeštany zpět odkud přišli. To jest naší protinabídkou za vaše znalosti." řeknu. Pak počkám co nám odpoví a snažim se při tom zhlédnout jak se tváří doktorka.

Skat - 14. března 2010 22:55

Ey´fae Celou dobu tu zvláštní bytost poslouchám a uvědomuji si, jak ji musí přijít všechno divné, naše otázky, naše prostředí, vše kolem a na chvíli mi je jí líto. I když se nezdá, že by to nesla nějak těžce, jistě se necítí v cizím prostředí zrovna nejlépe. Pokusím se o přátelský úsměv. Takže pomocí té hole se učíte, navazujete duchovní spojení se svými předky? To je velmi zvláštní. Víte došli jsme k poznání, že by bylo velmi přínosné pro budoucí generace, jak naše, tak vaše, tuto hůl prozkoumat. Myslíte, že by jste něco takového dovolila? Samozřejmě za vaší přítomnosti, ani na chvíli by jste ji nespustila z očí, i když tomu nerozumím, cítím, že je pro vás nesmírně důležitá. Tak a je to venku, pravda, mohla jsem jen říct aby ji tu hůl sebrali, jenže mám takový pocit, že by to mělo tragický dopad na tuhle ženu.Snad mou žádost nepochopí špatně ani ona, ani moji nadřízení. Při vzpomínce na vedení se trochu ošiju, nemůžu zapomenout na generála, jistě by mu stačilo jen málo aby mne nechal zmizet, a to rozhodně není příjemný pocit. Vyčkávavě hledím na Ey a čekám, jak se rozhodne.

Natherea - 15. března 2010 09:25

Skat Prozkoumat? jako že mi ji vezmou? No natolik zase průchozím nevěřím, to je mi líto. Tak to teda ne. Trošku zatěkám očima a hůl sevřu pevněji v rukou. Ne - tak to není. Ta hůl mi zesiluje magii.... a... já nevím, jak to popsat - jste mág? To mě tedy zajímá - jestli mě pochopí, nebo tak. Nebešťani totiž mágy nemají. Navíc... dát hůl z ruky... cizím lidem - to bych jem velmi nerada. Quetzal by mi nepoděkoval. Pak asi na sekundu upřu oči do prázdna, připomíná to nějaký stav transu - a pak zamrkám a jakoby se proberu. Co to... málo agresivní? pacifistická? Přemýšlím nad tím, co jsem zrovna "viděla" Byl to on... a přeci nebyl... proč ale... proč se vrátil, jako na'vi, když jako prastarý odešel? Odešel zhnusený, rozčilený a... a pak se vrátil a začala VÁLKA? Něco tady, podomácky řečeno, smrdí. Ale nad tím popřemýšlím, až budu sama. Podívám se zpátky na Skat. Možná bych se na hůl spíše mohla napojit sama a informace, které chcete, vám prostě sdělit... víte... nerada bych o ni přišla. Tímto jsem ji lehce dala najevo, že průchozím ještě příliš nevěřím - aby taky ano - jsou ta Quetzalova "úžasná agresivní rasa" ... a ještě je ani neznám.

Vypravěč - 15. března 2010 11:25

INTRO - KONEC PRVNÍHO AKTU: (Jednou za čas budu psát Intra, která budou oddělovat jednotlivé "akty" (dějství) hry. Momentálně jsme ukončili I. dějství. Každé dějství obsahuje jisté "skryté" úkoly, které pokud budou splněny, tak dějství skončí a přesuneme se do dalšího. II. Akt bude plynule navazovat na první a toto intro slouží pouze jako "doplnění děje" pro všechny hráče.) Shrnutí dosavadního postupu: Vypukla otevřená válka mezi kmenem Omaticaya a RDA, ve které zatím utrpěli omaticayové zdrcující porážku v podobě likvidace svého domovského stromu. Přes 2/3 kmene padla či byla zabita Nebešťany. Mladá čarodějka Ey´fae navázala kontakt s Průchozími, kteří nyní mají poměrně slušné informace o tom, co se vlastně na Pandoře aktuálně děje. Navíc na orbitální dráze se nyní nachází útočný satelit Průchozích s instalovaným iontovým kanónem. Nebešťané nemají o této hrozbě ani potuchy, protože v době, kdy byl satelit vystřelen na orbit raketou, byly jejich počítačové systémy ochromené počítačovým virem. Nyní se nad Pandorou tedy vznáší orbitální zbraň s netušenou silou a Nebešťané ani Na´vi (až na Ey´fae) o ní nemají ani potuchy. Na Zemi mezitím RDA tlačí na Federální vládu, po které chce potvrzení všech těžebních a vlastnických práv na Pandoře. Navíc chce, aby Federace vyslala na Pandoru armádu a těžkou techniku, která by "dostatečně zabezpečila" těžební aktivity RDA. Intro pro II. Akt: Aniž by si toho ostatní zákonodárci Neotanské Republiky nějak zvlášť povšimli se sešel tzv. "Vnitřní kruh" - skupina vlivných senátorů, byznysmenů a samozřejmě "První konzul Republiky" Stilgar. Zatímco obslužní droidi roznášeli občerstvení, tak tito lidé v nezávazné diskuzi, která má zůstat přísně tajná schvalují další postup na Pandoře. Stilgar - hlava Republiky - souhlasí s tím, aby se k Nebešťanům přistupovalo jako k agresorům. Pandora je nyní součástí Republiky (dle zvláštního zákona) a jiné mocnosti zde nemají co dělat. Šéf ultra-konzervativní strany senátor Garum tlačí ostatní, aby schválili vyslání bojových jednotek armády přímo na Pandoru. Nejen ochranné, ale i přímo úderné síly mají být nyní umístěny na Pandoře. Několik perutí těžkých bombardérů, těžké dělostřelectvo a samozřejmě alespoň 10 000 vojáků. První konzul Stilgar upozorňuje na delikátnost celé situace, neboť veřejnost doposud neví, že v "Republikové svatyni" - tedy na Pandoře jsou i Nebešťané, proti jejichž prezenci je nyní Republika rozhodnuta zakročit. Šéf Neoto Space Yards nechá ostatní schvalovat rozsáhlý investiční plán ve výši 500 miliard kreditů pro výstavbu dvojice mohutných bran, z nichž jedna by byla umístěna na mateřském území Republiky a druhá na orbitu Pandory. Tyto brány by dokázali přenést i největší hvězdné křižníky z Neota na Pandoru (70 000 sv. let) za necelou vteřinu. Když byl dotázán prvním konzulem Stilgarem, zda-li to není zatím zbytečné pouze lakonicky odpověděl: Předpokládám, že ne....nejde přece o pár domorodců na Pandoře...jde o tzv. Nebešťany - jsou vyspělou rasou a jsou na Pandoře. Jsou nebezpeční a Republika je musí ne-jen vyhnat z Pandory, ale také......ukázal snímek planety Země...ale také zničit!

Vypravěč - 15. března 2010 16:44

Ger´laya - 31.3.2154 - ráno a dopoledne u Velké řeky: Vyrazila jsi i s oběma palulukany ven z jeskyně na cestu dále na sever. Jako jedna z mála Na´vi ovládáš umění písma a jeho čtení, takže když jsi po cestě z jeskyně objevila na jedné ze skal ležících u Velké řeky stěnu pomalovanou symboly pyšných Na´vi ihned jsi zpozorněla. Na stěně je napsáno toto: Stůj poutníče, posvátná jest zem, po které kráčíš. My mrtvi zde ležíme, tak jak Eywa kázala nám, Ty však není-li tvé srdce čisté vstoupit nemůžeš sic duše tvá bude rozervána na tisíc kousků. Dále za stěnou skály vidíš nějaké ruiny, snad pozůstatky pohřebiště. Přijde ti zvláštní, že by pyšní Navi, byli na této straně řeky. Jest známo z legend, že jejich panství leželo na druhém břehu řeky a mnohem dál na severu. Co děláš?

Vypravěč - 15. března 2010 16:54

Tzuzej - prohlídka rodného stromu (tedy toho co z něj zbylo): Procházíš vnitřkem padlého kmene a jímá tě hrůza. Vidíš uvnitř spálená těla a cítíš onen ohavný puch spáleného masa. Když jsi prošel více méně všechno, kam se dalo dostat, tak jsi se na hraně mdlob vypotácel ven. Je ti mdlo z toho puchu co tam byl uvnitř. Chvíli jsi se vydýchával, když vidíš jak do prostranství kolem domovského stromu vjíždí několik obrovských buldozerů Nebešťanů. Přicházejí s nimi také vojáci. Uvědomil jsi si také, že slyšíš hukot těch jejich železných ptáků. Zatím si tě nevšimli. Vojáků je tak 100-150 a železných ptáků asi 10. Někteří vojáci jsou uvnitř takových chodících železných strojů. Také jsou zde 4 buldozery. Co děláš?

Vypravěč - 15. března 2010 17:56

Tei´raa - cesta k poslednímu útočišti: De´Ravag s typickým rachotem zmizel v džungli a ty jsi vyrazila rychle pryč odsud. Pryč od v bezvědomí ležícího See´raye a od klanu Omaticaya. Vůbec netušíš, zda se potom všem co chceš či co budeš muset vykonat budeš moci vrátit. Na smluveném místě hluboko v džungli jsi se s De´Ravagem setkala. Tento Antshik má bůhvíproč zvýrazněný "bojový pigment", pár skvr na čele a před předním párem nohou. Oči jsou podlité krví a máš pocit, že je ve stavu permanentního bojového šílenství. Ale tebe poslouchá jako mírumilovná Pa´li. Když jsi se s ním spojila, tak jsi pocítila naplno jeho hněv a vztek...zvláštní, žádný strach ani smutek, u zvířat dost neobvyklé...tedy aspoň u těchto, přeci jen ztratil stádo, teritorium - vlastně všechno co kdy měl. A zbyla jenom čirá nenávist - nikdy by tě nenapadlo, že toto se může stát i zvířeti. Zbytek cesty jsi pokračovala sedíc na De´Ravagovi. Kdybys byla Nebešťanka popsal bych ti tvou cestu jako jízdu na vlnách vzteku podbarvenou kurvarychlými kytarovými rifty a hudbou nějaké power metalové kapely. Vztek se mísí s určitým nadšením a rychlý běh 6ti nohého tvora tomu dává ty správné bubny....prostě mazec totok. Nicméně Nebešťanka nejsi, takže ti to tak popsat nemohu. Dojela jsi až k poslednímu útočišti, jsi tak cca 3km severně od něj, když tvé smysly zaregistrovaly nedaleké hlídky zdejších Navijů. Vzbouřenců z Omaticaya, kteří odvrhli oloyectana Tsuteye a zvolili si vlastního náčelníka. Co děláš?

Zoltan Chivay - 15. března 2010 18:43
	Student part. III - Útěk pokračuje "Jo, v pohodě" usměju se a jsem vděčnej za menší zvolnění tempa. Pomalu ho sleduji a téměř kráčím v jeho šlépějích. Nevím kam jdeme, ale doufám, že tam brzy budeme. "Co je to za místo?" nedá mi, nezeptat se.

Tei'raa - 15. března 2010 21:19

Již jsem blízko... Mnoho je za mnou, ale ještě více přede mnou. Aktuálně nyní hlídky. A copak asi udělají, když mě spatří jako nositelku neodvolatelné pomsty? Cítím je, jsou nedaleko. Asi mne již slyší – De’Ravag není vhodný na tiché nájezdy. Ale na ty destrukční se hodí více než dost… Zastavím. Rozhlédnu se po džungli kolem mne. Poté se rozhlédnu pomocí mých dalších smyslů. Támhle jsou. Zatím mimo dostřel, přesto na doslech. Vydám jediný krátký skřek – není to slovo, jen sdělení. Přicházím v míru. Teď se nebude vraždit, teď se bude jednat. Používají jej všichni Na’Vi a vystřelit na někoho, kdož hlásá mír, nepatří mezi běžné praktiky. Ovšem já bych mohla klamat – má kletba mne k tomu opravňuje. Opravňuje mne i k mnohem hnusnějším věcem, než je zneužití obyčejného skřeku… Sedím vzpřímeně, luk mám na zádech a ruce složené v klíně. Tak aby na ně bylo vidět. K De’Ravagovi vyšlu jedinou myšlenku – načež si on lehne na zem a poklidně sleduje přicházející hlídku. “Mé jméno je Tei’Raa. Nedávno jsem zničila lidský tábor a stejně jako vy jsem bránila náš rodný strom. A při tom jsem také našla své dva cíle. Není to ten človíček, jehož ukrýváte, ani jeho ochránce. Ti mne nezajímají. Je to velitel útoku na náš rodný strom a jeden z jejich nižších velitelů – ten, který před mýma očima zabil pět našich dětí !“ při těchto slovech se mi ve tváři konečně objeví nějaká emoce – prudký hněv, příslib pomsty a děsivá krvelačnost. Není to příjemný pohled… “Ten nebešťan, jehož zde ukrýváte, nezemře mou rukou. Pomůže mi zjistit informace, pomůže mi zabít mé dva cíle. Doveďte mne za vaším náčelníkem, jsem ochotná svěřit Vám mé zbraně, po dobu mé návštěvy.“ domluvím a hledím na hlídku a čekám na jejich reakci.

Tzuzej - 16. března 2010 18:39

Padlý strom Omaticaya Dále si prohlížím, co zde zbylo až nakonec uslyším chůzi. Když se nenápadně podívám ven z kmenu, zahlédnu blížící se Pozemšťany. Zalezu zpět a přemýšlím, co budu teď dělat. Tak už přišli. Nečekal jsem, že si vyberu tak špatnou dobu na návštěvu. Jsem poslední z kmene, kdo zahlédl náš strom a byl ještě naživu, ale budu schopen o tom někomu povědět? Možná zahynu v boji...Nebo bych měl raději utéci? Těžký to výběr, ale tolik jich zase není a mám velice dobrou polohu. Dokázal bych je zabít, aniž by si mě všimli... V tom ale uslyším známý zvuk. Vykouknu ještě jednou k kmene a všimnu si, že za Pozemšťany se z lesa objevily i ty divné věci, které se nedají porazit žádnou mně známou technikou. Je rozhodnuto, není žádné možnosti, jak uspět v tomto boji. bude lepší utéct. běžím dál zkrz kmen směrem od Pozemšťanů (od kořenů) dál do koruny stromu. Najdu jeden z východů a proklouznu ven. Jejich rychlost je pomaláa pokud poběžím, nedokáží mě chytit. Pak ale jsem zaslech další zvuky. Tentokrát nade mnou. Byl to zvuk Pozemšťanských ptáků, také doposud neporažených. Skryl jsem se znovu do kmenu, když proletěli kolem, a pomalu strácím naději. Držíce dva kusy své hole, mi přeběhne mráz po zádech a podlomí kolena. Já tady umřu...

Skat - 17. března 2010 05:44

Ey´fae Zatím co mi Ey vysvětluje její spojení s holí, uvědomuji si naléhavost situace, pokud mi tu hůl nepůjčí dobrovolně,stejně si najdou způsob jak si ji vzít a to pro ni bude ještě mnohem horší, popravdě netuším co mám dělat. Já, no ne zcela vás chápu,ale co dokážu pochopit je vás strach, že o hůl příjdete,ale jestli mi ji nepůjčíte, může se stát že vám ji vezmou násilím. Pochopte je to pro nás zdroj nepřeberných informací a oni je chtějí znát, a pokud jde o "zprostředkování" obávám se, že na to nikdo nepřistoupí. Nechám ji chvíli v klidu přemýšlet, dívám se ji do tváře a chci aby pochopila, že mne může věřit,že se budu snažit ji nějak pomoci,ale popravdě, ani se její nedůvěře nedivím, lidé dokáží být krutí. Tak Ey, jak jste se rozhodla? Mám odejít a říct jim, že mi hůl půjčíte a nebo mám říct, že odmítáte? Se zatajeným dechem čekám na odpověď.

Natherea - 17. března 2010 09:55

Se Skat Jinak mi ji budou nuceni vzít? Poslouchám, co mi tady ta průchozí, Skat, říká a v mých očích se mísí zklamání s nedůvěrou. Neměla jsem s ní tady jít… neměla jsem tady chodit vůbec. Chovají se naoko přátelsky a přitom nás chtějí jen využít. Tohle jsi stvořil, prastarý Quetzale? Proč? Takže to chápu tak, že stejně nemám na výběr – ať už vám ji dám, nebo mi ji vezmete násilím… A – ano, vy mi ji vezmete násilím, protože jste ta násilná rasa, kterou ON tak chtěl … už ji stejně nikdy neuvidím, protože vy si ji prostě chcete nechat. Podívám se na Skat trošku vyčítavým pohledem – v mých očích mne zradila – oni všichni. Je to tak, že ano? Klidně byste mě i mého muže zabili, jen abyste získali hůl prastarých, po jejichž moudrosti tolik pasete. Kdyby se vám třeba nějakou náhodou postavil celý kmen, protože byste chtěli něco, co je jejich, vybili byste i je. Vlastně nakonec nejste o nic lepší, než ti druzí nebešťané. Přišli jste sem, brát si cokoli chcete. Protože věříte, že my do toho nemáme co mluvit. Protože věříte, že jste víc, než my. Zatnu zuby a snažím se neplakat. ON říkal, že jsou špatní a jejich rasa přestala plnit účel, pro který byla stvořena. Jenže já hloupá stále doufala, že se zmýlil. Upřímně nechápu, proč jste se mě ptala na mou rodinu a jestli mám děti, když jste celou dobu mířila jen k jednomu. Skloním hlavu k holi. Nemám jedinou naději, jak zařídit, abych si ji mohla ponechat. Buď jim ji dám a oni slíbí, že mi ji vrátí – nevěřím ale, že by to doopravdy udělali – je to jen zástěrka, aby mě nemuseli hned zabíjet… a nebo mi ji vezmou… a pokud se budu bránit, zabijí mne… a potom i Liu’teye. To, že zemřu já… je moje chyba. Ale jeho jsem do toho nebezpečí přivedla sebou, cítím se za něj zodpovědná. Eywo… co mám dělat? Co má ta žena doopravdy v plánu?

Al'tos - 17. března 2010 21:20
	V hoře zla „Cožpak opravdu jste takoví? Myslíte jen na jídlo? Žádná vznešenost? Žádná hrdost? Jen hlad a chuť?“ ptám se jích poněkud odvážným tónem, ale uvnitř mám ve skutečnosti obrovský strach. Eywo chraň mě! „Jste zvěř, nebo i něco víc?“

Vypravěč - 18. března 2010 15:20
	Lukas J. Brent: Huy´atley se na tebe otočil a řekl: Je tam jezero a vodopád, za vodopádem je vchod do jeskyně, je malý a dostat se tam dá jen po úzké římse nad jezerem. Objevili jsme to s náčelníkem vlastně náhodou před několika léty a za tu dobu jsme to tam zařídili, pro případ, že bychom se museli schovat někde, kde nás nikdo nenajde ani nebude hledat. Pokračujete volnějším tempem dál na západ

Vypravěč - 18. března 2010 15:23

Mudr. Zani Katanga Náčelník Tipiců si vyslechl tvá slova a zdá se, že je nakloněn tomu se s vámi dohodnout po dobrém. Protože jste však Nebešťané nesmíte být se zbytkem kmene ve stromě, ale budete přebývat v nedaleké jeskyni. Dr. Augustinová tě požádala, jestli bys nemohl u náčelníka tohoto kmene vyjednat možnost přesunu celého vašeho projektu Avatar sem, aby bylo možné rychle pokračovat ve výzkumu a abyste opustili (vaše lidská těla a laboratoře) území Omaticayů, kde bude nejspíš brzy pěkně horko.

Vypravěč - 18. března 2010 15:26

Tzuzej: Nějaký vnitřní hlas ti ovšem říká: Neumřeš, když tu nebudeš stát jak vemeno a rychle zdrhneš do lesa. Nebešťané mezitím začínají nějaký věcmi, které chrlí oheň pálit na tomto "paloučku" veškerou zbylou vegetaci a obří stroje (buldozery) začínají celou oblast "zarovnávat". Zdá se, že Nebešťané jsou si natolik jistí, že nedávájí nijak zvlášť velký pozor, takže bys mohl teoreticky snadno odsud vypadnout.

Vypravěč - 18. března 2010 15:31

Tei´raa: Jeden z bojovníků jen zavrčel: Tvé činy a tvé pohrdání Eywou již známe, to co spáchali Nebešťané se nemuselo stát, kdyby Tsutey nebyl takový pitomec a nezáhajil proti nim otevřenou válku, ve které jsme samotní neměli šanci. Pak jen kývnul na znamení, že tě nechají projít do "posledního útočiště" k náčelníkovi. Pouze de Ravag coby "nemocné zvíře" (z jejich úhlu pohledu šílené zvíře = nemocné) musí zůstat v džungli. Jakmile tam dorazíš nemůžeš si nevšimnou nemalé ostražitosti a nevraživosti, zdejších bývalých Omaticayů vůči sobě. Dokonce vidíš 2 mágy a tvé smysly jich cítí dalších 5, zdá se, že jsou v případě nutnosti pevně rozhodnuti tě zabít stůj co stůj. Náčelníka jsi nalezla u vchodu do jeskyně. Narozdíl od klasického oloyectana na něm nevidíš žádné symboly moci ani nic dalšího. Z toho muže vyzařuje klid a nezdá se, že by ho tvoje přítomnost nějak vzrušovala, jako by tvůj příjezd (či někoho podobného) dávno očekával. Nuže, Tei´ro z kmene Omaticaya - mluv. Čeho žádáš? Položil ti přímou otázku.

Vypravěč - 18. března 2010 15:35

Al´tos: Po tvých slovech se jeden z nich "usmál" (tedy jestli se to o držce plné ostrých zubů dá říct) a řekl: Krákoráššš, jak ssstará vrána a přitom sssse bojíšššš jak malý kluk! Jsssme zzzvěř či něco víc? Jssssme ... co jssssme?, a otočil se s otázkou na druhého draka (samici) - ta odpověděla: Jsssme to co jssssme, filosssssofická otázka není-liž pravda? , načež se otočila na tebe a vaše pohledy se setkali. Jako bard tušíš za jejími očima mozek s obrovskou inteligencí a tak silnou myslí, která by snad jen silou myšlenky dokázala z tebe nadělat salát: A co jssssi ty? Jsssi jen potrava, nebo i něsssso víc?

Vypravěč - 18. března 2010 15:42

ARWEC - ÚVOD DO DĚJE - 1.3.2154 - OPERACE "PANDORAs BOX":¨ Na podzemní základně na Agamaru jsi si vyslechl informace od "samých důležitých lidí", kteří tě nyní plánují vyslat na nově objevenou planetu Pandoru. Nedávno byl na této základně objeven portál spojující Agamar s Pandorou, a protože Pandora může být "ta Pandora" z mytologie Prastarých, chce tam Republika, ještě před vědci a dalšími civilisty vyslat někoho jako ty. Člověka, který zjistí jak to tam vypadá - mise má trvat nejdéle týden a tvůj úkol je jasný: najít zdroj znečištění na Pandoře - protože znečištění pokud není přírodního původu za sebou ukrývá nějakou jinou rasu. Máš projít portálem na Pandoru a zjistit, co jsou zač - můžeš s nimi i komunikovat (pouze v případě, kdy je uneseš a pak zabiješ - ONI nesmí vědět, že tam jsi ty). K dispozici máš krom své výzbroje i "čtečku mysli" (taková psychosonda do kapsy), která má jednu nevýhodu - sice ze své oběti dostane všechno co potřebuješ, ale současně z ní nadělá "chodící zeleninu" (zkrátka dementa s IQ 20). Prošel jsi portálem a jsi v chrámu na Pandoře. Zdroj znečištění by se podle měření vašich sond měl nacházet, kdesi na jihu - co děláš?

Al'tos - 18. března 2010 15:45
	V hoře zla „Nejsem ani zvěř, ani lovec.“ odpovím fikaně. „Jsem bardem kmene Omaticaya.“ dodám a hledím „dračici“ do očí. Co chce? Píseň?

Vypravěč - 18. března 2010 15:49

Liu´tey a Jui´pa: Zatímco Ey´fae odešla s tou vědkyní průchozích do nějaké budovy, vy jste zůstali venku. Chvíli se nic neděje, ale vidíte přilétat dva "železné ptáky", ze kterých vyskakují "jinak odění" Průchozí se zbraněmi a rozběhli se k vám s výrazem "který nevěští nic dobrého". Jeden z nich ukazuje vašim směrem a cosi huláká na ostatní. Ostatní Průchozí (mimo těchto "asi vojáků") jsou jejich příchodem překvapeni a vidíš, že Alhoridan (ten co se předtím bavil se Skat) se pokusil jednoho z těch vojáků zastavit, načež dostal pěsti a šel k zemi. Ještě však v Navijštině na Liu´teye vykřikl: UTEČTE!

Liu'Tey - 18. března 2010 16:05

Situace: "Nesnáším PJ :D" No potěš. Tohle teda není v žádný případě nic úžasnýho...sakra. Písknu na battle králíka a zavolám na něj: "Ty jsi tady ten drsnej zabiják Palulukánů...tak je zdrž. Jdu po Ey." Alespoň k něčemu se ten mazel hodí. Rychle se rozběhnu ke dveřím, kde Ey zmizela a neberu si servítky. Kdo se postaví do cesty, dostane ďabu. Na mou ženu, mi nikdo makat nebude. Dveře jsou však zamčené a C4 po ruce nemám. To mi děláš schválně Eywo? Určitě ano. Kašlu na tebe. Celej život mám kvůli tobě naruby a zkaženej. Vidím, že se ti zmetci blíží, takže není čas se zdržovat. Doufám, že dodrží slovo a neublíží ji. Teď zde nic nezmůžu. Jsou v přesile. Avšak já se vrátím.... Znovu písknu na čokla a ukážu mu směrem do lesa. "Uteč do lesa, jsem hned za tebou...pro Ey se vrátíme pak..." A s těmito myšlenkami mizím v lese.

Vypravěč - 18. března 2010 16:11
	Altos: Ty ssssešššš bard....to je milé....tak nám zasssspívej....něsssso pěkného..., pravila ona dračí samice, zatímco samec vypadá celkem pobaveně...

Vypravěč - 18. března 2010 16:14

Liu´tey: Prcháš odtud pryč, co ti síly stačí. Jako válečník jsi dostatečně trénovaný v běhu, takže nebyl problém utéci, ačkoliv několik tě jich chvíli pronásledovalo....utekl jsi zpátky proti proudu řeky (na jih) až jsi se dostal k oné jeskyni, odkud jste předešlou noc pozorovali tu základnu Průchozích. Nezdá se, že by tě něco sledovalo. Když jsi se konečně zastavil, tak jsi znaven dlouhým během tvrdě dosedl na podlahu....a pak jsi si uvědomil, že tě NĚCO přeci jen sleduje. Je to Strach, Eyfaenin kůň, který se sem dostal bůhvíjak....co děláš?

Liu'Tey - 18. března 2010 16:22

Jeskyně...s tím divnýn koněm... Skrz trnité keře a další rostliny, na jejichž dotyk jsem však zvyklý a trénovaný, jsem se dostal až k oné jeskyni, kde jsme spali minule. Vše je při starém. Akorát že tu jsem bez té, kterou jsem měl chránit, bez té, kterou miluji. Znovu jsem zklamal...znovu jsem nedokázal udělat nic, co by Ey pomohlo. Jsem prostě břídil...bezmocný nic. Jak se mou rovnat battle králíkovi.. nebešťanům ozbrojeným super zbraněmi, ...psychosondám..dokonce i palulukáni by mě dokázali zabít aniž bych je zranil. To si říkám lovec...? Ne...jsem nicka. Zahalíme smutek. Pak se tu objeví ten divnej kůň, kterého si Ey sehnala. Další potvora, která je na tom tisíckrát lépe než já. Těžko by někdo na tomhle zatraceným světě hledal většího patlala. Jsem k ničemu...občas spíš ještě hůř. Ztracenej případ. Ale nehodlám se vzdát...slíbil jsem, že ji zachráním...tak to udělám, i kdybych jměl zabít ty zmetky holýma rukama.

Vypravěč - 18. března 2010 16:27

Liu´tey: Zatímco si přemýšlel, tak se ti v mysli zhmotnila slova: TAKY DEN NA HOVNO?, chvíli ses polekaně rozhlédl co to mělo znamenat a kde se ti to vzalo v hlavě. Nejdřív sis myslel, že to byla jen nějaká tvá vlastní myšlenka, když už jsi to chtěl pustit z hlavy tak to pokračovalo: HALÓ?! PTÁM SE - TAKY DEN NA HOVNO?? NO NETVAŘ SE JAK PITOMEC - TO JSEM JÁ - TO ČTYŘNOHÉ ČERNÉ PŘED TEBOU! Podíval ses nevěřícně do žhnoucích očích toho koně ... ono to "mluví" - tedy spíš přemisťuje své myšlenky do tvé hlavy...co děláš.

Tzuzej - 18. března 2010 16:27

Rodný strom Omaticaya V tom jakoby mě někdo strčil zezadu do zad a já vyběhl ven, i přes nevoli mého myšlení. Chvilku mi trvalo než jsem si uvědomil, že už vlastně nejsem ničím chráněn. Nebešťané si toho ovšem všimli dříve než já. Už začali svištět první kulky, když já se teprve rozpohyboval. Prorážel jsem vzduch a míjel popadané větve, jako by tam vůbec nebyly a já běžel stále rovně. Dosáhl jsem rychlosti, která mi není známá. Co si pamatuju, nikdy jsem neběžel tak rychle, ikdyž už několikrát mi šlo o život. Po pár minutách běhu zmizím někde v lese. Uběhnu ještě několik kilometrů od okraje lesa, abych si byl jist, že mě nebudou pronásledovat do lesa. Když už jsem dost daleko, abych neslyšel žádné nebezečné zvuky, dostanu žízeň. Po tak dlouhém běhu hodně vyschne v hrdle. Našel jsem tedy jeden mně velmy známý potůček a pořádně se napil. Voda se svěží, čistá a příjemně ledová. Ta voda je příliš dobrá na to, abych si nechal tento okamžik něčím zkazit. Přestanu tedy dávat pozorna okolní nebezpečí, abych se mohl soustředit na tu jedinečnou chuť...

Liu'Tey - 18. března 2010 16:31

Mluvící oslík...jí bodláky? Ten kůň na mě mluví...hm...ne že by mě to překvapilo...dneska už mě nepřekvapí vůbec nic. Teda doufám...by mě už asi šlehlo. Otočím se na koně a "odpovím mu". "Jako kdyby si to sám neviděl. Takovej pech můžu mít snad jen já." Zatraceně.. A battle králík nikde. Se zase někde zatoulal...doufám, že ho nedostali...z toho by Ey nebyla šťastná...i ikdyž o mě e to říct nedá. Nedivil bych se, kdyby ho měla radši než mě...je tak roztomilouškej, králíšek...chjo

Vypravěč - 18. března 2010 16:36

Liu´tey - ne tohle je masožravec :-D PECH? HMM...NEJDŘÍV MĚ VYŽENOU ZE STÁDA, PROTOŽE JSEM PRÝ NARUŠIL VESMÍRNOU SINGULARITU ČI CO - KECY, EXPERIMENTY S ALTERNATIVNÍMI REALITAMI DĚLÁ KAŽDÉ HŘÍBĚ A JEŠTĚ SE NIKDY NIC NESTALO...NO ALE ZPÁTKY K TOBĚ - O EY SI STAROST NEDĚLEJ, NIC SE JÍ NESTANE - VLASTNĚ NESTALO - A UŽ TISÍCKRÁT A KDYŽ SE ZEPTÁŠ PROČ, TAK PROTOŽE JSEM TO VIDĚL A BYL U TOHO, POKAŽDÉ...A BATTLEPES - TEDY JUI´PA - TIHLE TVOREČKOVÉ SE VRACEJÍ, NEMĚJ OBAVY - SPÍŠ BY SES MĚL BÁT O SEBE - A O MĚ .... NEMOHL BYS MĚ VYHŘEBELCOVA? DOCELA MĚ SVĚDÍ VŠECKY CHLUPY. Načež kývl na tebe hlavou...

Liu'Tey - 18. března 2010 16:40
	Ten kůň je divnej Vyhřebelcovat? Si dělá srandu ne? Profackuju se, abych se probral, ale nakonec stejně utrhnu hrst trávy a pustím se do jeho srsti. Hřenelcuji a hřebelcuji...jako magor... "Spokojenej? Protože já teda rozhodně ne. Tak aby alespoň jeden z nás byl šťastnej..." Už jsem asi vážně zešílel...tohle totiž není normální..to nemůže být normální...

Vypravěč - 18. března 2010 17:40

Liu´tey - jen hřebelcuj chlapče, jen hřebelcuj :-D Kůň se po tvých slovech trochu oklepal, aby se zbavil, zbytků trávy co mu zůstala ve hřívě a pak jen "řekl": ALE JO, UŠLO TO...A ŠÍLENEC NEJSI, ZATÍM - AČKOLIV V JEDNÉ ALTERNATIVNÍ REALITĚ JSI CELKEM SOLIDNĚ ZEŠÍLEL A BĚHAL PO ČTYŘECH, ALE O TOM JINDY - TEĎ K TOBĚ, TROCHU JSI MĚ VYHŘEBELCOVAL A PROČÍSL HŘÍVU, AČKOLIV TO NENÍ ŽÁDNÁ SLÁVA, TAK TI PŘIZNÁVÁM JISTOU SNAHU. NYNÍ SE ZEPTÁM JÁ - CO POTŘEBUJEŠ KE SVÉMU ŠTĚSTÍ? EHM...TEDY ABYCH TO ŘEKL JINAK, CO SI MYSLÍŠ, ŽE POTŘEBUJEŠ KE SVÉMU ŠTĚSTÍ TY?

Zoltan Chivay - 18. března 2010 17:42

Student part. IV - nový úkryt Slabé "hm" nebylo snad ani slyšet. Pokračuji za ním, vděčný za volnější tempo a pozorně sleduji a zapamatovávám si cestu. Už ani nevím, jak dlouho jdeme a ani jak je to ještě daleko. Na bolest nohy si nestěžuji a o rameni ani nemluvím. Přeci jen, jsem cvičený voják a nějakou tu bolest musím snést. "Jak je to ještě daleko?" ozvu se po já už nevím jak dlouhé době mlčení. "A kdo byl vůbec ten Na'vi, co mě chtěl vidět mrtvého?" dodal jsem po další odmlce.

Vypravěč - 18. března 2010 17:45
	Lukas J. Brent: Ještě tak 2 hodiny cesty. A ten Na´vi byl nový oloyectan kmene - toho starého zabili tví lidé, když zničili náš strom. Jmenuje se Tsutey a momentálně jediné po čem touží je zabít všechno co není modré a má jen dvě nohy...

Liu'Tey - 18. března 2010 17:49
	Kůň Hmm...prej, co bych chtěl..tak to je snad jasné ne? Co jiného si mohu asi tak přát? Otočím se na něj a promluvím: "Samozřejmě že si přeju to, co všichni Na'vi. Konečně mír a Pandoru bez Nebešťanů...obou druhů. A dožít zbytek života v míru po boku milované Ey...co víc bych si tak mohl přát."

Zoltan Chivay - 18. března 2010 17:49
	Student part. IV - vysvětlování Dvě hodiny, nu dobrá pomyslel jsem si. "Jo, to chápu. Pověz mi něco o vašem kmenu" nasadil jsem tón ne nepodobný tónu malého dítěte, které chce vědět, jak to vlastně je.

Vypravěč - 18. března 2010 17:57

Liu´tey: Žhnoucí oči toho koně si tě "zvědavě" přeměřují a pak jsi zase měl v hlavě jeho hlas: TO JE MOŽNÉ POUZE TEHDY, POKUD SI NAJDETE NOVÉ MÍSTO K ŽIVOTU - NĚKDE JINDE - NA JINÉ PLANETĚ, PROTOŽE NEBEŠŤANI A TI PRŮCHOZÍ JE PANDORY NEVZDAJÍ. V JEJÍCH OČÍCH JSTE PODŘADNÝ NÁROD CO MÁ JEN LUKY A ŠÍPY - NEZLOB SE NA MĚ, ALE I JÁ BYCH TĚ MOHL ZABÍT - KDYBYCH OVŠEM CHTĚL. DOKONCE I EY BYCH BYL SCHOPEN ZABÍT, ALE...ALE PROSTĚ SE MI NECHTĚLO - ŘEKNĚME, ŽE JSEM BYL LÍNÝ. Na chvíli se odmlčel a popošel k východu z jeskyně načež pokračoval: JSI NA´VI A CHCEŠ ŽÍT JAKO NA´VI - HMM...PĚKNÉ...JÁ JSEM KÚŇ A TAKY BYCH CHTĚL ŽÍT JAKO KŮŇ - TÍM SE OVŠEM DOSTÁVÁ K CELKEM ZAJÍMAVÉ FILOSOFICKÉMU DILEMATU - MŮŽEŠ ŽÍT JAKO TO CO JSI A PAK BUDEŠ NEŠŤASTNÝ A PORAŽENÝ, NEBOŤ NA´VI NEBEŠŤANY NEPORAZÍ A TY DRUHÉ UŽ VŮBEC NE - ONI SI VEZMOU CO CHTĚJÍ - TAK BYLI STVOŘENI NEJVYŠŠÍMI. VLASTNĚ JSOU TO DĚTI - JEŠTĚ NEDOSPĚLÉ, NEBOŤ TEPRVE S DOSPĚLOSTÍ PŘICHÁZÍ POZNÁNÍ A S POZNÁNÍM POVZNESENÍ...ALE JÁ JSEM KŮŇ TAKŽE O TOM NIC NEVÍM... PŘEMÝŠLEJ, BUĎ MŮŽEŠ ŽÍT TAK JAK DOPOSUD A PAK BUDEŠ NEŠŤASTNÝ, NEBO KONEČNĚ POCHOPÍŠ, ŽE HRÁT SI NA UFŇUKÁNKA CO OPĚVUJE HARMONII LESA - PROBOHA JSOU TO JENOM STROMY - JE SILNĚ NEEFEKTIVNÍ A PAK DOJDEŠ K ZÁVĚRU, ŽE NEJLEPŠÍ JE VZÍT ŽIVOT DO VLASTNÍCH RUKOU, VYKVÁKNOUT SE NA EYWU A PODOBNÉ PTÁKOVINY, KTERÉ TI NIKDY NEPOMOHOU A ZAČÍT JEDNAT...

Liu'Tey - 18. března 2010 18:02

........ "Eywa? Myslíš tu..ehm....bohyni...která nás má chránit a podobně? Tak na ni kašlu už pěkně dlouho. Zatím mi jen kazila život. Takže toho se bát nemusíš...ehm...koní ...příteli." Otázka zní...co dál? Posadím se na padlý kmen a sundám si svůj luk. Prohlížím si ho a hledám na něm známé vroubky a jizvy.. ano, to je můjluk..luk válečníka. "Rád bych se jim postavil a pomstil se jim osobně za vše, co dělají...ale copak můžu... zašlápnou mě jako brouka.. jako hmyz. Zdá se to ztracené... ale i tak hodlám bojovat... i kdybych je měl mlátit klackem po hlavě, dokud budou dýchat." Pomsta chutná sladce....

Skat - 18. března 2010 18:05

Ey´fae Sleduji tu ženu a musím uznat, že její výbuch chápu, tak ráda bych ji řekla, že bude všechno v pořádku,ale můžu něco takového vůbec slíbit: Tiše si povzdechnu. Prosím uklidněte se, já se snažím aby to pro vás bylo co nejméně bolestivé, oni opravdu chtějí hůl prozkoumat a tak jsem myslela , že pro vás bude lepší když se toho ujmu já. Pokusím se zařídit aby jste u toho mohla být, aby vás od hole neoddělili. A...budu se snažit zařídit aby vám ji nesebrali, jenže tohle, tohle vám upřímně slíbit nemůžu. V mém hlase je možné poznat lítost, opravdu si dokážu představit, že by nás mohli mnohému naučit, jenže bude na to stačit mé přesvědčení? Dokážu zvrátit rozhodnutí ostatních?Lituji že tady není Ryael, možná by mi mohl pomoci, on a jeho otec, vždyť je to generál a tihle Na´vi si nezaslouží abychom s nimi jednali, jak s nějakými podřadnými bytostmi. Holka, jak to tak vypadá, opět se ženeš do malérů a proč? Protože nedokážeš oddělit city od práce, nedokážeš se chovat chladně jako oni, kruci jsem zvědavá, jak tohle dopadne. Udělám několik kroků a přátelským gestem se dotknu ruky,té hrdé ženy. Udělám co bude v mých silách, to vám slibuji.

Vypravěč - 18. března 2010 18:09

Liu´Tey: "MLÁTIT NĚKOHO KLACKEM PO HLAVNĚ JE ZNAČNĚ PRIMITIVNÍ A ÚČINNÉ POUZE TEHDY, POKUD NEMÁ VĚTŠÍ KLACEK, NEBO V NAŠEM PŘÍPADĚ PUŠKU. ALE CO TAKHLE POUŽÍT - KDYŽ UŽ TRVÁŠ NA BOJI JAKO PROSTŘEDKU SVÉHO NAPLNĚNÍ - NĚJAKOU LEPŠÍ ZBRAŇ....ŘEKNĚME NĚCO Z REPERTOÁRU NEBEŠŤANŮ, NEBO TĚCH PRŮCHOZÍCH. ZCELA NÁHODOU VÍM, ŽE KOUSEK ODTUD MAJÍ PRŮCHOZÍ MENŠÍ SKLADIŠTĚ ... S MÝMI SCHOPNOSTMI SE TAM DOSTANEŠ BEZ PROBLÉMU, POZABÍJÍŠ STRÁŽE A VEZMEŠ CO BUDEŠ CHTÍT JE TAM TOHO HODNĚ... COŽ SICE VYŘEŠÍ TVŮJ PROBLÉM S OZBROJENÍM SE NĚČÍM ÚČINNÝM, ALE VŮBEC NEVYŘEŠÍ MOJÍ MIGRÉNU ZPŮSOBENOU TOUTO IDIOTSKOU DISKUZÍ..."

Natherea - 18. března 2010 18:34

Se skat - bohužel jen krátce, časový pres je svině XD Vidím, že ona mi nejspíše ublížit nechce. Její oči jsou tak upřímné - mnohem víc, než jsem od nebešťanů zvyklá. Ač jsem svůj názor na ně, jako rasu nezměnila, mám pocit, že Skat mohu důvěřovat. Otázkou zůstává, zdali ta žena má nějaký vliv. Kdyby se někdo rozhodl nějak jinak, než třeba náš náčelník, jeho názor by také mnoho neznamenal... Já... dobře, půjdu s vámi... Vydechnu nakonec. Sleduji, jak se dotýká mojí ruky.. ale hůl ji neodevzdám - přece půjdu s ní ne? Na co by ji měla nést na to místo zkoumání ona? Hodlám ji držet v ruce pro případ, že by se něco semlelo.

MuDr.Zani Katanga - 18. března 2010 21:05

Plamen naděje již hoří, teď to jen netípnout: Přijmu to co nám náčelník svolí, když mi pak doktorka řekne co dál, neváhám a po chvylce jdu zpět před náčelníka. ,,Vyskytl se tu jeden amlý problém, spočívá v tom že naše vybavení je v dosti nebezpečné zóně. Napadlo mě, jestly by bylo možné je přesunout k nám, aby jsme mohly lépe pochopit vaše učení a lépe předávat informace." řeknu a na chvylku se odmlčím. Kdyby sivěděl že taco považuješ za méněcenou říká někomu koho považuješ za vůdce co má dělat vysmál by ses, ale co. Stačí jen tvářit se že je to z mojí hlavy a bude to dobrý. běhá mi hlavou dokola myšlenka. ,,Pokud budeme blíže ke svým tělům, nebude pro nás tak složité a zdlouhavé vejít do těchto těl. A na druhou stranu, vyuvydíte jak vlastně nebeštané žijí, pokud by zaútořily i na vás budeme vám moci hned pomoci v boji, z naší strany je to krok k tomu že vás nechceme podrazit, budete nás zřít kdykoliv. Máme vašěe svolení přinést k jeskyni moje vybavení?" řeknu a při posledním slově si lehce přenesu váhu z těžiště těla do jedné kyčle a posadím se tak v pánvy.

Liu'Tey - 18. března 2010 21:42
	Blbej kůň Hmm...zbraně se hodit budou...když už nic víc, ten poník neumí. "Dobrá, vezmi mě tam. Jdeme se vyzbrojit....Na'Vi, tedy já, jdou do války!" Můj tón je odhodlaný a hlas pevný. Mám spoustu důvodů, proč střílet nebešťany a porcovat jejich těla. Ne...tohle juž není starý Liu... ten odešel se zajetím Ey.. Teď je tu nový Liu..Liu, který se hodlá pomstít za vše, co Nebešťané udělali.

Vypravěč - 19. března 2010 21:57

Skat + Ey´Fae (PRVNÍ REAGUJE EY´FAE!!!! - MÁ JAKO MÁG INICIATIVU): Ve chvíli, kdy už jste se prakticky dohodli jste obě zaslechli na chodbě nějaké "prásknutí s dveřmi" a výkřiky. Slyšíte dupání těžkých vojenských bot a někdo doběhl za dveře. Pak se dveře (na kartu) otevřeli a než jste stihli cokoliv udělat tak do místnosti vlétlo několik kouřových granátů naplněných slzným plynem. Co děláte? (FOR SKAT - zahlédla jsi koutkem oka uniformu vojáka kontrarozvědky (speciální úderné síly) - takže patrně za tímto stojí "kontráši") (FOR EY´FAE - cítíš celkem 12 nepřátel - vnímáš jejich mysli - je vnich obsaženo napětí, strach, stres a také rozhodnost, chladnokrevnost a odhodlání - zachytila jsi z jejich myšlenek - ŽE TY JSI JEJICH CÍLEM -TEDY TVÁ HŮL)

Natherea - 19. března 2010 22:42

U průchozích Ještě se nadechuji k tomu, že Skat i něco řeknu, ale v tom ucítím, jak se k nám blíží několik nepřátelsky naladěných myslí. Skat podle všeho o ničem neví... nebo se umí nesmírně dobře přetvařovat... ne - nemůže o ničem vědět. Byla by mnohem více nervózní. Akorát se poděšeně zvednu, když se rozletí dveře a do místnosti vpadne... něco, co dýmí. Zatím toho kouře není tak moc, ale rychle se rozšiřuje, za pár sekund bude už i u mých očí... Je to jedovatá zbraň? Některé rostliny mívají tuto schopnost - vypouštějí jedovaté výpary, aby odehnaly všechny možné býložravce, které je okusují. O krok ucouvnu a hůl vztyčím před sebou. Držím ji v obou rukou, skrze ní cítím, jak pramínek energie bleskově prochází podlahou směrem k nim a od nich zase zpět.. a přináší mi informace. O tom, jak se cítí všichni ti lidé... o tom, co chtějí. Ale já jim ji NEDÁM! To rozhodnutí přišlo jako blesk z čistého nebe. Možná není úplně moje... a možná že právě JE. Já nebudu pořád jenom ustupovat a třást se v rožku! Třást se, aby se mi mohli všichni, i prastaří jen vysmívat! Rychlým pohybem odskočím od Skat dále, pro případ, že by se jim snažila třeba pomoci a něčím mě chtěla majznout. Na plyn reahuje už i Raeya, cítím, jak mi leze po boku do vlasů... a je velice, velice rozrušená. Běž, dítko noci. Běž a braň se. S lehkým potěšením cítím, jak se zjičehonic otočila a po noze mi běží dolů. Jejích šest nožiček se malými drápky zachytává o mou kůži... a pak zmizí v plynu. Nemá oči jako takové, nemělo by ji to vadit, jako všem ostatním savcům. Cítím, jak zamířila k muži, který je nejblíže. Nechám jí ho. Její jed je nesmírně účinný... a ona nemá ve zvyku šetřit. Během této doby si promýšlím, co dál já. Jednu věc jsem tak trošku zkoušela, když jsme měli jednu z mnoha přestávek po cestě. Holí se mi podařilo odhodit kamínek... fungovalo to tak, že jsem se soustředila na její krystal a představovala si, že uvnitř je obrovský přetlak, asi jako v přezrálém ovoci... a pak... BUCH Prásknu koncem hole o zem a všechny, krom prvního muže (který je Raeyin) se pokusím odhodit co nejdále. Nečekám na to, zdali se mi to povedlo a napojím se na ten maličkatý pramínek energie, který mě s těmito muži spojuje. Při tom začnu myslet na nejhorší věci, které jsem kdy zažila. Snažím si přesně a co do největších detailů vybavit setkání s psychosondou a tuto emoci jim "poslat"...

Tei'raa - 20. března 2010 14:22

První fáze zabíjení - zahájena... :D Urážlivé věty jednoho z bojovníků jdou zcela mimo mne. Jeho zabití by mne jen oddálilo od mého cíle. A on stejně neví, o čem mluví. Utíkat a chovávat se umí každý. Přesto je někdy vyčkávání a intriky účinnější metoda než přímý boj. Proto jsem De’Ravagovi přikázala, aby zůstal v džungli – s jeho rychlostí by pro něj nebyl problém se ke mně v případě nutnosti rychle dostat. A pak by byla nádherná jatka. Ani ti mágové, kteří mne tak pilně střeží mou duši netíží. Jsou pro mě zcela zbyteční. Jediný, kdo teď má můj zájem je oloyectan kmene – to on má informace, pro které jsem přijela a riskovala. “Žádám informací. Včera jsem složila neodvolatelnou přísahu, jejíž cíle jsou vetřelci. Dva. Není to ten nebešťan, kterého jste ukryly. O něm jsem se dozvěděla až hluboko v noci. Dozvěděla jsem o něm ve chvíli, kdy mi Tsutey rozkázal jej najít a zabít jej i jeho ochránce. Pro mne to je zbytečné zdržení a já nejsem povinována nikoho poslouchat. Ne teď, ne v této době, ne s tímto cílem. Přesto mne jeho vyprávění zaujalo – proč jste zde schovávali a bránili vetřelce? Po tom, co byl náš rodný strom zničen? Kdo jej chránil, kdo jej opečovával a kdo jej zajal? Není to váš vězeň, jinak byste jej tak nebránili. Je to spíše váš host. Možná i přítel někoho z vás. To mne zajímá. Čím je ten člověk tak výjimečný, zvláštní, odlišný, že jste riskovali smrt Vás všech? Že jste se kvůli němu odtrhli od svého kmene? Z toho všeho usuzuji, že ten nebešťan není vetřelcem, že chce být Na’Vi. Prozkoumali jste jeho mysl, ověřili si, že to není špeh. A přijali ho mezi sebe. Nevím, zda Vám nabídl pomoc proti svému bývalému klanu. Ale já tu pomoc potřebuji. Potřebuji informace, vědomosti a znalosti o vetřelcích o jejich obraně, zvycích a jejich síle. A jejich slabinách. Pak budu moct zabít své cíle. Vůdce bojovníků vetřelců a jednoho z jejich velitelů. Toho, jenž před mým zrakem zabil pět našich dětí!!!“ stejně jako když jsem toto řekla hlídce i teď se mi ve tváři objevila první emoce. Hněv, prudký, nespoutaný. Nenávist, příslib pomsty. V mé duši se znovu přehrála ta vzpomínka, ta scéna. Kdy střely toho vetřelce prolétly těly dětí, kdy z nevinných Na’Vi udělal mrtvé. Ucítila jsem v sobě duše těch dětí, ucítila jsem jejich smutek, tuhu po životě, jenž jim byl ukradnut. A jejich vztek. Který je i mým. Tu vzpomínku jsem vyvolala již podruhé během krátké doby a díky tomu mi chvíli trvalo, než jsem se ovládla. Můj doteď vzpřímený postoj se ještě více vzpřímil, ruce složené na hrudi se napnuly. Ohrnula jsem rty a skrze ně se mi prodralo hrůzyplné zavrčení. Zhluboka jsem se nadechla, zaklonila hlavu a pohlédla na Les kolem mne. To mi pomohlo. Znovu jsem pohlédla na oloyectana kmene a znovu nasadila nic neříkající výraz. Ale teď se něco změnilo – můj vztek dovolil mágům tohoto kmene, aby se na mne krátce napojili. A přečetly mé vzpomínky. Mimo jiné i tu, kde jsem skládala mou přísahu. “Tomu nebešťanovi nic neudělám. Nebudu jej mučit, abych z něj informace získala. Nebude to nutné. Jediné co chci od Vás je informace, čím je tak výjimečný. Najdu si jej sama a sama jej přemluvím ke spolupráci. To je vše.“

Skat - 20. března 2010 14:33

Vpád. Chystala jsem si Ey odpovědě, něčím ji uklidnit a slíbit ji, že udělám vše co bude v mých silách, jenže k ničemu takovému jsem se nedostala.Uslyším dupot těžkých vojenských bot, křik a hluk, ve chvíli jsou dveře otevřeny a do místnosti vletí několik granátů. Jsou naplněny kouřem a já cítím, jak mi začíná docházet vzduch, na plicích mě to pálí, sotva lapu po dechu. Uvědomím si, že Ey musí být strašně zmatená a snažím se ji dát nějak najevo, že s tím nemám nic společného, sama jsem nečekala, že něco takového udělají. Pozoruji tu Na´vijskou ženu a je mi jasné, že ona se o sebe umí postarat. Než se stáhnu dál, její energie, kterou použila mne odhodí a mrští se mnou o zeď. Cítím ránu do hlavy a mám co dělat abych neomdlela, pokouším se doplazit ke dveřím ven, ale jde to velmi ztěžka. Muži jsou všude kolem a já si uvědomím že vidím uniformy "kontrášů", ze rtů mi unikne pěkně peprná nadávka. Vy idioti, kdo vám dal k něčemu takovému rozkaz? Tady probíhá bádání, jste naprostí idioti... Možná bych pokračovala dál, nehledíc na to, že mě ta slova můžou přivést do pěkného průšvihu,ale kašel mi nedovolí pokračovat, cítím jak mi pomalu dochází dech a pokud se nedostanu ven, nejspíš omdlím.

Vypravěč - 20. března 2010 14:58

Tei´raa - na posledním útočišti: Oloyectan si vyslechl tvou řeč a máš velmi silný pocit, že "šla těžce mimo něj". Chvíli mlčel a pak pravil: "Nejsem nijak povinován ti cokoliv z toho co chceš vědět sdělit. Váš oloyectan mě smrtelně urazil a jednoho dne za to zaplatí, stejně jako všichni Omaticayové, kteří se rozhodli nastoupit na stezku, vedoucí k úplnému zničení Na´vi! Vaše pýcha a arogance, se kterou jste rozpoutali válku proti Nebešťanům ohrožuje nejen všechny Na´vi, ale samotnou Eywu. Šílenství - bláznovství, to je to co očividně tvůj kmen postihlo a proto jsme se odtrhli, ne kvůli Maktovi (válečníkovi = tento výraz je specifický, protože v podstatě vyjadřuje obdiv), jenž přišel z Nebes (ergo Nebešťan). A teď přicházíš ty - plná nenávisti, která uráží Eywu! Jsi kacířka! Nevěřící! Zrádkyně Eywy a za to bych tě měl na místě nechat zlikvidovat! Pak se odmlčel, chvíli očividně přemýšlel a nakonec pravil: "Nemám ti co říct. Tvá odporná mise mne nezajímá, stejně jako pyšný kmen Omaticayů - již nejsme části jeho zvrhlého lidu! Nyní odejdi, sic tě zabijeme.

Vypravěč - 20. března 2010 15:20

Ey´fae a Skat: Ey´fae: Tlaková vlna vyšlá z tvé hole odhodila prakticky všechny útočníky až na onoho jednoho, kterého jsi "přenechala Raeyi". Raeya po něm začala lézt, aby se dostala na místo, kde není jeho tělo chráněno tvrdými pancéřovými pláty (54% kostka). Zatímco po něm lezla, tak ten voják na tebe namířil zbraň a zatímco jsi sesílala "Zmar" na zbytek nepřátel, tak stiskl spoušť. Místnost ozářilo rudé světlo jenž vyšlo z jeho zbraně. Naštěstí tě minul (asi v tom dýmu navíc přes masku moc neviděl - 21% kostka). Naneštěstí však předtím nastavil sílu paprsku na maximum (80% kostka), takže ačkoliv tě paprskek minul, tak v místech, kde prolétal kolem tvé hlavy jsi byla vystavena intenzivnímu žáru. Máš popáleniny 2 a 3 stupně (z 90% 2 stupně) na levé straně krku, levém uchu a levém rameni. Bolest je to příšerná - máš pocit, že v těch místech hoříš. Kletbu jsi však přeci jen tak tak seslala (49% na kostce) a to v plné síle (100% na kostce). Několik z útočníků síla té kletby uvrhla do šoku a zabila. Na tu ženu (Skat) jsi sice nemířila (stejně jako na toho co střílel na tebe), ale protože se jedná o plošnou kletbu (navíc v místnosti), tak Skat obdržela taky pěkně silný zásah (83% na kostce) a toho střelce kletba zásahla středně silně (56% na kostce). V místnosti jsou mraky kouře, ze kterého ti slzí oči, ozývá se nářek těch, které jsi zasáhla kletbou a ten co po tobě střílel obdržel nyní žihadlo od Rayei (41% na kostce) a ačkoliv to ještě neví, tak ho čeká "nepříjemný zbytek dne". Nicméně měl ještě dost času aby na tebe vypálil znovu stejně silným paprskem, tentokrát ti nemířil na hlavu, ale doprostřed hrudi, byl by se patrně i trefil (58% na kostce), kdyby ve chvíli, kdy už jsi cítila intenzivní teplo toho paprsku přímo na prsou nezmizela celá místnost a ty jsi se neobjevila uprostřed nějaké tmavé místnosti (ne nepodobné, té která byla v "tamtom" stromě) - co děláš. (Nezapomeň, že jsi celkem "slušně" popálená.) Skat: Omdlít se ti sice nepodařilo, ale zdá se, že ona "návijská mágyně" to do tebe "našila" nějakým ze svých "lepších kousků" - v hlavě se ti promítli zážitky ze psychosondy a další nepěkné věci. Prakticky okamžitě tě ta kletba poslala na pokraj nervového zhroucení a ačkoliv se dusíš tím slzným plynem, tak ten tě prakticky nezajímá, protože máš tu nejhorší depku od té doby co tě sundali z psychosondy. Co děláš? (Pozn. PJ - užij si to :-))

Natherea - 20. března 2010 17:14

V ..temné místnosti? Pomalu rozevřu oči. Myslela bych, že jsem umřela, kdyby mě nemučila odporná bolest. Kdysi, když jsem strčila prst do vařící vody z horkého pramene, tak jsem něco podobného cítila... ale asi tak tisíckrát míň. V první chvíli se nechci ani pohnout, natož abych se podívala, co mi je. I nepatrný pokus o pootočení hlavy mi působí hrozivou bolest. Co se to... Poté se mi zpětně začnou vybavovat všechny podrobnosti. Muži, odhození silou hole dozadu, několik linek energie, kreré pohasly, protože muži zemřeli, následně plyn, dusící mne a štípající mě v očích... pálení a vědomí, že při tom druhém bliknutí umřu... Zalapám po dechu. Kde jsem? Kde, když nejsem mrtvá? Očima prohledávám okolí, pokud možno tak, aniž bych se musela pohnout. Moje hůl...? Kde je? Kde je Raeya? Ta žena? LIU A VŠICNI OSTATNÍ? Až teď mě napadne, že on byl celou dobu venku... a já ho tam nechala... a...

Vypravěč - 20. března 2010 17:54

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´fae - přecházíme na šeptandu: Zatímco jsi se pomalu sbírala a nahmatala hůl, někdo vstoupil do dveří místnosti. Zatímco ještě ležíš na zemi (byť s holí v ruce), vidíš před sebou mužů - starce - Prastarého ze svých snů. Mile a chápavě se usmívá. Jeho hůl se rozzářila bílým světlem (všimla sis, že jeho krystal září stejně jako ten tvůj bíle) a všechna tvá zranění zmizela. Vítej Ey... rád tě konečně potkávám.

Natherea - 20. března 2010 22:36

soukromá zpráva od Natherea pro místnost Když nahmatám hůl, pocítím obrovskou úlevu. Ať jsem, kde jsem - je pořád moje. Ta bolest je ale příšerná, vhání mi slzy do očí, nejraději bych křičela, kdykoli se jen nepatrně pohnu. Tisknu k sobě silou zuby a nutím se mlčet. A pak do místnosti přijde ten Prastarý - ten, který se při hádce s Quetzalem zastával naší rasy a nepřál si stvoření těch ostatních. Nemohu si hned vybavit jeho jméno, je to něco na A, to jediné vím. Časem si zcela jistě vzpomenu, ale teď je toho na mě moc. Jsem jeho příchodem překvapená - Prastaří přece už ve vesmíru nejsou, odcestovali... kam vlastně? Koneckonců jsem ale ráda, když vejde on a ne někdo od průchozích. I když nevím, kde by průchozí vzali ístnost, která vypadá jako ta, ve Stromě duší... to by mi nedávalo smysl... ono to jakže smysl nedává ani teď... ale tak nějak míň, nevím jak to popsat. Muž na mne promluví. Udiví mne, že mě zná jménem. Zná jménem každého jednoho na'vi? Je to vůbec možné? Všechny mé rány mi během několika úderu srdce zahojí. Navěřícně si sáhnu na ještě před chvílí ohyzdně popálený krk. Už mě nic nebolí, jsem možná jenom trošku unavená a slabá. Vzhlídnu od svého ramene k němu a pomalu se posadím. Zdravím Vás, Allatheasi... Jeho jméno se mi vybaví v okamžiku, kdy jej potřebuji. Pokorně skloním hlavu. Pokud to dokáži posoudit, tak tento muž je to, co jsme nesprávně nazývali Eywou, ač Eywa je něco úplně jiného. Tenhle muž je náš stvořitel. Co se to děje? Jak jsem se tady vzala a... Znovu mne napadne, jestli nejsem náhodou po smrti - kor teď, když už mě nic nebolí...

Vypravěč - 20. března 2010 22:47

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´fae: Allatheas k tobě došel a položil svou dlaň na tvou sklopenou hlavu, rázem tebou projela vlna energie, která odplavila v dál všechny zlé vzpomínky, deprese a strachy. Dlouho jsem tě sledoval, ušla jsi dalekou cestu...a nyní je čas se vrátit zpátky. Ale ještě předtím ti zodpovím jakékoliv otázky, které dozajista máš. Ale ještě předtím...se ti musím omluvit. Nebylo ode mne správné, že jsem vložil na tvá bedra takovou zodpovědnost. Bál jsem se, že tě Quetzalův učedník zabije, naštěstí se tak nestalo. Riskoval jsem tvůj život a způsobil ti víc bolesti, než jsi kdy předtím zažila. Je mi to líto. Omlouvám se, ale jinou cestu jsem neviděl, musel jsem po tisíci letech zasáhnout, abych dal tvému lidu alespoň malou jiskru naděje - naděje, že přežijete tyto temné časy na Pandoře a znovu vybudujete vše o co vá Pozemšťané a Neoťané připraví a nyní mne prosím následuj, vím že tmavé místnosti nejsou nejvhodnějším prostředím ke konverzaci. Šla si za ním do dveří, ze kterých zářilo bílé světlo a vstoupila jsi po něm do nich. ocitla jsi se uprostřed lesa...vlastně ne lesa - spíš je to zahrada. Allatheas tě dovedl ke stromu duší, kterých jsou tady všude kolem celé tisíce a usedl na jednom ze skupiny kamenů mezi stromy. Posaď...máš žízeň? Hlad? Aniž bys stihla odpovědět jeho hůl zazářila a na větším kameni se objevilo několik druhů ovoce. (Pokud je ochutnáš, tak je to nejlahodnější co jsi kdy jedla.) Co děláš?

Natherea - 20. března 2010 23:20

soukromá zpráva od Natherea pro Následuji jej a uvažuji, na co bych se měla zeptat.. nebo spíše, na co bych se měla zeptat JAKO PRVNÍ. Otázek je tolik.... o mnoha z nich beztak ani nevím a vzpomenu si, až budu pryč odsud... tak jako se to stalo předtím... ovšem s tím rozdílem, že tehdy šlo jen o pyšného na'viho - nyní mám možnost si promluvit s opravdovým prastarým. I když... promluvit? Nevím, jestli pro něj mluvím více, než nějaké nejchytřejší zvířátko. Na vše mi odpoví... ale bude mé starosti považovat za nepodstatné, jsem jenom "jedna z mnoha těch věcí, které stvořil"... kdo vůbec jsem, abych na něj mohla byť jen promluvit? Jeho dotek byl ale velice uklidňující a příjemný. Bylo to, jako když plačící dítě ukonejší matka... Mám chuť spokojeně zavřít oči, zůstat zde a nikdy, nikdy se tam nevrátit... Je čas se vrátit.... kam vlastně? Domů? Do toho domova, který už nemám? Ta myšlenka jako by se velice rychle zase rozplynula pryč... všechny negativní myšlenky mi přijdou tak nějak.. neuchopitelné v porovnání s nádherou a klidem, který vládne tady. Posadím se na paty naproti němu. Takže on mě vedl schválně? Ale proč? Nic jsem tím zatím nedokázala... vůbec nic! Nebo vlastně... možná.. něco.. Takže... Quetzal... on byl... Zrovna si uvědomím, jak extra dementně to bude znít. ...Quetzalův učedník? No fajn... to jsem začala blbou otázkou - na tom záleží až druhotně! Pane Allatheasi... proč sis vyvolil zrovna mne? To je TA otázka, kterou potřebuju vědět jako první, ano - pak budu řešit zbytek světa! CO JÁ?

Vypravěč - 20. března 2010 23:51

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´fae: Allatheas se po tvé otázce "otcovsky usmál", vzal jedno ovoce s výrazem "tynebudeš?", pomalu ukousl, chvíli žvýkal a pak odpověděl: Nejdřív ti odpovím na tvou druhou otázku...myslím, že to je TA otázka co tě zajímá nejvíc. Proč jsem si vybral tebe? Proč jsem ti vstupoval do spánku a vkládal do tvé mysli vize a sny. Protože v mých očích jsi byla jediná, kdo měl čisté a nezkažené srdce a otevřenou mysl zároveň - to spojení je velmi důležité mé dítě. Navíc jsi byla mág a mágů, kteří nejsou pyšní je po čertech málo a tys byla jediná, které jsem byl ochoten svěřit všechny ty informace. Mé dítě - já abys věděla, kdybych mohl sestoupit na Pandoru, tak bych to udělal. Ale nemůžu - jsem součástí toho čemu říkáte Eywa, ale v kosmickém měřítku. Zkrátka máš čisté srdce, otevřenou mysl, jsi mág ... ehm a taky jsi žena. Nerad to přiznávám, ale my muži se na jisté úkoly, které vyžadují maximum soustředění a pochopení nehodíme. Proto jsem si tě vybral mé dítě. Opět chvíli žvýkal kus ovoce (vypadá naprosto neškodně, nikdy bys neřekla, že ON je Prastarý) a poté pokračoval. Nyní k tvé druhé otázce, tedy k příběhu o Quetzalovi Rudém. Quetzal Rudý byl Prastarý a ten jehož jsi viděla byl jeho učedník, který kdysi svého mistra zabil a zmocnil se jeho moci, kterou nikdy zcela neovládl a stala se mu zhoubou, to co jsi spatřila už byly jen cáry jeho duše, která vybila svou nenávist, vztek a frustraci na mnohých Na´vi před mnoha lety. Ale TEN Quetzal, ten který tolik neměl rád tvůj lid, aby pak vyvolil za svého učedníka Na´viho byl jeden z nejmocnějších z nás, které jsem znal. Dnes je i on součástí Harmonie celého vesmíru a podobně jako já, žije mimo svět ostatních ras. Když jsme přišli, abychom stvořili život udělal jsem já osobně jednu chybu, na kterou Quetzal Rudý tolik oprávněně poukazoval. Byl jsem hlupák, když jsem si jí nevšiml sám - stvořil jsem lid Na´vi, dal jim sílu a všechny výdobytky z toho plynoucí a rozum. Bohužel rasa Na´vi neměla zkušenost - byla vytvořená...jaksi abychtak řekl uměle - ne zcela přirozeně z čisté energie. Celý pandorský systém života má kdesi v hlouby sebe tuto základní chybu - vše bylo stvořeno v jeden okamžik - včetně tvých předků. Systém - tedy to čemu říkáte Eywa měla být neměnná a jednou provždy dokonalá, bohužel se ukázalo, že jak správně Quetzal podotkl, bez dynamiky, tedy rozvoje jednotlivých ras a jejich přirozeného vývoje to nefunguje správně. Na všech planetách, které jsme stvořili nakonec nejvyšší rasa ztratila většinu své moci a znalostí, neboť se s nimi zkrátka nedokázala vyrovnat. Naložili jsme vám toho na bedra zkrátka víc než bylo správné a nezajistili jsme, abyste získali zkušenosti z předchozího vývoje. Pamatuji si, že jednou za mnou Quetzal přišel a řekl, že VŠE co jsme udělali je špatné - nepřirozené a uvedl tyto argumenty, když požadoval, abychom vše zničili a začali znovu, tak jsem odmítl. Roztržka, která časem přerostla v hluboké odcizení mezi mnou a Quetzalem s jeho věrnými vyústila ve stvoření Pozemšťanů a Nebešťanů a mnoha dalších. Quetzal je přímo nestvořil na Zemi, která byla první jeho "laboratoří" zažehl život z neživé hmoty. První život dle Quetzalova modelu vzešel z vody, vzduchu, ohně a země - čtyřech posvátných elementů. Trvalo by ovšem miliony let, než by se takový život rozvinul do své finální podoby, proto Quetzal na Zemi "urychlil tok času" oproti okolnímu vesmíru a během 10 000 let dosáhl svého - měl svou rasu, kterou potom rozmístil na mnohé další světy. Rasu, která vzešla z postupného vývoje, rasu, která byla dokonale vybavená k boji a rasu, pro kterou je násilí hnací silou vědění a rozumu. Bez násilí ničehož není - tak říkal Quetzal Rudý. Je příznačné, že sám ke konci našeho pobytu zde ve vaší existenci se rozhodl dát i vaší rase šanci, když si vybral z lidu Na´vi učedníka - celý jeden kmen Na´vi Quetzal chtěl pozměnit tak, aby se stal víc "agresivním" - nakonec se to jemu samotnému vymstilo, ačkoliv jak sám říká je dodnes hrdý na to, že stvořil Na´viho schopného páchat "bezdůvodné" násilí. Tak vznikli ti, které znáš jako Pyšné Na´vi - Quetzalův poslední příspěvek k vývoji života. Oni byli, jak to říct - ano, byli v mnoha ohledech dokonalejší než ostatní Na´vi. Bohužel pro jejich civilizaci a kulturu jich bylo málo a sama znáš jak to s nimi dopadlo. To co spáchal poslední Toruk Makto - mimochodem sám Pyšný Navi - tedy ne Omaticaya, za kterého se úspěšně vydával, bylo poslední tečkou za jejich existencí na Pandoře. Jak sama vidíš, je to smutný příběh, ale i přesto všechno, kdesi v hlouby duše cítím, že Quetzal Rudý měl celou dobu pravdu - když vidím, jak Na´vijové zůstavají ve svých světech a Quetzalovi děti obsazují postupně celou galaxii - což měl být úkol nejvyšší rasy - musím přiznat, že jsem v tomto základním zmýlil. Ale stejně se domnívám i přes to všechno, že ty a tvůj lid - mé děti, máte něco co "ONI" mít nikdy nebudou - jste v jistém smyslu dokonalí a tuto dokonalost a jinakost si musíte uchovat, abyste přežili. No, doufám, že jsem tě příliš neunavil - přeci jen, povídání starého muže není nic zábavného.

Natherea - 21. března 2010 18:20

soukromá zpráva od Natherea pro Na jeho pobídnutí si tedy kousek ovoce vezmu - i když nemám na jídlo zrovna pomyšlení, něco takového se prostě neodmítá. Překvapí mne, že chutná mnohem líp, než všechno ovoce, které sbíráme obvykle po lese. Kdybych se s tímto mužem setkala před pár lety, byla by asi má nejdůležitější otázka, kde tyhle stromy rostou a čím je přihnojil. Rozuměno - na'vi nepěstují plodiny... ale to mě nikdy neodrazovalo od toho, abych se o "svých" pár vyhlídnutých stromů nechodila hezky starat, aby mi rodily lepší ovoce. Zatímco žvýkám, poslouchám jeho příběh.... a vše je zase naruby, naprosto jinak, než jsem si myslela. Jako by se bylo ještě čemu divit. Začínám se tak trošku zlobit sama na sebe za to, že jsem Quetzalovi věřila třebas jen čenich mezi očima. Pochybovačně hledím na hůl. Proč mi ji dal? Chtěl, abych byla jako on? Jedna věc mi ale nesedí... Aldhorian, ten průchozí řekl, že Quetzal umřel na jejich planetě, na Neotu - odkud tuto informaci mají, když je špatná? Průchozí... prý dokonalá rasa... Myslím, že kdyby nebyli stvořeni ostatní, vše by fungovalo, jak má. Prohlásím pevně. Hlupák zde byl.. někdo jiný. A taky na to chcípnul - dobře mu tak.

Vypravěč - 21. března 2010 18:58

Lukas J. Brent: Huy´atley se na tebe otočil a řekl: Teď mě velmi dobře poslouchej nebešťane - na vykecávání se není čas, tebe i mne čeká smrt, jestli se včas neukryjeme a proto, pochop, že nyní opravdu není čas na další učení. Poté jste pokračovali až jste přibližně po 2 hodinách došli k jezeru s vodopádem za nimž se ukrýval docela malý vchod do docela velké jeskyně. Vidíš tam nějaké háky na nichž je zavěšené sušené maso a bendy s Nebešťanskými zbraněmi a dalším proviantem. Co děláš?

Zoltan Chivay - 21. března 2010 19:06
	Nový úkryt Na jeho odpověď jsem jen pozvedl obraně ruce a radši jsem mlčel. Konečně jsme se dostali do jeskyně "Opravdu posledního útočiště", které bylo plné proviantu a našich zbraních. Počkat, našich zbraních? Co tu dělají? "Ehm... Huyi? Kde jste vzali ty zbraně?" zeptám se ho po chvilce a zvědavě si je prohlížím.

Vypravěč - 21. března 2010 19:09
	Lukas: Náčelník byl toho názoru, že by se "mohly hodit" - i tvé zbraně zde jsou. Pak přinesl nějaké Nebešťanské deky a vytvořil vám v jedné části jeskyně menší "noclehárnu". Zdá se, že s Nebešťanskou výstrojí a výzbrojí umí bravurně zacházet.

Zoltan Chivay - 21. března 2010 19:11
	Jeskyně Pozorně sleduji jeho počínání a nepřestávám se divit. "Kde jsi se to naučil?" zeptám se ho po chvilce, když si všimnu, jak umí zacházet s naší výzbrojí.

Vypravěč - 21. března 2010 19:17
	Lukas: Nebešťané jsou zde již mnoho let, a nebylo těžké od nich odkoukat jejich zvyky. Ostatně náš náčelník chtěl shromáždit hodně zbraní a vyzbrojit s nimi nejen Omaticaye ale i další kmeny. Bohužel současný oloyectan omaticayů všechno zkazil, když Nebešťany napadl příliš brzy a sám. Pak se usadil na balvan naproti vchodu do jeskyně a začal hladově jíst. (Ty si můžeš ze zásob vzít něco taky.)

Zoltan Chivay - 21. března 2010 19:19
	Jeskyně "Aha, tak to chápu" kývl jsem, vzal jsem si také nějaké to jídlo a usadil se vedle něj. "Umíš s těmi zbraněmi zacházet?" zeptal jsem se ho po chvilce a čekal jak zareaguje. Pak jsem otočil hlavu do jeskyně a pozorně jsem si prohlédl, co vše za zbraně tam je.

Vypravěč - 21. března 2010 19:21
	Lukas: Trochu - na 100 metrů se obvykle trefím. Ale tak dobrý jako ty - aspoň co jsem slyšel - ani zdaleka nejsem.

Zoltan Chivay - 21. března 2010 19:30
	Jeskyně Zamyšleně se na něj podívám a trošku se pousměju. "Co se o mě říká? Mezi vámi?" nedá mi, nezeptat se. Celkem mě zajímá, co se o mě říká, mezi Na'vijci.

Vypravěč - 21. března 2010 19:40

Lukas: O tobě? Nic co by sis nemohl domyslet sám - válečník nebešťanů co zabíjel náš lid. Těžko víc dodat, většina by tě nejraději zabila, ale já a náčelník jsme byli proti. Nemysli si, že by nám nějak zvlášť záleželo na tvém životě z důvodu milosrdenství. Spíš si myslíme, že tě můžeme využít proti těm ostatním Nebešťanům. Ostatně sám jsi projevil zájem změnit stranu, když jsi vytáhl a odhodil tu dýku, kterou ti hlídka úmyslně nechala v botě, abychom zjistili jak se zachováš.

Zoltan Chivay - 21. března 2010 19:59
	Jeskyně "A já si říkal, proč mi jí nechávali" zasmál jsem se a lehce jsem ho poplácal na rameni - nebo aspoň na zádech... výš jsem nedosáhl. "Nu dobrá. K těm zbraním. Mohu tě něco naučit, jestli chceš" pousmál jsem se a lehce jsem mrkl.

Tei'raa - 21. března 2010 20:41

Sic nás zabijí... blázni. Vylýchat? Ne. Zbytečné zdržení, jejich mysl je porušená - jinak než naše. Zabít? Náročné a zbytečné. Vzpomínej - oslovil Makto Ano. Zajímavé. Potvrzuje to naše dohady. Ten Nebešťan je... zajímavý... a může nám pomoci. Ano. Najít? Najít a promluvit si Budou sledovat Jejich věc. Smrt Nebešťana by byla zbytečná komplikace. Odejděme Sleduji náčelníka a v duši vnímám jeho emoce. A emoce Na'Vi kolem mne. Po jeho prohlášení jen mírně skloním hlavu, od válečníka, jenž nesl mé zbraně si je vezmu a pravím: "Nezajímá mne politika //nevím zda Na'Vi tohle slovo mají, kdyžtak je tam Na'Vijský ekvivalent// a Vaše spory. Odcházím. Kdo se mi v mém cíly pokusí zabránit, zemře. Vás mé činny neohrozí. A Nebešťana nezabiji ani mu nijak neublížím." načež se otočím a nejkratší cestou odejdu z tábora, kde se setkám s De'Ravagem. Na'Vi a člověk... Najít Na'Viho je těžké... Proto budeme hledat člvěka... Neumí se pohybovat jako mi, ani jejich démoni v našich tělech to nedokáží. A musí jít po zemi - oni neumí běhat. A úkryt také nebude na stromě - to by Nebešťan nepřežil. I na zemi je mnoho úkrytů. Ale ke každému vedou stopy. Je na čase pátrat... Ale nebudeme pátrat sami. Jsou zde jiné možnosti... Vždy je více možností... Po dobu tohoto rozhovoru sedím na De'Ravagovi a pomalu jedu v oblouku kolem tábora. Uvolňuji svou mysl a pomalu jí rozprostírám okolo sebe... Cítím De'Ravaga, naše spojení je tak silné, že necítit jej by znamenalo smrt jednoho z nás. Poručím mu, aby na mne dával pozor a pomalu obkružova tábor v této vzdálenosti (několik kilometrů). Svou mysl napínám dál a dál. Již to není tak snadné jako dřív, teď se má mysl soustředí na jiné věci. Ale přesto, přesto mám jistou šanci. Po vykonání mé pomsty - to ví jen Eywa, zda budu mít možnost dělat to co dělám... Tady je - už jej cítím... Palulukan. Šelma, dravec, predátor. Smrtelně nebezpečný, hbitý a nelítostný. A výtečný stopař. Je ode mne dál, než bych čekala, ale to nevadí. Pojď, pojď ke mě... Je tu jeden z vetřelců, na tvém území... hledej jej, hledej... zárověň s těmito myšlenka mi do mysli promítám Nebešťanskou podobu. A místo, kam teď De'Ravag míří. Má kontrola nad tímto Palulukanem je slabá, ale oční kontakt mi pomůže... Ucítila jsem, jak De'Ravag zrychlil - byl na mě napojen stejně jak já na něj a rozhodl se, že na našeho nového přítele počkáme. Na místo setkání dorazil Palulukan jen chíli po nás. Když se mi zahleděl do očí, tak jsem jej zcela ovládla... A pátrání může začít. Opět v kruhu, kolem tábora. Po zemi a pozorně.

Vypravěč - 22. března 2010 17:12

Mudr. Zani Katanga: Oloyectan si tě vyslechl a pak tě se slovy: "O tom rozhodne rada starších.", vykázal z prostoru, kde zasedá náčelník. Nějaký čas se nic nedělo, načež přišel jeden z Tipiků a sdělil ti rozhodnutí rady a náčelníka: Dobře tedy, můžete sem přesunout své železné stroje - bude vám vyhrazen prostor asi dva kilometry odsud, aby vaše ohavné stroje neděsili naši zvěř. Vše je ovšem povoleno pouze pod podmínkou, že odevzdáte VŠECHNY SVÉ ZBRANĚ. (Pozn. PJ - nyní můžeš sepsat celé přestěhování - dr. Augustinová souhlasí i s tou podmínkou a zakončit den. Příspěvek utni tehdy až se budeš chystat jít spát.)

Vypravěč - 22. března 2010 18:15
	Lukas: S žáka učitelem? To by bylo asi dobré - přeci jen, v této době nevím, kdy by se mi nějaká ta dovednost s vašimi zbraněmi mohla hodit., odpověděl ti Huy´atley. (Pozn. PJ - zbytek dne až do večera můžeš popsat jak učíš Huy´atleye zacházet se zbraněmi nebešťanské provenience. Přeji příjemnou zábavu :-))

Zoltan Chivay - 22. března 2010 18:43

I to možné jest "Dobrá tedy, ex paracletus, disciplus" usmál jsem se a poohlédl jsem se po nějaké vhodné zbrani. "Začneme s touto hračkou" vytáhnu kulomet, který bývává většinou montován na helikoptéry (ten co ho ovládají lidé, něco podobného, co měl v Avatarovi, když byli na Pandoře). Nejdříve jsem mu vysvětlil, co je to za zbraň, jak se rozebírá, jak se udržuje a jak se zase skládá. Nějakou chvilku to zabralo, než to pochopil, ale nakonec to šlo. Ukázal jsem mu, jak zbraň nabít a jak zase vybít. Dokonce se mi podařilo najít i cvičnou munici ("Co tu sakra dělá?") a dal jsem mu jí, aby jí nabil do zbraně. Zvládl to celkem rychle. "Střílet nebudeme, protože by nás ten hluk prozradil" usměju se a řeknu mu, aby zbraň zase vybil. Jakmile tak učinil, vysvětlil jsem mu, že s touto zbraní není zas tak velká potřeba zaměřovat, jelikož její rozptyl vezme za své. Další na řadě byla můj milovaný "Dráček" ("No nekecej"). Měl jsem štěstí, protože byla i s tlumičem a optikou. "Rozebírání a čištění je velice podobné jako u kulometu" řekl jsem mu a hned jsem mu to i názorně ukázal. Nechal jsem ho, aby si to ozkoušel a pak jsem mu ukázal, jak naplnit zásobník a namontovat na zbraň tlumič i s optikou. Vedl si velmi dobře. "Takového žáka si přeje každej instruktor střelby" pochválím ho, když naplní tři zásobníky a připraví zbraň ke střelbě. "Jelikož má tlumič, můžeme beze strachu střílet. Nejdříve ti to ukážu a pak si to ozkoušíš" řeknu mu a vytáhnu ho před jeskyni. "Vydrž chvilku, najdu něco, jako cíl" řekl jsem mu ještě něco a šel jsem se poohlédnout po něčem, co se dá použít jako cíl. Našel jsem pár prázdných plechovek. Znovu jsem vylezl před jeskyni, odběhl jsem asi pět set metrů od Huye a tam jsem na padlý kmen postavil ony plechovky. Pěkně do řady. "Tak, teď mě pozorně sleduj"vzal jsem si od něj "Dráčka" a pečlivě jsem zamířil na plechovku. Pak jsem zmáčkl spoušť a čtyřiceti milimetrová včelka smrti vyletěla vstříc jedné z plechovek. Cinklo to a plechovka se válela na zemi. Rozstřílená na maděru. "Sledovals?" zeptám se ho a pak mu podám zbraň. Vysvětlím mu, jak jí má držet, jak zamířit přes optiku a kdy vystřelit. Trefil se až po osmé ráně. A celkem solidně. Nevěděl jsem jestli to považovat za štěstí, nebo to brát vážně. Ovšem spokojený jsem nebyl. Stříleli jsme až do setmění. Nakonec jsme se vrátili do jeskyně, kde jsme rozdělali oheň a něco málo pojedli. "Ještě párkrát a dostaneš to do oka" usměju se. "Huyi?" zeptám se ho po chvilce mlčení "Myslíš, že by bylo možné, abych se naučil pohybovat lesem tak, aby mne nikdo z Na'vi nespatřil, či neuslyšel?" Pozorně jsem ho sledoval a s očekáváním jsem čekal na jeho vyjádření.

MuDr.Zani Katanga - 24. března 2010 06:57

Dobré zprávy: Počkám na rozhodnutí rady, když mi to dovolí mám dobrou náladu, jednu z mála co sem dostal od doby co vojáci zaútočily na strom. Dojdu to říct doktorce a všem ostatním. ,,Mám dvě zprávy, jedna je určitě skvělá, ale nevyj jak dobrá je ta druhá." řeknu a trochu je napnu. Když mě doktorka řekne abych to řekl rovnou tak řeknu ,,Tak zaprvý, stěhujeme se, a to do prostoru dvou kilometrů od stromu aby sme neplašily zvěř. A ta druhá podmínkou je odevzdat všechny naše zbraně." řeknu a počkám jak na to budou reagovat. Kupodivu doktorka souhlasí s oběma podmínkama. ,,Měly by sme varazit co nejdřív. Doktorko, můžete zavolat náš odvoz na tu blízkou planinu aby sme ušetřily čas." řeknu a pak si du sebrat všechny svoje věci. Poté vyrazíme směrem k vybrané plošině. Nastoupíme do letadla a necháme se unášet směrem k naší základně. Taky řeknu že se sme se aspoň posunuly. Stěhování: Po přisatání u naší provizorní základny se někteří odpojí aby připravyly základnu, já zůstanu v ovladači a pomůžu připnout jednu sekci základny k přibližovadlu, pečlivě a pomalu ukazuju aby pomalu napínal lana, ještě než sou plně napnuty ručně zkontroluju jestly sou správně upevněny na konstrukci. Po té co se sekce odlepí od povrchu zůstáván nahoře na modulu. Cestou se přidržuju jednoho z lan a hlídám jestly nejsou v blízkosti nějaké stromy který by dovedly oškodit krustu sekce. Když doletíme na místo určení seskočim dolu a naviguju lodň na jemné přistání. Pomáhám si při tom jednim lanem a tim že mu do komunikátoru říkám kam by se měl posunout. Když je první sekce pevně na svym místě,tak nechám odletět transportér pro druhou sekci, svého avatara mezitim uložim do jeskyně a odpojim se. Jelikož seme přemístily jako první část s ovladači, tak se odpojim na novym místě. Nasadim si masku a jdu připravyt zbaně co máme aby sme je mohly odevzdat. Udělám s jedním kolegou prohlídku sekce jestly se nepoškodila a vyčkáme dokud nedorazí druhá sekce, po tré co sou všechny sekce na svym místě a prohlídnuty, tak se opět připojim k Avatarovy. ,,Tak zde jsou naše zbraně podle naší úmluvy." řeknu když předáváme naše zbraně. Všechny sou zajištěny a zásobníky sou odděleny aby nedošlo k nějaké nehodě. ,,Měly by sme zýtra trochu poupravyt vyzáž naší základny, přecejenom za hezkýho počasí by sme mohly svítit na několik kilometrů a přilákat sem vojáky." řeknu doktorce, t se rozhodneme ponechat až na druhej den, protože se začíná stmívat. Společně s Tipiky jdeme pojíst a pak jdeme směrem k jeskyni kde se maí ukládat naši Avatarové ke spánku.

Skat - 25. března 2010 07:50

Touha umřít. Čekala jsem že omdlím, čekala jsem, že plyn mě pošle to vynucené dřímoty a vědět co se stane, tak se snad do té hlavy praštím sama, jen abych unikla tomu co mě čekalo vzápětí. Jenže, osud mi nebyl nakloněn, milosrdné mdloby nepřišli a já snad díky síle Ey, prožila oživlou noční můru. V mozku mám naprostý chaos, připadám si, že mi někdo do hlavy strčil mixér a vyžívá se v mixování mého mozku. Vzpomínky, ty nejhorší nejkrutější se objevují právě teď, valí se na mne jedna přes druhou. Uvědomuji si, že jsem stočená do klubíčka někde na zemi v rohu a připadám si jako chovanec nějakého ústavu pro blázny. Nejsem schopná se soustředit na jedinou normální myšlenku, klepu se jak ratlík a občas se zaslechnu, jak mi z úst unikne zasténání. V tuto chvíli chci jediné, zemřít aby skončil ten stav v jakém se nacházím, nechci dál trpět, chci to skoncovat a mít klid. Úporná bolest hlavy sílí, mám dojem, že víc ani nemůžu vydržet, pokusím se doplazit dál a v hlavě mám jediné přání. Zabijte mne někdo...prosím. Netuším zda jsem to řekla nahlas či ne, jen chci aby to skončilo......

Al'tos - 27. března 2010 22:32
	V hoře zla Zaspívat? Zahrát? Ale co? začnu mírně zmatkovat. Co třeba... ano, tuhle mi hrávali když jsem byl mladý. rozhodnu se konečně a vytáhnu píšťalu. Začnu na ni hrát pomalou, klidnou a vyrovnanou melodii. Po chvíli začnu i zpívat o dobách sběru plodů a dětech které si užívají okolo našeho rodného stromu.

Vypravěč - 31. března 2010 20:43

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´fae: Allatheas se vlídně usmál a pravil: Nejsem Bůh, abych věděl o každém fámě jenž se ve vesmíru rozšířila. Navi, Neoťané, Pozemšťané a pyšní Navi byli všichni dílem Quetzala stejně jako všech těch z nás, kteří mohli k tomu cokoliv říct. Krom toho národů byla stvořena spousta, dá se říci, že v každé galaxii bylo stvořeno mnoho ras a jejich nejrůznějších variant. Ano Na´vi měli být podle mého původního konceptu jediní, ale nakonec se ukázaly objektivní důvody proč tomu tak nemůže být. Nebýt souhlasu ostatních členů naší rady včetně toho mého, nikdy by Quetzal nemohl svůj paralerní projekt spustit. Náš zákon vyžadoval, aby s ČÍMKOLIV novým museli souhlasit všichni aby toto nové mohlo být stvořeno. Možná se ti zdá z tvého úhlu pohledu chybné stvoření těch ostatních, ale věz, že kdyby neexistovaly pádné důvody, tak by stvořeni nikdy nebyli. Ale abychom nepřetáhli strunu musíme se nyní společně dohodnout co s tebou uděláme. Chceš se vrátit ke svému lidu a sdílet jeho osud? Nebo chceš pokračovat dál? Neboj - nikdo z nás tě nikdy soudit nebude ať již si vybereš jakkoliv.

Vypravěč - 31. března 2010 20:50

Tei´raa - konec 31.3. a úvod do 1.4.2154: Až do noci jsi pátrala po sebemenších stopách, které by tě navedly směrem kterým utekl onen Nebešťan z "posledního útočiště". Pozdě odpoledne jsi objevila stopu, kterou jsi párkrát ovšem ztratila, neboť k tvému překvapení se ten Nebešťan patrně dovede pohybovat téměř dobře jako Na´vi. Když se začalo smrákat uvědomila sis, že stopování v noci je za daných okolností zhola nemožné a vyčkala jsi dalšího dne. Druhý den ráno jsi pokračovala ve stopování dorazila jsi po několika hodinách k jezírku s vodopádem. Stopy končí ve vodě, což by mohlo (ale také vůbec nemuselo) znamenat, že ten Navi i ten Nebešťan pokračovali v cestě dál korytem z jezírka vytekájícího potoka.

Vypravěč - 31. března 2010 20:55

Lukas J. Brent konec 31.3. a úvod do 1.4.2154: Odpoledne a večer jste nejprve strávili výcvikem Huy´atleye ve střelbě a poté jste se až hluboko do noci věnovali tvému výcviku "nenápadného pohybu". Něco málo jsi snad pochytil, ačkoliv žádný zázrak to není. Po půlnoci jsi šel spát zatímco Huy držel hlídku, kterou ti kolem šesté hodiny ranní předal - máš ho nechat spát do poledne. Dlouho se vůbec nic nedělo, ale kolem desáté dopolední hodiny (1.4.) jsi spatřil ze svého stanoviště těsně u vodopádu, navijskou ženu na jedoucí na jednom z těch největších monster (Anghtsik) co jsi kdy viděl. Zatím tě nezahlédla. Co děláš?

Natherea - 31. března 2010 22:02

soukromá zpráva od Natherea pro u prastarých Kam dál? Zamrkám překvapeně. Odejít tam kam oni? A k čemu by to celé bylo? přece si mě vybral, abych svému lidu pomohla - ne, abych to vzdala, dříve, než začnu. To nemůžu - ať bych si to příla sebevíc. Zavrtím hlavou. Chci se vrátit ke svému lidu - ale prve bych byla velice vděčná, kdybys mi odpověděl na všechny mé otázky... jen nevím, kterou mám začít. Čas zde neplyne tak, jak tam na našem světe, že ano?

Vypravěč - 31. března 2010 23:06

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ey´fae: Měla jsi na okamžik pocit, jako bys v Allatheasových očích postřehla mírný záblesk nesouhlasu, když jsi se rozhodla zůstat se svým lidem, ale nevypadá na to, že by to změnilo jeho chování k tobě, nebo že by ti to chtěl rozmlouvat. Ach...,povzdechl si ...nuže zkusím ti tedy pár otázek zodpovědět, krom těch které ti zodpovědět nemohu, neboť některé odpovědi nepatří živým a mohou je znáti jenom mrtví a my. Ano, čas zde neplyne tak, jako u tebe doma.

Natherea - 31. března 2010 23:55
	soukromá zpráva od Natherea pro Nadechnu se a zase vydechnu. Rozmýšlím se, na co se zeptat první. Proč ses tak zatvářil, když jsem se rozhodla vrátit? Zeptám se starostlivě. Rozhodla jsem se špatně? a co všichni ti, kteří se rozhodnou nemohou? Pak si vzpomenu na přeprogramování stromu duší... a pak ten souboj s těmi muži. Jak to dělám? Zeptám se tiše a mírně hůl pozvednu, aby bylo jasné, co.

Zoltan Chivay - 01. dubna 2010 17:52

Před jeskyní a na hlídce Huy už spí a já si našel velmi pohodlné a zároveň šikovně ukryté místečko na hlídání. Sedím v tureckém sedu, nového "Dráčka" na kolenou a obě ruce na něm. Pozoruji údolí pode mnou, když v tom najednou uslyším z lesa jakési zvuky, říkající, že se blíží něco opravdu velkého. Můj sluch mne neplete a opravdu se po pár minutách objeví ono velké hovado, kterému pořád nemůžu přijít na jméno a na jeho hřbetě jakási Na'vijka. Pozorně si ji prohlédnu optikou na zbrani, ale nevystřelím. Zbraň zajistím, hodím si ji na záda a nově naučenými pohyby se vydám opatrně a tiše do jeskyně. Pomalu dojdu až k spícímu Na'vi a lehce do něj šťouchnu. Jestli se probere, přiložím mu dlaň na ústa aby nevykřikl a ukazováček druhé ruky přitisknu na své rty, naznačujíc mu, aby byl zticha. "Někdo je venku na tom velkym hovadě. Nějaká Na'vijka" zašeptám jak nejtišeji umím.

Vypravěč - 09. dubna 2010 09:54

DŮLEŽITÉ: Děti moje milované, skoro vlastní, mám pro vás špatnou zprávu. Dochází mi nápady a psaní příspěvků do této jeskyně se ze zábavné činnosti stalo pro mě otravnou povinností, která mě vyčerpává. Zkrátka, jak se občas stává, tak mě cca po 3 měsících intenzivního hraní přestal Avatar bavit...a obavám se, že definitivně. Pokud chce někdo z Vás dobrodružství převzít, rád mu jej předám. Pokud se do týdne někdo nepřihlásí a já neobjevím novou mízu, tak jeskyni zruším. Vzhledem k tomu, že s bráchou spouštíme nový projekt, který (pokud vše vyjde) nás bude zaměstnávat na příští 1-2 roky (možná déle), tak kdo bude chtít, bude moci si v příslušných dobrodružstvích zahrát. Bude se jednat o fantasy, ve kterém družina hrdinů půjde zabít draka a zachránit princeznu.

Vypravěč - 26. dubna 2010 11:35
	ZAVIRÁME - NIKDO SE NENAŠEL KDO BY TO PŘEVZAL A JÁ UŽ TO DĚLAT NEMŮŽU (nenapadá mě co dál)