Bleach Remix
hrálo se Jindy
od: 09. prosince 2008 14:58 do: 28. ledna 2009 11:09
Dobrodružství vedl(a) Elidon
| |
 | Jelikož zde není jeskyně takovéhoto typu - dovolím si proto založit. Začínáte v dnešní době. Jste studenti střední školy z hotelové školy v Praze. Před nedávnem jste objevili jakousi záhadnou sílu. Vidíte duchy a dokonce s nimi i můžete mluvit. Jenže tento šestý smysl sebou přináší i horší věci..... |
| |
| Red Je tak někdy odpoledne - přesný počet hodin nevíš. Na obloze jsou mraky a kdesi v dáli slabě zařící sluníčko. Ač se ti to zprvu nezdálo, po šermu jsi už dost spocený a studený vítr i teda rozhodně neprospívá. Stejnak máš, ale nutkání zůstat venku, proč? Zabočil jsi do postraní uličky a zastavil jsi se u rozsvícené lampy osvětlující celou uličku... Netrvá to dlouho a znenadání se vedle tebe objeví malá holčička. Ahoj, Tomáši. Pronese a usměje se. |
| |
| Petr Kučera Pomalu si vykračuješ po ulici. Máš za sebou perný den, ale stále je ještě někdy během odpoledne. Pomalu jsi zašel k McDonaldu, protože - ač je to zvláštní, zrovna jsi dostal chuť na malý Hamburger a něco k pití. Jenže tě cosi zarazí dříve než vstoupíš dovnitř. Na chodníku sedí u zdi malý kluk a hlasitě brečí. Okolní lidé si ho nevšímají... že by další z těch duchů, které vidíš? |
| |
| Martin Zrovna jsi zachytil svým superzrakem jakousi "stopu". Vystoupil jsi na můstku z metra a začal jsi se vést za jednou ze sukní směrem kamsi podchodem k trase B. Ani jsi moc nevěděl proč to vlastně děláš, ale přemýšlet o tom stejnak bylo marné, jelikož pudy všechnu tvojí inteligenci zastínili. Dívka, kterou stopuješ se zastavila a rozhlédla. Metro začalo přijíždět a její lehká minisukně se začla nadzvyhovat. Je ti jasné, že jestli se k ní nepřiblížíš teďko... tak ti ujede pryč. |
| |
| Kateřina Exnerová Zrovna jedeš domů metrem. Stojíš na můstku směrem na trasu B a rozhlížíš se. Poblíž tebe stojí nějaká holka v sukni a aniž bys chtěla, všimneš si toho hrozného perverzáka z vaší školy jak jí zpoza sloupu očumuje a k něčemu se chystá. |
| |
 | Metro Nenápadně sleduji dívku, kterou jsem si dneska vyhlédl před školou. Kupodivu mám co dělat, abych jí stačil, už asi dvakrát se mi málem stratila a to je co říct. Když hrozí, že by jsem jí mohl ztratit potřetí, dostanu se několika kroky téměř až k ní, naoko zaujatý plánem mentra. |
| |
 | U lampy Chvíli si ani moc neuvědomuju, že by někdo promluvil. Chvíli to trvá, než se mi dostane informace přes hlavu do patřičných závitů, aby našla správný odpovídající povel. Přesto reakce není moc rychlá. Utahanost a propocení s tréninku celkem dopadají. "Dobrej." Trochu bezmyšlenkovitě odpovím, když se informace konečně správně zařadí. |
| |
| Martin Holka v sukni se na tebe lehce po očku otočí a ty jasně poznáš - jako by si vduchu říkala, že už tě někde přece viděla. Jenže v tom momentě přijede do stanice metro a ona začne nastupovat. Kateřina Exnerová Do stanice konečně přijelo tvoje metro. |
| |
| Martin Pokusím se co možná nejnenápadnějí nastoupit do metra co možná nejblíže oné dívce kterou jsem si vyhlédl. Přitom se snažím nezavadit pohledem o spolužačku, která si mě bohužel patrně již všimla. |
| |
 | Metro Hurá, konečně domů, ta škola byla dneska k nesnesení, ještě větší nuda než obvykle, což je vážně co říct. řeknu si a už se těším, jak se vrátím domů a ubud si užívat klidu.. Který mi vzápětí překazí mladší sourozenci. To je ale život. Když se rozhlížím, všimnu si, že Martin sleduje svou další oběť. Ten kluk mě tak neskutečně vytáčí, co si vlastně myslí?! Chudák holka, kdyby věděla.. Kdyby věděla? Chvíli si pohrávám s myšlenkou říct jí to, ale nakonec ji zavrhnu. To by z toho vyšel moc lacino. Nakonec se rozhodnu, že půjdu za ním a rovnou ho pořádně seřvu, ale plány mi překazí příjezd mého metra. No nic. Nastoupím do něj. |
| |
| Red Holka se na tebě s podivným výrazem podívá. Tomáši... to jsem já! Lenka! Ty mě nepoznáváš?! Vyklopí na tebe hromadu slov najednou, že teď budeš mít určitě horší problém něco pochopit. Lenka byla první duch, kterého jsi potkal... jenže.... předtím vypadala jinak. Jak to, že teď je v mnohem zuboženějším stavu? |
| |
| Metro Do matra nastoupí i dívka, kterou sledoval Martin. Ha, já to věděla, že není všem dnům konec, zaraduje se škodolibě. Rázným krokem zamířím k Martinovi, dost rychle na to, aby se nemohl "nenápadně" ztratit. na tváři mám sladký, ale nebezpečný úsměv. "No ahoj, Martine, co tady děláš?" ptám se tím tónem, jako kdybych to nevěděla. |
| |
| Metro Na spánku mi nazkočí žíla vsteku a začne nebezpečně pulzovat, poté se však poněkud uklidním a otočím se odevzdaně ke Kateřině. Ehm, omlouvám se ale mi se známe? zeptám se tónem co možná nejudivenějším. Přísahám bohu, jestli nevipadne, tak ji na místě složím a udělám jí na krku trojitej uzel. |
| |
| Martin, Kateřina Exnerová Metro, které bylo ve vteřině narváno k prasknutí se pomalu rozjede. Martinovy proto nedělalo problém se na dívku v sukni v tom davu "doslova" nalepit. |
| |
| Metro Když se Martin tak udiveně zeptá, jestli se známe, mírně (a s docela velkým pobavením) povytáhnu obočí. Hvězda ochotnického divadla, vážně. Mohl by se tím klidně živit. Moc dobře vidím, jak je Martin naštvaný a tak se bavím ještě víc. "Nevzpomínáš si? Chodíme spolu do školy. Je to už nějaký ten pátek." Hraju udivenou, stejně jako předtím hrál on. |
| |
| Lampa a Lenka Konečně se trochu proberu. "Promiň jsem trochu mimo." Nakonec se trochu vzpamatuju. "Moc dlouhý den." Povzdechnu si. "Nevypadáš moc dobře." Pronesu spíše oznamovačně a přejedu pohledem dívku. "Myslel jsem, že se vám nic neděje." Okomentuji její stav. |
| |
| Red Černovlasá lenka si tě dlouze prohlíží, jako by přesně nevěděla co ti má na tvojí otázku říct. Ty vydíš jak pomalu spouští hlavu k zemi ve velkém zarmoucení. No my... Zesmutní ještě víc, jako by se ti chystala říct něco opravdu vážného. Nic se nám neděje, ale... Nedokáže se vymáčknout. |
| |
| Metro Vážně? zatvářím se udiveně. Jak chceš, řekla sis o to. V okamžiku kdy sebou metro nepatrně cukne na Katku jakoby náhodnou přepadnu a ještě vštší náhodou ji prstem rýpnu do nervového centra vzadu na krku, takže na moment stratí kontrolu nad končetinami a nebýt toho, že jsem v namačkané soupravě, poroučí se k zemi. Promiň, není ti nic? zeptám se s pobavením v hlase. |
| |
| Martin, Terka Vááňská, Kateřina Exnerová. Metro pomalu dojede do stanice a spousta lidí z něj vystoupí, takže ve vagónu zbývá už poměrně hodně místa, až na vás - holku v sukni a vaší další spolužačku "rebelku" Terku Vááňskou, která právě nastoupila k vám. Metro zavře dveře a vy se opět rozjedete. |
| |
| Metro Moc dobře vím, že to rýpnutí vzadu na krku nebylo náhodou a taky vím, o co jde: přečetla jsem toho dost na to, abych věděla, že je tam nervové centrum. Docela mě to překvapí. Šmejd jeden, nemyslela jsem si, že to překročí hranice verbálního napadání.. Rozhodně to nehodlám nechat jen tak, on využil namačkané metro a já můžu taky. Na jeho dotaz, jestli jsem v pohodě se jenom usměju. "Ano, proč se ptáš? Vždyť se nic nestalo," řeknu sladkým tónem. Předstírám, že do mne někdo strčil a plnou vahou mu dupnu na nohu. Nutno dodat, že mám podpatky, sice je obvykle nenosím, ale dnes je mám. "Já se tak omlouvám, tady je hrozná tlačenice.." usměju se rádoby omluvně. |
| |
| Lenka a lampa Povzdechnu si. Vzpomínky na nedávnou dobu, kdy bylo vše normální se mi projdou hlavou. Povzdechnu si ještě jednou a sehnu se k holčině. "No?" Zeptám se. Zatím co jsem se naučil bylo, že když chci mít klid musím se o něj postarat sám. "Kde máte problém?" Pokračuji v dotazech hlasem, který se snaží o soucitnost a účast. |
| |
 | Na ulici Pomalu jdu po ulici, sotva se táhnu, jak jsem vyčerpaný z tréninku. Jestli to tak půjde dál, tak se asi někde složím. Pohledem jsem zavadil o McDonald, a tak si řeknu, že bych se mohl najíst a napít se něčeho lepšího než vody, kterou jsem měl na tréninku. Přejdu ulici a mířím si to rovnou tam, když v tom mě zarazí zvuk dětského pláče. Rozhlédnu se a uvidím malého kluka, jak brečí u jednoho průchodu. Je mi ho trochu líto, tak k němu přijdu,kleknu si k němu, dám mu ruku na rameno a potichu se ho zeptám. "Proč brečíš ? Ztatil jsi se?" Rozhlédnu se kolem, ale zdá se, že si nás ostatní kolemjdoucí nevšímají, obvzlášť toho chlapce. Že by to byla duše nějákého chlapce ? |
| |
| Red Lenka se zamyslí a zadívá se do rozsvícené lampy. No jak to říct... nevím jak je pro to vaše slovo... Zamyslí se. Rebélie? Pozvedne proti tobě obočí, jako by očekávala, že řekneš ano, či nějakou odpověď. Asi si neuvědomuje, že asi nevíš o čem to vlastně mluví. |
| |
| Metro Naštěstí už spousta lidí stihla vystoupit, takže se mi uvolnil prostor pro úhybný manévr, úkrok, který zkončí tak, že náhodou vrazím přímo do objektu sledování a spolu s ní se poroučím k zemi. Ale no tak dávej pozor okřiknu Katku, načež se pokusím vstát a zároveň pomoci na nohy slečně. Nestalo se vám nic? zeptám se s hlasem prosiceným účastí a omluvou. |
| |
| Petr Kučera Chlapec brečí s hlavou v klíně. Brečí tak hlasitě, že by se za ním určitě někdo otočil, jenže se nikdo neotáčí. Nevšímá si tě, dokonce ani nepostřehne tvojí přítomnost a přitom všem jenom stále opakuje: Chtějí mě sníst, chtějí mě sníst... Zní to až psychoticky. |
| |
| Martin, Terka Vááňská, Kateřina Exnerová. Dívka v sukni spadne tvrdě i s Martinem k zemi. Chvilku neví co se to vlastně děje. Pak se, ale otočí a bezmyšlenkovitě vrazí na místě Martinovy takové hrozné dělo pěstí, že její pronásledovatel odletí až do kouta vagónu. Sama se pak postaví a odejde si sednout kousek stranou na prázdnou sedačku. |
| |
| Lenka a lampa Svraštím obočí a zakroutím hlavou. "Nechápu." Popravdě řečeno problémy duchů se snažím nebrat moc na důležitou notu. "Rebélie? Co to znamená?" Nechápavě se zatvářím, což mi nedělá moc problémy. |
| |
 | Metro: "A to mne vravia, že som nevychovaná." Odfrknem, keď vidí m ten cirkus, čo narobili moji "drahý" spolužiaci. Sadnem si a nohy vyložím na volné sedadlo predo mnou. |
| |
| Metro Za normálních okolností bych se vyhnul, nebo kryl, jenže tohle jsem opravdu nečekal, čili absolvuji bezmotorový let vagónem. Chvíli si jen tak ležím v chodbyčce, načež vstanu a promnu si bolavou čelist. A to bylo kurňa za co? zařvu na dívku vstekle. Já za to nemůžu, ona do mě vletěla kývnu na Katku a já ztratil rovnováhu. |
| |
| Red Lenka se dlouze zamyslí a rozhlédne se po prázdne ulici. Rebélie no... jestli je to to správne slovo,ale... Opět se dlouze zamyslí. Do našeho města vtrhly maskouni a prý... prý... se říká, že přišli i sem. Opět na tebe vyklopí něco o čem nemáš ani sebemenší ponětí. |
| |
| Metro Jakoby ve zpomaleném záběru sleduju, jak se Martin a neznámá poroučí k zemi. Celkem mě překvapí, když mu dívka vrazí takovou ránu, že odletí někam daleko. "Ha, ha!" neovládnu se a rozesměju se na celé kolo. Ta mu teda ukázala, jen co je pravda. Já z toho nemůžu.. Docela obdivně si dívku prohlížím, já sama jsem se ve škole dostala díky svému jazyku do různých rvaček a můžu říct, že se umím bránit, ale tohle bylo vážně drsné. Martin si začne stěžovat, že jsem do něj vrazila. "No jitě, hoď to na mě," ušklíbnu se. |
| |
| Martin, Terka Vááňská, Kateřina Exnerová. Metro zastaví na další stanici a pomalu vystoupí z vagónu i zbytek lidí. V naprosto prázdném vagónu zůstává tedy navíc akorát holka v sukni, která zarytě mlčí. Nejspíše je zvyklá na podobné perverzáky, kteří se o něco pokoušejí. .... Metro se opět pomalu rozjede do tunelu. |
| |
| Metro Naštvaně mávnu nad neznámou rukou a přestanu jí věnovat zcela pozornost. Moje koncentrace se nyní zcela upírá k spolužačce Terce. Musím říct, že na mém soukromém sezanmu je právě číslo 1. a co víc, údajně naprosto nepřístupná. Ani já, ani nikdo z mích informátorů jí ještě neviděl v pánské společnosti, což je s jejím tělem něco jako zázrak. |
| |
| Lenka a lampa Tvářím se stále nechápavě. "Tohle mi nic neříká." Přiznám pravdu. "Proč je prostě nevykopete zpátky?" Udělám logický návrh. "Nejsem žádný spiritistický medium, to že je vidím nic neznamená." Povzdechnu si a sám si nejsem jist jestli jsem za to rád a nebo ne. |
| |
| Metro: Znudene pozriem na Martina. "Čo chceš? Jedna rana ti dnes nestačila? Od kedy si masochista, tss?!" Zhupnem nohy dole zo sedadla a otočím sa na neznámu. "Pekná rana. Mal by ich dostávať častejšie." |
| |
| Red Lenka spanikaří a začne mávat zmateně rukama ve vzduchu jako by se ti snažila něco říct. Oni mají nějakou divnou moc.... Zařve Nemáme proti nim žádnou šanci a a.... a... Pomalu se uklidní. Už jsme to zkoušeli je vyhnat... ale... ale... oni..oni se obrátili proti nám... Odmlčí se. Pojídají nás jednoho po druhém. |
| |
| Metro Martin se nejspíš dál nehodlá hádat, což mi celkem vyhovuje, protože mě to už začínalo trochu nudit. Sednu si na jedno z volných míst a odložím si batoh. Sáhnu do něj a vytáhnu jakousi hrubou bichli, začnu v ní listovat, najdu sránku, na které jsem včera skončila a pustím se do čtení. Občas zvednu zrak od knihy, kdyby se náhodou stalo něco zajímavého. |
| |
| Metro A řekl jsem snad něco? vyjedu na Terku nakvašeně. Obě ruce mám zatlé v pěst, na spánku mi pulzuje žíla. Do pr... to už je dneska po druhé co jsem málem ztratil sebekontrolu, měl bych se víc ovládat, nepotřebuju problémy. pokouším se uklidnit se, ale nijak zvláště mi to nejde, zváště kvůli silné bolesti čelisti. |
| |
| Marek Mášek Jdeš po ulici kamsi do neznámá. Nebe je modré a sluníčko už pomalu zašlo. Jenže co to? Škola už dávno slyšela, ale ty tu slyšíš jakýsi známý hlas. Ač pokračuješ svou vlastní cestou, nemůžeš si povšimnout jak přes ulici v boční uličce... u "rozsvícené" lampy - stojí Tomáš zvaný Red a povídá si s nějakou malou holčičkou. Postraní ulička - malá holčička.... huh? |
| |
| Martin, Terka Vááňská, Kateřina Exnerová. Metro klasicky pokračuje tunelem a pomalu zrychluje více a více. Vám to tolik nepříjde divné, protože to zprvu nevnímáte, ale pak se vogóny začnou doslova kinklat. Světla znenadání párkrát zablikají a holka v sukni zmizí ze sedačky, z vagónu, z metra....je pryč. |
| |
| Lenka a lampa Moje nepochopení začíná nabírat velikosti obchodního domu a zmatenost linky 119 do ZOO. "Budete se muset spojit proti nim. Já nevím ani jak se vás dotknout." Promu si čelo a odhrnu rezavé vlasy. "V historii vždycky radili, že je nutno se proti nepříteli spojit a napadat ho ze stran, které nečeká." Snažím se poradit. Do hlasu začíná pronikat únava s mírnou skepsí, nad situací, kterou bych měl řešit a která jde mimo mne. |
| |
| Metro: "Á kru...! Videli ste to aj vy?!" Hladím na prźdne sedadlo. |
| |
 | Postranná ulička - Red "Hej Red, čo to tam stváraš s tým dievčatkom?!" Zamierim smerom k tebe. (Triedny bifel, ale viem sa biť.) |
| |
| Na ulici Jestliže si chlapce nikdo nevšímá, potom se teda zamyslím a dojdu k tomu, že je to určitě duše.No jo, ale co s ním. Já žádný obřady na poslání duše na "Druhou stranu" neumím. Otočím se znovu k němu a když si mě nevšímá, tak ho jemně vezmu za bradu a zvednu mu hlavu. "Kdo tě chce sežrat ? Řekni mi, jak vypadají. Chtěl bych ti totiž pomoct." Čekám na jeho odpověď, ale zároveň se rozhlédnu kolem jestli neuvidím nějáké divné postavy, co by se na nás dívali. To mi teda chybělo starat se o ztracenou duši. Potichu si povzdechnu. |
| |
| Metro Zpočátku zrychlení metra nevnímám, protože jsem začtená do knížky, když ale začnou vagony nadskakovat, sklapnu knihu a mírně zmateně se rozhlížím kolem sebe. Co to je, nějaká porucha? To se mi vůbec nelíbí.. Zrak mi nevědomky sjede na neznámou dívku, najednou ale párkrát zabliká světlo a dotyčná je pryč. Několikrát zamrkám, jestli mě nešálí zrak. Evidentně ne, protože dívka tam pořád není. Co to je, kam zmizela? Terka to viděla taky, podle toho výkřiku. Takže jsem se nezbláznila, ale co to bylo? "Já to viděla," kývnu hlavou. Ale co jsem vlastně viděla? Pořád zírám na sedadlo, kde dívka ještě před pár okamžiky byla. |
| |
| Metro S pusou otevřenou dokořán hledím na prázdné sedadlo. Co to kruci.....Ta rána přece nebyla tak silná abych měl halušky. zamumlám poněkud nejistě a znovu si promnu čelist. Když zjistím, že si toho zmizení všimli i ostatní, znejistím ještě víc. |
| |
| Metro: Vstanem a idem sa pozrie´t na miesto, kde sedelo dievća. Po tom sa pozriem za nás na kolaje cez okienko, či nevypdla. Pokrútim udivene hlavou, ale mlčím. |
| |
| Petr Kučera (O žádných věcech - Hollow, příšerách - nemáš ani páru, vydíš jenom duchy [To že jsi viděl a četl mangu anime neznamená, že to ví tvoje postava]) Konečně si tě díťě všimne, když mu projedeš rukou hlavou - při pokusu ho chytit za čelo. Zakouká se na tebe zmateně a nad tvojí otázkou "Kdo tě chce sežrat?" dlouze přemýšlí. Obludy... divné obludy. Vyhrkne |
| |
| Lenka, Lampa, Marek a ulička Vyskočím na nohy s pohledem překvapení. "Jaká holka?" Zeptám se. O mém vidění mrtvých jsem se rozhodně nešířil. "Jsem si jen upravoval botu, asi nějaký kámen." Pokusím se z toho vykroutit. Postava střední výšky. Rezavé vlasy delší, zelenkavé oči. Světlé krátké počínající strniště. Světle hnědá košile a volnější černé kalhoty. V ruce taška a přez rameno dlouhé široké pouzdro černé barvy. |
| |
| Red, Marek Mášek Devčátko už chce cosi zase říkat, jenže tu jí přeruší náhlý příchod někoho dalšího. Vyděsí se natolik, že se ihned hbitě schová za lampový sloup, aby nebyla vidět. Red a Marek nyní stoji proti sobě. |
| |
| Metro Klidně si o mě říkejte že sjem cvok, ale ta holka normálně zmizela zašeptám udiveně, načeš se zarazím. Nezrychlujeme náhodou? zeptám se nejistě. |
| |
| Metro: "Mala som sa na ten rum vybodnúť alebo ste to tiež videli?" Zjavne som ho nepočúvala. |
| |
| Metro Vstanu ze svého sedadla. Na Martinovu poznámku o zmizení holky nic neříkám. Ale jak? Co to mělo být? opakuju si v duchu snad posté. Skupinová halucinace? Asi ne, ty jsou většinou způsobeny omamnými látkami, zavrhnu tuhle možnost. Jinak mě ale už vůbec nic nenapadá. Na otázku o zrychlování kývnu. "Taky mám ten dojem." řeknu tiše. Co to ten strojvedoucí blbne? |
| |
| Metro Já jsem to vidělt taky a můžu odpřísáhnout, že jsem zcela střízlivej přikývnu omámeně. |
| |
| Lampa: "Ale čo blázniš." Hľadím priamo na dievča. "Mňa sa nemusíš báť." Milo sa usmejem a načiahnem k nej ruku v priateľskom geste. "Hej Red, nenadávaj tej malej do bôt." Som stredne vysoký chalan, chudý, šprt, ale chodím na bojové umenia. Čierne strapté vlsi, v zadu dlhšie. Čierna košeľa a čierne rifle. |
| |
| Metro "To nebude tím rumem, já to viděla taky." zavrtím hlavou. Tohle všechno je zatraceně divné.. Trochu mi to připomíná počáteční scénky z hororových filmů. |
| |
| Martin, Terka Vááňská, Kateřina Exnerová. Metro jede stále rychleji a rychleji až máte strach, že se někde vyklopíte a rozmlátíte. Proto vše ještě zesílí když rázem zhasnou všechny světla a vy se ocitnete v naprosté tmě. Jenže ta netrvá dlouho.... Metro velkou rychlostí vjede do osvětlené "prázdné" stanice... Mezitou chvilkou si pár z vás mohlo povšimnout černočerné humanoidní postavy s bílou maskou kočky (jenž vypadala spíše jako vlastní lebka), která stojí na druhé straně vagónu, než jste vy..... Poté opět vjedete do tmy tunelu a ocitáte se zpátky v naprosté tmě. |
| |
| Metro: Vojdeme do zákruty a takmer spadnem. "K ćertu." Do teraz som zrýchlovaniu pozornosť nevenovala. Rozbehnem sa do predu. "Ak tam ten idiot zaspal a my sa vykolajíme, osobne mu zlomím väz." |
| |
| Metro Místo rychlosti mě zajímá spíše ona podivná bytost. Co to k čertu? vydechnu nechápavě, pravá ruka mi jen tak mimochodem vklouzne k pasu, odkud vyloví dosud dobře ukrytý dlouhý lovecký nůž. Co na tom že zbraně jsou ve škole zakázány? |
| |
| Lenka, lampa, Marek a ulice Přimhouřím pohled a prošpikuju Marka pohledem. "Nesmysl. Není možná." Pohledem sjedu k lampě a lence. "Jak jsem říkal, jen jsem si upravoval boty." Pravím a otočím se. Vypadán připraven k odchodu od lampy. |
| |
| Metro Když si uvědomím co Terka dělá, na moment strnu, poté se však spamatuju a vyběhnu směrem k ní. STŮJ zařvu a pokusím se jí ztrhnout dozadu. |
| |
| Martin Je naprostá tma a proto si ani neuvědomíš, že ti cosi podrazilo nohy a ty jsi se rozmázl někde na podlaze vagónu. |
| |
| Metro Metro pořád zrychluje a já se chytím tyče, abych nespadla. Ten strojvedoucí je vážně na hlavu, za tohle by ho měli vyrazit! Zarazím se, když si všimnu dopravdy hodně divně vypadající postavy, z které nemám vůbec dobrý pocit. Zatraceně, kde se to tu vzalo? Nevědomky zatnu pěst. Terka se rozběhne dopředu k postavě, Martin už se ji naží zastavit, podle všeho si divného stvoření taky všimnul. Zamířím k nim. |
| |
| Metro Kur... stihnu ještě vykřiknout, než opět dopadnu na zem, nůž mi vyletí z ruky a skončí někde pod sedadly. Okamžitě se pokusím vyškrábat na nohy. Špatný, tohle je hodně špatný, s mou úrovní bych měl být schopen vycítit hrozící útok a tohle je už podruhé co můj cit selhal za jeden jediný den. Co so to tu kruci děje? |
| |
| Red: Prídem k malej ešte bližšie. "Nvšímaj si ho. Fakt je to somár. Asi sa bojí, že si ho budú ľudia dobera´T, keď ho s tebou uvidia." Musel o počuť. |
| |
| Metro: Zastanem a chvíľu, kým bol svetlo, som si hľadela z tou vecou z očí do očí. Po tom tma a ten výkrik. Zo školského batoha vytiahnem kudlu a štvornožky sa plížim do predu. |
| |
| Na ulici Jen podivně pokývám hlavou. Ten je teda sdílnej. Jaký obludy, jak asi vypadají ? Stoupnu si a rozhlédnu si jestli něco takového jako "obludu" neuvidím. Pokud ne, tak si zase dřepnu k tou chlapci a zeptám se ho, jak ty příšery vypadají. Zároveň se ho snažím uklidnit tím, že se na něj mile usmívám. |
| |
| Martin, Terka Vááňská, Kateřina Exnerová. Metro zrychlý na maximální rychlost. Kateřina se vydá vagónem směrem ke svým spolužákům, ale cosi jí povalí na zadek k zemi. Terka, která běžela kupředu ucítí něco jako parfém, jak se mihne kolem ní.... a pak opět Metro rychle projede osvětlenou stanicí a Martin si poprvé za tu dobu uvědomí, kde je vlastně nepřítel. Ona kostěná postava zahalená v černém plášti stojí nad Martinem, který se pokouší zvednout. Velmi rychle ho jednou nohou připlácne zpátky k zemi. Má ohromnou sílu..... kterou jste schopni i vycítit, ač nevíte jak. Metro opět vjede do temného tunelu kde není nic vidět a znenadání se ozve výsměšný hlas. Tenhle svět.... Odmlčí se. ... je plný lahodných pouchoutek. Martin Těsně u ucha se ti ozve opravdu slabý ženský hlásek, který slyšíš jenom ty. Proč... ležíš? |
| |
| Red, Marek Mašek Lenka, která se dosuď schovávala za sloupem pomalu vykoukne a následně i výjde. Je to zubožené malé dítko s vykulenýma očima, který hledí na Marka. Ty... ty mě taky vidíš... jakto? |
| |
| Metro Kurva vydechnu jen, když si všimnu oné bestie Kurva zakleju, když mě přidrží na podleze. Proč asi, co myslíš siknu naštvaně na hlas, který nevidím a pokusím se nahmatat nůž. Štěstí stojí na mé straně, neboť náhodný pohyb vlaku mi ho přihrál přímo do ruky. Jo? Jak ti chutná tohle co? zařvu na bestii a vrazím jí nůž do ruky. |
| |
| Martin, Terka Vááňská, Kateřina Exnerová. V naprosté tmě jsou slyšet zvuky souboje - Martina a oné kočky, či co to vlastně je. Vlak stále jede rychle a další stanice je daleko. Martin se marně pokusil bodnout onoho tvora do ruky (leží na zádech, noha tlačí do hrudníku), ale nic to tomu neudělalo. Dokonce ani škrábanec. Tak... kohopak sníme prvního... co třeba tadytoho nevděčníka. Ozve se opět onen výsměšný tón. Martin Tichý ženský vedle tvého ucha, který může slyšet jenom ty ti zase začně něco šeptat: Proč... nevstaneš? |
| |
| Metro: "Brzdíme!" Zvolám, keď rúčkou kudli rozbijem sklo na "záchrannej brzde" a aktivujem ju. Dopredu som sa chytila a tak to mnou len pekne mykne. |
| |
| (Svietim si mobilom.) |
| |
| Metro Ucítím, že mě něco srazilo k zemi a překvapeně zalapám po dechu. Tohle není dobré.. Chvíli nejsem schopná se zvednout, ale je to šokem a ne nějakým zraněním. Z podivné postavy cítím sílu, ale i přesto se zvednu a tiše k ní zamířím. Tohle je sebevražda, pomyslí si skepticky, sundám si boty, protože na podpatcích se mi opravdu špatně udržuje balanc. Když jsem dost blízko, pokusím se tvora zasáhnout botou, jelikož je to jediná věc, kterou můžu použít jako zbraň. |
| |
| Lampa: Hladím na ňu, akoby spadla z Marsu. "A prečo by som nemal?" |
| |
| Martin, Terka Vááňská, Kateřina Exnerová. Zastavíte v takové velké rychlosti, že ač chcete, nebo nechcete - tak vás to prostě odhodí dopředu. Ona kočka proletí až na druhý konec vagónu, kde se rozmázne o sklo. První vagón metra už je ve stanici, takže tu máte trochu světla... ostatní jsou ještě v tunelu. |
| |
| Metro: Bola som na to asi ako jediná pripravená a tak som dopadla najlepšie. Rýchlo vstanem a utekám sa pozrieť na kočku. "Kaťa odveď ho!" Zvol´m ponad plece. |
| |
| Petr Kučera Bohužel dosti nečekaně - když jsi se otočil, zjistil jsi, že ta obluda stojí nejspíše hned za tebou. Je to bílý tygr uprostřed ulice se sytě modrýma očima, hledícíma přímo na tebe.... kluk se vyděsí a začne utíkat. Tygr však stojí dál a kouká na tebe. |
| |
| Metro Před Karambolem mě zachránili reflexi. V okamžiku, kdy to s námi cuklo, jsem se pevně chytil rukou tyček sedadel a nohama se zaháknul, abych si ruku náhodou nevykloubil. Když už tak nějak stojíme, vyškrábu se celí rozbolavělí na nohy. Však už vstávám odpovím hlasu s úsměvem. |
| |
| Ulice, Lenka, lampa a Marek Zastavím se pár kroků od konce ulice a je vidět, že poslouchám. "Tohle nevyřeším já, tohle nevyřeší nikdo z živých." Okomentuji situaci. "Spojte se proti nim a nebo najděte cestu jak se před nima schovat." Pronesu celkem klidným hlasem. |
| |
| Lampa, Lenka a Red: "O ćo s atu jedná? Čo s stalo tej malj? Čo nik nevyriešia a aký živý?" |
| |
| Red, Marek Mášek Lanka tam stojí jako zaražená, protože ještě nikdy nemluvila s nikým jiným, než právě s Tomášem. A teď najednou druhý co umí vidět a mluvit s duchy... proto tak nějak ani nezaregistruje Tomášovu mluvu a jenom se zmateně rozhlédne. Co? |
| |
| Martin, Terka Vááňská, Kateřina Exnerová. Terka pomalu přistupuje v maskované kočce v plášti, která leží celkem bezmocně - rozpláclá na konci vagónu. Bohužel je to jen mýlka. Gwuaaaáááá Zařve a doslova vyběhne po čtyřech proti Terce. Ty mrcho. Vyprskne na ní a skočí po ní, aby jí svalila k zemi a začla mlátit. |
| |
| Metro: S niečim takým som rátala. dnes sa nezdá, že by mal veci logiku. Mierim nožom pred seba a ak na mňa skočí, mala by sa podľa mňa naň nabodnúť. |
| |
| Metro Ne že bych Terce nevěřil, ale pro jistotu pevně uchopím nůž a jdu jí pomoc, pochopitelně čekám až za ní, protože v úzké chobě by jsme se leda povraždili navzájem |
| |
| Martin, Terka Vááňská, Kateřina Exnerová. Postava s "maskou?" kočky skočí přímo proti noži, který Terka drží v rukou a ten se jen lehce zlomí, jako by její tělo bylo ze železa. Kočka povalí Terku i Martina jako domino zpátky k zemi. Bez rozmyslu začne Terku mlátit pěstí do obličeje... ale jsou to velmi silné rány. Martin U ucha se ti opět ozve ten jemný ženský hlásek a ty si prvně asi uvědomíš, že vedle tebe nikoho nevidíš. Už zase.... ležíš? |
| |
| Martin Bez přemýšlení pevně uchopím Terku za ramena a otočím se s ní, takže leží podemnou a masáž dostávají moje záda. Jo už to tak bude odpovím bolestně své neviditelné společnici |
| |
| Lampa, Lenka, Marek a ulice Promnu si čelo. Je toho na mne celkem dost. "Není vidět pro ostatní lidi a některé další jako ona jsem už potkal. Myslím, že jsou to nějaké obrazy nebo paměti těch co žili." Nepřímo se pokusím vysvětlit, aniž bych použil slovo mrtvý a duch. "Zjevně mají potíže, ale pokud ty sám nejsi mrtvý tak jim asi nepomůžeš." Okomentuji situaci. |
| |
| Na ulici Bez rozmyslu se rozběhnu za tím chlapcem. Dávám pozor abych nevrazil do ostatních lidí. Tak to je ono ? Je to pěkně děsivý. Běžím za chlapcem, který zaběhne do jednoho průchodu. Na moment se otočím , jestli ten tygr běží za námi. Stejnak se mi to nechce líbit. Mám usebe jen tréninkouvou katanu ze dřeva, i když z pevnýho. |
| |
| Lamp: "Hmmm... Môžem sa o to aspoň pokúsiť. Počuj, dievčatko, nepoznáś spôsob, ako vám pomôcť?" Usmejem sa. |
| |
| Red, Marek Mášek, Petr Kučera Mezitím co si Lenka povídá s těma dvěma v postraní uličce - uslyší náhle jakýsi řev kluka a znenadání po hlavní ulici proběhne malé ubrečené dítě. Za ním běží Petr Kučera, který je následně pronásledován obrovským bílým rozzuřeným tygrem. Lenka naprosto vytřeší oči a ihned se schová za lampu. To jsou oni, to jsou oni... to jsou oni. Vykřikne, aniž by vnímala nějak Markovu otázku. |
| |
| Lamp: "Do pekla." Pobzerám sa po vetšom pevnom predmete. Napr po oceĺovej tyči." |
| |
| S tygrem v zádech Jakmile zjistím, že ho mám hned za sebou, tak vyndám svou tréninkovou katanu, odskočím trchu bokem s úmyslem ho silně udeřit do kolena na přední noze. Poté by se měl poroučet se slušným smykem k zemi, kde mu dám ještě jednu ránu, ale ze všech sil do hlavy. Na chlapce se už neohlížím, jen doufám, že jich není víc a on už je v bezpečí daleko odsud. |
| |
| Red, Marek Mášek, Petr Kučera Marek utrhl ze zdi starou trubku a Petr, který vytáhl katanu a zastavil se.... sotva se stačil otočit když ho obrovská tygří tlapa větší jak on sám trefila do hrudi a on odletěl kamsi pár set metrů až narazil do stojícího auta. Kluk za kterým běžel odeběhl pryč. Tygr se zastavil a otočil se na Marka... nekoukal však na něj... koukal na lampu, za kterou byla schovaná Lenka. Petr Kučera Z tvého bokenu je tříska. Teče ti krev z pusy a máš krev taky všude na těle. Asi máš zlomené žebra a ruku. Děsně to bolí, ale jinak jsi ok. |
| |
| Lampa: "Vezmi ju!" Okríknem Redaa už aj bežím smerom k tygrovi. Vyskočím do vzduchu, z otoćky ho kopnem do čumáka, vyskočí m mu na chrbát a tresnem ho trubkov po halve. |
| |
| Po úderu tygrem Jen tak bezvládně ležím a přemýšlím. Všechno mě bolí. Sakra to je bolest. Podívám se, jak jsem na tom, a když uvidím ruku v nepřirozeným úhlu a oblečení, tak se mi zvedne žaludek, až skoro se ještě pozvracím. Skusím to překonat a volnou rukou zkouším žebra. Jakmile se jich víc dotknu, tak vykřiknu bolestí a jdou na mě mdloby. Přece jen je to bolest dost velká. |
| |
| Hrátky s tygrem "To si ze mně dělaj prdel ne?" Okázale ignoruju scénu dokud se Petr nerozhodne pro takovou blbost. Jít dřevem proti něčemu takovýmu, co by nemělo ani běhat. Moje úvahy nad ireálností věci se rozplynou v záplavě třísek, které zůstaly z bookenu. Pustím na zem tašku. Když vidím, že se Marek rozhodl téhle iracionálnosti postavit beze zbraně. Jen doufám, že nebude pak chtít chodit dávat kytky na hrob. Během myšlenkového pochodu spustím z ramene pouzdro, které cvakne o zem. "Zmiz a spojte se." Adresuju syknutí Lence. Prstama přejedu po uzávěru a ozve se cvaknutí. Nemám v plánu obsah vytahovat dokud nebude nutné. Zákony znám celkem dobře, abych věděl, že by mi mohli tenhle dárek lehce flojdi zabavit. |
| |
| Martin, Terka Vááňská, Kateřina Exnerová. Terka a Kateřina leží tedy na zemi a Martin.... Kostěný tvor v podobě kočky se chopil jeho trika a odhodil ho stranou od ostatních. Nejspíše, protože si to s ním chce vyříkat sám. Ty zemřeš první. Ozve se protentokrát už zlý tón a démon v černém začne pomalu kráčet k "odhozenému" Martinovy. Martin Dívčina šeptající do ouška se opět ozve: Na co tak.... zíráš? |
| |
| Metro Nezírám, jen mě všechno bolí odpovím po pravdě a vyškrábu se na nohy, načež přejdu do poněkud nejistého bojového postoje. Tak pojď, jestli si troufáš křiknu na obludu. |
| |
| Rekapitulace new Martin, Terka Vááňská, Kateřina Exnerová. Vše začal tím jak Martin pronásledoval holku až do metra, kde společně s ní nastoupil na trasu B, na Můstku. Zde také potkal svojí spolužačku Kateřinu, s kterou se hádal do té doby, než na další stanici nastoupila "rebelka" Terka Vááňská. A pak se to nějak zvrtlo... lidé začli z metra odcházet, až nezbyl nikdo kromě nich a oné dívky v sukni. Jenže zablikali světla uprostřed tunelu a ona dívka byla pryč. Vlak zrychloval, zhlasly světla a ve vágóně se objevila podivná kostra kočky na dvou nohách, s pláštěm a mluvící, jenž se právě snaží zabít Martina. Kostěnná kočka se zastavila. Ach tak ty si chceš hrát?! Mám ráda, když si jídlo hraje.... chytej! Proti tobě vyletí její ruka, která se neuvěřitelně rychle prodlužuje. Chytne tě za hlavu v takové rychlosti, že proletíš sklem ve vagóně a odletíš do prvního vagónu, který už stojí v osvětlené stanici. (Tobě se naštěstí nic vážného nestane) Kočce zase sroste ruka do normální velikosti a ty vydíš jak z toho vagónu, kde jsi byl před chvíli běží přímo k tobě. Martin Dívka ti opět začne našeptávat. Ty víš... já opravdu nenávidím konkurenci. Red, Marek Mášek, Petr Kučera Red a Marek si začli povídat s trochu "podivnějším" duchem Katkou. Když tu v tom se po ulici přiřítil Petr Kučera s obrovským bílým tygrem v zádech, který ho následně odmrštil máchnutím tlapy kamsi stranou. Tygr zůstal stát na místě a pouze se otočil na zbylé dva.... Katka zmizela. Marek Mášek nebojácně zaútočil na Tygra, ale proti něčemu takovému zřejmě neměl šanci (zkuste si bojovat s trubkou proti tygrovy). Tygr se bezmyšlenkovytě rozběhl se strašným řevem proti Redovy, tak že po cestě prostě povalil Marka na stranu.... pak skočil do velké výše, aby dopadl na Reda. |
| |
| Metro: Vyrazím do predu na kostru. Nenechám ho v tom predsa samého. Za pokus to stojí... "Kame Hame....!" (DBZ útok, bude sranda, ak niečo vystrelím XD) |
| |
| Vlak Kur... je jediné co stihnu říct, než se proletím. Hmmm, to je mi tě fakt líto zamračím se, na hlas, načež se začnu sbýrat ze země. Bojechopnost.....80 ne, 75% to není dobrý oznámí mi můj věčně analitický mozek. Nejraději bych ho v takovýchto případech poslal někam. |
| |
| Martin, Terka Vááňská, Kateřina Exnerová. Kočka prudce přeruší svůj běh proti Martinovy a ve smyku se otočí (stojí teď tak pár metrů před Martinem) Co to!? Připraví se urychleně k obraně, jako by se něco dělo, ale nic se neděje. Čeho se, ale tak lekla? |
| |
| Vlak Je mi upřímě jedno, čeho se Kočka lekla, přece nenechám příležitost nevyužitou. Rozeběhnu se proti bestii a pokusím se jí zasáhnout přímím úderem do hlavy. |
| |
| Metro: Teak tento nie, ale... Ako to bolo? Sústreďte duševnú energiu... "Reigan!" (XD Yu Yu Hakusho) |
| |
| Martin, Terka Vááňská, Kateřina Exnerová. Kočka stála otočená čelem k Terce, když to jí něco uhodilo přímo do jakéhosi zátylku, či co to má u hlavy. Bylo to poprvé co se asi Martin přesně trefil... ale bylo to jako mlátit do ocelové zdi. Div si tím nezlomil prsty. Grr! Kočka se otočila a švihla rukou Martinovy po hlavě. |
| |
| Na tváří se mi zjeví výtězoslavný úsměv, ta potvora udělala přesně to co jsem potřeboval. Nejprve úhyb, poté levou nohu posunout dozadu, prohnout v koleni, težiště přenést na střed, uchopit ruku aaaa OMOTE zrkoutím příšeře ruku, načež jí nasadím páku na zápěstí. Tomuhle se nevyhne, není to o síle, ale o zručnosti a zkušenostech, navíc pekelně to bolí. |
| |
| Martin, Terka Vááňská, Kateřina Exnerová. Jelikož podruhé si už Kočka z pomatené Terky nic nedělala a zaútočila. Nemohla se vyhnout tentokrát Martinově útoku. V bolestech se schýbla pod náporem a na kostěné tváři se objevil zamračený výraz. Kruci. Proklela ho a pak... jako by se nic nestalo... byla pryč. Světlo v metru se rozsvítilo a vlak pomalu dojel celý až do stanice a zahlásil jako by se nic nedělo. Martin Slyšíš jak ti kdosi vítězoslavně tleská. |
| |
| Metro Stojím jako opařený a překvapeně zírám na místo, kde ještě do teď byl démon, nebo co to bylo. Ani se mi věřit nechce, že jsem stále ještě živí. Co to kruci bylo? vyhrknu překvapeně. |
| |
| Metro: "Mám haluze alebo davovú psychózu? Asi som si hodika šlofíka, ale to by ma tak nebolelo celé telo. Vďaka." Pozrem na Martina. |
| |
| Metro Myslím že není za co zamumlám Buťto to byla davová psychóza a nemáš mi za co děkovat, nebo to bylo zkutečné a my jsme v podstatě mrtví. |
| |
| Metro: "Mŕtvy? Ja sa ako mŕtva necítim." Začnem si prezerať oblečenie, či ho mám celé. |
| |
| Red, Marek Mášek, Petr Kučera "Do pr.." Ujede mi ozvese raclé cvaknutí a táhlý zvuk, jak vytáhnu z pouzdra meč. Není to žádná dřevěná atrapa ani výstavní kousek, který by se hodil na zeď. Je to prostě kus poctivého kovu, který už se mnou zažil nejeden trénink a nikdy mne nenapadlo, že bych ho mohl použít jinde než na tréninku. Vytáhnu meč z pouzdra a protočím ho směrem k nebi, ke směru odkud čekám přílet tygra. Očima meč sledovat nemusím po pár letech tréninku se mi stal meč prodlouženinou ruky. Pokusím se vést švih ze spoda na krk a hlavu, neboť by to měla být první zranitelná věc, která mi přijde pod ostří. |
| |
| Metro Mluvil jsem o naší blízké budoucnosti povzdechnu si, načež jdu na všechny čtyři a začnu po podlaze hledat nůž. Á tady je... zaraduji se a vylovím ho z pod jedné sedačky, načež začnu čepel důkladně pucovat o rukáv. No co no, přece ho nenechám špinavej ne? opovím na nevyslovenou otázku a tázavé pohledy společníků |
| |
| Martin, Terka Vááňská, Kateřina Exnerová. Metro pomalu zavře dveře a vy projedete posledním krátkým tunelem, než se opět ocitnete v další zastávce a znenadání uslyšíte, že jste již na místě. ... konečná stanice, prosíme vystupte. |
| |
| Metro Tak co vystupujem? Nebo si dáme vlakem hrůzi okružní? zeptám se se smýchem, načež schovám nůž a zamířím z vlaku ven. |
| |
| Metro: "Ak chceš, tak si ju daj. Majte sa." Vystúpim z vlaku a už ako by sa nič nestalo, mierim za svojim "gangom". |
| |
| Metro Hej, počkej křiknu na ní, načež zrychlím a doběhnu jí. Nemyslíš, že by bylo lepší se na nějakou dobu někam zašít, než tu pobýhat? |
| |
| Metro: "Tak poďte so mnou. Pozn´m tú najlepšiu zašívareń v meste." |
| |
| Red, Marek Mášek, Petr Kučera Meč se doslova za razil o Tygrovo tělo a nepronikl dál - ani neudělal škrábanec, nic se nestalo a Tygr dopadl za hlasitého bouchnutí těsně vedle Tomáše a schodil pouliční lampu, která se skácela k zemi. Vrrrrahhahaa! Zařval a ohnal se přední tlapou po Redovy. |
| |
| Metro Pokrčím rameny Když tam bude dost alkoholu, abych na tohle zapoměl, klidně. |
| |
| Metro - Doupě: "Dobre. Tak poďte." Vediem vás do najhoršej štvrti v meste a do našej klubovne do Doupřte. |
| |
| Martin Opět se ti začne ozývat onen podivný dívčí hlásek u ucha. Kdo je ... to? Odmlčí se. Ta ženská se mi vůbec nelíbí. |
| |
| Doupě pěkný hnízdečko uchechtnu se, ale dál nic neříkám. jo, mě se zas nelíbý, že sliším hlas bez těla zamručím jako odpověď, tak aby mě Terka neslyšela |
| |
| Martin Doslova si pocítil jak se ona naviditelná holka naštvala. Tebe zajímá jenom tělo... |
| |
| Doupě: Klubovňa je tým pravým miestom pre pouličný gang decák. Mali ste dojem, źe v škole len strúham formu, ale teraz je zrejmé, že to tak nebolo. Zatiaĺ tešte nedorazil nik z mojich kumpánov, ale dlho to nepotrvá. |
| |
| Doupě Inu, musím přiznat, že tohle jsem do tebe nečekal hvízdnu obdivně, když si pohlížím interiér. Tak to není pravda, zajímám se i o duši, jen se mi špatně hovoří s někým koho nevidím odpovím neviditelné společnici |
| |
| Martin Ah... také tě nevidím, ale vím, že tu někde jsi..... Tak co už jsi se té ženské zbavil? Odpoví ti neviditelná dívka |
| |
| Klub Na a ani to neplánuju, ona mi totiž pomohla v boji víš? A to se jen tak nezapomíná. |
| |
| Vytiahnem flaśku každému nalejem. |
| |
| Martin Pomohla v boji... pff... nenávidím konkurentky. |
| |
| Klub Vděčně se na Terku podívám a aniž bych se staral o obsah, vyklopím obsah skleničky do sebe. Díky usměji se. Přesně to jsem potřeboval. Nežárli zamumlám na půl úst nenápadně odpověď neviditelné společnici |
| |
| Keď stiahnem tak 3. flašku, nedá mi to a opäť skúšam Kame Hame.... tentoraz na váze... |
| |
| Red, Marek Mášek, Petr Kučera "Trochu moc tvrdý oříšek." Projede mi hlavou, ale moc času na další úvahy nemám. Tlapa která na mne míří není úplně mírumilovná a koťátko by si určitě drápky přebrousilo o mně velmi rádo. Pokusím se zablokovat tlapu mečem. Kdyby se jednalo o normální zvíře, o tlapu by měl přijít. |
| |
| Red, Marek Mášek, Petr Kučera Tygří packa dopadne na meč a s Redem to doslova trhne. Ano, měl pravdu, že kdyby to byl normální tvor - nejspíše by mu utrhl packu... jenže... tenhle má jakousi podivnou kůži, kterou zásah meče ani nepoškodí. ... Nebo, že by....? ... Red odletí po ráně trochu dozadu a zádama narazí do stěny. Vedle něj dopadne za hlasitého bouchnutí obrovská tygří tlapa. Whaaaaarraaaa! Zaburácí třínohé zvíře a znenadání zmizí i s tlapou kamsi pryč do neznáma. |
| |
| Edie Shade-Grenader Sledoval jsi souboj tří mladých studentů, kteří se pokoušeli úspěšně bránit proti velkému Hollow, který jim chtěl úblížil. Jeden z nich (Petr Kučera) je ale nejspíše vážně zraněný. |
| |
 | Někde, celá skupinka u toho Hollowa Málem jsem zaúpěl. Oni do něj buší lampou! Dokážete si představit co by dokázali s lampou proti takovému Hollow? Nicméně jeden měl téměř odpovídající zbraň. Kéž by s ní uměl zacházet a kéž by to opravdu byla odpovídající zbraň. To bych nemusel zasahovat a oni by si normálně žili dál. Nynější vývoj spíš ukazuje na nežili. Proto do rovnice musí vstoupit faktor z venčí. A méďa Pusík to nebude. Unaveně jsem se protáhl na lavičce. Ne že bych byl unavený, ale věděl jsem, že budu unavený. Možná. Nějakým, pro ně asi nepochopitelným způsobem (byl to běh, ale trošku rychlejší) přiběhl k nim v černém kimonu. Jenže Hollow tu nebyl. Že bych byl už tak nápadný? Nebo se chystají vytvořit Menose? To radši ne, minule nás byla spousta a skoro všichni leží na přístrojích v kómatu. Jeden byl raněn. A to vážně. Šmarjá, proč mám poslání chránit je? A proč i tyhle paka? Možná jsem kdysi býval stejný. Ano, kdysi dávno. Zeptal jsem se ho na jméno. Současně jsem ale bedlivě prohlížel ránu. |
| |
| Red, Marek Mášek, Petr Kučera "Trochu moc." Proskočí mojí hlavou bolest z únavy. Dát dohromady trénink s tímhle... Bojem. Když nakonec ještě to co mě asi chtělo sejmout zmizí, je toho celkem dost. Dostanu barvu, k vůli které mám přezdívku, a to rudou od potlačovaného vzteku. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Přeci jen běhat po ulici s opravdovým mečem je trošku o krk i když je to Praha. Nemám chuť si s povídat s flojdama. Proto se otočím na potpatku a meč stočím souběžně za ruku, aby moc neprovokoval a směřuju si to k pouzdru, kam opatrně meč uložím a zajistím. Pak teprve následuje zájem o ostatní. Někde v hlavě se mi ozve upozornění na to, že před danou věcí, než se vrhla na nás, utíkal nějaký člověk, který byl i kupodivu živej. Dokonce se mi i v hlavě objeví obrázek, jak ho tygr odrazil po té co na něj zaútočil s tou špejličkou. Pak poračuji v horečném přemýšlení, kdy se mi v hlavě složí obrázek toho jak toho kluka od nás daná věc taky odhodila, po té co se na ní pokusil udělat piruetu. Promnu si oči a konečně docvaknu čtvrtý a poslední uzávěr. Rozhlédnu se kolem a vidím, že toho kluka s párátkem si vzal do parády nějaký pošuk v černém kimonu. "Pane ju, čas zmizet, než zavolá flojdy a bude ještě větší průser." Pokračuji v myšlenkové kolizy, která má za následek, že se začnu pozvolna otáčet a nahazovat na rameno pouzdro s mečem a shýbat se pro tašku. Pak mě ještě ale na chvilku zastaví. "Kde je vlastně Marek?" Pak si ho všimnu odvaleného stranou a jeho věrná trubka kus od jeho ruky. Nevypadá, že by se nějak zranil. Toto zjištění ve mě dodá odvahu, abych dokončil otočku a začal se pozvolna vzdalovat. |
| |
| Kateřina Exnerová Po strastiplném zážitku v metru, kde tě společně s tvými spolužáky přepadla kočičí obluda - jsi se vydala domů, aby jsi ve svém vlastním bezpečí ztrávila zbytek dne. Terka Vááňská Pila jsi, chlastala jsi a dělala jsi kraviny skoro až do noci. Kvůli tomu tě také Martin prostě musel odvést domů (jednu chvíli to vypadalo, že zkoušíš harakiri s okurkou) Martin Jdeš pomalu ke svému domu. Ulice je prázdná a nikde ani živáčka. Na noční obloze poletují mraky a tak je sotva vidět měsíc. Pouliční lampy ti osvětlují cestu... tedy skoro... Před tebou stojí velký černý tvor (tak asi jako slon) s kostěnnou kočičí hlavou ve které svítí dvě červené oči. Stojí na dvou nohách, aby měla ruce volné. V levé ruce tiskne nebohou dívku, kterou jsi ráno sledoval (tu s tou sukní). Uhahahaa.... myslel sis, že je konec človíčku?! Postav se mé skutečné identitě! Do čehož se ozve dívka, kterou začne ono monstrum mačkat ve své ohromné tlapě. P... pomó... óc- |
| |
| Ulice V okamžiku kdy spatřím bestii znovu, postavím se do bojové pozice. Pust tu holku a já ti slíbím, že naše setkání přežiješ. pronesu zcela vážně, bez sebemenší stopy strachu, jako bych si neuvědomoval vážnost situace. |
| |
| Martin Velká kočka se hlasitě rozesměje, ale po chvilce toho nechá a probodne tě svím pohledem. Nastane chvilka ticha. Ano... tohle setkání přežiju. Pronese a znovu se nachvilku rozesměje. Uděláš přesně co ti řeknu... jinak jí vlastnoručně rozmáčku... človíčku. Dívka začně vřískat o pomoc. Chápeš.... to? |
| |
| Cesta Co po mě chceš? zeptám se prostě, v ruce se mi objeví můj oblíbený nůž. |
| |
| Martin Kočka se hlasitě rozesměje, při pohledu na tvůj nožíček, který je teď velký asi jako její prst u nohy. Hahaha... co chci!? Zvážní Chci tě vidět trpět. Nikdo mě nebude zesměšnovat! Nikdo mě neporazí! Přihmouří oči a stiskne pevněji dívku, která ještě více zařve. Odhoď svojí zbraň Pronese zcela vážně. U ucha se ti opět ozve tvůj známý neviditelný ženský hlásek: Zase ona a proč prší? |
| |
| Cesta Rychlím pohybem zbraň opět uschovám. Pohyb je tak rychlí, aby se zdálo, že jsem ji upustil na zem a protože je tma, "kočka" si ničeho nevšimne. Když mě chceš vidět trpět, tak pojď, říkáš že tě nikdo neporazí, tak zaútoč a uvidíme, nebo se mě snad bojíš? A proto se ukrýváš za nevinné? |
| |
| Martin Kočka se na tebe zadívá - nejspíše si nevšimla tak malé věcičky jako byla tvoje dýka. Hahaha... ty to prostě nechápeš, že? Jsem teď stokrát silnější než jsem byla dřív!! Zařve a než se stačíš nadát - volnou rukou vytrhne tu obrovskou lampu osvětlení ze země a s naprostou lehkostí s ní zamává jako s mečem ve vzduchu. Ah... neberu jí jako zajatce... .... Zasměje se Ona je můj předkrm. |
| |
| Martin Chápu usměji se. Jenže, myslím že to nepůjde. Jak jsem říkal, jsi jen ubohá torska, imitace válečníka, zbabělec neschopný se postavit svému soupeři čelem. I kdyby jsi byl tisíckrát silnější než před tím, nic se nezmění na tom, že jsi slabší než já. Chceš vědět proč? |
| |
| Martin Těsně vedle tebe se zarazí do země s velkým rachotem ona lampa osvětlení (kdyby si tam stál ty, tak je z tebe mastný flek). Kočka pomalu zvedne svojí zbraň zpátky do bojové pozice a zadívá se směrem na tebe. Ah... povídej. Řekne s ďábelským úsměvem. Pocítil jsi, že se ona dívka, co se s tebou snažíla předtím mluvit - urazila. |
| |
| Martin Omlouvám se ti, ale musím se soustředit odpovím dívce se spoždněním. Nevím jak u vás, ale u nás neprší. Načež se opět začnu věnovat Bestii. Je to pro to, že ty jsi jen ubohá troska válečníka. Chceš vítězit, ale bojíš se prohrát. Chceš sílu, ale bojíš se pro ni něco objetovat. Dokonce i teď, když máš jasně navrch se mě bojíš, protože jsem ti způsobil bolest a tak se kriješ za tou dívkou, kdežto já....já jsem válečník. Nebojím se tě. Jsem ochoten ránu nejen dát, ale i přijmout. Za svou sílu jsem zaplatil a to tvrdě. Nebojím se bolesti a už vůbec né smrti. A vím, že přestože jsem doteď vítězil, dříve či později prohraju. To proto jsem silnější než ty. To je důvod, proč nemůžeš nademnou vyhrát. |
| |
| Martin Nastane dlouhá chvíle ticha, při které na sebe oba dva zíráte. Jediné co přerušuje onu tichou atmosféru je vřeštící dívka.... ... Kočka bezeslova pozvedne svůj meč lampu a švihne s ní přímo proti tobě takovou rychlostí, že zůstáváš stát jako zaražený a sleduješ jak ona věc na tebe pomalu dopadá. Je konec? ... Je to zvláštní, ale ona lampa ti zůstává stát nehybně metr od hlavy. Jako by se zastavil čas. Nemůžeš se hýbat ani o píď, ale přesto vše vnímáš. Co se to děje? Vedle té kočky stojí mladá dívka - tak tvého věku. Je to přesně tvůj typ, až možná na ten ďábelský výraz ve tváři, který tě sleduje a na ten kousek potrhaného hadru, který má na sobě. Pověz... opravdu jsi myslel vážně to co jsi teď řekl, Martine? Ozve se onen známý ženský hlas, co ti předchvilkou našeptával do ouška. |
| |
| Zmražen v čase S úsměvem si prohlédnu pomenší černovlásku. Takže takhle vypadáš? usměji se. No to je mi překvapení, představoval jsem si tě jinak. Ovšem abych ti odpověděl, měla bys vědět, že nelžu, nikdy. Možná někdy neřeknu úplnou pravdu, ale nelžu. |
| |
| a to co jsem řekl byla celá pravda. Nic jsem nezamlčel, ani nepřibarvyl. |
| |
| Martin Pomalým krokem dojde až k tobě, takže skoro cítíš její dech. Nemám ráda muže, co moc žvaní. Pronese a upřímným pohledem se na tebe zadívá. Nemám ráda konkurenty, kteří mi tě berou. Ale tady není žádná jiná možnost, že? Pohladí tě rukou po tváři. Ach ano. Tahle věc je slabá Martine, ale ty jsi slabší... pověz mi Martine, proč jsi tak slabý? |
| |
| Cesta Na tváři se mi objeví úsměv. Takže mě znáš že? zeptám se. Ano máš pravdu, jsem slabí, dokonce ještě slabší než ta ubohá troska předemnou a to proto, že nedokáži udělat poslední krok. Nedokáži se zcela odprostit od emocí, nejsem schopen zničit své srdce a udělat správnou věc. Nejsem schopen ochránit ty na kterých mi záleží na úkor sobe samého. Jediné co dokáži je uchránit stěží svůj vlastní život, avšak přitom vedu hrdinské řeči, aniž bych měl možnost nějak svá slova doložit. |
| |
| Martin Dívka sjede pohledem onu lampu co máš nad hlavou a poté se opět podívá na tebe. Máš pocit, že jí těmi svými dlouhými proslovy pěkně vytáčíš. Pověz mi, chtěl bys to změnit? Odmlčí se a zahledí se ti přímo do očí. Vše co potřebuješ, je - jen mi věřit. Odvětí ti, jako by říkala cosi co je tak naprosto prosté. Budeš mi věřit, Martine? |
| |
| Někde Heh, ptáš se jestli budu věřit hlasu bezejména? Krásné dívce, která mi nabízí sílu a chce za to jen mou důvěru? Mozek mi radí říct ne, protože nic jako síla zadarmo neexistuje, ale mé....chápu, už mlčím, mě ty proslovy taky nebavěj, ale má to pěknej efekt povzdechnu si a natáhnu k ní pravou ruku. Věřím ti. |
| |
| Martin (ruku jsi nenatáhl - jelikož se nemůžeš hýbat) Dívka se usměje poprvé co jí znáš usměje. Věříš? ... tak dokaž svá hrdá slova. A znenadání se ti pod nohama začne propadat celý svět a ty si příjdeš, jako by jsi padal do bezedné jámy a náhle.... vidíš konec. ... Stojíš na kraji obdelníkového náměstí, podél kterého se ze všech stran zdvyhají do výšky stovek metrů obrovské kamenné zdi - tak, že nemáš žádnou možnost utéct. Ve vrcholech stran stojí kdesi v těch nebesích věže - jedna v každém rohu náměstí. Uprostřed náměstí leží bijící obrovské srdce (jsi si naprosto jistý, že to srdce je tvoje). V tom srdci je zabodnuta napůl čepele - obrovská zkrvavená katana. Kolem čepele jsou obvázány tlusté řetězy. (každý z tich řetězů je připoutám v rozích, tak že to vypadá jako úhlopříčky. Řetezy sebou zmítají, jako by drželi ohromnou sílu.... ... A právě tu sílu ty cítíš. Absolutní brutální síla, bez žádného soucitu, bez kapky slitování - která se odráží v tom zkrvaveném meči. Nikdy si nic tak úkrutného neviděl a máš z toho čirý strach. Máš pocit, že kdyby jsi se měl jenom na kousek blíže k tomu meči, jenž je zabodnut ve tvém srdci přiblížit - tak tě roztrhá na kusy. Vše co potřebuješ... je si mě vzít. Pozn.: Na nebi jsou husté černé mraky, které metají blesky do všech stran hustě prší. |
| |
| Můj vnitřní svět Vzpomínky, vybavují se mi vzpomínky na mé mládí, na to jak jsme byl silný, na to jak jsem ubližoval všem kolem sebe, ne kvůli své ochraně ale pro čisté potěšení. Až sensei tuto sílu zkrotil, až on mi ji pomohl potlačit. Až on zahnal sny o masce a krvi na mích rukou. To co mě nutí váhat není strach o sebe, ale o ostatní, bojím se abych jim nějak neublížil, nakonec však pronesu ještě jednou. Věřím ti načež rozhodně vykročím pro meč. Jestli to jde, vytáhnu jej. |
| |
| Martin Chopíš se jílce meče, který ti divoce začne pulzovat ve tvých rukou a řetězy jenž ho drží se div neroztrhnou... a pak zabereš... meč vyjede z tvého srdce o milimetr a ty pocítíš tak příšernou bolest. ... Cosi ti hlasitě praskne v srdci a ty nekontrolovatelně začneš blít krev. Ten meč je opravdu zabodnutý v tvém srdci.... (do životopisu si napiš první dovednost tvé síly -pak se na ní kouknu) |
| |
| Ve mě Usměji se, neboť si uvědomím svou chybu. Nemůžu vše řešit silou. Věřím ti, ale důvěra musí být oboustraná, dáš mi právo tebou vládnout? zeptám se jak dívky, tak meče. |
| |
| Martin Síla meče jako by lehce zeslábla a dokonce i okovy, které ten meč drží se přestanou v dešti tolik třást. Vládnout.... mnou? Ozve se ze všech stran. Tak mi ukaž.... jak mnou vládneš. |
| |
| Ve mě Buď tak hodná a neslovíčkař, moc dobře výš že je to jen šermířský obrat. To co nabízím já je spolupráce, spojíme své síly a staneme se tak silnějšími. Důvěra za důvěru, síla za sílu, rovnocený obchod. Tak co bereš nebo ne? |
| |
| Martin Síla meče se opět zvýší... Tentokrát natolik, že tě začne doslova odfoukávat kamsi dozadu, aby jsi na něj nedosláhl. Jako by jste si přestávali čim dál tim více rozumět... Nemám ráda užvaněné chlapy. Zoopakuje už to co jsi jednou od ní slyšel. |
| |
| Ve mě Tak to si budeme dobře rozumět usměji se, aniž bych dodal cokoliv navíc, stále čekám na odpověď. |
| |
| Martin Síla meče zabodnutého v tvém srdci se zvýší natolik, že začneš klouzat směrem dozadu až málem narazíš do té velké zdi. Jako by ti dávala najevo, že po třetí se už opakovat nebude.... jako by ti dávala najevo, že ti dává poslední šanci tomu všemu - co ti řekla porozumět a zachovat se přesně tak, jak chce. Žádnou odpověď tedy neslyšíš. |
| |
| Ve mě Chceš vědět jak tebou hodlám vládnout? Chceš vědět jak hodlám použít tvou sílu? Tak se dívej. To nejsou slova, to jsou mé myšlenky, myšlenky které ona zná, o kterých ví, ví o nich stejně jako o všech mích obavách, o mém strachu, stejně jako ví o mé síle, protože tou ona je. Ona je mou silou, její personifikací, není nic víc a nic míň než moje koncentrovaná touha po vítěztví, po krvi, není nic víc než má síla. Vítr mi nemůže ublížit, neboť jej stvořila ona, ten vítr mě posiluje, nikoliv oslabuje. To můj strach z něj mě chtěl odvát, ne vítr a strach je něco nežádoucího, něco, co musím zničit aby mé ostří bylo vzkutku ostré a smrtící. Když se niní podívá do mého srdce, nenajde jedinou stopu po starachu, dokonce ani po primitivní touze po životě. Jediné co tam najde je síla, síla a touha vítězit, protože život bojovníka sám o sobě nemá cenu, ne pokud není podpořen vítěztvím. Podívá li se do mého srdce, spatří tam jak společně dobudeme pravou sílu a vítězství, jak společně porážíme stále silnější a silnější soupeře, až možná jednou, narazíme na někoho na koho stačit nebudeme, přesto se mu ale postavíme a svedeme nejlepší bitvu našeho života, naši poslední bitvu. Učinil jsem krok směrem k srdci. Vítr mě nemůže odfouknout, nemůže mě solabit, jen posiluje moje odhodlání, moji touhu. Učinil jsem další krok. Krok k síle, krok k vítěžství, krok k možnosti vybojovat všechny ty úžasné bitvi a nakonec sám v té nejlepší zahynout. Učinil jsem třetí krok a stanul přímo před srdcem. V mém srdci není strach, strach tam nemá žádné místo, jen síla, čistá prapůvodní síla bojovníka. Mé ruce se chopili meče. Bezeslov, bez emocí jsem jej vytáhl. Bezestrachu s další krve, bezestrachu ze smrti, protože smrt je jen dlaší cesta, další bitva co musí být vybojována, dříve nebo později. Je to jen dlaší bitva. |
| |
| Martin Viděl jsi, jak tě ona v duchu sledovala. S každým tvým krokem blíže meč oslaboval a oslaboval, až si se ho nakonec mohl chopit. Věděl jsi přesně co děláš, stejně tak jako to věděla ona. Chtěla, aby jsi jí věřil. Chtěla, aby si stál při ní i kdyby to mělo znamenat tvojí smrt. A právě to vytáhnutí toho meče znamenalo. Tvé srdce prasklo a náhle si již necítil nic... ... Obklopila tě prázdnota samoty a vnitřní svět se v momentě zhroutil. Jenže ty jsi zůstal - stejně tak jako zůstala ona. Tvá síla ukrytá v jednom prostém meči. Stojíš na ulici a ránu lampou jsi vykryl máchnutím svého nového meče. Šel z tebe strach. Najednou, jako by jsis uvědomil jak jsi vlastně silný, jako by jsi už nikdy neměl být zraněn... Co... co je to!? Zařvalo zmatené kočičí monstrum, v jehož očích se nyní rýsoval pouhý strach. Kde se vzala všechna ta síla... odkuď!? Zařvala na tebe, ale ty jsi to vnímal jen jako lehký vánek. Poblíž tebe leželo tvé vlastní mrtvé tělo, ale ty sám si byl živý. Oblečený v černočerné róbě a s mečem v ruce. Jsi živý? Pomóc. Zařve devče v kočičím sevření. |
| |
| Cesta Neboj děvče, teď už ti dokážu pomoci, teď už chápu o co šlo. Abych zesílil, musím zemřít, žádná síla není zadarmo, přesně jak jsem říkal. A cena za tuto je život...inu budiž, jestli to znamená, že budu moci chránit ty jenž to potřebují, jestli to znamená, že budu moci bojovat, tak tu obět rád uzkutečním, jen mě mrzí že už si nepromluvím se senseiem. Vzduch kole mě se začal měnit, jako by houstl a chvěl se pod zatím neviditelným napětím, jenž vycházelo z mého nového těla. Někde kolem mých zad se zjevilo několik černých nitek, ale nic víc. Pohlédl jsem na svou zbraň, katanu, ani velkou, ani malou, jakoby přesně stvořenou pro mou ruku. Usmál jsem se a nebyl to příjemný pohled. Beze slova, neboť v bitvě mluví jen slabí a blázen jsem se pohnul směrem k bestii. Usmál jsem se znovu, když jsem si uvědomil, jak je teď vlastně slaboučká a pomálá, málem jsem se rozesmál, když jsem ucítil všechen ten strach z ní vyzařující. Neboj, nebudeš trpět, protože s nepřítelem si hrají jen slabí pronesl jsem v duchu a jediným pohybem uťal "kočce" hlavu. |
| |
| Posun v ději Red Po bitvě jsi opustil bojiště a odešel jsi směrem ke svému domovu, kam jsi taky bezpečně dorazil. Večer jsi se vyspal a sem - tam se ti mihla myšlenka o tom, co ti vlastně Lenka říkala.... ráno jsi se probudil a je čas jít do školy. Petr Kučera Edie Shade-Grenader, aneb ten můž v černém si tě vzal na starost, že tě vyléčí. To nejspíše také udělal, jelikož s tebou odešel do svého domu, kde tě omotal rádoby obvazy, aby se ti zocelili rány... o ničem dalším už nemáš ponětí. Probudil jsi se ráno. Martin Po záchraně dívky, která ti nakonec řekla, že je vlastně také duch. Jsi se uchýlil k sobě domů. Cítil jsi, jak ti tvůj meč spokojeně "přede" v ruce. Doma jsi si lehl - vyspal se a i s mečem po ruce jsi se probudil do dalšího rána. (Bohužel jsi mrtvý, takže tě nyní vydí pouze a jen hráči a nebo osoby, které předem určím. Ostatní si myslí, že jsi po smrti.) Edie Shade-Grenader Rozhodl jsi se vyléčit Petra Kučeru, kterého jsi vzal do svého rádoby domku, kde jsi mu poskytl dle sebe - dostatečnou lékařkou pomoc. Zároveň s tebou šel i jeho spolužák Marek Mášek.... probudil jsi se ráno. Kateřina Exnerová Po strastiplném zážitku v metru, kde tě společně s tvými spolužáky přepadla kočičí obluda - jsi se vydala domů, aby jsi ve svém vlastním bezpečí ztrávila zbytek dne. Probudila jsi se ráno, je čas jít do školy. Terka Vááňská Ze včerejška si nic nepamatuješ. Je ráno a ty víš, že je čas jít do školy. Teda... aspoň by jsi se tam měla jít jednou za čas podívat. Marek Mášek Doprovázel jsi neznámého muže do jeho sídla, který vyléčil tvého spolužáka Petra Kučeru. Prospal jsi noc a ráno jsi se probudil vedle něho... stále v onom sídlu neznámého muže. Jan Pavloušek Je čas jít do školy. |
| |
| Doma: Vstanem a bolí ma hlava. Je to prekvapivé. Bolo to už dávno, čo ma bolela naposledy a eśte dávnejšie, čo som si nepamätala posledný deň. Mámm teda malé výćitky svedomia a rozhodnem sa zájsť do školy. Naraňajkujem sa, vezmem tašku (nie sú v nej učebnice) a vyrazím z domu. |
| |
| Sýdlo: Ráno sa zobudím a nebyť toho, kde som, pokladal by som včerajšie večerné udalosti za za vlasy pritiahnutý sen. Rozhliadnem sa okolo seba. Peter už vyzerá lepšie... K čertu! Otec bude naštvaný, že som nebol v noci doma! Rýchlo vyskočím z postele. V aktovke samozrejme nebudem mať správne zošity a a ni som si nestihol spraviť úlohy. Pozriem na hodinky... Ako ďaleko som vastne od školy. "Hej Peter, vstávaj." |
| |
| Střecha mého domu Ráno jsem se probral na střeše našho domu. Na to abych šel domů a viděl tvář rodičů když jim budou oznamovat že našli mé tělo jsem prostě psychicky neměl. Kupodivu mě tu na střeše přepadl spánek. Něvěděl jsem že mrtví musí spát, navíc, že se jim mohou zdát sny. Mé sny byli odporné, plné krve a smrti. Vše jsem v nich však viděl jaksi zvláštně, jako bych měl na tváři nasazenou masku. Pomalu jsem vstal a překontroloval si meč na zádech. Brý ráno zašeptal jsem své jediné společnici, načež jsem zkočil ze střechy. Dopad na zem nebyl nijak valný, ale bydlíme v přízemním domě, takže jsem nespadl z velké výšky. Překvapení číslo dvě, gravitace platí i pro duchy. I když co já jsem za ducha....dokonce i jiní duchové jako ta holka se mě bojí. Smutně sem si povzdechl, pokrčil rameny a rozhodl se, že se podívám do školi. Přeci jen, tu holku viděli i ostatní spolužáci, třeba budou schopni vidšt mě. Vyrazil jsem. |
| |
 | Celý život jolem sleduji mrtvý lidi, nkdy jsem o tom nikomu nic neřekl jelikož by si mysleli že jsem blázen, sem tam si i s duchy povídám a dokonce s jedným mrtvým párem bydlím v bytě. Je ráno zvonek zvoní ale já spím jak zabitý , byl na brigádě pozdě do noci, vzbudímě až moji ,,spolubydlící´´ se slovy Honzo vstávej je čas abys už vyrazil do školy jinak příjdeš zase pozdě to probudí jak kdyby mě polily kýblem studené vody , hned jsem na nohou a snažím se do něčeho oblíct ,samozdřejmě se mi to moc nedaří. Asi po 15 minutách konečně vybíhám z bytu a volám na svoje ,,spolubydlíci´´ To jste mě nemohli vzbudit dřív vždyt já příjdu pozdě jestli mě někdo vyděl tak si myslí že jsem blázen ,zamču dveře a jdu do školy |
| |
| Probuzení, příprava a cesta ku škole Ráno se porberu po celkem nepříjemné noci, kdy se mi objevovali v hlavě neustále vzpomínky na podivného tigra. Vstanu a zapnu televizi na správy. Mezitím vytáhnu z lednice mléko a materiál na tousty. Nacpu sýr a uzeninu do chlebů a secvaknu v opýkači. Pak se konečně doplazím do koupelny, kde ze sebe oškrábu rašící porost co se snaží zatím tvářit jako vousy. Konec příprav zakončím studenou sprchou. Když se vrátím z koupelny, vytáhnu z opýkače tousty, které pomalu začínají přecházet ze hnědé v tmavě hnědou. Trochu si spálím prsty, jak sáhnu na horké tousty, než šáhnu pro obracečku a dám je na talíř. Tousty nechám chladnout na talíři a jdu do ložnice, která mi slouží zároveň jako učebna a pokoj pro hosty. Obléknu na sebe novou várku oblečení, které voní ještě po aviváži z domova. Nakonec jdu do kuchyně, kde za pojídání toustů poslouchám copak se to stalo a jestli nejsem hlavní atrakcí zpráv. Pomalu upíjím mléko, když mi pípnou hodinky, že bych měl jít do školy. Povzdechnu si a zbytek mléka šoupnu do lednice. Popadnu batoh s knížkama, převlekem na trénink a na ramena hodím pouzdro s mečem, který jsem nechal po včerejší údržbě trochu oddechnout. Nakonec zabouchnu za sebou dveře a rozejdu se k metru abych se dostal do školy. |
| |
| Red, Martin, Katečina Exnerová, Terka Vááňská, Jan Pavloušek Ráno jste se všichni potkali v šatnách a semtam jste si vymněnily nepřítomné pohledy. Pomalu jste se dostavily na první hodinu. Usedly jste za lavice a započlo ono nudné vyučování, jenže... tu se zpustil rozhlas a v něm váš řiditel. S velkým zármutkem vám oznámil, že váš spolužák Martin byl včera večer zabit. Je to možné, aby byl ten perverzák opravdu mrtev?... ... Postavili jste se a v minutě ticha jste začli prokazovat Martinovy úctu. Někdo tomu jenom mohl těžko věřit, zvlášt když ho ještě včera viděli. ... A pak najednou se otevřely dveře a do třídy vešel mezi tou minutou ticha - Martin, s mečem na zádech. Nikdo si ho kromě vás ale nevšímal. Martin Viz. to nahoře. |
| |
| Trieda: Som v šoku a v tú ránu sa mi vybavia včerajšie udalosti v mertre. Vstanem. "Idem na WC." Po ceste schmatnem Martina za ruku a ťahám ho z triedy von. |
| |
| Třída S povzdechem se nechám vytáhnout na chodbu. Co je, ty mě vidíš? zeptám se s nevěřícným úsměvem na tváři Terky. No to je zajímaví a já se už bál, že budu moc mluvit jenom s mrtvejma a mou bojovně naladěnou společnicí usměji se a téměř něžně pohladím jílec katany, kterou mám připlou u pasu. |
| |
| Chodba: "Ako to? Veď si včera... Čo?! Ty ho vidíš?" Hľadím na Mareka. |
| |
| Škola školu stinu opravdu těsně , sednu si do lavice a čekám když se v rozhlase ozve že Martin je mrtvev ,sice jsem se s ním nekamaradil měli jsme každý z nás jiný názor na život ,ale když se dozvím že umřel tak mě to zarazí , nečekal jsem že se mu to může stát něco takového, zavládne minuta ticha , při níž vejde do třídy Martin v černém kimonu a s mečem na zádech , není tak průhledný jako běžný duch ani nemá řetěz na své hrudi, něco mi řiká že on jenom neumřel ale stalo se sním něco jiného , podím se po třídě a všimnu si že i jiní ho vidí , jeho kamarádi proto počkám co se bude dít |
| |
| Chodba Zatvářím se zmateně. Co koho mám vidět? Hmmm, no nic, včera jsem se znova potakl s našim kočičím přítelem a tak nějak jsem umřel. řeknu hodně zestručněnou pravdu, přeci jen, moje síla nemá ráda když moc mluvím. |
| |
| Chodba: "Co s tebou teraz bude? |
| |
| Třída Hodina se ani nezačala, natož abych se začal nudit a ani neuběhla, aby jsem se nějak zvládl dát do soustředění, když se rozezvučí řiditelův hlas, který nám oznámí tu děsnou tragédii. Nevypadá to, že by se mi to třikrát dotklo s hlavou zabořenou v dlaních sleduju jak v minutě tich v klidu Martin vstoupí do třídy v přiblblém oblečení, které jsem už viděl u toho maníka včera. "No aspoň na vyučování nezapoměl chodit." Pousměju se pro sebe, což v okamžiku chvilky pro něj působí mírně sadisticky. Když se pak někteří vrhnou za ním na chodbu, svraštím obočí. "Aby se k vůli pitomému duchovi nezbláznili." Okomentuji si pro sebe v hlavě a dál hraju divadýlko, že jsem naprosto normální a nic se neděje. |
| |
| Chodba Co by se mnou mělo být? Neumřel jsem jen tak pro nic za nic. Vzdal jsem se života pro sílu, pro možnost bojovat, přece tu šanci nezahodím. usměji se. |
| |
| Terka Vááňská, Martin Martinův meč se jemně zatřese, jako by se právě probudil ze spánku a znenadání se na chodbě oběví dvě děti. Jedna holčika a jeden kluk, který začne cosi vyřvávat. Támhle je! Říkal jsem ti, že ho cítím! Určitě nám pomůže! Doběhnou pomalu až k Martinovy. Prosím, mistře Shinigami... potřebujeme vaší pomoc... rychle. Osloví ho holčička. |
| |
| Chodba: "Pôjdem s tebou." Rozhodnem sa okamžite. |
| |
| Škola Zatvářím se naprosto šokovaně. Eh, cože? Já ale....ehm s čím potřebujete pomoc? zeptám se neochotně a vrhnu zoufalím pohledem po Terce. Shinigami? Bůh/anděl smrti? To jako mluvitli o mě? |
| |
| Terka Vááňská, Martin Omylem jsme se sem dostali a oni nás pronásledovali. Naše kamarádka je uvězněná v jednom z domů. Musíte jí pomoc! Pojďte! A aniž by čekal tvou odpověď rozeběhne se i s holčikou zase někam pryč. |
| |
| Chodba: "Pôme? A vy vaja to skúste po ceste celé vysvetliť." |
| |
| Chodba Fajn, takže ty se vrátíš do třídy, já se zatím pokusím pomocu těmhle dvěma prckům křiknu na ní přez rameno, už za běhnu. |
| |
| Chodba: "Na to zabudni." Bežím za ním. |
| |
| Chodba Slíbyl jsem, že lidi a duchy budu chránit, ne že jim pomůžu se sebevraždou, tak se laskavě vrať. |
| |
| Chodba: "Ale...! Otočím sa a naštvane kráčam k triede. |
| |
| Chodba Díky křiknu za ní, načež ještě zrychlím a ty dva prcky si vysadím na záda. Veď te mě křiknu na ně, to už vybýháme ze školní budovy. |
| |
| Red, Katečina Exnerová, Terka Vááňská, Jan Pavloušek Skončila hodina a zazvonil zvonek. Nastala přestávka a třída se vyklopila ven na chodbu, jako by vše bylo v naprostém pořádku. Pomalu vycházíte i vy a ještě koutkem oka zahlédnete prchajícího Martina. To už ale stojíte u Terky. Martin Běžíš ulicí k jakémusi skladišti u popbřeží Vltavy. Cítíš, že je vážně něco špatně. Nad skladištěm létá hejno podivných tvorů, kteří vypadají jako supy, ale mají onu podivně bílou masku. Obě děti se rázem zastaví a otočí se na tebe. Shinigami-sama! Naše kamarádka je uvnitř! Zakričí a ukáží na budovu, z které cítíš ohromnou sílu. |
| |
| Skladiště Když ucítím onu obrovskou sílu, rozesměji se smíchem šílence. HEHEHEHEHEHEHEHEHEHEHEHEHEHEHEHEHEHEHEHEHEHEHEHE Je to jasná vízva k boji a ať je uvnitř cokoliv, pochopilo to. Z vnitřku budovy se ozvalo zlostné zařvání. Tasil jsem meč. Tohle bude krásná bitvá, nádherná bitva usměji se a vlezu do budovy. |
| |
| Chodba: Miesto smutne vyzerám naštvane. Buchnem pesťou do steny a odchádzam, smerom k WC. |
| |
| Martin Děti zůstanou v povzdálí a ty se vrhneš jako psychotický maník do prostoru skladu. Je to velká plocha. Po stěnách jsou do výšky stropu bedny... Zřejme si tu někoho překvapil. Obří černý pavouk se otočim směrem k tobě a ihned se rozeběhl, aby zaútočil. |
| |
| Sklad Znovu se psychopaticky rozesměju a s mečem v ruce zaútočím na pavouka. Přitom si nenápadně dávám pozor, jestli se mě zezadu nesnaží dostat nějaký jeho společník. |
| |
| Martin Pavouk proti tvému meči neměl sebemenší naději a lehce naporcován - zmizel. Najednou je tu nějaké podivné ticho. Kde může asi být ta jejich kamarádka? Nikde jí nevidíš. |
| |
| Ihned se vydám k Terce která jde směrem na Wc a když kní dojdu řeknuŽe ty jsi taky viděla Martina v tom kimonu |
| |
| Sklad Poněkud naštvaně (byl to příliš krátký boj) se rozhlédnu po skladišti a snažím se najít, vycítit tu jejich kamarádku. Přitom si stále dávám pozor na případné zákeřné útoky zezadu, ze strany, nebo z hora. |
| |
| Martin Ve skladu se nic celkem neděje, ale stále cítíš podivně silnou sílu, která je stále někde v okolí. ... Doběhneš do malé tmavé místnosti, kde není žádné světlo. Vypadá to tu spíše jako ve vězenské cele. V koutě se krčí vyděšená malá holčička. |
| |
| Místnůstka Něco tu nehraje zamyslím se a snažím se zhodnotit situaci. Jak velká je šance, že je z té holčičky stejná příšera, jako ten pavouk? Vzhledem k tomu, že o těhle bestiích nic nevím, dosti slušná, třeba je to nakažliví, co já vím Hej holčičko, mohla by jsi prosím tě zvednout hlavu a podívat se na mě? zeptám se jí. Meč je v poloze mezi ní a mnou. |
| |
| Martin Dívenka pomalu pozvedne hlavu a ty zahlédneš slzy v jejích očích. Náhle však jako by začla bublat a.... rozplyne se, zmizí. ... Zaslechneš hlasité zabouchnutí dveří a instinktivně se otočíš. ... Za tebou vysoký zelenovlasý muž v bílém obleku podobném tomu tvému. Má červené oči, bez zorniček a jakousi bílou korunu ve vlasech. U pasu má meč. Ah... takže to jsi ty? Shlédne tvůj meč a tvojí róbu. |
| |
| Red, Katečina Exnerová, Terka Vááňská, Jan Pavloušek Velmi pečlivě ignoruju stávající dění, které by mohlo poukázat na jakoukoliv nenormálnost, přestože se mi v hlavě začínají roztáčet kolečka, která se snaží najít odpověď na otázku, kde je sakra problém a následuje ho i otázka, jaktože v tom asi nejsem sám. Najít odpověď se mi nepodaří najít do konce hodiny a tak využiji přestávku k vyčištění hlavy na čerstvějším vzduchu. |
| |
| Bleskově se otočím a pohlédnu na neznámého s vízvou v očích. Chechechechechecehchechechechecheeeeeeee rozesměji se. Takže to jsi ty....to tvojí sílu cítím usměji se a zvednu meč. Proč jsi tu? Co jsi zač? |
| |
| Red Vyšel jsi na školní pozemky, aby jsis pročistil hlavu. Jenže v tom tě upoutá cosi jiného. Podivně velké hejno vran vznášející se na obloze v dálce. |
| |
| Martin Neznámý se na tebe zadívá červeným nic neříkajícím pohledem. Vydíš jeho podivně dlouhé tesáky vyčnívající trochu ven z pusy. Já jsem Zachariáš. Včera jsi zabil mého přítele. Řekne mónotóním hlasem. Přišel jsem ho pomstít..... Prosím, ujisti se, že jsi připraven. |
| |
| Chodba pred WC: "Prečo by som asi inak šla von z triedy? |
| |
| Sklad Přítele? Myslíš toho kočičího zbabělce co se kryl za nevinnou dívkou? Jo tak toho jsem zabil a s jakou chutí. zamračím se. Kolem mého těla se začíná lehce tetelit vzduch. Já jsem připraven. Ovšem prozraď mi jedno, co jsi zač? Ty nejsi jako ti s maskou, cítím to. Jsi jiný. Máš masku, ale jen její část, navíc máš meč a jsi mnohem silnější než oni, co jsi zač? |
| |
| Chytnu terču za ruku a řeknuPůjdeme si promluvit někam kde nás nikdo nebude poslouchat a doslova ji vytáhnu před školu |
| |
| Chodba - Areál: Vytrhnem sa ti. "Viem chodiť aj sama." A vídem pred skolu. |
| |
| Školní pozemky Protahuju tělo a přemývám si v hlavě, co se vlastně všechno děje, když můj pohled spočine na hejnu vran. "Sice je zima, ale teď by měli být někde na skládce a rochnit se." Začnu přemýšlet a chladnoucí ruce narvu do kapes a bezděčně pozoruju hejno. "Možná je tam něco chcíplího, to by vrány měli dělat." Pokračuji s myšlenkama a s pokračujícím chladem jde pryč ospalost. "V Praze?" Zapochybuju nad svou úvahou. "Asi někdo něco prostě jen vyhodil a nebo otevřeli nějakou chutnou popelnici." Pomyslím si a snažím se vypátrat v hlavě ještě něco, čím si to zdůvodnit a nebo jestli mojí hlavě už toto zdůvodnění stačí. |
| |
| Martin Zachariáš se na tebe dívá a sotva domluvíš jenom dovětí: Jsi připraven? Děkuji. ... Ztratil jsi dech a než jsi si stačil uvědomit co se děje, měl jsi již rozdrcené skoro všechny hrudní kosti. Prolétl jsi zdí a zlomil jsis ruku (né tu v které držíš meč.). ... Dlouho se kutálíš po ulici v rychlých kotrmelcích až nakonec dokloužeš a zůstaneš ležet jak široký tak dlouhý na silnici. Sotva dýcháš a máš rozmazané vidění. ... Vidíš jak k tobě Zachariáš pomalu jde. |
| |
| Red, Terka Vááňská, Jan Pavloušek Zaslechli jste ohromnou ránu, jako z nějakého děla. |
| |
| Dvor: "Poďme!" Okamžite sa rozbehnem za zvukom a ani na nich nečakám. |
| |
| Skladiště K čertu zakleju, když se snažím vyškrábat na nohy. Je silný, mnohem silnější než já, to nezvládnu uvědomím si pochmurně, přesto proti němu zvednu meč a začnu uvolňovat reiriaku. Vzduch kolem mě se začne nejprve jen lehce tetelit, pak se však zaplní silnými, černými nitěmi, dávající na mnou zvláštní, zatím ještě neidentifikovatelný tvar. Pokusím se přez bolest v hrudi nadechnout, avšak moc mi to nejde, přesto do plic něco málo vzduchu dostanu, načež vyplivnu značné množství vlastní krve a vrhnu se do útoku, patrně posledního. Šikla by se pomoc zamumlám ke své neviditelné společnici. |
| |
| Výjdeme před školu ale než stihnu cokoliv říct ,tak zaslechnu ohromnou ránu a když se otočím směrem odkud to šlo tak spatřím dým , dostanu velice špatný pocit a aniž bych cokoliv řekl tak se rozběhnu k místu exploze |
| |
| Po probuzení Pomalu se probouzím a vcelku se divím, že ještě žiju nebo aspoň si to myslím. Jelikož mě bolí zlomená levá ruka a zlomená žebra. Rozhlédnu se a poznám tvář spolužáka. " To seš ty Marku ? To ty jsi mi pomohl ? " Pomalu zvednu peřinu, podívám se na obvazy, pak ji zase nechám spadnout. Potom si uvědomím, že ani nevím kolik je hodin a kde to jsem. "Kolik je a kde to jsem ?" Čekám na odpověď a mezitím se snažím aspoň v posteli sednout. |
| |
| Martin Zelenovlasý Zachariáš v bílé Shinigami róbě dojde pomalým krokem až k tobě a zrovna v tom momentě na něj zaútočíš. ... Zůstáváš stát jako zaražení. On vyblokoval tvůj útok pouhým ukazováčkem a navíc se zdá, že tvůj meč byl dočista umlčen, jelikož necícíš žádnou sílu. Ten kočičí zbabělec, jak ty říkáš, mi byl přítelem po dlouhé věky a ochraňoval mě před zlými tvory, jako jsi ty a spousta dalších. Zadívá se na tebe. Nezajímá mě, jaký byl, ale zachránil mi život již tolikrát, že mu musím prokázat vděčnost. Jsi připraven zemřít? |
| |
| Školní dvůr Dvojice, která dorazí, mne vytrhne ze zamyšlení. Po ní následuje rána. Trhnu s sebou. Když zazní povel k tomu, abych někam šel, moc se mi nechce. Jít za školu, nechat tam věci, nechat v šatně meč. No co i horší věci se stávají. Svižným klusem se pustím za nima. Přeci jen zvědavost zvítězí. |
| |
| Red,Jan Pavloušek, Terka Vááňská Doběhnete na ulici z které se line dým. Stojíte za Martinem, který právě stojí u jakéhosi bíle oděného muže se zelenými vlasy, jenž drží jeho meč jedním prstem. Martin je celý od krve a má potrhané oblečení. Nemáte ponětí co se děje. |
| |
| Sýdlo: "Sme u toho chlapa, čo ťa ošetril. Škola už začala." |
| |
| Sklad Chápu, nečekal jsem že by ta bestie mohla mít přítele, za to se ti pochopitelně omlouvám ovšem jestli jsem připraven zemřít? rozesměji se. Už jsem jednou zemřel, jestli se tak stane ještě jednou, nebo dvacetkrát, je to fuk. Smrt není nic jiného než cesta po které se musím dát, dříve či později, ale nemyslí si, že ti to nějak ulehčím znovu uvolním reiriaku (to není možné nijak blokovat a se zanpakutou to nemá nic společného) a zaútočím na něj. |
| |
| Sklad, tedy spíš co z něj zbylo a Red,Jan Pavloušek, Terka Vááňská a Martin, tedy co z něj zbývá Obraz, který se přede mnou vytvořil se mi líbí asi stejně jako možnost návštěvy rodičů na mém bytu. Reakce je naprosto totožná a to několik kroků couvnout v zad, abych zjistil jak se věci mají. |
| |
| Martin (On ti spirituální sílu vycucnul "doslova") Zachariáš se na tebe zadívá, ale zřejmě nejeví žádné známky citu. Dokonce poznáš, že se ani nijak nebojí tvého dalšího útoky, kdy zvedneš hladinu své spirituální síly, aby jsi na něj zaútočil. ... Udělá jenom lehký skok dozadu, aby byl mimo dosah útoku. Jsi silný, ale víš toho poměrně málo. Konstatuje. |
| |
| Vydím muže v bílém a je mi jasné že to on zranil Martina , proto i když ho nemám rád tak řeknu Hej ksichte dovolujsi na stejně silného a udělám sebevědomí krok dopředuTohodle určitě budu litovat ale nenechám nikoho zabít před míma očima |
| |
| Po probuzení Rozhlédnu se kolem sebe a uvědomím si, že takhle asi domy normálních lidí nevypadají. " Kterýho chlápka, víš já skoro ihned omdlel, když jsem dostal tu ránu. A proč jsi nešel do školy aspoň by jsi mě mohl omluvit." Stále se udiveně rozhlížím. (PJ napiš jak moc vážnej je můj stav, prosíím) |
| |
| Sklad: Poučená zo včera,zvieram v ruke šuter a tak, ako som včera skúsila "kame hame...", skúsim doň dať energiu. Šmarím ho po bielom chlapíkovi. |
| |
| "Chcem zistiť, kto to je a čo to malo včera znamenať." |
| |
| Co to...Okamžitě vipadněte, copak nevidíte, že je mimo naše naše schopnosti? zařvu na nově příchozí. Teď už se nesnažím jen tak bojovat, snažím se to co nejdéle prodloužit, abych jim koupil alespoň trošku času na útěk. V hlavě se mi rozezní šílený démonický smích. JSI SLABÍ, TAK SLABÍ |
| |
| Po probuzení Podívám se na tebe. " Máš pravdu. Já bych to chtěl taky vědět, proč jsem teďka jak mumie. " S překvapením zjistím, že moje zranění není tak vážné a že můžu vstát. Půjdu se podívat po tom chlapovi. Přece jen mu dlužím poděkování za záchranu života. Hledám toho, kdo mě včera zachránil. |
| |
| Martin, Jan Pavloušek, Tereza Vááňská, Red Tereza se svým Dragonball útokem opět neuspěla, i když - ač je to zvláštní. Cítila jakousi sílu uvnitř sebe. ... Zachariáš se zadívá na Jana a jenom řekne: Prosím, držte se stranou - s vámi bojovat zatím nechci. A následně se otočí zpátky pohledem na Martina, jehož meč byl umlčen natolik, že nyní v boji zůstal sám. Což je zvláštní. Nebo, že by se s ním odmítala ona dívka bavit? U tebe smrt není tak obvyklá jako u normálních lidí. Pokuď zemře Shinigami jako ty mojí rukou - stane se z něj, jak tomu většina z vás říká - Hollow. Obyčejný Hollow nemá rozum, a proto je i dost možné, že budeš zabijet své kamarády, aby jsi sám přežil. |
| |
| Sýdlo: "Dobre. Poďme." |
| |
| Sklad, tedy spíš co z něj zbylo a Red,Jan Pavloušek, Terka Vááňská a Martin, tedy co z něj zbývá Rozkaz Martina se mi zdá celkem logický v rámci možností, které se před námi otevřeli. Popravdě by asi neměl odporovat, ale když vidím, že naše zrzka bere štěstí do rukou, seberu trochu toho vnitřního vzteku, který se ve mě zase pokouší dostat na povrch. Srdce se mi rozeběhne jak by se mělo zbláznit. "Musíš být šílený, když tu chceš zůstat." Povím sám sobě, přes bublající vztek. Udělám krok a začnu s propočtem, jak na něco takovéhlého. S tichým siknutím si uvědomí, že meč by byl v tomto případě opravdu lepší než pěsti, ale pokud by se nedalo jinak. Přeci jen jsou tu dva živí. |
| |
| Petr Kučera, Marek Mášek Najednou se rozjedou posuvné dveře a vy málem narazíte do srandovně vypadajícího človíčka v modrém plášti a s modrým kloboučkem. Má sytě černé vlasy a modré oči, které si vás prohlížejí. Ale kampak, kampak... mládeži. A ty... neměl by jsi ještě ležet? Ty rány se ti určitě nezahojili. |
| |
| Sklad: Čo to do pekla je za pocit. Musím... skúsim to ešte... Skúsim to bez skaly. Privrem oči a predstavím si v svojej ruke kušu. Zo všetkých síl sa sústredím a verím, že sa tam zjavi... |
| |
| Strácím hodně krve a on se mě snaží rozoptilovat, ale proč? Nebo že by se tolik vyžíval v mluvení? Jeho problém, já své chybi neopakuji. Aniž bych mu řekl jediné slovo, opět zaútočím. No ta, dělejte, zdrhněte zaprosím v duchu Terku a spol, ale pak i tato myšlenka zmizí, jediné co zbívá jsem já, můj meč a můj soupeř, kterého je nutné porazit. Nic víc, nic míň. HEHEHEHEH S TAKOVOU CHCÍPNEŠ JAKO PRAŠIVEJ PES, UHNI ozve se znovu hlas, odignoruji ho. |
| |
| Sýdlo: "Dobré ráno. Chceli sme ísť poďakovať tomu pánovi zo vćera." |
| |
| Martin, Jan Pavloušek, Tereza Vááňská, Red Zachariáš strčí ruce do kapes a zadívá se na tebe jak běžíš k němu, jako by to bylo něco tak pomalého. Pak se ozve další rána a ty máš jeho nohu ve svém obličeji. Naštěstí to nebylo tak silné, jako předtím, ale přesto si odletěl značný kus dozadu, až mezi své kolegy, kde jsi se opět rozplácl Martine. ... Terka drží v rukou éterickou kuši. ... Zachariáš tam mlčky stojí a sleduje vás. |
| |
| Sklad: Skúsim vystreliť. Čakám, čo sa stane. |
| |
| V domě shinigamiho Vcelku jsem nečekal, že tady bude někdo další. Podívám se na toho muže a postoupím o krok dopředu. "S těmi zraněním si nědělejte starosti, nejsou tak moc vážné. Radši bych se dozvědel víc informací o tom co se tady děje." Upřeně se na něj dívám a trpělivě čekám co řekne nebo udělá. |
| |
| Marek Mášek, Petr Kučera Černovlasý chlápek se na vás podivně zadívá a pozvedne obočí. Chvilku to vypadá jako by nad něčím přemýšlel, ale pak znenadání vytáhne z kapsy velké lízátko a strčí si ho do pusy. Snad je již vzhůru. Pojďte si dát aspoň snídani, do školy to stejně již nestihnete. Pokyne, obrátí se a dojde do kuchyně (taková malá místnost s jedním kulatým stolem při zemi. |
| |
| Před lety Zaútočil jsem na svého senseie holí, ten se mi však vyhnul a udeřil mě silně do ramena, tak silně, že mi vyhrkli slzy a upustil jsem svo zbraň. Co se děje? Říkal jsem ti přece, aby jsi svou hůl nepouštěl pronsel jeho klidný hlas. Ale, ale mistře, to bolí zafňukalo moje mladší já. No a? zeptal se mistr s údivem. Bolest není něco co bojovníkovi překáží, bolest je jeho spojenec, jeho přítel. Jsi li zraněn, bolí li tě něco, využij to ve svůj prozpěch, využij své bolesti k posílení sebe sama. Nepodléhej jí, ovládni ji a staneš se tak silnějším. Jediná věc, co může donutit bojovníka pustit zbraň je smrt. Tak znovu, zvedni to a zaútoč na mě. Současnost. Zvedl jsem se ze země. Vážně nevím sensei, proč já ty nejdůležitější lekce, které jste mi kdy dal zapomínám? zeptám se sám sebe v duchu a pevně uchopím svůj meč do obou rukou. Bolí to pekelně, co na to říct. To bude paneču síly ušklíbnu se a ponořím se celí do bolesti. Nechám ji procházet volně svím tělem, nechávám ji aby mi dodávala novou sílu. Znovu vypustím reiriaku a zaútočím. Běžím tak, abych nestál Terce v cestě, kdyby chtěla střílet. |
| |
| Všimnu si terčiny kuše a čekám že s ni toho chlapa zabije , když Martin skončí mezi námi řeknu muI když na toho chlapa sám nemám tak ti aspoň můžu pomoct ho dostat na kolena jsem připraven udělat cokoliv abych mu pomohl |
| |
| Kuchyňa: Nasledujem ho. |
| |
| Martin, Jan Pavloušek, Tereza Vááňská, Red Nestál Terce v cestě, kdyby chtěla střílet? ... Z Terčiny kuše vyletěl ohromný paprsek energie jako kulka a proletěl těsně vedle Martina, kterého málem zabil. Zachariáš to zpozoroval a hrozně se udivil, rychle vytáhl ruce z kapes, jako by se to snažil zblokovat. ... Ozvala se ohromná rána a do vzduchu se vznesla hromada kouře, takže není nic vidět. Zachariáše nikde nevidíte, asi je po něm. ... Terce došla všechna síla a je absolutně na nule. (Terko napiš si první dovednost do životopisu) |
| |
| Sklad: Rýchle sa v prachu prebehnem smerom do prava odo mńa. Niečo mi vraví, že by som sa mala premiestniť, ak by ho to náhodov nezastavilo. |
| |
| V kuchyni Následuji ho do kuchyně a sednu si tam, kam nám řekl. Nenechám se odbýt a znovu se ho ptám. " Stejně se chci něco dozvědět. Prosím, řekněte mi co se to tady děje. " Čekám na jeho odpověď, ale mezitím začnu jíst nabídnutou snídani. |
| |
| Sklad Objevení kuše v rukou Terky je pro mne něco s čím moje rovnice nepočítala. Popravdě zatím jediný výsledek počítání byl nulový a to znamenalo zdrhat, ale tohle je o trochu něco jiného. Počkám si pod mírným oparem zlostného adrenalinu na výsledek, abych byl schopen zasáhnout, tedy konkrétně Terku stáhnout pryč odtud. Paprsek energie je... Překvapující, na chvilku se přestanu soustředit, když si uvědomím nebezpečí padajícího předmětu. "Jediné řešení je špatné." Projede mi hlavou úvaha a využiju jejího pohybu, aby jsem jí případně mohl stáhnout dál od nebezpečí. Rychlost je jedna z věcí, kterou z šermu využiji i bez meče. |
| |
| Boj Zastavím se a pozoruji kouř. Že by ho zabila? To se mi nezdá, na to byl příliš silný. pomyslím si. No nic, je na čase přestat machrovat a bojovat sám dodám a většinu své zbívající duševní energie pošlu své zbrani a tedy oné dívce ke zpracování. |
| |
| Martin, Jan Pavloušek, Tereza Vááňská, Red Kouř pomalu opadne a vy vydíte jak se stala z ulice hromádka kamení. Někde tam na tom kamení stojí naprosto nepoškozen Zachariáš. Zprvu vidítě jenom zelené vlasy a bílou korunku, ale jak kouř všechen zmizí, vidíte i jeho červené oči bez zorniček. Co to bylo? Nikdy jsem neviděl útok podobný tomuto. Promluví. Martin Meč ti začne lehce bzučet v ruce, ale ty již víš, že jsi na svém minimu. Promiň, že jsem tě nechala čekat, ale byl jsi hodně zraněný. Řekne a ty si najednou uvědomíš, že už můžeš normálně dýchat a taky vidíš normálně. |
| |
| Bitva V pořádku, byla moje hloupost, že jsem tě nechal bez energie, omlouvám se zamručím vyčerpaně. A, děkuji že se staráš o mé zranění. |
| |
| Sklad: "Keď to nevieš ty, starý mazák, tak ako to mám vedieť ja, nováćik."´Sebaisto sa uškrniem. Pripadá mi to ako dobré znamenie. |
| |
| když sapatřím podívného muže že stojí a nic mu přitom není tak se vyděsím , hkavou mi proběhne že Martin je hodbě zraněný a Terča je unavená , tohle nedopadne dobře , stále jsem připraven že když uvidím sebemenší šanci tak jim pomohu |
| |
| Sklad Z mého pokusu o pomoc se ve finále stal pouze přesun, že jsem o něco blíže k Terce. Oči mi zabloudí k zelenáči. "Být jim, tak bych vypadl, než se Terka naštve." Jsem si celkem vědom zlosti nad touhle absoulutně podivnou situací a můj rudý vztek přiživuje i to, že mne vlastně nenapadá vůbec nic co s tím udělat. Ať propočítávám jak chci, nevidím žádné rozumné řešení. |
| |
| Martin, Jan Pavloušek, Tereza Vááňská, Red Zachariáš stojí a všechny si vás tak nějak se zájmem prohlíží, ale nakonec pohlédne na Terezu. Díky, snažím se, abych byl nejlepší. Odmlčí se. Mimochodem, já nemám věk. Odvrátí od ní pohled a zahledí se na Martina. |
| |
| Sklad: Ide mu len o Martina. "Počuj a prečo vlastne si niekto ako ty, špiní ruky s kategoricky slabším protivníkom." |
| |
| Bojiště Myslím....myslím, že po dnešku už můžu v klidu zemřít, co ty na to? zeptám se svého meče. Běžte, zdržím ho jak jen to půjde oslovím ostatní. |
| |
| zasměji se a řeknu proto jsme se nikdy neshodli , já nikam nejdu je vidět že nejdu ani o kro zpátky a že tu Martina nenechám |
| |
| Martin, Jan Pavloušek, Tereza Vááňská, Red Zachariáš si stále prohlíží Martina. Slabost, jak ty říkáš - se takto nedá určit. Odpoví Jsem tu proto, abych pomstil smrt svého přítele a jak jsem již řekl, nechci s vámi bojovat. Prosím odejděte. Martin Když zemřeš - zraníš tím své přátele. Odpoví ti meč. |
| |
| Sklad: "V tom prípade máš problém. CHceš zabiť "NAŠEHO" priateľa. Po tom nastane čas na tréning a na pomstu pre nás. Si si istý, že dokáźeš prežiť všetkých?" Pokúsim sa znova o výstrel. Snažím sa kušu sformova´t za chrbtom, aby si ju nevšimol. (SP si predsa nevytváram, SP si ťahám z okolia. Záleží na ich výskyte.) |
| |
| Boj Když je nechám bojovat, zemřou, co je horší? zeptám se svého meče. Chceš pomstít svého přítele, že ano? Tak pojď a udělej to. Je z toho vynech, nemají s tím nic společného zařvu na Arrancara Bylo mi ctí bojovat po tvém boku..... usměji se na představu oné dívky, v tom se však zarazím a zatvářím se poněkud zostuzeně. Eh, omlouvám se, ale vždyť já se tě ještě ani nezeptal na jméno. Jak se jmenuješ? |
| |
| Martin, Jan Pavloušek, Tereza Vááňská, Red Ozve se dunivý zvuk a muž v bílém nachvilku zmizí. Znenadání je všude krev a Martin padá vědomky k zemi, kde se již naprosto bezmocně rozplácne. Zachariáš stojí vedle jeho těla a má ruce v kapsách. Pomalu otočí hlavou na Terku, která se snaží opět sformovat kuši, ale moc jí to nejde. (trvá to dlouho a ještě to není hotové). ... Zachariáš se zadívá na ležícího Martina a poté vytáhne jednu ruku z kapsy, zamává s ní ve vzduchu a začne mizet. Trénuj více, ještě se uvidíme. Dořekne a zmizí. |
| |
| když muž zmizí tak ihned utíkám za Martinem a zjištuji jestli jak je na tom přitom celou dobu přemýšlí a jsem naštvaný sám na sebe nebyl jsem vůbec nikomu užitečný , jenom já jsem jsem neschopný a nebyl jsem schopen zastavit toho podivného muže, to nesnáším takovou nemohoucnost |
| |
| Sklad: Vykašlem sa na kušu a dobehnem k martinovi. Je mi jedno, ako dementne tmu to príde, ale skusim použiť kus látky z blúsky (neboj, mám na sebe ešte tielko a bez bundy by som v zime zamrzla), kt. narežem na pási, ošetriť ho. |
| |
| Martin, Jan Pavloušek, Tereza Vááňská, Red Ustoupím od Terky, dokud si nikdo pořádně nevšiml mého ochranářského postoje. Před chvilkou jsem byl ochoten se mlátit i s pěstma, kdyby došlo na živé, najednou však nevím co s rukama a navíc s zlostí, které jsem nemohl dát průchod. Je mi jasné, že z tréninku asi nic nebude, dokud se zase dostatečně nezklidním. Těkám pohledem po přeživších i o těch, kteří tento titul už asi nemají. "Měli by jsme vypadnout." Pronesu tiše, což je poprvé, kdy slyšíte po dlouhé době můj hlas. |
| |
| Martin, Jan Pavloušek, Tereza Vááňská, Red Martin i po ošetření zůstává ležet v skoro mrtvém stavu. Nejspíše mu obvazy moc nepomohly - potřebuje asi rychlou lékařskou pomoc, jinak nepřežije. |
| |
| Sklad: "Do kelu!" Schmatnem telefón a vytočím číslo jedného zo svojich kumpánov. "Hoj, Erik? Je teraz niekto v klubovni?...Aha... A mohol by si ich stade dostať. Potrebujem ju na dnes prázdnu.... Áno. Tý, čo včera. Neštví! Ja som tu stále ešte šéf. A pošli tam Zaka, jo?!... Dobre. Nech sivezme kufrík a fofrom. Maj sa." Otočím sa k ostatným. "Klubovňa neni ďaleko. Môžeme ho tam ošetriť." |
| |
| Sklad Trochu neochotně se rozhlédnu, když Terka použije množné číslo. "Nakonec ses nechal do tohohle zatáhnout, blbe." Vynadám si sobě. "Doufám, že budeš krvácet pomalu a ne na mně." Pronesu trpně a ujme se transportu Martina. |
| |
| Martin, Jan Pavloušek, Tereza Vááňská, Red (pro ostatní lidi je Martin stále neviditelný) Martin má náhle místo srdce prachprostou černou díru. Začíná se měnit na Hollow. Nedokáže se ovládat, bude vás chtít zabít. Zatím však nic netušíte. |
| |
| Sklad: "Čo do pekla...!" Hľadím na tú dieru. (Má aj reťaz a ak áno kde a akú.) |
| |
| "Sklad" Svraštím pohled na Martina, tedy co z něj zůstalo a na to, že i to mizí. "Mrtví občas mizej. Třeba je to ten samý případ." Udělám celkem tichý návrh. |
| |
| Sklad: "Ale cčo tá diera? Nemení veľkosť." |
| |
| musíme najít někoho kdo ví co sním do nemocnice ho vzít nemůžeme tam ho neuvidí |
| |
| Sklad: "Preto klubovňa. Zak donese nástroje. Nehľaďte tak na mňa! Na ulici sa zvykne stať kadečo. Bude mi diktovať, ´ˇco spraviť."" |
| |
| Sklad "No jak myslíš." Pomyslím si a pohledem přejedu bezvládnou trosku v našich rukách a nechám se vést. "Pravdou je, že většinou mizí jinak. Takovéhoto ducha jsem ještě neviděl." Probíhají mi hlavou myšlenky. |
| |
| jak chceš , Tome pomoc mi ho vzít a chytám martina abychom ho mohli odnést |
| |
| Proměna Z úst mi pomalu vytéká jakási bílá hmota a na mém obličeji se formuje v masku, podobnou jako měla ta kočka, připomínající však spíše nějakého plaza. zatím mám maskou pokrytou jen oblast kolem úst. |
| |
| Sklad: "Sakra! Položte ho a úpripravte sa." Nemám dobré tušenie. Začnem formovať kušu. |
| |
| Sklad Maska se šíří, už zakrývá půlku obličeje, když znenadání otevřu oči a vstanu. Při tom uvolňuji zvláštní, temné napětí, mnohem více než před tím. Maska se dále šíří. |
| |
| Petr Kučera, Marek Mášek Sedíte u kulatého stolu a černovlasý chlápek s modrou čepičkou a lízátkem vám pomalu nese mísu rýže, kterou položí doprostřed stolu. Pomalu vám rozdá mističky a nasype vám taky trochu rýže. ... Pak zase odeběhne do kuchyně a tentokrát přinese nějakou omáčku, kterou ty kopečky rýže poleje. Pomalu vám už příjde nervózní, jak pořád žužlá to lízátko v puse. ... Konečně si přisedne ke stolu a začne jíst, aniž by čekal nějak na vás. (lízátko má pořád v puse) Tak.... mistr pořád spí. Takže to vypadá, že je to na mě. Nechci ho budit, měl těžký den. Táááákže... co jste to chtěli? |
| |
| když položíme Martina na zem tak si taky všimnu začínající masky kolem úst a řeknu Tome chyť ho za nohy já ho podržím za ruce a připrav se na pořádnou jízdu chytnu ho za ruce a jsem připraven že to teďka začne |
| |
| Sklad Položím Martina na zem a ustoupím. Není to žádné pomalé pokládání. Mrtvý už jednou je a tak mu to neublíží. "Uhni, magore." Zavrčím při ústupu na Jana a pohledem spočinu na Martinově meči. "Aspoň lepší něco než nic." Pomyslím si při pohledu na párátko a pokusím si ho půjčit. |
| |
| Kuchyňa: "Chceli by sme vedeť, kto je? ČO bol ten tyger? Prečo vidíme duchov a s čím to tý duchovia majú problémy." |
| |
| Sklad: "Masku malo aj to, čo ho zabilo!" |
| |
| Red Ať děláš co děláš, ten meč nedokážeš zvednout ze země. |
| |
| V kuchyni Jakmile nám dá na rýži tu omáčku nemeškám a pustím se do jídla. Přece jen jsem nejedl od včerejšího odpoledne. Jakmile se nás, ale zeptá co jsme to chtěli, tak spolknu sousto a zeptám se ho znovu. "Chceme se něco dozvědět. Prosím, řekněte mám co se to tady děje. " Čekám na jeho odpověď, ale mezitím ještě jím. |
| |
| Sklad "Kurva." Ulevím si v hlavě, když vidím, že to takhle nepůjde. "Spíš se připravte na zdrhání." Syknu a začnu pomalu chytat narudlou barvu, jak moje tělo chystá explozy v adrenalinovém šoku. |
| |
| Sklad Všechny si vás změřím vražedným pohledem a pomalím krokem si přijdu pro svůj meč, načaž ho ležérním pohybem zvednu ze země. Maska už pokrývá 3/4 mého obličeje. Dosti připomíná masku Hiori, až na to, že je více protáhlá dopředu, s jasnými plazími rysy. Teď už se začalo měnit i mé tělo. Přesněji pravá ruka se pokryla zvláštní, černou hmotou, s krvavě rudým žilkováním, prsty se protáhli a přibyl jim jedne výrazný článek, načež se nechty prodloužili až do velikosti slušných drápů. |
| |
| Petr Kučera, Marek Mášek Černovlasý chlápek pomalu dojí a vyndá si jednou rukou z pusy ono lízátko. Nastane ticho. Prvně začne odpovídat na Markovy otázky: Kdo je kdo? To nebyl Tygr, ale Hollow. Vydíte duchy protože máte vysokou hladinu spirituální síly a ... s čím mají duchové problémy? Otočí se na Petra Co by se dělo... nic se neděje. Usměje se, vytáhne z kapsy další lízátko a nabídne ho Petrovy. Lízátko, dobré, chceš? |
| |
| Sklad: Skúsim na neho namieriť kušu. |
| |
| síla co vystupuje z MArtina je ohromná cítím jak ze mě vysává energii ale i tak nehodlám martina jentak pustit ale snažím se vymyslet co dál mimo toho abych utekl a řeknu to je jediné co umíš Tomáši, utíkat? Postav se k problémům jako chlap |
| |
| Kuchyňa: "A váś šéf je človek? A vy? Čo je to ten hollow a čo má proti duchom? |
| |
| Martin, Jan Pavloušek, Tereza Vááňská, Red Ač to naprvní pohled nedošlo, teď již to víte. Jste v nebezpečí. Aneb, jak říkal onen Zachariáš - tohle musí být Hollow. Martin je tedy mrtvý. Terka míří na Martina kuší. |
| |
| Sklad Kdyby mohl pohled vraždit, Martin by měla o jednu oběť míň, místo toho se mi jen nakrne trocha barvy do tváře. "Stavím se jako chlap a ne jak blb. Včera na té masce zkoušel jeden kluk piruetu a já jsem dokázal ho jen zpomalit. Jestli se chceš nechat zabít, tak dej šance Tereza, aby udělala to svoje světélko a měla k tomu čas." V rychlosti zařvu na Jana a jak jsem řekl jdu dělat. Připravím se na obranu Terky. "Tak a teď se ukažte duchové." Dovolím si pronést v hlavě. |
| |
| Sklad: Nečakám, namierim a vystrelím. Znova začnem koncentrovať energiu. "Bežte." Nakáźem chalanom. |
| |
| Sklad Maska už pokrývá celou mou hlavu, stejně tak pokročila proměna těla. Černá, rudě žilkovaná hmota uř jej obalila celék na různých částech těla mi z kůže vyrašili ostnaté výběžky a jakésy "trny", masku ozdobyla dvojice dlouhých zanutých rohů, vycházejících z čela (hellboi), navíc mi přibyl i slušiví, dlouhý a ohebný ocas. |
| |
| Boj Před střelou se pokusím chránit velmi vysokým výskokem do vtduchu, načež po Terce odpálím dva "trny" vyrůstající z mé kůže. |
| |
| podívám se na terku a řeknu ty jde ale jako první , já jsem zvyklí utíkat rychle, já vás doženu a ani se nehnu z místa |
| |
| Sklad: Keď zbadám matrinov pohyb, kaślem na kušu a nožom vyblokujem ostne. "K sakru. Zdržujte ho alebo vypadnite. Ja ostávam." Skúsim to ešte raz ako Kame Hame... bez kuše. Len strela a jej vrhnutie. V druhej ruke mám nôž na odrážanie útokov. |
| |
| Skladiště Přikrčím se ke straně, rychlost a váha by mě měla stačit za normálních okolností ho vykolejit, ale tohle není normální okolnost a tak svůj nedostatek vyzkouším vynahradit vztekem. Mám v plánu do něj narazit jak jen to půjde a aspoň ho zpomalit. I když při pohledu na jeho zjev tomu moc šancí nedávám, ale mohlo by ho to na okamžik zaměstnat. Ten by snad mohl terce stačit. |
| |
| zvednu ze země cokoliv co najdu a dám Martinovy Pár pěkných zásahů do hlavy a volám no tak Martine přece bys nemlátil ženu |
| |
| V kuchyni Nechávám mluvení na Markovi a já sám dál jím.Co to přesně je Hollow. Vypadají na pěkně silná monstra. |
| |
| Boj Ještě ve vzduchu se ztočím do klubíčka a odpálím čtyři největší "trny" rostoucí z mích zad. (kdopak sleduje fillery?) |
| |
| Petr Kučera, Marek Mášek No šéf... šak uvidíte. Hollow je název pro zvrácenou duši, ktera nenašla pokoj. Čili... jinak řečeno bubák. Odpoví a náhle cosi zaregistruje. Nesledoval vás ten tygr náhodou? |
| |
| rychle uskočím stranou a snažím se soustředit na boj , i když jsem prošel mnoha rvačkama tak tohle je jiné jakmile dopadnu na nohy tak opět začnu házet cokoliv najdu |
| |
| V kuchyni Teď zas promluvím já."Ne nás ne šel po nějákém malém klukovi a ten pořád říkal, že ho chce sníst. Takže Hollow pojídají duše mrtvých ?" Čekám co řekne dál. |
| |
| Skladiště Vyzkouším se vyhnout ostnu a dopřát Terce nějaký čas na její světélko. |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Marek Mášek, Terka Vááňská, Jan Pavloušek Ron (jméno toho co líže to lízátko) pocítil z venší podivně zmatenou sílu. Po krátké rozmluvě o tom kdo koho a jak požírá jste se vydali směrem za ním, aby vám to názorně ukázal. Ron a ostatní došli již do předbojovaného bojiště, kde našli své spolužáky, což bylo nadmíru zvláštní. Kousek dál stál podivný tvor s dvěma rohy a mečem v ruce. Ron se na něj zadíval a dvakrát oblíznul lízátko. |
| |
| Bitva V okamžiku kdy se Ron oběví přestanu věnovat Terce pozornost SÍLA, VELKÁ SÍLA zařvu nadšeně a zvednu levou ruku zatlou v pěst, kolem které se shromažďuje světle modrá duševní energie. Není to Cero, je to slabší, ale i tak je to dost nepříjemné, když vás tím někdo zasáhne. Odpálil jsem střelu přímo na Rona. |
| |
| Bojisko: "Čo to do pekla je?" |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Marek Mášek, Terka Vááňská, Jan Pavloušek Ron je chlapík co vypadá jako Urahara. Má na sobě modrý plášť a modrou čepičku. V puse má lízátko, které žužlá.. ... Se zájmem si prohlíží onoho Hollow a pak náhle vydí jak formuje útok. Všichni pozor. Zavelí a jednou rukou odrazí střelu, která vybuchne někde vysoko ve vzduchu. |
| |
| Bitva Naštvaně zavrčím a odpálím po Ronovi několik trnů jako rozptýlení, načež využiji zanpakutou jako kondenzátor síly, koncentruji do ní velké množství energie a zaútočím na něj z blíska. Vzdálenost mezi námi překonám pomocí skoku. |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Marek Mášek, Terka Vááňská, Jan Pavloušek Teprver neznámí hlas mne upozorní, že je tu další pozorovatel našeho sebevražedného počínání. Moc se mu nevěnuju. Popravdě pohledem pentluju mezi Terkou a tím co zbylo z Martina. |
| |
| Spatřím kluka co zrovna přišel nevím proč ale cítím z něj obroskou sílu , vůbec to nedokážu vysvětlit ale je mi jasné že on nám určitě pomůže ale i tak když se Martin chystá k utoku tak chci na něj zavolat ale nestihnuto , jenomsleduji jak zastaví jeho utok jako by to pomalu nic nebylo |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Marek Mášek, Terka Vááňská, Jan Pavloušek Co se to tu stalo? Vypadá to tu jako po nějaké pohromě? Tohle nemohl udělat tenhle Hollow. Oblízne lízátko a lehkým pohybem se vyhne, namíří na skákajícího Hollow ruku a řekne. hadō 4 - Bílý blesk A z prstu mu vyšlehne paprsek, který protne jeho tělo a Martin dopadne bezvládně na zem. |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Marek Mášek, Terka Vááňská, Jan Pavloušek Černovlas se zadíval na již kompletně poběleného Martina, jenž ležel bezmocně omráčen na zemi - čímsi co vypadalo jako když Imperátor ze Star Wars střílí své blesky. Ron k němu opatrně přišel a začal si ho s lízátkem v puse nevěřícně prohlížet. Hollow díra, ale... teda. Ještě jsem nic takového neviděl. Odmlčel se a pracně překulil Martina na záda. Zvláštní, ještě dýchá. To je zvláštní.... Zabrumlá a rozhlédne se kolem po rozbořené ulici, ale následně zase zklopí zrak zpátky k Martinovy. ... ještě je naživu. Vypadá to jako by se obalil nějakým Hollow stroupkem. Prohmatá zranění kam udeřil blesk. Hmm. Nemá žádné zranění... tak proč sakra má v těle tu díru? Odmlčí se Vypadá to jako nějaká známka rezistivity, ale ještě jsem nic takového neviděl... Otočí se v dřepu směrem na družinu. Vy ho znáte? |
| |
| Kateřina Exnerová Pravděpodobně se stále učíš ve škole, ale je ti zvláštní, že tví spolužáci znenadání odešli. |
| |
| dívám se na toho kluka co přišel a snažim se pochopit co říká Hollow ? co to je? když se nás zeptá jestli ho známe tak já řeknu Je to náš spolužák ze třídy! chvíli počkám a spůstím prout otázek Co se mu to stalo ? proč měl na sobě to černé kimono ? kdo byl ten chlap s těmi zelenými vlasy a kam zmizel? Proč měla Terča na ruce tu Kuš a kam zmizela? říkám otázku za otázkou všechno co mě napadne , chci informace a chci je rychle |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Marek Mášek, Terka Vááňská, Jan Pavlouše Ron se zadívá na Jana a chvilku si ho tak trochu prohlíží. Zlehka oblízne lízátko a odkašle si. Hale, hale, hale... Pokyne rukama. Chlap se zelenými vlasy? Copak se tu stalo? Vypadá to tu jako po nějakém výbuchu. |
| |
| Petr Procházka Vykračuješ si smutně po ulici a vzpomínáš na všechny ty kraviny co jste dělali s Martinem. Obhlížíš známá místa a tak si znenadání všimneš jakéhosi hejna vran, kroužícího někde u břehů vltavy. Přijde ti to docela zvláštní v zimě vidět vrány a ještě k tomu takhle podivně velké. Nebo, že by to byly další duchové co vidíš? |
| |
| Red, Martin, Marek Mášek, Terka Vááňská, Jan Pavloušek Dojdu až k ostatním. Předtím jsem stál kousek za tím mužem, co před chvíli přišel. Dojdu až k vám a vy můžete vidět, že mám levou ruku obvázanou, četné škrábance, ale jinak jsem v pořádku. " Je tohleto fakt Martin ? " Jako bych pořád nemohl uvěřit co se stalo. |
| |
 | Cesta Hlasitě si povzdechnu a po krátké chvíli přemýšlení zamířím tím směrem, přeci jen potřebuji něco na rozptýlení, i kdyby to měla být sebemenší hovadina |
| |
| Kývnu na Petra hlavou že jo že to je on , podím se podivného muže co mi zatím neopověděl na jedinou otázku a řeknuJá nevím co se tu stalo , když jsem se sem dostal tam Martin bojoval s nějákým podivným mužem který byl nepředstavitelně silný |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Marek Mášek, Terka Vááňská, Jan Pavlouše Trochu nevěřícně se dívám na to představení, co nám předvedl. Na jeho dotaz se konečně rovnám do nějakýho rozumějšího postoje. "Byl to Martin a tohle.. Rozmáchnu rukou. udělal další muž, myslím, že se jmenoval Zachariáš." Pronesu informativně. |
| |
| EX-boisko: "Vravel, že mu Martin zabil kamaráta a že sa mu chce pomstiť. ALe niećo sa muselo stať, lebo uprostred boja odišiel. Zjavvne sa niečo stalo." |
| |
| Red, Martin, Marek Mášek, Terka Vááňská, Jan Pavloušek Ron dlouze oblízne lízátko a zapřemýšlí. Takže, Zachariáš? A jak vypadal? Stejně jako Martin? Nebo nevíte, co Martin dělal? |
| |
| Petr Procházka Dorazil jsi na rozbořenou ulici nad kterou krouží oni podivní tvorové (při bližším zkoumání jsi zjistil, že to jsou vrány s bílými maskami). Uprostřed bývalého bojiště stojí tvý spolužáci ze školy, kolem neznámého muže, který sedí na bobku u jakéhosi bílého humanoidního tvora. |
| |
| Ne sice měl kimona ale měl ho bílé a né černé poté zapřemýšlím a dodámTaky měl zelé vlasy , na tváři část masky , a jeho oči vypadali že nemají zorničky a počkám co on na to |
| |
| Red, Martin, Marek Mášek, Terka Vááňská, Jan Pavloušek Pomalu vstane a zadívá se na ležícího Martina. Arrancar? Tady? Co tady dělal a jakto, že se sem dostal tak nepozorovaně. Yosh... tak ho někdo vemte, jinak vám tady zemře. To by ste snad nechtěli. Usměje se, oblízne lízátko a vydá se směrem pryč. Uvidíme co se dá dělat. |
| |
| U Skladu Zastavím a zkryji se za rohem nějaké budovy, s mími schopnostmi by mě neměli moci najít. Pozorně si prohlédnu celou zkupinu, načež můj pohled zakotví na ležícím humanoidovi. K čertu, brácho do čeho ses to zas zapletl? zeptám se v duchu a vyrazím. Jsem docela blízko, avšak dobře ukryt, takže moment překvapení je na mé straně. Nejrychleji jak dokážu, což je při mé výšce a svalech docela dost doběhnu až k nim, popadnu bráchovo těla za kimono a aniž bych se zastavil zdrhám pryč. |
| |
| Petr Procházka Jan Pavloušek ti podkopl nohy. |
| |
| Běh Pche uchechtnu se, v okamžiku kdy my podkopne nohy, hodím bráchu do předu, provedu parakotoul, otočím se a z pokleku mu hodím nůž na břicho, jsem v tom dosti dobrej, taže šance na uhnutí je pro něj v podstatě nulová, zvláště když to nečekal. Vyskočím na nohy, otočím se, popadnu bráchu opět za kimono a pokračuji v běhu. |
| |
| Red, Martin, Marek Mášek, Terka Vááňská, Jan Pavloušek Hozený nůž, vyblokuje hozené lízátko. Oba předměty se ve vzduchu střetnou a následně spadnou na zem. Černovlasý ron stojí náhle před Petrem Procházkou a jeho modrý plášť jemně vlaje. Yare, yare... Řekne Promiň, ale vážně te němůžu pustit dál s ním dál. |
| |
| Boj Kur....jak se tam dostal? Zastavím se. Bráchovo tělo putuje nastranu. Vážně nevím, co vám brácha provedl, ale nedostanete ho, ani omylem. V obou rukou se mi objeví dlouhé, bojové nože. Brácha totiž ještě rodiný titul neobhájil. udeřím po něm pravou rukou s nožem, mířím na oblyčej. |
| |
| Sklad - Ulica: Nasledujem chalanov. "No tak, kľud! Jano! Neni to Martinov malý brat?" |
| |
| Sklad - Ulica: Podídem k Petrovi. "Kľud. Chceme mu pomôcť." |
| |
| Red, Martin, Marek Mášek, Terka Vááňská, Jan Pavloušek Hmmch? Ron se zadívá očima schovanýma pod čepičkou na to jak na něj Petr útočí. Nic, ale nedělá, jenom má ve tváři podivený výraz. Pak do něj najednou zajede meč a celé jeho tělo praskne jako nafukovací balónek. ... Ron stojí na stejném místě, kde stál na začátku. Akorát, že teď má přes rameno hozeného Martina. Whoa, whoa... bratr? |
| |
| Boj Ty bastarde.... zasyčím zkrz zaťaté zuby. Zdá se, že ostatní jsem vůbec neslyšel a vyrazím zpět proti Ronovi. |
| |
| Red, Martin, Marek Mášek, Terka Vááňská, Jan Pavloušek Sotva se Procházka rozeběhl - lízátko, které leželo na zemi se vzneslo do vzduchu a začlo se vracet velkou rychlostí zpátky k Ronovy (přičemž podrazilo Petrovy nohy a on se rozplácl na zemi). Lízátko vletí Ronovy do ruky a ten ho opět strčí do pusy a začne olízávat. Noták, noták... nejsme zlí. Martin je těžce nemocný a pokuď mu nepomůžeme, může zemřít. Jestli mu tedy chceš opravdu pomoc, tak pojď semnou. |
| |
| Ulica: Dobehnem k Petrovi a podávam mu ruku. "Vreví pravdu. Sme martinový spolužiaci. Nemáme ti prečo klamať." |
| |
| Boj Pád se změnil v parakotoul, kterým sjem se dostal až k Ronovi. Jeden nůž putoval na jeho krk, durhý se mu opřel o žaludek. Jo vážně? zavrčím nevraživě. |
| |
| Red, Martin, Marek Mášek, Terka Vááňská, Jan Pavloušek, Petr Procházka S jedním mečem na krku a s druhým na břiše, tam Ron stojí a líže svoje lízátko. Zároveň sleduje velmi upřeným pohledem Petra. No vážně. Odpoví. |
| |
| Petr: Podídem k Petrovi a zašepkám mu do ucha.. "Počúvaj ma. Ak sa ukludníš a abudeš chvíľu počúvť, pmôžem ti dosta´t ho do bezpečia." |
| |
| Chvíli se vzpamatovávám z to že mě nůž minul , poté se otočím a sleduji Petra jak se snaží něco udělat Ronovi který skončí s dvěmi díramy v těle |
| |
| Před Ronem Jak mám vědět, že jste to neudělal vy a teď ho nechcete jen dorazit? zeptám se klidněji. |
| |
| Red, Martin, Marek Mášek, Terka Vááňská, Jan Pavloušek, Petr Procházka Ron pomalu chytí bezvládné tělo jeho bratra a hodí ho Petrovy na rameno. Otočí se a začne odcházet. Pojď, jinak to nepřežije. Nevím kolik má přesně času. |
| |
| Cesta Oba nože zmizí z mích rukou, aniž by kdokoliv zpozoroval kam. Věřím ti.... zamumlám, načež následuji Rona. |
| |
| "Hmm... To by sme a ho nesnažili Ošetriť." |
| |
| S ostatnými ich nasedujeme. |
| |
| Vydám se za mužem jelikož chci svoje odpovědiSkvělí už znám dalšího člověka se kterým se neshodnu |
| |
| Red, Martin, Marek Mášek, Terka Vááňská, Jan Pavloušek, Petr Procházka Stejně jako ostatní mě zajímá co se stane s Martinem a taky bych se dozvěděl podrobněji co se stalo. Takže jdu s ostatními a přemýšlím co se asi stalo. Stejně mi neleze do hlavy co tady vůbec dělal, podle toho jak je to tady zničený, tak byl jeho protivník dost silnej. |
| |
| Red, Martin, Marek Mášek, Terka Vááňská, Jan Pavloušek, Petr Procházka Nenadálý příchod nějakýho pošuka, který se rozhodne dělat bordel mne celkem překvapí, ne-li vykolejí. Přeci jen ještě včera jsem byl přesvědčen o své úchylce, že jsem jí postižen sám, ale teď to vypadá, že buď začali něco sypat ve škole do automatu na kafe a nebo nám všem docela hezky přeskočilo. Naštěstí se situace víceméně vyřeší, aniž by jsem měl na to jakýkoliv vliv a bylo ho potřeba. Pomalu mi začínají jít hlavou myšlenky, kdyby nebylo přítomnosti Martina, nebo co se z něj stalo, asi by jsem šel zpět do školy, ale popravdě chci mít jistotu, že to s ním skončí. Je mi celkem lhostejno jak, ale chci vědět, že bude klid a že mne pokud možno nepotká něco takového. Popravdě další důvod, proč sledovat tuhle skupinku, je čistě praktický. Chci se dozvědět o tom, co se tu děje. Buď je Lízátkář hlavním šéfem pokusu a nebo aspoň on ví o co se jedná. Pohledem hlídám hodinky, aby jsem se vrátil do školy včas, aby mi věci nezamkli ve škole. Jedná se mi hlavně o meč, který se ukázal už jednou aspoň trochu praktický. |
| |
| Rekapitulace a posun v ději Red, Martin, Marek Mášek, Petr Kučera, Terka Vááňská, Jan Pavloušek, Petr Procházka (Edie Shade-Granader) Ráno začal den jako každý jiný, kromě toho jak jste se doslechly, že Martin je mrtvý a v tu ránu se zrovna objěvil ve škole. Terka ho pak vytáhla na chodbu, kde se to nějak semlelo - když za Martinem přiběhly dvě vystrašené děti, že jejich kamarádku drží ve velkém skladu nedaleko břehu Vltavy. Po krátké hádce se Martin vydal sám zachránit onu dívenku. Vběhl do skladu - porazil několik bestií, našel onu holčičku a vtom... Znenadání se objevil zelenovlasý člověk s podivnou bílou korunkou, podivnými načervenalými očkami bez zornic a v bílem plášť. Ač se přesně neví co se událo - Martin prý zabil jeho kamarádku a tak na něj ten neznámý cizinec, jenž se pak představil jako Zachariáš - zaútočil. Jedným mocným kopem do hrudi ho odpálil zkrze zeď a on vylétl ze skladiště ven na ulici... V tom momentě to zaslechly Martinovy spolužáci a z obavy, že se děje něco opravdu zlého - mu přispěchali na pomoc / nebo se kouknout co se to vlastně děje. Našli tam všichni bojujícího Martina, který byl následně jednou ránou přímo do srdce umlčen.... (boj)... Martin se pak začal měnit v jakéhosi plaza s dvěma rohy, jenže tu už tam vlítnul Ron a jednoduše ho omráčil nějakou magií - či co to vlastně bylo. Nakonec to skončilo tím, že tam přišel ještě Martinův starší brácha (atd...). Nakonec berou tělo a následují kamsi onoho Lízátkáře. Lízátkář pokračuje pomalou chůzí směrem kamsi do neznáma a přitom si obvazuje popálenou ruku, kterou předtím vykryl Martinův útok, bandážemi. Yosh? Jste všichni v pořádku? Zadívá se na vás po očku, vykukujícího ze skrytu srandovního modrého kloboučku. Vypadáte celkem zmateně, nemýlím se? Říkáte si určitě... proč vydím duchy, proč zrovna já. A co se to tady vlastně děje. Pronese a zahne ulicí doprava. Takže, nejdříve by bylo asi k věci vysvětlit jak se věci mají. Zabrumlá a zacucá lízátko co má neustále v puse. Když někdo zemře tak jeho duše cestu do jakéhosi "společenství duší". Jenže... Pozvedne znalecky ukazováček, jako by chtěl cosi namítnout. Občas se stane, že duše při své cestě zabloudí a nebo prostě zůstane až moc dlouho ve vašem světě. Odmlčí se a opět zahne do další ulice. V tom případě se jedná o takzvaného Hollow, neboli špatná duše. Proč špatná? Když totiž obyčejná duše zůstane moc dlouho v obyčejném světe... takzvaně zešílí a ztratí sebekontrolu. Doslova jí sežere vlastní špatnota. Vysvětlí znalecky. No a proto aby se takové věci neděli, jsou tu tvorové jako Martin. Říká se jim prostě a lehce Shinigami (Bohové smrti). Oni se starají o společenství duší a zařizují to, aby všichni žili spokojeně a v míru. Popravdě, já jsem taky Shinigami... Usměje se ... no ale... to sem teď radši tahat nebudu.... Takže. Když si to vemete takhle a takhle - typoval bych, že na Martina zaútočila jakási forma zkažené duše, která ho přemohla... Víte, když Shinigamiho "přemůže" Hollow, stane se Hollow také.... Zadívá se po očku na Martinova bratra Jenže vypadá to, že Martin měl štěstí. Nevím přesně jak, ale spíš bych tipoval že... že... Zamyslí se ... že téhle špatné duši zůstal rozum. Většina takových špatných duší je pak jakýmisi vojáky, bez emocí - perfektních pro boj. Takže.. když to tak vemu, tak a tak... no... Řekl bych, že ten Hollow nejspíše neměl rozkaz Martina zabít, a proto ho jenom... no... Odmlčí se a zapřemýšlí. (Nechce do toho zatahovat věci jako Arrancar atd.) ... a... už tam jsme Vykřikne a vy vejdete do nevelkého domku. Martina donesete na lůžko, kam ho položíte. Vás pak Lízátkář usadí k velkému kulatému stolu v kuchyni a nabídne vám něco k jídlu. Tak dobrou chuť... mistr tady bude co nevidět. Poví a zkrze škvíru v posuvných dvěří, hledí na omráčeného Martina, který leží na lůžku. Kateřina Exnerová Učíš se ve škole, ale je ti zvláštní, že tu chybí spousta tvých spolužáků. |
| |
| Lízátkářovo doupě Jako způsobilý posluchač s dlouhým tréninkem ze školy naslouchám slovům Lízátkáře. Z pohoštění jsem si vzal jen teplý čaj, abych zahnal vymrznutí z venku. To, že nechápu většinu věcí mi nebrání v tom poslouchat a dělat si v mozku poznámky. Když oznámí, že se čeká na jakéhosi tajemného hlavního bosse, nemůžu nevyužít situace, neboť poskytl celkem dost inforamcí, ale ne dostatek na to, abych se mohl zvednout, označit to za šílenost a odejít. "Takže je to vlastně o podsvětí a zabloudilých duších, které pak straší?" Pokusím se udělat pořádek ve věcech, co nám bylo předloženo. "Ti Shimhagi, jsou něco jako Valkýry, které odváděli duše bojovníků do Velkých sálů..." Pokouším se přeložit dané informace, tak abych to byl schopen pobrat nějak rozumě. Že jsem použil špatný označení pro shinigamiho, si zřejmě neuvědomím. Přeci je to jen nové slovo, které neznám. "A občas se tedy stane, že prostě někdo z lidí odmítne a nebo se na něj zapome a pak tu straší....." Na chvilku se odmlčím, jakoby jsem se pokoušel ještě srovnat hlavě zbytky toho co vím o okultismu. ".... A co s tím my máme společného? To máme taky umřít, že je vidíme?" V otázce není znát strach, spíše špatně schovaná agrese a naštvanost, která se mísí s nechápavostí. |
| |
| Red, Martin, Marek Mášek, Petr Kučera, Terka Vááňská, Jan Pavloušek, Petr Procházka (Edie Shade-Granader) Pomalu oblíznul lízátko a zadíval se na všechny přítomné u stolu zpod svého kloboučku. Trvalo to dlouho, jako by snad přemýšlel co na to přesně říct. Co s tím vy máte společného? Odmlčel se To že vydíte duchy není náhoda. Znamená to, že máte zvýšenou hladinu spirituální síly. Zakašle Spirituální síla je něco jako síla vaší duše... Nachvilku vyndá lízátko z pusy, jako by ho chtěl nechat provětrat a pak ho zase zpustí do tlamy. Bohužel je tu ještě jedna věc, kterou jsem zapoměl zmínit. Ti... Hollow o kterých jsem mluvil Projede si vás všechny pohledem. Pojídají právě tuto sílu, aby mohli přežít. Což znamená, že dříve nebo později si pro vás příjde stejná věc, jako si nejspíše přišla pro vašeho Martina. |
| |
| Sídlo: Zamyslene sa pozriem na chlapíka s lýzatkom a po tom na martinovho brata. Musí ho ťažiť, že Martin je po smrti. "ako je na tom?" |
| |
| Red, Martin, Marek Mášek, Petr Kučera, Terka Vááňská, Jan Pavloušek, Petr Procházka (Edie Shade-Granader) Lízátkář se zahledí opět otvorem v pootevřených posuvných dveří a zahledí se na ležícího Martina. Přesně.... Pronese... Nevím - vypadá to jako by jeho fyzická stránka byla mrtvá, ale psychická ne. Pořád žije, ale přitom je mrtvý. Odmlčí se a zacucá lízátko. |
| |
| doupě Lízátkáře poslouchám co nám říká a co říká za obpovědi mím spolužákům a pořád mi vrtá hlavou jak se jim můžeme bránit a proto řeknu když víme že si pro nás příjdou , jak se jim můžeme bránit ? je mi jasné že jsou ty Hollow hodně silní a je mi jasné že se budeme muset naučit ubránit |
| |
| Red, Martin, Marek Mášek, Petr Kučera, Terka Vááňská, Jan Pavloušek, Petr Procházka (Edie Shade-Granader) Hmm? Otočí se Lízátkářův pohled znenadání na Jana, který promluvil. Nastane chvilka ticha, při které on přemýšlí. Jak se bránit!? Vykřikne a zašmátrá v plandavém rukávu z kterého vytáhne knihu s titulem: Jak se bránit útokům bubáka, kapitola pro začátečníky Stačí když si pořídítě tuto knížku! Stojí pouhých pět set korun českých! Je to výhodná nabídka... neprohloupíte! Usměje se a ukáže ladným pohybem ruky všem onu knihu. |
| |
| doupě naladím vážný výraz že to není vtipné a řeknu já mluvím vážně mluvím až děsivě ,ale stejně si nemyslím že ho to vyděsí |
| |
| Lízátkářovo doupě Reálnost proroku Lízátkáře, že nám dřív či později půjdou po krku mne zrovna dvakrát nepotěší. Dokonce mne to připraví na chvilku o řeč a donutí mojí naštvanost ustoupit o stupeň níže. Musím si znova přerovnat v hlavě informace. "Pokud bylo to co nás napadlo včera stejný, tak to znamená, že jsem to ve finále dokázal aspoň zranit." Rozjedu v hlavě úvahu. Krok po kroku si projedu komplet situaci a v rychlosti si zrekapituluju dostupné informace. Proud informací přeruší jeho náhlá obchodní nabídka, trochu se ušklíbnu. "Zní jako můj otec, když nabízí slevy." Pousměji se a vrátím se k svým úvahám. "To je nesmysl, včera to jedno přežilo pod mečem, který tomu měl ufiknout hlavu." Okomentuju a podívám se na Lízátkáře. "Ne každý umí používat takové světýlka jako vy." Jemně upozorním. Začíná se mi to zdát čím dál víc jako děsný nesmysl, už jen to, že tu sedíme. |
| |
| Red, Martin, Marek Mášek, Petr Kučera, Terka Vááňská, Jan Pavloušek, Petr Procházka (Edie Shade-Granader) Celkem vážně se zadívá na vaše umíněné pohledy plné nepochopení a snahy něco vůbec pochopit. Docela se poté vážně a zcela zamračí na pár okamžiků. Aha... takže to znamená, že tu knihu nikdo nechcete? Povzdychne si a opět jí zastrčí do prostorného modrého rukávu. Proč já jí nikdy neprodám... Řekne si sám pro sebe a zadívá se do stropu. Ya... kdybych do tebe píchl obyčejným mečem, taky bych předpokládal, že se s tvou duší nic nestane. Promne si rukou obočí, jako by ho bolelal hlava. |
| |
| doupě když se konečně něco dozvím tak řeknu a kde seženu zbran která udělá něco duši ? je vidět že mě vytáčí z něho tahat informace jak z chlupaté deky |
| |
| Red, Martin, Marek Mášek, Petr Kučera, Terka Vááňská, Jan Pavloušek, Petr Procházka (Edie Shade-Granader) Ron se velmi upřeně zadívá na Pavlouška a bez mrknutí ho potichu sleduje asi tak pět minut, mezi kterými neustále strká a vystrkává lízátko z pusy a do pusy. Jak scénka z nějakého špatného horroru. Chceš to vidět... kde jí seženeš? |
| |
| Lízátkářovo doupě Trochu mne přeběhne mráz po zádech, když se Honza zeptá. Přeci jen jsem něco málo četl a to něco málo bylo o mečích, o boji a o taktice. Jedna z pasáží psala o tom, že meč je prodlouženina těla protivníka a pouze mistři dokáží z meče udělat prodlouženinu svého těla. Když pak lízátkář udělá svojí nabídku, zamračím se. "Staří mistři byli schopni spojit svůj meč s duší. Nemyslím, že by jsme jim sahali po kotníky." Chvilka přemýšlení. "Pokud neexistuje nějaký způsob, o kterém se nepíše." Dodám zamyšleně. Nabídka lízátkáře se mi moc nelíbí, ale zase je to naprosto logická reakce na Honzovu otázku. |
| |
| doupě dívám se na lízátkáře úplně stejně jako on na mě , ten kdo první ucukne prohrál a když se mě zeptá kde seženu takovou zbraň tak mu řeknu už celkem hodně naštvaně jinak bychseneptal nemíním se nechat zabít nějákou pudivnou příšerou které se říká Hollow nebo jak |
| |
| Doupě Tvářím se upřímě zaraženě. Ten jeho příběh se mi zdá poněkud podivný. Můžu se podívat na tu vaši knížku? vyhrknu z nenadání. V ruce mám pětistovku. |
| |
| ikonkapj2297.jpg Red, Martin, Marek Mášek, Petr Kučera, Terka Vááňská, Jan Pavloušek, Petr Procházka (Edie Shade-Granader) Z pohledu na Pavlouška náhle vytrhne lízátkáře z míry hlas Procházky, který se znenadání ozve. Jako by neslyšel předchozí otázky - hbitě vytáhne knihu z rukávu a přicupitá k Petrovy, který už má v ruce pětistovku. Yoshi, yoshi, yoshi... hodný kluk... tak se mi to líbí. Podá mu knihu a vezme si pětistovku. Na tváři se mu zjeví líbezný veselý úsměv (podobný satanovy, kterej si tě jde vzít sebou do pekla). Vídíte! Takovej hodnej ten váš kamarád. Promluví a následně... Měli by jste si z něho vzít příklad! Pokárá ostatní |
| |
| Naše doupě Je to zvláštní. Po tom, co sem udělil první ošetření tomu klukovi, tak jsem byl upozorněn na zákazníky. Vypadali podivně a nic si nekoupili, jen všechno ohmatávali. Ty děcka jsem musel vidět - mají zvýšenou hladinu, a to je v tomhle čase a prostoru unikát. Ještěže existuje Ron, neskutečně výkonný slídil, informátor a.. prodavač. To už slyším typický hlas, jakým prodává tu knihu s banálními informacemi, Jak se bránit útokům bubáka, díl I., pro začátečníky. Když ho slýcháte často, zjistíte, že při prodeji té a té věci nasazuje trochu rozdílné tóny. Takže už je vyslídil a dovlekl sem. Vstoupím do místnosti, kde jsou všichni a i pár dalších. Ron je už zasvětil, aspoň základně. Takové věci, jako že existuje společné vědomí Hollow nebo že duše v našem světě musí zůstat dlouhou dobu, než se z ní stane Hollow. Pokud jim jiný Hollow nepomůže. ,,Tak mí zas vidíté. Dofám že vám Ron nestačil predat tu book. Dáme tu book vám všém zdárma.. A sámózczejmě do couples." dodám po Ronově významném pohledu. Z celého projevu je znát, že nejsem Čech. Ten jazyk jsem se jakžtakž naučil, ale po probuzení mi to nenaskočí. Musím se rozmluvit. |
| |
| Skrýš Po Ediho proslovu má Ron pod krkem ostří mého nože, který se schovává v pravačce, levača mu mává před rukou, patrně na něco čeká, že by na pětistovku? |
| |
| Red, Martin, Marek Mášek, Petr Kučera, Terka Vááňská, Jan Pavloušek, Petr Procházka (Edie Shade-Granader) Zrovna v momentě kdy prodal svou první knížku tam vtrhne boss a řekne tu ohavnou věci. Ron se dosti zamračí, ale to už má pod krkem ostří Petrova meče. Trapně se proto začne smát a máchat rukama zmateně ve vzduchu. Noták noták... já ti tu pětistovku samozřejmě vrátím, klídek... yosh. Podá mu zpátky pětistovku a celý spocený a rychle uteče během za posuvné dveře a zmizí v prostoru obchodu. Yoshi, yoshi! Seďte tam kde jste! Hned vám ty knihy donesu! Zařve a opravdu je ve vteřině se všemi knihami zpátky a hned je každému po jedné rozdává. |
| |
| Skrýš Naštvaně převezmu pětistovku, načež ji schovám spolu s nožem neznámo kam. Poté se usadím a zběžně prolistuji knihu. Chvíli čekám, načež se otočím na Ediho. Celkem zajímavá knížka, ale není tu to hlavní. Jak mám tu svini zabít? |
| |
| doupě nebo obchod když dostanu knihu do ruk tak ji rychle prolistuji a směřuji svoji otázku na nově příchozího kde seženu zbraň která je schopna zabít ty hollow nebo jak se jmenují mluvím mnohem klidněji než na lízátkáře jelikož nevím co mám čekat od tohodle chlapa |
| |
| Náš krám Ron odešel i s tou pětistovkou. To je prostě obchodník. Na druhou stranu nám vzadu zůstávaj nějaký krámy. A to vůbec neni dobrý. Kdo ví, co by se z nich mohlo vyvinout. Nový typ modifikované duše? pseudo-Hollow žeroucí knihy? Obří bestiální štěnice zloby a zmaru? Podle místních spisovatelů by bylo nejlepší asi ta obří bestiální štěnice zloby a zmaru. Oproti knihovnám v Soul Society je to tu samý bezduchý brak. Valhala prý není tak špatná. Někdy ji musím rozlouskat. Té agrese si nech. Ty.. Petrjoš? Honza? Ivan? Ty Ivane. z dezorientovaných tváří chápu, že jsem asi střelil vedle. Tak Petrjoško. dezorientace se uvolní. Ne plně, ale asi chápe, že jde o něj. Základní otázkou je, jestli se chcete naučit bránit, jestli chcete zvýšit svůj potenciál, anebo jestli chcete odsávat síly. Ty se budou obnovovat, bylo by to pro každého 200 Kč měsíčně. Co vám vyhovuje víc? Pak něco řekne Petrjoška a (Honza? asi ano) HonzaJak je zabít? Useknout hlavu, nebo vysílit. Jenže oni mají zásoby, takže useknout hlavu. A ta zbraň - může to být kidō, zanpakutō, ale jsou i tac, kteří mají vlastní unikátní zbraň. |
| |
| Martin Probudil jsi se, ale né tak jak jsi předpokládal. Je tma, noc a ty opět stojíš na tom obdelníkovém náměstí - jenže cosi jinak. Uprostřed, kde bývalo tvé srdce, je teď jenom klubko těch bílých řetězů, co předtím drželi tvůj meč. Obloha, z které předtím pršelo je nyní naprosto černá, jakoby mrtvá. Věže, jenž tu předtím hrdě stávali v rozích - se nyní pomalu rozpadají a mizí. Vedle toho klubka stojí ona ženská postava, jenž jsi již předtím vidět. Tvůj, ženský idol (oblečený skoro stejně jako když dospělá Nel bojovala s Noitrou) na tebe hledí dosti prazvláštním pohledem, ale zatím, jako by nic neříkala... jako by vyčkávala až něco řekneš ty. |
| |
| Lízátkářovo doupě Když přijde starý známí v kimonu, protočím očkama. "To jsme se dlouho neviděli." Povzdechnu si při vzpomínce na situaci, při které jsme se viděli poprvé. Poslušně si převezmu knížku, když je mi předána a vy rychlosti prolistuju, popravdě hledám spíš obrázky než slova. Na slova je času dost. Ostatní se ženou za informacema jak zabít. Musím se trochu pousmát, kdyby měli aspoň trochu výcviku, věděli by, že zabít je to nejmenší a důležitější je mít k tomu příležitost. |
| |
| Sídlo: "A čo toto? V celku sa tomu ten... Ho...Hollow zadivil." Vytvorím kušu, no netrielam. (Začala som s tým skôr, než som prehovorila.) |
| |
| Krám Fajn, když jsem si teď vyjasnili základy, můžu se vás na něco zeptat? otáži se Ediho naoko klidně. Říkal jste, že můj brácha je ten váš Shinigami, sice nechápu jak se k tomu někdo jako on dostal, ale budiš, říkal jste, že se mění v toho eh...hollow, protože ho jeden z nich zranil, že? stále se ptám zcela klidně. TAK PROČ NÁM TU KURVA VYKLÁDÁŠ NAPROSTÝ KRAVINY, KTERÝ V ŽIVOTĚ NEPOUŽIJEM, MÍSTO TOHO ABY SES HO SNAŽIL VYLÉČIT? zařvu, jako smyslů zbavený, oba nože jsou v pohotovostním režimu. Jestli nechce, aby se někomu něco stalo, měl by začít něco dělat. |
| |
| Vnitřní svět Pomalu se posadím a nakonec zvednu na nohy. Mlčím, neříkám nic, jen se dlouze zadívám na dívku. Můj pohled jasně říká: "Prohrál jsem, já vím, ale nevzdávám to." |
| |
| Naše doupě (krám, ale to je jedno) Ty děti mi připomínají nedočkavé prvňáčky na akademii. Celí dychtiví vědět víc o zabíjení Hollow. Na ty zvláštní zbraně, ale i na kidō a zanpakutō musíš mít cvik. Pak na mne začne Petrjoška křičet. Klid! Nebo vás vykopnu na ulici a sežera vás první Hollow. je mi jasné, že si to nemůžu dovolit, ale postrašit je můžu. pak klidně odpoví. Jeho duše v tomhle těle není. Je to shinigami jen částečně, ještě namá podobu chlápka v černym kimonu. A pokud u něj probíhá hollowizace, tak mu není pomoci. To by musel být extra silný, protože jen sama duše může proces hollowizace sama sebe ukončit. Na to ale musí být silná a nezdolná. Svobodná. |
| |
| doupě pomalu se začínám ztrácet v názvech které nám říká proto řeknu mě je jedno jak se jmenuje ale chci vědět kde ji seženu abych se mohl bránit a potom zapřemýšlím a řeknu a já se to radši naučím placení mám už dost |
| |
| Martin Dívká se na tebe dlouze dívá a poté velmi pomalým krokem začne přistupovat blíže. Prohrál jsi, ale víš, nevzdáváš to. Pronese nahlas a zastaví se tak metr od tebe načež jí "málem" spadne ten kus hadru co vypadal jako podprsenka. Řekni mi, co chceš teď nejvíc? Otáže se Chceš... bojovat? Chceš... zvítězit? Chceš... žít? Odmlčí se. Tak.... která z nich to je!?! |
| |
| Doupě V kopě dotazů přistane do místnosti Ron s knihami. I s druhými díly. A třetími. Těmi oficiálními. Má nápadně bledou pleť. Rychle sesune knihy na podlahu, vytáhne lízátko a vážně, i když u Rona je vše co řekne mírně dětsky komické, důležitou větu. Máme problém. Velká skupina, vzadu ve skladě. Na to nestačíme možná ani oba dva. Musí je odlákat. významně se podívá na děcka. To ti podivní zákazníci! Nastražili nám sem několik Hollow! Tak, a čeká vás první řízená akce. Mělo by to být OK, žádná zranění. Připravte svoje zbraně. A pokud jste věřící tak se rychle pomodlete. To už zmáčknu hlavu kačera a mou gigai formu začne ovládat umělá duše. Ron udělá totéž a oba jsme v černých kimonech. Tak dělejte přece! zařvu přes rameno. |
| |
| Uvnitř sebe Zamyslím se. K čemu je prázdný život bez boje? K čemu je boj, bez vítěztví? (A nemusí být vítěztví jako vítězství, i když souboj prohraješ, můžeš vyhrát, když se z něj alespoň poučíš. Já) Já chci zvítězit pronesu nahlas a jasně. Mé úvahy patrně slyšela taky. |
| |
| Obchod Přikývnu, schovám nože, načež si zajdu pro bratrovo tělo, přehodím si jej přez rameno a bezeslova odcházím. Kniha zůstala na stole. |
| |
| doupě když je oba vidím najednou v kimonu tak mě proběhne hlavou co si to vzali za tableku , vydám se rachle za nimy a čekám co se bude dít vůbec nevím co se odemě čeká ani nevím co mám dělat |
| |
| Lízátkářovo doupě "Jedinou zbraň mám teď ve škole." Zamrmlám, ale aspoň se zvednu ze země a dám ruce v pěsti. "Nic jiného nemám." Upozorním a je vidět, že jsem připraven k použití. Popravdě není ve mě moc vidět stopy po zklosti, která zase ustupuje chladnému propočítávání. |
| |
| Krám, nyní bojiště Ron se ještě obrátí. Všichni jdou nějak pomalu. Všimne si Petrjošky s tělem Martinovým a zaječí (spíš zahuhňá pře obrovské lízátko) To tělo neber a běž! A to že nemáš zbraň nevadí. Něco se nejde na skladě, kam taky BĚŽÍME! a opět odlétne. Mezitím se ozve ryk boje a prvního mrtvého slabého Hollowa. |
| |
| Lízátkářovo doupě Nemám ve zvyku poslouchat na slovo, ale popravdě, je logické, že se musíme ozbrojit, když se chceme bránit, proto následuju. "Umím jen historický meče." Brbnu a následuji kimonáře. |
| |
| Martin Dívka se na tebe upřímně zadívá, ale zjevně nejeví žádné známky citu. Výborně. Znenadání má v ruce meč. (ten který sis předtím zde vytáhl ze svého srdce) Řeknu ti jak přežít... je to jednoduché. Stačí když mi dokážeš, že si mě dokážeš udržet. Odmlčí se. Pokuď to však nedokážeš, nepředpokládej, že se ještě někdy uvidíme Martine.... tak na co čekáš! Vem si mě! Zařve a vyhodí meč vysoko do vzduchu. |
| |
| Krám Ještě než stihne Ron odejít se dočká mé odpovědi. Mě váš boj nezajímá, zajímá mě jen bratrův život, říkal jste, že mu pomůžete, lhal jste, proto vůči vám nemám závasky a odcházím. Beru ho k otci, k našemu sensei. To on nás naučil žít, bojovat a když nebude zbytí umřít. To on nám vysvětlil, že to co vidíme mi a ostatní ne jsou duchové, takže třeba bude umět pomoc i Martinovi. s těmi slovy vyběhnu z krámu i s Martinovím tělem ven, mířím domů. |
| |
| doupě nesleduji Petra který utíká s MArtinovým tělem pryč , začal jsem se dozvídat informace co chci slyšet , dojdu do skladu a čekám co se bude dít |
| |
| Uvnitř mě Chvíli se dívám na letící meč, načež si pro něj vyskočím a ve vzduchu ho uchopím za jílec. |
| |
| Petr Procházka Kdyby jsi vyběhl ven, nebo dál od Rona, zjistil by jsi, že se Martin začíná probouzet. Takže by jsi neměl jedinou šanci ho donést dál živý, když jsi předtím viděl, že střílel po lidech paprsky z rukou... Ron na něj nejspíše musel uvalit nějaké zaklínadlo, že když je blíž něj, tak je v hypnóze. |
| |
| Cesta Naštvaně zakleju a změním směr směrem k Ronovi. Přísahám bohu, že hned jak bude brácha zdravej a tenhle zmatek se urovná, že toho chlapa vlastnoručně vykuchám. |
| |
| Martin Vyskočil jsi za mečem, který byl dost vysoko nad zemí a znenadání si jsi pocítil jakýsi záchvěv síly. Dotkl jsi se meče, ale místo toho, aby jsi měl ten meč, držíš v ruce jenom obyčejnou Katanu. Pozor, za tebou. Ozval se znenadání výsměšný hlas a ty jsi shlédl jak kolem tebe proletělo něco bílého, uchopilo to ten pravý meč, udělalo kotou a dopadlo na zem, zády k tobě. (ty jsi dopadl na zem taky poté) Hichihi... Otočilo se to ono směrem k tobě a ty jsi viděl z poloviny těla sám sebe a z druhé poloviny něco co vypadalo jako bílá ještěrka. Co to sakra je!? Kde se to tu vzalo!? A proč v ruce držíš jenom tu obyčejnou Katanu, s kterou se cítíš jako mravenec, proti tomu druhému... Znenadání se ozve dívka. Chceš vyhrát? Chceš si mě vzít? Odmlčí se. Ukaž mi jak jsi dobrý... vytrhni mě ze sevření rukou... Zadívá se velmi vážně. Ty sám, jsi svým nepřítelem. |
| |
| Uvnitř sebe S obyčejnou katanou se postavím do bojové pozice. Nezáleží na tom, jak dobrou máš zbraň, ale jak s ní umíš zacházet. Připomenu si otcova/senseiova slova. Mezitím si očima měřím protivníka. Musím počítat s tím nejhorším, je silnější, rychlejší a zkušenější než já, přesto VYHRAJU. Svět se pro mě jakoby změnil a já získal tuneloví pohled. S katanou ruce jsem se vrhl na protivníka, přitom si však dávám pozor na jeho případné protiúdery. |
| |
| Doupě Ron Tak přece ses vrátil. Víš, to že mu pomůžeme bylo, že mu pošleme trochu síly. Asi jsem se prve špatně vyjádřil. Edie Vemte si něco z těch stojanů, jestli nemáte vlastní. (jsou tam asi dvě katany, jeden moc těžký obouručák, 5 dýk dlouhých a cca 10 krátkých) |
| |
| Zbrojnice Položím bráchu na zem, tak aby ležel co možná nejpohodlněji a prohlédnu si výzbroj. Proboha, tohle je zbrojnice? Jenom u mě v pokoji mám dvojnásobnou výzbroj zamručím nespokojeně. Nakonec si nevzemu nic, přeci jen, mám své nože rád. |
| |
| sklad prohlednu si dlouhé nože které si vezmu dva , je jasné že nůž sice nedžím v ruce poprvé ale profesionál nejsem , když mám v rukách nože tak se podím na muže a řeknu a co dál? |
| |
| Sklad Trochu zklamaně pohlédnu na obouručák, s tím bych to zvládl, kdyby byl aspoň o trochu..... No co. Sáhnu po kataně. Je nepříjemná na dotek. Není to ten tvar na který jsem zvyklý, ale vyváženost je přibližně stejná, ale ten tvar. Trochu mi to připomíná šavle, se kterýma jsem jednou z blbosti zkusil cvičit. No, ale v rámci možnosti je to lepší než pěsti. Vytáhnu katanu z pouzdra. Překontroluju její tvar. "Meč je jen prodlouženina ruky. Je jedno jakou má rukavici, stále je to tvoje ruka." Připomenu si poučku z jedné knihy o fylozofii šermu. |
| |
| Martin Tvoje druhé já se na tebe celou dobu dívalo a jenom se pochechtávalo. Něco tak hrozně ďábelského a hrozného jsi nikdy v životě neviděl, je to to nejstrašnější co zároveň v celém životě taky uvidíš. Ale on přesto - jako by přesně věděl na co myslíš, sledoval tě úplně stejným pohledem, jakým sleduješ ty jeho. ... A pak se rozeběhl proti tobě s jednou rukou svírající meč. Zaútočili jste na sebe ve stejném momentě naprosto stejným způsobem, takže se vaše meče zasekly o sebe. On naklonil hlavu až k tobě a mohutně se rozesmál. Nazdar!! Partnere!! A pak jako by jsi pocítil jak tlak jeho meče na ten tvůj zvýšil, a ty jsi začal klouzat po podlaze - směrem dozadu. On, pouhou jednou rukou s mečem tě tlačil před sebou, až jsi narazil zádama do stěny. Pověz mi partnere, proč je tu takový rozdíl mezi našimi silami!? Ha!? A neříkej mi takové hloupé odpovědi, jako že já jsem zlej a silnej a ty ten dobrej a slabej, nebo že já jsem prostě silnější a ty slabší.... nemám to rád, protože v pravdě jsou naše síly naprosto STEJNÉ!! Usměje se. Povím ti, kde je ten ROZDÍL!! Je to v tom, že člověk se nemůže zkamarádit s někým druhým jenom tím, že s ním mává ve vzduchu, nebo že se ho zeptá na jméno? Co!? Odmlčí se. Vůbec nic o ní nevíš. Jsi jenom protivný sliz co jí využívá, jenže..... ty víš, ona nenávidí KONKURENCI. Ona je vůdce, ona je síla, ona je tvé všechno!! Chápeš!? Nikdy ses jí nezeptal, kde se v tobě vzalo tolik síly, nebo proč, nebo proč tu krucinál pršelo!! Zamračí se a pak se náhle zasměje. Jestli, partnere nevíš nic o tom, proč je tady... tak prostě zemři... Nastaví vážnou tvář. Reiraku Pronese a pohled kolem tebe se změní na jakousi barevnou záři. Nevíš co se děje, ale brzy to začínáš chápat. Stojíš v rozbořené rokli, která se vytvořila po výbuchu. Jsi celý od krve, ale necítíš bolest. Rána ti kompletně zničila hrudník, ale stále žiješ, jako by jsi nic necítil. Tvé druhé já stojí na úpatí rokle, sleduje tě.... obklopeno prazvláštně silnou energií. |
| |
| Uvnitř sebe Hmmm, že jsem se nezeptal? No ano, nezeptal pomyslím si a očima vyhledám onu dívku. Nesnášíš přece ukecané chlapy, tak jsem mlčel, myslel jsem, že až mi o sobě budeš chtít něco říct, až budeš opravdu chtít, abych o tobě něco věděl, aby jsme se stali partnery, že mi to povíš. Čekal jsem. Za to se ti omlouvám. Já tě totiž chci poznat, chci vědět, kdo jsi, ne jen jak se jmenuješ a jak vypadáš. Chci vědět co máš uvnitř. |
| |
| Red, Martin, Marek Mášek, Petr Kučera, Terka Vááňská, Jan Pavloušek, Petr Procházka (Edie Shade-Granader) Poté co jste si jak kdo vzal své zbraně, jste vyběhli ze skladu směrem nahoru do prodejny, kde na vás zpoza regálů vykukovaly podivně vyhlížející světelkující oči. Znaly jste je... byly to ty poletující vrány nad tím skladem, kde se popral Martin. Jenže jak se dostali sem? Na tu otázku jste zatím tak nějak moc neznali odpověď. Možná jste jen tak po očku zhlédli, že v kuchyni, kde jste předtím byly vy - jsou schovaní jakési tři děti (dva z nich Terka Vááňská zná, chtěli předtím pomoc od Martina) Yosh, nevypadají, že by si chtěli koupit naše potřeby! Poznamená až komicky Ron Lízátkář. |
| |
| obchod když dojdeme do obchodu tak spatřím ty podivné vrány a vezmu jednu tu dlouhou dýku a hodím si ji tak že mám čepel v ruce a hodím ji po jednom tom podivném tvorovi , přičemž mířím na krk do míst kde by mohla být hlavní tepna pro mozek , druhou pevně chytím a připravím se na utok |
| |
| Dům Vražedně si prohlédnu vrány a pravačkou zajedu do kapsy u kalhot, odkud vylovím balíček pěti shurikenů, které vrhnu po jednom na vrány. Mířím převážně na oči a krk. |
| |
| Obchod Nejistě se podívám na naší eskadru. "To máme zabíjet...Vrány?" Uznávám, že se mi do toho moc nechce, proto se v rychlosti ponořím do jednoduchého výpočtu, z kterého vyjde, že musím s katanou o krok blíž, abych se efektivně mohl bránit potažmo útočit. "Nestačilo by na ně koště?" Zeptám se, ale rozhodl jsem se neodmlouvat. SIce nevěřím moc v úspěšnost této zbraně, ale zdržovací taktika, aby neůtočili na ty, co mají sílu s duchy něco dělat, vyšla dle mého propočtu nejlepší. Proto třebaže neútočím, kryju ty, po kterých by vrány případně šly. |
| |
| Martin Dívka stojí daleko za tvým druhým já a bedlivě vás oba dva sleduje, ale jako by nenaslouchala tvým slovům - pouze jenom stojí. A v tom se odrazí tvůj protivník skokem do velké výšky a s napřaženou čepelí sekne proti tobě tak, že to sotva vykryješ, jelikož musíš ještě počítat s jeho vlastní váhou. ... Opět stojíte v sevření mečů a hledíte na sebe, neschopni přemoc jeden druhého, i když tvůj sok má značně navrh, a proto asi také propadá tomu podivnému úšklebku. Víš... Odmlčí se a přiblíží k tvé hlavě svojí hlavu. ... víš taky proč je tady teď taková tma? Optá se tě zcela vážně, avšak nečekaně. Je to proto, že ty jsi vládce tohohle světa. Tohle je tvé vnitřní já! Všechno co děláš se odráží právě tady.... tak... Usměje se Proč se STMÍVÁ partnere? |
| |
| Obchod Ty věci co nám řekli si zapamatujim ale zatím jim nedávám moc velkou váhu. Když potom ten shinigami Edie řekne, že jsou tady vrány, tak si vzpomenu na ty co létaly nad tím skladem, když jsem tam přišel s Ronem. Jdu s ostatními a vyberu si katanu. To je sice hezký, že mám zbraň, ale radši bych byl kdybych neměl polámaný žebra zlomenou ruku. Jdu za těmi dětmi s pmyslem je chránit. Rád bych to zkusil s tím těžkým mečem, ale co teď musím vzít to s čím umím. |
| |
| Uvnitř mě Stmívá se stmívá, pršelo, pršelo a k čemu mi to KURVA je, já nejsem filosof, já jsem bojovník, vše řeším přímo, ne oklikou, nemluvím, bojuji, na tyhle pitomůstky byl dobrej vždycky brácha. Možná odpověď pro stmívání by byla, že strácím naději, jenže to není pravda. Možná odpověď pro tmu by byla že umírám, a to patrně pravda byla. Ale proč tenkrát pršelo? Jak jsem se cítil? Bál jsem se? Ne, to ne, byl jsem nejistý, ale ne vystrašený, byl jsem smutný? Ne, ani to ne. To až po tom a jen chvíli, tak o co tu kčertu de? zamračím se a odrazím jeho útok, načež sám provedu výpad. Možná bych ho měl zabít, ale prohrávám, proč? Naše síly jsou vyrovnané, to je jisté, jsme přece stejní, až na to, že za ním stojí její síla. Proč? Protože je parazit? Tak že bych ho přece měl zabít? Ale jak, jak kurva? Oběť? Jako tenkrát? Vzdát se života? Ale ne, jen hlupák užívá stejné hádanky dvakrát. Co po mě chtěla poprvé? Odvahu, odhodlání oběť? Co může chtít teď? Nesnáší konkurenci, jenže i já jsem pro ní konkurence, ona je vůdčí síla, někdo kdo s sebou nenechá smíkat ze strany na stranu. Jenže to já jsem taky, nenechám se ovládat, nikým a nikdy, jenže....tady nejde o ovládání jako takové, tady jde o zdroj síly, o moc, o reiriaku. Nasměroval jsem svou sílu k ní, pro ni. Je tvá, dělej si s ní co chceš, bytva může mít jen jednoho velitele a to jsi ty. Já jsem voják, já držím meč, ty však poroučej síle. Nebudu ti konkurovat, ani nikdo jiný. znovu jsem zaútočil. |
| |
| Brloh krámů Nakonec se budou hodit. Odeženou ty cizopasné vrány všežroutky. Ron bude mít radost. Toho obchodního potenciálu, co rozkradly! Pak se jeden, ten, co se možná jmenuje Soňar, zeptá, proč mají zabíjet vrány. O vrány nejde. Jde o ten houf Hollow. Průměrní skrývači (jakoby kolem nich byl svět o trochu rozmazaný). Jenže oni je neuvidí. Pak přilítne Ron s lízátkem, které se mu do té pusy nevejde. Proto ho vyndá a pronese: Žůžo, co. Průměrný skrýváčci. Pokud tyhle nepoznají, tak ten jejich potenciál není tak velkej. načež vyplivne do vzduchu oranžové sliny, o kterých se dá pochybovat. Vzhledem k velikosti to můžou býti i ohnivé kuličky. Pak začnu ležérně pomalu kosit ty pitomé Hollowy. Jsou tak vázáni na moc těch děcek, že smrt druhů jakoby vůbec neregistrovali. MH: Hoďte si prosím 1k10, jestli jste je uviděli. Prvek náhody tam bude alespoň malý. |
| |
| Martin Meč protivníka náhle přitlačí a ty značne poklekneš, aby jsi jeho síle nějak odolal, ale je ti jasné, že i kdyby sebemíň zabral, tak je teď po tobě. Nikdy mě nepřestane udivovat, jak ti to v tvém mozečku tak málo pálí!! Vysměje se. Nechápeš, že partnere? Určitě si říkáš, proč tě jenom tak sleduje, proč se s tebou nebaví... řeknu ti proč! Odmlčí se. My jsme jen nástroje, co hledají konkurenci. Jenom loutky v její hře. Nechápeš? To ona je naše jediná síla, která pulzuje v našich žilách. Ona je naše DUŠE! Rozesměje se Ten kdo má její sílu vládne tomuto světu. Jenom ten kdo jí "vyhrál" je jejím pánem. Loutkou co hledá konkurenci partnere. Přitlačí na tebe ještě větší silou, načeš tvůj meč začne praskat. Víš.... a ty jsi v tomhle světe můj jediný konkurent.... Ďábelsky se usměje. .... sbohem, partnere.... Načež přitlačí tak, že jestli v dalším tahu něco závratného neuděláš, tak je po tobě. |
| |
| Můj vnitřní svět A DOST začíná mě štvát, hodně mě začíná štvát. Začínám vidět rudě a rozhodl jsem se ho prostě a jednoduše zabít, žádný přesvědčování, žádný mluvení s někým, kdo se mnou nechce, nebo nemůže mluvit, žádný filosofování, což je věc, která mi zcela nejde, prostě a jednoduše ho zabiju. Zapotácel jsem se pod náporem jeho meče a nechal ho jít dál, načež jsem provedl kotoul přez rameno v před a dostal se tak za něj. Nepotřebná katana letěla do vzduchu. Mé pravé koleno se blíže seznámilo, s jeho podkolení jamkou (doufám že se to tak píše, prostě koleno ze zadu) a praví ukazovák s tlakovím bodem na rameni. Začal jsem ho talčačit dolů, hýbaje se zároveň s ním, abych mu znemožnil protiútok, využívaje citu místo síly a smyslů. Nejlepší na této situaci je, že Katana mu není k ničemu, ani jeho rychlost a síla. |
| |
| Martin Po tvém úspěšném zákroku tvé vlastní já znenadání zmizelo a tvůj vlastní svět se začal vrace do normálu. Na obloze nebyl ani mráček, ale ovšem byl tu jeden problém... Bílé provazy obklopující tvé srdce zůstali na svém místě, jako příprava k další hrozbě. Dívka stojící poblíž nich se na tebe zadívala. Vypadala celkem zvláštně, jako by jí předtím někdo omráčil... čím to jen bylo? A pak sis to uvědomil... nebyl to jeden meč co byly v bitvě... byly dva. Jeden tvůj a jeden tvého nepřítele - oba stejné. (Do dovednosti si napiš = Vnitřní Hollow [Odteď si ho už hraj sám]) |
| |
| Uvnitř Tak nějak zvláštně si prohlédnu dívku i meče, načež je oba strčím do pochvy a přijdu k ní. Zvu tě na kaffe, jestli tu teda něco takovýho je, myslím, že by jsme si měli promluvit. zamručím. (hmmm, ale vizard ještě nejsem, že ne? jen mám vnitřního hollow) |
| |
| Martin Přesně už si moc nepamatuješ co se stalo poté co jsi pozval onu dívku na kafe, ale bylo ti jasné, že jsi se probral v nějakém skladu, ač si neměl ponětí kde jsi. Odněkuď zeshora jsi slyšel nějaké podivné hlasy a když jsi se pokoušel vstát tak na tebe málem spadla katana. Jsi v pořádku, nemáš v sobě žádnou díru, dokonce ani nejsi bílý. U pasu máš dva meče. |
| |
| Sklad Jare, jare zamumlám a zvednu se na nohy, načež si sklad důkladně prohlédnu. Nesnáším, když mě holka odmítne, to by jis měla vědět zamumlám směrem ke své vnitřní "přítelkyni" a začnu se rozhlížet okolo. |
| |
| Martin Opět se ti ozve u ucha její líbezný hlas podobný vychřici. Nesnáším, kávu. |
| |
| Sklad Hmmm, přece jen jsme se hnuli z místa usměji se. Tak co máš ráda, čaj? kolu? vodku? slivovici? pivo? řekni si, platím |
| |
| Martin Chvilku nastane ticho, jako by se nad něčím zamýšlela. Mám ráda... pronese velmi milým tónem a následně odpoví dosti na ní "očekávaně." ...krev |
| |
| Sklad Pomalu vycházím ze skladu a spatřím podivné bytosti maskující se dosti trapně jako vrány. Tak krev ano? A dala by sis? Právě teď? Velké množství na můj účet? zeptám se s úsměvem a tasím oba meče. |
| |
| "Zbrojnica" - Sklad: Vezmem si dve dýky a rozbehnem sa do skladu. |
| |
| Sklad: S dvoma dýkami beˇ´im do skladu. |
| |
| Sklad haraburdí Je to nuda. Tohle je vysloveně nuda. Opět udělám pomalý a ležérní pohyb rukou a další skrývač spadne. Je to až moc jednoduché. Že by byly tak dlouho o hladu? Nebo byly součástí jednoho Menos Granda, co nás obklíčili? Na druhou stranu je to jednoduché. Ideální pro nováčky. ,,Ty vrány klidně zabíjejte. Ale ony nejsou skutečným nepřítelem." Jejich výrazů se zmocní chaos. Pak někteří pochopí a uvidí skrývače. Kdo uviděl - Soňar, Petrjoška, Pavloušek Ti ostatní - vidí asi půlku houfu (označeno Ronovými slinami) ,,Už vidíte? zeptám se jich tím mentorským hlasem. Tak do toho, zkuste je zabít. Akce pokračuje - z Martinova těla vyplouvá shinigami. Tak přece to zvládl. Myslel jsem si to. Ten jeho vnitřní Hollow ho změní v rozhodujících soubojích v pomocníka Hollowů, ale nyní ta situace ještě není. Likvidujeme pitomé skrývače. Normálně práce pro 2. divizi. Ti mi chybějí nejvíc. |
| |
| Bitva Se sadistickým výrazem masakruji s jedním mečem vytaženým a druhým ukrytým podivné bestie. Vidím také, že jedna z nich se blíží k bráchovi, který ji nevidí. VEDU: 4553 zařvu na něj. Nejprve se zarazí, načež se ale otočí a zasáhne pro něj neviditelného soupeři nožem přímo do oka. Za tuto akci se dočkám vděčného pokývnutí. |
| |
| Pořřdně si prohlednu bojiště a spatřím skrývače, rychle skočím pro nůž který teý už leží na zemi , zvednu ho jdu po jednom ze skrývačů , abych se zbavil hlavních nepřátel |
| |
| Sklad a haraburdí Chvilku jsem musel zaostřit, abych viděl správné potvůrky. Pak už nebylo pochyb. "Achjo, no holt zabít." S ne moc velkou chutí se pustím do těch, které nejsou označené ohníčky. S katanou mi to sice jde jako psovi pastva, ale zase je to o mnoho lepší než, když bych v životě meč v ruce nedržel. Neustále si musím opakovat Mantru, abych neprohmatával mimo o onen malý rozdíl mezi katanou a gotickou jednoručkou. |
| |
| Sklad Hezky to vypadá. Odhodlaně, bojovně, vítězně. Jenže skrývače to spíš jen oslabuje, což je dnes ale zcela v pořádku. Chytneme je pro tréninkové využití. Nový shinigami je taky k smíchu. Jeho nevyvážené pohyby, moc přehnané kroky a švihy. Myslím, že už bychom tuhle maškarádu mohli ukončit. Kývnu na Rona, který posléze začne vypouštět sliny, tentokrát bílé. Skrývači znehybní a vy jim nemůžete ublížit. Jakoby kolem nich byla zeď. Ron je začne odtahovat do sklepa. ,,Tak, zábava skončila. Chcete si tedy nechat odsávat síly za 200 Kč/měsíc nebo se budete cvičit?" řeknu ubohou napodobeninou Ronova hlasu. |
| |
| Boj Zastavím se a schovám meče. A ty seš sakra kdo? zeptám se udiveně. Co je to za blbou otázku, jestli si nechám odsát sílu. |
| |
| Po boji Když už je po boji schovám obě zbraně a zamyšleně se na bráchu podívám. Poté po něm hodím shuriken. |
| |
| Noví boj S úsměvem zamávám bráchovi, ten po mě však hodí shuriken, kterému se jen tak tak vyhnu. Co blbneš ty vole, to jsem já Martin! zařvu vstekle. |
| |
| Sklad Když dosekáme a najednou nemůžeme dál, zamračím se. "Co se to.." Pak přeruší kimonáč moje úvahy a vrátí mne zpět k reálnějšímu životu. "Nechávat si usávat sílu, která je moje je blbost, aby člověk mohl vládnout svým tělem, musí být kompletní." Pomyslím si a poohlédnu se po pochvě na katanu. Během zandavání přemýšlím. Přemýšlení je na mne celkem vidět. Zjevné je, že je usilovné. "A co bude cenou za náš výcvik?" Zeptám se a zacvaknu katanu. Vezmu do obou rukou a předám jí kimonáčovi, aby si ji převzal. |
| |
| Boj Vážně? Mě spíš připomínáš shinigamiho. Usměji se, načež po něm hodím dva shurikeny zarás. Chci vědět jak ses změnil brácho. |
| |
| Sklad když jsou všichni nepřátelé znehybněni tak přestanu bojovat a poslechnu si co nám řekne ten divný týpek já řeknuJá budu trénovat ale někdo musí mi někdo říct jak |
| |
| Sklad Následujícímu útoku se vyhnu už jen tak tak pomocí kotoulu. Co blbneš k čertu, jak bych se měl změnit? zařvu navstekaně. |
| |
| SKLAD → SKLEP Nad hašteřením bratrů a otázkami typu: ,,Co mne to učení bude stát" a ,,Jak mám trénovat?" se soukromě usměji. Pak se propadne podlaha. Ronovo vizuálně atraktivní představení jako vždy. Někde slyším i zvuky dávení. ,,Takhle budete trénovat" |
| |
| Bitva To že se propadáme mi nějak nevadí, po pravdě se soustředím spíše na bratra než na okolí. Potřebuji vědět, jak jsi zesílil. Potřebuji vědět, jestli ti ještě můžu krýt záda, tak buď té dobroty a bert to vážně. řeknu, v okamžiku kdy dopadneme nečekám ani vteřinku a zaútočím. |
| |
| Bitva S podivem zjistím, že zatímco ostatní padají, já zůstal několik vteřin vyset ve vzduchu, načež jsem teprve začal padat. Zvláštní, že by nějaké podmíněné shinigamijské reflexi? podivím se té zvláštnosti. Poté co bratr domluví s úsměvem tasím oba meče. V tom případě brácho, sleduj moje záda usměji se vykryji jeho údery a sám přejdu do protiútoku. |
| |
| Dolů do sklepa Škubne to se mnou jak na laně, když se padá dolů. Nadechnu se, abych stlačil dolů žaludek. "Padáním?" Pronesu rozmrzele. |
| |
| když se propadneme tak se automaticky pokusím za něco chyttit nepovede se a já čekám jakmile dopadnu , když se tak vztane bolí mě crlé tělo z pádu a nevím co se bude dit dál |
| |
| Sklep ,,Samozřejmě že vaším tréninkem není padání." "Místnost" se osvětlí. Jde nyní o jakýsi umělý les plný vánočních stromků z PVC. Kde na tohle Ron bere čas, to nechápu. Každopádně už zavylo pár slabých Hollow, kterým Ron povolil pouta. Pro nás zkušené to bude hračka, ale ani ten Matrjoj,co se z něj stal shinigami, ani jeho bratr, ani nikdo to nebude mít lehké. Možná to bude snazší pro Soňara. ,,Tak do toho, vy chvástalové!" |
| |
| Sklep "Bral bych vlastní meč." Poznamenám pro sebe, ale ve finále se spokojím s katanou. "Aspoň si nerozbiju gotičku." Uklidním sám sebe a vytáhnu katanu z pouzdra. "Má moc dlouhý jílec." Zamračím se a pohledem se začnu soustředit na hledání potvůrek. "Říkali, že se jim musí dát dolů hlava. To znamená, že jakýkoliv útok mimo je o ničem." Rozhlížím se, do očí se mi začíná vkrádat trošku podivný výraz. Výraz soustředěnosti. "Meč je prodlouženina ruky." Připomenu si mantru a pokusím se udělat spodní výpad na jednu z potvůrek. Mířím jí na hlavu. Je mi vcelku jedno kam seknu, hlava je dostatečně velký objekt, navíc se většinou nehýbe. |
| |
| Sklep Zdá se, že náš souboj musíme odložit brácho usměji se, načež se otočím a vrhnu se na nejbližšího Hollow. Místo abych útočil, se ze začátku jen vyhýbám jeho úderům, abych odhadl jeho sílu a bojové schopnosti, načež až najdu díru v jeho obraně se ho pokusím sundat jediným úderem. |
| |
| Sklep Hlasitě si povzdechnu a zaútočím na dalšího z hollow. Nebojuji s ním jako brácha, proč taky. Můj soupeř je velký, silný, ale pomalí. Na to mi stačilo vyhnout se jediné ráně jeho obří pěsti. V okamžiku, kdy pěst dopadla jsem pu přeřízsl šlachy a žíli na zápěstí. Nepočítám však s tím, že by umřel jako člověk, přece jen Ron říkal něco o hlavě. Zmrzačeného soupeče si tedy obtančím a dříve než se stihne otočit mu rozetnu šlachy na nohou, načež se kácí k zemi. Konec usměji se a vrazím mu oba nože do hlavy. |
| |
| Sklep To jste mi mohli rovnou říct že se jednoduše bude bojovat zamumlá si pro sebe ale rovnou si chystám nože abych byl připraven na boj , vběhmu do lesíka a začnu číhat na Hollow kteří se tam pohybují po chvíli se jeden objeví kousek odemne a tak využiji moment překvapení a hodím po něm můž trefuji se na hlavu , ten zásah ho nezabije ,tak se připravím s nože a bojuji s ním |
| |
| Soňar Přichází k tobě největší Hollow. Bude i nejsilnější? Vypadá docela rychle a silně. Katana asi nebude stačit. Musíš totiž vyskočit cca 9 metrů, abys mu mohl useknout hlavu. Martin Pokoušíš se Hollow dostat jediným úderem, což ti nejde. Zanpakuto ti v jeho krku uvízne. Petrjoška poprvé máš pocit, že Hollow projevuje emoce. Udělá totiž podivný škleb, připomínající úsměv, což je vzhledem ke dvěma nožům v hlavě neobvyklé. Pak spustí podivný vysoký jekot a ty se svalíš, uděláš pár kotoulů a zastavíš se o svíčku. V tu chvíli Ron řekne: ,,Nepodpal to tu!" a dále žmoulá malinkaté lízátko. Svíčka se přesto nahne tak, že zapálí jeden stromek. Janivoj Máš poslední nůž - a navíc otupený. Pro tebe to nevypadá vůbec dobře. Důsledky společné 1.: Jste v boji vysoce neúspěšní. 2.: Objevil se požár a dým vám zabraňuje vidět i velmi slabé skrývače. Taky nevidíte dál než na 0,5 metru. 3.: Co to lízátko? |
| |
| Boj Nějak zvlášť se kvůli uvízlé zanpakutou nevzdrušuji a sek dotáhnu druhým mečem, takže tak jako tak hlava jde od těla. |
| |
| Boj Kur... co to je jeho zvláštní schopnost? Ohněm se nezabívám, stejně bych ho nedokázal uhasit, raději od něj podejdu a zaměřím se na svého Hollov, co má mé nože zabodlé hluboko v hlavě. Zvláštní, říkal že stačí zničit hlavu a je poněm, tak proč tenhle ještě žije? Z rukávu vylovím náhradní čepel a vrhnu se přez dým se snažím dostat nepohyblivého Hollow. |
| |
| Kuchyně Když vidím, že ostatní už dobojovali, tak dojdu za těmi dětmi. Sednu si do tureckého sedu a katanu si dám na nohy. Když se podlaha propadne, všichni zmizí, ale já radši zůstanu. Přece jen s jednou rukou a tím dalším zraněním. |
| |
| Můj malý Hollow "Proč na mne musí téměř vždy vyjít to nejdhorší?" Povzdechnu si. "Když nevidím přes kouř já, možná nebude vidět on." Udělám závěr. "Ne! Blbost. Tamten viděl i v prachu. Viděl nás díky té jakésy síle co máme mít." Pokračuji v úvaze a pokouším se vyvodit nějaký závěr. "Navíc říkali, že je to trénink. Trénink je o překonávání aktuálních hranic." Pokračuju. "Pokud je to trénink, tak to znamená, že bude muset být nějaké jiné řešení. Ne vždy se dají použít všechny smysly." V hlavě mi to šrotuje a začínám napínat uši i oči, aby jsem aspoň měl šanci se uhnout až dopadne rána. "Pokud je nemůžem cítit i jinak. Stejně jako cítí oni nás. Tamtoho u Martina jsem tušil, že tam je." Pomalu se dostávám přes bludiště myšlenek k východu řešení. Skusím si vybavit jeden vzácný pocit z tréninku, kdy se mi podařilo cítit svoje spolucvičence. Pokusím se uchopit tento pocit a pomocí něj najít mého Hollowa. |
| |
| Požár ve sklepě Všechno zůstává více méně stejné, ale Hollowové se stahují. Požár se však dostává až k vám, a ze stropu (je to vůbec strop?) na vás spadnou papírové ohrádky vyztužené solidními tyčkami. |
| |
| soukromá zpráva od Edie Shade-Grenader pro Cítíš, že se Hollow stahují na jedno místo. |
| |
| soukromá zpráva od Edie Shade-Grenader pro Hollow zoufale opět zaduje. Už nepadáš, ale vypadá to, že se takto odpích od země a někam letí. |
| |
| Sklep Přetáhnu si košili přes noc, abych aspoň trochu mohl dýchat. "Na jedno místo, to je divné, že by se báli ohně?" Zapochybuji, přesto se opatrně dokud to půjde stahuju směrem k onu místu, abych aspoň jednoho odlovil. Z mého soustředění a plížení mne vytrhne jeden oharek, který mi dopadne na záda a začne se propalovat košilí. "Sakra!" Zařvu. "Tohle se fakt nedá." Na chvíli musím zastavit, abych dostal hořící bordel ze zad, což znamená, že se mi sveze košile s pusy a já se rozkašlu. "Tohle fakt nemá smysl." Zalamentuji si v hlavě a pokouším se zase najít Hollowy, abych měl jistotu, že nelezu přímo mezi ně. |
| |
| Sklep Pr... zanadávám a přetáhnu si košili přez oblyčej, abych tak měl alespoň nějakou ochranu před kouřem, hollowa se snažím vycítit, místo abych ho hledal očima, případně zaslechnout. Nemůžese totiž stáhnout, vzhledem k tomu, že má rozetlé šlachy na nohou. |
| |
| když už mám tupý nůž tak už ani nevidím pomalu ani na krok , chvíli na to kousek ode mne spadne nějáké zábradlí s s pevnými tyčemi tak jednu tyč vytáhnu , ikdyž jsou dost těžké tak s ní hýbu celkem slušně, když ji mám začnu se soustředit na na zbývyjíci 4 smyslí co mi fungují a znažím se vycítit nepřítele |
| |
| Sklep Naneštěstí ta bestie umí lítat, jestli znám její přibližnou polohu, pokusím se ji sejmout shurikenem. |
| |
| Pivnica: Pomaly, nikam sa nehrnúc, nasledujem chlapíka do pivnice. Ostatný sa hneď pustia do makania, ale ja vyčkávam. Mám ešte pár otázok. "Ak sme taký "spirituálne silný" ľudia, nemali by byť taký aj naši príbuzný? Podľa toho, ćo ste vraveli, by bolo nezodpovedné odmietnuť tréning. Tý hollowovia pôjdu aj po nich." |
| |
| Pivnica: Skúmavo si prezerám toto miesto a počúvam rozhovor. |
| |
| soukromá zpráva od Edie Shade-Grenader pro To, co jsi cítil jako asi 25 Hollow se spojilo v jednu velkou sílu. |
| |
| Sklad "A sakra spojili se v jednoho." Zařvu na ráz informaci, když mi dojde kde je chyba, proč jich není víc jednotlivých. Nemusím se ani moc namáhat s propočtem, aby jsem zjistil, že nám nastávají horké chvilky, přesto propočet udělám. "Když by Petr a já hodili Martinem, mohl by ho dostat dostatečně k dosahu, aby se dostal k hlavě a možná mu i něco provést." Tak nějak už přestávám věřit, že se jedná o jednoduchý trénik, ale tohle by bylo lepší než nic. "Bráchové, Honza, ke mně." Zkusím uvést svůj plán do chodu. |
| |
| Sklep všude je kouř a oheň , člověk nejenom nic vidí kvůli kouři ale taky nic nedokáže vycítit ,kašlu z kouře co tu všude je, všude je zmatek a do toho na mě Red zavolá jak na psa at za ním příjdu , nevidím cestu kudy z toho ohnivého pekla proto na něj zavolámMám svých problémů dost a uskočím hnedka bokem jelikož na místo, kde jdem stál, dopadl kus hořícího stropu |
| |
| soukromá zpráva od Edie Shade-Grenader pro |
| |
| soukromá zpráva od Urashima Shikamaru pro |
| |
| Ozval se výkřik: Jak jste na tom? |
| |
| Sklep "Spojujou se v jedno. Nedosáhnu potřebujem stoličku." Pravím ve stručnosti a pak se rozkašlám. Stále se snažím mít velkýho Hollowa na svém "radaru", abych věděl kde je. |
| |
| Sklep Náhodou zaslechnu Tomášovo zavolání, zrovna, když se můj Hollow rozplinul a v podobě energie zmizel kamsi pryč. COŽE? KDE? zavolám. K čertu, přez ten mizerný kouř vůbec nic nevidím. |
| |
| Cože? Spojují se? Tak proto ten můj najednou zmizel? zamyslím se a podle hlasu vyběhnu za Tomášem. |
| |
| Zaslechnu že spojují a tak zařvu na Reda Jakým je směrem at´ se k němu můžu pokusit dostat přižemš stále ustupuji před ohněm |
| |
| Někde úplně jinde Na rozbořené ulici před skladem stojí dva mužní chlapíci v bílých oblecích - jako měl tamten Zachariáš. Jeden z nich je opravdu velký, tak trochu přes dva metry (něco jako Martinův bratr). Má dlouhé, sytě červené vlasy, které mu sahají až někam po zadek a modré lesknoucí se lidské oči. Kus hollow masky mu zbyl jako - kousek pravé čelisti. Zanpakuto má u pasu, jako katanu. ... Ten druhý, je člověk normálního vrůstu - tak 175 centimetrů. Je od pohledu velmi zdatný muž, s černými rozcuchanými vlasy. Zanpakuto má přes celá záda (vypadá jako Ichigův Shikai). Tvář a celkově pleť má mrtvolně bílou, pusu má zkrvavenou, jako nějaký upír - temnou krví a oči má rudé s úzkými zorničkami (jako Kyuubiho v Narutovy). Zbytek bílé Hollow masky má na čele, nad očima. Nechápu proč nás poslali. Je to jen banda se zvýšenou hladinou energie. Pche. Odřekne ten první, načež ten druhý se rozhlédne a povídá: Můžeme je využít ve svůj prospěch, dřív, než je využije ve prospěch společenstí duší. Odmlčí se na chvilku. Navíc, si můžeme užít prima souboj? Nemyslíš? Jdi támhle tudy, já jdu támhle tudy a hlavně někde po cestě neumři... nezapomeň, že nás ta černá banda pořád sleduje. Následně se rozejdou. |
| |
| Všichni, boj Kolem všech začínají padat divné hroudy energie. Už nehoří a dýmu už je méně. |
| |
| Boj Doběhnu až k bráchovi a Tomovi, přitom se vyhýbám těm hroudám energie a očima hledám toho Hollow. Brácha dělá více méně totéž. |
| |
| Sklep když se začne líp vidět a ohně je už taky míň tak konečně začnu spatřovat siluetu toho většího Hollow ,začnu konečně postupovat směrem k němu a když předemnou spadne podivný žulvan energie , ani nehci zjišt´ovat co to je prostě padajíci energii začnu uhýbat , sem tam uhnu celkem hodně natěsno jelikož musim zakašlat kvůli dýmu co tam pořád ještě trochu je , už pomalu nemůžu, kvůli ohni jsem přišel pomalu o všechnu svou silu za chvíli asi už omdlím únavou |
| |
| Skladiště "Konečně. Už pomalu nevím co dříve." Trošku si oddechnu, když ke mně doběhnou. "Má hlavu děsně vysoko, kam nedoskočím, když ti uděláme stoličku a vyhodíme tě, mohl by ses na nej dostat, ale musíš se odrazit i ty. Budem mít jen jeden pokus." Pravím a sehnu se na bobek a připravim ruce na "stoličku", aby jsme ho mohli vyhodit nahoru. |
| |
| Sklep přikývnu , pomůžu udělat Redovy stoličku , je vidět že jsem byl hodně blízko ohně a jsem hodně unavený ,sem tam si ještě odkašlu a připravím se na to aby jsme mohli vyhodit Martina ke hlavě toho Hollow Jestli tohle přežiju tak ty dva vlastoručně zabiju a budu mít klid , já je zabiju pořád si dávám pozor na padajíci energii abych jí mohl uhnout |
| |
| Sklep Obdivně hvízndu, když zahlédnu výšku toho Hollow. Pánové, to asi nepude zamumlám na dvojku, která se mi snaží udělat stoličku. Tak vysoko mě nehodíte, ani kdyby jste se spojili s bráchou, to je prostě fizicky nemožný. |
| |
| Sklep Souhlasím s bráchou, mnohem lepší bude zmasakrovat mu nohy a donutit ho spadnout, jako jsem to udělal tomu svému. |
| |
| Hollow Humanoidní, velké tlapy, hlava plynule přchází v trup, cca 75 metrů výška. Nohy průměr 5 metrů. |
| |
| Sklep prohlížím si Hollow který stojí před námi a dojdemi že ná ani nepomůže ani mu zmasakrovat mu nohy , podívám se na hrudu energie co spadl kousek odemě a jelikož jsem už hodně unavený tak mě napadne zkusit jestli mi to nepomůže , příjdu k hrudě a zkusím se jí dotknout |
| |
| Boj Mrknu na bratra. Dostal jsi stejnej nápad jako já? zetpám se s úsměvem. |
| |
| Boj Pochybuji, ale sem hned za tebou zamračím se, načež oba vyrazíme proti Hollow. |
| |
| soukromá zpráva od Edie Shade-Grenader pro Když ses jí dotknul, změnil ses. Rozjitřené periferní vidění, zběsile rychlé a přehnané pohyby. Instinktivní chování. Zmatek. Hollow. Parta. Hrouda. Nebezpečí. Co dělat? Pak ale všechny tvoje hlubší myšlenky zažene vražedná zuřivost. |
| |
| soukromá zpráva od Urashima Shikamaru pro když se dotknu hroudy , tak jsem strašně zmatený , nedokáži normálně myslet a následně nemám ani ten zmatek jen zuřivost , zaměřím se na to na čem ji mohu vybít , Hollow, mám takovou touhu ho zabít, vyrazím vůči němu a začnu na něj útočit jak to jen jde |
| |
| Boj Jan se vrhne na Hollowovi nohy a ten se převažuje, takže padá. |
| |
| Boj Oba s bratrem ustoupíme do bezpečné vzdálenosti, aby nás padající obr nezabil, načež se vydáme k jeho hlavě, s úmyslem ho zlikvidovat. |
| |
| Pobíhám po HolloW jako bych byl agresivní zvíře , každému co mě uvidí hnedka dojde že se mnou není něco v pořádku , je jedno kde ale neustále útočím na nějákou část jeho těla |
| |
| Boj Hollow chytne Petrjošku a Pavlouška a srazí je. Ti prostě spadnou, Petrjoška v bezvědomí, Pavloušek s velkými obtížemi při vědomí. Hollowova hlava plynule přechází do těla, nyní s opravdu malým vroubkem. |
| |
| Boj V okamžiku, kdy se ruka toho Hollow blíží k mému bratrovy, seknu mu oběma meči po zápěstí a přetnu mu tak žíli a šlachy, v případě že něco takového vůbec má. |
| |
| Sklep vidím přiletající ruku ale už nestihnu nic udělat , přímí zásah do mě , odletím pěkně daleko a já jen tak tak zůstanu při vědomí , tedka opět příjdu ke svým smyslům ,začnu přemýšlet nad tím že tu neumřu a že ho zabiji, pmalu se pokouším opět vztat na nohy , moc mi to nejde |
| |
| Kateřina Exnerová Skončila škola a ty jsi šla domů, když v tom tě přepadl infarkt z toho, že někdo napsal tvé jméno do deníku Shinigami, ale to je už jiný příběh... Bohužel pro tebe... Je to totiž příběh z Death Note a ten se tady v Bleach jeskyni nehraje, takže ... pa pa. |
| |
| Sklepní boj Když se podívám do jaké velikosti Hollow narostl, než se ke mně dostali povzdechnu. "No jo no." Načež se narovnám vezmu do rukou opět katanu. "Takže to bude muset jít jinak." Povzdechnu si a uhnu se dalšímu kusu energie, který se rozhodne přistát kousek vedle mne. Pohledem sleduju, jak se ostatní začínají pořádat s bytostí. "Stále to vypadá méně nebezpečně než ten vlasáč." Pomyslím si, ale o účinosti mne vyvede odlet Honzi. Náhle musím řešit jiné věci než slabiny, hlavně uhýbání, aby Hollow nedopadl na mne a já nešlápl do nějaké hroudy. "Sakra, sakra." Pak si ale uvědomím, jednu inforamci, kterou jsem za tu chvilku dostal. Krom mizející hlavy je tu faktor, že tomu zjevně tolik nevadí do čeho se seká, ale jestli vůbec. Rozhodnu se zasoustředit a najít v sobě klidný bod, který nás občas nutili hledat, jádro energie a někdy tomu říkali duše. Pak se pokusím onu energii dodat kataně, kterou držím a zaútočit na Hollowa, co to s ním provede. |
| |
| Boj Když Red udeří Hollowa, tak ten jen obyčejně stojí. Pochvíli však začnou ruce pohyb na tlesk nad hlavou. |
| |
| Boj Štve mě, strašně mě štve uvědomím si najednou při pohledu na Hollow a mimovolně začnu vypouštět tolik reiriaku, že by i Girllian zbledl závistí. Chcípni zavrčel jsem vstekle a zaútočil. |
| |
| Boj Hollow jako by zběsilé údery Martinovy nevnímal a pak, když jeho ruce dokončí tlesk, barvy se nejprve invertují, pak neobyčejně zjasní a nakonec se všechno zdá šíleně moc kontrstní. Pak se všechno vrátí do normálu a vy jste někde. Vidíte nějaé zvedající se postavy kolem, a pak samozřejmě postavu Hollowa. Pavloušek už maximálně leží a vnímá. |
| |
| Sklepní boj "Že by nám chtěl zatleskat?" Proběhne mi hlavou myšlenka, když se můj úder, dle očekávání mine účinkem. Tuto myšlenku zaženu do ústraní, když mnou jako sprcha proběhne vlnka další energie. "Další bubák? To snad ne!" Povzdechnu si. Takovýhle tréninik jsem snad ještě nezažil. Pořád zvažuji, zda to tréninik ještě je a nebo jestli se naši trenéři raději rovnou nezdejchli. |
| |
| Boj AMATÉRE, UHNI ozve se mi v zlavě ďábelský hlas a mé místo u ovládání těla převezme někdo jiný. Celá polovina mé tváře zmizí pod démonickou maskou a místnost doslova vyplní zvláštní reiriaku připomínající jak sílu shinigami, tak sílu hollow. |
| |
| Boj Má duševní síla překonává úroveň zástupce kapitána a zastavuje se někde na pomezí. Když už přestane růst, otočím se a s divokým zařváním se vrhnu směrem, kde tuším Rona s Ediem |
| |
| Před obchodem Ozval se jeden lehký krok a ten černovlasý chlap se zastavil. Jeho lehký oblek vlál v mírném větříku. Sledoval s naprostým klidem vstup do Lízátkářova doupěte, kde se teď nejspíše bojovalo. Hmm... možná budou tady. Řekl nahlas, přičemž zašmátral pravou rukou po něčem co mělo být na jeho zádech, ale nebylo to tam. Jeho velký zanpakuto zmizel. Eh? Co...? Podivil se a dosti se vyděsil, když to zjistil. Po chodníku utíkala pryč i s jeho obrovským mečem nějaká maličká holčička s Hollow maskou na zrzavých vlasech. Hej! Hej! Tami-chan!! notak... vrať ten meč... Tami-chan! Zařval na ní a rozeběhl se kamsi pryč, aby se jí pokusil zastavit, ale devčátko nejspíše neposlouchalo a z vesela utíkalo kamsi dál. |
| |
| Boj Sotva se proberu, vidím bratra opět s maskou mířit k Ediemu. Do pr... zázrakem se mi podaří dostat se na nohy a postavit se mu do cesty, ale meče se mi vykrýt nepodaří, tedy ne tak úplně, jeden z nich mě škrábne do ramene. Síla, potřebuji sílu...ale jak......v mém nitru je, ale nezažehlá, je to jen palivo a já nemám jiskru, pokud........ znovu se vyhnu bratrovu útoku a začnu svou mysl pozvolna ponořovat, do jeho smrtonosné aury, načež se z ní pokusím pozvolna, pomalu a lehce čerpat energii a probuďit tak tu svou. |
| |
| Petr Procházka Nic se nestane. |
| |
| soukromá zpráva od Edie Shade-Grenader pro Nikdo tam kromě vás a Hollow není. |
| |
 | Nákup Mířím k malému obchůdku (Edie a Ron) pro pár věcí, když si všimnu malé holčičky s mečem v rukou běžet proti mě, pronásledovanou chlápkem, kterému ten meč očividně patří. Hej děvče, stůj, to nemůžeš takhle tu běhat z mečem pokusím se holčičku zastavit. |
| |
| Roman Veselému děvčátku asi nedělá problém za sebou tahat tak těžký kus kovu. Se smíchem běží přímo proti tobě - div tě neporazí. Najednou si uvědomíš, že nemáš kalhoty a si jenom ve slipech.... ale děvčátko se srandou běží dál... v jedné ruce ten meč, v druhé tvé kalhoty... ... Kolem tebe profrčí ten chlápek - celý udýchaný a vypadá jako by šel na maškarní. Tami-chan... notak... eh... eh... Napřahuje k ní imaginárně ruku a po pár vteřinách zmizí i s děvčátkem někde v zatáčce. |
| |
| Cesta Zatvářím se naprosto zděšeně a ještě než ke mě chlápek doběhne se rozeběhnu za děvčátkem TY JEDNA MALÁ ZLODĚJKO, VRAŤ SE! řvu na ni vstekle. Jak je to možné? Něco takového z fizického hlediska nejde, nebo ano? |
| |
| Boj Prostě odhodím svého bratra stranou a chystám se pokračovat proti Ediemu, když v tom se zarazím a ucítím ve své blízkosti značný zdroj energie (hrudku) jako Shinigamiho by mě to nikdy nenapadlo, ale jako hollow... s hlasitým zařváním se vrhnu na nejbližší hrudku a pokusím se jí pohltit a přidat její sílu ke své. |
| |
| Roman Po půlhodině běhu jste oba dva (jak ten chlapík v bílém oblečení s červenýma očima - tak ty) doběhli ono malé devčátko, které zaběhlo do postraní uličky. Jste oba celý udýchaní, ale máte jí v pasti. Tami-chan! Tohle se nedělá! A vůbec kde se tu bereš! Měla jsi zůstat se Zachariášem! Zařve na ní vztekle ten muž a ukáže na ní prstem... Načež devčátko k vám zvedne hlavu. V puse má tak napůl Romanovy kalhoty, které jsou naprosto celé ožužlané od slin. Tami si chtěla jenom hrát... Zastydí se děvčátko a vyplivne oslintané kalhoty z pusy, načež vezme "jednou" rukou ten obří meč a začne s ním vesele, ale nebezpečně mávat kolem sebe. |
| |
| Boj Když Martin pohltí hrudku, rychle poodběhne k velkému Hollow a má zvláštní nutkání udělat tlesknutí. |
| |
| Boj Si tlesknu no a počkám co se bude dít. |
| |
| Cesta Vy jí znáte? zeptám se překvapeně Arrancara, který bude patrně překvapenější než já. Eh, nemohla by toho s tím mečem nechat? Rád bych si vzal své kalhoty. |
| |
| Roman Jo tak nějak Zahuhňá ten muž a začne se k dítěti pomalu přibližovat. Ona přestane nachvilku máchat s mečem a zadívá se na vás dva. Uoouu? Vy si chcete hrát s Tami! Rozesměje se vesele, načež ten v bílém odvětí. Ne! My si nechceme hrát! A teď mi vrať ten meč! Tami chan se urazí a rozeběhne se. Supa-speed! Pronese, něco jí v té bílé masce blikne a.... ... Má půlku Romanovy hlavy v puse a ožužlává jí, načež ti po obličeji tečou její sliny. Uhm... chjutňá jako lejzátko. |
| |
| Ulice Překvapeně vykřiknu a pokusím se holčičku shodit ze své hlavy. Slez ze mě ty malá... v tom zahlédnu jen náhodou díru v mužově hrudi a zalapám po dechu. Co...co jsi proboha zač? vykřiknu překvapeně. |
| |
| Roman Devčátko spadne na zem a udělá se bebí, načež se rozbračí... Ty máš poslintané kalhoty, poslintanou hlavu a taky trochu i svršek.... Muž se na tebe znenadání otočí a pozvedne otázale jedno obočí, jako by si zrovna něco uvědomil. (že ho vydíš). Co ti je po tom? Vyhrkne vztekhle, čapne holčičku, meč si hodí na záda a začne i s ní odcházet pryč. |
| |
| Cesta Bleskově si natáhnu kalhoty. Soce trošku s odporem, ale přece. Ale, jak, jak je možné že s takovým zraněním žijete? vykřiknu překvapeně a rozeběhnu se za ním. |
| |
| Roman Muž pokračuje po cestě, aniž by ti na něco odpovídal. Násilím strčí oné dívce něco do pusy a ona znenadání zmizí. Hmm? Po očku se na tebe koukne, že ho pořád sleduješ a zabručí. Nic neříká, jenom pokračuje v chůzi. |
| |
| Cesta Nadále jdu za mužem a neustále ho bombarduji otázkamy. CO jste zač? Odkud ste? Co to máte na hlavě za kost? Jaktože vás nikdo nevidí? K čemu máte ten obří meč? Jak můžete žít bez srdce? |
| |
| Roman Ten člověk zrudne celý vzteky, ztrhne svůj meč ze zad a namíří ho proti sobě. Řekni ještě slovo a useknu ti hlavu. |
| |
| Cesta Prudce se zastavím, vyděšeně na muže zírám a mlčím. |
| |
| Roman Muž zklopí meč, dá si ho zas na záda a začne pokračovat v chůzi pryč. Na ulici, u plotu stojí vyděšené malé dítě a s vykulenýma očima se dívá přímo na toho bílého člověka. Asi ho vydí. |
| |
| Cesta Bezeslova stále následuji toho muže, očividně se svích odpovědí nehodlám vzdát tak hlece. Nemůžu mluvit? nevadí, alespoň na něj hledím rozhořčeným pohledem. |
| |
| Roman Po krátké době zahnete do několika ulic a... muž se zastaví. Chvilku stojí a pak se otočí směrem proti tobě a hledí na tebe. |
| |
| Cesta Vracím mu upřený rozhořčený pohled. Stále čekám na své odpovědi a nehodlám se jich vzdát. |
| |
| Roman Stojíte proti sobě tak patnáct minut a prostě na sebe jenom čučíte. Jeden na druhé, nepřetržitě. Načež on už to nevydrží a čapne rukou jílec meče, který má stále na zádech. Chceš boj? Nebo proč na mě tak blbě čučíš? |
| |
| Chci odpovědi na svoje otázky pronesu zcela vážně a bezestrachu. Teda téměř bezestrachu. |
| |
| Roman Muž si sundá ten ohromný meč ze zad a švihem ho dostane před sebe, načež se čepel zasekne v zemi. Tas svou zbraň. Pronese a ty si možná uvědomíš, že to co předtím vyznělo jako výzva k boji... asi nebyla tak doslova otázka. |
| |
| Ulice Zatvářím se zmateně. Eto....eto... ale já....já nemám žádnou zbraň zašeptám poněkud rozpačitě. Tak nějak si nejsem ochoten připustit, že by mě mohl vážně chtít zabít. |
| |
| Boj: Aj s Marekom skúsime dáko pomôcť. |
| |
| Sleduji dění kolem aniž bych se zapojoval , né že bych nechtěl ale nemohl jsem uhýbání padající energii, když se martin vrhne směrem k Ediemu tak ztíkám abych ho zastavil ale jsem už příliž unavený a bolí mě celé tělo od toho jak mě praštil Hollow, takže se asi k němu nedostanu v čas |
| |
| Roman Chvilku na tebe jen tak hledí, než se zlehka usměje. To je mi ale líto!... Promluví arogantně ... že vyzýváš někoho jiného, když sám nemáš zbraň. Dořekne, načež se ti ožene svým mečem, který drží v jedné ruce - zleva po hlavě. |
| |
| Boj Pokusím se zkrčit. Ale já tě nevizval zakřičím zoufale. |
| |
| Roman Když jsi se vyhnul jeho seknutí z levé strany, zastavil meč - obrátil ostří a seknu znovu. Tentokrát z pravé strany po tvé hlavě. |
| |
| Boj znovu se pokusím uskočit. |
| |
| Roman Uskočil jsi, ale nejspíše dost rychle, aby tě meč nestačil lehce škrábnout na krku. Teče ti hromada krve, ale naštěstí to ještě nebyla tepna. ... Nepřítel se rozeběhne proti tobě, aby tě bodnul do břicha. Je asi stejně rychlý jako ty, takže by ti nědělalo moc velké problémy se tomu vyhnout. |
| |
| Opět se pokusím uhnout (2, jako nějaké hloupé odpočítávání :D) |
| |
| Roman Uskočil jsi na stranu, ale meč tě těžce škrábnul, div ti nerozpáral břicho. Naštěstí tam máš jenom silnou jizvu z které teče hromada krve. Potřebuješ akutní lékařskou pomoc. Copak se děje? Snad tě něco nebolí? Následne ti sekne po pravé ruce. |
| |
| Vykašlu se na to a začnu zdrhat jak rychle jen můžu. (3) |
| |
| Roman Jeho poslední útok, který ti směřoval na ruku tě těžce škrábl.... když jsi začal utíkat, nechal tě být, protože se tě chtěl jenom zbavit, abys ho nesledoval. Zahákl si meč na záda a začal pokračovat v chůzi pryč. Ty jsi běžel po ulici a pak jsi se zhroutil k zemi, upadl v bolestech do bezvědomí. Probral jsi se v nemocnici, na lůžku - obvázaný. Vedle tvé postele stál doktor. Ah, dobrý den, už jste vzhůru? Jak se cítíte? |
| |
| Nemocnice Zadívám se na doktora. Mrtvě zamumlám. |
| |
| Roman Doktor si něco zapisuje do papíru a kontroluje tvůj stav na nějakých přístrojích. Budete chtít podat oznámení na neznámého pachatele? Máte nějaké kontakty rodičů? |
| |
| Nemocnice Jak na neznámého? rozčílím se. Já vím kdo to byl. Byl to takoví divný chlápe, co mu lezla na hlavě lebka z pod kůže, nebo alespoň její část, měl velkej meč a místo srdce měl díru |
| |
| Roman Doktor na tebe chvilku hledá, něco si zapíše a prostě odejde pryč, čili tě tam nechá napojeného na přístrojích a samotného. |
| |
| Nemocnice Sakra, nevěřil mi zamračím se a dál jen tak ležím na posteli. |
| |
| Malá rekapitulace a Posun v ději. Red, Petr Kučera, Martin, Petr, Roman, Terka, Marek, Jan Začal zmatený souboj, kdy jste se poprvé účinně postavily proti oněm Hollow o kterých jste se dočetli v těch podivných knížkách, které jste od Rona dostali. Každý jste bojovali svým vlastním stylem. Mezi bitvou se také nějak záhadně přidal Martin, kterému se vrátila síla - jak Ron slíbil (I když to bylo za velmi neobvyklých situací). Poté se boj rozhořel a zvuky skřeků a nárázů mečů se nesly tak různě obchodem. Všechny vás to celkem oddělilo jednoho od druhého. Jenže to ještě nebyl konec.... Hollow se začli sjednocovat nejprve do menších hrudek, pak do větších a nakonec do jedné velké. Boj to byl krutý, ale nakonec jste společnými silami tak nějak uspěli a uvědomili si jednu věc.... že to asi nebylo jen tak. (promiň edie, ale ten boj ...trvá to moc dlouho - PJův rozkaz) Po boji sedíte všichni vyčerpaně v kuchyni. Plní otázek o tom co se to děje. Ron zmateně uklízí v obchodě a vedoucí někam zalezl do vedlejších místností. Ty děti, které ti Hollow pronásledovali zmizeli beze stopy, nejspíše někdy během závěrečné bitvy. (to jak kdo bojoval, budu hodnotit do toho, kolik kdo a jak bude dobrej nakonec.) Roman Je to zvláštní, ale zhruba po půlhodině ležení na posteli si uvědomíš, že nemáš naprosto žádné zranění. Můžeš se normálně hýbat, dýchat a všechno normálně co jsi dělal předtím. (do dovedností si napiš: Super-rychlé hojení ran) |
| |
| Obchod Spolu s bratrem sedím u stolu. Brácha ostří nože, já zamyšleně koukám do stropu, načež se zeptám. Rone, kolik nás vlastně je? Myslím nás shinigami. |
| |
| Nemocnice Nejprve si myslím, že mě jen nějak umrtvili, ale když si odmotám nenápadně kousek obvazu a zjistím, že nemám ani jizvu, tvářím se jako dítě u vánočního stromku. Tak jestli tohle není zázrak moderní medicíny tak už nevím. Celí vyukaný si zavolám doktora který mě ošetřoval a začnu mu děkovat za úžasnou práci. |
| |
| Kuchyně Připadám si jak vyždímaný citron. Pomalu se probírám to co se stalo. Ledasco mi nedává smysl, ale jsou i horší věci. "Pokud se může nepřítel spojovat, asi se bude umět i rozpojovat." Povzdechnu si a zívnu. "To je jako bojovat s hydrou." Povzdechnu si a otočím další stránku Ronovi knihy. "Bych tipoval, že jste na vymření." Pronesu s další otočenou stránkou. |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Petr, Roman, Terka, Marek, Jan Ron pomalu všechno uklidí a s usměvným pohledem, který vám dojemně láme srdce k vám příjde a přisedne si rozumě ke stolu. (vypadá jak Urahara s lízátkem, až na ty černé vlasy, modré oči a modré oblečení). Ano, jsme na vymření... zvláště kvůli té válce... Pronese. |
| |
| Roman Doktor příjde a celý zmatený v obličeji a začne přijímat tvé děkování, jako by sám on něco udělal. Vůbec asi nechápe co se ti stalo, ale po patnácti dalších minutách - stojíš na chodníku před Motolem. Na silnici jezdí auta sem tam... zrovna ti jede autobus domů. |
| |
| Před nemocnicí S úsměvem na tváři, jaké to mám štěstí, a také z radosti, že naši doktoři jsou nejen zázrační, ale i skromní nastopupím do autobusu, koupím jízdenku domů a posadím se. Kupodivu je i volné mé oblíbené místo ve středu autobusu, u okna. Dnes mám asi vážně šťastný den. |
| |
| Obchod Brácha přestal brousit, já se zarazil. Válce? Jaké válce? Copak nějaká je? zeptám se zmateně. |
| |
| Obchod Netvářím se nějak moc překvapeně. Vlastně to je naprosto logické. Proč by se jinak někdo zajímal o takové cucáky jako jsme my? "Nemůžete vyhrát, jestli máte takového nepřítele jako Zachariáš." Udělám drobný odhad o tom, co před nima stojí. "Navíc, bych vás vídal častěji." Dodám ke svému odhadu. |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Petr, Roman, Terka, Marek, Jan Lízátkář Ron tam s naprostým klidem sedí a dívá se nejprve na Martina. No ano je? Copak sis toho nevšiml, že do tohohle obchodu skoro nikdo nechodí? Kdysi jsme tu měli narváno každý den, ale teď sem chodí jenom ty bestie. Odmlčí se, oblízne lízátko a zahledí se na Reda. Zachariáš? To mluvíš o tom Arracarnovy? (Arracarn - přečetli jste si o tom v té knize) Oblízne lízátko Popravdě - nepřišel bych tam tehdy, když tam zde Martin zkomíral. Ale je jasně vidět, že jste něčím jiný - proto jsem rád, že jste tady. |
| |
| Obchod Brácha opět brousí, knihu už má přečtenou (všechny díly, neptejte se mě jak to udělal) a tak se nudí. Já se na chvíli odmlčím a zapřemýšlím, načež se opět zeptám. Ty schopnosti? Mají něco společného s pokrevní linií? Víte co myslím, jestli se to dědí a tak. Jestli ano, tak proč ji neprobudil jako první Petr? Je přece starší než já. |
| |
| Roman Přijel jsi domů. Kličkami jsi otevřel dveře a vstoupil jsi dovnitř... jenže... něco je jinak... je tu ticho. Že by nikdo v tuhle hodinu nebyl doma je skoro nemožné, tak ale kde jsou? Hledáš nějakou zprávu, jestli něco nenechali, ale nic nenacházíš. Tak co se to děje? |
| |
| Obchod Přikývnu hlavou. Pak se zamračím. "Byl o hodně silnější než ten tygr včera." Povzdechnu si a otočím stránku. "A i toho většina z nás nedokázala zpacifikovat." Poznamenám a kouknu se po ostatních. "Jestli máme přežít, tak musíme cvičit. Jiná cesta nebude." Udělám svůj skoro matematický závěr a zabouchnu knihu. |
| |
| Doma Když tu nikoho nenajdu, převléknu se do věcí, které doma běžně nosím, zasednu k počítači a vylovím mobil. Chvíli se rozhoduji koho zavolám, nakonec se ale rozhodnu pro taťku. Nevadí mi sice, že jsem doma sám, ale vadí mi, že jsme měli dneska jet na vánoční nákupi společně a že mě zase nechali doma, dokonce ani v nemocnici za mnou nebyli. |
| |
| Sedím po boji v místnosti s ostatními a snažím se moc nehýbat, bolí mě celý člověk, od toho jak mě praštil ten veliký Hollow, chvíli mlčím a nic neříkám a přemýšlím o tom co se vlasně stalo přitom boji , poslouchám o čem si povídají Martin , Red a Edie, pochvíli se i já zeptám Když porovnám sílu toho Hollow ,se kterým jsme tu bojovali a toho podivnýho Zachariáše , tak jasně vidím že tohlo oproti Zachariášovi nic nebylo . Musí existovat i lepší možnost boje nebo aspoň lepší zbraně ,kde se tyhle věci dají sehnat, jako ty zbraně nebo bojové taktiky je na mě vidět že jsem dlouho přemýšlel jak by šel zlepšit náš boj a tohle jsou podle mě jediné možnosti |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Petr, Terka, Marek, Jan Ron se nejdříve obrátí na Martina No jak se to řekne... většinou mají ty schopnosti něco společného s pokrevní linií, ale to samozřejmě neznamená, že se budou probouzet od nejstaršího po nejmladšího... i když to samo, že se to u tvého bratra ještě neprokázalo, může také neco znamenat... Odlčí se a zahledí se na Red. Ano cvičit! To je správné řešení! Můžete sem každý den chodit, aby jste mohli trénovat, být lepší a ochraňovat ty slabší. Na Janovu otázku nějak moc nereaguje, jenom začne požužlávat lízátko. Ještě než se začnete zase na něco ptát. Mám dojem, že by jste měli zkontrolovat - pokuď tedy nějakou máte.... rodinu, jestli jim nic není. Vezme odněkuď hrnek s čajem a upije ho. Poté se můžeme domluvit co a jak dál. Roman Mobil jenom divně pípá, ale nikdo nic nezvedá. Zapínáš počítač a najednou - Monitor začně šustit černo-bíle, jako nějaká stará televize bez signálu. |
| |
| Obchod Zamyšleně se podrbu na hlavě, Petr stále brousí nože. Já s Petrem jsme sirotci, vychovával nás náš mistr, ale to z genetického hlediska není naše rodina, takže je možné, že naši předci byli ti ehm....shinigami? |
| |
| Doma Začnu vstekle mlátit do monitoru a řvát něco o blbím krámu. K čertu, tohle je divný, jak z nějakáho lacinýho hororu. Ten monitor je měsíc starej, mobil půl roku, přece se nemohli pokazit a oba zarás naštvaně vstanu a ještě jednou, pro jistotu překontroluju celý byt. |
| |
| Obchod "To není problém." Vytáhnu mobil a zvednu se od stolu. Je vidět, že s ním něco dělám. "Tak mamko, zvedni to." Vybral jsem si telefoní číslo na mamku. Jen doufám, že nebude zase někde dělat masáže. |
| |
| Obchod Na rozdíl od bratra necítím takoví klid a už vůbec mě nezajímají genetičtí rodiče. Pro mě je tou pravou rodinou sensei, proto se jako Tom odlepím od skupiny s mobilem a začnu mu volat. |
| |
| Vytáhnu mobil z kapsy , spíš co z něj zbylo a spatřím tu hrůzu co mi zbylo z mobilu , protose s bolestmi zvednu a jdu k pevné lince a vytočím pro mě známé číslo a doufá že to někdo z rodičů zvedne |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Petr, Terka, Marek, Jan Shinigami? Usměje se Ron. Né tak přímo... ale určitě někdo s velkou duševní silou. Odmlčí se a chvilku hledí na ty dva jak volají. (Petrův sensei to zvedne a je v pořádku, ale Redova mamka... to nezvedá a nezvedá - Je jí něco, nebo jen nemá po ruce telefon?.... nakonec to zvednou i Janovy rodiče) Tak co? Zeptá se Ron s upřeným pohledem na všechny tři. |
| |
| Obchod "Sakra, zase masíruje." Povzdechnu si a vytočím další číslo. Tentokráte vezmu číslo starší ségry. "Chvíli moment." Oznámím výsledek. |
| |
| Uklidním se když mi to rodiče zvednou , klidně se otočím, tak klidně jak to jde když člověka bolí celý člověk a klidně řeknuMé rodině nic není, jak jsou na tom ostatní? sleduji ostatní dokud mi neřeknou jak jsou na tom jejich rodiny |
| |
| Obchod V pořádku, mistr mě pozdravoval od Katky....to je duch strážný našeho Dojo dodám na vysvětlenou. To duch myslím doslova, ale málo komu to asi dojde. |
| |
| Obchod Mistr říkal, že naši rodiče umřeli v nějaké válce a že on jakožto jejich přítel se o nás začal starat. Nevzdávám to stále. Očividně se mě toto téma hodně dotýká a odpověď se snažím najít už dlouho. |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Petr, Terka, Marek, Jan (dokonce ani ségra to redovy nezvedá) Ron jenom tak posedává a poslouchá, jestli jste opravdu všichni vpořádku - i když po očku pokukuje po Redovy. Martin... že? Jak že jsi říkal, že zní tvoje příjmení? Roman Kontroluješ byt... ale nic nefunguješ... a pak... Příjdeš před velké zdrcadlo v pokoji... jenže... Ty se v něm nehýbeš? Tvé druhé já v zdrcadle stojí a sleduje tě. |
| |
| Obchod Vzdám to. "Ještě chvilku." Začnu netrpělivě podupávat a hledat číslo. Nakonec najdu číslo na mobilní centrálu jednoho našeho hotelu. "Tam by měl někdo být." Pomyslím si. |
| |
| Obchod Procházka, ale to není moje přijmení, je to přijmení našeho mistra, |
| |
| Red Ústředí se ozve, ale když se pokoušíš zjistit něco o své rodině, nikdo nic neví. Nidko je celý den neviděl, nedostavily se. |
| |
| Obchod Je to příjmení našeho otce, takže je to tvoje příjmení zavrčím naštvaně. Je očividné, že na toto téma už mezi námi proběhlo několik hádek a bitek, také je to důvod, proč já své příjmení užívám a bratr se tomu vyhíbá jak jen může. Každopádně, dokud je s mistrem Katka, tak je v bezpečí. Katka by nedovolila aby mu někdo ublížil, stejně jako nedovolí aby někdo ublížil nám. pronesu až s podezřelou jistotou v hlase. |
| |
| Doma Zatvářím se celkem viděšeně. Co...co jsi zač? vykoktám na svůj nepohybliví obraz. |
| |
| Obchod Nervozně začnu přecházet. "Kdo by ještě, kdo by ještě?" Postupně vytáčím čísla zbytku rodiny, jestli se někdo neozve. Nakonec pokud mi to nikdo nezvedne, tak vyzkouším sousedskou výpomoc na telefonu. |
| |
| Opět si s bolestli sednu a posadím se tak aby mě tělo bolelo co nejméně a počkám jestli Red dovolá |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Petr, Terka, Marek, Jan Ron se na Reda dívá, jak panicky volá všem co zná... nastává chvilka ticha. Redovy to nikdo skoro nebere, doma nikdo není... jako by se celá jeho rodina vytratila. Kde jsi je viděl naposled? Optá se docela nervózně Ron. Roman Tvůj odraz nic neříká. Pomalu pozvedne ruku a dlaň položí na sklo (jakoby z druhé strany). Kouká na tebe smutným pohledem. |
| |
| Obchod Vrhnu na bratra vražený pohled, který jasně říká: Udav se s tou svou Katkou, ale pak se obrátím na Rona. Myslíte, že je mohli unést? |
| |
| Obchod Zaklapnu podrážděně telefon. Přecházím, jak si rovnám v hlavě myšlenky, když mne vyruší ron. "Naposledy jsem byl doma měsíc a kus zpět. Mám to trochu z ruky." Okomentuji a udělám zase kroky sem a zpět. V ruce mačkám mobil. "Ještě před necelým týdnem jsme volali." Pokračuji dál v přecházení. "Máte tu internet nebo dnešní noviny?" Přemýšlím. "Takový zbohatlíci nezmizí tak snadno, aby se o tom nepsalo." Začnu uvažovat. |
| |
| Obchod Pohled bratrovy vrátím, když promluví povzdechnu si. Spíše je zabili. Vzhledem k tomu, že Tom pro ně není hrozba je brání rukojmích zcela zbytečné. Zato taková vražda pro výstrahu, ta smysl má. odpovím bez známky soucitu. Soucit je sice dobrá věc, ale některé věci se musí říci bez něj. |
| |
| Doma Zatvářím se zděšeně a o krok ustoupím. Aha, už to chápu, tohle je jen sen, mé zázračné uzdravení, ten autobus, monitor. všechno je to jen sen. |
| |
| To by musela být hodně veliká akce aby unesli celou rodinu řeknu a přemýšlím co se mohlo stát celé rodině že se nikdo neozívá |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Petr, Terka, Marek, Jan Ron cucá lízátko a kouká se na Reda, který mu vypráví o tom, že neviděl svou rodinu. Noviny... myslíš tyto... Pozvedne noviny s velkým titulkem o zmizení zámožné rodiny. Zamračí se. Myslím, že se jim stalo něco jiného, než že to že zemřeli. Zamumlá Ron. Roman Zdracadlo začne pomalu praskat a na zem dopadne jeden střep... ty - ten za zdrcadlem ten střep pozvedneš a zadíváš se na něj, jak je ostrý. |
| |
| Doma celí zblednu. Nikdy jsem nevinikal žádnou úžasnou odvahou a proto, místo abych okouněl co bude dám se na útěk do kuchyně pro nůž. |
| |
| Obchod Jen pokrčím rameny. Každopádně, jestli chcete, můžu obvolat pár známích, jestli se něco nestalo. Brácha mího spolužáka je policajt, ten by mohl něco vědět. Pak u nás v Doju trénuje jeden chlápek z kriminálky, jedem místní mafián a jeden novinář. |
| |
| Vykulím oči na titulek, i když chodím kolem několika trafik tak jsem si toho nevšimnul, hlavou mi proběhne že to se jen tak nestává , v tom bude nějáký vyžší záměr a zeptám seCo by kdo získal zmizením tvé rodiny |
| |
| Obchod Ozve se zakřupání, jak jsem zlomil mobil. Po zakřupání se ozve praskot, jak střepy dopadnou na podlahu. Ruce mi překryje krev z několika řezanin. "DO HÁJE!" Zařvu sám na sebe. Je vidět, že s tímhle moje propočty nepočítali. Není překvapivé, že se mi do hlavy nahrne krev. "DO HÁJE!!" Zařvu si sám v hlavě. Dojdu až ke zdi kam udeřím pěstí. Rána je to slušná. Dokonence na zdi zůstane krvavá šmouha a ďolíček od kloubu v omítce. "DO HÁJE!!!" Druhá rána druhou rukou do samého místa. Pak mi dojde konečně do mozku informace, že moje počínání celkem dost bolí a že bych měl přestat. "Musím jet na privát." Pravím. Popadnu knížku ze stolu a z trosek mobilu vytáhnu jádro s kartou. "Na hraní bude čas jindy." Pravím chladně, úsečně a je vidět, že se chystám celkem energeticky vypadnout z obchodu. |
| |
| Obchod Když tom začne odcházet, vystřelím rychlostí napnuté pružiny, popadnu ho za rameno a zatáhnu z pět, přičemž hodím bráchovi mobil. Ten okamžitě začne obvolávat všechny výše jmenované známé. Je šance rovných 48% že je použijí jako návnadu na tvé, případně naše vylákání, protože tě nenecháme jít samého a pak se nás pokusí dostat na svou staranu, jako se to pokusili udělat bráchovi. To bys chtěl? Vraždit a požírat lidské duše? hlas mám tvrdý, nesmlouvaví, bez soucitu. |
| |
| S bolestmi se postaví a zeptám se Mám ti jít pomoct je najít? Sice nevím co máš v plánu ale určitě budeš potřebovat pomoct |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Petr, Terka, Marek, Jan Ron se díval na Petra jak Reda chytnul a zatáhl zpět, načež rozumně začal přikyvovat. Samozřejmě, myslím, že je to pravda. Určitě je to práce nějakého Hollow, co se chce nasytit tím, že využije tvojí rodinu jako zástěrku... jak jsem již řekl. Všichni tady máte až zvláštně vyjímečné hladiny síly. |
| |
| Poslechnu si co nám Ron řekne a naštvaně řeknu A na co mi je zvýšená hladina síly když ji nedokáži využít , už sakra nebaví být ten kdo je ten neschopný a počkám co na to ostatní |
| |
| Obchod Strhnutí je zajímavé, je vidět, že pečlivě potlačovaný vztek mě celkem dobře přiživuje, co se energie týká. "A k čemu mi to je?" Je vidět, že rozumnost se začíná jemně vytrácet. "Najít mi je to nepomůže." Popravdě si někde hluboko uvnitř uvědomuju, že jednám iracionále, ale nemůžu si pomoci. |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Petr, Terka, Marek, Jan Ron chvilku šmátrá v kapse až nakonec vytáhne "mobil" a zadívá se na něj. Nemáte sice ponětí co dělá, ale on při tom vypadá tak hrozně rozumně... Ahm... hmm... Vstane a začne odcházet směrem pryč z prodejny. Předpředevčírem večer byl zaznamenán průchod Hollow, myslím, že je to ten co má za vinu zmizení zde přítomné rodiny. Yosh... radši by jsme to měli jít zkontrolovat... kdo jde semnou? Roman Doběhl jsi do kuchyně a máš nůž... jenže... nic se neděje? |
| |
| Obchod Patrně vám to dlužíme zamručím a přidám se, spolu s bráchou, jehož obvolávání nemělo naprosto žádný efekt. |
| |
| Doma S nožem v ruce získám něco málo jistoty a přijdu se podívat zpět k tomu zrcadlu. |
| |
| Obchod Rozhodnu se pro riskantní věc, udusit aktuální zuřivost hluboko uvnitř. Už se mi to párkrát vymstilo, ale tentokrát by se mi to mohlo vydařit použít jak chci. Zhluboka dýchám, pomalu to vypadá jakobych byl v meditaci, což je velmi neobvyklé. "Já půjdu, ale potřebuji můj meč." Upozorním na holý fakt. |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Petr, Terka, Marek, Jan Ron pomalu pokračuje k hlavním dveřím do obchodu. No takže by jsme nejdříve měli prozkoumat místo únosu, aby jsme dostali nějaké základní informace a pak by jsme třeba mohli... Mobil opět zapípá. Ah... toho Hollowa jsem pojmenoval Buřtík... kdyby se znovu objevil, detektor mi to nahlásí.... uhm.. tohle není on. Zamručí a pomalu začne otevírat hlavní dveře. Tvůj meč? Dobře dojdeme pro n.... Nastane ticho... Dveře jsou otevřené a za nimi černovlasý chlapík v bílém oblečení. S malou černou dírou místo srdce. Má červené oči se zúženými zorničkami, které si vás pozorně prohlížejí. Přes celá záda má meč podobný tomu Ichigovému. Tak... kdo z vás je nejsilnější? Pronese, načež Ron vyndá s údivem lízátko z pusy. |
| |
| Roman V zdrcadle je normálně tvůj obyčejný odraz. Zdrcadlo není rozbité, ale naprosto vpořádku. |
| |
| Obchod K čertu, jestli není Ron Superman, jsme nahraní zanadávám v duchu. Já, já jsem nejsilnější řve můj vnitřní Hollow. Bezeslova pro jistotu tasím oba meče. Tohle není dobrý, tohle není dobrý. |
| |
| Obchod Prohlédnu si chlápka a hnet ho podle popisu v knize ohodnotím jako Arrancaru, což znamená, že nemáme šanci, přesto vytáhnu oba nože a postavím se do bojové pozice. |
| |
| Doma Opatrně, s nožem v ruce si prohlížím zrcadlo. |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Petr, Terka, Marek, Jan Ron tam stojí s lízátkem v ruce přímo proti němu. Pomalu pozvedne hlavu a z pod čepičky vykoukne jedno oko, které si toho v bílém přeměří. Ale, ale... jaké překvapení... Poví. To jim tam nahoře nestačí prát se o výhradní postavení, natož posílat někoho jako vy, aby zlikvidovali i tak bezvýznamné, jako jsme my? Arracarn se na něj zahledí. Pch.... s příkazy ať mi můžou políbit zadek. Přišel jsem sem bojovat... tak kdo z vás je nejsilnější? Hmm... vypadá to, že nemám jinou možnost... eh... Povzdechne si Ron. ... jak problematické, že je vás tu stále víc a víc... Nastane chvilka ticha. Prober se, Urebo Dořekne a "Lízátko" se promění v Zanpakuto v podobě starého gotického meče (odkaz) Roman V zrdcadle vydíš, jak se za tebou zavřely dveře, ale kdyby ses otočil - dveře jsou otevřené. |
| |
| Doma Zmateně se otočím a dále zkoumím zrcadlo, vůbec to nechápu. |
| |
| Obchod Povzdechnu si. "Nic není nikdy snadné. Teď tenhle hlídací pes." Ustoupím krok do zadu a postavím se do pozice pro hand to hand combat. Snažím se najít v sobě jádro, o které bych se mohl opřít a použít. Když se lízátko změní v gotičák, moje srdce trochu zaplesá. Dodá mi to trochu šťávy, abych našel opěrný bod- |
| |
| Obchod Nechápavě sleduji lízátko. Co...co to? To je taky zanpakutou? Stejně jako ty? zeptám se své vnitřní společnice zmateně. |
| |
| Obchod Zaraženě se zadívám na lízátko/meč. Zvláštní, takže jeho schopnost je přeměnit nepotřebnou věc ve zbraň? Ale co ta slova, znělo to jako by někoho volal, jako by někoho volal jménem? Není to spíš tak, že to lízátko je jeho meč? |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Petr, Terka, Marek, Jan Ron se bez dalších slov odrazí a vyletí i s mečem, který drží v obou rukách - proti nepříteli. Ten jen tak tak stihne strhnout ze zad svůj obří meč, aby vyblokoval jeho úder... Chvilku kloužou po silnici pryč, ale pak se zarazí a začnou se přetahovat. Arrancar: Shit, co to bylo s tím chlápkem s těma dvěma meči. Před chvilkou byl slabší než já a pak zas silnější než Zachariáš-sama.. shit... o co se jedná? Roman Když se zase podíváš do zrdcadla, tak vydíš jak za tebou stojí obří netopír s bílou maskou, ale když se zase otočíš - nikdo tam není. |
| |
| Martin Ah... Pošeptá ti tvá společnice. |
| |
| Obchod Dívejte se na toho sobce, on by si zábavu užíval sám vykřiknu a jedním z mečů ukážu na Rona, načež se pokusím, ale opravdu jen pokusím vyběhnout za ním, neboť bratr mě za rameno ztrhne zpět. |
| |
| Boj Ať tě to ani nanapadne zakroutím nesmlouvavě hlavou. Tenhle boj se odehrává na úplně jiné úrovni, jen by jsi překážel. |
| |
| Doma To není sen, já jsem se zbláznil uvědomím si. HEJ JE TU NĚKDO? zařvu naštvaně. |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Petr, Terka, Marek, Jan Oba jsou stále zaklínění v sobě. Ani jeden nedokáže přemoct toho druhého, což je celkem zvláštní... načež Ron začne opět mluvit: Proč jdete zrovna po nich? Odmlčí se a nasadí vážný výraz. ... aha chápu. To by, ale taky vysvětlovalo proč jsi tak slabý. Vy jen chcete vytvořit další Hollow - čím více spirituální síly tím lepší Hollow, že? Tvoje maska... byla rozbitá násilím, že? Byl jsi vytvořen? Arracarn se naštve Už jsem řek, že seru na rozkazy... A rázem přetlačí Rona, který se v kotrmelích odtrmácí kousek stranou, než se znovu postaví na nohy a do bojové pozice. ... přišel jsem sem bojovat! Nic víc! Zavrčí. Hmm.. množíte se jak na běžícím pásu. Inteligence, aby mohli poslouchat rozkazy. Zamumlá Ron. Roman Nikdo se neozývá, je tu ticho... jenom z kuchyně se ozývá nějaké suštění. |
| |
| Doma Opatrně a lehce vystrašeně se jdu podívat do kuchyně. |
| |
| Obchod Hledám ve svém postoji čím dál hlouběji. "Pořád mluvil o nějaké síle. Někde být musí." Udělám další krok dozadu a pokračuji v zkoumání. Jdu hlouběji než jsem zatím kdy šel. "Meč je prodlouženina ruky ale i duše. Někde v duši svojí zbraň musím mít." S tímhle motem pokračuji ve svém vnitřním průzkumu. |
| |
| Boj Konečně se mi podaří, vysmeknout se bráchovi a zapojit se do boje. Nejsem však takoví hlupák, abych překážel Ronovi, tomu nechám přímí útok, já to beru z prava, zároveň pak uvoňuji svou duševní energii. Takže, litříček vychlazené kreve, a copak si dáš dnes k jídlu drahá? usměji se v duchu na postavu své síly. |
| |
| Boj Ten idiot zakleju a vrhnu se do boje z Arancarovy levé strany, abych tak bráchovi alespoň trošku pomohl. Sílu, potřebuji sílu. snažím se najít nějakou energii ve svém nitru. |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Petr, Terka, Marek, Jan Všichni tři se vrhly na onoho Arrancarna - z každé strany jeden. Ron zběsile útočil, jako nějaký Berserker, ale nebylo to dostačující. Jako první schytal ránu mečem přes obličej a zakrvácený odletěl mimo bitvu. Několik dalších lehce vyblokovaných úderů (zvlášť, když Martin mlátí každým mečem jinak rychle). A pak všude krev a i Martin Poklekne, protože ho Arrancar řízl mečem přez nohy. V boji zůstává jen Petr, ale jeho útoky jsou spíše jako vosí bodnutí, proti jeho meči. Hehe... Zasměje se onen černovlasý. ... tebe zabiju prvního. A zadívá se na Martina - nohou podkopne Petrovy nohy, tak že musí spíše pokleknout (takže nemůže udělat to své salto) A rozeběhne se na poslední úder proti Martinovy, který bezradně klečí na zemi, protože nemůže vstát. Roman V kuchyni je na stole ten zrnící Monitor od počítače. Není zapojený v zásuvce. |
| |
| Boj Sleduji jak se nepřítel přibližuje. Hmmm, doufám že sis neobjednala biftek ze mě. zamručím. A pokusím se vykrýt následující útok. |
| |
| Boj Sleduji, jak se Arancaru blíží k bratrovi čím dál víc, každá sekunda se mi zdá být jako věčnost. Jeho meč se napřáhl a... čas se jako by zastavil. Pořebuješ sílu, je to tak? ozval se mi v hlavě jemný, ženský hlas. Sílu, aby jsi zachránil bratra, je to tak? neviděl jsem zdroj toho hlasu, ale byl jsem si jistý, že se usmála. Ano přikývl jsem. Tak si ji vezmi Z nenadání jsem stál na rozpraskané planině. Celé nebe bylo rudé a praskylnami protékala vrucí láva. Naproti mě stála mladá dívka, střední postavy, s krátkými, po ramena zastřiženými rudými vlasy a rozpustilým výrazem ve tváři. No ta, vezmi si mě usmála se a kývna na planinu, která byla celá zaplněná zbraněmi všeho druhu a velikostí. Od katan přez sekery a palice, až po boxeri. Dlouho, nekonečně dlouho jsem se procházel po planině, než jsem si byl svou volbou jistý. Zastavil jsem se u mužské postavy, u své postavy, u dokonalé repliky sama sebe. Nejlepší zbraní jsem si sám. To lidské tělo je naše nejlepší zbraň prohlásil jsem a dotkl se své ruky. Dívka jen s úsměvem přikývla a já se objevil opět v lidském světě. Arancaru byl sotva dva kroky od bratra, když celé okolí doslova vybuchlo v záplavě duševní energie vycházející ze mě. On se tím však nenechal rozptýlit a sekl, jeho meč však byl zastaven mou dvojnou zanpakutou. Nikdo, nikdo nebude sahat na mícho bráchu ani ho mlátit, kromě mě janý? zařval jsem vstekle a přitlačil. |
| |
| Doma Zaraženě sleduji monitor. Co to sakra.. zakleju a přijdu k němu. |
| |
| Jdu za Ronem a následně sleduji boj , když se chci zapojit do boje tak se zapojí martin spolu s jeho bratrem , když vydím že je martin v ohrožení , citím v sobě pocit bezmoci , ten pocit který tolik nesnáším , pocit kterého se jsem se vždy snažil zbavit , štve mě že nedokáži nic udělat a že jsem pomalu jediný co nedokáže pomoc , když se martinovu bratru probudí jeho síla tak ten pocit se ještě prohloubí a hned že ještě kombinuje s nenávistí a zlobou na mě samého . Ze zloby mi pomalu začnou téct slzy a já tisknu ruce v pěst tak že se mi nehty na rukou začnou zařezávat do dlaní a pomalu mi začne téct krev z dlaní. Bolest těla kteroui jsem do té doby měl vůbec necítím |
| |
| Boj Když se předemnou objeví brácha a zachytí útok, objeví se mi na tváří úsměv. A vyškrábu se na nohy, načež si ho obejdu z leva. Oba meče v pohotovnostní pozici. Aniž by jsme si to jakkoliv domluvili, začneme oba vypouštět velké množství reiriaku, které je téměř stejné a tak jakok by splynulo v jedno, poté zaútočíme, každý z jedné strany dvěma meči. |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Petr, Terka, Marek, Jan Oba bratři vzbudili své síly, aby pomohli jeden druhému. Meče, jenž rázem chtějí přeseknout jeden druhého se probouzejí k životu s velkou silou. Zmatený Arrancar s leknutím otočil svou hlavou, aby viděl co se to děje za jeho zády. Jenže bylo pozdě - již na něj letěli Petrovy dvojité Zanpakutou a pak... /Ozvala se ohromující rána/ ... a všichni rázem zastavili svůj útok. Ron se prudce otočil... Ulicí se valila obrovská mrazivá lavina sněhu a větru, která vás všechny zasáhla v plné síle. Projela vaší družinou jako nůž, ale nikomu se s velkým podivením nic nestalo. A poté ono kouzlo upadlo, lavina a dokonce i silný vítr - rázem vše zmizelo. /Zvuk zasunutí meče/ Ulicí si to kráčela černovlasá postarší dáma v bílém potrhaném plášti. Na tváři měla milý usměvavý výraz a vlasy učesané do jakéhosi podivného japonského stylu. Zpoza jejích zad vyběhli dva muži, oblečení podobně jako Martin - nejspíše vypadaly na Bodyguardy. Dáma přišla až k vám a zprvu se zadívala na Arracarna, z kterého zbyla pouhá nehybná kostka ledu. Captain-sama... Ozval se udivený Ron a stará paní se na to oslovení jemně usmála. Pohlédla na oba bratry a jemným hláskem dodala: Zajímavé. |
| |
| Ulice Zmateně a také s lehkým zájmem si prohlédnu ženu, která porazila Arancara. Meče lehce skloním, ale stále je držím v pohotovostní pozici. Kdo jste? zeptám se lehce nabručeně. Zachránila nám sice život, to ano, ale to neznamená, že jí mám věřit. (PJ: víš doufám, že Shinigami v podstatě nestárnou nechcou li, že ano?) |
| |
| Ulice Když se tu znenadání zjeví ona podivná žena a porazí Arancara jediným úderem, postavím se vedle bratra, meče taktéž v pohotovostní poloze. Kdo jste? zeptám se nedůvěřivě ve stejný okamžik jako bratr. |
| |
| Stále sleduji boj který probíhá mezi trojicí a nepřítele , stále tisknu ruce v pěst tak že se mi rány na rukách ještě o kousek zvětšily , bolest jsem vůbec necítil, jediné co jsem cítil byla bezmoc . Když se najednou oběvila veliká lavina tak jsem ji vůbec nečekal , když jsem se valil pod lavinou uvědomil jsem si jak mě bolí celé tělo a ted mi i došlo co jsem si udělal na dlaních, jakmile se lavina přestala hýbat tak téměř ihned zmizí a oběvila se tam postarší paní se dvěma svými ochránci , kterým jsem nevěnoval pozornost , když jsem si v hlavě přebral co se stalo tak příjdu blíž k ženě a řeknu |
| |
| A vy jste zase kdo? přičemž je jasné že jsem nepostřehl jak ji oslovil Ron |
| |
| Roman Monitor záhy zhasne, jakmile se k němu přiblížíš. Přesně v ten moment zároveň začne kdosi otevírat vstupní dveře v předsíni. Red, Petr Kučera, Martin, Petr, Terka, Marek, Jan Ta postarší paní vysekne velmi značnou úklonu a s úsměvem si vás všechny mladé prohlédne, tak jak tu tak zmateně stojíte. Já jsem Marila, vedoucí léčitélského zboru. Ráda vás poznávám. Ronův meč se promění zpátky v lízátko, což ona paní zaregistruje, jemně se na něj natočí a řekne: Takže, to jsou oni? Pravděpodobně... jeho odkaz, pro nás? Ron se postaví do pozoru přičemž zklopí hlavu tak, aby nebyla víš, než ta její. Ano, jsem si jistý, že to jsou oni - Captain-sama. Jsou dokonce ze stejného okolí. Nastane chvilka ticha po které ta dáma opět odpoví: Není divu, že se o ně zajímá taková společnost. Mimochodem... Pohlédne na Reda Vaší rodina je již v pořádku mladý pane. |
| |
| Ulice S bratrem si vyměníme pohledy, načež oba klesneme na jedno koleno, s meči na rukou, abychom tak naznačili, že jsou jí kdykoliv k dispozici. Mé jméno je Martin Procházka Bůh létajícího ostří. Představím se, včetně klubového titulu. |
| |
| Ulice S bratrem si vyměníme pohledy, načež oba klesneme na jedno koleno, s meči na rukou, abychom tak naznačili, že jsou jí kdykoliv k dispozici. Mé jméno je Petr Procházka, Bůh ocelové pěsti Představím se, včetně klubového titulu. |
| |
| Doma S tím že rodiče se rodina konečně vrátila vyběhnu šťastně ke dveřím, na nůž v ruce jsem docela zapoměl. |
| |
| Roman První vstoupila domů tvoje máma s proslovem: Promiň, že jdeme tak pozdě - ještě jsme museli zařídit něco na poště a... Nastane chvíle ticha - když tam přiběhneš s nožem v ruce Red, Petr Kučera, Martin, Petr, Terka, Marek, Jan Kapitán se mile usměje, ale pak se vyleká a aniž by to někdo čekal, dvěma kroky rychle a vyděšene příjde k Martinovy. Počkejte, nesmíte se namáhat, jste zraněný. Vyléčím vám to. Pronese velmi milým pohledem a sotva se kdo naděje, přiklekne - položí ruce na ránu na noze, který začne po chvilce mírně mizet. Uh.. Zabručí Ron s obličejem od krve. |
| |
| Podívám se na ty dva Procházky a jenom se podívám na ženu a lehce na ženu pokynu rukou se slovyJá jsem Jan Pavloušek a nejsem žádný bůh jak tihle dva , ale všichni mi řikají Honza když hýbu rukama tak si uvědomím že mi z rukou teče ta krev tak rychle šáhnu do kapsi ,vzadu na kalhotech a vytáhnu z ní papírové kapesníky se kterými si otřu ruce od krve a následně v kážde ruce stisknu jeden kapesník abych zastavil tu krev |
| |
| Chodba Zadívám se na matku a na nůž, načež rychle vymíšlím výmluvu. Eh, já chtěl jsem jen...nakrájet si ke svačině chleba a když jste přišli, šel jsem se podívat kdo to je. usměji se, načež zmizím rychle do kuchyně pro chlebe a kousek salámu, aby mé tvrzení vypadalo věrohodně. |
| |
| Ulice Nechápavě natočím hlavu, abych viděl co ta ženština dělá. Když si všimnu, že mi léčí nohu a to s velkým úsmpěchem jen zamrkám a na sucho polknu. To....to...to je zázrak. |
| |
| Ulice Překvapeně zamrkám na bráchovu nohu, načež se zvednu na nohy a schovám oba meče. Poté si začnu hodnotícím pohledem měřit ty dva bodyguardy. |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Petr, Terka, Marek, Jan Marila vás všechny postupně s úsměvem obskáče a vrátí vám všem vaší sílu zpátky a zahojí vaše zranění Prosím... mohla bych s vámi mluvit? Neruším? Zeptá se tichým milým hláskem. Roman Když dobíháš do kuchyně, všimneš si, že monitor od počítače, co tam předchvilkou byl, tam už není. Doběhneš zpátky za mámou, která se na tebe ještě divněji povídá... Eh... no... dobře... Zabrumlá a jde se převléknout do svého pokoje. |
| |
| Ulice Když je má noha vyléčená vstanu a lehce ji procvičuji, když zjistím že je zcela v pořádku, vděčně se usměji a začnu se zcela věnovat Marile. |
| |
| Ulice Vrhnu ještě pslední pohled na oba bodyguardy, s tím že vypadají schopně a přetočím svůj pohled na Marilu. |
| |
| podívám se na ženu a řeknu Mě to nevadí , hlavně když se konečně dozvím o čem jste se tu bavili a hlavně když se dozvím konešně nějáké odpovědi na otázky na které mi zatím nikdo neopověděl přičemž si prohlížím dlaně které mi žena vyhojila a přemýšlím jak to udělala |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Petr, Terka, Marek, Jan Nastane chvilička ticha, kdy Marilla ještě prověřuje okem, zda vám opravdu už nic není. No... nevím kde začít. Určitě jste za dnešek vstřebali příliš mnoho informací. Pronese a přiloží si zamyšleně ukazováček ke spodnímu rtu. Jsem tu, abych vám řekla co se stalo před mnoha lety. Jedná se o... Odmlčí se Důvod toho, že máte takové schopnosti, jaké máte je v tom, že jednomu z vás byla v dětství implantovaná jakási věc, která zvedá úrovně reiraku, jak u uživatele samotného, tak i u okolních lidí. Odkašle si. Už vám určitě spousta lidí říkalo, že jste nečím zvláštní, ale proto tu nejsem. Nedávno se k vám dostal člověk jménem Zachariáš, což je schodou okolností jeden z vedoucích námi nepřátelské armády. Nejspíše zjistil, že v jednom z vás je ona věc a vynaloží všechno možné usilí, aby jí dostal. Tento člověk co vás před chvíli napadl je jenom začátek oné hrozby, která vám hrozí... proto se vás nejdříve zeptám... nastane chvilka ticha. Jste si opravdu jisti, že neznáte jiného vašeho blízkého, který by také měl podobné schopnosti jako vy? |
| |
| Ulice Aniž byjsme to s bratrem jakkoliv domlouvali oba tasíme meče a oba je oné ženě přiložíme ke krku. Takže jsme nějakej zasranej experiment? zavrčím výhružně. |
| |
| poslouchám co Marile řekla a přemýšlím kdo a hlavně co by mohl mít ten někdo implantováno v těle , když se nás zeptá jestli nevíme o někom dalším s podobnými schopnostmi tak popřemýšlím a řeknu nikdo mě nenapadá. a mám dotaz jak poznáte kdo tu věc má v těle? počkám co mi řekne |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Petr, Terka, Marek, Jan První co se stalo, že oba Bodyguárdi vytasili meče a vlétly obou bratrům do rány, tak že je naprosto s klidem vykryly. Ta "věc" je udělaná tak, aby se to nedalo poznat, při běžném zkoumání. Oznámí žena stále s milým úsměvem. Ron postává někde vzadu a všechno sleduje. Zasraný experiment? Ne... tak bych to opravdu nenazývala, pane Petře. Odmlčí se Přišla jsem proto, abych vás všechny vzala do své péče do té doby, než se situace uklidní. |
| |
| celkem se naštvu na řeknu na to vám kašlu aby se o mě někdo staral , prostě mě naučte jak se o sebe postarat sám a bude , potom to už zvládnu sám a připravím se na jakoukoliv jejich reakci , nechci utíkat , chci toho zjistit víc ale pokud to bude nutné uteču a naučím se všechno potřebné sám |
| |
| Ulice Jasně, vy máte pro to, že jste nám kvůli sví válce zničili životy určitě nějakej vznešenej název zařvu vstekle a přitlačím na Bodyguarda. |
| |
| Ulice Zdá se to až zvláštní, ale v poslední době s bráchou dosti souhlasím Vy jedny kur*vy takže to kvůli vám sme tu málem chcípli? zavrčím hodně naštvaně a přetlačuji se s bodyguardem |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Petr, Terka, Marek, Jan S Bodyguardama ani nehnete... Ano, právě proto jsme tady Jane. Abychom vás naučili umění boje. Vzhledem k dovednostem, které ovládáte, můžu předem říci, že to půjde lépe, než s normálnimi studenty. Ron se postaví vedle Marily a zadívá se na oba bratry. Yare, yare... tak už dost vy dva. |
| |
| Ulice Zavři hubu vyštěknu na Rona Z tebe si neudělali pokusnýho králíka. zavrčím. Tak co milovaná, zatančíme si? usměji se na dívku simbolizující mou sílu. HEHEHEHEHEH ALE COPAK KOLEGO, JSI ROZRUŠENÝ? NEMÁM JE SEJMOUT? Ts. táhni zavrčím na svého vnitřního Hollow. |
| |
| tak to jsem na to zvědaví řeknu a sleduji co udělají bratři |
| |
| Ulice Ne, neudělali z nás pokusný králíky, vypěstovali si z nás zbraně. opravím bráchu a ještě více přitlačím na bodyguarda. V hlavě se mi ozve dívčí rozpustilí smích. Miluješ krev a boj, že ano? zeptám se dívky, která přikývne. V tom případě myslím, že si užiješ do sytosti HEJ BRÁCHO, A JÁ CO JÁ SEM VZDUCH? ozval se mi vhlavě neznámí hlas. Co to...kdo seš? zeptal jsem se nejistě. NO KDO ASI, SKUS HÁDAT, PROZRADÍM TI, ŽE JSEM VZNIKL DÍKY TVÉMU BRATROVI... ty, ty jsi... zašeptám nevěřícně a představím si bráchu v Hollow formě. |
| |
| Red, Petr Kučera, Martin, Petr, Terka, Marek, Jan Ron se vážně rozčílí. Idioti, když nic nechápe tak mlčte! Zařve, ale náhle se vyděsí a zahledí se na své rameno, kde má položenou Marilinu ruku. Prosím.... Ron zůstane mlčet a Marila pokračuje: ... kdysi dávno byl vytvořen mocný magický předmět známý jako "Tyrok". Všechny ostatní informace o něm byly utajeny - dokonce jeho vlastnosti a vzhled. Tato věc se však stala hlavním sporem, když jí před lety ukradl jeden z našich vyšších důstojníků, poté co nás všechny zradil. Díky tomuto jsme se dostali do konfliktu a život světa měl být zahuben. Jenže... v ten moment se můž, známý též jako Stín, postavil proti nepříteli, ukryl onen předmět ve svém vnukovy, či vnučce a tím zajistil naší výhru. Tehdy však netušil, že se za několik let odehraje další velezrada a Hollow se opět dostanou k moci. To je podstatou toho, proč jste nyní v ohrožení a proč bych ráda byla při tom, vás vycvičit ve schopní bojovníky. |
| |
| Ulice Takže ten parchat využil vlastní krev k tomu aby schoval nějakou věc? Zničil vlastní rodinu? zavrčím vstekle. Mě je vaše válka u pr*ele. Je mi jedno za koho, nebo co bojujete. Ale začínám si myslet, že ti co jdou proti vám jsou lepší než vy. UHNI dneska už podruhé se mi na tváři vytvoří hollow maska a já silně zatalčím proti bodyguardovi, zároveň pak uvolňuji reiriaku. |
| |
| poslechnu si co nám říkají , chvíli přemýšlím o všem co nám řekli a řeknu dobře půjdu do vaší péče ale nebudu dělat nic co se mi nebude zdát dobrý a nebude na mě dělat žádné pokusi a vydám za ženou |
| |
| Ulice Nechápeme? usměji se téměř přívětivě. Opravdu? Jen se podívej na ten váš příběh, poté co ho zbavíme pozlátka. Vaší všemocné organizaci byla zkupinou rebelů ukradena nějaká věc. Vy jste to tak nenechali a specialistu aby ji získal zpět. Tomu se to povedlo, ale v poslední chvíli změnil strany a místo aby vám předmět vrátil, ukryl ho v někom na zemi. Když se na to podíváme takto, musíte uznat, že nemáme důvod vám věřit, co když právě vy jste ta špatná strana? UHNI stejně jako bratrovi se mi oběví ta samá maska, připomínající dračí hlavu. Je na ní však jeden rozdíl, jeho je rudá, s černým šrafováním, má je černá s rudým šrafováním. Začnu uvolňovat reiriaku a tlačit na bodyguarda. |
| |
| Doma Co se to tu k čertu děje? zamumlám si pro sebe v duchu a schovám nůž. Na svačinu jsem tak nějak zapoměl a tak zamířím rovnou do svého pokoje. |
| |
| "Skok v ději" Red, Petr Kučera, Martin, Petr, Terka, Marek, Jan Poté co jste se skoro dvě hodiny bavily o tom co a jak má být, tak vaše myšlení nakonec došlo k závěru, že nejlepší bude tu vaší sílu nějak zákonitě ovládnout. (Už jen kvůli tomu, aby jste nezranily své blízké). Každému z vás byl přidělen osobní "sensei", který by vás měl učit. Uběhl přibližně týden po té události s onou Marilou a vy jste se pomalu vydali z domova - místo do školy - tak za vaším novým senseiem. Red má sraz před vchodem do katedrály Sv.Víta. Ovšem nikdo mu neříkal, jak senseie poznáte mezi těmi všemi turisty. Petr Kučera má sraz na Václavském náměstí před sochou. Sensei prý příjde v klasickém kimonu, takže ho určitě pozná. Martin a Petr se prý mají dostavit do jakéhosi velkého skladu, ležícího kousek od Prahy. Znělo to trochu zvláštně, protože je to staré rozpadající se skladiště. Na takovýhle místech obvykle přespávají bezdomovci. Pro Terku si prý příjdou, ale zatím se nikdo neukázal. Jan má sraz v prostoru skláren, které leží kousek od Prahy. Je to rozlehlý komplex - tak jak sakra tady máš někoho najít? Marek má prý jít do jakési zapadlé restaurace někde uprostřed města. Sice mu dali adressu, ale ta restaurace je tak hrozně zapadlá.... že jí snad ani nenajde. Roman Přicházíš do svého pokoje - monitor ti leží na posteli, není zapojený v zásuvce a opět šustí. |
| |
| Skladiště Společně s bráchou vcházíme do prostorného pražského skladiště. My dva jsme naštěstí vedeni oficiálně jako mrtví, navíc jsme sirotci, takže něco jako uprostřed školního roku přesvědčit rodiče aby nás nechali jít do Prahy jsme řešit nemuseli. Jak já tak bratr máme ruce na jílcích. HOJ JE TU NĚKDO? zařvu na hlas. |
| |
| Doma Překvapeně se posadím na postel a začnu studovat monitor. |
| |
| Martin, Petr Budova skladiště je obrovská, ale naprosto prázdná. Je to jenom obrovská zastřešená a obezděná plocha, kde je jenom prach. /Ozvou se kroky/ Měl by sis střežit více záda- oyo... Zazní hlas a Petr jen tak - tak vyblokuje oběma mečmi naplocho kopanec onoho neznámého, který na něj naletěl - odrazil se a saltem dopadl do dřepu kousek od vás, až z toho jeho plášť jemně zavlál. (Nevím přesně jak ho popsat, tak jsem vyhledal obrázek který by ho dobře znázornil: odkaz , nepatří tam ty věci co drží v rukou.) Roman Monitor se vypne a do pokoje v ten moment zrovna příjde tvoje Máma. Co by sis dal k... Minuta ticha. ... proč tu máš ten monitor? |
| |
| Sklad My si kryjeme záda. Ty jsi sensei? zeptám se a přetočím meče proti němu. brácha tasí |
| |
| Doma Ehm, já on...zdál se mi rozbytí, tak ho kontroluju zamručím odpověď. |
| |
| Martin, Petr Muž se postaví - zřetelně vydíte jak vpravo u pasu má meč, který od pohledu vypadá podobně jako Katana, s krytím ve tvaru dvojitého půlměsíce. Ah a vy musíte být moji žáci. Vydím, že už jste vyvolali své meče... takže můžeme rovnou skočit ke kroku číslo dvě. Usměje se. Zaútočte na mě, jako by jste mě chtěli zabít. Doma A... ha... Zmatená máma odejde z pokoje a v ten moment ze monitor opět rozsvítí a začne šustit. |
| |
| Doma Co to? že by to reagovalo na ni? začnu si monitor prohlížet. |
| |
| Sklad To nemusíte říkat dvakrát usměji se a tasím, načež se na něj vrhnu, následován bratrem, který taktéž útočí. Na rozdíl odemě si však drží trošku odstup a hodnotí svého soupeře, já jsem se prostě vrhl do boje a až během něj zkouším co chlápek dokáže. |
| |
| Procházím sklárnami a snažím se najít někoho nebo něco co sem nepatří , jenom doufám že můj sensei nebude Ron , i když je silný tak ho moc nemusím |
| |
| Martin, Petr Váš sensei stojí na místě a první kdo tedy zaútočí je Martin, který k němu divoce přiběhne, sekne a ... ... zůstane stát. Obě ruce má celé od krve, ale je si stoprocentně jistý, že senseie zasáhl, tak co se to sakra děje. Hmm... Zabručí sensei. |
| |
| Roman Prohlížíš si monitor a najednou .... z něho vyletí lidská ruka, chytne tě za krk a začne tě škrtit. Dusíš se. |
| |
| Boj Překvapeně zamrkám a uzkočím, je na čase přehodnotit situaci. Spolu s bráchou začneme kroužit kolem něj, meče v pohotovostní poloze. K čertu, zasáhl jsem ho, ale krvácím já, co se to děje...že by to byla jeho schopnost? vrátit úder? Ne, to není ono... kývnu na bratra, načež oba začneme uvolňovat společně duševní energii, která se opět sinchronizuje, načež zaútočíme, každý z jedné strany. |
| |
| Doma Začnu se dusit a ze všech sil se snažím dostat tu ruku ze svého krku. |
| |
| Jan Pavloušek Procházíš se po prostoru skláren, ale nikoho nevidíš. Je asi pauza a moc lidí tu neni, takže si tě zároveň nikdo nevšímá a pak.... něco ti příjde zvláštní. U jedné ze zdí leží na zemi - zabalený ve smradlavých hadrech - jakýsi bezdomovec se štamprlí v ruce. Normálně by sis ho nevšiml, ale když vedle něho leží velký meč? |
| |
| Příjdu k muži co vypadá jako bezdomovec a tak decentně do něj kopnu aby se probral a zeptám se Mohl bych se zeptat na co máte ten meč |
| |
| Martin, Petr Meče se střetnou se senseiovým tělem, ale místo toho, aby ho zranily - zkončíte zraněný vy dva. Ruce máte celé od krve a nenapadá vás jediný možný důvod proč by se tohle mohlo stát... přeci jste ho trefily... on se ani nehýbal. Ah... určite si říkáte, proč jen ho ani neškrábnu? Roman Ruka je ale silnější a jediným táhnutím tě "vcucne" do monitoru. Dopadneš na písčitou zem. Je noc a na obloze svítí půlměsíc. Kolem je jenom holá poušť a sem tam nějaký ten skalní výběžek. Jan Pavloušek Kopneš do pobudy a ten se zachraptěním otočí nadruhou stranu a spí dál. Nejspíše je opilý natolik, že ani nevnímá jak do něj kopeš. |
| |
| když neraguje na na ma můj budíček tak mu odštouchnu meč o kousek dál jestli si toho vůbec všimne |
| |
| Skladiště Když útok z blízka nefunguje, brácha ho zaměstnává meči, avšak dává si pozor, aby se ho nedotkl, načež já schovám katany vzdálím se a začnu po něm vrhat klasické nože a shurikeny ve velkém množství. |
| |
| Skladiště Když brácha ustupuje, zaměstnávám senseie, ale tak abych ho nesekl, dokud se brácha nedostane do správného postavení. Když začne vrhat nejrúznější projektili, uskočím do bezpečné vzdálenosti. |
| |
| Někde Vyděšeně vykřiknu a vyskočím na nohy, načež se začnu zmateně rohlížet po pouští |
| |
| Jan Pavloušek Meč se s hlasitým cinkáním posune pryč, ale se spícím ožralou to vůbec nic nedělá. Spokojeně si chrápe dál jako by se nic nedělo. A prázná flaška vína se kutálí po betonu někam pryč... Martin, Petr Sensei se ani nehne, pouze stojí a dívá se jak proti němu letí všechny ty Martinem vržené věci... za hlasitého cinkání se od něj začnou odrážet na všechny strany, jako by měl na svém těle nějaký neviditelný štít. Tomu vy říkáte jít na někoho s úmyslem ho porazit? Co? Začne vytahovat svůj meč s dvojitým půlměsícem. Je to něco mezi Katanou a klasickým Gotickým mečem. Ukážu vám, co to znamená někoho seknout... Uchopí pevně svůj meč do pravé ruky a rozeběhne se k Petrovy... bodne. Roman Kolem dokola se začnou do kruhu schromaždovat nějací velcí temní tvorové. Vydíš jejich zlé pohledy. |
| |
| Projdu se po sklenárnách a snažím se najít nějákou vodu po chvíli hledání najdu kýbl a kohoutek na vodu ,napustím si do kybla vodu , příjdu za ožralou a chlestnu na něj ten kýbl vody |
| |
| Hala Na tváři se mi zjeví úsměv, následující shuriken zdánlivě přelétne cíl, zabodne se do stěny a já zatáhnu. Tenká lanka připevněná na mé zbraně se zvednou ze země a vytvoří tak silonovou síť kterou se prostě jen tak projít nedá. Vzhledem k tomu, že tu někdo běžel, má asi problém. |
| |
| Hala Čekám na bráchu. Teprve až provede svůj útok a znemožní soupeři pohyb, zaútočím pravím mečem bodnutím do oka a levím seknutím na krk. |
| |
| Poušť vyděšeně vykřiknu Co... co ste kur...zač? snažím se najít místo, kterým bych mohl proběhnout pryč. |
| |
| Jan Pavloušek Co to kruci, jakej pacholek! Zařve ten ožrala a začne zběsile kopat kolem sebe, jakmile ho poliješ vodou. Naštvaně se rozhlíží a pak spatří tebe. Chvilku to vypadá, jako by si tě přeměřoval, ale on místo toho čapne po svém meči, tahem ho vytáhne z pouzdra a namíří ti ho ke krku. C-c- co si myslíš mladej!? Martin, Petr Váš sensei proběhne silonovými vlákny jako by to nebylo nic víc než papír a je asi jasné, že to očekával (příště prosím piš, že hážeš shurikeny se skrytými vlákny). Pro tvého bráchu bylo už trošku pozdě vykrýt jeho útok... Sensei ladným pohybem pravé ruky odzbrojil tvého bratra o jeden z jeho mečů, který vylétl do vzduchu a zabodl se do stropu skladiště, kde zůstal v té výšce vyset. Následná rychlá otočka a kopanec, který byl naštěstí vykryt - odsunul Petra směrem k zemi na zadek. Vzpomeňte si hoši! Pronese Nenuťte mě, abych vás donutil si vzpomenout. Roman Oni černí tvorové chvilku koukají jak tam tak zmateně pobíháš, ale pak jeden z nich pronese: Na něj. A všichni se na tebe rázem sesypou a ty cítíš jak tě trhají na kusy. Tvůj obličej se mění... roste na něm cosi bílého... a pak... je konec. Stojíš na té poušti, kolem tebe nikdo není. Máš hrozný neukojitelný hlad. Rozum ti již nepracuje tak jako dřív. |
| |
| Jsme už celkem vytočný a proto zařvu na chlapaMám se tu s někým sejít tak chci zjistit jestli to nejste vy |
| |
| (O.K.) Hala Kop stlumím složenýma rukama a popojedu po zemi až do zdi. Když sensei promluví, sundám si svou druhou zanpakutou ze stropu pomocí řetězu připojeném k noži (já vím že tyhle triky fungují jen v anime a filmech, ale já ten meč potřebuji). Nechám nůž dopadnout, sám se chopím meče. Chceš abychom se tě pokusili zabít, budiž, abys posléze nelitoval. zamručím a myslí se dotknu oné dívčiny v sopečné krajině. Sejmeme ho maličká? usměji se. Inu, vnějškově rozhodně není mladší než já, možná o trošku starší, ale porovnáváme li mé dva metry a její metr sedmdesát... Sejmeme přikývne s úsměvem a já začnu uvolňovat reiriaku za jediným účelem. Zabít mého protivníka. Rozsekat ho na kousky tak malé, že i krabyčka od sirek pro něj bude moc. S těmito pocity (ne myšlenkami, pocity) jsem se na něj vrhl. |
| |
| Hala Opětovně tasím oba meče. A začnu uvolňovat reiriaku ve velkém. Zatenčíme si milovaná? zeptám se své mentální společnice a podám jí ruku. zatančíme přikývne, načež mou ruku lehce stiskne a já zaútočím s jasně vražedným úmyslem z druhé strany než bratr. |
| |
| Poušť Hlasitě zařvu. HLAD HLAD HLAD bez přemýšlení vyrazím na cestu, snažím se najít cokoliv co by můj hlad ukojilo. Má podoba: Humanoidní rysi, malí lidsky vypadající hollow, s maskou v podobě evropského draka (fantasy mentalita zamracovala) |
| |
| Martin, Petr Sensei nechal Petra sebrat svůj meč (ano ty triky fungují jenom v anime, zvlášť když je strop vysoko tak 15 metrů a chytit meč... vyžaduje mistra). S klidem tam stál a koukal jak na něj útočíte. /Povzdechnutí senseie/ Oba stojíte ještě více zakrvácení a už na vás doléhá vyčerpání. Meče máte položené na senseiově hrudi, ale on nemá ani škrábanec. Myslíte, že tím, že držíte své meče jste dostali nad nimi kontrolu? Není to o tom, jak sekáte... je to o tom, kolik síly do toho vložíte. Odmlčí se Už od prvního okamžiku, když jsem vás spatřil jsem věděl, že mě nedokážete porazit. Víte proč? Ze stejného důvodu, proč nemůže člověk otočit kohoutkem u umyvadla, když umyvadlo žádný kohoutek nemá... Zadívá se na vás mlčky a dlouze. Vy timi kohoutky otáčet neumíte a to je důvod, proč jsou vaše síly stále na minimální úrovni.... Nastane ticho. Lekce dvě zní: Přinutit vzpomenout. Pozvedne svůj meč do výšky, až jeho čepel ukazuje přímo ke stropu. Přinutím vás vzpomenout si na chvíli, kdy jste použily své síly poprvé. Jedině s tím... dokážete své síly usměrňovat. Nastane ticho. Prosím, připravte se žáci... jdu vás zabít. Jan Pavloušek Muž sklopí meč a zasune ho zpátky do pouzdra. Jo jo jo, tak to jsme dva, já se tu měl taky s někým sejít, ale zatim nikdo nepřišel... tak hodně štěstí mladej. A rázem zase usne. |
| |
| Už celý vytočený ,nevybíravě nakopnu ochlastu do zadku a zařvu Vy tu čekáte na mě takže zvedněte tu línou prdel a jdeme cvičit je vidět že pokud se nezvedne tak ho skopu do krychle , aspoň si to myslím |
| |
| Uvnitř mě Opět stojím na náměstíčku, tentokrát však ne z důvodu že by mě sem někdo přivolal, ale protože jsem přišel z vlastní vůle. Má síla stojí nedaleko odemě. Pomalu, rozvážným krokem přijdu k ní. Smím prosit? zeptám se zcela vážně, načež jí nabídnu ruku a začne hrát hudba. Je to můj svět, takže když si prospěvuji máme koncert, a že tohle je pěkně vlálečná a krvavá melodie, rovnou podle mé nálady :D |
| |
| Uvnitř mě Posmutněle si prohlížím mrtvou krajinu kolem sebe. Proč je tu tak mrtvo? Copak se ti tu líbý? zeptám se dívky stojící poblíž mě. Kdybych měl tu sílu, změnil bych to tu. Ochránil bych tě před tím vedrem a odporným výhledem. |
| |
| Martin, Petr Skutečnost je taková, že vás sensei nahání po skladě všemi směry a vy utíkáte sem tam, protože víte, že za 1) Nemáte žádnou možnost vykrýt jeho útoky a 2) Jestli vás zasáhne tak jste mrtví. V Martinově světě opět prší a na všechny strany se metají blesky, ale vy přesto tančíte ve víru vášně oba spolu. Ona je sice až na tanga úplně nahá, ale jinak je to vpořádku. Petrova dívka se na něj kouká se značným nezájmem. ... Jan Pavloušek Kdo je? Je otevřeno.. Ozve se ochlasta poté co ho kopneš do zadku, ale nakonec se i s mečem zvedne ze země a postaví se. Kácí se ze strany na stranu, ale drží dobrý balanc. Takže, ty chceš trénovat? Roman Jak jdeš dál, světlo záhy zabliká a ty se ocitáš v pokoji svého domku. Máma zrovna dělá něco k jídlu - ale ty jí nepoznáváš... máš jen hlad a ona vypadá chutně. |
| |
| Když už stojí tak mě zaplaví dobrý pocit aspoň z malého vítězství ale když se mě zeptám jestli chci trénovat tak už na něj začnu opět hulákatA proč bych tu jinak sakra měl být ? Proč bych sem vůbec chodil? A jestli se nepletu tak vás sem poslala ta vaše kapitánka kvůli tomu aby jsme se naučili všichni o sebe postarat, takže jdeme cvičit zloba ze mě úplně čiší na všechny strany a je jasné že ze svého stanoviska neustoupím ,je mi jasné že i když to bude ochlasta tak bude velmi silný , proto se nachystám na jeho útok |
| |
| Uvnitř Během tance se snažím pokud možno nemyslet na svou ehm oblečenou partnerku, ale spíše na to co říkal on. Jak jste objevili svou sílu? Co jsem chtěl? Zachránit tu holku? Ano? Ne. Jen vímluva pro mé já, aby to bylo snesitelnější, zkutečnost je taková, že na té holce mi vůbec nezáleželo, chtěl jsem zabít jeho, způsobit mu bolest a porazit jej, jenže to samé chci teď a možná ještě intenzivněji, než proti tomu hollow. |
| |
| Uvnitř Trocha života by tomu prospěla povzdechnu si. Ale co říkal ten chlápek? Jak jsme přišli ke své síle? Chtěl jsem chránit, ochránit svého bratra, jenže...brácha není v přímém ohrožení života. A ohrozit jeho život jen proto abych si ověřil teorii nepřipadá v úvahu, tak co mám dělat? |
| |
| Doma Poněkud zmateně sleduji onu ženu. Zmateně z náhlého přesunu a změny místa. Když se uklidním, přijdu k ní a začnu se sytit. |
| |
| Info o ději Během návštěvy u Rona (lízátkáře) jste se dozvěděli pár základních informací o světě Hollow. Když jste odcházely tak vás následně napadl Arracarn - schodou okolností jste však byly zachráněni starou černovlasou léčitelkou Marilou, která nepřítele smetla jedním úderem. Jenže to nebylo vše. Poté co vám pověděla o jakési věci, kterou máte jeden z vás ve svém těle, jste nějak tak začli vnímat, kdo je vlastně dobrý a zlý. Přesto všechno ste však nakonec přijali pomoc při tréningu, který vám byl nabídnut a nyní (někteří už ne) čekáte na své senseie, nebo za nimi teprve jdete. (Info je dostatečně zkrácené) Citace z předchozího příspěvku: Poté co jste se skoro dvě hodiny bavily o tom co a jak má být, tak vaše myšlení nakonec došlo k závěru, že nejlepší bude tu vaší sílu nějak zákonitě ovládnout. (Už jen kvůli tomu, aby jste nezranily své blízké). Každému z vás byl přidělen osobní "sensei", který by vás měl učit. Uběhl přibližně týden po té události s onou Marilou a vy jste se pomalu vydali z domova - místo do školy - tak za vaším novým senseiem. Red má sraz před vchodem do katedrály Sv.Víta. Ovšem nikdo mu neříkal, jak senseie poznáte mezi těmi všemi turisty. Petr Kučera má sraz na Václavském náměstí před sochou. Sensei prý příjde v klasickém kimonu, takže ho určitě pozná. Martin a Petr se prý mají dostavit do jakéhosi velkého skladu, ležícího kousek od Prahy. Znělo to trochu zvláštně, protože je to staré rozpadající se skladiště. Na takovýhle místech obvykle přespávají bezdomovci. Pro Terku si prý příjdou, ale zatím se nikdo neukázal. Jan má sraz v prostoru skláren, které leží kousek od Prahy. Je to rozlehlý komplex - tak jak sakra tady máš někoho najít? Marek má prý jít do jakési zapadlé restaurace někde uprostřed města. Sice mu dali adressu, ale ta restaurace je tak hrozně zapadlá.... že jí snad ani nenajde. |
| |
| Roman Snědl jsi celou svou rodinu, ale moc ti to nepomohlo - jsi tak hrozně hladový až to bolí. Tvůj žaludek se svírá v bolestech a ty si příjdeš jako by jsi tisíc let nejedl. Nenakojitelný hlad, který již nikdy nepřestane. Martin, Petr Váš sensei vás stále nahání po skladě, ale znenadání se oba zastavíte. I on přestane i když je v pohotovosti. Martin: Opravdu konkurence, nebo lítost? Co když je to obojí? Co když je to někoho chránit? Co když je to závist? Ty jsi král, ne? Rozhodni... opět je tu jen jeden opponent. Uděláte další piruetu a dále tančíte promočeni v tom hrozivém dešti. Petr: A myslíš, že já jsem ta, která potřebuje ochraňovat? Podotkne ona dívka. Jan Pavloušek Sotva si dořekl první větu, projela ti hlavou jeho ruka a ty jsi dopadl na zem. Tvé tělo následně dopadlo také... Tvé tělo? No ano. Tvá duše v tvé podobě byla vystřelena ven a jediné co jí drží, je jenom dlouhý a tenký kus kovů. |
| |
| Vyděsím se když jsem mimo své tělo a spojuje mě s ním jenom můj řetěz podívám se na něj a začnu křičet Co si to udělal jak to že jsem ve svém těle a proč se mi k sakru tak špatně dýchá |
| |
| Uvnitř Ty a chránit? Ne, myslím že ne. Jestli někdo potřebuje ochranu jsem to já a můj bratr zamručím nezpokojeně. |
| |
| Tanec Že by vzrušení? Že by touha po vítěztví? vrátím jí to stejnou micní. |
| |
| Doma HLAD bez rospaků proskočím kuchyňským oknem ven na ulici a vrhnu se na prvního, koho uvidím. Mám hlad. |
| |
| Jan Pavloušek Chtěl jsi trénovat? Chtěl jsi nabrat síly? Vyštrachá ze svého obleku pomůcky pro boxery a hodí ti je. Dělej nasaď si to, nerad bych ti ublížil. Rozhlédne se po očku kolem - v prostorech sklárny absolutně nikdo není kromě vás. Petr Není žádné ty, není žádný bratr... Odpoví ti nesouhlasně meč Jsou jen... tvoji blízcí... budeš chránit své blízké? Ochráníš je? Máš na to? Martin Žena se usměje a v taneční otočce tě pustí. Najednou si uvědomíš že stojíš ve skladu. Ona stojí proti tobě. Na co čekáš? Opponent je jenom jeden. Odmlčí se Nikdy nestůj stále. Nikdy neutíkej Martine... řekni mé jméno... je to... |
| |
| Začnu si nasazovat sportovní potřeby , celkem mi to jde na to že se mi tak špatně dýchá ,když jsem tak řeknu No co dál? |
| |
| Uvnitř I kdyby mě to mělo stát vlastní život, ochráním je řeknu tvrdě, bezestopy pochybnosti v hlase |
| |
| Uvnitř Naraka zašeptám a políbím ji. Ve zkutečném světě to jméno doslova zařvu. Přičemž při následné explozi reiriaku přijdu o oba rukávy. Na rukou mám pak podivná tetování v podobě slov. Na pravé ruce se jedná o slovo Krev, ve všech možných jazycích, na levé slovo oheň, taktéž ve všech možných jazycích. |
| |
| Martin, Petr Oba jste ve stejný okamžik probudily své síly, které rozmetaly značnou část skladiště na padrť. Všude je kouř a sotva poznáváte místo kde před chvilkou stál váš sensei... Jenže kouř pochvilce opadne a on vás oba sleduje jak držíte své shikaie nabité energií. Oh... tak to vypadá, že začíná lekce číslo tři. Jan Pavloušek Ten opilec ukáže prstem kamsi za tebe a ty se tam instinktivně otočíš. Nebem proletí málé devčátko a - dopadne na zem těsně vedle tebe. /Obrovská rána/ Kdyby jsi tam stál, tak jsi na placku. Devčátko, ale neváhá otočí se na tebe a několika údery kterými se tě snaží zasáhnout útočí dál. |
| |
| Boj Tvé jméno je Deva Usmál jsem se, načež celé okolí explodovalo pod množstvím uvolněného reiriaku. Oba mé rukávi explodují a ruce pokryjí tetování. Pravá ruka je popsaná slovem Strážce, ve všech možných jazycích, levá ruka pak slovem Život, taktéž ve spoustě jazyků. |
| |
| Když vedle mě dopadne dívenka tak mě dojde že mám veliký problém proto začnu utíkat přední jak jenom dokážu , ona hned za mnou , vždycky mě dožene pokusí se mi dát ránu , já jelikož si toho všimnu ta přidám takže díveka mine a celé se to opakuje několikrát zasebou O co tady jde ,vždyt pokud mě trefí tak mě zabije a já jsem mnohem slapší než ona , ale počkat já ji dokážu utíkat to znamená že jsem stejně rychlí jako ona ,takže ji mohu porazit proto se rychle otočím , dívenka udělá svůj výpad a já mu uhnu , v ten okamžik udělám svůj útok , sice minu ale dívenku lehce škrábnu na tváři |
| |
| Západná časť mesta: Ako správny bifel sa vyznám v mapách a s jednou s vidám do mesta do reštiky. |
| |
| Doma: Čak´m doma. Rodičia sa ma nesnažia ani vykopnúť do školy. |
| |
| Martin, Petr Energie pomalu a doslova vyprchává. Ona část skladiště, kde jste trénovali - zmizela doslova. Proudy vaší síly vytvořily z kdysi stabilní země hornatou a horkou rovinu. Na nebi svítí jasné ranní slunce, ale nehřeje, spíše je zima. Váš sensei stojí kousek od vás, vypadá to, že přežil. V pravé ruce tiskne svůj meč s dvojitým půlměsícem a bedlivě vás oba pozoruje. Vy moc dobře chápete proč - vaše meče, vaše síla je nyní na maximum a ač se to nezdá, dává vám pořádnou práci něco takového udržet v kontolovatelné hladině. Dýcháte zhluboka, jako nějaký převratný vedlejší efekt a váš zrak se trochu mlží... Je to snad z toho, že vaše meče nenavidí toho druhého tak moc? Když jsou vaše meče konečně venku - lekce 3 může začít. Pronese sensei a svou levou nohu vysune mírně dopředu, uchopí meč do obou rukou - jako by se připravoval na nadcházející útok. 4 meče proti 1. Jan Pavloušek (Koukáš moc na Bleach) Ano, lehce si jí škrábl... Její útoky přestaly a ty jsi poklekl vyčerpáním na kolena. Výborně... lekce číslo 1 kompletní! A přišel jsi na to úplně sám. Zatleská ti opilec a pomalu k tobě příchází... Marek Mášek Přícházíš do restaurace s atipicikým názvem: U Otráveného Jablka. Hned od prvního pohledu zjišťuješ, že je tu jenom jeden člověk. Chlap v černém kimonu, který chrápe s hlavou položenou na stole. Má dlouhé hnědé vlasy přes obličej, takže vpodstatě ani nevíš jak vypadá. Terka Vááňská Na domovních dveřích se ozve zvonek a tvoje matka dojde otevřít. Jsem prosim správně u Vááňskejch? Hledám Terku, je doma? Ve dveřích stojí malý modrovlasý kluk v srandovním fialovém trikotu s hnědými trenýrkami. Vypadá tak na 12 let. Terko! Máš tu návštěvu Zavolá tě máma a odejde odedveří pryč. |
| |
| Dojdu k němu blíž a rozkřiknu se na opilce O co tady šlo? Vždyt jsem mohl umřím kdyby mě zasáhla |
| |
| Hala Prohlížím si pravou ruku, tu jenž nese jméno krev a cítím, jak se do ní přelévá část mé duševní energie, cítím jak se ta energie dere ven, ale nemůže, něco jí v tom brání, nějaký zámek ke kterému nemám klíč. Kryj mě křiknu na bratra a vrhnu se na senseie. |
| |
| Hala Pozorně sleduji své ruce... Strážce, Život. Když mě brácha požádá o krytí přikývnu a běžím za ním. Jasně cítím energii hromadící se v mích rukou, energii která by chtěla ven. |
| |
| Jan Pavloušek No a? Vykřikne opilec. Nechceš snad získat sílu? Podotkne opilec, načež mečem přetrhne ten řetěz a ty jako poleno spadneš na zem, neschopen se hejbnout. Martin, Petr Martin a Sensei se střetli, ale něco tu bylo špatně. Martin se sotva mohl hýbat. Sensei byl teď tak 3x rychlejší než předtím a Martin stíhal jenom vykrývat údery. Byl "zasraně rychlej". Až pak, když se do boje přidal Petr... tak byly síly vyrovnané. Ale jakto, že sensei dokázal vykrývat všechny 4 meče najednou? Roman Po hostině jsi se vrátil zpátky do Hueco Mundo. Kde na tebe čekala jenom věčná poušť a nic jiného. Moc zábavy si tady teda asi neužiješ. Písek... nic... a obloha s čtvrt měsícem. |
| |
| Skácím se na zem jako poleno a nemohu se pohnout , pokud bych mohl zabil bych ho na místě , a opět na něj začnu hulákat Co ste to udělal ? Jak to že se nemohu hýbat ? Jak mě tohle má posílit? |
| |
| Zbořeniště Stále oba útočíme na mistra plnou silou. |
| |
| Poušť Procházím pouští a snažím se najít něco k jídlu. |
| |
| Jan Pavloušek Hej, tak zprvu abys věděl kluku... je mi úplně ukradený co se s tebou stane. Přišel jsem, abych tě naučil ovládat tvojí sílu. Najednou se pod tebou objeví jáma a ty do ní za hlasitého žuchnutí spadneš. Princip tohohle výcviku je jednoduchý. Jestli se dokážeš dostat z téhle jámy dříve, než tě sežerou ty provazy, tak tě budu učit... v opačném případě umřeš. Poví a zmizí ti z dohledu... Opravdu... kovové provazy se začnou hýbat, vytvářejí se tam malé tlamičky, které začnou kousek po kousku odhryzávat jeden článek řetězu za druhým. Během toho procesu se nemůžeš vůbec hýbat, takže máš přibližně 2 minuty na to (kdy neprobíhá konzumace řetězů), aby jsi vylezl ten strmý svah jeskyně, do které jsi teď uzavřený. Martin, Petr Sensei vás odpálkoval svou silou kousek dozadu. Když viděl, že stojíte v dostatečné dálce - pozvedl svůj meč do vzduchu (což taky umožnilo vidět škrábnutí na jeho ruce - od Martinova meče) Proč nepoužijete svojí sílu? Otáže se sensei. Nepřišel jsem vás učit jak bojovat... Jeho meč s dvojitým půlměsícem je obklopený energií - připravenou zaútočit. Pohlédne na Petra /Zazní taková ta fráze alá urahara... když útočit, tak seknout atd.../ (přesně si to nepamatuji) Roman Vydíš jak v dálce utíká nějaký malý klučina v bílém oblečení s kápí - pronásledován třemi "Adjuchas". Jeden Adchujas vypadá jako velký had, druhý spíše Panther a třetí jako něco mezi liškou a člověkem. Ač se to zdá zvláštní - seš si jistej, že je to nad tvoje síly. |
| |
| Boj Má tetování začnou pomalu rudnout. Síla síla se zvětšuje a pomalu uvolňuje, ale brácha je rychlejší. |
| |
| Boj Má levá ruka vystřelí do předu, načež senseie obklopí kořeny, které znenadání vyrašili z půdy, znehybní ho a začnou jej drtit. |
| |
| Hueco Mundo Jako člověk bych možná zasáhl, teď se jim však klidím z cesty. |
| |
| Jakmile spadnu do jámy tak pomalu ihned ,i když mě bólí celé tělo z dopadu, se začnu snažit si stoupnout na vlasní nohy , pochvíli zápasu s vlastními svali se mi to povede a já se začnu poušet vylézt z jámy všemy možnými i nemožnými způsoby |
| |
| Doma: "ÁNo, už idem. Čo zase tak horý?!" Unudene vídem z izby. Čakanie mi nikdy nešlo. "Ah, ty? To bude dáky omyl, nie?" Skúmavo hľadím na krpca. |
| |
| Reštavrácia: "Ehm, ehm..." Odkašlem si. "Dobrý deň pane. Vy ste majiteľ?" Spýtam sa potichu. ""Posiela ma Ron." |
| |
| Jan Pavloušek Nevylezl jsi ani kousek a řetězy se opět začaly hýbat. Cítil jsi nesnesitelnou bolest, nemohl jsi se ani pohnout - a proto jsi se taky skácel zpátky do oné temné díry.... Po půlhodině neskutečné bolesti to utichlo... zbývají poslední tři kousky řetízku. Roman Chlapeček kolem tebe prosvištěl a za ním oni tři. Málem tě smetly z cesty, ale naštěstí se tě ani nevšimly a ty jsi v klidu zůstal stát opět uprostřed pustiny. Petr, Martin Petrovy kořeny se dál jak k jeho nohám nedostali a i přes nesnesitelnou bolest, kterou museli způsobovat - senseie nehnul ani prstem. Stál s mečem pozvednutým k nebi... připraven odrazit další útok... tentokrát ten Martinův. Oba se na sebe dívají a jejich meče se chvějí. /Švih mečem/ Proti oboum bratrům vyletí proud energie. Terka Vááňská Omyl? Proč omyl? Zadívá se na tebe s dosti zamračeným pohledem malý chlapec. Jsem tvůj sensei... podá ti ruku na znamení pozdravu (musíš se přikrčit, abys na ní dosáhla Honza Ztracený. Marek Chrrrrrr.... uh? Co? Chlapík pomalu nadzvedne hlavu a ty si jasně všimneš hrozně velké jizvy vedoucí přes celý jeho obličej. Od prvního pohledu je ti jasné taky, že je tak o 10 - 15 let starší než ty. Ah? Posílá... a vy musíte být?.... Nastane ticho |
| |
| Já tu nezhebnu zakřičím a v bolestech se postavím a opět se pokusím vylezt z díry |
| |
| Doma: Keď ho najbližšie stretnem, zabijem ho. Zaspomínam na Rona a podám chlapcovi ruku. "Kam teraz?" |
| |
| Reštaurácia: "Prepáčte tú nezdvorilosť. Som Marek Mášek." |
| |
| Boj Kořeny kolem senseiovích nohou mu začnou odsávat duševní energii, která se na mé pravé ruce začne pomalu formovat do podoby kamene. Díky tomu je jeho útok mírně oslaben. |
| |
| Boj Sensei proti mě útočí. Cítím sílu pulzující v mé pravé paži. Zvedl jsem ji, uvolnil sílu a celé okolí explodovalo plameny. |
| |
| Jan Pavloušek Řetězy se opět rozpohybovaly, ale ty už jsi byl skoro venku. Ozvala se velká rána a tvé zorné pole obklopila síla. Kamsi jsi letěl, ale neměl jsi ponětí kam - nýbrž co se to vlastně děje. Najednou byl ale konec. Stál jsi na pevné zemi a zvířený prach pomalu opadával. Proti tobě stál onen opilec s mečem v ruce a hleděl na tebe... na tvojí novou podobu (Jestli si nějak jiný, oproti minule tak to napiš) Terka Vááńská Chlapec tě pozorně sleduje, bez špetky radosti. Půjdeme se projít a ty my zatím budeš vyprávět o tom co se ti přihodilo a jak se to stalo. Odvětí, otočí se a začne odcházet někam pryč. Marek Mášek Mě říkají Sleepy. Jsem rád, že tě poznávám Marku Usměje se na tebe mile sensei, načež se ozve plácnutí rukama do stolu - on se zvedne ze židle a aniž by něco řekl zamíří ke dveřím kde přehodí cedulku Otevřeno na Zavřeno. Dáš si něco k jídlu, k pití? Výběr je velký... nebo můžeme rovnou zajít k tréningu. Martin, Petr Záblesk a následný ohromný výbuch po onom útoku. Zůstáváte stát zparalyzování, jelikož nemáte ponětí co se stalo.... Obzor se vyjasní a vy zříte že mezi vámi a senseiem je obrovská a hluboká díra v zemi. Senseie už nedrží kořínky - nejspíše je útok rozmetal na kusy. Hmm... Pomalu zklápí meč a vy zjišťujete, že jste právě na svém limitu. Tělo vám ztěžklo natolik, že se můžete sotva hýbat. |
| |
| Zbořeniště Hlasitě oddechnu a podlomí se mi kolena. Naštěstí se oba meče zpět přeměnili do své původní podoby, takže jsem se měl o co opřít. Jesti sensei teď zaútočí máme problém. |
| |
| Boj Ztěžka se opírám o své dva meče, které jsou opět v zapečetěné podobě. Těsně před tím, než se tak stalo, jsem si všiml podivného kamenu černé barvy, jako by přilepenému k mé kůži. Teď je pryč, stejně jako veškerá ta síla a energie, kterou jsem oplíval. Cítím se nyní asi jako vycucaný citron. |
| |
| Hueco Mundo Když je nebezpečí pryč, vydám se opět na cestu. |
| |
| Dom - Ulica: Obujem sa a vídem pred byt. "No, najprv na nás zaútočil v metre mačkoidný hollow. Potom prišiel do školi mŕtvy spolužiak ako shinigami. Duchovia si ho zavolali na pomoc a mi sme z vonka počuli strašný rámus. Išli sme za ním a on asi zabil jedného hollowa a bojoval s ďaľším. Ten vizeral skoro ako človek a bol silný. Podarilo sa mi spraviť akúsi kušu, ale vlastne jej náznak som spravila už v metre a ... Hollow bol z toho vybúraný ako činky, Následne sa tam zjavil Ron a pomohol nám a po tom nám povedal dáke základné veci. A boli tam hollow vrany a dnes nás poslal za senseimi." |
| |
| Reštaurácia: "Vlastne som už raňajkoval." Usmejem sa. |
| |
| Stojím venku mám na sobě černé kimono , na jedné straně mám svoji katanu na které mám dlouhý řetěz obmotaný kolem mého těla jako šerpu a na strané druhé mám dýku taky připojenou k řetězu , celá zbraň je černá a je zdobená tak že na meči je vlčí hlava s červenými oči a dýka je zdobená jako vlčí ocas podívám se na opilce a řeknu Tak co dál? |
| |
| Petr, Martin Sensei zasune svůj meč a vrhne krátký pohled napřed po zdemolovaném okolí a následně i po vás. Velmi, dobře. Pronese, obrátí se a začne někam odcházet, aniž by s vaší "únavou" hodlal něco dělat. Pojďte se najíst. Roman V dálce zahlédneš pětičlenou skupinu hollow podobných tobě samému. Až na to, že jsou ve skupině, by to mohl být docela dobrý úlovek. Dokonce ani nevypadají silně. Terka Vááňská Dojdete do lesíka na pokraji města. Kuši, říkáš? Zastaví svůj krok ten malý kluk a zadívá se vážným pohledem na tebe. Není to přímo les, kde právě stojíte, spíše třešňový háj. Jenže je zima a tak jediné co připomíná třešně jsou zatím mrtvé stromy a plochá tráva pokrytá jemnou vrstvou sněhu. Pomatuješ, jak jsi jí zpravila? Marek Mášek Hmm.. no dobře... tak pojď zamnou Odpoví ti a lehkým šmátnutím ruky sebere na pultu jakýsi svazek klíčů a odejde někam dozadu, kde je vchod pro personál. Ty ho následuješ. Jdete kamsi hluboko po točitých schodech směrem dolů. Tadá! Vykřikne a jeho ozvěna se roznese v tisícero místech. Jste v jakési velké hale přímo pod obchodem. Je to tu obrovské. Rostou tu stromu, teče tu říčka. (pomalu jak v Narutově tréningovém place). Uprostřed tohoto podzemního úkrytu je velký pomník ve tvaru velké tlusté mramorové tyče. Tááááády je ale teda prostoóóór Zařve ještě jednou a opět se okolím roznesou ozvěny. Jan Pavloušek Tvůj sensei vytáhne svůj meč, odhodí kryt stranou a zadívá se na tebe. Teď do tebe budu sekat, tak dlouho dokuď neumřeš. Usměje se a následně vyrazí neskutečnou rychlostí přímo proti tobě. Vydíš jak ti jeho meč už letí zprava po hlavě. |
| |
| Mŕtvy Les: Prikývnem a snažím sa ju znova vytvoriť. Medzičasom som to trénovala. |
| |
| Podzemie: "Vau. Tak za túto nehnuteľnosť by som daň platiť nechcel." Poviem to tak, že je jasne, že viem, že ju neplatí a nadšene sa rozhliadnem. |
| |
| Tam někde Oba s bratrem se na sebe zděšeně podíváme a začneme klopítat unaveně za ním, meče v pochvách. |
| |
| Hueco Mundo Můj hlad je přímo strašliví a tak se odhodlám k zoufalému pokusu. Ukryji se tak aby mě nemohli vidět a když půjdou kolem mě, zaútočím. |
| |
| Když šáhnu na svůj meč a dýku tak se řetěz , jak živý , sám namotá na mé ruce tak že pokrývá místo vedle místa , i když mě to samotného překvapuje tak váhu řetězu vúbec necítím , když opilec útočí z prava tak já zvednu pravou ruku s mečem, tak že opilcův meč narazí do řetězu , já začnu klouzat dozadu , odmotám kus řetězu z levé ruky a hodím dýku do stěny , jakmile se řetěz natáhne tak mě vytáhne z pod meče útočníka a ten je v jeden okamžik vedle mě toho a v toho okamžiku já využiji a a oženu se po něm mečem |
| |
| Terka Vááňská V ruce se ti zjeví kuše, ale je nějak podivně menší, než ta co jsi vyvolala prvně. Honza to s velký pozorem pozoruje a zdá se, že ho cosi napadlo. Pomalu příjde k tobě a položí ti ruku na tvou ruku. Kuše se rázem o kus zvětší. Viděla jsi ten rozdíl? Podotkne. Ron mi říkal, že když jsi tu kuši vyvolala během souboje s tím mužem, co ohrožoval Martina. Musel se ten muž bránit, aby tvou ránu vykryl. Víš čím to bylo? My shinigami využíváme síly, které máme uvnitř sebe, ale zdá se, že u tebe jsou síly obrácené. Jsi jako negativ. Používáš síly okolní které jsou kolem tebe a dokážeš z ní tvořit předměty - ba i zbraně. To absorbování venkovních sil, je také důvod proč on předtím musel výkrýt tvůj útok. V ten moment si absorbovala sílu ze svých kamarádů, což ti umožnilo mít na moment neskonale velkou sílu. Odmlčí se Ovšem, jsi jenom člověk a jako ten - máš svoje hranice kam až můžeš maximálně jít. Může to znamenat také, že jestli přeženeš uživání svých schopností - můžeš umřít. Jan Pavloušek Sensei hbitě zabodl meč do země a když ho rukou stále ještě držel - udělal pomocí něj rychlou otočku a nohou tě odkopl stranu pryč. Když jsi byl v jeho povzdálí - uchopil meč a vyřítil se na tebe. Jste stejně rychlí... je to stejné jako s tou holčičkou na začátku. |
| |
| Vytrhnu dýku ze zdi a řetěz se mi opět namotá na levou ruku , já čekám na jeho útok , když ho udělá tak ho vykryji pravačkou s mečem a levou rukou na něj zaútočím |
| |
| Les: Prikývnem. "Čo mám teda robiť? Ako zistím, že som pri hraniciach?" |
| |
| Pro dnešek zde konec Marek Mášek Sleepy se na tebe i přes tu nechutnou jizvu přes celý obličej mile usměje. Hned ale začne štrachat něco ve své kapse, až nakonec vytáhne bílou - obyčejně vypadající žvýkačku. Tohle je Orbim... původně to mělo být pojmenované po té žvýkačce Orbit, ale myslel jsem, že je to moc cool název a tak se mi to nelíbilo. Podotkne Zprvu než tě začnu trénovat, musím vlastně vědet jestli v sobě máš nějakou vlastní sílu, abych se toho potom mohl vyvarovat. Strč si tu žvýkačku do pusy a žvýkej. Jestli změní barvu na červenou, tak nějakou zvláštní sílu máš - jestli zůstane bílá, tak jsi jenom člověk s vyšší hladinou duševní síly. (PS: Tess, prosím pošli mi do pošty jaké chceš mít schopnosti/schopnost) Martin, Petr Došli jste do malé boudy, kde je uprostřed již předprostřený stůl. Sensei si sedl na jednu ze židlí a začal jíst. Dejte si. Pobídl vás a rukou ukázal ladně na misky s rýží, na petláhev limonády a na láhev červeného vína. Když jsem prvně uslyšel, že kapitáni posílají učitele sem - hned jsem se hlásil, abych přijal tu nabídku. Odmlčel jsem se Nevěděl jsem o co se vlastně jedná, ale jsem rád, že jsem konečně mohl vypadnout z toho nesmyslného blázince co je tam, ve společenství duší. A taky jsem rád, že jsem mohl narazit na takové dobré studenty, jako jste vy dva. Hoši. Lehce se usmál. Moc mi toho o vás neřekli, dokonce ani důvod proč vás mám trénovat.... Chvilka ticha. Mé jmeno je Ramudar Fayaar, ale každý mi říká Remus. Jan Pavloušek Když vykrýváš jeho úder, tvůj meč hlasitě zabraská a z tvého ostří odletí kusy železných střepin. Následně on vykryje lehce tvůj úder a opět kopem tě dostane ze své blízkosti. Myslíš si, že mě tím svým mečem v takovém stavu můžeš porazit. Zadívá se na tebe zcela vážně. Vzlétni, Raizoru! (Znamená: Nebeské ostří) Řekne a jeho meč se promění na odkaz Můj meč není tak milý, aby jsi ho mohl porazit zapečetěným Zanpakuto. Načež se tvůj meč s kterým jsi se bránil hlasitě praskne a více jak polovina čepele spadne k zemi. Sensei se následně rozeběhne přímo proti tobě. Terka Vááňská Svůj limit poznáš tím, že ti začne praskat hlasitě v tvých kloubech a na místech, kde máš chrupavku. Oznámí ti malý Honza Budeme trénovat, jak ovládat tvojí sílu. První co se budeš učit je střelba na terč. Nepředpokládám, že jsi byla na mistrovství ve střelbě lukem, nebo ano? |
| |
| Podzemie: Pri slove orbit sa uškrniem a vezmem si žuvačku. Sfarbí sa do brutálne červena. |
| |
| Les: "Nie, ale za to viem strielať s kvéru." Uškrniem sa, ako by to bolo čosi, čím je dobré chváliť sa. |
| |
| Když mi praskne ostří a kus mi ho odpadne tak se vyděsím a začnu pomalu panikařit , ale v okamžiku se z toho vzpamatuji , odmotám si kus řetězu z rukou a připravím se na jeho útok , když ho udělá tak mu obmotám kolem meče řetěz a zkusím ho odzbrojit , přičemž si snažím najít slabé místo v jeho obraně a tam mu hodit mou dýku |
| |
| Kůlna Posadím se ke stolu a prohlédnu si místnost. Hmmm, mé jméno je Petr Procházka, tohle je můj brácha Martin kývnu na bráchu, kterej se opírá o futra a snaží se popadnout dech, načež se téměř v bezvědomí skácí na židli. Co se důvodu týče, víme ještě méně než vy. |
| |
| Čas do setkání s mým učitelem U Rona v obchodu už jsem to skoro měl. Cítil jsem, že nemůžu být daleko, ale pak se to všechno nějak pokazilo. Do mého pole se vsunul někdo s vysokým nábojem a ten mě rozhodil. Když jsem otevřel oči, bylo všechno postaveno na hlavu, ale vysvětlení, které bylo uděleno dávalo smysl. Byl to pořádný kus informace, kterou bylo potřeba strávit, ale dávala smysl. Přijmout pomoc pro mne bylo obtížné, ale dal jsem to za výměnu bezpečí mé rodiny. Pro mne to znamenalo, že nebudu muset volat strýci Valdovi do Karlových Varů, aby se na to podíval se svýma lidma výměnou za prostor. Večer jsem ještě zuřivě volal rodičům, abych se ujistil, že je vše v pořádku. Byl jsem celkem dost překvapen, že si toho o únosu pamatují tak málo, ale rozhodl jsem se to neřešit. Druhý den a vlastně následující dny jsem šel do školy. Meč jsem pro jistotu nenechával ani v šatně, ale tahal ho s sebou. Po škole jsem zapadl do dospělácké knihovny, kde jsem zahrabal do okultistické tématiky a porovnával Ronovu knihu s knihama oficiálníma. Prošel jsem knihovnu důkladně, ale nenašel jsem nic pořádnýho, tak jsem si aspoň půjčil knihu o hledání svého vnitřního já pomocí transu a meditace. Na bytě jsem cvičil a pravidelně chodil na tréninky, aby bylo co nejméně nápadné, že se něco děje. Čím blíž se blížil klíčový Den, tím jsem byl nervoznější. Do toho bodu jsem mohl couvnout a odejít, ale za tímhle bodem ne. Pravdou je, že jsem jim dlužil za rodinu dát jim aspoň šanci, když je vrátili zpět. Proto jsem v určený čas naklusal před Sv. Víta a očekával kdo se mne ujme. Nenamáhal jsem se brát si nějak moc věcí. Flaška s pitím se vešla k meči a meč sám byl v pouzdře. Knížka o vnitřním světě a Ronova knížka se každá vešla do jedné kapsy na kapsáčích. Opřel jsem se pohodlně o zeď a pouzdro sundal ze zad. Otevřel knížku a začal čekat. V hlavě se mi honily různé myšlenky. Jedna z nich byla, že jsem asi moc nedočkavý, když jdu s hodinovým předstihem. |
| |
| "Menší" Rekapitulace a "krátký" posun v ději. Marek Mášek Sleepy se na to celkem s údivem zadívá a pak si rychle strčí ruku před pusu, protože začne zívat. No dobře, dobře... doufám, že ti ta žvejka chutná. Ušklíbne se. První krok, k tomu, abychom objevili tvojí skrytou sílu je zvýšení tělesné kondice, tím, že se úplně vyčerpáš. Podle mého je to celkem důležité... Ukáže rukou na šlapací stroj, který se většinou používá v nějakých posilovnách. ... vyšlapej se. Terka Vááňská Střílet ze zbraně a střílet z luku nebo kuše jsou dvě odlišné věci. Namítne Honza a zamračí se, protože mu asi sebechvála smrdí. První krok tvého tréningu bude, že se naučíš cíleně vstřebávat sílu z okolí, např ze mě.... (Trénuješ) Jan Pavloušek Když se tvůj řetěz obmotá kolem jeho meče, lehce to zahvízdá a celý řetěz se článek po článku rázem rozpadne, jako by jím projel elektrický výboj. Sensei se při útoku nezastavoval - tak, že než jsi pomyslel na to vrhnout dýku - byl už u tebe. Mách ti mečem kolem hlavy a tobě se postavily vlasy. Naštěstí však netrefil. Petr, Martin Senseiovy najednou začne cosi pípat a on po chvilce vytáhne z kapsy pager. Hollow a nedaleko odsuď? Pronese se zájmem nahlas a poté se podívá na vás. Rychle se najezte - přišel čas otestovat jak jste se zlepšily. Načež vstane a začne odcházet pryč. Red Máš sraz se svým senseiem před hlavním vchodem do Katedrály Sv.Víta. Jenže je tu plno turistů a ty nemáš vůbec ponětí jak vlastně vypadá, nebo kde by měl čekat. |
| |
| Kůlna Vrhnu po bratrovi zničený pohled, načež se nacpu spolu s ním až k prasknutí a vyrazím za chlápkem. |
| |
| vratím zbytek meče k pasu a nachystám si už jenom zbývající dýku k boji co budu dělat ,já tady zhebnu , co já budu dělat snažím se na sobě nedat svoji paniku najevo ale už se mi pomalu třesou ruce |
| |
| Jan Pavloušek Sensei znovu zaútočí a lehkým švihem ti zničí celou dýku. Nezbývá ti nic jiného, než utíkat a utíkat, aby tě opravdu nezabil. Kdo by to čekal, že tě přemůže takový opilec... Hlavou se ti honí myšlenky a svět se ti zamlžuje. Cítíš jak začínáš ztrácet z ůnavy vědomí. Snad pociťuješ zároveň s tím i halucinace. Běžíš ve smečce černých vlků zkrze les, pronásledován svým senseiem. |
| |
| Utíkám a vidím vlky co jsou vedle mě , černé vlky , kdybych mohl tak bych si je prohledl ale na to nemám čas , je za mnou můj sensei, ale i tak na vlky zavolám jak kdybych čekal že mi odpoví Sakra co je tohle za místo a proč jsou tady vlci? |
| |
| Jan Pavloušek Smečka běží stále rychleji a rychleji. Tvůj sensei se ti pomalu vzdaluje z dohledu a les ve, kterém běžíš je stále hustší a hustší. Připadá ti, že tě temnota dočista obklopuje - a je tomu tak. Les zázračně zmizí, smečka vlků se rozpline a ty zůstaneš sám - utíkaje před něčím v naprosté tmě, kde ti pod nohama čvachtá voda. |
| |
| Když mi dojde že nic nevidím a slyším pouze vlastní kroky, tak zastavím , snažím se nějo spatřit ale stále nic nevidím , nechci moc mluvit ale i tak si pro sebe řeknu To by mě zajimalo kde to jsem , podle mě tohle už není areál skláren pořřd se snažím něco vidět ale nic nevidím , proto se zkusím zaposlouchat jestli neuslyším něčí kroky |
| |
| Jan Pavloušek Citíš jak ti voda na zemi jemně šplouchá do nohou, jako by se něco blížílo k tobě. Popadne tě strach. V té hluboké tmě tam kdesi, zjeví se dvě obrovské velké zlé oči. Nejsou však lidské, nejsou snad ani zvířecí.... Silueta toho tvora se mírně zvýrazní, jako by odněkuď profukovalo světlo. Je to "zasraně" veliké... co je to? A ty zuby? Špičáky velké jako ty sám, se lesknou v té hrozné tmě a velké sliny kapají z pusy na zem, kde sami tvoří onu vodu co máš pod nohama. Pojď ke mě blíž, chlapče. Pobídne tvor hlasem tak krutým, že se ti z něho hrůzou postaví vlasy a chloupky všude na těle. Red Čekáš před katedrálou už dobré tři hodiny. Je ti zima, ale asi i bude, jelikož stále nikdo nepřichází. Kolem vydíš jak poletují turisti a fotí si vše možné, u jedné z laviček stojí slepec se psem, poblíž dveří katedrály pochoduje netrpělivě nějaká babka a pak je tu ještě jakýsi černovlasý člověk, co chodí nervózně kolem katedrály dokola. |
| |
| Katedrála sv. Víta Trpělivost je cností králů a je to jedna z mála věcí, která mi byla dána procvičit si víc než by jeden chtěl. Podívám se na hodinky a povzdechnu si. "No aspoň někdo má spoždění." Pomyslím si a po druhé hodině čekání zaklapnu okultistickou knížku a vytáhnu ronovu knížku. "Chmm, co že tam říkal o Reiaku? Že je mají zvýšený všichni?" Přečtu si pro jistotu. Pak se sesunu na bobek, abych měl jistotu, že nespadnu a začnu se soustředit, hledám někoho s dostatečnou duševní silou, která by dosahovala Ronovi nebo té ženštině. |
| |
| Prohlížím si podivného tvora , nevím co je zač ale z jeho siluety mi běhá mráz po zádech , když mi řekne abych přišel blíž tak už jsem tak vyděšený že se mu nesnažím odporovat , příjdu blíž a řeknu Co jste zač ? A kde to sakra jsem? snažím se svůj strach potlačit ale vůbec se mi to nedaří |
| |
| Roman Schoval jsi se pod písek (nikam jinam se v holé poušti také schovat nemůžeš). Vyčkával jsi, až dojdou blíže k tobě a poté jsi vyskočil. Povalil jsi Hollowa co vypadal jako malý velikonoční králíček a když to ostatní čtyři zbývající viděli - nezaútočili .... dali se na útěk. Martin, Petr Stojíte se Remusem na ploché střeše jakéhosi paneláku a hledíte směrem dolů, kde si to promenáduje po prázdném parku obrovská stonožka. Původně bývali všechny tyto duše normální lidé. Podotkne sensei a zahledí se smutně na onoho Hollowa, který se marně snaží najít něco k snědku. Někteří z nich si to zasloužily, ale jiní ne. Rozhodnutí o nich je ale na nás... Pathetické, ne? Red Sedíš si tak na lavičce asi půlhodiny a stále né a né na nikoho narazit, jako by se schovával, nebo tam vůbec nebyl. Zmatená babička u katedrály začne cosi vyřvávat, ale nikdo si jí přes hluk cvakajích foťáků nevšímá. Slepec pomalu odejde někam pryč, ale asi omylem tam nechá svého německého ovčáka, který poslušně sedí stále na zemi. No a nakonec ten třetí podivín co to tam obíhal dokola ti zmizel z dohledu a už delší dobu se neukázal. Jan Pavloušek Cosi se zachvěje a ty jen tak tak instinktivně uskočíš směrem dozadu. Velká chlupatá tlapa za hlasitého plácnutí dopadne na místo kde jsi byl ty a poté se opět stáhne zpátky k majiteli. Moje síla na tebe ještě nedošáhne. Pronese monstrum a sklopí na tebe své zlé rudé oči. Musíš mě najít, jinak bude konec. Řekne ti a rázem kolem tebe začnou strašlivou rychlostí růst vysoké stromy. Monstrum ti mizí z dohledu, jako by nebylo nic víc než prostá mlha a ty se ocitáš uprostřed noci v hlubokém lese. Najdi mě, když to neuděláš, zemřu! Zazní ozvěna ze všech stran a ty ve tmě zříš na všech stranách strašlivé modrooké pohledy. Jsou to vlci a běží přímo na tebe... jsi jejich kořist. (Ve skutečnosti jsi si se ty a tvůj sensei zastavily. Jsi otočen k němu zády a v jedné ruce držíš pevně onen rozlomený meč.) |
| |
| Střecha Tasím oba meče. Pathetické? zamysílm se. Asi ano. Důležité je, že ty bestie požírají lidi, což je důvod pro nás je zmasakrovat. rozesměji se a skočím ze střechy dolů, načež se vrhnu na stonožku. |
| |
| Střecha Tasím. Myslím, že tohle si nezaslouží nikdo. Taková ubohá napodobenina existence, to i peklo musí být lepší. Povzdechnu si a skočím dolů za bratrem, připraven krýt útoky, které kvůli své horlivosti přehlédne. |
| |
| Poušť Rozchechtám se, načež prvního zabiju, nechám si ho ležet a pokusím se zabít ještě alespoň jednoho z těch prchajících. |
| |
| Katedrála sv. Víta "Tohle nemá smysl." Pomyslím si a vytáhnu nový mobil z kapsy a naťukám Ronovo číslo. "Zdravím, tu Red, nemáte číslo na mého učitele? Už má několik hodin spoždění." Pokusím se vymámit informaci. |
| |
| Prohlédnu si zlomený meč co mám v ruce , je černý jak sama temnota , jediná věc co barevnou celistvost narušuje jsou krvavě rudé oči Ty oči jsou až hypnotizující , meč symbolizující černého vlka s rudými oči , vlka ? Rudé oči ? Tak to počkat ty jsi ten tvor v temnotě , ty něco mě napadne , nesnažím se utéct vlků to nemám smysl , chytnu meč do obou rukou a hlavou mi proběhne několik myšlenek o smrti a duchovní síle , uvolním se a začnu uvolnovat svoji duchovní sílu skrz svůj meč |
| |
| Martin, Petr Stonožku porazíte hravě. Když je již pryč přichází na místo boje sensei a cosi si cvaká na pageru. Setoid. Pronese. Odměna 300,- Zabil jednoho malého kluka. Hmm.. dobrá práce. Zabručí. Roman Hoď si šestistěnkou. Red Yosh, chlapče, tady je Ron, né Red, to jsi ty kémo. Z hlasu je jasné, že je opilý. Spoždění, spoždění? On nenabírá spoždění... diť má čtyry nohy ježkovy oči. Jan Pavloušek V tvém světě se na tebe vlci sesypali jako na nějakou vysokou zvěř. Připadáš si tak rozpolcený, ale tvá síla stále stoupá... Řekni to jméno... Ozve se tvá vlastní ozvěna a do uší se ti náhle vlyje zvuk. Uvědomíš si co se děje - uvědomíš si jak tam tak stojíš. Cítíš jak ti proudí energie v ruce...... stačí už jen... |
| |
| U Senseie Hmmm, to jsou na nějaké vypsané i odměny? zeptám se zaraženě. |
| |
| Když se na mě sesypou vlci tak se cítím zmatený ale taky cítím tu divokost, krvežíznivost a spoustu dalších pocitů které nedokáži popsat , poté se mi ozve v uších opět ta šelma a já cítím sílu co pulzuje v mé ruce a já řeknu Ukaž mi svoji divokost Dark Wolfe v ten okamžik mě zaplaví energie , spoustu energie , a spousta pocitů, hlavně zloba , touha po krvy a divokost , nedokáži se jím ubránit , moje oči zrudnou tak jak je měl ten vlk a vlasy se mi rozcuchají , v každé ruce mám jeden temný katar a jsou spojeny stejně temným řetězem, který je namotaný na mích rukách |
| |
| Sv. Víta "Aha, děkuji za informaci." Pravím a zacvaknu mobil. Zvednu se ze země a trochu zadupu, abych se prohřál. "No nic. Vstupní informaci mám a teď jen ověřit." Pomyslím si a nahodím na záda pouzdro i s mečem. Do ruky vezmu Ronovu knížku. Pomalu se reozejdu k ronově obchodu. Vypadá to, že si čtu. Popravdě jen mechanicky otáčím stránky a sleduji svoje okolí. |
| |
| Podzemie: "Dobre." Vídem na šlapací stroj a začnem. |
| |
| Les: Prikývnem a trénujem. |
| |
| Roman Dva z nich ti utekli, ale na ostatních jsi se mohl dobře najíst. Nachvilku jsi přestal cítít ten hrozný hlad, který tě zužoval. Poušť Hueco Mundo ti najednou začla připadat tak hrozně trapná - máš takový pocit, že je čas na to se vydat jinam. Jan Pavloušek Areál sklárny se stal rozbořeným doupětem. Ty zůstáváš stát na tom bojišti se svým ožraleckým senseiem. Hmm... Zabručí, když již mu příjde že je po všem ... tak to vypadá, na další skok v tréningu. Red Když odcházíš, tak procházíš vedle toho německého ovčáka, který se na tebe tak nějak podivně dívá. Tvoje zrakový smysly jsou ohromující, mladej. Ozve se... co, kde, jak? |
| |
| Martin, Petr No jenom na nějaké... Zabručí sensei a pager mu zase začne pípat. ... ale většinou nic moc. V obchodě u Rona si to můžeš vyměnit za pravé peníze. Hmm... další Hollow. Podívá se na vás. Jdeme? Pronese a začne odcházet pryč. |
| |
| Psí hlídka "Čtyři nohy, mluvící pes." Pozvednu nejistě obočí a otočím se směrem za hlasem, kde předpokládám ve směru zahlédnu psa. "No přesto svého učitele pořád nevidím." Pronesu slušným hlasem, otočím další stránku a pokračuji v chůzi. |
| |
| S bráchou hlasitě si povzdechnem a míříme za ním. A jakej pak je kurz? |
| |
| Sleduji tu spoušt co jsem způsobil a bylo mi to jedno , jediné počem toužím je abych to mohl senseiovi vrátit , jsem připravený a když mi řekne že postupujeme na další level tréning tak řeknu A co je další tréning? |
| |
| Marek Mášek Sleepy sedí opřen o kmen stromu před tebou a dívá se jak šlapeš. Jeskyní se ozývá trapný zvuk šlapání... Vypadá to docela trapně. Terka Vááňská Pomalu dokončuješ tréning s malým Honzou a cítíš se o píď silnější. Umíš už docela dobře také střílet z luku. Absorbce duševní síly z okolí se zlepšila také o hodně. (V životopisu si můžeš přepsat tu kuši z 1x za den na neomezeně za den) |
| |
| Martin, Petr Ani neni... Zamumlá sensei a pomalu přejde přes ulici na zastávku tramvaje. Má se zjevit poblíž dětského hřiště v centru Zazní vážný hlas, který následně zmizí v tramvaji, když nastoupí. To tak akorát stíháme. Valentina Ani nevíš proč, ale vykračuješ si to zrovna někde v centru, když znenadání ukřičíš dětský křik. Vychází to z nedalekého hřišťátka. Shlédneš, jak tam pobíhají tři zmatené děti, ale zprvu nevíš proč... a pak ti to dojde. Nehrají si. Jsou pronásledovany pěti velkými kobylkami, které se tam znenadání objevily. |
| |
 | Hřiště To je ale blbá sranda zařvu na jednu z kobylek, myslím si totiž, že se jedná o masku a s výskokem ji kopnu do brady. |
| |
| Hmmm zamručím já, brácha mlčí. Nadále pak jdeme přímo za ním. |
| |
| Red Tak to seš pěkně slepej, mladej - když tu stojim už asi 4 hodiny. Pronese pes, tentokrát jasně vydíš, že to mluvil on. Jan Pavloušek Sensei zklopím meč a zadívá se na tebe. To já nevím - jediný kdo ti o tvém meči může říct něco víc, je ten meč sám. To je další tréning... a proto já už nejsem zapotřebí. Přehodí si meč přes rameno, otočí se na patě o 180 stupňu a začne odcházet. |
| |
| Psí hlídka Pokrčím rameny. "Většina lidí očekává člověka." Pravím a vrátím se ke psovi. Opřu se pokud je o co a rozevřu knížku. Povzdechnu si. "No takhle to dobře nezačalo." Povzdechnu si ještě jednou. "Omlouvám se, jen tu přes čtyři hodiny čekám na tomhle mrazu a myslím, že jsem zralý na horkou sprchu, abych aspoň trochu rozmrzl." Připadám si tak trochu jako blázen, že mluvím se psem, ale už mne tak nějak nic moc nepřekvapí. "Jmenuji se Tomáš Zelenka a vy jste zjevně můj mistr." Představím se. Člověku bych podal ruku, ale takhle sám nevím, jestli bych toho dotyčného neurazil, když bych mu navrhl potřesení rukou stylem: Dej mi pac. |
| |
| Valentina Bohužel pro tebe, to žádná sranda vůbec nebyla. Kobylky se na místě zastavily, jakmile jsi kopla jednu z nich do brady. (Docela tě akorát bolí noha). Děti utekly někam pryč a ty jsi sama zůstala v naprostém obklíčení kobylek, které jsou stejně velké jako ty. Asi nevíš, jestli to má být jenom nějaká maskovaná šaškárna, nebo jestli máš čekat něco víc. |
| |
| Stojím a sleduji odcházejícího opilce, přemýšlím a najednou na něj zavolám O mém meči mě už sice nic nenaučíš ale můžeš mě naučit jak s ním zacházet a vyrazím na něj s úmyslel ho napadnout |
| |
| Park Tohle je pánové opravdu hodně BLBÁ srand zavrčím a vytáhnu nůž. |
| |
| Valentina (Pokuď znáš star wars-klonovou válku, tak ty kobylky vypadají jako zmenšeniny toho co poslali na Obi-wana, když byl připoutaný k tomu kůlu) Jedna z těch kobylek ti zezadu skočí na záda a tebe to povalí směrem k zemi. Ostatní se se na ní zatím dívají. Nůž stále držíš v ruce. Red Sensei se zatváří jako Německý ovčák a začne odcházet někam pryč. K čemu mi je tvoje jméno? Tím, že se někomu představíš, se s ním neskamarádíš, pojď zamnou. |
| |
| Psí stráž Protočím oči v sloup. "To bude věc." Pomyslím si při tom. "Aspoň budete vědět příště jak mne oslovit, když vás budu hledat." Povím napůl pro sebe a následuji vlčáka. |
| |
| Park (Sr. neznám) Když na mě kobylka zaútočí, spadnu na zem a překulím se, takže by měla proletět nademnou |
| |
| Red Pes projde jakýmsi podchodem a zajde do postraní uličky. A to nemáš nějakou přezdívku, nebo tak něco? Zabrumlá a zabočí do jakýchsi dveří v zapadlé ulici. Pomalu vejdete dovnitř a ocitnete se v jakési basketballové hale, kde se zastavíte. Valentina Jakmile se vyhneš útoku, velká kobylka opravdu proletí nad tebou. Jenže se jaksi nedalo předpokládat, že ostatní čtyry velcí brouci se do boje nečekané zapojí také. Jedna z nich ti vrazí svojí ostrou přední nožku do ramene a uzemní tě k zemi. (Nejspíše taky upustíš nůž, který jsi v té ruce držela, kvůli bolesti) Martin, Petr Dojeli jste tramvají až do centra. Sensei vystoupil a začal pěšky pokračovat úzkými ulicemi někam pryč. Vy ho následujete... jenže když prokličkujete asi třemi zatáčkami - sensei se zastaví. Nevím kudy dál, nikdy jsem tu nebyl. Vydíte tu někde park? Rozhlídne se po každé ulici, ale žádný park v dohledu. Jan Pavloušek Pche, nezajímáš mě... dostal jsem jenom úkol a ten jsem splnil... tak už ... mě... EH? Jen tak tak se vyhne tvému zběsilému útoku, ale tvůj meč ostře projede zkrze jeho rameno, kde mu udělá velkou ránu.... odskočí od tebe trochu dál a uchopí meč do obou rukou. Sakra! Tos přehnal... tak ty se chceš rvát!? Tak se připrav... |
| |
| Park Poté co se dokutálím se vyšvihnu na nohy a začnu se prapodivně kimácet (čímž bych se měla dostat mimo dosah útoku a navíc, kimácení protivníka dosti znervózňuje) |
| |
| Ulice Jak mám asi vědět kde je tu park, copak si nedostal mapu? vybafnu na senseie naštvaně. |
| |
| ještě než dokočí větu tak na něj zase zaútočím a řeknu Jak se má člověk něco naučit používat když to nepoužívá? a připravím se na jeho útok, který jistě příjde jestli se tědka něčemu nenaučím tak už nikdy začnu pomalu uvolňovat duchovní sílu , ještě se mi to nedaří dokonale |
| |
| Ulice Bože chlape to si říkáš bůh smrti? Jak mi máme vědět kde je tu park? zavrčím vstekle. Pak se ale zamyslím. Tudy rovně a pak doprava, nejspíš zamručím. |
| |
| Martin, Petr Mapu co je to mapa? Zamručí sensei. Snažím se řídít svými instinkty. Namítne a vydá se nejdřív rovně a poté doprava, dle Martinovy rady. Jenže se ocitnete jenom v další ulici a park nikde v dohledu. Jan Pavloušek Sensei tvůj úder lehce vykryl. Vypadá dost naštvaně. Jo tak ty se chceš učit? S vražedným pohledem pozvedne svůj meč k nebi. Je mi absolutně jedno co se s tebou stane. Dostal jsem úkol a ten jsem splnil... Zamračí se. A ty teď budeš pykat za to, že jsi sekl svého senseie.... můj meč tě rozsekne. Valentina Tu nohu kobylky máš stále zaseklou v rameni. Doufám, že jsis přečetla celý příspěvek co jsem poslal. |
| |
| Tvoje instinkty stojej za prd. zamručím a snažím se najít cedulku s nápisem Park. |
| |
| Bráchova slova raději nekomentuji. To je špatný, hodně špatný Když jsme mrtví, jak moc se musíme řídit gravitací? zeptám se. |
| |
| Hueco Mundo Poté co se dobře najím, pokračuji ve své cestě. |
| |
| Park Lehce vykřiknu bolestí a pokusím se dostat si její nohu z ramene, zároveň se dostat pryč. |
| |
| Basketová hala a psí hlídka Rozhlédnu se po prostoru. "Hezký." Ohodnotím. "No někteří mi říkají Red a není to k vůli vlasům." Pravím s pokusem o náznak humoru. Pak se na chvilku zamyslím. "A jak mám říkat vlastně vám?" |
| |
| Podzemie: Ďalej makám. Než sa unavím, budem museť šlapať tak 4-5 hodín v kuse. |
| |
| Les: "To je nádhera." Poviem, keď vystrelím eśte raz, len tak, aby som sa uistila, že to nebol sen. "Prepáč, za to uvýtanie." |
| |
| Martin, Petr Hlavně že tvoje instinkty jsou úžasné. Namítne sensei a taky se vydá hledat nějakou ceduli ukazující, kde by mohl být park. Gravitací? Málo, ale to neznamená, že umíte hned lítat. Usměje se sensei. Hale, hoši... tudy... Ukáže na ceduli s nápisem park a okamžitě vyrazí vpřed. Roman Procházíš se pouští, ale na nic nenarážíš. Je tu jenom písek a velká nekonečná plocha kde je jenom mrtvo. Ještě však nemáš hlad. V dálce vydíš trhlinu do normálního světa. Je velká, takže by sis měl dávat pozor co tím před chvílí prošlo. Red Ovčák se posadí na zadek a zadívá se na tebe. Říkej mi třeba Pes. Namítne. No je to sice hezký prostor, ale nesmíme udělat rozruch. Nevím přesně kdy sem zase někdo příjde. Poví. Začneme tedy? Mám v tobe vzbudit nějaké síly... nebojíš se? Marek Mášek Celý vyčerpaný po čtyrech hodinách odpadneš ze stroje. Sleepy, který byl opřený o kmen stromu mezi tou dobou usnul a chrápe s dokořán otevřenou pusou. Terka Vááňska Nic se neděje. Namítnul kluk, i když bylo jasné, že se pořád zlobí. Teď máme na výběr. Buď zkusíme tvé schopnosti v praxi, nebo se prozatím rozejdeme a ty vyrazíš domů. Valentina Nohu ze svého ramene dostaneš, ale díra po ní zůstane a je hluboká. Utíkáš co ti nohy stačí, ale pět kobylek v maskách je ti v patách a při každém kroku ztrácíš stále více a více krve. Když probíháš kolem lidí na ulici oni se jenom zmateně otáčejí a koukají kam to vlastně celá zkrvavená běžíš. Příjde ti, že oni ty kobylky nevydí. |
| |
| Park Zastavím se. Ztratila jsem zpoustu krve. S takovím zraněním nemá cenu utíkat. Otočím se ke kobilkám a čekám až mě doženou. Přitom se snažím volnou rukou zastavit si krvácení. |
| |
| Basketová tělocvična Zamračím se a shodím si ze zad pouzdro s mečem. "Tak to bude zajímavý, doufám, že nemá blechy." Pak se mě zeptá na hloupou otázku. Na chvilku zavřu oči než odpovím. "Každej se bojí nového. Ten kdo se nebojí lže jen sobě." Odpovím trochu škrobeně. |
| |
| Ulice Běžím za senseiem. To sice jo, ale alespoň s něma nemachruju zamručím. Brácha okázale mlč. |
| |
| Podzemie: "Pán Sleapy, vstávajte, prosím." |
| |
| Když se opilec připravuje na útok , tak se nachystám do obraného postoje takže si musí myslet že se chci bránit , ale já po několika krátkých okamžicích vyrazím do útoku, opilec se rychle nachystá na obranu ,ale já jeden katar hodím do země takže se hluboko zabodne , začnu odmotávat řetěz na rukou, přitom stále utíkám na opilce , když jsem v útočné pozici tak udělám něco co nemohl čekat , já nezaútočím , já ho několikrát oběhnu , řetěz co spojuje moje katary funguje jako lano se kterým ho spoutám takže se nemůse moc hýbat |
| |
| Valentina, Martin, Petr Divoké kobylky doženou velkou rychlostí zesláblou Valentinu a ani se moc nemusejí namáhat, když jí lehce schodí k zemi. Ztratila už opravdu moc krve. Zděšení lidé kolem začnou utíkat pryč v domění, že jí někdo zastřelil. Támhle jsou! Zavolá sensei a vy běžíce po dlouhé ulici zbádáte svou starší sestru Valentinu ležet pod pěti velkými kobylkami (Hollow). Jan Pavloušek Opilec s pozvednutým mečem hledí jak k němu běžíš, ale nijak se nebrání a pak se naráz ještě dost podiví, když ho začneš obíhat. (Jaký idiot by se nechal oběhnout tolikrát, aby se nechal spoutat - zvlášť když jsi pomalejší než on). Jednoduše odskočí pryč z dosahu spoutání. Když se zdá, že jsi mimo obranu, jelikož se staráš o svoje rozmotané řetězy - zaútočí na tebe a sekne ti po hlavě, aby ti jí usekl. |
| |
| Když mi uhne , tak se ihned začnu vracet pro svůj druhý katar , řetěz se mi automaticky namotáva opět na ruce tak jak byl , nesthnu se však dostat ke svému druhému kataru dost rychle takže zvednu ruku která je z části už chráněná řetězem a snažím se vyblokovat jeho útok , z veliké části se mi to povede ale jelikož ruka není celá chráněná tak mě trochu řízne do paže , jeho úder je tak silný že mě odrazí až k mému druhému kataru, který si hnedka vezmu do ruky a řetěz se téměř ihned namotá na ruce komplet ,jakmile jsem připraven tak na něj zaútočím , svojí zdravou pravou rukou a levou ruku si nachystám že jakmile bude odrážet pravačku tak zaútočím levačkou |
| |
| Park Do pr.. to je Val zakřičím vstekle, když si všimnu těch potvro, načež se rozběhnu směrem k nim a tasím meče. Znič veškeré bytí: Naraku zařvu, načež se oba mé meče změní na černá tetování. Levá ruka oheň, pravá krev. |
| |
| Park To že pod hromadou Hollow se nachází naše sestra jsem si uvědomil patrně ve stejný okamžik jako Martin. Sakra, Stvoř: Devo křiknu a dám se do běhu. Oba meče se mi změní na tetování. Pravá ruka Strážce, levá Život. |
| |
| Red Najednou vyletíš ven z těla. Tedy aspoň to tak vypadá. Tvé tělo leží před tebou na zemi, ale ty sám stojíš připoutaný k němu řetězem o kus dál. Špatně se ti dýchá a celkově všechny tvoje vlastnosti jsou zrovna dost mizerné. Tak to ti určitě nebude vadit, když umřeš, že ne? Otáže se pes s pohledem psa. Jan Pavloušek Neměl jsi vůbec čas reagovat. Jakmile jsi popadl svůj druhý Katar, který se ti obmotal kolem ruky - sensei na tebe vyskočil a začal tě velmi divoce mlátit svým mečem v pravé ruce. Nemáš takřka šanci na žádný protiútok. Nepřítelova rychlost je tak velká, že si dokonce pomalu zarážen na místě, do země. Marek Mášek Och ano?? ano? Sleepy se tak tak probudí a vyskočí na nohy. Vydí jak jsi velmi unavený po tvém 4-5 hodinovém šlapání na stroji. U... už jste hotov? |
| |
| Co ted? Co budu dělat? Já mu nechtěl ublížit, ale to už skončilo. Já chci vyhrát! aniž bych o tom věděl začne se uvolňovat moje duchovní síla , slyším jak moje dva katary vydávat zvuk , jak kdyby vrčeli , pomalu je začne červené světlo, neoslnuje ale každý si ho všimne , moje oči nejsou už jenom červené ale vypájí jako by svítili , já sám cítím jak mě napalnuje síla o které jsem nevěděl |
| |
| Basketová tělocvična Je to šok pro mne, když mne nějakým spůsobem vyrazí z mého těla. Je to zvláštní pocit. Nevím čeho se děsit víc. Jestli toho, že vidím svoje tělo před sebou a nemůžu s ním hnout a nebo myšlenky, že mi nějak došel vzduch a to co jsem pokládal za vzduch, je najednou těžší než voda. Sehnu se v pase a s tohoto postoje na kolena, jak se snažím chytit dech, který neexistuje. Nakonec se mi podaří sebrat trochu síly, aby jsem se udržel na kolenou a mohl odpovědět. "To by vadilo každému." Tvrdohlavě odmítnu spolupracovat a snažím se najít trochu vzduchu pro další uštěpačnou poznámku. |
| |
| Tomáš "Red" Zelenka Německý ovčák se na tebe dívá pohledem psím, ale zjevně mu není moc do řeči. Jenom, jako by se zájmem sledoval jak se dusíš. Žvejkej tohle. Řekne a packou ukáže na krabičku bezejmenných žvýkaček ležících na zemi. Kdy, nebo jak se tam vzaly ti zůstává záhadou. Jan Pavloušek Ani tvoje nově nabyté síly ti moc nepomáhají. V rukou už cítíš slabost, jak musíš neustále vykrývat senseiovy údery a pak... Stane se něco neočekávaného. Nejspíše jsi se špatně díval, ale nezaregistroval jsi nohu, která tě kopla zespodu do brady. Vzduchem si udělal salto a dopadl jsi o několik metrů dál, kde ses zároveň praštil o kamenný výběžek. Martin, Petr, Velentina Jedna z těch přítomných kobylek si odhodila slabou Velentinů kamsi stranou, aby se do ní mohla pustit jako do nějaké hostiny. Zbylé 4 kobylky se po dvou vrhy na oba, aby jim zatarasily cestu a nepustily je dále ke své "kořisti". Sensei postává kdesi vzadu za oběma. |
| |
| Basketová tělocvična Nechápu, proč bych to měl dělat, ale nakonec se rozhodnu poslechnout. Přeci jen by to měl být učitel a tak asi ví co dělá. Dám žvýkačku do pusy a žvýkám. Aspoň nějaké místo, kde můžu dít volnost trochu své zlosti. Mezi žvýkáním se snažím popadnout aspoň trochu sil. "K čemu to má být?" Zeptám se mezi pokusy nadechnout se a rozžvýkat žvejkačku. |
| |
| Když se začnu zvedat v bolestech ze země , tak vyplivnu trochu krve z pusi , když ji vyplivnu tak se mi na malinký proběhne představa toho obřího vlka jak stojí na hraně útesu a vyje na měsíc , a hned na to mi proběhne představa mého kataru který někdo točí na řetězu, doprovázený silným vytím, všechno mi to proběhlo během několika okamžiků ale mě připadlo že to trvalo několik minut, postavím se , i když už pomalu necítím ruce, tak se připravím na něco co mi asi vnuknul můj Dark Wolf , sundám katar z pravé ruky a chytnu řetěz co je na něm , pomalu s ním začnu točit jak kdybych ho chtěl hodit ,ale já ho nehážu, zrychluji točení a následně do kataru vložím svoji zbývající duchovní sílu , v ten okamžik se začne ozívat temné vytí celé smečky vlků , vytí je tak silné že rozvibruje všechno v dosahu tak rychle že zbývajíci zbitky budov spadnou , meč opilce vibruje tak že se nedá udržet a opilcova sluchová soustava dostane takový zásah že mu to naruší silně držení rovnováhy, stát je pro něj nadlický úkol , vím že pokud se z toho vzpamatuje tak jsem mrtev jelikož už pomalu nemohu |
| |
| Boj Levá ruka mi jakoby sama od sebe vyletí dopředu a na nejbližší z kobilek se z ní vyvalí plameny. |
| |
| Boj Pomocí levé ruky vyvolám kořeny a pokusím se s nimi sopoutat další z kobilek. |
| |
| Hueco Mundo se zájmem zamířím k trhlině. |
| |
| Roman Vykoukl jsi zprvu trhlinou ven, aby jsi viděl kam to vede. Velké dětské hřiště, kde však zrovna žádné děti nejsou... za to tam stojí jeden obrovský Menos Grande, který se hladově rozhlíží. Na střeše jednoho z nedalekých domů, které jsou kolem dětského hřiště, shlédneš jednoho černopláště. Petr, Martin, Valentina Martin slabým plamenem zasáhne jednu z blízkých kobylek a ta se na místě rozsype na zrníčka prachu. Druhá na něj však zaůtočí a to né jen tak... přímo na něj zkočí zrovna v momentě kdy "dodělal" útok na první kobylku, což je moment, kdy nejspíše nejvíce polevil v obranně. Petr pomocí ruky vyvolal kořeny na kobylku, která drží Valentinů, ale ta stačila uskočit dříve i s kořistí dál, než byla zasažena. Zbylé dvě kobylky se vrhly na Petra s úmyslem ho bodnou ve stejný moment každá z jiné strany. Jan Pavloušek (Ano, i když není vhodné hrát za PJovy postavy). Sensei se zastavil a připravil se na obranu, jelikož nevěděl přesně co má očekávat, když jsi započal točení oním katarem nad svou hlavou. Zvukové vybrace se nesly vzduchem a schazovaly zbytky budov. Senseie to zasáhlo také, ale né v takové míře... jako by se uměl celkem dobře bránit. To však bylo už nepodstatné... Sensei stál za Janem, se svým mečem celým od krve nepřítele. Říkal jsem ti, že mě nezajímá, co se s tebou stane. Red To je Retogon. Ozve se psí zabručení načež k tobě sensei pozvedne pac. Je to nová metoda, jak vyvolat tvojí vnitřní sílu. Vynalezly jí naši vědci. Oznámí Cítíš už nějakou změnu? Dýchá se ti lépe? (dýchá se ti lépe) |
| |
| sklárny nevím ani jak ale najednou je sansei za mnou , já už necítím bolest , ani pomalu neslyším , nevím jestli mě sensei tak moc zranil nebo jestli jsem se tam vyčerpal , podlomí se mi kolena a já se zhroutím na zem , chce se mi spát ale ještě než usnu řeknu aspon jsem se naučil něco nového a zavřu oči |
| |
| Basketová tělocvična Přemýšlím nad tím co říká. "Je to pravda. Je to trochu lepší." Spolknu ironickou poznámku, kterou jsem chtěl pronést a postavím se na nohy. "Je to lepší." Musím přiznat nahlas. Je vidět, že konečně začínám zjišťovat další věci. "Co je tohle?" Ukáži na řetěz. |
| |
| Jan Pavloušek Sensei se na tebe se zamračeným pohledem zadívá, ale nic již neříká. Zasune svůj meč do krytu, otočí se k tobě zády a začne pomalým krokem odcházet. Teprve teď se ozve ohromná rána, jako by vybuch dělbuch. Do výšky pěti metrů vystříkne tvoje krev, která se z tvého těla vyvalí všude možně po okolí. Hoď si šestistěnkou: 1-2 = Stal se z tebe Hollow 3-5 = Probereš se po dlouhé době na stejném místě 6 = Probereš se ve Společenství Duší. Red Pes se zadívá na řetěz a následně na něj položí pac, kterou měl předtím zvednutou. Tohle je linka do tvého těla. Drží tě ve tvém těle, což znamená, že jsi stále ještě živý. Dalším krokem je její přeseknutí a smrt. Už se nebudeš moc vrátit zpátky do svého původního těla. Oznámí jako by nic. |
| |
| Basketová tělocvična Kdyby mne mohl polít pot, tak mne asi polil. Zamrkám a v rychlosti udělám kalkulace. "To zní logicky." Donutím se zachovat chladnou hlavu. Je to náročné, ale potlačovat emoce mě nutili od mala. "Beru to jako cenu za ochranu rodiny." Pravím pečlivě kontrolovaným hlasem. Pak se nadechnu a zažvýkám žvýkačku. "Můžem pokračovat." Nakonec pokusím dodat odvahu sobě. |
| |
| sklárna nevím jak dlouho jsem byl mimo , ale probudím se ve sklárnách , postavím se , pochvíli boje s nohama, a rozhlídnu se a spatřím tu spoušt co jsem spolu s opilce udělal, můj meč je opět jenom katana a dýka , dám si to k pasu a vydám se k Ronově obchodu , když tam dojdu tak několikrát velmi silně kopnu do dveří |
| |
| Jan Pavloušek (Je to obchod, není otevřeno akorát přes soboty a neděle [Dneska je úterý]) Vejdeš do obchodu. Jsou tu všude poličky s různým zbožím. Vydíš, že tu chodí dva lidé podobně oblečení jako ty a prohlížejí si nabídku. Ron s lízátkem sedí za posuvnými dveřmi v zadní místnosti. Red Musím tě, ale upozornit. Odmlčí se Retogon značne urychluje přeměnu. To znamená, že jakmile tento řetěz přeseknu, budeš mít pouhou minutu na to, než celý zbytek řetězu zmizí a také pouhou minutu, aby jsi navázal kontakt se svými silami. Pokuď to nedokážeš a konec řetězu se dostane až k tobe, stane se z tebe Hollow a já tě budu muset nadobro zabít.... jsi připraven? |
| |
| obchod nevšímám si zákazní a hned se ženu za Ronem , odsudu posuvné dveře takovou silou že když narazí na konec dráhy , tak hlasitě zarachotí ( dveřím nic není) dodju bezeslova k Ronovi sednu si naproti němu , nadechnu se a zpustím to jsou všichni ve společenství duší takový blázni a opilci? je vidět že jsem opravdu naštvaný a že mě bolí celé tělo , ikdyž se to snažím nedávat najevo |
| |
| Basketová tělocvična Tak tohle je i rychlost na mně. Tady nebudu moc použít logiku, ale opravdu svojí plnou kapacitu. Povzdechnu si a zavřu oči. Spíš to vypadá jak mrknutí. "Když to nepřežiju, tak to zaonačte, ať se moje rodina netrápí dlouho." Na sucho polknu, známka stresu. "Tak ano. Můžu." Pravím a připravím se na nejhorší. |
| |
| Jan Pavloušek Ron dlouze oblízne lízátko a zadívá se na tebe. Á, no to jsou nám hosti, ty jsi ale vyrostl Franci. Zamumlá a mile se usměje, nevnímaje tvůj vztek. Je to přesně týden co jste se naposledy viděli. Ve společenství duší? Hehe, jako by jsi sám neznal lidi, jsou různí... já už jsi na to zvykl. Red Nezapomeň, že ti nemůžu nijak pomoct v tvém hledání. Dodá a packou praští do řetězu, který v tom místě rázem pukne. Chvilku stojíš na nohách, ale ty se ti podlomí, jakmile se všechny řetězy začnou hýbat. Objeví se na nich malé tlamičky, které se začnou vzájemně pojídat. Ty ležíš bezmocně na zemi. Pes na tebe hledí z dostatečné vzdálenosti. |
| |
| obchod vytřeštím oči a řeknu jakej Franc , poslechnu si mi řekne o lidech , já vatáhnu svoje zbraně a řeknu a kdo mě naučí používat sakra tohle , já se mlátil běžně pěstma a né tímhle potom odhrnu kus kimona že je vidět moje rána na těle a řeknu první pokus a takhle to skončilo |
| |
| Basketová tělocvična Moje tělo je mi na nic. Nemůžu se hýbat. Nejde o to, že bych snahu neměl, ale nejde to. Nechám snahu o pohyb a místo toho se ponořím do svojí hlavy, do svého vědomí. "Buď umřu nebo přežiju. Musím najít život." V rychlosti začnu hledat. Naštěstí svět myšlenek má svůj vlastní čas a běh. Nejdříve se snažím sáhnout na své jádro, které jsem už mnohdy našel při cvičení s mečem. Najednou však cítím, že to nestačí přibližující chlad mi značí, že je někde chyba. "Není to kompletní." Pak narazím na jedinou stěnu, kterou jsem v sobě stavěl. Je to hladká stěna jako ze skla, za kterou držím zbytek svojí části osobnosti: Zuřivost, vztek, zlost, přátelskost a vášeň. Věci které jsem uzavřel, abych nevyčuhoval a věci, za které jsem byl stíhán. Dotknu se skla a cítím teplo, teplo života a teplo síly. "Bez tohohle nejsem kompletní a bez toho nemůžu najít svojí sílu." Probleskne mi hlavou a udeřím pěstí do skla. Chlad se začíná dotírat intenzivněji. Udeřím do skla a tam se objeví praskliny. Je mi jedno, že v prasklině je i stopa po mé krvi. "To jsem já a je na čase být kompletní a mít kompletní i svojí sílu." Udeřím znovu do skla. To se v záplavě drobných střepů rozprskne do okolí a já poprvé po několika letech cítím, že žiju. Najednou mi dávají věci i trochu smysl. Proč jsem cítil toho Hollow, proč jsem ho viděl i přes ten kouř. Také dalo do hromady i proč jsem byl schopen useknout toho hollow pomocí normálního meče. Všechny odpovědi jsou stejné. Dal jsem do toho svoje srdce a ne jen chladnou logiku. Stal jsem se kompletní. |
| |
| Boj Aniž bych cokoliv plánoval, vyletí mi pravá ruka smětem k útočníkovi/úm a z ní vyletí několik čepelí směrem k protivníkovi. |
| |
| Boj Kořeny nadále pronásledují prvního z Hollow, v ten okamžik se uvolní kámen na mé pravé paži a kolem mě se vztyčí průhlední, lehce se stříbrem třpitící bariéra. |
| |
| Někde V okamžiku kdy spatřím Menos Grande, dám se na ústup zkutečným světem pryč. |
| |
| Jan Pavloušek Ty nejsi Franc? Promiň Michale... Odvětí a oblízne své lízátko s velkou ladností. Jeho zjizvený pohled si prohlédne tvé ještě docela čerstvé zranění. Hmm... to zranění vypadá zle... nechtěl by jsi sis na to koupit pár léčivých žužu bombónů? Petr, Martin, Valentina (Nevyžaduje náhodou vlastně Martinův útok krev nepřítele?) Petrův štít je sice silný, ale né zas natolik, aby odolal útokům kobylek. Zvlášť když část své síly směřuje do kořenů, aby pomohl své starší sestře. Což se mu však nedaří, jelikož Kobylka i s kořistí stále uskákává z dohledu.... Petrův štít kobylky prorazí a jedné se povede ho škrábnout na pravé paži. Nepřestávají však útočit. Martin zabije i druhou z kobylek která na něho útočí a nyní má cestu k té co se neustále pokouší vyhnout Petrovým útokům - volnou. Roman Ač utíkáš, povšimneš si že najednou běháš na místě. Menos Grande se začal hloboce nadýchávat a začíná tě to vztahovat do jeho pusy. Red Procitněš a všimneš si, že basketballová hala je mírně zdemolovaná. Nemáš ponětí co se stalo, ale sám jsi se dokonce i přemístil. Stojíš na jedné z nejvyšších tribun a hledíš směrem dolů. Máš na sobě černou róbu a v tvé duši pulzuje divný pocit. Dole na hřiště sedí něměcký ovčák a bedlivě tě sleduje, jako by vyčkával co uděláš. |
| |
| Obchod když mi řekne Michale tak už vybuchnu vzteky JÁ NEJSEM MICHAL posadím se Klid, klid, musím se uklidnit, jeden je ochlasta a druhej je pako, ale hrozný když se zmíní o žužu tak se neudržím a vyskočím na nohy a zahulákám Já se bavím vážně. A spíš mi řekni kdo mi pomůže s tímhle ukážu na svoji zbraň |
| |
| Boj (říkal jsem že plná síla vyžaduje krev nepřítele, tedy, útočím se sníženou silou) Asi dvě sekundy zvažuji, jestli pomoci Petrovi, nebo Valentině, nakonec se rozhodnu pro sestru, čím žaté ulechčím Petrovi. Rozběhnu se k uhýbající kobilce a pokusím se jí zasáhnout pěstí zezadu do hlavy. |
| |
| Boj (Já na ten štít nepoužil svou ale senseiovu sílu :) ) Siknu bolestí, když mě kobylka trefí do ramene a lehce se zapotácím. Naštěstí si Martin bere na starost kobilku útočící na Valentinu, takže můžu stáhnout kořeny a použít je k obraně a útoku, proti svím současným nepřátelům. |
| |
| Ulice Vyděšeně vyjeknu a snažím se něčeho rychle zachytit. |
| |
| Basketová tělocvična Je mi divně. Složkou pocitu je vedro a dokonce i železná příchuť na jazyku. Musel jsem se kousnout do jazyka a nebo tváře. Zavřu oči. V hlavě mi hučí, jakoby mi chtěla explodovat. Zkoumám své pocity. Po stěně, která chránila mojí divokou povahu není ani stopa. Otevřu zase oči a sjedu po svém novém out-fitu. Není to má oblíbená béžová a červená, ale na tohle bude čas potom. Pak se podívám na svého mistra dolů na hřiště a na nepořádek. "Prošel jsem?" Zeptám se. Můj chraplavý hlas mi je důkazem, že jsem asi musel hodně křičet. |
| |
| Jan Pavloušek Ron s naprosto klidným výrazem oblízne svoje lízátko a zadívá se pohledem zkrytým pod čapkou na tvoje zapečeťený nádobíčko. Možná vím o tom co by ti mohlo pomoci. Zabrumlá dosti vážně a ty prvně pocítíš jiskřičku naděje. Ron zaštrachá ve vnitřních kapsách svého pláště a následně vytáhne knížku. Jak zacházet s mečem. Verze 1. Stojí jenom stovku. Pronese a usměje se mile. Red Ano to je všechno Pronese německý ovčák a packou kopne do nějaké věci co mu leží u nohou. Starý gotický meč se chvilku kutáli po podlaze a pak se zastaví. To je odteď tvůj meč. Je to klasický ničitel duší, který nosí většina normálních Shinigami. Odmlčí se. Budeš se s ním moct umět normálně bránit. Petr, Martin, Valentina Zbývající Hollow pro vás nebyly žádným problémem. Když jste je pobily, došli jste k trochu omráčenému a krvácejícímu tělu vaší sestry. Sensei za vámi po chvilce dorazil. Volal jsem už záchranku, jsou na cestě. (sestra vás může vidět) |
| |
| Park Já i brácha doběhnem k sestřinu zakrvácenému tělu K čertu, jste shinigami, to ji neumíte vyléčit? zeptám se naštvaně a pokusím se zastavit krvácení, brácha mezitím doplňuje zásoby kamenů z pochroumaného, polámeného (doslova) zatím však ještě ne doraženého hollow. Teprve když se mu na pravé ruce vytvoří další kámen, jeden z koženů bezvědomému hollow proroste hlavou a definitivně jej zbije, načež se brácha přižene k nám. |
| |
| Park Ležím na zemi a zmateně hledím nad sebe. Nademnou se sklání oba mí mrtví bratři a podivný člověk, všichni v černých hábech, muž má u pasu meč, bráchové na rukou podivná tetování. Když si můj mozek konečně uvědomí absurdnost situace, rozhodne se že ztráta vědomí je nejlepší řešení a já omdlím. |
| |
| Basketová tělocvična Zamračím se a začnu scházet na hřiště. "A to je všechno? Prostě tady máš meč a běž?" Do mého chraplavého hlasu se vsune zvědavost. Dojdu k meči a zvednu ho ze země. Vezmu jílec do pravé ruky a do levé ruky vezmu špičku. Klesnu na kolena. "Děkuji vám za tuto lekci." Není to žádné ceremoniální poděkování, ale opravdu vážně míněná vděčnost za vedení. Pak se postavím na nohy. "Jak mám pokračovat?" Zazní můj dotaz. |
| |
| Martin, Petr, Valentina A vy jste taky shinigami a umíte snad léčit? Já nejsem vyučenej dokt.... a už jsou tady. Sanitka přijede a zastaví poblíže vás. Tady leží? Ale kde je ten co volal? ... Nechte to plavat, naložte jí ... Sestru odvezou do blízké nemocnice (vy jste si tajně nasedli na sanitku). V nemocnici po krátké prohlídce zabalily ruku a hruď vaší sestry do bandáži. Nyní leží na lůžku a vypadá docela v pořádku. Dokonce se už probouzí z bezvědomí. Martin a Petr čekají u jejího lůžka - sensei si zrovna kupuje kafe v nemocničním automatu, takže je někde jinde. Red Jak máš pokračovat? Zadumá se pes. Můžu tě navštěvovat každé tři dny a učit tě. Nebo jestli u tebe můžu přespávat, můžeme se na to vrhnout hned. Jestli přemluvíš vaší rodinu tedy.... ale já jsem jenom obyčejnej pes, tak to snad půjde. Co ty na to? Roman Chytíš se nejbližšího malého stromku, ale jeho nádech pokračuje. Hoď si šestistěnkou: 1-3 = Snědl tě 4-6 = Zachránil tě Shinigami, co stojí nedaleko na střeše. |
| |
| Basketová tělocvična Kývnu hlavou. "Mě učili, že vždycky je kam pokračovat, že pokud chce člověk ústat stát, tak musí běžet." Pravím na vysvětlenou a strčím svojí novou gothicu do pochvy na zádech. "U mě není problém přespat. Tedy, jestli se tam nějak dostanu." Pravím a ukáži na své chladnoucí tělo. "Popravdě tak nějak netuším, jaký mám teď status, jestli živej nebo mrtvej. Každopádně v batohu mám klíčky a když se budu pravidelně ozývat rodině, tak bude vše v pořádku." Nakonec položím další drobnou otázku. |
| |
| Red Pes moudře zakýve hlavou a pozorně si tě prohlédne. Myslím, že jsem si právě na něco vzpoměla... jdi zatím k sobě domů - postarám se o tvé tělo a pak tě doženo. Dobrá? Popotáhne nosem. |
| |
| Basketová tělocvična Pozvednu obočí. "Vzpoměla?" Překvapeně pohlédnu. "No myslím, že budu potřebovat klíčk a tak nějak nevím, jak to funguje. Jestli mne nikdo nevidí a podobně, aby neviděli lítat jen klíčky a věci." Upozorním a přesunu se ke svému tělu. "Je to zajímaví pozorovat takhle sám sebe." Okomentuji a pokusím si vytáhnout věci z kapes. |
| |
|
Roman nám byl dobrým hráčem, ale bohužel zkončil tak, že ho sežral jeden z větších Hollow. Čest jeho pomátce. Red Ne neboj, žádné věci kolem tebe poletovat nebudou - na to se můžes spolehnout. Prostě už vyraž ke svému domu. Sejdeme se přede dveřmi, tak tam na mě počkej. Dobrá? Pronese pes a začne slintat na tvoje tělo, které leží na zemi. |
| |
| Basketová tělocvična Raději se nebudu zajímat, co se stane s mýma ostatkama. To se stejně dřív či později dozvím. "Kdyžtak, jestli mohu poprosit o vzatí dokladů, telefonu a pouzdra s mečem." Zažádám a pak se vydám k mému domovu. Cítím se celkem nejistě, popravdě, jsem spíš čekal pokračování tréninku než takovýhle odchod, ale budiž. |
| |
| Red Trvá to celé dvě hodiny mezi tou dobou co dorážíš domů a čekáš, až pes příjde. Když je již konečně na dohled - cítíš se trochu uspokojený tím, že přichází. V puse drží krabičku bombonů, co vypadá jako lentilky a následně jí vyplivne na zem, před tvé nohy. Vem si jeden bombón a zpolkni ho. Rozkáže ti. |
| |
| U mne doma "No konečně." Je vidět, že se mi celkem dost ulevilo. Pak přede mne dá další žužlaninu. "Jestli to tak půjde dál, tak se prožužlám až do pekla." Pomyslím si a poctivě však bombon vezmu. Přičichnu k němu a hodím ho do pusy. |
| |
| když mi Ron nabídne knihu tak se zhroutím rezignovaně na zadek tohle není normální , jak se člověk něčemu může naučit potom mi ale něco dojde a já se mile usměji na Rona a řeknu Rone ty umíš zacházet mečem dobře, že |
| |
| Podzemie: "Áno, čo teraz?" Spýtam sa a som nedočkvý. |
| |
| Les: "Hmm, skúsiť prax? Odtuším. |
| |
| Rekapitulace a děj. Uplynul týden a ke každému z vás dorazil váš sensei. Započal náročný výcvik - někdy i krutý, někdy zase nevypočítaný. Vaši osobní senseiové vás učili cestami, které dobře znali a které jim přišli pro vás nejbezpečnější. Několik z vás dostali své osobní síly - jiní si na jejich objevení ještě nějaký čas počkají. Nikdo však neztrácí hlavu a jak čas plyne dál - zjišťujete, že se stáváte silnějšími a silnějšími. Red Za hlasitého pufnutí se kolem tebe zjevil obláček dýmu a ty jsi se znenadání začal cítit jinak. Byl jsi opět ve svém normálním těle, normálně si dýchal a dokonce sis všiml, že lidi na ulici na tebe celkem obdivně zírají - kde jsi se tam vlastně vzal. Perfektní. Pronese psí sensei. Prodávali je celkem levně... teda - tyhle jsou nejlevnější. Jsou to bombóny, které tvé tělo obklopí tenkou vrstvou čehosi (to je výrobní tajemství) a od té doby jsi vyditelný jako dřív. Jenom nezapomínej, že v téhle formě tvé schopnosti kompletně mizí. Zavrčí. A nezapomínej jeden z nich sníst každou hodinu. Když to neuděláš, jejich účinek vyprchá a "pff" zmizíš všem lidem z očí. Jan Pavloušek S mečem... já? Usměje se Ron dosti podivným způsobem, který vypadá jako řechtání veselého klauna. ... no ani moc ne... jsem jenom obchodník. Terka Vááňská Hmm... dobře... tak pojďme hledat nějakého Hollow. Řekne a začne odcházet, jenže neodejde ani moc daleko a již je v dálce mezi mrtvými stromy vydět obrovský černý pavouk s bílou maskou. Tak... to jsme daleko neušli. To bude asi tvůj terč. Řekne a zadívá se na Hollowa v dálce, který si vás tak nějak nevšímá, protože tak daleko asi nevidí. Marek Mášek Sleepy se na tebe zadívá a pak nepostřehneš co udělal, ale stojíš naproti svému vlastnímu tělu. Máš na sobě nějaký podivný hábit, či co a cítíš se dost divně. Tvoje vlastní tělo stojí proti tobě a prohlíží si tě. Whoa? Co to je? Pronese tvé druhé já. Martin Procházka, Valentina Procházková, Petr Procházka. Velentina leží na nemocničním lůžku, ale rány se jí hojí velmi dobře. Petra a Martina, kteři stály do té doby v jejím pokoji - si odvolal sensei k sobě. Hledí přes neprodyšné sklo místnosti na vaši ležící sestru a lehce popijí kafe v kelímku. Kdo je to? Otáže se. Petr Kučera Umřel jsi při tréningu. |
| |
| obchod Já tě viděl bojovat s tím Aracai ,takže mi nekecej řeknu nesmlouvavě a dodám Minimálně to umíš líp než já |
| |
| U mne doma Převezmu krabičku s bombonama a poděkuji. "A jak udělám, když bych byl potřeba s mečem?" Zeptám se na logickou otázku, která se mi naskytla. Kde bombony sehnat zatím neřeším. |
| |
| Red Heh no... Zabrumlá si pes pod čumákem, ale zjevně nenachází žádnou odpověď. Zatím jsem tu já, tak neměj starost. Až budeš o samotě tak koupim lepší bombóny. Tyhle byly nejlevnější co tam měly. Vypadá to, že se z toho snaží asi trochu vykroutil, ale je taky fakt, že nevíš.... Jan Ron na tebe obdivně zírá a přitom líže lízátko. Hmm.. mno... mohl bych tě trénovat, ale chápej - mám obchod a potřebuju peníze, abych se uživil. Jestli bych se měl starat i o tebe, tak bych abys mi za to platil. Řekne jasným tónem pana prodavače. |
| |
| obchod A jak si mám takhle vydělávat? Vždyt jsem něco jako duch. řeknu stylem : Já bych rád ale nemám jak. a čekám co on mi na to řekne tohle nemůže ignorovat |
| |
| U mne doma Poškrábu se ve vlasech. "No a co když tu nebudete?" Zeptám se. "Ono říct, promiňte, pane Hollow, počkejte 35 minut, než mi vyplivneš bombon. No to se mi zdá trošku absurdní." Pak zalovím ve vzpomínkách. "Ten obchodník... Ron, má něco jiného. Ten bere tabletky, aby odešel z pevného těla." Vzpomenu si a s nadějí se podívám na Psa. |
| |
| Red Ah... falešné tělo. Pes rozumně pokýve hlavou, jako by mu něco vnuklo nápad. No, můžeme se pak u něho zeptat. Ale nepředpokládej, že by to bylo něco levného. Jan Pavloušek Vydělávat? Kdo tady říkal něco o vydělávání? Zakýve hlavou nesouhlasně Ron a z kapsy vytáhne něco co vypadá jako "Iphone", načež ti to hodí přímo do ruky se slovy: Chytej. Odmlčí se a počká až si to prohlédneš. Je to nějaký seznam podivných jmen s obrázkama všemožných příšer. Tohle je Bingo list. Seznam Hollow na které je vypsána nějaká odměna, kvůli tomu že udělali nějakou opravdu zlou věc... U každého jména je vždycky takovej červenej puňta.. vydíš? Ten zezelená, když ho mobil na blízku detekuje a automaticky tě začne varovat co je to za Hollow a kde je. Je to šikovná věcička. Poznamená. Jednoduše budeš chodit a každej den mi přineseš Bingo tak do dvou stovek korunek a já tě za to budu kliďánko vzdělávat. Usměje se mile a po očku si povšimneš prvního v pořadí, co je napsán na Bingo Listu jako čerstvý kandidát: Espada 9, Zachariáš. (Červený puňta) Odměna: 179,000,000 Kč. |
| |
| Můj domov Kývnu hlavou. "No pokud se dají použít normální peníze, tak by to neměl být zas tak velký problém." Pronesu hlasem, ze kterého je zřejmé, že na financích mi zas tak nezáleží. "Ale jak se tedy dostat z těla, když je potřeba?" Položím znova neodbytnou otázku. |
| |
| Obchod chytnu iphone a začnu si ho prohlíže , přičemž poslouchám co mi Ron říká , když najdu Balrazara tak mě nepřekvapuje odměna co je za něj, byl jsem u boje s ním , když Ron domluví Dobře beru . Ale budeš mi muset tohle půjčit řeknu nesmlouvavě |
| |
| Nemocnice Naše sestra, proč? zeptám se poněkud naštvaně. Naštvaně sám na sebe než na někoho jiného. |
| |
| Nemocnice A než se stihnete zeptat, ano i ona vidí duchy. zamumlám. |
| |
| Jan Pavloušek Jo jasně, vem si - na skladu jich mám spoustu. Máchne nad tím rádoby rukou a vstane, aby se věnoval jednomu ze zákazníku co jsou v obchodě. V ten moment ti začne mobil hlasité pípat a začne se ozývat melodie: Zlatíčko, zlatíčko, notak zlatíčko.... Miláááčku... vem si mě, mame tu Hollowíka, Zlato, zlatíčko... Na displayi bliká výrazně: Arodar (zelený puňta) Odměna: 10 Kč Red Kdyby bylo teď potřeba, tak tě vyrazím z toho těla ven. Zatím jsem nablízku, tak si s tím nedělej hlavu. Zakouká se na domovní dveře. Tak co, představíš mě rodině? Martin, Petr Vaše sestra, hmm zajímavé. Zabrumlá si tak nějak spíše pro sebe a lokne si z kelímku, který drží v ruce. Mimochodem, zařídil jsem vám už falešná těla. |
| |
| Když se Ron začne věnovat nějákému zákazníkovi tak já se vydám na svůj první lov, zabliká zelené světlo a já se podívám na odměnu 10 Kč, to jich budu muset zabít celkem dost a rozběhnu se za svým prvním cílem |
| |
| Můj domov Tentokrát znervózním já. "No, jak bych ti to, tento, řekl." Začnu s oklikou a nervozně. "Já mám rodinu trvale u Lipna, tady jsem na škole a tak domů moc často nejezdím. Tohle mi platí rodina." Rozhodím rukama. "Takže si můžete udělat pohodlí." Je vidět, že mi dělá trochu problémy rozhodnout se jestli vykat nebo tykat. |
| |
| Nemocnice Falešná těla? Co to je? zeptám se poněkud zmateně. |
| |
| Nemocnice Jak velká je šance, že se sestra stane také shinigamim? zeptám se poněkud zamyšleně. |
| |
| Martin, Petr Falešná těla? To je uměle vytvořené tělo v uživatelově podobě. Je viditelné i pro lidi. Prostě se do něj jako duše schováte a schovaní. Pronese a upije opět ze svého kelímku. Nemám ponětí jaká je šance, že se z ní stane shinigami. Red Ah... Zabručí pes a poté co otevřeš tak si to tam de zprvu projít. Máš tam jenom jednu postel, takže asi budete spát se psem společně... Hej... kde tu máš, sprchu, nebo tak něco? Jan Pavloušek Doběhneš do jedné z postraních uliček, kde jsou umístěny koše na odpadky. Mezi nimi krouží jako nějaké krysy tři menší hollow. Jakmile tě zbystří... rozeběhnou se na tebe. (jsou tak do výšky tvých nohou a vypadají opravdu jako krysy) |
| |
| Ulička když si všimnu hollow tak ihned tasím meč i dýku, řetez se automaticky namotá na ruce, dýku chytím za řetez a roztočím ji nad hlavou , uvolním svoji duchovní sílu a meč začne výt, počkám co to udělá s malími Holow |
| |
| Nemocnice Aha, jasně, něco takového existuje? zeptám se nevěřícně. To chcete říct, že budeme zase chodit do školy? |
| |
| Jan Pavloušek Krysy k tobě doběhnou tak na tři metry a znenadání se zastaví. Všichni naráz pozvednou svě hlavy do výšky a bedlivě si tě změří pohledem. Uslyšíš krátké a rázné zapištění - krysy se otočí a začnou utíkat všemi směry od tebe co nejdál. Martin Ano, budete chodit zase normálně do školy. Dopije posledním lokem svojí kávu a mile se usměje. To je dobré, ne? Otočí se a začne odcházet někam pryč. |
| |
| Gillian Stojíš někde v lese Menosů. Je to tu jako vždy narvané k prasknutí. Kolem tebe stojí tobě podobní druhové stejné velikosti, takže ti ani nijak nepříjde, že vyčníváš... tedy.. vlastně ani nevyčníváš nijak vyditelně - jsi jenom o trošku chytřejší, než všichni tady kolem. Zárověň sleduješ, jak se po lese procházejí pár větších Adjuchas, kteří si buď vyhlížejí kořist, nebo své budoucí poddané. |
| |
| Nemocnice Děláš si srandu? To je přímo skvělí. rozzářím se. |
| |
| když krysy začnou utíkat tak já na ně zaútočím, na jednu hodím dýku a na druhou zautočím mečem, když se mi je povede zabít tak se vydám za posledním Hollow |
| |
| Les menosů Držím se mezi ostatními Menosi. Od Adjuchas si držím odstup, netoužím po tom, aby mě nějaký z nich použil jako kanonenfutr, nebo abych se nechal sežrat. Vyhlížím si nějakéo osaměléo Gillian, kterého bych mohl sežrat. |
| |
| Gillian Procházíš se mezi tou zhuštěnou černou skupinkou a sem tam vydíš jak některého z tvých kolegů strhne někdo k zemi a brutálně ho roztrhá.... Pak nakonec... (Hoď si šestistěnkou, čím vyšší číslo, tím lepší/obtížnější úlovek) Martin, Petr, Valentina Tak zatim cya... vrátím se až zítra. Sraz u vás před školou. Zamává a ve vteřině zmizí. Vy zůstáváte stát jen tak prostě v nemocnici, jak vás tam oba zanechal. Valentina leží vpořádku na lůžku. Zítra jí prý pustí, ale nemá se namáhat, dokuď se rána nezocelí. Jan Pavloušek Ty dvě krysy zabiješ kupodivu dost snadně. Třetí zaběhne do rohu ze kterého bohužel není žádného úniku. Otočí se proti tobě a celá vyklepaná tě pozoruje jak se přibližuješ. |
| |
| přicházím ke kryse blíž, točím dýkou vedle sebe, připraven na to že na mě zaútočí. zastavím se a řeknu je po tobě zmetku hodím na ni dýku |
| |
| Gillian ... u jednoho ze stromů sedí trochu menší hollow. Sahá ti tak akorát po nohu. Vypadá jako nějaký zmatený mýval co se rozhlíží všude okolo. Když si uvědomí, že se na něj díváš - začne utíkat po všech čtyřech rychle pryč. Jan Pavloušek Krysa se vypaří jakmile jí zasáhneš a v mobilu ti zapípá a započtne se úlovek. Na mobilu ti začnou blikat po chvilce tři hollow najednou a ozývá se typická melodie: Miláčku, broučku... máme tu hollowa... Ti dva hollow jsou někde na spodku seznamu. Ten třetí je však někde spíš uprostřed s cenou: 270 Kč za zabití. |
| |
| Hueco Mundo Rozhlédnu se, jestli poblíž není nějaký Adjuchas, který by mě chtěl sežrat, když ne vrhnu se za hollow. |
| |
| Můj pokoj Ukáži směrem ke vchodovým dveřím na jedny dveře se symbolem sprchy. "Tama." Pak se konečně tozhlédnu po bytě. "Měl bych se vrátit pro svoje věci, ať to nedělá bordel někde." Pomyslím si a otočím se na svého nového spolubydla, tedy spolubydlící. "Moje věci od těla najdu kde? Bez dokladů by to mohl být problém." Optám se. |
| |
| Red Doklady? No jo! Jsou u mě doma - vrátím ti je zítra. Pronese jakž takž a než se naděješ vklouzne do koupelny a zavře za sebou dveře. Nějak ani nevíš jak se to přesně stalo pak, ale uslyšel jsi jak se zapnula sprcha. Gillian Zadupnout tak malého hollow ti nedělalo moc problémy. Jsi tak poměrně středně nasycený, aspoň pro další hodinu. Jenže nastal tu problém. Během žraní jsi se jaksi oddělil od skupiny a zůstal jsi tu sám v lese. |
| |
| Ulice když zabiji posledního Hollow tak se otočím a jdu opět po ulicích, v tom mi začne zase zvonit můj mobil Tu melodii musím změnit, jestli to někdo uslyší tak to bude špatný podívám se na ten mobil a spatřím 2 Hollow za málo a pak jednoho za 270 , rozhodnu se pro toho za víc , ihned se za ním rozběhnu |
| |
| Můj pokoj "Aha, dobrá." Odpovím trochu nejistě jdu si sednout do kuchyně a začnu se zaobírat myšlenkama, kde vlastně bude kdo spát a kde se co bude kupovat za jídlo a jestli jí psí granule nebo ne. Pak mi dojde v hlavě ještě jedna dovětka. Vstanu a vytáhnu jeden z ručníků ze skříně a pověsím ho na kliku. "Ručník máte zvenčí na klice. Chcete ho podat?" Zeptám se. |
| |
| Hueco Mundo Opatrně se kolem sebe rozhlédnu a pokud možno co nejrychleji se vydám za zbytkem Gillian. |
| |
| Nemocnice Když ji napadli, znamená to, že más tejně zvíšené tento no...reiriaku jako my? zeptám se bratra. Ten jen přikývne. Viděla nás, takže asi má. Možná, když one nebude chtít, mohly bychom ji učit se bránit my ,ne? zeptám se a zamířím do pokoje k sestře. |
| |
| Nemocnice Gestem ruky zastavím bratra. Špatnej nápad, říkali klid a vzhledem k tomu že nás má za mrtvé, náš příchod by na ni moc klidově nepůsobil nemyslíš? zeptám se a posadím se na zem, vedle jejích dveří. Nejlepší co můžeme udělat je, že jí budeme hlídat. zamručím. O chvíli později se Martin posadí z druhé strany dveří. |
| |
| Gillian Rychlým krokem se vrátíš zpátky ke stádu. Situace se pro tebe však stala nepříjemnější než dříve. Stojíš na okraji toho chuchvalce Menosů a nemůžeš se dostat nějak dovnitř, kde je víc bezpečno.... vydíš jak těsně kolem tebe probíhají Adjuchas, zatím si tě moc nevšimly - zrovna skočily po kolegovy vedle tebe a nemilosrdně ho roztrhali na tisíc částí. Za tvými zády se zase rvou Menos Grande vs Menos Grande, kde do sebe každý pálí cero a ukusuje co může. Red A jo, ručník... ručník... Slyšíš jak bouchá něco ve sprše. To je dobré, já si pro něj dojdu. Zahlásí a sotva stačíš něco říct, otevřou se dveře od koupelny a ruka popadne ručník ze kliky. Vydíš jak proti tobě stojí dlouhonohá krasavice s mírami podobnýma modelce. Má splihlé blond vlasy a na tváři výraz smutného pejskánka. Dík Otočí se a aniž by zavřela za sebou dveře, jde zase do sprchy. Jan Pavloušek Vběhneš na prostorné travnaté náměstí velkého parku. Vydíš jak před velkým hollow, který vypadá jako křeček utíká jedna malá ubrečená holčička. |
| |
| Park vběhnu do parku kde spatřím velikého křečka co nanání malou holčičku. Rozběhnu se na Hollow , oženu se mečem abych Hollow trochu zahnal od holčičky , když je holčička u mě tak jí řeknu Běž se schovat já se postarám o tohodle holčička o kousek odběhne a já chytnu svoje zbraně pevně do rukou Tohle asi bude trochu větší oříšek než ty krysi zaútočím Hollow na nohy a následně na hlavu |
| |
| Můj domov Vytřeštím oči a zalapu po dechu. "Wow." Zazní moje reakce, když se mi před očima zabouchnou dveře. "Mo-mohu půjčit i ně-nějaké svrš-šky." Vykoktám ze sebe. Takové opřekvapení tady na bytě jsem ještě neměl. |
| |
| Jan Pavloušek Hollow je opravdu velmi jiný oříšek. Poté co jsi ho vyděsil svým náhlým vpadem sis měl dobře rozmyslet co děláš. Mezitím co jsi se tu vteřinu věnoval holčičce, zaútočil. Z jeho srsti vystřelili jak trny šipky a pár se ti jich zabodalo v nohách a jedna v pravé ruce. Je to špatný pocit, když cítíš, že nemůžeš běhat a sotva chodit. Shinigami.... hm... Zabručí Hollow a ty vydíš jasně jak se usměje. Red Po pár minutách se sprcha vypne a ona zase výjde ven naprosto neoblečená. Chvilku se prochází po domě, až vyčuchá kuchyňku. Svršky?... Pozvedne docela podivně a zmateně jedno obočí. Co je to svršek? Pronese a otevře ti lednici, v které se začne přehrabovat. |
| |
| Park když se mě zabodnou trny do nohou a ruky tak se mi podlomí kolena , následně mě osloví, já jsem naštvaný jelikož ještě se mi ani nezahojila jedna rána a už mám další, naštvaně řeknu Ted jsem naštvaný opravdu naštvaný, ukaž mu naši zlobu Dark Wolfe uvolní se moje duchovní síla , můj meč a dýka se změní na temné katary, já chytnu za trny a vyškubnu je, vystříkne kousek krve , v ten okamžik se naštvu ještě víc , toužím po zničení toho šmejda ,chci ho zničit ,chci ho roztrhat vlastnima ruka , moje duchovní síla vzroste ještě víc a já nevím proč netečemi krev a ani necítím bolest ani z jedné rány , v ten okamžik zaútočím , pohybuji se mnohem rychleji než předtím |
| |
| Můj domov "Aha, takhle." Zamračím se a přemýšlím, když dojde nahá zrudnu a otočím se. "No něco na... to... na sebe. Tričko.... Kalhoty... Lidi by koukali asi divně..." "...včetně mě." Dodám pro sebe a polknu. Přesunu se k sobě do pokoje a ve skříni začnu hledat co nejvhodnější věci. |
| |
| Jan Pavloušek Hollow vystřelí další salvu bodáků ze své srsty a tobě nezbyde nic jiného než uskočit hbytě zase o kus dozadu. Oh? Naštvaný Shinigami. Rozesměje se hollow a stále na tebe upírá pohled. To se mi líbí... znal jsem taky takového naštvaného Shinigamiho... kdysi. Přihmouří proti tobě pohled při posledním slově. Red Huh? Podiví se a s náručí dobrot z tvé lednice se přesune na křeslo před televizi. Tričko, Kalhoty? Co je to.... o tom jsem neslyšela. Pronese a zakousne se do čehosi co pokropí šlehačkou, načež zapne televizi. |
| |
| Park uskočím před další salvou trnů a když se mi trochu vyzpovídá tak řeknu A ted snáš dalšího a taky posledního co poznáš roztočím katar nad hlavou a dodám Zavyj Dark Wolfe a uvoním pustím mnoho duchovní síli do čepel , tentokrát se ozve tak silné vytí že mě to leze až do morku kostí , i když mi to vadí nepřestávám |
| |
| Hueco Mundo Snažím se pokud možno procpat do středu a nenechat se sežrat. Pro jistotu nabíjím Cero. |
| |
| Jan Pavloušek Hollowa ten zvuk dost vyvede zmíry, protože tak nějak asi nečekal, že na něj použiješ zvukové vlny. Neudrží se na nohou a poklesne v kolenou. Ty... Zamumlá hodně naštvaně. Gillian Jak tak nabijíš Cero, vypálíš ho nakonec na jednoho z Menos Grande, který tam doteďtka nevině postával. Ten se zkácí mrtvý k zemi. Někdo tě zezadu kousne do ramene, ale kdyby ses tam podíval, uviděl bys jak se na něj hned sesypali adjuchas.... tak trochu s tvým vyšším intelektem ti docvakne, že si vás Adjcuhas nahánějí do kruhu. Irael Ani nevíš jak dlouho jsi přesně Hollowem. Touláš se po poušti Hueco Mundo. V dálce vydíš trojici Adjuchas jak nahánějí nějakého malého chlapečka v bílém obleku s kapucí. Jeden Adjuchas vypadá jako nějaký tygr, nebo spíš Gepard. Druhý jako liška/humanoid a třetí jako obrovský had. |
| |
| Park když se Hollow podlomí kolena tak se zasměji, i když mě samotnému ten zvuk vad,í tak pomalu začnu k němu přicházet , stále točím nad hlavou svým Katarem , když jsem dost blizko zaútočím mu na hlavu druhým Katarem |
| |
| Hueco Mundo S mou inteligencí mi dojde, že mám problém a tak se pokusím ustupovat a zároveň promluvit s Adjuchas a nabýdnout jim své služby. |
| |
| Jan Pavloušek Trochu potácivě k němu dorazíš a tvůj katar mu přetne masku na dvě poloviny. Jedna část spadne směrem k zemi a ty pod ní zhlédneš tvář malého dítěte. Pak je konec.... Hollow zmizí. Gillian Adjuchas se na tebe vrhnou a zkolí tě snadno k zemi. Vydíš jak tu jeden z nich ukousne, kus ramene, ale pak ho cosi srazí k zemi. Postavíš se zpátky na nohy a vydíš, jak pod tebou stojí malý bílý vlk a dívá se zpříma na tebe. Ostatní se ztraní pryč. |
| |
| Park když spatřím tvář toho Hollow tak se mi podlomí kolena, nevím jsetli z mích zranění, z vyčerpaní nebo z pohledu na tvář na malého dítěte, chvíli mi to trvá než se opět postavím na nohy, jakmile se mi to povede tak se pomalím a velmi kodrcavím krokem vydám do obchodu za Ronem , vejdu tam a když spatřím Rona tak se mi vleje do těla energie, přískočím k němu, chytnu ho pod krkem a řeknu Proč jsi mi neřekl že Hollow mají tváře , potkal jsem jednoho který byl jak malé dítě |
| |
| Hueco Mundo Ještě že mě ten kus nevytrhl Gillian Hmmm, vaše rozkazy? zeptám se poněkud nesrozumitelně a nezřetelně Adjuchase. |
| |
| Jan Pavloušek Ubohý Ron škrcený tvou rukou málem spolkne lízátko. C- co sis myslel? Zadusí se Všichni hollow byly původně normální lidské duše. Proto je musíme zabít dříve, než zjistíme jejich totožnost. Vydá ze sebe. Gillian Vydíš jak se vlky ďábelsky usměje a z tlamy mu odkápne zelená krev. Tenhle je slabý, ostatní pobíjte. Řekne a sotva se naděješ, celé stádo Menos Grande kromě tebe je na místě roztrháno na kusy. Vlk se otočí a začne odcházet pryč. |
| |
| Hueco Mundo Čekám na místě, dokud vlk a jeho banda nezmizí, teprve pak se pustím do pobytích Gillian a pořádně se nacpu. |
| |
| Obchod povolí svůj stisk když si uvědomím že jsem to mohl čekat Ale mohl jsi mi to říct pustím ho úplně a jdu dozadu, tam si sednu ke stolu, hodím mobil na stůl a řeknu Pro dnešek bych měl mít vydělaný |
| |
| Můj domov Při přehrabování najdu celkem adekvátní tričko a kalhoty. "O obleční neslyšela, ale o televizi jo?" V rychlosti to složím a vezmu ještě jedny ponožky. "To je obleční, co lidi nosí." Snažím se vysvětlit. Postupně nabírám sytější a sytější červenou barvu. "Tady vám můžu něco půjčit, než se sežene něco lepšího." Podávám balíček věcí. Nevím kam s očima a tak nakonec přinutím oči, aby se zastavili na jejím obličeji. |
| |
 | Hueco Mundo Skupinka tří Adjuchas zní velmi zajímavě, ale kdo by to riskoval. Přesto, hnán zvaděvostí se přiblížím na dohled, abych zjistil proč vlastně toho chudáka honěj. Přeci jen na první pohled nevypadá jako chutné sousto. |
| |
| Red Sensei se na tebe udiveně zadívá a vypne televizi. Ihned čapne rukou všechno co jsi přinesl a nejdříve to očuchá. Hehe, to je srandovní. Pronese a navleče si to na sebe, tak jak to vydí na tobě. Uááá Zívne. Páni, to je ale hodin. Hmm... ty máš jenom jednu postel? Pozvedne obočí a příjde k posteli na kterou si sedne, jako by zkoušela její kvalitu. Paráda, to je větší než můj pelíšek doma. Jan Pavloušek Všechno je to v té knize co jste dostali Namítne a vezme si od tebe ten mobil, aby prověřil, že nekecáš. Hmm.. dobře. Zabručí a příjde k hlavním dveřím, kde obrátí cedulku na "zavřeno" Pojď zamnou. Pronese a odejde někam dozadu. Gillian Moc ti toho nenechali, ale zato jsi se dostatečně nasytil. Vypadá to s tebou teď vážně zle. Nikde v dohledu žádní Gillian, všude kolem tebe pochodují různí Adjuchas... Zatím si tě nevšímají, ale kdo ví, co se může stát časem? |
| |
| Irael Přiblížíš se trochu blíže a sleduješ jak znenadání změní ten maličký klučina změní směr k tobě. V ten moment tak nějak neujdeš pozornosti těm třem Adjuchas, kteří se zastaví a z té dálky tě začnou pozorovat. Malý klučina se k tobě neustále přibližuje - asi nezaregistroval, že ho přestali honit. |
| |
| Hueco Mundo Kdybych mohl se zamračit, tak bych se zamračil. Místo toho moje zelené oči jen výrazněji zaplanou. "Co to sakra je?" Podivím se a připravuju se k boji. Nohodlám se vzdát tak snadno. Snažím si nechat v dohledu i Adjuchas, ale zároveň je viděřt, že chci prozkoumat co to je to malé co se ke mně žene. |
| |
| Obchod když si skontroluje mobil tak se znovu postavím, v ten okamžik mi dojde že moje zranění jsou vážnější než vypadají, bolí mě opravdu hodně, nevím jak dlouho ale zase mi z ran od Hollow teče krev, postavím se na nohy, zamotá se mi hlava a já spadnu na zem, omdlím |
| |
| Irael Chlapec doběhne až k tobě a rázem se zastaví, když si uvědomí, že před ním stojíš. Háááááá Vydíš jak pot kápí otvírá pusu dokořán a očima si tě prohlíží. V tváři vypadá jako "dítě zangetsu" a má taky černé vlasy jako on. Jan Pavloušek Ron se zastaví. Hej mladej... co je?... heeej! Slyšíš ještě předtím než kompletně omdlíš. Probíráš se, ležíš na zemi. Mžouráš očima, ale nemůžeš chvilku zaostřit. Pak ale zaostříš... vydíš Rona jak na tobě leží a ještě jste oba dva přikrytý dekou. Ouh? Vzhůru? |
| |
| Můj domov "To je... No nic." Pravím, když vidím jak zkoumá mojí postel. "Jestli můžu, tak bych si šáhl do postele pro nafukovací madraci a spacák." Požádám. Pak si uvědomím, že jsem vlastně u sebe doma. "No takhle ne. Můžete si vybrat jestli chcete spát na nafukovací podložce ve spacáku a nebo na posteli. Každopádně se budeme střídat. Jednu noc na posteli bude jeden a druhou noc se prohodíme." Řeknu rozhodnějším hlasem. "Jste sice moje učitelka, ale tady jste hostem." Upozorním stále rozhodným hlasem. |
| |
| Obchod když se mi povede zaostřit spatřím Rona který na mě leží, vytřeštím oči , zařvu pomalu jak holka a zcela automaticky Rona ze sebe skopnu , zařvu na něj Kdo jsi sakra myslíš že jsi že se po mě takhle válíš |
| |
| Hueco Mundo Zastavím se a zkoumavím pohledem sleduju dítě. "Tohle jsme tady ještě neviděl." Zapřemýšlím a držím se ve střehu. "Co jsi?" Zeptám se než se rozhodnu definitvně umístit na jídelníček a nebo ho škrtnout. Pohledem stále sleduju skupinu Adjuchas. |
| |
| Irael Dítě si oběma ručičkama sundá kápi z hlavy a ty ihned spatří dlouhé tmavě hnědé vlasy neustále se vlnící jako jakási vodní hladina. Na Krku má jakýsi kus hollow masky, jakoby spodní čelist (podobně jako to má Stark v Bleachi). Já stěm Void. Zahuhňá a začne vesele poskakovat a smát se. Ťi sis přišlo faky hrát!? Jan Pavloušek Ron se odkutálí jako soudek po místnosti a praští sebou o stěnu. Na hlavě se mu udělá boule, kterou začne ihned zatlačovat. Au.. Pronese. Byl jsi nachladlý, musel jsem tě přece nějak zahřát. Zabrumlá a ty si všimneš, že jsi v obvazech. Red Sensei se lekne a vytřeští na tebe oči třpytící se oči podobné naprosto nevinému pejsánku. Je to hodně silná zbraň, na to aby tě přesvědčila, že chce zůstat na posteli, nebo ne? |
| |
| Hueco Mundo Otázka Voida mne překvapí. Zároveň se s ní i škrtne z jídelníčku. "Co to sakra je?" Zaplanou zeleně oči. Začínám mít tak trochu tozporuplný pocity. "Ale zase bych se s takovou eskortou mohl dostat na nějaké rozumné místo." Poklepu svýma pařátkama o sebe. "A na co?" Zeptám se. |
| |
| Můj domov Nadechnu a vydechnu. Jemně jí zvednu z postela, abych vyndal dva balíky. Jeden větší a jeden menší. "Dneska spíš na posteli ty, zítra já." Udělám ústupek a rozbalím jeden balík, nafukovací lehátko na vodu a začnu nafukovat. |
| |
| Hueco Mundo Pokusím se najít nějaké další Gillian a přidat se k nim. Po cestě se budu snažit sežrat všechno možné, až po úroveň Gillian, zároveň se budu snažit vyhýbat se Adjuchas. |
| |
| A to jsi nemohl použít ohřívací lahev jako každý normální člověk. štěknu na něj, potom si všimnu že moje zranění jsou ošetřena a já připomínám mumii, potom se klidně zeptám Jak dlouho jsem byl mimo? |
| |
| Jan Pavloušek Hej, hej.... tak promiň Namítne Ron a postaví se zpátky na nohy. Spal jsi asi 6 hodin, je už pomalu ráno. Pronese a začne odcházet pryč. Gillian Během své cesty pryč - co nejdál od Adjuchas, vyčucháš pod kořenama jednoho ze stromů, malou kolonii Hollow, která se tam bezvýznamě schovává. Bylo by z nich dobré sousto, ale ty jsi moc velký, aby jsi se tam na něj nějak dostal. Red Sensei ze zamračí, jako by tě proklínal a pak ještě chvilku pozoruje jak se snažiš nafouknout postel, ale nechá to plavat. Lehne si a v momentě usne. Irael Haha - haha - haha Poskakuje vesele malý kluk. Vypadá celkem šťastně z toho, že se konečně někdo nový přidal do jejich hry. Hrajeme! Chyť babu! Vykřikne a plácne tě tou malou ručičkou do nohy. Máš babu!... Započne zase vesele poskakovat. Utíkej! Utíkej... Pokřikuje a směje se.... ty si všimneš, jak se Adjuchas, co předtím stály v povzdálí - rozeběhly a míří přímo na tebe. |
| |
| Hueco Mundo Pokusím se Hollow vylákat ven, slibem síly, moci a pomoci. Zároveň si však dávám pozor, jestli nejsou kolem někde nějací Adjuchas. |
| |
| Obchod když Ron začne odcházet tak já se, už s menšími bolestmi postavím, doběhnu za Ronem a řeknu Ještě ten tréning s mečem |
| |
| Ráno Celkem nepohodlně jsme se vyspali před sestřiným pokojem. Ráno, když si pro ni přišel sensei, byli jsme už já a brácha pryč. Čekali jsme na našeho nového mistra před školou. |
| |
| Jan pavloušek Nepřipadá v úvahu! Namítne Ron dost vážně a zadívá se na tebe docela kritizujcím pohledem. Copak nevidíš v jakém jsi stavu? Takhle přeci nemůžeš trénovat! Co bych s tebou dělal, kdyby se ti zase něco stalo, nebo kdyby se ti ty rány otevřely!? Zamračí se. Vem si jeden bonbón a zkousni ho. Ukáže na krabičku bonbónů (Falešné tělo) Pak jdi domů a odpočiň si. Nezapomeň, že jdeš do školy. Otočí se a bez toho, aby poslouchal nějaké tvé námitky odejde pryč věnovat se své práci Gillian Hollow nerozuměly tvému huhňání ani slovo. Naopak ještě více zalezly pod kořeny stromů, aby nebyly vidět. Petr, Martin Oye!!! Zamává vám sensei Remus přibližující se zdálky k vám. Vydíte jak má na sobě obyčejnou černou školní uniformu a brašnu na zádech. Po meči či něčem co měl na sobě předtím ani známky. Koukejte na můj prima vzhled ne? Usměje se mile. Odteď jsem výměnný student ve vaší třídě. Hehe, to je skvělé ne? Představíte mě svým spolužákům a tak. Rozesměje se. Jo málem bych nezapoměl. Vzal jsem ty falešná těla. Vytáhl z kapsy dva bonbóny a každému z vás dal jeden. Stačí to zkousnout v puse a budete v něm. Přesně to pro vás. Ušklíbne se. Valentina Po krátkém vyšetření ti sundali obvazy na těle, ale nechali ti ještě stehy v ráně, aby jsi to měla zahojené. Následně tě pustily z nemocnice. Stojíš před Motolem. |
| |
| Než se stihnu na něco dalšího zeptat tak Ron odejde, já chvíli přemýšlím ale nakonec si vezmu bombón co mi dal, vůbec mi nechutná , nevím jak ale když se podívám sebe zjistím že mám opět tělo, dokonce mám i oblečení co jsem měl na sobě než jsem se dal na tréning s opilcem, odejdu domů , když tam dojdu tak si udělám trochu jídla , najím se , když se podívám na hodiny zjistím že je čas jít do školy , proto si vezmu batoh a odejdi do školy |
| |
| Hueco Mundo Zůstanu stát, když dostanu babu a nechápavě se tvářím, když vidím, jak na nás začnou hrnou Adjuchas, připravím se k boji. Jsou to sice Adjuchas, ale nemám v plánu dát svojí kůži zadarmo. "Jen co se pokusím odstranit ty tři." Okomentuju a přikrčím se, abych se mohl na ně lépe dostat. |
| |
| Můj domov Posadím se na nafouklou madračku. "No to jsem to pěkně schytal." Pomyslím si a jdu vypnout řádění televize. "No doufám, že se to zítra aspoň trochu vyjasní." Pomyslím si a dotáhnu lůžko před televizi a rozbalím spacák. Začnu si sundavat věci, abych se mohl vyspat. Pod ruku mi příjdou bombony. "Stejně existují i jiné způsoby, jak použít tělo." Sedím na spacáku. Nakonec to zabalím a lehnu si. Chvilku přemýšlím, až usnu. |
| |
| Před nemocnicí Ještě jednou si promnu bolavé rameno, načež zamířím rovnou na nejbližší autobusovou zastávku, dokud plánuji jet domů. |
| |
| Hueco Mundo Naštvu se a kopnu do jejich úkrytu nohou, načež se vydám po cestě dál. |
| |
| Před školou Nadšeně od Remuse převezmu bombon a rozkousnu ho, načež chvíli obdivuji své nové zvláštní tělo. Ehm, jak vysvětlím že jsem naživu? Už za mě drželi minutu ticha. zamumlám poněkud nejistě. |
| |
| Před školou Se zájmem si vezmu bombon a rozkousnu ho. Ehm, a jak se zase vrátíme do formy shinigami? zeptám se, když se ocitnu v umělém těle. |
| |
| Petr Procházka, Martin Procházka Sensei se rozesměje. Hehe... s tím si němusíš dělat strachy Martine, mám kamaráda co všechny posypal práškem zapomění, takže si na to, že bys byl mrtví nevzpomínají. Přestane se chechtat a zatváří se na pár minutek vážně. Un? Něco mu blikne v hlavě. No vydíš to. Na to jsem úplně zapoměl. Vytáhne z kapsy jakýsi kovový amulet Chtěl jsem vám dát tohle, stačí to stisknout a vyletíte z umělého těla ven... un... musel jsem to zapomenout. Mám jenom jeden pro sebe. Ale jakmile skočí škola, zajdeme pro nějaký. Usměje se a strčí amulet zpátky do kapsy. Red Probudíš se ráno. Pes "sensei" ti slintá na obličej. Když vydí, že jsi se probral tak vyštěkne. Noták, vztávej, příjdeš pozdě do školy. Opravdu už máš 15 minut zpoždění. Valentina Cesta byla dlouhá a nudná. Přijdeš domů, ale nikdo tu není. Bratři šli do školy. Vypadá to na další volný den. Jan Pavloušek Jdeš cestou do školy za skupinkou svých spolužáků. Před vchodem do školy vydíš Petra Procházku a Martina Procházku - spolužáky z vaší třídy, jak si povídají s jiný žákem. Gillian Cesta lesem je dlouhá a kromě neustáleho vrčení zpoza stínů a někde z dálky nenatrefíš na nic nového. Nemáš ponětí jakou stranou se vydat, ani kde by to bylo nejvýhodnějši. Je to tu celkem na nic.... nuda a máš hlad. Irael Dítě poskakuje a neustále zvesela vyřvává. Má babu, má babu! Adjuchas k němu doběhnou. Kdo má babu? Ozve se ta rádoby humanoidní liška. On má babu... haha haha Ukáže na tebe prstíkem chlapeček. Já ho chytím. Ne já.. Já já... Ozývají se všichni tři a začnou se přetlačovat, načež následně vyletí přímo proti tobě... chlapeček běží za nimi. |
| |
| Příjdu ke svým spolužakům a řeknu Jak vidím tak vy jste ten včerejšek přežili nevšímám si nové tváře v našem kroužku , když jsem k přicházel tak ti co si mě všimnuli musí dojít že mě bolí celé tělo |
| |
| Doma Zcela přesně se řídím instrukcemi doktorů a tak si jdu hned jak dorazím domů lehnout s miskou popcornu k televizi. |
| |
| Hueco Mundo Jsem naštvaný a hladoví, hledám něco co bych mohl sežrat, ale tak abych nebyl nalezen adjuchas. |
| |
| Před školou Probodnu Remuse vražedným pohledem Jak sakra mohl zapomenout něco tak důležitého? zanadávám v duchu. Jop taky tě zdravim Honzo kývnu spolužákovi na pozdrav. |
| |
| Před školou Pokývám Honzovi na pozdrav. Tak co Reme? Jdeš? zeptám se a "Přátelsky" udeřím plnou silou Remuse do zad. Nemůže uhnout, jestli nechce ukázat, že není člověk. |
| |
| Můj domov - až škola "Sakra!" Zakleju a vyletím z potele. Naženu se do koupelny. "Sakra!" Dojde mi, že takhle nemůžu do školy, by mne neviděli. Ženu se zpátky k spacímu pytli. Nahmátnu krabičku a hodím jednu do sebe a skousnu. V tu ránu mne obklopí pole, které imituje moje tělo. "Jak se dostanu z těla? Do školy se mnou jít nemůžeš." V rychlosti bez snídaně natahuju na sebe věci. Pak na sebe vezmu hodinky a naťukám odpočítávání, aby jsem měl čas se udržet viditelným. "Po škole se vrátím. Zamykat nebudu. Možná skočím za Ronem." Dal jsem jen chvíli na odpověď a pak jsem letěl. |
| |
| Hueco Mundo Když mi uvědomí, že by mne měli honit, potažmo lovit, zrychlím co to dá. Ulovit se nenechám jen tak. |
| |
| Irael Hrajete na "nekonečnou" honěnou. Běháte sem a tam po poušti už asi tři hodiny. Mezi tou dobou se ten kluk co běží úplně vzadu nepřestal smát. Red Nemůžu do školy? ej.. Zazoufá pejsánek a zatváří se dosti trpce.Já... un? Slyšíš už jen, když vyletíš ze dveří velkou rychlostí ven. Doběhneš před školu tak nějak akorát však, abys to stihl na první hodinu. Martin, Petr, Jan Pavloušek Spokojeně dojdete na první hodinu dějepisu, kde vám paní profesorka začne vyprávět něco o našich českých Přemyslovců. Každopádně je neustále přerušována Remusem, který od té doby co dostal ránu do zad, neustále kašle. Hodina je celkem nudná, ale nikomu nepříjde, že by tu byl Remus prvně... jako by ho už znaly. Martin je taky v pořádku.. nikdo neví, že předtím umřel. Naprosto normální školní den. Valentina V televizi celkem nic moc nedávají. Přepínáš kanály a zjišťuješ zprávy o záhadně rozbořené sklárně, nějakém skladišti a o rozmlácené basketballové hale v centru města. Jinak celkem nic dneska zvláštního. |
| |
| Hueco Mundo Po třech hodinách zastavím a otočím se. "U-už nemůžu." Dělám, že jsem unavenej. Ve skutečnosti jsem spíš hladový. "Děkuju za hru, ale asi bych měl jít dál." Dělám zadýchaného. |
| |
| škola Zadýchaný dorazím do školy za pět minut začátek. "Zatraceně, bych měl příště nařídit hodinky." Naštěstí pro mne ještě nezvonilo. Jen mávnu na pozdrav a mířím do třídy. Nevidím důvod, proč dávat na vědomí, že se něco změnilo. Zběžně pohlédnu na hodinky. "Ještě chvilku to bude stačit." Kouknu na odpočet. |
| |
| Ve třídě jsem si sednu tak aby mě nebolelo tělo, přepadlo mě spaní , snažil jsem se udržet vzhůru, nakonec to skončilo tak že jsem usnul s otevřenýma očima, |
| |
| Doma Zapnu si nějaký nudný film na DVD a dívám se na něj. |
| |
| Škola Ve škole se chovám jako obvykle. V hodině "dávám pozor", o přestávce proháním holky, jako by se nic nestalo. |
| |
| Škola Ve škole se chovám jako obvykle, znuděně poslouchám výklad profesorů, ale o čem mluvili zhruba vím. O přestávce zabíjím čas rozhovory se spolužáky. |
| |
| Gillian Procházíš se tím temným lesem, kde skoro není nic vidět a kde snad i stíny mají oči. Najednou zaslechneš něčí hlasy vycházející před tebou. Tohle je naše půda. Povídá jeden, načež druhý odpoví Vypalte Cera Než se naděješ uslyšíš výbuch a taky jedno Cero jak ti proletí těsně vedle hlavy. Valentina Nechápeš proč, ale televize zničehonic během toho filmu začne zrnět. Pak se po chvilce dokonce i rozsvítí většina světel v domě. Slyšíš kroky... někdo tu je. Petr, Martin, Jan, Red Škola probíhala celkem dobře, až na Redův pozdní příchod na první hodinu. Jana na poslední hodině musel pak probudit jeden ze spolužáků... jinak by tam asi přespával. Nastala poslední hodina, kdy vám ještě učitelka řekla, ať dáváte pozor a poté jste vyrazili pomalu ze školy. Celkem obyčejný školní den. Irael Adjuchas se na tebe sesypou jakmile zastavíš. Já ho chytil první... Zabrumlá liška. Ne já Já Po chvilce z tebe tak nějak slezou (cejtíš se jako placka) a začnou se něčemu naprosto nesmyslnému smát. Jenže to všecho ukončí výkřik kluka, který sedí na jednom z výčnělků stromů kousek od vás. Co? Co se děje? Doběhnou k němu v vteřině Adjuchas. Ten je roztomilej To je Necháme si ho? Začnou se bavit o nějaké maličké ještěrce co leze na zemi. |
| |
| Doma Božínku, to je ale křáp povzdechnu si, když v tom uslyším něčí kroky. Hoj Tati, nejsi z práce nějak brzo doma? A co žes mě nevizvedl u nemocnice? křiknu. |
| |
| Hueco Mundo Když mi nad hlavou proletí Cero zařvu a začnu zdánlivě zmateně běhat kolem do kola, vždy všakt tak, abych byl krytý stromy ze směru, odkud Cero vyletělo. Nechte mě, nechte mě, já hodný, poslušný Gillian řvu svou huhňavou řečí vyděšeně. |
| |
| Před školou lehce zívnu a vyjdu ze školní budovy, následován bratrem a patrně i Remusem. Božníku, to byl ale nudný den co? zeptám se otráveně. Hej Reme, jdem pro ty odznaky? zeptám se nenuceně našeho učitele s úsměvem. |
| |
| Před školou S úsměvem vyjdu před školní budovu, když v tom mě něco napadne. Hej Remusi, je nějaká možnost, jak komunikovat se svím mečem, aniž by mě on vtáhl do svého světa? Chci tím říct, je možné ho nějak zhmotnit tady, nebo se za ním úmyslně vydat? zeptám se dosti potichu. |
| |
| Škola, obchod když mě jeden spolužák probudí tak mu poděkuji ,jakmile škola skončí tak se vydám za Ronem do jeho obchodu, jakmile tam dojdu tak jdu hned za Ronem a řeknu Tak a ted mi řekni jak se dostanu ke svým zbraním a začneme už s tréninkem ? |
| |
| Hueco Mundo "Uff, uff." Zvedám se ze země. Začnu se ohmatávat, jestli mám všechno na místě, kde bylo před tím. "Co sakra vlastně jste?" Zeptám se unaveně. Pak se podívám na ještěrku. "To je na oběd moc malé." Okomentuji. |
| |
| Před školou "Konečně zvoní" Vyškobrtám se před školu a zamhouřím oči do slunka. "Ještě dalších 30 minut." Okomentuji s pohledem na hodinky. Kývnutím opět pozdravím spolutrpitele a vyrazím směrem do Ronova obchodu. |
| |
| Valentina Ten někdo dojde až za tvá záda. S očekáváním svého adoptivního otce se díváš na televizi... ale .... ozve čísi hlas - cízí... neznámý. Nazdar holčičko Pronese jedna z těch kobylek, před kterými jsi se v parku tak pracně bránila. Stojí ti přímo za zády. Jan Pavloušek, Martin Procházka, Petr Procházka, Red (poslední řádky) Nudný den? Optá se Remus. Taková prima věc... ani neoceníte, kolik nových informací se tam dozvídáte. Un.... co? Odznaky... jo jasně Vyrazíte za Ronem do obchodu, jelikož jsou ve městě jenom dva obchodnící a Ron je z nich nejblíž. Ha-ha-ha-ha-ha-ha Začne se Remus smát na tou Petrovou otázkou, ač nejspíše nikdo nechápe proč. Petře, petře. Tvůj meč je svůj vlastní člověk. Může sem přijít, kdy se jemu bude chtít a může tě vtlačit do svého světa kdy bude potřeba. Vysvětlí. Samozřejmě, že jsou tu taky možnosti jak ducha meče dostat ven násilím, aby jsi s ním mohl něco dělat. Dořekne a to už pomalu vstupujete do Ronova obchodu. Tak a ted mi řekni jak se dostanu ke svým zbraním a začneme už s tréninkem ? Zaslechnete hlas svého spolužáka Jana Pavlouška jak se baví s Ronem a ten mu následně odpovídá: Jé, jé... uklidni se chlapče.. vše.... un? Zahlédne vašeho senseie. Co se děje Remusi? Optá se ho Ron. Přišel jsem pro "vystřelováky" Odpoví s klidem Martinův a Petrův sensei. Jasně dojdu pro ně do skladu... un... Jane... počkej chvilku. Pronese a Ron odejde někam do zadu pro věci, zabouchne za sebou dveře, aby jste ho nemohli následovat. V ten moment příjde do obchodu ještě váš spolužák Tomáš Zelenka. Irael Void se na tebe dosti udiveně zadívá s tou malou ještěrkou v náručí, jako by měl nějaké dítě. Čjo? Udiví se a ještěrku uchopí ještě pevnějí jako by se jí pokoušel chránit. Ťi jsi zlý ho"o"ow, ještěrka nejíst. Ty snad pojídáš svjé kamajády? |
| |
| Společenstvo duší Stojím na velkém náměstí a kolem mě chodí lidé. Rozhlížím se kolem a divím se kde to jsem. Jak jsem se sem dostal a kde to jsem ? Vždyť jsem před chvilkou byl v Obchodě toho chlápka, který se jmenuje Ron. Strnule stojím na místě a dál se dívám oklem sebe. |
| |
| Obchod nevšímám si spolužáků, kteří jsou taky v obchodě, když Ron za sebou zavře tak se opřu o stěnu vedle dveří a čekám, když se mi zdá že je tam něják dlouho tak mu zabuším na dveře |
| |
| Ronův obchod "Tady je lidu." Pronesu pro sebe trochu nešťastně. "Sakra, nechci vědět, co mezitím napáchala doma" Začnu vyhlížet Rona a prohlížet kupici spolužáků obohaceného o jednoho kluka, který neznám. Pak se podívám na odpočet. "Patnáct minut." Povzdechnu si. |
| |
| Hueco Mundo Pokrčím rameny. "Jak kdy, většinou, když se snaží sežrat oni mě." V hlase nezní ton obhajoby spíše, že je toto přirozenost života. |
| |
| Irael Huh? Ozve se hlasité zamručení a všechny pohledy si tě bedlivě shlédnou načež maličký Void zase začne pištět cosi svým dětským hláskem. Awe žo šošintě kdjo by něco takjovějo dělal? Chybí mu dva zuby ve spodním patře, proto trochu huhňá. Petr Kučera Ano stojíš na náměstí. Lidé chodi tak trochu nervózně kolem tebe. Z dálky se ozývají spanilé výkřiky a kdyby jsi se tam po očku podíval, vydíš jak jedna velký hradba obklopuje dokola celé to velké území. Za nimi se již jen kouří a znějí odtamtuď snad zvuky nějaké neustávající bitvy... co se to děje, jsi mrtvý? Co je tohle za místo? Vypadá to jako nějaká obyčejná vesnice, či co. Jan Pavloušek, Red, Martin, Petr Ron se zničehonic vynoří ze dveří, tak - že když se otevíraji (nejsou to posuvné dveře, ale obyčejné) udeří přímo do obličeje Jana, který před chvilkou klepal. Ron si toho nějak nevšimne a s úsměvem pokračuje k nakupujícím. Jo, jo... Usměje se a ocucá své lízátko. Tady to máme, pro každého jeden. Remusi mám použít tu platbu za minule? Ron vtiskne každému z dvou bratrů do ruky vystřelováky a Remus jenom zakývá hlavou na "ano". Ták, někdo další si něco bude přát? Ozve se Ron. |
| |
| Obchod když mě dveře zasáhnou tak chvíli zůstanu stát, z překvapení, když se Ron zeptá jestli ještě někdo něco chce tak se vzpamatuji, třísknu dveřmi, příjdu k němu a řeknu Ten vystřelovák mi dej taky a kdy konečně půjdeme trénovat? mluvím celkem výhružně , přičemž se držím za nos |
| |
| Doma V okamžiku kdy kobylka promluví, proti ní vyletí ovladač od televize spolu s polštářem, já se preventyvě poroučím na zem, kde se překulím a vyskočím na nohy, tváří ke kobylkám, přitom jsem stihla z televize sebrat velkého keramického budhu. |
| |
| Obchod Hmmm, jasně ještě mi k tomu přihoď příručku magie pro začátečníky, pět léčivích lektvarů, robota co za mě bude ve škole když já budu mlátit hollow, a která za mě bude doma uklízet a psát úkoly a to bude myslím všechno. řeknu zcela vážně, načež vyprsknu smíchy. |
| |
| Obchod Jo, já to samí a přidej mi k tomu firemní igelitku s nápisem Společenství Shinigami rozesměji se. |
| |
| Ronův obchod "Aha, někdo není spokojen se svým učitelem." Ušklíbnu se, když slyším Jana. Pak se usměju, když slyším objednávku bratrů. Na to, že před týdnem byly chodící mrtvoly, mají celkem dost humoru. "Mno já bych potřeboval nějaké maličkosti k své, ehm, profesy?" Pravím nejistě svojí objednávku. "Prostě, abych nemusel mít u sebe učitele, když potřebuju z těla. Potažmo něco co by bylo trvalejšího než tyhle bonbony a vydrželo aspoň několik hodin." Dokončím objednávku. |
| |
| Tomáš 'Red' Zelenka, Martin Procházka, Petr Procházka, Jan Pavloušek Ron se na vás všechny s docela zkoumavým výrazem dívá, jako by hledal tu správnou grimasu ve tváři. /Zhluboka se nadechne/ a spustí: Dobře, Takže ještě dva vystřelováky, jeden za 100 kč, jedny faux body bonbónky, tuba s 10 kusy za 500 kč, dva krát příručka shinigami arts magie pro začátečníky za 1000kč za 1 kus, dva krát pět léčivých lektvarů pro zrananění během bitvy úrovně 3, 1 kus za 79 korun, dvě umělé pracovní loutky ve vzoru uživatele, jedna za 125 000kč kus, yosh... to je tak asi všechno... počkejte tady. Ani nestihnete něco říct a zmizí zase za zabouchnutými dveřmi ve skladu. Remus je z toho trochu rudý vzteky. Valentina Ovladaš s kobylkou nic moc neudělá a polštář jak by smet. Svou přední ostrou nožkou nabodne křeslo, ve kterém jsi před chvilkou seděla a odhodí jej pryč. Blíží se pomalu k tobě. He, hehe... určitě si říkáš, jak jsem mohla přežít ten útok. Hehe... Rozesměje se. Když mě jeden z tvých ochránců zasáhl svým ohněm, aby mě zlikvidoval - nevšiml jsi, že se trefil do mé masky, což mi dalo příležitost uniknout a zanechat za sebou pouze prach, aby jste si mysleli, že jsem mrtvá.. Ďábelský úsměv. Ale mýlili jste se... teď jsi tady a nemáš nikoho kdo by tě mohl ochránit. Jsi vyřízená. POJĎ sem! Sekne neuvěřitelně rychle přední nožkou dopředu a rozbije ti keramického budhu, kterého jsi držela v ruce. Gillian Rány a Cera lítají všemi směry a ty nějak tak pochopíš, že tě nikdo ani nesleduje... ba naopak. Nikdo nejspíše neví že tu jsi. Dva adjuchas bojující o territórium nedaleko tebe využívají Menos Grande jako útočnou jednotku proti jeden druhému. |
| |
| Obchod když Ron všechno vyjmenuje a řekne ceny , tak stojím s otevřenou pusou, následně zmizne vzadu, já se už neudržím a začnu se smát , do toho říkám Pánové , hahaha, to jste teda , hahahaha, skvěle nakoupily |
| |
| Doma A říkal někdo, že ochranku potřebuji? zeptám se poněkud naštvaně, načež ustoupím k oknu a hodím po kobilce budhovi zbytky, poté následuje květináč s kaktusem nacházející se na okně, načež využiji toho, že je kobilka zaměstnaná kaktusem a vyskočím z okna ven. Nacházím se v přízemí, okno je na páčku, do které stačilo žduchnout loktem při vrhu květináčem, aby se otevřelo směrem ven. Pád zakončím poněkud kostrbatým parakotoulem, přičemž si lehce narazím dosud zdravé rameno. Nijak nad tím však nepřemýšlím, vyskočím na nohy a dám se na útěk. |
| |
| Ronův obchod Musím potlačovat cukání koutků. "Tak aspoň vím co si přát k narozeninám. Ne auto, ale nové tělo." Zacuká mi v koutkách ještě víc při představě, jak žádám naše místo o auto jako moji sourozenci o tělo. "No, třeba si jen dělal srandu, tedy pokud nepochopil, že jste zvaní tady od... kamaráda?." Pokusím se uchlácholit, když vidím jejich rudnoucího učitele. |
| |
| Hueco Mundo Když mi dojde, že o mě vůbec nejde, otočím se a kličkujíc mezi stromy začnu utíkat co nejdál od nich. |
| |
| Obchod Chvíli se tvářím překvapeně, pak se mi na tváři rozlije lehce sadistický úsměv. Jé sensei, ty jsi tak laskaví, že nám tyhle učební pomůsky zakoupíš usměji se a poplácám rudnoucího Remuse po rameni. |
| |
| Obchod Mno jo, jsme ti vážně vděční kamaráde. rozchechtám se na celé kolo. |
| |
| Petr, Martin, Jan, Red Ron výjde zpoza dveří s lízátkem v puse a na ní lahodně se usmívající výraz. V pravé ruce drží jakýsi srolovaný velký svitek, tak velký jako on sám, v druhé ruce listinu. Remus je opravdu celý rudý a sotva z něj uniká pára. Zabiju vás oba dva... Zabrumlám a přejde k Ronovy, aby podepsal listinu, načež převezme svitek do svých rukou. Radši jdeme pryč, než tady vytropíte další hovadinu. Zanadává a div oba své učně nesrazí, když začne odcházet pryč z obchodu. Řek jsem pojdťe. Vykřikne naštvaně a odejde. Ron vytáhne z kapsy u pláště bonbónky a taky dva vystřelováky. Od každýho stovku a ta tuba je za pětset, takže honem, honem - peníze... nemám moc času. Mám tu ještě zákazníky. Pronese nasupeně (v obchodu nikdo jiný kromě vás není) Gillian Poslední tvým směrem vystřelené cero ti proletí Hollow dírou. Naštěstí se nic nestane a ty zvládneš utéct pryč. Jsi jako obvykle uprostřed lesa a v dálce vydíš skupinku navzájem se požírajících Menos Grande. Valentina Kaktus, nebo snad okno kobylce nedělaly problém. Když jsi vyskočila ven na chodník, pocítila jsi jak ti cosi zapraskalo na těle. Byly to ty čerstvé stehy, které se povolily... aneb rada doktora nepřetěžovat se byla opravdu míněna tak jak byla řečena. Utíkáš, ale zároveň slábneš. Kobylka tě dohání... když v tom... /Náraz/ Sedíš na bobku, proti vašemu tátovy-senseiovy, který se na tebe udiveně dívá. Valentino? Ty už nejsi v nemocnici, tak proč jsem tam za tebou já hlupák jel? |
| |
| Ronův obchod Vytáhnu kartu a podám jí Ronovi. Peníze mám i v hotovosti, ale člověk není zvyklej tahat u sebe drobné. "A co jste jim to dával za ty knížky? Něco o magii?" Pokusím se navázat kladnější kontakt. |
| |
| Před domem zatvářím se poněkud ztrápeně a zahanbeně zároveň. Já... zkusím něco říct a přitom si přidržuji rameno s popraskanými stehy, to..., je to doma, nějaká obluda napadla mě vykřiknu a ukážu směrem k domu. |
| |
| Hueco Mundo Zatvářím se hladově, zrovna mě začala chytat mlsná, ale nejsem tak hloupí, abych mezi ti Gillian rovnou vpadl, silově budeme tak nastejno, takže to kdo přežije bude čistě jen dílo náhody, proto se pozorně rozhlížím, jestli se od skupiny neoddělil nějaký raněný, nebo zbabělí Gillian. |
| |
| Obchod S vítězoslavnám usměvem na tváři vyjdu za senseiem z obchodu. Počkat, ale to znamená, že vážně existuje nějaká magie shinigami? Proč jste nám o tom neřekl? začnu na něj dotírat otázkami. |
| |
| Obchod A co moje dárková kabela? zeptám se poněkud sklamaně, když však vidím senseiův výraz, raději zmlknu a jdu za ním. |
| |
| Podívám se na Rona a řeknu Myslím že u tebe mám tři stovky , že ano. A jak se to používá? |
| |
| Jan Pavloušek, Red Ron vytáhne peněženku a začne tam hledat drobáky, aby mohl rozměnit - nakonec když zaplatí i Jan Pavloušek, tak se vám začne věnovat. Jak se to používá? No musíš to tady zmáčknout, love. Stiskne Janovy ruku, načež on vyletí ze svého těla ven a dopadne tvrdě na zem. Na sobě má Shinigami róbu a ten podivný meč. To neni přesně tak magie... to je spíš "Way of the sword" Pronese anglicky. Jo a Jane, řekl jsem tréning za dvě stovky... když jsi platil tou trojstovkou, tak u mě nic nemáš. Takže žádnej tréning dneska nebude. Martin, Petr Magie shinigami? Sensei se mezi tou chvilkou už docela uklidnil, ale z jeho výrazu je vám stoprocentně jasné, že je na mizině. Neni to tak přesně magie... jenom triky které může shinigami použít... něco jako u vás kouzelník. Prakticky je to na stejném principu. Odpoví a pak zrudne vzteky s pohledem na Petra. Nevidíš, že jí nesu? Urazí se a poťuká rukou na velikánskou roli pergamenu co nese v ruce, aniž by nějak vysvětlil co to má znamenat. Valentina Co je ti? Obluda? Zamračí se a s výrazem nebezpečného bodyguarda se postaví zpátky na nohy. Všimneš si, že kobylka mu stojí za zády... on jí nevidí. Gillian Stádo vypadá hloupě, ale všichni bojují tvrdě a nikdo se neodděluje... asi nemají mozek stavěný na to, aby věděli co je ústup. Buď přežijí, nebo prohrají. |
| |
| Ulice Za...zatebou! vykřiknu a strhnu ho stranou, přičemž si dokonale roztrhám zbytek stehů v rameni a siknu bolestí. |
| |
| Boj Já jsem ale chytrí a proto si počkám, až se pobijí, načež odpálím na onoho posledního zezadu Cero, mířím přímo na hlavu. |
| |
| Ulice Hmm, to jste teda pěkní bohové, když ani kouzlit pořádně neumíte protáhnu teatrálně. |
| |
| Ty šmejde řeknu, potom si porovnám svoje kimono, vytáhnu mobil a řeknu Takže já jdu na lov, uvidíme se večer, doufám že budeš mít nachystaný peníze nebo trening potom se vydám z obchodu a jdu hledat nějáký Hollow |
| |
| Ulice Hmm mimochodem, mistře pokud ti to nevadí, rád bych se stavil doma a ohlásil se taťkovi, aby neměl zbytečnou starost, kde jsme. poznamenám. |
| |
| Hueco Mundo Poškrábu se v pačesech pařátkem. "Mno, asi kařdý koho jsem potkal.. Buď mi chtěl useknout hlavu a nebo mě sežrat." Pravím trošku zamyšleně. "Dokud jsem nepotkal vaší skupinu." Pokračuji v zamyšlenosti. |
| |
| Irael Oh? Maličké dítě pustí onu ještěrku, nebo co to vlastně drželo v rukou a zadívá se na tebe hodně udiveně s vykulenýma očima. Ještěrka mezitím uteče. Než ši potkaj nás? Zahuhňá a roseměje se. Yoy! Tak tjo se mjůžeš stját nažím jalším gamajádem! Začne z vesela tleskat a prstem ruky si začne klepat na hruď. Já jsem Arrancar, Void! Oznámí a prstem ukáže na cosi co vypadá jako tygro/panter. Tohle můj pjátel Nevim... Nevim ti zamává packou a dítě ukáže druhou rukou na cosi co vypadá jako liška humanoid. Tjohle je Ken... Ken ti zamává packou a dítě pozvedne ruce k obloze, kde je ve výšce nad ním hlava toho velkého hada A tjohle je Sususu! Rozesměje se. Bjudeme si spolačně hrát! Jan Pavloušek Odejdeš dřív než Ron stačí něco říct. Mobil ti lehce pozpěvuje milostnou melodii, kterou jsi říkal, že změníš. Na displayi se objevují hollow, kteří chodí ve skupinách. Je za ně dosti mizerná odměna. Gillian Jsi svině co se poslední směje. Moc toho tu nezůstalo. Jediné co je opravdu v celku a co ti může pomoct, je tvůj bezhlavý kolega, kterého jsi zabil. Slyšíš jak se za vůní zbytků sbíhají sem z dálky další Gillian, ale zatím nikoho nevidíš. Budou trable, jestli se tu jenom zdržíš. Valentina Kobylka zaútočí přímo na tebe. Najednou necítíš nic jenom temnotu. Letíš volným vzduchem někam do neznáma... cosi se pod tebou rýsuje.... je to... je to... ZEMĚ!! /Uděláš placáka do písku/ Ležíš uprostřed pustiny, nikdo nikde. Sem tam někde čouhají stromy a v dálce... za podivným měsícem... vydíš obrovitý... obrovitánský... obrovitoobrovitánský palác. Martin, Petr Remus je docela naštvaný. A co bys chtěl, aby mi z prstů stříleli paprsky světla jako ve Star Wars? Zabručí a otočí se na Petra. Jo jasně, běž. V... uhn... za 2 hodiny sraz na... můstku. Pronese a začne odcházet na metro. |
| |
| Ronův obchod Trpělivě čekám a bubnuju s kartou o pult. Když odejde Honza nasupeným způsobem, musím se usmát. Trochu chápu jak se cítí. Nakonec se podívám na Rona a vytvořím na tváři úsměv. "Mohu poprosit když tak ještě o jednu tu knížku o magii? Věřím, že moje učitelka, by byla ráda, že se snažím vzdělávat." Pravím jemně přátelským tonem a pohrávám si s kartou. |
| |
| Podívám se na mobil, dojde mi že jsem zapomněl změnit tu melodii, i když je odmněna nízká tak se vydám za Hollow |
| |
| Hueco Mundo Mozek radí odejít, ale vúně je moc lákavá, zvláště, když se ten bezhlaví Gillian naládoval svímy společníky až k prasknutí, takže je doslova naládovaný reiriaku a jejich silou. Nakonec to však vyřeším kompromisem, přiběhnu k bezhlavému tělu, popadnu ho do tlami a utíkám s ním co nejdál odtud, po cestě se občas na moment zastavím abych si ukousl pořádný kus, který spolikám a pokračuji v běhu. (Jak moc toho tu nezůstalo, je tu všechno, jen je to nacpané v jednom obalu :) ) |
| |
| Cesta domů Hmmm, aspoň povzdechnu si a spolu s bratrem zamířím v mizerné náladě domů, teda v mizerné náladě jsem já, brácha si prozpěvuje nějakou zastaralou a těžce ujetou (dle mého názoru) píseň od Arakajnu |
| |
| Někde Zděšeně se kolem sebe rozhlédnu a vyjeknu překvapením. Co to? Kde to jsem? zeptám se vzhledem k prázdnotě sama sebe a otočím se kolem dokola, abych si prázdno a oooobří zámek prohlédla lépe. |
| |
| Hueco Mundo Trhnu s sebou. "Arrancar! Nejhorší možnost ze všech!" Trhnu sebou až se posadím do písku. "A-aha. Já se jmenuju I-irael." Zakoktám svoje jméno. |
| |
| Jan Pavloušek Doběhneš někam do stromovky. Stojíš na cestě a rozhlížíš se všude kolem. Hollow se měl před chvilkou objevit kdesi tady, ale nikde nikoho nevidíš. Kolem nejsou žádní lidé... jenom zima a fouká vítr. Tomáš "Red" Zelenka Ron se k tobě otočí pohledem a nedlouhou dobu na tebe tupě civí. Hmm... dobrá... Pronese zvláštním tónem a vyndá si lízátko z pusy. Tak učitelka... hmm.. dobrá... počkej. Odejde kamsi dozadu, ale vrátí se hned po pár minutkách s knihou v ruce. Z kapsy ladně vytáhne druhou rukou jakési cvakátko, knihu ti strčí do ruky a sebere kreditní kartu, kterou strčí do cvakátka. Napiš tam kód, zaplať a knížka je tvoje. Gillian I když vypadáš jako idiot, něco v tom mozku přeci jen máš. Rukama popadneš svého mrtvého kolegu a začneš ho tahat pryč. Jenže každým krokem, kterým se vzdaluješ, cítíš, že tvé jídlo je stále slabší a slabší, až nakonec nemá žádnou chuť. (Když jsi ho zabil, unikala z něj energie). Dojedl jsi poslední sousto a opět stojíš sám někde v lese. Z dálky se proti tobě ozývají nějaké zvuky... vypadá to, že několik tvých kolegů tě začlo pronásledovat. Martin, Petr Jdete domů... zrovna vycházíte zpoza ulice, když tu zahlédnete svého mistra jak buší pěstmi do chodníku a vyřvává jméno vaší sestry. Nemáte ponětí o co se jedná... dění sleduje naproti přes ulici - opřen o zeď nějaký Shinigami. Valentina Na tvé volání ti nikdo neodpoví. Je tu ticho, nefouká vítr a stále to vypadá, že je snad noc, či co. Jsi naprosto ztracená. Irael Yosh! Rozesměje se malý hnědovlasý klučina a začne vesele poskakovat na místě. Vítej do rhodiny! Ač je to Arrancar, nemáš vůbec ponětí co dělá tady v Hueco Mundo. Dokonce ani nevypadá nijak nebezpečně - žádná zvýšená hladina spirituální síly... je to vůbec Arrancar? Ti, ale bývají jenom v Las Noches? Uhnm... i am kinda hungry. Pronese anglicky a popadne se za bříško. Adjuchas se na něj zadívají. |
| |
| Pustina Řádně se štípnu do tváře, pro tohle může být jen jediné vysvětlení a to buť že spím, nebo jsem v bezvědomí. |
| |
| Hueco Mundo Když zaslechnu své kolegy, zhodnotím, že nejlepší bude utéct a také to provedu. |
| |
| Ulice Když uvidíme podivnou situacu, vyměním si s bratrem pohled, načež já běžím za shinigamim. Co se tu stalo? křiknu na něj už za běhu. |
| |
| Ulice Kývnu na bratra, načež se rozběhnu za otcem. a lehce ho chytím za rameno. Eh, tati? co se stalo? Kde je Val? zeptám se poněkud vystrašeně. |
| |
| Ronův obchod "Aheh, jak to bylo?" Nemám rád placení a natož placení kartou. Ještěže tahle karta je k malému účtu. Ne, že bych nedůvěřoval Ronovi... Ne nedůvěřuju mu. "Takže, takhle." Naťukám správný pin a počkám na předání balíku. "Mno, děkuji vám moc a děkuji za ten včereješek, zachránil jste mi krk." Poděkuji a vezmu svůj balíček. "Tak a doufám, že nic neprovedla." Před obchodem raději vezmu ještě jednu hodinovou pixlu, aby jsem neměl problémy a vyrazím k domovu. |
| |
| Projdu se a snažím se najít toho Hollow co se tu objevil |
| |
| Hueco Mundo Trhnu sebou v písku a začnu se ukvapeně zvedat, když Void pronese svojí hlášku. "No, tak se připrav na rychlí běh." Problikne mi hlavou. Přesto je na mne nervozita zřejmá a patrná. |
| |
| Společenství duší Po chvíli rozhlížení se rozhodnu, že musím něco udělat a ne jen tady stát. Musim se někoho zeptat kde to jsem. Dojdu k první osobě, která je blízko mně. "Promiňte mohl by jste mi říct, kde to jsem ?" Vypadám dost nervozně a pořád uhíbám očima. |
| |
| Irael Jasně! Zvolá Ken a než se cokoliv naděješ, stačil vymodelovat z písku spoustu jídla a zvláště hamburgery. Vypadá to docela zvláštně, protože si nic takového dosuď neviděl, ale zároveň je pravda že Hueco mundo je vlastně jedna velká energie. Doooooobrou chuť! Pronese malý chlapeček, který se mezitím posadil na zadek. Čapne jeden Hamburger a začne se cpát. Valentina Ať se štípáš, jak se štípáš... absolutně se nic neděje. Naopak ještě zaslechneš jakési skřeky z dálky. Blíží se snad v té tmě k tobě něco velkého? Tomáš "Red" Zelenka Včerejšek... jaký včerejšek?... Slyšíš ještě jak se Ron docela podivil, než odejdeš pryč z obchodu. ... Pomalu přicházíš ke svému bydlení a stojíš tak 50 metrů od něho, když zaslechneš... Tuc, tuc, tuc, tuc... (zvuky nějaké techno muziky) ... vycházející právě z onoho místa. ... Otevířáš pomalu hlavní dveře a vcházíš dovnitř. Je zhasnuto a okna jsou zatažená. Na stropě je glób ... senseika asi rozjela mejdan, protože je tu spousta lidí. Jan Pavloušek Neudáláš sotva ani tři kroky když se ze stromy ozve jakýsi hlas. Ty mě vydíš, že? Je to Hollow podobný jakési chobotnici, nejspíše žena. Gillian Utíkáš lesem a znenadání pocítíš velmi silný záchvěv síly. Nemáš ponětí co to bylo, ale pro někoho jako ty by nebylo rozhodně dobré to zkoumat.... za běhu ti dokonce jen tak sama od sebe upadne levá ruka. Necítíš ani žádnou bolest z její ztráty. Petr, Martin Val... zmizela, ona zmizela... propadla se do země... zmizela. Táta vypadá na prášky, nejspíše je absolutně mimo. ... Shinigami, který se opírá o zem vše s kamennou tváří pozoruje. Nemám ponětí, zrovna jsem dorazil. Odpoví celkem rázně. Dostal jsem naléhavou zprávu o průchodu Hollow, ale když jsem dorazil... našel jsem jen jeho. Zahledí se na vašeho Mistra. |
| |
| Petr Kučera Přišel jsi k robustnímu staršímu chlapíkovy s dlouhým bílým plnovousem a pleškou na hlavě. S výrazem starého kmeta se na tebe zadíval dosti prozíravě. Promiň? My se známe? Kdo seš? Vyhrkne na tebe zle. |
| |
| U mne doma "To se mi snad jen zdá!" Začnu pomaličku zuřit a nabírat barvu. Fláknu s taškou na botník, po té co odhrnu kupici bordelu, který mi sem donesli. Nakonec se nasupeně rozhlédnu a najdu mojí drahou učitelku. "Bavíš se dobře." Přejdu k ní a pronesu kontrolovaným hlasem. |
| |
| Všimnu si hollow který vypadá jako chobotnice, zeptá se mě jestli ho vidím já řeknu Jo vidím, já jsem poslední co ty vidíš mluvím celkem naštvaně, kvůli tomu že jsem přemýšlel nad Ronem, vytasím zbraně a připravím se k boji |
| |
| Poušť Zmateně sebou trhnu a otočím se směrem ze kterého zaslechnu zařvání. |
| |
| Hueco Mundo Raději utíkám dál, useklé ruky si nevšímám, přeci jen, zase doroste, za běhu kličkuji a snažím se co dostat co nejdál od zdroje síly. Bojím se jen jednoho, že dolů zavítal jeden z Vasto Lorde. |
| |
| U shinigamiho No skvělí, tohle nás má chránit povzdechl jsem si schválně tak aby mě nepřeslechl a zamířil na druhou stranu k otci a bráchovi. |
| |
| U táty Jak propadla? zeptal jsem se lehce vyděšeně, v hlavě mi začalo dozrávat strašlivé podezření. |
| |
| Petr, Martin Propadla, propadla... Země se najednou otevřela a ona se propadla. Povídá neustále váš sensei. Ve tváři má dosti zmatený a omámený výraz. Asi neví co si o tom všem má myslet. Gillian Utíkáš čím dále více a znenadání cítíš jak se zmenšuješ. Chvilku, kvůli oné upadlé ruce nevíš co si máš myslet... ale... měníš se v Adjuchas. (Popiš se. Jsi velký) Valentina Písek vychří jako nějaké tornádo. Země se třese a k tobě se blíží velkou, převelikou rychlostí něco opravdu obrovského. Podzemní vlna, zvedající na hladině písek s tebou otřásá... už je u tebe.... pod tebou a ... znenadání je klid. Jan Pavloušek Oh? Opravdu? Rozesměje se chobotnice. Copak to máš za krásné malé mečíky a jak jsi roztomilý. Red Příjdeš ke svému německému ovčáku, kterého považuješ za svého senseie. Ten na tebe jenom tak nějak smutně vykulí oči, když ho okřikneš.... stejně pak nemáš moc možností s ní mluvit. Ve vřavě párty do tebe narazí nějaké holky oblečené jen tak nalehko v bikinách, které tě začnou táhnout do sprchy, aby tě opláchli (Jsou opilé, považují to za děsnou srandu, ač nevíš proč) |
| |
| Stromovka Hollow mě viditelně překvapí že na mě neútočí, ale i tak se nachystám na boj a řeknu Nemám náladu se s tebou bavit, je na čase naše setkání ukončit. Ukaž naš hněv Dark Wolfe moje zbraně se změní na katary a já zaútočím |
| |
| Poušť zatvářím se dosti překvapeně, nakonec jen pokrčím rameny, usadím se na písek a čekám. |
| |
| Hueco Mundo Překvapeně sleduji, jak mi narůstá síla a já se zmenšuji. Nyní měřím něco kolem osmi metrů na výšku a patnácti na délku i s dlouhým, pružným ocasem. Připomínám klasického evropského draka, černé barvy, s bílou maskou tvořící plazí oblyčej, až na to, že jsem byl menší a hubenější, než draci z pohádek a ve středu hrudi mi zela černá díra. Jinak však bylo celé mé tělo pokryto pevnými, černými šupinami, ocal byl překvapivě dlouhý a ohebný, takže ho budu moci používat jako byč, tlapy dostatečně velké s dlouhými, ostrými drápy. No to se podívejme, takže je ze mě Adjuchas? zatvářil jsem se překvapeně, avšak dosti radostně a nasál vzduch, jestli není někde poblíž něco dobrého k jídlu. (Mohl bych si změnit jméno a do schopností dopsat Hiero?) |
| |
| Ulice Cože? zatvářím se nevěřícně. Ale jak, jak se mohla jen tak propadnout? |
| |
| Hueco Mundo Nevěřícně se koukám na vítvor, který přede mne ten malý Arrancar vyrobil. "O co se to sakra snaží?" Pak když začne jíst, zakroutím hlavou. "Na tom nemůže být živ věčně." Přesto vyzkouším uplácat také jeden bochánek a schroupnout ho. |
| |
| U mne doma "Tak to teda ne!" Vykroutím se dívčinám z rukou. Pak je moje cesta jasná. Proderu se davem ke dveřím. Za botníkem je schovaná skříňka s jističema. Vytýhnu z kapsy mobil a naklepu rychlou volbu na policii. Odlopim víko a trhnu s jističema. "Dámi a pánové. Děkuji za návštěvu a teď všichni ven!" Zařvu už docela naštvaně a od podlahy. |
| |
| Jan Pavloušek Jakmile zaútočíš, chobotnička se střelhbitě přemístí z jednoho stromu na druhý. Její pohyb ti však nedává námahu zaznamenávat... ovšem, je tu jedna věc, která by tě mohla znepokojovat. Jak jsi zaútočil, tak jsi porazil ten strom a ten padá přímo na tebe. Valentina Země se začne otřásat a ty v sedě znenadání pocítíš jakousi změnu. Písku je kolem tebe stále více a více.... ne počkat! Ty se propadáš! Stojíš v tekutém písku. Roman Nasál jsi pach mizerných Menos Grande potulující se po lese a celkem nic víc. Vypadá to, že žádný adjuchas není v dohledu. Irael Když si uplácáš něco k snědku z tohoto okolního písku zjištíš, že chutná nějak zvláště. Je výživnější než všechen okolní písek. Vypadá to, že tyhleti hoši vědi, kde obstarat nenásilnou potravu. Red Všichni se na tebe zklamaně podívají a jeden po druhém se začnou balit a odcházet tak nějak jak můžou ven. V domě ti zůstává strašný nepořádek a na špinavé posteli sedí jeden krásný německý ovčák se smutnýma očíčkama. |
| |
| Poušť Hodně sporstě zakleju, když se začnu propadat a přestanu se hýbat, každý zbytečný pohyb by jen uspíšil smrt, začnu volat o pomoc, a v duchu se modlit. |
| |
| Hueco Mundo Zatvářím se posmutněle, ale Gilliana utéct nenechám. Sežeru ho, načež se vydám na cestu. Musím co nejdřív najít nějakého Adjuchas. |
| |
| Martin, Petr Jako by jí někdo s.... Sensei se zhroutí a vy najednou ucítíte jenom velmi slabou planoucí jiskřičku spirituální síly. Buď je mrtvý, nebo omdlel. Jak je na tom? Ozve se Shinigami stojící přes ulici? |
| |
| U mne doma Ustoupím ze dveří, aby mohli projít. Pak za nima zabouchnu dveře a přejdu do kuchyně, od kud se podívám do pokoje. "Takže nějaká pravidla. Bez mé přítomnosti, žádně večírky a jiné nesmysly. Tohle je můj byt a já jsem tady pánem." Zgusta zvednu hlas, až později si uvědomím, že možná nabírá opět ten vychroptěnej nádech jako včera, když jsem se probral. "Druhé pravidlo: Host je jako ryba, na to nezapomeň." Pomalu vychládám, ztišuju a pokračuji. "Jestli se nemílím, jste moje školitelka, ale já nejsem otrok. Jsem vám sice vděčný za včerejší lekci, ale tohle prostě zakazuju." Naštvaně vytáhnu z šuplíku pytlíky na odpad. "Nejdřív musíme uklidit a pak můžem pokračovat." Pošlu pytlíky do ložnice a začnu mlčky uklízet. |
| |
| Stromovka když na mě padá strom tak se pokusím uskočit bokem, což by se mi mohlo povést, stále se snažím sledovat kde je ten Hollow, jakmile se mi naskytne další příležitost opět zaútočím |
| |
| Ulice Rychle senseiovi zkontroluji tep. Je jen v bezvědomí zašeptám úlevně, když se vedle mě ozve bratrův hlas. Je milí, až neuvěřitelně milí, ti kdo ho znají vědí, že horší už to být nemůže. |
| |
| Roman Ačkoliv jsi sežral všechny ty tupé Menos Grande, na síle ti to nepřibralo ani o 1%. Vypadá to, že něco takového pro tebe už nemá hodnotu. Dojdeš na lesní mýtinku se skálou, kde se vyhřívá ten malý vlk, který ti předtím tou hláškou o slabochovy zachránil život. Ještě si tě nevšiml. Jan Pavloušek Obrovský strom má opravdu velkou korunu a tak není divu, že tě několik větví při pádu docela poraní na hrudi. Když jsi nakonec naprosto mimo dosah pádu a začínáš si uvědomovat, kde ten Hollow vlastně je, ucítíš v rameni bodnutí. Máš na sobě nějaký zelený sliz nebo co. Red No, jo, jo pomůžu ti. A netrvá to ani chvilku a promění se zpátky v tu hezkou dívku, která je její originální podobou. Popadne jeden hadr a s předklonem začne vytírat podlahu. (nejspíše si neuvědomuje, že na tebe vystrkuje holej zadek) |
| |
| Stromovka Sakra, to mě mohlo celkem lehce zabít, naštěstí mě to jenom škráblo poté se začnu dívat kde je Hollow, než ho najdu tak mě něco zaádhne do ramene, celkem to bolí, ptoívám se na rameno a spatřím zelený sliz a řeknu co to sakra je? snaím se pořád zjistit kde je ten hollow |
| |
| U mne doma Mlčky pokračuju v uklízení. Zjevně jsem hodně naštvanej, neboť mě ani její neoblečenost nezaujme. Když skončíme, může být tak o hodinu a víc později, dojdu konečne pro batoh a při tom nahodím pojistky. Jsem si vědom, že budu muset programovat všechno znova. Vezmu tašku, vytáhnu z ní sešity a rozložím je po stole. Mlčky se začnu věnovat přípravě na zítřejší den do školy. |
| |
| Martin, Petr Pravděpodobně sedíte na ulici s omráčeným senseiem v náručí. Tedy pravda o tom, že zde byl hollow je opravdová. Jenže kam zmizela Valentina a co znamenal ten propad o kterém sensei mluvil... nemáte ponětí. Jan Pavloušek Chobotnice s Hollow maskou se objeví nedaleko před tebou. Stojící na spadlém stromě si tě prohlíží. Jasně si všimneš, že jí chybí kus chapadla. Co to je? Zoopakuje po tobě trošku, pro tebe nepříjemným hlasem. Nejsem dost silná na to, abych se mohla efektivně postavit nepříteli. Proto jsem vyvynula tuto metodu boje.... Zadívá se ti na rameno, které začne divoce pulzovat. Střelila jsem do tebe své chapadlo, které se ti v těle rozroste jako nádor a následně tě zabije. Neboj však, nezemřeš... stane se z tebe hollow. Jsem milá, že? Red Jelikož tě nahé živé ženy nijak nevzrušují, protože jsi na chlapy... tak nějak si ani neuvědomuješ, že se senseika stále ještě nezměnila do své psí podoby. Jemně cupitá na špičkách kolem tebe a zrovna, když se koukáš do něčeho do sešitu - vykoukne zpoza tvého ramene. Co to je? |
| |
| Stromovka když mi řekla že umírám, tak už jsem hodně naštvaný. Moje duševní energie se začne ukládat do mích Katarů, čepele mích zbraní začnou svítit, nevím proč ale něco mi říká co mám dělat. Jenom řeknu Ale tebe vezmu sebou všichnu svími zbraněmi a duchovní energie se z nich uvolní a odejdou dva proudy energie které míří na Hollow |
| |
| Hueco Mundo Ještě stále si pamatuji jeho sílu a tak rozhodně nechci jeho dojem ze mě, kazit, čili přestože mě přidat se k jeho zkupině láká, raději se odplížím, načež rozjedu ve velkém lov na slabé adjuchas, přičemž si budu po cestě podřizovat Gillian, hlavně ty co mají možnost změnit se na Adjuchas a budu je využívat k lovu, také si budu podřizovat obyčejné hollow a využívat je k lovu lidí se silnou duševní silou, takové lidi, ale jen lidi, ne shinigami mi mají nosit na ochutnání :) Až, jestli mi tento postup vynese nějakou novou sílu, začnu své gillian trošku přikrmovat, případně ke mě verbovat slabé adjuchas. |
| |
| Ulice K čertu zakleju a nechám senseie v rukou bratra. Je v pořádku, ale...jak se může někdo propadnout do země? zeptám se shinigamiho. |
| |
| Roman Tvůj hlavou dokonale promyšlený plán má jednu vadu. Skupinu pěti silných Menos Grande, kteří by měli možnost přeměnit se na Adjuchas si vyhlédl celkem snadno, ale při započatí lovu na slabé adjuchas jsi objevil, že ten vlk o kterého jsi již předtím potkal - je hlavní kápo tohohle lesa. Blite Morosco (Moro) Poté co jsi zabil první dva slabé adjuchas a přibral si dále na síle - zajali tě i tvých pět kumpánů. Byl jsi předveden před kápa lesa. Vlk stál na vývýšeném vrcholu. Ty jsi zůstal obklopen mnohými adjuchas. Zabil jsi jednoho z mých poddaných. Promluvil k tobě za ticha Vlk a začal vyčkávat co mu řekneš. Martin, Petr Shinigami lehce zazoufá. Nemám ponětí co se tu stalo. Nemám ponětí o tom, jak se někdo může propadnout do země. Dokonce i ten Hollow zmizel dřív než jsem se objevil. Jan Pavloušek (A jako vystřelování duševní energie jsi sebral kde? Pokuď vím, tvůj meč umí cosi se zvukovými vlnami? Budu to brát, že jsi vystřelil zvukové vlny.) Hollow jsi minul. I když ti nedělá problémy zachycovat jeho pohyby - zdá se, že jí nedělá problémy se tvým mizerným útokům vyhnout. Neboj se. Ujistí tě Hollow (stále stojící před tebou) a po očku shlédne co jsi napáchal svým útokem za škody. Využiju tě jako svého poddaného. Rozesměje se |
| |
| Hueco Munodo Netušil jsem že k vám patří zamručím omluvně a myslím to zcela vážně, vědět to, ani bych se ho nedotkl. |
| |
| Ulice: Už som v celku vyčerpaná. "Čo myslíš? Ako dlho ešte?" |
| |
| Doma: Zvláštne. Na včerajšok si nepamätám. Mal by som zájsť ku doktorovi. |
| |
| Leda přes moji mrtvolu, ty příšero a znovu zaútočím na Hollow |
| |
| Jan Pavloušek Máš hodně velké štěstí (myšleno ironicky). Přechozí útok, s kterým si chtěl Hollow zasáhnout tě vyčerpal natolik, že ona chobotnička s klidem zachytí chapadlama tvé zbraně. Další chapadlo, které se odněkuď z jejího těla vynoří tě praští přímo do obličeje a ty odletíš pěkný kus stromovkou dál. (asi o 5 metrů). Roman Netušil? No to tě ale neomlouvá. Pronese velmi nepříjemným tónem psychotického vraha - Moro. Dobrá, porazil jsi mého poddaného a jako to, je odteď tvůj účel převzít jeho místo v "mé" skupině. Probodne tě modrookým pohledem. Přijímáš to? Optá se, ale je naprosto jasné, že jestli odmítneš, tak zemřeš. Toho Adjuchas si zabil v té nejodlehlejší části lesa, jestli tě tam ten vlk pošle, tak se asi dosmrti nikdy nenajíš. Terka Vááňská Malý Honza (ten který vypadá na 12 let) se zadívá kamsi nahoru do nebe. Již je vidět měsíc, ale ty i přes tu všechnu námahu stále stojíš na vlastních nohách. Dokážeš již používat svou sílu celý den, ale nesmíš to zase přehánět. Dovedu tě domů. Zítra by jsi měla jít do té vaší školy, jsi unavená. Pronese a začne odcházet k tobě domů. Když jste již u svých dveří - rozejdete se s tím, že ti on řekne, že se někdy příště uvidíte. ... Mamka na tebe zařve Kdo to byl? Marek Mášek Ležíš na posteli u sebe doma a hledíš na prázdný bílý strop. Okno ven je dokořán otevřené a ty si uvědomíš, jaká je ti vlastně zima. Když tu sem oknem někdo přiskočí... chvilku bádáš v mysli co se to děje... pak si ale vzpomeneš na Sleepyho a jeho jizvu přes celou tvář. Včera jste trénovali, ale nemáš ponětí jak to dopadlo. Oyo... Zamává ti sensei. Tak jak se cítíš? |
| |
| Hueco Mundo Chvíli o nabýdce přemýšlím. Když přijmu, budu si moci vybojovat v této vaší organizaci lepší postavení než měl ten zabitý adjuchas? zeptám se zdánlivě klidně, ve zkutečnosti se dosti třesu strachy. |
| |
| Ulice Kur... zakleju. |
| |
| Doma: "To bol Katkin brat. Jej mma ma poprosila, či by som ho postráźila. Nie som hladnaá. Dobrú noc." |
| |
| Martin, Petr Pravděpodobně sedíte na ulici s omráčeným senseiem v náručí. Tedy pravda o tom, že zde byl hollow je opravdová. Jenže kam zmizela Valentina a co znamenal ten propad o kterém sensei mluvil... nemáte ponětí. Co budete dělat? Roman Vlk se na tebe dosti výhružně zadívá, ale pak bez jakékoliv reakce se otočí a začne odcházet i se všemi ostatními Adjuchas co tebe a tvých pět velkých Gillian kumpánů obkličovali. Uvidíme... teď jdi a zaujmi jeho místo. Dořekne a zmizí někde v temnotě lesa. |
| |
| Idem za sensiom. "Dobrý.Dobre a ako sa máte Vy?" |
| |
| Terka Vááňská V klidu jsi jdeš lehnout. Máma se tě na nic do noci neptá. Pomalu se přikryješ peřinou a usneš. Pro tebe to v hlavě netrvá ani chvilku a probudíš se. Je Pět ráno - škola začíná až za 2 hodiny. Marek Mášek Sensei si velmi zkoumavým pohledem prohlédne pokoj, jako by ještě nic tak dobře zařízeného neviděl. Mám se celkem dobře. Pronese a pozvedne svou levou ruku, která je celá obmotaná v zakrvácených bandážích. Předtím je tam neměl. |
| |
| stromovka když odletím o kus zpět, pak se s obtížemi postavím, dýcham velmi z těžka, jsem utahaný, když stojím tak se nachystám na útok a řeknu já se jen tak nevzdám, já tě porazím i když jsem naštvaný tak mluvím celkem potichu |
| |
| Ulice Zůstaň tady s ním křiknu na bratra, načež se otočím na podpadku a rozeběhnu se na místo našeho srazu s senseiem. |
| |
| Ulice Kývnu na bratra jako že rozumím, načež popadnu senseie do náručí a zamířím s ním domů, kde ho položím na jeho postel a čekám do návratru Martina, nebo dokud se neprobere. |
| |
| Jan Pavloušek Znenadání se ti podlomí kolena a něco ti v hrudníku hlasitě zapraská. Vyplivneš před sebe krev a skácíš se přímo k zemi, přičemž jak padáš tak ještě vydíš, jak se ti chobotnička směje. .........No vypadá vpořádku.......Našli ho ve stromovce....... Pomalu se probouzíš z jakési noční můry. Ležíš na nějakém lůžku v nějakém pokoji. Je to manželské dvojlůžko naproti krbu. Vpravo jsou velká okna a balkón - je večer. Poblíže krbu vydíš křeslo a na něm je schoulený pod kupkami hadrů, tak že mu čouhá jenom hlava - nějaký člověk.... moc si ho nevybavuješ, ale asi je to tvůj sensei. Petr Procházka Pomalu příjdeš do domu a položíš senseie na okno. Vydíš, že jsou tu přeházené věci, rozbitá televize a okno. Asi tu Valentinu někdo přepadl - že by ten Hollow. Martin Za půlhodiny cesty metrem dorazíš na přeplněnou stanici můstku. Sensei přesně neříkal, kde je sraz, takže ti trvá dalších dvacet minut, než ho najdeš. Krčí se zabalen v huňatém kožíšku na jedné z laviček. Tak nějak vás už vyhlíží, kde jste, ale zatím tě nezahlédl. |
| |
| Hueco Mundo Před tím, než odejdu, si důkladně prohlédnu všechny přítomné adjuchas, hledám nějakého, který by mohl být slabší, nebo alespoň stejně silný jako já. |
| |
| neznámí dům skácím se k zemi ani nevím, co se mi stalo. během okamžiku ani nevnímám co se děje kolem mě, když opět začnu vnímat tak se rozhlédnu kolem a zjistím že jsem v nějákém pokoji, spatřím muže kterého nepoznávám a řeknu kdo jste a kde to jsem? |
| |
| Doma: "Môžem Vám s tým dáko pomôcť?" |
| |
| Doma: Pomaly sa začnem chystať do školy. Pred zrkadlom strávim aspoň pol hodinu. |
| |
| Jan Pavloušek Chrrr... chrrrr Začne se ozývat jeho hlasité chrápání a hlava mu přepadne přes opěradlo křesla. Pusa, která se tím značně otevřela začne vydávat ještě větší chrochravější zvuky. Flaška vodky, které sis předím nevšiml se začne kutálet po zemi. Naštěstí je prázdná, jinak by jí asi zapálil oheň z krbu. Ten člověk zabalený jako bezdomovec do kožichu je určitě tvůj sensei. Ale co tu dělá, po tom všem co ti navykládal? Roman Stejně silných Adjuchas, ba i slabších je v tom velkém houfu tak 15 což je více než příliš. Jenže ty znaven rozkazem ses musel povinně vydat na druhý konec lesa (jinak by tě zabili). Došel jsi se svými pěti Menos Grande parťáky až na mýtinu uprotřed temnoty a zůstal jsi stát. Marek Mášek Jejda to ne. Další bandáž kvůli tobě bych nechtěl Usměje se zlehka a vytáhne z kapsy nějaká nafukovací balónek či co. Přišel jsem ti jenom dát nějaké věci, než usneš... všechno ok? |
| |
| neznámí pokoj když muž začne chrápat, tak se pohne i jeho hlava a já poznám kdo to je. on co ten tu dělá? Neříkal že ho nezajimá co se se mnou stane? všimnu si kutálejí láhve od vodky a mě dojde proč mě nevnímá, pokusím se zvednout a dojít zbudit senseie |
| |
| Most Sensei, sensei potřebujeme vaši pomoc!!! zařval jsem, hned jak jsem ho uviděl a přiběhl k němu. |
| |
| Území Chvíli odpočívám na svém území, dokud si neodpočinu, načež se vydám na lov Adjuchas na povrch, spolu s mími Gillian. Vlk může být pánem podzemí, ale na povrchu, pravomoci nemá žádný. PS. Nejdu do lovišť Vasto Lorde, ale na místa, kde se potulují osamělí Adjuchas. Spolu se svími Gillian je pak budu lovit. |
| |
| Roman Tvých pět pomocníku na povrch nedokážou vyjít. Jsou moc velcí na to, aby prošli průchodem nahoru. (Proto se tomu tady dole taky říká les Menosů). Ty sám vylezeš někde na povrch z písečných dun. Je noc a na obloze září stále stejný měsíc. V dálce se rýsuje obrovská silueta Las Noches. Všude je klid. (Nemáš ponětí kde mají loviště Vasto Lorde - vživotě jsi ani jednoho neviděl, protože jich je zakakaně málo) Jan Pavloušek Strkáš do senseie, aby se probral, což se taky po půlhodině stane. Udiveně zamžourá očima a zaostří na tvůj obličej. Cože? Ty? Co tu zase děláš... odejdi z mýho snu. Martin Huh? Sensei na tebe vykulí oči a docela se tě lekne, protože tě ani nezaregistroval jak se blížíš. Co se děje Martine? Pronese klidným hlasem. |
| |
| Hueco Mundo Tady na povrchu osamocen můžu konečně roztáhnout svá křídla a podívat se na svět ze vzduchu, je to úžasný zážitek. Letím vysoko nad pouští a hledám nějaké osamocené, nebo zesláblé Adjuchas, které bych si mohl dát k jídlu. (To s těmi vasto lorde jsem myslel tak, že se budu vyhýbat místům s přílišnou duševní aurou). Obří stavbě v dálce se preventivně vyhýbám. Zahlédnu li něco k jídlu, využiji toho že jsem vysoko ve vzduchu, odpálím na něj Cero a teprve pak se snesu dolů a sežeru jej. |
| |
| Most nebo kde Já, sestra.....rychle vykřikl jsem, načež jsem senseie chytíl za ruku, škubnutím ho postavil na nohy a rozeběhl se zpět, směrem k našemu domu. |
| |
| Doma: "Áno, ale... Z dneška si toho moc nepamätám." |
| |
| Pokud je tohle váš sen tak jsem umřel. Ale já si mrtvý nepřipadám, takže budíček. Chtěl bych znat několik odpovědí. řeknu senseiovi když s ním opět zaklepu aby se probral, zabolí mě asi všechna zranění co jsem v předešlích dnech utržil, bolest je tak hrozná že se mi podlomí kolena |
| |
| Rekapitulace To co se během posledních dnů stalo a nebylo toho moc bylo: Zaprvé bych chtěl podotknout, že Marek Mášek konečně dokončil svůj tréning a nyní je u něj doma jeho sensei a povídají si. Terka se upravuje do pěkna do školy. Red, který tu věčně neni, zrovna a zase se připravuje k ránu do školy. Irael bloudí s malým Voidem a jeho tříčlenou skupinou kdesi v Hueco Mundo a Valentina se propadává kdesi poblíž do tekutého písku. A co takový Jan Pavloušek? Tak ten se ráno probudil po bitvě s Hollow a co neviděl? Postaral se o něj sensei, který ho vskutku nenávidí.... Jenže to však není nic proti tomu, co se stalo Martinovy a Petrovy, kteří když si to takhle ráno kráčeli po nákupu u Rona - směrem domů, uviděli svého bezmocného senseie jak tluče do země. Co se jim stalo? Jejich milovanou sestru Valentinu pronesl jeden zlý hollow, mezisférickou dírou do jiného prostoru. Irael, Valentina Valentina, která tak marně a poblouzněně řvala uprostřed pouště se konečně dostala záchrany. A kdo jí zachránil? No přeci malý Void, který jí za pomoci svého velkého a dlouhého kamaráda vytáhl z oné propasti a posadil na pevnou zem. Nyní všichi stojí proti Valentině a podivně na ní zírají, načež Void spustí dětským hláskem: Huu? Zamrká udiveně. Nevá mašku, dokonce ani nenojí lájnou uniformu.... nevykadá jako Shini~ami? Co to můze bíd? Otočí se na svého liščího kolegu, který jenom udiveně pronese. Možná .... Arracarn? Void se zamračí a ukáže na Valentinu prstem. Hej ty! Co jsi zac! Red, Terka Vááňská, Marek Mášek Pravděpodobně již kráčiš zcela nepřipraven/a (v učebním smyslu) do školy. Máš tu velkou možnost narazit na některého ze svých kamarádů. Marek si během včerejší noci ještě pokecal se svým senseiem, který mu řekl jak probíhal jeho tréning a jak čirou náhodou probudil své vnitřní síly, o kterých si Sleepy myslel, že neexistují... poté usnul a ráno se vydal do školy. Roman (To s těmi vasto lorde jsem myslel tak, že se budu vyhýbat místům s přílišnou duševní aurou - To je hloupost, jelikož si asi neuvědomuješ, že duševní síla, když není aktivní není cítit. Navíc, jak by asi Vasto Lorde lovily, kdyby každý věděl, že jsou nablízko[Čili zakrývají svou sílu]) Lítáš pustinou sem a tam a požíráš všechno co se hýbe a co je slabší než ty. Občas se stane, že se netrefíš a sežereš něco co ti žádnou sílu nepřidá. Pak... po nedlouhé době nastane klid a ty dosedneš zpátky na zem. Palác Las Noches, který se rýsuje v dálce se di zdá menší, takže asi musíš být hodně daleko. Žádný nepřítel v okolí 7 kilometrů není na dohledu. Jan Pavloušek Sensei zamžourá očima a popotáhne nosem. Zmateně zamáchá svou rukou ve vzduchu po své vlašce chlastu, ale když zjistí že je to marný - povzdechne si. No, asi mi nic jinýho nezbejvá... tak co chceš vedět škvrně? Martin, Petr Procházkovi Poté co Martin dovedl senseie k vám domů a vysvětlil mu situaci, jste se šli podívat na chodník, kde se to stalo. Sensei tam položil ruku na zem a něco si pro sebe mumlal... pak si povzdechl a otočil se na vás. Hmm, vypadá to zle. Pronese. Někteří z Hollow mají schopnosti vtáhnout obyčejné duše do jejich rozměru. Říkáme tomu přesun sférami. Je to, ale jenom ojedinělé. Vyděl jsem to jenom párkrát. Postaví se a rozhlédne se. (Shinigami, který stal předtím v ulici už tam dávno není). Obávám se... Zhluboka se nadechne, jako by to další co řekne... bylo pro něj hrozně těžké. ... že nedokážu vaší sestře pomoci. A myslím, že ani nikdo jiný by jí nedokázal pomoci. |
| |
| neznámá místnost bolest se za chvíli uklidní, postavím se opět na nohy a řeknu tak zaprvé, kde to jsem , jak jsem se sem dostal a zadruhé, co se mi stalo. Pamatuji si že jsem bojoval s hollow a potom mám tmu, myslím že jsem zaslech jednu nebo dvě věty, ale nejsem si jistý vrátím se na postel a sednu si na ni, aby kdyby mě začali bolet moje zranění abych nepadl na zem |
| |
| Hueco Mundo Eh, já...děkuji za záchranu rozkašlu se. Otázka na to co jsem zač mě poněkud zmate. No...přece člověk, jako co vypadám? zeptám se. |
| |
| Hueco Mundo (to vím já, to víš ty ale má postava to neví) Spokojeně se usměji, chvíli koukám do nebe, načež se u mě opět projeví hlad a já jdu na lov. Při cestě si trénuji rychlost. |
| |
| Ulice Chcete říct, že pro ni nemůžeme nic udělat? zeptám se poděšeně. |
| |
| Jan Pavloušek Takže... Zamlaská ústy. Jsi u mě doma, protože jsem tě sem asi přenesl ne? Jo bojoval si s hollow, ale asi si to hošánku trochu přehnal. Neber si Hollow co jsou nad tvoje síly.... teda... na tvoje síly je úplně všechno, takže bys měl radši zůstat doma a chodit na hollow, jenom když tě budou obtěžovat. Irael, Valentina Valentina hledí na onoho malého temno-hnědovlasého kluka s vykulenýma očima. Na krku má snad nějaký přívěsek co vypadá jako kus spodní čelisti člověka a na sobě má prachobyčejnou bílou róbu zakrývající zbytek jeho těla. Člověk? Poškrábe se zmateně na hlavě. Cho vělá šlověk ako ty v Hueco M~undo Martin Sensei se zatváří velmi zvláštně. Jako by přesně nevěděl, co vám má říct. No... popravdě... Chvilka ticha. Je tu jedna možnost, ale kdybych vám o ní řekl... vsadil bych svůj život na rovnou čáru. Zatváří se smutně. Nevím... nevím, zda... Vůbec jsem vaší sestru neznal a nevím jestli stojí za to, za ní obětovat svojí čest a možná i život. Roman Nevím jestli létáš, nebo jdeš... takže jdeš, protože... dejme tomu jsi moc hladový na to, aby jsi létal. Procházíš se po poušti, když tu se znenadání proti tobě oběví čtyřčlená skupina obrovských Adjuchas. Jeden - takový velký červ se na tebe zadívá. Oh? Pronese a zadívá se seshora na tebe (jsi už menší) Promiň maličký, ale obávám se, že tě budeme muset sníst. |
| |
| Opilcův dům začne ve mě vřít vztek, když mi řekne že jsem slabí začnu na něj štěkat Já mám bojovat jen s nejnutnějším? Sám jste mi řekl že se mám naučit zacházet s mímy zbraněmi a jediný způsob který se mi naskytl byl že jsem za Rona zabíjel Hollow a on mě za to měl naučit jak zacházet s mečem, potom se na chvíli odmlčím a následně mu ještě vmetu do obličeje Narozdíl od někoho kdo mě málem zabil, mi Ron řekl že mi pomůže! |
| |
| Ulica: Po rozlúćke so senseiom som zamieril do školy. |
| |
| Brána: Neochotne sa z domu sunem ku škole. |
| |
| Hueco Mudno Kdeže? zeptám se poněkud vyvedená z míry. Jak...eh...co...kde je Hueco Mundo? |
| |
| Ulice Pomalu uchopím Senseie oběma rukama za ramena a pevně stisknu, na mé tváři je jasně vidět, že mě jeho poznámka hodně, hodně rozčílila. |
| |
| Ulice Otočím se, v očích mi sálá hněv. Co tím chceš říct? Že život naší sestřičky ti nestojí za blbou čest? Chceš říst, že kvůli lidskému životy nejsi schopen obětovat ani něco tak pomíjivého jako je čest? Fajn, nemusíš tam jít, zvládeme to i bez tvé asistence, jen nám ukaž cestu. |
| |
| Irael, Valentina - Hueco Mundo Náš objev v písku mne celkem překvapil. Je vidět, že se snažím přemýšlet nad tím, co to vlastně je. Když pak oznámí, že je normálním člověkem, zavrtím hlavou a zelené plamínky za mojí maskou se rostančí. "Nikdo sem nevleze bez toho, aby byl normální." Okomentuji. Vypadá celkem zmateně a ve mně se začnou vřít protichůdné myšlenky. "Měli by jsme jí odtud dostat, dokud je čas." Nakonec pronesu za svojí maskou. |
| |
| Cesta do školy až škola Plahočím se ke škole, po včerejším debaklu u nás doma, kdy jsem mojí učitelku víceméně ignoroval se necítím zrovna komunikační náladě, abych si s někým povídal. Hodinky nastavený na odpočet času, abych se nevypařil a na zádech přípravu, kterou jsem snad udělal poprvé pořádně, abych naštval svojí učitelku. "Zatracená slepice, člověk nemůže vytáhnout paty z domu, aby ho neobrátila na ruby." V tichosti si zuřím. Fakt, že přede mnou běhala nahá mě rozhodil první den, ale když je něčeho moc, okouká se to a jí bylo víc než moc. Překoliduju do třídy a kdyby mohla kolem mne být vidět moje nálada, asi by při ní umrzla i borovice. Zalezu si do zadní lavice a čekám na nudnou výuku. Sice mám v batohu knížku o jejich kouzlech, ale nějak se mi nechce tahat, natož si připomínat k čemu jsem se upsal. |
| |
| Hueco Mudno Sníst...mě? zeptám se a zatvářím se naoko vystrašeně, načež vystartuji proti němu, využívám toho že jsem menší a obratnější a také mám patrně tvrdší kůži. Pokusím se zakousnout se mu do měké části těla (chybí mi jeho popis...), případně uškrtit ho ocasem. |
| |
| Roman Co to? Když proběhneš kolem něj a ukousneš velký kus tukové vrstvy s kterou odletíš kousek stranou, abys jí přežvýkl - ostatní členové skupiny se na tebe zadívají. Jeden z nich je onen červ. Druhý vypadá jako obrovský býk, který je tak přibližně velký jako červ. Třetí z nich vypadá jako obří trubec, stojící na dvou nohách, ale bez křídel (prostě taková bandaska)... a ten poslední... co stojí o kus stranou a jenom se dívá... vypadá jako Anubis, který drží v ruce kopí s ostnem (odkaz) Irael, Valentina - Hueco Mundo Void se zadívá na Iraele a začne si rukou třít zamyšleně bradu, jako by snad přemýšlel. Poté, jako by snad s nápadem pozvedne svou ruku k obloze. Uz tfo mám! Zahuhňá. Vezmeme jí do Las Noches! Mezi třemi Adjuchas z jeho skupiny co vzbudí rozruch a ihned si začnou povídat, jestli je to dobrý nápad... že to dobrý nápad není... ale když to říká Void, tak to možná dobrý nápad bude.... Martin, Petr Procházkovy Sensei s naprostou lehkostí odstrčí Petra, ač to na první pohled vypadalo, že silák Petr senseie přemůže... TICHO VY DVA! Okřikne vás naštvaně. Tentokrát to asi myslí vážně. Tenhle hlas je docela podobný tomu, když se párkrát za století naštve váš sensei. Pak ale začne opět s klidem mluvit. Před několika lety ještě bylo "celkem" jedno, zda se může shinigami vypravit do hollow světa. Vše se to, ale jednoho dne změnilo... teď vám povím co se stalo a nepřerušujte mě. Zarazí vás oba rázně. Ve společenství duší vypukla válka, jelikož nás zradil člověk od kterého by jsme to neočekávali. Ten člověk vedl Hollow do boje. Chtěl vyhladit celé vaše lidstvo, aby zde vytvořil novou a vyšší vrstvu existence a tak jsme se mu v tom pokusily zabránit... Zavzpomíná. Pomocí složitých technik jsme přehradili mezisférické cesty do společenství duší, abych zabránili válce tady. Tam, kdesi v posmrtném životě se odehrála jedna z hlavních bitev, kde mnoho lidé zemřelo. My jsme nakonec zvýtězily, kvůli muži, kterého možná znáte - říkalo se mu Stín. Nadechne se. Mysleli jsme, že je všemu konec, ale mezisférické cesty byly porušeny a Hollow stále a neustále proudily do společenství duší a požírali nevinné lidi. Proto jsme je nadobro uzavřeli. Zadívá se na vás na oba. Jedna cesta do Hollow světa však zůstává, ale je tu možnost, že se mezisférické kvůli tomu znovu otevřou a už nepůjdou zavřít. Öznámí Nejde mi jenom o čest, ale i o životy těch lidí, co by mohli přijít nazmar, kdyby jsme tam vešli. Navíc.... Zklopí hlavu. ... moje rodina tam bojovala taky a... Nedořekne to, ale je asi jasné co tím myslí. |
| |
| Hueco Mundo Ehm, kam? zeptám se poněkud zmateně. O takovém místě jsem ještě neslyšela. |
| |
| Svět lidí Raději mlčím. Na tohle nemám odpověď. Pomůžete nám? zeptám se nakonec. Prosím, je to naše sestra. |
| |
| Hueco Mundo Sežvíkám kousek Adjuchase a polknu. Kdo je další? zeptám se a vzlétnu. |
| |
| Irael, Valentina - Hueco Mundo Zelená barva za mou maskou trochu potmavne, když se Void zmíní o Las Noches. "Nebylo by lepší jí rovnou kopnout zpět do světa lidí?" Dovolím si oporovat. |
| |
| Jan Pavloušek Opilec se překulí na svém křesle a odhodí ze sebe svrchní vrstvu kabátu, která hlasitě, jako by v ní bylo něco železného - dopadne na zem. Vůbec, ale vůbec nevim o čem mluvíš... Rozpovídá se Takže zaprvé... kdo je to Ron? Red, Terka Vááňská, Marek Mášek, Martin, Petr Procházka Red a ostatní co byly ve škole s ní také po několika hodinách vycházejí. Jdou obvyklou trasou, k nejbližšímu metru - která schodou okolností vede přes ulici kde je zrovna Martin, Petr a jejich sensei. Nechte mě chvilku přemýšlet... Otře si pot z čela, který se mu tam nejspíše narojil při vzpomínkách. ...prosim. Roman Než stačíš vzlétnout - onen červ se neuvěřitelně rychle protáhne na takovou délku, že se hbitě obmotá kolem tvého těla a svou váhou tě smete k zemi, kde jím obmotaný sebou praštíš. Trocha prachu se ti vyrojí před obličejem a ty vydíš pusu toho býka a.... jak nabijí cero. Irael, Valentina - Hueco Mundo Nezlysela? Sasyslí malý Void a už tak tak se chystá ukázat na velký zámek v dálce, ale přeruší ho Irael. A pak nastane chvilka ticha. Vrátit? Jak? Ti tři Adjuchas se zase začnou hádat. Pravda! Pravda! Žádný z nás nedokáže otevřít průchod! Leda, že by jsme našli nějakou statickou díru v prostoru! Ty ještě fungují! |
| |
| Hueco Mudno Ehm, ne neslyšela, kde to je? zeptám se poněkud nejistě a zmateně. |
| |
| Boj Zprostě zakleju a pokusím se červovi probodnout ocasem tělo, zároveň ho škrábu po těla talpama s drápy, mlátím křídly, proti nepříteli druhému nabíjím Cero. |
| |
| Opilcův dům když mi muž řekne že mě nechápe, naštvu se ještě víc a řeknu Takže vy mě nechápete. potom se zeptá kdo je Ron a já už opravdu začnu vyvádět a řeknu Ron, vy nevíte kdo je Ron? Vy neznáte toho obchodníka co nás seznámil s tou vaší kapitánkou, ale vy ho neznáte sedím na posteli a snažím se uklidnit ale nedaří se mi to, na jednou mě opět zachvátí bolest |
| |
| - Dobrodružství zastaveno / Zároveň prosím ty co nenapsali, aby napsali - |
| |
| meeting na ulici a dál Procházím ulicí, nevypadá to, že by k debatě potřebovali čtvrtého, proto jen pozdravím a pokračuji k cestě do metra. |
| |
| Irael, Valentina - Hueco Mundo Zelené světlo za mojí maskou zahoří, jak zapřemýšlím. "Díra by byla lepší. Nemá smysl otravovat s takovou maličkostí naše pány." Pronesu přesvědčivě, třebaže moje mylenky nejsou až tak nápomocné, ale šance, že zmizím z téhle oblasti je až moc lákavá. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR