Andor.cz - online Dračí doupě

Již od počátku věků stáli proti sobě 2 strany. Zmatené dobro a zmatené zlo. Tisíce let proti sobě válčili, drancovali se navzájem a zabírali si území. Zlé časy se blížili a druidi předpověděli konec světa, neukončí-li se války mezi královstvími.
Rok předpovědi byl na rok 1098, kdy měla být zkáza země. Druidy nikdo nechtěl brát vážně, všichni si dělali z druidů blázny a odstrkovali je. Mnohokrát varovali, že pokud nenastane harmonie a války neustanou, vyhyne celé lidstvo. Druidi také předpověděli, že na kontinentu je několik akrtefaktů, které když se spojí, nastolí se absolutní harmonie na obou stranách.

Každému království byl přidělen jeden kus artefaktu, jen jeden kousek z nespočtu, které je třeba získat k rovnováze.
Kousky artefaktu mohou mít lidé doma, mohou je mít různé bytosti ukryté. Mohou být kdekoliv. Nikdo neví, kde jsou všechny kousky.
Je napsáno několik svazků a tom, jak najít artefakty. Ovšem způsoby, kterými se artefakty po mnoho let hledali byly opravdu kruté a brutální.

-_-_-_-_-

“Malignidad“

-_-_-_-_-

Král Rilrae Eloare III. Vysílá své 3 nejlepší vojáky a diplomaty ujednat dohodu s zemí Beneficia. Jako velkého rádce přizvali velmi zkušeného druida z lesů Untlase Lorina.
3 Velmi dobří diplomaté mají dorazit do Beneficia někdy kolem poledne. Nikdo však neví co se po cestě stane. Narazili na tlupu barbarů, kteří se snažili ukončit jejich životy. Snaha však byla marná. Barbaři byly pobiti, jako kdyby tam vůbec nebyly. Dle očekávání dorazila trojice do hlavního města země Beneficia. Všude na cedulích bylo napsáno krásným elfským i lidským písmem „Vítejte v Bienhechor“. Některé vás pobouzeli místní obyvatelé ke konfliktům, ale nic jste si netroufly, neboť vás neustále provázela městská stráž, která byla dobře vycvičená. Konečně jste se dostali na hrad, kde vás král bez problémů přijal. Pomalu jste se posadili ke stolu. Bylo přineseno jídlo a vy jste se mohly najíst. Po chvíli k vám přisedli nějací 3 další.

“Beneficia“

-_-_-_-_-

Král Denestie Balo se chystá přijmout 3 vyslance z města Azaros, které je důležité pro Malignidad. Ovšem přišla zpráva, že byly napadeni barbary, kteří se snažili ovládnout jedno z místních měst. Konečně po dlouhém očekávání dorazili všichni 3 vyslanci. Ovšem nečekalo je tak vřelé přivítání, jaké čekali. Král si nechal povolat na pomoc 3 své nejlepší vojáky a diplomaty. Svolal poradu, kde se dozvěděli, že budou muset komunikovat s vyslanci z města Azaros. Také se dozvěděli, že by měl přijít ještě jeden neutrální druid, který bude mít hlavní slovo v této diplomatické debatě. Nyní se sedí u stolu a čeká se na příchod druida Untlase Lorina.

“Druidský les“

-_-_-_-_-

Konečně někoho napadlo, že svolají radu a podají si ruce. To však druid netuší, že ho čeká velmi ostrý konflikt mezi oběmi stranami. Pomalou avšak veselou cestou nic netušíc si kráčí lesem dál. Štěbetá se stromy a zvířaty. Pomalu šel spáleništěm, kde drancovali nedávno armády. Jen nad tím kroutil hlavou, když se konečně přiblížil k městu. Po příchodu do města ho sebrali stráže a došly s ním na hrad nyní dorazil i druid, který je snad nejdůležitější v tomto diplomatickém konfliktu.

“Cesta do Bienhecho“

Scarp; Sael Ghar; Galthoniel

-_-_-_-_-

Král Rilrae pro vás zrovna poslal poskoky. Každý jste si dělali vlastní věci ve městě Azaros. Když přišli poslové a odvedli vás ke králi. Znovu jste se sešly s králem, který vám dal úkol, přesto, že vám slíbil, že vás již nebude obtěžovat. “Takže.“ Řekl král velmi temným a chraptivým hlasem. “Poslal jsem pro vás, neboť pro vás mam nový úkol.“ Řekl a posadil se na trůn. “Půjdete do Beneficie. Doprovodíte 3 diplomaty, kteří mají za úkol vyjednávat v Galthoniel. Budete je chránit. Nikde nebude opouštět skupinu, zda-li o tom jiný člen skupiny nebude vědět. Cesta bude nebezpečná a vy budete muset čelit nástrahám barbarů. Budete však muset být přítomni i u diplomatického vyjednávání, neboť ti diplomaté mi nic moc neřeknou. Setkáte se ve městě s druidem Untlasem Lorinem. Bude to takový prostředník mezi naší zemí a jejich zemí. Bude také spojen s přírodou.“ Pomalu se zvedne a jde směrem k vám. “Nyní víte vše a můžete vyrazit. Dnes odpoledne již musíte být na cestě, zítra před polednem vás budou čekat. Nyní, jděte!“ Řekl a rozhodil rukou směrem na dveře.

Pokorně jste se otočili a odešly. Nabrali jste si vše potřebné na cestu a vyrazili jste. Diplomati šly kousek před vámi. Cesta byla poměrně hezká, neboť slunce moc nesvítilo. Nesvítilo však do té doby, než jste dorazili do země Beneficie. Slunce začalo pálit a krajina se rozzářila zelení a různými barvami přírody. Vítr se začal příjemně otírat o vaše těla, která na to nebyla zvyklá. Převážně na takový prudký štiplavý vítr. Tento byl jiný a vám se moc nelíbil. Celá příroda vám přišla ubohá. Po polích se proháněli srnky, koně a jiná zvěř. Na stromech si popěvovali ptáci své letní písničky. Některým z vás to rvalo uši. Najednou jste uslyšeli dupot koní. Z dálky jste viděli, že se na vás řítí několik barbarů. Ti zhruba 100 sáhů před vámi seskákali zkoní a tasili meče. Nyní běží přímo na vás.

“Cesta do Bienhecho“

Scarp; Sael Ghar; Galthoniel

-_-_-_-_-

Král Rilrae pro vás zrovna poslal poskoky. Každý jste si dělali vlastní věci ve městě Azaros. Když přišli poslové a odvedli vás ke králi. Znovu jste se sešly s králem, který vám dal úkol, přesto, že vám slíbil, že vás již nebude obtěžovat. “Takže.“ Řekl král velmi temným a chraptivým hlasem. “Poslal jsem pro vás, neboť pro vás mam nový úkol.“ Řekl a posadil se na trůn. “Půjdete do Beneficie. Doprovodíte 3 diplomaty, kteří mají za úkol vyjednávat v Galthoniel. Budete je chránit. Nikde nebude opouštět skupinu, zda-li o tom jiný člen skupiny nebude vědět. Cesta bude nebezpečná a vy budete muset čelit nástrahám barbarů. Budete však muset být přítomni i u diplomatického vyjednávání, neboť ti diplomaté mi nic moc neřeknou. Setkáte se ve městě s druidem Untlasem Lorinem. Bude to takový prostředník mezi naší zemí a jejich zemí. Bude také spojen s přírodou.“ Pomalu se zvedne a jde směrem k vám. “Nyní víte vše a můžete vyrazit. Dnes odpoledne již musíte být na cestě, zítra před polednem vás budou čekat. Nyní, jděte!“ Řekl a rozhodil rukou směrem na dveře.

Pokorně jste se otočili a odešly. Nabrali jste si vše potřebné na cestu a vyrazili jste. Diplomati šly kousek před vámi. Cesta byla poměrně hezká, neboť slunce moc nesvítilo. Nesvítilo však do té doby, než jste dorazili do země Beneficie. Slunce začalo pálit a krajina se rozzářila zelení a různými barvami přírody. Vítr se začal příjemně otírat o vaše těla, která na to nebyla zvyklá. Převážně na takový prudký štiplavý vítr. Tento byl jiný a vám se moc nelíbil. Celá příroda vám přišla ubohá. Po polích se proháněli srnky, koně a jiná zvěř. Na stromech si popěvovali ptáci své letní písničky. Některým z vás to rvalo uši. Najednou jste uslyšeli dupot koní. Z dálky jste viděli, že se na vás řítí několik barbarů. Ti zhruba 100 sáhů před vámi seskákali zkoní a tasili meče. Nyní běží přímo na vás.

“Cesta do Bienhecho“

Scarp; Sael Ghar; Galthoniel

-_-_-_-_-

Král Rilrae pro vás zrovna poslal poskoky. Každý jste si dělali vlastní věci ve městě Azaros. Když přišli poslové a odvedli vás ke králi. Znovu jste se sešly s králem, který vám dal úkol, přesto, že vám slíbil, že vás již nebude obtěžovat. “Takže.“ Řekl král velmi temným a chraptivým hlasem. “Poslal jsem pro vás, neboť pro vás mam nový úkol.“ Řekl a posadil se na trůn. “Půjdete do Beneficie. Doprovodíte 3 diplomaty, kteří mají za úkol vyjednávat v Galthoniel. Budete je chránit. Nikde nebude opouštět skupinu, zda-li o tom jiný člen skupiny nebude vědět. Cesta bude nebezpečná a vy budete muset čelit nástrahám barbarů. Budete však muset být přítomni i u diplomatického vyjednávání, neboť ti diplomaté mi nic moc neřeknou. Setkáte se ve městě s druidem Untlasem Lorinem. Bude to takový prostředník mezi naší zemí a jejich zemí. Bude také spojen s přírodou.“ Pomalu se zvedne a jde směrem k vám. “Nyní víte vše a můžete vyrazit. Dnes odpoledne již musíte být na cestě, zítra před polednem vás budou čekat. Nyní, jděte!“ Řekl a rozhodil rukou směrem na dveře.

Pokorně jste se otočili a odešly. Nabrali jste si vše potřebné na cestu a vyrazili jste. Diplomati šly kousek před vámi. Cesta byla poměrně hezká, neboť slunce moc nesvítilo. Nesvítilo však do té doby, než jste dorazili do země Beneficie. Slunce začalo pálit a krajina se rozzářila zelení a různými barvami přírody. Vítr se začal příjemně otírat o vaše těla, která na to nebyla zvyklá. Převážně na takový prudký štiplavý vítr. Tento byl jiný a vám se moc nelíbil. Celá příroda vám přišla ubohá. Po polích se proháněli srnky, koně a jiná zvěř. Na stromech si popěvovali ptáci své letní písničky. Některým z vás to rvalo uši. Najednou jste uslyšeli dupot koní. Z dálky jste viděli, že se na vás řítí několik barbarů. Ti zhruba 100 sáhů před vámi seskákali zkoní a tasili meče. Nyní běží přímo na vás.

“Cesta do Bienhecho“

Scarp; Sael Ghar; Galthoniel

-_-_-_-_-

Král Rilrae pro vás zrovna poslal poskoky. Každý jste si dělali vlastní věci ve městě Azaros. Když přišli poslové a odvedli vás ke králi. Znovu jste se sešly s králem, který vám dal úkol, přesto, že vám slíbil, že vás již nebude obtěžovat. “Takže.“ Řekl král velmi temným a chraptivým hlasem. “Poslal jsem pro vás, neboť pro vás mam nový úkol.“ Řekl a posadil se na trůn. “Půjdete do Beneficie. Doprovodíte 3 diplomaty, kteří mají za úkol vyjednávat v Galthoniel. Budete je chránit. Nikde nebude opouštět skupinu, zda-li o tom jiný člen skupiny nebude vědět. Cesta bude nebezpečná a vy budete muset čelit nástrahám barbarů. Budete však muset být přítomni i u diplomatického vyjednávání, neboť ti diplomaté mi nic moc neřeknou. Setkáte se ve městě s druidem Untlasem Lorinem. Bude to takový prostředník mezi naší zemí a jejich zemí. Bude také spojen s přírodou.“ Pomalu se zvedne a jde směrem k vám. “Nyní víte vše a můžete vyrazit. Dnes odpoledne již musíte být na cestě, zítra před polednem vás budou čekat. Nyní, jděte!“ Řekl a rozhodil rukou směrem na dveře.

Pokorně jste se otočili a odešly. Nabrali jste si vše potřebné na cestu a vyrazili jste. Diplomati šly kousek před vámi. Cesta byla poměrně hezká, neboť slunce moc nesvítilo. Nesvítilo však do té doby, než jste dorazili do země Beneficie. Slunce začalo pálit a krajina se rozzářila zelení a různými barvami přírody. Vítr se začal příjemně otírat o vaše těla, která na to nebyla zvyklá. Převážně na takový prudký štiplavý vítr. Tento byl jiný a vám se moc nelíbil. Celá příroda vám přišla ubohá. Po polích se proháněli srnky, koně a jiná zvěř. Na stromech si popěvovali ptáci své letní písničky. Některým z vás to rvalo uši. Najednou jste uslyšeli dupot koní. Z dálky jste viděli, že se na vás řítí několik barbarů. Ti zhruba 100 sáhů před vámi seskákali zkoní a tasili meče. Nyní běží přímo na vás.

“ Bienhecho“

Nia*; Berilac *BB* Bulge; Ra'jil Vaite

-_-_-_-_-

Každý jste si užívali krásný slunečný den ve městě. Nikomu nic nechybělo, když přišel poslíček od krále. “Do. Do. Do. Dobrý. Rý. Rý. De. De. Den.“ Zakoktal posel a uklonil se. “Po. Po. Posílá. Lá. Lá. Lá. Mě. Mě. Král. Má. Máte. K. K. Němu. Při. Při. Přijít.“ Opět zakoktal a odešel pryč. Neváhali jste a vyrazili. Šly jste krásně zdobenými ulicemi, kde stáli překrásné domy, u některých domů stáli obchodníci a prodávali různé věci jako jsou třeba. Zbraně, koberce, vázy, jídlo a další potřebné věci. Po dlouhé době jste se střetli v jedné uličce všichni tři. Dlouho jste se neviděli a mluvili jste o různých věcech. Zašly jste však do uličky, do které jste původně ani jít nechtěli. Byl to místní slum, který smrděl zatuchlinou a všude se váleli ožralové a jiné zvláštní individua, která zapáchala. Z jedné uličky se vynořil divný chlápek, který v ruce držel dýku. Za vámi se v mžiku objevili další 2. Jeden z nich řekl výhružným hlasem. “Zmrdi! Navalte všechno co máte!“ A začal hrozit dýkou. Někteří z vás ucítili děsný zápach z jeho úst. Byl to nechutný smrad.

“ Bienhecho“

Nia*; Berilac *BB* Bulge; Ra'jil Vaite

-_-_-_-_-

Každý jste si užívali krásný slunečný den ve městě. Nikomu nic nechybělo, když přišel poslíček od krále. “Do. Do. Do. Dobrý. Rý. Rý. De. De. Den.“ Zakoktal posel a uklonil se. “Po. Po. Posílá. Lá. Lá. Lá. Mě. Mě. Král. Má. Máte. K. K. Němu. Při. Při. Přijít.“ Opět zakoktal a odešel pryč. Neváhali jste a vyrazili. Šly jste krásně zdobenými ulicemi, kde stáli překrásné domy, u některých domů stáli obchodníci a prodávali různé věci jako jsou třeba. Zbraně, koberce, vázy, jídlo a další potřebné věci. Po dlouhé době jste se střetli v jedné uličce všichni tři. Dlouho jste se neviděli a mluvili jste o různých věcech. Zašly jste však do uličky, do které jste původně ani jít nechtěli. Byl to místní slum, který smrděl zatuchlinou a všude se váleli ožralové a jiné zvláštní individua, která zapáchala. Z jedné uličky se vynořil divný chlápek, který v ruce držel dýku. Za vámi se v mžiku objevili další 2. Jeden z nich řekl výhružným hlasem. “Zmrdi! Navalte všechno co máte!“ A začal hrozit dýkou. Někteří z vás ucítili děsný zápach z jeho úst. Byl to nechutný smrad.

“ Bienhecho“

Nia*; Berilac *BB* Bulge; Ra'jil Vaite

-_-_-_-_-

Každý jste si užívali krásný slunečný den ve městě. Nikomu nic nechybělo, když přišel poslíček od krále. “Do. Do. Do. Dobrý. Rý. Rý. De. De. Den.“ Zakoktal posel a uklonil se. “Po. Po. Posílá. Lá. Lá. Lá. Mě. Mě. Král. Má. Máte. K. K. Němu. Při. Při. Přijít.“ Opět zakoktal a odešel pryč. Neváhali jste a vyrazili. Šly jste krásně zdobenými ulicemi, kde stáli překrásné domy, u některých domů stáli obchodníci a prodávali různé věci jako jsou třeba. Zbraně, koberce, vázy, jídlo a další potřebné věci. Po dlouhé době jste se střetli v jedné uličce všichni tři. Dlouho jste se neviděli a mluvili jste o různých věcech. Zašly jste však do uličky, do které jste původně ani jít nechtěli. Byl to místní slum, který smrděl zatuchlinou a všude se váleli ožralové a jiné zvláštní individua, která zapáchala. Z jedné uličky se vynořil divný chlápek, který v ruce držel dýku. Za vámi se v mžiku objevili další 2. Jeden z nich řekl výhružným hlasem. “Zmrdi! Navalte všechno co máte!“ A začal hrozit dýkou. Někteří z vás ucítili děsný zápach z jeho úst. Byl to nechutný smrad.

“ Bienhecho“

Nia*; Berilac *BB* Bulge; Ra'jil Vaite

-_-_-_-_-

Každý jste si užívali krásný slunečný den ve městě. Nikomu nic nechybělo, když přišel poslíček od krále. “Do. Do. Do. Dobrý. Rý. Rý. De. De. Den.“ Zakoktal posel a uklonil se. “Po. Po. Posílá. Lá. Lá. Lá. Mě. Mě. Král. Má. Máte. K. K. Němu. Při. Při. Přijít.“ Opět zakoktal a odešel pryč. Neváhali jste a vyrazili. Šly jste krásně zdobenými ulicemi, kde stáli překrásné domy, u některých domů stáli obchodníci a prodávali různé věci jako jsou třeba. Zbraně, koberce, vázy, jídlo a další potřebné věci. Po dlouhé době jste se střetli v jedné uličce všichni tři. Dlouho jste se neviděli a mluvili jste o různých věcech. Zašly jste však do uličky, do které jste původně ani jít nechtěli. Byl to místní slum, který smrděl zatuchlinou a všude se váleli ožralové a jiné zvláštní individua, která zapáchala. Z jedné uličky se vynořil divný chlápek, který v ruce držel dýku. Za vámi se v mžiku objevili další 2. Jeden z nich řekl výhružným hlasem. “Zmrdi! Navalte všechno co máte!“ A začal hrozit dýkou. Někteří z vás ucítili děsný zápach z jeho úst. Byl to nechutný smrad.

Cesta do bienhecho

Šli jsme po cestě a já si pořád říkal.
Jestli mi budou dávat celou tuhle misi rozkazy,tak se asi zblízním.Na tohle já nejsem.No ale co bych neudělal pro svobodu.
Takhle si sám pro sebe nadávam na rozkazy celou cestu.Když v tom jsem uslyšel dupot těžkych kopyt.Instinktivně jsem zajel rukou pro své vrhací dýky a otočil se za zdrojem toho zvuku.Byli to barbaří.
No to nám ještě scházelo!
Zakřičím naštvaně a pokusím se trefit jednomu barbarovi mezi oči svojí vrhací dýkou.
Pokud se mi hod povede,hodím další dýku.
Pokud se mi hod nepovede,počkám co udělají ostatní.

Cesta do bienhecho

Šli jsme po cestě a já si pořád říkal.
Jestli mi budou dávat celou tuhle misi rozkazy,tak se asi zblízním.Na tohle já nejsem.No ale co bych neudělal pro svobodu.
Takhle si sám pro sebe nadávam na rozkazy celou cestu.Když v tom jsem uslyšel dupot těžkych kopyt.Instinktivně jsem zajel rukou pro své vrhací dýky a otočil se za zdrojem toho zvuku.Byli to barbaří.
No to nám ještě scházelo!
Zakřičím naštvaně a pokusím se trefit jednomu barbarovi mezi oči svojí vrhací dýkou.
Pokud se mi hod povede,hodím další dýku.
Pokud se mi hod nepovede,počkám co udělají ostatní.

Cesta do bienhecho

Šli jsme po cestě a já si pořád říkal.
Jestli mi budou dávat celou tuhle misi rozkazy,tak se asi zblízním.Na tohle já nejsem.No ale co bych neudělal pro svobodu.
Takhle si sám pro sebe nadávam na rozkazy celou cestu.Když v tom jsem uslyšel dupot těžkych kopyt.Instinktivně jsem zajel rukou pro své vrhací dýky a otočil se za zdrojem toho zvuku.Byli to barbaří.
No to nám ještě scházelo!
Zakřičím naštvaně a pokusím se trefit jednomu barbarovi mezi oči svojí vrhací dýkou.
Pokud se mi hod povede,hodím další dýku.
Pokud se mi hod nepovede,počkám co udělají ostatní.

Cesta do bienhecho

Šli jsme po cestě a já si pořád říkal.
Jestli mi budou dávat celou tuhle misi rozkazy,tak se asi zblízním.Na tohle já nejsem.No ale co bych neudělal pro svobodu.
Takhle si sám pro sebe nadávam na rozkazy celou cestu.Když v tom jsem uslyšel dupot těžkych kopyt.Instinktivně jsem zajel rukou pro své vrhací dýky a otočil se za zdrojem toho zvuku.Byli to barbaří.
No to nám ještě scházelo!
Zakřičím naštvaně a pokusím se trefit jednomu barbarovi mezi oči svojí vrhací dýkou.
Pokud se mi hod povede,hodím další dýku.
Pokud se mi hod nepovede,počkám co udělají ostatní.

V uličce

Když přišel ten poslíček byl jsem tak v šoku, že jsem sám sebe a nejspíše i všechny okolo překvapil, když jsem zavřel pusu. Něco takového jsem opravdu nečekal. Vždyť jak dlouho už jsem čekal na nějaké znamení? Na něco co by mi pomohlo určit si nějaký cíl? Mít možnost něco udělat? Ostatně proč jinak by si nás král volal?

Jak jsem procházel tržnicí a celkově městem, cítil jsem obrovské vzrušení. Srdce jsem měl snad až v krku,ale byl jsem šťastný a usmíval se. Vždyť co víc bych si mohl v takový krásný den přát? Snad jen...

A ano. Konečně jsem potkal známé tváře.

"Ahoj!" zvolala jsem radostně a rozběhl se k nim. Po cestě jsem omylem vrazil do starého pána a musel se zastavit abych se mu omluvil. Prakticky celou dobu jsem nezavřel pusu...

"Jak se máte? Dlouho jsme se neviděli!" podotknu. "Oh, promiňte, pane, já nechtěl, vážně... Jen že támhle jsou moji kamarádi a my... Dlouho jsme se neviděli a tak... Potřebujete pomoct? Rád vám pomůžu..." a pořád melu a pořád, než mu pomohu vstát a on otráveně odejde. znovu se vydám ke svým známým.

"Tak co? Jak jste se měli?Teda, představte si že za mnou přišel nějaký poslíček a že prý mám jít ke králi, to je co? Hrozně se těším, co vy? Kam máte namířeno?" sotva odpoví tak pokračuji. "No to je bomba, tak můžeme jít spolu, ne? Teda... Taková náhoda to je úžasný... Jste taky tak zvědaví? A co jste vlastně dělali celou tu dobu? já se jen tak poflakoval, ale vy jste určitě dělali něco strašně zajímavýho..." načnu a s dychtivostí ve tváři čekám jak mi přátelé odpoví. Sice to s tím přátelství asi nebude tak horké, ale já je jako přátele beru i kdyby jimi nebyly. Prostě už jsem asi takový. Jak říkal můj otec, naivní blázen...

Procházíme městem až jsme se ocitli v dost zajímavé uličce. Všechnu tu páchne a k vidění jsou tu všemožní lidé. Povětšinou zbídačení. U srdce mě sice bodne osten lítosti, ale je to jen slabé a jako vždy u mě převládne lehkomyslnost...

"Kde to jsme? Tady jsem ještě nikdy nebyl, ale vypadá to tu zajímavě? Vy už jste tu byli? No moc se mi tu nelíbí, už jsem viděl i hezčí místa, co vy? Určitě taky co? Zajímalo by mě proč ti lidé žijí v takové bídě, nějak to nechápu..." no prostě jsem si zase pustil pusu na špacír ale v tom se odněkud vynoří nějaký chlápek, kterému naprosto příšerně páchne z úst a za námi se vynoří další. Říká něco o tom že jim máme všechno dát, ale já nějak nevím proč bychom měli. Něco ve mě mi sice říká, že nás právě přepadli a že na nás zaútočí, pokud neuděláme co chtějí a jakési mravenčení na zátylku mi dává znát že bych se měl asi bát a já se vlastně i trochu bojím, ale to může poznat jen zkušený pozorovatel, který by si všiml drobného chvění mých prstů na rukou.

“Hele, on… to myslí vážně?“ zeptám stále se stejným neměnným úsměvem směrem k Berilacovi zjevně čekajíc na odpověď, protože si momentálně vůbec nejsem jistý co mám dělat. Pevněji sevřu hůl, ale to je vlastně vše… Přeci jen má v ruce dýku a tak existuje šance, že by mohlo k něčemu dojít a on by se mohl pokusit na nás zaútočit. Ačkoliv považuji takové jednání za špatné a vlastně zbytečné, ale nemohu vědět co se odehrává v jeho hlavě…

V uličce

Když přišel ten poslíček byl jsem tak v šoku, že jsem sám sebe a nejspíše i všechny okolo překvapil, když jsem zavřel pusu. Něco takového jsem opravdu nečekal. Vždyť jak dlouho už jsem čekal na nějaké znamení? Na něco co by mi pomohlo určit si nějaký cíl? Mít možnost něco udělat? Ostatně proč jinak by si nás král volal?

Jak jsem procházel tržnicí a celkově městem, cítil jsem obrovské vzrušení. Srdce jsem měl snad až v krku,ale byl jsem šťastný a usmíval se. Vždyť co víc bych si mohl v takový krásný den přát? Snad jen...

A ano. Konečně jsem potkal známé tváře.

"Ahoj!" zvolala jsem radostně a rozběhl se k nim. Po cestě jsem omylem vrazil do starého pána a musel se zastavit abych se mu omluvil. Prakticky celou dobu jsem nezavřel pusu...

"Jak se máte? Dlouho jsme se neviděli!" podotknu. "Oh, promiňte, pane, já nechtěl, vážně... Jen že támhle jsou moji kamarádi a my... Dlouho jsme se neviděli a tak... Potřebujete pomoct? Rád vám pomůžu..." a pořád melu a pořád, než mu pomohu vstát a on otráveně odejde. znovu se vydám ke svým známým.

"Tak co? Jak jste se měli?Teda, představte si že za mnou přišel nějaký poslíček a že prý mám jít ke králi, to je co? Hrozně se těším, co vy? Kam máte namířeno?" sotva odpoví tak pokračuji. "No to je bomba, tak můžeme jít spolu, ne? Teda... Taková náhoda to je úžasný... Jste taky tak zvědaví? A co jste vlastně dělali celou tu dobu? já se jen tak poflakoval, ale vy jste určitě dělali něco strašně zajímavýho..." načnu a s dychtivostí ve tváři čekám jak mi přátelé odpoví. Sice to s tím přátelství asi nebude tak horké, ale já je jako přátele beru i kdyby jimi nebyly. Prostě už jsem asi takový. Jak říkal můj otec, naivní blázen...

Procházíme městem až jsme se ocitli v dost zajímavé uličce. Všechnu tu páchne a k vidění jsou tu všemožní lidé. Povětšinou zbídačení. U srdce mě sice bodne osten lítosti, ale je to jen slabé a jako vždy u mě převládne lehkomyslnost...

"Kde to jsme? Tady jsem ještě nikdy nebyl, ale vypadá to tu zajímavě? Vy už jste tu byli? No moc se mi tu nelíbí, už jsem viděl i hezčí místa, co vy? Určitě taky co? Zajímalo by mě proč ti lidé žijí v takové bídě, nějak to nechápu..." no prostě jsem si zase pustil pusu na špacír ale v tom se odněkud vynoří nějaký chlápek, kterému naprosto příšerně páchne z úst a za námi se vynoří další. Říká něco o tom že jim máme všechno dát, ale já nějak nevím proč bychom měli. Něco ve mě mi sice říká, že nás právě přepadli a že na nás zaútočí, pokud neuděláme co chtějí a jakési mravenčení na zátylku mi dává znát že bych se měl asi bát a já se vlastně i trochu bojím, ale to může poznat jen zkušený pozorovatel, který by si všiml drobného chvění mých prstů na rukou.

“Hele, on… to myslí vážně?“ zeptám stále se stejným neměnným úsměvem směrem k Berilacovi zjevně čekajíc na odpověď, protože si momentálně vůbec nejsem jistý co mám dělat. Pevněji sevřu hůl, ale to je vlastně vše… Přeci jen má v ruce dýku a tak existuje šance, že by mohlo k něčemu dojít a on by se mohl pokusit na nás zaútočit. Ačkoliv považuji takové jednání za špatné a vlastně zbytečné, ale nemohu vědět co se odehrává v jeho hlavě…

V uličce

Když přišel ten poslíček byl jsem tak v šoku, že jsem sám sebe a nejspíše i všechny okolo překvapil, když jsem zavřel pusu. Něco takového jsem opravdu nečekal. Vždyť jak dlouho už jsem čekal na nějaké znamení? Na něco co by mi pomohlo určit si nějaký cíl? Mít možnost něco udělat? Ostatně proč jinak by si nás král volal?

Jak jsem procházel tržnicí a celkově městem, cítil jsem obrovské vzrušení. Srdce jsem měl snad až v krku,ale byl jsem šťastný a usmíval se. Vždyť co víc bych si mohl v takový krásný den přát? Snad jen...

A ano. Konečně jsem potkal známé tváře.

"Ahoj!" zvolala jsem radostně a rozběhl se k nim. Po cestě jsem omylem vrazil do starého pána a musel se zastavit abych se mu omluvil. Prakticky celou dobu jsem nezavřel pusu...

"Jak se máte? Dlouho jsme se neviděli!" podotknu. "Oh, promiňte, pane, já nechtěl, vážně... Jen že támhle jsou moji kamarádi a my... Dlouho jsme se neviděli a tak... Potřebujete pomoct? Rád vám pomůžu..." a pořád melu a pořád, než mu pomohu vstát a on otráveně odejde. znovu se vydám ke svým známým.

"Tak co? Jak jste se měli?Teda, představte si že za mnou přišel nějaký poslíček a že prý mám jít ke králi, to je co? Hrozně se těším, co vy? Kam máte namířeno?" sotva odpoví tak pokračuji. "No to je bomba, tak můžeme jít spolu, ne? Teda... Taková náhoda to je úžasný... Jste taky tak zvědaví? A co jste vlastně dělali celou tu dobu? já se jen tak poflakoval, ale vy jste určitě dělali něco strašně zajímavýho..." načnu a s dychtivostí ve tváři čekám jak mi přátelé odpoví. Sice to s tím přátelství asi nebude tak horké, ale já je jako přátele beru i kdyby jimi nebyly. Prostě už jsem asi takový. Jak říkal můj otec, naivní blázen...

Procházíme městem až jsme se ocitli v dost zajímavé uličce. Všechnu tu páchne a k vidění jsou tu všemožní lidé. Povětšinou zbídačení. U srdce mě sice bodne osten lítosti, ale je to jen slabé a jako vždy u mě převládne lehkomyslnost...

"Kde to jsme? Tady jsem ještě nikdy nebyl, ale vypadá to tu zajímavě? Vy už jste tu byli? No moc se mi tu nelíbí, už jsem viděl i hezčí místa, co vy? Určitě taky co? Zajímalo by mě proč ti lidé žijí v takové bídě, nějak to nechápu..." no prostě jsem si zase pustil pusu na špacír ale v tom se odněkud vynoří nějaký chlápek, kterému naprosto příšerně páchne z úst a za námi se vynoří další. Říká něco o tom že jim máme všechno dát, ale já nějak nevím proč bychom měli. Něco ve mě mi sice říká, že nás právě přepadli a že na nás zaútočí, pokud neuděláme co chtějí a jakési mravenčení na zátylku mi dává znát že bych se měl asi bát a já se vlastně i trochu bojím, ale to může poznat jen zkušený pozorovatel, který by si všiml drobného chvění mých prstů na rukou.

“Hele, on… to myslí vážně?“ zeptám stále se stejným neměnným úsměvem směrem k Berilacovi zjevně čekajíc na odpověď, protože si momentálně vůbec nejsem jistý co mám dělat. Pevněji sevřu hůl, ale to je vlastně vše… Přeci jen má v ruce dýku a tak existuje šance, že by mohlo k něčemu dojít a on by se mohl pokusit na nás zaútočit. Ačkoliv považuji takové jednání za špatné a vlastně zbytečné, ale nemohu vědět co se odehrává v jeho hlavě…

V klidu si hovíš ve svém lese. Tvůj hvozd se rozkládá na několik set mil daleko, zasahuje do oblasti temné, ale i dobré.
Zrovna se nacházíš ve své části lesa, kam si všem zakázal chodit. Spravuješ les jak na temné straně, tak i na té dobré, takže tě navštěvují zvířata z obou stran, a stejně jako lidé mezi sebou neustále válčí. No válčí to zrovna ne, ale když se zatoulá někdo na stranu, kam nepatří, tak na to šeredně doplatí.
Jak už jsem říkal nacházíš se na místě, kde by tě neměl navštěvovat nikdo z tvorů, krom zvířat a ptáků. Zrovna si zpíval jednomu stromu písničku, aby se uklidnil, protože mu datel dělal díry do kůry, aby mu vyndal broučky, které nemáš ani ty zrovna v lásce. Strom už několikrát přetáhnul datla větví, takže si musel zasáhnout. Konečně se ti povede strom uklidnit, aby ho mohl Datel ošetřit.
Přestaneš spívat písničku a poplácáš strom po kmeni. Otočíš se, aby sis vzal hůl. Zrovna v ten moment přistane na zem netopýr. Takový divný větší s očima. Je ti jasné že je ze strany temna a tady to prostředí, které se nachází na území dobra, které je ti přece jenom milejší, se musí dusit a je v obrovském nebezpečí. Chvilku sebou na zemi netopýr plácá, potom zaujme polohu, u které vypadá jakoby se opřel o křídla a posadil se. Nesu ti špatné správy, hordy skřetů na našem území se zvedli a začali devastovat naší část lesa, níčí všechno co jim příde pod ruku a vypalují všechny naše obydlí. Byl jsem sem vyslán našim kmetem nejstarším netopýrem. Ten starší už umřel. Tak jsme ho snědli, no to jejedno, prostě potřebujeme, abys je zastavil, tyhle hordy nepatří pod velení krále, a dělají jenom neplechu. Chvilku tam čeká na tvojí reakci, když mu odpovíš, chystá se odletět, ale ze země mu to moc nejde. Rozhodneš se mu pomoci. Už máš nakročíno, ale to nad sebou uslišíš zapískání dravce


Je ti hned jasné co se stane, ale nějak nereaguješ, je ti to v podstatě jedno, důležité je že se nestane nic tobě a následek nebude zas tak strašný. Taky se s tím počítalo, že může cestou ten netopýr někde zařvat. Během chviličky se orel snese neuvěřitelnou rychlostí na zem a připravý netopýra o život. Nesního jen mu vytrhne pár střev a vyplivne je. Pak se na tebe podívá, trochu natočí hlavu s ostrým zobákem, teď od černé krve netopýra. Chviličku na sebe koukáte Zdravim Lorine. Přiletěl jsem ti oznámit, že jsem míří těžce ozbrojený pluk armády, krále, aby tě odvedl do města. Tak jen abys to věděl. Nechtěl jsi sice, aby pro tebe král posílal doprovod, ale dobře víš že si tě moc cení na to, aby tě cestou přepadli ňácí Barbaři, kteří zase dělají nepořádek na straně dobra. Nojo všude je to stejné.....

Cesta do Bienhecho

Zatímco jdeme po cestě s diplomatama, tak si v duchu opakuji kouzla, která jsem se nedávno naučil.
Ussta elgynn... ne Ussta elghynn vith. Hmm, jak to bylo dál...
Náhle se ozve dusot kopyt. Okamžitě zpozorním a pevně sevřu svoji hůl. Když vidím, že na nás běží barbaří, okamžitě napřáhnu ruku na jednoho z nich a soustředím se na energii, dřímající ve mne a v holi.
,,Nizzre' "
Pronesu hlasem, který vzdáleně připomíná skřípání kovu o kov. Z prstů vyšlehnou magické blesky, které by měly zasáhnout barbara do hrudě. Je mi jedno, jestli zasáhnu či ne a opět se soustředím na barbary, kteří se rychle přibližují.
,,Chathbualeab."
Zavrčím a z ruky mi vyletí koule ohně, která míří mezi barbary, na zem.

Cesta do Bienhecho

Zatímco jdeme po cestě s diplomatama, tak si v duchu opakuji kouzla, která jsem se nedávno naučil.
Ussta elgynn... ne Ussta elghynn vith. Hmm, jak to bylo dál...
Náhle se ozve dusot kopyt. Okamžitě zpozorním a pevně sevřu svoji hůl. Když vidím, že na nás běží barbaří, okamžitě napřáhnu ruku na jednoho z nich a soustředím se na energii, dřímající ve mne a v holi.
,,Nizzre' "
Pronesu hlasem, který vzdáleně připomíná skřípání kovu o kov. Z prstů vyšlehnou magické blesky, které by měly zasáhnout barbara do hrudě. Je mi jedno, jestli zasáhnu či ne a opět se soustředím na barbary, kteří se rychle přibližují.
,,Chathbualeab."
Zavrčím a z ruky mi vyletí koule ohně, která míří mezi barbary, na zem.

Cesta do Bienhecho

Zatímco jdeme po cestě s diplomatama, tak si v duchu opakuji kouzla, která jsem se nedávno naučil.
Ussta elgynn... ne Ussta elghynn vith. Hmm, jak to bylo dál...
Náhle se ozve dusot kopyt. Okamžitě zpozorním a pevně sevřu svoji hůl. Když vidím, že na nás běží barbaří, okamžitě napřáhnu ruku na jednoho z nich a soustředím se na energii, dřímající ve mne a v holi.
,,Nizzre' "
Pronesu hlasem, který vzdáleně připomíná skřípání kovu o kov. Z prstů vyšlehnou magické blesky, které by měly zasáhnout barbara do hrudě. Je mi jedno, jestli zasáhnu či ne a opět se soustředím na barbary, kteří se rychle přibližují.
,,Chathbualeab."
Zavrčím a z ruky mi vyletí koule ohně, která míří mezi barbary, na zem.

Cesta do Bienhecho

Jdeme po cestě, která se mi už zdá být nekonečná. Všude kolem švitoří ptáci a mě to neuvěřitelně rozčiluje.
Doufám, že zbytek cesty bude ubíhat trochu rychleji.
Pořád se snažím něčím zabavit. Pohrávám si se svým nožem, rozkopávám nohou kamení přede mnou.
Když v tom uslyším zvláštní zvuk. Dusot kopyt a křičení. Ihned pochopím, co se děje. Útočí na nás několik barbarů.
A já si myslela, že tahle cesta proběhne klidně, pomyslím si a rozběhnu se směrem k barbarům...

Cesta do Bienhecho

Jdeme po cestě, která se mi už zdá být nekonečná. Všude kolem švitoří ptáci a mě to neuvěřitelně rozčiluje.
Doufám, že zbytek cesty bude ubíhat trochu rychleji.
Pořád se snažím něčím zabavit. Pohrávám si se svým nožem, rozkopávám nohou kamení přede mnou.
Když v tom uslyším zvláštní zvuk. Dusot kopyt a křičení. Ihned pochopím, co se děje. Útočí na nás několik barbarů.
A já si myslela, že tahle cesta proběhne klidně, pomyslím si a rozběhnu se směrem k barbarům...

"Les"

Zrovna uklidňuji strom, který se nechce nechat ošetřit od datla. Začnu mu tedy zpívat jednu z písniček, jenž znám. "Calm down, maka akan baik, pelatuk, dan memperlakukan anda kanan..."
Konečně se strom uklidní a já mu přestanu zpívat. "No tak to vidíš, on ti jenom pomůže, můžeš být klidný, neboť jsi to zažil již mockrát." Řeknu velmi klidným a vyváženým hlasem. "Datlíku, proveď vše co nejrychleji a nejpřesněji. Tady náš strom má strach." Řeknu malému datlovi a chystám už odejít do mé skromné chýše.

"Doufám jen, že se nenechá ten datlík unést tím jeho datlováním do stromu, to by pak bylo moc hrubé pro ten strom." Zapřemýšlím a opřu se o mou hůl. Zhluboka se nadechnu lesního vzduchu a zavřu oči. Najednou ke mě spadne malý netopýr. Lehce a šetrně ho zvednu ze země. Poslouchám co mi vykládá. Jenom koulím očima co se to dnes děje. "Jak je to možné, taková troufalost postavit se lesu!" Začnu smýšlet a ohlédnu zpět, jestli už je datel se svou prací hotov. "Pomohu vám, ihned vyrazím!" A pokusím se pomoct netopýrovi vzlétnout. Nejde mu to. Najednou přiletí orel a ukončí netopýrovo trápení.

Vzhlédnu na orla a divně se zamračím. "Proč?! Vím, že byl z říše zlých, ale jeho cesta mohla vést ještě dál! Co chceš??" Zeptám se naštvaným tónem. "Kruci, píse. Dělají si ze mě snad všichni srandu?" Položím si otázku.

Ohlédnu se na datlíka a strom, jestli mají vše dokončeno. "Mocné stromy dobrého lesa! Vyslyšte mou prosbu!
Mocné stromy dobrého lesa! Vyslyšte mou prosbu!" Vyvolávám do lesa, dokud někdo nepřijde, či se neozve. "Říše zla potřebuje vaši pomoc. Já potřebuji vaši pomoc. Spojte své síly se silami zla a zažeňte hordy skřetů, kteří devastují lesy. Nezastaví se přijdou až sem. Pomozte říši na druhé straně a uvidíte, že oni při nejhorším pomohou nám."

-_-_-_-

Jakmile přijde pomoc stromů, začnu oslovovat stejnými větami zvěř, dokud také nepřijde a neodhodlá se alespoň pomoct. Poté půjdu naproti králově armádě.

Cesta do Bienhecho

Jdeme po cestě, která se mi už zdá být nekonečná. Všude kolem švitoří ptáci a mě to neuvěřitelně rozčiluje.
Doufám, že zbytek cesty bude ubíhat trochu rychleji.
Pořád se snažím něčím zabavit. Pohrávám si se svým nožem, rozkopávám nohou kamení přede mnou.
Když v tom uslyším zvláštní zvuk. Dusot kopyt a křičení. Ihned pochopím, co se děje. Útočí na nás několik barbarů.
A já si myslela, že tahle cesta proběhne klidně, pomyslím si a rozběhnu se směrem k barbarům...

Cesta do Bienhecho

Jdeme po cestě, která se mi už zdá být nekonečná. Všude kolem švitoří ptáci a mě to neuvěřitelně rozčiluje.
Doufám, že zbytek cesty bude ubíhat trochu rychleji.
Pořád se snažím něčím zabavit. Pohrávám si se svým nožem, rozkopávám nohou kamení přede mnou.
Když v tom uslyším zvláštní zvuk. Dusot kopyt a křičení. Ihned pochopím, co se děje. Útočí na nás několik barbarů.
A já si myslela, že tahle cesta proběhne klidně, pomyslím si a rozběhnu se směrem k barbarům...

Město a to, proč tu jsem
Je krásný sluneční den a já ho trávím v městě. Raději bych trávila svůj čas v lese, nebo jinde v přírodě. Bohužel však někdy musím i vyrazit do města. Nakoupit si a prodat ulovená zvířata řezníkům zdejšího města. Tyto své jediné povinnosti jsem však stihla vyřešit během několika málo hodin a tak jsem zbytek dne měla jenom pro sebe.
Chodila jsem ulicemi plnými krámků a stánků obchodníků zdejší země. Všude vládl čilý ruch okořeněný vyvoláváním prodavačů, kteří se snažili upoutat pozornost právě na svou živnost. Můj zrak však jen sem tam upoutaly řemeslnické dílny s kovářstvím.

Králův posel
U jedné malé kovářské dílny ukryté na rohu postraní uličky s hlavní mě odchytil královský posel. Vyskočil z houfu lidí jako duch a tak, když po mě sáhl, pevným stiskem jsem ho chytla za ruku, jako zloděje. Podle jeho koktavého hlasu bych tipla, že se lekl. Bylo mu velmi špatně rozumět a hluk rozléhající se kovářstvím tomu nepomáhal. Vysoukal ze svých úst jen několik málo slov, ale pochybovala jsem, že více bych jich rozluštila.
Stejně, jako se objevil, tak i zmizel v mase lidí, když dohovořil.
Přijít ke králi? Mou hlavou se ozývaly otázky.
Jak může vědět, že tu jsem?
A co po mě vůbec může chtít?
Byla jsem překvapené a zvědavá zároveň. Ani chvíli jsem na nic nečekala a vydala se ulicemi města směrem ke královskému sídlu.
Jelikož tohle město neznám tak dobře, raději jsem se čas od času zeptala, kudy se tam dostanu nejrychleji. Ulice, kterými mě posílali, byly čím dál víc do středu města. Domy byly honosnější a ulice čistší. Jenom sem tam se objevila postraní tmavá ulička z níž vycházel smrad. Zřejmě z výkalů obyvatelstva.
Když mi jedna žena řekla, že do takové uličky musím, husina se mi objevila po celém těla. Chtěla jsem si rozmyslet nejrychlejší cestu za trochu pohodlí, ale nakonec touha zvítězila nad nechutí.

Setkání
A právě když jsem vešla do toho smradu objevili se tam i Berilac *BB* Bulge s Ra'jil Vaite. Takovou dobu jsem je neviděla.
Co vy tady? Ráda vás vidím. Pozdravila jsem uctivě Beralica *BB* Bulge, který se v uličce ukázal. Viděla jsem ho ve svém životě jen párkrát, ale zanechal ve mně pozitivní pocit, což byla výjimka. Obvykle lidem moc nevěřím.
Chtěla jsem se zeptat na další kopec otázek, ale než jsem stihla opět otevřít pusu vešla do uličky další známá tvář na níž mě upozornil pozdrav, který v zanikal v slabém hluku při nárazu dvou těl.
“Ra'jil Vaite?“ Zašeptala jsem do ticha jeho jméno.
Nemohla jsem uvěřit svým očím. Kde on se tady bere?
Dříve než se však stačím na cokoli zeptat, elf už na mě sesypává spoustu otázek mířených i na Bulgeho.
Musím se pousmát nad takovou smrští, která překonává i ty nejsilnější zemětřesení.
“Pro mě král také poslal.“ Promluvím, když se na chvíli utiší hlas Ra'jil.
Nevím jestli to došlo jenom mě, ale je tu něco divného. Já u krále byla jen jednou nebo dvakrát. Vždy za mnou posílal někoho s úkolem, který si přál vyplnit.
Co se mohlo stát?
Zaplavená vlastními myšlenkami monolog příliš nevnímám. Odpovím pouze na dvě otázky, které jsem zaregistrovala.
“Dobrý nápad jít spolu. Samozřejmě že jsem zvědavá. Je zvláštní, že si nás svolal.“ Můj tichý hlas je slyšet jen jako slabá ozvěna.
Jdu dál společně s doprovodem a opět se nechávám unést zvědavostí. Cítím jak se mi rozpolcuje osobnost. Z jedné strany už bych chtěla být u krále a slyšet, co se stalo, ale z druhé mám strach, že půjde o něco vážnějšího, než si kdokoli může jen představit.

Napadení v uličce
Z myšlenkového labyrintu mě vyvede divně oplzlý chlápek s dýkou a netrvá ani vteřinu a další dva se ukáží za námi. Všichni jsou cítit pachem této ulice a mě se z nich zvedá žaludek.
Ještě že jsem pořádně nejedla. Pomyslím si.
Ten chlap ve předu ještě navíc otevře tu svou nevymáchanou hubu a to už mám opravdu co dělat, abych se nevyzvracela to jediné, co mám v žaludku.
Vidím, jak se svaly na Ra'jilově ruce propnou a on tak pevněji uchopí hůl, kterou drží. I já se tedy dotknu opasku v němž je uschován můj krátký meč.

Město a to, proč tu jsem
Je krásný sluneční den a já ho trávím v městě. Raději bych trávila svůj čas v lese, nebo jinde v přírodě. Bohužel však někdy musím i vyrazit do města. Nakoupit si a prodat ulovená zvířata řezníkům zdejšího města. Tyto své jediné povinnosti jsem však stihla vyřešit během několika málo hodin a tak jsem zbytek dne měla jenom pro sebe.
Chodila jsem ulicemi plnými krámků a stánků obchodníků zdejší země. Všude vládl čilý ruch okořeněný vyvoláváním prodavačů, kteří se snažili upoutat pozornost právě na svou živnost. Můj zrak však jen sem tam upoutaly řemeslnické dílny s kovářstvím.

Králův posel
U jedné malé kovářské dílny ukryté na rohu postraní uličky s hlavní mě odchytil královský posel. Vyskočil z houfu lidí jako duch a tak, když po mě sáhl, pevným stiskem jsem ho chytla za ruku, jako zloděje. Podle jeho koktavého hlasu bych tipla, že se lekl. Bylo mu velmi špatně rozumět a hluk rozléhající se kovářstvím tomu nepomáhal. Vysoukal ze svých úst jen několik málo slov, ale pochybovala jsem, že více bych jich rozluštila.
Stejně, jako se objevil, tak i zmizel v mase lidí, když dohovořil.
Přijít ke králi? Mou hlavou se ozývaly otázky.
Jak může vědět, že tu jsem?
A co po mě vůbec může chtít?
Byla jsem překvapené a zvědavá zároveň. Ani chvíli jsem na nic nečekala a vydala se ulicemi města směrem ke královskému sídlu.
Jelikož tohle město neznám tak dobře, raději jsem se čas od času zeptala, kudy se tam dostanu nejrychleji. Ulice, kterými mě posílali, byly čím dál víc do středu města. Domy byly honosnější a ulice čistší. Jenom sem tam se objevila postraní tmavá ulička z níž vycházel smrad. Zřejmě z výkalů obyvatelstva.
Když mi jedna žena řekla, že do takové uličky musím, husina se mi objevila po celém těla. Chtěla jsem si rozmyslet nejrychlejší cestu za trochu pohodlí, ale nakonec touha zvítězila nad nechutí.

Setkání
A právě když jsem vešla do toho smradu objevili se tam i Berilac *BB* Bulge s Ra'jil Vaite. Takovou dobu jsem je neviděla.
Co vy tady? Ráda vás vidím. Pozdravila jsem uctivě Beralica *BB* Bulge, který se v uličce ukázal. Viděla jsem ho ve svém životě jen párkrát, ale zanechal ve mně pozitivní pocit, což byla výjimka. Obvykle lidem moc nevěřím.
Chtěla jsem se zeptat na další kopec otázek, ale než jsem stihla opět otevřít pusu vešla do uličky další známá tvář na níž mě upozornil pozdrav, který v zanikal v slabém hluku při nárazu dvou těl.
“Ra'jil Vaite?“ Zašeptala jsem do ticha jeho jméno.
Nemohla jsem uvěřit svým očím. Kde on se tady bere?
Dříve než se však stačím na cokoli zeptat, elf už na mě sesypává spoustu otázek mířených i na Bulgeho.
Musím se pousmát nad takovou smrští, která překonává i ty nejsilnější zemětřesení.
“Pro mě král také poslal.“ Promluvím, když se na chvíli utiší hlas Ra'jil.
Nevím jestli to došlo jenom mě, ale je tu něco divného. Já u krále byla jen jednou nebo dvakrát. Vždy za mnou posílal někoho s úkolem, který si přál vyplnit.
Co se mohlo stát?
Zaplavená vlastními myšlenkami monolog příliš nevnímám. Odpovím pouze na dvě otázky, které jsem zaregistrovala.
“Dobrý nápad jít spolu. Samozřejmě že jsem zvědavá. Je zvláštní, že si nás svolal.“ Můj tichý hlas je slyšet jen jako slabá ozvěna.
Jdu dál společně s doprovodem a opět se nechávám unést zvědavostí. Cítím jak se mi rozpolcuje osobnost. Z jedné strany už bych chtěla být u krále a slyšet, co se stalo, ale z druhé mám strach, že půjde o něco vážnějšího, než si kdokoli může jen představit.

Napadení v uličce
Z myšlenkového labyrintu mě vyvede divně oplzlý chlápek s dýkou a netrvá ani vteřinu a další dva se ukáží za námi. Všichni jsou cítit pachem této ulice a mě se z nich zvedá žaludek.
Ještě že jsem pořádně nejedla. Pomyslím si.
Ten chlap ve předu ještě navíc otevře tu svou nevymáchanou hubu a to už mám opravdu co dělat, abych se nevyzvracela to jediné, co mám v žaludku.
Vidím, jak se svaly na Ra'jilově ruce propnou a on tak pevněji uchopí hůl, kterou drží. I já se tedy dotknu opasku v němž je uschován můj krátký meč.

Město a to, proč tu jsem
Je krásný sluneční den a já ho trávím v městě. Raději bych trávila svůj čas v lese, nebo jinde v přírodě. Bohužel však někdy musím i vyrazit do města. Nakoupit si a prodat ulovená zvířata řezníkům zdejšího města. Tyto své jediné povinnosti jsem však stihla vyřešit během několika málo hodin a tak jsem zbytek dne měla jenom pro sebe.
Chodila jsem ulicemi plnými krámků a stánků obchodníků zdejší země. Všude vládl čilý ruch okořeněný vyvoláváním prodavačů, kteří se snažili upoutat pozornost právě na svou živnost. Můj zrak však jen sem tam upoutaly řemeslnické dílny s kovářstvím.

Králův posel
U jedné malé kovářské dílny ukryté na rohu postraní uličky s hlavní mě odchytil královský posel. Vyskočil z houfu lidí jako duch a tak, když po mě sáhl, pevným stiskem jsem ho chytla za ruku, jako zloděje. Podle jeho koktavého hlasu bych tipla, že se lekl. Bylo mu velmi špatně rozumět a hluk rozléhající se kovářstvím tomu nepomáhal. Vysoukal ze svých úst jen několik málo slov, ale pochybovala jsem, že více bych jich rozluštila.
Stejně, jako se objevil, tak i zmizel v mase lidí, když dohovořil.
Přijít ke králi? Mou hlavou se ozývaly otázky.
Jak může vědět, že tu jsem?
A co po mě vůbec může chtít?
Byla jsem překvapené a zvědavá zároveň. Ani chvíli jsem na nic nečekala a vydala se ulicemi města směrem ke královskému sídlu.
Jelikož tohle město neznám tak dobře, raději jsem se čas od času zeptala, kudy se tam dostanu nejrychleji. Ulice, kterými mě posílali, byly čím dál víc do středu města. Domy byly honosnější a ulice čistší. Jenom sem tam se objevila postraní tmavá ulička z níž vycházel smrad. Zřejmě z výkalů obyvatelstva.
Když mi jedna žena řekla, že do takové uličky musím, husina se mi objevila po celém těla. Chtěla jsem si rozmyslet nejrychlejší cestu za trochu pohodlí, ale nakonec touha zvítězila nad nechutí.

Setkání
A právě když jsem vešla do toho smradu objevili se tam i Berilac *BB* Bulge s Ra'jil Vaite. Takovou dobu jsem je neviděla.
Co vy tady? Ráda vás vidím. Pozdravila jsem uctivě Beralica *BB* Bulge, který se v uličce ukázal. Viděla jsem ho ve svém životě jen párkrát, ale zanechal ve mně pozitivní pocit, což byla výjimka. Obvykle lidem moc nevěřím.
Chtěla jsem se zeptat na další kopec otázek, ale než jsem stihla opět otevřít pusu vešla do uličky další známá tvář na níž mě upozornil pozdrav, který v zanikal v slabém hluku při nárazu dvou těl.
“Ra'jil Vaite?“ Zašeptala jsem do ticha jeho jméno.
Nemohla jsem uvěřit svým očím. Kde on se tady bere?
Dříve než se však stačím na cokoli zeptat, elf už na mě sesypává spoustu otázek mířených i na Bulgeho.
Musím se pousmát nad takovou smrští, která překonává i ty nejsilnější zemětřesení.
“Pro mě král také poslal.“ Promluvím, když se na chvíli utiší hlas Ra'jil.
Nevím jestli to došlo jenom mě, ale je tu něco divného. Já u krále byla jen jednou nebo dvakrát. Vždy za mnou posílal někoho s úkolem, který si přál vyplnit.
Co se mohlo stát?
Zaplavená vlastními myšlenkami monolog příliš nevnímám. Odpovím pouze na dvě otázky, které jsem zaregistrovala.
“Dobrý nápad jít spolu. Samozřejmě že jsem zvědavá. Je zvláštní, že si nás svolal.“ Můj tichý hlas je slyšet jen jako slabá ozvěna.
Jdu dál společně s doprovodem a opět se nechávám unést zvědavostí. Cítím jak se mi rozpolcuje osobnost. Z jedné strany už bych chtěla být u krále a slyšet, co se stalo, ale z druhé mám strach, že půjde o něco vážnějšího, než si kdokoli může jen představit.

Napadení v uličce
Z myšlenkového labyrintu mě vyvede divně oplzlý chlápek s dýkou a netrvá ani vteřinu a další dva se ukáží za námi. Všichni jsou cítit pachem této ulice a mě se z nich zvedá žaludek.
Ještě že jsem pořádně nejedla. Pomyslím si.
Ten chlap ve předu ještě navíc otevře tu svou nevymáchanou hubu a to už mám opravdu co dělat, abych se nevyzvracela to jediné, co mám v žaludku.
Vidím, jak se svaly na Ra'jilově ruce propnou a on tak pevněji uchopí hůl, kterou drží. I já se tedy dotknu opasku v němž je uschován můj krátký meč.

Boj Barbaři

Scarp

Jaklmile jsi uviděl přijíždějící barbary. Mimochodem velké namakané chlapy. Okamžitě sis vzal do ruky jednu ze svých vrhacích dýk, už jsi byl napřáhnutý že dýku hodíš, ale potom si uvědomíš, že asi na 100 metrů nedohodíš ani kamínkem, natož dýkou. Změníš tady taktiku a rozeběhneš se stejně jako Galthoniel proti protivníkům. Jak běžíš, prosviští ti kolem hlavy blesk, který sasáhne jednoho z barbarů a ten spadne na zem s opélenými chlupy na hrudníku. Ale to není všechno zachvilku tě odhodí tlaková vlna stranou někam do křoviska plnýho pylu. Slyšíš jen bolestné zakřičení Galthoniel. Vztekle se vyhrabeš ze křoví. Tvoje oblečení včetně tvého obličeje je celé od žlutého prášku. Už Už se chystáš jít proti protivníkům, ale to už je jeden z nich u tebe. Jeho svalnaté tělo nepokrývá nic, krom kožených kalhot a náholnic. V ruce třímá obouroční meč, který ti právě míří na hlavu (13).


Gatlthoniel a kouzelník

Gathoniel beží sprintem k protivníkům a Kouzelník ji doprovází kouzli. Okorát že se mu jedno trochu vymklo z ruky. Ohnivá koule, která mě původně zasáhnout Barbary vybouchla u Gathoniel. Tu to bohužel odhodilo několik metrů vzad. Dopadla velmi ošklivě na zem, ale to jí neublížilo, tolik, jako koule. Ale není to zas tak hrozné, krom ohořelých vlasů a trochu šactva. Člověk by čekal, že je tyty kouzla vystraší, ale opak je pravdou, do barbarů vnikla zuřivost a teď zvolili taktiku, že nejdříve vyřídí kouzelníka, a potom se vrhnou na tu ženu. Takže teďka se na magiče řítí čtyři barbaři s vytasenými obouručáky a za bojového pokřiku ÁÁÁÁááááÁÁ!!!!

Schrnuti: Scarp bojuje s jedním z Barbarů, Gathoniel leží lehce popálená na zemi, ale je při vědomí a za chvilku může bojovat. Na kouzelníka se řítí ostatní Barbaři.

Boj Barbaři

Scarp

Jaklmile jsi uviděl přijíždějící barbary. Mimochodem velké namakané chlapy. Okamžitě sis vzal do ruky jednu ze svých vrhacích dýk, už jsi byl napřáhnutý že dýku hodíš, ale potom si uvědomíš, že asi na 100 metrů nedohodíš ani kamínkem, natož dýkou. Změníš tady taktiku a rozeběhneš se stejně jako Galthoniel proti protivníkům. Jak běžíš, prosviští ti kolem hlavy blesk, který sasáhne jednoho z barbarů a ten spadne na zem s opélenými chlupy na hrudníku. Ale to není všechno zachvilku tě odhodí tlaková vlna stranou někam do křoviska plnýho pylu. Slyšíš jen bolestné zakřičení Galthoniel. Vztekle se vyhrabeš ze křoví. Tvoje oblečení včetně tvého obličeje je celé od žlutého prášku. Už Už se chystáš jít proti protivníkům, ale to už je jeden z nich u tebe. Jeho svalnaté tělo nepokrývá nic, krom kožených kalhot a náholnic. V ruce třímá obouroční meč, který ti právě míří na hlavu (13).


Gatlthoniel a kouzelník

Gathoniel beží sprintem k protivníkům a Kouzelník ji doprovází kouzli. Okorát že se mu jedno trochu vymklo z ruky. Ohnivá koule, která mě původně zasáhnout Barbary vybouchla u Gathoniel. Tu to bohužel odhodilo několik metrů vzad. Dopadla velmi ošklivě na zem, ale to jí neublížilo, tolik, jako koule. Ale není to zas tak hrozné, krom ohořelých vlasů a trochu šactva. Člověk by čekal, že je tyty kouzla vystraší, ale opak je pravdou, do barbarů vnikla zuřivost a teď zvolili taktiku, že nejdříve vyřídí kouzelníka, a potom se vrhnou na tu ženu. Takže teďka se na magiče řítí čtyři barbaři s vytasenými obouručáky a za bojového pokřiku ÁÁÁÁááááÁÁ!!!!

Schrnuti: Scarp bojuje s jedním z Barbarů, Gathoniel leží lehce popálená na zemi, ale je při vědomí a za chvilku může bojovat. Na kouzelníka se řítí ostatní Barbaři.

Boj Barbaři

Scarp

Jaklmile jsi uviděl přijíždějící barbary. Mimochodem velké namakané chlapy. Okamžitě sis vzal do ruky jednu ze svých vrhacích dýk, už jsi byl napřáhnutý že dýku hodíš, ale potom si uvědomíš, že asi na 100 metrů nedohodíš ani kamínkem, natož dýkou. Změníš tady taktiku a rozeběhneš se stejně jako Galthoniel proti protivníkům. Jak běžíš, prosviští ti kolem hlavy blesk, který sasáhne jednoho z barbarů a ten spadne na zem s opélenými chlupy na hrudníku. Ale to není všechno zachvilku tě odhodí tlaková vlna stranou někam do křoviska plnýho pylu. Slyšíš jen bolestné zakřičení Galthoniel. Vztekle se vyhrabeš ze křoví. Tvoje oblečení včetně tvého obličeje je celé od žlutého prášku. Už Už se chystáš jít proti protivníkům, ale to už je jeden z nich u tebe. Jeho svalnaté tělo nepokrývá nic, krom kožených kalhot a náholnic. V ruce třímá obouroční meč, který ti právě míří na hlavu (13).


Gatlthoniel a kouzelník

Gathoniel beží sprintem k protivníkům a Kouzelník ji doprovází kouzli. Okorát že se mu jedno trochu vymklo z ruky. Ohnivá koule, která mě původně zasáhnout Barbary vybouchla u Gathoniel. Tu to bohužel odhodilo několik metrů vzad. Dopadla velmi ošklivě na zem, ale to jí neublížilo, tolik, jako koule. Ale není to zas tak hrozné, krom ohořelých vlasů a trochu šactva. Člověk by čekal, že je tyty kouzla vystraší, ale opak je pravdou, do barbarů vnikla zuřivost a teď zvolili taktiku, že nejdříve vyřídí kouzelníka, a potom se vrhnou na tu ženu. Takže teďka se na magiče řítí čtyři barbaři s vytasenými obouručáky a za bojového pokřiku ÁÁÁÁááááÁÁ!!!!

Schrnuti: Scarp bojuje s jedním z Barbarů, Gathoniel leží lehce popálená na zemi, ale je při vědomí a za chvilku může bojovat. Na kouzelníka se řítí ostatní Barbaři.

Boj Barbaři

Scarp

Jaklmile jsi uviděl přijíždějící barbary. Mimochodem velké namakané chlapy. Okamžitě sis vzal do ruky jednu ze svých vrhacích dýk, už jsi byl napřáhnutý že dýku hodíš, ale potom si uvědomíš, že asi na 100 metrů nedohodíš ani kamínkem, natož dýkou. Změníš tady taktiku a rozeběhneš se stejně jako Galthoniel proti protivníkům. Jak běžíš, prosviští ti kolem hlavy blesk, který sasáhne jednoho z barbarů a ten spadne na zem s opélenými chlupy na hrudníku. Ale to není všechno zachvilku tě odhodí tlaková vlna stranou někam do křoviska plnýho pylu. Slyšíš jen bolestné zakřičení Galthoniel. Vztekle se vyhrabeš ze křoví. Tvoje oblečení včetně tvého obličeje je celé od žlutého prášku. Už Už se chystáš jít proti protivníkům, ale to už je jeden z nich u tebe. Jeho svalnaté tělo nepokrývá nic, krom kožených kalhot a náholnic. V ruce třímá obouroční meč, který ti právě míří na hlavu (13).


Gatlthoniel a kouzelník

Gathoniel beží sprintem k protivníkům a Kouzelník ji doprovází kouzli. Okorát že se mu jedno trochu vymklo z ruky. Ohnivá koule, která mě původně zasáhnout Barbary vybouchla u Gathoniel. Tu to bohužel odhodilo několik metrů vzad. Dopadla velmi ošklivě na zem, ale to jí neublížilo, tolik, jako koule. Ale není to zas tak hrozné, krom ohořelých vlasů a trochu šactva. Člověk by čekal, že je tyty kouzla vystraší, ale opak je pravdou, do barbarů vnikla zuřivost a teď zvolili taktiku, že nejdříve vyřídí kouzelníka, a potom se vrhnou na tu ženu. Takže teďka se na magiče řítí čtyři barbaři s vytasenými obouručáky a za bojového pokřiku ÁÁÁÁááááÁÁ!!!!

Schrnuti: Scarp bojuje s jedním z Barbarů, Gathoniel leží lehce popálená na zemi, ale je při vědomí a za chvilku může bojovat. Na kouzelníka se řítí ostatní Barbaři.

"Gheto"

"Nia*; Berilac "BB"Bulge; Ra'jil Vaite"

-_-_-_-_-

Před vámi stojí chlap a mává dýkou. Navalte prachy a všechno co máte, nebo si to s vámi vyřídíme........ Protlačí mezi zuby, asi aby vás zastrašil.
Jak už jste si zvykli na BB povahu, bylo váh hned jasné co se stane, vždy ste museli BB nutit do diplomatického vyjednávání a to se vám v tuhle situaci zrovna nohodilo, akorát že ste v blbém postavení.

Pj: hraju za BB
Koukám na situaci která se tu děje. Parchanti zasraný, kdyby jen věděli na koho si teďtka dovolují. Ale jsme v blbim postaji, já bych si měl poradit s tima čtyřma co jsou za mnou, a ti dva toho jedno zvládnou. Pomaličku se přesunu do zdu. Protáhnu se mezi mími přáteli Na můj povel se postarejte o toho prvního... Zašeptám tak, aby to slyšeli jen moji přátelé.. Když se dostanu do zadějc. Chviličku se soustředím. Rychle vytasim svůj obouručák a zautočim na prvního po ruce, pokud jsou blízko u sebe skusim je vzít všechny. (60%) (21). Podle situace budu pokračovat.

Ostatní

Vašim signálem bylo asi zautočení BB na ostatní čtyři. Překvapilo vás jak dokáže vytáhnout tak dlouhý meč a ještě zautočit. znáte ho už dlouho, ale stejně vás překvapilo, jak sundal všechny čtyři na ráz. Vidíte jen jak jeho obouruční meč projíždí břichama těch čtyř, kteří za spršky krve padnou nazem. Je vám jasné že by ste měli zautočit na toho před vámi, ale ten se vzpamatovakl rychleji než vy a zautočil na kouzelníka kudlou co měl v ruce (3).

"Gheto"

"Nia*; Berilac "BB"Bulge; Ra'jil Vaite"

-_-_-_-_-

Před vámi stojí chlap a mává dýkou. Navalte prachy a všechno co máte, nebo si to s vámi vyřídíme........ Protlačí mezi zuby, asi aby vás zastrašil.
Jak už jste si zvykli na BB povahu, bylo váh hned jasné co se stane, vždy ste museli BB nutit do diplomatického vyjednávání a to se vám v tuhle situaci zrovna nohodilo, akorát že ste v blbém postavení.

Pj: hraju za BB
Koukám na situaci která se tu děje. Parchanti zasraný, kdyby jen věděli na koho si teďtka dovolují. Ale jsme v blbim postaji, já bych si měl poradit s tima čtyřma co jsou za mnou, a ti dva toho jedno zvládnou. Pomaličku se přesunu do zdu. Protáhnu se mezi mími přáteli Na můj povel se postarejte o toho prvního... Zašeptám tak, aby to slyšeli jen moji přátelé.. Když se dostanu do zadějc. Chviličku se soustředím. Rychle vytasim svůj obouručák a zautočim na prvního po ruce, pokud jsou blízko u sebe skusim je vzít všechny. (60%) (21). Podle situace budu pokračovat.

Ostatní

Vašim signálem bylo asi zautočení BB na ostatní čtyři. Překvapilo vás jak dokáže vytáhnout tak dlouhý meč a ještě zautočit. znáte ho už dlouho, ale stejně vás překvapilo, jak sundal všechny čtyři na ráz. Vidíte jen jak jeho obouruční meč projíždí břichama těch čtyř, kteří za spršky krve padnou nazem. Je vám jasné že by ste měli zautočit na toho před vámi, ale ten se vzpamatovakl rychleji než vy a zautočil na kouzelníka kudlou co měl v ruce (3).

"Gheto"

"Nia*; Berilac "BB"Bulge; Ra'jil Vaite"

-_-_-_-_-

Před vámi stojí chlap a mává dýkou. Navalte prachy a všechno co máte, nebo si to s vámi vyřídíme........ Protlačí mezi zuby, asi aby vás zastrašil.
Jak už jste si zvykli na BB povahu, bylo váh hned jasné co se stane, vždy ste museli BB nutit do diplomatického vyjednávání a to se vám v tuhle situaci zrovna nohodilo, akorát že ste v blbém postavení.

Pj: hraju za BB
Koukám na situaci která se tu děje. Parchanti zasraný, kdyby jen věděli na koho si teďtka dovolují. Ale jsme v blbim postaji, já bych si měl poradit s tima čtyřma co jsou za mnou, a ti dva toho jedno zvládnou. Pomaličku se přesunu do zdu. Protáhnu se mezi mími přáteli Na můj povel se postarejte o toho prvního... Zašeptám tak, aby to slyšeli jen moji přátelé.. Když se dostanu do zadějc. Chviličku se soustředím. Rychle vytasim svůj obouručák a zautočim na prvního po ruce, pokud jsou blízko u sebe skusim je vzít všechny. (60%) (21). Podle situace budu pokračovat.

Ostatní

Vašim signálem bylo asi zautočení BB na ostatní čtyři. Překvapilo vás jak dokáže vytáhnout tak dlouhý meč a ještě zautočit. znáte ho už dlouho, ale stejně vás překvapilo, jak sundal všechny čtyři na ráz. Vidíte jen jak jeho obouruční meč projíždí břichama těch čtyř, kteří za spršky krve padnou nazem. Je vám jasné že by ste měli zautočit na toho před vámi, ale ten se vzpamatovakl rychleji než vy a zautočil na kouzelníka kudlou co měl v ruce (3).

"Gheto"

"Nia*; Berilac "BB"Bulge; Ra'jil Vaite"

-_-_-_-_-

Před vámi stojí chlap a mává dýkou. Navalte prachy a všechno co máte, nebo si to s vámi vyřídíme........ Protlačí mezi zuby, asi aby vás zastrašil.
Jak už jste si zvykli na BB povahu, bylo váh hned jasné co se stane, vždy ste museli BB nutit do diplomatického vyjednávání a to se vám v tuhle situaci zrovna nohodilo, akorát že ste v blbém postavení.

Pj: hraju za BB
Koukám na situaci která se tu děje. Parchanti zasraný, kdyby jen věděli na koho si teďtka dovolují. Ale jsme v blbim postaji, já bych si měl poradit s tima čtyřma co jsou za mnou, a ti dva toho jedno zvládnou. Pomaličku se přesunu do zdu. Protáhnu se mezi mími přáteli Na můj povel se postarejte o toho prvního... Zašeptám tak, aby to slyšeli jen moji přátelé.. Když se dostanu do zadějc. Chviličku se soustředím. Rychle vytasim svůj obouručák a zautočim na prvního po ruce, pokud jsou blízko u sebe skusim je vzít všechny. (60%) (21). Podle situace budu pokračovat.

Ostatní

Vašim signálem bylo asi zautočení BB na ostatní čtyři. Překvapilo vás jak dokáže vytáhnout tak dlouhý meč a ještě zautočit. znáte ho už dlouho, ale stejně vás překvapilo, jak sundal všechny čtyři na ráz. Vidíte jen jak jeho obouruční meč projíždí břichama těch čtyř, kteří za spršky krve padnou nazem. Je vám jasné že by ste měli zautočit na toho před vámi, ale ten se vzpamatovakl rychleji než vy a zautočil na kouzelníka kudlou co měl v ruce (3).

Boj Barbaři

Vidouce, že mé kouzlo minulo, zavrčím a podívám se na barbary. Nevšímám si svých společníků, kteří leží na zemi. Soustředím se na smrt a na to, aby mé kouzlo smrti vynechalo mé společníky a diplomaty.
,,ELGG"
Zařvu a namířím proti barbarům. Ode mne se začne šírit černá vlna, která obklopí barbary a bude se je snažit zabít.

Boj Barbaři

Vidouce, že mé kouzlo minulo, zavrčím a podívám se na barbary. Nevšímám si svých společníků, kteří leží na zemi. Soustředím se na smrt a na to, aby mé kouzlo smrti vynechalo mé společníky a diplomaty.
,,ELGG"
Zařvu a namířím proti barbarům. Ode mne se začne šírit černá vlna, která obklopí barbary a bude se je snažit zabít.

Boj Barbaři

Vidouce, že mé kouzlo minulo, zavrčím a podívám se na barbary. Nevšímám si svých společníků, kteří leží na zemi. Soustředím se na smrt a na to, aby mé kouzlo smrti vynechalo mé společníky a diplomaty.
,,ELGG"
Zařvu a namířím proti barbarům. Ode mne se začne šírit černá vlna, která obklopí barbary a bude se je snažit zabít.

V uličce

Muž znovu zopakuje co už jednou říkal, ale já dál tázavě hledím na BBho, který se ovšem tváří tak jako už jsme ho několikrát viděl a až teď jsem si uvědomil, že on vlastně zrovna není diplomatický tip člověka. Obrovský meč na jeho zádech mě jasně upozorní, že mi asi neodpoví ,ale v tu chvíli už říká že se máme na jeho povel věnovat tomu muži vpředu.

Vytřeštím na něj oči. "Ty... BB, vážně myslíš, že je to dobrej nápad, víš mohl bych..." zašeptám, jenže to už se mu podařilo kousek couvnout.

Tak rychle jako v tuto chvíli jsme ho ještě neviděl vytasit meč. Přeťal je dokonce všechny jednou ranou. Nebýt toho, že to byl naprosto excelentní výkon jistě by se mi žaludek postavil na odpor. Vyvřelá střeva, cákance krve… Na můj povel se postarejte o toho prvního... Jakej povel? On dal nějakej povel? A kruci!, prolétne mi hlavou kupodivu rychleji než stihne zareagovat pusa a já se otočím na toho prvního právě v okamžiku, kdy se po mě vrhnul s dýkou v ruce.

”Áááá…!” vykřiknu a uskakuji vzad, aby mě nezasáhl. (2) V mysli nemusím daleko pro nějaké zaklínadlo. Vím, přesně co bych měl seslat, jenže na to bych potřeboval alespoň chvilku pro potřebné soustředění.

V uličce

Muž znovu zopakuje co už jednou říkal, ale já dál tázavě hledím na BBho, který se ovšem tváří tak jako už jsme ho několikrát viděl a až teď jsem si uvědomil, že on vlastně zrovna není diplomatický tip člověka. Obrovský meč na jeho zádech mě jasně upozorní, že mi asi neodpoví ,ale v tu chvíli už říká že se máme na jeho povel věnovat tomu muži vpředu.

Vytřeštím na něj oči. "Ty... BB, vážně myslíš, že je to dobrej nápad, víš mohl bych..." zašeptám, jenže to už se mu podařilo kousek couvnout.

Tak rychle jako v tuto chvíli jsme ho ještě neviděl vytasit meč. Přeťal je dokonce všechny jednou ranou. Nebýt toho, že to byl naprosto excelentní výkon jistě by se mi žaludek postavil na odpor. Vyvřelá střeva, cákance krve… Na můj povel se postarejte o toho prvního... Jakej povel? On dal nějakej povel? A kruci!, prolétne mi hlavou kupodivu rychleji než stihne zareagovat pusa a já se otočím na toho prvního právě v okamžiku, kdy se po mě vrhnul s dýkou v ruce.

”Áááá…!” vykřiknu a uskakuji vzad, aby mě nezasáhl. (2) V mysli nemusím daleko pro nějaké zaklínadlo. Vím, přesně co bych měl seslat, jenže na to bych potřeboval alespoň chvilku pro potřebné soustředění.

V uličce

Muž znovu zopakuje co už jednou říkal, ale já dál tázavě hledím na BBho, který se ovšem tváří tak jako už jsme ho několikrát viděl a až teď jsem si uvědomil, že on vlastně zrovna není diplomatický tip člověka. Obrovský meč na jeho zádech mě jasně upozorní, že mi asi neodpoví ,ale v tu chvíli už říká že se máme na jeho povel věnovat tomu muži vpředu.

Vytřeštím na něj oči. "Ty... BB, vážně myslíš, že je to dobrej nápad, víš mohl bych..." zašeptám, jenže to už se mu podařilo kousek couvnout.

Tak rychle jako v tuto chvíli jsme ho ještě neviděl vytasit meč. Přeťal je dokonce všechny jednou ranou. Nebýt toho, že to byl naprosto excelentní výkon jistě by se mi žaludek postavil na odpor. Vyvřelá střeva, cákance krve… Na můj povel se postarejte o toho prvního... Jakej povel? On dal nějakej povel? A kruci!, prolétne mi hlavou kupodivu rychleji než stihne zareagovat pusa a já se otočím na toho prvního právě v okamžiku, kdy se po mě vrhnul s dýkou v ruce.

”Áááá…!” vykřiknu a uskakuji vzad, aby mě nezasáhl. (2) V mysli nemusím daleko pro nějaké zaklínadlo. Vím, přesně co bych měl seslat, jenže na to bych potřeboval alespoň chvilku pro potřebné soustředění.

Boj Barbaři

Světlo, velký tlak a obrovská bolest. To je všechno, co si z té chvíle pamatuji. Nevím přesně co se stalo, ale bezpochyby to bylo hodně nepříjemné.
Teď tu ležím pod stromem a snažím se vstát. Podívám se na své oblečení. Je otrhané a spálené. Rukou si přejedu odřené čelo. Hlavou mi náhle projede pichlavá bolest.
Nemůžu tu jen tak ležet. Musím se vzchopit, pomyslím si a pokusím se vstát.
Ten kouzelník se nezajímá o dění okolo. Pořád se soustředí jen na to, aby zabil ty barbary.
Když se postavím na vlastní nohy, rozhlédnu se kolem dokola. Většina barbarů je zaměstnána kouzelníkem a ten zbylý bojuje s tím druhým .
Co teď? zamyslím se. Kterému z nich mám pomoci?
Nakonec se rozhodnu vyčkat, co způsobí vysílané kouzlo a počkat až se trochu vzpamatuji ze zásahu.

Boj Barbaři

Světlo, velký tlak a obrovská bolest. To je všechno, co si z té chvíle pamatuji. Nevím přesně co se stalo, ale bezpochyby to bylo hodně nepříjemné.
Teď tu ležím pod stromem a snažím se vstát. Podívám se na své oblečení. Je otrhané a spálené. Rukou si přejedu odřené čelo. Hlavou mi náhle projede pichlavá bolest.
Nemůžu tu jen tak ležet. Musím se vzchopit, pomyslím si a pokusím se vstát.
Ten kouzelník se nezajímá o dění okolo. Pořád se soustředí jen na to, aby zabil ty barbary.
Když se postavím na vlastní nohy, rozhlédnu se kolem dokola. Většina barbarů je zaměstnána kouzelníkem a ten zbylý bojuje s tím druhým .
Co teď? zamyslím se. Kterému z nich mám pomoci?
Nakonec se rozhodnu vyčkat, co způsobí vysílané kouzlo a počkat až se trochu vzpamatuji ze zásahu.

Boj Barbaři

Světlo, velký tlak a obrovská bolest. To je všechno, co si z té chvíle pamatuji. Nevím přesně co se stalo, ale bezpochyby to bylo hodně nepříjemné.
Teď tu ležím pod stromem a snažím se vstát. Podívám se na své oblečení. Je otrhané a spálené. Rukou si přejedu odřené čelo. Hlavou mi náhle projede pichlavá bolest.
Nemůžu tu jen tak ležet. Musím se vzchopit, pomyslím si a pokusím se vstát.
Ten kouzelník se nezajímá o dění okolo. Pořád se soustředí jen na to, aby zabil ty barbary.
Když se postavím na vlastní nohy, rozhlédnu se kolem dokola. Většina barbarů je zaměstnána kouzelníkem a ten zbylý bojuje s tím druhým .
Co teď? zamyslím se. Kterému z nich mám pomoci?
Nakonec se rozhodnu vyčkat, co způsobí vysílané kouzlo a počkat až se trochu vzpamatuji ze zásahu.

Boj Barbaři

Když mě odhodila tlaková vlna z ohnivé koule jen sem letěl vzduchem.
Do háje.Pitomej kouzelník.Ať se ty kouzla nejdřív naučí a až pak je používá v boji.
Řeknu si naštvaně v hromadě pylu okolo mě.Když vstanu a chci znovu zaútočit.V tom si ale všimnu obrovského meče,který mi právě letí na hlavu.Pokusím se uhnout dolů (6) a pak se svojí dýkou se safírem se ho pokusím v přikrčení po uhýbnutí seknout do nohy.(7)

Boj Barbaři

Když mě odhodila tlaková vlna z ohnivé koule jen sem letěl vzduchem.
Do háje.Pitomej kouzelník.Ať se ty kouzla nejdřív naučí a až pak je používá v boji.
Řeknu si naštvaně v hromadě pylu okolo mě.Když vstanu a chci znovu zaútočit.V tom si ale všimnu obrovského meče,který mi právě letí na hlavu.Pokusím se uhnout dolů (6) a pak se svojí dýkou se safírem se ho pokusím v přikrčení po uhýbnutí seknout do nohy.(7)

Boj Barbaři

Když mě odhodila tlaková vlna z ohnivé koule jen sem letěl vzduchem.
Do háje.Pitomej kouzelník.Ať se ty kouzla nejdřív naučí a až pak je používá v boji.
Řeknu si naštvaně v hromadě pylu okolo mě.Když vstanu a chci znovu zaútočit.V tom si ale všimnu obrovského meče,který mi právě letí na hlavu.Pokusím se uhnout dolů (6) a pak se svojí dýkou se safírem se ho pokusím v přikrčení po uhýbnutí seknout do nohy.(7)

Boj barbaři

Scarp

Rychle se sehneš. Jen uslyšíš, jak ti nad hlavou prosviští desetikilový meč, který by ti z hlavy udělal fašírku.
Vyhnout se ti podařilo, ale Barbar je už skušeným válečníkem a surově tě kopne kolenem do hlavy. To tě odhodí na záda. Barbar se napřáhne mečem nad tebe, aby ukončil tvůj život. Ale zničeho nic se zasekne vykulí oči, upustí meč, který se zapíchl za jeho nohy. Tělo se mu prohlo v křeči, všechny svaly na těle se mu napnuly k prasknutí. Asi za 5 vteřin padne na zem, mrtví.


Sael Ghar

Tvoje kouzlo se povedlo lépe než si čekal. Barbaři běžíci na tebe se zastavily padli na zem a během málo chvil umřeli v ošklivé křeči.

Všichni

Ganthoniel se pomaličku za pomocí stromu zvedne ze země. Je trošičku malátná, ale zachviličku se vzpamatuje. Scarp skončil jen s ošklivou boulí na hlavě a mág absolutně bez dotčení.
Stojíte na cestě a vzpamatováváte se z boje, jak tam tak stojíte uvědomíte si že vám zmizeli někam Diplomati, které ste doprovázeli. Chvilku se rozhlížíte, až si všimnete, že v pangejtu vedle cesty se krčí.
Pomaličku vylezou a otřepou si šaty.
No tak to by sme měli. Co tak čumíte... My jsme tu za jinym učelem a ne bojovat, to je vaše práce. Máte jediné štěstí, chvilku to vypadalo že to nezvládnete. To by ste si potom zodpovídali u samotného krále!!! Vtekle pohodí pláště a zamíří ke koňům, které tam zbyli po Barbarech. Druhý, jen následuje toho co na vás mluví. Nasednou na koně Co tam stojíte jak solný sloupy dělejte, ať jsme z týhle hnusný krajiny co nejdřív!!!! Pomožte tý holce nevidíte že je zraněná?? !!Ccc Zakroutí hlavou otočí koně a pomaličku pokračuje po cestě pryč.

Boj barbaři

Scarp

Rychle se sehneš. Jen uslyšíš, jak ti nad hlavou prosviští desetikilový meč, který by ti z hlavy udělal fašírku.
Vyhnout se ti podařilo, ale Barbar je už skušeným válečníkem a surově tě kopne kolenem do hlavy. To tě odhodí na záda. Barbar se napřáhne mečem nad tebe, aby ukončil tvůj život. Ale zničeho nic se zasekne vykulí oči, upustí meč, který se zapíchl za jeho nohy. Tělo se mu prohlo v křeči, všechny svaly na těle se mu napnuly k prasknutí. Asi za 5 vteřin padne na zem, mrtví.


Sael Ghar

Tvoje kouzlo se povedlo lépe než si čekal. Barbaři běžíci na tebe se zastavily padli na zem a během málo chvil umřeli v ošklivé křeči.

Všichni

Ganthoniel se pomaličku za pomocí stromu zvedne ze země. Je trošičku malátná, ale zachviličku se vzpamatuje. Scarp skončil jen s ošklivou boulí na hlavě a mág absolutně bez dotčení.
Stojíte na cestě a vzpamatováváte se z boje, jak tam tak stojíte uvědomíte si že vám zmizeli někam Diplomati, které ste doprovázeli. Chvilku se rozhlížíte, až si všimnete, že v pangejtu vedle cesty se krčí.
Pomaličku vylezou a otřepou si šaty.
No tak to by sme měli. Co tak čumíte... My jsme tu za jinym učelem a ne bojovat, to je vaše práce. Máte jediné štěstí, chvilku to vypadalo že to nezvládnete. To by ste si potom zodpovídali u samotného krále!!! Vtekle pohodí pláště a zamíří ke koňům, které tam zbyli po Barbarech. Druhý, jen následuje toho co na vás mluví. Nasednou na koně Co tam stojíte jak solný sloupy dělejte, ať jsme z týhle hnusný krajiny co nejdřív!!!! Pomožte tý holce nevidíte že je zraněná?? !!Ccc Zakroutí hlavou otočí koně a pomaličku pokračuje po cestě pryč.

Boj barbaři

Scarp

Rychle se sehneš. Jen uslyšíš, jak ti nad hlavou prosviští desetikilový meč, který by ti z hlavy udělal fašírku.
Vyhnout se ti podařilo, ale Barbar je už skušeným válečníkem a surově tě kopne kolenem do hlavy. To tě odhodí na záda. Barbar se napřáhne mečem nad tebe, aby ukončil tvůj život. Ale zničeho nic se zasekne vykulí oči, upustí meč, který se zapíchl za jeho nohy. Tělo se mu prohlo v křeči, všechny svaly na těle se mu napnuly k prasknutí. Asi za 5 vteřin padne na zem, mrtví.


Sael Ghar

Tvoje kouzlo se povedlo lépe než si čekal. Barbaři běžíci na tebe se zastavily padli na zem a během málo chvil umřeli v ošklivé křeči.

Všichni

Ganthoniel se pomaličku za pomocí stromu zvedne ze země. Je trošičku malátná, ale zachviličku se vzpamatuje. Scarp skončil jen s ošklivou boulí na hlavě a mág absolutně bez dotčení.
Stojíte na cestě a vzpamatováváte se z boje, jak tam tak stojíte uvědomíte si že vám zmizeli někam Diplomati, které ste doprovázeli. Chvilku se rozhlížíte, až si všimnete, že v pangejtu vedle cesty se krčí.
Pomaličku vylezou a otřepou si šaty.
No tak to by sme měli. Co tak čumíte... My jsme tu za jinym učelem a ne bojovat, to je vaše práce. Máte jediné štěstí, chvilku to vypadalo že to nezvládnete. To by ste si potom zodpovídali u samotného krále!!! Vtekle pohodí pláště a zamíří ke koňům, které tam zbyli po Barbarech. Druhý, jen následuje toho co na vás mluví. Nasednou na koně Co tam stojíte jak solný sloupy dělejte, ať jsme z týhle hnusný krajiny co nejdřív!!!! Pomožte tý holce nevidíte že je zraněná?? !!Ccc Zakroutí hlavou otočí koně a pomaličku pokračuje po cestě pryč.

Boj barbaři

Scarp

Rychle se sehneš. Jen uslyšíš, jak ti nad hlavou prosviští desetikilový meč, který by ti z hlavy udělal fašírku.
Vyhnout se ti podařilo, ale Barbar je už skušeným válečníkem a surově tě kopne kolenem do hlavy. To tě odhodí na záda. Barbar se napřáhne mečem nad tebe, aby ukončil tvůj život. Ale zničeho nic se zasekne vykulí oči, upustí meč, který se zapíchl za jeho nohy. Tělo se mu prohlo v křeči, všechny svaly na těle se mu napnuly k prasknutí. Asi za 5 vteřin padne na zem, mrtví.


Sael Ghar

Tvoje kouzlo se povedlo lépe než si čekal. Barbaři běžíci na tebe se zastavily padli na zem a během málo chvil umřeli v ošklivé křeči.

Všichni

Ganthoniel se pomaličku za pomocí stromu zvedne ze země. Je trošičku malátná, ale zachviličku se vzpamatuje. Scarp skončil jen s ošklivou boulí na hlavě a mág absolutně bez dotčení.
Stojíte na cestě a vzpamatováváte se z boje, jak tam tak stojíte uvědomíte si že vám zmizeli někam Diplomati, které ste doprovázeli. Chvilku se rozhlížíte, až si všimnete, že v pangejtu vedle cesty se krčí.
Pomaličku vylezou a otřepou si šaty.
No tak to by sme měli. Co tak čumíte... My jsme tu za jinym učelem a ne bojovat, to je vaše práce. Máte jediné štěstí, chvilku to vypadalo že to nezvládnete. To by ste si potom zodpovídali u samotného krále!!! Vtekle pohodí pláště a zamíří ke koňům, které tam zbyli po Barbarech. Druhý, jen následuje toho co na vás mluví. Nasednou na koně Co tam stojíte jak solný sloupy dělejte, ať jsme z týhle hnusný krajiny co nejdřív!!!! Pomožte tý holce nevidíte že je zraněná?? !!Ccc Zakroutí hlavou otočí koně a pomaličku pokračuje po cestě pryč.

Po boji

,,Chmm, aspoň trochu vděku by neškodilo. Diplomati."
Zavrčím, když diplomaté vylezou z pangejtu a vydají se dál na cestu. Rozhlédnu se po barbarech, kteří leží na zemi a začnu ty nejbližší šacovat, jestli u sebe něco nemaj.
,,Šikovný kouzlíčko. Tohle si budu muset dát do nějakýho prstneu nebo tak něco, abych to moh kouzlit častějc."
Říkám si, zatímco prohledávám barbary.

Po boji

Zničeně se postavím na nohy a rozčíleně zamířím ke kouzelníkovi.
"Šikovný kouzlíčko? Tomuhle říkáš šikovný kouzlíčko? Vždyť jsi mě málem zabil! Diplomati se aspoň starají o to, jestli jsem v pořádku," vyjedu na něho naštvaně. Podívej se na mě. Vypadám jako nedosmažený flák masa. Příště nejdřív mysli," nepřestanu na něho nadávat.
Co si o sobě sakra myslí? Snaží se jen o to, aby se jemu náhodou něco nestalo a co je s ostatními ho absolutně nezajímá.
Podrážděně stisknu ruku v pěst a nakopnu kámen před sebou, který si teď představuji jako kouzelníkovu hlavu.

Po boji

Zničeně se postavím na nohy a rozčíleně zamířím ke kouzelníkovi.
"Šikovný kouzlíčko? Tomuhle říkáš šikovný kouzlíčko? Vždyť jsi mě málem zabil! Diplomati se aspoň starají o to, jestli jsem v pořádku," vyjedu na něho naštvaně. Podívej se na mě. Vypadám jako nedosmažený flák masa. Příště nejdřív mysli," nepřestanu na něho nadávat.
Co si o sobě sakra myslí? Snaží se jen o to, aby se jemu náhodou něco nestalo a co je s ostatními ho absolutně nezajímá.
Podrážděně stisknu ruku v pěst a nakopnu kámen před sebou, který si teď představuji jako kouzelníkovu hlavu.

Po boji

Zničeně se postavím na nohy a rozčíleně zamířím ke kouzelníkovi.
"Šikovný kouzlíčko? Tomuhle říkáš šikovný kouzlíčko? Vždyť jsi mě málem zabil! Diplomati se aspoň starají o to, jestli jsem v pořádku," vyjedu na něho naštvaně. Podívej se na mě. Vypadám jako nedosmažený flák masa. Příště nejdřív mysli," nepřestanu na něho nadávat.
Co si o sobě sakra myslí? Snaží se jen o to, aby se jemu náhodou něco nestalo a co je s ostatními ho absolutně nezajímá.
Podrážděně stisknu ruku v pěst a nakopnu kámen před sebou, který si teď představuji jako kouzelníkovu hlavu.

Po boji

Namyšlení tihle diplomati.
Vrčím si pro sebe.
Pak slyším jak Galthoniel začala nadávat Gharovi.
Klid vy dva.Galt,to se nějak spraví.Koukni na moje vlasy jak je mám sestřihané.Docela mi to de,tak já ti je někdy upravím...Tak co Ghare,mají u sebe něco?
Zakřičim ještě v naději,že u sebe mají nějaké hezké a třpitivé šperky i když u barbarů asi těžko.

Po boji

Namyšlení tihle diplomati.
Vrčím si pro sebe.
Pak slyším jak Galthoniel začala nadávat Gharovi.
Klid vy dva.Galt,to se nějak spraví.Koukni na moje vlasy jak je mám sestřihané.Docela mi to de,tak já ti je někdy upravím...Tak co Ghare,mají u sebe něco?
Zakřičim ještě v naději,že u sebe mají nějaké hezké a třpitivé šperky i když u barbarů asi těžko.

Po boji

Namyšlení tihle diplomati.
Vrčím si pro sebe.
Pak slyším jak Galthoniel začala nadávat Gharovi.
Klid vy dva.Galt,to se nějak spraví.Koukni na moje vlasy jak je mám sestřihané.Docela mi to de,tak já ti je někdy upravím...Tak co Ghare,mají u sebe něco?
Zakřičim ještě v naději,že u sebe mají nějaké hezké a třpitivé šperky i když u barbarů asi těžko.

V uličce

Nebyla jsem si jistá, co se stane dále. Věděla jsem však, že ani jeden z nás nebude ochotný odevzdat své peníze jen tak. Hlavně Berilac. Bojovník, který jak jsem ho znám a podle zvěstí o něm, se jen tak nevzdává.

Ani já bych se nebyla ochotná vzdát někomu, kdo musí vydělávat zlodějčinou. Nikdy jsem nechápala lidi, kteří dělají tuto práci a ubližují tak často lidem, kteří se snaží být uctivý. Hlavní chyba jejich povolání je, že nerozlišují mezi dobrem a zlem ve slepé víře.

Barilac se začne proplétat námi k čtyřem mužům stojících v našich zádech. Hned mi došlo, že musel mít v hlavě nějakou myšlenku, která spočívala v tomto rozestoupení. Berilac se sice podle mě často nechová zcela promyšleně, ale on na to má právo.
“Na můj povel se postarejte o toho prvního...“ Uslyšela jsem tichý hlas Barilaca. Než jsem se stihla na cokoli zeptat nebo vůbec něco říct, Berilac vytasil svůj obouručák. Bylo neuvěřitelné, jakou ladností to dokázal.
Mnohem neuvěřitelnější ovšem byl počet zraněných na tuto jedinou ránu. Ať jsem počítala, jak chtěla, byly čtyři.
Takový skvělý výsledek.

Chtěla jsem vykouzlit něco podobného na toho člověka před námi, ale jeho útok byl rychlý. Nestihla jsem se ani pořádně rozkoukat zpátky jeho směrem, když zaútočil dýkou ve své ruce na Ri´jila.
Naštěstí si všiml útoku na svou osobu a zareagoval včas úskokem vzad. To už jsem rychle vytasila meč, který jsem pevně svíjela v ruce, a sekla po ruce s dýkou. (9)

V uličce

Nebyla jsem si jistá, co se stane dále. Věděla jsem však, že ani jeden z nás nebude ochotný odevzdat své peníze jen tak. Hlavně Berilac. Bojovník, který jak jsem ho znám a podle zvěstí o něm, se jen tak nevzdává.

Ani já bych se nebyla ochotná vzdát někomu, kdo musí vydělávat zlodějčinou. Nikdy jsem nechápala lidi, kteří dělají tuto práci a ubližují tak často lidem, kteří se snaží být uctivý. Hlavní chyba jejich povolání je, že nerozlišují mezi dobrem a zlem ve slepé víře.

Barilac se začne proplétat námi k čtyřem mužům stojících v našich zádech. Hned mi došlo, že musel mít v hlavě nějakou myšlenku, která spočívala v tomto rozestoupení. Berilac se sice podle mě často nechová zcela promyšleně, ale on na to má právo.
“Na můj povel se postarejte o toho prvního...“ Uslyšela jsem tichý hlas Barilaca. Než jsem se stihla na cokoli zeptat nebo vůbec něco říct, Berilac vytasil svůj obouručák. Bylo neuvěřitelné, jakou ladností to dokázal.
Mnohem neuvěřitelnější ovšem byl počet zraněných na tuto jedinou ránu. Ať jsem počítala, jak chtěla, byly čtyři.
Takový skvělý výsledek.

Chtěla jsem vykouzlit něco podobného na toho člověka před námi, ale jeho útok byl rychlý. Nestihla jsem se ani pořádně rozkoukat zpátky jeho směrem, když zaútočil dýkou ve své ruce na Ri´jila.
Naštěstí si všiml útoku na svou osobu a zareagoval včas úskokem vzad. To už jsem rychle vytasila meč, který jsem pevně svíjela v ruce, a sekla po ruce s dýkou. (9)

V uličce

Nebyla jsem si jistá, co se stane dále. Věděla jsem však, že ani jeden z nás nebude ochotný odevzdat své peníze jen tak. Hlavně Berilac. Bojovník, který jak jsem ho znám a podle zvěstí o něm, se jen tak nevzdává.

Ani já bych se nebyla ochotná vzdát někomu, kdo musí vydělávat zlodějčinou. Nikdy jsem nechápala lidi, kteří dělají tuto práci a ubližují tak často lidem, kteří se snaží být uctivý. Hlavní chyba jejich povolání je, že nerozlišují mezi dobrem a zlem ve slepé víře.

Barilac se začne proplétat námi k čtyřem mužům stojících v našich zádech. Hned mi došlo, že musel mít v hlavě nějakou myšlenku, která spočívala v tomto rozestoupení. Berilac se sice podle mě často nechová zcela promyšleně, ale on na to má právo.
“Na můj povel se postarejte o toho prvního...“ Uslyšela jsem tichý hlas Barilaca. Než jsem se stihla na cokoli zeptat nebo vůbec něco říct, Berilac vytasil svůj obouručák. Bylo neuvěřitelné, jakou ladností to dokázal.
Mnohem neuvěřitelnější ovšem byl počet zraněných na tuto jedinou ránu. Ať jsem počítala, jak chtěla, byly čtyři.
Takový skvělý výsledek.

Chtěla jsem vykouzlit něco podobného na toho člověka před námi, ale jeho útok byl rychlý. Nestihla jsem se ani pořádně rozkoukat zpátky jeho směrem, když zaútočil dýkou ve své ruce na Ri´jila.
Naštěstí si všiml útoku na svou osobu a zareagoval včas úskokem vzad. To už jsem rychle vytasila meč, který jsem pevně svíjela v ruce, a sekla po ruce s dýkou. (9)

Po boji

Tenhle? Tenhle mi chce dělat nějaký účes? Vždyť má sám na hlavě vrabčí hnízdo. Ne, tohle mu nemůžu říct. Nemůžu si hned na začátku cesty všechny znepřátelit.
"Jsi milý Scrape a vypadáš vážně dobře, ale myslím, že jednoduší bude, když přes sebe hodím kápi," řeknu a tak taky udělám.
Taky bych si potřebovala umýt obličej...
"Jo a mimochodem," otočím se opět na Ghara. "I kdyby jsi u těch barbarů něco našel, tak si myslím, že ten, komu by to mělo patřit jsem já," pousměji se. "Protože právě já jsem tady ta, která na tomhle boji ztratila nejvíc a ještě k tomu tvojí vinou."
Poté, co domluvím, posbírám svoje věci a uraženě vyrazím za diplomaty.

Po boji

Tenhle? Tenhle mi chce dělat nějaký účes? Vždyť má sám na hlavě vrabčí hnízdo. Ne, tohle mu nemůžu říct. Nemůžu si hned na začátku cesty všechny znepřátelit.
"Jsi milý Scrape a vypadáš vážně dobře, ale myslím, že jednoduší bude, když přes sebe hodím kápi," řeknu a tak taky udělám.
Taky bych si potřebovala umýt obličej...
"Jo a mimochodem," otočím se opět na Ghara. "I kdyby jsi u těch barbarů něco našel, tak si myslím, že ten, komu by to mělo patřit jsem já," pousměji se. "Protože právě já jsem tady ta, která na tomhle boji ztratila nejvíc a ještě k tomu tvojí vinou."
Poté, co domluvím, posbírám svoje věci a uraženě vyrazím za diplomaty.

Po boji

Tenhle? Tenhle mi chce dělat nějaký účes? Vždyť má sám na hlavě vrabčí hnízdo. Ne, tohle mu nemůžu říct. Nemůžu si hned na začátku cesty všechny znepřátelit.
"Jsi milý Scrape a vypadáš vážně dobře, ale myslím, že jednoduší bude, když přes sebe hodím kápi," řeknu a tak taky udělám.
Taky bych si potřebovala umýt obličej...
"Jo a mimochodem," otočím se opět na Ghara. "I kdyby jsi u těch barbarů něco našel, tak si myslím, že ten, komu by to mělo patřit jsem já," pousměji se. "Protože právě já jsem tady ta, která na tomhle boji ztratila nejvíc a ještě k tomu tvojí vinou."
Poté, co domluvím, posbírám svoje věci a uraženě vyrazím za diplomaty.

"Cesta/ Město"

Scrap; Galthoniel; Sael Ghar

-_-_-_-

Konečně jste „v bezpečí“ jelikož už nevidíte, nikoho kdo by vás ohrožoval. Sael začal prohledávat mrtvé a našel jen pár mincí, dohromady to byl jeden zlaťák, nic více, než zbraně a koně u sebe neměli. Diplomaté se mezi tím usadili do sedel koňů, jenž tu nechali barbaři, které jste zabili. Naštěstí pro vás, tam ještě 3 koně zbyli. Jeden z diplomatů však začne něco říkat. “Tak poslyšte, vy namyšlení královo poskoci. Vy nás máte ochránit. Né nás přivést někam, kde nás bude chtít každý zabít. Vy jste tak namyšlení! Co jste si mysleli? Že když půjdeme po cestě, že se nám budou všichni vyhýbat obloukem?!?! Tak to si nemyslete. Z toho vyvodíme důsledky!“ Zahlásí hrdě a je slyšet jak se hlas ozývá v dáli. “Jste jen burani co si hrají na válečníky. Můj otec byl válečník, zatím co vy jste jen posraní šašci! Jste hovno! Oproti vojákům, jenž slouží králi věrně! Ale co mi se s vámi budeme zahazovat. Král se vše dozví a vy budete po zásluze potrestáni. Takže si tady rozeberte ty kulhavý kobyly a doprovoďte nás laskavě v bezpečí! Do města!!“ Zahlásí na konec se zdviženou rukou.

Nasednete na koně, kteří s vámi nejprve neklidně cupitají na místě. Jeden z koní dokonce zařehtal ve stylu. “Slez ze mě, ty zrůdo!“ Byly ze začátku trochu rozrušení, ale potom se uklidnili. Jeden z diplomatů se za vámi otočí a ucukne. Na celé rozlehlé území zakřičí. “Dělejte vy lemry!“ Diplomaté se rychle rozjedou a vy jedete za nimi. Po cestě si rozprávíte různé věci, které jste mohly při boji udělat lépe. Avšak netrvá to dlouho a za horizontem se vytyčí město. Město, které překypuje štěstím. Některým z vás to kazí náladu. Pomalou chůzí vás koně dovezly až k bráně, kde vás zastavili stráže.

“Kam máte namířeno?“ Zeptá se s úsměvem jeden ze 3 strážných. Jeden z diplomatů mu však velmi rychle odpoví. “Co je ti do toho! Jdi si po svejch vandráku!“ A nohou ho lehce odstrčí. Stráže jen vyvaleně hledí co si to dovoluje. Ovšem do vstupu do města vám nebrání a vy tedy vjedete do města. Všude na ulicích stojí stánky s ovocem, pečivem, zbraněmi a dalšími věcmi. Ulice jsou přeplněné lidmi. Někteří jsou zahaleni, někteří jsou takřka nahatí. Ovšem každý se zde usmívá a užívá si života. Diplomaté hrdě projedou davy lidí, dokud se nedostanou k hradu. Celou cestu za vámi šly 4 vojáci, které jste potkali u brány.

“Pusť mě dovnitř!“ Rozkáže diplomat vojákovy, hlídající vstup do paláce. “Rozumíš mi?! Pusť mě dovnitř!“ Zahlásí hlasitě. Upoutá na sebe celkem dost pozornosti. “Hej ty. Pocem.“ A ukáže na Scrapa. “Zabij tohodle zkurvisina! A nečum na mě!“ Rozkáže ti. (Zabiješ-li vojáka, sesype se na vás celé město i s vojáky. Doslova vás ukamenují.)
Voják se jen divně zatvářil a bylo vidět jak zatíná všechny svaly v těle. Je připraven zemřít, ale nic se nestalo do příchodu jiných diplomatů.

“Vítejte v našem krásném městě.“ Řekl nejstarší muž z diplomatů. Dalo by se říct, že je to již kmet. Další dva příchozí diplomaté také vřele pozdravili a pozdravili též vás. Brány do paláce se otevřeli a diplomat, který nakázal Scrapovi zabít vojáka zahlásil. “Tenhle šmejd, chtěl zabít vašeho vojáka.“ Všichni však jeho poznámku ignorovali. Palác byl prostorný a všude stálo plno vojáků. Na stěnách byly namalované sgrafito a další barevné obrazce. Ovšem umění sgrafito bylo překrásné. Zatím jste ho ještě nikde neviděli. U zdi stál zrovna jeden z malířů a něco dělal. Do mokré omítky vyrýval různé ornamenty a písmena. Diplomat pronesl. “To je sgrafito.“ A počkal, až se dokoukáte na umělecké dílo. Poté vás uvedl po velkých schodech směrem do jídelny. Všechno bylo úchvatné.

Sloužící otevřeli dveře a vy jste vešly do obrovské místnosti, ve které byl krásný bílí stůl. U stolu měkké žídle. Na stole, před každou židlí byly vyskládány 2 talíře, lžička, vidlička, nůž. Také na pravé straně stály prázdné poháry. Na stole bylo plno jídla co hrdlo ráčilo. Každý měl na výběr z čehokoliv si zamane. Král vás uvítal a nabídl vám místo a jídlo. “Počkáme na ty naše.“ Pronesl u stolu král.

"Cesta/ Město"

Scrap; Galthoniel; Sael Ghar

-_-_-_-

Konečně jste „v bezpečí“ jelikož už nevidíte, nikoho kdo by vás ohrožoval. Sael začal prohledávat mrtvé a našel jen pár mincí, dohromady to byl jeden zlaťák, nic více, než zbraně a koně u sebe neměli. Diplomaté se mezi tím usadili do sedel koňů, jenž tu nechali barbaři, které jste zabili. Naštěstí pro vás, tam ještě 3 koně zbyli. Jeden z diplomatů však začne něco říkat. “Tak poslyšte, vy namyšlení královo poskoci. Vy nás máte ochránit. Né nás přivést někam, kde nás bude chtít každý zabít. Vy jste tak namyšlení! Co jste si mysleli? Že když půjdeme po cestě, že se nám budou všichni vyhýbat obloukem?!?! Tak to si nemyslete. Z toho vyvodíme důsledky!“ Zahlásí hrdě a je slyšet jak se hlas ozývá v dáli. “Jste jen burani co si hrají na válečníky. Můj otec byl válečník, zatím co vy jste jen posraní šašci! Jste hovno! Oproti vojákům, jenž slouží králi věrně! Ale co mi se s vámi budeme zahazovat. Král se vše dozví a vy budete po zásluze potrestáni. Takže si tady rozeberte ty kulhavý kobyly a doprovoďte nás laskavě v bezpečí! Do města!!“ Zahlásí na konec se zdviženou rukou.

Nasednete na koně, kteří s vámi nejprve neklidně cupitají na místě. Jeden z koní dokonce zařehtal ve stylu. “Slez ze mě, ty zrůdo!“ Byly ze začátku trochu rozrušení, ale potom se uklidnili. Jeden z diplomatů se za vámi otočí a ucukne. Na celé rozlehlé území zakřičí. “Dělejte vy lemry!“ Diplomaté se rychle rozjedou a vy jedete za nimi. Po cestě si rozprávíte různé věci, které jste mohly při boji udělat lépe. Avšak netrvá to dlouho a za horizontem se vytyčí město. Město, které překypuje štěstím. Některým z vás to kazí náladu. Pomalou chůzí vás koně dovezly až k bráně, kde vás zastavili stráže.

“Kam máte namířeno?“ Zeptá se s úsměvem jeden ze 3 strážných. Jeden z diplomatů mu však velmi rychle odpoví. “Co je ti do toho! Jdi si po svejch vandráku!“ A nohou ho lehce odstrčí. Stráže jen vyvaleně hledí co si to dovoluje. Ovšem do vstupu do města vám nebrání a vy tedy vjedete do města. Všude na ulicích stojí stánky s ovocem, pečivem, zbraněmi a dalšími věcmi. Ulice jsou přeplněné lidmi. Někteří jsou zahaleni, někteří jsou takřka nahatí. Ovšem každý se zde usmívá a užívá si života. Diplomaté hrdě projedou davy lidí, dokud se nedostanou k hradu. Celou cestu za vámi šly 4 vojáci, které jste potkali u brány.

“Pusť mě dovnitř!“ Rozkáže diplomat vojákovy, hlídající vstup do paláce. “Rozumíš mi?! Pusť mě dovnitř!“ Zahlásí hlasitě. Upoutá na sebe celkem dost pozornosti. “Hej ty. Pocem.“ A ukáže na Scrapa. “Zabij tohodle zkurvisina! A nečum na mě!“ Rozkáže ti. (Zabiješ-li vojáka, sesype se na vás celé město i s vojáky. Doslova vás ukamenují.)
Voják se jen divně zatvářil a bylo vidět jak zatíná všechny svaly v těle. Je připraven zemřít, ale nic se nestalo do příchodu jiných diplomatů.

“Vítejte v našem krásném městě.“ Řekl nejstarší muž z diplomatů. Dalo by se říct, že je to již kmet. Další dva příchozí diplomaté také vřele pozdravili a pozdravili též vás. Brány do paláce se otevřeli a diplomat, který nakázal Scrapovi zabít vojáka zahlásil. “Tenhle šmejd, chtěl zabít vašeho vojáka.“ Všichni však jeho poznámku ignorovali. Palác byl prostorný a všude stálo plno vojáků. Na stěnách byly namalované sgrafito a další barevné obrazce. Ovšem umění sgrafito bylo překrásné. Zatím jste ho ještě nikde neviděli. U zdi stál zrovna jeden z malířů a něco dělal. Do mokré omítky vyrýval různé ornamenty a písmena. Diplomat pronesl. “To je sgrafito.“ A počkal, až se dokoukáte na umělecké dílo. Poté vás uvedl po velkých schodech směrem do jídelny. Všechno bylo úchvatné.

Sloužící otevřeli dveře a vy jste vešly do obrovské místnosti, ve které byl krásný bílí stůl. U stolu měkké žídle. Na stole, před každou židlí byly vyskládány 2 talíře, lžička, vidlička, nůž. Také na pravé straně stály prázdné poháry. Na stole bylo plno jídla co hrdlo ráčilo. Každý měl na výběr z čehokoliv si zamane. Král vás uvítal a nabídl vám místo a jídlo. “Počkáme na ty naše.“ Pronesl u stolu král.

"Cesta/ Město"

Scrap; Galthoniel; Sael Ghar

-_-_-_-

Konečně jste „v bezpečí“ jelikož už nevidíte, nikoho kdo by vás ohrožoval. Sael začal prohledávat mrtvé a našel jen pár mincí, dohromady to byl jeden zlaťák, nic více, než zbraně a koně u sebe neměli. Diplomaté se mezi tím usadili do sedel koňů, jenž tu nechali barbaři, které jste zabili. Naštěstí pro vás, tam ještě 3 koně zbyli. Jeden z diplomatů však začne něco říkat. “Tak poslyšte, vy namyšlení královo poskoci. Vy nás máte ochránit. Né nás přivést někam, kde nás bude chtít každý zabít. Vy jste tak namyšlení! Co jste si mysleli? Že když půjdeme po cestě, že se nám budou všichni vyhýbat obloukem?!?! Tak to si nemyslete. Z toho vyvodíme důsledky!“ Zahlásí hrdě a je slyšet jak se hlas ozývá v dáli. “Jste jen burani co si hrají na válečníky. Můj otec byl válečník, zatím co vy jste jen posraní šašci! Jste hovno! Oproti vojákům, jenž slouží králi věrně! Ale co mi se s vámi budeme zahazovat. Král se vše dozví a vy budete po zásluze potrestáni. Takže si tady rozeberte ty kulhavý kobyly a doprovoďte nás laskavě v bezpečí! Do města!!“ Zahlásí na konec se zdviženou rukou.

Nasednete na koně, kteří s vámi nejprve neklidně cupitají na místě. Jeden z koní dokonce zařehtal ve stylu. “Slez ze mě, ty zrůdo!“ Byly ze začátku trochu rozrušení, ale potom se uklidnili. Jeden z diplomatů se za vámi otočí a ucukne. Na celé rozlehlé území zakřičí. “Dělejte vy lemry!“ Diplomaté se rychle rozjedou a vy jedete za nimi. Po cestě si rozprávíte různé věci, které jste mohly při boji udělat lépe. Avšak netrvá to dlouho a za horizontem se vytyčí město. Město, které překypuje štěstím. Některým z vás to kazí náladu. Pomalou chůzí vás koně dovezly až k bráně, kde vás zastavili stráže.

“Kam máte namířeno?“ Zeptá se s úsměvem jeden ze 3 strážných. Jeden z diplomatů mu však velmi rychle odpoví. “Co je ti do toho! Jdi si po svejch vandráku!“ A nohou ho lehce odstrčí. Stráže jen vyvaleně hledí co si to dovoluje. Ovšem do vstupu do města vám nebrání a vy tedy vjedete do města. Všude na ulicích stojí stánky s ovocem, pečivem, zbraněmi a dalšími věcmi. Ulice jsou přeplněné lidmi. Někteří jsou zahaleni, někteří jsou takřka nahatí. Ovšem každý se zde usmívá a užívá si života. Diplomaté hrdě projedou davy lidí, dokud se nedostanou k hradu. Celou cestu za vámi šly 4 vojáci, které jste potkali u brány.

“Pusť mě dovnitř!“ Rozkáže diplomat vojákovy, hlídající vstup do paláce. “Rozumíš mi?! Pusť mě dovnitř!“ Zahlásí hlasitě. Upoutá na sebe celkem dost pozornosti. “Hej ty. Pocem.“ A ukáže na Scrapa. “Zabij tohodle zkurvisina! A nečum na mě!“ Rozkáže ti. (Zabiješ-li vojáka, sesype se na vás celé město i s vojáky. Doslova vás ukamenují.)
Voják se jen divně zatvářil a bylo vidět jak zatíná všechny svaly v těle. Je připraven zemřít, ale nic se nestalo do příchodu jiných diplomatů.

“Vítejte v našem krásném městě.“ Řekl nejstarší muž z diplomatů. Dalo by se říct, že je to již kmet. Další dva příchozí diplomaté také vřele pozdravili a pozdravili též vás. Brány do paláce se otevřeli a diplomat, který nakázal Scrapovi zabít vojáka zahlásil. “Tenhle šmejd, chtěl zabít vašeho vojáka.“ Všichni však jeho poznámku ignorovali. Palác byl prostorný a všude stálo plno vojáků. Na stěnách byly namalované sgrafito a další barevné obrazce. Ovšem umění sgrafito bylo překrásné. Zatím jste ho ještě nikde neviděli. U zdi stál zrovna jeden z malířů a něco dělal. Do mokré omítky vyrýval různé ornamenty a písmena. Diplomat pronesl. “To je sgrafito.“ A počkal, až se dokoukáte na umělecké dílo. Poté vás uvedl po velkých schodech směrem do jídelny. Všechno bylo úchvatné.

Sloužící otevřeli dveře a vy jste vešly do obrovské místnosti, ve které byl krásný bílí stůl. U stolu měkké žídle. Na stole, před každou židlí byly vyskládány 2 talíře, lžička, vidlička, nůž. Také na pravé straně stály prázdné poháry. Na stole bylo plno jídla co hrdlo ráčilo. Každý měl na výběr z čehokoliv si zamane. Král vás uvítal a nabídl vám místo a jídlo. “Počkáme na ty naše.“ Pronesl u stolu král.

Zloději


Vaite, Nia

Boj byl mnohem rychlejší než by se dalo čekat. Výborné umění BB v boji udělalo za touhle situací velkou tečku.
Zloděj, který zaútočil na kouzelníka byl dost rychlí na to, aby zajel asi dva centimetry do ruky svého cíle. Vaite se sice snažil odskočit, ale útok zloděje byl mnohem rychlejší. Ale není nad čím zoufat. Nia okamžitě využila situace. Sekla po ruce zloději a na neštěstí pro něj se trefila mezi předloktní krytku a loket. Vysoko vystříkla krev od amputované ruky. ÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Zachvátil celou uličku hrozivý řev bolesti.
Zloděj se jen drží za paži a leží na zemi sténajíc bolestí.
Všimnete si že vám pod nohama teče potůček krve. Ani se nemusíte otáčet za zdrojem. Na zemi tam leží čtyři skoro mrtví bandité, nemají šanci přežít. Jeden z nich už dodýchla na dobro a ostatní to dozajista čeká taky. BB stojí nad těli, je vidět jak rozdejchává vztek, který se vždy k němu dostavý, když dojde k boji. Meč s kterého odkapávají krůpěje krve má spuštěný podél těla. V uličce je klid, krom sténajícího zloděje bez ruky, který taky asi za chvilku vykrvácí.
Ticho přeruší dusot nohou a řinčení brnění, do uličky zamíří asi 20 městských stráží v naleštěné rytířské zbroji a se štíty.
Támhle jsou, dělejte chlapi!!!!!
Během pár vteřin vás obklíčí v kruhové formaci ze štítů a vytasí meče. Do prostřed k vám vztoupí chlap jako hora. Dva metry deset aspoň stopadesát kilo, dlouhé vousy, třímajíc válečné kladivo a nevlečen v těžké zbroji.
Složte zbraně!!!!!! Zařve hromovým hlasem. Klást odpor by byla asi blbost. Dvacet těžkooděnců, proti třem. Malé vyhlídky na výhru.
Na nic nečekáte a pustíte zbraně na zem. I BB upustí svůj obouruční meč. Obří muž asi kapitán stráží si vás nelítostně prohlíží tvrdýma hnědýma očima, které by dokázali zahnat polovinu nepřátel na útěk. Chvilku chodí ze strany na stranu. Pak položí nohu na hlavu jednoho bandity. Trochu s ní hne, aby odkryl tvář mrtvého.
Předpokládám, že je to tvoje práce.... Odmlčí se Berlicu Bulge. Při vyslovení jména vašeho přítele lehce pohodí hlavou. Vous se mu jen lehce zachvěje a na tváři se mu vytvoří úsměv, který odkryje poměrně bílé, dobře udržované zuby. Rád tě vidím kamaráde... Při těch slovech si padnou s BB do náručí a oba se začnou hlasitě smát.
Kapitán:
Dloho sme se neviděli ty parchante, kde ses flákal. Potřebujeme tě v prvních linií a ty si někde na odpočinku. Chahah!!!
BB: Taky tě rád vidim starý příteli... Pořád stejnej bručoun, nemáš nové zuby??? Chahahah Poplácá kapitána kterej je asi o hlavu větší po rameni. Otočí se na vás.
Dovolte, abych vám představil svého strého přítele... Arganaka...! Je to největší chlap v celém vojsku a taky nejvyší Generál našeho krále. Párkrát jsem s nim bojoval bok po boku. Usmeje se a otře si kapičky krve z obličeje. Arganak se lehce ukloní Tak nemáme moc času tak to skrátim...
Otočí se na vojáky a zařve Uklidtě tady ten bordel a potom se vraťe do kasáren!!!!
Hodí si kladivo do druhé ruky A vy tři poďte. Král už vás očekává, už tak příjdem pozdě.
Zamíří rázným krokem pryč. Následujete ho. Proplétáte se uličkami plných lidí, kteří dělají Arganakovi cestu. Prolezete několika zákoutíma města. Je vidět že Arganak má celé město prolezlé křížem krážem. Taky několikrát projdete skrz ňáký obchod nebo hospodu. Nakonec dorazíte ke vstupní věži do hlavní pevnosti.
Tak tady vás opustím, běžte nahoru a potom do prava rovně a do leva potom do velké síně. Nemůžete to minout... Podle pokinů Arganaka dorazíte do místnosti, kam vás poslal. Je tam král a obrovká hostina, několik lidí a Elfů, které ste nikdy neviděli. Zasednete na pokyn krále ke stolu.

Zloději


Vaite, Nia

Boj byl mnohem rychlejší než by se dalo čekat. Výborné umění BB v boji udělalo za touhle situací velkou tečku.
Zloděj, který zaútočil na kouzelníka byl dost rychlí na to, aby zajel asi dva centimetry do ruky svého cíle. Vaite se sice snažil odskočit, ale útok zloděje byl mnohem rychlejší. Ale není nad čím zoufat. Nia okamžitě využila situace. Sekla po ruce zloději a na neštěstí pro něj se trefila mezi předloktní krytku a loket. Vysoko vystříkla krev od amputované ruky. ÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Zachvátil celou uličku hrozivý řev bolesti.
Zloděj se jen drží za paži a leží na zemi sténajíc bolestí.
Všimnete si že vám pod nohama teče potůček krve. Ani se nemusíte otáčet za zdrojem. Na zemi tam leží čtyři skoro mrtví bandité, nemají šanci přežít. Jeden z nich už dodýchla na dobro a ostatní to dozajista čeká taky. BB stojí nad těli, je vidět jak rozdejchává vztek, který se vždy k němu dostavý, když dojde k boji. Meč s kterého odkapávají krůpěje krve má spuštěný podél těla. V uličce je klid, krom sténajícího zloděje bez ruky, který taky asi za chvilku vykrvácí.
Ticho přeruší dusot nohou a řinčení brnění, do uličky zamíří asi 20 městských stráží v naleštěné rytířské zbroji a se štíty.
Támhle jsou, dělejte chlapi!!!!!
Během pár vteřin vás obklíčí v kruhové formaci ze štítů a vytasí meče. Do prostřed k vám vztoupí chlap jako hora. Dva metry deset aspoň stopadesát kilo, dlouhé vousy, třímajíc válečné kladivo a nevlečen v těžké zbroji.
Složte zbraně!!!!!! Zařve hromovým hlasem. Klást odpor by byla asi blbost. Dvacet těžkooděnců, proti třem. Malé vyhlídky na výhru.
Na nic nečekáte a pustíte zbraně na zem. I BB upustí svůj obouruční meč. Obří muž asi kapitán stráží si vás nelítostně prohlíží tvrdýma hnědýma očima, které by dokázali zahnat polovinu nepřátel na útěk. Chvilku chodí ze strany na stranu. Pak položí nohu na hlavu jednoho bandity. Trochu s ní hne, aby odkryl tvář mrtvého.
Předpokládám, že je to tvoje práce.... Odmlčí se Berlicu Bulge. Při vyslovení jména vašeho přítele lehce pohodí hlavou. Vous se mu jen lehce zachvěje a na tváři se mu vytvoří úsměv, který odkryje poměrně bílé, dobře udržované zuby. Rád tě vidím kamaráde... Při těch slovech si padnou s BB do náručí a oba se začnou hlasitě smát.
Kapitán:
Dloho sme se neviděli ty parchante, kde ses flákal. Potřebujeme tě v prvních linií a ty si někde na odpočinku. Chahah!!!
BB: Taky tě rád vidim starý příteli... Pořád stejnej bručoun, nemáš nové zuby??? Chahahah Poplácá kapitána kterej je asi o hlavu větší po rameni. Otočí se na vás.
Dovolte, abych vám představil svého strého přítele... Arganaka...! Je to největší chlap v celém vojsku a taky nejvyší Generál našeho krále. Párkrát jsem s nim bojoval bok po boku. Usmeje se a otře si kapičky krve z obličeje. Arganak se lehce ukloní Tak nemáme moc času tak to skrátim...
Otočí se na vojáky a zařve Uklidtě tady ten bordel a potom se vraťe do kasáren!!!!
Hodí si kladivo do druhé ruky A vy tři poďte. Král už vás očekává, už tak příjdem pozdě.
Zamíří rázným krokem pryč. Následujete ho. Proplétáte se uličkami plných lidí, kteří dělají Arganakovi cestu. Prolezete několika zákoutíma města. Je vidět že Arganak má celé město prolezlé křížem krážem. Taky několikrát projdete skrz ňáký obchod nebo hospodu. Nakonec dorazíte ke vstupní věži do hlavní pevnosti.
Tak tady vás opustím, běžte nahoru a potom do prava rovně a do leva potom do velké síně. Nemůžete to minout... Podle pokinů Arganaka dorazíte do místnosti, kam vás poslal. Je tam král a obrovká hostina, několik lidí a Elfů, které ste nikdy neviděli. Zasednete na pokyn krále ke stolu.

Zloději


Vaite, Nia

Boj byl mnohem rychlejší než by se dalo čekat. Výborné umění BB v boji udělalo za touhle situací velkou tečku.
Zloděj, který zaútočil na kouzelníka byl dost rychlí na to, aby zajel asi dva centimetry do ruky svého cíle. Vaite se sice snažil odskočit, ale útok zloděje byl mnohem rychlejší. Ale není nad čím zoufat. Nia okamžitě využila situace. Sekla po ruce zloději a na neštěstí pro něj se trefila mezi předloktní krytku a loket. Vysoko vystříkla krev od amputované ruky. ÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Zachvátil celou uličku hrozivý řev bolesti.
Zloděj se jen drží za paži a leží na zemi sténajíc bolestí.
Všimnete si že vám pod nohama teče potůček krve. Ani se nemusíte otáčet za zdrojem. Na zemi tam leží čtyři skoro mrtví bandité, nemají šanci přežít. Jeden z nich už dodýchla na dobro a ostatní to dozajista čeká taky. BB stojí nad těli, je vidět jak rozdejchává vztek, který se vždy k němu dostavý, když dojde k boji. Meč s kterého odkapávají krůpěje krve má spuštěný podél těla. V uličce je klid, krom sténajícího zloděje bez ruky, který taky asi za chvilku vykrvácí.
Ticho přeruší dusot nohou a řinčení brnění, do uličky zamíří asi 20 městských stráží v naleštěné rytířské zbroji a se štíty.
Támhle jsou, dělejte chlapi!!!!!
Během pár vteřin vás obklíčí v kruhové formaci ze štítů a vytasí meče. Do prostřed k vám vztoupí chlap jako hora. Dva metry deset aspoň stopadesát kilo, dlouhé vousy, třímajíc válečné kladivo a nevlečen v těžké zbroji.
Složte zbraně!!!!!! Zařve hromovým hlasem. Klást odpor by byla asi blbost. Dvacet těžkooděnců, proti třem. Malé vyhlídky na výhru.
Na nic nečekáte a pustíte zbraně na zem. I BB upustí svůj obouruční meč. Obří muž asi kapitán stráží si vás nelítostně prohlíží tvrdýma hnědýma očima, které by dokázali zahnat polovinu nepřátel na útěk. Chvilku chodí ze strany na stranu. Pak položí nohu na hlavu jednoho bandity. Trochu s ní hne, aby odkryl tvář mrtvého.
Předpokládám, že je to tvoje práce.... Odmlčí se Berlicu Bulge. Při vyslovení jména vašeho přítele lehce pohodí hlavou. Vous se mu jen lehce zachvěje a na tváři se mu vytvoří úsměv, který odkryje poměrně bílé, dobře udržované zuby. Rád tě vidím kamaráde... Při těch slovech si padnou s BB do náručí a oba se začnou hlasitě smát.
Kapitán:
Dloho sme se neviděli ty parchante, kde ses flákal. Potřebujeme tě v prvních linií a ty si někde na odpočinku. Chahah!!!
BB: Taky tě rád vidim starý příteli... Pořád stejnej bručoun, nemáš nové zuby??? Chahahah Poplácá kapitána kterej je asi o hlavu větší po rameni. Otočí se na vás.
Dovolte, abych vám představil svého strého přítele... Arganaka...! Je to největší chlap v celém vojsku a taky nejvyší Generál našeho krále. Párkrát jsem s nim bojoval bok po boku. Usmeje se a otře si kapičky krve z obličeje. Arganak se lehce ukloní Tak nemáme moc času tak to skrátim...
Otočí se na vojáky a zařve Uklidtě tady ten bordel a potom se vraťe do kasáren!!!!
Hodí si kladivo do druhé ruky A vy tři poďte. Král už vás očekává, už tak příjdem pozdě.
Zamíří rázným krokem pryč. Následujete ho. Proplétáte se uličkami plných lidí, kteří dělají Arganakovi cestu. Prolezete několika zákoutíma města. Je vidět že Arganak má celé město prolezlé křížem krážem. Taky několikrát projdete skrz ňáký obchod nebo hospodu. Nakonec dorazíte ke vstupní věži do hlavní pevnosti.
Tak tady vás opustím, běžte nahoru a potom do prava rovně a do leva potom do velké síně. Nemůžete to minout... Podle pokinů Arganaka dorazíte do místnosti, kam vás poslal. Je tam král a obrovká hostina, několik lidí a Elfů, které ste nikdy neviděli. Zasednete na pokyn krále ke stolu.

Zloději


Vaite, Nia

Boj byl mnohem rychlejší než by se dalo čekat. Výborné umění BB v boji udělalo za touhle situací velkou tečku.
Zloděj, který zaútočil na kouzelníka byl dost rychlí na to, aby zajel asi dva centimetry do ruky svého cíle. Vaite se sice snažil odskočit, ale útok zloděje byl mnohem rychlejší. Ale není nad čím zoufat. Nia okamžitě využila situace. Sekla po ruce zloději a na neštěstí pro něj se trefila mezi předloktní krytku a loket. Vysoko vystříkla krev od amputované ruky. ÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Zachvátil celou uličku hrozivý řev bolesti.
Zloděj se jen drží za paži a leží na zemi sténajíc bolestí.
Všimnete si že vám pod nohama teče potůček krve. Ani se nemusíte otáčet za zdrojem. Na zemi tam leží čtyři skoro mrtví bandité, nemají šanci přežít. Jeden z nich už dodýchla na dobro a ostatní to dozajista čeká taky. BB stojí nad těli, je vidět jak rozdejchává vztek, který se vždy k němu dostavý, když dojde k boji. Meč s kterého odkapávají krůpěje krve má spuštěný podél těla. V uličce je klid, krom sténajícího zloděje bez ruky, který taky asi za chvilku vykrvácí.
Ticho přeruší dusot nohou a řinčení brnění, do uličky zamíří asi 20 městských stráží v naleštěné rytířské zbroji a se štíty.
Támhle jsou, dělejte chlapi!!!!!
Během pár vteřin vás obklíčí v kruhové formaci ze štítů a vytasí meče. Do prostřed k vám vztoupí chlap jako hora. Dva metry deset aspoň stopadesát kilo, dlouhé vousy, třímajíc válečné kladivo a nevlečen v těžké zbroji.
Složte zbraně!!!!!! Zařve hromovým hlasem. Klást odpor by byla asi blbost. Dvacet těžkooděnců, proti třem. Malé vyhlídky na výhru.
Na nic nečekáte a pustíte zbraně na zem. I BB upustí svůj obouruční meč. Obří muž asi kapitán stráží si vás nelítostně prohlíží tvrdýma hnědýma očima, které by dokázali zahnat polovinu nepřátel na útěk. Chvilku chodí ze strany na stranu. Pak položí nohu na hlavu jednoho bandity. Trochu s ní hne, aby odkryl tvář mrtvého.
Předpokládám, že je to tvoje práce.... Odmlčí se Berlicu Bulge. Při vyslovení jména vašeho přítele lehce pohodí hlavou. Vous se mu jen lehce zachvěje a na tváři se mu vytvoří úsměv, který odkryje poměrně bílé, dobře udržované zuby. Rád tě vidím kamaráde... Při těch slovech si padnou s BB do náručí a oba se začnou hlasitě smát.
Kapitán:
Dloho sme se neviděli ty parchante, kde ses flákal. Potřebujeme tě v prvních linií a ty si někde na odpočinku. Chahah!!!
BB: Taky tě rád vidim starý příteli... Pořád stejnej bručoun, nemáš nové zuby??? Chahahah Poplácá kapitána kterej je asi o hlavu větší po rameni. Otočí se na vás.
Dovolte, abych vám představil svého strého přítele... Arganaka...! Je to největší chlap v celém vojsku a taky nejvyší Generál našeho krále. Párkrát jsem s nim bojoval bok po boku. Usmeje se a otře si kapičky krve z obličeje. Arganak se lehce ukloní Tak nemáme moc času tak to skrátim...
Otočí se na vojáky a zařve Uklidtě tady ten bordel a potom se vraťe do kasáren!!!!
Hodí si kladivo do druhé ruky A vy tři poďte. Král už vás očekává, už tak příjdem pozdě.
Zamíří rázným krokem pryč. Následujete ho. Proplétáte se uličkami plných lidí, kteří dělají Arganakovi cestu. Prolezete několika zákoutíma města. Je vidět že Arganak má celé město prolezlé křížem krážem. Taky několikrát projdete skrz ňáký obchod nebo hospodu. Nakonec dorazíte ke vstupní věži do hlavní pevnosti.
Tak tady vás opustím, běžte nahoru a potom do prava rovně a do leva potom do velké síně. Nemůžete to minout... Podle pokinů Arganaka dorazíte do místnosti, kam vás poslal. Je tam král a obrovká hostina, několik lidí a Elfů, které ste nikdy neviděli. Zasednete na pokyn krále ke stolu.

Cesta / Město

Celou cestu sem musel poslouchat ty debilní kecy diplomatů jaký sme lemry.
Příště snad vylezu na strom a necham je v tom ať si je zabijou...
Když jsme dorazili do města,viděl jsem všude plno věcí.
Hmmm...tady by se kradlo dobře.
Pomyslím si.Před palácem nás zastavili stráže.Pak na mě zavolal jeden z diplomatů co řval na celé město ať zabiju stráže.
Dělá si prdel nebo co?Na to mu kašlu.
Po chvilce přišli jiní diplomaté.Když nás chtěli zavést dovnitř ještě ten diplomat co mi přikázal zabít stráže zařval že jsem je chtěl zabít.Nikdo si ho naštěstí nevšímal.
Pak nám ukázali nějaké divné umění sgrafito.
Pche...Obrazy.Ukažte nám šperky!!!
Říkam si.Pak jsme vešli do nějaké veliké místnosti.
Můžem si sednout?
Řeknu,ale ještě než to dořeknu už sedím a láduju se jídlem.
Jídlo tu máte skvělé.Můžete přinést nějaké pití?
Takového jídla na jednom místě vidím poprvé v životě.Dnes se nacpu.

V uličce

Vytřeštil jsem oči. Tolik krve, tolik bolesti... Úsměv na tváři mi sice ztvrdl, ale nezmizel... Ostatně se snad ještě nestalo aby ho něco dokázalo zkalit.

Zloděj křičí bolestí a mě bodne osten lítosti. tohle jsem nechtěl. Kdyby to nechali na mě jen bych je spoutal a mohli bychom jít dál, jenže takto už je to nezvratné... Nevím co bych měl dělat. Zmateně se rozhlížím. Sténání zloděje i ostatních skoro mrtvých banditů se mi zarývá do uší a já nejsem schopen myslet. Zavolal bych si k sobě havrana jediným pocitem potřebnosti, ale teď nemohu, protože je příliš daleko na lovu a já mám dojem že asi brzy omdlím, protože je toho na mě asi moc. Už i ten úsměv zmizel a já jako bych se stále nedokázal probrat z transu když nás obklíčí městská stráž.

BB! je jediná má myšlenka a já vím že mu musím zabránit aby třeba znovu použil svůj meč. Chytím válečníka za ruku jediným pohybem zdravé ruky. I když mé vlastní zranění sice bolestné, mi připadá jako bych ho snad ani neutržil, protože má vlastní bolest mi připadá vzdálená… Pustím svou hůl jak přikázal ten hromotluk. Znovu se rozpačitě usměji.

Jenže v tom si BB a kapitán padnou do náručí s hlasitým smíchem a mě se uleví. Všechny obavy z toho co asi bude teď se vytratily. Prohodí pár vět a pak nám BB představí svého přítele a dokonce generála. Úplně se mi protočí oči. Strach je pryč a tak se uvolněně dám do otázek, když už je po boji a my jsme znovu na cestě ke králi…

“Tak Vy jste generál? To je super, je to těžký? A opravdu jste nejvyšší? A kde jste s BBm bojovali? Prožili jste hodně bojů? BB proč senikdy nezmínil? Nio tys to věděla? A díky za pomoc, býval bych si poradil ale jsi hodná, a celkvoě… BB bylo třeba je zabíjet? Víš že to nemám rád… Postaral bych se o ně sám, víš?“ začnu zase mluvit. Těžko říct zda si moji přátelé uvědomují jak moc mi takové mluvení pomáhá zbavit se nervozity a zahánět krvavé obrazy, jaké jsem právě teď měl tu možnost vidět. Ještě teď když si na to vzpomenu se mi zvedá žaludek…

Pod vedením generála jdeme dál stále hlouběji do útrob města. Nepřestává mě udivovat kolik různých zkratek tento člověk zná.

”Vy to tu vážně znáte,co? A opravdu jdeme dobře? A nevíte náhodou proč tam jdeme? Jsem docela zvědavý, víte?” jako by to snad nebylo dost znatelné… ”Páni, tyhle zkrtky vůbec neznám… Měl bych si top zapamatovat škoda že tak pospícháme, ukážete mi to ještě někdy jindy?” a asi bych se vyptával dál, kdybychom nedorazili do pevnosti. Tedy k jejímu vchodu kde náš generál opustí aniž by mi odpověděl. Chtěl bych ho ještě zadržet, ale přeci jen jdme ke králi a tak bychom asi neměli zdržovat I když… Král je taky jenom člověk, ne?

Podle jeho pokynů se vydáme nahoru. ”Zase jsem se moc nedozvěděl… Nechápu proč jsou válečníci tak málo sdílní… Ty jo Nio? Nechápu…” trochu posmutním, ale je to jen neznatelné, protože všechno to v pevnosti je úžasné a já se obdivuji naprosto všemu co vidím a všechno musím okomentovat alesponˇjednou větou.

Nakonec vstoupíme do síně kde se hoduje a v jedné věci měl Arganak pravdu. Jdeme pozdě…

“Nazdárek…“ pozdravím všechny v místnosti dříve než si stihnu uvědomit, s kým že to mluvím, ale nakonec to zřejmě všichni přenesou přes srdce a tak se posadíme na pokyn krále. Cítím se divně. Usmívám se na všechny ty lidi a elfy, které jsem nikdy neviděl a vlastně cítím velké nadšení, i zmatek sám v sobě. Celý život jsem čekal na něco velkého ale teď, když cítím, že to mám na dosah, skoro bych se bál po tom sáhnout…

Zavrtím se na židli a nakloním se k Nie. ”Co myslíš, že bude teď? Hele… Mohl bych se třeba přímo zeptat, nemyslíš? A neudělal jsem moc ostudu, když jsem pozdravil? Víš co… táta vždycky říkal že dělám ostudu a tak…” skousnu jazyk. Nechtěl jsme začít o rodině. Nikdy jsme o ní s přáteli nemluvil a vždycky raději stočil téma jinam, když se ptali. Prostě je to asi jediná věc o níž se s nikým nebavím pokdu nemusím a vždycky to jde zamluvit, ale teď jsem prostě příliš nervózní a mluvení mi proti nervozitě pomáhá a tak jsme nakousl I něco co jsem nechtěl. “No víš co… Ještě nikdy jsem s králem, netento… Nemluvil…“ vypravím ze sebe tiše opět jen pro Niu.

Cesta/ Město

Ta cesta! Ta zatracená cesta! Proč jsem raději nezůstala zahrabaná někde v uličkách města? Ti diplomati se chovají nesnesitelně. Nakrucují se tu jako kdyby byli kdo ví co. Jsou snad víc než já? Jsou snad něco víc než kdokoli jiný? Ne, akorát měli to štěstí, že se narodili do lepších poměrů. Nejraději bych jim podřízla krky. Ale třeba moje chvíle někdy přijde…
Jdeme už příliš dlouho. Sakra! Mám štěstí, že jsem si nasadila tu kápi. Ještě by jim vadil můj znechucený obličej. Jediná pozitivní věc je teď to, že si můžu aspoň představovat, jak bych jim plivla do tváře.
Konečně dorazíme do města. Ten diplomat udělá něco, co se mi ani za mák nelíbí. Chce po Scrapovi, aby zabil jednoho z vojáků a pak ještě všechno svede na něho.
Neříkám, že by mi na něm záleželo, ale kdyby tohle udělal mně, tak bych se asi neudržela. Scrap je blbec, co si nechá všechno líbit. Ani Gharovi nic neřekl na to jeho nepovedený kouzlo. Kdyby aspoň něco našel u těch barbarů, pitomec. Ušmudlaných pár mincí.
Později vejdeme do velkého paláce vyzdobeného čímsi…
„To je sgrafito,“ pronese jeden z diplomatů.
A koho to zajímá? Naučí se název jedné čmáranice a dělá, jak je vzdělaný.
Dále nás dovedou do velké síně plné jídla.
Jsou tu jen smí snobové, pomyslím si. Pijí, jedí a nezajímá je nic jiného než to, jak si naplnit žaludky. Je tu tak plno…chci pryč.
„Scrape, byl bys tak hodný a podal mi ubrousek?“ řeknu mu, když se mi nechce natahovat a usměji se tak sladce, jak jen to umím.
No jo, přetvařovat se, to mi jde ze všeho nejlíp…

Cesta/Město

Naskočím na koně a zavrčím něco neslušného k diplomatům, naštěstí polohlasně, takže mne neslyšeli. Poznámky svých společníků ignoruji a počítám, co jsem našel u těch barbarů.
Zlatka, sotva. Tak to sme se moc nevytrhli. Snad nám tahle prácička vynese víc. Zatracení diplomaté. Si myslej, že sme nějací čajíčkové? Z toho tvýho fotra bych udělal hromádku prachu, než bys řekl svý méno. Jestli budu moct, tak je s radostí zabiju.
Prohání se mi myslí jenda myšlenka za druhou. Láskyplně pohladím svoji hůl a vydám se za ostatními.
Když dojedeme k městu, pokusí se nás strážní zadržet, ale diplomaté na ně hned vyjedou, co si to dovoluje. Jen si povzdychnu.
To na nás musej přitahovat pozornost?
Pokračujem cestou až k paláci, kde nás zadrží další stráž. To už diplomaté nevydržej a přikážou Scrapovi jej zabít. Pousměji se.
Hmm, jedno malé kouzlo a z vojáka je hromádka popela.
Zarazím se však a uvědomím si, že zabít vojáka by nebylo to pravé ořechové. Tak jen slezu z koně a čekám, než přijdou zdejší diplomaté. Kmet nás přivítá a zavede do síně, kde je již prostřeno k jídlu. Sednu si vedle svých společníků a pomlau se pustím do jídla. Vezmu si však jen něco málo, takový malý předkrm a pak již čekám, až dorazí zbytek. Nemohu si nevšimnout, že Scrap se láduje, jako by nemělo být zítřka.
,,Hele, ať taky něco zbyde na vostatní."
ušklíbnu se.

Těsně po přepadení
Můj krátký meč pronikne kůží do ruky zloděje. Červená krev začne stříkat z rány, která vznikla. Ruka spadla na zem a trocha krve spočinula na mé bílé košili.
Ach ne… Povzdechnu, když uvidím ten nepořádek. To už mi ale pod nohami teče potok krve ostatních útočníků.
Neohlížím se. Nepotřebuji vidět další mrtvoly. Stačí, že mám výhled na budoucí, která smrděla už za života.
Jeho smrti mi není líto. Za chyby člověk platí!
Navíc tenhle hnil už zaživa.
Křiku z úst umírajících si nevšímám. Všimnu si ovšem poranění na ruce Ra´jilově.
“To snad ne.“ Povzdechnu si. Začnu pomalu vytahovat z malého zavazadla přes rameno bylinky, které pomůžou Ra´jilovi s hojením. Mou snahu však přeruší výkřik.

Příchod a seznámení
“Támhle jsou, dělejte chlapi!!“ Družina asi dvaceti mužů se blíží k nám.
Cože? Spousta mužů v naleštěné zbroji nás obklíčí. Proti takovéto přesile by nemělo ani smysl se bránit. Vím, že naše šance jsou malé. Řekla bych miniaturní.
“Složte zbraně!“ Ozve se hlas muže, zřejmě kapitána, který překřičí i zloděje s amputovanou rukou.
Jak tak velitel stojí proti nám, měřím si ho okem. Je asi dva metry vysoký, možná víc, v ruce má válečné kladivo, obličej zakryt za spoustou vousů.
Tomuto člověku se nechci podrobit. Odhodit zbraň je znak vzdání se. To však já nechci. Ne před někým takovýmto.
Bohužel však jiná možnost není. Víme to všichni tři. Dokonce i Berilac odhodí svůj obouručák. Nezbývá mi tedy nic jiného než ho napodobit. Odhodím svůj meč i luk ze zad. Hvězdice si však v botách zanechám stejně jako tašku v níž mám bylinky a dýku.
Pokud mi budou chtít ublížit, neusnadním jim to.

Velitel posádky se mi znelíbí ještě více, když si s Berilacem skončí v obětí. Urazí mě to. Takovéhle hry nesnáším. Ra´jil je však úplně jiný než já. Hned se pustí do hovoru s tím vtipálkem v e zbroji.
Ccc…. Odfrknu jenom slabě pro sebe a začnu zvedat svůj meč a luk. Tím, že si luk dám za záda, si ušpiním i zbytek své původně bílé košile.
Zatím co se ti tři pustili do záživného hovoru snažím se očistit ránu na Ra´jilově ruce. Je mi jedno jestli chce, nebo nechce pomoct. Já mu prostě pomůžu. Teprve teď si všimnu, že nemám žádný čistý hadr a tak si roztrhnu kus košile. Jak trhám odhaluje se mi postupně břicho a boky.
Tu hlupačko. Kdyby zaútočil na tebe a ne na Ra´jila, víš kde jsi mohla skončit. Nadávám si ve své hlavě.
Je to můj hloupý zlozvyk nenosit brnění, když si myslím že není potřeba.
Hovory těch tří prolomil až Argan, kterého nám Berilac dokonce i představil po tom srdceryvném přivítání. Chce, abychom se vydali za králem.
Zase ty rozkazy. Ten chlap je mi opravdu nepříjemný. Může nás městem provést, jak rychle chce, ale pro mě bude každopádně nafoukancem, který umí jen poroučet. Celou tu cestu jdu vesměs pánům v zádech.
Jsem ráda, když nás konečně nechá jít samotné. Nebudu muset alespoň poslouchat jeho hlas.

My u krále
Síň najdeme snadno. Když uvidím krále v čele stolu musím se uklonit. Pokleknu tedy na koleno a pravou ruku položím na srdce. Teprve poté, co mě král vyzve k sednutí ke stolu, se zvednu a splním jeho přání. Sedím vedle Ra´jila a nějakého cizince.
Ra´jil se přikloní ke mně. Jeho otázky jsou upovídané stejně jako on sám.
“Myslím, že jim to bylo jedno.“ Ještě stále jsem trochu nevrlá ze setkání s Arganem. Ale snažím se odpovědět přesto mile.
“Snad nám to král sdělí sám.“ Odpovím na další otázku a trochu se i pousměji při jeho přiznání, že s králem dosud nemluvil.

Těsně po přepadení
Můj krátký meč pronikne kůží do ruky zloděje. Červená krev začne stříkat z rány, která vznikla. Ruka spadla na zem a trocha krve spočinula na mé bílé košili.
Ach ne… Povzdechnu, když uvidím ten nepořádek. To už mi ale pod nohami teče potok krve ostatních útočníků.
Neohlížím se. Nepotřebuji vidět další mrtvoly. Stačí, že mám výhled na budoucí, která smrděla už za života.
Jeho smrti mi není líto. Za chyby člověk platí!
Navíc tenhle hnil už zaživa.
Křiku z úst umírajících si nevšímám. Všimnu si ovšem poranění na ruce Ra´jilově.
“To snad ne.“ Povzdechnu si. Začnu pomalu vytahovat z malého zavazadla přes rameno bylinky, které pomůžou Ra´jilovi s hojením. Mou snahu však přeruší výkřik.

Příchod a seznámení
“Támhle jsou, dělejte chlapi!!“ Družina asi dvaceti mužů se blíží k nám.
Cože? Spousta mužů v naleštěné zbroji nás obklíčí. Proti takovéto přesile by nemělo ani smysl se bránit. Vím, že naše šance jsou malé. Řekla bych miniaturní.
“Složte zbraně!“ Ozve se hlas muže, zřejmě kapitána, který překřičí i zloděje s amputovanou rukou.
Jak tak velitel stojí proti nám, měřím si ho okem. Je asi dva metry vysoký, možná víc, v ruce má válečné kladivo, obličej zakryt za spoustou vousů.
Tomuto člověku se nechci podrobit. Odhodit zbraň je znak vzdání se. To však já nechci. Ne před někým takovýmto.
Bohužel však jiná možnost není. Víme to všichni tři. Dokonce i Berilac odhodí svůj obouručák. Nezbývá mi tedy nic jiného než ho napodobit. Odhodím svůj meč i luk ze zad. Hvězdice si však v botách zanechám stejně jako tašku v níž mám bylinky a dýku.
Pokud mi budou chtít ublížit, neusnadním jim to.

Velitel posádky se mi znelíbí ještě více, když si s Berilacem skončí v obětí. Urazí mě to. Takovéhle hry nesnáším. Ra´jil je však úplně jiný než já. Hned se pustí do hovoru s tím vtipálkem v e zbroji.
Ccc…. Odfrknu jenom slabě pro sebe a začnu zvedat svůj meč a luk. Tím, že si luk dám za záda, si ušpiním i zbytek své původně bílé košile.
Zatím co se ti tři pustili do záživného hovoru snažím se očistit ránu na Ra´jilově ruce. Je mi jedno jestli chce, nebo nechce pomoct. Já mu prostě pomůžu. Teprve teď si všimnu, že nemám žádný čistý hadr a tak si roztrhnu kus košile. Jak trhám odhaluje se mi postupně břicho a boky.
Tu hlupačko. Kdyby zaútočil na tebe a ne na Ra´jila, víš kde jsi mohla skončit. Nadávám si ve své hlavě.
Je to můj hloupý zlozvyk nenosit brnění, když si myslím že není potřeba.
Hovory těch tří prolomil až Argan, kterého nám Berilac dokonce i představil po tom srdceryvném přivítání. Chce, abychom se vydali za králem.
Zase ty rozkazy. Ten chlap je mi opravdu nepříjemný. Může nás městem provést, jak rychle chce, ale pro mě bude každopádně nafoukancem, který umí jen poroučet. Celou tu cestu jdu vesměs pánům v zádech.
Jsem ráda, když nás konečně nechá jít samotné. Nebudu muset alespoň poslouchat jeho hlas.

My u krále
Síň najdeme snadno. Když uvidím krále v čele stolu musím se uklonit. Pokleknu tedy na koleno a pravou ruku položím na srdce. Teprve poté, co mě král vyzve k sednutí ke stolu, se zvednu a splním jeho přání. Sedím vedle Ra´jila a nějakého cizince.
Ra´jil se přikloní ke mně. Jeho otázky jsou upovídané stejně jako on sám.
“Myslím, že jim to bylo jedno.“ Ještě stále jsem trochu nevrlá ze setkání s Arganem. Ale snažím se odpovědět přesto mile.
“Snad nám to král sdělí sám.“ Odpovím na další otázku a trochu se i pousměji při jeho přiznání, že s králem dosud nemluvil.

Těsně po přepadení
Můj krátký meč pronikne kůží do ruky zloděje. Červená krev začne stříkat z rány, která vznikla. Ruka spadla na zem a trocha krve spočinula na mé bílé košili.
Ach ne… Povzdechnu, když uvidím ten nepořádek. To už mi ale pod nohami teče potok krve ostatních útočníků.
Neohlížím se. Nepotřebuji vidět další mrtvoly. Stačí, že mám výhled na budoucí, která smrděla už za života.
Jeho smrti mi není líto. Za chyby člověk platí!
Navíc tenhle hnil už zaživa.
Křiku z úst umírajících si nevšímám. Všimnu si ovšem poranění na ruce Ra´jilově.
“To snad ne.“ Povzdechnu si. Začnu pomalu vytahovat z malého zavazadla přes rameno bylinky, které pomůžou Ra´jilovi s hojením. Mou snahu však přeruší výkřik.

Příchod a seznámení
“Támhle jsou, dělejte chlapi!!“ Družina asi dvaceti mužů se blíží k nám.
Cože? Spousta mužů v naleštěné zbroji nás obklíčí. Proti takovéto přesile by nemělo ani smysl se bránit. Vím, že naše šance jsou malé. Řekla bych miniaturní.
“Složte zbraně!“ Ozve se hlas muže, zřejmě kapitána, který překřičí i zloděje s amputovanou rukou.
Jak tak velitel stojí proti nám, měřím si ho okem. Je asi dva metry vysoký, možná víc, v ruce má válečné kladivo, obličej zakryt za spoustou vousů.
Tomuto člověku se nechci podrobit. Odhodit zbraň je znak vzdání se. To však já nechci. Ne před někým takovýmto.
Bohužel však jiná možnost není. Víme to všichni tři. Dokonce i Berilac odhodí svůj obouručák. Nezbývá mi tedy nic jiného než ho napodobit. Odhodím svůj meč i luk ze zad. Hvězdice si však v botách zanechám stejně jako tašku v níž mám bylinky a dýku.
Pokud mi budou chtít ublížit, neusnadním jim to.

Velitel posádky se mi znelíbí ještě více, když si s Berilacem skončí v obětí. Urazí mě to. Takovéhle hry nesnáším. Ra´jil je však úplně jiný než já. Hned se pustí do hovoru s tím vtipálkem v e zbroji.
Ccc…. Odfrknu jenom slabě pro sebe a začnu zvedat svůj meč a luk. Tím, že si luk dám za záda, si ušpiním i zbytek své původně bílé košile.
Zatím co se ti tři pustili do záživného hovoru snažím se očistit ránu na Ra´jilově ruce. Je mi jedno jestli chce, nebo nechce pomoct. Já mu prostě pomůžu. Teprve teď si všimnu, že nemám žádný čistý hadr a tak si roztrhnu kus košile. Jak trhám odhaluje se mi postupně břicho a boky.
Tu hlupačko. Kdyby zaútočil na tebe a ne na Ra´jila, víš kde jsi mohla skončit. Nadávám si ve své hlavě.
Je to můj hloupý zlozvyk nenosit brnění, když si myslím že není potřeba.
Hovory těch tří prolomil až Argan, kterého nám Berilac dokonce i představil po tom srdceryvném přivítání. Chce, abychom se vydali za králem.
Zase ty rozkazy. Ten chlap je mi opravdu nepříjemný. Může nás městem provést, jak rychle chce, ale pro mě bude každopádně nafoukancem, který umí jen poroučet. Celou tu cestu jdu vesměs pánům v zádech.
Jsem ráda, když nás konečně nechá jít samotné. Nebudu muset alespoň poslouchat jeho hlas.

My u krále
Síň najdeme snadno. Když uvidím krále v čele stolu musím se uklonit. Pokleknu tedy na koleno a pravou ruku položím na srdce. Teprve poté, co mě král vyzve k sednutí ke stolu, se zvednu a splním jeho přání. Sedím vedle Ra´jila a nějakého cizince.
Ra´jil se přikloní ke mně. Jeho otázky jsou upovídané stejně jako on sám.
“Myslím, že jim to bylo jedno.“ Ještě stále jsem trochu nevrlá ze setkání s Arganem. Ale snažím se odpovědět přesto mile.
“Snad nám to král sdělí sám.“ Odpovím na další otázku a trochu se i pousměji při jeho přiznání, že s králem dosud nemluvil.

Hostina

V klidu sedíte, povídáte si, nacpáváte si břicho. Během toho co jí král se nic zvláštního něděje, občas přiběhne ňáký posel, něco pošeptá králi a zase odběhne. Král už není nejmladší a na tváři má plno vrásek od starostí. Ale taky má na čele ošklivou jízvu. Je oblečen do společenského a asi má velice rád víno, protože si každý doušek ze sklenky patřičně vychutnával.
Konečně do jedl. Utřel si pusu kapesníčkem. Podíval se na vás a zacinkal lžičkou o skleničku.
Počkal až se mu budete věnovat, odkašlal si Milý rádci,přátelé., cizinci a diplomati ze sousedního království. Chtěl bych vás tu přivítat. Abych pravdu řek nemám stejně jako určitě vy radost, že jsmemuseli přijmout diplomaty a jejich doprovod do našeho města, ale vyjednávání k válkám patří a tedy jsou nedotčitelný. Bohužel... Škodolibě se zasměje. Podívá se na diplomaty zla a jejich doprovod. Zaleskne semu v očích NE samozřejmě si dělám srandu neberte to jako že se do vás navážím. Přátelsky se usměje a pokračuje dál k ostatním Určitě mnohé z vás zajímá,proč jsme se tu vůbec sešli. Svolal nás náš Druid Untlas Lorin můj drahý přítel, kterého si velmi vážím. Je moudrý a mocný... Akorát jeho nevýhoda je že vždy chodí pozdě... Ukáže na volné místo vedle něj, kde je též příbor i stalířem, ale nedotčený No co, může si to dovolit a navíc má moc práce a pozdní příchod většinou vždy vysvětlí. Je tu ještě jedna nevýhoda,kterou má... mluví pořád v hádankách, takže pravý záměr téhle schůze se dozvíme až dorazí. Tak divně se ušklíbne, splaskne ruce jakoby se modlil.

Chvilku je ticho Jelikož nevíme, kdy může přijít, je tu možnost, že si dojdete do pokůjů odpočinout a až dorazí, necháme vás zavolat. A pokud jde o diplomaty a jejich doprovod ze sousedního království, pro ně samozřejmě platí že na pokoj pudou pouze za doprovodu našich strážných...
Kouká se na členy zla a sjíždí je pohledem.
To se ozve jeden z diplmatů zla To je neslýchanost vašechování je .... My se nedotkneme něčeho, jako je vaše postel to by bylo pod naší uroveň zůstanem tady a počkáme...
Král se jenom usměje Dobře o starost míň

Na hostině

"Myslíš?" zeptám se Nii, když mi řekne že nám to král jistě poví sám. "A co když ne?" šeptám dál, ale to už se pustím do svého jídla. Býval bych mluvil dál, ale všude bylo takové hrobové ticho, skoro až nevlídné řekl bych a já netušil co dělat. Nakonec král dojedl a to zvládl mnohem dříve než já.Zrovna jsme chtěl pochválit jak je to tu dobré, když zacinkala lžička o skleničku a král promluvil. Navzdory očekávání mých přátel, jsem celou dobu nehnutě poslouchal.

"Vidíš? Nic nám nepoví..." pokrčil jsem rameny a zašeptal směrem k Nie. Jenže pak se král zmíní o pokojích pro vážené hosty diplomaty a jejich doprovod a jeden z nich se ohradí že zůstanou tady. Mrazí mě v zádech z toho jak se chovají. Tak divně... Nepřístupně, nepřátelsky...

"A proč?" zeptám se toho diplomata obratem s naprosto nechápavým výrazem ve tváři, který překryje zářivý upřímný naivní úsměv sedmnáctiletého chlapce. Jakmile jsem jednou otevřel pusu je velice nepravděpodobné že bych ji zase brzy zavřel...

nemám stejně jako určitě vy radost, že jsmemuseli přijmout diplomaty a jejich doprovod do našeho města, ale vyjednávání k válkám patří a tedy jsou nedotčitelný vzpomenu na králova slova a otočím se přímo kna krále.

"My jsme ve válce? To je super... A jak to vypadá? Prioč by je vlastně měli doprovázet stráže? Myslel jsem že jsou hosté jako my? Nebo... My nejsme hosté?" rozhlédnu se po místnosti stále tím svým nečitelným dětským výrazem.

To je úžasný, bude legrace... Takže nevíte kdy přijde ten druid? A jak vůbec vypadá? Mohl bych tu taky zůstat pokud zůstanou oni? Hrozně rád bych se o nich něco dozvěděl..." řeknu a otočím se na zmíněného diplomata, který předtím krále tak netaktně odbil ačkoliv takt je slovo, které mě osobně také říká jen velice málo...

"Všichni říkají že jste zlí, ale to není pravda, že ne?" zadívám se na něj s neskrývanou nadějí.

Hostina

Zrovna jsem dojedl a král zacinkal na svoji skleničku.Když všichni ztichli,začal povídat něco o tom proč tu jsme,moc jsem ho neposlouchal.
Pak král začal povídat něco o pokojích a náš diplomat se,jako vždy,začal chovat povýšeně.
Jak já bych mu tu hlavu rád usek,to by byl takový klid!!!Říkam si.Pak jsem se zvedl a šel do nějakého pokoje.
Kdyby mě někdo hledal,tak si jdu lehnout do nějakého pokoje.Sem docela unaven.
Pak si zajdu za strážným,aby mě doprovodil do nějakého pokoje,kde si trochu odpočinu a zároveň si tam zkrátim čekání házením dýk do stěny.

Hostina

Jídlo, které král připravil, vypadá úžasně. Všichni se do jídla pustili s takovou vervou, jako by týden hladověli. Ráda bych učinila stejně, ale můj zvyk jíst pouze maso ulovené mou vlastní rukou mi to nedovolí. Sáhnu tedy sem tam pouze po pár kuličkách hroznového vína.
Tento plod přírody jsem si zvolila hlavně z důvodu, že zasytí i napojí zároveň. Vína, jako nápoje, bych se nenapila. Nikdy bych neohrozila svou pozornost jeho konzumací.
U klidného převalování kuliček svými ústy jsem pozorovala děj, který se odehrával v místnosti. Prohlížela jsem si krále a přemýšlela, jak starý asi bude. Věděla jsem, že nejmladší není, ale spousta vrásek napovídala ještě větší stáří, než jsem očekávala.
Král se zvedl a zvuk lžičky narážející do sklenky v jeho ruce rozezněl celou místnost. Všechny ostatní zvuky postupně utichly. Až odkašlání královo prolomilo toto ticho.
Vnímala jsem jeho slova, přemýšlela nad jeho chováním, vytvářela na něj názor a pečlivě si vše ukládala do paměti.
Zřejmě i Ra´jil konal stejně, neboť nepromluvil dokud král neskončil svou řeč, která nám dopřála nové informace.
Čekáme ještě na Druida Untlas Lorin Nemohla jsem uvěřit slovům, která byla vyřčena. O tomto muži už slyšela a vím, že jeho moc je veliká. Vždy jsem myslela, že to jsou lži, bajky, pohádky pro malé a teď se dozvím o jejich pravdivosti.
Mou radost z budoucího setkání nepřerušilo ani čekání, které nemělo trvat krátkou chvíli a dokonce ani stálé mluvení Ra´jila.
Odejít v tuto chvíli by nebylo to nejlepší. Nevěděla bych, co dělat a zůstat zde, znamenalo větší šanci na brzčí setkání s ním.
“Já také zůstanu.“ Řekla jsem sebejistě.

Zachviličku dojdeš k své chatrči. Netrvá dlouho a v dálce slyšíš dusod bot.
V ten moment taky přilétne maličký skřivan.
Bitva na straně zla dopadla dobře všichni se vrátily, až teda na stráty, které jsme utželi, ale nic hrozného. Tak zase naschle. Zacvrliká, párkrát se na místě při letu otočí a zmizí někde mezi stromy.
Zrovna tam, kde proletěl se ze stínů vynořilo 6 neljlepších vojáků, co chrání krále

Došlapou k tobě. Dobré ráno přejeme, jak jistě víte posílá mne a moji družinu král, aby jsme vás doprovodili do hradu. Mám vám rovnou vyřídit, že ste sice řikal, že nechcete, aby sme vás doprovázeli, ale v téhle situaci si nemůžeme dovolit, aby vás někdo ohrožoval. Tak poďte, král už čeká.
Seřadí se do čtverečku kolem tebe a takle tě odvedou až k městu.

Hostina

Jakmile padla Vaiteova otázečka, nastala v místnosti taková divná atmosféra.
Král který si srovna dával třešeň do úst ji vdechnu a začal se dusit. Jeden z diplomatů se neudržel a vyprskl víno na stůl. Druhému spadla čelist údivem a vidlička na zem. Jeden ze sluhů rozbil skleničky, které odnášel.
Konečně, když dozněl hrůzu nahánějící smích diplomata ze strany zla, bylo už jen v místnosti slyšet, jak se král dusí vdechlou třešní. Zachviličku k němu přiskočil jeden ze sluhů a vší silu ho praštil do zad. Král narazil do stolu hrudníke, ale třešnička se mu povedla spolknout. Děkuji ti mládenče.. Vypustí ze sebe zadejchaně. Sluha se jen ukloní, lehce se usměje a vrátí se na své místo.
Teď se všichni koukájí na Ra´jil Vaite. Všichni asi očekávájí co na to řene král. Ale ten se k tomu moc nemá, tak si vezme slovo nejstarší z diplomatů dobra.
Milý chlapče, ve válce jsme už několik let... Že se naštěstí nestřetli naše vojska na území našeho města neznamená že někde na druhim konci téhle země neumírají vojáci, aby naše životy byli v bezpečí. Nevědět že je válka a ještě říct že je to super nenízrovna uctivé. Dokázal by si říct něco takového, kdybych ti přivedl Paní Kovářovu, která se včera dozvěděla že ji padl syn?? Válka ji sebrala muže i syna a ty s pusy vypustíš takový nesmysl. Měl bys nad sebou trochu zapřemýšlet. Mluví klidným vyrovnaným příjemným hlasem, ale jeho pohled je mnohem tvrdší než slova, která zvolil. Je každému jasné, že byl velice touhle poznámkou zklamán.
Chvilku ticha přeruší otevření dveří a vběhnutí jednoho sluhy, přiběhne ke stolu a něco zašeptá královi. Tomu se na tváři udělá úsměv. Zachviličku se ukáže, proč se tak usmál, ve dveřích se oběví staře vypadající vyhublí muž opírající se o hůl. Zamíří rovnou ke králi, když dojde k němu, král, ketrý vstal, hned jak přišel mu podá ruku a lehce se ukloní.
Dovolte, abych vám představil Druida Untlase Lorina... Ukáže jednou rukou na staříka a posadí se zpět na židly.

Na hostině

Sedím u stolu a snažím se něco sníst. Přeci jen už jsem nejedla celkem dlouho. Ale nemůžu. Všechno tady se mi hnusí. Hnusí se mi všechna to povrchnost, co tu cítím okolo.
Pohledem zabrousím na krále, který právě pije víno ze sklenice, když v tom začne mluvit.
Nemá radost, že musí přijmout diplomaty a jejich doprovod? Jejich doprovod? Co si to k nám dovoluje. Chová se tak povrchně a…začnu rozčílením svírat ruce v pěst, až nechtěně rozmačkám rajče, které jsem držela. Sakra, asi bych se měla naučit trochu víc ovládat svůj vztek, pomyslím si, když ze sebe stírám červenou „břečku“.
Ještě chvíli poslouchám krále, když se dozvím, že druid, jež má dorazit se opozdil. Tak to je vážně super…já už to chci mít za sebou. Chci být pryč z tohohle města.
Později nám král nabízí pokoje, ale to by nebyl náš diplomat, aby se do toho zase nevložil. Já jen otráveně zakroutím očima.
Sice bych ráda byla chvíli sama, ale nepůjdu do pokoje za doprovodu strážců jako nějaký vězeň. To raději zůstanu tady.
Scrap odešel, tak se jen znuděně rozhlížím po místnosti a přemýšlím, když v tom uslyším nějakého elfa, jak se ptá, jestli jsme ve válce. Musím se začít potichu smát. Nevím, jestli to byl vtip nebo to myslel vážně, ale každopádně mě to pobavilo.
Pohlédnu na krále, který se dusí na vdechnuté třešni. Pořád se usmívám a pozoruji celou situaci. Celá ta cesta za tohle bezpochyby stála. Ten pohled si chci pamatovat ještě dlouho. Naneštěstí ho jeden ze sluhů praští do zad a král třešni spolkne. Škoda.
Hned na to mi však úsměv ztuhne. Do místnosti vejde jakýsi stařík. To že je on? Vždyť sotva chodí. To jsem zvědavá, jak dlouho budeme čekat, než se doplazí k tomu stolu.

Hostina

Pomalu jím a piju a mezitím přemýšlím o tom, co by se asi stalo, kdybych proměnil ty nabubřelé diplomaty v hromádky popela.
Zatracení diplomati. Myslej si, že si můžou dovolit všecko. Vim, tohle je nepřítel atakdál atakdál. Aspoň trochu úcty by mohli projevit. A ten doprovod diplomatů z druhé strany?
Pomyslím si a uříznu si kus srnčího a položím na talíř. K němu si dám zeleninu a trochu omastku. Kdž promluví jeden z těch druhých. Málem se neudržím a vyprsknu smíchy. Naštěstí se mi to podaří zamaskovat přidušeným kašlem, jak mi zaskočil kousek masa. Když si chlapec vyslechl královo pokárání, tak se jen usmějí.
Naivka, se divim, že přežil.
,,Zlí? No, to záleží na tom, jak se na to díváš. Jestli například pokládáš za zlo, když se snažíme získat moc, aniž bychom moc hleděli na ostatní, ano, jsme zlí."
Promluvím s mírným tónem pohrdání v hlase.
Jo. A mnoho těch ,,dobrejch" lidí mnohdy napáchá víc škody nežli já, když chci získat moc."

Hostina

Atmosféra v místnosti se rázem změnial a já nejsem s to ji pojmenovat. Král se zakuckal a všichni po mě vrhají pohoršené pohledy. Jsem na ně zvyklý, všechyn vždycky pobouří něco z toho co řeknu, to ale neznamená že mě to nemrzí, i když se v mé tváři nic nezmění. Vždycky v takových chvílích přemýšlím, v čem dělám chybu, ale teď stejně jako jindy, na ni nemohu přijít.

Kouknu na Niu jakýmsi bezbranným pohledem, kde se mísí nepochopení, ale i starost a stud, který ovšem dokáží rozeznat jen ti, kteří mě znají lépe.

"Řekl jsem něco špatně?" zeptám se jí, ale to už krále někdo udeřil do zad a když se mu podaří spolknout pecku, uleví se mi. Přeci jen, já nechtěl aby se něco takového stalo, prostě jsem začala mluvit aniž bych přemýšlel, co že to přesně říkám, já to vlastně ani jinak neumím...

Pak se ale jeden z elfů zmíní o tom co prý že považuji za zlo a já jsem rád že se mnou přeci jen někdo mluví. “No já o tom vlastně nikdy nějak nepřemýšlel…“ přiznám popravdě. Býval bych ještě něco řekl, ale zdá se však, že jsem tím opravdu popudil hodně z lidí a elfů v síni až na mě jeden promluví. Znám tento tichý, vyrovnaný, téměř i příjemný hlas, který ve svých slovech nese hluboko myšlené pokárání. Můj otec to dělával také tak. Úplně se mi teď vybavila jeho tvář...

"Jdi. Jdi si kam chceš. Pamatuj si, že dokud se nenaučíš chovat zodpovědně a uctivě, dokud se nenaučíš dříve přemýšlet než jednat, nejsi můj syn."

Ano. Tak to skončilo. Byl jsem poslán pryč a já šel... Nikdy na to nevzpomínám. Vlastně se většinou nezabývám minulostí a už vůbec o ní nepřemýšlím vážně, ale podobnost hlasu a pohledu toho diplomata s mým otcem mě zaskočila a dokonce jsem i zavřel pusu.

Dokázal by si říct něco takového, kdybych ti přivedl Paní Kovářovu, která se včera dozvěděla že ji padl syn?? Válka ji sebrala muže i syna a ty s pusy vypustíš takový nesmysl. Měl bys nad sebou trochu zapřemýšlet. převaluji v mysli vyřečená slova a snažím se si to představit, ale pořdá nedokážu přijít na to... Proč bych neměl? Každý přece někdy umře ne? Já taky někdy umřu... Taky nia, i BB... Všichni jak jsme tady... Krom toho, kdybych věděl, že se bojuje tak bych šel taky bojovat. Určitě by to bylo lepší než čekat na příležitost tady... Pokud jim tu vadím, neměli mě zvát, ne? Přece jsem nic neudělal... Proč vždycky všechny akorát naštvu?, jenže, snad naštěstí, než stihnu promluvit, otevřou se dveře a vejde nějaký sluha, cosi pošeptá králi a pak přijde i dlouho očekávaný druid. Můj stud, i náhlý záchvat přemýšlivosti se rozplynou, jako by snad ani nikdy nebyly a v mé tváři opět zůstane jen dychtivá zvědavost. Král nám drudia představí a my se dozvíme, že je to opravdu on.

"Les/ Město/ Hrad"

-_-_-_-

Čekám, dokud mi nepřinese nějaký tvor alespoň minimální zprávu o tom jak dopadla vyslaná armáda. Najednou přiletí malinký skřivánek. Oznámí mi zprávu o vítězství, avšak do toho je slyšel hluk. "Dusot koní?" Položím si otázku. "Avšak ne! Jdou sem vojáci." Dojde mi a dříve než stihne malinký skřivánek odletět řeknu mu ještě. "Děkuji ti." A lehce kývnu hlavou.

Z houštin vyjde několik vojáků. Vzpřímím se a pevně se opřu o mou hůl. Jeden z vojáků spustí, ale nenechám ho doříct ani jednu větu a mluvím. "Králové z obou stran my zaslíbili zemi. Správce jsem, do lesa vstup zakázán!" Vyhrknu na vojáky aniž bych je vyslechl. Na poslední chvíli mi oznámili, že zástupci obou stran se již dostavili. "Holuba poslati jste měli." Řeknu a bez váhání se vydám do království.
Vojáci mě divně obestoupí do čtvercového postavení. Jen si to prohlédnu a zakroutím hlavou.

"Ptáci moji milí. Novinky nechť přiletí." A nastavím ruku pro ptáčka, který přiletí. Zkrátím si cestu povídáním s ním. Občas se podívám co dělají stromy a vojáci. Občas se pousměji.

Konečně se dostaneme k hradbám města čistoty a osvícení. "Leť a oznam vše, že po dobu mé nepřítomnosti, vše zařídí nejstarší a nejmoudřejší z Entů." A lehce pomohu ptáčkovy vzlétnout. Zastavím se kousek před branami a řeknu vojákům. "Nyní se mnou jíti nemusíte. Čistotu zde neshlédnete." Řeknu vojákům. Oni však mou žádost nepochopili. Oči se mi protočí, když mě nehodlají opustit.

Vejdu do krásného města, které je plné lidí. Někteří chudí, jiní bohatí. Další ošklivý, druzí hezký. Avšak na všechny hledím stejně. Někdy pohladím malé dítě po hlavě, když kolem probíhá, nebo pokárám nějakého nezbedného chlapce, který dělá neplechu. Avšak všechno co dělám přináší energii jak mě, tak jim.

Před branami do hradu se zastavím a vojáky, jenž mě celou dobu doprovázeli rozeženu. Poté vstoupím do hradu.
Kreseb a jiných malůvek si nevšímám, neboť jsem je mockrát viděl. Pomalým krokem vystoupám po schodech o holi. Nahoře se o ni opřu a chvíli stojím na místě. Jakmile naberu dosti energie vstoupím do velkých dveří, které vedou do sálu. Dveře otevřu z obou stran a pomalým krokem vejdu dovnitř. Zastavím se na začátku čela u dveří.

Chvíli stojím a prohlížím ty, jenž sedí s námi u stolu. "Ti, jenž zde nemají co dělat, nechť opustí místnost." Řeknu velmi vyváženým hlasem, který se rozlehne po místnosti. Usměji se a zamířím přímo ke králi. Podáme si ruce. On se lehce ukloní a já jen viditelně kývnu hlavou. Posadím se vedlo něho. Král mě ještě stihl představit takže jsem to nemusel dělat sám. Lehce se ze židle nadzdvihnu a kývnu na všechny hlavou. (Celkově zdravím všechny takže kývnu jen jednou!)

Jsem oděn do tmavě modrého roucha. Vypadá již skoro jaké černé. V ruce držím zdobenou dřevěnou hůl. Mám krásné rovné dlouhé šedivé vlasy. Je vidět několik vrásek na čele a pomalu mi roste plnovous. Mám velmi vychrtlé prsty a přes oblečení vypadám jako vycuclí dědek.

Hostina (špatně vyřčené slovo)
Mohli jsme být svědky smrti krále, který vdechl něco k jídlu. Ra´jil rozvířil v místnosti svými slovy bouři, jejíž hromem a bleskem zároveň byl nejstarší diplomat.
Spustil na Ra´jila trochu tvrději než jsem očekávala. Bylo mi jasné, že nenechá slova jen tak být, ale způsob jakým to řekl, se mi nelíbil. Může mluvit sebelogičtěji a klidně, jak chtěl. Nesedne mi!
Měl pravdu, že válka je zlá a není dobré o ní mluvit s radostí.
Nakloním se k Ra´jilovi a velmi tiše mu pošeptám do ucha. Válka stojí spoustu nevinných lidí život. Není dobrá.

Příchod
Bouřlivou náladu přeruší příchod jednoho z panošů a králův úsměv na tváři. Zprávu, kterou vyslyšel, nám sdělil se stejnou radostí, jakou jsem jí já vyslechla.
“Dovolte, abych vám představil Druida Untlase Lorina...“ Ruka ukáže na postavu vcházející do dveří. Druid!
Je přesně takový, jak si člověk představí druida. Snažím se na něj necivět, ale jsem příliš uchvácena. V očích se mi objevují co chvíli jiskry vzrušení. Poprvé za svůj život vidím tohoto druida.
Je důstojný nejen vzhledem, ale i hlasem, slovy. Pozdravím ho pravou rukou, kterou položím na své srdce, stejně jako při mém příchodu.

Hodovní síň

Nia mi pošeptá, že a proč válka není dobrá a mě studem zrudnou uši, jenže příchod druida nerušil mou nepromyšlenou odpověď a má ústa se sice otevřou, ale nestačím nic říct než promluví druid. "Ti, jenž zde nemají co dělat, nechť opustí místnost."

"To jako, že mám jít?" zeptám se Nii, ale vlastně jsme to řekl víc nahlas než jsem měl vplánu a přelétl pohledem celou síň.

Druid nám kývl napozdrav a já vlastně neumím vystihnout bouři emocí, kterou pociťuji. Strach, nervozitu, stud, ale i nadšení a radost z celé této situace. Co však převáží všechno - jako obvykle - je má do nebe volající zvědavost.

"Dobrý den, Vy sjte ten druid? Král říkal, že jste chtěl abysme tu byly a neřekl mu proč... Nám to řeknete? Budeme moct něco dělat? Něco důležitýho? Skončí ta válka? Bude to něco zajímavého? A co Vás vlastně zdrželo?" vychrlím na druida mnoho otázek a upřu na něj své jasné modré oči plné dychtivosti po odpovědích.

Hostina

Když jsem byl na odchodu do mého pokoje,přišel ten druid.
Ježiš,takovej starej páprda má bejt ten slavnej druid?To si zas neodpočinu.
A tak si jdu sednout zpátky na svoji židli.

Ten elf už mě začíná pěkně štvát.To nemůže aspoň na chvíli zavřít hubu?
Nádávam na něj pro sebe,ale nic na sobě nenchám znát.Jen ho v klidu pozoruju,jak se chová atd. a snažím se toho co nejvíc zapamatovat abych se mohl přpravit na další loupež.
Jestli ho někdy potkám tak...Snad to bude stát za to.

Zůstávám pořád ticho,nic neříkám a pozoruju co se bude dít dál.

Příchod druida

Konečně…konečně druid dorazil a došel až ke králi. Při svém příchodu kývl hlavou a pozdravil. Pronesl při tom nějakou větu. Už si ani nepamatuji, co to bylo. Proč bych se namáhala ho poslouchat.
To divadélko na úvod si mohl nechat. Stejně nechápu, proč na něho všichni tak civí. Vždyť je to úplně normální dědek, co s těží udrží svoji moč.
Otráveně se uvelebím na židli. Natáhnu nohy, až to skoro vypadá jako kdybych usínala a ruce zkřížím na prsou. Přitom si starce znechuceně prohlížím.
„Pche,“ ušklíbnu se pohrdavě, když vidím s jakým nadšením ho někteří vítají, ale pak si uvědomím, že jsem se projevila možná až příliš nahlas.
Možná bych po něm mohla hodit ohryzkem z jablka. Schválně, jestli se udrží na nohou. Pomyslím si a v hlavě si představuji celou scénu, jak by to asi vypadalo, kdyby se mocný druid, jenž podnikl tak dlouhou a „strastiplnou“ cestu, skácel k zemi pod nátlakem nedojedeného ovoce.
Ano chápu, že čím je starší, tím víc má zkušeností. Je moudřejší a zběhlý ve svém oboru, ale tohle? Myslím, že nemluví v hádankách, jak říkal král, ale prostě jen trpí stařeckou demencí.

"Jídelní sál/ Konzervativní sál"

-_-_-_-

Každý jste si udělali obrázek o tom, proč druid přišel pozdě. Někteří kladný, někteří zase záporný. Zatím se však nezdálo, že by druid mluvil v hádankách. Spíš nebyl při sobě. Král se posadil a chvíli o samotě debatoval s druidem, který si občas něco strčil do pusy aby se najedl. Poté chvíli hovořil s Ra'jil Vaite, neboť je ke všem vlídný. Král je sice starý, ale neustále neposedný. Zvedl se a zaklepal na skleničku.

Počkal až bude ticho a začal mluvit. "Takže. Doufám, že jste se všichni dosyta najedli. Teď bychom se mohly přesunout ke kulatému stolu. Stůl nekončí a nezačíná. Ostatní věci a pravidla vám řeknu u stolu. Prosím následujte mne a mé sluhy." Počkal si až se všichni zvednete a vyrazil směrem ke dveřím. Jeden z diplomatů zlé strany jej ale před dveřmi přerušil.
"Proč bychom se měli neustále někam přemisťovat, neustále někde chodíme. Mi nejsme na chůzi stavění, jsme tu abychom vyjednávali. Zatím jste nám dali nějaké hnusné sračky k jídlu a posadili nás na tvrdé židle. Tomuhle vy tady říkáte zacházení s hosty?! No tak to promiňte ale já a mí kolegové si budeme stěžovat u naše krále."
Zvedne výhružně prst nahoru. "A to si pište, že s vámi náš král zatočí. Sepíši vše na pergamen, který pak předám králi. Bez milosti srovná vaší rasu se zemí!" Odsekne na konec a škubne hlavou. "Ccccc! To je úroveň." Dodá ještě potichu.

Král na něho divně kouká. Diplomat se opět chystá spustit, ale někdo mu dá pěstí a diplomat je velmi rychle zticha. (Je celkem jedno kdo. Kdo to napíše dřív bude mít delší příspěvek.)
Diplomat jen kouká a ze rtu si setře krev. Druid k němu přistoupí a něco mu řekne. Naštvaný diplomat však rychle zareaguje. "Vypadni dědku." Dříve než si však uvědomil co udělal druid odešel.

Šly jste za králem, né zrovna rychlím tempem. Dovedl vás do obrovské místnosti, kde byl veliký kulatý stůl a kolem něho několik nádherných židlí. "Posaďte se." Pronesl král.
Jakmile jste všichni seděli, stoupl si král a spustil. "Pravidla stolu jsou jasná a snadno zapamatovatelná. Za prvé. Každý je si tu roven. Pokud já budu hovořit třeba tady s Galthoniel, tak jsme si rovni. Tady nejste vy obyčejní vojáci, ale tady jsme všichni králové.
Za druhé. Každý se o slovo musí přihlásit. Budeš-li něco chtít říct, postav se a počkej až hovořící domluví. Ten, jenž si stoupne dříve, hovoří první. Stráže u dveří vše sledují a budou nám říkat, kdo se postavil dříve.
Za třetí. Nikdo nikdy nebude nikoho přerušovat a urážet. Pokud někdo někoho přeruší, odejde od kulatého stolu. Pokud někdo někoho urazí, půjde od kulatého stolu.
Za čtvrté. Nikdo nebude mít u sebe zbraně. Kouzelníci, bohužel i druidi odloží své věci tamhle do skříně." A ukáže na skříň vedle strážných. "Věci mu poté budou navráceny. To je vše. Tyto pravidla budete ctít a nebudete je porušovat, dokud budete u kulatého stolu." Řekne a posadí se.

Nyní ke každému z vás přistoupili stráže, aby vás odzbrojili. Každý vidíte jak jeho věci dávají do skříně. Každý má jiný regál na své věci. Jen kouzelné hole drží strážní u sebe, aby se neztratili.

Nikdo jste neměli možnost a král se zvedl jako první. "Takže jsme tu proto, abychom sjednali schůzku s druidem. Untlnas ví, jak zabránit zkáze. Untlanasi máš slovo." A opět vztyčí výhružně prst a ohlédne se po vás.

Jídelní sál/ Konzervativní sál

V poklidu jím a druida si moc nevšímám. Zatímco jím, hlavou se mi honí risíce magických slov, na která se soustředím.
Usstan lar tau al d'faer. Doer ulu uns'aa lu'tlu verin. Usstan inbal sila dos ghil ulu tlu ussta rothe.
Náhle král zavelí, abychom jej následovali ke kruhovému stolu. Zvednu se a jdu kousek vedle jednoho z diplomatů. Náhle si začne onen diplomat stěžovat a nadávat, že pošle dopis a další výhružky. Náhle se prudce pohnu a ještě s pomocí magie vrazím diplomatovi pěstí.
,,Sklapni už konečně pse nebo z tebe zbude jen pouhopouhá hromádka popela. Stejně jsem tuhle práci nechtěl."
Zasyším mu do ucha a poté se odeberu do místnosti s kulatým stolem. Zde si sednu dál od diplomatů a poslouchám králův proslov.

"Jídelní sál/ Konzervativní sál"

Konečně jsem si připadal šťastný když se mnou mluvil. král. Sice mi chvíli trvalo, než jsem skousnul, že mi druid neodpověděl, ale nakonec jsem na takové chování zvyklý a pan druid mi tak jen ukázal, že se od ostatních lidí a elfů příliš neliší. Nakonec si řeknu že je starý a třeba unavený a potřebuje si odpočinou s tím, že mi odpoví později. Jsem úplně nadšený z toho všeho dění kolem. Připadá si důležitě a dokonce povolím svým myšlenkám i vzpomínku na otce a prohlášení že ba ny ě byl určitě hrdý, ačkoliv to neřeknu nahlas, ale jen sám sobě v duchu, což je u mě dost neobvyklé. Naštěstí mi pusa jedei tak v jednom kuse a nikdo si toho nemohl všimnout.

Samozřejmě jsme se králi omluvil, ž mu kvůli mě zaskočilo a pokusil se mu vysvětlit, že samozřejmě vím, že je válka hrozná věc, ale že jsem se prostě nechal unést, protože to že se válčí znamená že se něco děje a těšil jsem se že bych třeba mohl taky pomoct. Chápu že to pořád ještě musí působit naivně, ačkoliv chápu není to správné slovo.

Naonec se král zvedne a že nás odvede ke kulatému stolůu. Okamžit ě se vzrušeně postavím. Tajemno, které vytvořil kolem pravidel stolu je úžasně lákavé a já se těším jako malé dítě.

Jeden z diplomatů druhé strany se ohradí, ale mě jeho výtky připadají nesmysl n éa výhrůžky zbytečné. "Naši rasu? Hele... Mě taky? Ale já sem elf jako vy, to neni zrovna mco chytrý, nezdá se ti?" vychrlím ze sebe. Druid se mu asi pokusil něco říct, ale ten muž ho hrubě odbyde což se mi nelíbí. Neznám ho, ale být na ostatní hrubý není nic hezkého. Chtěl bych mu to připomenout, ale někdo jiný už mu dá pěstí. Je to jeden z těch, které neznám. Nechápu to. Jistě ten diplomat se nechoval hezky, ale hned ho praštit? Skoro bych se toho muže začal bát...

"To od tebe nebylo hezký! Začnu na něj. On se sice nechoval hezky, ale hned někoho mlátit? Já myslel, že se taky kouzelník, to mlátíš každýho na potkání...?" zeptám se ho. Musím uzat že mi tento elf připadá vcelku zajíavý a docela bych se s ním chtěl skamarádit, akorát on se tváří, jako by chtěl ignorovat. Ostatně tak se tváří povětšinou všichni...

A pak se konečně zvednema a následujeme krále ke kulatému stolu.

"Kulatý stůl... Není to úžasně?" zeptám se Nii. "My budeme sedět s králem u kulatého stolu. To je prostě senzace. Hele co myslíš že je to za pravidla? Jako že musíme sedět všichni v kruhu?" pokusím se o malý vtip. Nia se skoro nikdy nesměje a mě to mrzí, líbí se mi totiž když se už náhodou usmívá. Horozně jí to sluší...

Pak už ale vcházíme do prostorné místnosti s oním kulatým stolem. V první chvíli nevycházím z úžasu. Úplně cítím to nutkání se rozběhnou, vyskočit nahoru a zvolat něco praštěného, jenže král mě zadrží sotva učiním první dva kroky s výzvou k posazení. Rychle v hloučku lidí vyhledám Niu a BBho a posadím se někde poblíž svých přátel.
Jsem hrozně zvědavý co bude dál a tak hltám každé královo slovo načež se násilím přinutím zavřít pusu. Musím se soustředit aby zůstávala zavřená, protože jinak je mi jasné že bych skočil do řeči už teď králi a nebo i komukoliv kdo by mluvil po něm. Nervózně se vrtím. Nechci být vykázán pryč, když už se mi dostalo té pocty tu být. Je to jako hra. Musíš se přihlásit co nejrychleji a pak můžeš mluvit, to je boží, hrozně se těším s králem jsem ještě nikdy žádnou hru nehrál, to je bomba… mimoděk se ohlédnu na diplomata, který ke mně měl proslov předtím ohledně války. Nevím proč jeho pichlavý pohled mě propaluje a já mám pocit že už jen mé nynější myšlenky by se mu nelíbili…

“No a? Myslet si můžu co chci, ne…?“ zašeptám si tiše sám k sobě. Jdu si odložit své věci, i když jich moc není a pak se vrátím na své místo.

”Hele, Nio, to jako že nesmím vůbec nic říct? Nebo jak se to teda přesně hraje?“ zeptám se tiše své kamarádky zatímco čekáme až druid promluví.

"Jídelní sál/ Konzervativní sál"

Ke kulatému stolu? zamyslím se, když král promluví. Není jedno, jaký ten stůl bude mít tvar? Stejně všechno co řekne budou jenom kecy o ničem.
Neochotně vstanu a jdu za svojí družinou. Jdu sice trochu pozadu, ale uvidím jak Sael praští našeho diplomata. Konečně taky něco udělal správně.
Hned na to uslyším, jak mu nadává ten elf ze druhé skupiny. Škodolibě se pousměji a zhostím se situace. Přijdu až k němu a řeknu: "Z toho si nic nedělej. Je to blbec, kterýmu je jedno, že se mu nepovede kouzlo a zraní tím lidi z jeho družiny, nepletu se Ghare?" pousměju se. "S takovýma se tady vůbec nebav," špitnu směrem k tomu cizímu elfovi a pokračuji dál ke kulatému stolu.
Chvíli poslouchám proslov krále, který mě k smrti nudí. Složím ruce, opřu se a už skoro usínám, když v tom uslyším své jméno. Všichni jsme si tu rovni? Tak by to snad mělo být pořád, ty blboune. Pomyslím si a znechuceně se ušklíbnu. Ať si nemyslí, že se budu hlásit o slovo. S takovým ubožákem, jako je král bych stejně mluvit nechtěla.

"Jídelní sál/ Konzervativní sál"

Podívám se na onoho elfa, který mi vytknul mé chvoání.
,,No, hezký to nebylo, ale už mě trochu štval. To víš, to je tím vzduchem hlavně vychováním. To se pak ti bohatí chovaj arogantně a tak. Prostě je v mládí málo mlátili, a tak se jim to teď musí vynahradit.
Ušklíbnu se a plynule navážu.
,,Ano, Galthoniel, částečně máš pravdu. Občas mi to opravdu jedno je, ale blbec nejsem, kdybych byl blbec, tak při první příležitosti spálím ty zatracený diplomaty na popel. Jenže to bych pak měl docela problémy s mistry našeho společenství."
Otočím se zpět k cizímu elfovi, ale on už je u stolu a tak si jen opřu hůl o stůl a čekám.

Od stolu ke stolu.

Přítomnost druida pro mě byla vítaná. Ráda poznávám nové lidi, hlavně pokud jde o někoho takového, jako je on. Sice jim nevěřím, ale poznávám je ráda.
Pozdního příchodu jsem si všimla jenom díky nervozitě, kterou jsem cítila. Ta už však opadla. Mé oči, pohledy, které z nich vycházely, patřily pouze druidovi. Byly to pohledy obdivu, které ho pronásledovaly. Mohl se oddálit a já ho přesto pronásledovala takovým způsobem, že to bylo až neslušné.
Můj obdiv skončil být „VELIKÝM „ když začal hovořit o kulatém stolu. Přestože jsem mu zpočátku dávala naději. Cesta k němu byla sama nepříjemná. Jeden hlupák druhé strany se prostě předvést musel. Měla jsem sto chutí mu jednu vrazit. Naštěstí má chuť byla předběhnuta chutí někoho jiného.
Když kolem toho muže, který to provedl pomocí nějakého kouzla, trochu se přikloním k němu a promluvím s lehkým úsměvem. “Hezká trefa. Nezastavím se však déle a pokračuji dál. Proto ani neslyším, když Ra´jil začne mít výchovné řeči, s jejichž obsahem bych zřejmě nesouhlasila.
Pozorně jsem si poslechla všechny pokyny, které nám starý druid říkal. Přišly mi hloupé a neproviditelné. Už odmalička vím, že si nikdy nebudu rovna s králem ani nikým urozeným. Má výchova spočívala na „udělej si sám“. A já si na to zvykla.
Bojuji za sebe! Za svou budoucnost.
Ani odlehčení, o které se chtěl postarat Ra´jil svým „vtipem“, nestálo za moc. Smát se jeho vtipu mi přišlo směšnější než samotný vtip. Věděla jsem, že to nemyslel vážně, ale já se smát přesto nedovedla. A to ani proto, abych mu udělala radost.
Nerada jsem odložila své zbraně do přihrádky, jež mi měla náležet. Vždyť ani kvůli strážím jsem je neodložila všechny.
Neozbrojená jsem se nyní cítila, jako neopeřené kuře. Šance uletět je tak mizivá. Jedinou jistotu jsem cítila v blízkosti BB . K nám se po chvíli přidal i Ra´jil.
Ra´jil se ke mně po chvíli naklonil a promluvil. Nebyl si jistý pravidly tohoto stolu, stejně tak jako já, jeho skutečnými pravidly.
Nevim. Kazdopadne tomuto stolu ani lidem kolem nej moc neverim.

Jídelní sál/ Konzervativní sál

Když druid mluvil,hrál jsem si se svojí dýkou.Nějaký stařecký kecy mě nezajímají.Pak se ale všihni začli zvedat.Heh,co se to děje?
Pak začal jeden z našich diplomatů zase hulákat.Hmmm,odsud by se ta dýka krásně házela.Ale než jsem stačil něco dalšího udělat,jedna mu přistála přímo mezi očima.Vypadalo to jako by tu pěst doprovázela magie.Ta sedla!Zakřičím a začnu se mírně smát.
Když jsme došli do místnosti kde byl kulatý stůl začal sem si říkat:Kulatej stůl?Sme snad někde na marsu?Tohle už není normální.
Pak král začal mluvit jak se tu máme chovat.Když řekl,že si máme odložit zbraně,tak sem se nasral,ale nic jsem neříkal.Věděl jsem že by to bylo bez efektu.Tak jsem je poslušně odložil.
Jsme si rovni?No jasně...Už vidím jak tu bude ten druid všem kázat.
Celou dobu co ten elf mluvil sem měl chuť mu jednu vrazit.Přímo mezi oči.Radši až někde venku...

“Jídelní sál/ Kulatý stůl

Chvíli hovořím s králem o cestě, poté co se děje v lese, nebo co se stalo za posledních pár let, když jsme se neviděli. Občas mi král připomene časy, když jsme byly malí a co jsme dělali za různé blbiny. Jenomže, mě se o tom moc nechce mluvit, nemám dobré vzpomínky na dětství, jelikož jsem musel utéct. Ovšem to ví, jen král a rodiče, kteří jsou již dávno mrtví.

Jakmile dohovořím s králem osloví mě chlapec. Ra'jil Vaite….. Rychlé otázky chlapce mě doslova přivádějí do rozpaků a nevím na kterou otázku mám odpovědět dříve. Naštěstí mám stále dobrou paměť a pamatuji si zhruba na co se ptal. “Co mě vlastně zdrželo? Příroda. Žij někdy v souladu s přírodou a najdi si čas na válku, která se tě netýká. Ach tento úkol. O úkolu později.
A co dodati k válce. Válka je jedna z nejhorších věcí na zemi. Dotýká se hlavně přírody. Bohužel, příroda nestrpí dále tyto dětské spory, mezi 2 světy. Příroda tu je, aby byl mír a všichni si užívali volnosti a darů. Darů, které nám matka příroda vždy poskytne.“ ¨
Bohužel, na otázku, zda-li válka skončí jsem neodpověděl. Není to má válka a já se do ní nehodlám míchat. Bylo již prolito dost lidské a elfské krve. Pokud by se do toho vložila příroda se silami jaké nikdo nezná, kdo ví, jak by svět dopadl.

Nyní vstane král a oznámí nám, že se přesunujeme do sálu s kulatým stole. “Ach ne. Je to tu zase. Kulatý stůl. To budou zase hádky, žvásty, hádky, žvásty, hádky a zase žvásty.“ Pomyslím si a protočím oči. Vyrazím jako poslední. Vidím jak jeden diplomat z druhé strany něco namítá. Velmi bedlivě ho poslouchám a čekám, zda-li někdo něco podnikne.

Jeden člen ze skupiny temné strany udeří diplomata. Jsem celkem překvapený, jelikož jsem nečekal, že by ho mohl praštit někdo ze stejné skupiny. Očekával jsem, že budou držet spolu.
Zaslechl jsem, jak mu něco říká, ale neslyšel jsem vše. K muži, jenž udeřil diplomata přistoupí Ra'jil Vaite a začne mu říkat o něco o tom, že to nebylo hezké. Stojím kousek od nich. Zhruba 1-1,5 sáhu. Pak se do rozhovoru přidá další zástupce temné strany, který též nadává na útočníka. ( Saela ). Vypadá to, jako by se chtěli hádat a jsem připravený se do toho vložit. Ovšem situace se velmi rychle uklidnila.

Všichni už odcházejí a já přistoupím k diplomatovi, jenž je ještě v šoku a kouká se kolem tiše řeknu. “Oheň je dobrý sluha, ale zlí pán.“ Oznámím hádankou diplomatovi.

„Vysvětlení. Oheň = Skupina zla, která má ochraňovat diplomaty. Tudíž. Vaši ochránci jsou dobří sluhové, ale zlí páni.
Ponaučení = Není radno si zahrávat s ohněm.“

Vstoupím do sálu, který je mi už známí. Král začne vysvětlovat pravidla. Moc ho neposlouchám, jelikož je už velmi dobře znám. Rovnou jsem si připravil hůl k odevzdání.
Všichni jsme odevzdali své zbraně, které byly uloženy do skříně. Král mi poté věnoval slovo. Moc jsem krále neposlouchal, ale přeci jen jsem zaslechl pár slov.

Vstanu a rozhlédnu se. “Ano…“ Pronesu a na chvíli se odmlčím. “Jak zabránit zkáze? Já zkázu zastavit nemůžu. Ale vy ano. Není to nic pro ty, kteří se bojí temných koutů světa. Každý máte strach a pokud někdo řekne, že strach nemá. Lže. Má ho. Má velký strach. Ovšem bojí se to přiznat. A proč mluvím o strachu? Strach pohání zkázu země. Pokud budete mít strach z tohoto úkolu, není vám pomoci. Mít strach je však přirozené. ¨
Ovšem dost o strachu. Pojďme konkrétně k úkolu. Pokud si vzpomínám naši otci předpověděli konec světa na rok 1098. A co je teď za rok? Za jeden měsíc bude rok 1098. Chcete-li zemřít prosím odejděte a neúčastněte se tohoto. Ovšem, pokud zůstanete, zachráníte nejen sebe, ale i celí svět. Lidé budou znát vaše jména. Budete na mincích. Budou se o vás vyprávět příběhy a budete zapisováni do knih.“ Pronesu a opět se na chvíli odmlčím.

“Pokud si dobře vzpomínám, každé království dostalo část artefaktu. Pokud se tyto artefakty spojí a na zemi bude mír, zkáza nebude. Ovšem je tu jeden zádrhel. Zádrhel, který naši pra otci nezdůraznili. Části artefaktu, jsou 3. Nikoliv 2. Artefakty, nebudou fungovat, pokud se nespojí všechny 3.
Tímto končí část diplomatů. Diplomati obou stran, nechť odejdou do svých pokojů.“ Počkám až všichni diplomaté odejdou a poté opět zpustím.
“Nikdo neví, kde je 3 část artefaktu. Vaše jediná možnost jsou znalosti starších a staré knihy v knihovně nedaleko odtud. Má někdo nějaké otázky?“ Zeptám se a počkám, zda-li se někdo ozve.

Kulatý stůl

Překvapilo mě, když na mě promluvila ta žena z druhé skupinky, ale jen jsem se usmál. Byl jsem rád, že na mě někdo mluví. Jenže teď když sedím u stolu a probírám se druidovými slovy a tím co mi teď odpověděla Nia necítím se nějak ve své kůži. Nerad bych udělal něco špatně. tiše si sám pro sebe začínám něco broukat, ale naštěstí mě přeruší druid, kterému vděčně a zvědavě naslouchám. Popravdě mi z toho všeho až přechází zrak a sluch. A pak už jen sleduji jak diplomaté odcházejí. Páni... můžeme zastavit válku, to je super... To je úplně dokonalý, konečně tu k něčemu budu. Tak... Jak to asi provedeme? Kdo může mít tu třetí část? A jak jí máme hledat? a to půjdeme všichni jak jsme tady...? než bych to stihl vychrlit dveře se za diplomaty zavřou a druid dokončí co chtěl říci. Za druhé. Každý se o slovo musí přihlásit. Budeš-li něco chtít říct, postav se a počkej až hovořící domluví. Ten, jenž si stoupne dříve, hovoří první. Stráže u dveří vše sledují a budou nám říkat, kdo se postavil dříve. vzpoměnu na králova slova a než bych se stihl nějak víc zamyslet už stojím na nohou. Vlastně ani nečekám až budu doopravdy vyzván a prostě promluvím. Začíná mě tahle hra bavit.

"A prč4 bychom se měli bát? Je na tom něco nebezpečného? A to jako že nám dáte ty dvě části a mi půjdeme najít tu třetí, nebo že ji napřed půjdeme najít a pak všechny tři zcelí někdo jiný? Může to provést kdokoliv, nebo je potřeba něco speciálního...? A proč vlastně máme jít my? Má to nějaký smysl? Teda ne, že bych měl něco proti už se těším, bude to bezvadný... A ta knihovna to je tady ve městě, nebo někde jinde? A co vlastně přesně máme hledat?" musím se nadechnout. Dychtivě hledím k druidovi. "A proč se proti té předpovězené zkáze začalo něco dělat až teď? Ví někdo proč se vlastně bojuje? Když je to tak špatná věc, proč k tomu vůbec někdo nechal dojít?" vůbec to nechápu a doufám že mi to někdo vysvětlí. Úplně cítím jak mi srdce v hrudi bije rychleji než jindy jak jsem napjatý a zároveň nadšený z toho všeho.

Kulatý stůl

Už zase musím poslouchat ty jeho arogantní kecy, kterými dává najevo, jak moc je „inteligentní“.
Jak já ho nesnáším. Musím se uklidnit. Sevřu ruku v pěst, zastrčím si pramínek vlasů za ucho a jen se pohrdavě pousměji a pokračuji dál.
Však ono bude ještě dosti příležitostí, abych se tomu neschopnému kouzelníkovi pomstila.

U kulatého stolu se ke slovu dostane druid. Nejdříve ho poslouchám, ale příliš dlouho to nevydržím. Moje myšlenky jsou jinde. Očima přejíždím po všech přítomných v této místnosti.
Můj pohled se zastaví u zástupců druhé strany. Nehybně sedím u stolu a stále si je jen podezíravě prohlížím. Jsou tak zapálení do toho, co druid říká, až je to neuvěřitelné. Je vidět, že jsou přátelé. Na naší straně se to říct nedá a to je trochu nevýhoda. Jsme jako kdybychom přišli každý sám.
Kdyby naši diplomaté nebyli takoví hlupáci a Ghar se lépe naučil svá kouzla byla by cesta sem mnohem příjemnější.

Unaveně si protřu oči a pokusím se opět zaposlouchat do starcových slov. Trochu se v jeho řeči ztrácím, protože jsem neposlouchala začátek, ale i tak mě jedna věta potěší.
Diplomaté odejdou do svých pokojů a já se jen pousměji.
„Má někdo nějaké otázky?“ uslyším najednou. Raději mlčím a čekám, jestli se neozve někdo jiný a dál už jen poslouchám.

U kulatého stolu

Usazená vedle svých přátel sleduji děj kolem. Vnímám všechny a zároveň nic. Mé oči spočívají na druidovi a má mysl se upírá do víru, jež vytváří svými slovy.
On zkázu zastavit nemůže. My ano. Někde hluboko mě se začne vytvářet kámen, který mě stahuje do hlubin. Vždyť se dokáži postarat jen o sebe a teď se mám zastavit válku?
Jakoby přečetl mé znepokojení z mého obličeje, začne mluvit o strachu, který je přirozený. Možná bych měla v jeho slovech najít útěchu, avšak nedaří se mi to. Už kdysi dávno jsem si řekla, že strach není pro mě. Chtěla jsem ho navždy přestat cítit. Z jisté části jsem ho zkrotila, tato situace mi ho však znovu ukázala.
Druid nečeká až můj strach přestane sílit a pokračuje dále. Zapojí historii do svého vyprávění a poví nám o tom, co čeká nás samotné i ostatní naše milé, pokud nic nepodnikneme.
Nikdy jsem nepřemýšlela nad možnou pravdivostí předpovědí našich „proroků“. Přišlo mi to, jako hloupost. Podobně jako výklad karet, čtení z ruky, nebo mou nevíru v magické koule.
Nyní jsem však měla začít měnit názor. Nechtěla jsem stále věřit slovům, která vycházela z jeho úst, avšak mluvil s takovou jistotou a přesvědčením. Co když je to pravda. Přemýšlela má duše hluboko v nitru mého těla.
Pokud jsem měla odejít bylo to teď. Nevěděla jsem, co je správné. Každopádně jsem zůstala sedět dál.
Pokud je to pravda mohu zemřít tak jako tak. A pokud ne. Budu žít dál… Snad.

Druid po chvíli začne hovořit o třetí části artefaktu, o níž nikdo nemá ani zdání. Jenom knihy uschované kdoví kde.
Já mám otázku jen jedinou, na níž mi nikdo neodpoví. Kde je ten artefakt? Na to mi ale zřejmě momentálně v této místnosti nikdo neodpoví.
Spoustu otázek však vyřkne Ra´jil. Musím uznat, že mají dobrý základ.
Na odpovědi čekám, jako na další puzzlík do skládačky.

U kulatého stolu

Sotva druid začne mluvit, zaposlouchám se do jeho slov. Nejvíc zpozorním u zmínce o artefaktu.
Takže jsou tři části? Hmm, a všechny tři dohromady nastolí věčný mír nebo zkázu světa? Ech jo, ten krutý osud.
Povzdychnu si a poslouchám dál. Nálhe požádá diplomaty k odchodu. Podívám se na toho, kterému jsem vrazil magickou pěstí a ušklíbnu se. Když odejdou a zavřou se za nima dveře, druid opět promluví, ale tentokrát k nám. Při zmínce knihovny nastražím opět uši.
Výborně, tam bych mohl najít další střípky skládanky.
Usměju se sám pro sebe. Chci se na něco zeptat, ale náhle onen mladý elf začne chrlit otázky. Zasměju se.
,,Proč se bát? No, myslím, že ta třetí část, pokud se nepletu, je schována na nějakém dalekém a nebezpečném místě, kam se nikdo neodváží. PRoč my? Tak to je taky relativně jednoduchá otázka. Jsme po ruce."

"Kulatý stůl"

-_-_-_-

Místností se ihned po druidově domluvě rozestřelo ticho. Byla slyšet jen nějaká chůze nad vámi. V tu ránu bylo ticho utnuté tichým povídáním. Mladý elf začne ze sebe chrlit otázky jako by nechumelilo.
Jakmile domluví, ozve se velmi hlasitá rána. Na stole leží dřevěné soudcovské kladívko.
"Postupně..."
Řekne král s velmi klidným hlasem.
"Všechny otázky zodpoví druid."
Pronese a pohledem s úsměvem se podívá na druida, který s lehkým povzdychnutím vstává ze židle.

Druid se podívá na Ra'jil a začne odpovídat.
"Tak, proč jsme vybrali zrovna vás? No, odpověď je velmi jednoduchá. Vy jste ti nejzkušenější válečníci, kouzelníci a já nevím co ještě. Jste prostě ti nejlepší z vaší strany, ať už je dobrá, či ne.
A co nebezpečného na tom je? No, tak to vlastně ani já sám nevím. Někteří říkají, že je to největší monstrum co kdy kdo spatřil, někdo zase říká, že je nejchytřejší a svou inteligencí doslova zabíjí. Tohle já nevím, proto tu jste vy. Nejchytřejší a nejsilnější."

Dopoví a rozhlédne se po místnosti, nemá-li někdo další otázky. Opět se místností rozlehne ticho, dokud král nezačne lehce přejíždět rukou po stole.