Dakenus - v hlavní roli kouzla!
hrálo se Jindy
od: 15. června 2011 19:09 do: 09. listopadu 2012 13:31
Dobrodružství vedl(a) Persefoné
| |
 |  Představte si reálný svět, nudná cesta z práce a do práce, život genrace za generací, ale co když není vše jak se zdá?
O co tedy půjde? Sedm členů jednoho z těch navenek historicko-fantastického divadla bylo ještě nedávno šest, mezi sebe však přijali dalšího člena, mladou dívku. Postupně však zjišťuji, že jejími žilami neproudí jen obyčejná krev, ale krev mísená kouzly! Probudí sílu medailonku, který je klíčem do podzemí, kde ve skrytu bílé i černé magie odpočívá ta největší možná kouzelná síla - skříňka Vertas. Vše se samozřejmě dozví i ruská mafie, nejsou to však jen obyčejní mafiáni, i oni přičichli ke kouzlům a hromadně s nimi obchodují, od skoro neškodných lektvarů až po opravdu nebezpečná kouzla ukrývaná ve špercích. Budou chtít tuto dívku pro sebe a získat skříňku Vertas, úkolem Dakenusu bude skříňku v podzemí objevit dříve, než mafie a znovu pomocí medailonku zapečetit odemčený vchod. Není to však jediný úkol, který Dakenus čeká, musí bránit nevědomost lidí a zbavovat se i jiných překážek než jen těch "kouzly praštěných rusáků" |
| |
| Úvod do děje: Na čistě modré obloze zářilo jarní sluníčko, jeho první teplejší paprsky rozehřívaly půdu a vytahovaly svěží stébla trávy, rozevíraly květy jarních květin a hladily větve jabloní, které odpovídaly svým pučením. Dlouhá alej k zámku ožívala, přes zimu byla zahlena do studené bílé, ale s příchodem jara okrývala svá přírodní kouzla, ještě pár týdnů a jabloně, ze které je alej tvořena, se obléknou do jemného šatu bílo-růžových kvítku, pod stromy se budou volně potulovat koně a svým řehtáním přívítají každého, kdo objevil malou zatáčku polní cesty a tušil, že dál se neocitne na poli, ale na dlažbě této překrásné aleje, která na svém konci skrývá svůj přepych - nově opravený zámek. Za zámeckou branou se otevírá jiný svět, svět reálné pohádky, skupina historicko-fantastického divadla zde trénuje svoje představení a nikdo netuší, že to není trénink jako trénink. Mistr celé skupiny vyžaduje tvrdé tréninky, ten, kdo to bere jako zábavu, se šeredně mílí! Brána se otevírá a s ní i celé dobrodružství, z nádvoří jsou slyšet údery mečů, prozatím jen těch dřevěných pro trénink, ale i ony se jednou vymění za ty z pravé ocele, jednou až přijde čas... |
| |
| Pro všechny! >Damien Bedlivě sleduješ trénink členů své skupiny a vzpomínáš na léta, kdy jsi byl stejně mladý jako oni a sám trénoval boj s mečem nebo lukostřelbu. Byla to krásná léta, teď se na tobě však začal podepisovat věk, už to není, co to bývalo. Táhne ti k padesátce a co příjde pak? Děsíš se toho dne, kdy nebudeš moci odrazit útok svého nepřítele, ať už jenom fingovaného nebo opravdového, bez toho aby tě to příliš zmohlo. Přejdeš přes nádvoří k Aegnorovi a opravíš jeho držení luku, napomeneš ho ať se nerozptyluje okolními věcmi, moc dobře sis všiml, jak sledoval Ester. V bitvě není čas na to, kochat se krásným výhledem, tam jde o přesnost, rychlost a soustředění a on je přeci hraničář! Ale přesto ti to nedá a sleduješ Kolya a Ester jak trénují šerm a jejich styl boje je opravdovým uměním, nejde ti na rozum jaktože to Ester jde tak dobře, když je členkou pouze jediný rok. Zakroutíš hlavou při dalším výpadu Ester, dělá to špatně, měla by šetřit více svými pohyby, ale výsledek je přesto ohromující! Přejdeš k trénující dvojici a rázným výkřikem "Dost!" trénink přerušíš, podíváš se na Ester a řekneš jí: "Šetři svými kroky, útok musí být rychlý, plynulý a bez zbytečností, ano?" otážeš se a pak kývneš pro další pokus. Přesuneš se do bezpečné vzdálenosti a dáš pokyn k útoku. Ester vyrazí, elegantně rychle a přesně, sleduješ její kroky, otočku a útok. Udělala to naprosto stejně jako předtím, dřevěné meče o sebe zaduněly až se zdálo, že to nevydrží, ale vydrželi. Tvoje rady ale byly k ničemu, Ester to zas udělala špatně! Přesto jí to však vyšlo hezky a bylo vidět, že Kolya měl docela práci s vykrytím jejího úkolu. Necháš je pokračovat v tréninku a přesuneš se k dalšímu sledování. >Ester: Trénuješ šerm s Kolyou, v ruce svíráš jílec dřevěného jedenapůlručního meče, U je velice šikovný nejen s kovem, ale i se dřevem, dokáže vyrobit skvěle i dřevěné meče, jsou stejně těžké jako ty z ocele, pevné a vyvážené, ale přesto si s nimi člověk nedokáže tolik ulbížit, když vyrážíš do útoku proti Kolyovi a v ruce máš jen dřevený meč, sníš o tom, že jednou dostaneš opravdu i ten ocelový. Odrazíš další útok K a koutkem oka zahlédneš jak vás sleduje Damien, nadechneš se a chceš se předvést a proto vyrazíš do útoku, jsi vedena nečím neznámým, svými instinkty a předvedeš skvělý výpad, ale se zbytečnými pohyby navíc, Damien tě zarazí a dá ti pár rad: "Šetři svými kroky, útok musí být rychlý, plynulý a bez zbytečností, ano?" otáže se ještě a pak kývne na další pokus. Postavíš se proto naproti Kolyovi a čekáš na znamení, chceš to udělat správně, jsi si vědoma svých chyb, ale...teď a znovu předveš ten samý útok a znovu jsi vedena svými instinkty, je to ale špatně! >Kolya Trénuješ šerm s Ester, snažíš se soustředit na souboj, dřevěné meče o sebe tlučou v rychlých sledech a ty se divíš, nejen jakto že to ty meče dokážou vydržet, ale kde se v Ester bere ta energie a schopnost takto se ohánět s mečem. Tvé protivnici to jde mnohokrát lépe než tobě samému a to trénuješ šerm už spousta let a jsi velice uznávaný šermíř, přesto tě Ester několikrát překvapí svými nečekanými útoky a elegancí se kterou je provádí. Všimneš si mnoha chyb, kterých by se správný šermíř neměl dopustit, vidíš ty zbytečné úkroky do stran, elegantní otočky či pohyby rukou, ale přesto nezvládáš Ester odzborojit a zvítězit, všechny tvé pokusy o výkřik "Mrtev" a ukončení souboje jsou k ničemu, každý tvůj útok a některé jsou sakra dobré, Ester s odhodláním vykreje a přejde do útoku ona a musíš se bránit. Najednou slyšíš jak Damiena volá: "Dost!" a ukončuje souboj, o kterým sis myslel, že se bude táhnout do nekonečna. Společně s Ester přijdeš k Damenovi a čekáš na jeho rady nebo projevený nesouhlas, Damien vytýká Ester stejné chyby, kterých sis všiml už předtím, zbytečně rozsáhlé pohyby a útoky, ale provedené s mrštností a nebývalou rychlostí. >Aegnor Trénuješ lukostřelbu, soustředíš se na každý šíp a terč, ale přeci jen něco ruší tvoji pozornost. Po očku sleduješ trénink Kolya a Ester, i když víš, že by jsi se měl soustředit jen na svoje trénování, ale nemůžeš si pomoc a něco tě na jejich tréninku zajímá (vyber si co :D). K tobě přijde Damien a vytýká ti tvoji nepozornost, jsi přeci hraničář a ty jsou v lukostřelbě jedni z nejlepších, trénuješ už mnoho let, takže se nesmíš nechat rozptýlit. V bitvě není čas na to, kochat se krásným výhledem, tam jde o přesnost, rychlost a soustředění. Kývneš na souhlas a založíš do tětivy další šíp, napneš luk a všechno vypustíš z hlavy, nic nevnímáš, jen se soustředíš na připravený šíp a terč na druhém konci, tam se musíš strefit a rovnou do černého, do toho nejmenšího kolečka uprostřed, uprostřed jako srdce nepřítele! Jsi naprosto soustředění, tři, dva, jedna a teď! Vypustíš šíp, který se se svistem zabodne přesně uprostřed terče, zasáhl si srdce svého nepřítele! Víš, že když se chce, jde naprosto všechno, i se soustředit. >Natashia Sedíš pod stromy na nádvoří a protahuješ se, teprve se připravuješ na svůj trénink. Protáhneš se jako kočka a na pár vteřin vytrváš, necháš sluneční paprsky, aby pohladily tvoji tvář a pak rychle vyskočiš, mrštně jako šelma a předvedeš skvělou sestavu několika salt a vrhneš se do divokého tréninku, rychlé výkopy a úhybné manévry střídají pozvolné přechody, ve všem využíváš i svoje taneční nadání! Neexistuje nic jiného než ty a tví imaginární nepřátele, které kosíš jednoho za druhým. Po dalším návalu imaginárních nepřítel se prudce zastavíš a zůstaneš stát v elegantní taneční pozici, jako baletka která zakončila svoje sólo, přemýšlíš o tom, zda-li se boj od tance tolik liší a nebo je to skoro stejné, vždyť ty jsi předvedla, že se to dá bez problému propojit. Spokojeně vydechneš, tvůj obličej se leskne potem a po zádech ti teče pramínek potu a nepříjemně studí, dala sis dneska pořádně do těla, ale jsi velice spokojená. Sehneš se pro ručník na kameni pod stromem a otřeš si obličej, pak ho hodíš zpátky a jediným mrštným výskokem se vyhoupneš do koruny stromů, pohodlně se usadíš a sleduješ trénink ostatních. Ulrik Vyrábíš ocelový meč pro Ester, připravuješ si svoji práci, rozehříváš kov a připravuješ se na první ránu kladivem, najednou se zarazíš, svoji práci odložíš a vyjdeš z kovárny, musíš se ještě podívat, jak Ester s mečem zachází, rychlím krokem dojdeš na nádvoří a ve skrytu stínu sleduješ počínání Ester, její přesnost, hbytost a celkově velice zvláštní práci s dřevěným mečem. Potřeseš hlavou, viděl si mnoho dobrých šermířů, mezi jednoho patří i Kolya, ale nikdy jsi se nesetkal s tak obrovským pokrokem, vždyť Ester ještě před rokem neuměla meč pořádně vzít do ruky a dnes s ním provádí skvělé výpady. Otočíš se a vrátíš se ke své práci, kov už mezitím vychladl, takže nezbývá nic jiného, než ho znovu rozehřát, vezmeš ho do kleští a dáš do ohně, když sleduješ ohnivé jazyky jak olizují kov a pomalu ho zabarvují do ruda, v hlavě se ti rodí plán na meč pro Ester, víš, že tento bude nejlepší. V duchu ho vidíš před sebou, jedenapůlruční meč s jemným zdobením ostré čepele, s jílmcem zdobeným jednoduchou rytinou. Lehčí než ostatní který jsi vyráběl, ale velice ostrý a určen pro někoho, kdo je schopen zaůtočit velice rychle a to Ester bezesporu je, viděl jsi přeci dost. >Seléne: Sleduješ počínání ostatních členů a mezitím si kreslíš návrhy na kostýmy pro nové představení. Každý kostým musí vypovídat o povaze a stylu boje člena, proto máš velice těžký úkol zhodnotit styl každého trénujícího a podle toho vymyslet návrh na kostým. Nejdříve sleduješ Aegnora, je to mladý hraničář, takže jeho kostým bude jednoduchý, na hraničáři se toho nedá tolik vymyslet, nakreslíš typicky hraničářské oblečení, pohodlné a v takových barvách, aby se postava dokázala skryt v lese, v noci na pláni nebo ve stínů parku. Tvoji pozornost upoutá Natashia, jako kočka se mrštně vyhoupla na nohy a svůj výskok obohatila o pár různě provedených salt, přesně a bez jediného zaváhání, jen ten ocas na vyrování rovnováhy ji chybí a mohla by být nebezpečnou šelmou. Sleduješ její trénink, je vidět, že studuje taneční konzervatoř, své útoky proti imaginárním nepřátelům má přesně promyšlené a pospojované tanečními kreacemi. Skloníš se nad papír a začneš kreslit. Její kostým bude přiléhavý a takový aby nebránil v gymnasticky pojatém boji. Zvedneš hlavu od kreslení, jakou jen jí k tomu vymyslíš barvu? Netuší, ale alespoň máš návrh a barvu dodáš až při výrobě nebo se s N poradíš. Zvedneš se z lavičky a přesuneš se blíže ke dvojici Kolyi a Ester trénující šerm, sleduješ jejich počínání a v duchu vydíš jeho kostým, vyrobíš ho ve stylu francouzských mušketýru, jen trochu střídmější. Nakonec se zaměří na Ester, bude to její první kostým, který vypovídá o její osobě, takže si s tím musíš dát větší práci, zaujatě sleduješ její boj, mrštně a elegantně jako elfka nebo víla. Skloníš se nad papír a tvoje ruka vede tahy tužkou, po několika minutách máš návrh hotový a zadíváš se na něj, ano to bude něco pro ní. Smíchala si několik druhů dohromady, vršek kostýmu je tvořen košilý s kratkými rukávy, které mají odhlená ramena a drží na několika ramínkách, košile je sepnuta živůtkem s jednoduchým vyšíváním. Kostým je pak doplněn o krátké kalhoty končící pod koleny, kde začínají zvláštně šněrované boty jezdeckého typu. Spokojeně si oddychneš, tvá práce je hotová a že ti to dalo zabrat, teď jen vymyslet barvy a zajistit ušití. |
| |
 | Tréning na nádvorí Zatiaľ čo ostatní už bojujú, Damien ich kontroluje a náš kováč pracuje, ja ešte v pohode sedím pod stromom v rohu nádvoria a naberám silu na môj tréning. Napokon sa rozhodnem, že dlhšie sedieť už nemôžem - náhodou si ma všimne Damien a dostanem kázeň, že sa nemám pofľakovať. Pretiahnem sa ako mačka, chrbát prehnem a ruky vystriem pred seba. Skontrolujem, či mám zaviazané šnúrky na teniskách, aby som sa náhodou nepotkla, popravím si biele tričko a nohavice a poďme na to. Aj keď, priznám sa, neveľmi sa mi chce opustiť toto vyhriate miestečko s príjemnými slnečnými lúčmi dopadajúcimi pomedzi vetvy stromov. Vyskočím na nohy, no trochu zložitejšie, ako by to normálny človek (vlastne elf) spravil. Môj "nástup na scénu" sprevádzajú saltá a piruety, pokiaľ nedopadnem. Trochu sa prikrčím v kolenách, aby som zjemnila náraz, a už len nasleduje rady útokov, úderov, odskokov a výkopov, alebo čoho všetkého. Teraz nerozmýšľam nad tým, čo urobím, jednoducho to viem, prežívam to, moje telo pracuje akosi automaticky. Ako pri tanci, pomyslím si. Zasadím fiktívnemu protivníkovi posledný úder, zaujmem víťaznú pózu a potom sa uvoľním - mám to za sebou. Priam tanečným krokom sa vrátim k svojim veciam, aby som si mohla z chrbta a tváre utrieť pot a napiť sa. Potom opäť všetko hodím na kopu pri kmeň stromu, pozriem sa hore a skočím. O chvíľu už odpočívam, sediac na jednom z konárov. Opriem sa o kmeň, jednu nohu mám vyloženú a druhou pohupujem vo vzduchu. Zamávam Ulrikovi, ktorý práve vyšiel von, no nevšimol si ma. Myknem plecami a spod privretých viečok sledujem dianie na nádvorí. Musím uznať, že moji kolegovia si počínajú veľmi dobre. |
| |
 | Vytáhnu šíp z toulce, zasadím ho do luku, zadívám se na oblohu, vydechnu. Pak se podívám na terč, zvednu levou ruku, srovnám se, a začnu natahovat. Rameno dole, rameno dole. Začít táhnout spodním prstem. Zakotvit. Dotáhnout. Těsně před výstřelem se ale přestanu soustředit a šíp po vypuštění letí mimo střed. Krucinál, na dvacet metrů se mi nic takovýho stávat nemůže. Co jsem vlastně udělal špatně? A co tomu šípu říkala Es...ne, sakra, soustřeď se na střelbu. Dojde ke mě Damien a vynadá mi, že se nesoustředím. Zadívám se do země. Máš pravdu, omlouvám se. Opřu si luk o nohu, čelo položím na špičku a snažím se soustředit. Pak se ohlédnu, kouknu na trénující Ester a vypustím všechno ostatní z hlavy. Tak, zasadit, srovnat se, natáhnout ruku, přednátah, natáhnout, tah spodním prstem, zakotvit, dotáhnout, vypustit. Doprostřed. Výborně, takhle bych měl střílet pořád. Vytáhnu z toulce další šíp a pokračuju v trénování. |
| |
 | Na nádvoří zámku Sedím na lavičce, na klíně mám skicák s tužkou a chystám se navrhovat kostýmy. Z nějakého neznámého důvodu se ale nemohu soustředit. Dneska je krásné počasí, konečně přichází jaro, zrovna to mám ze všech ročních období nejraději, všude kolem se probouzí příroda, jako kdyby nastal nový život. Měla bych ale začít navrhovat, podívám se na všechny zúčastněné, nejlehčí bude asi začít Aegnorem, je to přeci jen hraničář, vezmu tužku a už se pod mými rukami rodí typický hraničářský oblek. Ještě doladit barvu, ale nejlepší bude asi tmavě zelená, přeci jen se často pohybuje v lese, za tmy, tak bude nejnenápadnější. Potom si všimnu Natashie, zrovna udělala salto a několika dalšími piruetami. K ní jsem chovala vždycky trochu obdivu, nikdy jsem nic takového neuměla a teď s přibývajícími léty už vůbec. Je vidět, že má zvláštní schopnosti, ještě vypilované studiem na konzervatoři. Pro ni budu muset vymyslet speciální oblečení, aby se mohla co nejmrštněji pohybovat a ze speciální látky. Nakreslím předběžný návrh. Ale ještě se s ní budu muset domluvit a také na barvě. Nejlepší by byla asi nějaká tmavá, možná černá... uvidíme. Potom se zvednu a jdu se podívat na šermíře. Kde jsou ty časy, kdy jsem tu trénovala jako oni. Zrovna jejich trénink přerušil Damien a Ester vysvětloval, co udělala špatně. Stejně důsledný, jako býval vždy, pamatuji ještě ty časy kdy takhle trénoval mě, nedovolil mi jedinou chybku, ale také ze mě vytrénoval schopnou šermířku. Kostým pro Kolya mám již vymyšlený a hned si ho načrtnu. Potom sleduji Ester a přemýšlím, co by se k ní hodilo nejvíc. Ještě ji nemám tak odpozorovanou, jako ostatní a tak si musím dát záležet... Nakonec vezmu do ruky papír a také něco navrhnu. Snad jí to sedne a bude se i líbit. To by mělo být všechno, co potřebujeme, jen ještě zajistit šití, snad nalezneme nějakou schopnou švadlenu, která se nebude příliš vyptávat. Mám hotovo a tak si sednu ke stromu, na kterém zrovna odpočívá Ester a sleduji dál nácvik šermování. |
| |
 | Na nádvoří – nácvik šermu Zazní již několikáté klapnutí dřevěných mečů, které o sebe v tréninku třískají s takovou razancí, že je až pozoruhodné, že se stále nezlomily ve dví. Odskočím stranou po výpadu Kolyi, který jsem odrazila, a odhrnu z tváře zpocený pramínek rusých vlasů za ucho. Spokojeně se usmívám, protože mu dávám co proto. Už nejsem ten nováček, který vždycky dostal přes prsty za špatné držení meče nebo kterému byl meč z ruky vyražen jen nepatrným ťuknutím. Dnes se po dlouhé době cítím zase skvěle. Několik posledních dní jsem měla těžkou hlavu a není snadné říct z čeho, jelikož jsem to sama nevěděla. Občas se mne chytila slabá migréna a zlobila mne. Některé noci jsem probděla z důvodu toho, že jsem nedokázala usnout. Respektive jsem se bála usnout. Mívala jsem podivné a zlé sny, se kterými jsem se ale nikomu nesvěřovala. Ne, že bych je neměla ráda. Skupinu Dakenus jsem považovala částečně za mou rodinu, ale za novou rodinu, do které jsem ještě nevložila celé své srdce. Ale jsou na mě milí,zejména s Aegnorem se hezky povídá, a mají mne rádi, aspoň tak usuzuji z jejich jednání a z trpělivosti, kterou se mnou mají. Damien je opravdový vůdce skupiny. Trénink pokračuje a s Kolyou si vyměním provokativní úsměv. Opět se vnoříme do nácviku útoku a střídavé obrany, jenže Kolya je ten, který se brání. V prstech doslova cítím energii, která mne pobízí k silnějším útokům. Jako by mi dodávala odvahu a sebevědomí a já se nebojím rozdávat rány. Zkoušet riskantní výpady a elegantně uskakovat v obraně. Po nějaké době k nám přišel Damien. Všimla jsem si, jak to tu na nádvoří obchází a kontroluje naše tréninky, ale čekala jsem ho u nás dřív. Dával si na čas a bohužel pro mne, nepřišel se zrovna pozitivními slovy. Mlčky vyslechnu jeho oprávněnou kritiku. Ale já to vím… vím, že dělám ty kroky zbytečně, že by stačilo jeden delší, pevnější, výpady vésti víc rozumově, ale tohle jsem prostě já, chápeš Dívám se mu do očí, ve kterých je jen letmý náznak výčitek a pak tiše dodám. “Dobře, pokusím se.“ pousměji se a vrátím se zpět k výcviku. Významně se podívám na Kolyu a mrknu na něj. Zpočátku se držím rad Damiena, ale po nějaké době opět sklouznu ke svému instinktivnímu druhu boje. Oblečena jsem do fialového tílka se širšími ramínky a překřížením na zádech, černých ¾ legín a botasek. Prostě vhodný oděv pro trénink v příjemně teplém dni. |
| |
 | Nová zbraň je jako nový začátek Sedím v rohu kovárny na sudu a sleduji chaos uvnitř mé kovárny. Lehce upiji z korbelu vedle mě a poté se zvednu. Je čas dát se do práce. Nasadím si kovářskou zástěru a dojdu k výhni. Vložím dovnitř normální a kovářské uhlí. Zapálím kousek a poté se ujmu měchů. Rozfoukávám oheň a ten nabírá na žáru a intenzitě. Po deseti minutách se mi zdá teplota v pořádku a tak dojdu k železu. Vyberu si jeden železný kvádr a chytnu ho do kleští. Vložím ho do výhně a opět se chopím měchů. Jakmile se mi zdá železo že má správnou barvu tak ho vyndám pomocí kleští. Chvíli si ho prohlížím ze všech úhlů a stran a nakonec si jenom povzdychnu a vrátím ho zpátky do výhně. Oheň rozžhavuje železo víc a víc. Teprve nyní jsem spokojen s teplotou železa a tak ho položím na kovadlinu. Vezmu do ruky velké kladivo a já začnu tvořit. Údery se ozývají z mé kovárny jako válečné bubny. Pracuji přes dvě hodiny a výsledkem je železo o šířce asi 3 cm a délce asi metr. Prohlédnu si můj polotovar a přikývnu. Dojdu ke svému pivu a všimnu si že pěna již spadla. Zatracená práce... Vložím do ohně železnou tyčku kterou mám poblíž a pořádně jí rozžhavým. Poté žhavý konec vložím dovnitř svého korbelu. Ozve se syčení ale v mém pivě se objeví velká, krémová pěna. Přiložil sem korbel k ústům a hluboce se napil. Jo to je vono... Olíznu si rty a poté s korbelem v ruce vyrazím na nádvoří. I kdybych to tu neznal tak ho nemusím hledat. Hekání a údery mě jasně vedou za mým cílem. Když konečně dorazím na místo kde trénuje Ester. Chvíli čekám a sleduji jak bojuje a pozoruji její styl. Sleduji jak je brácha zkouší srovnat a já se jenom zasměji když dává rozkazy. Nakonec boj pokračuje. Já dopiju korbel na jeden zátah a poté si mocně říhnu. Otřu si opět ústa a když se na mě otočí vyčítavé pohledy tak se jenom usměji a pokrčím rameny. Poté mávnu na Ester. "Ester! Přestaň ho tam trápit a poběž sem! " Počkám až příjde. "Sice máš ještě čas na svůj první opravdový meč. Ale pokud chceš aby byl dobrý musím začít už teď. Teď se nevrť a natáhnu ruce ať si je změřím jestli ses nám nevytáhla. " Počkám zdali to udělá a pokud ano tak se pustím do měření. Chytnu jí ruku za zápěstí a druhou jí položím na rameno. Poté jí ruku různě ohybám a natahuji. "Dobrá... hm hm.. hm... ano... ne... možná... hm to by šlo..." těmito slovy si spíše pro sebe komentuji mé měření. "Pověz mi maličká... Máš představu co za zbraň by si chtěla? Jestli jedenapůlruční meč? Nebo dlouhý meč? Úzkou šavli? Či snad něco jednoručního? Pověz mi copak by si chtěla? Co cítíš ve své duši a srdci že ti je souzeno? " Zeptám se jí a odstoupím o krok zpátky. "Mezitím co budeš přemýšlet tak mi máchni párkrát naprázdno ať vidím pořádně kde musíš mít těžiště zbraně. " Vzhled: Vysoká hora svalů a šlach. Světlé dlouhé vlasy nosí při práci sepnuté v culíku. Oblečený je v bílých středověkých kalhotech a kovářské zástěře. Jinak na sobě jako oblečení nemá nic. Pouze má těžké kožené boty. V ruce třímá vždy korbel a nebo kladivo. |
| |
| Vystřelím poslední šíp a pousměju se. Zase střed, to je skoro až nudný. Pak luk spokojeně pohladím, opatrně vypnu a schovám do pouzdra, které mi visí na zádech hned vedle toulce. Dojdu k terči, vytáhnu všechny šípy, zkontroluji hrot a schovám je do toulce. Na konec si nechám ty, které nebyli uprostřed a pečlivě si prohlédnu, jestli nejsou křivé. No, tenhle bych asi neměl používat...a tenhle taky není zrovna ideální. Krom dvou šípů dám všechny do toulce, dojdu ke stromu a sednu si do stínu. Ze zad sundám toulec, opřu ho o strom, z brašničky u pasu vytáhnu dýmku, nacpu ji tabákem a zapálím ji. Jo, tohle mi chybělo...tak, dám si chviličku pauzu a pak budu střílet z větší dálky... Trochu si urovnám nátepník na předloktí a kouknu, co kreslí Seléne. Pěkný, kterej návrh je "můj"? |
| |
| Pozriem dolu pod seba, kde sedia Aegnor a Seléne. "Zdravstvujte!" pozdravím ich po rusky a vyškieram sa ako slniečko. "Dobrý zásah, Aegnor," pochválim ho a kývnem hlavou k terču. "len keby si viac hľadel na robotu než na to dievča, lebo Damien nevyzeral ktovieako nadšený." Potom sa zachytím nohami o konár a nakloním sa dolu, že tam takmer visím. So záujmom si prezerám Selénine kresby. "Tamto bude moje?" ukážem prstom na náčrt pekného, priliehavého odevu. "Však mám pravdu?" Opäť ma pochytila veselá nálada, až detinská, dalo by sa povedať. Začínam cítiť tlak v hlave a tak sa radšej spustím dolu na zem a posadím sa vedľa tých dvoch. |
| |
| Na nádvoří pod stromem. Sedím u stromu, když si Aegnor sbalí luk, šípy a jde ke mne. Usadí se vedle mne a kouká na návrhy. Pěkný, kterej návrh je "můj"? zeptá se mě. Rozhrnu tedy hromádku papírů a ukážu mu hraničářský obleček. "Přemýšlela jsem, že bych ho nechala udělat tmavě zelený, zdá se mi to nejpraktičtější. řeknu a počkám, co řekne Aegnor, jestli bude souhlasit, či mi dá jiný návrh. Náhle se z větví ozve ruský pozdrav. Podívám se nahoru. No jasně Natashia, že mě nenapadlo, že sedí na stromě. Natashia se svěsí dolů a kouká do rozházených papírů. "Tamto bude moje? Však mám pravdu?" zeptá se, když spatří jeden z návrhů. "Jasně, myslela jsem, že bych ti to nechala ušít z elastanu, aby se ti v tom dobře pohybovalo." Natashia se svěsí dolu z větve a něco mi odpoví. "A co myslíš, že by se hodilo za barvu?" zeptám se ještě, a když se s Natashiou domluvím, přikývnu na souhlas a dopíšu si to na papír. "A tohle bude první kostým Ester," řeknu a vytáhnu jednu z kreseb. Ani jeden nevypadají, že by se jim kostým nelíbil. Najednou si všimnu, že Ulrik zjistil, co potřeboval a odešel. "Omluvíte mne?"řeknu, vezmu do ruky kresbu, kterou si před chvilkou všichni prohlíželi, tužku a běžím za Ester. Chytnu jí někde v půlce nádvoří. "Ester, přemýšlela jsem nad tvým prvním kostýmem," řeknu jí a podám kresbu. "Co tomu říkáš?" zeptám se. Ester něco dodá, potom si jí ještě jednou prohlédnu a zeptám se: "Neznáš náhodou svoje míry?" Vzhled: Vyšší postava, černé vlasy kousek pod ramena, rozpuštěné. Na sobě mám hnědé kalhoty a žluté tričko s krátkým rukávem. |
| |
| Pod stromem Seléne mi ukáže návrh na můj kostým a dřív, než stihnu něco namítnout, odběhne k Ester. Eh, no...promluvím si s ní později. Odložím návrh vedle sebe, vyčistím dýmku a schovám ji zpátky do brašničky. No, Natashio...v bitvě mě taky bude okolí rušit, takhle je to aspoň reálnější. A já jdu ještě trochu střílet, aby mě Damien nezdrbal, že jsem zas nic neudělal, tak mě omluv. Zvednu se, opráším si kalhoty, hodím na záda toulec a dojdu až na padesát metrů od terče. Napnu luk, stoupnu si bokem k terči a vytáhnu z toulce šíp. Tak, to jsem zvědavej. Zasadím šíp na tětivu, namířím proti terči, srovnám ruku, ramena, záda. Natáhnu asi po loket, srovnám si i hlavu, natáhnu až k hlavě, zakotvím tětivu na bradě a nose, zamířím, stáhnu k sobě lopatky a vypustím. Sakra, sakra, sakra...špatně táhnu. Zadívám se na dlažbu pod sebou, na chviličku se zamyslím a pak zkusím natáhnout naprázdno. Tak, přednátah, srovnat se, táhnout, táhnout, na bradu, přetáhnout a vypustit. Krucinál...a teď mi to jde bez problémů. Povzdechnu si, vytáhnu z toulce další šíp a snažím se střílet tak, jak nejlíp umím. |
| |
| Odpočinok nadovšetko "Jasné, len choď," kývnem Aegnorovi a ja sa natiahnem na zemi s rukami za hlavou. Vychutnávam si teplé slnečné lúče a okolie prestávam vnímať. Samozrejme, že ten hluk šermiarov a svišťanie Aegnorovej tetivy stále počujem, ale len tak okrajovo, aby sa nepovedalo. Natiahnem ruku po moju fľašu s vodou a zistím, že je prázdna. Keďže som však príliš lenivá, aby som vstala a šla si niečo na pitie vziať, len ďalej ležím, prázdna fľaša vedľa mňa a keby na nej nebola etiketa podľa ktorej bola vo fľaške minerálka, vyzerala by som ako spitá na mol. Uškrniem sa pri predstave, ako by náš šéf vyvádzal, keby ma našiel opitú, a pri tejto príjemnej predstave pomaly zaspávam. Ale ako poznám mojich drahých kolegov, rozhodne by ma spať nenechali, teda aspoň niektorí, a tak len čakám, kedy mnou niekto zatrasie. |
| |
 | Po tréninku Tak běž, kovář tě volá. Řeknu a ukončím tím výcvik, dá-li se tomu tak říkat. Ještě se unaveně usměji a jdu se převléct do nových šatů. Sundám si historickou košili a kalhoty a rychle na sebe hodím oblek. Nehodlám se tu zdržovat, právě mi nakopala malá holka. Vsadím se, že Ulrikovy to vydrží tak týden. Minimálně. Rychle uvážu kravatu a odcházím, jen se letmo rozloučím s ostatními a hurá domů. Než dojdu do vesnice, začíná se stmívat, takže už nemyslím na nic, než na teplou postel, do které okamžitě zalezu. Nemůžu přestat myslet na to, jak mě Ester dnes porazila. Skoro! Opakuji si stále v duchu, ale moc to nepomáhá. Jak může holka, která sotva udrží meč porazit mně?! Cvičím šerm už několik let, a přesto to dokázala. S tou se máme ještě na co těšit... A s tou myšlenkou usínám. |
| |
| Na nádvoří Když zaslechnu Ulrikův hlas, jak mne volá, v rychlosti trénink ukončím. Oba dva toho už máme plnej pytel buchet, tak říkajíc, a proto se s úsměvem odporoučím stranou za Ulrikem, pohrávajíc si s dřevěným mečem. “Ano?“ otřu si pot z čela a zadívám se na Ulrika čekajíc, co má na srdci. Nesnáším, když mi říkají maličká… “Ou, no… páni, to myslíš vážně?“ Jsem poněkud zaskočena z té novinky, že bych měla mít vlastní meč. Ale když se Ulrik ujme měření mé paže, asi to tak bude. Není mi to zrovna dvakrát příjemné a krapet se při prvním dotyku ošiju, ale on trvá na svém. “Mno… myslela jsem si na nějaký jedenapůlruční meč, ale spíš na sekání než bodání. Lehký a… no prostě budeš vědět. Na takové věci ti neumím dát odpověď, kterou bys asi chtěl.“ už se mu konečně vyvlíknu ze sevření a odstoupím od něj, abych mohla máchnout mečem, tak jak chtěl. “Dobrý, ne?“ zadívám se na něj a pak se raději otočím a odejdu od něj. Znervózňuje mne, jak se tady producíruje polonahý a horkotěžko se mi pak daří skrývat lehký ruměnec ve tváři, kde to ani ty pihy neskryjí. Měla jsem namířeno se jít někam opláchnout, protože přesně tohle teď potřebuji, ale zastavila mne ještě Seléne. “Kostýmem?“ zpočátku nějak nedávám dohromady souvislosti, jsem ještě krapet přešlá z Ulrika. “Ah už vím, mno…“ vezmu si kresbu a pozorně si ji prohlížím. “Ten lodičkový výstřih by tam nemusel být, já bych to udělala jako normální košili, ale tak… je to kostým ne, a na ty jsi ty nejlepší, takže výsledek nechám na tobě. Určitě se mi bude líbit.“ Otázka týkající se mých mír mne pobaví. “Tak tohle netuším, oblečení si kupuji podle toho, jestli mi sedí nebo ne. Vím jen, že trička jsou velikosti S, ale i ta je u každého prodejce jinak velká.“ začnu se pochechtávat. |
| |
| nádvoří Já sám si trénink trochu protáhnu a proto střílím, i když ostatní již odcházejí. Po večerech, když už začíná být trochu chladněji, se mi střílí nejlépe a když okolo nikdo nebojuje, tak se i mnohem líp soustředí. Najednou se začne stmívat. Sakra, to už jsem tady tak dlouho? Kouknu na oblohu a povzdechnu si. No co, taky už půjdu. Vypnu luk, hodím ho na záda do pouzrda, dojdu si pro šípy a pak pod strom, kde se válí můj plášť a návrh od Seléne. návrh opatrně schovám, aby se s ním nic nestalo a plášť si přehodím přes ramena. Pak kývnu na ty, co tady ještě zůstali a vyrazím domů. Tam vcelku rychle zapadnu do postele a usnu. |
| |
| Nádvoří Sleduji jak mávne mečem a pokrčím rameny. "No není to špatný. Ale dobrý to bude teprve s dobrým železem v ruce. No nic běž si zase hrát. A já jdu taky... Mistrovské dílo na nikoho nečeká. Hm a jeden a půl ručku na sekání? Hm zvláštní to přání od tebe. Avšak je to tvá zbraň. Normálně bych řekl že se k tobě maličká nehodí, že jí nezvládneš. Ale potom co si dneska předvedla si myslím že na zkoušku to možná stojí. Ale uvidíme... zbraň trvá dlouho než se vytvoří... Ale neboj se... Jakmile s ní skončím budeš držet mistrovské dílo které ti všichni kromě mě budou závidět. " Poté je Ester odvolána za Selenou a tak pokrčím rameny. Udeřím dlaněmi o sebe a promnu si je. Poté se otočím na patě, zvednu si korbel který sem si musel odložit a vyrazím zpátky do kovárny. Když odcházím tak si všimnu že Natasha opět spí. Opatrně po špičkách přijdu až k ní a rozpřáhnu ruce. Poté jimi co nejsilněji praštím o sebe abych vydal co největší ránu. "BAF!! " Zařvu při ráně. Poté se začnu hrozně smát. S úsměvem koukám dolů na ležící Natashu a jenom jí zamávám. Nakonec to vezmu rovnou zpátky do své kovárny. Kovárna Vejdu dovnitř svého malého království a první co udělám je že si naleji nové pivo. Poté přihodím uhlí do výhně a opět rozžhavým uhlí. Vložím dovnitř můj polotovar a začnu se činit. Pracuji dlouho do noci na překládání ocele. Vytvářím desítky vrstev oceli v mé čepeli. Po spoustě hodin práce unavený padnu do postele. Člověk by nepoznal že se něco na polotovaru změnilo. Avšak zkušený kovář vidí že je pružnější a nejméně desetkrát pevnější než předtím. |
| |
| Nádvoří "Tak já skočím pro metr a vezmu si míry, řekla jsem Ester a než stihla jakkoliv zareagovat, zmizela jsem v budově. Naštěstí vím, kde metr mám a tak jsem zpátky jak nejrychleji můžu. Kouknu se na Ester, která na mne čeká a je na ni vidět, že už je trochu unavená. "Promiň, že tě zdržuji, ale ráda bych to měla dnes hotové," řeknu jí a poprosím, aby se mi postavila, jak potřebuji. Když tak udělá, vezmu ji potřebné míry a napíšu si je ještě do papíru. Potom se podívám ještě jednou na Ester a řeknu jí: "Na ten výstřih se ti ještě podívám a když tak ho předělám. A teď už běž, musíš být pořádně unavená, řeknu ji příjemným tónem a vrátím se ke stromu. Pod stromem tiše leží unavená Natashia, podívám se na ní a usměju se. Nechám jí ale ležet dál. Trochu odpočinku si zasloužíš, kdyby ne, Damien by ti už dávno vynadal. Posbírám zbytek návrhů, jen Aegnorovi ho tam nechám, podle jeho pohledu to vypadalo, že se na něj chce ještě podívat. Teď je ale zaměstnán střílením, tak ho nebudu rušit. Vypadá to, že mě tu už nikdo nepotřebuje a já už mám také hotovo. Vyrazím tedy směrem do zámku, kde teď s manželem bydlíme. Po cestě manžela ještě potkám, tak mu řeknu: "Já už mám dneska hotovo, tak budu uvnitř." Přičemž se podívám do rukou, kde držím skicák s návrhy. Manžel na mě jen tiše kývne, asi je zrovna zamyšlený. Vydám se tedy domu. V zámku Doma si ohřeji jídlo, které jsem připravila k večeři, a ještě chvíli koukám na návrhy, které jsem nakreslila, hlavně na ten pro Ester. A já jsem byla přesvědčena, že ji lodičkový výstřih padne... Ale bude lepší, když jí to upravím, aby se v tom cítila dobře. To je základ. Vezmu ze stolu gumu a začnu překreslovat. Vykouzlím na papíře něco nového a potom už návrhy konečně odsunu. Po chvíli přijde do kuchyně i manžel. "Tak co si myslíš o dnešním tréningu? zeptám se ho, když ho uvidím. Damien mi něco odpoví. "Pozorovala jsem chvíli, nácvik šermu a musím říct, že mě Ester překvapuje, řekla jsem na to. "Jo, šermuje sice jinak, než je zvykem, ale i tak se jí daří," odpověděla jsem a potom si zívla. "Nebude ti vadit, když si dneska půjdu lehnout dřív? Vstávala jsem brzy, tak jsem unavená" řekla jsem manželovi a podívala se na něj. Jestli souhlasil, došla jsem se do koupelny, umyla se a potom šla spát. |
| |
| Nádvorie a šok Pri tlesknutí a hlasnom BAF! sa myknem a zajačím. "Ulrik! Ja ťa..." nedokončím, keď si všimnem, že kováč sa smeje. Jeho smiech je nákazlivý a tak sa čoskoro začnem uškŕňať aj ja. Keď mi zamáva, len mu kývnem hlavou a vstanem. Začnem si zbierať svoje veci. "Tak ja už pôjdem, aby nemali susedia hlúpe otázky, majte sa všetci pekne, dobrú noc!" zakričím, oblečiem si bielu bundičku a vykročím k bráne. Akonáhle vstúpim na poľnú cestu, uvedomím si, že sa začína rýchlo stmievať. Pridám do kroku, aby som bola čím skôr doma. Doma "Brý večer," zamumlem smerom k postaršej panej, ktorú jedinú zo susedov mám rada, a slabo sa usmejem. Potom vyjdem k môjmu bytu, odomknem si dvere a tašku aj s bundou hodím rovno na chodbe pod vešiak. Dám si rýchlu sprchu, prezlečiem sa do pyžama a potom so šálkou teplého čaju a akousi knihou zaleziem do postele. Nevydržím však dlho čítať a tak čoskoro zaspím. |
| |
| Nádvoří Vyčkám, až se Seléne vrátí s metrem, aby mi mohla odebrat míry. Chvíli koukám kolem sebe, pohled mi sjede ke stromu, kde je Aegnor a Natashia, a oba dva nějakou dobu nenápadně sleduji. Mno, nenápadně, ono když někdo stojí uprostřed nádvoří a čeká tam jako tvrdé Y moc nenápadné není. Když konečně Seléne dorazí, mlčky jí nechám provést měření a poté ji ujistím, že mne nezdržuje. “Stejně půjdu jen do sprchy, přečtu si nějakou knížku a půjdu spát. Jsem unavená na cokoliv jiného.“ zlehka se pousměji a rozloučím se s ní. Vydám se poté do vesničky do svého pokoje, kde v průběhu večera zrealizuji vše, co jsem si předsevzala. Od horké sprchy, přes četbu příjemné knihy, až po vydatný spánek. |
| |
| Uvedení do děje podruhé Skončil další den naplnění tréninky a za pár hodin začne ten druhý, zatímco při tréninku členové skupiny skrytě odhalují svoji pravou tvář, teď je čeká jejich realita! Brzy ráno, jen co hvězdi uhasnou a o svou vládu se začne hlásit denní světlo, budíky zazvoní a všechny čeká jejich rutina běžného všedního dne. Nesmí se zapomenout na ranní běhání či sada protahovacích cvyků jógy. Ze dveří domu vychází někdo naprosto jiný, zapomíná na svůj včerejší trénink a vrhá se do víru všedního života. Ať nasedá do svého auta a odjíždí do zaměstnání nebo dobíhá autobus do školy na přednášku. Odpoledne však všechno úplně změní, jeden jediný zoufalý výkřik, zhatí další prosluněný den, jehož naplnění byl trénink až do úmoru... |
| |
| Pro všechny, bez Kolyi Pro reakce máte pokyny dole :) > Natashia Jako každý den kdy jsi přišla ze školy, jsi chvátala alejí k zámku, den už od rána probíhal příjemně, takže jsi šťastně kráčela jabloňovou alejí a zjišťovala jsi, že jabloně pomalu začínají kvést, za pár dní bude alej nádherně rozkvetla, těšíš se na ten den. Z tvých úvah tě vyruší řehtání koní, k tobě přiběhne vraník Lord, pozdravíš ho a popleskáš po krku, tvojí pozornosti se domáhá i bílá ponyčka Jesie, nikde však nevidíš zlatého valacha Golda, rozhlížíš se kolem, ale nikde tu není, což je divné. Vydáš se ho proto hledat, voláš na něho a pískáš, ale on nikde. Začínáš mít strach, tohohle koníka sis velice oblíbila pro jeho jemnou a hodnou povahu, přidáš do kroku a stále usilovně na něho voláš, do hlasu se ti však dere obava. Konečně si ho nalezla, tedy myslíš si to, že je to on, na konci louky u dřevěné ohrady leží jeho zlaté tělo, usměješ se, ještě si myslíš, že jenom spí, proto na něho zavoláš, ale on neraguje, přidáš do kroku a když ti v hlavě naskočí ty nejhorší možné scénaře dáš se do běhu a stále na Golda voláš. Když doběhneš až k valachovi nejdřív zkameníš, nechceš tomu věřit, v trávě leží bez hnutí, oči má otevřené a vypoulené, jazyk vyplazený je evidentně mrtvý. Přes rty se ti vydere srcerivný výkřik, padneš na kolena a po tvářích ti tečou slzy, hladíš valacha po jeho krku a boříš ruce do hřívy, prosíš ho, aby vstal, i když víš, že je to zbytečné, kdo tohle mohl udělat? > Aegnor: Zrovna jdeš na pastvinu pro koně, máš v plánu trénovat s Lordem na představení, když uslyšíš zoufalý výkřik a ze svého místa vidíš v dáli Natashiu jak klečí u Golda, na nic nečekáš a okamžitě naskočíš na Lorda, který k tobě zvědavě přišel, s jeho pomocí budeš na nádvoří zámku dříve, Lorda otočíš a rychlím cvalem uháníte přes pastivnu a alej k bráně zámku a na nádvoří. Na nádvoří Lorda prudce zastavíš, čím si zasloužíš káravý pohled od Damiena, ještě než stihneš cokoliv říci, Damien tě seřve za tu neuváženou jízdu, teprve pak mu svoje počínání vysvětlíš, Damien se na tebe podívá a řekne ti, aby si z Lorda sesed, na hřebce se vyhoupne sám a mizí někam k pastvinám. Kolem tebe se seběhnou ostatní členové a vyzvídají, co se stalo? Rychle jim všechno vypovíš a společně zamíříte k pastvinám, nevíš, co se tam stalo, ale máš strach, výkřik Natashi byl tak zoufalý, ona toho koně měla velice ráda. Když přijdeš na pastviny je tam rozruh, ujímáš se Lorda a Jesie a uklidňuješ je, i oni jsou nervní a nemůžou pochopit, co se stalo s jejich kamarádem. >Damien: V klidu sedíš pod stromem na nádvoří a vychutnáváš si těch posledních pár minut klidu, než začne trénink, všichni členi krom Natashi, Kolyi (který dnes přijde až déle, kvůli škole) a Aegnora, který šel pro Lorda,jsou už přítomní a začínají se rozcvičovat. Potichu zabručíš, kde ta holka může být? Podíváš se k bráně, ale odtamtuď se cvalem vyřítí Aegnor, Lordova kopyta klapají po dlažbě a hrozí, že by hřebec mohl na dlažbě ukouznot. Zvedneš se a přejdeš k Aegnorovi, ještě než stihne cokoliv říci, mu za tu zběsilou jízdu vynadáš. Když se dozvíš důvod jeho počínání, zbledneš, jestli se Goldovi něco stalo...je to velice mladý a nadaný kůň, byl by z něho skvělý hraničářský koník. Rychle Aegonorovi řekneš, aby sesedl a na hřebce se vyšvihneš ty, i když jsi před tím aegnorovi vynadal, sám s Lordem také odcváláš. Cváláš alejí k pastvinám a pak je vidíš. Lord ještě přidá, u Natashi a Golda stojí i Jesie. Ještě za cvalu z koně seskakuješ a všimneš si uslzeného obličeje Natashi. Rychle se ke Goldovi skláníš i když vidíš, že je konec. Ten mladý koník je mrtvý, zlostně zabručíš, kdo tohle mohl udělat nevinému zvířeti? Poklekneš k valachovi a hledáš nějaké známky podle kterých by si mohl určit důvod jeho smrti. Podle očí, rozcuchané srsti, která byla dříve spocená, a vyplázlého jazyka zjišťuješ, že to byl pravděpodobně jed. Mezitím přibíhají i ostatní a všichni jsou zděšeni. Natashi se ujímá Ester a plačící ji společně se Seléne odvádí do zámku. Zůstal tu jenom Aegnor, který se ujal ostatních koní. vedle tebe stojí jenom Ulrik. Otočíš se k němu a kývneš: "Víš, kdo to má na svědomí?" zeptáš se ho. Už si objevil vypálenou značku, v podobě tří propletených hadů ve čtverci, na jeho plecích, takže víš, čí to byla práce. Zanadáváš a odcházíš, ještě se otočíš a zavoláš na Ulrika, ať zajistí kafilérku, ty na to nemáš nervi. Rozčileně odcházíš do zámku a v ruce žmouláš rusky napsaný vzkaz. >Ester: Tvoje prozatimní lenošení vyrušil příjezd Aegnora, docela riskoval, když hnal hřebce po dlažbě a tak se zvedneš z lavičky ve stínu a přijdeš blíž, mezitím Damien znovu odcválal na Lordovi a společně s ostatními si tak vyslechneš důvod zbrklého příjezdu. Jsi viděšena a utíkáš k pastvinám. Kde najdeš ubrečenou Natashu a mrtvého valacha. Společně se Seléne se zdrcené Natashi ujímáš a odvádíte ji na zámek. Ještě se ohlédneš a vidíš Ulrika a Dameina jak o něčem diskutují, oba mají ve tváři zvláštní výraz, tady něco nehraje. Pokrčíš rameny, když procházíš kolem Aegnora, který uklidňuje oba živé koně a pak se věnuješ Natashe. >Seléne: Stejně jako ostatní i tebe upoutal divoký příjezd Aegnora a jeho vysvětlení tě znepokojuje. Rychle zamíříš s ostatními na pastviny, kde se ujmeš zdrcené Natashi, i tebe štípou v očích slzy při pohledu na mrtvého valacha, jeho oči jsou tak žalostné a ten vyplazený jazyk... Rychle zamrkáš a společně s Ester uklidňuješ Natashu a vedeš ji do zámku, ještě se však otočíš na svého manželka, jeho pohled ti řekne, co jsi tušila, víš, že tímto útokem stojí ruská mafie, ale proč? Co chtějí? Budeš si s ním muset pak promluvit. Určitě v tom mají nějakou roli kouzla, ale proč kvůli nim zabíjejí ubohého koně? Najednou v tobě hrkne, jedině snad, že by to bylo kvůli tomu medajlonku s fialovým kamenem, nedávno si ho ukazovala Ester a od té doby začal slabě poblikávat, že by ta dívka měla utajenou kouzelnou moc? Budeš si muset s Dameinem promluvit co nejdříve, tohle bude velice nebezpečné, jestli se do všecho zase motají kouzla. >Ulrik: Právě pracuješ u sebe v kovárně, ale z práce tě vyruší humbuk na nádvoří, když tam přijdeš po koni, kterého jsi slyšel, už není ani stopy a i tvůj bratr zmizel, zato tam je Aegnor a něco vysvětluje, zvědavě ho posloucháš a i ty zamíříš k pastvinám, podívat se, co se Goldovi stalo. Když dojdeš na pastviny, jako poslední, takže míjíš Ester se Seléne, které vedou plačící Natashu. "A hrome." podivíš se a ještě si chvátneš. Pak zjistíš důvod Natashinina pláče, u ohrady leží mrtvý kůň. Aegnor uklidňuje ty dva koně. Přijdeš k bratrovi, který se postaví a zeptá se tě: "Víš, kdo to má na svědomí?" podivíš se, vždyť si teď přišel, tak jak by si to mohl vědět? Ale všimneš si bratrova výrazu a podivné značky na plecích koně a všechno ti secvakne. "Ti kouzlem praštění rusáci!" odfkneš si podrážděně a máš chuť du něčeho praštit, kdyby sis alespoň sebou vzal pivo, lok na uklidněnou by bodl, co lok klidně celý sud! Začíná se v tobě vařit krev, ti mafiáni jedni proradní ublížili nevinému zvířeti! Ještě vyslechneš bratrovi příkazy, co se týče kafilérky a ocitneš se u mrtvého koně sám, Damein chvátá na zámek. "A všechno nechá na mě!" bručíš si a díváš se na to nešťastné zvíře, pokrčíš rameny a vydáš se zpět do kovárny pro mobilní telefon, čeká tě hora zařizování, nadáváš na svého bratra, zase všechno nechal na tobě! Pro Kolyu: omlouvám se, ale v tomto příspěvku budeš vynechám, přijdeš dnes až déle, takže pro tebe bude příspěvek déle. Pro reakce: Na sebe může reagovat trojice Natashia, Ester a Seléne, když budou utěšovat histerickou a zdrcenou Natashu :) Prosím ale trochu pomalu jo? :) Ostatní napíši jen svůj jeden příspěvek, pak budu dávat další na odpoledne :) (herní :D) To nás bude čekat tajná rada Seléne a Damiena, kterou ale někdo nechtěně vyslechne :) |
| |
| Tragédia na lúke Akonáhle prídem domov, nahádžem do tašky veci na tréning a s tichým pospevovaním sa vydám naprieč dedinou, aby som čím skôr bola na poľnej ceste. S úľavou sa nadýchnem, keď vkročím pod košaté jablone. Budú čoskoro kvitnúť a to ma veľmi, veľmi teší. Netrvá dlho a už vidím, ako ku mne klusajú dva kone - lepšie povedané, jeden kôň Lord a jedna biela ponyčka Jessie. Bol by v tom čert, keby sa nezačali líškať a domáhať sa pozornosti. "Nazdar, mládež," usmejem sa, Lorda potľapkám po krku a Jessie podám jablko. Síce som si ho chcela nechať po tréningu, no ale vyzerá to, že Jess sa naň doslova zalizuje. "A kde ste nechali Golda?" prehodím a začnem sa obzerať. "Gold! No tak, poď sem, niečo pre teba mám!" zakričím a vzápätí zapískam. Nič. Potvora, zase sa chce hrať na schovávačku, pomyslím si s úsmevom. Golda mám veľmi, veľmi rada, je to skvelý koník... Kráčam cez pastviny a stále ho volám, neviem, kde je, mám strach... Uvidím zlatý záblesk jeho srsti a vydýchnem si. "Gold! Mám ťa! Nemysli si, že ťa nevidím!" zavolám zvesela, no len čo prídem bližšie, skameniem. "Preboha, nie," zašepkám zdesene. Môj krásny koník, môj Gold, tam ležal vo zvláštnej polohe, jazyk má vyplazený a v krásnych očiach, teraz nevidomo upretých na oblohu, má výraz zdesenia a bolesti. Je mŕtvy... "NIE!!!!" zakričím zúfalo a padnem na kolená. "Gold, nie, nemôžeš byť mŕtvy, nemôžeš!" šepkám pomedzi slzy, ktoré mi prúdom stekajú po tvári. Hladím koňa po hrive, pysku a takmer pre slzy nevidím. Vnímam, že okolo mňa sa tvorí dav, no teraz mám oči len pre to úbohé, mŕtve stvorenie. Počujem útržky rozhovorov, zmätené slová, Damienov hlas a vonkoncom nechápem, o čo ide. Napokon zacítim, ako ma čiesi ruky zdvíhajú zo zeme a Seléne sa mi prihovára, chce ma upokojiť. Ja však stále plačem a ani si nevšimnem, keď nás míňa Ulrik a zo šoku sa čiastočne preberiem až na nádvorí... |
| |
| Celé dopoledne bylo krásně a tak i v práci jsem seděla u okna, zasněně koukala ven a těšila se na odpoledne strávené opět tréninkem. Odpoledne k mému nadšení nastalo, než jsem se naděla a tak teď zrovna jdu se skleničkou s pitím ven ze zámku. Stoupla jsem si do dveří a koukala se ven. Super už přišel Ulrik a teď zrovna Ester. Ester… s ní bych měla ještě probrat ten kostým. Náhle se přiřítí Aegnor na Lordovi. Když vidím, styl, jakým přijel, nejdřív po něm mám chuť vystartovat, jet takovým stylem, mohl ublížit nejen sobě, ale i tomu koni. Udělám pár výhružných kroků vpřed. Moment, Aegnor už nějaký ten pátek jezdí, k takovému úprku musel mít důvod. Uvědomím si, zabrzdím se a už klidněji dojdu k němu přes nádvoří, abych zjistila, co se stalo. Když vylsechnu Aegnora, neváhám ani chvilku a vydávám se na místo, kde se stala ona tragédie. Nejdříve jen rychle jdu, ale ve chvíli kdy vidím Natashiu skloněnou nad Goldem, rozeběhnu se, abych u nich byla co nejrychleji. Když se mi naskytl ten hrůzný pohled, jen jsem klesla na kolena. Ne, ne, ne… To nemůže být pravda. Proč zrovna Lord… vždyť… vždyť nikomu nic neudělal… ne… Co se to zase děje. Probíhaly mi hlavou shluky myšlenek, nadávek a zármutku, i když jsem to na sobě možná nedala tolik znát. Pohladila jsem po krku koně a potom se podívala na Natashiu. Chudák byla zničená, nejdřív, jí pohladím po zádech, aby si mě uvědomila, a potom se jí snažím opatrně zvednout. Neměla by tu zůstávat… ten pohled ji bude ničit ještě více… tak jako nás všechny. „No… Pojď sem…“ pošeptám jí a ještě jednou obejmu. „Půjdeme do zámku, jo?“ zeptám se. Natashia se snaží něco odpovědět, ale přes proudy slz ji není dost dobře rozumět a tak jí s Esterčinou pomocí podepřu a odvádím ji do paláce. Když odcházím, podívám se ještě na svého manžela, který už ohledává koně. Můj pohled se střetne s jeho, tento pohled jsem u něj viděla jen jednou, vím, co to znamená. Ne, ne, ne… znovu už ne. Jestli je to opravdu tak, neskončí to jedním mrtvým koněm. Prosím… ať je to omyl. Zadoufám na chvíli, i když asi zbytečně. Pokusím se nenechat na sobě nic znát a odvést Natashiu do zámku. „Vezmeme ji dovnitř, položíme ji do obýváku, jo?“ podívám se na Ester. Pokud souhlasí, uděláme to. Dojdeme až do obýváku a Natashiu, která už je částečně „probuzená“ položíme na sedačku a já si sednu vedle ní. |
| |
| Výstup Pocítim, ako klesám na pohovku a trasiem sa v záchvate plaču. "Nechajte ma, ja chcem ísť za ním! Pusťte!" rozkričím sa a z hlasu mi silno zaznieva hystéria. Môj Gold, musím byť pri ňom, musím... Nerozmýšľam, čo musím, alebo nie, len sa snažím dostať k dverám. Márna snaha, Seléne ich určite nejako zabezpečila. Čím dlhšie sa nemôžem z izby dostať preč, tým väčšmi zúrim a prepadám záchvatu. Nejasne si uvedomujem, že sa správam neskutočne hlúpo a môžem si len ublížiť neustálym narážaním do dverí a udieraním do všetkého možného, ale hovorte to mojej hlave! "Nechajte ma!" zopakujem ticho a s plačom sa zveziem popri stene na zem. Je to strašné... "Strašné," poviem nahlas a prehltnem ďalší vzlyk. Pritiahnem kolená k sebe, objímem si ich a hlavu si zložím na ruky. Tmavé vlasy mi úplne zakrývajú tvár a je počuť moje tlmené vzlykanie a prudké dýchanie. |
| |
| Vstávání Spokojeně se převalím, přepadnu z postele, dopadnu na všechny čtyři a zívnu. To je zas ráno tohleto. Vstanu, protáhnu se, auvaj, asi jsem neměl tolik střílet, dojdu do koutu, kde mám kuchyňku a udělám si něco jednoduchýho k snídani, během které zkouknu nějaký seriál. Pak si obleču jednoduché zelené kalhoty, hnědou tuniku, stáhnu ji páskem a vyrazím na svůj oblíbený běh vesničkou. Po návratu ještě zaskočím do koupelny, oholím se, umyju si vlasy a pečlivě si je vysuším a učešu. Pak si je stáhnu za uši pomocí dvou copánků, aby mi nepadali do obličeje. Pak si povzdechnu, postarám se o luk a schovám ho pod postel ke svému druhému luku. Zároveň z toho prostoru vytáhnu svůj meč a položím ho na postel. Sice mě zas Damien zdrbe, že ho tam nemám tahat, když nic neumím...ale musím se s ním pořádně naučit. Pak se ještě protáhnu a strávím všechen čas, co mi zbývá, čtením knížky. Asi půl hodiny před tréninkem vstanu, připnu si meč na opasek a vykročím. Ještě bych se mohl kouknout za Lordem, trochu s ním potrénovat... Vyrazím směrem k pastvinám a zaslechnu výkřik Natashi. Sakra, co se tam děje? Vystřelím dopředu a zabrzdím až u Lorda, který je jaksi rozrušený. No tak, Lorde, klid, co se to děje? Přejedu pohledem po pastvině a všimnu si klečící Natashi. A do prdele...pro Damiena a Seléne. Rychle se vyhoupnu na Lorda a pobídnu ho. On vystřelí, jako by sám věděl, o co jde a za chvíli už zastavuje na nádvoří zámečku. Seskočím z něj a než stihnu vydechnout, už je u mě Damien a peskuje mě za nebezpečnou jízdu. Bez ohledu na slušnost mu skočím do řeči. Hele, kdyby Goldy neležel na pastvinách mrtvej a vedle něj nebrečela Natashia, tak mě ta jízda ani nenapadne. Tak mi tady přestaň něco kecat o zodpovědnosti, jo? Damien mě taky přeruší, ovšem ne hlasem, ale činem. Vytrhne mi z rukou uzdu a zmizí snad rychleji než jsem já přijel. Kdyby se to stalo jindy, tak bych se musel smát... Mezitím se už sběhnou ostatní a vyptávají se. Hele, nevím nic přesně, ale na pastvině leží Goldy a u něj brečí Natashia, bojím se, že je... Polknu, zadívám se do země a snažím se zadržet slzy. No...však víte...asi by jsme jim tam měli jít pomoct. Rychle se otočím zády, aby mi neviděli do obličeje a rychle vyrazím zpátky na pastvinu. Sakra, měl bych se ovládat. I v běhu se koušu do rtu a proto jsou ostatní jenom kousek za mnou, když doběhnu ke Goldymu a vidím, jak ho prohlíží Damien a říká tu zlou pravdu. To nejhorší... Dojdou mi slova, jenom Natashiu pohladím po zádech a zadívám se do země. Nevím co říct. Naštěstí se Natashi ujmou Seléne a Ester a odvedou ji zpátky do zámku. Pomalu kráčím za nimy, okousávám si nehet a snažím se vstřebat tuhle novinu. Všimnu si koní, kteří stojí u sebe a rozhodně nejsou v pohodě, tak k nim dojdu a snažím se je (vlastně i sebe) nějak uklidnit. Kdo to mohl udělat? A proč? V hlavě si kladu otázky, i když vím, že na ně nenajdu odpověď. |
| |
| Ráno Spím ve své posteli a nevím o světě. Hlasitě si chrápu když v tom mě něco probudí. Ani nevím co, ale něco. Nějaká předtucha nebo něco ve vzduchu. Když se trošku proberu a otevřu oči všimnu si že venku na nádvoří se něco děje. Seběhnu schody a skrz kovárnu vyjdu ven. Už zdálky volám na skupinku lidí. "Éj! Co je to tu do čerta za bordel takle po ránu? Co se u Odinových vousů děje? " Jakmile se ale dozvím odpověď tak si přeji abych se nikdy nezeptal. Aegnor řekne že se něco stalo Goldymu a Natasha to špatně nese. Na nic nečekám a běžím směrem k pastvinám. Celou cestu poměrně hlasitě kleji. Běžím seč mi síly stačí a když dojdu na místo uvidím jak Natasha hysterčí, Goldy leží mrtvý kousek od ní. První moje reakce je ta že otočím hlavu stranou abych se na tu scénu nemusel dívat. Všichni odcházejí a nakonec zůstanu u koně já a brácha. Teprve až bratrova otázka mě donutí podívat se opět tím směrem. Podívám se na znamení nechané na Goldovi. Na tváři se mi usadí pohled čirého hněvu. "Jo ty z kur** vzešlý prase mr**jící Ruský bastardi! Ale tohle jim nemůže projít! Za tohle musejí zaplatit. " Ruce mám sevřené v pěsti a skřípu zubama jak mnou proudí vztek. Když bratr řekne ať zavolám kafilérku tak ho chytnu za obleční pravačkou. "Vykašli se na kafilérku! Teď nemůžeme řešit takovéhle blbosti! Musíme něco podniknout ohledně těch Rusáků! Co když příště zabijou někoho z nás? Budeš taky jenom volat pohřebáky! Musíme něco udělat... " Pustím bratra, trošku prudčeji než sem měl plánu a poté bezeslova vyrazím směrem do mé kovárny. Musíme se jim pomstít. Musíme jim ukázat že si na nás nemůžou dovolovat! Jenže brácha je příliš měkkej! Nikdy nepodnikne co je potřeba! Ale já to zařídím! Nic nezastaví valící se lavinu kamenů. Dojdu do své kovárny a doslova rozrazím dveře jako rozzuřený býk. Stoupnu si na špalek který je vedle výhně a sáhnu nahoru na trám. Ze shora na trámu je moje obří kladivo. Sevřu ho a seskočím dolů. Zvednu kladivo před obličej a sleduji jeho hlavici. Musím něco udělat... Udělám krok směrem k východu z kovárny ale zastavím se. Ale mám na to právo? Co když právě tímhle ohrozím všechny? Do psí mateře! Co mám dělat! Stojím tam a v mém nitru se pere touha po pomstě s voláním rozumu. Nakonec pustím kladivo a hlasitě zařvu abych se zbavil trochu mého vzteku. Poté začnu pěstmi přeorganizovávat uložené věci v kovárně. Nakonec dojdu k mé obří kovadlině na které dělám veškeré své věci. Chytnu kovadlinu oběma rukama a začnu jí zvedat. Kovadlina je to pořádná a pět obyčejných chlapů by mělo problém tuhle dvouset kilovou potvoru zvednout. Jenže jim se na hrudi nerozzáří amulet. Ucítím jak mým tělem protéká síla kamene a já zvednu kovadlinu a poté s ní hodím. Kovadlina proletí stěnou vedle dveří a zanechá za sebou velkou díru. Kovadlina dopadne před můj byt a zůstane tam ležet. Jsem vysílen a cítím jak mě moje magie trošku vysála víc než musela. Dojdu nahoru pro mobil a poté přes informace zavolám kafilerii. Vysvětlím jím že nám pošlo zvíře a nevíme proč ale potřebujeme ho odvést. Jakmile jim nadiktuji veškeré potřebné informace a oni slíbí že přijedou tak sejdu do kovárny. Všude je ohromný bordel ale mě to nechává chladným. Já dojdu k sudu s pivem a vytáhnu z poza něj lahev medoviny. Otevřu jí a zvednu hrdlo. Poté jí kompletně celou vypiji. Na tváři mám smutný úsměv když si sedám na zem. Zády se opřu o sud a jenom tam tak sedím a čekám až alkohol zafunguje a odnese mě aspoň na malou chvíli pryč. Pryč od mého hněvu a od bolesti ostatních. |
| |
| Výstup Sednu si k Natashii, ale potom si uvědomím, jak vyváděla při té minulé nešťastné události a tak rychle mávnu na Ester, aby zamkla dveře. Hned na to nabere Natashia druhý den, vylítne z postele, přičemž mě shodí na zem a pokouší se dostat ven. Teď bych se jí nechtěla dostat pod ruku... počkám až se trochu uklidní a složí se na zem. Pomalu k ní přilezu, chytnu ji za ruku a snažím se ji uklidnit. Nevím, co říct, takové chvíle dávají zabrat i mě. "No tak, Natash... Vím, že jsi ho měla moc ráda, ale teď už mu bohužel nepomůžeš," řekla jsem, počkala jestli Natashia něco neřekne, ale asi neměla sílu. "Teď musíme udělat něco jiného, i proto, aby na nás mohl být Gold pyšný..." řekla jsem, Natashia se na mě podívala s otázkou v očích, asi se chtěla zeptat, co. "Musíme zjistit kdo to byl a zabránit mu v ubližování. Nesmí už žádnému koňovi, ani jinému zvířeti ublížit." Pohladím jí po zádech a dodám: "Měla jsem Golda moc ráda, také je mi ho líto, ale teď už bohužel nic nenaděláme" dořekla jsem a pak se snažila přesvědčit Natashii aby si šla ještě lehnout. |
| |
 | 1. den – Trénink Sleduji členy ze skupiny jak trénují. Kéž bych měl tolik energie jako oni a mohl s nimi trénovat. Už to není to co bývalo. Aby ne, když už mi je 47 let. Opravím Aegnora a dál sleduji nádvoří, na kterém mě zaujme Kolya a Ester a jejich šerm. Prohrábnu ve svém plnovousu. Ta holka je opravdu dobrá. Kolya je jeden z nejlepších šermířů, které znám a ona mu dává celkem na frak. Přesto si neodpustím připomínku směrem k Ester a k jejím zbytečným krokům. Ona to však udělá, jako bych jí nic neřekl, ale zase jí to tak krásně vyjde. Pokud jí to takto vyhovuje tak ať si takhle klidně bojuje. Nechám je na pokoji a dál sleduji trénink i ostatních členů. Můj pokyn spočine na Natashie. Jako vždy, mrštná jako kočka. To už Seléne všem ukazuje své návrhy na jejich kostýmy. No jo pilná a milá, to je moje láska. A copak dělá můj bráška? Pohlédnu na něj a zjistím, že právě měří ruku Ester, které bude dělat její první meč. Už jsem zvědavý na jeho dílo, určitě se mu povede. Mezitím se raději Kolya vytrácí. No jo dostal dneska do těla. Potom pomalu odchází i všichni ostatní, jenom Aegnor si svůj trénink trochu protáhne. No, tak je to správné. To už ale odchází i Seléne a já po odchodu Aegnora zavřu a zamknu bránu a jdu také dovnitř. Sednu si se Seléne k večeři. „Jo jo, jak říkáš ta holka je opravdu dobrá, je v ní skryto mnohem víc, než si myslíme,“ řeknu jí na zhodnocení dnešního tréninku. „Jo jen jdi, dojím a hned přijdu za tebou.“ Po večeři umyji nádobí, dojdu se také umýt, ulehnu vedle své ženy a usnu. 2. den – Nečekaná ztráta Ráno jako každé jiné, po snídani vyrážím do svého antikvariátu v Osece a celé dopoledne mám otevřeno. Zákazníci se však příliš nehrnou. V poledne se vrátím na zámek, naobědvám se a už jdu ven čekat na své svěřence. Nádvoří se pomalu plní rozcvičujícími se lidmi. Kolya dnes přijde déle to vím, má dnes delší vyučování, ale kde vězí Natashia? Podrbu se na své na temeni plešaté hlavě. Najednou se na Lordovi přiřítí Aegnor. Ihned vstanu a pořádně mu vynadám: „Co blázníš? Copak jsem tě neučil, jak máš jezdit. Mohl jsi sobě i Lordovi ublížit. Tahle jízda…“ Aegnor mě přeruší. To snad ne? Něco se stalo Goldymu? A já mu tady říkám jak má jezdit. Ihned mu vytrhnu uzdu a nasednu na koně. Tempem, za jaké jsem ho před tím pokáral, vyrazím na louku, kde už vidím Natashiu. Za jízdy seskočím z koně a běžím k ní. Skloním se nad Goldym, ale ten nejeví žádné známky života. Prohlédnu ho, abych zjistil příčinu smrti tak krásného mladého koně plného energie. Otrava. To snad nemůže být pravda. Kdo by chtěl otrávit koně? Na tuto otázku se mi však rychle naskytne odpověď. U znaku najdu ještě papírek, který pouze seberu a uklidím si ho do dlaně. Tři propletení hadi ve čtverci – ty ruský svině. To znamená, že jsou tady. Ale proč by zabíjeli nevinného koně? Sakra, sakra. Mezitím už přicházejí ostatní a Seléne s Ester odvádí Natashiu pryč. Otočím se proto na svou ženu a naše pohledy se setkají. Z mého výrazu jasně pochopí, kdo je za tímhle zvěrstvem. U koně jsem zůstal už jen já, Ulrik a opodál stojící Aegnor. „Víš, kdo to má na svědomí?“ zeptám se ho a vím, že na to ihned nalezne odpověď a taky se tak stane. Vím jak je nenávidí. „Prosím tě zavolej kafilerku,“ slušně ho požádám, nečekám však jeho reakci. „Ano samozřejmě, že něco uděláme, ale nesmíme jednat ukvapeně,“ odpovím mu a nasedám na Lorda, na kterém odjíždí zpátky do zámku. Co to jako mělo bejt? Když přijedu na zámek ihned se vydám do jeho obytné části, kde bydlíme. Z chodby uslyším hysterický výstup Natashie, a tak zamířím do ložnice, kde si sednu na postel a svůj vrásčitý obličej si položím do dlaní. Sakra, všechno je špatně, takhle to nemělo být. Co tu ti rusáci pohledávaj. Vzpomenu si na papírek a vyjmu ho z dlaně. Z tváře si utřu slzy a podívám se na vzkaz. Do školy jsem chodil ještě za minulého režimu, takže jsme měli ruštinu ve škole. Tak uvidíme, co si pamatuji. |
| |
| Nesnáším ty dny, kdy nemám co na práci. Dnes se ani netrénuji, ani necvičí představení. Máme prostě volno. A já netuším, co dělat. Potuluji se po nádvoří s knihou v ruce a po chvíli se usadím na lavičku a začtu se. Kroky kolem mne upoutají mou pozornost. Seléne a Damien. Nic zvláštního a proto sklopím zrak opět ke knize. Když ale zaslechnu z dálky se blížící koňský dupot, zpozorním a začnu se rozhlížet kolem. Po chvíli do nádvoří vjede Aegnor, krátce si vymění informace s Damienem a ten na oplátku odjede na jeho koni. Tuším, že se děje něco zlého, proto odložím knihu a následuji ostatní, kteří vyběhli z brány směrem k místu tragédie, kterou Aegnor popsal. Je mi Goldyho i Natashy líto. Vypadá to, že jí smrt koně velice ranila. A to jsem si o téhle nebojácné elfce myslela, že nepláče. Zřejmě jsem se mýlila. Stojím stranou, ruce mám křečovitě obtočené kolem pasu, a nevím co říct. Je mi z toho smutno. Smutek a bezmoc jsou nejhorší lidské pocity. Chtěla bych Natashie nějak pomoci, ale nejde to. Seléne udělá tu nejrozumnější věc a to, že jí z místa odvede. Přes počáteční pochopitelné protesty se Natashia přece jen zvedne a jde s námi. Cestou zpět jdu mlčky po jejím boku, vrhajíc na ní soucitné pohledy. Cítím, že tady slova příliš nepomůžou. V paláci doprovodíme Natashiu do pokoje, kde bude mít možnost se uklidnit. Seléne přikývnu na souhlas a dojdeme společně do obývacího pokoje, kde na požádání zamknu. Natasha je ovšem jak smyslů zbavená, smutek jí zřejmě zastřel rozum. “Tasho, jemu teď ale nijak nepomůžeš. Měli bychom zjistit, kdo to udělal. Co se vlastně stalo. Uklidni se prosím,“ snažím se k ní mluvit co nejvlídněji. Posadím se vedle ní a chytím ji za ruku. “Pláčem nikomu nepomůžeš, notak.“ měkce jí položím dlaň na rameno a konejším jí. |
| |
| Napokon, keď ma Seléne a Ester už dosť dlho tíšia, trhane sa nadýchnem a potlačím posledný vzlyk. Zdvihnem uplakanú tvár a ticho šepnem: "Prepáčte, ja neviem, čo to do mňa vošlo...prepáčte." Tvárim sa previnilo, veď aj mám za čo! Utriem si slzy rukávom čierneho svetríku a odhrniem si z tváre vlasy. "Viem, plač nikomu nepomáha, ale keď ono je to také... Veď Goldy nikomu nič neurobil, kto už len môže mať zisk na niečom takom...?" Zrazu mi mysľou prebehne pocit podozrenia. Už som počula o podobných prípadoch, keď Damienovi sem-tam vykĺzlo slovko o nejakých ľuďoch, ale ani za pána si neviem spomenúť, o koho ide. Tak či tak, nikto, nikto si nebude dovoľovať ublížiť našim miláčikom! "Nech je to, kto chce, ja ho dostanem! Zaplatí za to!" zasyčím zlostne a vstanem. Vidím, že moje spoločníčky ma ešte stále nechcú pustiť, no ja len vzdychnem. "Nebojte, idem len trochu trénovať. Musím niečo robiť, inak sa zbláznim!" |
| |
| Natashia ještě nějakou dobu leží a my dvě sedíme u ní a ještě se ji snažíme uklidnit. Naštěstí už se pomalu uklidňuje a tak se další dění obejde bez jakýchkoliv výstupů. Když se uklidní a vstane, sice z jejich slov slyším ještě trochu zlosti, ale snad ne tolik, aby udělala nějakou neuváženost. "Nebojte, idem len trochu trénovať. Musím niečo robiť, inak sa zbláznim!" řekne a už míří přes místnost ke dveřím. "Počkej," zastavím ji, "jsi opravdu v pořádku?" Počkám, co odpoví, pokud kladně, řeknu jí už jen: "Ale i tak, kdyby se ti udělalo hůř, nebo si si potřebovala jen promluvit, můžeš kdykoliv přijít." Potom se otočím na Ester s otázkou: "Máš klíč?" počkám, zda ho má, podá mi ho, či sama odemkne. Počkám, jestli Natashia odejde, pokud a až se tak stane, zadržím Ester. "Prosím tě, Ester, dohlídneš na ní? Jen pro jistotu, aby jí nechytl opět nějaký záchvat, nebo někam neutekla. Kdyby se tak stalo, prosím tě, dej ihned někomu, nejlépe mě vědět, jo?" poprosím Ester a doufám, že mě vyslyší. Potom, co se domluvíme odejdu také na dvůr. Doufám, že už je Damien zpátky. Potřebuji s ním nutně mluvit. Na dvoře je už zase většina skupinky, ale Damiena nevidím. Potom si všimnu, že je zpátky Lord. Takže Damien by tu někde měl být také... Pomyslím si a vydám se ho hledat do zámku. |
| |
| “To bude asi nejlepší. Zaměstnat hlavu něčím jiným.“ souhlasně přikývnu, když Nastahia projeví přání jít si zatrénovat. “Půjdu s ní a dohlídnu na ní, neboj se,“ odpovím Seléne . Klíč od obývacího pokoje jsem celou dobu žmoulala v ruce, takže vstanu z pohovky a dojdu ke dveřím. Odemknu a poté klíček vrátím Seléne. Mávnu na Natashiu, aby mne následovala a půjdeme nejspíše na nádvoří. “Je mi Golda opravdu moc líto,“ pomalu kráčím vedle Nastahiy chodbou paláce a po očku sleduji, jak se se situací vyrovnává. |
| |
| Cesta na nádvorie Keď ma konečne vypustia z obývačky - ako z klietky! pomyslím si trochu zlostne - kráčam mlčky s hlavou sklonenou k zemi. Ester sa ma voľačo spýta, no mne až o hodnú chvíľu svitne zmysel jej slov. "Hm," zamumlem veľavravne. Vážne nemám náladu sa o tom ešte baviť, ale zase nechcem byť neslušná, a navyše, Ester sa mi snaží pomôcť... "Ľúto je to aj mne. Ba viac, mám chuť vraždiť," precedím pomedzi stisnuté zuby a trochu pridám do kroku. Dúfam, že stíhaš, Ester, pomyslím si. Napokon vyjdem na nádvorie. Už je tam Aegnor a z kováčne sa ozýva akýsi hrmot. Možno by som...nie, teraz radšej budem sama. Ako sa zdá, aj Ulrika to dosť vzalo. Rýchlo pozriem na Ester a zamierim krížom cez nádvorie k stromu, pod ktorým som ešte včera zvesela vyskakovala. Zhodím zo seba sveter, stiahnem si vlasy do chvosta a začnem len tak udierať do vzduchu pred sebou. Som rozčarovaná, nejde mi to dobre, vlastne absolútne nerozmýšľam, pohybov je veľa zbytočných, no údery spolu s túžbou sa pomstiť silnejú. Potrebujem do niečoho udrieť...rozbiť to...na kúsky... |
| |
| Úvod do děje potřetí Rozloučit se s někým, koho člověk miloval, ačkoliv je to jen pouhé zvíře, je těžké. Celým zámkem i alejí se táhl smutek nad ztrátou zlatého valacha, byl přeci tak mladý, celý život měl před sebou, ale osud chtěl jinak...osud? Tohle není řízeno osudem! V bezpečí zámeckých sklepů odpočíval v zamčené truhle a důmyslném sejfu náhrdelník s fialovým drahokamem neznámého původu, lehce poblikával a způsoboval, že mech na šedém kameni kvetl drobnými bílými květy. Kdo ho probudil k životu? Kde je ta, která jeho moc ustojí? Slunce se už kloní k západu, po prašné cestě aleje odjíždí kafilérní vůz s mrtvým Goldem a ostatním nezbývá nic jiného, než setřít poslední slzy a jít dál, čeká je totiž něco mnohem horšího, ten, kdo má všechno na svědomí, volá po prvním střetu! Je na čase si připravit ruské slovníky... |
| |
| Pro Damiena, Selenu a Kolyu > Seléne: Jakmile odešla Ester s Natashiou, rychle se zvedneš a hledáš svého manžela, najdeš ho v ložnici, jak se sklání nad vzkazem, mlčky ti ho podá, okamžitě poznáš azbuku a rusky napsaný vzkaz přeložíš. Ruština ti nedělá problém, umíš ji, ale vyučovat si ji odmítla. Vzkaz: O všem víme. Chceme tu holku a náhrdelník, tohle bylo pouze varování, příště by to mohl být člověk! Přiď zítra kolem šesté hodiny večer k rozhledně a buď sám Damiene! Musíme si promluvit, jsme přeci bratři! Vzkaz je docela zmatený a je vidět, že byl psán ve spěchu, ale přesto je vše jasné. Nějakým způsobem se dozvěděli o probuzeném náhrdelníku, podíváš se na Damiena, víš, že je to pro něho těžké, vždyť vůdce mafiánu je jeho třetí bratr! Nedokážeš si však pomoci, přeložený vzakz v tobě probudil tvoje ochranářské já a máš strach, nejen o sebe nebo Damiena ale i všechny ostatní! Podíváš se na svého manžela a vybuchneš, myslela si, že všechno skončilo minulou akcí. Damien ti přeci přísahal, že se náhrdelník neprobudí, že je to nemožné, vždyť...zarazíš se a na mysl ti vytane jediné jméno: Ester! To ona...to ona je ta dívka? > Damien: K tobě do ložnice, kde si se snažil přeložit vzkaz, ale ruštinu si už pozapomněl, přijde tvá manželka. Podíváš se na ní a beze slova jí podáš vzkaz, očekáváš prudkou rekaci své manželky, vždy byla ohranářský typ a to, co ti přeložila, ji vyděsilo. Vyčítavě se na tebe podívá a řekne: "Já myslela, že to skončilo!" Snažíš se jí uklidnit, je ti jasné, že tohle si žádá další akci, ale Ester o všem ještě neví! Reakce: Dohadujte se, vím, že bude těžší o čem, ale zkuste zapojit fantazii, podle této "hádky" nebo spíš spekulací se bude vyvíjet další děj :) (Poradím si s tím ;) > Kolya: Konečně si vypadl ze školy a těšíš se, až si vyčistíš hlavu při tréninku, teda doufáš, že to bude něco jednodušího, protože tě po včerejším tréninku bolí namožené svaly, ale ty musíš ignorovat. Beztarostně kráčíš alejí, když se zarazíš. Chybí tady kůň! Přidáš na kroku a za chvíli jsi na zámku, všude je ticho a prázdno, co se tu stalo? Vyrazíš tedy do zámku, najít Seléne nebo Damiena, oni budou mít určitě vysvětlení. Procházíš zámkem a nikoho nevidíš, když tu uslyšíš hlasy Damiena a Seléne, o něčem diskutují a vypadají oba rozčileně. Víš, že by jsi neměl, ale neodoláš a zastavíš se před dveřmi ložnice a posloucháš, mluví opravdu hlasitě, bez problému je slyšíš. ->reaguj až někdy později, když už ti bude jasné, o čem ti dva diskutují (tak někdy v půlce příspěvků Dameina a Seléne, tedy netuším, jak to ti dva natáhnou :) Nezapomeň na svoje myšlenky, něčemu rozumíš a něčemu ne... Kdyby jste nevěděli jak dál nebo měli otázky, piště do vzkazů :) |
| |
| Tajná porada Seléne se ještě jednou rozhlédne po celém nádvoří, ale když Damiena nevidí, vydá se ho hledat do zámku. Nejdřív vejde do kuchyně, tam není, tak pokračuje do ložnice. Zaťuká, otevře a konečně ho spatří, sedí u stolu s papírkem v ruce. Zavře dveře a hned spustí podrážděným tónem: "Myslela jsem, že je ve vězení!!!" "Já taky, ale zaslechl jsem, že utekl a dokonce si nechal nabít svůj magický šperk, zřejmě je teď mnohem mocnější, než si myslíme a žádá odvetu," odpoví své manželce a podá ji papírek se vzkazem, který se mu nepodařilo rozluštit. "Prosím přelož to, nalezl jsem to u Goldyho." Seléne si vezme papírek a koukne se na něj, jelikož ruštinu studovala, stačí ji přečíst text a přesně ví, co v něm stojí. "Do háje!!" zakleje, "chce se s tebou sejít, vyhrožuje útokem na lidi." Začne přecházet po místnosti sem a tam a přemýšlí, co dál. Mezitím se několikrát podívá na lísteček až ho ve vsteku roztrhne a hodí na zem. "Proč se chce se mnou sejít? Co ode mě požaduje?" zeptá se Damien, "Co tě tam tak rozčílilo? Je tam ještě něco? Jestli se mu máme postavit, potřebuji vědět vše, co je tam napsáno." Co teď, co teď?... musíme něco vymyslet.... sejít se.... sám...holka...varování....náhrdelník... Slova jí v hlavě pobíhají, jak zmatená. Zastaví se, snaží se to rozdýchat. "Promiň, jsem rozrušená. Nesnesu pomyšlení, že by někomu z nás ublížili." Ohne se, sebere nyní již dva papíry, ještě jednou se na ně podívá a potom mu řeknu: "O všem víme. Chceme tu holku a náhrdelník, tohle bylo pouze varování, příště by to mohl být člověk! Přiď zítra kolem šesté hodiny večer k rozhledně a buď sám Damiene! Musíme si promluvit, jsme přeci bratři!" Damien vyslechne celý vzkaz, převezme od Seléne papírky a schová je do kapsy. Holku a náhrdelník, je jenom jeden náhrdelník o který by stály, ale ten není probuzený a nikdo z nich nemá dost síly na to, aby ho probudil. A holku? Snad nemyslí Ester, ale k čemu by jim byla? "Napadá mě, co po nás asi chtějí, ale nechápu proč? O všem víme? Nevím co tím myslí, ty snad ano?" Chvíli mlčí a přemýšlí. Jedině snad Ester, ale proč zrovna jí?... "Ale ne...Ester... Jednou mě napadlo, jestli nemá také moc. Ukázala jsem jí náhrdelník, po týdnu jsem se vrátila na něj podívat a poblikával... Nemyslíš snad..." podívá se na něj zhrozeně. Takže Ester probudila náhrdelník, teď už to dává smysl. "A to my říkáš až teď? Ester probudila náhrdelník, který je klíčem k té největší kouzelné moci. Kdyby jsme to věděli, mohlo nám být jasné, že ho bude chtít i druhá strana a mohly jsme provést patřičné opatření," obořím se na svou ženu. "Promiň, že jsem ti o tom neřekla dříve, nebyla jsem si jistá," řekne mu, potom se na chvíli odmlčí, poslouchá, co dál říká. "Nicméně teď nemá cenu se zaobírat tím, co už bylo, budeme muset Ester říci o magii a dostane svůj magický šperk, který si ji vybral. Už od začátku cítím, že má v sobě veliký potenciál. S takto silným šperkem bude schopná dělat divy a jestli si ji vybral, možná ona je ta pravá ke zvládnutí síly skříňky Vertas." Je tímto zjištěním nadšen, ale zároveň ví, že s tím také přicházejí problémy. Ester bude vládnout největší mocí a já jsem její učitel. S ní se nám povede konečně vymítit černou magii. Než se však naučí ovládat kouzla bude ve velkém nebezpečí, a tak jí musí celá skupina co nejlépe chránit. "Dobře, také si myslím, že by to měla vědět. Ale co ostatní? Měli bychom to říct všem. Navíc, podle vzkazu hrozí nebezpečí nám všem, alespoň to by měli vědět, aby se měli na pozoru," řekne mu Seléne. Hlavně ať tě nenapadne tam jít... To si ještě domluvíme, teď je hlavní co s Ester. "Dobrá, tak to zatím řekni ostatním a já si promluvím s Ester," pronese, vstane z postele, vyjde ze dveří, kde si však všimne Kolya "Co tu děláš," zeptá se naštvaně, "Co všechno si slyšel?" Seléne přikývne, vydá se za ním ze dveří a míří na dvůr. MH: Na dialogu jsme se předem domlouvali a potom jsem ho sem vložil, je psán ve třetí osobě. Myšlenky a přímá řeč Seléne jsou červeně, Damiena modře. |
| |
| Druhý den Ráno vstanu, oholím se, nasnídám se a na cestu do školy si dám panáka vodky. Jedno těm rusákům upřít nemůžu... Tohle prostě uměj... Nad tou myšlenkou se zasměji a dám si ještě jednoho. Cestou do školy si opakuji na zkoušky z římského zákoníku. Stupidní římani a jejich zákony, radši bych si pořádně zašermoval... Po škole Po další cestě autobusem a několika kilometry pěšky se blížím k zámku. Tady něco nehraje, pomyslím si, když vidím pást se na louce jen dva koně. Támhle je Lord a ten druhej... Jessy, takže se Natashia jela projet? Přesto ale zrychlím a k zámku přicházím svižně. Ale na nádvoří nikdo není, i když by tu měli dávno trénovat... Hlavními dveřmi do zámku už proběhnu a řítím se chodbami. Nikde nikdo, až zaslechnu zvýšené hlasy. Doběhnu ke dveřím a zastavím se, poznávám hlas Damiena, předtím jsem slyšel Seléne, ale kde jsou ostatní?! Stojím u dveří a poslouchám. "Napadá mě, co po nás asi chtějí, ale nechápu proč? O všem víme? Nevím co tím myslí, ty snad ano?" "Ale ne...Ester... Jednou mě napadlo, jestli nemá také moc. Ukázala jsem jí náhrdelník, po týdnu jsem se vrátila na něj podívat a poblikával... Nemyslíš snad..." Ester...to by leccos vysvětlovalo... "A to my říkáš až teď? Ester probudila náhrdelník, který je klíčem k té největší kouzelné moci. Kdyby jsme to věděli, mohlo nám být jasné, že ho bude chtít i druhá strana a mohly jsme provést patřičné opatření.“ Druhá strana?! Takže Damien nám všem něco tajil?! Zlostně si pomyslím a mám co dělat, abych vzteky nekopl do dveří... Potom dál poslouchám. "Promiň, že jsem ti o tom neřekla dříve, nebyla jsem si jistá." "Nicméně teď nemá cenu se zaobírat tím, co už bylo, budeme muset Ester říci o magii a dostane svůj magický šperk, který si ji vybral. Už od začátku cítím, že má v sobě veliký potenciál. S takto silným šperkem bude schopná dělat divy a jestli si ji vybral, možná ona je ta pravá ke zvládnutí síly skříňky Vertas." "Dobře, také si myslím, že by to měla vědět. Ale co ostatní? Měli bychom to říct všem. Navíc, podle vzkazu hrozí nebezpečí nám všem, alespoň to by měli vědět, aby se měli na pozoru." "Dobrá, tak to zatím řekni ostatním a já si promluvím s Ester." Slyším kroky a už se otevírají dveře. "Co tu děláš," zeptá se Damien naštvaně, jen co mně uvidí. "Co všechno jsi slyšel?" Zatraceně, ten vypadá nasupeně. “Tak moment,“ zvednu ruce v obranném gestu. “Teď jsem přišel, řeknete mi, o co sakra jde?! Počkej Seléne, půjdu potom s tebou, teď mi řekněte, co se tady sakra stalo!“ |
| |
| Pro všechny Porada na nádvoří zámku >Damien: Rychle odpovíš Kolyovi, že to řekneš všem na nádvoří a následován Seléne a nechápajícím Kolyou jdeš na nádvoří. Je tu ticho a všichni ostatní jsou někde rozmístěny po zámku. Pošleš proto Kolyu, aby všechny našel. Za chvíli se všichni sejdou na dvoře. Ještě rychle přemýšlíš, co všechno jim řekneš, podoba skupiny je mladá a vlastně jenom Ulrik ví o tvém bratrovi a mafii obchodující s kouzly. Ostatní o kouzlech vědí, párkrát byli na odchytu a likvidaci poznamenaných, ale nikdy nestáli proti mafiánům a navíc Ester...ona o ničem neví a navíc jí to ještě nesmíš říci, protože jestli tvoje manželka mluvila pravdu, Ester svojí moc musí probudit sama. K tobě se upírají pohledy všech přítomných a chtějí vědět, co se děje? Odhodlaně se nadechneš a zjednáš si ticho. Začneš vyprávět příběh o tobě a tvých dalších třech bratrech, o tom, že ty jsi z dětí nejstarší, tvůj první bratr že je kdesi v Americe a tvůj druhý bratr je vůdce mafiánů (neprozradíš však že obchodující s kouzly). Jen řekneš, že se jim musíte postavit a chránit nevědomost lidí, začíná hra! >Seléne: Stojíš opodál skupinky, které Damien vysvětluje stávající situaci, jeho vyprávění už dávno znáš, když sis ho brala, přísahal ti, že tohle už skončilo, že úkolem jejich skupiny bude jen likvidovat Poznamenané a to při opatrnosti a dodržování postupů není nebezpečné! Sleduješ Ester, ta mladá dívka ještě nemá tušení, co ji čeká, jestli je všechno opravdu tak jak se zdá. >Kolya: Po té, co nalezneš všechny ostatní, stojíš na nádvoří, vybral sis zrovna blbé místo hned naproti Damienovi. Vyhýbáš se pohledu Damiena, i když on si pohledem měří právě tebe, stydíš se za to, že jsi vyslechl, co jsi neměl. Rozhovor však v tobě vzbudil zvědavost. Nemáš skoro žádné tušení o čem mluvili, jen víš, že to souvisí s kouzly a mafií, mluvil přeci o skříňce Vertas a ta v sobě skrývá tu největší magii! S ní by jeden jediný člověk dokázal ovládnout celý svět! Po zádech ti přejede mráz při pomyšlení, co by se mohlo stát. Poznamenaní jsou proti tomu procházka růžovým sadem. Damien začne mluvit o svých bratrech a když zaslechneš zmíňku o mafii, zbystříš a nezabíráš se dál svými myšlenkami. Pak řekne jednu jedinou větu: "Hra začíná!" Moc dobře víš, co to znamená. >Ester: Potichu posloucháš vše, co vám Damien vypráví. Měl určitě velice zajímavý život, když přejde k událostem kolem jeho druhého bratra, vůdce ruské mafie, zvědavě na něho pohlédneš. Zdá se ti dneska nějaký neklidný. >Aegnor: Tak jako ostatní i ty posloucháš Damiena, přemýšlíš o všem, co říká. Kouzla, kouzla a zase kouzla. Je to sice dávno, co jste byli na nějakém odchytu a likvidaci Poznamenaných, ale jestli se do toho vkládá organizovaná skupina jako jsou ruští mafiání, to tu teprve bude veselo. >Ulrik: Nespokojeně bručíš, když dojdeš na nádvoří, zrovna jsi spokojeně spal a na všechno zapomněl, když tě Kolya probudil a donutil tě dojít na nádvoří, tvůj bratr má něco důležitého na srdci, to by tě tak zajímalo co, stejnak polovinu věcí, co ví, zatají, tak proč se musíš táhnout na nádvoří, aby sis vyslechl, co bez tak už víš a zase mohl odtáhnout zpátky do kovárny. Ale necháš svého bratra ať se vypovídá, posloucháš ho jen tak na půl ucha, zatímco přemýšlíš, jestli v kovárně ještě zbyl nějaký chlast a jak ten bordel budeš uklízet. Uchechtneš se při vzpomínce na kovadlinu a díry ve zdi a vysloužíš si káravý pohled od Seléne, jen pokrčíš rameny a dál znuděně posloucháš. Když však najednou uslyšíš zmíňku o tom, že začíná hra, zbystříš. Tohle tu už dlouho nebylo, jak je to dlouho, co jsi byl na nějaké pořádné výpravě? Rok? Víc? Naposledy si chytal ty zpropadený Ohnivý krysy a to teda nebyla zábava. Lézt někde v žumpě... Vzpomínky zase zalítnou do kovárny a k tvému kladivu, konečně se snad naskytne příležitost ho využít, tak aby si s ním způsobil pořádná zranění. Však oni si to ti mafiáni zaslouží. >Natashia: Přes svůj smutek ze ztráty Goldyho, vnímáš Damiena jen na půl ucha. Stále se zaobíráš vzpomínkami a lítostí. Hra začíná a s ní přichází i kouzla, když se dozvíš, že za to může ruská mafie a podle tajného hesla i ona má co dočinění s kouzly, těšíš se na odplatu. Přísaháš si, že Goldyho pomstíš! PS: Promiňte mi, ale dnes jsem nějaká vyfluslá :D Dnes vám nechávám volnou ruku, ať se posuneme :D Snad se do toho nezamotáme :) |
| |
| Nádvoří „Vysvětlím to všem najednou na nádvoří, zatím je sežeň,“ řeknu Kolyovi, mířím pomalu na nádvoří a přemýšlím. Náhrdelník dokáže probudit jen jiná kouzelná síla. To znamená, že Ester je jednou z Poznamenaných, to se však zatím nikdo nesmí dozvědět. Proto na ni však nemohu vybalit to, že kouzla existují, když je jí to celý život vyvracováno. Kdoví, co by udělala, mohla by utéct, nebo něco mnohem horšího, musí na to přijít sama. Přesto jí asi dám fialový medailonek, přece jen ho probudila a tudíž je jeho vlastnicí. Když přijdu na nádvoří, všichni už jsou shromážděni a netrpělivě čekají, co jim řeknu. Odkašlu si a začnu: „Jak možná víte, nebo nevíte, mám tři bratry. Nejmladší je Ulrik, pak Darco, Gulliwer a nejstarší jsem já. Před 20-ti lety měli naše rodiče autonehodu a oba zemřeli,“ na chvilku se odmlčím, sklopím hlavu a zavzpomínám na ně, pak však hlavu opět otočím k posluchačům a pokračuji, „Gulliwer byl tou dobou už dávno v Americe, kde zřejmě žije dodnes, nejsme však spolu v kontaktu. Já s Ulrikem jsme se přestěhovali sem do Oseky a Darco se odstěhoval do Ruska, kde se přidal k ruské mafii. Postupem času se dostal do jejího vedení. Z důvodů pro mě dosud neznámých se obrátil proti mně a celé skupině a teď je tu znovu a vypadá to, že je mnohem nebezpečnější než minule,“ opět se odmlčím, „I když vystupují jako ruská mafie, jsou jako my a hra začíná. Všichni teď jsme v nebezpečí a bylo by lepší, kdyby jste až do odvolání bydleli na zámku. Omluvte se, že máte soustředění se skupinou, které se koná na zámku. Teď dojedete domů a sbalíte si věci, Seléne vás vezme autem,“ domluvím tónem, který nepřipouští žádné námitky, a hodím Seléne klíčky od mé bílé dodávky. Všichni musí být v bezpečí, nedovolím, aby se někomu něco stalo. Pak přejdu k Ulrikovi a řeknu mu, „Doveď Lorda a Jessy do stájí tady na nádvoří, nechci, abychom přišli o dalšího koně.“ |
| |
| Nádvorie Stojím na nádvorí. Akonáhle prišiel Damien, nechala som svojho "tréningu" tak a započúvala som sa. I keď len tak, na pol ucha. Goldy je mŕtvy a mňa teraz majú zaujímať nejaké rečičky? pomyslím si hnevlivo. Nie, vážne nemám náladu, najradšej by som teraz zhltla nejaké prášky na spanie a mala pokoj... Čo? Počkať, dobre som počula? Ruská mafia? Zaškrípem zubami a zatnem ruky v päsť. "Zaplatíte za to, vy svine," precedím pomedzi stisnuté čeľuste. Našťastie ma nikto nepočuje. Damien pokračuje vo svojom príhovore. Vraj máme bývať tu, na zámku... Paráda, aspoň budem blízko, keby sa niečo stalo. Čo sa dúfam nestane, dodám rýchlo a, napodiv, začnem si v mysli odriekať čosi ako modlitbu. Keď Damien hodí Seléne kľúče od auta a ostatní ju nasledujú k bielej dodávke, ja, trochu duchom mimo, ostanem ešte chvíľu stáť na mieste. Až potom sa zvrtnem na opätku a idem za zvyškom skupiny. |
| |
| Na nádvoří Spolu s Damienem a Koylou vyjdeme ven na nádvoří, kam svoláme i zbytek skupinky. Damien všem vysvětluje, co se stalo. Já stojím opodál a příliš neposlouchám. Pane bože, už zase ten samý příběh. Doufala jsem, že už ho nikdy neuslyším a opět je to tady. Jediné mé přání je, aby se nikomu z nás nic nestalo, hlavně Ester. Ta ještě o svých schopnostech neví, je v největším nebezpečí, aniž by vůbec něco tušila. Zatímco Damien vysvětluje, co se stalo pozoruji ostatní, jak se k problému staví. Většina vypadá překvapeně, ale zároveň bojovně. Podívám se na Ester, ta chudák ještě neví, co si má o tom myslet. Jediná Natashia je chudák ještě trochu mimo, doufám, že se z toho co nejdříve dostane. Nakonec, když můj manžel domluví, hodí mi klíče od auta. Kývnu na něj a spolu s ostatními se vydám k autu. Naštěstí máme větší auto a tak se tam všichni v pořádku vejdeme. "Kdo bydlí nejblíže? zeptám se, a čekám na reakce. Potom nastartuji auto a podle nadiktovaných míst jedeme k nejbližšímu. |
| |
| Porada Stojím na pastvině a nervózně se starám o koně i po té, co Golda odvezou. Ach jo...chudák Natashia. A vůbec, co tady dělám? není to tady bezpečný, radši půjdu do zámku. Vyšvihnu se na Lorda a pomalu vyrazím k zámku, přičemž dávám pozor, aby mě Jessy následovala. Dojedu na nádvoří zrovna v okamžiku, kdy Damien Kolyovi říká Vysvětlím to všem. Co chce sakra vysvětlovat? On nám něco tajil? Dovedu koně pod strom a pak dojdu k Damienovi a ruku automaticky položím na jílec meče. No, to jsem teda zvědavej... Pak se všichni shromáždí a Damien začne vykládat. Cože? Mafie? Bratři? O čem to vykládá? Překvapeně koukám na Damiena a přemýšlím, co to všechno znamená. Co? Hra začíná? Rychle kouknu na Ester, která vypadá zmateně. Ani se jí nedivím, neví vůbec, o čem se mluví... Pak si povzdechnu a společně s ostatními vlezu do auta. Když dorazíme k mému bytu, vejdu dovnitř a začnu si balit věci. Tak, oblečení, luk, radši i druhej luk...a to je asi tak všechno. Rozhlédnu se po poloprázdné místnosti, ještě rychle sklapnu notebook, strčím ho i s napájecím kabelem do batohu a usměju se. Tak, to už je snad konečně všechno. Zapnu bagáž, vyjdu ven a hodím ji dozadu do dodávky. No moment... Otočím se na Seléne. Hned jsem tady, ještě na něco jsem zapomněl. Rychle vběhnu do domu a po chvíli se vrátím, v jedné ruce nesoucí stan a v té druhé léhev vína. Stan se může hodit...a to víno tady nikomu nenechám. Stan hodím k batohu dozadu a s lahví v ruce vlezu zpátky. Omlouvám se za zdržení, můžeme pokračovat. |
| |
| Na nádvoří Když byla svolána porada, spěšně jsem na ní dorazila. Kolya předal vzkaz a já přiběhla jako poslušná ovečka. Ostatní ze skupiny zde již jsou a čeká se pouze na Damiena. Jakmile dorazí, začne vyprávět svůj příběh a já jen bedlivě poslouchám. Jenže čím déle hovoří, tím to přestávám pobírat. “Jako, jak jako my? Divadelníci?“ zatvářím se poněkud nechápavě. V mžiku si ale uvědomím, že má otázka musela vyznít pitomě, protože ruská mafie by si přeci nehrála na divadelníky. Tím pádem naprosto nechápu, co se tu děje a proč se mám sbalit? Vždyť já ani nic nemám. Jen to, co si vozím sebou. Nervózně přejíždím pohledem z jednoho na druhého, mé oči se na krátkou chvíli zastaví na Seléne, jejíž pohled je plný soucitu a možná i smutku? Podivné… Cítím se hrozně zmateně, oči chtějí utíkat po ostatních, ale nechci to na sobě nechat zdát, proto skloním pohled k zemi a dívám se na dlažbu. Co se to tu jen děje? Když zazní nabídka o svoz, jen tiše zamumlám, že si sbalím věci, které mám tady a pak opustím družinu s úmyslem zavřít se do pokoje a pokusit se přemýšlet o tom, co právě Damien řekl. |
| |
| V aute Keď biela dodávka zastaví pred bytovkou kde bývam, bez slova vystúpim a vybehnem po schodoch. Vojdem do bytu a rozhliadnem sa. Jasné, tradičný neporiadok, knihy po zemi, skriňa otvorená...Počkať, čo tu robí mačka? Prekvapene upriem pohľad na to biele stvorenie, ako sedí na okennom parapete (okno som ráno nechala otvorené, aby sa vetralo) a olizuje sa. "No toto nie, moja zlatá," zamrmlem a prejdem k mačke. Chytím ju za kožuch na chrbte a chcem ju "vyhodiť" na požiarne schodisko, ale tie veľké zelené okále mi to nedovolia. Vyzerá to tak, že mám na krku nové zvieratko. "Si strašná, a to ťa nemám ani dve minúty," prehodím smerom k mačke a položím ju na kreslo. Rýchlo vyberiem veľký batoh, nahádžem doň oblečenie a nejaké základné potreby. V rekordnom čase dám ten bordel čo sa mi v izbe nakopil do poriadku, zavriem okno a vyjdem z bytu. Zamknem dvere (mačku na tú krátku chvíľu položím na zem a potom ju opäť zdvihnem na ruky), presvedčím sa, či je všetko tak ako má byť a vydám sa dolu schodmi späť k ostatným. Zrazu zbadám domovníčku - práve včas. Prejdem k nej a pozdravím ju. "Dobrý deň, na nejakú dobu odchádzam na sústredenie, mohli by ste mi dať pozor na byt? Vďaka," pousmejem sa, podám jej kľúč, rozlúčim sa a potom už konečne odídem. "Môžeme ísť ďalej," poviem, keď nastúpim do auta. Mačku držím tak, aby ju nebolo veľmi vidieť, ale skôr či neskôr si ju určite niekto všimne. |
| |
| Nádvoří Všichni vesměs přijali spaní na zámku pozitivně, kromě Ester, která se vyjádřila, že chce zůstat doma ve svém pokoji. Proč zrovna ona? Je ze všech nejvíce v ohroženi a přitom ji nemůžu všechno říct. Zavolám si ji proto k sobě a odejdeme dál od skupiny. „Proč nechceš zůstat tady na zámku? Viděla jsi čeho je můj bratr schopný, všichni jste v ohrožení a nechci, aby se někomu z vás něco stalo,“ snažím se na ni mluvit co nejvlídněji. |
| |
| Nádvoří Po nalezení ostatních a jejich shromáždění na nádvoří si poslechnu co nám Damien chce. No tak, brácho, proč musíš koukat pořád na mně?! Stojí nás tu pět a z toho dvě jsou určitě hezčí než já... Po té co domluví, ještě k němu půjdu a omluvím se. Potom naskočím do dodávky a nechám se odvést do vesničky. „Tady mě vyhoď, dojdu to... Sbalim se a za deset minut mně tu zas vyzvedni.“ Zachmuřeně jdu k domu a až teď mi to všechno dochází, Mafie...‘Hra začíná‘...Ester...ta bude sakra důležitá... V zamyšlení jsem došel k domu a málem zakopl o schod. “Zatraceně!“ Ulevím si. Koncentrace, pitomče... Tak jo, co budu potřebovat... Meč mám na zámku, vezmu láhev Ulrikovy, bude nadšenej... Co ještě?! Hm, kdybych si na něco vzpomněl, vždycky se můžu vrátit. Nakonec si do cestovního pytle hodím oblečení a pečlvě zabalím několik lahví vodky, whisky a medoviny a vrátím se k cestě, kde si sednu a čekám na příjezd dodávky... |
| |
| V autě Jedeme v autě, ke každému domů. Tedy kromě Ester, která se nějak vzepřela. Ester, ester, co tě to napadá… Kdybys alespoň věděla, co tě čeká a mohla se pořádně připravit. Všechny ze skupiny nechám chvíli doma a potom je zase vyzvednu už s bagáží. Mezitím, co projíždím městem, přemýšlím, co se všechno může dít. Ještě jednou mi vytane na mysli text na papírku. Díky celé té záležitosti s Ester bych úplně zapomněla, na ten zítřek… Jen doufám, že tam můj milý nemá opravdu v plánu jít… Ještě si s ním budu muset promluvit. Jako poslední vyzvedneme Natashiu a už míříme zpátky na zámek. Cesta není zrovna nejkratší a… „Mňau….“ ozve se náhle. Slyšela jsem kočku?... To bylo asi z venku. „Mňau…“ To už mám slyšiny? Počkat, to něco mňouká tady… SOUSTŘEĎ SE NA ŘÍZENÍ! Když se ozve totéž mňouknutí již po třetí, či počtvrté, nedá mi to a zeptám se: „Slyšíte také to mňoukání?“ Počkám na odpověď… „Vy tu někdo máte kočku?... Doufám, že je alespoň zavřená v přepravce.“ Počkám na reakci, pokud bude záporná, dodám ještě: „Tak jí proboha držte, ať mi nevběhne do řízení!“ Jen se nenech znervóznit a řiď! Jsem sice celý zbytek cesty trochu nervózní, ale na zámek dorazíme bez nehody. Když zaparkuji a vystoupíme z auta, chytím ještě Natashiu, protože si všimnu, že z její bundy kouká kočičí ucho. „Zatím si tady tu kočku klidně nech, ale zařiď jí záchod… Písek je z druhé strany zámku na dvoře. řeknu Natashii, počkám na reakci, potom se omluvím a odejdu hledat Damiena. |
| |
| Nádvoří -> pokoj Z toho všeho, co se dělo kolem, jsem byla zmatená a tak jsem si neuvědomila, co se po mě vlastně žádá. Až když za mnou došel Damien a zeptal se mne, proč nechci zůstat na zámku. Při hromadě oblečení, kterou jsem už nasoukala do malého přenosného kufru, se v počínání zastavím. Držím v ruce jedno z triček, které jsem chtěla do kufru složit a chvíli civím do stěny před sebou. “Já vůbec nechápu, co po mě chcete. Co tu přede mnou tajíte? Tohle není jen o nějakém zlém bratříčkovi, že ne Damiane.“ osočím ho a podívám se na něj. Chci znát pravdu a jsem rozčilená tímhle nicnevěděním. |
| |
| V aute a späť na zámku "Neboj sa, tú mačku držím," upokojím Seléne a potichu sa prihovorím môjmu maznáčikovi, aby bol ticho a nerušil. Asi to pochopila, lebo celú cestu potom už ani nemňaukla. Zvyšok cesty hľadím von oknom na ubiehajúcu krajinu a hladím Sashu - ako som mačku pomenovala - po srsti. Opäť ma pochytila akási pochmúrna nálada. Keď vystúpim na nádvorí a Seléne mi dá pokyny ohľadom Sashe, len strnulo prikývnem na súhlas. Najprv si vynesiem veci do izby, nájdem nejakú nádobu na záchod pre mačku a spolu s ňou zamierim k piesku. Akosi mechanicky nasypem piesok do nádoby, urovnám ho a rozmýšľam, kam to všetko dám. Napokon nájdem akýsi prístrešok, úplne v zadnej časti zámku, ktorý je prázdny a mám istotu, že sem nenaprší. "Tak, keď sa ti bude chcieť, pôjdeš sem, jasné?" prihovorím sa zvieratku. Vidím, že mačka bola kedysi dobre vychovaným domácim miláčikom, lebo ma hneď pochopila a skočila do piesku. Musím sa zasmiať, vybrala som si naozaj podareného spoločníka. Cestou späť na hlavné nádvorie a ku vchodu sa zastavím pri kováčni. Priznávam, že stále myslím na Goldyho. Vojdem teda dnu a hľadám Ulrika s úmyslom spýtať sa, či už môjho koníka odviezla kafilérka, alebo...je ešte tu. Nikde ho však nevidím a tak sa posadím na akúsi debničku pri vchode, Sasha mi vyskočí na kolená a čakám, kedy sa kováč objaví. |
| |
| U Ester v pokoji I když se snažím, Ester mě osočí tím, že neví vše. Na jednu stranu je to dobré, že si všimla toho, že před ní něco tajíme, protože to vypovídá o její přirozené inteligenci a prozíravosti, ale na druhou stranu mi to stěžuje jí přesvědčit, aby tu zůstala. Odpovím ji: „Jak jsem říkal pouze nechci, aby se ti něco stalo. Můj bratr je posedlý tím, že mi chce ublížit. Bohužel se tak snaží učinit i přes bytosti, které mám rád, jak si sama mohla dnes vidět. A proto musíš zůstat na zámku.“ |
| |
| Nádvoří Tichý spánek, stav nebití, žádné myšlenky, žádné vzpomínky. Žádné obrazy hádajících se bratrů. Žádný obraz jak můj starší bratr odchází. Nikde žádné černé pytle s těly našich rodičů. Nikdy malí plačící chlapec který si vybíjí zlost na všech okolo. Nic... jen klid. Náhle mě něco chytne za paži a nějaké mluvení mě probudí. První reakce je že moje pravá ruka vystřelí směrem nahoru a v obličeji mám bojový výraz. Vyskočí chytnu útočníka za paži a chytnu si ho tak abych mu mohl dát pořádnou ránu. Jenže předemnou stojí Kolya. "To seš jenom ty... Vypadni nemám náladu. " Pustím ho a otočím se k místo kde sem předtím ležel a vytáhnu lahev. Na jejím dně se ještě skrývá pár kapek. Zatímco je do sebe otočím tak mi Kolya zdělí že Damien nás svolává na nádvoří. "Jo já tam přijdu." Zdržím se i chvíli potom co Kolya odejde a já se dívám po bordelu v mém příbytku. Byl tu i větší bordel. Hm ale budu potřebovat nějakej plakát nebo něco čím zacpu tu díru ve stěně. Aspoň do doby než si přitáhnu maltu a nenaházím tam zase ty kameny zpátky. Jasný mohl bych to zkusit magií ale myslím si že teď si jí budu šetřit. Když dojdu na nádvoří tak si složím ruce na prsou a tvářím se naštvaně. Poslouchám svého bratra a při zmínce o rodičích nedám nic znát. Jenom si trochu pevněji sevřu prsty ruce. Bratr skončí s proslovem a všichni se připravují k odjezdu. Kromě mého bratříčka, mě a zjevně Ester. Bratr mě řekne ať se postarám o koně. Jenom pronesu uražený zvuk. "Jsem možná tvůj malej bratr ale to ze mě nedělá tvýho otroka. Kdy si naposledy tady na zámku něco udělal ty sám?" Odplivnu si na zem. Cítím se špatně že na bráchu řvu. Ale mám vztek a ten mnou cloumá. A neustále si hledá záminku aby šel na povrch. "Fajn postarám se o koně. Ale jestli myslíš na nějakou kravinu tak jí rychle pust z hlavy. Znám tě příliš dobře. Vím že zamýšlíš nějakou kravinu jak nás ochránit za cenu svýho života. Nějakou sebevražednou akci aby se z tebe stal zasranej hrdina. Ale pamatuj si... Mrtvej hrdina je nám k hovnu. " Poté ještě zakřičím za Ester která jde směrem do hradu. "Ester! Stav se později za mnou." Poté ještě projdu kolem auta kde Selen už je za volantem a udeřím ze shora do střechy auta. "Buď opatrná švagrová. A vraťte se brzo. Někdo musí dohlédnout na Damiena. " Opět udeřím dlaní do střechy a poté vyrazím pro koně. Koně chytnu, nasadím jim uzdy a opatrně je poplácám po bocích. "Chybí vám váš přítel žejo. Nebojte se. Vám nikdo neublíží. Postarám se o vás. " Poté je odvedu do stájí a ty zamknu aby se do nich nikdo nemohl dostat. Nakonec vyrazím do své kovárny. Kovárna- po odjezdu všech Dojdu před kovárnu a podívám se na kovadlinu. Je čas pustit se do práce. Času je příliš málo a nebezpečí příliš velké. Ona ho bude potřebovat příliš brzo. Příliš rychle a příliš mnoho. Moje mysl začíná být klidná a kladivo na mém hrudníku začne slabě zářit pod kovářskou zástěrou. Chytnu kovadlinu a hodím si jí na rameno. Tentokrát mě to nestojí příliš energie. Necloumá mnou hněv. Jsem klidný jako země ze které pocházím a mé svaly jsou pevné jako skála. Donesu kovadlinu dovnitř a položím jí na její místo. Poté zvednu ze země svoje nářadí a vyskládám je tak abych je měl cca na místě. Díru zavřu tak že před ní položím několik sudů na sebe. Není to perfektní ale člověk by musel opravdu zkoušet nakouknout dovnitř aby něco viděl. A náhodný kolemjdoucí mě nezahlédne. Dveře do kovárny zavřu na železnou petlici. Poté rozžhavím výheň a celou kovárnu zaplaví rudé světlo. Vložím do výhně železo které sem měl rozpracované na Esteřin meč a nechám ho tam. Nezačnu ale na něm pracovat. Místo toho si pokleknu před výheň. Z poza zástěry si vytáhnu svůj medailon aby byl vidět. Roztáhnu ruce do šířky a začnu tiše přednášet slova moci. Medailon začne zářit poměrně silně a já cítím jak mé tělo opouští síla. Prudce dýchám, mám zavřené oči a na čele je vidět napětí. Z thorova kladivo začnou vystupovat runové písmo které se mi začne zapisovat po celém těle. Nakonec jsem popsán runami téměř všude a já přeruším kouzlo. Téměř upadnu a snažím se skrze vyčerpání udržet si vědomí. Jsem na kolenou, opírám se o ruce a sleduji špinavou zemi podemnou. Nakonec se trochu vzchopím a zvednu se. Sakra... už je to dlouho. Příliš dlouho co sem používal takovouhle magii. Dojdu k sudu a naleji si korbel dobrého piva a jemně se z něho napiji. Poté přejdu k měchu a mocně zaduje vítr skrze výheň. Železo se brzy rozžhaví. Já si vezmu rukavice. Do levé ruky vezmu kleště a vytáhnu ocel z výhně a položím jí na kovadlinu. Do pravé ruky vezmu kladivo a několikrát se zhluboka nadechnu. Má mysl je naprosto klidná a uvolněná. Tohle je přesně to proč sem se narodil. Cítím téměř meditativní stav když zvednu kladivo a udeřím poprvé do železa. Při úderu vyletí ze železa jiskry a můj medailon tak světle zazáří když se v něm odrazí světlo železa. Runa z mého těla zmizí a objeví se na kratičký okamžik na povrchu polotovaru. Oko znalce by poznalo že se kov změnil i na místech kam sem neudeřil. Avšak pro normální člověka je změna příliš malá aby jí poznal. Železo se mění pod mýma rukama jako kdyby to byl tvárný jíl a já ho formoval rukama. S každým úderem zmizí jedna runa a přenese se do meče. Když železo vychladne opět ho dám žhavit. Meč začíná velice rychle vypadat jako skutečný meč a ne jenom polotovar. |
| |
| Odchod ze zámku - tady mě nikdo neudrží! Bylo sice velice dojemné, že má o mě Damien takovou starost, ale vůbec nic jsem nechápala! Jak je můžeme zastavit my? Co je tu to tajemné? A jak to tak vypadalo, nehodlá mi nic zásadního vysvětlovat. Naštvalo mě to! Kdesi hluboko v hlavě, v té části kterou jsem s velkým přesvědčením a úspěchem potlačovala, začaly vyskakovat na povrch bláznivé závěry proč a nač, ale to bylo až příliš bláznivé. Vyskočila jsem z postele, na které jsem až doteď seděla a s tichým šepnutím: "Promiň!" jsem rychle opustila pokoj. Chvátala jsem celým zámkem a měla jsem dojem, že se na mě jeho stěny co nevidět zřítí. Před čím to vlastně utíkám? Ve svých úvahách jsem se dostala až na nádvoří, kde je čilý rozruch, ostatní členi vyskakují z dodávky Seléne a vidina životu na zámku je pro ně senzací. Nasadila jsem takové tempo a ve svém zamyšlení jsem narazila do Seléne. Střetla se s jejím pohledem, v očích se jí zračila starost a možná i nepochopení mého jednání... "Odcházíš?" zeptala se mě. |
| |
| Nádvoří Potom, co dám pokyny Natashii, vydám se směrem k zámku. Jenže, jak zamyšleně udělám pár kroků, narazím do Ester. "Promiň, já si tě nevšimla," omluvím se, ale poté zmerčím, že s sebou veze kufr. "Ty odcházíš? Teď, když jsme v takovém nebezpečí?" zeptám se jí. "Neboj, nebudu tě tu násilně držet, řeknu a usměji se, aby viděla, že ji nechci vynadat, nebo domlouvat. Předpokládám totiž, že to už stihl Damien. "Než odejdeš, chtěla bych ti ale něco dát. Počkáš tu chviličku?" zeptám se jí s nadějí v očích. Alespoň kdyby si vzala ten přívěšek... měla by větší šanci, že se jí nic nestane. Když svolí doběhnu rychle do seifu. Proboha, jak byl ten kód... Zamyslím se, ale naštěstí si po chvíli vypomenu a tak náhrdelník vyndám a rychle se vrátím zpět na nádvoří. Doběhnu k Ester a podávajíc jí přívěšek, říkám: "Tohle je takový znak naší skupiny, máme ho všichni, " říkám, přičemž vyndám i svůj z podtrička a ukážu jí ho. "Tehle patří tobě, chtěla bych, aby sis ho nechala, aby ti i v době kdy budeš sama připomínal, že jsi součástí naší skupiny, a že ať se děje, co se děje, stojíme při tobě a pomůžeme ti. Ano?" Podám jí přívěšek a už se zdá, že jí nechám jít, ale nakonec dodám: "Jo a Ulrik s ti něco chtěl, zastavila by ses ještě za ním?" Pokud souhlasí, rozloučím se s ní a mířím směrem k zámku, pokud ne, i tak jí nechám jít. Vyala si přívěšek, alespoň tak. Zatímco odchází, namířím si to já za Damianem, kam jsem původně chtěla jít. Kéž tě magie ochraňuje. V zámku Prcházím zámek a snažím se najít Damiana, toho objevím až v pokoji Ester. Že mě to nenapadlo dřív, když jsem jí potkala. "Ahoj. Už jsme všichni zpátky. Potkala jsem Ester, odešla ze zámku. řeknu hned ve dveřích Damianovi a počkám na možnou reakci. "Dala jsem jí přívěšek, snad jí případně uchrání." dodám se skoro marnou nadějí v hlase. "Já hlavně doufám, že zvládneme mafii zkrotit dřív, než se o něco pokusí." "O tom jsem s tebou právě chtěla mluvit, tz tam chceš zítra operavdu jít? řekám s opravdou marnou šancí na zápornou odpověď. "Prosím tě, vem si alespoň někoho s sebou." poprosím ho a unaveně si sedla vedle něj na postel. "Mám velký strach, že ti bratr něco udělá" |
| |
| Nádvoří Po střentuní se Seléne a její otázkou na odchod jsem si už připravovala všemožné důvody a závěry, proč odtud odcházím, ale Seléne nenaléhala. Oddechla jsem si a dokonce jsem poslušně počkala, když odběhla, aby mi něco přinesla. Když se po několika minutách objevila na nádvoří, během této doby jsem si hrála s myšlenkou, že odejdu bez čekání, ale nikdy mé rozhodnutí nebylo dostatečně silná, nesla v ruce náhrdelník. Všemi svými argumenty umlčela moje námitky, že si něco takového přeci nemůžu vzít. S tichými slovy díků, připadala jsem si poněkud provinile, ale moje rozhodnutí odejít se nezměnilo, jsem náhrdelník přijala a už jsem se otáčela k odchodu, Seléne ještě dodala, že mě hledal Ulrik, netušila jsem, co by po mě kovář mohl chtít a tak jsem se rozloučila se Seléne a rozhodla se najít Ulrika. |
| |
| U Ester v pokoji Ester i přes vše a možná taky právě proto, co jsem jí řekl, odešla. Sebrala svůj kufr a utekla. Ani jsem se jí nepokusil pronásledovat, nejen, že by to bylo marné, ale nebudu ji tu držet násilím. Tak a co teď? Nejdůležitější člen skupiny se rozhodne, že si půjde domů. Sakra. Kdyby chudák holka věděla, co ji čeká. Zdrcen zůstávám sedět na posteli. Za chvíli poté, co Ester uteče, mě v pokoji najde Seléne. „Ahoj,“ pozdravím svou ženu „ano Ester se rozhodla odejít, nepokusila jsi se jí ještě něco říct, třeba by tě poslechla.“ Z odpovědi je však jasné, že ne. „Tys jí ještě dala ten přívěsek!? Nevyrovnal jsem se s tím, že Ester odejde, ale že odejde i přívěskem? Teď jsme Darcovi předsunuli vše, co po nás chtěl. Můj bratr je mocný a nějaká holka, i když je to poznamenaná ho bez pořádného tréninku nedokáže porazit,“ vstanu z postele a zvýším hlas, z kterého je cítit rozhořčení, ale i beznaděj. Poté si opět sednu, lokty si opřu o kolena a hlavu si položím na dlaně, zhluboka se nadechnu, zvednu hlavu a opět promluvím, tentokrát však už tichým vyrovnaným hlasem: „Na tu zítřejší schůzku s Darcem se chystám jít, pořád věřím, že ještě není ztracený. Půjdu sám, ale to ještě nevylučuje, že by mě někdo nemohl „tajně“ sledovat. Neboj se o mě, jsem sice už starý, ale svému mladšímu bratrovi se snad dokážu postavit, ne?“ Usměji se a obejmu Seléne kolem pasu: „Teď ale musíme vymyslet, jak ochránit přes noc Ester.“ |
| |
| U Ester v pokoji. “Ne, nechala jsem ji jít. Bála jsem se, že když se jí budu snažit zadržet, ještě více ji proti nám popudím.“ odpovím Damienovi. Potom, co mi manžel vytkne mé jednání, řeknu mu: „Promiň, ale bez magie nemá ta holka šanci.“ “Jestli chceš, půjdu s tebou,“ řeknu Damiena, přičemž se na něj obrátím s nadějí v očích. Sice už jsem nějakou chvíli netrénovala, ale pomoci určitě můžu. „Já vím, že jsi pořád mocný, ale nezapomeň na ten poslední souboj, už tenkrát to bylo dost těsné a teď je Draco ještě mocnější.“ odpovím. Potom co mě obejme se na Damien usměju, ale na to co řekne jen těžce oddychnu a odpovím: „S Ester to teď bude těžké. Chtělo by to za ní někoho tajně poslat, ale někoho opravdu dobrého, kdyby se o tom dozvěděla, nemusela by nám už nikdy věřit.“ Chvíli se zamyslím a potom řeknu: „Napadá tě koho?“ |
| |
| Hledání Ulrika Nerozhodně jsem se rozhlédla nádvořím, které se během několika málo minut naprosto vylidnilo. Kde začít? pomyslela jsem si a pak jsem zamířila tím nejpravděpodobnějším směrem - k jeho kovárně. Cestu ke kovárně jsem zvládla v rekordním čase, už zdálky slyším údery kladiva, ani silné zdi kovárny jej nedokáži utlumit, Ulrik tedy právě pracuje. Došla jsem až ke kovárně a zůstala nerozhodně stát, jak jen dám Ulrikovi vědět, že jsem tady? Moje bušení do dveří se míjelo účinkem, přes ten svůj randál neměl šanci rány do dveří zaslechnout. "Ulriku!" zakřičela jsem už na pokraji nervů a rozhodla se pro trochu razantnější řešení problému...co jen tam dělá? Zvědavě se rozhlédnu po kovárně a hledám místo, kudy bych do kovárny viděla. |
| |
| U Ester v pokoji „Jestli trváš na tom abys šla se mnou nebudu ti to rozmlouvat, ale raději bych tě viděl v bezpečí tady na zámku. Jestli ale půjdeš, musí to vypadat tak, jako by jsi mě tajně sledovala a musíš zůstat v úkrytu dokud se nedostanu do nějakých větších potížích,“ odpovím Seléne. Sám moc dobře vím, že proti bratrovi nemám skoro žádnou šanci. „Ohledně Ester, spíš jsem si myslel, že bych její dům zabezpečil stejně jako náš zámek – starým rituálem, který má zabránit vniknutí černé magie a pokud by bylo toto kouzlo někým zlomeno dozvím se o tom. Ester měla ještě zajít před odchodem za Ulrikem, takže bych to mohl stihnout, aniž by se o tom Ester dozvěděla. Nicméně, pokus se jí tu co nejdéle zdržet,“ řeknu své ženě a už běžím do sklepení. Ve sklepě Když seběhnu do sklepa vydám se k zamčeným dveřím od skladu. Dveře v rychlosti odemknu a dostanu se do dlouhé místnosti mající z obou stran spoustu regálů a polic, na nichž jsou knihy, svitky a listiny a různé magické předměty. Ihned najdu svitek popisující rituál na stvoření magického obrazce. Hmm…roh jednorožce… Dojdu k jedné z polic, z ní sundám dlouhý bílý zaprášený roh a zastrčím si ho za opasek …a drcené šupiny zlatého draka. Popojdu k truhle položené na zemi, otevřu ji a vyndám z ní kožený váček ovázaný zlatou stuhou pro lepší orientaci, kterou si ho přivážu k opasku. Díky pradědečku. V duchu poděkuji tomu, kdo tyto věci kdysi dávno sehnal. Sroluji svitek, také si ho zastrčím za opasek a už běžím na nádvoří. Na nádvoří Jakmile vyběhnu ze sklepení vydám se ke stájím, odváži stále osedlaného Lorda, nasednu na něj a vydám se k Esteřině domu. U Esteřina domu Sesednu z koně a dám se do rituálu. Vezmu roh a otevřu váček. Rohem začnu kolem domu vyrývat kružnici, kterou následně posypávám zlatým prachem. Když se dostanu opět na začátek, kruh uzavřu, kružnice celá zlatě zazáří a poté zmizí. Roh a váček uklidím a vezmu do ruky svitek, z kterého přečtu kouzlenou formuli: „Nechť každý s temnou duší, který se pokusí vniknout do tohoto stavení chráněného bytostmi z toho nejryzejšího dobra, skončí pod kopyty jednorožce či v tlamě drakově.“ Můj náhrdelník slabě zazáří a já pocítím úbytek sil. Poté opět nasednu na Lorda a zamířím zpátky na hrad, kde ho opět uváži do stájí. |
| |
| V kovárně Když uslyším venku jak na mě někdo volá tak přestanu bušit a otočím se. Runy už ze mě téměř zmizeli. Už mám runy jenom na rukou po lokty. Meč už vypadá skoro dokončený. Vypadá jako kdybych na něm pracoval půl roku poctivé práce. Odložím meč do výhně a vyrazím ke dveřím. Dojdu k oknu a podívám se ven. Když uvidím Ester tak se usměji. Dojdu ke dveřím a otevřu je. "Vítej Ester... Copak? Zdáš se nějaká přešlá. Pojď dál a odpočiň si. " |
| |
| U Ulrika v kovárně Ani jsem nestihla do kovárny nahlédnout, když se bušení kladiva utiší a během chvilky se dveře konečně otevřou, stojí v nich Ulrik. Konečně! pomyslím si a pak si vyslechnu obavy Ulrika. To si o mě každý musí dělat starosti? prolétne mi hlavou, ale nahlas neřeknu nic. Jen se křečovitě usměji a vejdu dovnitř do kovárny. Jen co za Ulrikem zapadnou dveře se k němu otočím a začnu: "Odcházím! Ale Seléne říkala, že se mnou potřebuješ něco probrat, tak jsem tady." |
| |
| Kovárna Když si vyslechnu že odchází tak jenom pokrčím rameny. "Dělej si co chceš. Nejsem brácha abych ti něco nakazoval. Pověz mi... řekl ti brácha? Selen nebo někdo něco? O tom proč po nás jdou? Proč tě chceme tady na hradě nebo zase jenom všichni mlží?" Já si mezitím naberu pivo do korbelu. Jednou rukou vezmu za měchy a začnu rozehřívat opět meč. |
| |
| V kovárně - co se dozvím nového? Samozřejmě, že všichni mlží! napadne mě, svoje nervy však už ovládám a tak se jen podívám na Ulrika, rozehřívá právě meč nad výhní. "Nikdo mi nic neřekne, ale přesto o mě mají všichni strach...musím být v bezpečí." řeknu se zklamaným tónem v hlase, na jazyku mě svrbí tolik otázek a vidina odpovědí je lákavá. "Co je zač Damienův bratr? Co máme my, divadelníci, společného s Ruskou mafií? Jak je dokážeme zastavit?" |
| |
| Kovárna Nechávám rozehřívat ocel a obličej mi ozařuje červená záře. "Nejen Damienův bratr ale i můj. Moc sem se s ním nebavil. Bejval sem černá ovce naší rodiny. Ale býval to prostě někdo kolem koho se vždycky množily problémy. Býval to taky někdo kdo si vždycky zahrával. " Pustím měch a otočím se, v ruce stále korbel. "Být to na mě klidně bych ti řekl co proti nám náš brácha má. Ale brácha všem kteří k nám patří zakázal o tom mluvit. Jednoduše protože se bojí. Navíc nechce aby to všichni věděli. Řeknu ti značně osekanou verzi. Není to čistá pravda, něco sem si vymyslel a něco ubral. Ale proto aby jsi získala představu to snad bude stačit. A pokud budeš chytrá a budeš dávat pozor zjistíš z toho pravdu. Pravdu kterou ti já říct přímo nemůžu. " Lehce upiju pití. " Bráchovi jednou hráblo a žádnej psychiatr mu nedokázal pomoct. Všude viděl magii, démony a tak různě. Rozhodl se že si začne zahrávat s okultizmem. No a z nějakého důvodu považuje našeho nejstaršího brášku Damiena za někoho kdo je je přesný opak. Dobro ke zlu a nebo takové kravinky. Takže když se přidal k Mafii bylo jenom otázko času než proti nám zkusí vyrazit. Přeci jenom s prachy které tam vydělává si nějakou tu vraždu může najmout. Takže chvíli sme se já a brácha drželi zkrátka, hezky sami. Potom když uplynuli roky tak sme na bráchy zapomněly. Založily sme tuhle skupinu a měli dobré časy. No ale jak vidíš tak časem se brácha vrátil a mi věděli že všichni kolem Damiena jsou v nebezpečí. Proto sme nenabírali nové lidi. Proto všichni staří kteří jsou s námi si ve všem věří a žijeme jako rodina. Protože nám všem hrozí nebezpečí ale nikdo nechce Damiena opustit. " Upiju hluboce piva. "Teďka seš v nebezpečí i ty. Mám dojem že tě určitě někdo viděl jak tu s námi cvičíš. A pokud tě někdo takový viděl tak si pro tebe mohou přijít. Proto tě chceme tady. Když sme tu všichni tak nás jen tak nenapadnou. " Odložím si korbel a otočím se k rozžhavenému meči uvnitř uhlí a opatrně ho pomocí kleští vytáhnu. "O to jak je dokážeme zastavit se nemusíš starat maličká. " Vezmu do ruky kladivo a postavím meč na kovadlinu. "Tvá zbraň je téměř hotová. Stačí mi ještě několik úderů a vše bude dokončeno. A ostatní mají taktéž své triky." S úsměvem na tváři udeřím do meče. Zvedne se sprška jisker a z mého těla zmizí runa. Pokračuji v úderech doufajíc že si Ester všimne. Slíbil sem že jí o magii nic neřeknu. Tak sem jí nic neřekl. Slíbil sem že před ní nebudu čarovat. Taky že ne. Tohle kouzlo už je vyčarovaný. To už je jenom efekt co si může všimnout. Navíc pokud si všimne nebo ne to je její věc. Já ji o ničem neřekl ani jí to neukazoval. Má čest neujde žádné újmy. Neporušil sem žádnou přísahu... jenom sem jí nebezpečně ohnul. Ale co mám dělat? Tohle není normální situace abych jí nechal ještě půl roku chodit jako slepou bábu v minovém poli. Meč se mění a během deseti minut ho vložím opatrně do oleje abych zakalil ocel a vyndám zcela funkční meč. Ještě vyčistit a vyleštit a další dokonalá zbraň stvořená rukou mistra a magií země je na světě. |
| |
| V kovárně - nápověda skrytá v hádankách Pozorně jsem poslouchala Ulrikovo vyprávění, čím více toho vyprávěl, tím víc jsem si připadala jako v bandě bláznů...ale něco, něco uvnitř mě mi našeptávalo, že mám hledat hlubší význam Ulrikových slov. Sledovala jsem Ulrikovu práci, zkušeně bušil kladivem do do něčeho, co stále více připomínalo meč. Občas jsem měla pocit...ale to se mi jenom zdálo. Zakázala jsem si jakékoliv myšlenky na možnost nemožného, vždyť mi tyto věci už od dětství všichni z hlavy vytloukají. Zatřepala jsem hlavou a doufala, že si toho Ulrik nevšiml. Nic takového! "M-m-moje?" vykoktala jsem šokovaně, když se Ulrikova práce blížila ke svému konci. Věděla jsem, že má v plánu udělat mi meč, ale že bude tak brzy? To mě nikdy nenapadlo. Potichu jsem dál sledovala Ulrikovu práci, poslední zakalení ocele a vše je hotovo? |
| |
| Dokončení meče - pravda Usměji se nad koktáním Ester. "Zatím není tvoje. Ale již brzy. Brzy již bude. Je to jeden z mých nejlepších kousků. Ani dvacet kovářů pracujících celé roky by nedokázalo vytvořit takovouhle čepel. To dokážeme jenom tady. " Sevřu rukavicí jílec meče, pro mou ruku jasně příliš malou. Podívám se proti světlu abych zjistil zda je čepel rovná. "Ano... meč hodný těch největších z největších." Několikrát cvičně švihnu a přitom začnu mluvit. "Ano... ano... Tenhle meč Ester není jenom kousek železa. Je v něm kousek mé vlastní duše a srdce. A bude v něm i tvá duše. Je dokonale vyvážená a dokud jemu budeš vládnout tak se nikdy nezlomí, nikdy na ně nebudou zuby, ostří se nikdy neztupí, nechytí rez i kdyby ležel deset let pod vodou. Bude naprosto perfektní dokud budeš naživu a zemře společně s tebou. Jako zbraně nás všech. " Položím meč na stůl a sundám si z krku amulet. Meč chytnu do levé ruky a do pravé položím amulet a sevřu jí ostří meče. Díky tomu držím meč v pěsti a amulet není vidět. Ostří věků, ostří času, ostří duše. Já Ulrik, syn matky země volám duši meče. Volám tě a prosím odpověz na mé volání. Duše železa nechť navždy je silná. Nechť má magie je pevností meče na věky. A nechť tento meč slouží osobě již meč předám. Nechť v jejích rukou je vždy ostrý a vždy jí pomůže zasáhnout cíl. Nechť jí chrání a udržuje na živu. A nechť nikdy nevezme život svého pána. Pomalu přejedu rukou po celé délce čepele a poté i přes záštitu, jílec a hlavice meče. Šedé železo meče které bylo zašlé od zakalení se lehce zalesklo v žáru kovárny. Ale ostří stále bylo nedokonalé. Chytl sem meč za čepel a podal jílec směrem k Ester. "Aby byl meč dokonalý vždy mu chybí jedna věc. A tou věcí je majitel. Chop se této zbraně, dej jí cíl, dej jí život, dej jí lásku a dej jí jméno a ona tě za to bude navždy chránit. " Jakmile se Ester chopí zbraně tak se ostří změní a místo tupé zbraně se zbraň přemění na jasně vyleštěnou a dokonale nabroušenou. Ester může cítit jemné chvění z meče přecházející jí do těla jako vědomí živé bytosti mluvící s její ale ne řečí ale něčím jiným. Cítí že meč je její dokonalou součástí. Já se opatrně dojdu k sudu a u něj se jemně zakymácím ale chytnu se stěny a ustojím to. "Raději by si měla jít. Potřebuji si odpočinout. Jsem... unavený. A ty si pokud vím chtěla jet domů. To je dlouhá cesta." |
| |
| Když se člověk dozví pravdu... Chytla jsem jílec meče, který mi Ulrik podával. Jeho slova, která pronesl ještě před tím, než mi meč předal byla zvláštní. Mám jim opravdu věřit? Proč se to ale dozvídám od Ulrika a ne od Damiena? Jakmile jsem pevně stiskla jílec meče, Ulrikovým slovům jsem naprosto věřila. Cítila jsem lehké brnění a něco víc...netušila jsem, jestli to jsou moje příliš fantazijní nervičky a nebo je to všechno opravdu magie. Jedno však bylo jisté, pokud budu meči důvěřovat a pokud bude on moji součástí a já vlastně tou jeho, budeme nepřemožitelní. V tu chvíli jsem si opravdu až příliš věřila, ale dejte meč nabitý kouzly do ruky dívce jako jsem já, té která se za celý svůj život setkala pouze s posměchem okamžitě po té, co začala mluvit o kouzlech a nedivte se jejím reakcím. Oči se mi rozšířily údivem a v té krátké chvíli, než jsme si jeden na druhého zvykli a vlna magie se ustálila na své hranici, bych dokázala snad i to nemožné, otázka je, co je možné a co ne? Teď a pak? "Je můj a navždy bude, nikdy se ho nevzdám, je mou součástí, mým průvodcem a tím, kdo mě provede všemi nástrahami." tak nějak jsem tušila, že nějaké budou. "Děkuji!" vydechla jsem omámeně a poslušně opustila kovárnu. Vydala jsem se domů, po návštěvě kovárny a Ulrika jsem byla na pochybách, zda-li mám jít opravdu domů a nebo zde zůstat, ale moje pýcha mi nedovolovala sklapnout křídla a poslušně se vrátit. Vždyť se uvidí, zda-li mi nějaké nebezpečí opravdu hrozí. |
| |
| Pred kováčňou Ako tak postávam pred kováčňou a rozhodujem sa, či vojsť alebo nevojsť, okolo mňa prejde Ester. V ruke má meč a vyzerá (aspoň podľa mňa) akosi zvláštne. Celkom by ma zaujímalo, kam má namierené, pomyslím si a potom pokrčím plecami. Vyložím mačku, ktorú mám doteraz v rukách, na strom. "Ostaň tu, dobre? A nie že ťa napadne robiť tu nejakú neplechu, lebo potom si tu skončila," poviem jej, a len dúfam, že to zviera mi rozumelo. Vykročím k dverám kováčne a zaklopem. "Ulrik? Smiem ísť ďalej?" zavolám a kúsok poodchýlim dvere. Dnu však zatiaľ nevstupujem. |
| |
| Kovárna Ester odešla z kovárny jako malí ptáček netušící nic o lovci tam venku. Musel sem se usmát nad naivitou mládí. Taky sem býval takový... ale to už je tak dávno. Možná dokonce v jiném světě či jiném životě. No ale udělal sem všechno proto abych jí ochránil. Zbytek už je na osudu. Usměji se a vezmu do ruky nové pivo. Sednu si na zavřený sud a chci relaxovat. Jenže mě přeruší zvolání mého jména. Podívám se směrem ke dveřím. "Jistě je otevřeno. Hlavně se nevyděs toho nepořádku." |
| |
| Kováčňa Vojdem dnu a rozhliadnem sa. "Eh...myslím, že po tom, čo som nazývala "svojou izbou" si zvyknem na všetko," pousmejem sa. "Neboj sa, nebudem dlho otravovať...Len som chcela vedieť, či už Goldyho...no...veď vieš." Ťažko mi padne povedať odpratali, predsa len to bol živý tvor, ale vhodnejšie slovo nájsť neviem, a tak len dúfam, že Ulrik mi rozumel tak či tak. "Mimochodom," poviem po chvíli, "Čo sa tu stalo? Niečo ti vybuchlo?" Ešte raz sa rozhliadnem po miestnosti a uznanlivo pokývem hlavou. V udržovaní neporiadku ma práve niekto prekonal. |
| |
| Kovárna Přikývnu hlavou. "Už ho odvezly. Goldy je už pryč. " Nad otázkou ohledně mé kovárny pokrčím rameny a poté se hlasitě zasmějem. "No dalo by se říct že i bouchlo. " Zasměji se hlavně nad obrovskou dírou ve zdi kudy letěla kovadlina. "Bouchnulo mi v kotli. To co se stalo... no trošku mě to vytočilo a takle to dopadá když potřebuješ ventilovat vztek. No a nemáš po ruce nic než lahev a ničení. Jasný sou sice způsoby i jinačí jak se dá uklidnit ale nějak na ně nemám čas. " Mávnu rukou kolem když vysvětluji na čem sem si ventiloval hněv. "A co vy? Svezly ste všechny bezpečně na hrad? Hodlám večer roznést pár pastí na medvědy jenom tak pro případ kolem hrad tak potřebuji vědět jestli sou všichni vevnitř." |
| |
| V zámku Potom, co Damien odejde, vyhlédnu z oka pokoje. Tímto oknem vidím přímo na nádvoří. Všimnu si, že Tam zrovna prochází Ester a jde za Ulrikem. Doufám, že jí zdrží dost dlouho, aby měl Damien dost času. Ještě chvíli stojím u okna, ale už si všimnu jen, jak Natashia přenáší nádobu pro kočku, tomu se jen pousměju. Pokud to v autě vypadalo jinak, tak musím říct, že mám kočky ráda. Mého muže odjíždět nevidím už z toho důvodu, že na stáje ani hlavní vchod nemám výhled. Nakonec se donutím odtrhnout od okna a vydám se prohlédnout pokoje pro naše hosty, jestli je tam vše potřebné, například povlečené peřiny, či vyklizené skříně. Nakonec ještě povleču dva polštáře a donesu je do pokoje Koyly a Aegnora. Když s přípravou pokojů skončím, vyhlédnu opět z okna, abych zjistila, co se děje na nádvoří, ale k mému nemilému zjištění, uvidím, jak Ester odchází. Bohužel nevím, jestli se Damien vrátil, nebo ještě ne. Vyběhnu tedy do stájí a doufám, že bude Damian právě tam, nechtěla bych, aby ho Ester odhalila. Po cestě do stájí mi pohled sklouzne ještě na kovárně. Možná bych za ním měla přeci jen zajít. Teď však není čas na nějaké úvahy, pokud tu Damien ještě není, musím se s ním ihned spojit, aby věděl o Ester. Skoro vpadnu do stájí, ale naštěstí si všimnu, že už tam Damien je a zrovna ukládá sedlo na své místo. „Jsem ráda, že už jsi tady. Ester před chvílí odešla,“ řeknu bez jakéhokoliv pozdravu. „Musel jsi spěchat, abys stihl celý rituál. Proběhlo všechno bez problému?“ zeptám se ještě ustaraně. Po jeho odpovědi, ještě dodám, to co mě skutečně nejvíce tíží na srdci: „Nemyslíš, že bychom měli říct i ostatním, co se doopravdy děje? Teď, když tu není Ester, můžeme mluvit bez šifer.“ |
| |
| Ve stájích Jsem ve stájích a sundavám sedlo z Lorda, když ke mně přijde Seléne. „Hmm, asi jsme se museli minout,“ pouze zamumlám, protože nejsem z této skutečnosti nijak nadšen. Odpovídám na její další otázky: „Rituál proběhl v pořádku, Ester by měla být chráněna. Ostatním můžeme říci o tom, co je můj bratr vlastně zač, ale o Ester a medailonku bych jim zatím raději neříkal, na to bude ješě času dost.“ |
| |
| Ve stájích Na to, že rituál proběhl bez problému, jen přikývnu, ale v nitru jsem ráda, že je Ester ochráněna. „Dobře, to nechám na tobě, i když se to stejně jednou dozvědi,“ zamyslím se chvilku nad tím, co se dá dělat a potom dodám: „Máš pravdu, možná bude lepší, když se to dozvědí až potom, co pozná magii ona sama. Ještě jednou se odmlčím a potom konečně dodám to, o čem jsem chtěla doopravdy mluvit: „A co ten zítřek? Nechceš jim o tom přeci jen raději říct?“ zeptám se opatrně. Nechci Damiena do něčeho nutit, on sám ví nejlépe, jak jeho bratr zareaguje, ale pořád mám obavy z toho, co bude. |
| |
| Ve stájích a v zámku Jsem rád, že mě Seléne podpoří v tom, zatím nikomu o Ester neříkat. Ale je vidět, že stále nechce, abych se zítra sešel se svým bratrem. „O tom zítřku jim opravdu říci nechci, jak je znám, ještě by je napadlo jít se mnou, lepší bude když se o tom vůbec od nikoho nedoví.“ Pohlédnu na Seléne, abych si byl jist, že jim to neřekne. „Teď mě omluv, musím si ještě něco zařídit, můžeš zatím, prosím tě, ostatním říci, aby se sešli ve Velkém sále, chci s nimi ještě něco probrat,“ s těmito slovy opustím stáje a zamířím do zámku. Nejprve se vydám do sklepa, kde uklidím roh i zbytek šupin. Potom dojdu do naší ložnice, kde se natáhnu na postel. Události poslední doby nejsou zrovna nejlepší. Můj bratr se vrátil odtud, odkud nemělo být návratu. Rychle se zaměřil proti nám, ale tentokrát jde ještě o něco víc. Je tu možnost dostat se k největší kouzelné moci na světě. Jenže u té, která má podzemí otevřít, se ještě neprobudila kouzelná moc a navíc nám úplně nevěří. Musíme doufat. Po krátkém zamyšlení nad tím, co se událo vlastně jeden poslední den, zamířím k Velkému sálu. |
| |
| V kováčni "Tak už je preč," sama pre seba kývnem hlavou. "Dobre. Čo sa ostatných týka, všetci sme živí a zdraví tu na hrade. Teda, asi okrem Ester. Mám im to o tých pasciach oznámiť namiesto teba? Alebo ti ich pomôžem rozložiť?" Potrebujem sa niečím zamestnať, nevydržím len tak sedieť. "Mimochodom, myslíš, že mačky sú dosť inteligentné, aby to obišli?" Krátko vyzriem von z dverí, aby som skontrolovala, či môj novopečený domáci miláčik neopustil strategickú pozíciu na strome. |
| |
| Stáje, kovárna. Vím… Nejspíš jsem přecitlivělá. Možná bych se do toho neměla plést, mohlo by to někomu připadat jako přehánění. Ale oni, nikdo z nich nebyl u poslední bitvy. Ano bojím se, a jak… Bojím se, že o Damiena přijdu, to se nesmí stát…to nedovolím… Miluji ho!... „Dobře, jak myslíš. Věřím tvému úsudku, nikomu o tom neřeknu,“ slíbím Damienovi, ale v mém tónu je stále cítit jakási těžkost. A opravdu, ten slib pro mne byl těžký. Ale stejně mě má hezky prokouknutou, přesně o tom jsem uvažovala. Ještě před tím, než Damien odejde, mne poprosí, abych ostatní svolala do sálu, na to mu odpovím: „Dobře, pokusím se všechny nějak sehnat.“ A místnost opustím chvilku po něm. Vyjdu ven na zahradu, jen se rozhlédnu a zamyslím se, kde by kdo mohl být. Nakonec můj pohled spočine na dveřích kovárny. Napadne mne, že Ulrik bude určitě tam, a tak se vydám tím směrem. Po cestě projdu kolem menšího stromu, přičemž si všimnu, že na něm sedí Natashiina kočička. Zastavím se tedy a podrbu ji za uchem. Ty se máš, hezký, bezstarostný život… Kéž bych si to s tebou mohla vyměnit. Za chvilku ale kotě rozverně vyskočí o větev výše a tak jdu dál ke kovárně. Už stačí jen pár kroku a stojím u dveří. V tu chvíli se zhluboka nadechnu a zřetelně zaklepám. |
| |
 | Jeskyně převedena na Persefoné Drag Oncave |
| |
| V kovárně Podrbu se ve vlasech. "Kočky sou leckdy chytřejší než lidi takže bych se o ně nebál. Podle mě by do toho žádná kočka nikdy nevlezla. Jestli ti to ale udělá radost můžu na to hodit špetku svojí magie aby to rozpoznalo přátele a nepřátele. To by nemělo být tak složitý. A nemusíš mi s nima pomáhat. Zvládnu je roznést sám. NEjsem tak starej jako můj brácha." Hlasitě se zasměji až skoro přeslechnu klepání. Naštěstí ho ale uslyším. "Sakra kolikrát mám říkat že nemusíte klepat když se neozývá bušení kladiv. Polez dovnitř a dej si bacha ať nezakopneš mám tu trošku bordel." Je mi jedno kdo tam je tady na hradě sou všichni přátelé a všechny znám a nepřítel by jistě neklepal. "Safra jestli se tu objeví ještě jeden člověk tak budu muset načít novej sud." V tu chvíli mě to něco připomene a podívám se na obě dívky skoro omluvně. "Ehm pardon zapomněl sem se zeptat. Nedáte si něco? Nějakej ten líh nebo něco ostřejšího? Či pivečko? Utopence? Tvarůžky? Medovinku? " |
| |
| Zpátky na hradě Když po okružní jízdě dorazíme zpátky na hrad, tak vylezu z dodávky, vezmu si zezadu batoh se stanem a vyrazím do svýho pokoje. Když tam dobloudím, tak položím batoh na zem, stan vedle a víno na stolek. Pak už akorát vytáhnu z batohu notebook, pustím si na něm Blind Guardian a sednu si na postel. Po chvíli uvažování vytáhnu toulec se šípy a luk a začnu si je kontrolovat. Cítím, že asi budou potřeba, ale snad ne. Pro jistotu vytáhnu zpod tuniky přívěšek a zadívám se na něj. Výborně, je tady...ten bude taky dosti potřeba. |
| |
| V kovárně, později na chodbě před Aegnorovým pokojem Vejdu do kovárny a hned mne překvapí stav okolí. Pravda u Ulrika už jsem viděla kde, co, ale tohle vypadá na výbuch atomové bomby. „Co se tu pro Boha stalo?“ zeptám se udiveně. Ale jinak nepořádku nevěnuji více pozornosti, mám plnou hlavu jiných starostí. Když mi začne Ulrik nabízet, vše možné, jen odpovím: „To je dobrý, nezdržím se. Poslal mne Damien, abych Vás všechny svolala do velkého sálu.“ To jídlo mne připomíná, že bych mněla potom pro všechny uvařit. Bude čas akorát na večeři. Při té myšlence si povzdychnu, ale hned na to se myšlenkami vrátím ke shromáždění. „Prý nám chce něco říct, ale nemám ponětí co,“ řeknu ještě a počkám na to, co mi odpoví. Potom dodám: „Musím ještě skočit za Aegnorem a Koylou, tak se tam sejdeme. A pokud mne někdo z přítomných nezadrží už odejdu. Mé kroky míří přímo do Aegnorova pokoje, předpokládám, že po návratu šel právě tam. Moje tušení jen potvrdí hudba, která sílí přímo úměrně přiblížení k pokoji. Dojdu až ke dveřím a zaklepu. Jen doufám, že mě Aegnor uslyší, pokud ne, svůj pokus zopakuji. |
| |
| V pokoji Zamyšleně se probírám šípy a poslouchám hudbu, načež mě z toho vyruší zaklepání. Natáhnu se k notebooku a mezerníkem pozastavím písničku. Dále. Jak dovnitř vstoupí Seléne, tak se na ni zadívám. Co ty tu? Jo, kde je Ester? |
| |
| Na cestě domů Naposledy jsem se ohlédla po masivní bráně, za kterou jsem našla svůj smysl života, přehodila jsem si na rameni můj malý batůžek a vyrazila do vesnice Oseky. V jablečné aleji jsem se na pár chvil zastavila, co by mi asi tak Damien se Seléne řekli, kdybych teď poslušně naklusala do zámku? Chvíli jsem si hrála s myšlenkou vrátit se, dokonce jsem se i otočila, ušla jsem však jen pár kroků a zas se otočila směrem do vesnice. Prázdná louka bez tří koní mi přišla smutná, zahnala jsem slzy a nedovolila mým splašeným myšlenkám usadit se v bezprostřední blízkosti mého jednání. Kouzla, kouzla, kouzla! Nejsi šílená, nejsi! Vířilo mi hlavou, bylo to na jednu stranu krásné zjištění, že se ti bláznivý psychiatři a horda psychologů pletli v mém já, ale na druhou stranu mě to děsilo. Ta malá chvilka, ve které jsem uchopila svůj meč, byla tak nabitá energií a neznámem volající po objevení. Děsila jsem se toho, zároveň však i obdivovala. Přehodila jsem si batoh na zádech a rozběhla se pomalým poklusem do vesnice, při běhu si zatrénuju a vypudím snad své myšlenky z hlavy. Cesta příjemně ubíhala, sluníčko se klonilo k západu, bylo příjemně, všude kolem se rozprostíral nevídaný klid, jako by se dnes vůbec nic nestalo...přitom se toho stalo tolik! Ještě během večeře a při chystání do postele jsem svoje myšlenky musela držet pěkně zkrátka. Usínala jsem s náhrdelníkem ve své dlani, cítila se naprosto v bezpečí a na pár chvil jsem měla i chuť se vysmát strachu Damiena, ale smrt zlatého valacha jasně značila, že tohle si smích nezaslouží. Upadla jsem do spánku. |
| |
| U Aegnora Když uslyším, že mě Aegnor vyzval, abych vstoupila, pomalu otevřu dveře a vejdu. „Ahoj,“ pozdravím Aegnora, který se probírá šípy. Dobře, že se připravuje. Také bych se měla podívat po výzbroji, kdo ví, co nás čeká. „Damien mě poslal, abych hned všechny svolala do velkého sálu,“ odpovím Aegnorovi na jeho otázku. „Ester bohužel odešla. Nějak nám nevěří. Na jednu stranu se jí nedivím, ale nemůžeme jí říct pravdu. I když bych to udělala ráda,“ vysvětlím skleslým tónem. |
| |
| V pokoji Okei, už jdu. Zvednu se z postele a vyrazím do velkého sálu, přemýšlejíc, co by nám tak Damien mohl chtít. |
| |
| U Aegnora, Koyly a nakonec ve Velkém sálu. Vydám se za Aegnorem ven z jeho pokoje, ale místo toho, abych šla rovnou do sálu, skočím ještě za posledním členem party, za kterým jsem nebyla. Několikrát zahnu a octnu se u dveří Koylova pokoje. Opatrně zaklepu. „Dále,“ ozve se a tak vejdu. „Co se děje Seléne? zeptá se mne, když se objevím ve dveřích. „Damien chce, abychom se všichni hned sešli ve Velkém sálu, odpovím mu. Když to Koyla uslyší, hned se zvedne a společně odcházíme ke dveřím Velkého sálu. Když tam dojdeme, rozhlédnu se po ostatních. Ještě chybí Ulrik a Natashia, tak doufám, že hned dorazí. Potom můj zrak spočine na Damienovi. Vypadá ustaraně, a není divu. Vím, že toho je na něj příliš, snad se vše urovná co nejdříve. Napadá mne, nebo spíš jen doufám, protože vím, že když se do něčeho začne míchat Darco, nebude to nijak jednoduché. Raději pohodím hlavou, abych rozehnala myšlenky. Teď už jsem jen zvědavá, co nám chce říct… |
| |
| Kovárna- odchod Selén mi oznámí co potřebovala a já se zatvářím dost kysele. "Já tuším co nám chceš říct. A líbit se mi to určitě nebude. " Mám chuť si odplivnout ale ovládnu se. Když Selén zmizí tak si povzdychnu. Dopiji na Ex korbel piva který držím v ruce a naberu si nový. Podívám se na Natashiu volnou rukou jí poplácám po rameni. "Tak pojďme. Nechceme přeci přijít o další záživný a rozhodně neuspávající proslov mého drahého bratříčka. " Při pomyšlení na jeho proslov rovnou zívnu jenom tak při vzpomínce a už tlačím Natashu ven z Kovárny. Venku zamknu kovárnu, popadnu Natashiu kolem ramen, žádné námitky nepřijímám a za veselého pískání vyrazím směrem do velkého sálu. |
| |
| Kováčňa - odchod "Ahoj, Seléne," pozdravím ju, keď vojde. Pozorne počúvam, čo nám prišla povedať. Potom len prikývnem. "Okej, budem tam." Seléne potom odíde a ja sa pozriem na Ulrika. "Podľa tvojho výrazu sa mi vidí, že Damien by si mal dať pozor, čo bude hovoriť," podpichnem ho a ticho sa zachichocem. Ulrik dopije korbeľ piva, naberie si nový a potľapká ma po pleci. Okamžite vstanem a než sa stačím spamätať, už som postrkovaná k dverám. "Teraz už chápem význam slov muž činu," uškrniem sa. Ulrik zatedy zamkne kováčňu a potom, absolútne neprijímajúc námietky, ma chytí okolo ramien a začne si veselo popiskovať. Zakrútim hlavou a keďže odpor by bol márny, nechám sa takto viesť do sály. Na toto niet slov, pomyslím si a uškrniem sa ešte viac. |
| |
| Velký sál Počkám, až se všichni dostaví do Velkého sálu. Když dorazí i Seléne kývnu na ni hlavou na výraz díku, že všechny svolala. „Posaďte se prosím zatím ke stolu,“ ukážu do rohu místnosti. Sám si stoupnu vedle, aby na mě všichni viděli. „Události posledního dne nebyly zrovna nejpříjemnější. Chápu, že jste všichni zmatení a máte jistě spoustu otázek. Proto jsem vás nechal zavolat sem do sálu. Chci, abychom si ovšem v klidu popovídali a případně naplánovali další postup. Jak už jsem říkal, nastal čas, abychom opět použili naše zvláštní schopnosti, které nás odlišují od ostatních lidí. Tentokrát to však bude složitější, protože proti nám stojí podobní lidé, jako jsme my. Teď nechávám prostor pro vaše otázky a já se pokusím na ně odpovědět,“ dokončím to, co jsem chtěl říci a usadím se také ke stolu. |
| |
| Velký sál Během toho co poslouchám bratra se netvářím vůbec šťastně, spíše přesně naopak. Jsem dosti naštvaný a na obličeji to dávám jasně znát. Nakonec nám dá bratr prostor k otázkám čehož využiji jelikož už v tuhle chvíli mi potřeboval bouchnout kotel. Prudce se zvednu a udeřím pěstí do stolu. "Nic z toho by se nemuselo stát kdyby si s tím nedělal pořád takový serepetičky! Nebyli zrovna nejpříjemnější chvilky! Ty si nemusíš uklízet potom co začne válka! Měl si jim to všem říct! Měl si jim všem vysvětlit co se děje! Měli sme se připravovat na válku a ty sis místo toho chtěl hrát na potulný cirkus! Měl si se o bráchu postarat hned jak odešel! Měl si ho přivést zpátky nebo ho alespoň nějak držet dál od těch hajzlů z mafie! Měl si něco dělat! Ale to ty ne! Díky tobě sme všichni v nebezpečí a ta kdo je v největším teďka běhá venku aniž by měla jedinou potuchu o tom co se děje! Proč si jí to vlastně nechtěl říct? Teď když se kolem děje tolik nebezpečí! Měl si Ester říct pravdu! O nás, o tom světe venku, o všem tady!" Ukážu rukou kolem dokola na všechny zůčastněné. "Kdyby si dovolil říct jí pravdu mohly sme jí chránit lépe! Sakra kdyby sme vyrazili proti mafii preventivně už když začali sbírat síly a do jednoho se o ně postarali nemuseli bychom dneska chránit nikoho!" Chvíli se na něj jenom nasupeně dívám, ani sem nečekal že mi na tyhle věci odpoví. Neměl důvod, věděl že sem na něj křičel jenom z principu že sem na něj naštvaný za jeho laxnost a přístup k věci. Jenže to já sem vždycky a on to ví. Když na něj chvíli zuřivě civím tak je moje nenávist skoro hmatatelná v prostoru, nakonec ale zmizí jako když zasyčí voda a já si opět sednu. "Takže co chceš dělat? Jak je chceš vylákat z doupat a postarat se o ně? Máš nějaký plán? Návnadu? Nápad? Nebo tu budeme jenom slepě sedět jako kachny na střelnici?" |
| |
| Velký sál Poté, co domluvím a já čekám nějaké rozumné dotazy, emočně vybuchne můj mladší bráška. Nijak nereaguji. Proč mi tohle furt dělá? Vždyť i sám ví, že to, co říká, není úplně pravda. Vždyť se to teď tady snažím všem vysvětlit. Ani já sám jsem nevěděl, že se vrátí. Ani jsem na to nepomyslel, tak proč je tím zatěžovat? Dělal jsem, co jsem mohl, abych bráchu uchránil. Do teď nemohu pochopit, co ho to popadlo. Ester jsem to říci nemohl, nepochopila by to. Ale tady tvé rozhořčení chápu. Nakonec se Ulrik vrátí ke svému zdravému vědomí. „Chceš vědět moje plány? Zatím jsme neměl moc času přemýšlet. Nejprve musíme zařídit, aby se Ester vrátila k nám. A říkal si, že na ně máme pořádně udeřit. Dobře půjdeme do války a udeříme na ně tam, kde to budou nejméně čekat, poletíme do Ruska,“ řeknu a čekám na reakce ostatních, které asi nebudou nejlepší. V Rusku je vstup do pozemí, musíme se tam dostat. |
| |
| Velký sál Hned potom, co se všichni shromáždíme v sále, tak Damien pronese svou řeč, která, jak jsem předpokládal, vůbec nic neřekla. Pak se do něj pustí Ulrik a já si zatím sednu na židli a nohy hodím na stůl. Mě by hlavně zajímalo, o co přesně jde. Co po nás tvůj brácha chce? Proč nám zabil koně? A co všechno víš a bojíš se říct? Řekni nám to na rovinu a nečekej, až se zeptáme. Po tom, co domluvím vytáhnu z brašničky u pasu jednoduchou dřevěnou dýmku a začnu si ji nacpávat. |
| |
| Velký sál Místo očekávané reakce na můj plán přijde otázka od Aegnora, který si zatím hodil nohy na stůl. Pohlédnu na něj a pohledem mu naznačím, aby je odsud sundal. Až a jestli to udělá, odpovím mu na jeho otázky: „Můj bratr se mi snaží ublížit, protože si myslí, že mohu za smrt našich rodičů, což však není pravda. Navíc také používá černou magii a snaží se o úplný opak než mi. Snaží se vnést do světa zmatek a chaos. Bohužel se mi snaží ublížit i přes lidi i zvířata, které mám rád. Golda zabil, abych věděl že je zpátky, nejspíše to měla být výhružka. Nemůžu vám všechno vyprávět, to by zabralo moc času, proto jsem nechal místo pro vaše otázky, aby jste se zeptali na to, co chcete vědět.“ |
| |
| Velký sál, kuchyně. Když se všichni sejdeme ve Velkém sálu, Damien mne mlčky poděkuje, že jsem všechny svolala, tak se na něj jen usměju a přijdu blíž ke stolu. Zatím si nesedám, dokud nebudu vědět, proč s námi chce Damien mluvit. Jenže na Damiena po chvilce vylítne Ulrik a začne mu vyčítat, vše co se za jejich život stalo. No tak, teď není vhodný čas na hádky… Popravdě nevím, co se za jejich dětství stalo, s Damienem jsem se seznámila, až když byl Darco v Rusku a nechci ho trápit zbytečnými otázkami. Naštěstí se Ulrik po chvíli uklidní, ale Damien mne zaskočí tím, že by chtěl odjet do Ruska. Takhle narychlo. Co tam vůbec? Zaútočit na Darca? Jak ale? To chce pořádně naplánovat. Potom ale začne mluvit, přičemž o té cestě ani nepromluví, tentokrát se zeptá, co se vůbec děje. Damien mu zkusí vše vysvětlit, ale bez toho, aby prozradil něco bližšího. Už mě to nebaví, vše by bylo ručitě jednodužší, kdyby Damien prozradil co se ve skutečnosti děje, o co tu jde. Když Damien promluví, povzdechnu si a do chvilky ticha řeknu: „Já půjdu radši připravit večeři, než začneme něco pořádně plánovat." Pokud se mne někdo nebude snažit vyloženě zastavit, otočím se a odejdu ze sálu. Vydám se do přízemí, do kuchyně, kde otevřu lednici a začnu zkoumat, co by se dalo rychle připravit ze surovin, co máme k dispozici. Nakonec se rozhodnu udělat omelety a pomalu se do nich pustím. |
| |
| Velký sál, kuchyně Po příjezdu jsem se došoural do Velkého sálu a sedl si tak, abych na sebe nepřitahoval moc pozornosti. Nejsem dneska v náladě na moc lidí, i kdyby jich mělo být jen málo. A hned od začátku to začalo být zajímavé. Pánové se do sebe pustili pěkně s vervou, to se musí nechat. Ulrik mi připomíná čertíka v krabičce. Damien je jako vždy klidný a důstojný. Nebo se tak alespoň snaží vypadat. A konečně někdo vznesl konstruktivní připomínku. Se zájmem se podívám nejdříve na Aegnora, poté na Damiena. Co chci vědět? To by vydalo na větší knihu... V tom se zvedne Seléné a jde do kuchyně připravit nějakou baštu. Není to až tak nejhorší nápad, jen je naprosto blbý. Ale aby byl rychleji za námi, vydám se jí do kuchyně pomoci. Což v mém případě znamená postávat u dveří a ptát se jeslti nemůžu nějak pomoci. |
| |
| Velký sál Když mi Damien naznačí, tak nohy ze stolu opravdu sundám a pozorně ho poslouchám. Poté, co domluví se ozve Seléne, že jde udělat něco k jídlu. No, Damiene...nemůžeš nám toho říct víc, nebo nechceš? A pokud oni zaútočili na nás, proč se chceš přesunout do Ruska? Co když tě chtějí vyprovokovat a chtějí, abys tam letěl? Co vlastně čekáš, že tam uděláme? Usmějeme se na něj a celá mafie se rozpadne? Nebo si snad doopravdy myslíš, že máme šanci je tam porazit? V tom případě máš určitě nějakej trik v rukávu, co takhle nám o něm říct? A nebo ne, víš co...nech si to pro sebe, my to určitě znát nepotřebujeme. Naštvaně hodím dýmku na stůl, zvednu se a dojdu zpátky do svého pokoje, kde si vezmu meč. Pak vyrazím ze zámku, chvíli se soustředím, abych přivolal Chlupáče a pak se s ním asi tři hodiny toulám různě po okolí, abych se uklidnil a následně se vrátím zpátky na zámek do svého pokoje. |
| |
| Kuchyně. V klidu si připravuji věci na večeři. Mám konečně chvíli soukromí a tak nerušeně přemýšlím o tom, co bude dál, co by bylo nejlepší. Je pravda, že jsme v ohrožení a to musíme co nejrychleji zažehnat, ale vydávat se kvůli tomu do Ruska není nejlepší nápad. Darco stejně bude tady, dokud nedostane, co potřebuje. Pokud odjedeme, budeme ve větším ohrožení. Jestli můžeme Darca někde porazit, tak zde. Otázka zní, jestli se jedná jen o něj? Co skříňka Vertas?... Z myšlenek mne vytrhne až příchod Koyly. Ještě opatrně vyliji směs na pánev a potom mu řeknu: „Co ty tady?“ Až mi odpoví, dodám: „Myslím, že bys měl raději být v sále. Jestli něco domlouvají, je to opravdu důležité." |
| |
| Velký sál Poté, co Aegnorovi odpovím, Koyla si odejde do kuchyně za Selénou. To nechce nic vědět? Tak se tady snad na něčem domlouváme. I když si myslím, že jsem odpověděl Aegnorovi hezky v klidu a po pravdě, ihned se na mě oboří. Ne, Aegnore, rád bych vám to řekl, ale já vám to prostě říci nemohu. Jak to se mnou mluvíš?! Copak už tu nemám žádnou autoritu? „Stůj, kam jdeš,“ křiknu za ním, ale on mě už neslyší a moje uražená pýcha mi nedovolí jít za ním. Tak ať si jde, však on dostane rozum. Vykouknu z okna na nádvoří. Dobrý, nebere si s sebou svoje věci, tak to se snad vrátí. Jen aby se mu nic nestalo. „Dobře,“ otočím se k posledním dvěma členům skupiny, „do ničeho Vás nenutím. Tady na zámku jste v bezpečí, ale já pozítří odlétám do Ruska. Kdo chce letět se mnou, tak ať mi to oznámí večer. Tímto ukončuji poradu,“ domluvím a pokud mne nikdo nezastaví vyrazím do kuchyně. Tak tohle bylo docela fiasko. Teď ale hlavně musím vymyslet, jak přiměji Ester, aby se k nám připojila a aby se mnou letěla do Ruska. |
| |
| V kuchyni Usměju se na Seléne Však o nic nepřijdu. Ti dva jsou jak dva kohouti na jednom smetišti. Nikdo jiný do toho v podstatě nemůže zasahovat. Takže tady si přijdu užitečnější. Navíc na to dnes opravdu nějak nemám náladu. A vůbec nechci slyšet nic o tom, že bychom jeli do Ruska. Jestli nějakou zemi nemám rád, tak Rusko. Prostě nemám rád tu řeč, tu rozlehlost a beznadějnou bezútěšnost. .. Beznadějná bezútěšnost? To je dobrý... Chceš s něčím pomoct? Sice zvládnu tak leda vajíčka, ale s nožem jsem docela dobrý. Něco k nakrájení? Od pasu vytáhnu dýku a chvíli si s ní pohrávám. A co si o tom všem vůbec myslíš ty? |
| |
| V kuchyni s Koylou Na Koylovu reakci se jen usměji. Samozřejmě vím, že Koyla mluví o Damienovi s Ulrikem a má pravdu, občas tím lezou na nervy i mne. Nevím proč Ulrik tak vybuchuje, asi to má v povaze, či co. „Snad se domluví, když půjde do tuhého,“ odpovím. Rozklepnu několik vajíček do misky a začnu je míchat. „To je dobrý, už to budu mít. Sama jsem stejně nic složitějšího nevymyslela,“ odpovím a zamyslím nad nákupem, ale nakonec se rozhodnu, že tam zajdu sama. Potom se Koyla zeptá, co si myslím o tom nápadu jet do Ruska. Chvíli přemýšlím, jak myšlenky zformulovat, ale nakonec řeknu: „Zatím se s námi Ester nechce skoro ani bavit, takže nějaké Rusko je ve hvězdách. Navíc myslím, že stejně mafie přijela sem, tak proč bychom měli my odjíždět,“ odpovím, i když sama tuším, že je v to něco více, než jen rozmetání mafie. Nechci to však bez Damiena více rozpitvávat. Stejně dříve, než se stihne Koyla zeptat blíže, přijde do kuchyně Damien. Trochu mne překvapí, že přišel, a tak se ho hned zeptám: „Co to, že jsi odešel z porady?“ |
| |
| Kuchyně „Porada už skončila,“ oznámím Seléne. Když vidím, že je tu i Kolya, promluvím: „Rozhodl jsem se, že pozítří poletím do Ruska. Ostatním jsem nechal čas do večeře se rozmyslet, zda chtějí jet se mnou či nikoliv.“ |
| |
| Kuchyně Vážně Rusko? Nemyslíš že oni se tu objeví první? Měli bychom výhodu domácího hřiště. A nemuseli se unavovat cestováním a podobnými nesmysly. A stejně si myslím že to co říkala Seléné je nejspíš pravda. Mafie tu může být každou chvíli. Měli bychom se připravovat na ni, ne na odjezd. Každopádně bychom se asi měli začít důkladně připravovat. Jak ve chvíli kdy budeme odjíždět, tak i na tu možnost že odjíždět vůbec nestihneme. Za jak dlouho vůbec bude večeře? Abych věděl kolik minut mám na rozmyšlenou. Otočím se na Seléné. |
| |
| V kuchyni s Damienem a Koylou. „Já si myslím, že už tu dávno jsou, když nám otrávili koně, museli být tady a připravení,“ dodám na to, co řekl Koyla. Na poznámku o připravování jen přikývnu. „Jestli po nás něco chtějí, musí oni sem. Když zůstaneme tady, máme více času se připravit.“ Potom se zamyslím, uvědomím si, že může nastat ještě jedna situace. „Jestli však chceš i přes to odjet, snaž se přesvědčit všechny. Největší chyba by byla se rozdělit.“ Víc už však neříkám, chci nechat Damiena, aby se nad tím zamyslel, odpovím tedy Koylovi: „Večeře bude za chvilku, ale určitě nebude vadit, když se s odpovědí chvíli zdržíš.“ Pohlédnu na Damiena, a jen zadoufám, že jsem mu neudělala čáru přes rozpočet. „Až to bude hotové, přijdu pro vás,“ řeknu a tak trochu zadoufám, že odejde. Chtěla bych si s Damienem otevřeně promluvit, ale nechci se s ním hádat před ostatními. |
| |
| Kuchyně Kolya má pravdu, z toho, co ví on, by opravdu bylo výhodnější zůstat tady na zámku, kde bychom měli výhodu. Ale s tím, co vím já... Kéž bych jim to vše mohl říci. Už snad brzy Ester objeví svou kouzelnou moc a všechno se k lepšímu obrátí. „Oba máte pravdu,“ odpovím jim, „celá bratrova mafie už je nejspíše tady a také předpokládají, že se budeme držet na zámku. Chci je ale překvapit a konečně už jednat a ne se jen bránit.“ „Ano, dobrá připrava teď bude důležitá,“ potvrdím. Vím, že Seléne se mnou asi úplně nesouhlasí, ale zatím jí na její poznámky nic neodpovím. Musíme si spolu promluvit v soukromí. Když Seléne odpoví Kolyovi ohledně večeře, podívám se na něj a naznačím, že bychom si chtěli promluvit mezi čtyřma očima. |
| |
| V kuchyni s Damienem. Koyla naštěstí pochopí, že potřebujeme s Damienem chvíli soukromí a tak odejde. Oddychnu si, protože konečně můžu s Damienem mluvit otevřeně. „Chápu, že chceš jet do Ruska kvůli Vertas, ale myslím, že teď je důležitější, když ochráníme Ester a rozmetáme mafii. Oni pro skříňku bez Ester stejně nemůžou jít. „Tady nad nimi máme výhodu, můžeme si to s nimi vyřídit a potom v klidu dojet pro Vertas. Navíc, když jí nejdříve vyzvedneme, obávám se, že by nám jí Darco ukradl, ještě dříve, než se dostaneme zpět, takhle je chráněná,“ řeknu Damienovi a promíchám, co mám na pánvi. Potom se na něj opět otočím a až teď, když jsem na něj vysypala všechno, co jsem chtěla, si uvědomím, že jsem se ho vlastně ani nezeptala, co chce dělat. „Co máš vůbec v plánu až bychom tam dorazili?“ |
| |
| soukromá zpráva od Damien pro Když Kolya odejde, podívám se ještě za všechny dveře v místnosti, zda někdo nešpehuje, jak se to minule povedlo Kolyovi. Poslouchám, co mi chce má žena říci. „Seléne,“ oslovím ji, „máš ve všem pravdu a za normálních okolností bych se neodvážil odjet ze zámku, když je na blízku můj bratr. Ale je tu ještě jeden problém. Mám strach, že by se nám nemuselo tentokrát povést Darca porazit. Jestli unikl z vězení, kam jsme ho uvrhli a ještě si nechal nabít svůj kouzelný šperk, je jasné, že proti nám teď stojí s největší silou jako kdy jindy.“ Své ženě věřím a je velmi silná, takže se ji nebojím říci všechny informace. Dalším problémem je že už také začínám slábnout, ale to nesmím nechat znát. „Skříňka Vertas je tak možná naše jediná naděje, jak bratra porazit. Neboj, pokud někdo získá skříňku, tak se už někomu jinému jen tak nepovede mu ji vzít. Zatím moc neplánuji, všechno se to seběhlo hrozně rychle. Mým prvotním zájmem je teď získat Ester zpátky k nám. Jinak až tam přijedeme je to celkem jasné. Musíme najít vchod, otevřít ho, projít podzemím a zmocnit se skříňky. Vím, že to teď působí dost riskantně, ale musíš mi věřit, prosím, alespoň ty, když už ztrácím důvěru všech okolo.“ |
| |
| soukromá zpráva od Seléne pro Poslechnu si, co mi chtěl Damien a v podstatě chápu jeho obavy, ale je tu ještě jedna věc, která mě trápí. „Dobře, ale jestli chceš odjet, musíme jet všichni. Když se rozdělíme, budeme pro něj daleko snazší kořist, než vůbec stihneme skříňku najít.“ Počkám, co mi ještě řekne, na což mu přikývnu: „Teď jde hlavně o Ester, musíme jí přesvědčit, aby nám důvěřovala. Rusko můžeme začít plánovat až potom.“ Otočím se zase k plotně a chvilku se věnuju jídlu. Když vidím, že už mi Damien nic nechce, poprosím ho: „Večeře bude tak za deset minut hotová, můžeš to říct ostatním. Když někdo nebude chtít jíst hned, zbytek najde v lednici.“ Podívám se znovu na něj a ještě dodám: „Pokud nechceš odpověď hned odevšech.“ |
| |
| soukromá zpráva od Damien pro „Samozřejmě, že by bylo lepší, kdybychom se nerozdělili, ale nemůžu je do ničeho nutit,“ odpovím Seléne. „Nejraději bych odletěl už pozítří, ale nejsem si právě jistý, zda se k nám do té doby Ester vrátí a poletí s námi do Ruska. Dobře řeknu jim to, myslím, že se všichni půjdou rádi najíst hned.“ Otočím se ke dveřím a odejdu všem říci o večeři. |
| |
| Někde v zámku Postupně každého z Vás najdu a řeknu mu pouhé: „Večeře je připravena, jdeme se všichni najíst. Nevíš jestli už přišel Aegnor?“ |
| |
| Procházka Po odchodu z kuchyně se mi chce trochu se projít, pročistit hlavu. Vážně mi nepřijde jako dobrý nápad odjíždět do ciziny. A opouštět to tady... Zajdu jen na kraj lesa, a chvíli tma postojím, užívám si krásného ticha a klidu, který v sídle poměrně schází. Za chvíli mě ale přemůže hlad a vrátím se na večeři. |
| |
| Kuchyně a Velký sál. Jak Damien vyjde z kuchyně hledat ostatní, poberu, co jsem uvařila a vydám se do Velkého sálu. Tam zatím nikdo není, ale doufám, že se alespoň někdo dostaví. Zatím se však ještě vrátím do kuchyně, vezmu talíře a také je donesu do sálu. Vrátím se ještě jednou pro skleničky a příbory. Po mém posledním návratu už se v sále objeví Natashia, Ulrik i Koyla. Vyzvu je, aby se posadily ke stolu, ale sama ještě vyčkám na Damiena a případně Aegnora. |
| |
| Velký sál ---> Nádvorie ---> opäť Velký sál Kým Damien rozpráva, len tak sedím a počúvam. Nemám chuť sa čosi pýtať a myslím, že to ani nie je treba - vyjadril sa dosť jasne. A tak radšej len premýšľam nad udalosťami. Zaútočiť? No, pokiaľ si myslí, že nás je dosť a naozaj máme šancu, prečo nie... Nakoniec im aj ja niečo dlžím, či nie? Keď sa naša porada skončí, vstanem a vydám sa von. Najskôr len tak, trochu si urovnať myšlienky na čerstvom vzduchu , ale potom si pomyslím, že by som sa mohla ísť pozrieť na svojho nového miláčika. A hodilo by sa jej aj vymyslieť nejaké meno. Mačka nie je na strome, kde som ju zanechala. Čupí na okne kováčne a raz hľadí dnu, raz si oblizuje labku. "Cicicici!" zavolám ju, ale nepríde hneď. Najprv si labku ešte raz dôkladne pooblizuje, aby ukázala, že ona má času dosť. Posadím sa na schody pred kováčňou a pozorujem mačku, ako naháňa po dlažbe suchý list. Ako malé mača, pomyslím si. A vlastne, to nie je zlé meno, Kitty... Chvíľu tam ešte ostanem a potom sa vrátim do Velkého sálu. Akurát včas, Seléne dokončila prípravy na večeru. Posadím sa na svoje obvyklé miesto a čakám na ostatných. |
| |
| Velký sál Nakonec se mi podaří všechny najít a říct jim, aby šli na večeři. Takže se i já nakonec odeberu zpátky do zámku do Velkého sálu. Zde už všichni sedí a večeře je na stole. Pouze beze slova usednu k večeři a pustím se do jídla. Jím pomalu a přitom čekám, zda někdo nezačne s nějakou konverzací ohledně Ruska. Jelikož se tak nestane, tak se po večeři pouze zepám: „Tak co? Jak jste se rozhodli? Kdo pojede se mnou a kdo chce zůstat raději tady?“ Ať řeknou, že chtějí jet všichni. |
| |
| Návrat Po nějakém čase se vrátím do zámku, s chlupáčem po boku. Do velkého sálu se vrátím zrovna v okamžiku, kdy ostatní večeří, mlčky se opřu o futra a rukou začnu drbat chlupáče, který si sednul vedle mě, na hlavě. Jak dojí, tak se Damien zeptá, kdo poletí do Ruska. Já poletím...ale teda doufám, že máš pořádnej plán a nehodláš improvizovat. A pokud jsme všichni v nebezpečí, tak by tu neměla zůstávat ani Ester. Zadívám se do země a pak potichu pronesu. A omlouvám se. Chvilku postojím a pokud mě nikdo nezastaví, tak se vrátím zpátky do pokoje. |
| |
| Ve Velkém sále. Všichni se pustíme do večeře, zdá se, že v klidu, ale ve skutečnosti jme asi všichni napjatí. Nikdo při jídle nekonverzuje, což na atmosféře nedodá. Až když všichni dojedí, promluví Damien. Jak jsem očekávala, chce, aby se všichni rozhodli. Rozhostí se ticho, už si myslím, že ho budu muset prolomit jako první, ale dřív naštěstí řekne Aegnor, že pojede. Dobrý, snad se i další přidají se souhlasem. Zvláštní, že u něj jsem očekávala nejvíce, že souhlasit nebude. Dál však zavládne ticho, nikdo se nemá ke slovu a tak se nadechnu i já. „Pokud to bude jen trochu možné, pojedu. Kdyby tu ale někdo zůstal, asi bych tu s ním držela základnu.“ Odpovím, zdá se mi to jako dobrý nápad. Někdo se tu o to přeci musí případně postarat. |
| |
| Velký sál na veču přijdu tak akorát. Všichni jsou zticha a určitě by nám všem chutnalo někde jinde, kde není atmosféra typu smog. Rozhlížím se po ostatních a přemýšlím jak to s námi dopadne. Takový nesmysl odjíždět někam kde to neznáme a máme takovou nevýhodu. Je to absolutní nesmysl.. Myšlenky mi přeruší Damien. Hezká řeč. ušklíbnu se v duchu. No je pravda co řekla Seléné. pokud je tady potřeba udržet základnu, asi tu rád zůstanu. Jinak samozřejmě pojedu s váma a nechám si useknout hlavu někde v zamrzlý Sibiři. |
| |
| Ze sálu do kovárny, a pak zpět
Cítím, jak mi krev zběsile proudí tělem. Už od narození jsem dost horkokrevný, a pokud se naskytne možnost boje, jdu ihned do toho. Damien nám dá ještě na rozmyšlenou. Už předem znám odpověď, ale mlčky opouštím sál a vracím se do svého kovového království. Chvíli mi trvá, než se klíčem trefím do zámku a odemknu. Musím se sám pro sebe zasmát. Stále jsem neuklidit a málem jsem sám zakopl o kus zkroucené oceli. Zvednu ji a hodím ji na harampádí v rohu kovárny. Většinou jsem ocel znovu tavil a opětovně používat.
Výheň dávno vyhasla a jenom pár rudých uhlíku prosvěcovalo temnou místnost. Mírně se ochladilo, tak jsem na sebe hodil umouněnou košili a rozhlédl se kolem. Jo, trochu tu uklidím. Aspoň mi to urovná myšlenky. Vyletěl jsem po bráchovi z ničeho nic. Sám jsem nechápal, kde se to ve mně vzalo. Nevinil jsem jej z ničeho a přitom...
Otevřou se dveře a vejde Damien. „Ne neviděl a dojdu,“ přikývnu stroze a hodím poslední kousek oceli na kupku. Sice budu muset vzít do rukou i hadr, ale co. Kovárna je jako můj druhý domov. Nedám na ni doplatit.
Než se vydám na večeři, na chvíli se zastavím venku na nádvoří a nechám vítr cuchat mi vlasy v culíku. Stále mám touhu jet do Ruska. Ok, už jdu... okřiknu se v duchu.
V sále si sednu vedle Seléne a natáhnu do nosu tu lahodnou vůni. Mrknu na ni. Najednou si uvědomím, jak moc velký hlad mám. Postupně všichni docházejí a usedají na svá místa. Pokaždé na dotyčného kývnu. Dlouho nevydržím a pustím se do jídla.
Koyla dojde jako poslední. Dost mi tu chybí Ester. Doufám, že se vrátí. „Kdes byl?!“ zvolám na něj s úsměvem a pusou umaštěnou od tuku. Samozřejmě nechybí ani korbel s pivem, který vezmu a pořádně si loknu.
Damien se ozve, když už mám skoro dojedeno. Sál naplní můj srdečný smích protkaný vervou do boje. „Myslím, že moji odpověď už znáš, ne?“ bouchnu se pravou rukou do srdce. „Počítej se mnou!“ |
| |
| Velký sál Jsem překvapen, jak se všichni rozhodli, když to ještě v poledne vypadalo dost mizerně. No i když moc s nadšením to kromě mého bratra neříkají. „Máte pravdu, musíme letět všichni. Tudíž se k nám musí přidat i Ester, takže ji potřebujeme přesvědčit. Prosím Vás, aby jste se o to všichni pokusili, ale pamatujte, že se stále nesmí dozvědět nic o kouzlech. To by nám už potom nikdy nevěřila. Doufejme, že sem zítra přijde na trénink jako vždy. To je vše, co jsem Vám chtěl říci,“ s tím se zvedám od stolu a opouštím Velký sál. „Zbytek dne stravte podle svého uvážení, ale zůstaňte prosím zde na zámku a nevycházejte ven, hlavně ne v noci. A Aegnore, stav se potom u mě prosím.“ Odcházím zpátky do obytné části zámku a dojdu do naší ložnice, kde začnu balit věci do Ruska a také zjístím, jak je to s lety do města blízko Peresy, a při tom čekám zda za mnou přijde Aegnor. |
| |
| soukromá zpráva od Magická moc pro Informativní příspěvek. Rusko to je jiný svět a tak člověk ani nemůže čekat, že cestování tam bude lehké. Z Prahy – Ruzyně se dá letět jedině do Moskvy, to letí každý den. Cesta trvá 2 hodiny. Odtud máte 2 možnosti: A)V Moskvě přestoupíte na vnitrostátní letadlo do města Samara. Tento let lítá každý den, trvá 30 minut. Odtud však musíte velký kus cesty vlakem do městečka Kosa, nedaleko kterého by se měla nacházet Peresa. Cesta vlakem trvá cca 22 hodin. Jak navazuje vlak, bohužel nevíš. B)V Moskvě přespíte do druhého dne, kdy letí letadlo do města Perm. (Let trvá 1 hod.) Odtud musíte autobusem do městečka Kosa. Cesta autobusem je kratší, jen kolem 10 hodin. Opět o návaznosti autobusu se nic nedozvíš. MH: Toto je pouze informativní příspěvek. Budu ho psát pokaždé, kdy budeš něco číst, nebo jinak zjišťovat informace. Jen si ho pročti, promysli si jak se zachováš, ale přímo na něj neodpovídej. |
| |
| Velký sál, obývák. Poslouchám, co odpoví ostatní, a jen doufám, že budou souhlasit. Naštěstí nikdo není proti Damienovu nápadu. Dobrý… To nám vše ulehčí. Damien by určitě byl schopný odjet klidně sám s Ester, což by bylo opravdu riskantní. Takhle máme alespoň šanci. Damien domluví a odejde, jen mě chvíli vrtá hlavou, na co potřebuje mluvit zrovna s Aegnorem, ale rychle to vypustím. Uvědomím si totiž, že všichni dojedli a tak sesbírám talíře a odnesu je do kuchyně. V kuchyni ještě vylovím nějakou misku a naliju do ní mléko. Snad to bude kočičce stačit… Vrátím se tedy ještě do Sálu za Natashiou a dám jí misku s mlékem. „To máš pro kočku. Zítra jí koupím nějaké žrádlo,“ řeknu možná až trochu omluvně, protože opravdu nevím, jestli to mléko bude stačit. Když jí předám misku, už zmizím ze sálu. Začínám si totiž uvědomovat, co všechno je třeba do odjezdu zařídit. Odejdu tedy do obýváku, vytáhnu si věci do školy a prohrabuji se jimi. |
| |
| Na kobereček Poté, co mě Damien požádá o to, abych k němu přišel jenom kývnu a odejdu k sobě do pokoje, kde počkám asi deset minut a pak pomalu vyrazím k Damienově pokoji, zaklepu na dveře a vejdu dovnitř. |
| |
| Přípravy a trocha toho spánku
Pojedeme všichni. To je fajn. Aspoň nebudu mít pocit, že by se mi po někom stýskalo. I když Rusko bylo nehostinné místo s nízkými teplotami, těšil jsem se. Hlavně jsem se těšil na pořádnou akci. Horlivý jsem byl vždy a už jenom při pomyšlení na boj se mi zapalovaly lýtka.
Do rána zbývalo ještě celkem dost hodin, tak jsem aspoň začal balit. Na krku se mi houpal amulet, a i když jsem jej právě nepoužíval, zvláštně světélkoval. Nikdy si toho nikdo nevšiml. Tak jsem to možná viděl jenom já. „Jak by se na mě asi díval samotný bůh Thor,“ řeknu sám sobě. Byl jsem v podstatě jako on. Horlivý, s kladivem nebo pivem v ruce. Až na to, že Thor měl rudé vlasy a vous a já byl blond.
Nabalil jsem si jenom potřebné věci. Nebudu se tahat s obsahem celé skříně. Nikdy jsem nebyl náročný a při té cestě o své věci můžeme snadno přijít. Spát se mi ještě nechtělo, tak jsem se rozhodl vyjít ven na nádvoří. Sedl jsem si na špalek a rozjímal jsem. To chce kus odvahy vydat se do zamrzlé pustiny či měst. Ještě víc mě znervózňovalo, že se potkám, jestli se vůbec potkám, se svým bratrem. |
| |
| soukromá zpráva od Damien pro Jsem uprostřed balení a z obýváku slyším Seléne. Najednou přijde zaklepání. Kdo to...? Otočím se ke dveřím a tam stojí Aegnor. „Á, to jsi ty,“ přivítám ho, „to je dobře, že jsi tu. Chci ti něco říci,“ na chvíli se odmlčím, „jak jistě víš, tak Ester nemá žádné kouzelné schopnosti a o žádné magii ještě neví. Proto je před lidmi, kteří kouzla ovládají v nebezpečí. Chci tě pověřit důležitou úlohou. Jelikož vím, že máš velmi dobrý zrak a na nebezpečí můžeš reagovat,díky svému luku, i na velké vzdálenosti, chci po tobě, abys se stal osobním strážcem Ester a dohlédl na ni, aby se jí nic nestalo, když třeba já nebudu moci.“ |
| |
| Přípravy No tak fajn, takže jedeme všichni, to jsem z toho celý nadšený... Odešel jsem z velkého sálu, správ výraz spíš bude odcoural jsem se, a sedl si pokoji na postel. To si ze mě vážně dělaj srandu. Necháme to tady nechráněný, vyrazíme někam dopryč, bez předchozího výzkumu, bez čehokoli. Úchvatný nápad, vskutku. Pomalu se zvednu a začnu házet věci do kufru. Ještě chvíli se zabývám stejnými myšlenkami. Pak mi dojde, že takhle se mi tam nic nevejde a začnu věci pořádně rovnat. Když si dobalím, sednu si na postel a chvíli medituji. Pak se začtu do knihy. A pak konečně usnu. |
| |
| Prípravy "Vďaka," usmejem sa na Seléne, keď mi podá mlieko pre mačku. "To jej bude musieť stačiť. A ak nie, niečo si už chytí. Ozaj," dodám, aby som na to potom nezabudla, "za to krmivo sa potom nejako vyrovnáme. Nemám teraz pri sebe hotovosť." Potom sa vyberiem na nádvorie a misku s mliekom položím pod strom. Veď ona si to už tá mačka nájde. Mám teraz dôležitejšie veci na práci, ako celú noc stáť a do tmy volať na zviera. Prakticky všetky veci, čo by som si mohla vziať, sa zmestia do jednej cestovnej tašky. Aj tak mi ale balenie trvá dosť dlho - niekoľkokrát si prekontrolujem, či som niečo nezabudla. Hoci som trochu neistá a plná napätia, zdravý rozum prevládne. Nemá zmysel celú noc čumieť do tmy ako sova a preto si čoskoro ľahnem a zaspím. |
| |
| soukromá zpráva od Aegnor pro Poslechnu si Damienovu žádost a pak přikývnu. Udělám, co budu moct. Chvilku počkám, jestli Damien ještě něco nechce a pokud ne, tak vyrazím do svého pokoje a posbírám svoje věci. |
| |
| soukromá zpráva od Seléne pro Když zaslechnu, že ve vedlejší místnosti bouchly dveře, zpozorním. Ještě chvilku počkám, abych za Damienem nevtrhla hned, jak Aegnor odešel, přeci jen, nevím, co s ním probíral. Zavřu sešit se známkami a vydám se do ložnice. Najdříve zaklepu a potom opatrně otevřu dveře. "Můžu?" zeoptám se opatrně, přičemž prolítnu pokoj očima, kdyby Aegnor přeci jen ještě neodešel. "Prošla jsem si několik věcí, ale došla jsem k závěru, že nejmíň zítra ještě budu muset jít do práce," řeknu informaci, která se zdá v celku samozřejmostí. "Pokusím se požádat ředitele o dovolenou, doufám, že mě pustí. Pokud ne, museli bychoms e domluvit, co dál," naznačím Damienovi své obavy. |
| |
| Nemá to cenu
Dlouho jsem proseděl venku a cítil, jak mi skrz košili profukuje chladný vítr. Neustále jsem myslel na to, jak bude vypadat setkání všech sourozenců. Měl jsem trochu obavy, že se něco semele. Ono většinou takové akce končily. Někdo nás zradil, někdo udělal něco špatně nebo jsme hold neměli štěstí.
Nakonec se rozhodnu jít k sobě a ulehnout. Co jiného jsem měl dělat? Jít v tuhle nekřesťanskou hodinu obrábět kov? Celý hrad by mi poděkoval a nejspíš vykopl někam na ulici. Nejspíš každý se cítil jako uzlíček nervů, který se za chvíli přeplní a praskne.
U sebe v pokoji jsem si sedl na postel a zadíval se na zatažené okno záclonami. Mohl bych pustit kousek měsíčního svitu, rozhodl jsem se a šel záclony odtáhnout. Měsíc sice nebyl v úplňku, ale i tak mě jeho záře uklidňovala.
Můj den skončil zalehnutím do postele, a i když jsem se bál, že neusnu, usnul jsem celkem rychle. |
| |
| soukromá zpráva od Damien pro Aegnor bez připomínek přijme to, co jsem mu řekl. Tak to jsem nečekal, že to půjde tak snadno. „Děkuji ti,“ řeknu mu ještě a poté odejde. Za chvíli uslyším zaklepání, podívám se ke dveřím, kde uvidím Seléne. „Samozřejmě pojď dál, je to přeci i tvá ložnice,“ odpovím a čekám, co má na srdci. Kvůli práci? My tu řešíme osud celého světa a ty máš problém s tím, aby tě pustil ředitel z práce? Vlastně jsem rád, že je to jen taková prkotina a nic vážného. „Myslím, že tě ředitel jistě uvolní, ale i kdyby ne, tak myslím, že budeš muset odjet i tak, naše poslání je přeci důležitější. Kdyby Draco získal skříňku, tak by zřejmě tvé místo ve škole byla poslední věc, co by tě zajímala,“ snažím se tě přesvědčit o nepodstatnosti tvého problému. |
| |
| soukromá zpráva od Seléne pro "Já vím, jen jsem chtěa, aby ses nedivil, že zítra ještě odejdu. Myslím, že nebudeme odjíždět dířv, než navečer, takž tam s klidem můžu jít.Jestli se nám vůbec podaří zítra Ester přesvědčit." Najednou si uvědomím, jaká hloupost byla to teď řešit. Raději tedy vycouvám z ložnice a jdu udělat ještě několik věcí před tím, než půjdu spát. |
| |
| Obývák a ložnice. Jak uslyším, že Aegnor odešel z ložnice, vstanu od stolu a vypravím se za Damienem také. Potřebuju s ním probrat ještě jednu drobnost, před tím, než půjdu spát. Když se domluvíme, odejdu z ložnice, chci ještě poklidit po večeři, umýt nádobí a podobně. Podívám se také do lednice,abych zjistila, jestli bude potřebovat alespoň na zítřek nakoupit. Nakonec i na mě však dolehnou starosti dnešního dne a projeví se únavou. Vydám se tedy opět do ložnice, tentokrtá už proto, abych se oddala spánku. |
| |
| Pro všechny kromě Ester Den velkých příprav Pondělí 20.6.2011 Ať byl včerejší den jakkoliv hektický, šílený, plný nepříjemných překvapení, dnes ráno, jako kdyby včerejška nebylo. Alespoň příroda se vám snaží tuto myšlenku vštípit. Sluníčko svítí, na nebi ani mráčku, ptáčci zpívají, jen se obléknout a vyběhnout ven. Jenže vy jste si vědomi svých povinností, jak v civilním životě, tak ve světě fantasy. Damien, kromě běžných starostí kolem zámku a jeho obyvatel, má plnou hlavu brzké cesty a svého bratra. Aegnor má dnes ráno vypsaný druhý termín ústní zkoušky. Poprvé neprošel a třetí termínho čeká až v září, proto by tam raději měl jít. Koylu dnes naštěstí žádná zkouška nečeká, ani v nejbližších dnech. Co měl nahlášené na červen, složil, další termíny má až v červenci. Má tedy v podstatě volný den, kdy může trénovat, nebo se ještě balit. Natashio, známky vám uzavírají až v pátek, žádný problém nemáš, je jen na tobě, jestli se ve škole ukážeš. Je však potřeba, aby ses omluvila. Potom už je jen na tobě, jakou činností naplníš dnešní den. Ulrik dnes žije pouze blížící se cestou. Stejně jako Damien chystá vše, co je třeba. Seléne by se měla vypravit do práce, mimo jiné, aby si vzala volno na další dny. Ať vám váš diář a svědomí napovídá cokoliv, je pouze na vás, jak se zachováte. Zahodíte – li reálný život za hlavu a budete se připravovat na cestu, trénovat, nebo opravdu poběžíte splnit poslední povinnosti před cestou. |
| |
| soukromá zpráva od Magická moc pro Pro Ester Probuzení jako do sna. Pondělí 20.6.2011 Po probuzení se ti události včerejška zdály tak neskutečné. Kdyby nebylo meče ležícího vedle postele a náhrdelníku, který jsi svírala v rukou, snad bys ani nevěřila. I přes magii včerejšího dne jsi vykonala všechny své obvyklé ranní rituály. A potom se rozhodovala, co dál. Kdo by však v tak krásném dni, jako je dnes, zůstával doma? Atmosféra venku skoro zve, aby ses alespoň proběhla. Ovšem nikdo ti nemůže přikazovat, co dnes budeš dělat a tak je jen na tobě, jestli se vrátíš do Dakenusu, půjdeš do školy, práce, či se jen projít. Jedno však zůstane stejné, obuješ boty, zavřeš dveře a vyjdeš na čerstvý vzduch. MH: Reakci prosím zašeptat jen na mě. Opravdu opustit barák, a skončit ve chvíli, kdy někam jdeš. |
| |
| Ráno
Horší probuzení snad nemohlo ani nastat. Tak napjatý jsem dlouho nebyl a navíc jsem měl pochyby o plánech svého bratra. Nikdy neřekl víc, než je nutné. Dokonce i přede mnou mlčel. Nejsem už malý. Uvažoval jsem, zda si přeju, abych se setkal s Dracem. Možná ano, ale jak by naše rodinné shledání dopadlo? Chtěl by mi prostřelit hlavu kulkou z pistole? Nebo využít jiných metod, jak zabíjet?
Vylezu z postele a protáhnu se. Krk mám přetažený a svaly na rukou mě bolí z dřiny, jak jsem vyráběl zbraň pro Ester. Chyběla mi. Přece jenom zde byla každý den, a pak se všechno nějak semlelo, a odešla. Snad se vrátí.
Prioritou však zůstalo se nějak přichystat na cestu do Ruska. Bude tam zima, takže něco teplého na sebe. Na chvíli jsem stiskl v dlaních svůj amulet v podobě Thórova kladiva, kterému se v severské mytologii říkalo Mjöllnir. Podle legend jej ukoval trpaslík na popud lstivého poloboha Lokiho. Když se mu to podařilo, tak Lokimu sešil ústa jako trest za to, že prohrál. „Jo, možná je Draco jako Loki. Lstivý.“
V kovárně jsem měl své kladivo, jež jsem si chtěl vzít sebou, kdyby se cokoliv pokazilo. Na chvíli jsem zauvažoval, jak tohle dostanu přes odbavení. Nechal jsem ležet věci ladem a šel do sálu, kde jsme vždycky jedli. Nemám z cesty moc dobrý pocit, ač se na ni těším. Konečně pořádná akce.
Rozhlédnu se, zda tu někdo je, či není. Nakonec se moje kroky stočí do kuchyně, protože cítím, jak se na mě vrhá zlý démon nesoucí jméno Hlad. |
| |
| Ráno na zámku. Budík mě zazvoní o něco dřív, než všem ostatním. Dneska se ještě chystám do školy, hlavně proto, abych si vzala volno na další dny. Pomalu vstanu a začnu si uvědomovat, co všechno se to vlastně včera dělo. Ale ne... Opět Darco, opět válka. Jen doufám, že to dopadně, jako minule. Bez větší újmy... Snad. Vstanu z postele, obléknu se potom vyrazím do koupelny. Když provedu pravidelnou ranní očistu, podívám se na hodiny. Zjístím, že mám ještě trochu času. Měla bych připravit něco k jídlu, pro zbytek osazenstva. Uvědomím si, žetu vlastně nejsme sami. Vyrazím tedy do kuchyně, kde narazím na Ulrika. "Ahoj, ty už jsi taky vzhůru?" zeptám se překvapeně. Je denní doba, kdy bych ho opravdu na nohou nečekala. "Zrovna jsem si říkala, že bych připravila nějakou snídani, pro nás i ostatní." |
| |
| V kuchyni
Právě jsem se díval do ledničky, co by se dalo využít k chystání jídla, když moji obhlídku přerušila Seléne. „Ahoj,“ zavřu dveře a dělám, jako že jsem tam nic nehledal. „To napětí kolem všeho mi nedá spát,“ připustím. „Spíš mám problém jen tak ležet. A zeptám se tě na něco, co u mě uslyšíš poprvé za celou dobu, co mě znáš,“ dám ruce v kříž a můj obličej ztvrdne. „Chceš pomoct s přípravou snídaně? Jestli se jenom tak budu potloukat po hradu, nejspíš se něco stane,“ zavrtím hlavou a uvolním se.
Opřu se o linku a vzdychnu. Někde uvnitř mi právě štrachal brouk, a kdybych mohl, vymlátím jej ven. Ještě uvažuju, co chtěl Damien po Aegnorovi. Zase mi nic neřekne. Tohle je už na naštvání hodné. „Nevíš, co chtěl Damien po Aegnorovi nebo to je zase tajně?“ podívám se na Seléne, zatímco se ujala práce v kuchyni. Taky čekám na nějaké pokyny, jak jí můžu pomoct. |
| |
| Kuchyňa Ráno aspoň dvakrát zaklapnem otravný budík a naveľa sa s vrčaním niečoho nie veľmi prívetivého vyhrabem z postele. V kúpeľni sa aj bojím pozrieť sa do zrkadla - ráno vždy vyzerám, akoby do mňa trafil blesk, vlasy mi trčia na všetky strany. Nejako sa dám do poriadku a vyberiem sa do kuchyne. Nečakám, že by tam v túto dobu niekto bol, ale očividne nie som sama, kto si ešte potrebuje vybaviť svoje veci. Ja potrebujem ešte zaskočiť do školy. "Bré ráno," pozdravím Seléne a Ulrika a prichystám konvicu na kávu. "Dá si ešte niekto?" spýtam sa, zatiaľ čo si hľadám svoju obľúbenú šálku. |
| |
| A ráno je tu Ze spánku mě probudí nepříjemné zvuky budíku. Rozespale nahmatám mobil a budík vypnu, načež se vykulím z postele a dopadnu na zem na všechny čtyři. To je zas ráno, todleto...proč mám vlastně budík na tak brzy? Zatřesu hlavou a zvednu se, popadnu mobil a kouknu na kalendář. Aaaa kruci...zkouška...ta bude veselá. A na tuhle ještě potřebuju oblek, super. Už se fakt těším. Romrzele se obleču, brašnu s notebookem si hodím přes rameno a vyjdu z pokoje přímo do kuchyně. No, nepředpokládám, že by tu někdo byl tak brzo...a hele, přece jenom někdo. Vejdu do místnosti a dost kysele se usměju. Brý ráno i vám, co vy tu tak po ránu? Zeptám se Seléne na umístění hrnků a začnu si vařit čaj. Jak je hotovej, tak si sednu ke stolu, z brašny vytáhnu scripta a během "snídaně" se snažím i něco přečíst. Nakonec to radši schovám a dopiju čaj. Hrnek strčím do dřezu a otočím se na Seléne. Kdyby mě někdo sháněl, tak jsem na zkoušce. Vrátím se, jak budu moct. Ze zámku vyrazím ještě domů, kde se převleču do obleku a vyrazím do školy na zkoušku. |
| |
| V kuchyni. "Tuhle nabídku nemůžu odmítnout," zasměju se, když mi Ulrik nabídne, že mi pomůže s vařením. I když já v podstatě vařit nechci, jen mě napadlo, že bych mohla udělat obložené talíře, nebo něco takového, aby se ostatní nezdráhali jíst. "Ale teď zrovna nevím, co bych ti dala, jedině nakráje chleba," řeknu a podám Ulrikovi bochník. "Jestli chceš můžeš ale připravit oběd. Já půjdu do práce a tak nebude kdo by uvařil," řeknu napůl z legrace napůl vážně. Mezi tím přijde i Natashia a Aegnor. Natashia začně chystat čaj, docela mě potěší, jak se všichni ujalli pomoci. "Já určitě, čaje jsou támhle nahoře ve skříňce," řeknu a ukážu na jednu ze skříněk. To už mám hotové jídlo, dám ho na stůl. Tentokrát ho nenesu do sálu, přeci jen nás tu není tolik, abychom se museli stěhovat k velkému stolu. Aegnor zase rychle odejde do školy, jen zaznamenám, co mi řekl, ale doufám, že poslouchali i ostatní, protože já také za chvíli budu odcházet také. |
| |
| soukromá zpráva od Ester pro "Tohle není sen." promluvila jsem nahlas, ale noční můra, napadlo mě. Povzdechla jsem si a vyhrabala se z postele. Jako stroj a naprosto v klidu jsem vykonala veškerou ranní očistu, magii jsem prostě odsunula za sebe. Rychlá sprcha vlažnou vodou, vyčistit zuby a snídaně v podobě ovoce, co ještě bych více měla dělat? Modrá obloha za okny slibovala krásný den, nemohla jsem jen tak nečinně zůstat sedět doma, snažila jsem se číst knihu, ale přistihla jsem se, že čtu stále dokola ten samý odstavec. Odložila jsem ji proto a rozhodla se, že půjdu ven. Krátké proběhnutí přeci nemůže uškodit, navíc jsem si zvykla na pravidelné běhání. Oblékla jsem se do sportovního, tmavé vlasy sepnula do culíku. Obula si boty a chystala se vyrazit ven. Zhluboka jsem se nadechla, přešla přes krátkou cestu a otevřela branku, se svým typickým skřípání se za mnou zavřela. |
| |
| Pomoc v kuchyni
Převezmu od Seléne bochník chleba a chvíli hledám nůž na krájení, protože v kuchyni nejsem zas tak moc často, pokud právě nehledám láhev zlatého moku s bílou pěnou, aneb piva. „To bych ještě zvládl, ale kde je ten nůž?“ postěžuju si, když mi Seléne ukáže na visící nože. „Ehm, dobře, dík,“ cítím se lehce trapně, ale beru nůž a začnu krájet.
Její nabídka, že bych mohl uvařit oběd, u mě vyvolá smích. „No, a pak si nestěžuj, že přijedeš a hrad nikde, ale pomoc můžu, i když...“ Mé popisování, jak by hrad vyletěl do vzduchu, jen co bych zapnul sporák, přeruší Natashia. Usměju se na ní. „Dobré. Bavím se tu se Seléne o vaření oběda. Myslím, že jsem našel pomocníka?“ pozvednu tázavě obočí. „A kávu si klidně dám,“ na chvíli se zamyslím, jak by chutnala káva s pivem, ale ihned se oklepu. Tuto kombinaci hodím do škatulky: NEZKOUŠET!!
Pokračuju v krájení chleba a krajíce odkládám na talíř, ze kterého si pak můžou všichni postupně brát. Jako další dojde Aegnor. „Brý,“ pozdravím. „Ehm? Pomoc v kuchyni,“ ušklíbnu se. A hlavně neschopnost spát klidně.
Dokrájím poslední krajíc, při čemž mi zbudou dvě patky. Chleba ještě není moc tvrdý a moje zalíbenost v patkách se solí je tak velká, že najdu sůl a dám si takzvanou před-snídani. „Držím palce!“ zvolám ještě za Aegnorem. „A kdyby někdo prudil, zavolej a já si je podám!!“ |
| |
| V kuchyni Pripravím šálku aj Ulrikovi a Seléne. "Ktorý chceš?" spýtam sa Seléne a ukážem na čaje. "Veľa šťastia," zaželám Aegnorovi a potom sa uškrniem na Ulrika. "A čo keby si namiesto na sporáku varil nad ohniskom? Možno by to minimalizovalo ničivé účinky," navrhnem. "Na druhú stranu, ak by si sa predsa len odhodlal vstúpiť sem, rada ti pomôžem. Len dúfam, že to stihnem, musím ísť ešte do školy, ospravedlniť neprítomnosť a tak podobne..." vysvetlím. |
| |
| V kuchyni - odchod. Když je vše ke snídani nachystáno také si sednu ke stolu, ale po rychlém pohledu na hodiny si raději jen namažu chleba a sbalím si ho s sebou. Ještě před tím, než odejdu mě však Ulrik varuje popisy toho, co by se mohlo udát, kdybych ho nechala vařit. Při Natashiiným nápadu vařit na otevřeném ohni raději řeknu: "Jak Vás tak poslouchám, raději někam zajděte, nebo si něco objednejte." Doufám jen, že můj závěr nevezmu osobně... I když.... Potom užsi opravdu sbalím snídani a odejdu. Dřív, než vyrazím pryč ze zámku však ještě zaskočím do sklepa, ne však pro ingredience k vaření, ale výjimečně zajdu do trezoru. Jak dlouho jsem tu nebyla... a hlavně doufala, že už sem nikdy nebudu muset. Ve skladu zbraní, který je jednou z místností trezoru, naleznu mou oblíbenou malou dýku. Opatrnosti není nikdy dost. Dýku si strčím za pas, tak aby nebylo poznat, že s sebou nosím něco podezřelého. Zjistit to ve škole, ty by mi dali... Vyjdu z trezoru a pečlivě ho uzamknu. Ještě si hodím přes rameno kabelku s již běžnými věcmi, které s sebou do školy nosím, (tj. sešity, písemky atp.) a konečně se vydám svižným krokem do školy |
| |
| Co dělat?
„Díky,“ poděkuju Natashie za šálek, a i když nealkoholické nápoje moc nepiju, tak po nervech je to jistým zpestřením dne. „No, zkusit to můžu,“ ušklíbnu se a na chvíli se ztratím někde v lese, kde bych lovil nějakého pořádného jelena. „Sehnat pořádný flák masa a de se na to!“ řekl jsem s ironickým podtónem. Seléne mě tak trochu připraví o iluze. „Stejně to nemá na maso ožehlé ohněm,“ zasměju se a mávnu na ni. „Tak se měj.“
Všichni se chystají někam, jenom já tu budu tvrdnout jako tvrdé Y. Ale asi nic jiného právě na práci nemám. Možná bych mohl dodělat nějakou práci, na kterou jsem se před pár dny tak trochu vysral. „Někdy zapomínám, že všichni máte nějakou práci nebo školu,“ připustím s lehce omluvným pohledem. „Hele, tak klidně di. Já to tu nějak zvládnu a zamířím k sobě do kovárny, kde se na chvíli zašiju a dodělám postroj pro koně.“ |
| |
| Převážně u sebe v pokoji. Den strávím v poklidu. Alespoň navenek. Ve mě to poměrně vře. Stále nedokážu pochopit důvod proč musíme do nějakého zmrzlého Ruska. Jediný logický důvod je že vědí něco co my ne. Ale co by bylo takového aby nám nic neřekli.Mohli bychom se lépe připravit! Vždyť je to celé padlé na hlavu! Přibližně takovéhle myšlenky se mi honí v hlavě. Proto ani moc neylézám z pokoje, nechci nikoho vidět. Jen tam tak ležím a nechávám myšlenky volně proplouvat hlavou.Vím že bych měl trénovat ale ani toho nejsem schopen. Narychlo si zaskočím do kuchyně pro jídlo, pozdravím přítomné a pak zase prchám do samoty pokoje. Bůhvíjak dlouho teď nebudu moci být v klidu a o samotě. Musím si to užít do zásoby. Jinak bych je musel začít škrtit po dvou dnech. Takhle to možná vydržím i čtyři. |
| |
| Do školy "Fajn. Ale aj tak sa vrátim čo najskôr. Nemám dnes náladu tam stvrdnúť," odvetím Ulrikovi, zatiaľ čo si natieram chlieb maslom. Rýchlo sa naraňajkujem, lebo ako tak pozerám, čas pokročil, a zhrabnem z voľnej stoličky svoju tašku. "Tak sa tu maj," kývnem mu s úsmevom, dám sa na odchod a vo dverách ešte miniem Kolyu. Potom už vyrážam smer škola. O hodinu už vstupujem do školy a kráčam rovno za triednym profesorom. Ospravedlní ma bez väčších problémov, viacerí žiaci chodia na "sústredenia", takže mu nie je nič čudné. Teraz, keď mám chvíľku času, omrknem ešte pár obchodov, prevažne kníhkupectiev, a potom sa vraciam domov. |
| |
| Zámek Jsem tak rozrušen ze všech těch nenadálých událostí, že nemohu vůbec usnout a když už usnu, jsem tak unavený, že ráno vůbec nemohu vstát. Když Seléne zazvoní budík, pouze se převalím na druhý bok a spím dál. Ani hluk z vedlejší místnosti mě neprobudí. Když vstanu a podívám se na hodiny, zjistím, že už jě něco po 10. hodině. Teď bych neměl takhle vyspávat. Ale zase jít na schůzku s Darcem nevyspán by také nebylo dobré. Otevřu okno a vyhlédnu na nádvoří. Ticho jako vždy. Ale to je divné, když je nás tu dvakrát tolik. Že by všichni ještě spali? Myslel jsem, že se v ohrožení bude více trénovat. Převléknu se a vydám se do kuchyně. Seléne bude už asi v práci. Byl bych raději, kdyby tam nešla, ale vím, že by mě stejně přemluvila a prosadila si svou. Ona se umí o sebe postarat. Snad se jí nic nestane. V kuchyni najdu zbytky obložených talířů a nakrájeného chleba. Podle tohodle už všichni vstali. Nasnídám se a vydám se do chodby, ve které jsou dveře od třech nově obsazených pokojích. Poklepu na každé z nich a řeknu: „Začíná trénink.“ Z pokojů Aegnora a Natashii však neslyším žádný ohlas, a když zkusím vzít za kliku, jsou dveře zamčené. Kde jen můžou být? |
| |
| soukromá zpráva od Magická moc pro Pro Ester a Natashiu Ester Běžíš po cestě, vzduch tě bije do tváře. Cítíš volnost, bezstarostnost toho okamžiku. Avšak každý okamžik někdy končí. I ty se musíš vrátit domů. Zamíříš si to tedy lesní cestou přímo k domovu. Náhle se před tebou objeví mlha. Mlha? V tak jasný den? Nenapadne tě však o tom více přemýšlet a vydáš se přímo do jejího středu. To, co se děje dál? Snad tě šálí zrak, či klame hmat… Ne, neklame! Tvé ruce, nohy, celé tělo, září fialovou barvou a náhrdelník, který máš na krku, fialově bliká. Než se vzpamatuješ, mlha opadne, ještě chvíli svítíš, nebo spíš pohasínáš, až záře úplně zmizí. Po ničem ani stopy. Cítíš se normálně, nebo alespoň po fyzické stránce se nic nezměnilo. Jako kdyby se snad vůbec nic nestalo. Začneš se rozhlížet, vpravo od tebe mezi stromy stojí muž, když si uvědomí, že sis ho všimla, ihned uteče. Nemáš šanci ho chytit, to víš už teď. Stihla sis jen zapamatovat, že je průměrně vysoký a měl na sobě černý plášť. Co uděláš dál, zda tvé kroky tento šílený zážitek změní, či vyděšeně utečeš domů, je pouze na tobě… Natashia Jdeš ze školy, vše šlo překvapivě jednoduše, učitelé pochopili, že potřebuješ rok ukončit dříve a ani se nedivili. S dobrým pocitem tedy opouštíš školu. Dokonce s tak dobrým, že se rozhodneš jít delší cestou přes les, aniž bys věděla, koho na té cestě za chvíli potkáš. Jdeš lesem, když tu náhodou vidíš, jak na rozcestí běží Ester, podíváš se směrem, kam vběhla a nestačíš se divit vlastním očím. Jsi svědkem všeho, co se stalo. (Co jsem vypisovala Ester a bude o tom ještě psát.) Jen muže v černém plášti si nevšimneš. A jak ty se zachováš? MH: Ráda bych nejdříve reakci Ester, potom Natashii. (Ester ty nevíš o tom, že tam ona je.) |
| |
| Stále v kuchyni a pak zpátky do práce
„Kdo by ve škole chtěl tvrdnout celej den,“ musím se zasmát Natashiině poznámce a následně se ušklíbnu. Konečně si začnu dělat jídlo i pro sebe a jak jsem velký, tak mám i obrovský hlad. „Měj se,“ rozloučím se s ní a pozdravím Kolyu, který tudy jen profičí a opět zmizí. Uhm, aspoň jednou by se mohl zastavit a pokecat. Co tu teď mám dělat? Vysedávat vajca z lednice?
Vezmu si svoje chleby k sobě do dílny a zbytek nechám v kuchyni, kdyby se někdo uráčil vzít si pár obložených chlebů. A pivo tam jen tak necháš? Postěžuju si v polovině cesty, ale vzpomenu si, že u sebe ještě nějaké mám. Nebudu pracovat bez kapky zlatého moku!
Snídani do sebe nahážu a rozhlédnu se po temné místnosti. „Hm, zase rozpálit uhlíky. To je tak na dvě hodiny. Mám tolik času?“ začínám mluvit sám se sebou. Trochu mě to děsí. Zapiju chleby pivem a aspoň jdu brousit meče, které se využívají na zdejší hry. No, hlavně trochu otupit špici, jinak můžu rovnou volat sanitku. Upozorním sám sebe. I když dobře mířená rána by dokázala zranit i tupým mečem, jen to mnohem více bolí. Zažil jsem si to, ale o tom nebudu mluvit a ani vzpomínat. Nemám to zapotřebí. |
| |
| soukromá zpráva od Magická moc pro Za Ester. (Z důvodu dlouhodobé absence.) Ester je z toho, co se stalo, patřičně vyděšená - kdo by také nebyl. Obzvlášť ona, která zatím jen matně tuší existenci kouzel. Jen se vyděšeně rozhlédne kolem. (Natashie si nevšimne) A zamíří na nejbližší místo, ke se cítí v bezpečí. Domů. Pro Natashiu. Ester si tě nevšimne, avšak ty vidíš vše zřetelně. Můžeš se jí pokusit dohnat, ale už předem tušíš, že se ti to nepodaří. Lepší cesta by mohla být na zámek. |
| |
| Zámek Noc byla krásná a pohodlná a hlavně bezesná. Velmi osvěžující. Ráno bylo taky krásné a snídaně byla dobrá. Ty zbytky co jsem tam našel. Lenost je hrozná věc. Radši sním zbytky než abych si něco udělala a pak ještě nadávám na ty zbytky. Asi bych se sebou měl něco udělat. ... Asi ne. Zašel jsem zpět do pokoje a začal si číst když mě z klidu vyrušilo bušení na dveře a Damienův hlas. Trénink. To je pravda. Když za chvíli vyjedeme tak bychom asi měli trénovat. Více než obvykle. Převleču se, vezmu si vybavení, vyjdu ven před zámek a čekám než přijdou ostatní. Zatím se protahuji a rozcvičuji. |
| |
| soukromá zpráva od Natashia Vronska pro S pocitom dobre odvedenej práce (aj keď som prakticky žiadnu nevykonala) sa vydám domov trochu dlhšou cestou - cez les. Je to príjemná prechádzka - častokrát, keď som práve nemala čo robiť, som chodievala sem. Dobre tu premýšľa. Bezmyšlienkovite si začnem pohmkávať nejakú melódiu a rozhliadam sa okolo seba. Naraz len ostanem prekvapene stáť. Dofrasa, čo sa to robí? Predomnou totiž stojí Ester, obklopená akousi zvláštnou hmlou, a celá žiari fialovým svetlom. Nie som schopná jediného slova či pohybu, len na to celé vyjavene hľadím. Vlastne je zázrak, že si ma Ester potom nevšimla. Zdalo sa však, že je plne zamestnaná tým, čo sa stalo. Keď mi zmizne z dohľadu, konečne sa rozhýbem. Prejdem na mieso, kde stála, ale po ničom nezvyčajnom tam nie je ani stopa. Po obhliadke miesta sa teda vydám na zámok. Po ceste premýšľam, či sa s tým, čo som videla niekomu zdôveriť, alebo si to nechať pre seba. |
| |
| soukromá zpráva od Magická moc pro Pro Natashiu. V lese a na cestě na Zámek Ester utekla někam pryč, mohla jsi pouze doufat, že se o sebe postará… Ale postará! Tím sis v podstatě byla jistá. Co tě více trápilo… Co se to tu vlastně dělo? Místo, kde Ester stála, sis šla ještě prohlédnout, ale po ničem ani stopy, snad bys ani nevěřila, že se tu něco dělo. Jen podle udusané trávy a polámaného kapradí vedle toho silného stromu u okraje cesty… někdo tu stál. Ať se tu před chvílí dělo cokoliv, teď už nebylo proč se tu déle zdržovat, vydala ses tedy tam, kam původně směřovaly tvé kroky, na zámek. Po cestě už se nic jiného podivného nedělo. Naštěstí. Došla jsi tedy už v pořádku na Zámek. Jen jedna myšlenka trápila tvou hlavinku, mlčet, či mluvit? Těžké, ale nikdo jiný to za tebe nerozhodne… Hned na nádvoří potkáš Koylu, který se rozcvičuje na trénink, ale jinak nikoho nevidíš. (Pro Informaci: Damien pobíhá v zámku a Ulrik je v kovárně, ostatní se pořád nevrátili.) MH: Nyní už piš prosím veřejně. |
| |
| Zámek → Nádvoří → Kovárna Naposledy zkusím zaklepat na dveře pokoje Kolyi a opět se nikdo neozývá. Tady taky nikdo není. Kde všichni jsou? Možná už jsou někde na nádvoří. Vyjdu na nádvoří a když se rozhlédnu, tak nikoho nevidím. Tak tohle přestává být sranda. Kde jinde mohou být? Jedinou známkou života na nádvoří jsou zvuky vycházející z bratrovy kovárny, a tak se tam tedy hned vydám. Zaklepu na dveře a vejdu dovnitř. „Dobré ráno, nebo spíše dopoledne,“ pozdravím, „nevíš náhodou, kde jsou všichni ostatní?“ |
| |
| Cesta na zámok Po tom, čo nenájdem ďalšie stopy, sa vyberiem do zámku. Celá cesta prebieha bez problémov, nikto a nič mi neskríži cestu. Stále však rozmýšľam nad tým, či niekoho oboznámiť s tým, čo som videla, alebo si to všetko nechať pre seba. Napokon sa rozhodnem nechať to tak, pokiaľ sa niekto sám nespýta. Koniec koncov, mňa do toho vlastne nič, je to všetko vec Ester. Zámok Na nádvorí stretnem Kolyu. Vidím, že nezaľáha, a už sa rozcvičuje. Pozdravím ho krátkym "Ahoj" a vyberiem sa do svojej izby, aby som sa aj ja pripravila na tréning a prezliekla sa do niečoho pohodlnejšieho. Potom sa vrátim na nádvorie, no ešte predtým, ako sa pustím do tréningu, zájdem do kováčne pozdraviť Ulrika. "Tak ako, kuchyňa ešte stojí?" zazubím sa na neho už od dverí. |
| |
| soukromá zpráva od Magická moc pro Pro Aegnora. Venku obloha jak obrázek, ideální na vyjížďku, či trénink a ty trčíš ve škole a čekáš na zkoušku, jako na bitvu... možná, že by ses opravdu raději mlátil s Rusáky, než být zkoušen. Ano, jak říkal profesor, měl jsi rezervy, ale tato látka se tak blbě učí... ať si, hlavně, že jsi zkoušku složil. Za 2. Ze školy se dostáváš až po poledním. Dalo by se říct, že letíš jako hurikán, opravdu se ti nechce tam zůstávat ani o minutu déle, i když při představě, že přijdeš na zámek a tam si na tobě smlsne Damien, kde že jsi byl... Raději tedy po cestě zahneš. Proč si cestu nezpříjemnit, třeba malou zastávkou u Ester? Přece ti sám Damien řekl, že na ní máš dávat pozor. No, možná, že bys za ní šel i bez toho... MH: Piš soukromě mě a Ester. |
| |
| Kovárna ~Damien~
Když se oháním kladivem proti rozžhavenému kovu, cítím se vždycky ve svém živlu. Mám takové tušení, že i kdybych netušil, co ve mně třímá, stále by mě to táhlo za kovařinou nebo aspoň za zpracováváním kovu. Pivo mi došlo dosti rychle, ale neměl jsem chuť opustit svou útulnou kovárnu.
Z mého zamyšlení mě přeruší až zaklepání na masivní dřevěné dveře opatřené kovovými šrouby. Dovnitř vejde můj bratr. „Dobré ráno, nebo spíše dopoledne,“ pozdraví, „nevíš náhodou, kde jsou všichni ostatní?“ „Nazdar,“ přestanu bušit, kov hodím do výhně a párkrát měchem rozdmýchám oheň. „Hm, netuším. Nejsou někde na cvičišti, bo tak? Šak víš, jak jsou na tom s těma nevrama. Beztak mají stažené ocasy z nadcházející cesty,“ zavtipkoval jsem. |
| |
| Kovárna No, tak Ulrik také nic neví. Snad se jim nic nestalo. Když se však otočím, spatřím ve dveřích Natashiu. „Á výborně, tady jsi. Nemohl jsem tě najít, nevíš kde jsou ostatní?“ zeptám se, „jinak začíná trénink a to platí i pro tebe Ulriku, takže Vás chci vidět za chvíli připravené na nádvoří.“ Počkám na odpověď Natashiy a potom se vydám z kovárny. |
| |
| Natashia! Že jsem si jí nevšiml ~Natashia, Damien~ Po chvíli, co došel Damien a ptal se na to, kde jsou ostatní, došla Natashia a musel jsem se nahlas zasmát její poznámce: "Neboj, ještě stojí. Kdyby ne, tak by to schytala nejenom ta kuchyně. Jinak jak se vedlo?" Mezitím, co Natashia odpovídala a Damien nás opouštěl, při čemž jsem mu jenom řekl: "Neboj se, brácha. Dojdu, jen tu trochu poklidím a uhasím oheň." Jak už jsem na začátku řekl. Mezitím, co jsem poslouchal Natashiu, došel jsem k výhni a vytáhl rozžhavené železo a se smutkem v očích jej strčil do lavoru se studenou vodou, až to syčivě zabublalo a zvedla se hustá mlhá. Fuj! Měl jsem to nechat schladnout. Ještě douklízel pár věcí a nechal výheň bez přísunu vzduchu, aby zhasla a mrknul na Nat. "Tak půjdeme všechny zprudit na nádvoří?" vezmu své milované kladivo. |
| |
| Pro Damiena, Koylu, Natashiu a Ulrika. Koyla už se rozcvičoval na nádvoří, když tam dorazil Damien. Prohodili jste pár slov, než přišli i ostatní - vlastně jen Ulrik a Natashia. I kdyby jsi ještě někoho na zámku hledal, Damiene, nikoho by jsi nenašel. Trénink může začít! Všichni jste se rozcvičili a trénovali jeden na jednoho, tentokrát už ne exibiční zápas, ale opravdový boj. Střídali jste se v boji mezi sebou. Nakonec se k vám přidal i Damien. Je si moc dobře vědom, že nyní by se měl i on sám připravovat nejméně stejně pečlivě, jako ostatní. |
| |
| Nádvorie "Nemám tušenia," myknem ramenami na Damienovu otázku. Vedela som iba o Ester, ale to som si zatiaľ chcela nechať pre seba. Počkám, kým si dá Ulrik do poriadku kováčňu. Na chvíľu mi jeho tvár zmizne za oblakom pary. "Toto by sa možno dalo použiť pri vystúpeniach. Stopercentne prírodné a bez nejakých zvláštnych nákladov," okomentujem s úsmevom. Kováčňa je o malú chvíľu v celkom slušnom stave a my môžeme vyraziť za ostatnými. Pri Ulrikovej poznámke sa pobavene uškrniem. Inak sa na to asi reagovať nedá. Začnem sa rozcvičovať. Keď som s tým hotová, stúpnem si kúsok bokom a čakám som, kto si po mňa príde. Teraz šla sranda bokom. Už sme nenacvičovali niečo, s čím sme sa postavili pred divákov, toto bola príprava na reálny boj. |
| |
| soukromá zpráva od Aegnor pro Lehce rozmrzele odcházím ze školy. Pff...prej rezervy...taky by měl rezervy, kdyby mu chcípl kůň. Ale co, aspoň že už tam nemusím. Po cestě autobusem koukám z okna a skoro nevnímám okolí. Až když v Osekách vystoupím, tak se proberu a kouknu směrem k zámku. Hmm, Damien už tam na mě určitě netrpělivě čeká s nějakým nepříjemným proslovem. To zas bude... Zamyšleně přejedu prsty na místě, kde mám pod oblečením přívěšek. A neříkal mi, že mám dávat pozor na Ester? Lehce se rozveselím a vyrazím směrem k Ester. Jak dojdu až ke dveřím, tak zaklepám svým obvyklým způsobem a čekám, až se otevřou dveře. Pokud mi otevře Ester, tak se usměju. Ahoj, můžu na chvíli dovnitř? |
| |
| Nádvoří Tak Natashia také nic neví, tohle už začíná být hodně divné. Vyjdu ven a naštěstí tam naleznu Kolyu. Díky bohu, ale kde je Aegnor? „Zdravím,“ mávnu na něj, „jsem rád, že jsem tě našel, kde jsi byl? A nevíš kde je Aegnor?“ |
| |
| Nádvoří
No dobře. Tak pomalu jsem se s Natashiou přemístil na nádvoří, kde to už žilo. Ok, Koyla a Damien jsou představiteli oné živosti. Na chvíli jsem se podíval na svoje kladivo a potěžkal jej v ruce. Proč ti idioti z Marvellu natočili film o Thorovi. Teď si připadám jak totální idiot. Nejeden imbecil mi bude říkat Thore. Zanechám své peprné poznámky o marvellovských filmech stranou a zkusmo máchnu kladivem. Měl bych častěji trénovat.
Koyla a Damien jsou na místě, i když si nemůžu být jistý, proč tu celou dobu chodí a každého hledá. Najít si partnera na bitku není teď dvakrát jednoduché. Dojdu k Natashii a zeptám se jí: „Čekáš na svého protivníka?“ ušklíbnu se. |
| |
| Nádvorie "Tak nejak," oplatím mu úškrn. "Obzerám sa po niekom, kto ma hneď neprilepí k zemi. Ty už máš nejaký objekt?" spýtam sa a prešľapnem na mieste. Nerada nečinne stojím, som skôr živý typ, a div že nezačnem poskakovať ako kengura. V záujme odstránenia prebytočnej energie sa ešte trochu ponaťahujem, ale akosi to nezaberá. Nakoniec to nechám tak a sledujem Kolyu s Damienom, zatiaľ čo jednou nohou netrpezlivo podupkávam. |
| |
| Nádvoří " Ještě jsem se řipravoval na cestu." "Nevím, dnes jsem ho ještě neviděl," odpovím mírně nenaloženě Damienovi. Přeci jen jsem se ještě s naší poutí do Ruska nesmířil. Navíc mě začíná Damien trochu štvát, jak přehání svou roli naší chůvy. Přehodím si meč v rukou. Je vidět, že Natashia bude nejspíš trénovat s Ulrikem. A co já? To ne... |
| |
| Nádvoří → Zámek Kolyova odpověď, stejně jako všech ostatních ohledně Aegnora je záporná. Kde k sakru může být? Tohle už přestává být legrace. Možná, že se šel projít jako včera, ale to bylo v afektu, proč by to dělal teď? Snad se mu nic nestalo. No zkusím ještě projít celý zámek. „Já se kouknu ještě po tom Aegnorovi,“ oznámím a vydám se do zámku. Pokusím se projít celý zámek a podívám se i z několika oken, jestli není někde v okolí zámku, ale nikoho nenajdu. Tak tohle začíná být vážné. Snad to není kvůli tomu, co jsem mu včera řekl. Je tu asi jediná možnost, jak zjistit, kde je. Ostatní tím zatím nebudu zatěžovat. Rychle se vydám do sklepa. Otevřu mě dobře známé dveře od skladiště a vejdu dovnitř. Chvíli se rozhlížím po policích. Až to všechno skončí, měl bych tu uklidit. Konečně nacházím, co hledám a z police vytahuji jakýsi kulatý předmět o průměru asi deset centimetrů zabalený v kdysi bílé, dnes už zažloutlé a zašedlé látce. Ze sklepa se vydám rovnou k pokoji Aegnora. Vytáhnu náhradní klíč, který jsem si předtím vyzvedl v ložnici a odemknu jeho pokoj. Teď asi ta nejtěžší chvíle. Začnu prohledávat pokoj, abych našel nějaký jeho vlas, jelikož tu moc hostů nemáme, tak ho mohu určit se stoprocentní přestností. Horší je to s tím hledáním, protože je tu teprve krátce. |
| |
| soukromá zpráva od Magická moc pro Ester ti otevře dveře a pozdraví slovy: "Ahoj, pojď dál." Na první pohled vypadá v pořádku, ale ty za chvíli prokoukneš, že pohodu jen hraje. Něco se s ní děje. Hlas se jí chvěje a ruce klepou, je očividně rozrušená. "Chceš něco k jídlu, nebo k pití?" pokusí se tě pohostit. Nakonec si sedne na postel a zhluboka se nadechne. Čeká, jestli něco řekneš, po chvíli se zeptá: "Tak co? Shání mě Damien, nebo proč jsi tady?" Není divu, že tě po včerejšku považuje za Damienova posla. Svým způsobem si uvědomuje, že toco Damien řekl je důležité. Na druhou stranu cítíš, že se s ní něco opravdu děje. Až teď konečně, když jsi s ní, se začíná uklidňovat. |
| |
| soukromá zpráva od Magická moc pro Informativní příspěvek. V pokoji po chvíli mezi Aegnorovými věcmi najdeš hřeben, na kterém jsou jeho vlasy. Po provedení patřičných obřadů (které ti uberou 10E) ti kouzelná koule prozradí, kde Aegnor je. MH: Můžeš si rozmyslet, jestli kouzlo provedeš, pakliže Ano, pokračuj pod spoiler, pokud ne, neotvírej ho, jen mi to napiš do dalšího příspěvku. (Kolik E máš, je napsané v HP pod jedním ze spoilerů. Co koule prozradila...  |
| |
| Zámek Najdu, co hledám a použiji křišťálovou kouli, která mi vyjeví Aegnora. Že by ji šel opravdu přesvědčit? To by možná bylo opravdu kvůli tomu, co jsem mu včera řekl. Kdyby se mu to povedlo, byl by to opravdu záslužný čin, ale takhle bez oznámení odejít není nic, za co by měl být chválen, je to od něj velmi nezodpovědné. Jestli se mu to povede a Ester půjde na zámek, tak během cesty budou v nebezpečí. Musím se tam ihned vydat. Ryche po sobě uklidím v Aegnorově pokoji a zamknu dveře. Kouli hodím na postel do naší ložnice a rychle vybíhám na nádvoří. Mířím rovnou k bráně, nehledím na to, zda by mě někdo z trénujících zahlédl a rychle mířím k domu Ester. Když se tam dostanu, vyberu si dobré místo, abych byl skrytý a zároveň dobře viděl na vchod do domu. |
| |
| Nádvoří. Řeknu Damienovi, že nevím, kde je Aegnor, a on opět udělá něco, co naprosto nečekám. Vyběhne pryč, jako když do něj střelí. Co to zase má znamenat. Aegnor snad není malé dítě, umí se o sebe postarat... Vidíme ho znovu, už jen jak vybíhá ze dveří a zámeckých vrat. "Asi jsme tu zůstali sami," řeknu s hlubokým výdechem. Nějak není poznat, jestli šlo o povzdych, nebo spíš úlevu. Přijdu blíž k Natashii a Ulrikovi. "Tak co? Dáte si jeden zápas a potom se prostřídáme?" zeptám se a ještě jednou se ohlédnu ke vratům. Proč mám pocit, že se až příliš strachuje? Jako kdyby se tu dělo něco víc... |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR