Dark night
hrálo se Jednou týdně
od: 03. května 2009 16:00 do: 12. června 2009 22:27
Dobrodružství vedl(a) DeAtH_aNgEl
| |
 | Město kde skoro nikdy nevysvitne slunce a když náhodou ano nepotkáte tady ani živáčka. Žije zde hodně lidí ale všichni mají z něčeho strach. Neví co můžou očekávat, když vyjdou ven. Panuje tady tajemná a strašidelná atmosféra. Hodně lidí mizí za podivných okolností. Nikdy se nenajdou těla jenom krev. V noci tady uslyšíte vytí vlků nebo že by možná něčeho jiného? Rozbíjení a nebo boj ale čeho? Město není vyznačeno na mapě. Turisté tady jezdí ale málo se jich vrací domů. Je tady bar - Hell. Žádný člověk tam ještě nevstoupil ale "ONI" tam chodí pořád. |
| |
 | Ráno a Bar Hell Probudila jsem se. Zase se mi zdálo o mé sestře. Vždy se mi zjeví ve snu a snaží se zjistit kde jsem aby mě našla. Takhle to trvá už týden. Asi umí nějaké speciální kouzlo. Tohle jsem ještě nikdy neviděla. Posadím se na postel a protřu si oči. Ještě že na to abychom se našly máme celou věčnost. Nad tímto termínem se pousměji. Potřebuji jí dát nějaké vodítko. Tohle město nejde vidět jen tak. Ani není na mapě. Potřebuju nějakého mága aby mi pomohl s kouzlem. Ještě jsem žádného tak nadaného nepotkala. Všichni jsou moc slabí. Vstala jsem a ustala si. Kdybych našla nějakého mága, který by měl stejný stupeň jako já mohla bych jí i přivolat. Tahle myšlenka mi na tváři vyloudila úsměv. Docupitala jsem do kuchyně a udělala si vajíčka. Mezitím sem pohla rukou a z knihovny ke mně přiletěla kniha. Vznášela se ve vzduchu a já mezitím míchala vajíčka. Zajímalo by mě jaké schopnosti má moje sestra. Ani nevím jak se jmenuje. To je fakt k vzteku. Dala jsem vajíčka na talíř a sedla si ke stolu. V té knize byly velmi zajímavé kouzla. Budu muset najít nového dodavatele kouzelných knih. Zvedla jsem hlavu. Konvice se zvedla a nalila do hrnku čaj, který následně přiletěl ke mně. Vzala jsem ho a napila se. Byl teplý. Když jsem dosnídala. Umyla jsem nádobí. No vlastně jak se to vezme nádobí se umylo samo. Šla jsem do koupelny a osprchovala se, vyčistila zuby a nalíčila se. Ve spodním prádle jsem vylezla z koupelny a zamířila do ložnice. Otevřela jsem mou velkou šatní skříň a začala vybírat co si vezmu na sebe. Vybrala jsem si červené minišaty bez ramínek, k tomu malou červenou taštičku a červené lodičky. Zastavila jsem se před vchodovýma dveřma a podívala se do zrcadla, které bylo velké až do stropu. Vzala jsem si svůj dlouhý kabát a oblékla si ho. Vyšla jsem ze dveří a zamkla je kouzlem. Když jsem vyšla před dům docela mě překvapilo že nepršelo. Nasedla jsem na svou motorku a vytůrovala motor na nejvyšší výkon. Několik minut jsem jela až jsem narazila na jeden podnik. Tam jsem vždy chodila. Vlastně tam chodili všichni takoví jako jsem byla já. Upíři, čarodějky a kouzelníci. Občas tam i zavítal nějaký ten vlkodlak. Zaparkovala jsem před barem a slezla z motorky. Pomalu jsem kráčela dovnitř. Otevřela jsem dveře a všichni se na mne podívali. Odložila jsem si kabát a viděla všechny ty pohledy, které mě svlékaly pohledem. Sebevědomě jsem šla k pultu a objednala si Mojito. Sedla jsem si na vysokou a kulatou židličku. Ani jsem si nevšimla, že vedle mě seděl kluk. Měl tmavě modré, středně dlouhé vlasy. Měl krásné modré oči. Nikdy jsem ho tady neviděla co si pamatuju. A nebo jsem byla tak mimo jak jsem pořád myslela na sestru a na to jak jí říct kde jsem, že jsem si ho nevšimla. Uchvátil mě přívěšek, který měl na krku. Ten symbol od někud znám. Že by symbol ochrany? Nebyla jsem si zcela jistá. Jak jsem tak na něj civěla ani jsem si nevšimla že se na mě dívá. Připadala jsem si trochu hloupě. Usmála jsem se na něj a neodpustila si otázku. Ahoj já jsem Claire. Nikdy jsem tě tady předtím neviděla. Kdo jsi? Na upíra nevypadáš. Takže vlkodlak nebo čaroděj? Dívala jsem se na něj a ve tvářích jsem měla čirou zvědavost. Nechtěla jsem ho touto otázkou urazit. Napila jsem se Mojita. Už jsem ho měla vypité, tak jsem si řekla ještě o jedno. Barman ho postavil daleko ode mě. Nechtěla jsem se pro něj natahovat tak jsem použila telekinezi a přitáhla svou vlastní vůlí. Když jsem ho držela v ruce otočila jsem se na toho tajemného, hezkého neznámého. |
| |
 | Po ránu Ráno se opět probudím s cuknutím a s úlevou, že se jednalo znovu o ten sen, o respektivě o nočmí můru, jenž mne pronásleduje již pár let. Sen o 3 neznámých, dvou ženách a jednom muži, kteří umírají v neskrotné agonii jakéhosi kouzla. Na čele cítím pot. Pohledné tedy na budík, jenž je na pravo mé postele a zamžourám na čas. 10.37 pomyslím si a cítím se jako Ježíš, který musí trpět za hříchy ostatních, jen s tím rozdílem, že v Boha nevěřim a objetovat se, mi není nijak příjemné... Ještě chvilku se převaluju v posteli, až nakonec udělám odvážný krok, posadím se a tak vytrvám dalších pět šest minut. Poté zámířím do koupelny. Tam pohlédnu na kohoutek, který spustí vlažnou vodu do vany, kterou myslí ihned zapustim. Mezitím si čistím zuby. Nakonci zubní higieny odejdu do ložnice, kde najdu svou krabičku s rudým nápisem Marllboro. Přiložím si jednu cigeretu na rty a lusknu prsty, tím zapálím její konec a vrátím se k již napuštěné vaně. Když dokouřím hodím zbytek cigerety do otevřeného záchoda a vydrhnu se, umyji vlasy a odejdu dolů do kuchyně. Kde si dám péct vafle do mikrovlné trouby. Mezitím si zapálím další cigeretu. Poté, co mikrovlnka cinkne líně prstem otevřu její dveře a nechám k sobě doletět talíř. Když můj ranní rituál skončí, jsou již 2 hodiny odpoledne. Nyní jsem už i oblečen v černých mangestrákových kalhotech a černém triku s krátkým rukávem. Sice ještě rozčesaný, ale to je již irelevantní, vlasy slehnou. Odejdu do obývacího pokoje, kam si znudeně sednu na gauč a nohy přehodím přes dřevený stůl, zapnu obrovskou televizi. Pohlédnu na krabičku od cigeret. Kouření škodí vám a lidem ve vašem okolí...Jo to jistě... pomyslím s a zapálím si další, dnes již 8. Zamyslím se, jak dlouho už takto žiji, závislý na tabáku, 12?14 let? Ve zprávách nic, jen další rozsápané tělo, které si mohou na své konto přičíst vlkodlaci, Konečný stav za tento týden? 6:0 pro psy... Když hodiny odbíjejí 5 hodinu odejdu ještě jednou nahoru, kde si vezmu svou černou koženou bundu, sáhnu na krk, zda je můj talisman tam, kde má být. A vyrazím dolů do garáže, kde nastartuji motorku. A vyjedu do ulic. Cestou mne překvapí, že ani nepršelo, všude hlásili, že se blíží bouře, asi sem paranoidní a všude vidím magii... Hell Zastavím před barem. Asi 10 metrů od místa, kde už stojí řada prostitutek, jenž čekají na své zákazníky. Netuší, že se pár z nich nevrátí celých... Pomaličku vcházím do baru. Ihned jak otevřu dveře mne do očí praští smog a do uší hudba. Zamíříl jsem k baru, kde jsem se posadil a kývl na barmana. "Jak to dneska jde?Zatim tržby nic moc, co?" zeptám se "Před chvilkou jsme otevřeli...Co si dáš?" odpoví nepříjmně, objednám si tedy to co vždy, skotskou... Sedím nějakou dobu na baru, když v tom ucítím pálivý pohled na svém hrudníku, respektivě na mém talismanu. Rozhlédnu se tedy a kouknu na jakousi dívku, jenž na mne upírá své oči. Roztomilá pomyslím si, když mne osloví, chvilku přemýšlím co odpovědět, natáhnu si tedy s cigerety. úsměv jí oplatím. " Já jsem Alex..." odpovím na její první neřečenou otázku. "Upír opravdu nejsem...ani jinej Lykantrop, takže hádám, že zbývá jen jedno...A jak tak koukkám, jsi na tom stejně... podotknu, když si všimnu telekineze... Sdruž nám účty pomyslím si a onu myšlenku pošlu barmanovi, aby ji slyšel i on... Poté se na něj děkovně usměju |
| |
| Krásný, tajemný mladík jménem Alex. Čaroděj. Svit naděje. Já jsem Alex... Velmi krásné a zajímavé jméno. Upír opravdu nejsem...ani jinej Lykantrop, takže hádám, že zbývá jen jedno...A jak tak koukám, jsi na tom stejně... Takže čaroděj? Zajímavé. Zajímavalo by mě jaký stupeň. Doufám že stejný jako já. Mohl by mi pomoct najít mou sestru. Teď po dlouhé době jsem měla naději že jí najdu. Byla jsem potěšena touhle myšlenkou. No to jsem. Můžu se tě na něco zeptat a popřípadě tě i o něco poprosit? Vím že to je asi neslušné ptát se tě ale jaký jsi stupeň? Já jsem stupeň 9 ale stále se zdokonaluji. Myslela jsem že kdybys byl taky 9 mohl by jsi mi pomoct s jedním kouzlem. Chtěla bych najít svou sestru ale potřebuji k tomu ještě jednoho čaroděje stejné úrovně. Doufám že jsem ho nějak nenaštvala že se ptám na jeho stupeň. Cítím z něj ale dost velkou sílu a potenciál. Nejméně má 9 stupeň. To bych poznala všude. Pochopím, když mi nebude chtít pomoct. Vlastně mě ani nezná proč by to měl dělat? Byla jsem hloupá, když jsem se zeptala. Ale jeho potenciál je určitě vysoký. Nikdy jsem necítila nic silnějšího kromě mě a mé sestry. Ale on je jiný. Musí pocházet z nějakého velmi silného rodu. Takovou sílu jsem už dlouho neviděla. Byl asi smutný nebo co. Cítila jsem jeho náladu. Také mě to rozesmutnělo. Ještě pořád jsem si na tuhle nejnovější moc nezvykla. Empatie-cítit emoce ostatních. Někdy to ale mělo své výhody. Začala jsem přemýšlet nad kouzlem přivolání. |
| |
| Hell, nabídka Dokouřím cigeretu a mezitím si vyslechnu prosbu, jenž mi Claire nabídla. Při zmínce o stupni se zakuckám. "Rovnou na věc, že?" řeknu polohlasně a trošičku se k ní přiblížim, nepotřebuji toto téma sdílet se všemi v baru. Ne, že by mi to bylo nepříjemné, jen opatrnost. "Můj stupeň...zní to hloupě, ale můj stupeň neznám, nikdy mne až tak nezajímal...Jenom chlouba pro ego... řeknu a znovu popotáhnu s cigerety. "Co se týká tvojí sestry...můžeme to zkusit, maximálně zemřeme...Ale upozorňuji, že přivolávání není to, co dělám běžně, takže myslím, že možnost A je pravděpodobnější..." Objednám si další whiskey a kopnu jí do sebe. "Máš možnost sehnat knihu, nebo jiný zdroj, který řekne, co máme dělat? zeptám se a svlékám Claire pohledem, přemýšlím, zda za to stojí. Kouknu na její nedopité mojito, objednám ji dálší... |
| |
 | Hotel I když je to možná nezvyklé, aby Hrabě, zámecký pán jako já, bydlel v hotelu, v mém případě se není čemu divit. Kdo by znal moji minulost, moji přítomnost a to, proč tu vlastně jsem, nedivil by se. Nespal jsem ani nevím jak dlouho, ale také proč, že ano. Spánek není potřeba, a když už ano, je to opravdu jednou za delší dobu. Po nocích, ale i přes den, který je v tomto krásném a pro mne příjemném městě ve dne i v noci zahalen do tmy, toulám se buď městem, či zavítám do zdejšího baru, jež nese sympatický název, „Hell“. Opravdu výstižný to název, neboť obyčejní lidé sem zavítají opravdu stěží, takže se v tomto baru scházejí spíše upíři, lykani a jiní. Do tohoto města jsem se však přistěhoval nedávno, opravdu tu nejsem nijak dlouho a onen bar jsem navštívil pouze jednou. Ani jsem se v něm dlouho nezdržel, takže místní obyvatelé a návštěvníci Hellu mě zatím ani nijak poznat nemohli, téměř ani zahlédnout. Pokud se totiž sám neprocházím temnými ulicemi města, jsem ve svém hotelovém apartmá. Stejně jako dnes. Avšak dnes jsem se rozhodl do baru zajít. Musím prozkoumat a zjistit o zdejších obyvatelích více. Více se dozvědět, poznat je a kdo ví co ještě. Ráno je stejné jako vždy. Nijak výjimečné, nijak zvláštní. Dnes jsem dokonce i spal, tudíž se jako každé pospánkové ráno věnuji i několik hodin úpravě svého zevnějšku. Začíná to koupelí, přes hygienu, oblékání se a podobně, až vrcholnou úpravou vlasů a vonění se dokonalou kolínskou, tak trochu s upíří příchutí neodolatelného gentlemana. Dokonale sedící oblek s kloboukem na hlavě a mohu vyrazit do baru. Avšak ještě než vyrazím, nemohu zapomenout na svoji denní dávku krve. Jakožto Hrabě jsem měl na zámku zásobárny této tekutiny. Nemuseli jsme se honit po obětech a sát jim krev z krku jako burani. V dnešním moderním světě tohoto století už nikoli. To dělají jiní a prodává se to stejně tak, jako například chleba, nebo obyčejná šťáva. Černý trh je toho plný, takže sehnat to není problém. Pokud víte kde. Otevřu chladící box, ve kterém mám veškeré krevní „zásoby“ uložené a vypiji celý obsah jednoho sáčku. Vystačí mi to na poměrně dlouho. Můj otec byl sice upít, ale jelikož matka byla obyčejným člověkem, zdědil jsem jak po otci, tak po matce to nejlepší. Nevadí mi slunce, česnek je taktéž k ničemu, ani svěcená voda mi neublíží. Jediná "špatná" věc, která mi zůstala je asi ta žízeň. Jinak vše kladné po otci, upírovi. Ale i ta žízeň není nejhorší. Postačí několik mililitrů na den a něco, což mi nikterak nevadí. Konečně jsem schopen bez problémů vyrazit a vydat se do baru. Popadnu klobouk, který perfektně padne na hlavu, do ruky hůlku, která se možná zdá jako obyčejná hůlka, avšak zdání klame. Kabát, našedlý jako celý můj oblek a můžu vyrazit. Nakonec zamknu dveře od svého pokoje a vydám se do baru. Jdu pěšky, neboť je krásně zatažené poledne, do města neprosvitne jediný sluneční paprsek a do baru to od hotelu není daleko. Bar „Hell“ Vstoupím do baru a do nosu mě ihned udeří kouř, smog a zápach alkoholu. Několik přítomných štamgastů, ale já, jakožto nový zde, nemohu posoudit, kdož se řadí mezi štamgasty a kdo ne. Přistoupím k baru a nemůže mi uniknout několik očí na mých zádech, jakožto asi pokaždé, když do baru vstoupí cizinec. Já však nejsem pouhým cizincem, tedy normálním cizincem. Styl tohoto století, tedy módu, nenosím. Naopak můj oblek vypovídá úplně o něčem jiném. I styl účesu a zástřih vousů, které jsou opravdu krátce střižené a lemují pouze pusu. Akorát kotlety, o něco delší, jsou protáhlé do půli spodní čelisti. Kabát si přehodím přes loket levé ruky, která svírá hůl, zhruba v půli. Na hůl „pověsím“ klobouk a přistoupím k baru. “Dobré odpoledne, barmane.“ Oslovím barmana, který obsluhuje hosty. “Jednu láhev skotské a skleničku támhle k tomu rohovému stolu.“ Ukážu holí směrem k jednomu z volných stolů, který stojí v rohu místnosti. Varovným pohledem přejedu barmana a vydám se směrem ke stolu, který jsem barmanovi ukazoval. Usednu zády ke stěně tak, abych měl dokonalý výhled na všechny přítomné. Hůl zavěsím o opěradlo židle, kabát s kloboukem položím na kraj stolu. Když barman donese objednávku, kývnu hlavou na znamení toho, že je vše v pořádku a začnu mírnými doušky popíjet donesenou skotskou. Zatím sedím mimo všechno to dění okolo, mimo společnost a důkladně pozoruji všechny přítomné. |
| |
| Naděje... Rovnou na věc, že? Nakloní se ke mně blíž aby to ostatní neslyšeli. "Můj stupeň...zní to hloupě, ale můj stupeň neznám, nikdy mne až tak nezajímal...Jenom chlouba pro ego..."Co se týká tvojí sestry...můžeme to zkusit, maximálně zemřeme...Ale upozorňuji, že přivolávání není to, co dělám běžně, takže myslím, že možnost A je pravděpodobnější..." Ty neznáš svůj stupeň? Velice jsem se podivila. Stupeň poznáš podle toho jaká zvládneš kouzla. Cítím z tebe velkou sílu. Určitě máš stupeň 9. Mám stejný stupeň takže to jde poznat velice dobře. No pochybuju že bysme umřeli já to zkoušela tolikrát a jsem tady ještě pořád. Neboj povedu tě. Nikdy se mi to nepovedlo. Mám málo síly a na to kouzlo musím být minimálně 2 čarodějové. "Máš možnost sehnat knihu, nebo jiný zdroj, který řekne, co máme dělat? Knihy mám doma. Už jsem to zkoušela takže vše je tam. Mám to dost nastudované, takže ti klidně řeknu co budeme dělat. Jeho pohled je mi velice nepříjemný. Jako kdyby mě svlékal pohledem. Ale musím uznat že je velmi milý a pohodový. Objedná mi další Mojito. Už moc nechci ale abych ho neurazila, tak si vezmu. Rychle dopiju ještě druhou a do ruky si vezmu třetí, kterou mi objednal. Najednou k pultu příjde nějaký člověk. Podívám se na něj. Jeho oblečení je z minulého století. Nejspíš to bude gentleman. Musím se usmát. Nevěděla jsem že takoví lidé ještě existují. Jde si sednout do rohu. Podívám se na něj. Vypadá na upíra. Povdechnu si. S těma novýma se tady roztrhl pytel. Podívám se na něj a střetnu se s jeho pohledem. Chvíli na něj ještě hledím ale potom se otočím. |
| |
 | Bar Hell Běžím ulicí. Temná postava, kterou slyším, ale nevidím běží za mnou. Cítím pevný stisk na paži. Vidím obrys postavy, sklání se k mému krku a šíleně se směje. Křičím. Cítím tlak a šílenou bolest v krku. Spousta krve... Prudce se posadím na posteli. Rychle oddechuji. Předkloním se a hlavu si schovám v dlaních. Ne! Už zase. pomyslím si ztrápeně. Tento sen se mi vrací téměř kažkou noc, od té doby, co jsem byla proměněna. Bez ustání, bez jakékoli změny. Snažím se moc nespat. Už však uběhly čtyři dny co jsem nespala a už jsem si potřebovala nutně odpočinout. Teď budu mít čtyři dny bez snů. pomyslím si optimisticky, ale k mé náladě to moc dobrého nepřidá. Po chvíli vzpomínání na staré časy se přinutím vstát a pročistit si hlavu. Obléknu se do svých obvyklých černých, kožených kalhot a černé halenky. Hřebenem si trochu pročísnu vlasy a to mi k ranní hygieně stačí. To, že téměř nic nemusím dělat, abych vypadala krásně je snad jediná výhoda tohohle... chvíli hledám vhodný výraz života? dokončím svou myšlenku poněkud ironicky. Na chvíli se ještě posadím na postel a přemýšlím. Co bych asi dělala teď, kdybych tehdy nepotkala toho upíra? Mohla bych třeba... Ne! Odeženu chmurné myšlenky. Opět se mě začíná zmocňovat smutek nad mým ztraceným životem. Třeba to je takhle lepší. pomyslím si a povzdechnu si. Vstanu a vyjdu ze svého pokoje. Sejdu po schodech do baru, kde je celkem rušno. Nemusím se rozhlížet. Svými schopnostmi jasně vnímám, kdo v místnosti je. Na můj vkus tu je až moc čarodějů, upírů i vlkodlaků. Pomyslím si s úšklebkem. Nejlepší by bylo, kdyby tu nebyl nikdo. Neobtěžuji se chozením k baru. Sednu si někam do rohu a zaposlouchám se do okolních rozhovorů. Jakmile ke mě přispěchá hostinský objednám si čistou vodu. Za chvilku ji mám na stole. Nemám na ní ale chuť. Chvíli svádím vnitřní boj a nakonec si trochu usrknu. Odporem zkřivím tvář. Krev je teda rozhodně lepší. Pak sama sobě vynadám za takovou myšlenku. Jaká je ale cena za krev? Zranění nebo spíše smrt jiného člověka? Stojí mi to za to? Zatímco se utápím v truchlivých myšlenkách dopiju svou vodu. Protože už nemám co dělat, začnu se rozhlížet po hostinci, abych si návštěvníky prohlédla vlastníma očima. |
| |
| V "Pekle" Poslouchám, co mi Claire řiká, o knize, celkově o sobě, usrkávám mezitím své whiskey a ukuřuji cigára. Dalšího, správně. "Jak víš, že tvoje sestra žije?" zeptám se zvědavě, možná trochu neortodoxně, ale ona sama nechodí kolem horké kaše, proč bych měl tedy já? Pochvilce oboustraného mlčení přijde do baru další várka "lidi", také jeden oblečený typu: moda za Rakousko-Uherska. Uchechtnu se. Někteří lidé se nedokáží pohnout dál a zůstanou v nějakém klíčovém okamžiku svého života. Někde, kde jim to vyhovovalo a kde byli štastní... Jediný plus, který bych mu mohl dát je za druh nápoje, jenž zvolil... Úplnej Hrabě Drákula pomyslím si a ušklíbnu se na něj. "Claire, kolik ti vůbec je?" zeptám se pochvilce zaváhání, nepřijde mi starší než 20 let, což mne na tenhle bar celkem překvapí. Mile překvapí. Opatrně vztanu. překvapí mne, jak se mi zamotá hlava. Opřu se o pult. "Omluv mne, hned jsem zpátky omluvím se a odejdu na záchody, cigeretu nechám opřenou v popelníku. Dobelhám se k záchodům, cestou srazím dva upíry jdoucí k baru, ty na mne nepřátelsky zavrčí. Když cítím jejich pohledy v zádech neotáčím se, jen na ně přes rameno ukážu neslušné gesto. Pochvilce se vrátím ke Claire s opláchnutým obličejem. " Takže? o co jsem přišel... zeptám se zvědavostí 4 letého a přiblížím si filtr cigerety ke rtům. Nasaju vzduch |
| |
 | Ulice >> Bar Když procházím ulicemi,ze rtů olíznu poslední kapky krve,napitýsjem dosyta a tak je čas se trochu pobavit. Když jdu ulicemi všimnu si baru kde přez sklo jde vidět pár lidí,snad i slyšet nějáká hudba. Vejdu dovnitř a podívám se po mísntosti. Jednu sodovku. řeknu a posadím se ke stolu kousek od ženy s černými vlasy.(Ilfirin) Podívám se na ní a usměji se. Bílou bekovku na hlavě poupravím a sundám ze sebe bílou mikinu se zipem. Napiji se sodovky a mírně mi vadí ta rozdílná chuť mezi tíhmle a krví. (sry vím je ot krátký) |
| |
 | Bar Hell Netuším, jak jsem se sem dostal. Ale dostal jsem se. Mé neustálé hledání vrahů, kteří zabili moji jedinou, mne dovedlo až sem. Do neznámého městečka. Ani to město není vyznačené na mapě a já jsem se tady ocitl. Procházím temnými uličkami. Celkem se mi líbí, že tady slunce nevyjde na povrch. Takže mi noční tvorové můžeme vycházet ven bez problému. Vůbec mne nelákalo, abych se na těchto ulicích více zdržoval něco mne táhlo do nějakého baru o kterém se až moc mluví. Proto mi netrvalo dlouho a došel jsem tam. Vešel jsem dovnitř a spatřil tam mnoho lidí, tedy osob mne možná podobných. Musím uznat, že ten bar je na tom dobře. Zahleděl jsem se po místnosti, zda bych nenašel nějaké místo a všiml jsem si jedno, které bylo v koutě. Jakokdyby na mne čekalo. Sedl jsem si na židly a pozoroval své okolí. Muže u baru, který vypadal jak z jiného století. Pak se zahledím na ženu, která s nějakým odporem popíjí sklenici vody. Působivé. Tato dívka nejspíš touží po krvi a nemůže ji mít. pomyslím si a usměji se svoji úvaze. Ladným krokem vstanu a dojdu až k ní. Když jsem v její blízkosti, usměji se na ní. Je to pokus o navázaní přátelství. Co dělá, tak krásná žena v tomto pekle? promluvím k ní a ignoruji toho muže, který se také na ní usmál. Já se jí snažím jen pomoci. Je tu místo? zeptám se jí a čekám na její reakci. Ti co se na mne dívají. Mohou spozorovat před sebou muže v lidském věku má dvacet pět, a upírských lech je to dvěstě. Je to vysoký muž, který může mít nejspíš dva metry. Je oblečený v černých kalhotech, pod černým sakem má červenou košili. Vypadá skoro jako nějakej snob, ale to není. Vlasy by měl blonďaté, ale teď je má ustřižené na 12cm ježka. Jeho oči jsou blankytně modré, když má však hlad, přemění se na černé. |
| |
| Bar Hell Ucítím na sobě čísi pohled. Otočím se tím směrem a uvidím muže, který sedí kousek ode mě. Ze slušnosti na něj kývnu a oplatím mu úsměv. Pak se znovu zahledím na dno své sklenice. Má melancholická nálada se mění na zuřivost a ta po chvíli zase na smutek. Podle toho, na co zrovna myslím. Takhle to nejde, potřebuju na vzduch. pomyslím si a chystám se vstát. Pak však k mému stolu přistoupí jiný muž. Nejistě se letmo prohlédnu. Zapoměla jsem si snad něco upravit, že na mě dneska každej tak civí? Když však nenajdu žádnou vadu otočím se zpátky na něj. Po jeho slovech se pousměju. A co dělá v tomto pekle tak sympatický muž? oplatím mu lichotku. Pak se však zamyslím nad jeho otázkou. Ovšem, co tu vlastně dělám? Teď bych měla být šťastně vdaná, starat se o děti a chodit do práce, jako každý normální člověk. pomyslím si hořce. Nahlas však řeknu něco jiného. Co se týče vaší otázky, nevím, kde jinde by se scházeli upíři a jím podobní Pokusím se o úsměv, ale je to spíše takové smutné pousmání. A místo tu samozřejmě je. Kývnu hlavou na prázdnou židli. Pak si ještě vzpomenu na slušnost. Já jsem Ilfirin A natáhnu k němu ruku. |
| |
 | Úkryt >> Bar Vylezu z lesa kde občas jsem když se cítím blbě. Pohlédnu na nebe a nejistě se zamylsím,poté pohlédnu na hodinky. Mmm,zhruba 3 hodiny. pomyslím si když se dívám na ručičky na hodinkách a ryhclím krokem se vydám k jistému baru Hell. Když vejhdu dovnitř podívám se na lidi kolem. Ve dveřích stojí mladý muž,delšé kaštanové vlasy,sluneční brýle červené uplé tričklo a bílou košili,uplé rifle. Usměji se a sundám si brýle z očí. "Tak jsem nakonec dorazil" řeknu pěkně zvesela i když vím že nidko netušil kdo jsem co tu dlěám a proč jsme přišel. Můj pohled upotá blonďatý chlapík sedící s nějákou žeou. Vezmu si židly od druhého stolu a sednu si neproti muži,ale zároveň do kříže naporti ženě. "Snad nebude vadit když se přidám" řeknu pěkně z vesela a mávnu na čisníka. "Jeden pomerančový džus" |
| |
| Bar Když popíjím sodovku a sleduji tu ženu přistoupý nějáký muž,moc dobře ho neslyším ale když se dívám an jeho rty je mi to hned jasné. Chce se posadit,ona neodmítne. Povídám tiše a lseduji je,tohle mám árd,předpovídat co lidi udělají. Až jí řekne že vypadá dobře,má pěkné oči či jméno,zčervená. Předpovím prvně a zase se napiji. Do dvěří vtrhne divný kluk v "babském" oblečení,tedy až na tu košili. Když si sedne k nim blonďáka to zarazí a nebude mluvit,ebo ho pošle od sotlu. Stále předpovídám tiše,pro sebe. |
| |
| Bar Hell Když přistoupí další muž, znejistím. nejsem zvyklá na tolik lidí a ještě ke všemu, když jsem středem pozornosti já. Neměla jsem to ráda i ve své smrtelné podobě. Je vidět, že nekteré prvky se uchovávají i po smrti. pomyslím si ironicky. Kouknu se tedy na nově příchozího. Třeba se zná s tím chlapíkem, co tu sedí. Proč by sem jinak chodil? Snažím se zdůvodnit množství lidí kolem mě. Nejistě se na něj usměju. Zdravím. zamumlám a znova upřu pohled na svou prázdnou sklenici. Tak tohle nemám ráda! Zavrčím si v duchu pro sebe. Navenek však nedávám nic znát. Je jen vidět, že jsem mírně nervózní z počtu lidí kolem mě. |
| |
| Bar Michael jest jméno mé. řeknu a usměji se. Když si višmu její reakce-mlčení a koukání do prázdnéí sklenice podívám se na muže a pak na ní. Nebojte,já nekoušu. řeknu a dostane se ke mě můj džus,napiji se a začnu se věnovat zase těm dvoum,blonďákl se zatím nevyjadřuje,z blízka ale nneí tak odbrej jako z dálky. Smím se zeptat,jak se jmenujete vy? zeptám se ženy ale pak se otočím i na muže. |
| |
| Bar Hell Svým vnímáním sleduji, aniž bych odtrhla oči od sklenice, jak muž přejíždí pohledem od blonďáka na mě. Pak se na něj přece jen podívám, abych nepůsobila nezdvořile. Jsem Ilfirin odpovím na jeho otázku. Asi opravdu budu potřebovat na vzduch. Pomyslím si. Svým vědomím se podívám komusi na hodinky, abych zjistila kolik je hodin. Hmm, tak ještě chvilku počkám, a pak vyrazím. Ač nerada, tak si uvědomuji, že se potřebuju napít krve. To nutkání je příliš veliké. Už jsem byla bez krve příliš dlouho. pomyslím si sklesle. Má nálada se odráží v mých očích, na tváři však není nic znát. |
| |
| Bar Hell Když ta mladá dívka souhlasí posadím se vedle ní, jakmile však chci něco říct. Vejde do baru nějaký muž. Ale nějak ho nevnímám, tedy až do té doby, když k nám příjde a posadí se vedle nás. Hm. Vypadá zajímavě. A pije džus. pomyslím si. Podívám se na barmanku a čekám až mi donese skotskou s ledem, kteoru jsem si objednal přes myšlenky. Když mi jí donese usměji se na ní. Toho mladíka chvíli ignoruji, ale jako gentleman bych se mu měl představit. Zadívám se do skleničky. Jmenuji se Simo. Mohl bych se zeptat? Co Vás přimělo, aby jste se sem posadil? Nemyslím to ve zlém. Pouze mne to zajímá. promluvím k tomu muži a s úsměvem na rtech se podívám se té dívce do očí. Vidím na nich její špatnou náladu. Oči jsou branou do duše, jak někdo neznámí řekl. zamyslím se a usměji se na ní. Snažím se jí povzbudit. Proč jste tak skleslá? Stalo se snad něco? zeptám se jí a také se na malou chvíli zahledím do sklenici. Opět se v mých očích objeví ta vzpomínka na minulost, kdy se probouzím a myslím si, že má milovaná je v pořádku a místo toho spatřím její mrtvé tělo ležet vedle mne na posteli. Zmáčku silněji skleničku, která se pod ním nátlakem rozbije a já si poraním ruku o pár střepů. Nějak na to neberu ohled. Mávnu nad tím ruku a poručím si ještě jednou to stejné. Ruka mi celkem pěkně krvácí, ale vůbec mne to nebolí. Nějak jsem si zvykl na bolest. Podívám se na toho chlápka, který sosá ten svůj nektar a na mé tváři se objeví neznámí úšklebek. Nejspíš bych byl nejraději, kdyby tady nebyl. Ale to je vlastně fuk. Přežiji i jeho. |
| |
| Bar Hell Sakra copak je to na mě tak vidět? Zeptám se sama sebe v duchu. Nic se nestalo. Nebo to spíše nechci rozvádět. Odpovím s úsměvem, který však nevypadá moc jistě. Vzpomenu si na svůj dnešní sen. Muž sklánějící se nade mnou, bolest v krku, krev... spousta krve... mojí krve! Mírně se otřesu a myšlenku zaženu. Když muž najednou rozmáčkne skleničku, leknu se. Rychle se na něj podívám. Jakmile uvidím krev, řinoucí se mu z ruky, pocítím narůstající vzrušení. Cítím, jak mi černají oči . Ne! Okřiknu sama sebe. Pevně zavřu oči a snažím se nevnímat vůni čerstvé krve, která mě dráždí v nose. Cítím tlak v ústech, jak se mi prodlužují špičáky. Pevně sevřu rty a snažím se ovládat. Nejedla jsem už však opravdu dlouho. Rychle vstanu a stále se zavřenými očima zamířím ke dveřím a vyběhnu ven z hostince. Nezmohla jsem se ani na omluvná slova oboum mužům. Déle už bych se asi neudržela. Venku se postavím před hostinec a hluboce se nadechnu čerstvého vzduchu. Cítím, jak se špičáky pomalu vracejí do původní podoby a oči začínají nabývat zpět obvyklou jantarovou barvu. Opřu se o zeď hostince a užívám si lehké poryvy vánku, které mi čechrají vlasy. Po chvíli už jsem v pořádku. Dovnitř se mi ale ještě nechce vracet a tak zůstávám na vzduchu a užívám si alespoň krátké chvíle, kdy se cítím dobře. |
| |
 | Vymotám se ze spleti ulic a ještě zkontroluju jestli za mnou není zaklínač nebo podobné pako. Co se dívalo moc na Harry Fotra.... Výjdu na malé náměstíčko, kde se nachází můj oblíbený podnik. Všimnu si ženy, která stojí před vchodem. Asi trochu přebrala. napadne mě a když kolem ní procházím mrknu na ní okem. Projdu dveřmi a vydám se přímo k baru. Kývnu na barmana, který už ví. Že si vždycky dávám to samé... dvojtou vodku. Díky řeknu stručně a napiju se. Po levé straně je skupinka nějákých lidí. Dneska je tu, ale živo... pomyslím se a znovu se napiju. V té skupince si všimnu, další ženy. Vypadá to jako scénka z nějákého pochybného podniku. Jedna žena a kolem ní několik chlapů. Asi budou mít veselej večer. svojí myšlence se usměju a znovu tu ženu přejedu pohledem. Možná bych se s ní moch seznámit, minimálně proto, že by mohla být dobrá večeře.... Už přemýšlím víc jako upír, než jako člověk. To je děs... Kývnu znovu na barmana a řeknu. Tamté holce, to samí co mě. kývnu jejím směrem a čekám než jí donese skleničku. Otočím se na ní nadzvednu tu svojí a pěkně se usměju... |
| |
| Nebe, peklo, ráj Chvíli jen tak hledím na svojí ruku, která ještě krvácí, poté si však všimnu té změny na překrásné dívce. Pocítím její touhu po mé krvi. Klidně bych jí dal napít. Aby uspokojila svoji touhu. Vypadá to, že tato dívka se hodně přemáhá, aby nezabila lidského tvora, kvůli jejich krvi. Jakmile odejdu z baru, rozhodnu se jít na toalety, abych si tu ránu vyčistila zavázal si jí. Dojdu na toaletu a hned mé kroky směřují k umyvadlu. Vydrhnu si ránu a zbavím ji střepů, jakmile je to hotové, zaváži si jí černým šátkem. Vyjdu z toalet, toho mladíka si nevšímám. Nějak na něj nemám náladu. Mé kroky směřují k té neznémé krásce, která se představila jako Ilfirin, abych se jí omluvil za to, co se stalo v baru. Vyvolal jsem v ní na malou chvíli bestií, která touží po krvi. Chápu, jak je to pro ní těžké, proto se jí chci také omluvit. Vyjdu z baru a zahledím se kolem. Spatřím jí, jak se opírá zeď. A hledí do neznáma. Její oči se vrátily do normálu. Udržela se. Omluvně se na ní podívám. Promiňte mi. Neovládl jsem se při vzpomínce na minulost. Tu skleničku jsem vážně nechtěl rozbít. promluvím k ní a zadívám se jí do tváře. Ukážu na ruku, která je obvázaná šátkem, takže není vidět na tu ránu, ze které se před chvíli linula krev. Nechcete se projít tímto temným městem? položím ji otázku a podívám se na ní prosebně. Rád bych si s ní o samotě popovídal. Myslím si, že toho máme hodně společného. Dokonce jí i nabídnu rámě. Chvíli tak stojím a hledím na ní, čekajíc na její reakci. |
| |
| Před barem Ještě chvíli se nechávám ovívat větrem. Kolem mne projde jakýsi muž a mrkne na mě. Dělám, že jsem si toho nevšimla. Na podobné věci teď opravdu nemám náladu. Jsem na sebe naštvaná, že jsem se nedokázala pořádně ovládnout. Pak se podruhé otevřou dveře baru. Nemusím se otáčet, abych zjistila, kdo to je. Jen zatnu zuby a doufám, že už mu neteče krev. Po jeho slovech se na něj otočím. Vy za to přeci nemůžete. Já se vám musím omluvit. Měla jsem se udržet. Řeknu sklesle. Všímám si, že ruku už má obvázanou. I přes obvaz však matně cítím krev. Nevidím jí však, takže se dokáži ovládnout a potlačuji veškeré myšlenky, které by mi krev nějakým způsobem připomínali. Když mi nabídne procházku, nejistě se na něj podívám. Přejedu rychlým pohledem po jeho ruce. Neměla bych to dělat! Jsem hladová a nevím, jestli se příště udržím! Pomyslím si zoufale. Nemiluju tě a nikdy jsem tě nemiloval. Víš, byla to jenom hra. Hlavou mi zazní škodolibý smích. Hlavou mi opět prolétne má bolestivá vzpomínka ještě z mého smrtelného života. Nechci to prožívat znova! Pak se téměř zasměji nad svou myšlenkou. Vždyť to bude jenom procházka, ty blázne! Okřiknu sama sebe v duchu a s úsměvem přijmu nabízené rámě. Mlčím však a čekám, až začne mluvit muž. |
| |
| Temné město Příjme moje nabízené rámě a usměje se na mně. Úsměv jí samozřejně oplatím. Vyjdme do temného města, které je plné domů, jež by potřebovali opravit. Vůbec netuším, kam se touto slečnou mám jít. Nejspíš se jen tak bezcílně projdeme, a pak se vrátíme do baru. Chvíli mlčím a jdu stejným krokem, jako ona. Úplně jsem se v tom sladili. Jako kdybychom i mírně tančili. Vítr si pohrává s jejími vlasy a roznáší její vůni na míle daleko. Teď bych něco nejspíš měl říct, ale vůbec mne nic nenapadá. Líbí se mi tady. Ale musím uznat, že je tady málo lidí. Ale i přesto. Tady neplatí ten řád, kdy můžete vyjít ven. Mohu si dělat co chci. promluvím k ní a je na mně vidět, že jsem tímto městem unešen. Nevím však, jak to cítí ta dívka. Nic o ní nevím. Celkem mne zajímá. Povězte mi něco o sobě. Co máte ráda? Jaká je vaše oblíbená barva? sice jí můžou připadat tyto otázky hloupé, ale nejsou. Je v nich skryté tajemství. Povzbudivě se na ní usměji a čekám na její odpověď. Od toho baru jsme ušli celkem velký kus cesty. Nejspíš tak dva kilometry. |
| |
| Na procházce v městě Chvíli jen bezcílně bloumáme městem. Vůbec nevnímám kam jdeme a vlastně mě to ani moc nezajímá. Svůj pohled upírám do země před sebou. Po jeho první větě se trošku zamyslím. Ano, je to úžasné město pro mě, jako pro upírku. pomyslím si smutně. Mé druhé já, které se nechce vzdát vzpomínek na můj dřívější život, však na tomto místě trpí. Co bych dala za to, abych zase mohla být na slunci a užívat si jeho horkých paprsků. Ano, je to skvělé místo pro ty, jako jsme my. řeknu nakonec nahlas. Nad jeho druhou otázkou se pousměji. Řekla bych, že teď mám nejraději černou, jak můžete vidět. řeknu a přejedu pohledem po svých černých kalhotách i halence. Tomu taky tak nebylo vždycky. Na poslední chvíli se mi podařilo potlačit povzdechnutí. Zavane o něco prudší vítr a vmete mi vlasy do obličene. Bezmyšlenkovitě si je strčím za ucho a pokračuji v cestě. |
| |
| Temné město Všímám si jejího pokusu o úsměv, když hovoří o barvě, je to zvláštní, ale něco z ní vyzařuje. Smutek. Bolest. Mohu jen spekulovat, co jí trápí. Zahledím se jí do tváře. Přistoupím k ní blíž, když jí spadají vlasy do oblyčeje a ona si je dáva za uši. Černá barva. Barva smrti. Jakou jste měla ráda, když jste byla člověkem? Víte, že ypadáte nádherně, když Vám vlasy vlají ve větru? Nikdy Vám nepřipadlo, že když si vítr hraje s listy, hovoří k Vám. Ano hovoří. Šeptá Vám různé tajemství, které zná jenom on sám. promluvím k ní a pohladím jí po tváři. Pořád se dívám do jejich očí. Můj pohled neuhýbá. Pořád sleduje její přenádherné oči. Vítr zafouká, tak že mi strhne šátek z ruky. Na ruce není po tom zranění ani stopa. Ale ten šátek mi bude chybět. Jediná vzpomínka na minulost společně s dýkou, kterou mám ukrytou. Usměji se na ní, jelikož to její já chci povzbudit. Ano cítím to napětí. Někdy si připadám, že uvnitř mám několik osobností, které chtějí vyjít ven a to za každou cenu. Toto co dělám mi připomíná scénu v starých filmech, hodně starých filmech. Jenže toto je realita ne film. Tady bych jí nemohl jen tak políbit. Jen jsem jí pohladil po tváři a snažím se v tom doteku, jí ukázat, že mi může věřit. |
| |
| Na procházce v městě Po jeho první otázce se zasním. Podívám se kamsi do dálky, kam vidím jenom já a vybavím si ty dny, kdy jsem běhala s kamarádkami na louce. Milovala jsem modrou a žlutou. odpovím tiše. Po jeho dalších slovech zůstanu jak omráčená, neschopná dalšího slova. Je mi jasné, že kdybych v tuhle chvíli byla člověk, zčervenala bych jako rajče. Pod jeho dotekem se zachvěju. Ne, už ne... pomyslím si zoufale. Nevím co mám dělat. Nechci si to prožívat znova. Druhé takové zklamání už bych nepřežila... Usilovně se snažím vyhýbat jeho pohledu. Když mu vítr strhne z ruky šátek, na chvíli se leknu, že nemá tak rychlou regeneraci, aby se mu rána stačila doteď zahojit. Oddechnu si, když spatřím neporušenou pokožku. Pak mu pohlédnu do očí a všechna nejistota se ke mě vrátí s dvojnásobnou silou. Cítím, jak mě píchlo u srdce... u srdce, které už netluče. Cítím, jak se mi chce plakat, ale mé oči už nejsou schopny vyprodukovat slzy. J-já nemůžu zakoktám zoufale a osvobodím se od jeho doteku. Proč nemůžu mít normální život? ptám se, ale vlastně ani nevím koho. Ani jsem si neuvědomila, že jsme zastavili. Dám se opět do pomalé chůze. |
| |
| Bar Když najendou oba odejdou jen se podívám na dveře které práskly a pokrčím rameny,do mísntosit ale vejde muž,lepší než byl ten blonďák. Podívám se na něj kam si de sednout a pak se kouknu po mísntosti,jeho oko padne na dívku.Protočím oči v sloup a dopiji džus,dojdu k baru a sednu si na sotličku vedle nově příchozího. Džus,tentokrát s vodkou. řeknu a usměji se na Barmana,poté se otočím na muže. Vás tu vidím poprvé. řeknu jendoduše. |
| |
| Bar Když na mě promluví ten chlápek. Nejdřív nereaguju a pak s pohledem upřeným do sklenice řeknu. Hmm, tak to se díváš asi špatně. Jsem tu každej druhej večer. Jinak jestli si myslíš, že jsem drogovej dealer, jsi mimo musíš si zajít někam do boční uličky. Ale hlidej si záda, bývaj to zmetci. napiju se a poručím si další sklenici... |
| |
| Bar Že jsem si neviml. řeknu a zarazím se. Tedy hcci říct asi jsem neměl ještě tu možnost vás tu vidět. řeknu a mírně se na něj usměji. Drogy?To opravdu nepotřebuji,jdu se bavit. řeknu a usměji se. Jmenuji se Michael. řeknu a napiji se.(Zapoměl jsem pokud jsme si neobědnal mám džus s vodkou) |
| |
| Hmm, super, rád tě poznávám ale dej si odchod.... chce se mi říct. Hmm super. dodám suše. Ne, že bych ti do toho chtěl mluvit, ale měl jsem dneska těžkej den a tvůj neutuchající optimismus mi leze celkem na nervy. Takže bych ti doporučil, aby sis dal odchod. řeknu stručně a hodím do sebe další sklenici |
| |
| Hell Jak víš že tvoje sestra žije? Jsem s ní v kontaktu. Nevím přesně jak. Má nějakou moc. Dokáže se objevit v mém snu. Tak takhle to vím. Claire, kolik ti vůbec je? Podivím se nad touhle otázkou. Nesnáším jí. Povzdechnu si a napiji se. V lidském světě 18 let. A v nadpřirozeném 258 let. (pozn. Ani upír, vlkodlak, čaroděj nestárnou jaksi jsem to zapomněla uvést) Zvedne se a na chvílí odkráčí pryč. Najednou mi barman přinese další skleničku. Otočím se a uvidím nějakého muže jak se na mne usmívá. Úsměv mu opětuji. Vezmu si sklenku a napiju se. Vykouzlím si papír a na něj napíšu Vlkodlak, čaroděj, upír? Usmívám se zatímco píšu. Doufám že to není vlkodlak ty nesnáším. Papírek se sám zvedne do výšky a letí k onomu klukovi. Zastaví se před ním a spadne na pult. Svou ruku položím volně na pult a se zájmem se dívám na toho velmi pohledného mladíka. Najednou se Alex vrátí. Takže.. o co jsem přišel? O nic... všechno při starém, všechno při starém... To víš upíři, vlkodlaci, mágové... Protočím oči a usměji se. |
| |
| Hell Přijmu papírek a rozbalím ho. Vlkodlak, čaroděj, upír? Cože? To je nějákej vtip? nechápavě se na tebe podívám. To má být nějáká hra? vytáhnu z kapsy tužku a podtrhnu upíra. Pod to napíšu "Ty?" Tady snad už nechodí ani normální lidi... kývnu na barmana a dám mu papírek, aby ti ho donesl. Tohle bude vážně zajímavý... |
| |
| Hell ... hra Barman mi papírek donese zpět. Rozbalím ho a podívám se. To se mi snad zdá. To neviděl jak jsem použila telekinezi? Na papírek napíšu čarodějka. Naštvu se že si toho nevšiml a udělám velkou ohnivou kouli. Hodím jí přímo na něj. Proletí přesně kolem něj a ve stěně udělá díru. Omluvně se usměju na barmana a dívám se na reakci toho muže. Papírek se mu vznáší přímo u nosu. Zajímalo by mě jestli to uvidí... |
| |
| Dívám se jak si přebírá papírek. když po mě hodí kouli uhnu stranou Fakt to bude zajímavej večer. Má schopnost práce s myšlenkama ještě není tak dobrá. Soustředěně se na ní podívám a vyšlu k ní. Co blázníš?! Jsi někoho mohla zabít! Vezmu papírek poletující ve vzduchu. Tak čarodejnice... přejedu tě pohledem. Je pravda, že na démona jsi moc hezká. Hodím papírek za sebe a dojdu až k tobě. Postavím se před tebe a vyšlu myšlenku. Být trochu vznětlivější, tak tě napadnu. usměju se a čekám jak budeš reagovat... |
| |
| Hell Vyšle ke mě myšlenky. Co blázníš? Jsi někoho mohla zabít! Zasměju se tomu. Fakt směšný. Nahlas k němu promluvím. Já jsem čarodějka. Umím svou moc ovládat. Nejsem jako vy pijavice. Ucítíte krev a málem se z toho zblázníte. Dojde přímo přede mne. Být trochu vznětlivější, tak tě napadnu. Pche ... být já víc naštvanější tak tě zabiju. Taky se postavím a nedůvěřivě si ho prohlížím. Dívám se na něj trošku povýšeně, naštvaně a škodolibě. |
| |
| Hell Chvilku jen sedím, nudím se, Claire si našla nového panáčka na zábavu. Proč tedy překážet, napadne mne. Pomaličku dopiji svou 6 skleničku whiskey. Cítím, jak se mi pomaličku dostává do oběhu, pochvilce i do mozku. Pohlédnu si na ruku, klepe se. "To, že tě tvoje sestra navštěvuje ve snu, může být sebeklam nebo jen sen..." řeknu spíše pro sebe, neboť vidím, jak k nám onen muž jde, poté vztanu a zaplatím barmanovi. Bez rozloučení odejdu, doufajíc, že dělám dobře. Když vyjdu ven poprchává, opatrně dojdu tedy k motorce a nasednu na ni. Sice se svět kolem trochu točí, ale co nadělám, pěšky nehodlám jít... Pomaličku se rozjedu domů. Ignoruji semafory, červená je zelená, oranžová je zelená a zelená je pořád zelená. Pokud by se nějak policista pokusil mne zastavit, jednoduše mu vyluxuju myšlenky na mě. Po pár minutách dojedu domů. Motorku ani nezaparkuji do garáže, nechám ji před hlavním vchodem. Když vejdu zamířím rovnou do koupeny, kde vytáhnu lékárničku. Opatrně ji snesu dolů, kde lusknutím zapálím oheň v krbu a ovladačem pustím nějakou hudbu. je mi jedno jakou. Opatrně si vytáhnu triko a z lékárničky vezmu guovou trubičku, jenž si pevně utáhnu na paži. Mezitím najdu jehlu a zkmavku se zajímavým obsahem. Naberu jí trochu a zapíchnu do naběhlé jehli, poté se položím na gauč, relaxuji. |
| |
| Ty jsi ale milá. řeknu ironicky To jsem teď viděl. Nezapomeň, že cítím emoce na mě to neuhraješ. pak dodámČarodějové jsou zas magoři co nabíjejí talismany. A běhaj po lese a sbíraj bylinky. řeknu se samolibím úsměvem Ty naštvanější, zabiješ mě? To má být pokus o vtip? zasměju se. Ty bys mě byla schopná zabít jedině ve spánku. A to bys mě ještě musela svázat, opít a kdo ví co ještě... No nevím co po mě chceš. Ale zatím si sbíráš jen na to, abych tě odsud vyhodil oknem. |
| |
| Město Cítím to napjetí, které vyzařuje. Ano je dlouho tomu, kdy jsem někoho pohladil. Tento dotek si budu pamatovat dalších několik let. Vysvobodí se z mého doteku a dá se do kroku. Vím, že je pro ní těžké zapomenout na minulost, cítím to. Stejně se chová, jak se chovám já. Nesmí se užírat minulostí. Nesmí dopadnout jako já. Musím tomu zabránit. žene se mi hlavou myšlenka. Přiběhnu k ní a chytím jí za ruku, tak aby se mi opět dívala do očí. Aby mne vnímala, jako někoho, kdo jí chce pomoct. Minulost nezměníš. Měla bys žít. Sám to znám... promluvím k ní a chvíli mlčím, jelikož nevím, zda jí mám říct veškerou pravdu. Miloval jsem jí a oni mi jí zabili. Nestačil jsem se s ní ani rozloučít. Nestačil jsem jí řict, co v mém životě znamenala. A teď hledám její vrahy. Jsem posedlý pomstou a k čemu mi to je. Nevrátí mi to jí. Tak se nechovej, jako já. Začni žít. promluvím k ní. Rád bych byl, kdyby po mé tváři tekly ty slané slzy a všechno by bylo dobré, ale tak to není. Nenašel jsem vrahy mojí milované, a teď je jako posedlý něčím hledám a pořád je to marné. Zadívám se jí do očí. Svými rty se přiblížím k jejím, proměním to v jeden polibek, který by měl změnit všechno, a přeci jen to neudělá. Odtáhnu se od ní a čekám na její reakci. |
| |
 | Hell Doma si spěšně zavážu steelky, které už lecos pamatují . Zapnu si koženou bundu a snažím se schovat před poryvem větru, který je nemilosrdnější než inkvizitoři. Oklepu se pod těmito myšlenkami . Zatočím do temné uličky, no ony tu jsou všechny uličky temné, bez použití svých schopností vyskáču po balkonech na střechu domu a přeskočím pár chřtánů mezi paneláky, které tu stojí několik desítek let. Už ho vidím, září do tmy a červení neonu vábí kolemjdoucí jako světlo vábí můru. Potutelně se ušklíbnu s telepaticky přesunu barmanovi myšlenku. Chystej absinth. Pousměji se a už se vznáším nad barem s nádherným názvem. Hell Vstoupím dovnitř kde už je zábava v plném proudu. Je tu i pár neznámých tváří. Chlapík zažraný do děvčete, další mladík co mu ji tiše závidí a elegantně vypadající muž, který ihned upoutal mou pozornost. Věnuji mu jeden úsměv a vezmu si od barmana sklenku, lžičku a cukr a mé kroky následují k trámoví kde je mé místo. |
| |
| Město Po chvíli, která uplynula od mého vykročení, mě Simon doběhne a chytí za ruku. Že bych měla žít? Copak je tohle nějaké žití? Jak může někdo, kdo už je mrtvý žít? pomyslím si hořce po jeho slovech. Pak mi začne vyprávět, co se mu stalo. Je mi to líto... tak strašně líto. zní mi stále v hlavě, ale nedokážu ta slova ze sebe vypravit. Skoro mě dojímá, že mi důvěřuje natolik, že mi to pověděl. Vidím smutek v jeho očích a zjišťuji, že jsme si v mnohém podobní. Už se chystám k odpovědi, když udělá něco, co jsem naprosto nečekala. Svým polibkem mě nachytal nepřipravenou a já jsem nebyla schopná jakékoli reakce. Když se odtáhl, jen jsem na něj nevěřícně zírala. Proč jsi to udělal? vydám ze sebe po chvíli tichým hlasem. Nechci však znát odpověď. Nechci, nebo se jí bojím? Nevím. Pomalu od něj odstoupím. Je toho na mě moc. Tohle jsem nechtěla, ne teď, ne tady. Dnešní den se mi naprosto vymkl z rukou. V sobě dusím pocity zármutku, ale i vzteku. Vzteku, že jsem to nechala zajít tak daleko. N-nemůžu se zbavit minulosti. Ne... ne teď. řeknu polohlasně. Pak se ve mě jakoby všechno nakupí a já pocítím neodolatelnou touhu utéct. Chvíli s tím bojuju, ale nakonec to vzdám. Otočím se a se vzlykáním uteču. Nedokáži ty zvuky potlačit, přosto mi však z očí nevytékají žádné slzy, které by mi smočily tvář. Můj běh je rychlý. Dávám si záležet, aby mě nemohl dohonit. Ne teď! Rozrazím dveře do hostince. Je mi jedno, že se na mě upírají pohledy všech přítomných. Během cesty jsem si dala záležet, abych ze své tváře odstranila všechny pocity smutku. Zůstala jen kamenná maska, kterou však moc dlouho neudržím. Vyběhnu po schodech a vletím do svého pokoje. Zavřu a zamknu dveře. Zhroutím se na postel a chvíli hlasitě oddechuji. Potlačuji další vzlyky a snažím se vzpamatovat. Tohle nemůžu... nemůžu. opakuji si stále v hlavě. Pak se mi však v mysli rozezní dávná slova mé matky: Jakmile poznáš, že jsi na dně, nezapomeň se odrazit. Říkával mi laskavý hlas. Ale co když není nic, od čeho bych se měla odrážet? Mohu se tím dnem probořit a pak už se nevyhrabat? Ptám se do ticha svého pokoje. Nemohu usnout. Dnes už jsem jednou spala, ale nemohu jít ani ven... Zůstávám tedy ležet na posteli a dívám se do stropu. |
| |
| Hell Jo? To bych teda neřekla. Zdá se že asi hodně čteš výmysly že? Kde jsi na to jako přišel? A co děláte vy? Nic jenom pijete krev. Otočím hlavu a dívám se na Alexe jak odchází. Jsem zamyšlená. Doufám že tady ještě příjde. Nad jeho větou že bych nikdy nikoho nezabila se zamračím. Já už zabila hodně vlkodlaků i upírů. Prudce se otočím až mi vlasy vějí a podívám se na něj. Celé mé oči mají černou barvu. Tak je to vždy když jsem hodně naštvaná a to pak mám největší moc. Fakt myslíš? Teď bych tě klidně zabila Hnusně se na něj podívám. Pak zavřu oči a zase je otevřu. Jsou normální. Usměju se na něj. Nechceš si přisednout? Docela dost se nudím. Svůdně a sexy se na něj usměju. |
| |
| Hell Není pravda, vše co se píše v knihách. A já jsem zapoměl, vy jste tak úžasní. Vy jenom zabíjíte bezdůvodně jinné nadpřirozené bytosti a vaříte z nich ty vaše lektvary, které stejně většinou k ničemu nejsou. A k tomu ještě sem tam způsobíte autonehodu nebo kvůli vám vypukne válka co to je, že? přejedu tě pohledem. Ty a zabít mě? Jenom kecy, o čarodějích se říká, že maj problémi s egem. Proto, je většina z nich totálně mimo nebo aspoň jim ulítli včeli usměju se Tobě připadá normální, balit mě na to že jsi na mě hnusná? Ti snad přeskočilo... podívám se na tebe jako na největšího magora a čekám co příjde... |
| |
| Hell Začne tam něco mluvit ale já ho ignoruju. Šíleně mě začne bolet hlava. Všechno se mi začne točit. Chytím se pultu. Mám něco jako vidění. Jsou to jenom rychlé úryvky. Vidím sestru. Nemůžu nic říct nebo tak něco. Cítím jak mi začne téct krev z nosu. Ještě jsem si na tohle moc nezvykla. Mám to teprve chvíli. Vlastně od té doby co jsem se ssestrou v kontaktu. Utřu si ji. Hodím na pult peníze. A vezmu si kabelku. Chvíli čekám než se mi udělá líp. Promiň už budu muset jít. Není mi nějak dobře. Cítím ostrou bolest v hlavě. Je to velmi nepříjemné. |
| |
| bar Hell Sou dvě věci, které mě v tuto chvíli zajímají, a kterým se věnuji. Tou jednou je samozřejmě skotská, která byť za nic nestojí, je to nejspíš jeden z těch levnějších šmejdů, avšak ještě se pít dá. A tou druhou věcí je sledování okolí, které je protkáno mnoha lidmi a jejich, mnohdy i podivným, chováním. Je tu několik dívek, které zaujmou moji pozornost, ale ne natolik, abych se zvedal ze židle. Nevím proč, ale nejspíš mi za to ani nestojí. Nebo se mi jenom a prostě nechce? Kdo ví. Avšak po nějaké té době čekání, popíjení skotské a sledování okolí, přijde do baru další dívka. Tentokrát už bych se sebou měl něco dělat, neboť tento večer nehodlám strávit sám a už vůbec ho nechci zahalit nudou, což je tak snadné, že?! Dívka se usadí na trámoví, což mne trochu zarazí, avšak každému podle jeho gusta. Naklopím do sebe obsah sklenice, kterou posléze nechám ležet a na místo toho popadnu poloplnou láhev zbylé skotské. Zvednu se ze židle, do levé ruky uchopím svůj klobouk a přehodím si přes loket kabát. Do pravé ruky hůl a přejdu do míst, nad kterými sedí ona dívka. Mohutným odrazem a obratným skokem se odrazím do výšky a můj zadek dopadne přímo vedle jejího. ,,Doufám, že neruším, slečno.“ Vytvořím milí úsměv a své věci si položím na trámoví vedle sebe. ,,Doufám, že neobtěžuji a smím přisednout. Sleduji, že jste tu sama, tudíž jsem se rozhodl nabídnout vám společnost.“ Následuje odmlčení se, zahledění se dolů pod sebe a posléze opět na ni. Úplně jsem zapomněl na své slušné vychování, já buran, zapomněl jsem se představit. ,,Ou, úplně bych zapomněl na to nejdůležitější, slečno, představit se. Omluvte mé zpoždění, dnes nějak nejsem ve své kůži.“ Pokusím se o omluvu. ,,Jsem hrabě James Haggard, vlastník překrásného zámku v Anglických zemích.“ Podám jí svoji ruku a vyčkám, až mi ona podá svoji. Když tak učiní, něžně ji políbím. Nepřestávám se na ni dívat. |
| |
| Neznámí Pohlédnu na muže, který se na mě dívá ze zdola a věnuji mu jeden ze svých neodolatelných úsměvů. A co jako to si mám sednout na zadnici? Pomyslím si . Dobrý večer, těší mne já jsem Selvagia. Majitelka bytu v tomto městě. Podám mu ruku a místo silného stisku mi ruku políbí. Nenapijeme se spolu?Ale pokud vám nevadí, budu sedět zde .Nerada se mačkám a nemám ráda, když se na mě lepí ti dole. Kývnu vlavou směrem k několika levným dívkám, které se zrovna snaží sbalit nějakého odvážlivce, který sem vstoupil. Nepotřebujete průvodkyni? Usměji se a vyčkávám na odpověď Jamese. |
| |
| Hell To je zase nějáká hra? Jestli jo, tak tě asi vážně kousnu Počkej nevypadáš dobře půjdu s tebou. Celkem jsi mě zaujala, uvidíme co se z tebe ještě vyklube... hodím do sebe svojí skleničku vodky a vydám se s tebou pryč z baru... |
| |
| Někde venku, skoro u domu U dvěří si vezmu svůj kabát a pomalu si ho obleču. Ta bolest je příšerná. Stále sem tam vidím nějaké úryvky. Když vyjde se mnou velmi se podivím. Já myslela že jsem tě dost štvala. Nechápu proč tedy se mnou jdeš? Neříkal jsi jak jsou čarodějky blbé? Něco ve smyslu že nabíjíme talismany a sbíráme bylinky? Nad touhle vzpomínkou se musím usmát. Co když jsi jdu udělat nějaký lektvar z bylinek a hm … co jsi to jen říkal? Z nadpřirozených bytostí? Teda vlastně jenom z jejich částí? Usměji se ale hned mě to přejde. Když mi ostrá bolest přejede spánkem. Ruka mi k němu vystřelí opravdu rychle. Hned si je začnu masírovat. Vidím sestru, rozcestí, knihy, světlo, záblesk a potom zase nic. Podívám se před sebe. Přede mnou stojí ten chlap se zaujatým výrazem. Co je? Až teď jsi všimnu že stojím. Musela jsem se zastavit. Zajímalo by mě jak dlouho jsem byla mimo zatímco jsem hledala nějaké vodítka k tomu vidění. Rozešla jsem se. On byl stále vedle mě. Co chce? Já myslela že mě za chvíli zabije a on si teď jde se mnou? Kdo se v něm má vyznat? |
| |
| Venku No čarodějky sice blbé jsou, ale třeba jsi vyjímka. Potom si tě vyfotím a napíšu o tobě knihu. usměju se. Pokud nebudu součást toho lektvaru, tak je mi to celkem jedno. na chvíli se odmlčím. Kdyby ses mi nelíbila vykašlal bych se na tebe. Jsi v pohodě? řeknu a usměju se. |
| |
| bar Hell Sice už jsem zažil lepší a pohodlnější sezení, než-li je trámoví, ale pro jednou to rozhodně uškodit nemůže. Ostatně kdyby mi to vadilo, neseděl bych tu. Stále sleduji tvář oné neznámé dívky a prohlížím si její oči. Nedokážu z nich rozeznat co je zač, ale jedno určují jistě, normální lidská bytůstka to rozhodně není. Selvagia... hm.... Krátké zamyšlení, jestli náhodou toto jméno neznám, ale jediné co zjistím je pouze to, že opravdu neznám. „Selvagia,… hezké jméno.“ Pěkně se na ni usměji, příjemným, až hladivým pohledem. Uvidíme co v ní všechno bude, ale hlavně v co se z ní vyklube. Jestli je to vlkodlak, či upír, nebo snad někdo jiný. „Ale jistě. To je skvělý nápad.“ Vytáhnu zpoza oblečení onu nedopitou skotskou, která je ještě z půli naplněná. „Prosím, tady to je. Tak na co se napijeme? Na nesmrtelný život…? “ Nesmrtelný život jsem navrhl z jediného důvodu. Ona, ať už je co je, normálním člověkem není. Takže stejně jako já, nestárne. A nesmrtelnost už rozhodně stojí za zamyšlení. „Ale v pořádku, samozřejmě. Alespoň je zde pěkný výhled, že?“ Zachechtám se - pokus o vtip k nastolení dobré nálady. Ale opravdu je tu pěkný výhled na ty dole. Občas se tam podívám, nikoli však, že bych měl závratě, to v žádném případě, ale pouze z čisté zvědavosti, či abych obhlédl, zda-li se tam neděje něco významného nebo nového. „No, popravdě znám v tomto městě pár cestiček a uliček. Párkrát jsem se už místními uličkami procházel, ale úplně nejlépe znám cestu z hotelu přímo sem.“ Znovu se zachechtám, nasadím příjemný úsměv a podívám se na Selvagiu. „Ale příjemnou procházku odpoledním, avšak temným, městem neodmítnu.“ Podám svým způsobem návrh Selvagie. Návrh k procházce městem. Můj úsměv přetrvává, je hladivý, příjemný a upřímný. |
| |
| Doma Jo jde to. Bylo i líp. Jsme už skoro u mně doma. Potřebuju se podívat do knihy a dát si něco proti bolení hlavy. Když dojdeme před mé dveře, vstoupím ale on stojí pořád před nimi. Tak jdeš? |
| |
| U ní doma.. Ona mě zve k sobě domů? To zní až podezřele snadno. podívám se na tebe trochu nechápavě. Doufámm že vevnitř nemáš zaklínače nebo nějáké svoje kamarády.... řeknu a hraně se usměju. Něco tady smrdí... |
| |
| Doma Vidím jeho nedůvěřivý pohled. Dost mě to naštvě. Proč se mnou teda šel? Jestli nechceš tak nemusíš. Já tě nenutím. Utrhnu se na něj. Nechám otevřené dveře a zajdu do kuchyně. Vezmu si prášek zapiju ho. Potom se odeberu do knihovny. Hledám knihu stínů. Musím se podívat co tyhle vize mají znamenat. Určitě to bude nějaká spojitost se sestrou. Vzpomenu si na Alexe. Povzdychnu si. Chjo... Teď abych ho ještě k tomu všemu hledala. Řeknu si sama k sobě. Když jí už konečně mám vezmu jí a jdu jí položit na stůl. Je hodně od prachu. Sfouknu ho a přejedu po obalu. Už jsem jí dlouho neotevřela. Je na ní vyrytý drak. Byla to kniha mé matky a ta jí měla od své a bla bla bla. Listovala jsem v ní a dívala se jestli o těch vizích něco najdu. Nic. Musí to mít nějaké jiné vysvětlení. I kdyby to ale byla její moc tak jakto, že vidím i já? Nenapadávalo mě žádné rozumné vysvětlení. Sedla jsem si na židli a přemýšlela. |
| |
| U ní doma Příjemná za každých okolností. pomyslím si a vejdu do toho starýho domu. Promiň, ale nemoch jsem projít dveřma, dokud jsi mi to nedovolila... Tohle bys mohla naše úžasná čarodějko vědět. sednu si ke stolu a sleduju jak listuje v tý knize. Podle toho obalu to vypadá na knihu stínů. Zvednu se a postavím se za tebe, abych viděl na stránky. Uvažovala jsi někdy, že bys byla na lidi kolem sebe milejší? řeknu ale nečekám odpověď |
| |
| Doma Já jsem milá dost. Je to podle toho na koho a za jakých okolností. Kdo by na tebe mohl být milý? Pořád každého otravuješ. Když chci být milá tak pořád jenom prudíš že to je nějaký divný. Tak jak mám na tebe asi být milá? Fakt nechápu. Proč jsi šel vůbec se mnou? Na tuhle otázku jsi mi ještě pořád nedal žádnou odpověď a ta by mě velmi zajímala. Konečně se na něj otočím a dívám se co mi odpoví. Všimnu si že se dívá na mou knihu. Ehm... Víš že je docela neslušné dívat se přes něčí rameno? Jen tak pro zajímavost. Copak chtěl by sis něco vykouzlit? |
| |
| U ní doma Já prudím? Nevím, kdo začal mít záchvat a hodil po mě ohnivou kouli? na chvíli se odmlčím. Co se týká té knihy, na černým trhu má celkem slušnou cenu. Ale pro mě osobně je mnohem cennější. Třeba bych se konečně zbavil toho prokletí a zmizet z tohodle města. |
| |
| S ním Na nesmrtelnost a život bez vlkodaků. Usměji se a hypnotizuji ho svým pohledem .Hledám očima ten zábavný hádající se pár, ale nenacházím ho asi odešli a zařídili si zábavu mimo zdi tohoto baru. Ukážu na svého nového přítele prstem a spustím trup z trámoví nad bar a natáhnu se pro lahev absinthu a cukr .Pomalu se vytáhnu a nahodím milý úsměv. A jak jste se sem dostal? Snažím se probourat zeď nepříjemného mlčení. |
| |
| Bar Sedím u baru a dopíjím svůj džus s vodkou.,Když odejde i tenhle týpek s holkou připadá mi že je všechny odpouzjuji. Až dopiji nápoj obědnám si ho znovu. Když se podívám nahoru a zhkuboka se nadechnu spatřím dve osoby. Vezmu si džus a připojím se k ním. Neruším? zeptám se s úsměvem na rtech. Mohu? |
| |
| Temné město a jeho zakoutí Nestačím nějak reagovat, nestačím se jí omluvit a ona zmizí, jako pára. Nebyla tady. Nikdy jsem jí neviděl. Neznal její tvář a přeci si jí pamatuji. Co mi po ní zůstalo? Nic. Jen vítr ještě nese její vůni, kterou vdechnu, abych si uvědomil svoji chybu, kterou jsem udělal. Teď jsem na to všechno sám a to svojí chybou. Nejdřív se procházím jen tak městem bezcíle. A cíl přeci znám. Jediné místo, kde by se mohlo něco dít je bar Hell. Proto mé kroky směřují tam a ne jinam. Jdu pomalým tempem. Nechce se mi spěchat. Nepociťuji tu touhu spěchat a mít všechno hotové. Mít to teď hned. Já vlastně nic nepotřebuji. Možná něco, ale to tady nebudu mít za žádnou cenu. Opět mé myšlenky směřují do minulosti, kdy jsem ležel v nemocnici a přemýšlel o smrti. To jsem poprvé poznal jí. Svého anděla strážného. Chodila mne každý den navštěvovat. Vždy usměvavá. Nikdy se nestalo, že by se mračila. Vždycky z ní vyzařovala krása a její osobnost. Po čase jsem k ní začal pociťovat lásku a potřebu jí výdat aspoň jeden den. Uvědomil jsem si, že nejspíš zemřu a s ní se nikdy nesetkám. Začal jsem žít ze strachu ze smrti a ona to na mně poznala. Proto ze mne udělala to, co jsem. Proto, abychom byli šťastní. Jsem už v baru. Opět se je zde plno. Vůbec se tomu nedivím. Kam jinam by se dalo také jít? Vstoupím do baru, jako stín. Teď ve mně mnozí mohou spatřit tu temnotu, která uvnitř mne je. Mé kroky směřují k volnému stolu, který je v koutě. Nikdo mne zde nebude vyrušovat. Ani živáček si to netroufne. Pouze barmanka u které si něco objednám. Dejte mi nějakou vodku. Ale chci láhev vodky. promluvím k ní tajemným hlasem a zadívám se na stůl, vnímám to z jakého je materiálu. Vidím vše. Ale toto nic nedělání mne nudí. Proto si zapálím cigaretu a začnu jí pokuřovat. Jediná věc, která mne dokáže zabavit. Jak pošetilé to je. pomyslím si, když vyfoukávám kouř. V tu chvíli příjde číšnice, která mi donese láhev nějaké ruské vodky. Teď jsem v sedmém nebi. Já a vodka. Popíjím ji a nevšímám si okolí. Jako kdybych zmizel. Uvnitř to tak chci a také se to tak stane. |
| |
| Tajemno Najednou ke mně promluví mladík. Sjedu ho pohledem a jen pokynu rukou aby se vyšplhal k nám. Pro člověka to není jednoduché dostat se do výšky skoro dvou metrů. Já i James to ovládáme bravurně jedním skokem. Podám mu ruku a vytáhnu ho k nám na široký trám. Podívám se na barmana a ukážu na vodní dýmku, která jistě bude všem chutnat je to černá růže a mentol. Snad to nebude moc silné. Pomyslím si a usměji se na Jamese.Ještě nikdy se mi nestalo, abych se s někým dorozumívala pomocí gest, ale s Jamesem mi to přijde normální. |
| |
| V pokoji Docela dlouho jen tak ležím a přemýšlím. Pak však ucítím, jak do baru kdosi přišel. Podrobněji prozkoumám jeho vědomí a zjistím, že to je Simon. Zvednu se z postele. Měla jsem dost času na to, přemýšlet o tom, co bych ted měla udělat. Nejdříve se však potřebuji posilnit. Otevřu okno a vyskočím na ulici. Nechci procházet barem. Své kroky nasměruji k úplně okrajové části města. Doufám, že Simon nemá stejnou schopnost jako já, sledovat vědomí lidí, co jsou okolo. pomyslím si. Jdu co nejrychleji. V těchto hodinách už na ulicích nikdo není, lidé se bojí. Svou myslí zabrousím do nejbližších domů. Po chvíli narazím na to, co hledám. Najdu jednoho starce, který je nemocný a není tedy pravděpodobné, že by žil více než jeden rok. Do hlavy mu nasadím neodkladnou touhu vyjít ven před dům. Své pocity, které jsou silně proti tomu co teď dělám, odsunu někam pryč. Jakmile stařec vyjde, už z dálky mohu cítit tlukot jeho srdce. Zmocní se mě vzrušení. Cítím, jak mi oči černají a špičáky se mi prodlužují. Ještě než se mu zakousnu do krku, zařídím, aby necítil žádnou bolest. Pak se hladově zakousnu do jeho krční tepny. Vytryskne krev a já hladově saju. Cítím, jak mi protéká krkem a dodává mi potřebnou energii. Když skončím, stařec už nedýchá. Jeho mrtvolu opřu o nejbližší dům. Někdo ho jistě najde a snad ho řádně pohřbí. Oči i zuby se mi vrátí do normálu. Nyní jsem plná energie. Zároveň jsem sama sebou maximálně znechucena, jako vždycky. Tyto myšlenky rychle potlačím a zamířím k hostinci. Hostinec Vejdu dovnitř a podívám se směrem, kde vím, že je Simon. Když vidím, jak do sebe nalévá vodku, odporem se mi zkřiví tvář. Začnu přemýšlet, jestli to chci opravdu udělat. Ale když už jsem tady. Přejdu k jeho stolu a sednu si naproti němu. Zhluboka se nadechnu. Nevím, jestli to je dobře nebo ne, ale rozhodla jsem se, že ti pomuhu najít vrahy tvé dívky. řeknu to jen tak hlasitě, aby mne slyšel jenom on. Vážně se mu dívám do očí. Nechci ale, aby se opakovalo to, co se dnes stalo. řeknu a trochu rozpačitě odvrátím pohled. Začneme prostě znova, jako by se nic nestalo, souhlasíš? Najdu odvahu a znovu se mu podívám do očí. Pak už jen čekám na jeho reakci. |
| |
| Doma Já neměla žádný záchvat. To bylo jen tak aby sis všimnul. Já nemůžu za to že jsi tak mimořádně nevšímavý a neviděl jsi jak ten papírek lítal před tvým nosem. Dívá se na mou knihu a zřejmě o něčem přemýšlí. Zajímalo by mě jestli byl dobrý nápad vodit si do bytu upíra. Přece jen to je upír. Stále ještě sem tam cítím bolest u spánku. Je to strašný. Vůbec netuším o čem by jsem se s ním měla bavit. |
| |
| Peklo Sedím v koutě a popíjím vodku z láhve. Uvnitř cítím prázdnotu. Peklo. Nenávist se mi vnáší do krve. Tolik nenávisti ve mně je. Tolik bolesti. A přeci jsem nemrtvím. Upírem, který touži po lidské krvi, který pro ni zabíjí. Hm.. Jaká ironie. pomyslím si a dál se nalévám tou vodkou. Je to pravá ruská vodka. Takže nejspíš v tomto baru mají vkus. Náhle spatřím tu ženu, které jsem taky ublížil a to tím, že jsem se neudržel a políbil jí na její rty. Opět jsem poslechl svoje pudy. Zahleděl jsem se jí do oči, když jsem spatřil, jak si sedá vedle mne. Naslouchal jsem její řeči. Tomu, že má v úmyslu mi pomoct s hledáním vrahů mé jediné. Upřímně se podívám na ní a odložím láhev, jelikož na ní už přestávám mít chuť. Myslíte to vážně? Nebo je to pokus o žert? Dovolte, abych se zasmál. řeknu toto a odejdu od ní, jelikož nemám náladu hovořit s upírkou, která se nedokáže rozhodnout. A přitom chce opět začít znova. Nejspíš tuším, že mi chce pomoci, jenže ranila moje mužské ego a proto raději odcházím. Co si o sobě myslí? Nejdřív ode mne uteče, a pak mi nabízí spolupráci, jako kdyby byla schopná mi pomoct najít ty vrahy mé ženy. pomyslím si a vydám se na trámový, kde spatřím jinou dívku. Vypadá zajímavě. Je jiná než ta u které jsem seděl. Vyskočím za ní nahoru, tak ladně jako nějaký akrobat. Usměji se na ní, když vedle ní usedám. Dívám se, že dáma má ráda výšky. Působivé. Máte ráda adrenalin? Mé jméno je Simon. Rád vás poznávám. promluvím k ní a věnuji jí přátelský úsměv. Snažím se s ní navázat nějaký rozhovor, jelikož tuším, že by mohlo být možná i něco víc. Zahledím se jí do očí a upřeně se na ní dívám. |
| |
| Hell Když odejde a vyskočí na trám k jiné ženě, skoro se rozesměji. Myslela jsem, že říkal, že mu zemřela jakási žena, kterou zřejmě miloval. Kdyby ho teď viděla, určitě by z něj byla nadšená. pomyslím si ironicky. Chlapy prostě nechápu. Chvíli se na ně koukám a po chvíli se musím obrátit, abych se nerozesmála. Naparuje se před ní jako páv. Nechápavě zakroutím hlavou a objednám si vodu, abych neseděla jen tak na sucho. Pak si přesednu tak, abych měla výhled na celou místnost a mohla pozorovat, co se kde děje. Ještě chvíli přemýšlím o muži, kterému jsem nabídla pomoc. Asi jsem to neměla dělat. Rušit mou nabídku by bylo neslušné a on si teď může kdykoliv přijít a říct abych mu pomohla. pomyslím si otráveně. Nevím, jestli se mi chce pomáhat děvkaři. zabrousím pohledem znovu k dvojici sedící na trámu. Rychle se odvrátím, protože bych se musela začít smát. Dnes mám opravdu dobrou náladu. Od mé proměny jsem se snad nikdy nesmála a teď... Jen se ušklíbnu, popíjím svou vodu a ze všech sil se snažím nedívat se nahoru. |
| |
| Pán je tady nový Dobrý večer, samozřejmě , že se můžete připojit. Řeknu suše. Díky notné dávce empatie, kterou umím vycítit se zaměřím na celkem mladou dívku , která nás pozoruje. Telepatie je mezi námi silnější než jsem myslela. Kdo to je? Vyšlu jejím směrem svou myšlenku a dívám se na mladíka. Jmenuji se Selvagia. A ano je to pravda mám ráda adrenalin a vzrušení. Vstanu a jako na kladině udělám přemet dozadu, vodní dýmka umístěna na trámu se ani nepohne a bič na mém pase mne praští do stehna . Po té se usadím na trám a spustím se opět pro své pití. |
| |
| Hell Stále se rozhlížím po místnosti, ale část vědomí jsem vyslala k trámům, abych věděla o čem se baví. Vážně by mě zajímalo, jestli jí bude vyprávět to samé co mě. Vím že to je neslušné, ale teď zrovna mi to je jedno. Poslouchám, jak se představují. Nic zajímavého. pomyslím si nevzrušeně a pomalu upíjím ze své sklenky. Pak se mi do té části vědomí, které je stále v mém těle, vkradou čísi slova. Poznám, že jsou od dívky, která sedí se Simonem na trámu. Na odpověď k ní vyšlu své myšlenky: Moc ho neznám. Seznámili jsme se dnes a můžu říct, že je poněkud... chvíli hledám vhodné slovo otravný. A moc nechápu logiku jeho činů. dokončím myšlenku. Pak se na ženu zadívám, a tak, aby to Simon neviděl se na ní vesele zašklebím. |
| |
| Myšlenky Sleduji tu dívku a slova Simona mi vjíždějí a zase vyjíždějí z uší. Nějak mi jsou lhostejná. Mám ho zakousnout?mám docela hlad. Pousměji se nad svými myšlenkami, které mi nejsou cizí a moc se mi líbí. Občas se usměji na Simona a s nepřítomným výrazem se napiju absinthu. |
| |
| Hell Nad její odpovědí se tlumeně zasměju. Rychle si však přitisknu ruku k ústům a rozhlédnu se, jestli mě nikdo neviděl. Mohli by mě mít za blázna. Dělej jak myslíš. Ale myslím, že bude poněkud... studený. Nevím, jestli by sis pochutnala. vyšlu k ní své myšlenky. Pak po ní nenápadně vrhnu pobaveným pohledem. |
| |
| U ní doma Ty jsi milá za každých okolností, co? řeknu ironicky a dál sleduju knihu. Zajímalo by mě jestli vůbec ví, jak se to používá... Na co vůbec hledáš upíra, čaroděje nebo vlkodlaka? Ale místo jsi si vybrat uměla to se musí nechat. svojí myšlence se mírně pousměju a sednu si vedle knihy, abych měl na ní dobrý výhled. Jinak podle té bolesti hlavy, bych typl. Že kromě toho, že jsi čarodějka, asi máš dar vidět do budoucnosti. Na tvém místě bych si dal pozor, někteří mocní, lidi s tvým nadáním zavírají do temných kobek, jen proto. aby se dozvěděli něco z budocna. |
| |
 | Pred mestom, lúka pri lese Hmm, mesto. Nenávidím ľudské mestá. Ale čo iné mi ostáva? ONA tu bola...možno stále je...dúfam, že je...pomyslel som si, keď som pred sebou zbadal betónové kvádre, ktoré ľudia nazývajú domovmi. Príliš dlho nasledujem stopu tej, ktorá mi bola súdená, aby som sa teraz vzdal. Rozbehnem sa. Zastavím až pred barom Hell. Vypadá to ako jediné miesto, kde to žije. Cítim z neho samých upírov a čarodejov. Ale nielen to. Cítim JU. Je to síce slabé, ale dúfam, že tu aspoň získam nejaké informácie. Hell? Vy si robíte srandu? S tými energetickými pachmi??? Toto miesto si priam žiada návštevu lovcov. napadne ma pri pohľade na názov baru. Rozhodným krokom vstúpim dnu. Hell Hneď pri dverách sa rozhliadnem. Je tu pár zákazníkov - jedna osamelá upírka, a nejaká skupinka. Cítim pár pohľadov (asi tu už dlho nevideli žiadneho Vlkodlaka), ale nevšímam si ich. Prídem k opustenému baru a objednám si obyčajnú vodu. Barman na mňa pozre ako na blázna ale netrápi ma to. Nemienim si utlmovať zmysly alkoholom. Keď dostanem svoj "drink" sadnem si k jednému okrajovému stolu a skúmam prítomných, či sa mi niekto z nich nebude pozdávať ako dobrý zdroj informácií....možno zdroj potravy...tak dávno som si nepochutil na niečom inom než zvieratách... |
| |
| Nečekaná návštěva Dívám se na tu dívku a mám sto chutí se k ní přidat a opustit toho pohádkáře, který se mi snaží vnutit cosi, co stejně nevnímám. Najednou se rozrazí dveře a do nich přijde ON. Je to vlkodlak Na krku se mi objeví husí kůže a seknu pohledem na dívku a vycením své bílé zuby. Je to jen můj pocit nebo to cítíš také vyšlu myšlenky k dívce a postavím se na trám. A sleduji každý jeho krok. Držím se za strop a nehty z něho odloupávám omítku. Co tu chceš Vykřiknu směrem k nechtěnému návštěvníkovi. Husí kůže a adrenalin mnou prostupují a snažím se myslet na něco jiného než na jeho přítomnost. Připomněl mi staré časy v Itálii a jednoho vlkodlaka, který mi zlomil několik žeber a nos. |
| |
| Hell Čekám na odpověď od ženy sedící na trámu. Místo ní však na kraji svého vědomí ucítím, jak se někde okolo pohybuje jakási jiná bytost. Zatím je však příliš daleko, než abych jí dokázala přesněji identifikovat. Cítím však, že se přibližuje. Po chvíli se mě zmocní jakýsi nevysvětlitelný odpor. Nevím čím to je. Podobné pocity jsem ještě nezažila. Pak ta bytost vstoupí do hostince. Podívám se na ní vlastníma očima a zřejmě instinktivně poznám, že je to vlkodlak. Pak uslyším větu, kterou ke mě pronesla žena na trámu. Cítím to taky. Odpovím stručně a svou pozornost upírám na vlkodlaka. Ještě jsem se s žádným nesetkala a tenhle mi nic neudělal, ale proti své vůli cítím, jak se mě zmocňují pocity opovržení, nenávisti a vzteku. Cítím jak mi černají oči a svědí mě špičáky. Ty však zatím držím pod kontrolou. Vztekle směrem k vlkodlakovi zasyčím na podpoření ženiných slov. Silou vůle se přinutím odvrátit od něj pohled a zahledím se na svou skleničku. Stále jsem však v pohotovosti a připravená okamžitě reagovat na nějaký podraz z jeho strany. |
| |
| Hell Čo tu cheš?! začujem ženský hlas. Aké vrelé privítanie.zaškľabím sa a zadívam sa smerom odkiaľ padla otázka. Je to upírka. Keď sa jej zadívam do očí, úškľabok mi zmrzne na perách. Odpor. Pohŕdanie. Dve veci, ktoré vidím v očiach každého upíra, ktorého stretnem. Dedia sa z generácie na generáciu. Akým právom na mňa takto pozeráš?! VY ste opustili prírodu a žijete ako to úbohé ľudské stádo! VY ste zodpovední za to, že môj druh je na pokraji vyhynutia!!! Kvôli VÁM som celý život sám!! Kvôli VÁM som tu dnes!!Sme pre vás len obyčajné zvieratá, ktoré z vlastnej arogantnosti zabíjate. A pri tom v astrálnej úrovni nám nesiahate ani po členky!krv v mojich žilách mi začne vrieť. Do hlavy sa mi prediera myšlienka odtrhnúť jej hlavu, za to, že bezdôvodne mnou opvrhuje. Nie to nesmieš!! Si tu, aby si niečo zistil, nie aby si rozpútal boj, ktorý by si vzhľadom na pomer vlkodlakov a upírov aj tak nevyhral. prehovára ku mne moje racionálnejšie Ja. Po krátkej chvílke ho poslúchnem a znova sa pohodlne usadím na stoličke. Stále sa upírke dívam do očí. Niečo v nich mi ale vraví, že jej city k vlkodlakom nie sú len zdedené. Vidno v nich vlastnú nenávisť, z vlastných spomienok. Dúfam, že ti nejaký vlkodlak ublížil aspoň tak ako mne upíri.prebleskne mi hlavou škodoradostná myšlienka. Ak si miestna tak ti to poviem. Ak nie si...neotravuj.prehodím k nej, pohľad stále upretý do jej očí. Nesklopím zrak pred niekým ako je ona. |
| |
| Byt Asi pro to že jí chci najít. Hledám čarodějku. Mou sestru. odseknu a dál se jím nezabývám. Už mě pěkně štve. Ty jeho kecy. Bolí mě z nich hlava ještě víc. Je to nějaké podezřelé. Je upír. Proč by se mnou šel do mého bytu? Divné. Tahle myšlenka mi už dlouho vrtá hlavou. Příjde a přisedne si ke stolu. Zamračím se. Pořád se dívá do knihy stínů. To sna takovouhle knihu nikdy neviděl? Vlastní skoro každá čarodějnická rodina! Nevzdělanec. Na co mi to je? Já nepotřebuju vidět do budoucnosti a ani jí nechci znát. Chci jenom najít sestru! Copak je to takhle těžký? Budu muset najít Alexe aby mi pomohl. říkám to velmi potichu ale vím že to určitě uslyší. Jak bych ho asi tak mohla najít? Možná bude v baru. Možná také ne. Že bych zkusila kouzlo? Ne radši počkám až ho někde uvidím. Třeba ho ani nebudu potřebovat. Možná jí najdu sama. Nebo ona příjde tady. Zajímalo by mne co dělá. Kde teď zrovna je. To je tak flustrující. Proč nemůžu mít vidění teď. Blbá schopnost. Když chci aby se mi něco ukázalo tak nic ale když nechci tak se mi ukáže jen nějaký úryvek. To mi teda vážně pomůže. pomyslím si ironicky. Proč jsi sem vlastně šel? Teda myslím tady, do mého bytu. Myslela jsem že nemáš rád čarodějky podle toho jak o nich mluvíš. A proč pořád čumíš do knihy. Chceš si snad něco vykouzlit? Dám ti radu asi toho moc nevykouzlíš, když nejsi čaroděj. Na to potřebuješ čarodějku nebo čaroděje. Jen tak pro zajímavost. Absurdní fakt. Jako kdyby nějaký upír uměl kouzlit. Zajímalo by mě jaké kouzlo chce. Že by si chtěl vyčarovat krev? Velmi pravděpodobné. |
| |
 | Příchod Kolem vysokých popraskaných kožených bot víří jazýčky zvedajícího se prachu. Širá pláň za mnou netečně přijímá můj odchod a ohromné město hrdě vzdává hold na přivítanou. Je temné. Slyším svistot větru skrze uličky, vzedmutý písek společne s odpadky bubnují na vílohy zavřených krámků, některé opatřené železnou mříží, jiné ledabyle zastřené tmavě zelenýmy roletamy, za kterýmy skomírá záře jediné lampy. Vcházím do utrob metropole poněkud nervózně. Ulice zejí prázdnotou. Zároveň předkládají fakt zcela fungujícího zabydlení. Opravená naleštěná auta, popelnice plné čerstvích zbytků jídla, hodiny na náměstí ukazují přesně. Vzdychnu. „Sil, do čeho jsi mě to přivedla ty papriko stará ušatá!“ Zadrmolím pro sebe a skoro bych slyšel ve větru její křik zkrášlený šibalským ůsměvem : Jaká paprika ty nedonošená spermie! Tvůj otec tě měl.... Chybí mi. Z ůtrop dlouhého kabátu lovím medailon. Ručička ze slabého plíšku trochu zacinká. Šetrně jí vymaním ze spleti tmavého šátku a na dlani měděnou ružici přivedu do vodorovné pozice. Ručička se uklidní, zakmitá. Konečně naznačí směr. Stále třímám ružici. Jako s detektorem jdu oním směrem. Je to již dlouho co se ručička neustáluje a komíhá se při každém mém pohybu. To musí znamenat jen jedno. Silvánina dcera sídlí zde. V tomto městě. Posunu brýle trochu více na nos. Nehodlám téměř na konci své cesty dovolit Převozníkovy pohled Ven, ke ztraceným ovečkám. Kdo ví, kolik jich tu může být. Bláznivě poletuju po ulicích velkoměsta. Jistě není opuštěné. Od někud z ůtrob domů zaslechnu křik, o čtvrť dál zase horlivé brebentění, někde dokonce nahlas puštěnou televizi! Musím se vracet o celé bloky, sestupuji níže, v temných podchodech zaplněné grafity necítím bezpečno. Střelka je čím dál více neklidná. Zaměřuje její přesnou polohu. „Hell? To vypadá na příjemnou atmosféru.“ Konstatuji když střelka ukazuje pouze na jediné místo. Chtěl jsem se mu vyhnout. Nápis nad honosným vchodem nezní jako zaručená dovolená u Fishera. A uvnitř klubu panuje zdá se živo. „Už to vidím. Pane hostinský? Jednu pintu rudýho kozla. Máte taky ty ďábelský topinky?“ Paroduju vlastní hlas. Nevrle zabručím. Přešlapuju na místě. „Do hajzlu proč já. Proč zrovna já!“ Chňapnu po klice Hellu a vcházím do jeho ůtrob... „Snad mě tu nic nesežere.“ |
| |
| Rzhovor Podívám se na muže, ze kterého čiší zvířecí pudy. Přestávám si všímat Simona a seskočím z trámový dolů k dívce svého druhu. Stoupnu si před ní a nechtěného návštěvníka. Zmocní se mě ochranářský pocit . Stůj ani se nehni. Syknu na dívku, která stojí za mnou. Všechny oči se upřou na mne. Ano, jsem místní. Co tu sakra chceš? V závěsu za ním vkročí do dveří mladý muž v širokém klobouku a nejistě se rozhlédne a sleduje můj a vlkodlakův rozhovo. |
| |
| Hell Když se přede mě žena ochranitelsky postaví a řekne, abych se nehýbala, ztuhnu. Nejdříve překvapením, ale pak se mě začně zmocňovat vztek. Nyní v sobě jasně cítím instinkty upíra, cítím, že teď má nad mým tělem nadvládu tato strana mé osobnosti. Umím se o sebe postarat! syknu k ní zlostně. Neodtrhuji však pohled od vlokodlaka. Rázně vstanu, postavím se vedle ženy a vyhružně vycením zuby na vlkodlaka. Nejsem místní, takže raději nic neříkám, ale chci, aby všichni věděli, na čí straně stojím a že nebudu nečinně sedět v koutě, kdyby se situace vyhrotila k boji. Dveře se otevřou a do hostince vstoupí nějaká osoba. Něvěnuji tomu však pozornost. Stále se plně soustředím na chování nevítaného hosta. |
| |
| Hell Typická upírska zdvorilosť, zahundrem potichu, ale tak aby to počula aj dotyčná. Druhá upírka sa postaví po jej boku a zlostne na mňa civí. Nebojte sa, neprišiel som niekomu ublížiť...v tom vojde do baru niekto nový. Ten niekto niekto je presýtený strachom a neistotou. Pohládzajú môj nos, zbystrujú zmysly a to najhlavnejšie, prebúdzajú vo mne hlad. Mysľou mi prebehnú posledné dni, počas ktorých som skoro nič nejedol. Strhnem hlavu k príchodziemu: Aj keď... Cítim ako sa moja ľudská polovička zatemňuje a nahrádza ju zvieracia. NIE!!! s týmto výkrikom v hlave sa zo všetkých síl snažím ovládnuť. Otočím sa späť k upírkam. Späť k tvojej pôvodnej otázke...pri týchto slovách sa postavím a otočím tak, aby ma počul celý bar a hlasnejšie dodám Niekoho tu hľadám. Mladé dievča z mojej rasy. Myslím, že takých tu veľa poslednú dobu nebolo takže opis nepotrebujete. Po tomto sa otočím späť k upírkam a s tichým zavrčaním sa priblížim k tej, ktorá sa so mnou rozprávala. A ty si dávaj pozor ako sa so mnou rozprávaš. Od žiadneho upíra neznesiem takýto tón.poviem potichu aby to počula len ona. |
| |
| Hell Chvíli s tou dívčinou hovořím, ale sám nevím co jí vůbec vypravím, cítím že jí je to vlastně jedno. A tak můžu mluvit o čemkoliv. Zdá se mi, že se nejspíš s někým jiným baví přes myšlenky. Porozhlédnu se po okolí a spatřím tam tu druhou dívku, se kterou jsem se také bavil. Vypadá to, že se ženy postavily proti mně. pomyslím si a usměji se té myšlence.. Vlastně jsem duchem nepřítomen. Nevním co se zde děje. Ona vůbec nespozorovala, že jsem se odmlčel. Mohl jsem si vážně myslet, že se mnou nebudu hovořit. opět jedna myšlenka udeří do mojí hlavy. Je však zaražená jakýmsi pachem, který se vnáší po celém baru. Cítím tady jakéhosi čokla. Když se porozhlédnu dolů, spatřím tam vážně nějakého psiska a ty dvě v bojové pozici. Hm, že by byla sradna? pomyslím si a chci se nejdřív dívat na ty dvě, jak s ním budou bojovat, nakonec se však něco ve mně rozhodne udělat úplnej opak... Seskočím ladně z toho trámoví a ocitnu se u těch dívek a toho psiska. Ale ale.. Malé psisko tu nějak zabloudilo. Než si to s tebou ty dvě vyřídí, rád bych se tě zeptal cizinče, co tě sem přvádí. Možná dojdeme ke kompromisu a ne hnde k nějaké bitvě. I když ta bitva by se mi zamlouvala víc. promluvím k němu a čekám na jeho reakci... Jeho šance jsou velmi slabé. Dvě rozčilené upírky a malé slabé psisko. Kdyby však došlo k boji, byl bych na straně těch dívek. Vůbec jsem si nevšiml, že někdo vstoupil do baru. Když si to uvědomím. Prohlédnu si jej, ale to je všechno. Čekám jen na to, co se tady stane. |
| |
| Nejistota Natáhnu k němu ruku jako znamení toho, že mu věřím. Možná ji přijme, možná ne Já vím že se o sebe umíš postarat, ale ještě jsi moc mladá. Abys věděla jak se těm bestiím ubránit. Otočím se k ní a pohladím ji po vlasech. Dívku ze tvého rodu jsem tu neviděla. Nechodí vás sem mnohoPokývu hlavou a podívám se na děvče vedle mne. Já jsem Selvagia lehce se pokloním a usměji se. A mou pozornost opět upoutá muž , který přišel. |
| |
| Hell Ostal som stáť ako obarený. To nie je možné!!! Upírka mi podáva ruku! Je to prvý raz, kedy niekto z upírov voči mne prejavil skutočnú zdvorilosť. Ostatní sa správali pohrdlivo, rovnako ako ten úbožiak, čo sa začal hrať na siláka až keď sa mohol skryť za dve ženy. Väčšinu z nich som premenil na prach. Tento upír vypadá ako vhodný kandidát do môjho zoznamu. Ale už som nehal dlho stáť upírku, čo sa mi predstavila ako Selvagia, s natiahnutou rukou. Ešte raz jej pozrem do očí, či si zo mňa neuťahuje. Keď nič také nezbadám, stisnem jej ruku Asar Anchti, syn Thora poviem so všetkou hrdosťou v hlase. Nevieš mi povedať kto by mi mohol pomôcť? Čím skôr niečo o nej zistím, tým skôr odídem z mesta. Potom sa otočím na upíra. Svoj dôvod príchodu som už objasnil. Ak ti tak veľmi chýba boj nebudem sa brániť. Ale len v prípade, ak to bude jeden na jedného. Ženám nerád ubližujem, aj keď sú to upírky. Alebo si na niečo také príliš zbabelý?uškrniem sa. |
| |
| Hell Chvíli mne ten muž ignoruje, jelikož věnuje pozornost Salvagií. Když si mne všimne, promluví ke mně. Nejspíš si myslím, že bude lepší si vyslechnout jeho myšlenky, než začít hned bojovat. V mhoha případech to vůbec nebylo potřeba. Prohlédnu si toho muže, a pak si objasním co tu vlastně dělá. Někoho hledá. Stejně, jako já. Spojit své cesty, by nebylo špatné. Pomoct si navzájem. pomyslím si a upřímně se na něho podívám. Já také dlouho nebojoval a své sily si šetřím na někoho jiného než na tebe. Pokud tedy někoho hledáš, dovol mi abych ti pomohl. Podle mého názoru je lepší hledat ve vícero, než když je někdo osamocen. Vím to z vlastních zkušeností. A za to oslovení se omlouvám. Mé jméno je Simon. promluvím k němu diplomaticky, jelikož se mi vážně nechce s někým bojovat a zároveň, když to není vrah mé jediné. Proto jsem se raději rozhodl tomu muži pomoci, než být proti němu. A také když je jasné, že se nebude bojovat. Podívám se na ty dvě dívky a věnuji jim přátelský úsměv. Tak co jste si o mně pěkného povídaly? promluvím k nim. Opět se však otočím na toho vlkodlaka a čekám na jeho reakci. Kdyby chtěl vážně zautočit jsem připravený na boj. |
| |
| Nová společnost Jdu ke stolu kde sedí párek zamilovaných démonů. A taktně s použitím lehkého násilí. Tím myslím svého biče je vyženu k jinému stolu. Tak moji drazí uvolnila jsem vám stůl.Bylo by mi ctí kdybyste mě následovali mírně se ukloním a přejdu k volnému stolu a přitom se vlním v bocích. Bude to zajímavé opět se pokusit vycházet s lykanem povzdechnu si a podívám se na svou tlupu. Takže ještě jednou jsem Selvagia. Jsem jedna z nejstarších z rodu Malkavianů, kteří ještě před nedávnem byli vládci kamarili, ale díky mému podlému bratranci byla vyvražděna má rodina a já se s ostudou uvrhla sem do Města a mým útočištěm je zde Hell a můj byt je nahoře na trámový. Vylíčím v kostce svůj osud a zavzpomínám na Itálii. Opět se pousměji na lykana a podám mu ruku. Nikdo se tu rvát nebude, nechci tu vidět boje Syknu směrem k Simonovi. |
| |
| Hell Svet sa zbláznil!!!pomyslím si ohromene. Už druhý upír v tom istom bare, ktorý je ku mne zdvorilý! A nielen to. Tento sa ospravedlňuje a chce mi pomôcť!!! ...Alebo som bol ja tak dlho v odlúčení od okolitého sveta, že už som príliš staromódny?? Nech je to akokoľvek, od prekvapenia nedokážem chvíľu prehovoriť. Musím si najprv usporiadať myšlienky. Upír mi chce pomôcť...on žartuje....ospravedlnil sa mi...určite to nemyslel vážne a len sa pripravuje na ďalšiu provokáciu....zabijem ho...tu a teraz... Ale z jeho očí aj z energetického pachu cítim, že to myslí úprimne. Dobre. Čo alebo koho hľadáš ty? Nezazrel si v meste mladé dievča-vlkodlaka? spýtam sa ho a s jemným náznakom odporu v hlase dodám Ale aby sme si ujasnili veci na pravú mieru. Toto z nás nerobí priateľov ani mi to nezabráni odtrhnúť ti hlavu v momente keď sa začneš správať podozrivo! Už mi tu začína byť pritesno. Malý bar a navyše obklopený upírmi...musím sa držať na uzde aby som nebesnel. Ale ak získam konečne nejaké informácie, tak to stojí za to. Po chvíľi nás Selvagia odvedie k stolu a vyrozpráva v skratke svoj životopis. A čo ti spravili vlkodlaci? Vycítil som z teba, že ti niekto z nich poriadne ublížil. |
| |
| Hell "Já vím že se o sebe umíš postarat, ale ještě jsi moc mladá. Abys věděla jak se těm bestiím ubránit." po jejích slovech jsem se na ní šokovaně zadívala. Dělá si ze mě srandu? Pak jsem si však uvědomila, jak dlouho vlastně upíři žijí. Ovšem, proměněná jsem teprve dvacet let, jak staří jsou oni? Přejela jsem pohledem ze Salvagie, na Simona a zpátky. Třeba několik staletí? Nebo dokonce tisíciletí? Při představě, že bych mohla žít tak dlouho jsem se mírně otřásla. Přinutila jsem se na to nemyslet a svou pozornost jsem soustředila opět k dění kolem. Překvapilo mě, že oba upíři jsou k cizinci přátelští. Neměla jsem k tomu důvod, ale někde uvnitř mě přetrvával ten pocit odporu, který jsem se snažila ze všech sil potlačit. Přinutila jsem se kývnout na pozdrav směrek k vlkodlakovi. Když se Simon zeptal, co jsem si povídali, blesknu k němu pohledem a zašklebím se. Nechtěj to vědět. odpovím stručně a spiklenecky se podívám na Salvagii. Salvagia obstarala stůl. Trochu nejistě jsem se po ní podívala, nebyla jsem si jistá, jestli to pozvání ke stolu patří i pro mě. Nakonec jsem si však sedla na židli v rohu, ze které jsem měla dobrý výhled na celou místnost a nebyla jsem nijak ve středu dění. Překvapeně a soucitně jsem poslouchala co říkala o své minulosti. S pochopením jsem kývla hlavou jejím směrem. Měla to těžší než já. Já jsem Ilfirin představila jsem se zdvořile. A také bych mohla pomoci s hledáním... na chvíli jsem se odmlčela a zadívala se na muže, který se představil jako Asar. ...vám oboum Dodala jsem. Svou minulost jsem nechtěla rozpitvávat. Doufala jsem, že se mě na ní nikdo nezeptá. Vlastně jsem si ještě stále nebyla jistá, jestli Salvagia ke stolu pozvala i mě. Jen jsem se rozhlédla po ostatních a čekala jsem, co budou říkat dál. |
| |
| Hell Ještě jednou si prohlédnu do detailu toho vlkodlaka. Prozkoumávám to, jak je nebezpečný. Ale vážně nemám v úmyslu si s ním začít nějaký boj. Můj úmysl je čistě jen solidární a to z toho důvodu, že oba něco hledáme. Vůbec nepřemýšlím o tom, že bychom měli být přáteli. Tento fakt úplně zapírám, jelikož nemám v úmyslu se přátelit s nějakým lykanem.. Selvagia nám sežene místo k sezení. Odhodlaným krokem se tam vydám a sednu si na židly, sedím uprostřed, tak abych dobře viděl na ty dva... Selvagia nám vyčte kus svého života. To co jak jí vyvraždili rodinu a ona se sem uchýlila. Velmi působivý příběh. Víš, že mně překvapuješ,když se nesnažíš svoji rodinu pomstít. tuto myšlenku vypustím a jsem si jistý, že ji zaznamená. Pak řekne, že se tady nikdo rvát nebude. Usměji se na ní. Drahá, kdo řekl že se tady bude být. Toto nemám v úmyslu, nýbrž chci pomoci v hledání. promluvím k ní a s úšklebkem na tváři... Pak si uvědomuji, že na mne mluvil ten lykan. b>Málem jsem zapomněl ti odpovědět. Hledám vrahy své jediné. Věř mi, že nemám v úmyslu se s někým tady být. Můj úmysl je ti pomoct. Považuji to za jako dobrý skutek, kterým smiju všechny svoje hříchy, které jsem napáchal. oznámím mu a podívám se na Ifrin, která je teď velmi zamyšlená a nabídla mi i pomoc. Vděčně se na ní podívám... Moji pomstu nikdo nemůže vykonat za mně. Nebyl bych rád, kdybyses hnala za někým kdo je možná mrtvý. Toto prokletí je mé. Musím ti však poděkovat za nabídku. promluvím tiše, ale tak aby to slyšela jenom ona. Kývnu na číšnici, aby sem přišla, jelikož mám celkem žízeň. Jednu sklenici skotské. promluvím k ní přes myšlenky a než se stačím rozkoukat, je tady s tím... Co si dáte? Pití je na mně. zeptám se jich a čekám na jejich reakce. Jsem velmi bohatý muž, který tu žije už tolik let, takže mi vůbec nevadí tu utratit nějaký obnos. Jsem velmi spokojený, že tu nejsem sám. Sedím a napjatě čekám, až si někdo něco objedná. Pohledem sjíždím Selvagiu, kterou jsem nejspíš urazil. |
| |
| HeLL Pozoruji jejich seanci. Bar je celkem hezký a vypadá to, že sem zapadnu. Pohledy ze mne sklouzly jako prostitutka po barové tyči. Díky bohu. "Díky BOHU? Vážně jsem to řek?" Zabrblám pro sebe. Nahodím brýle hlouběji do obličeje a široký klobouk z ůcty sundám. Odhalím černé vrabčí hnízdo. Projedu jím prsty. Jakmile poví upírka jméno, nadskočím. Na tváři rozkvete šibalský vítězoslavný ůšklebek. Namachrovaně potřesu měděnou ružicí a přiměji střelku k pohybu. Opatrně, po lehoučku, bez známky agrese přistupuji ke stolu a ujišťuji se. Střídavě vrhám pohled na střelku a na kolem sedící. "Ne. Neee, ten taky ne. To je vlk ja hledám...." Není pochyb. Je to ta mladá Malkaviánka. "No potěš prdel." Pronesu nahlas. Pak vytřeštím oči a v duchu krutě pokárám Ignáce za svou hrubou nezdvořilost. "Ehm, tedy....velice se omlouvam za..." Za svou nezdvořilost. Za svou nezdvořilost. Tak už to řekni ty hňupe nebo se zostudíš ještě víc než teď, pokud to víc jde. Radí ten druhý, vnitřní hlas. "Za svou nezdvořilost. Nejspíš putuji moc dní...měsíců...sám." Zvrátím pohled na Selvagiu. Raději opětovně skontroluji střelku ale ta ukazuje jasně. S úsměvem zakývu hlavou. Podám upírce dlaň. "Ignác jméno mé. Vím, hloupé jméno. Rodiče nejspíš neměly svůj kreativní den při jeho vymýšlení. Co ráda pijete slečno?" A modlím se aby neřekla : lidskou krev... |
| |
| Hell Když na mě Simon promluvil, zhluboka jsem se nadechla a snažila se potlačit rozhořčení, které se mě zmocňovalo. Vlastně jsem ani sama nevěděla, proč jsem byla najednou tak naštvaná. Slova ze mě vylítla, aniž bych se nad nimi stačila pořádně zamyslet. To nebyla nabídka! zasyčela jsem na něj potichu. Prostě ti pomůžu najít vrahy a je mi jedno, jestli jseš pro nebo proti! Až je najdem, dělej si pak s nima co chceš. Už jsem se od něj chtěla odvrátit, ale ještě jsem dodala už poněkud mírnějším hlasem. Víš, nejsi jedinej, kdo někoho ztratil a já prostě musím něco dělat, jinak zešílím. Odvrátila jsem pohled a začala jsem přemýšlet, jestli jsem neřekla příliš moc. Budu si muset dávat pozor na pusu zabručela jsem si sama pro sebe. K našemu stolu přitoupil muž, kterému jsem předtím nevěnovala pozornost. Zdálo se, že se jeho oči upírají jen na Salvagii. Musela jsem se vesele ušklíbnout, jak bojoval se slovíčkama, která vyslovoval. Skoro jsem se rozesmála, ale dokázala jsem se ovládnout. Uvědomila jsem si, že se mé nálady dnes mění rychlostí blesku. Ovšem, vždyť jsem taky za jeden den zažila tolik událostí, jako snad nidky v tomto nesmrtelném životě. pomyslela jsem si hořce. Při pomyšlení na nesmrtelnost, má nálada zase klesla k bodu mrazu. Teď už by mi bylo... chvíli jsem počítala 41! Měla bych vrásky, rozhodně bych nevypadala, tak jak vypadám teď a možná bych i byla štastně vdaná a měla děti. Pevně jsem stiskla zuby a odehnala naprosto nereálné myšlenky. Co mě to zase napadá? rozhlédla jsem se a doufala, že se na mě nikdo nedíval. |
| |
| Pakt Ilfirin je krásně průhledná její myšlenky přečte kdejaký silnější démon Já jsem stará přes 1400 let. Častokrát jsem si přála zemřít, nejdřív Římané potom temný středověk, hony na čarodějnice, první a druhá světová válka. Válka ve Vietnamu. Té jsem se dokonce účastnila. Seberu arašídu a vhodím si jí do úst. Podívala jsem se na zúčastněné a objednala jsem džbán nejlepšího vína pro mne, Simona a Ilfirin s kapkou něčeho chutnějšího, alespoň zjistím, jak na onu tekutinu reagují. I já potřebuji s něčím pomoci. Za to vám nabízím bydlení a mou loajalitu. Můžete lovit jak je vám libo. Tohle je město nikoho. Proto ho mám tak ráda Protáhla jsem se a periferním viděním jsem zachytila muže v rudém klobouku. Představí se mi jako Ignác je tak nejistý, že kdykoliv bych podnikla nějaký útok dostanu ho. Ráda piju víno. Zrovna teď jsem si objednala džbán pro mou milou společnost. Dáte si také pane Ignáci? |
| |
| Pakt? Zašklebím se. Víno? To snad pijí jen ty paka s rolákama, co touží po kuchyních z borovic. Pojídají pity a nemají manželku, mají ženušku. Co si dáš k těm kornflakeum miláčku? Dám si trochu vína pusinko. Zatřepu hlavou abych zahnal myšlenky toho Druhého. Přece upíři pijí víno kvůli barvě? Ale co když je to víno bíle? Hm... "Velice rád se přidám k vašemu posezení. Pokud ostatní nic nenamítají. Asi nebudu uctyhodný společník. Vlastně několik měsíců putuji skrz stepy, přez moře..." Zasednu na kulatou trojnožku a přitom kroutím zápěstím. Hloupý zlozvyk kterým si pomáhám při hledání slov. "Pak další stepy...bylo toho dost. Někdy nepotkám živou duši..." Zarazím mluvu a koukám kamsi ke stropu. "Vlastně ani jinou duši." Zkrze brýle daruji temný, zamračený pohled Selvagii. Chopím ucho džbánu a nedbale naleju pohár svůj i poháry ostatních. "A to jen kvůly vám slečno!" Přiznávám, že Selvagia je kost. Skoro hezčí než její matka. Co to kecáš, je mnohem hezčí. Koukni na tu postavu, jak ze žurnálu. Akorát trochu divoká, i na Malkaviánku. Ztichni!Okřiknu toho druhého... |
| |
| Že by mi něco uniklo? Hledím na Ifrin, která je celkem rozhořčená. Nejspíš ji chápu a proto se na ní vřele podívám. Dobrá tedy. Přijímám tvoji nabídku. promluvím k ní, tak aby to jen ona slyšela... Poté naslouchám Selvagií, jak k nám hovoří o svém životě. Nejspíš i ona chce pomoci. pomyslím si a přátelsky se na ní podívám. Jakmile chci něco říct, spatřím u nás jekéhosi muže v rudém klobouku. Představil se nám, jako Ignác a bylo na něm poznat, že hledá nějaká vhodná slova. Nejspíš to bude člověk. další myšlenka. Teď jen hledím a pozoruji situaci. Jak k Selvagií hovoří ten Ignác. Pak se nás zeptá, zda si může sednou. Jen ukáži na místo, aby si sedl. Pak nám vypráví o tom, jak dlouho je na cestách a to jen kvůli Selvagií. Nalije nám pohár vína a já si hned vezmu. Kvůli Selvagií? A to z jakého důvodu vážený pane? promluvím k němu a napiji se z poháru. Pak se podívám na Selvagií. Pokud chceš s něčím pomoci, rád ti pomohu. A tvoji nabídku o přespání přijímám vyšlu k ní myšlenku a jsem si jistý, že jí postřehne... Opět se nenávistně podívám na toho Ignáce, o kterém nic nevím. A čekám, co dalšího nám ten chlápek poví. |
| |
| HeLL Zaškrabu se na bradě. "Hm, proč ji hledám? Zabít ji nechci, jak se většina z vás domnívá. Ale to tajemství si nechám buď pro samotnou Selvagiu nebo jen pro sebe." Pokynu sklenicí na znamení přípitku a jedním hltem vyzunknu obsah. Obličej mi svrasčí ůšklebek. Očima zamžourám a hlasem připomínající eunucha z dvora Alexandra velikého konstatuji. "To je dobrej ročník!Silnej!" Otřepu se. "Aaaa, a co muzika? Nemáme tu třeba Jubox?" Vstanu a hledím po Hellu. Poblité barové židle, mrtvej démon, prázndej stůl s reservém, další mrtvej démon. Upíří lezby....jsi si jistej, že v Juboxu nebudou mít samej Gothick metal? Zabručím. "Co takhle ůvodní píseň z filmu Hříšný tanec? Tu mám rád!" Pobrukuju melodii a mrknu na Selvagiu. Kruci jak ji to říct aby mi neutrhla hlavu hned? |
| |
| Hell Objednám si čistú vodu a hľadím na čulý rozhovor, ktorý sa tu rozprúdil. Pri upírových slovách o zmytí svojich hriechov vybuchnem do smiechu.Dúfam, že tými hriechmi nemyslíš pitie krvi. A vôbec odkedy sa upíri kajajú za svoje hriechy?Po chviľke sa k nám pridá cudzinec, z ktorého som cítil toľko strachu a predstaví sa ako Ignác. Teraz keď je bližšie cítim, čo mi pretým unikalo. Jeho pach je iný. Zvláštny. Za tých 200rokov som nič podobné necítil. Radšej budem ostražitý, kto vie čo sa z neho vykľuje... Pri Selvagiinej ponuke len pokývem hlavou a dodám S ubytovaním súhlasím, ale pomoc nesľubujem pokiaľ nepovieš čo potrebuješ... Po týchto slovách sa zas odmlčím a počúvam ostatných. Vypadá to tak, že sa budem musieť spolčiť s upírmi a čo je ešte horšie..premerám si Ignáca od hlavy po päty s niekým o kom nič neviem. Ale nech. Ak mi to pomôže v pátraní tak sa prispôsobím. Medzitým sa medzi upírkou, ktorá sa predstavila ako Ilfrin (zaujímalo by ma či to meno aj niečo znamená...je celkom pekné) a upírom strhne menšia slovná potýčka. Tá ale rýchlo skončí a tak vo chvíli keď sa s ním nik nerozpráva sa ho spýtamTy si moje meno už počul ale zatiaľ si sa mi nepredstavil. Keďže si máme pri hľadaní pomáhať, myslím, že tvoje meno budem potrebovať. Alebo ťa mám celú dobu oslovovať Upír? |
| |
| Hell 1400 let?? v duchu jsem zaúpěla. Přece není možný, že takhle dlouho budu žít i já? To nevydržim! Zhluboka jsem se nadechla. Ne! Určitě umřu dřív. snažila jsem se uklidnit, ale tahle myšlenka se mi zdála být taky nepříjemná. Vyrušil mě Simon, když přijal mou nabídku. Jako bys měl na vybranou. pomyslím si spokojeně v duchu. Jeho směrem však jen kývnu havou. Když muž, který se představil jako Ignác, nalil všem víno, neochotně jsem se natáhla po poháru. Nedůvěřivě jsem k vínu přičichla. Trochu jsem nakrčila nos. Opatrně jsem se rozhlédla po někom, komu víno chutná, že bych ho mohla někomu věnovat. Položila jsem pohár zatím na stůl. Když kolem procházel hostinský, mávla jsem na něj a objednala jsem si čistou vodu. Omluvně jsem se usmála na ostatní. Poslouchám, jak Ignác vypráví o svých cestách. Obočí mi vylétlo vzhůru, když to začal svádět na Salvagii. Když Simon položil otázku, trochu podmračeně jsem se na Ignáce podívala. Také by mě zajímala odpověď. Když jí Ignác vyslovil, ještě víc jsem se zamračila. Vůbec se mi nelíbilo, že něco tajil. Po chvilce jsem se však zarazila nad svou reakcí. Proč mě to vlastně tak zajímá? ptám se sama sebe. Má reakce mi přijde téměř směšná. Proč najednou tolik starostlivosti ohledně osob, které jsou kolem mě? Asi blázním. napadlo mě momentálně nejpravděpodobnější vysvětlení. Pak se Ignác zmínil o hudbě. Když zmínil úvodní píseň z hříšného tance, bolestivě mě bodlo u srdce. Tu ne! zašeptala jsem potichu. Tuhle písničku nemám ráda... řekla jsem již o něco hlasitěji, aby mě bylo slyšet. Téměř prosebně jsem se na něj podívala. Vybavila se mi vzpomínka na můj život. Zatnula jsem zuby, jak jsem se snažila vzpomínku potlačit. Zatím se mi to celkem úspěšně dařilo. |
| |
| Peklo? Hledím do své skleničky a poslouchám, co mi hovoří ten chlápek s červeným kloboukem. Snaží se mi odpovědět na moji otázku, ale vůbec se nedozvím to co jsem po něm chtěl vědět. Napije se jako první a dá to na ex. To mne celkem překvapí, že ho to nesložilo hned. Ale co někdo má na alkohol buňky. Zahledím se do svojí skleničky a zamyšleně se na ní podívám. Hm.. Pěkná barva. Barva krve. Krev však chutná lépe. pomyslím si. Tu však ke mně promluví ten lykan a chce znát moje jméno, které jsem mu dávno řekl, ale nejspíš to nezaregistroval ve svém rozhořčení a chuti se mnou bojovat. Otočím se k němu a zasměji nad tím oslovením. Pro mně za mně mi říkej, jak chceš. Ale mé jméno je Simon. Před malou chvíli jsem ti to řekl. promluvím k němu a v ruce držím skleničku s vínem. Náznačím, že si chci připít a napiju se toho nápoje. Chutná celkem dobře. Pak Ignác naznačí, že by si rád pustil nějakou písničku z jukeboxu. A zrovna tu kterou nesnáším. Podívám se rozčileně na něj, jako kdybych ho chtěl zabít pohledem. Ne.. tu písničku ne. Proč ne nějakou klasiku. Co třeba Mozart, Beethoven? Proč něco tak umělého? promluvím k němu a zatvářím se velmi kysele nad pomyšlením, že bych měl poslouchat písničku z jakéhosi filmu, který večně hrají v rádiu. Porzhlédnu se po lokále, abych se ujistil, zda tu není klavír. Bohužel tu není nic... Smutně se podívám na svoji skleničku a čekám, až někdo opět promluví. Doufám, že bude nějaká sranda. pomyslím si a čekám co se bude dít. |
| |
| HeLL "Proč tu písničku nemá nikdo rád?" Zamručím, roztáhnu ruce a plácnu s nimy do boků. Že by byly upíři tak citlivý? Hm. Jen se na ně koukni. Na jejich společnost. Zapnu na Juboxu Bob Dylan, The Times They Are A-Changim. V rytmu staré melodie, a ve zvuků foukací harmoniky jakoby se to celé spomalilo. Barmanky chodí usměvavé nahoře bez, v upnutých šortečkách, stvoření vzadu u kruhového stolu laškují nad novinami, jeden z ožralců vycházi pozvracený směrem od WC a nadává : Kterej debil mě poblil! Selvagia drží sklenku vína. Daruje jeden smyslný ůsměv i mě. Ti další buď buší do stolu, lehoučce vedou rozhovor...topí oči v minulosti, v tak nádherných vzpomínkách. Kolik takovýchto krásných míst ještě zanikne? Díky nenávisti lidí? Hony na čarodějnice, války, rasová nesnášenlivost...možná je to otázka času. Kéž by je lidé viděly tak, jako já. Každopádně, pokud na tohle příjde, půjdu do pekel po jejich boku. A rád. Přistoupím pomalu k zádům Selvágie. "Smím prosit madam?" |
| |
| Peklo a píseň z nebes Dívám se na Ignáce, který se ptá, proč tu píseň nemáme rádi. Neodpovím mu, jelikož na to nemám náladu a ani chuť. Naliji si opět sklenku vína a mlčím. Hledím do prázdna. Ta hudba je pěkná. Možná bych si vzpoměl na minulost, ale já vůbec nemám náladu na něco vzpomínat. Mé vzpomínky na minulost. Hloupost. Osud a zášť. K čemu je minulost. Honím se za něčím, co není. Vrazi mé jediné už mohou být dávno mrtví. pomyslím si. V myšlenkách mne vyruší, až Ignác, který požádá Selvagií o tanec... Co si to sakra dovoluje? Tomu musím zabránit. tuto myšlenku taky vykonám. Postavím se, abych na něj lépe viděl. Přistoupím k němu blíž a prohlédnu si ho od hlavy až k patě. Vážně jí žádáš o tanec? Vůbec nevím, kdo jsi. Jen tak si sem příjdeš. Řekneš jí, že jí hledáš a pak jí žádáš o tanec. Hm...zajímavé. Dovol, ale teď bych si rád zatančil já s ní. promluvím k němu a nenávistně se na něho podívám. Doufám, že souhlasíš. Pak bych tě rád pozval i na něco ostřejšího, než je víno. promluvím k ní přes myšlenku. Nenávistně se přitom podívám na Ignáce. Vytáhnu z kapsy minci, kterou před chvíli vložil do jukeboxu a hodím mu jí. Pak si tam pusť cokoliv chceš. Ale tento tanec bych si rád zatančil s ní. promluvím k němu. Podívám se na Selvagií a ukloním se před její krásou. Smím prosit překrásná dámo, jejíž krása se nedá slovy popsat. promluvím k ní a nabídnu jí rámě. Čekám přitom na reakci dámy. |
| |
| Tanec Ehm...jo jistě, vem si ji. Aspoň se budu mít na co těšit. Otočím zrak a pro sebe zašeptám. A vem si ji i s tímhle pitomče! Napřímím prostředníček. Minci cvrnkám ke stropu a chytám ji. Těžce dopadnu do kožených sedaček hned vedle Ilfirin, aniž bych to plánoval. Na půl pro sebe a na půl pro Ilfirin konstatuji : "Proč tihle šampóni dostanou to, co potřebuju já. Můžou to bejt vesničani, nebo taky starej ůchylnej zvoník v kostele U milosrdných bratří..." Přidávám na dlani prsty abych jemě dopočítal toliko střetů. Jednoduše....né aby jsis myslela, že jsem sukničkář!" Vrhnu ůpěnlivý pohled na krásnou Ilfirin. Všimnu si, že moje povídání nejspíš sleduje s trochou nadsázky. Ale pokračuji dál. "Člověk se snaží a stejně z něj je ten největší idiot." Rozložím svou skulpturu na sedačce více pohodlně, jako doma. "Mám jednu lásku. Strašně ůžasná holka. Můžem spolu vykládat hodiny a hodiny, pořád máme co dodat. Ach jo. Jenže váží přez třista kilo. Jedna poloobryně ze západu. Nefungovalo by to." Obrátím prázdný pohárek a plácnu jím o stůl. "Ona si říhne a způsobí tornádo. Přidej tomu kýchanec a máme monzun. Uprostřed hospody vyrostou takový ty vysoký stromy jako v deštných pralesech. Proč je to s těma hezkejma holkama jako s místama na parkovišti? Ty lepší jsou zabraný!" |
| |
| Hell Mozart? Beethoven? Jen protočím oči, ale nijak to nekomentuji. To tu nikdo neposlouchá normální hudbu? zeptám se sama sebe. Připouštím však, že je to lepší, než písničky z hřášnýho tance. Na chvilku zavřu oči, aby nikdo nemohl vidět bolest v mých očích, kterou způsobovala tato vzpomínka. Když zase oči otevřu, už v nich mám vyrovnaný pohled. Chvíli jenom zírám do zdi a jen na půl ucha poslouchám, co ostatní říkají. Pak sleduji, jak Ignác pouští nějakou mě neznámou písničku a vyzývá Salvagii k tanci. Mírně se pousměji. Překvapí mě okamžitá reakce Simona. Když se začně s Ignácem hádat o Salvagii, je toho už na mě trochu moc. Začnu se hlasitě smát. Když se trochu uklidním, věnuji Salvagii pobavený pohled. Užij si tanec. Vyšlu k ní myšlenku a opět se dám do smíchu. Když se Ignác podvolí, znovu se usadí a začne si cosi brblat, snažím se potlačovat úsmev. Jakmile však začne vyprávět o nějaké poloobryni, neudržím se a znovu se rozesměju. Nic však neříkám. Jenom se usmívám a opět s dobrou náladou sleduji dění. |
| |
| Hell Víno. Hudba. Tanec. Slová, ktorých význam poznám, ale osobne mi nič nehovoria. Ako by aj. Pri mojom spôsobe života sa to dalo očakávať. Prekvapilo ma však, že pieseň, ktorú nakoniec Ignác pustí, mi celkom vyhovuje. Keď sa strhne slovná bitka medzi Ignácom a Simonom o tanec so Selvagiou, zbystrím pozornosť. Vypadali pri tom tak smiešne, až som sa chcel rozosmiať. Ale nechcem ukázať ostatným svoju uvoľnenosť. Predsa len. Sú to upíri. Nesmiem spustiť ostražitosť aj keď sa teraz tvária ako spojenci. Nenechám sa bodnúť do chrbta. Ilfrin, ale takéto problémy nemá a vyprskne do smiechu a chvíľu jej trvá kým sa ukľudní. Zaujímavé ako niektorí jedinci, dokážu tak rýchlo stratiť pozornosť. Ešte pred chvíľou všetko ostražito sledovala a teraz sa zabáva. Rovnako sú na tom ostatní... premýšľam zatiaľ kým sa ostatní bavia. Mňa si nikto nevšíma a ani neočakávam nič iné. Aj tak mám od Ignácovho príchodu hlad, takže by som nebol príliš zhovorčivý. Ten hlad. Už to dlho nevydržím, budem musieť ísť pohľadať niečo pod zub. Niečo, čo v tejto chvíli ešte žije. premýšľam a nervózne sa pomrvím na stoličke. Ešte ale nikam nejdem. Chcem najprv zistiť či sa tu povie ešte niečo zaujímavé. Ak sa do 15tich minút nič nestane, odchádzam. rozhodol som sa nakoniec. |
| |
| A dost. Zvednu ruku na znamení, které značí nemluvte. Omlouvám se , ale netančím. Netančím už přes dvě stě let. Asare můžeš mě následovat, ráda bych ti řekla o svém problému. Pokynu rukou na trámoví, které zeje prázdnotou.. Ty potvoro. Usměji se na Ilf, která se mi směje. A s tebou Ignáci si pohovořím potom. Je zvláštní že hledáš zrovna mne. Vstanu ze své židle mírně se ukloním a jedním skokem se dostanu na trámoví, které nám poskytne dostatečné soukromí. Tak Asare synu Thorův budeš znát mé tajemství. Upravím si koženou bundu a čekám na Asara. |
| |
| Hell Pri Selvagiinej ponuke prekvapene zdvihnem obočie. Chce mi to povedať v súkromí? Myslel som, že chce pomoc od všetkých. Ale budiž...Aj keď som sa už tešil na lov. Ale ten môže počkať. Vyskočím na trám a usadím sa. Počúvam. Nevidím dôvod povedať niečo viac. Ani nie je čo. Najprv si vypočujem jej príbeh, otázky prídu až potom. |
| |
| Alex Probudíš se s kocovinou. Prohledáš celý byt a zjistíš, že žádný vyprošťován v bytě nemáš. Jediné co tě napadne je Hell. Tam mají všechno. Když narazíš i na správného člověka dají se sehnat i drogy, ale o těch jeho majitelka nechce ani slyšet. Démon, který se je tam snažil prodat, zmizel ze světa a nikdo o něm nic neví. Majitelku neznáš, nikdo jí nikdy neviděl, ale říká se o ní, že sní není radno si zahrávat. Oblečeš se a vydáš se směrem k baru, který máš blok od svého bytu. Už z dálky slyšíš muziku a čilí ruch. U vchodu tě zastaví dva kyklopové s kerberem, ze kterého jde strach podmíněný velký obojkem na každé hlavě. Z každé tlamy kerbera odkapávají sliny. Na jedné louži se málem rozmázneš, máš co dělat abys vyrovnal balanc. Zaplatíš požadovanou částku a protáhneš se mezi těmi bestiemi. U velkého stolu sedí celkem pozoruhodná skupinka, mladá žena se dvěma muži a o něčem vášnivě diskutují. Na trámový sedí dívka s mužem a o něčem se baví. Najednou se objeví vysoký démon, který je už značně pod parou a narazil do dívky. Neslyšíš jejich rozhovor, ale vypadá to, že se hádají. Najednou se v ruce démona objeví fireball a ti dva mladíci si stoupli před dívku. Je na tobě, jestli budeš jen přihlížet a nebo jim pomůžeš. Claire a Tristan Clair navrhne malou noční procházku po Erebu ano naše město se jmenu Erebos.Nejtemnější místo kde žijete.Pamatujete si vlastně jak jste se sem dostali??Kráčíte pomalu temnou uličkou.Claire pevně svírá svou knihu, aby ji udržela v dosahu od Tristana, který po ní víc než okatě kouká. Pomalu se přibližujete k baru kde podle vzrušených výkřiků se něco děje. Kyklopové se vám ukloní a pustí vás dovnitř bez problémů. V lokále uvidíte jak se démon snaží vrhnout fireball. Můžete dělat jako že nic nebo nahlédnout do knihy a pomoci. |
| |
| Rozhovor Ladně vyskočím na trámoví a ukážu rukou na trám aby si ke mně . Prosím posaď se Ukážu na trám a pohodlně se usadím se na polstry v černé a rudé barvě, které se sem hodí jako ulité. Jsem nástupkyně trůnu Selvagia Maria de Astroria z rodu Malkavianů. Byla jsem násilím svržena z pomyslného trůnu kamarili. Můj bratranec.. Vyvraždil mou rodinu a mého muže...Byl jedním z vás zabil i mé dvě dcery, kterým kolovali v krvi oba dva naše geny. Proto jsem se uchýlila sem do Erebosu a už přes 50 let plánuji pomstu. Bratranec Aengus se pokusil zabít i mne, ale tady mám jistotu, že mne nenajde.Doufám v to. Nikoho nemám ani rodiče ty také zemřeli v tom velkém zimním masakru, který jsme přežila jen já. Můj manžel se jmenoval Lyall syn Attu a Daciany, žili dlouho na severu. Možná je znáš možná znáš jejich rod. Proto tě prosím o pomoc. Pronesu téměř zoufale a v očích se mi zalesknou slzy. |
| |
| Hell Když se Asar neklidně zavrtí na stoličce, rychle k němu otočím hlavu. Mírně nadzvednu obočí. Nevím, jak to je u vlků, ale takhle nějak vypadám já, když mám hlad. pomyslím si. Ještě aby tu po někom vyjel. Z mé úvahy mě vyruší Salvagie. Ty netančíš? vyšlu k ní šokovanou myšlenku. Dvěstě let? toto si už nechám pro sebe. Vzpomenu si na to, kdy jsem tancovala naposledy já. Je pravda, že od té doby, se toho hodně změnilo. pomyslím si hořce a poněkud rozladěně. Miluju tanec. Salvagia se pak opět ocitne na svém trámu, kam jí doprovází i Asar. Pak už mi moc času na přemýšlení nezbývá. Do místnosti přijde muž, kterého jsem tu už jednou viděla. Záhy s ním, se v místnosti zjeví někdo... jiný. Okamžitě pocítím přítomnost démona. Vymrštím se ze židle a vycením zuby. Démon na mě upře své černé nepřátelské oči. Poznám, že tento démon je nižší úrovně a není moc silný. I přes to však jsem ostražitá. Dívá se na mě a najednou do mě vrazí. Rychle odskočím a hrozivě na něj zavrčím. Zaujmu bojový postoj. Vidím, jak se mu v ruce objevila ohnivá koule. Neútočím, jen promýšlím strategii. Jsem připravená okamžitě uskočit, jakmile fireball opustí jeho ruku. |
| |
| Probudím se, unaveně se rozhlédnu kolem sebe a zamžourám k hodinám pověšeným na zdi, neboť krb je již vyhaslý, to znamená, že jsem musel být mimo dlouho. Čas na hodinách mne překvapí, opatrně se tedy posadím připravený se najíst, neboť cítím, jak mi kručí v žaludku. Zkontroluji si svůj řetízek, jestli jsem ho neztratil, když zjistím, že je na svém místě usměju se a aktivně se postavím. Zjistím, že to byl špatný nápad, protože se mi hlava zatočí a udělá se mi špatně. Opatrně spadnu zpět na gauč. Opatrně to zkusím znovu a tentokrát se již na nahou udržím. Opatrně se tedy rozejdu do koupelny, kde si zkontroluji zorničky. Rozšířený, super pomyslím si a opláchnu si obličej, několikrát. Ještě odejdu do ložnice, kde se převléknu do tmavě modrých jean a černého trika s krátkým rukávem. Hell Do klubu přijdu přibližně hodinu poté, co jsem se probudil. U hlavních dveří mne zastaví párek kyklopů s kerberosem. Unaveně jim tedy zaplatím požadované vztupné a vejdu. Téměř okamžitě mne ohluší hudba. Celkem plno pomyslím si a vyrazím k baru, kde se usadím. Objednám si ovocný koktejl. Rukou sjedu do kapsy a vytáhnu cigeretu, kterou okamžitě zapálím a labužnicky potáhnu. Sleduji skupinky kolem. Pár, co se hádá mne fascinuje asi nejvíc. Rozejdu se tedy k nim a změřím si je pohledem, ohnivou kouli v ruce jednoho ignoruji. "Děje se tu něco?" zeptám se a popotáhnu z cigerety. |
| |
| Stále sedíme a ani jeden se nemá k ničemu. To ticho mě pěkně štve. Dívám se do knihy na nějaké zaklínadlo... Najednou mám vidění. Vidím Alexe, nějakou ženu s vyceněnými zuby. Nejspíš upírka a nějaký démon s ohnivou koulí. Otevřu vyděšeně oči. Rychle se ale zklidním. Nevím jestli si toho Tristan všiml ale vypadá to že ne. Kdybych mohla tak se přemístím, jenomže je tady Tristan. Musím Alexovi pomoct co když se mu něco stane? Co kdybychom šli na takovou menší procházku? Navrhnu nenuceně. Zvednu se a knihu vezmu s sebou. Teď když jí Tristan viděl budu si na ni muset dávat velký pozor. Vyjdeme ze dveří a pomalu scházíme ze schodů až do přízemí. Když vyjdeme ven je docela chladno a z mraků se snáší malé kapičky deště. Brrrr... Nesnáším déšť. To je největší nevýhoda tohoto města. I když je zde pořád tma a bytosti jako jsem já se tady mají dobře občas tady prší. Několikrát do roka dokonce i sněží. Jediná nevýhoda tohoto místa. Rozejdeme se na sever a jen tak se procházíme. Ani jeden z nás nic neříká. Zajímalo by mě na co teď myslí Míjíme jeden podnik, ze kterého jde slyšet hlasitá hudba a pokřikování mužů. Bordel, co jiného. Divím se že se baví. Kdyby věděli co je tady čeká myslím že by nebyli takhle uvolnění. Ve městě moc lidí nebydlí. Populace 1325 lidí. Z toho tu jsou i upíři, vlkodlaci a čarodějové. Divím se že se tu sem tam přestěhuje nějaká rodina. Kdybych byla člověk tohle místo by mi nahánělo spíš hrůzu. Samá tma, žádné slunce. Jdeme kolem nějaké temné uličky v které zrovna řádí nějaký upír a vysává z nějakého děvčete krev. Nechutně se na něj podívám a pokračuji dál. Jsme už jen kousek od baru a já se trošku pousměji. Uslyším nějaké výkřiky a hlasitou hudbu. Už jsem dlouho neslyšela, že by tam bylo takhle živo. Přijdeme ke dvěřím. U nich stojí něco jako stráže kyklopové. Znají mě už hodně dobře. Ukloní se a my bez potíží vejdeme dovnitř. Hell Vstoupíme a já se trošku porozhlédnu. Na trámoví sedí dívka s nějakým mužem. Když se podívám lépe poznám že to je upírka, která je zde pořád. Ale toho muže jsem tady ještě neviděla. U stolu sedí nějaká skupinka ale té moc pozornost nevěnuji. Zahlédnu Alexe jak stojí u toho démona a té mladé upírky. Vůbec se mi to nelíbí. Ten démon nevypadá na to že by se hodlal jen tak vzdát. Otočím hlavu a podívám se na reakci Tristana. Nedůvěřivým a trochu zuřivým pohledem se dívám na démona a vyčkávám co udělá. Kdyby došlo na boj stojím při upírce a Alexovi. |
| |
| Hell Čím viac Selvagia rozprávala tým viac ma prekvapovala. Odkedy sa upíri a vlkodlaci berú medzi sebou a plodia deti??? Ako je vôbec také spojenie možné??? Čo zo svojich rodičov taký potomok získa?? Tieto otázky mi vírili hlavou. Plánoval som sa jej na to spýtať. Na všetky som ale zabudol v momente keď vyslovila mená rodičov jej zavraždeného manžela. Málokedy dávam najavo svoje skutočné city, ale po tejto informácii som ostal prekvapene sedieť. Chvíľu som nebol schopný slova. Atta. Daciana. poviem potichu, keď sa trochu z toho šoku spamätám, s obrovskou ľútosťou v hlase. Jasné, že ich poznám. Nielen mená. Poznal som ich osobne. Bola to moja rodina. Neviem či to vieš ale sú mŕtvi. Upíri. Možno ich zabil tvoj bratranec, po Lyallovej smrti. Vedel som, že mali syna, ale nestretol som sa s ním. A jeho rodičia o ňom veľa nerozprávali. Ak dobre viem, spravil niečo, čo sa im nepáčilo. chvíľu rozmýšľam či mám povedať to čo som počul od otca alebo nie. Oženil sa s niekým, koho neschvaľovali. dodám nakniec. Dúfam, že som ju neurazil. Jej problém je od tohto okamihu aj mojím. Atta a Daciana sa ma ujali po smrti môjho otca. Boli to poslední dvaja vlkodlaci, ktorých som od otcovej smrti videl. V čase keď som sa snažil osamostatniť, ich zavraždili.hovorím skôr sebe ako jej. Bolo to strašne dávno. Ale na tom nezáleží. V tejto chvíli sa vo mne rozhorel ten istý pocit nenávisti a zúrivosti aký som zažil, keď som zistil čo sa im stalo. Neviem čo presne odo mňa očakávaš, ale pomôžem ti. Chcem zistiť, či ich dal zavraždiť tvoj bratranec. Ak áno, mám jednu podmienku. Nebudeš mi brániť vytrhnúť mu srdce z tela. Dlhujem im to. poviem rozhodne. Ak odmietneš, nájdem tvojho bratranca sám a zabijem ho tak či tak. Ak mi v tom budeš prekážať zabijem aj teba. dodám drsne. Viem, že posledná veta bola pritvrdá. Najmä keď je na pokraji plaču. Ale už som sa rozhodol a svoje rozhodnutia nemením. Ty hlúpy zavšivavený vlk. Kvôli pomste si skoro zabudol na svoju vyvolenú!!!! vynadám si v duchu. Ale predtým musím nájsť informácie o dievčati, ktoré hľadám. Je to dôvod, pre ktorý som tu a je dôležitejší než pomsta. dodám miernejším hlasom. |
| |
| Rozhovor Vydám z úst zmučený výkřik, po kterém na stole začnou praskat skleničky a z očí se mi spustí slzy. Atta a Daciana, se smířili s tím, že si mne jejich syn vzal ženu jiné rasy. Milovali své vnučky. Moji rodiče byli zásadně proti a nikdy nás neviděli pohromadě, pohrdali mnou i mými dětmi. Žila jsem od té doby v Itálii, ale nikdy jsem nezapomněla na ty, kteří nás milují a dali nám své jméno Podívám se na Asara a utřu si oči. Nechám ti svého bratrance, moc ráda bude to pro Aenguse Baltazara z rodu Ventrue největší potupa. Jen když se ve mně probudí Malkavianovské šílenství tak ti nezaručuji, že z něho něco zbude. Je to prokletí našeho rodu. A tvou přítelkyni ti pomohu najít. Znám pomalu celé město a mám i dobré známé Slzy na mé tvář zaschly. Utřela jsem si nos a pousmála se na Asara. Budeme přátelé? zeptala jsem se nejistě |
| |
| Hell Pri Selvagiinom výkriku som si len zakryl uši a dúfal, aby čo najrýchlejšie prestala. Tá bolesť bola agonizujúca. Jedna z nevýhod a zároveň darov vlkodlaka - vysoko vyvinutý sluch. Asi som jej to nemal povedať. Zničil som jej krásne spomienky. Nechcel som ťa zarmútiť. poviem jemne. Pristihnem sa pri snahe položiť ruku na jej plece, aby som ju uchlácholil. Čo to robíš?? zastavím ruku vo vzduchu a spustím ju vedľa seba. Viem o Malkaviánoch a viem ako vás zastaviť aj pri besnení. Takže tvoj bratranec ostane mne. Jeho meno si nechcem pamätať. Nestojí za to. Vďaka, že mi pomôžeš. Nemyslím, že je ešte v meste ale každá informácia kde by mohla smerovať mi pomôže.dodám po chvíľkovej odmlke. Pri jej návrhu o priateľstvo sa mimovoľne usmejem. A teraz čo? Ak to prijmem stane sa to proti čomu mám taký odpor. Na druhej strane je v istom zmysle mojou rodinou. Prvou, a ak nenájdem tú vyvolenú, tak aj poslednou odkedy zomreli Atta a Daciana. Po chvíľke rozhodovania sa usmejem a odpoviem: Neviem ako pre teba ale pre mňa sme viac než to. Bola si manželkou jedného z mojich vzdialenejších bratrancov, takže patríš do mojej rodiny. Len čo to dopoviem ma napadne hrozná myšlienka.Čo ak sa urazí? Zosmiešnil by som sa nielen pred ňou ale aj pred všetkými v tomto bare. Upíri by mali ďalší dôvod mnou opovrhovať....Nie. Ak sa tak stane, budem to riešiť potom. |
| |
| Pouze pozorovatel Při tom, jak mi Selvagie oznámí, že netančí, se mírně ušklíbnu. Nemám však v úmyslu se opět posadit na své místo, nýbrž se posadím do tmavého kouta, kde na mne nikdo nevidí, ale já přitom vidím na veškeré dění v místnosti. Mlčím a zamyšleně hledím na trámoví, kde sedí Selvagie. Od první chvíle, co jsem jí viděl mne k sobě upoutala. Její pohled ve mne vyvolá bolest a zároveň radost. A je to z jediného důvodu. Uslyším Selvagiín výkřik. Mám sto chutí se tam vydat a tomu lykanovi dát co proto. Ale raději se držím stranou. Vůbec nezaobírám tím, že do baru přišel jakýsi démon. Nezajímá mne. Jsem jenom tichý společník. Selvagia. Krásné jméno, překrásné dívky. Jak vyslovit bych chtěl. Přiznat se. Ano podobáš se jí. A to moc. Jako kdyby jste byli dvojčata a přesto to není pravda. Je to pouze mé prokletí, že jsem zradil. Zradil? Jak hloupě to zní. Zamiloval jsem se a oni mi jí zavraždili. A nic jiného mi nezbylo, než se jim pomstít. Pomsta, která nestojí za nic. Nic nezmění ani ten fakt, že bych jí mohl zase mít.... Selvagie, tak krásné jméno bych ti chtěl šeptat do ucha, abys o mně věděla. Milovat tě? Nevím, zda bych to dokázal. Jsi jí tak podobná. Dál zamyšleně hledím na trámoví, kde si ti dva povídají. Připadá mi, že se k sobě mají. A krev v mém těle vře i adrenalin se žene do těla ve velkém množství. Ale..ale. Co tu vidím? Upírka s lykanem? To je dobrá kombinace. A ty co děláš? Hledíš tady na ně. A uvnitř tebe to vře. To je pěkné prokletí. Pořád jí budeš vidět a pořád ji budeš ztrácet. A to proč? Zamiloval jsi se. Neměl si. Zakázaná láska se tomu říkala. promlouvá ke mně dávno zapomenuté druhé já, které se dere o pozornost. Mlč! Nevíš, jak to bylo. Ty nejsi nic. Nejsi já. Lásce se nedá poroučet. Ale teď je to jedno. Najdu vrahy a konečně zastavím to prokletí. I kdybych měl zemřít, nikdo nikomu už neublíží. Nezemře ta, která se jí tolik podobá. snažím se potlačit svoje druhé já. Dál hloupě hledím na to trámoví. Nejsem vůbec odhodlaný se tam za nimi vydat. I když bych velmi chtěl. Opět ucítit její rty na svých, i když ta dívka vypadá jako ona, ale není to ona. Dobrá. Dobrá. Jak chceš. Ty budeš touto hrou trpět. snad jeho poslední slova, při čemž v to pochybuji. Rukou poklepávám do rytmu a druhou si podpírám bradu. Mé oči směřují pořád na trámoví, jako kdyby bych tím byl zhypnotyzován. V hlavě se mi ženou myšlenky. Vůbec nehovořím. Ani tomu, který by byl vedle mne a mluvil na mne, bych neodpověděl. Nemám žádný důvod k tomu, abych hovořil. Nemám žádný důvod se pouštět do boje s tím démonem. A i kdyby ti co tam jsou by si s ním poradili. Já tu jsem pouze jako pozorovatel. |
| |
| Naděje Při jeho slovech položím hlavu na jeho rameno. Bojím se , že nás můj bratranec najde a ublíží ti. Upřu na něho už tak skelný pohled. Podívám se do očí, které zase tak chladné nejsou. Chvilku se na sebe jen dívám a potom pronese onu památnou větu o tom, že jsme víc než přátelé. Usměji se na něho a do očí mi vstoupí slzy. Jsi má jediná rodina nikoho jiného nemám. Budu s tebou v dobrém i ve zlém. Na život i na smrt. Stisknu silně jeho ruku a lehce se k němu přitisknu. Když mne popadne malkavianovské šílenství není radno se ke mně přibližovat. Neznám potom bratra. Několikrát jsem ublížila i Lyallovi měl několik ošklivých ran na zádech Maličko zčervenám a podívám se stranou. Kde zachytím pohled Simona usměji se na něho a lehce mávnu rukou a zčervenám ještě víc. I když jsem tvor, který nemá city k Simonovi cítím až moc sympatií, které mne rozechvívají. |
| |
| Hell Sleduju dění kolem sebe. A můj pohled se zastaví na démonovi s ohnivou koulí. A to jsem si myslel, že to bude obvyklej nudnej večer. Nepřátelsky se na něj podívám a několika pomalími kroky se k němu vydám. Chvíli ho mlčky sleduju a pak tiše řeknu. Je mi jedno, proč se hádáte, ale házet ohnivýma koule,a tu nikdo nebude. Tohle je slušnej podnik. při slově slušnej mě napadne, že proti tomuhle baru je slušnej i nevěstinec, ale jestli mi to pomůže toho démona uklidnit, tak si na tom budu trvat. na házení ohnivích koulí, tu máme naši střelenou čarodějku, která má ego velikost většiho dopraního letadla. své myšlence se pousměju a čekám jak demon bude reagovat. A ty vyhazovače u vchodu tu maj asi jenom jako dekoraci... Ani upír už si v tomhle městě nemůže dát v klidu skleničku a poznat nový lidi? To je fakt zoufalí... |
| |
| Naděje umírá poslední? Nemůžu si pomoci. Čím víc se ho dotýká tím víc má duše žárlí. Postavím se na nohy a vyjdu ze svého úkrytu. Nad tím démonem pouze mávnu rukou. Copak děláš v baru, kde je tolik upírů? Doufám, že tu nejsi kvůli boji. To bych ti neradil. promluvím k němu, když kolem něho projdu. Nějak víc si ho nevšímám, kdyby chtěl zautočit, dávno by to udělal. A k tomu mi je v této chvíli všechno jedno. Můj cíl je vyrušit ty dva na trámoví a to za každou cenu. Děláš správně. Ano...jen za ní jdi. našeptává ke mně můj druhý hlas. A všechno, co mi řekne tak také udělám. Vidím na Selvagií, že jí nejsem lhostejný. Ale vůbec nedokáži posoudit zda mne z toho trámoví nezhodí, když je tak vyruším. Ladně vyskočím na trámoví a sednu si celkem kus od nich. Na malou chvíli se zamyslím a hledím dolů. Musím uznat, že máš dobrý vkus, co se týká těch výšek. Co tak si zajít na malou procházku? Tady je tolik vysokých budov, a pak se pustíme do práce. promluvím k Selvagií a pořád se dívám dolů na to dění. Nějak nemám chuť se pouštět do té bitvy, která se nejspíš strhne. Obrátím svůj pohled na Asara, kterého jsem nejspíš vyrušil. Doufám, že jsem nějak nevyrušil a nerozčílil tě. To bych nerad. A také vůbec netuším, zda tato překrásná dáma příjme to pozvání. Pokud ano. Věř, že jí donesu v pořádku. promluvím k němu a usměji se na něj přátelsky. Teď pouze čekám na její reakci. Nejspíš budu muset doufat. Naděje umírá poslední. promluvím sám k sobě a prosebně se podívám na Selvagií. |
| |
| Hell Keď si položí Selvagia hlavu na moje rameno, mimovoľne mnou trhne. Nie som zvyknutý na fyzický kontakt, okrem súbojov. Dúfam, že si to nevšimla. Mohlo by ju to uraziť Keď mi povedala, že sa o mňa bojí, len som sa zasmial Mňa nejaký arogantný upír nedostane. Prežil som už horšie veci. drsne som dodal, ale nebola to celkom pravda. Predsa len, je to vodca Camarilly a tí mi môžu zavariť, ak by si to zaumienili. Keby sa o to pokúsili, trpko by oľutovali. Aj keby ma dostali. Po jej upozornení som sa len milo usmial a upokojúco jej stisol ruky Neboj sa. Mne neublížiš. Mal som tú česť pár Malkaviánov stretnúť v takom stave. Okrem toho prvého, ktorý ma poriadne dokaličil, ani jeden mi nebol schopný ublížiť. Trénoval som sa hlavne proti tvojmu rodu.. Dúfam, že to nevezme v zlom. Medzitým k nám vyskočí Simon. Sakra, čo ten tu chce? Čím viac rozpráva, tým viac sa usmievam. On na mňa žiarli!!! preletí mi hlavou. Celý čas hľadí niekde dole. Pozrem tým smerom a až vtedy si uvedomím, čo sa stalo, pokým sme sa so Selvagiou rozpávali. Démon. A má chuť bojovať. vzrušene si pomyslím. Vypadá to tak, že chce zaútočiť na Ilfrin. Rozmýšľam, či sa pokúsim jej ten boj zobrať alebo si spravím menšie divadlo. V tom na mňa prehovorí Simon. Pre tvoje vlastné dobro, dúfam, že dodržíš slovo. Ak sa jej skriví čo len vlas... namiesto dokončenia len hrozivo zavrčím. Ak Selvagia odíde, pripojím sa k boju. Ak neodíde, asi tu budem mať dva divadlá: Jeden súboj upírky s démonom a jeden krásny pohľad na zdeptaného a poníženého upíra. pobavene a škodoradostne si pomyslím a čakám čo bude nasledovať. |
| |
| Ilfrin Stojíš připravená k boji a všimáš si jenom démona s fireballem. Vypadá velmi naštvaně. Najednou na tebe hodí ohnivou kouli. Jen tak tak uhneš. Než se něděješ stojí vedle tebe s ohromně velkým mečem. Začnete se prát. Boj je velmi nevyrovnaný, protože na tebe útočí jeho další tři kumpáni. Je to velmi špatná situace a ty nevíš jak z ní ven. Čekáš na nějakou pomoc a nebo na smrt. Tristan Sleduješ jak se na Ilf hrnou nějací démoni. Bojuje s nimi ale je to jeden na čtyři. Vůbec se ti to nelíbí a je na tobě jestli zasáhneš. Alex Jeden démon tě odhodí na stěnu a dál si tě nevšímá. Ten jeden který měl fireball ho hodí po Ilf. Pomalu se zvedneš a podíváš se jejím směrem. Snaží se bojovat ale nezvládá to. Pěkně se naštveš a připravuješ se na boj. Claire Situace se začíná hrotit. Démon na Ilf hodí ohnivou kouli a odhodí Alexe. Nevíš co máš dělat. Koutkem oa zahlédneš Asara jak se dívá ale k ničemu se moc nemá. Zkusíš zasáhnout. Ignác Stále sedíš na gauči a zaujatě pozoruješ dění kolem sebe. Díváš se nahoru a sleduješ co se děje mezi Selvagií, Simonem a Asarem. Nejsi moc silný a tak jenom sedíš a díváš se jak dopadne boj mezi těmi démony a Ilfrin. |
| |
| Hell - boj Nespouštím oči z démona. Najednou po mě hodí svou ohnivou kouli. Na útok jsem byla připravená. Bleskově uhnu a vyhnu se jen tak tak. Raději se neohlížím, kam fireball dopadl. Démon je najednou u mě s mečem v ruce. Sakra, jak to že je takhle rychlý? A od kdy démoni nosí meče? pomyslím si rozčileně. A proč jde zrovna po mě? na další myšlenky už však nemám čas. Objeví se další démoni a já jen zlostně zasyčím. Cítím, jak mi oči zčernaly a zuby se mi prodloužily. Z mírně pootevřených rtů se mi vydralo tiché, varovné zavrčení. Pak démon zaútočil. Přestala jsem vnímat okolí a plně jsem se soustředila na svůj cíl. Jakmile se k boji připletli další tři démoni, bylo mi jasné, že vyhrát nemůžu. Bez boje se nevzdám. Než odejdu do pekla, vezmu jich co nejvíc sebou! pomyslím si. Nejsem vystrašená. Cítím jen vztek a možná i jakousi touhu. Touhu po tom neznámu, které představuje smrt. |
| |
| Bitka v HeLLu? Kolem zasviští rozžahevný kus projektilu a trochu se probudím z nostalgie. Zřejmě jsem celou dobu povídal pro sebe. "Ilfirin? Kurva tak ji někdo pomožte!" Nadskočím na sedačku a těžkými botami poškrábu kožené potahy. "Pazdráti přihřátí...je tu trochu vedro nemyslíte?" Nemotorně přešlápnu na stůl. Pozhazuji sklenice, rozšlapnu čísi klobouk....Do hajzlu můj klobouk. Seberu ze stolu ohromnou nádobu s vínem a plácnu sebou o podlahu Hellu. Boj upírky a démonů vzkutku převyšuje dosažené schopnosti ale koukat na to nebudu. Počkám, až jeden z parchantů zastaví k přípravě na další ůtok a jak otevírá hubu přiskočím k jeho hřbetu. "Doufám, že máš rád červený hňupe!" S těmito slovy mohutně napřáhnu džbán a vší silou snesu celou váhu na jeho temeno. Netuším jaký to bude mít následek ale třeba by se mohly přidat i další. Selvágia jistě v sobě třímá neuvěřitelně brutální bojovnici. O těch dalších nevím nic. |
| |
| Ignác Když praštíš démona tak se k tobě otočí s hrozivým výrazem ve tváři. Zaječí na tebe a ty jsi jím popliván. Chytne tě a odhodí za bar, kde rozbiješ několik sklenic pití a chvíli zůstaneš ležet. |
| |
| Hell Když se objeví další demoni, hlavou mi jen projde Hustone máme problém. Podívám se na tu ženu, ze které cítím , že je taky upírka a vyšlu k ní myšlenku. Čau já jsem Tristan, vypadá to, že budeš potřebovat pomoct. ušklíbnu se vytáhnu špičáky a naštvaně se podívám na jednoho z těch démonů. Vás démony fakt nesnáším. rozběhnu se k němu a jedinou přesně mířenou ránou ho srazím na zem. Jednou nohou mu dupnu na hruď a čekám jestli bude schopny ješně něco udělat. Koutkém oka sleduju už dalšího demona, jestli na mě nechce zaútočit zezadu. Co jiného bych od nich mohl taky čekat. |
| |
| Hell Koutkem oka si všimnu, že se Ignác chce zapojit do boje. Na chvíli mě to vytrhne ze soustředění. Zbláznil se?? pomyslím si nevěřícně. Když ho démon odhodí, rychle se kouknu směrem, kterým odletěl. Když vidím, že se hýbe, trochu si oddechnu, ale zmocní se mě šílený vztek. Za tu chvilku nepozornosti mi démon udělal svým mečem sečnou ránu na paži. Vztekle zavrčím. I když rána nepříjemně pálí, nevšímám si jí, protože předpokládám, že se mi za chvíli sama zahojí. Když se do boje přimotá ještě jakýsi muž, využiju nepozornosti jednoho démona, vyndám jednu z mých dýk a seknu mu po krku. Pak zaslechnu mužovu myšlenku. Díky, jsem Ilfirin odpovím stručně. Na víc nemám čas. Zkontroluji démona, co s ním udělala má dýka a pak se zuřivě vrhnu na dalšího. |
| |
| Ilfrin Démona propíchneš svou dýkou ale nic se mu nestane. Vypadá sice na podřadného démona ale ve skutečnosti je velmi silný. Vytvoří nějakou bublinu a hodí ji na místo kde leží jeho mrtvý kumpán a ten najednou vstane. |
| |
| Bitva Ten slizký démon najednou hodí kouli po té upírce. Najednou se toho odehraje tak hodně. Podívám se na Alexe, který zrovna letí vzduchem a prudce naráží do stěny. Tristan se začíná prát s jedním, kterého hned složí na zem. Ten vlkodlak tam jen tak sedí a nic nedělá. Stejně jako já. Musím jí pomoct. Ten novej v brýlích najednou vykročí a praští jednoho démona sklenkou vína. Musím se usmát je odvážný. Ale neskončí moc dobře. Leží na zemi ale dýchá. Ten démon bude asi hodně silný. Vidím jak vytváří nějakou bublinu a hází ji za mě. Nemám z toho dobrý pocit a tak se otočím. Za mnou stojí jeho kumpán. Vypadá na nižší úroveň než ten co ho oživil. Nejsem vůbec připravená a on mi z ruky vyrazí knihu, která spadne někam daleko ode mne. Rychle se otočím zpátky a vidím jak se napřahuje. Nemám čas na nějakou reakci a tak si dám ruce před obličej. Udeří mě velmi silně a já s sebou vezmu židle i stůl a dopadám tvrdě na zem. Z úst mi vyteče pramínek krve. Rychle si ho setřu. Jsou tu přece jenom i upíři. Posadím se a rychle hledám svou knihu ve které bude zaklínadlo na zničení toho velkého. Když jí najdu rychle se k ní rozeběhnu. Když jsem skoro u ní tak mi do cesty vstoupí ten idiot, který mě předtím odhodil. Dám mu pěstí do nosu ale nic to s ním nedělá. Chytne mě pod krkem a zvedne mě do vzduchu. Nemůžu dýchat. |
| |
| Hell Zlostně zasyčím, když sleduji, že má dýka s démonem nic neudělala. K mé ještě větší zlosti démon vytvoří bublinu, kterou oživí démona, kterého skolil Tristan. Nemůžu dovolit, aby se jim něco stalo kvůli mě! Ti démoni šli po mě! Vůbec se do toho neměli plést! pomyslím si rozčileně a vrhnu několik úzkostných pohledů po těch, kteří bojují. Pak si všimnu nějaké ženy, kterou démon právě odhodil. Z úst jí vyteče pramínek krve. Nijak mě to nevzrušuje, žízeň mám pod kontrolou a navíc mám teď na starosti jiné věci. Když jí démon chytne pod krkem, rychle se k nim rozeběhnu a prudce do démona vrazím. Svými prodlouženými zuby ho kousnu do ruky, kterou ženu drží. Jakmile ji pustí, rychle dívku odklidím za mě a stoupnu si před démona. Zlostně na něj vrčím. Jsem odhodlaná, že ho za žádnou cenu nepustím k dívce. Nesnesla bych pomyšlení, že kvůli mě někdo umřel. Jsem v obranné pozici a čekám, co bude démon dělat. |
| |
| V HeLLu s tebou do pekel! "Hej!" Ozve se za pultem a já pomaličku vstanu. Střepi ze skleniček mi prořezaly plášť na zádech. Krvácení není zas tak hrozné když zaregostruju zlomený nos. "Snad si nemyslíš, že mě takhle dostaneš ze hry!" Seberu rozbitou skleničku, otočím ji na stranu kde se nepořežu a vyzunknu zbytek chlastu. "AAAAaaaa." Otřu rty. Mrsknu po démonovy skelet skleničky. "Jsi spokojenej? Koukni na můj nos, smrade." Chopím se brýlý. "Koukneme, co na tebe řekne Tuchulchah!" Sundám je. Oči zatěkají po okolí. Srdce v hrudi přehluší bušením povyk. Dech, můj dech proráží nepravidelně myšlenky a já vzhlédnu na démona. Atháááá, malchut, vegevura, vegedula... Převozník Tuchulchach otočí kostěným krkem. Prázdné důlky naplní krev a jako při dešti vyroste dvojice bulv. Mích očí. Seber ho! Je můj! Prorazím barový pult. Třísky smýchané vzedmutým sklem ladně a neškodně proplují kolem přihlížejících. Dlaní smetu démona do krku. Vazy zapraští, páteř křupne ale nepovolí. Ten malej hajzl bude silnější a mě dochází, že další dva pro Převozníka nepřivedu. Stojím po boku démona. Moje prsty zejí v jeho ohryzku. Šmátrám. Prstíky hledají....ach ano. Akupunkturní rovnováha. Naznačím ůsměv. Jen jedním koutkem ůst. "Teď už nejseš tak drsnej, zmetku! Mlátil holky by ti šlo co?" I když Ilfirin nejspíš odpraví zbylé dva vlastními silamy. Škubnu. Zatnutá dlaň v křečovitém sevření projela jako nůž máslem. Ale nevystříkla krev. NA druhé straně zátilku démona probleskne sinalá, modrá záře. Jeho duše. A tak ji vytrhnu celou. Láskyplně drží tělo démona podobna pavouku s nově nabytou kořistí. Vlákna duše se trhají jak žvíkačka. Konečně vytrhnu celou. Tělo padne bezvládně k podlaze. Z tlamy démona vyteče zbytek zelených slin. "Tuchulchachu, přijmy špinavého syna do ůtrob řeky mrtvích." Duše kvičivě zasténá. S doprovázením efektu temného vzplanutí a pachem sýry zmizí nadobro. Konečná smrt. Tak tomu říkala Sil. Pak mě do náruče polapí dcera Mdloba a já se ladně sesunu na dřevěnou podlahu klubu. Skleničky při pádu jen nadskočí... |
| |
| Souboj Podívám se na Asara, který mne varuje, aby se Selvagií nic nestalo. Jen na něj pohlédnu, a pak si uvědomím co se děje tam dole. Když ten útočník zraní Ifrin, celkem mne to rozčílí. Otočím se zpátky na Asara a na Selvagií. Omluvte mne na chvíli. Drahá musím si něco vyřídit, ale pak se uvidíme. To Vám slibuji. promluvím k nim a usměji se na Selvagií, abych jí uklidnil. Hbytě seskočím z trámoví. Stojím opodál a pozoruji Ifrin, která se pokusila zachránit Claire a jen čeká na reakci toho démona. To se však mému druhému já nelíbí a hodí na toho démona dýku, kterou jsem měl schovanou u pasu. Jsem velmi dobrý v těchto věcech a nikdy neminu cíl. Démona to zasáhne do ramene a nejspíš ho to zraní. Pak se rychlou chůzi dostavím k If a zaujmu bojovnou pozici. Všímám si však toho, že je tu i démon, který dokáže oživovat. To mne velmi rozčílí a vydám se za ním. Tentokrát si však ze zad vyndám svoji schovanou katanu, kterou jsem velmi dobře ukryl a začnu se mu věnovat. Nejdřív si stoupnu k němu. Hej ty velká příšero. Co tak si se mnou zahrát? zeptám se ho a upozorňuji na sebe. Jsem připravený kdykoliv s ním bojovat. Použít to umění, co mne naučil můj mistr kdysi. |
| |
| Hell Poté co mne démon odhodí obrovskou rukou prudce narazím o zed a vyrazím si dech, který během několika málo sekund dostanu pod kontrolu. Cítím jak rudnu vzteky, opatrně se postavím a zvednu ze země cigeretu, kterou jsem při svém letu upustil a položím ji na roh stolu. Překvapivě zamrkám, když vidím najednou čtyři démony. Potřesu hlavou, jestli nedošlo k poškození, ale pořád tam jsou. Když vidím, že všichni začali útoči na všechny, kteří se upírku snažili bránit se usměju. Ve svých dlaních ucítím energii. "Debilní démon" zamumlám si pod nosem a natáhnu před sebe ruku a soustředím se, což přes vztek, který v soě poslední dobou nosím je těžší, než se mi na první pokus zdálo. Z ruky mi pomocí dvou impulzů vylétnou dvě tlakové vlny, které s sebou vezmou několik stolků kolem mne a srazí všechny, které se bitvy zůčasní a odhodí je na zem. Překvapivě ruku stáhnu a přijmu několik odsuzujících pohledů. Pohledem skážu pohledem z démona na démona čekajíc, který se vrhne na mne. |
| |
| Hell Zo začiatku som sa síce pohrával myšlienkou zasiahnuť do boja, ale príliš som sa zabával. Upíri proti démonom. To som už dávno nevidel. pomyslím si, s potláčaným smiechom. Viem, že sme sa dohodli na nejakom pakte, alebo ako to nazvať, ale chvíľu bude trvať, kým budem ochotný sa za nich biť. V tejto chvíli ma zaujíma len Selvagiin život. Pokým je ona v bezpečí ja budem ďalej sedieť na svojom mieste na tráme vysoko nad bojom, kde mám krásny výhľad. V tom zbadám Ignáca, ako zložil toho démona. Ten slabučký hajzlík má v sebe nejakého démona alebo čo. Vedel som, že s ním nie je niečo v poriadku. Ale jeho sila je obmedzená pomyslím si trochu znechutene, keď vidím ako odpadol. Zrazu nejaký chlapík zrazí všetkých na zem. Toto bude ešte zaujímavé. pomyslím si a ďalej spokojne sledujem divadlo pod sebou. |
| |
| Hell Vrhnu se na démona, na kterého hodil Simon dýku abych ho dorazila. Vyndám vlastní dýky a rychlým pohybem ruky se pokusím oddělit démonovu hlavu od těla. Ujistím se, že je démon dostatečně zaměstnaný svým zraněním, aby nemohl na Claire a vrhnu se směrem k nejsilnějšímu démonovi, u kterého už je i Simon. Pokusím se mu oddělit hlavu od těla jako u předchozího démona. Jestliže se to nepovede, snažím se ho zaměstnat natolik, aby neměl čas na oživování svých kolegů. |
| |
| Hell Myslel jsem si, že jsem toho démona už zabil, když mě chytil za nohu a strhl na zem. Hajzl jeden. Jde mi po krku, vrazím mu pěstí, rychle se zvednu a vezmu židli, která stojí vedle mě. A rozbiju jí o démona. Když vidím, že je pořád více méně v pořádku, vezmu další židli, které ulomím nohu, kterou mu následně zabodnu do srdce. Když tohle platí na upíry, na démony by to mělo bohatě stačit. pomyslím si a sleduju kolem sebe skoro válečnou vřavu ....A to jsem si myslel, že dneska večer bude nuda.... |
| |
| Tristan Chceš jít pomoct Ilfirin ale nemůžeš pohnout nohama. Když se podíváš dolů uvidíš že jsi v nějakém slizu. Nad tebou stojí ten slabší démon se sekerou a snaží se tě udeřit. Alex Ten nejsilnější démon po tobě hodí energickou kouli, která tě má rozdrtit. Ty však na něj pošleš tlakovou vlnu, která zmírní dopad koule. Spadne před tebe, Tristana a toho slabšího démona. Démon rychle uskočí pryč ale Tristan je stále v tom lepkavém slizu uvězněný a nemůže ven. Je na tobě nebo také na ostatních jestli něco uděláte. Ilfirin Dostaneš se k nejsilnějšímu démonovi ale ten už vyslal energickou kouli na Alexe. Nemůžeš jí zastavit ani pomoc Tristanovi z jeho velmi nebezpečné situace. Démon tě zaměstnává bojem. Posílá na tebe různé kouzla a chystá se vyvolat démona sobě rovného. Je na tobě zastavit kouzlo, které provádí. Potřebuje k tomu krev Alexe a nebo Claire. Claire Na pomoc ti přispěchá upírka. Jsi jí velmi vděčná. Brání tě před tím démonem. Ten druhý upír Simon jde k tomu silnému démonovi a snaží se s ním bojovat. Démon ho ale řízne svýma ostrýma drápama a vytrhne mu kus masa z těla. Je to otřesný pohled. Ilfrin mu jde pomoct. Na zemi uvidíš ležet svou knihu, která je ale dost blízko u toho nejmocnějšího démona. V knize je kouzlo na jeho oslabení. Simon Na pomoc ti příjde Ilf a spolu bojujete proti tomu přerostlému démonovi. Ožene se ale svýma velkýma rukama s pařáty a ty to schytáš. Odtrhne ti kus masa, které následně sežere. Chce vyvolat démona své třídy aby mu přišel na pomoc ale k tomu ještě potřebuje krev čaroděje (Alex nebo Claire) |
| |
| Nenávidím démony Pokouším se zneškodnit toho démona, ale nepodaří se mi to. Bojuji proti němu s Ifrin. Sice jsme na něho dva, ale on je silnější než mi a velmi se mu daří ten boj překonat. Když mi vytrhne kus masa z paže, vykřiknu bolestí. Nic jiného nedělám. Pouze předám do levé ruky svůj meč a vrhnu se na něho i přes tu bolest se snažím bojovat hlava nehlava. Ten blbec mne nedostane jen tak. Sakra. Jak já je nesnáším. Zabít je je vážně málo. pomyslím si, když pevně dřímám ve své ruce meč. Vzápětí na to, když se chystám na něj vystartovat si všimne té knihy na zemi. Tak to nejspíš bude té dívky. pomyslím si a hbytě k ní přiskočím. Naučil jsem se nevnímat bolest, kterou mi to způsobuje. Proto mi to vůbec nebrání v souboji. Když jsem u té knihy, vezmu jí rychlím pohybem do pravé ruky, kterou mám volnou. Ta kniha je pěkně těžká, ale podaří se mi jí udržet. Chytej děvče. křiknu na tu dívku a z posledních svých sil jí hodím směrem k ní, tak aby jí chytila jenom ona. If..poraď si s ním. Já se na malou chvíli loučím. promluvím k ní a dopadám na zem. Po malé chvíli se ocitám v bezvědomí, které nebude trvat dlouho. Spíš to bude do té doby, co se mi ta paže dá dohromady. |
| |
| Hell - boj Když Simon vykřikne bolestí, zděšeně se na něj podívám. Vidím hlubokou ránu, jak mu démon vyrval kus masa. Také si všímám Tristana, který se také ocitl v nebezpečné situaci. To je moje vina! uvědomím si. Ale po chvíli se mé zděšení začne měnit na vztek. Přes mé rty projde hlasité zavrčení. Téměř bez přemýšlení se na démona vrhnu s novým odhodláním i silou. Cestou si vypůjčím Simonův meč. Zároveň se snažím krýt před démonem Simonovo bezvládné tělo. Skočím a vysokým obloukem přeletím malý prostor, který mě od démona dělí. Skočím mu za krk a mečem mu podříznu hrdlo. S uspokojením zjišťuji, že je Simonův meč dobře nabroušený, takže prochází i kostmi. Pak z démona rychle slezu a pro jistotu ho ještě několikrát bodnu přímo do srdce. Stále jsem obezřetná ale doufám, že oddělení hlavy od těla je pro démona smrtelné zranění. |
| |
| Mela Simon se omluvil a já zůstala sama s Asarem a oba jsme pobaveně sledovali co se děje tam dole. Kde se odehrával zajímavý souboj. Už několikrát jsem chtěla zasáhnout, ale rozmyslela jsem si to. Bude zajímavé sledovat jak si vedou řekla jsem si v duchu, ale nemyslela jsem to nijak zle. Najednou koukám jak Simon ztratil vědomí to už nevydržím a omluvím se Asarovi a skočím z trámový přímo před tělo Simona. Postarám se o něj kývnu hlavou směrem k Ilf a podám jí lahvičku s mou krví. Použij ji na toho největšího až budu se Simonem v bezpečí, neboj uzdravím ho. Kývnu hlavou směrem k démonovi .Vezmu Simona do náruče a skočím sním opět na trámový. Kde si rozříznu ruku Asarovým nožem a přiložím svou krev na jeho ránu. Díky rozdílným genům se kus odtrženého masa začne zacelovat. Ale Simon pořád spí. Řeknu Asarovi, aby se o něj postaral. Zapomněla jsem říct Ilf, že má krev na démony působí jako žiravina Pomyslím si a dál se dívám na akci. |
| |
| Na malou chvíli v opravdovém pekle Poci'tuji bolest. Strašnou bolest, jako kdyby se někdo přetahoval o moji duši. Je mi jasné, že o mne stojí ten největší pekelník. Je pravdou, že jsem i upsal duši ďáblu, jen abych byl s ní. Bolest? Smrt a konec. To všechno mne čeká a nemine. Je tu velká a nepříjemná tma. Nikde žádný východ. Je to něco jako nicota. Že by můj konec? To jsem pěkně dopadl. Ani jsem ty vrahy nenašel a smrt si mne musela najít ihned. Počkám, ať se ti dva o mne porvou. Stejně však půjdu do pekla. Žádný dobrý skutek jsem neudělal. Zklamal jsem všechny a hnal se za svým prokletím v podobě chtíče po pomstě. Meč tu nemám. Zbraň, kterou mi dal nejvyšší vojevůdce, když jsem s ním bojoval bok po boku. Na tu dobu nezapomenu. Necítil jsem tak tu chuť po té pomstě, jak teď. Je ze mne jen chodící troska, která myslí na jediné. A co vlastně je to jediné? Jako kdyby mne čísi ruce vytáhly z toho pekla a já unikl opět spárům toho největšího pekelníka, který by udělal cokoliv, jen aby získal moji shnilou duši. Ocitnu se na trámový, nějak se nezabývám tou myšlenkou, jak jsem se sem dostal. Hlava mi hučí a trvá mi chvíli než se začnu lépe orientovat v tomto okolí. Spatřím Selvagií, která nade mnou klečí a nejspíš to byli její ruce, které mně z toho pekla dostaly. Zahledím se jí do očí, jako kdybych jí chtěl říct nepatrné díky. Pokusím se posadit, tedy spíš se snažím vstát, ale na to musím opatrně. Všimnu si svého pravého ramene, který je v pořádku. To mi ještě víc přidá, abych té ženě poděkoval. Díky. Teď jsem tvým dlužníkem. A chtěl rád bych bojoval po tvém boku ve tvých bitvách. promluvím k ní a ta slova myslím vážně, i když někomu to mohlo připadat, jako nějaké vnucování se. Strašně mi jí připomínáš. Kdybys to jen věděla. Říct ti pravdu, neuvěřila bys mi. pomyslím si a zahledím se do jejich očí, ještě víc. Opatrně se posadím a dotknu se jejich rtů, abych zastavil to co by mi chtěla nejspíš říct. Nakloním se k ní, jako kdybych jí chtěl políbit. Jenže naše rty se nesetkají v jeden polibek. Spíš jí něco pošeptám. Rád bych s tebou teď na malou chvíli zmizel. Oni se o něj už postarají. tato slova neuslyší nikdo jiný než ona. Poté se od ní odtáhnu a podívám se na situaci tam dole. Nějak nemám náladu tam ještě přijít o nějaký ten kus masa. Podívám se na Ifrin, která bojuje s mým mečem. Mohl bych si ho k sobě přivolat. Ale to neudělám. Nechám jí ho. Však on se za mnou vrátí. Je jako kus mého já. To jeho ovládá mé druhé já. Opět můj pohled spočine na Selvagií, jelikož čekám zda se mnou půjde, či se opět zapojí do toho boje. |
| |
| Boj Ten upír, který bojuje po boku Ilf se vrhne na toho nejsilnějšího démona. Po chvilce se k němu připojí i Ilf. Vidím jak se ožene a vydloubne mu kus masa z paže a následně ho ten démon sní. JE mi toho upíra docela líto. JE to velmi nechutné. I když má poraněnou ruku tak mi hodí mou knihu stínů. Okamžitě v ní začnu listovat až najdu kouzlo na jeho likvidaci. Vím že i když ho použiju tak ho jenom oslabím, protože by to kouzlo museli pronést nejméně dva čarodějové. Ať navěky se slehne zem po zlu které přišlo sem, kouzelný mám v ruce klíč co odešle stvůru pryč! Démon se na chvíli kroutí ale potom zase vstane. Čekám jestli ho někdo dorazí ... |
| |
| Hell - boj Nevěřícně sleduji, jak démonova hlava opět přirůstá k jeho tělu. Jakmile Salvagia odnese Simona na trám, vděčně na ní kývnu. Vezmu si od ní lahvičku s krví a rychle jí odzátkuji. Trochu s tím poleju meč. Chvíli si vyměňujeme zuřivé údery, dokud se mi nepodaří přemoct démonovu obranu. Přeci jen s mečem umím zacházet dobře. Soustředím se na úder a zabodnu meč démonovi přímo do hrudi. Zbytek lahvičky mu ještě pro jistotu vyleju do obličeje. Nažer se obludo! zavrčím na něj. Pak napjatě čekám, co s démonem krev udělá. |
| |
| Hell - Boj Několikrát tomu demonovi uhnu a pak se na něj naštvaně podívám. Už mě začínáš fakt unavovat. zároveň si pomyslím a řeknu . Chytnu sekeru za pažbu a vytrhnu mu jí . Potom ho pažbou prudce praštím do obličeje. Vyhodím jí do vzduchu, tak aby se otočila. Chytím jí, pořádně se napřáhnu a useknu demonovi hlavu takovou silou, že jeho hlava přeletí celý bar a zastaví se až o protilehlou stěnu. Nenávidím démony. Podívám se na svoje nohy. Sakra co je to za sajrajt?! Chvíli se z něj snažím dostat, ale rychle poznám , že to nejde. Co nejvíc se vytočím a uvidím toho hlavního démona. Jak ho leptá krev Ilfirin. Pořádně se rozpřáhnu a hodím mu demonovu sekeru do zad. Běž k čertu hajzle |
| |
| Boj Ilfirin na něj vyleje nějakou lahvičku s tmavě červenou tekutinou. Začne mu to rozeřírat kůži. Je to velmi hnusný pohled. Vidím jak odněkud letí sekera a zabodne se démonovi do zad. Otočím se abych zjistila kdo jí hodil. Náš známý Tristan. Je uvězněn v něčem. Nemůžu to pojmenovat. Vypadá to jako sliz. Fůůůůůůj. To je tak nechutný. Přijdu k němu blíž a natáhnu ruce na ten sliz. Pronesu zaklínadlo a sliz začne postupně mizet. Po chvilce už po něm není ani památky. Jde vidět že už jsou všichni démoni zničení. Oddychnu si a podívám se na Tristana. Omlouvám se jak jsem se k tobě chovala předtím. Jsi docela fajn. Jsi odvážný. Usměji se na něj a čekám na jeho reakci. |
| |
| Po boji :-p Sleduju jak se ke mě blíží ta bláznivá čarodějka. Ani bych se nedivil, kdyby mě teď probodla kolíkem. svojí myšlence se pousměju. Pozoruji každý její pohyb a celkem mě překapí, že odčaruje ten sliz na mých nohou. Když se mi omluví za své chování, nevěřícně se na ní dívám a čekám co pěkného ještě řekne. Tak to jsem nečekal, naše čarodějka se dokonce umý i omluvit. Holka ty jsi samé překvapení. Pak se usměju Fajn no, snaží se být milá, tak jí s tím trochu pomůžu. Nic se neděje, upíři zrovna nezískávají celostátní ceny za sympatie. podívám se po celém baru, abych zkontroloval, jestli jsou všichni v pořádku a poté se podívám zpět na Claire... |
| |
| Konec HeLLu? (pekla) Myšlenky nabydou intenzity a slijí se v jednu. Přijdu k vědomí. Ihned zavřu obě zkrvavené oči. Zaschlé strupi na obličeji nevěstí nic dobrého. "Ráno budu celej rozlámanej!" Zasténám. Žuchnu sebou o podlahu. Z vnitřní kapsi potrhaného kabátu vylovím bledě modrý šátek. Oslepím tak zrak. Tuchulchachu, teď jdi na chvíli brázdit své vody, starý brachu. Opřu dlaně a zaberu. Stále cítím oslabení. Démon musel duši třímat strašlivě dlouho a nejspíš nedělal jen klaunské představení pro mládež na narozeninových oslavách. Zahubil zpousty tvorů. Nahmatám cosi předemnou. Doutnající tělo démona polité Selvagiinou krví stále tleje. "Hm, co je to za příjemnou vůni. Jako v šatnách upocených hráčů ragbi. Přišel jsem o něco?" Zapátrám rukama a dám na jevo, že nevidím. |
| |
| Hell Když vidím, co s démonem krev dělá, vítězoslavně se usměju. Můj úsměv však pohasne, jakmile si uvědomím, že všechen nepořádek kolem mám na svědomí já, stejně jako zdraví všech v místnosti. Poplašeně se rozhlídnu a snažím se zjistit, jestli někdo nemá nějaké vážnější zranění. Všimnu si, že Simon už je v pořádku, že Claire osvobodila Tristana ze slizké břečky a snažím se najít Ignáce. Se zděšením si všimnu, že je celý od krve. Moje vina! Rychle najdu hostinského, který se vystrašeně krčil za rohem a řeknu mu o navlhčený hadřík. Za několik vteřin už jsem u Ignáce a opatrně se mu snažím odstranit strupy z obliče a očí, aby mohl vidět. Když jsem hotová, otočím se i k ostatním. Ehm... díky za pomoc. na chvíli se odmlčím. Ale neměli jste to dělat! Šli po mě, mohlo se vám něco stát. Rozhlédnu se po zničené místnosti. Abych nějak zaměstnala ruce, začnu uklízet. Stoly a židle, které nejsou zničeny dávám na své místo. Vše, co neuniklo zkáze pokládám na jednu stranu místnosti. Později se to může odnést. |
| |
| Tristan Jeho odpovědi se trošku zasměji. Rozhlédnu se jaké škody to napáchalo v baru. Je totálně zničený. Ilfirin začne uklízet. Povzdechnu si. Zbytečně se bude dřít. Nastavím ruku a zamumlám si zaklínadlo na úklid. Věci se začínají opravovat a dávat na své místo. Aspoň trošku jsem pomohla. Nechceš zajít na skleničku? Zvu tě. Přejdu k baru, kde už všechno funguje a objednám si whiskey. Čekám jestli se Tristan připojí a něco si objedná. Mezizím přemýšlím. Jakto, že ti démoni jen tak zaútočili? Tohle je blbost. Nikdy jsem tohle neviděla. Tahle otázka mi stále vrtá hlavou... |
| |
| Claire, bar Proč ne? odpovím stručně a usměju se. Ale, ale co tak najednou. Ještě před chvíli po mě házela ohnivé koule. A teď mě zve na skleničku. Trochu divný ne? když se otočí, podívám se na ní podezřívavě. Najednou spustí Ilfirin, ten svůj děkovno vyčítaví projev. Vyšlu k ní myšlenku: Neber si to tak, každej někdy potřebuju pomoct. mrknu na ní a usměju se. Pomalu dojdu k baru, když si chci sednout na stoličku všimnu si Ilfirin ošetřující Ignáce. Vyšlu k ní myšlenku: Zvládneš to? sleduju jí a čekám jak bude reagovat |
| |
| Hell Když úklid místnosti zařídí Claire, trochu mě to rozladí. Chtěla jsem se nějak zaměstnat, abych nemusela myslet na to, co se stalo. Se zadumaným výrazem se nakonec usadím k jednomu ze stolů v rohu a přemýšlím, proč po mě ty démoni šli. Vyruší mě myšlenka Tristana. Nevěřícně se na něj kouknu. Tady jde o to, že jste kvůli mě riskovali životy! Bylo by mi jedno, kdyby dostali mě. Se svým osudem už jsem smířená, když už mám jít do pekla, tak proč ne hned? zakončím poněkud rozčileně svou myšlenku k Tristanovi. Proč se vlastně vzrušuju? Nikomu se nic nestalo... skoro. pomyslím si a vrhnu pohled po Ignácovi. Dojdu si k baru a sama se obsloužím skleničkou vody. Pak se opět usadím na židli v rohu a pomalu upíjím. |
| |
| Hell Objednám si dvojtou vodku. Potom co mi jí donesou. Vyšlu k Ilfirin myšlenku:Riskovali, neriskovali. To je teď už jedno. Důležité je, že se nikomu nic nestalo. Zažil už jsem horší rvačky, než byla tahle. Zbytečně bych to nehrotil. na chvíli se odmlčím a podívám se do sklenice. Peklo? Tam už máme jistý místo oba. usměju se Moc si to bereš. Buď ráda, že se nikomu nic nestalo a už to neřeš. Nemá to smysl. objednám si další sklenku pití a sleduju Clair. Jsem zvědaví, co ještě předvedeš. Na jednu strranu, nevím co si o tobě mám myslet, ale nadruhou jsem zvědaví co ještě předvedeš a kolik ohnivích koulí ještě hodíš.... |
| |
| Ošetřování ran... Dám najevo Ilfirin, že šátek musí zůstat na očích. Nechci vědět co by Tuchulchacha řekl na ně. Jejich duše již staletí jistě patři peklu. Chystám si dojemný romantickopoetický proslov ale zmizí mi. Hm, jak je možné, že ty upírky mají tolik okouzlující vzezření. A ještě více okouzlující dotyky. I po boji. To ne já, to moje Shauma. Vzpomenu na starou reklamu. Zhoupnu váhu těla přez kolena a těžce, s chroptěním vstanu. "Brejle, kde mám brejliska!" Otázku si zodpovím sám pohledem za škvíru v baru. Uplně rozšlapaný. Díky bohu mi Převozník propůjčuje natolik silný zrak, že prohlédnu i hadr na mém obličeji. I když nevidím tak dokonale. "Tak už chápu co znamená výhružka : sundej brejle nebo ti z nich nadělám skybobi." Držím nožičku okuláru mezi ukazováčkém a palcem. Šroubek upadne a celé sestavení brýlý s ním. Mrzoutsky sednu na bar. Se šátkem na očích netápu, ba naopak, chodím zcela normálně. Vidím krásně. "Hostinský tu asi už není, že? Ilfirin? Nedělej pupínky a raději nám prozraď svoji hypotézu k ůtoku. Nebývá zvykem, že takhle nasraní démoni zaůtočej. Jakoby píchly do Kinkongovy prdele. Chápeš." |
| |
| Hell Rozčileně zatnu zuby. Ale mohlo se stát! odseknu podrážděně. Pak se ale zhluboka nadechnu a snažím se uklidnit. Co to do mě zase vjelo? Promiň. zabručim k němu po chvíli v myšlenkách, ale dál už to nekomentuju. Když zaslechnu své jméno, otočím se k Ignácovi. Za normálních okolností bych se asi zasmála, ale teď ne. Nevím o tom nic víc než ty odpovím. Když si tohle uvědomím, zmocní se mě ještě horší nálada než před chvílí. Jen bezmyšlenkovitě zírám na dno své sklenice a snažím se najít nějaký logický závěr k tomu, co se stalo. |
| |
| Hell Selvagia ma počas boja poprosí aby som dával pozor na Simona. Len na ňu pozriem so zdvihnutým obočím. Prečo by ma mal zaujímať?? Ale namiesto toho aby som to vyriekol, len kývnem hlavou a ďalej sledujem boj. Po chvíli sú všetci démoni mŕtvi a tí čo prežili začali upratovať a rešiť prečo vlastne démoni zaútočili. To vám teda trvalo. Ale aspoň som sa skvele pobavil. poviem nahlas aby ma všetci počuli. Stále pri mne sedia Simon a Selvagia. Otočím sa k Selvagii Idem si niečo zaloviť, som hladný. Potom sa stretneme. A ty...pri týchto slovách sa otočím na Simona nezabudni na svoj sľub. Zoskočím z trámu a chystám sa ísť von, keď položí Ignác otázku, prečo zaútočili na Ilfrin. To vás ani nenapadlo, že žiaden dôvod nemusí existovať? Neviem aké máte skúsenosti s démonmi, ale už sa mi párkrát stalo, že na mňa zaútočila podobná skupinka úplne bezdôvodne, len preto, že som sa im nepáčil. Nečakám na odpoveď, vyjdem z baru. Pri dverách ma zastaví strážny Cerberus. Pohladím ho po hlave. Neboj bratku niečo donesiem aj tebe. Nadýchnem sa čerstvého nočného vzduchu. Zájdem za roh, vyzlečiem si košeľu a skryjem ju k nejakým krabiciam. Nechcem si ju roztrhať pri premene. To, že som len polovičný vlkodlak má svoje výhody aj nevýhody. Naučil som sa premieňat hocikedy, takže nie som závislý na mesiaci ako čistokrvní. Na druhej strane moja premena nie je úplna. Jediné čo sa mi zmení na úplnú podobu je hlava. Zvyšok tela sa pokryje jemnými chĺpkami a zosilnie. Vďaka tomu som o niečo pomalší ako čistokrvní vlkolaci a trochu slabší. Aspoň som býval. Tvrdo som trénoval a teraz sa silou rovnám aj tým najsilnejším čistokrvným vlkodlakom. Po dokončení premeny spokojne zavyjem k mesiacu. Milujem tento stav. Je oveľa prirodzenejší než moja ľudská podoba. A teraz na lov. Dúfam, že sa niečo šťavnaté a chutné objaví. Bežím nocou. Bežím spolu s mesiacom a hľadám niečo živé, niečo čo ma zasýti... |
| |
| Hell Sedím a pomalu popíjím whiskey, kterou jsem si objednala. Podepřu si hlavu a lokty položím na stůl. Z toho všeho rámusu mě zase bolí hlava. Nesnáším boje. Jde vidět že se Tristan baví s někým myšlenkami. Pootočím trošku hlavu a vidím docela rozčilenou Ilfirin. Nejspíš se bude bavit s ní. Trošku se zamračím. Je to velmi flustrující nevědět o čem se baví. Co když si domlouvají rande? Co to melu. Proč by mě to mělo zajímat. Stále se nemůžu ubránit pocitu, že žárlím? Néééé.... to je nesmysl. Proč bych měla žárlit. Vůbec ho přece neznám. Tyto myšlenky co nejrychleji zaženu. Otočím se na Tristana a podívám se na něj. Také se na mne kouká. Jeho pohled je velmi opatrný. Necítím se ve své kůži. To bude nejspíš tím bojem. Přistihnu se jak se červenám. Okamžitě odvrátím pohled. To je trapas. Doufám že si toho nevšiml. Mlčím a nevím co říct. Nějak jsem ztratila řeč. Napadnu první větu, která mě napadne. Proč jsi vlastně tady? Myslím v tomto městě? Vlastně ani já to nevím přesně. Proč jsem vlastně v tomto městě a ne někde ve světě. Mohla bych hledat sestru. V tomto městě jsem jenom v bezpečí před lidmi. Vlastně hodně takových jako jsem já se tady schovává a všem se tady líbí. Není tady ani moc rušno. Je tu takový klid a většinou tady všichni žijí v míru. Jen někdy se najde nějaký otravný pako a idiot, který proti sobě ale pošle všechny ty „hodné“. Nikdo tady nemá rád rvačky a boje. Všichni tady jsou docela v bezpečí. Tedy kromě lidí. Ti mizí velmi rychle a většinou za „záhadných“ okolností. Nikoho to ale nezajímá. V tomto městě nejsou žádní policisté. Nic. Město je zahaleno hustou mlhou a pro normální smrtelníky skoro neviditelné. Když se konečně dostanu z mého přemýšlení loknu si whiskey a čekám na Tristanovu odpověď. |
| |
| Hell Napiju se a podívám se na Claire Proč mě tak sleduje? zkusím se jí nenápadně dostat d myšlenek. Chvíli to zkouším, ale kromě pár útržků nic nepřečtu. Škoda, rád bych si něco přečet, ale má moc silnou vůli, jako by tušila že se jí chci podívat do hlavy. Jsi v pořádku? zeptám se starostlivě, když se začervená Já jsem místní domorodec a žiju tady od narození. je tu bezpečno. usměju se a znovu se napiju se Chová se fakt divně.... |
| |
| Hell V tomto momentě nedokážu nic pochopit. Najednou mě zajímá všechno. Všecičko co se týká jeho. Jako kdyby teď můj mozek fungoval jinak. Na jiné frekvenci. Předtím jsem všechno vnímala tak nějak jinak. Chovala jsem se k němu hnusně ale přesto jsem ho nechala vstoupit do bytu. Tohle nebylo normální. Myslela jsem jaká to je podrazácká svině a on je normální, veselý a milý kluk. No vlastně jak se to řekne spíš upír. Jako kdyby se mi něco pohnulo v srdci. Byla jsem k němu najednou tak milá a hodná. Tohle se mi ještě nestalo. Teď jsem u něj vnímala sebemenší blbosti. Tón hlasu jakým mluvil. Jeho pohledy. Po tomhle jsem si radši objednala další whiskey, kterou jsem do sebe kopla celou. Třeba je to tím že už jsem opilá. Utěšovala jsem se. Jsi v pořádku? Všiml si jak jsem se předtím začervenala. Velmi zajímavé. Také si mně velmi všímá. Při téhle myšlence jsem se velmi usmála. Když se ale na mě podíval cítila jsem se trošku trapně. He he he... No jasně že jsem v pohodě. Proč bych neměla být? Všechno je v naprostém pořádku. Démoni jsou zničeni, je tady pořádek, ty sedíš se mnou. Nad touhle větou jsem se zarazila. Až teď jsem si uvědomila co jsem to řekla. Nějak jsem se zasekla. Všiml si toho. Nevěděla jsem co dělat a tak jsem se začala vykrucovat. No ehm.... to není tak. Víš no.. já ne no... to se má tak že ... Nedokázala jsem ze sebe dostat normální větu. Při tom vysvětlování kde jsem stejně nic nevysvětlila jsem si připadala jako pitomec. Já jsem místní domorodec a žiju tady od narození. Je tu bezpečno. No bezpečno tu bylo. Ale zase jak kdy. Když si tady někdo nadělal nějaké nepřátele žilo se mu tady těžce. Znala jsem jednoho čaroděje. Byl velmi mladý a nevyspělý. Dělal ze sebe borce a myslel si že je neporazitelný. Všechny otravoval a dováděl k šílenství. Vytahoval se dokonce i na nějakého vlkodlaka, který tudy jenom projížděl. Ten čaroděj to ale už nepřežil. No nemyslím že je tady až moc bezpečno. Když jsi v pohodě a žiješ tady v míru s ostatními tak ano. Ale jakmile si začneš dělat nepřátele je to tady DOSLOVA peklo. Také tady žiji od narození. Možná bych ale měla odejít. Když odejdu mám možná větší šanci že najdu svou sestru. Když tady zůstanu a budu čekat než se objeví, také se toho nemusím dočkat. Tahle myšlenka mi hlavou prolétne jako blesk. Podívám se na knihu stínů, která leží hned vedle mě. Jsou na ní zobrazeni dva draci. Jeden je zlatý ale ten druhý je matný. Jsou od sebe. Představují mne a mou sestru. Moc dvou. Je to jako z Čarodějek. Až se najdeme a spojíme své síly tak ze z matného draka stane zlatý a spojí se. Budeme spolu a silnější než každá zvlášť. Těším se až jí spatřím. Vypadá stejně jako já ale já si myslím že bude jiná, než jak si ji představuji já. Ani nevím jakou má povahu. Co když bude zlá? Nééééé.... To určitě ne. Radši zarazím mé myšlenky. Jenom bych se více trápila. Zajímalo by mne proč je vlastně Tristan stále se mnou..... Pokud se nemýlím pořád mě z něčeho podezřívá. Vůbec nechápu co mu na mě tolik vadí. Kdybych aspoň mohla slyšet jeho myšlenky. On je slyšet může má dar. Nevím jestli je slyší ale je to velmi nepříjemné a flustrující že to nevím. Můžeš mi číst myšlenky? Promiň jestli to je moc troufalé nebo neslušné. Jen mě to zajímá. A nebolí tě potom z toho hlava? Přece jestli slyšíš myšlenky tak musíš slyšet myšlenky každého v tomto baru. Musí to být hrozné slyšet tolik myšlenek najednou. Jenom zakroutím hlavou. Pochybuji že mi odpoví. Vůbec mi nevěří. Ani se mu nedivím já být on tak mi taky nevěřím. Jsem přece jen čarodějka a on je upír. Dvě úplně rozdílné rasy. |
| |
| Hell Sleduju jak si objednává další sklenku whiskye. Divím se, že ještě nemáš dost. Když se zmíní o tom, že sedí se mnou cukne mi koutek, ale snažím se tvářit pořád vážně. I když se hodně snažím nedokážu zabránit úsměvu, když se z té jedné prostinké věty snaží vymlouvat jako by řekla kdo ví co. Dál sleduju její počítání a nejsem daleko od toho, abych se začal smát. Větu o tom, že zde taky žije od narození přejdu bez komentáře a čekám čím mě ještě pobaví. Po chvíli se znovu zkusím dostat do její hlavy, kombinace její opilostí, nervozity a rozpaků by mi v tom snad mohla pomoct. Zachytím tu část o její sestře a knize. Pohledem na okamžik sjedu na knihu, abych si prohlédl ty dva draky a poté se znova podvám na ní. V čtení mě přeruší až její otázka, na čtení myšlenek. Šikulka umý si to načasovat. Číst ti myšlenky, za normálních okolností ne. řeknu oklikou tak, abych nemusel lhát. Tohle nejsou normální okolnosti. Když jsem se to učil, tak mě bolela. Ale teď je to už dobré. Navíc jsou osoby u kterých se nemusím snažit, abych je přečet a jsou takové, kterým se do hlavy nedostanu. Navíc po těch letech, už se umým zaměřit na osobu, kterou chci slyšet a ostatní ignorovat. A když nechci slyšet nikoho prostě se na nikoho nesoustředím. řeknu popravdě a usměju se. Pak se ke Claire pomalu nakloním a tiše řeknu. Jen mezi námi, máš už slušně upito a pokud se nechceš ztrapnit před ostatníma opileckým zpěvem, nebo stryptízem možná by bylo lepší kdyby jsi to tu dneska už zabalila. Jestli ti to nebude vadit šel bych s tebou. odtáhnu se a usměju |
| |
| Hell To je velmi zvláštní. Někdy musí být dobré slyšet něčí myšlenky ale co do té doby než to ovládl? Musel slyšet hodně hlasů. Muselo to být z počátku velmi nepříjemné jít například po ulici a slyšet všechny ty lidi. Já bych se z toho asi zbláznila. Bohatě mi stačí že můžu vidět budoucnost. To je tedy pěkně na obtíž. Zrovna v tu nepravou dobu se mi ukáže a strašně mě rozbolí hlava. Nesnáším to. Nikdy nevím kdy se mi zase ukáže. Nemůžu to ani ovládat. Prostě najednou nějaký útržek něčeho čemu ani nerozumím. Kdybych aspoň viděla víc. Nakloní se ke mně a tiše mi řekne: Jen mezi námi, máš už slušně upito a pokud se nechceš ztrapnit před ostatníma opileckým zpěvem, nebo stryptízem možná by bylo lepší kdyby jsi to tu dneska už zabalila. Jestli ti to nebude vadit šel bych s tebou. To mě velmi naštve. Kdo je tady napitý? Já se cítím zcela normálně. Dokonce i normálně uvažuji. Nejsem opilá. Nikdy v životě jsem nebyla opilá. Těch pár panáků co jsem měla mi nic neudělalo. Tak to počkat. On chce jít se mnou? He? Cože? To je divné. Proč mám takový pocit že se mi to líbí? Asi mi už hrabe... Jo to bude nejspíš kvůli tomu. He...?? Co?? Já vůbec nejsem opilá. Náhodou já zpívám hezky tak co. Aspoň by všichni viděli jaký mám krásný hlas. Vypláznu na něj jazyk a začnu se potichu smát. No myslím že už bych asi pít neměla. Chovám se jak malá. Radši ho poslechnu. No myslím že bysme fakt měli jít. No jasně budu ráda. Upřímně se na něj usměji. Zaplatím pití, které jsme tady vypili a dám mu i něco navíc za to rozbité pití a nábytek, když jsme bojovali s těmi démony. Spolu kráčíme ke dveřím a vycházíme ven. Cestou domů Je tady docela zima. Oklepu se a chytím se za ramena a protřu si ruce. Když se podívám víc na oblohu uvidím tam měsíc? Odkdy tady jde vidět měsíc? No vypadá to tak že si na něho budu muset zvyknout. Je to krásný pocit. Měsíc osvětluje vše. Jdeme trošku delší cestou kolem takového maličkého parku. Vždy všechno vypadá tak stejně. Jako kdyby tady vše bylo jen černobílé ale teď. V malém rybníce se odráží měsíc a na hladině vytváří takové paprsky. Nejde to ani slovy popsat. Vane lehký větřík a stromy se hýbají sem a tam jako na horské dráze. Touhle dobou by měla začínat zima. A taky že ano na nos mi dopadne něco malého a studeného. Vločka. Hned se roztopí. Podívám se na oblohu a přimhouřím oči. Z nebe padají malé, bílé vločky. Je to krásné. Já si to užívám ale na Tristanovi nerozeznám nic. Pořád má jen tu stejnou masku. Povzdechnu si. Kdyby aspoň něco řekl. Stále jenom mlčí. Příjdu k němu blíž a hlavu si položím na jeho rameno, zatímco se stále dívám na padající vločky. Vůbec tomu nerozumím. Tady nikdy nebylo všechno tohle. Vločky, měsíc. Ani nevím že by tady někdy býval nějaký park. Musím ale uznat že se mi to líbí. Když už mi začíná být zima vezmu Tristana za ruku a spolu kráčíme k mému domu. Doma Když dorazíme dovnitř, celým mým tělem projede příjemně, teplý pocit. Venku jsem docela vymrzla. Zatímco si Tristan sedá na gauč já odnáším knihu do knihovny a jdu do kuchyně udělat horkou čokoládu. Vezmu hrníčky a naliji do nich čokoládu. Vezmu nějaké sušenky a přinesu je do obýváku a položím na skleněný stůl. Sednu si do křesla a dám si doušek čokolády. Cítím jak mi ta teplá opojná tekutina sjíždí až do žaludku. Naskočí mi husí kůže. Lusknu prsty a na sobě mám v ten okamžik teplý, modrý bavlněný svetřík, který mi ladí s jeany. Kde vlastně bydlíš? Šel jsi mě odprovodit a zůstaneš tady nebo půjdeš domů? Při té poslední větě o jeho domově nasadím smutný tón. Nechci aby šel pryč. Jsem pořád sama. Jsem ráda v něčí společnosti. Najednou mi hlavou probleskne otázka. Nemá náhodou hlad? Nevím co bych mu nabídla. Co když je už vyhladovělý. Nevím jak se mám zeptat. Ehm..... Nemáš náhodou... no víš hlad? No protože jestli jo tak nevím co bych... ty nejíš to co já.. teda jako ty jíš krev.. a ehm.. já žádnou nemám. No teda jak se to vezme že? Ale to by nešlo že.. jak bych asi žila.... no tak.. Když se konečně vymáčknu oddechnu si. Vlastně ani nevím jestli to pochopil. Kdybych já byla on tak bych to teda nepochopila. Ty moje kecy. Kdo by je taky chápal. Lezlo to ze mě jak z chlupatý deky. Nikdy nevím jak bych mu něco sdělila co se týká jeho upíří půlky. Nevím jak s ním mám o tom mluvit tak abych ho nějak neurazila. |
| |
| Asar Utíkáš do nedalekého lesa. Cestou tam najednou začnou padat vločky. Docela dost tě to překvapí. Doběhneš do lesa a rozhédneš se. Vítr vane docela lehce ale s tvým vyvinutým smyslem cítíš i tak velmi dobře. Najednou ucítíš nějakou šelmu. Rozeběhneš se tím směrem a narazíš na pumu. V těhle končinách to je ale velmi zvláštní. Puma čeká na malinkou srnu, která nemá kam běžet. Je v pasti. Skočíš za pumu a hrozivě zavyješ. Puma se ne tebe otočí a začnete se prát. Pro tebe to je jenom lechtání. Dáš jí jednu (pro tebe malou pro ni zřejmě ne) ránu. Hned se složí a ty začneš hodovat. Srna mezitím uteče. Když dojíš stále cítíš hlad. Rozeběhneš se hlouběji do lesa. Najednou ucítíš krev. Dostaneš velký hlad a utíkáš tam odkud to vychází. Dojdeš k malinké mýtince na které leží 10 roční chlapec. Příjdeš k němu a stojíš nad ním. Chlapec má něco s kotníkem a z odřeného kolene mu vytéká krev. Ilfirin Nevíš co si máš myslet. Proč by na tebe nějací démoni, které ani neznáš útočili? Tohle není normální. Ty nikdy nemáš žádné nepřátele. Po chvíli si Selvagia stoupne na trám a vykřikne ať se na ní všichni podívají. Mezitím si k tobě přisedne Ignác. To co řekne Selvagia tě naprosto zarazí a pěkně se naštveš. Ignác Řekneš hostinskému ať zajde do obchodu a koupí ti tam nové brýle. Chvíli čekáš než ti je donese. Podá ti je a ty si je nasadíš. Když otevřeš oči nevíš jestli se máš smát nebo brečet. On ti koupil dětské brýle a k tomu ještě růžové. Copak jsi nějaká holka? Pěkně se naštveš a žádné peníze mu nedáš. Všichni se můžou smíchy potrhat. Naštvaně si je zajdeš koupit sám. Vmžiku si zpět. Pěkně si je poupravíš a s nadzvednutou hlavou kráčíš k Ilfirin. Přisedneš si a podíváš se na trámoví. Na něm stojí Selvagia a hovoří ke všem. Teda k těm, kteří se zůčastnili boje na démony. To co řekne tě docela dost zarazí a nevíš co dělat. Selvagia Po konečném vítězství se podíváš kdo co dělá. Trošku tě zamrzí že Claire a Tristan odešli, protože nemáš šanci jim to říct ale přece příjdou tady i zítra takže tě to moc netrápí. Stoupneš si a přitáhneš k sobě pozornost hlavně těch, kteří bojovali s démony. Pomalu začneš mluvit až jim řekneš že to vlastně ty jsi najala ty démony a poslala je proti nim z jediného prostého důvodu abys zjistila jaké mají schopnosti. Když to dopovíš čekáš na jejich reakce a víš že nebudou zrovna příjemné ale ty si s tím poradíš. Simon Sedíš na trámoví se Selvagií a čekáš na její odpověď. Neodpovídá a postaví se. Přitáhne k sobě pozornost a začne vyprávět proč vlastně ty démoni útočili. Jsi trošku na pochybách a nemůžeš tomu uvěřit. Je na tobě jak se zachováš.... |
| |
| Zkouška Hledím na ní rozpačitě, jelikož doufám, že si mne alespoň trochu všimne. Když však zjistím, že ne, tak si všímám těch dole. Asar se nám mezitím omluví, že jde na lov a ta čarodějka s upírem, také zmizí. Hm.. Tak co bude ta procházka, či ne? Nebo mám spíš odejít sám. To by v této chvíli bylo nejspíš nejlepší. Odejít. Opustit to tady. Co se tu dá dělat? Nic. Jen bych měl pouze pozorovat okolí. Jsem mizernej pozorovatel. Vrátím se tam, kde to všechno začalo. Vydám se hledat ty vrahy, a taky konečně zruším tu svoji kletbu. Zamyšleně se dívám dolů, pak si konečně všimnu Selvagií, jak se zvedá a promlouvá ke všem. Zjistím, že to ona najala ty démony, aby si vyzkoušela, zda jsem silní. Tak proč se mne nezeptala? Proč riskovala životy všech, a pak se snažila ten můj zatracenej život zachránit. Neměla. Měla mně raději zabít. Nechápu to. Vlastně to ani nechci pochopit. Podívám se na ní rozčileně, z mých očí by se dalo všechno vyčíst. To, jak jsem v této chvíli shrzený. Jak mne to, co udělala ranilo. Ano ranila mne, jelikož se jí tolik podobá a udělá toto. Nechci nic vědět. Jdu. Nemusím zde být. Měla jsi mne zabít raději. Nezáleží mi, ani na tom, že jste si tolik podobné. vyslovím rozčileně a seskočím ladně z toho trámoví. Jsem vzteklý, jako pes. Zničila moje ego, tím že si se mnou jen tak hrála. A nejen to, riskovala životy všech okolo. Kopl jsem rozčileně do jednoho stolu a vydal jsem někam ven. Hlavně jsem nechtěl být v tom baru a dívat se na ní. Možná by mi to vysvětlila, ale já na to neměl nervy. Prostě jsem to nechtěl vysvětlit. Procházel jsem se po městě. Uvnitř jsem cítil ten stejný vztek, když mi zabili moji jedinou a já jí slíbil, že jí pomstím. Teď mne ona zklamala. Nevšímal jsem si okolí, vůbec jsem si nevšiml toho, že sněžilo. Procházel jsem a přitom neznal svojí cestu. Byl jsem bez zbraně. Můj meč zůstal v tom baru. Neměl jsem nic. Vydal jsem se nejvyšší budovu, ze které jsem měl velký výhled. Možná bych byl v této chvíli schopen i zní skočit. Ale k čemu by mi to bylo? Vytáhl jsem z kapsy cigaretu a zapálil jsem si jí. Díval jsem se přitom dolů a přemýšlel nad otázkou smrti. Přiznal jsem si, že kdybych zemřel, nikdo by mne nehledal a ani nepostrádal. Usadil jsem se na zábradlí a sledoval dění dole. Zima mi vůbec nevadila. |
| |
| Hell Když Salvagia domluví, nevěřícně se na ní podívám. V zápětí se mě začne zmocňovat vztek. Vždyť jsi mohla někoho zabít! Kdyby tu byli jenom upíři, neřeknu. Těm se hojí rány rychle, ale byli tu lidi! vykřiknu. Skoro jsem si ani nevšimla, že Simon odešel. Jsem rozčilená a zklamaná zároveň. Téměř jsem jí začínala považovat za kamarádku a ona to takhle všechno zkazí. Najednou nemám náladu tady jen tak sedět. Vyskočim na nohy a věnuji jí poslední znechucený pohled. Vyjdu ven a dám si záležet, aby dveře za mnou hlasitě bouchly. Padajíácí sníh k mé náladě nic dobrého zrovna nepřidá. Rozčileně vyjdu do ulic. V dohledu naštěstí nikdo není. Kdyby teď měl nějaký člověk tu smůlu, že by se mi připlet do cesty, nejsem si jistá, že by to přežil. |
| |
| Hell a cesta ke Claire domů Sleduju Clair a pozorně si čtu v jejích myšlenkách. Takhle to má vypadat. trochu se pousměju ¨Kdo je tady napitý? Já se cítím zcela normálně. Dokonce i normálně uvažuji. Nejsem opilá. Nikdy v životě jsem nebyla opilá. Těch pár panáků co jsem měla mi nic neudělalo. Tak to počkat. On chce jít se mnou? He? Cože? To je divné. Proč mám takový pocit že se mi to líbí? Asi mi už hrabe... Jo to bude nejspíš kvůli tomu. Pozorně poslouchám její myšlenky. Cože ona řekla, že se jí to líbí? Tak to je fakt moc. málem se začnu smát. Ale dám si ruku před pusu a jen se pitomě culím Nic neřeknu na proslov o jejím zpěvu a dál se usmívám. hej ty dneska fakt bavíš. pomylsím si Cesta ke Clair a u ní doma Kromě toho, že řeší měsíc a počasí, se nic zajímavého nedozvím. Najednou mě chytne za ruku. Fakt tě nechápu, ještě před chvílí jsi mi tvrdila, jak jsem odporný a hrozný a teď mě chytá za ruku. To je vážně trochu na hlavu. Ale tak bránit se jí nebudu. Chytají jí nějáký romantický nálady, fakt se v těch ženských ani po několika stoletích nevyznám Když dojdu ke Clair. Usadím se do pohovky a udělám si pohodlí. A dál poslouchám její myšlenky a usmívám se. Tak ty bys chtěla, abych tu zůstal? Fakt zajímavý. Jestli chceš, klidně tu s tebou dnes v noci budu. řeknu jako by nic. Protože tuším, že její odpověď bude kladná. Dál jí poslouchám, když začne o jídle, poslouchám zároveň její myšlenky a to co říká. Je fakt zajímavý, jak jinak vyzní některé věci řečené, když člověk ví co si ten druhý myslí. Ne nemám hlad, jedl jsem než jsem přišel do baru. Takže hlad vážně nemám. usměju se a prohlížím si její byt. tohle začíná byt trochu jak nějákej sitcom. Ale baví mě to, tak proč v tom nepokračovat. |
| |
| Doma Po jeho kladné odpovědi, že tu dnes večer zůstane se mi nálada zlepší o sto procent. Ještě že jedl. Asi bych pak moc nespala, kdyby mi řekl že ne. Jsem ráda že tu zůstane ale i nerada. Co když to jenom předstírá a chce mě zabít? Nevím jestli upíři můžou spát. Vlastně o upírech nic zásadního nevím. Můžeš spát? O upírech nic moc nevím a velmi mě to zajímá. Viděla jsem a četla Twilight a tam bylo že upíři nespí tak by mě zajímalo jestli je tomu tak i v reálu. Zamyšleně se dívám na protější zeď kde je umístěn krb a nad ním visí obraz. Obraz krajiny. Je na něm nakreslená příroda – les, potůček, květiny, srna a králící a slunce. Zajímalo by mě jaké je opalovat se. Jaký to je pocit když slunce svítí na kůži. Nikdy jsem nikde nebyla kromě tohoto města. Neznám slunce ani světlo. Na čarodějku dost smutné. Mohla bych jít kamkoli ale zvykla jsem si tady. Tady můžu kouzla používat kdy chci a kde chci. Naučila jsem se žít s kouzly a čáry. Bez toho si můj život už neumím představit. Zajímalo by mě jestli dokáže taky tak rychle běhat a jestli se na slunci třpytí... Fakt divná představa... Při téhle myšlence se trošku zasměji. No asi trošku hodně nahlas, protože se na mě Tristan podívá. Asi se moc dívám na filmy že? Víš že je to velmi neslušné poslouchat cizí myšlenky? A přitom já to musím ještě říkat nahlas..... Vím že mě Tristan slyší... Slyšel určitě všechno co jsem si za tuhle noc myslela.... Jak trapné... |
| |
| U Clair Jo můžu spát, ale dokážu být vzhůru dýl než lidi. na chvíli se odmlčím. Twilight říkáš? Hmm, tak na slunci nás to pálí a nesvítíme jak světlušky. Umýme běhat mnohem rychleji než lidé a umýme lézt po stromech. Nejdem vidět v zrcadle a kromě tekutin nedokážeme nic jiného jíst... zapoměl jsem snad na něco? Jo a rádi nosíme sluneční brýle zasměju se a mrknu okem. Potom zaslechnu, že na mě mluví přes myšlenky, ale snaží se mě jen nachytat, jestli jí je čtu. Nechápavě se na ní podívám a řeknu. Jsi nějáká hodně zamyšlená nad čím pořád přemýšlíš? zeptám se a pro efekt zvednu obočí.... Nemusí se taky hned dozvědět co si myslím.... |
| |
| Lov Utekám mestom. Len pár upírov, ktorí vypadajú tak podvyživene, že by mi z nich prišlo zle. Začína snežiť. Sneh v tomto období?? Toto mesto je fakt divné. Ten smrad z áut, motoriek, zvuky elektrických prístrojov, zvuk samotnej elektriny prechádzajúcej káblami nad mojou hlavou. To všetko ma ničí, týra moje zmysly, upevňuje moju lásku a oddanosť prírode. Už to tu dlhšie nevydržím. Príroda volá.. Pri meste je malý les. Trochu mi pripomína domov. Hľadám niečo, niečo čo ma trochu zabaví a zasýti. Zrazu ucítim nejakého dravca. Podľa pachovej stopy by to mala byť puma. Vari sa prvý raz v živote pomýlim? Nie je možné aby tu bola puma. Kde by sa tu vzala. Zvedavo sa poberiem za pachom. Nemýlil som sa. Stála tam. Krásna s čiernou lesklou srsťou, s hypnotizujúcimi modrými očami. Striehla na neďalekú srnu, ale môj príchod ju vyrušil. Vedela, čo som. Hrozivo zavrčala. Chcela ma vystrašiť, ale v jej vnútri horel plamienok strachu. Neboj sa maličká, nebude to dlho trvať. Pomaly sa k nej približujem. Keď som od nej len pár metrov, zavyjem. Nevydrží to a vrhne sa na mňa. Snaží sa do mňa zahryznúť svoje biele tesáky. Márne. Pre mňa to je obyčajná hra. Pohráme sa chvíľu.. Ale hneď po mojom prvom údere sa skláti mŕtva na zem. To je všetko? Asi si bola príliš slabá, veď som sa ťa ledva dotkol premýšľam nad jej mŕtvym telom trochu sklamane. Chcel som si trochu zatrénovať. Hneď sa pustím do jedla. Má dobré, aj keď trochu pružné svaly.Snažím sa zasýtiť hlad ale puma na to nie je dosť veľká. A navyše som sľúbil Cerberovi kus mäsa. Odložím jednu zadnú labu. Po ľahkej večeri sa postavím a pripravujem na návrat. Zrazu trhnem hlavou. Krv. Ľudská. Vzrušene sa poberem za novým, elektrizujúcim pachom. Ten ma privedie na čistinku. Na nej leží chlapec. Nemôže mať viac ako 10. Má hnedé nakrátko ostrihané vlásky, typu Beatles, červenú košeľu a jeany. Obyčajný chlapec, ktorý sa pobral do lesa na čučoriedky. Poranil si členok, z ktorého vyteká to, čo ma sem priviedlo. Celý čas plače a snaží sa volať o pomoc. Asi tu je dlhšie, pretože má zachrípnutý hlások. Osvetľuje ho striebristý mesiac. V tom jemnom svetle vypadá tak nevinne, tak bezmocne. Pomaly sa k nemu priblížim celý zakrvavený ešte od pumy. Najprv zbadá len obrys môjho tela. Ujo! Pomôžte mi. Niečo mám s členkom, neviem sa pohnúť. Prosím zoberte ma domov. zakričí. V jeho hlase počuť bolesť, ktorú mu členok spôsobuje a strašnú radosť, že ho konečne niekto našiel. Moji rodičia sa vám určite odme...kričí natešene, ale keď sa vynorím celý z tieňa, posledné slovo mu zamrzne na perách. Začne kričať, plakať a driapať sa preč. Cítim jeho zdesenie, jeho hrôzu. Zavyjem na oblohu s úmyslom ešte viac ho vystrašiť, čo sa mi aj podarí. Zrazu sa prestane plaziť. Asi odpadol. pomyslím si znechutene. Keď sa k nemu priblížím zistím, že som sa mýlil. Chlapec sa ku mne otočí. V očiach mu vidím ako strašne túži byť pri mamičke a oteckovi. Mama. Otec. pri myšlienke na tých dvoch, tých čo mi vzali možno práve predkovia tohto malého sopliaka, sa do mňa vleje zvieracia zúrivosť. Vrhnem sa na malého a zahryznem sa mu do hlavy. Jeho jemné kosti sa lámu pod mojimi silnými zubami. Nemetá sebou, asi sa zmieril s osudom a so smrťou. Keď príde o hlavu, na chvíľu prestanem. Sadnem si k nemu, vyzlečiem mu oblečenie. Jedlo treba odbaliť, keď vám príde zabalené. pomyslím si pobavene. Šaty odhodím do nejakého krovia a pustím sa do hodovania.Už dávno som nemal ľudské mäso a ešte dávnejšie dieťa. Detské je šťavnatejšie, ľahšie a jemnejšie. A toto je krásne okorenené hrôzou, ktorú prežil. Nie je v ňom trpkosť odporu, ktorú cítim v mäse dospelých. Tento malý si ešte poriadne neuvedomoval kto som, čo som. Miesto, ktoré ostalo voľné po pume sa zasýtilo týmto chlapcom. Kosti som zahrabal na mieste kde umrel a pobral som sa preč. Našiel som menšie jazierko, v ktorom som sa opláchol od krvi. Zobral som labu pumy a bežal späť do mesta. Bežal som až k Hell-u. Cerberus brechal ako zbláznený aj keď ja som bol v bočnej uličke, kde som sa obliekal. Cítil mäso. Už bolo trochu nahnité, pretože lov mi zabral skoro celú noc. Začínalo sa rozvidnievať. Podídem, už v ľudskej podobe, ku Cerberovi a hodím mu labu. Tu máš čo som ti sľúbil. poviem a pohladím ho po hlave. Vojdem do baru. U hostinského si prenajmem izbu a okamžite si idem ľahnúť spať. Nezaujíma ma kto je v bare, ani čo sa tam za celú noc stalo. Potrebujem sa vyspať. Ešte oblečený spadnem na posteľ a zaspím tvrdým spánkom. |
| |
| Zkouška? Posunu si více na nos nové brýle. Tak hostinský je vtipálek? Až zemře, najdu si jeho duši a přednostně jí donesu Převozníkovy. Poškrabu se na bradě a skoumám mnou rozšlápmutý klobouk. Už přežíl střelbu, pád do žumpy, vyválení v hromadě zbýtků nepřátel, a já už ani nevím co všechno a teď ho mám zahodit protože je trochu placatej? Ne! "Ilfirin, zřejmě jsi těma lidma myslela moji osobu. Těší mě tvůj zájem ale...." Nestačím doříct. Sebere se a vyjde ven. Za žlutočervenýmy drátěnýmy skly dveří baru vidím její siluetu. Ostatní také opouští Hell. "Hm, ženy." Zabrblám. "Selvagio, musím podotknout, že tvoje nápady postrádají takový ten grandiózní vtip. Musíš se více dívat na Velkého Bratra. Nebo na Vyvolený. Regína je kost!" Obrátím do sebe sklenku vodky a zkrze tmavé brýle vzhlédnu na trámový. "Hodíme řeč?" Do klubu nakráčí Asar. Po lovu. Připomíná mi lidi po dobrém obědě. Nebo ty nacpaný ksichty co choděj z Mekáču a chystaj se něco málo ublít. "Tak asi nehodíme." Zazubím se. |
| |
| Doma To ale musí být blbé ne? Nevidět se v zrcadle. Třeba pro tebe to není tak strašné ale co třeba pro holky? By mě teda velmi zajímalo jak se upravují. Mě by asi trefil šlak kdybych se neviděla v zrcadle. No myslím že tahle věta ho docela překvapila. Teď si bude myslet že jsem nějaká barbinka a fiflena. Ale já bych stejně nemohla nevidět se v zrcadle. Jak si třeba dělají nějaký účes? Asi nijak. Pořád asi mají jenom rozpuštěné vlasy. A co takhle malování? Asi jak si dávají oční linky tak si vypíchnou oko ne? Trapas. Upírka bych být nechtěla má to velké nevýhody. Jako čarodějka si můžu ledaccos vyčarovat, jsem nesmrtelná stejně jako upíři. A můžu se vidět v zrcadle a můžu jíst co chci. A ještě jedna dost velká výhoda nemusím nikoho zabíjet. Zamyšlená? Ani ne... Víš co je největší dojeb? Že ty mi odpovídáš na moje myšlenky ale teď děláš jako kdybys mi je nečetl. Nějak ti to nevyšlo. Nemusíš zapírat. Je mi jasné že mi je můžeš číst. Teď bude na mě abych si dávala dost velký pozor na co myslím že? To je tak roztomilé jak zvedl to obočí. Ještě to udělal špatně. Jááááj.... já z něho nemůžu fakt. Rozkošné jak se to snaží zakrýt. Ale já tak blbá nejsem. Z prstu se mi začne kouřit až se tam objeví malinký plamínek ohně. Hodí ho do krbu. Následně v něm začne praskat dřevo. Krásný pocit. Oheň začne olizovat dřevo, které se všechno pomalu začíná pálit. |
| |
| U Claire No je to blbé i pro mě, musím přece vypadat doobře...aby pro mě bylo jednoduší lovit holky?....možná na chvíli se zamyslím a podívám se na ClaireDobře, budu upřímnej, už je čtu od doby co jsme vyšli z baru. Jo pozor by sis možná dávat měla. zazubím seTo s tím ohněm bylo dost efektní... podívám se do krbu. škoda, ztratil jsem teď jednu výhodu, Už si bude dávat pozor na svoje myšlenky a nebude to taková zábava.... zatvářím se smutně. Ale aspoň, že ona nic číst nemůže. Pořád mám proti ní výhodu... |
| |
| Doma No skvělý. Už i tam jsem měla takové trapné myšlenky. Víš to je docela nefér, že ty je můžeš číst a já ne. Ty víš o všem co si myslím ale já ne. Co kdybych si trošku zakouzlila. Potom bych věděla na co myslí. To by bylo docela fér ne? No myslím že mu tu výhodu nechám. Když se občas zapomenu aspoň se zasměje mým myšlenkám. Stejně to není fér. Pomyslím si velmi uraženě. Nevím jestli mi čte myšlenky ale z jeho strany. Ze strany posluchače to musí být vážně směšné. Ach jo... taková výhoda čtení myšlenek. To není jako vidění. To příjde sem tam a mám z toho migrénu. Vidím jenom útržky a někdy to není ani nic zajímavého. Musí být fajn slyšet cizí myšlenky. Flustrující. Vůbec se v něm nevyznám. Zajímalo by mě co by dělal kdyby byl mnou. Jak by mu asi tak bylo. |
| |
| U Clair To měla no. usměju seNení to nefer ty umýš zase kouzlit, to já neumým. pak se na chvíli zamyslím Nevím co bych dělal, kdybych měl vidění. Musí to být celkem otravný... řeknu popravdě a znuděně se podívám po místnosti. Ty si nejdeš ještě lehnout? zeptám se zvědavě a podívám se na oheň do krbu. Možná už bych s šel lehnout i já, jak dlouho jsem nespal? Dva dny? Ne spíš tři. Už ani sám nevím.... po chvilce se znovu podívám na Clair.... |
| |
| Doma No to je pravda no... ale tak kouzla jsou k ničemu když nemůžu najít to co hledám že? Párkrát jsem tohle kouzlo už zkoušela ale jsem moc slabá. Potřebuju alespoň ještě jednoho kouzelníka aby mi pomohl. I tak pochybuju že jí najdu. Hledám jí už tak dlouho. Jak je možné že ji stále nenacházím? Párkrát jsem už měla dokonce i vidění někde ve sklepě a jak tam někdo křičí. Bylo to jako z nějakého hororu. Bojím se že to byla ona. Možná bych se mohla připojit k těm, kteří byli v baru. Bylo tam několik upírů a vlkodlak. Vypadalo to jako kdyby tam utvořili nějakou skupinku. A potom tam byl vlastně ještě i …. ALEX!!! Já na něho úplně zapomněla. Och nééé jsem strašná. Jdu tam hlavně kvůli němu a zapomenu na něj... chjooooooooo..... Tahle věc se mi úplně vykouřila z hlavy hned potom co jsme dobojovali a já vytáhla Tristana z toho slizu. No ano je to velmi otravné. Představ si že něco děláš a z ničeho nic ti jako blesk do hlavy spadne vidění. Vidíš jenom nějaké útržky, které ani nedávají žádný smysl. A když vidění skončí migréna. A velká. Ani práškama to nejde utišit. Nesnáším to. Znuděně se koukne po místnosti. Ne. Já jsem zvyklá chodím spát velmi pozdě. Většinou se večer učím nějaké nové kouzla a tak různě zkouším. Miluju experimenty, takže jdu někdy spát až druhý den ráno. Pozoruji ho velmi důkladně. Když se poté znovu podívá na mě řeknu. No už bychom mohli jít spát ne? Zvednu se a chci udělat krok dopředu ale najednou se zarazím. Musí to vypadat velmi komicky ruku mám natáhnutou před sebe a nohu mám ve vzduchu připravenou k chůzi. Musí to vypadat jako kdyby mě někdo zmrazil. Udělala jsem to jenom kvůli tomu že jsem si vzpomněla na klíčovou otázku. Kde bude k sakru spát? Jediná volná postel je v mém pokoji. Je to sice manželská postel ale i tak. My spolu budeme spát? Musím se uklidnit, musím se uklidnit. Proboha to nejdéééé!!! Panikařím. Uvědomím si že pořád stojím takhle trapně. Postavím se rovně a normálně. Dělám jako kdyby se nic nestalo. Otočím se na něj a usměji se. Ehm.. no jdeš taky? Um... ukážu ti kde budeš spát. Kruci, kdo mu to řekne? Já mu to nebudu říkat že bude muset spát se mnou. Nééé jako že by spal se mnou jako takhle jenom v jedné posteli. Hádám se sama se sebou jako kdyby tam se mnou byl ještě někdo jiný. Jdeme k mému pokoji. Až teď začínám mít obavy. Co když se mu můj pokoj nebude líbit? Proč by mě to mělo zajímat? Musím se uklidnit. Otevřu dveře a vejdeme dovnitř. V mém pokoji voní velmi krásný parfém smíchaný s mou vůní. Celý pokoj je vymalován světle fialovou barvou. U okna mám dřevěný psací stůl. Je to starožitnost Miluji takové věci. Ze stolu uniká vůně smrkového dřeva, která se mísí s ostatními vůněmi. Dohromady to vytváří příjemnou vůni. Na stole je malá stolní lampa, notebook a pergameny s kouzly. U protější zdi je velká, manželská postel s nebesy. Vedle každé strany postele je noční stolek. Tam na které straně spím já jsou různé věci. Váza s bílými růžemi, svíčka a kniha. Kousek dál je šatní skříň. Také starožitnost. Na ní je velké zrcadlo. Hned vedle mám stoleček na šminky. Je v modrofialové barvě. Na něm samozřejmě nemůže chybět zrcadlo. Kolem zrcadla je dřevo na kterém jsou různé ornamenty. Na stolku toho mám spousta. Samé malovátka. Na stěnách visí pár plakátů mých oblíbených skupin, herců a zpěvaček. No tak tady budeš … no teda budeme spát. Při tom slově se trošku začervenám. Jestli chceš můžu otevřít okno. Nevím jestli se ti tady bude dobře spát. Jestli ti nebudou vadit tyhle smíchané vůně. Mě to strašně voní. Čekám než mi odpoví a poté jdu do koupelny. Osprchuji se a umyju si hlavu levandulovým šampónem. Poté si na sebe obleču bavlněné kraťásky a tílko, které přesně obkresluje mé ženské rysy. Vyčistím si zuby a učešu si vlasy. Vyjdu z koupelny a podívám se co mezitím dělal Tristan. |
| |
| U Clair doma Tu migrenu si umým představit, měl jsem silné jak jsem se učil číst myšlenky. Když t bylo hodně náročné klidně i den v kuse. Tehdy jsem uvažoval, že s tím seknu, ale naštěstí jsem vydžel... usměju se. Po chvíli sledují její zmražený pohyb a usmívám se. V tu samou chvíli si čtu v jejich myšlenkách jako v otevření knize. Jediná postel říkáš? Hmm tak to bude zajímavý.... zasměju se, ale když se vrátí do normálu zatvářím se zase vážně. Když se zmíní, že ráda experimentuje. Napadne mě jen, že několik čarodějů, kteří rádi experimentovali, vyletěli do povětří. Mlčky jí následuju do její ložnice. Bude to fakt moc zajímavý. sám pro sebe se zazubím. Když do ní dojdeme, se zájmem se porozhlédnu. Hezký. řeknu stručně A ta vůně, ta vůbec nevadí..... počkám až zajde do koupelny a opřu se o stěnu u pootevřených dveří. Moc toho nevidím, ale přece jen se mi naskytne několik dobrých výhledů. Nejen, že dokáže být i milá. Ale na čarodějku je i hezká a to se všim všudy... Poté co zastaví vodu udělám několik svižných kroků k posteli, svleču se do spodního prádla. No bude to ještě zajímavý. napadne mě a tiše vklouznu pod peřinu. Opřu se o její čelo a čekám až příjde. Když výjde z koupelny div neotevřu pusu. Mám totiž ještě lepší výhled než předtím, když byla nahá. Je fakt moc pěkná.... zazubím se a čekám jak bude reagovat, na to, že už jsem pod přikrývkou.... |
| |
| Postel Podívám se co dělá. Leží už v posteli a dívá se na mě. Připadám si nesvá ale nedám na sobě nic znát. Sebevědomě přejdu k posteli a vlezu si pod přikrývku. Určitě má něco za lubem. Směje se nějak přihlouple. Nadzvihnu obočí a poté přimhouřím oči. No on rozhodně není andílek. Určitě něco provedl. Nevěděla jsem co se stalo. Nic. Byla jsem z toho nervózní. Podívala jsem se na strop. Na stropě jsem měla nakreslené blankytně modré kytičky. Bylo to jako v přírodě. Dívala jsem se nahoru a přemýšlela. Viděla jsem že Tristan ještě nespal a mě se spát také nechtělo. Vstala jsem a přesunula se ke klavíru. To tak ještě by na mě něco zkoušel. Začnu hrát mou oblíbenou píseň. Bella´s lullaby. Bellina ukolébavka. Bylo to z Twilight. Fakt nádherná písnička. Hrála jsem jí velmi pomalu a dole sešlápla pedál na ztišení. Bylo to jako kdyby někdo hrál potichu venku. Jako kdyby vítr tu hudbu zanesl až sem. Překrásné. Usmála jsem se a hrála dál. Zajímalo by mne co si asi tak Tristan myslí a co teď dělá. |
| |
| U Claire doma Pozorně jí sleduju jak výjde z koupelny, jako by mé oči hltali každý její pohyb. Když tam chvilku stojí, nevvím co si mám myslet. No a co uděláš teď? překvapí mě, najednou si sedne k pianu a začne hrát. Hraješ fakt moc dobře. tiše se zvednu z postele, příjdu k ní zezadu, jemně jí obejmu kolem pasu a mírně posunu dopředu na stoličce,přehodím obě nohy a sednu si na¨uvolnění kousek za ní.Zlehka se k ná přitisknu a opřu si hlavu o její rameno. Hraj dál. zašeptám jí do ucha a mírně jí k sobě přitisknu.... |
| |
| Mé prokletí Hledím dál dolů. Na mou tvář už spadají sněhové vločky, je mi to příjemné. Sklidňují moji rozpálenou tvář. Vůbec netuším, co to je. A vlastně to ani nechci vědět. Prokletí. Toto jsem nechtěl. Nemyslel jsem si, že bych se mohl stát tím, co jsem. Vrah své jediné. Ano vrahem své jediné. Jelikož když se zamiluji do ní, do její duše. Do toho nejkrásnějšího, co bytost má. Musím ji zabít, i když sám nechci. Nejde to změnit. Je to silnější než já. Taková neschopnost vlastního já. Musím to zastavit. Musím najít ty její vrahy. A nejsem přitom vrahem já sám? Potáhnu si z cigarety. Ten šedý kouř, pak vydechnu. Objeví se známí tvar - srdce. Možná si to pouze jen domýšlím. Možná se má duše vážně zamilovala do té, která se tolik podobá Morian. Morian. Jaké to vlastně bylo s náma? Cítila jsi to stejné, co já? Milovala jsi mne, tak jak jsem tě miloval já? Nebo se mi to pouze zdálo a nalhával jsem si to? Ne.. byla to pravda. Zachránila jsi mne před smrtí a oni nás prokleli. Přesně si pamatuji to prokletí. Ty budeš zabita svoji jedinou láskou a já budu hledat vrahy tebe. Hloupé je, že tím vrahem jsem já. Při tomto mém přiznání se na mé tváři objeví zamyšlený úšklebek. Chytím se za hlavu, jako kdybych chtěl ty prokleté myšlenky zničit. Odstranit. Nejde to však. Přiznání pravdy se nedá zničit. Ano. Zabil jsi jí. Jsi vrahem. Co jsi čekal? Hledáš vrahy a přitom jsi tím vrahem ty. Ty sám byses měl zabít. Sám pekelník by si na tobě pochutnal. Tvoje duše je tolik vzácná. Promlouvá ke mně můj druhý hlas. Cítím jeho nenávist. Pobíhám kolem jako zblázněný, držím se za hlavu a snažím se ten jeho hlas umlčet. Nechci jej poslouchat. Toto nesnesu. Ne... Byla to nehoda. Ne... nechtěl jsem. Nemohl jsem tomu zabránit. Kleknu na kolena, jelikož ta tíha mých hříchů, jen neunosná. Mé břemeno je těžké a vypadá to, že ho už nedokáži nést. Zahledím se do země, která je pokrytá sněhem. Hledím na tu čistotu. Bíla je barva nevinnosti, svobody a lásky. Hrábnu do sněhu rukou, a podívám se na ní. Sníh se roztápí, už je z něho pouze voda. Rozpačitě hledím na svoji ruku. I ta něžnost se v mé blízkosti zničí. Zabil jsem jí. Jsem jejím vrahem...Marion odpusť mi. křičím ty slova, která mne tolik tížila. Nevím, kdo tomu mému hlasu bude naslouchat. Je mi to jedno. Konečně jsem se přiznal ke svému činu. Postavím se na nohy a sklopím hlavu. Dívám se opět na tu zem. Hledím, jako smyslů zbavený. Má duše si konečně přiznala, jaký zločin napáchala. Milovat a zabít. Zemřít a žít. Miluji tě. promluvil jsem k té ženě, která byla v baru, k té ženě, která jí byla tolik podobná. Nevím, zda to slyšela, či neslyšela. Bylo mi to jedno. Vydal jsem se bezcílně opět do ulic tohoto prokletého města. Abych našel nějaký obchod s alkoholem, kde bych mohl zapít svůj žal. Má duše byla někde jinde. Hledala tu její. Kdybych v této chvíli potkal někoho, vůbec bych si ho nevšímal. A to bude nejspíš i moje osudová chyba. Nevšiml jsem si ani toho, že jsem prošel kolem Ifrin. Nechtěl jsem s ní mluvit. Nechtěl jsem nic jiného, než zapít svůj žal. Na malou chvíli svou duši umlčet. |
| |
| Blbý vtip Tak to nevyšlo Pomyslím si a raději odejdu z klubu, který už teď není ani trochu přívětivý. Proč musí padat to bílý svinstvo. Jako by nestačilo, že jsem dneska posrala co se dalo. Zapnu si koženou bundu a ze sedadla své motorky setřu sníh, který by mě studil do zadnice. Sakra, kde ten Simon je Nastartuji svůj stroj a ten začne pode mnou bublat. Projíždím blok po bloku a hledám svého přítele, který mi zmizel z očí. V jedné uličce uvidím muže pomalu jdu k němu, ale není to Simon je to jen nějaký potulný démon. Dělej, že tu nejsem Pronesu smutně a pokračuji v cestě městem, kde nikdy nesvítí slunce. Sníh už vytvořil rovnoměrnou pokrývku jen tu a tam na druhé straně v parku prosvítají zelené mapy trávy. Projedu okolo starého hřbitova zpět k Hellu. Vzdávám hledání Simona. Jen pokrčím rameny a přesunu se na trám a chci, aby si mě nikdo nevšímal. Jsem vamp s depresí. |
| |
| Hudba Hraju soustředuji se na noty a akordy, když v tom mě Tristan chytí kolem pasu. Nečekám to a tak sebou trošku cuknu. Cítím jak si sedá za mě. Cítím se zvláštně. Přitiskne si mě blíž k sobě a dá mi ruce kolem pasu. Trošku zčervenám a chci přestat. Položí si hlavu na mé rameno a zašeptá mi do ucha. Hrej dál. Cítím jeho dech na svém krku. Je to velmi příjemné. Nadechnu se a hraji dál. Mé prsty klouzají po klávesách a z klavíru se line tichá a krásná hudba. Když dohraji moje ruce stále spočívají na klávesách. Začnu hrát jinou, pomalou skladbu a u toho i zpívat. Hraji písničku od Hany Pestle – Need. Nezpívám ale jako ona. Můj hlas je čistší a vyšší než její. odkaz I'm not quite sure how to breathe without you here I'm not quite sure if I'm ready to say goodbye to all we were Be with me Stay with me Just for now Let the time decide When I won't need you My hand searches for your hand In a dark room I can't find you Help me Are you looking for me? Can I feel anyore? Lie to me, I'm fading I can't drop you Tell me, I don't need you My hand searches for your hand In a dark room I can't find you Help me Are you looking for me? Etch this into my brain for me Tell me, how it's supposed to be Where everything will go And how I'll be without you by my side My hand searches for your hand In a dark room I can't find you Help me Are you looking for me? My hand searches for your hand In a dark room I can't find you Help me Are you looking for me? Dohrávám poslední noty. Tahle písnička je krásná a smutná zároveň. Je o ztrátě a o tom že chce aby zůstal s ní. Je velmi procítěná. Skončím. Nevím co mám dělat. On je pořád ve stejné poloze. Mám tudíž dvě možnosti. Vstát a jít si lehnout nebo čekat co udělá. A nebo snad až něco udělám já? Nemůžu říct že je mi to nepříjemné. Je to rozhodně krásný pocit. Je tak blízko. Blízko mě. Strašně moc ho chci. Otočím se a podívám se na něj. Můj pohled sjede k jeho rtům. Nakloním se k němu blíž a jemně přejedu mými rty o ty jeho. Posadím se na něj obkročmo a nohy dám kolem jeho pasu. Chytím ho za vlasy a přitáhnu si ho k sobě ještě blíž. Začnu ho vášnivě líbat. Najednou přestanu a usměji se na něj. S andělským výrazem ve tváři řeknu Jééééjda promiň. Stoupnu si a jdu si lehnout. Přikryju se a trošku se rozesměji. Bedlivě ho sleduji aa čekám co udělá. Trapas ještě že jsem přestala... určitě by to dopadlo špatně. Jsem nějaká rozpálená. Kruci to jeho přítomnost. Můžu se z něho zbláznit. Je tak sexy a ještě je jen ve spodním prádle mám co dělat abych se udržela a jen tady ležela. Nebylo by na škodu kdyby si sundal i poslední díl oblečení. Nad touto myšlenkou se mi objeví úsměv od ucha k uchu. |
| |
| Bolest a touha Dojdu na to místo, na které jsem chtěl. Našel jsem si nějaký otevřený krámek s alkoholem a zakoupil jsem si láhev whiskey a skostské. Poté se má bludná duše se prochází temými ulicemi města. Při té procházce popíjím alkohol a zapíjím svůj žal, i bolest kterou jsem si sám napáchal. Netuším kam mé kroky budou směřovat. Už pomalu neznám sám sebe. Není divu pto té dávce alkoholu, kterou jsem vypil na ex. V této chvíli jsou obě dvě láhve prázdné a já se vydávám do baru, kde bude určitě ona, ta jež se jí podobá. Mé kroky směřují do baru. Jsem tak moc blízko, že kdybych měl srdce rozbušilo by se mi. Vtrhnu do baru, potácím se až pod trámoví na níž je ona, ale raději na to nevyskočím. Nemám na to sílu. Pohledím tam, kde je Selvagie a mávnu nad ní rukou. Usadím se do kouta a hledím do stolu. Chvíli jen pouze mlčím. Ale mé myšlenky. Má touha po pravdě udělá něco jiného. Selvagie. Víš jaké to je pocítit bolestl? Já ji pocítil. To já jsem jí zabil. Tak znělo prokletí. A nejhorší je to, že ty se jí tolik podobáš. promluvím pouze k ní. Nikdo jiný to neslyší, nikoho to nezajímá. A proč by také mělo? Jsem přeci opilej. V temném koutě na mne skoro nikdo nevidí. A proto jsem tomu rád. A i kdyby to slyšeli, je mi o jedno, jelikož jsem rozhodnutý odsud odejít, abych jí zachránil před sebou. Porozlédnu se po baru, zda tam někde nevidím svůj meč, když ho spatřím na zemi. Vstanu a kolíbavou chůzi se za ním vydám. Zamiloval jsi se? Proč tedy odcházet? Proč odejít od té tvé vyvolené, kterou jsi našel? Užiješ si, a pak jí zabiješ. Smrt je osvobození. Opět keně promlouvá ten hlas, který se snažím potlačit. Nesmím ho poslechnout. Nesmím tu zůstat. Vraha jsem našel, jsem jím já. Své prokletí bych zrušil, kdybych se sám zabil tím mečem. Vezmu do ruky meč a zahledím se na něj. Konec života? Nikde jsem se nad touto myšlenkou nezamýšlel. A teď je to tady. Rozpačitě se podívám na všechny, co zde jsou. Vím, že na mne překvapeně hledí a čekají na to, co udělám. Kdejaký by si nejspíš přál mou smrt. Pak můj pohled přejde na Selvagií, která sedí na trámoví a pořád na mne hledí. Nejspíš nechápe, co jsem jí řekl. Našel jsem to, co jsem hledal. Pro tvoje bezpečí raději odejdu. Křiknu na Selvagií a meč dám na své právoplatné místo. Vydám se ke dveřím, ale už normální chůzi. Zamiloval jsem se do tebe. Jenže mé prokletí z ní, že když se zamiluji do duše té která se podobá Morian, musím jí zabít. Už se to stalo několikrát. Zabil jsem ty, které jsem miloval. Odpusť mi. promluvím na Selvagií přes myšlenky. A namířím to ke dveřím. Smutný osud ztroskotance. Snad se uvidíme v pekle. promluvím ke všem a odkráčím ven. Pořád sněží, sněhové vločky mi spadají na tvář. Chtěl bych v této chvíli plakat. Má duše uvnitř pláče. Vyjdu před bar, ale mé nohy nechtějí jít dál. Proto se vůbec nepohnu z místa. Opřu se o zeď a zapálím si cigaretu. Nejpřeješ mi. Ty chceš ten boj. Proč mi sakra rovnou neřekneš, abych se zabil? S touto myšlenkou se podívám na nebe, jako kdybych tam hledal Boha. Ale žádný Bůh není. Stojím pořád opřen o zeď a na něco čekám. Na spasení své duše. |
| |
| U Clair doma Nejdřív jsem překvapení Clařinou reakcí. Ale když mě začne líbat, nebráním se, právě naopak. Kdo by to jen řekl? Ale proč ne? napadne mě. Najednou přestane. Proč?! Dokonce se omluví, zvedne se a lehne si do postele. Nechápavě se na ní podívám. A sleduju jak jde pryč. Ne.... to..je dobrý. zvednu se ze stoličky a přitom si čtu její myšlenky. Tak sexy jo? cukne mi koutek. Dojdu k postelu. A lehnu si vedle Clair. Chvíli se na ní dívám a pak jí obejmu a začnu vášnivě líbat. No jen tak dál čarodějko... |
| |
| Postel Vstane a přejde k posteli. Celou dobu na něj házím čočky a prohlížím si jeho vypracované tělo. Je fakt sexy. Asi mi vylezou oči z důlků. Lehne si na postel a dívá se na mě. Obejme mě kolem pasu a začne mě líbat. Přesune se nade mě a chytne mi ruce tak že nemůžu nic dělat. To se mi líbí. Usměji se a jemně ho kousnu do rtu. Když po nějaké době pustím mé ruce chci ho chytnout kolem krku ale omylem se nehtem škrábnu trošku do krku. Z ranky vyteče malá kapička krve. Trošku se oddálí a podívá se na ní (na tu kapku myslím xD ). Posune se trošku níž a blíží se k mému krku. Zakousne se do něj. Trošku vykřiknu ale s ním to nic neudělá. Pomalu začne sát mou krev. Cítím tlak. Vdychnu. Je to sice trošku nepříjemné ale nějak zvlášť to nebolí, takže ho nechám dělat co chce. Hladím ho po vlasech a přitisknu ho ještě víc ke svému krku. Když se konečně odpojí hned ho začnu líbat. Na rtech má ještě mou krev, kterou slíznu. Trošku zamyšleně řeknu. No sice nechápu jak jí můžeš pít ale je mi to jedno. Abych řekla pravdu mě moc nechutná. Ušklíbnu se na něj a znovu ho začnu líbat. |
| |
| Postel Chvíli jí libím, ale pak se sama škrábne do krku. Odtáhnu se a podívám se na ní. Mám? Nemám? Musím!. pomalu se k jejímu krku přiblížím a zakousnu se. Přitiskne mi mou hlavu ještě silněji ke svému krku. Jí se to líbí. Tak to jsem fakt nečekal. Asi jí mi upíři nebudem tak odporní jak mi ještě před pár hodinama tvrdila ještě chvíli saju a pak se od ní odtáhnu To by mohlo stačit, zatím... napadne mě a políbím jí. .Některým lidem se dělá už po pár mililitrech zle a jiní vydrží velkou ztrátu. Nechi to hned přehnat.Jak ti je? zeptám se. Po její poznámce že jí krev nechutná, řeknu jen. Tobě taky chutnat nemusí... usměju se a ještě několikrát jí políbím. Ale mě chutná a moc a ta tvoje obzvlášť.... postupně se dostanu až k jejímu krku a zastavím se nad místem jejího kousnuti. Ještě trochu bych mohl, předtím jsem upil jen malinko, když upiju ještě trochu ani jí nebude špatně... Naposled jí políbím a pa se přesně do těch samých míst znovu zakousnu... |
| |
| Postel Je mi fajn. Nemělo by snad? Líbí mě až ke krku. Zastaví se u rány kde mě předtím kousl. Nachvíli se u ní zastaví a dá mi pusu. Vím asi co chce udělat a tak trošku zakloním hlavu. Zakousne se přesně tam kde předtím. Tentokrát to bolí víc než předtím. Cítím jak mi jeho ostré špičáky zajedou až do tepny. Škubne s nimi a má tepna se natrhne. Je to jako kdyby mi někdo bral krev ale horší. Po dvou pro mě velmi dlouhých minutách se mi zamlží před očima. Necítím končetiny. Tichým hlasem pronesu. P...p.p.pře.......s.táááň. Velmi těžce oddychuji. Nejspíš mu má krev chutná hodně. Vypil jí docela dost. Myslela jsem že to bude v pohodě. Že to byla jenom hra. |
| |
| Postel Některým lidem to dělá problém. odpovím stručně. Potom co se do ní zakousnu piju dlouho, po chvíli si sice říkám, že bych měl přestat, ale nedokážu si pomoct. nakonec se, ale přece jen odtáhnu když mi řekne že mám přestat. Vyděšeně se na ní podívám. Snad jsem to nepřehnal.. rukou jí zkontroluju puls Slabej to není dobrý, to vůbec není dobrý. potom co zavřela oči, znervozním ještě víc. Slyšíš mě? řeknu a doufám, že mi na to aspoň něják odpoví. Překročil jsem hranici, kterou jsem v jejím případě překročit neměl Jestli to bude hodně špatný, budu jí muset proměnit, ale to já nechci... teda asúoň zatím....nenáviděla by mě potom a to i přesto, že mezi upírem a jeho stvořitelem je vztah a takové ty kecy, byla by moje první svěřenkyně.... ne na to teď myslet nemůžu, teď jí musím zkusit zachránit... |
| |
| Postel Poslechne mě a vytáhne mi z krku ty dva špičáky. Krev mi nikdy nedělala problém ale teď je mi nějak špatně. Cítím se velmi slabá. Upadám ko bezvědomí. Ještě předtím než se to ale stalo jsem si všimla jeho výrazu ve tváři. Byl vyděšený a starostlivý. I v tuhle dobu na něj pořád myslím. Jsem velmi slabá, cítím se jako kdybych někomu darovala veškerou svou krev i když vím že mi jí všechnu nevypil. Ve spáncích najednou ucítím tupou bolest. Jako kdyby mi srdce tlouklo až tam. V hlavě slyším bzukot milionů rozzuřených včel. Jako kdyby se snažily dostat ven. Slyším a cítím tlukot mého srdce. Zní tak slabě a nepravidelně. Jako by mělo co nevidět dotlouct. Tohle rozhodně nechci! Kruci. Jsem idiot že jsem se nechala kousnout. Myslela jsem že to dopadne jinak. Ne že já skoro umřu. Měla to být jen hra. Blbá hra, která se zvrtla v boj o život. Pořádně jsem se nadechla. Cítila jsem jak mi vzduch proudí až do plic a zase ven. Začala jsem bojovat s tou bolestí. Po chvilce mého „boje“ se mé srdce roztlouklo rychleji a dokonce i silněji. Nevím jak dlouho jsem tam takhle „bojovala“ o probuzení ale probudila jsem se. První co jsem uviděla byl můj strop a na něm bledě modré květinky. Hned potom jsem si všimla velmi známého obličeje. Tristan. Nevím jak bych se k němu měla zachovat teď. Přeci, málem mě zabil. Nebo „mohl“ zabít. Ale také toho možná i lituje. Je přece upír. Má krev ho asi dost zlákala. Je to moje vina. Kdybych se neškrábla a nepřitahovala si ho blíž k sobě. Nestalo by se tak. Podívám se mu do očí a čekám co řekne. Já rozhodně nehodlám začít mluvit jako první. |
| |
| Postel Upřeně sleduju Clair. a po chvili co se i ona dívá na mě, řeknu tiše. Promiň, někdy je to silnější než já. pohladím jí po tváří a pokusím se usmát. Cítíš už se líp? zeptám se a pročítám jí myšlenky. Vzala to celkem v klidu. I přesto všechno, zajímavý... Víš, možná....možná bych měl jít. Jestli se cítíš dobře, mělo by to už být v pohodě. Před chvílí jsem jí skoro zabil, ale kdo mohl tušit, že se poraní. A kdo hlavně měl vědět, že mi její krev bude tak chutnat?. snažím se vymluvit jak jen to jde, z toho, že to byla moje blbost a vinna.... |
| |
| Postel Jo jasně v pohodě. Chápu. Musí to být těžké přemoct tu žízeň. No vlastně nechápu ale tak to je jedno. Pohladí mě po tváři. Jo už to je lepší. Jestli to takhle bude pokaždé asi se z toho zblázním. Po jeho větě že by šel mě přepadne panika. Cooo??? Néééé.... nikam nejde. Jsem s ním ráda. Nechci aby odešel. Posmutním a jde to na mě hodně poznat. Vrhnu se mu kolem krku a rty mám u jeho. Zavřu oči a potichu začnu mluvit. Nemyslím si že by jsi měl jít. Co kdyby se mi náhodou udělalo zase špatně. Pak by tady nebyl nikdo kdo by se o mě postaral. A jestli chceš odejít jen kvůli toho co se stalo a myslíš že je to tvá vina tak se příšerně pleteš. To já jsem nedávala pozor a škrábla se. Je to má vina. Nestalo by se to kdybych tě ještě víc nepřitiskla k sobě. Řídil ses jen svými instinkty. To není nic špatného. Všechno je to má vina. Tak prosím. Zůstaň tady. Až teď otevřu oči. Podívám se do jeho. Oba sedíme. Chytne mě kolem pasu a já ho zase začnu líbat. Myslím vážně to že chci aby tady zůstal. |
| |
| Postel Podívám se do země. Věř mi, tohle už bych za ty roky měl vědět. Měl jsem vědět co to semnou udělá... Potom mě začně líbat. Ty vážně nechápeš co se mohlo stát?! Zjevně ne. v mé mysli se mísí hořkost a snad taky nepochopení, že si není vědomá, co všechno se mohlo stát. .. Dál mě líbá a já díky tomu rychle zapomenu na to co se stalo. Chytnu jí obě ruce, tak jako předtím a pomalu jí položím na polštář a její ruce položím vedle její hlavy. A pošlu jí myšlenku: Tak a teď tě mám v moci. usměju se a přitisknu se k tobě a začnu ě líbat na ústa a krk... Že by tenhle večer nebyl úplně ztracenej? |
| |
| Postel Chytne mi obě ruce a položí je na polštář. Najednou v hlavě uslyším : Tak a teď tě mám v moci. Docela mě to zaskočí. Po chvilce mi dojde, že tu myšlenku poslal Tristan. Jsem z toho trošku zaskočená ale hned na to zapomenu jak mě začneš líbat na rtech a krku. Chvilku se takto nechávám ale pak si něco zamumlám a rázem je vše jinak. Tristan leží na zádecha a poutama je přidělaný k posteli. Já na něj obkročmo sedím a usmívám se. A kdo má teď koho v moci zlato? Usměji se a začnu ho líbat na krku. Pomalu sjíždím níž. Kdy jsem už úplně dole přejdu k jeho ústům. Rukama jezdím po jeho hrudi. Čekám jak budeš reagovat. |
| |
| Postel Když se mi najednou objeví na rukou pouta zmateně se na ní podívám. Trhnu poutama, ale ty kromě toho, že se mi ještě silněji zařežou do rukou se ani nepohnou. Sakra, tak na to, že ještě přd chvílí byla na umření je jí až něják podezřele dobře. Nadzvednu břicho a pokusím se jí spíš ve vtipu schodit. Ale to je celkem smutný, že já se nemůžu skoro ani pohnout a ty můžeš všechno. řeknu a zatvářím se zklamaně. Ale proč to jednou neudělat jinak. zazubím se a čekám jak se předvede |
| |
| Postel Ale to je celkem smutný, že já se nemůžu skoro ani pohnout a ty můžeš všechno. No jo to je tááák strašně nefér co? Já za to nemůžu máš bejt rychlejší. Lusknu prsty a pouta zmizí. Tak se teď ukaž ty... abys nekecal že to není fér, když jsi přivázaný a nemůžeš se pohnout. Lehnu si na bok. Ruku mám pod hlavou a loktem jsem zapřená o poslštář. Ruku si dám na stehno a čekám co udělá. Už mě to docela unavuje. Jestli celej večer strávíme jenom předehrou tak mě snad trefí šlak. Nééé že by se mi to nelíbilo jen se mi zdá že to trvá moc dlouho. |
| |
| Před klubem Kopnu do sebe panáka, který v krku zapálí a v břiše zahřeje. Seskočím z trámu, který mi skýtá úkryt. Nikdo se na mě ani nepodívá tak vylezu ze dveří. Kde stojí opřený Simon a kouří. Nevím co mne to popadne, ale v momentě ho držím pod za límec košile se zaťatou pěstí ho pevně držím, až mi bělají klouby. Ty nevíš čím jsem si prošla! Nebojím se tě! Nebojím se nikoho. Bála jsem se jen o svou rodinu, ale tu už nemám. Nemám nikoho!! křičím na Simona a začnu při vzpomínce na svého muže začnu vzlykat a ramena mi poskakují jako nudle v bandě. Otočím se zády k Simonovi a dám si ruce na prsa a z očí mi kanou slané slzy. |
| |
| soukromá zpráva od Tristan Night. pro Jo taky už mě ta předehra nebaví.... řeknu a když mi zmizí pouza schodím tě vedle sebe na postel. A obkročmo si na tebe sednu. Sundám ti triko.NAdzvednu se a sundám ti kalhotky a začnu tě jako smyslu zbavený líbat. nesnáším předehry. Potom tě dlouze políbím a chvíli si hraju s tvým jazykem. té samé chvíli si uvědomím, že já jsem proti tobě ještě celkem oblečenej. Zamyslím se a vyšlu k tobě myšlenku: Nechtěla by si mi s tím svlíkáním pomoct? odtáhnu se, zazubím se a podívám se dolů....Taky přece všechno nemusím dělat sám. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Read pro Sedne si na mě a začne mi sundávat triko a hned poté mi sundá i kalhotky. Líbáš mě po celém těle. Kruci. Já jsem tady nahá a on je ještě oblečený. Najednou ke mně vyšle svou myšlenku: Nechtěla by si mi s tím svlíkáním pomoct Jako kdyby mi četl myšlenky. Sjedu trošku níž a začnu ti sundávat poslední díl oblečení, které odhodím někde pryč. Naše těla se dotýkají. Přitáhnu si tě blíž k sobě a začnu tě znovu líbat. Po chvilce do mě vstoupíš. Naše těla splynou v jedno. Začneš pomalu ale potom když se oba dva blížíme k vrcholu zrychlíš. |
| |
| soukromá zpráva od Tristan Night. pro Obejmu tě a ještě víc tě přitlačím k sobě. K tomu ještě zrychlím tempo. Když už cítímm, že jsme těsně před vrcholem. Zrychlím snad nejvíc jak to jde. Když jsme oba na vrcholu dlouze a vášnivě tě políbím a udělám ještě několik prudkých pohybů sem a tam. V mé tváříi se objeví blažený úsmev a lehnu si vedle tebe na postel. Zhluboka vydechu, ještě jednou tě políbím a projedu ti rukou vlasy. Něják se mi nechce nic říct, jen se ti s úsměvem dívám do očí. A čekám jestli nebudeš něco chtít říct ty. ale připadá mi to zbytečné... |
| |
| Ublížená Chvíli jen tak stojím a přesně netuším, co bych měl dělat. Něco mi říká, abych zůstal a něco mi říká, abych šel pryč. To však za mnou přijde Selvagie a udělá to co udělá. Vůbec mne to nepřekvapuje. Hledím ji do očí a jsem schopen příjmout tu ránu. Nedokázal bych jí ublížit. Raději to schytám, než ublížím. Pro tuto ženu, bych byl schopen se vzdát všeho. Otočí se ke mně zády a cítím její bolest. Uvnitř mne to ničí. Nevím, co mám dělat. I já jsem ztratil tu, pro kterou mé srdce existovalo. Já jsem byl jejím vrahem Ukončil jsem její život. Rozpačitě se podívám na její záda, přistoupím k ní blíž. Položím opatrně ruku na její rameno a otočím si jí k sobě. Udělám to gesto, které jsem dělal pouze malo žená a to takové, že jí utřu slzy, které ji stékají po tváři. Vím co je to ztratit. Já jsem jí také ztratil. Ukončil jsem její život. Zničil jsem to všechno, co jsme spolu měli tak krásný. A to dělám pořád. promluvím k ní upřímně a zahledím se do jejich očích. Chci ti pomoct. Chci tě zbavit se tvé bolesti. Chci se dotknout tvých rtů. Políbit tě na ně. Aspoň jednou. Pak zmizím z tvého života. nemohu dál mluvit, tak jí vyšlu tuto myšlenku a zahledím se jí do očí ještě víc. Mé oči se v těch jejich ztrácejí. Utápím se v nich a nedokáži se od nich vzdálit. Opatrně se k ní přibližuji. Pohladím ji po vlasech a obejmu jí. Jsem blízko jejich rtů, blízko tomu jedinému polibku. Blízko tomu, abych udělal ten hřích, který mi nebyl přán. Ať se stane cokoliv. Miluji tě. pošeptám ji do ucha a mé rty si konečně přiblíží k jejím. Políbím ji. Tak dlouho jsem nikoho nepolíbil, že mi to celkem chybí. Oba dva se k sobě hodíme. Oba dva jsem někoho ztratili. Oba dva pocitíme tímto, co děláme bolest. Alespoň já pocítím bolest za svůj hřích. Držím ji u sebe, ale odtáhnu svoje rty od jejich. Hledím ji do tváře. Nevím, co bych jí měl říct. Netuším nic. Jediné, co vím je, že tato láska bude zničující pro oba. |
| |
| Pusa Je to jako ve zpomaleném filmu přibližuje se ke mě a bere mne za bradu a dává mi příšerně dlouhý polibek. Nebráním se i když bych asi měla. Potevřu rty a pustím ho do tepla svých rtů a dotknu se jeho zad a mé ruce sjíždí na jeho boky. Už mě dlouho takhle nikdo nelíbal. Nepůjdeme ke mě? řeknu mezi polibky jako ve snu. Ve snu, který je tak krásný. |
| |
| Jako ve snu Cítím tu touhu, která je mezi námi. Ty polibky jsou plné nezkrotné vášně touhy. Oba dva jsem nejspíš dlouho nikoho neměli. Pak řekne mezi polibky, zda nepůjdeme k ní. Na malou chvíli se zamyslím, zahledím se do jejich očí, jako kdybych z ní chtěl něco vyčíst. Přesně však netuším, co bych z nich chtěl vyčíst. Jít s tebou. A pak vykonat to nejhorší, co je mým prokletím. Milovat tě a pak ti ublížit. Nesmím to riskovat. Ne...nemohu. Miluju. Chci. Udělám. Pohladím ji po tváři a opět jí políbím na její rty nechci jí přestat líbat na její rty. Nechci, aby to skončilo. Princ s princeznou se snaží vymámit z toho prokletí. Zbavit se draka a začít šťastně žít. V pohádce to končí dobře, že princ skolí draka a vezme si za ženu princeznu. Tady spíše princ zabije svoji princeznu. Jedinou kterou miloval. Chci něco říct, ale nejdříve hledám správná slova, která bych jí řekl. Zadívám se do země. Nemohu se dívat do jejich očí, pohlédnu do nich a jsem schopen udělat všechno, jen pro její překrásné oči, do kterých jsem se zamiloval. Ano půjdeme k tobě. Tam to bude lepší. promluvím k ní a až teď si všimnu toho sněhu, který spadá na ní. Je překrásná ve svitu měsíce a také v té romantické chvíli, kdy by měla hrát hudba. Mladík přistoupí k dámě a poprosí ji o tanec. Dívka jej příjme a mírně se začervená, jelikož je do toho muže celá zblázněná. Překrásná chvíle pro oba dva, když začne sněžit. Sněhové vločky spadají po dívčině tváři i na mladíkovu tvář. Hudba nepřestává hrát, když se jejich rty spojí v jeden jediný polibek. A mladík se dívky zeptá - Nezašli bychom ke mně. Jako kdyby to byla ta chvíle a přece to jen není. Já nejsem tím mladíkem a ona není tou dívkou. Už dlouho žijeme v tomto světě. Už tolikrát jsem ochutnali život, partnery, bolest, zklamání, lásku, touhu, cit. A pořád se ze svých chyb nedokážeme vzpamatovat. Uvědomím si, že nejspíš čeká na mne. Byl jsem až moc zamyšlený nad těmi představami, že jsem jí ani nenabídl rámě. Tuto chybu napravím a čekám, kam mne má jediná začne vést. Jako kdyby začne zničehonic hrát překrásná hudba z let 60. Jako kdyby se čas zastavil a mi mohli dělat to stejné, co dělal ten pár kdysi před námi v tomto počasí. Smím prosit? A teď nechci slyšet, že netančíš. promluví k ní a dotknu se její pravé ruky. Přisknu si jí k sobě víc a začnu s ní tancovat opatrně a hlavně procítěně do kolečka. Vločky na nás oba spadají. Je to vážně, jako ve filmu. Pořád však netuším, odkud se žene ta hudba. |
| |
| Párování "Hm, tak se děti hezky bavte a nezlobte." Nadzvednu sklenici vodky k odcházející Selvágii a Simonovy. Jen co zableskne poslední silueta jejich těl za prosklenýmy dveřmi otočím pohled zpět k pultu a skleničce. "Můžu ještě dodat aby byly do svítání doma ale to bych se asi načekal." Kopnu to do sebe. "Uhaaaa. A ještě jednu do třetí nohy bych prosil." Ohromný barman, přetvor s hrbem na zádech, mrkne jen jedním vypouleným okem. Připomíná mi kamerový oběktiv. "Víš, vztahy bývají těžké." Přijmu novou skleničku s ůsměvem. "Mohou v životě hrát vášnivou roly. Vlastně vždycky hrajou ale některý jsou dost ...ehm, jak bych to nazval...jo, : Vyvěrající. Chápěš, že?" Barman s chrochtáním zakroutil hlavou. "Nechápěš. Ty nemůžeš mluvit? Aha. Tak, dík za pití. Kdybi něco, budu támhle." Střelím kývajícím se prstem ke starému juboxu a nemotorně slezu z barové židličky. Nápor alkoholu celkem překvapil! *Brk* "Pardon. Páni jsou zvyklý a Dáni...teda dámy sou zvyklý...někdo je zvyklej určitě." Přešmatlám přez zaliskanou rádoby taneční plochu HeLLu. Z široké nabýdky vyberu I will always love you od Whitney Houston, co tolik zazářila ve filmu Osobní strážce po boku Kevina Costnera. "End naaaaaai aaaaai. Aj Lovjuuuuu." Kňučím jak hladový kojot a k smrti vystraším i toho nejotrlejšího démona v klubu... |
| |
| Město Po menší procházce můj vztek téměř vyprchal. Zamyslela jsem se, kolikrát jsem já sama udělala nějakou blbost. Třeba pro to měla důvod... možná jsem si to měla nechat vysvětlit. uvažuji. Došla jsem až na kraj města. Otočila jsem se a zamířila zpátky do baru. Okolí jsem moc nevnímala a tvář jsem měla staženou soustředěným přemýšlením. Před barem jsem ale přece jen odlepila oči od země a všimla jsem si Simona se Salvagií, jak tančí. Usmála jsem se. Omlouvat se jí budu asi někdy jindy. pomyslím si a tak, abych je nerušila přejdu potichu ke dveřím baru. Neslyšně je otevřu a vklouznu do místnosti. Jakmile vstoupím, okamžitě uslyším jakýsi hrozně falešný zpěv. Podívám se ke zdroji hluku a když spatřím Ignáce jen pozdvihnu obočí. Koutky úst mi cukají, ale zatím svůj výraz ovládám. U baru si dám jako obvykle vodu a posadím se k volnému stolu. Ještě chvíli sleduji pobaveně Ignáce. Na tohle by měl mít zbrojní průkaz. Pak od něj odvrátím hlavu, abych se nesmála a dál se věnuji své sklenici. |
| |
| Vytí starého kojota Rukou promnu upocený strhaný obličej. Takže Selvágia bude trochu zádrhel. Nebudu ji kazit krásný večer a navíc, slib už plním nyní. Působím blízko ní a kdybi něco, zasáhnu rychlostí...rychlostí...No jen to řekni. Ozve se potutelný tak známí hlásek. Rychlostí maximálně těhotnýho lenochoda. Přiznej si to. Jsi násoska. Mlč pitomče. Jo jsi násoska a taky starej. Koukej na ty vlasy. Dělaj se ti kouty a za schvilu budeš plešatej jak koleno! Mlč sem řekl! Vzhlédnu k Ilfirin. Vešla do baru a zdá se, že mě dokonce i zaregostrovala. Lehce strácím rovnováhu když šmatlám k ní ale pomaličku nabírám na jistotě. Přistoupím až čelem k baru. Koukám zkrze tmavé brýle. "Mohu přisednout?" |
| |
| Hell Trochu nedůvěřivě si Ignáce změřím pohledem. Přejedu jeho kymácivý pohyb a koutky mi pět zacukají. Vážně bych chtěla vidět, jak bude vypadat ráno. pomyslím si pobaveně. Jistě odpovím a ústa se mi zkřiví do potlačovaného úsměvu. Jestli to tedy zvládneš dodám ještě. Podívám se na židli a přemýšlím, jestli se trefí, až si bude sedat. Při téhle myšlence se opět zářivě usměju a vyčkávavě se na něj zadívám. |
| |
| HeLL a (možná) romantika "Jistě, že se trefím, za co mě máš." Odpovím rozhodně. Chytnu oběma rukama červené kožené sedátko kulaté vysoké trojnožky a začnu s ní zápasit jak se slonem. Pokusím se jednu nohu nahodit na šprušly držící pohromadě. Noha vyklouzne, pak znova a znova.... "Dělám si legraci." Hodím očkem na Ilfirin a nahopsnu na židličku. Víš doufám, že jsi ryskoval v tomhle stavu rozmáčknutí varlat při tom hupsnutí. Zmlkni. At nepozná, že jsem krapet nametenej. "A přestaň mě konečně poučovat." Zarazím se. To patřilo tomu uvnitř a né Ilfirin. "Ehm...tedy..." Hladím si temeno. "Pomočovat. Ještě, že se tu nezačaly pomočovat. " Koukám ji do krásných velkých očí a jak zápasí s ůsměvem černé vlnité vlasy přepadnou přez rameno, do nápoje co drží v ruce. Dám jí je za ucho. "No...tak se nám to pěkně spárovalo nemyslíš? Po boji je to zřejmě stejný jak po sexu. Buď si uděláš vydatný žrádlo a nebo hupsnete na přídavek." Posunu nedopitou vodku stranou. Zrovna když sem chtěl dodat, že na sex sem nemyslel, někdo zapnul v juboxu My Chemical Romance - Disenchanted. "Fuuuuj, emooo smrrrrt. To mě mohlo napadnout. V tomhle měste mohou z normálních lidí přežít jen oni..." Ale písnička Ilfirin zřejmě donesla do míst vzpomínek, které trochu píchají v boku. Jako když vás nutila maminka sníst špenát a vy pak doufáte, že se poserete co nejdřív aby to svinstvo vylezlo rychle. "Promin. Neměl bych tak křičet. Jak ses sem vůbec dostala ty? A v tom boji, jsi se chovala statečně. Myslíš hodně na druhý. To bylo od tebe hezký." Kouknu na prázdný tmavý, zaprášený taneční plácek. Bar se vyprázdnil. Ta písnička je vážně docela hezká. "Když už jsme v tom, nechceš si zatancovat? Umím dva druhy ploužáků. Jeden točivej vlevo a druhej točivej vpravvo." Mrknu na Ilfirin a decentně se usměju. Třeba budu mít to štěstí.... |
| |
| Hell S rozšiřujícím se úsměvem poslouchám Ignácův monolog. Mám pocit, že kdybych nic neříkala, byl by schopen si tu sám pro sebe vyprávět celé hodiny. Když se dostal k otázce, jak jsem se sem dostala, zamyslela jsem se nad vhodnou odpovědí. Město, kde jsem vyrůstala není odsuď zas tak daleko. Když jsem se probudila ve své nové podobě, ještě jsem tam chvíli žila, ale vadilo mi, že jsem musela být ve dne schovaná. Tak jsem přišla sem. řeknu nakonec. Když řekne, že jsem se v boji chovala statečně, jen se na něj nedůvěřivě zadívám, jestli to myslí vážně. Pak se zmíní o tanci. Můj úsměv se ještě rozšíří a odhalím tak řadu blýskavých zubů. Miluju tanec! probleskne mi hlavou. Tancovat můžu cokoli, umím všechno odpovím sebejistě. Přijmu jeho nabízené rámě a odkráčíme doprostřed parketu. Pak jen čekám na jeho první kroky pro jaký tanec se rozhodl. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Read pro Dívám se na tebe. Čekáš jestli něco neřeknu ale já se k ničemu nemám. Je to zbytečné. Přitulím se k tobě a obejmu tě. Jsem unavená. Po chvíli usnu. Zdá se mi nádherný sen o naší první společné noci. Usmívám se ze spaní. Vstanu kolem druhé hodiny odpolední. Ty ale ovšem ještě spíš. Usměji se a vstanu z postele. Na sebe si vezmu tvé triko. Mám ho velmi dlouhé takže zakrývá vše. Mám ho přesně pod prdelku.....xD .. Vstanu a jdu do kuchyně. Udělám si snídani. Poté zamířím do koupelny. Vidím že už jsi vzhůru. Usměji se na tebe Dobré ráno. Jak ses vyspal? Poté zamířím do koupelny. Dám si studenou sprchu abych se zchladila. Poté si učešu vlasy a namaluji se – hnědé stíny, světle růžový lesk, tvářenka, hnědé linky... Jen ve spodním prádle (černá podprsenka a tanga s krajkami) k šatní skříni. Vytáhnu si černé, krátké legíny, zelené šaty a vezmu si žabky. Učešu si vlasy a z nich vytvořím drdol. Stále jsi v posteli a hledíš na mě. Postavím se jako modelka jednu ruku si dám v bok a pokrčím jednu nohu, kterou trošku vytočím. Tak co? Jak se ti to líbí? Usměji se a poté se tebe vypláznu jazyk a jdu do obýváku. |
| |
| soukromá zpráva od Tristan Night. pro Chvíli jsem ještě vzhůru a dívám se do stropu. Přemýšlím nad svým životem a o své minulosti. A najednou mi to dojde, snad poprvé za tu spoustu let, žiju zase jako člověk, tak jako kdysi.Políbím tě a s tebou v náručí usnu. Ráno vstanu, když na mě promluvíš... usměju se a řeknu. Bylo to s tebou takže úžasně.... zazubím se a pak ještě dodám. Mohla by jsi se sem možná vrátit, začíná by mít zima. mrknu a přejedu tě pohledem. Když se objeví znovu tentokrát oblečená a zeptá se mě jak se mi líbí. Líbíš se mi moc, ale ještě víc by ses mi líbila, kdyby jsi se vrátila za mnou. usměju se a odhrnu kousek přikrývky...... |
| |
| Tanec Chytnu se Simonovi ruky a začnu kopírovat jeho pohyby . Bojím se abych svého tanečníka nešlápla okovanými botami by to mohlo bolet. Myslel si to vážně, že bys se mnou šel ke mě Zašeptám mu do ucha a třu se o jeho tělo, ze kterého mám husí kůži jak se tře o mě. Potom mu rukou přejedu po zádech a slyším jen jeho přerývavý nádech a to jak zadrží dech. Hladím ho ho palcem po hraně palce a položím si svou hlavu na jeho hruď nikam jinam nedosáhnu s mými 160 cm. Je mi u něho dobře možná tak dobře jako mi bylo s Llyallem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Read pro Chvíli přemýšlím jestli tam mám jít nebo ne. Popravdě moc se mi nechce. Už jsem se namalovala a oblíkla. Chci vyrazit někde ven. Přešlapuji na místě a rozmýšlím se. Chjo... no dobře. Na chvíli svěsím hlavu a pak pomalu přecházím k posteli. Kleknu si na ni a jsem nad tebou. Chvíli se dívám co uděláš a potom přiblížím rty ke tvým. Dám ti pusu a poté tě začnu líbat. Vlezu pod přikrývku a lehnu si na tebe. Přitom tě stále líbám. Rukou jedu stále níž a níž..... celým tělem sjedu až dolů a vykouřím ti ho... Potom jdu pomalu nahoru a zase tě začnu líbat. |
| |
| soukromá zpráva od Tristan Night. pro Když se věnuješ mému rozkroku, položím si hlavu na polštář a užívám si to. Rukou tě hladím ve vlasech. Po chvíli mě znovu políbíš, spokojeně se usměju a tvůj polibek ti opětuju. Vyhrnu ti šaty a odtáhnu kalhotky. Posadím si tě na sebe, chytnu tě za pas a pomáhám ti nahoru a dolů. Lišácky se na tebe usměju. Ještě včera večer mi dělala přednášku o tom jak jsme mi upíři odporní a dneska, mě dostává do sedmého nebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Read pro Zase se spolu milujeme. Sedím na tobě a pomáháš mi nahoru a dolů. Po chvíli skončíme. Navléknu si kalhotky a legíny. Nechceš už vstávat? Podívám se a ty ještě stále ležíš v posteli. Dám oči v sloup a jdu do kuchyně. Uvařím si kávu a jdu si sednout do obýváku kde ji vklidu popíjím. To byl teda velkej obrat. Prvně jsem říkala jak upíry nesnáším, že je nemůžu ani cítit a teď dokonce s jedním spím. Velmi zajímavé a nečekané. Oba dva jsme se skoro ani nemohli cítit a skončili jsme v posteli. Co když si chtěl jenom užít? To bych ho asi zabila. Možná bychom měli jít do baru. Měli tam nějakou skupinku. Vypadalo to že chtějí jít někoho hledat. Mohla bych se připojit k nim. Možná cestou najdu sestru. Zatímco přemýšlím o té skupince v baru ani nevnímám kde je Tristan. Porozhlédnu se a uvidím ho.. |
| |
| soukromá zpráva od Tristan Night. pro Potom co skončíme, ještě chvíli ležím a relaxuju. Pak se zvednu a pomalu se obleču. Výjdu ven z ložnice sejdu schody a objevím se v před dveřma do obýváku. Otevřu je a v tom na mě plné síle dopadnou odpolední sluneční paprsky.Moje kůže se začne pálit. Do háje. rychle uskočím do stínu a opřu se o zeď. Fakt úžasný. Mohla bys prosím zatáhnout závěsy. řeknu přes polootevřené dveře, dost nahlas na to, abys mě slyšela. Jak já miluju to, že jsem upír. pomyslím si a ušklíbnu se... |
| |
| Tanec vášně Cítím veškerý její dotek, každý ve mne něco vyvolává. Zmatek, bolest, lásku, závist a zlobu. Nechce se mi na to všechno myslet, a přeruší mne v tom Selvagiin hlas, když se mně zeptá, zda to myslím vážně. Usměji se na ní, jako na náznak, že ano. A dál pokračuji v tanci. V tanci vášně, který pro mne znamená hodně. Dlouho jsem netančil a pokud ano, tak se svou Morian, kterou jsem zabil. Tanec skončí a co bude potom? Co se stane s princeznou a princem? Jak budu pokračovat příběh jejich lásky? Jak to vůbec dopadne? Skutečně princ podlehne kletbě a zabije princeznu? Toto by se však nesmělo stát. Vždyť každá pohádka skončí dobře. Ale toto není pohádka, ale skutečnost. Princ se tiskne ke svojí jediné princezně a tančí s ní tanec, který znamená pro něj hodně. Je to něco, jako jeho život, který dávno promrhal. Když princezna přejede princi po zádech, princ vzdechne, jelikož každý její dotek se mu nesmírně líbí. Dlouho toto stéjné nezažil. Pohledím ji při tanci do očí a mé rty se opět přitisknou k těm jejím. Polibek, kterým bych normálním dívkám bral jejich dech, jejich život. Jenže její život nehodlám jen tak vzít. Zamilován do její krásy, zamilován do ní se má osobnost rozhodla, postavit se svému prokletí a začním s ním bojovat. I kdyby to mělo znamenat moji smrt. Neublížím ti. Miluji tě. Nic mi nezabrání v tom tě milovat. Pohladím ji po tváři. Promnu mezi prsty pramen jejich vlasů. A přitom se jí dívám do očí. Někomu by se to zdálo, že jsme zastavili, ale ne. Pořád tančíme, zpomalený tanec, jako v těch momentech ve filmu. V této chvíli si vzpomenu na tu její otázku, zda to myslím vážně. Usměji se na ní. Nikdy jsem to nemyslel vážně. Nikdy jsem nebral v potaz, že bych se tak mohl do někoho zamilovat. Jistě, že má odpověď bude jasná. Ano myslím to vážně. Miluji tě. To ti nestačí? promluvím na ní a políbím ji na rty, abych jí dokázal, že to vážně myslím. Sněhové vločky opět spadají. Na mém saku je už pořádná sněhová kupka. Vlasy mám promočené. Kdybychom byli lidé, nejspíš bychom byli nachlazení. Ale teď je to jinak. Teď je skutečnost opačná. Princ rozpačitě hledí na svoji princeznu, jako kdyby jí chtěl říct něco důležitého. Jako kdyby jí chtěl oznámit svůj odchod. Odchod z tohoto světa a to jen kvůli tomu, že jí chce ochránit před sám sebou. Jeho ruka se dotýká její tváři. Jak kdyby slepec zkoumal dívčinu tvář, jelikož jí normálním pohledem nedokáže vidět. Stačí mu pouze dotek. Když princ dojde v doteku k rtům, zastaví se. Jemně přes ně projede, jako kdyby je chtěl malovat. Ano dokázal by namalovat její tvář, dost si jí vryl do paměti. Chvíli čekám na její reakci. V hlavě se mi děje tolik myšlenek, na které si nedokáži odpovědět. Nakonec zastavím ten tanec. Vlastně jsem ho zastavil, když jsem pouhým dotekem zkoumal její tvář. Pohledím ji opět upřímně do očí. Držím ji ve svém obětí, jako kdybych jí chtěl před něčím chránit, či zahřívat její tělo před zimou. Půjdeme tedy k tobě? položím ji otázku a rozpačitě na ní hledím, jelikož vůbec netuším, jak bude reagovat. V mé hlavě se mi zobrazují věci, které by princ s princeznou mohli dělat. A pak si uvědomím ten konec. Ucítím bolest ve své duši. Ale nedávám to na sobě vidět ani znát. |
| |
 | Temná zákoutí města Já jsem nenávist, bolest, zášť a zloba. Působím bolest. Ničím jejich duše, hlavně těch, kteří milují. Láska. Jak směšná věc. Toto nemám ráda. Toto je nic. Láska a cit? Ha.. Ráda bych se tomu vysmála. I když kdysi má duše milovala a byla zrazena. Proto ubližuje, proto ničí. Zrazuje všechny okolo sebe. Pod černou kapucí se skrývá moje tvář, dokonce i na nepatrný úšklebek je vidět. Vlasy mi spadají po ramenou, dlouhé jsou až po pas, proto je většinou mám svázané do culíku, černou mašlí. Dále na mně lze spatřit dlouhý černý cestovní kabát, který mi poskytuje teplo, bezpečí. Jak dlouho jsem ho neviděla? Jak dlouho tomu je? Ten jemuž sem tolik ublížila a on o tom vůbec neví. Zvláštní to je. A jsem za to vůbec ráda? Spíše bych byla, kdyby věděl o tom, jež mu tolik ublížil. Procházím se temnými uličkami a hledám svůj cíl. Hledám nějaké zakoutí, kde bych se mohla usadit na malou chvíli. Odpočinout si, ohřát se a napít se něčeho silnějšího než je obyčejná voda. Na první pohled to vypadá, že nejsem vůbec ve střehu, opak je však pravdou. Můj sluch zaznamená mnohé i nepatrný pohyb větví stromů, když vane vítr. Takže se nemám čeho obávat. Mým ohnivým koulím nikdo neunikne. Kam mám jít? Za kým jít? Chci ho najít. Pohrát si. Ale je tu tolik duší. Tolik zamilovaných párů. Proč stále se mstím na zamilovaných párech? Proč rovnou neublížit jedincovi? Pohledím na cestu před sebou. Spatřím na ní sníh a uvědomím si, že sněží. Mírně se nad tím usměji a pohledím vzhůru, jako kdyby tento můj úsměv měl patřit tomu nahoře, o jehož existenci má duše celkem pochybuje. Mávnu nad ním rukou, jelikož mu chci ukázat, že mi na něm nezáleží. Že přece mám někoho jiného. Všichni jednou půjdo do pekla. Hlavně tyto bytosti, kteří žijí pouze ze zabíjení a lovení. Nemám je v lásce.. Co je to za chování? Proč kvůli jídlu. I když já zabíjím jenom pro své potěšení. Jsem blízko toho baru, kde tančí princ s princeznou. Pohledím na ně v dály a upoutají můj zrak natolik, že se od nich nemohu odradit. Opřu se o zeď a zahledím se na ně víc, naslouchám každému jejich hlasu i jejich pohyb zaznamenám. Nehodlám je spustit z očí. Mám s nimi už svoje plány, ale zrealizovat je bude náročné. Opět se setkáváme. Doufám, že tentokrát si to více užiji. Předtím to nestálo za nic. Simone, měl bysis najít jinou. Podívám se na Simona, který o mně neví a dál tančí s tou dívkou, jejiž jméno nepoznávám. Ale cítím tu lásku Simona k ní až mne z toho bolí hlava. Opět mávnu nad ním rukou. Nezálíbila jsem se Bohu. Nečekalo mne spasení. Čekal mne strašný Boží soud, ze kterého jsem byla obviněná. Vyhoštěná z ráje, jako Adam s Evou, kvůli zatracenému jablku. Pořád mi však nedochází jediné. Proč? Milovala jsem, zabila jsem. Zabila? Nebyla to vražda spíše nehoda. To jsem spíše měla zemřít já? I tak můj život skončil. A já se ocitla zde ve světě prokletých. Démonka. Temná bytost, která má jediný cíl. Ublížit všem okolo. Hlavně těm, kteří milují. Myšlenka se mi vrátila do minulosti, rozpačitě jsem pohlédla, zda o mne neví, jelikož jsem byla chvíli mimo tuto realitu. Mimo tento svět ve vzdalené minulosti. Teď však hledím dál na ně a nějak se nechystám k nim promluvit. Nemám na to chuť ani náladu. Spíše jim chci ublížit. Pousměji se opět nad svou rolí pozorovatele. Tato role mi šla vždycky nejlépe. Spadající sníh mi vůbec nevadí, ba naopak krásně by se zbravovala krví, kdyby došlo k boji. Poohlédnu se dál za ně. V té chvíli si uvědomím, že stojí před barem, do kterého bych velmi ráda vstoupila kvůli těm nápojům. Proto se odhodlaně plížím k baru, tak aby si mne nikdo z těch dvou nevšiml. A taky se mi to podaří. Do baru tiše jako váněk vstoupí mladá dívka, která je vysoká tak 180 coulů, je oděna v černém cestovním kabátě, krom toho má na sobě rudou sukni, jejiž barva spíše připomíná krev. Do tváře ji vidět ani moc není, jelikož má na sobě kapuci. Dojdu ladně až k baru a usadím se na volnou stoličku. Pohledím na barmana a s úsměvem na tváři si tiše objednám, tak aby to slyšel jenom on. Prosila bych červené víno. Jakmile mi barman podá skleničku, s díkem ve tváři jí příjmu a napiji se. Spíše to nejdříve ochutnám, když zjistím že se to dá pít vypiji to. Dále jen sleduji dění v baru. Můj zrak se hledí na muže s dívkou, kteří tančí na hudbu linoucí se jukeboxu. Opět mne chytne vzpomínka na minulost, ale to se pokusím potlačit. Na hřích můj příteli. Pouze na hřích. Hřích je totiž všude a tomu neunikneš. Promluvím na barmana přes myšlenky a napiji si. První se k rozhovoru však nebudu mít. Nejdříve si to tady musím okoukat, pak až s někým hovořit. |
| |
| Něžnost Cítím jak mi po tváři bloudí jeho teplé prsty. Jsou horké a jemné. Mé oblečení se zrovna na ples nehodí. Oblečená kůži se směji sama sobě, dávám si pozor, abych Simonovi nešlápla na špičku nohy v okovaných vojenských botách. Asi by místo, něžného romantického tance bylo divoké pogo. Mé rozjímání protrhne Simonův hlas, který je jako pohlazení. Půjdeme tedy k tobě. Jen pokývám hlavou a podívám se na něho a jeho rysi jsou rázem jemnější a v šedém tvídovém obleku je nádherný. Postavím se na špičky a seberu mu klobouk a zapálím si svou oblíbenou značku cigaret Yellow Peach. Chytla jsem se ho pevně za ruku, která byla sametová a jemná. Frankie, né že mě zradíš! Pronesu tónem z Kmotra a vyfouknu obláček kouře. Chytnu se ho za ruku jako puberťačka. I když puberťačka nějak stará..... |
| |
| Láska a prokletí Podívám se na ní, jako na obraz, který se snažím tak pečlivě vnímat. Snažím se najít ten pomyslný střed ze kterého, pak vnímám všechno. Když mi sebere klobouk lehce se na ní usměji. Musím pro tuto chvíli uznat, že jí nejspíš sluší víc než mně. Hledím zamyšleně na Selvagií a snažím se ji číst v myšlenkách, sic v tom nejsem tak dobrý, jak někdo jiný. Je to marné. Nic nepřečtu. Poté mne chytne pevně za ruku a pronese hlášku z filmu. Nad tou zradou se v myšlenkách pozastavím. Zradit tě? Ano zradím tě. Ublížím ti, ale ne úmyslně. Nechtěně. Existuje nechtěné ublížení? Ne, vždy je to chtěné. Vždy tomu tak je. Vždy se to děje. A pořád mi to připadá, že se to musí dít právě mně. Pomalým krokem jdu s ní tam, kam mne vede. Vlastně je mi úplně jasné, kam jdeme. Jen raději nechávám dámu, aby mne vedla. V tanci by to však bylo naopak. Princ se pokouší potlačit draka, který je uvnitř. Snaží se o to. Nechce přeci ublížit princezně. I když je mu nejspíš jasné, co bude muset udělat. Drak je jeho součástí. Zemře-li drak, zemře i on. Chvíli jsem hleděl skrze ní, teď se to snažím napravit a podívám se jí do očí. Pokusím se tě nezradit. I když slíbit ti to nemohu. Řekl jsem ti, co by se mohlo stát. Vážně to všechno chceš riskovat a to kvůli jediné noci se mnou? těmito slovy princ raní svoji princeznu. Ale tato slova jsou pravdivá, tak to aspoň princ cítí. Ví, že se na něj bude princezna nejspíš zlobit. Že princezna možná zapomněla na to, co jí řekl ohledně toho svého prokletí. Ohledně toho strašného draka, který chrlí oheň a tím ohněm všechny zabíjí. Rozpačitě na ní hledím a mlčím. Stojíme na místě. Dál se mi nechce jít. Čekám na její odpověď, čekám na to až něco řekne. Ač to bude bolestivé pro mne, či pro ni. Přeji si, aby to řekla. Heleďme na toho holomka, který jí to řekl. Ty jsi vážně neskutečný případ. Sakra, ty si vážně nechceš užít? Jedna noc...jedna jediná noc a ty nedokážeš pochopit, že i tam ten tvůj přítel by si rád taky něco užil. Dlouho jsi s žádnou nebyl. Dlouho sis to upýral. A teď uděláš tu největší hloupost. hubuje mne můj druhý hlas, který poprvé v životě má nejspíš pravdu. A to v tom, že jsem si dlouho nikoho k sobě blíž nepozval. Dlouho jsem s nikým nebyl. A když, tak jsem ji pouze zabil. Dotknu se Selvagiíny tváře a jemně jí pohladím, je to jako kdyby jí hladilo pírko. Pokusím se o malý úsměv, i když do smíchu mi v této chvíli není. Odpusť mi. Jen nechci, aby se ti něco stalo. Nechci si opět prožít tu bolest. Řekni mi odejdi a já odejdu. Zapomeneš na mne a budeš dál žít. Neriskuj prosím. i přesto všechno jí řeknu tato slova, i když na jazyku jsem měl jiná. Tato budou pro oba dva lepší. Hlupáku. Tupče. Idiote. Což nevidíš, že jí i tímto ubližuješ? Jedna jediná noc, co s tebou udělá? Nic. Tupče. V této chvíli bych se nejraději mlátil do hlavy a prosil toho nejvyššího, či upsal bych duši pekelníkovi, aby vrátil čas. Ale to nepůjde. Dál stojím na místě, oči mé jsou upřené na její a hledí. Kdyby mohli hovořit, řekli by jí všechno a neostýchali by se. Teď jen má duše i já čeká, co řekne. Či nás pošle pryč a nebo bude riskovat dál svůj život. |
| |
| Tanec v HeLLu Jde vidět, že se Ilfirin umí pohybovat. To jsi zase šlápl někam. Koukni na ni, ta ví jak tancovat. Tuhle na ploužáka nedostaneš! Mlč sem řek! a nechci ji dostat. Navíc, neser, nebo tu vystřihnu takový tango! Možná tak tanga. Zachechtá se ten druhý a já jen zakroutím hlavou. "Tak, snad ti moc nepošlapu nohy." Nervózně taky vycením zuby. Ty moje nejsou tak hezky blýskavé. Něžně jí chytnu za bok a druhou ruku sevřu dlaň. Zajímavé, má ji celkem chladnou. Studené ruce upřímné srdce. Jestli nějaký má. Ty taky musíš všechno zkazit! Houpnu do rytmu a zkusím nahodit lehoučký valc. Na tuhle muziku to bude zajímavé ale My chemicle romance - Disenchanted, naprosto svádí k lísavému ploužáku. Třeba budu mít štěstí. "Promin, ale přímo tobě jsem se ještě nepředstavil. Ignác, jméno mé. K vašim službám slečno....ehm...mohu znát vaše ctěné jméno?" |
| |
| Hell Když si všimnu jeho nervózního úsměvu, povzbudivě mu ho oplatím. Mé pohyby jsou naprosto přirozené, jako bych byla na procházce. Jednu ruku mu lehce položím na rameno a druhou vtisknu do té jeho. V duchu si probírám, co všechno by šlo tancovat na tuhle hudbu. Spokojeně se usměji, když Ignác vybere valc. Má skvělej vkus. Začnu se pohybovat v rytmu hudby a zároveň své pohyby ladím s těmi Ignácovými. Páni! Takovou dobu jsem netancovala a vypadá to, že jsem nezapoměla jedinej krok. pomyslím si spokojeně. Promiň, měla jsem se představit dřív. trochu omluvně se usměju Jsem Ilfirin Pak se na nějakou dobu odmlčím a jen se nechávám unášet tancem. Nad svými kroky nemusím přemýšlet, dělám je automaticky. Jak ses sem vlastně dostal ty? zeptám se zvědavě. A proč mě to vlastně zajímá? zeptám se sama sebe. Hmm, je docela pěknej a vypadá mile. Nad svou myšlenkou se v duchu ušklíbnu. Začínám bláznit! obviním se a čekám na odpověď. |
| |
| Tanec v HeLLu "Hm, jak sem se semka vlastně dostal? Ahaaa, no, po svejch." Udržuju rytmus a začínám spomalovat jelikož jsem právě dotáhnul poslední kroky valcu dokonce. No, a co teď Romeo? Zkočíš pro příručku jak tančit v baru plném démonů, nebo poprosíš jiného ochotného upíra aby tě v rychlosti navedl? Zaškrabu se na temeni a koukám po okolí. Zahlédnu ženu u baru, co zrovna přišla. Jakoby po nás koukala. Sakra to všechny ženy tady odsud vypadaj na dvacet a mohly by z fleku hrát hlavní toly Arven? Chytnu Ilfirin za pas. Decentně zapadnu do jejich dlouhých černých vlasů a zabrblám do ucha. "Tam u baru. Ta ženská. Néééé, to je jakejsi vřed...ja myslím tu ženskou. Jo tu. Koukej. Nezdá se ti, že po nás civí?" Překlenu naše tváře okrajem klobouku a pohlédnu Ilfirin do krásných očí. "Ehm..." Polknu na sucho. "Hezky voníš Ilfirin." |
| |
| Hell Po svejch? To je teda odpověď. pomyslím si pobaveně. Pak píseň skončí. Ignác se začne rozhlížet po místnosti. Hmm, asi už tancovat nechce. usoudím. Když mě chytne za pas a zaboří hlavu do mých vlasů, trochu se zachvěju. Co to se mnou sakra je? pomyslím si zmateně. Podívám se směrem k ženě, na kterou mě upozornil. Hmm, asi máš pravdu odpovím zamyšleně. Třeba něco potřebuje... ale to by se snad zeptala ne? Z úvah mě vytrhne Ignácovo poněkud nervózní odkašlání. Opětuju jeho pohled. Po jeho slovech se usměju a sklopím pohled k zemi. Nenápadně si přičichnu k vlasům. Nic zvláštního... co mu na tom voní? jsem trochu zaražená. Ehm... díky. vzhlédnu a usměju se. Nejsem zvyklá na lichotky a moc nevím, jak se chovat. Radši změním téma. Chceš ještě tacovat, nebo se chceš seznamovat? pronesu stále s širokým úsměvem a očima blýsknu po ženě u baru. |
| |
| Seznamovací večírek Prokřupu si prsty a z poza tmavých brýlí mrknu na Ilfirin. "No, nejspíš už bylo seznamování pro dnešek dost ale moje moto zní : Je li něčeho moc, ještě si přidej ať jim to tam pobliješ! Jo a vžij se do jisté situace. Pokud tu nikoho nezná..." Nabídnu rámě a otočím se směrem k pultu. "Ehm...nezná, nás si stěží spojí se šlechetnýmy rytíři spravedlnosti a ...no,...spravedlnosti." Upravím svůj klobouk, brýle pošoupnu hlouběju na obličej abych neprobudil Tuchulchacha a vydechnu. Další démon by mohl být sranda. Pro dnešek až moc velká. Nebo to není démon a je to něco šťavnatějšího. Tak potom si připrav dvojitý plínky. Proč? Pro mě a pro Ilfirin? Ne. Oboje pro tebe...jedny když se posereš a ty druhý když se posereš z toho, že ses posral. Mlč demente. Ten druhej začíná být jakejsi rozvernej... Přejdu přez plac (Ilfirin snad zavěšenou do mne). Kdybi něco, schovám se za ní. Pro tyhle situace ji považuju za svoji ochránkyni. V tváří v tvář nebezpečí se zasměju...a pak se rychle schovám než nepřejde. "Dobrý večer přeju slečno. No, říkaly sme si tady s koleginí...." Zamnu svoje temeno. Hloupý zlozvyk. "Nepotřebujete něco? Je tu celkem prázdno a...po pravdě sem si všiml, že po nás koukáte. Nezlobte se." Mluvím k osamělé ženě u pultu. Nahodím přívětivý ůsměv a doufám, že budu mít dost zubů i dalších pět vteřin v budoucnu... |
| |
| Hell Trochu zklamaně přijmu jeho rámě. Chjo, proč tu nikdo nemá rád tacování, tak jako já? pomyslím si otráveně. Ve svém výrazu ale nedávám nic znát. Když se blížíme k ženě, obezřetně zkoumám její výraz. Mohla by být nebezpečná? ptám se sama sebe. Samozřejmě že je nebezpečná. Každej, kdo přijde do tohohle baru je buď blázen, nebo je nějakým způsobem nebezpečný pro ostatní. nad svou úvahou se mírně pousměji. Jen na ní zdvořile kývnu a mluvit nechávám Ignáce. Zároveň se soustředím na její pohyby a jsem připravena se na ní vrhnout, jakmile projeví nějaké nepřátelství. Přece jenom... Ignác je člověk a svým způsobem je velmi křehký. ta myšlenka mě téměř rozesměje. Včas si ale dám ruku před pusu a smích zadusím. Pak zase rychle zvážním, vypudím všechny nevítané myšlenky a soustředím se jen na ženu. |
| |
| Peklo jsem já Popíjím obsah v té sklenici a hledím na ten pár, který tancuje a na mé tváři se objeví pokus o smích. I když ráda ničím osoby, těmto to přeji. Nejspíš je nechám být. Dokázala bych to? Hledím na ně, když se ke mně blíží. Vyšlu k barmanovi myšlenku, aby nalil další skleničky, jelikož budu mít společnost. Jakmile jsou u mě sejmu kapuci, tak aby mi viděli oba lépe do tváře. Když promluví ten muž a nazve svoji společnici kolegyní, mile se na něj usměji. Takže spolu nic nemají. To vypadá nadějně. Že bych si pro jednou užila. Pobaveně naslouchám myšlenkám té dívky a snažím se udržet kamenou tvář, i když to jde z těžka. Nakonec se rozhodnu k nim promluvit, to se jako kdyby čas zastaví. Barman se přestane hnout, nikdo se nehne. Toto mám nejraději, když mám s někým hovořit. Dobrý den, nebo spíše večer. Koukám se koukám, že jako jediní tady zde tancujete. Omluvte mne neměla, jsem se dívat. Ale jsem už dlouho na cestách a hlavně sama, že jsem v této chvíli velmi spokojená, že si s někým mohu promluvit. odpovím mu na obě otázky a vezmu do ruky obě dvě skleničky, podám je jim. U Ifrin je to obyčejná voda, což mne celkem překvapilo a u Ignáce to je to stejné co mám já, tudíž whisky s ledem. Tak tento trik se mi povedl. Oba si dali to na co maji chuť. Sic jsem démon, ale mám v malíku pár nepatrných kouzel. Opět řeknu číšnikovi, aby mi nalil, když to vykoná, mohu si přiťuknout s Ignácem. Na duši. vyslovím tento přípitek a na mé tváři se objeví zlozvěstný úsměv. Většina osob, po něm přišla o život. Tentokrát nemám v úmyslu zabíjet, ba naopak si s nimi popovídat. A drahá dámo. Já blázen nejsem a ani nebezpečná. Jen mi vyschlo v krku a vím pouze o tomto baru. promluvím k Ifrin přes myšlenky a usměji se na ní. Je to ten pokus o milý úsměv, což mne velmi překvapuje. Jelikož jsem si myslela, že toto nedokáže moje maličkost. Dlouho jsem se nesmála, dlouho jsem něco takového nezažila. Že by se ze mne stal zase někdo s duší, zase někdo, kdo něco cítí. Cítít to je hloupost. To se mi přece nemůže stát? Mé oči se zahledí na barovou stoličku a pak na ty dva. Nejspíš pochopí, že mne překvapuje, že pouze stojí. Rozpačitě je přejedu pohledem. Rozpaky to uvnitř cítím po dlouhé době a velice mne to překvapuje, toto by padlí anděl neměl cítit. Vždyť já působím bolest. Necítím lásku, necítím nic. Tak co to se mnou sakra stalo? Zamyšleně se podívám opět na tu barovou stoličku, jako kdybych jí chtěl svádět pohledem. Dívka, která spíše připomíná malou princezničku u sebe skrývá velkou bestií, která chce zabíjet nevinné. Toto však její okolí nevnímá a pak toho lituje. Vypadá to však, že malou bestií někdo zkrotil. Neví se, však kdo. |
| |
| Hell Když mi žena podá skleničku s vodou, překvapeně zvednu obočí. Jak ví, že nejradši piju vodu? Nijak se tím ale nezabývám. Už jsem zažila hodně věcí a tohle mě nemůže rozhodit. Když ke mě promluví v myšlenkách, mírně se ušklíbnu. Tak ty umíš číst myšlenky jo? Užitečná schopnost. vyšlu jejím směrem. Budu si na své myšlenky tedy dávat pozor. pomyslím si. Je mi jasné, že to slyšela také, ale prozatím se nesnažím své myšlenky skrývat. Zaznamenám její pohled na barové židličky. Také se tím směrem kouknu, ale nesednu si. Stojím a snažím se poznat nějaké další schopnosti té ženy. Říkáš, že nejseš nebezpečná? Už jenom to, že umíš číst myšlenky tě dělá dost nepředvídatelnou a nebezpečnou. vyšlu k ní další myšlenku a usměji se. |
| |
| Slunce? Zakleje ale vůbec si toho nevšímám. Naprosto mě uchvátí ten pohled. Jdu k oknu a podívám se na nebe. Je černé ale z jedné části je něco jako vír. Neumím to popsat. Z toho „víru“ vycházejí sluneční paprsky. Svítí jen někde a je jich málo ale i tak je to úžasné. Dopadají na mou kůži a hezky mě hřejí. Nemůžu tomu uvěřit. Slunce? Nikdy zde nebylo. Jak tady může svítit? Něco se muselo stát. Ochrana města slábne nebo co. Můj pohled se stočí dolů. Sníh.. Dopadají na něj paprsky a on se třpytí. Střidají se v něm různé barvy. Barvy duhy. Je to hezká podívaná. Škoda jen že Tristanovi se tohle nelíbí. Je upír. Slunce ho spaluje. Posmutním. Taková krása, škoda že tu nemůže stát. Se smutným výrazem zatáhnu závěsy. Než se otočím nahodím neutrální výraz. Přejdu k gauči a sednu si. Nechceš zajít do baru? |
| |
| Claiřin obývák Když zatáhne závěsy, dojdu až k ní a jemně jí políbím. Do baru? Víš, já bych šel, ale sluníčko mi dělá trochu problém. Musel bych jít kanalizací, což se mi moc nechce, ale jestli tam opravdu chceš jít, tak si udělám procházku. zatvářím si nepříliš nadšeně. Něják se mi chce říct, jestli tu nemá něco k jídlu, ale pak si to rozmyslím a čekám co mi řekne ohledně cesty do baru. jj čarodějko se mnou to není jednoduchý... |
| |
| Ještě doma A co takhle deštník? Nad tou otázkou se usměji. No nic jiného mě nenapadá. Jedině snad.... Přemístění? Skvělý nápad. A co takhle přemíštění? Chvíli se na něj dívám. Doufám že neskončíme někde jinde. Minule jsem skončila v rakvi. Ta představala byla hrozná. Skoro jsem se tam udusila. Doufám že se teď trefím. Radši mu to neřeknu to by určitě nešel. Se vsadím.... Já jsem neslušná ani jsem se nezeptala jestli nemá hlad. Nemáš hlad? Já vím že teď asi nemůžeš ale tak můžeš se trochu napít mě ne? Teda jestli mě nevysaješ celou. To se totiž zamítá. |
| |
| Claiřin obývák Kdyby to bylo tak jednoduché, tak to tady neřeším... usměju se Počkej ty se umýš přemisťovat? nadzvednu obočí a zaposlouchám se do tvých myšlenek. Kdyby jsme skončili v rakvi tak nás vyhrabu neboj... mrknu okem Počkej já mám číst myšlenky tobě a ne ty mě... A kdo říká, že ty rozhoduješ o tom jestli tě vysaju nebo ne. zazubím se Nakloním se k tobě a políbím tě na místo, kde jsem tě včera v noci kousl. Uvolni se, ať tě to tolik nebolí. řeknu tiše Víš, že tohhle dělám nerad. zakousnu se a začnu sát. Proč mi zrovna tvoje krev tak chutná? Je to tím, že jsi čarodějka? Vážně nevím... |
| |
| Doma... Zkouším se uvolnit ale moc mi to nejde. Nakonec se trošku uvolním a cítím tlak na šíji. Přivřu oči bolestí. Cítím jak mi odchází krev z těla. Trošku to začíná bolet. Rukama se zapřu o tvou hruď a chci tě odtlačit. Ty se ovšem nehneš. Přitiskneš si mě blíž k tělu. Vzdávám to. Držíš mě kolem pasu a za krk, který tiskneš ke svým ústům. Ruce pustím volně kolem těla a zavřu je v pěsti. Klouby mi úplně zbělají do bíla. Čekám než se nasytíš dost. Vím že potom budu zase hodně oslabená... Takže se do baru dostaneme zase k večeru.... Cítím že slábnu a chci si lehnout. Mé tělo je jako hadrová panenka. Oba spadneme na gauč. Aspoň že ležím. I když tu bolest to nezmírní aspoň se nemusím přemáhat a stát. |
| |
| Doma Po chvíli sání mi to dojde. Do hajzlu už zase. odpojím se od tebe a zkontroluju ti puls. Já se na to fakt vykašlu, nechci jí proměnit, nechci aby byla stejná jako já... Už tě nesmím znovu kousnout, je to pro tebe moc velké riziko.... a já.... nechci o tebe přijít... pokusím se usmát i když do smíchu mi vůbec není. Pohlladím tě po vlasech a políbím tě. Hlavně tu teď neumři.... |
| |
| HeLL Sleduju jejich tichý rozhovor. ČTení myšlenek? To snad ani ne! Ja umím číst leda komiksi a i to mi dělalo potíže. To tady asi nebudu takovej superman jako tenkrát když zabily Kenedyho. "Hele, tyhlety posunky..." Začnu kmitat ukazovákem mezi Ilfirin a Rebeccou. "Mužete mi to prosím vysvětlit? Jak jako se dorozumíváte do prkna? To jako nějaká telepatie? Nebo řeč těla?" Rozmrzele žuchnu na stoličku, nadhodím plášť aby mi nevadil a naštvaně vytrhnu Rebecce z ruky skleničku. "Kuju. Ale to tě neospravedlňuje vůči..." Přičuchnu k nápoji. "Whisky?A...a tohle je led, že jo? Jak víš co rád popíjím? Ale..díky. Mužeš mi říkat Igi." Mocně se napiju a na Ilfirin jen pokrčím rameny v gestu říkající : Já za to nemůžu koupila mi dobrý pití, snad nebude tak zlá. |
| |
| Simon Najednou Simon vede podvné řeči. Ale já nejsem křehká květinka, která se bojí vztahu. Simone, pokud si myslíš, že by si mi mohl ublížit tak si na velkeém omylu. Na rtech mi hraje pobavený úsměv. Že by to byla hraná srdceryvná scéna ? Sex na jednu noc a ptom adie? Zkoumavě si ho prohlížím a usmívám se na něho jako sama nevinnost. Tak to přece má ráda. Hru na princezny a prince. Zamrkám a chytnu se opět jeho ruky a vedu ho do svého velkého bytu kde dnešní noc jistě nezůstanu sama. Před dveřmi ho začnu opět líbat, abych ho dostala do varu. Nelíbí se mi, když moc přemýšlí. To s ním není potokm žádná sranda. Když líbá je to lepší. Krev okořeněná adrenalinem je nejlepší. |
| |
| Jedna noc? Snažím se nepřemýšlet na minulost. Pokouším se myslet jenom na tuto chvíli. Na to, co se děje teď a ne někdy jindy. Žádná minulost mi nesmí pokazit tuto chvíli. Selvagie mne ještě upokojí a naznačí mi, že není žádná křehká květinka. Toto jí uvěřím. Spíše pokusím se jí to věřit. Chytne mne za ruku a vedeme mne k sobě domů. Princ s princeznou míří na její hrad. Princ přestává přemýšlet o tom velkém drakovi. Na chvíli si myslí, že toho velkého zlého draka přemohl. A proto si může užívat s princeznou krásnou noc, možná plné romantiky. Jakmile dojdeme k jejímu bytu, začne mě líbat na rty. Ano podařilo se jí mne vyprovokovat k tomu, abych myslel pouze na ní a na polibky. Na nic jiného v tuto chvíli. Víš o co jí jde? Chce tě. Touží po tobě. Tak jí to opětuj. A ne že budeš tak něžný a jemný. Té něhy sis užil až dost a nikdy to neskončilo, tak jak si chtěl. Vždycky si jí před tím důležitým aktem zabil. Toto si nemůžeš dovolit. promlouvá ke mně ten druhý hlas a cítím jak se směje při té vzpomínce na minulost. Přitisknu si Selvagií k sobě a líbám její rty. Občas se stane, že v polibcích přejedu k jejímu krku. Snažím se ovládat, abych jí do něho nekousl. Ale...ale.. Copak? Bojíš se? Ty jsi vážně nemožný. Neumíš ani ženu uspokojit. opět se chytne o své ten druhý hlásek. Snažím se ho neposlouchat. A místo toho vezmu její klíče a odemču dveře, jež nás dělí od jejího bytu. V polibcích s ní jdu dovnitř. Pomalu jí vysleču to, co má na sobě. I ona byla aktivní a já svůj chtíč přestal ovládat. Nejraději bych jí v této chvíli položil na zem a vykonal to po čem jsem tak dlouho toužil. Nemůžu. Nesmím na ní být tak hrr. Pokusil jsem se ovládnout a vzal jí do náruče, líbal jsem jí přitom na rty a v polibcích jí odnesl až na postel. Mohl si to klidně vykonat na zemi? Ty starej blbej romantiku. To jí k tomu ještě zapal svíčku a pusť nějakou hudbu. Nejlépe zamilované písničky. opět si do mne musel podpíchnout ten druhý. Ticho. procedil jsem mezi zuby, myslel jsem si však, že je to potichu. Když jsem si všiml toho, jak se Selvagia zatvářila. Rozpačitě jsem se na ní zadíval. To ticho je překrásné. I ten tvůj byt se mi líbí. snažil jsem se to zamaskovat, ještě by si myslela, že jsem blázen. Vlastně já tím bláznem jsem. Opět jsem jí líbal na její rty, a pak polibky zkoumal její tělo. Znova však jsem tou samou cestičkou, šel až k jejím rtům. Na předehře si dám vždycky záležet. |
| |
| Ještě doma Však mi nic není. Jsem jenom trošku unavená. To je normální. Pokusím se usmát ale moc mi to nejde. Jsem strašně unavená. Nevadí mi to. Jen si asi na chvilku pospím. Myslím že do toho baru zajdeme trochu později. Vydechnu a víčka se pomalu začínají posouvat dolů až se zcela zavřou. Chvíli ještě vnímám ale poté se přenesu do říše snů. Jsem v nějakém nádherném městě. Spíš nějaké vesnici. Je tam nádhernej dům. Procházím se zahradou kde kvetou stromy a rostliny. Hraje to tam barvami. Přijdu do polovinu zahrady kde stojí malinké jezírko. Na sobě mám lehké, vzdušné šaty. Sednu si a nohy ponořím do té průzračně čisté vody. V ruce držím růžovou růži. Najednou mi někdo zakryje oči. Podívám se dozadu a tam uvidím stejnou ženu. Vypadá přesně jako já. Má sestra!? Sedne si vedle mě a díváme se do dály. Naproti nám jdou 2 lidé. Jeden muž, který vypadá jako Tristan a v náručí nese malé děťátko. JE to překrásné. Má vysněná budoucnost. Najednou se ale všechno zatemní. Nic nevidím jenom tmu. Otevřu oči a uvidím Tristana jak sedí vedle mě. Vypadá trošku ustaraně. To je z toho kousnutí. Já si z toho nic nedělám. Lehce pokynu rukou a ve vzduchu vlaje sklenka s vodou. Napiju se a vypiju to až do dna. Z toho úbytku tekutin mám velkou žízeň. Takhle vypiju asi dvě skleničky. Posadím se a opřu se. Chvíli se rozhlížím. Potřebuju si zvyknout na tu tmu..... Když si konečně přivyknu šeru otočím se na tebe. Tak co zajímavého se dělo když jsem byla mimo? Snažím se navodit lepší atmosféru, než která tady teď panuje. Pro mě těch pár kapke krve nic moc nebylo. Prostě jen krev, která se dříve či později zase vrátí. Nechápu proč z toho zase dělá takovou vědu. Nezabil mě, neproměnil mě. Takže je všechno v pohodě. Až teď mi vlastně doťukne co říkal předtím než jsem usnula. ….....Nechci o tebe přijít ….... Tak krátká věta ale hodně milá a hezká. Jsem ráda že mu na mě záleží. Jsem trošku na rozpacích ale nedám na sobě nic znát. Taky o něj nechci nikdy přijít. Od té doby co jsem ho poprvé uviděla jsem k němu něco cítila. Nemohla jsem určitě popsat co to bylo ale vím že ho mám strašně moc ráda. Je to první člověk. Tedy vlastně upír na kterém mi velmi záleží. Doufám že se mu nic nestane. Klidně bych se za něj obětovala jen aby žil. Miluju ho... Jakmile jsem na tot slovo pomyslela silně se mi rozbušilo srdce. Nikdy jsem lásku nepoznala. Vždy jsem byla sama a hledala svou ztracenou sestru. Ano. Má sestra. Už pomalu ztrácím naději že ji kdy najdu. Má to ještě vůbec cenu? Nevím jestli je naživu. Nevím o ní vůbec nic. Možná by bylo lepší nechat to být. Když se vzpamatuju až teď si všimnu že se dívám na obraz. Rodinný obraz. Na něm jsou rozbrazeni mí rodiče a já a sestra. Každý rodič drží jednu z nás. Je nakreslený. To kreslila naše máma. Byla to umělkyně. Milovala barvy. Kreslila naprosto úchvatně. Musím pokračovat. Musím se snažit ji najít. Tak by to chtěli i rodiče. Abychom byly spolu a pomáhaly si. Najdu jí. Aspoň se o to pokusím. Musím zajít do baru. Možná to ještě den počká. Vypadalo to jako že utvářejí nějakou skupinku. |
| |
| Clair Když usne vyděsím se. Co když umírá? Ne bude v pohodě, kdyby měla umřít vypadá to jinak. opřu si hlavu o opěradlo křesla a zavř oči zaposlouchám se do rytmu jejího srdce. Neodpustil bych si kdyby se ti něco stalo.. . podívám se na hodinky a pak se uvolním a taky usnu. Po nevím jak dlouhé době mě probudí větou: Tak co zajímavého se dělo když jsem byla mimo? otevřu oči a tiše odpovím. Nevím, taky jsem usnul... Zdálo se ti něco pěkného? usměju se pomalu se zvednu a kleknu si před tvůj obličej a zadívám se ti do očí. Vím, že bych neměl, ale když mám už jednou schopnost čtení myšlenek, byl by hřích jí nevyužít... čekám co odpovíš a začnu poslouchat i tvé myšlenky... |
| |
| Dům Ani nevím. Nic moc zajímavého. A i kdyby tak si to už pamatovat nebudu. Zaťukám si na čelo. Jooooo.... ta skleroza. A usměji se na tebe. Nechci ti říkat co se mi zdálo. Je to zbytečné. Jen výplod mé moc bujné fantazie. Necítím se pod tvým pohledem nějak dobře. Je to jako kdybys měl něco a věděl o mě všechno. Nesnáším čtení myšlenek. Přestaň mi číst myšlenky. Zastavím tok mých myšlenek. Takže se z nich teď už nic vyčíst nedá. Žádný signál. Někdy to může být pěkně na obtíž. Přejdu k oknu a podívám se z něj. Slunce už je za obzorem. Není po něm ani památka. Sníh už skoro celý roztál. Zase to naše staré známe město. Tak jak ho známe. Černé, temné. Mohli bysme někam zajít ne? Už tam je tma. Otočím se a čekám na odpověď. |
| |
| Clair Proč mám poci, že přede mnou něco tají? Najednou přestanu slyšet její myšlenky. A mám po ptákách... ušklíbnu se. Zvednu se a když se dívá z okna, obejmu jí, přitisknu k sobě a jemně líbat na krku. Jestli budeš chtít, klidně můžem, proč ne? ještě několikrát jí políbím na šíji a pak se jí podívám do očí. A nebo můžem zůstat tady. zazubím se. Ale podívat se za starýma známýma do baru by jsme se mohli, proč ne? Něják podezřele moc jí to tam láká, by mě zajímalo co tam hledá, že by toho čaroděje? jak se jmenoval Alex? |
| |
| Tristan Vidím ti na očích že víš že něco skrývám. Možná je na čase mu říct o mé sestře. Třeba mi bude chtít pomoct. No víš, já tam chci jít a možná se zapojit do té jejich skupinky. Vypadalo to že chtěli jít něco hledat. Můžu jim pomoct a přitom najít to co hledám celý svůj život. Mé dvojče. Mou sestru. Jedinou rodinu která mi zbyla. Konečně jsem mu to řekla. Už mě nebavilo když to nevěděl. Nerada před ním mám tajemství. Tak půjdem? Otálím. Nevím zda-li půjde se mnou. Možná se s nima nechce spřáhnout. Taky se mu nedivím. Vypadlo to na docela zvláštní skupinu. Upíři, vlkodlaci, nějakej démon a ještě k tomu čarodějové? To jsou všechny rasy v jedné skupince. No myslím že tam budou hodně velké spory. |
| |
| Clair Poslouchám jí a potom se na chvíli zamyslím. Dvojče? Zvláštní... usměju se Dobře, pokud je to tak, je důležité, abychom tam šli. ruku ti strčím za pas a pomalu tě vedu ke dveřím. Dvě čarodějky a k tomu ještě dvojčata... Jestli jí vážně najde budou mocné, hodně mocné. napadně mě... No jestli jí máme najít, měl bych se o ní něco dozvědět. Povídej mi něco o tvojí sestřě a hlavně, kdy a kde jsi jí viděla naposled. jestli řekne, že před 15 lety, někde v Asii. Tak mě fakt dostane.... ale jestli je to tak, bude problém jí najít a hlavně to vypadá, že se Clair nemá čeho chytnout, no, ale dvě hlavy ví víc než jedna... |
| |
| Tristan No já nevím. Já ji neviděla nikdy. Vidím jí jen ve svých vizích a někdy se mi zjeví i ve snu. Je to asi její moc. Nic o ní nevím. Nevím jak bych měla začít. Chtěla jsem zkusit nějaké kouzlo ale nefunguje to. V mé tváři se objeví náznak zoufalství. Nevím kde začít. Kde mám hledat. Doufám že jí najdu. Obleču si kabát a chytnu tě za ruku. Společně vyjdeme z bytu. Kráčíme temnou ulicí. Sem tam potkáme nějaké lidi. Ale není jich mnoho. Většina dětí je ve škole a dospěli jsou v práci. Dojdeme před bar kde kývnu na vyhazovače a pokojně vejdeme dovnitř. Trošku se rozhlédnu a spatřím tam tu upírku na kterou útočili ti démoni. Nějakou démonku a potom toho démona v kůži člověka. Sedneme si kousek od nich a objednáme si pití. |
| |
| Claire A víš vůbec jestli existuje? zeptám se nedůvěřivě. Takže pro pořádek, mi hledáme někoho, koho jsme v životě neviděli, nemáme vůbec ponětí kde by se moch nacházet a ani to jestli, není její sestra třeba masovej vrah.... trochu se ušklíbnu při představě Clair jako masového vraha. Najednou se mi v hlavě znovu ozvou myšlenku. No moc dlouho jsi to nevydržela... Poslouchej mě, jestli to jen trochu půjde tvoji sestru najdeme. usměju se a políbím tě na čelo. Procházíme městem a myšlenky v mé hlavě plynou neuspořádaně sem a tam. Aspoň, že už nesvítí slunce... napadne mě a pokračuju dál společně s Clair do baru.... Jsme před barem a já už vicítím naší starou známou upírku. Vejdeme dovnitř a já jí v myšlence pošlu. čau, jak žiješ? usměju se a sednu si ke stolu. A objednám si k pití to samé co Clair. Jsem zvědaví, co se dneska bude dít, minule to stálo za to, uvidíme co přinese dnešek... |
| |
| Hell S pobavením se na Ignáce zadívám. Prostě vyšlu myšlenku, kterou chci aby ten druhej slyšel. odpovím stručně a usměji se. Když jí Ignác nabídne, že mu může říkat Igi pozvednu obočí a koutky mi začnou cukat v potlačovaném veselí. Když se dveře hostince otevřou, otočím se a spatřím Tristana s Claire. Aspoň tu nebude tak prázdno pomyslím si. Opět se otočím k naší malé skupince, když mě dostihne Tristanova myšlenka. Mírně se na něj ušklíbnu. Žiju? Snažíš se být vtipný? Vážně si myslíš, že se tohle dá nazývat životem? vyšlu k němu jen zpola vážnou myšlenku. |
| |
| Bar Podívám se na Ilfrin a řeknu. Co se tady vlastně stalo? Zjistila jsi to potom? Tahle myšlenka mě trápí už hodně dlouho. Proč by démoni útočili jen tak? Nedává to smysl. Za tím muselo být asi něco víc. Najednou můj pohled směřuje na tu démonku se kterou se Ilfrin baví. Podívám se na ni dost nedůvěřivě ale nijak z vlášť se o ni nezajímám. Nebude asi moc nebezpečná, když se tady vybavuje s ostatními. Napiju se a čekám než mi Ilfrin odpoví. |
| |
| Bar jj občas se snažím a občas se mi to i povede. mrknu okem myslím, že je. Tady Clair není zas takové neviňátko jak se na první pohled zdá... zazubím se a podívám se na Clair zaposlouchám se do Cleřiných myšlenek... Demoni jsou zvláštní, někteří jsou sice celkem společenští. Ale otočíš se k nim zády a bodnou ti tam nůž. Mluvím z vlastní zkušenosti... i když on dopadl mnohem hůř, než jen s bodnou ránou na zádech usměju se a dívám se po baru. Vypadá, jako by se v něm vůbec nic nesalo, zamaskovali to vážně moc dobře... |
| |
| Noc ve které se ke mě andělé otočili zády Mé ruce nebezpečně bloudí po jeho zádech až na jeho zadek, který se mi velmi líbí.Vychutnávám si polibky a cítím jak ze mě padá nejprve bunda a poté ostatní části oblečení, které by mi v této chvíli jen překáželo. Rozpustím si vlasy , které mi rázem spadnou na má záda a mírně potřesu hlavou a prameny vlasů mi zakryjí prsa a pas. I když jsem upír, stvoření noci. Tak pociťuji i stud. Před Simonem stojím jen ve spodním prádle a jeho ruce se dotýkají mého těla. Má záda jsou citlivá na doteky konečků prstů. Vnímám ho celou svou bytostí a poddávám se mu. Když ucítím jak se přimkl k mému tělu vydám ze svých rtů táhlé. Aaaaach A přitisknu se k němu ještě blíž tak aby mezi námi nebyla jediná skulinka. Nenechám tě odejít Povím polohlasně a začnu mu rozepínat knoflík po knoflíku. |
| |
| soukromá zpráva od Edward Cullen pro Nejdřív jsem se snažil být romantický a nežný k ní, ale to se mi dlouho udržet nepodařilo. Předehra? Jaká předehra. Jdi hned na věc ty tygře. Ten druhý se ozve. Je vidět, že mne Selvagie nenechá jen tak odejít a těmi polibky mne ničí, že jí je opětuji. Polibky sjíždím, až k jejímu překrásnému krku, který zakrývají vlasy. Odhrnu je a políbím ji na to místo, kde má dvě jizvy. Začal jsem je prozkoumávat jazykem a pořád jsem jí držel přitisknutou k sobě. Tak pevně, že by to jiná žena nepřežila. Hlavně nebudu hrubý. Hlavně nemyslet. V polibcích jí položím na zem, na tu chladnou zem, i když jsem měl více v úmyslu jí položit na postel. Když leží na zemi, lehnu si na ní. Tuto pozici miluji. Pravou rukou chytnu obě dvě její ruce. Polibky sjíždím až k podbřišku, abych její maličkost rozdráždil a navnadil. A poté se opět objevím u jejich rtů. Tak kočička si chce hrát? zeptám se jí a usměji se. Stále jí držím za ruce a druhou jí hladím po jejím překrásném těle. |
| |
| Bar Peklo Poslouchám myšlenky Ifrin a mírně se usměji, když mi řekne, že si myslí, že jsem nebezpečná. Jen nad tím mávnu rukou. Já a nebezpečná. To nehrozí. Já jsem jak na koho zlá. Na vás, ale ne. Padli jste mi do oka. promluvím k Ifrin přes myšlenky a usměji se na Ignáce, který mi nabídne, že mu mohu říkat Igi. Nejspíš je rozlícen z toho, že jsem si promlouvali přes myšlenky. Omluvně se na něj podívám. Já jsem Rebecca. Můžeš mi říkat, co já vím. Beko? Pokusím se s tebou hovořit normálně. řeknu mu a usměji se na něho. Pokusím se s tebou hovořit normálně? Co to je za kec? Panebože, kde je ten Simon? Ale co... Nechám ho být, ať si užije. Mně nebaví být ta, která ho sleduje a sama si nic neužije. Zahledím se do skleničky a napiji se. To v té chvíli přijde do baru, jakási čarodějnice, či kouzelnice a jejím poskokem je upír. Pobaveně sleduji ten pár. ÁÁÁ....ti si taky uživali. Co se tak zamířit na ně? Či se mám zamířit na Igiho a tu Ifrin? nad touto myšlenkou se pobaveně usměji a naslouchám myšlenkám té čarodějky. Myslí si, že nejsme nebezpečná. To se plete. Hrábnu si po vlasech a opět přes myšlenky objednám, tentokrát nepokouším to svoje kouzlo. Co si dáte vy dva? zeptám se jich a pokusím se o úsměv. Další pokus o úsměv, jako kdybych se o něco snažila. Vlastně je to pokus o udržení přátelství. Pardon já si nevšimla, že máte už něco k pití. Tak kdyžtak si dejte cokoliv. Je to na mně. promluvím a zadívám se na ty dva. Já a nebezpečná. To moc nejde k sobě. Já jsem nebezpečná. Ale k Vám nebudu. Nějak jste mi vy všichni padli do oka. Takže jsem krotká, jako beránek. vyšlu tuto myšlenku té čarodějce a napiji se opět toho obsahu skleničky. Čekám, co se bude dít. Když se nic dobrého nestane, odejdu hledat Simona, i když v této chvíli nejspíš nerada. |
| |
| Bar Znuděne se dívám kolem sebe a poslouchám myšlenky od ostatních v tom zaslechnu, jak si ta žena co si povídá s Ilfirin myslí něco o nás. Vyšlu k ní myšlenku: Za toho poskoka díky, hned jsi mi sympatičtější. usměju se a dál poslouchám co si myslím. Tak přemýšlej ať se ještě něco zýbavného dozvím.. Jinak si taky myslím, že nejsi nebezpečná... dodám ještě po chvíli. Když nám nabídne pití, usměju se na ní a vyšlu k ní. Proč si myslíš, že jsi nebezpečná? zeptám se zvědavě... |
| |
| soukromá zpráva od Selvagia pro Po jeho slovech o tom že si chce kočička hrát se mrštně vyhoupnu na jeho tělo a stisknu jeho boky svými stehny. Teď to mam pod palcem já kovbojiZachichotám se a sjedu mu jazykem po krčn tepně, která pro mě vypadá tak lákavě. Sjedu rukou na jeho hruď a lehce přejíždím přes chloupky na břiše. Pomalu ochutnávám jeho rty a užívám si jich . |
| |
| soukromá zpráva od Edward Cullen pro Cítím tu vášeň, ten cit a uvnitř si přeji, aby to neskončilo, doufám upřímně, že to neskončí. A co by mělo skončit? Zamyšleně se podívám na Selvagií, který si hraje na kovboje. Vzrušuje mne to až moc. A možná se z toho brzy moje maličkost zblázní. Tak ty seš kovboj? Tak co jsem potom já? Býk? řeknu jí mezi polibky a doteky zkoumám její přednosti. Cítím se jako v sedmém nebi. Uvnitř doufám, že to neskončí. V té poloze hodlám vydržet celkem dlouho. Role Býka se mi velmi zalíbila. |
| |
| Bar Aha... tak to jo.. Jak se jmenuješ? Mimochodem jsem Claire...... Zajímalo by mě co děláš, když jsi démonka. Máš nějaké super schopnosti? Třeba teleportace nebo tak něco? Strašně mě baví objevovat nové síly a moci. Podívám se na Tristana, který se usmívá. Chjo... to tak nesnáším. Všichni se baví myšlenkami a čtou si je navzájem jen já musím čekat na to až miněkdo nějakou pošle. To mi to někdo nemůže tlumočit? Povzdychnu si. Za tu krátkou dobu tady ale přišlo docela dost lidí. Samé nové tváře. Velmi zvláštní. Do nedávna tady bylo docela dost a teď sem chodí i ostatní. To je podezřelé. No nebudu se tím zabývat. Víte... Nemohli byste mluvit třeba nahlas? Je to velmi flustrující neslyšet co si myslíte. Zamračím se na všechny. Zajímalo by mě na jakém principu to funguje. Musí existovat nějaké vlny na které jsou napojeni nebo tak něco. Bylo by zábavné to zkoumat. Jak může nějaká vlna posílat zprávy. Třeba to je jak u delfínů a velryb. Ty taky vydávají takové divné zvuky. No vlastně ale tady nikdo nic nevydává. No myslím že to radši nechám být ještě se mi uvaří mozek z toho přemýšlení. Rozhlédnu se kolem. Mé kouzlo zabralo fantasticky. Po odehraném boji není ani památky. Zbyly jen vzpomínky. |
| |
| Bar V baru se toho moc neděje. Je tam Ilfirin, Rebecca, Tristan a Claire. Podívají si spolu a docela se i baví. Najednou do baru příjde Asar. Začíná se stmívat a tak se do baru vydává dost upírů a lykanů. Asar se k vám připojí a bar se začne rozjížděť. Alex je doma a dává si zase drogy. V teď už dobré náladě se vydává do baru. Všechny tam nějak něco táhne. Ale nikdo neví co by to mohlo být. Po skvělé strávené noci se do baru vydává i Selvagia a Simon. Všichni si přisednou ke skupince. Sel navrhne aby se vydali na cestu. Všichni souhlasí a domluví se na zítřejší den. Všichni se proto rozhodnou přespat v baru. Rozdělí si pokoje po dvou a někteří po jednom. Dlouho do noci jsou vzhůru. Pár jich zpívá karaoke, někteří tancují a druzí se zase baví. Nakonec jdou teda spát. Ráno totiž vyrazíte na tajuplnou cestu. |
| |
| Bar Jedeš na motorce a vše ti tak strašně utíká. Najednou ale prudce zabrzdíš. Před tebou se rozprostírá černá mlha. Vypadá to jako nějaký štít. Pomyslíš si že tohle je opravdu zvláštní. Máš rád nebezpečí a výzvy. Plnou rychlostí to tam napálíš. Čekáš nějaký odpor... že tě to odmrští ale ty tím jenom projedeš. Ocitneš se v nějakém městě. Moc lidí v ulicích nepotkáš. Nasaješ vzduch a jedeš tam kde cítíš nějakého vlkodlaka. Přijedeš před nějaký bar. Název – Hell. No to je dost výstižný. pomyslíš si. Seskočíš z motorky a jako nějaký frajer si to namíříš ke dveřím. U nich tě ale zarazí nějacé svalnatí borci. Nejspíš nějací démoni – vyhazovači. Divně se na ně podíváš. I když jsou takoví svaloci stačí par ran a jsou na zemi. Chceš je dorazit ale to by nebylo moc rozumné. Vstoupíš dovnitř a ucítíš tady hodně upírů a samozřejmě i čaroděje... Najednou ale ucítíš pach ti velmi známý. Nějaký vlkodlak. Aspoň někdo tvého druhu v tomhle městě. Zamíříš k němu na trámoví. Než se ale usadíš křikneš na barmana ať ti přinese skleničku. Pozdravíš se s ním a začnete se spolu bavit. ASAR, MARTIN Martin. Vyptáváš se co tady pohledávají ti upíří a čarodějové. Asar ti řekne vše. A to že jste utvořili takovou menší skupinku. Řekněmě něco jako hledači. Každý z vás hledá něco jiného a tak spolu utváříte takový kruh společníků. Přeci jen ve více se to lépe táhne... Až spolu domluvíte připojíte se k ostatním... |
| |
 | Bar Po velice zvláštní, až znepokojivé jízdě jsem se dostal k baru s ne příliš milím názvem Hell, ze kterého jsem cítil pach vlkodlaka. Poněvač jsem netušil jak to tu funguje a nechtěl jsme aby si myslel že mu tu chci pitlačit, rozhodl jsem se seznámit, naneštěstí však ochranka baru, parta svalnatých maníků měla jiný názor. Upřímě mě překvapilo jak rychle šli k zemi, jeden schytal jednu nohou pod bradu, druhý ránu na solar a už se nezvedali, jen jsem pokrčil rameny a s nepříjemným, vyzívavím úsměvem a rukama v kapsách kalhot jsem vešel do místnosti, rozhlédl jsem se a zavrčel. Upíři...co ti tu....dokonce i čarodějové zavrčel jsem mírně hlasitěji, pak jsem ale postřehl pach vlkodlaka a sedl si k němu. Asar Poté co my vysvětlil co a jak, zatvářil jsem se poněkud překvapeně a hlavně nevěřícně. Tak moment, nechceš mi říct, že spolupracujete s pijavicema, že ne? zeptal jsem se poněkud vyvedený z rovnováhy. |
| |
| Bar - moja izba Neviem ako dlho som spal. V tomto prekliatom meste aj tak slnko nesvieti, takže môže byť rovnako poludnie ako aj polnoc. Ešte stále cítim chuť toho malého. Musím to čoskoro zopakovať. Dúfam zas narazím na rovnako jemné mäsko. pomyslím si túžobne a vstanem z postele. Prejdem do kúpeľne kde sa osprchujem a dám do poriadku. Následne na to sa oblečiem a rozhodnem sa ísť dole do baru zistiť čo je nové. Bar Prvá vec, ktorú si všimnem len čo zídem dole je, že tu chýba Selvagia a Simon. Pre jeho dobro dúfam, že je k nej milý. Inak si nabúduce pochutím na ňom.. Ostatní príslušníci mojej novej zvláštnej svorky sú prítomní. Ale je tu niekto nový. Lepšie povedané je to ona. Cítim z nej démonku. Nemám chuť sa s niekým zoznamovať, preto zakričím na barmana o pohár vody a idem si sadnúť na svoje miesto na trám. Zhora sledujem dianie v bare, keď zrazu dovnútra vojde ďalšia nová duša. V momente zbystrím pozornosť. Je to možné??? Vlkodlak!!! Konečne niekto ako ja. Už som začínal mať dosť všetkých tých upírov, démonov a podobne. Konečne zmena.. Aj on si všimol mňa a okamžite zamieril ku mne. Len čo si sadne ku mne, začne sa vypytovať na dianie v meste. Nie som tunajší takže viem len čo sa tu stalo za posledné dni. Aj to viem len o tomto bare. Prišiel som lebo tu hľadám jednu príslušníčku nášho rodu. Pokým si neprišiel, bol som jediný vlkodlak. Všetci sú upíri, čarodejníci alebo démoni. Našiel som tu upírku, ktorá bola manželkou môjho bratranca. Viem, aj mňa prekvapilo, že vlkodlak sa dokázal dať dokopy s nejakým upírim parazitom, ale táto konkrétna vyzerá v pohode. Teraz tu ale nie je, niekam odišla. Ale k veci. Všetci, ktorých tu vidíš niečo hľadáme. A tak sme vytvorili akúsi skupinku, ktorá si navzájom chce pomôcť. Teda až na tamtú démonku. Tá je nová, netuším čo tu chce. Ak chceš môžeš sa k nám pridať, aspoň nebudem taký osamelý. Čím viac rozprávam, tým viac je vlkodlak prekvapený. Pri jeho otázke sa začnem smiať. Bratku, vážne si myslíš, že by som sa znížil k niečomu takému? Hlavne, že oni pomôžu mne. Jedíná čo ma z nich zaujíma je upírka o ktorej som ti rozprával. Je to moja jediná rodina aj keď patrí k takej úbohej rase. Budem ju strážiť, aj keď myslím, že je dosť silná aby sa o seba postarala. poviem tak, aby ma ostatní nepočuli, len on. Ale kde je moja výchova? Volám sa Asar Anchti, syn Thora. Aké je tvoje meno a z koho pochádzaš? Nevidel si náhodou poslednú dobu mladé dievča z našej rasy? Je malé, asi 160cm, má tmavohnedé skoro čierne vlasy, krásne modro-zelené oči trochu mongoloidného tvaru a rozkošnú skoro detskú tváričku. Je to moja vyvolená a hľadám ju už strašne dlho. Bola tu ale nikto mi nevie povedať kedy a kam sa pobrala.pri opise dievčaťa, ktorému patrí moje srdce napriek tomu, že som ju videl len raz v živote, sa moje oči zahmlia smútkom, túžbou. |
| |
| Bar Zamračil jsem se. Mé jméno je Martin, kvůli zvykům této doby jsem si zvolil přijmení Pokorný zamručel jsem. Syn Petrův z části lické, syn Elišky Bílé ze strany vlčí představil jsem se ještě dle zvyku svého rodu z Evropy a časů, jenž už dávno minuly. přestože se mi zdál můj protějšek rozumný, jaho slova mě moc chladným nenechávala, očividně patřím ke starým vlkodlakům tradicionalistům. Je jedno jak moc příjemná je, nebo jestli je rodina, je to upír a tedy potencionální nepřítel, to by sis měl uvědomit. Neříkám abys je zabil, jen aby sis dával pozor bratře ukázal jsem na tři dlohé jizvy táhnoucí se od čela, přez oko (zdravé) až po bradu na pravé straně hlavy. Taktéž jsem věřil že mě miluje pousmál jsem se hořce. Za její zradu jsem ji seznámil s mími tesáky způsobem jaký si nepředstavovala zasmál jsem se dosti nepříjemně. pak převedl řeč na dalšího z nás, nějakou holčičku. Ne, je mi líto, ale tu jsem neviděl, ani o ní neslyšel, za posledních třicet let jsi první z našeho druhu se kterým se setkávám...žil jsem dost dlouho v ústraní dodal jsem na vysvětlenou. |
| |
| soukromá zpráva od Tristan Night. pro Po tom co prožijeme večer a část noci spolu s ostatníma se objevíme spolu v jednom z pokojů. Svlíknu se a lehnu si pod přikrívku. Usměju se na tebe a opřu si hlavu a sleduju tě. Chce se ti už spát a nebo budeš dneska ponocovat? protáhnu se a přejedu tě pohledem. Výprava? Noo nevím, moc se mi doo toho nechce, ale když tam jde i ona... měl bych jít ttaky, přece jenom budde potřebovat ochranu a jednu z nejlepšícch jí dokážu poskytnout já... |
| |
| Bar. Jít spát a nebo ponocovat? To je otázka. Bar se začíná docela rozjíždět. Zvednu se ze židle a vyčaruju hifi věž. Pustím tam skvělou písničku – Three days grace – Are you ready. Dám to na plné pecky. Celý bar se otřásá. Dokonce jedna sklenička praskne. Začnu zpívat. Jde vidět že jsem už opilá ale nezajímá mě to. Vytáhnu pár lidí na parket. Všichni začnou tančit. Ale tohle je nuda. Jen tak poslouchat to z radia. Proto vyčaruju parket a na něm stojí skupina. Začnu tu písničku zpívat a všichni začnou tleskat a tančit. Dlouho do noci se takhle bavíme. Kolem 3 ráno se konečně vypravíme do našeho pokoje. Zajdu do koupelny. Propláchnu si obličej studenou vodou. Osprchuju se a umyju si vlasy. Poté si vyčistím zuby a svlíknu se. Spát jdu jenom v kalhotkách a podprsence. Příjdu do pokoje a Tristan už leží na posteli. Jsem velice unavená. A tak na jeho otázku odpovídám jinak než by chtěl. Promiň ale jsem unavená a zítra už vyrážíme. Musím se prospat. Kdyžtak zítra. Zívnu a vlezu si pod peřinu. Po chvilce jsem tuhá. Nevnímám nic. Jsem tak ospalá, že by mě nic neprobudilo. |
| |
| Sleduju jí jak zpívá, má slušně upito. Položím si ruce na stůl a opřu si o ně hlavu. Vyšlu k ní myšlenku:Ne, že by ti to neslušelo, ale v zájmu nás všech bys fakt nemusela zpívat.... Po prohýřené oci se sní odbelhám do pokoje a lehnu si na postel, přivru oči a usměju se. Claire přede mnou projde jenom v prádle. Lehne si vedle mě. Řeknu jen. Jsem rád, že jsem tu s tebou. Když odpoví na mou otázku. Jen kývnu hlavou na souhlas. Když se ke mě otočí zády, přesunu se k ní a obejmu jí zezadu. Dobrou noc políbím jí na krk a taky usnu... |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR