Paní jeskyně - 01. ledna 2006 16:15

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Procházíš mezi rozmanitými obchůdky, které jsou plné roztodivných věcí. Jsou zde staré knihy, znehodnocované některými návštěvníky, potraviny, několik výčepů, jakýsi obchůdek s asijskými věcmi, jeho okna jsou potažena světlou látkou, takže se nedá nahlédnout dovnitř. Luxusní papírnictví, cukrárna ve stylu 80. let a mnoho dalšího. Celek vypadá, že se někdo při výběru obchůdků hodně spletl. Na jedné straně bohatí, na druhé ti, jež své peníze a žal utápí v levných kořalkách. Naštěstí je taková jen jedna ulice, do které si zahnul úplnou náhodou. Vycítíš upíra a pokračuješ dál, do jiné uličky. Tahle je zcela jiná, jsou zde obyčejné druhořadé paneláky a jediný obchod, který vypadá celkem zašle a až při bližším zkouknutí je jasné, že se zde prodávají a odkupují zbraně snad všeho druhu. A právě z tohoto místa vychází onen signál, naznačující, že je zde upír.

Paní jeskyně - 01. ledna 2006 16:17
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dům V pokoji je pouze postel, za kterou se něco skrývá. Ucítíš, že to, co se zde nachází není člověk, nýbrž upír. Onen človíček se nehýbe, jen tiše leží v koutě. Nejspíš spí.

Iann - 01. ledna 2006 16:22

soukromá zpráva od Iann pro Jen zbezne prohlednu dum, pomalu chystam se vejit. Prinejhorsim setkam se se smrti, nic co bych nepotkal jiz drive. Nez vsak udelam posledni krok do prostor domu, zastavim se a na zed vedle dveri zacnu prstem jakoby kreslit nejake znaky. Vysledkem toho jest ze v budove najednou vznikne absolutne neprostupna tma, v niz nevidi nikdo jiny nez ja. Ritualy, uzitecna vec. Jeste ze jsme je studovali. Pomyslim si pobavene a vejdu do dveri.

Paní jeskyně - 01. ledna 2006 16:24
	Damian; Ve škole Při bližším prohledu na opačnou stranu je vidět drobným písmem napsán výrobce papíru. Na přední straně nic nového nevykoukáš, ani skytý obrázek nebo něco podobného. Ozve se zaklepání a do místnosti vejde mladá dívka v kostýmku, zářivě se na tebe usměje Dáte si něco k jídlu, pane profesore..?

Paní jeskyně - 01. ledna 2006 16:32
	Arakis; Hotel Podařilo se. Asi o půl kilometru dál se přesně takové místo nachází. Jako prvního si spatřil postaršího pána. Ááá! Mladý pán si přeje? Pokoj? Na jak douho? Zbyl nám tady jeden poslední.. no přiznávám, že není nic moc, ale co byste chtěl.. Dnes, před koncertem. Tak domluvíme se? jeho dech páchne pivem.

Paní jeskyně - 01. ledna 2006 16:41

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Sakra co tohle je..? Jak já to mám sakra vědět? Já tady nežiju a tak.. Doprdele! s hlasitým řinčením něco spadlo. Dávej na ty meče pozor! Ještě miza to nadávej! Nevidím na krok.. Vy lidi taky všechno stavíte tak pitomě do cesty! No ty seš zase chytrej, Marco.. okřikne ho prodavač a oba ztichnou, je slyšet pouze kroky. Ah, sakra já nemůžu ven.. Můžeš, proč by ne. Sice to bude naposledy, aspoň tě Nikod přestane štvát, ne? ozve se smích.

Iann - 01. ledna 2006 16:49
	soukromá zpráva od Iann pro Sleduji auru upira jenz dovedl mne az sem. Obratne se vyhybam jednotlivym lidem ci upirum operujicich se zbranemi. Zajima mne jen ten jeden.

Clare Matthews - 01. ledna 2006 17:07
	soukromá zpráva od Clare Matthews pro Ozvou se další kroky, po chvíli hlas. Hele, Johne, co tady zase blbneš..? Proč je tady taková tma..? zastavím se u jedné ze stěn.

Paní jeskyně - 01. ledna 2006 17:09
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dobrá otázka.. odpoví mužský hlas a dál mlčí. V obchodě jsou nyní jen tři osoby, když nepočítáš sebe. Před tebou člověk a upír, který se docela nesvůj a hledá cestu ven, nebo alespoň kousek světla. A za tebou z bočních dveří vyšla dívka.

Iann - 01. ledna 2006 17:19
	soukromá zpráva od Iann pro Podivam se na divku jenz prave vysla a pote si stoupnu tak abych videl na vsechny tri zaroven a zrusim ritual, tma jakoby razem zmizela a ja dal sleduji pritomne.

Paní jeskyně - 01. ledna 2006 17:28
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Muž-prodavač sedí klidně na židli, skloněný u stolu ze kterého právě vyndal něco, co vypadá jako svíčka. Zdvihl hlavu a pohledem se na tobě zastavil, rázem zbledl, ale nic neřekl. Upír je dosud otočený ke zdi s trochu rozčíleným výrazem. No skvěle.. tos mi nemohl říct, že je tady i ona? Teď.. zavrčel na prodavače, ale než to stačil doříct, všiml si tebe.

Clare Matthews - 01. ledna 2006 17:29
	soukromá zpráva od Clare Matthews pro Zůstanu stát u zdi. Jednoho upíra bych zvládla, to jo, ale ten druhý, který se tady rázem objevil.. Znervózním. Co to je..? zeptám se do ticha.

Iann - 01. ledna 2006 17:40
	soukromá zpráva od Iann pro Jen skupinku sleduji pohledem. Nemam zapotrebi nic rikat. Je to zbytecne.

Paní jeskyně - 01. ledna 2006 17:53

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Přejete si pane? zeptá se roztřeseným hlasem prodavač. Clare i upír zůstanou stát na místě. Po chvíli však upír sebe trochu odvahy, přehodí si přes hlavu kapuci. Pokud nic nechcete, měl byste jít.. Jistě jste si všiml, že situace zde, je mírně napjatá. Nechcete přijít k úrazu že ano.. střelí pohledem po Clare a začne sbírat meče, které porazil. To že nejsi člověk nezpozoroval, protože se na tebe díval jen chvíli a spíše si prohlížel tvé oblečení, než obličej.

Iann - 01. ledna 2006 18:04
	soukromá zpráva od Iann pro "Vsichni stejni, nepoucitelni at uz se venuji obchodu ci jinym zalezitostem." na chvili se odmlcim."Mel bych zajem o rapir."

Paní jeskyně - 01. ledna 2006 18:10
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Hm, jistě.. Podívám se, jestli tady ještě nějaké jsou, nic neslibuji. Za posledních pět měsíců jsem jich moc neviděl.. zamyslí se prodavač, s obavou v očích se podívá na upíra a pak na Clare, mezi kterými je viditelné napjetí a odejde dozadu, kde je nejspíš sklad.

- 01. ledna 2006 18:34

soukromá zpráva od pro Když doběhnu do města ucítím vůni všech tepajících krků.Spoustu pachů upírů démonů a jiné havěti.Tohle město prolezlé špínou.Další na seznamu.Hmmm mňam pochutnám si hu hahahahahahahaha.Klid,žiju a tohle město dlouho nebude hahahaha.Bláznivý smích najednou ustane když si všimnu v boční uličce děvčátka které jde za maminkou a volá na ni.Ta se jen otáčí.Děvčátko je během sekudny pryč.Ulicí se rozhořčí křik.Když matka doběhne k děvčeti má prokousnuté hrdlo.Ale žije.Když v tom seskočím z nízké střechy garáží na ni jak to dopadne? Neboj hahaha nemáš se čeho bát.Vyrostla bys do špatného světa.

Iann - 01. ledna 2006 19:42
	soukromá zpráva od Iann pro "A ty," otocim se na upira, "zbytecne se snazis mit o nepritele vice. Nepokousej mne a tva existence nezanikne. Ber to jako varovani a radu zaroven." pronasim klidnym hlasem.

Paní jeskyně - 01. ledna 2006 19:55
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Co to..? matka se rozeběhne k děvčátku a chytí ho do náruče, jen to už ji srazíš k zemi. Ne! Nech mě ty svině! snaží se nějak utéct, což se dvakrát nedaří.

- 01. ledna 2006 20:02
	soukromá zpráva od pro Jen se velmi pobaveně směju.Nakonec se s nelibostí zakousnu do jejího mladého krku.Nezabiju ji.Zatím ale ani ji nepřemněním. Když od nich vstanu napadne mně neodmyslitelná věc.Což je najít si úkryt kam budu dávat svoje otroky .Tyhle dva lidi vezmu na ramena a skočím do první rozmlácené budovy kterou potkám.Dávám si ovšem pozor na lidi kteří by mne mohli vidět

Seranith de Antique - 01. ledna 2006 20:07

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Dům Opatrně kroužím očima sem a tam po pokoji, hledajíc něco, nebo někoho, kdo by mohl něco vědět o tom upírovi, který mne uvěznil. Když mé oči spatří onoho upíra v koutě za postelí zaostřím na jeho oblečení, jestli to není past, jestli nemá nějaké zbraně. Po chvilce pozorování se dám do kroku jeho směrem a stojím od něj radši v nějaké té vzdálenosti. Sledujíc jeho zdvihající se a následně klesající záda a hruď hledám v mysli nějaké vysvětlení, proč už se třeba nepokusil utéci z tohoto domu a co tady vlastně dělá...

Paní jeskyně - 01. ledna 2006 20:08
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro No jo, no jo.. odpoví upír a sehne se pro poslední meč. Však jsem skoro nic neřekl.. dodá ještě. Clare stále stojí v u stěny a poslouchá váš rozhovor, nedívá se však na tebe, nýbrž na druhého upíra a sleduje každý jeho pohyb.

Paní jeskyně - 01. ledna 2006 20:18

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Sám musíš uznat, že ti dnes přeje štěstí, protože tě jednak nikdo neviděl a druhak jsi nemusel jít daleko, abys našel budovu podle svých představ. Dům opuštěně nevypadá, ale jen na první pohled. Jsou zde čtyři volné (a zcela prázdné) pokoje, kuchyň, WC a koupelna. Na zemi je vrstva prachu, která napovídá, že zde dlouho nikdo nebyl. Obě "ženy" se nehýbají, takže ti ani nijak neztěžují cestu.

Paní jeskyně - 01. ledna 2006 20:21
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dům Upír se pomalu postaví, a až nyní vidíš, že je to dívka. Mladá a pohledná. V očích má však trochu šílený výraz, její šaty jsou potrhané. Běž pryč, než dostanu znovu hlad.. sykne tiše a rychle tě sjede pohledem.

Seranith de Antique - 01. ledna 2006 20:25
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Dům Trochu se zarazím nad jejím chováním s takovou vervou a poostoupím o krok vzad. "Hlad?? A ty?? Kdo jsi a co tady děláš?" Mé oči stále těkajé po jejím těle, od shora až k patám, na dveře a stěny tohoto pokoje. Jsem připravena na vše...

- 01. ledna 2006 21:37
	soukromá zpráva od pro Jelikož mám na ramenou dvě křehké duše zohnutý projdu dveřmi.Položím je na zbytky nábitku.Chvíly počkám až se probudí.Vím že nebudou moct chvíly pohnout celým tělem mluvit moct budou.Když se probudí matka ta je odolnější než dcera řeknu jí Dobrý ráno.Jak se jmenujete hahaha

Arakis - 02. ledna 2006 12:40
	"jen počkej starouši, nejdřív chci vidět za co platím. Zdržíms e asi tejden tak co? " a vyčkávavě se podívám na staříká a očekávám, že mi ukáže pokoj...

sir Damian Regen - 02. ledna 2006 20:35
	Ve škole "Ne ne, Jane." Odpovím trochu roztržitě, nebo» jsem byl do zkoumání papíru zahloubán a dívka mě svým příchodem, sice příjemě, leč nečekaně vyrušila. Ani nezdvihnu oči, abych se přesvědčil, zda je to opravdu mladá stážistka Jane. "Budu už muset jít domů."

Bladee - 04. ledna 2006 12:54
	soukromá zpráva od Bladee pro Nemám doma internet budu odehrát jedině ze školy a to přes týden takže jestli myslíš že je lepší abych nehrál tak mě vyhod... )-: no hold mám smůlu

Paní jeskyně - 05. ledna 2006 17:23
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Pořád vypadá nevinně, delší hnědé vlasy lemují obličej, světlá kůže vypadá vcelku normálně stejně jako oblečení. Jen dříve krásné hnědé oči jsou jiné, s takovými lehkými odrazy do červena. Jsem upír.. Jenže jsem někoho potkala a ten mě změnil znovu.. už se neživím lidskou krví, ta nestačí.. odpoví celkem povolně dívka.

Paní jeskyně - 05. ledna 2006 17:29

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro E-eva.. Co je s mou dcerou? A.. co je se mnou? mluví se jí kapku těžce, ale jde jí rozumnět. Jenže zhruba v této chvíli se tvůj plán trochu pokazí, protože dívce přestane bít srdce. Za ta dlouhá léta, co se měnili lidé i upíři, se také mezi sebou mísili, vznikaly nové nemoci a tak podobně. Kdyby byla dívka tímto jedincem, bylo by všechno v naprostém pořádku. Jenže toto dítě mělo velmi oslabený imunitní systém a náhlý šok a úbytek krve její tělo prostě nezvládlo. Její smrt však cítíš jen ty, matka ne.

Ranten Grens - 05. ledna 2006 17:34
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Zmizla.. vedel som to, bola to pasca.. sakra! buchnem päs»ou do steny a s bolestnou grimasou si ju začnem šúcha». Doprdele, kur*a... nadávam si v duchu a idem si prezrie» či mi nezmizli nejaké veci.

Seranith de Antique - 05. ledna 2006 17:42

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Dům Trochu zavzpomínám v paměti na staré časy v dobách, kdy žil ještě můj otec. Přemítám si ve zlomku sekundy vše důležité, co se v mém dosavadním životě stalo a když mé myšlenky narazí na vzpomínku ohledně upíří stvůry, která se živila i masem svých obětí a poté jejich "zbytky" spaloval na hromadě v mystické bariéře... "Lykant.... Upír.... To není možné..." "Vstaň, stvůro..." Řeknu chladně a postavím se do obraného postoje, připravena tasit v každé chvíli... "Vstaň a podívej se mi do očí. Jestli jsi opravdu to, co myslím, že jsi, nebuď na zemi, jako hrouba bahna, ve kterém se koupou živočichové na farmách a povstaň. Poznej svou pravou podstatu a moc... "

Paní jeskyně - 05. ledna 2006 17:51

Arakis; hotýlek No jistě, ještě abyste nechtěl! Nejste přeci blázen! Je to v prvním patře. Skvělý výhled! Nádherný! Jen pojďte, hned vám ho ukážu. Nebudete tam ničím rušen, pane. Jen možná dnes večer, ale jindy ne. To víte, ten koncert přilákal hodně lidí.Jdete tam i vy? Myslím, že to bude stát za to, vypadalo to kvalitně! Vydá se po schodech nahoru, projdete chodbou na konec a před vámi se objeví dřevěné oprýskané dveře. Muž je otevře a ty můžeš nahlédnout dovnitř. Je zde dvojpostel, stůl, dvě židle, u okna křeslo, u zdi skříň na šaty. Vedle skříně jsou další dveře, za nimi bude nejspíš koupelna. Tak co? Líbí? Je to tady opravdu hezké! Jeden z hezčích pokojů!

Paní jeskyně - 05. ledna 2006 17:53
	Damian; škola Dobře, pane profesore usměje se dívka Hezký zbytek dne! rozloučí se Jane a vycupitá na chodbu. Kolem tebe se opět rozhostí ticho, narušované jen tlumeným hlukem z chodby.

Arakis - 05. ledna 2006 17:56
	"dobrý, beru," kývnu hlavoua strčím mu do ruky štosek bankovek (je to tak akorát na ubytování a ještě trocha na vrch). "Teď nechci být rušen," řeknu jen a vejdu do pokoje, jen co mi hospodský dá klíče. Zmínku o koncertu ignoruju. Jen co za mnou zapadnou dveře odzbrojím se. Nechám si jen jedno pouzdro s desertem...

Paní jeskyně - 05. ledna 2006 18:03

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Přítomnost (ten samý den, jako hrají ostatní..) Ráno se probudíš a první, čeho si všimneš je to, že jsou zatažená okna. Dojdeš do "obýváku" a copak to nespí na pohovce, mladinká blonďatá upírka, stará známá. Když vejdeš, trochu sebou škubne, ale hned se usměje. Ahoj.. nevadí, že jsem..? otázku však nedořekne Víš já, venku pro mě není bezpečno.. nemyslím teď světlo.. pokračuje tiše.

Paní jeskyně - 05. ledna 2006 18:07

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dívka na tebe vrhne dravý pohled a napřímí se. Podstatu a moc? To považuješ za moc? Vraždit své bývalé přátele a známé jenkvůli vlastnímu přežití? vyštěkne A víš vůbec, jak těžké je ulovit upíra? Pro mě? Tak si tady na něco nehraj, nechci umřít. Zrovna tohle by se stalo, kdybych se pokusila o boj.. pokračuje dál A slíbila jsem Nikodovi, že v jeho domě nikoho nezabiju.. Jenže začínám mít hlad.. Běž.. vybídne tě znovu.

Seranith de Antique - 05. ledna 2006 18:14
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro "Neodejdu, dokud mi nevysvětlíš, co tady děláš a jak se tvá duše dostala do tohoto těla..." Odseknu pouze a stále čekám na její reakci ve stabilizovaném postoji...

Ranten Grens - 05. ledna 2006 19:16
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Nadvihnem obočie a s miernym úškrnom na perách sa opriem o stenu. A prečo máš pocit že tu je pre teba bezpečno? spýtam sa. O čo ti vlastne ide?

Paní jeskyně - 05. ledna 2006 19:17

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dívka vykulí oči, které se jí rudě zelesknou, ale nyní opravdu překvapením. Co..? vydechne tiše a dál na tebe civí. No jak asi.. má matka a můj otec se milovali a.. pak jsem se narodila.. V šestnácti mě kousl upír.. A před dvěma týdny znovu, jenže tenhle byl jiný.. polkne, nejspíš trochu strachem, jelikož podle jejích prvních slov boj neovládá A pak.. jsem šla zkusit lovit, jenže sama.. a potkala Nikoda. Nabídl mi pomoc..

Paní jeskyně - 05. ledna 2006 19:20

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Marry se opět kapku rozčílí. Jak o co mi jde? O co? Ty seš pitomec! zařve a v duchu se uklidňuje. No já nevím, jsi poslední, u koho si myslím že je relativně bezpečno.. Nikod mě už nechce vidět a Vlad.. uhne pohledem a zesmutní Vlada zabil.. A ta cházka na hřbitově má provizorní velení.. nikdo nechtěl k Nikodovi a tak se rozhodli být sami.. pokračuje velmi tiše.

Ranten Grens - 05. ledna 2006 19:23

soukromá zpráva od Ranten Grens pro Takže chaos? zasmejem sa. Dobré pre moje záležiosti. odkiaµsi spoza chrbta vytiahnem svoje dve pištole a prekontrolujem zásobníky so striebornými nábojmi. Bude mi potešením. chvíµu na ne fascinovane hµadím a fantazírujem. Nakoniec zase pozriem na Marry. A o čo ti ide? Prečo ideš za mnou, potom zase zmizneš, a zase sa objavíš, a zase zmizneš, objavíš? Čo si mám potom myslie»? Alebo, čo mám potom robi»? zase mi padne zrak na pištole.

Paní jeskyně - 05. ledna 2006 19:35

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Chudák holka na tebe vykulí oči a poslouchá tě s otevřenou pusou. Ty to nechápeš, viď.. Celý ten spolek.. Rada, měla jako jeden z cílů Vlada zabít.. a ON, ho zabil.. slovo "on" vyřkla víc jak pohrdavě Vlad byl jedním z nejmocnějších upírů, díky němu sem nepřicházeli noví.. a díky té lovkyni a jiným také, se naše počty vyrovnávaly.. myslím tady, ve městě. Jenže když Vlad není, nahrnou se sem tisíce upírů, které Nikod bude chtít zabít.. ale taky to může změnit. Nejdřív si upevní moc nad těmi upíry, vyhubí sta tisíce lidí a až pak zničí své bratry.. na chvíli se odmlčí. Navíc tohle celé se vždy pokoušel ovládnout jeden upír z Evropy, pokud se sem dostane.. zavrtí hlavou A dále.. Ještě než ho Nikod zabil, měla jsem u něj přítele.. a ten zjistil, že Nikod našel dívku.. upírku, ale z vyššího vývojového stupně.. Saje upíry a postupem času ostatní z jejího klanu získávají zvláštní schopnosti.. A ona není původní, někdo ji musel přeměnit a ten někdo je tady. Počítám, že je to velmi mocný upír.. další odmlka. Asi jen řekneš, že je to jedno.. vlastně je, ale když nebudou upíři, tedy pokud by se to stalo.. tak se lidé přemnoží a tak vůbec.. sama je teď trochu zmatená z toho, co řekla. A ta lovkyně.. nosí jeho dítě.. dodá jen tak mimochodem, ale hodně nahlas.

Ranten Grens - 05. ledna 2006 19:40
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Č-č-čože? vyjachtám zo seba. Teraz pozerám vyvalene zase ja. Tak to by chcelo obvola» pár známych.. plno striebornej munície, aj guµomety, granáty tiež. Všetko čo sa hodí. Trieštivé granáty so striebornými črepmi. zamyslím sa. Starý Greg by mohol ešte niečo ma». dodám.

Paní jeskyně - 05. ledna 2006 19:48
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Ten.. řekněme starší.. se nedá jen tak zabít.. A Nikod se taky nenechá, když bude mít tu přetvořenou holku jako ochranku.. poznamená nahlas Marry. Možná, kdybychom našli tu lovkyni.. nevím, zda by to pomohlo.. Vlastně vůbec nevím, co mám dělat..

Ranten Grens - 05. ledna 2006 19:51

soukromá zpráva od Ranten Grens pro Ty tiež nepoznáš starého Grega. zasmejem sa. Je strašne bohatý, a je schopný využi» proti upírom aj všetko bohatstvo čo má. Raz zrovnal jednu kryptu so zemou pomocou dvoch poµných diel, a potom trosky zalial tekutým striebrom. sadnem si na zem, priamo vo dverách. Myslím že keby som mu povedla čo sa tu zgrupuje, doniesol by aj motorizovanú divíziu. Anglán bláznivý. dodám.

Paní jeskyně - 05. ledna 2006 19:55
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro No jo.. Jenže ti taky nic z toho nemusí vyjít.. Zkus si představit milionovou armádu upírů.. no dobře, tak trochu míň.. mávne Marry rukou Stejně to bude problém..

Ranten Grens - 05. ledna 2006 19:58

soukromá zpráva od Ranten Grens pro Milión? Nemyslíš vážne.. tak to je jasné.. treba leteckú podporu.. Gregov bratranec Fred by velil tímu. Starý pracoval kedysi pre Kráµovské letectvo. Bude vedie» čo robi». zamrmloem ale už si vlastne ani sám neverím. Milión.. to nie je možné.. možno Senátor Bertonni, starý spolužiak by pomohol.. á ne, ten ma vlastne nemá rád.. ani ja jeho.. čo teraz? zamyslene Marry pozorujem.

Paní jeskyně - 05. ledna 2006 20:00
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Při tvých posledních slovech se Marry neudrží a začne se smát. A teď si představ milion přetvořených upírů, kteří mají ještě větší moc, než běžní.. Na tohle leda atomovku.. řekne se šibalským úsměvem.

Ranten Grens - 05. ledna 2006 20:02
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Atomovku..? K tej som sa ešte nedostal.. asi.. nie.. mávnem rukou. Tak čo teda navrhuješ? Nie som kamikadze, ale nechcem to ani necha» tak. Čo mám robi»? A čo budeš robi» ty? spýtam sa a trocha sa priblížim, stále opatrne, pištole mám za opaskom, ruky voµné. A stále si mi nevysvetlila prečo toµkokrát mizneš.

Paní jeskyně - 05. ledna 2006 20:08
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro No neboj, už mizet nebudu.. Kde jsem asi tak mohla být.. Sháněla jsem informace.. A pak byla v nemocnici, pro trochu krve.. pokrčí Marry rameny.

Ranten Grens - 05. ledna 2006 20:09
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Podozrievavo si »a premeriam, ale potom pokrčím ramenami. Fajn.. postavím sa a vydám sa k jednému zatlčenému oknu. Chvíµu si ho prezerám. Skry sa.. začnem do neho buši».

Paní jeskyně - 05. ledna 2006 20:23
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro To ne..! zařve Marry a bleskurychle uteče do vedlejšího pokoje. Ty idiote! Co to zase děláš? řve na tebe a zabouchne dveře.

Ranten Grens - 05. ledna 2006 20:24
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Prestanem do okna búcha» a nechám ho tak. Začnem sa hlasno rehota». Bože, ty si teda.. dostanem zo seba počas hlasného smiechu. Naozaj si myslíš že to spravím? Poď sem!

Paní jeskyně - 05. ledna 2006 20:37
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro To určitě! To určitě! Takhle potupně se zabít nenechám! cvakne zámek dveří a pak jen kroky (Marry se posadila). A už vůbec to není směšné! Donáším ti důvěrné informace! Věřím ti! Prosím tě o pomoc! A ty..? A tenhle byt je taky původně můj! povídá Marry dál, ale už neječí.

Ranten Grens - 05. ledna 2006 20:40
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Prídem k dverám, mlčky a potichu. Potrasiem kµučkou ale neotvoria sa, ja zamknuté. Poodídem od nich a rozbehnem sa na ne plecom. Celou váhou sa ich pokúsim vyvali».

Paní jeskyně - 05. ledna 2006 20:46
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dveřím prasknou panty a oba dva (ty a dveře) spadnete na zem. Marry tiše vyjekne a rychle se k tobě rozběhne. Jsi v pořádku..?

Ranten Grens - 05. ledna 2006 20:49
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Pomaly sa pozviecham na štyry. Keď ku mne Marry pribehne, vyskočím na nohy. Schytím ju okolo pása a skôr ako niečo stihne spravi» ju odnesiem na neďaleký gauč. Tam ju položím a poodídem o krok. A teraz mi presne a dôkladne povieš, prečo chodíš za mnou, a nie za svojimi bývalými priateµmi v krypte.. zahµadím sa jej do očí.

Paní jeskyně - 05. ledna 2006 20:57

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Teď to tam mají na starost Elesias a Michel.. jsou to dobří upíři, jen to nic nemění na tom, že tam není bezpečno. A s mou přítomností.. nevím, jestli je Nikod obeznámen, že mám ty informace. Pokud ano, mohl by zaútočit.. a já nechci aby tam někdo zemřel, jsou jako moje rodina.. Vím, že je mohou napadnout i tak, ale Nikod má špehy, takže budou vědět, že jsem pryč a že nikdo z nich nic neví.. tiše sykne a provile se na tebe podívá Takže te´d si myslíš, že hrozí nebezpečí tobě..ale který normální upír by věřil, že hledám úkryt u člověka?

Ranten Grens - 05. ledna 2006 20:59
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Takže za mnou chodíš preto, lebo by »a tu nikto nehµadal hej? No dobre.. ešte pár krokov poodídem, blízko k dverám ktoré som vyrazil.

Paní jeskyně - 05. ledna 2006 21:05
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Ne, chodím sem proto, že jsem tady s tebou v bezpečí.. Nebojím se.. prostě.. pokrčí rameny a dál mlčí, jen na tebe hledí.

Ranten Grens - 05. ledna 2006 21:09
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro No veď.. v mojej prítomnosti by »a nikto nehµadal, nie si v ohrození.. chápem. mácnem rukou a zase prejdem do vedµajšej miestnosti, kde si ticho sadnem a opritm sa o stenu.

Seranith de Antique - 06. ledna 2006 14:38
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Napřímím se a trochu zahloubám znova v paměti. "Toto je nemožné... Vždy» už to je přes tisíc let! Přeci se do ní nemohl vtělit, to je absurdní, ledažeby to nebyl on... Ano... Možné to je, takže hlavně klid, Nithy... Toto je jen a pouze jeho blud..."

Paní jeskyně - 06. ledna 2006 16:17
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Ale ne, ne.. Marry se postaví a skoro nehlučně k tobě docupitá a posadí se vedle tebe Je to taky tím, že jsem s tebou ráda.. letmo na tebe pohlédne a pak skloní hlavu.

Ranten Grens - 06. ledna 2006 16:19
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Vrhnem na teba zvláštny pohµad, napoly naštvaný, napoly radostný. Aha.. poviem cez stisnuté ústa takmer nečujne. Postavím sa a prejdem zase k oknu. Tentokrát do neho ale nebúcham.

Paní jeskyně - 06. ledna 2006 16:31
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dívka na tebe dál zírá, po chvilce se vzpamatuje. Je ti dobře? Nevypadáš tak.. Nikod bude dole, počkej.. znovu si tě přeměří pohledem Ten hluk před chvílí, ty jsi taky byla zavřená, že? Je úžasné, jak si Nikod testuje lidi.. tedy u mě jde spíš o to, abych se vyvarovala problémům.. pousměje se.

Paní jeskyně - 06. ledna 2006 16:44
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Povzdechne si. Tak jo.. hlesne po chvíli, strhne z postele prostěradlo a přehodí si ho přes sebe. Rychlým krokem se vydá ke dveřím. Otevře je a jeden z pokojů se náhle rozzáří slunečním svitem. Marry jen tiše vyjekne a zabalí se víc do prostěradla.

Ranten Grens - 06. ledna 2006 16:47
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Čo robíš? vrhnem sa na ňu a skočím aj s ňou mimo dosahu svetla. Zbláznila si sa? bežím dvere zavrie» a vrátim sa k nej.

Paní jeskyně - 06. ledna 2006 16:54
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Zůstane ležet na zemi a odkryje se. Co asi, odcházím.. část její tváře je lehce červená, nejspíš spálená od slunce, ale vypadá to vcelku přirozeně.

Ranten Grens - 06. ledna 2006 16:57
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Nie, neodchádzaš. Rozhodne nie teraz. znepokojene pozriem na červenú tvár. Pekne tu zostaneš. prídem k dverám a sadnem si vedµa nich, rozhodnutý Marry nepusti» von.

Paní jeskyně - 06. ledna 2006 17:01
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Fajn, aspoň už nebudu mít víc tohohle.. lehce si sáhne na tvář, ale okamžitě ucukne. Zůstanu.. pane dozorce nad upíry.. neodpustí si ušklíbnout se a zůstane ležet na zemi, z části přikrytá prostěradlem.

Ranten Grens - 06. ledna 2006 17:03
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Dozorca nad upírmi? Pekný titul, môžeš mi tak hovori», ak chceš. Mimochodom, volám sa Ranten. zasmejem sa a začnem si od nudz klopka» o stenu.

Paní jeskyně - 06. ledna 2006 17:10
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Jistě, dozorce.. Budu vám říkat, jak si budete přát pane, jak jen chcete.. Já jsem Marry, pane, ale mám pocit, že jsem to už jednou říkala.. lehce kývne hlavou, jako by se chtěla poklonit. Komický pohled.

Ranten Grens - 06. ledna 2006 17:11
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Áno vravela.. ale ja som sa vtedy tuším nepredstavil, tak som to spravil teraz. A prestaň sa tak správa». zamračím sa.

Paní jeskyně - 06. ledna 2006 17:22
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Jak si přejete, pane.. zahihňá se a se šibalským úsměvem se na tebe podívá. Chvíli se na tebe jen tak dívá, nakonec se k tobě doplazí, stále s úsměvem. To skoro vypadalo, že máš kapku strachu.. Spojka jako já by ti chyběla co? Ta informovanost..

Ranten Grens - 06. ledna 2006 17:24
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Zahµadím sa jej do očí. Ja a strach? Nikdy.. zasmejem sa. Je však jasné že som sttrach mal. Ale máš pravdu.. chýbali bz mi tvoje... informácie.. poviem po krátkom zaváhaní.

Paní jeskyně - 06. ledna 2006 17:44
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Chi chí.. zasměje se a podloží si hlavu rukou Vždycky jsem chtěla být hrozně důležitá.. a konečně jsem.. řekne spokojeným tónem. A ty vlastně taky.. vydechne a zavře oči.

- 06. ledna 2006 19:04
	soukromá zpráva od pro V hlavě mi zazní známé NE! Ty mne budeš poslouchat jinak tvá dcera umře.Potom ty taky.Není problém tě zabít. 4ekám netrpělivě na odpověď a ruku mám na dýce kterou mám od caina

Ranten Grens - 06. ledna 2006 19:14
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Fakt? Že o tom neviem.. poznamenám so smiechom a pozriem na Marry trocha zamyslene. Jak dôležitý? Pre koho? Teba?

Paní jeskyně - 06. ledna 2006 19:34
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Pro mě taky.. ale nejen pro mě.. Momentálně jsi důležitý skoro pro všechny.. chvíli se ti dívá do očí, ale nakonec uhne pohledem Ale jsou i jiní důležití.. nejen my dva..

Ranten Grens - 06. ledna 2006 19:36
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Nemôžeš rozpráva» v ešte väčších hádankách? spýtam sa s dávkou irónie v hlase. Stále neviem čo tým myslíš.

Paní jeskyně - 06. ledna 2006 19:52
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Mě zabij klidně! Ale mou dceru ne! Proč nemůže mít normální život..? A co vy jste vlastně zač? matka je hodně rozrušená, protože ti vyká a tyká střídavě.

Clare Matthews - 06. ledna 2006 19:58
	soukromá zpráva od Clare Matthews pro Jen vás dál tiše pozoruji, jak si tady vyměňujete názory. Obzvláš» sleduji Marca, který se tváří jako neviňátko. Hnusný upír.. Kdyby to ještě nebolelo, už by tady nebyl on ani Nikod..

Paní jeskyně - 06. ledna 2006 20:12
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro V jakých hádankách? Já v žádných hádankách nemluvím, milý zlatý.. zasměje se Jen říkám co si myslím. Jen jsmeoba důležití, díky těm informacím.. a čím jich bude víc, bude víc nepřátel ale také respektu a moci..

Seranith de Antique - 06. ledna 2006 20:44

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Nasadím trochu tupý výraz, jako by mne bolely zuby, ale po chvilce dumání nad "životem brouka" promluvím. "Testuje lidi? On, ten hajzl, si testuje lidi?? Co to je za přístup??!" Vyhrknu najednou, jakoby mnou projížděla vlna hněvu, ale zase se uklidním... "A mimochodem... Jak se jmenuješ? Doufám, že v tuto chvíli jsi klidná a né nebezpečná, protože jinak by tady mohla téci krev. A to já nechci. I když jsem bez vypavení, ještě jsem své umy nezapoměla používat... Kde jsi se tady vzala a co znamená TO, že si onen pouhý upír, který si říká "Nikod", testuje lidi ??" Zeptám se jí s očima otevřenýma dokořán, ani nemrkám a skoro bys se dalo říci, že na ni civím až moc nezvykle...

Ranten Grens - 06. ledna 2006 21:18
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro I tak ti nechápem. pozriem na Marry a opatrne jej siahnem rukou na tvár, ešte stále červenú. Bolí to?

sir Damian Regen - 07. ledna 2006 00:14
	škola Na chvíli se zas ponožím do vlastních myšlenek. A do zkoumání toho plakátu, ikdyž jsem si vědom, že už z něj asi nic nezjistím. Ale......ruší mě ten hluk na chodbě. Teď by ve škole už přece neměl nikdo být. Co se to děje? Nakonec tedy popadnu aktovku s pracemi studentl k opravě, zamýšleje vydat se domů, jen co zjistím původ toho hluku......a vyjdu z kabinetu na chodbu.

- 07. ledna 2006 00:19

soukromá zpráva od pro Omráčím matku úderem do zátylku - snad ji nezabiju. Pak si řeknu že to nemá cenu.Dceru a matku zakopám společně za živa.Dále čekám na to že tu budou někde upíři i lovci.Jako prastarý upír jsem neodolný vůči slunci proto si navleču ono těžké oblečení a vydám se prohledávat hřbitovy a mausolea.Do poledne jsou asi ještě 2 hoďkyKdyž ovšem jdu kolem školy můj pud je silnější a jdu se podívat dovnitř.Když vejdu ucítím tolik studentů.Eh tedy spíše jejich krev.Ale pak mi něco nesedí.Je tu někdo kdo studentem není.A není to moc člověk.Svím jemným upířím čichem dokáže upír odhalit i menší změny v DNA.Jdu za pachem.

Paní jeskyně - 07. ledna 2006 11:24

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro No.. a ty by sis své lidi netestovala? Musíš se přeci nějak přesvědčit, jestli se jim dá věřit nebo ne.. pokrčí dívka rameny Já jsem Zidea.. Momentálně jsem zcela úplně klidná, já si začínat nebudu.. vypadáš nebezpečně. A jak jsem se sem dostala.. no šla jsem si zkusit něco ulovit. Jenže to o mě Nikod už věděl a počkal si na mě, tehdy mi řekl, že se o mě postará.. Něco za něco, jako vždy.. To testování jsem už vysvětlila.. jen jsem to prvně řekla špatně. Chvíli se na tebe ještě dívá, pak se posadí na postel a její pohled se courá po tmavém okně, za nímž je jasný den Proč se ho na to vlastně nezeptáš sama?

Paní jeskyně - 07. ledna 2006 11:27
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Marry se usměje Nebolí.. tohle nikdy nebolí, když to není nejméně na polovině těla. Teprve pak je to slušná bolest.. odpoví tiše No vlastně, člověka by to asi bolelojako když si spálíš kůži o horký hrnec.. upíři to berou trochu jinak..

Paní jeskyně - 07. ledna 2006 11:33

Damian; škola Na chodbě se skupinka studentů a vesele se mezi sebou baví. To že ses tam objevil neregistrují. Jak pochvíli zjistíš, nadšeně se zde baví o večerním koncertu a otom, co budou dělat pak. Jenže mezi tím vším zaslechneš i něco jiného Slyšel jsem, že se poblíž toho kopce, jak je hřbitov, zase něco stalo.. Jenže to je už prý dlouho, tak tři, čtyři dny.. Zase nikdo neví co a proč, ale asi to bylo něco velkého, nějaká potyčka gangů.. kdo tuto větu řekl nevíš, jen se ti v hlavě pořád opakuje poslední věta a ten chlad hlasu.

Paní jeskyně - 07. ledna 2006 11:43
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Univerzita Než se dostneš k tomu, k čemu bys chtěl, ucítíš něco zcela jiného. Projde kolem tebe mladík, takový normální kluk, ale vyzařuje z něj cosi.. řekněme magického, ale ne v tom pravém slova smyslu. Onen mladík zmizel na toaletách.

Paní jeskyně - 07. ledna 2006 11:45
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Místo blízko konání koncertu Je ještě dopoledne, ale i tak je zde slušný shluk lidí, kteří nadšeně vyprávějí své zážitky, jiní napodobují své oblíbené zpěváky a ostatní jen tak sedí a vyhřívají se na slunci. Tohle celé trvá až do večera.

Ranten Grens - 07. ledna 2006 11:46
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Aha.. zase stiahnem ruku. A cítiš to vôbec? neprestávam sa zaujíma».

Paní jeskyně - 07. ledna 2006 11:46
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro MH: a teď mám problém, protože ty sám si předtím napsal že už je jako večer a s tím já musím ještě počkat, protože ostatní řeší své malé problémky. Takže pokud chceš, můžeš čekat nebo ti vymyslím taky nějaký ten problémek..

Paní jeskyně - 07. ledna 2006 11:51
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Cítím.. trochu.. Začíná se to regenerovat, takžeto tak zvláštně pálí a trochu brní, zvláštní pocit.. Marry se přitáhne ještě víc k tobě a hlavou se o tebe opře, dál mlčí.

Ranten Grens - 07. ledna 2006 11:53
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Nervózne na Marry pozriem no neodídem od nej. Miesto toho ju opatrne obejmem okolo pásu. Mlčím. Kurňa Ranten ty si ale nerozhodný idiot..

Paní jeskyně - 07. ledna 2006 12:05
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Díky.. šeptne a po chvíli se odtáhne. Tak, dneska večer je ten koncert.. myslím, že tam bude i ta lovkyně i ostatní upíři. Nejdřív se většina nakrmí a pak se asi pobijí, ale to není jisté.. odmlčí se Hm, ale to je teď jedno, času je ještě dost..

Ranten Grens - 07. ledna 2006 12:08
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro N-n-neni zač.. vykokcem zo seba nezvyčajne ticho. Dnes? Ideme tam? spýtam sa a pozriem na Marry.

Paní jeskyně - 07. ledna 2006 12:14
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Marry ze sebe shodí prostěradlo a hodí ho na blízkou židli. No, nevím.. jak chceš. Ani nevím, kdo všechno tam bude.. třeba tam nebudou.. naši.. tedy ostatní po Vladovi tam nejdou chvíli si tě prohlíží Máš hlad? Já ti něco uvařím, jestli chceš. Jen tady nic není, musel bys pro něco dojít..

Seranith de Antique - 07. ledna 2006 12:17

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Jméno, které tak volně vyřkla, přejdu mávnutím ruky, ale i přes to na okamžik se nad tím zamyslím. "Hmm.... Zidea... Cain... To přeci nedává smysl." "Seranith..." Řeknu ledabyle a slova, která řekla o mne se mi vytratí z paměti druhým uchem ven. "Nejprve bych chtěla najít své vybavení, poté bych se možná připojila k tvé diskuzi. Nemám ráda, když někdo předemnou moc mluví. Nevíš, kde by je mohl schovat? A kde vlastně vůbec je?"

Ranten Grens - 07. ledna 2006 12:17
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Pri zmienke o jedle si uvedomím že mám hlad. Vlastne áno.. som hladný. Bežím k svojmu cestovnému pláš»u a odniekiaµ z neho vytiahnem pár čokoládových tyčiniek a ploskačku s vodkou. Takže predsa len musím pre niečo ís». zamrmlem a pozriem na Marry. Nikam nechoď, prosím. prehodím cez seba pláš», nasadím si klobúk a vybehnem von.

Paní jeskyně - 07. ledna 2006 12:25
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Nikod? Ten bude dole, v pracovně nebo v ložnici. Teď by asi těžko šel ven. A kde jsou tvé zbraně vážně nevím, někam je uložil.. on ti je vrátí, o to bych se nebála dívka se snaží ulíznout si vlasy dozadu, ale protože má dlouhé vlasy, nedaří se jí to Ty se na něj zlobíš?

Paní jeskyně - 07. ledna 2006 12:28
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Jistě.. přikývne Marry. * * * Vyjdeš na ulici, kde je docela slušná řádka lidí, ale nikdo si tě nevšímá. Kousek od domu se je menší obchůdek, kde mají však docela velký výběr. Protože je dopoledne, uvnitř není moc lidí.

Seranith de Antique - 07. ledna 2006 12:28
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Bez pozdravu odejdu z pokoje, namířím si to ke schodům a dále k Nikodovi...

Ranten Grens - 07. ledna 2006 12:29
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Mno.. koµko mám pri sbe. prehµadám si vrecká a nájdem nejaké bankovky. Dos» na nejaké mäso.. to je dobre.. bežím do obchodu a nakúpim nejaké kuracie mäso.

- 07. ledna 2006 15:19
	soukromá zpráva od pro S pocitem naprosté bezmocnosti se rozvěhnu k záchodům.V nepříčetnosti vyrazím dveře.Několik uživatelů toalety odhodím.Poté se pokusím tohoto mladíka chytnout pod krkem a zvednout.Chci si ho prohlédnout.

Paní jeskyně - 07. ledna 2006 17:03

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dole je ticho a šero, jako nahoře. Není zde nic zajímavého, jen obačejně zařízený pokoj, vlastně hodně stroze zařízený. Dokonce zde jsou i dva květináče s palmami. Otevřené jsou jen jedny dveře, vychází z nich plápolavé světlo. Nejspíš jsou zde zapálené svíčky anebo zde je krb. Zbytek domu je naprosto tichý. Najednou se však ozvou kroky, ihned je jasné proč. Zidea seběhla ze schodů a s lehkým úsměvem prošla kolem tebe, ale zastavila se asi dva kroky od tebe Nebojíš se tam jít? zašeptá.

Paní jeskyně - 07. ledna 2006 17:06
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Nakoupil jsi vše, co jsi chtěl. K tvému překvapení jsou zde nízké ceny, asi nikdo nepočítá, že by ti lidi z paneláků mohli postarádat víc peněz, než je nezbytně nutné.

Paní jeskyně - 07. ledna 2006 17:09
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Na toaletách jste tedy sami, ale mladíka se ti chytit nepodaří. Jen se zcela klidným a nezaujatým pohledem sleduje, jak se dveře pomalu zavírají a nakonec se zaklapnou. Postaví se naproti tobě a opře se o zeď, pomalu tě sjede pohledem Co chceš? Zaručeně nejsi student, takže mluv..

Ranten Grens - 07. ledna 2006 19:02
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Hmm, asi tu budem nakupova» častejšie. v duchu sa uchetnem, no to už bežím spä» do domu naproti. Doslova vrazím dnu a zavriem dvere skôr ako by tam mohlo padnú» viac svetla ako je nutné. Rozhlidnem sa. Marry..?

Paní jeskyně - 07. ledna 2006 19:05
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro No..? pomalu vyjde z vedlejšího pokoje, její tvář už je jen lehce růžová Bál ses? usměje se.

Ranten Grens - 07. ledna 2006 19:06
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Ja? Nikdy.. trocha sa pousmejem a odložím klobúk a pláš» bokom. Predtým ešte z pláš»a vytiahnem mäso. Tu to máš. podám jej ho.

Paní jeskyně - 07. ledna 2006 19:13
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro No bezva.. a něco krvavějšího neměli? vytrhne ti maso z ruky a začne se smát, rychle dojde do kuchyně a začne se tam prohrabávat. Doufej, že aspoň něco z toho půjde použít.. vytáhne na stůl krabici s kořením a začne ho rychle třídit. A koukni, jestli je támhle ještě olej odminula.. ukáže na jedu ze skříněk.

Ranten Grens - 07. ledna 2006 20:11
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro S úsmevom Marry pozorujem. Hehe.. slečna gazdiná.. vydám sa pozrie» do skrinky ako mi povedala. u si ešte užijem..

Paní jeskyně - 07. ledna 2006 20:19
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Ve skříňce opravdu je olej, dokonce ještě nějaké koření. Všechno vypadá, že je kupované teprve nedávno. Marry zatím dál šńupe ve zbylých skříňkách. Většinu koření, které se jí dostalo pod ruku, vyhodila.

Ranten Grens - 07. ledna 2006 20:21
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Je tu olej, a dokonca aj nejaké korenie! zahučím smerom k marry a všetko jej prinesiem. Máš vôbec predstavu čo konkrétne chceš z toho mäsa spravi»? spýtam sa s úsmevom.

Seranith de Antique - 07. ledna 2006 20:25
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Když sejdu schody dolů, rozhlédnu se okolo, jestli někde nejsou nějaké pootevřené dveře. Už už chci vstoupit do těch otevřených, ze kterých se linou paprsky světla, když v tom se zastavím na místě a sleduji počínání oné děvy. "Nebojím... Ale docela bych se toho muže chtěla na něco zeptat, když dovolíš..." Řeknu ledabyle a namířím si to k těm dveřím...

Paní jeskyně - 07. ledna 2006 20:25
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Jo.. tebe.. ušklíbne se a rychlým pohybem ruky začne krájet maso Možná to maso jen nakrájím na kousky a udusím tě jím.. co ty víš.. pokračuje a pobaveně se usmívá. Nebo tě otrávím.. taky možnost, že ano..

Ranten Grens - 07. ledna 2006 20:27
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro A to som ti začal ako tak veri».. pokrútim hlavou. Letmo sa dotknem svojich pištolí a vytiahnem ich spoza opaska. Po krátkom zaváhaní a pohµade na Marry ich idem zabali» do pláš»a a nechám spolu s ním bokom.

Paní jeskyně - 08. ledna 2006 09:41

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dívka jen pokrčí rameny a zůstane stát na místě, tiše. Dojdeš ke dveřím a nahlédneš do pokoje. Je to jiná pracovna, než ta, ve které jsi byla poprvé, ale vypadá podobně. Naproti dveřím je stůl, za nímž je jedno křeslo a před ním jsou dvě. Napravo je okno a nějaké skříňky, knihovny; nalevo pak krb a u něj pohovka, na které sedí blonďatý upír se sklenkou v ruce. Jak se spalo? Vás se nedá přeslechnout, víte to, dámy? ozve se chladný mužský hlas, Nikod se ani neotočí, jen upije z obsahu sklenice.

Paní jeskyně - 08. ledna 2006 09:47

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Nechápu, jak tě vůbec mohlo napadnout věřit mi. Jsem upír, nepřítel lidstva.. krvelačná bestie.. toho co děláš si nevšímá, hodí maso do misky, přisype k němu nějaké koření, kapku oleje a pak to chvíli míchá. Otočí se k tobě a začně tě sledovat Možná by sis měl pořídit par»ačku, aby ti vařila a prala.. ono nemůžeš spoléhat na to, že každý druhý upír kterého potkáš to udělá.. dodá pobaveným tónem.

Ranten Grens - 08. ledna 2006 09:49
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Zvyčajne mi varia v podnikoch s názvom McDonald. zasmejem sa. Ale máš asi pravdu. dodám veµmi ticho, skoro to nie je poču» a obrátim pohµad niekam do steny.

Paní jeskyně - 08. ledna 2006 10:02
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro No, to já moc nemusím. V McDonaldu jsou šidítka. Ještě že to nikdy neplatím.. usměje se a misku odloží. Možná by sis měl jít lehnout, načerpat novou sílu.. položí ti ruku na rameno.

Ranten Grens - 08. ledna 2006 10:04
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Pozriem na ňu. Nepotrebujem odpočinok. Síl mám stále dos». zamrmlem ticho no postavím sa a zamierim k akémusi gauču, kde si µahnem a pozorujem Marry.

Paní jeskyně - 08. ledna 2006 10:09
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Jak na co.. odsekne Nemíním tě večer tahat napůl roztrhaného s příměsí olova.. znovu se ušklíbne a jde dovařit to, co začala. Dokonce z mrazáku vytáhla zbytek hranolek. Pojď.. už to je.. kříkne zhruba po čtvrt hodině.

Ranten Grens - 08. ledna 2006 10:12
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Jo jasne.. pomyslím si a začnem pozera» do stropu. Keď na mňa Marry zavolá, hcvíµu sa mi nechce, ale vzdám sa tam. Pozriem na jedlo a sadnem si na zem, tanier si vezmem k sebe. Ochutnám. Je to dobré.. vďaka... zamrmlem a dám sa do jedla.

Paní jeskyně - 08. ledna 2006 10:18
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Není zač, aspoň někdo to ocení odpoví Marry a nezdržuje se, s provinilým pocitem z toho, že vtipkovala si zaleze do postele a začne si prohlížet ruce, které za posledních pár dnů vypadají strhaně.

Seranith de Antique - 08. ledna 2006 10:19

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro "Zahráváte si s lidmi a ani v nejhořsím nevíte, co se jim honí hlavou. Kdo jste a proč jste mne tam zavřel? Kde jsou mé věci?!" Vyhrknu na něj bez odpovědi na jeho předešlé otázky, zatnu ruce vpěst a dívám se na něj, jako bych týdny a týdny neměla žádnou obě». Svěsím ramena, ale ne studem, či ponížením, ba nenívistí a těžkostí v mých svalech na ramenou a celých pažích...

Ranten Grens - 08. ledna 2006 10:19
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Rýchlo to všetko zjem a odložím tanier preč. Skúmavo na Marry pozriem, ako si prezerá ruky. Stalo sa niečo?

Paní jeskyně - 08. ledna 2006 10:29

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro To je pravda, častokrát se mi stává, že lituji, že tuto schopnost neovládám.. odpoví a konečně se ohlédne Víš kdo jsem, už jsem ti to říkal.. a vysvětlení proč, ano, to je dobrý dotaz. Něco se stalo a všichni upíři, bez vyjímky, upadli do hlubokého spánku. Na některé.. podívá se ti do očí ..to však působilo mnohem déle a ve vašem případě, i trochu divočeji. Proto jste byla zavřená.. a také, nechtěl jsem, aby mi skvost jako vy unikl, Seranith. o věcích mlčí, zřejmě cíleně.

Paní jeskyně - 08. ledna 2006 10:32
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Ne, nestalo.. Ty jen nechápeš, co se za poslední dva týdny všechno změnilo.. odpoví ti a přestane si prohlížet ruce Ale to nic, časem to přejde.. Jen.. Vlad byl jako otec, nejlepšípřítel a.. vlastně byl všechno a teď, nic takového už není..

Seranith de Antique - 08. ledna 2006 10:41
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro "Nevím, kam tím míříte... Řeknete mi už konečně, kde jsou mé věci? Ráda bych si je vyzvedla, nebo není množné??" Zeptám se trochu přísněji a stále naslouchám každému zvuku, který se mihne ve vzduchu prachu okolo nás...

Paní jeskyně - 08. ledna 2006 10:49

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro No, váš meč bychom mohli hledat v jednom z mých lidí, kdyby se ovšem nevytratil, jak už to tak bývá.. Nikod zvýší hlas, ale v malém okamžiku se uklidní a vstane. Svou sklenici si nese stále s sebou. Pojďte se mnou.. vyjde ze dveří a dívky, která tam dosud tiše stojí si nevšímá. Zavede tě k dalšímu pokoji, ve kterém jsou nejen všechny tvé věci, ale i věci ostatních upírů a některé, ty možná ani nikomu nepatří. Jsou zde meče, dýky, kodry, hvězdice, různé vysouvací čepele, ale také pistole a jiné věci. Nevím, které přesně jsou vaše. Vyberte si vybídne tě a opět upije ze sklenice.

- 08. ledna 2006 11:01

soukromá zpráva od pro Sjedu mladíka pohledem.Udivuje mne jeho klid ale ta mládež.Jsem John De Darth Archon.Nevím jestli to víš ale brzo pochopíš že existují věci jako upíři a vlkodlaci.Věci jim podobné také.Ani nevíš co všechno existuje.Teď můžu z určitostí říci že jsem jeden z nejstarších upírů světa.Mám jen jednu otázku přidáš se na mou stranu?Cítím v tobě nepřirozenou sílu na takového mladíka ... Pokračuji v přesvědčování.Přitom v ruce zase svírám onu milovanou dýku.

Seranith de Antique - 08. ledna 2006 11:05

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Trochu zbystřím, když se ten muž zvedne z křesla, ale když si všimnu, že se jeho kroky stáčí někam k dalšímu pokoji, znova se uvolním a pomalu jej následuji. Taktéž ignoruji dívku, která mne stále doprovází a z očí nemohu spustit tu jeho sklenici. Těkám očima tam, kde se sklenicí ukáže a zase zpět k jeho tělu. Pozoruji každý jeho pohyb a skoro nevnímám to, co povídá. Když zahlédnu své vybavení, které je pospřeházené po celém onom pokoji, nejprve si dojdu pro zbraň mi nejbližší, která je ostrá jako sama lež od Gangrelovců, vezmu meč do pravé ruky a levým kazovákem pomaličku přejedu po jeho čepeli. Z malé ranky, která se mi na prstě objevila začnou pomalu ztékat kapky krve, olíznu je tedy a zavřu oči. Pravou ruku vpěst a levo mírně napřaženou před sebe. Do chvilky se ranka zacelila a já se cítím zase tak, jako předtím... Zasadím si meč do pochvy na zádech a pokračuji k nožům. I když se moc nedívám na kvalitu a činnost provedení, seberu dva své, které byly skoro hned u sebe, nebo» jsou si hodně podobné a strčím si je do ouzder na noze a na ruce. U pistolí se zastavím na trochu delší chvilku, avšak neseberu své dvě poloautomatické Berety B9, nýbrž se poohlédnu po Desert Eaglech... Dva pozlacené a vypadajíce mírně upraveně seberu a připevním si je k botám tak, aby pásky, které dosud držely Berety, držely pohromadě i DE. Přehodím si přes boty suknici a otočím se zpět k muži, který mne před několika minutami, možná už hodinami, uvěznil a nasadím tázavý výraz...

Paní jeskyně - 08. ledna 2006 11:24

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Mladík se rozesměje. Brzy pochopím, že existují věci jako upíři a vlkodlaci? jeho smích se znásobí Ach jo.. směje se dál. Pokud ty jsi jeden z nejstarších upírů a cítíš ze mě jistou sílu, bude to nejspíš tím, že.. odmlčí se, přestane se smát a hodí po tobě takový tajemný pohled .. tím, že jsem vlkodlak.. opět se odmlčí Jen nechápu, co někdo jako ty dělá tady a teď. Riskuješ prozrazení našich ras.. A vůbec, proč zde jsi? Přišel sis nakrmit hladové bříško? Sem? Ou, to bych ti neradil.. Jeden z profesorů, tady všechny hlídá.. nechtěl bych se dostat k němu na seznam.. Jsem Aitalen Terrem..

- 08. ledna 2006 11:58

soukromá zpráva od pro Pozor mladíku!Já se znal s Cainem prvním upírem.Prozrazení ras?Ehm nestalo se už někdy něco dřív.A vždy to někdy někdo uklidí.A ten tvůj profesor co je to zač?Myslím že se s ním seznámím.A tvoje poslední otázka.Ano přišel jsem se nakrmit.Ale!nejsem student a hlavně NY je město kde je jedno z posledních míst ke vstupu do pekla.Nevím to jistě al možná ho najdu.A ty přidáš se ke mně? Chvíly stojím.Hlídám si dveře kdyby sem někdo chtěl.Potom se podívám na chlapce a jen řeknu Vlkodlak?Myslím že jsi mněl své místo nebo tvůj přeměněnitel na minulé události v NY.Vím co se tu kdysi stalo.

sir Damian Regen - 08. ledna 2006 13:02

škola Už jsem se chystal zeptat vlídně studentů, co ještě dělají tak pozdě ve škole, když už výuka dávno zkončila, když mou pozornost upoutal ten neznámý chladný hlas. A slova, která říkal. Neznám ten hlas......A přece my připadá známý. Ale.....odkud. Tohle není přece student. Určitě ne. Zústávám tedy kryt stínem jedné ze soch v chodbě a pozoruji, co se bude dít dále, nebo jestli uvidím toho, komu hlas náleží. Velmi pečlivě přitom dbám, aby on mě neviděl.

Paní jeskyně - 08. ledna 2006 17:44

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Nikod se opírá o dveře a sleduje tě, stále upíjí a na tváři má neutrální výraz. Na tvůj tázavý pohled chvíli nereaguje, dívá se někam směrem k tvým nohám. Pochvíli zvedne hlavu a jeho pohled se setká s tvým Můžeš jít klidně pryč, jestli chceš. Nebudu tady nikoho držet násilím, teď, když je Vlad mrtvý.. Jen, je něco kolem poledne.. řekne skoro ledabyle, narovná se a dopije obsah skleničky.

Paní jeskyně - 08. ledna 2006 17:53

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Hele, mě je úplně jedno koho jsi znal nebo znáš. Vlastně je mi jedno, kdo jsi.. Dělej si co chceš, pokud jsi starší, sám víš co je správné a co si můžeš dovolit a co ne. Co se tady kde a kyd stalo jde mimo mě, o to starají ostatní. Také jsem neříkal, že si myslím, že jsi student.. jen bych si dával trochu pozor. Nepozorný upír - mrtvý upír dodá zcela klidně. A k nikomu se nepřidám. Neber si to špatně, ale nechci nikomu sloužit jako to dělají mnozí.. jsem svobodný člověk, vlkodlak.. Takto mi to bylo nabídnuto a jen proto jsem kdysi souhlasil, kvůli nezávislosti ke zbytku se nevyjadřuje, jen trochu netrpělivě kouká po dveřích.

Paní jeskyně - 08. ledna 2006 18:04
	Damian; škola Z hloučku studentů vyjde tmavovlasý mladík, jeho tvář má ostré rysy. Na sobě má staré tmavé tričko, roztrhané džíny a staré botasky. Je trochu zvláštní, rozhodně vypadá jinak, než ostatní studenti. Zastaví se u schodiště, chvíli na někoho čeká, ale dotyčný stále nejde, takže se mladík posadí na schody a jen tak civí dolů. Ostatní studenti se mezi tím už vytratili.

sir Damian Regen - 08. ledna 2006 18:25
	škola Vyjdu tedy ze svého úkrytu a zamížím k onomu schodišti. Beztak po něm musím projít cestou domů. Zastavím se u sedícího mladíka. "Copak se stalo, mladý muži, že zde zůstáváte sám, když vaši přátelé již odešli." Promluvím na něj vlídně.

Paní jeskyně - 08. ledna 2006 18:28
	Damian; škola Mladík se na tebe ohlédne. V jeho očích je vidět jistá divokost, kterou se však snaží potlačit. Čekám na spolubydlícího, nějak se zdržel na toaletě.. Asi něco špatného snědl.. odpoví ti stejně klidně a chladně, jako předtím mluvil s ostatními.

sir Damian Regen - 08. ledna 2006 18:39
	škola "Dobrá. Počkáme tedy spolu. Jsme zde v budově poslední a já musím pak za vámi zamknout hlavní vchod." Odpovím. A hledím mladíkovi zpříma do těch divokýh očí. Něco v tom jeho hlase se mi stále nezdá.

Paní jeskyně - 08. ledna 2006 18:46
	Damian; škola Jistě. Mrzí mě, že vás takhle zdržujeme.. ale já za to nemohu.. netuším co tam ten starý pes dělá.. ušklíbne se při pokusu o úsměv a znovu se zahledí dolů ze schodů. A nemá náhodou zamykat školník? optá se jen tam mimochodem ještě před tím, než na celou chodbu zařve Aitalene dělej, někteří lidé by šli rádi domů! Nazpět se však nic neozývá.

Paní jeskyně - 08. ledna 2006 18:48
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Náhle se ozve křik jakéhosi dalšího muže, který volá právě na tvého "odchyceného" vlkodlaka. Musím jít, jinak to bude podezřelé.. Pokud chceš, můžeme se někdy sejít. Ale dnes to není vhodné..

sir Damian Regen - 08. ledna 2006 19:13

škola "Ano.....Ale mám náhradní klíč a nechci jej už rušit, už je starý a špatně se mu chodí. Když zde trávím delší dobu, než je nutná k výuce, občas zamykám já." Odpovím. A trochu se leknu, když mladík na celou budovu tak zařve. Ale snažím se to zastřít, aby si nemyslel, že jsem strašpytel, což nejsem. "Času máme dost. Jen nechte kamaráda vykonat, co potřebuje." Řeknu mu. "Když zde tak čekáme, vy nenavštěvujete mé přednášky že ne, mladý muži? Kdyby ano, pamatoval bych si vaše jméno."

Paní jeskyně - 08. ledna 2006 19:19
	Damian, škola No jo, času je dost.. ale to nám zavřou ten obchůdek u nás a budeme bez večeře.. odpoví mladík a při zmínce o přednáškách se konečně usměje. Ne, ne.. k vám opravdu nechodím. Půdně jsem chtěl, ale Aitalen mě přemluvil, abych raději zkusil toho.. no já si nepamatuji jména, takže někoho jiného. Jsem Alex Flame představí se.

sir Damian Regen - 08. ledna 2006 19:42

škola "Tak půjdete pak na večeři se mnou. Alexi." Usměji se na mladíka. "Když už vás budu pouštět z budovy, přece vás nenechám potom o hladu. Máte rád anglickou kuchyni, Alexi? Nebo.....Skotskou?" Ale už jsem i já trochu nervozní. Pokouším se proto o další konverzaci a doufám, že se tebn druhý mladík už brzy objeví. "Vás baví historie? To mne těší. Neznám mnoho mladých, které historie opravdu zajímá. I většina mých studentů studuje historii pouze kvůli známce a dobrému studijnímu profilu. Bohužel."

Seranith de Antique - 08. ledna 2006 19:46

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Trochu se zamračím nad jeho drzostí, nijak moc se neodažuji mluvit a skoro se nehýbu, pouze se cítím ve větším bezpečí, když mám u sebe už konečně své zbraně. "Asi takhle... začnu náhle, můj hlas je ještě chladnější a chraplavější než doposud. Nevím, proč jste mne sem dovezli tou vaší dodávkou, která ten motor má starý snad dvě tisícovky let, nevím, co jste vůbec zač a navíc mne tady držíte pod doměním, že vám ještě budu sloužit, nebo co? A můžete mi říct, co já mám společného se smrtí nějakého Vlada? " Vychrlím na něj znova a roztržitě se mi zableskne v očích...

Paní jeskyně - 08. ledna 2006 19:51
	Damian; škola Mladík se zarazí Co prosím? S vámi na večeři? vydechne nechápavě a visí na tobě stejně nechápavým pohledem. Mě je jedno jaká kuchyně je, hlavně že je.. vyhrne chvíli na to. Nás zajímá historie oba dva, ale podle mě je to docela těžký předmět. Hlavně proto, že si nejsem schopen zapamatovat data.. Ale jinak je to úžasné.

Paní jeskyně - 08. ledna 2006 20:02

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Nikod si povzdechne a chytá se za kořen nosu, na chvíli zavře oči, přičem pošle Zideu zpět nahoru. Chtěl jsem dohodu, potřeboval jsem Vlada zabít. Nakonec se mi to podařilo samotnému, ale jen díky té lovkyni, do kterése zamiloval. Chápeš to? Miloval člověka.. pohoršeně zavrtí hlavou Vlastně tady nemá nic souvislost, jen potřebuji spolubojovníky, to jsem ti už říkal a nechce se mi to vysvětlovat znovu. Nechci zde nikoho držet, dokonce ani tebe, ač.. ušklíbne se a vydá se zpátky do pracovny, přímo ke sklenici s whisky a nalije si. Za to uzamčení v pokoji se omlouvám, ale opravdu jsi měla docela divoké sny.. tedy, vzpomínky.. Nemám zapotřebí přicházet o své lidi kvůli krásným spícím upírkám bez úsměvu se napije. Jsi divoká a máš ráda volnost, volil jsem špatně.. dodá nakonec, sesune se na pohovku a zahledí do plamenů.

Seranith de Antique - 08. ledna 2006 20:13
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Vydám se za ním a když zřím, že si zase nalívá, ušklíbnu se. Po chvíli po jeho řeči se ale trochu uvolním a nasadím znova vážný výraz. "Co tedy ode mne žádáš? Je něco, s čím bych mohla pomoci? A prosím, něco konkrétního..." Řeknu trochu unuděně, ale s vervou...

sir Damian Regen - 08. ledna 2006 20:14

škola "Pokud se vás pozvání od gentlemana, určené dvěma jiným gentlemanům dotklo, omlouvám se, Alexi." Odpovím pohoršeně. "Já však nejsem žádný úchyl a jíst se musí. Je tedy jedno, kdo vás na tu večeři zve, nemusíte-li si ji platit, ne?" Ale nepřemlouvám jej. Amerika je zvláštní země, tady je hned počítáno se špatnými úmysly, když muž pozve muže na jídlo. "Historie ale není pouze o datech, Alexi. Je spíše o legendách a o odhalování pravdy k nim."

Paní jeskyně - 08. ledna 2006 20:22

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Teď? Ne.. Možná večer.. Ale spíš až později, až se zbytek Vladoval klanu budou ucházet ostatní upíři.. Oni sami odmítli mé vedení a čekají.. stiší hlas a zorničky se mu zúží Až se té holce narodí jeho potomek! rozzuřeně hodí sklenicí o zeď. Po té zmlkne a je slyšet jen jeho rychlý dech a praskání plamenů. Do té doby je víc jak polovina upírů ve městě bez vůdce, jsou volní.. A jen jim patří vše, co patřilo i jemu.. řekne se za»atými zuby.

Paní jeskyně - 08. ledna 2006 20:25
	Damian; škola Ne to ne, ale nestává se mi každý den, že mě profesor pozve na večeři.. brání se stále chladným hlasem Tohle by zarazilo každého, uznejte sám.. nejde o žádné úchyláctví tiše se uchechtne. No to není, ale i tak jich je dost.. mávne rukou Už si z toho nedělám hlavu jako dříve..

Seranith de Antique - 08. ledna 2006 20:27
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro "Dobrá... Jestli zde máte, což předpokládám, že určitě, v takové velké vilce, nějaký volný NORMÁLNÍ pokoj, kde bych mohla přečkat a prospat čas, za který se sejdeme, byla bych vám vděčná..." Prohodím prosebně a čekám...

Paní jeskyně - 08. ledna 2006 20:41

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Ale ano, jistě.. odpoví trochu veseleji, jeho oči mají náhle zvláštní veselý lesk. Opět se zvedne z pohovky, prohrábne si dlouhé blonďaté vlasy, které nemá svázané a padají mu do obličeje. Nahoře, nevadí? Můžu vám nechat uvolnit jeden pokoj tady dole, ale bude to chvíli trvat.. Vyběhne po schodech do patra, kde zbyla spouš» po vykopávání dveří. Zastaví se a prohlíží si zbytky toho, co zbylo. To bych nečekal.. prohodí více méně pro sebe a pokračuje dál za roh, kde jsi ještě nebyla. Je zde další chodba, tentokrát kratší a na jejím konci jsou opět schody vedoucí do podkroví. Zde jsou dveře ke čtyřem dalším pokojům. Tady by mělo být.. otevře první dveře Tak tady ne. Promiň Nicku dveře zase zavře. Přejde k dalším a otevře je se stejnou vervou. Tentokrát je pokoj prázdný. Je zde dvojlůžko naproti dveřím. Po levé straně jsou skříně a dveře do koupelny. Na levé straně je stůl a dvě židle, křeslo podobné těm, které jsou dole. Snad bude vyhovovat.. ustoupí ze dveří, aby ses mohla podívat.

Seranith de Antique - 08. ledna 2006 20:47
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro "Myslím, že až nad hlavu...." Odpovím, ale když zahlédnu výraz v jeho tváři, dodám ještě. "Ehm.. To je takové pořekadlo, užívané v Evropě..." Trochu se uchichtnu a překročím práh pokoje. "Myslím, že teď už to zvládnu sama. Děkuji vám, Nikode..." Řeknu už trochu jemněji a chytnu dveře za kliku chtíce je už zavírat...

Paní jeskyně - 08. ledna 2006 20:56
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Nikod se zase zarazí, hledí na postel a vzpamatuje se až ve chvíli, kdy znovu promluvíš. Ano, jistě.. promiňte.. odpoví zmateně a vyjde na chodbu. Klidné sny.. ozve se ještě za ním, než to zmizí z dohledu.

- 08. ledna 2006 21:15
	soukromá zpráva od pro Hmm dobrá Večer se koná koncert.Viděl jsem plakáty.Budu tamPak zmizím.Prostě se stanu neviděným a rychle odejdu.Tohohle si musel všimnout i onen profesor

Paní jeskyně - 09. ledna 2006 19:01
	Damian; škola Po nějaké době vyjde z toalety další mladík, také má tmavé vlasy a podobný výraz, jako Alex. Zapíná si opasek a tak si tě nevšiml Hele, Alexi.. víš koho jsem tam potkal? Takovýho děsně důleži.. konečně zvedne hlavu a všimne si tě. Dobrý den.. pozdraví a tázávým pohledem sjede Alexe, ten jen pokrčí rameny.

sir Damian Regen - 09. ledna 2006 19:59
	škola "Spíše dobrý večer, mladý muži." Usměji se. "Je tedy na té toaletě ještě někdo, nebo už můžeme jít a zamknout za sebou budovu?" Zeptám se toho mladíka, který mě pozdravil.

Paní jeskyně - 15. ledna 2006 09:41
	Damian; škola Ne, ne, už tam nikdo není.. odpoví Aitalen a seběhne schody, Alex ho následuje. Na chvíli máš pocit, že se kolem tebe něco mihlo, ale nejspíš to byl jen nějaký přelud, protože oba dva mladíci jsou v pořádku a netváří se znepokojeně. Snad jen trochu překvapeně, ale to je z tvého přístupu k nim

Arakis - 16. ledna 2006 10:30

Když si dočistím a dozkontroluji zbarně obleču se do pláště a naskládám na sebe celou svou "zbrojnici", pak zamknu dveře a vyskočím z okna...svezu s epo římsách, parapetecha hromosvodech an zem a vyrazím do noci...hledám nějaký zapadlý bar, kde bych si mohl dát něco k pití a kde bych nebyl na očích. Jdu neslyšně temnou ulicí, vlasymi povlávají ve větru a ruka drží v rukávu deserta... jak krásná noc...

Paní jeskyně - 21. ledna 2006 13:45

Konečně přišel večer.. Damian; Damianův dům Mladíci přijali tvé pozvání a společně jste povečeřeli, dokonce se u večeře objevil i Thomas. Všechno jídlo už bylo pryč (mladíci měli opravdu velký hlad), ale jak je u tebe zvykem, čekal vás ještě zákusek nebo něco podobného. Bylo to vynikající, pane profesore.. Děkujeme, ale už budeme muset jít. Někdy vám to oplatíme.. Dobou noc.. oba se zvedli ze svých židlí a zamířili ke dveřím. Opravdu mají docela naspěch.. Účastníci koncertu; Alex Gart, Ranten Grens Kapela se pomalu chystá, koncert jistě začne za chvíli. Lidé se mačkají, je zde hluk a už v těchto hodinách neuvěřitelný bordel. Mezi posledními, kdo přišli jsou taková divná individua.. ale je to koncert, co jiného se tady dá čekat. A v té mačkanici, která tady bude.... Na parkoviště, které je už tak přecpané auty, pomalu přijíždějí další. Nejen osobní auta, ale také větší dodávky, z nichž vystupují desítky dalších lidí s nepříliš přívětivými výrazy. Pomalu se mísí mezi normální lidi a vše je na první pohled v pořádku. Mezi stromy stojí i mladičká blondýnka a její společník. Dívka někoho vyhlíží.

Paní jeskyně - 21. ledna 2006 13:45
	Arakis; Město Ve městě je docela klid, proč, to je jasné. Ale i tak je v tom něco divného. A» se rozhlížíš jak se rozhlížíš, všechny bary a hospůdky v okolí jsou uzavřené a ty co nejsou, tak jsou přecpány lidmi. Projde kolem tebe skupinka mladých lidí, kteří se o něčem zaujatě baví. A pak potkáváš i samotné jedince, většina z nich není střízlivá.

Paní jeskyně - 21. ledna 2006 13:51

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro V domě je dlouhou dobu ticho, avšak jakmile přijde večer, ožije to tady. Slyšíš otevírání dveří snad všech pokojů, hlasité povídání a smích, klapot bot o dřevěnou podlahu. Převážně jsou to muži, ale zaslechneš mezi nimi i dva ženské hlasy. Jeden patří té dívce, která tě tak "pronásledovala" a druhý hlas neznáš. Ze zahrady se ozve i hlasité chrčení motorů, některé opravdu zní, že auto pojede z posledních sil. A ozve se také známé chrčení motoru dodávky, které si dosud pamatuješ. O chvíli později se rozlehne domem Nikodův hlas Ksakru dělejte! Na tohle nemáme celý večer.. Odpovědí mu jsou tiché nadávky.

Paní jeskyně - 21. ledna 2006 13:54

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Nastal večer a Marry tě bez dalšího zdržování vytáhla ven, přímo ke koncertu. Zastavili jste se mezi stromy a ona začala vyhlížet ty, kteří jsou upíry. Hlavně pak nejspíš Nikoda.. Ještě tady nejsou.. to je dovné.. Ale témhle, koukej.. vidíš toho pankáče? ukáže na jednoho podezřelého mladíka, který stojí sám o kousek dál To je vlkodlak.. pamatuji si ho, když ještě chodil za Vladem pro rady.. Měli jsme s nimi vždy dobré vztahy.. ale časy se mění a Nikod to asi pokazil..

Paní jeskyně - 21. ledna 2006 13:56
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dojdeš na koncert, tedy ne zase tak blízko, ale po dalších pěti minutách chůze by jsi tam byl. Je tady opravdu silná koncentrace upírů a mezi nimi i vlkodlaků, to cítíš i na takovou dálku. Ale všichni jsou podřadní. Nyní, když někdo zabil Vlada, bude tady ta pravá síla chybět..

Ranten Grens - 21. ledna 2006 13:57
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Vlkodla vravíš? Na toho by ale tiež malo plati» strebro že? nervózne sa pomrvím na mieste. Mimochodom, čo presne chceš robi», ak sa niečo strhne? Všetkých ich pobi»? Jak?

Paní jeskyně - 21. ledna 2006 13:59

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Tiše vylezeš z nákladního letadla, které převáželo bůh ví co. O Vladově smrti víš, ale podrobnosti si nechali ti dva pro sebe. Kousek od budovy pro generátory stojí dva muži a o něčem se baví. Jeden si tě všimne, nejspíš tě i na tu dálku dobře poznal. Oba se narovnali a upřeně na tebe zůstali civět. Nebe je tmavé, ale i tak víš, že to není dlouho, co se setmělo.

Katarina Gangrel - 21. ledna 2006 14:08
	soukromá zpráva od Katarina Gangrel pro Taková díra ... bratříčku, proč si nezůstal v evropě? zhluboka se nadechnu a rohlédnu se po okolí, a ze země vezmu svá zavazadla, jedno z nich je obyčejný cestovní kufr, druhé je dlouhá kožená brašna, v níž mám své šavle .. Chvíli se ještě rozhlížím, a pak rázně vykročím k těm dvěma mužům ...

Seranith de Antique - 21. ledna 2006 14:24

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Pokoj Dlouhou dobu jsem vysedávala v křesle u postele a dřímala. Nebylo co dělat a tak jsem prostě usnula také proto, že bych měla asi nabrat více sil. Přes sebe jsem měla přikrývku, která spíše vypadala jako přehoz na přikrývky od postele a spala jsem. Když mne probudí rachot po celém domě, trochu sebou trhnu a na tváři se mi objeví nevrlý výraz. "To je den... Nemohli jste si všichni najít jiný den na dělání takového rachotu? Už toho mám dost..." Zanadávám si poklidně v mysli a přikrývku přeložím a pohodím ji na postel. Až poté se z křesla zvednu, protáhnu si svaly v těle, prokřupu si krk a upravím vlasy. Přejdu ke dveřím a zlehka je otevřu. Udělám jeden krok ven na chodbu a dívám se do toho šera, které se mi postupně vybarvujě a stává světlým... "Lidi... Blbý lidi... To musíte u takového malého přesunu dělat takový rachot?? Nevychovanci..."

Paní jeskyně - 21. ledna 2006 14:34
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Uvidíme, kdo ještě přijde.. Nejsem z žádného rodu, ale i tak mám něco z jejich moci a cítím, že tady je někdo silný.. Ale netuším, kdo to je.. Musíme počkat. Možná nakonec k ničemu ani nedojde, netuším.. Marry pokrčí rameny a podívá se na tebe. A ano, vlkodlaky můžeš zabít stříbrem.. dodá s mírným spožděním.

Paní jeskyně - 21. ledna 2006 14:36
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Chdoba vypadá prázdně, ale ještě se zde objeví Zidea se zářivým úsměvem. Říkala jsem si, že jsem tě dole neviděla.. Jdeš s námi, nebo tady zůstaneš? Nikod o tobě nic neříkal, asi na tebe zapomněl.. Nebo ne? Máte to domluvené? ptá se velmi zvědavě a prohlíží si tě.

Ranten Grens - 21. ledna 2006 14:41
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Niekto silný? Bližšie špecifikova» nejde? Sakra.. zamrmlem si ticho. Keby som namiesto pištolí mal samopal so striebornými guµkami, bolo by mi lepšie na duši.. párkrát si siahnem pod pláš» aby som sa uistil že tam zbrane mám.

Paní jeskyně - 21. ledna 2006 14:47

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Oba dva muži popojdou o dva kroky, jeden z nich se lehce ukloní Paní Katarino.. Jsem Elesias, jeden z věrných tvého bratra. Tady s Michellem.. kývne hlavou k blonďákovi a ten se nervózně usměje .. jsme vás kontaktovali, protože jsme to považovali za nutné.. muž zmlkne a přenechá slovo tomu druhému. Ano, jak víte, váš bratr je mrtev.. Zabil ho Nikod, bývalý věrný, který však zatoužil po vlastní moci a převedl některé věrné k sobě, ale mnozí zlstali nahoře na hřbitově.. Pro nás je tato situace těžká, protože Nikod jakožto ten, který zabil Vlada je právoplatný nástupce, avšak my s tím nesouhlasíme. Pak jste zde vy, kterou ctíme ale.. máme-li se držet toho, že nástupce má být stejné krve.. jste od vlády odsunuta.. muž není schopen to doříct a slova se opět ujme Elesias Vlad měl poměr s člověkem a ona.. čeká jeho dítě. Nikdo vlastně nechápe, jak se to mohlo stát, ale je to tak.. Ona sama o tom neví, je obeznáme jen s jeho smrtí ale to že čeká jeho dítě, to neví.. My to však víme s naprostou jistotou, vyzařuje to z ní.. Jenže je to lovkyně.. loví upíry.. A dnes, dnes se navíc bude bojovat o novou vládu nad městem.. aspoň to předpokládáme, protože vlkodlaci, se kterými jsme měli vždy dobré vztahy rozzuřil Nikodův přístup a tak jsou proti nám.. Co se týče Vladovy smrti.. Stalo se to zhruba před dvěma týdny. Byli jsme v kryptě a přišel Nikodus s tím, že má nějaké informace, ani jsme neodešli, když Nikod vytáhl dýku a ... Oba muži ztichnou a čekají, co na to řekneš.

Paní jeskyně - 21. ledna 2006 14:59
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro No někdo jako býval Vlad.. blíž to specifikovat nejde, prostě někdo starší.. Ale asi není přímo tady.. nevím.. posteskne si. Víš, nejdřív musíme rozlišit, kdo je dobrý a kdo zlý.. jasně pro tebe jsou zlí všichni, ale není to tak..

Ranten Grens - 21. ledna 2006 15:01
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro To je jednoduché. Kto začne robi» problémy je zlý. Toho sejmem.. jak by povedal strýček Sam, najprv páµ potom sa pýtaj. poviem rýchlo a znova skontrolujem zbrane. Niekto ako Vlad.. toho keď som stretol nebolo to najlepšie..

Katarina Gangrel - 21. ledna 2006 15:02

soukromá zpráva od Katarina Gangrel pro Přijdu k mužům, kývnu jim na pozdrav a položím kufr na zem, zpočátku mne cosi nutí jednat před nimi povýšeně, ale z principu již nejsem šlechtična od konce 16 století, a na nějaké arogantní chování nemám právo ... Těší mne ... odpovím přijemným hlasem, a pak si vyslechnu to, co mi oznámili a pokývu uznale hlavou... Já opravdu zdá se nejsem vůdčí typ ... to byla doména mého bratra ... netoužím nijak po vládě tady. sklopím hlavu a pak opět promluvím, když si vše srovnám v hlavě Ale o to více mne zajímá Vladovo dítě a jeho matka, a také smrt toho, kdo mého bratra zabil ... Nikodovy upíry, vlkodlaky i lovce necháme bojovat mezi sebou ... myslím, že bych na ni měla dohlédnout ...musí přežít... dokončím svou řeč a pomalu si uvědomuju, že opět začínám jednat povýšeně, a v duchu se zastydím ...

Paní jeskyně - 21. ledna 2006 15:15

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro No ale je to lovkyně.. hlesne muž a chvíli na tebe civí s pootevřenou pusou. A Nikod.. ten bude zajisté na tom koncertu.. Budou tam podle nás všichni, tedy kromě nás, my jsme odmítli.. je to sebevražda.. dodá a vezme ti kufr Měli bychom jít.. Michelli? Jo, jasně.. Jmenuje se Clare, Clare Matthewsová.. je jí.. no počítám kolem dvaadvaceti, možná víc.. asi jo, asi víc, zrovna tohle nevím.. Její otec je podnikatel, matka.. to taky nevím. Bydlí tady ve městě, na druhém konci.. A víc mě teď nenapadá.. pokrčí mladík rameny a oba se vydají k přistavenému, zajisté kradenému, autu.

Katarina Gangrel - 21. ledna 2006 15:22

soukromá zpráva od Katarina Gangrel pro Hmmm.... pokývu hlavou, Elesiasovi na souhlas: Ano ... je, ale do doby, než se ukáže pravda okolo bratrova dítěte, musí žít ... minimálně ... pohledem přejedu po autě, a nechám si otevřít dveře a nastoupím dovnitř na zadní sedadlo, batoh s šavlemi položím vedle sebe ... Takže prvně bych se měla někde ubytovat, a pak se porozhlédnu po městě ... Nikod mne prozatím nezajímá, uvidíme zda vlkodlaci neudělají špinavou práci za nás ... ale zajímá mne ta holka, kde jí najdu? optám se a čekám ... A taková maličkost, až vyřeším místní záležitosti, vedení nad upíry ve městě přenechám vám dvěma ...

Paní jeskyně - 21. ledna 2006 15:44

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro To byl ale pitomý nápad, pozvat zrovna jí.. Hele, že ona neví ani o Radě? Co? Ty seš idiot, Ele, tys jí to neřekl.. A teď ještě půjdeme za tou lovkyní, co zabila Jean.. tohle je vážně skvělý.. stěžuje si Michell a Elesias jen s úsměvem naslouchá jeho slovům a vrtí hlavou To néé.. zaúpí ještě, když zaslechne to, že oni by měli vést upíry místo Vlada. V té chvíli už Elesias vyprskne smíchy a přátelsky poplácá Michella po rameni, oba nasednou do auta. Jasně.. Bydlet budete v kryptě, nic lepšího a bezpečnějšího není. Vlkodlaci rozhodně nikoho nevyvraždí, je jich tak málo, že se občas sám divím, proč si sami nezajistí víc stoupenců.. A ta holka, bude asi doma.. nebo bude na koncertě dělat svou práci.. A o vůdcovství bych opravdu raději nemluvil.. mrkne na tebe zpětným zrcátkem a nastratuje auto, které se pomalu rozjede prázdnými uličkami.

Paní jeskyně - 21. ledna 2006 15:46
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Když na tebe teď šáhnu, taky budu dělat problémy a budu tím pádem zlá.. To je pitomý nápad.. pronese posměšně Marry, aniž by se na tebe podívala. Její pohled upoutala dívka s dlouhými tmavými vlasy, která také postává sama. Během chvíle se k ní však přidruží skupinka dívek.

Katarina Gangrel - 21. ledna 2006 15:52

soukromá zpráva od Katarina Gangrel pro Jaká Rada? vmísím se do Michellovy řeči, kterou jsem až příliš dobře zaslechla a dodám ... A kdo je Jean? odmlčím se a pokývu hlavou ... Dobrá,tedy do krypty a pak vyrazím na ten koncert, všichni tam asi budou mít sraz... jsem tu nová, nikdy jsem v Americe nebyla takže by mne nikdo neměl znát.. pokývu opět hlavou na souhlas, a část věty o tom, zda mne někdo zná či nikoli, vyslovím téměř jako otázku, protože mne zajímá co ti dva komu vyžvanili ...

Ranten Grens - 21. ledna 2006 15:54
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Jo, ale o tebe už viem.. poviem ticho a pozriem kam sa Marry pozerá. Čo je s ňou? ukážem na dievčinu ktorú Marry pozoruje.

Paní jeskyně - 21. ledna 2006 16:25
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Rada nejstarších.. Prý se znovu ozvala. Nikdo ale neví, zda je to pravda odmlčí se Jean? Vladova žena.. tedy, jeho vyvolená. Clare ji při jedné potyčce zabila, nejspíš to ani neměla v plánu. Od té doby ji chtěl Vlad zabít.. ale vymklo se mu to z ruky.. objasní situaci. Určitě vás nebude nikdo znát, pokud zde není někdo od vás..

Paní jeskyně - 21. ledna 2006 16:26
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Kamarádka.. Zajímalo by mě, co tady dělá s něma.. je to Nikodova sestra.. sykne rozčileně Marry a dál situaci nekomentuje.

Katarina Gangrel - 21. ledna 2006 16:34
	soukromá zpráva od Katarina Gangrel pro Opět pokývu na srozuměnou v mém obvyklém gestu... Vladova žena? On má dítě s tou jež zabila jeho ženu? Hmm... optám se nyní trochu nechápavě, a jen ty dva zamyšleně pobídnu .. Jedeme ... dál se již odmlčím a stažím se přemýšlet, přitom vyndám z tašky vedle mne pár mých šavlí a dívám se na ně...

Paní jeskyně - 21. ledna 2006 16:57

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Jo, má.. přikývne naposledy Elesias. Dojedete ke hřbitovu, kde na náhrobcích jako vždy posedávají upíři, ale nikdo z nich ti nevěnuje přílišnou pozornost. Jen postupně odcházejí do krypty, jako by se chtěli skrýt před tím, co se děje dole ve městě. Elesias tam odnese tvůj kufr a rychle tě kryptou provede. Poté znovu nasednete do auta, tentokrát už jen ty a Elesias. To bude zajímavé.. poznamená a sešlápne plyn, takže se auto děsivou rychlostí žene v před. V jedné ze zatáček se auto jen tak tak udrží na silnici. S hlasitým pískotem kol auto zastaví na silnici kousek od koncertu.

Paní jeskyně - 21. ledna 2006 17:00
	Koncert Po silnici se přižene modré auto a zabrzdí s takovým hlukem, že ho opravdu nešlo přehlédnout. Kdo je uvnitř nevidíte, zatím. Dívka, která dosud stála mezi stromy s mužem sebou trhne, přestane sledovat jinou dívku a sleduje auto.

Katarina Gangrel - 21. ledna 2006 17:04

soukromá zpráva od Katarina Gangrel pro Celou cestu do krypty jsem mlčela a i prohlídku mého dočasného domova jsem nijak neokomentovala, a téměř na vše jsem reagovala již naprosto obvyklým kýváním hlavou ... I Elesiasovu šílenou jízdu jsem vzala s klidem, a když jsme zastavili, vystoupila jsem z auta a rozhlédla se kolem, dvojici mých šavlí jsem si zastčila za opasek, když jsem se ujistila, že nikdo v okolí není .. Díky ... ted už to zvládnu sama ... cestu do krypty snad také najdu, ale nečekejte na mne ... umím se o sebe postarat. Zmiz at mne s tebou nevidí, ještě všichni nemusí vědět kdo jsem ... nakloním se k okénku a pošeptám Elesiasovi, a pak odstoupím od auta, a téměř familiérně mu zamávám na rozloučenou a příjemně se usměju ... Až auto zmizí za rohem, vydám se směrem k místu, kde by se měl konat koncert ...

Paní jeskyně - 21. ledna 2006 17:12
	TECH Účastníci koncertu píšou normálně, ostatní budou šeptat..

Katarina Gangrel - 22. ledna 2006 13:05

Postava vystoupí z auta a nakloní se ještě k okýnku řidiče a zdá se mu něco tiše řekne, pak odstoupí a familiárně zamává na rozloučenou a jakmile se auto zmizí osoba vykročí k areálu kde se koná koncert... Vykročím ze stínu na světlo vrhané osvětlením koncertní haly a zastavím se, rozhlédnu se po okolí, stojím a čekám, jako bych na něco čekala… nebo někoho hledala. Mladá žena,mám dlouhé černé vlasy spletené do malých copánků, mírně snědou kůži, plné rty nalíčené tmavou rtěnkou, věk jde odhadnout na dvacet let. Na očích mám tmavé brýle, „lenonky“ s růžovými skly, přes které mi moc není vidět do očí. Uši zdobí dlouhé exoticky vypadající náušnice. Na krku a hrudi mám tetování znázorňující svíjející se hady, táhnoucí se odspodu nahoru, přesně tolik je z celého tetování vidět, ale zdá se pokračuje dále pod oblečením. Na sobě mám upnutý top s velkým výstřihem a dlouhou sukni, vše v tmavě pískové barvě. Na nohou vysoké kožené boty. Přes to mám oblečen dlouhý kožený kabát černé barvy. Stojím a rozhlížím se po parkovišti, vytáhnu z kapsy zmačkanou krabičku cigaret a vyklepnu s ní jednu cigaretu. Vložím si cigaretu do koutku úst a hledám zapalovač po kapsách, přičemž stále pohledem bloudím po okolí…

Seranith de Antique - 22. ledna 2006 14:24

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Trochu udiveně se podívám na Zideu, že ji pořád baví za mnou chodit a změřím si ji pohledem. "Nikod? Kdo..." Zamyslím se nad jménem, ale... "...Jo ten... Ne. Na ničem jsme se nedomlouvali. Pouze mi ukázal pokoj, ostatně ten můžeš vidět tady, ze kterého jsem vyšla." Ukáži za sebe a pohodím tím směrem hlavou. "A kam se vlastně vůbec všichni přemis»ují? A co, že tady je najednou toliko lidí??" Zeptám se a stále se rozhlížím po celé chodbě...

Alex Gart - 23. ledna 2006 19:51
	přistoupím ke Katarině jsem oblečenej v černejch tříčtvrtečních kalhotách a černé mikině přes hlavu mám přehozenou kapuci podám ji zapalovač Ahoj nehledáš náhodou tohle.Jo a abych nezapoměl já jsem Alex Gart.A ty?

Katarina Gangrel - 23. ledna 2006 23:56

Mile se na Garta usměju, a odpovím mu s značně nezvyklým přízvukem než je pro New York běžné: Děkuju, jak pozorné .. Vezmu si zapalovač a připálím si, potáhnu z cigarety a ještě jednou se rozhlédnu po parkovišti, vyfouknu z ůst uzký proužek dýmu a pak se vrátím pohledem zpět na muže co mne oslovil a vrátím mu zapalovač: Alex? Katarina Sergeievna Gangrel... představím se a když si muže trochu prohlédnu, dodám: Pokud by se ti zdálo jméno divné, postačí jen Kat... opět se rozhlédnu po parkovišti Vlastně hledám někoho a né něco, ženu jménem Clare Matthews... opět potáhnu s cigarety a vyfouknu do vzduchu kroužek dýmu, mírně se protáhnu a čekám, co mi Alex odpoví, i když na první pohled nevypadám, že by mi na tom buhvíjak záleželo.

Arakis - 24. ledna 2006 09:25
	soukromá zpráva od Arakis pro I tak se procházím...a hledýám, nemíním svůj marný boj o pivo vzdát. Desert v ruce jsem ale odjistil....před tím ještě zkotroloval všechny přezky a zda vše drží tak jak má...

Alex Gart - 24. ledna 2006 15:01
	Clare promiň ale v tom bych ti moc nepomohl znám ji pouze s doslechu. Sáhnu do kapsy u kalhot odkud vytáhnu cigarety vyndám jednu z krabičky a dám si ji do úst zapálím si. To jméno se mě nezdá divné spíš dlouhé radši ti budu říkat Kat je to lepši.

Katarina Gangrel - 24. ledna 2006 15:14
	Já znám jen jméno, nevím pořádně jak vypadá ... uchopím cigaretu mezi palec a ukazováček, že ji téměř skrývám do dlaně, dívám se na ni jak z doutnajícího konce pomalu stoupá cigaretový kouř a vlní se ve vzduchu.. ... popsat jí trochu blíže můžeš? Mohla by tu dnes být. Nebo taky nevíš... optám se ještě a opět se rozhlédnu po parkovišti před koncertní halou

Alex Gart - 30. ledna 2006 23:19
	Tak s tím ti vážně nepomůžu Clare znám pouze z doslechu nikdy sem ji neviděl slešel sem o ní od pár známejch ale co můžeš věřit lidem kteří od rána do večera sedí v hospodě a ještě během toho stihnou aspoň pětkrát zabránit konci světa.usměju se a pokrčím rameny potahnu si a pomalu se slastí vypouštím kouř.

Katarina Gangrel - 31. ledna 2006 15:06

Pohodím hlavou a rukou si mírně upravím vlasy, opět potáhnu s cigarety a obrátím se na Alexe a usměji se, vyfouknu další obláček dýmu .. Tak to máš zvláštní kámoše …ale chápu… Идиус тшс тумш… řeknu sama pro sebe a sklopím na chvíli hlavu, odhodím cigaretu na zem a zamáčknu ji špičkou boty, opět se na Alexe podívám … Víš, přijela jsem tady do New Yorku .. hmm…urovnat záležitosti okolo děditství .. hmm …pozůstalosti. A potřebovala bych najít onu slečnu Matthewsovou, nevíš kde bych se alespoň mohla někoho zeptat? Kdosi mi řekl, že mám hledat tady … na tohle koncertě ale… příjemně se usměji a mrknu na Alexe .. Třeba pomůžeš ty…

Alex Gart - 31. ledna 2006 20:51
	podívám se na Kat a zamyslím se mám ji pomoct nebo ne vytáhnu telefon a obvolám pár známejch a» mě zjistí kde bych je mohl najít.Chvýlu počkej obvolal jsem pár důvěrihodnejch přátl zachvýli se ozvou když zjistí kde bydlí nebo alespoň kde bysme ji mohli najít.usměju se odhodím vajgl do silnice a posadím se na zem a čekám jak to dopadne snad něco zjistí.

Paní jeskyně - 04. února 2006 13:34
	Koncert; Katarina a Alex Kolem vás se stále neděje nic moc podezřelého. Stále jen přijíždějí auta, přicházejí noví lidé a vy už pomalu přestáváte dávat pozor, kdo je divný a kdo ne, protože většina lidí tady vypadá divně sama o sobě, natož aby to ještě byli upíři či vlkodlaci. Alexův telefon se po chvíli hlasitě ozve.

Paní jeskyně - 04. února 2006 13:37
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Na displeji vyblikává neznámé číslo, a pokud si dobře vzpomínáš, nikdy jsi ho ani neviděl. Hovor tedy přijmeš. Slyšíš sípavý mužský hlas Vy jste hledal Clare? Matthewsovou? Mohl bych vám pomoci, pokud o to stojíte.. Odhadneš, že muž je velice mladý, ale je nejspíš nemocný. Tón jeho hlasu je upřímný.

Paní jeskyně - 04. února 2006 13:42

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro He, tolik lidí tady je pořád.. a nejsou to lidi, jsou to upíři. Ty pokoje tady nejsou jen tak pro nic za nic. A mají taky sklep.. velký sklep, který vůbec jako sklep nevypadá.. pokývá hlavou s veselým úsměvem, že ví víc, než ty. A jednou na koncert, Nikod chce upevnit svou vládu.. a taky se nakrmit.. Tohle bude úžasná šance na to, jak se nasytit, aniž by to bylo příliš podezřelé a zárovně skvělá příležitost, aby upevnil své vůdcovství. A možná taky vybil vlkodlaky.. Dole je poslední auto, Nikod řekl, abych to zkontrolovala.. takže pokud chceš, tak bychom měly jít..

Alex Gart - 04. února 2006 17:04
	soukromá zpráva od Alex Gart pro Ja chtěl bych ale prvně byste se možná mohl představit pochoduju s mobilem v ruce kousek od katy a čekám co mě řekne.

Paní jeskyně - 04. února 2006 18:47
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Oh, ano, jistě. Omlouvám se za svou nezdvořilost, zcela jsem na to zapomněl.. znovu to vypadá, že se nepředstaví, protože hned po omluvě se rozkašle Omlouvám se, dnes mi není moc dobře.. znovu se rozkašle Jmenuji se James McDeen a tu dívčinu znám velmi dobře, možná až tak, než bych rád..

Alex Gart - 04. února 2006 19:25
	soukromá zpráva od Alex Gart pro Takže byste mě mohl říct kde bydlí že jo a ještě trochu popsat.Jo a co za to budete chtít nebo to děláte jen tak zadarmo.

Paní jeskyně - 04. února 2006 20:02
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Nechci za to nic, řekněme.. že jí to dlužím.. a ona mě.. znovu se rozkašle Bydlí v milionářské čtvrti.. přesnou adresu vám nedám, jen řeknu, že je to velká, polorozpadlá stará vila.. nejde ji přehlédnout..

Seranith de Antique - 05. února 2006 21:29
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Na chvíli se zamyslím a zadívám se na stěnu před sebou, načež si trochu protáhnu pravou paži stylem "kraul" a trochu zkřivím obličej. "Takže... Jestli se nemýlím, možná bych ani nepřekážela, co ty na to? Co to auto dole? Kdo v něm pojede??" Optám se trochu spěšně, i když moc ze mně nevyzařují žádné známky spěchu, ani neklidu...

Alex Gart - 05. února 2006 21:42
	usměju se a zastrčím telefon do kapsy Takže paráda vým kde to je.Ale mám jeden dotaz co jí vlastně chceš.

Katarina Gangrel - 06. února 2006 12:17

Koncert: Katarina a Alex Otázka mne zjevně zaskočí a na zlomek sekundy nevím co říci, ale také se překvapivě rychle uklidním, a když už na Alexe promluvím, můj hlas je klidný a vyrovnaný jako předtím: Máte obavu o její život? Ano, to chápu ... na tváři se mi objeví příjemný usměv na znamení pochopení, nadechnu se a pokračuji dále v řeči, pomalu a ač s cizím přízvukem, s velmi diplomatickým tónem hlasu: ... jak jsem řekla, přijela jsem do New Yorku vyřídit záležitost okolo děditství. A proto potřebuju mluvit s paní Matthewsovou, a jistě pochopíš, že to je důvěrné. Ale dovol abych tě ujistila, že rozhodně nemám v úmyslu jakkoli ohrozit její život ...a ještě jedna věc, jakmile vyřídím své záležitosti, opustím město a vrátím ze zpět domů do Evropy a již mne neuvidíte ... sáhnu pod kabát a něco hledám ve vnitřní kapse, a nakonec vytáhnu malou vizitku na voskovaném papíře, na které je zlatým písmem vyraženo telefonní číslo. Obrátím vizitku několikrát v prstech... Pochopím, pokud mi nevěříte ... bohužel, jsem ve městě nová a nezbývá mi nic jiného, než se obrátit takto na vás... podám vizitku Alexovi, otočím se a elegantním krokem udělám pár kroků pryč, zastavím se na hranici světla vrhaného pouliční lampou a opět se otočím... Ted je to jen na tobě, Alexi....

Paní jeskyně - 06. února 2006 13:26

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Obchodník ti to, co jsi chtěl nedonesl. Avšak zdržel tě víc jak půl dne, kdy obvolával své známé, aby zákazníkovi vyhověl. Dívka po nějaké době odešla s tím, že jí rozhodně není dobře. Upír, který tady byl, je zde stále a mezi Johnovými (obchodník) telefonáty má připomínky a vlastně pořád něco povídá, vyptává se a tak podobně. V jedné chvíli už to nevydrží ani John a hodí po něm telefoním seznamem, upír však uhne a seznam znovu srazí několik vystavených mečů, které se stejným rachotem jako prvně ve tmě spadnou na zem. Hej! Marco! Tohle je dneska podruhý ty zvíře! rozkřikne se John, vezme telefon a odejde dozadu, aby měl aspoň chvíli klid. No a připadá ti normální házet po mě tímhle? Se pak nediv, frajere, že ti tady dělám bordel! Neměl jsi to házet.. rozkřikne se rozčileně upír, vezme seznam a hodí ho za Johnem, takže se ozve další rána, tentokrát, když seznam narazí do dveří. Pak začne upír dávat meče na své místo..

Paní jeskyně - 06. února 2006 13:34

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Další tichá ulička, tentokrát opravdu tichá. A v jednom z domů, luxusněji vyhlížející hospůdka, či snad restaurace, ovšem luxusně vyhlíží jen z venku. Když vejdeš dovnitř, je to takový normální pajzlík, světlo je tlumené ale do romantičnosti má daleko. Stoly jsou postaveny jak uprostřed místnosti, tak podél stěn. Sedí zde sotva deset lidí, kteří se neobtěžují ani otočit, když vejdeš. Mnozí z nich jen pijí, ale jsou zde i tací, kteří si dopřávají obrovských porcí jídla. Za výčepním pultem visí velká rudá vlajka, na níž je černě vytištěna silueta vlka a se stejným znakem zde mají i ubrusy, některé sklenice a čišnice zástěru. Snad ona jediná (čišnice) si tě všimla, avšak vyčkává, až se posadíš.

Paní jeskyně - 06. února 2006 13:39
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro No pokud vím, měl by tam být jen Nikod. Nanejvýš by se mohlo stát, že tam bude ještě nějaký upír, ale to si nemyslím, mají už být dávno pryč.. na patě se otočí a vydá se chodbou pryč. Dneska bude určitě každá ruka, noha a tak dobrá.. uchichtne se, když se na tebe ohlédne přes rameno.

Seranith de Antique - 06. února 2006 13:43

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Z jejího proslovu a pohledu si vydedukuji, že by to vůbec nemuselo vadit, a tak se vydám za ní hned poté, co si bleskově sesbírám všechny věci z pokoje a vybavení připnu k tělu... "Hmm..." Zamrčím jen na chvíli, když se trochu váhavě postavím na okraj schodiště, které vede dolů do haly, ale po chvilce se rozhodnu udělat onen krok vpřed a následně najít to auto...

Alex Gart - 06. února 2006 17:37
	vezmu vizitku do ruky a chvýli na ni upřeně zírám no co nemůžu být nedůvěřivej ke každemu. Kat počkej jo zajedeme tam za ňou jestli chceš odvezu tě tam. Pohlédnu na Kat a čekám jak zareaguje.

Katarina Gangrel - 07. února 2006 11:46

Koncert: Katarina a Alex Вшля… opět se pomalým krokem vrátím zpět k Alexovi, s úsměvem na tváři, a dodám, nyní již srozumitelně, ale stále s východním přízvukem… ..děkuji…tak, veď mne … další mírný úsměv a mírně pokynu rukou, na důkaz, že jsem připravena vyrazit… Naposledy se ještě porozhlédnu po parkovišti, na koncertní halu a na dav lidí valících se na koncert, zavřu oči na malý moment … nadechnu se, opět otevřu oči a vykročím s Alexem, tam kam mne vede …

Arakis - 07. února 2006 15:46
	soukromá zpráva od Arakis pro SEdnu si a usměji se na číšnici... vyčkávám až přijde...

Alex Gart - 07. února 2006 21:24
	Dojdu si k hotelu pro svoje auto mám černý shelby mustang sednu do auto do zadu na sedadlo hodím bundu akorát si vytáhnu cigarety a zapálím si. Nastartuju a rozjedu se podle popisu muže z telefonu do milionářské čtvrtiti snad to najdu bez nějakejch větších problému. po chvýli pohlédnu na Kat Odkud vlastně jsi říkalas z evropy ale nějaks to neříkala přesnějc.Odkut teda.

Katarina Gangrel - 08. února 2006 00:45

Rozejdu se pomalu, elegantním krokem za Alexem, nastoupím do jeho auta na sedadlo spolujezdce a nechám se odvést na místo, s až podezřelou pečlivostí si chci srovnat pláš», ale nakonec to vzdám a vyndám dvojici zahnutých hunských šavlí i s pouzdry, jež jsem měla pod kabátem na bocích, jež dosud nebyly vidět. Trochu se zašklebím a opřu si šavle o sedadlo, sevřené mezi nohami. Prakticky celou cestu mlčím a nepokouším se nic vysvětlovat, a zamyšleně pozoruji okolí a ubíhající ulice… Teprve až se mne optá odkud jsem, odvrátím svůj pohled od okna a usměji se na Alexe… V Rumunsku… narodila jsem se v Rumunsku. Jeden z států v jihovýchodní Evropě, jsi Američan, asi ho neznáš … opět se odmlčím na malý moment, a rozhlédnu se, kam jsme to přijeli…

Iann - 08. února 2006 16:54
	soukromá zpráva od Iann pro Vezmu si rapir, parkrat si ho vyzkousim a odejdu. Nema smysl zde zustavat ani o minutu dele, natoz se zahazovat s problemy jenz tu maji.

Alex Gart - 09. února 2006 22:14

Rumunsko,Rumunsko jo slyšel sem o tom abys nebyla na omylu já nejsem čistě američan jsem Angličan ale přestěhovali jsme se když mě bylo deset ale rumůnsko znám jen jako název nic o něm nevím.Usměju se a naposledy potáhnu s cigarety vyhodím ji z okna zastavím přd vilou která vypadá přeesně podle popisu neznámeho volajícího Tak sme tady teda snad.vystoupím z auta a podám kat jmenovku kde je číslo mě na mobil Kdybys něco potřebovala.Do tvejch záležitostí mě nic není taže ahoj snad ještě někdy.

Katarina Gangrel - 09. února 2006 22:38

Jakmile zastavíme, rozhlédnu se po okolí a povzdechnu si, teprve pak vystoupím z auta, vrátím dvojici svých šavlí zpět za opasek, pečlivě skryté pod kabátem a ještě trochu poupravím svůj vzhled, přečísnu rukou vlasy a podívám se na sebe v bočním zrcátku auta … Pak se teprve podívám na Alexe a usměji se na něj, stejně příjemně jako vždy .. Možná by jsi tam měl někdy zajet, do Rumunska… v Moldávii je touto dobou moc hezky… … vezmu si od Alexe vizitku, vyslechnu si ještě jeho poslední slova a pokývám zlehka hlavou Dobrá. Pokud chceš jít. Ráda jsem tě poznala, Alexi. mírně se stále usmívám, obejdu auto a zadívám se na vilku, kde by měla Clare Matthews bydlet. Po chvíli se otočím ještě naposledy na Alexe, podívám se jak nastupuje do auta, a já si poprvé za celou tu dobu sundám mé tmavé brýle s růžovými skly a Alex mi může poprvé vidět do očí, zorničky mají značně nezvyklou barvu, jsou totiž tmavě červené. Na shledanou, Alexi… řeknu tiše a otočím se, a vykročím pomalu, téměř promenádním krokem k vilce a při chůzi pohupuji mírně boky, v pravé svěšené ruce držím své tmavé brýle…

Alex Gart - 10. února 2006 14:09
	Nasednu zpátky do auta nastartuju a vycouvám zpět pořád nespouštím zrak s Kat otočím auto a zamířím zpátky do hotelu na koncert už nemám ani pomyšlení zaparkuju u hotelu a jdu se ještě nachvýli projít po městě.

Paní jeskyně - 18. února 2006 18:29

Koncert Seranith K místu konání dojelo další auto, z jedné strany úplně odřené od laku.. je trochu zázrak, že mu ještě neupadly dveře. Je to však jediné poškození, protože auto je viditelně nové, tedy bylo. Vystoupí z něj tři lidé, dvě dívky - jedna mladá tmavovláska s pobledlým obličejem, druhá o něco vyšší a starší. A pak muž, v tmavém oblečení s dlouhým pláštěm, jeho šedé oči znalým pohledem sjedou okolí, pohodí hlavou, aby mu polodlouhé blond vlasy nepadaly do obličeje. Půjdeme za ostatními. Co budeme dělat dál, to vám všechno řeknu až pak. Zideo, prosím drž se u mě.. řekne chladně a vydá se ke skupince osob, která přijela před chvílí. Mnozí z nich se lehce klaní a ustupují o krok, aby muž měl kolem sebe dostatek místa. Ranten Marry se zarazí, ruce se jí začnou chvět. Je tady, vidíš.. támhle.. ukáže na blonďatého muže, který před chvílí přijel v doprovodu dvou dívek a nyní postává u podezřelé skupinky. Hm, ale.. ale už necítím žádného staršího.. Myslíš, myslíš že by se mohlo stát, že se nakonec nic nestane? zeptá se tě tiše a schová se za strom, aby ji Nikod neviděl, kdyby se náhodou otočil. - - - Lidé se dál mačkají v houfu a čekají, až to vše propukne. Reflektory zhasnou, nyní je osvětleno pouze pódium a to tmavě modrou barvou. Krátce na to se ozvou první, hlasité, tóny písničky a koncert začne bez zbytečného vykecávání a děkování za účast.

Paní jeskyně - 18. února 2006 18:50

NY; milionářská čtvr»; Katarina V této ulici je spousta rodinných domů či vilek, ale jen u jednoho z nich je vysoký železný plot který má asi dva metry, jediná možnost jak nahlédnout dovnitř je přes kovovou mříž u brány. Je to velká stará patrová vila v celkem zbědovaném stavu. Zahrada naproti domu je dost podobná, všechno je zde přerostlé a nevypadá to ani moc živě. K domu vede úzká dlážděná cestička, tři schůdky a pak jsou vidět už jen mohutné, černé dřevěné dveře. Okna jsou oprýskaná, břeč»an, který zarostl půlku domu je zcela suchý a jeho zbytky na vile jen tak ledabyle leží. Je jasné, že se to zdejším obyvatelům asi vůbec nelíbí, protože všude kolem stojí nové nebo alespoň velmi luxusní vilky a jen tohle jediné celou ulici, ne-li čtvr», hyzdí. V přízemí svítí slabé světlo, celé první patro ovšem září nepříjemným světlem z levných zářivek . Ovšem dům nevykazuje známky toho, že by v něk kdokoli byl.

Paní jeskyně - 18. února 2006 18:53
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Město Je to nevzvyklé, ale ve městě skoro nikdo není. Potkáš pár lidí, ale nic zajímavého.

Paní jeskyně - 18. února 2006 18:55
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dívka konečně přicupitá. Dobrý den.. Tak co si dáte? mile se na tebe usměje, vytáhne si papír a tužku.

Paní jeskyně - 18. února 2006 18:58
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Město je poklidné a tiché. Ovšem jen do doby, než až sem dolehne hudba z koncertu. Sice je tichá, ale slyšíš ji. Projdou kolem tebe dvě dívky, z jedné cítíš, že je upírka.. druhá, ta je zajisté vlkodlak. Docela zvláštní dvojice, ale tady není nic dost zvláštní.

Katarina Gangrel - 18. února 2006 19:01

NY; milionářská čtvr»; Katarina Dojdu až k bráně a zastavím se těsně až před ní, nasadím si opět své růžové tmavé brýle a usměji se, jako bych se prohlížela v zrcadle. Ještě jednou mírně upravím účes a protáhnu se úzkou škvírou v pootevřené mříži. Již uvnitř zahrady, popravím si trochu šavle zastrčené za opaskem pod pláštěm, protože jsem jimi zavadila při prolézání branou, a vykročím pomalu směrem k domu, stále stejným promenádním, elegantním krokem, jako bych se producírovala po předváděcím molu módní přehlídky. Ačkoli to možná vypadá značně excentricky či prostě divně, rozhodně se nejevím jako někdo s nepřátelskými úmysly. Лвщзфл оу вщьф? rozhlížím se po neudržované zahrádce.. Je někdo doma? ….optám se sama sebe, avšak řeknu to nahlas. Jakmile přijdu ke vstupním dveřím, zastavím se a rukou odhrnu copánky z čela, jako bych chtěla vypadat co nejlépe. Zazvoním. Po chvíli marného zjiš»ování, zda zde zvonek je a zda skutečně funguje, ještě několikrát silně zabouchám pěstí na dveře. Udělám krok zpět směrem od dveří a čekám…

Clare Matthews - 18. února 2006 19:13

NY; milionářská čtvr»; Katarina a Clare Zvednu hlavu, když zaslechnu zvonek a poté zabušení na dveře. John? No jo, asi je to on, kvůli dnešní ranní kávě.. usměju se, vstanu z křesla a volným krokem projdu chodbou v prvním patře. Seběhnu schodiště a otevřu dveře Jo.. zarazím se hned na začátku své omluvy, úsměv z mé tváře opadne. Přeměřím si dívku pohledem. Přejete si? zeptám se překvapeně a letmo sjedu pohledem i kousek ulice, který jde brankou vidět.

Katarina Gangrel - 18. února 2006 19:32

NY; milionářská čtvr»; Katarina a Clare Mám dlouhé černé vlasy spletené do malých copánků, mírně snědou kůži, plné rty nalíčené tmavou rtěnkou, věk jde odhadnout na dvacet let. Na očích mám tmavé brýle, „lenonky“ s růžovými skly, přes které mi moc není vidět do očí. Uši zdobí dlouhé exoticky vypadající náušnice. Na krku a hrudi mám tetování znázorňující svíjející se hady, táhnoucí se odspodu nahoru, přesně tolik je z celého tetování vidět, ale zdá se pokračuje dále pod oblečením. Na sobě mám upnutý top s velkým výstřihem a dlouhou sukni, vše v tmavě pískové barvě. Na nohou vysoké kožené boty. Přes to mám oblečen dlouhý kožený kabát černé barvy. Zdvořile se usměji, jakmile mi Clare otevře dveře a pokývám neznatelně hlavou… Dobrý den … paní Matthewsová? …optám se vší slušností na jméno a představím se celým svým jménem, následuje další usměv a já zvednu ruku, a sundám z očí tmavé brýle, odhalím tak zvláštní, nelidské oči s rudými zorničkami … Jmenuji se Katarina … Katarina Sergeivena Gangrel, a musím s vámi mluvit… …celou dobu hovořím zvláštním, cizím, východním přízvukem velmi netypickým pro Spojené Státy, natož pro New York …

Clare Matthews - 18. února 2006 19:49
	NY; milionářská čtvr»; Katarina a Clare Stále si Katarinu nedůvěřivě prohlížím, ale jen do té doby, než si sundá brýle. Otočím hlavu na bok, abych se na ni nemusela dívat, otevřu dveře a uhnu se tak, aby mohla vejít. Jistě.. hlesnu. V té chvíli je mi tak špatně, ještě když si jejím jménem potvrdím svou domněnku. Ruce se začnou chvět, ale snažím se nedat to najevo.

Katarina Gangrel - 18. února 2006 20:16

NY; milionářská čtvr»; Katarina a Clare Děkuji… odpovím velmi slušně a vejdu do domu, když mne Clare pozvala dále. Rozhlédnu se po vstupní hale a zdvořile poznamenám… Máte to tu hezké… …pak se vrátím pohledem na Clare, klopící zrak a hlava odvrácená ode mne, neunikne mi ani třes rukou. Opět si nasadím své růžové lenonky a opět se usměji … Ty oči? Už jsem málem zapomněla, lidem to vadí … ale už jsem se takhle narodila ..omlouvám se. …na malý moment se odmlčím a dodám… K té nervozitě přece není důvod, ne? ..celou dobu mluvím velmi klidně a zdvořile, nehrnu se hlouběji do domu a jen čekám, až Clare zavře dveře a ukáže mi kam dál …

Clare Matthews - 18. února 2006 20:29

NY; milionářská čtvr»; Katarina a Clare Nevadily by, kdyby.. s hlasitým bouchnutím zavřu dveře. .. kdyby jste se mu jimi nepodobala.. dodám, zastrčím si pramen vlhkých vlasů za ucho a pomalým krokem se vydám do obýváku. Stěny domu jsou uvnitř obkládané dřevem, přímo naproti vchodovým dveřím je velké mramorové schodiště. Když k němu stojíš čelem, po pravé straně je moderní kuchyně, málo využívaná podle vrstvy prachu, která na ní je a rýh v něm. Na levé straně je pak obývák, sedačka a křesla kolem stolku, u jedné stěny je televize, u druhé malý bar. Vše docela zaprášené. Nevím, zda je to tady hezké, ale člověk si zvykne na cokoli.. a» to vypadá jak chce. Posaďte se.. nebo.. klidně stůjte, jak chcete.. pokrčím rameny, dojdu k baru a naleju si skleničku whisky, jenže se zmůžu jen k tomu, že jí chytím do ruky a zahledím se na její dno. Proč jste tady? zeptám se konečně a ohlédnu se na Katarinu přes rameno.

Ranten Grens - 18. února 2006 20:33
	Koncert Vidím ho. niečo kŕčovito zovriem pod kabátom. Dúfajme že ich tu nie je viac, ani ja nie som terminátor, zatiaµ. A náboje sa tiež míňajú. Chcelo by to samopal. dodám ticho a tiež sa utiahnem za strom a sledujem jedným očkom Marry. Čo teraz? Ak sa nič nezomelie, vychutnáme si koncert alebo čo? spýtam sa no moc potešený z toho nie som.

Katarina Gangrel - 18. února 2006 22:26

NY; milionářská čtvr»; Katarina a Clare Komu? zeptám se zprvu nechápavě, i když to není na místě, protože přesně vím, o kom Clare mluví. Následuji pomalu svou hostitelku, ještě jsem se neposadila, ale už jak jdu za ní pokračuji ve své řeči. Rozhlédnu se po obývací místnosti a posadím se trochu nesměle na sedačku… Myslíte Vladana .. ano, jsem jeho sestra. Je to typický znak naší rodiny, mám ho já, měl ho i Vlad, měli ho naši rodiče a budou ho mít i naše … …v tu chvíli se zarazím a polknu naprázdno, a pak dodám… …a měly by ho i naše děti… opět se zarazím, konečně se usadím trochu pohodlněji na sedačce, k tomu vytáhnu obě šavle jež mám za opaskem i s pouzdry, a položím je na konferenční stolek tak, abych na ně nemohla tak rychle dosáhnout a nevypadalo to agresivně. Nyní se mohu posadit pohodlněji, přehodím nohu přes nohu, spravím rukou sukni a opřu se … Konečně se odvážím pokračovat… Můj bratr, jak jistě víte, je mrtvý, byl zabit někým jménem Nikod, přijela jsem zde do New Yorku pomstít jeho smrt. Ale něco se na původním plánu změnilo. A týká se to právě dítěte … …odmlčím se, nadechnu se k další řeči, a konečně … Jste těhotná Clare. Nosíte Vladovo dítě! Proto jsem tady… …vydechnu a konečně se trochu uvolním, očekávám Clařinu reakci.

Paní jeskyně - 19. února 2006 11:39

Koncert; Ranten Na samopal sis měl vzpomenout dřív, teď už je trochu pozdě.. ušklíbne se na tebe Počkáme, jestli se něco vůbec stane.. pokud ne, bude to zlé. Jenže to by tady byl Nikod zbytečně, zcela zbytečně.. odmlčí se, podívá se stranou. Míří k vám muž středních let, tmavé vlasy má dost prošedivělé a zvláštní hnědošedé oči těkají z tebe na Marry. Zdravím vás.. mírně se pokloní Nezjistil jsem nic, vůbec nic. Ani o boji, ani o tom, proč jsou všichni tady. Vlastně na něco jsem přišel. Je tady Nikod.. a sarkra on je támhle.. okamžitě se otočí tak, aby mu nebylo vidět do obličeje Pak jsou tady naši bez vůdce, jenže přijel ještě někdo.. Daniel. Marry vykulí oči Takže oni vážně..? A vy tady nemáte ani žádného dočasného vůdce? Ne. Není tady nikdo, jen jedinci nebo malé skupinky, sotva čtyřicet jedinců a ti se přišli podívat jen na to, jak se tady ti dva zmasakrují. Oh, promiň Rante.. tohle je Nicky. Jeden z mnoholetých přátel.. představí ti Marry stroze muže, ten jen lehce přikývne.

Clare Matthews - 19. února 2006 11:49

NY; milionářská čtvr»; Katarina a Clare Celou dobu jen tiše přikyvuji, každou větu si v duchu opakuji, aby mi nic neuniklo, jenže zatím se dozvídám jen to, co v podstatě už vím. Dojde řeč i na to, na co jsem chtěla zapomenout, nejde to však jen tak lehce. Jistě, že to vím. Nikod je silný upír, chytrý a podlý.. On a jeho přisluhovači se rádi svými dílky chválí, a tohle bylo i něco, co zasáhlo nejen upíry.. a nejen tady.. zvednu skleničku a napiju se, pozorně naslouchaje dalším slovům upírky. Vyprsknu zbytek whisky, skleničku upustím na zem a ta se roztříští na stovky malých, ostrých kousků. Co prosím? vyjeknu, jak jsem to ještě nikdy neudělala a zmateně hledím na Katarinu.

Katarina Gangrel - 19. února 2006 12:02

NY; milionářská čtvr»; Katarina a Clare Shrnutí toho, jak se změnilo mocenské rozdělení města po bratrově smrti nechám s ledovým klidem bez povšimnutí, pramálo mne to zajímá, pro to zde nejsem a také většinu z toho vím, nebo jsem vytušila. Teprve až Clare vyprskne při zmínce o dítěti, odpovím ji… Ano, jste těhotná. Rozhodně si nedělám legraci… Vladovi někdejší věrní o tom vědí, vycítili to … a cítím to nyní i já, když jsem tady blízko vás… … odmlčím se … Neptejte se mne, jak je to možné. Opravdu nevím jak je to možné. Dobře víš, jak upíři vznikají, nerodí se. Já a Vlad jsme se upíry již narodili, jsme…byli jsme…starší, vzácnost, jedni z tisíců… Možná proto je to možné, ale to je dohad … odmlčím se a opět se zadívám na Clare, brýle stále nasazené aby jí mé oči neznervoznovaly .. Je to ale tak. Nemám sebemenší důvod vám lhát…

Clare Matthews - 19. února 2006 12:34

NY; milionářská čtvr»; Katarina a Clare Ale.. ale.. hledám jakoukoli vhodnou námitku, kterou bych nyní použila, avšak neúspěšně. Vycítili? Ale.. ale jak? Je.. je to přece sotva tři týdny.. a.. a to mluvím jen o čase od té potyčky.. sesunu se na zem, těsně vedle střepů ze skleničky. A.. co s tím jako chcete dělat..? sklopím hlavu, dýchám rychle a nepravidelně, do očí se mi pomalu vlévají slzy. Těhotná.. to ale přeci.. to.. Sakra..! Ale jak, jakto.. ta pravděpodobnost je mizivá, jenže.. možná má pravdu..

Katarina Gangrel - 19. února 2006 12:44

NY; milionářská čtvr»; Katarina a Clare Předkloním se a posadím se na okraj sedačky, tak abych byla trochu blíže Clare … Jak? Je to takový nepopsatelný pocit, ale většinou upír upíra doslova cítí .. i když jsou výjimky, z vás to cítit je … …usměji se široce a odhalím tak své upíří špičáky … Chci to dítě vychovat. Nebo ho vychováte vy, jste jeho matka, a to nic nemění. Ale je to stále Vladovo dítě … jeho dědic…nebo dědička.. nejsem schopna poznat pohlaví na základě …pocitu. …řeknu naprosto klidně, zvednu se z pohovky a dojdu ke Clare, dřepnu si před ni na zem … Já nechci Vladovo panství, nechci jeho moc, jeho poddané, nebo peníze … nechci New York …

Clare Matthews - 19. února 2006 13:04

NY; milionářská čtvr»; Katarina a Clare A proč ho tedy chcete vychovat, když vám o nic z toho nejde? Jako vzpomínku na bratra? To je trochu divné, nemyslíte.. Jste jeho sestra, a.. odmlčím se, protože se mi to těžce říká .. tohle je jeho dítě. Dobře. Jeho dědic, jak jste řekla.. a chcete ho vychovávat jen proto, že Vlad byl váš bratr? Jen proto? zavrtím hlavou. Tomuhle opravdu nevěřím. Mimochodem, jak jste mě vlastně našla? Nejsem jedna z těch, co by měla číslo a adresu v telefonním seznamu a taky nejsem jedna z těch, kterou by znalo nějak moc lidí.. myslím soukromě. A upíři, doteď jsem se domnívala, že mé bydliště znají jen tři takoví, z toho jeden je mrtvý. Postavím se a ustoupím o krok Ti vás neznají.. odkud to tedy víte?

Katarina Gangrel - 19. února 2006 13:18

NY; milionářská čtvr»; Katarina a Clare Co se vám na tomto nelíbí? zeptám se trochu překvapeně, protože Clare reaguje trochu jinak než jsem předpokládala, než aby se snažila vše popřít o odhodit co se stalo, spíše zkoumá mé motivy jednání … Rodina. Říká vám toto něco? Protože Vlad byl můj bratr, a protože jsme poslední, poslední z rodiny Gangrelů. Upíři… ti nevyhynou. Ne tak snadno. Ale když zmizím já, zmizí i rod starších upírů z rodiny Gangrel. odmlčím se, zvednu hlavu když se Clare postaví a odstoupí ode mne… Ano, mohu doufat také v dítě, ale pochybuji. Toto se nestává. Ne tak snadno, ne tak často. A proto je dítě jediným potomkem z naší krve. A je potřeba chopit ze příležitosti. …vzdychnu, sklopím hlavu a opět strhnu brýle z očí a odkryji nepřirozeně rudé oči, aniž bych věděla proč to dělám, a opět se zadívám na Clare a chvíli přemýšlím, co se jí asi honí hlavou… Pokud se o dítě bojíte, tím lépe. Nechci vám ho vzít, i kdyby jste ho vychovávala vy, můj plán se splní… …na otázku jak jsem ji našla, neodpovím. Buď jsem ji přeslechla nebo nechci odpovědět…

Seranith de Antique - 19. února 2006 13:58
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Koncert. Když vystouíme všichni tři z toho nabouraného auta, trochu si posměšně odfrknu, ale mlčky následuji ty dva předemnou. "Teď se teprve ukáže..."

Alex Gart - 19. února 2006 16:08
	soukromá zpráva od Alex Gart pro Moje kroky směřují zpátky ke koncertní hale když už sem si koupil lístek tak bych se tam mohl apoň podívat cestou vzpomínám na Kat a vše co se stalo v uplynulé době.

Clare Matthews - 19. února 2006 19:39

NY; milionářská čtvr»; Katarina a Clare Věřila jsem jemu, ale nemám nijak zvláš» dobrý důvod, abych věřila i vám. O váš rod mi nejde, ani.. za těchto domnělých okolností, pořád jste co jste a já jsem, co jsem.. řeknu docela tvrdě, podle výrazu tváře to však myslím zcela upřímně a vážně. Přimhouřím oči, nakonec se však posadím do jednoho z křesel. Jak jste mě našla? zeptám se znovu, odhodlaná zjistit, kdo se tak nechutně prořekl upírovi. I když je to Vladova sestra, nic se nemění na tom, že je to upírka.. .. odteď to bude ale těžké, lituju toho, že jsem ti to kdy ukazoval.. jako v mnohých chvílích, i nyní si vzpomenu na osudný večer a následující den, kdy se to stalo.. první setkání s upíry. Není to zase tak dávno, ale je to dost dlouho, abych se takových chyb vyvarovala.. a já.. já se do něj zamiluju..

Paní jeskyně - 19. února 2006 19:43

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Lístky k dostání už nejsou, dokonce ani mezi překupníky. Stejně to tady vypadá, že to málokomu vadí, ochranka už nějaké zadržování davu a nelegálních návštěvníků vzdala, nyní tvoří pouze jakousi ochrannou zeď před pódiem. Nebe se jasné, bez mráčku. Není vidět ani měsíc, zvláštní atmosféra. Dojdeš tedy k silnici, kde mezi stromy vidíš tříčlenou skupinku o kousek dál o mnoho počertnější skupinku, kde vzhledem vyčnívá každý druhý.

Paní jeskyně - 19. února 2006 19:45
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Zidea půjde se mnou, ty.. podívá se na tebe Nikod s lehkým úsměvem Dělej jak myslíš, ale my se dnes řídíme tím, že čím více mrtvých, tím líp. Dávej na sebe pozor, byla by škoda přijít o tak hezkou.. nedořekne, jen se zářivě usměje, pokyne tmavovlasé dívce a zmizí v nedalekém davu.

Paní jeskyně - 19. února 2006 19:51

Koncert Od početné skupinky se jako první oddělí vysoký blondýn a drobná hnědovláska, společně zmizí v davu posluchačů. Krátce na to jsou následováni i ostatními lidmi, jež tam byli. Ze skupinky tří lidí, kteří dosud stáli mezi stromy, se oddělí prošedivělý muž a také se vmísí do davu. Ochranka podle všeho vzdala zadržování davu a nelegálních návštěvníků, nyní tvoří pouze jakousi ochrannou zeď před pódiem. Buď jim na tom nezáleží, nebo byli právě z tohoto důvodu podplaceni. V boční uličce se objeví tmavé stíny, čítající snad třicet jedinců.. tedy aspoň ti jsou vidět. V jejich čele jde tmavovlasý muž, v jedné ruce drží provokativně katanu, v druhé pistoli. Z jejich seskupení čiší zvláštní chlad, občas se zaleskne nějaký ten bílý špičák.

Katarina Gangrel - 19. února 2006 20:18

NY; milionářská čtvr»; Katarina a Clare Nejde o to zda věříte mým záměrům, ale doufám, že alespoň něčemu jste uvěřila … prozatím, a» už se vám to líbí či ne, máme společného nepřítele. Možná se naučíte mi věřit, možná ne … já chci jen narození a bezpečí dítěte, a tedy i vaše bezpečí … …odpovím s stejným klidem, nechám brýle v ruce a vstanu ze země, a opět se usadím na pohovku, kde jsem seděla před chvílí, přehodím nohu přes nohu a upravím si sukni… Přivezl mne sem muž jménem Alex … nevím, jestli mi řekl příjmení. Ale byl velmi milý a ochotný, on zjistil kde bydlíte… další milý usměv, nyní již mírný, neodhalující upíří špičáky… …je až neuvěřitelné, jak jsou někteří muži tady v New Yorku ochotní … ..zatímco si pohrávám s brýlemi na klíně, dívám se téměř upřeně na Clare… Měla bych na vás ještě několik dotazů… ale prvně, chci vědět, jak jste se rozhodla. Když brácha přišel až k ní, přestože zabila .. tu..jak se jmenovala? A ona ho nechala žít i když byl v nevýhodě … vlastně nechápu, co se tehdy stalo…

Clare Matthews - 19. února 2006 20:33

NY; milionářská čtvr»; Katarina a Clare Alex? Tak toho asi neznám.. ale stejně by mě zajímalo, odkuď to ví on.. povzdechnu si. A divíte se? Je tady značný nedostatek hezkých, inteligentních a nesobeckých žen.. konečně se taky usměju, spíš však povaená tím, že tady lichotím holce a ještě k tomu upírce. Chvíli zase mlčím, nepřemýšlím jen protahuji tuto chvíli. Rozhodla s čím? S dítětem, nebo s vámi? Nejspíš to bude upír, ale bude to dobrý upír.. Co se týče vás, pokud vám nevadí ten bordel tady, klidně zůstaňte. Jen pokud vám vadí světlo, což asi vadí, okna se dají zastřít jedině v ložnici.. odpovím trochu váhavě, brzy se však uklidním tím, že dělám správnou věc. A ty další otázky?

Katarina Gangrel - 19. února 2006 21:01

NY; milionářská čtvr»; Katarina a Clare Vyslechnu si, co mi chce Clare říci a teprve až potom promluvím .. Rozhodnout co se mnou? O mne jde pramálo, ale ještě nemám v úmyslu zemřít… usměji se …ještě mám pár věcí na práci … dodám, postavím se a položím brýle na stůl, pak svléknu kabát, hodím ho přes mé šavle na konferenčním stolku a přikryji je, ovšem bez zjevného úmyslu je nějak ukrýt. Ostatně Clare je již viděla. Můj top nemá rukávy a mé paže jsou tedy holé, je vidět, že nejen hruď ale i paže mám celé potetované, na rukou jsou to černé ornamenty střídající se s okultními symboly, a tetování pokrývá prakticky celé paže až k dlaním a nyní se dá předpokládat, že podobně vypadá asi i zbytek těla… A ty otázky … ano, co máte v úmyslu provést s Nikodem? A hlavně jak? Co víte o Radě? A poslední, nejdůležitější otázka… odmlčím se a obejdu stolek, zamířím až ke Clare a podřepnu k jejímu křeslu, upřu oči na ni… Co se tehdy přesně stalo, tehdy s Vladem?

sir Damian Regen - 19. února 2006 23:09

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro Popřál jsem mladíkům hezký večer a dobrou zábavu na koncertě, pokud tam půjdou. Doprovodil jsem je až k brance zahrady, nchal jsem si udělat citronový čaj s medem a pak jsem se s Thomasem ve své pracovně pustil do opravování písemných prací studentů čtvrtého ročníku. Rád bych se možná podíval, jak dnes vypadají koncerty, které se líbí mladým. Ale zatím mám dost práce a neodvažuji se nechat vše na Thomasovi......Ještě není zcela v pořádku.

Iann - 20. února 2006 14:32
	soukromá zpráva od Iann pro Odchazim zpet do "bytu". Hudba vydavana na koncerte je prece jen hodne novodoba a ja na tohle nejsem staveny. Radsi si jdu do bytu odpocinout.

Seranith de Antique - 20. února 2006 15:37

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Lehce se zamračím nad jeho poslední poznámkou a kárám jej pohledem. "Pokud vám nebudu překážet, radši bych se držela u vás, neb jste asi jediní, které tady znám a přecijen je pro člověka lepší, když u sebe má někoho, komu může jakš takš důvěřovat..." Dostanu ze sebe lehce, jakobych onu řeč měla již déle nacvičenou a trochu tíživým pohledem se na oba dva zadívám, po chvíli, když Nikod mlčí, hledám trochu útěchy u Zidey, i přes to, že to v mém zvyku ani zdaleka nevýbá... Nepřítomně těkám očima po dalších a dalších davech lidí, kteří se mermomocně chtějí dostat na onen koncert, o kterém nevím vůbec nic. U některých si povšimnu i zbraně, visící za pasem či dokonce v rukách, ale sama se nemám čím jevit nenápadně, když mi zpoza pravého ramena čouhá jílec mého meče, dva nože uschované v botách a berety za pasem mne tlačí na tělo...

Arakis - 20. února 2006 17:55
	soukromá zpráva od Arakis pro "Pivo, nebo radši dvě, a» nemusíš běhat, a tři vodky, jelzina," poručím si a rozhlížím se po hodpodě, sedl sem si pokud možno zády ke zdi...

Alex Gart - 20. února 2006 20:00
	Pozoruji zezadu shluk upírů a pomalu sevřu pravou rukou desert jdu normálním krokem k nim stejně nikdy by nezaregistroval ani kdybych tam řval.

Clare Matthews - 21. února 2006 18:14

NY; milionářská čtvr»; Katarina a Clare S Nikodem? Zabijeme ho.. myslím, že zrovna v této chvíli by měl bojovat o svou čest a hlavně o dědictví vašeho bratra. Tak se mi to aspoň doneslo, víc toho nevím. Nikod je mocný, silný.. nepopírám, ale i on má své slabiny.. Jak přesně, to neví nikdo. Nevědí to ani "vaši" lidé, ne? Jinak by tady už nebyl.. před další odpovědí se dlouze zamyslím, nerada o tom mluvím. O Radě.. No o té v podstatě nic, snad je to nějaká sekta, která má větší moc než kdokoli jiný. Nebyla jsem u nich, ani s nikým z nich.. viděla jsem jen kousek, když jsem.. Ale nic podstatného. Když mohou být stvoření jako vy, proč by nemohlo být i něco vyššího.. řeknu neurčitě, vyhýbavě. Sama moc dobře vím, že víc říci nemůžu, protože nic zajímavějšího nevím. Jedna z Vladových věrných je však s Radou prý věrně spjata, nevím která, ale povídá se to. Znám jednoho z Nikodových přisluhovačů, hodně a rád mluví, i když to je se mnou. Ví, že právě proto se nemusí bát o svůj život. To je ale vedlejší. Každopádně jsem od něj slyšela, že spojení s Radou má jen několik málo jedinců. Měl ji váš bratr, má ji ta dívka.. kdo další, netuším. Vím toho víc, než bych sama chtěla.. jak odporné.. Navíc, když toho nevyužiji. Co přesně chcete slyšet? Myslím, kterou část toho příběhu..

Paní jeskyně - 21. února 2006 18:20
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dobře.. zapíše si to Mě běhání nevadí, jen abyste potom běhal vy.. mile se usměje jako omluvu za to, co teď řekla a odejde pro vše, co sis objednal. Vrátí se vším, postaví to před tebe a jen tak, tak se drží, aby se nezačala smát. Přišel jste ještě na něco, co by utěšilo vaši žízeň?

Katarina Gangrel - 21. února 2006 18:26

NY; milionářská čtvr»; Katarina a Clare Vladova věrná? Dívka? …optám se, snad nechápu či snad chci vědět více, podívám se na malý moment stranou a pak řeknu, spíše vydechnu, jediné jméno… Jean… …ne zrovna příjemný pohled červených očí se upře na Clare… V souvislosti s Vladem jsem slyšela jen dva ženská jména. Jedno z nich bylo vaše, to druhé bylo Jean .. to je či byla ona? …sklopím na moment hlavu… Chtěla bych slyšet co se vlastně stalo mezi vámi. Konec… Vladovu smrt… ten konec znám… ….řeknu tiše, opatrně. Zlehka se zachvěji, je až neuvěřitelné, že by upír byl schopen takové reakce a pak zašeptám ještě… …nebo ne, nemusíte to říkat.

Arakis - 22. února 2006 12:30
	soukromá zpráva od Arakis pro Bez jakýchkoli připomínek do sebe nakopu tři panáky vodky, a usměji se na děvče. Pak si loknu piva a spokojeně si oodychnu. "Na zahnání žízně ne," mrknu na servírku vytáhnu bílou davidovku a zapálím si. potáhnu a vyfouknu namodralý kouř. "3koda, že musíte běhat, mohla byste si sednout..."

Paní jeskyně - 03. března 2006 16:09

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro V bytě však není něco v pořádku. Snad zde něco chytí, snad přebývá, těžko říci.. Brzy se však pravý důvod objeví, stojí u okna, opřen o zeď. Muž středních let, slušně oblečen, s ustaraným výrazem ve tváři. Jeho krátké blond vlasy docela razí, stejně jako modré, krví podlité, oči. Odhadem mu může být nejvýš kolem 35let. A jsou dvě věci, které můžeš odhadnout docela dobře - to, že je nemocný a to, že je upírem. Hezký večer. Abych pravdu řekl, myslel jsem, že si někdo jako vy, potrpí na luxusu. Trochu jsem se spletl, chybami se člověk učí.. řekne chraplavým hlasem a krátce na to se rozkašle tak, že není schopen ti říct něco dalšího.

Paní jeskyně - 03. března 2006 16:13

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Thomas sebou trochu trhne, ohlédne se, jako by za sebou něco zaslechl. Ty však nic neslyšíš. Vrátí se zpět k práci. Během pár vteřin svůj pohyb opakuje. Nyní to slyšíš už i ty.. Tichý, naříkající ženský zpěv, skoro srdce rvoucí. Místo, okud vychází není zřejmé. Okno je na druhé straně, ale přesto se zdá, že zpěv přes něj opravdu do domu neproniká. Thomas na tobě ulpí pohledem. Slyšíte? řekne polohlasně Zní mi to v hlavě.. dodá tišeji a několikrát se ohlédne.

Paní jeskyně - 03. března 2006 16:21

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Nezastavují se. Jednomu z nich vběhne do cesty nějaká žena, nezdržuje se a ona padne mrtvá k zemi. O nějaké skrývání totožnosti zde nemůže být vůbec řeč. Jsou hrdí na to, co jsou a chtějí svou sílu a moc ukázat. Na pár chvil se tvůj pohled setká s pohledem jednoho ze zabijáků, vycení špičáky a povýšeně k tobě pokyne hlavou, víc nic. Pomalu se rozestaví kolem celé zadní části fanoušků, každý svírá svou zbraň a oči jim hoří nadšením a touhou po krvi. Jejich vůdce vystoupí o pár kroků v před, namíří před sebe zbraní a vystřelí. Zpěvák, dosud stojící na pódiu, padne mrtev k zemi. Lidé začnou panikařit a utíkat - právě tohle je ta správná chvíle, kdy se upíři vrhnou do davu a sekají, střílejí do všech kolem. Blondýnka, která stála mezi stromy s mužem, leknutím poskočí. Ani jeden z nich však nic nedělá.

Paní jeskyně - 03. března 2006 16:23

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Upíři se pomalu rozestaví kolem celé zadní části fanoušků, každý svírá svou zbraň a oči jim hoří nadšením a touhou po krvi. Jejich vůdce vystoupí o pár kroků v před, namíří před sebe zbraní a vystřelí. Zpěvák, dosud stojící na pódiu, padne mrtev k zemi. Lidé začnou panikařit a utíkat - právě tohle je ta správná chvíle, kdy se upíři vrhnou do davu a sekají, střílejí do všech kolem. Ty a Marry stojíte stále mezi stromy, masakr začal a je jasné, že pokud nepadnou vůdci, konce se nedočkáte. Jenže Marry natáhne ruku, přidrží tě u stromu a usměje se. Počkáme.. zašeptá, nemešká a vášnivě tě políbí.

Paní jeskyně - 03. března 2006 16:28

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Prodíráte se mezi lidmi, jako první jde Nikod, pak ty a kousek stranou od vás se šourá Zidea. Zazní však výstřel a první, kam směřuje Nikodův pohled je pódium. Zpěvák tam leží v kaluži krve, lidé panikaří a z konce davu fanoušků, kde jste ještě před chvílí stáli, je slyšet výstřely a charakteristický zvuk mečů a jiných zbraní, které párají lidká těla bez vyjímky. Ve vzduchu je brzy cítit krev, spousta krve. Je tady! Jdeme! Jak jsem řekl.. jako první musí padnout Daniel! A» už mou, či vaší rukou! Ostatní se k nám pak přidají! křikne Nikod, podívá se na tebe a rozeběhne se vstříc blížícím se upírům. Zidea stojí kousek od tebe, její oči mají zvláštní lesk.. trochu zloby a trochu strachu. Lidé se kolem vás tlačí, naříkají a řvou.

Paní jeskyně - 03. března 2006 16:34
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro No.. já běhat nemusím. Ale i tak mi nepřipadá vhodné, sedět tady.. vysvětlí trochu nervózně, přešlápne. Ale možná za chvíli.. usměje se a letmo otočí k pultu, kde se objevil postarší muž, zřejmě hospodský. Dáte si tedy ještě něco? otočí se znovu k tobě, ruce, ve kterých drží bloček a prupisku, se jí lehce třesou.

Clare Matthews - 03. března 2006 16:46

NY; milionářská čtvr»; Katarina a Clare Jean, hm.. je vidět, že vlastně o všem mluvím nerada, ale tohle jako by mě bodlo u srdce. Ona nejspíš také, nejsem si jistá. Jednu dobu pracovala pro mého přítele, než se ukázalo, co je zač.. a to po ní nikdo nešel. V té době byly vztahy vcelku klidné, ovšem při jednom snižování počtu upírů, které bylo mimochodem domluveno.. se tak objevil jak Vlad, tak i ona.. v neš»astné chvíli, kdy jsem jí.. zabila.. Nebylo to vůbec mířeno proti ní, ale proti jinému upírovi.. Sakra neměla tam co dělat! vyjedu trochu zostra. Tohle mě vždycky štvalo. Tenkrát padla jak ona, tak i smlouva.. jen díky mě.. Pak už nezbývalo nic jiného, než vybít všechny upíry, kteří věděli, kde žiji.. a mezi tím Vladova nenávist rostla, stejně jako touha po pomstě. A když se k ní konečně dostal, dal mi šanci.. Zabil mě a pak mi dal znovu šanci žít.. to je celé dopovím stručně popis toho, co se stalo a znovu se nadechnu Ta upírka se jmenuje Marry. Snad by se jí dalo řadit i mezi starší, ale není.. i když kořeny její rodiny sahají do hluboké minulosti, stejně jako den, kdy se narodila..

Katarina Gangrel - 03. března 2006 16:58

NY; milionářská čtvr»; Katarina a Clare Tiše a bez přerušování poslouchám Clařino vyprávění, a teprve až domluví, nějak zareaguji. Je zjevné, že o tom nechce příliš mluvit, ani se neptám na detaily, jen když domluví udělám něco co se možná v této situaci nehodí. Položím mou chladnou dlaň na její ruku a tiše řeknu, snad abych jí uklidnila… Díky … já…chtěla bych říci, že tě z ničeho neviním… když se po mne Clare podívá, ucuknu rukou opět pryč a pokračuji, již normálním hlasem… Stará? Jak je stará? Já jsem se narodila v roce 1286 … tedy aspoň myslím, tehdy moc povědomí o čase nebylo … stočím řeč na téma Marry, protože dlouho jsem si myslela, že jsem jedna z nejstarších upírek vůbec …

Ranten Grens - 03. března 2006 17:37
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Prečo by sme čaka.. otočím sa keď ma Marry začne bozkáva» a preruší tak moju reč. Keď ma zase pustí, nehybne stojím pri strome. Na čo chceš čaka»? Tam vzadu je masaker... zostávam však stále schovaný.

sir Damian Regen - 03. března 2006 18:25

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Ano Tohmasi." Odpovím. "Slyším to. Pojď, zkusíme zjistit původce toho zvuku. Úlohy počkají." Odložím studentskou práci, kterou jsem se právě chystal poravit, zpět na stůl a vypnu stolní lampu. "Pojďme, ten zvuk se mi nelíbí. Může to být opravdu dívka v nesnázích......Ale také to může být banchee. Nebo, a to by bylo horší, jedna dívka z dob mé minulosti." A opatrně, potají zasunu svůj notes do kapsy uvnitř svého kabátu. Jediného oděvu, který není starý stejně jako já, nýbrž koupený zde ve městě. V pěkně drahém obchodě. Pak počkám, až se i Thomas ustrojí, vezmu vycházkovou hůl, a vyjdu ven z domu.

Alex Gart - 03. března 2006 18:38
	trhnutí vytáhnu i druhého deserta a začnu střílet po upŕech. Snažím se mířir na hlavu nebo na trup a nezasahovat při tom civilsty když nějakého civilisty zasáhnu nezaobírám se tím a střílím dál.

Seranith de Antique - 03. března 2006 19:27

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro "Koncert" Při prvním výstřelu, který zaslechnu, se ihned skloním široce k zemi a tasím meč. Napnu jednu ruku do boku a instinktivně se pokouším zaposlouchat do toho křiku, kde začít. Jako první mne napadne jeden civilista nejblíže ke mne, a tak jen bodnu a on se svalí tiše k zemi, načež zaslechnu žuchnutí, kdy dopadl. Nečekám. Stále se rozhlížím kolem sebe a i když pomýšlím na svůj osud, začínám kolem sebe sekat všude, kde se nacházejí nejbližší oběti, ale stále jsem ostražitá, zda mne nic neohrožuje... "Teď, nebo nikdy. Rozhodni se..." Opět se po dalším útoku, na dalšího bezbranného co nejblíže ke mne, stejně široce skloním a meč zasadím zpět do pochvy na zádech, načež rychle vysunu obě dvě poloautomatické Beretty a čekám. Odrazím se vší silou od země a můj výskok činí něco kolem pěti metrů, kdy začínám pálit snad na všechny strany kolem mne, ale dávám si pozor na to, abych netrefila spojence, i když je vůbec neznám. Střílím takřka "po čichu"... Když dopadnu na pódium, kde jsem se chtěla předtím dostat, opět ještě ve vzduchu, co nejrychleji to jde, zasunu Beretty zpět do pouzder, ale nestihnu je zajistit, takže je velmi pravděpodobné, že je vytratím. Po dopadu se rozkročím k zemi a opět rychle tasím, načež dokončuji svou práci na pódiu, kde by mělo být i pár mých spojenců, pomáhajíc... MH: Jestli jsem to špatně pochopil, omlouvám se...

Paní jeskyně - 04. března 2006 13:07
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro A to tam chceš jít? Je jich víc a jsou silnější.. Zabili by nás.. oba dva.. zašeptá Marry, přitiskne se k tobě a znovu tě políbí. Mnohem vášnivěji než prvně. Takhle získáme trochu času.. usměje se, jednou rukou tě stále přidržuje u stromu, no, stejně by bylo nemožné utéct, když se na tebe tak lepí, druhou rukou hladí tvůj krk a tvář.

Ranten Grens - 04. března 2006 13:11
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Zdá sa mi to alebo to krviprelievanie tam vzadu v tebe prebudilo tú vášeň čo tu teraz predvádzaš? spýtam sa a obzriem sa dozadu, aby som videl čo sa tam deje. A možno by sa nás ani nedotkli, strieµa» viem celkom obstojne.. väčšinou.. dodám no ostávam s ňou.

Paní jeskyně - 04. března 2006 13:32

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Snažím se nás chránit, chvíli. A navíc.. děláš, jako by se ti to nelíbilo.. prstem sjede po tvé hrudi. Můžeme tam jít, na smrt. Ale to můžeme kdykoli, tak se nebraň, aspoň chvíli.. zašeptá, přestane tě přidržovat, obmotá ruku kolem tvého pasu, druhou tě chytí za zadek a znovu a znovu tě líbá. Neměla jsem čekat tak dlouho.. zešeptá ti do ucha, rty lehce přejede po tvém krku, poté se ti zahledí do očí, jako by čekala, co jí na to řekneš.

Ranten Grens - 04. března 2006 13:34
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Čaka» na čo? keď sa dotkne ústami môjho krku, trochu sa strasiem, pri pomyslení na jej upírsku podobu, no ostanem tam a zatiaµ sa nebránim.

Paní jeskyně - 04. března 2006 13:42

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Na.. chce ti odpovědět, ale zabrání jí v tom její nečekaná proměna. Zalesknou se dlouhé, ostré špičáky, divoký výraz v očích, odvrátí hlavu, aby jsi na ní neviděl a změní se zpátky. Promiň, občas se to nedá zastavit.. provinile se usměje ve své lidské podobě Neměla jsem tak dlouho čekat na to, až se odhodlám k tomuhle. Už v tom bytě, jsem mohla.. nedořekne větu, jen se znovu usměje.

Ranten Grens - 04. března 2006 13:45
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Mohla.. kývnem hlavou a usmejem sa. Ale nemyslím že toto tu a teraz, že je to skrátka najlepšie miesto. Ak tam vzdau dokončia prácu, zrejme si všimnú aj nás..

Paní jeskyně - 04. března 2006 13:52
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Nepopírám.. Ale stejně.. umlčí tě dlouhým polibkem, ruka sjede k rozkroku. Tak tedy pojďme.. odtáhne se od tebe, protáhne své tělo a změní do upírské podoby.

Ranten Grens - 04. března 2006 13:54
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Kam.. ku, alebo od masakru? spýtam sa a vytiahnem svoje dve pištole spod kabáta. Odistím ich, nabité už sú, zásobníky sú plné.

Paní jeskyně - 04. března 2006 13:58
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro No pobít se.. Vychutnám si tě pak, o to se neboj.. zavtipkuje a než stačíš cokoli říct, zmizí v davu a ty tady zůstaneš sám. Kousek od tebe střílí i druhý muž (Alex), snaží se střílet po upírech, ale nejméně jedna rána už zasáhla člověka. Není však čas se tím zaobírat.

Ranten Grens - 04. března 2006 14:01

soukromá zpráva od Ranten Grens pro Vychutná si ma potom.. to neznie zle.. taeda podµa toho jak repsne to myslela.. zase mi zídu na um upírie špičiaky a trochu ma strasie. Rýchlo sa ale spamätám a pozriem na dav. Ideme teda na to.. Natiahnem ruky rped seba a začnem páli» po upíroch strieborné guµky, do hláv, do tiel, kam sa podarí. Dávam si však pozor aby som nezasiahol človeka či Marry alebo Alexa.

Ranten Grens - 04. března 2006 14:02
	Vyjdem spoza stromu s natiahnutými rukami repd sebou, a v nich držím dve lesknúce sa zbrane. Začnem zbesilo páli» do davu, ale nie na µudí, ale na upírov. Padajte k pekelným bránam! zarevem pri tom.

Clare Matthews - 04. března 2006 14:12

soukromá zpráva od Clare Matthews pro Ona? Podle mě mnohem starší, nejsem si ale jistá.. Vlastně ji neznám, viděla jsem jí jen párkrát. Ale její rodina, její předci zde prý byli už dávno předtím. Podrobnosti nevím.. sama jsem nyní trochu zmatená z toho, co říkám. Nemám to vědět, není odkud. Zřejmě to setkání se smrtí a oživení někým z rady ve mě zanechalo stopu. Odraz kusu jejich světa. Je to jedno. Ani už nevím, co jsem to původně chtěla..

Iann - 04. března 2006 15:11
	soukromá zpráva od Iann pro Stane se.. a taky se podivej nize do seznamu.. at muzu zase trosku poskocit... "Luxus budiz relativnim pojmem. Jeden muze za luxus povazovat prostredi, druhy znalosti. Zalezi jen na pohledu jednoho kazdeho z nas." Cekam co bude dotycny chtit.

Arakis - 06. března 2006 19:41
	soukromá zpráva od Arakis pro "Tak ještě pivo, a doufájm, že posedíme..." usmějis e ještě jednoua znovu si přihnu... "A v kolikpak končíte?"

Paní jeskyně - 08. března 2006 09:05

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro No, ano.. přikývne muž a ještě chvíli se dusí. Omlouvám se za to přerušení. Jsem James McDeen, přišel jsem, abych zmírnil vaše chování. Situace ve městě je zlá, naše organizace se rozdělila na dvě skupiny. Jedna stojí za vybitím upírů, druhá je chce ochránit. A vy stojíte na pomyslné hranici, protože jste zde sám za sebe a přesto naši rasu vybíjíte.. začne tak neurčitě muž, mluví však klidně a zcela vyrovnaně. Stvořil jste však dalšího jako vy. Myslím, že je.. Zidea..? Ta stojí proti nám. Napadlo mne, že bych nemusel riskovat další ze svých životů, abych se jí zbavil, protože vy byste jí mohl přesvědčit nebo jí zabít.. popojde o pár kroků od okna a čeká na tvou odpověď.

Paní jeskyně - 08. března 2006 09:14

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Thomas se s ničím moc nezdržuje, od své proměny se trochu změnil a nyní už moc nedbá na svůj vzhled. Pořád z toho nemám dobrý pocit. Neměli bychom.. snaží se vznést nějakou námitku, ale následuje tě. Vyjdete tedy ven, do tmy a tichého hukotu města, který je narušován zpěvem. A opravdu. Kousek od domu sedí na chodníku malá dívenka, může jít být tak osm let, hraje si s rudou růží a zpívá onu tesklivou písničku. Pokud se dobře zaposloucháš, pochopíš, že jí zpívá stále dál, jako by neměla konce. Pojednává o všem zle a bezpráví na zemi už od počátku věků, o tom, jak se rasy nesnášejí a jak tím mnozí trpí. Občas padne neznámé jméno. Zpěvem začne vyprávět příběh, který je dobře známý z filmů a románů - o lásce tvora jedné rasy k tvorovi jiné. Vás si vůbec nevšímá.

Paní jeskyně - 08. března 2006 09:19

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Asi za dvě hodiny, podle toho jak se rozhodne otec.. Pivo, dobře.. zapíše si, vyrazí k barovému pultu a po krátkém rozhovoru, který neslyšíš, odejde někam dozadu. Postarší muž si tě prohlíží pronikavým pohledem. Nemyslí na to, že to vypadá divně, když na tebe tak civí, je mu to jedno. Dveře hospody se znovu otevřou a dovnitř vejde vysoký, vychrtlý muž s jasně červenými vlasy. Rozhlédne se a jeho pohled ulpí na tobě. Co tady dělá? vyštěkne směrem k pultu, ostatní se na něj podívají a zmlknou.

Paní jeskyně - 08. března 2006 09:26

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Koncert" Skvělá akce, padlo hodně nepřátel, ale také několik lidí. Na to tady už ale nikdo nehledí. V davu na chvíli zahlédneš Nikoda, jak jedinou ranou srazil na zem dívku a druhou ranou ji se značným potěšením zabil. Na pódiu se na tebe vrhnou dva upíři, jeden bojuje dvěmi dýkami, druhý svírá v ruce katanu. Jediným kývnutím se domluví a proti tobě vyběhne ten s katanou, druhý stojí a čeká. Upír katanou máchá kolem sebe, aby nebylo jediné místo, kam se ho dalo zasáhnout. Brzy je tedy kousek od tebe, s rychlým sekem.. ovšem mine a ty stačíš uskočit, přesto čostří zasáhlo kousek tvého oblečení. To ho však neodradilo, znovu proti tobě vyrazil, nemíří na určité místo..

Paní jeskyně - 08. března 2006 09:29
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Někdo tě chytí zezadu za oblečení a tím ti zabrání v postupu. Nechtěl bys tam táhnout sám? zasyčí mužský hlas. Ke svému štěstí se mu stihneš vytrhnout dřív, než tě probodne jednou z dýk.

Paní jeskyně - 08. března 2006 09:30
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dostaneš se do hloupé situace. Kolem tebe se všichni perou a zabíjejí, ale ty stojíš a míříš na pohlednou dívku.. ta na tebe však míří také.

Arakis - 08. března 2006 10:07

soukromá zpráva od Arakis pro Ruka mi poměrně automaticky, ale ne příliš prudce sjede k zádům zatímco piji a pocítím uklidňující chlad pažby mého deserta, stříbrné výbušné, má oblíbená munice, by si poradila s čímkoli. Usměji se na týpka a nenápadně si do piva druhou rukou vsypu obsah lahvičky: něco jako povzbuzující líktvar..s alkem by se neměl bít a pak se mi jemně stáhnou zorničky... škoda, že nemám meč, nerad střílím mezi lidma... "Piju," řeknu klidně...

sir Damian Regen - 08. března 2006 10:15
	soukromá zpráva od sir Damian Regen pro Stojím a poslouchám tu píseň. A snažím se spojit téma příběhu s tím, co se děje a dělo ve světě.

Iann - 08. března 2006 10:21
	soukromá zpráva od Iann pro Neodpovidam, nemam potrebu ani odpovidat na takto stupidni otazky. "Evidentne nemate ani predstavu s cim si zahravate. Kdyby ano, nestarate se o mne. Nemam zajem o vase rozbroje, ani o jakekoli jine vztahy s touto, jak bych to rekl upadajici skupinou vasi." odpovim a dal nevenuji muzi pozornost.

Paní jeskyně - 08. března 2006 10:44
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dobrá odkašle si. A to spíš vy nevidíte, co se tady děje. Nedivím se, že vám, i přesto, že jste starší, nebyla dána moc nahlížet do rozhodnutí Rady.. s těmito slovy zamíří ke dveřím, z jeho rukávu dopadne na zem rudá růže. Bez ohlédnutí vyjde ven. Méte vůči ní zodpovědnost ač se tak úspěšně přesvědčujete, že ne.. zazní ti ještě v hlavě jeho chraplavý hlas.

Paní jeskyně - 08. března 2006 10:46
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Líbí se vám? dívka přestane zpívat, už jen sedí a promluví na vás. Jinak byste tady tak nestáli, že? ozve se dívka znovu.

Paní jeskyně - 08. března 2006 10:52
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Piješ? vyjede na tebe muž nepříjemně. Kdo ho sem pustil? Jak jste mohli! řve dál, stále stojí na místě. Hospodský jen vrtí hlavou a prsty klepe o desku pultu; Uklidni se, Adriene a přestaň tady řvát. Má právo tady být jako každý jiný.. promluví konečně. To však už sám červenovlasý muž vytáhl pistoli a míří na tebe.

Arakis - 08. března 2006 10:58

soukromá zpráva od Arakis pro Velmi klidným a pomalým pohybem vytasím svého deserta, je to ta černá úprava, a ráže 12,7 mm. I já na něj zamířím a nepochybuji o tom, že jeho hračka proti mé zbrani působí jako něco co nemůže napáchat nějaké velké škody. Oči se mi stáhnou do štěrbinek, zorničky zaostří... "Mladej, buď si sedni a pij, nebo tady po tobě budou muset uklízet svinčík," řeknu klidně...mezitím prohodím směrem k hostinskému: "Pivo,"

Iann - 08. března 2006 11:06
	soukromá zpráva od Iann pro Jen zakroutim hlavou, provedu par ritualu, na ocisteni prostredi a na tmu, to aby se nikdo nepokousel o nemozne. A jen si sednu a usporadavam si myslenky.

sir Damian Regen - 08. března 2006 14:36
	soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Zvláštní píseň, děvče. Odkud ji znáš?" Zeptám se.

Seranith de Antique - 08. března 2006 15:34
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro "Koncert" Dávám si stále pozor na své a hlavně jeho pohyby. Naznačím mírný střeh a přikřčím se po úskoku před jeho útokem. Vytasím na něj katanu a začnu v sobě koncentrovat všechnu energii (Upíří koncentrace hbitosti). Tasím meč a tryskem jej oběhnu, načež se rychle napřáhnu a útočím střechou...

Ranten Grens - 08. března 2006 16:30
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Akonáhle sa mu vytrhnem z rúk, otočím sa aby som na neho videl a odskočím trochu od neho. Nie vďaka za opýtanie. vpálim mu priamo do srdca z blízka striebornú guµku. Stačí mi ak ich tam odo mňa pozdravíš. dodám, otočím sa a pálim zase do davu upírov.

Katarina Gangrel - 08. března 2006 17:29

soukromá zpráva od Katarina Gangrel pro Je to možné, vše je možné … vydechnu, když se dozvím o věku Marry, ostatně nemohu to potvrdit ani vyvrátit, takže to přijmu prostě jako fakt, a dodám … …nebylo by dobré ji podceňovat … je to spíše myšlenka vyřčená nahlas, než věta směřovaná k Clare, vstanu a udělám krok zpět od ní, nějak cítím že klást další a další otázky možná nebude na místě … Pokud vaše nabídka stále platí, zůstanu tu do příští noci a pak se uvidí …. optám se opatrně, přijdu ke stolku a zdvihnu svůj kabát přehozený přes něj … …a ještě jeden dotaz, tak mimochodem … proč nejste na té vaší akci… na tom koncertě … optám se přesto nakonec …

Alex Gart - 08. března 2006 17:41
	soukromá zpráva od Alex Gart pro držím v rukách oba dva desety a pořád ji mířím na hlavu začnu pomalu couvat ale neustále na ni mířím potom se pokusím ztratit v davu kde pokračuju s likvidováním upírů.

Clare Matthews - 11. března 2006 13:01

soukromá zpráva od Clare Matthews pro Nemohu zasahovat do těchto bojů. Tedy, myslela jsem si, že nemohu. Navíc, jít tam je jistá sebevražda.. ze začátku. Mám tam několik známých, čekám, až.. nedořeknu větu, protože někde v horních patrech začne zvonit telefon. Čekala jsem na tohle.. bez dalších slov, vstanu, přeskočím sedačku a bleskurychle vyběhnu schody. Jsou slyšet pouze kroky, tiché skřípání dveří a zvuk utichne. Nesrozumitelná slova rozhovoru nejsou slyšet dlouho, protože je ukončí výkřik.. Cože? To není možné! Sakra! * * * Seběhnu zpátky dolů, v ruce držím pláš», ve druhé batoh. Vše hodím na zem, sáhnu pro řemínky, které si upevním kolem stehen a připevním do nich dýky. Jsou to blázni.. Ta upírka tam dovedla lovce! Jako by nestačilo, že zemřou jiní.. vysvětlím stroze, z batohu vytáhnu několik zásobníků a pistoli. A ta nabídka.. ta platí nepřetržitě.. dodám se značným zpožděním. Zarazím se, rozhlédnu kolem a něco hledám, jen to nemohu najít. Po chvíli jen mávnu rukou. Hlavně nic nerozbijte, prosím.. Sehnu se pro batoh, přehodím si ho přes rameno a vyběhnu ven.

Paní jeskyně - 11. března 2006 13:09

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Hostinský v tichosti přikývne. Za to však muž se tváří rozzuřeněji než dříve. Žádný prachsprostý člověk mi nebude rozkazovat v mém vlastním lokále! A ty své pistolky schovej, nemáš zde co pohledávat.. Když už si na to však troufáš, musíš mít důvod proč dál nechceš žít.. zavčí rozčileně, svou zbraň neschovává. Ze dveří za barem vyjde dívka, která tě dřív obsluhovala. Nemá na sobě pracovní oblečení, teď už je v civilu. Hostinský ji zarazí se zavrtěním hlavou, oba dva zůstanou stát za barem. Těch několik málo návštěvníků, kteří tady jsou, se také stáhlo blíž k pultu.

Paní jeskyně - 11. března 2006 13:21

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Všude je zase klid a ticho. Rituaály zřejmě pomohly, žádný hlas, žádné rušivé elementy. Ovšem jsi dnes večer velice žádaný, nebo se někdo pokouší o to, aby ses zbláznil. Z venku se do domu nese zvuk teskné písně, nebylo by na tom nic divného, kdyby však v některých pasážích doslova netrhala uši. Podle hlasu usoudíš, že píseň zpívá nějaké dítko, ještě hodně malé, protože šišlá. To nic nemění na tom, že zpěv je nepříjemný.

Arakis - 11. března 2006 13:33

soukromá zpráva od Arakis pro Podívám se na vlkodlaka usměju se na něj ještě jednou a zmáčknu spouš», ozve se rána jak je zvykem, když se stříli s deserrtu, stříbrná kulka letí směrem k verewolfovi rychlostí zvuku, když zasáhne způsobí zranění stříbrem a výbuchem... V okamžiku kdy dozní výstřel stojím s úženýma očima a v ruce třímám stříbrný jedenapůlruční meč...zorničky stažené tak jako včšichni lovci... Pokud se vlkodlak nehýbe řeknu do všeobecného ticha: "Omlouvám se za ten svinčík..."

Paní jeskyně - 11. března 2006 13:43

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Naučili mě ji mí vychovatelé, je to však již mnoho let, co si přidávám nová slova, aby píseň byla co nejpřesnější. Nevystihuje vše, ale to základní ano. Dívka se postaví, její zašedlé šatičky jsou celé zmačkané, otočí se k vám čelem. Nyní, ty i Tom, vidíte krásné modro-fialové oči, pohlednou tvářičku, kterou lemují světle hnědé vlásky. Růže zůstala ležet na zemi.

sir Damian Regen - 11. března 2006 18:15
	soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Pověz mi o tom něco, dítě." Odpovím. A pak se skloním a zdvihnu květinu ze země. "Znáš-li co píseň znamená."

Iann - 11. března 2006 18:22
	soukromá zpráva od Iann pro Podivam se z okna na zpevaka, teto usi rvouci pisne. Ne ze by mi to vadilo, stejne sem mrtvy, ale stichnout by mohl.

Paní jeskyně - 11. března 2006 18:40

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Koncert" Rychlost byla tvou výhodou, upír je mrtev bez zbytečného zdržování, katana dopadne na podlahu pódia. Stále tady zůstává druhý upír. Ten ještě nějakou dobu vyčkává, jeho vztek vzrůstá. Poté se k tobě také rozeběhne, ovšem než doběhne, jedna z dýk mu vylezí z ruky.. neházel přesně, takže máš jen nepříliš hlubokou sečnou ránu v rameni. Upír je však oslaben, ale běží dál. Prosmýkne se kolem tebe se snahou zrani» tě podruhé, ale nepodaří se mu to. Zakopne a padá, stačí ještě chytit katanu, kterou se hodlá bránit. Zůstane ležet na zemi a oddechuje.

Paní jeskyně - 11. března 2006 18:45

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Upír se svalí na zem s tichými slovy "Za to zaplatíš.." a zemře. Je podivuhodné, že měl ještě tolik času na to něco říct. Ovšem to, že se upíři přispůsobují lidem a jejich návykům je obecně známé.. Pod tvou palbou padá mnoho upírů, sem tam i nějaký zbylý civilista. A střílel bys dál, kdyby se jedna z tvých pistolí nezasekla.. za tebou se ozve zavrčení, něco tě chytí za nohu. Otočíš se v domění, že je to pes, vlkodlak nebo tak něco.. opak je však pravdou. Je to dívka, mohlo jí být tak dvacet let, nyní tě drží z posledních sil za nohu, má v krku vraženou dýku a nemůže mluvit..

Paní jeskyně - 11. března 2006 18:47
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Padají zde mrtví upíři i lidé, žádná změna. Nechceš si raději užít, než tady masakrovat ostatní? ozve se za tebou dívčí hlas. Je to ta samá dívka, která na tebe mířila před chvílí.

Ranten Grens - 11. března 2006 18:53
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro No dopr.. vydá sa mi z úst a vyvalím na ňu oči. Zaseknutú pištoµ dám pod kabát a tú fungujúcu na ňu namierim. Vytiahnem jaj z krku dýku. Odpočívaj v pokoji. zabodnem jej ju do hrudníka, tak aby už viac netrpela, a aby okamžite zomrela. Potom ju vytiahnem a schovám do vrecka, ešte sa môže hodi». Ďalej strieµam po upíroch.

Paní jeskyně - 11. března 2006 18:55

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Vlkodlak padne na podlahu, ještě však žije a nyní těžce oddechuje, jeho zbraň leží kousek od něj. Adriene! zařve dívka-servírka a rozeběhne se k vám, padne na kolena a vezme muže do náruče. Z očí se jí kutálí po tvářích slzy. Dejte mu to pivo.. zavrčí postřelený vlkodlak a prohne se v křeči. Hostinský jen vrtí hlavou, vezme sklenici s pivem a postaví ji na stůl, u kterého jsi seděl. Mezi tím dívka Adriena odtáhne dozadu. To já bych se měl omluvit za chování svého syna, je prudší povahy. Tady máte to pivo.. ušklíbne se hostinský.

Paní jeskyně - 11. března 2006 18:59
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Holčička se zhoupne na patách a zářivě se usměje. Jak chcete, pane. Poslali mě sem, abych vám zpívala tuto píseň, protože jak jinak byste si všiml malé holky a věnoval jí dostatek pozornosti? Ta píseň vypráví o všem, co se na zemi kdy událo.. Vypráví o všem, co jsem viděla a cítila za jiné, i o tom, co cítili ostatní. I na vaší duší je velký šrám, že?

Paní jeskyně - 11. března 2006 19:01
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Na ulici před domem, co nejblíže tvým oknům sedí malý, asi pětiletý chlapec tmavých vlasů a modro-fialových očí. Zpívá dál, i když vykoukneš z okna a sleduje tvou reakci. Netrvá to však dlouho. Postaví se a mírně ukloní, to už nezpívá.

Paní jeskyně - 11. března 2006 19:09

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dívčino sevření povolí, je mrtvá. Kousek od sebe zahlédneš známé blond vlasy, teď už trochu zestříkané krví. Nejsi si jistý, ale snad si na Marryině tváři zahlédl i úsměv. Auky, auky.. zazní kus od tebe podezřelý hlas, který je vysmívá smrti dívky. Je zde upír, něčím jiný než ti ostatní. Jeho tmavé mastné vlasy odrážejí světlo, tmavé oči jsou plné výsměchu a pohrdání. V jedné ruce drží pistoli, ve druhé meč. Je zcela klidný. Zaútočí na něj nepřátelský upír, tmavovlásek se stále dívá na tebe a i tak jediným švihem upíra zneškodní.

Ranten Grens - 11. března 2006 19:11
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Teba to znáď bolelo? Téda.. upír so súcitom, to vidím prvýkrát, môžem si »a odvoti»? vypálim po ňom okamžite mieriac na hruď, tam kde má by» srdce, pre istotu nechám ale ruku so zbraňou vystretú a ešte trocha ustúpim.

sir Damian Regen - 11. března 2006 19:13
	soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Ano děvče....Je." Odpovím. "Ale kdo z těch, jako jsem já, má duši bez jizen a šrámů minulosti?" Pak se zamyslím a dlouze pohládni dítěti do očí. "Věděl jsem, že nejsi obyčejné dítě, hned jak jsen tě uviděl a uslyšel, maličká. Ale.......Myslím, že nejsi jedna z nás. Kdo jsi? A kdo jsou ti, kteří tě poslali?"

Paní jeskyně - 11. března 2006 19:21
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dočkáš se jen posměšného úšklebku. Nejsem blázen jako tihle, abych šel bez pořádné ochrany.. řekne klidně. Pochopíš, že na sobě má asi něco jako neprůstřelnou vestu, něco, co ho chrání. Pomalými kroky se vydá k tobě, poblíž něj likvidují dva upíři ostatní, zajisté ho tak chrání.

Ranten Grens - 11. března 2006 19:28

soukromá zpráva od Ranten Grens pro O-ou.. ustúpim ešte o krok a namierim mu na hlavu. Škoda že nemáš suspenzor, kámo.. rýchlo mu namierim medzi nohy a vypálim tam guµku, zase namierim na hlavu, vypálim aj tam. Zase o krok ustúpim a odstrelím jeho dvoch kamošov, dvoma presne mierenými ranami, dúfajúc že oni nemajú nepriestrelné vesty, nechám vypadnú» zásobník z pištole lebo už počítam s tým že tam moc nábojom nie je, a spod pláš»a vytiahnem jeden z dvoch náhradných. Dám ho do pištole a nabijem.

Paní jeskyně - 11. března 2006 19:31

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Někteří si to nepřipouštějí. Dívenka se uchichtne, vesele se otočí dokola a zběžně si prohlédne Toma, který stojí kousek od vás a mlčí. Ne, máte pravdu, nejsem upír, nejsem ani vlkodlak avšak ani člověk. Občas si však přeji být člověkem, alespoň na chvíli. Jmenuji se Antama a jsem jedním z nižších stoupenců Rady. Poslali mě právě oni odpoví s úsměvem. Jsem, hm, něco jako posel, který má jedinou schopnost.. a to změnit se na malé bezbranné dítě. Pokud tedy dovolíte, budu s vámi jednat ve své normální podobě. Dívčino tělo se zahalí jemnou mlhou, a když zmizí, stojí tam místo ní dospělá dívka. Ve všem se však podobá dívence, má stejné oči, vlasy jen je větší, dospělejší a její šaty splývají až na zem. Thomas tiše vyjekne. Antama Williamsová.. představí se znovu.

Paní jeskyně - 11. března 2006 19:37

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Upír padne na zem, stejně jako jeho společníci. Jaké je ale tvé překvapení, když se tmavovlásek začne smát. Nebuď naivní, lovče. Jsou i tací, které mají rádi a budou si je bránit.. Jak by to vypadalo, kdyby mě zabil člověk. Jsem zde za vyšším cílem. vyšvihne se na nohy. Rány zůstaly otevřené, po tváři mu stéká proud krve. Ty znáš Marry, jak jsem slyšel. Ona zná mě.. a já znám vás oba dva. Dám ti radu, dnes se do toho neple».. Otočí se a setne hlavu nějakému muži, a zmizí v davu.

Ranten Grens - 11. března 2006 19:39
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro A predsa sa budem do toho plies».. poviem si ticho ale celkom si vydýchnem že odišiel, jeho regenerácia ma docela ohromila. Pustím sa do davu, občas strieµam po upíroch, no hlavne hµadám Marry. To som zvedavý do čoho sme sa to vlastne namočili..

Paní jeskyně - 11. března 2006 20:06
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Tvé myšlenky jsou vyslyšeny. Kousínek od sebe zahlédneš Marry, jak seká mečem, který někomu vzala, a docela jí to jde. Nebyl by to však boj, kdyby se ti do cesty nepostavila upírka. Vlastně bojuje s někým jiným, ale když si tě všimne, vystřelí i po tobě a kulta tě škrábne do ramene.

Ranten Grens - 11. března 2006 20:11
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Jau! zarevem a vystrelím na ňu tiež, snažiac sa čo najskôr dosta» k Marry. Na toho upíra s ktorý Marry bojuje vystrelím párkrát tiež. Marry, ideme!

Paní jeskyně - 11. března 2006 20:22
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Netrefil jsi, dívka se posunula někam dál. Dokonce i upír, bojující s Marry zůstal živý a zdravý, také se ztratil v davu. Cože? Kam? vykulí oči Marry.

Ranten Grens - 11. března 2006 20:23
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Proste preč.. chytím ju za ruku a »ahám von z davu. Stretol som tvojho známeho, a mám pocit že tu ide viac ako o vojnu gangov...

Katarina Gangrel - 11. března 2006 20:29

soukromá zpráva od Katarina Gangrel pro Vyslechnu si tiše telefonní rozhovor, vlastně nevím o čem se jedná, ale mohu se domýšlet. A přestože jsem tady teprve krátce, dokážu se domýšlet dost dobře. Jakmile Clare vyběhne nahoru, aby se převlékla, vezmu si své šavle a opět je umístním za opasek, pak si obleču kabát a vyjdu do haly … Počkejte, jdu s vámi … vykřiknu a rozběhnu se za Clare ven … … nedopustím, aby jste se nechala zabít …

Paní jeskyně - 11. března 2006 20:29
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro No jo, tak jo.. pokrčí Marry rameny, upustí meč a společně se prodíráte davem. Už na vás nikdo neútočí, ale je to tím, že tady vzadu má každý svého protivníka. Zhruba po patnácti minutách jste daleko od koncertu, daleko od problémů.. na první pohled. Ulice je klidná, občas projede nějaké to auto. Marry nic neříká, jen se na tebe tázavě dívá.

Ranten Grens - 11. března 2006 20:31
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Stretol som istého upíra, vraj sa poznáte, a keď som mu spravil z gúl omeletu a z hlavy ementál, zasmial sa a odišiel.. čo mi k tomu povieš? poviem hneď ako sme mimo koncertu. Dos» ma to zaskočilo..

Paní jeskyně - 11. března 2006 20:37
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Víš kolik upírů mě.. nedořekne, protože si vyslechne zbytek. Tak.. to jsi měl štěstí, byl to Damian.. je proti Nikodovi. Má spojení s Radou a díky tomu jisté výhody. Já vlastně nevím, o co jim jde. Posílají je proti sobě a přitom mají vlastně stejný cíl.. povzdechne si Marry. Přece mi věříš, ne?

Ranten Grens - 11. března 2006 20:43
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Mno.. verím.. jak kdy.. ale dobre.. poďme domov.. teda.. no do toho bytu. mávnem rukou a dám sa pomalý, krokom preč. Teraz si zase uvedomujem boles» v ruke. Jau.. jak som »a hµadal trafili ma.. poviem ticho a pozriem si na ranu.

Paní jeskyně - 11. března 2006 20:49

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Marry se za tebou rychle rozeběhne, s lehkým úsměvem a chce tě chytit kolem pasu, avšak upozorníš na své zranění. Prolil jsi kvůli mě svou vlastní krev.. romantické.. uchichtne se, podívá se na tvé rameno. Bude to dobré, doma ti to ošetřím.. pokud mi to dovolíš.. utrhne kus ze svého trička a po chvíli snahy ti ránu obváže. Nelhala jsem ti a nelžu ti, nemám k tomu důvod..

Ranten Grens - 11. března 2006 20:52
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Ja si predstavujem romantiku kapánek inak ale v pohode.. dík moc.. poviem ticho keď mi ranu obviaže a chytím ju za ruku. Verím ti... nepúš»ajúc jej ruku idem pomalým krokom do bytu kde máme "centrálu".

Paní jeskyně - 11. března 2006 21:01
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Marry tě vede zkratkou, sice musíte sejít schody, ale velice brzy se objevíte na sídlišti, kousek od domu kde je byt. Během několika málo minut jste uvnitř. Je zde klid, všechno tak, jak jste to tady nechali. Dojdu pro něco na tu ránu.. usměje se Marry, políbí tě na tvář a odběhne do kuchyně a koupelny.

Ranten Grens - 11. března 2006 21:04
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Vďaka.. pousmejem sa. Celý čas sa mi nič nestalo a akurát pri odchode to schytám.. to je na porazenie.. To bude tým že som myslel na teba a dúfal že ti nič neni..

sir Damian Regen - 11. března 2006 21:06

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Těší mě, slečno Antamo." Odpovím a po kavalírsku se ukloním. Jako za časů svého smrtelného bytí. "Možná, že není třeba se představovat, ale je zdvořilé, aby se gentleman dámě představil. Obzvláště jedná-li se o dámu tak půvabnou. Jmenuji se Damian Regen. A toto je můj tajemník a přítel Thomas Wels." A jemě š»ouchnu do pžekvapením zkoprnělého Thomase, aby se také uklonil. Ten se vzpamatuje, zavře ústa, která údivem otevřel, zapomínaje na skutečnost, že takhle mohou kolemjdoucí zahlédnout jeho, neobvykle vyvinuté špičáky a vyděsit se. A poněkud prkenně se také uklonil.

Arakis - 12. března 2006 09:49

soukromá zpráva od Arakis pro "Váš syn, řekl bych, že jsem si nevybral to správné místo, ale tak nějak jsem doufal, že tady najdu trochu klidu...na chvíli...nechci se s vámi rvát, nejsem Váš nepřítel... bojuji s upíry ne s vlkodlaky, tedy nejde-li mi o život. Ta kulka byla stříbrná, takže mu vyndejte střepiny, nebo to udělám já..." řeknu a už zase sedím a pomeči a pistolích jako by se země slehla..."Děti jsou zlobivé, proto jsem si žádné nepořídi..zatím..." ušklíbnu se, "nechcete si přisednout a hodit řeč? Už dlouho jsem si nepokecal s někým "normálním"" usměji se na hostinského...

Paní jeskyně - 12. března 2006 12:47
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Jo, jo.. to znám.. křikne Marry z koupelny, její hlas zní strašně vzdáleně, trochu to připomíná situaci, když na tebe řve z druhé strany obrovské prázdné haly. Přicupitá k tobě, v ruce drží dva obvazy, náplast a podezřelou desinfekci ve staré lahvičce. Posaď se..

Paní jeskyně - 12. března 2006 12:51
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Antama se zaculí, snad i trochu zčervená. Děkuji. Ráda osobně poznávám vás, Damiane, i tady Thomase. Stále se usmívá a mlčí, vypadá to, že zapomněla co chtěla a proč zde vlastně je. Odhrne si pramen vlasů z obličeje a její pohled sjede na růži v tvých rukou. Jsou nádherné, že? zeptá se nesměle.

Ranten Grens - 12. března 2006 12:52
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Sadnem si a pozriem na dezinfekciu. Nie je to po záruke že? spýtam sa s trochou bojazlivosti v hlase. Nebolo by pekné keby si ma pri pokusu o ošetrenie prizabila jedovatou dezinfekciou.. dodám a usmejem sa.

Paní jeskyně - 12. března 2006 13:45

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Klid tady je, to problémem není. Jen Adrien si brání každý kousek tohoto místa. Lisa mu střepiny vyndá, má v tom praxi.. Sebere špinavé sklenice ze stolu, lehce stůl otře. Děti jsou skvělé, když jsou malé. Přisednu si rád, jen tohle uklidím. Vrávoravým krokem dojde k pultu a jeho "jen tohle uklidím" vypadá tak, že sklenice postaví pult a tím to končí. O něčem chvíli mluví s návštěvníky, kteří tady seděli když jsi přišel a po několika minutách se vrátí za tebou. Odsune židli s tichým vrzáním, posadí se. Tak o čem byste to chtěl mluvit..?

Paní jeskyně - 12. března 2006 13:52

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Na ulici se objevilo staré auto, těžko říct, odkud ho sem Clare dostala, když poblíž garáž není a na ulici předtím určitě nestálo. Každopádně na tebe Clare čeká, vypadá znovu vyrovnaně a klidně.. Společně se vydáte zkratkami k místu konání koncertu. Vypadá to tady jako v nějakém béčkovém hororu, všude spousta krve, bojující upíři a lidé, kteří se snaží utéct. Nikdo se ničemu nesnaží zabránit, zcela nepochopitelně tady chybí policie. Nevidíte nikoho známého, ale zatím sedíte v autě v uctivé vzdálenosti od masakru. Všiml si vás jeden upír, postávající na kraji. Ukázal na auto, pak na sebe a dosti výmluvným gestem naznačil, že řada přijde i na vás. Pak se ztratil v davu.

Paní jeskyně - 12. března 2006 13:52

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Na ulici se objevilo staré auto, těžko říct, odkud ho sem Clare dostala, když poblíž garáž není a na ulici předtím určitě nestálo. Každopádně na tebe Clare čeká, vypadá znovu vyrovnaně a klidně.. Společně se vydáte zkratkami k místu konání koncertu. Vypadá to tady jako v nějakém béčkovém hororu, všude spousta krve, bojující upíři a lidé, kteří se snaží utéct. Nikdo se ničemu nesnaží zabránit, zcela nepochopitelně tady chybí policie. Nevidíte nikoho známého, ale zatím sedíte v autě v uctivé vzdálenosti od masakru. Všiml si vás jeden upír, postávající na kraji. Ukázal na auto, pak na sebe a dosti výmluvným gestem naznačil, že řada přijde i na vás. Pak se ztratil v davu.

Paní jeskyně - 12. března 2006 13:57

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro I kdybych tě přizabila, znám způsob, jak to napravit.. šibalsky na tebe mrkne, pomůže ti sundat oblečení a začne čistit ránu. Desinfekce má fialkovou barvu, sladce smrdí. Nakape ti ho na ránu a ta začne "bublat" jako by to byl peroxid, jenže to vůbec nebolí, ani malinko. Spíš máš pocit, že ti to místo umrzne. Opatrně ti ránu otře kouskem obvazu a pevně ránu obváže, nebolí to, stále cítíš chlad. Tak, a je to.. poznamená Marry, kdyby sis toho náhodou nevšiml.

Ranten Grens - 12. března 2006 14:00
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Vďaka.. už druhýkrát si mi pomohla.. usmejem sa a pozriem na ošetrené miesto. Čo si mi to tam nakvapkala? Chladí to.. ale je to dobré.

Paní jeskyně - 12. března 2006 14:06
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Slzy matky přírody.. usměje se, přitáhne se k tobě a políbí tě. Prostě desinfekce, jak jsi nechtěl, byla prošlá.. ale pořád účinná. Vypadáš, že jsi v pořádku.. zašeptá, ještě jednou tě políbí, sebere zbytek věcí a odnese je na stůl.

Ranten Grens - 12. března 2006 14:08
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Vďaka.. fakt si mi pomohla.. obejmem ju okolo pasu. A teraz mi prosím»a vysvetli ale dopodrobna, jak to je s tým Damianom. Vieš, neviem jak ty, ale ja by som sa s guµkou v čele nepostavil..

Katarina Gangrel - 12. března 2006 14:17

soukromá zpráva od Katarina Gangrel pro Rozhlédnu se a zahlédnu upíra, jež nám vyhrožoval. Prudce otevřu dveře, že jimi možná srazím i jednoho z prchajících lidí, pokud běží okolo našeho auta. Vystoupím a napřímím se, ale upír je pryč. Opět se rozhlédnu, ve snaze se zorientovat v situaci … Dávejte na sebe pozor … řeknu klidně směrem k Clare, zatímco očima pátrám po čemkoli, co by nás mohlo ohrožovat. Udělám krok od auta a šáhnu pod pláš» na rukojetě svých šavlí, ale zbraně nevytahuji … zatím … jsem však připravena co nejrychleji reagovat, kdyby mne … a Clare … někdo ohrožoval.

Seranith de Antique - 12. března 2006 15:30
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro I přes bolesti se zakousnu do rtu a začínám hromadit svou zlobu. Poté, když se kolem mne protáhne a spadne na zem, využiji situace, vymrštím se do vzduchu, stočím se do salta a přirazím meč k jeho hrdlu tak, že mezi jeho krkem a spodní části čelistí zůstane pouze ostří mého meče...

sir Damian Regen - 13. března 2006 00:32

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Ano.....Jediný dotek slunce, jediná jeho zář, která mne nepromění v prach i přes to, že vlastním jistý egyptský artefakt, díky němuž si, a omezený čas, slunce odepřít nemusím, se skrývá ve květech květin. Zejména v kapkách rosy na květech růží." Usměji se a Antama může téměř cítit smutek a stesk, který ten úsměv ukrývá. Je to už dlouho, kdy jsem naposledy pohlédl na východ slunce a nebál se žáru jeho paprsků na své kůži. Už mnoho let. a přesto se mi nikdy nepřestalo stýskat po východu slunce nad vřesovištěm. Po kapkách rosy na plátcích růží v zahradě, lesknoucích se v úsvitu všemi barvami duhy. Nebo po zlatavě rudém odrazu soumraku, zrcadlícím se v hladině lezera, ukrytího mezi skalnatými pahorky porostlými klikvou, brusinčím a vřesem. "Miluji růže, slečno Antamo." Dodám zasněně, toulajíc se v duchu po vřesovištích své rodné země. S jedinou ženou, již jsem kdy miloval.

Iann - 13. března 2006 08:40
	soukromá zpráva od Iann pro Cekam co dite muze chtit, po me.

Arakis - 13. března 2006 08:48
	soukromá zpráva od Arakis pro "Nemám potřebu kecat o něčen důležitém..cestuji z místa na místo, tam kde se objeví upíři...dnes mě má cesta zavedl sem...."¨řeknu a pronikavě se dívám na vlkodlaka a přitom svými zybstřenými smysly sleduji okolí... "Řeknete mi, co se tady děje..."zavrčím...

Alex Gart - 14. března 2006 20:06
	usměju se a sestřelím upíra který se ke mě blíží Já si to tady docela užívám jestli myslíš že mě můžeš nabýdnout něco lepšího tak klidně můžeme jít.Záleží na tobě.

Paní jeskyně - 19. března 2006 10:26

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Muselo tam být nádherně.. řekne z ničeho nic dívka a hned se zarazí Omlouvám se, jen jsem chtěla vědět na co myslíte.. Musím být opatrná, už několikrát se mi důvěra stala osudnou. Ovšem myslím, že vám věřit mohu omluví se pohotově. Chtěl byste se tam vrátit? Například já si už ani nepamatuji, kde jsem se narodila a vyrůstala. V mých vzpomínkách vidím pouze Růžové zahrady a Verdanskou vilu, to samé si pamatuje i můj o rok starší bratr. Je to občas zvláštní, protože jiní si pamatují své rodné domy, města.. usměje se Nemohu však říct, že jsem nespokojená. Právě naopak. Ale abych se už konečně dostala k tomu, proč zde jsem. Jistě víte, že město není tak nevinné, jak se na první pohled zdá. Před osmi lety zde žil jistý upír, Ravanus De Toskentta, jeden z nejmocnějších. Toužil po tom, po čem touží všichni.. po nesmrtelnosti. Do jisté míry se mu to podařilo, byl však zničen dříve, než látku, kterou našel. Tu však získal jiný upír.. Damian Daniel Beware. Je nesmrtelný a v této chvíli on a jeho banda na koncertě masakruje jak upíry, tak lidi..

Paní jeskyně - 19. března 2006 10:29
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Hm.. povzdechne si Marry. Damian Daniel Beware, nesmrtelný.. Před několika lety se jistému upírovi podařilo získat látku, která dělá upíry nesmrtelnými. Zbyla jediná ampule.. a tu Damian vzal a vypil.. Proto ho kulka nezabila. Může ho zabít upír, ale nikdo, ani Rada neví který.. A tak se čeká a hledá. Možná to byl Vlad a ten je teď mrtvý..

Paní jeskyně - 19. března 2006 10:33

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Ničeho si nevšimneš, když v tom Clare sykne. Jejím pravým ramenem proletěla kulka. Netrvá to dlouho a další kulka jí provrtá i hrudník. Pořád stejně zranitelná, že drahá? ozve se mužský hlas. Ze tmy vyjde muž v obleku, v ruce drží pistoli a míří na Clare. Je to už tak dlouho, že? Pozdravuje tě otec. Křičel jako malý, když jsme ho zabíjeli.. O tobě ví, ale ignoruje tě.

Paní jeskyně - 19. března 2006 10:36
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Vyhrála jsi, tak mě zab.. upír pustí meč, položí hlavu na zem a čeká. Má strach, ale snaží se ho nedávat najevo. Žádný jiný upír se na pódium nehrne, jste tady jen vy dva.

Paní jeskyně - 19. března 2006 10:40
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dobrý den! pozdraví hlasitě chlapec, avšak se zarazí a pohlédne stranou Totiž noc. Jmenuji se Sean Williams. Přišel jsem se omluvit za mého přítele, který zde byl před chvílí. Je toho na něj v poslední době moc. Chlapec se znovu ukloní a zůstane stát, znovu na tebe zírá.

Katarina Gangrel - 19. března 2006 10:42

soukromá zpráva od Katarina Gangrel pro Udělám krok od auta a odrazím se od země, přeskočím vůz přičemž se ještě jednou odrazím i od střechy auta, jako pro upíra pro mne není takový skok problém. V letu vytáhnu jednu z šavlí, mám ji v levé ruce. Ještě v průběhu dopadu seknu po útočníkovi z pistolí a útok směřuji na jeho břicho, otočím se kolem něho a vrazím do něj šavli až po záštitu a zakousnu se mu do krku, abych mu vysála krev. Tedy pokud se mi to podaří...

Paní jeskyně - 19. března 2006 10:43

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Tady? Vlastně nic. Jen upíři se předhánějí o to, kdo bude městu vládnout. My o tom moc nevíme, do jejich záležitostí ne nestaráme, stejně, jako oni do našich. I když tohle je prý nějaký větší problém, podrobnosti ví Adrien. Mě osobně to nezajímalo, protože každý, kdo ví víc, než má, je už předem mrtvý objasní ti trochu situaci hostinský. Proč vás to zajímá? Vy jste lovec, že ano..?

Paní jeskyně - 19. března 2006 10:46
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Upíři kolem tebe se zarazí. No spíš tedy bojují s kýmkoli jiným, ale tobě se nevěnuje nikdo. V mezerách mezi upíry zahlédneš, že na parkovišti je Katarina, která právě zaútočila n nějakého muže. Kousek od ní stojí auto a vedle něj leží dívka.

Paní jeskyně - 19. března 2006 11:11

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Tohle je tak rajcovní.. jen tak tak se vyhne zabodnutí šavle, kterou ti vzápětí vyrazí. Ovšem dobrá zpráva je, že ses zakousla. Na chvíli.. Upír tě chytí pod krkem, odtrhne od sebe, přičemž se mu z krku odtrhne kus kůže a šlach. Má opravdu silný stisk. Pustí tě a svalí na zem, než stačíš něco udělat už klečí nad tebou a svou dlaní drží obě tvé ruce. Krev která stéká z jeho ran padá přímo na tebe. No snad sis nemyslela, že to půjde tak snadno, ne?

Alex Gart - 19. března 2006 11:21
	soukromá zpráva od Alex Gart pro Když spatřim Katarinu zarazím se.Chvýli jen mlčky stojím a pozoruji co se kolem mě děje potom se rozběhnu směrem kde je Katarina .

Katarina Gangrel - 19. března 2006 11:23

soukromá zpráva od Katarina Gangrel pro Aaach .... ještě jednou ... olíznu si jazykem horní ret a krev na něm, mile se usměju a malý moment počkám, a až nepatrně povolí stisk, prudce se vyšvihnu a skopnu ho koleny se sebe, přetočím se na zemi a vyskočím opět na nohy, postavím se do bojového postoje do střehu, po druhé šavli zatím nesahám ... Letmo mrknu po Clare co s ní je a druhým okem kde leží má šavle...

Paní jeskyně - 19. března 2006 11:29
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Situace byla taková, že než jsi doběhl dostal muž Katarinu na lopatky, ale ta se o pár chvil na to zase postavila. Nyní stojí naproti muži, v rukou nemá žádné zbraně, stejně jako muž.

Paní jeskyně - 19. března 2006 11:31

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Z davu vyběhne Alex, běží přímo k vám. Upír na svou chybu jen zavrtí hlavou. Proč se mě všechny ženské snaží zabít? Já to vážně nechápu.. posteskne si nahlas a přeměří si tě pohledem. Clare leží bezvládně na zemi, nehýbá se. Hele děvče, proč se do toho pleteš? Jestli si chceš užít, tak prosím, ale nenechám se zabít někým jako ty jen proto, že chrání lidskou couru.. To mi za to fakt nestojí..

Katarina Gangrel - 19. března 2006 11:41

soukromá zpráva od Katarina Gangrel pro Zabít? Ty to nemáš rád s kousáním? odpovím laškovně tomu muži a jemně promnu prsty, mírně se prohupuju k kolenech a velmi mile se usmívám. Proč ji chráním? Hmm, možná jsem na holky ... pokrčím rameny a na moment svěsím ruce, jako bych už neměla v úmyslu bojovat, ale vzápětí vyrazím směrem k němu a zautočím vysokým kopem s otočkou na jeho krk, připravena že můj ůtok může vykrýt a odskočím po úderu zase pryč. Vytáhnu druhou šavli...

sir Damian Regen - 19. března 2006 14:35

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Ano, bylo tam krásně. Ne vždy pokojně, ale krásně za každé situace." Odpovím a zřejmě mi vůbec nevadí, že mi dívka pátrala v mysli. "Vrátit? Nelze se vrátit zpět. je to už příliš dávno. Ta místa už snad ani neexistují, slečno Antamo. A někdy je lépe, zapomenete-li. Vzpomínky pak nejitří city, o kterých se u bytostí jako já očekává, že je neznají." Dovolím si být trochu sentimentální. snad toho ta dívka později nevyužije proti mě. "Zabýval jsem se trochu studiem historie upírství v tomto městě. Jsem historik. Ano, něco málo o tom vím. Nemá onen zlořečený Damian Daniel Beware náhodou světlé vlasy a zálibu v nezvaném vnikání do cizích obydlí? Pokud ano, cosi mi dluží."

Ranten Grens - 19. března 2006 16:43
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro A nemohla by si to by» ty? spýtam sa so záujmom. Skúsila si to niekedy? Či to nie si ty kto ho dokáže zabi»? A Rada ho zabi» nedokáže?

Seranith de Antique - 19. března 2006 18:43

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Zamyslím se, stále držíc hladkou, ale zkrvavenou čepel meče u jeho krku. Dívám se mu zpříma do očí a hloubám v mysli. "Co takhle..." "Ne.... Z tohoto jsem přeci už dávno vyrostla, ale... U tohohle hajzla uděláme vyjímku, co ty nato?" Pomalu sjedu čepelí po jeho oblečení, které se někdy shrne, když po něm špičkou meče přejedu a na tváři se mi objeví takový neurčitý, škodolibý úsměv. Hraji si s ním... Po chvilce, když se dostanu až k jeho nohá, vyrhnu mu čepelí pravou nohavici a spustím meč na jeho kotník, který se ihned oddělí od jeho vrchní části nohy. Nějakou dobu si trochu "hovím" v jeho křiku, ale když to chci skončit, zabodnu mu špici do hlavy, poté přes pravé rameno se bleskově otočím a naposled švihnu směrem k jeho krku... Tech: "... mezi jeho krkem a spodní části čelistí zůstane pouze ostří mého meče..." - myslel jsem to tak, že hlava jeho je už dávno oddělena od jeho krku. Proto to "mezi krkem a čelistí", ale asi jsem to špatně podal. Má chyba.

Alex Gart - 19. března 2006 20:58
	doběhnu ke KAt a pozvednu jednoho deserta a zamýřím muži na hlavuStát nechcete mě vysvětlit co tady nacvičujete.

Arakis - 19. března 2006 23:06
	soukromá zpráva od Arakis pro "jo," usměju se do piva... "Jsem lovec, čloěvk dělá co může aby seuživil, loví upíry a jiné stvoření nocí, loví lidi, když na to přijde..." řeknu trochu unaveně...

Paní jeskyně - 20. března 2006 16:12

MH: Pokud někomu vadí, že sem píšu jen přes víkendy, nevidím důvod, proč by mu mělo být bráněno odejít.. Pište si o to ale poštou, jo. Díky Pro ostatní: Hrát se bude, více méně stejným tempem jako teď, rozhodně NEBUDEME jen tak končit :) Co se týče nesrovnalostí v mém textu, omlouvám se. Hlavně pokud máte pocit, že jsem u některých postav spletla jméno.. své poznámky jsem už našla, takže vše by mělo být v pořádku. Homepage a Diskuse stále nefungují, bylo mi však slíbeno, že budou zprovozněny (tak uvidíme no..) Veškeré dotazy poštou, stejně jako připomínky. PS: na děj hry se neptejte, já ho promýšlím jen kousek dopředu. Přeji vám všem hezký den..

Iann - 20. března 2006 16:23
	soukromá zpráva od Iann pro "A co s tim mam ja spolecneho?"

Paní jeskyně - 20. března 2006 19:45

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Katarina znovu na muže zaútočí, ten padne na zem. Kat uskočí a vytáhne šavli. Muž se nesnaží bránit, protože mezi tím doběhl Alex a namířil na něj zbraň s požadavkem vysvětlení, co tady prý nacvičujete. Upír se jen ušklíbl, podíval se na Kat Stojí vůbec za to, abych se s ním bavil, lásko? Chci si do tebe kousat sám, ne se o to dělit s ním nebo s tou holkou.. zasměje se. Rána na mužově krku už nekrvácí, stále však vypadá velice živě. Je však jasné, že chybějící šlachy i kůže dorůstá. Pomalu, ale přece.

Paní jeskyně - 20. března 2006 19:45

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Katarina znovu na muže zaútočí, ten padne na zem. Kat uskočí a vytáhne šavli. Muž se nesnaží bránit, protože mezi tím doběhl Alex a namířil na něj zbraň s požadavkem vysvětlení, co tady prý nacvičujete. Upír se jen ušklíbl, podíval se na Kat Stojí vůbec za to, abych se s ním bavil, lásko? Chci si do tebe kousat sám, ne se o to dělit s ním nebo s tou holkou.. zasměje se. Rána na mužově krku už nekrvácí, stále však vypadá velice živě. Je však jasné, že chybějící šlachy i kůže dorůstá. Pomalu, ale přece.

Katarina Gangrel - 20. března 2006 19:55

soukromá zpráva od Katarina Gangrel pro To není hra hlupáku, Clare je zraněná ... postarej se o ní a já mám jednání s ním... odseknu neslušně Alexovi, a pak se věnuji ležícímu upírovi... Mno s tou holkou se dělit budeš, je má ...jen má ... bude žít a udělám pro to cokoli ... usměju se a odhalím tak své upíří špičáky, volnou rukou setřu krev z úst a udělám pár kroků směrem k němu, pomalu, ve střehu, připravena že vyskočí opět na nohy. Pevněji sevřu v ruce šavli ...

Paní jeskyně - 20. března 2006 20:04

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Do stane se ti nepříliš milé odpovědi To není hra hlupáku, Clare je zraněná ... postarej se o ní a já mám jednání s ním... odsekne ti Katarina a zaměří se na upíra, který si zcela v klidu podloží hlavu rukama. Mno s tou holkou se dělit budeš, je má ...jen má ... bude žít a udělám pro to cokoli ... odpoví upírovi a odhalí své upíří špičáky, otře si krev (zřejmě upírovu) z úst, pomalu se vydá k němu.

Paní jeskyně - 20. března 2006 20:09

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro No jo, tak jo.. upír si podloží hlavu oběma rukama, stále se pobaveně usmívá. Zachránit ji nebude tak těžké, ne? Stačí jen tak málo.. a bude jako my. Jenže kdo zachrání mě? Myslím, že jsem se zabouch.. zazubí se upír, vlastně jako upír ani nevypadá, nyní. Kdys s ní udělala upíra, mohl bych vás mít obě. Ale na co dvě.. nechci dvě.. Nestíhal bych vás kousat.. rozesměje se. Jsem Benartes.. představí se, neodvažuje se postavit, natož ti třeba zamávat, protože by jsi to mohla brát jako útok.

Paní jeskyně - 20. března 2006 20:09

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro No jo, tak jo.. upír si podloží hlavu oběma rukama, stále se pobaveně usmívá. Zachránit ji nebude tak těžké, ne? Stačí jen tak málo.. a bude jako my. Jenže kdo zachrání mě? Myslím, že jsem se zabouch.. zazubí se upír, vlastně jako upír ani nevypadá, nyní. Kdys s ní udělala upíra, mohl bych vás mít obě. Ale na co dvě.. nechci dvě.. Nestíhal bych vás kousat.. rozesměje se. Jsem Benartes.. představí se, neodvažuje se postavit, natož ti třeba zamávat, protože by jsi to mohla brát jako útok.

Alex Gart - 20. března 2006 20:28

soukromá zpráva od Alex Gart pro hodím deserty zpátky do pouzder a prudce se sehnu ke Clar podívám se na ni,tak takhle sem si ji nepředstavoval tohle je ta slavná Clare rychle se jí pokusím ošetřit zranění pak ji vezmu do náruče odepnu jednoho deserta a rychle ho spolu se zásobníkem podám Kat Postarej se o tady toho já valím s ní do nemocnice bydlim kousek odtud tak si vezmu auto.položím si Clare pohodlnějc v rukách a rychlým krokem se vydám k domu.

Paní jeskyně - 21. března 2006 20:10
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Alex se sehne pro Clare, tak divně se na ní kouká, nejde mu do hlavy, jak se někdo jako ona mohl nechat tak snadno vyřídit. Na to, že jsi upír nijak nereaguje. Buď si nevšiml, nebo je totální idiot.. a nebo ti prostě jen věří. Postarej se o tady toho já valím s ní do nemocnice bydlim kousek odtud tak si vezmu auto.. řekne, vezme Clare do náručí a odejde s ní..

Katarina Gangrel - 21. března 2006 20:20

soukromá zpráva od Katarina Gangrel pro Výborně... postarej se o ni, najdu vás pak ... řeknu téměř klidně Alexovi, ale nespouštím oči z ležícího upíra. Přiložím mu lesklé stříbrné ostří šavle na krk a přišlápnu mu nohu hrudník. Opět se usměju... Tak nechceš dvě? Nevíš o co přicházíš... usměju se ještě více na upíra, ale vzápětí laškování nechám, a zamračím se a zatlačím ostřím na jeho tepnu... Mne znáš? Kdyby ne, jmenuju se Katarina ... Katarina Sergeievna Gangrel ... a když jsme se tak hezky seznámili, mohl by jsi mi říct dvě věci. První proč si chtěl zabít Matthewsovou a ta druhá je jednoduchší ... jediný důvod proč tě nemám zabít. A vlastně mám ještě třetí otázku, a to, poslal tě ten Nikod nebo jak se ten kterén jmenuje? mluvím velice pomalu, protože se soustředím na každý upírův pohyb, odsunu ostří z jeho krku a přetočím šavli v ruce tak, že špici přiložím k jeho hrudníku, připravena upírovi probodnout srdce ...

sir Damian Regen - 21. března 2006 20:35
	soukromá zpráva od sir Damian Regen pro MH: Přemýšlím, na co reagovat.

Alex Gart - 21. března 2006 21:12

soukromá zpráva od Alex Gart pro Co nejrychlejc vyrazím k domu vběhnu do dveří s Clare v náruči seberu ze stolku klíče od auta a ze skříně si vezmu brokovnici člověk nikdy nevi potom položím Clar na zadní sedadlo svého mustangu vycouvám z garáže a jedu do nemocnice nevěnuji pozornost předpisům a snaží se ji tam dostat co nejrychlejc když jsme skoro u nemocnice hodím si přes hlavu kapuci přece jenom nemám zájem být moc populární.Smykem zastavím před nemocnicí vezmu Clar do náruče a běžím s ní dovnitř kde donutím některého přítomného doktora a» ji okamžitě ošetří.

Paní jeskyně - 25. března 2006 13:37
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Vy? No jste starší, ne? chlapec se trochu zarazí, není si jistý, jak pokračovat. My potřebujeme pomoci a ostatní si myslí, že by vás to mohlo zajímat. Rozhodli se, že informace dají jen určitým osobám, které jsou pro ně důležité..

Iann - 25. března 2006 13:42
	soukromá zpráva od Iann pro "Pravdu mas, po Etriovi sem druhy upir jenz byl stvoren mym mistrem Tremerem." Odmlcim se a vyskocim z okna. "Oc tedy jde?"

Paní jeskyně - 26. března 2006 18:41
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Ne, ne. To na Damiana opravdu nevypadá.. On je ze šlechtické rodiny, ctí zvyky a dobrou výchovu. Ale.. dívka se najednou zarazí, ohlédne se. Vypadá, jako by něčemu naslouchala, něčemu, z čeho má strach. Její kůže zbledne ještě více než dosud.

Paní jeskyně - 26. března 2006 18:43
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Hostinský ti chce ještě něco říci, náhle se však zarazí a ohlédne se, jako by něco slyšel. Ostatní se tváří podobně, vyděšeně, zmateně..

Paní jeskyně - 26. března 2006 18:44
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Marry se náhle zarazí, vytřeští oči a naslouchá. Ona něco slyší, ty ne. Začnou se jí třást ruce, je jako v transu.

Ranten Grens - 26. března 2006 18:45
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Čo sa stalo? trochu ma strasie keď si všimnem jej výraz. Čo sa deje?! Marry!

Paní jeskyně - 26. března 2006 18:46
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Jistá dívka, člověk.. a jistý upír.. Stalo se něco, co je prakticky nemožné, nikdo to neumí vysvětlit.. ani Rada, ani ona sama.. Čeká dítě.. napůl upíra, napůl člověka.. odpoví ti mladík a trochu sebou trhne, jako by něco zaslechl.

Iann - 26. března 2006 18:49
	soukromá zpráva od Iann pro "Ach ano, antikristus. Zajiste, ocekaval sem ze se obevi. Mozna ne ted a ne tady, ale to je vedlejsi. Kde ji najdu?" Ptam se hosika bez naznaku jakekoli emoce.

Paní jeskyně - 26. března 2006 18:56
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Někdo porušuje zákony.. Je.. je to.. O můj bože..! chytne se za pusu, když si uvědomí, co řekla. Dvojče! Sean Williams!

Ranten Grens - 26. března 2006 18:58
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Čože? zatvárim sa nechápavo. Si zdravá? nestalo sa ti niečo? Neudrela si sa do hlavy? O čom to hovoríš? chytím »a za čelo či nemáš horúčku. Porušuje zákony? To jakože ide na červenú či čo?

Paní jeskyně - 26. března 2006 18:59
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Na tváři se mu objeví výraz uspokojení, trocha škodolibosti. Zranili ji, je v nemocnici.. sáhne do kapsy a vytáhne z ní papírek s adresou, který ti podá. Už se po mě schánějí.. Možná se ještě někdy uvidíme.. kývne hlavou a rozeběhne se ulicí pryč.

Paní jeskyně - 26. března 2006 19:01
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Ale ne.. jsem v pořádku. Sean je člen Rady, má schopnost se proměňovat, to je ale vedlejší. On.. kontaktoval staršího.. tváří se zdrceně.

Ranten Grens - 26. března 2006 19:03
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro A to znamená? Čo sa deje? Čo to znamená pre nás? stále som zmätený a neviem pochopi» o čom to rozprávaš. Akého staršieho, prečo?

Iann - 26. března 2006 19:03
	soukromá zpráva od Iann pro Podivam se na adresu, jenz mi kluk predal a vyrazim vpred. Nemam chut se zdrzovat, proto pouzivam veskere sve schopnosti abych tam byl, no vpodstate co nejdrive.

Paní jeskyně - 26. března 2006 19:08
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Nevím co bude, ale nebude to nic dobrého.. Staršího.. staršího upíra.. jednoho ze dvou, nejmocnějších.. To byl on, kterého jsem cítila.. posadí se na zem a prohlíží si tě.

Paní jeskyně - 26. března 2006 19:09
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Najednou všichni přestanou bojovat, něčemu naslouchají. Po chvíli slyšíš ten slabý hlas i ty. Vrátil se.. Vrátil se..

Ranten Grens - 26. března 2006 19:09
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro A to vadí? Poradíme si.. mávnem rukou a usmejem sa. Niečo vymyslíme, jeden starší s podporou Rady nás nezastaví..

Paní jeskyně - 26. března 2006 19:12
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Proč? Ty se ptáš proč? Nevíš, čemu pomáháš! najednou se upír zarazí, zahledí se na oblohu. Začneš slyšet tichý hlásek, který doléhá z velké dálky. Vrátil se.. Vrátil se..

Paní jeskyně - 26. března 2006 19:15
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Doktoři Clare odvezou na sál, tebe nechají čekat na chodbě. Nechovají se nijak uctivě, jen tě odstrkují a nechávají na pochybách.

Paní jeskyně - 26. března 2006 19:17
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Marry jen zavrtí hlavou. Tady už nejde o nějakého Nikoda nebo Damiana, kterých se Rada bála.. ale o staršího.. zasténá.

Paní jeskyně - 26. března 2006 19:18
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Během několika minut jsi v nemocnici. Nemusíš příliš hledat, nemocnice je docela malá a podle povyku, který zde panuje, je zde pouze jediná zraněná.. A ta je zrovna teď na sále..

Ranten Grens - 26. března 2006 19:18
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro No a..? pokrčím ramená. Všetko sa dá zvládnu»..

Seranith de Antique - 26. března 2006 19:20
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Pozastavím ruku s mečem vpůli její cesty k pochvě na zádech a zaposlouchávám se. "Kd... Co??" Stojím, jako opařená nad tím mrtvým a zírám někde do davu mrtvých lidí i rodných...

Iann - 26. března 2006 19:26

Nemocnice: Vejdu hlavnimi dvermi a rozhlednu se. Je tu trosku shon, vydam se tedy k recepci. "Mela by tu lezet zranena zena, mela by byt tehotna. Kde ji najdu? optam se stroze personalu. Jediny pohled do mych oci a sestre nezbyva nez odpovedet: Operacni sal 2. Otocim se a pokracuji do mist kde se nachazi osoba jenz hledam. Pomalu prichazim k operacnimu salu, do ktereho proudi doktori ci sestry, letmy pohled na cedulku a vim ze jsem spravne. Chystam se vejit dovnitr.

Katarina Gangrel - 26. března 2006 19:27
	soukromá zpráva od Katarina Gangrel pro Čemu pomáhám ... hlupáku ... já chráním Clare a tak chráním svůj rod ... zprudka se otočím, když zaslechnu tichý hlas, ale okamžitě se otočím opět zpět na upíra... Clare porodí potomka rodu Gangrel ... zabiju každého, kdo se mi postaví do cesty v tom co chci! zkonstatuju, a za pár sekund poté probodnu upírovi stříbrnou šavlí srdce ...

Paní jeskyně - 26. března 2006 19:43

Nemocnice Nikdo ti nebrání. Všichni, ač jsou to pouzí lidé, cítí, že zahrávat si s tebou nebo ti v něčem bránit nemá cenu. Snad jen jediný muž (Alex), by se tě pokusil zastavit, ale dřív mu v tom zabrání doktor. Vejdeš tedy do sálu. Personál se na tebe otočí, ale pak se dál věnuje své práci. Na operačním stole leží mladá dívka, naštěstí jí trefily jen dvě kulky. Jedna do ramene, druhá jí jen škrábla do boku. Přesto to stačilo, aby upadla do bezvědomí.

Iann - 26. března 2006 19:46
	Nemocnice, Operacni sal 2 "Je to vazne? Pokud ano do jake miry? Jsou jiz kulky mimo telo?" Tri jasne otazky, nic vic nic mene. Je mi celkem jedno kdo mi odpovi, podstatne je ze dostanu svou odpoved.

Paní jeskyně - 26. března 2006 19:56
	Nemocnice Stav je stabilizovaný, kulky jsou venku.. odpoví ti stroze doktor a čeká, co budeš dělat. Situace se mu nelíbí, ale nemůže nic udělat, stejně jako ostatní. To ví moc dobře.

Iann - 26. března 2006 20:00
	Nemocnice: "Dobra tedy." Pohlednu na doktory a dojdu ke Clare. Odhodim doktora co mi prekazel v tom abych ji mohl vzit do naruce a odnest. "O zbytek se postaram ja. Odvedli jste dobrou praci." odpovim s mirnym znechucenim v hlase, ale dal se doktorum jiz nevenuji. Odchazim ze salu s Clare zabalenou v platne, mezitim sem nechal skapat dve kapky krve na zraneni po kulce, aby se rychle zahojila.

Paní jeskyně - 29. března 2006 17:08

KAPITOLA DRUHÁ: ZROZENÍ ANTIKRISTA Uplynulo mnoho dní od posledních událostí, mnoho hodin diskutovali upíři, lykani i zbylí členové Rady, jak vyřešit jejich malý problém. Všichni poslové, nebo samotní členové, Rady, byli odvoláni a jejich přístup zpátky do světa lidí byl zakázán, takže se nic nedostalo z chráněného území ven, ale také dovnitř. V podstatě všichni jsou nyní zcela bezmocní, nikdo neví, co si počít. Je to bezradná situace pro všechny, kteří s problémem byli nějak seznámeni. Nikod a Damian vzdali svůj boj o město, Damian se vrátil na své území, Nikod se uzavřel ve svém sídle. Ostatní stvoření povětšinou utekla, aby se vyhnula zbytečným problémům.. Hospůdka v jedné ze zapadlých uliček zůstala pustá a prázdná, na památku po majitelích zde zůstala pouze rudá vlajka s vlkem, přibitá na stěně. Nikdo za tu dobu nezapomněl, na to je to příliš krátká doba, ale všichni nějak své vzpomínky potlačili a snažili se žít jako dřív. Jenže dřív.. Od čeho jsou lovci, když upíři v podstatě přestali útočit? Běžní lidé, občané NY, si ničeho nevšimli, dál si žijí svůj vysněný život svým tempem, netuší nic z toho, co má přijít. Cítí, že je něco jinak, ale proč by se o to starali..? Za dávných časů, dříve než existovala pára, dokonce dříve, než vůbec v Evropě byl střelný prach, existovala legenda o zničení světa. Ano taková legenda tu byla je a bude pořád. Ale co když? Co když je na té legendě něco pravdivého? Co když přece jen to všechno, čím vás babicky doma strašily, je pravdivé? 22. dubna 2006 Svět se tehdy změnil. Nedalo se říci, že by to bylo vidět, ale dalo se to poznat. Náznak zde náznak tam. Bytosti zla prořízly tenkou bránu jenž chránila nás svět. Noc ztmavla a v koutech je cítit neznámá moc. Lidská srdce naplnil doposud nepoznaný strach a zahlodává se do hloubi jejich duší. Démon strachu vysává energii světa. Nebo je to jen přelud? Kdesi v jedné kobce byl počat nový život, život co přinese zkázu na tento svět. Nic netušíc žena se spolčila se samotným ďáblem a dala život antikristovi. Nosíc sémě zla pod srdcem vydala se dále, nevědouc čeho se dopustila. 2. května 2006 Svět tmavne a stíny se zvětšují. Mnoho životů již bylo obětováno, aby ji zabili. Ale stalo se něco horšího než smrt všech těch co se o to pokoušeli, probudili se starší a jeden z nich ji unesl na své sídlo, neznámo kam. Naděje světa pomalu umírá. Vážně se s tím nedá nic dělat? To se opravdu nenajde nikdo natolik odvážný, aby se pokusil zastavit zkázu jenž bude brzy přivedena na tento svět? A nebo přece jen existuje ještě naděje? "Mnoho z nás už zkoušelo zastavit příchod antikrista, syna ďáblova, na tento svět. Pomalu umíráme, ale presto naděje nás nesmí opustit. Ani upíři nejsou tak mocní, aby nemohli zemřít. Chce to jen najít správné zbraně. Něco, co nám pomůže zabít všechny starší upíry, protože jedině oni prý mají tu moc, aby dokázali přivést antikrista na svět." Odmlčí se jeden z mužů mluvících před shromážděním. "Ale bratře Nathanieli, vážně si myslíte, že jsme to nezkoušeli po šest století?" "Ano vím, že jsme se o to snažili celých šest století, ale přesto teď máme mnohem mocnější zbraně než doposud. A najdeme-li lidi odvážné natolik a ochotné pro peníze či cokoli jiného pomoci naší věci, mohlo by se to podařit. Naše sledovací technika zaznamenala podezřelý pohyb poblíž města New York ve Spojených státech. Podle všeho to vypadá na Posledního Tremera." Při těchto slovech zavládne v sále absolutní ticho. "Salvo Dias? Tak on má tedy prsty v tom únosu? Musíme kontaktovat všechny možné lovce upírů a církev. Zkuste jakékoli prostředky pro nashromáždění lidí, jenž jsou ochotni pomoci nám. A» už si řeknou o cokoli." A muž jenž dokončil svá slova se zvedl a spěšně odešel.

Paní jeskyně - 10. dubna 2006 17:51

Je večer, slunce zapadlo a vzduch je nyní mnohem příjemnější, než byl odpoledne a prakticky celý den. Dny ve městě jsou klidné, dnes vám však všem přišel podivný lístek s jasnými informacemi: "Dnes v sedm hodin odpoledne, R. D. Akmona 18, staré skladiště." prostá, strohá, nic neříkající zpráva napsána úhledným zdobným písmem. Netrvalo vám dlouho, než jste našli určené místo, kde jste se měli dostavit, aniž byste věděli, co vás čeká. Ovšem podle aut, které zde jsou zaparkované, nebude to rozmluva mezi čtyřma očima. Sem tam někoho zahlédnete, buď jde po cestě, nebo se vynoří z blízkého lesíku. Skladiště je již dlouhá léta nevyužíváno a také podle toho vypadá. Počmárané, rozpadající se zdi, vymlácená okýnka, kusy stojů a podobných věcí kolem. Není čas se zdržovat, blíží se sedmá hodina. Vejdete. Ve skladišti poblikávají zbylá světla a ono blikající šero je dost deprimující. Prostor je prakticky prázdný, až na pár starých rozmlácených beden a obřích, zarezlých strojů, které zde jsou ponechány svému nepřívětivému osudu. Řádná vrstva prachu na podlaze napovídá, že zde opravdu dlouho nikdo nebyl, ale zároveň je prach čerstvě rozrušen ostatními příchozími. Přes střed haly nevedou žádné kroky, všichni se drží u stěn, přesto je zhruba ve středu postaven obdélníkový pult osvětlený lehce modrým světlem, který jakoby vycházel z pod něj. Možná tady nejste všichni, netušíte. Odhadem je tady kolem dvou set osob, s klidem můžete říct, že polovinu z nich jste určitě v životě neviděli. Jiné tváře vám připadají známé nebo alespoň povědomé z davu či metra. Někteří si šeptají mezi sebou, jiní jen mlčky stojí, hledí na pult nebo pozorují ostatní. Dveřmi projde mladá dívka, v dlouhým bílých splývavých šatech. Její kroky jsou sebejisté, jde k pultu. Až v záři namodralého světla jí je vidět do pohledné tváře lemované blond vlasy. Položí ruku na pult, ozve se tiché cvaknutí. Nyní se rozzáří i tři velká světla úplně u stropu haly, viditelnost se zvýší, ale není nijak závratná. Někteří z vás dívku poznají. Vítám vás všechny! Jmenuji se Marry McDeenová. Snad ani jeden z vás nemá výhrady ke zdejšímu obsazenstvu, takový jako vy je velice málo a naše situace si žádá co nejvíce bojovníků. Omlouvám se za malé zdržení, díky kterému k vám nyní mluvím, brzy se dostaví ten, který vám řekne více a zodpoví vaše případné dotazy. Za sebe bych vám všem chtěla velice poděkovat.. při své řeči se točila dokola tak, aby k nikomu nestála zády příliš dlouho. Nyní se zastavila, usmála a začala si prohlížet prostor kolem vás. Nikdo jiný zatím nepřichází, budete si muset chvíli počkat.

Alex Gart - 10. dubna 2006 18:25
	Sedím v jedné z posledních řad nohy mám pohodlně natažené oblečenej su v dlouhýr riflovích kalhotách černé mikeně s kapucí kterou mám přehozenou přes hlavu a riflové bundě pod kterou mám šikovně ukrytýho deserta ale ten není vůbec vidět pozoruji ženu která vykládá u řečnického pultu když nikdo nepřichází pozoruji poklidně dění okolo sebe a vyčkávám na přichod neznáme osoby.

Erik Veneur - 11. dubna 2006 14:50

Stojím opřený o zeď, nejvíce vzadu, jak jen to jde, tak abych měl přehled. Hnědý kabát a klobouk, černá košile, na které se náramě vyjímá masivní stříbrný kříž. Černé, pevné, kožené boty, jenž mají kolem švů nabity malé stříbrné křížky, jsou z části schovány pod černé kalhoty. Na rukou mám tenké kožené rukavice černé barvy. Každý má na hřbetní části vyšitý stříbrnou nití kříž. Jsem vysoký, odhadem necelé dva metry a štíhlý. Co se týče věku, nebude mi příliš mnoho přes dvacet. Z pod klobouku volně splývají po zádech dlouhé hnědé vlasy. Nevypadá to, že bychměl u sebe nějaké zbraně, rozhodně ne na první pohled. Pozorně si prohlížím celou místnost a její osazenstvo. Jednoho každého zvláš», nebo vám to tak alespoň připadá. Tak už aby to bylo, nemůžu se dočkat, co se dozvíme.

Erik Veneur - 11. dubna 2006 14:51
	soukromá zpráva od Erik Veneur pro tech.: při prohlížení si lidí, používám i second sight.. abych zjistil, zda tu nemáme nějaké vetřelce, příadně na koho si dát pozor.

sir Damian Regen - 11. dubna 2006 17:27

Stojím nedaleko dveří a zatím, co Mary mluví, rozhlížím se po davu, zda spatřím někoho mě známého. O kus dál za mnou, ve stínu těsně u dveří, sám jako stín, postává Thomas a hledí si kamsi na špičky svých bot. Popis pro ty, co mě neznají: Vysoký, urostlý, rewlativně mladý, pohledný muž s kaštanovými vlasy vzadu svázanými do elegantmího starosvětského ohonu, po vzoru viktoriánských šlechticů. Oblečen ve zvláštním saku skoro jako by pocházelo z kostýmního archyvu nějakého divadla, či cfilmového studia, z filmu či hry, situované na konec 15. století Pod sakem mám košili, zřejmě ze stejných zdrojů. Vše doplňuje až s precizní přesností udržovaný a s dokonalou pečlivistí oblečený skotský kilt. Ačkoliv se toto oblečení do současné doby poněkud nehodí, působí, oblečeno na někom, kdo je umí nosit, vypadá nadobyčej dlstojně a skoro vznešeně. Zpod jemného obočí a skoro žensky dlouhých řas, pozorují okolí měkce sametové oči, barvy smaragdových mořských hlubin.

Arakis - 11. dubna 2006 17:54

Stojím v rohu a pokuřuju bílé Davidovky, ve svých ošoupaných hadrech, starém kabátu a s barevnými gumičkami ve vlasech, jizvy v obličeji a nezvykle velké oči a bledá ple»... tak jakomnoho dalších v tété místnosti... Nad ramenem mi tkví jlec meče... Pro ty co mě neznají: Asi 180 coulů vysoký spíše štáhlý než mohutný, tak trochu panker se zelenýma nepřirozenýma očima v takových punk odrbaných hadrech...na zádech meč... gotickou jedenapůlručku na krku stříbrný přívěsek ve tvaru pentagramu... kapsáče šedé zasunuté do kanad...

Johnatan Frederick Constantine - 11. dubna 2006 18:31

Skladiště Stojím u dveří na nichž je nápsáno EXIT snad mi to dodává pocit jistoty nebo tam snad stojím náhodou .? Opírám se o zeď a mojí tvář osvětluje jen rozpálená cigareta když z ní potáhnu. V ruce si hraju se zapalovačem, abych zabil nudu. Jsem 185 cm vysoký muž se vzhledem amerického marketingového obchodníka. Na očích mám černé zrcadlové brýle a jsem oděn do černého saka. Když Marry začne mluvit zpozorním a zaklapnu zapalovač. Hmm...asi sem nechal otevřenou lednici...zas to budu muset uklízet...člověk, aby se na to vys*al. Přemýšlím o úplných hovadinách abych si svou mysl pořádně vyblnul teď a ne při případném napadení.

Iann - 11. dubna 2006 20:35
	Skladiste: Jako posledni a nebo mozna schvalne posledni? Vchazim do dveri skladiste. Na prvni pohled nejsem clovek, ostatne kolik lidi ma rude oci, svetlou kuzi a nosi brneni z 14. stoleni. Klidne vejdu do haly a rozhlednu se. Prisel sem akorat pres proslovem, tedy tim co mne zajima. Podle vsech znaku jsem jiz celkem slab a bezbrany. Naposledy se rozhlednu kolem sebe a opru se o ram dveri.

Johnatan Frederick Constantine - 12. dubna 2006 12:40
	Skladiště Stojím a pokuřuji, když sevedle mě otevřou dveře a v nich stojí muž v brnění ze 14 století ( Salvo Dias ). Sáhnu automaticky po pistoli, ale nechám jí v pouzdře. Raději ruku stáhnu a prohlížím si ho což za zrcadlovými brýlemi není vidět. Opře se o rám dveří a já nadzdvihnu obočí. Vidím, že jsou tu větší podivíni než já. Tenhle vypadá jako nějaký ďáblem posedlý člověk.

Paní jeskyně - 13. dubna 2006 18:10

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Kupodivu jsou zde upíři, vlastně jich je většina. Někteří na první pohled jako upíři vůbec nevypadají, mnozí se sem ani nehodí. Například muž s kiltem a muž, který stojí kousek od něj, jsou upíry. Vlastně, když si obsazenstvo prohlížíš, zjistíš, že i žena, která k vám měla proslov je upír.. jen ti na ní něco nesedí, není.. typická. Krom hromady upírů zde jsou i vlkodlaci, ale těch je jen velice malá část. Jen u jedné osoby je opravdu jasné, že je upír. Neskrývané rudé oči, oblečení.. Problém je jen v tom, že se na něj skoro nikdo nepodíval a ti, kteří se podívali raději ustoupili o pár kroků dál, převážně upíři.

Erik Veneur - 13. dubna 2006 18:49

Sakra, do čeho jsem se to zase nechal namočit. Jedna pijavice vedle druhý. Rukou sáhnu na svou hruď. Vezmu svůj kříž a políbím ho. Pak zmizí za košilí. Nepotebuji zas taolik přitahovat pozornost, ačkoliv, řekl bych, že jsem jí pravděpodobně přitáhl až dost. Rukavice jdou dolů a mizejí v kapse kabátu. Na pravé ruce je vidět velká jizvy. Muselo to být ošklivé zranění. Pravděpodobně jsem při tom málem přišel o ruku. Trochu povolím pásek u kalhot, ale jen nepatrně, abych překryl co nejvíce křížků na svých botech. Vše co jsem s křížem, rukavicemi a kalhotami dělal bylo provedeno poměrně rychle, a celkem nenápadně. Přesto nepochybuji, že si toho alespoň některí pozornější povšimli. Bože ochraňuj mě. Prosím. Rozechvěle polknu. Je však Bůh na takovém místě vůbec přítomen? Prudce zavrtím hlavou, abych zahnal pochybnosti. Nyní již si mě musle všimnout snad každý. Takto nesmím myslet. Samozřejmě, že je. Bůh je všudypřítomný. Ujistím se ve své víře. Otče náš, který jsi v nebesích. Posvě» se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá. Jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpus» nám naše viny, jako i my odpouštíme naším vyníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Nebo» tvé jest království i moc i sláva. Na věky, amen.

Paní jeskyně - 14. dubna 2006 08:55

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Starší dvoupatrový cihlový domek, stejný jako mnohé jiné, rozeseté daleko od měst. Stříška nad malou verandou před vchodovými dveřmi je podpírána čtyřmi napodobeninami antických sloupů, dveře samotné jsou z tmavého dřeva. Za dveřmi je krátká chodba, dveře na levé straně vedou do prostorné koupelny, druhé pak do sklepa. Dveře napravo odkazují do jakési spojovací místnosti, kde je schodiště, průchod do kuchyně a do obývacího pokoje. V patře jsou tři pokoje, z toho jeden menší, vhodný pro jakousi malou útulnou pracovnu. Co se týká vybavení, příliš toho tady nezůstalo, v obývacím pokoji sedačka a malý stolek, v kuchyni židle, kuchyňský pult a nefungující lednice, nahoře v pokojích nezůstalo nic až na jedinou děravou matraci, v pracovně pak křeslo. Jediná slušně vybavená místnost je koupelna, kde zůstalo prakticky vše, i zrcadlo a uschlá kytka na okně.

Alex Gart - 15. dubna 2006 12:17

nacvičeným pohybem vytáhnu s kapsy u bundy cigarety a zapalovač zapálím si a dál čekám co se bude dít vtom můj pohled přitáhne muž s křížem na krku chová se docela podivně jako by v se v téhle společnosti cítil nesvůj pche zažil jsem už horší dýchánky než tady ten potáhnu si a znovu se rozhlédnu po místnosti někteří tady nepřipomínaj moc lidi zvláštní společnost proč jsme vlastně tady docela by mě to zajímalo.dokouřím a hodim nedopalek na zem a zašlápnu ho vypustím kouř a dál jen vyčkávám co se bude dít.

Paní jeskyně - 17. dubna 2006 19:42

Po pár minutách čekání se otevřely dveře, do tého chvíle zavřené a neprůchodné, a do haly vešel muž středních let, v dlouhém hábitu karmínové barvy s černými lemy, naleštěné boty, které sem tam vykouknou, tiše klapou u podlahu s vrstvou prachu. Jeho delší tmavé vlasy se lehce pohupují v rytmu kroků, světlé oči letmo bloudí po osobách kolem. Lehce kývnul na Marry, ta mu odpověděla jen lehkým úsměvem a ustoupila o dva kroky dozadu. Muž došel až k modře zářícímu pultu, narovnal se a zahleděl před sebe, kde bylo nejvíc lidí. Zřejmě se nehodlá točit kolem své osy jako mladá žena. Vítám vás a jsem moc rád, že jste se dostavili, samozřejmě vám za to děkuji. Mé jméno je Artochius, jsem členem Rady, jak si někteří z vás domysleli. Předpokládám, že ti si také domysleli, proč zde dnes jsme.. udělal ve své řeči pauzu a krátce se ohlédl, nikomu však nevěnuje svou pozornost příliš dlouho. Těm, kteří nevědí nic naši situaci osvětlím.. Rada je, řekněme, sdružení osob, které se starají o chod světa. Ne, nejsme žádní bohové ani jeho prostředníci, vlastně není důležité co jsme a kde jsme se vzali, říkám to jen pro úplnost, aby některým š»ouralům nevrtalo hlavou, jak můžeme to vše vědět.. s pobaveným úsměvem pohlédne na rudovlasého vysokého a neobvykle vychrtlého muže, který zcela klidně přistoupil blíž, aby lépe slyšel a sám se na mluvčího šklebí. Ehm, abych se vrátil k problému. Před nedávnem se stalo něco, co se stát nemělo. Neptejte se prosím jak, já sám dost dobře nechápu, podle čeho jsou tyto osoby vybírány a zatím ani nevíme, jak je poznat. Upír a člověk, stává se to opravdu málokdy, z tohoto spojení vzniká jediné, a to dhampír. Napůl člověk, napůl upír. Pro nás však hrozba, kterou nazýváme antikristem. Proč? Bylo dáno, že pokud se zrodí přivede s sebou na svět apokalypsu. A věřte, že právě o tohle stojíme ze všeho nejméně. Je tedy jasné, že se jej musíme zbavit. Problém nastal ve chvíli.. muž zvýší hlas a krátce se podívá na skupinku v rohu, jejíž členové přišli společně a v jejich středu stojí dlouhovlasý blonďák s jiskřícíma šedýma očima .. kdy se jisté skupinky nesmyslně porvaly o moc. Tehdy byla zraněna antikristova matka a následně odvezena do nemocnice, to by bylo v pořádku vzhledem k tomu, že o jejím stavu a vůbec o tom, co nás čeká, nikdo nic nevěděl. Této situace využil poslední z mocných, dívku unesl a my, i když máme prakticky neomezenou moc, nejsme schopni ho nalézt a už vůbec ne ho zničit. Od toho jste tady vy.. Opět se odmlčí s tichým povzdechem. Salvo Dias, poslední Tremer.. To je váš cíl! Je to nebezpečné, vím! Ale zemřeli byste raději jen kvůli tomu, že jiní ho nedokázali zastavit? Jste nadějí! Vaše činy budou odměněny, můžete žádat prakticky cokoli, peníze, slávu.. avšak pouze pro toho, kdo bude úspěšný. Naši podporu máte všichni stejnou, nikdo víc, nikdo méně.. rozkřikne se po hale. Když svou řeč dokončí, zůstane stát na místě a hledět před sebe, na tmavovlasou dívku stojící vedle onoho blonďáka.

Iann - 17. dubna 2006 19:46
	Zase centrem pozornosti, tak jako pred 666 lety. Tehdy sem ale neuspel. Ted uz snad ano. Pobavene posloucham rec muze. Jakmile skoncil, otocim se a odchazim. Jen tak naznakem pokynu rukou. Nekteri mozna vedi co to znamena, avsak spousta nema ani potuchu. Jsem si dobre vedom ze retor si znameni vsiml dokonale.

Paní jeskyně - 17. dubna 2006 20:06

Artochius přestal hledět na onu dívčinu, protože ona se dívala někam jinam, ke dveřím. Podle jejího vzoru se ohlédl.. a strnul. Chvíli bez výrazu ve tváři, brzy se však vzpamatoval, překvapeně a naštvaně se podíval na Marry, ta nechápala co se stalo. Avšak nic neřekl, bylo pozdě. I kdyby se všichni rozeběhli ven, byla mizivá šance, že by tam ještě byl. Povzdechl si a zavrtěl hlavou. Zklamal, v jediné chvíli.. sám sebe i Radu. Nemohl však tušit, kdyby se ale ohlédl..stejně by ho nejspíš nepoznal, podobných je spousta. Jen to gesto..

Johnatan Frederick Constantine - 17. dubna 2006 20:08

Sklad Pořád opřený vedle dveří přejíždím očima sál. Vyhledám si pár lovců a pořádně si prohlédnu jejich pozice. Konečně příjde proslov. Zaujatě poslouchám celý proslov a povšimnu si i gesta muže ve dveřích, které jsou vedle mě. Začnu si probírat proslov v hlavě... Tremeři ?? Špitnu si pro sebe a zamyslím se. Tremeři ti mágové ? ....jsou hodně odolní, ale jsou soutěživí mezi sebo, což je pro nás velká výhoda. Jsou jako armáda..kázeň a disciplína. Promnu si čelo a zapálím si cigaretu....přemýšlím kde o nich začít hledat informace a zároveň čekám zda bude další proslov.

Arakis - 18. dubna 2006 12:50
	Tremere, LaSombra nebo Brujah..na ničem nezáleží...chcípají všichni stejně..a chcípnou i te´d... ušklíbnu se a zadusím cigaretu o futra dveří, kterými vycházím do temnoty...ruce bezpečně ukryté v kapsách ošoupaného kabátu...

sir Damian Regen - 18. dubna 2006 16:19

Vyslechl jsem velmi pozorně proslov slečny Marry i člena Rady, přičemž mému přirozenému pozorovacímu talentu a mé pozornosti neunikl ani muž, nápadně podobný tomu, co jsem zaslechl o Salvo Diazovi ( ikdyž toho nebylo mnoho, jeho popis, alespoň v hrubých rysech, ty odposlouchané informace obsahovaly ) i jeho gesto, jehož použití a následná reakce člena Rady, mi jen potvrdilo, kdo to byl. A po vyslechnutí téř nškolika nevyslovených, velmi zajímavých myšlenek, jejichž naprosto hurónský řev se nedal ignorovat a trochu mi tak poodhalil jejich "majitele" jsem jehce kývl na stínem krytého Thomase a poté s ním vyšel ven, do noci. Jelikož však nejsem nerozvážný mladík, dávám si bedlivě pozor, aby si mě ostatní, zejména páni lovci, příliš nevšímali a nenapadlo je náhodou něco, nepříliš slučitelného s existencí mou a Thomasovou. Proto, ikdyž jsem se pobavil hrdostí a troufalou pošetilostí odposlouchaných myšlenek, svůj sarkastický úsměv jsem skryl kdesi hluboko uvnitř a na tváři vykouzlil příjemný úsměv zámožného univerzitního profesora. Nejdu však ještě domů. Nachvíli zůstávám stat na prostranství před skladištěm. Sám kryt stínem, pozoruji ostatní účastníky shromáždění ve skladišti, kterak se pomalu trousí ven, jednotlivě, či po malých nebo větších skupinkách.

Alex Gart - 19. dubna 2006 14:47

Vysledchnu si celý proslov bez jediného pohnutí.Ruce mám schované v kapsách a obličej přestíněný kapucí. Když zkončí proslov zvednu se ze svého místa jako jeden z posledních až se všichni prodřou ven. Pomalým rozvážným krokem dojdu ke svému mustangu zaparkovanému před skladiště. Posadím se do auta a zapálím si moje oči upřeně sleduju stejné místo na zdi skladiště a já jsem pohroužen jen ve svých myšlenkách takhle relaxuju asi 15 minut,potom nastartuji auto a odjedu zpátky do města nikoliv ještě domů.

Paní jeskyně - 19. dubna 2006 18:41

Sklad Artochia docela překvapilo, jak se většina z přítomných vytrousila ven bez jediné otázky, ale bylo to jejich rozhodnutí. Jejich vlastní. Možná jen dostali strach. Několik osob zde však zůstalo, mezi jinými i celá skupinka, jejímž čele stál blonďák. Nyní přistoupil blíže k pultu, zhruba ve stejné úrovni, v jaké dosud stojí rudovlasý vychrtlík. Nevraživě se na sebe podívají. Se vší úctou, D'Eveno, opravdu si Rada myslí, že si na to někdo troufne? Že někdo bude chtít vaši pomoc? Teď? Když se Rada rozpadla? Vaši pomoc? Nebuď blázen.. zasyčel Nikod. Nebýt vás a vší pošetilé války o moc, která tady po Gangrelovi zůstala, nemuselo se to stát vůbec! A to, co se děje v Radě nás nijak neovlivní. Zrovna ty máš co říkat.. osočil se na něj vychrtlík. Nikod zatl zuby, zorničky se mu zúžily. Váš druh se taky hezky předvedl, neházej vše na nás! A už vůbec si neber do huby mě, odporný pse! Začínající hádku však ukončil jediným gestem Artochius, s úšklebkem se podíval na oba muže. Marry mezi tím bezcílně procházela halou. Nemusíte se hádat, pánové. Z části máš pravdu, Nikode. Rada se rozpadla, ale ne úplně. Odešlo jen několik málo členů, ostatní zůstali věrni. Naše moc nijak neklesla, ani není druhou stranou ohrožována či snižována. A není to vina ani jedné strany, jednou se stát muselo. Že se do toho vložil on.. Mimo to, měl tu drzost, a ukázal se tady. Máme štěstí, že se tady neřeklo nic, co by on sám už dávno nevěděl. Pro příště, myslím, že se sejdeme u nás.. Muži zmlkli, jen tak pokukovali po sobě. U vás? Chceš tahat nás i lidi tam dolů? To myslíš vážně? A co bezpečnost? Právě tam budeme v bezpečí, před ním. Ne na trvalo, ale pro přesun informací a jejich chvilkové zadržení to bude jako stvořené. Vím, nikdo se tam nikdy nedostal bez toho, aby s námi sympatizoval, ale zoufalá situace si žádá zoufalé činy. Zase na sebe tiše hledí, jeden na druhého. Mezi tím odešli další osoby, ale většina z těch, kteří zůstali přistoupili blíže, aby lépe slyšeli onu hádku. Dokonce i Marry nyní stála mezi nimi, pohledem visícím na Nikodovi, se smutným výrazem v tváři. I on po ní pokukoval, ale nic na sobě nedal znát. A tak ve skladišti zůstalo několik osob, tiše přihlížejících nyní už mlčící trojici.

Johnatan Frederick Constantine - 19. dubna 2006 19:39

Sklad Mlčky pozoruji ven se trousící lidi. Pozoruji celý rozhovor oné trojice. Zapálím další cigaretu a čekám co se bude dít. Trojice stále mlčí, ale jejich hlasy nenapovídaly, že by měli alespoň normální náladu. Přestohle všechno se vydám směrem k trojici pro nějaké informace, které by se mi mohly hodit. Příjdu k trojici do blízkosti metru a promluvím chladným hlasem. Dobrý večer...jmenuji se Johnatan Frederick Constantine....potřeboval bych pár informací..no tedy co nejvíce...zřejmě by se mi mohly hodit..pokud budete tak ochotni a poskytnete mi je... Odmlčím se... Asi sem dobře rozuměl tomu, že náš cíl vám nedělá problémy poprvé. O tremerech něco vím, ale konkrétně o našem cíli vím jen informace jež byli řečeny v proslovu... Mlčím a kmitám očima z jednoho na druhého...

Erik Veneur - 20. dubna 2006 17:55

Sklad Stejně jako Constantine čekám opřen o zeď. Když kolem mě projde muž a udělá to podivné gesto, zajede mi ruka pod kabát, ale ve chvíli kdy muž odejde se zase objeví. Nemělo by cenu tady bojovat, a přeci jen, třeba to je nějaký "zdejší" pozdrav. Vzápětí se však dozvím, že to byl muž, kterého se v blízké době bude snažit většina osazenstva zlikvidovat. Sakra. No nedá se nic dělat. Lidé i nelidé se začnou trousit pryč, procházejí kolem mě, ale nevěnuji jim žádnou zvláštní pozornost. Až když vidím, že se schyluje k hádce, přijdu blíže. Poslouchám pozorně, ale nijak nezasahuju. Když se Constantine představí, pozorně si vštípím jeho jméno, ale ani jeho nepřerušuju, teprve když skončí promluvím. "Jo, tak bych se o něm dozvěděl rád něco více." Když se nic nestalo a většina osazenstva již zmizela, vrátil se mi púůvodní klid a tak nyní stojím tak, že mi není přes krempu klobouku vidět do tváře a můj hlas působí až mírně nadřezeně, ale jen trošičku.

sir Damian Regen - 21. dubna 2006 22:11
	Sklad Stojím chvíli venku a naslouchám. Noci a mírně pootevřenými dveřmi tlumenému rozhovoru uvnitř skladu. A pak tam zanechám Thomase stát a tiše vejdu zpět. Uvnitř se tiše přidám k těm, kteří stojí vpředu a poslouchají hádku. Zatím ale nic neříkám.

Paní jeskyně - 22. dubna 2006 14:31

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Ve městě je rušno jako vždy, lidé bloudí sem a tam, mnozí jsou v podnapilém stavu, jiní zcela střízliví. Všichni jsou však klidní a š»astní, žijí si své životy a o hrozbě nevědí, nic takového si nepřipouštějí. Proudy aut jsou o něco klidnější než odpoledne, ale přesto zde jsou. Stovky neonových nápisů září, jiné jen tak líně poblikávají. Je to zvláštní noc, je zvláštní, jak jsou všichni v pořádku a pohodě a ty tady stojíš mezi nimi a víš, co přijde..

Paní jeskyně - 22. dubna 2006 14:35

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Míjí tě většina z těch, kteří byli ve skladišti. Občas zaslechneš něco z jejich rozhovorů, zaujatě se baví o onom nebezpečí, o vzniklé situaci. Jiní debatují spíš o tom, kdo všechno tam byl. Vypadá to, že zde byli i osoby, které by tady podle mnohých být ani neměli, protože právě jim je přisouzen vznik problému. Zaslechneš i hlasy z haly, protože v prvních chvílích se ti tři nesnažili chovat nijak tiše.

Paní jeskyně - 22. dubna 2006 14:45

Sklad Ale on není normální.. mávne rukou Nikod na Johnatanovu řeč. Konkrétně má na mysli část o tremerech. Rudovlasý muž se uchechtne, za což sklidí další Nikodův nepříjemný pohled. Mluvčí znovu zavrtí hlavou, už ani jeho nebaví ty věčné pře o to, kdo tady má pravdu a kdo má ve městě větší moc, a už vůbec ho nebaví tyhle střety mezi Nikodem a Adrienem. Otočí hlavu k Johnatanovi Nikomu zatím Dias nevadil, myslím tím, že nikomu nevadil v takovém měřítku, jako dnes. Vždy byl hrozbou, ale to jsou mnozí. Myslím, že Rada jako taková ho nikdy nepronásledovala.. Mohl bych vám tady vyprávět o všem, co o něm vím, ale nemyslím, že by vás to zajímalo. Ptejte se prosím konkrétněji..

Johnatan Frederick Constantine - 22. dubna 2006 20:12

Sklad.. Otočím se na muže zvaného Nikod.... Je mi jasné, že není obyčejný tremer.....jinak by už bylo po problému...tremera sejme každý béčkový zabiják... Řeknu tónem v němž zní uraženost... Otočím se na muže jež je mi nejvíce sympatický a, který vypadá na to, že by mi chtěl informace poskytnout. Potáhnu si rázně z cigarety.... Bíte..než jdu proti nepříteli musím ho nejdříve poznat..Salvo Dias má určitě nějaké poskoky a informátory a zřejmě se se všemy nebude setkávat osobně...takže na to chci jít od začátku...musíme najít informátora a trochu ho zmáčknout....mám tedy jen pár otázek....co od Diase mohu očekávat.....druhá zní měl nebo má nějaké spojence...a třetí máte nějaký tip na informátora... ??

Paní jeskyně - 22. dubna 2006 20:46

Sklad Tentokrát vyprskne smíchy Nikod a s ním i několik ostatních osob. Nevím, kde jsi dosud žil, ale asi pro tebe bylo vše příliš snadné, ale tady v našem městě, těžko zabiješ jakéhokoli opatrnějšího upíra. Časy se mění, naše způsoby přežití s nimi.. pak se s posměšným výrazem podívá na rudovlasého muže, který mu nečekaně přikývne na souhlas a tiše šeptne: Jistota a vychloubačnost lovců nezná mezí, sosáku.. Mezi přítomnými se prosmekne mladá dívka, může jí být tak kolem sedmnácti, delší hnědé vlasy a nepřehlédnutelné rudé oči. Postaví se vedle Nikoda, ten jí obejme kolem ramen a lehce políbí do vlasů. Dívka se jen pousměje. Artochias sleduje dívku a Nikoda s trochu neš»astným výrazem, který napovídá, že jeho keců už má vážně dost. Váš první dotaz je velice prostý a je na něj i prostá odpověď, od něj můžete očekávat vše. Nebojí se ničeho, jeho moc je obrovská a jeho troufalost, mám pocit, že i ta je nekonečná.. Odpověď na druhou a třetí otázku, o žádných spojencích nejsme informováni stejně jako o nikom, kdo by mu pomáhal. Pochybuji, že by své plány někomu svěřil, je to příliš nebezpečné..

Erik Veneur - 22. dubna 2006 20:55

Sklad Vše poslouchám a nepřerušuji, ale poznámka o vychloubačnosti lovců mě celkem dožere. Kdo se u nich vychloubá? OK, Jonathan není zrovna nejskromější, ale to je pouze jeden z mnoha. "Takže se zeptám já. Čekat od něj můžeme vše. Dobrá. Má otázka zní, zda proti němu fungují běžně používané zbraně. Pak zda se od něj dalí čekat i takové věci jako procházení se přes den v parku a podobně. Můžeme počítat, že má běžné upírské slabosti, nebo je něčím zvláštní?" Mluvím poměrně rychle. Slova odsekávám. Z hlasu je slyšet mírné rozhořčení. Chvilku se odmlčím a nakonec ještě dodám. "A chci přesnou odpověď, nic obecného. Jinak vám na to na vše kašlu. Chci vědět proti čemu jdu."

Johnatan Frederick Constantine - 22. dubna 2006 21:01
	Sklad Chlápek jménem Nikod mi začíná být nesympatický a mám chu» ho ozdobit stříbrem... Kde sem žil ? V rusku v Moskvě..dva roky... Odseknu "Sosákovi"..... Poslouchám otázky dalšího lovce...jen přikyvuji.... Moje řeč..... řeknu na souhlas s Erikovým dodatkem... sáhnu si na pitstoli a odjistím ji.... Jistota je jistota...

sir Damian Regen - 23. dubna 2006 23:27

Sklad "Pánové se zde ptali na otázky samozřejmě velmi důležité." Promluvím náhle a jdu při tom pomalu k hloučku kolem Nikoda. "A byly zodpovězeny jak nejlépe to šlo. Já bych ale přecejen rád Salvo Diaze nejdříve znal, by» i z cizího vyprávění, než jej začnu pronásledovat. Ctěná Rada mne zná. I s panem Nikodem jedm měl, tuším, tu čest. Nebo tu smůlu? Jak se to vezme?" Odmlčím se a kdyby v tu chvíli mohl vyšlehnout z mých očí ten plamen, co se v nich odráží při pohledu na blonďatého upíra, shořel by Nikod na prach. "Pravil jste, pane, že by jste mohl vyprávět, co vše o Salvo Diazovi víte. Svěříte mi své poznatky?" Promluvím na Artoria, okázale ignorujíc jak Nikoda, tak tmavovlásku.

Paní jeskyně - 24. dubna 2006 12:16

Sklad Nikod už nic neříká, ale výraz jeho tváře by vás klidně dokázal vytočit. Když mluví Johnatan, je ten úsměv posměšný a pohrdavý, snad kdyby mluvil dál, Nikod by se hlasitě rozesmál a nakonec přidal nějakou arogantní poznámku. Když se do toho však vloží Damian, úsměv se změní na čistou povýšenost a pohrdavost, stále mlčí. Jenže Artochias začíná být v koncích, v duchu se proklíná, že se dobrovolně ujal takového úkolu a že to raději nepřenechal někomu jinému. Běžné zbraně zajisté ano, stejně jako na všechny ostatní. Stříbrné kulky, spousta. Problém je v tom, že využívá magie pro svou ochranu. Jeho magická moc je obrovská. S tím se pojí i to, že mu nevadí slunce. Jen málo upírů něco takového dokázalo, on je mezi nimi. Vzpomínám si, že před mnoha a mnoha lety se ho pokoušeli upálit, marně. Oheň mu vůbec neublížil. Zneškodnit ho, myslím tím zbavit ho života není těžké. Těžké je oslabit ho natolik, aby se nemohl bránit svou silou. Stačí vám to takhle, nebo to mám ještě rozvést? zeptal se, protože si byl vědom toho, že nejspíš neodpověděl přesně na to, na co se ho Erik ptal. V jeho mysli se však střídají i jiné myšlenky, dotazy, na které on sám nezná odpovědi. Než však někdo něco řekne, otočí se mluvčí k Damianovi. Samozřejmě, že vás známe. Myslím, že u vás byla.. ah, jméno toho děvčete.. Antama Williamsová..? Ale zpátky k Diasovi. Nevím toho mnoho.. Jak jsem již zmínil, nevadí mu oheň, ani světlo. Je posledním svého rodu, tedy posledním opravdovým. Tady Zidea, tu přeměnil on.. nemá však ani část z té moci, kterou má on.. kývne hlavou k tmavovlásce, kterou objímá Nikod. Sama Rada ho žádala o pomoc, avšak náš vyslanec neuspěl a on odmítl pomoci. Měl zabránit té krvavé události na koncertu. Pak se však objevil zrádce, bratr slečny Williamsové, který Salvovi řekl o antikristovi.. a tehdy nastal ten problém. Právě tímhle to začalo. Rada ihned vyhlásila pohotovost, ano, byl to ten prazvláštní pocit, někteří slyšeli hlasy.. Bylo však pozdě, Dias byl rychlý a během deseti minut se zmocnil polomrtvé lovkyně, matky antikrista, a odnesl ji neznámo kam. To je nový příběh, nějaký z těch straších, hm.. uhnul pohledem a hluboce se zamyslel, aby své myšlenky soustředil na vše, co kdy slyšel.

Alex Gart - 24. dubna 2006 14:35
	soukromá zpráva od Alex Gart pro Posadím se na svého mustanga a rozhlížím se po spokojených lidech. Tak takhle bych se chtěl mít docela by mě zajímalo co by dělali kdyby byly v tom skladišti Protáhnu se na kopětě a vzpomínám na Clare a Kat.Zapálím si a poklidně sleduji ostatní potom naskočím zpátky do auta nastartuji a jedu dom musím si poskládat v hlavě co se tady děje a co mám dělat.

Arakis - 27. dubna 2006 12:44
	soukromá zpráva od Arakis pro Už tradičně si opět zapálím davidovku a pousměji se nad problémy mých souputníků..mých kolegů... ...zbytečn+ě..naprosto zbytečné...trošku prohnu ramena a meč sklouzne tam kam má. ...zajímalo by mne jestli je tady nějaká hospoda...

sir Damian Regen - 28. dubna 2006 21:25

Sklad "Ano.......Slečna Williamsová. Antama. To kouzelné stvoření, které mě a mého tajemníka Thomase Wilsona tenkrát zdrželo od záměru jít na koncert a nejspíše se stát objetmi onoho masakru. Za což jsem té krásné, tajemné a zvláštně nadané mladé dámě zavázán, vlastně doslova, životem. Byla to po mnoha dlouhých letech jediná žena, po mé milované Elin, která ve mě dokázala probudit vřelý cit. Děkuji vřele ctěné Radě, že mi bylo dáno slečnu Antamu poznat. Co se týče pana Diaze: Za léta svého, jak bych to nejlépe řekl......nového života, jsem měl možnost studovat mnohé z obsáhlé historie našeho, řekněme, rodu. Jsem tedy, ikdyž jistě ne detailně a se vší podrobností, obeznámen s mocí, schopnostmi a zvyky Tremerů. Je, respektive byl, to v mnohém pozoruhodný klan. Leč mnozí z jeho členů měli ambice, k jejichž splnění, ač mocní, neměli moc. Každý totiž, lidé i nelidé, máme v sobě nějakou tu slabinu. Něco, nebo někoho, kdo nám je drahý. Něco z minulosti, co by neprospělo našim záměrům, slabé místo ve své moci. Každý. I pan Salvo Diaz. Tohoto slabého místa by se dalo využít právě k jeho oslabení a dopadení. A proto, že zde slečna Zidea, mimochodem gratuluji k velmi vytříbenémi vkusu, co se týče partnerek, pane Nicode, je jediným kdo v sobě chová část pana Diaze, konkrétně jeho krev, skrze niž byla stvořena, Rád bych požádal jak pana Nikoda a slečnu Zideu, tak Radu, o svolení, promluvit se slečnou pár chvil o samotě. Na svou čest skotského šlechtice slibuji, že slečně nebude zkřiven ani vlásek na její půvabné hlavince. Půjde pouze o rozhovor vedený v příjemném prostředí, v přátelském duchu." Zazní můj tichý a přesto výrazný a nepřeslechnutelný hlas s lehkým, měkkým zpěvavým přízvukem trochu více, než anglickým. Poslední větu svého proslovu směřuji na Nikoda a jeho půvabnou přítelkyni, v jejíž něžné přítulnosti lze vyčíst cosi z tajemné vypočítavosti kočkovitých šelem.

Ranten Grens - 30. dubna 2006 14:21
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Zrazu čiasi ruka schytí Marry za ústa aby nemohla vykríknu» a druhá okolo pásu, a odlečú ju bokom zo skladiska. Tam ju pustím a otočím. Chvíµu ti vŕta v hlavou kto som to vtom spoznáš široký klobúk a dlhý cestovný pláš». Ahoj Marry, zmeškal som niečo? usmejem sa.

Paní jeskyně - 01. května 2006 10:30

Sklad Do skladiště se vrátí jakýsi muž, není mu vidět do tváře, překryje Marry rukou ústa a táhne ji ven ze skladiště. Mluvčí jen s těží překoná výbuch smíchu, jak ty dva sleduje. Pokračuje však s vážnou tváří. Jsem si jist, že Antama vás opět ráda uvidí. A co se týče Zideii, a» se rozhodne sama.. všechny pohledy se stočí k Nikodovi a dívce, která se netváří nijak nadšeně, vůbec nemluvě o Nikodově naštvaném výrazu. Dívka se mu vytrhne, kývne na Damiana a zamíří druhými dveřmi ven. Jdeme..! sykne Nikod, partička upírů přikývne a společně vyrazí ze skladiště stejnou cestou, kterou odvlekl muž Marry. Rudovlasý muž se uchechtne, přesto je v jeho očích jasný strach. To není dobré.. Ne pro vás. Naštvat jeho je.. sebevražda.. řekne tiše s úsklebkem. Toho jsem si vědom, stejně jako toho, že není v jeho zájmu dělat potíže. uklidní přítomné Artochias.

sir Damian Regen - 02. května 2006 00:29

Sklad "Potěšení bude tedy na obou stranách, pane Artochie." Vrátím řečníkovi kompliment stejně vlídně, jen skutečně upřímě. A potom sleduji Zideiu, kam zamíří. Nemohl jsem si taktéž nevšimnout, s jak velkou nelibostí to nese Nikod a v určitém smyslu je mi to, pro tuto chvíli, zadostiučiněním. "S panem Nikodem už jsem měl kdysi tu čest, pokus to lze tak nazvat. Z jeho strany bych se ničeho neobával....Prozatím." Odpovím tomu rudovlasému na jeho poznámku a při těch slovech lehce pohladím místo na svém oděvu, na němž se, v utajené kapse, ukrývá můj rudý sametový deník. Pak dvornou úklonou pozdravím všechny přítomné a obzvláš» Artochia - váženého člena Rady.....a toho rudovlasého muže. Políbil bych na rozloučenou slečně Marry ručku, ale nějaký muž ji někam odvlekl. Poté se vydám za slečnou Zideiou. Nerad bych nechal tu okouzlující dámu čekat.

Paní jeskyně - 07. května 2006 17:54
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Během několika málo okamžiků jsi doma, v tmavém bytě. To ticho, které zde vládne je neuvěřitelně nechutné.. deprimující. Pouze tichý tikot hodin, tlumený hluk přicházející z venku. Jinak nic.

Paní jeskyně - 07. května 2006 17:57
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Nikde poblíž hospoda není, ne v dohledné vzdálenosti. Zapátráš však v paměti - na okraji města nějaká hospůdka byla, nevypadala draze ani jako obyčejný pajzl. Snad za to mohl i nízký plůtek a to, že hospůdka je částí rodinného domku. Narazí do tebe nějaký muž, omluvně kývne hlavou, pohlédne ke skladišti a odejde.

Paní jeskyně - 07. května 2006 18:06

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Marry se snaží něco říct, cokoli. Ovšem ani jí neujde pobavený pohled jejího nadřízeného, takže se bránit přestane a poslušně jde. Až o chvíli později si uvědomí, o koho jde. Rantene..! Co.. aha, jistě.. obrátí oči v sloup, protože se tě chtěla zeptat, co tady děláš. Pokud jsi slyšel Artochiův proslov, pak jsi nepřišel o nic.. Omlouvám se, že jsem se ani jednou neukázala.. on mě nepustil, potřeboval mě tam..

Paní jeskyně - 07. května 2006 18:15

Sklad S ním je to čest vždycky.. Hele, pane D'Eveno, a co zbraně? Budeme mít vlastní zdroje nebo nám Rada něco málo dá? Já vím, že jste nám už slíbili anděly, ale s těma asi těžko něco toto.. zeptá se rudovlasý vychrtlík hned po tom, co se komickou úklonou rozloučí s Damianem. Zbraně? uchechtne se mluvčí Adriene, Adriene, děláš, jako by vaše rodina neměla dostatečné zásoby munice.. srdečně se rozesměje, vychrtlík se jen ušklíbne a zasměje taky. Pak Artochias zvážní, upře pohled kamsi do prázdna a mlčí, jen se dívá před sebe.

Paní jeskyně - 07. května 2006 18:19
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Za skladem Zidea tam nervózně čeká, podupává si nohou a její našpulené rty naznačují nespokojenost. Nikodemus bude zuřit, že jsem souhlasila s touto schůzkou. Bude si myslet, že budu pomáhat vám, ne jemu.. že přijde o svou ochranku.. vychrlí Zidea a založí si ruce. Rychle dýchá, rudé oči si tě dobře prohlíží.

Ranten Grens - 07. května 2006 18:55
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Počul som ho celý a som rád že som bol preč.. chýbala si mi, ale myslím že sa ten výlet vyplatil. odokryjem pláš» a ukážem dve malé Uzi, automatické zbrane. Hneď sa cítim bezpečnejšie.. usmejem sa. Mimochodom, čo sa zdalo tvojmu šéfkovi tak smiešne keď ma videl? spýtam sa no stále s úsmevom.

sir Damian Regen - 08. května 2006 17:52

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Z něj strach nemám, slečno Zideo." Odpovím vyrovnaným, sebejistým hlasem a dovolím si vykouzlit na rtech malý úsměv. "Jinak na tom ale jsme....ano, my všichni....ohledně pana Salvo Diaze. Nikod je bláhový, myslí-li si, že jsem by» jen na chvíli zadoufal, ve spolupráci s vámi. Jen......Skutečnost, že v současné době jste pod ochranou pana Nikoda, nikoliv ve společnosti pana Diaze mi napovídá, že váš vztah k onomu pánovi nebude zrovna vřelý. A proto, řídíc se heslem "nepřítel mého nepřítele může být mým spojencem" bych vás rád požádal o trochu bližší osvětlení páně Diazových zvyků a neřestí. Povězte mi, drahá slečno, jaký je Salvo Diaz muž, z pohledu mladé ženy? Jakým je milencem, přítelem.....a jakým protivníkem? A vynechte, prosím, velebení moci. Že to nebude jen tak někdo, je mi dostatečně jasné, je-li posledním svého rodu."

Iann - 11. května 2006 09:33

soukromá zpráva od Iann pro Temna mistnost: Pomalu si se probudila a kdyz rozlepis oci spatris praznotu. Doslova prazdnotu. Sama vysis uprostred niceho a k tobe vede jen jedina pristupova cesta. Tenky musek, spojujici tvou plosinu s dvermi. Ale jen tezko by si hadala jak jsou ty dvere daleko. Na tomto uskupeni je vsak zvlastniho jeste neco jineho. Tim cosi je muz stojici v prazdnote, necely metr a pul od tebe. "Jiz jste se probrala, muzeme tedy zacit s prvnimi pokusy. odpovim a mezitim po Clare hodim jednu mensi ohnivou kouli. "Hodne zesilil, ale i s tim si snad poradim. Prinejhorsim zustanete tady, oba, naveky." Otocim se a odejdu. Tobe se akorat uvolnily ruce a pred tebou se obevila miska s jidlem a dzban obycejne vody. Si volna, ale na jak dlouho???

Arakis - 11. května 2006 15:50
	soukromá zpráva od Arakis pro Podíváms e pátravě po muži a prozkoumám jeho auru..pokud se nebude jednat o potenciálbní kořsit těžce si povdechnua vyrazím k hospůdce, když dojdu dovnitř jen kývnu an pozdrav posadíms e a objednám si pití...

Alex Gart - 14. května 2006 22:45
	soukromá zpráva od Alex Gart pro Dojdu si k ledničce odkud vytáhnu pico a naliju si ho do sklinky. Posadím se do křesla a zapnu tv z umyslem podívat se na zprávy. Zapálím si a pomalu upíjím piva. po shlédnutí dalších nudných zpráv se zvednu odléknu si bundu vezmu si dezerta a jdu se projít po městě.

Clare Matthews - 06. července 2006 16:41

soukromá zpráva od Clare Matthews pro Temna mistnost Zmateně se rozhlédnu kolem sebe. Nechápu a ani netuším, kde to jsem. Tvá slova slyším, ale ze začátku jim nevěnuji pozornost. Vlastně nevěnuji pozornost ničemu, jen si snažím vzpomenout, co se stalo. Bez úspěchu. Co? Cože..? vykoktám po chvíli, stále stejně zmatená. O čem to..? A kde.. kde.. Ten koncert.. střela.. a.. Oh, tohle ne.. Do čeho jsem se to zase dostala! To se může stát jen mě.. Raději přestanu přemýšlet, sehnu se pro misku a začnu jíst, přičemž stále hledím před sebe..

Paní jeskyně - 09. července 2006 15:37
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Město.. Ve městě je klid.. Pokud se to tedy dá takto říct. Nikde nic podezřelého, což by bylo podezřelé samo o sobě, nebýt událostí za posledních pár měsíců. Jsou zde hospůdky, bary.. prostě vše, co se dá čekat ve městě.

Paní jeskyně - 09. července 2006 15:43

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Hospůdka Muž byl v pořádku, nejspíše jen nějaký zbloudilý cestovatel. Hospůdka je velice příjemná.. tlumené světlo, příjemná vůně a málo návštěvníků, žádný zbytečný hluk. Jediné, co zde od sebe dělí rozhovory návštěvníků je tichá hudba a občas také cigaretový kouř. Objednáš si. V krátkém okamžiku je ti doneseno pití vcelku pohlednou servírkou, ovšem je na ní vidět, že toho má za dnešní den už dost. Vypadá to na klidný zbytek večera, ovšem tady nic jisté. Zatím sem nedorazil nikdo z těch, co byli ve skladišti.. a jestli někdo dorazí, to se projeví časem.

Paní jeskyně - 09. července 2006 15:47
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Cítíš se bezpečněji? Jen s tímhle? podiví se Marry a pousměje se I kdybych si teď sehnala letadlo a odletěla na druhou stranu zeměkoule, necítila bych se o nic víc bezpečněji než tady.. A pak viditelně zaváhala, zamračila se a podívala se do země. Poté opět na tebe On se smál?

Ranten Grens - 09. července 2006 21:25
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Nie je nič čo by mi teraz v tomto momente nahnalo strach.. mávnem rukou, no keď vidím Marryinú ďaµšiu reakciu zamračím sa. Áno, smial... čo to znamená..? spýtam sa podozrievavo.

Paní jeskyně - 10. července 2006 15:52

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Zidea zalapala po dechu a na krátkou chvíli se nasupila, uražena tvými slovy. Pak si jen povzdechla a mávla rukou v pohrdavém gestu. Já proti Salvovi nic nemám, on je jen.. chladný. Já vím, upíři takoví většinou jsou, jenže tohle není normální. Vy, Nikod.. kterýkoli jiný upír se umíte smát a umíte se také rozzuřit. On je pořád stejný, jeho hlas zní jako.. jako by mu bylo opravdu všechno jedno. Doslova to vybízí k tomu, abyste po něm začal řvát.. lehce se zatřese. Znala jsem ho pár dní a nemyslím si, že jsem těch několik málo dní byla pod jeho ochranou, přestože můj kamarád za jeho znovuzrození zaplatil životem. Nedokážu vám odpovědět ani jednu z těch věcí, na kterou se ptáte. Je silný, to nepopírám.. ale hlavně je klidný, hrůzně klidný.. pousměje se a krátce ohlédne A tím vytočí kde koho, problém je v tom, že on se ho prostě zbaví.. Víc nic..

Paní jeskyně - 10. července 2006 15:57
	Sklad - ti co zde zbyli Artochias se probere ze svého předsebehledícího transu, přestane být vážný a opět se rozhlédne po zbylých osobách. Ještě nějaké dotazy? zeptá se zběžně, jeho práce zde už zřejmě skončila. Aspoň on si to myslí.

Paní jeskyně - 11. července 2006 15:57
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Neznamená to nic. Nejspíš. Jenže on takové věci nikdy předtím nedělal.. myslím, na veřejnosti.. před lidmi.. na malý okamžik opět zaváhá, poté se však rozzáří. Jsem strašně ráda, že tě vidím.. sic v téhle situaci, ale je to lepší než nic..

Ranten Grens - 11. července 2006 16:01
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Aha.. no každému občas ujde úsmev.. neustále sa usmievam. Tiež »a rád vidím.. pristane ti to.. prezriem si »a celú, od hlavy po päty. No, ale dos» bolo familiiárnosti, dáme sa do práce nie? mrknem a vezmem »a okolo pasu. Ideme?

sir Damian Regen - 13. července 2006 15:15

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Vytočení v mém případě, se neobávejte. Jen máloco mne doopravdy rozzplobí. A i tak o tom mnohdy dotičný ani neví. Projevit totiž strach, či hněv, mohlo by být upíru velmi na škodu." Odpovím. "Nevadí. Budu sice muset jednat částečně instinktivně, když mi nemůžete pomoci, ale na to jsem již zvyklý. Jakkoliv je pan Salvo Diaz chladný a jakkoliv se snaží nedat najevo cit, i on býval člověkem a i on nese z té doby v sobě nějakou slabost. A pokud ji nenajdou jiní, pak ji najdu já."

Arakis - 13. července 2006 16:20

soukromá zpráva od Arakis pro Vychutnávám si klid a popíjím to hořké pivo. koukám po pěkné servírce a nepřítomně si zapálím další davidofku... Jsme rád, že sem nedorazil žádný z nabubřelých lovců, kteří se snaží vypadat jako ti kdož spolkli moudrost světa a zabili Kaina... Sem tam se na servírku usměji a když si objednávám další pivo pronesu: "Slečno, kdypak dnes končíte? A nežeňte se tak...přece se nechcete strhat...co byste řekla an dva panáčky vody..jednu pro vás a jednu pro mne... Jelzina nebo Amundsena, ale nejlíp Finlandii...to ej jen na vás a vaší chuti... pronesu lehce zastřeným hlasem a jen tak mimochodem přejedu po kabátě v místech kde mám deserta..ten pohyb je nenápadný a nic neříkající, pistol není vdět...možná jsem ten dotyk potřeboval pro pocit jistoty...

Paní jeskyně - 14. července 2006 17:36
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Občas ano, ale on se za poslední dobu dost změnil. Nebýval takový, jaký je teď. Byl tvrdý a dodržoval zásady, takový ten nesmlouvavý a neuplatitelný typ.. znovu si povzdechne To je jedno, jdeme.. Hm, kam vlastně?

Ranten Grens - 14. července 2006 17:37
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro No ale podµa mňa sa zmenil k lepšiemu teda.. poviem ticho. No ideme.. kam.. to som dúfal že povieš ty heh.. nervózne sa uchechtnem a obejmem »a.

Johnatan Frederick Constantine - 14. července 2006 17:38
	Sklad Ne asi ne.. Odvětím nejistě a odejdu ze skladu. Zapálím si a nasednu do auta a odjedu domů. Cestou se stavím pr nějaký bulvární tisk v tom je nejlepší hledat jakékoli události.

Paní jeskyně - 14. července 2006 17:40
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Docela si věříte, ne? Né, že bych o vás chtěla nějak pochybovat, určitě máte své zkušenosti a tak, jen mi to připadá podivné.. Projde kolem vás malá skupinka, která následně zmizí v noční tmě. Několik málo osob zůstalo ještě ve skladišti, včetně mluvčího. Potřebujete ještě něco?

Paní jeskyně - 14. července 2006 17:46

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Servírka se pousměje, sebere z vedlejšího stolu prázdný popelník a potěžká ho v ruce. Do hospůdky právě vstoupili dva noví zákazníci, muž a žena středních let, podle všeho manželé, kteří nemohou spát. Díky za pozvání, ale musím odmítnout. Jsem abstinentka.. ohlédne se po příchozích, pak se podívá opět na tebe Dáte si tu vodku i tak, nebo ne? Tvé první otázky si vůbec nevšímá. Je možné, že jí takový dotaz přijde ve zdejším lokále běžný, nebo neodpovídá kvůli svému odmítnutí pít.

sir Damian Regen - 14. července 2006 19:10

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Možná, že si věřím, slečno Zideo.....a možná, je to na škodu věci. Počítám i s neůspěchem. Vždy je třeba s ním počítat. A dle zkušeností vím, že na tuto skutečnost příliš "silní" jedinci zapomínají. Já....jsem na tu možnost připraven. Nevstupuji tedy do boje se strachem ze ztráty vůdčího postavení. On ano. A v tom je má výhoda." Odpovím, ale teprve poté, co zaregistruji, že skupinka opravdu prošla. "Pokud mi opravdi nemůžete, nebo nechcete o panu Diazovi nic prozradit, děkuji za váš čas, slečno Zideo......a přeji hezký zbytek noci......A všech dalších, které vás ještě čekají po boku Nikodově.....I těch, prožitých bez něj."

Arakis - 16. července 2006 07:53
	soukromá zpráva od Arakis pro "Ne, děkuji, pokud nepijete...a co juss? Rád bych poseděl a popovídal si, a vaše přítomnost se zdá být...osvěžující..." pravím po chvíli zamyšlení a v hlavě se mi honí myšlenky na ten popelník a na to kterak se mu v případě nouze vyhnout, ayb ch neupoutal přílišnou pozornost... nerad čtu tiskoviny, raději dávám na ústní formu... Pak si změřím pár který vešel...

Alex Gart - 22. července 2006 22:49
	soukromá zpráva od Alex Gart pro Jdu si sednout do nějaké hospůdky obědnám si pivo a sám si sednu do rohu místnosti zapálím si a rozhlížím se po místnosti.

Iann - 10. srpna 2006 23:34
	soukromá zpráva od Iann pro Jeste si ani nedojedla a vidis jak opet vchazim, no vchazim je nevhodny vyraz, spise vlevituji do mistnosti. "Nyni mam cas odpovedet na vase otazky, nebo spise cast z nich. Pokud nejake mate." Cekam zdali se zacnes ptat ci ne. Podle vseho si musis vybrat zdali dojist ci se zeptat.

Clare Matthews - 10. srpna 2006 23:56
	soukromá zpráva od Clare Matthews pro Kývám hlavou, snažím se rychle rozkousat sousto a konečně polknu. Jaké pokusy? Proč tohle všechno? Kde to jsme? uhnu pohledem a přemýšlím nad dalšími dotazy, nejde to tak lehce, jak bych chtěla. Co jste.. kdo jste?

Iann - 24. srpna 2006 11:02

soukromá zpráva od Iann pro "Pokusy na vasem diteti. Ostatne jste jiz zaregistrovala ze to neni obycejny clovek. Sice nepochopim proc jste byla tak blba a proc vas Vlad nechal zit, ale budiz, to se mne netyka. Proc tohle vsechno? Chci se postarat o sebe a sve preziti. Kdyz necham zaniknout svet, nepreziji taktez. A jsme, no vam staci kdyz reknu ze jsme nekde v severni americe. Alespon co se tyce domu v nemz se nachazi tato radoby mistnost." Mirne se pousmeji pri pomysleni na posledni odpoved, ale hned odpovim: "Docela mne prekvapuje ze ste mne hned nepoznala. Ale budiz. Jsem upir. Coz by vam melo stacit. A ted pokud jste dojedla je cas na dalsi pokusy, neublizi vam to, ale bolest budete citit neuveritelne znasobenou. Vase dite se v ni vyziva." A zaroven s doreknutim po tobe hodim neco jako dyku. Je to tenke, dlouhe a ma to ctverhranou cepel. Probodlo te to skrz, ale rana zadna. Az na tu bolest. Neuveritelna bolest, jenz se te pokousi zortrhnout vedvi te stlacuje, ale ja ne prestavam. Nekolik dalsich podobnych zbrani do tebe hodim. Mohlo jich byt tak deset. Miril sem na ruzna mista, ruce, nohy, bricho ani srdce a hlavu sem nevynechal.

Paní jeskyně - 02. září 2006 19:28

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Hm.. usměje se servírka No.. tak na chvíli bych možná.. ohlédne se na nově příchozí a usměje se ..mohla. Jen obsloužím ty dva. Na okamžik se ještě zdržela, prohlédla si tě, pak se ladně otočila a namířila si to přímo k těm dvěma. Obyčejní důchodci, objednali si po jednom malém pivu, které servírka v okamžiku přinesla s milým úsměvem. Stařík si zrovna prohlížel ubrus a hodnotil ho, zatímco žena se prohrabovala k kabelce, ze které jí cosi vypadlo a s cinknutím to dopadlo na zem. Rychle se pro to sehnula a hodila to zpátky, vzhledem k věku to byl velice rychlý a svižný pohyb. Všiml sis jen, že to bylo z bílého kovu, placaté. Snad křížek, ale trochu jiný. Servírka se vrátila zpět k tobě, posadila se a tvář se jí rozzářila úsměvem. Natáhla k tobě ruku Jsem Sára..

Paní jeskyně - 02. září 2006 19:30
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Pohledná servírka ti donese pivo, postaví ho před tebe a milým hlasem se zeptá Ještě něco pane? Nebo mám přijít až za chvíli? V hospodě není nikdo podezřelý, aspoň ne na první pohled.

Paní jeskyně - 02. září 2006 19:32
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Věřte mi, že kdybych věděla, řekla bych vám.. bezradně pokrčí rameny a usměje se. Tak tedy nashledanou.. rozloučila se, ale neodešla. Zůstala s lehkým úsměvem stát na místě, pohled upřený na tebe.

Paní jeskyně - 02. září 2006 19:36
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro K lepšímu? Každý kdo zvlčí se žene do problému. Tak já, ano? Hm, co třeba.. zamyslí se, zavře oči a chvíli tak zůstane Je tady jeden volný byt, majitelé jsou pryč. Můžeme se tam podívat promluví a otevře oči. Podle všeho to, že patří k Radě má své výhody.

Paní jeskyně - 02. září 2006 19:53

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Konečně jsi doma, v klidu a relativní pohodě. Zvuky z venku zůstaly za okny a ty si můžeš v klidu pročíst noviny. Podivný útok zůstal záhadou Na okraji New Yorku byl včera večer napaden muž, podle jeho slov šlo o podivné stvoření, které později přirovnal k vlkodlakům. Doktoři výpověď přisuzují ráně do hlavy, ale co na tom může být pravdy? Za několik posledních let se objevilo více takovýchto výpovědí, potvrzovaly existenci jak vlkodlaků tak i upírů.. Následoval popis těchto dvou 'stvoření', hodně zkreslený a přehnaný. Novináři napíší už opravdu cokoli, jen aby čtenáře zaujaly. Není se co divit, že vlkodlaci, upíři i jiní jsou tak dokonale chráněni. Pročítáš noviny dál a dál, až narazíš na další článek, kterému vévodí fotka dívky, která byla ve skladišti. Na fotce na sobě má vyzývavé červené šaty, které dávají vyniknout její kráse, a usmívá se. Marry McDeenová stále tají své zdroje Známá reportérka Marry McDeenová, díky které byly uzavřeny mnohé továrny a laboratoře, stále mlčí o svých zdrojích. "Mé zdroje jsou spolehlivé, jak je ostatně vidět, a jejich identitu nehodlám prozradit," řekla McDeenová. Dokonalé. Člen Rady, který se snaží dopadnout Diase má prsty i v takových věcech, u kterých by se to nečekalo. Ve zbytku novin nebylo nic, žádná podezřelá úmrtí, zmizení, nic.

Paní jeskyně - 03. září 2006 20:01
	Sklad Zbytek těch, kteří se do této chvíle zdrželi, pomalu opustil prostor haly. Jediný, kdo zůstal byl člen Rady. Co se dělo dál zůstalo mezi čtyřmi zdmi..

Paní jeskyně - 03. září 2006 20:09

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Byl jsi mezi těmi, kteří jako poslední opustili halu, a namířil sis to zpátky do města. Kam taky jinam. Se situací jsi jakž takž seznámen, zůstává otázkou, zda Rada sama ví tak málo o Salvovi nebo jestli se to jen bojí říct, aby neztratili účastníky tohoto 'honu'. Noční město plné zábavy, protivných neonů.. a také tmavých uliček. Jednou takovou zrovna procházíš. Na bočních schůdcích někdo sedí a pokuřuje, hlava s dlouhými vlasy se natočí k tobě. Nejsi si jist, zda jde o ženu či muže.

sir Damian Regen - 04. září 2006 00:55
	soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Nashledanou, slečno Zideo. Doufám, že i příště v dobrém." Rozloučím se s dívkou a opustím místo našeho soukromého rozhovoru. Vím, že mě pozoruje, jak odcházím. Vím i o úsměvu na její tváři. Pro dnešek jsem se ale rozhodl polevit trochu ze své obvyklé nedůvěry a opatrnosti a uvěřit tomu, že za tím úsměvem není skryt malý hrot něčejho zlého. Nebo ne?

sir Damian Regen - 04. září 2006 00:58
	soukromá zpráva od sir Damian Regen pro V místě, kde mě už nemúže postřehnout, se tichounce schovám za jakousi hromadu zřejmě dávno prázdných velkých dřevěných beden. A chvíli v tomto úkrytu čekám, skrytě pozorujíc, co bude dáma dělat.

Arakis - 04. září 2006 17:14

soukromá zpráva od Arakis pro Rychle zhodnotím situaci...a zkusím se zaměřit svou pozorností an důchodce...křížek s emi zdál podezřelý, z bílého kovu...možná to byl ankh a možná se mi to jen zdálo...když přijde,a le servírka: "Arakis," přijal jsem ruku a sklonil hlavu v mírnou úklonu... "Těší mně, že tě poznávám..." usměji se. "Co piješ? A na co tě smím pozvat?" optám se bezelstně a usrknu ze své sklenice... Druhou rukou přitom zalovím v kapse a vyndám trochu pomuchlanou krabičku davidovek..nabídnu Sáře...

Alex Gart - 05. září 2006 16:24
	soukromá zpráva od Alex Gart pro Zatím je to všechno.Děkuju.Podívám se jí dlouze do očí a mile se na ni usměju.

Paní jeskyně - 05. září 2006 16:32

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Lesk z jejích očí zmizí, když vidí, že opravdu odcházíš. Ještě dlouhou dobu se za tebou dívá, aspoň to zády k ní odhaduješ, nebo» čísi pohled na tobě opravdu ulpěl. Schováš se a mírně nakloníš, abys dobře viděl mezerou. Zidea stále stojí na místě, ale už je dávno otočená ke skladištním dveřím, ruce za zády. Slyšíš hlas, ale slova nedokážeš rozeznat. Objeví se lehká záře a zase zmizí. Kousek od Zidei se objeví Artochias, tváří se vážně a zamyšleně, s nedůvěrou hledí na upírku. Lehce si domyslíš, že záře šla z haly, když vycházel ven. Rozhovor pokračuje zvláštním stylem, kdy Zidea vrtí hlavou v jasném 'NE', Artochias se zamračí a přiblíží se k ní na tři kroky. Chce ustoupit, ale jeho ruka vyletí bleskurychle kupředu a chytí dívčinu paži, ta se mu snaží marně vysmeknout. V jedné chvíli natočí obličej tvým směrem, není to cílené, a to, co lze vyčíst z dívčiných očí je překvapující, vzhledem k tomu, kým je. Vidíš v nich strach, spousta strachu a žádná záš». Zidea padne na kolena a člen Rady jí v té chvíli pustí, aby se nemusel sklánět. Jeho poslední slova dolehnou až k tobě Varuji tě, děvče! Něco takového je nepřípustné! A pak se pomalu rozplyne, zůstane po něm jen obláček světlého kouře, který rozfouká vítr. Upírka zůstala klečet na zemi se skloněnou hlavou.

Paní jeskyně - 05. září 2006 16:37

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dobře. Kdyby něco, stačí na mě mávnout a já hned přijdu.. odpoví ti a odejde. Přepadne tě nepříjemný pocit, jako by tě někdo sledoval, ale nikoho nevidíš. Ještě jednou se rozhlédneš, když v té chvíli zahlédneš u krajního stolu muže s koženým páskem kolem krku, na kterém visí kříž. Na stole vedle jeho ruky je postaven pohár s vínem a kousek od něj leží nůž v pouzdru. Dal bys ruku do ohně za to, že před pěti vteřinami tam nebyl.

Paní jeskyně - 05. září 2006 16:40
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Děkuju, ale vážně si nic nedám. Arakis..? Zvláštní jméno.. vezme si jednu cigaretu a z kapsy rychle vyloví zapalovač, kterým si připálí. Díky.. s úsměvem vyfoukne obláček kouře. Copak, že se touláš nočním městem? Nevypadáš jako jeden z těch frajírků, kteří se tady objevují..

Alex Gart - 05. září 2006 18:15
	soukromá zpráva od Alex Gart pro upřu pohled na muže který se zde tak znenadání oběvil a pomalu upiju pivu levou ruku položím na nohu kde mám pod bundou ukrytého deserta.

Paní jeskyně - 05. září 2006 18:27

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Tmavé oči bloudí po lokále, až se zarazí u tebe. Muž kývne na pozdrav, rty se mu zkřiví v nepříjemném úsměvu, možná posměšku. Poháru se ještě nedotkl. Zbytek hospody si druhých nevšímá, baví se historkami a hodnocením jejich nynější situace. Dveře se znovu otevřou a vejde muž, kterého si už viděl ve skladišti. Je to ten červenovlasý chlapík, který měl různé připomínky. Naklonil se k neznámému a něco mu evidentně řekl, muž kývl tvým směrem. Rudovlasý chlapík, s rukama stále na stole, sehnutý k druhému, otočí hlavu a prohlédne si tě. Zamračí se, otočí hlavu do původní polohy a přikývne. Netrvá příliš dlouho a dojde k tobě. Dobrej..

Erik Veneur - 05. září 2006 18:39

soukromá zpráva od Erik Veneur pro V uličce Uličkou se vrací ozvěna mých kroků, jak pevné kožené boty dopadají na betonový podklad. Když spatřím postavu, chci nejdříve reflexivně sáhnout po zbrani, pak si však uvědomím, že se nejspíše nejedná o nic víc než fe»áka či bezdomovce a tak si dotyčného nevšímám. Ruku svěsím zase podél těla a pokračuji v chůzy do pensionu ve kterém mám pronajatý pokoj. Další zbloudilá duše.

Paní jeskyně - 05. září 2006 18:46
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Jeden z nich..? zaslechneš za sebou chraplavý mužský hlas, neznámý si vzápětí odkašle. Pokud se ohlédneš, uvidíš oranžový zářící letící k zemi, drobné jiskřičky při dopadu a rázem se světýlko ztratí pod podrážkou. Neznámý stojí, ruce v kapsách, a hledí tvým směrem. Do obličeje mu zatím vidět není.

sir Damian Regen - 05. září 2006 20:04
	soukromá zpráva od sir Damian Regen pro Přesto, že jsem mínil odejít, vystoupím z úkrytu a vracím se k otřesené dívce. To, co se tu děje je dost zvláštní na na mé zkušenosti. Chvíli tam jen tak stojím, abych ji nevylekal. A pak přejdu k ní a pokouším se jí opatrně pomoci postavit se. "Nebojte se, už je pryč. Už je to dobré." Pokouším se o konejšivý tón v hlase.

Alex Gart - 05. září 2006 21:09
	soukromá zpráva od Alex Gart pro zvednu oči k nově příchozímu.Dobrej jestli něco potřebujete tak se posaďte a řekněte co máte zaproblém jinak naschle.

Ranten Grens - 06. září 2006 22:02
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro Ty si dobrá. To ma musíš nauči». zasmejem sa a čakám kým udáš smer kade pôjdeme. A inak ty pôjdeš so mnou hµada» toho chlápka, alebo musíš zosta» tu?

Arakis - 07. září 2006 10:50

soukromá zpráva od Arakis pro Usměji se... víc se asi an její poznámku ani udělat nedá... ...divné jméno..a noční frajírek... cukne mi obočí... "Je to zvláštní jméno, ale tam odkud pocházím je to jméno poměrně časté..." než se stihne zeptat odkud pocházím odpovím: "nejsme zdejší, a co se týče toho jak vypadám, je mi to jedno..nejsme jeden z těch frajírků ani jiný..já jsem já...a ty, ty jsi půvabná..." pronesu gtiše jakoby jen pro ní, ale ve tváři se mi nepohne jediný sval...mé zelené oči se lesknou nadpozemským světlem a touhou, jako tolikrát...

Paní jeskyně - 08. září 2006 18:22

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro V první chvíli sebou silně cukne, vyděšená, až to skoro není možné. Dívá se ti do očí, pak uhne a její pohled, jakoby prošel tvým tělem a ona se dívala daleko za tebe, ale je to jen následek šoku. Znovu se ti podívá do očí a opatrně vstane. Myslela jsem, že jste už.. polkne a zamrká .. už šel.. Ačkoli její oči jsou rudé, tolik nepřirozené pro 'moderní' upíry, vrací se do nich klid. Lehce se jí třesou ruce. Děkuji.. ale nemusel jste, za pár minut bych to zvládla i sama.. nepodaří se jí usmát, takže jen tak škubne koutky.

Paní jeskyně - 08. září 2006 18:36

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Sklopí pohled, usměje se a tváře ji zrudnou jako malé holce. Nijak to však nekomentuje, ani se dál nevyptává, podle jejího výrazu lze soudit, že je i po chvíli ve značných rozpacích. Dokonce i típne cigaretu. A.. ehm.. Co děláš? zeptá se po malém zakoktání a znovu zvedne hlavu, aby se na tebe podívala. Kolem vás se neděje nic podezřelého, nikdo nepřišel ani neodešel.

Paní jeskyně - 08. září 2006 18:45

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Muž se zamračí, v jeho šedých očích se objeví nezvyklá divokost, jinak se to nazvat nedá. Posadí se. Adrien představí se velice krátce, ruce položí na stůl a upře na tebe pohled Přišel.. jsem vám nabídnout dohodu. Stejně jako vy, i my hledáme Diase, to víte. Poskytneme vám ochranu, ale podmínkou je, že se s námi budete dělit o vše, co zjistíte. To samé platí i z naší strany.. odmlčí se, vydechne a stále na tebe civí Není to můj nápad, vlastně.. já bych do toho lidi vůbec netahal.. ale mí nadřízení si myslí, že jistá spolupráce by byla výhodná jak pro nás, tak i pro vás.

Arakis - 08. září 2006 18:46

soukromá zpráva od Arakis pro Tahle otázka mě naprostio zaskočí... ...co yb děvčátko, běhám po městě s mečem, i teď mám v kapsách dvě pistole se stříbrnými, chodím tady a střílím vlkodlaky a upíry, jsme Lovec, maličká, Lovec... s neuhasitelnou touhou po lovu... "nebudeš tomu věřit, ale jsem psycholog," usmějis e na ní. "Specializujis e na různé duševní choroby, ne moc pěkná opráce,a le každý dělá co umí..." usměji se na ni a dokouřím cigaretu... Toužím po ní, tak jako po prvním výstřelu, už jsme byl příliš dlouho bez ženy... tvá práce je vcelku jednoznačná-baví tě to vůbec?

Paní jeskyně - 08. září 2006 18:48

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Vydáte se vstříc ulicím, Marry vede. Diase? No, to je těžké.. jako člen Rady musím dohlížet na všechny zúčastněné, podávat jim informace a podobně, takže pořád tady určitě nebudu. Ovšem každý z vás má právo na.. nazvěme to třeba patronem, nebo pouhým pomocníkem. Ten vám má hlásit cokoli podezřelého, cokoli, co vy nepostřehnete vysvětlí krátce a neurčitě Zůstat tedy můžu, ale ne napořád.. Navíc, musím psát články do novin, aby se to všechno ututlalo.

Paní jeskyně - 08. září 2006 19:08

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro To jistě. A pomáháš lidem, to se cení.. uznale pokývá hlavou. Má práce.. jsem s ní spokojená. Sice jsem skoro celý den na nohou, obsluhuji různá individua, ale nedokáži si představit, že bych dělala cokoli jiného. Mohla jsem, ale byla jsem na škole příliš hloupá a na všechno kašlala, podle toho to taky dopadlo.. ohlédne se, jestli se po ní někdo neshání. Těžko odhadnout, co si myslí a jak jí vlastně je. Na pohled vypadá opravdu spokojeně, rudost jejích tváří už vybledla, ale jak se cítí doopravdy.. A někdo tu práci dělat musí.. dodá nakonec a rozesměje se.

Arakis - 08. září 2006 19:15

soukromá zpráva od Arakis pro ...někdo tu práci dělat musí..ano někdo musí vlézt do díry a vynést ven tělo vlkodlaka, rozptýlit prach z upíra, někdo to musí udělat...každou práci musí někdo dělat.. Vytáhnu nevzrušeně další davidovku a opět nabídnu dívce, zapálím si a jí pokud si vezme přidržím zapalovač a dopiju lahev piva, pak si potáhnu a usměji se... "Dosažené vzdělání, není vším, důležité jsou jiné kvality, jací lidé jsou..ů ..jestli je sameček schopen zajistit samičce a dětem přežití, jestli je samička schopna rodit děti... a to my my nemůženm, můžem jen chránit...

sir Damian Regen - 08. září 2006 19:15
	soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Já....Nemohl jsem jen tak odejít, když jsem vás viděl v nesnázích." Pokusím se zastřít kavalírstvím skutečnost, že jsem jí nevěřil.

Paní jeskyně - 08. září 2006 19:33

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Další cigaretu s díky odmítla. Ano, ale ne každý to tak bere. Pro nynější svět, pro dnešní pohodlný život je vzdělání základem. Aspoň to jsem vypozorovala na vlastním příkladu.. několikrát poklepala prsty o desku stolu, úsměv jí nemizí z tváře a oči si tě pečlivě prohlížejí. Ale jak jsem řekla, moc toho nelituji. Tuhle práci mám aspoň jistou.. chodí sem dostatek lidí a mnozí se rádi vracejí..

Paní jeskyně - 08. září 2006 19:39
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Konečně se pousmála. Ještě jednou děkuji.. On, to nemyslel nijak špatně.. Jen málokdo uvěří, že někdo jako já nemůže podat více informací o Diasovi.. ale dost už o něm, když dovolíte. Aspoň dvě hodiny o něm nechci mluvit ustoupila o krok dozadu. Měla bych už jít.. a konečně opravdu odejít, nezdržovat se tady..

Arakis - 08. září 2006 19:41

soukromá zpráva od Arakis pro "Možná myslně.." podívejte,s em člověks e vzděláním a jak žiju.. nijak mi nepomohlo..vzdylání je iluze vlastní nadřazenosti, schopností jaké má ona nikdo jiný...vzdělání jer jako cejch, ktrerý pálí a zavazuje, bu´d ráda... " usměji se a potáhnu si z cigarety... ..oči jen, aby mne nezradily oči... pomyslím si, když vidím jak funguje osvětlení v místnosti..musím... "Rád bychs e vracel..." zašeptám..

sir Damian Regen - 08. září 2006 19:49
	soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Dobrá. Ale pro jistotu vás raději doprovodím ven. Tedy, pokud svolíte." Nepřu se s ní. Ani k tomu není důvod.

Alex Gart - 09. září 2006 08:27
	soukromá zpráva od Alex Gart pro Podívám se muži dlouze do očí Docela by mě zajímalo kdo sou ti vaši nadřízení a proč do toho taháte zrovna mě su zvyklej pracovat sám a nerad se s někym dělim.položim ruce na stůl a stále pozoruji muže.

Paní jeskyně - 10. září 2006 18:37

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Ne, ne.. to nemusíte. Zvládnu to.. opět se pousměje Nerada bych, abyste měl kvůli mě problémy. Ještě chvíli na tobě spočíval její vděčný pohled, než se otočila a zmizela ve tmě. Zůstal jdi zde podle všeho sám, úplně sám. Z dálky doléhající zvuk velkoměsta nyní podporuje lehce hororovou atmosféru, stejně jako stíny různých, dávno nepoužívaných, věcí. Snad je čas, aby ses konečně vydal domů, ničím a nikým nerušen.

Paní jeskyně - 10. září 2006 18:39

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Oh, já myslel.. vrhne zlostný pohled na toho druhého, který sedí opodál a nevinně se usmívá. Jsem vlkodlak.. zašeptá, aby to zůstalo jen mezi vámi ..stejně jako mí nadřízení. Kdysi dávno jsme se dělili na klanů, stejně jako upíři, ale nyní držíme všichni při sobě. Je to třeba, aby se rod udržel v hojném počtu. A ti 'nadřízení' jsou jen vysoce postavenými, stejně jako třeba vláda..

Paní jeskyně - 10. září 2006 18:42
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Po tvých posledních slovech opět strne, ale přejde ji to mnohem rychleji, než před chvílí. Snad máš pravdu. Život by byl jednoduchý, kdyny se na to nehledělo.. ale na druhou stranu, lidé by nevěděli to, co vědí nyní a nevymysleli by to, co jim zjednodušuje životy.

sir Damian Regen - 10. září 2006 21:28
	soukromá zpráva od sir Damian Regen pro Chtěl jsem jí říci, že mi tím problémy nepůsobí, ale zmizela příliš rychle. A tak jen pokrčím rameny. Chtěl jsem jen pomoci. A poté se venku připojím k již netrpělivému Thomasovi, abychom se konečně vydali, jako poslední dobou tak často, opět mlčky, domů.

Arakis - 11. září 2006 08:48
	soukromá zpráva od Arakis pro "Myslíš? nepotřebuješ školy, na to aby jsi něco vymyslelal, potřebuješ jen vůli, a chu», pracovat na tom, na čem chceš, vždy» ti kdo vymýšleli první vynálezy položili zákldy fyzice a matematice taky neměli vysokoškolské vzdělání, modernéí technologie, aco dokázali..." usměhju se... ..ne hloupá nejsi, jen trochu naivní, příliš zuávislá na moderní civilizaci...

Alex Gart - 11. září 2006 18:40
	soukromá zpráva od Alex Gart pro Podívám se do očí a usměju se. A co si přesně představujete abych dělal já.Jo a mám jednu zásadu opovažujte se začít něco dělat proti mě aji když vám na to nekývnu a postaram se o to aby se vam problémy ještě zvětšily. Pohnu s pravou rukou aby se odkryl můj desert a pochvýli ho opět zakreju. doufám že si rozumíme.

Paní jeskyně - 16. září 2006 13:43

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Zamyslí se nad tvými slovy a opět musí uznat, že máš pravdu. Nikdy nad tím nepřemýšlela z tohoto hlediska. Chystala se říci ti ještě něco, když v tom se dveře hospody rozletěly, div se nerozmlátily na kusy, a do lokálu vstoupily tři postavy. Jako první vešel muž v tmavém obleku, vysoký, dobře stavěný se slunečními brýlemi na nose. Černé vlasy má nagelované, světlá ple» je podezřelá sama o sobě. Za ním stojí dva podivíni. Dlouhé černé vlasy jsou jakoby mastné, rozdělené do několika pramenů. Oblečeni jsou v podivných černých kombinézách, které mají vysoké límečky, na rukách rukavice. Stejně jako chlapík v obleku i oni mají nepřirozeně bledou kůži, jejich oči jsou velké, černé a matné. Sára tiše vykřikne, protože se lekne rány způsobené dveřmi, pak už jen pootevře ústa a zůstane nevěřícně sedět. Stejně tak zareagují i ostatní, zmlknou a hledí na příchozí. Cítíš neurčité věci, vyzařuje z nich něco velice podobné prázdnotě, zlobě a lhostejnosti v jednom. Podle vzhledu by to mohli být upíři, míšenci, ale jsi si skoro jist, že jimi nejsou. Leda by to byly výtvory Diase, které proti vám poslal. Stojí ve dveřích, muž v obleku se rozhlíží.

Paní jeskyně - 16. září 2006 13:50

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Budeme se dělit o informace, chytíme Diase a rozdělíme si odměnu. Respektive, vy si ji vezmete, naše konta nepotřebují milosrdné dary.. odpoví klidně. Naše problémy nemohou být větší, asi si to neuvědomujete. Pokud se to dítě narodí, nastane Armagedon.. pohrdavě se ušklíbne Tady už nejde o bezpečnost města nebo Ameriky, jde o celý svět. Při pohledu na tvou zbraň jen zavrtí hlavou Pak doufám, že pokud to chcete použít, máte v tom stříbro. Nebuďte bláhový, stejně jako lidé, i my prošli evolucí, přizpůsobili jsme se. Dokonce ani upírům nevadí sluneční svit, jistě, dosud mají jistá omezení, ale za pár let nebudou muset používat ani kontaktní čočky a silné opalovací krémy, když se budou chtít jít slunit na pláž.

Ranten Grens - 16. září 2006 16:54
	soukromá zpráva od Ranten Grens pro To znamená čo? Áno či nie? Pôjdeš so mnou? Hodil by sa mi niekto komu môžem veri», a kto by mi chránil záda. trochu znervózniem. Stle si neviem zvyknú» že jediný človek na svete ktorému neobmädzene verím je upír. A ešte k tomu žena. pri tejto yšlienke sa pousmejem a čakám na odpoveď.

Arakis - 16. září 2006 17:34

soukromá zpráva od Arakis pro Sedím a i já nadskočím úlekem, abych nevzbudil podezření, přitom jsem, ale klidný a nikdo si ani nevšimne toho střelhbitého pohybu, kdy se mi v ruce ocitla lahvička já ji do sebe kopl. Po vteřince motání hlavy vnímám mnohem ostřeji. Zrak funguje o 200% lépe, zorničky sdemění pozvolna na kočičí, ruka je blízko rozepnutého pláště kousek od pouzdra v němž spočívá pistole, kousek od kapsy, kde jsou granáty. I já napjatě čekám, co se bude dít, nedávajíc najevo, že nejsem kořist, že já jsme lovec, sedím a čekám, až se vrátí vše do normáluz i já se napiju...

Paní jeskyně - 19. září 2006 16:51

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Nevšímal sis ho a v klidu šel dál, ale právě to byla chyba. Nebyl tady sám a ti, kteří na tebe měli spadeno se nemuseli vůbec namáhat.. Jeden tě srazil k zemi, ustoupil. Druhý surově kopl do žeber, ustoupil. A nakonec přišel třetí, právě ten, který k tobě mluvil. V této chvíli už to je jedno.. ušklíbl se nad tebou, sklonil se k tobě.. Hrudí ti projela prudká bolest, když se čepel zlatého nože zaryla do masa, a v té chvíli jsi měl podivné vidění, poslední ve svém životě.. Na odlehlém prostranství stála dívka, velice pohledná, ruce měla rozpažené a dlouhé tmavé šaty vlály ve větru. Z dálky k tobě doléhaly tóny Mozartova Requiem. Pak udeřil blesk.. a byla tma...

Alex Gart - 19. září 2006 20:16
	soukromá zpráva od Alex Gart pro Usměju se když vidím jak se ke mě muž chová.Tak to beru jestli máte nějaké informace a hned jak cokoliv zjistím ozvu se vám jen my dejte nějaký kontakt na vás Vytáhnu peněženku a zaplatím vše co jsem si dal a chystám se k odchodu.

Paní jeskyně - 20. září 2006 18:23

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dobře.. přikývne a podsune ti papírek s telefonním číslem. Oznámím to našim vůdcům, určitě vás budou chtít vidět a mluvit s vámi. Pak vám také řeknou vše, co vědí.. Zvedne se on, i ten druhý, a odejdou. Ty zaplatíš docela velkou částku, holt mají trochu předraženo.. a vyjdeš ven. Ulice je klidná, brzy začne svítat. Chvíli se jen tak procházíš ulicemi, spát se ti nechce v důsledku působení nehezkých informací. Něco se ti však nezdá.. máš pocit, jako bys slyšel hlasy, ale odkud vycházejí a jestli vůbec nějaké jsou, to nemůžeš s jistotou říci..

Paní jeskyně - 20. září 2006 18:31

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Ano.. nedopoví načatou větu, protože strne. Zorničky se jí rozšíří, pootevře ústa, jako by chtěla něco říct ale nevydá ani hlásku. Naproti vám, na ulici, se náhle objevila podivná postava. Podíváš se na ní a když se otočíš zpátky na Marry, leží na zemi v záchvatu, při kterém se třese. Neznámý se pomalu, neslyšně, blíží k vám. Jeho dlouhé černé vlasy jsou jakoby mastné, rozdělené do několika pramenů. Oblečen je v podivné černé kombinéze, která má vysoký límeček, na rukách rukavice. Má nepřorozeně bledou kůži, oči jsou velké černé a matné. Trochu ti to připomíná silný černý make-up na zavřených očích.

Paní jeskyně - 20. září 2006 18:35

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Zbytek cesty je klidný, do cesty se vám nestaví žádné překážky, dokonce ani ty v podobě opilců. Dorazíte domů, i zde je všechno tak, jak má být. A je to dobře, protože přijít domů a znovu zažít to, co se stalo tenkrát, by nebylo vůbec příjemné. Na druhou stranu je divné samo o sobě, že se nic nestalo. Člověk by čekal napadení, nebo někoho, kdo by se chtěl přidat k vám, jako k jedněm z hledačů Diase.

sir Damian Regen - 21. září 2006 01:47

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Ten klid se mi nelíbí, Thomasi." Vyjádřím nahlas svůj nedobrý pocit z toho až moc hladkého průběhu cesty domů, obraceje se na svého, dnes nezvykle zamlklého přítele a asistenta. "Tohle není obvyklé. Většinou potkáme alespoň ožralu, vracejícího se z bujarého večírku, nebo z pijatiky s kamarády. Ale dnes nic. I tady je obzvláš» klidno. Ani hubatá Rézi dnes v jídelně s nadávkami neleští podlahu. Jsou čtyři ráno. Už tu měla být. Nevím, zda jít spát. Instinkt mi totiž říká, milý mladý příteli, že se ještě něco přihodí. Před bouří totiž bývá vždy nepřirozeně klidno."

Alex Gart - 26. září 2006 22:21
	soukromá zpráva od Alex Gart pro Složim pečlive papírek a uložim si ho do své peněženky potom si teprve uvědomim hlasy a začnu pátrat po tom odkud vychází.

Paní jeskyně - 09. října 2006 17:40

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Muž v obleku kývne směrem k postarším lidem, dva podivíni se prosmeknou kolem něj a míří přímo ke dvojici, ta je stuhlá strachem a překvapeností a ve chvíli, kdy se tenké prsty dotknou stařenčiných paží je již pozdě na útěk. Ač se jim brání fyzicky a také křičí, není jí to nic platné. Stařík je jí pokusí pomoci, ovšem jeden z podivínů ho odstrčí jako pírko, ale takovou silou, až rozrazí stůl na který dopadl. Druhý podivín zatím nesmlouvavě odvádí paničku pryč, muž v obleku zmizel. Od jednoho stolu se zvedne mladík se slovy Nech je být, ty maškaro! a ve své naivnosti se pokusí osamělého podivína praštit a tím zastavit. Nepodařilo se a i on skončil na zemi, mezi třískami a střepy.

Paní jeskyně - 09. října 2006 17:46
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Shirikeu.. Shirikeu.. zní větrem tichounký hlásek, nikde ani živáčka Shirikeu.. po..kej.. Ne..chá..j.. Shiri..u A naráz vše skončí. Ticho. Jen hukot aut z vedlejších silnic a těch zrovna moc není, který blázen by taky takhle brzy někam jel.

Ranten Grens - 10. října 2006 15:50

soukromá zpráva od Ranten Grens pro Keď si všimnem že marry je na zemi, okamžite aznechám úsmevov a žartov a vytiahnem spod cestovného pláš»a nabité Desert Eagle, do každej ruky jednu. Jediným a tým istým pohybom namierim na postavu. Keďže som si skoro úplne istý že tá postava má niečo spoločné s tým čo sa deje s Marry, okamžite vystrelím tri náboje z každej pištole. Náboje sú strieborné takže dúfam že ak aj je to niečo horšie ako upír nejaký účinok to ma» bude. Potom sa ihneď zohnem. Marry čo sa deje? Marry...

Paní jeskyně - 11. října 2006 17:16

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Každá ze střel způsobila to, že s sebou trhl dozadu a ještě více zpomalil, ovšem, nic víc se nestalo a jakmile jsi dostřílel, pokračoval dál k vám. Z jeho ran začala vytékat tmavá lesklá tekutina, ovšem při zdejším osvětlení není jasné, zda je to krev nebo něco jiného. Marry jen zavrtí hlavou a přes všechnu bolest, kterou v této chvíli cítí, přes fakt, že nemá skoro žádnou sílu, zašeptá jediné slovo Uteč.. V té samé chvíli se útočník beze zbraně rozeběhne proti vám a než stačíš cokoli udělat, nějak se bránit, jsi jednou jeho rukou odstrčen a jeho druhá ruka odhodí Marry o několik metrů dál. Otočí se k tobě čelem, jako by ti dával šanci odejít. Marry díky bohu dopadla pouze na zem, zranění nejsou patrná.

Arakis - 12. října 2006 00:30
	soukromá zpráva od Arakis pro ...a přitom to vypadalo na tak krásný večer... pomyslím si a ruce pevněji sevřou ba deserty, zorničky se zůží a svaky napnou... jen okamžik..chvilička, a pak... "Tak dost bylo zábavy..." zvednu se a skoro vesele prohodím v rukou třímajíc desertys výbušnou municí... Zády se držím i nadále u zdu připraven an cokoli...

Paní jeskyně - 26. října 2006 12:15
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Tvor se na tebe jen letmo podívá, ale víc pozornosti ti nevěnuje. A protože mu nikdo jiný už nebrání v tom, aby ženštinu odvedl, znovu s ní škubne, aby šla. Zbytek obsazenstva hospody jen tiše, zaraženě, sedí a vše sleduje.

Paní jeskyně - 26. října 2006 12:19

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Thomas jen pokrčí rameny, sám nyní neví, co přesně by si měl myslet. Podivné to je, ale možná je to jen součást téhle hry.. rozporu Rady s Diasem, možná.. a možná také ne. Cosi projede kolem oken domu a v té chvíli se celá místnost zaplní zářivým bílým světlem. Ucítíš příjemné teplo a nasládlou vůni, pak jen cítíš, jak padáš k zemi a kolem tebe stojí několik podivných postav. Jsi v bezvědomí..

Arakis - 26. října 2006 12:19
	soukromá zpráva od Arakis pro Zbraně spustí, stříbrné tříštivé se zakousnou do obou podivínů a já jen napjatě čekámn co se stane...

Paní jeskyně - 26. října 2006 12:29

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Jeho ruka přestane svírat ženinu paži a ta, vyděšená k smrti, uteče kamsi ven, naštěstí nezraněna jedinou kulkou. Pohled onoho stvoření je nyní pouze tvůj, kulky se boří do jeho tkání a některé z nich dokonce projdou jím celým a pak s tichým cinknutím, které však při střelbě není slyšet, dopadnou na zem. Nehýbá se, jen stojí a po chvíli ustoupí o krok dozadu - zřejmě pod silou kulek. Z jeho ran začne vytékat tmavá tekutina, která může mít s krví společnou jen hustotu. A pak, jako by celou dobu sbíral síly, se vrhne proti tobě a srazí tě k zemi. Jedna ze zbraní ti vypadne z ruky a dopadne o kousek dál, bohužel na ni zatím nedosáhneš. Chladná ruka svírá tvůj krk, ale neškrtí.

Arakis - 26. října 2006 12:33

soukromá zpráva od Arakis pro No tos mi mohla dát šanci: já jsme pod elixírem, ale co uš... Jen se s podivem podívám, jak moje tříštivé neuspěli ve výstřelu..jak ani jeden poři zaboření do masa nevybuchl..vzpomínám si dobře co to provedlo vlkodlakovi, jenže tohle..tohle se mi nezdá..a tak než stihnu zareagovat jsme držen pod krkem, usmějis e vesele do toho obličeje a pistolí mus střelím do rozkroku, je to výstřel směrovaný nahoru... směrem k páteři a hlavě... "Co jsi zač? Hajzle?" zavrčím

Paní jeskyně - 26. října 2006 12:45

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Trhne sebou. Přiblíží hlavu na několik málo čísel blíže k tvému obličeji, ale nic se nestane. Vidíš jen nic neříkající výraz a matnost černých očí bez zorniček. A pak se rozplyne.. Jen na zlomek sekundy po něm zůstane černý kouř, který se pak také ztratí. Přiběhne k tobě servírka. Nestalo se ti nic? Jsi v pořádku? Návštěvníci hospody ještě sedí, pomalu se však začnou zvedat a platit, aniž by si nechali vrátit peníze, ale stejně jako ty neodejdou.. Ve dveřích se opět objevil muž v obleku, tentokráte nedoprovázený svými poskoky. Za ním se objevila bílá záře, podobná, kterou lze spatřit když projíždí auto, ovšem tahle stále sílila až naplnila celý prostor hospody.. Ucítíš příjemné teplo a nasládlou vůni. Tak příjemně ti nebylo už dlouho.. Mnozí jiní by upadli do bezvědomí, ale ty jsi neočekávaně zůstal vzhůru jen s tím, že neovládáš vlastní tělo. Ve světle zahlédneš postavy, ucítíš ruce, které tě odnášejí, ale nakonec stejně vidíš jen tmu v kufru auta, které tě odváží do neznáma..

Arakis - 26. října 2006 13:26

soukromá zpráva od Arakis pro ...sakra...pomyslím si..a děkuji Bohu za to, že mě neprohledávali, schované pistole, které jsem sesbíral hned jak přízrak zmizel, ve vysokých botách ukryté nože, pistole na zádech: to vše mi dodává pocit jistoty: a hlavně pak lahvička driáku, který mám v kapse...to vše mě uklidňuje i když tím jak se situace vyvinula nejsme spokojený... Ani jsme se s tou holkou rozloučit nestihl... ...zkurvená La Sombra...

Paní jeskyně - 31. října 2006 17:05
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Než se stačíš vzpamatovat z jejích slov, ucítíš příjemné teplo a nasládlou vůni. Tak příjemně ti nebylo už dlouho.. Upadneš do bezvědomí.

Paní jeskyně - 31. října 2006 17:07
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro A najednou tě obklopí zářivé bílé světlo. Přemýšlíš, co by to mohlo být. K tomu příjemné teplo a zvláštní vůně. Netrvá to dlouho a světlo tě doslova obklopí.. a ty upadneš do bezvědomí.

Paní jeskyně - 31. října 2006 17:16

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Cesta trvá poměrně dlouho, sem tam nechtě usneš, ale je to jen na kratinké chvíle. Nakonec auto zastaví, kufr se otevře a tebe znovu oslepí světlo, tentokrát však úplně normální. Dva podivíni tě vytáhnou ven a nechají ležet na zemi. A nastane několik dalších minut bezmocného čekání. Až nyní tě odzbrojí, oberou o některé kousky oblečení, takže zůstaneš jen v kalhotech. Bez trika, bundy, bot i ponožek. Takto 'připraveného' tě odvlečou zase na jiné místo..

Paní jeskyně - 31. října 2006 17:27

O několik hodin později.. Všichni, jeden jako druhý, jste zažili cosi podivného, z jistého úhlu vašeho pohledu cosi nevysvětlitelného. A nyní.. Jste ve velké místnosti, jen čtyři zdi, strop a podlaha. Na tom by nebylo nic hrozného, kdybyste neviseli na okovech podél stěn. Zápěstí máte za tu chvíli už dost rozedřené a zakrvácené. Nemáte u sebe žádné zbraně ani šperky, pánům dokonce svlékli trička. Po podlaze se táhnou krvavé čmouhy. Když se dobře rozhlédnete, uvidíte některé známé tváře. Asi nejvíc vás překvapí, když na jedněch okovech uvidíte viset polosvlečeného dlouhovlasého blonďáka na pokraji sil, Nikoda. Rudovlasý vlkodlak je tady také, a jak už bylo řečeno, spousta jiných ubožáků je zde také. Bez výjimky ženy i muži. Místností se rozléhá pouze těžké dýchání, sem tam někdo zakašle. Atmosféra není vůbec hezká a účinky světla přestávají působit.

sir Damian Regen - 31. října 2006 22:37
	Nepokouším se vyprostit. Je mi jasné, že to nejde a že bych se jen zbytečně zbavoval sil. Pouze se rozhlížím kolem a pozoruji, kdo všechno zde je. A hledám Thomase.

Arakis - 01. listopadu 2006 08:27

"Ale do hajzlu..." pronesu zvesela... "Ani cigára mi nenechali..." zavrčím už méně zvesela a postavím se na nohy, dívám se houstnoucím šerem a asnažíms e překonat bolest, která se dnes rozhodla usídlit v mé hlavě, také se snažím zrak přizpůsobit světlu, což není nikterak složité. ...aaa...staří známí, všichni do jednoho domlácení a chovající se jako neviňátka, čekající na porážku, tak tedy přijď Herode, a uvidíš, že i neviňátka mají zuby...

Paní jeskyně - 29. listopadu 2006 16:05
	Damian: Trvá docela dlouho, než ho mezi přítomnými najdeš. Je celý zakrvácený, kolena se mu již dávno podlomily a nyní jen tak visí na řetězech. Arakis: Někdo z přítomných se hořce uchechtne nad tvou poznámkou o cigaretách. Pokud se rozhlédneš, není těžké odhadnout, že to byl Nikod, protože několikrát pokýval hlavou, snad aby ti naznačil, že to byl on. Hlavu však zvednout nedokáže.

sir Damian Regen - 29. listopadu 2006 16:25
	Za to někdo draze zaplatí. Proběhne mi hlavou myšlenka, ostře pálící vztekem, když vidím, co udělali Thomasovi. O sebe strach nemám. Ten mladík ale za nic nemůže, ať už nás tu viní z čehokoliv.

Arakis - 02. prosince 2006 19:48
	"tak jsme teda dopadli hezky..jako prosťáčci jsme se nechali pochytat, nechali jsme se zmlátit...do prdele!" zaklejua praštím rukoudo zdi... Je vidět, že jsem poněkud nervóznía veselost je víceméně hraná... Navíc je na men vydět, že bych potřeboval cigaretu... jako bych měl absťák...

sir Damian Regen - 22. prosince 2006 22:43
	"Pochytat?" Objeví se na mých rtech ironický úsměv. "Toto bych spíše nazval únosem, vážený pane." I já mám vztek, plýtvat ovšem energií by se nemuselo vyplatit. Možná, že ji budu ještě potřebovat.

Arakis - 23. prosince 2006 12:11
	"Ale, ale pane..." zasměji se... "Unesen jste byl možná vy..někteří se i snažili bránit a tak byli chyceni..." zavrčím zase o něco víc podrážděně... "Takže si teď zahrajeme jednu hru, hru an otázky, je prostá, takže, první otázka: máte někdo nůž?" zasměji se...

Paní jeskyně - 23. prosince 2006 18:47
	Od protější zdi se ozve pobavený chraplavý smích, z více stran se pak ozve řinčení řetězů, jak se některé z obětí snaží zpohodlnit si pobyt. To mě tedy zajímá ta druhá otázka pronese muž s oním chraplavým hlasem. Je velice štíhlý, vlasy má nepravidelně ostříhány nějakým amatérem a oblečen je v kdysi bílém triku a tmavých kalhotách. Nepoznáváte ho.

Arakis - 07. ledna 2007 13:40
	"to se teprve ukáže v závislosti an výsledcích té první..." a trochu mne jímá beznaděj neboť i necítím vrhací nůž, který mívám normálně ukrytý v botě... Hledím na toho muže, a pak pronesu: "Dobře, otázka číslo dvě...A ty jsi kdo?"

Alex Gart - 07. ledna 2007 16:23
	Proberu se z bezvědomí a pomalu se rozhlížím po místnosti chvýli mi sice trva něž zjístím kde jsem a co se stalo. První co mě probleskne hlavou je myšlenka jak se dostet odsud. Natočim se tak abych dovře viděl na pouta kterými su připevněn stejně jako všichni ostatní ke stěně. Pomalým zkušeným pohledem začnu zkoumat zámek jestli by nešel nějak odemknout.

Paní jeskyně - 15. ledna 2007 16:41

Nedůležitá osoba pro vás i pro ně, ale nejspíš si mysleli, že bych někomu mohl něco říct. Nebo vám pomáhat suše se zasměje Kdysi dávno mi říkali Michael, doufám, že vám to prozatím postačí. Stejně si nemyslím, že si tady budeme podívat ještě nějak dlouho. Krom sténání, řinčení okovů, dechu a vašich slov, zde panuje ticho a klid. Nevypadá to, že by se někdo chystal vás kontrolovat. Alex Zámek by odemknout šel, ale brzy zjistíš, že u sebe nemáš nic, čím by jsi to mohl zkusit. A mlátit jím o stěnu by nebyl dvakrát dobrý nápad, energii zatím potřebuješ hlavně proto, aby ses udržel na nohou.

Luciene - 15. ledna 2007 18:30

S obrovskou bolestí hlavy se probírám z bezvědomí. Řasy slepené krví se jen ztěžka odlepují, ale stejně to dokážu. Scenérie místnosti je dost děsivá... Ale nějak ji nevnímá. Chvíli mi trvá, než se zorientuji v prostoru. Je zde šero. A spousta lidí visících na stěnách. Někdo se tlumeným hlasem baví. Všichni vypadají dost zuboženě. A pak mi teprve dojde, že já na tom nejsem určitě o nic líp. Odfouknu ztěžklý špinavý pramen vlasů z čela. Na víc se nevzmůžu. Jako ostatní visím za ruce. Okovy jsou trošku volnější, díky mému křehkému tenkému zápěstí, o to víc to však bolí viset za ně.

Igniti - 16. ledna 2007 21:12

V cele? Probouzím se a hlava mě bolí jako střep. Mám napuchnuté rty, asi jsem se kousla. Zjišťuju, že mě bolí zpápěstí. Pomalu otevírám oči. Ksakru! Co to má znamenat? Matně si vybavuju, co se vlastně stalo, ale vše je nějak rozmazané. Až teď si všimnu, že má zápěstí svírají okovy. No to snad! Co to k čertu je??? zavrčím vztekle. Rozhlížím se kolem a vidím, že tu nejsem sama. Chvíli pozoruju ostatní a při zjištění, že jsou na tom všichni stejně se trochu uklidním. Aspoň v těch sračkách nejsem sama!

Paní jeskyně - 20. ledna 2007 19:08

Ozve se tichý, škodolibý smích. Ano, opět onen muž s chraplavým hlasem, který nyní věnuje trochu své pozornosti Igniti. Copak se vám nezdá, slečno? Někdo opět tiše zabručel. Většina z vás nemá zrovna náladu na hloupé vtípky, ale jeden z těch, kteří vypadají nejhůře, ano. Znovu zvedl hlavu, jeho okovy zachrastily a on se postavil rovně, jakoby mu nic nebylo. A přesto zaschlá krev a špína prozrazuje, že neprožil nic hezkého. Nikod nikdy nebyl jedním z těch, kteří by se hned vzdávali, i když dostanou pěkně přes čumák. Tomu železnému, tomu se říká okovy. A té místnosti, té se říká místnost. Chcete-li, tak provizorní vězení. V jeho očích se odráží povýšenost.

Igniti - 20. ledna 2007 20:29

V provizorním vězení Nevěřícně zírám na stojícího muže. Vše ve mně vaří. Mám sto chutí někomu krutě ublížit. Nevím jestli mám začít řvát, ta neschopnost cokoli udělat je šílená! Chvíli na něj okatě zírám a pak se začnu smát. Není to příliš uvolněný smích. Sklopím hlavu a pak na něj zpříma pohlédnu: Copak se mi nezdá? řeknu nechápavým tónem. To myslíte vážně? mám sto chutí se na něj vrhnout, ale krotím se. Sedím tady připoutaná, s lidmi které absolutně neznám, nevím kde, nevím, jak jsem se sem dostala, ani proč tady krucinál jsem. Zakroutím hlavou a zavrčím. Ale děkuji za péči, alespoň dvě otázky jste mi zodpověděl! Díky Vám již vždy poznám OKOVY a budu vědět, když se ocitnu ve VĚZĚNÍ. řeknu tím nejironičtějším tónem jakého jsem schopna a vztekle kopnu do země.

Luciene - 20. ledna 2007 20:44
	Ještě v mdlobách zaslechnu rozrušený hlas nějaké ženy naproti mně. Pomalu začínám rozpoznávat jednotlivá slova. Pokud se to tak dá nazvat, tak mluví s nějakým blonďatým mužem. Když oba skončí svůj výstup, s očima sklopenýma k zemi vyprahlými suchými rty zamumlám Tak to nejsi sama krasotinko. Stačí se jen porozhlédnout, kolik nás tady je a nevíme proč.

Paní jeskyně - 21. ledna 2007 12:11

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Máš, řekněme, že máš dobré informátory. Přece jen ta část Rady, která se rozhodla pokračovat v původním úkolu a pomáhá vám s hledáním té ženy, která čeká napůl upírské děcko, k něčemu je. Stálo tě to sic mnoho sil, ale jsi u svého cíle. Vysoký plot odděluje ulici od opravdu velké vily, kde podle všeho mají ti neznámí držet téměř všechny pomáhající. Ti, kteří tam nejsou, jsou mrtví. A když se to vezme kolem a kolem, tak jsou prakticky mrtví i ti uvnitř. Neznámí. To je opravdu trefné označení těch, o kterých nic nevíš ty a ani Rada. Prostě se objevili a můžete jen předpokládat, že je vede nějaký zrádce Rady, protože ty téměř nesmrtelné stvůry, které vypadají jako ze špatného sci-fi filmu, si nemůže dovolit každý. Jsi kousek od vrat, ovšem faktu, že jsou to vrata napovídá pouze vjezd bez patníků. Žádný zámek, žádná klika ani senzor. A nikdo není v dohledu.

Paní jeskyně - 21. ledna 2007 12:27

Chraplavý muž mlčí, asi by si raději povídal s Arakisem než s rozčilenou dívkou, zato Nikod si vždycky rád rýpne. Jsem neskonale šťastnen. Rád pomáhám všem v nouzi vesele se usmívá, což vypadá dosti šíleně s tou krví všude po obličeji. Ovšem, máte pravdu připustí. Mé jméno je Nikodemus DaMoor, někteří mne již znají a já znám k mé nelibosti je stejně povýšeně jako před chvílí sjede pohledem Arakise, Damiana i Alexe, stejně jako červenovlasého mladíka, který naráz zbystřil. Čiší z něj nenávist a mnohým z vás je jasné, že Nikod a vlkodlak Adrien se prostě nesnesou ani v téhle chvíli. A proč tady jsme. Jsme tady kvůli té couře! Kvůli lidské couře, která zabíjela upíry tak dlouho, dokud si to nerozdala s Vladem Gangrelem! Uklidni se, upíre. Není to jen její vina. Kdybyste ji tehdy zabili, nemuseli jsme tady teď být promluvil rudovlasý muž s vrčivým tónem. Ještě to sveď na mě, ty zmetku! Nikod s sebou trhl. Pouta se mu zařezala hlouběji do kůže, ale jejich upevnění ve zdi zůstaly pevné.

Luciene - 21. ledna 2007 14:41

Hele, chlapi, bejt váma, tak se přestanu hádat, sklapnu a přemýšlím, jak se odtud dostat, ne proč jsme tady... Ale jinak díky za informace. S tímhle já osobně nemám nic společného. Nerada zabíjím. A taky nerada poslouchám povýšené kecy. O to víc když se při nich řve. A věřte mi nebo ne, jsem šťastná, že jste na okovech. Protože rvačky taky nesnáším... odhodlám se k řeči nahlas a nezastaví mě ani naštvaně se zvedající hrudníky všech přítomných a pootevřená ústa některých mužů. Například Nikoda.

Alex Gart - 21. ledna 2007 20:22
	Podívám se vztekle po těch dvou co se tady hádaj aji v téhle chvýli. Nechtěli byste se přestat hádat aspoň teď nevim jak vám ale mě se tady vůbec nelíbí.Neřeště proč sme tady ale jak odsud. Podívám se na toho co mluvil o couře. Opovažuj se tak o ní mluvit kdybych nebyl spoutanej a tudíž stejně neschopnej cokoliv dělat tak bych se s tebou už o tom vůbec nebavil a řešil bych to uplně jinak.

Alysson - 21. ledna 2007 20:31

soukromá zpráva od Alysson pro Hmm takže toho zase vím málo na to, abych se dostala dovnitř... Ví se o mě, že pracuji většinu času sama, vlastně kvůli svému původu, nesnáším, když o mě lidi a i upíři ví, že jsem bastard jejich ras. Stojím u plotu, kousek od vrat. Sjem ve své lidské podobě, abych nezbudila pohledy, o které nemám zájem. Ale musím využít pár svých upírkých schopností. Přetáhnu si přes hlavu kápi a začnu se proměňovat. Proměna netrvá ani půl minuty. Odrazím se od země a s lehkostí vyskočím do výšky a zachytím se prstama nahoře plotu a poté se na něj vyšvihnu a seskočím dolu k vile. Kde se rozhlédnu, abych našla vstup dovnitř a mohla najít ty, o kterých mi řekla rada.

sir Damian Regen - 22. ledna 2007 01:17

"Možná by opravdu neškodila trocha pokory, Nikode. Nebo vy snad nemáte okovy na rukou a vlastní krev rozmazanou po obličeji, jak vás kdosi, pravděpodobně dost málo důstojným a dost málo šetrným způsobem, vlekl po tvrdé podlaze? Nebo.......Nedej bůh!.......dokonce mlátil?" Ozvu se. "A všem by nám jistě alespoň nepatrně pomohlo, kdybychom se na chvíli povznesli nad to kdo jsme a kým jsme. Alespoň než se nám podaří vymyslet, jak se dostat ze řetězů a z tohoto místa. Ať jsme totiž kdokoliv kýmkoliv, nyní bychom měli přestat s hádkami a nevraživostí.....a spolupracovat. Bez toho to nepůjde, ať už za to může kdso chce." Takhle dlouho jsem mluvil snad jen při přednášce studentům. Nutno říci že, nebýt okovů, tahle situace by dost připomínala studentskou hádku. Bezděky jsem se musel usmát, ikdyž tato situace v sobě mnoho humoru neskrývá.

Igniti - 22. ledna 2007 20:09
	Ve vězení Ach tak pan DaMoore, až budu chtít příště poradit, alespoň vím na koho se obrátit. ironicky mi bleskne hlavou, ale už nic neříkám. Jen pozoruji rozhovor kolem. Vzteklé házení viny na ostatní a vylívání si zlosti, je nám opravdu k ničemu. to musím připustit. Ale je to pekelně příjemné. napadne mě a na rtech se mi objeví úsměv. Ss! syknu tiše. Ze strupu na rtu se mi zase spustila krev.

Luciene - 23. ledna 2007 15:13

Kašlete na pokoru jestli si nepomůžem tak tady všichni chcípnem. Nebo co je momentálně pravděpodobnější, někdo na nás pobaveně kouká jak se hádáme, přijde, několika odemkne pouta, zamkne nás zase a bude se bavit tím, jak se vy tady pozabíjíte. Všichni máte v něčem pravdu a v něčem jste jako malé děti... řeknu, ale pochybuju o tom, že si mě někdo všímá... Jak mi došlo, jsou tady mnohem podstatnější problémy...

Paní jeskyně - 23. ledna 2007 20:17

Pfch! Znáš ji snad tak dobře, abys mé obvinění mohl popřít? neodpustil si Nikod poznámku směrem k Alexovi. Našel si dalšího, koho může nenávidět a snažit se ho zabít, až bude čas a příležitost. Ovšem, více ho zaujala slova Damiana, která ho tak trochu vrátila do přítomnosti. Pokýval hlavou a popošel tak, aby byl co nejblíže k němu. Víc jak o půl metru to nebylo. Vycenil zuby s nepřehlédnutelnými špičáky, jeden má zlomený. Mám pouta, která se mi s každým pohybem zarývají více a více do kůže. Podali si mě tak, že jsem tomu sám nechtěl věřit, zlomili mi špičák. Bylo to moc poučné. A měl jsem čas je poznat. Jeho hlas je překvapivě klidný, je hrdý na to, že prožil něco jiného, než vy ostatní. A víš proč? Protože jsem měl dost hrdosti na to, abych se bránil. Usmál se. Několikrát za sebou škubal s okovy, jeho rány krvácely, ale on ani necekl. Vlastně vypadá jako blázen.

Igniti - 23. ledna 2007 21:02

Stále v cele Opět kokám kolem sebe, jsem překvapená, kolik emocí může vzniknout i mezi relativně cizími lidmi. Ksakru nech si ty psychologikcký kecy! řeknu si vduchu. Obdivně zírám na Nikoda. Nechtěla bych prožít, to co on. Napadne mě, že dostat se odtud stejně nepůjde. Když už si někdo dal tu práci, aby nás sem dostal, tak si dal bezesporu záležet, abysme mu neupláchli. I kdyby jsme se dostali z pout, o čemž pochybuju, tak se stejně nedostanem přes zavřené dveře. A i kdyby jsme se zázrakem dostali přes ty zatracené dveře, tak tam bude určitě pár individuí, kterým se nebude moc líbit, že chceme na procházku. Jak tak všechno probírám v hlavě dojde mi, že nejlepší bude šetřit síly a až se někomu zachce nás propustit, bude nejlepší doba na to, abych vymyslela co dál. Spokojeně pokývám hlavou. A teď už jen sleduju, s kým mám tu čest, sedět v jedné cele.

sir Damian Regen - 23. ledna 2007 21:12
	"To je dobře, Nikode. Konečně jste také bojoval sám, čestně, jako muž, možná i jako šlechtic. Ne ze zálohy prostřednictvím svých nohsledů, aniž by jste byl sám poškozen. Vítaná změna." Čiší ze mě chlad a ironie. Tohoto muže, jak je znát, vskutku nesnesu. Přesto je mi jasné, že i jeho spolupráce bude třeba.

Luciene - 24. ledna 2007 10:00

Každý z přítomných ve mně vzbuzuje jisté emoce. Po slovech Nikoda se začínám cítit tak trochu nepatřičně... Jako bych se sem dostala skutečnou náhodou... Což je v podstatě pravda... Nikdy jsem o těch lidech neslyšela, nikdy jsem je neviděla. Vždycky jsem se snažila do ničeho se nezaplést... A jak to tak vypadá, povedlo se mi to. Jsem v tom až po uši... Lehce se pohnu a cítím, jak mi okovy rozedřely starou ránu. Po zápěstí mi začíná pozvolna stékat krev. Krom jediného, to jest, že přemýšlím, zda by se to nedalo použít k vyvlečení ruky, je můj mozek vygumovaný. Z určité části si však tvoří sympatie ke každému z přítomných a analyzuje je.

Alex Gart - 24. ledna 2007 17:10
	Podívám se na šílícího upíra a stále se vesele usmívám. Jo znám ji docela dobře a proč bych ti to měl vyvracet je to tvůj názor já se ti ho nebudu snažit vyvrátit já ti ho rovnou vezmu.

Luciene - 24. ledna 2007 17:46
	Zajímalo by mě, jak chceš někomu vzít jeho názor... vstoupím opět do diskuze, ovšem mám pocit, že mě všichni budou ignorovat. Kdo by si všímal malé špinavé postavy když je tam spousta dalších?

Igniti - 24. ledna 2007 17:54

V cele Zatnu rty, abych se nezačala smát. Přijde mi docela vtipné, jak se tady všichni horlivě baví. Možná proto, že vesměs nevím o čem to mluví. Je to vážně komické. Pozorovat tu slovní přestřelku. Těkám temnýma očima z jednoho na druhého a báječně se bavím. Ksakru, zase si koleduješ o malér, drahá Igniti! Uklidním se a otočím se směrek k Nikodovi: Ehm, promiňte, že znovu obtěžuji, ale jelikož jste mi byl již jednou skvělým rádcem, měla bych ještě jeden dotaz... řeknu a podám patřičný herecký výkon. Pokračuji: Zmínil jste se, že vám někdo hrubě ublížil a z toho vyplývá, že možná víte, s kým máme tu čest, popřípadě, komu můžeme být tady v cele prospěšní! Dokončím svou bezchybnou řeč a čekám, jestli mi zasadí smrtelný úder, nebo mi slušně odpoví.

Paní jeskyně - 25. ledna 2007 16:19

Aaa! Nikodova nálada se slovo od slova lepší, nakonec si vymění několik, kupodivu docela přátelských a chápavých, pohledů s rudovlasým vlkodlakem a odpoví Damianovi: Pravda, pravda. Tušil jsem, že vás tím potěším. Když promluví Alex, ozve se tiché uchichtnutí a hned po tom vrčivá rada Být tebou, dál to nerozvádím ani nikoho a nic neobhajuji. Navíc, ta holka má pravdu. Nastane chvíle mnoha pohledů, které lítají od jednoho přítomného ke druhému. Mezi několika upíry také započal rozhovor, ale narozdíl od vašeho klidný a přátelský. Oni jen čekají, co přijde, nepřemýšlejí nad tím, co udělat, aby se tomu vyhnuli. Upír probodne Igniti pohledem, do obličeje mu spadne pramen krví slepených blond vlasů. Kupodivu, k mé smůle, milá slečno netuším. Viděl jsem je, vím, co dokáží, ale komu slouží netuším. Rozhodně je to někdo z Rady, pokud ne samotný Dias, o čemž pochybuji ale v dnešní době nemůžete pořádně věřit ničemu.

Luciene - 25. ledna 2007 16:29
	Další rozhovor "hlavních postav" ignoruju a soustředím se jen na ty zatracené okovy. Vrstvička krve je už docela silná a žádné náramky mi nebrání v tom, abych rukou proklouzla ven. Kroutím a kroutím, snad se z nich vykroutím. Je třeba na to jít velmi pomalu. Přece jen si nechci ublížit...

Paní jeskyně - 25. ledna 2007 16:40

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Okolí vily je prázdné, bez náznaku jakéhokoli pohybu či něčí přítomnosti. Vlastně je to zde i málo osvětleno, ale to vůbec nevadí, neboť ve vile se až na horní patra svítí všude, takže část světla dopadá až na trávník. Bohužel, ani v nezakrytých rozsvícených oknech nezahlédneš žádnou postavu, což budí silný dojem, že vila je prázdná. A k tomu necítíš přítomnost ničeho tobě podobného. Brzy najdeš dveře, snad dokonce hlavní vchod. Zkusíš otevřít.. a dveře ti v tichosti nabídnout, abys vstoupila do domu. Ocitla jsi se v obrovské hale, docela luxusně vybavené. Na zemi leží dva černé pláště, po pohybu stále žádná stopa. Na protější zeď navazuje schodiště pokryté rudým kobercem. A stále nikde nikdo. Ticho.

Alysson - 25. ledna 2007 21:02

soukromá zpráva od Alysson pro Nejraději bych se proměnila zpátky v člověka, ale v lidské podobě nemám tak silné své schopnosti upíra. A právě tyto schopnosti velmi potřebuji, hlavně jednu, vycítění živého. Pohlédnu na pláště na zemi. To se mi nezdá normální, aby tu někdo pohazoval pláště na zem... Potichu se vydám ke schodišti. Musím rychle objevit, ty kteří jsou tu drženi a nejraději bych nikoho jiného nepotkala. Ale to by bylo moc velké štěstí, kdyby šlo všechno hladce, tak jako to, že jsem se dostala do vily.

Paní jeskyně - 26. ledna 2007 15:15

Přes všechnu snahu, se Luciene nedaří dostat se z okovů, ale nevzdává to. Zaměří se na pravou ruku.. a k nezměrné radosti je brzy venku. Bohužel, okovy nejsou stejné a druhý je o něco menší, takže jím ruku neprotáhne. Volná ruka je trochu podřená, ale nic až tak hrozného. Nikodovy oči se rozšíří vztekem a překvapením zároveň, protože dívku celou dobu sledoval. Je mu však jasné, že on tu svou neprotáhne ať by se snažil jak by chtěl.

Paní jeskyně - 26. ledna 2007 15:28

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Je již mnoho let, co jsi na tomto světě. Jedno období je lepší, jiné horší, ale pokaždé, když se za nimi ohlédneš můžeš s klidem říci, že tato doba je jednou z nejzvláštnějších a nejsložitějších. Zároveň však je jen málo těch, kteří ve vás, upíry, věří, čímž se snižuje riziko napadení a nebo nějakého protivampiristického zásahu. Jsi si vědom, že i v této době existují lovci, ale je jich pomálu. Jedno se však, jako by se nikdy nemělo změnit - přísun nových informací. Nevíš tolik, co někteří jiní, ale víš dost na to, aby sis udělal obrázek. Salvo Dias, upír možná starší než ty sám, ovládající magii.. poslední z těch, kteří se řadí k nějakému klanu. Nebezpečný, ale v dnešní době určitě omezený. Antikrist. Dítě, které má být zkázou pro svět. Jeho matka.. jeho otec. Lovkyně a upír, kterého brzy na to zabil jiný. Jaká ironie. Rada. Rozpad Rady nevěstí nic dobrého, to si domyslí každý, ale to, co se stalo nečekal snad nikdo. Jeden z nich, mladinká dívka upírka, se s tebou spojila, ale byla to velmi krátká chvíle, neřekla ti žádné podrobnosti. Blond vlasy, upřímná tvář.. Marry. V domě panuje neobvyklé ticho, ale i to se tady občas rozhostí. Něco zavrže, dveře někde nahoře se zabouchnou.

Dante - 26. ledna 2007 16:07

soukromá zpráva od Dante pro Hmmmm....zdá se, že nová doba si žádá nová opatření. Možná by nebyl špatný nápad pořídit si nějaký prostředek k izolaci zvuku... Pomyslím si, když můj citlivý sluch vyruší bouchnutí dveří. Zrovna zběžně pročítám nové vydání "Černé Bible", kterou mi opatřil jeden nadšenec z knihkupectví. Jeden z těch hloupých človíčků, co čmuchají kolem skrytých věcí a myslí si, že patří do "světa za oponou". Bláboly. Nic víc. Úlomky pravdy utopené v moři neymslů. povzdychnu si a odložím knihu stranou, na vyřezávaný starožitný stolek. Sedím ve svém hlavním pokoji - středně velká místnost, stěny obložené kamením, sem tam rozprostřené temně rudé závěsy. Podlaha je porkyta opravdovými parketami, ve středu leží medvědí kožešina. Severní stěnu zakrývá masivní knihovna plná tlustých bichlí s nápisy v nejrůznějších jazycích. mezi prastarými svazky občas prokouknou nějaké novější tituly - každý by se asi podivil, co ve společnosti Abdul El Razadova Necronomiconu pohledává Harry Potter. Občas na některé zdi prokoukne nějaký obraz - obvykle od A. Muchy. Celý byt je v neustálém příšeří -jen tu a tam osvětlovaný stylovými lampami. Co se nábytku týče, uprostřed místnosti je těžký, ale celkem nízký dřevěný stolek. Zdobený, vyřezávaný, nejspíše spadající do barokního stylu. Naproti knihovně je umístěn velký, čalouněý divan. Vlevo od něj, stále u stolku, mé oblíbené houpací křeslo. Stolek je vcelku prázdný - až na pouzdro s doutníky, porcelánový popelník a šálek s horkým čajem. Nátáhnu ruku ke stolku a uchopím šálek. Usrknu sladkého horkého čaje a zavřu oči. Sice nepotřebuji jíst a pít, ale prostý fakt, že cítím chuť na jazyku mi působí potěšení. Když je šálek prázdný, odložím čáj a z pouzdra vytáhnu odložený doutník. Z kapsy vytáhnu zapalovač a připálím si. Zhoupnu se na křesle a se zasněným výrazem natáhnu tabákový dým... Starý upír...kolega...a ta věc s tím antikristem...zajímavé. Antikrist má velký potenciál. S jeho pomocí se dají dělat velké věci. Lepší než ničit, či ovládat svět. Koneckonců, život je sladký a jen blázen by ho ničil. Když Kristus zemřel na kříži, jeho esence, jeho krev, prosytila jisté předměty. Artefakty s mocnou silou. Svatý grál, pohár do kterého skanula krev Spasitele. Kopí Osudu - zbraň, která ho přípravila o život. Hřeby z Kříže, kusy dřeva...Plátno ve kterém byl po smrti zabalen. Ne, Turínské plátno ne...toho vtipálka, který ho namaloval jsem znal osobně. Ale zpátky k Antikristu...je docela dobře možné, že jeho síla by se dala využít podobně. Možná i vstřebat. Koneckonců, já potřebuj ikrev...a tohle by byla dozajista velmi zvláštní krev. Jen...jen vědět, kdo tím antikristem bdue. A kde ho najít. A počkat si...sledovat...Hmmm... pohupuji se v křesle, potahuji z doutníku a přemýšlím. Mám mnoho nápadů, plánů, i cílů. Některé z nich jsou staré celá desetiletí a ovoce přinesou až v budoucnu. A tohle je další slibný podnik. Ale teď...teď rozjímám, filozofuji a užívám si klidu...

Igniti - 26. ledna 2007 19:05

Cela I přes neochotu, jseme ráda, že mi odpověděl, i když mi je jeho dopověď k ničemu. Děkovně kývnu hlavou. Stále visí ve vzduchu spousta nezopdovězených otázek. Udiveně zírám na Luciene. Ovbdivuju ji, ale ironicky mě napadne: Tak co teď děvenko? Můžeš se třeba poškrábat na hlavě.... Jo možná trochu závidím. KOukám na ni, ale po chvíli dělám jakoby nic. Stejně mi nemůže nijak pomoci. Začínám se nudit. A rozčiluje mě, že mi začíná celé tělo tuhnout. S takovou budu jak dřevěný panák.

Luciene - 26. ledna 2007 20:20

Trošku překvapeně zírám na to, že se mi to alespoň s jednou rukou povedlo. I když si uvědomuju, jak bylo tohole zbytečné gesto. To, že mi ruka krvácí, je mi jedno. Snažím se vymyslet plán. A to mi bohužel moc s udivenými a ironickými pohledy ostatních nepůjde. Pokouším se nepropadnout zoufalství. Jen tak zkusmo zatáhnu levou rukou. I když je to k ničemu, má to své jedno jedinečné plus - můžu hýbat aspoň půlkou těla. A kdybych se nudila, tak můžu i trochu vstát...

Arakis - 26. ledna 2007 22:07

I já se snažím, ačkoli mi je to houby platné. SAleduji všechny lovce, lovkyně a dokonce i upíry, jaks e přou. mám mizernou náladu- prášky, co jsem si vzal už dávno vyprachaly a bolí mně hlava, navíc mi zabavili i cigarety, což je možná ještě o něco horší. tak tam takl sedím a zápasím z pouty doufaje, že mám snad ve vlasech sponku, kterou bych snad zvládl vyndat a s okovy je.li an nich zámek si taktéž nějak poradit...

Paní jeskyně - 28. ledna 2007 13:40

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Pokud to byl plán, byl hodně pitomý. Špatný i na úplného amatéra. Za tebou se ozvaly se pomalé kroky, jakoby si je dotyčný vychutnával a brzy utichnou. Byl to jediný znatelný zvuk ve vile, když pomineš kroky vlastní, za celou dobu, co zde jsi. Pokud se otočíš, uvidíš muže středních let v obleku. Tmavé oči se dívají tvým směrem, ruce má svěšeny podél těla a vypadá vcelku klidně. Když se ušklíbne, odhalí své špičáky, ale stále se k ničemu nemá. Jednu ruku ledabyle strčí do kapsy Mohu vám s něčím pomoci? dobrý herec. Těch pár slov vyznělo, jako kdyby jsi byla někde v hotelu.

Alysson - 28. ledna 2007 13:58

soukromá zpráva od Alysson pro Kdyby tohle viděli moji učitelé, tak mě rovnou zpráskají... Otočím se a podívám se do tváře toho upírá. Rozevřu svůj dlouhý plášť, aby byla vidět moje postava. Můj černý kožený korzet a černé zdobené kalhoty a vysoké těžké boty. Dívám se na něj velice koketně a začnu si hrát s jeho emocema, chci aby mě začal zbožňovat. "No někoho tu hledám a možná i tebe." Vždy mě šlo více donutit někoho, aby se mě začal bát než aby mě začal zbožňovat, ale pro tuto situaci by ta druhá možnost byla o mnoho lepší.

sir Damian Regen - 29. ledna 2007 01:47

"Ano Nikode. A také by mě potěšilo, kdyby jste konečně dokázal ponížit své ego na úroveň, která vám náleží. Ovšem, to by toho štěstí mohlo být až příliš najednou." Neodpustím si poět sarkasmus směrem k nafoukanému Nikodovi. Ne, tohoto upíra prostě nedokáži mít rád. Nemohu......ničím si to nezasloužil. Ale uvědomuji si, že tohle sem nepatří a že jsem vlastně sám před malou chvílí žádal o skončení nevraživosti. Jenže ten floutek Nikod sui o to přímo říká.

Luciene - 02. února 2007 08:42

Začínám se cítít ptomě, s jednou rukou volnou a druhou připoutanou, přemýšlím, jak ten zámek či kus řetězu rozbít, zničit, zdevastovat, provést s ním cokoliv... Vždyť už mě od svobody drží jen kousek... Sakra sakra sakra sakra sakra sakra... běží mi hlavou. Všichni zřejmě už svou pozornost obrátili zpět k NIkodovi a já se opět můžu tiše snažit dostat se na svobodu. Jenže jsem tak zoufalaá... Dokonce mi do očí vstoupí slzy, ale okamžitě je zakryju, to by mi tak ještě scházelo, aby mě takhle viděli, ještě větší trosku... A co jsi jiného, hm, Luciene? Co jsi jiného?!

Paní jeskyně - 02. února 2007 13:04

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Nastala jedna z dalších nocí, kdy lidé nicnetušíc bloudí po ulicích a baví se. Lidé.. spousty lidí, a mezi nimi i ti, kteří se tak jen tváří. V dnešní době je opravdu těžké poznat, kdo je kdo, protože vývoj se dávno nevztahuje už jen k prostým lidem. Vlastně ani nevíš proč, postáváš u rohu jedné temné uličky, snad v očekávání. Neděje se však nic. A tu se ti před očima míhají novinové výstřižky z minulých měsíců. McDeenová odmítá existenci upírů Dle vyjádření Marry McDeenové je zcela nemožné, aby se bytosti podobné upírům či vlkodlakům vyskytovaly na území našeho města. Jde prý o pouhé fámy a řeči lidí, kteří nemají co dělat a snaží se na sebe upozornit. Na otázku vysvětlení podivných úmrtí odpověděla, že se jedná o organizovanou skupinu vampiristů, kterou je co nejrychleji třeba najít a její členy zatknout. Masakr na metalovém koncertu Celé město je zděšeno. Z původně nevinného koncertu se stalo místo plné křiku, krve a neštěstí. Podle prohlášení policie zde bylo brutálním způsobem zabito kolem dvou stovek lidí. 'Když jsme přijeli na místo, nevěřili jsme vlastním očím. Ležely zde stovky raněných a mrtvých, jedni byli postřelení, jiní pobodaní a pořezaní, někteří dokonce roztrháni,' vyjádřil se tiskový mluvčí policie. Pokud ti už něco došlo, tak to, že McDeenová kryje existenci podivných stvoření a to, že tyto bytosti opravdu existují. Na mysl ti přijde však i jiná myšlenka. Před několika týdny ti přišla pozvánka, bez adresy, jen s místem setkání. Nechtěl jsi ale nic riskovat a nešel jsi tam. Možná to bylo jen dobře, protože zhruba týden po tom zmizelo několik osob. Jejich počet mohl dosáhnout více, jak tří desítek. V ulici za tebou se ozvaly kroky, klapot podpatků.

Paní jeskyně - 02. února 2007 13:20

Jen klid.. promluví opět Nikod, tentokrát směrem k Luciene. Je to zvláštní, ale i ta trocha emocí se v této místnosti násobí a nutí vás přemýšlet. Jedny o tom, jak je tomu druhému, i když se chová lhostejně a sobecky, jiné k tomu, aby přemýšleli nad vlastním osudem nebo nad tím, jak se odsud dostanou. ..na zoufalost bude čas i potom. Možná chtěl říct něco dalšího, ale to se do toho vložil rudovlasý. Sakra sosáku, na co si tady hraješ?! Jediný, koho jsi kdy utěšoval jsi byl ty sám a nebo ta holka od Diase.. jak se jmenovala, no? Nějak na Z. Kde je? Pokud jsem si všiml, není tady! A opravdu. Ti, kteří ji viděli a znají ji, tu malou holku, která probudila Diase a on ji za to proměnil tady není. Žádné mladé děvče s rudýma očima. Nepleť se do toho. Nic ti po ní není! zasyčí Nikod a dál si jej nevšímá. Vlkodlak pokrčí rameny Jen mě zajímá, kde máš svou ochranku. Mohla by nás odsud dostat. Uklidnili se dřív, než je někdo z vás musel znovu napomínat. Ovšem každá podobná hádka, jakoby Nikodovi vlila do žil novou sílu, takže se znovu začal na řetězech vzmítat jako šílený. Možná jste si mysleli, že víc rozedřené a zkrvavené ruce mít nemůže, ale evidentně může. Pach čerstvé krve pomalu plní místnost. .. a o chvíli později uslyšíte bouchnout kovové dveře. Někdo se blíží, ale nejste schopni určit, zde je to člověk či upír.

Jacob Diethel - 02. února 2007 13:30
	soukromá zpráva od Jacob Diethel pro Pomalu se otočím a povyhrnu rukáv schovávající střílnu na šípy. Jestli jsi to ty, tak se ukaž... Trochu se pokrčím a zaujmu obranou polohu. Snažím se postřehnout, kdo způsobil klapání podpatků.

Luciene - 02. února 2007 13:35

Chci něco Nikodovi odpovědět, něco hnusného a sporstého, přestože jsem si k němu vybudovala jisté sympatie. Má ústa však zanechá otevřená bouchnutí dveřmi. Projede mnou zvláštní pocit. Strach smísený s nadějí... Znechucení... Bůhví co všechno promíchané dohromady... Zkrvavenou volnou rukou si setřu slzy a odhrnu slepené vlasy z očí. Pak ruku strčím za záda, i když vím, že mi to bude nejspíš málo platné.

Paní jeskyně - 02. února 2007 14:36
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Tvůj klid naruší silné, možná až nedočkavě rozčilené, zabušení na dveře. Z chodby sem doléhá pouhé přešlapování něčích nohou, dle odhadu jediné osoby. Nevíš, kdo by to mohl být, přece jen ve městě žijí různá individua a tím spíš v tomto domě.

Paní jeskyně - 02. února 2007 14:42

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Ozve se tiché povzdechnutí, popojde o několik kroků blíž. Mě? zeptá se suše, ale jeho pohled klouže zaujatě po tvém těle, zřejmě to trochu zabralo. Domem se rozlehne vzdálené silné bouchnutí kovových dveří, upír mu nevěnuje pozornost. A copak potřebujete, slečno, od někoho jako jsem já? Zůstává stát na místě a s přemáháním ti hledí o očí, jeho pohled se trochu změnil, nyní je v něm i špetka chtivé hravosti.

Paní jeskyně - 02. února 2007 14:47

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Blíží se k tobě žena. I ve tmě je poznat, že na sobě má rudé šaty nad kolena a blond vlasy, pravda, do obličeje jí nevidíš. Jestli si všimla tvého pohybu a uvědomila si riziko, lze jen těžko odhadnout. Lovec? otáže se věcným ženským hlasem, nedávaje najevo žádné emoce. Po cestě za tebou se prožene rychle auto, ale jinak zde není stopy po nikom živém.. a ruch okolních ulic pomalu utichá, jakoby se kolem vás zavírala neviditelná vrata, kterými neprochází žádný zvuk. Ticho.

Jacob Diethel - 02. února 2007 15:09
	soukromá zpráva od Jacob Diethel pro Aha, takže nejde o obyčejného člověka...ale kdo je to? Vampýr nebo další lovec? To ticho...něco se mi tady nelíbí... Nedůvěřivě si ženu prohlédnu a nenápadně pokukuju po okolí, hledaje náznak nějakého nebezpečí. A co vy, vampýr nebo lovec? Přeptám se ledově chladným hlasem.

Dante - 02. února 2007 16:50

soukromá zpráva od Dante pro Poklidně se houpu v křesle, potahuji z doutníku a přemýšlím. Když v tom se ozve bušení na dveře. Ach...kdo to zase je? Proč nemám ani chvíli klid... pomyslím si, ačkoliv mě nikdo nerušil přinejmenším několik dnů. Holt, v mém věku už dny ani nepočítám a za "chvíli klidu" považuji přinejmenším měsíc. Chvilku se ještě nerozhodně zhoupnu, ale když bušení neustává, ještě jednou se s povzdechem zvednu z křela, doutník opřu o popelník a vyrazím ke dveřím. Cestou si v předsíni vezmu svou hůlku ze stojanu u věšáku. Před lidmi předstírám staré zranění, abych mohl kamkoliv propašovat sovu zbraň. Dojdu ke dveřím a pootevřu je. Bohužel nedisponují kukátkem. Ale bezpečnostní řetízek mám. "Kdo je tam?" ozve se můj melodický, zvučný baryton a v mezeře se objeví část mé tváře, jak se snažím vyhlédnout na chodbu před dveře.

Paní jeskyně - 02. února 2007 19:54

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Upír, lovec, posel žena mávne rukou a zastaví se několik kroků před tebou, aby tě zbytečně nedováděla k myšlence vystřelit doba je složitá a stejně tak všechno kolem. Její hlas je příjemný a není v něm ani kousek nepřátelství nebo něčeho podezřelého. Nejsi si jistý, ale máš pocit, že si tě důkladně prohlíží. Marry McDeenová představí se a v tu chvíli, jakoby vše začalo dávat smysl. Až tedy na fakt, že zrovinka tahle ženská se promenáduje po městě i ve dne.

Jacob Diethel - 02. února 2007 20:09

soukromá zpráva od Jacob Diethel pro McDeenová? To je ta, co odmítá existenci upírů...to ale nedává smysl. Musím si nějak ověřit, jestli to není upír, třeba nějak zmutovali a začali odolávat světlu... Ještě jednou si ji nedůvěřivě přeměřím. Jacob Diethel Řeknu chladným hlasem a na chvíli se odmlčím. Co jste zač? Odkud víte o lovcích? A odkud víte o vampýrech? Zeptám se, ale přitom na ni stále mířím připraven vystřelit.

Igniti - 04. února 2007 17:36

Cela Stále pozoruju spory a koukám na boje autorit. Očividně je jich tady více než je únosné. Vůně krve linoucí se celou je to jediné příjemné tady. Už abych byla pryč. Hluk venku mě zaskočí. Tělem mi projede zvláští vzrušení. Podivná směsice strachu a neznáma. Zornice se mi rozšířily, svaly mám napnuté. Napřímím se, tak jak mi to okovy odvolí. A pozorně sleduju vstup. Psychicky se připravuju na to, co asi přijde. I když nemám ani páru, co to bude. Hlasitě vydechnu. Rychle se podívám na všechny přítomné a pak můj pohled zase sklouzne na zavřené dveře.

Paní jeskyně - 05. února 2007 16:29

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Těší mě kývne lehce hlavou Dobré otázky. Mám pro vás také jednu.. mimochodem, jste hrozně zvědavý, někdy se to nemusí vyplatit, i když ve vašem případě.. znovu kývne hlavou, tentokráte však v gestu, že tvé dotazy ti jsou asi spíše k dobru, než k tomu špatnému a větu nechá vyznít do ztracena. Co zapříčinilo vaši nepřítomnost ve staré hale za městem? nevypadá, že se chystá ti hned tak odpovědět.

Jacob Diethel - 05. února 2007 18:44

soukromá zpráva od Jacob Diethel pro Co to máte za blbý zvyk odpovídat na otázku hádankou či další otázkou? Odpovím jí na oplátku a trochu se uvolním, i když stále nejsem úplně klidný. Proč jsem nebyl v hale za městem? To je jednoduchý, bylo to pozvání beze jména, přece se nenaženu upírům do náruče! Neříkejte, že byste byla tak naivní a šla někam do neznáma, když víte, že v městě se potloukají minimálně tři upíři. Kromě toho, po tom setkání zmizelo několik lidí... Na chvíli se odmlčím a pořádně si ženu prohlédnu. Zjišťuji, že je to celkem pohledná dáma. Hmm, možná by stála za hřích... Pomyslím si, ale hned své myšlenky zapudím. A řeknete mi konečně, odkud víte o "našem" světě?

Paní jeskyně - 06. února 2007 16:42

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Blondýnka si povzdechne. Mít zdravý rozum, taky by tam asi nešla. Popojde o několik kroků blíž k tobě. Zmizelo. V tomto ohledu je lepší, že jste se nedostavil. Bohužel vaše jméno, stejně jako jména všech ostatních byla na seznamu. Rada vám tudíž nemůže zaručit, že nezaútočí i na vás. A pak, jakoby jen tak mimochodem se usměje a prstem si ťukne do pravého špičáku, který se během její řeči zvětšil. Někdy za pomoc světu platíme větší daň, než se může zdát.

Jacob Diethel - 08. února 2007 18:26

soukromá zpráva od Jacob Diethel pro Pane bože! Ona je upír. ale jak...jak...jak...jak může přežít na denním světle? A proč o ostatních svého druhu mluví jako "o nich"? Ve vnitř jsem sice znepokojen, ale z venku na sobě nedám nic znát. Moje ostražitost se okamžitě znovu vrátí a já jsem připraven při nějakém podezřelém pohybu okamžitě střílet. Můj bože, vy jste upír? Ale jak můžete přežít na denním světle? Copak už se stalo to, čeho jsem se obával-mutace? A proč mluvíte o ostatních upírech jako "o nich? A co je to ta rada? Varuji vás, jeden podezřelý pohyb a je po vás. Řeknu hlasem bez emocí.

Paní jeskyně - 11. února 2007 13:59

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Věříte v Boha? tvá výhruška na ni nijak nezapůsobila Já ne. A víte proč? Protože i kdyby něco takového bylo, nijak se to nepodílí na chodu světa. Zato Rada ano. Krátce se odmlčí a poté pokračuje. Už od dávných dob existuje společenství, které vládne magickou mocí a snaží se, aby tvorové jako upíři a jiní nebyli lidmi objeveni, aby nevznikla další z mnoha válek. Jde o přirozený běh. Nebýt jedněch, jen stěží by mohli existovat druzí. Je to složité, ale pokud někdy ve vašich představách za něco mohl Bůh, tak v reálném světě se o to zasloužila Rada. Její členové jsou vybíráni téměř náhodně, z řad všech ras. Scházejí se a hlasují, přičemž takoví jako já se mohou změnit v něco jiného, ale jen za předpokladu, že to bude ku prospěchu. Špičáky zase mají normální velikost a každé její slovo se ti opakuje v hlavě, není to žádným kouzlem či ovládáním nebo proniknutím do mysli, je to šokujícími informacemi, které ti sděluje tady na ulici, jako by se nic nedělo a nic nešlo. Ti, kteří zmizeli. Byli v hale, kde byli se vším seznámeni a byla jim poskytnuta pomoct, ovšem Rada se před časem rozpadla. Rozpad však nezapříčinil, že by kdokoli z členů ztratil svou moc. A právě ti, kteří odešli by je podle našich předpokladů měli držet. Nevíme kde, nevíme proč. Opět zmlkne, aby ti dala prostor vyjádřit se. Přesto ti dochází, že se tě snaží přesvědčit ke spolupráci.

Paní jeskyně - 11. února 2007 14:03

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Za dveřmi stojí muž středních let, páchne a vypadá zuboženě. Na první pohled je jasné, že je to nějaký bezdomovec, kterých jsou ulice plné. Pokusí se zaostřit na tvou tvář, ale nakonec jen vytáhne několik věcí, pečlivě uložených v krabici. Néchcéte si něco koupit? Potřebuju peníze na jídlo zachraptí a skloní pohled k obsahu krabice. Až za nějakou chvíli si všimneš, že za ním postává špinavá holčička v otrhaných šatičkách a pohledem přejíždí ze škvíry ve dveřích na muže.

Paní jeskyně - 11. února 2007 14:19

Dveře do místnosti, kde jste, se otevřou téměř neslyšně a tiše pak bouchnou o stěnu. Za dveřmi nikdo není, aspoň ho nevidíte. Cítíte však něčí pohled na vašich tělech, postupně, v různých délkách. Něco se šustne. 'Vezměte támhle ty dva.' zašeptá, možná je to spíše podobné zasyčení, mužský hlas a nastane hrobové ticho. Rozhlédnete-li se kolem sebe, všichni do jednoho zírají ke dveřím a nedutají. Nezbývá vám nic jiného, než se modlit, abyste nebyli jedním z vybraných. Opět to podivné šustnutí. Do místnosti vejdou ti, které si někteří z vás možná pamatují, neboť to byli právě oni, kdo vás unesl. Dlouhé černé vlasy jsou jakoby mastné, rozdělené do několika pramenů. Oblečeni jsou v podivných černých kombinézách, které mají vysoké límečky, na rukách rukavice. Mají nepřirozeně bledou kůži, jejich oči jsou velké, černé a matné. A ve chvíli, kdy vejdou, se změní atmosféra. Je zde cítit smíšenina prázdnoty, zloby a lhostejnosti. Vychází to právě z podivných postav. Jsou dva. Jeden se vydá přímo k rudovlasému vlkodlakovi, který se začal divoce zmítat, ještě více, než předtím Nikod. Druhý zamířil k Luciene. Stvoření si dávají na čas, zřejmě nevidí důvod, proč spěchat.

Jacob Diethel - 11. února 2007 18:18

soukromá zpráva od Jacob Diethel pro Ona se mi snaží říct, že mé dosavadní smýšlení o upíří hierarchii, kterému mě naučil můj učitel, bylo mylné?! Ale to přece není možné, to by o tom některý lovec věděl už před pár desetiletími... Ve tváři mám stále léty cvičený neutrální výraz. Ne, nevěřím v boha, kdyby byl bůh, nebylo by tolik zla na světě... Řeknu a na chvíli se odmlčím. Hmm, Rada říkáte. Zní to jako by "Rada" ovlivňovala chod světa...když je tedy Rada tak mocný orgán, jak je možné, že se rozpadla? Řeknu a kouknu se ženě do očí. Je mi jasné, že se mi snaží naznačit, abych se přidal k nim, avšak já ještě vyčkávám, jestli se ta žena zeptá přímo.

Paní jeskyně - 12. února 2007 09:24

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Celý svět už dávno ne. Evropa, Asie a Austrálie má prastarých stvoření tak málo, že není třeba hlídat jejich činy a usměrňovat je. Stejně tak je na tom i Afrika. Jak se říká, Amerika je místem neomezených možností a také musíte uznat, že zabít někoho na opuštěném statku nebo v mnohamilionovém městě je až neuvěřitelně snadné pak se na chvíli zamyslí a uhne pohledem na jednu ze zdí, jež máte po bocích Vlastně je to tak nejspíš proto, že zde by věřil jen málokdo dodá zadumaně a vrátí se pohledem zpátky k tobě. Za celou dobu co mluví stojí klidně, ruce má podél těla a nemá potřebu s nimi máchat na vysvětlenou. Ale vraťme se k vašemu dotazu. Je to prosté. Jelikož jsme my, její členové, vybíráni z řad prostých lidí. Zůstávají nám všechny vlastnosti, není to tak, že by ty špatné zmizely a nám zůstal jen smysl pro spravedlnost.

Luciene - 12. února 2007 20:25

Na to podivné stvoření vrhnu velmi váhavý pohled. Proč zrovna já? Vždyť já nic neudělala... Určitě se mýlí, musí se mýlit... Po yádech mi stékají kapičky studeného potu. Pevně stisknu rty a volnou rukou si prohrábnu vlasy slepené krví, můj zjev muí být opravdu hrozný, ale kašlu na to, kdo by měl o mě zájem... Až tady na toho, samozřejmě... Vzpomínám na ty chvilky, kdy se ze mě stala upírka, krvelačná příšera živící se děsem a tmou. Proč se mi to stalo? Proč zrovna mě? Bránila bych se, ale na tom vlkodlakovi vidím, že by to nemělo cenu. Tupě zírám do očí stvoření přede mnou. Jedním koutkem zabíhám k rudovlasému vlkodlakovi. Přemýšlím, co by nás tak asi mohlo spojovat...

Jacob Diethel - 12. února 2007 21:36

soukromá zpráva od Jacob Diethel pro Hmm, klasika, lidská zloba, chamtivost a touha po moci... Dovolím si s vámi nesouhlasit. Evropa je kolébkou prastarých stvoření, upírů, jak jsou dnes známí. Jistě, souhlasím v tom, že v Americe jich může být více a mají tu možná i snadnější práci, ale nejstarší a zároveň nejmocnější upíři jsou v Evropě... Řeknu a na chvíli se odmlčím. Ano...lidská chamtivost. Příčina rozpadu mnoha ušlechtilých společenství... Dodám spíš pro sebe a poprvé za celou dobu se na ženu zamračím, svraštíce obočí. Jak dlouho mě sledujete? A jak je možné, že jsem si vás nevšimnul? Řeknu ledovým, přesto útočným tónem.

sir Damian Regen - 13. února 2007 00:54

Hledím na ta stvoření chvíli se směsí odporu, pohrdání a strachu. Ale nakonec ve mě na povrch, nevysvětlitelně i pro mě, vypluje dávný kavalír a když se chystají odvést vlkodlaka a tu dívku, co se jí podařilo uvolnit se z jednoho z pout, ozvu se. Sám sebe slyším teď říkat slova, která bych, nebýt všichni ve stejně mizerné situaci, asi neřekl. "Zadržte! Nechte ji tu, vždyť vám nic neudělala." A pak dokonce. "Vezměte mě, místo ní, pokud musíte odvést dva." Ještě vlastně ani sám dobře nechápu, proč jsem ta slova řekl. Možná proto, že nejsem až zas takový zbabělec, za jakého mě má Nikod. Nebo možná proto, že mě kdysi vychovávali k tomu, abych nenechal ženu trpět kvůli něčímu rozmaru. Snad. A nebo už z toho tady přicházím o zdravý rozum.

Arakis - 13. února 2007 08:07
	S úsměvem hledím na paňáky, kteří vlezou do vězení a začnou si odvádět dva z nás, to už pak na rtech ten úsměv nemám. Jsem trochu přikrčený, ale ne strachem, spíše jako šelma připravená vystartovat... ...hlupáku..jestli je vedou na smrt tak zemřeme postupně všichni, nespěchej do hrobu...a třeba je vedou ouplně jinam..třeba...kdo ví co po nás vlastně budou chtít- vše má svou cestu, svůj úděl...

Igniti - 13. února 2007 19:42

V cele Srdce mi hlasitě buší, mám pocit, že mi musí každou chvíli vyskočit z těla. Jakkoli jsem se psychicky připravovala na to, co přijde. Má příprava byla naprosto nedostačující. Proboha, jsme tu jak švestky na tržišti, je jen na nich na kterou mají zrovna chuť. Přijde mi to naprosto nechutné a připadám si úplně bezmocná. Jo bezmocnost, to je ten pocit, který mě prostupuje od konečků vlasů až po nehty u nohou. Nesnáším bezmoc! Měla bych něco vykřiknout, ale nejsem ničeho schopna. Obdivně koukám na muže, který něco vykřikuje. Hledím na ty obludy s opovržením. Potichu zavrčím přes stisknuté zuby. Absolutně netuším co dělat. Všechno mi přijde zbytečné...

Paní jeskyně - 13. února 2007 20:20

Když se podivné stvoření dotkne vlkodlaka, ozve se jen tiché zaskučení a přestane se vzmítat. Stvoření se nechová nijak agresivně. Nikode.. zakňourá rudovlasý a vrhne na upíra prosebný pohled. Pokud se vám za celou dobu zdálo, že se ti dva nenávidí tak moc, jak to jen jde, nyní svůj názor přece jen musíte přehodnotit. Vlkodlakovy oči prosí o pomoc, zatímco oči upíra se znovu plní hněvem. Víc si však neřeknou, protože muž je jako poslušný beránek odveden. Druhé stvoření si dává na čas, ale přesto nemá ve tváři žádný výraz, ze kterého by se dalo něco vyčíst. Když se Damian pokusí dívku zachránit, jen se po něm ohlédne, ale nerušeně dojde až k Luciene a jemně jí stiskne zápěstí. Nestane se nic zvláštního, žádný hlubší pocit, žádné podlamování kolen.

Luciene - 13. února 2007 20:29
	Vrhnu na toho muže, který se chtěl kvůli mně obětovat zvláštní pohled. Díky, ale zřejmě je kvůli tomu důvod. Chtějí mě, tak půjdu. řeknu pevně a vstanu. Děj se vůle Boží... napadne mě a usměju se. Jen jemně. Pak tomu stvoření pohlédnu do očí. Jeho dotek je chladný ale zároveň horký. Zvláštní pocit. Pevně objímá mé tenké zápěstí. Jsem rozhodnuta odejít.

Paní jeskyně - 13. února 2007 20:32

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Myslíte? otáže se zcela klidně a dokonce se usměje. Ona ví své, ty víš své a nemíní tě přesvědčovat, že vše je trochu jinak, než se může zdát. A pak si povzdechne. Nejste pouze mou starostí, takže nevím, jak dlouho má o vás Rada zájem. Co se týče toho nevšímání, lidé přehlížejí spoustu věcí. A věřte mi, že i kdybyste se díval sebepozorněji, stejně neuvidíte vše. Za tebou se ozve mužský smích. Když se otočíš, vidíš muže v obleku, který kulhá k vám. Vlasy má prošedivělé, nevypadá zrovna nebezpečně a dokonce vám zamává na pozdrav.

sir Damian Regen - 14. února 2007 20:01
	Neopakuji svou nabídku. Ale provázím obě odcházející nedobrovolné dvojice očima. Oni reagovat nemohou......a nesmějí. Ale......co jejich pán? Ten, který zustal ve tmě za dveřmi. Nepochybuji, že vše slyšel.

Paní jeskyně - 14. února 2007 20:44

O slečinku mi nejde.. ozve se zase jednou Nikod, snažíc si upravit okovy tak, aby se časem nedostaly až na kost .. ale odvést rudý štěně, to není dobrý nápad zavrtí hlavou s nepřekonatelně kyselým úšklebkem a následně odplivne směsici slin a krve. Jsou to však stále jen slova, protože z okovů se jen tak nedostane. Někteří upíři tiše zabručí nebo mají tiché poznámky k tomu, že pokud už mají umřít, tak že si předtím chtějí užít chvíli klidu a ne ustavičného pokřikování a debat, které k ničemu nejsou.

Jacob Diethel - 15. února 2007 19:26

soukromá zpráva od Jacob Diethel pro Trochu se ušklíbnu. Ne, nemyslím, vím. Akce některých mocnějších evropských upírů jsem viděl na vlastní oči. Takové věci, jaké předváděli oni, jsem nikdy v životě neviděl. Žijí tam upíři několik století staří a za ta staletí získali ukrutnou sílu. Řeknu a na chvíli se zamyslím. Ano, lidé přehlížejí spoustu věcí...obyčejní lidé ano, ale já si na svých misích dávám obrovský pozor, jestli mně někdo nesleduje. Máte snad nějaké techniky, které nejsou mezi "běžnými" upíry běžné? Zeptám se a čekám odpověď, náhle se však za mnou ozve mužský smích. Prudce se otočím a moje ruka vystřelí ke spoušti střílny. Očekáváte ještě nějakoho?! Heleďte, přestává se mi to tady líbit! Ta historka s radou z ní zajímavě, ale možná mě má jenom zabavit, než se sem stihnout dostavit vaši upíří kumpáni, protože si jste vědomi, že ve větší skupince moje šance nejsou moc velké. Řeknu hrubým, podrážděným tónem a připravím si druhou ruku k vytáhnutí skládací tyče.

Luciene - 16. února 2007 10:45
	Vrhnu nenávistný pohled na Nikoda. A to jsi mi začínal být sympatický, chlapče... Jestli to přežiju, ukážu ti takovou slečinku, až se z toho zblázníš.

Paní jeskyně - 18. února 2007 17:36

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Blondýnka vypadá překvapeně, ale zároveň se zatváří velice nespokojeně, až naštvaně. Jamesi? Co tady děláš? zeptá se, ale hned na to se obrátí k tobě. Přestaňte s tím tady máchat! Mohl byste zranit kolem jdoucího a to je to poslední, o co bych teď stála. Pane Diethele, můj bratr James McDeen při posledních slovech je zase klidná. Naštěstí. Muž se opět zasměje a nerušeně pokračuje až k vám, v ruce drží nějaký papír. 'Tušil jsem, že tě to potěší' podá Marry onen papír, zahalí ho namodralé světlo a zmizí.

Alysson - 18. února 2007 17:51

soukromá zpráva od Alysson pro "Co potřebuji..." Zasměji se ledovím, i když laškovním hláskem. Jdu blíže k upířovy a rukou mu přejedu krátce po krku. "To je velice zajímavá otázka..." Stále si sním hraju přiblížím svou tvář k jeho krk a chvíli jen vyčkávám. "Hledám někoho kdo by mě zavedl ke skupině mých přátel, kteří by měli být někde tady." Ušklíbnu se a špičkou jazyka přejedu po krku upíra a znovu se narovnám a zadívám se do jeho očí, ale stále mám jednu ruku za zády položenou na meči.

Jacob Diethel - 18. února 2007 19:11

soukromá zpráva od Jacob Diethel pro Hmm, tak bratr jo? Řeknu nedůvěřivým tónem a důkladně si nově příchozího prohlédnu. Když se náhle vypaří jako pára nad hrncem, tak jenom zůstanu stát s otevřenými ústy. Pane bože, co to bylo? Zeptám se a trochu se při tom vzpamatuji. Mimochodem, mohla byste mi konečně říci, co po mě chcete? Nemám času nazbyt, jsem na lovu... Řeknu a při slově lov se trochu ušklíbnu.

Dante - 19. února 2007 17:23

soukromá zpráva od Dante pro Mmmmm....špinavé, ale přesto šťavnaté sousto a ta malá....mmmmm....že bych využil jejich zoufalosti a naivity a nasytil se? probleskne mi hlavou pár myšlenek, když přejíždím pohledem páchnoucího otrhance a neméně otrhané dítě. Trošku mlsně přejedu jazykem po rtech a už už mi pocukává koutek úst. Ne! Krev mi neschází, dárcovské mám plný mrazák...Dvě úmrtí by zvýšila šanci na mé odhalení...Ne, kdepak...neudělám to..a nebo... uvažuji horečnatě dál a výraz tváře mi ztvrdne, jak se přestávám soustředit na bezdomovce, ale věnuji pozornost vlastní psychice. To dítě si zaslouží žít...je ještě tak mladá....ne...ne...nemůžu...nechci...tak zoufalý nejsem...ne dnes...ne teď...Ahhhh..." přivřu oči soustředěním a zatnu zuby. Mlčky stisknu rty a zabodnu svůj uhrančivý pohled přímo do očí bezdomovce. "Vypadni odtud...už se v tomhle baráku neopovažuj objevit!" zasyčím a udeřím na nebožáka plnou silou Hlasu. Dám do hlasu takovou sílu, že tomu příkazu prostě nelze odolat. V nejlepším se sebere a vyděšeně prchne. V nejhorším bude ještě pár minut, možná hodin, stát přimrazený na místě v polovičním bezvědomí. Ale to je mi jedno. Chci aby vypadnul a nerušil mě. A neriskoval krk. Má štěstí, že nejse mhladový nebo podrážděný. Otočím se na podpatku a zabouchnu dveře. Stále se zaťatými zuby se vracím zpět do křesla...

Paní jeskyně - 15. března 2007 18:11

Než se muži se zajatci dostanou dál, než dva schody, ozve znovu kovový zvuk a jasné pomalé kroky. Šepot. Podivíni se vrátí zpátky do místnosti, stále však svírají jak zápěstí Luciene, tak i zápěstí vlkodlaka. Klapání kroků je pravidelné a blíží se k vám. Mnozí zpozorněli, stejně jako dříve, a vrhli ke dveřím zvídavý pohled. Do sklepení místnosti vešel vysoký štíhlý muž, jeho tvář vypadá mladě, vlasy mají tmavě šedou barvu a jen sem tam se objeví světlejší proužek. V tom málu světla mu můžete pohlédnout do očí, jsou tmavě rudé, ale prakticky nenápadné. Na sobě má zvláštní oblečení, které vás zaujme asi ze všeho nejvíce. Jedná se o kombinaci černé látky, nějakého tmavého kovu a několika velkých světle modrých kamenů, které zdobí jak sližitě tvarovaný kov, tak i spoj mezi kovem a řetízkem na jeho levé ruce. Jen u krku má límec zlatou barvu.

Paní jeskyně - 15. března 2007 18:18

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Tak to jste se měla obrátit na někoho jiného odpoví ti suše a tak trochu nečekaně vyrazí jeho ruka proti tobě, takže ačkoli jsi připravená, nestačíš meč vytáhnout a dostaneš silnou ránu do žaludku. Vaši si přátelé si nevybírají vůbec dobrá místa k tomu, kde si krátí volný čas. A s politováním musím říci, že vy také ne zvedne hlavu a zpříma se ti podívá do očí. V této chvíli už vypadá opět klidně, možná to nebyl útok jako takový, ale pouhé tvrdé a necitelné naznačení, že o tvou přítomnost už tak nějak nestačí. Jenže když vezmeš v potaz jeho slova.. Mám vás vyprovodit? jasně v něm něco cuká, ale svou touhu aspoň pro tuto chvíli přemohl.

Paní jeskyně - 15. března 2007 18:21
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Lov. Hm. Nebudu vás zdržovat vysvětlováním, ale přejdu konečně k tomu, co chci. Chceme vaši pomoc a to jednak ve věci ztracených lovců a těch, kteří nám pomáhají, tak i ve věci nalezení a zneškodnění Salva Diase odpoví ti pohotově bez zaváhání. Pořád si tě prohlíží a občas se usměje.

sir Damian Regen - 16. března 2007 19:31
	Se zájmem si mladíka prohlížím, připraven zopakovat svá slova přímo jemu. Nejsem člověk, barva jeho očí mi tedy nenahání strach. Nejsem ale ani bez citů, takže, strach cítím. Ne v šak z něj.

Aniowen Therserien - 17. března 2007 17:21

"Připoutejte je zpět," zastřený kovový hlas se rozezní sklepením a o jeho nesmlouvavosti nemůže být sporu. Zastavím se zhruba uprostřed vaší společné cely, přímo naproti Nikodemovi, čelem k jeho ubohé tělesné schránce. "Přicházím s nabídkou," otočím se na patě a procházkovým tempem se vrátím ke dveřím, kde se zastavím zády k vám všem. Naši služebníci konečně opustí tyto prostory, atmosféra však zůstává dále napjatá. Neotáčím se zpátky k vám. Pouhý fakt, že jsem zde je potupný, nemusím vás k tomu vidět. Cítím vás. "Nemyslím si, že někdo z vás nám pomůže. Nemyslím si, že budete schopni Salva Diase najít a zastavit. A také si nemyslím, že jste něčím víc," v mé tváři se objeví povrchnost, v mých očích čisté pohrdání každým z vás. Byl to zlomek vteřiny, co jsem se otočil čelem k vám, ačkoli jen nerad. "Bohužel o tom někdo přesvědčil Ruela. Jste volní."

Paní jeskyně - 17. března 2007 17:29

Vaše okovy se rozletí na prach stejně nečekaně, jako ohromující zpráva vypustí muž z úst. Všichni jakoby naráz nabyli novou sílu, rozeběhnou se dveřmi pryč, po temném schodišti a jejich kroky utichnou, něčím tlumeny. Rudovlasý vlkodlak se sveze po zdi k zemi, vyčerpán, vyděšen. A tu začne Nikod jednat. Nasadí svůj nepříjemný výraz, pohoršen jednáním, kterého se mu dostalo, a namíří si to vrávoravým krokem k Murawovi. Pobavili jste se a začali jsme vás nudit? Podívejte se na ni! ukáže na Luciene Nikdy jsem ji neviděl, ale je mi jasné, že ona se sem vlastní blbostí nedostala! A nejen ona. Byla tady i pousta těch, kteří na tom setkání nebyli, takže to má s Diasem společnýho asi hodně málo!

Luciene - 17. března 2007 18:06

Vydaen se rozhlízím kolem sebe. Tohle je na m prílis vysoká hra. Nikod má pravdu. To jméno jsem v zivote neslysela. Sakra kam jsem se to dostala? Sama sobe si vycitam to, jak jsem se kdysi chovala. Prominte, ze vam do toho vstupuji, ale muzete mi rict, proc jsme ted byli uvezneni? Kdyz na me Nikod ukaze, projede mnou zvlastni pocit. Ve skutecnosti nevim, co k nemu citim. Jestli to jsou stale sympatie, jako na zacatku, nebo nenavist.

Igniti - 17. března 2007 19:06

V cele Už jsem pomalu začínala pochybovat, jestli mé, naše uvěznění má nějaký smysl, nebo je to jen nějaká zpropadená souhra náhod. Čekala jsem opravdu hodně, ale že někdo jen tak napochoduje mezi nás, začne předhazovat nějaká neznámá jména a závěrem pronese, že jsme volní, tak to mě ani ve snu nenapadlo. Místo pocitu uvolnění a štěstí ve mě vře vztek. Jako nějaké loutky. Vězníme vás, pustíme vás... přestali jste nás bavit.. Potichu zavrčím a promnu si bolavá zápěstí podřená od pout. No to je báječné! Asi bychom vám měli být neskonale vděčni! řeknu značně ironicky a udělám pukrle. Značně strojeně. Chci, aby ironie byla prostoupena v každém mém pohybu. Čekám na nějaké vysvětlení... otázka nadhozena velice slušnou formou, pro mě dosti překvapivě, mě taky docela zajímá...

sir Damian Regen - 17. března 2007 23:55

I nyní, zubožený a v rozervaných hadrach které zbyly z mého kdysi elegantního oděvu, je ve mě jistá důstojnost. Důstojnost někoho nezlomného, nepokořeného. Právě jsem se shýbal ke krutě ztýranému Thomasovi, abych mu pomohl odejít, když si Nikod, jako vždy začal opět vyskakovat. Nikdo netuší, jak rád bych to, co se stalo v příštím okamžiku, udělal už dříve. použil jsem část své obnovené síly na rychlé přiskočení k plavovlasému chvastounovi a vzápětí na přesně na kořen jeho neustále pyšně nakrčeného nosu. Přísahal bych, že po té ráněmu v nose cosi křuplo a já s potěšením zaznamenal, že má pravička, mající mezi vyznavači boxu v mé době a mém rodném kraji kdysi pověst železné pěsti, dosud neztratila na pádnosti svých argumentů. "Držte už konečně jednou hubu, Nikode, a radši se seberte a jděte, než si to ten muž rozmyslí." Doprovodím svou ránu tichými, téměř šeptanými, chladnými slovy. A.....kupodivu.......podáním ruky na pomoc při zvedání.

Paní jeskyně - 18. března 2007 13:59

Nikod udělal krok, aby pod Damianovou ranou nespadl, ale nepovedlo se. Rána byla neočekávaná a příliš silná. Rozčileně se na něj podíval, zatímco si utíral z koutku úst nový pramínek krve, a vyskočil na nohy, praštíc přitom sira Regena do ruky. Zkus zase jednou přemýšlet! Je jedno, jestli si to rozmyslí teď nebo za dvě hodiny! neřve, ale z výše jeho hlasu je jasné, že k tomu nemá daleko. Rudovlasý se mezi tím dobelhal až k vám, s nejasným výrazem plným překvapením, strachu a nenávisti. Zarazil se u Ignitina pukrlete a zvedl obočí Hezký.. zhodnotil tiše. Prošlo kolem vás ještě několik osob ze zadní části, někteří šli rychleji, jiní naopak pomaleji, kterak chtěli vyslechnout co nejvíce z rozhovoru.

Luciene - 18. března 2007 14:03
	Zarazím se. Hele no tak, nemlaťte se tady. Prosím vás o to... Až později si uvědomím, co jsem to řekla za hloupost. Na Igniti se znechuceně zašklebím. Zodpoví mi tedy někdo mou otázku?

Aniowen Therserien - 18. března 2007 14:12
	Spražím Nikodema pohledem. Činění druhého muže ponechám bez komentáře, ať se zdejší lůza pobije jak chce. Upíři již dávno ztratili svou důstojnost a přestali dodržovat nepsaná pravidla chování vůči ostatním. "Nejsem povinnen vám cokoli vysvětlovat," odpovím jasně a srozumitelně tak, že by to mohli pochopit všichni zde přítomní, aniž by měli další zbytečné otázky.

Luciene - 18. března 2007 14:21
	A naše zadržení byla povinnost? Promiňte, příteli či nepříteli, je mi to naprosto jedno, kdo jste a myslím, že má maličkost je vám také ukradená. Ovšem podívejte se na mě. Jsem malá, slabá, nevinná. Těžko někomu něco udělám. Proto by mě skutečně zajímalo, proč jsem se stejně jako spousta dalších zde dostala tady, zkusím pokračovat v získávání informací.

sir Damian Regen - 18. března 2007 17:16
	"Ano Nikode. Ale za dvě hodiny můžete být kdekoliv a přinejmenším tak budete mít šanci uniknout opětovnému uvěznění. Zatím co zde jsou vaše šance nulové." Odpovím a masíruji si ruku, do které mě plavovlasý upír praštil. Dál mu nevěnuji pozornost. Ukloním se dosud přítomným dámám, pomohu Thomasovi a odvádím jej pomalu, důstojně a opatrně pryč.

Luciene - 18. března 2007 17:22

Těch poklon asi nikdy nebudete mít dost co? Co s myslíte? Dáváte mi tak najevo, jaká sjem pro vás spodina? Já vám na to kašlu, sire. I tobě, neznámá! Co si myslíte hm? Vře to ve mně vzteky. Natruc zůstanu stát na místě. Opatrně si olíznu ranku na zápěstí, ale dál nic nedělám. Se založenýma rukama čekám, kdo další mě tady bude iritovat. Nevím proč, ale líbí se mi tady. Mnohem víc, než předtím. Jednou se pokloním nad vašimy hroby, zmetci... Mám vztek na to, jak jsem skončila. Ano, mám. Přiznávám. Ale cožpak za to můžu?

Igniti - 18. března 2007 20:17

Roztržku, která tady vypukla sleduji se zaujetím, i když nevím o co kráčí. Přijde mi zvláští, že někteří jen tak poklidně odcházejí. To je nezajímá, proč nás takhle ponížili?? Jedovatý pohled Luciene, přejdu zvednutým obočím. Nevím o co ti jde holčičko, ale stejně tady nejsem, abych si dělala kamarádky. Znovu otočím svůj pohled na muže, jenž nám přišel oznámit tu úžasnou novinu. Hmm, tak pán není povinen. No to je opravdu roztomilé! Drahý pane, ymslíte si, že nás budte ještě někdy potřebovat? ZApsala bych si to do diáře a objednala si pohodlnější celu! zasyčím na něj v naději, že ho vyprovokuji k nějaké odpovědi.

Arakis - 22. března 2007 09:16

Be známek emocí, bez nějaké touhy se zapojovat do diskuzí pozoruju slovní i pěstní roztržku, mezi panem šlechticem a Nikodem, ani jednoho z nich nemám rád, pro mně za mně ať se třeba zabijí. Snaha děvčat o hovor zcela ignorovaný všemi přítomnými mi přijde svým způsobem směšná, ale i přesto se nevměšuju, už jenom proto, že to nemá cenua že nejvíc zjistím ze svého koutku. Hlava už mně přestává bolet a i tělo už zase začíná normálně fungovat zbaveno zbytkového působení elixíru, který pravidelně užívám... Teďan měn prozměnu pomalu padá únava... Ale tohle divadlo stojí přece za zhlédnutí...

Aniowen Therserien - 17. dubna 2007 15:13
	Všechny do jednoho jsem vás slyšel a počastoval vás stále méně příjemnějším pohledem. "Opravdu to chcete rozebírat?" odpovím mírněji. Povýšenost nezmizela, ale dalo by se říct, že se snažím.

Paní jeskyně - 17. dubna 2007 15:19

Ve vězení jste zůstali už jen vy, Nikod, rudovlasý vlkodlak a nepříjemný cizí muž, který nakonec víceméně souhlasil s menším objasněním.. s objasněním čeho vlastně? Někde nahoře opět bouchnou dveře, podle zvuku obyčejné dřevěné. Fakt, zda se zavřely za jedním z vašich věznitelů nebo za nějakým opozdilcem, vám zůstává neodhalen. Vzduch je vlhký a zatuchlý, ale je vám už mnohem příjemněji než před několika minutami.

Paní jeskyně - 03. května 2007 16:46

Čas.. tak neúprosný, běží stále dál stejnou rychlostí, ačkoli vy si v jednu chvíli přejete, aby se čas zastavil a jindy zase, aby ubíhal rychleji.. čas.. tajemství.. Ten den byl těžký pro všechny z vás, ale v nitru cítíte, že přijdou i horší dny, než byl tento. Je to smutné, ale nic s tím neuděláte. Jediným řešením by byla smrt, ale po tom všem po ní touží jen málo z vás. Šedovlasý upír s rudýma očima nakonec ukázal, že není až tak špatný, jak se zprvu zdál. Vyvedl vás ze sklepení ven, i když vám k tomu nic neřekl a jediné, co vycházelo z jeho úst byly poznámky, abyste si pospíšili a následovali jej. Sotva, co jste se dostali do vstupní haly, čekalo vás zde překvapení v podobě tmavovlasé krasotinky (Alysson). Netrvá dlouho a jste všichni společně přepraveni do jiné vily, o kousek větší, kde každý z vás dostane pokoj. Mimo to je vám řečeno, abyste ji pokud možno neopouštěli a v sedm hodin vám přijdou říct, co bude dál.

Alysson - 03. května 2007 23:23

Chci už znovu zapůsobit na toho upíra, který mě tu nehorázně štve a proto se nemůžu dostat k těm co potřebuji. Sakra vždyť já byla královna. Zanaříkám si v duchu, když najednou se objeví ti co mám zachránit. No možná si trochá oddechnu a ušklíbnu se na toho upíra, který mě předchvílí dal facku. No nerada přiznávám, že jde všechno ne podle mých plánů, ale neprotestuji a jsem převedena do druhé vily a čekám, co nám tak závratného bude zděleno.

Igniti - 04. května 2007 15:43
	Pokoj Z toho všeho, co se událo mi jde hlava kolem. Pořád přesně nechápu do čeho jsem se to zapletla, ale jsem rozhodnuta vyčkat a dozvědět se, o co se tady vlastně jedná. Sedím v pokoji a rozjímám o minulosti. Vyčkávám a sbírám síly. Beztak se budou hodit!

Luciene - 06. května 2007 12:09

Dál vztekle stojím ve sklepení. Je mi jasné, že odpovědi na své otázky již nedostanu. Jsem zvyklá na to, že mě lidi ignorují, ale že by to došlo až takhle daleko a navíc u vlastní rasy? No fajn, dělejte si co chcete... Nenápadně se vmísím do skupinky, která je vyváděna ven, protože kdybych to neudělala, asi bych na své oblíbeném místě už zůstala. ... Cestou se snažím zorientovat, ale stejně je mi to houby platné. Vůbec nevím, kde jsem, a taky kdy jsem. Nejsem schopna určit, jak dlouho jsem byla mimo. Ve vstupní hale zahlédnu nějakou černovlásku. A ty jsi zase kdo? Zase někdo, kdo je přehnaně chytrý, přehnaně tajemný, přehnaně sebevědomý, prostě absolutně otravný? Než kolem sebe stačím vrhnout další znechucený pohled, vedou nás zase někam pryč. ... "Páni, fakt vlastní pokoj jo? Jsou pod ním mučidla? Přikovete mě zase ke stěně?" narážím jedovatě na lidi, kteří mě tam odvedli, ale je mi jasné, že neodpoví. Celá ta aférka mi přijde nějaká divná. Odchází a jen mi sdělí, že bych raději neměla vycházet. Jen co se za nimi zavřou dveře, zamumlám si pro sebe: "Samozřejmě, jen abych lordstvu neotrávila vzduch v okolí..." Naštvaně dojdu k oknu. Nejsem vůbec schopna si vybavit, jestli jsem to tady už někdy viděla.

Paní jeskyně - 14. května 2007 14:26

Brzy bylo sedm a vy jste se poslušně vtěsnali na sedačky, křesla a židle dole v hale. Mohli jste si všimnout Nikoda, který přišel s rudovlasým, oba vypadali mnohem lépe, hlavně pak čistě. Nikodovi však povýšenost z tváře nezmizela, lidi změníte těžko, natož pak upíra. Vstoupila postava, zahalená v dlouhém plášti s kapucí hluboko do čela, a jediné, co bylo vidět opravdu zřetelně byly bledé ruce a vyčnívající dlouhé černé vlasy. Přežili jste promluvil a vy jste si jisti, že tento chraplavý zastřený hlas jste už slyšeli Nebudeme rozebírat minulost. Byli jste vybráni Radou, jako nejvhodnější adepti pro zastavení Salva Diase. Byli jste vybráni mnou, jako zdroj informací a možní adepti na zastavení Diase. Námitky nepřipadají v úvahu zvedl ruku v nesmlouvavém gestu, když chtěl jede z upírů promluvit Mé jméno je Grachim, to vám stačí. Víc o mě vědět nepotřebujete. Lov začne dnes večer. Ještě chvíli se na vás ze stínu díval, pak se otočil a pomalým krokem vydal ke dveřím. Tolik nesympatický Han Murawa zůstal stát u zdi.

Igniti - 14. května 2007 20:38

V hale Už se cítím dobře. Jsem odpočatá a stres už dávno odezněl. Sedím apřísně se dívám na mluvčího. Neříkám nic, je mi jasné, že nestojí o komentáře. Přimhouřenýma očima změřím všechny přítomné. Zatím všichni mlčí. Rozhodně ticho nehodlám porušit. Ani nemám, co bych řekla. Napřímím se v křesle a skřížím ruce na prsou. Hlavou se mi honí myšlenky. Nejraději bych teď byla sama. Většinou se spoléhám sama na sebe a nehodlám to měnit.

Luciene - 18. května 2007 21:26
	Hala Se sarkastickým úšklebkem na rtech sleduji mně osobně velice "sympatického pána". Tady se někdo vážně minul povoláním... Když domluví, ledabyle se protáhnu a prohlédnu si poničené nehty. "Fajn, aspoň zase bude pohyb..." řeknu a vstanu. Nehodlám tady strávit mládí. A taky neplánuji zůstat tady a někomu skákat podle toho, jak on bude pískat.

Aniowen Therserien - 21. května 2007 16:38

Grachim promluvil. Jak vidno, je zcela jedno, jestli k té bandě tupců mluvím já nebo on sám. Snad příště tohle řečnění vynecháme. Ruce mám složené na prsou a i nadále se zdržuji u zdi, sledujíc individua pohybující se kolem mě. Lidé, upíři, vlkodlaci a nechci vědět, kdo další. Všichni z nich postrádají lesk dávných dob, na světě už není nic, co by je připomínalo. Jen potomci dávných - zmetci, a tihle mají zastavit Diase. Ve tváři se mi objevil posměšný úšklebek.

Paní jeskyně - 12. června 2007 17:10
	Ačkoli by se mohlo zdát, že by vše mohlo být ještě složitější, není tomu tak. Váš úkol je jasný, prostředky máte a bylo už jen na vás, jestli máte i dostatek odhodlání.. bohužel, všechno se to nakonec zvrtlo a to jste poznali až ve chvíli, kdy bylo pozdě.. příliš pozdě na cokoli. Tak skončily sny i svět sám..

Paní jeskyně - 12. června 2007 17:12
	NOVÁ HRA

Paní jeskyně - 13. června 2007 20:34

Hvězdy na nebi byly skryty za těžkými mraky, ze kterých se na zem snášel déšť. Domky vyčnívající mezi stíny stromů dodávaly tomuto času ponurou atmosféru, většina okenic byla zavřená, aby do domů vniklo co nejméně nočního chladu a bylo ještě méně těch domků, ve kterých se objevilo plápolavé světýlko svíce. Z většiny komínů stoupal slabý dým. Na jižním konci se objevila vysoká postava. Na přítomnost cizince by mohly upozorňovat pouze tiché čvachtavé zvuky, kterak procházel vesnicí po rozblácené cestě, jenže ty zanikaly mezi kapkami dopadajícími do kaluží. "Tolik klidu," zašeptal neznámý a zastavil se. Nasál okolní vzduch. Cítil teplo lidských těl, téměř slyšel, jak se jejich žílami valí krev. Usmál se. * Zpráva o nejasných úmrtích se roznesla krajem rychleji, než cokoli jiného. Pachatel, který své oběti zanechával živé, ovšem v tak zbídačeném stavu, že neměly možnost přežít, nebyl dopaden. Jediným vodítkem byly dvě bodné ranky na krku. Ve zdejších končinách se s něčím podobným nikdy nesetkali a vesnici od vesnice pomalu jímal strach, jak počet obětí narůstal. * Alkava. Na poměry hezké přímořské městečko, plné trhů s rybami a jinými mořskými pochutinami. Nové domky se staví mezi starými, cesty jsou prašné a okolní pole nejsou dvakrát úrodná. Většina jídla se dováží z okolních zemí a měst, přesto však jejich cena nikdy nepřesáhla únosné ceny. Najdeme zde vše, co by se v takovém městečku dalo čekat a dokonce i něco navíc. U vchodu do bývalého hostince dosud visí štít, jen jeho nápis je už dávno ztracen v propadlišti času. Budova hostince sama o sobě není nijak zajímavá a svým vzhledem spíše odpuzuje, než aby lákala ke koupi a snad právě tohle lovcům vyhovuje. Mluvili o nemrtvých už dávno, ale nikdo je neposlouchal. Vyrostly desítky lovců, ale jejich řady slábly, až téměř vymizeli. A nyní, v časech, kdy se Vznešení nemrtví vracejí, je tenhle domek jednou z mála nadějí nevinných obětí. "Došel vám kus papíru!" zahlásil Mikula, rozrazil bez otálení dveře a vběhl dovnitř. Tento mladý hoch k vám nepatří, ale jeho nadšení pro vaši věc bývá častokrát tak silné, že sami občas pochybujete, jestli není jedním z vás. V jeho tváři byla patrná zvědavost, ale zároveň se vás příliš obával na to, aby přelomil rudou pečeť.

Remon Mai - 15. června 2007 20:27

"Říká se tomu dopis, Mikulo," oznámím chlapci klidně a pohlédnu na něj přes okraj látky, kterou před sebou držím už hodnou chvíli, aniž by bylo jasné, proč něco takového vůbec dělám. Je jasné, že více než obsah dopisu mne nyní zajímá chlapcova reakce, rád jej škádlím. Vždyť nejsem o moc starší než on. Jen málokdo z vás si pamatuje, jak jsem se k naší skupině lovců upírů dostal, ale máte podezření, že za to mohl právě Mikulík. I on zde je už od začátku, jenže on má narozdíl ode mě rodinu, takže se nemůže tahat po světě a nechávat se přizabíjet při nahánění těch krvežíznivých bestií. O mé minulosti víte jen málo, hlavně co se podrobností týče. Známou informací je, že neznám své rodiče a matka byla s největší pravděpodobností děvka, která se rychle zbavila nechtěného, takže jsem pak vyrůstal v rádoby sirotčinci, než si mě k sobě vzal někdo cizí. Prakticky nikdy jsem o svém poručníkovi nemluvil, ani o období, které jsem u něj strávil, jako bych nechtěl vzpomínat. Možná za čas, až budu starší a celá má minulost bude také o pár let starší, a už se nebudu bát o ní mluvit. A vzpomínat na ni. Jsem zhruba 180 coulů vysoký, na pohled zkušený muž, jenže můj vzhled klame. Nemálo cizích by mě tipovalo na dobrého pětadvacátníka, možná i staršího, a já mám přitom pouhých devatenáct let. To by se dalo ještě překousnout, jenže má duše dítěte bývá občas silnější, než má dospělejší část. Rozcuchané delší blond vlasy v sobě mají jistou dávku divokosti, ta je krocena dětsky modrýma očima a pohlednou, ačkoli na pohled opravdu mužskou, tváří. Pravidelně se holím, takže kůže je hladká. Hodný princ z pohádek, ano, možná že vypadám i takhle. Jsem štíhlé postavy, jenže to nic nemění na tom, že mám sílu. A to dost velkou na to, abych sám zvládl nejednoho nemrtvého, záleží to však také na tom, zda jsem zraněn a jak. Oh, ano, zranění. Mé tělo hyzdí spousta ran. Přes levou tvář se mi táhne dlouhá, tenká, jizva - to je vzpomínka na jednu z bitev, kdy jsem se nešťastnou náhodou vzdálil od ostatních a doplatil na to nejen tímhle škrábancem, ale taky třemi zlomenými žebry a dalšími tržnými ránami, jenže ty skrývá mé oblečení. Těknu pohledem k ostatním, co oni na ten dopis. Nemáme vůdce, ale občas je třeba, aby nás někdo vedl a něco zorganizoval. V tom se většinou bez hádání střídáme, tolerujeme názory a nápady toho druhého, ale potyčky se najdou i mezi námi. "Tak ho někdo otevřete, ať víme, co tam kdo napsal zajímavého. Šup, šup, jinak si ho vezmu sám a odejdu si ho přečíst někam do soukromí," pobídnu ostatní a usměju se. Ani mé rty nejsou dokonalé. Jsou tenké, s malými jizvami, jak jsem si je kdysi okusoval a některé jsou opět vzpomínkami na boj. Těžko říci, které jsou které. Odložím látku na stůl. Nyní je jasně vidět, jak sedím. Jsem zády opřen o opěradlo židle, nohy mám přitáhnuté k hrudi a kolena opřena o hranu stolu, nevypadá to pohodlně, ale ono to zdání znovu klame.

Paní jeskyně - 15. června 2007 20:52

Bývalý hostinec - váš domov. Patří každému z vás, protože za něj jednou ročně společně platíte. V poslední době zde býváte málo, protože upírů přibývá a lovců je málo, navíc se mnohých z nich neví a nebo není možnost je kontaktovat. Na svém účtu má už každý z vás desítky upírů a stejně tolik zkušeností. Hostinec má dvě patra. Dole je jedna velká místnost, která sloužila jako výčep. Zůstaly zde stoly i židle, stejně jako pult a nádobí. Jediná změna je v tom, že jste stoly postavili tak, aby se na nich dalo dělat to, co zrovna potřebujete - od výroby nových zbraní, po čištění těch stávajících. Slouží k tomu, abyste se pohodlně najedli a večer se pobavili u nějaké karetní hry. Dále je zde prostorná kuchyně a malý sklad, který i v dnešních dnech zaplňují zásoby pití a trvanlivého jídla. Sem tam se zde objeví i nadbytečné zbraně, ale těch moc nebývá. Horní patro bylo už dříve rozděleno na několik pokojů, aby vystačily hostům, tak i domácím. A i zde se toho změnilo jen velmi málo. V každém pokoji je nejméně jedna postel s polštářem a přikrývkou, skříň, stolek a židle kolem něj. Někteří z vás mají pokoj samostatně, jiní jsou nuceni jej sdílet s někým, díky nedostatku místa nebo malým nehodám, jako je díra ve střeše. Nezbývá vám moc času na tyto domácí práce, práce je přece jen přednější. Je to už skoro tři týdny, kdy jste naposledy vymýšleli plán, jak nejefektivněji zničit nemrtvého. Bylo to jen pár mil odtud, v jedné chudé vesnici. Zaplatili vám, co mohli, ale moc toho nebylo. Samozřejmě, že nabízeli i potraviny a podobně, jenže kdo by se s tím tahal. Upír byl mladý, nezkušený a neuměl využívat svých schopností, takže jeho polapení a zlikvidování bylo více než snadné. Na výpravy se vydáváte vždy společně, protože nikdy nevíte, kolik stvůr se v okolí místa, které máte vyčistit, nachází a natož pak, abyste věděli, jak silné jsou. Jedním z vašich dobrých přátel je zelinář Bundt, od kterého kupujete převážně česnek. Ten pak vaříte a sem tam používáte jako jednu ze zbraní proti nemrtvým. Je zvláštní sledovat, jak taková obyčejná věc dokáže spálit jejich bledou kůži. Zdejší kovář je s vámi také zadobře, hlavně pak proto, že o peníze nemá nouzi a rád od vás kupuje zbraně, které si odnesete z boje. Krom toho si u něj necháváte opravovat své vlastní zbraně, případně si necháte nějaké udělat a nebo si necháte okovat koně, pokud nějakého máte. Potom je zde Mikula, váš příznivec. Tak trochu posel a obstarávač různých věcí. Samozřejmě znáte i jiné obyvatele, méně či více.

Meenna - 15. června 2007 21:22

Zvednu hlavu a podívám se na našeho mladého pomocníčka. Mám ho docela ráda, kluka jednoho, přece jen, jako by patřil do téhle podivné rodiny. Pak se mrknu na Christopha, jak tam tak divně sedí a nemá se k tomu, aby do dopisu nahlédl. Odložím šavli, kterou právě čistím, zdá se, že velmi láskyplně, a vstanu. Natáhnu ruku pro dopis. Tak já to přečtu......ukaž. Nejsem sice bůhvíjaký čtenář, ale nějak to, pomalu, ale přece jenom, přelousknu. Posadím se na stůl doprostřed místnosti, a začnu svůj slavný přednes.... Mnozí z vás si pamatují na den, kdy jsem sem přišla. Už jako lovec. Přivedli mě tři muži, lovci. dva z nich jsou už mrtví, jeden odjel někam do dálky. Víte, že mě našli v nějakém městě, zbídačenou, nešťastnou....Na tuhle příhodu, o které nikdy s nikým nemluvím, mám, jako mnozí z nás, pěknou památku na tváři. Od poloviny tváře až k uchu se táhne silná jizva, už úplně zahojená a bílá.Víte jen, že mi to udělal některý z nemrtvých. Také víte, že tou jizvou trpímm, a často ji zakrývám dlouhýmu tmavými vlasy. Mám veliké zelené oči a tvář, která nebýt jizvy, by byla opravdu moc půvabná. Nemám ráda, když někdo na mou vizáž poukazuje. Vždycky se stáhnu a mlčím. Koneckonců, mlčím často i obyčejně. Nikdy jsem toho moc nenamluvila, ale nejsem ze stydlivých. Jsem maličké postavy, ale víte, že je pevná jako kámen. Nejsem silák, nikdy jsem nebyla.sílu nahrazuju obratností a rychlostí. Víte, že své dvě šavle miluju skoro jako své bližní. A taky víte, že vás mám všechny svým způsobem ráda,a moc mě bolí, když nás někdo opustí...nevíte, koho jsem měla ráda předtím, kdo byl mou rodinou, já to nerozebírám a nikdo jiný to neví. Už si ani nepamatujete, jak dlouho jsem tady. Kdo by to počítal. Ale i když je to jistě dost dlouho, vypadám pořád téměř stejně, to asi ta má krev. Houpu nohama a pokouším se číst dopis. Hlavou se mi honí, co asi Christoph vidí na té látce.

Jekatěrina Volkova - 17. června 2007 20:35

Ony časy, kdy se zpívalo, že elfové jsou éterické a vznešené bytosti, jsou naštěstí pryč. Já mám k éteričnosti daleko a bardy tolik používaný "úsměv plný tajemství a laskavosti" na mě snad nikdy nikdo neviděl. Ani teď tomu není jinak. Tvářím se... neutrálně. Sedím na lavici u stěny opřená o zeď, nohy na židli. Užívám si chvil volna, kdy si můžu odpočinout, protože vím, že zítra o svůj klid možná přijdu anebo budu odpočívat leda v hrobě. A já dávám přednost posteli před rakví. Pootevřu smaragdové oči jen na malé štěrbinky, že přes řasy není poznat, zda mě Mikulovo pokřikování probudilo nebo nikoliv. Zase je zavřu. Na tohle nepotřebuju vidět. Dopisu se už ujal někdo jiný. Sice bych to přečetla lépe a rychleji, ale vím, jak lidé dokáží vylítnout kvůli - třebas neúmyslné - elfské nadřazenosti. Při obchodních jednáních to používám, aby nás neodrbali a moc si nevyskakovali, ovšem mezi námi se to snažím eliminovat. Dalo by se říct, že jsem takový věčný morous, který se s lidmi nepáře a jejich srdceryvné nářky na něj neplatí. To já jsem ta, co podrážděně usadí vykrucujícího se starostu, ta, co nehne ani brvou, když musí useknout nebo utrhnout hlavu i někomu, kdo nebyl upír. Mám pro to svoje důvody, protože vždycky prohlašuju: „Nikdy nevěř, že je to mrtvý, dokud to má hlavu.“ I teď, třebaže vypadám, že spím, je na rysech elfského obličeje vidět jakási tvrdá maska, kterou nezjemní ani můj původ a pohlaví. Mandlové oči působí dojmem číhající kočky, snažící se vypadat nezaujatě. Také je mám jakoby trochu přimhouřené, ovšem ne šikmé. A, jak už bylo řečeno, plné rty se zřejmě ani neumí opravdu hezky usmát. Jestli se něco takového stane, to už se rovná menšímu zázraku. Ať už jsem jaká jsem, nijak to nezhoršuje moje kvality v boji. Stejně jako naše pololidská společnice, i já mám dvě stále dobře nabroušené šavle s typicky elfským provedením. Jílec je i pro obouruční uchopení, nemá žádnou záštitu a hned přechází v lehce zakřivenou čepel. Pokud nejdeme do boje, u pasu nosím pouze jednu, druhou nechávám u sedla. A když jdeme, mívám je na zádech. Asi muselo trvat dlouho, než jsem se naučila obě vyndávat, aniž bych se zarazila nebo se zbraněmi pomlátila. A ani já jsem nevyvázla bez zranění. Svědčí o tom styl mého oblékání. I kdyby bylo vedro k padnutí, stejně vždy budu mít kabátec nebo tuniku s límcem zapnutým až ke krku. Nikdy jsem si nevzala výstřih, třebaže pod látkou je vidět, že bych se možná nemusela stydět. Nikdy jsem se nepřevlékala ani před Meennou. To bych raději zůstala ve špinavých šatech, dokud nenajdu místo, kde budu mít klid. I proto jsem si s naprostou samozřejmostí zabrala jeden kutloch pouze sama pro sebe. Teď to však není na škodu, vždyť už bývá docela zima. Nosívám tmavý elfský kabátec s oním vysokým límcem. Sahá mi po kolena, ale je rozstřihnutý, tak aby mi nezavazel. Pod ním mám kamaše, zastrčené do vysokých pevných bot. Co jsem zač, to nebylo těžké poznat na první pohled, když jsme se setkali. I kdyby si mě nepovolali na stejnou práci jako vás. Na krku mi totiž stále visí stříbrný medailon s reliéfem ruky držící pochodeň. Stále jsem určitým způsobem povinována svému řádu, k Světlonošům, ale nijak mi to nebrání s vámi být a pracovat. Někdo by mohl namítnout, že je to nějaký kněžský řád… Je i není. I flanďáci potřebují někoho, kdo by je při jejich nekonečných modlitbách ochraňoval. Vlastně jsme spíš takový cech, třebaže ho kdysi někdo označil tak vzletným názvem – řád. Lidé si nás mohou plést se zaklínači, ovšem my se specializujeme pouze na ty, co měli být mrtví, ale moc se jim do toho nechce. Já konkrétně právě na naše zubaté přátele. Druhý přívěšek s čirým křišťálem je pro nás výborné udělátko. Začne hřát a svítit, když je nějaká mrcha poblíž. Teď ho mám pod kabátcem, na stopování ho však vyndám, aby jej všichni viděli. A proč mi kdosi začal říkat zrovna Lvice? To dávno víte sami – jakmile se mi nějaká bledule dostane do zorného pole, byla bych schopna se bít do posledního dechu – jako lvice. Těžko říct, odkud pramení ta strašlivá touha je všechny zabít a následná satisfakce, když se to povede. Přesahuje rámec lovcovy přirozené averze. Já si jejich likvidaci opravdu užívám. A druhý důvod je moje medově plavá hříva podobná lví. Neostříhala jsem se nakrátko jako jiné bojovnice, prostě si vlasy splétám do copu. Momentálně mi z něj padají nějaké neposlušné kratší prameny jako vždycky.

Ali - 20. června 2007 18:30

Bývalý hostinec Seděla jsem na jedné z židlí v našem zvláštním domově a houpala se na dvou zadních nohách a kolenem se odstrkovala od desky stolu. Houpala jsem se snad z potřeby, abych nezlenivěla, když nic dělat nebudu, snad z lenosti, protože tenhle pohyb nebyl vůbec náročný. Nikdo z vás si nebyl jistý důvodem a snad jste mi ani nevěnovali pozornost. Po pravdě, bylo mi to jedno. Na chvilku jsem se vrátila do dob, kdy jste ještě nebyly vy moje rodina. Měla jsem otce, velmi zdatného lovce upírů, v jehož šlépějích kráčím, i matku. Byly jsme pro otce jakási základna, opravdový domov. Ráda jsem mu pomáhala, ikdyž je pravda, že matka byla výrazně proti. Ale nakonec ustoupila. Tedy spíš moje tvrdohlavost jí nedala šanci. A taková jsem i teď. Nejsem schopná ustoupit. A vy to víte. Vypadám tak žensky a něžně s těmi blond vlasy a modrýma očima, ale je to klam. I tohle víte. Dokážu se dost rozčílit a to pak stříká krev. Prostě se vám docela hodím. Zdá se, že naše ženské komando je spíš šavlové. I já mám dvě šavle, ikdyž to umím i s jinými zbraněmi. A naprosto souhlasím se Scay. "Teprve bez hlavy je to opravdu mrtvý." Skoro nic není tak jistý jako useknutá hlava. Prostě jsem od rodičů odešla. Další z našich ostrých střetů však skončil netradičně. Odešla jsem. Nevím, co s nimi je, zda ještě žijí. Oni se o mě taky nestarají. Navíc je nesmysl k sobě někoho emocionálně poutat a platí to i naopak. Zítra už můžu být pod drnem, tak na co mít někoho milovaného. I k tomuhle cynismu jsem se dopracovala sama. Možná na to má vliv i ten náš dost nepříjemný rozchod, ale nikdy bych to nahlas nepřiznala. Z podivného klidu a docela smutného vzpomínání mě vytrhl až Mikulův příchod. Nesl jakýsi vzkaz či dopis. Byla jsem zvědavá, ale ne zase tolik, abych vyskočila, zanechala uvolňující činnosti a vrhla se po dopisu. Při Christophově reakci se jenom usměju. No jo...je to dobrej chlap... Napadne mě a znovu se usměju. Dopisu se nakonec ujala Meena a já jí naslouchala. Zajímalo mě, kdo a co nám píše. "Tak?" zvedla jsem zvědavě obočí a usmála se na ni.

Kedamono Nemuri (5. divize) - 22. června 2007 18:42

Bývalý hostinec Zvednu pohled od knihy, která nemá nápis, když přijde mladý klučina se dopisem. Chvíli pozoruji dráhu dopisu a nakonec opět skloním pohled do knihy. Nevypadá to, že by jsem věnoval nějakou větší pozornost. Příběh mého života není mnoho poutavý, ale ani se s ním moc netajím. Není tajemstvím, že jsem synem bohatšího sedláka. Jeho nejstarším synem, který byl vyšachovaný svým mladším bratrem z domu po smrti otce, který mu týden před smrtí odkázal celý majetek. Ani není tajemství, že na mne nechal můj bratr vypsat odměnu, za ukradení majetku. Netajím se s tím možná z naivity a možná z toho, že jsem nikdy neřekl své příjmení. Příběh, který mne dostal do skupiny je prostý. Zelenáč, který přecenil sílu nepřítele a nechal se jim zajat. Nakonec mne zásah skupiny víceméně osvobodil. Moc nadšený jsem z toho nebyl, ale nikdy jsem se nenamáhal s vysvětlováním, jak jsem se dostal do pout s kompletní zbrojní výbavou u sebe. Do pout, která se dala při troše snahy rozvázat. No nakonec jsem přes trochu oboustranné nejistoty u skupiny zůstal. Po čase jsem se celkem osvědčil, nejen jako zručný nožíř, ale i jako slušný felčar, který to s jehlou umí stejně dobře jako s nožem. Moje postava je celkem zajímavá. Na to, že v branži pracuji už nějaký ten rok tak kupodivu nemám ani škrábnutí. Mnohá zranění jsem utržil už i ve skupině, ale žádná nezanechala na mém těle jizvu. Celkově moje tělo překypuje zdravím a vitalitou. Občas až moc. Tento stav však střídá pak stav pesimizmu a neochoty komunikovat. Jsem středně vysoký muž. Nejsem žádné vychrtlé ořezávátko, ale celkem dobře stavěný chasník z vesnice. Kratší černé vlasy uzavírají vyšší čelo, pod kterým se klene pár obočí, který zastřešuje moje modré oči. Tvář je oválnější a většinou mírně porostlá, neboť se s úzkostlivým holením moc nezabývám, spíš je to náhodně. Také označuje, kdy se dostaví další deprese. Jakmile se oholím, tak to znamená, že je další letargie za dveřmi. Moje ruce jsou v celku silné a jisté. Je jedno jakou náladu mám, ale ruce mám vždy jisté a poskytují stále stejně komfortní šití stejně jako vrhání nože či míření biče. Dlaně zdobí mozoly, od biče, nožů a otěží mého koně. Na mně je vidět pouze dvoje oblečení. Jedno je složeno světle modré haleny a plátěných kalhot. Druhé je tvořeno tmavě modrou halenou a kalhoty tmavé barvy s všitými pruhy kůže. To vše vždy doplňuje kožená vesta, která má na zádech úchyty pro mojí sbírku nožů. Kalhoty na mne drží také kožený pásek, jenž obsahuje několikero kožených pytlíků a úchyt na bič.

Paní jeskyně - 25. června 2007 18:57

Mikula podal dopis Meenně se širokým úsměvem a posadil se kousek od ní, aby mu nic z jeho obsahu neuniklo. V jednu chvíli se pak ještě zaškaredil na Christopha. "Vážení lovci, snad se k vám dopis dostane včas a pro nás už nebude příliš pozdě. Doslechl jsem se o vašich službách od obchodníků a cizinců, kteří navštívili naše město, a vyprávěli mimo jiné o vašich velkých skutcích, kdy jste zachránili nejednu osadu či město. Obávám se, že Somma má stejný problém, jako místa, kde jste už svou práci udělali. Samozřejmě nejsem znalec jako vy, ale za poslední dva měsíce zemřelo ve městě nejméně deset lidí podivnou smrtí (byli bledí, bez krve) a více než další tři jsou pohřešováni. Somma je sice poměrně velké město, navíc obchodní a nějaké ty krádeže a vraždy se objeví, ale tolik obětí si neumíme vysvětlit jinak, než výskytem nemrtvého. Prosím vás tedy za sebe i za celé město o pomoc. Vaše odměna bude veselá, rada města zatím nabídla padesát zlatých, spolu s úhradou všech vašich výdajů. Tato částka samozřejmě není neměnná. S úctou Geoffry Astesk, člen rady města." Jak se dalo předpokládat, skutečně jde o nabídku, tedy spíš prosbu, o vykonání služeb, které už několik let provozujete. Co si vzpomínáte, Somma je docela velké přístavní město, doslova centrum obchodu, takže je zarážející, že nabízejí tak nízkou částku, ale co naděláte, bohatí vždy zkoušejí ušetřit. Jisté je, že abyste se do města dostali, budete si muset počkat na obchodní loď, která vás tam odveze.. ovšem pouze za předpokladu, že se rozhodnete tento úkol přijmout.

Paní jeskyně - 03. července 2007 18:14

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Cesta. Ano, celý svět a celý život je o ní, o věčném cestování a vyptávání se na ten správný směr. Tebe osud zase jednou dovedl na místo, kde můžeš alespoň několik dní spokojeně a klidně nežít. Bielina je malá vesnička, zapadlá mezi nekončícími lesy, na pohled odříznutá od okolního světa. Je tady jen jedna hospoda se starou stájí a seníkem, do kterých majitel ubytovává pocestné za drahý peníz. Dvě desítky dřevěných domků, kde povětšinou obyvatelé žijí namačkaní na sebe, aby ušetřili a ve středu je pak malá kaplička, zašlá časem. Přesto, že zde lidé žijí jen z toho, co jim země dá, jsou až neuvěřitelně lakomí. Ze všeho a ze všech se snaží vytřískat co nejvíc peněz, které pak schávají na různých místech v domě. Jenže lidé často zapomínají, a právě proto nyní nikdo neví, že jsi tady. Před několika desítkami let zde shořel jeden velký dům, který mě mimo jiné také docela velký sklep a právě zde nyní odpočíváš. Jenže schovávat se zde několik dní by bylo pod úroveň každého upíra, máš tedy dvě možnosti. Buď půjdeš dál, nebo se usadíš v některém z domků.

Seranith de Antique - 03. července 2007 18:46

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Cestování od ničeho k ničemu, od města k městu, pomalu už mne to začíná nudit. Být ve mne alespoň špetka života, dalo by se říci, že mne to i unavuje, byť to tak není. Mám ráda pořádek, i když by se možná jeden zamyslel nad tím, že za ty stovky let, které mne nutí cestovat, bych se na to vše vykašlala, ale zvyk je železná, rezavá košile, takže sama jsem si za tu jednu noc, co jsem dorazila k opuštěnému spáleništi a sklepu, trochu vyčistila ty prostory tam... Mám svou hrdost a pořád, jako tehdy, si potrpím na čistotě... "Klid, jako v tom krásném hrobě. Co více si přát..." Téměř rozhodnuta o své blízké budoucnosti, hodlám se další noc plně nakrmit a vylidnit jeden z domků.

Paní jeskyně - 04. července 2007 15:53

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Pomalu se blížil večer. I když jsou tvé schopnosti ve spánku oslabeny, přesto cítíš pohyb slunce a díky tomu dokážeš přesně odhadnout, kolik času zbývá do chvíle, než bude opravdu bezpečné vstát. Nyní je to zhruba hodina. Tvůj klidný spánek už dlouho nic nerušilo, až do této chvíle. Přesto, že tě hluk může vzbudit jen v málo případech, nyní se to stalo. Snad díky dlouhému cestování, změně místa a možná i strachu, že se celý sklep může jednoho dne zhroutit a tebe zasypat. Jsi v polospánku. Velmi vzdáleně slyšíš hlasy několika lidí, které histericky volají nějaké jméno. Je to jako část snu, jen mnohem živější a bližší. Cítíš životní energii, která koluje v jejich žilách, a dostáváš hlad.. spolu s prostou chutí roztrhat někomu hebké hrdlo a nakrmit se teplou krví.

Ashley Knight - 04. července 2007 15:59

keď vojde Mikula, trochu sa strhnem a pevne chytím do ruky meč, ktorý som si až doteraz hravo vyhadzovala do vzduchu. Keď však zbadám, že je to len Mikula, opäť si začnem pohadzovať meč a nevšímam si, čo sa okolo mňa robí. Všetci dobre viete, ako som sa k vám pripojila. Nie je to ešte ani rok. Stretli sme sa pri zneškodňovaní niekoľkých nemŕtvych. Vaša skupina sa tam vydala a ja som náhodou šla okolo. Vaša skupina sa mi zapáčila a keď som zistila, že ste známi a mestá vás volajú, aby ste im prišli pomôcť, rada som sa k vám pridala. Ja som už predtým nejakú dobu putovala a hľadala nemŕtvych, ktorých by som mohla zabiť. Nebolo to kvôli odmene. Tej som sa takmer nikdy nedočkala a ani som ju nechcela. Bolo to kvôli pomste. Proste som putovala krajom a zabíjala tých hnusných netvorov, kde sa dalo. Napokon som sa však medzi vás celkom dobre začlenila. Viete o mne, že mám nejakú rodinu, i to, e som nejakú dobu žila s upírmi a teda o nich dosť viem. Viac som vám nepovedala. Prečo? Možno som nechcela, možno na to ešte nebola príležitosť. Vlastne ani netúžim po tom vám vyrozprávať celý môj životný príbeh a je to na mne aj vidno. Keby ste sa spýtali, je dosť pravdepodobné, že by som vám to povedala, ale nemáte potrebu sa pýtať na niečo, čo vám vlastne ani nechcem povedať. Som asi 171cm vysoká a veľmi štíhla. Detskú tvár mi lemujú dlhé hnedé vlasy siahajúce až po zadok. Nemám vo zvyku si ich dávať do vrkoča, ani nič podobné, no veľmi rada si ich češem. Dobre viete, že ten kto sa mi pokúsi vytrhnúť čo i len jeden vlások príde minimálne o ruku, ktorú načahoval po mojich vlasoch. Ofina mi padá do belasých očí, no som zvyknutá a nechcem na tom nič meniť. Rada nosím červenú čelenku. Vlastne bez nej nemôžem ráno ani vstať z postele. Či mám na tele jazvy neviete. Na tvári nemám žiadnu a z oblečenia mi trčia už len bledé ramená. Mám až príliš bledú pokožku, akoby som dlhú dobu nevidela Slnko. Možno je to kvôli tomu, že som žila s upírmi. Už z môjho oblečenia je zrejmé, že čierna a červená sú moje obľúbené farby. Všetko, čo je červené a čierne ma priťahuje. Či už je to kus látky, ale dokaličené mača. Nevadí mi pohľad na krv, pretože v detstve som jej videla dosť. No mám len 17 a tak keď sa toho na mňa veľa navalí, zvyknem sa uzavrieť do seba. Inak som celkom výrečná, teda keď je o čom rozprávať. Vyzerám byť veľmi jemná a krehká a je i pravdou, že silou priamo neprekypujem. Mojou zbraňou je skôr rozum a rýchlosť. Ľahko sa vyhýbam útokom. Keby nie, zrejme by ma zabili s polovičnou silou, akú musia vyložiť na ranu pre vás. No i tak som veľmi užitočná. Vždy keď viem, že je nablízku ďalší nemŕtvy, zaiskria mi oči. Moja túžba po pomste nahradzuje moju silu. Ku všetkému som veľmi učenlivá, no neznášam, keď ma niekto kritizuje. Takže i keď sa rada poučím a zlepším, nesmiete mi priamo povedať, že to robím zle. Čo sa týka zbrane, kazím "ženské komando", pretože ja používam dlhý, úzky meč. Nie je veľmi ťažký a tak mi nerobí problém ho udržať v jednej ruke. Dá sa však ľahko ovládať a tak sa s ním môžem ľahko zaháňať. V druhej ruke mám väčšinou dýku. Viem, že dýka nie je silná zbraň, no ja ju mám skôr ako talizman. I tak už skolila dosť nemŕtvych a strážim si ju ako oko v hlave. I teraz ju mám v zastrčenú za koženým remienkom na stehne pod sukňou. Takže teraz sedím a jedným uškom počúvam, čo číta Meenna. Keď dočíta, pozriem na ostatných tak čo, pôjdeme tam? už dosť dlho som sa nepobavila so žiadnym nemŕtvym... začína mi to chýbať.

Seranith de Antique - 04. července 2007 16:35

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Povstání je opět tak unavující. Už jen to, že jsem skoro nespala, mne opět dosti rozzuřilo více, než cokoliv jiného v posledních letech. Ano, možná se mi to stávalo běžně, už jen kvůli mým vidinám a neumírajícím vzpomínkám na to dávné "kdysi", ale v tuto chvíli mne to podráždilo, jako nromálního člověka. Mlčky se upravujíc, chystám se k odchodu ze své dočasné skrýše. Byť mi může přijít, že už možná nedokáži dělat to, co jsem dělala těch pár set let zpátky, jakožto tiché zabíjení a předstírání nepřítomnosti rodin, které jsem sama zničila, stejně tak pocit, že se opět nevyspím, odhodlaná jsem... "Červená se..." utrousím si sama pro sebe a pomalu posbírám plášť, který si přehodím přes ramena, aniž bych si kryla zrzavou hlavu krásných dlouhých vlasů kápí. Meč, připnu si jej k hrudi, aby se dal bez problémů tasit ze zad a stejně tak, aby mi nepřekážel. Dlouhý bezúčelný nádech do tiché noci, už už mé oči hledají místečko, kde bych mohla ukojit své přirozené smysly. Nějaký domek, menší, opuštěný. Rodinku, která by nikoho nezajímala ani po jejich smrti. A po chvilce bádání, při stoji na místě, ten pohled, jakoby z obrázku vystřihnutý. Pomalým plouživým krokem, tak, jak jsem to sama dělávala kdysi, přitáhnu ke stavení a pomalu, aniž bych se o něco zajímala, otevřu bezhlučně dveře domku, vcházíc dovnitř. V tu chvíli mne přepadne trochu strach. Raději prvně dospělé, nebo mladou dívenku a ženu, které by mohly ječet a probudit tak vesnici? Dívenku... Skoro jako duch, pomalu se připlížím k její postýlce, zírajíc do toho ušmudlaného, nemytého obličejíku. Snažím sama překonat sebe, už v tuto chvíli je mi jí líto. S tímto jsem se setkávala kdysi, když jsem nevěděla, co a jak, ale nakrmit se už musím. "Možná jiné stavení..." Nelením. Stojíc tiše nad dítkem, jemně ji pohladím po pravé tvářičce, s úsměvem na rtech. Poté však ten úsměv zmizí a má dlaň se lehce položí na její očka, druhá se pomaličku obemkne kol jejího krku, kdy jím netrhne, ale opět ji pustí... "Odpusť, dívčino, ty ještě nejsi na řadě..." Další něžné pohlazení po tvářičce, odvrátím od dívenky hlavu, zaměřujíc se na postel jejích rodičů. Aniž bych čekala, vymrštím se do vzduchu a oba dva lidi uspím nadobro smrtícím stiskem pod krkem, čímž jim zabráním i případnému křiku. Nejprve se zaměřím na muže, žena by mohla být pro dcerku i přes to, že bude dříve po smrti, docela ránou do srdce, při mých plánech... Po pár chvílích už je mužovo tělo zahlceno chladem a zbyde v něm téměř pár kapek krve. Musím si pospíšit, než krev její matky ztratí energii, kterou podřebuje. Proto ladně seskočím z mužova těla. Utřu si ústa do zástěry blízce pověšené na zdi a pomalu se posadím na dívčinu postel. "Probuď se, dívenko..." zašeptám zpěvným hlasem a pohladím dívenku po tváři, druhou rukou jí trochu zatřesu. Její očka mi přijdou tak známá, připomíná mi, nevím proč, mne. Tiše se do nich zadívám a přejedu prstem přes její krček. "Šššš.... Je to jen sen. Neboj se. Nic se ti nestane, jen na chvilinku usneš, dcerunko..." aniž bych jakkoli čekala, přitisknu jí dlaň na ústa, abych ji zbavila jekotu a zakousnu se do jejího jemného krčku. Saje její mladinkou krev plnou energie, druhá ruka jí hladí po vláskách, snad jakobych už to někdy dělala. Malou chvilku na to už je dívenka téměř na druhém břehu od života, a já si sama rozkousnu zápěstí, abych jí, ať už chce, či ne, je mohla přiložit krvácející zápěstí k ústům, aby pila...

Jekatěrina Volkova - 04. července 2007 16:59

Opět otevřu oči, zpozorním. Tohle není fňukání nějakých drnohryzů, co nám dají polívku kdo ví z čeho a místo odměny nám nabídnou jedinou krávu ve vesnici, protože nic jiného nemají. Zavání to pořádným balíkem, jestli zmáčkneme ten správný krk a dupnem na správnýho šlechtickýho červa. Nehledě na to, že se konečně začneme hýbat a přestanem si ukládat sádlo na horší časy. "Padesát zlatých... Myslí si, že jsme nezištní dobrodinci, co žijou jen ze vzduchu?" zabručím nespokojeně. Dalo se čekat, že se kvůli takovým věcem ozvu právě já. Světlonoši sice jisté výsadní postavení kvůli své funkci mají, ale to neznamená, že mě jakožto "prostého" člověka... no, tedy elfa, aristokracie a vůbec ti páprdové v čele měst neštvou svou hamižností. Chtějí pomoct, musí si za ni zaplatit - a nás je celkem dost, padesát zlatých se dělí těžko. Ledaže by to myslel pro každého. Ale takový optimista já nikdy nebudu. Pokud hodlají skrblit, ještě by se mohlo stát, že jim tam nějakýho násosku necháme. Aspoň tak jsem vyhrožovala tomu poslednímu. "Sice ráda setnu hlavu těm bledulím, ale nepoběžím, jak kdo pískne. Upíři nikam neutečou, když mají žrádla dost, a město taky ne." Vstanu, protáhnu se a dojdu si pro pití. Tuším, že se mnou nebudou souhlasit, abysme je vydusili, ale zkusit se to musí. Když jim poteče do bot, slíbí nám i podsvětní trůn, jen aby se zachránili.

Paní jeskyně - 05. července 2007 16:02

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dívenka se po chvíli přestala vzmítat a ležela klidně, tiše, jen občas jí trhla drobná ručka. Přeměna probíhala klidně, pomalu. Noc byla teprve na svém začátku a ty, i tvá svěřenka máte ještě spoustu času. Do domku se nikdo jiný nedobýval, žádná noční návštěva. Žádné podezření. A i kdyby nějaké vesničané měli, co by udělali? Odtáhla jsi ruku a přivřela dívence ústa. Nyní nezbývá nic jiného, než čekat. Může to trvat několik minut, což by u takového děvčátka byl zázrak, nebo také několik hodin. Domek není velký, ale i tak ti zabere chvíli jeho prohledání. Dívenka dál nehybně leží.

Azyel Rysuirr - 05. července 2007 18:32
	soukromá zpráva od Azyel Rysuirr pro Bolí mne celé tělo, pomalu se probouzím. Cítím se divně, hodně divně, jako bych byla zase nemocná. Minulý podzim jsem nemocná byla, maminka i tatínek měli velký strach. Otevřu očka. Mami? hlesnu tiše. Cítím se, jako bych clý den běhala po lese. A je noc. Maminko? posadím se na posteli a rozhlédnu se kolem.

Seranith de Antique - 05. července 2007 18:41

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Ano. Věděla jsem, že nebude zrovna nejlepší nápad nechávat zde těla jejích mrtvých rodičů. Naštěstí jsem to stihla ještě dříve, než se děvčátko probudilo. Těla dokonce stačila i shořet nedaleko vísky na blízkém poli, kde jsem hlídala jejich ohnivý hrob. Sama jsem si byla jista, z předešlých zkušeností, byť jen vlastně z doslechu, že proměna u dětí trvá déle a déle také trvá, než procitnou. "Už je vzhůru. Tak, děvčátko..." Otevírajíc opět dveře do světnice, ihned vyhledám pohledem holčičinu postel a nasadím velmi vlídný úsměv a pohled, který ji uklidní. "Klidně si opět lehni, děvčátko..." zašeptám do toho ticha, téměř ihned poté, co jsem zaslechla její volání rodičů, jsem vešla dovnitř. V tuto chvíli, kdy jsem si docela podmanila její mysl a vtiskla jí sama pár svých myšlenek, není možné, aby mne se bála, natolik svým schopnostem věřím. Chviličku na to už sedím vedle ní na posteli, pokládajíc ladnou ruku na její nožku. "Polož se, dítě. Něco ti povím, ano? Jakpak se jmenuješ?" Zašeptám ještě tišším, však o tolik vlídnějším hlasem a jemně dívence zatlačím na ramena, aby si lehnula a já, abych ji opět mohla přikrýt.

Azyel Rysuirr - 05. července 2007 19:21

soukromá zpráva od Azyel Rysuirr pro Mlčky ti přikývnu, i když v první chvíli bych klidně začala křičet, než mě něco uvnitř mě samotné uklidnilo. Violet. Kdo jsi ty? Kde je máma? Nakonec se ale poslušně položím a přitáhnu si deku až ke krku, posunu se o kousek výš. Celou dobu tě sleduji, rtíky a vlastně celý obličej však dosud zdobí lehce ustrašený výraz. Pak k tobě natáhnu ruku a ukážu ti na vlasy. Máš tam větvičku.

Seranith de Antique - 05. července 2007 19:31

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Pomalu dívence ještě pomůžu přitáhnout přikrývku až pod její krk a pohladím ji po tváři. Z nějakého důvodu se k ní skloním a políbím ji na čelo, až tak daleko má intuice zašla. Usměji se na ni opět tím vlídným úsměvem. V tuto chvíli už bude klidná i bez mého zásahu. Vím to. "Violet. Máš přenádherné jméno, holčičko moje." jemně dívenku cvrnknu do nosu a poté se zaměřím na své vlasy. "Ah. Někde se mi asi připletla do vlasů. Jsi moc moc hodná, dítě." ještě jednou ji pohladím po tváři a nakonec se nad ní opět napřímím. Je mi jasné, že smrt rodičů by zřejmě ještě neunesla, i když je část jejích emocí pryč. "Tví rodiče... Utekli předemnou. Bálí se mne..." odpovím prostě a tiše, zírám dívence zpříma do těch jejích oček. Dlaň se pohne proti její tváři a začne si pomalu hrát s jejími vlasy. Jen na chvilku se odmlčím, než si stačí vše přelouskat v hlavě, aby mi nemohla skočit do řeči. "A ty... Pověz mi, Violet. Necítíš nějakou chuť v ústech? Takovou... zahalenou tajemnem. Jak se cítíš, holčičko moje?"

Azyel Rysuirr - 06. července 2007 14:09

soukromá zpráva od Azyel Rysuirr pro Trochu, ale proč utekli? Proč se tě báli? A kam šli? v očích se mi zaleskne stesk, jenže ne v té míře, jako by se objevil normální malé dívce. A pak i smutek. Zavrtím se pod peřinou a sem tam uhnu pohledem. Je mi trochu, jako bych byla nemocná. Víš. Minulý podzim jsem byla nemocná a maminka o mě měla velký strach, uzdravila jsem se. Myslíš, že mi zase bude špatně? na rodiče se dál nevyptávám. Možná díky změně, možná kvůli tobě a tvým schopnostem. Stejně tak je možné, že mě myšlenka na nemoc zajímá víc a já doufám, že rodiče přijdou, takže se po nich dál nesháním.

Remon Mai - 06. července 2007 14:21

Začnu si tiše broukat nějakou veselou písničku. Zírám někam před sebe a je jasné, že nad něčím přemýšlím, nejpravděpodobněji to bude žádost. Pak se protáhnu, odstrčím a židle plynulým pohybem začne padat. Samozřejmě, že já s ní. Po ostrém nárazu dřeva na podlahu a následném tlumeném 'duc', se ozve kašlání. V okamžiku ale stojím na nohách, zvedám židli a oprašuju se. "Promiňte, nechal jsem se unést," omluvím se a tentokrát se posadím na stůl, jednu nohu nechám pro jistotu zapřenou o zem. "Neutečou, ale radní by si klidně mohli najít někoho jiného. Sice to tak může vypadat, ale nejsme jediní lovci. A peníze potřebujeme," začnu tak trochu zostra, ale pak se přece jen umoudřím "Taky se mi nechce nikam hnát, navíc jen pro padesát zlatých, ale pořád to jsou peníze."

Seranith de Antique - 06. července 2007 16:48

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro "Bohužel... Báli se mne, protože..." na malou chviličku se zamyslím, uchovajíc si odpovědi na její otázku ohledně jejího stavu. Pokud se tomu dá nazvat "zdravotní stav". "Hmm... Tak toto jsem trochu nedomyslela. Ale..." "Určitě znáš takové ty... báchorky o dracích, které jsou mimojiné i docela pravdivé, nadpřirozených bytostech z pohádek, upírů... ?" optám se a jakoby byla sama mé dítě, upravím ji ještě přikrývku, aby ji nikde nefoukalo, byť je to vlastně k ničemu. Nečekám, aby mi odpověděla, je jisté, že o tom něco ví. "Šáhni si tady, na krk..." ukáži si sama nad pravé rameno spíše nad kliční kost a pousměji se. "Nemocná nebudeš a ani nejsi, děvčátko." - aniž bych tu větu vyslovila, zaryje se jemně dívence do hlavy.

Lorina Algádo - 06. července 2007 21:33

Sedím ve svém pokoji přímo nad stolem, kde sedí družina, ve svém pokoji mám zatažená okna takže tam nenstvítí sluneční paprsky, kdybych šla dolu, tak by mě to mohlo zabít. Kdyby mě někdo uviděl a pořádně si mě prohlédl uviděl by holku, která je bledá, má černé vlasy a oči, je docela vysoká a malinko vychrtlá, nosím černé oblečení. Jsem upírka, která se vzdala lidské krve a pije jenom zvířecí. . Slyším, že do hostince někdo přišel,to je ten kluk Mikula chabě se usměju a posadím se abych lépe slyšela, co si dole povídají, a co se děje.pozorně se soustředím na to jak čtou dopis. 50 zlatých je docela dobrých. A navíc jak říká Christoph potřebujeme je řeknu si v duchu a pak vstanu a zahalím se do černého pláště s kapucí, tak aby na mě nesvítilo slunce, a vydám se po pár schodech dolu aby mě slyšeli. Taky si myslím, že by jsme to měli přijmout, peněz máme málo a lovců upírů je hodně. ozvu se a schovám se do stínu na schodech.

Kedamono Nemuri (5. divize) - 07. července 2007 17:53

Pozvednu oči od knihy, při čtení dopisu. Když je dopis dočten tak knihu zavřu. "Tak teď začne nejdůležitější práce.... Dohodnout se kdy se tam půjde a za kolik je to výhodné." Trochu si povzdechnu a posunu knihu po stole. Založím ruce před sebou. "Peníze jsou potřeba a třeba i z něj něco vytřískáme." Pravím trochu zamyšleným hlasem a povzdechnu si. "Pravdou je, že nás může předběhnout kdokoliv." Potvrdím slova Loriny.

Jekatěrina Volkova - 07. července 2007 19:30

Otočím se ke všem čelem, lokty se opřu o výčepní pult. Jako hostinská však nevypadám ani omylem. Ačkoli jsme skupinka, ten kus poškrábaného a místy možná trochu trouchnivějícího dřeva mezi námi tvoří pomyslnou tlustou čáru - vy na jedné straně, já, pesimista a bručoun, na straně druhé. Zvednu jedno obočí nad Christophovým dětinským chováním. Zatím jsem jakožto starší ročník nepochopila, co tím sleduje. Zpřerážené kosti to asi nebudou. Jako mnohokrát předtím se přesvědčuju, že když bohové tvořili ženy a muže, někde se stala chyba a staly se z nich zcela odslišné živočišné druhy, které se sice můžou mezi sebou rozmnožovat, ale jinak spolu nemají společného nic. "No, kdyby si chtěli zavolat někoho jinýho, třeba právě někoho od nás, museli by jemu samotnýmu dát aspoň jednou tolik..." namítnu opět. Vzhledem k tomu, že část našeho výdělku jde do pokladnice řádu, musíme si holt účtovat víc. Peníze pak jdou na všelijaké náklady, co řád má. Rekonstrukce sídla, léčiva, zbraně... Najednou se z uvolněného postoje prudce narovnám, opřu se o pult na natažených pažích. Dívám se někam ke schodům. "Kdo to je?" Zní to podezřívavě, nevlídně a zle, jako když do teritoria vlka nebo lva vpadne sok. Vždycky mám potíže si zvyknout na někoho nového, kdo se k nám přidá. Nemám ráda změny - ale to asi málo elfů. A proč nevím, kdo to je? Zřejmě jsem v době, kdy se k nám přidala, byla právě na cestě ke Světlonošům. Občas se jim musím ukázat, něco si zařídit a vůbec. Vrátla jsem se asi před necelým týdnem, i když mnozí možná naivně doufali, že jste se mě zbavili na dobro. Můj nepříjemný pocit, jaký cítím od svého návratu, zesílí. Iracionální antipatie k osobě, co se skrývá ve stínu jako zloděj nebo vrah. Celou dobu jsme se míjely, jinak by tahle chvíle nastala dřív.

Azyel Rysuirr - 07. července 2007 19:44

soukromá zpráva od Azyel Rysuirr pro Rychle pokývám hlavou, aby bylo jasné, že jsem o tom slyšela, ale ani náznak toho, že bych k tomu chtěla něco říct. Na to jsem až moc nadšená představou, že mi budeš něco vyprávět. Co tam máš? natáhnu ruku, abych se toho něčeho dotkla. Co to je? zamrkám a otevřu doširoka oči, přesně tak, jak to dítka občas dělávají. Pak zase ruku stáhnu a spokojeně se usměju. Budeš mi vyprávět? Ano, že mi budeš vyprávět? Eh.. jak se vlastně jmenuješ? Ale budeš mi vyprávět, že ano?

Seranith de Antique - 07. července 2007 19:54

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Sama se trošku udivím nad dívčiným chováním, když jsem chtěla, aby se ona koukla na ten svůj krček, na jizvy na něm, ale usměji se a pomalu odhrnu trošku límec lehkého sukna, který se mi drží u krku. Její následná reakce mne dosti těší a ihned po její otázce svůj krk opět zahalím. "Hmm... Snad nepochopila?" "Já... Mé jméno je Seranith. Můj otec pocházel ze šlechtického rodu a vlastně já taky. Ale..." na malou chviličku se zamyslím nad pokračováním toho, co vlastně chci vynésti, aby to nevyznělo nějak samolibě... "...jestli budeš chtít, holčičko moje, klidně mi říkej mami..." Kdyby ve mne existovala alespoň malinká kapička studu, sama by se v tuto chvíli rozrostla do ohromných velikostí a pohltila by každou částečku mého těla, byť je toto vlastně jen malé dítě... "Ale teď zpět ke mne a k... rodným. Ty jsi jednou z nás. Už jsi stejná, jako já." Zjevně mne nenapadlo nic lepšího, jak to vše podat, aby si holčička už uvědomila, čím se vlastně za těch pár minulých chvil stala.

Ali - 08. července 2007 10:37

Pořád ještě jsem se pohodlně houpala. Nevytrhl mě z toho ani Christophův pád. Stejně jako já se houpal, ale nechal se příliš unést svojí dětskou hravostí. To já ne. Christoph mi připadal jako mladší brácha, kterýho jsem nikdy neměla. Takže mi ho tak trochu nahrazoval. Nad jeho pádem jsem se jenom shovívavě usmála. Ne jako ostatní. Měla jsem za to, že nikdo z nich opravdu nepřihlíží k tomu, že je z nás téměř nejmladší, a nechávají se zmást jeho vzhledem. Nebo jim to je spíš fuk. S pobavením ve tváři i v duši jsem sledovala rozhovor. Chtěla jsem promluvit jako první, ale nakonec se toho ujali jiní. Scay byla jako obvykle dost nepříjemná, ale patří to k ní a kdyby snad někdy reagovala jinak než obvykle, považovala bych to za hodně podivné. Takhle reagovala přesně tak, jak jsem očekávala. Ušklíbla jsem se. Scay evidentně ještě nenarazila na naši novou posilu. Ale ta se jí určitě líbit nebude. Ta holka je totiž upír. Znovu jsem se ušklíbla. Do nastálého ticha jsem se přestala houpat a židle klepla o podlahu. "Vzít to můžeme, ale 50 je málo..." řeknu a připojím přesně ten úsměv, že když na to přijde, tak z těch radních vyrazím mnohem víc, a oni nebudou moci odmítnout nebo něco teprve zažijou. Na nějakou reakci jsem nečekala a znovu se rozhoupala na židli. Tohle mě vážně bavilo.

Ashley Knight - 08. července 2007 10:56

Upíriu dievčinu ignorujem. Myslím, že k nej nikdy nebudem mať kladný postoj, keďže všeobecne upírov neznášam. Viem síce, že nepije ľudskú krv, no i tak sa mi ako rasa hnusí. Nemám však v povahe byť na niekoho hrubá, alebo hnusná bez príčiny a ona mi vlastne nič nespravila a tak ju radšej ignorujem. Počúvam, čo si o tom ostatný myslia a všetko si to preberám v hlave takže. Keby to bolo na mne, hneď by sme to zobrali, pretože mne je úplne jedno, či za to dostaneme peniaze. No teraz som súčasťou skupiny a musím brať na vedomie, že predsa tie peniaze potrebujeme. 50 zlatých nestačí ani na to, aby sme si kúpili nové zbrane za tie, ktoré v boji (možno) zničíme. Na druhú stranu to, že tu budeme len tak sedieť nič nevyrieši. takže.. aj keď je 50 zlatých skutočne veľmi málo, je to lepšie ako nič. Berme to ako zálohu na cestu. Keď tam prídeme a nebudú nám chcieť dať za prácu viac, prinútime ich, aby nám dali aspoň tých 50 zlatých za premárnený čas a za cestu a odídeme. potom pozriem na Scay a pousmejem sa. ak by nám tých 50 zlatých predsa dať nechceli, myslím, že pokiaľ sa do toho presviedčania vloží aj Scay, dajú nám ich, len aby si zachránili zadky. Takže na prázdno neodídeme.

Meenna - 08. července 2007 21:00

Dolouskala jsem dopis a sleduju jejich reakce. Jako téměř pokaždé zezačátku mlčím a zvažuju jak všechna pro a proti, tak jejich názory. Rána, kterou způsobil Christophův pád mě vytrhne z myšlenek a ruka mi mimoděk vyletí směrem k němu, i když už pozdě. Když vidím, že mu nic není, zase ruku stáhnu. Scay má pravdu. Je to moc málo. Ale je přeci spousta možností, jak získat víc. To, že bojuju proti zlu, jakým upíři jsou, neznamená, že jsem čest sama. Takové věci se mě netýkají, a proto občas sáhnu i k ne zrovna čestným prostředkům. Ale to všechno se vyřeší až na místě. teď se rozhoduje, jestli půjdeme. Nebo spíš se o tom jen tak dohaduje. My totiž určitě půjdeme, na to dám ten svůj skoro kousnutý krk. Zaregistruju pohyb na schodišti. Ta upírka ve mě budí rozporuplné pocity. Nejsem ten typ člověka, ktrý všechny hází do jednoho pytle. A za to, že se takhle drží, si zaslouží můj obdiv. A koneckonců.....něco z mých mladistvých snů je stále ve mně. V klidu se posadím na roh stolu. Takže balíme....., konstatuju poklidně.

Remon Mai - 09. července 2007 12:35

"Scay, hlavně klid, ano?" zase seskočím na nohy a upřeně se zadívám do jejích očí. I když já zrovna nejsem asi ten, kdo by jí to celé měl vysvětlovat, protože.. jsou tady jiní, které by brala víc vážně, protože, vlastně je jedno proč. "Jmenuje se Lorina," pokračuju dál opatrně, přičemž mé kroky směřují k upírce, kdyby se má milá Scay náhodou rozhodla, že je třeba se jí zbavit. V hloubi duše doufám, že to neudělá a taky mě hlodá fakt, že jsme se o tom s ní neporadili. No, pozdě. "A je to naše nová pomocnice, moc užitečná, vycítí upíry. Vím, že ty to umíš také, díky těm cingrlátkům, jenže až se příště rozdělíme na dvě skupiny, budeme mít dva, kteří poznají jejich přítomnost. Ono, když jsi byla p-pryč," odkašlu si. No tak, nebuď jako hlupák. Je to jen ženská, která stojí tváří v tvář další ženské, jen s tím rozdílem, že ta druhá je upírka a ta první upíry nesnáší ještě víc, než já sám. "Prostě je odteď s námi. A my jsme si vědomi všeho, co se může stát," dodám prostě a pokrčím rameny. Nyní už stojím kousek od upírky, s pohledem pořád upřeným na Scay, mnohem klidnější a vyrovnanější. Nechci ztratit ani jednu z nich, jenže kdybych si měl vybrat, nebyla by to zase tak těžká volba. Ostatních si všímám co nejméně, prakticky vůbec, když už tohle vysvětlení nechali na mě.

Azyel Rysuirr - 09. července 2007 16:42

soukromá zpráva od Azyel Rysuirr pro Jenže ty nejsi moje maminka, Seranith..? nadzvedla lehce obočí, aby se ujistila, že řekla tvé jméno správně a že si jej správně pamatuje. Pak zase chvíli mlčí a přemýšlí. Proč takoví nejsou i mí rodiče? zeptám se nakonec polohlasně, ale nakonec mi možná stačilo předešlé osvětlení toho, co se stalo. Rodní? Kdo jsou rodní? A co jsem teď tedy já? zřejmě rozumím tomu, co jsem, jenže nevím, co od toho mohu očekávat. Lidé vypráví spoustu příběhů, ale nemohou přeci všechno vědět.

Jekatěrina Volkova - 09. července 2007 18:55

"Jo," přitakám nepřítomně na řeč někoho, kdo hodlá používat moje metody, jak z chamtivých radních vyrazit peníze na víc. Teď jsem tak soustředěná na jedinou osobu, že ani nevím, kdo to byl. Christophova věta o klidu má naprosto opačný účinek. Nutí mě být ještě víc ve střehu a ve větším podezření. Přimhouřím oči jako kočka před skokem. Sice neřekl nic určitého, ale já nejsem hlupák. Vidím, jak se staví mezi nás, jak opatrně volí slova. A taky mě na hrudi hřeje jeden z amuletů. Celou dobu, co jsem tady. Podivné chování. Neblahá předtucha vnitřním hláskem tichounce zahlodá, než mi to doslova zařve do ucha. A v té chvíli moje ruka zcela automaticky sjele k jílci šavle u boku. Je jen otázkou chvíle, než přeskočím pult. Velice, velice ohavně se ušklíbnu. Dalo se čekat, že budu dělat problémy. A taky to tak je. "Víc říkat nemusíš. Celou dobu mě vodíte za nos a ukrýváte tu upírku! Nemýlím se, že? Proč bys jinak začínal tak opatrně, proč bych se tu cítila jako zavřená v kleci s predátorem..." Nekřičím. Možná je to horší, než kdybych s rudou clonou před očima vyváděla. "Vy víte, že ji nemůžu nechat žít, i kdybych chtěla. Jenže já to nechci a kodex mluví jasně. Upíři jsou bestie, co škodí lidem. Kolik jich zabila, než se rozhodla vetřít mezi lovce? Možná zabíjí i teď! A možná při akci zabije nás, protože tam venku jsou určitě i ti, kteří by se nám chtěli pomstít. A teď z cesty. Složila jsem přísahu," zavrčím neústupně nakonec. Při své řeči jsem pomaličku obcházela pult, abych už nebyla za ním. Syknutí meče zahlušila má slova.

Kedamono Nemuri (5. divize) - 09. července 2007 19:02

Vypadám celkem nezúčasněně. Zjevně mě vášnivá scéna přede mnou odehrávající ponechává celkem klidným. "No pak může chtít ještě zabít mne, že jsem nečistý.. No uvidíme, co a dál." Nakonec se trochu nuseně usměji. "Sklidni svůj hněv. Každý má právo na svojí nápravu. Třeba jí konečná smrt ještě čeká, ale proč jí pomáhat k ní teď?" Pravím a natáhnu se spátky pro knihu, jež posunu opět k sobě a neotevírám jí. "Zatím nám může pomáhat. Proč se zbavovat výhody nad nepřítelem? Může jít v první řadě a dokázat, že je na straně lidí a nekrvesavců." Jemně naznačím záměr. "Tak schválně, za jak dlouho jí to dojde."

Seranith de Antique - 09. července 2007 20:50

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Po zaslechnutí svého jména děvčeti věnuji tak mocně sladký úsměv. "Tak dlouho jsem nikoho neslyšela vyslovit to jméno. A zrovna dnes se mi to opět po letech poštěstilo. A ještě k tomu tak nádherným hláskem, který mne ovívá, jako lehounký větřík..." "Tví rodiče už nejsou naživu, Violet. Omlouvám se..." přiznám nakonec tichým hlasem, snad zkoušíc, jak na to dívenka zareaguje, byť jsem si téměř stoprocentně jista výsledkem. "A ty... Jsi jako já, rodný, nebo také jeden z těch tvorů, kterým denní lidé říkají upíři." povím ihned nato a ukážu dívence na ústa.

Meenna - 10. července 2007 13:58

Můj klid se pomalu vytrácí. Scay mě často rozčiluje, ale je mi svou povahou natolik podobná, že bych si ji nedovolila soudit. Nicméně já jsem přeci jen o něco málo agresívnější. Taky té upírce moc nevěřím, ale já nevěřím v podstatě nikomu, takže na tom zas tak moc nesejde. Vstanu ze stolu a tiše dojdu až ke Scay. Obejdu ji a postavím se kousek před ni. Scay....víš co? Už mě s tím svým zatraceným kodexem lezeš krkem! A já mám kolikrát pocit, že se ho držíš ne pro to dobro, co by měl vyjadřovat, ale proto, abys mohla někoho beztrestně krouhnout! Podívej se na nás! Kdo jsme? Každý z nás tu byl jednou nový, a ostatní měli stejné právo mu nevěřit, dokud čas neukázal, že je té důvěry hoden. Nemyslíš, že by to byl holý nesmysl, nasadit nám sem právě upíra? A my jsme se rozhodli jí dát příležitost, aby ukázala, ža je hodná naší důvěry. Chceš snad zpochybnit naše slovo a zabít ji tady před našima očima? Jakou váhu má ten tvůj řád navíc proti našemu slovu? Schovej ten meč a uklidni se, Scay. Ať ti vysvětlí, kdo je a co tu dělá. Ale k tomu jí musíš dát příležitost! O krok ustoupím a uklidním se. Ale vztek ze mě ještě nevyprchal. A říkám ti narovinu, Scay, já svoje slovo zpochybňovat nenechám! To už nebyl vztek. To byla výzva. Nechci se Scay žádnou roztžku, je to přeci součást téhle velké rodiny, ale tohle se musí vyjasnit. Jsem příliš hrdý člověk na to, aby někdo zpochybňoval mé rozhodnutí. A navíc nejen mé. Ale ostatní ať si to vyřídí sami. Možná jde jen o ješitnost, nebo spíš určitě, ale snad je jí teď jasné, že buď musí nahlas říct svůj nesouhlas, a tím mě urazit,a já se bojím, že to je schopná udělat, nebo mlčet, a nechat nás, ať jí to vysvětlíme. Ale na to je příliš rozzuřená... No co, vždyť sourozenci se taky občas perou.....

Lorina Algádo - 15. července 2007 11:48

Koukám se na ně a poslouchám je co říkají. Nějak nereaguju na optání kdo jsem a jak se jmenuji. ještě na mě nejsou zvyklí, ale kdo by se jim divil. Zabíjejí upíry a já jsem jedním z nich. pak mě z přemýšlení vytrhne jejich rozhovor, když ke mně jde Christoper, představuje mě Skay. Říkali mi o ní upíry asi nemá moc v lásce, když už mě chce takhle rychle zabít a nedat mi šanci. Ale asi má s upíry hodně špatné zkušenosti Poslouchám pozorně co říká, nevěří mi, že jsem se zřekla lidské krve, zdá se jí to nemožné. Pozoruji Skay jak obchází pult s mečem v ruce. Zůstávám v klidu, ještě tu není, tak si s tím lámat hlavu nebudu. Pak uslyším, že se mě zastávají, a pak Meenna , snad jí trochu sklidní, ale ještě se uvidí co bude dělat, stojím pořád ve stínu na schodech, a bedlivě pozoruji co se bude dít, jak zareaguje Skay. Chovám se jako kdyby se mě to netýkalo. Ať už se setmí, to budu moct jít dolů a nemuset se schovávat tady v tom stínu, už mě z toho bolí oči pomyslím si pro sebe, ale dál tam stojím.

Jekatěrina Volkova - 15. července 2007 19:45

Robertův úsměv narazí na moji neměnnou tvář. Ledově zlou. Nevypadá to, že by mě svými argumenty nějak přesvědčil. V tomhle mám dost jasno už od začátku. "Jistě. A přidá se k nim. Zavede nás do pasti," odseknu jako ostřím své šavle. Nepodívám se na něj. Teprve Meenna mě donutí stočit pohled na někoho jiného, než je zakuklenec pod schody. Hledím na ni trochu udiveně, jako bych nechápala, co to plácá. Nakonec mi rty zkřiví úšklebek, dobře známý a hořce pobavený nad ironií osudu. "Znáš kodex? Neznáš. Tak se do toho laskavě nepleť. Vidíš? Nechce vysvětlovat, ani když jí jde o krk," řeknu po chvíli, co jen tak stojím, propaluju vetřelce očima a "dávám mu šanci". "A jestli upír není, jak říkáš..." Z mé veliké škály všelijakých ušklíbnutí, nahrazujících obvyklé úsměvy, se objeví další. Potěšený nad novým nápadem. Napětí v těle trochu povolí. Několika dlouhými kroky překonám vzdálenost mezi nynějším stanovištěm a Christophem. Meennu jsem prostě obešla, ale on je moc blízko. Prostě ho nesmlouvavě, ale kupodivu tak, aby neupadl, odstrčím z cesty a chňapnu po té nové, šavli v pravačce připravenou, kdyby se rozhodla dělat problémy. Nikomu se neobtěžuju nic vysvětlovat. Nedělám to nikdy, pokud to není důležité pro plán akce nebo pro život někoho z nás, protože mě to jen zdržuje. Vždy ale mívám dobrý důvod k tomu, abych danou věc udělala. Nesnáším zbytečnou práci nebo mlácení prázdné slámy jen řečmi.

Jekatěrina Volkova - 15. července 2007 19:54
	soukromá zpráva od Jekatěrina Volkova pro "Necukej se, jinak, přísahám při všech bozích a řádu, tě rozsekám na malý kousíčky," zasyčím tak, že mě nemůže slyšet nikdo jiný. V zelených očích se nezračí nic dobrého. Možná jsem takový cvok, co by pro podezření dokázal zabít i "nevinného" člověka. Kdo ví.

Meenna - 15. července 2007 20:17

Jde vidět, že přes svůj vztek neposlouchá, co říkám, a mele nesmysly. Vím, jak je nabroušená. Na mě s kodexem nechoď! Pro mě za mě si ho dodržuj, ale na na náš úkor. Ne na můj úkor! Zvyšuju hlas a čekám, co udělá. Najednou vyrazí a protože stojím před ní, respektive mezi ní a upírkou, musí mě obejít. Jakmile to udělá, a stčí do Chritopha, opravdu přeteče má trpělivost. Nejsem silák, a vy to víte. Vynahrazuju si to rychlostí, a je mi překvapením, co Scay udělala, a že doufala, že jí to projde. Jenže já bych se s ní nerada prala. Ale myšlenky, ty probíhají někde vzadu. Skočím, přikrčím se až k zemi a pokusím se Scay podrazit nohy. Přehnala to. I když jen mírně zavrávorá, prosmeknu se kolem ní a postavím se tak, aby nemohla udělat znovu to samé. Vím, že je rozzuřená, a že si koleduju, ale ona mě taky dobře zná. Ty se opovažuješ mluvit o nespolehlivosti? Jediný, kdo prokázal svou nespolehlivost, jsi teď ty! Nevážíš si nás, jak tedy máme vědět, že příště ve vzteku něco neprovedeš? Mírni se, Scay. Uklidni se a v klidu se to pokusíme vyřešit! Přeci nechceš, abychom si navzájem nějak ublížily! Prosím!!!!

Lorina Algádo - 15. července 2007 20:34

Když ke mně Skay dojde, a chytne mě tak mi vidí trochu do obličeje. Koukám na ní vyslechnu co mi řekla, nemohl to slyšet nikdo jiný, prý necukej se, a že by mě rozsekala na malé kousíčky tak jí na to se zavrčením odpovím Nech mě teď na pokoji. Zkus mi dát šanci, a pokud se ukáže, že jsme podvodník tak mě klidně zabij, ale teď toho laskavě nech dořeknu a koukám se na ní. Pod pláštěm sáhnu na svůj meč, kdyby se chtěla bít tak jí to klidně vrátím, pokud mě chce zabít prosím, ale říkat,(Alespoň to tak vypadá) že jsem lhářka a nějakej špeh upírů, tak to ne. Pokud mi dá šanci ukážu se se mílí, jinak se neudržím. Pořád se jí koukám do tváře, co udělá, mrknu dolu na její ruku a její meč. Pak se kouknu na Meenn. Snad jí domluví řeknu si a jsem ve střehu.

Remon Mai - 21. července 2007 18:42

Bylo to dost nešťastné. Mohl jsem se snažit jak jen jsem chtěl, ale stejně jsem skončil na zemi a docela silně se práskl do hlavy. Nakonec jsem už neměl ani chuť vstát. Mám Scay rád, docela dost rád, tohle přehnala, ale musím se to snažit chápat, ona je vychovávána jinak než my. Pro nás je to vesvěs práce, musíme se spoléhat jeden na druhého a věřit si, tímhle jsme ji zklamali. Jenže ona svým následným chováním bezesporu zklamala nás. Pomalu se zvednu na nohy a podívám se na Scay. "Tohle je směšné," pronesu tiše a věnuji krátký pohled Ashley. "Chtěli jsme mít výhodu, ale místo toho se celé tohle rozpadá. Kvůli upírce, která je pro nás výhodou. A zřejmě, jo, zřejmě si ani nevěříme. Já si totiž vždycky myslel, že jsme dost dobře sehraní na to, abychom přežili i ve chvíli, kdy by nás Lorina zradila. Nejsme nesmrtelní, vím, ale jsme víc než dobří. Nebo jsem si to aspoň myslel," dodám a opráším se. Má tvář je vážná, v očích se zrcadlí zklamání a smutek, rty mám pevně přitisknuté k sobě, ale i tak se snažím, abych vypadal klidně a nad celou situací povzneseně.

Azyel Rysuirr - 21. července 2007 18:45
	soukromá zpráva od Azyel Rysuirr pro Hmm zabručím tiše a přitáhnu si peřinu ještě o kus, šokována a zklamána zároveň. Jenže ani v této chvíli to není to pravé, skutečné, co by se ode mě čekalo. Nyní jsem upír, jsem.. jiná. A co se mnou bude teď? peřinu z části odhodím a otočím se na bok.

Jekatěrina Volkova - 21. července 2007 21:34

"Dodržuju ho pro bezpečí všech!" vyštěknu už vážně podrážděně. Nechápu, co se s nimi děje. Všichni se ohání tím, jak strašlivě nenávidí upíry - a teď? Teď jsou ochotni s nějakým být pod jednou střechou, když jim napovídal, že je hodný. Jsem vážně šokovaná. Na upírčina slova jenom zasyčím, ať zmlkne. Pro mě není o nic víc než zvíře se vzteklinou, tedy je lepší ho utratit, aby nemoc nešířilo dál. "Aha, když vás chci chránit, tak si vás nevážím?!" Teď zase podle mě přestřelila ona. Já, která jsem se už tak částečně vzepřela řádu, že jsem se přidala k "nedisciplinovaným" lovcům, místo abych se spojila s někým od nás... "Ne, směšný je to poslední, co tahle situace je." Stisknu zuby. Je vidět, že ta můra všem zastřela rozum. Ó, chudáček upírečka, dala se na zvířecí krev, tím pádem je hodná a my s ní budeme kamarádi... Mají štěstí, že moje zuřivost je až na výjimky nepřirozeně tichá. Hlasitě vydechnu. "Nebudu vám dávat na výběr buď já, nebo ona. Stejně si vyberete ji," zavrčím nakonec. Se stále obnaženým mečem několika dlouhými skoky vyjdu nahoru. Jsou věci, které prostě nemůžu přenést přes srdce, skousnout je. Ne, je to zcela proti mému přesvědčení. Nebudu to tedy dělat.

Meenna - 21. července 2007 21:43

Scay uraženě odejde. Než se ztratí, řeknu jen polohlasně: Nemáš pravdu, Scay..... Copak si opravdu myslí, že bychom si vybrali někoho jiného? To ně, ale musí se trochu mírnit, tady jde o princip. Christoph! Tímhle tím mě nejvíc naštvala. Dojdu ke Christophovi, a chci se zeptat, jestli je v pořádku. Pak mi ale dojde, že jistě je, a mohl by se cítit trapně, že mám strach kvůli jednomu pádu. A nebo bych se mohla cítit trapně já..... Tak se mu jen podívám do očí a mlčky si jdu sednout do kouta místnosti. Tam si sednu na lavici, dám si kolena pod bradu a hledím někam skrze všechny.

Jekatěrina Volkova - 21. července 2007 21:59

soukromá zpráva od Jekatěrina Volkova pro Nikdy nemám zcela vybaleno, a tak to není nic složitého. Navíc jsem se docela nedávno vrátila z cest. Stačí do koženého, nepromokavého vaku naházet ty věci, co jsem za posledních pár dní používala. Nejenže se jí všichni zastali, navíc mě rýpli do mé ješitnosti. Obviňovali mě jenom proto, že mám na věc jiný pohled a nebratříčkuju se hned s každým. A právě proto jsem ještě na živu. Nebudu tu sedět na zadku a čekat, až mě v noci zakousne. Nebudu celé noci a dny bdít, protože přes den budu muset cestovat a v noci je chránit před úskočným upírem. Ani náhodou. Upír nikdy nemůže být spojenec. To je, jako kdyby se myš kamarádila s kočkou. Jsme pro ně jídlo a oni jsou hnusní paraziti. Musí se bez slitování likvidovat. Než se dala na zvířecí krev, jistě ubližovala i lidem. Má na svědomí nejméně jeden život a už to mi stačí k tomu, abych jí setnula hlavu. Oni mi to nedovolí. Jsem s nimi déle a oni... Odfrknu si nad proudem svých myšlenek. Rázně utáhnu vak a zůstanu stát. Přemýšlím. Ano, sice se mi hned nechtělo skákat, jak kdo píská, ale... Pojedu tam. Ze starosty vyrazím něco víc. Pokud se tam objeví a bez upírky, možná... Ne, když jim je všechno, co pro ně dělám, proti srsti, proč bych s nimi zůstávala? Nenechám se od nikoho urážet.

Lorina Algádo - 21. července 2007 22:08

Když na mě Skay zasyčí tak jí jen odpovím zavrčením. Než odejde po schodech na horu, jsem už zticha a všechno pozoruji, pak se podívám na všechny kteří patří k lovcům upírů. Přemýšlím nad slovy, které řeknu, vlastně je mám vymyšlené, ale asi to mám ve zvyku. Skay, je s vámi už dlouho že? Nevadí mi když mi nevěří, ale mohla se o tom přesvědčit, to už je ale jedno. Pokud budete chtít tak odejdu a nebudu vám překážet. Vím, že se rozhodnete pro Skay, tak tu vlastně nemá cenu nic rozmýšlet. Večer půjdu pryč. řeknu a jdu pomalu po schodech na horu. Až bude večer tak si půjdu najít nějaké zvíře, dostávám hlad pomyslím si a přemýšlím nad tím co se stalo.

Meenna - 21. července 2007 22:31
	Poslouchám tiše upírku. Možná jsou to moje poslední slova, co ta její způsobila. Prosím tě, pokud mohu mluvit za sebe, zůstaň. Je jasné, že bychom se v nouzi asi rozhodli pro Scay, a ty to moc dobře chápeš, vím to. Ale to nemění nic na tom, že bychom ti chtěli dát šanci. Alespoň tedy já. Zůstaň., řeknu jen, a dál mlčím a čekám, co udělá. A co udělají ostatní.

Lorina Algádo - 21. července 2007 22:41
	Zastavím se na schodech když na mě Meenna promluví. Otočím se a usměju se při čemž odkryji svoje upíří zuby. Chápu. A pokud s tím ostatní souhlasí tak klidně zůstanu,Děkuju že mi chceš dát šanci, ale nebudu se tu před Skay moc ukazovat a pokud vám to nevadí šla bych se v noci najíst řeknu a jdu po schodech na horu do svého temného pokoje abych se ještě trochu prospala.

Remon Mai - 21. července 2007 23:57

"Scay krucinál! No tak," nakonec nechám větu vyznít do ztracena, protože už stejně zmizela nahoře a i kdyby mě slyšela, neodpoví. Ani neuvidím, jak moc naštvaně se tváří. Vydechnu a podívám se krátce po přítomných. "Jsem pro, aby Lorina zůstala, ale pokud si mám vybrat, pak jednoznačně Scay. Je mi líto," oznámím zcela jasnou věc a všechno si to začnu probírat v hlavě. Měli jsme na ni myslet víc, ale když se naskytla taková příležitost, kdo by na to myslel. Vždyť upír na naší straně by mohl udělat velké věci, ale Scay má pravdu. "Zatraceně," kopnu do židle a na krátkou chvíli zavřu oči. Mé další jednání je předvídatelné, neboť se otočím znovu ke schodišti a stejně jako před chvílí Scay, i já vyběhnu nahoru.

Remon Mai - 21. července 2007 23:59
	soukromá zpráva od Remon Mai pro Bezpochyby je slyšet kroky, pak nastane dlouhá chvíle ticha, než se mé prsty dotknou dveří a já konečně zaklepu. Nakonec se opřu o rám dveří, sklopím hlavu a vyčkávám, zda přijdeš otevřít. Tak nějak mám pocit, že vejít jen tak by bylo to poslední, co bych za posledních pár hodin udělal.

Jekatěrina Volkova - 22. července 2007 00:14

soukromá zpráva od Jekatěrina Volkova pro Zaklepání mě probere z myšlenek nad tím, co udělám jako další. I tak ještě chvíli stojím jako solný sloup, pohrávám si se šňůrkou na vaku a přemýšlím, kdo to může být. Klepe, takže nikdo, kdo mi chce dál nadávat. Ten by možná spustil přes dveře nebo sem rovnou vrazil. Utáhnu zápinky obou šavlí, které se už zase objevily na zádech. To svědčí o tom, že se někam chytám. Prudce otevřu dveře. V mé tváři se už zase nezračí nic, co by mohlo prozradit, jak se mě jejich chování a tajnůstkářství dotklo. Utvrdilo mě v tom, že jsem měla zůstat sama a lovit na vlastní pěst. Nejsem člověk a nepatřím mezi ně, ač jsme na stejné straně. Navíc jsem skoro jednou tak starší než každý jeden z nich (možná krom té proklaté upírky). Jak to kdosi říkal? Generační propast? "Co chceš?" Nezní to moc vlídně. Na druhou stranu to ode mě skoro nic a rozhodně to není tak útočné jako dole v lokále. Když nemám upírku na očích, zmizela částečná popuzenost. To ovšem neznamená, že jsem uklidnila. Ani v nejmenším. "Urážkama o mojí nespolehlivosti neplýtvej. Dokážu si dobře představit, čím vy lidi častujete jiný rasy."

Remon Mai - 22. července 2007 00:29

soukromá zpráva od Remon Mai pro Ulevilo se mi, když se dveře konečně otevřely, i když v další chvíli mne to i trochu znervóznilo, snažím se to však nedat najevo. Je to těžší, než jsem si kdy myslel, že by mohlo být. Dál stojím opřený o rám dveří, jen hlavu mám už o něco výš, tak, abych ti viděl do očí. "Jistě. Jenže na lidi sis zvykla, těm jsi dala šanci," podotknu tiše, ale vzápětí, než stačíš cokoli říct, pokračuji "Chápu, že tohle je jiné. Omlouvám se. Jak za ostatní, pak hlavně za sebe. Evidentně nikdo z nás nedomyslel, jaké to pro tebe bude. Brali jsme to jako další výhodu při lovu, myslím, že pro nikoho z nás to nic víc nebylo. Nebudu tvrdit, že nás nějak ovlivnila, byla to naše chyba," v tu chvíli zase jednou nevím, jak pokračovat. "Takže, buď se nějak domluvíme, necháme ji tady do večera, pustíme ji ven a pak ji třeba ulovíme, nebo.. jdi a zabij ji," zvednu k tobě pohled "Raději ztratím ji, než tebe. A pokud ona znamená, že se budeme hádat, pak ať zmizí. Zní to hloupě, měl jsem na podobné věci myslet dřív, ale stalo se. Klidně to dávej za vinu tomu, že jsem člověk. Já si tohle nevybral," pokrčím rameny, sklopím pohled k zemi, jako zpráskaný pes, a volným krokem se vydám ke dveřím svého pokoje.

Jekatěrina Volkova - 22. července 2007 00:43

soukromá zpráva od Jekatěrina Volkova pro "Ne, to tedy nedomyslel," řeknu tvrdě. U mě se nedá očekávat, že se mi v očích objeví slzy a celá na měkko mu dám za pravdu. Kdo dělá chyby, musí za ně pikat. I já musela - a dost tvrdě. Na masce, kterou mám místo obličeje, se ani teď nic neprojeví. Jen mi v očích bleskne kratičký údiv, než se zase utopí v ledových vodách zeleně. Oni radši mě než ji? Nevypadalo to tak. Spíš jsem měla dojem, že mi to udělali schválně, aby se mě zbavili. Nemoc z povolání, kdy lovec je vždy nepohodlná osoba. Nejdřív pro upíra, pak pro ty, co mají platit. "Znamená," přitakám. "O své minulosti nikdo z nás nemluvíval. Nemám potřebu vám to říkat, ale kdyby ano, možná bys pochopil moje důvody. Takhle mi budeš muset věřit, že k tomu důvod je. Stejně jako ostatní. A dokud nepochopí, že já věci nikdy nedělám jen tak..." Pokrčím rameny. "Jste nepoučitelní. Nikdy nevěř upírům. A tomu, kdo nosí růžovou." Nedá se říct, zda poslední věta byla myšlena vážně, nebo je to můj často nepochopitelný smysl pro humor. "Jdu s ní skoncovat, tak dones koště," zašklebím se nakonec. Jo, tohle už vtip byl. S tichým syknutím vytasím obě šavle a vyzvu Christopha, aby mi řekl, kde bývá. Se dveřmi se moc nepárám a prostě je vykopnu, kdyby tam náhodou měla západku. Mohal bych přijít o moment překvapení a to nechci. Do pantů je můžu zasadit potom, rozbitou západku do nich znovu přitluču.

Paní jeskyně - 22. července 2007 00:59

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Ze začátku trochu váhal, přece jen když ji do vašeho domu už dotáhl, tak určitě ne s úmyslem ji v něm také zabít. Nebo její likvidaci napomáhat, ale co se dalo dělat. Nakonec jen odměřeně ukázal na jedny ze dveří a zmizel ve svém vlastním pokoji. Vážně je tolik zmatený sám sebou, nebo se jen snaží dělat ve chvíli správná rozhodnutí? Možná se o to snaží, ale zatím to vypadá na jednoduchá rozhodnutí, která, jak se ukazuje, zrovna moc dobrá nejsou. Dveře vypadají jako kterékoli jiné v domě, není na nich nic zvláštního. Jen v pokoji za nimi by mělo být to, co je třeba zabít. Dveře s bouchnutím dopadnou na podlahu. V pokoji není úplná tma, díky několika svícím, ale není to zrovna to dokonalé světlo, které by se ti hodilo. Jenže pokoj není zase tak velký, abys musela hledat a navíc, jdeš zabít něco, co je zhruba velké jako ty, nejde o odpolední vyšívání deček.

Paní jeskyně - 22. července 2007 00:59

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Na chodbě byly slyšet kroky, o chvíli později také rozhovor, ale nerozuměla jsi ani jedné větě. S jistotou bys ale mohla říct, že se jednalo o něco, co s tebou souvisí. Poté další kroky.. ..dveře s bouchnutím dopadnou na podlahu. V náhlém návalu světla, které je na chodbě, tě zabolí oči. Není to sice nic hrozného, v pokoji ti hoří několik svící, ale přece jen chodba je lépe osvětlená. Ve dveřích stojí Scay.

Paní jeskyně - 22. července 2007 00:59
	Tak jste dole zůstali sami, se svými myšlenkami. Podle hlasů, které se k vám o několik málo chvil později donesly k uším je jasné, že Christoph se pustil do zachraňování situace a mluví s jednou z nich. Se kterou, to je vám záhadou. Hlasy utichnou a slyšet jsou jen tiché kroky a poté hlasitá rána, kterak dřevo narazilo na dřevo.

Meenna - 22. července 2007 01:02
	Když se ozve rána, vyskočím. Nerozběhnu se tam hned, ale... Christoph! Rozběhnu se místností a schody takměř přeskočím, jak pádím. Sama nevím, do kterých dveří.

Jekatěrina Volkova - 22. července 2007 01:10

soukromá zpráva od Jekatěrina Volkova pro Jako pomstychtivý běs stanu na prahu před vyraženými dveřmi, obnažené šavle v rukou. Zdá se to jako nekonečně dlouhá chvíle, ale já na nic nečekám. Jakmile spatřím podezřelý pohyb (pochybuju, že by sebou při takové ráně upírka netrhla), pohnu se kupředu. Teď ta mrcha není lovec jako doposud - role se pozměnily. Využívám momentu překvapení, ale nepřítele nepodceňuju. Třebas mám rýpavé řeči, mohlo by to být poslední, co bych udělala. Bez váhání seknu, kdyby se po mně ohnala při mé cestě k oknu. Nebo aspoň tam, kde ho tuším. Hostinské pokoje bývají stavěny všechny stejně. Pokud není zatlučené, prostě z něj závěs strhnu. Teď mám pouze jednu zbraň, ale látka v ruce může být matoucí. Hlavně když finguju útok hadrem a přitom seknu šavlí, kdyby se jí přeci jen podařilo utéct z dosahu světla.

Ali - 22. července 2007 19:36

Ani během celé téhle směšné scény jsem se nepřestala pohupovat na židli. Mlčky jsem ji sledovala a ani se nesnažila zasáhnout. Bylo to stejně zbytečné. Nakonec netekla ničí krev, Scay se smrtelně urazila a nakvašeně odkráčela. Bylo lepší ji nechat, ať vychladne. Meena se opět chopila role usmiřovatelky. Ušklíbla jsem se její snaze, protože všichni přece pořád kamarádi být nemůžeme. To bylo jasné. Nicméně jsem souhlasně přikývla, aby Lorina prozatím zůstala s námi. Scay se uklidní a snad ji bude aspoň ignorovat a pokud možno už nenapadat. S chladným nezájmem jsem sledovala emotivní výstupy jak Meeny tak Christopha. Nebyla to moje věc a já do ní nebyla citově zainteresovaná, aby se mě to nějakým způsobem dotklo.

Ashley Knight - 23. července 2007 10:31

celý čas sa hrám s mečom. Na Scay, ani na nikoho iného ani nepozriem, len počúvam ich hádku. Je pravdou, že upírov neznášam, ale každý by mal mať možnosť dostať druhú šancu. Keď sa nad tým tak zamyslím, nie sme o moc lepší, než tí upíri. Oni zabíjajú nás a my ich za to trestáme. A čo robíme my zvieratám? Viem, že sa to nedá zrovnávať, ale i tak. Pre nás sú zvieratá zdroj obživy, pre nich sme ňou my. Rozdiel je v tom, že naša inteligencia ďaleko prevyšuje inteligenciu zvierat a preto je zabíjanie zvierat menším zlom. Má právo dostať druhú šancu. Pokiaľ sa vážne rozhodla vzdať sa ľudskej krvi, musí byť veľmi silná. A takých tu potrebujeme. Určite jej však teraz nebudem plne dôverovať. Budem na ňu stále striehnuť, až dokým ma skutočne nepresvedčí o tom, že už ju živí len krv zvierat. V tomto momente tu všetci rozmýšľajú nad tým, či tu chceme Scay, alebo Lorinu. Ja si však myslím, že je to tá najväčšia hlúposť, akú môžme spraviť. Keď už sme sem raz Lorinu vzali, tak ju teraz určite nevyhodíme. No pokiaľ by sa Scay rozhodla kvôli tomu odísť, pôjdem s ňou. Aj tak si myslím, že Scay nás tak ľahko neopustí. Musí to len predýchať. Rozhodla som sa nevyjadriť k tomu, či tu chcem Scay alebo Lorinu nahlas, pretože tým, čo by som povedala, by som aj tak nebola vlastne ani na jednej ani na druhej strane a nikomu by som nepomohla. Ešte by sa možno ostatní zľakli, že sa nám skupina rozpadá. A je to prakticky tak. Rozdeľujeme sa na dve skupinky, ktoré síce niečo spája, ale i od seba delí. A pokiaľ to takto pôjde ďalej, naša skupina zahynie v prvom boji, pretože nikto sa už na nikoho nebude môcť spoľahnúť. Teraz vstanem, pretože je tu dole veľmi zlá atmosféra a vyjdem hore do svojej izby.

Paní jeskyně - 23. července 2007 13:48
	Téměř všechny dveře jsou zavřené. Vyjímkou jsou dveře Scay, které nechala otevřené, ale ve svém pokoji není. A druhé 'otevřené' dveře vedou do pokoje Loriny. Bohužel, už na první pohled je jasné, že byly otevřeny násilím, lépe řečeno byly vyraženy a nyní leží uvnitř pokoje. Více toho nelze od schodiště vidět. Christopha nikde nevidíte.

Ashley Knight - 24. července 2007 10:07
	soukromá zpráva od Ashley Knight pro ja som bola hore... počula som niečo neobvyklé? alebo poprípade videla?

Paní jeskyně - 24. července 2007 14:18
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Podle toho kde. Jestli ve svém pokoji, tak jako více méně ne. Mohla jsi slyšet, že se Chris baví se Scay, pak chtěl odejít, ale ona ho zastavila a něco po něm chtěla, pak klaply dveře a pak Scay vyrazila dveře k Lorině.

Ashley Knight - 25. července 2007 09:48

ako ležím na posteli a pozerám do stropu, počujem nejaké hlasy. Rozpoznám hlas Chrisa a Scay. Nerozumiem veľmi, čo hovoria, ale ani ma to nezaujíma. Kým sa nikomu nič nestane, netreba sa do toho zbytočne pliesť. Jednoznačne Scay povedali, že nesúhlasia s tým, aby Lorinu zabila a pokiaľ sa to i tak rozhodne urobiť, nikto ju v tom nezastaví. Je to teraz len jej rozhodnutie. A keby sa Lorina bála o svoj život, mohla už dávno utiecť. Jej je to však akoby jedno, tak to bude jedno aj mne! Pomyslím si a ďalej len ležím na posteli s rukami za hlavou a ľavou nohou preloženou cez pravú. Vstať z postele ma prinúti až náraz. Chvíľu mi trvá, kým sa spamätám. Potom vybehnem na chodbu a zbadám, že niekto Lorine vyrazil dvere žeby Scay predsa... prebleskne mi hlavou a rozbehnem sa k dverám. Vbehnem do izby a pozerám, čo sa deje/stalo.

Seranith de Antique - 26. července 2007 13:17

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Sama nevím snad proč, něco mne nutí položit dlaň někam na její tělo a začít ji hladit. Možná ta neskutečně dlouhá doba zapříčinila ztrátu páru mých schopností... Když si to vše uvědomím, cítím se, jako by nějakým způsobem poškozena... "Ach... Maličká..." Usměji se, když vidím to roztomilé stvoření jak se odkope a poté položím lehce dlaň na její bok a začnu ji pomalu hladit. "Postarám se o tebe, holčičko. Slibuju..."

Azyel Rysuirr - 26. července 2007 13:35

soukromá zpráva od Azyel Rysuirr pro Na tvářičce se mi objeví veselý, šťastný úsměv. Přisunu se blíž a obejmu tě. Když se odtáhnu, mé oči hledí kamsi do prázdna. Krátce vzhlédnu. Budeš mi teď něco povídat? zaškemrám. Tolik se toho změnilo. Z lidského mláděte se stal nedobrovolně upír, ačkoli si nemohlo vybírat, a svůj osud okamžitě přijalo. Smutek je pryč, stejně jako rodiče. Prosím mrknu na tebe v naději, že neodmítneš.

Seranith de Antique - 26. července 2007 19:05

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Jsem docela překvapena počínání toho děvčátka, ale s radostí její objetí přijmu. Posunu si ji na těle tak, aby mi seděla obkročmo na klíně a přitisknu si ji jemně k sobě. "Jen kdybys ještě věděla, co tě čeká... nebo vlastně nečeká, dívenko..." Začnu ji velice pomalu a jemně hladit po těch krásných vláskách svázaných v culíku. Pomalu přejedu přes ten úzký cop a jemným, lehkým pohybem ruky stáhnu opatrně šňůrku, abych jí rozpustila vlasy. Lehce je projíždím roztaženými prsty a pomalu je pročesávám... "A copak bys chtěla, abych ti povídala? Máme ještě pár hodin času, než se zase budeme muset uchýlit ke spánku, Violet..." její jméno nakonec povím tím nejsladším hlasem, jaký jen dovedu.

Kedamono Nemuri (5. divize) - 01. srpna 2007 17:41

Celou "výměnu" názorů pozoruji se stoickým klidem. Když se dámy rozhodnou, že každá půjde svojí cestou, pouze si trošičku povzdechnu. "No co no, každý k svému." Pomyslím si a sáhnu opět po knize, kterou otevřu ke konci. Uchopím kousek tenkého psacího uhlíku a začnu do ní dělat poznámky. Nevypadá to, že bych měl nějak touhu odcházet ze společnenské místnosti. Spíš to vypadá, že jsem se rozhodl počkat na pokračování divadla, které bude zjevně následovat po soumraku. Mezi tím si v klidu doplňuji text, do mé knihy.

Lorina Algádo - 10. srpna 2007 12:30

Ve svém temném pokoji si sednu na postel, když však Skay vyrazí dveře tak si rychle stoupnu a kouknu se jí do očí. Nasobě už nemám plášť, který by zakrýval moje tělo a jsou vidět moje černé magnetizující oči, vlasy stejné barvy, bledý obličej a červené rty, oblečení mám černé, a u pasu se mi pohupuje meč Zavrčím Co tu děláš? Snad mě nechceš zabít? zeptám se posměšně a čekám co udělá svou ruku mám na meči, připravenou ho co nejrychleji vytáhnout.

Paní jeskyně - 23. srpna 2007 17:40
	Scay nečeká a má se k útoku. Bohužel, i kdyby Lorina bojovala za dva, má Scay v této chvíli značnou převahu. Asi ne vždy je pravdou, že nenávist se má stranit boje. Lorina několikrát sekne, z toho dvakrát zasáhne Scay do paže. To ale lovkyni nezastavilo, sekala a útočila, dokud Lorinino tělo nepadlo na zem a hlava kousek od něj. Tak skončil neživot dalšího upíra.

Meenna - 23. srpna 2007 17:53

Ti z nás, kdož běželi po výkřiku dpokojů nahoře, došli pozdě. Když ty dvě konečně najdu.....je Lorina mrtvá. Scay......, hlesnu tiše a civím na bezhlavé tělo upírky. Pak se podívám Scay do očí.Neřeknu nic, jen můj pohled prozrazuje jakýsi smutek z jejího činu. Ne snad přímo kvůli mrtvé, spíš kvůli Scay. Otočím se a odcházím. Sejdu dolů a i beze slov snad všichni pochopí, co se stalo. Dosednu zpět na své místo. Nemůžu už bojovat po jejím boku. Snad je každému jasné, co tím myslím. Scay prostě, jak se říká, ruplo v bedně. Sice trochu chápu proč, ale kdo mi zaručí, že příště se neotočí proti nám. A navíc znevážila naši čest a naše slovo.Ta upírka se k nám dobrovolně utekla a bránila se svou vůlí proti svému krvavému pudu. A Scay se nedokázala ubrábit ani svému vzteku. Stal se z ní fanatik. Je jako lovci čarodejnic. Bezhlavě, bezmyšlenkovitě zabíjí. A jak už jsem kolikrát zjistila, takoví lidé dovedou být horší než upíři a jiná havěť. Nikdy už jí nebudu moct věřit, ne tak, jako dosud. Začnu se zase věnovat svým zbraním. Pak si dojdu do baru pro jednu ze zbylých lahví a skleničku. Podívám se na našeho přítele, který toho musel být svědkem. Snažím se nějak prolomit okamžik. Co že to stálo v tom dopise? Kam máme jít?Lovit upíry...... sarkasmus v mém hlase nelze přeslechnout. Hodím do sebe pálenku a naliju si novou.

Kedamono Nemuri (5. divize) - 23. srpna 2007 18:01

Setrvával jsem v spodní místnosti hospody, když se ozvou zvuky boje. Zaklapnu knihu zapřu se. "No takže bu%d jedna nebo druhá." Proběhne mi hlaovu myšlenka. Povzdechnu a čekám na výsledek. Když se ozvce dutý zvuk, tak jen zamrkám. "Chmm, zajímavé." Pomyslím si a setrvávám v čekání na výsledek. Když se dostaví do místnosti i Meena a hodí do sebe kořalku, tak jen otevřu knihu a připíšu poznámky. "Světlo nebo tma?" Zeptám se místo odpovědi Meeny.

Meenna - 23. srpna 2007 18:16
	Robert je klidný jako vždycky. Jen tentokrát už to hraničí s lhostejností. Řekla bych spíš.....zatmělo se. Ano, do světla se vkradl stín. Jistě pochopí. A mě jako by se zatmělo v mysli. Tohle naše uskupení, nebo jak to říct, bylo pro nás téměř jako rodina.Ale i v rodině se najdou černé ovce. Jen tahle bývala bílá. Až příliš. Všechnotak čisté se jednou musí ušpinit, a pak to jde o to víc znát...

Jekatěrina Volkova - 23. srpna 2007 18:18

Paže mi na několika místech krvácí, ale bolest drží na uzdě adrenalin. Alespoň prozatím. Jsem jím celá roztřesená, zrychleně dýchám a v očích pohasíná fanatická jiskra, s níž jsem se vrhla do boje proti nenáviděné rase. Co rase, mutantovi! Zrůdě. Nic takového nemohlo vzniknout z přirozeného řádu světa. Ani si nevšimnu, že sem někdo nakoukl. Již s podivným klidem, který se mě zmocňuje vždycky po běsnění, otřu šavli do strhnutých závěsů, zasunu ji do pochvy. Teď už budu moct klidně spát. Je mrtvá a já pouze udělala, čím jsem se zavázala slibem. Zjistit, že jsem se paktovala s upírem, ze řádu by mě vyloučili. Kašlu na vyražené dveře, protože se zraněnou a neošetřenou rukou je stejně těžko nasadím zpět. Utrhnu z upírčina hávu několik dlouhých pruhů místo obvazů, protože se mi nechce se hrabat ve svých věcech, a ve svém pokoji se dám do ošetřování. Něco alkoholu mám v čutoře a dolů nejdu. Vyhovuje mi to takhle. Ne snad že bych se styděla, co jsem udělala. Za tím si stojím. Při ošetření se však musím částečně svléknout, tudíž potřebuju soukromí. Zasyčím. Pálí to jak ďas. Vím, že je to dobře. Trochu neobratně si pomocí zubů zavážu obvazy a zase se obléknu. Další jizvy... A co. Vyhrála jsem. Přežila. A to je hlavní.

Kedamono Nemuri (5. divize) - 23. srpna 2007 18:42
	Pokývnu hlavou. "Škoda." Víc neřeknu. Zjevně je to pro mne uzavřená záležitost, ke které se nemám důvod vracet. "Podle dopisu lovit upíry do jednoho městečka." Pravím. V hlase nemám ironii, ale při slově lovit nezní klasický lovecký zápal. "Budu muset sehnat jiný objekt." Pomyslím si a povzdechnu si.

Ashley Knight - 23. srpna 2007 20:05

keď dobehnem k izbe, už na zemi leží Lorina. Pozriem najprv na jej telo a potom mi zrak prejde na jej hlavu. Má ešte otvorené oči. Podídem k nej, čupnem si a sklopím jej viečka. Scay medzi tým odíde. Zostanem čupieť pri Lorininej hlave a zahĺbim sa do svojich myšlienok Nemám rada upírov... neznášam ich, ale... síce chápem, prečo to Scay spravila, ale... Lorina predsa povedala, že kľudne odíde! Sakra, prečo ju musela zabiť! Zo začiatku pokojné myšlienky teraz vyvŕšia do obrovského hnevu. Buchnem päsťou z celej sily o zem. Mala ju nechať odísť! Zachovala sa ako malé dieťa! Nie... malé deti majú čistú, nepoškvrnenú dušu... Ona ju má po tomto čine čiernu ako uhoľ. Z jej pohľadu ale vlastne len bojovala za svoju vec. A aj my sme urobili chybu. Zásadnú chybu! Vieme, ako Scay nenávidí upírov. Viac, ako my všetci... nemali sme Lorinu prijať medzi nás... je to i naša chyba. Na druhú stranu sme to však spravili, lebo sme očakávali, že sa Scay zachová ináč. Nestalo sa tak. Znamená to, že ju ešte dostatočne nepoznáme? Alebo sme sa len dostatočne nezamysleli nad tým, ako to vezme? Každopádne po tomto "incidente" už nebude nič ako bývalo. Týmto to uzavriem. Vstanem a pokúsim sa nasadiť dvere. Keď sa tak stane, zídem dolu, kam odišla aj Meena. Podídem k nej so slovami patriacimi všetkým prítomným: Čo urobíme s jej telom? Tvárim sa chladne, no je vidno, že ma to veľmi zasiahlo a vo svojom vnútri bojujem s akýmisi miešanými pocitmi.

Kedamono Nemuri (5. divize) - 23. srpna 2007 20:12
	Podívám se na Ashley. "Spálit a nebo zakopat. Nedělal bych to za světla, ať to nepřitáhne moc pozornosti." Navrhnu praktické řešení. Obličej celkem uvolněný a celkem nezůčasněný.

Ali - 25. srpna 2007 12:22

Znechuceně jsem se ušklíbla, když seMeena vrátila a věrna svýmu způsobu nám oznámila, že Scay Lorinu zabila. Jednou nás povraždí všechny, v tom svým amoku...ta ženská je prostě magor a stejně jako Meena s ní dělat už nechci, nebudu v přítomnosti nikoho, kdo nedokáže ovládat svoje fanatický sklony...ať jde. vnitřně se rozhodnu. "Tělo spálíme večer." řeknu rozhodně. "Co ta zakázka? Zřejmě ji přijmeme, že?" zeptám se pro jistotu, ať ostatní vyjádří svůj názor. Z řečí a smutku živí nebudeme, potřebujeme peníze.

Remon Mai - 03. září 2007 12:48

Když se po několika minutách vyřítím ze svého pokoje, mám na sobě a s sebou vše, co bych jen na dlouhé cestě mohl potřebovat. Můj výraz je neutrální, i když po chvíli zkoumání přijdete na to, že je v něm i něco víc. "Tak jo, balit, vyrážíme," rozkřiknu se na chodbě, naposledy nahlédnu do svého pokoje a ze zvyku zavřu dveře. "No tak dělejte, neseďte tady," seběhnu schody, nakloním se za starý pult a vytáhnu nějaké látky, které tam byly uloženy. "Práce nepočká," začnu si balit něco málo jídla, které tady je.

Meenna - 08. září 2007 18:16

Když Christoph zavelí k balení,myslím, že se všem trochu uleví. Můžeme se zabývat nečím jiným. Odvede to naše myšlenky, a každopádně alespoň já to vítám. Vyjdu do svého pokoje a sbalím si rutinovaně svých pět švestek na cesty. Dole si taky zabalím nějaké jídlo a tak nějak ze zvyku ho tam nechám i ostatním. Pečlivě překontroluju své zbraně a zastkám si je, kam patří. Pak si ještě naleju něco na posilnění a čekám, až i ostatní budou hotovi.

Paní jeskyně - 12. září 2007 17:38

Nakonec se všichni společně vydáte na cestu. Kdo ví, co se stalo s vaší myslí, že jste se nakonec rozhodli tak, jak jste se rozhodli. Možná za to může vidina peněz. Netrvalo dlouho a stáli jste u přístavu, kde kotvilo několik obchodních lodí. Budete se muset opět rozhodnout a dohodnout, jestli máte dost peněz na to, abyste si počkali na normální loď, nebo přetrpěli někde v podpalubí lodi obchodní, ale za malý peníz.

Paní jeskyně - 20. září 2007 17:58

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Zaslechla jsi kroky. Ano, venku někdo chodil, zcela jistě člověk. Cítíš teplo sálající z jeho krve, slyšíš, jak mu tepe srdce a jak se život, který v něm koluje, dožaduje tvé pozornosti. Blíže osobu venku určit nemůžeš. Nejpravděpodobnější je, že se jedná o tuláka. Violet tiše leží v postýlce a dívá se na tebe, jen sem tam zabloudí pohledem ke dveřím nebo oknu. Cítí to, co ty.

Paní jeskyně - 28. září 2007 11:36
	Nová hra

Paní jeskyně - 07. října 2007 15:35

Schylovalo se k bouřce. Těžké mraky visely nad New Yorkem už víc jak den, ale teprve nyní bylo z dálky slyšet tlumené hřmění. Čas od času bylo mezi mraky možno zahlédnout zablýsknutí. Hodiny na staré radniční věži ukazovaly jedenáct. Jedenáct v noci. Mnohé ulice i přesto žily svým bujarým nočním životem, lidé se bavili a jejich otupená mysl si nepřipouštěla, že by právě dnes mohli přijít o život. V tomto ohrožení ale byl každý, kdo se v New Yorku kdy ocitl. Mezi těly, která byla plná života a horké pulsující krve, se pohybovali i tací, jejichž život byl dávno pryč. Znepokojivé zprávy se v posledních dnech objevovaly i v novinách, za poslední tři týdny vzrostl počet mrtvých, kteří zemřeli neznámým způsobem, a na jejich krcích byly objeveny pouhé dvě dírky. A tak je většina přesvědčena o tom, že se jedná o nějaký šílený spolek, a druzí zase zatvrzele věří v to, že se jedná o upíry. Znovu se zablesklo a na zem se začaly snášet první drobné kapky.

Paní jeskyně - 07. října 2007 15:49

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro New York, ulice – listopad 2006 Z nebe spadlo několik prvních kapek, které utvrzovaly v tom, že za nedlouho se projeví bouřka v celé své kráse. Ve městě jsi už dost dlouhou dobu, měl jsi tu čest setkat se s tím, co zde žije i nežije. Je to trochu znepokojující, protože měst, ve kterých se nalézá tolik upírů, je málo. Buď je sem něco táhne nebo se jim tady prostě líbí, jako by to nebylo jedno. V temnotě postranních uliček jsi jednou či dvakrát zahlédl i nějakého toho konkurenta, lovce, ale s žádným jsi ještě nemluvil. Aspoň ne vědomě. Přes ulici je otevřeno několik zábavných podniků, kolem jejich vchodů stojí kouřící i nové síly, na čerstvém vzduchu, nabírající lidé. Hudba duní, světla poblikávají.

Paní jeskyně - 07. října 2007 15:49

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro New York, ulice – listopad 2006 Z nebe spadlo několik prvních kapek, které utvrzovaly v tom, že za nedlouho se projeví bouřka v celé své kráse. Ve městě jsi už dost dlouhou dobu, měl jsi tu čest setkat se s tím, co zde žije i nežije. Je to trochu znepokojující, protože měst, ve kterých se nalézá tolik upírů, je málo. Buď je sem něco táhne nebo se jim tady prostě líbí, jako by to nebylo jedno. V temnotě postranních uliček jsi jednou či dvakrát zahlédl i nějakého toho konkurenta, lovce, ale s žádným jsi ještě nemluvil. Aspoň ne vědomě. Přes ulici je otevřeno několik zábavných podniků, kolem jejich vchodů stojí kouřící i nové síly, na čerstvém vzduchu, nabírající lidé. Hudba duní, světla poblikávají.

Paní jeskyně - 07. října 2007 15:55

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro New York, tvůj dům – listopad 2006 Všude dobře, doma nejlíp. Jak výstižné. Den byl dlouhý a ne zrovna nejpříjemnější, takže sednout si a jen tak se zamyslet nad hloupostí, ti vážně přišlo vhod. V lednici jsou zbytky jídla od včerejška a snad i něco málo navíc, ale teplé čerstvé jídlo bys tady dnes hledal jen stěží. Jenže zatím stejně jen sedíš a spokojeně nasáváš vůni svého domu. Na stolku před tebou leží dnešní i včerejší vydání novin, nějaký starý časopis a rozečtená kniha.

Paní jeskyně - 07. října 2007 16:03

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro New York, park – listopad 2006 Našla sis poměrně čistou lavičku v malém parčíku uprostřed města, odkud se dá krásně pozorovat jedna z ulic, v níž je mnoho zábavních podniků, a to od těch prostých diskoték, až po poměrně drahý striptýzový klub. Z jedné z restaurací se až sem táhne vůně lahodného jídla. Čas od času kolem tebe projde zamilovaný párek nebo skupinka podnapilých, ale jen málokdo ti věnuje pozornost. Je tu klid a poměrně i hezky, jenže tuhle idylku přeruší jemný deštík, jehož kapky ti dopadnou na tvář.

Arakis - 07. října 2007 17:02

soukromá zpráva od Arakis pro New York, ulice – listopad 2006 Procházím kolem hospod a barů a hledám ějaký z ěhož hudba neduní a není plný spocených pařících lidí. Pozoruji kterak se lidé baví a oddechují čerpají svou sílu, přitom si mimoděk vytáhnu bílou davidovku a zapálím si. Hluboce potáhnu a vypustím do již dost zamořeného vzduchu svou část modrého dýmu. Pozvolným krokem jdu a hledám ěnjaký poklidný bar...

Seranith de Antique - 07. října 2007 17:06

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Poslední dny je to skoro opravdu nudný stereotyp. Vzpomínaje na ty staré, opravdu staré vzpomínky, kdy bylo ve světě mnohem lépe, s menším zájmem pozoruji dění v parku. Dnes oblečena do sytějších barev. Zapadnout mezi některé z těch novodobých pomyslných spolků lidí, dalo byc se mne přiřadit mezi gothic lidi, byť se mne moderní doba tak nějak příčí všemi směry. Dnes jsem se oblékla do jednoduchých černých kalhot se zlatou nití. Vysoké černé boty se šněrováním, zlatá halenka a dlouhý černý kabát. "Smog, nechutný zápach, snad ještě větší než kdysi a primitivní lidé..." S deštěm nad hlavou, pomalu se zvednu z lavičky a namířím si to k ulici s těmi kluby. Možná ve mne probudila nuda ten pocit hladu...

sir Damian Regen - 12. října 2007 01:59

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro Líně se protáhnu, jako stará kočka, vyhřívající se u krbu. Thomas podřimuje nad opravami písemných prací z dějin umění. Tento semestr se přihlásilo ke studiu dějin nemnoho studentů. A nejméně pět nebo šest přihlášených se vůbec neukázalo na přednáškách. Mladí v New Yorku začínají tento rok více, než jindy, brát školu na hůl. Beru do ruky noviny. Mám rád vůni a šustění papíru listu New York Times. Je v něm něco, co mi připomíná vůni šustění pergamenu. Vůni a šustot nostalgie zašlých časů. Krásných časů, kdy bylo ještě vše jinak. Začtu se do titulní strany, ale vlastně to nemusím vůbec ani číst. Stačí mi nškolik řádků a vím oč jde. Já ano. Dlouhé roky praxe se jen tak neztratí. A stále ještě jsem tím, kým jsem, ikdyž nositele jmen v mém notesu už ne vždy čeká smrt a vyslovení mého jména mezi zločinnými živly z řad upírů už nevzbuzuje takovou hrůzu. Stárneš Damiane......stárneš tak, jak jen je to u upíra možné. Zpohodlněl jsi, chlapče, zlenivěl. Přibral jsi na váze a už ti to tak neběhá, jako dřív. Pousmál bych se nad takovými myšlenkami, kdyby nebyly vlastně i trochu pravdivé. Dlouho byl klid, co se ve městě objevili ti lovci. Zvykl jsem si na něj a na to pohodlí, spojené s možností, zabývat se pouze učením a historií. Dokonce jsem přestal i trénovat šerm a střelbu z luku a kuše. Opravdu už se začínám chovat jako obstarožní univerzitní profesor. Nad touhle myšlenkou jsem se i pousmál. Thomas také. Až teď jsem si vlastně uvědomil, že on jediný v tomto domě může znát mé myšlenky. Může je totiž číst. Opět se raději ponořím do četby. Ale....To není článek popisující běžné, náhodné záhadné úmrtí žebráka, či prostitutky. "Cože???!! Tolik?!!! Během dvou nocí?!!!"Unikne mi a prudce mrštím dnešním vidáním listu New York Times přímo do krbu, kde se okamžitě vznítí a ve vteřině promění v hromádku popela. "Tak to vypadá, že klid je definitivně ten tam, milý příteli." Odpovím na nevyřčenou otázku v Thhomasových očích. Zcela v rozporu s předchozím výbuchem emocí, naprosto klidným hlasem nezaujatého pozorovatele. Pouze můj dlouholetý asistent a přítel ví, že pod klidným povrchem probíhá horečnatá mobilizace nečinností zrezivělých smyslů. Zrezivělých, ale ne otupělých.

Kedamono Nemuri (5. divize) - 17. října 2007 09:57

soukromá zpráva od Kedamono Nemuri (5. divize) pro New York, ulice – listopad 2006 Nejsem moc nadšen z New Yorku. Sice jsem očekával nějaký plevel, ale tohle je trochu moc. Je těžké si v tomto zachovat klidnou mysl a chladnou hlavu. dokonce se mi občas mihne hlavou myšlenka na náhlé nukleární neštěstí, kterou zaplaším, když si vzpomenu na nevinné lidi, kteří zde žijou... i když.. No nic lepší nevzpomínat. Nakonec zůstanu stát v sichravím počasí listopadu před dalším klubem, který možná bude dobré zanést do mapy na případné vyčištění. Chvíli se rozmýšlím, ale nakonec se rozhodnu vstoupit.

Paní jeskyně - 22. října 2007 16:24

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Už jen poblikávající neonový nápis "Modrá kočička", který má hodně za sebou, napovídá tomu, že tohle bude zajímavé místečko. Dveře i okna jsou dobře zatemněná a místa, která se snažil někdo vydřít, aby se dalo hledět dovnitř či ven, jsou lacině zamalována černou barvou. Zatlačíš a dveře se neochotně otevřou. V chodbě je cítit starý kouř a alkohol, ale momentálně jej doplňuje i jemně nasládlá vůně něčeho neznámého.

Paní jeskyně - 22. října 2007 16:32

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Blikající světla, hlasitá hudba, směsice dámských parfémů a mužského potu, spolu se zápachem cigaret a alkoholu, to tvoří pachový základ tohoto místa. Když vejdeš, naskytne se ti takový ten obyčejný pohled, jako na každém podobném místě. Tančící lidé, kteří se oddávají rytmům, jiní naopak sedí v bočních boxech, popíjejí a chroupají lupínky nebo oříšky. Těch tančících je už na první pohled víc a jsou i zajímavější. Jejich oblečení zahrnuje rozdílné styly, až je to odpuzující. Samozřejmě, největší pozornost k sobě přitahuje skupinka mladých lidí, jejichž tváře jsou zdobeny nejrůznějšími kovovými ozdobami a tetováními, vlasy na tom nejsou o moc lépe - k vidění jsou různé copánky, dredy a samozřejmě ty nejrůznější barvy, od růžové, přes zelenou až k modré. Sem tam máš pocit, že jsi zahlédl i někoho 'normálního', kdo se nesnažil odlišovat od většiny lidí.

Paní jeskyně - 22. října 2007 16:38

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Už po několika krocích tě zastaví banda mladých kluků, kteří mají sotva dvacet, a pomalu se rozmístí kolem tebe. Je jich pět. Ten s nejhezčím úsměvem se postaví přímo naproti tobě, hodí očkem po svých kámoších a konečně promluví "Brej večír slečno," je evidentní, že kdyby si dával trochu víc záležet na tom, jak mluví, byl by možná sympatický. "Tak jsme si tady s klukama říkali, jestli byste nechtěla s náma někam zajít."

Paní jeskyně - 22. října 2007 16:47

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Sedíš na lavičce skryté ve stínu stromu. Lampa kousek od tebe chvíli poblikává, ale nakonec zhasne úplně, takže jsi se konečně ocitla v řádné tmě. Ani zbylé lampy lemující chodníček nesvítí o nic líp. I v tuto hodinu se po parku potuluje několik lidí, a to včetně upírů. Kousek odtud je starý hřbitov, skryt za hustým porostem, kde se prý schází jedna upírská banda. Kdo přesně netušíš, protože za celou dobu, kterou v NY trávíš, jsi se po tom nepídila. Jenže stejně tak si tudy krátí cestu prostí lidé, oběti. Ke tvé smůle zrovna nikdo poblíž není. Jen tráva za tebou několikrát zašustěla, stejně jako koruna stromu za tebou.

Paní jeskyně - 22. října 2007 17:19

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Oba vás z vašich myšlenek vytrhne zvuk rozbitého skla. Následné hlasy, tlumené díky dveřím, patří mladým mužům. O čem si povídají netušíte, nejste schopni rozeznat jediné slovo, ale podle tónu a hloubky jste schopni říct, že jsou tři nebo čtyři. "Někoho čekáme?" zazní polohlasně Thomasův hlas, ačkoli je jasné, že svůj dotaz nemyslel nijak zvlášť vážně. Na druhou stranu, on nemůže vědět, zad-li jsi někoho nepozval. Chvíli se zdálo, že mladíci jsou pryč, ale po několika málo vteřinách je jasné, že jsou na stejném místě. Ozve se další rána, patřící opět sklu a následně se ozve pobavený smích. Rozhodně nerozbíjejí okna, to by znělo o trochu jinak a s největší pravděpodobností byste to poznali, ale něco skleněného je za dveřmi ničeno.

sir Damian Regen - 22. října 2007 19:58

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Myslím, že tyhle hosty nečeká u nás vřelé přivítání, Thomasi." Odpovím s úsměvem, který by se mohl zdát v tuto chvíli jaksi nepatřičný. Kdo mne však zná, ví, že je zcela na místě. "Nu, nejspíše jebudeme muset jít přivítat. Co říkáš?" A zdvihnu se z křesla a vykročím mladíkům vstříc už cesrtou se připravujíc ukázat jim svou stránku osobnosti, na kterou rozhodně už nezapomenou.

Seranith de Antique - 22. října 2007 22:58

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Pár kroků v již znatelně rušnou ulici, možná instinktivně si rozpustím zrzavé vlasy z toho pevného drdolu na záda a upravím si je. Zrovna v tuto chvíli se ovšem zastavím, abych si mohla přeměřit mladíka, jež mne oslovil, stejně tak následně jeho společníky. Stojím možná docela vyzývavě, ovšem můj zevnějšek může naznačovat ledasco. "A na co by jste mne tak, zajíčkové, pozvali, hm?" Usměji se na mladíka. Své přirozené pudy jsem ihned v bližším vědomém kontaktu s nimi udusala dozadu do hlavy, ovšem vřou... Velice... Ta chuť, do někoho zabořit své zuby a vysát jej do poslední kapky, opět se objevuje, i když jsem snad jedinou, kterážto svou existenci nenávidí ze všeho nejvíce. Nechci jim ublížit, pokud to ovšem nebude nutné. Jsou tak mladí a jejich krev by mne opět přiměla probudit se, ovšem nemám na takové hrátky čas, i když možná...

Cynthia Feldkrieg - 23. října 2007 00:39

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Hlad mi pomalinku začíná bystřit smysly, takže s nechutí zjišťuji, že přesně vím, kdo z těch kolemjdoucích má jaký parfém. Tedy, aniž bych se na ně dívala, vím, kdo z nich je žena a kdo muž. Znám ten pocit, kdy mi jemné mravenčení v žaludku oznamuje, že je čas vstát a vloudit se mezi ty ubohé mravenečky, kteří jsou pyšní na svůj slabý a malicherný rod. Upíři jsou mi teď opravdu jedno. Tiše vstanu. Vypadám jako jedna z těch dívek, kterých se nikdo neptal, zda se chtějí narodit. Jako gothička. Mé antracitové vlasy dopadají na černé sáčko, pod kterým mám tmavou halenu s rozšiřujícími se rukávy. Dlouhá sukně zpola zakrývá vysoké černé pevné boty. Oči mám zvýrazněné černými linkami a na obličeji něco málo make-upu. Tenhle styl mi zpočátku přišel jako podivná vymoženost, ale nakonec se ukázal být opravdu praktickým. Porozhlížím se po individuích mého ražení, ta jsou většinou celá hrr do seznamování se s takovými, jako jsem já. Vždyť já jsem jejich předobrazem! Ubožáků… Jen se usmívej, Cynthy, jdi trošku malátně, ne moc, abys nepůsobila jako ožrala, ale tak, aby si mohli ti, ke kterým se hlásíš, myslet, že v něčem snad i jedeš, že budeš povolná, v duchu k sobě promlouvám, aby se mi lépe hrálo mé divadlo. Má malá show, jež nebude mít diváků, doufám. Ještě se trochu upravím, poposunu si žebradlo na rameni a donutím se k tomu, abych si nehrála s piersingem pod spodním rtem. Na tváři se mi objeví úsměv, dráždivý, příjemný a milý, přesně takový, jaky jsem si před zrcadlem kdysi dávno nacvičila.

Paní jeskyně - 26. října 2007 13:57

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Na schodech před domem sedí trojice mladíků, jejich čtvrtý kamarád postává naproti nim a je to právě on, kdo si tě všimne jako první. Kolem nich se válejí střepy a podle nálepek, které dosud drží několik kousků skla, to ještě před několika minutami byly lahve vodky, která však už dávno zmizela. Otočila se i trojice, ale s tak ledabylým výrazem ve tvářích, že by to rozzuřilo i naprostého kliďase. "Copak? Jdete na noční procházku?" zasměje se jeden značně opilý mladík a v sedě zavrávorá.

Paní jeskyně - 26. října 2007 14:04

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Objevilo se několik potěšených úsměvů, na tvářích jiných bylo znát překvapení nad tím, že to šlo tak rychle. "Na co chcete," odpověděl pohotově mluvčí, usmál se a rukou pro efekt prohrábl své černé na krátko střižené vlasy. "Vínko, pivo.. vodka nebo koktejl, co nám nabídnou a co si vy vyberete. Tak co říkáte?" vytáhl z kapsy peněženku a zamával s ní ve vzduchu, aby naznačil, že o peníze nouzi vážně nemá. A takových tady v ulicích bylo víc. Flákači, kteří loudí peníze ze svých rodičů a pak si myslí, že jsou bůh ví co.

Paní jeskyně - 26. října 2007 14:10

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Po chvíli chůze přece jen na někoho natrefíš. Je to malá skupinka mladých lidí, tři kluci, čtyři holky, které se kolem těch frajírků točí, jenže ti se zajímají o jakoukoli dívku, která projde kolem. Včetně tebe. Jeden z nich od sebe odstrčí dívku, která se po něm věšela a zahrnovala ho polibky, a skočil ti do cesty s oslnivým úsměvem. "Co tady tak sama?" ostatní hoši také zpozorněli, a dívky k vlastní nelibosti také. Tohle jsou pro dnešní večer jejich úlovky a teď ses objevila ty a zdá se, že je vše ztraceno. Není tedy divu, když se odstrčené dívce zúží oči a rázným krokem se vydá za vámi.

sir Damian Regen - 26. října 2007 14:24

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Nikoliv." Odpovím s úsměvem. "Já se prošel dostatečně, když jsem se vracel odpoledně domu z univerzity.. Ale vy vypadáte, mladí pánové, že by vám trocha pohybu nezaškodila. Obzvláště pak poté, co vniknete, bez předchozího svolení majitele, na cizí pozemek a působíte zde nepořádek. A hluk. Toto je klidná čtvrť obývaná slušnými lidmi, kteří dbají na pořádek." Při těch slovech vstrčím špičku boty postipně pod zadek každému ze sedících mládenců, což by je mohlo donutit vstát. A následně sejdu pomalým krokem ze schodů a otevřu u stěny domu velkou skříň s nářadím. Thomas z ní poté vyndá tři košťata, jedny hrábě a dvě lopaty. A opře to nářadí o nestabilní těla těch čtyř, kterým právě překvapením došly vtipné opilecké bonmoty. "Tak pánové. A nyní prosím, po sobě ukliďte." Pravím jim. A už na odchodu zpět ještě poznamenám. "A.....dole pod schody stojí sklenice od kyselých okurek, až budete hotoví s úklidem, zanechte v té sklenici svéé peníze. Na zaplacení škody na oknech."

Seranith de Antique - 26. října 2007 15:08
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro "Pohrajem si, dítka... Co říkáte?" "A co takhle vaše krev?" Docela šeptnu, ale slyší to každý z nich. Neotáčím se na ostatní, zaměřuji se na oči mladíka stojícího předemnou. Vlídně a spokojeně se usměji. Možná se mi líbí jeho sebevědomí, však je to tak naivní a okaté... Očkem sleduji počínání ostatních a vyčkávám, co ve všech může navodit taková nabídka.

Cynthia Feldkrieg - 29. října 2007 00:01

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Pousměji se nevinně jako poupátko. V mém oblečení a při mém stylu nalíčení to působí jako kdyby se na kuře usmál hladový drak. Ne, tahle paralela vůbec není přehnaná. Vím, jak to působí. Laškovně s dochutí nebezpečí a tajemna. Nejsem holka pro ně, tihle frajírci jsou na kvantitu nikoliv na kvalitu a to by mohl být problém. Sedm je moc, dva by se snad nějak… ne, byla bych raději jen za jednoho. Následně si všímám i té natlinky, kterou opustil. V duchu se mi mihne otázka, kolik z těch čtyřech jsou naivní panny toužící po dobrodružství. “To víš, doma postel prázdná,“ povzdychnu si a pohlédnu stranou, přičemž na tu stranu nakloním i hlavu, následně pohled vrátím k němu. Nechám jej, aby si užil mých překrásných očí a také si pomalu hodím jeden pramen vlasů na záda, v takovém tom váhajícím gestu, zda si rozepnout sáčko či skutečně ten pramen vlasů odhodit. “Ale co ty tu tak pozdě večer, chlapečku,“ pokusím e ho dotknout a tak jej mírně navnadit. Můj hlas se táhne jak smrad nad močálem. Dávám si na čas a zkouším excelentní New Yorskou výslovnost, aby si ji zapamatovali i ti chlapci, co stojí dál. Tohle já ráda, líbíš se mi, můj váčku krve v duchu se ušklíbnu.

Paní jeskyně - 30. října 2007 16:30

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Mladíci se smáli a smáli, ale v další chvíli je smích přešel. Místo toho vykulili oči s nechápavým výrazem, zřejmě jim došlo, že to myslíš zcela vážně. "Jdem, kluci.." řekl jeden z nich, který očividně dostal strach. Ostatní se na něj pohrdavě podívali. "Tak peníze, jo. Nemáš jediný důkaz, že jsme tady něco, kromě těch sklenic, udělali," začal mladík. Snad jsi čekal, že půjde o něco, jako je omluva, ale tohle bylo útočné. "Na uklízení ti seru," ukázal na tebe, druhou rukou odhodil nářadí a společně se svými kumpány se začal smát, až na toho čtvrtého, který se mezi tím vytratil.

Paní jeskyně - 30. října 2007 16:36

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Zarazili se, chvíli na tebe zírali, ale pak se tiše, váhavě, rozesmáli. Některé to možná nerozhodilo vůbec, ale většina tvá slova registrovala a opravdu se nad nimi zamyslela. "Ty jsi mi ale zábavná dívčina," došel k tobě, chytil tě kolem ramen a tak tě donutil k tomu, abyste ušli alespoň pár kroků. "Ále pokud narazíme na nějaký Blood-klub, zajdeme tam," rozesmál se znovu tmavovlasý mladík.

sir Damian Regen - 30. října 2007 16:51

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro Mizejícím mládežníkům ale jaksi uniklo, že stejně jako jeden z jejich kamarádů, zmizel kdesi venku na ulici i Thomas. "Být tebou, nepokoušel bych osud, mládenče. Věř mi, že pokud budu opravdu chtít, právě ty ještě rát ty střepy uklidíš. Mimochodem, není zdvožilé na n ěkoho ukazovat prstem, to ti rodiče neříkali." Zní má, klidným hlasem pronášená, slova. A jen tak mezi řečí chytnu mladíkovu ruku, mířící na mě prstem. A nevyvíjím nijak velký tlak. Přesto mladík jistě musí ješet bolestí, když mu ji přitlačím zpět k tělu. "A teď zaplaťte škodu, at se můžete se ke svým rodičům vrátit bez úhony na těle." odstoupím od mladíka. Od mého sevření bude mít na ruce značně dlouho obtištěnou mou ruku.

Seranith de Antique - 30. října 2007 17:56

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Sleduji tváře těch, které zaznamenám, aniž bych musela otáčet hlavu. S úsměvem. Je mi jasné, že výrazy ostatních, těch, na které ani mé periferní vidění je krátké, jsou jim velice podobné. "Ale notak..." Shodím lehce jeho paži z mého ramena, usmívajíc se do té mladistvé tváře. Při tom úsměvu, jakobych hubovala malému dítěti, že "Toto se nedělá". Ovšem ale prozatím mne tato hra baví. A co víc, odpoutám se od toho, jak stereotypně žiji... "Blood-klub?" optám se trošku nechápavě, v hlavě to vesele vře. "Ono něco takového existuje?" zeptám se stejným způsobem, aniž bych na cokoliv jiného čekala a dám se do pomalejší chůze. Je účel, že takto mluvím, chci, aby nevěděl, co si myslet.

Paní jeskyně - 30. října 2007 18:57

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Třeba čekám, jestli se tady neobjeví slečna, která by chtěla doprovodit domů," několikrát si tě prohlíží od shoda dolů, svá slova doplní o téměř neznatelné pokrčení ramen. "O mě bych strach vážně neměl," dodal. Dívka, která ho ještě před chvílí zahrnovala polibky, konečně došla k vám, ruce si dala v bok a postavila se tak, aby co možná jak nejlíp viděla na vás oba. Nakonec ale hlavu stejně otočila jen k tobě "Ztrať se, nádhero," vyštěkla. Chlapec si jí ani při nejmenším nevšímá, oči má jen pro tebe.

Paní jeskyně - 30. října 2007 19:02

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Co si to dovoluješ..," zavrčel, přičemž si mnul ruku. O kamaráda se ani jeden z nich nezajímal, zřejmě byl pouhým doplněním jejich skupinky při dnešní akci, která měla za hlavní cíl opít se do němoty. Po slovech, které mladý muž pronesl, se zbylí dva zatvářili jako největší tvrďáci ve městě, práskli pěstí do otevřené dlaně a zamračili se, jak jim to jen jejich stav dovoloval.. a popravdě, v jejich stavu toho moc neudělají. Nohy jim sice slouží, ale jistí si na nich určitě nejsou.

Paní jeskyně - 30. října 2007 19:11

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Díval se před sebe, na zem, dokud jste nevyšli na chodník, který vypadal nově. Teprve tam mladík stočil hlavu tak, aby tě mohl sledovat. "To netuším, jen jsem to tak plácnul," rozesmál se z plných plic "V dnešní době je ale možné snad cokoli, ne? Takže co já vím, třeba nějací úchylové něco takového mají," odpověděl zvesela. Zbytek jeho kumpánů jde za vámi, občas lze zaslechnout, jak se některý z nich snaží sbalit nějakou kolemjdoucí, ale podle všeho se jim to nedaří.

sir Damian Regen - 30. října 2007 19:19

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro Pozoruji je. Jak nepevní jsou v kolenou, jak opilecky odvážní. A jak pošetilí. Nemám z nich strach a na mém postoji i v mé řeči je to znát. Jsem si sebou jist a řekl bych, že zde není má jistota slabostí. "Ale no tak pánové. Opravdu vám nechci ublížit." Opatrně, bez námahy přenesu váhu z jedné nohy do středu těžiště těla. Mezitím beru jednomu z nich popatu a jedním silným pohybem se zaprašťěním odlomím kovovou část od násady. "Příliš." Dokončím svůj proslov.

Seranith de Antique - 30. října 2007 19:23

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Decentně se usměji, tak, jak se na dámu sluší a patří. "Hmm... Líbíš se mi." Řeknu narovinu a zastavím se, čímž doufám přiměji i jeho, aby stál. "Co takhle někam zajít, sami dva? Třeba sami dva? " Doslova jej přiměji svým charismatem, aby souhlasil. Je jisté, že mám něco v plánu a tím "něčím" může být kupříkladu mrtvý člověk s dírou v krku, kterého někdo najde druhý den... "Už dlouho se nic nedělo..." Ano, už dlouho se nic nedělo a já za ty roky pochopila, jak sadistická a morbidní dokáži být, sic svou existenci z celého mého chladného srdce nenávidím...

Paní jeskyně - 30. října 2007 20:39

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Násada ve tvých rukách zapůsobila, ale ke tvé smůle opět jen na ty slabé články, kterým mladík s bolavou rukou není. Oba dva ustoupili o několik kroků, ale svého kamaráda neopustili. Kdyby ses zeptal, možná by se vymluvili na něco, jako je férový boj jeden proti jednomu. "Myslíš si, že mě tímhle zastrašíš? To se teda.. pěkně mejlíš," olízl si rty, odplivl si, ale rozhodně ne proto, aby ještě víc machroval. Je mu špatně. Ovšem, ani to mu nezabránilo v tom se na tebe vrhnout, nezkušeně, trochu dětsky, s rukama nataženýma před sebe.

Paní jeskyně - 30. října 2007 20:46

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Usmál se nad tvými slovy, která ho dozajista potěšila a hlavně mu dodala sebedůvěru. O to víc byl rád, když jsi řekla tu druhou věc. Jde to rychle, ale vzhledem k tomu, že ti nabídne rámě, mu to opět jen imponuje. Vždyť tohle byl zřejmě jeho plán, ulovit nějakou tu krasotinku. "A kam by sis představovala? Mnou nabízený bar nebo klub, nebo bys raději něco útulnějšího, jako třeba restaurace?" jediným nacvičeným pohybem ruky odehnal své kumpány a vy jste zůstali sami. "Nebo vážně budeme hledat nějakou šílenost, jako je Blood-klub?" zacukaly mu koutky, ale smát se nezačal.

Seranith de Antique - 30. října 2007 21:05

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Sama se usměji a přijmu jeho rámě lehkým zavěšením se. O ty ostatní človíčky už se nestarám a mé oči jsou jen a jen pro to mladou krev. "Hmm... A co takhle ke mně do bytu? Je to pár bloků odsud..." Nahodím s dalším úsměvem, ovšem zuby prozatím neukazuji. Stačí, když vidí mé mlžně vypadající, rudé oči. Nevypadá to, že by mi nějak vadilo to, že jsme si v tuto chvíli tak blízko.

sir Damian Regen - 30. října 2007 22:12

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Takhle daleko to nemuselo dojít." Poznamenám si spíše pro sebe, zatím co se na mě mladík vrhá. A mírně pokleslý v kolenou zpevním postoj zaměřením váhy na těžiště. Ve vhodnou chvíli stočím násadu ohoblovanou, na konci zaoblenou stranou dolů. A v momentě, kdy chlapec pravě dokončuje skok, kontrolujíc pečlivě míru síly té rány, mu krátkým pohybem zápěstí obou paží uštědřím tím koncem tyče do břicha řádný bodyček. I tak chlapcovo tělo ulétlo notně velkou vzdálenost a chlapec v pádu vzal s sebou i své dva přihlířející kamarády. Všichni tři si dost tvrdě dřepli z výšky na zadek do záhonu. Bohužel do záhonu s mou oblíbenou anglickou velkokvětou růží Night Queen. Kterou jejich pád zcela zlámal. "A dalších 500 dolarů nahradí můj neskonalý žal nad ztrátou té ubohé nádherné květiny, kterou jste právě zničili, pánové." Dojdu k nim. "Rouby těchto růží přečkaly téměř čtyři století, spící v hlubokém chladu, aby je zde, vprostřed New Yorkské prominentní čtvrti, zničily ožralé zadky tří nezletilých vandalů."

Cynthia Feldkrieg - 31. října 2007 00:05

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Já skrze hlad už skoro nevidím. Přesto se vysloveně dokopu k milému, vstřícnému a částečně shovívavému úsměvu. Vím, že vypadám starší a to i přes líčidla. Dnešní mládež je opravdu horší, než ta, co byla za mě. Pomyslím si. “Však já se také o tebe nestrachuji, jen… o svou prázdnou postel ano,“ mazlivě a provokativně protahuji hlásky s newyorským akcentem. Pak pohlédnu na dívku a upravím si pramen antracitových vlasů, přivřu oči, skouknu jí pohledem. Jo, takovýhle styl, co má ona bych na sebe v životě nevzala! A ty vlasy by měla nejlépe schovat pod čepec, nádhera. nakonec usoudím. “Však já už jsem na odchodu, omlouvám se za vyrušení,“ pronesu skoro poraženecky a otočím se tak, že zhoupnu boky a pohodím vlasy, “jdu tam, kde mi pšenka pokvete,“ hlesnu a mrknu na hocha. A odcházím. S hlavou sklopenou, rukama lehce odtaženýma od těla. Dávám prostě klučinovi prostor. Každý krok od něj mi dělá problémy, má pozornost se začíná měnit na lovecký chladný rozum. Očima těkám ze strany na stranu. Každá takováhle hra je risk, ale já nechodím spát hladová. Nikdy. Ne, když jsou lidi tak naivní a tak sebestřední, zahaleni knihami o sebeuvědomění si a jitím za vlastními cíli. Ne, když vládne internet a televize a vítězí odlidštění… v téhle společnosti mám navrch. Jsem k ní dokonale uzpůsobená a mám co jí nabídnout… Smrt.

Paní jeskyně - 31. října 2007 17:46

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro I přes blikající nebo svítící reklamy, a mdlé světlo lapm, je vidět, jak se mu rozšířily oči i zorničky. Opět překvapením. "Nečekal bych, že na to půjdeš tak rychle," usmál se. "Neznáš mě, ale stejně mě hned zveš k sobě. To jsem doma uklízel úplně zbytečně," pokusil se znovu pobavit, a sám se tomu zeširoka usmál. "Takových jako ty moc není, většina se drží svých ječících kamarádek. Jsi hodně zvláštní, víš to?"

Paní jeskyně - 31. října 2007 17:56

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dva sražení mladíci se rychle zvedli a dali se na úprk, svého kamaráda nechali sténajícího ležícího na zemi. Ten se během několika málo vteřin pozvracel, nehledě na to, co říkáš. Teprve teď je to odporné. Mladík se totiž snaží postavit, rukou sáhne do vyzvraceného obsahu vlastního žaludku, ruka mu podjede a on se svalí na zem, přímo do zvratků. Napodruhé se mu podaří vstát, ale je ve stavu, kdy už není schopen ani nadávat. "C-cože? Jaká.. kytka?" potácí ze se strany na stranu, ale k tvému překvapení se stále drží na nohou.

Seranith de Antique - 31. října 2007 18:16
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro "Děkuji za poklonu, mladíče." Usměji se na něj a oním oslovením si z něj spíše vystřelím. Ano, je jisté, že jsem starší než on, a to i vzhledově. "Pokud chceš, můžeme jít k tobě tedy, pokud nemáš rodiče doma..." Sama se opět docela tiše uchechtnu svému vtípku na jeho mládí a věnuji mu další úsměv...

sir Damian Regen - 31. října 2007 18:20

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Jdětě raděj domů, mladíku." Mávnu rukou nad ním i nad zničenými okny a růží, na kterou se navíc vyzvracel. "Dnes už jste svou mužnost předvedl dostatečně. Chodíte na univerzitu, že? Dobrá....náhradu škod zaplatím. Ale zítra vás i vaše hrdinné přátele očekávám na přednášce z historie." A jak tak nepevně stojí, pozvracen komplet od hlavy až k patě, trochu na něj trocu se odtáhnu. Do bezpečné vzdálenosti. Co kdyby ho napadlo na mě sahat? Kdo by mi teď v noci ten oblek pak vyčistil? Ač jsem, za normální situace, poměrně cituschopný a cituplný muž, s ním soucit necítím. Co ale cítit je, a to z něj, jsou zvratky a alkohol. Už jsem za ta léta tomuhle pachu značně odvykl, takže se mi z něj dělá značně zle. "A teď už jděte. Víte.....není na vás vábný pohled. A já mám ještě poměrně mnoho práce." A aniž bych se otočil a cokoliv dalšího řekl či udělal, vracím se do domu. Když už beru za kliku projde spěšně zahradou Thomas a úslužně mi otevírá. Má na rtech zbytky krve a z jeho dechu je lehce cítit pach vodky. Věnuji mu vyčítavý pohled, naznačím, že si má alespoň otřít ústa a jemě jej prostrčím otevřenými dveřmi. Kdo ví, co by ten nevábně páchnoucí zbytek důstojného mládence udělal, kdyby si Thomase všiml.

Paní jeskyně - 31. října 2007 18:45

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Ne, ne! Počkej," mladík dívku, která o něj měla a možná stále má, zájem odstrčil. Ona zavrávorala, a i přes všechnu svou snahu upadla na zem, rovnou na zadek, jako nemluvně. Ozval se výbuch smíchu, kterým ji její kamarádky jistě nepotěšily. Mládenec se ohlédl s tichým a neupřímným "Promiň," a pospíchal za tebou. Jemně, ale přesto pevně sevřel tvou paži a zatáhl, aby tě zastavil. "Počkej, počkej, ty jsi taková.. divná. Teda, zvláštní. A taky hezká," nezkušeně se ti pokusil zalichotit. Na obyčejné mejdanové dámy stačí písknout a jsou jeho, ale u tebe má pocit, že by to nefungovalo.

Cynthia Feldkrieg - 31. října 2007 19:33

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Zastavím se, pomalu přenesu váhu na zadní nohu a tu, kterou jsem měla vepředu k ní přisunu. Jasně vnímám prudký pohyb, který udělal směrem k dívce. Jasně vnímám její bolestivý výdech a v hlavě mi to začíná kalkulovat. Kluk. Dívka. Kluka si začínám omotávat kolem prstu. Snadné. Příliš. Nepramení z toho radost z lovu. Radost z jeho tepající krve. Nejsem zvíře, abych zabíjela jen pro utěšení hladu! Jsem upír, chci mít z toho taky nějaké potěšení! “Nestalo se ti něco?!“ zrychlím krok směrem a nabídnu jí ruku. Kluka záměrně ignoruji, ale když kolem něho procházím dám mírně stranu na hlavu, aby ho pošolíchalo pár z mých vlasů po tváři a on k nim mohl přivonět. K vůni růží. K vůni vášně. K vůni pravé ženy. “Pojď, pomohu ti vstát…“ zaševelím tiše, ale tak, aby mi rozuměla. V mých očích není lítost ani v nich není náznak soucitu. Má slova jsou přesycena citem, ale ten se neodráží v očích. Jednou někdo říkal, že oči nedokáží lhát. Měl pravdu. Má ruka studí, ale kdo by v téhle chladné noci čekal její hřejivost, že?

Paní jeskyně - 31. října 2007 19:37

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "To by bylo, aby se tam objevili. Skutečné překvapení, aspoň jednou.. no," prohlédl si tě od shora dolů "Možná druhé, v mém životě," nadechl se, ohlédl zhruba směrem, kterým odešli jeho přátelé a pak se podíval zpátky na tebe. Utéct určitě nechtěl, takže jediná možnost, která se nabízí je ta, že chtěl vědět, jak jsou na tom ostatní hoši. "Já bych řekl, že to nechám zcela na tobě. Pokud ti to tam bude vyhovovat víc, klidně můžeme jít k tobě. Slečny by si měly vybírat místa, kde chtějí strávit několik málo chvil," zvedl obě obočí a snad po sté vykouzlil na své tváři milý úsměv. Ostych, překvapení a vše, co jej rušilo při rozhovorech s tebou, opadlo, nyní tady stál, spokojený, s klidným dechem.

Paní jeskyně - 31. října 2007 20:19

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Hoch se na tebe nechápavě podíval, podobný pohled věnoval i procházejícímu Thomasovi, ale mlčel. Jen stěží polkl a znovu se nepozvracel, ale jistě to nebude dlouho trvat. Pak se pomalu začal sunout pryč. Vrátili jste se domů, kde je znatelně tepleji, než venku. Zároveň to zde nesmrdí po zvratcích, po alkoholu ani po ničem, co by tebe samotného přivádělo k tomu, abys zvracel. Thomas si s omluvným výrazem otřel hřbetem ruky krev z pusy a posadil se ke stolu, ruce položil na jeho desku. "Je vše v pořádku?" zeptal se opatrně, tichým hlasem.

Paní jeskyně - 31. října 2007 20:26

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Nechápavě se po tobě podíval, zalapal po dechu, ale slova udržel v sobě. Nenávistným pohledem sjel dívku, kterou shodil, protože její vinou je kažen jeho lov. Ostatní ztichli, tupě zírajíc na tebe a jejich kamarádku, které po tvářích steklo několik slz. Odmítnutí by nesla dobře, ale takové ponížení neunesla, navíc ji zradili i lidé, které měla ráda. Co horšího se jí dnes ještě mohlo stát.. Váhavě k tobě vzhlédla. Se stejnou bázní k tobě natáhla ruku, abys jí pomohla na nohy a popotáhla. "Děkuju," zašeptala zlomeně. Oprášila si místa, o kterých si myslela, že by je mohla mít špinavá, a shrbeně zůstala stát na místě. Její síla vyčítat něco ostatním byla pryč, a s ní síla se ti podívat do očí. "Děkuju," zopakovala šeptem, roztřesené ruce podél těla.

Cynthia Feldkrieg - 31. října 2007 20:54

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Vůně ponížení je křehounká, ale intenzivní. Za mých mladých časů se s dívkami takhle nejednalo, i když byly šmudlané a hloupé, jako je tahle. Ponížení je jednou z nejkrásnějších cest lovu. Ačkoliv jsem ponížení sama nezpůsobila, dívka je jím přímo protkaná. Ve mně se to všechno bouří, zvířecí pudy lačnící po krvi, které jakoby na obojcích drží už jen touha hrát si. Trochu skousnu čelist, aby se špičáky neprodloužily a pak dívčině svou bledou rukou s delšími černě nalakovanými nehty zvednu bradu a palcem otřu ty slané titěrnosti, které rádi opěvují básníci. “Půjdeme, co říkáš? Tohle není místo pro tebe, já jsem Veronica a ty?“ pronesu hřejivě, protože to je to, co teď potřebuje. Alespoň já si to myslím. Pohledem se zastavím na každém z těch zbylých. Plane ze mě sebevědomí. Nakonec mé oči ulpí na hochovi: “Třeba příště, brouku,“ usměji se jako bestie. Jako mrcha, která naslibuje, ale skutek utekl. Hlas je provokativní, svádivý a… jasně dávající najevo onu nedostižnost. Šššš… maličká, za chvíli už bude dobře… za chvíli už bude líp… jen… ty to asi už nedoceníš… cítím, jak se mi zorničky lehce rozšiřují vzrušením. Děkuji jen svým zkušenostem, před čtyřiceti lety bych tohle nezvládla. Před čtyřiceti lety jsem byla loukou hladu. Jeho pouhým nástrojem. To skončilo. Před čtyřiceti lety

sir Damian Regen - 31. října 2007 21:15
	soukromá zpráva od sir Damian Regen pro " V počádku ne, Thomasi. Ale špatně také ne." Odpovím a raději se nedívám, jak si tu krev po té ruce rozmazal. Poslední dobou se z kultivovaného mladého gentlemana, kterým býval, čim dál více stává onou bestií popsanou v legendách už za mého života. Což je mi nevýslovně líto. Ale...........Nemohl jsem jej tehdy nechat zemřít. Prostě nemohl.

Seranith de Antique - 31. října 2007 23:47

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Jsem docela překvapena, že dnešní moderní mládež dovede být tak upřímná a... docela i zdvořilá. Stejně tak, že tento mladík dokáže se jen chvilku dívat do mých očí a k tomu ještě tak blízko mne. Chápu jeho touhu, která už musí být docela nabuzená, ovšem nedám žádnou známku té své. Přeci jen si prozatím hraji... "Dobrá tedy, pojďme k tobě domů, mladý muži." Opět se usměji, až skoro ukáži své bílé zuby, ovšem dávám si pozor.

Paní jeskyně - 02. listopadu 2007 19:08

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Spokojeně přikývne. "Jak si přeješ, princezno," úsměv mu nemizí z tváře. Za celou cestu jste nepotkali žádnou tvář, a to ani z tvých, ani z jeho vzpomínek. Byl docela tichý, jen sem tam něco málo řekl, ale spíš přemýšlel. Po půl hodině jste došli k jednomu z mnoha dvoupatrových domků v klidné uličce. U domu sice nejsou předzahrádky, ale díky několika květinám u dveří to stejně vypadá útulně a domácky. Pustí se tě, odemkne hlavní dveře, otevře ti a počká, dokud nevejdeš. Vaše další cesta vede nahoru, až do posledního patra, kde znovu odemkne dveře a pozve tě dál. Byteček je to opravdu malý, skromné 1 1, ale hezky uklizené a upravené. Sice je vidět, že zde žije muž, protože se zde nachází minimum ozdob a podobných cetek, ale celkově byt působí moderním dojmem.

Paní jeskyně - 02. listopadu 2007 19:14
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Ah, aha," odpoví sklesle a zůstane na tobě viset pohledem, než se smutně pousměje a přitáhne si několik papírů, které jsou rozházeny po stole. "Udělal jsem něco špatně?" zeptal se znovu opatrně, aniž by zvedl pohled od opravování písemných prací.

Paní jeskyně - 02. listopadu 2007 19:21

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dívka se na tebe nevěřícně podívala, protože tvá laskavost se zdála nekonečná, alespoň ona to tak cítila. Její přátelé se přestali smát a zvážněli, jen mladík, který už byl natěšen a uspokojen po psychické stránce, vztekle zavrčel několik nadávek, sjel tě nepříjemným pohledem a poté se vydal za ostatními, kteří se už vrhli do tichého povídání, lépe řečeno pomlouvání. "Ah, hm, dobře," souhlasila nejistě. Stále ještě doufala, že jí někdo z mladých lidí zastaví, nebo aspoň něco řekne, ale bavili se jen mezi sebou, jako by nebyla. V té chvíli ji zabylo ještě hůř a po tvářích jí opět začaly stékat slzy. "S-samanta, klidně mi říkej Sam," zavzlykala, popotáhla a zkoušela se uklidnit. "Já.. proč tohle děláš? Ani mě neznáš, ale zastala ses mě, a to jsem se k tobě nechovala hezky," tázavě se na tebe podívala.

sir Damian Regen - 02. listopadu 2007 19:22
	soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Ne Thomasi. Ty za nic nemůžeš, příteli." Odpovím mu. Jsem si jist, ze si předtím přečetl mé myšlenky. "Já......Omlouvám se, že jsem ti tohle tenkrát udělal. Nebyla jiná možnost." Opravdu je z těch slov cítit lítost.

Paní jeskyně - 02. listopadu 2007 19:29
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Nemohu si stěžovat. Když nemám normální život, mám alespoň tento.. je to lepší, než nežít vůbec," zvedl hlavu a jemně se usmál. "Vděčím vám za život a jsem rád, že jste to byl právě vy a ne někdo jiný. Občas bych byl raději vámi, než sám sebou, tohle je dobrý život, ale bývá těžký," sklopil pohled k papíru a něco na něj poznačil.

sir Damian Regen - 02. listopadu 2007 19:53

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Já vím, Thomasi." Odpovím tiše a do mysli se mi derou neodbytné vzpomínky a ještě neodbytnější myšlenky. Opravdu to ještě vím, jak je to těžké.......Vím. Nikdy se to nezmění. Usmál jsem se, ale byl to smutný úsměv. "Život jsem ti, chlapče, při všech cvých dlouhých letech o kterých ostatní tvrdí, že mě učinila moudrým, zachovat nedokázal. Jen dát to, co mám sám. Věčnost prožívanou npo nocích a v šeru sounraku a svítání. Věčnost, vykoupenou krví nejprve tvou a nyní každou noc tvých obětí. Věčnost, která mi tě vrátila, příteli, aby mi tě vzala navždy."

Seranith de Antique - 03. listopadu 2007 10:48

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro "Hmm... Princezno? Dítě..." Opětuji mu úsměv a přenechám svůj krok jemu. Těch minut téměř mlčení mi nevadí, dokáži mlčky přežívat i roky. Docela se i těším, v jakém světle představí svůj byt, nebo dům a následně, když se dostaneme už i dovnitř, jako slušná žena se zastavím ihned za dveře, které za mnou zavře a čekám, rozhlížeje se pohledem. "Útulné, hezké." Usměji se na něj.

Cynthia Feldkrieg - 04. listopadu 2007 22:37

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Sklopím hlavu i zrak, vlasy mi překryjí tvář, skoro mám chuť odpovědět jako vlk z jedné pohádky Abych tě mohla sníst ale můj instinkt mi velí chovat se obezřetně, protože ještě není vyhráno. Její city a pocity jsou zatím zmatené, tohle zmatení se buď musí udržet nebo plně ovládnout v můj prospěch. Žádná jiná volba neexistuje. “Slova, byla to jen slova, Sam…“ koukám se asi tak metr před sebe, “ten kluk tě ale napadl. Prošlo by mu to teď, prošlo by mu to vždy,“ pak vyhledám svýma temnýma očima ty její. Roztomilé, naivní, plné emocí. Závidím jí ty emoce nezatížené dlouhým bytím. Člověk asi opravdu není stavěný na to, že by se měl dožít víc, jak sta let při plném rozumu. Mně je sedmdesát a už teď to pociťuji. “Nezasloužila sis to, tvé rozhořčení bylo na místě,“ uznání vlastní chyby lidi hrozně nakloní na stranu toho, kdo ji přizná, krásná a plně platná poučka. Sejmutí jejich idiocie a její převzetí na sebe samého. Já si to dovolit mohu. Mám hlad. Pomalu nás míjejí lidé a mlsně po nás hodí očkem alespoň jeden upír. Vypadáme jako dvě kamarádky, které si daly za úkol pomalu projít tajemným nočním parkem. Já ghothička, ona holka letošní palčivě nepovedené kolekce. Nakonec přeci jen park skončí a my pomalu vejdeme do velmi dobře osvícených ulic. Skoro po dvou metrech je lampa. Plán mi zatím vychází. Světlo. Druhá esence radosti v duši tak nicotných tvorů, mezi které se řadí i takové hloupé holčičky, jakou je Sam. Ne, nikdy jim nedojde, že i světlo má své hranice a že i stín krčící se u jejich pat je jen obdobou temnoty… ne, jsou tak slepí… A já tak hladová…

Arakis - 05. listopadu 2007 11:14
	soukromá zpráva od Arakis pro Volným krokems ejdu do baru a nasávám atmosféru. Když vejdu do mísnoti rozhlédnus e po nějakém volném místě ideálně někde u zdi a od tama se porozhlédnu po osazenstvu i obsluize...

Paní jeskyně - 06. listopadu 2007 14:33

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Thomasova tvář se zachmuřila, ale zároveň na ní bylo něco.. jako by se uvnitř usmíval, kdo ví, zda významu tvých slov, nebo tomu, jak hezky jsi to řekl. "Jenže, jedno nám zbylo - dar rozhodnout se. I nyní, jako upíři, se stále můžeme rozhodnout svůj život ukončit," zhluboka vydechl "I když já bych to zřejmě nedokázal, ne teď. Vážím si toho, že smím skoro vše, co jsem směl dřív," tentokrát se usmál opravdu.

Paní jeskyně - 06. listopadu 2007 14:38

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "To je dobře, že se ti to líbí," zavede tě do pokoje, který vypadá spíš jako obývací pokoj, než ložnice, a ukáže rukou na sedačku, aby ses posadila. "Tak, co si dáš? Nemáš hlad? Mohl bych ti něco ukuchtit, kdybys chtěla, nebo můžu něco objednat, přiznávám, že zde mám více alkoholu než jídla," omluvně se usmál, otevřel skříňku, která slouží jako bar a vytáhl z ní alespoň pytlík chipsů, které vysypal do křišťálové mísy, kterou zřejmě zdědil nebo mu ji dala maminka, protože ženy tyhle věci nerady vyhazují, i když jich mají doma hromady.

Paní jeskyně - 06. listopadu 2007 14:45

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Je zde několik volných černých, nepříliš velkých, stolků, zbytek je obsazen nejrůznějšími lidmi, ale většina z nich působí dojmem, že zde nejsou popvé. Dvě obsluhující slečny mají čelenky s modrými chlupatými oušky a slušivé, nepřehnané, modré kostýmky, které vypadají docela vyzývavě. Taky jsou tak ty slečny vybrány, přece jen, ty výstřihy nejsou plné náhodou. Prakticky nikdo ti nevěnoval pozornost, všichni se věnovali tomu svému. Ovšem v okamžiku, kdy ses posadil, přicupitala k tobě pohledná blondýnka, naklonila se, a usmála se "Dáte si?" voněla a byla to právě ta sladká vůně, která byla cítit už v chodbičce.

Paní jeskyně - 06. listopadu 2007 14:51

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Ah..a," šeptla jen a zbytek cesty o tom zřejmě přemýšlela, nebo jen nevěděla, co má povídat dál a rozmýšlela si to, nebo ani jedno. Ona sama má dost starostí na to, aby měla o čem přemýšlet, včetně zamyšlení se sama nad sebou. A světlo lampy, jako by jí vrátilo do reality. "Kam vlastně jdeš? Nebo odkud? Asi z nějakého klubu, co.. jestli chceš, můžeme ještě někam zajít, nebo tak," oči se jí rozzářily nadšením díky tomu, že by někam mohla vzít svou novou kamarádku. "Můj táta jeden klub vlastní, ale je to hrozný pajzl a schází se tam samí divní lidé. Někdy dokonce tvrdí, že jsou to nějací zabijáci, protože u sebe mají zbraně a takové ty věci," její tvář se mírně zachmuří.

Arakis - 06. listopadu 2007 15:22

soukromá zpráva od Arakis pro Chvilku ještě pozoruji prostředí baru, když dojde slečna pronesu prostě: "Pivo a tři vodky," jak už je mojim dávným zvykem vytáhnu z kapsy kabátu krabičku cigaret a vyklepnu si jedno. Oblíznu ho a pak jej stříbrným zapalovačem Zippo zapálím. Potáhnu si a vypustím k stropu dva proužky namodralého dýmu a to přímo nosem, přičemž pozoruju jak dvě slečinky tak i ostatní dění v baru. V okamžiku, kdy donese vyžádané pití, poděkuji a kopnu do sebe vodku, spokojeně dokouřím, a pak se napiju piva.

Cynthia Feldkrieg - 06. listopadu 2007 17:25

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Zabijáci?! Hmmm… to by se mohlo hodit, ale jestli je potkám, ty už u toho nebudeš, děvčátko! vysloveně se mi sbíhají sliny, opravdu moc a opravdu hodně. Potichu zhluboka dýchám, abych se ještě ovládla. Ale ten klub mě zajímá. Agresivní typy vždy byli něco pro mě. Rozhodně zpočátku jsem zabíjela ty „zlé“, protože jsem měla dost těžké sny i svědomí, když jsem zabila někoho nevinného a bezbranného. Vyčíhávala jsem si násilníky do doby, než jsem zjistila, že je to jedno. Že mi je to jedno. “Ráda někam zajdu, pohádala jsem se svýma, a tak jsem vypadla… potřebovala jsem na vzduch, chápeš?“ ke konci ztiším hlas, abych tomu dodala na tajnosti a důrazu, “kde přesně ten klub je?! Nechce se mi nikam daleko a jak se menuje? Třeba ho znám,“ zajímám se, protože bez ní bych tam bez těchto informací prostě nedošla. “To máš dost v pohodě, když tvůj táta vlastní klub, nemyslíš?! Proč ses flákala v tom parku plným frajírků a uchyláků, Sam?“ předstírám zájem, abych si ji co nejvíce naklonila na svou stranu, což už se stejně dost stalo.

Seranith de Antique - 06. listopadu 2007 18:09

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro V klidu se posadím, nesvlékám si ani kabát. Dalo by se říci, že se stále usmívám, jeho docela bezstarostný výraz mne jaksi uklidňuje a možná by se dalo říci, že se v jeho přítomnosti odreagovávám. "Ne, děkuji. Nemám na nic chuť." Odepřu si ten lidský zvyk a opět se jen usměji... "Možná by bylo dobré, kdybys sedl ke mně a pověděl mi o sobě něco, mladý muži." Usměji se opět tomu lehkému vtípku, kdy si do něj rýpnu a dám si nohu přes nohu.

Paní jeskyně - 06. listopadu 2007 19:00

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Servírka donesla vše podle tvé objednávky, nepodivila se, nijak to nekomentovala. A i když se celou dobu usmívala, bylo ti jasné, že to nedělá proto, že by se usmívat chtěla, ale jen kvůli zvyku z práce. Ze dveří, kterou vedou do místnosti za barem, vyjde muž středních let. Chvíli něco povídá servírkám, pak přelétne lokál pohledem a zastaví se u tebe. Znovu něco řekne jedné ze servírek, ta se na tebe také podívá, pak na toho muže, zavrtí hlavou a jde se věnovat hostům. Zřejmě je to majitel, který zahlédl novou tvář mezi těmi známými, které vídá denně. A hlavně díky tomu, že jsi mužův pohled zaregistroval, padl ti do oka i jiný muž, sedící na jedné ze starých barových stoliček. Delší mastné černé vlasy má neupravené, na sobě dlouhý kabát, nějaké podivně barevné kalhoty a hlavně boty, celé od bláta.. a boty od bláta měl nedávno i jeden upír, kterého jsem zabil, protože v parku u hřbitova z nějakého důvodu zmizel kus trávníku.

Arakis - 06. listopadu 2007 19:04

soukromá zpráva od Arakis pro Zbystřím pohledem a kopnu do sebe dalšíhop panáka vodky a hledím an muže s mastnými vlasy i pravděpodobného majitele baru. Dupnu si martenskou pevně zavázanou jen tak do rytmu muziky a zkusmo se protáhnu, abych ucítil že pistole sedí v pouzdrech na pravém místě. Nenuceně se na chlapa zazubím vlčím úsměškem a napijus e piva... pak típnu zbytek cigarety a zapálím si další... třetí vodky vzápětí zmizí a já dorazím pivo... cítím jak tělo rychle odbourává alkohol, jako jakýkoli jiný alkohol. Takže tady máme jednoho pána na holení, usmějis e sám pros ebe a bedlivě sleduji oba muže snažíc se zachytit jejich auru...

sir Damian Regen - 06. listopadu 2007 20:35

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "I já si vážím toho, že smím žít.........skoro normálně." Odpovím příteli. "Jen........Měníš se Thomasi. A pro ty změny, které ty sotva vnímáš, si vyčítám že jsem ti tohle udělal, víš." A zase se smutně pohroužím do svých myšlenek jen pro sebe potichu dodávajíc: "Věděl jsem to. Každý se po nšjaké době mění. Opouští lidskost aby přijal stvůru v sobě. Jen já zustal nezměněn po dlouhou řadu věků. Bohužel."

Paní jeskyně - 08. listopadu 2007 13:14

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Modrá kočička," odpověděla ti váhavě a máš dojem, že i trochu zrudla. Každopádně jí to neodradilo od povídání na dlouho. "Býval to nějaký striptýzový klub, kdysi, a táta je líný na vymýšlení jmen, tak mu to jméno nechal," osvětlila ti trochu historii podniku. "A je.. no, odsud docela daleko," její neurčitý výraz, možná až lehce vyplašený, ti dal jasně najevo, že si v tuto chvíli není jistá, kde že to vlastně je. Rozhlédla se kolem sebe a pohledem opět ulpěla na tvém obličeji. "Jsou to mí kamarádi.. kde jinde bych měla být, než s nimi?" podivila se.

Paní jeskyně - 08. listopadu 2007 13:27

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Ahh..," vydechl tiše, překvapeně "No, dobrá," sundal ze sebe to, co považoval za zbytečné, a poslušně se posadil vedle tebe. Snažil se usmívat, ale byl z tebe značně vedle. "O sobě.. o sobě," zopakoval si tiše sám pro sebe, podíval se na tebe, ale nakonec zůstal hledět před sebe. "Tak.. jsem student, ale studium mi zrovna moc nejde. Naši žijou na druhém konci města, ale nemáme spolu moc dobrý vztah, takže se ani prakticky nevídáme. Ti venku, to byli mí nejlepší přátelé, se kterýma se vídám často. Jinak.. pracuju příležitostně, většinou v nějakém klubu," nevěděl, co říct, a tak řekl vše a přitom nic.

Paní jeskyně - 08. listopadu 2007 13:35

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Víte, já to na sobě nevidím, připadám si stejný," chlácholivě se usměje "Ale vy je vidíte.. můžete mi pomoci, abych zůstal stejný. Věřím, že to jde. Lidé se také mění, ale dokáží se změnit zpátky, tohle je myslím stejné," úsměv mu zcela zmizel z tváře a on začal být vážný "Potřebují jen pomoci. Já jsem.. jako nový člověk. Aspoň tak to vidím," nadějně se na tebe podívá. Zřejmě ani jemu není tak úplně jedno, jaký je a bude. Zatím.

Paní jeskyně - 08. listopadu 2007 13:44

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Majitel zaváhá, ale nakonec odejde. Muž u baru také nedělá nic zvláštního, jen upíjí ze své sklenice a nikoho si nevšímá. Pravděpodobně ani nezaregistroval, že jej sleduješ. Ty jsi si v tuto chvíli už jistý, že je to upír, a to i bez toho, abys jej viděl zepředu. Majitel se do lokálu vrátil během několika málo minut, dolil sklenici sedícímu upírovi, pak si nalil sám, opřel se o pult a dal se s ním do řeči.

Arakis - 08. listopadu 2007 13:51

soukromá zpráva od Arakis pro Objednám si další pivo a jen tak tam sedíma popíjím, pozvlna tak abyc se neopil, kouřím cigaretu za cigaretoua držím si čistou hlavu. Už se jen tak koukám po baru a upíra si hldám, čekám, až se zvedne, ať se za ním mohu vydat a dát se sním "do řečiů krátké a fatální. Pokud se na mě ještě majitel podívá jen se pobaveně pousměji, pokud s ena mě podívá upír mrknu na něj. Protáhnu si prsty až zapraští a hledím jestli ejsou ěnkde nějaké pěkné holky, třebaže můj vzhled mi zrovan v milostných pletkách nepřeje...

Cynthia Feldkrieg - 08. listopadu 2007 20:17

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Modrá kočička, no potěš koště. Jestli já ji teď nezabiji, určitě mi skrze to, že zahne do nějaké uličky a tam to bude, uteče. nespokojeně uvnitř sebe samé zahučím. Takhle mě nachytat… aaarrggh začínám se durdit na sebe samu, což také nesvědčí o ničem dobrém. Na tváři však zanechávám neutrální naslouchavý výraz, který jakoby dával najevo zvažování každého jejího slova. Pocit, že není sama a nepovídá si jen s nevděčným větrem. Výraz se změní ve chvíli, kdy opět vyhledám její tupě bláhové oči. “Ah tak,“ hřejivě se usměji a myslím si své. My upíři nikdy nebudeme hrát férově, prostě to nejde, nepřežili bychom a nebavil by nás lov. “Tvoji kamarádi?!“ naběhnu se stylu matky či babičky a pak to naštěstí utnu. Co by po mně jako po 70 letý ženský asi tak chtěla, že?! Nebýt neustálého hladu po informacích, který asi máme v sobě zakódovaný, byla bych mentálně opravdu babce podobná. Štěstí, že to není tak zlé. Je to pravda. Nemůžeš si vybírat, prostě ne. Narodila ses v nějaké vrstvě společnosti, máš svůj charakter, jsi ráda pod vedoucí rukou. ale vím, že tohle jí říct nemohu. Stejně ani to, že ji chci zabít pro své dobro, pro svou potřebu. Není v tom nic osobní, je to tah osudu, koho mi přihraje do cesty. “Pravda. Ale není to hloupé chodit tak daleko od místa bydliště?!“ pohled mi opět ulpí na cestě přede mnou. Nemohu se na ni dívat. Cítím jak v ní tepe krev. Buch. Buch. Ten tlukot mě ubíjí. Buch…

Seranith de Antique - 09. listopadu 2007 12:41

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Maličko se k němu natočím, abych mohla pozorovat jeho oči. Možná v nich hledám i něco více, než jen ten možný strach, který se může za pár chvil v jeho tváři objevit. Pozoruji jeho tvář, s výrazem skály."Takže se vlastně sportovně flákáš, viď?" Další z oněch úsměvů. Na nic moc nečekám. Pomalu se zhoupnu do stoje před něj a v dalším momentě už sedím obkročmo v jeho klíně, objímaje nohami jeho tělo. Může se i zdát, že v tuto chvíli nejsem ani moc vysoká... Paže se jemně obtočí kolem jeho krku a následně pomalu přiblížím tvář k té jeho, ovšem chci si s ním pohrát. Ne, nepolíbím ho.

Kedamono Nemuri (5. divize) - 09. listopadu 2007 17:16
	soukromá zpráva od Kedamono Nemuri (5. divize) pro Povzdechnu si při pohledu na osazenstvo baru. Nakonec se usadím k pultu na barovou stoličku. "Černé." Objednám si pivo. Po donesení objednávky položím na bar peníze. Pak pozvolna usrkávám pivo. Nijak nespěchám. Práce neuteče a já bych nerad na sebe upozornil dříve než by bylo otřeba.

Paní jeskyně - 09. listopadu 2007 23:51

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Kromě servírek, které mají na tváři ještě stále stejné nucené úsměvy, je zde i několik dalších žen, ale jednak se ti žádná nezamlouvá a jednak ony si své 'prince' na dnešní noc už našly. Ani jeden z mužů si tě dlouhou dobu nevšímá, ale i jejich rozhovor nakonec skončil, oni se spolu naposledy napili a rozloučili se. Ani v té chvíli ti upír nevěnoval sebemenší špetku pozornosti. Ovšem, jak už to tak u zvídavých lidí bývá, majitel klubu ano, ale jen do chvíle, kdy se za upírem zavřely dveře. Pak on sám zmizel vzadu.

sir Damian Regen - 09. listopadu 2007 23:56
	soukromá zpráva od sir Damian Regen pro Usměji se na něj, ale úsměv to není nijak veselý. "Mohu to zkusit.....snad to ještě jde." Odpovím. "Ale.....nebude to vždy snadné a bewz bolesti pro nás oba. A bez nutnosti mít ke snaze také vůli." A silu.

Paní jeskyně - 10. listopadu 2007 00:01

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Náhle se k tobě přimotá žena, jejíž parfém se ti okamžitě vryje do paměti. Je to přitažlivá plná vůně v takovém množství, že by se z toho jednomu zvedl žaludek. Jednu ruku ti položí na rameno, druhou přejede po tvém pasu, ale nakonec jí položí na desku baru. Ruce v černých rukavičkách, to je to první, co vidíš. "Bavíš se?" má krásný hlas, přesně takový, který dokonale doplňuje její parfém. Nezkrotně svůdný, ale zároveň tolik odpudivý.. kolik na tohle svedla mužů? Na sobě má tmavě fialový delší kabátek a kalhoty stejné barvy, jen košile a rukavice jsou černé. Jenže co víc, není to jen nějaká ta obyčejná šílená holka od vedle, je to ztělesnění krásy. Obličej s jemnými rysy se na tebe usmívá každým kousíčkem, modré oči hoří sympatiemi a kudrnaté medové vlasy se pohupují.

Paní jeskyně - 10. listopadu 2007 00:08

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Jo, tak.." nedořekl. Těžko říct, jestli se mu jeho situace opravdu líbí. Je vůbec někdo, kdo by chtěl být tolikrát za večer překvapen a zaskočen? Chvěje se. Cítíš každý ten drobný pohyb, který z něj díky tobě vychází, slyšíš každý rozechvělý nádech a výdech.. a vidíš strach, smíšený s nepotlačeným chtíčem. Jednu ruku ti položil na pas, ale opět ostýchavě a docela vysoko, a druhou pohladil tvou tvář a prsty zajel do vlasů, okouzlen, zbaven smyslů. "M-možná.. bych tě rád viděl ví-ckrát, než jen jednou," vykoktal pomalu a ničemu víc se neměl. Je to divné, když muž ví, že nemiluje, ale stejně se snaží potlačit svůj chtíč, jen aby dál mohl zkoumat to tajemno v tvých očích.

Paní jeskyně - 10. listopadu 2007 00:17

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Rozesmála se. "Jsi tak starostlivá," je to upřímný, srdečný, smích, který se nevysmívá, ale svou hloubkou děkuje za to, že aspoň někdo o ní má starost. "Neboj se! Noc je ještě mladá! Musíme spolu něco zažít," další šťastný úsměv. Jenže pak udělala něco, co jsi ty sama nečekala. Chytila tě za ruku a zatáhla, abys ji následovala.. nebyl to pouhý dotek, v tu chvíli jsi to vše cítila ještě intenzivněji. Každou kapku její horké krve, každou kapku té blahodárné tekutiny. Život. A vše se pro tebe zpomalilo, od pohybů jejího těla, přes projíždějící auta v dálce, byla jen tahle chvíle. "No tak pojď, snílku!" vtrhla tě zpátky do reality, stále tě držíc za ruku.

Paní jeskyně - 10. listopadu 2007 00:21
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Za zkoušku nic nedáme a pokud se něco má zvrtnout, pak se to zvrtne tak jako tak. Dříve či později," odsunul židli, postavil se a nevěnoval ti o nic míň pozornosti, než před chvílí. "Upíry nezměníme genetikou ani ničím jiným, musíme je změnit jejich původní podstatou," neznělo to ani, jako by to bylo z jeho hlavy, ale řekl to.

Arakis - 10. listopadu 2007 09:05
	soukromá zpráva od Arakis pro Nechám na stolku ležet peníze a okamžitě se zvednu mizíc za upírem. Ještzě před tím si ovšem šnupnu podporujících prostředků, mé pohyby jsou najednou rychlejší elegantnější, smysly se zostřili, přivřu oči a vyjdu za upírem, ne moc spěchem, ale přeci rychle, pouzdra s pistolemi odjištěné...

Cynthia Feldkrieg - 10. listopadu 2007 09:43

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Na sucho zapolykám a skousnu čelist. Provokuje mě a mé tělo se tou provokací nechá strhnout úplně bez problémů. Bouří se to ve mně a prostě... nemůžu. Ono sedmdesát let není asi moc. Upír je neustále lidský, vnímá náladovost. Já mám menstruační náladu tři týdny v měsíci. Probouzí se ve mně bestie. Noc je mladá, říkáš?! Ne, noc je stará děvka, co dá každýmu! Vytahaná, rozvláčněná v hlavě se probouzí zloba, která už ani Noc nedokáže ocenit. Něco spolu zažit! To jistě! Unavuješ mě, jsi tak naivní a hloupá. Jsi člověk, ubohá existence, která nic neznamená. Jsi Nic, se kterým nelze zažít víc! Vlastně jde... Začnu pomalu brzdit, na tváři se mi vyrýsuje potěšený úsměv. Modrá kočička počká... bude muset. “Já a snílek?“ směji se zvukem zvonkohry, se kterou si pohrává vítr, “no počkej... pomalu zastavím. Předkloním se jakoby pod návalem smíchu, zkontroluji si, že tu opravdu nejsou kamery a zkontroluji si, jak daleko jsou chodci. Má ruka ji chladí, svírá jí s něhou, ačkoliv by ji mohla rozdrtit. Buch. Buch. Zarývá se mi do uší. Buch

Seranith de Antique - 11. listopadu 2007 01:03

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Tiše se velmi decentně uchechtnu, aniž by to bylo jakkoli neslušné, když jsme zrovna tak blízko sobě a zíráme si do očí. "Možná už to nebude možné, co ty víš, chlapče?" Další úsměv, ne, prostě s tím nepřestanu. Chladná dlaň se pomalu dotkne jeho mladé tváře, je mi jasné, co teď asi chlapec prožívá. Po pár okamžicích dlaň sjede po jeho krku přes tričko, na břicho, kde vyhledá lem a pomalu vjede na kůži. S možná nicneříkajícím úsměvem, lehounce jej hladí, ovšem párkrát se taky projeví i nehty.

Paní jeskyně - 11. listopadu 2007 11:57
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Proč by ne? Život je dlouhý," spokojeně se usmál. Každý tvůj dotek mu víc a víc znemožňoval myslet normálně a zahrnovat tě lichotkami, jak měl v plánu. Naklonil se k tobě a nasál tvou vůni, jeho prsty vjely hlouběji do vlasů, aby si tě s jejich pomocí přitáhl blíž a pokusil se tě políbit.

Paní jeskyně - 11. listopadu 2007 12:02
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Kdyby si nevšiml už ani toho, že za ním někdo, i když se zpožděním, vyšel z baru, bylo by to divné. Jenže kdo ví, co za tím opravdu je, možná si zase začal dávat pozor, když vyšel na ulici. Přeci jen, uprostřed baru mezi tolika lidmi je každý smysl znevýhodněn. Zvolnil krok a dlouze se ohlédl. Poté pokračoval dál, ale u nejbližší postranní uličky zabočil.

Paní jeskyně - 11. listopadu 2007 12:07

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Několik metrů od vás projely dvě auta a zaslechla jsi i hlasy, ale ty utichly stejně rychle, jak chodci přešli ulici. Zase jste zůstaly samy. "Co? Já.. nechtěla jsem tě urazit, nemyslela jsem toho snílka zle," omluvně zvedla koutky "Jen nerada říkám lidem jménem, takže si vymýšlím různé přezdívky, víš," ale i tak dál stála na místě a čekala, co jí řekneš. Jestli se náhodou neotočíš a uraženě neodejdeš.

Cynthia Feldkrieg - 11. listopadu 2007 13:15

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro ”Jdi ty... neurazila jsi mě..” pronesu stále předkloněná, vlasy mi z ramen spadají do obličeje. Vnímám auta, vnímám chodce. Začnu se zvedat až když všechno utichne. Netuším, jak to pro ni může vypadat, jak to na ní působí. Nemohu si dovolit vychutnávat si ten pocit dlouho. Kroky se sice žádné neblížily, ale co kdyby. V člověku jsou 4 litry krve a než je jeden vypije, také to nějakou dobu trvá. Její zděšení se postupně stupňuje, jak si pomalu uvědomuje, že tu něco nehraje. V mém pohledu se odráží chlad mého srdce. Prázdnota mé duše. Lehoulince se pousměji. Nic však neříkám, jak to bývá v těch tvrďáckých filmech. Vytahuje se snad řezník nad teletem, které má zastřelit? Chce říci poslední slova, když ví, že ho stejně oběť vnímat nebude? Ne. S něhou mně vlastní jí odhrnu vlasy z krku, druhou ruku jí položím na ústa a zakousnu se. Zuby mi pomalu projíždějí hlouběji do jejího krku. Saji ji jak malé děcko matčino mléko. Opatrně, nyní volnou ruku jí dám kolem pasu, abych ji podpírala, za několik okamžiků už nebude moci stát na vlastních nohou. Buch Buch ... ... buch

Seranith de Antique - 11. listopadu 2007 13:50

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Jsem mírně zaskočena, ale měla jsem to čekat. Jeho rty téměř uklidní mé pudy. Dlouhou dobu jsem nikoho nepolíbila. Tiše zavrním s úsměvem na tváři a bodajícím pohledem. "Zlobíš, pane zajíčku." šeptnu tichounce a poté jej od sebe jedním pohybem dlaně odtlačím, aby se pomaličku opřel o sedačku. Napřímím se v jeho klíně a jedna z dlaní přejede po jeho tváři, prstem přes ústa, sjíždíc na krk a břicho. Pevně uchopím jeho tričko a poté jej oběma rukama roztrhnu... S mírně fanatickým výrazem ve tváři, skloním se nad jeho tělo a jazykem začnu laskat tu mladou pokožku...

Arakis - 12. listopadu 2007 08:11

soukromá zpráva od Arakis pro Jakoby nic vytáhnu pistoli a strčím si ji do kapsy, nenápadně, drží v hluboké kapse deserta a usmívám se, pokuřuji cigaretu, jako by se nic nedělo. Má bledá tvář a šelmí oči, pohyby kočky jsou jao yb nepatřičné. Vejdu do uličky v ruce pistoli a na rtech nyní lehce namodralých křivý úsměv. Jsme připraven na cokoli, postavím se, abych skýtal co enmenší palebý cíl, tj. přikrčen v kolenou s paží nataženou před sebe bokem natočen čelem k nebezpečí, vnímajíc vše celým tělem...

Paní jeskyně - 13. listopadu 2007 18:32

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Opět podivný večer v New Yorku. Kluby žijí bujarým nočním životem, po ulicích proudí zástupy lidí, ať už ve stavu střízlivém, nebo nikoli. Život. Blahodárná tepající energie každého živého těla jistě i dnes přitáhla do města parazity, vrahy v divných oblečcích a s neméně divným chováním. Bohužel pro tebe, i lidé mají rozdílný vkus a chodí oblékaní jak se jim zlíbí. Z tvého rozmýšlení tě vytrhne klapot rychlých kroků, které utichnou kousek od tebe "Nemáte oheň?" vedle tebe nervózně postává zhruba šestnáctiletý mladík s rozcuchanými vlasy.

Paní jeskyně - 13. listopadu 2007 18:42

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Pokusila se vykřiknout, ale z jejích úst vyšel jen krátký pisklavý sten, který plynule přešel do neslyšného vzdechu. Cítíš, že její tělo zachvátil neklid a hrůza, tep znatelně zrychlil a ona v posledním marném pokusu natáhla ruce, aby tě odstrčila. A pak se stalo to, co jsi očekávala jen z části. Ano, lidé s úbytkem krve slábnou a podlamují se jim kolena, ale vždy mají ještě dost silnou vůli k tomu, aby se bránili, nechtějí si připustit, že z vlastní vůle už nezvednou ani ruku, ale je v nic něco, co je drží a na tebe nepadá jejich celá váha, dokud nezemřou. Jenže ona omdlela a celou svou vahou spadla na tebe.

sir Damian Regen - 13. listopadu 2007 19:40
	soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "To máš pravdu, Thomasi." Ocpovím ještě v zadumání. "Dobrá, něco tedy zkusíme. Ale pro dnešek.....nechceš s těmi písemnými pracemi pomoci?" Ta poslední věta zněla téměř škádlivě. Nebo se to tak Thomasovi mohlo alespoň zdát.

Martin Polan - 13. listopadu 2007 20:32

soukromá zpráva od Martin Polan pro Udiveně pozvednu obočí a chvilku se na něj divám. tomu nebude snad ani šestnáct....sakra to sem musel vypadat stejně trapně jako on když jsem začinal kouřit.... Začnu hledat po všech kapsach svůj pravej americkej zippak. "Jo jasně mám" Konečně ho najdu natrenovaným grifem ho efektně otevřu a zapalím. Na tahnu ruku aby si připalil. Mezitim druhou rukou hledám svoje cigára, protože když vidim někoho kouřit tak si většinou musím taky dát jedno.

Cynthia Feldkrieg - 13. listopadu 2007 22:29

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Trochu zahekám, pokrčím kolena a snažím se to nějak vyrovnat. Musí to působit parodicky směšně. Tohle se mi už párkrát stalo, ale pokaždé mě to vykolejí. Tak nějak si dám koleno za její nohy a pokusím se ji za jeho pomoci přehnout, aby to vypadalo jak romantické ukončení tanga, rukama si ji podpírám tak, aby nezaklonila hlavu, dokud bude živá, svalstvo neochabne a ona bude jakžtakž držet, až zemře, tak pak jen uhnu kolenem, není nic snazšího. Při tomto přehazování ji musím stále držet zuby, abych si nezasvinila hadry a i její tělo. Zakuckám se, ale pokračuji dál, následky toho, že na chvíli skoro přestanu dýchat si nechám na později, přeci jenom prskat tu krev by nebylo moc košér. Sam, Sam, ty mi tedy ale dáváš! postesknu si v duchu, že už ani jednoho najíst v klidu nenechají.

Paní jeskyně - 21. listopadu 2007 17:49
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Nad tvou poznámkou se jen usmál, pobaveně, potěšeně. Roztržení trička ho rozpálilo, ale nedá se říct, že by ho to dvakrát potěšilo. Jenže na to v okamžiku zapomněl, vzrušeně vydechl a jeho stisk na okamžik zesílil, pak tě začal hladit, ale k ničemu víc se neměl, jen si úžíval toho, jak se mu hezky věnuješ.

Paní jeskyně - 21. listopadu 2007 17:54

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Upír zůstal stát v uličce, opřený o jednu ze zdí, natočený tak, aby tě viděl hned jak přijdeš, nebo případně projdeš po hlavní ulici, což se nestalo. Cítíš na sobě jeho pohled, není to příjemné, ale to je jen málo pohledů. Co jsi zač? jeho hlas je klidný, velmi tichý a sípavý, přesto mu dokonale rozumíš. Lovec? Přišel jsi dělat svou práci? kromě rtů se jeho tělo nehýbá.

Paní jeskyně - 21. listopadu 2007 17:58

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Už jich moc nezbývá, zvládnu to, ale pokud nemáte nic jiného na práci, pomocí nepohrdnu vykouzlil jemný úsměv, odsunul židli a rukou naznačil, že se klidně můžeš posadit. Bohužel, tohle nebyl pravý výraz, byl hraný. Debata, kterou jste vedli před chvílí, mu stále zní v hlavě a on zkrátka nemůže být veselý. Buď ho to mrzí, nebo štve, ale navenek to nedá najevo. Co je v plánu na zítřek? zeptá se, přisune si test a pustí se do jeho opravování.

Paní jeskyně - 21. listopadu 2007 18:03

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Jo, díky mladík několikrát potáhnul a vypustil do vzduchu obláček hustého kouře, aniž by se zadusil. Na tak mladého člověka je to trochu obdivuhodný výkon. Dneska je to tady divné. Bez života ohlédl se za sebe, znovu potáhnul a chvíli někoho neurčitého sledoval, než se zase otočil k tobě. Vypadá sympaticky, jenže i tak je to pořád jen kluk, který si hraje na dospělého. Kolem vás zatím nic podezřelého, aspoň ne natolik, aby tě to znepokojilo. Docela hezká noc, na takové město.

Paní jeskyně - 21. listopadu 2007 18:08

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Žaludek se ti plní a díky tomu se i celým tvým tělem rozlévá příjemné teplo. Známý úžasný příval energie, která proudí z rudé tekutiny, kterou právě piješ, ti mate myšlenky. Pro upíra snad ani nemůže být hezčí chvíle. A dívčino tělo stále těžkne, ale to už prakticky nevnímáš. Jednak dívku podpíráš a jednak ti energie zatemňuje mysl. Kolem stále nikdo. Srdce tluče stále pomaleji a nezřetelněji, až nakonec utichne úplně.

sir Damian Regen - 21. listopadu 2007 18:27

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Zítra potřebuji uzavřít klasifikaci u graduentů. Takže opět budeme psát písemné práce a bude se zkoušet." Vyjmenovávám trpělivě ikdyž je mi jasné, že se Thomas zeptal jen aby mohl přemýšlet o naší předchozí diskuzi, zatím co já budu vypočítávat naše zítřejší povinnosti. "Pak tu máme ty dva chlapce z druhého ročníku, co neprošli o semestrálních zkoušek. Zvládneš je přezkoušet sám, nebo ze postaráš o pisemky a ty dva mám prozkoušet já?" Odmlčím se a chvíli tiše kuntroluji. Než najdu první velmi hrubou chybu. "To snad ne! Podívej se, Thomasi. Oni u toho opravdu nepřemýšlejí!" Zlobím se. "Otázka zní, co bylo příčinou Trojské války. A pan student mi tu, prosím napsal: "Jedna holka se zabouhla do jednoho kluka a zdrhla s ním." A ostentativně přeškrtnu text červeným inkoustem.

Arakis - 21. listopadu 2007 18:43

soukromá zpráva od Arakis pro Kývnu hlavou... "Ano," dodám vcelku zbytečně a schovu jednu pistoli. Vytáhnu cigaretu a zapálím si zipem. "Každý dělá to co umí, to víš práce jako práce," usměju se a potáhnu si zhluboka cigarety a přitisknus e zády ke zdi, tak, aby na mě nikdo nemohl zaútočit zezadu, upíra nespouštím z očí. "Co tady děláš? Neměl bys být teď někde zakopaný?" optám se sarkasticky a opět si potáhnu...

Martin Polan - 21. listopadu 2007 18:46

soukromá zpráva od Martin Polan pro Nějak si ho nevšimám, spiš přemejšlim co budu večer dělat... měl bych si někde nechat spravit auto ten ten vůl mi tam udělal pěknou promáčklinu...mno to ale asi až zejtra....dneska bych si dal ještě někde pivko....nějaký dobrý to americký nestojí zanic... ....vyrušil mě s dumaní svouji všetečnou poznámkou. "Co?.....jo to jo...hale neměl bys bejt už v posteli?" Odseknu a potáhnu si s cigara.

Cynthia Feldkrieg - 21. listopadu 2007 19:24

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Tohle jsem zažila už tisíckrát, alespoň mně to tak připadá. Za chvíli jí povolí svěrače a jediné, co bude žít ještě v márnici, bude kůže. Je zajímavé, jak lidské tělo umírá mozkem a pak… pak k tomu postupně přibírá další a další části. Všechno jednou končí. I slast. tichoulince pronesu slova, která je už jen pozůstatkem lidské bytosti. Ještě než ji nechám zhroutit se na zem, prohledám jí kapsy s úmyslem najít občanku. Modrá kočička by, dle mého názoru, neměla být daleko od jejich bydliště, obzvlášť, když ji vlastní, ale možná, že se pletu. Rozhodně mám chuť to vyzkoušet. V žebradle mám mapu a když si pospíším, budu mít i neprůstřelné alibi, protože já nejsem člověk a mohu si dovolit přidat do kroku. Bestie ve mně je spokojená, svým způsobem šťastná, uspokojená.

Paní jeskyně - 22. listopadu 2007 17:29

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Thomas se od srdce zasmál, pokýval hlavou a odložil pero. "Spíš zkouší naši trpělivost. Měl jsem několik podobných perel, i když do takového extrému to nedošlo," s pobaveným úsměvem se opět chopil pera a zapsal to textu několik poznámek svým úhledným drobným písmem. "Ty mladíky klidně přezkouším, to nebude problém. Je na čase, abych si to také pořádně vyzkoušel, nebo ne?" volnou rukou si promnul oči a pokračoval v luštění studentského škrabopisu.

Paní jeskyně - 22. listopadu 2007 17:35

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Byl jsem se pobavit, sám jsi viděl. Ani kapka krve," uchechtl se. "Zakopaný.. jo, v tom možná tehdy byla ta chyba, že mě nezakopali. Nikdy jsem o tom pořádně nepřemýšlel, ale nemám pocit, že by to bylo důležité," dál stojí téměř nehnutě kus od tebe. Vypadá to, že nestojí o boj ani o druhou smrt, ale neočekává, že by mu bylo dopřáno klidně odejít. "Můžu ti dát pár tipů na perfektní soupeře, kteří by tě nešetřili," nabídne se zvednutím obou kouktů, čímž odhalí bílé špičáky.

Paní jeskyně - 22. listopadu 2007 17:38
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "A vy doma u ženušky?" oplatil ti to, ale pro jistotu o krok ustoupil, kdyby tě náhodou napadlo se vztekle ohnat. U obyvatelů New Yorku nikdy nevíš. "Tak dík za ten oheň," rezignuje mladík nakonec, otočí se a volným krokem pokračuje pryč od tebe. Ohlédne se ještě přes rameno, ale nemůžeš si být jistý, jestli se díval na tebe, nebo někam za tvé tělo.

Paní jeskyně - 22. listopadu 2007 17:45
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Občanku, ani žádný jiný dokument u sebe dívka nemá. Jen dva klíče s klíčenkou a mobil, na kterém poblikává upozornění na zprávu. A samozřejmě několik dolarů, které měla na útratu. Tím pádem nemáš žádné další indície, které by tě do baru dovedly.

sir Damian Regen - 22. listopadu 2007 18:06

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Ano......Máš asi pravdu. Jsou mladí chtějí se bavit, tak to zkouší takhle." Usměju se. "Ale pak ty studyjní výsledky. Kdybych já v mládí takhle "zkoušel trpělivost" příkladně svého profesora latiny, nebo dějepravy, otec by mě vydědil." Načež si uvědomím, že to vlastně málem stejnš udělal, když zjistil, že jsem se stal upírem, už mi tak moc do smíchu není. Jsem proto vděčenm že to nrmusím dál rozebírat, když Thomas plynule naváže na mou zprávu o tom, co nás zítra čeká. "Ano...Pokud máš jednou být po mě profesorem, umět opravovat písemné práce a občas převzít výuku nestačí. A potom bychom mohli......Hmm...už jsme dlouho nebyli nikde ve společnosti, Thomasi. Což takhle večer navštívit nějaký hezký klub. Nebo můžeme jít do divadla. Na Brodwayi dávají nový muzikál. Psali o tom v Timesech."

Martin Polan - 23. listopadu 2007 13:42

soukromá zpráva od Martin Polan pro Ostře se na něj podvívám a zvážním. docela riskér.... Když o krok ustoupí tak se mu zančnu smat né nahlas ale jen tak trochu se užulovat.... "čau" Řeknu takovím tím stylem že už se sním nechci bavit. Naposledy potahnu z cíga a cvrnknu ho někam do tmy. Potom se ještě ohlednu po kuklukovi.....a dostanu dost blbej pocit stoho jak na mě kouká. sakra proč na mě tak divně čumí.....to se mi nelíbí.....něco mi řiká že bych si měl sehnat nějakou zbraň.......ale kde?.....mno ten barman co jsem uněj spal,když jsem přijel do města...by moch něco vědět. razným krokem vyrazim k hospodě.

Seranith de Antique - 23. listopadu 2007 13:43

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Uvelebím se v mladíkově klíně tak pohodlně, jak to je jen možné. Cítím jeho vzrušení, jeho tepající krev v žilách, jak mi buší v hlavě... Dlaně se přesunoud pod jeho paže, abych jej mohla osvobodit od toho kusu hadru a dlouhé nehty se následně zaryjí hluboko do kůže, aby mohly drásat až k jeho bokům. Přitom má ústa laskají to mládě na hrudi. Jazykem lehce přejíždím přes jeho bradavku, následně ji pak trošku bolestivě skousnu.

Cynthia Feldkrieg - 27. listopadu 2007 09:33

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Kliknu na mobil a podívám se na tu zprávu, zároveň vyrazím směrem, kterým jsme se Sam šly. Vyrazím rychle, ne proto, že bych na sebe chtěla upozornit, ale proto, že mám na spěch. Pročtu zprávu a pak zkusím přes menu najít číslo, kde by bylo napsáno “Táta, tatínek, taťka, taťulda, otecko, otec, otčím, papá” v podstatě něco na tento způsob. Uvnitř mě se všechno bouří na poplach, ale já mám chuť si hrát. Ano, riziko je tu velké, ale já prostě nemám, co bych teď dělala, a navíc jsem po napití se velmi silná. Má paličatost a umíněnost mě žene vpřed, ale i tak jsem připravená kdykoliv couvnout. Dokonce mě napadne zavolat dívce záchranku, ačkoliv já sama nejlépe vím, že je to marné. Už jsem si párkrát říkala, že bych se mohla dát na zdravotní sestru nebo si vystudovat nějakou medicínu a stát se doktorem, protože krvi rozumím a od krve se mnohé odvíjí, ale nakonec jsem to vzdala a rázně zamítla. Takže, milá Sam, budeš mým základním problémem nebo budeš odpočívat v pokoji? do takovýchto risků jsem se pustila už tak dvakrát, ale pokaždé k tomu byl zapotřebí silnější impulz než teď.

Paní jeskyně - 27. listopadu 2007 18:15

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Klub?" vyhrkne trochu vyděšeně, ale hlavně z něj vyzařuje překvapení z toho, že ho chceš vzít do společnosti. V hloubi sama sebe si musel uvědomit, že to nebude tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. "Uh.. no, jistě. Proč ne," nejistě se usmál, kmitajíc pohledem mezi tebou a jednou z písemných prací. "Skvělý nápad. Lepší, než jen sedět doma nebo chodit do školy, přemýšlet a věnovat se práci."

Paní jeskyně - 27. listopadu 2007 18:22

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Modrá kočička je bezesporu zajímavý lokál. Možná jeden z nejzajímavějších ve městě, pokud pomineme ty, které jsou jen pro vybranou smetánku v podobě naprostého odpadu společnosti. Zatlačíš a dveře se neochotně otevřou. V chodbě je cítit starý kouř a alkohol, ale momentálně jej doplňuje i jemně nasládlá vůně něčeho neznámého. Uvnitř je několik volných černých, nepříliš velkých, stolků, zbytek je obsazen nejrůznějšími lidmi, ale většina z nich působí dojmem, že zde nejsou poprvé. Dvě obsluhující slečny mají čelenky s modrými chlupatými oušky a slušivé, nepřehnané, modré kostýmky, které vypadají docela vyzývavě. Taky jsou tak ty slečny vybrány, přece jen, ty výstřihy nejsou plné náhodou. Prakticky nikdo ti nevěnoval pozornost, všichni se věnovali tomu svému. Majitele podniku nikde nevidíš, ale jsi si jistý, že dříve nebo později se ukáže.

Paní jeskyně - 27. listopadu 2007 18:29

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Hoch vzrušeně vykřikne. Jeho výkřik je změní ve vzdech a v následná tichá slůvka. "Nikdy bych.. to někoho, jako ty, neřekl. O kolik.. jsem probůh přišel zdržováním se po barech," zalapal po dechu. Jeho chlouba mu v jednom místě napínala kalhoty a na těch se brzy objevil i vlhký flíček, který mluvil za vše. "Když existují takové dračice," řekne a dál se nechává laskat, aniž by se sám snažil o něco víc.

sir Damian Regen - 27. listopadu 2007 18:36

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Ano příteli. To jistě je." Odpovím s úsměvem. I já si jsem vědom toho, že vzít jej ven teď, když se začíná měnit, nebude úplně snadné. Je to však můj přítel a před chvílí jsem mu přece slíbil, že se pokusím ty změny zastavit........Nebo alespoň zbrzdit. "A také je to skvělá příležitost, jak naučit mladého upíra ovládat sám sebe a tedy i změny v jeho povaze a zvycích. A hlad."

Seranith de Antique - 27. listopadu 2007 19:06
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Nepřestávám si pohrávat jazykem i zuby s chlapcovou bradavkou, přičemž zatínám nehty do jeho boků. Citlivým čichem zachytím pach ejakulátu a musím se ďábelsky usmát sama pro sebe... "O čtrnáct století..." odpovím mu tiše následně do ucha a pak se dravě zakousnu do jeho krku, ovšem prozatím jen může cítit velmi ostré řezáky, na rány si dávám pozor.

Paní jeskyně - 27. listopadu 2007 22:45

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Pootevřel ústa ve snaze něco namítnout, ale všechny jeho myšlenky odnesl nápor bolesti a zároveň podivného vzrušení, které jej překvapilo natolik, že se zajíkl a z jeho už hodnou chvíli pootevřených úst vyšel jen podivný skřek. V té chvíli se jeho prsty pevně obemkly kolem tvých paží, ve snaze odstrčit tě. Ovšem, nerozhodný muž si není jist, co opravdu chce. V polovině započatého odstrkávání se zarazil, ucítila jsi něco, co by mohlo být považováno za skutečnou změnu názoru. Nakonec, jako zlomený vězeň, zaskuhral "Už d-ost."

Seranith de Antique - 27. listopadu 2007 22:53

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Nedám mu možnost, aby mne odstrčil, i když trochu zmírním stisk zubů. Nakonec skus uvolním opravdu a jen jemňounce přejíždím jazykem přes otlaky, které jsou opravdu velmi červené, podlité krví a výrazné. "Omlouvám se, nechala jsem se unést..." špitnu tiše, jako nějaká vyjukaná dívenka a narovnám se, abych se k němu mohla přitulit, když mu sedím v klíně, obejmout jej. Možná ani nevím, co dělám, ne, nejsem si vědoma, co bude za pár minut.

Martin Polan - 28. listopadu 2007 16:39

soukromá zpráva od Martin Polan pro Vejdu vklídku do dveří za stavim se a rozhlídnu se po lidech, kde je volný místo, pak usodím že asi nejlepší bude sednout si na bar. Za mí řim při mo tam. Cestou zkouknu jednu servirku co zrovna roznáší pití, od nohou až po hlavu. ...hmmmm.... Lechce se pousměju. Dojdu konečně k baru. Sednu si a loktama se opřu o barpult a zavolám na tu druhou servírku.... "Hej kotě...jedno pivko a do pulitru"

Paní jeskyně - 28. listopadu 2007 16:55

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Po chvílí klikání a hledání v seznamu přece jen narazíš na dvě položky, které odpovídají přesně tomu, co hledáš. Na displeji je napsáno: Tatka - bar Tatka - mobil Je jasné, že jej nemusíš zastihnout ani na jednom z čísel, ale je to velmi malá pravděpodobnost, protože člověk, který vlastní nějaký podnik by neměl být nezastižitelný. Za tebou zůstalo ležet tělo mrtvé dívky a právě v této chvíli se k němu pomalu blíží tříčlenná skupinka, jsou ale v klidu, nikdo nekřičí ani nedělá humbuk.. ale kdo ví co bude, až zjistí, že je mrtvá.

Paní jeskyně - 28. listopadu 2007 16:59

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Pomalu zvedl oči od papírů a dlouze se na tebe zadíval, v jeho tváři opět chybí výraz nebo náznak toho, co přesně si myslí a cítí. Cukl koutkem, sklonil pohled zpátky a zapsal na papír další z poznámek. "Z toho mám tak trochu strach," řekl jakoby nic, odložil pero, natáhl ruce a pořádně se protáhl, až mu zapraskalo v zádech. "Můžou tam být i jiní upíři, neohrozí nás to?"

Arakis - 28. listopadu 2007 17:07
	soukromá zpráva od Arakis pro Vytáčením se nezachráníéš," pronesu nevzrušeně a ani se nezachvěji při pohledu an jeho špičáky, takových už jsme viděl desítky. "Zvyšme sázky, ty mi řekneš koho bych si měl pustit k tělu, a nebude to bolet, ne moc," zašklebím se a vyplivnu cigaretový nedopalek.. "Tak co??" zeptám se a ruka s pistolí s emi ani nezachvěje...

Paní jeskyně - 28. listopadu 2007 17:11

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Servírka se ušklíbne, no, možná se přímo zašklebí, nad tím, jak si objednáváš, ale postřehl jsi i souhlasné přikývnutí. Hned poté servírka odcupitala za bar a pustila se do čepování piva. Během několika málo minutek ti donesla chladný mok, dokonce se usmála a zeptala se, jestli nechceš ještě něco. Ze zadní místnosti, která vede do několika dalších a k druhému nouzovému východu, vyšel majitel baru. John Bretton je muž středních let, ale i tak vypadá dost dobře a není divu, že se kolem něj motá slušný počet mladých holek. Z jeho soukromí víš jen to, že má dceru Samantu a je pravděpodobně vdovec. Rozhodně je to ale schopný muž, který podle vlastních slov sežene vše, co je třeba.

Cynthia Feldkrieg - 28. listopadu 2007 17:17

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Ušklíbnu se, až zjistí, že je mrtvá, tak se tam jeden pozvrací a budou to dál řešit. Navíc, jak tak znám NY, budou se možná bát to ohlásit, navíc, vypadá to na infarkt, takže já se nemusím stresovat. Krom toho, pochybuji, že by mě dokázali pořádně popsat. Tohle už jsem zažila tolikrát… někdy to bylo i horší, jaj, to bylo pak docela dost náročné, hrát ustrašenou svědkyni srdečního ataku, která se bála, že nakonec bude sama obviněná. Nádherná show, kterou nikdo nikdy nedocenil, neocenil a ani jí nezatleskal. Otáčet se by bylo hloupé, naslouchám, ale jen povrchně. Podívám se na číslo, zapamatuji si jej a vytáhnu svůj mobil s utajeným číslem a vyťukám jej tam. Pak si jej přilípnu k uchu a tak druhou odbočku zahnu za roh. Čekám, zda mi to vezme nebo ne.

Paní jeskyně - 28. listopadu 2007 17:18

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Mladík překvapeně zamrkal, okamžitě však na své tváři vykouzlil úsměv, i když značně rozpačitý. "Jo, dobrý. Nečekal jsem to," začal omluvně, rukama tě přitáhl blíže k sobě a políbil tě do vlasů, jako byste spolu byli už roky. "Každý se musí učit.. a nechat se vést. Zase kecám, co? Já.. nebudu popírat, že jsem z tebe vážně trochu nervózní. Jsi moc zvláštní osůbka," zvedl koutky a pohladil tě po vlasech.

Seranith de Antique - 28. listopadu 2007 17:35
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro S dětským úsměvem si položím hlavu na jeho rameno a "odpočívám". Je mi jasné, že v tomto stavu těch pár aspektů specifikace mé existence nerozpozná a já si to užívám. Přesto však.... "Povídej... Jak zvláštní?"

sir Damian Regen - 28. listopadu 2007 19:22

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Víš příteli. Jiní upíři mohou být i jen tak v ulicích. A přesto jsi dnes večer neváhal a vyděl se na lov. Tehdy jsi strach neměl?" Odpovím. "Ano, samozřejmě je zde riziko možného ohrožení. Dokonce bychom mohli potkat inněkterého z mých "oblíbenců"." Pokračuji po krátké pomlce. "Ale nespatřuji v tom riziko větší, nežli je projít se za soumraku ulicemi New Yorku. Nebo čelit sám bandě nevypočitatelných mladíků. Mohli to, konec konců, klidně být mladí úpíři, Thomasi. Nebo kožoměnci."

Martin Polan - 29. listopadu 2007 23:36

soukromá zpráva od Martin Polan pro Na servirčno optani jen zavrtím hlavou. Chvili po koukam po baru a z nuděně si zapalim cigo když vtom uvidm vchazet Johna. Jen jednou potahnu a hned to zase tipnu. Vezmu svoje pivko a virazim za tim mužem. doufam že si mě pamatuje "Zdravim vás....mevim jestli si mě pamatujete jsem ten chlapek s nabouraným Camarem. Měl bych na vás prosbu." Divam se na něj važně ale né výhrůžně.

Paní jeskyně - 05. prosince 2007 19:41
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Biješ bezvýznamné pěšáky bojující pouze o svůj život," zasmál se upír hlasitě, zvedajíc hlavu k nebi. "Za vším hledej trochu špatnosti," prudce sklopil hlavu a aniž by čekal, jestli vystřelíš či ne, uskočil na stranu. To už se v uličce objevila další postava, mnohem mohutnější, ovšem stejného původu. Vzduchem zasvištěly kulky, které tě jen o kousek minuly.

Paní jeskyně - 05. prosince 2007 19:59
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Telefon chvíli vyzvání, než se z druhé strany ozve šum, vzdálené hlasy a hudba. Nakonec, po delší chvíli, přijde na řadu i očekávaný hlas. "Prosím? Kdo volá?" ozve se na druhé straně mužský hlas, vcelku příjemný. Slyšíš ho líp, než bys čekala, když je kolem něj takový hluk.

Paní jeskyně - 05. prosince 2007 20:03

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Tedy.. příjemně zvláštní. Nečekaně," začal váhavě "Znám jen samé puťky, divošky nebo já nevím.. ale ty, jsi prostě něco mezi tím a zároveň nic z toho, neumím to vysvětlit," zabořil ruku do tvých vlasů a začal si s nimi hrát. "Děláš to, co se ti líbí nebo co chceš vyzkoušet, ale zároveň netlačíš a dáváš prostor i těm kolem sebe, jenže i tak.. je tady takový tlak, drobný, kterému nakonec člověk podlehne," začal se smát "Musí to znít bláznivě."

Paní jeskyně - 05. prosince 2007 20:05
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Muž se zamračil, naklonil hlavu mírně na stranu, pak se usmál a otevřel pusu, aby ti odpověděl, když v tom mu v kapse začal zvonit telefon. "Okamžik," vytáhl jej z kapsy, pousmál se na tebe, ale při pohledu na displej telefonu se zamračil. "Pamatuju se, jen tohle vyřídím." Zakmital telefonem ve vzduchu a teprve potom hovor zvedl.

Paní jeskyně - 05. prosince 2007 20:08
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Popravdě, neměl. Byl jsem si jistý tím, co dělám. Bylo to vlastně dost divné, když nad tím tak uvažuji," odvětil "Jenže to nebude stejné. Potkat někoho jen tak, nebo někam jít a v podstatě vědět, že na ně narazíte, to je něco jiného."

sir Damian Regen - 05. prosince 2007 20:27
	soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Ano, já vím." Odpověděl jsem a na mé tváři usídlený úsměv na krátko opět zakryl mrak. "Měníš se příliš rychle. Toho jsem se obával." A pak změnil téma. "To jistě nebude Thomasi. Ale, setkání s nimi se nelze vyhýbat." Zareagoval jsem. "Ikdyž máne jiné zásady a jiné zvyky, i my k nim patříme, příteli. Setkávat se s nimi je tedy nevyhnutelné."

Arakis - 06. prosince 2007 07:44
	soukromá zpráva od Arakis pro Druhá pistoel mi do ruyk skočí snad sama, jedna má namířeno na toho uskakujícího, druhá na střelce. Vystřelím po dvou kulkách, které kde zasáhnou vybuchnou ohněm, výbušné používám rád, nevím co více odváže upíra. Pak jdu an jendo koleno a pálím, dokud soupeře netrefím, zvednus e a zase pálím, vybírajíc pózy s co nejmenší zásahovou plochou vůči střelci...

Cynthia Feldkrieg - 06. prosince 2007 13:53

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Narychlo si sesumírovávám odpověď, během šumu, hudby a hlasů a když se konečně ozve mužský hlas, už mám všechno vymyšlené. “Dobrý den, tady Becky Street, volám vám z agentury Být opět mlád. Syn naší klientky nám dodal toto číslo. Jste majitelem baru Modrá kočička? Pakliže ano, chceme si u vás zarezervovat stůl pro čtyři lidi na příští čtvrtek od osmi hodin večer, šlo by to?“ nedávám mu prostor pro odpověď, “říkám si, že by mohlo, že?“ celou dobu hovořím pisklavým hláskem, “můžete mi nadiktovat přesně vaši adresu? Papír a tužku už mám, děkuji,“ vystřelím na něj skoro s bojovým nasazením pilotů kamikadze a teprve pak utichnu a přemýšlím, co dál.

Seranith de Antique - 07. prosince 2007 20:05

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Nic neříkám, jen se uculím, jako nějaká patnáctiletá holčena a dlouhé prsty s docela ostrými nehty přejedou přes jeho kůži na břiše. Cítím to srdce, ten zvuk krve v jeho spáncích ničí mne zevnitř. Další dotyk na to jeho tělo a já se poté hodně skloním k tomu mladému bříšku a políbím jej, následně začnu jazykem sjíždět na jeho bradavky a opět je začnu laskat. Dlaně opět sjedou na jeho boky a já nakonec vyjedu ústy až k jeho krku. Zahrnu polibky jeho bradu a krk, jedinkrát jej políbím na ústa a poté sjedu až k uchu a opět na krk, kde se následně mocně zakousnu, ale dávám si pozor, aby to nemělo krvavé následky. Jen a pouze kousnutí... Musí ho to bolet, mé špičáky jsou velmi pevné a když se podemnou chvilku svíjí, přestanu a poté se přesunu k jeho uchu. "Musím jít..." Zašeptám mu do ucha. Je docela možné, že si něco uvědomí, když pocítí ty otlaky od ostrých zubů. Bleskově se zvednu a aniž bych se na něj ještě otáčela, zmizím z jeho bytu, opět v ulice...

Paní jeskyně - 07. prosince 2007 21:01

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Cítila jsi na sobě jeho pohled, vzdáleně jsi slyšela jeho výkřik, který byl plný touhy po tvé společnosti.. žádal.. doslova prosil, ale nebylo mu to k ničemu. Zmizela jsi tak rychle, že tě nezahlédl ani z okna, ačkoli se z něj během chvíle naklonil, div nevypadl. Venkovní vzduch je chladný a vlhký, a ulice, do které ses právě dostala, je zcela temná. V uších ti zní jeho výkřik. Projede tebou neskutečná dávka vzrušení, ale víš, že kdybys ještě žila, tam hluboko uvnitř by ti ho bylo líto. Jenže život sám je jen hra.. a vy jste dokonalými pěšáky. Na staré požární schodiště dopadají kapky vody, i ty nyní vnímáš mnohem intenzivněji, než by tomu bylo jindy. Pokračuješ uličkou dál, spokojená, ale hladová. Po chvíli ulička končí, musíš se prosmýknout mezi kontejnery naplněnými odpadky a hle, jsi opět na jedné z velmi živých uliček, kde naplno pulsuje život.

Seranith de Antique - 08. prosince 2007 11:25

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Možná se semnou děje něco více, než si sama jsem schopna uvědomit. Už jen skutečnost, jakým jsem opustila to životaplné tělo, nevysála jej, téměř odhalila svou podstatu, hrála si s ním, už jen to vše naznačuje, že to nejsem já. Toto já nedělám, nedělala jsem... "Černá, jako Vlad. Ten Drákula..." Pokračuji uličkami, samotu přivítám s otevřenou náručí, čekajíc opět nějakou zábavu. Na hodinky se mi dívat nechce, vlastně sama něco takového nepotřebuji, mé smysly mi samy napovídají, kdy mám jít usnout... Znenadání se opět usměji tím fanaticky nicneříkajícím úsměvem, když se ocitnu opět v jedné z těch až moc živých ulic města. Hlad mne pohlcuje ještě více, než jsem si myslela. Nesmím už čekat, nebo budu dělat hrozné věci, a to já sama nechci... "Tančit v dešti, válet se po louce a bláznivě se smát. Kousat, drásat, sát..." řeknu si sama pro sebe a opět si nasadím tu mou permanentní masku sebejisté ženy, procházející se mezi lidmi. Lehce si upravím vlasy a udělám první kroky vstříc ulici.

Paní jeskyně - 08. prosince 2007 23:49
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Zabijí nás," odpověděl trochu šeptem, spíše však rozhořčeným zasyčením. "A nezabijí nás kvůli vám, ale díky mě," dodal téměř neslyšně. Znělo to, jako by o tom byl přesvědčený, jako by si byl jistý tím, co právě řekl a chtěl tomu zabránit. Blázní snad..? Nepatří tohle k vedlejším projevům proměny moderního člověka v upíra..?

Paní jeskyně - 08. prosince 2007 23:56

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Tvůj starý známý z baru zaúpěl bolestí, která projela jeho nemrtvým tělem, a svalil se na zem, s doutnajícími kusy oblečení a krvavými ranami, z nichž se netradičně vyvalily proudy krve a zemi se začala tvořit lepkavá kaluž. Zato druhý upír byl mnohem lépe připravený. Reagoval rychleji a s mnohem lepším odhadem, nemluvě o jeho rychlosti, kterou bravurně ovládal. Znovu kolem tebe proletělo několik kulek, až se ti jedna z nich otřela o paži. Rána naštěstí není hluboká. Když zaútočil znovu, bylo patrné, že je rozhněván, ale přesto všechno postupoval s nebývalou obezřetností. Po několika vteřinách marného střílení obou stran, jsi protivníka přece jen zasáhl, ovšem velmi nešikovně, takže nelze předpokládat, že by zemřel. Ovšem, stáhnul se.. zmizel, ale možná je to jen trik..

Paní jeskyně - 09. prosince 2007 00:02

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Na druhé straně je dlouhou dobu ticho. "Cože?" ozve se náhle a mužův hlas zní až směšně. Tolik překvapenosti v jeho hlase bys opravdu nečekala, byl doslova zaražen a umlčen. "No, jo.. jistě, že by to šlo. Promiňte, dost jste mě zarazila, podobnou žádost jsem slyšel.. dlouho. Čtyři lidi, příští čtvrtek," zopakoval neméně překvapeně a hned na to ti nadiktoval přesnou adresu, neopomenul zopakovat ani telefonní číslo a přidal i své vlastní, které bys tak jako tak získala z mobilu jeho dcery. "Přejete si něco speciálního?"

Paní jeskyně - 09. prosince 2007 00:08

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Téměř okamžitě si všimneš vysokého muže s kruhy pod očima, v otrhaném oblečení, ale byl to záměr. Jen hlupák by v tomto muži nepoznal dealera, čekajícího na své zákazníky.. a právě jeden takový náhle změnil směr své chůze, když ses objevila. Dealer si tě přeměřil pohledem, zavrtěl hlavou a zamumlal něco v tom smyslu, že "Tyhle lidi dneska, zalezou, kam můžou". Jeho zákazník byl velmi nezkušený. Zastavil se na druhé straně ulice, neustále se ohlížel a rozhlížel, a za tu krátkou chvíli se na vás podíval snad desetkrát.

Martin Polan - 09. prosince 2007 00:19
	soukromá zpráva od Martin Polan pro Ustoupim pár kroku jako, že abych neslišel ským volá ale přesto bedlivě poslouchám ale nedávám to nějak najevo...přitom usrkávám pivka a prohlížím si ty slečny se které přišlí s Johnem a tak trochu na ně pomrkávám.

Cynthia Feldkrieg - 09. prosince 2007 17:54

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro “Ne, děkuji, preferujeme běžné prostředí s normálním nápojovým lístkem, to aby se zákaznice cítily zcela přirozeně a aby nevyčuhovaly, to víte, jejich požadavky jsou na rozdíl od těch našich velmi náročné a jejich uspokojení nám zabírá velmi mnoho sil,“ zapištím, “děkuji, nashledanou, příští čtvrtek se těšte na naši návštěvu,“ dořeknu a zavěsím. Pak vytáhnu mapu a místo se pokusím najít. Pokud ho najdu, vydám se tam rychlým krokem, pakliže budu mít štěstí, stopnu si taxi.

sir Damian Regen - 09. prosince 2007 22:15
	soukromá zpráva od sir Damian Regen pro Dost mě překvapilo, co právě Thomas řekl, a tak lsem na něj chvíli zůstal překvapeně koukat. "Proč by nás měli zabíjet? A kvůli tobě? Udělal jsi jim snad něco?" Zeptám se ho pak a otázka je i v mých očích. "Samotný fakt, že jsem tě stvořil totiž k tomu není důvodem. Neexistuje žádné nařízení, zákaz, nebo zákon, který by to znemožňoval a dovolil trestat."

Seranith de Antique - 10. prosince 2007 16:40
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Všimnout si jich je snad nejjednodušší věc. Všimnu si jich, ale nestarám se. Zkurvení feťáci nejsou nic pro mne, a to ani když se jedná o hračku... I když by si zasloužili mnohem více. Projdu tedy prvními metry ulice vstříc dalšímu zápachu krve, možná hledám nějaké místo, kde bych se už na delší dobu usadila, když se nevydařil ten zajíček...

Paní jeskyně - 17. prosince 2007 18:39

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Z přijatého hovoru je evidetně rozhozen a to i několik vteřin po tom, co zavěsí a telefon mu sklouzne do kapsy. Zamračí se, mlaskne a v té chvíli nahodí na tvář veselý úsměv a podívá se na tebe. "Tak, něco jsem slíbil?" nakrčí nos "Nějaká ženská si tady objednala stůl, to bych nikdy nečekal, že do takového pajzlu bude chtít někdo.. snad to nebude žádná bouda. Takže?"

Paní jeskyně - 17. prosince 2007 18:45

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Muž ti znovu přitaká a poté hovor skončí. Máš z toho divný pocit, protože byl dost zaražený, ale na druhou stranu, kdo by tě podezříval. Hledání na mapě bylo o něco složitější, než telefonát samotný, ale během několika málo minut jsi našla místo, které jsi hledala a mimo to si tam lživě domluvila i stůl na příští čtvrtek. Už jen poblikávající neonový nápis "Modrá kočička", který má hodně za sebou, napovídá tomu, že tohle bude zajímavé místečko. Dveře i okna jsou dobře zatemněná a místa, která se snažil někdo vydřít, aby se dalo hledět dovnitř či ven, jsou lacině zamalována černou barvou. Zatlačíš a dveře se neochotně otevřou. V chodbě je cítit starý kouř a alkohol, ale momentálně jej doplňuje i jemně nasládlá vůně něčeho neznámého. Uvnitř jsou obyčejné stolky u kterých sedí něco málo lidí, obsluhující dívky na sobě mají vtipné mordé oblečky a čelenky s modrými oušky, aby připomínaly kočky. U baru pak posedává jeden muž, který mluví s barmanem. Ten je dost podobný své dceři, takže není vůbec těžké odhadnout, o koho se jedná.

Paní jeskyně - 17. prosince 2007 18:51
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Thomas dále mlčel. Jen téměř neznatelně zavrtěl hlavou a už po několikáté se odhodlaně pustil do opravování písemných prací. I po zbytek opravování mlčel, pokud jsi na něj promluvil, snažil se jen přikyvovat. Když jeho práce skončila, srovnal práce na sebe, na ně uložil pera a vše ostatní. Tiše se rozloučil a zmizel ve svém pokoji, jak nejrychleji to šlo.

Paní jeskyně - 17. prosince 2007 18:57

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro V davu se objeví vcelku běžná postava. Každý jiný večer bys jej považovala za obyčejného podnapilého imitátora upírů, ale dnes bohužel.. cítíš z něj každou špetku jeho vlastního upírství. Nejsi však jediná, kdo cítí upíry. Rozhlédne se v davu, zaostří a zamíří rovnou k tobě. Kulhá na jednu nohu, ale to mu nebrání, aby tě dohnal a chytil za ruku, abys neutekla. "Odkud jsi?" zasyčel nepříjemně. Z jeho rány se ještě kouří a stará lidská krev, která protéká jeho žilami, je cítit také, stejně jako spálené maso starého těla. Když se na něj však podíváš líp, není tak škaredý, jak bys předpokládala. Vlastně docela dost hezký, ale zároveň neuvěřitelně tuctový - kratší černé vlasy, tmavé oči, bledá pleť, vysoká štíhlá, ale přesto vypracovaná, postava.

Cynthia Feldkrieg - 19. prosince 2007 10:19

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Sednu si za jeden stolek a vyčkávám. Cynthi, stálo ti to za to? Nikdo zvláštní tu není, na tohle už jsi moc stará… asi v hlavě si vedu tichý vnitřní monologo dialog a koukám se po okolí. Jsem ráda, že jsem vypnula Sam mobil a nakonec jej pohodila do kanálu na půli cesty sem, otřela otisky a raději dělala, že se nekoukám na detektivky. Snažím se vypadat příjemně a co nejvíc normálně, prostě jako někdo, kdo se vsadil, že sem přijde a chvíli tu pobude. Hledám ty divné lidi, o kterých se děvčátko zmínilo. Je mi dobře, jsem napitá a tedy při síle.

Seranith de Antique - 20. prosince 2007 16:01

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Nikdy bych sama nečekala, že mne někdo zastaví, ale dnes, natožpak v tomto městě, je možné snad vše. Přeměřím si muže jediným pohledem, přemýšleje, zda je neškodný, nebo bych měla cítit něco jiného... A ani nenakrčím nos, jak by se dalo předpokládat vzhledem k alkoholu, který cítím... "Z Evropy." Povím jednoduše zírajíc do jeho očí. Stojím v klidu, jako vždy však čekám vše.

Arakis - 02. ledna 2008 14:03

soukromá zpráva od Arakis pro "Kurva," zavrčím, když cítím vlhké teplo, které se mi rozlévá v rukávu kabátu. Vyměním zásobník a dojdu k ležícímu upírovi a přitom pečlivě sleduji okolí. "Hajzle," pronesu do ticha a zapálím nešťastníkovo oblečení. "Sejdeme se v Pekle," zašeptám a hledím směrem kterým se skryl druhý upír. Pak si uvědomím ztrátu krve a vyjdu obezřetně na hlavní ulici, zatínajíc zuby. Najdu si nějaké klidné místo, kde rychle provedu provizorní opatření a ošetření. Pak si vytáhnu z balíčku cigaretu a znovu si zapálím... "Co tady sakra dělají,"

Paní jeskyně - 13. ledna 2008 15:58

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro V lokále je několik podezřelých lidí, ale ani jeden z nich nevypadá, že by byl upírem, navíc zde ani nikoho takového necítíš. Jeden muž se po tobě chvíli díval, ale svou snahu vzdal ve chvíli, kdy si uvědomil, že u někoho jako jsi ty nemá šanci. Nebo za tím bylo něco jiného, kdo ví. Stejně, jako zbytek hostů, ani otec mrtvé dívky si tě nevšímá. "Dobrý večer, co si dáte?" přitočí se k tobě jedna ze servírek ve vtipném oblečku, který za tu dobu načichl kouřem a zvětralým alkoholem.

Paní jeskyně - 13. ledna 2008 16:02
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Arrh, myslel jsem ve městě," zasyčel opět, ale pak jen mávl rukou, přitáhl si tě blíž a opřel se o tebe. "Pomůžeš mi, co říkáš? A já ti to v budoucnu oplatím," přiložil si ruku k ústům a na okamžik se rozkašlal z neznámého důvodu. Když svěsil ruku opět podél těla, pokračoval. "Můžeš to brát jako prosbu."

Paní jeskyně - 13. ledna 2008 16:06
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Ulice se opět zdají klidné, nepočítáš-li mladé i ty starší obyvatele, kteří se baví po svém, a tobě nikdo z nich nevěnuje ani špetku pozornosti. Aspoň, že se ti podařilo rychle zastavit krvácení. Pak kolem projelo policejní auto a za ním sanitka, obě dvě vozidla se zapnutou světelnou signalizací.

Cynthia Feldkrieg - 13. ledna 2008 17:34

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Podívám se na „podezřelého“ muže a je mi trochu líto, že se mi má práce nevyplatila. Celé to snažení, svrbění prstů i husí kůže na zádech. Všechno bylo jak se zdá na nic. K čertu, Cynthi, co tu hodláš teď dělat? zabublá cosi ve mně a já to násilně potlačím. Nakonec začnu hrabat v kapse a hledat diář, zajímal by mě totiž můj rozvrh na tento týden. “Brý, víno, ne krabicáka“ odseknu.

Paní jeskyně - 15. ledna 2008 18:04
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Servírka si udělala na papír krátkou poznámku, aby věděla, co ti má donést. Nepatrně se zašklebila. "Všechno?" její hlas nebyl dotčený, ale měl prostý pracovní rádoby příjemný tón. K tvému stolu se náhle donesla slabá vůně vanilky s příměsí něčeho, co jsi během okamžiku mohla určit jako spálený tabák. V úvahu tedy připadá vodní dýmka nebo doutník.

Seranith de Antique - 15. ledna 2008 18:17
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Instinktivně se muži vytrhnu z jeho opory a pevně jej ze sebe setřesu. Na něco takového opravdu nemám chuť, ani náladu. Přesto však na něj zírám a sleduji jeho chování. "Ven s tím. Co chceš?" - vyhrknu rázně, aby to dlouho nenatahoval.

Cynthia Feldkrieg - 15. ledna 2008 18:25

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Pohlédnu jí zpříma do očí a kochám se její lidskou únavou. Kochám se vidinou jejích křečových žil, jejích zničených plic a dětí, které ji na smrtelném lůžku opustí. Je to ubohá servírka. Na světě jsou jich tisíce a většina z nich, takovýchto laciných stvoření, které mají v sobě špetku kurážnosti, odhodlanosti a možná... možná i odvahy a kuráže, jsou miliony. "Ne, děkuji, to je prozatím vše," hlesnu s přivřenýma očima, jako bych byla zasněná a nebo zfetovaná. Přitom si dovychutnávám její svrab, to jak možná dělá vícero povolání najednou a tak vůbec. Zvědavost mi opět nedá a ohlédnu se za vůní. Opět mě lehce chytá hravá.

Paní jeskyně - 15. ledna 2008 18:27
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Musím ke svým," opřel se o nejbližší zeď, když jsi mu odmítla dělat oporu. Buď to hraje, nebo svůj nynější stav opravdu nezvládá. "A sám to nezvládnu," dodal na vysvětlenou, i když by si to mezi tím domyslel každý hlupák. Nikdo si vás zatím nevšímá, dokonce ani dealer ne.

Seranith de Antique - 15. ledna 2008 18:31
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro V tuto chvíli je mi jedno, co po mne chce, ale vlastně ani nevím, proč jsem tady zabloudila, proč se s ním vůbec "bavím". Přetrvávám na místě, pozoruji jej. "Mluv konkrétně. Nemám celou noc na hraní si..." Hrknu po něm. Jeho zdravotní stav mně nijak moc neovlivňuje, byť cítím, že něco není v pořádku.

Paní jeskyně - 15. ledna 2008 18:33

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Fajn," odpoví krátce naučenou a tisíckrát zopakovanou odpověď a teprve potom pomalu zamíří k baru, kde se dá mimo jiné do řeči s majitelem, ale je to trhaný rozhovor. Majitel už měl společnost před jejím příchodem. Je to muž a právě přikládá štíhlý doutník ke svým úzkým ústům. Jeho pozornost je věnována knize v tmavé vazbě, kterou má opřenou o hranu stolu. Tvář, která z něj udělala opravdu jedinečného člověka, je úzká s ostrými rysy, díky kterým by jen málokdo řekl, že je to hezký muž. I tak je v něm něco, co poutá pozornost. Na sobě má šedé sako a modrou košili, které se k sobě vůbec nehodí.

Paní jeskyně - 15. ledna 2008 18:39

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Temná ulice, temnější stíny mezi nimi a podivné skřeky doprovázené vzdálenými hlasy a štěkotem psů. Takový je dnešní večer v jedné z bohatších čtvrtí rodinných domů. Samozřejmě, i zde se v několika oknech svítí, ale vyloučit tyto světlé body a představovat si opravdu hororovou atmésféru je lepší, to uzná i ten, kdo není lovcem. Tiché ševelení větru mezi větvičkami. Na zem, těsně vedle tvé nohy, dopadl lístek z blízkého javoru jasně rudé barvy, barvy krve. A pak něco cvaklo..

Paní jeskyně - 15. ledna 2008 18:42
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Dům číslo dvacet tři v Oramské ulici," odpověděl ti a přimhouřil oči. "Být na tvém místě, nepomohl bych, ale třeba na to máš jiný názor. I když, jak vidím, žádné nadšení," usmál se, ale byl to spíše škleb, než opravdový úsměv. Dál zase jen mlčel, čekajíc, co mu na to řekneš a jestli pomůžeš nebo ne.

Seranith de Antique - 15. ledna 2008 18:56

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Stále stojím na svém místě, ostražitá. Ano, určitě je něco špatně, jinak bych už se dále procházela noční ulicí a rozdávala bych chtivé pohledy naivním chlapečkům lidské rasy... "Řekla jsem konkrétně!" - štěknu o něco hlasitě, aniž bych se jakkoli vzrušovala docela blízkou přítomností dealera - "...jestli chceš pomoct, pověz všecko, na co máš energii. Přesvědč mně, myslím, že opravdu potřebuješ pomoct, co ty na to?" pronesu již tišším, chladnějším tónem.

Cynthia Feldkrieg - 15. ledna 2008 22:14

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Počkám si na to, až mi donesou víno, které ani barvou neodpovídá vínu, a pak se zahledím na muže. Je to lepší, než trávit čas tím, že přemítám, zda tohle víno vůbec kdy vidělo hrozno. Takové to kulaté, co roste na stromkách. Alespoň zdálky.. třeba i s jedním kilometrem bych už se jakýms takýms způsobem spokojila. Nějak.... Hledím na muže, pohrávám si s vínem a celkově vypadám znuděně, ubitě, odmítnutě a prostě a jasně znechucená svým vlastním "mladým" životem. Odpovídá to mému vzezření. Netvářím se jak laciná děvka, k tomu mám averzi, tedy, chvílemi. Teď zrovna ano.

Paní jeskyně - 04. února 2008 16:54

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Ty malá potvůrko," zavrčel vzrušeně a vycenil zuby, jeho pocity se mísily. Mohl to čekat, snad to i čekal, ale skutečnost je vždy mnohem zajímavější než očekávání a sny. Alespoň tak to chápal. Přiblížil se a včas zarazil svou ruku, kterou se po tobě chtěl natáhnout. "Lovec, je kousek odsud. Není nepřemožitelný, ale je dobrý, tak dobrý, že by jej nejed chtěl svést na druhou stranu. Ostražistost a rychlost, to ho vystihuje. Sebedůvěra. Podobně vidím i tebe, i když abych řekl pravdu, tak mnohem schopněji. Nabízím zázemí. Hm, výměnou za to, že mne doprovodíš na místo," nadechl se, ale jeho nádech byl v polovině zadušen zachroptěním. Krátce na to odplivl černou krev. "Kecy," pousmál se a okamžik sledoval místo, kam si odplivl. "Byl jsem nemocný už jako člověk, přeměna toho moc nezměnila. Nedojdu tam sám a lidem, těm nikdy nevěř, děvče. Občas jsou horší než my."

Paní jeskyně - 04. února 2008 16:59

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Muž po několika minutách konečně zvedl hlavu, a hlavně pohled od textu v knize. Zadíval se přímo na tebe. Nemůžeš vědět, zda tvůj pohled necítil celou dobu a nečekal, až se na něj přestaneš dívat, každopádně nyní se vaše pohledy setkaly. Cukl koutkem do úsměvu. Potáhl z doutníku, který následně odložil do popelníku, bez větší chuti pokračovat v kouření. A pak kývl hlavou na pozdrav.

Seranith de Antique - 04. února 2008 20:51
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Jeho slova mne nechají chladnou, byť se na chvíli zamyslím nad zmíňkou o jakémsi lovci. Zřjemě jsem pochopila význam onoho pojmenování, takže asi bude dobré dávat si pozor. "Dobrá. Teď mi řekni, kde chceš zavést." Povím nevzrušeně, zírám do jeho tváře.

Paní jeskyně - 05. února 2008 15:19

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Konečně zvrat," zaradoval se, ale se značně vyčítavým tónem v hlase. "Číslo dvacet tři, Oramská ulice," dodal rychle, aby tě náhodou nenapadlo se urazit a odejít. Otevřel pusu, aby ještě něco dodal, když v tom se znovu dusivě rozkašlal. Rukou se opřel o blízkou lampu a hodnou chvíli se dávil. Dealer si vás z dálky prohlížel, ale ani nemukl. "Už jsem se.. představil?" zachroptěl upír otírajíc si rty.

Seranith de Antique - 05. února 2008 15:23

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Mlčím, empatickým pohledem si jej přeměřím. Nemám zájem mu cokoliv vyjevovat z mé osobnosti, přeci jen mu nevěřím natolik. Nemám, proč bych někomu, jako je on, byť je "stejné" existence, měla věřit. S úspěšně skrývanou nechutí v hlavě jej podepřu svým tělem, nesnažím se spěchat. "Nepředstavil." Řeknu jen a vydám se s ním přes rameno směrem, kterým je ona ulice.

Cynthia Feldkrieg - 07. února 2008 17:58

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Mé rty se stáhnou do příjemného úsměvu. Můj život je jedna velká hra, pokud se tomuto dá říct život. Je to boj o přežití v nemrtvé podobě. Cítím se jako ryba ve vodě, ačkoliv nikde nejsem vlastně doma a nikde se necítím v bezpečí. Nakonec tak trochu stydlivě uhnu pohledem, ten muž… mohl by mi dělat společnost, proč ne? Když už si mám pohrávat s obscénními sny a myšlenkami, proč bych si do nich nemohla někoho konkrétního dosadit? Ruce složím na klín pod stůl a pak na něj opět pohlédnu, kývnu hlavou a kouknu na místo vedle něj, je to taková tak trochu otázka, zda tam někdo sedí či nikoliv.

Paní jeskyně - 27. února 2008 15:51
	MH Trvá mi to, vím. Proto prosím ty, kteří už nechtějí pokračovat, aby se mi ozvali do pošty. Vyřazení není problém. Tomu zbytku slíbím jen to, že se hrát bude. Sic pomalu (protože slibovat rychlou hru už nehodlám, zklamávám tím i sebe) ale přece. A mám pocit, že u některých.. čekám na reakci. Pokud máte něco proti, nebo se cítíte ukřivděni, také se mi ozvěte. Napíši, posunu.. Děkuji

Paní jeskyně - 03. března 2008 18:50

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Cesta to nebude snadná a krátká, ale máte na to zbytek noci. To znamená zhruba tak tři čtyři hodiny, může to být víc než dost, ale také zatraceně málo. Mít peníze, bylo řešení snadné, tedy taxík. Je tady ale i druhá stránka věci, kdo normální by tahal zraněného cízího upíra taxíkem a za vlastní peníze. "Hm, divné. Většinou je to v-ěc, kterou říkám jako první," nehraný omluvný tón je až zarážející. "Říkají mi Shine," řekl s velkým důrazem na první písmena, jako by se už nemohl dočkat, až to řekne.

Paní jeskyně - 03. března 2008 18:59

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Usmál se. Pomalu, majíc na vše čas, rozhodil rukama, aby naznačil, že místa je víc než dost. Cizincovy oči se pobaveně zaleskly, když si všiml několika nechápajících pohledů, které přišly od jiných stolů. "Jen směle," promluvil hrubým hlasem "Uvítám krásnou společnost, jako chudí uvítají peníze," podivné spojení pro takovou chvíli, ale sama moc dobře víš, že lidé jsou různí. Divní, podivní, a někdy jen trochu zvláštní.

Seranith de Antique - 09. března 2008 16:01

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Jeho slova mě začínají unavovat. Je vidno, že bych nejraději mlčela, prostě jej jen dovedla tam, kde on potřebuje a konec. Znovu se na něj tedy jen zadívám, sil mám opravdu dosti. "Ejmy." Povím "své" jméno až moc americkým tónem v odpověď, abych se taky představila, otočím hlavu zpět směrem, kterým se vydáváme naznak, že opravdu nemám zapotřebí jej poslouchat.

Paní jeskyně - 11. března 2008 16:06

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro New York; listopad 2006 Slunce se vyhouplo vysoko na oblohu už brzy ráno. Hřejivé paprsky pronikly mezi závěsy a dopadly na tvou tvář, z jistého úhlu pohledu je to příjemné probuzení, ale včerejší noc byla dlouhá.. mimo jiné také chladná a deštivá, takže nic moc dobrého pro zdraví. Dalším problémem se zdá být nadbytek upírů, kteří jsou den ode dne chytřejší a mazanější, takže poznat je mezi ostatními lidmi je těžké. Samozřejmě, jsou i výjimky - zastánci starých praktik a života, jenže ti kolem sebe mají "svá mláďata". Tupý náraz do dveří rozežene poslední zbytky snů. Noviny, letáky, jako každý týden. Za dobu, co bydlíš v tomhle činžáku, se ještě nestalo, aby se poslíček nebavil házením papírů do dveří, jako by se upomínal a dával najevo, že je stále živ.

Paní jeskyně - 11. března 2008 16:21

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Železný, zhruba metr dvacet vysoký plot, tvořený tenkými tyčkami odděluje ulici od vlastního pozemku, na kterém stojí nevzhledný starý dům. Prošli jste zarostlou cestičkou a zastavili se u dveří, které s tichým skřípěním otevřel. Z domu se vydrala ven příjemná kořeněná vůně, v jednom z rohů se zamihotaly plamínky svíček. Vstupní hala vypadá honosně, hlavně však díky červeným kobercům a útulným tapetám. "Prosím, přijměte pozvání na kapku.. něčeho dobrého," zasípal Shine a pokynul rukou směrem dovnitř domu.

Paní jeskyně - 11. března 2008 16:59

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Zbytek noci byl klidný, stejně jako spánek. Ráno tě neprobudil ani budík, ani první sluneční paprsky, nýbrž Thomas, který tě chtěl překvapit a udělat pořádnou snídani. Bohužel díky mokrým rukám mu vyklouzl z ruky talíř a s třeskotem se rozletěl po podlaze. Následovala cesta do práce. Na stole už ležely dnešní noviny, popisující jedinou upírskou oběť, tedy podle všeho jedinou, - mladou dívku, dceru majitele baru Modrá kočička. Lépe řečeno pajzlu. Je známý tím, že se v něm scházejí upíři i vlkodlaci, ale je to něco jako neutrální půda, kde se všichni baví podle svého, včetně lidí, a je málo pravděpodobné, že by šlo o pomstu nebo útok kvůli baru. S otočením poslední stránky novin se ozvalo zaklepání na dveře, po vyzvání vešel poštovní poslíček a zamával ve vzduchu složkou s potvrzovacím papírem. "Něco tady pro vás mám, pane profesor, tákže," položí na stůl potvrzenku a přistrčí pero "Stačí podepsat a je ta bedna vaše," bez dalšího zájmu o listinu se začal rozhlížet kolem. Podivné. Pokud víš, nemá ti žádná zásilka přijít, rozhodně ne dnes.

Seranith de Antique - 11. března 2008 18:16

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Konečně zřejmě cíl, jak mi logicky a snad i podvědomě dojde. Moc mne nepřekvapí honosnost té staré a nehezké stavby, koutky rtů se pomaličku stočí v mírný úsměv, když si to uvědomím. Jsem klidná, nemám, proč bych se měla čeho bát. Na jeho slova neodpovídám, jen se mu tázavě zadívám do očí, chci z nich vyčíst, nač myslí, co tím myslel... Pak jen, jestli se mi to podaří, nechám jej, aby se sám přemisťoval a následuji jej.

Cynthia Feldkrieg - 11. března 2008 19:33

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Zvednu se, do ruky ležérně chytím sklenku a vydám se k němu. Ani se v duchu sebe samé neptám, kolik znám divných lidí, protože každý má své běsy. Přirovnání byla vždy takovým trochu oříškem. Lidi jsou schopní cokoliv přirovnat k čemukoliv. Jsem asi hloupá, když se nad tím pozastavuji. Může upír senilnět?! Asi ne… Jsem v nějakém podřadném baru s chlápkem, co pije stejný bluf co já. Nemám si nač stěžovat. Pousměji se: “Jo? To je super, já uvítám kohokoliv, jen abych teď nebyla sama,“ brouknu a snažím se vtělit do svého fyzického věku. A docela mi to jde, ještě aby ne, s tak dlouholetou praxí. “Fakt ti to neva?“

.Alex Gart. - 11. března 2008 20:59

soukromá zpráva od .Alex Gart. pro Zvednu se z postele a spokojeně se protáhnu noc byla dlouhá ale vyspal sem se docela dobře.Přejde ke dveřím abych pozbíral letáky které jen zběžně projedu a hodim do koše.Noviny odložím na stůl procházím se po kuchyni a tak jako každé takovéhle ráno si postavím vodu na kafé a jdu se vysprchovat.Po sprše si jdu udělat snídani,najím se,vypiju kafé a přečtu noviny.Až dokončím svůj raní rituál jdu se oblíct.Na sobě mám dlouhé kalhoty černé barvy stejně jako tričko i mikina oboje nevírazné bez jakéhokoliv potisku z nočního stolku seberu svoje dva glocky které obratně ukryju pod mikinu.Potom se obuju a jdu si do trafiky pro cigarety zapálím si a v příjemných paprscích slunce uvažuji co budu dneska dělat.

sir Damian Regen - 14. března 2008 23:14

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro Ráno Ani jsem se na Thomase nezlobil, že rozbil ten talíř. Vzhledem ke včerejší večerní debatě mě velmi příjemě překvapil, že udělal snídani. Občas si ji rád, snad z nostalgie, dopřeji. Ano.....nejsem jako ostatní mého druhu. Mohu jíst, pokud chci....nebo pokud mám chuť a čas. Tentokrát by chuť byla, čas však nikoliv. "To nic, Thomasi. Paní hospoodyně to pak uklidí." Okomentoval jsem tedy roztříštěný talíř, spěšně do sebe lijíc pár hltů kávy. Brr.....jak to ti moji kolegové mohou pít po hektolitrech.....vždyť je to hořké.....a odhlédnu-li od hořkosti, zbytek chuti je nevalný. "Tak honem Thomasi. Pospěš si. Jdeme zase o pár minut pozdě." Lehce pobízím Thomase k odchodu. Poslední dobou přicházím do hodin pozdě častěji, než bych sám chtěl. Ale Thomas vrtí hlavou a s úsměvem ukazuje na hodinky na svém zápěstí. Ahá! No jo! Já ty svoje staré cibule zapoměl včera natáhnout. Takže se zastavily. V osm hodin večer. A já nabyl při pohledu na ně dojmu, že je osm ráno a jdeme pozdě. A přitom je teprve půl sedmé. To ještě stihnu posedět a přečíst si noviny. A dodat ranní vláhu svým milovaným růžím. Rychle opět, s úsměvem, svlékám kabát a boty. "Máš pravdu, Thomasi. máme ještě čas." Jdu do obývacího pokoje, kde už leží na stole výtisk ranního vydání New York Times. Kdy to všechno Thomas stačil? Udělat snídani v anglickém stylu, sehnat mi noviny, vzbudit mě.....A ještě za mě opravil a oznámkoval ty diplomové práce. Kdybych ho neměl..... Posadím se pohodlně do křesla a začtu se. Hned na první straně hlásá titulek "V BARU MODRÁ KOČIČKA DNES VRAŽDIL UPÍR" a článek pod ním popisuje ošklivou vraždu mladé dívky, dcery majitele baru, kde se na neutrální půdě scházejí lidé, upíři a vlkodlaci dychtící po zábavě. Zbytek novin jsem pod dojmem toho článku vlastně jen zběžně prolistoval. Právě va chvíli, kdy jsem zběžným listováním, ještě hloubajíc, zda se do vyšetřování dívčiny smrti nemám, coby Justicar, osobně vložit, dočel v novinách až k poslední straně kde palcový titulek hlásal "REPORTÉR JOHN LAWJOY ZMRZAČEN BENGÁLSKÝM TYGREM", kdosi zaklepal. Thomas se začetl do románu od Brama Stokera, takže jsem šel tevřít osobně. Udivilo mě, že za dveřmi stojí poslíček od balíkové služby a dává mi k podpisu převzetí nějaké bedny. "Ale, já jsem, mladý muži, nečekal žádnou zásilku." Odpovím poslíčkovi překvapeně. "Mohl bych znát adresu a jméno odesilatele?" A stále se mi hlavou honí myšlenky na zavražděnou mladou dívku. A na vyšetrování, kolem toho.

Paní jeskyně - 02. dubna 2008 19:08

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Po krátkém zaváhání vešel a dal ti tak prostor k tomu, aby ses ještě rozmyslela, kdyby tě náhodou napadlo pozvání odmítnout. Jen co se za vámi zavřely dveře, vystoupilo ze stínů několik postav. Vidíš ovšem pouhé siluety, protože jejich tváře zůstávají skryty v temnotě. Nikdo z dotyčných nevydal ani hlásku, jen jejich hlavy se natočily k vám a tys na sobě pocítila jejich pohled. Upír zvedl ruku, jako znamení, že je vše v pořádku, ale postavy se ani nehnuly. Až na jednu. Podle všeho žena, už jen díky štíhlé postavě a bujným tvarům. Vydala se vstříc Shineovi, podepřela ho a dovedla k jednomu z křesel, do kterého se posadil. Poté zmizela ve vedlejší místnosti. Vybavení místnosti, každý kus nábytku, každá cetka a obraz, vše je vypadá staře. Historicky staře. Jenže stejně tak to mohou být i dobré napodobeniny, které se dnes dají sehnat na každém rohu. "Doprovodil bych tě a dál si hrál na gentlemana, ale musíš mi odpustit, že to nezvládnu. Posaď se," v přítmí svící vidíš, že se usmívá, což odpovídá jeho přátelskému tónu.

Paní jeskyně - 02. dubna 2008 19:16

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Nebudeš litovat," ujistil tě s úsměvem na tváři a znovu rukou ukázal na prázdnou židli. "Co takové děvče dělá tak pozdě večer venku? A v takovém.. pajzlu?" úsměv jej neopouští, narozdíl od milého tónu hlasu. Působí dost podezřívavě a zároveň vtíravě. Zkoumá tě pohledem jak jen může, ale překvapivě nejdelší dobu strávil zkoumáním tvé tváře. "Miluji společnost krásných žen.. pozvedl svou sklenici a připil.

Paní jeskyně - 02. dubna 2008 19:27

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Na ulici do tebe sem tam někdo vrazí - jak typické pro podobná města. Lidé zde mají stále na spěch a jediný čas, kdy jsou schopni se uvolnit a pobavit se, je noční čas. V novinách ses nic nového nedozvěděl a ani nic z toho, o čem si povídali kolemjdoucí, tě nezaujalo. Mladá dívka, která se kolem tebe prohnala na kolečkových bruslích, ti vyrazila cigaretu z ruky a o několik metrů dál se zastavila s vítězným úsměvem. "Není to dobré pro zdraví, věř mi," založila si ruce na prsou a s provokativním pohledem čekala, co uděláš.

Cynthia Feldkrieg - 02. dubna 2008 20:22

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Kouknu na něj a donutím se k příjemnému, stokrát před zrcadlem nacvičenému, úsměvu. Podepřu si rukou bradu a vzdychnu: “Rozešla jsem se s přítelem, kterýmu víc vyhovovala čiperka v posteli, než já,“ upiji vína a div ho nevykašlu, je opravdu nechutně hnusné. Ale já jsem morbidní. Baví mě se sem tam, periferním viděním, podívat na otce, který zanedbával svou dceru. Baví mě uvažovat nad tím, že kdyby jí věnoval alespoň zlomek času, co těm sklenkám, mohla by ještě žít. Jsem zvrhlá, hraji hry, na které lidé nemají, protože je do nich nic nenutí. Neznají Hlad, který neutěší ani fish and chips a ani hamburger. “Mně se tu docela líbí,“ zalžu útlocitně, jako bych chtěla přesvědčit sebe samu, “není to tak drahý, co jsem slyšela,“ dodám, jako by omluvně, protože jsem zalhala tak, aby to i on poznal, “ale děvka nejsem, aby sis nemyslel,“ lehce se odtáhnu, aby viděl, jak strašně pomalu mi to myslí.

Seranith de Antique - 02. dubna 2008 21:41

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Ve chvíli, kdy ucítím, že v síni nejsme rozhodně sami, což je ještě dříve, než on on pozvedne paži, stisknu pevně pěsti, až mi zbělají klouby snad ještě mnohem více, než je bílá má pokožka. Zastavím se, téměř se ani nehýbám, v jediném momentě jsem připravena k boji... , který ovšem nenastane, pro veliké štěstí. Jako první si prohlédnu tu velikou ženu, poté pomalu otočím hlavu na všechny ostatní, abych si je mohla přeměřit. "Děkuji." Řeknu prostě a posadím se do křesla vedle něj, aniž bych se jakkoliv zaměřovala na ostatní... "...takže?" - povím pár momentů poté, co se posadím.

Paní jeskyně - 03. dubna 2008 17:59

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "A kdo dneska jo? Víte, tohle mi lidi říkají pořád, jak něco nečekají a pak si najednou vzpomenou, že jejich strýče támhle..," mluvil i ve chvíli, kdy byl venku, a kdo ví, jestli si uvědomil, že jej můžeš jen stěží slyšet. Nakonec se ale do domu vrátil s podlouhlou docela velkou bednou, která, podle poslíčkova výrazu, byla i dost těžká. ".. a nebo student, někdo vděčný za to, že jste ho naučil," dořekl větu a postavil bednu u dveří, nahmatal papírek a nacvičeným pohybem jej strhl, aby se při čtení nemusel shýbat. "Hm, je to z New Yorku. Na druhé straně města, odesílatel nějaký Shine. Víc tady není. Ani jméno nebo tak," pokrčil rameny a víc si tím nelámajíc hlavu, vzal do ruky potvrzovací formulář a opět ti jej podstrčil.

Paní jeskyně - 03. dubna 2008 18:09

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Hmm," zabručel hluboce a usmál se, jako by právě myslel na nekalosti, které by s tebou rád dělal, i jeho pohled byl na okamžik zasněný. "Nutí mne to vzpomínat na staré časy, kdy většina klubů vypadala takto. Chodím sem rád," natočil hlavu mírně na stranu "Tak s přítelem, s přítelem," zopakoval a ty sis mohla znovu všimnout toho podivného pohledu, kterým se na tebe díval předtím, ale zároveň si neuvědomuje, že si toho chtě nechtě musíš všimnout. Ve volných chvílích, kdy jsi pokukovala po majiteli baru, si všiml i on tebe. Zprvu si tě moc nevšímal a raději se věnoval vlastním povinnostem, přičemž čas od času střelil pohledem po tvém novém příteli, ale při posledním setkání vašich pohledů se usmál. Nebyl to úchylný, ani natěšený pohled, bylo v něm cítit přátelství a naděje, pokud se to tak dá říci. Zkrátka jeden z nenucených upřímných úsměvů. "Nikdy bych si o dívce, kterou sotva znám, nemyslel, že je děvka. Není to můj styl. Já.. raději se oddávám sladké dětské naivitě a říkám si, že každá je ještě neposkvrněnou pannou," tlumeně se zasmál a odložil sklenici vedle popelníku, ve kterém před chvílí típl svůj tenký doutníček. Z krabičky vzápětí vytáhl další a než si zapálil, nabídl ti také.

Paní jeskyně - 03. dubna 2008 18:18

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Všichni to jsou upíři, zřejmě nějaká 'nižší vrstva', která v domě tvoří jakousi stráž a služebnictvo. Kdo ví, jak to tady chodí. Shine se zatím pohodlně uvelebil v křesle, ona žena donesla dvě překrásné broušené sklenice, či spíše poháry, z křišťálového skla a k tomu vysokou štíhlou karafu s tmavou tekutinou uvnitř. Jistě krev, co jiného. Odběhla však ještě jednou. "Takže..," usmál se upír, uchopil nádobu a nalil tekutinu, jejíž pach tě okamžitě vzpružil, do poloviny pohárů "Nevím, jak jinak bych poděkoval za svou záchranu," pozvedl pohár "Než tak, že ti nabídnu útočiště v tomto domě. Společnosti není nikdy dost," probodl tě hlubokým pohledem, ze kterého jsi chvíli měla pocit, že ti vidí až do žaludku a možná i hlouběji. Upírka se vrátila s nějakými věcmi a bez ohledu na váš rozhovor začala svého pána ošetřovat. Ten jí nevěnoval ani pohled, jak by také mohl, když tady má hosta, a jen sem tam bylo vidět, jak mu bolest cuká s nervy.

sir Damian Regen - 04. dubna 2008 00:04

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Jistě. Máte pravdu." Odpovím mu a sleduji jak odtrhl cedulku z balíku. Bez dalšího zdržování jsem podepsal převzetí balíku. Trochu spíš mechanicky, než opravdu přešvědčen, že balík chci. Ale přece ho nenechám se s tím zas vláčet zpět. "Sice mi jméno odesilatele, pokud to tedy je jméno, nic neříká, ale.....tak podívat se můžeme, copak nám to posílá. Ale opatrně. Nevím proč, ale mám takové tušení, že ten, nebo ta Shine nás nechce potěšit dárkem." Řeknu opodál nedůvěřivě stojícímu Thomasovi, když za doručovatelem s kovovým cvaknutím zapadne i branka v zahradě.

Seranith de Antique - 05. dubna 2008 15:35

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Pomalými pohyby hlavy pozoruji všechny, kdo se pohne. Takže hlavou pohybuji docela pružně. Nemám, proč bych se měla bát, opět stočím hlavu zpět na ženu, která donesla tác se sklenicemi. Už teď cítím, co do nich naleje. "Jak trapné..." "Děkuji mnohokrát. Shine..." Kývnu mírně hlavou v odpověď, napodobním jej a abych neurazila, také tedy pozvednu pohár, vyčkám, až se napije on...

Cynthia Feldkrieg - 05. dubna 2008 20:03

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Znovu upiji kyselost ze sklenky, kterou jsem si tak hloupě, bláhově a naivně objednala a opět se zatvářím jako někdo o čtyřicet let mladší. “To mohlo bejt vcelku pěkný a užitečný, kdysi dávno,“ uchichtnu se, jako kdybych jej považovala za starocha. Ne, že bych si sama na tu dobu nepamatovala, ale tak… na nostalgii nemám nárok. Zase. “Tak to je fakt naivní,“ znovu se drze uchechtnu, “o přítelovi bych se nebavila, fakt mě vytočil a ještě víc si zhoršit den už nechci,“ zatvářím se odměřeně. “Hm, koupim od vás jedno,“ udělám psí oči, “teď to vypadá dost lákavě,“ připustím, ale sama si myslím své.

Paní jeskyně - 07. dubna 2008 17:39

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Thomas vypadá překvapeně. Jak se zdá, nepočítal s tím, že by sis mohl myslet něco takového, a co víc, jeho samotného to nejspíš nenapadlo. "Co si tedy myslíte, že tam je?" pomalu se přiblížil ke krabici, na tváři zcela vážný výraz, jako by byl opět obyčejným člověkem obávajícím se o svůj život. "Navíc, proč by vám.. případně nám, někdo posílal něco.. já nevím," položil ruce na hranu bedny, ale víc se dělat neodvažuje.

Paní jeskyně - 07. dubna 2008 17:45

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Obsah sklenice se v upírovi ztratil jako nic, dokonce si okamžitě sklenici dolil a začal upíjet z této dávky. Není v tom však jen chuť a hlad, která ho nutí chovat se tak zbrkle a nehostitelsky, ale úleva, která hladí jeho tělo, když se jeho rána začíná zacelovat. "Není jako čerstvá, ale lepší, než nic," usměje se "Je to jako u lidí s pomerančovým džusem. Každý by chtěl ten čerstvý, právě vymačkaný, ale je kolem toho tolik práce, že si raději džus koupí," olízne si rty a plynulým pohybem pošle dívku pryč. "Co vaše rozhodnutí, .. ehm, promiňte, zapomněl jsem jméno."

Paní jeskyně - 07. dubna 2008 17:49
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Jen si vezmi, děvče, nemusíš nic platit," zasměje se a převalí si cigaretu do druhého koutku úst "Bylo by mi trapně, nabízet a poté přijmat peníze za takovou maličkost," mírně zvedl hlavu, takže se teď na tebe dívá jakoby z výšky, trochu povýšeně, ale jeho vyceněné zuby v rádoby milém úsměvu jsou spíš děsivé.

sir Damian Regen - 07. dubna 2008 17:59

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Nu Thomasi....může tam být prakticky cokoliv." Obcházím rozměrný balík ze všech stran, ze kterých obejít jde. "Ačkoliv rozměry odpovídají nejspíše rakvi. Podle toho, jak se s tím pošťák vlekl bych dokonce řekl, že nikoliv prázdné rakvi. Ale......mohu se mýlit, samozřejmě a v balíku mohou být....hmm.....třeba nové růže do naší zahrady......nebo nějaká starožitnost. Nebo si někdo ze správy školy konečně vzpoměl, že nám chybějí v hodinách názorné pomůcky a posílá nám....co já vím...třeba egiptskou mumii." Uvažuji nahlas, ale čím více možností mě napadá, tím více nepravděpodobné mi připadají.

Cynthia Feldkrieg - 07. dubna 2008 19:46

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro “Děkuju,“ pronesu vstřícně a vložím si minidoutník do pusy, pak se k němu nakloním, aby mi zapálil. Ten úsměv se mi nelíbí, je problém, že na tyhle věci reaguji, protože jsem na ně zvyklá reagovat, jsou totiž základním předpokladem přežití. Říkám si, že by bylo docela hustý, kdyby existovali třeba vlkodlaci. Rozhodně tenhle úsměv bych si u nich dokázala představit. “Je to od vás dost milý, pomáhat holce v nesnázích,“ ušklíbnu se a stále se snažím tvářit jak láskou zhrzená holka, která sotva dodělala střední školu a teď se živí pravděpodobně jako nějaká vymatlaná a špatně placená uklízečka, která po večerech sní o tom, že bude někým jiným a tak se líčí, aby vypadala jako upír. Jako by doufala, že by ten život pak byl lepší.

Paní jeskyně - 07. dubna 2008 20:27

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Já nevím, myslím, že to by to mohl být nějaký reklamní předmět. Kdysi posílali třeba vzorky strojků na holení. V dnešní době.. třeba kus vysavače," zavtipkoval, ale nervózní je pořád. Chvíli ještě váhal, ale pak se nedočkavě pustil do otevírání krabice, které netrvalo dlouho. Před vámi je druhá krabice, nebo spíše bedna z tmavého dřeva, lakovaná, trochu sešlá stářím. Na jejím boku jsou tři obyčejné západky, aby tak nedovolily víky se otevřít. Thomas překvapeně zamrkal a tázavě se na tebe podíval.

Paní jeskyně - 07. dubna 2008 20:35

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Úsměv ještě nějakou chvíli trvá, dokud není nucen odklepnout ohořelý kus cigarety. Následuje dlouhé procítěné potáhnutí a s výdechem, doplněným o hromadu kouře, mluví. "Pomáhám? Vážně si myslíš, že ti nějak pomáhám? Cigareta dle mého není vhodné řešení pro mladou dámu," kývnul na servírku a naznačil jí, že by si ještě něco objednal. Tázavě se podívala i na tebe. "Zvu tě," přestal se usmívat "Ať si tenhle večer trochu užijeme, když už tady sedíme spolu."

Cynthia Feldkrieg - 09. dubna 2008 21:51

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Oči se mi rozzáří, díky neustálému tréninku před zrcadlem, jak malé holce, která je ještě schopná radovat se z hovadin, které život nijak neulehčí: “Hm… tak to se rozšoupnu,“ pronesu na oko nedůvěřivě, uchechtnu se a objednám si ten samý hnus, co už piju, “nějak jsem si na tu pachuť čehosi zvykla,“ pronesu v žertu a vydechnu dým z doutníku. “Pomáhá,“ přikývnu, “je dobrá, co je mi po tom, co bude?“ prohlásím naivně, ačkoliv už dávno takhle nesmýšlím. Je to blbost žít pro „teď“ a kašlat na budoucnost. Jsem toho zářným příkladem. Teď bych jinak měla vnoučata, rozmazlovala je, četla jim pohádky. Někdy o tom opravdu sním, je to tím, že můj mozek se ještě nevyrovnal s faktem, že tohle se nestane. Žije ještě pořád ten svůj idiotský lidský život a bude ho žít, dokud si neuvědomí, že přesluhuje, že není možné žít lidsky. Teprve až v něm umře senilnost a nostalgie, tak se stanu pravým upírem. Jsem si tím jistá! “A,“ opět vydechnu dým, “proč tu ste vlastně ty?“ zajímám se, zda jsem v té „mizérii“ opravdu sama.

Paní jeskyně - 15. dubna 2008 15:41

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Prohlíží si tě. Chvílemi je jeho pohled chladný, jindy tě zase očima doslova spaluje, a jsou to tak výrazné pohledy, že je nemůžeš jen tak ignorovat, ony samy tě nutí všímat si jich. "Nemyslet na zdraví je jedna věc, ale propálené oblíbené sako, to je věc zcela jiná a nezanedbatelná. I tyhle maličkosti dokáží rozzuřit," pronese polohlasně svou myšlenku, zatímco mu z plic uniká kouř. "Co by tady mohl chtít někdo jako já," zasměje se, pro změnu příjemně a hřejivě, protože k jeho momentálnímu odměřenému pohledu to vůbec nesedí. Jako by jeho mozek byl rozdělen a pracoval samostatně, jednou stranou zkoumajíc a druhou vymýšlí a podává odpovědi. "Relaxuji," prohrábl si rukou vlasy "Nemám ic na práci a je lepší sedět zde, než v pustém domě."

Seranith de Antique - 15. dubna 2008 16:03
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Nijak nečekám s odpovědí, stále jej jen pozoruji, v ruce už pohár s krví. "Ejmy..." Zopakuju znova "své" jméno, tázavě se na něj podívám a otočím do sebe obsah sklenice.

sir Damian Regen - 15. dubna 2008 17:04

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro Thomasův originální nápad mi vyvolal na tváři úsměv. Ale ta bedna, momentálně trůnící v chodmě našeho domu, ve mě zrovna nadšení nevzbuzuje. "Myslím Thomasi, že do tak rozměrné bedny by se vešel vysavač celý. I s uklizečkou." Odpovím mu. "Ale spíš bych to opravdu viděl na.....něco co by se nám nemuselo až zas tak moc líbit. Nevím proč, ale mám z to nevyžádaného balíku, příteli, neblahý pocit."

Cynthia Feldkrieg - 16. dubna 2008 11:35

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Nelíbí se mi, jak se tváří, jak vypadá a jak působí. Cítím zradu, jenže… já se nemusím bát, proč bych měla? Je mi více než jemu, tím jsem si jistá. Je to člověk, jak ten by mi mohl ublížit? Nechápu jeho spojitost se sakem, asi jsem na to moc stará a moc paranoidní. Ve vnitř plic mě lechtá v komůrkách a sklípcích dým z doutníku. “Neřekla bych, že by tu byl nějakej dům prázdnej. Všude je děsivěj hluk. Řev,“ promluvím mírně ospale, nesmím zapomínat, že jsem mladá ospalá a vyřízená z domnělého rozchodu. “Relaxujete, hm? Tak to mám štěstí. Narazit na někoho, kdo má hodně času a můžu si na něm vylít srdce,“ nadhodím s lehkou zahořklostí, ono mi také nic jiného nezbývá.

Paní jeskyně - 17. dubna 2008 16:40
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Oh, jistě. Je skutečné?" zvědavě natočil hlavu na stranu "Nezdáte se mi jako.. někdo, kdo by nosil tak prosté moderné jméno, bez kapky šmrncu," vycenil špičáky v pobaveném úsměvu a rozhodně to nemá být omluva nebo odlehčení situace. Je to úsměv zlý a podtrhuje jen to, co právě řekl. "A má nabídka?" dotazuje se znovu, s neodbytností v hlase.

Paní jeskyně - 17. dubna 2008 16:48

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Hmmpf," přikývl Thomas opět, zašklebil se sám pro sebe a odjistil západky, které držely obě části bedny u sebe. Otevřel ji a strnul úžasem a překvapením. Uvnitř, na krvavě rudém brokátu, leží dva obouruční meče s krásně zdobenými jílci. Na záštitě jsou vyryté podivné symboly, které zřejmě nemají žádný význam, protože je nepoznáváš a zřejmě opravdu slouží pouze pro ozdobu, sloupek je čistý, překrytý kůží, ale na hlavici meče jsou vyryté z každé strany zdobné kříže a v jejich středu trůní rubínové kapky. "Tedy.. to jsem nečekal," krátce a velmi překvapeně se na tebe otočil, než pokračoval v prohlížení si ocelových skvostů.

Paní jeskyně - 17. dubna 2008 16:54
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "I v New Yorku se najdou místa, na kterých najdete tolik klidu, že byste ho mohla rozdávat," odbyl si svou poznámku suše, bez zaujetí. Pak se zatvářil rádoby mile. "Povídej, dítě, rád si vyslechnu tvůj příběh," přitáhl si blíž k sobě knihu, z kapsy vylovil inkoustové pero a něco rychle naškrábal na okraj tvrdé desky, aniž by se na to podíval.

sir Damian Regen - 17. dubna 2008 17:13

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Já také ne, Thomasi." Odpovím mu a v mém hlase zní překvapení o nic méně patrné než to jeho. "Takové meče musejí mít i neuvěřitelnou historickou cenu. Já sám jsem podobně skvostný meč držel v ruce roku.......ne, nikdy. Tyto jsou naprosto unikátní." Ty dvě zbraně mne absolutně fascinují. Natolik, že jsem dokonce zapoměl sledovat čas. A to i přesto, že už jsem dávno měl být, minimálně na cestě na univerzitu. Ale.......cožpak tu mohu ty skvosty jen tak nechat a odejít? Mohl by se sem někdo vloupat. A.......tak drahocený dar ukrást. "Kdo nám je poslal, musel pro to mít velmi dobrý důvod. Takových zbraní je málo, jsou-li to originály....Takhle po zběžném posouzení to nedokážu říci, ale myslím, že jsou... Ale proč zrovna nám? Nebo se jich potřeboval z nějakého důvodu zbavit a někdo mu doporučil mě. Pak bych ale tedy rád věděl, kdo." Přemýšlím nejdříve potichu a poté i nahlas.

Seranith de Antique - 17. dubna 2008 18:49

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Pomalým pohybem si přehodím jednu nohu přes druhou, čímž tak kůže pláště lehce sjede a odkryje tak vysoké boty. Usměji se, už dlouho jsem nepotkala nikoho tak netrpělivě důležitého... A vlastně, už dlouho jsem nepotkala žádného... upíra... "Jména jsou nepodstatná... Mladý muži..." Snad záměrně rozevřu oči ještě více, koutek rtů se pomalu stočí do jemného úsměvu. "A samozřejmě, děkuji za nabídku. Přijímám ji..." - povím stručně. Nehodlám tady zůstávat nějak zbytečně dlouho, byť toto setkání je pro mě jistým "pokrokem" v době moderní...

Cynthia Feldkrieg - 18. dubna 2008 11:35

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Hloupě se na toho člověčího tvora podívám, když vytáhne knihu a osloví mě dítě. Si asi myslí, že je dobrý psycholog, ne? To si jako takhle získává své zastánce? Ježkovi voči, to je děsnej přístup! V pofidérních barech s naivitou o dívkách a knížečkou v ruce? Idiot! Tak trochu mě to naštve, nejsem přeci nějaká holka, co by tohle musela poslouchat! Je mi 70 ty ubohý hovádko boží. Já jsem studovaný psycholog! Na mě nevyzraješ… Naštěstí dokáži udržet hloupý výraz po celou dobu, co vedu vnitřní monolog, zakončený pochvalou sebe samé, že jsem pravděpodobně dobře, jako vždy, zahrála 25 kravku. Hrát krávy mi jde a zhrzené taky… “Vy jste kazatel?“ konečně vykolejeně, “he… já nebyla už děsně dlouho v tom, v kostele,“ zhruba 52 let a předtím jen proto, že jsme jeli na exkurzi, podívat se, jaký vliv to má na lidi. Bohužel jsme byli v Mexiku a tam jsou to děsní fanatici! Přesto se zmateně podívám na doutník a na víno, jako jestli to opravdu nevadí a že jsem připravená ho típnout a vůbec se tvářím stydlivě, dle rčení „Bůh ochraňuj Ameriku“. A tím, že dost lidí tady je věřících. Takže ano, teď hraji na chvíli zmatenou blbku

Paní jeskyně - 20. dubna 2008 10:31

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Při tvých slovech si nemůžeš nevšimnout pohybu kousek od tebe, právě tam zmizela upírka, která Shinea obskakovala. Pravděpodobně se něco stalo, neboť tvůj nový "přítel" téměř okamžitě nepříjemně sykl, ale nikdo se neměl k tomu ti něco vysvětlovat. Jako by toho nebylo málo, protože zůstává otázkou, zda upírka-posluhovačka protestovala proti tvé přítomnosti, vrazil do domu mladík, kolem sedmnácti let, s dlouhými černými vlasy až pod ramena a zůstal udiveně stát ve dveřích. On by mohl být pravým důvodem té nejasné "roztržky". Není pochyb o tom, že se jedná o upíra, ale v tuto chvíli vypadá spíš jako řádně nalitý fracek, který se ráčil vrátit domů. "Jsem rád, že jste se tak rozhodla," ozval se Shine po chvíli ticha, během mladíkova upřeného zíránní na vás dva.

Paní jeskyně - 20. dubna 2008 10:36

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Heh, no já vážně nevím," Thomas o pár kroků ustoupil, aby se na ně mohl podívat z větší dálky. "Nemůže to být nějaký váš dávný přítel? Nemyslím zase moc dávný, řekněme z posledních sedmdesáti let," zauvažoval "Třeba umírá, nebo už zemřel, a jeho přáním bylo, aby se část jeho soukromé sbírky dostala do vašich rukou. Nepřipadá mi vhodné posílat tak drahé věci jen proto, aby nám bylo nějak ublíženo," letmo se podíval na hodiny a přešlápl na místě, i on ví, že času není moc a nejlepší by bylo jít, ale taková věc se nemůže nechat jen tak. "Co s tím?"

Paní jeskyně - 20. dubna 2008 11:12

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Jen muž, který nemá co na práci. Nenech se zmást tím, co a jak říkám," na jeho vcelku vážné tváři, kterou před chvíli zkrášlil onen rádoby milý výraz, se objevil jeden ze skutečně pobavených úsměvů. "Dnes bych do kostela nevkročil. Kdysi to ještě mělo své kouzlo, když lidé věřili a byli.. celá doba byla jiná, ale dnes? Je to hnus nad hnus." Od baru si to k vám namířil majitel baru. Sice se nezdá, že by zde bylo více lidí, než před pár minutami, takže by servírka nestíhala, ale on k vám přišel s prostým dotazem. "Dáte si něco? Zrovna jsem vzadu objevil lahev tequily, normálně ji nemíváme."

Seranith de Antique - 20. dubna 2008 12:07
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Oči mi ku dveřím střelí ještě dříve, než se dveře otevřou. To všechno mi přijde takové... legrační. Směšné... A ani nevím, proč. Otočím hlavu na ženu, která opět někam odběhla. Nedá mi to, ironicky se uchechtnu. Jeho slova ignoruji. "Vidím, že jste asi veselá rodina." Podotknu na dění kolem sebe, ne že bych byla nějak neupřímná.

Paní jeskyně - 20. dubna 2008 18:20

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Hmm," zabručí Shine nevrle "Nebylo by od věci, kdyby se jistí členové chovali mírněji," dodal klidně. Zato mladík u dveří klidně vypadat přestal. Jeho oči se zúžily na úzké štěrbiny, práskl dveřmi a zatvářil se, jako by byl pánem domu. "Jasně, strejdo. Neuškodilo by nám, kdyby sis sem přestal tahat děvky," zavrčel vztekle a střelil po tobě pohledem, který byl náhle mírný až omluvný, ale slovy se za tu urážku neomluvil.

Seranith de Antique - 20. dubna 2008 19:02

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Pozvednu obočí, s úsměvem na tváři. Ne, není to úsměv, téměř ihned nato se ten úsměv změní v smích, lehký jako pírko, jednoduchý, něžný. "Přesně tak. Tahat si do domu děvky, co si to ten strejda dovoluje, že?" Hodím otázkou směrem k mladíkovi, slova Shineova ignoruji. Být tak odvážným a střelit první slova, co mladého napadne, než se dozví, kdo je ten, proti kterému slova vyšla, mladík musí být docela přímý.

Cynthia Feldkrieg - 20. dubna 2008 20:11

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro S tou dobou s ním plně souhlasím, ale… něco mi tu nesedí, ta doba zas tak dávná není. Před sedmdesáti lety už lidi kostely taky tolik nenavštěvovali a kolik může být tomuhle? Druhá světová se nás moc nedotkla, Vietnam ano, ale to už je… hmm… taky nějaký pátek. Lidi to spíše nahnalo do protestu, než do kostela. Hostinský mě vyleká, přinutí mě se to zamyslet ve stylu vlastní paranoi. Jak dlouho je to, co jsem zabila tu holku? Za jak dlouho najdou její kamarády? Zítra, vyhledají dnes otce? Proč to nabízí nám, neznámým? Zná ho, pokouší se mě opít? Mě? Magor. Co když kamarádi mluvili? Snaží se mě zdržet? Doutník mi pomalu hořkne v ústech, mám v NY slušně placená vystoupení a nechci o ně přijít… “Nenechat se zmást? Sem naivní holka, se kterou zametl můj bejvalej. Taky jsem si nebrala, co říká, tak promiňte, jsem z toho dost v šoku, teď budu sama, copak to nechápete?“ uvidíme, zda se nechá vyprovokovat k útoku či k lítosti. Je to jedno, jedna jako druhá emoce, všechny jsou ku slabosti lidství. “Teguilly, ne, díky, rozešla jsem se s klukem, co jí pil po litrech, ta vůně mi ho připomíná,“ vydechnu kouř a pokývám hlavou.

Paní jeskyně - 21. dubna 2008 13:29

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Shine zachovává ledový klid, mladíka si nevšímá a zdá se, že si nevšímá ani tebe, a je zahloubán do vlastních myšlenek. Ovšem mladíka si zaujala. V jeho tváři se objevil ďábelský úsměv, oči se stáhly a během jediného mžiku lidského oka se ocitl před tebou, obličej přistrčený k tomu tvému, úsměv se nezměnil. Nasál tvou vůni. "Líbíš se mi," zašeptal s notnou dávkou šílenosti "Budou mi odpuštěna má hrubá slova?" přiblížil se ještě o kousek, očima se vpíjejíc do těch tvých.

Paní jeskyně - 21. dubna 2008 14:11

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Neznámý vycenil zuby v dalším z mnoha úsměvů a nabídl ti další zvláštní cigaretku. "Mysli na to, že nemusíš být sama," proti tomu na hostinského se otočil s dost nepřívětivým výrazem, otočil k němu hlavu a zlostně zavrčel, aby vás nechal být. To otce mladé mrtvé dívky nepotěšilo, chvíli se zdálo, že se ti dva opravdu znají, protože se chtěl bránit, ale poté se jen otočil a odešel. "Omlouvám se, ale nemám rád, kdy mne někdo ruší. Ale zájem o vaši osobu vás jistě těší, nebyl tady kvůli mě," lehce kývnul hlavou k baru, kde majitel zakotvil.

Seranith de Antique - 21. dubna 2008 20:34
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Zaregistruju, co chce mladík udělat a jakobych mu v další chvíli nastavila tvář, když se on sám přiblíží té mé snad na délku nosu. V mé tváři se pomalu stvoří jemný úsměv. "To ještě nevím, ale je přinejmenším slušností představit se, mládenče." Povím až možná mateřským, poučným tónem, stále nemrkám.

sir Damian Regen - 21. dubna 2008 20:50

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Možná Thomasi." Odpovím zamyšleně, aniž bych dokázal od těch krásných zbraní odtrhnout oči. "Ale nevím o nikom z té části města, kdo by byl tak bohatý, aby si mohl dovolit vlastnit tak vzácné zbraně. Ani o nikom mě natolik blízkém, aby jej v hodině smrti napadlo mi něco takového poslat coby dědictví." Při pohledu na ty zbraně se neubráním a automaticky sklouzávám od současné mluvy k mluvě poněkud archaičtější. "Nuže, podívejme se, zda s darem nepřišla nějaká průvodní listina. Či cokoliv jiného, co by do oné záhady vzneslo trochu jasu."

Cynthia Feldkrieg - 22. dubna 2008 09:23

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Přestává se mi to líbit. Paranoia už ve mně poletuje jak moucha v převrácené sklence. Je to špatnou promluvou cizince. Prvně, když jsem jej vyrušila já, mu to nevadilo a teď mu to vadí? Tohle se mi zkrátka nelíbí. Jako bych si tu už nehrála jenom já sama, ale hrál si tu i někdo další. To je velmi nepříjemné zjištění. Ne, nemyslím si, že by tohle byl lovec upírů: “Jo… to je milý, zvlášť, když si jeden uvědomí, že mám líčidla rozmatlaný všude po xichtě,“ pousměji se, “ne, díky,“ odmítnu cigaretku a začnu se uklidňovat. Je to jen ubohý člověk, Cynthy, zákonitě mu bude míň, než tobě. Nemá tolik zkušeností a pokud je to nějaký boss, ukážeš mu, jak se věci mají a jak se tyhle hry na život a na smrt hrají. Jenom dvě dírky do krku a máš ho z krku. A co na tom, že se ty dva znají? To to chceš vzdát v půlce vlastního rozmaru? Nebyla by to škoda? Jenže důkazy jsou důkazy. Pes dokáže vyčenichat park, možná i rozpadlý mobil kdesi v kanále, možná najdou taxíka, co mě nedaleko vezl, ačkoliv to bylo dál, nepřevlekla jsem se a ty dětští splácanci z porodních zbytků mě takhle poznají… i když, nebudou mít podezření. Chybí jí krev, zastavilo se jí, chuděře, srdce, zemřela na infarkt. Život je boj, jeden je zblblý detektivkami a tak zapomíná, že mrtvé tělo může mít tři osudy. Vražda, sebevražda a nehoda. A obvinění ke mně? Neposkytnutí pomoci. Do prdele i za to se dá sedět. “Můj příběh nestojí za poznámky, já,… nejste reportér?“ zabíječ bestií? Upírů? Policajt? Detektiv? Chodící idiot? zeptám se nesměle.

Paní jeskyně - 11. května 2008 15:34
	Jsem zpět, hrát se bude. Napíšu nejspíše až zítra. Děkuji za pochopení

Paní jeskyně - 12. května 2008 18:39
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Pro libou vůni krve!" zasmál se "Benartes Shine, ale stačí Ben, nezakládám si na rodinném jméně jako tady Sean," pokřiveně se usmál, pohodil hlavou k upírovi za ním, který stále sedí klidně a popíjí krev. Z jeho tónu je jasné, že jsou rodinou jen na oko. "Je mi odpuštěno?" přiblížil se o další centimetr v nedočkavém očekávání, až konečně řekneš ano.

Paní jeskyně - 12. května 2008 18:51

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Náhoda to není," konstatoval přesvědčeně a vrátil se k bedně, aby z ní opatrně vytáhl obě zbraně a podrobil tak jejich 'domov' podrobnému průzkumu. Podle jeho odhadu jsou zbraně opravdu těžké, takže to žádné makety nebudou - jen poctivá hodně stará práce. Poté přišla na řadu bedna samotná, ani v té jste nic nenašli. Dokonce ani chuchvalec prachu, ba ani nitka. "Nic," krátce se na tebe podíval "Ani nic necítím. Mám ji rozebrat?" sklouzl pohledem zpět k mečům, zatímco čekal na odpověď.

Seranith de Antique - 12. května 2008 20:07

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Trochu nechápavě se zatvářím, když se mladík tak trapně rozesměje. Asi tyhle moderní rodinky, byť upíří, nepochopím. Nikdy. Možná. Zřejmě... Poté, co vysloví opět své jméno a podívá se na mě, automaticky se znovu usměji a když se k mé tváři opět přiblíží, poněkud vyzývavě pozvednu jedno obočí. "Dobrá. Odpušťěno." - Úsměv se ještě trošku rozšíří, kdo ví, proč, vztáhnu k mladíkovi dlaň a jemně jej pohladím po tváři. "Tak... hebká..."

sir Damian Regen - 13. května 2008 00:50

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro MH: Omlouvám se že nepíšu. Nebyla jsem tu. Z bratrovy svatby na Slovensku jsem si přivezla náběh na zápal plic, takže jsem ležela s horečkami. A na to jsem teď o víkendu absolvovala fyzicky náročnou třídenní oslavu mých a kamarádčiných narozenin ( obojí se slavilo předčasně z důvodu nedostatku prostoru a času v době, kdy skuteřně ty nerozeniny máme ). Ne že by jsme nějak chlastali, nebo tak podobně, ale pro někoho, kdo se dostává z náběhu na zápal plic je náročné i zdlouhavé cestování a poté tři dny kdy se průměrně chodí spát ve čtyři ráno, pokud vůbec. Takže se teď léčím ještě z chronické únavy, zaviněné kombinací nemoci a nedostatku spánku. Napíšu tedy až...........dnes v nějakou lidštější dobu.

Paní jeskyně - 13. května 2008 16:59
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro MH: Máš čas, nikam nespěcháme. :) Taky jsem byla mimo a to dlouho, takže klid. Hlavně se vyleč a až bude líp, zabývej se Andorem.

Paní jeskyně - 19. května 2008 16:26

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Tázavě vzhlédl. Poté se usmál a přikývl. "Pracuji pro zdejší bulvár a na práci nemám nic lepšího, než vysedávat v podobných pajzlech a čekat na trhák. K tomu samozřejmě zvu každou hezčí dívku na něco k pití a cigaretu," už z tebe nespustil oči. "Ne. Prostě jen pozoruji, co vidím, bez vedlejších úmyslů," na zlomek vteřiny sklonil oči, kterak sáhl pro knihu "I když, tvrdit, že bych pár postranních úmyslů neměl, by bylo lživé," usmál se a bylo jasné, co to znamená - byl jako každý muž, který se dostal k hezké dívce. Je to pro ně přirozené, těžko jim to vyčítat. Konečně natočil knihu tak, aby ti ukázal, kdo ví zase proč, co tam napsal.. jenže pak se staly věci moc rychle. Nějaký mladík rozrazil dveře, vběhl dovnitř a křičel něco jako "Je mrtvá! Mrtvá!" Tvá.. má.. je mrtvá!" víc jsi toho stejně slyšet nepotřebovala, celou tu historii znáš. Tvůj společník hlasitě zaklapl knihu, aniž bys cokoli viděla.

Paní jeskyně - 21. května 2008 20:43
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Z jeho hrdla se vydralo spokojené zavrčení. Přivřel oči. Trvalo to však jen chvíli. A pak jeho ruka rychle vystřelila k tvé, takže pevně sevřel tvé zápěstí a pokusil se tě strhnout k zemi.

Seranith de Antique - 22. května 2008 13:01

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Sice jsem překvapena jeho reakcí, podvědomí bylo rychlejší a má reakce taktéž. Má druhá ruka vystřelí k té jeho a pevně jej stiskne, aby působila silou proti jeho a snažila se aspoň udržet ve stejné pozici. Stisk je opravdu velice, velice silný. Když ucítím, že už povoluje, jestli vůbec povolí, pustím jeho ruku a vlepím mu s úsměvem snad jakýsi výchovný pohlavek. Jestli nepovoluje, stále jen držím jeho ruku a pozoruji jej. "Dětské hry..."

Cynthia Feldkrieg - 25. května 2008 16:37

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Naučeným způsobem sebou pomalu a lidsky cuknu a otočím se na kluka, pokud ho neznám, tak je to hodně v pohodě, pokud jej znám, budu muset zmizet, to je jasné. Odpovídat na pisálka nemá smysl. Pisálek opovržlivě si v duchu nezapomenu dodat, abych si pohladil své nebetyčné Ego. Dělám překvapeného hosta, protože nic jiného se ode mě samozřejmě neočekává. Dokonce si nedám doutníka do pusy, což by bylo také nevhodné. Pozoruji toho kluka.

Paní jeskyně - 04. června 2008 17:16

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Jsi horší, než já, hádám," zasyčel mladý upír a krátce pohlédl na Shinea, který vypadal rozzuřeně. Povolil a s obviňujícím pohledem si nechal vlepit pohlavek, i když krátce na to spokojeně zavrčel. "Líbí se mi. Ne, vážně. Dobrý přírustek do naší rodiny, jen mám pocit, že s ní budou problémy," oznámil už docela chladně, postavil se a několika rychlými skoky zmizel v patře. Shine se zatím uklidnil a pokynul hlavou ke karafě s krví, aby sis klidně nalila. To a omluva, to bylo minimum, co mohl udělat. "Je ještě divoký, bude trvat, než se uklidní. Ovšem větší nebezpečí nehrozí," uklidnil tě "Promluvím s ním, aby se to víckrát neopakovalo," z jeho hlasu ale bylo poznat, že si není jist účinkem.

Paní jeskyně - 04. června 2008 17:21
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Klučinu neznáš, rozhodně si můžeš být jistá tím, že ve skupince mladistvých nebyl. Nevěnuje ti pozornost, jen zděšeně hledí na majitele a ten zase na něj. Zato tvůj společník ti zlehka položil ruku na rameno, pokřiveně se usmál a kývnul hlavou ke dveřím. "Měli bychom jít, než dojdeme k úhoně. Šrámy by na vší tváři nevypadaly hezky," nepatrně zesílil stisk.

Seranith de Antique - 05. června 2008 12:58
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro "Je příliš mladý a nerozvážný. Zdá se..." Povím, snad spíše "jen tak", sledujíce ještě mladíkovy rychlé kroky do patra, pak se však znovu uvelebím. Na jeho připomínku jsem nijak neodpověděla ani nereagovala, jen slovo "horší" mi tak nějak utkvělo v paměti... "Odkdy jsem ale přírustkem do "vaší" rodiny?" Zeptám se dále, s poněkud chladným úsměvem.

Paní jeskyně - 07. června 2008 15:28

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Shine se nevinně usmál, sepnul ruce a natočil hlavu mírně na stranu. "Všichni jsme jednou rodinou. Nezáleží na tom, k jakému rodu příslušíte, ale můžete si propůjčit její jméno a pod odkazem na tento rod jednat," usmál se o kousek víc "Není to podstatné. A nyní mne prosím omluvte, mám ještě několik věcí k vyřízení. Krásnou noc, buďte zde jako doma," zvedl se a odešel. S ním zmizeli i jeho přisluhovači ze stínů. Zůstala jsi sama, jen s pocitem, že vlastně v domě upírů vůbec sama nejsi.

Seranith de Antique - 09. června 2008 17:38

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Na jeho slova neodpovídám. Za ta staletí mám svůj názor... A také své zkušenosti... Pak, když zůstanu dole sama, přemítám si pár chvil ještě jeho slova. Ne, rozhodně se tady necítím "jako doma", a nepředpokládám ani, že tomu tak v brzké době bude. Netuším, co bych zde mohla v tuto chvíli dělat, však zvednu se a vyjdu nahoru po schodech. Doufám, že mladík nevlastní nějaké tajné hnízdo a já jej najdu rychle...

Paní jeskyně - 20. června 2008 16:54
	Kdybyste byli tak laskaví a sdělili mi, jak na tom jste.. jestli chcete pokračovat a tak, protože já bych ráda pokračovala a tudíž nabízím posunutí těm, kteří o to stojí, ale chci, abyste se mi ozvali do pošty. Díky

Paní jeskyně - 20. června 2008 17:01

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dlouhá chodba s podlahou krytou zašlapaným červeným kobercem, ohmatané zdi, na některých místech jsou rýhy, zřejmě od nože nebo podobných věcí. Je tak klišé to, co vidíš, ale mladík zřejmě předpokládal, že dříve nebo později jej někdo bude hledat. Nebo nechává otevřené dveře vždy, těžko říci. Každopádně tlumené světlo dopadá na zem a pootevřené dveře tak zvou ke vstupu. Pokoj je malý, ale díky uspořádaní toho mála nábytku prostorný. Zdi jsou bílé, holé. U pravé stěny stojí velká pohovka, na té se mladík rozvaluje a hledí na strop, kde jsou nalepené umělohmotné svítící planetky, bežně k vidění v každém druhém dětském pokoji. Na druhé straně je zaprášený psací stůl, potrhaná polstovaná židle a poloprázdná knihovna. Nic víc v pokoji není.

Seranith de Antique - 20. června 2008 17:32
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Pootevřené dveře mne opravdu navnadí. Otevřu dokořán a zastavím se v nich, jedním pohledem si prohlédnu celý chlapcův pokojík. Zaměřím se na něj, s lehkým úsměvem ve tváři... "Smím?"

Paní jeskyně - 21. června 2008 14:22
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Ani se na tebe nepodíval, jen zakýval pravým chodidlem, jako by tě zval dovnitř. "Jistě, pokud nemáš v plánu mi hubovat, krásko," znovu zahýbal nohou, stále upřeně hledíc na strop polepený fosforovými planetkami "Už tě nesnesl? Nebo ty jeho?" zeptal se klidně, ale se zájmem.

Seranith de Antique - 21. června 2008 16:35
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Mlčky vejdu dovnitř, posadím se na první křeslo, které mi padne pod pohled. "Má prý nějaké zařizování... A já vlastně ani nevím, proč tady ztrácím čas..." Povím chlapci, snad čekám nějakou divější odpověď, nebo nějakou jeho další hru...

Paní jeskyně - 21. června 2008 17:40

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Áha," protáhne procítěně a zasměje se. Konečně otočí hlavu a jeho pohled sklouzne k tobě, neprohlíží si tě, hledá tvé oči. "Jsi tady kvůli mě. Líbím se ti. Čekáš, že tě zabavím," konstatoval, vyšvihl nohy a posadil se, kolena daleko od sebe. Opřel o ně lokty, spojil prsty a jejich špičky si přiložil k pootevřeným ústům. "A za chvíli bude svítat, daleko bys nedošla a pokud se nemýlím, stejně ti nabídl, abys zůstala," usmál se a vyčkal, jak se k tomu postavíš.

Paní jeskyně - 22. června 2008 17:08

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Noční New York, tichá ulice. I když v NY je ticho relativní pojem, protože kluby, kasína a nejrůznější podniky ožívají právě v noci.. stejně jako noční děti. Je to lidská smůla, že nevěří starým pověrám, že se vrhají do spárů temnoty a smějí se, jako by za každým rohem nečekala krvelačná bestie. Rozhlédneš se. Věru povedená zapadlá ulička u hlavní třídy, nebude nijak těžké najít si oběť, ale musíš si pospíšit.. za pár hodin bude svítat.

Seranith de Antique - 24. června 2008 13:58

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Jen v klidu sedím, pomalu si přehodím jednu nohu přes druhou a založím si ruce na hruď. Na chlapce se jen velmi jemně usmívám, snažím se číst jeho mysl... Opět... Možná trochu delší chvíli mlčíme, až poté zamrkám. "Ano, máš pravdu. Jsem tady kvůli tobě, protože se nudím. Nevím, co zde dělat, byť je pravda, že do svého bych to ještě jistě stihla..." Povím jednoduše, stále se zaměřuji na jeho mysl.

Cynthia Feldkrieg - 29. června 2008 08:09

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Zastavím se, nenechám se vláčet nějakým podřadným druhem, nějakým chlapem do noci. Tak to dělávám já a od něj si to líbit nedám. V mých očích se objeví plamínek vzpoury, který se rozhoří: “Jaký šrámy?! To si myslíte, že ten… bože, vždyť on přišel o mou… jeho…, vy nemáte srdce!“ rozkřičím se na něj. Jistěže, je to její přítel, Sam měla kamarády, oh so cutte. I like small girls with their dreams… Začnu po nich těkat pohledem, úplná hlupačka, úplná holčina, která si uvědomí, že rozchod není úplně to samé jako něčí smrt. Lidé jsou tak fádní, tak tupí, tak lhostejní. Lidé jsou lidé, nejlepší, nejchutnější a nejpoddanější dobytek. Jen podříznout. Zdeprimovaní, pořád potřebují podpírat, pořád se cítí ublížení, nevyužití… Pořád se drží ve svém okruhu, úsměv je pro lidi něco tak neznámého, jako kdyby se za něj styděli. Ach, ty jejich světy, vyjít ven a kouknout se na realitu… ne! Ani náhodou. Ubožáci! Hlupáci! Dojné krávy! Nemají šanci, kousek empatie, velká dávka lži a každý člověk je tvůj, realita? Co je jim do ní, mají svůj svět a svůj odhad, přeci! Mladí si drží své názory.. své hloupé názory a dělají chyby. I like their mistakes… I’m their death… I’m their dream, where wild roses grow…

Kergan Netrpělivý - 29. června 2008 17:46
	soukromá zpráva od Kergan Netrpělivý pro Vydám se k baru. Vejdu dovnitř a snažím se vyhlédnout si oběť, u které nebude těžké jí něco namluvit.

Paní jeskyně - 14. července 2008 12:12

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Nevšiml sis ani názvu baru, do kterého jsi vstoupil, snad proto tě na první pohled zarazilo to, co jsi uviděl. Jsou věci, které občas zarazí každého upíra. Lidé v tomhle lokále se dělí na mnoho menších skupinek, najdeš tady takové ty obyčejné pracující, kteří si vyrazili po práci za zábavou, ale i takové, kteří svým stylem žijí. Snad nejpodivnější je cyber partička, ostatně stojí nejblíž tobě, jejichž vlasy a oblečení hrají nejen nejrůznějšími barvami, ale také materiály, o doplňcích ani nemluvě. Kousek od nich stojí zapřísáhlí gotikové, což je směšné, najít je v takovém podniku, a postřehl jsi hádku mezi nimi a jinými gotiky, mnohem více nafintěnými - spousta černé, kůže, černá, stříbrné ozdůbky, černá. Na své by si zde dnes přišli i milovníci retro stylu, jak se tak rozhlížíš. Všichni vypadají zaujatě rozhovory a zároveň je jisté, že nikdo nedává dost dobrý pozor na to, s kým se baví. Kolem tebe se prosmekne zástupce metalové skupinky ruku v ruce s dívčinou v růžovém. Hudba duní, hlasy lidí splývají v jedno a kolem tebe se šíří zápach alkoholu a potu, jež stéká po vlnících se tělech.

Paní jeskyně - 14. července 2008 12:22

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Každičký kousek jeho mysli je klidný, místy až příliš zpomalený, zbarvený krvavě rudou barvou. Nic nenaznačuje tomu, že by v příštích chvílích vybuchl jako tam dole. Celou dobu tě sleduje, ale jeho myšlenky jsou zastřené, jako by dokázal část ukazovat a část naopak dokonale skrývat. A pak se pokusil o to samé, co ty.. .. všechny dosud klidné obrázky se rozvířily, poté se rozdělily a tebe na krátký okamžik doslova pohltily. Tváře. Místa ve městě. Těla. Barevná světla. Tváře. Krev. Místnosti domů a bytů. Tváře. Štíhlá svíjející se dívka.. stovky podobných obrázků. Jejich mrtvoly. Nevábně vypadající stoky.. .. a obrazy se uklidnily.. .. bílé kachličky.. zdi s barevnými tapetami.. kovové vozíky.. zaschlá špína v rozích.. prach..

Paní jeskyně - 14. července 2008 12:43

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Rozmysli si, co říkáš, děvče," zasyčel tvůj společník "Stejně jim nepomůžeš. Nikomu z nich. Měli bychom jít," poslední větu vyřkl důrazně, ale i přesto ti zůstal prostor k reakci. Pustil tě a sám ustoupil o krok. Osazenstvo lokálu se pomalu začalo zvedat od stolů, všichni jako by couvali a zaujímali lehce nakrčené pozice vhodné ke skoku vpřed. Někteří sáhli do kapes, ale ruce už nevytáhli, jiní se jen postavili a dopíjeli ze svých sklenic. Nepříjemné ticho se táhlo, až.. "..to je porušení dohody!" "Mohli jsme čekat.." "..situace se musí.." "..k ničemu. Buďte rozumní, tolik měsíců bez.." "Drž hubu!" "Nevíš, o čem mluvíš!" "Ta dohod.." ".. vždyť nikdo.." ".. byla jasná! Tohle je porušení! Pchá! Neměli jsme vám nikdy věřit..!" Rachot v hospodě zesílil, jeden hlas vytlačoval z řevu druhý. Jen hospodský stál nehnutě na svém místě, mladík, dívčin přítel, se svezl k zemi a už tam zůstal. O zeď za vámi se roztříštila sklenice.

Kergan Netrpělivý - 16. července 2008 21:35
	soukromá zpráva od Kergan Netrpělivý pro Vydám se k barovému pultu. Jedno pivo. řeknu. Pak se rozhlédnu po nějakém ožralovi který by šel klidně ven...

Seranith de Antique - 27. července 2008 15:24
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Zamrkám. Lehce zmatená, stále sedím ve stejné poloze, nespouštím chlapce z očí. "Mám se ptát, co to bylo?" povím po chvíli ticha, kterou doplňuje mé uklidnění.

Paní jeskyně - 30. července 2008 15:30
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Jasně," usměje se na tebe obsluhující servírka a během minutky před tebe postaví vychlazenou sklenici s lahodným mokem. "Kdyby něco, jsem tu," řekni ti ještě a odběhne obsloužit nějakého ghotika. Žádného opilce nevidíš, rozhodně tedy ne někoho nameteného téměř k smrti, neschopného chůze. Je zde ale pár takových, kteří už mají dost, ovšem drží se ve skupinkách.

Paní jeskyně - 17. srpna 2008 19:21
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Mám se já ptát, o co ses pokoušela?" oplatil ti se šibalským úsměvem, ačkoliv zase tak v pohodě nebyl. Každopádně i nadále hrál největšího pohodáře na světě. "Život," dodal nakonec a pohodil rameny. "Nelíbilo se ti to snad? Dokážu si představit, že bys měla podobný životní video sestřih ve své hlavě, kdybych se chtěl podívat, co říkáš?" zazubil se.

Seranith de Antique - 17. srpna 2008 19:30

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Chlapec... Tak mladý... Pousměji se, poté se pomalu z křesla zvednu a po pár krocích tichým pokojem se usadím vedle něj. Otočím na něj hlavu, mé oči se zabarví do čistě stříbřité... "Možná... A možná by ti to přišlo nudné, fádní a ničím nezajímavé... Nedělej to a raději mě polib." Povím tiše, oči doširoka - však ne nepřirozeně - otevřeny, ve tváři žádná známka úsměvu...

Paní jeskyně - 20. srpna 2008 15:21

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Benartes propukl v šílený ohlušující smích. Dům je, kromě jeho hlasitého projevu, klidný a tichý, nikdo by zřejmě nerušil, ani kdybyste tady čtvrtili sami sebe. "Omlouvám se. Ne, vážně promiň, hezká jsi dost, schopná taky a tak dále a tak dále," jeho tělo se zaškubalo dalším nutkáním smát se "Ale jsi spíš pro Shinea, než pro mě. Na můj vkus jsi málo.. živá," vstal a dál se tiše chechtal. "Snad jsem tě neurazil. Možná vypadám jako 'ten hříšník co rád okouzluje dámy a získává jejich, ehm, srdce', ale to, že jsem tak trochu šílený neznamená, že mne zajímají lidské požitky víc do hloubky. I když, jak kdy. Dnes není můj den."

Seranith de Antique - 20. srpna 2008 16:00
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Nechám mladíka domluvit, možná mě jeho slova leche překvapí. "Nestarám se o muže, jako je... tvůj otec? Ty jsi mladý a mládí má v sobě mnohem enegie, než cokoliv jiného. Nezmůže s tím nikdo nic, ani Starší nejsou tak mocní, jako mládí..." Po těchto slovech se mi v tváři vylije něžný úsměv.

sir Damian Regen - 20. srpna 2008 19:22

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Pokud se ti do toho chce, Thomasi." Usměji se. Právě tím úsměvem, který je u mě dost vzácný. Je to úsměv téměř spokojený. Ty zbraně jsou krásné. Honí se mi při tom ale hlavou. Jenže......To, že jsou zde jistě není jen tak. Něco se má jistě stát. Ale co? A kdo je vlastně poslal. Nedá mi to pokoj ikdyž se snažím soustředit na něco jiného. "Měli bychom si ale pospíšit. Už teď jdeme pozdě a víš dobře, že děkan Philips není příliš tolerantní k pozdním příchodům studentů ani profesorů do vyučování." Snažím se raději odpoutat Thomasovu pozornost od bedny k pracovním povinnostem. Jinak by jistě začal tu bednu rozebírat hned. Pro jistotu ale, ještě před odchodem, vezmu opatrně oba meče a uložím je bezpečně do velkého seifu, zbudovaného na zakázku z pokoje pro služku. Uchováváme tam s Thomasem veškeré cennosti a dokumenty, které nelze svěřit bance, nebo se jí je svěřit bojíme. A kombinaci k zámku dveří......vlastně čtyři kombinace........znám pouze já a Thomas. Ani naše hospodyně ani šofér, ani posluhovačka je neznají. Nebo ne všechny. Trezor zavřu, zamknu a pečlivě zabezpečím všemi čtyřmi kombinacemi. Raději se ale přesto ještě jednou přesvědčím, že je opravdu bezpečně zamčen. Poté jsem už připraven vyrazit, ač pozdě, tak přece, do školy a netrpělivě čekám u vchodových dveří, zda Thomas půjde také.

Cynthia Feldkrieg - 23. srpna 2008 22:34

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Nakonec chvatně přikývnu, protože pozadí se zdá být mírně gangsterské. Asi bych neměla lidi tolik podceňovat, sice nejsou přímým ohrožením, ale zamíchat se do nějaké pouliční nebo barové tahanice s noži, bych se nechtěla. Policie by mohla mít nevyžádané dotazy... Musím uznat, že ten muž má pravdu, nejde tu o mně, ale o ten rozruch. Takže vstanu, upravím si vlasy a chvatně opouštím lokál s tím, že po sobě zanechávám deset dolarů, což by možná i mohlo stačit. “Asi se tu vyznáte, že?“ popotáhnu a koukám se přitom do země, je mi trapně, tedy v roli té husičky, co hraji, “promiňte..“ hlesnu s pokorou, jak se na hloupoučkou holku hodí. Ačkoliv, pro mě je většina lidí hloupoučkých.

Paní jeskyně - 01. září 2008 16:35

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Neodpověděl, jen se usmál. Den přešel stejně rychle, jako lidem ubíhá noc. Tvá mysl byla prázdná, spánek beze snů, nočních můr, čehokoli. Dokonce ani s nadcházející nocí nepřišla změna. Když jsi procitla, měla jsi v ruce složenou čtvrtku papíru. "Jsem školák, malé dítě jen, čekám s psaníčkem ve tvé ruce. Jsem noční můra, noční sen, psaníčko lidské, … Vyrazil jsem zapít naše setkání, klidně přijď do Modré kočičky, asi budu tam. Shine má práci, nehledej ho. A nešmejdi po domě, On má oči všude." V pokoji se nic nezměnilo a zřejmě ani v domě, stále cítíš, že stíny nejsou jen stíny, ale ukrývají mnohem víc, jako předešlý večer. Přirozenost ti připomíná, že máš hlad, a že toužíš drásat lidská těla. Zabíjet. Jaká škoda, že lidé s věkem nezískávají lepší chuť, stejně jako archivní vína. Stačilo by držet si hlouček doma, hezky ve vší spokojenosti a o jídlo by nebyla nouze. Na druhou stranu by v každém z vás zůstávala touha lovit a ta je často silnější, než pocit hladu.

Seranith de Antique - 03. září 2008 15:18

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Vskočím opět do vědomí a když se postavím, tiše si prokřupnu krk a páteř. Až tehdy si uvědomím, že v ruce držím jakýsi lístek a oči rychle přelétnou jeho obsah. Usměji se, už dlouho jsem nic podobného nezažila. Následně lístek zmačkám v ruce a jednoduše jej upustím na zem. Olíznu si rty a ihned ucítím, jak mě brnivě tlačí špičáky... Mlčky, vyjdu z chlapcova pokoje, tady dnes už opravdu nemám co pohledávat. Vydám se ven z domu, hodlám se prvně nasytit.

Paní jeskyně - 04. září 2008 16:50

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Odcházíte. Drží se ve tvé blízkosti, ale přesto dost daleko, aby se tě nedotýkal ani on sám, ani jeho oblečení. "Trochu. Občas je těžké určit, co je přítomnost a co minulost, ale platí pravidlo, že obě tyto časové úseky budou následovány budoucností," zašklebil se nad vkastní krkolomnou úvahou. "Zkrátka věci se opakují," dodal na vysvětlenou. "Povězte mi, kde bydlíte? Doprovodím vás, pokud nejste proti. Leda.. nebydlela jste s přítelem? Pak bych vám poradil hotel, penzionek nebo vlastní postel, vyspím se na gauči, s tím není problém," zřejmě nechce večer v ulících příliš prodlužovat, jinak by jistě nemluvil tak přímo. To žádný muž ani chlapec, ne v takové situaci.

Paní jeskyně - 04. září 2008 17:04

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Thomas tě rychle dožene, převlečen a nachystán. Jen se na tebe letmo usmál, zavřel dveře, zamknul a mohli jste se vydat na cestu. Kolem univerzitních dveří a vlastně kolem celé budovy, vládl jen malý ruch. Většina studentů už byla na místech, toulala se po chodbách a byla jen hrstka těch, kteří něco na poslední chvíli zařizovali nebo hledali. Běžný den. Ovšem na schodech do patra, abyste se rychle dostali na skok do kanceláře a vzali potřebné materiály, jste potkali jednu z kolegyň, ne zrovna milou starší ženu. Na sobě má neslušivý tmavomodrý kostýmek, boty na nízké podpatku a kolem krku šňůru laciných perel, které jí snad z legrace odkázala její babička. Vlasy pečlivě natočené, na nose brýle. Do začátku první přednášky zbývá sotva pět minut. "Ale, ale," její káravý hlas proťal vzduch "Dnes nějak pozdě, profesore Regene, abyste to stihnul," nebyla škodolibá, ani posměvačná, byla přesně ten typ učitele, který děti i dospělí nesnášeli - dbala na přesnost, slušné vychování, mluvu, oblékání, a hlavně měla ve zvyku kritizovat své kolegy, i studenty, za nespolehlivost.

Paní jeskyně - 04. září 2008 17:24

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Ulice jsou dnes tiché a z nějakého důvodu i více špinavé a neútulné, ačkoliv to vše bude zřejmě způsobeno deštěm a chladným počasím, které se tak náhle přihnalo. Samé taxíky. Když nejsou zařazeny mezi normálními osobními auty, vypadá to, že jich je o mnoho víc, než obvykle. Všichni spěchají domů, smutná noc. S těmito myšlenkami dojdeš až k okraji klidné části města, ve které jsi byla. Centrum žije i přes nepřízeň počasí svým divokým tempem. V klubech duní hudba, v restauracích a kavárnách se svítí a stejně na tom jsou i výlohy obchodů, z nichž některé jsou ještě otevřené. Zmizeli jen všichni pouliční prodavači a postávající kuřáci či prostitutky. Je velká škoda, že nemůžeš lovit v restauracích. Zvlášť v těch drahých, na úrovni, by to byla zábava - rozhodně pro někoho, kdo si potrpí na slušném oblečení, novém slušivém účesu, čisté kůži a dobrém jídle i pití. Naštěstí se ve městě vždy najdou nějací noční sportovci, kteří po dlouhém dni v práci nemají na práci nic lepšího, než pobíhat v teplákové soupravě smradlavými ulicemi. Noční kluby, diskotéky, bary.. to vše je tady před tebou a lidé uvnitř podniků, jako by se ti sami nabízeli. Ale je zde ještě mladíkovo pozvání do Modré kočičky, na které zapomeneš jen stěží. I tam by se možná dalo něco ulovit, proč by tam jinak chodil.

Seranith de Antique - 04. září 2008 18:49

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Tichými kroky uvolňuju své svalstvo, procházím se čerstvým městem. V jistou chvíli me přepadne chuť se nadechnout, byť je tento instinkt už dávno po smrti, usměji se a sama se v duchu pokárám. Opět si uvědomím, že mám neskutečný hlad. rozvzpomenu se na chlapečky, kteří mě minulou noc chtěli do postele na svou pánskou jízdu, nakonec jsem zneužila jen jednoho z nich a pak... "Modrá Kočička?" Ihned se vydám tím směrem...

Cynthia Feldkrieg - 09. září 2008 08:21

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Pohlédnu mu krátce do očí. Lidská naivita je úžasně tvárná hmota, ale, jak říkám. Mně je to jedno, alespoň bude po ruce další zásobárna krve, na druhou stranu… hrát si s lidmi jako kočka s myší je mírně neoriginální. Dělá to každý záporák ve filmu, čímž je to obehrané. Za mých mladých let byly lepší filmy. To si musím přiznat všeobecně. “Mluvíte na mě moc složitě,“ nadhodím laxně. Je přeci noc a já jsem zhrzená, že? “Vůbec vám nerozumim… já, půjdu někam, je mi to ukradený..“ mávnu rukou, “Nic už se víc pokazit nemůže,“ a vydám se nějakým směrem, utřu jakoby oči, sklopím zrak i hlavu. Stále vím, kde je a co dělá.

Paní jeskyně - 09. září 2008 17:15

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Děvče, děvče, s vámi je to těžké," posteskl si nahlas, opatrně tě přitiskl k sobě, ruku kolem tvých ramen, a vykročil vstříc ulici. "No to se na to podívejme!" ozvalo se z hloučku před vámi, který tady až do tého chvíle jen tak postával. Byla to netypická směska, ale vzhledem k obsazení ne ještě na poplach bijcí. Nejméně tři z přítomných mladíků, mladíků však hlavně vzhledově, jsou upíři, dívka, která stojí kousek bokem a ušklíbá se, je bezesporu vlkodlak - puch psí srsti je nezaměnitelný a skoro zastírá ostatní, kteří jsou, jak se zdá nic netušícími lidmi, jež si našli nové přátele. "Na procházce, reverende? A s jakou křehotinkou!" zasmál se upír a pohlédl na tebe očima plnýma pohrdání, ale zračila se v nich i otázka, jestli tě neokrádají o jídlo. "Nechtěl jsem vás ranit, omlouvám se, vy církvi užnesloužíte, že. Přesto mi něco dlužíte," narovnal se a dal pokyn svým kumpánům, novým i starým, a ti vás obklíčili. "Kdy hodláš splatit svůj dluh, neviňátko?" Muž tě pustil a ustoupil o krok dozadu. "Jestlipak víš, kdo jde po tvém boku? Dcera jednoho z místních boháčů?" upír se přibližoval. Tebe si skoro vůbec nevšímá.

Paní jeskyně - 09. září 2008 17:27

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Modrá kočička, hlásá modrý poblikávající neonový nápis nade dveřmi. Zvláštní podnik, jen co je pravda. Zatlačíš a dveře se neochotně otevřou. V chodbě je cítit starý kouř a alkohol, ale momentálně jej doplňuje i jemně nasládlá vůně něčeho neznámého. Mimo to však i jasný zápach vlkodlaků, nechutný pach psí srsti, ale i vašich. Není těžké si domyslet – jeden z barů, v tomto případě hospod, kde platí příměří a dá se obchodovat, pokud to nepoškozuje ani jedno ze tří stran. Upíry, vlkodlaky a lidi. Uvnitř je několik volných černých, nepříliš velkých, stolků, jen málo z nich je obsazeno. Za pultem stojí muž středních let s tmavými kruhy pod zarudlýma očima od pláče. I muži pláčí, mají-li důvod. Panuje zde napjatá atmosféra. Dvě obsluhující slečny mají čelenky s modrými chlupatými oušky a slušivé, nepřehnané, modré kostýmky, které vypadají docela vyzývavě. Obě se po tobě podívaly, jakmile jsi vstoupila, ale víc si tě nevšímaly. Benartese jsi zahlédla až u stolku vzadu, v rohu, kde mu dělají společnost tři jeho kumpáni. Nevšiml si tě, prozatím.

Cynthia Feldkrieg - 09. září 2008 17:27

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Takhle mi zkazit mou hru, to možná mírně přehání. Děcka, ubohá děcka, co má tohle být?! Upírci, co si myslí, že zuby jsou věčné?! Že si stačí stoupnout do kola a všechno bude najednou hrát v jejich prospěch? Ubožáčci, tupý skot v mém světě. A ještě vlkodlak. Jak tupé, kde se tu vůbec vzal?! Cožpak není vyhláška, že se psi mají vodit na vodítku?! Reverend, no mám já to ale štěstí! A splácení dluhů, tohle může vymyslet jenom hlupák a řídit se tím… nu, dobrá. Jak chtějí. V očích se mi zaleskne, stále jsem nahrbená jako vyděšená holka… ale moje oči propárávají toho nezkušeného mladíka, který jen tak plácá nějaké žvásty z ohraných filmů. Nesnáším neoriginalitu. “Co… kdo…“ pohrdání od fracků mi velmi zvedlo mandle a tak se pomalu k němu blížím, vypadá to, že vystrašeným krokem. Tohle dělat neměl.

Seranith de Antique - 11. září 2008 16:08

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Už z dálky to cítím, není pochyb, že vím, co je ten bar zač. Už dlouho jsem nezavítala na místo, kde by platilo příměří. Dlouho... Snad staletí a stejně tehdy tekla krev, lítaly končetiny, ozýval se nelidský řev... Z jakéhosi důvodu si posměšně odfrknu, když se mi hlavou honí tyto myšlenky. Poté už jen pouze vejdu dovnitř. Ani se moc nerozhlédnu, neohlížím se, jen dávám svou přítomností znát, ať si každý udělá obrázek z mého respektu. Byť se se "svou" rasou ani vlkodlaky nestýkám obvykle, určitě každému, kdo mne pozná, musí dojít, že nejsem jen tak ledajaká mladičká generace... Nejsem mladá generace, byť je můj postoj k mému bytí značně zatemněn. Poté si povšimnu mladíka a o moment později už stojím u jejich stolku. "...jak neslušné, nechávat dámu o samotě, co více, v pokoji, který vlastníš." Povím chladným hlasem, přesto on jediný může cítit, že se v duchu sladce usmívám, asi jsem si jej oblíbila. Dlaněmi si obejmu lokty.

Paní jeskyně - 16. září 2008 15:36

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Měl bys odejít, Miku," promluvil reverend, tedy muž, který tě do této chvíle doprovázel, zcela klidným hlasem. "Tohle sem nepatří. Nikdy jsem nezklamal, nemáš důvod. Leda by tě někdo tlačil ke zdi," strčil si ruce do kapes. Mladíkovy oči se zúžily vztekem, zřejmě si uvědomil, že jeho výpad proti tomuto muži byl zbytečný.. a nyní navíc i nebezpečný. Kmitá pohledem z tebe na něj. "Takže víš..," odfrkl si a jeho oči ztvrdly, natočil se k tobě bokem a sáhl do kapsy. Není pochyb o tom, že musel vycítit tvou nenávist, stejně jako ostatní. Vlkodlačice zavrčela. U nohou ti přistál stříbrný křížek na řetízku. Nehodil ho nikdo jiný, než upír. "Vezmi si ho, budeš jej potřebovat," stále otočený bokem k tobě se přikrčil, stáhl hlavu blíže ramenům, připraven na tvůj případný výpad.

Paní jeskyně - 16. září 2008 15:46

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Benartes odtrhl oči od ostatních a zářivě se usmál. "Netušil jsem, že se pokládáš za dámu, jinak bych zajisté počkal," odsunul svou židli bokem a vzal jednu od volného stolu, tu ti také nabídl k sezení. "Tohle jsou mí známí, přátelé, říkej tomu jak chceš. Pánové, tohle je objev samotného Shinea," ozval se tichý smích a několik obličejů se mírně sklonilo v gestu pozdravu. Dva z nich vypadají obyčejně, hnědovlasí, hnědoocí, šaty dnešní doby. Třetí mladík je velice pohledný. Jeho vlasy mají barvu slámy, oči jsou jasně modré a na sobě má oblek šedé barvy, černou vestu a bílou košili. "Těší mne," usmál se "Už vám Ben říkal, co chystá? On a Shine? Vyprávěl vám o dobré straně upírstva?" zeptal se a se zájmem čekal na odpověď. Ani jeden z nich se však nepředstavil.

Cynthia Feldkrieg - 22. září 2008 09:48

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Křížek se zaleskne, tahle hra se mi přestává líbit, co to je? Já a křížek? Už dávno nevěřím v Boha, ono to jde těžko, když nemám posmrtný život, ačkoliv, párkrát jsem uvažovala o tom, že upíři jsou něco jako duchové, až na to, že hmotní a svou hmotu musí podporovat krví. Je to asi hloupost ale jeden má vždy snahu se někam zařadit. Vlkodlačice si nevšímám, nikdy jsem si jich nevšímala, protože mi pro všímání nepřišli důležití. “Děkuju,“ hlesnu jen a křížek si vezmu s přimhouřenýma očima, “asi bude hloupý a nevyslyšený zeptat se, co se tu děje?“ zazmatkuji čistě z herního hlediska, protože je to zvláštní, být obklíčen a pak ještě… sice je ta krusta už zřejmě pasé, ale nemůžu najednou vyplout se svou osobností, to by byla krutá hloupost. A toho fagánka upírka by to vyděsinkalo.

Paní jeskyně - 30. září 2008 17:10

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Ále vlastně nic," mávl rukou upír, stále přikrčený a připravený reagovat na útok. "Jen nás tak napadlo, že tady starého Mika pozlobíme. Neradi bychom o něj totiž přišli," varovně po tobě blýskl očima, pak se usmál. Je to divné. Celé je to hrozně divné. Mike - kněz, upír s křížkem, varování, agrese a náhlé bratříčkování. Vlkodlak, to by se ještě dalo pochopit, trochu. "Půjdeme, ano?" ozvalo se za tebou téměř rozkazovačně.

Cynthia Feldkrieg - 02. října 2008 10:32

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Jeho kecy mě začínají nesmírně iritovat, co také jiného, když je to malý nevychovaný fagan, který se plete do věcí, do kterých ještě nedorostl. A možná ani já nedorostla, protože teď lezu do pasti, ačkoliv, kdo ví, ještě je tu možnost, že mě podcení, u upíra odhadnout věk chce opravdu, ale opravdu hodně veliké štěstí. Obzvláště u mě. “Ach tak, vypadá na to, že vás chce opustit?“ pravím opatrně, a pak se otočím směrem k Mikovi a k nim zády. Vydám se pomalu za ním, je mi jedno, jestli se snaží ty grázlíky převychovat k víře své či co s nimi dělá, neboť já jsem konstantní, nemůže se mnou nikdo nic udělat, leda mě ohrozit na životě a to nebývá moc dobrý nápad. “Co byli zač?“ nadzdvihnu obočí a mám chuť na další víno.

Seranith de Antique - 03. října 2008 13:38

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Neodpovídám. Trpělivě čekám, než mi můj oblíbenec obstará sezení a poté se jednoduše posadím, nohu si přehodím přes druhou, elegantními pohyby, které jistě nenechávají mladíky až tak chladnými, si přehodím lemy kabátu přes štíhlé nohy a zadívám se na každého z nich. Ignoruji Benova drzá slova, kdy o mne mluví jako o "objevu", nijak na sobě nedám znát onu nechuť. Jestli přestřelí ještě jednou, ať si mě nepřeje... "Ne. Copak?" Usměji se, poté stočím hlavu na "mého" hoška.

Paní jeskyně - 12. října 2008 14:21

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Neodpověděl, jen vycenil zuby v náznaku divokého úsměvu. Upíři vás skutečně nechávají být. Slyšíš jen chichotání vlčí dívky a hlasitý smích chlapců, kteří se společně vydali na druhou stranu. "Staří známí. Jedni z těch, kterým se raději vyhneš, protože ti s oblibou pijí krev," přidušeně se zasmál a poočku se na tebe podíval, najednou zase klidný a spokojený. "Každý má své skutečné noční můry, ne?" strčil si ruce do kapes, krátce se ohlédl přes rameno a volným krokem pokračoval v chůzi po tvém boku. "Říkal jsem, že jdem ke mě, co? Vážně ti to nevadí?"

Paní jeskyně - 12. října 2008 14:37

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Mladík se zasmál a nenechal Bena mluvit, zřejmě z dobrého důvodu, neboť Ben nevypadá, že by ti o tom chtěl povídat. "Dobrá strana upírstva, to jsou takoví ti lidumilové, kteří je chrání. O pár víme, jeden, například, nějakým způsobem dokáže přežít i ve dne a učí na univerzitě. Není to směšné?" zeptal se, ale sám úsměv ani nenaznačil. "Pak tady jsou takoví, jako my. Živíme se krví, sem tam zasáhneme do něčeho lidského, ale jen abychom na sebe příliš nepřitahovali pozornost. A pak jsou ti zlí, hrozní šílenci," většina se uchechtla "Zkrátka nepostižení upíři, kteří se cítí být nadřazaní lidem. Shine je chce postavit proti sobě, aby zjistil, kdo z nich je lepší. Co tomu říkáte?" jeho oči hoří nedočkavostí.

Cynthia Feldkrieg - 05. listopadu 2008 12:54

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Zakroutím hlavou: “Nevadí,“ pokrčím rameny a na jeho předchozí slova nereaguji. “Horší už to stejně nebude,“ usměji se tentokrát já, ve smyslu poloviční deprese. Je jedno, jestli ví, kdo jsem, alespoň se zabavím do doby, než přijde den, pak už se budu muset zase věnovat svým povinnostem. Opravdu hodně, hodně se snažím vnímat jej jako staršího člověka, ačkoliv je proti mně mladík. Je to těžké, pořád vidím jakous takous dětinskost, která se skrývá v tom, jak si každý na něco hrajeme. Jenže já to dělám proto, že bych se k němu musela chovat jako k synkovi a nechci vypadat jako stará rašple. Sakra, co si vlastně chci dokázat, vždyť je to jen člověk, tupá schránka umírající po 70 letech života na svou vlastní neschopnost vytvářet nové buňky…

Paní jeskyně - 06. listopadu 2008 17:53
	MH: Čistě pro mou lepší orientaci, neboť mezi sebou máme nového hráče z mé jiné jeskyně (snad nebude jediný), zavedu nadpisky pro příspěvky. Vy je psát samozřejmě nemusíte, stačí když je budu mít u příspěvků já. Děkuji za pochopení

Paní jeskyně - 06. listopadu 2008 18:00

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Anglie - Londýn - Sídlo Společnosti Dívka pohodila hlavou - tím kolem sebe rozesela další obrovskou dávku její vlastní vůně a parfému, který se zdá být stejně neodolatelný. Při tvém dotazu se zavrtěla, usmála a tváře jí zrudly studem. "Vlastně ne, je to docela sympaťák. Je takový.. nesvázaný," ruměnec v jejích tvářích byl čím dál víc sytější. Uhnula pohledem a pokračovala s hodnocením nového velitele Společnosti, který je přítomen jen několik pater nad vašimi hlavami. "Byla jsem ho vyzvednout a celou dobu mi připadal jako normální chlap, možná trochu výrostek, ale rozhodně umí být galantní. Z toho udělá rada kravaťáka jen těžko," je už rudá jako rak, ale s poslední větou se uvolnila, lehce nahrbila záda a máš pocit, že ovládat trochu víc kočičích pohybů, určitě by zavrněla. Nezdržována tvou odpovědí, na kterou se rozhodla reagovat až za chvíli, vstoupila za tajemné dveře. Tam samozřejmě našla to, co s nervózním úšklebkem vzala do rukou - krevní konzervy. "Nulku nebo ábéčko?" vystrčila ze dveří ruce, v nichž držela sáčky naplněné krví.

sir Damian Regen - 06. listopadu 2008 18:25
	soukromá zpráva od sir Damian Regen pro Usměju se na kolegini jek nejzářivěji to jde ( aniž bych cokoliv ze své přirozenosti jakkoliv skrýval ) a odpovím. "Jistě, paní kolegině. Jsem si toho vědom. Proto se tedy nebudu zdržovat konverzací s vámi uprostřed schodiště." A proběhnu kolem ní než se stačí zmoci na odpověď.

Alexander Stoker - 06. listopadu 2008 20:52

soukromá zpráva od Alexander Stoker pro Snažím se ignorovat vůni, kterou díívka vydává, avšak beznadějně. Nechápu, proč zrudla, když jsem se zeptal na jejího šéfa, ale to už ke mně patří, neschopost pochopit ostatní. Při zmínce, že spacifikovat nového šéfa na ,,jednoho z nich,, je vysoce nepravděpodobná usměji se a kývnu hlavou, je mi jedno, zda je o pár pater nad námi, pochybuji, že zrovna sleduje kamery v budově... Když dívka zmizí ve dveřích nadechnu se zhluboka jí nepozměněného vzduchu, což mi poslouží jako nový úchytný bod pro přemýšlení hlavou. Když se dívka vrátí a zeptá se mne, jakou krev si vyberu s klidem si vezmu AB, vím, že nuly je potřeba více. "Děkuji, co jsem dlužnej?" řeknu s úsměvem

Paní jeskyně - 11. listopadu 2008 19:26

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro NY; ulice -> dům Cesta na místo trvala několik málo minut. Ocitli jste se v ulici, kde jsou vystavěny nižší „panelové“ domy, mají tři patra a na každém patře jsou dva byty. Vy se zdržíte hned v přízemí. Jen co se otevřou dveře, dýchne na tebe pach minulosti, starých knih i nábytku. Byt má dva pokoje, ten menší slouží jako ložnice a dveře do něj jsou přivřené, druhý pokoj je jakýsi obývák/pracovna. U jedné ze zdí je obrovská knihovna, naplněná, jak jinak, než starými svazky, ne všechny mají nějakou historickou hodnotu. Uprostřed je velký stůl se třemi židlemi, ta čtvrtá je přisunuta k psacímu stolu naproti knihovny. Třetí zeď je s oknem, zde je jen polička s umírajícími květinami, a čtvrtá, proti oknu, je pro změnu zastavěna nízkými skříňkami. V rohu je pak postavené jediné křeslo. "Tak tě tady vítám," ukázal směrem k obýváku, aby sis udělala pohodlí. "Není to žádný luxus, ale mám to tady rád. Domov," pokrčil rameny.

Paní jeskyně - 11. listopadu 2008 19:31

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro NY; univerzita Jestli něco chtěla říct, překvapení jí to nědovolilo. Takovou v podstatě urážku nečekala. Slyšel jsi jak se nadechla a pak si odfrkla. Určitě si to s tebou ještě vyřídí, to si můžeš být jist. Když doběhneš do třídy, je tam sotva polovina studentů, kteří by zde měli být. Není to nic moc neobvyklého, někteří se totiž střídají se svými sousedy a učivo si pak kopírují, to ale neznamená, že to nezamrzí. Když má někdo zájem se něco naučit, měl by být tady.

Paní jeskyně - 11. listopadu 2008 19:37

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Londýn - Sídlo Společnosti "Ale jděte! Přece byste mi za tu maličkost a povinnost v jednom nechtěl něco dávat," zasmála se a zavřela za sebou dveře, samozřejmě mezi tím vrátila nadbytečnou krevní konzervu do chladničky. "Jestli ovšem nemáte povinnosti, mohl byste mi chvíli dělat společnost, hm?" láká jí tak to, že jsi upír, nebo se zkrátka rozhodla tento fakt ignorovat a chce s tebou vycházet jako s každým jiným? Vyhýbat se práci může i jinak.

Alexander Stoker - 11. listopadu 2008 20:02

soukromá zpráva od Alexander Stoker pro Londýn - Sídlo Společnosti Na tváři se mi objeví usměv, když dívka zmizí za dveřmi, aby uklidila přebývající litry krve. Když se znovu objeví jen na ni zamrkám. "Jistě...Na oplátku cokoliv, stejně nemám co na práci a tak mě trocha času nezabije" podotknu s úsměvem a protáhnu se. "Odkud vůbec jste" zeptám se se zvědavým hlasem i mlčky ji sleduji a čas od času se nasaji krve

Paní jeskyně - 18. listopadu 2008 18:11

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Londýn - Sídlo Společnosti Nabídla ti jednu ze dvou volných židlí, sama se posadila na druhou, a přehodila nohu přes nohu. "Naše rodina je původem z Irska, ale jak už to tak bývá, tady byly lepší pracovní příležitosti pro rodiče, takže jsme zůstali a já neměla důvod se vrátit," odpověděla "Bydleli jsme v Corku, pokud mne nešálí pamět. Moc hezké místo. A vy, kde jste se narodil?"" neodolala se nezeptat.

Alexander Stoker - 19. listopadu 2008 06:43

soukromá zpráva od Alexander Stoker pro Londýn-Společnost Mlčky poslouchám, co říká. V Irsku jsem byl párkrát, tedy jen v Severním, tudíž nemohu posoudit, jestli její obec, vesnice nebo co to vůbec je je opravdu tak hezké. Proto se jen usměji. Při otázce, odkud pocházím já se usměji, sic je to už dávno. "Pocházím odsud.Přímo z Londýna..." poznamenám a hladím si obočí. "Jak se vůbec krásná žena jako Vy, dostala k práci pro upíry..." napadne mě

Cynthia Feldkrieg - 19. listopadu 2008 10:38

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Dům někde v útrobách NY Potřesu hlavou, že to označení chápu, ačkoliv mi už dávno přijde povrchní a typicky lidské, lidé jsou hloupí a hloupě lpí na útržcích své osobnosti, a pak zemřou. Chtěně i nechtěně a rodina dlouho, dlouho musí vyklízet jejich byt plný cetek. A většinu stejně vyhodí. “Hm, vypadá to tu trochu smutně,“ brouknu, abych zhodnotila jeho byt, “jako z detektivek,“ když jsem já ještě četla detektivky, některé domy tak vypadaly, pro některé to bylo běžné, nu, časy se mění. Teď je tento muž spíše za exota, koneckonců přítelíčkuje se s upíry, kdo by to byl řekl. Dnes žádné vystoupení nemám, takže času dost.

Paní jeskyně - 24. listopadu 2008 18:26

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dům někde v útrobách NY "Jo, chybí tomu ženská a dětská ruka," opáčil pohotově bez zaujetí, samota je to poslední, co ho během dlouhých zimních večerů trápí. "Vodu?" nabídne a naleje křišťálovou tekutinu do jedné ze sklenic, ze které se sám napije a odloží jí stranou. "Mohla bys mi říct něco o sobě?" ví to. Záhadou zůstává, jestli má na mysli to, co je teď, nebo co bylo.

Paní jeskyně - 24. listopadu 2008 18:32

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Londýn - Sídlo Společnosti "Není to práce pro upíry, ale s upíry. Ačkoliv bych se asi moc nedivila, kdyby se jednou do čela dostal upír. Jsem jenom sekretářka, normálně se s vámi ani s vojáky nesetkám," ohlédla se za kroky, které se ozvaly na schodišti, ale nikdo nepřišel. "Takže mi na tom zase tolik nezáleží. Otázka ale zněla jak.. byla to náhoda, pracovala jsem pro jednoho z nynějších členů rady, když se sem dostal on, šla jsem s ním."

Alexander Stoker - 26. listopadu 2008 18:39

soukromá zpráva od Alexander Stoker pro Londýn - Sídlo Společnosti Omlouvám se, jako jeden z mála v tom nevidím rozdíl poznamenám, když se obhajuje, že pracuje s námi, ne pro nás. Když uslyším kroky směřující od schodů. Když však nikdo nepřijde pomyslím si, že se jedná pouze o ozvěnu z vyššího patra. Pokrčím nad tím rameny a pohlédnu dívce na krk Jak se tu vůbec zabavujete, když nemluvíte s nikým" zeptám se zvědavě,neboť mě osobně by nebavilo sedět a koukat "Jaký vůbec na upíry a na spolupráci s námi máte názor" zeptám se

Cynthia Feldkrieg - 08. prosince 2008 21:59

soukromá zpráva od Cynthia Feldkrieg pro Byt kdesi v temných zákoutích NY Vodu kývnutím hlavy odmítnu, opravdu na ni nemáš nějak velkou chuť. V podstatě ani na to víno ne, lidské potraviny jsou břečky, ale proč ne, když z nich umí vymačkat krev, nejsem zas až tak proti. Je mi v podstatě jedno, co ví, je mi jedno, jak moc to ví. Je to jen člověk, ubohá křehká snůška kostí a šlach a pouhé přelomení křehké jazylky je už pro něj smrtelné. Ani utržení ruky není bráno na lehkou váhu přesto je to tak snadné. Nevím, nakolik pro mě není dobré, aby věděl, kým jsem. Ale rozhodně vím, nakolik je pro něj nevýhodné, že já vím, že on ví. Co si myslí, že spasí svět a přinutí mě k pokání? Jsem na světě moc dlouho, abych věděla, že svět je prostě jen Peklo a tak jde doufat jen v Nebe a my, děti noci, jsme démony, které lidem říkají, že může být hůř. “Něco o sobě? Co by vás asi tak zajímalo?“ nadhodím konverzačním tónem, jak bych se ptala „hořčice nebo kečup?“.

sir Damian Regen - 08. prosince 2008 22:58

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro To setkání mi na už tak pochmurné náladě nepřidalo. Nemám tohle kolegyni moc rád. Ne že bec dal na drby, ale prý už několika kolegům zničila, nebo přinejmenším znepříjemnila kariéru. Byl bych mohl být vlídnější. To ano. Ale, sama mě přece upozornila na fakt, že jdu pozdě Čekala tedy snad, že své zpoždění ještě prodloužím. I tak chodí na mé přednášky pouze polovina studentů, než by na nich měla být. Než jsem vešel do učebny pohledem jsem vyzval několik na chodbě postávajících studentů, aby vešli. A zkusil jsem nasadit milou tvář a vlídný úsměv. Jenže pak jsem vešel a veškerá má snaha přišla vniveč, když jsem se, místo olně obsazených lavic, musel opět dívat na poloprázdný sál. "Nu dobrá, studenti. Historiie vás nebaví. Tomu rozumím, i já býval kdysi studentem. Jen......vzkažte laskavě té polovině, která dnes chybí, že zápočty se vás týkají všech. A že kdo nebude docházet na přednášky ani praktická cvičení, zápočet nedostane." Zahájím proto hodinu malým projevem. "Nu......dobrá tedy. Historie evropy 13. století. Tak zní titul dnešní hodiny." Přejdu plynule od projevu k učivu. "Thomasi, vezměte si, prosím, k ruce tři zdatné studenty a pokuste se sem, z kabinetu historie, nějak dopravit ru velkou dřevěnou bednu s kostýmy." A už vyhlížím, kteří tři studenti by mohli (ne)dobrovolně pomoci mému asistentovi. "Á! Třeba támhle pan Trevor, pan Vinkley a pan Everly, by rádi pomohli, místo hraní počítačových her." Chvíli se odmlčím, a šekám, co pánové udělají. "V opačném případě vám budu, pánové, nucen odebrat notebooky a vrátit vám je po přednášce." Dodám poté. když se stále ještě nic nezměnilo a mladíci si dál hrají hry. A opět vyčkávám.

Paní jeskyně - 16. prosince 2008 18:31

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Londýn - Sídlo Společnosti "Mám časopisy," přizná a kývne na dva výtisky na stole "Čtení mě vždycky zabaví, ale nenudím se moc často. Vlastně teď tak trochu doufám, že bych mohla pracovat přímo pro hlavního šéfa, ale když už jsem sekretářka a v době nouze jsem tady, tak ten sen trochu ztrácí na reálnosti," před další odpovědí se opět odmlčela. "To je těžké. Nemám pocit, že by ta spolupráce byla fér. Chápejte, to vy pomáháte nám před jinými, ale upřímně, co z toho máte? Odstěhovat se někam do.. no, Afriky asi ne, ale třeba do Ruska, nemuseli byste mít strach. Alespoň já mám informace, že tam nejsou lovci upírů nijak rozšíření, natož pak v takovém měřítku jako tady. Na druhou stranu je to dobré, lidé tu pomoc potřebují. Neříkám, že nutně, ale rozhodně je to lepší, než menít žádná ujednání s některými upíry."

Paní jeskyně - 16. prosince 2008 18:37

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Byt kdesi v temných zákoutích NY "Cokoliv mi chceš svěřit, dítě," pootevřel okno, aby se vzduch v místnosti pohnul. Stalo se tak téměř okamžitě a pokoj naplnil čerstvý chladný vzduch, sice s výpary z aut, ale nyní se zdá, že je to lepší, než vůně historie. "Z vlastní vůle nejspíš nic, to chápu, ale jistě se najde něco, o čem ti nevadí mluvit. Pocity, minulost, přání a budoucnost. U každého je to jiné."

Paní jeskyně - 16. prosince 2008 18:56

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Předměstí New Yorku Chladný vzduch ti čechrá vlasy, vzduch voní vlhkou půdou, výpary z aut a také odpadky, které se válejí poházené u blízkého odpadkového koše. Město je plné upírů, občas v ulicích zavánějí i vlkodlaci a všechno se to míchá s pulsujícími tepnami v lidských tělech. Každý večer je stejný - pro jedny pracovní, pro druhé odpočinkový, což znamená spoustu klubů a jiných podniků, u kterých se dá vyhlédnout nějaká ta oběť. Ovšem až na jeden podnik stojící ve středu města - Modrá kočička. Neutrální půda, místo, kde popíjejí vlkodlaci, upíři i lidé, kde se baví a nikdo nepřijde k úhoně. Zatím jsi tam nebyla, ale co jsi viděla z venku, je to nějaký pajzl, aby budil co nejméně pozornosti. A moc hostů taky nemají. Jenže to všechno je teď daleko od tebe.. "Měli bychom něco podniknout, hmm? Fakt. Už se tady dusím.. samá škola, brigáda, mám toho pokrk. Nějakou akci," dva popíjející mladíci se zastavili pod světlem, aby doplnili své plastové pohárky vínem.

Eriwenne Drreah - 16. prosince 2008 22:51

soukromá zpráva od Eriwenne Drreah pro Předměstí New Yorku Tak jsem zpět, doma, v místě mého narození i vyrůstání. Stála jsem na rohu ulice a pozorovala noční život. Byla zima, přesně ta, která se ve velkých městech, jako je New York, udržuje celý rok. Zima, která přes den u lidí vyvolává konstantní zachmuřenou melancholii a nedává proniknout dennímu světlu. Jenže noc je jiná. V noci zapomínají na deprese a vycházejí do ulic, baví se, smějí… a stávají se potenciální kořistí nočních tvorů, nočních lovců, nás – upírů. Zajímá mě, co se od mého odjezdu změnilo, co se událo, jak skončil můj bývalý opatrovatel. Taky se musím podívat do toho baru - jak on se jmenoval – „Modrá kočička,“ jméno jak pro bordel, každopádně se prý za tím názvem skrývá víc, než se na první pohled zdá… ale to počká, teď mám žízeň, věčnou, nikdy neutuchající žízeň, která jen podporuje můj chtíč, chtíč po krvi, musím, ne, chci jí uhasit. Teď jen najít oběť. Chvíli se jen tak rozhlížím, nenápadně. Kolem chodí spousta lidí, především tedy, jak je v tuto dobu obvyklé, mládež. Obrovské skupiny dětiček, které utrácejí peníze svých rodičů, se motají kolem mě a netuší, že mohou být příští oběť. Ale drží se při sobě, ve velkém počtu. Napadnout tolik lidí je moc nebezpečné, a moc nápadné. Konečně. Dvojice teenagerů, která se chystá propařit nastávající noc. Tak co teď? Můžu je prostě sledovat a v nějaké temné uličce je jednoduše podříznout. Ne, nevím, kde se hodlají usadit, lepší bude se k nim vetřít. Ačkoliv nemám nejmódnější hadry, ale zas nevypadám jako žebrák, a nijak zvlášť hezká taky nejsem, většinou mi nedělalo problém navázat kontakt, tedy až na nafoukané „Zlaté dětičky.“ Obvykle se setkávání vyhýbám, to ano, ale když si to vyžádá lov… Když tak mě vykopnou. Pomalu dojdu ke chlapečkům s cigaretou v ruce a pokouším se na tváři vytvořit milý úsměv. „Hej, hoši, nemáte voheň?“ Dělám hrozně překvapenou, když vidím, že mají víno. „Vy máte víno? No sakra, nedáte mi napít?“

Paní jeskyně - 22. prosince 2008 20:02

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Trevor a Vinkley zareagovali téměř okamžitě - což znamená, že sice byla krátká mezera, než se zvedli, ale nebylo je třeba nijak víc nutit a dokonce neměli žádné polohlasné poznámky. Jenže mladý Everly, to je jiná. "Kostýmy? Děláte si legraci?" vzhlédl od monitoru, jeho prsty přejely po znýmách tlačítcích na klávesnici a oči tě probodly otráveným pohledem. "Nejsme v mateřské školce, abychom si hráli na maškarní. Máme se něco naučit, tohle jsou vaše metody? Přibližné kostýmy ušité z levných látek a v barvách, které se tehdy nevyráběly? Ve všem je moderna! Kam se podíváte, samá moderna! A vy to ještě podporujete..," skoro to zní, že má o studium zájem a zkrátka zvládá dělat víc věcí naráz, ale většině přítomných dojde, že jen chce vyvolat spor a být tak za hvězdu, když toho nedosáhne svými studijními výsledky. "Jestli se máme něco naučit, studujme, mějte výklad ale nehrajme divadlo." Thomas se tak jako tak vydal volným krokem ke dveřím, aby splnil tvé přání. Ohlédl se jen na chvíli, s úsměvem na rtech, ale to už k němu dorazili další dva mladíci a všichni tři muži společně zmizeli na chodbu.

Alexander Stoker - 22. prosince 2008 20:17

soukromá zpráva od Alexander Stoker pro Londýn Společnost Mlčky kývnu a pohledem sjedu na dva časopisy leží na stolku. Tiše poslouchám, že se tu tolik nenudí, ale že by dělala přímo pro hlavního šéfa. Mezi krátkou pauzopu,kterou vytvoří mne tichým hlasem řeknu: "Moje jméno tu nemá tak velk vliv, nejsem Starší, ale mohl bych se zkusit pro Vás přimluvit. s těmito slovy vykouzlím na tváři dětinský úsměv Když dlouze odpoví na druhou mou otázku dlouhou odpovědí sám se nad tím zamyslím, nikdy jsem nad tim tak nepřemýšlel. Jak se to vezme, mezi upíry a vlkodlaky byla vždycky rozepře. Většina se mstí za ostatní,které v této válce ztratili, aspon to je můj nezaujatý názor na věc; Jistě,v Rusku lovci tolik nejsou, ale uvědomte si, potrava taky není nic moc.Plus já osobně to zde miluju, je mi jedno,zda by mě li honit lovci nebo ne.Je to můj domov... řeknu zamyšleně

sir Damian Regen - 23. prosince 2008 01:23

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Že zde hovožíte o studiu zrovna vy, pane Everly?" Divím se. samozřejmě hraně. "Takový projev zájmu o výklad bych čekal spíše u studenta s výsledky hodnocenými lépe, než písmenem C, či D. O kázni na přednáškách ve vašem případě ani nemluvím. Navíc jste, zjevně, ty kostýmy neviděl, mladý muži. Takže........přestaňte předvádět zde přítomným dámám, jaké jste eso, zavřete ten počítač, než vám jej seberu, a pohněte svým ctěným zadkem za ostatními. Juinak budete mít další záznam." Odpovídám mu na další příval slov. Ta má znějí vyrovnaně. Klidně. Bez jediné známky vzteku, záčti, či pohrdání. Vlastně zcela bez emocí. A v mých očích, bez jediného mrknutí čelících mladíkově pohledunení nic, neř hloubka věkovité propasti.....a její chlad.

Paní jeskyně - 05. ledna 2009 16:16

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Předměstí New Yorku "Jó! Akcíí!" vykřikl cíleně měkce mladíkův kumpán, skrčil se v kolenou a zaklonil dozadu, čímž překvapil svého kamaráda a ten ulil vedle. "Ty seš mamlas, věčná škoda tak drahocené tek..," nedořekl, zarazil jej tvůj příchod. Dolil víno, upil z vlastního pohárku a v hloubi duše zřejmě doufal, že se otočíš a vrátíš, nebo jen změníš směr. Hlavně dál od nich. Druhý se baví, ale i v jeho pohledu se na okamžik objevila nejistota a strach. Vyměnili si tázavé pohledy. Za jedním ve stínu můžou být i další. "Nejsme charita," následoval dvojitý smích, přesto ve vzduchu škrtla sirka, ozářila jejich tváře a zhasla. Hned na to krabička se zápalkami letěla k tobě. "A zapalovač je na nás zase moc nóbl," zašklebil se jeden z nich.

Paní jeskyně - 06. ledna 2009 16:52

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Londýn - Sídlo Společnosti "Láska k zemi? K lidem?" zvonivě se rozesmála, upřímně a od srdce, beze špetky výsměchu. "Jako malá jsem chtěla objevovat tajné komnaty, poklady, jako všichni ti dobrodruhové a archeologové. Anglie je dobré místo na podporu podobných snů," zmínila. "Zajímalo by mě, jak to všechno bylo kdysi. Kdy začaly války o krev, o moc, kdo byli ti mocní.. je to skoro jako doby králů a královen." Někde v chodbě nad vámi práskly dveře a ozvaly se vzdálené, tlumené kroky.

Paní jeskyně - 07. ledna 2009 16:36

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Známky.. co kdy dokázaly známky?" obrátil oči vsloup, prsty jedné ruky lehce opřený o horní hranu dosud otevřeného počítače. "Prospěch je dobrý leda pro škatulkování, nic nedokazuje. Možná to, že mě až tak dávná historie příliš neoslovuje," počítač se s tlumeným klapnutím zavřel a mladík postoupil o několik kroků kupředu, pohled stále upřený na tebe. "Nesnáším kostýmy," povzdechl si místo původně plánované poznámky, která by opět neměla šanci a bylo by to jen plýtvání slovy a časem. Během několika málo vteřin zmizel za dveřmi i poslední z vybraných mladíků. V sále to chvíli šumělo tichými rozhovory, ale bylo zřejmé, že tě nikdo nechce rušit přímo a studenti jen využívají chvíle čekání na kostýmy. Když se dveře znovu otevřely, objevil se v nich jako první Thomas nesoucí pár dámských šatů. Následovali ostatní se zbytkem požadovaných věcí a ani jeden z nich netvářil nijak nadšeně. "Ty modré jsou roztržené. Buď nešťastná náhoda, nebo podivný způsob pomsty," oznámil ti polohlasem Thomas.

sir Damian Regen - 09. ledna 2009 02:16

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Raději předpokládejme, Thomasi, že je to jen nešťastná náhoda. K poškození přece mohlo dojít při přepravě." Odpovím a zkonteroluji, alespoň zdánlivě, zběžně poškození šatů. "I přes to poškození jistě budou slučet některé z přítomných dam." Přehlédnu studenty ostřížím pohledem. A na chvíli jako bych se zasnil. Beatrice.......pamatuji si velmi přesně každý záhyb těch šatů, každý volán a kanýr, každou pentli a výšivku. A ji, jak se v nich vznášela plesovým sálem, podobná exotickému motýlu......to už je dávno......tak dávno.......Přesto časem nevybledly ty vzpomínky.....a nezhojily se rány z její ztráty. Ach Beatrice.....ale...nemohl jsem jí to udělat. Vzít jí život. Vzít jí minulost pro věčnost. Nemohl jsem. Tehdy ne. Jako bych v zasnění zapoměl, kde jsem, vzal jsem ty šaty od Thomase.....a na malou chvíli je k sobě tiskl. Tak něžně....tak vroucně......jako by to nebyl jen divadelní kostým, jak se o těchto věcech s pohrdáním vyjádřil mladý pan Everly. Na štěstí jsem se včas z toho snu probral. Dříve, než si o tom mohli studenti začít šuškat. "Nuže, moji milí. Dnešní výuka se ponese v duchu starých časů. A to, v případě těch, kteří budou ochotni obléci si kostýmy, doslova. Jak za krátko zjistíte, nejedná se o repliky dobových oděvů. Proto vám také bude dovoleno, obléci je jen na chvíli, aby se látka, léty již opotřebená, dále neopotřebovávala víc, než je nutné." Obracím se ke studentům. "Poprosím nyní mé čtyři asistenty, aby v místnosti vytvořili, pomocí manipulace se závěsy a žaluziemi, iluzi středověkého přítmí, které panovalo ve všech tehdejěích budovách, univerzity nevyjímaje. Poté....Thomasi, to svěřím raději vám.....budou zapáleny svíčky. Ve středověku bylo světlo svic, loučí a olejových lamp, které nemáme, jediným zdrojem světla v šerých místnostech." Hovořím dál. "Až to bude učiněno, smí si někteří z vás zde u mě vybrat kostým. Snějí však jen ti, u nichž je reálný předpoklad, že oděvy neponičí, ať už úmyslně, či z nedbalosti." Ale to už se stahují žaluzie a Thomas rozsvěcí první svíce. V přítmí a v mihotavém světle svic, jakoby budova univerzity, postavená někdy v dobách Conqestadorů, náhle působit jiným dojmem....

Eriwenne Drreah - 24. ledna 2009 13:48

soukromá zpráva od Eriwenne Drreah pro Chytím zápalky a pokusím se o milý úsměv, snad matka temnota zahalí lehký pokrytecký nádech v něm. Uvolni se, uvolni se. Nutím se ke klidu, zatímco si pomalu zapaluji cigaretu v ústech. Co se týče jednání s lidmi, rozhodně nemám, pro můj druh tolik potřebnou, dostatečnou sebedůvěru, úděl všech samotářů. Rozhodně není dobrý, když vám kořist zdrhne jen díky nemotornosti v jednání. Navíc, když jsem přicházela, netvářili se zrovna nadšeně, nemohli mě náhodou poznat? Pochybuju, jsou to cucáci, doufám. Asi se jim jen nelíbí můj zjev, je lehce…hm…omšelý, i když, oni taky zrovna na první pohled nepatří do nóbl společnosti. Ale zas tak jistá jsem si nebyla. „Díky, jsem vám vděčná.“ Pokusila jsem se o vděčnou grimasu a přátelský hlas, musím rozptýlit jejich pochybnosti. „Víte, jsem ve městě chvíli a nevím pořádně kudy kam…,“ rádoby vystrašeně a zmateně se zasmát, snad to bude věrohodný, „…víte, utekla jsem z rodinný farmy, chtěla jsem konečně trochu žít, to víte, venkov.“ Zase se falešně a omluvně zasmát, musí mít pocit moci a mé bezmocnosti, bod číslo dvě, ukázat slabost, alespoň že lehký třes nemusím hrát. Uklidni se. Tyhle hry na kočku a myš miluju, ale přece jenom, samota je samota.

Paní jeskyně - 04. února 2009 17:22

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Thomas se nepatrně ušklíbne a pokračí rameny, aby naznačil, že tedy bude po tvém. Ono hledat možného viníka by byla stejně hloupost, neboť je to prakticky nemožné. Odešel o pár kroků dál a prohlédl i zbytek kostýmů, ještě jednou, pro jistotu. Tvého zasnění si všimnout mohli, ale kdo by ti před tak velkým dílem odepřel trochu času na rozmyšlení a vzpomínání. Když začneš mluvit ke studentům, utiší se a v tvářích mnohých se objeví zájem - jak jinak, než o skutečné šaty. Muzea, galerie, hrady a zámky - zkoumejte pouze pohledem. Jistě, občas se objeví výjimka potvrzující pravidlo, ale to se stává opravdu zřídka. Tohle je lákavá nabídka, procházka starými časy. Při zmínce o závěsech a přítmí se na okamžik projevila neochota tvých asistentů, ale Thomasovi stačil jediný pohled, aby se utišili. Sám tvým instrukcím celou dobu přikyvuje. "A co denní světlo? Svítili i ve dne?" ozval se chlapecký hlas kdesi ze zadních lavic. Mladík menšího vzrůstu se narovnal na židli a ruce si položil na desku před sebou. "Nebo okna stačila k tomu, aby měli přes den dostatek světla a umělé světlo využívali pouze ve večerních hodinách?" V místnosti se zatím opravdu sešeřilo, což rozdělilo studenty na dva tábory - jedni se rozhlíželi, vzhlíželi a debatovali o náhlé atmosféře, druzí hleděli na tebe a čekali odpověď. Rozhořely se i svíce, bílé, některé už použité, což umocnilo dojem dávných dob díky už stečenému vosku po jejich bocích, u některých však byla zřejmá moderní výroba, neboť se vosk odpařoval a na hladkých bocích nebyla jediná chybička. "Podle čeho budete vybírat, pane profesore? Jsou skutečně pravé?" ozvala se náhled plavovláska s brýlemi z první řady. Seděla tam vždy, každý semestr. Prospěch Summer nebyl nikdy excelentní, ale bylo vidět, že se snaží a zajímá jí to, jen hlava odmítala pobírat množství dat, jmen a událostí a dávat je dohromady tím správným způsobem. Mimo to jsi za dobu, co tuhle slečnu vídáš, pochopil, že šikovnost není její nejsilnější stránkou.

Paní jeskyně - 04. února 2009 17:27

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Jóó, bóže, farma! Jako malý děcka sme se ségrou jezdili k bábi, hnusný časy. Mlíko od krav, málem ještě teplý," mladík vyplázl jazyk jako náznak zvracení. Kelímek se zastavil u jeho úst. "To tě lituju, tak zpackanej život bych nechtěl," dodal, než se zhluboka napil a následně si dolil, aby noc neutekla dřív, než nebude co pít. Druhý stál na místě, smál se, přikyvoval, ale zřejmě žádné podobné zážitky nemá, jinak by se jistě přidal. Vypadá na to. "A co budeš dělat? Najdeš si práci a pak dochodíš školu, nebo jak?" zajímal se o něco vážněji, než jeho opíjející se kamarád.

Eriwenne Drreah - 05. února 2009 18:41

soukromá zpráva od Eriwenne Drreah pro Když se jeden z nich mýho výmyslu chytl, úlevně jsem si oddechla. Tak tohle vyšlo. Jo, takže asi chápeš, proč sem zmizela, jak jen to šlo, bylo to tam příšerný, samý slepice a tak." Přitakám vděčně, ale hlava mi už usilovně pracuje na způsobu, jak je dostat. Docela se mi nezamlouvá, že tak moc pijí, s ožralama není "tanec smrti" tak zábavnej, a vína je, jak se zdá, ještě dost, musím to nějak zastavit. Mezitím se mě ten druhej dál vyptává na nějaký nesmysly, už mě to začíná pěkně štvát. "Vlastně, nad tímhle sem eště pořádně nepřemejšlela, utekla sem čistě z hecu, impuls, chápeš. Nikoho tu neznám, vůbec ještě nevím, jak to bude dál." Zakroutím hlavou a kajícně jí sklopím. Sakra, to je komedie. "Ale to je jedno! Nechci vás zatěžovat mejma problémama, vždyť je to jedno. Co vlastně máte v plánu teď? Hodláte tu skejsnout s tím levným vínem?" Trochu je popíchnu, ačkoliv doufám v pozitivní odpověď, a zazubím se. Po očku pozoruju to jejich hnusný víno a čekám, jestli se mi naskytne příležitost ho rozbít. Snad nemaj peníze, ještě jít někam do baru? Tak dlouho se jimi nechci obtěžovat, a navíc, bar není zrovna bezpečný místo.

sir Damian Regen - 06. února 2009 02:50

soukromá zpráva od sir Damian Regen pro "Výborná otázka. Vy jste, tuším, mladý pan Daniels, že? Nuže, pane Danielsi.....a ostatní, které učivo zajímá.......Se světlem to bývalo v různých údobích světových dějin různé. Záleželo hodně na prostředí, na prostředcích majitele stavení. Na ceně oleje a svic, či loučí. Chudí vesničané většinou stavěli stavení pouze s malými okénky, ale šetřili olejem a svícemi, proto světlo zažehali až za soumraku. V panských domech a v domech bohatých měšťanů bývala okna velká, prpopuštějící mnoho světla a světlo se zde zažehalo až dlouho po klekání. Ale například u šlechty, ve velkých sídlech, bývalo mnoho místností. Některé v takové části domu, že neměly okna, která by dovnitř vpouštěla světlo. Měly-li tedy takové místnosti sloužit jako obytné, svítilo se v nich. A.......hrady. Ty bývaly stavěny většinou hlavně za účelem co nejobtížnšjší dobivatelnosti. Okna měli malá, mnohde, hlavně u věží, spíše střílny. V takových stavbách pak často bylo možno příliš hluboké přítmí narušit pouze umělým světlem. Já, moji mylí studenti, vyrůstal ve Soktsku. Ve starobylém rodinném sídle. Stále ještě nosím v živé paměti, jak se tam po chodbách rozléhal každý, sebetišší krůček a všude hořely a smolně voněly louče. A.......v každé místnosti plál ve velkém krbu oheň, stravující obrovská, prosmolená polena. Psával jsem kdysi školní úlohy ve velké jídelně, za svitu ohně z krbu a prskající olejové lampy. Ale......i v přítmí našeho starobylého sídla se našly místnosti s dostatkem světla, proudícího dovnitř velkými okny. A i u nás doma se opravdu jasně rozsvěcovalo až se soumrakem." Zasním se opět trochu při vyprávění, když odpovídám na zvídavou chlapcovu promluvu. "Inu, slečno Summer Watsonová, svou roli při výběru bude hrát jistě zájem o výuku. Jak jsem však již pravil před chvílí, oděvy nesmějí být poničeny. Ale......pokud mi slíbíte, že budete opravdu opatrná, nějaké z šatů by se pro vás mohly najít." Usměji se povzbudivě na dívku. No ano, je to taková od přírody nešikovná bytůstka, které jde učení poněkud pomaleji, ale o předmět má skutečný zájem. V tomto případě snad nebude kontraproduktivní, povzbudit ji tím, že právě jí, vrozené nešice, ty šaty půjčím. "Ano, oděvy jsou skutečně pravé. Kdysi je skutečně nosili na sobě lidé, žijící v dobách a společenských vrstvách, z nichž pocházejí." Zájem studentů se zatím vyvíjí přesně předpokládaným směrem. "Nuže. Pojďte sem ke mě. Každý si, prosím, vezměte jeden z kousků papíru, položených na desce mého stolu. K čemu jsou? K rozlosování." Položím na židli, kterou jsem předtím vzal zpoza svého stolu, malý kbelík. "Napište na ně jmémo toho, kdo vy osobně chcete, aby byl vybrán a vložte je pak zde do toho kbelíku. Až naši laskaví asistenti dokončí přípravu na náš malý výlet do historie, bude vylosován stejný počet studentů, kterým budou zapůjčeny."

Paní jeskyně - 27. února 2009 00:51

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Hoch z farmy ti přikyvuje, jeho mnohem "duchaplnější" kamarád se moc nebaví, když nechceš hrát jeho seznamovací hru a raději odpovídáš jeho sokovi. "To bylo v plánu, naši nejsou doma, ale ségra jo. U nich brácha, co už pořádá svůj mejdan, takže jsme vypadali. Samotáři z města," hýkavě se zasmál. Pan "duchaplný" však nezůstává pozadu, přistoupí o krok blíž, rozhodnut, že to zkusí trochu jinak. "Máš jinej nápad? Zašpásovat si, nebo tak něco?" slizce se usmál, chvíli lovil v kapce - na okamžik tě napadlo, by teď klidně mohl vytasit svůj ztopořený úd, ale nakonec je to jen čtvercová placatá zabalená věc. "Vše potřebné by tu k tomu bylo," zazubil se znovu, ale nenutí tě, jen nabízí. Otázkou je, jak dlouho mu tenhle dobrácký styl vydrží, než se začne sápat, dožadovat a křičet.

Eriwenne Drreah - 13. března 2009 21:28

soukromá zpráva od Eriwenne Drreah pro Vyslechla jsem si jeho „lákavou“ nabídku a potlačila nutkavou chuť vyzvracet se. Jistě, čekala jsem to, ale to neznamená, že by se mi z toho nezvedal žaludek. Bojovala jsem s chutí flusnout mu do ksichtu a rozpárat břicho. Proboha, drž se, jestli s nima nechceš skejsnout v nějakým pajzlu, přičemž se tě stejně nakonec pokusí přefiknout, tak ti nezbude nic jinýho, než s tím, chtě nechtě, souhlasit. S narůstající hrůzou jsem pozorovala jeho ruku, jak šátrá někde hluboko v kalhotách, což mi znovu obrátilo žaludek naruby. Nakonec vytáhl kondom. Vůbec nevím proč, ale připadalo mi to ještě oplzlejší, než kdyby vytáhl svou „chloubu,“ možná ten pohled, tvářil se jako nadržená gorila. Chvíli jsem se zhluboka nadechovala, než jsem odpověděla. Jen dávat pozor na to, abych nějak nezničila dojem naivní farmářské dívenky. „Já s tebou nechci spát!“ Zděšeně jsem vykřikla, ani jsem nemusela moc hrát, ale následně jsem se začala ošívat a hrát si s pramínkem vlasů. Jak moc jsem se za sebe styděla, hlad mi ale následně připomněl, proč to dělám. Proto jsem ještě potichu dodala: „Ale… ale je pravda, hm, že nemám kde spát, nemám kam jít.“ Zase jsem potlačila chuť blít, tentokrát však ze sebe.

Paní jeskyně - 14. března 2009 13:30

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Mladík přisvědčil kývnutím. Několik rukou chytilo pera a začali si rychle zapisovat. Ač se to možná mnohým nezdá, tohle byly zajímavé poznatky, o kterým možná už slyšeli, ale z tvých úst zní tak nějak věrohodněji a pravdivěji. Bude k dobru si to pamatovat, navíc, když o tom víš tolik. Škrabání prupisek a tužek se ozývalo ještě chvíli po tom, co jsi začal mluvit o Skotsku, ovšem brzy ustalo a ty ses setkal s nejedním zvědavým pohledem. Tváře se stáhly zklamáním, když jsi přestal vyprávět a oslovil Summer. "Slibuji. Vždy jsem opatrná, ale táhne se to se mnou jako prokletí," zamračeně zvedla pořezaný prst zalepený béžovou náplastí. Jenže ještě předtím, než se kdokoliv zvedl, aby si vzal svůj kousek papírku, ozvalo se hned několik hlasů s dotazy. "Vy jste ze šlechtické rodiny? Titul stále platí? A jak k němu vaše rodina přišla, pane profesore, pokud vám to nevadí," tohle byla plavovláska, kterou jsi tady moc často nevídal. I dnes měla pod očima tmavé kruhy a u nosu si každou chvíli přidržovala kapesník. Slabá imunita, častá náchylnost k nemocem. "Když jsou ty šaty pravé, jaká je jejich cena? Vážně nerad bych kvůli nešikovnému pohybu nedostudoval," ozval se zcela vážně a bez vtípků, i obviňování, Everly. "Odkud jsou? Stáhli je z mrtvol, nebo jen vybrakovali ze skříní panstva? Nebo snad patří vám?" tohle byla opět dívka, ale nepostřehnul jsi která, protože se studenti začali zvedat a postupně chodit pro lístky, zanedlouho se ozvalo první škrabání jmen.

Paní jeskyně - 14. března 2009 13:41

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Proč ne? Zase tak hrozně nevypadám, ne?!" vyjekl na tebe a už chtěl kondom schovat, když sis to v podstatě rozmyslela. Překvapeně si tě prohlížel, nadechl se. "Já tě nutit nebudu, byl to jen návrh," pokrčil rameny a protočil hranatým obalem ve vzduchu. Jeho druh se už začal smát až si polil boty vínem, ale i v jeho pohledu je vidět chuť si trochu užít, kdybys byla svolná. "Nebo můžeš jít se mnou. Nebo s oběma," hlasitě zavyl smíchy, pouhé popíchnutí, protože nečeká, že bys do toho skutečně šla. "Jdu se vychcat, neutečte mi," dodal rychle, postavil víno na zem a zmizel ve tmě, míříc k jednomu ze vzdálených stromů. Druhý se pousmál kamarádovi, ale jinak zůstával vesměs vážný. "To jako že když tě vezmu domů, dáš mi? Nebo jen zkoušíš, jestli to nějak nevymyslíme i bez toho?"

Eriwenne Drreah - 14. března 2009 15:32

soukromá zpráva od Eriwenne Drreah pro Čekala jsem křik, nadávky, násilí. Choval se docela rozumně, což mě překvapilo. Zato však jeho kamarád potvrdil mé předběžné dohady o tom, že se skutečně jedná o nehorázného vola. Díkybohu se šel vymočit a byl chvíli klid. Chtěla jsem získat čas a tak jsem s natahováním kouře z cigarety nespěchala, tvářila jsem se rozpačitě, ačkoliv jsem věděla, jak odpovědět. Jiná cesta k životodárné tekutině nebyla. Spíš se teď nabízela otázka, zda čekat na jeho hloupého kumpána a riskovat dalšího potenciálního nepřítele nebo ho tu nechat. Zná můj obličej, když ho tu necháme, zítra o mě bude vědět každý fízl nebo, nedej bože, lovec ve městě, ne, musíme ho vzít sebou. Špičkou boty jsem típla cigaretu a podívala se na toho, co tu zůstal, vážně, ale smírně. „Nemám kde dnes spát a venku se mi zůstat nechce…“ Udělala jsem malou pauzu. „Mohla bych k tedy k tobě? Uvidíme, jak to bude dál.“ Bylo na čase se pohnout z místa. Pro jistotu jsem se však ujistila, předstíráním zavazování tkaniček, že můj nůž je na svém místě.

Paní jeskyně - 14. dubna 2009 17:16
	MH: Velikonoce a prázdniny jsou za námi, menší řešení kolem 3/4 letí taky (pokud to teda řeší všechny střední školy), takže odepíši komu něco dlužím do středy (kdyby ne, pište). Bohužel jsem se dnes dozvěděla, že krom toho, že jsem tady poslední týden skoro nebyla, tady nebudu ani od příští týden od pátku do další soboty, protože jedeme opět na chmel.

Paní jeskyně - 17. dubna 2009 14:42

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Mladík mávl rukou a nezřetelně přikývl. "Ale jo. Jen teda doufám, že nejsi zlodějka. Peníze jsou peníze, ale ukradené věci se pak těžko shání, aby to člověk zamaskoval před rodiči," odpověděl vážně a sjel tě dlouhým pohledem, načež se otočil za svým kamarádem, aby se podíval jestli se už vrací nebo se stále věnuje své potřebě. "Hej, jako já doufám, že se nezlobíš," začal po chvíli rýpání špičkou do země, kdy se kamarád stále nevrací. "Prostě víš jak, kluci. To je tak.." Co ti povídá dál neslyšíš, cítíš jen tu zvláštní změnu, která nepřichází pomalu a plynule, ale zvlnila vzduch jako tlaková vlna a hnula částečkami ve tvém těle, které se probudily k životu a tvé tělo se napjalo, aniž bys mu k tomu dala pokyn. Upír. Někde blízko. Pomalu si uvědomuješ, že ses možná až příliš starala o dva chlapce, než abys dávala pozor na okolí, takže teď místo pomalého bouření zažíváš prudkou smršť. To už se ale na druhé straně, ze směru, kam si šel ulevit jeden z hochů, objevila vysoká postava skrytá ve tmě. Kráčí pomalu, s rukama v kapsách a rovnou k vám. "Posloucháš mě? Jsi nějaká divná," chlapec ti starostlivě položil ruku na rameno, aby s tebou trochu zacloumal. Sám si příchozího ještě nevšiml a pokud ano, má ho za kamaráda.

Aaren - 07. května 2009 12:46

soukromá zpráva od Aaren pro Můj krok je pomalý, vybraný, hodící se do zámku či hradu starých dob. Čas pro mě nemá žádnou cenu, je to jen míra mezi dnem a nocí. Vzdálenost mezi hladem nasycením. Zastavím se sotva tři metry před vámi, rovný v zádech a s citelnou převahou, postrádající strach. "Copak zde děti pohledávají, v tento noční čas?" optám se výsměšně a linka rtů se stočí v neupřímném úsměvu a v očích jiskří šelmí divokost. Ve tmě stojí vytáhlý štíhlý mladík, s pletí bledou jako svit měsíce a očima uhrančivé šelmy, která se vydala na lov. Rty jsou namalované, přesto neztrácí nic ze svého půvabu. Kolem lící se kroutí dlouhé tmavé prameny, chvíli jakoby živé a chvíli jen prostě zmáčené deštěm, hedvábné. Na sobě má vskutku netypický šat, už od pohledu hodný aristokrata nebo moderního vymóděnce. Černý kabátek, bílá košile s vysokým límečkem a bílým šálem, dlouhé kalhoty a pevné boty ukryté z části pod nimi.

Eriwenne Drreah - 09. května 2009 01:00

soukromá zpráva od Eriwenne Drreah pro Nad poznámkou jestli jsem či nejsem zlodějka jsem se musela pousmát. Jó hochu, jak se to vezme, ale to, co ti hodlám ukrást je přece jen trochu cennější, než nějaká hloupá cetka. I když, možná by se dalo něco udat někde bokem. Potáhla jsem si z cigarety, abych zakryla úsměv, to už se ale klučina začal omlouvat. „Nemusíš se bát, moje úmysly jsou čistý jako novej sníh.“ Schválně jsem zparodovala svůj hlas a zasmála se, jen abych uvolnila atmosféru, nesmím přece vyvolat žádnou pochybnost. Pokračoval, už mnohem smířlivějším tónem, zatím vše vycházelo podle plánu. Najednou jsem však ucítila něco, co se mi ani za mák nelíbilo, to nejhorší, co by se mohlo stát, ucítila jsem jiného upíra. Jak mě ten pocit dokáže rozhodit! Jak ho nenávidím! Ostražitě jsem se otočila ve směru, z kterého vlna přicházela, a, navzdory všem snahám, jsem se začala třást. Nevím, jakou měrou k tomu přispíval vzrůstající vztek či úzkost. Ani jeden pocit bych si neměla dovolit. Jen tak mimoděk jsem zkontrolovala, jestli je nůž skutečně na svém místě. Ať sakra vypadne! Nepříjemná bouře vysílaná mými vnitřními varovnými signály se stupňovala, bylo mi čím dál tím víc jasné, že ten parchant svou trajektorii nezmění. Už jsem viděla jeho obrysy, mířil přímo k nám. Z koncentrace mě vyrušil soused, skoro jsem na něj zapomněla. Di do hajzlu, teď neotravuj! „Ne nic, to je v pohodě…“ Konečně jsem ho rozeznala, muž, vysoký a, zatraceně, typ typického aristokrata. Jako obvykle byl zmalovaný jako šašek. Jak já tyhle nafoukaný cápky, co si myslí, že jim patří celej svět, nesnáším! Parchanti povýšený! Zcela podvědomě jsem se přikrčila a sevřela ruce v pěst. Promluvil. Samozřejmě, stejně pokrytecký a povýšený styl mluvy, jako u všech ostatních, podobných cápků z hradů a zámků. Tady ale nepochodíš chlapečku, tady ne! Po tváři mi přejel arogantní, znechucený úsměv plný pohrdání, varovný, jasně říkající, že zde nebude mít na růžích ustláno. Ještě jednou jsem ho sjela očima a pak jsem se podívala na sebe, jsem dokonalý protiklad jeho vytříbenosti a elegance. Staré manžestráky, vytahaný svetr a zalátovaná torna. Ještě nikdy jsem nebyla tolik hrdá na to, co nosím. Zcela jsem zapomněla na hlad i na kluka vedle, jediné, co mě zajímalo byl On, nepřítel číslo jedna. Naposledy jsem si potáhla z cigarety a hodila mu vajgl pod nohy. Nádech, výdech. „Kam si myslíš, že jdeš?!“

Aaren - 11. května 2009 17:24

soukromá zpráva od Aaren pro Stále se rozšiřující úsměv odhalil bělostnou šňůru zubů, na které mají špičáky svou běžnou lidskou velikost. Odhozeného nedopalku si nevšímám. "Miluji procházky nocí a... jen málokdy jsem rušen. Ale jistě, to není vaše vina, nýbrž vina nezodpovědných poručíků, kteří v dnešním nebezpečném světě vypouštějí svá holátka na vzduch i po soumraku," nakloním hlavu na stranu a úsměv rtů povolí, korálky jsou schovány pod nemrtvou vrstvou kůže a svalů. "Abych se ale držel položené otázky, mířím domů. Dostanu i já svou odpověď?" hlas se v intonaci zlehka zvedl a způsobil tak dojem tichého přátelského popíchnutí.

Eriwenne Drreah - 17. května 2009 16:45

soukromá zpráva od Eriwenne Drreah pro Spustil svým líbezným hláskem sáhodlouhou řeč, v které nás, jen tak mimochodem, nařkl z rušení jeho procházky. Ha, to ti tak budu věřit, předpokládám, že ten přitroublý klučina, který si šel odskočit, se teď válí ve svých vlastních výměšcích a na krku ho zdobí dvě ranky. Arogantně jsem se usmála a oponovala. „Ale, ale, asi sis nevšim, ale to nejsme my, kdo ruší, ale ty. Myslím si, že se bez tebe docela dobře obejdeme, takže laskavě pokračuj ve své večerní procházce a nechej nás na pokoji.“ Abych dokázala, že mi jeho chování neimponuje, lehce jsem se napřímila a zaujala stejně arogantní postoj. „A co se týče tvé „otázky,“ byla tak banální, že jsem jí považovala za řečnickou. Tak i tak je odpověď zbytečná.“ Otočím se na klučinu po mé pravici, musím ho dostat pryč. „Myslím, že tvůj kamarád tam musel usnout, nebudeme na něj čekat. Půjdeme?“

Aaren - 19. května 2009 16:50

soukromá zpráva od Aaren pro Koutky rtů nepatrně zacukaly do úsměvu, ale přesto se další úsměvy či dokonce smích zdržely za neviditelnou vnitřní hradbou. "Á, tak to se vám omlouvám. To se dnes už moc často nevidí, abych pravdu řekl. Temné zahrady a kouty v nich vystřídaly kluby s hlasitou hudbou a spoustou světel, i když ani při tom množství světla tam není pořádně vidět," zamyslím se nahlas a utnu svou řeč dřív, než by to stačila udělat má oponentka sama. Jenže tu mi přijdou na mysl její poslední slova. "Velmi moderní. Ve třech," tentokrát už úsměv neudržím a hluboko uvnitř mého těla se ozve pobavený smích.

Paní jeskyně - 19. května 2009 16:57

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Chlapec celou dobu stojí po boku Eriwenne a prohlíží si příchozího mladíka s nebývalým zájmem a zároveň citelným odporem, zřejmě kvůli tomu, jak vypadá. Ne všichni mladí mužové jsou ochotni na sebe naplácat make-up a tím spíš ne tmavou rtěnku a kdoví, co ještě. Několikrát pak otevřel pusu, aby se vmísil do rozhovoru, ale buď jej zarazil Aarenův pohled, nebo slova jednoho či druhého z vás. Ke slovu se tedy dlouhou dobu nedostal vůbec a zapomněl zřejmě i na svého druha, který šel močit opodál a stále se nevrátil. Atmosféra je chladná a přitom popichavě horká zároveň, jako směs vody ze zamrzlé Ruské řeky a čerstvé panenské krve. "Asi kadí..," odpověděl s trhnutím celého těla hoch a ohlédl se, přimhouřil oči, ale když nic neviděl, rozhodl se na tam dojít. "Já za ním skočím. Taky sebou mohl fláknout o zem a něco mu je, nebo tak. Nevíš náhodou? Šel jsi kolem," probodl Aarena tázavým pohledem. "Teda doufám, že nešel na druhou stranu.. já ho nechci nahánět po polích!"

Aaren - 23. května 2009 12:57

soukromá zpráva od Aaren pro "Nepomohu. Nikoho jsem si, kromě vás dvou, cestou nevšiml," odpovídám chlapci zřetelně, v dobré náladě a tím pádem tedy i s tmavým úsměvem, který na bledé tváři nelze přehlédnout ani v této tmě. "Ale... vlastně možná ano, slyšel jsem šustění v trávě nebo větvích keřů, měl jsem však za to, že je to nějaký zatoulaný pes. Pokud by se ten chlapec posadil, mohl to být on," dodám s kapkou naděje ve svých slovech.

Eriwenne Drreah - 23. května 2009 14:05

soukromá zpráva od Eriwenne Drreah pro Bylo na čase změnit plány, díky mé vlastní nepozornosti a hlouposti si klučina zase na svého kamaráda vzpomněl. Co se dá dělat, stejně by mu to dřív nebo později došlo. Úsměv příchozího se dal vyložit všelijak, uspokojením z pochutiny i pobavením nad námi. Podívala jsem se na kluka a přitakala. „Půjdu s tebou, jestli se mu něco stalo budeš potřebovat pomoc.“ Následně jsem se otočila na zmalovaného uhlazence a okatě hraným, milým hlasem spustila. „Omlouváme se za tvé zdržení, už tě nemůžeme dále otravovat, konečně tedy můžeš pokračovat v cestě.“ Lehce jsem zvedla obočí a můj pohled nabral matně výhružný dojem.

Aaren - 26. května 2009 17:55

soukromá zpráva od Aaren pro Zjevně na mne žádné výhružné pohledy ani případný vrčivý podtón hlasu neplatí a já i nadále zůstávám ve své dobré náladě, která se k dnešní noci zkrátka hodí. "Mé zdržení mne nyní vůbec netrápí, spíš váš přítel. Nerad bych, aby se mu něco stalo. Po ulicích se v dnešní době toulá tolik podivínů… někteří vypadají docela normálně a přitom mají na svědomí tři mrtvé holčičky," vrhnu na oba omluvný úsměv kvůli své upovídanosti. Nikdo nechce v noci slýchat a mrtvých holčičkách a šílených zabijácích. Snad kromě těch, kterým je to jedno, neboť ví, že jsou sami větším nebezpečím. "Vrátím se ten kousek s vámi, přinejmenším pomohu s… hledáním," blýsknu po upírce očima a koutky na zvednou do krátkého, ale výstižného úsměvu.

Paní jeskyně - 26. května 2009 18:10

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Mladík jen pokrčí rameny. "Klidně pojď, mě to nebude vadit. Stejně nevím, jestli ho najdeme a jestli se vážně zranil, tak se bude hodit každá ruka," pousmál se, ale pak se zase zamračil. "Je taky asi jediný, kdo má u sebe telefon. Do háje!" nečekaje na vaši odpověď vyrazil vpřed. Vlastně to udělal tak rychle, že jestli se jeden z vás nerozešel hned za ním, zůstali jste „o samotě“. Noc je stejně temná jako dříve, větřík si pohrává s listím a nic nenaznačuje tomu, že byste měli být rušeni. Hlavně není kým – jste tu dva a s vámi dvě potencionální oběti, pokud už jeden z mladíků netuhne v příkopu.

Eriwenne Drreah - 31. května 2009 01:23

soukromá zpráva od Eriwenne Drreah pro Když se rozpovídal o vrazích holčiček, jen stěží jsem se ubránila úsměvu. Od tebe to sedí. Zato jsem se však nevyvarovala zklamanému povzdechu, když se rozhodl zůstat. Ne, že bych to nečekala. No což, možná by to mohlo být i ku prospěchu. Podívala jsem se na usmívajícího se upíra a lehce zvedla obočí ve výmluvném gestu, jasně říkajícím, že ten kluk je můj, varujícím ho, ať se o nic nepokouší. Človíček si, zdá se, našich dvojsmyslných narážek a pohledů nevšiml, byl příliš zaujatý starostí o svého přítele, díkybohu. Vyšel rychle směrem k místu, kde by se měl nacházet jeho přítel. Až moc rychle, jestli už je kamarád mrtvý, kluk se určitě hystericky rozeřve a všechno bude v tahu. Ještě se otočím na upíra a výhružně procedím skrze zuby. „Budeš se držet vzadu, jasný? Je můj.“ A rychle doženu budoucí oběť.

Paní jeskyně - 07. června 2009 21:55

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Aaren se jen potutelně usměje a pokrčí rameny. Jestli ty máš pocit, že si hraješ s tím lidským chlapcem, pak si upír myslí to samé. Rozdíl je jen v tom, že ty pro něj jako jídlo nepřipadáš v úvahu. Jedno mu ale musíš nechat - umí se pohybovat neuvěřitelně tiše. Kdybys jej necítila a spoléhala jen na zvuk jeho kroků, věřila bys, že je pryč. Blížíte se k místu, kde by podle všeho měl být druhý z lidských mladíků. Jako první tě do nosu uhodí pach krve. Samozřejmě čerstvé. Hocha nikde nevidíš, ale při troše soustředění bys jej našla rychle a snadno. "Do háje, kde může být? .. Blbečku, kde jsi kruci?" a tvá potenciální oběť se vrhla do pole, tedy spíš louky, před vámi, na okraji ulice. Tráva zašuměla a větvičky pod jeho nohama zakřupaly.

Seranith de Antique - 16. června 2009 00:08
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Nečekala jsem raději nic předem, a tedy mě tato informace nechává "chladnou". Jen se mírně usměju. "To je... Velice zajímavý nápad. Pokoušet, "kdo je lepší"... Hlupák." Povím jednoduše. Na světě bylo takových už opravdu mnoho, takže mě ani tento fakt nepřekvapí.

Paní jeskyně - 01. července 2009 19:18

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Tvou odpověď doprovodily vlčí úsměvy, některé se zdály méně úsměvné a více výhružné. "A co děláváš celé noci ty, hm?" přiletěla otázka z boku, od jednoho usměvavého. "Oplakáváš svůj promrhaný život, pláčeš nad životy jiných, nebo prostě jen proplouváš, hm? My se snažíme zabavit, ale je to těžké. Za ty roky je jen málo věcí, které umí zaujmout," kolem stolu se rozhostilo ticho. "Možná by neuškodilo vzít tu rajdu domů, hé?" zazubil se další, ten z méně úsměvných. "Ať si sama vybere, co by ráda. Nejsem její nic."

Seranith de Antique - 03. července 2009 14:56
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Žádný výraz neokupuje mou tvář, když zaslechnu tak drzá slova. "Máš velice drzé kamarády. Jestli chtějí dnešní noc být ještě při... vědomí, tak jim přelož fakt, že je to bude opravdu bolet, pokud s těmi řečmi nepřestanou..." Na mladíčky nemám čas a rozhodně ani náladu.

Eriwenne Drreah - 03. července 2009 23:44

soukromá zpráva od Eriwenne Drreah pro Jen stěží jsem se mohla soustředit když jsem věděla, že je za mnou On, samolibý upírek kdoví odkud. Upírek, od kterého nevím, co čekat. Už dávno jsem se rozhodla, že si na něj budu dávat pozor, kdoví, co se mu honilo v té jeho pošahané hlavě. Jenže, jak se plně soustředit na práci, když si ještě musím krýt záda? Tím hůř, že se musím opravdu hodně soustředit nato, abych ho vnímala. Skoro jsem byla rozhodnutá, že kluka jednoduše podříznu a najdu si jinou oběť, ale pach krve, kterou jsem koneckonců očekávala, mi připomněl, jak velký hlad skutečně mám. Rozhodně se mi nechtělo čekat. Tak fajn, teď nebo nikdy. Rychle a hbitě jsem vytáhla nůž a svižným krokem jsem se dostala až ke své oběti, zcela rozhodnutá, navzdory upírovi, zabodnout mu nůž do páteře a dokud bude ještě dýchat, vysát mu to nejcennější, co má. A na co mám obrovskou chuť. Nesmím mu dát šanci se otočit.

Paní jeskyně - 06. srpna 2009 16:21
	Mám toho trochu moc a momentálně nemám ani moc chuť hrát a vůbec posedávat u počítače (nenechte se mýlit tím, že si tady jednou za čas máčknu F5 a vypadá to, že jsem pořád online). Takže hrát se bude, ale pokud mě má nenálada nepřejde, tak až po 15. srpnu (mezi tím stejně ještě jedu pryč). Děkuji za pochopení

Paní jeskyně - 27. srpna 2009 22:02

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Slyšeli jste," pokrčil k nim rameny, ale na tebe se usmál a nepatrně naznačil pohledem ke dveřím. "Slyšeli, slyšeli. Rozhodně nehodláme poměřovat sílu, ani si nic dokazovat, dokonce ani pro ten pocit bít se se ženskou..," nepřítomně se usmál jeden z nich. "Tak mi dovol aspoň otázku, proč jsi tak nevrlá? Máš snad jiné plány na tento večer a nyní máš pocit, že prostě ztrácíš čas, i když dál zůstáváš? Ptám se, nevyháním tě." "Půjdeme," rozhodl Ben a vstal ze židle. Rozloučl se pouhým kývnutím a pak namířil svůj pohled k tobě.

Seranith de Antique - 28. srpna 2009 19:22
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro "...i tak se to dá říci." Odpovím suše mladíkovi a po mírném překvapení, že se Ben zvedl, téměř ihned jej následuji a ladně se zvednu, následujíce to mladé zvíře. "Přílišné sebevědomí není zdravé, to jim vyřiď." Povím jen po pár krocích.

Paní jeskyně - 02. září 2009 15:23

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Tvůj plán se zdařil bez obtíží. Chlapec byl natolik šokován, že nevydal ani hlásku, natož aby se bránil jinak. Jeho chuť je výtečná, ale na druhou stranu máš tak trochu pocit, že kdybys nebyla hladový, žádný gurmánský zážitek bys z něj neměla. Jeho srdce utichne dřív, než se stačíš nasytit, ale byl to bezesporu dobrý začátek. Nastražíš-li uši, můžeš zaslouchnout slabounký tlukot srdce kus napravo od tebe a chladnoucí chlapecké mrtvoly. S novým závanem větru ho i cítíš.

Aaren - 02. září 2009 15:34

soukromá zpráva od Aaren pro "Nu, jsem překvapen. Skutečně překvapen. Na okamžik jsem věřil tomu, že bys toho nebožáka bránila, kdybych si něco dovolil," objevím se za tebou záhy po tom, co ti hrdlem proteče poslední sousto krve. Nezírám však na tebe ani tělo mrtvého, vzhlížím k nebi s rukama v kapsách kabátku a vypadám jako zapomenutý básník, který přetrval na tomto místě věky a přesto nesešel nepříznivým počasím ani časem. "Dnes jsem již syt," zmíním nápadně a následují vlezlá slova, i když stále vytažená z propadliště času "a ten chlapec není mrtev."

Seranith de Antique - 03. září 2009 14:03
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro MH: Omg, co to píšu za krávoviny. :-D :-D Fuj! :-D *přečetl si znovu po sobě ten příspěvek a je mu z něj blbě* Pardon, příště se polepším. :-D

Eriwenne Drreah - 04. září 2009 22:29

soukromá zpráva od Eriwenne Drreah pro Celý svět se zcvrknul do jednoho bodu, bodu, který obsahoval jen dotepávající tepnu plnou lahodné krve a vzrušující strnulost ochrnuté umírající tělesné schránky - ničím jiným ten kluk není a nikdy nebyl. Cítím, jak do mého těla proniká s každým douškem nová a nová dávka energie a síly. Ale v nejlepším skončí. Nespokojeně zavrčím, z mrtvoly vytáhnu nůž a již bez zájmu jí odhodím. S chutí ještě olíznu čepel a vychutnám si poslední zbytky její krve. V té chvíli, spíše podvědomě, uslyším srdeční tlukot. Takže ho náš princ nezabil? Proč? Na co si, sakra hraje? Z myšlenek mě vytrhne až hlas nevítaného společníka. S ironickým úšklebkem se na něj podívám, ale nic neřeknu, jen zvednu obočí na důkaz pohrdání. Zase zaujal jeden z těch svých obvyklých patetických postojů, kterými připomínal postavy z harlequinek. To tě to vážně baví? Znovu ucítím tu opojnou vůni krve a jen tak mimoděk polknu. Jistěže mám ještě hlad, který mě nabádá k odhození veškerých zábran a vysátí všeho rudého a chutného, co tomu děcku zůstalo v oběhové soustavě, ale hrdost mi brání. Žrát zbytky jako potulný pes? Živá socha se mezitím pohne a znovu promluví. „Díky za cennou, ale úplně zbytečnou poznámku, cejtím ho...“ Mluvím pomalu, potichu, mohlo by se zdát, že je v mém hlasu znát lehký výhružný podtón. A rozhodně v něm je cítit vytrácející se trpělivost. „Proč si ho nechal na živu? Tomu, že si ,syt´ rozhodně nevěřím. Chceš mi snad předhodit zbytky od svý večeře? Takhle se u vás na zámku bavíte?“ Sáhnu po balíčku cigaret a jednu vytáhnu. Beze spěchu jí zapálím a znovu se podívám na upíra. „Myslím, že nejlepší bude, když si zase každej z nás půjde po svým, co myslíš.“ V očích mi problesknou malé zlověstné jiskřičky.

Paní jeskyně - 08. září 2009 16:48

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Klidně jsi jim to mohla říct sama. Nedovolili by si nic už jen kvůli tomu, že znáš Shinea. Já ho navíc znám taky a jsme rodina -," zatvářil se dost kysele a strčil si ruce do kapes. "- takže, jistě chápeš. Hm, když už jsem tě vytáhl ven a ty mě zase pryč z téhle putyky, co máme v plánu?" mile se usmál. Najednou je z něj zase chlapec, hodný a vstřícný, nevtíraví jako většina jeho domnělých vrstevníků. V téhle chvíli bys neřekla, že by mohl mít za přátele ty, kteří zůstali sedět v Kočičce. "Abych se přiznal, teda jestli jsem se k tomu už nepřiznával doma, jsem z tebe trochu nesvůj a nemám tušení, čím bych tě mohl zabavit."

Aaren - 08. září 2009 16:59

soukromá zpráva od Aaren pro "Jsi zbytečně jízlivá," vlastní snahou jsem vytržen z podivného stavu strnulosti, přesto naznačím úsměv. "Jsem syt díky jiným, na něm mi nesejde. Chtěl jsem ti to udělat snazší, neboť se nechystám odejít a pokud by viděl, co děláš s jeho přítelem, spustil by jako hašteřivá dívka. Nebudu tě nutit, jen nabízím, co jsem odklidil z cesty," pronesu zamyšleně, "buď se probere a najde toho druhého mrtvého, nebo už nevstane. Víc v tom není." Přiblížím se na délku ruky, klidný a bez zlých úmyslů, tedy i bez jakéhokoliv výrazu. "Samotářka. Chtěl jsem tě poznat. Někoho nového, nezkaženého léty a zároveň nikoho příliš divokého, takový byl můj sen. Za normálních okolností bych podle tvého přání odešel, ale zkusím se do tvé přízně dostat ještě jednou a klidně s větší vlezlostí, než dosud. Nemůžeš před svými utíkat věčně."

Eriwenne Drreah - 09. září 2009 21:38

soukromá zpráva od Eriwenne Drreah pro Chvíli si upíra obezřetně prohlížím a snažím se v jeho tváři a barvě hlasu najít jakýkoliv náznak arogance, výsměchu nebo pokrytecké náklonosti, za kterou se vždy skrývá postranní úmysl. Překvapí mě však, že nic z toho nenaleznu ani náznakem. Buď je vynikající herec nebo se skutečně chce seznámit. Divné. Nakonec jen lehce, nevěřícně zakroutím hlavou a pokrčím rameny. Z tváře mi pomalu mizí výraz rozčarování a vzteku a nahrazuje ho zvědavost, přesto následovaná znatelným skepticismem. Pomalu potahuji z cigarety, především ve snaze získat čas k promyšlení, jestli skutečně zasluhuje důvěru. Nakonec se však slabě pousměji a potichu, spíše pro své vlastní ujištění, řeknu. „Tak fajn, ale teď mě na chvilku omluv. Mám hlad.“ Típnu oharek cigarety a ještě dodám. „A jen tak mimochodem, před nikým neutíkám.“ V klidu, a nakonec s chutí vypiji chlapcovu krev, ačkoliv se stále nemohu ubránit pocitu, že jde o milodar. Ale i tak chutná dobře. Brzy se vrátím zpět, usmívám se, náladu mi zvedl relativně plný žaludek. „Tak jo pane neznámý kdoví odkud, doufám, že máš nápad, kam jít. Už je to přeci jen nějaký pátek, co jsem tu byla naposledy a tak je to tu pro mě všechno... řekněme... nové. Pochybuju, že mě tu někdo zná, natožpak abych já znala je.“ A ne že by mi to vadilo.

Paní jeskyně - 16. září 2009 20:25

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Nečekal na tvou odpověď moc dlouho a místo toho raději vykročil svižnějším krokem do ulic, kde se stále hemží dostatek lidí na to, aby jeden nebo dva mohli navždy zmizet z povrchu zemského. Jenže o to Benovi očividně nejde, protože jim nevěnuje skoro žádnou pozornost, a jako střela se dál řítí vpřed. Začíná to být poněkud otravné, protože ti stále není jasné, kam vlastně jdete. Jistě, mohlo by ti to být jedno a zřejmě i je, jenže semínko zvědavosti už zasel a i kdyby z toho měl být jen vadnoucí klíček, vnímáš to. Vede tě do staré čtvrti, kde se v posledních letech drží hlavně černošské obyvatelstvo a nejrůznější dealeři, takže sem bílí ani nepáchnou. Dobré místo, pokud se chce člověk dostat do problémů. Prošli jste však touto čtvrtí bez povšimnutí. Páchne to tady psy. Mokrá páchnoucí směs lidského kyselého potu a přetvořené psí srsti, nezaměnitelný pach vlkodlaků. Podle odhadu jeden až dva. Tady se Benartes zastavil, zasunul ruce do kapes a s výrazem očekávání se otočil čelem k tobě. Na území těch chlupatců není těžké si domyslet, co se stane. Místo toho však po vedlejší ulici projelo hudbou dunící auto s otevřenými okýnky, ze kterých se vyvalil pach vašich rodných. Ben se nechápavě ohlédl a střelil po tobě zamračeným pohledem. "Cítilas?" zašeptal a dlaně rychle vyklouzly z kapes. Auto zastavilo o několik domů dál, ale nevidíte na něj.

Aaren - 16. září 2009 21:30

soukromá zpráva od Aaren pro "Ano, pár možností, odsouhlasím upírčin dotaz a mé rty se spokojeně prohnou, mírně zkřiví samolibostí, záleží však na tom, co bys chtěla vidět," tmavé vlasy mi padají do obličeje, když se posunu o několik kroků blíže k městu, které nám otevírá svou horce pulsující náruč, ale jistě se stále usmívám nad svým malým triumfem. "Zábava to ale nebude dlouhá, z noci si už čas mnoho uřízl, alespoň z těch nejzábavnějších hodin. Mluvím-li už nepřímo o svítání, máš se kde ukrýt? Bude to znít neomaleně, ale můj dům je ti otevřen. Vím sice o těch, kteří se už nemusejí skrývat prakticky vůbec, není-li jasný letní den, ale i takovým prý slunce vadí a bývají raději schovanými myškami. A vyrozuměl jsem, že cestuješ, ano? Přinesly ti dálky nějaké zajímavé poznání?" Pokud má nová známá může a nemá nic proti, tiše mířím po kamenité cestičce jež svedla naše osudy dohromady k městu. Dříve nebo později bychom se tam vydali a tudíž nemám důvod zdržovat. O přesném místě naší budoucí návštěvy můžeme rozhodnout za pár minut, jestli nebude spěchat.

Eriwenne Drreah - 20. září 2009 13:25

soukromá zpráva od Eriwenne Drreah pro Přiznám se, jeho nabídka místa k přespání je lákavá, původně jsem chtěla přečkat den v nějakém opuštěném domě, ale je navýsost jasné, že jí nemůžu přijmout, znám ho sotva pár minut a rozhodně mu nemůžu důvěřovat. „Díky za nabídku, ale ne, nevyužiju ji. Nějaké místo k přečkání si už najdu. Nemohu zneužívat tvé laskavosti.“ V tónu hlasu je však znát, že snaha nezneužít jeho laskavosti s rozhodnutím nemá co dělat. Přesto se k němu přidám na cestu k městu. Na upírovu otázku zatím neodpovím, brání mi v tom lehké mrazení v zádech, které se stupňuje s každým krokem, kterým jsem městu blíž. New York, jak se tahle krví prolezlá prašivá díra za těch čtyřicet let změnila? Věčně tepající aorta, město, které nikdy nespí... velké rudé šťavnaté jablko nebo seschlý ohryzek? Konečně upírovi odpovím. „Vlastně ano, mám dokonce dva zásadní poznatky. První, upíři i ta verbež, lidi, jsou všude stejný. A druhý, ideální je být všude a zároveň nikde, nebýt na nikom závislej, místo v centru dění, pohybovat se na okraji, být neustále v pohybu... ale dřív nebo později zjistíš, že se chceš alespoň na chvilku někde zastavit.“

Paní jeskyně - 05. října 2009 23:23

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro New York. Město. Lidé. Tři věci, které napadnou snad každého příchozího, a vás nejinak. Snad se k tomu přidalo ještě - krev, jídlo, nebezpečí, ale Aaren se tváří odvážně, tudíž na žádné nebezpečí nemůže být ani pomyšlení. Leda z jeho strany. Večer už zdárně pokročil a je to poznat i v ulicích. Opilá omladina zamířila domů, zůstali jen zkušení pijáci, feťáci a nějaké šlapky. Jsou zde sice výjimky, ale nic závratného. Na první pohled jsou to dost nehostinnévyhlídky pro život. Jenže srdce nebije jen těm, kteří jsou tady dole, spousta jich klidně spí v teplých pokojích a všichni jsou nádherně živí, tepající.Muži, ženy, děti, jak se zlíbí. Tohle je krásné na každém městě, jenže tady je přece jen obyvatel o dost víc a tudíž se náhlá zmizení nebudou vyšetřovat jako jinde. Pokud vůbec. Prošli jste několika ulicemi s bary, hospodami a různými kluby. Sem tam se po vás někdo otočil a měl poznámku, ale jak sleduješ svět okolo, je zde mnoho takových, kteří vypadají podezřeleji než vy. Někteří stejně, takže zapadáte a není možné, abyste byli jen tak odhaleni. Navíc, pokud máš dobré informace, je vampirismus docela populární a spousta lidí si nechá dokonce udělat umělé zuby jen proto, aby vypadali hrůzostrašně. Trochu divná póza, ale proti gustu.. Dochází ti jen velmi pomalu, že mezi takřka příjemnou vůní Aarenova těla, omamnými vůněmi lidských těl a zvířat se prolíná ještě něco. Nepříjemný pach, ze kterého je na zvracení. Pach mokré psí srsti. Vlkodlaci. Jistě, jsou tady, to jsi věděla, ale nyní je jasné, že jsou blízko. Přesto Aaren vypadá klidný a jde dál svým vycházkovým krokem.

Aaren - 05. října 2009 23:30

soukromá zpráva od Aaren pro "Mrzí mne, že jsi odmítla," řeknu po chvíli hloubavé chůze, zastavím se a pozvolna se otočím čelem k mé nové přítelkyni, "Nutí mne to přehodnotit můj seznam míst, kam bychom mohli zamířit. Totiž, nepředpokládám, že bys chtěla navštívit můj domov, když tam nechce ani strávit den," přátelsky se usměji. "Dám ti na výběr. Neutrální půda pro všechny rasy, je to zakouřený pajzl, nikdy se tam nic neděje, ale pro poznání těch druhých je to ideální místo. Alespoň se to říká," musím se usmát podruhé, když si tak prohlížím její tvář. Je hezká, možná dokonce krásná, jako každá žena, ale ona to chce netradičně skrýt. Zvláštní. "Lidská doupata. Kluby, hospody, nebo rovnou byt? Mají rádi čerstvý vzduch," krátce pohlédu k jednomu z domů, "nemůžu jim to mít za zlé. Také jsem jeho příznivcem, ale průchod na terasu bych otevřený nenechával. Poté se nabízejí jiná místa, parky, obchodní domy. Přiznám se, že pobývám spíše venku."

Seranith de Antique - 10. října 2009 22:37

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro "Mám se ptát, kam tak ženeš, zvíře?" Do téhle čtvrti jsem nevkročila snad ani po druhé, ve městě jsem jen krátce. Jak se tak rozhlížím, nasávám ten pach kolem sebe a uvědomuju si, že bych tuhle část města ani navštěvovat nepotřebovala. Ještě chvíli Bena pozoruju, než mě instinkt přiměje být obezřetnou kolem sebe sama. "To víš, že jo." Oči zabodnu na ulici, kde projelo "to" auto. "Tohle v téhle čtvrti asi není moc obvyklé, hm?"

Eriwenne Drreah - 23. října 2009 00:07

soukromá zpráva od Eriwenne Drreah pro Zcela podvědomě se obezřetně rozhlížím a proto nemůžu nevmínat pohledy lidí. Není jich moc, ale přesto mě dokáží udržet v trvalé napjatosti. Ačkoliv nejsme nijak zvlášť nápadní, mezi něčím takovým, jako je lidské plémě, je lepší zůstat v pozoru. Lidé sice nevynikají inteligencí a všímavostí, ale někdy dokáží šeredně překvapit. Upír se zastaví, což se mi zrovna nezamlouvá, nechce se mi stát tady, všem na ráně – a na očích. Proto skloním hlavu tak, aby mi vlasy spadly do tváře, přičemž dál poslouchám jeho nabídky. Bar? Možná ideální místo... ale jindy, vlastně, vůbec nemám chuť seznamovat se, ne dnes.Snad zítra, snad někdy jindy... uvidíme, jak to bude vypadat. Nejdřív by to chtělo sehnat si nějaký vybydlený dům, něco, kam už nikdo ani nepáchne... Na Aarena se nedívám, ačkoliv ho poslouchám, mnohem více mě zaujme právě probíhající rvačka dvou opilců na druhém konci ulice, řežou se jak psi, když fena hárá, tupci. Sleduji je. Jsou dost daleko a navíc upoutali pozornost už tak řídkého osazenstva ulice – šlapek, prostitutů a feťáků, ale přesto se nemůžu zbavit pocitu, že je něco v nepořádku, někdo – nebo spíš něco tu je navíc. Dojde mi to dřív, než ucítím charakteristicky pronikavý, odporný pach, pach typický pro všechny psiska – vlkodlaky. Takže jsou blízko. Své znepokojení nedám znát, nezačnu se ohlížet, jen zvědavě pohlédnu do tváře upíra ve snaze vyčíst z ní alespoň náznak změny. Ale ne, stále má svůj věčně zasněný, bezstarostný pohled - přesně ten, který mi leze na nervy. To už však svou řeč skončí. „Ten byt není špatný nápad, proč nenavštívit přátele, když přímo zvou na hostinu do svýho domu?“ Pobaveně se usměji a pokračuji. „Když už jsme u těch domů, neznáš náhodou nějaký vybydlený, který se nechystá do měsíce spadnout?“ Znovu se vydám na cestu směrem od rvačky. Jdu pomalým krokem, čekajíc, až mě upír dožene. Chvíli kráčím mlčky, ale poté se ho zdánlivě bezstarostně zeptám na to, co mě teď tíží asi nejvíc – vlkodlaci. „Poslyš, toho smradu ze psích chlupů si nelze nevšimnout. Máte jich tu hodně? A... dělaj nějaký problémy?“

Paní jeskyně - 09. listopadu 2009 14:21

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Ne," odpověděl, udělal krok dopředu a pak se zase podíval po tobě. "Teda co já vím, tak ne. Doba se ale mění rychle," pokrčil rameny. Podle všeho se dvířka auta otevřela, chvíli skřípaly podrážky o asfalt, jak tam do chodil. Tlumený dopad něčeho velkého a měkkého. Pak auto odjelo. Benovy oči zahořely zvědavostí. Jednak proto, že byl překvapený už předtím, a pak prostě proto, že nedokážete určit, koho z auta vyhodili. Jdete se podívat blíž, Ben tedy rozhodně. Na zemi leží dívka, může jít být něco kolem osmnácti let, a je v bezvědomí. Lidská dívka. Slabý zápach krve jen utvrdí v domněnce, že byla něčí hračkou a tady se jí prostě zbavili, aniž by řešili, že sem barvou kůže ani trochu nezapadá. Nu ale co, lidé se po městě trousí jak chtějí. Pak jste oba ucítili psy. "Hej, vy!" objevili se na protějším chodníku, když vyšli z jednoho činžovního domku. Cítí vás stejně, jako vy je, ale na rozdíl od nich před vámi leží zubožená dívka napadnutá upíry. "Do hajzlu! Co má tohle znamenat?!" přidali do kroku vašim směrem. Jeden z nich je černoch, druhý vypadá na mexikánce. Oba dva statní chlapíci.

Aaren - 15. listopadu 2009 17:12

soukromá zpráva od Aaren pro Pokročili jsme, alespoň teoreticky, v naší společné cestě. Usměji se. "Jistě se něco takového najde, ale nemohu vyloučit, že se občas neobjeví neočekávaná návštěva. Ať už kohokoliv. Skutečně opuštěný není žádný dům, ne, dokud jsou ve společnosti bohatí a chudí, dokud..," nedokončím, jen naznačím rukou ve vzduchu. Přidám do kroku, abych ji dohnal. "Je jich zde dost na to, abys jednoho potkala každý den," jemný úsměv neopouští mou tvář, "mají ale svá doupata. My se straníme jich, oni nás. Výjimky jsou pouze tehdy, když se snaží dostat vlastním cílům a vlastnímu hranému lidství," opatrně vsunu ruku pod její paži a nenápadně stočím její chůzi přes ulici. Jen matně tuším, kam jít. "Musíš pochopit," překročím kaluž špinavé vody, "že se střetáváme. Jsou mezi nimi chytřejší i hloupí, stejně jako mezi námi. Stačí se jim vyhnout, když už se nevyhnou oni tobě. Nemusíš si s tím lámat hlavu, nic ti nehrozí," hlas mi při těch slovech nepřirozeně změkne. "Snad jsi s nimi už měla problémy, nebo je v té otázce pouhá zvědavost?" nepouštím její paži pokud se neškube, držím ji zlehka.

Seranith de Antique - 16. listopadu 2009 18:00
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Stojím ve skrytém střehu a čekám na útok. Pozoruju mládě, jak si vede. "To bychom taky rádi věděli." Odpovím negrovi, jsem relativně v klidu. Čekám ale jistou konfrontaci, nepočítám s tím, že se toto obejde bez dětských bolístek.

Paní jeskyně - 17. listopadu 2009 16:11

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro New York – listopad 2006 Další z pochmurných dní. Dnes sice neprší, ale vítr zalézá pod ohyby šatů a šlápnout do špinavé kaluže není nic výjimečného. Přesto není moc možností, jak se podobně prožitým nocím vyhnout. I kdybys chtěl likvidovat upíry ve dne, stejně bys nějak musel najít místo, kam se ukládají ke spánku, jenže.. jejich vývoj přispěl k tomu, že se klidně mohou pohybovat i v příšeří a to práci dost stěžuje. Navíc tak mizí i možnost vzpomínat na staré mýty o upírech, zbylo už jen málo takových, kteří pamatují dobu před stoletím nebo dvěma. Dnes je poměrně klid. Policejní auta jen líně projíždějí kolem tebe, stejně jako taxíky a několik málo osobních aut. V ulicích se potloukají prostitutky a opilci, kteří mizí v bočních uličkách, a před hospodami a kluby postávají hloučky teenagerů. Slyšel jsi o ostatních lovcích, ale potkal jsi jich zde jen málo. Alespoň těch, na kterých bylo patrné, čím se zabývají. I to ale stačilo k tomu, aby ses dozvěděl o jednom zapadlém obchůdku, kde je možno doplnit všechno možné. Sice za příslušnou cenu, ale kvalita se zboží upřít nemůže. Mimo to jsi se dozvěděl i o neutrálním území, o baru na jedné z rušných ulic, kde se scházejí upíři, lidé i vlkodlaci bez jakýchkoliv problémů. Štíhlá ruka s rudě namalovanými nehty tě chytila za rameno. "Copak, ztratil ses?" dlouhé blond vlasy se zavlnily, když se šikovně protáhla kolem tvého boku a postavila se těsně před tebe, ruku stále na rameni. "Mohla bych ti pomoct se uvolnit, hmm?" usmála se a odhalila přitom cigaretami zažloutlé zuby. Na sobě má tmavý miniaturní kostýmek a tmavě modrý plášť skoro až k zemi, ovšem je jí úplně k ničemu, když v něm chodí tak odhalená.

Paní jeskyně - 01. prosince 2009 18:10

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Mexikánec něco zamumlal směrem ke svému partnerovi, ale není mu pořádně rozumět, takže ani nevíte, jestli mluvil anglicky nebo jinak. Jeho druh se nijak nevyjádřil a oba se nakonec zastavili několik kroků od vás. Dívka tiše zachroptí. "Nevěřím, že s tím nemáte co dělat," řekl černoch mírněji, ale stále nenávistně. "Po dlouhé době se tady objeví upíři a najednou, tadá, i tahle troska? Nehrajte si-" zamračil se a utichl, když kolem vás pomalu projelo auto, na konci ulice zahnulo a byl zase klid.

Seranith de Antique - 01. prosince 2009 18:27
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro "Nemám ráda tyhle neinteligentní ignoranty." "Jestli chtete problémy, tak si najděte někoho jiného. My jenom procházíme, tady štěněti..." - poukážu hlavou na Bena - "...se jen splašily koně. Cítíš z nás snad krev nebo její pach?" Poněkud vyzývavě je oba pozoruji. Pokud to nejsou retardi dnešní moderní doby, pak odejdou živí.

Kaino - 07. prosince 2009 21:57

soukromá zpráva od Kaino pro Jdu tiše, tak jak mám ve zvyku touhle hnusnou čtvrtí. Ach bože, jak já to tu nesnáším... Ale aspoň jsem se v poslední době dozvěděl pár užitečných věcí. Takže teď rozhodování. Obchod, nebo bar? Sakra, v tomhle psím počasí by byl bar asi lepší nápad. Kdyby tam člověk šel jen posedět. Ale už mi začínají docházet náboje do glocků. A Lovec bez pistolí...? Už vidím jak bych se nenáviděl, až bych v temné uličce tasil glock, když by se na mě řítila krvežíznivá nestvůra a ozvalo by se jen "cvak" ... Takže priorita - náboje do glocků. Protože přemýšlím, moc nesleduju cestu a narazí do mě nějaký člověk. Nejdřív začne protestovat a nadávat mi do kreténů, ale stačí jeden pohled a zmlkne a jde si svou cestou. Nesnáším tohle město. Prašivý počasí, nepříjemný lidi a ... a moje práce. Když už jsem u tý práce. Už by to chtělo nějakou pořádnou zakázku. Poslední dobou je dost nuda. Ale to se změní. Hned jak doplním náboje, půjdu se mnrknout do toho baru. A to by v tom byl čert aby se něco nesemlelo! Procházím temnou uličkou, když tu se o mě něco otře. Bože, to je ale zjev! Ta šlápota neví jaký má štěstí, tak jsem se lekl, že jsem jí málem prohnal katanu tělem... Teď se nechci nechat zdržovat. A určitě ne něčím takovým... Zmiz! Utrhnu se na ni a odstrčím ji od sebe. Mám na práci důležitější věci, než ... to je jedno, prostě zmiz. Snažím se být nepříjemnej, to mi totiž většinou jde a mám odzkoušený, že lidi to spolehlivě odradí. Lidi... Zavrtím hlavou a trochu se zabalím do pláště, je strašná kosa... Konečně vyrazím směrem do obchodu, je to v dost zapadlým místě, takže opatrnost Kaino... "Nákup" netrvá dlouho, přecijen, moc toho nechci. Navíc nemám chuť se na tom místě zdržovat dlouho, ten člověk se mi nelíbil. Ještě zkontrolovat zásobníky... Oba glocky za pasem jsou připravené chrlit smrt, skvělé. Takže, hurá do baru... Nehezky se pousměju a vyrazím na cestu.

Paní jeskyně - 09. prosince 2009 16:06

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Černoch se sehnul k dívce v bezvědomí a obrátil jí hlavu tak, aby bylo na rány na jejím krku vidět co možná nejlépe. Pak jí změřil puls. "Takže si tady jen tak leží, pokousaná a vy jdete náhodou kolem?" zeptal se a nechal její hlavu, aby se vrátila do původního stavu. "O problémy si říkají jen ti, kteří tahají své problémy na naše území. Odtáhněte si ji. Ať to udělal kdokoliv, byl vašeho rodu," dodal smířlivěji a zase se postavil.

Paní jeskyně - 09. prosince 2009 16:19

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Héj! Hééj! Však klid, hošíku!" zamračeně ustoupila, ale stejně ti její vysoký nepříjemný tón trhá uši. Taková, kdyby začala ječet při čemkoliv, musela by se každému znechutit. "Nic ti nedělám, hé? Dneska jsou lidi hrozný..," s hlasitým klením se vrátila na své postávací místo a tebe už dál neobtěžovala. Obchod proběhl rychle a hladce, naštěstí. Stejně je trochu divné, že tady na to ještě nikdo nepřišel. Cesta do baru je už jen maličkostí. Mezi všemi moderními svítícími nápisy, reklamami a kdoví čím se poctivý starý neon ve tvaru protahujícího se kočičího těla docela vyjímá. Tím spíš, když pod ním jsou jen staré oprýskané dveře a nějakou lepící tapetou, navíc střiženou po krajích nerovně, zalepená okna. Nápis Modrá kočička i příslušný obrázek z vnější strany okna už dávno oprýskal. Když otevřeš dveře, vyvalí se ven našedlý kouř z cigaret i doutníků. Hned za ním se táhne pach potu a levného alkoholu, hlavně piva. Staré dřevěné stolky v lokálu jsou z větší části prázdné, ty obsazené - většinou se zdá, že to jsou lidé nebo vlkodlaci. Upíři přece jen nedokáží pořádně docenit takovou hospodu a přece jednoho či dva zahlédneš. Hovor při tvém vstupu neutichá, postřehneš jen několik krátkých pohledů. Mezi hosty pobíhají dvě hezké dívky navlečené ve speciálních modrých mini kostýmcích, s modrými oušky ve vlasech.

Eriwenne Drreah - 12. prosince 2009 21:37

soukromá zpráva od Eriwenne Drreah pro Během své řeči upír uchopí mou paži, čímž mě silně rozladí, dokonce tak, že na chvíli přestanu vnímat pach čoklů. Spražím ho podrážděným pohledem. Jestli mě chtěl nasměrovat, stačilo změnit směr cesty, nemusel mě „poctít“ touhle důvěrností. Pokusím se vytrhnout se z jeho sevření, ale, jak se zdá, rozhodl se zůstat zaklesnutý. O co se pokouší? Po několika pokusech svou snahu vzdám, ne snad, že by mi byl úplný cizinec tak blízko u těla příjemný, ale, na druhou stranu, ačkoliv nevím co tím sleduje, nemá cenu se s ním prát, koneckonců, zatím je to jen neškodné gesto. Po dotazu, zda- li mám s vlkodlaky špatné zkušenosti se lehce zasměji a potřepu hlavou. „Jen zvědavost, nic zajímavýho. Je pravda, že jsem jich pár potkala, ale dařilo se mi jim vyhejbat. Spíš jen… nepatří mezi tvory, s kterýma bych si zašla do baru na panáka.“ Na chvíli se odmlčím, ale jen proto, abych za chvíli pokračovala, tentokrát však v jiném duchu. “Jen tak mimochodem, je nutná ta… jak to říct, důvěrnost?“ Pokývnutím k jeho ruce dám jasně najevo, co myslím, “nebo tu máte ve zvyku chovat se k cizincům jako k nejbližším?“ V hlase je slyšet znatelný nádech sarkasmu a nelibosti, který je ještě podpořen slabým úšklebkem. “Tak jako tak, byla bych ti fakt vděčná, kdyby sis to odpustil.“

Seranith de Antique - 14. prosince 2009 17:51
	soukromá zpráva od Seranith de Antique pro "Běž." - přikážu mláděti. Pak se bezeslovně sehnu k bezvládné a zvednu ji do náruče. "To už si vyřídíme sami, pokud dovolíte. Pápá." Ironie mi nikdy nesedla, ale aspoň jsem za blázna a ne nebezpečného idiota, co pokouše člověka a vyhodí ho z auta doprostřed ulice. Otočím se a s mládětem odcházíme.

Paní jeskyně - 06. ledna 2010 20:44

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Ben se po tobě nesouhlasně podíval, pak chvíli váhal nad tím, co vlastně chce a nechce, než skutečně poslechl. I tak se zdálo, že to bylo spíše něco ve tvém hlase, než jeho rozhodnutí, co jej donutilo jít. Za sebou jste zaslechli ještě šeptání a jedno či dvě varovná, zbytečné, zavrčení. "Co s ní?" vyhrkl jen po pár ušlých krocích. "Vážně by mě zajímalo, co s ní chceš dělat? Je to člověk, živý, navíc," zazněla do noci výčitka.

Aaren - 07. ledna 2010 21:10

soukromá zpráva od Aaren pro Dotaz a následná žádost vyvolá na mé tváři zklamaný úsměv. "Není nutná," odpovím, pustím upírčinu paži a o krok se od ní odtáhnu, aby již nemohla více namítat, "avšak byla velmi příjemná. Škoda, že pouze jednostranně," konstatuji s pohledem upřeným před sebe. Když však můj zrak padne znovu na ni, nemám už ve tváři žádný určitý výraz. "Mnoho let zpět bych to neudělal, nyní toužím po blízkosti ženy," řeknu bez obalu. "Chápu, že ti to vadí, nejsem však typ, co se jen tak vzdá. Nepřesvědčíš mne, že tě nemohu mít, dokud nebudu vědět, že patříš jinému. Slovíčka lásky jsou zbytečná, mnohdy nechutná, ale nikdy - ani teď - není pozdě je vyzkoušet," otočím hlavu od dívky, "jsem podivín."

Eriwenne Drreah - 14. ledna 2010 21:16

soukromá zpráva od Eriwenne Drreah pro Jsem ráda, že mě pustil bez žádných zbytečných melodramat nebo obvyklých trapných řečí, ale na druhou stranu, někde hluboko uvnitř cítím něco, co se mi vůbec nelíbí – snad nespokojenost? Možná, každopádně to rychle potlačím, nechci si začít s neznámým upírem jen pár hodin po tom, co se dostanu do města. I tak se však neubráním a koutkem oka pohlédnu na upíra, tentokrát s větší zaujatostí. Vlastně je docela hezkej, vážně, má jistý tajemný charisma…opravdu, jako by se učil chování u Wordswortha, ačkoliv mi to leze docela na nervy, nedá se tomu upřít jistá...nonšalance. Otočí se a naše pohledy se setkají, reflexivně se odvrátím a zaměřím svůj zrak někam do neurčita před sebe. Jeho následná věta mi však na chvilku vyrazí dech a donutí mě znovu se otočit. Sháníš ženskou?! Moc servítek si nebereš, jen co je pravda… Brzy se však můj překvapený pohled začne měnit na pobavený, i úsměv se začne rozšiřovat. Při poznámce o jeho podivínství se už neudržím a hlasitě se rozesměju. „To máš naprostou pravdu, jsi podivín. A očividně dlouho nechodíš kolem horký kaše,“ na chvíli se odmlčím a pohlédnu mu přímo do očí, ve tváři stále stejně pobavený úsměv. Nakonec klidněji dodám. “A to se mi líbí.“ Úsměv se mi ještě rozšíří, ale to už se od něj znovu odvrátím. “Ale ty tvý ,slovíčka lásky´ si nechej, nechutná jsou vždy a nikdy ničemu nepomůžou. No nic, konec romantiky, začínám mít docela hlad, takže bychom mohli někde zakotvit. Máš nápad?“

Paní jeskyně - 17. ledna 2010 20:27

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro New York – listopad 2006 Vítr zalézá pod ohyby šatů a místy máš co dělat, abys nešlápl do špinavé kaluže. Alespoň, že dneska neprší, když už máš takový pech. Ostatně, kolikrát za život se stane, že ti někdo probodne všechny čtyři gumy u tvého auta? Ten mechanik říkal, že to bude zítra vyměněné, za slušné peníze, ale stejně. Takže teď se musíš dostat do toho malého pronajatého bytečku jinak. Žádný autobus jen tak nechytíš, takže se nabízí páchnoucí metro, předražený taxík nebo stará dobrá chůze. Ať už ses rozmyslel jak chceš, stejně musíš projít dvě ulice po svých. Blikající neony bijí do očí stejně, jako spoře oděná těla žen postávajících u blízkého rohu a kolem boční silnice. Jedna z nich právě vyšla z baru, změřila si tě pohledem a hned byla u tebe, rukou sjíždějící po tvé paži od ramene dolů. "Nazdar mladíku," ovanula tě vůně levného parfému a ústní vody. Druhou rukou si nevinně odhodila pramen hnědých vlasů z čela. "Vypadáš ustaraně. Nechtěl by ses se mnou trochu uvolnit, co říkáš?" sladce se usmála. Není jí víc jak dvacet, docela zachovalá a v poměru k ostatním šlapkám tady i hezká. Zřejmě nový úlovek zdejšího pasáka.

Aaren - 18. ledna 2010 00:25

soukromá zpráva od Aaren pro Kradmo se na upírku podívám, naznačím úsměv. "Ty nechceš, abych chodil kolem horké kaše," zlehka kývnu rameny, "rád vyhovím, když můžu a není to zcela proti mému přesvědčení," natáhnu ruku a napnutým prstem ukáži na skupinu domů tyčících se před námi. "Táhmle," gestem skutečně zhrnuji domy jako skupinu, ne jen jako jediný vybraný bod, "nebude to divné. Vraždí se tam, ale pokud si pamatuji, nic z poslední doby. Nechť je jeden z bytů střední a vyšší třídy našim útočištěm."

Paní jeskyně - 18. ledna 2010 00:43

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Aaren vyrazil kupředu bez dalším poznámek, držíc se od tebe dostatečně daleko. Cíl vašich kroků byl jasný a cesta, podle tvého prvotního odhadu, nakonec kratší, než se zdálo. Mohly za to jistě podchody a neočekávané zkratky skrze vchody některých nižších budov, kde se vymlácené dveře držely z posledních sil. Dobrý pocit z města tehdy zase vzal za své. Bylo to hnusné, špinavé město, kde se lidé skutečně dělí na jednotlivé třídy, od těch nejchudších po bohaté s vilami na periferii nebo obrovskými byty v nejvyšších patrech. Došli jste ke kýžené skupině výškových budov. Okolí vypadá o něco lépe, než to, kterým jste procházeli, ale stejně se i tady dá rozříznout noha o rozbitou láhev od levného alkoholu. Některá okna září do tmy, ale většina se dávno topí ve tmě. Aaren podle všeho vybírá byt s otevřeným nebo alespoň pootevřeným balkonem v přízemí, nejvýš v prvním patře, abyste konec svého řádění mohli svést na lidského šílence. Když našel ten správný, vyhovující všem kritériím, pobídl tě a sám proklouzl do bytu. První, co tě udeřilo do nosu byl silný pach osvěžovače vzduchu s levandulovou vůní, a vůně nově koupeného nábytku. Prošli jste z jednoho pokoje do chodby. Jsou zde další dva pokoje - jeden dle všeho dětský, druhý bude určitě ložnice rodičů.

.Alex Gart. - 18. ledna 2010 13:00

soukromá zpráva od .Alex Gart. pro New York Jdu si pomale po večerním městě zabalenej do všeho co sem našel v autě.Bohužel toho moc nebylo tak přemýšlím kam se co nejrychleji schovat.Kdybych tak chytl toho hajzla co mě probodal kola bylo by to poslední co v životě udělal,ale nechyt sem ho tak smůla.V tom mě z mých churných myšlenek vytrhne ruka prostitutky sjíždící po mejch ramenech.Trhnu sebou a konečně se odpoutám od svých myšlenek a podívám se jí do obličeje,můj pohled ji přejíždí od hlavy dolů a chvíli vypadám že nad tim skutečně přemýšlím.Promiň ale radši někdy jindy dneska na to fakt nemám náladu spíš si pudu sednout někam na drink.otočím se k ní zády a vytáhnu cigarety zapálím si a pomalu pokračuju městem ke svému bytu. Snážím se jít co nejrychlejc abych byl co nejdříve pryč z tohodle počasí schovanej někde v teple po pár minutách chůze to vzdam a zapadnu do prvního aspoň trochu solidně vypadajícího baru.Dojdu na bar a obědnám si pivo a whisky.Posadím se na barovou stoličku a zapálím si když mě barmanka obslouží whisky ve mě okamžitě zmizí tak si obědnám hned další poklidně pokuřuji a přemýšlím co s dnešním večerem spát se mě ještě nechce a doma na mě nic nečeká jen bych se tam mohl později stavit pro nějaký oblečení ale to až později.

Paní jeskyně - 18. ledna 2010 19:55

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "No ale..," ze svého zaražení se probrala rychle, teď za tebou cupitá a její řeč je trhaná. "Tak bys mě vzít s sebou, ne? A pak třeba k sobě," zkouší tě ještě přemluvit, ale už tuší, že nic nezmění. Tyhle holky to vlastně musí mít docela dost těžké. Chodit s každým za pár šupek, navíc část dávat pasákovi.. ale tvé myšlenky se od lehké děvy oprostí poměrně rychle. Bar je vybaven v tmavých barvách, co bylo napsáno nade dveřmi si nevzpomínáš, ale když už jsi uvnitř, jde si nevšimnout nápisu "BaD" na jedné ze stěn jen těžko. Hudba je pomalejší, u baru tvoří pouhou kulisu a těch pár tančících osob, které tady jsou, těm ztišené repráky u parketu bohatě stačí. Většina hostů jen tak posedává u stolků a popíjí. Barmanka tě obslouží rychle a tiše, pokaždé s milým úsměvem. "Co nějaké oříšky? Chipsy?" nabídne ti nenuceně, když vrátí utřenou skleničku na poličku. Čas odměřil druhou skleničku whisky, když se do baru tiše vloudila čtveřice vymóděných gothiků. Věnoval jsi jim jen krátký pohled, ale i tak se na tebe jedna slečna stačila usmát a odhalit tak své skvělé upíří zuby. Proč se děti oblíkají a hrají si na takové zrůdy tušíš, ale stejně je to divné. Ovšem, stále je zde možnost, že si nehrají, ale že jsou.

.Alex Gart. - 18. ledna 2010 21:25

soukromá zpráva od .Alex Gart. pro Bar Usměju se na číšnici to je dobrý radši si dám ještě jednu whisky.Měl bych se brzdit pomyslím si timhle tempem bych si asi zbořil docela rychle pomalu upíjím piva když najednou vstoupí do baru podivná čtveřice.Slečně se chystám úsměv oplatit když vtom si všimnu jejich zubů,trochu sebou trhnu a má ruka vystřelí k glocku který mam schovaný za pasem ale hned se zase zarazím.Sám sebe se snažím přesvědčit že to je jen parta dětí nějakejch boháčů co nemaj na práci nic lepšího než se takhle oblíkat a lítat po barech.Snažim se po nich ohlížet co nejmíň ale i tak můj pohled k nim občas zabloudí.Snažim se odvest svou pozornost někam jinam tak radši pozoruji servírku jak pobíhá za barem k tomu pomalu popíjím pivko a přemýšlím jestli se mě chce jít takovou dálku k sobě pešky nebo si radši obědnat taxi.

Paní jeskyně - 18. ledna 2010 21:43

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Barmanka kývne, nalije ti whisky, pak do skleničky ještě trochu přilije a šoupne ji k tobě. Jak se otáčíš po čtveřici, všimneš si, že dívka, která se na tebe zubatě usmála sedí na kraji, vedle přítele, který je zmalovaný černou až hanba. Máš na ni tedy dokonalý výhled. Špatné je, že ona na tebe a pokud tě nešálí zrak, pak na tebe už dvakrát mrkla. S dajnýma ženskýma se dneska zřejmě roztrhl pytel.. ale na druhou stranu, noční New York, alkohol, sex, to není nic zvláštního. Dáváš si pozor, abys nebyl příliš okatý, když se u "upířího" stolu strhne tichá hádka. O minutku později už se ob místo odsouvá židle a na dosedá právě zmíněná upírka, zatímco partička zbylých tří s nakvašenými pohledy a nechutnými poznámkami na rtech mizí z baru.

.Alex Gart. - 18. ledna 2010 22:23

soukromá zpráva od .Alex Gart. pro Upiju ze své whisky a pokynu barmance ať nalije slečně co si bude přát.Můj pohled ještě nachvílu zavadí o její tři kamarády kteří opouští právě bar.Snad nebudou ještě nějaký problémy až odsud vypadnu.probleskne mi hlavou.Pohledem přejíždím po upírce od zhora až dolu,Ta holka nevypadá vůbec špatně škoda že je to upírka.Ale za tou barmankou se budu muset ještě zastavit.Naposledy hodím pohledem po barmance a čekám než obslouží upírku.

Paní jeskyně - 19. ledna 2010 17:34

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Slečna sice obsluhu čekala, ale rozhodně ne s takovou výzvou na rtech. Rychle k tobě stočila hlavu a zubatě se usmála. Až teď si konečně můžeš všimnout, že není tak bledá, jak se zdá, ale skutečně jde o pudr. Možnost, že i dokonalé špičáky jsou falešné stoupá. Ještě než stačil její úsměv vyprchat a ona dořekla svou objednávku, sesedla z barové židličky a přemístila se na tu hned vedle tebe. "Díky..," sklopená víčka nedovolují očím vzhlédnout. Ačkoliv si přesedla a předtím po tobě pokukovala, je v ní dost studu. "Málem jsem měla pocit, že hodní mužští vymřeli," nepatrně naznačila hlavou ke vstupním dveřím. "Já jsem Sasha a vy?" blankytně modré oči tě do tvých bodly náhle jako dýka. Místo pomalého oklepávání rázný boj proti ostychu.

.Alex Gart. - 19. ledna 2010 20:47

soukromá zpráva od .Alex Gart. pro Ještě chvíli si prohlížím "upírku"než se stihnu vzpamatovat z toho že to vlastně žádná upírka ani nebude tak už sedí vedle mě a něčo mě povídá.Rychle se odtrhnu od svých úvah a nasadim co nejmilejší úsměv.Já jsem Alex.Jsem tady ve městě nový doufám že nebudeš mít kvůli mě nějaké problémy,vypadali docela naštvaní když odsud odcházeli.Chvíli si pohrávám s myšlenkou zeptat se jí proč se takhlé obléká ale nakonec to radši zavrhnu přece jenom to neni zrovna rozumnej dotaz,ještě by se mohla urazit a zůstal bych tady zase sám.

Paní jeskyně - 25. ledna 2010 19:02

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Jé, ne, to vůbec," mávla rukou a její dlouhé černě nalakované nehty zacinkaly o bar desku. "Byla to moje chyba. Já.., někdy moc mluvím o tom, co se mi líbí a nebo koho znám, prostě to nesnesli," pousmála se a živě pokračovala, kroužíc vínem ve skleničce. "Teda můj přítel. Oni pak vždycky drží s ním, protože je to vůdce," při posledním slově se zašklebila a potřásla hlavou. Koutkem oka se pak podívala na skleničku, co drží, ale pak už byl její pohled jen tvůj. "A odkud jsi? Přijel jsi kvůli práci?" vyptávání doplnila mnoha krásnými úsměvy, vždy vtipně zubatými. "Já tady žiju čtyři roky, předtím jsme bydleli v D.C., ale táta si našel práci tady."

Seranith de Antique - 26. ledna 2010 08:12

soukromá zpráva od Seranith de Antique pro Pro jistou bezpečnost ujdeme více, než by jeden předpokládal. Zastavíme se v malém parku a tam já položím tělo toho člověka. Mít na to čas, začala bych pohledu na ní snad i litovat. Mít na to čas, skočila by na mě poněkud erotická nálada... "To bys mohl vědět třeba ty. Já to tady neznám tak, jako ty." V tuto chvíli se poněkud změnilo mé postavení. Být nejistá, tohle mi nepatří. "Tohle se prostě nedělá. Navíc... Pokud v tomhle městě máte nějaký řád, ti hajzli, co to udělali, by potřebovali pár na zadek." Dnešní noc je velmi vtipná. Hlavně pak díky mým "vtipným" kometářům.

.Alex Gart. - 26. ledna 2010 23:28

soukromá zpráva od .Alex Gart. pro Tak tos mě uklidnila.usměju se a loknu si whisky.Já sem se přistěhoval z detroitu ale vlastně nikde sem nebydlel tak dlouho abych to nazýval domovem.Tady byc si chtěl najít práci ale zatím nic nemám takže bych si chtěl prohlédout new york.dopiji whisky a vytáhnu si z kapsy cigarety.Nabídnu prvně slečně a potom si zapálím sám.Chvíli přemýšlím jesli bych se už neměl odenrat domů ale nakonec to zavrhnu a obědnám si další whisky.Celou dobu se jí snažim dívám do očí a mile se usmívat.

Paní jeskyně - 27. ledna 2010 22:36

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Gestem odmítla cigarety a dál uvolněně kroužila s obsahem skleničky, zatímco poslouchala tvůj krátký příběh. Zatím ze skleničky příliš neupila, narozdíl od tebe, ale barmance to jak se zdá ani trochu nevadí. Kšeft je kšeft. "Áha," chápavě se zasmála, když jsi domluvil, ale tehdy jí v kabelce zapípal mobil. Omluvně se usmála a přístroj vytáhla, načež se její úsměv začal vytrácet. Mobil záhy zmizel dost nešetrným způsobem na dně kabelky. Mobil zazvonil znovu, ale tentokrát ho už jen poslepu típla. Nervózně se usmála. "Nepůjdeme raději jinam? Jestli ti to nevadí. Nerada bych, aby se vrátil a udělal scénu, nemám na něj náladu."

Paní jeskyně - 27. ledna 2010 23:40

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Vypadám snad jako někdo, kdo zachraňuje lidi?!" vyprskl a rozhodila rukama do stran, až to zalupalo. "Tak ji zabijem," ledabyle pokrčil rameny. "Řád, pro určitá místa, ale ne pro město. Mají dost potíží, aby se navzájem neroztrhali. Proto je Kočička fajn, vždycky potkáš někoho, díky komuž si tě někdo vyškrtne ze seznamu," dřepl si k tělu dívky, naklonil se a nasál vůni jejího těla mísící se s pachem zasychající krve. "Prostě ji zabijeme.. a půjdem domů." Pak po tobě ale loupl okem. "Nebo stojíš o něco lepšího? Rozčtvrtíme ji vlastní silou! Třeba se probere, až jí vytrhneme ruku z ramene a nohu z kyčle, to půjde ztuha, pro člověka," zubatě se usmál. Dívčina ruka zacukala, stejně jako její víčka, než se rozevřela na malé škvírky, kterými se na vás snaží dohlédnout. "A masem pak nakrmíme chudáčky toulavé chundeláčky.. vidíš, zabírá o tom jen mluvit," dodal kysele.

.Alex Gart. - 28. ledna 2010 10:59
	soukromá zpráva od .Alex Gart. pro Típnu cigaretu a letmym pohybem ruky přivolam barmanku abych mohl zaplatit.Vyhlídky na setkání ze Sashinym přítelem se nebojim ale nemám moc náladu na to se někde tady z někym dohadovat.Hodim do sebe poslední whisky a zvednu se z barovky.Klidně můžem ale kam musíš rozhodnout ty já se tady nevyznám.Klidně můžem ale kam musíš rozhodnout ty já se tady nevyznám.

Paní jeskyně - 01. února 2010 16:59

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Barmanka si vzala peníze, usmála se a nechala vás bez jediného slova odejít. Upírka se zazubila, popadla tě za rukáv a už tě táhne ven, na čerstvý ale hlavně neuvěřitelně chladný vzduch, pronikající nosem do plic ve skutečnosti, ale v představách ještě mnohem dál, včetně zubů. V první chvíli opravdu nepříjemná zima. Navíc ti mrholí do tváře a ulicemi se začíná táhnout mokré šero, tlumící přirozený život před bary a kluby. "Třeba můžeme zajít do Billy Bob Shake, není to tam tak temné jako tady, ale mají tam úžasné koktejly!" prudce se otočila a nadšení jí vyprchalo ze tváře. Několik metrů od vás stojí o zeď opřený muž. Je skutečně vysoký, široká ramena, delší vlasy volně rámující obličej. Sako a kalhoty v tmavě vínové barvě a černá košile. Odrazil se ze své původní pozice a vydal se směrem k vám. Ačkoliv tě dívka drží jen za rukáv, cítíš její ztuhlost, která je zřejmá i na pohled. "Já.. už jsem chtěla jít.. vážně..," pípla vedle tebe polohlasně a roztřásla se. "Musím.. jít. Dík z-a.. společnost," pustila tě. Muž se zastavil v půli cesty a jen zlehka k ní natáhl ruku, zatímco jeho pronikavě nepříjemné oči uvízly na tobě, bledé bezkrevné rty zkroucené v úšklebku. Nikdy jsi ho neviděl, její přítel, se kterým byla v baru to není, ale je zřejmé kým je.

.Alex Gart. - 01. února 2010 18:13

soukromá zpráva od .Alex Gart. pro Když vycházíme z baru jsem stále dobže naladěný a plný usměvů,ale to trvá jen do doby než se před námi objeví pro mě neznýmý muž.Rychle ho přejedu jedinym pohledem a docela rychle se rozhodnu co dělat dál.Když Sasha pustí moji ruku pokusim se jí jemně stisknout zápěstí ale jen na vteřinku aby otočila pohled zpátky ke mě.Nemusíš nikam jestli nechceš.zůstaň semnou.moje ruka se na chvílí ztratí pod bundou ale jen natolik abych lehce pohladil glocka kterého mam schovaného za pase dělam to ale dost okázale aby si ho oba dva přítomní mohly prohlédnout.Doufám že ho nebudu muset použít ale dodává mě jistotu už pěknou řádku let.Tědka už je to pouze na Sashi jak se zachová dal sem jí šanci ale rozhodnout se musí sama.

Paní jeskyně - 02. února 2010 21:18
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dívka se poněkud toporně otočila, shlédla tvou zbraň a s pootevřenými ústy zavrtěla hlavou. Z druhé strany se ozval jeho posměšný hlas. "Chtěl bys ji?" Sasha se stále třese a jak jsi ji zastavil, chvíli váhá, ale nakonec přece jen pokračuje ve svém pomalém úprku k upírovi.

Paní jeskyně - 02. února 2010 21:59

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro New York – listopad 2006 Jedna z dlouhých klidných a příjemných chvil ve vašem doupěti, pokud se tak dá o dvoupatrovém bytě v jedné z nejluxusnějších výškových budov vůbec mluvit. Krásný výhled, nikdo vás nekontroluje a nezírá zvědavě do oken. Nejste jediná rodina ve městě, ale držíte se spíše zpátky, abyste na sebe zbytečně neupozorňovali. Někdy je zkrátka lepší držet se od věčných rozbrojů mezi upíry a jinými dál, nelákat na sebe všudypřítomné lovce. Ve městě jsou ale i místa, kde se dá s ostatními v klidu sejít a neriskovat napadení. Nejproslulejším je Modrá kočička, obyčejný pajzl s ušatými servírkami v modrých minisukních. Tiše hrající hudbu přesuší vzteklé prásknutí dveřmi. Vzduch okamžitě naplnil pach krve. Jessica vypadá v pořádku, až na několik hojících se ran, ale její oblečení na tom tak dobře není. Skvrny od krve zbarvují látku hlavně na levé straně. V nejnižším patře jsi sám, ale brzy můžeš očekávat příchod ostatních. Je nemožné, aby takovou změnu nepostřehli.

Paní jeskyně - 02. února 2010 22:58

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro New York – listopad 2006 Za vylomené krytí elektrických drátů na pouliční lampě se zachytila rudá šála patřící pronásledovanému upírovi. Narazila jsi na něj v podstatě náhodou kousek od skladů, kde jsi chtěla přečkat nepříjemný liják venku a hlavně den, který přijde za pár hodin. Jenže on přišel, dovlekl s sebou malého kluka a jako by nestačilo, že se krmil jeho sladkou dětskou krví, roztrhal jeho tělo, aby ztížil možné budoucí vyšetřování. Když si tě všiml - a že mu trvalo ucítit tvůj pach, jako by byl neskonale zaujatý vražděním - jeho rychlé kroky vás oba dostaly do města. Pach výfukových plynů, kanálů a lehkých žen se neomylně mísí s mokrým pachem silnic a chodníků. Kyselý pach lidského potu. Přesto na ulicích nikoho nevidíš, jen z některých temných koutů cítíš lidskou přítomnost. Existence, které společnost už zavrhla. Je rychlý, to se mu musí nechat, takže má náskok a ztrácí se ti z očí za jednou z budov.

Rhiannon L. A. Delight - 03. února 2010 10:50

soukromá zpráva od Rhiannon L. A. Delight pro Kráčím... Pomalu jeho směrem,nemusím spěchat citím jeho pach jako něco velmi zkaženého.Nesnáším to,ale vím kudy přčesně odešel a tak jej jako stín pronásleduji.Našlapuji tiše ukrytá ve stínech světel,která mě obklopují stejně jako pohled lidí ve dne. Mířím... stále směrem kterým mi mizí za rohem.Vím že musím chvíli počkat,zbytečná netrpělivost by mohla vše zkazit,což jsem se už kolikrát poučila že to nejde. Kráčím.. Zahalena ve svém kabátě s kapucí na hlavě,pomáhá mi splinout. Kráčím dál... V ruce se mi zablýsknou mé hvězdice,druhou uchopím rukojeť biče,který mám omotaný kolem pasu a na jehož konci se stkví stříbrnáí špička. Nakonec svou ležérní chůzí dorazím až k rohu a obezřetně za něj náhlednu netuším co mě tam může čekat. Vystoupím zpoza rohu,beze strachu s pevným postojem se rozhlédnu kolem. ,,Na čiči"ozve se škodolibě z mých plných rtů.Vím že tu je,cítím jej a tak jen vyčkávám.

.Alex Gart. - 03. února 2010 12:34

soukromá zpráva od .Alex Gart. pro Sleduju jak Sasha odchází k upírovi a hlavou se mě honí zpousty různých teorii co tohle všechno má znamenat.Pohledem přejíždím po upírovi a přemýšlím kdo to vlastně je ze Sashi je vidět jak se celá třese strachem.No ani ne spíš bych chtěl tebe ale to si nechám až někdy na jindy,ona šanci dostala.udělám pár kroků a projdu kolem upíra zajdu za roh a tam se opřu o zeď.Nevšímám si zimy ani deště hlavně si musim v hlavě poskládat co se tady odehrálo.

Phillip Preest - 03. února 2010 19:10

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Tiše sedím v obývacím pokoji jestli to tak můžu nazvat a koukám ven z okna. Kromě světel tam toho není zrovna moc vidět. Ze správného úhlu vidím svůj odraz, který mě tak fascinuje, že na sebe ještě dlouho koukám. Né že bych dělal nějaké veselé grimasy, prostě koukám svému odrazu do očí a přemýšlím nad tím jak dobře se znám. Čím déle to dělám tím se mi začíná víc motat hlava. Po několika minutách nakonec přestanu a podepřu si hlavu. Očím zavítám ke schodům jestli někdo nejde dolu, ale těžko. Ani nechci domýšlet co tam nahoře dělají. Vchodové dveře se otevřou a já ucítím ten známý závan. Olíznu si rty a podívám se tím směrem. Čekal jsem, že se někdo vrací třeba z večeře, ale Jessica vypadá hůř než bych čekal. V klidu vstanu ze sedačky a přejdu k ní. "Co se stalo?" Ještě jednou si jí prohlídnu a čekám na její odpověď...

Paní jeskyně - 03. února 2010 23:50

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Zvolna se houpající dveře, které bez opravy nikdy řádně nezapadnou, prozrazují upírův úkryt. Budova má tři patra a nezdá se, by měla víc než jedno podlaží sklepů, ale lidi kvůli svým hloupým válkám stavěli desíky tajných krytů, dvojitých sklepů a mezipater. Kdo ví, klidně by to mohl být případ i tohohle baráku. V bezpečnostním pletivem drátěném skle zahlédneš stín probíhající postavy, dveře se znovu rozhoupou. Uvnitř budovy je spousta místa, ale také spousta prachu, čímž se ti usnadňuje hledání. Jen jedny stopy tady jsou čerstvé, nezakryté tenkou vrstvou průvanem rozfoukaného prachu. Cítíš ho, je blízko. A pak zaslechneš tlumený náraz dveří o rám. Rychlé kroky a šeptavé volání, možná domlouvání se. Na druhou stranu místností a chodeb s částečně probouranými zdmi nevidíš, ale cítíš je. Dva možná tři vaši. Další zvuk je blíž tobě. Pomalu se sune hlouběji do budovy ve snaze utéct.

Rhiannon L. A. Delight - 04. února 2010 11:24

soukromá zpráva od Rhiannon L. A. Delight pro Směji se tiše,spíše se jen usmívám.Baví mě to možná víc než by mělo,ale má nenávist k sobě samé burcuje mé schopnsoti na nejvyšší možnou hranici. Vydám se směrem,kterým prchá má oběť,myš na kterou mám nakračující tiše jako kočka spadeno. Teším se.. Hvězdice se mi mezi prsty protáčí jako by čekala,kdy se zaboří do kořisti. Pomalu postupuji jeho směrem,vnímám i zvuky kolem,ale mím prvořadým cílem je ona ,,bestie",spíše ničím samu sebe a svou podstatu,kterou pronásleduji.Na ničem jiném mi nezáleží.Plížím si stínem zrychlujíc svůj krok,zdá se že už mě nebaví čekat.

Paní jeskyně - 04. února 2010 17:21

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Projdeš kolem upíra dřív, než k němu vůbec dojde Sasha. Jeho strnulá póza se nemění, jen čeká na svou zbloudilou dušičku. Za rohem tě nečeká nic zvláštního. Máš sice pocit, že se za popelnicemi mihl stín bezdomovce, ale těch je tady tolik, že většinou nestojí za povšimnutí do chvíle, kdy se na tebe vrhnou s půlkou rozbité lahve nebo kusem tyče, aby z tebe dostali pár dolarů na chlast. Uslyšíš dívčí výkřik a náraz něčeho měkkého, pravděpodobně těla o zem. Následuje přirozený městský humbuk z úst čumilů, kteří se vždycky objeví právě tehdy, když se něco děje.

Paní jeskyně - 04. února 2010 17:34

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Zatracení..! To není možné! Ani nemůžu..!" prská kolem sebe jako vzteklá kočka. Zplihlé vlasy namoklé od deště a krve - což by mimo jiné mohlo vysvětlit rozsah krvavých skvrn na jejím oblečení - jí tiše pleskají o obličej když vrtí hlavou. "Byli lovit! Ale takovým způsobem! Že je Rusko zaostalá země víme všichni, ale tohle!" stále rozčílená ze sebe strhla bundu i tričko a vše hodila na zem, na kterou vzápětí sama ztěžka dopadla. Za své vzalo i jedno ramínko podprsenky, ale zřejmá kvalita spolu s druhým pevně držícím zabraňují úplnému odhalení. To už se shora ozývají kroky a dolů schází zbylí členové rodiny se zvědavými výrazy, co může za tolik křiku a vábivé vůně ve vzduchu.

Phillip Preest - 04. února 2010 18:25

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Založím ruce na hrudníku a se zdvyhnutým obočím si jí prohlížím. Emoce přecejenom nechávám stranou. Jsem zvědavý co mi řekne. Stále mě udivuje, že zatím nikdo nepřišel i když to musí cítit všichni do jednoho. Krátce se podívám ke schodům a dál na Jessicu. "Kde tě našli?" Řeknu rázně a nespouštím z ní oči. Vůně krve je více než lákavá, kdyby se nestalo to co se stalo asi se pujdu projít ven. Na schodech uslyším první kroky. Přecejenom se přišli podívat Pousměju se a nahnu se k Jessice, která právě spadla. Sice by se určitě dokázala zvednou, ale proč by jí takhle měli vidět. Pomůžu jí vstát. Nejdřív jí chci odvést k sedačce, ale nevim kdo by jí potom čistil. Radši jí posadim na židli v jídelně a sednu si naproti ní. "Popiš to!" Se zájmem jí sleduju a čekám, že řekne konečně něco víc...

Paní jeskyně - 04. února 2010 21:21

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Ty laciná čubko.. děvko..," slyšíš, jak si šeptá, zatímco se zbaběle snaží utéct. Pravděpodobně mu je jasné, že jsi blízko a brzy jej najdeš, není tedy třeba si dávat pozor. Kamenné drhnutí o podlahu následuje průlet zhruba tříkilového kusu zdi kolem tvého ramene. Tím je kořist odhalena a nemá kam utéct. Vlastně stojí nahrbený zhruba pět metrů před tebou a cení zuby, ruce jakoby v křeči stočené dozadu, prsty roztažené. Kroky kdesi za vámi se ozývají stále, ale upíři zřejmě s hledáním - pokud hledají - nespěchají.

Rhiannon L. A. Delight - 05. února 2010 09:51

soukromá zpráva od Rhiannon L. A. Delight pro Můj hlas ovládne smích,když uslyším jeho nadávky a vzpřímeně kráčím jeho směrem,když jej konečně spatřím zhnuseně se ušklíbnu a zaujmu posatvení možná až příliš lehké naž aby bylo poznat že se chystá na další útok.Upřu na něj své očka a tím pomalu určuji vzdálenost,mé osoby od své kořisti. ,,copak si dáš drahý?...stříbro nebo stříbro?optám se když se v mých očích zablýskne a sevřu konec svého biče,pevně.Jedním prudkým,rychlým pohybem vyšlu stříbrnou špičku jeho směrem.

.Alex Gart. - 05. února 2010 13:14
	soukromá zpráva od .Alex Gart. pro Stále stojím zády opřený o zeď a snažim se zklidnit dech a třesoucí se ruce.Po chvíli teprve naberu sílu na to abych se podíval zpět do uličky i když je mě vcelku jasné co tam uvidim.Proč mě jenom Sasha neposlechla a šla za ním. Otočím se a přes dav čumilů se dívám na místo kde ještě před chvílí stál upír a Sasha.

Eriwenne Drreah - 07. února 2010 14:15

soukromá zpráva od Eriwenne Drreah pro Zahledím se směrem, kterým ukazuje a znatelně si povzdechnu, dřív než tam dojdem, začne svítat. Přesto jen odevzdaně pokrčím rameny, spíš pro sebe prohlásím, “jo, jo, nechť naše kroky míří tímto směrem,“ a s rukama schovanýma v kapsách kabátu se vydám za Aarenem. Upír mě mile překvapí, zdá se, že zná město opravdu dobře. Díky tomu, že procházíme každým zaplivaným podchodem a klaustrofóbně úzkým průchodem mezi domy, se k cíli blížíme mílovými kroky. Což je jedině dobře, protože město nezklamalo, je špinavější a hnusnější než stará děvka, kterou vyhodili z podnájmu. I když, žádný větší město není o moc lepší, pořád stejná mizérie, a za vše mohou lidé. Lidský pokolení je totiž jedna velká rodinka virů, která se nechutně rozpíná a likviduje vše, co jí přijde pod ruku. Na druhou stranu, pořád jde o nejlepší a nejdostupnější oběd... Brzy dojdeme k výškovým budovám, což mi na tváři vyvolá spokojený úsměv, cesta byla rychlejší, než jsem čekala. Když Aaren vybírá vhodný byt, držím se, kouříc poslední cigaretu, v pozadí, ale jakmile jeden vybere, s náhlou energií hnanou chutí se hbitě vrhnu dovnitř, hned za upírem. V první chvíli, jen co vlezu dovnitř, mě málem porazí odporný pach osvěžovačů, je tak pronikavý, že se skoro pozvracím. Kouknu na svého společníka, ale ten zůstává klidný, buď je zvyklý, nebo má silnější žaludek. V duchu doufám, že je takhle „provoněná“ jen tahle místnost a ne ložnice, nechci, aby mi to kazilo požitek z jídla. V chodbě se rozhlédnu a uvidím dvoje dveře, ložnici a dětský pokoj, ten poznám bezpečně podle spousty stupidních plakátů na dveřích, neváhám tedy a zamířím k němu, děti mají vždycky lepší krev. Schovám ruku do rukávu, zatímco vytahuju nůž, a opatrně začnu otevírat dveře, v duchu se modlím, ať jim nevržou dveře, sice, dle pachu nového nábytku, předpokládám, že jde o nový byt, ale nedivila bych se, kdyby se tak stalo, nebyl by první ani poslední. Jestli se nic nestane, zůstanu stát ve dveřích a rozhlédnu se pokoji. Pokoj je relativně malý, ale zato přeplácaný, určitě dívčí vzhledem k po zemi rozházeným časopisům pro teenagery a plyšákům na skříních. Až na velké okno, které je navíc zakryto žaluziemi, tu není žádná možnost, jak by nás mohl kdokoliv vidět – i když, i kdyby byl celý pokoj kompletně prosklený, nikoho venku by to stejně nezajímalo. A naproti, přímo naproti se nachází cíl mé naší cesty – dětská postel. Ve vší tichosti se dostanu k ní, opatrně odhrnu deku a jestli se neprobudí nebo se nestane něco jiného, s chutí se zakousnu do panenského krčku dívenky a vysaju jí do poslední kapičky. Když skončím, podívám se na upíra a zašeptám. „Snad ti nevadí, že na tebe nic nezbylo, ale pořád máš prostor pro seberealizaci ve vedlejší místnosti. Tak do toho nebo si s nimi pohraju já.“ Pobaveně se usměju a nožem si jemně přejedu po krku.

Paní jeskyně - 10. února 2010 22:06
	Omlouvám se, ale byla jsem nemocná a ačkoliv jsem seděla doma, nebyla chuť hrát, teď doháním ve škole a nemám naopak čas. Tempo se tedy opět sníží, ráda bych napsala v pátek nebo neděli. Krom toho mě čeká maturita, takže se sníženou aktivitou počítejte i pro další měsíce - každopádně se budu snažit psát, jen teď na to prostě opravdu nemám čas. Děkuji za pochopení g.mess

Paní jeskyně - 12. února 2010 23:04

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Našli?" přešla v mírně hysterický tón, ale vzápětí se nadechla, aby se uklidnila. Když se narovná v sedačce, jen krátce se podívá na ostatní - zřejmě stále překonává dávku vzteku - a nakonec spustí docela klidně. "Vypadalo to jako normální přepadení, nevěnovala jsem tomu pozornost, i když jsem je cítila. Jen jsem se nezabývala tím, kdo přesně to je. Byla tam spousta osob. Pak prostě vytáhli zbraně a polovinu z těch lidí postříleli. Krmili se z umírajících těl, ve všem tom hnusu," otřásla se nad tou vzpomínkou. "A jako by to nebylo málo, vážně si užívali trhání údů a odkusování kusů masa a kůže, vtrhla jsem mezi ně, ale bylo to k ničemu. Přijela policie, utekli stejně jako já. Nebylo to normální. Kdo chce způsobit takovou zvrhlost a přitom zůstat v utajení? Zatracení Rusové!" povzdechla si.

Paní jeskyně - 12. února 2010 23:12

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Vyhne se, ale je to jen kousek. Bohužel chvíli po typickém prasknutí konce biče se ozve něco jiného, přesto dobře znatelné cvaknutí odjištěné pistole. Kdy a odkud se za tebou ten chlapík vzal nevíš, ale najednou tam stojí, dva metry od tebe, vypadá klidně až znuděně a přesto z něj čiší odhodlanost. Můžeš si všimnout, že upír, kterého lovíš, ztuhl a překvapeně zůstal zírat na příchozího. Je překvapen stejně jako ty, i když podle obličeje možná i víc. "Není nad to způsobit co nejvíce povyku. Měli byste se stydět, oba dva. Zvířata, lidé a my. My máme mít úroveň nabytou z let pozorování okolí," pronesl káravě, aniž by alespoň nakrčil obočí. "Jonesi, dovolím si tvrdit, že jsi očekáván," promluvil očividně k upírovi, který sebou při těch slovech trhl. Doběhli i zbylí upíři, které jsi cítila, narozdíl od tohohle.. vlastně jej pořád necítíš. Nic. Ani kyselo lidského potu, ani mokré psí chlupy, ani upíří přirozeno.

Paní jeskyně - 12. února 2010 23:20

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Krev s bílými pevnými kousky mlčenlivě stéká po jedné ze zdí, pod ní leží zhroucené dívčí tělo se zcela rozdrcenou hlavou, v hodně nepřirozené poloze, takže zlomených kostí musí být nepočítaně. Mrtvá, lidská schránka je na to příliš křehká. Lidé jsou zděšení, ale jejich nadšení z takové věci přeci jen existuje, což dokazují rychle blábolená slova do telefonů. Zřejmě už někdo zavolal sanitku. Zřejmě je už na cestě i policie. Pachatel chybí, pochopitelně. Vlhké počasí a lehký vlezlý vítr si nedají pokoj.

.Alex Gart. - 14. února 2010 19:22

soukromá zpráva od .Alex Gart. pro Chvíli překvapeně hledím na to co ze Sashy zbylo a cítím jak mě stoupá whisky zpátky do krku několikrát polknu a pomalu to rozdýchávám.Najednou mě hlavou probleskne že já sem vlastně poslední k do s ní byl vidět a nějakou pohádku o upírovi mě poldi nebudou věřit.Proto se rozhodnu co nejrychleji zmizet zavolám si taxi a nechám se odvést domů.Nevystupuji u domu ale o pár ulic dál a zbytek cesty domů dojdu.Rychle vběhnu do koupelny a osprchuju se.Potom se odeberu na gauč k televizi.Konečně domu umotám si jointa a vklidu si ho pokuřuji zapijím to pivem a projíždím programy kdy uvidím něco o Sashi.

Phillip Preest - 16. února 2010 13:18

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Nejradši bych jí za ten její tón hodil zase zpět odkud přišla. Nemám to moc rád. Narovnám se a odstoupím trochu stranou od sedačky. Bude se muset vzpamatovat už sama. Zdá se, že se po krátké chvíli uklidnila a spustila co přesně se stalo. Pořád mi nedochází proč mezi ně skákala a řešit se mi to taky nechce. Jediné co mě fakt zajímá je jestli jí někdo sledoval, ale zdá se, že ne, protože by nám určitě někdo klepal na dveře. Podívám se na otce, protože mě zajímá hlavně jeho reakce. Já už k tomu nemám co říct...

Rhiannon L. A. Delight - 16. února 2010 17:09

soukromá zpráva od Rhiannon L. A. Delight pro Ušklíbnu se když minu,nestává se to často,ale někdy přece.Stejně si však pro sebe něco zavrčím.Z toho mě vytrhne až příliš známé cvaknutí.Seknu přivřenýma očima k upírovi,který už měl být dávno nabit stříbrem a narovnám se v zádech.I když při mé malé výšce to není moc poznat. ,,Tohle není dobrý..."prohodím spíše pro sebe a zavrtím hlavou čímž se mé vlasy lehce rozvlní. Při mých pár slovech,které opustily mé plné rty si již mezi prsty pohrávám se stříbrnou hvězdicí netušíc co se bude dál dít,ale příliš se mi to nezamlouvá.Při nejbližší příležitosti jsem rozhodnutá jim utéci.Zatím však jen tiše vyčkávám a pokouším se koutkem oka zahlédnout kdo je vlastníkem pistole. ,,tak jsme si pokecali a ted abych šla.."dodá s trochou naivity i když 100% ví, že ji jen tak odejít nenechají.

Paní jeskyně - 17. února 2010 15:27

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Nikde nic nevrže, jen plakáty díky víření vzduchu trochu šustí. Jedno okno je pootevřené, aby větralo místnost, malý průvan je tedy na místě. Dívka spí tvrdě, voňavá příšernou napodobeninou jahodové vůně, jaké se dnes tak hojně vyrábějí. Za každou cenu chtěla být roztomilá, což dokazují i její červené nohavičkové kalhotky a kráté růžové triko, protože spí na boku s dekou nacpanou mezi nohama. Když ses zakousla, slečna se probudila a napjala se, ale bylo to marné. Naštěstí to nebyla jedna z těch, co hned křičí na celé kolo, ale raději spoléhjí na své barevně nalakované nehty a sílu těla. V tomto případě to ale bylo na nic, takže ses mohla v klidu najíst.

Aaren - 17. února 2010 15:31

soukromá zpráva od Aaren pro Čekám zády opřen o stěnu až se objeví má společnice. Výběr bytu nebyl špatný, jak se zdá. Odpovím dívce shovívavým úsměvem, nicméně trochu znuděným. "Je tam jen žena. Klidně se pobav, udělá-li ti to radost," zastavím svou natahující se ruku v polovině její dráhy. Při věčnosti svého bytí jsem zapomněl, oč mne žádala. "Před spaním popíjela, třeba jí potěší, že díky omámení alkoholem usnula natolik tvrdě, aby zaspala i smrt vlastního dítka," vykouzlím krátkou krutou grimasu.

Paní jeskyně - 17. února 2010 17:44

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Proběhne krátká výměna názorů jen pomocí pohledů a to hlavně mezi Josephem, zakladatelem vaší rodiny, a jeho družkou. Ta se nakonec jen pousměje, ale spokojeně nevypadá. Škoda, že nikdo z vás neví, jestli to jen tak "hrají" nebo mezi sebou skutečně našli i jiný způsob komunikace. "Phillipe, Zoe, běžte se tam podívat, jestli něco nezjistíte. Mohli Jessicu sledovat, nechci, abychom se tak zbytečně připletli do nějakého problému, který se nás netýká," tvrdě se na Jessicu podíval, i když ta si jistě už dávno uvědomila, že její jednání, ačkoliv se mohlo zdá jakkoliv správné, mohlo ohrozit vás všechny. "Nedělejte kolem sebe zbytečný rozruch, ano?" pobízí vás logicky k opatrnosti. Jessica vám řekla přibližnou adresu a vyběhla nahoru. Zoe s dětským nadšením přikývla a vyběhla nahoru, aby si vzala bundu a boty. Když se vrátila obutá a oblečená podle poslední módy i počasí, postavila se na špičky a s tichým ducnutím se spustila zpátky na celá chodidla. "Tak honem! Ať zjistíme co nejvíc, dokud je to čerstvé!! Shora jste ještě zaslechli tichou hádku mezi otcem a Jessicou, která se bránila jak jen mohla a ne zrovna střídmě jí do hádky utíkaly i nadávky. Marlen a Zak zůstali dole, usazení u jídelního stolu, jeden s dnešními novinami, druhý u počítače. Hledat nějaké pojítko s tím, čeho byla Jessica svědkem, se musí všude. Jen co jste vyšlu ven, ovanul vás chladný noční větřík. Lidem tohle počasí nesvědčí, ale vy máte naději, že noc bude delší a den zataženější. Místo činu je od vašeho bytu docela daleko, ale autem jste tam za chvíli. Pro jistotu je ale lepší nechat ho stát o pár ulic dál a zbytek dojít. Zoe si na sebe natočila zpětné zrcátko a přejela si přes rty jahodovým leskem. "Půjdeme společně, nebo zvlášť? Mohli bychom společně a pak se pohádat, takže bychom toho zvládli víc za poloviční čas. Co? Sluší mi to?" zářivě se na tebe usmála.

Paní jeskyně - 17. února 2010 18:07

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Přepínáš ještě pár minut, kdy konečně uvidíš, to, nač čekáš. "Hlásí se Amanda Creewsová, kanál čtyři. Jsme na místě brutální vraždy mladé ženy, podle našich informací se jmenovala Alexandra Fellinová. Zemřela zhruba před třičtvrtě hodinou opravdu brutálním a zatím blíže nevysvětleným způsobem. Hasiči právě smývají dívčinu krev ze stěny jednoho z domů, kde zemřela díky prudkému nárazu. Co tento náraz způsobilo zatím není známo. V souvislosti s dívčinou smrtí je hledaný tento muž, který s ní byl viděn naposledy a popsali jej svědkové," z obrazovky na tebe koukne hodně nepodařená podobizna tebe samotného.

Paní jeskyně - 17. února 2010 19:33

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Delší tmavě hnědé vlasy zastřižené kousek pod linii čelistí, vepředu se mírně kroutící, rámují pohledný a přesto výrazně mužský obličej s jasně modrýma očima. Na sobě má kalhoty od obleku, bílou košili a delší černý, vínově žíhaný, kabát. "Obávám se, že to není možné," oznámí klidně, jako by se jednalo jen o zcela nepodstatnou kontrolu vodovodního kohoutku. Upír, kterého jsi lovila, se zatím opět přikrčil. "Kdo jste a co vás pojí s panem Jonesem?" Kolem tebe svistly dvě po sobě vypálené kulky a upír za tebou padl s úpěním na zem. Pravděpodobně se pokusil utéct. Muž už ale opět míří na tebe, jenže tentokrát se k tomu usmál.

Rhiannon L. A. Delight - 17. února 2010 21:03

soukromá zpráva od Rhiannon L. A. Delight pro S mírně přivřenýma očima se otočí na toho, kdo na ni promluvil a pohlédne si jej,když jí potvrdí její myšlenku jen se ušklíbne,ne však příjemně, dnešní noc mohla být bohatá na úlovky a zrovna on jí to musí překazit,ale jen tak snadno se vzdát nechce. ,,Kdo jsem po tom Vám se vší úctou nic není...a tady toho",sekne pholedm k upírovi,kterého pronásledovala. ,,Tady toho jsem chtěla trochu promíchat se stříbrem..."pokrčí drobnými rameny jakoby ji konverzace až příliš nudila. ,,Takže co bude teď??"optá se klidným pevným hlasem a i při své drobné postavě pohlédne svému vězniteli do tváře.

Phillip Preest - 17. února 2010 21:34

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Ruce mám skřížené a čekám na otece. Ten na sebe nenechává dlouho čekat a hned nás se Zoe zaúkoluje. Abych byl upřímný tak jsem nečekal, že se ještě dneska dostanu ven. Nepřipravil jsem se na to a netěší mě to, ale co se dá dělat. Jenom souhlasně kývnu a podívám se na Zoe, která udělá to samé. Na její tváři vidím letmý úsměv. Rychle vyběhne po schodech nahoru, aby se mohla připravit. Udělám to samé, přecejenom nemůžu jít v tom co mám teď na sobě. V pokoji si oblíknu nové kalhoty co jsem nedávno koupil. Triko si nechám a mikinu si ani neberu, nebude potřeba. Vezmu si pevné body, které se při takových situacích vždycky hodí. Nakonec si obleču tu některými lidmi hodně nenáviděnou bundu. Otec řiká, že tím na sebe tak akorát upozorňuju, ale je mi to jedno, musím přece vypadat jako lidi ve 21. století. Myslím, že Zoe je na tom ještě hůř, té ale nikdo nic neřekne. Zapnu zip až ke krku a vydám se dolu. Začíná mi být docela horko, proto bych rád vyrazil. "Auto nebo pěšky?" odpověď je víc než jasná. Mě samotnýmu se nechce chodit tak daleko pěšky. Tlačítko výtahu zmáčknu do podzemních garáží, kde je zaparkovaný náš vozový park. I když není čas, na chvíli se zastavím u otcova auta a obdivně si ho prohlídnu. Moje je na stejném místě co vždycky. Usednu na místo řidiče a nastartuju. Zoe je snad ještě rychlejší než já. "Společně!" Nechci nic riskovat. Jak někdo navrhl, zastavím s autem o pár bloků dřív, na místo činu se vydáme pěšky. "No jasně, jsi kočka!" Mrknu na Zoe a vylezu z auta. Tu mikinu jsem si přecejenom mohl vzít, ale co s tím člověk nadělá. Zamknu auto a se Zoe se vydám k opatrně k místu činu...

.Alex Gart. - 22. února 2010 01:37

soukromá zpráva od .Alex Gart. pro u sebe v bytě. Sedim na gauči a snažím se nějak uklidnit a promyslet co se vlastně stalo....Kdo sakra mohl byt ten upír a proč to vlastně udělal.Když uvidím svoji podobiznu v televizi poprvé od té doby co jsem se vrátil do bytu mě něco dokáže rozesmát aspoň si nemusim dělat hlavu s policajtama to by mě tak ještě scházelo.Vypnu televizi a konečně se odeberu do postele.Probudím se asi v 11 hodin ještě značně znaven z whisky kterou sem včera popíjel.První moje kroky vedou do sprchy kde se snažím dát trochu do kupy.Potom se jdu oblíct a zavolam si taxi aby mě odvezli pro moje auto s kterým se vrátím k sobě domů a jdu si udělat něco k jídlu,potom začnu zjištovat kdo vlastně byl Sashyn vrah.Něco mě sice říká že bych se na to měl vykašlat ale ať dělám cokoliv myslím stále na ni bohužel se v tom asi budu muset trošku prohrábnout protože jinak nebudu mít klid nikdy.

Paní jeskyně - 22. února 2010 17:34

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Všechny cílové objekty odmítající spolupráci jsou zneškodněny a jejich pozůstatky odstraněny," odpověděl strojově, pozvedl svou zbraň o několik milimetrů výše, aby mířil přímo na tvé srdce a nepatrně stlačil spoušť. "Ve vašem případě můžete těžko očekávat jiný postup," když pohnul rukou podruhé, byl to spíše souzvuk pohybů. Ruka se posunula po přirozené dráze, prst zmáčkl spoušť a ihned po palčivé bolesti v pravém rameni přišel úder spodní částí brady, mířený přesně a s takovou silou, že jsi ucítila, jak ti zlomil čelist, přičemž tě další ranou srazil na kolena. "Osobně však rád dávám druhé šance," zlehka zvedl koutky a nebylo to víc ani míň, než upřímný a snad i částečně nadějný úsměv. Upír za tebou vyjekl a posunul se na zemi, avšak ne o tolik, aby tím znovu zaujmul pozornost muže před tebou. Bolest prochází tvým tělem, ale stejně dobře cítíš i to, jak se poraněná místa regenerují, hlavně pak čelist. S ramenem to bude běh na delší trať. Ke svým poznatkům můžeš přidat, že muž se silou a rychlostí rozhodně vyrovná upírovi.

Paní jeskyně - 22. února 2010 17:46

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Byt – den druhý Jídlo je výborné, chutná a ti ačkoliv jsi sotva začal jíst, už uvažuješ nad tím, jestli ti připravená porce bude stačit. Jednou hltáš a nemůžeš se chuti jídla nabažit, podruhé šetříš a vychutnáváš jen malá sousta, potřetí sedíš a přemýšlíš. Je to k vzteku, jíst takhle, ale svým způsobem si to užiješ tak, jak to jen jde. Když usedneš k počítači, protože v novinách je zmíněno jen to, co jsi už slyšel ve zprávách, znepokojí tě ruch z chodby. Hlasité bušení se sice ještě nedostalo ke tvým dveřím, ale slova „Policie, otevřete prosím, rádi bychom s vámi mluvili“ se nedá jen tak ignorovat. Není to ale poprvé, co policisté navštívili tento dům. Žíval a máš podezření, že zde stále žije jeden drogový dealer. Je to hajzl a to svinstvo co prodává ničí životy, ale do vašich životů se nemíchá, nic neničí ani nedělá zbytečný rozruch. Dveře zlehka zavibrují, když na ně dopadne policistova ruka. Jednou, dvakrát, třikrát. Máš pocit, že o dost naléhavě, než v předchozích případech.

Paní jeskyně - 22. února 2010 20:20

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Fajn, fajn, ty můj ocásku, tak jdeme," už tiskla kliku auta a otevírala dveře, když se zarazila a rychle rty ještě jednou nalíčila. "Už můžem," usmála mimochodem a konečně vystoupila. Jakmile jste byli venku, zavěsila se do tebe a lehce tahavým způsobem chůze se vydala na místo činu. Páchnoucí město vás pohltilo a s ním i jeho zvuky. Být lidmi a tohle všechno slyšet, jistě byste se zbláznili, ale takto máte výhodu. Místo činu jste našli docela snadno a rychle. Kromě pachu krve a střelného prachu vás upoutal hlouček čumilů a poblikávající policejní a sanitární vozy. Mezi těly očumujících a pobíhajícímu policisty vidíte těla přikrytá plachtami, jedno ještě odkryté, právě focené policejním vyšetřovatelem. Jak se zdá, stalo se to opravdu krátce před tím, že se vaše sestra vrátila domů, jinak by zde už těla nebyla. Po pachatelích však na první pohled není ani vidu ani slechu, což ale rozhodně neznamená, že zde nemohly zůstat nějaké důkazy.

Phillip Preest - 24. února 2010 17:41

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Ocásku? Jak jsi na to sakra přišla? Odpověď se Zoe budu muset ještě probrat. Vystoupim z auta a zamknu ho hned potom co to udělá i Zoe. Líbí se mi jak o sebe pečuje pořád. Nestačí jí jedna vrstva musí si dát ještě jednu a nedivil bych se kdyby přemýšlela nad třetí. Auto konečně světelným signálem naznačí, že se zamklo a já můžu se Zoe vyrazit k místu činu. Je tu větši smrad než obvykle. Asi jsem byl dlouho doma na to, abych si pamatoval jaké to je venku. "Toho ocasa jsi myslela jak?" Je to zbytečná otázka, ale ticho mi vadí. Ještě jí dloubnu do žeber, aby nemlčela. Musí poznat, že se jedná o provokaci. U místa činu se zapletu do davu. Nikdo nemůže poznat proč tu jsme. Stejně jako pár lidí kolem vytáhnu mobil a začnu to natáčet. Oni to umístí tak maximálně na youtube, já to budu moc ukázat aspoň otci. "Podívej se kolem!" Zamumlám Zoe a podívám se po někom v okolí kdo by mohl být sdílnější. Když konečně někoho najdu opatrně k němu přejdu s mobilme namířeným na místo činu. "Nevíte co se tady stalo?" Sleduju člověka, kterého bych nejradšji slupnul, ale to si tu nemůžu dovolit. Mobil je stále zaplý na nahrávání...

.Alex Gart. - 26. února 2010 12:23

soukromá zpráva od .Alex Gart. pro byt No doprdele tak to sem tak potřeboval.Chvíli pozoruju třesoucí se dveře a přymýšlím co mám dělat.Musim odsud okamžitě vypadnout nemám vůbec v plánu se nechat zavřít vběhnu do svého pokoje a popadnu svoji brokovnici,byl bych docela nerad kdyby tady našli ti co mě zrovna klepou na dveře potom otevřu okno a po požádním schodišti se pokouším dostat dolů ke svému a autu a rychle odsud vypadnout.

Eriwenne Drreah - 02. března 2010 01:32

soukromá zpráva od Eriwenne Drreah pro Ačkoliv jeho slova zní trochu jako by nechtěl, abych jí zabila, odmítám si to potěšení upřít, za prvé, jestli máme vzbudit dojem šílence – případně sekty, musí to taky nějak patřičně vypadat, a za druhé, je to obrovská zábava. Sundám těžký kabát, pod kterým mám lehký černý svetr, který by neměl nijak překážet, a poté z pod nohavice vytáhnu nůž, který je sice jen nožem na dopisy, ale patří k těm několika výjimkám, které mají kvalitní ostří. Ač mám na paměti Aarenova slova, že žena přebrala, stejně si počínám tiše, občas se i u zdánlivě tvrdě spících alkoholiků mohlo stát, že se probudí. Levou ruku tradičně schovám do rukávu a plně otevřu dveře, strach z vrzání nemám, upír je už použil. V pokoji zamířím rovnou ke skříni s oblečením a obléknu si největší a nejširší triko s dlouhým rukávem, které najdu, rukávy musí být delší, tak akorát, abych byla schopná do nich zabalit ruce a zároveň byla mobilní, což by neměl být problém vzhledem k tomu, že jsem postavou drobná. Vlasy si stáhnu gumičkou, kterou vždy nosím na zápěstí a pomalu, hbitě se přiblížím až k posteli, u které si na stolku všimnu prázdné skleničky a skoro dopité láhve od martini. Jestli leží na zádech, tak jí nejdříve opatrně, poté však bleskurychle levačkou skrytou v rukávu zakryju pusu a v té samé chvíli jí zkušeným pohybem podříznu krk. Jestli je na boku, udělám prakticky to samé, jen jí hrubě během zakrývání úst natočím tak, aby řez nedělal problém. Ihned po aktu rychle uskočím, aby mě zasáhlo co nejméně krve, ale je mi jasné, že se tomu nevyhnu, doufám tedy, že nejvíc krve pochytá vypůjčené triko. Jestli vše vyjde, vrátím se k jejímu tělu a s prsty stále chráněnými jí vyhrnu noční košili. Do nahého těla vyryju něco, co blízce připomíná váhy a nad ně Anubisův kříž. Docela si s ním vyhraju, takže vypadá vážně dobře, následně vrazím nůž do míst, kde má játra a zbytek martini v lahvi, alespoň z části, vleju dovnitř. Jestli vše vyjde, sundám si triko, které svážu tak, aby krvavé plochy zůstaly zakryté a následně ho schovám do torny. V koupelně si umyju případné skvrny od krve na obličeji a na rukou. Samozřejmě poté pečlivě setřu všechny otisky prstů papírovými ubrousky, které též nacpu do torny. Nakonec si vezmu kabát a konečně se začnu věnovat Aarenovi. “Tak...ještě něco nebo můžem jít?“ Jestli mi nepřipomene něco, na co jsem zapomněla, vyrazím ven stejnou cestou, jakou jsme se sem dostali, přičemž mi v hlavě víří úvahy, kam vyrazit teď. Jediný, koho tu můžu znát je Alonso, jenže, to poslední, co mi řek´ bylo, že už se nemám nikdy vracet. A on nikdy nepatřil mezi ty, co to, co řeknou, nemyslí vážně... Jít k Aarenovi? To těžko, na tohle teď nemám nápadu... leda...stejně jsem se tam chtěla podívat, utíkat před tím místem nemůžu věčně a teď, teď už určitě nebude fungovat..., s poslední myšlenkou se otočím k upírovi a nahlas promluvím: “Tak mě napadá, znáš sirotčinec svatého Mikuláše? Slouží ještě svý funkci nebo už je opuštěnej?“

Paní jeskyně - 02. března 2010 19:02

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Slézání jde dobře, všechno se na oko daří, zatímco tvůj útěk doprovází neustálé bušení na dveře. Posledních několik příček a jsi dole. Bohužel při dalším kroku nešťastně našlápneš na kámen a hneš si s kotníkem. Cítíš, že s ním nic nemáš, ale natáhl sis vazy a to poměrně dost bolí. Co se děje nahoře nevíš. Možná jsou už uvnitř, možná scházejí po schodišti dolů, kdo ví. Auto máš za rohem, jenže tam taky pravděpodobně stojí policejní auto. S trochou šikovnosti by ses tam ale dostat mohl. Nebo se kulhavě odplížit a dojít pro auto později.

.Alex Gart. - 02. března 2010 22:33

soukromá zpráva od .Alex Gart. pro Útěk z bytu Když seskakuji poslední schod,sám sobě začínám blahopřát že aspoň první krok mého útěku vyšel.Bohužel ani štěstí nemůže trvat věčně,udělám špatnej krok a natáhnu si vazi.Bolí to jako čert ale já se odsud musím co nejrychleji dostat.Utíkat odsud pěšky se mě příliš nechce a momentálně to asi ani nepude kotník hodně bolí ale nějakou bolest už sem si vytrpěl proto se rozhodnu pro auto.Zatnu zuby a doufám že policie je zaměstnaná prohlídkou mého bytu a u auta nikdo nebude.Přemýšlím co všechno o mě můžou vědět a jestli náhodou nenechali někoho u auta.Ve skrytu duše doufám že ne a pokusím se co nejrychleji dostat ke svému autu a odjet odsud.Pokud bude u auta jen jeden policista tak se ho pokusím nenápadně zneškodnit ale dávám si pozor abych mu nějak zvláště neublížil.Pokud je tam policistů víc tak kousek poodejdu vezmu si taxi a ujíždím pryč.

Rhiannon L. A. Delight - 03. března 2010 17:44

soukromá zpráva od Rhiannon L. A. Delight pro Tiše zavrčím,když poklesnu na kolena.Tyto rány jsem vážně nečekala a v mé tváři je vidět zloba, v očích mi nebezpečně jiskří.Vpúlivnu trochu krve nahroměděné tím že jsem si prokousla při ráně ret. ,,Rhiannon"vyštěknu na něj své jméno a se zrřivenou tváři se postavím,jsem odolnější než mé tělo vůbec připouští.Drobné dlaně mám zatnuté v pěst. ,,Co takhle se k dámě chovat slušně"neunikne mi jízlivá poznámka,kterou díky mé povaze může očekávat.Já zse očekávám že tohle setkání nepřežiji. Pohlédnu do tváře muži,který stojí přede mnou a má tvář se zklidní.Uvědomím si že tímto přístupem nic nevyřeším. ,,Tak dobrá...užž budu hodná.."dodám s tichým uchechtnutím což ihned pocítím na své ráně.

Paní jeskyně - 08. března 2010 19:41

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Myslela jsem to tím nejhorším způsobem!" vyplázla na tebe rošťácky jazyk, ale pak už se chovala docela spořádaně. Na místě se Zoe dost rozhlíží, ale stejně jako při tom vypadá božsky, vypadá taky věrohodně na pouhou zvědavou kolemjdoucí. "Jasně," šeptla ti Zoe nazpět a ztratila se v davu. Když chce, umí být hodně nenápadná. Sdílný je nějaký vousatý chlapík, kolem padesátky. Před chvílí típl telefon a zdá se, že je místem činu opravdu nadšený. "Zabili tady pár lidí. Prý mafie, i když teda mezi náma, mohl to být jakýkoliv pouliční gang. Ti malí černí hajzlové by měli odtáhnout, odkud je kdysi přivezli! Do Afriky! Sice se pořád někdo ohání rasismem, ale pak ať se nediví, že máme na ulicích takové sračky! Jen se podívejte! Krev, maso a střeva! Udělá tohle spořádanej občan? Takový brajgl. A poliši nic nepoví, prýže nesmí. Kecy!" Cítíš upíra a chvíli ti trvá, protože nasloucháš muži, než ti dojde, že to není Zoe. Ovane tě silná květinová vůně.

Anastasiya Rumjanova - 08. března 2010 19:49
	soukromá zpráva od Anastasiya Rumjanova pro "Tješke časy, što?" nepříjemný ruský přízvuk se ti rozléhá v hlavě. Ruština a jakékoliv ruské pokusy o to mluvit anglicky vždy dopadají katastrofálně. Přidám však milý úsměv a zakryji si krk šálou, čímž novu rozvířím květinovou vůni.

Paní jeskyně - 08. března 2010 20:08
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Pár poldů postává před domem, ale ve tmě a nedobrém světle pouličních lamp tě nepoznají, i když se dívají tvým směrem. Divné je jen to, že už neznají poznávací značku tvého auta a typ. No nevadí, trocha štěstí se hodí. Nastartuješ a odjíždíš, kam zhruba máš namířeno?

Phillip Preest - 08. března 2010 21:57

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Všichni lidi jsou jak kdyby je přejeli parním válcem. Nikdo z nich mi nechce odpovídat což mě docela vytáčí. Nakonec se najde nějaký člověk, se kterým bych se sice normálně nedal do řeči, už jenom proto jak vypadá. Zdá se, že to je nějaký dobrál, který mi vylíčí co se tu stalo. Celou dobu mám zaplý mobil a natáčim místo činu. Do toho nahrávám i výpověď toho chlápka, která vyjde výsledně úplně k ničemu, protože je zaujatá proti černochům. Mobil zaklapnu a oddechnu si. "Díky! Určitě bude něco víc v novinách!" Pousměju se na chlápka a zbystřím. Něco tu nehraje. Nelíbí se mi to a pohledem nemůžu najít Zoe. Otočím se za místem odkud cítím upíra. Je hned vedle mě. Ani nevím jak se ke mě tak rychle mohla dostat. Dřív než jí odpovím na její špatnou angličtinu. Důkladně si jí prohlídnu. Zajímavě voní. "Víš co se tu stalo? Máš s tim něco společnýho?" Řeknu dost potichu a koukám se jí do očí. Pokud ano budeme mít se Zoe asi docela problém. Je dost možná, že se o tom dozvěděla dost podobně jako my a šla se na to jenom podívat...

.Alex Gart. - 15. března 2010 06:49

soukromá zpráva od .Alex Gart. pro Proplétám se uličkami New yorku a přemýšlím co dál dělat.Moje cesta mě pomalu ale jistě vede pryč z města.Po chvíli přemýšlení mě dojde že nejlepší bude se na pár dní ztratit proto jedu na venkov kousek od New yorku kde se pokusim sehnat ubytování.Pomalu ale jistě mě dochází žer tohle sám nezvládnu potřebuju jiný auto jiný oblečení a místo kde mě policie nenajde.Odjedu tedy a venkov si rozmyslet co vlastně budu dál dělat.

Paní jeskyně - 19. března 2010 13:23
	Napíši v neděli nebo během příštího týdne, dodělávala jsem praktickou maturitu a k tomu se přidaly nějaké osobní problémy (jinak svou neaktivitu hlásím do stolu "Vývěsní nástěnka!", jen nevím, jestli ji všichni sledujete). Děkuji za pochopení

Paní jeskyně - 22. března 2010 21:27

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro ¨Problém jistě přijde ve chvíli, kdy někde ukořistí tvou pořádnou fotku a nechají ji, aby se jen tak blýskala na televizních obrazovkách. Dáváš si na to sice pozor, ale některým věcem se prostě nevyhneš. Navíc Murphyho zákony fungují téměř vždy. Auto tiše hučí nad silnicí, zatímco přemýšlíš. Míjíš světla, místy nějakou tu lehkou děvu, která lačně postává u silnice, jednou ti přes silnici přeběhne pes. Donutí tě zpomalit, ale ne prudce, takže by se to dalo považovat za úspěch. Jsi kousek za světelným kolosem zvaný New York, když auto začne nepříjemně škytat. Měřič benzínu přesto ukazuje půlku plné nádrže. Auto dál škytá a popojíždí, nicméně se nezdá, že by tvá cesta měla mít dalšího trvání.

Anastasiya Rumjanova - 22. března 2010 21:38
	soukromá zpráva od Anastasiya Rumjanova pro "Da.. ano," sladce se usměji a očima najdu jedno z mrtvých těl skrývající se pod chabým plastovým krytím koronera. Je to ale krátký pohled, jen úsměv je dokonale věčný. "Pojďješ?" natáhnu před sebe ruku. "Možno mluviť něrusky. Pomóglo by?" natáhnu se víc a bez servítek chytím zlehka tvé zápěstí. "Něublyžaju ti, hm?"

Paní jeskyně - 23. března 2010 12:17

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Rhiannon? Zvláštní jméno, nebo spíše přezdívka?" zbraň na tebe sice stále míří, ale protivníkům výraz je vstřícnější a rozhodně ne v ironickém smyslu. Na tvou poznámku přesto nijak nereagoval, ale kdo ví, co se mu děje v hlavě. Na scéně se objevují dva upíři. Obleky, stejně trapně důležité tváře. "Potížistka? Že ji neznám, holuběnku.. tak jo, Jonese máme, padáme. Mám ji oddělat?" upír se sebejistě vydal k tobě, zatímco jeho kolega popadl upíra - Jonese. "Obávám se, že to nebude možné. Je má," opáčil klidně tvůj trýznitel. "No prr, prr, jak tvá? Do hajzlu, Marcu.. jasně, jak chceš. Jdem," vzdal se upír rychle svých námitek a stačilo k tomu jen několik pohledů – a přitom nemáš pocit, že by se mužův výraz nějak změnil. Ti tři odešli, přičemž ty a ten docela pohledný podivín jste zůstali. Čelist tě bolí, ale už to není nic hrozného. Za pár minut bude zcela v pořádku. "Stále jsi mi neprozradila, jak jste se s panem Jonesem seznámili, Rhiannon?" zeptal se nenuceně, zbraň zatím zmizela z jeho ruky.

Rhiannon L. A. Delight - 23. března 2010 18:13

soukromá zpráva od Rhiannon L. A. Delight pro Pomalu cítím, jak se má čelist zpravuje. Bolest je sice stále dost velká, ale už ne taková, jak byla před chvíli, když jsem dopadla na kolena. Při příchodu dalších upírů a jejich narážek na mou osobu už otvírám své plné rty k odpovědi. Naštěstí něco v mé hlavě zakřičí ticho a já rty opět sklapnu v mlčenlivém gestu a vyčkávám, co mě vlastně čeká. Připravuji se na to, že se budu muset bránit, ale po slovech muže přede mnou nakloním hlavu na stranu. Jediné na čem je poznat překvapení jsou mé oči, velké a překvapené. ,,tak Marc…no jsem zvědavá, co mi provede…že prej jeho?tse tohle se mi nelíbí…“proběhne mi hlavou,načež mě z mých myšlenek vytrhne jeho otázka. ,,Tu špínu jsem potkala asi o půl hodinu dřív než Tebe a měla jsem ji v úmyslu zabít…“protočím očka v sloup. Myslela jsem si, že je to dost jasné. Po chvíli mého přemýšlení mi z úst vyklouzne jediná otázka. ,,Proč jsi mě nenechal zabít?“optám se jej klidným hlasem, i když mě podivně mrazí na zátylku.

Aaren - 23. března 2010 18:25

soukromá zpráva od Aaren pro Neříkám k tomu nic. Policii to dá zabrat a než chytnou nějakého chudáka, na kterého to hodí, dávno na tohle zapomenu - i když tolik nápaditosti nevidím každý den, rozhodně ne ve vraždění. "Co si vzpomínám, je uzavřený. Stavba nevyhovovala svému účelu, tuším. Děti i jejich vychovatele přestěhovali někam do centra, do nové budovy. Jistý si tím však nejsem, tady se denně budovy zavírají a zase dostávají do provozu," mluvím pomalu a klidně, i má chůze je taková. "Jistě by ti více řekli v Informačním centru nebo knihovně. Nic z toho nemá výhodu, kamery jsou všude, ale za sebe mohu říci, že knihovna je příjemnější místo - bohužel jen do deváté večer. Mohu se pokusit něco najít na internetu," nabídnu malou službu, i když vím, že si to může najít sama. Ohlédnu se k domu, ze kterého jsme zmizeli, ovšem je tichý jako předtím. "Proč tě zajímá? Staří známí?" upřu na ni usměvavý pohled.

Paní jeskyně - 23. března 2010 18:55

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Okraj New Yorku – listopad 2006 Armáda dělá z chlapců muže, nicméně zvíře v tobě zkrotit nedokázala – nakonec bys i řekl, že tamní zvyklosti a brutalita mohla jen posílit podvědomí, aby se dál a dál dopouštělo všech těch hrůz. A pak je tady ta druhá strana, sebeovládání a řád, který tím život získá. Tedy spíš návyk pro řád. Bohužel tvé selhání bylo spíše ukázkou toho, že tvá snaha změnit se díky armádě byla marná. Jsou však i jiné možnosti jak to zkusit, pokud ses už nerozhodl tomu úplně poddat. Měsíc bude v úplňku za dva dny, což znamená – když pomineme tu dnešní – jedinou noc. Sedíš v bistru na okraji New Yorku a hledíš velkým oknem ven. Na parkovišti stojí několik kamionů a v nich dřímají jejich řidiči, pokud nesedí s tebou uvnitř a necpou se levným kalorickým jídlem. Viděl jsi tam ve tmě i několik krátkých sukní se zmalovanými obličeji, ale nevypadá to, že by dneska moc vydělávaly. "Kafe?" sukně nad kolena, slušivý světlomodrý úbor, cedulka se jménem „Chelsie“, nebesky modré oči a vlnité medové vlasy kousek pod ramena. A samozřejmě úsměv. Je s podivem, že si tahle drobná dívka troufá na noční směnu v podniku, kam chodí chlapi dvakrát větší než ona. "Nebo jablkový koláč na spravení nálady? Zrovna jsme jeden vytáhli z trouby, hm?"

Antor Macta - 23. března 2010 22:21

soukromá zpráva od Antor Macta pro Odpočívám v zapadlé kavárně na okraji New Yorku a přemýšlím o svém dosavadním životě stále z místa na místo to už je k zbláznění, snad se my v tomhle městě vydržím alespoň pár let, než si místní policie všimne roztrhaných lidí, a možná konečně najdu někoho, jako jsem já. Náhle mě z myšlenek vytrhne mladá dívka, která v tomto bystru obsluhuje otázkou dáte si kafe nebo jablkový koláč na spravení nálady? S úsměvem se k ní otočím a řeknu no jestli je ta káva dá pít tak si samozřejmě dám a chtěl bych se zeptat, jestli nevíte kde bych v okolí mohl sehnat nějaký byt nebo dům?

Paní jeskyně - 23. března 2010 23:26
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Mrtví neodpovídají na otázky, které pokládám. A já se ptal," odpověděl bez citu. "Kromě toho jsem řekl, jsi má – není důvod, aby odváděli mou práci. Nicméně nyní jsi pro mne skutečně bezcenná," zbraň stále nikde. Z momentálního výrazu těžko něco vyčíst, ale zdá se, že čeká, co na to řekneš.

Rhiannon L. A. Delight - 24. března 2010 08:20

soukromá zpráva od Rhiannon L. A. Delight pro Přimhouřím své zářivě zelené oči a pokrčím nad jeho slovy rameny. Hledím mu do tvář klidným výrazem. ,,Pokud jsem bezcenná nemá smysl, abych kazila tento svět…“tvářím se klidně avšak v mých očích je vidět bolest z minulosti a ze vzpomínek, které mi probíhají hlavou, zdá se, že jsem smířená se smrtí. Ještě chvíli přemýšlím, zda bych jen nemohla přemoci a utéci, ale to nakonec zamítnu, zase tak silná nejsem. Nakonec jen rozpřáhnu ruce s hrdě pozvednutou bradou a s pozvednutým obočím mu hledím vyzývavě do tváře.

Phillip Preest - 25. března 2010 14:22

soukromá zpráva od Phillip Preest pro "A kam bych měl jít?" Odseknu té dívce a podívám se kolem sebe na lidi a hlavně na to, kde je Zoe. Jsem v docela nevděčné situaci a hodilo by se kdyby přišla. "Co se tu tedy stalo? A anglicky by jsi klidně mluvit mohla!" Mluvím už tišeji, protože nechci, aby nás nikdo poslouchal. Je pravda, že řešit to tady není moc dobrý nápad, ale nadruhou stranu nechci odcházet bez toho aniž by o mě Zoe věděla.

.Alex Gart. - 25. března 2010 16:28

soukromá zpráva od .Alex Gart. pro Párkrát si jen tak pro sebe zakleju a rychle uvažuju co mám sakra dělat.Příliš se mě nechce zastavovat na benzince kde by mě někdo mohl poznat proto zastavím až na nějakém parkovišti a pokouším se zjistit co s tim zatraceným autem je.Jestli se mě to nepovede budu muset nějakej dopravní prostředek ukrast jinak se budu muset pohybovat pešky a to se mě vůbec nechce navíc bych se chtěl za pár dní vrátit do New Yorku a pokusil se najít toho upíra co zabil Sashu abych očistil svoje jméno.

Paní jeskyně - 25. března 2010 20:55
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Usmál se. "Čekám prosby. Vzpouru a zběsilý útěk za svistu kulek, ne poddajný půvab dívčí povahy," změřil si tě pohledem. "I když ty jsi spíše bojovnice, nebo ne, Rhiannon?" natáhl před sebe ruku, aby ti pomohl.

Paní jeskyně - 25. března 2010 21:01

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Něco, co se pít nedá, bych vám určitě nenabídla. Žádný strach," zářivě se usmála. "Byt nebo dům? Páni, to vám nevím. Ale já se vám zeptám, stejně se budu vracet s tím kafem," vlasy zajiskřily odrazem umělého osvětlení a pohupující se prdelka ti zmizela z dohledu. Když se vrátila s kouřícím hrnkem voňavého kafe, zdobil její tvář sice stále úsměv, nicméně byl mnohem méně šťastný. "O ničem poblíž nevím. Zkuste to ve městě, tam někdo najdete určitě, i levné činže. Sama v takové bydlím. Za dvacet minut jede poslední autobus, tak se můžete svést a zkusit na noc nějaký motel a ráno se pořádně porozhlédnout," Smetla ze stolu několik smítek. "Ještě něco?"

Paní jeskyně - 25. března 2010 21:09

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Jediné parkoviště je u pumpy - a že jsi auto musel chvíli tlačit, ale kromě obsluhy a právě odjíždějícího sporťáku plného hlučící mládeže, tady nikdo není. Zastavíš tedy na samotném okraji parkoviště. Jak se hrabeš v autě za světla chabého pouličního osvětlení zjišťuješ, že auto není tak v pořádku, jak mělo být. Některé hadičky jsou poškozené, nebo tak vypadají. Dveře benzinky se otevřely a ven vyšel obtloustlý chlapík s velkým knírem. "Hé, problém, mladý?" houkl na tebe. Žádná další auta nevidíš, ani případnou garáž pro personál. Jste tady jen vy dva, nikdo víc. Pach benzínu se táhne vzduchem a na špinavé stěně uvnitř budovy pumpy vidíš poblikávat televizi.

Anastasiya Rumjanova - 25. března 2010 21:15
	soukromá zpráva od Anastasiya Rumjanova pro "Ja se snažaju..," nevinně pokrčím rameny, ale vážná tvář mi nevydrží dlouho a musím se usmát. "Pojďješ.. za nimi. Hledaž je, nebo ne?" zlepšila jsem o kousek svou angličtinu, ale roztomilý přízvuk mi zůstává. "Jsem tady proto, abych tě dovedla k nim. Nechtěju problemy s vami," zlehka tě tahá, abys šel. "Slibuju, nic se nestane ti."

Paní jeskyně - 25. března 2010 21:16
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Žena se tě pořád snaží dostat dál od davu a tím i od Zoe. U té se zdá, že si vůbec ničeho nevšimla, ale v poslední chvíli, kdy je ti dán slib, že se ti nic nestane, postřehneš její pohled procházející skrz dav. Znehybněla, přejela pohledem a rázem se rozešla zpátky k tobě.

.Alex Gart. - 25. března 2010 21:58

soukromá zpráva od .Alex Gart. pro Když na mě houkne chlápek z benzinky trochu sebou trhnu a vzhlédnu od motoru svého auta.Sám to opravit nedokážu budu potřebovat minimálně pár hadiček a bůh ví co ještě dalšího je poškozené.Proto se rozhodnu využít služeb tohodle chlápka blikající televize mě trošku znervózňuje hlavně pokud budu muset vejít dovnitř kde si mě může v klidu prohlídnout a hlavně kde určitě bude nějaká kamera.Jo mám trochu problém porouchalo se mě auto a potřeboval bych s ním trošku pomoct mohl by ste my prosimvás půjčit nějaké nářadí a taky bych potřeboval nějaké věci.Začnu mu diktovat co bych po něm potřeboval a doufám že bude natolik ochoten mě to donést sem a netáhnout mě dovnitř pokud zaleze dovnitř vezmu si z auta svého glocka a schovam si ho za opasek kalhot na sebe obléknu nějakou mikinu nejlépe s kapucí a kšiltovku aby mě bylo vidět co nejméně do obličeje.Brokovnici dám na zem pod zadní sedadlo a hodím na ni cokoliv co je v autě jen aby ju náhodou nezahlédl.Teď už jen čekám až mě donese co sem po něm chtěl.

Eriwenne Drreah - 26. března 2010 14:48

soukromá zpráva od Eriwenne Drreah pro S jistou sentimentalitou poslouchám Aarenovo vyprávnění, nevím, jestli mám být ráda nebo ne. Sice mě zjištění, že je ústav vybydlený, jen podpořilo v rozhodnutí podívat se tam, a koneckonců i strávit den, stejně jsem tajně doufala, že tam haranti stále budou – a já mohla setkání s minulostí ještě o chvíli odložit. Poté mi nabídne, že se mrkne po nějakých bližších informacích, čímž mi na tváři vyvolá letmý úsměv. Chci odmítnout, nic podrobného nepotřebuju, ale pak mi dojde, že to není až tak špatný nápad. Řekl, že si není jist... je možné, že budova nakonec bude obydlená – případně zbouraná, rozhodně by bylo lepší nějdřív si něco zjistit, než se tam vydám... „Staří známí?,“ zasměji se, „spíš duchové ve skříni... Ale co se týče těch informací, asi máš pravdu, bylo by lepší zjistit něco konkrétnějšího. Je tu poblíž nějaká internetová kavárna nebo něco podobnýho? Knihovnu mám sice taky radši, ale to už trochu nestíháme.“

Rhiannon L. A. Delight - 28. března 2010 20:57

soukromá zpráva od Rhiannon L. A. Delight pro Mírně pozvednu obočí a nakloním hlavu na stranu,čímž mi přepadnou dlouhé vlasy přes rameno a částečně i do tváře. ,,Vypadám snad, že bych o něco ráda prosila?“optám se jej klidně hledíc mu upřeně do tváře. ,,nechápu proč bych měla utíkat teď, když to stejně nemá smysl..najdu si lepší chvíli…“dodám a neubráním se rozvernému výrazu ve tváři, zdá se že mě nějak netrápí starost o můj život. ,,bojuji, ale jen ve chvíli, kdy to má smysl..ne, když to není nutné…“ Shlédnu na jeho dlaň a po dlouhém váhání si nechám pomoci, i když poněkud neochotně s ne příliš příjemným výrazem ve tváři.

Phillip Preest - 31. března 2010 18:15

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Stojím na místě a pozoruju cizinku. Její slova znějí sice dobře a určitě mě k nim chce dovést, ale taky bych se třeba nemusel vrátit a mohl bych dopadnout jako tihle tady. Občas se kouknu kolem sebe jestli už konečně neuvidím Zoe, ale prozatím se mi jí nedaří stále najít. Začínám být už naštvaný a zárovenň nervózní z toho, kde se zase poflakuje. "Odkud je znáš ty? Jsi snad jedna z nich? Přimhouřím oči a prohlédnu si jí důkladněji. Pořád tak krásně voní. Skoro to ani nechápu jak toho nasobě může mít tolik. Její popostrkování se mi už přestává líbit. Zoe se konečně najde. Koukám na ní jak běží k nám nehodlám opustit toto místo dokud sem nepřiběhne...

Antor Macta - 01. dubna 2010 16:19

soukromá zpráva od Antor Macta pro Jak na mne servírka mluví, začínají se my vracet vzpomínky na dobu mého prvního proměnění: Je večer a v temné kavárně sedí pouze dva hosté, obsluhuje je mladá asi sedmnáctiletá servírka. Sedím v rohu čajovny upíjím kávu a prohlížím si škrábanec od abnormálně velkého vlka, už jsou to dva týdny, co mě to zvíře škráblo a zranění zatím neprojevilo žádné známky hojení. Začnu pomalu vstávat, ale najednou se zhroutím do židle, před očima mám rudý opar, podívám se do zrcadla a vidím, jak mé tělo začnou pokrývat abnormální rychlostí chlupy. Přinutím se vstát a rozeběhnu se k toaletám. Jakmile se tam dostanu zamknu za sebou a strhnu si košily. S úděsem zjistím, že se mé tělo mění. Přesouvají se my kost mé tělo se prodlužuje to samé se děje s čelistí. Dopadnu na všechny čtyři a zaviji. Jediné co si ještě pamatuji je, jak jsem trhal tu servírku na kusi. Zamrkám a vidím, jak my servírka nese kávu, poděkuji za kávu a informace o ubytování Zaplatím a vyběhnu z kavárny. Na čerstvém vzduchu se trochu vzpamatuji a vydám se směrem k autobusové zastávce kde nastoupím do právě jedoucího autobusu a vydám se na cestu k hotelu.

Paní jeskyně - 03. dubna 2010 00:47
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Zoe k vám míří rychle, ale v další cestě jí na chvíli zabrání přenos jedné z mrtvol k autu koronera. Doslova na sobě cítíš její pronikavý pohled, ale dokud neprojdou s mrtvolou, musí počkat. Spěchat i v takové chvíli by mohlo být nebezpečné. Lidí si někdy všimnou věcí, kterých by si rozhodně všímat neměli.

Anastasiya Rumjanova - 03. dubna 2010 00:49
	soukromá zpráva od Anastasiya Rumjanova pro "Boss," pokrčím andělsky rameny. "Ona s nami němože. Pojď!" znovu tě naléhavě zatahám, abys šel. Na Zoe přitom ani nepohlédnu, dívám se přímo na tebe.

Paní jeskyně - 03. dubna 2010 00:56

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Kdybych tě zastřelil, utekla bys kdy přesně?" nechal si tvou ruku ve své a stiskl o něco pevněji, přesto však stále přijatelně. Zřejmě nechce, aby ses pokoušela utéct. "Neměl bych to dělat. Spíše, dělám to nerad. Možná se ti to ale bude líbit," dle jeho pohybů i pohledu chce budovu opustit. Rozruchu jste už způsobili dost, to nemůžeš popřít. Hlavně on, když střílel. I v tak velkém městě si toho někdo všimne a dřív nebo později sem nakoukne buď zvědavá hlava bezbranného civilisty, nebo stejně bezbranná hlava policisty. "Posoudíš sama, jako tebe jiní. Mohu-li tě žádat, nedělej problémy. Byl jsem tuším dost benevolentní, abys mi takové přání mohla splnit. Co myslíš, Rhiannon?"

Rhiannon L. A. Delight - 03. dubna 2010 10:49

soukromá zpráva od Rhiannon L. A. Delight pro Ušklíbnu se na jeho poznámku o zastřelení, nic víc mě jako odpověď na tuhle otázku opravdu nenapadá. Nějakým záhadným způsobem mám pocit, jako by se mi nic stát nemohlo a nepociťuji důvod utíkat, proto jen vykročím s dlaní v té jeho po jeho boku bez protestů a scén jaké bych jindy způsobila. ,,co se to se mnou děje…asi už jsem se dočista zbláznila“ Hromada myšlenek mi v tu chvíli prolétá hlavou, ale většinu těch špatných se mi podaří ukrýt hluboko v mé mysli. ,,Budu hodná malá upírka…“hodím po něm nevinný výraz s jiskrnýma očima částečně schovanýma za závojem dlouhých vlasů . Nevím proč, ale tiše se uchichtnu, možná že je to mou povahou, ale nemám důvod se strachovat a vidina smrti mě asi nejspíše také moc netrápí. Jen zvědavě čekám, kam mě to vlastně vede a na co mě bude potřebovat. Celou cestu si jej nenápadně prhlížím koutkem oka, které se již barví do ruda.

Paní jeskyně - 06. dubna 2010 16:36

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Když jsi tak vyběhl z bistra ven, není divu, že se po tobě lidé divně dívají. Hlavně servírka vypadá zaraženě. S cestujícími v autobuse to není o moc jiné, ale u nich je to spíš zvědavost, jaktože jsi vlastně musel dobíhat, když existuje jízdní řád. Řidič to nijak nekomentuje, prostě jen shrábne své prachy, zavře dveře a šlápne na plyn. Cesta ubíhá pomalu. Je noc, nikdo nikam nespěchá a i když jste na zastávkách před městem zastavili sotva třikrát, trvá to opravdu věčnost. Když pak vystoupíš ve městě, není to o moc lepší. Pach města a lidí, špíny a další špíny a odpadků. Velká města prostě páchnou, i když se tváří jako ta největší království. Ulice, namkteré stojíš, je dobře osvěletná a to nejen lampami. Do noci vykukuje nespočet blikajících neonů a jiných projekcí, které lákají zákazníky ke vstupu. Podobně lákají i prostitutky, jen ty nemusí tolik blikat - a stejně všechny září falší až až. Nějaký hotýlek nebo motýlek se jistě najde. Pokud bys chtěl něco lepšího, zřejmě by to bylo na delší bloudění ulicemi, nebo by ses musel některé z kurviček zeptat. Musí mít sjeté všechny hotely v okolí, i když vypadají opravdu levně.

Paní jeskyně - 06. dubna 2010 16:43

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Se vám na to móžu kouknout. Hned to donesu," podrbal se na bradě a zmizel v budově benzinky. Když se za pár minut objevil zpátky, namířil si to rovnou k tobě. Neobtěžoval se krám ani zamknout. "Tak co?" postavil kufřík a bedničku s nářadím na zem. "Spravíte to sám, nebo se na to mám mrknout? Jestli sám, chci za to nářadí zálohu. Vypadáte slušně, ale to víte, dnešní lidi.. a tohle není zadarmo. Navíc se mě nechce tady zůstávat, není nejteplejš," nabídl a čeká, jak se rozhodneš. "Za práci ale taky něco kápnete, to je jasné. Zálohu samo vrátím," nevíš, jestli by raději zůstal, nebo raději šel pryč. Jeho nabídka je lákavá v obou směrech. Chlapík vypadá spolehlivě, ale zase je pravda, že už má svůj věk.

Paní jeskyně - 06. dubna 2010 17:38

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Podezřívavě si tě po tvém prohlášení prohlédne, ale když se jeho koutky zvednou do úsměvu, je jasné, že máš vyhráno. Jen vědět, čím to je. Možná se bude chtít jen trochu pobavit, i když na to rozhodně nevypadá, a třeba je to jen hloupý dobrák, co si myslí, že zachrání princeznu. Vede tě budovou na druhou stranu. Jeho pohyby jsou ladné, tiché, až trochu moc andělsky dokonalé, dokonce i na upíry. Navíc z něj stále nic necítíš. Dovede tě až k tmavě zelenému novějšímu Chevroletu, není to žádná úžasná novinka, ale tím spíš je krásné, jak není nápadný. Dálkový zámek odemkne a Marc tě už samotnou nechá nasednout na místo spolujezdce. Pokud se nerozhodneš vzít roha, vidíš, jak si způsobile zapíná pás a čeká, až uděláš to samé. Mezi tím ještě zapnul rádio a ze zabudovaných reprodukrotů se line tichá pomalá hudba, přesto však ne nudná.

Aaren - 06. dubna 2010 17:56

soukromá zpráva od Aaren pro "Jednotlivé osoby, pokud mají své jméno, bude jistě možné vyhledat na matrice nebo jiném podobném úřadu. Bohužel, zde zavírají ještě dříve," navrhnu ještě jeden z jasných způsobů, jak něco takového zjistit. "Zdá se, že tě to hodně zajímá. Mlčenlivá odkrývá svá tajemství. Jsem rád, alespoň mám důvod se ještě neloučit s tak milou společností," ukloním se. "Kousek odtud bývalo hráčské doupě. Je mi líto, v takové věci mne běžně nezajímají, nejsem v nich tedy tolik zběhlý, co se zdejší polohy týče. Lidé však vědí všechno. Někdy si skutečně myslím, že fungují jako společenstvo pouze proto, že dohromady vědí nezměrné množství informací. Jak rád bych si připomněl, jaký jsem na to měl názor kdysi," přestanu obdivovat a místy až nepříjemně dotěrně, i když ve vší počestnosti – spíše tedy oddaně a hrdinsky, sledovat svůj doprovod. "A najdeš-li je?" vydám se ke kýžené kavárně, "co uděláš?"

.Alex Gart. - 07. dubna 2010 05:35

soukromá zpráva od .Alex Gart. pro BENZINKA Kdyby ste se mě na to podíval byl bych vám moc vděčný moc autum nerozumim a nerad bych to zničil ještě víc.Aby věděl že se s nim nebudu hádat o peníze natáhnu se pro peněženku z které vytáhnu dvacet dolarů a vtisknu mu je do dlaně.To je pro vás za ochotu.a dokázal byste odhadnout jak dlouho to bude trvat?vytáhnu si z bundy cigaretu a zapálím si.Snažím se uklidnit třesoucí ruce a hlavně vypadat co nejvíc klidně.Hlavně se snažím aby chlápek nešel dovnítř budu asi ve všech zprávách a kdyby zavolal poldy měl bych další problém a bez auta se daleko nedostanu.

Phillip Preest - 07. dubna 2010 10:42

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Aby toho nebylo málo Přimhouřím oči a podívám se na Zoe, která musí čekat než odnesou mrtvolu. Chvíli se jí koukám do očí a potom jí naznačím, že s ní pujdu. Je mi jasné už podle první reakce, že nechce, aby se tak stalo, ale není tak daleko na to, aby mě nemohla sledovat. Chvíli na to se otočím na Rusku, která je celá netrpělivá. "Tak mě veď tedy!" Ještě se krátce podívám na Zoe a potom vyrazím za netrpělivou Ruskou...

Eriwenne Drreah - 15. dubna 2010 22:31

soukromá zpráva od Eriwenne Drreah pro Zasměju se jeho úkloně, ale bez náznaku ironie, tyhle šaškárny mě už přestaly tolik iritovat, vlastně, docela jsem si zvykla a teď jsou, řekněme, milé. I proto ignoruju jeho pohledy, i když mi nejsou zrovna příjemné, ale... na jednu stranu mi lichotí. “Lidé nevědí všechno, ale mají štěstí, že mají mezi sebou dost těch, kteří vědí víc. Jen díky nim můžou mít pocit, že dohromady vědí vše. Takže vlastně ano, dohromady jsou studnicí vědomostí... Jenže, ve výsledku toho stejně nejsou schopni využít.“ Následně položí otázku, nad kterou jsem, ve skutečnosti, ještě vůbec nepřemýšlela. Chci odpovědět, ale, najednou nevím jak. Proč je vlastně potřebuješ najít? Pomsta? Stojí to vůbec zato? Jistě že ne, pomsta je fajn, ale nic nevyřeší. Jenže, když se s nima vypořádám, konečně budu moct uzavřít jednu velkou kapitolu minulosti. A možná se i tohle hnusný město stane o něco příjemnější. „Dobrá otázka, ale odpověď ti asi nedám, tohle totiž ještě bude předmětem řešení.“ Usměju se, abych zakryla chvilkovou nejistotu, a poté raděj odvedu jeho pozornost, tím prvním, co mě napadne. „Jen tak mimochodem, kolik může bejt hodin? Dneska nějak nemám přehled o čase.“

Paní jeskyně - 19. dubna 2010 19:49

Do středy nečekejte žádnou aktivitu, mám praktickou maturitu. Od středy do 19.5. nebudu nic slibovat, psát budu jen tehdy, budu-li mít opravdu čas a chuť – tudíž do té doby bude mé hraní opravdu omezené. Je mi to líto, ale nemůžu na maturitu kašlat pořád. Pokud se to někomu nelíbí a chtěl by kvůli tomu jeskyni opustit, nebudu mu bránit. Momentálně mám naplánováno napsat všem příspěvky ve čtvrtek/pátek, případně přes víkend, nicméně to budou zřejmě jedny z posledních do uvedeného data. Děkuji za pochopení a trpělivost g.mess

Paní jeskyně - 22. dubna 2010 11:16

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Jó mladej, tak já se na to kouknu," kývl hlavou a když jsi mu nabídl peníze, bez řečí si je vzal. Pak se odšoural k autu a začal se v něm přehrabovat. Nějakou chvíli to trvalo, ale nakonec se narovnal. "Tak hodinku, možná míň," oznámil ti a pustil se do práce. Čas odhadl docela dobře, oprava mu trvala zhruba čtyřicet minut a pak na tebe houkl, abys zkusil nastartovat. Auto napodruhé naskočilo a podle zvuku bylo znát, že je všechno v pořádku. "Hele, buď to byla výrobní vada těchhle," ukázal nějaké hadičky. "Nebo se šikovně někdo postaral, aby praskly až po nějaké době jízdy. Spíš to druhý. Zabít by vás to nezabilo, ale nepříjemný je to rozhodně."

Paní jeskyně - 22. dubna 2010 17:11

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Cítíš, jak tě Zoe chtěla chytit za rukáv – v té poslední chvíli, kdy ses na ni podíval, přece jen přestala dbát na bezpečnost jako takovou a rychle se přemístila, ale Ruska byla rychlejší a stáhla tě k sobě. Asyiny oči jakoby zahořely zeleným plamenem, ale to už kousek od vás klidně přistavilo auto. Všechno se zdá být dokonale naplánované a jakákoliv snaha Zoe je marná. Ještě jí zahlédneš, ale pak pod sebou ucítíš měkkou sedačku, dveře auta se zavřou a vůz se dá do pohybu. Auto je opravdu pohodlné a luxusní, uprostřed je předěleno tmavým sklem, takže nevidíš, kdo řídí.

Anastasiya Rumjanova - 22. dubna 2010 17:19

soukromá zpráva od Anastasiya Rumjanova pro "Vaša rodina.. vampiři, toto je vaša oblast. Rajon?" o dost zlepším svou angličtinu, ale roztomilý přízvuk mi zůstává. Sedím klidně po tvém boku a dívám se z bočního zavřeného okýnka ven. "Vy ani my nestojime o potiže. Nechceme vyvolavat rozruchy, ale jsme tu novi. Nevitani. Chtěli jsme se přidat k jinym našim, ale vidš, co udělali? Naš boss je silny," otočím hlavu, ale stále se nedívám na tebe, ale do skla dělící auto. "Oni se boji a vzali nas jako beranky, aby rozpoutali boj mezi rodnymi vampiry. My nemame tolik sily jim vzdorovat i vam, protože ve vašem rajonu zhynuli lidi. Svedou to na nas, už svedli."

Paní jeskyně - 22. dubna 2010 18:14

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro New York – listopad 2006 Zítra tě, jak jinak, čeká škola, ale není to nic, co bys nezvládla. Ostatně známky máš dobré a pokud víš, neměl by tě čekat ani žádný test nebo písemka, i když zkoušení vyloučit nemůžeš. Navíc máma odpoledne zmiňovala něco v tom smyslu, že s Chrisem odpoledne nebudou doma a přece jen, není na škodu být někdy chvíli sám a užít si po svém, i když omezeně. A ven můžeš jít kdykoliv. Ještě před spaním se ti vrátila vzpomínka na sloh, který jsi musela psát minulý týden, ale pak jsi zabrala ani nevíš jak. Když se probudíš a koukneš na hodiny, jsou ke tvému zklamání dvě hodiny v noci. Nebo ráno, jak se to vezme. Do pokoje ti pootevřeným oknem fouká chladný vzduch a zhruba tehdy ti dochází, proč ses vlastně probudila z toho hezkého snu – venku něco šramotí. Vlastně to docela zní, jako by se vám někdo před domem prohraboval v popelnici. Zbytek domu se zdá být tichý. Venku to zavřísklo, něco upadlo na zem a chvíli bylo ticho, dokud se znovu neozvalo šramocení.

Aaren - 26. dubna 2010 13:16

soukromá zpráva od Aaren pro Jen přikývnu a dále po odpovědi nepátrám, i když jsem zvědavý. Dnešní večer byl plný mnohých překvapení a přece jen bude lepší, když si nějaká necháme na jindy. Já i má přítelkyně. "Zřejmě kolem druhé ráno. Brzy k ránu, které nás pravděpodobně rozdělí," smutný úsměv zažene nutkání se znovu pokoušet ji přesvědčit, aby šla se mnou a strávila těch několik hodin tvořící den v našem domě. "Troufám si však říci, že nebude těžké nalézt takovou kavárnu, kde bys mohla setrvat až do odpoledne. Kdo platí, ten má v tomto světě moc a svobodu," utrousím mnohem veseleji.

Phillip Preest - 02. května 2010 18:23

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Poslouchám Rusku, která mi tu vypráví o tom co se stalo její rodině a prstama si poklepávám. Nepopírám, že jsem trochu nervózní, stále se mi v hlavě motá jedna myšlenka, jestli jsem udělal dobře. To se dozvím až za pár chvil. A proč jsi tohle nemohla říct i před Zoe a proč? Nakonec mi dojde, že otázky v mé hlavě mi těžko někdo zodpoví. Krátce se podívám na Rusku a pousměju se. "Já, ale nejsem ten pravý kdo může mluvit za naší rodinu!" K tomu co dál řekla se moc nevyjadřuji. Minimálně ta druhá část je určitě pravdivá. Pochybuju, že by to někdo svedl na nás. Žijeme tu už dost dlouho a nikdy jsme nedělali problémy. Pokud ano tak jsme si stopy pěkně zametly...

Paní jeskyně - 03. května 2010 17:46

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Domy a domky, temné uličky a různá zákoutí. Někdy se i stín popelnice zdá být hrozivější než obvykle, ale stačí se nedívat pod nohy a sledovat raději neony a různé poblikávající nápisy nebo osvětlené reklamy a svět se náhle zdá být veselejší. Po nějakých pěti minutách před sebou zahlédnete kýžený osvětlený panel, který kolemjdoucí zve na „24/7 INTERNET“ se sklenkou slazené minerálky po deseti hodinách přítomnosti zdarma. Ceník za různé služby téhle internetové kavárny je uveden až na dveřích opatřených mřížemi, kde mimo jiné visí také rozpis různých skupinek pařmenů, které se zde scházejí na pravidelných herních orgiích. Chodba je jen málo osvětlená, ale dveře jsou otevřené. Následuje krátká chodba, pět schůdků a další dveře.

Rhiannon L. A. Delight - 05. května 2010 20:07

soukromá zpráva od Rhiannon L. A. Delight pro Kráčím způsobile vedle něj. Nejsem tak tichá jako on jelikož podpatky za sebou nechávají hlubokou ozvěnu, ne však tak hlasitou, aby nás uslyšel někdo víc. Před autem se zarazím, a když usedne, přemýšlím, zda utéci nebo nasednou do auta. Rozhlédnu se krátce kolem, žízeň už celkem dost zachvacuje mé hrdlo a tak jen hlasitě polknu. Otevřu dveře pro mě pěkného auta. Mám raději tyto starší modely než nová auta. Krátce přejedu s uznalým pohledem po dveřích, otevřených a vábících mě dovnitř čemuž nakonec neodolám a ladným pohybem usednu vedle něj a svůj pohled upřu před sebe. Nepočítám, že by mi odpověděl na otázku kam jedem a tak jen mlčky sedím, nevědomky si skousnu spodní ret.

Eriwenne Drreah - 09. května 2010 04:51

soukromá zpráva od Eriwenne Drreah pro Všimnu si smutného úsměvu i podtónu v jeho hlase, ale přejdu ho mlčením, je mi jasné, co chce slyšet, ale já svůj postoj měnit nehodlám. I když se tuhle noc stalo spoustu věcí, pořád šlo jen o jednu noc, stále ho prakticky neznám. Při poznámce o kavárně se lehce zašklebím, připomíná mi totiž, že budu brzy bez peněz, mám sice ještě pár dolarů v kapse, rozhodně dostatek na kavárnu, ale brzy si budu muset sehnat něco na přilepšení. Zalituju, že jsem těm klukům neprobrala kapsy, Aaren mě natolik rozhodil, že jsem na to úplně zapomněla. Nu což, stejně bych u nich nemohla čekat nějakou obrovskou částku, na to byli moc ubohý. A doma u barbíny a notoričky? To umělecký dílo by ztratilo celou svou hodnotu, kdybych je vykradla, nemělo to vypadat jako loupežná vražda... “A proto děkujme světu za to, že tomu tak je.“ Vesele se usměju, ale víc nedodávám, rozhodně se mu nechci svěřovat s nedostatkem financí, už vůbec, když je akutně nepotřebuju. Až moc rychle najdeme vhodnou kavárnu a nastane doba loučení. Vlastně mi to je docela líto, už jsem si zvykla na jeho okázalé pózy i archaismy, ač z toho nejsem zrovna nadšená, asi mi bude chybět. Navíc, přeci jen má něco do sebe. Před vchodem do podniku se zastavím a otočím se k němu. “Tak, tady se asi rozloučíme.“ V hlasu je znát špetka lítosti, ale chvilkové těžké ticho naruším odlehčeným pokračováním. “Sice jsi vážně nesnesitelnej, ale, přiznám se, budeš mi docela chybět. Byl jsi příjemným společníkem.“ Teď nastala chvíle, kdy bych se měla otočit, zamávat a jít, ale, ve skutečnosti se mi vůbec nechce, proto loučení ještě trochu natáhnu. “A kdyby si měl náladu, stav se sem, předpokládám, že mě tu najdeš.“ Chvíli mu koukám do očí, ale pak se definitivně rozhodnu opustit ho a mrknout se dovnitř, udělám několik kroků vzad a s rozporuplným, lehce melancholickým úsměvem se otočím čelem ke vstupním dveřím.

.Alex Gart. - 17. května 2010 11:53
	soukromá zpráva od .Alex Gart. pro To už jedno hlavně že ste přišel na to co tomu je.Vytáhnu z kapsy svazek bankovek a vtisknu mu jich několik do ruky.Rozhodnu se že nejlepší bude odsud zmizet znovu mu poděkuji nastoupím zpět do auta a odjedu pryč na schánění ubytování je už pozdě takže odjedu na nějakou lesní cestu kde bych se mohl chvíli vyspat.

Paní jeskyně - 26. května 2010 00:13

Tak, povinnost úspěšně splněna. Můžeme tedy začít hrát, ale rozhodla jsem se pro krok, který nemám ráda - a sice vyhození neaktivních hráčů. Neberte si to nějak osobně, to v tom rozhodně není a můžete pokračovat, ale prostě bych tady ráda zase nějaký čas měla jen ty, kteří mají čas napsat a hrají, za což jsem jim vděčná, protože ono to se mnou není lehké. Vše se pokusím vyřídit dnes, v rozumnější čas. :) Děkuji

Paní jeskyně - 26. května 2010 17:55
	A po x letech tady funguje Diskuse i Homepage! To je super! :)

Paní jeskyně - 26. května 2010 23:52

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Muž si převzal peníze, spokojeně se usmál a nechal tě odjet. Auto už nezlobí a jede se ti báječně. Víc než spravené auto za to ale může pocit úlevy, který jsi pocítil, jakmile jsi opustil parkoviště. Policie se zatím bát nemusíš, pumpař si ničeho nevšiml. Najít opuštěnou cestu není o několik kilometrů dál žádný problém. Zaparkuješ na okraji, abys neriskoval zbytečnou nehodu s jiným projíždějícím autem, a uložíš se ke spánku. Zhruba za dvě hodiny tě ale probere bušení deště o kapotu auta. Je to pěkný slejvák a v autě mimo to začíná být trochu zima. Jak se snažíš znovu uvelebit - je to teď mnohem těžší, protože jsi z auta už rozlámaný. Když znovu usneš, zdá se ti šílený sen. Běžíš, aby sis zachránil život, ale pak najednou padáš.. a přitom stojíš na místě, cítíš, že něco není v pořádku a ze tmy, která je kolem tebe hustá jako med se k tobě natahují neviditelné ruce a snaží se tě stáhnout k sobě.

Anastasiya Rumjanova - 27. května 2010 00:08

soukromá zpráva od Anastasiya Rumjanova pro "Ale přišel jsi ty. Ne oni," úsměv mě neopouští, jen si k tomu zastrčím vlasy za ucho. "Je v tom trocha psychologie. Jsi muž, ja žena, maš vuči mně meně předsůdku. Kdybych byla chlap, seděla by tady ona. Asi. Libiš se mi," poznamenám s mnohem veselejším úsměvem a stejně spokojeně pohodím hlavou. "Nebo ti to vadi?" zeptám se. "Jednat za ně? Mit zodpovědnost? Pověz, posloucham."

Paní jeskyně - 27. května 2010 00:32
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Budu teď neprofesionální," motor spokojeně zapřede a on se jen krátce podívá do zpětného zrcátka. "Zajímá mě, na co myslíš." Vjedete do ulic a uliček města, ale za okny je jen málo co zajímavého. Lidé a jejich obyčejný život, jen sem tam protkaný chladnými těly takových, jako jsi ty. A možná i ten, který sedí vedle tebe.

Aaren - 27. května 2010 10:26

soukromá zpráva od Aaren pro Loučení mi není příjemné, ale snad víc, než to, jsem překvapen slovy, která slyším. Potěšen též, ale tato skutečnosti mi dochází až v dalších vteřinách. "Jak se praví v mnohých románech, najdu si tě, stojíš-li skutečně o to," zvednu koutky úst v jednom z posledních úsměvů dnešní noci a přidám typickou úklonu. Víc netřeba říkat, své jsem řekl už dávno a loučení nemám rád už z principu, jenže tady přece jen váhám. Když se o několik kroků dál zastavím a ohlédnu, je na místě ten skutečně poslední úsměv.

Paní jeskyně - 27. května 2010 10:56

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro V internetové kavárně je přítmí rušené jen světlem z monitorů a světlem nad barovým pultem v rohu, za kterým sedí pánská obsluha. Počítačů je zde odhadem třicet, ale zapnutých je sotva polovina. Dva tři páry očí k tobě vzhlédnou, ale pak se vrátí zpět ke světu internetu a her. Páchne to tady potem a levným osvěžovačem vzduchu. Chlapík u pultu na tebe přátelsky mávne. Za sebou má ledničku a poličky s drobným občerstvením a skleničkami, kávovar vypadá nově, z boku je pak slušná řádka různých CD a DVD obalů, pravděpodobně plných. Kousek od baru jsou ještě dva regály s krabicemi a pořadači, zde bude zřejmě účetnictví a další věci potřebné pro chod kavárny. "Na net?" zeptal se rovnou a vytáhl modrý blok. V uších má strčené sluchátka, ale žádnou hudbu neslyšíš. Z brady mu trčí kuželovitý piercing a vlasy má stažené do ohonu, jinak vypadá obyčejně.

Rhiannon L. A. Delight - 27. května 2010 19:21

soukromá zpráva od Rhiannon L. A. Delight pro Chvíli se jen dívám z okna ven. Všechno mi sice přijde poněkud stupidní, než se rozhodnu co odpovědět. Pak teprve pohlédnu pro mě stále neznámému muži do tváře a krátce si jej zkoumavě prohlížím. ,,Proč jsem ještě naživu?“optám se narovinu sledujíc jeho výraz a čekám, co mi odpoví. Upřímně počítám s tím, že už dlouho to takto nebude. Automaticky si rukou projedu dlouhé vlasy, když raději pohlédnu před sebe, kde ubíhá cesta.

Phillip Preest - 27. května 2010 20:31
	soukromá zpráva od Phillip Preest pro Hm to, že jsem přišel já má tak svoje důvody Zamračim se krátce se podívám na dívku. Hezká je to ano, ale je to Ruska. Nevím jestli se dokážu zbavit té nenávisti k nim. "Nejde o zodpovědnosti, ale o určitém řádu, který prostě máme!" Chápu, že oni to můžou mít jiné, ale třeba taky ne. "Jak dlouho to bude trvat?"

Paní jeskyně - 01. června 2010 15:03

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Marc se na tebe krátce podívá a tehdy mu opět na tváři svitne drobný úsměv. "Protože jsem lovec," zahnuli jste a auto na dlouhé silnici přidalo na rychlosti. "Zabíjím, chytám a vracím zpět nebo lovím nové úlovky. Patříš do té poslední kategorie," odpovídá zcela klidně. "Kdybys měla štěstí, můžou se stát dvě věci. Oblíbím si tě já nebo on, ani jedno by nebylo špatné."

Anastasiya Rumjanova - 01. června 2010 15:20
	soukromá zpráva od Anastasiya Rumjanova pro "Řad je důležity, chapu. Vrchol vašeho řadu by se mnou šel?" zeptám se přímo, spokojeně. Cesta nám ubíhá, ale ještě máme nějaký ten kus přde sebou. "Proč tys šel na to misto? A ne vrchol vašeho řadu? Jsi podřadny?" neútočím, jen se prostě ptám. "Cesta ještě chviličku. Pak nevim par minut možna hodin. Neznam odpověď na takovou otazku. Omlouvam se.

Eriwenne Drreah - 04. června 2010 00:26

soukromá zpráva od Eriwenne Drreah pro Ještě stále v lehce melancholickém opojení vstoupím do kavárny, ale už první zavětření mě vrátí do reality. Zase mezi lidmi… Bohužel. Na tvář se mi zase vrátí obvyklý pohrdlivý, mírně znechucený výraz. Takový, který umí vyvolat jen představa celýho dne strávenýho v přítomnosti lidí. Jen letmo mrknu k pařmenům, kteří tu určitě strávili celou noc, ubožáci, takový už nejsou dobrý ani jako jídlo, je to přesně ten druh lidí, kterýmu místo krve v žilách koluje kofein a chinin. Dlouho ale neztrácím čas zíráním, raděj přistoupím k pultíku, odkud už na mě volá majitel. Nijak si ho neprohlížím, nasadím milý úsměv a odpovím. “Jo, na net, a rovnou nad deset hodin. Kolik to bude stát?“ Ihned vytáhnu lehce odřenou šrajtofli a poněkud lítostivě mrknu na její skomírající obsah. Nalší noci si budu vážně muset něco sehnat, jakkoli…

Phillip Preest - 10. června 2010 12:17
	soukromá zpráva od Phillip Preest pro Její otázky mě už pomalu začínají nudit. Je jako malá holka co chce pořád něco vědět. Já chápu, že v rusku to mají asi jiné a možná i skupiny v Americe to mají jiné, ale to je jejich věc. "Možná by šel možná ne! Proč jsem šel, protože jsem byl zrovna po ruce." Mrknu na rusku a usměju. "Už mi řekneš kam jedeme?"

Anastasiya Rumjanova - 13. června 2010 15:00
	soukromá zpráva od Anastasiya Rumjanova pro "Možna to byla špatna volba," brouknu si spíš pro sebe a otočím se k okýnku, abych se podívala ven. "Za našim bossem. Už tam budeme," oznámím prostě.

Paní jeskyně - 13. června 2010 15:32

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Auto ještě několikrát odbočilo, než jste se ocitli v podstatě na okraji města. Kolem prostorné cesty se rýsují vily zbohalítků, ale jsou mezi nimi i takové domky, které už dávno nejsou moderní a nechce se věřit, že někdy byly. U mnohých domů je vysoká zeď, aby náhodou někdo neviděl do zahrady - a přesně k takovému domu vjíždíte. Za bránou, která se za autem pomalu zavřela, stojí muž. Podle všeho dohlíží na to, aby do objektu nepronikl za autem někdo nevítaný. Dům je bíle omítnutý a kromě toho, jak je veliký, nezdá se být ničím zvláštní. Ruska vystoupí jako první a počká na tebe, pak tě beze slova vede nocí ke dveřím a dále do domu. Ani interiér není ničím zvláštní. Modernější kousky jsou střídány věcmi staršími, v některých případech jistě starožitnými. Vše je uklizené, srovnané a čisté, jako by tudy zrovna prošla služebná. Vyjdete po schodech do prvního patra a tudy ke zdobeným dvoukřídlým dveřím. Za nimi se nachází pokoj připomínající pánský salonek a pracovnu zároveň. Za stolem sedí podsaditý zamračený muž a mezi hrubými prsty žmoulá kus papíru. Tvůj půvabný doprovod mu řekl něco rusky a pak vás nechal o samotě. "Posaďte se," zabručel muž, ukázal na jedno z křesel před stolem a odložil papír. V jeho slovech se také odráží něco málo ruského přízvuku. "Jsem rád, že tady jste. Jsem Nikolaj Ivanovič Bogdanov, část mé rodiny už jste měl tu čest poznat."

Paní jeskyně - 21. června 2010 00:47

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Dobrý, vezmu si to až budete odcházet," mávl mladík rukou, skloněný nad sešitkem do kterého zapsal několik čísel čítající datum, čas a nakonec i číslo šest. "Fajn. Šestka je volná. Kdyby byl problém, stačí na mě houknout," tentokrát jen mávl k příslušnému počítači, který je daleko a zároveň i dost blízko k jeho pultu, ale přes rameno ti určitě koukat nebude. Počítač není nový a jeho okolí je značně ohmatané, ale není to nic hrozného. Systém neběhl v pořádku a na poměry kaváren také rychle. Pak už nezbývalo, než se vrhnout do víru internetu. Tady nastal drobný problém, ale stačilo jen okno prohlížeče zavřít a zase otevřít. Vyhledávač pak udělal většinu práce za tebe. Nutno říci, že aktuálních článků týkajících se sirotčince svatého Mikuláše jsi moc nenašla. Archiv článků jakéhosi malého deníku, kterou před několika měsíci ukončil svou činnost: Michael Smith přispěl sirotkům 13. října 2005 New York – Podnikatel Michael Smith přispěl minulé pondělí sirotčinci svatého Mikuláše na opravu důležitých částí objektu, který podle místních v posledních letech značně chátrá. Podle slov ředitele ústavu Petera Deninna peníze nepokryjí celý náklad, ale rozhodně jsou dobrou cestou k rozšíření sirotčince. Ten od roku 1998 funguje pouze z části, protože chybí prostředky na jeho modernizaci a udržení. V sirotčinci momentálně nachází domov 15 dětí, většinou z problémových rodin. (kd) Další použitelný článek je novějšího data, tentokrát pro noviny Daily News: Děti ze sirotčince sv. Mikuláše mají nový domov 28. září 2006 New York – Po několika letech se vedení sirotčince spolu se starostou dohodli na přestěhování celého sirotčince. Novým útočištěm dětem bude jeden z domů na předměstí. Vedení se k tomuto rozhodnutí dostalo po dlouhých pokusech sirotčinec opravit z vlastních zdrojů a darů. „Po finanční stránce něco takového nebylo možné,“ uvedl Petr Deninn při krátkém rozhovoru. Budovu bývalého sirotčince odkoupila firma Green States, která hodlá celý objekt opravit, zpříjemnit okolí a vystavět zde své nové pracoviště. Za chátrající budovu poskytla přestěhovanému sirotčinci nemalou částku, ovšem její výši nám nebyl nikdo ochotný sdělit. (K. Boow)

Phillip Preest - 04. července 2010 18:20

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Odpověď, kterou jsou dostal byla celkem logická. Měl jsem sice jistý špatný pocit, že by to mohlo být horší, ale naštěstí ne. "Dobře" Zamumlám si pro sebe a krátce se podívám do zpětného zrcátka jestli nás někdo nesleduje... Pomalu zajedu do zahrady a koukám jak se zavírá brána. Chápu, že bezpečnost musí být. Mají tu dobrou malou pevnost. Sundám si pás a pomalu vystoupím z auta. Čekám hlavně na zrzku, která mě provází. Snažím se prohlídnout každé místo kudy jdeme. Rodinu to určitě bude zajímat. Jenom se bojím reakce otce na to, že jsem sem jel bez Zoe. Mužovo zabručení se mi moc nelíbí. K návštěvě by se měl chovat zdvořileji. Nadruhou stranu jsou z Ruska takže žádné překvapení. "Phillip Preest" Řeknu stručně a krátce se podívám na dveře kam odešla zrzka. Předpokládám, že je mluvil o ní, že ona je ta část rodiny...

Paní jeskyně - 19. července 2010 12:00

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Řekla vám Anastasiya, proč tady jste?" jedním prstem stále přidržuje papír, který odložil, a dívá se na tebe. Prohlíží si tě. Za dveřmi zaslechneš nějaké šramocení a hlasy, ale co říkají nevíš, mluví totiž rusky. Jistě je to ale právě Anastasiya a nějací dva muži, které neznáš. Jejich hlasy jsou klidné, zřejmě mluví o něčem ne důležitém. Ovšem Nikolaj Ivanovič Bogdanov z tebe nespouští oči a čeká, co mu odpovíš.

Phillip Preest - 19. července 2010 17:14

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Ano, během cesty mi něco řekla. Souhlasně kývnu a na malý moment se zaposlouchám do hovoru, který panuje venku. Tak trochu mě sklame, že je to Rusky. Rád bych věděl o čem se tam baví. Každopádně doufám, že zabíjet mě je ani nenapadne, protože jak říkala, jsou tu nový a mojí smrtí by si moc nepomohli. Ze zamýšlení mě vytrhne pohled jejich bosse jak o něm mluvila Anastasiya. "Klidně mi to můžete zopakovat!" Být to někdo z rodiny tak ještě něco dodám, ale nehodilo by se to. Každopádně je to asi moje první takové jednání...

.Alex Gart. - 25. července 2010 01:54

soukromá zpráva od .Alex Gart. pro Polní cesta Potom co sem se probudil v autě kvůli zvukům deště,chvíli mě trvá něž si rozpomenu do jaké situace sem se dostal.Potom si vzpomenu na dívku v baru které sem mohl pomoct a né ji tam nechat s tim grázlem kterej ju takhle sundal.Celá moje mysl se zaobírá tím jak ho najít a pomstít se mu.tenhle pocit je pro mě docela neznámý,vždyky sem hleděl spíš na sebe než na ostatní a tědka tohle....Ještě k tomu kvuli nějaký kočce z baru která si hrála na upíra.Pokusim se opět usnou bohužel to už neni tak snadné,všechno mě bolí ale nakonec upadnu do neklidného spánku.Začnou se mě zdát velice podivné sny když se ke mě začnou natahovat ruce tak sebou prudce trhnu a probudím sem.Opět chvíli hledim do tmy a snažím se přijít na to co to mělo znamenat.O další usínání se už nepokoušim radši si zapálím a dál hledim do tmy a přemýšlím co dál.Do rána ještě pár hodin zbývá takže se rozhodnu někam kousek projet abych se rozptýlil zajedu do nějaké zapadlé dědinky na benzinku a nakoupim si pár krabiček cigaret nějaký pití a něco k jídlu.Odjedu na nějaký parkoviště kde se v klidu nasnídám a začnu obvolávat pár známejch jestli nebudou vědět něco o tom chlápkovi snažim se o něm vypátrat apsolutně cokoliv.Taky se pokoušim sehnat nějaký vybavení jako rádio abych mohl poslouchat policejní frekvenci a být v obraze.

Paní jeskyně - 25. července 2010 16:53

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Tedy, k problému.. mimochodem, přemýšlel jste o tom jaká je v posteli?" zeptá se se zubatým úsměvem, skousne právě vytáhnutý doutník, ale pak normálně pokračuje. "Jsme noví ve městě i v zemi a jako takoví jsme lehký cíl. Je tady jen málo upírů z Ruska a jak jste si všimli, jisté události v poslední době jasně ukazují na nás. Je to hnusná špinavá bouda!" práskl náhle rukou do stolu. "Potřebujeme podporu některého klanu, abychom si vybudovali vlastní základnu. Stačí nám pár týdnů, máme s tím už své zkušenosti. Sice ne v tak velkém městě, ale to bude jen minimální problém. Problém je v tom, že jsme navrhli spojenectví prvnímu, koho jsme potkali. Byla to chyba, nepopírám, že moje velká chyba. Ten masakr na vašem území je jejich práce, snaží se to narafičit tak, aby to vypadalo, že jsme tupé ruské ovce, které se chtějí jen krmit bez ohledu na jiné. Jestli chcete vědět proč to udělali, je to prosté – jeden z jejich, z Moozerů, měl se mnou už tu čest. Je to dávno, ale touha mstít se zůstává. Svým jednáním ale vzbudili velkou pozornost, když nebudeme jednat, mohlo by to nakonec uškodit všem a nejen nám," jen matně si vzpomínáš, že jsi o Moozerových slyšel. Pocházejí odkudsi z Evropy, konfliktní rodina, ale víc nevíš. "Na vás jsme přišli přes jednoho ze psů," odmlčel se, jako by čekal na tvou reakci. "Řekl nám, že jste bezkonfliktní, pobýváte zde dlouho a jisté postavení mezi ostatními také máte."

Paní jeskyně - 09. srpna 2010 19:24

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Tví známí a kamarádi nic nevědí. Popis není moc jasný a muž se zdá být poměrně tuctový, i na upíra. Zřejmě nebudeš mít štěstí, leda by ses vrátil na místo tragédie, ale ani to ti nemusí jinak pomoct. Cigarety mizí, ale udělal sis slušnou zásobu na to, abys s nimi vydržel ještě minimálně den. S rádiem je to podobné. Rádio samotné seženeš, ale ne tak, abys naladil policejní kanál. Na to by byla lepší vysílačka nebo pořádný přijímač, ale nic takového v okolí nemá. Zkoušíš další číslo. Kontakt je starý s Jess ses neviděl už celé roky. Telefon dlouho vyzvání. "Jo?" vyštěkne hlas do telefonu.

.Alex Gart. - 14. srpna 2010 00:48

soukromá zpráva od .Alex Gart. pro Když už začínám byt znuděnej z toho že sem se vlastně vůbec nic nedozvěděl.Napadne mě zkusit snad už posledního člověka kterej by mě mohl pomoct.Tím někým je Jess holka kterou sem neviděl snad deset let zkusim jí zavolat a už spíš z nervozity než s chuti si opět zapálím.Najednou se ozve krátké štěknutí do telefonu které mě vytrhne z rozjímání.Ahoj Jess tady Alex vím že sme se dlouho neviděli ale potřeboval bych se stebou sejít pokud bys na mě měla chvíli čas.Je to pro mě docela důležite podívej se na televizi a dojde ti proč.Vychrlím to ze sebe rychle jako jedinou větu a čekám co dostanu za odpověd.začínám být docela nervozní z toho že nemám tušení co všechno o mě fízli můžou vědět.

Phillip Preest - 14. srpna 2010 11:53

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Tiše sedím a poslouchám toho muže a celé jeho vyprávění. Je opravdu zajímavé, ale jaká v tom jsou pozitiva to nevidím. Poznámku o tom, že bych jí chtěl v posteli přejdu. Nevím jestli byla vhodná u jednání o jejich začlenění. Přejedu si ho ještě jednou pohledem a uznale kývnu hlavou. Říkáte mi tu zajímavé věci a nepochybuji o tom, že jsou pravdivé, nicméně stejně jako vy jste nenechal jednat Anastasiyu, tak i já nemůžu učinit hlavní rozhodnutí. Můžu vás přetlumočit mému otci, to je tak všechno co pro vás můžu momentálně udělat. Celou dobu se mu koukám do očí, protože chci vidět jak reaguje na má slova. Asi ho to nepotěší, ale je to bohužel fakt. Jistá hiearchie u naší rodiny funguje už po dlouhá léta a já nechci být ten kdo by měl něco měnit...

Paní jeskyně - 25. srpna 2010 11:30
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Co?!" zaječí hlas z telefonu znovu, značně podrážděně. "Jakej Alex? Televize..? Do hajzlu, kdo jsi k čertu? Znám spoustu Alexů," slyšíš nějaký šramot, pleskání bosých nohou o podlahu a pak zvuky nějaké přestřelky, jak zapnula televizi. Hudbu z reklamy na čokoládu, zprávy, snad milostný film. "Jakej program? Zprávy?" televize se přepíná postupně zpátky.

Paní jeskyně - 25. srpna 2010 11:49

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Hmm," promne rty, hlavu nakloní mírně na stranu a pak se ušklíbne. Jak jsi předpokládal, není s tvou odpovědí dvakrát spokojený. "Pokud to jinak nejde, jak říkáte, co mi zbývá? Mohu jen souhlasit a doufat, že vaše rodina bude natolik dobrotivá, aby nám pomohla," pokýval hlavou. "Umíme se odvděčit," dodal, snad aby tě o něco víc zlákal na svou stranu, abys chtěl pomoci. "V tom případě se asi rozloučíme, pokud nemáte něco na srdci..?" lišácky se usmál.

.Alex Gart. - 26. srpna 2010 22:15

soukromá zpráva od .Alex Gart. pro Nachviličku se zarazím a říkám si jestli sem neudělal chybu že sem řekl o těch věcech v televizi snad nedostane strach.Myslel sem si že mě dřív měla ráda tak snad si to tehdy myslela i ona.Promiň měl sem se představit pořádně Alex Gárt už je to pár let co sme se potkali a viděli sme se jen párkrát ale myslel sem že bys mě mohla pomoci už nevím na koho bych se měl obrátit.

Paní jeskyně - 30. srpna 2010 18:28

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "No chlape! Sakra! Vůbec jsem tě nepoznala! Nevyrost si trochu? Hrubší hlas, nebo tak? Neměla jsem vůbec tucha, kdo jsi!" zasmála se do telefonu a přepínání kanálů na televizi ustalo, opět zpravodajský kanál jako před chvílí. "A co bych v té televizi měla vidět? Není tu nic zvláštního? Cos proved? Vyvraždil školku?" opět se hrubě zasmála, ale tentokrát svůj smích rychle utla. "Jo, o tom bych asi neměla moc žertovat, každopádně tě v tý zatracený bedně nevidím a jestli jsi byl na koncertě svý oblíbený kapely a voláš mi jen proto, aby ses pochlubil, jak tě zabrala kamera v davu..," kýchla, pak začala šustit papírovým kapesníkem. "Sorry. Takže, o co jde?"

Phillip Preest - 31. srpna 2010 16:47

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Co vám zbývá? Jedině čekat! Koukám se na něj nebo se o to sapoň snažím, stejným výrazem jako on kouká na mě. Chvíli tam tak stojím a přemýšlím nad jeho slovy dokud se nezeptá ještě na to jestli bych měl něco na srdci. Nevím proč se na to ptá a už vůbec ne proč se tak tváří. "Ano, jednu věc bych měl, hodil by se mi odvoz zpět na místo, kde jsem nastoupil do vašeho auta!" Myslím, že to je tak jediná věc, kterou mám na srdci, a kterou bych opravdu chtěl, aby splnil. Vlbec bych se nezlobil, kdyby mě odvezla zase ta dívka...

Paní jeskyně - 11. října 2010 16:49

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Krátce mlaskl. Čekal něco víc, něco tak říkajíc lepšího, ne žádost o odvoz, ale co nadělá. Kývl. "Jistě. Rád vás znovu uvidím," ukončil vaše setkání, nenadšený, ale ani příliš zklamaný. Nebo si jen umí udržet vážnou tvář, ze které ty nic víc nevyčeš, ať se snažíš jak chceš. Jeho ruka sklouzla pod stůl, je pravděpodobné, že tam jsou místěna jakási tlačítka, a během okamžiku se dveře za tvými zády otevřely. Pokojem zavál odér silného pánského parfému. Oba muži cosi spěšně rusky vyřídili, pak už se pán domu otočil k tobě. "Grygory a Anastasiya vás doprovodí," tím to pro něj skončilo. Muž, kterému jsi byl svěřen, aby tě provedl domem až ke garážím nevypadala přátelsky. Kolínská z něj táhla celou dobu, jako by byla vytvořena jen proto, aby otravovala okolí. V garáži ti rukou pokynul k otevřeným dveřím naleštěného prostorného Mercedesu, autu jinému, než které tě sem dovezlo. Ovšem uvnitř něj na tebe čekala ta samá milá dívčí tvář. Chlapík sám si sedl na místo řidiče, aniž by se staral o zavírání dveří.

Paní jeskyně - 04. listopadu 2010 01:36

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro New York – listopad 2006 Chladný sychravý listopad není nic příjemného ani pro dávno mrtvé a znovu žijící, i když mnohem krvavějším životem. Jen ti, kteří mají dodnes výčitky, že se živí lidskou krví a zabíjejí proto, mívají lepší pocit, když nějakému tomu ubožákovi bez domova uleví od jeho podzimního trápení. Najít v dnešním New Yorku oběť nebo místo, kde přečkat den (a mnohdy obojí naráz) není vůbec těžké. Jen se musí dávat pozor na to, jak se odklidí tělo – jestli vůbec. I ty sama víš, že nejsi ve městě jediná, a podle novin, které se válejí na ulicích je jasné, že více než třičtvrtina vražd a masakrů je spáchána vašim rodem. Stojíš tady, na ulici, a noc už je hodně za svou půlkou. Světla neonů barů a reklam svítí do noci, stejně jako pouliční lampy, a z klubů duní hudba a trousí se poslední lidé. Opilí, někteří pod vlivem drog, jiní kupodivu střízliví. Několik z nich projde kolem tebe, nevěnují ti téměř žádnou pozornost. A někde za nimi a za hloučkem úplně jiných opozdilců spěchajíc právě do svých bytů a postelí, vnímáš drobný záchvěv někoho sobě rovného.

Aaren - 04. listopadu 2010 01:38

soukromá zpráva od Aaren pro Můj krok je pomalý, vybraný, hodící se do zámku či hradu starých dob. Čas pro mě nemá žádnou cenu, je to jen míra mezi dnem a nocí. Vzdálenost mezi hladem nasycením. Zastavím se sotva tři metry před tebou, rovný v zádech a s citelnou převahou, postrádající strach. "Neusínají se soumrakem, ani s pokročilou nocí, tak lehce se nabízejí, aniž by – byť jen trochu, váhali, zda dnešní noc nebude jejich poslední. Lidské děti, stále hloupější," pronesu výsměšně a linka rtů se stočí v neupřímném úsměvu. Ve tmě stojí vytáhlý štíhlý mladík, s pletí bledou jako svit měsíce a očima uhrančivé šelmy, která se vydala na lov. Rty jsou namalované, přesto neztrácí nic ze svého půvabu. Kolem lící se kroutí dlouhé tmavé prameny, chvíli jakoby živé a chvíli jen prostě zmáčené deštěm, hedvábné. Na sobě má vskutku netypický šat, už od pohledu hodný aristokrata nebo moderního vymóděnce. Černý kabátek, bílá košile s vysokým límečkem a bílým šálem, dlouhé kalhoty a pevné boty ukryté z části pod nimi.

Aime - 04. listopadu 2010 11:39

soukromá zpráva od Aime pro Další noc jako mnoha z jiných. Sychravý podzim a na zemi stopy smrti v podobě listí.. tak jako každý rok. Kolik je to vlastně let? Nebo.. spíš staletí? Zase jít, ulovit si nějakého mladíčka.. napít se, pak se postarat aby si nic nepamatoval a jít dál nocí.. k tomu si občas užít.. stále stejná rutina. Kráčím dál drobnými krůčky ztemnělou ulicí a poupravím si tmavý kabátek aby mě lépe chránil od sychravého počasí, když tu mi přejede přes nos zvláštní pocit.. Je tady.. jeden od nás.. Nemusím dlouho hledat, vyjdu tedy za ním. Zastavil se.. já také a s ledovým klidem královny se narovnám a prohlídnu si ho. Nakloním hlavu na stranu a pořádně si ho prohlídnu, v každém mém pohybu a gestu je rádoby nedbalá elegance kočky… Mohl by se oblékat jinak, doba pokročila pomyslím si škodolibě, ale jinak je docela hezký.. jako by přišel z viktoriánské doby. ale proč si probůh maluje rty? To bude někdě maškarní? „Ale přesto mají to co my nemáme“ pronesu klidně, už jsem se smířila s tím, že děti mít nemohu a nebudu, taky i s tím, že bloudím sama různými dobami.

Aaren - 04. listopadu 2010 22:46

soukromá zpráva od Aaren pro Rozšiřující úsměv odhalil bělostnou šňůru zubů, na které mají špičáky svou běžnou lidskou velikost. "A my to, o čem si nechávají zdát," hlas se v intonaci zlehka zvedl a způsobil tak dojem tichého přátelského popíchnutí. "Věru, myslím, že bytost lidská ani jiná není nikdy spokojena," s klidným svědomím přistoupím blíže,"vždy chce více dostávat a méně dávat," vzhlédnu k nebi s rukama v kapsách kabátku a vypadám jako zapomenutý básník, který přetrval na tomto místě věky a přesto nesešel nepříznivým počasím ani časem. Snad jen blikání neonů kazí ten dokonalý výjev. Hlavu skláním pomalu a dlouze, jako by v tom pohybu bylo víc. "Již dlouho jsem toužil poznat někoho nového. Nezkaženého léty, ne příliš divokého..," nechám slova splynout s tmou.

Phillip Preest - 05. listopadu 2010 19:01

soukromá zpráva od Phillip Preest pro "Nápodobně Ukončím definitivně náš rozhovor a dívám se na místo kam sahá. Popravdě jsem z toho neměl moc dobrý pocit, ale nic se nekonalo. Otočím se ke dveřím a přeměřím si pohledem toho chlápka, ale tvář mám stále stejnou. Nemám vůbec důvod ho zdravit. Asi je to nějaký poskok, či co. Ten jeho smrad mě už začíná docela štvát a dráždit v nose. Typický ruský... Ani nedomyslím co, protože by to opravdu nebylo příjemné. U auta si sednu na zadní sedadlo za spolujezdce řidiče a docela velkou sílou zabouchnu ty dveře. Onen řidič mě začíná štvát ještě víc. Myslím si, že opravdu není vůbec rád z mé přítomnosti. Alespoň je tady ta dívka, se kterou jsem sem přijel. "Mám takové tušení, že jsem vašeho otce nepotěšil" Chvíli jí sleduju a pak se podívám přes zrcátko i na řidiče, abych viděl jeho tvář...

Aime - 05. listopadu 2010 20:12

soukromá zpráva od Aime pro „Však ono by je to časem přešlo..“ v hlase se ozve tiché pobavení , ale potom zvážním a na čele se mi objeví drobná vráska. V klidu si ke mně přijde, jako bych byla nějaké plyšové kotě, ale to já přece nejsem! Znovu si ho změřím.. zvláštní taky kouká na hvězdy.. takto jsem strávila spoustu času svého nebytí, koukáním na nekonečný Vesmír…Rychle se vzpamatuju a sleduji opět jeho pohyb.. Nezkaženého léty? Jak dlouho tu bloudí? A.. kdo to vlastně je? „Nemyslím, že by vám něco bránilo.. jak jistě dobře víte, je nás spousta… „ nechám zbytek věty vyznít do ztracena, jestli nějak zareaguje.. „Taky tu už nějaký ten rok bloudím“ pronesu potom zamyšleně. *Rok? Spíš.. staletí.. a kousek*

Paní jeskyně - 17. listopadu 2010 23:49
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Ulice se vylidňují, ale tepajících těl je stále dost. Kluby svou otevírací dobu rozhodně nekrátí. Zužuje se jen nabídka, co se opilých a střízlivých týče. Občas zafouká, ale jinak se zdá, že se počasí mění klepšímu. Stále je však ve vzduchu cítit přirozený odér podzimu, nezaměnitelná a vyjímečná vůně, nebo spíš pocit?

Aaren - 17. listopadu 2010 23:52

soukromá zpráva od Aaren pro "Spousta, to slovo s plynoucím časem ztrácí na významu. Většina, na které jsem narazil, je fádní a moderní, tím špatným způsobem. Zběsilá ve všem svém jednání. Nemá to kouzlo, které by náš život mohl mít," odvětím. Zdá se, že jsem na podobným tématem přemýšlel. Při dalších slovech se usměji. Kouzelná bytost stojící opodál je věru kouzelná a být domýšlivější, gratuluji si k dobrému výběru. "Skutečně?" skloním zrak k milé tváři. "Snad je chyba ve mne. Snad nevěřím, že existují ještě zajímaví jedinci. Možná příliš toužím a žiji ve snu, ale kdo by mi to mohl upírat," smířlivě se usměji, "vždyť snílci jsou tak kouzelní," ukončím a jemným prohnutím rtů. "A přesto, povězte mi více o vás. Nevadí-li vám má společnost."

Anastasiya Rumjanova - 18. listopadu 2010 00:06
	soukromá zpráva od Anastasiya Rumjanova pro "Otec?" překvapeně mrknu. "Oh, myslite bosse.. da, je to možne," dodám trochu rozpačitě. Zvlášť proto, že o celé záležitosti toho hodně vím a najednou se tvářím, že je to vlastně jedno, že nechápu, co naznačuješ. Jenže v momentě se vše mění. "Nepotěšil. Škóda. Počitat s uspěchem okamžitym je blaznovstvi. Řika se to tak?"

Paní jeskyně - 18. listopadu 2010 00:12
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Jen co jsi zavřel dveře, auto se pomalu rozjelo. Muž se tváří vážně a situaci v zadu kontroluje jen zběžně, bez nějakého konkrétního výrazu. Napodruhé si všimne, že se na něj díváš, ale věnuje ti jen suchý pohled a nic víc. Auto se pomalu pohybuje ulicí a ty můžeš i přes ztmavená skla vidět míhající se světla pouličních lamp.

Aime - 20. listopadu 2010 05:58

soukromá zpráva od Aime pro Náš život má nějaké kouzlo? Nakloním v zamyšlení hlavu a prohlídnu si ho znovu, hezky se usmívá i když vypadá na zdejší dobu přeci jen podivně. Když je blíž a koukne na mě tak jen polknu. Na jeho otázku odpovím už s klidem ledové královny prosté: „Ano“. Ale on pokračuje dál.. „Možná tu jste hodně dlouho a proto tomu nevěříte“ usměju se na něj. Ano snílci jsou kouzelní, ale jen do té doby než spadnou z výšky rovnou na nos. Tohle mu však nahlas nepovím, proč taky? „Nevadí,snad.. nejprve ale bychom se mohli představit pane. Mě říkají Aime“ začnu a lehounce kývnu hlavou. Nemám moc ráda, když se lidi i nelidi vyptávají na můj život neživot. Proč to vlastně chce vědět? Něco po mě určitě chce, ale co? Zabít nudu v běhu neživota a v běhu staletí?

Aaren - 23. listopadu 2010 03:09

soukromá zpráva od Aaren pro "Ach, odpusťte mou nezdvořilost. Byl jsem vámi a našim setkáním příliš zaujat," omluvím se spěšně, "moc mne těší, drahá Aime. Mé jméno je Aaren Cornwallis," hluboce se ukloním, jednu ruku za zády, druhou na hrudi. Nezdá se, že by mi to činilo jakékoliv potíže, stejně, jako se tomu neculím. Zřejmě je tedy pro mě takové chování běžné, podobně, jako jsem se málem zarděl, když jsem zjistil, jak nezdvořile se zde vybavuji, aniž bychom znali svá jména. "Málem neodpustitelné, ale doufám, že mi má neomalenost bude odpuštěna," napřímím se a chvíli, jako bych nad něčím váhal. Napětí však během okamžiku zmizí. "Stejně tak snad prominete mou troufalost vyřčenou dříve v otázkách. Jen, je mi s vámi příjemně a pravdou je, že jsem již dlouho nepotkal někoho s kým by bylo tak snadné mluvit," usměji se, "lehce, jako když vánek čechrá koruny stromů." Pohled k obloze však znovu nezvedám, abych podtrhl krátkou lyrickou vložku svého chování, a místo toho stočím za záda i druhou ruku. Vypadám více odměřeně, ale snad je to tak lépe. "Je smutné, jak mnoho konvenčních povinností mizí, když srdce již netluče a přitom přejdou léta a já se cítím stále tak živ, a mlád," opět lehce prohnu rty do milého úsměvu, jak jen to s mým melancholicky působícím vzhledem jde.

Aime - 24. listopadu 2010 17:23

soukromá zpráva od Aime pro Pousměju se a lehce kývnu: „Těší mě Aarene“ odpovím mu a z mých gest je jasné, že jsem nepatřila kdysi mezi zrovna nejchudší část… Bylo to dávno.. Mexiko.. Opět promluví, má hezky hlas docela.. Při zmínce o dopuštění si ho znovu změřím a nakloním trochu hlavu na stranu: „Snad..“ odpovím mu tiše. Ten se asi musí hodně nudit, když se rozhodl se mnou se tu vybavovat.. i když vypadá trochu jako panák, tak své kouzlo má to se musí nechat. „Vidíte a já si vždycky myslela, že skoro všechny ženy jsou upovídané, takže nic zvláštního“ se na něj. „Jak.. dlouho jste vlastně tady?“ vyletí ze mě otázka dřív než se vzpamatuju a ne nemyslím tady.. jako tady se mnou pač to je pár minut. Přistihla jsem se, že by mě docela jeho příběh zajímal.. a hodně. „Prominu“ odpovím tiše a zamyšleně. Proč mám najednou pocit, že si se mnou hraje jako kočka s myší? Mám čekat, jestli skočí? „To je naše prokletí i štěstí.. stále mladí –staří“ odvětím mu tiše.

Aaren - 03. prosince 2010 01:15

soukromá zpráva od Aaren pro Tvář mi opět změkne úsměvem. Jen oči, oči jako by stále bloudily kdesi daleko, a nyní snad i víc, než dříve. Žít vzpomínkami, nebo žít lépe vžít ve vzpomínce? "V Americe? Necelá tři desetiletí. Na svět jsem však přišel Léta Páně osmnácet sedmnáct, k našemu rodu.. mne pojí rok osmnácet čtyřicet tři. V obojím případě chladné anglické léto," zatvářím se téměř provinile. "Od té doby mám jen málo co na práci," ukáži rukou ulicí. "Neprojdeme se?"

Aime - 07. prosince 2010 08:59

soukromá zpráva od Aime pro Trochu smutně se pousměju a nadechnu se čerstvého vzduchu, který začne proudit do mých mrtvých plic. Nemusím dýchat, ani pít, ani jíst.. a přesto jsem stále tady. Takže angličan.. Pečlivě a soustředěně ho vyslechnu rozhodnuta si to zapamatovat a znovu si ho zamyšleně prohlédnu. Jakmile zmínil návrh procházky, tak mi tělem projde slabé chvění. Ale proč taky ne, stejně tahle noc by byla jako spousty jiných a možná je čas na změnu. “Jako většina z nás“ , odvětím a pak udělám pár krůčků k němu. „Můžem.“ Přikývnu a vykročím ulicí.

Aaren - 10. prosince 2010 12:36

soukromá zpráva od Aaren pro Zdvořile nabídnu dámě své rámě, ale do ničeho ji nenutím. Ať sama uzná, zda ho chce přijmout nebo ne. Ostatně, už mi přísluší chovat se k ženám zdvořile, ačkoliv je pravdou, že občas zapomenu na dobré vychování v ohledu představování se. Jsem zde už dlouhý čas, zahloubán v myšlenkách, které převracím na jazyku desítky let. Teorie, estetická i etická hlediska. A to vše se na mně podepisuje, aniž bych o to nějak zvlášť stál – avšak toto uvědomění si přichází jen občas, když jsem sám se sebou na vteřinku nespokojen. "Možná byste se divila," řeknu měkce, "ale mnoho z našeho rodu se angažuje v ryze lidských záležitostech. Na jiných místech to možná není natolik zřejmé a patrné, ale je zde několik opravdu velkých společností, které jsou řízeny rodnými," pokračuji zasvěceně. "Ovšem, není se čemu divit. Někdo musí uklízet to, co jiní nadrobí," usměji se.

Paní jeskyně - 10. prosince 2010 12:39

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Jen co přejdete silnici a ocitnete se blíže parčíku, kde jistě obvykle posedávají lidé a druží se do skupin, přinese sebou vítr pach pálených věcí. Dým není silný, na rozdíl od zápachu. Ten, jak můžete zjistit pohledem, pochází z hořícího barelu na rohu jednoho z domů, lépe řečeno výklenku mezi dvěma domy. Na svědomí ho mají bezdomovci, kteří nepočítají v nočním hodinách s návštěvou policie nebo dokonce hasičů, aby barel zhasili. Stále, ani po letech používání, není zapalování čehokoliv v rámci města povolené, pokud se nejedná o soukromé zahrady nebo objekty, například střechy, kde se griluje. Zapálit jakýkoliv oheň ve městě, ať na ulici nebo v parku, znamená dostat tučnou pokutu a sklidit spoustu rozhořčených a nechápavých pohledů nejen od státních zaměstnanců, ale také od kolemjdoucích. Jdete hlouběji do parku a tma vás pohlcuje. Je to jeden z těch, kde není přímo zavedené osvětlení, protože se zde není kde skrýt – křoví, či spíše živé ploty zničené ničeho si nevážící mládeží, nepředstavují žádné riziko, stejně jako stromy. Ani za ty by se nikdo neschoval. Navíc sem dopadá poměrně dost světla z okolních ulic, i když to není ideální.

Ravan De Toskentta - 10. prosince 2010 12:59

soukromá zpráva od Ravan De Toskentta pro “Těžko bych mohl odporovat, Cornwallisi,“ Ozve se za vámi posměšně. “Vyšel sis na procházku s další dámou? Úlovek do již tak početné sbírky? A oháníš se přitom prací někoho jiného, se kterou nemáš ty, ani tvoje.. rodina.. nic společného,“ Kde jsem se za vámi vzal kdy nevíte. Není ze mě nic cítit. Upířina, zpropadený prašivý vlkodlak, ani člověk. Jen pánský parfém a lehký odér pracího prášku s aviváží. “Mohli bychom město vyčistit i od jiné lůzy,“ Dodám povýšeně. Přitom se usměji na ženu, které to jistě nedalo a věnovala mi pohled. “Řekl bych, že Cornwallis má čuch na nádherné ženy,“ Zalichotím ji a jeho probodnu pohledem.

Aime - 10. prosince 2010 14:00

soukromá zpráva od Aime pro Pousměju se a s přirozenou elegancí se do něj jemně zavěsím. Procházka by mohla být fajn, stejně bych se tulala ulicemi, možná si sehnala něco k jídlu.. nebo si četla.. klasický můj program několik desetiletí i víc. A pak promluví, já nejsem jako on, nepletu se v rámci možností do života smrtelníků, nechávám je žit a sama si žiju po svém, je pravda že místy se naše cesty zkříží, ale nic tak velkého to není.. Oni se probudí po zajímavé noci, příjemně unavení a otupělí a já najezená. "Já se nepletu pokud možno mezi záležitosti smrtelníků a proto ani nevím upřímně, jestli o tomto chci něco vědět." odvětím na jeho poznámku, v tom se ozve neznámý hlas za námi, cítm z něj.. něco divného ale vlkouš to není a upír.. taky podle všeho ne. Otočím se a nakloním hlavu a s gestem ledové královny si ho prohlédnu. Samolibý a arogantní, zhodnotím ho hned bleskově a pak se rozhodnu ho už ignorovat. Nevidím důvod proč se takovým floutkem zabývat, ať je kdo je. Slušnosti moc nepobral a je příjemný a skromný asi jako Paris Hilton..

Aime - 10. prosince 2010 14:01

soukromá zpráva od Aime pro Pousměju se a s přirozenou elegancí se do něj jemně zavěsím. Procházka by mohla být fajn, stejně bych se tulala ulicemi, možná si sehnala něco k jídlu.. nebo si četla.. klasický můj program několik desetiletí i víc. A pak promluví, já nejsem jako on, nepletu se v rámci možností do života smrtelníků, nechávám je žit a sama si žiju po svém, je pravda že místy se naše cesty zkříží, ale nic tak velkého to není.. Oni se probudí po zajímavé noci, příjemně unavení a otupělí a já najezená. "Já se nepletu pokud možno mezi záležitosti smrtelníků a proto ani nevím upřímně, jestli o tomto chci něco vědět." dvětím na jeho poznámku, v tom se ozve neznámý hlas za námi, cítm z něj.. něco divného ale vlkouš to není a upír.. taky podle všeho ne. Otočím se a nakloním hlavu a s gestem ledové královny si ho prohlédnu. Samolibý a arogantní, zhodnotím ho hned bleskově a pak se rozhodnu ho už ignorovat. Nevidím důvod proč se takovým floutkem zabývat, ať je kdo je. Slušnosti moc nepobral a je příjemný a skromný asi jako Paris Hilton..

Aime - 10. prosince 2010 14:01

soukromá zpráva od Aime pro Pousměju se a s přirozenou elegancí se do něj jemně zavěsím. Procházka by mohla být fajn, stejně bych se tulala ulicemi, možná si sehnala něco k jídlu.. nebo si četla.. klasický můj program několik desetiletí i víc. A pak promluví, já nejsem jako on, nepletu se v rámci možností do života smrtelníků, nechávám je žit a sama si žiju po svém, je pravda že místy se naše cesty zkříží, ale nic tak velkého to není.. Oni se probudí po zajímavé noci, příjemně unavení a otupělí a já najezená. "Já se nepletu pokud možno mezi záležitosti smrtelníků a proto ani nevím upřímně, jestli o tomto chci něco vědět." dvětím na jeho poznámku, v tom se ozve neznámý hlas za námi, cítm z něj.. něco divného ale vlkouš to není a upír.. taky podle všeho ne. Otočím se a nakloním hlavu a s gestem ledové královny si ho prohlédnu. Samolibý a arogantní, zhodnotím ho hned bleskově a pak se rozhodnu ho už ignorovat. Nevidím důvod proč se takovým floutkem zabývat, ať je kdo je. Slušnosti moc nepobral a je příjemný a skromný asi jako Paris Hilton..

Phillip Preest - 10. prosince 2010 23:28

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Sleduji lampy, kolem kterých jedeme a poslouchám slova té ženy. Občas se na ní podívám stejně jako na jejího řidiče, který mi byl už od prvního pohledu nesympatický. Nemám rád rusáky a nic se na tom asi nezmění. V autě je najednou ticho. Otočím se na ženu a krátce se usměju. "Nevím jestli se to říká přesně takhle, ale je to pravda" Cítím se už relativně v bezpečí, rozhodně víc jak v jejich domě. Domů se mi však vůbec nechce, protože tam bude doslova výslech a Zoe mě asi zabije na místě za moje nečekané zmizení. Popravdě se divím, že mi ještě nikdo z nich nevolal...

Paní jeskyně - 10. prosince 2010 23:32

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Kolem oken se stále míhají pouliční lampy, občas, pokud oknu věnuješ nějakou pozornost, zahlédneš i siluety lidí. Je pozdě, ale tohle město nikdy nespí. Z klidné zbohatlické čtvrti vjíždíte do města, poznáváš jeden levný bar s nechutně otravnou a pozornost přitahující reklamou, která na boku domu bliká dnem i nocí. Víc o něm však nevíš, vypadá to jako velký striptýzový pajzl. Řidič se cestou tváří stejně až začínáš mít pocit, že je to jeho profesionální výraz. Skutečný.. správný řidič. Vzápětí to s vámi v autě trhne. Jsi odhozen na bližší stěnu auta, milá zrzka letí na tebe. V záchvěvu leknutí se sice pokouší využít svých schopností, ale stačí to jen k tomu, aby ubrzdila náraz rukou – zničila tak kus plastové výlože dveří, ale obličejem narazila na sklo. Křupnutí bylo tiché, ale krátce bolestivě vykřikla. Řidič ti zmizel z dohledu, zřejmě s ním náraz taky slušně švihl. Nevíš, že by měl pás. Z ulice k tobě doléhá zvuk autoalarmu, který nepříjemně ječí na všechny strany. Světel, která blikají a svítí je víc. Projelo kolem vás auto. A v tu chvíli uslyšíš protočení kol druhého auta. Nic moc ale nevidíš, protože skla na bocích vydržela, jen popraskala, a čelní sklo, ačkoliv je rozbité na milon kousků, ti díky zvednuté sešrotované kapotě před ním taky nenabízí nejlepší výhled.

Phillip Preest - 10. prosince 2010 23:51

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Po mém krátkém potvrzení toho, co říkala Anastasiya už všichni mlčí. Je to skoro až nepříjemné, ale já nemám potřebu začínám rozhovor. Koukám se z okýnka a všimnu si baru co jenom podle cedule vypadá jako ten nejlacinější pajzl. Z takových se mi vždycky dělalo špatně. Zamračím se a jenom pokynu hlavou, jak něco takového může existovat a znovu se otočím na ženu. Cesta trvá nepříjemně dlouho, to si holt nevyberu, mohl jsem také jít pěšky. taky by jsi na to mohl trochu šlápnout. Je mi jedno jestli se umí číst moje myšlenky nebo ne. Krátce potom auto trhne a všechno se děje tak rychle. V tom okamžiku mě napadne jediné, nemám pás. Většinou si ho dávám, asi jsem na to zapomněl při nastupování a z toho jak mě rozhodil ten vepředu. "Tohle není dobré! Jste v pořádku?" Nelíbí se mi co se tu děje, nevěřím, že to byla jenom nehoda. Pomalu se seberu a posadím se zase na sedačku. Chytnu se za hlavu a začnu se rozhlížet kolem sebe jestli neuvidím něco skrz okna.

Aaren - 15. prosince 2010 13:42

soukromá zpráva od Aaren pro "Zajisté," souhlasím, ač jsem zaskočen tím, že se nezajímá o lidi. Nějak jsem si za tu dobu zvykl, že lidé jsou stejným tématem, jako psi a kočky, a tudíž se mu věnuje určitá pozornost. Ne zase tak vzdálená od chovatelství, neboť v mnohém by se to k tomu dalo přirovnat. Vše však kazí příliš tichý příchod jednoho z vyšších. Po způsobem však nižších. Musí být velmi dobře informován, když mě našel – ale za jakým účelem. Otočím se k němu s měkkým, ovšem nepřátelským úsměvem. "Ano, souhlasím. Zbavme město nevychované frackovské smetánky," souhlasím s ním klidně. "Vzhledem k okolnostem si dovolím slečnu nepředstavit. Drž se dál," sdělím mu. Nechci se s nikým pouštět do zbytečných rozbrojů, ale jeho a společnost, která mu patří, věru nemám rád. "Pojďme," vyzvu Aime usměvavě, "jaké téma vás tedy zajímá?"

Aime - 21. prosince 2010 20:37

soukromá zpráva od Aime pro Nechci vzpomínat na to jaké bylo cítit teplo, chlad, tlukoucí srdce, dech.. Proto se lidem svým způsobem vyhýbám. Vyhovuje mi to být většinu času sama. Pokračujem dál mlčky tedy, je mi jasné, že mu musím připadat minimálně divná. A pak on.. ať byl kdokoliv. Myslím si o něm své, ale přesto mě zaujalo, že mě nechce představovat. Že by mě chtěl chránit? Krátce po něm kouknu a potom se na něj usměju, cizince už neberu na vědomí, znovu se do něj jemně s přirozenou elegancí zavěsím. „Jako většinu.. knihy, příroda..nu a stejně jako asi každý z nás mám blízko k dějinám“ pronesu neutrálně. Ano mám ráda tyto věci, bývalo mi líto, že se o ně nemám s kým dělit. Jsou tady bytosti mnohem starší, jak tady tak dlouho dokázali vydržet? Já jsem tu vlastně relativně chvíli a mívám místy pocit, že se z té samoty zblázním.

Anastasiya Rumjanova - 25. prosince 2010 13:58
	soukromá zpráva od Anastasiya Rumjanova pro "Aah..," držím se za nos ze kterého mi po bradě stéká tmavá, krvi už tolik nepodobná, tekutina. "Što to..," nehledě na nos a vlastní zranění, která ovšem zřejmě nejsou tak vážná, vyrazím jediným kopnutím dveře a vyběhnu ven.

Paní jeskyně - 25. prosince 2010 13:58

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Pořád ale páchne dost jako krev, tehdy si uvědomíš, že kromě vaší krve cítíš i tu lidskou. To už ti ale tvá průvodkyně utekla z auta. Okýnky nic nevidíš, ale vykopnutými dveřmi si všimneš hned dvou nabouraných aut. Z jednoho se někdo pomalu dostává okýnkem u řidiče ven. Silně krvácí z obličeje a ramene, také z rukou. Člověk. Váš řidič nedělá nic. Jen leží na sedadle a nehýbá se. Hluk venku se stupňuje. Rozeznáváš sténání a.. dětský pláč? Na okamžik ještě zahlédneš Anastasiyu, tak obíhá auto a něco rusky řve, ale vůbec jí nerozumíš. Kroky, či spíše běh, několika nohou, šum větru a střelba.

Phillip Preest - 25. prosince 2010 14:45

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Chvíli koukám na zakrvácenou Anastasiyi, která rychle jedná. Myslel jsem si, že to nebude jenom tak. Koukám na ní jak vykopává dveře a vybíhá ven. Nelíbí se mi to, vůbec se mi to nelíbí. Pomalu vystoupím z auta a koukám se kolem sebe. To, že cítím lidskou krev je dost lákavé. Na chvíli se podívám po zraněných lidech a zaposlouchám se, jak sténají. Dokonce uslyším dětský pláč, nářek. Sakra co se děje! Pokud to jsou členové jinýho klanu, nesmí mě s ní vidět. Naše rodina by měla průser a ten si nemůžeme dovolit. Nemůžeme ztratit naše postavení. Přes všechny tyto myšlenky k ní doběhnu nebo se jí aspoň snažím dohnat. "Sakra! Co se tu děje?" Koukám kolem sebe, kde jsou střelci...

Aaren - 05. ledna 2011 01:31

soukromá zpráva od Aaren pro Zaujme mne. Překvapen nejsem, jen zaujat, a proto s naprostou okamžitostí reaguji. "Poesii, nebo prózu?" zeptám se, nadšení čiší z mého hlasu. Kam se jen poděla má melancholická přirozenost, můj smutný úsměv prostupující časy. "Miluji prózu, ale věru ji neumím psát. Pokoušel jsem se, ale mé pokusy byly velmi nepříjemně a nechvalně hodnoceny mnou samotným, tudíž se k nim jiní ani nedostali. A poesie, ta je pro gurmány. Píši ji, a věřím, že dobře, když jsem vydal dvě sbírky, ačkoliv je to už dávno a dnes zřejmě nejsou k sehnání, ale ta chuť slávy balancující na cípu měsíce je nezapomenutelná. Ovšem číst, ty cizí podivné myšlenky, rýmy, hledat smysl, nikdy jsem tím nebyl zaujat více, než vlastním psaním," přiznám se. "Není nic krásnějšího, než se vyslovit dívce uchu libým veršem. Kdepak povídka, nebo článek, jen verš, i ty sebeméně povedené jsou lepší, než prozaické vyjádření. Co myslíte? Nebo tak holduji slovu básníka jen já? Snad jej příliš nadhodnocuji, uznávám, ba rovnou uctívám," provádím slečnu parkem a téměř nevnímám okolí, jen své myšlenky a ji. "I ty zpropadené hulváty mám rád, Bukowského, například. Má to kouzlo, i když zcela jiné, než jaké mnohdy umí nabídnout prosté kouzlo noci," dodám. Ihned se však nadechnu k dalšímu. "Víte, však, mrzí mne, a o velice, že psát o nás není nikterak snadné. Rád bych popsal tu dokonalost osamělosti, to zoufání v hladu, kdy jediným vysvobozením je krev, avšak na tuhle dobu je to příliš obyčejné, nezajímavé, snad i přejezené. Společnost je plná umění o nás, mnohdy tak zcestného, ale populárního. Těžko bych pronikl do davu s nejvnitřnějšími pocity, které jsou lidem blízké a přitom vzdálené. Alegorie, možná, ale kdo by pochopil?" zamyslím se.

Anastasiya Rumjanova - 05. ledna 2011 22:09
	soukromá zpráva od Anastasiya Rumjanova pro "K semi! Podlaze!" mávnu rukou, abych našeho hosta a chráněnce dostala dolů. V ruce už držím zbraň, podle toho, že mám dlaň i prsty od krve jsem ji někomu pravděpodobně sebrala.

Paní jeskyně - 05. ledna 2011 22:09

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Zjišťuješ, že auta tady stojí čtyři. Dvě nabouraná – vaše a nějaké lidské rodiny, v jejich autě skutečně pláče asi dvouletá holčička. Lidský řidič má zakrvácenou hlavu, očividně je mrtvý. Vedle něj sténá žena, zřejmě manželka, ale nic bližšího o jejím stavu nevíš. Anastaysiya se krčí právě za lidským autem a kouká na třetí, které stojí asi pět metrů od něj. Z okýnka tohoto auta někdo střílí. Upíři, zcela jistě. Kolem ucha ti svistne kulka. Doslova cítíš její stříbrnou vůni. Čtvrté auto stojí až na pomyslném konci ulice a zdá se, že za zavřenými ztmavenými skly někdo jen vyčkává a dívá se. Otázkou je kdo a koho z vás vlastně útočí – na vaši rodinu, nebo na tu Anastasiyinu. Podle toho, co jsi slyšel od jejich vůdce, nebo také otce rodiny, Nikolaj Ivanovič Bogdanov, by to vypadalo na útok na ni a řidiče, jenže kdyby někdo věděl, že tam jsi a že vás prosili o pomoc ohledně upevnění své pozice ve městě, nebylo by zase tolik divné, kdyby se někdo pokusil zastrašit tebe. Nebo rovnou všechny. Žena v autě ošklivě zachrčí. Tvá ruská přítelkyně zatím oplácí palbu, ale s jakou úspěšností je otázka. A pak přijde osudná dávka z kulometu, ze čtvrtého auta. Kulka se ti provrtá ramenem, ale po chvilce paniky je jasné, že ti nic nehrozí. Tyhle kulky stříbrné nejsou.

Anastasiya Rumjanova - 05. ledna 2011 22:10

soukromá zpráva od Anastasiya Rumjanova pro "Svíně!" ulevím si a opřu se zády o auto. Sténání ani dětskému pláči nevěnuji pozornost, jde to mimo mě a není to má starost. Pořád nevím, jestli bojuji o svůj vlastní holý život, nebo je to jen špatně časované upozornění, protože střílí už docela dlouho. "Jsi v pořadku? Nevim o co jde, ale není to dobře," je slyšet, jak se mi třese hlas a jak mám problém udržet angličtinu.

Phillip Preest - 05. ledna 2011 23:02

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Chvíli se koukám po střelcích než mě upozorní ať se sehnu. Ten její přízvuk mi popravdě trochu vadí. Nikdy jsem neměl rád Rusko, možná po téhle přestřelce změním názor, možná ne. Podívám se na An, která sebe zbraň a začne pálit po střelcích. Překvapuje mě, že má něco takovýho u sebe, ale vzhledem k tomu co se stalo předtím je to snad i pochopitelné. "Uf! doprdele!" Zahlasím do prázdna, když kolem mě proletí kulka. Může to vypadat až divně, že si tu takhle povídám. Kouknu se kam narazila a pak stočím pohled k autě plnému lidí. Cítím jejich krev a hrozně mě to láká. Olíznu si špičáky a trochu je i vycením jako vždy, když útočím na svou oběť. Chytnu se za hlavu a snažím se na to jídlo nemyslet. Útěcha, že to jsou rodiče nepomáhá a ani to malé dítě, které uvnitř pláče. Škubnu sebou, jakmile ucítím ránu. "ááá kurva!" Neřvu moc, ale i tak to bolí. Podívám se na ránu a hlavně na svojí bundu a oblečení, které mám zničené. Mám poměrně vztek, rána se za chvíli zahojí, co je horší, oni stále nepřestávají... Snad to zvládne Už mě to nebaví, kývnu na An a co největší rychlostí vyrazím nejbližší ulicí, která vede od nich a zároveň tam, kam nedostřelí a neuvidí. Nemířím však dál ulicí, ale k požádnímu žebříku na nějakou budovu. Chci se dostat na střechu, abych si je mohl pořádně prohlédnout a oni nás zároveň nebyli schopní vypozorovat...

Paní jeskyně - 07. ledna 2011 14:15

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro New York – listopad 2006 Informace se nesou podsvětím rychle a mnohdy vlastně vůbec nejde o podsvětí, ačkoliv to tak média rády nazývají. A jak víme, média hrají v životech lidí velkou roli. Mají skutečnou moc. Sama to moc dobře víš, když se ohlížíš zpátky v čase a nebo pročítáš noviny, případně koukáš nebo posloucháš zprávy v rádiu. Vraždy, ano, brutální, nechutné, ale vždy s přijatelným vysvětlením. Za poslední dva roky čtyři sérioví vrazi, hrdinně dopadeni policií nebo tajnými jednotkami – bohužel, vždy feťáci nebo podobné existence, ale jen pomálu skutečných pachatelů. O tom, co žije hlavně v noci, se mlčí. Vědeckofantastickým časopisům věří jen nadšenci, ale ne obyčejní lidé. Navíc, kdo by si mezi úžasnými zprávami o UFO všímal nějakých upírů, když tyhle legendy jsou tady odjakživa. Malou výjimku tvoří bulvár, ale jeho důvěryhodnost klesá právě s tím, jaký typ novin představuje – i když sem tam poukazují na skutečné činy a málem i viníky, nicméně, mezi zprávami o nových prsech Pamely Andersenové nevypadají reálně. A nakonec, kdo z těch prostých lidí by chtěl připustit, že svět je mnohem krutější a ovládaný úplně někým jiným, než se zdá. Informace se šíří rychle a podsvětím, které si mezi sebou většinou na nic nehraje, jsou to i vcelku uvěřitelné informace. A tak tě ve schránce vhozená bělostná obálka zase asi tolik nepřekvapí. Mezi těmi reklamními a účty se docela slušně vyjímá. Drahý jemný bílý papír, přesto hrubý, aby skrz něj nebylo jen tak vidět. Pevně zalepený, s adresnou hlavičkou vytisknutou namodralým úhledným písmem. Ovšem razítko pošty žádné. Po otevření z obálky zavoní lehce parfémovaný papír, nějaká květinová vůně. List je úhledně složený, též natištěný, bez data v záhlaví. Vážená slečno Goroděcki, doslechli jsme se z důvěryhodného zdroje o Vašich aktivitách, schopnostech a efektivitě práce. Rozhodli jsme se učinit Vám nabídku. Výši Vašeho honoráře domluvíme, pokud se rozhodnete tento dopis neignorovat, na smluveném místě, kde se jak jinak dozvíte i více o celé věci. Můžeme říci jen to, že se jedná o delikátní záležitost a byli bychom rádi, aby celá věc zůstala pouze mezi námi. Pokud jste se rozhodla naši nabídku přijmout, dostavte se zítra v pět hodin před restauraci Zhong-Rang poblíž hlavní třídy. Bez podpisu, žádné další informace. Slyšíš šramocení klíčů v zámku vchodových dveří, ránu, když dveře někdo zamřel a hlasitý mužský halas nesoucí se chodbou tohoto domu. Někdy ti přijde, že tady není nikdy klid.

Paní jeskyně - 10. ledna 2011 22:43

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Anastasiya jen lehce kývne, ale sama se nikam nepouští a zůstává přikrčená za autem. Palba ustala a ty ze zálohy vidíš, jak nejvzdálenější auto pomalu odjelo někam do města. Druhé zůstalo a je otázka minuty, než do něj kulhavě někdo doběhne a zavře za sebou dveře. Podle postavy jsi si docela jistý, že to byla žena. Menší, štíhlá, ale víc nic. V tomhle zmatku si nejsi ani jistý, jestli to byl člověk, upír, nebo snad vlkodlak. Možná by se mohlo zdát, že je všechno už relativně v pořádku, když z auta vyletí už jen pár kulek, ale něco ve vašem autě je špatně – možná benzín protéká, kdo ví, každopádně jím otřese výbuch. Těžko se může rovnat tomu, co bývá ve filmech, ale je dost silný na to, aby potrhal některé části z auta a vystřelil je jako střepiny do okolí. Tehdy tvá ruská kolegyně znovu zakřičí a padne za auto. Cizí auto dál stojí na ulici, bez výstřelu, jako by i ono nyní tiše vyčkávalo. Lidské sténání utichlo a nyní se do zvuku alarmu a křičícího dítěte, vnáší zvědavý městský ruch. Lidi se drží dál, ale několik pozdních kolemjdoucích je vidět ve stínech parku, okna kolem vás se rozsvěcují a i když vás nesleduje víc, jak pět párů očí, brzy tomu může být jinak. A auto dál vyčkává.

Phillip Preest - 10. ledna 2011 23:11

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Situace, která nastala je dosti zvláštní a až nečekaná. Zastavím se na rohu domu, kam se střelci rozhodně nemůžou trefit. Sakra co se to? Nechápavě sleduju odjíždějící auta a poslouchám dozvuky střelby. Výbuch mě popravdě vyleká a já ustoupím o krok vzad. Celou dobu to plánovali Koukám se na trosky, které odlétají a pak si uvědomím, že zamnou není Anastasiya. Chtěl jsem vykřiknout, ale nemělo by to cenu. Upravím si bundu a stejným během, jako předtím vyrazím k autu, za kterým se předtím kryla. Je mi jasné, že se tu začínají scházet čumilové, ale nemůžu jít tam nechat. I kdybych měl najít každého z nich, tak jsem to musel udělat. Krev z lidí uvnitř auta mě stále láká a musím ze sebou bojovat, abych neotevřel dveře a aspoň jednoho nezakousl. Na chvíli se chytnu za hlavu a pak se skloním nad Anastasiyou... "Hej, vstávej! Jsi v pohodě, musíme jít!?" Chvíli na ní koukám. Je mi jasné, že se nezregeneruje tak rychle. Chtělo by to krev, ale tady mezi svědky to taky pořádně nejde. Lehce jí poklepu po tváři, aby se probrala, nepočítám s tím, že by se to však stalo. Začnu se rozhlížet kolem sebe co se v okolí děje a kam případně utéct a také na to auto, které stále vyčkává. Jediné co mě tak napadá je ten bar. Zadní vchod bude mít určitě...

Paní jeskyně - 12. ledna 2011 22:13

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Auto na svém místě ještě chvíli stojí, ale pak se všechna okýnka zavřou a auto odejde. Tentokrát má docela naspěch. A jako by toho nebylo dost, v dálce ž slyšíš houkání policie i sanitky. Do toho všeho pořád řve to děcko. Bar vidíš, dveře nikoliv, ale vzhledem k tomu, že tam vede ulička dá se předpokládat, že tam skutečně něco takového bude. Bez zbytečných lidí, tiché, ale špinavé místo.

Anastasiya Rumjanova - 12. ledna 2011 22:13

soukromá zpráva od Anastasiya Rumjanova pro "Zasrání Ameríčáni!" postěžuji si polohlasně, zatímco si rukou držím bok, ze kterého se ven valí hustá tmavá krev. Ovšem z rány jako takové si nic nedělám, spíš mě štve, co se tady stalo. V ruce stále držím zbraň a dost naštvaně se mračím, vypadá to směšně, vzhledem k tomu, co se stalo. "Ználs je?" podívám se na tebe vážně, čumílky zřejmě vůbec neřeším, nebo si jejich přítomnost neuvědomuju.

Phillip Preest - 12. ledna 2011 22:30

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Na co kurva čekaj! Moje nevrlost je už jasně znát. An stále leží na zemi bez hnutí a k tomu to debilní auto stále na něco čeká. Podívám se na jejich spz, kterou se snažím zapamatovat. Je mi jasné, že to je zbytečné, protože je určitě kradená. Sehnu se k An, která promluví. Poznámku o zasranejch amících přejdu, jsem jeden z nich. Ve stejném okamžiku, kdy se probírá, jejich auto odjíždí kamsi pryč. "Klídek! A neznal jsem, nemám tušení..." Ještě bych pokračoval ve vystlování, ale přeruší mě houkačky, které jsou v dálce slyšet. Čumilové je ještě nemůžou slyšet, zato my ano. "Můžeš chodit?" Nečekám na její odpověď a pomůžu jí vstát. Nejradši bych utíkal, ale nevím jestli bych to zvládl i s ní. Podpírám jí, aby mohla jít aspoń nějakým rozumným tempem. Jediné místo, kde se můžeme ukrýt je ten bar. Bude se tam muset nakrmit, aby načerpala sílu a dřív než tam čumilové pošlou poldy, my budeme pryč....

Paní jeskyně - 14. ledna 2011 17:46

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro New York – listopad 2006 Dnešní noc je chladná a temná, občas prosycená lehkou dešťovou přeháňkou. Světla neonů barů a reklam svítí do noci, stejně jako pouliční lampy, a z klubů duní hudba a trousí se poslední lidé. Opilí, někteří pod vlivem drog, jiní kupodivu střízliví. Několik z nich projde kus od tebe, nevěnují ti téměř žádnou pozornost. Pach výfukových plynů, kanálů a lehkých žen se neomylně mísí s mokrým pachem silnic a chodníků. Kyselý pach lidského potu. Z temných koutů cítíš ty, které společnost už zavrhla. Jejich hořící sudy, aby se alespoň na chvíli ohřáli, dnes nehoří. Dnes.. dnes. Co je vlastně dnes? Den, měsíc a rok, záleží na tom vůbec? Záleží vůbec na něčem? A ten hlad sžírající tě celou, přesně tak jak říkal – jako by nic jiného ani neexistovalo. Šeptal ti tehdy do ucha, tiše.. abys dávala pozor na denní slunce, aby ses vyhnula.. lovcům? Rychlost, síla.. hlad. Ale dál? Je tohle tvá podstata? Je to tak jiné, než se ukazovalo ve filmech. Z každého kousek a přitom nic. Podivná temná prázdnota duše a přesto jistá radost, že žiješ.

Elizaveta Goroděcki - 14. ledna 2011 17:56

soukromá zpráva od Elizaveta Goroděcki pro Nový 'kontakt' Prohrábnu si vlasy, které mi ještě stále mokré padají do obličeje a zanechávají na dopise mokré kapky. Oči mi hbitě sjíždí po natištěných písmenech a jazyk přejíždí po linii horního rtu. "Efektivnost práce." přečtu znova to slovo, přičemž se mi rty sběhnou do lehkého úšklebku. "Co je efektivního na tom, že někoho zastřelim nebo připravim o hlavu?" povytáhnu obočí, načež si dopis připíchnu na nástěnku, která už takhle obsahuje milion výstřižků a dopisů, nebo nějakých zápisů. Přes hlavu si přehodim kapuci od mikiny, v kapse nahmatám balíček žvýkaček a jednu si vložim do úst. Trpělivě drtim tu gumu mezi zuby, přičemž si jednim zašrknutím upozorním zítřek jako den práce v počmáraným diáři na pracovním stole před nástěnkou. Kruci, jak daleko je vlastně ta restaurace?... Stejně se tam musim jít mrknout. bublina, kterou zrovna vytvořím za pomocí žvýkačky, praskne. Na místo kontaktu se chodim dívat pokaždé. Nehodlám se přece zabít hned při první možnosti. A že těch možností bylo zatraceně dost. Ticho přeruší mužský hlas v chodbě. Přimhouřim oči, narovnám se a ráznými kroky přejdu ke dveřím, které odemknu a prudce otevřu. "Ticho!" štěknu do chodby, načež dveře zase zabouchnu. Člověk nemá ticho ani na svoje vlastní myšlenky. Zatraceně. pomyslim si, když si do pouzdra, který si upevnim kolem pasu zastrčim zbraň a do pouzdra pro nože na bedrech, si uložim svoje další miláčky. Rukou hmátnu směrem ke kabátu, ale chňapnu do prázdna. Uvědomim si, že ho mám v sušírně. "To je den." zamumlám si pro sebe, přes mikinu si přehodim koženou bundu. Vyndám klíče ze dveří a vyjdu ven. Ozve se cvaknutí zámku, který hlásí, že se o svoje věci uvnitř bytu nemusim bát.

Tamika de Reewes - 14. ledna 2011 20:05

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Jsem sama, schovaná v temné uličce celkem rušného nočního města.Můj nos je citlivější než těch, kteří kolem mě prochází bez jediného pohledu.Na první pohled jsem možná jako oni, ale jinak jsem co?Dívám se na své bledé ruce a proklínám toho kdo mi todle udělal.Tolik se mi ty lidé nechutí svým pachem, ale tím co mají pod svou kůží, tím co jim proudí v žilách mě lákají k tomu ať je zahubým.Bezmocně si obejmu dlaněmi krk a žalostně doufám, že ta hrozná bolest přestane, i když vím že mé doufání je marné. Vzpomínám co všechno mi můj svořitel říkal, že mě budou chtít zabít, protože jsem jiná, ale nikdo neví jaká jsem, že za to nemůžu tak proč mi to chtějí udělat?!Bojím se každého kdo kolem mě projde, bojím se, že to je ten strašlivě silný lovec, který mě zahubý.Měla bych před ním prchat a nebo mu radostně nastavit svou hruď a čekat až mě zabije?Co když je smrt pro mě tím největším vysvobozením, které bych mohla mít?Připadám si tak osamělá a prázdná, že mi je do pláče, ale přitom i jsem ráda, že žiji, i když za jak hrouznou cenu?NIkdy neuvidím svou rodinu.Neuvidím vyrůstat svou mladší sestřičku a nikoho. Zvednu se a dívám se po temné uličce.Nikde nikdo přehodím si přes hlavu černou kapucu od dlouhého, černého kabátu a jdu se vydat na cestu po městě.Jediná doba kdy se mohu na město podívat.Vlasy mi spadly do obličeje takže mohu jít normálně a dívám se skrz hustou ofinu kolem kam jdu.Všude je hromada světel a strašný hluk bojím se ,že se mi rozskočí hlava.

Paní jeskyně - 04. února 2011 12:35

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Anastasiya vedle tebe klopýtá, ale za celou cestu neslyšíš jedinou stížnost nebo bolestivé sténání. Jen se stále ohlíží k autu, přičemž se tebou nechává slepě vést kupředu. Dveře hospody jsou otevřené, jak jinak. Na prosklených dveřích je nápis informující vás o tom, že jste v „FreeShow Bar“ nicméně zavádějící název vůbec neodpovídá realitě, alespoň té, kterou byste čekali. Je tam zakouřeno, smrdí to tam alkoholem a potem. Právě obsluhující číšnice se po vás podívá, ale počká, až si sednete. Prázdných stolů je tady docela dost, u jiných sedí nějaká baví opilá omladina a pár lidí, co nápadně připomínají zdejší štamgasty. Kolem jedné ze stěn bliká několik herních automatů a jak se zdá, herna pokračuje i za stěnou. Odtamtud slyšíte i cvrkot rozjetého automatu. Ve vší parádě je tohle pajzl. Z ulice sem nedoléhají žádné zvuky a nikdo z těch, co tu jsou, nevypadají, že by věděli, že se něco stalo. Posadíte se k jednomu stolku u zdi a servírka vám dá chvíli, i když těžko říct, jestli ze slušnosti nebo z lenosti, několik minut na rozmyšlenou.

Anastasiya Rumjanova - 04. února 2011 12:48

soukromá zpráva od Anastasiya Rumjanova pro "Proklinatʹ! Kto oni byli?!" rána se léčí, cítím se líp, ale přišla jsem o auto i řidiče. Ještě, že toho v autě nebylo víc, musela bych se vrátit vzít nebo zničit, co by jen šlo. "Co budeme dělať? Nepřijdou.. poli.. politsiya?" snažím se upravit si šaty, poničené a špinavé, takže si ani neuvědomuju, že mluvím víc rusky než anglicky, i když se opravuju a přemýšlím nad slovem. "Myslim, že utočili na nas.. nie na tebe, ale na mě. Možna to byla vyhružka pro oba, co mysliš ty?" zvednu oči k Phillipovi.

Paní jeskyně - 04. února 2011 14:54

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Projde kolem tebe opilý pár, ale jsou příliš zaneprázdnění sami sebou, než aby ti věnovali jediný pohled. Nebo tě jen ignorují? Podivnou existenci v jejich světě? Z kanálu stoupá pára. Co musíš udělat, abys přežila víš – stačí jen zabít, napít se krve někoho – kohokoliv – koho si vybereš. To utiší hlad a snad i bolest, možná i část toho všeho prázdna, které cítíš. Opodál, u jedné z pouličních lamp stojí opřený muž a vybavuje s nějakou slečnou. Možná spíš ženou, jak jí stíny hrají do tváře, vypadá docela strhaně. Na druhé straně ulice starší pán venčí psa. Docela pozdní hodina, ale když si pes poručí, spousta majitelů by se strhala, jen aby byli spokojení, ať je odpoledne nebo tři hodiny ráno. Pak zaslechneš křik. Kupodivu krátce ječela právě ona strhaná žena, nyní rázuje ulicí pryč a nezapomíná u toho pořádně vrtět zadkem. Co je však divnější, že onen muž stojí stále na místě a hledí tvým směrem. Chvíli si nejsi jistá, ale protože ve tvé blízkosti nikdo není, musí hledět na tebe.

Tamika de Reewes - 04. února 2011 19:56

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Pociťuji hlad, a touhu po tom někoho zabít.Ta ohromná bolest v mém krku je až pichlavá.V hlavě cítím celkem i strach a zmatek.Proč se na mě nikdo nepodívá?Nevím ani jak vypadám pro přeměně bála jsem se podívat sama na sebe do zrcadla.Vědí snad ty obyčejní lidé kdo jsem?Vždyť by stačilo k nim jít chytit je pod krkem a... Ne!Nesmím na todle myslet! Bezmocně se jednou rukou držím za hlavu a druhou si svýrám hrdlo.Při pohledu na lidi v mém okolí cítím chvění v žaludku.muž venčícího psa, který odporně smrdí a ani není pohledný.Potom svůj pohled věnuji muži s ženou.Dáma, pokud se o ní dá vůbec tak mluvit je až moc navoněná nějakým parfénem, který dráždí můj nos. Ale ten muž... Při jeho pohledu udělám menší krok dozadu.Nemohu, ale svůj pohled odtrhnout od jeho očí.Docela jistě se v nich úplně ztrácím.Z jeho očí vychází strach s kterým pociťuji mráz na zádech.Od kdy se upíři něčeho bojí?Avšak, vzpomínám si na to co mi můj stvořitel říkal o lidech, kterých bych se měla bát. Lovec! Vyběhne mi hned varovně a trochu přihmouřím oči a prohlížím si ho.Vypadá opravdu silně a co víc, dokonale voní.Nemohu, ale zaútočit na někoho kdo by mě hned zabil a né před lidmi.Jsem oproti němu strašně slabá a pokud mě chce zabít bude to asi rychle, protože mé dovednosti nejsou veliké. Když jeho celé tělo sjedu pohledem opět se vracím k těm dokonalým očím a čekám co se bude dít.

Phillip Preest - 05. února 2011 21:58

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Táhnu Anastasiyu ulicí k baru a snažím se jít co nejrychleji. Já být v situaci jako ona, tak nadávám o stošest. Prostředí baru mě vůbec, ale vůbec nepřekvapuje. Zamířím k nějakému zapadlejšímu stolu, kde jí položím na židli a sám se posadím proti ní. Jsem docela nervózní a začínám na sobě cítit i vztek. Pohledem zajedu k servírce a koukám jestli se k nám blíží nebo ne. Nechci, aby otravovala, teď ne. Naštěstí nám nechává čas na objednávku. Seberu nějakej lístek a dělám, že do něj koukám. Většinou chodí až potom co ho lidi položí a koukají po obsluze. Tohle bude chtít nutně vysvětlení. Anastasiya začne mluvit bez vyzvání, což mě překvapí. Pozoruju její hojící se rány, chtělo by to nějakého člověka, aby byla regenerace ještě rychlejší. "Nevím, kdo to byl, myslel jsem si, že mi to řekneš ty?!" Naštvanost začíná být ještě větší. Potřeboval bych se do něčeho zakousnoust a zklidnit se. "Musíme počkat až se dostaneš do normálu a pak zmizíme" Kouknu se k baru jestli tam vedou dveře někam dozadu. Většina hospod má zadní vchody, kde přijímají nové zboží a mají tam také sklady. Pokud tam nic takového není tak jsme v pasti. "Vůbec nevím co to bylo, ani důvody útoku!" Její polo-angličtina mi dává docela zabrat a některé část si musím domýšlet. Také musím myslet na následky toho co se stalo. Až se to dozví v našem sídle tak mě otec zabije a zbytku rodině ani nemluvim. Nechápu proč se vždycky musím dostat do nějakých absurdních situací. "Můžeš už chodit?" Znovu se podívám po lokále a případných únikových východech, kdomě vstupu...

Paní jeskyně - 07. února 2011 21:26

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Odpovědí na tvé štěknutí je ti smích a halas, který však záhy upadá v naštvané brblání a nějaké ty nadávky, protože dotyčnému došlo, že tě znovu k ničemu nevyprovokuje, natož aby z toho byla hádka. Vyrazíš tedy z bytu směr Zhong-Rang. Na chodbě je už ticho, tma, žádné oddechování schovaného ožraly v rohu se nekoná. Jak brzy zjišťuješ, zmíněná restaurace je o dvě ulice dál poblíž hlavní třídy. Vedl tě tam spíš instinkt, protože je to jedna z mála takových restaurací v okolí, takže proč se nepodívat. Její okolí je čisté, klasicky městské. Silnice je široká, na jedné straně je řada parkujících aut. Restaurace sama zabírá jen spodní část domu, v patře budou zřejmě byty nebo nějaké kanceláře. Za rohem domu je krytá ulička s bočním východem a dvěma velkými kontejnery, kolem kterých teď pobíhají potkani a cpou se zbytky. Nicméně ulička se svým jediným osvětlením působí plytce, rozhodně není vhodná na to, aby tě tam někdo zatáhl. Druhá strana ulice je krytá onou řadou aut, kterých tam přes den sice nebude mnoho, ale i tak je to dost daleko a jak to vypadá, jsou tam jen byty a snad nějaká večerka, ale těžko říct, jestli funguje, vypadá totiž dost sešle. Na straně ulice, kde stojí restaurace, je za odpadkovou uličkou nějaký obchůdek s elektrotechnikou a dál kavárna, před kterou je autobusová zastávka. Nic zvláštního, ani podezřelého. K zastávce, tedy tvým směrem, se tiše pohybuje shrbená postava, ale je příliš daleko na to, abys poznala o koho se jedná.

Anastasiya Rumjanova - 09. února 2011 19:21

soukromá zpráva od Anastasiya Rumjanova pro "Nie.. to špatny napad," ohradím se hned na začátku, protože jít dál spolu se mi moc nelíbí. Jenže nechci protestovat jako malá holka, co si jen tak říká své ne. Nevíme, kdo a co to bylo. "Možna bychom se měli.. rozdělit. Nemysliš? Nebo tě mam doprovodit? Je mi to jedno, moje pozice je takova, že bych tě měla chranit.. mam pocit, že je to kvuli nam. Varovali nas. Boss ti o tom jistě řikal," sleduju okolní stoly a hlavně blikající automaty. "Rozhodni. Buď půjdu s tebou, nebo se rozdělime a uvidme. Není to dobra situace," přemýšlím. Vážně si nejsem jistá, co dělat. Měla bych jít s ním, doprovodit ho a pak se vrátit, ale jestli jdou po mě, tak ho tímhle krokem jen ohrozím. To je nežádoucí. "Mužu chodit. Citim se už dobře..," odpovím mu a ani nemusím lhát.

Paní jeskyně - 09. února 2011 19:23

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Jsou tu dvoje dveře. Jedny vedou na záchodky a jsou na straně, kolem které jste šli, takže můžeš vyloučit že tím směrem je i sklad. Pak jsou tady ty druhé, za barem. U těch se dá spíš předpokládat, že vedou na nějaký zadní dvorek nebo minimálně k dalšímu východu, kterým se doplňují zásoby, ale nemůžeš vyloučit nějakou kancelář pro šéfa a účetnictví baru, případně sklad. Ačkoliv hledíš do lístku, servírka vyrazí vašim směrem.

Paní jeskyně - 09. února 2011 19:31

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Cítíš lidský pach, ale přece jen je něčím zvláštní. Na tu dálku ale i přes tvé schopnosti těžko soudit. Navíc se kolem něj stále motá protivný smrad z lehké děvy, kterou žena bezesporu byla – ostatně pro jinak by se už zase s někým vybavovala? Opětuje tvůj pohled a když už se zdá, že ta chvíle opravdu neskončí, o něco sklopí oči, zastrčí ruce do kapes a volným krokem, takovým lajdáckým, jako by tady snad čekal celou dobu a konečně se dočkal, zamíří tvým směrem.

Tamika de Reewes - 10. února 2011 18:52

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Snažím se nevnímat ten odporný pach, který se kolem může line, ale pohledem ani na chvíli neuhýbám.Nejspíše je to člověk, ale nejsem si jistá a radši udělám krok vzad ať jsem celá schovaná ve stínu.Při jeho nakročení směrem ke mě pociťuji zachvění v břiše.Nevím proč jde tímhle způsobem, ale vypadá to, že si myslí že jsem asi člověk. Jak pošetilý je ten muž!Nespouštím z něj zrak, ale vyčkávám ve stínu na to co muž bude mít v plánu udělat.

Nick Brent - 14. února 2011 01:28

soukromá zpráva od Nick Brent pro “Ty se bojíš?“ sleduji dívku, jak se mi vyhýbá, utíká. Nechápu takové chování, ale stejně mi to nedá. Chtěl bych ji poznat, když jsme tady na sebe narazili. Ale chápu, že s tím lidských odérem a prostitutkou, jistě mě viděla, jak se s ní bavím, nejsem zrovna terno dne. “Vždyť ti neublížím, co blázníš? Nebo mě chceš sníst?“ dojdu na tři metry od ní a zastavím se, ale zvědavě si ji přitom prohlížím. “Z čeho jsi vyplašená?“ nedá mi to, abych se nevyptával dál. Copak nepoznává, že jsem stejný, jako ona? Buď musím děsivě smrdět lidským pachem nebo je divná, ale je to možné? Nehraje si jen? Ještě, aby mi tak skočila po krku. Jsem vysoký, zhruba 180centimetrů, štíhlý muž. Na sobě mám košili, vestu, kravatu a oblek, jenže k tomu tenisky a jeansy, takže nevypadám formálně. Vlasy mám zacuchané do dredů a v jednom uchu roztahovák černé barvy.

Tamika de Reewes - 14. února 2011 12:35

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Když se se ke mě muž pžiblíží do menší vzdálenosti skřížím ruce na prsou a zatnu pěsti.Jeho řeči mi vadí, protože vím, že on má pravda.S tím koho měl vedle sebe předtím za společnici velice váhám jestli mu mám vůbec dopovídat na nějakou jeho otázku, ale proč by ne? ´´Já a bát se vás?To je pošetilé pane, ale hlad opravdu mám, ale nevím jestli by někdo jako vy můj hlad utišil.´´ Prohlížím si jeho vzhled a musím uznat, že jeho vnější stránka mě velice překvapuje.vypadá lidsky, ale přitom z něj cítím strach i respekt.Připadá mi zvláštní, ale nečím jako kdybych věděla, že zrovna jemu mohu věřit i s tím odporným odérem té děvky s kterou se předtím bavil. ´´Mám spoustu důvodů být vyplašená, ale vy mi připadáte zvláštní a nevím co od vás čekat pane.Proto radši budu opatrnější..´´ I když mě velice přitahuje. Jak je možné cítit důvěru v někoho koho vůbec neznám?Měl pravdu..Mám strach.upírkou nejsem přeci tak dlouho abych věděla všechno, ale todle mě děsí. ´´Proč se ptáte?´´ Nejistě se lehce usměju, ale prohlížím si dále jeho obličej, který mě fascinoval.

Paní jeskyně - 17. února 2011 19:27
	Deadline: neděle. Platí pro postavy nehrající déle jak měsíc.

Phillip Preest - 19. února 2011 00:06

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Chvíli si v hlavě přebírám co mi právě řekla. V podstatě má pravdu, je lepší, abych šel každý sám. Seberu ubrousek nebo podtácek ze stolu a rychle na něj napíšu svoje telefonní, podám ho Anastasiyi a usměju se. "Tohle je kontakt na mě, až se to uklidní ozvi se mi, máš pravdu každý musí jít svojí cestou!" Není to přímo příkaz, jenom na to kladu velký důraz. Musíme se z toho dostat. Já se budu muset dostat ještě z větších potíží, které budou doma. "Pujdeme zadníma dveřma, tam se rozdělíme" Kývnu na její slova ohledně toho, že může chodit a rychle vstanu. Stejně jí pomůžu vstát na nohy a rychle se s ní vydám ke dveřím za baru. Na servírku jenom kývnu... "Ne teď ne!" ...Obejdu jí a jdu dál ke dveřím do zadních prostor. Je mi jasný, že bude protestovat, ale proti nám nic nezmůže...

Aime - 19. února 2011 20:48

soukromá zpráva od Aime pro Na rtech se mi objevil slabý úsměv: „obojí“ odpovím mu, zatímco on už pokračuje dál Takže básník toulající se v moderním světě? A opravdu píše? Zjistila jsem, že je to jedna z mála věcí co mě zaujala v mém neživotě. Pokračuje dál v skoro samomluvě, kde se mě na něco zeptal, ale pak pokračuje dál. „Poesie, když je dobře napsaná je krásná“ odpovím mu pravdivě, pokračuji vedle něj parkem. Naše výhoda je, že když potkáme zajímavého cizince moc není důvod se bát.. pro lidi je to o něčem jiném ti by raději vůbec neměli chodit ven.. Kouknu po něm, v zamyšlení a potom opět zaměřím pozornost na cestu. Mluví a mluví, zajímá ho vůbec co já na to? Nebo se jen rozhodl vypovídat? Hrabě.. Villon.. Prokletci, to byli mistři.. jsme vlastně všichni taky jen Mršiny co se rozpečou na slunci. Pousměju se na něj rádi sní o nesmrtelnosti a vzrušení a to všechno podle nich představujem. " Kdyby věděli, že to zase až taková zábava není být tady staletí.. Ano procestujem celý svět.. ano hodně toho poznáme, ale jeho to stále baví? „Myslím si, že.. je to pro ně nepochopitelné.. oni žijí krátce.. a nemůžou nám rozumět“

Paní jeskyně - 20. února 2011 16:50

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Servírka jen nechápavě zamrká a otevře pusu, ale protože vypadáte sebejistě, nechá vás projít. A jak se záhy ukáže, za dveřmi z baru je skutečně chodba a dvoje dveře – sklad a kancelář, tak to tam je napsáno. Musela si tedy myslet, že jdete za šéfem do kanceláře – odkud mimo jiné slyšíte klepání do klávesnice a pode dveřmi je slabý proužek světla. Ve skladu je proti tomu ticho a tma.

Anastasiya Rumjanova - 20. února 2011 16:51

soukromá zpráva od Anastasiya Rumjanova pro Schovám si lístek s číslem a přikývnu. Při vstávání, ačkoliv mi pomáhá, se na něj namáčknu tak, aby to vypadalo, že spolu prostě chodíme. Nechci vyvolat zbytečně další otázky a pokud nás nechá projít, což se zdá, že nechá, pak ať si myslí, co chce. "Běž.. rozdělime se tu," řeknu mu v chodbě mezi kanceláří a skladem. Nechám ho jít prvního, o sobe se postarám později. Jestli už kolem čmuchají poldové, bude to tak lepší. I když je mi jasné, že bych unikla. A on taky.

Phillip Preest - 20. února 2011 17:05

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Jsem rád, že nás servírka nechá bez potíží projít. Mile se na ní usměju a zmizím ve dveřích společně s An. Tak a co teď! Podívám se z jedněch dveří na druhé. Moc mě netěší, že nevidím žádné co vedou ven. Možná, že ty ve skladě budou mít dveře ven, možná je budou mít ty v kanceláři. "Dobře, číslo na mě máš." Skoro jsem jí dal pusu na rozloučenou, ale nebudu ukazovat, že jsem až tak citlivý. Otevřu dveře do sklediště a nahlédnu do něj. Možná by tam mohlo být okno nebo právě ty dveře ven. Zvolil jsem je záměrně, protože nechci problémy s šéfem podniku i když se tam možná budu muset kouknout za chvíli...

Elizaveta Goroděcki - 20. února 2011 17:47

soukromá zpráva od Elizaveta Goroděcki pro Shlédnutí místa Chladný vánek se mi otře o líce, které se zbarví do světlejší červené, a pohledem pečlivě přejíždím po zdejším místě. Už dávno jsem se naučila, že jestliže chci přežít, místo srazu musim znát víc jak samu sebe. Mapu tohohle místa si pomalu, ale za to pečlivě vkresluju do své obrazové myšlenky, kterou nechám plout uvnitř mé hlavy. Spokojeně nechám prasknout bublinu od žvýkačky do ticha a tmy, které se kolem mě svazuje jako neviditelný lano, a přemítám v hlavě, jestli se na ten zítřek mám jít raději vyspat, nebo se tu ještě chvilku poflakovat. No, něco zalovit, nebo si prostě zajít jenom do klubu, to by taky nebylo špatný. Vzhledem k tomu, že předpokládám, že restauraci už mají zavřenou, se rozhodnu projít si to tu ještě a pak zajít do nějakýho klubu. Když si to nakročim, do zorného pole mých zlatavých očí se mi dostane lehce shrbená postava. Prsty od rukou mi vystřelí ke kapuci od mikiny, kterou si stáhnu do tváře ještě víc, a moje podvědomí mě začne varovat před někým nebo něčím, co neznám. Jo, i tohle se mi stávalo - snažili se mě zabít i den před srazem, na smluveným místě. Na pohled nevypadám nijak neklidně, gumu ostatně drtim mezi zuby celkem trpělivě, a v očích se mi taky neobjevují nějaký únikový plány. Ani nevim o koho jde, může to být klidně nějaký tulák... Uvnitř mě je to ještě klidnější, než zvenčí, což mě nijak nepřekvapí. Zvykla jsem si na chladnou hlavu i při tom, když někdo usiluje o moje zdraví - jak duševní, tak fyzický. Udělám několik kroků, kterými se blížím k té postavě, v hlavě spřádajíc plán, jak to tu v rychlosti prolezu, abych si pak mohla jít za svým...

Nick Brent - 20. února 2011 20:14

soukromá zpráva od Nick Brent pro “To by ses moc nenajedla,“ je hezky upřímná, i když výběr slov není zrovna typický pro tuhle dobu. Nebo jsem já za ty roky prostě zvlčil. “Já a zvláštní? To je skoro jako poklona, hehe. Tak ptám se, protože mě to zajímá. Jsem tu dlouho, ale takových jako my moc nepotkávám,“ přiznám a usměju se. Pak mi dojde, co by mohla myslet, a bezděky si čichnu k saku. “Páchnu moc?“ zahledím se na ní. “Mě to na začátku taky vadilo, ale některý to zmate. Sem tam mám opletačky s těma výš, tak se snažím nějak skrýt a přijít na něco.. to tě ale asi nezajímá,“ omluvně se usměju, že jsem se tak rozpovídal. Gestikuloval jsem přitom rukama, takže teď je zase spustím dolů. “Na lovu? Nebo si jen obcházíš blok?“ snažím se zaplácnout svoje předchozí řeči.

Tamika de Reewes - 20. února 2011 20:50

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Je opravdu zvláštní, ale uvědomuji si, že je jako já. ´´Nemám hlad.Nebo-li spíše mám nechuť k tomu co se ze mě stalo.´´ Smutně si pohlednu na své ruce.Nedokázala bych nikomu ublížit a natož pít nečí krev, ale cítit utišení bolesti v krku by bylo skvělé. ´´Cítím z vás spíše tu prostitutku se kterou jste se vybavoval.´´ Po tak dlouhé době je fajn někomu všechno říct, aniž bych se bála, že to někomu řekne.Nevím co mi dává pocit důvěry, ale radostně ho vítám. ´´Na lovu opravdu nejsem, i když..´´ Rukou si stisknu lehce krk, který dává najevo svůj hlad nepředstavitelnou bolestí. ,,Tím čím jsem teď jsem velice krátkou dobu.Nepočítám to, ale více jak měsíc to asi nebude.Nevím nic jen chápu svou sílu, rychlost a další moje schopnosti, ale utišit hlad, který mě mučí...Na to nemám odvahu.Pořád chci být člověkem jako předtím, i když vím, že to se nikdy už nestane.Možná bych uvítala i smrt radši než zabíjet sama proto ať žiji.´´ řeknu vážně a zachumlám se do svého kabátu.i když není zrovna teplý, tak aspoň trochu pomůže snad proti zimě, která mě sužuje.

Nick Brent - 21. února 2011 17:39

soukromá zpráva od Nick Brent pro “Ou,“ stáhnu rty do malého kroužku, když mi svěří svůj problém. Je to moc dávno, abych si pamatoval, co přesně jsem cítil, ale odpor to nebyl. Znovu si ji proto musím prohlédnout. Mladá, krásná. Zmíní prostitutku. “É..,“ zase se usměju, ale je v tom něco studu. Ale pořád se mi líbí, jak je přímá. “Já na lovu jsem,“ osvětlím své vybavování se s lehkou děvou. “Ony jsou lehká kořist a většinou nikomu, kromě šéfa, nechybí, ale.. asi bude lepší o tom nemluvit. Nevím, jak se cítíš, neumím si to představit,“ přiznám moc rychle, měl bych se naučit držet jazyk za zuby. “Třeba to spolu nějak zvládneme. Co? Ale o smrti nemluv, byla by tě škoda,“ nevím, jestli by mělo nějak cenu vymlouvat jí její názor. Možná bude jen stačit, až si trochu zvykne a pochopí, že to není tak zlé. Smíří se s tím. Místo lovu jídla tu mám slečnu s problémem. To se mi nestalo už pěkně dlouho. Zapřemýšlím nad nastalou situací. Jídlo, schopnosti. Těžký úkol.

Paní jeskyně - 21. února 2011 19:14

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dobrá volba, tím si jsi hned jistý. Okno je sice zamřížované, ale mříže jsou tu z vnitřní strany a zajištěné jsou jen obyčejným zámkem, který nebude těžké utrhnout, mříže odklopit, okno otevřít a – tadá! – východ je na světě. Je tu sice na oko pohodlnější cesta, ale záhy zjišťuješ, dveře jsou zamčené a klíče tady nechané nejsou. Nikdo by nebyl tak hloupý, aby si tu nechal klíče. Navíc se zdá, že dveře jsou oproti oknu opravdu bezpečnostní a i když bys zvládl je vyrazit, nadělalo by to moc hluku i škody. Rozhlédneš se oknem ven, na ulici s vrakem auta nevidíš, jen záblesky policejního majáčku. Během okamžiku jsi venku. A během dalších pár chvil už stojíš u vašeho domu. V oknech se svítí a jak se zdá, panuje zde dobrá atmosféra. Jenže realita tě brzy z tvého zdání vytrhne, jen co otevřeš dveře vašeho bytu. "KDES BYL?! KDES SAKRA BYL? PROČ JSI NEODEŠEL? PROČ JSI MĚ TAM NECHAL?! MĚLA JSEM STAROST!" vyjede na tebe Zoe, nebýt upír, řekl bys, že je bledá strachem a zároveň rudá vzteky. "My všichni jsme měli starost," ozval se káravě Joseph, za nímž se objevila Marlen. Ta se na tebe, na rozdíl od zbytku rodiny, zlehka usmála. "Najednou si prostě zmizíš a co? Nikomu nic neřekneš, díval ses tam na mě! A nechal jsi mě tam! Co to bylo?!" pokračuje Zoe o něco málo klidněji.

Aaren - 21. února 2011 19:15

soukromá zpráva od Aaren pro "Hmm," odmlčím se na delší dobu. V ústech mám pocit sucha, tak se jen usměji. "Snad vás nenudím," další z melancholických úsměvů, "není mnoho těch, co se mnou, byť jen na chvíli, rádi tráví čas. Vlastně to chápu," usměji se ještě jednou a dám prostor jejím vlastním myšlenkám, pokud má co říci. Snad skutečně nerozumějí. Stálo by za zkoušku najít takového na krátký rozhovor. Informace pro mne i pro něj, mám léta na to si promyslet, jak by to mělo probíhat. Sám sebe jsem uvedl do stavu, kdy se cítím obohacen sám sebou. To se mi nestalo už dlouho.

Paní jeskyně - 21. února 2011 19:15

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Není to dlouho, co mezi stromy zahlédnete poblikávání policejního majáčku. O pár kroků víc a vidíte celou scénku. Nehoda dvou aut, v jednom nikdo není, ale moc dobře cítíte a poznáváte pach smrti jednoho z vás. Jeho tělo už neexistuje, ale pach zůstává. Druhé auto je kupodivu s lidskou posádkou. Řidič a spolujezdkyně mrtvá, jen vzadu v autosedačce stále pofňukává dítě. Holčička. Muselo se toho ale stát víc, než se zdá, protože nehoda sama o sobě by upíra nezabila. Přijíždí sanitka a další dvě policejní auta. Kolem nehody, za místem už ohraničeným páskou, postává mnoho lidských čumilů. Někteří jen nevěřícně vrtí hlavou, jiní volají a fotografují svými telefony.

Paní jeskyně - 21. února 2011 19:16

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Nic zvláštního se nestane. Nikdo tě nesleduje, nikdo neútočí, takže během dobrých deseti minut už si sedíš hezky u baru a dáváš první skleničku. . . . Ráno je proti tomu o dost krutější. Kdo ví, co to pití bylo zač, i když to barman lil z originální lahve a přímo před tebou, ale hlava tě bolí jako střep. K tomu všemu se jen minutku po tom, co se probudíš a pomalu vstřebáváš bolest hlavy a pachuť v puse, začne někdo bušit na dveře a záhy taky zvonit. Za okny se rýsuje docela hezké ráno, ale tolik světla očím a hlavě v jednu chvíli prostě nesvědčí. Aspoň, že okolní vzduch je docela čistý a ničím nepáchne. "Otevřete!" Buch! Buch! Buch! "Potřebuju jen váš podpis!" ozve se znuděný mužský hlas.

Elizaveta Goroděcki - 21. února 2011 20:26

soukromá zpráva od Elizaveta Goroděcki pro Ráno, raníčko... Mám dojem, že místo hlavy mám stále se nafukovací balónek, který nemá daleko k tomu, aby nahlas praskl a nechal můj mozek, aby se rozprskl o stěnu. Nehty zaryju do polštáře, který si tisknu surově na svojí hlavu, přičemž mi ze rtů uniká polohlasné vrčení. Vůbec nechápu, jak mě mohla takhle zřídit jedna sklenička. Nebo že by nebyla jedna? Tak i tak, na alkohol jsem celkem zvyklá. Pomalu se zabírám, když se mi hlavou prožene jako ostrá kulka, bouchání do dveří. Představa, jak toho dotyčného škrtim, neuspokojuje moje chutě udělat si z něj šejk. Opatrně otevřu jedno oko a poodtáhnu polštář z mé tváře, což se okamžitě jeví jako špatný nápad. Ostré světlo způsobí, že na pár sekund oslepnu a v hlavě se mi udělá ještě větší bordel, než tam doposud byl. Další bušení do dveří ve mě spustí moje vnitřní zvířátko, které se hlásí a prosí o to, zda by třeba nemohlo vzít támhle tu pánvičku a začít s ní mlátit o hlavu toho chlapa za dveřmi. Dávajíc si bacha, se pomaličku usadim a prsty si vjedu do zacuchaných vlasů. Musim vypadat jako nějaká fetka. pomyslim si, když se snažim probudit svaly na nohách. Jenomže takhle moje myšlenka mě naprosto vyvede z omylu, když projdu kolem zrcadla a naskytne se mi tak pohled na mojí osobu. Silně viditelné kruhy pod očima, vlasy trčící do všech světových stran, opuchlý rty z alkoholu a pomačkané oblečení. Pohledem sjedu lehce níž, zjsitíc, že jsem se očividně ani nenamáhala zout si boty, což hned napravim. "Už běžim." zamumlám slabě u dveří, které otevřu. "Co zas? Jaký podepisování?"

Tamika de Reewes - 21. února 2011 20:58

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Je divné najednou někomu opravdu věřit, ale nebráním se tomu.Je mi jasné, že on bude asi déle upírem než jsem já.Možná by mi mohl pomoci naučit se to nějak ovládat, protože mám opravdu hlad.Ano, už jsem si ti přiznala, protože jiná cesta nebude. ´´pokud jsou snadná kořist, proč jsi s ní nešel pryč?Pokuvaď si na lovu nechci ať se mnou zdržuješ já si nějak hold poradím.Moje pocity teď..´´ Svěsím hlavu.Ani nevím jak popsat to všechno. ´´Po pravdě mám nesnesitelnou bolest v krku a hlava jako kdyby se mi chtěla rozkočit, ale nejvíce mi je divné proč ti to všechno vůbec říkám?Jsi jako já, ale jak mám vědět, že ti mohu důvěřovat?´´ Bojím se každého, i když je v něm ta oprovská důvěra pořád se bojím.Nevím co od něj všechno mohu očekávat. Spolu?Opravdu to řekl?Že bych nebyla konečně sama a našla možná někoho nového pro mé nové já?Někoho kdo by mě mohl i učit jak se správně chovat? ´´Jsem strašně nešikovná asi bych ti udělala je problémy a to nechci ani já a nejspíše ani ty.´´ odpovím mu popravě, ale sklesle.Chtěla bych jít s ním, ale nevím ani kam. S jeho pomocí bych možná své nové já poznala a nakonec by to nemuselo být tak špatné... Bojím se sama svého rozhodnutí.Nechci udělat chybu, ale jeho oči i to jak se mnou jedná mi říká, že bych mu měla důvěřovat.

Nick Brent - 23. února 2011 23:59

soukromá zpráva od Nick Brent pro Páni a ještě je skromná. Nevídané dobrých několik let, u upírek. "Můžu se najíst později. Navíc byla.. á, to nechceš vědět. Prostě jsou i lepší oběti, když mám mluvit trochu na rovinu," usměju se na ní a vyslechnu, co mi říká. Je sladká, roztomilá, tolik svá. Nebo ještě tolik lidská? Ne, neznám nikoho, kdo by si něco takového udržel. Prostě tohle je ona, ne lidskost. "Důvěra je zapeklitá věc," kývnu na její slova a zamyslím se. Během té chvíle začne mluvit o své nešikovnosti. Asi jsem blázen, že jí vážně chci pomoct. Starej upírskej blázen, co by na to mohl pěkně ošklivě dojet. "Nenabízím pomoc jen tak. Líbíš se mi, celkově," to zas jsem moc upřímný, musím ubrat. "A ta důvěra. Jsem Nick Brent," natáhnu k ní ruku, ovšem ne tak, aby mi jí jen potřásla. Chci aby vložila svou dlaň do mé, jak se to dělalo kdysi, když muž potkal ženu.

Paní jeskyně - 24. února 2011 02:03

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dýchne na tebe puch vaší chodby. Něco mezi močí, kovem a zatuchlinou, nic hezkého. Nebo to spíš smrdí ten mladík? Boty má zacákané a docela zaprášené, nějaké staré tenisky, či co, ale dál je to lepší. Modré jeansy, rozepnutá černá kostkovaná košile pod ní bílé tílko obepínající svaly, co nejsou k zahození. Docela obyčejný obličej. Chlapácká brada, strniště, modré oči a zatraceně protivný úsměv. "Bré raníčko, slečno,! sjel tě zvesela pohledem a jen tak mimochodem se naklonil, aby se podíval za tebe do bytu. "Moje firma kupuje tenhle barák. Chtěl bych váš podpis, že o tom víte. Není k tomu žádné prohlášení, že souhlasíte s nevím čím vším zlem proti sobě, jen prostě, že víte, že má barák nového majitele," usmál se ještě zářivěji. Blond vlasy mu padaly do čela. "Po flámu, co? Já mít tak pohlednou kamarádku, taky bych flámoval," podstrčil ti pevnou papírovou desku, na které je kovovou sponou přicvaknutý papír s textem – ten informuje o změně majitele domu, jméno cizí firmy, pár osobních jmen, - a několika podpisy v příslušných kolonkách. "Jo a omlouvám se, že budím, ale víte jak to tady je. Když nejste důsledná, neotevřou vám, nepodepíšou a to nemám zapotřebí. I tak sem budu muset jít ještě jednou," druhou rukou ti podstrkuje kovovou propisku.

Tamika de Reewes - 24. února 2011 06:25

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Stále jsem překvapená, že někdo mi chce pomoc.Při jeho mluení o obětích si, ale trochu skousnu ret.NEchci o tom mluvit, i když vím, že to potom budu říkat taky.JEště pořád chci být člověkem, ale bohužel marně.Jsem upírka a tou zůstanu asi na hodně dlouho. ´´Nemusíš přeci jen kvůli mě odkládat svůj lov.A těma lepšíma oběťma si myslel co?´´ ptám se opravdu zvědavě.Všechno mě zajímá, protože můj stvořitel hned po mě přeměně mi jen řekl že jsem noční tvor nikdy neuvidím svoji rodinu a ať si dávám pozor na lovce.Tak máo toho o své rase vím za ten jeden měsíc.POkud si dobře vzpomínám celý měsíc jsem byla schovaná v nějakém sklepení, ale v bklízkosti domu mých rodičů.To co jsem viděla...Tolik to bolí, že na mě hned zapoměli, ale život jde dál, teda aspoň ten jejich jde normálně. ´´já se ti líbím?´´ tázavě pozvednu obočí a svůj zrak upřu do jeho očí.Todle jsem nikdy neslyšela, ale je to milé a velice překvapivé.´´Ale pomoc bych uvítala o to se nepřu.Za tu chvilku co jsem touhle obludou nevím nic.Můj...´´ krátce se odmlčím a přemýšlím jak to vůbec říct, ale snad to bude nějak, aspon trochu, normálnější.´´Emm...Můj stvořitel mě přeměnil a počkal dokud nebudu stoprocentní upír.Potom mi řekl jen, že musím přežívat z lidské krve, nikdy neuvidím sovu rodinu také, že bych měla být spíše na lovu v noci a né ráno, ale nejvíce mě varoval před lovci.´´pořád opakuji někde moc rodinu.Ani nevím jak se teď mají.Třeba moje mladší sestřička, todle mě ničí a to je můj důvod k lidskosti.Porblém je, že nemou jít jen tak za nima a říct, že žiju a nebo, že jsem upír.Jednou jsem se k sobě domů vlooupala a svou sestřičku když spala hladila po vlasech, avšak né moc dlouho, protože jsem stále měla chutě ke krvi. ´´Ráda vás Nicku poznávám.Já jsem Tamika de Reewes.´´ lehce, ale i ladně a elegantně mu podám svou ručku.Už není taková jaká bývávala.Teď mám delší nehty a bledou kůži, avšak za doby kdy jsem byla člověk má kůže byla snědá, opálená dokonale od sluníčka a nehty jsem vždy měla upravené. Snad mi opravdu pomůže.Jeho jednání mě překvapuje a asi, spíše určitě, potřebuji někoho kdo by mi všechno vysvětlil na co můj stvořitel zapoměl.Po pravdě... můj i uznat, že jeho vzhled i charakter se mi líbí je to velice zajímaví můž, pokuvaď se tak dá nazvat když je upírem..

Phillip Preest - 24. února 2011 12:58

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Popravdě jsem myslel, že se z toho skladu nedostanu, že to bude jenom černá kobka plná sudů od piva a prázdných přepravek od coca-coly. Opak je pravdou a já najdu okno. Rychle se k němu přemístím a vyrvu zámek. Nedělá mi problém dostat se ven a pak hurá domů... ...Před domem se na nějakou chvíli zastavím. Nechce se mi tam, protože je mi jasné co bude následovat. "Neměl jsem navybranou, teda z počátku." Nechce se mi říkat, že jsem šel naschvál, holt si vybrali mě. Podívám se na Josepha a Zoe tak trochu ignoruju. Né, že bych jí nechápal, ale musim mu říct co se stalo. "Je tu nová upírská rodina z Ruska a žádají nás, abychom jim pomohli začlenit se, chtějí s námi uzavřít příměří a prý ten útok, ke kterému jsme jeli, neudělali." Přemýšlím jestli jsem na něco nezapoměl a zdá se, že ne. Nevím jestli ho tato zpráva potěší nebo ne. "Neboj, řekl jsem mu, že nejsem kompetentní osoba, která by to mohla sjednat, proto počítám s tím, že nás ještě kontaktují." Koukám mu celou dobu do očí. Zajímá mě jak to bude brát a jestli se naštve. "Cestou zpět nás někdo napadl, podařilo se nám utéct, vůbec nevíme, kdo to byl, určitě o tom bude i v televizi." Přejdu do obývacího pokoje a zapnu televizní kanál, kde běží hlavně zprávy. Nebylo to zrovna malé na to, aby to někdo ututlal...

Elizaveta Goroděcki - 25. února 2011 08:27

soukromá zpráva od Elizaveta Goroděcki pro Blonďáček Nakrčim nos, snažíc se potlačit chuť si před nos dát dlaň a následně zabouchnot dveře. Všechny svoje choutky ale zaženu, když za dveřmi spatřim siluetu chlapa. Několikrát zamrkám, abych vůbec něco viděla, což se nakonec nejeví jako dobrý nápad. Protivný úšklebek, který pohrává na jeho tváři, mi do hlavy vžene myšlenku, že bych mu tu jeho tvářičku mohla celkem rychle zpravit jednou, přesně mířenou ránou. Když ale zjistim, že alespoň něco je pro potěchu oka na jeho těle, vyloudí mi to na tváři úšklebek, ačkoli vypadá spíše jako znechucený škleb. Do tý doby, než držel pusu, byl celkem schroupnutelnej, ale jakmile jí otevřel a začal ze sebe dolovat ty žvásty o tom, že by si se mnou rád zaflámoval, povytáhnu mírně fascinovaně obočí. Chudák asi nevidí, jinak by si nepustil hubu na špacír o tom, jaká krasotinka to jsem. Jakmile se zmíní o tom, že barák bude mít nového majitele, mírně přimhouřim oči. "Snad to bude někdo schopnej." zamumlám si spíše pro sebe, než pro něj, a do ruky vezmu desku s papírem, který mi tak násilně nutil. Ne, že bych nějak toužila po tom, aby se tu podlahy blýskaly tak, že by si chlapi nemuseli brát ani zrcátka na boty kvůli sukním, ale ten puch by mohl zmizet i s plísní, která tu panuje. Mezi prsty sevřu kovou tužku, mezitim co oči kmitají po písmenkách, které mi zrovna teďko stejně splývají. Když nakonec usoudim, že opravdu nepodepisuju smlouvu pekelnou, naškrábám do příslušné kolonky své jméno, načež mu to zase podám. Na jeho omluvu vůbec nereaguju, nemám na to chuť ani sílu. Nejraději bych si zase lehla a spala. "Nashle." usoudim k němu a prsty nahmatám kliku v bytě, abych mohla zavřít dveře.

Nick Brent - 01. března 2011 20:24

soukromá zpráva od Nick Brent pro Jsem si stále víc nejistý tím, jestli s ní mohu otevřeně mluvit o lovu. Pokud nelovila, nepochopí to, jak krásné to je. Jaký dokonalý pocit mám vždycky, když se zakousnu do krku své oběti a rty mi zkropí jejich horká krev. "Mladé dívky, většinou, nebo chlapci. Čím déle krev koluje v žilách, tím ztrácí na kvalitě. Pokud mám být upřímný, není nic lepšího než dětská krev, ale vzhledem k tomu, jak je lidská rasa choulostivá a starostlivá.. není to snadné. A pak, jsou tu vlastní zábrany, které mne odvádějí od toho dopřávat si tak vydatného krmení," rozhodnu se být zcela upřímný. Měla by vědět, s čím v budoucnu počítat, ať potká kohokoliv z nás. "Lidská krev se dá nahradit zvířecí, ale není příliš dobrá a při dlouhodobé konzumaci upír velmi strádá. Potřebujeme krev našeho původního druhu," dodám na vysvětlenou a připadám si jako chodící encyklopedie. Nebo spíš učitel, ta pozice se mi dvakrát nelíbí, nejsem si jist, jestli jsem ten pravý na vysvětlování, ale nikdo jiný tu zatím není. Jsem rád, že trochu odběhne od tématu, ale přesto na její dotaz ohledně toho, jestli se mi líbí, jen s úsměvem kývnu. S tím vším dalším však vyčkám, dokud mi nepodá svou ruku. Zlehka jí přidržím palcem a ruku jí políbím, podle vší zvyklosti bez dotyku rtů. "Půjdeme?" vybídnu jí, abychom tady nestáli a zbytečně nebudili pozornost. Nabídnu jí přitom své rámě. Hrát si na gentlemana v této moderní době je vždy milé. "O účincích lidské krve jsem se už zmínil. Kdybych to měl vysvětlit jinak, je zkrátka kompatibilní, na rozdíl od zvířecí," vzpomínám, o čem ještě mluvila. "Svou rodinu vidět můžeš… problém je v tom, že oni to nikdy nepřijmou. Je to rodina, nestojí o živé mrtvé, stojí jen o živé. Děsila bys je a bylo by to mnohem horší, než odloučení. Leda bys byla bezcitná a nevadilo ti jejich pohrdání, ale na to nevypadáš, Tamiko," oslovím jí měkce a vedu jí ulicí. "Krom toho jsou tací zastánci našeho rodu, kteří nechtějí nechat vyjít naši existenci na povrch. Pro bezpečnost a mnoho dalších důvodů. Jsme svým způsobem lidem nadřazení a zároveň na nich parazitujeme," chvíli se nad tím vysvětlením zarazím, ale vím, že mám pravdu. Záleží jen na každém zvlášť, jak se ke své proměně staví a do jaké skupiny se zařadí. "Den a noc. Jsi zrozena nedávno.. takže příšeří, v nějakém zataženém dni ti nebude dělat problémy. Doporučuji sluneční brýle, nezdá se to, ale světlo i nám způsobuje bolesti hlavy. Nikdy však ne ve slunečném dni. Sluneční záření kůži pálí, ničí nás. Tvou generaci pomalu, velmi bolestivě, co jsem slyšel. Pak je naše přirozená regenerace vcelku k ničemu. Oh, to mi připomíná – bez lidské krve nejsi schopná pořádné regenerace," říkám jí, na co si tak vzpomínám. "A lovci.. to je těžké. Existují, ale co jsem měl tu čest, dokud existuješ a neparazituješ příliš, nechají tě být. Jsme jen kapky v moři, jsou tady větší a mocnější upíři. Řídí nadnárodní korporace, hrají si s lidskými osudy. Povídá se, že hodně lovců propadlo upírům, udržují s nimi milostné poměry. Za sebe nevím. Ale jsou i takoví, kteří ti půjdou po krku za každou cenu," podívám se na ní, jestli se chce k něčemu vrátit, klidně to rozvedu.

Paní jeskyně - 02. března 2011 22:12

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Zoe dál zuří, vidíš jí to na očích i na zatnutých pěstičkách. Vypadá skoro roztomile, kdybys netušil, co všechno se jí může honit hlavou. Nemá k násilí daleko, ale nic si nedovolí. Joseph vypadá velmi překvapeně, ale vzápětí zachmuřeně. Marlenina mimika vypadá podobně, Zoe přes všechny nové informace dál zuří. Jak zapneš televizi, je zrovna sportovní zpravodajství. "Takže jsi zmizel s někým, koho neznáme a kdo nás žádá o pomoc? Nebo tě unesli? Podle toho, co říkala Zoe, jsi prostě zmizel za nějakým autem a už nebyla schopná tě nijak najít, dokud se teď neukázal," saží se Joseph srovnat v hlavě celou událost od začátku. "A kde jste byli? S kým přesně jsi mluvil? Ta událost, ke které jste šli.. Zoe tvrdila, že to jasně vypadalo na práci nějakých Rusů. I policie si to myslí, ruská mafie v New Yorku. Jaký máme důvod jim věřit?" jedná s tebou klidně, ale očividně chce skutečně mluvit jen s tebou a ostatní zatím víceméně ignoruje, na jejich dotazy přijde čas později. "Cítím z tebe dámský parfém?!" zavrčí najednou vztekle Zoe, až se po ní všichni podívají. A pak na tebe, samozřejmě.

Tamika de Reewes - 10. března 2011 16:45

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Znám ho sotva hodinu, i když i to je podle mě příliš, ale baví mě ho poslouchat má zajímaví hlas.To co říká se mi hnusí, ale sama vím , že to potom budu říkat časem taky to je to ohavné.NEchápu jak budu moc, a hlavně nechci ublížit někomu mladému, zvlášť né dítěti. ´´Myslím, že od mladých a nevinných dětí, kteří z toho budou mít jen strach a budu vědět, že jsem ublížila někomu dalšímu vynechám.Věřím ti, že jejich krev je nejspíše nejlepší když jsou mladí...´´odmlčím se při vzpomínce. že mi je jen 18 a můj stvořitel si mou krev také vychutnával.Přejede mi mráz po zádech a já se napjatě otřesu.Nechci se k těm vzpomínkám vracet není to opravdu nic hezkého ´´POkud se dá přežívat ze zvířecí krve chci zatím zvířata dokuď to pujde.Jsem k lidem stále vázána a nebo spíše chci být s nimi ještě něčím spojena, že si chci zachovat z části aspoň svojí lidskost.Omlouvám se, že se tě na todle všechno vyptávám jsi první tohoto druhu koho poznávám.Snačí mě zarazit a já se přestanu ptát.´´ To že se mu líbím mi opravdu zalichotilo nikdy jsem todle neslyšela od muže.Při nabídce rámě hned přijmu a chytnu se ho.Je opravdu velice zvláštní. V této době moc gentelmanů není.´´Asi se ptám celkem pozdě, ale kam vůbec pujdeme?´´podívám se mu ještě tázavě do očí. ,,Bezcitná opravdu nejsem to máš pravdu Nicku, ale rodina mi chybí a to strašně moc.Ale chodit se dívat když už spí to mohu ne?Byla jsem u nich takhle od té doby co jsem byla přeměněna.Dívala jsem se jak se trápí kde jsem.KDyž přišel dopis kde bylo napsáno, že jsem nejspíše mrtvá vzdali své čekání na mě a radostně žili dál.Nenávidím je, že mohli hned tak lehce na mě zapomenout.Tolik to bolelo se dívat jak se smějí a nechávají schořet všechny mé fotograie.Nechtěli žádnou vzpomínku.Nejspíše by opravdu neusli kdybych se vrátila, ale stejně tuším, že jednou s nimi mluvit budu.´´řeknu mu pravdu.On byl upřímný já budu také ať to je fér ´´nevím čím jim jsme nadřazení.Tím že máme sílu a kdykoliv je můžeme zahubit?To není moc nadřazené, ale chápu to.I když to parazitování mi sedí více.´´ povídm svůj názor a dívám se po ulicích města. Dlouho jsem nikde nebyla a tím pádem se opravdu velice rozhlížím a užívám si každý pohled na něco co jsem zatím během toho měsíce neviděla. ´´To že nemohu na slunce vím..sama jsem se již už spálila, ale uzdravilo se to naštěstí protože to bylo i jen málo.Já slunce vždy milovala a teď nesmím?´´ ztrápeně si povzdechnu a sklopím hlavu.Todle mě velice mrzí.MIlovala jsem sílu slunečních paprsků když se na mě odrážely..To teď už , ale nikdy nepocítím. ´´tím pádem se dá říct, že krev pít musím abych přežila, protože mě to bude léčit?Skvělý nucení pít něco co nechci.Už se zase nemám ráda.´´ lehce se zasměji.Kdo by se měl takhle taky rád?Ano po tom co jsem s Nickem mluvila jsem hodně názorů změnila, ale stejně pít lidskou krev...To fakt bude asi velice těžký úkol mě k tomu donutit. ´´milostný poměry?...skvělý tak to fakt v plánu jen abych si při nejhorším zachránila krk nemám.A pokud mě někdo bude chtit zabít nebudu se jim divit.Jsou to lidé, kterým zabíjíme třeba jejich příbuzné a blízké proto radši oni zabijí nás.Něco za něco..I když je to divné soucítím s nimi.Sama bych raděi nějaké ty upíry co si jen s lidmi hrajou zabila, ale na to opravdu sílu a hlavně odvanu nemám.´´ přiznám a podívám se opět kolem nás po tmavé ulici.

Phillip Preest - 11. března 2011 22:20

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Pevně sevřu dálkový ovladač. Rozčiluje mě, že tam běží zrovna sportovní zpravodajství. Hodím ho na konferenční stolek a podívám se po ostatních. Přiznám se, že se mi trochu líbí, jak Zoe zuří, je to rajcovní, bohužel je taková situace, že není čas na hraní. Na otázky ohledně zmizení přikyvuju a na tu ohledně toho jestli jsem šel doborovlně nebo zmizel, neodpovídám vůbec. Znám Josepha už dlouho a je možné, že ho moje neodpovídání do jisté míry naštve ještě víc, já však nechci mluvit před ostatníma a už vůbec nechci říkat, že jsem tam Zoe nechal, naschvál. "Byl jsem v jejich sídle a mluvil jsem s jejich šéfem s vůdcem jejich rodiny. Vysvětlil mi co se stalo, prý to někdo nastražil tak, aby vypadalo, že to udělali oni. Nevypadl, že by lhal." Kývnu ramenama, protože si tak úplně jistý nejsem. Otočím se na moment na televizi jestli tam už nedávaj zprávy. "Ano, to cítíš dobře. Doprovod mi dělala jedna upírka, která semnou byla i u tý přestřelky, má na mě kontakt, ozvou se." Začínám litovat toho, že jsem si na ní taky nevzal číslo, protože to může trvat týdny nebo taky nikdy...

Paní jeskyně - 14. března 2011 01:12

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Ooh… fajn, dík. Hezký den," nenadšeně se usměje, zřejmě si myslel, že tě klofne a třeba se necháš někam pozvat, ale pochopil docela rychle víc nezdržoval a vydal se k dalším dveřím. Než zavřeš dveře, slyšíš ještě, jak buší a zvoní na sousedy. V bytě se moc nemění, ale je fajn, že jsi nic nerozbila nebo si nezničila oblečení. Každopádně tady taky není moc toho, co by tě z tvého stavu mohlo vytáhnout. Nikdo taky nepočítal, že by ses mohla probudit v takovém stavu.

Aime - 23. března 2011 08:56

soukromá zpráva od Aime pro „Proč?“ zeptám se jenom a vyčkávám jestli mi k tomu něco poví.. ne nenudí mě, ani mi ta jeho melancholie nevadí.. Taky mívám podobné stavy, kdy cítím že čím víc přemýšlím tím se vlastně motám v kruhu. Tiše si jen tak pro sebe povzdechnu, když mě do nosu udeřil zvláštní pach. Smrt… smrt jednoho z nás? Co se tady stalo no něco divného, protože obyčejná srážka by upíra nezabila a ten pláč.. pláč malé holčičky. A její.. asi rodiče jsou oba mrtví.. Polknu a v nelidských očích se objevil smutek. Dítě.. ať jsem jaká jsem a jsem co jsem, tak opuštěné děti mě vždycky dokážou rozesmutnit. Nadechnu se, snad abych získala čas a pak se zeptám tichým hlasem: „Co myslíte, že se stalo?“ Ublížil by dítěti? ? Bleskne mi hlavou.

Elizaveta Goroděcki - 07. dubna 2011 13:36

soukromá zpráva od Elizaveta Goroděcki pro Nutkání protočit panenkami ani nepotlačim. Vážně nemám chuť se bavit dál s takovýmehla existencemi, kteří mají nižší IQ než imbecil. Na přes držku. prolítne mi hlavou za doprovodu hlasitého třísknutí dveří od bytu. Jediné, co na něm bylo schroupnutelného, bylo jeho tělo, což si stejně pokazil okamžitě otevřením pusy a žvatlání o ničem. Nikdy jsem neměla v oblibě vést debaty o ničem, nebo snad s koncem, který pro mě nic neznamenal. Tiché zacvaknutí zámku mi oznámí, že jsem ve svém bytě v bezpečí a nemusim se tak bát o svoje pozadí. Chvilkovou nostalgii, kdy jsem prostě tak stála a nechala jsem vypnout mozek, přeruší pach, který očividně vychází ze mě. Nakrčim nos a s tichým "Panebože, to je síla." se vydám okamžitě do koupelny. Ze rtů mi unikne spokojené zavrnění, které se podobá spíše kočce, než člověku, když se zachumlám do opraného županu, který býval kdysi sytě modrý. Jeho nynější barva, která se podobá spíše blátu, není sice nějak pohledná, ale kvalita materiálu se nezměnila. Při chůzi se mi bavlna tře o nahé tělo pod ním a po krku mi stéká voda z vlasů, které jsem si musela drhnout deset minut, než přestaly smrdět jako cigarety. Jojo, zázračná trubička nikotinu... Přejdu celkem loudavým krokem ke skříni, kterou otevřu a vyndám z ní čistý spodní prádlo a oblečení, skládající se z tmavých přiléhavých džínsů, bílýho tílka a mý sto let starý mikiny s kapucou. Oblíknout se do hadrů mi netrvá ani pět minut, za to si následně zamaskovat kruhy pod očima, který voda s práškem moc nezakryly, a namalovat si řasy... to byl oříšek. Spokojeně se usadim na tvrdnou, ale oblíbenou židli u pracovního stolu, přičemž mi pohled zabruslí k hodinkám. To, co se dělo minulej večer mi už nedělá nějaký starosti. Očividně jsem s vrátila zdravá a nikoho jsem nezmlátila, ani nezastřelila. Zbraně si položim na stůl před sebe, načež si je začnu za doprovodu zvuku zpráv z televize připravovat na podvečer.

Paní jeskyně - 10. dubna 2011 19:04

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "COŽE?!" vyjela po tobě Zoe znovu aniž by tě nechala domluvit, ale ani po osvětlení celé situace s tím, proč máš na cizí upírku kontakt jí neuklidnilo. "Tohle je výsměch! Jdeme tam z nějakého důvodu a ty se pak taháš s nějakou ženskou a bereš si na ní kontakt?!" vztekle se posadila a s čelem nakrčeným zlostí tak, že to skoro nebylo možné, hleděla do země a podupávala nohou. Vřelo to v ní možná i víc, než dávala najevo. Joseph zatím zůstával klidný. "Počkáme, jak se všechno vyvrbí. Nechce se mi věřit, že by se někdo pokoušel dostat je z města tímhle způsobem. Proč by si dával tu práci? Nebo jen maskují svoji špinavost?" odmítavě zavrtěl hlavou. "Běž si odpočinout. Teď s tím stejně nic neuděláme."

Nick Brent - 10. dubna 2011 19:05

soukromá zpráva od Nick Brent pro "Nemám s tím problém. Jen bych tě nerad vyděsil a odpudil, protože.. tohle nejsou zrovna normální záležitosti. Vážně spíš takový horror," vykouzlím pro ni na tváři další z mnoha úsměvů. "Kam.. no, ke mně nejspíš. Pokud nemáš zájem o nějaký noční podnik nebo nákupní středisko, kde bychom toho ale stejně moc nesvedli a zábavy tam taky moc nenajdeme," podívám se na ni, "nejhloupější na tomhle stavu je, že mám jen omezenou možnost, co ti mohu nabídnout. Žádná čokoláda, dorty, steaky, nemám na to chuť, ale vím, že občas mi to chybí." Pak začne vyprávět o své rodině. Chtěl jsem namítnout, že radost bude jen přetvářka a zástěrka pro nezměrný žal, ale to pálení fotografií mne poněkud odrovnalo v mém názoru. Třeba přehnaná reakce, říkám si, ale kdo by něco takového dělal. Raději teda taktně mlčím a nepitvám se v tom. Když ale řekne, že se nemá ráda, začínám být víc, než nešťastný, že ji nedokážu pomoci. "Chce to čas. Všechno. Jako je to hloupá a otřepaná fráze, ale člověk poznává a formuje svůj názor. Ber to třeba jako šanci. Šanci něco vážně změnit, v noci, pod rouškou tmy. Málem akční hrdina," zasměji se, rád bych jí trochu zvedl náladu, "takže ke mně nebo jinam?"

Aaren - 10. dubna 2011 19:06

soukromá zpráva od Aaren pro "Autonehoda, zdá se," odpovím automaticky, avšak je to znát, stejně jako to, že se mezi lidmi snažím vysledovat, co přesně se stalo. "A k tomu něco víc. Rozepře, snad," povím potichu, aby lidé slyšeli co nejméně. Jsme v davu nápadní, ale spolu sem poměrně zapadáme. "Hmm. Kulky, mrtvý druh. Mrtví lidé, ale živé dítě. Nachomýtli se tu náhodou, řekl bych. Boj mezi vlivnými. Měli bychom pokračovat," konečné rozhodnutí ale nechám na ní. Můj odhad může být stejně mylný, jako odhad kteréhokoliv z lidí, jen oni o nás neví. Většina. Necítí.

Paní jeskyně - 11. dubna 2011 01:19

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Čas rychle ubíhá, až se tomu sama divíš. Jindy nudné a zdlouhavé čekání se neúměrně zkrátilo a do páté hodiny odpolední zbývá necelá třičtvrtěhodinka. U dveří ti už nikdo nezvonil a dokonce nikdo neotravoval ani jinak, což byl na sousedy poměrně slušný výkon. Žádné rány dveřmi, žádné opilecké pokřikování ani hádky před a po obědu, uřvané děti.. nic. Jen tichý klid, lahodil tvým uším a hlavě, která se pomalu vzpamatovávala ze včerejšího večera. Další minuty se ztrácí stejně rychle. Venku je dusno, obloha je šedavá a hutné mraky vytváří lehce tísnivou atmosféru, zatímco chladný vítr napovídá, že už brzy by krom něj mohl život znepříjemňovat také déšť. I přesto se nezdá, že by lidé seděli doma a nepotulovali se po ulicích jako jindy. Z práce, do práce, autem i pěšky, většinou s nakvašeným výrazem a puchem deroucím se z pod paží. Hlavní třída. Zhong-Rang. A před restaurací stojící černé auto s tmavenými skly, aby nebylo vidět dovnitř. Luxusnější kousek, naleštěný a s vypnutým motorem. Záhy zjišťuješ, že musel přijet teprve před chvílí, protože z auta vystoupí muž – zcela drsňácky si nasadí sluneční brýle – upraví svůj černý oblek a kravatu, zabouchne dveře auta a jako tvrdé y se postaví vedle auta a čeká. Je deset minut před pátou, takže je tu brzy. Pokud je to on. Nakonec, nikdo neřekl, že tě opravdu někdo vyzvedne a bude chtít někam odvést, jak to tak zatím vypadá.

Tamika de Reewes - 12. dubna 2011 19:44

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Jeho úsměv mi vždy zvedne náladu, ale hlavně mě velice mile překvapí.Opravdu mi je špatně z představy zabití dítěte...Zvedá se mi až žaludek z toho. ,,Myslím že pití krve bych prozatím neřešila, protože to nemám zatím v plánu.I když mě bolí krk, skoro až pálí, že by chtělo nějak utišit žízeň nechci.Prostě todle ještě ne..´´ Zvědavě zamrkám očima.On někde žije?Já myslela, že potom již žijeme někde sami, ale tak přeci jsem zvědavá.,,Po pravdě..radši poznám bydlení nějakého upíra, protože jsem zvědavá než nějaký noční podnik.Mohli by jsme udělat příliš pozornosti a to já nechci.Spíše se ještě bojím, abych to upřesnila.´´ Při vzpomínce na sladké se vesele usměji.Milovala jsem všechno co bylo sladké, ale ted nebudu mít z toho nic.Lehce si skousnu reta prohrábno rukou černé vlasy.,,Nějak to zvládnu, i když teď jsi mi připoměl, že mi chybí totéž.Takže nejsi sám.´´ Asi přeháním v tom, že se nemám ráda, ale štve mě to čím jsem.Chtěla bych být normální, ale to nebude..Musím za tím udělat tlustou čáru.Zavřu oči a zhluboka se nadechnu a vydechnu.Bohužel s otevřením oči cítím chuť po krvy opět a má mysl pátrá i po oběti, které bych se mohla zakousnout do krku.,,Akční hrdina?´´ začnu se vesele smát.Todle mě opravdu pobavilo, i když ty myšlenky předtím byly. ,,No ..ehm.. nejspíše k tobě..jen ..´´ sklopím zdrak a pohlédnu na své celek mzničené už oblečení.,,Budu si muset někde neco najit...´´Poznamenám trošku potišeji a potom mu věnuji svůj ještě dětský úsměv.

Paní jeskyně - 13. dubna 2011 20:58

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro New York – listopad 2006 Byl to podivně uplakaný den s nepříjemně šedivou oblohou, vlezlým větrem a deštěm, který nakonec zmáčel vše, co mu přišlo do cesty a nebylo ze všech možných i nemožných stran chráněno igelitem. K večeru sice pršet přestalo, ale země zůstala prokřehlá a chladná, vlhká a místy doslova slizká. Zkrátka a dobře den na nic a blížící se noc nevypadala o moc lépe. Natož pak v Central parku. Bloumal jsi a hledal, do čeho bys píchl, jak se odreagoval a zabavil zároveň, ale město mnoho zábavy nenabízelo. Bary, kluby, kina, obchodní centra, restaurace.. všechno staré známé, fádní. "Hej! Hej ty!" ozval se hrubý smích od právě příchozí skupinky. Páchnou potem, antiperspiranty, kouřem a přesmaženým tukem z fast foodů, do kterých chodí jíst. Čtyři kluci a dvě dívky, které se nakrucují a hloupě chichotají. "Nemáš oheň?" jeden z nich si to kolébavou chůzí, s kapucí mikiny přetáhnutou přes hlavu a kšiltem vyčuhujícím z pod ní, namířil sebejistě k tobě. "Nebo nechtěl bys něco koupit? Trochu kuřiva?" "Máš nějaký prachy?" to se k tobě vydal už i zbytek party, pánové napřed. V něčí kapse nebo za něčími zády cvaklo cosi kovového.

Simon Westson - 14. dubna 2011 20:04

soukromá zpráva od Simon Westson pro Toulám se ulicemi čisté zkaženosti, vlasy mam spyhlé jak zmoklej pes. Cestou k Central parku potkávám spoustu bezdomovců, feťáků a jiné havěti. Přestává pršet, konečně. Stojím na trávě. Pachy potravy s prošlou trvanlivostí si linou z každého prohnilého koutu. Hledám cíl, čistou potravu, nic! Stmívá se... Á! Možná žrádlo: Páchnou hůř než suchý záchod. Kdo je u tebe "hej"?! Neznělo to příliš lidsky. Zazubím se na potravu třeba nakonec nebude taková nuda jak jsem si myslel. Začnou se mi napínat svali připravujíc se k přeměně. Už pár dní jsem nejedl! Měli by ste utýct než vám ublížím... V mém hlase se oběvý náznak vrčení. Pohnu se býž hodlajíc se nakrmit. Nehodlám padnout na vaši úroveň! "Vyštěknu" když se mě zeptá jestlibych nechtěl koupit trávu či co. Když se začnou zdráhavě přibližovat i dívky probleskne mi hlavou myšlenka na jejich přeměnu... Vypadá to že děcka si chtěj hrát. to když slyším kovový zvuk. Automaticky sáhnu k boku abych vytáhl svlou milenku "Desert eagle" Zapoměl jsem leží někde na dně moře... Nenávidím mafiánskou potravu! Vztek způsobyl že na rukou mi začne růst srst, ale snažím se zůstat v této podobě. Slyším jejich bijící srdce, jejich pulzující krev. Cítím strach v zadní části skupiny, uvědomuji si hloupost a naivitu přibližujících se dětí. Mam jen sto- tisíc. 5eknu abych je vyprovokoval k napadení mého mí. Bez jakého-koli náznaku vyrážím v před - nejbližšímu chlapci prorazím prsty břicho a vytrhnu vnitřnosti- druhého chytím pod krkem a praštím s ním o zem - Mé zuby se nepatrně prodlouží, už si vidím chlupatý čenich, zakousnou se do krku jedné z dívek mi nedělalo problém. Má zkaženou krev, kyselá chuť mi pohltí chuťové buňky. Zabít! NESNÍST! Otočím se zastavím ruku držící nůž. Přestávám si uvědomovat co dělám...... Přibližně po dvou minutách klečím na trávě a zvracím nechutnou krev. Mam na sobě roztrhané kalhoty, můj kabát leží na zemi opodál. OPRAVDU den že by ani upíra ven nevyhodil! zamumlám při oblékání kabátce. Nechám mrtvoly ležet tam kde dopadly a jdu hledat nejbližší telefonní budku. Vytáčím 911. Poldové jsou tu asi za deset minut mezi tím se tu seběhlo asi tucet přihlížejících. Alespoň nějaká zábava. Pomyslím si při pozorování snahy policistů. V davu si vybírám mladou pláčící ženu konejšivě ji odvádím daleko od masakru abych ukojil hlad....

Phillip Preest - 17. dubna 2011 14:16

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Zdá se, že se mi povedlo Zoe opravdu naštvat. Výraz na tváři je stále stejný, občas mi přecijenom koutky cuknout. Krátce se podívám na Zoe, která se posadila na pohovku a pak se podívám na mluvícího Josepha. "Neměl jsem příležitost poznat je natolik dobře, abych dokázal usuzovat jejich záměry." Zmínka o tom, abych si šel odpočinout mě potěší. Dneska se toho stalo opravdu hodně a odpočinek mi jenom prospěje. Podívám se ještě na malou chvíli na Zoe. Úsměv lze snadno rozpoznat, ale na další její reakci nečekám, protože jdu ihned do svého pokoje. Zavřu za sebou dveře a sundám bundu. Hodím jí přes židli a lehnu si na postel a zahleděný do stropu přemýšlím nad vším co se stalo...

Paní jeskyně - 04. května 2011 12:05

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Zoe se na tebe dívala, tedy propalovala tě pohledem, dokud jsi nezmizel v pokoji. Kolem tebe se tím rázem rozhostilo ticho, ovšem jen na několik minut. Přes dveře a stěny jsi slyšel jak se baví, ale přesné znění jejich slov ti unikalo. Byl to dlouhý den, nabitý až k prasknutí a to si nikdo nic neplánoval. Trochu jako by ses ocitl v nějakém příběhu a stal se v podstatě jeho hlavím hrdinou, kolem kterého se nepřímo točí všechny události. Zoe nepřicházela, jak bys čekal. Zřejmě byla skutečně naštvaná a jen tě v téhle myšlence podpořilo prásknutí hlavních dveří, asi deset minut po tom, co jsi odešel. Dlouhé hodiny se pak nedělo nic. Noc přešla v den a den se pak zase pomalu chýlil ke konci, tvoje tělo bylo unavené, žaludek hladový stejně, jako celé tvá podstata, která toužila po krvi. V pět odpoledne začalo pršet, o něco později přitáhla i bouřka a nebe se tak ocelově šedými mraky zatemnilo dřív, než přišel večer a noc. Klep, klep. "Phillipe?" dovnitř nakoukla usměvavá tvář Marleny. "Nevolala ti Zoe? Včera odešla a ještě se nevrátila, začínám mít trochu obavy, aby netrucovala na nějakém nevhodném místě nebo se jí něco nestalo," ale podle jejího výrazu šlo spíš o to tě zkontrolovat, než se skutečně zajímat o Zoe. Je dospělá. Je upír, co se o sebe umí postarat.

Paní jeskyně - 04. května 2011 12:07

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Se hned nerozčiluj, né?" zazněl hrubý smích. "Jako ve filmech, hej.. no ne, fakt, takovejch těch historickejch.. jak je tam někdo děsně na úrovni a pak nějakého kluka přetáhnou holí." "Jo! To je přesný, Johny! Hehehe!" "Jak jako? Ty seš kanib.. hej, kluci, jdeme. Tohle je nějakej šílenec nebo co. Pošuk," znělo partou, zatímco se blížili k tobě. Holky si mezi sebou něco zřídka špitly. Jen co jsi vytáhl zbraň, se všema to cuklo dozadu. Začali se po sobě poplašeně dívat, ale ozvalo se i jedno či dvě zasmání a známé pochybovačné: "Beztak není nabitá." Na tvou zmínku o sto tisících se ozve téměř hromadný smích. "Prý sto tisíc! Aa, ty vole.. sto tisíc, jasně, pane..," než to dořekne, umírá. Z hloučku se ozve jekot. Někteří se dají na útěk, jiní jen stojí a nechápavě, strnule zírají. Není to těžká kořist. Policie – vyšetřování – hlad a ukojení základního pudu. Jen jsi ji trochu podcenil, ženu z davu, na první pohled zneschopněnou tím, co se stalo. Stačila chvilka, aby jí došlo, že je něco špatně a z nevysvětlitelného lidského chování, protože logika může jen těžko velet odejít někam večer s někým cizím, navíc od takové události, přešla na ryzí boj o život. Ani nevíš jak rychle vytáhla z kabelky pepřový sprej a cákla ti s ním přímo do obličeje. Palčivá bolest v očích byla téměř nic v porovnání s dýchacím ústrojím, tvým původem lepším, než je lidský čich. Vydrápat si oči, vypláchnout.. cokoliv. "POMOC!" zaječela vysokým tónem a na chodníku se ozvalo klapání jejích podpatků.

Nick Brent - 04. května 2011 12:08

soukromá zpráva od Nick Brent pro "Stejně ti budu muset vymyslet něco zábavnějšího, než prohlídku mého temného doupěte, nebo nějaké bary. Heh, je to divné, ale mě to doteď stačilo," krátce se zamyslím. "Takže bychom si mohli užít oba. Něco nového, nepoznaného," rozmáchnu rukama a zasměju se. Dnešní noc asi přinese hodně změn, jak se mi tak zdá. Kvůli ní se snad vzdám i toho nudného života upíra, který navazuje na nudný život člověka. Jen teda na kafe a oběd si už nikdy nezajdu, nebo posedět do parku s vodní dýmkou, jak je teď prý moderní. "Pojďme," pobídnu ji a vydám se směrem domů. "Budeme tam do deseti minut, aspoň se ještě trochu seznámíme a tak. Je toho asi moc, co?" kouknu na ní a přitom ji sjedu pohledem, znovu se zasměji a obrátím pohled k nebi, ale jen na chvíli. "Něco ti půjčím, ale z letošní dámské kolekce to fakt nebude."

Tamika de Reewes - 04. května 2011 19:41

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro ,,Ty nemusíš přeci nic, ale udělalo by mi radost kdybych více poznala tudle sránku mého nového života.Čím jsi se ty bavil doteď?´´ dívám se pořád kolem a jsem ráda, že již nejsem sama. Ani nevím jak mu za to všechno vůbec ještě poděkuji.Lehce se usměji a potom ho dále poslouchám. ,,Něco nového? To by mohla být zábava, pokud se to tak dá říct, jen mě překvapuje, že někdo kdo toho asi o ..emm..řekněme již našem druhu ví tolik...proč by jsi se zabíval s někým jako jsem já ?´´ pozvednu lehce obočí, protože mě zajímá odpověď. Jsem s ním ráda, protože cítím bezpečí a prostě mám u sebe někoho komu mohu důvěřovat, jen to snad nebude chyba. ,, Po pravdě?´´ trošku se odmlčím a kouknu do země a potom na něj.Lehce jsem si nervozně skousla ret.,, Je toho možná až příliš, protože na todle nejsem zvyklá a asi si nikdy nezvyknu je to něco uplně nového. Já ... nevím všechno mi připadalo tak ztracené a byla jsem odhodlaná umřít, ale teď..´´ prohlédnu si ho.Ano, to on mi dal asi odvahu postavit se na nohy a začít nový život jaký mám.,, POznala jsem tebe a nevím proč mi pomáháš, ale jsem ti za to nesmírně vděčná, protože se cítím bezpečně a ještě, že mám s kým si popovídat je ještě lepší.´´ trošku se pousmji ale i zčervenám když mě přejel svým pohledem. Vesele se zasměji a dám si i ruku před rty.Opět shlédnu své oblečení a potom svůj veselý pohled věnuji Rickovi.,, Myslím, že cokoliv bude lepší než to co mám teď na sobě.´´

Aime - 06. května 2011 17:28

soukromá zpráva od Aime pro Vypadá to tak", odpovím mu, i když zamyšleně sleduji ten rumrajch před sebou, posunu se blíž k němu, když budeme spolu třeba nebudeme tak nápadní jako zvlášť. Vlastně ani nevím proč, hledám u něj něco? Dítě.. malé osamocené dítě.. ¨mě nebylo dovoleno jej mít. Tiše si povzdechnu a v mém nemrtvém obličeji se objevilo dojetí. Dítě.. Zamrkám a potom jen přikývnu "Ano máte pravdu" pronesu možná až příliš rychle, lepší bude utéct dřív než se o něj začnu zajímat. nevěděla jsem že tato část ve mě je stále živá ale tohle zabolelo hodně hluboko. Maličko se odtáhnu od něj a doufám že rychle půjdem pryč.

Paní jeskyně - 11. května 2011 22:13

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Aaren jen lehce naznačil, abyste pokračovali. Nikdo vám nebránil, nebylo proč, byli jste jen svědky nehody, tedy jejích následků, jako všichni ostatní, i když poněkud nezvykle oblečení. Jenže v tak velkém městě si s tím jen málokdo dělal starosti. Denně byly pořádány maškarní plesy, oslavy, nebo šlo jen o skupinkování se pod ten či onen styl v oblékání, hudbě a podobně. Pro takové, kterými jste, je velkoměsto požehnáním. V další ulici už vládne páchnoucí ticho kanálů, jen v oknech protějšího domu se blýská světlo z policejních majáčků. Popelnice překypující nahromaděným odpadem hostí dva bezdomovce, kteří se po vás podívají, ale pak se hrabou v odpadcích dál. Ovšem atmosféra se změnila, je cítit to napětí, když každou chvíli zvedají hlavu a dívají se vašim směrem, jako by vás kontrolovali. Je to však docela dálka a baví se spolu, pokud je to mezi šustěním skutečně rozhovor, velmi tiše.

Aaren - 11. května 2011 22:13

soukromá zpráva od Aaren pro "Mohu-li. Zdálo se mi, že tě ta událost vyvedla z míry?" optám se a stočím pohled k jejímu obličeji. Připadá mi zvláštní celá ta věc s nehodou, dalo by se hodně polemizovat o tom, co se tam stalo a proč, ale některé věci je lepší nechat být. Tato bude jedna z nich. "Ovšem nechci být příliš dotěrný, nemusíš odpovídat," dodám vzápětí s pro mě typickým melancholickým úsměvem, který je jen umocněn světlem z pouličního osvětlení.

Nick Brent - 11. května 2011 23:19

soukromá zpráva od Nick Brent pro "Asi se bojím ti to říct.. ale televizí, internetem. Tím, co svět nabízí. Každý večer si vyjdu a takhle si žiju. Někdy mě to štve, ale jsou poutě a divadla. Můžeš skoro všechno, jen v noci," usměvavě pokrčím rameny. Nerad ničím sny o větší zábavě, ale je to tak. Sem tam se něco zajímavého naskytne, ale jinak ne. "No já nevím. Nikoho nemám, jen pár známých, ale oni se drží víc v tlupách.. skoro rodinách. Zkusil jsem to, ale nic moc. Tak prostě rád poznám někoho nového a pomůžu mu. Jestli jsi čekala víc, tak tě asi zklamu," rozesměju se při představě, jak drtím jednu věc za druhou. "Hlavně to nechtít vzdát!" usměju se po jejím výlevu a přitisknu ji k sobě. Asi to dává větší pocit jistoty mě, než jí, ale nemůžu si pomoct. Je úplně jiná než ty, které jsem doteď potkal a ani to není slovní hříčka. S takovou „novorozenou“ jsem prostě ještě neměl čest. "Jen abych ti za chvíli nezačal připadat jako blázen, že se o tebe zajímám a aby ti to nezačalo být nepříjemné."

Paní jeskyně - 11. května 2011 23:21

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Byli jste na cestě už skoro deset minut a město kolem vás se změnilo. Z centra jste už byli pryč, zmizely kluby, restaurace i obchody, a nahradily je rodinné domky a za nimi panelové domy. Ulicí mezi domky, kdy na vás za plotem vystartoval jeden hodně nervní vlčák, jste došli až k prvnímu paneláku, kde Nick zamířil ke krajnímu vchodu. Nebylo to tu nic moc. Zarostlé pískoviště, pár prolízaček u hřiště, ale nic hezkého, alespoň v té tmě. Dům samotný taky nevypadal zrovna udržovaně, vchodové dveře byly poničené a nešly zamknout, ani zavřít. Chodba byla špinavá, pomalovaná, ale podle vybraných schránek tady skutečně někdo žil a třeba to ani nebyli špatní a nepořádní lidi. Výtah už na tom byl o dost líp, i když téměř desítka neslušných malůvek vypovídala o něčem trošku jiném. Vyjeli jste až do pátého patra, kde bylo proti přízemní čisto. Nick po svém „Á sakra, tento týden mám úklid.“, což pronesl při pohledu na kulatý rozpis úklidu pro tři byty, kdy šipečka směřovala k jeho příjemní, odemkl a pustil tě dovnitř. Byt to nebyl velký. V chodbě byla jen skříň, nízký stolek a ratanové křesílko hned vedle botníku. Z chodby se šlo buď do kuchyně, nebo do pokoje. Kuchyň byla prostorná, ale to hlavně díky absenci jídelního stolu, židlí i ledničky. Všechno vypadalo zachovale, nepoužívaně. Z kuchyně se dalo jít do koupelny se záchodem, ta byla taky zachovalá, ale víc používaná – spousta sprchových gelů a podobných věcí napovídala, že si Nick našel aspoň něco, co může používat a nebojí se toho využít. Nebo do dalšího, malého pokoje. Tam byla jen postel, knihovna a noční stolek s lampičkou. Pokoj, do kterého se jde z chodby byl větší, zařízený jako moderní obývák. Byla tu sedačka, stolek, velká televize, DVD přehrávač a v rohu stůl s počítačem, krom toho další šatní skříň a nějaké poličky s osobníma věcma, jako v každém bytě. Zkrátka a dobře, kromě kuchyně takový obyčejný 2+1 byt mladého muže.

Nick Brent - 11. května 2011 23:43
	soukromá zpráva od Nick Brent pro "Není to žádný Draculův zámek, ani úžasná rezidence jako z nějaké filmu, ale je to moje. A mám to tu rád," usměju se na ní ode dveří do obýváku, kde jsem ramenem opřený o zeď. "Co říkáš, není to tak hrozné, ne?"

Tamika de Reewes - 12. května 2011 06:21

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro ,,Nemusí to přeci být nějaké sídlo, ale aspoň je to tvoje no. Náš rodinný lidský dům jsem měla dědit já..´´ kouknu sklesla k zemi, ale snažím se ty myšlenky ž zahnat. Jak jsem říkala začíná mi nový život a chci ho prožít už lépe než ten první. ,,Jak jsi vůbec k tomu pryšel?´´ vrátím mu úsměv a dívám se dál zrovna po obýváku. Nebylajsem jinde než u nás doma a v hospodě, takže nejsem nějak znalý typ různých stylů, ale tenhle dům má něco do sebe. Nejspíše, že patří upírovi, ale líbí se mi. ,, Hrozné to není vůbec.Líbí se mi tu..´´ zasměji se potichu a dál se kochám krásou domu .

Aime - 12. května 2011 17:01

soukromá zpráva od Aime pro šla jsem vedle něj, tak nějak automaticky, jako bych neměla žádnou možnost, nebo cíl, nebo snahu..Pokračovala jsem i do zapáchající ulice kolem bezdomovců a ještě dál, když v tu chvíli promluvil a pročísl ticho.. Vyvedla mě ta událost z míry? těžko říct, nehody se dějí denně.. ale tahle byla něčím zvláštní, ale jasně mi ukázal svůj postoj, jsou věci které je nejlepší raději nechat být. Tiše si povzdechnu a kouknu po něm.. To dítě, to je ono malé osamocené dítě, které tam zůstalo. Vypadá to tak, domnívám se, že je mi znám i důvod, ale.. to je hodně dlouhý příběh. na rtech se objevil smutný úsměv. Jsem blázen že ani po desítkách let jsem se nebyla schopna smířit se ztrátou.

Phillip Preest - 17. května 2011 15:51

soukromá zpráva od Phillip Preest pro I těch deset minut je dost. Myslel jsem, že mi to pěkně vytmaví ještě v soukromí, ale nic se neděje. Dveře prásknou a je jasné za kým. Však bude chvíli trucovat a pak se vrátí. Nenapadne mě ani na chvilku, že bych se za ní rozeběhnul. Svalim se na postel a podívám se do stropu. Za normálních okolností nejsem moc trpělivý, teď mi nic jiného nezbývá. Mobil mám položený na nočním stolku a čekám na zavolání od té rusky a její rodiny. Nejsem si jistý kolik uběhlo hodin. Do místnosti vstoupí Marlena. Pomalu se posadím a podívám se jí do očí. Čekal jsem, že přijde s něčím jiným. Možná jsem na nějakou chvíli usnul, každopádně jsem přestal vnímat okolí a co se doma děje. Podívám se na mobil jestli nemám zdtracené volání nebo sms. "Nikdo nevolal. Mám se po ní jít podívat?" Říkám to jenom velice nerad. Mám svojí hrdost a nejradši bych jí nechal naštvanou dojít zpět. I když si to nepřiznám, tak mám po Marleniných slovech jistou obavu o Zoe...

Paní jeskyně - 19. května 2011 20:08

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Žádné zprávy, žádné SMS. Ani operátor si nevzpomněl, a to on v poslední době docela rád. "Ale ne, je už dospělá," úsměv se jí prohloubil. Otevřela ústa, aby ještě něco dodala, ale pak jste to slyšeli oba – zvuk kroků, cvaknutí, a pak vyletěly dveře z pantů a prolétly vstupní halou. Okamžitě jste slyšeli otce, jeho hlas, další mužský, cvaknutí – Marlena pohotově vyrazila a zavřela za sebou dveře – a střelbu, ta se vzhledem k vaší rychlosti zdála až neskutečně pomalá.

Nick Brent - 19. května 2011 20:24

soukromá zpráva od Nick Brent pro "Zařídil jsem si podnájem, klasicky přes inzerát, a řekl, že dělám ve firmě v noci, takže jsem před den k nezastižení. Po pár letech mě chtěli vyhodit, že prý chtějí byt pro syna, ale ukecal jsem to na koupi," rozpřáhnu ruce, "a je to moje. Vodu a elektřinu platím přes účet, ale občas se naskytne nějaký problém. To za mě řeší známá.. ví o nás, bere to jak to je." Postoupím blíže k mé návštěvě. Najednou si nejsem jistý, co bych měl dělat. "Takže se jdi klidně umýt, ručníky jsou v té skříňce pod umyvadlem. Najdu ti něco na převlečení. Ale jak jsem říkal, náhradní dívčí pyžamo tady nemám," zasměji se a na několik okamžiků zmizím v pokoji, odkud donesu tričko, košili a jedny plátěné tenké kalhoty na šněrování, takže se půjdou dát stáhnout na její velikost. "Jsem rád, že se ti tu líbí. Zůstaň, jak dlouho chceš."

Aaren - 20. května 2011 00:44
	soukromá zpráva od Aaren pro "Ach," hlesnu, za dlouhé roky mi opět došla slova. Připadám si tak neomalený, hrubý tím, že se ptám, když cítím, jak jí je. Tak křehká, s trápením, ale já nemlčím. "Všechny příběhy jsou dlouhé, zvlášť ty naše. Kdybych-"

Paní jeskyně - 20. května 2011 00:47

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Prachy! Všecky vaše prachy sem na zem!" bezdomovci vyběhli vašim směrem a v ruce jednoho z nich cvakl nůž a hned na to se blýskl poblíž Aime, štíhlý, chladný, nebezpečný a přesto tak titěrný. "Taky šperky! Telefon, všechno co máte! A tuhle maškarádu taky, princíčku!" druhý třímá v ruce kus nějaké dřevěné tyče, právě tou ukázal na Aarenův kabátek, i když pohledy obou těkaly ke křivkám jeho společnice a oči se chlípně leskly. "Žádnej řev, nebo vás tu hned srovnáme, jasný?!" zabručel popuzeně druhý.

Tamika de Reewes - 21. května 2011 19:30

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro ,,To jsem si nemyslela, že si to zařizujete jako upíři takhle lidsky.Ale je podivné že i ta tvá známá o nás ví.Lidé na upíry moc nevěří.Teda ano když jsem bývala člověk také jsem si myslela že nějaký podobný druh jakou jsou upíři a vlkodlaci jsou.Zajímala jsem se o to, ale nido mi nevěřil no a rodiče si mysleli, že je to nebezpečné takže mi to zakázali.´´ pokrčila jsem rameny. Zadívala jsem se Nickovi do očí když přistoupil blíže ke mě.Trošku mě to překvapilo a srdce se mi rozbušilo.Nevím z jakého důvodu.Nebála jsem se ho, ale měla jsem v těle zvláštní pocit.Otřásla jsem hlavu a pousmál se. ,,Umýt se pujdu.Jinak ti moc děkuju za všechno.Pokud bude něco, cokoliv, jak bych ti to mohla vynahradit stačí říct.´´ vesele mrku a vemu si věci, které mi NIck přinesl.Rozhlédnu se a vydám se směrem kde je nejspíše koupelna. Trefila jsem se dobře.vešla jsem do koupelny a zavřela za sebou i dveře.Zavřela jsem oči a pousmála se.Cítila jsem se šťastná a v bezpečí.Vyndala jsem si ze skříňky ručník, který si položil vedle vany a oblečení dala vedle na skříňku.Pustila jsem si vodu a svlékla se.V zrcadle jsem viděla ještě jizvy na krku.Nebyl to hezký pohled.Otřásla jsem se a vlezla si do vany kde jsem se ponořila až po krk do vody.

Aime - 25. května 2011 15:49

soukromá zpráva od Aime pro Třeba si jednou povíme své příběhy pousměju se na něj, když v tu chvíli nás dosti hrubě přeruší. Ti dva bezdomovci. Blázni.. copak ví proti čemu stojí? Narovnám se a prohlídnu si je z pozice ledové královy, v očích se objevil chlad a zloba. Nechci se zahazovat s touto špínou a vůbec.. nemám chuť k "jídlu" tohoto odpadu.. Podívám se po Aarenovi a vyčkávám.. stačí chvilička a byli by oba mrtví.. ale třeba to není jeho styl a já bych nerada zkazila docela zajímavý večer kvůli nim.. Pošetilí blázni.. Lidi neloví nás.. ale my je..tedy většinou.

Phillip Preest - 25. května 2011 20:10

soukromá zpráva od Phillip Preest pro "Máš pravdu, umí se o sebe postarat." Kývnu na Marlenu a na moment se usměju. Na jednu stranu jsem rád, že nemusím ven, nadruhou o ní mám po Marleniných slovech jistý strach. Asi jsem neměl být tak, jak to říct, neměl jsem se jí tak vysmívat. Ihned vstanu a podívám se ke dveřím. Hluk se mi vůbec nelíbí. Marlena mi zavře dveře před nosem což se mi ani přinejmenším nelíbí. Rychle seberu ze zásuvky pistol a vyběhnu do chodby a podívám se do haly co se tam děje...

Paní jeskyně - 27. května 2011 16:11

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Vzduchem čpí vůně střelného prachu a kovu. Kulka se zarazila někam do podlahy, ale jak si všimneš, nevypadá to dobře. Ve dveřích jsou tři muži. Dva z nich vypadají normálně, lidsky, ale cítíš z nich to, co z každého upíra. Ten třetí je jiný. Je tam, ale jako by nebyl. Necítíš nic, jen jeho oblečení, ale jinak nic. Ani upířinu, ani člověčinu.. nic. Právě ten třetí si dává načas. Upíři vtrhli do bytu a protože otec s Marlenou byli nejblíže, pustili se s nimi do boje. Zak a Jessiaca se objevili vzápětí, tehdy se pohnul třetí útočník. Rychle, tiše, s jasným cílem – Jessica tvrdě narazila o tvrzené sklo, následoval Zak dveřmi do vedlejšího pokoje. Pokračující boj mezi upíry ti připomněl další výstřel. Pach černé krve.. když otec dopadl na podlahu. Marlena cosi zaječela, ale nebylo jí rozumět. Hlaveň se obrátila tvým směrem.

Paní jeskyně - 27. května 2011 16:38

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Nebylo zase tolik jiné, jako za života. Voda byla příjemně teplá, mokrá, pára od ní stoupala a cítila si, jak se ti otírá o tvář. Jediné co chybělo byl tlukot tvého vlastního srdce, které se dávno zastavilo a nyní klidně odpočívá ve tvé hrudi. Vlastně, občas jsi měla pocit, jako bys ho cítila, ale možná to taky bylo jen ze zvyku. Z pocitu, že by to tak být mělo. Nad tebou na poličce stálo několik sprchových gelů, dvě pěny do koupele (jedna dvousložková) a sůl do vody. Taky tu měl několik vod po holení, sprejů, gel na vlasy, a spoustu dalších hloupostí, které by asi normální muž v koupelně neměl. Všechno pánské. Chvíle klidu rušily hlasy od sousedů, které se chvíli o něčem dohadovaly. Pak se ale ozvala melodie, přímo v bytě. Byla to nějaká známá hitovka z 90. let, název si nevybavuješ, ale víš, že se i dnes docela často hraje. Následoval rozhovor. "Co je, Josie?" -krátká odmlka. "Ne, nic takového nemám. Kde bych to asi tak vzal? Víš, že chodím ven. Cože? Ne, nemůžeš přijít," -zaznělo trochu hystericky. Možná by bylo zajímavé vidět, jestli se u toho Nick taky nějak tváří. "Nemám čas, nejsem doma, vymysli si sama, proč nemůžu. Nebudu.. ne.. prostě ne. … A kdybych měl?" - "Na dvě dávky? Říkám, že ne. Jak jako-," zarazil se, když se ozval bzučivý domovní zvonek u dveří. Stejně dobře jsi slyšela zaklepání na dveře, druhé, a pak i třetí naléhavější, teprve tehdy dveře otevřel. Následovala věta vyřčená ženou. "Jenže já potřebuju prachy, chápeš. Je to dobrý obchod, tak neblbni a pusť mě dovnitř. Znám tě, Nicku, ty nikdy neodmítneš..," protáhla dotyčná koketně. Její hlas rezonoval na chodbou.

Tamika de Reewes - 27. května 2011 19:00

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Pozorovala jsem kupelnu a snažila se nemyslet na to, že vlastně již nejsem živá. Bylo to zvláštní, ale pravdivé.Moje srdce přestalo být a já jsem se s tím musela smířit. Všechny vůně i pěny byly pánské, takže jsem nic použít nemohla.Výhodou bylo, že oholit jsem se nepotřebovala a o vanu mi šlo jen ať ze seme smyju tu šmípu a svůj starý život. Chci se stát pravou úpírkou. Přestat myslet na ty hrozné věci, které se staly. Zavrtím radši hlavou a zaslechnu rozhovor. Rozhovor, mě celkem zneklidnil a přejel mi mráz po zádech. Co se to zase děje? Přemýšlela jsem proč Nick asi i lže, že není doma a nemá čas. Tolik otázek jsem měla najednou v hlavě, že jsem nevěděla, kterou bych dříve položila. Když zazněl zvonek vstala jsem a okamžitě se začla sušit ručníkem.Nemám ráda neznámé lidi. Nevěřím jim..Ted se dá říct, že asi tak jen věřím Nickovi.I když ted nevím co se děje a jsem z toho v depresích.Tak rychle změněná nálada je divná věc problesklo mi hlavou, ale přeci jenom jsem stále zvědavá a když neco nevím ráda bych to zjistila. Co by Nick neodmítnul? ten rozhovor se mi nelíbil. Možná z několika důvodů, ale ani jeden se mi nezamlouval, možná jsem i pocítila malinkou žárlivost pokud by se to týkalo důvodu, že spí s lidskými děvčaty, ale znám ho jen chvíli nesmím unáhlit své city a své myšlenky. Oblékla jsem si košily vypůjčenou od Nicka a i kalhoty, které jsem si utáhla na svou velikost. Do zrcadla jsem se na sebe radši ani nepodívala. Potichu jsem otevřela dveře a zástala ale nehybně sátát.Nechtěla jsem je vyrušit a chtěla jsem věděl, ale co se bude dít dál.

Paní jeskyně - 27. května 2011 22:00
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Tak bude to?!" postoupili oba o půl kroku dopředu, tváří se výhružně a tak i gestikulují rukama. "Dělejte! Peníze, šperky, všecko!" Člověk, který se objevil na druhé straně ulice zase rychle zalezl. Není to nijak zvláštní jev, lidé prostě utíkají, nedbají na své morální povinnosti, protože necítí, že nějaké mají. Nebo se dokáží svému svědomí sami vymluvit.

Aaren - 27. května 2011 22:01

soukromá zpráva od Aaren pro Překvapí mne, jak lehce jsme se dostali do potíží, aniž bychom cokoliv udělali. V životě každého je to jistý mezník, kdy si mnohé uvědomí. Přesto se jen shovívavě usměji, mírně skloním hlavu a povzdechnu. "Marnost nad marnost, taková je hodnota lidského bytí. Jak okvětní plátek, jež padá vstříc začeřené vodě," a poprvé za dnešní večer se mi v očích blýskne divokost. Nechci je zabít, nestojí o potyčku s kýmkoliv, neboť jsem doufal v klidný večer bez třísnění se krví. "Každá zvědavost něco stojí, stejně jako troufalost. Někdy se ale dá vyváznout," o kolik jsem hlavu sklonil, o tolik ji opět zvednu a usměji se. Po obvyklé melancholii není ani stopy. Ladným krokem, tichým jako kočka se postavím před Aime, které jsem věnoval krátký omluvný pohled. "Odejděte."

Paní jeskyně - 28. května 2011 16:38

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Bytem trochu táhlo, takže jsi ucítila lidský pach. Bylo to jiné, než venku, kde se to vše mísilo v jeden divoký guláš, ale přesto sis byla jistá, že je to právě tohle to. "Nicků! Nicků, zachraň mě! Jó? Dám ti to klidně levnějš..," zaprosila neznámá. "O peníze nejde. Nechci tě tu." "A to jako proč? Někoho čekáš? Nebo tu už někoho máš?" "Do toho ti nic není, Josie." "Nicku, probůh, já ty peníze fakt potřebuju. Taky ti vždycky píchnu, když potřebuješ, tak nedělej drahoty a pusť mě dál." "Tři dávky." "Po tom se složím, Nicku." "To je mi jedno. Nejsem tu sám, nechci tě tu a nebudu si otravovat společnost jen proto, že potřebuješ prachy. Tohle mi přijde jako výhodná nabídka." "Fakt tu někoho máš? To je asi prvně.. kdo to je? Ženská? Dostal’s chuť? Hé, coo? Přiznej se." "Nech toho. Dvě dávky a vypadneš, rychle." Ona zněla nakonec pobaveně, zatímco Nick otráveně, unaveně. Nakonec si asi kývli, protože se dveře zavřely, ale dva páry nohou prošly bytem někam do obýváku. Pak tam něco kovově cinklo, šustilo, ale odhadnout, co se děje jsi nedokázala. Pak jsi ještě zaslechla, jak se - podle vůně, na kterou ses soutředila- Nick vydal do kuchyně.

Tamika de Reewes - 29. května 2011 12:36

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Člověk? Tady u Nicka? Co od něj chce? tyto ozázky my běhaly hlavou pořád dokona aniž bych věděla na ně odpověď. Byla to flustrující. Dále jsem potichu poslouchala rozhovor a v mém vnitřním já se rpováděl boj jeslti jít za nimi dolů a nebo být radši zticha a vyčkávat. Ta dívka, nebo žena..vlastně ani nevím o ztoho mi začínala být velice nesympatická. Cílila jsem jak v mém těle se bouří krev. Měla jsem chuť zabíjet. Neuvědomovala jsem si, že todle nejsem já. Lačně jsem toužila po krvi. Strašně moc. Potichu jsem šla níže do domu, ale stále si dávala pozor, ať mě prozatím nespozorují. Co tam dělaji? vadilo mi, že nic nevím a chtěla jsem vědět více. Z vlasů mi kapaly kapky na zem, které jsem nějak nevnímala. i když jsem je slyšela dopadat na zem tak jsem se soustředila jeslti něco více neuslyším. Jediné co jsem nakonec slyšela byly dveře, které se zavřely. Jen nevím jesli ta osoba, které jsem tak moc chtěla skočit po krku odešla a nebo je stále v domě. POmalu a potichu jsem se vydala to kuchyně za vábením vůně, kde byl nejspíše Nick. Kapky dalé kapaly na zem a já se potichu plížila domem. Kap... Kap...

Phillip Preest - 30. května 2011 11:58
	soukromá zpráva od Phillip Preest pro Co jste sakra zač?! Na malý moment si prohlídnu všechny přítomné, respektive nevítané návštěvníky. Nechápu, že mají takovou drzost vřítit se do našeho sídla a napadnout nás. Uvidím jak útočník trefí otce a on padá. Marleně nebylo vůbec rozumět, ale každý by si domyslel co se stalo. Neváhám ani chvíli a začnu po těch dvou střílet...

Paní jeskyně - 31. května 2011 12:21

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro V podstatě je to jen pár kroků, nic moc nevidíš, ale cítíš. Cítíš ji, víc a víc, její pot, květinový levný parfém, aviváž z prádla. A pak ještě něco.. něco neskutečně lákavého, horkého. Cítíš krev. Její horkou, sladkou krev, která by tě nasytila. Která by jen několika doušky ukojila tvůj hlad, tvé strádání. Nebo ne? Možná.. by to bylo víc doušků. Najednou jako bys slyšela i tlukot jejího srdce z vedlejšího pokoje. Vůně krve. Buch, buch, buch,..

Nick Brent - 31. května 2011 12:26

soukromá zpráva od Nick Brent pro Zaslechnu její kroky. Neměl bych obavy, ale jsou tak pomalé a plíživé, když se vzduchem prožene náhlý závan krve. Zpozorním a sklenici, kterou jsem právě vytáhl ze skříňky kuchyňské linky položím na pult, kousek od umyvadla a rychle se vydám ke koupelně. "Tamiko?" řeknu zvesela, i když s hodně nejistým výrazem a postavím se jí do cesty. Její pohled hodně napovídá. "Krásko, děje se něco?" Proč pokládám tak debilní otázky! Jasně, že děje. Nicku, ty starý idiote. I tak doufám, že jí tím oslovením trochu vrátím zpátky, že přeruším to omámení z vůně krve. "Sluší ti to. Jen, měla’s pravdu, musíme ti sehnat něco, co ti bude víc sedět."

Paní jeskyně - 31. května 2011 12:45

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "To je on." "Jsi si jistý?" "Cítím to. A odpovídá jejímu popisu," prohodili mezi sebou ti dva upíři, zcela chladně, tvrdě. To jsi už ale střílel. Kulky letěly jejich směrem, ale pokud upíra skutečně dobře nepřekvapíš, nebo nepoužíváš kulomet i něco podobného, většinou se ranám dost dobře vyhnout. Jinak tomu není ani teď. Upoutali na sebe pozornost. Z boku vyletěla další kulka, Zak se vrátil a vrhl se po jednom z nich, srazil ho k zemi a začali se prát. To bohužel na zlomek vteřiny odpoutalo tvou pozornost, ale i kdyby ne, jsi na vážkách, jestli by to pomohlo. Pod krkem tě silně chytil ten, ze kterého nebylo nic cítit, a ruku se zbraní ti zkroutil tak, abys ho neohrožoval. "Toto je jen varování. Nestýkejte se s nimi. Už nikdy. Vaši přítelkyni držíme, propustíme ji, až bude po všem. Nepokoušejte se jí zachránit, nemuselo by se to vyplatit. Nechceme narušit vztahy mezi námi a našimi rody, ale jejich odstranění je nezbytné," řekl ti ještě ledovějším tónem, než jakým spolu mluvili ti dva. V jeho očích nebylo nic, ani strach, ani pocit zadostiučinění nebo výhry. Prostě nic. Byl jako stroj, až na to, že na konci se pousmál. Jeho stisk povolil a najednou byli všichni tři pryč.

Tamika de Reewes - 31. května 2011 20:11

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Krev!Krev!Krev! jediné co jsem teďkon měla v hlavě, bylo toto slovo. Ta vůně, kterou jsem nikdy necítila a teď přišla tak znenadání. vlastně ano cítila jsem jí, ale vždy jsem odolala, ale teď?... Skoro na dosah ruky. Její vůně, i když mi předtím byla nesympatická, teď je to taková slast. Nebo by spíše slast byla moci se zakousnout do jejího lačného hrdla a sát její krev. Pomalu, ale tak aby nevychladla, abych cítila jak mi prohřeje tělo. Hladově si olíznu rty a poté se podívám si na Nicka, který mi stojí v cestě. Nejspíše mám rudé oči. Mám strašnou chuť. Ohlédnu se směrem přes rameno odkud mě vábí ta krev. Opět se otočím pohledem na nicka a tázavě se mu podívám do očí. na chvilku mě to jak mě on oslovil vyvedlo z míry. Todle jsem nečekala. Trošku zamrkám očima.,, Krásko? Nemyslím si, že jsem krásná a emm...´´ opět ucítím ten nával krve a zatnu pěsti a zavřu oči. Ovládej se, vždy jsi to zvládla tak se tamiko ovládej! nařizuji sama sobě. myslím si, že vysvětlovat Nickovi co se děje ani nemá smysl. S pohledem dále směrem k dívce odpovím i částečně na jeho poslední větu.,, Vloupu se k sobě do minulého baráku, třeba tam ještě něco najdu, protože přeci jenom svoje věci jsem měla nejraději.´´ dívám se hladově do obýváku a nehty si ryju do dlaní. Buch... buch.. buch... slyším bít její srdce. Buch buch.. buch... musím zase zavřít oči a opřu se o stěnu co je poblíž.Začínám mít nepříjemné pálení na dlani.Jen se ani nedívám dolů. Kdyžtak mi jen poteče krev z dlaní kvůli nervům a mému já které se neumí ovládat.. buch.. buch...

Aime - 03. června 2011 12:23

soukromá zpráva od Aime pro Dva primitové nepřestali vyhrožovat, pošetilí blázni. Napadat takto dítě noci, bláznivě si myslící, že jim to může projít. Měli by utéct.. a být rádi. V tu chvíli můj společník promluvil, aniž jsem si uvědomila jak se to stalo, zaposlouchala jsem se do jeho hlasu. Hlas je příjemný.. ne vysoký, ne moc hluboký, hlas básníka a možná kdysi i trochu snílka, kým asi byl? Zamyšleně se po něm podívám, když se postavil přede mě. V jeho hlase, bylo varování. Pro mě? Nebo pro ty pitomce? Nadechnu se a narovnám. V očích mi zaplála zloba, tento večer mohl být zvláštní.. je jako mnoho jiných večerů v temnotě.. a oni mi ho zkazili. Pak mi řekl ať odejdu.. Kouknu k jeho zádům a odpovím jasně a zřetelně "Ne". Nechci jít pryč, za prvé proto, že mi to přijde nevhodné ho tu nechat jen tak s nima, i když je mi jasné, že by si poradil, ale taky z ryze sobeckého důvodu, protože jsem si uvědomila, že mám strach.. kdybych odešla už bych ho nemusela najít.. a dobře se mi s ním povídalo. Přikrčím se, připravená k tomu se bránit. Ne nezabiju je..možná. Na rtech se mi objevil chladný úsměv šelmy.

Phillip Preest - 05. června 2011 12:17

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Všechno se odehraje tak rychle a já si skoro ani nevšiml, jak se ke mě dostal. Mohlo mě hned napadnout, že to je kvůli tomu. Ruka je nepříjemně zkroucená. Koukám se mu do očí a čekám co se bude dít. Na malý moment mám i strach z toho co bude následovat. Škemrat o život ho však nebudu. Na jeho slova nic neříkám a čekám až mě pustí. Dojde mi, že to jsou jenom poslíčci a že víc se už nestane. On opravdu zmizí i se svými kumpány. Já dopadnu na zem. Kolena se podlomí a skončím na nich. Promnu si krk a pistol hodím k sobě na postel. Ok, jak chcete! Život Zoe je mi přednější než těch ruskejch přistěhovalců. Chtějí to takhle, tak to tak bude. Po chvíli si uvědomím, že to s otcem nebude nejlepší. Marlena při boji zařvala, jakoby se něco stalo. Rychle seběhnu schody a cestou vztekle kopnu do židle, která se roztříští o stěnu. Jsem naštvaný čím dál tím víc. Během vteřiny jsem u otce a koukám, jak na tom je...

Nick Brent - 08. června 2011 21:34

soukromá zpráva od Nick Brent pro "Jo, dokud si holky o sobě myslí, že nejsou moc hezké nebo pochybují, je to na správné cestě. Všechny ostatní nestojí za nic," vlídně se usměji. Ulevilo se mi, že to takhle zvládá, přece jen nám to nahrává do karet. Musí být hladová, podle toho, co říkala, ale stejně se drží. Znovu se usměju. "Dobře, doprovodím tě. Ale až zítra. Kus noci je už pryč a nerad bych, abychom museli zůstat někde přes den," oznámím jí. Nechat ji jít samotnou se mi taky nechce. "Co kdybych vás představil, cítíš se na to?" navrhnu a sleduji její reakci, a chování vůbec. Když se udržíš, budeš první taková, kterou znám. Dokonalost.

Paní jeskyně - 08. června 2011 23:46

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Jo tak pán si hraje na džentlase.. hehe, ty seš idiot, tak leda.. vole..," začal se pitvořit jeden z bezdomovců, přičemž potěžkal nůž. "Na to ti serem. Chcem ty prachy, šperky.. naval!" druhý prudce vystartoval k vám, s rukou nataženou před sebe, jako by vám chtěl nějaké věci prostě strhat. Ne, že by bylo co. V druhé ruce stále držel kus dřevěné tyče. "Třeba ti tu dámu nezneuctíme, když budem chtít bejt hodný. Hehehe."

Aaren - 08. června 2011 23:52

soukromá zpráva od Aaren pro Jen zlehka kývnu. Nechce-li jít, nebudu ji nutit. Na další myšlenky mi ale nezbývá čas. Muži jsou očividně přesvědčeni o své převaze a jejich pošetilost nezná mezí. Nedá se jinak, než zasáhnout. Velmi rychlým pohybem s ladnou otočkou se dostanu za něj, postavím se tedy mezi oba útočící a on se přitom dostane mezi mne a Aime. Čtyři v řadě. Vytrhnu mu tyč z ruky, aby ani jednomu z nás nemohl ublížil, a druhou volnou rukou jej chytím pod krkem a přitáhnu k sobě, zarývající chladné prsty do jeho kůže. Můj výraz zůstává klidný, ale zrak klopím k zemi, abych skryl divokost odrážející se v očích.

Tamika de Reewes - 09. června 2011 06:19

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro ,,Nikdo nemůže být dokonalý a nejkrásnější na celám světě a kdyby někdo takový byl nechi ani tou osobou být. Musí to mít hodně složité samý nápadníci..´´ pokrčím rameny a pousměji se. Asi sám poznal jak moc po té krvy toužím, ale ani chci se udržet. Je to jeho přítelkyně, nebo ani nevím kdo to je, ale prostě... Ty to zvládneš Tamiko. Je to jenom krev, které odláváš celou dobu co jsi upírem. Nebyla jsi jí nikdy takto blízko a neměla jí nadosah, ale i tak skus překonat to zvíře v sobě. je ve mě velký boj mezi zvířetem a mým pravým já. Opravdu pít krev... jak by tekla do krku...Dost! Zatnu pěsti a opět zavřu oči. Stále jí cítím a i slyším její srdce, ale uvidíme co bude dělat mé ovládání a moje opravdové přemáhání. ,,Jistě pujdem tam až zítra..pokud..´´ podívám se směrem k obýváku a pak zase na Nicka. ,,Seznámit se?´´ povidáhnu překvapeně obočí a chytnu si spánky.,, Už jen todle je velicé váhání a ovldání se, ale pokud víš co děláš klidně. Jediné co mohu říct je, že se budu snažit nekoukat hladově a udržet se...jak v tom abych se napila.. tak i v tom ať zde neomdlým.´´ Je mi celkem špatně a tolik touhy po té krvi...Otevřu opět oči a podívám se do těch jeho a vesele se pousměji, nejsou ani rudé jak by správně s hladem maly být, ale mají mou normální barvu. ,, Dobře..ráda jí poznám..´´ usměji se a ruce si dám i pryč ze spánků. Zvládneš to a překvapíš sama sebe, možná i Nicka... zavrtím trošku hlavou ať dostanu myšlenky, které tam nemají co dělat pryč.

Paní jeskyně - 09. června 2011 22:23

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Otec je postřelený. Kulka proletěla kousek od srdce. Za normálních okolností by to asi nebyl problém, ale jak sám vidíš, rána se v podstatě nezaceluje a vytéká z ní hustá rudočerná krev. Je při vědomí, ale z vlastní vůle se nehýbá, jen občas zkřiví tvář bolestí. "Nikomu.. se nic nestalo?" zeptá se přidušeným hlasem. Marlena se objeví za tebou po malé chvíli a přiklekne k otci, přičemž ho chytí za ruku. Ostatní nevidíš, ale podle hlasů a zvuků jim zřejmě nebude nic vážného.

Nick Brent - 09. června 2011 22:49

soukromá zpráva od Nick Brent pro Mírně nakloním hlavu, když mluví, a zlehka se usmívám. Pořád, i teď, když je tu docela velké nebezpečí, že se všechno zle zvrtne, mě nepřestává fascinovat. Jakmile přivře oči, zlehka jí pohladím prsty po tváři. Ten dotek mě vrátí do reality, vytrhne ze skoro zasněného zírání na ni, až je mi to najednou hloupé a strhnu pohled stranou. Neciv na ni tak pořád, neciv.. neciv. Pak překvapeně zamrkám. "Neboj, ona.. je vlastně zvyklá," trochu se ošiju, tohle byla dost nevhodná formulace a vůbec mé celkové podání, zkusím to odsunout stranou spolu s dalším úsměvem. "Budu dávat pozor, na vás obě. Navíc jsi vážně zvláštní, víš. Většina by už byla tam a snažila se jí rozsápat na kousky, a ty si tu stojíš a přemítáš nad tím, jak nechceš být dokonalá," pobaveně se uchechtnu a podruhé za krátkou chvíli prostě musím uhnout pohledem. Pak jí chytím zlehka za zápětí. Netisknu ho, nechávám jí prostor, aby se necítila jako v poutech, ale přesto to je pevný stisk, i když by mohl být ještě pevnější. "Kdybys chtěla pryč, stačí říct," dodám ještě a pomalu s ní zamířím k obýváku, aniž bych pustil její ruku. Načež udělám něco, co se jí asi nebude líbit. Nechám jí vstoupit o krok přede mně, přitisknu se k jejím zádům a volnou rukou jí chytím kolem pasu. Nechci riskovat, že vystartuje a já nebudu mít jinou zálohu, než ji držet za ruku. Nakloním se jí zlehka přes rameno a usměju se. "Tamiko, tohle je Josie. Mohla by chodit na odběry k Červenému kříži, ale platím líp, než oni. Josie, dovol mi představit ti Tamiku."

Paní jeskyně - 09. června 2011 22:59

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Pach krve sílí. Tlukot srdce je hlasitější, skoro trhá ušní bubínky, když to trochu rozežene Nickův přátelský tón, kterým vás představí. Na sedačce sedí docela obyčejná tmavovláska, vlasy má zplihlé, na sobě obnošené džíny a žluté tričko bez rukávů. V obličeji nevýrazná, až na tmavě čokoládové oči. Co tě zarazí je to, že má v ruce zapíchnutou jehlu a hadičkou upouští do staré nemocniční lahve na infuzi krev, už tam bude tak deci, možná dvě. Druhou rukou občas se sklenicí zahýbá, aby se krev nesrážela. Jen co vejdete, stočí k vám pohled. A zřejmě jí ihned dojde, že tě Nick nedrží jen tak, protože zprvu pootevře ústa a vteřinu tak němě zírá. "Ou.. ahoj. Teda.. fajn, ráda tě poznávám, Tamiko..," vykoktá nervózně a skáče očima z tebe na Nicka.

Tamika de Reewes - 10. června 2011 21:48

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro proč na mě tak zvláštně kouká? Ptám se sama sebe a při jeho doteku cítím mráz na zadech.Je to příjemné, ale asi je to zvláštní, že se mi to líbí. ,,Zvyklá?´´ pozvednu tázavě obočí, ale s jeho úsměvem lehce mávnu rukou.,, Myslím že to je jedno..´´ Pokrčím rameny a skousnu si ret.,, Neříkám, že nemám chuť tam jít a zakousnout e do jejího krku a nechat krev téci..´´ polknu a zavřu oči společněse zatnutím pěstí. Opravdu je to hodně těžké při vnímání pachu krve a tlukotu srdce..dám si opět ruce na uši a lehce se schoulím do klubíčka... nakonec se opět narovnám přeci jenom a Nick mě chytne za zápěstí.překvapeně zamrkám a potom se pomalu vydám směrem k obýváku. ,,Myslím, že bych stejně neodešla..´´ podotknu potichu..,, Nemám totiž ani kam jít´´ šeptnu a při vstupu do obýváku jsem chytla Nickovo ruku co má na mám pasua a zaryla do ní své nehty... asi ho to bude bolet, ale to co cítím teď já. Hlava se mi nejspíše roškočí na miliony kousku a já tady omdlím.je mi šíleně. Vidím téci krev přímo do láhve. Skousnu si ret a zavřu oči oprevdu se musím držet....Chci to ale dokázat...chci ...chci !!..a hlavně musím!..Možná to i Nicka překvapí a já to chci zvládnout..doposud jsem to zvládla, i když jsem krev neměla na dosah ruky. Dívka vypadá normálně a proto tedy jen kývnu hlavou, když otevřu své oči, které se bohužel zbarvili do rudé barvy.. Když se mi Nick naklonil přes rameno lehce jsem zastrčila hlavu mezi ramena.Jsem na krk hodně lochtivá a náchylná. ,,Ehm...také tě moc ráda poznávám Josie...´´ řeknu skrz zatnuté zubya otočím hlavu lehce k Nickovi. ,,Dobře to co jsem říkala, že nikam nepujdu beru zpět... musím...pryč..ven ... tady to nejde..´´ podívám se jemu do očí a potom na Josie..Opět slyšeím to hlučné bušení jejího srdce.. To bolí!Jsem ráda, že držím slzy, pokuvaď vůbec mohu brečet. ,, Kam bych mohla dokuvaď neodejde?´´ řeknu potichu a povolím zarytí nehtu do Nickovo ruky a omluvně se lehce usměji.

Nick Brent - 11. června 2011 00:01

soukromá zpráva od Nick Brent pro Cítím každý pohyb jejího těla, jak se přemáhá a drží se, když mi však do ruky zaryje prsty a nehty, okamžitě stáhnu pevně ruku kolem jejího zápěstí a silněji ji přitisknu k sobě. Raději problémům předcházím, když už se jim vystavuju takovým způsobem. Krátce se podívám i po Josie, snad už pochopila, proč jsem jí tu nechtěl. Z jisté strany je to zábava, hlavně kvůli mé lidské kamarádce, která se tady vystavuje bezprostřednímu nebezpečí jen proto, aby si vydělala pár šupů a nenechá se odbýt. Baví mě ty obavy v jejích očích, ale pak se jen pousměju na Tamiku. "Půjdem vedle," vybídnu ji k nejlepšímu řešení, jaké mě napadne a vedu ji do ložnice, její ruku pořád držím pevně ve své a nechávám ji jít prví, sotva krok a půl přede mnou. "Za chvíli bude pryč. Postarám se o to. Jsem na tebe hrdý. Teda, nezní to moc rodičovsky?" s obavami k ní sklouznu pohledem. Ložnice je menší, než obývací pokoj. Je tu měkká dvojpostel, skříň na věci a krom nočního stolku taky stolek vyšší konferenční stůl a u něj židle. Je to strohé, ale je to ložnice, tak není důvod, aby tu toho bylo víc. V ložnici ji pustím a zavřu dveře. Okamžik jí sleduju. "Lepší?" cvaknu klíčem v zámku, vytáhnu ho a schovám si ho do kapsy. "Pustil bych tě ven, ale nechci.. říkala jsi, že nechceš ubližovat lidem a nechci být ten, kvůli komu to porušíš, protože jsem vás představil," řeknu s ne zrovna radostným výrazem a dojdu otevřít okno, aby dovnitř proudil čerstvý vzduch. Načež si sundám košili, co mám na sobě, a podám ji Tamiko. "Omlouvám se. Hned ji pošlu pryč a.. je navoněná, třeba ti to trochu pomůže," omluvně cuknu koutky rtů.

Tamika de Reewes - 11. června 2011 12:32

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Skoč!Vrhni se po ní! takové mylšnky mi procházejí hlavou a já se je snažím utlačit. Když si mě Nick přitiskne k sobě vzchopím se. I když nevím jestli je to moc zábavné se takhle trápit, ale přeci jenom je to Nick a on by to asi sám nedopustil ať se na ní vrhnu. Při vybídnutí k odchodu jen mlčky kývnu a vydám se hned pryč.stále mě drží a dost pevně. Proti němu bych asi jen tak šanci silovně neměla, ale to jsou jen mé domněnky. ,,Nechci ať někoho kvůli mě vyháníš a není to moc rodičovské, ale ..´´ kouknu radši do země a povzdechnu. ,,Nebudem to radši řešit dobře?´´ otočím se přes rameno k němu a omluvně se pousměji. Rozhlédnu se po další místnosti, kterou v tomto domě poznávám. Jistě přijde mi to jako ložnice, možná lehce spojena i s pracovnou. Dám si prsty na spánky a lehce si je promnu. Oči si přitom zavřu a zhluboka se nadchnu a vydechnu.,, Ano, je to lepší, děkuji.Je milé, že nechceš ať to poruším a děkuji za to jak jsi mě držel. I když je zvláštní, že ti děkuji, ale je totak. Opravdu ubližovat zatím nechci...vím, že jinak asi moc nepřežiju protože po dobu toho měsíce být bez krve je divné a myslím, že u upíra to není extra obvyklé, že by abstinoval jen kvůli tomu, že nechce někomu ublížit.´´ pokrčím rameny a dívám se přitom na Nick jak otevírá okno a hned na to si svléká košily. V mysli mi vystřelilo lidské varování, že bych se měla otočit, ale přeci jenom proč? Lehce si opět skousnu ret a prohlédnu si jeho tělo lehce fascinovaným pohledem.Pohlédnu si na jeho ruku kam jsem mu zaryla nehty a smutně se pousměji.To jsem udělat nechtěla, ale opravdu v té chvíli mě nic jiného nenapadlo a měla jsem v sobě souboj mých dvou osobností. Přijmu košily a usměji se.,, Že by tvůj parfém převoněl krev?.´´ povytáhnu pobaveně obočí.,,Ale děkuju..´´ ušklíbnu se a lehce se zamyslím jestli si košily vzít přes tričko a nebo místo něj.

Nick Brent - 12. června 2011 13:15

soukromá zpráva od Nick Brent pro Pobaveně se rozesměju a stisknu si kořen nosu prsty, oči nechám na chvíli zavřené. "Asi je to hloupost, máš pravdu. Nic lepšího mě nenapadlo a chtěl jsem.. tohle až budu jednou někde vyprávět, asi se propadnu pod zem," zvednu k ní pohled. Ještě pořád se bavím. "Tak mi neuteč oknem, jo?" otočím se a zamířím ke dveřím, "mimo to, nechceš trochu donést? Je to jako koupená tyčinka, svým zvláštním způsobem," zaváhám. V její přítomnosti strašně žvaním. "Tak si to rozmysli," pousměji se na ni, odemknu dveře a rychle proklouznu na chodbu a ložnici za sebou zase zamknu. Chudák. Měl jsem vymyslet něco lepšího, ne ji tam zamykat jako.. ah kruci, vůbec jsem neměl Josie dovolit, aby šla nahoru. Vykročím do obýváku.

Paní jeskyně - 12. června 2011 13:29

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Když Nick odejde a cvakne za sebou zámkem, aby ses jen tak nedostala ven, cítíš se opravdu sama. Víš, že jsou tam vedle. On chladný, stejný jako ty, a ona horká, lákavá, plná krve.. pořád máš pocit, že ji cítíš a slyšíš její srdce. Z okna se k tobě valí čerstvý vzduch, ale přesto všechno se nemůžeš zbavit vzpomínek na to, co se stalo sotva před dvěma minutami. "..nej strach. Co je zač? Vypadala.." "Nech to být Josie a hlavně už jdi." "Je novorozená.. že jo?! Kruci Nicku, je to fakt novorozená? Kdes jí vzal?" "Potkali jsme se na ulici, neměla kam jít, tak jsem jí vzal sem. Je milá, jiná než ostatní. Kolik jsi to chtěla, třicet dolarů?" "Jak jako milá? Jak dlouho ji znáš?!" "Milá, jako že si s ní rád povídám. Asi dvě hodiny. Bylo to třicet?" "Dvě hodiny! A ty si ji dotáhneš domů, protože máš pocit, že je jiná?! Co když jí někdo nastrčil? Co? Co když se tě někdo pokouší dostat, nebo mě, i když k tomu není důvod.. to s tebou jen tak šla?" "Josie vypadni už, nemám důvod jí nevěřit a nechat jí trpět někde venku, jasné?" "Jo, fajn. Snad víš, co děláš. Měj se.. jo a zítra má být hezky, tak si nezapomeň zatáhnout." Nick ještě otráveně něco poznamenal a pak už jen bouchly vchodové dveře. Slyšela jsi, jak prošel bytem do kuchyně, něco v jeho rukách cinkalo a pak dlouho tekla voda do dřezu. Nakonec cvakl zámek u dveří do ložnice, ale Nick se neukázal. Jen ti odemkl.

Tamika de Reewes - 13. června 2011 19:19

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Nevím jestli je dobře, že on se baví tím jak já trpím, ale nějak tomu nevěnuji pozornost. Je pravda, že jeho košile a to, že on se svléknul mě lehce rozptýlilo, né že bych muže neviděla bez košile, ale přeci jenom... Tohle byla dokonalost! Odtrhla jsem svůj pohled a usmála se. ,,Nepropadneš se, protože nevím jak bych se potom mohla já dále ovládat a neměla bych komu důvěřovat.´´ pousměji se a opět na něj pohlédnu. Podívám se k oknu a ušklíbnu se.,, Myslím, že tady je přeci jenom lépe než venku na ulici..´´ podotknu a dívám se jak směřuje ke dveřím. ,, Nevím jestli si něco chci dát..´´ skousnu si ret a trošku vystrašeně se na něj podívám. Pořád váhám a nevím jestli ano nebo ne. Je to těžké. Vidím jen zavírající se dveře a nakonec cvaknutí zámku. Lehce se mě to naštva, že mi nedůvěřuje, že bych tu zůstala, ale přeci jenom chápu jeho obavy. Podívám se opět na košily, kterou mám ve svých rukách a usměji se. Slyším rozhovor, který probýhá v jiném pokoji jako kdybych stále vedle nich.Přijde mi to šílené. Ona je jen nějaká snadná kořist, kterou by Nick mohl snadno roztrhat na kousky a on se s ní normálně vybavuje.teda poznámka, že by mi neměl důvěřovat a co on odpověděl mě překvapilo a potěšilo.Svlékla jsem si tričko, které mi Nick pujčil a složila ho na židli.Došla k postely zpátky, kde jsem nechala položenou Nickovo košily a vzala si jí na sebe. zapla jsem si jen knoflíčky přes prsa a pod prsama to nechala rozepnuté. Cvak Zmateně a překvapeně se podívám na dveře a čekala jsem, že Nicka uvidím, ale nic.Zhluboka se nadechnu a jdu tedy pomalu ven. Otevřu a zase zavřu dveře.Opět něco cítím v chodbě, kterou jdu směrem do kuchyně, kde je Nick. Na tváři mám úsměv. Je mi mnohem lépe když tady není ta dívka, i když tu krev ještě cítím a trošku jsem zmatená koho myslela tím, že by mě někdo na Nicka poslal. Úsměv na tváři lehce povadl a já se dívala do země pod svýma nohama, ale stále směřovala do kuchyně.

Nick Brent - 15. června 2011 13:27

soukromá zpráva od Nick Brent pro "Vau!" zhodnotím Tamiku, když přijde do kuchyně. Pak jen zavřu okno. Chtěl jsem vyvětrat, ale pořádně to k ničemu není. "Takže to pomáhá?" lišácky se zazubím a stáhnu žaluzie a přes ně i těžký závěs. Stejně se na ni musím ohlídnout zpátky. Zase na ni civím. Výchova, Nicku, vzpomeň si na výchovu a že na ženy se neciví. Áh, krucinál, to nejde. Poškrábu se na holé hrudi a až tehdy mi dojde, že díky sundané košili toho na sobě taky moc nemám. Pobaveně se usměju. Zatímco po ní až neslušně často těkám pohledem, přemýšlím, jak se jí znovu zeptat. Už si připadám dost vlezle, nechci ji nutit, ale taky nechci riskovat, aby mi tu nějak zkolabovala. Ani netuším, co se nám může stát, když se nekrmíme. "Už sis to promyslela?" zeptám se opatrně, "Nechci tě nutit, ale taky nechci, aby se ti něco stalo. Abys mi tu umřela.. hlady."

Tamika de Reewes - 15. června 2011 20:33

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Jeho ohodnocení mého vzhledu, mě donutilo se lehce stydět. Dívám se radši stále do země a cítím jak mi lehce rudnou tváře. ,, To Vau budu brát lichotivě..´´ mrknu a jdu k lince na kterou si sednu. Musela jsem si trošku poposkočit, ale nebyl to až tak velký problém. Pokrčím rameny a vyhrnu si límec u košile. Lehce se schovám do košile a nasaji její vůni. ,, Jistěže to pomáhá, i když to není tak moc účinné, ale pomáhá.´´ musím se pobaveně zasmát, při jeho provokativním pohledu. Nevím co je na mě takové, že na mě stále kouká, ale ani mi to nevadí, ba i naopak. Je lichotivé, že se na mě někdo kouká. Lehce mi zrudnou při myšlence na jídlo oči. Pohlédnu na Nicka a zase se opět smutně podívám do země. ,,Hlady umřít nechci, ale nechce se mi do toho, ale nejspíše mi nic jiného nezbývá, že ?´´ zvednu opět zrak a pohlédnu mu do očí. Je pravda, že v jeho přítomnosti se cítím jako zatím nikdy předtím ve svém životě. Je první kdo na mě takhle kouká a připadám si už více důležitější než předtím, když jsem byla pro každého jen šedá myška.

Nick Brent - 17. června 2011 01:01

soukromá zpráva od Nick Brent pro Držím se zpátky, ovšem s úsměvem jako vlnky – jednou větší, jednou méně nápadný, podle situace. A k tomu všemu se na ni snažím nezírat, takže hledám kolem sebe cokoliv, na co bych se mohl zaměřit. Skutečně cokoliv. "Vždycky je možnost," pohodím zvesela rukou a zeširoka se k tomu usměju, očima klouzající po její tváři k límečku košile a málem i níž, ale zarazil jsem se. "Nevím o nikom, kdo by vydržel tak dlouho, no neznám hlavně nikoho, kdo by se o to pokoušel a povídačkám z dávné minulosti zas tolik nevěřím," mírně stáhnu čelo, až se na něm utvoří několik vrásek. "Víš jak to je. Voním se lidským pachem, voňavkami, něco vím, ale víc je toho, co jde mimo mě. Hehe, škoda, že zrovna to víc by se teď hodilo," zase jednou až příliš horlivě gestikuluji rukama. Fakt jsem se nechal pobláznit holkou, co ji sotva znám. "Nikdo tě do toho nemůže nutit, jo?" podívám se na ní zpříma. Vážně nestojím o to, aby mi to jednoho dne vyčetla. Když o tom tak uvažuju, je to vlastně to, o co se tu celou dobu tak snažím. Udělat z ní víc upíra, než to, čím je, nebo se snaží být. "Až budeš chtít, poznáš to. Říkal jsem, že to spolu zvládneme, tak to taky bude," dodatečně kývnu, abych dal svým slovům na důrazu, "ať se rozhodneš jak chceš."

Tamika de Reewes - 17. června 2011 20:14

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Pozoruji jeho oči jak se rychle pohybují a celkem mě to i baví se na něj dívat. Jeho úsměv mě potěší, ale spíše jen asi více donutí ať se na něj koukám. ,, Nevím jestli to mám brát jako lichotku, že se pokouším udělat nemožné, ale přeci jenom prostě hold nechci, i kyž teď už to je těžké.´´ sklopím zrak k zemi a hraju si s delší košilí. ,,Jsem ráda, že mě do toho nebude nikdo nutit. Jak jsi sám řekl poznám to. I když je těžké v sobě překonat stále i ten dopor, že tu krev měl někdo v těle.´´ lehce se otřesu. ,, Přijde mi to ještě nechutné..i když asi v tu chvíli kdybych po krvi toužila by mi to bylo jedno.´´ lehce se zasměji a podívám se nejistě na Nicka. ,,Spolu?´´ podívám se mu překvapeně, ale zároveň radostně do očí. ,, Emm... Tak to ti děkuji za to jak se mnou máš trpělivost.´´ usměje se mile a kope nožičkama jak sedí na lince.

Nick Brent - 21. června 2011 19:29

soukromá zpráva od Nick Brent pro "O žádné trpělivosti nemůže být řeč," usměju se na ni, "snažíš se dodržet to, co sis předsevzala a to je obdivuhodné, navíc, když ti to jde." Urovnám utěrku, jen tak pro nic za nic, protože na tom, jak bude vypadat skutečně nezáleží, ale pak mě něco napadne. "Třeba by ti pomohlo.. neber mě zle," věnuji jí další z mnoha milých úsměvů a pročísnu si rukou vlasy. "Když jsi byla živá, jedla jsi maso? Vajíčka? Mlíko? Není to zase tolik jiné, hlavně to mlíko, jestli se dobře pamatuju.. víš, jsem jen trochu na rozpacích. Doteď mi to docela šlo, někam tě vzít a mluvit, pomoct ti, ale najednou nevím. Nejsem si jistý, co bych měl dělat, a k tomu mi nepomáhá ani věčnost. Chtěl bych tě nějak zabavit, ale u toho chtění končím," přiznám nakonec, jak jinak, než s potutelným úsměvem. Je těžké to jen tak říct, jenže už potřetí nejmíň otvírám stejné téma a přitom jí do ničeho vážně nutit nechci. "Nějaký návrh, čím bychom se mohli zabavit, než si zvyknu, že tu vážně nejsem sám?"

Tamika de Reewes - 22. června 2011 19:56

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro ,, Jistě obdivuhodné to možná je, ale já už sama nevím jak dlouho to vydržím. Po tom co jem zažila dneska a také, protože ještě mám pocit, že tu krev cítím to bude stát hodně sil se přemáhat.´´ povzdechnu si mile a kopu si lehce nožičkama jak sedím na lince a dívám se na Nicka. Mile se usměji a zaseknu se na něm lehce pohledem. Proč mi zrovna v tu chvíli kdy si prohrábnul vlasy přišlo, že mám opět chutě, ale nejspíše jiné než na krev. Potřásla jsem hlavou a snažila se ty myšlenky radši vyhnat z hlavy. Překvapeně zamrkám a opět se na něj podívám. ,, Pokuvaď jsou chutě aspoň podobné jako jsem měla, tak mléko miluji a maso mi nevadí. Jen nevím jaké do bude, i když mám také otázku?´´ pohlédnu mu zvědavě do očí.,, Dalo by se pít zvířecí krev a přežívat na ní,že? Bez ubližování lidem..´´ ,, Co by mě bavilo? To je celkem zajímavá otázka..´´ podotknu a také se vesele zamyslím a opět lehce kopu nožičkama. ,, Nevím jestli ti tu nebudu překážet, ale pokud ano stačí jen říct a já...emm hold si budu muset najít bydlení jindě nemohu tě stále otravovat pokud ti má společnost bude vadit..´´ podívám se mu vážně do očí a seskočí na zem z linky. ,, Pokud by ti nevadilo, ale ráda bych něco slyšela o tvé době a trošku o tvé historii, ale pochopím pokud řekneš ne.´´ zamrkám očima a pousměji se na něj vesele.

Aime - 23. června 2011 16:14

soukromá zpráva od Aime pro Přikrčím se a rychle vyrazím k druhému, rozhodným pohybem mu zkroutím ruku bolestivě za záda, nechce se mi pít z tohoto.. odpadu, ale lekce by jim neuškodila prevítům. Znechuceně nasaju pach jeho kůže. Je to odporný červ. Krátce kouknu na svého společníka, kdyby je zabil nevadilo by mi to.. zasloužili by si to. Moje zvířecí přirozenost začíná uvnitř sílit spolu se zlobou, přesto vyčkávám co udělá.

Nick Brent - 24. června 2011 21:10

soukromá zpráva od Nick Brent pro "Hmm," zamyslím se nad tou otázkou. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem o tom neslyšel, jen mi vždycky připadalo šílené a zbytečné, jde to vyřídit i jinak, třeba jako s Josie. Jinak za jídlo neutrácím, takže to mi připadá jako velmi dobrá alternativa. "Slyšel jsem o tom. Víc sice v televizi, ale i takoví prý existují. Mohl bych se poptat a zkušenosti.. ale jinak to můžeme klidně vyzkoušet i tak," nedokážu si ji představit, jak pije krev. Ani trochu. Musím se usmát vlastní naivitě a tomu dokonalému panenskému obrázku, co jsem si tu za tu chvíli vysnil. Jenže k jejímu křehkému já se krev prostě nehodí. "Teď ale žádnou zvířecí krev jen tak neseženu." Jedině nějakého pouličního pinčla nebo kočku, a to mi připadá lepší hladovět, než to zkoušet. Pak začne mluvit o překážení. Docela se toho zhrozím, je to vidět i v mém výrazu a následném koktání. "N-ne.. Ta-tak jsem to vůbec nemyslel!" vydechnu a podaří se mi nahodit malý úsměv, "mě tady vůbec nepřekážíš, jsem rád, že tu někdo je! Jen je to jiné. Nezvyklé." Zbytečně to hrotím, ale i tak. Umí mě vystrašit.. nebo to já přeháním. Hledím jí do očí a váhám, jestli ještě stojí za to pokračovat v přesvědčování, že tu nechci být sám. Do toho se ale vtočí její přání a já si oddechnu. "Hm, já a minulost.. dobře," kývnu, "tak nějak všechno, nebo je konkrétně něco, co tě zajímá?" a přemýšlím, jestli jí vzít do obýváku, kde byla ještě před chvíli Josie, nebo raději do ložnice, kde by to mohlo zase vypadat poněkud nevhodně.

Tamika de Reewes - 24. června 2011 21:30

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Usměji se a jen vesele kývnu. ,, Možná někdy by jsme to mohli zkusit, ale myslím, že první pití krve bde trošku zvláštní..´´ nejistě se uculím a následně , ale i pousměji.,, Nejraději bych poprvé krev pila brčkem a nebo nečím takovým..´´ musím se trošku zaspát při té představě jak nějaký, jakýkoliv upír, pije krev brčkem. ,, Nepřeji si ať mi tu krev scháníš jen, moje dosavadní hladovění je celkem už příšerné a začíná to trošku i bolet můj žaludek, pokavaď se to tak dá říci.´´ pousměji se smutně a obejmu si břicho výma pažema. Jeho koktání mě překvapí. Nejspíše jsem ho nějak vyděsila, že nad tím uvažuji a nebo sama nevím. Je mi s ním dobře a jsem tady i šťastná, protože se dá říct, že mám přítele, tedy spíše kamaráda... ,, Omlouvám se, ale prostě mě to napadlo. Jsem mor dáa, že tady mohu tebou být. chápu, že je to nezvyk a pokusím se ti v ničem nepřekážet. Přeci jenom máš svůj dení režim a já ti ho nějak extra nechci zatěžovat.´´ mrknu vesele a pousmeji se opět na něj s pohledem do jeho očí. Nevím co mě na něm tak fascinuel a nebo spíše lépe řečeno přitahuje, ale je to jen kamarád, jak jsem již říkala. Skousnu si ret nad svou představou, že by todle nemuselo končit kamarádstvím a nevinně se přitom zaculím. ,,Nevím co všechno by jsi byl ochoten mi pověděť, ale jako člověk mě vždy zajímalo to co bylo v historii a teď když to mohu slyšet je ho fasciující. Jistěže tvé osobní věci a tajemství ať stále zůstanou zatajena, ale něco bych ráda slyšela přeci jen. I kdyby to měl být jen popis společnoti a jiných věcí týkající se stylu v tvé době a další.´´ pousměji se vesele a dívám se na něj. Je pravda, že již jako člověk jsem milovala dějiny a teď když u sebe mám upíra, který je přeci jen nějak satarší je skvělá příležitost. Rozhlédnu se kolem a trošku se zasměji a poté hned následovně zamyslím. Povídat si v kuchyni asi nebudem..V obývaku.. přejede mi mráz po zádech při vzpomínce co se tam dělo tak před půl hodinou. A nebo v ložnici... Jenže to není asi to nejlepší z různých hledisek, ale myslím, že tam bude největší pohodlí a mě by tam nic nevadilo, ale rozhodnutí nechám na něm, pokuvaď se mě nebude on sám ptát kam bych šla radši. pousměji se a zadívám se Nickovi do očí.

Nick Brent - 25. června 2011 20:39

soukromá zpráva od Nick Brent pro "Počkej v ložnici, ještě vedle zavřu okno a zatáhnu," sdělím jí a v mžiku zmizím, abych udělal co jsem řekl. Po Josie to tu smrdí pořád, nevím, proč jsem si myslel, že to vyvětrám. Tak aspoň pořádně zatáhnu okna, kdyby jí napadlo tu přes den courat. Nakonec se odeberu do pokoje a posadím na křeslo ke stolku, abych nevypadal, že mám postranní úmysly. I když teda v hlavě se mi honí čím dál víc, ale to je vedlejší. "Takže historie..," začnu nejistě, nevím, jak začít. "Narodil jsem se v Anglii, 1932, což je slušně dávno, ale asi ne tolik, kolik bys chtěla. Nebyla to dobrá doba, přišla válka a všechno bylo špatné. Můj otec se zastřelil. Obchod mu nevydělával, neměl nás jak uživit a tak to vzdal. Mamka mě a bratra vychovávala, jak nejlíp uměla, žili jsme z mála. Můj bratr byl starší, hrozně se chtěl do války zapojit.. byla to docela šílená doba. Amerika se naskýtala jako dobré útočiště, ale nebyly na to finance," pousměju se. "Tak jsme žili, později na anglickém venkově, potom ve Skotsku. To je mimochodem mnohem hezčí místo. Když mi bylo dvacet, odešel jsem a flákal se. Neměl jsem pocit, že můj život za něco stojí a tak.. vrátil jsem se do Londýna a kradl, podváděl, několik holek svedl k prostituci. A šetřil si na cestu do Ameriky, za lepším životem. Jenže jsem se nezapletl jen s lidma.. když mě proměnili, musel jsem jim sloužit. Byl jsem otrok, nemrtvý, šílenství. Až do roku 1968, kdy je povraždil jiný klan. Tehdy se na to ještě hrálo, vážně byly rodiny, ctily svá pravidla a takové věci. Tehdy jsem utekl sem. Potkal jsem tu Adrienna, francouze s anglickými a italskými předky, byl mladší než já, krátce po proměně, ale měl geniální plán – nechat se prostě pohřbít a nebýt. Nakonec jsme to udělali, v podstatě. Jen to bylo v přírodě, daleko od všech. Hladoví, ale spící. Smysly jsou vyostřené, ale zároveň podivně malátné, když takhle spíš. Vydrželo nám to roku 1998," poškrábu se na bradě. "Turisti," dodám na vysvětlenou a chvíli mlčím. "Bylo jich přes dvacet, nadšenci pro adrenalinové sporty. Zabili jsme je všechny," řeknu a zase se odmlčím. "Pak jsem se vrátil do New Yorku, byl úplně jiný. Všechno bylo šílené, jako ve filmech. Jiné, moderní, hrozně se mi to líbilo a tak jsem zůstal, žil a přizpůsoboval se," pousměju se a podívám se na Tamiko. "Není to jako pohádka, tos asi čekala víc, co?"

Tamika de Reewes - 25. června 2011 22:02

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Jen veslee přikývnu a jdu do ložnice. Jsem ráda, že to rozhodnul on kam pujdem. Když jsem vešla do ložnice přemýšlala jsem kam se mám posadit. Na postely to bude nejspíše trošku zvláštni, ale nakonec jsem si tam přeci jen sedla. Opírám se zády o polštáře a čekám na svého vypravěče. Když přijde radostně se na něj usměji a napínavě čekám jak bude vyprávět. Během jeho historie jsem chtěla říct několik otázek, ale přeci jenom nechám si je až na konec a tedy vyčkávám, ale dále užasle poslouchám. ,,Emm.. teď nevím co ti na to sama mám říci. Nejspíše, že tvého otce mi je líto, ale vaše matka muse být asi hodně statešná žena pokud takhle dále vychovávala dva syny.A pokud jsem dále dobře chápala sloužil jsi rodině toho upíra, který tě přemněnil, ale protože byli rodiné spory tak jsi z toho vyvázl? Zajímavé... nenapadlo by mě že ještě se slouží, možná jen u těch nějakých opravdu starých a vznešených upírů, ale myslím, že jich tolik už ani není. NAdále jsi pokračoval svou falšovanou smrtí, což byl zajímavý nápad. A dnešní New York se líbí nejspíše každému a zvlášť po tak dlouhé době by si ho zamiloval každý. Omlovám se, že všechno říkám až nyní, ale nechtěla jsem tě při vyprávění rušit.´´ pousměji se vesele a dívám se mu do očí ,, Neočekávala sjem žádnou pohádku. Vím, že v době války nic nebylo lehké a pokračování dále po ní také nebylo nějak skvělé, ale bylo hezké to všechno poslouchat.´´ jen se zaculím a pohledem nakonec uhnu. ,, nevím co bude teď naší další zábavou. Já ti moc co vyprávět nemám.. přeci jenom příběh člověka není asi pro tebe nějak extra zjímavý. A oproti tomu co jsi vyprávět ty je vše mého ubohé.´´ nejistě pokrčím rameny a protáhnu své tělo takže se více projevý mé křivky těla.

Nick Brent - 25. června 2011 23:24

soukromá zpráva od Nick Brent pro Úlevně, nicméně pobaveně vydechnu. Dívám se na ni a říkám si, jestli je vážně jiný tenhle svět, nebo ty dobré lidi, no, nebo upíry, jde vážně potkat až po smrti. "Abych řekla pravdu, už si ty doby moc nepamatuju. Vím, že jsem měl matku, ale na její tvář si nevzpomenu. Může se to zdát kruté, ale připadá mi to spíš lepší," pousměju se. "Neumím si představit, že bych ji vídal ve snech," na okamžik sklopím oči k zemi. "Zajímá mě každý příběh. Pokud o tom chceš mluvit," tehdy mi dojde, že jsem si mohl vzít košili nepromenádovat se tu jen tak. Bohužel tohle mi nedochází, když necítím, že by mi měla být zima. "Nebo klidně vymyslíme něco jiného."

Paní jeskyně - 25. června 2011 23:31

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Oba muži poplašeně vyjekli, začali se vzpouzet v boji o život, i když v první chvíli jistě netušili, s kým nebo čím mají tu čest. Rvali se, kopali, snažili se udělat cokoliv, aby se z toho dostali, ale Aarenovo sevření se zdálo být pevné. Chlapík, co ho drží Aaren se vzpouzí o poznání víc, je hodně agresivní a hlasitě a téměř neustále huláká nějaké nadávky. Snaží se mu podkopnout nohy, kousnout ho, cokoliv. Tvůj úlovek se ještě chvíli rozkřikoval, ale když pochopil, že jsi mnohem silnější, než vypadáš, a že se jen tak nedostane z tvého sevření, začal se třást strachy. "P-prosím.. já.. my.. půjdem.. sorry.. fakticky půjdem.. m-mrzí mě to..," vykoktal, zatímco se na tebe snažil podívat a přitom kontroloval i svého kamaráda.

Aaren - 25. června 2011 23:36

soukromá zpráva od Aaren pro Cítím to až v kostech. Jako kdysi, když jsem se podruhé narodil, jako později, když jsem se nechal zlákat k bitkám. Je to dávno, ale na takový pocit se nedá zapomenout. Snažil jsem se změnit, potlačit divokost a dlouhá léta se mi to dařilo, až dodnes. Jistě, hrát si s obětí – jenže tohle je něco docela jiného. Bezdomovec se mi vzpouzí pod rukama, jen mě to vytáčí. Nakonec jej pustím, ale jen proto, abych mu v další chvíli zlomil sevřením klíční kost a zakousl se do jeho krkavice. Nesmím.. dost! DOST! Lahodná železitá chuť krve mě pálí v ústech, a s ní v hlavě myšlenky, spousta výčitek. Periferně zahlédnu Aime, její pohled. Odhodím toho chlapa na zem. Neměl jsem! Taková pošetilost! Jak jsem mohl být tak hloupý a nechat se znovu svést tím šíleným zvířecím pudem!

Tamika de Reewes - 26. června 2011 11:53

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Smutně se pousměji a kývnu. On si svou rodinu nepamatuje, ale má pravu, že je to nejspíše lepší. To bohužel já říci nmohu. Pamatuji si je přesně a do detailů, i když jsem nikdy nebyla nikomu z rodiny podobná a často jsem uvažovala jestli to opravdu jsou mý rodiče. ,, Nedokážu si představit takovou dobu žít, pokuvaď se tomudle dá říkat život. Ale myslím, že po tak dlouhé době je jasné, že se zapomene a nejspíše souhlasím s tvým názorem, že je to jen lepší. Já na svou rodinu myslím stále, což mě stále ještě více a více bolí. Jak rychle se mě zbavili a zapoměli na mě. Bolí to, ale snad jim bude lépe.´´ smutně sklopím zrak a pak pohlédnu opět na něj. ,, Každý příběh? To jsi jich už slyšel více?..´´ uvědomím si to jsem řekla a vesele se pousměji. ,, Nejspíše za tu dobu co žiješ ano. Klidně budu vyprávět, ale nebude to nic extra, protože přeci jenom tvé historii se moje nevyrovná.´´ pousměji se a sednu si normálně na postel. Stále mi vrtá hlavou proč mi tak najednou přijde přitažlivější než předtím. Sklopím zrak do postele a nejspíše lehce zčervenám, ale ty myšlenky, které se mi hodí hlavou jsu celkem neslušené na to že ho znám nějakých pár hodin. ,,Jak jen bych měla začít?´´ pousměji se a podívám se na něj pobaveně. ,, Narodila jsem se třináctého prosince 1988. Byl to zrovna pátek třináctého, ale více si ze svého dětství nepamatuji. Až od svým pěti let si dokážu vybavit svou rodinu, což mi přijde velice zvláštní. Často jsem se již jako malá ptala matky proč si to nepamatuji a ona mi odpovídala, že to není možné, že jsem vždy byla jen jejich ditě a ať nad dalšíma ošklivýma věcma nepřemýšlím. Má starší sestra, Barbara, mě nenáviděla, protože rodiče si více všímali mě než jí. Byla to velice věřící rodina a když věděli, že jsem se narodila na pátek třináctého mysleli si, že budu nečí vyjímečná, což nějak měli pravdu.´´ zasměji se vesele a potom lehce zapřemýšlím. ,, Chvíli po mých šestých narozeninách se narodila má další sestřička, Beatrice. Zamilovala jsem si jí na první pohled a vždy se o ní s láskou starala do doby než jí bylo pět let a mě tím pádem jedenáct. Od té doby se chovala jinak a vychovávala jí Barbara jako nejstarší sestra. Matka byla stále v práci a otec hodně cestoval. Já většinou lítala někde radostně venku a nebo jezdila na koni. MIlovala jsem svou svobodu, protože jsem se nikdy ničeho nebála. Naše opatrovatelka mě neměla ráda, protože jsem, řekněme ebylo děvče podle jejího gusta. Mé sestry vždy poslouchaly, ale to pro mě nikdy nebylo. Radši jsem venku dováděla. Takhle to všechno probýhalo do mých patnácti let.´´ vesele se ušklíbnu, když v hlavě slyším hlas opatrovatelky jak vždy křičela už z druhého patra domu. ,, Kde jsi zase byla ty neposlušné děvče?! Jak jsi zase zničila ty šaty! Tvý rodiče ti za to vynadají sami, každý týden nové šaty!´´ vždy ráda přeháněla neničila jsem ty šaty tolik, ale ano často byly špinavé, když jsem spadla z koně a nebo tak. ,, Od patnácti let mě rodiče bráli sebou na nějaké společenské večírky, mysleli si, že se nejspíše naučím lépe chovat, ale marně. Otravovalo mě příliš chlapců a od té doby jsem se mužům nějak vyhábala a po pravdě se jich i bála. Jeden muž, kterého jsem brala jako za ušlechtilého a vznešeného si ke mě dovolil trošku moc a to já nepřekousla. Utekla jsem domů a mý rodiče mě donutili ať se mu jdu omluvit. takže já se šla omlouvat za něco co nebyla moje chyba. Od toho večer jsem nikam s nima nemusela. Tančit jsem se naučila sama a tancovala si po nocích většinou v zahradě.´´ zasním se nad ktrásnou noční zahradou s ružema a jak jsem si tančila... škoda, že to jsou jen vzpomínky. ,, Začala jsem se učit i domácím pracím, ale nikdy jsem nebyla tolik dobrá jako Barbara, která to vždy využívala, že je v něčem lepší než já. Takto to trvalo nějakou to dobu. Od svých osmnáctých narozeniny jsem se již starala jen sama o sebe a rodiče mě nějak moc nevnímali a nebrali v potaz. Přišlo mi jako kdybych pro ně začínala byt vzduch. neviděla jsem v sobě ani žádnou podonost k nim a čím dá častěji uvažovala jestli to je má rodina. I po tom jak rychle teď na mě zapoměli nevím čemu věřit.´´ zesmutním a pohlédnu do země. ,, Jednoho večera ke konci září jsem utekla přes noc z domu. Jela jsem se na koni projet do lesa a měla nepříjemný pocit, že jsem sledována. Můj kůň šílel a běžel pryč jak zběsilý, ale já sama nevěděla kam to běží. Bohužel je to jen zvíře, které když před ním něco proběhlo mě schodilo k zemi a já tam zůstala ve tmě. Nedokázala bych ničemu ublížit a tak jsem tedy zůstala sedět u země napjatě poslouchala a rozhlížela se kolem. Jediné co si pamatuji byl rychlí pohyb na pravo od mé strany a potom nesnesitelnou bolest.´´ chytnu si krk a skousnu si ret. ,, Pak jsem se někde probrala se zavazanými oči, kde jsem jen poslouchala hals, který mi říkal, že jsem teď noční živčich a čemu bych se měla vyhábat a co všechno ostatní.´´ zavzpomíná si a přejede jí mráz po zádech. ,, Jak to bylo dále víš, protože pak jsem přeživala na ulici a potom jsi mě našel ty. Takže to bude asi nějak celé. Není to nijak obsáhlé, ale je tomůj příběh no..´´ lehce se pousměji a potom se mu zadívám do očí opět po tak dlouhé době. Stále se v nich ztrácím. Bála jsem se mužů, jen teď nevím proč u něj je to právě naopak, že bych ybal nejradši co nejblíže u něj. Zavrtím hlavou aťto myšlenky vyženu pryč.

Aime - 28. června 2011 09:24

soukromá zpráva od Aime pro Podívám se s chladem na něj Třeba ti tu dámu nezneuctíme zopakuji tiše a ledově jeho slova, pečlivě slůvko za slůvkem a zesílím sevření. TEĎ se omlouvá.. Z mého pohledu sálá smrtící chlad ve chvíli, kdy ucítím pach krve.. Napil se.. Vydechnu a znovu koukám na toho, kterého mám ve své moci. Ano, mohu ho kousnout, zabít... myš ve spárech kočky...Ale vy byste pili vodu ze záchodu? Představa, že bych se měla napít z tohoto.. odpadu společnosti mě hodně odpuzuje. Znechuceně nakrčím nos a odhodím ho stranou, ne, nemám chuť z něj pít, vždycky jsem pila z těch co jsem si vybrala já.. Jestli si při dopadu zlomil ruku je mi jedno. Může být rád, velice může být rád. Nevyčítám mu, že se napil.. ani by mi nebylo líto, kdyby je zabil..Ale on to neudělal.. a proto neudělám to ani já.

Phillip Preest - 30. června 2011 09:29

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Oddechnu si, když zjistím, že na tom není nijak zle. Kulka je sice stále v jeho těle a skoro to schytal, no je tu a mezi "živými". Asi to bude nějaký druh střibrné kulky a Marlena se mu v tom bude muset hrabat, aby to dostala ven. "Já jsem v pořádku..." Potom co jsem zjistil, jak je na tom otec se otočím na ostatní. Chudák Zak proletěl až kamsi pryč a Jessica taky nedopadla nejlíp. V hlavě mám spoustu myšlenek a otázek ohledně situace, která nastala. Nelíbí se mi jejich zastrašování. Kdyby přišli a vyříkali si to normálně a né takové divadlo. Vztek se stále drží a nejradši bych nakopl další židli. Nemáme kontakt na rusáky, nemáme kontakt ani na ně... "Znal je někdo?" Svojí otázku směřuju hlavně na otce, je tu nejdéle a zná nejvíc klanů...

Nick Brent - 01. července 2011 22:52

soukromá zpráva od Nick Brent pro Naslouchám jejímu hlasu a před očima mi pomalu ožívá vše, o čem mluví. Tyhle chvilky mám rád, něco, co ani věčný život a naše prokletí nedokáže sebrat. Snad i proto je velkou tradicí, a mnohdy pravdivou, že upíři čtou a jsou vzdělaní. Jak by ne, sedí to k sobě dokonale. Když pak mluví o své divokosti, musím nad tím zapřemýšlet. Beze sporu je svá, jde si za tím, co si určí, v mládí to asi opravdu musel být problém. Vzpurné dítě, i když milující. Zlehka se usměji. Nechci vypadat, jak náramně se tím bavím, už jen proto, že vyprávět svůj příběh poprvé není lehké. A v jejím případě to musí být ještě těžší, i když se nového životu brání a přijímá jej stěží, po svém. "Vlastně.. je to příběh trochu jako z pohádky, jen né té klasické," smutně se pousměju. Napadlo mě to vzhledem k předchozím myšlenkám o umění. Andersen, Wilde, smutná krása života, tak nějak bych to nazval, ale já na čtení zase tak nejsem. "O tvé rodině nic nevím, ani o tom, co je k tomu hnalo. Lidé umí být krutí, ale krutější je to, čemu věří, aniž by si uvědomovali, že to není správné. A někdy stačí málo.. nech je být. Žijí, nemají se určitě nijak špatně a ty máš nový život," usměji se na ni. "Líp to ani brát nemůžeš a litovat se určitě nechceš, na to mi připadáš moc průbojná," tehdy se můj úsměv rozšíří a přejde v drobné v zasmání se. Už jako malá jsi byla podle všeho slušné kvítko, zase se trochu stáhnu k méně bujaré náladě. "On tě tam nechal? Neřekl ti o sobě nic?" zeptám se nakonec zvědavě, ale pozorně ji sleduji. Nechci jí ublížit víc, než je nutné a v podstatě nevyhnutelné.

Tamika de Reewes - 04. července 2011 10:53

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Jsem ráda, že jsem nekomu sdělila svuj příběh. Asi nebyl tak dobře zformulován jak jsem si tak moc extra představovala, ale snažila jsem se a to se ocením já sama. Stále vzpomínám ja jsem si šíleně jezdila na koni a byla divoká a ničím nespoutána. Tak uvolňující pocit a přišla jsem si jako kdybych vládla světu. Jen v tu chvilku kdy jsem byla sama a mohla dělat co jsem chtěla mi bylo nejlépe. Zhluboka vydechnu a podpojím se od své krásné představy. ,,Nic nemuže být pořád a stále klasické. Každý je jiný a já opravdu klasická jak si mě mý rodiče představovali nebyla.´´ vesele se pousměji a podívám se opět na něj. ,, Ano to máš pravdu, ale i tak mě to přeci jen mrzí. Musím si tam zajít pro své věci. Mám tam hodně věcí, které mi připomínají jaká jsem byla jako člověk a o ty nechci přijít. a hlavně jako normální holka tam mám svůj tajný deníček, i když nevím co bych do něj teď zapisovala.´´ zasměji se a lehnu si na postel čelem k němu na břicho a nohy zvednu a skřížím okolo kotníků. ,, Já a kvítko?´´ zasměji se vesele a převalím se na záda. Koukám do stromu, ale stále se usmívám. ,, No hodná jsem nebyla, protože jsem byla sama sebou. Už teď m připadá stále, že to nebyla má pravdá rodina. Chtěla bych si o tom co nejvíce zjistit no tak uvidíme jeslti třeba něco tam potom nanajdu až tam pujdu. Ale nevím a po pravdě bojím se co všechno bych mohla zjistit.´´ podotknu smutně a zavřu oči jak ležím na posteli. smutne povdechnu a schoulím se do klubíčka koukám se pro změnu do stěny vedle postele. ,Nevím jak se to všechno sebělo. Řekla jen ať dávám pozor na lovce a vyhýbám se někomu kdo bude silnější než já atd. Pak že musím pít krev a jen samé základy, ale nic víc. TAké o slunci a tak, ale víc nevím. Ani nevím kdo to byl..´´ smutně povzdechnu a zavřu oči. Bolí vzpomínat na tu nesnesitelnou bolest. lehce se otřesu jako když mi přejede mráz po zádych, protože jsem si vzpoměla na to kousnutí. Taková bolest... Smutně si povzdechnu, ale dál ležím v klubíčku schoulená obímám si kolena a mám zavřený oči.

Paní jeskyně - 08. července 2011 23:07

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro New York – listopad New York.. obrovské město, plné bohatství a nuzné, na kolena srážející chudoby. Ve filmech vždy všechno vypadá hezky, idylicky, ale kdo tu žije ví, že to zase taková sláva není. Vyšvihnout se na dobré místo dá, ale stojí to snahu a ostré lokty.. a na to hodně lidí zkrátka nemá. Proto hodně cizinců končí jako téměř sociální případy a mísí se zdejším, dnes už původním, obyvatelstvem. Je to výhoda, když se jeden může ztratit v davu, tak trochu zapadnout a nebýt vidět. Bohužel, ne napořád. Čest dnes znamená jen málo co, důležité jsou peníze. Ty jsou tahounem celého dnešního světa. Peníze, majetek.. a najmout někoho, kdo donáší a přitom sám žije v kanálu není problém. Zatím máš ale štěstí. Párkrát tě našli, ale pokaždé ses dokázal dost rychle dostat pryč a zachránit si život. Jenže už ví, že jsi tady. Tento večer je obzvláště plačtivý. Nebe se zatáhlo šedivými mraky a už mnoho hodin se k zemi snáší nepříjemný studený déšť doprovázený vtíravým větrem. Ulicemi proudí méně lidí, než obvykle, ale přesto je mnoho klubů a barů doslova nacpaných k prsknutí. Peníze a zábava. Veškerá noční stvoření jsou jen výmysly filmových tvůrců. Nic víc. V malých městech ještě přežívají legendy o různých tvorech, snad někoho i děsí, ale v záři světel velkoměsta – kdo by tomu skutečně věřil? Je jen několik zasvěcených, kteří věří, ale víc nic. A tak upíři i vlkodlaci žijí spokojeně, nezvyklá úmrtí jsou připisována vrahům ryze lidského původu, i když velmi zvrácené mysli. Pokud se vůbec někdo zabývá jejich řešením. Těch několik novinářů, kteří putují po stopách nejasných úmrtí, ubývá. Navíc je zřejmé, že sami upíři, jakožto nepočetnější „rasa“ pronikli do vyšších sfér a ty sám jsi slyšel, že ovládají několik velkých firem, nezávisle na nějaké návaznosti na svůj neživot. Finančnictví nebo výroba bot, je to jedno. Peníze dělají jméno a to jméno má moc – koupit si vyšetřovatele, soudce, kohokoliv. Nebo je zastrašit, zabít. Ale to všechno se odehrává výš, v kancelářích mnoho pater nad zemí a tebe se v podstatě nedotýkají. Aspoň bys v to měl doufat. Dohánějí tě vlastní problémy a těm je třeba čelit.

James Flemington - 08. července 2011 23:41

soukromá zpráva od James Flemington pro New York New York. Ty dvě slova jsou jako cukr a sůl, jako vzpomínka a zapomnění. Vzpomínka na starý domov, tam někde, za tou velkou louží. Zapomnění na to, co bylo po jeho opuštění. Už dlouho utíkám, někdy mám pocit, že celý svůj dosavadní život. Někdy, když si myslím, že jsem jim utekl, schoval se, prostě zmizel, spatřím jejich stín kousek ode mne. Štvou mne jako divou zvěř a já už nevím kam se schovat. Jsou mi v patách a já už cítím jejich smrdutý a shnilý dech na svém krku. Oni, upíři a vlkodlaci, jdou po mě. Nevím kam se schovat, nevím co dělat. Snad jen utíkat, nikde nezastavovat. Ne, už nemůžu utíkat. Musím zase začít žít, udělat si jméno, najít si přátele a pak udeřit. Udeřit tvrdě, nelítostně. Jenže oni ví, že jsem tu. Ví, kde jsem, věděli to už od samého začátku. Vždycky věděli, kde mě najdou. Musím se schovat, možná mne v davu nenajdou, možná, když se usadím, najdu si nějakou práci a přestanu utíkat, zaskočí je to. Ano, určitě je to zaskočí. Vždyť vždy, když jsem se ukryl a oni mne našli, nemeškal jsem a utíkal dál. Zvykli si na to, očekávají to. Snad je to i baví. Ano, vlkodlaky to baví. Prší, déšť mi stéká po vlasech a bledé nezdravě zbarvené tváři, kterou hladí, jako kdysi její prsty. Není mi nepříjemný. Mám rád déšť. Vždy jsem ho měl rád. Něco mi připomíná, něco, na co jsem už dávno zapomněl, co jsem už dávno ztratil. Oh, už se zase ponořuju do vzpomínek, nesmím, ne nesmím. Nesmím vzpomínat. Vzpomínání bolí. Bolí víc než stříbro, než jejich drápy. Ohrnul jsem si límec pláště tak, aby mi déšť nepadal za krk. Nevím proč, snad starý instinkt. Procházel jsem se ulicí, déšť mě smáčel a já hledal. Hledal jsem vhodný bar, nějaký zapadlí v nějaké temné uličce. Potřeboval jsem se najíst, ale ne na veřejnosti. Ne hned. Proto musím najít bar. Chvilku courání následovalo procházení uliček a aktivní, i když nenápadné hledání. Nakonec jsem našel to, co jsem potřeboval. Jeden bar v temné uličce. Zalezl jsem dovnitř, sklepal jsem ze sebe vodu a rozhlédl se po lokálu. Pohledem jsem hledal nějaké vhodné místo. Ne moc daleko od dveří a blízko okna. Okna bohužel nebyla, nebo byla, ale šikovně kryta. Ovšem jedno vhodné místo jsem našel. Byl to stinný roh s rohovou sedačkou, čtvercovým stolkem a dvěma židlema. Zalezl jsem si až do rohu, odkud jsem viděl na dveře, ale mě do obličeje moc vidět nebylo. I tak, jsem v tom šeru musel svítit se svou bledou pokožkou. Ale koho to zajímá. Pohodlně jsem se usadil a čekal. Čekal, až přijde servírka a zeptá se mě, co si dám.

Paní jeskyně - 10. července 2011 19:48

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Krev, strach málem přecházející v pomatení a bolest. Vaše síla se lidskou nedá rovnat, proto se taky asi ozývá víc bolestivého kňourání. Co nejrychleji se sbírají na nohy a za chvíli už slyšíte jen dozvuky jejich rychlých kroků, jak se ztratili za jedním z rohů v temné uličce. Je to tak trochu ironie, ale kam jinam by běželi? Na policii? Zbyly tu po nich jen jejich provizorní zbraně a hluboké ticho. Aaren dál tiše stojí, natočen k Aime bokem a trochu zády, do obličeje mu vidět není, ale nevypadá už nijak napjatě.

Paní jeskyně - 10. července 2011 20:01

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Marlena jen záporně zavrtí hlavou, otec taktéž. "Muselo to být kvůli tomu.. kvůli nim.. zajímá mě, proč se někdo tak úmorně snaží, aby odsud odešli," dodal a těkal mezi vámi pohledem. "Nevím," povzdechla si docela lidsky Marlena. "Ale ten jeden mi vrtá hlavou. Nebyl to upír, ani člověk a vlkodlak už vůbec ne. Necítila jsem z něj vůbec nic, ale stejně tady byl a zdál se silný dost na to, aby se nám vyrovnal. Možná se tady děje víc věcí, o kterých nemáme ani tušení." "Nemůžeme se ani informovat. Nechci, aby se stalo něco někomu dalšímu – pomožte mi vstát, to snad ještě zvládnu," řekl odhodlaně otec. "Hm, možná někdo ze Společností. Měli bychom o nich něco zjistit, ale jak." Pustili jste se do rychlého úklidu. Většinu zničených věcí jste prostě vyhodili, koupíte si nové. Aspoň se to tu trochu změní, i když to bude dlouhodobá připomínka toho, co se dnes stalo. Po dvou až třech hodinách ti začal zvonit mobil. Neznámé číslo. A na druhé straně známý ženský hlas: "To ty? Jsi v pořadku? Dostali jsme zpravu.. že vas napadli."

Nick Brent - 10. července 2011 20:21

soukromá zpráva od Nick Brent pro "Nebuď smutná," vstanu a podřepnu k posteli. "Už jen kvůli mně, co neumí správně utěšovat," projedu jí zlehka rukou vlasy, "a taky kvůli sobě. Stalo se to a nikdo z nás to nezmění. Asi se to tak mělo stát, abys byla.. šťastnější? Máš nové možnosti, rozdílné od těch, které jsi měla tehdy. Nezávislost, můžeš pořád dělat spoustu věcí," raději bych měl mlčet, tohle totiž vážně není moje parketa a sám slyším, jak lacině to zní. "Zítra zajdeme pro tvé věci a vymyslíme něco, čím se zabavit. Co říkáš na nějaký bar?"

Tamika de Reewes - 10. července 2011 20:51

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Při jeho doteku se lehce očiju a pohlédnu mu do očí trošku vystrašeně, ale potom se uklidním, ale dále ležím. ,, Asi máš pravdu, jen nad tím vším strašně moc přemýšlím. Mě samotnou zajímá kdo mě promenil, ráda bych to opravdu věděla, ale přitom mám strach. NEvím jestli moje nezávislost jako za mlada, pokud to tak mohu říci, bude s porovnáním s tímto stejná. Se západem slunce se nesmím projíždet na koni v horách at mě nespálí.. a todle všechn... musím si zvyknout na nové pravidla a podle nich se začít řídit.Nechci ti tady dělat ubohou chudinku.´´ mluvím a to poslední jen spíše zašeptám a opět pohlédnu někam pryč z jeho očí. Je hodný a milý, jen nevím co od něj všechno čekat, ale přeci jenom mu jsem vděčná.. ,, To by bylo moc fajn zajít pro ty věci, pokud nemáš něco jiného naplánovaného budu mít radost. a Co se týče zábavy tak také nejsem proti. Tedy v baru jsem byla jednou v životě, ale myslím, že to nějak zvládnem...´´ pohlédnu mu opět do očí. Je přeci jenom zvláštní mluvit o všem, že bude společně, ale mám radost, apson nebudu sama.. pousměji se sama pro sebe a potom se na postely posadím a dívám se mu do očí.

Nick Brent - 10. července 2011 23:43

soukromá zpráva od Nick Brent pro "Nemůžeš ven za dne.. a lidé zase sedí doma v noci, aby je někdo nepřepadl. Je to jiné, ale pokud nejsou lehkomyslní a nevěří, že jim se nic stát nemůže, jsou taky omezení určitou částí dne," povzbudivě se usměju a stáhnu ruku. "Tak tedy domluveno," usměju se znovu, když souhlasí, že se zítra nějak zabavíme. Krom toho bych se mohl někoho poptat, jestli něco neví o jejím stvoření, ale nejsem si jistý, jestli na sebe chci tahat pozornost tímhle směrem. A taky jestli nebude lepší trochu nevědomosti. Přece jen spousta z nás to dělá jen pro zábavu, z rozmaru, a taková existence je skoro jako nechtěné dítě, může to poznamenat. Škoda, že nám takhle nesmrtelnost nevnukla i méně citů a vůbec lidských vlastností. "Zatím si odpočiň, brzy bude svítat. Zatáhl jsem žaluzie i závěsy, světlo sem nepronikne, ale nejsem si jistý, jestli usneš. Já spávám sotva párkrát do týdne," postavím se. Mohl bych taky udělat hodně věcí, kterých bych litoval. Takové ty unáhlené pudové věci, školácké chyby. "Budu vedle, kdybys něco potřebovala."

Paní jeskyně - 11. července 2011 00:02

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Ohlédlo se po tobě několik párů očí, ale zvědavost byla během minutky ten tam. Zůstal jsi jen zastrčený v jejich myslích, tedy až na servírku, která pokukovala tvým směrem a dávala ti chvíli na rozmyšlenou, co že si to dáš. Od vedlejšího stolu k tobě pomalu plul obláček namodralého kouře, když si zdejší návštěvník popíjející levnou whisky zapálil. Pročítal si noviny, sportovní rubriku. Zbytek osazenstva za řeč moc nestál. Postarší pár se k sobě nehodil, ale jejich zamilované pohledy, které po sobě vrhali v tuhle noční hodinu a na takovém místě, říkal něco jiného. A pak tři další hosté, muži, mezi pětadvaceti až čtyřiceti. Jeden očividný ochlasta, pracant, který šel domů z práce, a chlapík, co pokukoval po servírce. S colou před sebou. "Dobrý večer," pozdravila slušně, tak trochu koketně se usmála, vytáhla pero a bloček. "Co to bude? Můžu nabídnout nějaké nové německé pivo, není tu moc odzkoušené, ale zatím ho všichni chválili," čekala na tvou odpověď.

Tamika de Reewes - 11. července 2011 06:35

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro ,,To chápu, ale přeci jenom také si musím zvyknou trošku na noc, i když mylím, že to zvládnu, když mám někoho kdo mi takto pomáhá.´´ mrknu si vesela a pousměji se na Nicka. Mám opravdu moc radost, že nejsem sama a mám tady někoho komu mohu věřit a kdo mi pomůže. Na souhlas se jen pousměji opět a kývnu. Jsem zvědavá co to bude za zábavu být v baru, ale Nick to tak řekl, takže to zkusím a uvidím jaké to bude, i když jsem z toho lehce nesvá, protože co jsem slýchávala, že všechno se dělá a děje v barech.. Nechci to radši dále rozebírat. ,,Dobře tedy, nevím jeslti chci spát, ale i jen todle válení a odpočívání je fajn.´´ věnuji mu svůj dětský úsměv. ,, Kdy jsi ty spal naposledy?´´ zeptám se ho. I když nevím jeslti je další pokoj s postelí tady, ale na gauči bych ho spát nenechala potom co pro mě udělal, ale být s ním v jedné posteli mě najednou děsilo, ale zárove'n vzrušovalo, že bych ho měla blízko u sebe. Také jsem chtěla něco udělat, ale jak vstal jen jsem mu tázavě pohlédla do očí. ,, Nechci tě rušit, myslím, že také budeš chtít dělat něco svého a já si potřebuji odpočinout. Po měsíci venku na ulici se todle hodí.´´ protáhnu se, takže se ještě více ukaží detaily mojí postavy a následovně na to si opět lehnu, ale stále se dívám na Nicka. Mohla bych na něj koukat věčně, i když sama nevím proč. Nekoukej tolik na něj musí mu to být nepříjemné a je to jako když koukáš na obrázek, který za chvilku vykoukáš!.. varovala jsem se sama v duchu a potom svůj pohled od Nicka smutně odtrhla.

Nick Brent - 11. července 2011 20:15

soukromá zpráva od Nick Brent pro "Já?" zamyslím se nad odpovědí. Sám nevím, nepočítám to, ale někdy tento týden to bylo. "Hm, tuším, že předevčírem," ještě minutku nad tím uvažuju, než toho nechám. "Nejsem nijak moc vysílený, nemám z čeho, když se poslední týdny jen tak poflakuju po městě a nic z toho." Dělá to schválně. Musí! Zlehka se usměju, když se protáhne, a jen stěží strhnu pohled stranou. Pořád, přes to všechno, jsem jen chlap, a ona hezká holka. "Uvidíme se za pár hodin," pomalu vyrazím ke dveřím, i když se mi nechce. Jenže má hodně o čem přemýšlet a já nakonec taky, a hlavně, co bych jako dělal? Seděl tu? Má trpělivost a jí podobné věci jsou zocelené roky neživota, ale přijde mi vhod i trocha obyčejnějšího života. Nemluvě o tom, že jisté věci se prostě nehodí, i když na ně minimálně posledních několik minut myslím víc a víc. Jo, zavařil jsem si to sám. Měl jsem být eunuch a měl bych klid.. brr! "Dobrou," ještě jednou se po ní ohlídnu, ale pak už zmizím za dveřma a namířím si to rovnou do obýváku, kde zcela ironicky zapadnu na gauč a nevím, co dál.

Tamika de Reewes - 12. července 2011 10:14

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro ,,Aha, tak to potom ano. Já jen, že kdyby jsi byl unaven ať nespíš na gauči nebo tak. Todle je tvuj pokoj a celý je to tvuj dům a já tím pádem ty by jsi měl mít to největší pohodlí a všechno, protože já jsem jen...´´ zmlknu a sklopím hlavu k zemi. Co vůbec jsem? Zachránil mi život a teď se o mě bude starat? Ani mi zatím sám neřekl důvod proč mi ten život zachránil a třeba bude i litovat. Toho se bojím.. Ale odpověď na to bych se ráda dozvěděla, i když na to teď nejspíše není ta pravá chvíle.. ,, A já jsem jen návštěva, pokud to tak mohu říci. bych měla začít asi posclouhat já tebe.´´ lehce se pousměji. Když spatřím jeho pohled při mém protahování, uvědomím si, že to mohl brát jako provokaci, i když to tak vůbec nebylo myšleno.Nepopírám, že on mě neláka, kort předtím když neměl tu košili a to všechno. Když vyráží ke dveřím stále se za ním dívám. ,, Potom až se probudím, ráda bych se tě na něco zeptala, pokud to bude možné.´´ podotknu potichu a podívám se mu naposledy do očí když se otočil. ,,Ano, ano..Dobrou..´´ pousměji se na něj mile a když se zavřou dveře tak s tím se zavřou i mé oči. Nepujde mi hned usnout, bez jeho přítomnosti se jsem trošku nesvá, protože přeci jen tento dům vůbec neznám. radši to vymažu z hlavy a snažím se myslet na něco jiného, i když všude v hlavě mám Nicka. Nevím jeslti mi to vadí a nebo z toho mám radost.

Aime - 18. července 2011 19:59

soukromá zpráva od Aime pro Krátce za nimi kouknu pohrdavým pohledem. My jsme ti lovci ne oni, ta špína ulic. Ticho kolem co se rozlehlo by se dalo krájet. Nadechnu se jen tak ze zvyku a otočím se k Aaarenovi, mlčky stojí trochu bokem a vypadá už klidněji. Chviličku čekám a pořádně si ho prohlížím.. Vypadá jako básník z dávných časů. „V pořádku?“ rozhodnu se nakonec pročísnout ticho svým tichým hlasem.

James Flemington - 21. července 2011 20:44

soukromá zpráva od James Flemington pro Oni si prohlídli mě, já zase je. Ovšem nevěnoval jsem jim jen letmý pohled, jako oni mě. Ne, já si je prohlédl pozorně. Pro jistotu, samozřejmě. Pomalu jsem nasál pach baru, lidí zde sedících. Ani by mě nepřekvapilo, kdybych ucítil vlkodlaky, nebo upíry. Usedl jsem na místo a čekal. Servírka po chvilce přišla, koketně se usmála, viděl jsem ji jasně, jako za dne. Vytáhla bloček, cvakla propiskou. Ten zvuk mi byl nepříjemný. Nabídla mi nějaké německé pivo, na to ale chuť nemám. S odpovědí jsem si dal na čas. "Skotskou, prosím" odpověděl jsem hlasem, který jasně naznačoval, že nestojím o nic jiného, než je skotská. Možná trocha krve, ale ne tady, ne teď. Musím počkat, vyhlédnout si oběť a pak... a co pak? Vysát do sucha, nebo si jen cucnout? Chtěl bych ochutnat její krev, ale hned mi bylo jasné, že to bude vskutku nemožné. Pro dnešek se asi musím spokojit jen se skotskou. Snad bude dobrá. Snad na ní budu mít dostatek peněz.

Paní jeskyně - 24. července 2011 00:02

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Cítíš, jak si v posteli a klidu tvé tělo hoví, jak těžkne, ale zároveň nemůžeš usnout – hlavu máš plnou myšlenek k tomu tenhle byt – ne, nehne se v něm ani lísteček, ale stejně čekáš, že se Nick objeví. Nebo že někam půjde, cokoliv. Ale rozmáhá se tu jen ticho. Někdo v bytě nad tímhle projde, staré parkety vrznou. Jednou, dvakrát, ale pak je zase ticho. Pomalu upadáš do spánku, ale není to příjemné usínání. Budí tě vlastní hlasité myšlenky, vzpomínky, které tě vytrhávají a cukají tvým tělem. Může to trvat snad hodinu, možná to chceš chvílemi vzdát a noc zkrátka probdít, ale tady zase přichází ten rozdíl mezi psychikou a fyzičnem. A tvé tělo žádá odpočinek. Nakonec usneš. Probudíš se brzy odpoledne, na blízkém budíku svítí digitální čas 16:02, ale v pokoji je podezřelé temno, které není jen dílem žaluzií a závěsů. Po chvíli ti dojde, že to, co slyšíš, je bušení dešťových kapek o parapet okna.

Aaren - 24. července 2011 00:41

soukromá zpráva od Aaren pro "Mrzí mne, že jsi mne musela vidět v takovém stavu," vypálím bleskurychlou, a přitom dobře artikulovanou odpověď. Ulevilo se mi, že promluvila první, potřeboval jsem to. Jako ventil, který jsem ale nechtěl ustřelit sám. "Mne samotného to.. nejsem na to hrdý, snažím se takovýmto výlevům nepodléhat a jednat víc rozumně, než pudově. Ne vždy je mi dáno," dodám. Úleva to není velká, svou vinu si nesu stále v sobě, ale alespoň se na ni mohu konečně znovu podívat.

Tamika de Reewes - 24. července 2011 11:23

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro ...Spánek a následovně probuzení... Poslouchala jsem celý byt a cítila jak mé tělo je napnuté a vystrašené, protože samo neví co se stane. Nic se tady nepohne a všude je ticho. Nejprve je to flustrující, ale nakonec se přeci jenom uklidním zavřu oči a zhluboka se nadechnu a vydechnu. Dávám svému tělo zasloužilý odpočinek, který již dlouhou dobu potřebuje. Uvelebím se v posteli a pomalu usínám, i když to není zrovna to nejpříjemnější spaní. Nakonec, ale moje mysl vypne a já konečně usínám a přenáším se do stavu beztíží. Žádný sen jsem neměla a byla jsem za to ráda. Měla jsem jen černo černou tmu před očima a užívala si ticho a klid ve své duši. Když se probouzím, ještě nechám cvilku zavřené oči, ale nakonec je otevřu a převalím se na druhý bok. Na budíku vidím čas a jen se lehce pousměji. Prospala jsem skoro půlku dne, ale cítím se mnohem lépe. Protáhnu své tělo, protože to pro spánku potřebovalo a zadívím se směrem k oknu s želuziemi. Bum, bum, bum ... Slyším jak kapky deště dopadají na parapet a na mé tváři se vykouzlí úsměv. Zvednu se z postele, ale deku si nechám omotanou kolem těla a jdu k oknu. Vždy jsem milovala déšť, ale asi není zrovna cyhtré jít nyní ven. Prstama si pročísnu vlasy a rozhlédnu se po pokoji. Je stále stejný jak si ho pamatuji. Obleční v kterém jsem usla je celkem zmuchlané, ale přijde mi blbé se Nickovi hrabat ve věcech, ale takhle nikam nemůžu. Dojdu ke skříni, kde si minule Nick vyndala košily a vyberu si jednu celou černou. Svlékla jsem si tu zmuchlanou a oblékla tu novou černou. Měla jsem jí skoro až do půlky stehen, takže jsem přemýšlela jestli si nechat jen košily a nebo i kalhoty. Vzhledem k tomu, že mi bylo vedro tak jsem si sundala i kalhoty a nechala si jen košily. DOufám, že to kdyžtak Nick nebude brát jako provokaci a nějak osobně, že jsem mu vzala další věci. Ještě jsem šla k posteli a ustalala jí, protože jsem po sobě nechtěla nechávat nepořádek. Nakonec jsem se ještě zaposlouchala do deště. Bum, bum, bum... Nakonec jsem se jen pousmála a vydala se ke dveřím a následovně potichu do koupelny, kde jsem si opláchla obličej a udělala vše co jsem potřebovala ať ze sebe udělám zase ´´člověka´´. POté jsem se zaposlouchala do domu, jestli někde neuslyším Nicka.

Phillip Preest - 24. července 2011 22:50

soukromá zpráva od Phillip Preest pro S přikyvováním poslouchám ostatní. Nepřekvapuje mě, že nikdo neví o koho se jednalo. Kdyby věděl, vědí to všichni. Málokdo z nás má před druhými tajemství a pokud přecijenom ano, řekne to otci. I proto mě zajímala hlavně jeho slova. Oddechnu si, když mi sdělí, že také nic neví. Dál na sobě svojí neklidnost nenechám znát a pomůžu mu postavit se na nohy. Uklízení nemám zrovna v lásce. Ještě bych to řešil a probíral tu situaci, to můžeme i později. "Rozhodně bychom to měli zjistit dřív než se stane něco dalšího." Nemohl jsem si pomoci a stejně jsem musel mít poslední slovo. Uklízení mě nebaví a čím více uplune času tím je to horší. Zazvonění mobilu povyžuji, jako jakési vyspobození, nadruhou stranu mě neznámé číslo netěší. Omluvně se podívám na ostatní uklízející a v mžiku zmizím ve svém pokoji. "Haló tady Preest." Mohl by to být klidně někdo z lidí nebo hlasový operátor, je lepší se představít normálně. Nakonec je to hlas, který znám a který jsem zároveň očekával. Mám obavu, že mi mobil odposlouchávají, což nezjistím jenom tak. "Ano jsem to já, všichni jsme v pořádku, byl to nečekaný útok a bylo nám řečeno, že se svámi nemáme stýkat, mají jednu členku naší rodiny." Poslední část jasně zdůrazním. Je to řečeno spíše neutrálním hlasem než rozčilením. Zajímá mě co mi na to řekne, i proto jsem volil tyto informace...

Paní jeskyně - 24. července 2011 23:33

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Schůzka téměř naslepo Smrákalo se. Nad městem visely těžké mraky a z ulice se zdály obyčejné, pohlcující město. Možná trochu tísnivé. Kdo ale kdy viděl mraky, ať už obyčejnou oblačnost nebo bouřku, z oken výškové budovy – nejlépe z nejvyšších pater, věděl, že tohle počasí může vypadat a působit úplně jinak. Méně magicky. Víc titěrně. Tak jako tak nepršelo, což dnešku ubíralo na kráse. Nedaleko od tebe byl bar. Neony svítily, blikaly, přijížděly taxíky a z nich vylézali lidé, kteří mizeli za dveřmi s kouřovými skly. Pár bloků obytných domů, nějaké obchůdky po zavírací době v přízemí, autobusová zastávka a u ní popelnice, ze které se pomalu kouřilo a lehký vánek roznášel pach pálených lahví a jiného smetí po okolí. Dnešek měl být jiný. Trochu. Našla si tě nějakým způsobem sama. Kdo ví, kdo všechno ji pomáhal a co ví, ale najednou tu prostě byla. Ozvala se, když jsi to nečekal, a chtěla se sejít. A jako by kopírovala všechny ty přihlouplé filmy, chtěla se sejít na rohu dvou ulic, kde stála stará porodnice. Je to pár let, co ji zavřeli, a dnes se mluví o její přestavbě na domov důchodců, hlavně díky poměrně rozsáhlému parčíku za budovou, která, ač zarostlá, lákala k odpočinku uprostřed divokého města. Představila se ti jen jako Tamara, nic víc. Vlastně jsi ani pořádně nevěděl, proč s tebou chce mluvit, ale nakonec – proč by se měla pokoušet tě zabít? Nabíhala ji čtvrtá minuta zpoždění, když sis jí všiml na protější ulici. Autobus projel a ona ve svém elegantním šedém kostýmku konečně přešla ulici. Mohlo jí být pětatřicet, víc ne. Drobné vrásky kolem modrých očí zvýrazňovaly její přirozený úsměv, protože se zdálo, že se úzkými rty usmívá téměř pořád. Nebyla vůbec dokonalá, spíš vychrtlá, nenamalovaná, prsa sotva jedničky. Jenže v sobě měla to něco, co dělali lidi sympatickými. "A-ahoj.. dobrý den, mohla bych být spíš neformální s tím ahoj?" poněkud nervózně se usmála, jako by tě nechtěla odradit a odstrašit, nebo tak něco. Držela si odstup a vůbec to vypadalo, že je trochu nesvá. "Jsem Tamara Rezedová, měli jsme se tu setkat. Jsem ráda, že jste přišel, váš otec.. zkrátka jsem měla trochu obavu, že nepřijdete," omluvně se pousmála. "Chcete se jít někam posadit? Na kávu, čaj? Klidně na něco k snědku, platím já, samozřejmě, když už jsem vás vytáhla v tomhle nečase ven," krátce obrátila oči k zataženému nebi, zase se pousmála a sklouzla očima k tobě.

Paní jeskyně - 24. července 2011 23:54
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Den druhý Z vedlejšího pokoje je slyšet ťukání do klávesnice počítače. Dalším, a zřejmě jediným zvukem, krom tichounkého vrčení motorku počítače, který připomíná, že tady někdo „žije“ bylo hučení a bublání ledničky, která chladila krev. Co jiného by tam taky Nick ještě mohl mít, Colu pro lidské návštěvy?

Nick Brent - 24. července 2011 23:55

soukromá zpráva od Nick Brent pro Už hodinku, možná dvě, brouzdám po internetu. Nehledám nic daného, zkrátka si jen prohlížím nabídky různých e-shopů a říkám si, jestli by mi nebodl nějaký společník. Jenže zase k čemu, když tady teď je Tamika. Zaslechnu, že už vstala, ale dám jí prostor, aby se cítila dobře a ne tak, že ji sleduju, a dál si prohlížím nabídku postelí. Když se objeví v obýváku, ohlédnu se na ni. "Dobré rá-," dost neslušně ji sjedu pohledem. Jsem trochu zaražený, to ta košile, ale nakonec se sám nad sebou musím usmát. Tříská to se mnou jako s puberťákem a to je mi mnohem víc let, než by mi mělo být, ženských jsem pár desítek už viděl a k tomu jsem taky vlastně mrtvý. "Ráno. Vyspala ses dobře?" další úsměv na sebe nenechá dlouho čekat. Na rozdíl od mého hosta mám na sobě to, co v noci, včetně absence trika nebo košile. Budu se muset poučit a nespoléhat na to, že to pak doženu. Už tu nejsem sám, je třeba se o sebe víc starat.

Paní jeskyně - 25. července 2011 00:12

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Mohla by ti nabídnout alespoň ze dvou značek, ale to bys chtěl od takového podniku moc. Ve skutečnosti se servírka chvíli tvářila tak, jako by ti chtěla říct, že skotskou nemají, ale po chvilkovém zamyšlení odspěchala k baru a začala hledat. Nakonec tu větu možná ještě uslyšíš. Čas plyne, skotská nikde. Dveře se otevřou a do baru vběhne malá blonďatá slečna, asi kolem dvaceti let. Moc toho neslyšíš, ale není zase tak těžké pochopit, že tu dělá. Servírka, očividně jde pozdě do práce. S vůní konvalinek ti přinese kýženou skotskou právě ona. A s úsměvem, byť trochu zadýchaná, jak teprve před chvílí přiběhla. "Omlouvám se, že to tak trvalo," řekla a vrátila se za bar. Musely řešit pokladnu a vyúčtování, protože ta, co tu byla, když jsi přišel, počítala cigarety a ještě nějaké věci. Společně hleděly do nějakých papírů, párkrát kývly. Skotská byla ucházející. Žádná sláva, nějaká hodně levná značka, aby se neřeklo, ale skleničky měli čisté. Neuběhlo ani deset minut po výměně servírek a šťastná ženština, které skončila směna, zamířila i s naditou kabelkou a přes ni přehozenou bundou ke dveřím. Otázkou je, jestli ti stojí za to jít za ní.

Tamika de Reewes - 25. července 2011 07:22

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Když jsem došla do obýváku viděla jsem Nicka sedět zády ke mě, avšak on se během chvilky otočil a chtěl mě nejspíše pozdravit, ale jeho pohled vypovídal za všechno. Stydlivě jsem pohlédla do země a skousla si ret. Nechtěla jsem ho opět takto provokovat, ale opravdu jsem nevěděla co si vzít na sebe. Až dneska pujdem ke mě domů, teda již do starého rodinného domu, tak již své věci budu mít. I když se domnívám, že viděl mnohem více žen, ale na mě kouká kupodivu takto, lehce se usměji, ale stále upínám svůj zrak do země. ,, Také dobré ráno Nicku. Asi bych se omluvit za to co mám na sobě, nechtěla jsem tě em...´´ lehce se zamyslím jak to mám zformátovat ať to nevyzní divně. ,,.. překvapit. Pujdu se ještě obléknout pokud ti to vadí, což bych nechtěla.´´ pohlédnu mu skrz své husté černé řasy do jeho očí. On sám také nemá na sobě košily a já s těží ovládám svůj pohled ať se mu opravdu dívám jen do očí. ,, POkud jsi nezměnil nějak plány, což doufám, že né, tak dneska jdem do mého starého domu. tam si vemu věci a už ti nebudu muset brát košilea nebu ti zde chodit takto.´´ pousměji se celkem veseleji už a kouknu co hledá na internetu. Postele? Jistě asi nebudem spát v tom jednom pokoji oba, i když mě by to nevadilo, ale... Sakra! na co to myslíš tamiko! Je o stovku let starší než ty mnohem vznešenější, rpoč by si měl zrovna všimnout mě?.. I když jsem již v jeho domě a cítím se tu dobře a důvěřuji mu, ale nechci mu jen přídělávat problémy a bojím se, že kdyby se mu něco nějak nelíbilo tak mi to neřekne. Snad aspon to stáří přidalo na jeho vědomostech a řekl by mi to. pomyslela jsem si, ale i zapřemýšelala jeslti jen v té košili bych se měla nějak k němu přibližovat. Nejistě a tázavě jsem mu pohlédla do očí a vyčkávala co mi řekne on sám.

Sergej Dragunov - 02. srpna 2011 19:28

soukromá zpráva od Sergej Dragunov pro I'm the king in this dirty game Be my puppy and lick my erection Taste my juice while I pull the chain It feels so sweet, another victim to my collection Já náhodné schůzky s ještě náhodnějšími osobami nikdy nevyhledával. Být tak nějak vzdálen od středu zájmu bylo v mém případě vždy více než vítané, tudíž má představa existence mezi slepými bylo nikterak záživné přežívání. Popravdě když jsem se dozvěděl o této schůzce, či spíš jsem si ji před několika hodinami připomenul, měl jsem chuť ponořit hlavu hluboko pod okraj vany a hladinu vody a tak nějak polykat andělíčky, dokud by ďábel nespolkl mne. Nicméně to, že nyní stojím tady na tom odporném místě a v ještě odpornější noci snad i něco naznačuje? Tedy ne, že by se mi sem nějak zvláště chtělo… postel jsem měl obsazenou jedním velice žensky působícím klukem kolem patnácti-šestnácti let, kousek od mého bejváku se zrovna otevřela galerie a pozdě v noci budou na MTV určitě dávat nějaký nový klip mé oblíbené skupiny. Kluka, jméno se mi už z hlavy vypařilo, jsem poslal po sexu a mé koupeli domů, vstupenku na otevírání jsem telefonicky vystornoval a přehodil na jiný den a na televizi nastavil nahrávání. Pustil si „Follow Me“ od Pain, od nichž mi právě v uších hrála Bitch a šel se obléci pro toto grandiózní setkání. Navlékl jsem na svoje poměrně dlouhé nohy síťované punčocháče a teprve pak se poměrně bezradně podíval do skříně. Málem se mi z té záplavy černé, bílé a křiklavě zelené barvy udělalo mdlo. Nicméně jsem celkem najisto sáhl po skládané sukni, která mi tak akorát kryla klín a zadek, neboť končila těsně pod linií těchto částí těla; nahoru bílou košili, kterou jsem zapnul až u krku, rudou kravatu a přes to všechno černé vypasovaná sáčko, končící asi pět centimetrů nad koncem sukničky. K tomu všemu nad kolena vysoké kozačky s nejméně patnácticentimetrovou platformou a množstvím kovových přezek. Vlasy jsem si vyžehlil a rozdělil uprostřed hlavy pěšinkou, takže nyní padaly dolů a jejich bělostné konce dopadaly na sukni. Obličej pokryl světlounkým make-upem a ještě světlejším pudrem, rty obtáhl rudou rtěnkou, oči vystínoval rudě. Tužka na oči, maskara a mohl jsem vyjít ven. Pod hebkou látku saka jsem schoval bouchačku. Jen tak. Pro jistotu. You say you've been so naughty Bu I will teach you to behave It's my rules and my game Z nástěnky jsem strhl papírek, kam jsem si zapsal vše potřebné a to celé poté pečlivě uložil na harddisk své paměti, neboť jsem nechtěl působit nevědomě. Místo setkání. Čas setkání. Vlastně nic dalšího a důležitého tam kromě jména osoby, která se semnou chce sejít, nebylo. Necítil jsem to jako nutnost, psát si vše. Ta ženská bude vše, jen ne má učitelka, by mne zkoušela. Otec sám ví, že na školy mne neužije a toto opravdu není jeho styl. Seběhl jsem dolů ze schodů do obývacího pokoje. Původně jsem jím chtěl jen projít – obvykle v něm po práci odpočíval otec, pozoroval v televizi nějaký extra nudný fotbalový zápas, popíjel pivo a stýskal si na svá promarněná léta a mrtvé ženy, nehledě n šíleného syna. Nyní tam však bylo prázdno – a na skleněném stole papírek s několika málo slovy: Jsem na obchodní večeři. Ještě nevím, kdy se vrátím – pokud máš hlad, najdi si něco v ledničce. Služebnictvu jsem dal volno. Líbá, táta. Zamračil jsem se, papírek zmuchlal v dlani a odhodil směrem ke koši. Otec se vrátí zítra ráno, já mohl mít dům pro sebe, pěkně si zašoustat s tím božským klukem, co měl tělo Apollóna, opít se a užít si jen duchy rušené ticho a klid, spolu se svým kulturním programem. Sakra! Ženský vždy dokážou všechno jen komplikovat! Vypnul jsem přehrávač – v domě se rozhostilo téměř svaté ticho. Ještě jednou jsem zkontroloval, zda jsou všude hasnutá světla, zadíval se na sebe kriticky do zrcadla a vyšel ven. Klíčky jsem hodil do vnitřní kapsy saka a nasadil poměrně rychlé tempo k nejbližší stanici městské dopravy. Vskutku se mi dnes nechtělo jet taxíkem a trasu jsem si již zjišťoval v ten den, kdy jsem se o celé schůzce dozvěděl. V mysli mi zašustila vzpomínka na telefonní číslo toho mladíka. Hm.. velice lákavá představa! Každý raději mrdá, než pracuje – pokud tedy se ode mne nyní očekávala práce a k čemu jinému bych byl, to je mi opravdu čirou záhadou. Co se té ženské stalo? Někdo jí zakousl manžílka? Proboha! Raději nevědět. Dojet mi na smluvené místo zabralo přesně 28 minut. Což znamenalo, že jsem měl ještě nějakých pět minut předtím, než žena slíbila, že se dostaví. Okolí jsem se snažil si nevšímat a na počasí… jsem se jen mračil. Byl opravdu hnusný, parný den a jeden by očekával, že alespoň zaprší, jenže tohle… bylo chladněji, bylo zataženo, byla tma… ale déšť si dával neplacenou dovolenou někde na kanárských ostrovech. O zeď jsem se raději neopíral. Místo toho jsem si platformami pohrával s jedním z mnoha kamínků na zemi, které dřív bývaly kusy asfaltu, než je kola aut rozemlela na takovýto hrubý prášek. Silničáři by s tím něco měli dělat – tahle část silnice se mi nikdy nelíbila. A to jsem tu byl jen párkrát. Přestože jsem nikdy nebyl ten typ, co by nervózně hleděl na hodinky a odpočítával sekundy, nebo toužil po tom, čas zastavit, poznal jsem na sobě známky znepokojení. Koneckonců, vždy se z ní mohlo vyklubat – a je jedno, jak seriózně zněla – jen pomstychtivé stvoření Noci, které mne bude chtít zapudit. Smutné. Ne tedy, že bych hledal, nebo očekával něco jiného. Proto ta bouchačka. A kolem porodnice se vždy dá najít několik duchů – veškeré takové instituce přitahují jejich zájem i několik desítek let po ukončení činnosti budovy. Je vždy dobré být si jist alespoň takovouto drobnou maličkostí. Tudíž… s nějakým průměrným stvořením bych si měl poradit. Dva roky v terénu mne sice ještě nedokázaly připravit na všechny možné eventuality, přesto jsem si však někdy věřil. Dnešní doping hormony štěstí byl dostatečný. You look so good when you're all tied up I might let you go down when I'm done Why this sad face? You don't have to be ashamed Let's seal it with a kiss and end this game Když jsem ji zahlédl, pocítil jsem krátkou bolest v zádech, jak se ozvaly. Zřejmě jim absence korzetu vadila, avšak já se již dva dny pokoušel existovat bez něj – pouze s takovou zvláštní podpěrou, která byla opravdu vynalézavá. Dnes jsem se na korzet necítil a vzal si ji. Rychle jsem ji upevnil na místo, ze kterého se očividně pohnula, a záda prakticky okamžitě přestala protestovat. Neviditelně jsem si oddechl. Poušklíbl jsem se jejímu více než váhavému představení sebe sama, avšak ne tak, aby si toho povšimla, neboť jsem si byl jist, že bych na tom byl podobně, pokud bych stál před někým svého zjevu. „V pořádku,“ ujistil jsem ji, že mi její – ahoj – nikterak nevadí. „Já jsem Sergej Anatolijovič Dragunov. Můžete mi říkat Serjožka, pokud to pro vás bude příjemnější.“ Vystoupil jsem trochu ze stínů, aby si mohla prohlédnout tu zrůdu, kterou jsem byl a se kterou se toužila setkat na tomto… div že ne odporném místě. „Můj otec dnes výjimečně není doma, a pokud by vám to nevadilo, nerad bych jej sem tahal. Chtěla jste mne, takže nejspíš máte nějaký problém. Jsem tu jen proto, abych zjistil – jaký.“ Ano, to byla moje práce. Pokud si potřebuje pohovořit o svých osobních problémech, nechť pozve na čaj některou ze svých kamarádek. I přes strohý a věcný tón svého hlasu, jsem se na ni pokusil usmát, ačkoliv jsem docílil jen jakéhosi zakřivení rtů. „Kousek odtud je vcelku příjemný a luxusní bordel, nicméně pokud toužíte po něčem více slušném, nejspíš… o dvě ulice dál je příjemný non-stop otevřený stánek. Mají tam dobré hot-dogy a nepančovanou vodku. Avšak to asi není to, co hledáte, že?“ I want your sex and not your love - Bitch And another one bites the dust - Bitch I want your sex and not your love - Bitch And another one bites the dust - Bitch

James Flemington - 03. srpna 2011 14:26

soukromá zpráva od James Flemington pro "Nic se nestalo" usměju se na dívku, která mi přinesla mé pití. Lehce si ke skotské přičichnu a lehce ji i ochutnám. Mohla být lepší, ale to bych chtěl po tomto baru nejspíše moc. Spíše sleduji výměnu servírek. Přepočítávání zboží, kasy a předávání pomyslného žezla odpovědnosti. Původní servírka, ta které skončila směna, nyní odchází za jistě vytouženým odpočinkem a mě nedá jinak, než ji sledovat, zatím ne jinak než pohledem. Znovu upiju ze svého pití, ale ta chuť není to, po čem mé tělo touží. Je to jen slabá náhražka, jen na chuť. Když první servírka odejde z baru, potichu se zvednu, nechám na stole něco málo peněz a vydám se za ní. Sleduju jí potichu, nenápadně. Musím najít nějaký pěkný koutek, kde nás nebude nikdo rušit. Přeci nechci, aby mne někdo viděl. Vypadá tak chutně a ta její vůně. Dokonce jsem pro hlad zapomněl i na své pronásledovatele a přestal si dávat pozor. Jen tiše sleduji tu dívku. Musí to být rychle, ale nesmím jí ublížit. Musím si dát pozor, nesmím se nechat unést. Sleduji ji až do příhodné uličky, kde se nejprve ujistím, že nikdo jiný není. Pak "zaútočím". Potichu, rychle, chladnokrevně.

Paní jeskyně - 07. srpna 2011 19:53

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Na druhé straně je chvíli ticho. Kdo by čekal, že i upíra se dá překvapit, nebo zaskočit? "Ah, to je mi.. lito. Ja.. necht-jeli jsme takove problemy vam zpusobit. Udělame kroky nutne k tomu, aby byla vaše.. sestra.. propuštěna ještě dnes," neříkalo se jí to lehce, bylo to znát. Vlastně to vůbec nechtěla říkat, ale z toho lidského, co jí zůstalo, věděla, že tak to bude nejlepší. Mnohem lepší, než vás tahat do války a celou situaci ještě zhoršovat. Na druhou stranu byl z jejího hlasu taky cítit trochu strach, zjevně volala, ale k tomu, co ti oznámila, neměla svolení svého šéfa. "Nebudu už volat, aby si nemysleli, že jsme dal v kontaktu. Děkuji, že jste se pokusili..," praskot dřeva byl na druhé straně tak hlasitý, že sis musel odtáhnout telefon od ucha. Následovalo zmatené volání a pokřikování a do toho střelba z automatických zbraní. "Nikolaj! Što ty.." ".. nie! Neni tu.. kto vy.." s hlasitým křupnutím se oba mužské hlasy, překřikující se zjevně někde poblíž telefonu, vytratily a hovor byl přerušen.

Nick Brent - 07. srpna 2011 20:02

soukromá zpráva od Nick Brent pro "Já nechtěl.. civět, promiň," zasměju se trapné situaci, nejhorší na tom je, že se omlouvá ona mě, jenže jsem to já, kdo je tady z toho celý paf. "Budu si víc hlídat své rozbouřené hormony," přejedu si rukou přes obličej. "Ne, neboj, o nic nejde. Nejsem úchyl, jen nejsem moc zvyklý na to vídat ženy takhle ve svém domě, a ono.. právě, že mi to vůbec nevadí. No, vypadá jako staré prase a asi se už z toho nevykecám, tak toho necháme," připadám si jako puberťák. Momentálně ale čistě proto, jak jsem se zamotal do toho, co jsem chtěl říct. Pěkně to tady kazím. Z gentlemana prasák, haha.. radost z toho teda nemám. Narovnám se a začnu se tvářit co možná nejnormálněji, jako bych nic z toho předtím neřekl. "Žádné jiné plány nemám," řeknu pro začátek, "můžeme vyrazit okamžitě, jestli chceš, já jsem připraven," pousměju se. Nene, už na nic necivím a jsem sám se sebou spokojen. Jen to její roztomilé klopení očí.. ale což, je to žena, chová se jako žena, a já se musím držet zpátky. "A o té pozdější zábavě jsi přemýšlela?" otočím se k počítači, abych ho vypnul, "nějaký bar, nebo tak. Pokud máš náladu?"

Paní jeskyně - 07. srpna 2011 20:26

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Snažila se vypadat a hlavně tvářit normálně, ale ten jistý údiv až obdiv byl patrný, stejně jako to, že si tě prohlížela. Bylo to hodně kradmých pohledů, ale když jsi promluvil, přilepila se ti pohledem k tváři a statečně bojovala sama se sebou, aby si ještě jednou neprohlédla sukni a boty. V další chvíli ji úsměv poněkud přešel, ale nic hrozného. Bordel jí nevoněl, ale další informace dojem o něco vylepšily a jí uvedly zpátky do klidu, nebo minimálně do stavu, kdy si cítila aspoň trochu pevná v kramflecích. "Kdysi jsem pracovala s problémovými dětmi, je to dávno," řekla a už už to vypadalo, že přijde nějaká poučka. "Nikdy jsem nevěděla, co jim říct," ostýchavě se pousmála a podívala se na tvé boty. Bez skrývání. "Časem se mi to povedlo vylepšit, jen o něco málo.. máte zajímavý vkus, ale k věci. Z téhle práce jsem se dostala k jiné, podobné, a nedá se říct, že by mi šla. Jsem psycholožka jedné z menších věznic. Nic zásadního, většina z těch lidí si chce jen popovídat a na to nepotřebují nikoho schopnějšího," přiznání a sebemrskačství jí šlo dobře. Pořád tu ale byla ta věc, díky které se zdálo, že mluví z cesty. "Jeden z těch vězňů utekl. Tedy, vypařil se. Dlouho jsem za tím nehledala nic nepřirozeného, ale to asi byla chyba, proto jsem se s vámi chtěla sejít. Možná ten hot-dog není špatný nápad," zhodnotila, a visela na tobě pohledem tak dlouho, dokud jsi neudal směr, kterým se vydat. "Jeho jméno je Neil Nicholson, byl vždycky bledý, s kruhy pod očima a divným pohledem. Měl panický strach z měsíce, byly s tím časté problémy, a když mi po čase začal důvěřovat – nebo prostě jen chtěl někoho, komu by to divadlo mohl předvést a koho stáhnout s sebou, jinak bych tady totiž nikdy nestála a nemluvila s vámi, svěřil se mi se spoustou divných věcí. Tvrdil, že není člověk, že žádné ze svých obětí nezabil a že je v ohrožení života. Něco takového. Často jen naznačoval a blíž nic moc nevím. Jenže měl vážně v očích něco, co jsem u jiných nikdy neviděla. Bylo to.. neumím to popsat. Chtěla bych ho najít," tehdy se na tebe po dlouhé době opět podívala. "A myslím, že vy a vaše schopnosti byste mi mohli pomoci. Mám dojem, že jednou či dvakrát zmínil, že v cele nebývá sám. Pak se prostě vypařil, ze zamčené cely, nikdo ho neviděl, žádné záznamy. Nechtěla jsem tomu věřit, ale nemám lepší vysvětlení, než to, že jde asi o něco víc, než pilníčky a úplatky, aby mohl utéct."

Paní jeskyně - 07. srpna 2011 21:34

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro V prvním soustu je krom typické železité chuti krve cítit taky pot a levná voňavka, je to však jen okamžik. Vykřikla, tiše, ale pro tebe dost pronikavě. Dvakrát se zazmítala, ale pak jen překvapeně ztuhla a poslušně stála, téměř nehybná, když jsi se krmil její horkou krví. Srdce jí bušilo jako o závod a o krev tak nebyla nouze. Úžasná, čerstvá.. dokonalé. Je okolní vzduch páchl zatuchlinou a odpadky, ale co na tom. Pořád tu byla i její vůně, tělo a parfém, a ve slabé chvilce jsi ucítil i její šampón, když sebou znovu trhla a vlasy se jí svezly ke tvému obličeji. Žádné překvapení totiž netrvá věčně a ona si právě uvědomila, že jí někdo ubližuje a to dost ošklivě. Ohnala se po tobě rukama, chvíli jsi měl pocit, že se ti snaží vyškrábat oči jako kočka, jenže pak znovu zakřičela. Ke tvé smůle měla štěstí. V jednom z domů byl totiž byt jehož jedno okno vedlo právě do uličky, bylo přímo nad vámi a zburcovalo rozespalého postaršího muže. "Nech ji, ty prasáku! Okamžitě ji pusť!" z jeho hlasu byla slyšet rozespalost, ale myslelo mu to. Jen kousek od vás se roztříštil talíř vržený z prvního patra právě oním mužem. Špatně mířil, ale ji to donutilo polekaně vyjeknout.

Tamika de Reewes - 07. srpna 2011 21:50

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro ,, Neomlouvej se, ty jsi přeci pán domu a já bych se měla... emm... více oblékat.´´ zaculím se nevině a možná mi i lehce zčerenají tváře. ,,Myslím, že to nejsou hormony, ale že jsi byl tako dlouhou dobu sám...´´ podotknu nejistě a potichu se skouslím rtem se mu zadívám do očí. Jsem překvapená jak reaguje, i když se celkem držím ať nejdu k němu a neobejmu ho, tedy aspoň neobejmu. ,,Chápu, že je to divné a pokusím se to všechno napravit až budu mít své oblečení. Vykecal jsi se z toho, protože potom všem jaký jsi byl gantelman přeci nezměním tak rychle názor na tvou osobnost. Hormony jsou zvláštní věc a i když jsi upír tak něco pociťuješ.´´ popojdu kousek k němu, ale potém zatočím smrem ke křeslu. Kleknu si na nej a následovně si sednu na své nohy a opřu se. Lehce se pousměji na Nicka. prohlédnu si ho jak hned je odhodlán jít do mého domu pro mé věci. Lehce se zasměji a dám si ruku před rty. ,, Mylím, že košily by jsi si již mohl vzít a já bych si také přeci jenom měla vzíti něco více na sebe, rpotože takto nevím kam bych šla. a co se týče pozdější zábavy nejsem vůbec proti. Mám náladu si celkem zatancovat, i když nevím jestli ty budeš tancovat se mnou, i když by mi to udělala určitě radost. A myslím, že nějaké hezčí věci co se týká k tanci bych také našla.´´ rošťácky se usměji a trošku se zamyslím co bych si mohla vzít na sebe ze svých věcí. Měla jsem krásné věci, jen doufám, že si je nevzala má sestra, avšak i tak bylo to moje a bude to moje takže snad se tam něco najde. Zvednu se zase z křesla a dojdu k němu a přes rameno se mu lehce nakloním a mé vlasy sklouznou přes mé rameno až k němu. Nejistě se začervenám a hned je přehodím na druhé rameno a pousměji se. , ,Promin..´´ špitnu a koukám se na postele, která si tam našel. K tomu všemu být tak blízko vedle něj vyvolává ve mě trošku touhu a vášeň po něm samotným. Je to šílené a ještě k tomu, když nemá košily. Zetnu ruku, která je dál od něja doufám, že to neuvidí v pěst, ať se má myšlenky začnou ovládat na mýma představama.

Sergej Dragunov - 07. srpna 2011 22:05

soukromá zpráva od Sergej Dragunov pro I just fell out the sky It's been a hell of a ride, I'm back again Things were looking good It was on the move, untill I met you Ne, že by mi její pohledy nebyly nepříjemné. Svým způsobem jsem zbožňoval, když lidé obdivovali pečlivost, s jakou jsem se snažil znázorňovat vlastní rozervanost tak, že se mi to stále nedařilo. Pravdou bylo, že kdybych se oblékal tak, jak to po mě chtělo vědomí sebe sama, můj styl by nejspíše odpovídal kdejakému bezdomovci v temném zákoutí té nejšpinavější uličce nejzvrácenějšího města světa. Pokud tohle nebylo právě to místo – a pokud ne, tak na ně zaručeně aspirovalo. Takže jsem se snažil moc ji podle toho pohledu nesoudit a hlavně si zachovávat chladný odstup, který byl při mé práci potřeba. Nejspíš by to bylo snazší, kdyby mi tento večer nelezl do mích perverzních plánů. Ale co… někdo tuhle práci dělat musí. Mírně jsem se ušklíbl, když začala vyprávět o sobě. „Jo, víte, co takové děti chtějí slyšet?“ zeptal jsem se po chvíli. „Máme tě rádi a záleží nám na tobě a nic, co jsi kdy udělal, nebo udělala, tu lásku, kterou k tobě chováme, nikdo a nic nezmění. Jenže v to ti dospěláci musí taky věřit, což je nejčastější kámen úrazu. Rodiče chtěj normální děcko, čímž ničí celou jeho osobnost, protože ji vidět nechtějí a snaží se ji potlačit, a psychouši a podobné stvůry to z nich chtěj prostě dostat, ale hlavně maj v hlavě to, že chtějí, aby ta šichta skončila a oni mohli domů.“ „Takže to vždycky skončí takhle,“ pokrčil jsem mírně rameny, jako kdybych sám nemluvil o sobě. „Stanou se z nich drogově závislý, zaplujou do nějakýho gangu, kde ho v lepším případě zmydlí a zabijou a v tom horším se stane jedním z nich. Nakonec se z toho dítěte stane vrah a ztroskotaná existence, v budoucích letech adept na bezďáka první třídy. Aneb co to vypovídá o úrovni naší odborné pomoci? Takový lidi, co o děcko nemaj zájem, by ho v první řadě neměli mít.“ Toliko o mých názorech, které… se nejspíš nezmění. Zajisté, ještě jsem do toho mohl zakomponovat svou teorii o prostitutech – jejichž služeb jsem využíval poměrně často a s chutí – ale to by dáma nejspíš již nepřežila, vzhledem k jejímu výrazu, co se týkalo mého zmínění se o skvělém bordelu. A on doopravdy nebyl moc špatný. Jen tam byly skoro samé ženské, což ve mně vždy kazí náladu na jakékoliv hrátky. Co je škoda – pak se na scéně objeví hezký kluk a já běžím k záchodový míse zvracet. V tom lepším případě. V horším mne ovládnou mé noční můry, které obvykle držím pod zámkem. „Takže vy pracujete jako psycholog? Zajímavé,“ poznamenal jsem po chvilce, v níž jsem si velice puntičkářsky hladil kapsu kabátku, abych se zaměstnal a přivedl na jiné myšlenky po svém mravokárném proslovu, plném urážek a hlavně narážek na zdejší existence. Nu dobrá. Když potlačíme vědomí, že ze psychologů mám vždy takovou zvláštní hrůzu, která však není podmíněna tím, že chci co nejrychleji utéct, dá se to zvládnout. „Omlouvám se, mám dnes celkem pokaženou náladu. Na večer jsem měl zcela jiné plány.“ Raději jsem se začal řádně soustředit na případ. Jak jen mi to situace pro ten její pohled dovolovala. To dělá pokaždé, když vidí někoho, jako já? Ať si zajde o pár metrů dál do toho bezva podniku, tam se na podobné skety jako já může vynadívat dosytnosti. Přesto mne její poznámka o mém vkusu potěšila. Takže vězeň. A vypařený. Vždycky jsem myslel, že tohle je spíš práce bezpečnostních složek a ne vrahů, jako já. „Hot-dog bude fajn,“ souhlasil jsem. „Dává k němu naprosto úžasný nakládaný zelí… jdeme?“ potlačil jsem touhu jí několikrát před očima zamávat rukou – nakonec jsem ji chytl pod paží a nasměroval ke stánku. She knocks me down I'm in for the count I'm going down Oh dirty women She tricks you with her smile My dirty women She's in for the kill, killing me Všechny informace jsem si vrýval hluboko do paměti, přestože by mi určitě pomohlo, kdybych si je mohl zapsat. Přestože bych ten papír asi pak zahodil, vždy to bylo pro mne lepší. Bylo to pak o moc… více hmatatelnější, než pouhá slova, která se navíc dají vyvrátit. K tomu lidské podvědomí je schopné velice často při spontánním rozhovoru říct věci, které by jeden nečekal - ale to se stává málokdy, navíc tato působila, že se umí ovládat a monolog má téměř nacvičený. Takže jsem ji nerušil, pouze zapisoval a zapamatovával. Jakmile domluvila, tak jsem se zhluboka povzdechl, posadil ji na jednu čistě vypadající stoličku u Jamesova stánku a s ujištěním, že se velice brzo vrátím, jsem zašel pro dva hot-dogy, čaj pro ni a pro sebe nějaké ostřejší pití – takže sklenici vodky. Nebo možná lahev a k tomu malého panáka? Kdyby to vypadalo na dýl, což možná bude. Alespoň, že otec není doma – celkem dlouho mu trvalo, než pochopil, že se svým šílenstvím nemohu nic dělat a že tato práce mi pomáhá nezbláznit se nadobro. Jak bral mé sexuální výstřelky, oblékání a hudbu jsem se raději neptal. A tak to bylo lepší. Přešel jsem k okýnku – dnes si zřejmě James rozhodl dát voraz, neboť místo něj uvnitř seděl nějaký kluk, nejspíš i mladší než já. Nevypadal špatně, vlastně… byl docela hezkej. Jenže J by mne zabil, kdybych si ho dotáhl do postele. Jaká škoda. „Dva Hot-dogy, jeden černej čaj s citronem a láhev vodky a malou sklinku.“ „Hned to bude.“ kluk se ani nezarazil a už mizel v útrobách krámku, aby postavil vodu na čaj. Teprve když se vrátil k okýnku a na pult stavěl lahev vodky si mne prohlédl důkladněji. Bez ostychu a s notnou dávkou drzé provokace. „Ten čaj je pro tebe?“ usmál se, načež si zkousl černý kroužek ve rtu a prsty obalené v papírovém ubrousku důkladně zajel do skleničky a zbavoval ji zaprášených omaků. Jen jsem se ušklíbl a nenápadně ukázal za sebe. „Ne, pro ni. Takový brečky piju jen z donucení…“ poznamenal jsem a pak se mírně zamračil, jak jsem se snažil si toho kluka moc neprohlížet. „Ale možná jí do toho čaje budu muset nalít tu vodku…“ zamručel jsem spíš pro sebe. „James tu dnes není? Škoda.“ Chlapec cukl koutky rtů, položil skleničku vedle lahve a profesionálně si stáhl černé vlasy do culíku. Po stranách nad ušima je měl vyholené. "James? Ten si dává voraz ve špitále, má křečový žíly." osvětlil ti situaci. "Ale než mě sem nasáčkoval, stihl mi říct i o tobě. Prý si mám dát bacha." pobaveně se zasmál a bříškem prstu kroužil po hrotu ocelového kolíku, na který se chystal nabodnou čerstvý rohlík. "Co ty rád? Hořčici.." obemkl chladný kov zcela. "Nebo kečup..?" povytáhl zvědavě obočí a naklonil se blíž. „Aha,“ ušklíbl jsem se. „Já už se bál, že dostal chřipku a já mu tu sprostě vyžírám zásoby…“ kývl jsem směrem k sáčku s čajem. „Nepovídej, že by se James bál o svůj personál? Co tak najednou… jsi syn jeho sestry, nebo jeho… vnuk či jiný pochybný člen jeho klanu?“ to že byl James vlkodlak.. fajn, zvládnout se to dalo. A jak je na tom jeho rodina jsem se nikdy neptal. „Dej mi kečup, ladí mi s rtěnkou.. a jí... hm, nevíš, co takové ženské jedí? Třeba to samé, co mě… ale míň cibule.“ Mladík se znovu zasmál a pátravě sledoval pohyby mých rtů. "Já jsem černá ovce rodu, přeber si to jak chceš." ušklíbl se a celkem zprudka nabodl i na hrot i druhý rohlík. "Ženské to prý mají rády drsně. Takže bych se s ní moc nemazal. Souhlasíš s pálivou omáčkou?" zamrkal na tebe. "Třeba jí napuchne pusa a ty jí budeš moct zahltit hrdinskými eposy, ten tvůj kečup bude spíš...sladkej." naklonil hlavu k rameni a pšičkou jazyka si navlhčil spodní ret. Potom zaklapal kleštěmi a vytáhl z hrnce s vroucí vodou první párek, přičemž mi věnoval zkoumavý pohled - zatřepal hlavou - a levnou uzeninu vyměnil za větší. "Fakt nic víc, fešáku?" “Uznávám, že s párkem a rohlíkem ti to jde skvěle a strkat do díry ses to taky naučil vcelku dobře,“ přitáhl jsem k sobě nekompromisně tác s oběma hot-dogy, čajem a sklenicí, přičemž láhev vodky vzal do ruky druhé. „Ale nejsi na podobný zahrávání si nějak moc mladej? Navíc.. nebyl jsi to ty, kdo si vyslechl Jamesovu poučnou dvouhodinovou přednášku o nedotknutelnosti jeho personálu, a já nechci skončit jako nechutnej předkrm. Ale…“ přisunul jsem k chlapci svou vizitku. Pak jsem na něj mrkl a s jídlem a pitím odkráčel ke stolu, u nějž seděla má zákaznice. Her needs, her life Not afraid to show what's on her mind I never listened to a word what people said To stay away from you Cause I don't need no women to slow me down Don't wanna sing the blues, No..! „Omlouvám se za zdržení. Nevěděl jsem, s čím si dáváte Hot-dog, tak jsem vám vzal s kečupem…“ přitáhl jsem si k sobě tu pálivou hrůzu. „A k tomu černý čaj.“ Posadil jsem se naproti ní a nalil si panáka vodky, který jsem do sebe ihned vhodil. Vždy se mi pak uvažovalo jasněji. Nebo tak nějak. Koneckonců, z části jsem byl Rus a – tak jsem nějakou tu Ruskou výdrž měl, cvičenou od raného mládí otcem, který je na můj původ opravdu pyšný. Zhluboka jsem se nadechl. „Takže, pokud jsem pochopil správně – máte podezření, že vašemu.. klientovi? – někdo pomohl z vězení a že jsou do toho zapletené nějaké paranormální jevy. Například nějaký duch, který by mu mohl pomoci se z vězení… jak jste řekla „vypařit“ a přitom nezanechat žádné stopy. A toho vězně hledáte sama z toho důvodu, že věříte, že policie na to nestačí, anebo z důvodu, že máte strach, že by mohl ublížit někomu ve svém okolí? To je důležitá otázka,“ hodil jsem do sebe dalšího panáka. „Víte, mě se lidé obvykle neozývají s tím, že chtějí někoho najít. Jsem spíš zabiják, což vám, už určitě někdo řekl – pak se dostáváme k otázce, od koho o mě víte?“ nenápadně jsem pozvedl obočí, jako kdyby ta otázka byla důležitá a pro mne skutečně odpověď na ni byla. O mě a mých – dejme tomu - schopnostech ví jen omezený okruh lidstva. Spíš stvůry. „A chcete, abych ho našel já, protože já jsem společností duchů takřka proklet?“ Zakroutil jsem hlavou. „Dobrá. Máte ještě nějaké podezření – pro začátek? Mohli bychom také zvážit možnost, pokud je pravdivé vše, co vám řekl o svém strachu z měsíce, mohl ten hlas, se kterým komunikoval, vlk v jeho nitru, který se právě za úplňku probouzí. Případně – pokud se do vlka za úplňku neproměnil, mohl s vlkem bojovat. Tím by se dal vysvětlit i strach o život, neboť vlk mu mohl vyhrožovat smrtí, pokud se nepodvolí, i ta podivná bledost a podivný výraz… snad uštvanost? Přestože tohle je spíš polemika… popravdě vlkodlaci nejsou právě můj obor, podstatně raději zabíjím upíry. Pravda, i vlkodlaky, ale k vystopování a zabití není třeba moc se snažit pochopit jejich vlčí podstatu. Sice s nimi někdy spím, ale zoofil nejsem.“ My dirty women She's in for the kill, killing me

Aime - 15. srpna 2011 09:32

soukromá zpráva od Aime pro Nakloním hlavu na stranu, poté co vypálil tuto odpověď, vypadá to, že se mu ulevilo. Že by se styděl a předemnou? Trochu úsměvné, přesto se nerozesměju. V tu chvíli pokračuje dál. Ano rozumím mu a velice dobře, vím jaké to je bojovat takto se sebou, ale ti dva mě opravdu nelákali, možná proto jsem ho nenapodobila. Pousměju se mile na něj: „Rozumím ti a.. to přece nevadí pronesu klidně. Nechci ho moc povzbuzovat ani litovat, je to upír jako já a je to naše přirozenost, naše část, které se nikdy nezbavíme i kdybychom se na hlavu stavěli. Opět si ho prohlédnu a kouknu se mu do očí.Co jsi vlastně zač? pomyslím si.

Nick Brent - 17. srpna 2011 20:35

soukromá zpráva od Nick Brent pro Hezčí věci? Né, né, Nicku, uklidni se. Nahodím veselý úsměv, abych z té trapné situace, co tu tak hezky tvoříme, nějak vybruslil. Sice se mě pokusila uklidnit, že o nic nejde a že nezmění názor, jenže i tohle se může změnit během chvíle. Přejdu ke skříni a zahledím se do ní. Ke své smůle mi ale vůbec nejde o to, co si obleču, ale přemýšlím nad tím vším, co řekla a jak to řekla. A jak se u toho tvářila, samozřejmě. Provokatérka jedna. Zase se usměju a hned na to přijde další napomenutí se, vždyť já opravdu nemám daleko k zešílení, pubertě,.. lepší výraz pro to prostě nemám. Vytáhnu ze skříně jednu z bílých nažehlených košilí a začnu si ji oblékat. Upírství má aspoň tu výhodu, že se tolik nepotíme. Někdy ano, ale ne běžně. A krom toho, vůbec mi ta košile na holém těle nevadí, vypadá to líp. Chci vypadat líp. "Popřemýšlím nad vhodným podnikem," usměju se na ni, "nebo možná raději nad podniky, abychom měli taky nějaký plán B a C," odhalím zuby v dalším veselém úsměvu a dopnu si poslední knoflík, předposlední pod límečkem. Výš košili zapínat nebudu. Pak sáhnu po saku. "Já už skoro jsem," a hned bych se plácl přes hubu. Prej já už skoro jsem, jo, to teda jo. Krucinál, tenhle život dostává úplně nový rozměr.

Tamika de Reewes - 17. srpna 2011 21:21

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Sakra, asi to trošku přeháním s tou prvokací, ale baví mě to, i když bych asi, již měla přestat. Netuším kam se todle vyvine, ale jsem ráda, že jsem ho poznala, avšak ... Proč vůbec teď nad tím přemýšlím? jen sem lehce zavrtěla hlavou ať se těmito myšlenkama teď zbytečně nezabívám. Při jeho úsměvu mě lehce zahřeje u srdce, pokud nějaké mám. Tento pocit jsem poznala jen jednou a je mi to zvláštní všechno, avšak jsem za něj ráda. Stále si myslím, že je gantelman, i když jemu to tak asi, již nepřijde, ale má mysl je chaotická nejde jen tak pochopit a doufám, že se o to radši teď nebude ani moc snažit, jen by si tím ublížil. Lehce jsem se musela sama nad svýma myšlenkama pousmát. Dívám se potom za ním, když si vybírá košili. Přijde mi myšlenkama někde jinde a tak si já tedy jdu opět sednout na křeslo jako předtím. ,,Myslím, že to je dobrý nápad, vybrat více podniků, přeci jenom asi nezůstanem jenom na jednom místě, ale to bude spíše na tobě mě to je celkem jedno. Avšak, nejdříve musíme do mého starého domu ať si mohu vzít nějaké to oblečení, protože takto..´´ opohlédnu na své holé nohy a jen košili. Lehce zčervenám a zasměji se. ,, myslím i s kalhotama. Není to moc moje oblečení, ale stále ti jsem za něj vděčná.´´ lehce kývnu hlaovu a pousměji se. Skousnu si ret ať se nesměji více než bych měla a jen kývu hlavou. ,, Já to chápu, nebudem to radši nějak více řešit. Jen u pár slov, nebo vět je problém, že mají svůj dvojvýznam. Alevím jak jsi to myslel. Já si dojdu pro kalhoty a můžem tedy vyrazit, pokud nemáš nic proti?´´ zeptám se s úsměvem na rtech a zvednu se z křesla a jsem připravená jít směrem zase k pokoji si pro kalhoty.

Phillip Preest - 18. srpna 2011 10:39

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Na malou chvíli se zamyslím nad tím co právě řekla. "Né to nedělejte, byl by to jasný důkaz toho, že jsme stále v kontaktu." Říkám to dost rázně. Tento problém si musí vyřešit bohužel jenom naše rodina. Je škoda, že už nebudeme v kontaktu. Z té chvíle co jsem jí stačil poznat na mě působila mile. Nelíbí se mi, že nám někdo bude diktovat s kým se můžeme přátelit a s kým ne. Nadechoval jsem se, že něco řeknu a přerušim jí, ale nestihl jsem to. Slyším jenom ruštinu, které nerozumím... "Anastasiyo!" Zařvu do telefonu i když je v něm ten protivný zvuk opakujícího se pípání. Hodim mobil na postel a vyjdu na ochoz našeho bytu. Koukám se ještě je někdo venku nebo jestli jsou všichni ve svých pokojích. "Právě je napadli, mluvi jsem s Anastasiyjí"

Paní jeskyně - 19. srpna 2011 18:12

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "No, ovšem. Nemůžu popřít, že v tom, co jste řekl, není kus pravdy. Jenže nikde na světě nefungují legální půjčovny dětí, aby si to lidé vyzkoušeli a pak se rozhodli. Idealizují si to a životní situace každého z nás se mění z týdne na týden, a po dvou měsících může být ze sebelepšího člověka naprostá troska," nadechla se. "Takže máte nějaké řešení pro tohle? Dát je všechny do domovů a najít jim ty ideální rodiče, nebo je lepší hledat kompromis? Víte, občas si myslím, že kdyby bylo na světě méně lidí, měli bychom se všichni mnohem lépe," chtěla pokračovat, ještě přihodit několik dalších možností a vyvrátit tím svá původní tvrzení a teorie, ale udržela se. Na druhou stranu se zdálo, že se jí mluvilo mnohem lehčeji a získala i zdravější barvu, po tom, co byla mírně pobledlá, a taky jiskru. "V podstatě. Mám na to školy a kurzy, jenže to z nikoho skutečného psychologa neudělá," odpověděla a znovu se zarděla. Buď jí tvá přítomnost nutila říkat to, co si myslela, nebo měla prostě podivnou touhu a chuť se shazovat, i svou práci, a dávat najevo, že není o nic moc lepší, než kdokoliv jiný. Ale třeba se z té své práce, která jí neuspokojovala a asi ani nešla, prostě zcvokla. Po tom civění a tvém zásahu, směrem ke stánku s hot-dogy, se zase probrala a zdála se v pohodě. Jen trochu roztěkaná, jako když na tebe mluvila úplně poprvé. Ona tam celou dobu jen seděla a kývala si nohou, jak měla jednu přehozenou přes druhou. Za celou dobu se ani jednou neohlédla, dívala se po ulici a okolí, přemýšlela, a po chvíli klopila podmračeně zrak k desce stolku, do které začala rýpat krátkým nehtem. Nebylo jít příjemné sedět tady a čekat, ale možná za to víc mohl důvod, který ji sem přivedl. Zůstávalo to ale v její hlavě, jako jedno z mnoha nepodstatných tajemství života. Zvedla pohled. "O nic nejde. Mám dost času a není kam spěchat," pousmála se a vzala si hot-dog, do kterého se vší opatrností zakousla. Když už bylo jasné, že se nespálí, kousla si znovu. Chtěla se na něco zeptat, ale byl jsi rychlejší a ona tě nechala mluvit. "Policie ho hledá. Tohle je.. mé osobní pátrání. Na případu stále pracuji, dělám různé analýzy a jiné zbytečnosti, aby to měli policisté lehčí, ale vážně si myslíte, že něco zmůžou? Musel by ho někdo vidět a to se zatím nestalo. Nebo je v tomhle městě každému jedno, koho kdy potkal a nic se nehlásí," téměř pokrčila rameny. "Nemyslím si, že by mi ublížil. Jen.. je za tím víc, než nějaký prachsprostý útěk," opatrně usrkla čaje a její tvář se rozjasnila spokojeným úsměvem, jak na chvíli zapomněla na starosti. "Prostě jsem se o vás doslechla. Musíte vědět, od koho to vím? Váš otec, kromě jiného, potvrdil, že máte.. nějaké.. už nevím, jak to říkal. Prý byste mi ale mohl pomoci a já nikoho jiného stejného nebo podobného ražení neznám. A kdybych si najala nějakého detektiva, jakou by mi to dalo jistotu, že to případné setkání přežije? Nechci do toho zbytečně zatahovat lidi, kteří se o sebe neumí postarat," zacukaly jí koutky. "Já to tedy nevím jistě ani o vás, ale taky jste tu nabídku ještě nepřijal." Jedla hot-dog a poslouchala, pohledem se na tobě už moc nezdržovala a pokud ano, cílila na oči. Profesionálně, ale s jistou ostýchavostí. Pak se její obličej protáhl. "Vlkodlaci? Upíři? Teď.. nepřirovnala bych to k tomu. Já nevím. Můžu ještě jednou projít ty spisy, třeba narazím na něco, co by mě přivedlo k další stopě, ale momentálně vám nic víc neprozradím, protože nevím," bylo z ní cítit, jak se při tom zarazila. Dokonce odložila hot-dog. "Rozhodně nic určitého."

Aaren - 19. srpna 2011 18:25

soukromá zpráva od Aaren pro "Děkuji," řeknu zcela upřímně, po několikáté, jen tentokrát vědomě, si upravím oblečení a dotáhnu je do původního perfektního stavu. "Půjdeme. Lidé mají někdy nepříjemné vlastnosti, jako dojít si pro posily. Zní to divně, také jsem býval člověk, ale… jsou jisté věci, které mne ani tehdy nenapadly," posmutněle zvednu koutky. Nepřipadám si vůbec v pořádku. "Jaká maličkost může z hlavy vyhnat, kam jsem měl namířeno," vydechnu, ale jsem rád, že pravidelně už dýchat nemusím, "škoda, že se noc krátí." "Necháte mne k ránu zmizet v šeru, nebo mne poctíte svou přítomností i další noc, Aime?"

Nick Brent - 19. srpna 2011 22:18

soukromá zpráva od Nick Brent pro "Fajn," kývnu hlavou a nechám, aby se také oblékla. Sám na několik okamžiků zmizím do koupelny, abych se řádně vyvoněl a nebyl moc nápadný tím, že nepáchnu potem. Lidem to občas dojde. Občas.. většinou už bývá pozdě. Pak chvíli zápasím i s hadříkem a botama, i když to není nutné, ale nechci tu bezcílně bloumat po bytě a dávat tak snad najevo, že si má pospíšit. Je mi to jedno, noc je ještě mladá a já nikam nespěchám. Když už je připravená, otevřu jí dveře a nechám projít, načež jí zavedu tak, aby odtamtud trefila k místu, kde bydlela, případně to prostě vezmeme taxíkem, kromě času mne opravdu netrápí ani peníze.

Paní jeskyně - 19. srpna 2011 22:31

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro TŮT – TŮT – TŮT – TŮT "Co ti říkala? Něco bližšího o těch útočnících?" kdyby to šlo, řekl bys, že Marlena pobledla. "Krucinál, co se to v tomhle městě začíná dít?! Takové věci se nikdy nestávaly. Zoe je pryč, všechno kvůli někomu, koho ani pořádně neznáme. Zataženi ve hře, kterou nemůžeme ovlivnit.. to se mi vůbec, ale vůbec nelíbí," otec se odmlčel. "Pokusím se něco zjistit u známých. Hned," natáhl se pro telefon ležící na zemi. "Nevím, co dělat. Měli bychom zůstat tady, ale nelíbí se mi čekat jako ovce na porážku, až sem zase někdo nakráčí. Museli být důslední, když prošli všemi bezpečnostními opatřeními, hm, zkuste něco zjistit, ale buďte opatrní. Velmi opatrní. Vezměte si zbraně," projel si rukou ve vlasech. Byl v koncích, stejně jako vy ostatní. Nevěděli jste pořádně, kdo je pachatel, a ti, kteří to věděli mohli být právě zničeni. Ale ne všichni. Nebo ano?

Tamika de Reewes - 20. srpna 2011 13:01

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Jen se vesele pousměji, když mi dá prostor ať se mohu jít obléknout. VStanu tedy z křesla a jdu do pokoje, kde jsem předtím spala. Na křesle jsem si nechala ty své kalhoty, které mi Nick vypůjčil se svého šatníku. Oblékla jsem si je a následovně si upravila i košily. Zaslechla jsem jenom, že Nick byl v koupelně, ale když vyšel narychlo jsem tam vklouzla také ať si mohu aspoň rozčesat své dlouhé, havraní vlasy. Při pohledu na sebe saotnou do zrcatla jsem se cítila sebevědomně. Mohla jsem říct sama o sobě, že vypadám hezky. Rudé, plné rty, jemně bledá kůže, která zvýrazňovala mé husté černé časy a rty. Jen jsem se sama na svůj odraz usmála a potá se vydala opět do obýváku, kde jsem potkala Nicka, který si již právě prošel dlm, kvůli čekání na mou maličkost. ,,Můžeme vyrazit.´´ oznámím s úsměvem na rtech a vydám se za s ním ke dveřím, kterými mě nechá projít samotnou. Jdu vedle něj, ale rozhlížím se, ať si aspoŇ trošku pamatuji cestu, kdybych se někdy ztratila. Byla to zvláštní představa ztratit se jako upír, ale radši jsem to hodila za hlavu. Došli jsme až na místo, kde jsem Nicka spatřila poprvé. Avšak nyní jsem nebyla v té temné uličce, ale kouká do ní. Přejel mi mráz po zádech a já zatla pěsti. Truchu se mi z těch vzpomínek jak jsem zde přežívala zvednul žaludek. To ale nebylo teď důležité, zavřela jsem oči a snažila si vybavit přesně cestu ze zadní strany k mému starému domovu. Vybavil se mi ten les, kde jsem jezdívala na koni a dále potom zahrada, předsíň, schody do dalšího patra, úzká chodba k mému pokoji... Otevřela jsem oči, ale nedávala jsem najevo žádné city, i když to možná šlo ze mě spíše vycítit. Bylo mi jasné, že můj pokoj již to nebude a věci budou na půdě, ale stejně se tam budu chtít podívat. Je tam moje skríš pod pátým prknem pod postelý. Měla jsem tam deník a doufala jsem, že tam ještě bude. Vydala jsem se ulicí směrem k jedné větší křižovatce, teď jsem šla spíše vepředějš já a Nick mě následoval. Ctíila jsem všude převoněné slečny a všechno co se kolem nás pohnulo. Někdy to bylo až odporné a nechutné, ale nějak jsemto vždy překousla. Asi jsem i zahlédla tu ženu s kterou se bavil Nick naposledy, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Na té křizovace jsem odpočila do prava a potom hned následovně do leva. Byli jsme již v té trošku lepší čtvrti, ale museli jsme jí celou ještě projít, protože až ke konci je les, která jsem měla já nemysli. Sklopila jsem hlavu a vlasy mi přepadly do oči. Neměla jsem to tu nikdy ráda a to se nemění ani teď. Šla jsem tedy stále dál, procházeli kolem nás nějaký lidé, většinou načinčený holky, které se asi šly bavit do klubů a nebo starší párky, který zase naopak šli na nějaký večírek pro ty ´´lepší´´ jak se říkalo. PO té dlouhé ulici jsem vešla do lesa, kde jsem se nachvilku opřela o strom a zadívala se na jednu dívku. Vypadala jako moje sestra a dívala se mým směrem, přesněji řečeno se mi dívala přímo do očí, avšak potom pohledem uhla a všímala si svého. Ctíila jsem jak moje srdce rychle bušilo, když jsme si zpříma hleděly do očí, avšak jen heleděly. Zavrtěla jsem hlavoua vydala se ůzkou cestičkou v lese, která vedla přímo k nám za barák. Když jsem již viděla obrys domu trošku jsem zpomalila. Měla jsem chuť se otočit a utíkat pryč a nebo ten dům podpálit, ale nemohla jsem ani jedno. No tak přeci se nebudu bát. Jsem už tady a nechci se vzdát. snažila jsem si dodat odvahu a vyšla jsem tedy z lesa a přes otevřenou branku jsem vešla do zahrady. Když jsem se rozhlížela kolem moc toho tady nekvetlo snad jedině růže, které jsem zasadila pár týdnů před svým odchodem. Při cestě jsem si jednu utrhla, aniž bych se bodla o trn a přivonila si k ní. Měla tu krásnou sladkou vůni, kterou jsem já zbožňovala. Otrhala jsem z ní trny a růži si strčila za ucho. Na pastvinách ještě byli koně a viděla jsem i svého Zafira. Být normální tak zapískám a on příbehne a nebo se za ním rozeběhnu a vyskočím si na něj ať se projedu, ale nyní jsem se bála, že by mě nepoznal a nebo se bál on mě. Odvrátila jsem svůj pohled k zadním dveřím domu a potom pohlédla na Nicka. Netuším proč todle všechno pro mě dělá, ale jsem za něj ráda. Aspoň mám konečně pravého přítele, kterého mohu mít rída, i když ... Radši na to nebudu myslet je to složité a teď se nesmím rozptylovat.

Aime - 25. srpna 2011 09:05

soukromá zpráva od Aime pro Na rtech se mi objevil mírný a smutný úsměv, má pravdu. Ano lidi jsou takoví a my se každou nocí od nich vzdalujeme, jako bychom lidi kdysi nebyli. Kouknu po něm zamyšleně. „Souhlasím“ odpovím pouze na chviličku se odmlčím, potom se rozhodnu se ho zeptat: „A kam jste měl namířeno?“ dodám, nechci aby to znělo moc zvědavě, ale přesto je v tom jistý zájem znát. Ano tyhle maličkosti dokážou člověka hodně změnit a ovlivnit jeho myšlení a nejen člověka, i upíry.. Noc.. za chvilku bude den, kdy budem každý zalezlý ve vém úkrytu před sluncem, které přináší odstatním život ale nám smrt.. Nadechnu se. Jak dlouho jsem ho už neviděla? „To záleží na vás“ odpovím mu upřímně. Nemám nic proti se s ním znovu setkat. Kouknu na něj a vyčkávám co mi odpoví.

Sergej Dragunov - 25. srpna 2011 10:58

soukromá zpráva od Sergej Dragunov pro Nepříliš příjemně jsem se pousmál. „Můžeme se zachovat jako staří Egypťané, nebo nacisté. Vybereme jistou skupinu nadřazené rasy, dáme jí jistá pravidla, přičemž jejich porušení bude trestáno smrtí a zbytek lidstva vyhladíme. Ale to by nejspíš nebylo příliš humánní – tedy ne, že by mi na tom nějak záleželo…“ pousmál se. „Každopádně, vy byste s mým řešením asi nesouhlasila. Od doby, co lidstvo nemusí bojovat za přežití si neváží života. Je to smutné…“ na okamžik jsem se zahleděl na hvězdy, jako kdybych z nich dokázal něco vyčíst, ale ty byly zahalené šedavými oblaky. Vrátil jsem se zpět k zemi zklamán sám sebou. Pak jsem si povzdechl. Něco, jako ideální rodič neexistuje. Z jednoho prostého důvodu – totiž že nemůžete rodičovství posuzovat žádnými zákony. Nikde není řečeno, co je ideální rodičovství a pohled na toto je záležitostí individuality jedince.“ Zahleděl jsem se na svůj Hot-Dog a vytáhl z něj veškeré zelí a ponechal v něm pouze cibuli, kečup a párek. Mírně jsem se zamračil, jak již byla houska nasáklá oním nechutným zelím – ten povlak se táhl po celém povrchu vnitřku. Teprve pak jsem se do něj zakousnul. Pálivý kečup se mi usadil na špičce jazyka a nebyl spolknut spolu se zbytkem, pokousaného jídla. Chvíli jsem si jej vychutnával a promíchával se slinami, než jsem jej polknul. Zamyšleně jsem se přitom usmíval, přičemž jsem poslouchal ženu před sebou, tak, aby mi neuniklo jediné její slovíčko a přitom abych si tu chuť vychutnal. Nebylo to nic moc pálivé – pro mě. Tu ženu by to asi zabilo. Působila křehce. „Psychologa nedělají ani školy a kurzy, ale výše jeho morálního přesvědčení, ochota naslouchat a v neposlední řadě taky jeho praxe. A na tu správnou praxi jste mladá. Věřte mi – strávil jsem mezi nimi většinu dospívání. Velice zábavná část mé existence,“ tlumeně jsem se zasmál. Opravdu velice zábavná část. Taková… poněkud sadistická a útrpná, ale jistým způsobem užitečná pro pochopení sebe sama. Dojedl jsem svou porci. „Vy mne nechápete. Mne velice zajímá, jak jste se o mě dozvěděla,“ zašeptal jsem. V očích jsem měl něco zvířecího, avšak nemělo to v plánu ubližovat. Nejspíš to ani neplánovalo se objevit. „A můj otec toho o mně moc neví. Je smířený a to mu stačí… a o mých schopnostech – jsem zabiják, slečno. Zabíjím upíry, démony, vlkodlaky… co se mi dostane pod ruku a působí to, že dělá neplechu. Vidíte toho kluka v té budce? Je to vlkodlak a jediný důvod, proč ho nezabiju je ten, že se snaží chovat slušně a nikomu ještě neublížil. Pěkně se o úplňku zamkne v podzemí, kde mlátí do betonových zdí pověstné tři dny a tři noci. Většina vlkodlaků takoví nejsou… no, a když je třeba, tak lovím i lidi,“ ušklíbl jsem se. „Ať vám otec řekl cokoliv, nejsem stopař. Mohu se zeptat mrtvých, pokud k nim nepatří ten váš kamarád, mohu se jich zeptat, zda je váš kamarád nezabil. Mohu se jich dokonce zeptat, zda ho neviděli v toulkách po městě. Ale to je vše. Duchové ve mně… je těžké je ovládnout a nevím, zda bych zvládl, aby jej – pokud bych ho dostihl, nezabili, ale pouze omráčili, dokud ho znova nechytíte do klece.“ Protáhl jsem se a zadíval jsem se na ni upřeně, jako kdybych chtěl prozkoumat, jak silný má žaludek na mou zvrácenou povahu. „Jste si jistá, že jsem ten pravý?“

Paní jeskyně - 26. srpna 2011 20:23

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Hodilo by se to, ale dům nebyl pustý. V přízemí se svítilo, ale žádný pohyb jste nezaregistrovali, jen zvuk nějakého televizního seriálu. Že by rodina změnila návyky? Vyrušilo vás zařehtání, zdálo se to docela blízko, ale byl to klam. Noc vypadala temnější a tísnivější, než před chvílí. Nick ale vypadal klidně, trochu dezorientovaně, když tu nikdy předtím nebyl, a tak se jen se zájmem rozhlížel a čekal, až se odhodláš vstoupit. Povzbudivě se usmál. Sáhla jsi po klice dveří a ty se tiše otevřely. Všechno by bylo v pořádku, kdyby hned za nimi nebyla postavená nějaká krabice, do které jsi nechtěně vrazila okrajem dveří. "Zlato? Zapomněla sis něco?" ozval se hlas tvého otce, ale televize hrála dál. Nick tě popostrčil kupředu. Zlehka, ale důrazně. "Zlato? Haló?" znervózněl. Televize rázem utichla a bylo slyšet, jak něco sebral. Odkud a co zůstávalo záhadou a tebe udeřila do nosu vůně ze zástrčky, kterou matka používala pro „voňavější domov“. Tehdy se Nick usmál znovu, pošoupl tě do místnosti a sám se prosmýkl kolem tebe a zamířil tam, kde byl obývací pokoj, a kde se zřejmě nacházel tvůj otec. "Jdi si sbalit," řekl ti klidně velmi tiše, zase se usmál a šel dál. "Ne, pane, nejsem vaše žena.. ani dcera..," jeho druhá věta zněla výhružněji, ale třeba se ti to jen zdálo, protože v domě krom vrnění ledničky vládlo ticho, a Nickův hlas se rozléhal. Nick se ti ztratil z dohledu, ale těžko říct, jestli by ses měla bát, co udělá. Bylo za tím úsměvem víc, než pouhé uklidnění? Zástěrka pro.. vraždu? Slyšíš jeho tlumené kroky, ale kdyby chtěl zaútočit, nebyl by rychlejší? Nebo si jen se tvým otcem hraje? Schodiště do patra je volné. Pokud je v domě někdo další, nevíš o něm, ale nezdá se, že by tomu tak bylo. Všechno vypadá na vlas stejně, jako když jsi tu byla naposledy. I když, pravda, hodilo by se více světla. Takový luxus si ale můžeš dovolit až ve svém pokoji. Pro jistotu. Pokoj skoro nepoznáváš. Tvé věci jsou sbaleny ve velkých nezalepených krabicích a na policích a stolku je vrstva neutíraného prachu. Jediné, co nikde nevidíš, jsou knihy, které jsi zde měla.

Aaren - 26. srpna 2011 20:32

soukromá zpráva od Aaren pro "Kam, je to směšné, ale popravdě řeknu, že pokud jsem mířil na nějaké originální a nezvyklé místo, pak si toho nejsem vědom a vše upadlo v zapomnění. Škoda," pousměji se, "ale snad jsem v plánu nic tak velkolepého neměl." Zamyslím se. Jistě že vím, co bych chtěl říci, avšak hodí se to? Řeším svá dilemata a nevím, jak takové pozvání formulovat, aby neznělo příliš hloupě, domýšlivě ani nijak podobně. "Mohla byste strávit den v mém domě," zvolím nejjednodušší a nejrychlejší cestu, "ve vší počestnosti, samozřejmě." "Nebydlím sice sám, je jakýmsi fenoménem dnešní doby srocovat se do jakýchsi rodin, avšak věřím, že vás uvítají. Pokud ne, přijměte už nyní mou upřímnou omluvu," pohlédnu na ní v naději, že taková nabídka není příliš a že ji neurazí.

Paní jeskyně - 26. srpna 2011 22:56

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Každý to bere jinak. Většina chce diplomy, osvědčení, dobré reference, ne nějaké životní zkušenosti, na tom kariéru nepostavíte. A pak, je tu ta druhá věc, že dobročinností dělanou tak, aby netahala z lidí peníze, ale opravdu pomáhala, s nikdo neuživí," pousmála se a povzdychla si zároveň. Pak už tak uvolněně až klidně, s příjemným poloúsměvem na tváři, který se ztrácel při žvýkání hot-dogu, neměla. Zdála se šokovaná tím, co říkáš, a málem jí těkaly svaly kolem očí, když jsi mluvil o těch, se kterými očividně nikdy neměla tu čest. Nevěřila tomu, ať už proto, že je příliš racionální nebo proto, že nechtěla. Ovšem stále tu bylo to, proč za tebou přišla a v případě, že věřila svému ztracenému klientovi, proč by nemohla tobě? Jen co jsi zmínil mladíka ve stánku, poklesla jí brada. Vzpamatovala se rychle, ale její pohled byl upřený někam do desky stolu a zbytek jídla odložen. Chvíli po tom, co jsi domluvil, mlčela. Noc byla stále chladnější, zvedl se vítr a lísal se k vám jako prostopášná žena, objímal, a taky trochu nudil. Ruch velkoměsta upadal v zapomnění, protože tudy nevedla žádná rušná ulice, a projíždějících aut, povětšinou stejně jen taxíků, bylo málo. O chodcích ani nemluvě. Někde za stánkem se spustil čůrek vody a nebylo těžké si domyslet, že to není voda. Dveře stánku, chatrné a před ničím nechránící, ale přesto vyvolávající takový efekt, vrzly a bylo jasno. Kdepak voda. Jenže ani návrat mladíka do stánku nerozehnal mraky a nepřilákal návštěvníky, a tak si voda ve varné konvici spokojeně pobublávala a čas běžel. "Nevím. Pokud tu práci nechcete, řekněte mi to ale rovnou," přešla k věci, kterou si myslela, že jí naznačuješ. Nebo jen nechtěla přemýšlet nad tvou otázkou. "Nemůžu nabídnout moc, rozhodně ne tolik, co jiní. Umím si představit, že takoví.. upíři, musí být asi bohatí. Hm, možná si to neumím představit. Nevím, co vám na to mám říct. Nejsem si jistá už ničím, jen vím, že bych chtěla zjistit, kde je nebo co s ním je. Za jakoukoliv cenu. Je to sobecké, protože, logicky tou cenou nemyslím až tak sebe, jako.. jako jeho život, když už mě tu varujete." Poskočila, když se kolem prohnal opravený a podomácku „vytuněný“ veterán troubící na všechny strany. "David Rodney, ten mi o vás řekl. Asi ho neznáte, ale rád se hrabe v různých dokumentech, i když k nim nemá přístup. Buď to zjistil v nějakém zařízení, nebo přes známé," uzavřela s klopením očí otázku toho, kdo jí dal informace. Ne, že by to bylo nějak hodnotné a něco ti to řeklo.

Tamika de Reewes - 28. srpna 2011 20:33

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Zamrazilo mě v zádech, když jsem zjistila, že dům není osamocen. Televize a vůbec nějaký seriál? Odkdy? vyběhlo mi v hlavě pár myšlenek z kterých jsem sama nevěděla co mám očekávat. Řehtání bylo z pasvin, jenom jsem se tam ještě ohlédla. Můj pohled se ale spojil s Nickovým.Usmál se na mě a já jenom kývla hlavou. Musela jsem tam jít. Jsme již tak blízko nemohu to vzdát. Opatrně jsem otevřela dveře, avšak krabici u dveří jsem neočekávala a ta se zřítila k zemi. Rychle jsem se inskintivně přitiskla ke stěne a uklidňovala se. Přeci todle je jenom krabice, ale ví, že zde asi někdo je. Když otec promluvil zavřela jsem oči a zatla pěsti. Neměla jsem ho ráda a ani moc matku. Jediná osoba, kterou jem měla opravdu ráda byla má sestra, kterou jsem potkala na ulici, pokud se to dá nazývat potkáním. S Nickovým popstrčením se na něj lehce zamračila. vloupávám se do svého vlastního domu jemu to divné není mě, ale ano, avšak myslel to pro mne dobře a tak jsem tedy šla dál chodbou. Hlas se ozval ještě jednou a rázem televize utichla. Slyšela jsem jenom, že něco vzal nejspíše ze skříně a dále jenom cítila vůni ze zástrčky. Zavrtěla jsem hlavou, protože vůně byla silná. S dalším popostrčením jsem došla až na konec přecíně kde se Nick opět usmál a dal mi rozkaz ať si jdu sbalit jenom jsem mu kývla na odpověď. Nevěděla jsem co má v plánu, ale hned se vydala na svým směrem. Nick mě svým hlasem trošku vyděsil ohlédla jsem se ještě po něm a jen si ho prohlédla. Věřila jsem mu a otci by snad nic neudělal, aspoň jsem v to doufala. I když neznám ho až tak dobře jak bych sama měla a trošku mě to znervózňovalo přeci jenom je to má rodina, tedy doufala jsem v to, i když se ke mě chovali jinak než k vlastní. Zavrtěla jsem hlavou a vyběhla potichu schody do dalšího patra. Doběhla jsem až do svého pokoje i když po tmě ale doběhla. Nepoznala jsem ho ani.Všude byly jenom krabice a krabice, tuna prachu a neuklizeno. Jediné čeho jsem se bála bylo o svůj deník. Klekla jsem si tedy hned na zem a dala pryč prsknu kde by měl být můj deník. Viděla jsem kousek své sametové rudé látky a v ní zabalen svůj deník. Radostně jsem si ho přitiskla k tělu a v jedné z krabic našla velkou cestovní tašku. Z prvních krabic jsem tam dala oblečení, kterého tak moc nebylo, ale přeci jenom stačit mi to bude. Dalé pár svých věci na hygienu ať všechno nekradu Nickovi. Prohrabovala jsem i další krabice, ale nikdy nebyly mé knihy. Byly to staré knihy odkooubnené z archývu. POvěsti o upírech a hlavně pár nalezených osobních deníků lidí, které se o opíry zajímali a náhodou zmizeli. POtichu jsem přešla do pokoje mé sestry a knihy našla u ní na poličce. Jedna byla i otevřena na jejím stole. Z toho by asi rodiče radost neměli a všechny knihy jsem si vzala. Ano bude to divné, ale nemohla jsem dopustit ať si to sestra čte. Na papír jsem jenom napsala T*. Ona sama věděla, že je to můj zkrácený podpis. Hodně jsem si povídali co kdyby někdy a věřila jsem, že to nikomu neřekne. Opět jsem se vrátila do svého pokoje a knihy dala do tašky. Dodala jsem ještě pár dalších věcí a botníku na chodbě v horním patře si nabrala své boty. Všechno jsem již měla sbaleno. Normálně bych tu tašku neunesla, ale přeci jenom teď to šlo samo. Nebylo to tedy nejlehčí, ale unesla jsem to. Opět jsem potichu a pomalu sešla schody a čuchala jeslti neucítím krev. Přeci jenom balila jsem si věci celkem dlouho a netušila jsem co dělal Nick. Zastavila jsem se u zadních dveří, kde jsem položila tašku a poté se opatrně plížila k obýváku, kde jsem cítila Nicka.

Paní jeskyně - 30. srpna 2011 18:08

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Dole bylo ticho a tma, ale taky žádný zápach krve. Až po chvíli sis uvědomila Nickovy kroky v kuchyni, která byla kousek odtud. Může se to zdát jako dobré a pohodlné řešení, jenže bez odsávače pachů je kuchyň bez dveří propojená s obývákem doslova katastrofa. Tehdy jsi ucítila také otce. Ležel zhroucený na pohovce u televize, dýchal pomalu a plytce, jako by spal. Na jakékoliv oslovení nebo dotek nereaguje.

Nick Brent - 30. srpna 2011 18:13

soukromá zpráva od Nick Brent pro "Ty už jsi tady?" ve tmě trochu překvapeně zamrkám. Měl bych dát sbohem představám, že každá žena a dívka má pokoj nacpaný oblečením a trvá neskutečných několik hodin, než se sbalí. "Nemusíš se bát, nic mu není. I když možná, až se probere, bude potřebovat brufen.. a možná taky pomoc psychologa, ale věřím, že se z toho dostane, řeknu vlídně. Mohl jsem se k němu dostat nepozorovaně, jistě, jenže to je tak na infarkt. Představa toho, že mu v domě šmejdí zloděj mi připadá mnohem lepší a stravitelnější. "Chceš ještě něco odsud?" rozhodím rukama. "Myslím, že máme ještě čas, krom něj tady nikdo nebyl. V nejhorším případě si s nimi poradím stejným způsobem," pousměju se. "Jen mě nenapadá, co tu vzít, když už si hraju na zloděje. Peníze nikdo nepotřebuje, nemáte doma něco unikátního? Pro co by stálo sem někomu jít? Váza, nějaké šperky, nebo kniha.. Hehe, je to na nic, když nic nepotřebuju, ale tyhle předměty se snáž vrací na policii, když je někdo náhodně najde," zadívám se na jeden z obrazů, co tu visí na stěně. Ksakru, pochybuju, že to má nějakou hodnotu. Začnu zase přecházet po obýváku, trochu, jako bych byl ve výstavní síni a přemýšlel, co si koupím. Nahoru se mi nechtělo. Zabředávat víc do tajemství téhle rodiny, do Tamičina života, když o to třeba vůbec nestojí.. Najednou mi všechno připadalo složité. Co budu dělat, až odejde? Měl jsem plán, jenže ten počítal s ní, a v tom byl problém. Nezmínil jsem se o tom a mimo to, známe se jeden den. Přesněji jednu noc. Měl bych si to srovnat. "Možná nějaké doklady? Pasy?" navrhnu náhle. "Ty jsou docela dobrá záminka, proč navštívit cizí dům, omráčit majitele a pak se tu potulovat, nemyslíš?" čekám, jestli mi prozradí, kde tyhle věci schovávají, nebo je budu muset hledat. Taky nesmím zapomenout na taxi a říct jí, že spolu neodjedeme, ale to až za chvíli.

Sergej Dragunov - 08. září 2011 09:22

soukromá zpráva od Sergej Dragunov pro Live fast, die young Who cares about the world when it soon will be gone Burn fast, die hard There is no future and there's nowhere to run Nějakým způsobem jsem miloval chladné večery. Sice stále nebyly těmi ideálními, kdy jsem se mohl bez obtíží vykrást na balkon domu a posadit se na studenou podlahu tak, že jsem se tváří opíral o mřížování zábradlí. Po mém polonahém těle stékala voda a stříbřité kapičky té dokonalé tekutiny nutily mé tělo sténat rozkoší. Seděl jsem, dokud jediné místečko na mém těle nebylo mokré. Seděl jsem a pozoroval potemnělé město, zahalené do smogu. Zářivá světla pouličního osvětlení se ztrácela pro vodu, padající z nebe s neobvyklou úderností. Pro ty noci jsem žil, pro ně jsem dýchal. Neboť dopady kapek na dláždění mi třásly srdcem a nutily mne dýchat. Vědět, že má existence se dá stále nazývat životem, jakkoliv byl nebezpečný a zoufalý. Zakroutil jsem hlavou a pobaveně jsem se na ni zadíval – za předpokladu, že jsem něco jako doopravdy pobavený výraz doopravdy dokázal vytvořit na svém obličeji, aniž by to vypadalo příliš komicky, jako nějaká zkroucená grimasa šílenství. „Vidíte? Hned se cítím jako takové malé pokusné zvířátko,“ pronesl jsem po její poslední větě, přičemž jsem pro změnu pokýval hlavou a poklidně dojedl své jídlo. Utřel jsem si ubrouskem ústa, jak mne k tomu donutilo vychování od mé macechy. „Neříkám, že tu práci neberu. Sice v tom asi nebudu nějak zářný a mé možnosti jsou omezené – takže mohu udělat doopravdy jen to, co jsem naznačoval. Zeptat se mrtvých a vyhrožovat smrtí nějakým živým, kteří by mohli něco vědět. Ale to je tak celé, protože kdybych se pustil na stopu, budu… budu jej muset zabít. Je to taková platba. Mrtví neslouží živým bez nároku na svou vlastní odměnu….“ We're running out of meaning We're running out of being alive We have no purpose breathing Might as well just spit and die Musel jsem se ušklíbnout. Ne zcela bezdůvodně, ale jí by se to tak mohlo zdát. Ve své pravé podstatě jsem totiž nebyl nic jiného, než škodolibé monstrum, vyžívající se ve smrti všemi možnými prostředky, neboť mu je znemožněno užívat si život. Sáhl jsem si na záda, v nichž mi bez přestání pulzovala nepříjemná bolest. Menší prokletí mé existence. Nicméně zkřivená páteř nebyl můj největší problém – rozhodně ne právě v tuto chvíli. Na kraji ulice jsem zahlédl Oběšence. Tmavé vlasy mu v chuchvalcích padaly na ramena a modré rty, jakožto i jazyk se na mě šklebily se stejně zjevnou nenávistí, kterou jsem k němu vysílal. Opíral se bokem o elektrický sloup a točil si v ruce s koncem oprátky, která mu stále držela na krku. Nejspíš ji nechtěl, nebo nemohl sundat. Jeho jedovatě smaragdové oči mne děsily již několik let, přestože byl jediným duchem, s nímž jsem si v rámci možností rozuměl. Rozumět si s mrtvými, kteří vás chtějí zabít? Pokud se smíříte s okolnostmi své vlastní smrti, které mohou nastat, zjistíte, že v některé okamžiky máte chuť ty kreatury pozvat na pivo a vybrečet se jim na rameni. Ale nyní se Oběšenec jen šklebil a nevypadal, že by trpěl nějakou šílenou žízní. No, možná jedině tou po krvi. Byl jsem zkrátka jako maják. Zajímalo by mne, zda si pamatuje tu úžasnou bitku v koupelně před třemi lety, kdy se mne pokoušel udusit sprchovou šňůrou. To byl adrenalin. The floods and hurricanes harvest lives It's just a taste of cynic paradise... we're all gonna die Tvářil se skutečně pobaveně. Ostatně jako vždycky, když věděl, že po něm budu něco chtít. Přivolat jej bylo vždy tak snadné – nejspíš to bylo tím, že si na mě dělal již od dětství jistý nárok. Nervózně jsem si uhladil látku černé minisukně a prsty v klíně projel konečky vlasů. Oběšenče, zašeptal jsem v mysli, přičemž jsem si byl jist, že mne uslyší. Neil Nicholson. Říká ti něco to jméno? Potřebuji jej najít, získat informace… mám podezření na vlkodlaka, přestože mne to trošku mate. A David Rodney? Chci vědět, kdo to je a jak se o mě mohl dozvědět. Za jak dlouho jsi schopen ty informace získat? „Nedáte si ještě něco? Začíná být chladněji.“

Phillip Preest - 08. září 2011 21:11

soukromá zpráva od Phillip Preest pro "Říkala, že udělají kroky pro to, aby byla Zoe co nejdříve propuštěna." Mě osobně se to zdá, jako špatný nápad. Tím se akorát prozradíme, že jsme stále v kontaktu. Bohužel jsem už nic dalšího nestačil říct. Nejradši bych se jel do jejich sídla podívat. Všichni budeme pod dohledem a vyjít ven na ulici je nebezpečné. Marlenin stav mě překvapí, ale nijak to nekomentuju. "Ok, zkusím něco zjistit." Koukám na otce a telefon, který drží v rukou. Mohl bych počkat až dovolá, není na to čas. Na Zoe mi vždycky záleželo nejvíc z rodiny. V pokoji si vemu koženou bundu a deserta. Toho schovám na postroj, jako nosí policisté a vydám se do garáží, kde máme zaparkovaná naše auta a motorky. "Budu na telefonu, kdyby něco." Houknu na ostatní ve dveřím a vydám se k výtahu. V upířím žicotě mě málokdy něco rozhází, teď se to povedlo. Nasednu na motorku a vydám se do známého baru, kde se schází upíři a podobní tvorové. Někdo o tom musel určitě něco slyšet...

Tamika de Reewes - 11. září 2011 11:48

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro POmalu a najistě jsem kráčela cestou do kuchyně přes obývácí pokoj a ve tmě hledala jakýkoliv záznam pohybu. Zaslechla jsem Nickovo kroky, ale tomi nijak nepomohlo, rpotože když jsem ucítila pach otce a viděla jak tam leží odskočila jsem na druhou stranu pokoje. Vypadal příšerně, ale byl v pořádku. Lehce naštvaně jsem se podívala směrem, kde jsem uslyšela Nickovo hlas. Viděla jsem jeho slabý obrys ve tmě a šla k němu. ,,Ano jsem již tady, ale ten pohled na mého otce není moc hezký. Nechci být nějak hnusná, protože ti věřím, ale co jsi mu udělal?´´ eptám se vážným, ale celkem dráždivým hlasem, kterým dávám najevo svůj vztek. Nelíbí se mi to co říkal. Žádného psychologa pro otce nechci a ani on sám by ho nechtěl a nešel by tam. Rozhlédnu se po domě a zapřemýšlím co bych si ještě mohla vzít a jenom se pousměji sama pro sebe. Začnu v kuchyni něco hledat aniž bych Nickovi něco řekla. Chci najít svojí starou flašku červeného vína. Mělo by mu být něco kolem 5 let, tak jsem zvědavá jeslti ho ještě mám. ,,Myslím, že s nikým jiným si poradit nemusíš. Matka je asi taky někde pryč a sestru jsme viděli při cestě jsem, takže tu je jeom on.Něco vzácného? Jediné vzácnosti byly deníky starých lidí, které jsem měla já ve svém pokoji. Našla jsem jich jenom pár, ale mám je už sbalené. Šperky nosila jenom matka a to vždy u sebe, nikdy je nesundavala. Své vzácné věci mám také sbalené. A to je asi nějak všechno z našich vzácností.´´ rozmyslím se a jenom se pousměji. ,, POkud nechceš krást koně, tak to je to nejdražší co tady máme.´´ řekla jsem pobaveně a s úsměvem konečně našla flašku starého vína. ,, Todle je jenom něco na chuť.. byl to hodně starý dárek k mým narozeninám, takže se zlobit nebudou, když si jí vemu, když je moje.´´ ušklíbnu se a jenom se koukám po domě. ,,Doklady? O těch sama nic nevím, dům je předělaný a všechno je tu jinak než jsem byla zvyklá, takže na tuto otázku ti odpovědět nemohu.´´ řeknu trošku sklesla, ale asi i kdybych věděla kde jsou neřekla bych mu to. Jsou to osobní věci a nevím co by mu mělo po nich být. zamračím se a skřížím ruce pod prsama. ,, Jak jako myslíš dobrá záminka?! Že se budem vloupávat dál nebo jako co?´´ řeknu celkem ostrým hlasem. Ano, měl slíbeno, že mu jsem zavázána a pomůžu mu, když bude potřeba, ale až takto jsem s tím zajít daleko nechtěla. Hnusila se mi ta představa být návnadou.. ,, Pokud se chceš ještě rozhlédnout můžeš já jdu ven...´´ řeknu a ani nečekám na jeho odpověď a odcházím směrem ven. Taškusi vemu ven před dveře a víno si schovám mezi oblečení, aby se nerozbilo. Zavřu oči a zakloním hlavu směrem k neby. Začnu pozorovat hvězdy a snažit se nemyslet na to jak jsem se před chvíli zachovala. cítila jsem i vztek a odpor, ale nemohu to Nickovi říct. Měla bych mu za všechno děkovat a né se k němu chovat takhle. Otřásla jsem se a šla směrem k pastvině kde se pásli koně. Opřela jsem se o dřevěný plot a potichu zapískala. Jeden jediný kůň, černý fríský hřebec zvednul hlavu a klusal směrem odkud slyšel pískání.

Aime - 22. září 2011 17:12

soukromá zpráva od Aime pro Snad.. pousměju se maličko a pobaveně. Kouknu po něm, vypadá, že mi chce ještě něco říct, nadechnu se tedy jen tak ze zvyknu a čekám.. pak to najednou vybalil. U něj doma? mezi cizími upíry? Přijmou mě? Proč bych se měla bát... Podívám se vážně na něj a pronesu jen "dobrá příjmám" Je zvláštní jak snadné věci se zdají složité a naopak. Uvidíme co bude dál, každopádně ale proč se něčemu bránit? Jsem sama příliš dlouho.. a třeba mi časem dojde že už nechci být.

Paní jeskyně - 25. září 2011 16:04

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Modrá kočička poblikávající na neonové vývěsce zvala ke vstupu a stejně jako obvykle, i dnes se hned po otevření prvních vstupních dveří vyvalil dým a puch alkoholu, kouře a pach vší tvarovitosti, co se tu schází. Hlavně pak vlkodlaků, ti byli „nepřehlédnutelní“. Nezměnilo se tu nic. Na podlaze byla vrstva špíny, servírky vrtěly zadky ve svých modrých kostýmcích a ouška jim čouhala mezi vlasy. Kde kdo by si řekl, že pracovat zrovna tady musí být výsostně ponižující. Když jsi vešel, stočilo se k tobě několik nevýznamných pohledů, které jen zkoumaly. Přesně, jako v lidské společnosti, když někdo sedí příliš blízko dveří nebo je málo zaujat děním kolem něj. Nikoho známého nevidíš, dokonce ani od vidění, přesto jsi schopný odhadnout, že tu kolem desítky vlkodlaků a tři upíři. Pravda, vlkodlaci mají důvod se scházet tady, můžou se opít, jednoduše a účinně. Taková výhoda vám chybí, opít se můžete, avšak podstatně složitější cestou. Krom toho tu bylo i několik lidí, servírky, majitel baru sedící vadu v kanclu, a dva z hostů. Jedna z nich seděla po boku upírovi a šátek na jejím krku napovídal, že se nebojí ho „napojit“ kdykoliv si řekne. Byla bledá, na to, kolik jí skutečně bylo, vypadala stará. Sešlá svou službou. Je tu ještě dost volných židlí, u stolů obsazených i zcela prázdných.

Paní jeskyně - 25. září 2011 16:05

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Cesta už nebyla dlouhá. Zabočili jste do jedné z těch lepších čtvrtí, mezi vily boháčů, kde bylo soukromí kýžené a vyžadované, jako nikde jinde. Mohly zde stejně dobře žít známé osobnosti jako upíři, aniž by je někdo přes vysoké neprůhledné ploty obtěžoval. Mnohde chyběly i jmenovky u zvonků, za to tu přebývaly kamery mapující chodníky a okolí domů. A i přes luxus se to tady zdálo jako nejhorší čtvrť. Zeleně bylo málo, většinou se soustřeďovala jen u některých z vysokých plotů, ale jinak tu byla silnice, chodníky, a nekonečné metry plotů. Soukromí za cenu nehezkého prostředí, dalo by se říct. Na druhou stranu kdo ví, jaké skvostné zahrady byly na druhé straně. Tvůj nový přítel automaticky a velmi rychle nacvakal bezpečnostní kód a ocelová branka se sama odrazila od západky a pustila vám na potemnělou zahradu. V té byl slyšel svist zahradních vstřikovačů, vzduch byl příjemně vlhký a voněl po trávě a mokré hlíně. Dům za upravenou zahradou s nízkým trávníkem vypadal obyčejně. Zarážející byly jen mříže na oknech, ve kterých byly navíc staženy vertikální rolety. Mihotaly se na nich stíny, v jednom okně to připomínalo odraz obrazovky televize. U dveří silně voněly bylinky. Jen co Aaren otevřel, přiběhla ke dveřím poměrně mladá slečna ve starém otrhaném pyžamu. Tmavé oči se jí leskly nadšením, dokud si vás oba neprohlédla. "Jé.. to jste vy. No nic. Brej-v-čír," levý koutek jí trhl do strany nespokojeností. Nezdvořile si tě prohlížela a nakonec si založila ruce na hrudi. Muselo jí být víc, jak dvacet, ale rozhodně se tak nechovala, a v pyžamu vypadala proti Aarenovi skutečně nedůstojně.

Aaren - 25. září 2011 16:06

soukromá zpráva od Aaren pro Vedu nás domů nejkratší cestou, ale vynechávám ta horší místa. Dnešní večer přinesl nechtěného až až a já o další konfrontaci nestojím. Je mi nepříjemně při představě toho, co se stalo. Poblíž domu má vlastní nervozita jen narůstá, přesto otevírám další číselný zámek a bledý jak měsíční svit vzhlédnu k Barbaře, opět své a nespoutané. "Alex není doma?" těžko čekat kladnou odpověď, když vypadá takto. "Barbaro, toto je Aime, můj host. Aime, Barbara," vezmu to rychle a krátce, obávám se jejího bezprostředního chování. Kdyby to bylo na mně, už by byla pryč. Věnuji Aime kajícný poloúsměv a ustoupím, aby mohla vejít do haly.

Paní jeskyně - 25. září 2011 16:08

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Ne vy, ale ty. Tebe neznám a nechci znát, ať seš návštěva koho chceš. Nelíbíš se mi," zadrmolila polohlasně. "Není. Sis myslel, že bych vítala tebe, René?" zašklebila se slečna přes rameno a rázovala někam dál do domu. "Renečku blbečku.." Vstupní hala byla malá, minimalistická. Tmavá podlaha, světlé stěny, minimum nábytku a jediný drobný moderní obraz s geometrickými tvary. Místnost za ní byla zcela jiná. Jako by ses propadla o mnoho let pozpátku, dokonce to tu vonělo jako v nějakém starém sídle. Hodně věcí bylo starých, zachovalých nebo restaurovaných, ovšem z různých dob. Byly však zkompletovány s takovou pílí a úsilím, že tvořily dokonalý celek, i když průřez několika staletími. Zdálo se to neuvěřitelné. Chyběla tu i technika, krom vypínačů a světel.

Nick Brent - 25. září 2011 21:24

soukromá zpráva od Nick Brent pro "Omráčil jsem ho," odpovím jí klidně, s příchutí nechápavosti, "Co jiného bych mu měl udělat?" Sleduju jí. Vnímám její hněv a chvíli mám pocit, jako bych žil a schylovalo se k nějaké partnerské rozepři, úplně zbytečné a nedůležité. Pobaveně se usměji, i když vím, jak lehce jí to může vyprovokovat k mnohem horším slovům, ne-li rovnou činům. "Nemůžu hrát přepadaní bez toho, aniž bych ho omráčil. Ale pokud máš lepší řešení, rád si to poslechnu. Mohl jsem mu říct pravdu, něco jako – dobrý den, jsem tu s vaší mrtvou dcerou, vlastně není až tak úplně mrtvá, spíš nemrtvá," tázavě zvednu obočí, ale po úsměvu už v mé tváři není ani stopy. Zase to tolik nehroť, Nicku.. kruci, tohle máš mít dávno za sebou. Jenže to už se zase vzteká a já na to nemám. Neřeknu jí nic, jen puberťáky protočím oči v sloup a jen co za ní zapadnou dveře svezu se na gauč a roztáhnu ruce na opěradlo. "Paráda.. jak je to přísloví? Pro dobrotu na žebrotu?" hledím na Tamičina otce a říkám si, že na tohle možná prostě ani nemám chuť. Co jí to sakra přelítlo přes nos? Řekl jsem něco hodně nevhodného? Nebo jí prostě jen sebrala celá tahle situace? Nakonec se zvednu a zapátrám svými smysly, není nijak těžké ji najít. Vyjdu ven, vytáhnu z kapsy několik bankovek, mobil a klíče od bytu, které jí automaticky vrazím do kapsy. "Kde bydlím víš," řeknu a dál se u ní nezdržuju, zmizím ve tmě.

Paní jeskyně - 25. září 2011 21:24

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Nick vypálil z domu rychle, cíleně, a taky poněkud chladně. Strčil ti do kapsy bundy svůj mobil, asi dvacet dolarů a klíče, pak zmizel a byl zkrátka pryč. Někdo chce neshody hned napravit, jiný potřebuje čas na přemýšlení a srovnání se.. jak na tom byl Nick nevíš, pořád tu totiž byla možnost, že tě nechal samotnou protože si myslel, že to chceš. Možná to tak chtěl on. Na tom už nezáleželo. Byla jsi tu jen ty, koně a omráčený otec uvnitř domu. Své věci máš sbalené a pokud se nerozhodneš jít pěšky, nabízí se možnost zavolat si taxík a v klidu odjet, nenamáhat se zbytečně tím, kudy jít. Než ses stačila nadát, v přízemí vašeho domu se rozsvítila světla.

Paní jeskyně - 25. září 2011 23:25

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Domnělé ticho proťal divoký smích. Nebyl to jen on, koho jsi přivolal.. nebo to byl on, kdo přivolal jiné? Míhali se kolem vás v rychlém sledu, rozmazaní, marní. Promarnění, bláznivě toužící po životě, blízko a přitom vzdálení. "Ne, děkuji. Myslím, že už půjdu," kývla rukou ve které držela zbytek nedojedeného hot-dogu, ale dívala se na něj už bez zájmu, možná s odporem. "Můžeme si domluvit další schůzku?" zeptala se, když jídlo už podruhé odkládala. Tentokrát zřejmě definitivně. "Myslím.. abyste měl čas, abych já měla čas. Víte, nelíbí se mi ta představa.." "Neila a Davida by se ti zachtělo," zachraptěl zvesela. "Co bych z toho měl, kdybych pátral? Čekáš, že si tím ukrátím svou věčnost? Nebo že bych ti snad chtěl pomoct?" "..že byste ho zabil. Jenže taky asi není o tolik lepší shnít ve vězení. Třeba jenom mluvíte do větru.. ne, že byste na to vypadal," povzdechla si. "Už ani nevím čemu mám věřit, omlouvám se. Tohle setkání jsem si představovala jinak. Čekala jsem blázna, někoho, kdo bude mít plnou hubu řečí.. zatím mě spíš děsíte tou svou otevřeností a bezstarostností."

Sergej Dragunov - 26. září 2011 09:29

soukromá zpráva od Sergej Dragunov pro Darling stop confusing me With your wishful thinking Hopeful embraces Don't you understand? Musel jsem zavřít oči. Maškaráda trpících, znetvořených tváří. Smějících se všem a všemu se prohnala kolem mne a znásilnila křehkost mého vědomí tak náhodně, násilně, že se proti tomu nedalo nic dělat. Pokusil jsem se soustředit na ženu, avšak její obraz před očima se rozmazával; postarší žena s velkou řeznou ránou na krku se položila na stůl a smetla z něj sklenice. ty se roztříštily dole na dláždění. Odrazil jsem se od stolu a nadechl se. Žena se zasmála a se svým skřehotavým smíchem odtančila pryč, až se rozplynula v mlze. Znatelně se ochladilo. Uklidnil jsem svou mysl a svůj dech. Přebral jsem kontrolu nad situací – nebo se o to pokusil – a odhodil duchy stranou. Jak jen to bylo možné. Sloup elektrického vedení povážlivě zablikal, jak se do něj opřela energie z jiného světa. „Za toto se omlouvám. Jste v pořádku?“ zeptal jsem se své společnice, stále se mírně mračící. „Občas toto dělají, baví je to…“ poznamenal jsem ještě, přestože jsem duchy nechtěl nijak omlouvat. Sehnul jsem se k zemi a uchopil jeden velký střep. Šklebil se na mě. I play dead It stops the hurting I play dead And hurting stops Přitiskl jsem jej ke svému zápěstí. Dám ti oběť. Dám ti svou krev a tou potřísním tvůj oltář, zašeptal jsem v duchu směrem k Oběšenci. Tak, abys mohl další roky žít a existovat a ne jen přežívat. Zabiji pro tebe a svou oběť zasvětím tvé věci. Co víc bych ti mohl nabídnout, za tvé nemalé služby? zaryl jsem sklo do kůže a velké kapky krve začaly stékat po mém zápěstí dolů, padaly k zemi, ale té se nikdy nedotkly. Samotné bytí duchů se živilo mou energií. Mým životem a krví, ke které byli připoutáni. „Za těch pár informací, je to nekřesťansky vysoká platba, nemyslíš?“ zasykl jsem bolestí a ani jsem si neuvědomil, že mluvím nahlas a už ne jen tak v duchu, jak jsem obvykle s duchy hovořil. „Dám ti krev a život. Mé tělo bude tvou svatyní.“ I have to go through this I belong to here, where No one cares and no one loves No light no air to live in A place called hate The city of fear Nechal jsem několik dalších kapek spadnout. Sevřel jsem zápěstí a přitiskl si je k tělu – ihned jsem je začal obvazovat. Jakmile jsem si byl obvazem jist, nadechl jsem se a podíval se na ženu. Kapesník mokval krví. „Můžeme se sejít,“ kývl jsem. „Pokud se mi podaří tento váš problém vyřešit, dnes, nebo zítra… tak pozítří by byla ideální doba. A pokud ne, seznámím vás s detaily. Kontakt na mě máte a mě… se to hodí téměř vždy. Kromě nocí. V ty mám… trochu jinou zábavu. Obvykle. Navíc v tak odporné noci, jako tyto… je nevhodné příliš vycházet.“ It's sometimes just like sleeping Curling up inside my private tortures I nestle into pain Hug suffering Caress ever ache Zasmál jsem se. „Ale já jsem blázen, slečno,“ upozornil jsem ji.

Aime - 06. října 2011 18:43

soukromá zpráva od Aime pro Povytáhnu obočí a s chladem si ji změříím, žába drzá.. Jak je možné že po letech které máme ji nikdo nenaučil způsobům? Jen lehce jí pokývnu hlavou a pak se opět podívám na svého průvodce. Na jeho pobídnutí vejdu a s tichým vydechnutím se rozhlédnu. Tady se opravdu zastavil čas, ale je zvláštní jak se tu střídají různé doby, je ten obraz pravý? Ale přitom s vkusem to tu zapadá, všimnu si však jedné vymoženosti a to je zavedená elektrika, pak se na něj znovu podívám a usměju se. "Děkuji za pozvání, je to tu hezké" čekajíc nyní co udělá. Mysela jsem že je samotář a on místo toho žije v nějaké skupině, zajímavé. A to jsem si myslela, že mě překvapí máloco.

Paní jeskyně - 07. října 2011 00:52

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro New York Byla to chladná noc. Ulice New Yorku žily, ostatně jako všechny i noci, oproti tomu uličky zely prázdnotou a skoro až nepřirozenou černí. Kdo ví, jak by vypadaly, kdyby neskrývaly jeden horší živel než druhý, a to včetně jedinců lidského plémě. A kousek odtud páchla krev. Dávno už nesténala, jen se choulila v klubíčku na zemi, v kaluži své chladnoucí krve, držela si ránu a třásla se. Možná už ani nebyla při vědomí a nevnímala, možná to byl jen šok, kvůli kterému mlčela a očima s prázdným pohledem hleděla před sebe do temného kouta. V tom bylo pohozených několik papírových krabic, zmuchlaných novin a obalů od jídla a pití. Zaschlá a nashromážděná moč usazená týdny „obnovování“ vrstvy dráždila nos. Takový byl New York ve stínech, temný, páchnoucí, odpudivý. Pozlátko krásy se vzalo kdo ví kde, a lidé, kteří sem přijížděli za úspěchem končili často v těch nejhorších podnicích, jen aby si našetřili na cestu domů. Nebo na jídlo a drogy. Byla ona jednou z takových? Je to běloška, drobnější vyzáblé postavy, ovšem s docela velkými ňadry. Její šaty jsou umazané od okolní špíny, ale dřív by jí zařadily zhruba do střední třídy. Světlé riflové kalhoty, tričko a kabátek do pasu. Taky používala levandulový šampón, ačkoliv je pravdou, že dnešní chemický průmysl produkoval často věci, které měly se svým jmenovatelem jen málo společného. Kousek od ní ležela vybrakovaná kabelka, papírové kapesníčky nasakovaly vodou z blízké kaluže, pak tu byl lesk na rty, klíče a pár dalších věcí. Za vámi byla jedna z větších ulic, ale bylo sem špatně vidět. Proti tomu ona ulice působila jako jeviště a nekonečnou zásobou skupinek lidí, poněkud opuštěnějších pejskařů a osobních aut, v tuhle hodinu nejčastěji taxíků.

Benito Garibaldi - 08. října 2011 14:27

soukromá zpráva od Benito Garibaldi pro New York - Ulice Určitě chladná noc, kéž bych tento smysl mohl znovu zažít choulit se v teple u krbu či naopak mrznout a prožívat muka. Moje černá kožená bunda ani kalhoty stejné barvy již nezahřeje nikdy mé studené tělo, jestli pak je slečně zima. S touto myšlenkou sleduji ženu jenž se choulí v klubku na zemi, její výrazná krev pomalu přebíjí vůni levandulového šamponu a mé myšlenky nabývají jiného rázu. Slečně je určitě zima měl bych ukončit její trápení a své taky, nicméně jestli chci v tomto městě něco změnit musím se přemoci. Jdu blíže k ní a slyším tlukot jejího srdce, čím dál silněji rány v rytmickém tanci, celé mé tělo je napjaté. Natahuju ruku k ní se slovy. Slečno? Co se vám stalo? Doufám že není tuhá, chci si jí ještě užít pár her, Řekni mi kde bydlíš a máš to za sebou Při poslední myšlence se přesunu ke kabelce a zvedám klíče a hledám doklady.

Phillip Preest - 11. října 2011 15:20

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Před vstupem do hospody jsem měl jistou naději, doufal jsem, že tam uvidím aspoň někoho podezřelého. Usadím se za bar a objednám si pití. Je to stejně jenom na oko, nemám v plánu ho vypít, spíše se tu ještě důkladněji porozhlédnout. Takže nikdo? Několikrát otočím sklenicí a zase se postavím. Servírce ukážu směrem ke kanclu šéfa a kývnu na ní. Je mi jedno, jak zareaguje, vydám se tam. Několikrát zaťukám na dveře a pak vejdu dovnitř. "Zdravím, jak jdou kšefty?" Normálně bych se ho na to neptal, ale nějak naší konverzaci začít musim. Nechám ho se vypovídat, pokud nebude chtít hned pokračuju. "V poslední době se tu potulují zvláštní lidé, neslyšel jste o tom něco?" Z mého hlasu jasně pochopí, že jsem nemyslel lidi jako lidi, ale nám podobné...

Paní jeskyně - 15. října 2011 19:17

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Prosím?" překvapeně zamrkala a mimoděk si stáhla rukávy o kousek níž, i když se zdálo, že látka je nepoddajná. Její pohled sklouzl na rozbité sklenice, poté zavrtěla hlavou a jednu ruku si zkřížila přes hruď a dlaň si položila na krk. "Co to..?! Ne, to neděle..," zamávala rukama, ale dřív, než dořekla jedinou větu, rychle se odvrátila a zahleděla se někam daleko do ulice. "Va-vaše věc.. tohle.. je ohavné.. kdybych jen..," drmolila nesouvisle, jak jí v hlavě přebíhaly myšlenky. Uši musela mít nastražené, myslet jí to myslelo, i když pomaleji. Nakonec se zhluboka nadechla. "Ani to nechci vědět..," řekla polohlasně s odvráceným pohledem. Nastalo domnělé ticho. Tobě kolem uší doznívaly hlasy, některé se rádoby laškovně vracely. Jen tvůj vyvolený umrlec postával stranou a zdál se potěšený vývojem událostí, které se klonily v jeho prospěch. "Výborně.. radost obchodovat, není-liž pravda?" skřehotavě se zasmál a ani o kousek nezvážněl, nyní se spíš domýšlivě culil. "Najdu si tě," zaznělo pak téměř výstražně a on se pomalu vytratil. Zůstal tu po něm jen chlad a strach bující ve tvé společnici, která stále seděla s odvráceným pohledem. Kratince se vyklonil i chlapec, aby zjistil, co provádíte, když u toho rozbíjíte nádobí, ale pak jen mávl rukou a jal se obsluhování postarší otrhané dvojice, co se zrovna přiblížila. "Všimla jsem si," odvětila smířeně. "Jste velmi zvláštní člověk, jen se obávám, že je víc toho, co nevnímám a o čem nevím. Takže klidně můžu být blázen já-," krátce se ohlédla a konečně se otočila zase čelem k tobě, tváře měla pobledlé a kruhy pod očima se zdály temnější než dříve. "Pokud je něco, čemu nevěřím nebo věřit nechci, nemyslíte?" Pomalu se zvedla od stolu a ruce zastrčila do kapes, očividně se jí najednou nechtělo loučit se i dotekem.. ačkoliv očima tě sjížděla stále dokola, jako by hledala něco, co by na tobě mohla ještě obdivovat. "Dobře, sejdeme se pozítří, ještě se vám ozvu. Určitě.. děkuji za vaši pomoc. Já.. je něco, co bych pro vás mohla udělat? Víte, najednou mám pocit že tohle celé je mnohem temnější, než se zdá. Pokud si ze mě neděláte jen šoufky.. ale i tak."

Paní jeskyně - 15. října 2011 19:41

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Maria Perez 18.09. 1988 NY a adresa Víc jsi z dokladů nevyčetl, i když to byla spíš náhoda, že u sebe měla řidičák a ještě kartu do městské knihovny, byť dva roky prošlou. Nemluví. Jen se třese a dýchá. Ani pokus o komunikaci, zkrátka a dobře nic. Jako by byla mrtvá za živa. "Bledý hlásku, dožírači, řekni mi jen, proč ji chceš?" kdosi nad vámi zabublal smíchy. A pak těsně vedle ženštiny dopadlo z okna jiné dívčí tělo, tahle už ale byla mrtvá, potrhaná, ušpiněná od krve i zvratků. "Řekni mi, dožírači, proč si neulovíš svou?" zasmál se znovu a zvesela se naklonil z okna. "Bez práce, nuzný oběd, kdo by to řekl.. a já myslel, že ještě máme úroveň! A přitom taková pakáž!" Jeho světlé vlasy se vlnily se větru, byly delší, kudrnaté, a oči vodnatě modré – až neskutečně svítily do tmy, jako by to byly jen kontaktní čočky. Na sobě měl dobré oblečení, zdálo se, že to byl oblek i s kravatou. Nemít rty zbrocené krví vypadal by jako nějaký úředníček.

Paní jeskyně - 16. října 2011 01:28

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Aaren tě uvedl do malého salonku a sám, po tom, co ti nabídl, zda nechceš alespoň chlazenou krev dodávanou jedním z distributorů pro nemocnice a pohotovosti ve městě, se usadil v protějším. Jeho klid jako by byl pryč, vypadal nervózně a úsměvy tentokrát nešetřil – i když byly stále pochmurné a smutné, jako by vyjadřovaly celou jeho existenci, včetně toho, jak vidí sám sebe. "..-ovedl! Co s tím hodláš dělat? To tu bude další? NO TAK CO S NÍ UDĚLÁŠ?" vřískla za dveřmi ona nevychovaná upírka, a tak sešlo z možného momentu překvapení. Dveře se proti očekávání však otevřely pomalu, majestátně, a přesně takový byl i jeho první krok. Tmavé kučeravé vlasy měl sčesané dozadu, ale přitom se mu volně vlnily kolem uší. Rysy jeho tváře byly ostré, mužné, a jeho oči čokoládové barvy se zdály dominantní a přitom nezúčastněné. Vyzařovalo z něj silné charisma. "Dobrý večer," hlas měl hrubý, pevný, a jeho tón balancoval na hranici nadřazenosti. "Alexander. Těší mne," přiblížil se elegantně, ovšem rychle k tobě a naznačil políbení ruky, přičemž ve stejnou chvíli dopadl jeho pohled na Aarena, který nestačil nic říct. Nebo nechtěl. Vzduch voněl napětím.. a taky žárlivostí a vztekem, protože dívenka zaražená mezi dveřmi supěla vzteky. Proti tomu on, Alexander, se napřímil. Sako mu padlo dokonale, kalhoty jak by smet a v naleštěných botách se odráželo světlo lampy. "Čemu vděčím za tu milou návštěvu? Nestává se často, že by si lord Cornwallis dovedl návštěvu. Vlastně se to nestalo ještě nikdy. Ovšem – nechme básníka mlčet," usmál se okouzlujícím způsobem, který by ocenila nejedna televizní divačka a podíval se na tebe. "Nuže?"

Paní jeskyně - 16. října 2011 01:38

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Servírka tě chtěla zastavit, ale ze zřejmého důvodu se k tomu dostala jen slovně – páchla z ní člověčina. Šéf podniku zavrčel, když jsi otevřel dveře a zeptal se, jak to jde. Zprudka se otočil a chtěl tě vyhodit, pak si tě ale prohlédl a usadil své zavalité tělo poněkud pohodlněji. "Kšefty tady nikdy moc nešly," v jizvě nad pravým obočím mu nepatrně zacukalo. "Milý pane-," ironicky se usmál. "Kde jste v posledních deseti letech.. žil? Podivní, jak říkáte lidé, jsou tu už pěkně dlouho a já v tom žádnou změnu nevidím. Možná na ně platí víc korupce, touhou po penězích jsou blíž lidem, ale jinak?" odfrkl si. "Přejděme k věci. Kolik nabídnete? Informace nejsou nikde zadarmo, ale nezaručím, že vím všechno. V kruzích, o kterých mnozí ví jen z filmů, se pohybuji už dlouho, ale za nitky tahají jiní. Jestli máte na mysli někoho nového, napadají mě jen nějací Rusáci, dvojice novinářů z Anglie a několik přistěhovalců z Íráku a podobně, nějaká ta specifikace by byla na dlouho, počkám raději na vaše.. dejme tomu, hesla a popisky."

Benito Garibaldi - 17. října 2011 20:27

soukromá zpráva od Benito Garibaldi pro Uličky Další upír co si o sobě moc myslí či snad něco jiného? Probíhá mi hlavou a pomalu se podívám nahoru. Je kapku arogantní, ale využít by možná šel, pokud bude sloužit dobře. „Já zimu již necítím, Ale velký hlad tíží mě já s ní tedy soucítím, a její tělo chci zvednout ze zěmě, od zimy oprostím, a pak chudinku rozpitvám nožem a vroucně se u toho budu smát“ V mém obličeji se objeví usměv a začnu se smát. „Přiznávám do básně se to moc nehodí ale měl jsem to v úmyslu, dokud ses neobjevil ty“ Odplivnu si a Pomalu přejdu přes mrtvolu blíž k budově. “A pokud mě chceš nazývat pakáží pak by si musel po zemi kráčet déle jak já a věděl by si, že každý den není válka či mor.“ Trochu se uchytnu, zapálím si cigaretu. „Tak co budeš se tam jen smát, nebo dokážeš i slézt dolu a představit se.“

Aime - 22. října 2011 23:43

soukromá zpráva od Aime pro „Děkuji Aarene, ale to není potřeba“ “ pousměju se mile na něj a pohodlně se usadím, zamyšleně se po něm podívám: „vypadáš nervózně“ dodám tiše.. když nás přeruší ta siréna. Povytáhnu obočí a změřím si ho. Krátce se podívám ke dveřím, které se rozevřely. A on vešel. Pohyb, gesta… šlechtice. Změřím si ho a vyčkávám co bude, nebojím se.. jednala jsem s mnoha lidmi z různých kruhů už za živa... „Dobrý večer, Aimé“ odpovím mu stejným stylem a dovolím mu jeho náznak. Jednala jsem se šlechtici i lordy a nehodlám se nechat ponižovat. Mé vystupování je zdvořilé ale jasně dávám najevo, že i já jsem nebo spíš jsem byla někdo a ne nějaká děvečka od krav. „Za tuto návštěvu vděčíte lordu Cornwallisovi, doufám však, že vám není nepříjemná“odpovím zdvořile a pravdivě. Ano on mě sem přivedl a já mu nebudu zametat cestičku za každou cenu. Krátce po něm kouknu a na rtech mi zahraje docela i milý úsměv.

Phillip Preest - 02. listopadu 2011 10:47
	soukromá zpráva od Phillip Preest pro "Kolik chcete?" Řeknu mu to jasným tónem, na penězích mi moc nezáleží. Nikdy jsem neměli problém si je obstarad, samozřejmě to nebylo vždycky legální cestou, ale to je jedno. Pozoruju toho člověka a zavrtím hlavou. Trochu mě překvapuje, ale což informace potřebuju. "Takže začneme s Rusáky? Co o nich víte?"

Paní jeskyně - 10. listopadu 2011 23:13

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Po tvém básnění se znovu potěšeně zasmál, chvíli nad tím snad i uvažoval, žmoulal slova na jazyku. "Dobrý pokus, patolízálku," zuby se mu zablýskly, ale žádné špičáky jsi nezahlédl. I tak bylo jasné, že je jeden z vás.. kolem tebe však čpěla člověčina. "Dobrá úvaha, jedna z těch lepších, co jsem kdy slyšel. Co mi byly ponoukány jako jediná pravda. Lidé naopak říkají, že život je boj, věčná válka končící smrtí, i když si žiješ spokojeně. I na tom bude něco pravdy," podpíral si rukou hlavu a zíral na tebe, usměvavě, netypicky pro většinu upírů. "Lézt dolů?" podivil se. "Proč bych to dělal?" narovnal se. "Nejsem tu kvůli bratříčkování, odklízím. Ale-," na oko zaváhal, tys už dávno začal mít pocit, že je tohle celé jen taková hra. Malá šaráda, která by měla mít vítěze – jenže koho z vás? A je to nutné? "Říkají mi Čistič," představil se. A kolem nosu se ti protáhl odporný psí pach, podlá vlkodlačina. Závan přehlušilo další ducnutí o zem, to jak se upírek sehnul a vyhodil z okna sotva roční mrtvé děcko. Jeho jemné kostičky při nárazu zapraskaly.

Paní jeskyně - 10. listopadu 2011 23:23

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Jiskra v Alexandrových očích prozrazovala, že jsi jej zaujala. Možná jen vzhledem, možná jen vystupováním, pravděpodobněji celou svou bytostí. Další jeho pohled, byť krátký, patřil Aarenovi. "Ani v nejmenším, rád vidím novou milou tvář v našem domě." Upírka za jeho zády zasupěla vzteky a rychlými dunivými kroky se s konečnou platností odporoučela pryč. Alexander se usmál. "Omluvte to pískle, je poněkud majetnická a nedaří se mi tyto sklony krotit. Máme za sebou dlouhou cestu přetváření jejího charakteru, ale – něco se mění jen stěží. I proto, když už mluvíme o změnách, mne překvapujete. Lord Cornwallis nemívá návštěvy. Nikdy," dodal důrazně. "Milé, když jednoho ještě něco překvapí, že?" natáhl se pro tvou ruku a náznakem jí políbil, bylo to galantní gesto, ke kterému však nemuselo dojít. Působilo trochu hraně, ale způsoby a názory, moderní svět, to vše občas způsobí, že samozřejmost vypadá hraně. "Na jak dlouho nás poctíte svou návštěvou? Neberte mne zle, jen se zajímám, a přeci nebudeme mluvit o počasí, jak bývá v některých kruzích zvykem," usmál se.

Paní jeskyně - 10. listopadu 2011 23:39

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Kolik nabídnete," zní téměř lhostejná odpověď. Mohli byste smlouvat, hádat se, ale zřejmě se tomu chce vyhnout. Za přiměřenou částku, samozřejmě, pěti dolary ho asi neuplatíš. "Rusové?" pokýval hlavou. "Ve městě jsou noví. Nikdo tu nemá rád Rusy, jejich způsoby jsou nevybíravé a barbarské, to se tvrdí. Tihle přišli nevhod, jejich šéfek byl kdysi nějaké velké zvíře v Rusku, obchodovali, čenžovali, co se dalo s některými od nás, ale jen dokud to bylo výhodné. Někdo mu dluží, ale o peníze žádným upírům zase tolik nejde. Několik z nich tvrdě propaguje soužití s lidmi a odstranění.. jiných, zdejších. Jak nebo kdy nevím, ale žádná osvěta to není. Obyčejné vyvražďování, myslím, a snaží se k sobě natáhnout víc lidí. Jenže ten jejich šéf je v tomhle nevinně, ale padá to na ně. Jedno se šustne sem, druhé tam, nějaké pomluvy a když rozzlobíte nejvyšší, je to v háji," zakřenil se. "A možná je v tom víc. Prý na ně svedli nějaký útok ve městě. Teda, ne na ně, ale na ruský teroristy.. i s důkazama. Takže vláda jedná, neví, co s tím, vztahy jsou napjaté, ale to se tu občas prostě děje. Rusi nebo Arabové," pokrčil rameny. "Dál už nic moc. Kdosi mi říkal, že si dotáhli nějaké sibiřské čokly."

Sergej Dragunov - 13. listopadu 2011 14:37

soukromá zpráva od Sergej Dragunov pro „Nikdy jsi nedělám šoufky z věcí, které se týkají JICH,“ zašeptal jsem a prohrábl si dlouhé bělostné vlasy, které působily nějak zacuchaně, snad pro přítomnost nemrtvých stvoření. Projel jsem je prsty a rozhlédl se kolem sebe. „Bude dobré, když odejdete jinou cestou, než kterou jsme sem přišli. Obchodování s nemrtvými, nebo se smrtí nikdy není založeno na stejných pravidlech.“ A proto ani já nehodlám hrát fér. Creeping and Cracking Baby don't look back, no one goes home tonight The evil we see and the evil we do Brings out the beast in me and you Waking up from screaming You think it's all in your head My my, it's a bad day to be alive It's crawling under your skin and feeds of your hate Just close your eyes and wait till the sun goes down Já nikdy nehraju fér – ne s nimi. „Pokud vás budou následujících pár dní děsit noční můry, nic si z toho nedělejte. Je to obvyklý projev jejich moci, neboť jste se jich dotkla, ale není to nic, co by vás mohlo ohrožovat. Ať vám budou šeptat cokoliv, ignorujte je ta silně, jak jen to dokážete a neriskujte tím, že byste jen z pouhé zvědavosti chtěla v brzké době navštívit místa v těch snech. Nejlépe nikdy.“ Nikdo, kdo se semnou setká, není v bezpečí. Ale taková je naše dohoda. Těch, kteří vždy padnou do vašich tenat je dost na to, aby pokryli vaše zvrácené choutky a uspokojili váš hlad po živých. Kdo se bude živit na jejím strachu?, zašeptal jsem v mysli k nim, vědouc, že mne uslyší. Ne, neříkejte mi to. Nezajímá mne to. Nezajímají mne žádná vaše slova. „Takže za pár dní. Těšilo mne, slečno,“ poklonil jsem se jí, jak žádal dobrý mrav, vtlučený do mne otcem, přičemž mne nepříjemně zabolelo v zádech. Pitomá páteř, pitomí doktoři, pitomá macecha. Tolik přídomků na slovo pitomý jsem už ve své choré mysli dlouho nevytvořil. Přešel jsem k frekventované silnici, počkal, než se rozsvítí zelená, a pro jistotu jsem se ještě ohlédl na všechny strany, zda se mým směrem neřítí nějaké auto se sebevrahem na místě řidiče. Hear the voices calling you Shadow's tongue licking your flesh Rips the clothes clean of your body Strip you clean straight down to the bones Přeběhl jsem, minul putiku, ze které se ozývaly nejrůznější odporné hlasy a zamířil kolem poměrně hezkého, velkého kostela s vlastním hřbitovem do oblíbeného baru, kterému vévodila krásná mrtvá dívka se střelnou ranou hrudi. Krátce jsem nahlédl za hřbitovní zeď, kde odpočívala i žena, která na mne přivolala tuto hrůzu. Kývl jsem v pozdravu dvou umělcům, kteří se tvářili dosti nepřátelsky. Odradil jsem je od úmyslu mne sledovat jen silou vůle. Občas jsem se cítil tak ztracený, že i ta mne opouštěla a to bylo to nejnebezpečnější, co se mi mohlo stát. Bez mé vůle byli oni silnější než já. Zadíval jsem se na kostelní věž a na její hodiny. Nesoustředil jsem se na to, kolik je. Bylo mi to jedno. Poraněná ruka nehezky štípala. You can't stay awake, You can't fall asleep He's coming for your life Don't wanna wake up dead, you know you're over your head There ain't no turning back Angeliko, rád tě vidím. Pozdravil jsem ducha, postávajícího u dveří baru, který víc než cokoliv připomínal celkem luxusní bordel. U ní jsem to občas myslel i smrtelně vážně. Pozoroval jsem její provokativní vulgárnost. Zemřela před tolika lety a nesla v sobě odkaz dávných dob, se svým rozhaleným korzetem a sukní, vepředu utrženou, aby se jí zákazníci líp dostali mezi nohy. Na stehnech jí ulpěla trocha sperma a rtěnku měla rozmazanou. Je tu dnes Smrt? Musím někoho najít a nechci se spoléhat jen na Oběšence. Znáš ho – sice jsem jeho miláček, ale někdy ani má krev nestačí… a neříkej hned, že jsem blázen, když platím tak draze, zamumlal jsem dost podrážděně a nakoukl dovnitř, kde již zábava byla v plném proudu. Jeden muž, Neil Nicholson. Neslyšela jsi o něm něco? Laying in sweet tears Dreams are turning into a living hell The nightmares you see and the terror you feel Takes a turn for the worse and becomes real Nerad jsem jednal se Smrtí, nebo jejími pomocníky. Nesnášel jsem to. Snad my ta ženská dost zaplatí…

Paní jeskyně - 30. listopadu 2011 21:03

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Byla to divná nabídka, podána zvláštním způsobem. Dopis, místo setkání – to vše ponecháno tvému rozhodnutí. Byla tu sice možnost, že tě sledují, ale ničeho, co by tomu napovídalo, jsi nepostřehla. A pak ta noc v baru, bolehlav. Otravný chlap s nějakým papírem a navíc v příšerné košili. Ještě, že tahle část dne je už za tebou. * Čas rychle ubíhá, až se tomu sama divíš. Jindy nudné a zdlouhavé čekání se neúměrně zkrátilo a do páté hodiny odpolední zbývá necelá třičtvrtěhodinka. U dveří ti už nikdo nezvonil a dokonce nikdo neotravoval ani jinak, což byl na sousedy poměrně slušný výkon. Žádné rány dveřmi, žádné opilecké pokřikování ani hádky před a po obědu, uřvané děti.. nic. Jen tichý klid, lahodil tvým uším a hlavě, která se pomalu vzpamatovávala ze včerejšího večera. Další minuty se ztrácí stejně rychle. Venku je dusno, obloha je šedavá a hutné mraky vytváří lehce tísnivou atmosféru, zatímco chladný vítr napovídá, že už brzy by krom něj mohl život znepříjemňovat také déšť. I přesto se nezdá, že by lidé seděli doma a nepotulovali se po ulicích jako jindy. Z práce, do práce, autem i pěšky, většinou s nakvašeným výrazem a puchem deroucím se z pod paží. Hlavní třída. Zhong-Rang. A před restaurací stojící černé auto se ztmavenými skly, aby nebylo vidět dovnitř. Luxusnější kousek, naleštěný a s vypnutým motorem. Záhy zjišťuješ, že musel přijet teprve před chvílí, protože z auta vystoupí muž – zcela drsňácky si nasadí sluneční brýle – upraví svůj černý oblek a kravatu, zabouchne dveře auta a jako tvrdé Y se postaví vedle auta a čeká. Je deset minut před pátou, takže je tu brzy. Pokud je to on. Nakonec, nikdo neřekl, že tě opravdu někdo vyzvedne a bude chtít někam odvést, jak to tak zatím vypadá. V okolí nic jiného „nezvyklého“ nevidíš.

Elizaveta Goroděcki - 02. prosince 2011 15:35

soukromá zpráva od Elizaveta Goroděcki pro Spodní čelist mi pumpovala pod náporem žvejkání melounový žvejkačky, která se mi i přes všechnu mojí snahu lepila na horní patro. Špičkou jazýčka jsem ji odlepila a vytvořila během chvilky bublinu, která praskla a proťala tak ticho podvečera. Čekala mě nová práce a to znamenalo jediné - prachy a reputace. Oboje pro mě bylo docela potřebný, jelikož bez reputace se nehnu dneska nikam a prachy potřebuju ke všemu. Byl-li tedy nový zájem někoho zlikvidovat, nebo jenom přesvědčit o tom, aby pomlčel, šla jsem do toho jako nadšený nováček. Prošla jsem ulicí a zastavila se ve stínu, který vrhaly poslední paprsky ještě před tim, než úplně ustanuly. Očima jsem bloudila po černém autě, poměrně luxusním. Napadlo mě, jestli jsem nepřišla pozdě, ale to bylo naprosto vyloučený a v mé pravdě mě potvrdilo i letmý kouknutí na šuntový hodinky. Prsty jsem si vjela do vlasů, který jsem silně upevnila do culíku gumičkou a následně si přes tvář přehodila stín od kapuce. Černá, pytloidní mikina byla vždycky mojí nejoblíbenější částí šatníku a taky jsem jí to dávala jasně najevo. Mojí pozornost upoutalo tiché klapnutí dveří, a následně chlap, který si upravoval obroučky na obličeji. Nevěděla jsem, jestli tu čeká na mě, na druhou stranu - kdo by tady pro boha živýho jezdil v tomhle luxusním fáru? Sem k týhle asijský restauraci, kde místo kuřete hodí rozsekanou kočku? Dlaň mi kmitla pod mikinu, kde sevřela dýku. Ačkoli se tady nic zvláštního nedělo, nemohla jsem cokoli riskovat. Doba byla prostě těžká a obzvlášť pro lovce, který si vydělávají na padajících hlavách. Koukla jsem znova na hodinky. Pět hodin. Mé kroky byly tiché a plíživé, když jsem si to namířila k tomu chlápkovi, připravená téměř na cokoli.

Paní jeskyně - 04. prosince 2011 19:35

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Zlato, jsi doma?" hlas tvé matky jsi slyšela s křišťálovou čistotou, jako nikdy dřív. Byl tak pronikavý.. Ucítila jsi, jak se ti zachvěl ret. A pak i oči, trochu jako kdyby chtěly plakat. Bylo toho moc. Nový domov, setkání s člověk, rodný dům, tvůj otec.. a teď tohle. Nebo je to jen pozůstatek prý nejsilnějšího citu na světě – mateřské lásky? "Zlato, jsi tu?" Taxík, nebo jít pěšky. Běžet jako o závod s větrem? "Oh můj bože! Jsi v pořádku?! Slyšíš mě? Zavolám policii.. co se stalo? Jak je ti? Slyšíš mě? Vnímáš mě?" její starostlivost se ti zařezávala až do morku kostí. "Haló? Dobrý večer! Prosím vás, někdo se k nám…," Tvé kroky tě vedou dál a dál od domu, od rodičů, kteří tě zřejmě zavrhli, od sestry, která tu dnes není, aby utišila bolest. I koně zůstávají v povzdálí. Je to smutná chvíle. Prošla jsi lesem a všechny věci si táhla sebou. Telefon tě ale tlačil v kapse, a i když jsi nebyla unavená, nakonec sis zavolala taxi. Řidič docela koukal, když po necelých desíti minutách přijel na místo, ale pomohl ti dát věci na zadní sedadlo a tebe nechal sednout k nim. V drobné dívce jako ty nehledal nebezpečí, to spíš oběť.. "Co tak sama?" zeptal se několikrát během cesty, ale ať už jsi odpovídala nebo ne, dovezl tě kousek od místa, kde bydlel Nick. Vysadil tě naproti hlučné diskotéky, zvláštní, že sis jí předtím nevšimla, ale byla to dobrá záminka – a kdyby po tobě policie, co jí volala tvá matka, šla, dovedou jí stopy sem, a v davu se už člověk rychle ztratí. Upír tím rychleji. Jenže co už tak příjemné nebylo byl pach kolem tebe. Na odpadky, výpary z kanálů nebo výfukové plyny je ve městě zvyklý každý, tohle páchlo jako mokrá psí srst. A stačilo se jen krátce rozhlédnout, abys mezi pramínky vlastní vlasů zahlédla několik znepokojených až rozzuřených pohledů, které cílily tvým směrem. A pak tu byla i spousta lidského pachu. Kéž by ti došlo dřív, že to asi nebyl tak dobrý nápad vystoupit právě tady.

Paní jeskyně - 04. prosince 2011 22:05

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Divím se, že si nedáš oddech..," i její dávno mrtvý krátký pohled kamsi za tebe stačil k tomu, abych pochopil, že jsi na mušce. Je jedno koho, ale někdo si zkrátka brousí zuby. A proč by taky ne, když se sám nabízíš. "Ale i tak, hezký večer," měkce se usmála, "není tu. Vlastně tu není skoro nikdo, nevím, kam se poděli. Visí něco ve vzduchu?" nadhodila provokativně a nechala tě zaváhat. Poté se znovu usmála. "Neil Nicholson? To mi nic neříká. Tady určitě nikdy nebyl a jestli se o něm mluvilo, šlo to jedním uchem tam a druhým ven. Je to někdo důležitý? Nějaký.. starý známý?" posměšně se ušklíbla a k tomu si olízla horní ret. "Vypadáš-" Vzduch se změnil, zajiskřil. Líně přitáhla prakticky neviditelná mlha a ve tváři toho groteskně pohublého stvoření, jež se blížilo svým vycházkovým krokem, nikam nespěchajíc, se objevil úšklebek. "Serjožko," pronesl břitce. Bezkrevné rty se zachvěly, a pod nimi i perly, které mu spočívaly na hrudi. Říkal si Alain a byl družný. A taky dost blízko Smrti, když na to přišlo. "Co tě k nám přivádí?" dávno to už věděl, své špehy měl všude. Nikdy se neobjevoval jen tak. Angelika se stáhla do pozadí, přesto se ale usmívala a odhalovala svou levnou nožku, aby upoutala trochu pozornosti.

Tamika de Reewes - 06. prosince 2011 20:26

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Nechápavě jsem koukala směrem kam Nick zmizel. Mobil s kličema mi ležel v dlaních, ale já se jen stále tím směrem dívala. Panoval ve mě vztek, ale smutek zároveň. Byla jsem sama na sebe tak moc naštvaná. Řekla jsem spoustu věcí, které jsem ani říkat nemusela. Klekla jsem si k zemi a zrak také k ní obořila, avšak vyrušil mě známý hlas. ,,Zlato, jsi doma?´´ moje matka volala.. Už jsem chtěla i odpovídat, ale došlo mi, že otázka nebude směřována mím směrem a tak jsem jen vstala a opatrně jsem chtěla nakouknout, ale ozval se její hlas znovu a já pocítila popíchnutí u srdce, protože jsem věděla, že až najde otce bude volat policii a já asi vítána nebudu a ani bychto nemohla nijak vysvětlit. Mami...zašeptal hlas v mé hlavě a natáhl ruku směrem k otevřeným zadním dveřím do domu, kde se rozsvítilo směrem v obývacím pokoji a já se už jen rychle otočila a utíkala proti větru jako o život. Aniž bych postřehla mobil a peníze jsem schovala do kapes a tašku si hodila přes rameno. Necítila jsem její tíhu. POpoháněl mě strach z toho co by se stalo, nebo co bych i jen mohla slyšet.. Nebo to byly jen bolavé vzpomínky minulosti? Zavrtěla jsem hlavou a na okraji lesa jsem se zastavila. Z kapsy jsem vyndala zmuchlané bankovky a mobil, kde jsem naťukala číslo na taxi a oznámila svou polohu ať pro mě dojede. Čekala jsem něco kolem deseti minut, které ale uběhly neuvěřitelnou rychlostí a cítila jsem jak mi začíná hořek krev v žilách. Měla jsem hlad, když jsem se konečně posadila a spatřila řidičův pohlad na mě samotnou sklopila jsem stydlivě obličej a jen rázně řekla: ,, Nejsem sama... nikdy nebudu´´ znělo mu to divné a když se otočila dlouze jsem se mu zadívala do očí a bez jediného slova a bez rozmyšlení se dotkla jemně jeho tváře. Projel mrou prudký naval emocí, síly a smíšených pocitů. Rychle jsem své spojení s ním přerušila. ,, Zapomeňte na to co se teď stalo a odvezte mě tam kam jsem vám již říkala. Rozumíte mi? a dál se na nic neptejte!´´ byla jsem mimo a ještě více nervózní než předtím. ,,Ano rozumím. nebudu se na nic ptát.´´ odpověděl řidič jakoby v tranzu a poté nastartoval a vyrazil. Já se během cesty stačila i převléknout do svých šatů a i se stihla přezou do lepších bot k mému oblečení. Takto mě moc lidí nevidělo, ale teď se mi to i hodilo. Taxi zastavil kousek od Nickovo damu, kde v plném proudu jela diskotéka. Mé oblečení asi nepřišlo v niveč. vytáhla jsem i kabát, který jsem si přes sebe přehodila a řidiči zaplatila sumu, kterou si řekl. Když jsem vystoupila a měla u sebe všechny tašky bylo mi opravdu zvláštní, že jsem si této zábavy tady předtím nevšimla. Přikrčila jsem lehce nos, protože mě v něm něco opravdu ošklivně podráždilo a svým pohladem skrz spuštěné vlasy, přes ramno jsem i poznala co to bylo. Páchlo to jako zmoklí psi a podle pohladu těch kluků, né přesnějí řečeno namakaných mužů, jsem asi neměla daleko od pravdy... Jak vtipné..Věřím na úpíry tak existují i vlkodlaci? Nejistě jsem si přehodila tašku přes rameno a udělala pár kroku směrem k domu, kde bydlí Nick. Už se mi to tady tolik nelíbilo a doufala jsem, že tu cestu přežiju aspon celá a nebo aspoň poznám jeslti sotjí za to se bát nebo ne. Vztyčila jsem svou hlavu a s klapáním podpatků se vydala po cestě vstříc asi blížícímu se nebezpečí.

Paní jeskyně - 06. prosince 2011 22:53

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Chlapík tam stál a tvářil se profesionálně. Těžko pohledat nějaké propocené místečko na jeho obleku, natož pak nejisté zacukání ve tváři, když ses přiblížila. Pokud váhal, pak s dokonalou pokerovou tváří, leda by mu mimické svaly zatuhly díky botoxu. Jeho odměřený pohled trval jen chvíli. Těsně před tím, než promluvil, se mu viditelně zachvěly přečuhující chloupky v nose. Jinak by i mohl stát za okukování. "Goroděcká?" zeptal se úřednicky a nevědomě při tom nakrčil nos. "Nastupte si. Prosím-," otevřel dveře a ustoupil, počkal až se posadíš a pak vytáhl z vnitřní kapsy saka malou zalepenou obálku. Obyčejnou strojově dělanou, žádná ruční práce, a voněla jako celé oddělení papírnictví. Interiér auta byl luxusní. Všechno v barvě světlé koženky, příjemně svítící světýlka aby tam nebylo temno, na stolku dokonce sklenice a k nim malá citronová i čistá minerálka a taky lahvička vodky. To spíš proto, aby se neřeklo, protože kdo si může dovolit tohle i zabijáka, toho by nezabila ani láhev šampusu, jak to bývá ve filmech. "Příjemnou cestu. Kdybyste chtěla zastavit, zazvoňte," ukázal ti ještě tlačítkový panel a příslušné tlačítko, pak tiše zavřel. Dál už bylo vidět jen jeho siluetu za temným sklem, které dělilo auto na dvě části. Hudba tu nehrála, ale když se během chvíle rozeběhl motor, jeho rytmické vrnění bylo svým způsobem dostačující. Pak se už kolem okýnek jen míhaly domy a šmouhy, které mohly být lidmi. Obálka skrývala prosté, až zklamání hodné tajemství. Jste vítána. Na druhé straně pevné kartičky nic nebylo a tak jsi ji mohla v klidu zahodit. Cesta byla krátká i dlouhá zároveň. Nedočkavost, otázky, myšlenky všech různých podob, mnohé pocity. Pak ses zhoupla mírně dopředu, když auto zastavilo, a dovnitř pronikl chladný noční vzduch, to jak řidič otevřel dveře, aby sis vystoupila. Místo, kam jste dojeli, jsi zhruba poznávala. Byla to jedna z výškových budov s kancelářemi a možná i nějakými osobními byty, či spíše apartmány, v nejvyšších patrech. Zde podle informační tabule ještě před vstupem sídlilo hned několik firem, z toho jedna energetická, největší ve městě. Modré temné nebe se skvělo vysoko nad vašimi hlavami, řidič tě vybídl, abys jej následovala. Recepce v přízemí vypadala prostě. Pobíhalo tu několik slušně oblečených dívek, vybraných tak, aby lahodily hlavně mužskému oku. Všechny do třicítky. Jediná starší, kterou jsi zahlédla, byla shrbená uklizečka táhnoucí svůj životní úděl v podobě vozíku s kbelíky a čistícími prostředky. Líně se tu táhlo několik posledních opozdilců, ale mezi nimi se kmitl až nečekaně jasný a známý úkaz. Mohlo být těžké tomu uvěřit, ale špinavé tenisky mluvily za vše – byl to ten hlučný muž z rána, co se ti dobýval do bytu kvůli nějakému cáru papíru. Prohlášení o koupi domu, tvrdil, že chce aby o tom byli všichni informovaní. Americká chlapácká brada, strniště, modré oči a dokonce i teď se protivně usmíval. Možná mu úsměv visel na rtech celý den? Jen co vás zahlédl, nejistě mávl na pozdrav. Mířil někam ke slečnám vrtícím zadečky v rytmu práce. "Slečna Anita vás doprovodí," řekl náhle řidič a kde se vzala, tu se vzala jedna kostýmová hnědovláska s praktickým úsměvem. "Dobrý den, vítejte v Central Energetics, jsem Anita Hoochová, vaše průvodkyně. Následujte mne prosím do výtahu. Doufám, že jste měla dobrou cestu?" zeptala se bez zřetelného zájmu. Než ale stačila znovu otevřít pusu, aby ti ozřejmila, kam se vlastně chystáte, doběhl vás tvůj nepříjemný ranní budíček. "Vypadáte dobře," spustil hned neomaleně, "skoro bych vás nepoznal, ale-," krátce se odmlčel, "ten váš obličej ráno.. myslel jsem, že mě přetáhnete pantoflí, to je nezapomenutelné. Poslyš, Anito, co kdybych slečnu doprovodil sám? Jsme už skoro staří známí."

Phillip Preest - 07. prosince 2011 15:47

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Nerad se opakuju a nebýt těch informací, je po něm. Nemám moc dobrou náladu na dohadování se o zbytečnostech. "Myslím, že za dobu vašeho krátkého života o nás něco víte, peníze pro nás nehrají žádnou roli." Hodím mu sto dolarů na stůl a podívám se na něj. Není to nejmenší částka a za ty slova co mi řekne to ani nestojí, bohužel jsem v situaci, kdy se mi hodí všechno. "Hm..." Poklepu se prstem na puse a zamyslím se nad situací, která se stala před několika minutama. to co jsem viděl nebylo jenom tak. Nadechnu se a dál pokračuju v řeči. Popíšu mu co nás napadlo, ale neříkám mu, kde a za jakých okolnostech jsem to viděl. Při svých slovech zkoumám jeho výraz. Zajímá mě jestli by mi o tom lhal nebo ne.

Paní jeskyně - 09. prosince 2011 13:36

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Panelák kde byl Nickův byt byl až na pár rozsvěcených oken temný. A těch několik světlušek v tmách nestálo za řeč. Někdo se chystal do práce, jiný si ještě četl, jinde jen poblikávala televize. Kdokoliv z nich mohl spát. Situace kolem tebe byla napjatá, a to ze všech stran. Zaslechla jsi obdivné písknutí na tvou adresu. Aby taky ne – ladné pohyby, sexy šaty, dokonalá tvář a vyzařující sebejistota, to láká každého. Přiopilý chechot, hlasité dunění hudby. "Heléé na ni! Krasotinko, co tak zajít na pivko?" ze tmy se vynořil hlouček čtyř kluků, mohlo jím být kolem dvaceti. Klasický případ diskoték – hezcí, upravení, bez vychování a s pocitem, že jsou pány světa. "Co říkáš? Jsem Bob," usmál se nagelovaný blonďák. "Nenechte se prosit, slečno! Co vám to udělá?" zahlaholil další. Jenže to jsi za sebou už slyšela kroky, a krom toho zahlédla i něco kus za lidskými mladíky. Ani alkohol, který jim páchl z dechu, nepřehlušil pach psů.

Paní jeskyně - 09. prosince 2011 20:18

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Střídavě se mračil a tvářil normálně, i když to byla spíše jen snaha o to tvářit se normálně. Poznal jsi, že se mu zrychlil puls, o něco málo rychleji též dýchal. Normální člověk by to nepoznal. "To je divné.. ale..," přejel si dlaní po boku krku až na zátylek. "Něco takového jsem už slyšel. Z druhé ruky. Znáte to, lidi bezdomovce přehlížejí a nevidí v nich jiné nebezpečí než to, že je budou chtít okrást. Ti, co něco vědí taky ví, že je dobré poslouchat. I já platím za informace," pousmál se. "Je to tak dva dny, co kus odsud zabili upírku. Umírají pořád, ale ne tím způsobem, že je někdo loví. Někdo sebevědomý a nepřekvapitelný, takový Rambo se Supermanem a třeba ještě někým. Mohlo by to s tím souviset. Dám vám dvacet babek, ať všechno necálujete sám.. stejně přijedete zase, až budete něco chtít," spokojeně se usmál, natáhl se pro nějaké peníze do šuplíku a slušně ti je podal. "Můj kontakt se jmenuje Ray," shrábl tvoji stovku a k tomu ti na svítivě zelený lepící papírek napsal adresu. "Je to stará továrna, pak ji měli chvíli nějací asiati. Tam se to stalo a on tam Ray bývá, najděte si ho, třeba vám řekne víc." * * * Když ses dostal na místo, které bylo označeno adresou na lístku, vypadalo zhruba tak, jak sis představoval. Byla to stará šedivá budova a tam, kde opadávala omítka, bylo vidět cihly spojené maltou. Ne zase tolik typická stavba pro New York, hlavně díky velkým oknům, ale multikulturní vlivy a cizí přičinění je vidět všude, tak proč ne v architektuře? Budova působila opuštěně. Tys přesto věděl, že se zde pohybují bezdomovci a bezmála taky krysy velké jako boty. Smrděly tu odpadky a zatuchlina, ale klidně to mohlo být i blízkým kanálem. Hlavní dveře byly pečlivě zavřené, div ne svařené, taková situace se ale netýkala vedlejšího vchodu, i když vrata pro doplňování hned vedle byla taky dobře zabezpečena. Dvojkřídlé dveře byly kovové a pootevřené. Pod nimi byl stupínek pro vykládku zboží, zjevně to tu bylo přestavěné a nedokončené. Byly tu postavené dva barely, jindy v nich zřejmě hořívají noční ohníčky na zahřátí. Uvnitř vládlo šero.. a působilo to, kdybys nebyl upír, nebezpečně a strašidelně. Tedy krom všudypřítomných grafity.

Tamika de Reewes - 09. prosince 2011 21:04

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Rozhlížela jsem se po okolí, ale stále jsem nezahlédla nic co by mě asi fascinovalo, uchvátilo, prostě řečeno něco u čeho bych musela pozastavit svůj pohled. Panelák byl tichý jen pár oken svítilo, ale nevěnovala jsem pozornost co se kde děje. Doufala jsem, že vycítím přítomnost Nicka, ale ten byl asi ještě opravdu hodně naštvaný. Pootočila jsem hlavu směrem ke klubu a vlasy mi lehce zaplápolaly ve větru. Být tady lovec jsem mrtvá.. projelo mi hlavou varovně a zaslechla jsem zapísknutí, jako kdyby pískal někdo hned vědle mě. Upíří schopnosti mé lidské jen dokonalují, a tak můj pohled spočinul na čtveřici kluků. Vypadali vzhledově opravdu pěkně, ba jsem dokonce mohla říct, že skvěle, ale jejich chování a pach pití z jejich úst mi nebyl moc sympatický. Ledabyle jsem se směrem k nim usmála a doufala v nějaký zázrak, který by mi mohl pomoci od této skupinky blbečků. Nechci je zabíjet, protože myslím, že nemají v plánu mi dát pokoj. Blonďák jménem Bob mi byl celkem proti kůži a dala jen to i najevo lehkým otřesem celého těla. ,, Omlouvám se Bobe, ale na pivo moc nejsem radši jiné pití...´´ vykouzlo z mých úst aniž bych nad tím dlouho přemýšlela. Toto nebylo dobré, protože jsem věděla, že todle není mé pravé já a každou chvíli se po nich mohu lačně vrhnout. Druhý kluk, který promluvil hned po Bobovi, vypadal ale méně chutně oproti Bobovi. ,, I když myslím, že ...´´ zarazila jsem se v půlce věty a nakrčila nos. Div, že jsem nazavrčela potichu a nevycenila špičáky. Mokrý psy už zase jsem je cítila, ale bylo mi jasné, že tentokrát jsou mnohem blíž... Blíže než bych i já samotná chtěla a docházelo mi, že jako upír mám opravdu nepřátele, ale psy to nebudou. Za svými zády jsem slyšela kroky, které byly lehké a velice opatrné. Za čtveřicí kluků se také něco pohnulo a jájen musela rachle improvizovat, i když se mi z mých plánu zvedal žaludek. Pokud bůh existuje, ať mě teď ochraňuje, protože se jdu asi vítat se Smrtí.. řekla jsem si v duchu a nahodila škodolibý úsměv na Boba a jeho partu. ,, I když myslím, že vám by má společnost udělala radost, mám bohužel zde svůj osobní doprovod, který nemá rád, když se ke mě někdo plete. Že mám pravdu?´´ bála jsem se otočit, ale musela jsem, protože to byla jediná možnost jak se vymanit aspoň z jednoho vězení. Stál tam muž tak kolem dvaceti až pětadvaceti let. Byla z něj cítit jistá síla, že bych se nejradši schoulila do klubíčka a naříkala. Ždostně jsem se snažila najít jeho oči, ale svou tvář měl schvanou ve stíhnu, jako svou duši. avšak pochopil mé plány a mým směrem natáhl ruku. Bez jediného slova jsem svou ruku vložila do jeho dlaně a nechala se přitáhnout k jeho holému tělu. vypadalo to přesvědčivě, protože Bob a jeho partička se otáčela k odchodu a JEMU se vyhýbala pohledem a prohodily pár slov jako ve významu promiň. Stále jsem byla přitisknutá k jeho hrudi a cítila z něj čiré teplo, ale nepálilo, jen štípalo do mé dlaně, kterou jsem měla na místě kde bušilo jeho srdce. Ze strany kde zmizel Bob a jeho parta se vynořili další čtyři muži, též bez trička a pozorovali mě znechuceným pohledem a poté i nechápavě pohlédli směrem k NĚMU. Nedokázala jsem zvednout zrak od země, a tak jsem skoro i zadržovala dech ať nic nepromeškám. co po mě chcete?.. Ne to se ptát nebudu ... Chcete mě zabít? .. no to asi je jasný... v hlavě mi toho tolik znělo, že jsem sama nevěděla co dřív. přejel mi mráz po zádech a já se zachvěla v sevření vůdce smečky.

Phillip Preest - 11. prosince 2011 19:17

soukromá zpráva od Phillip Preest pro V očích se mi zableskne, když uvidím jeho reakci. Tak přecijenom něco víš. Nečekal jsem, že se rozpovídá až tak a ještě mi dá kontakt. Investice se více než vyplatila. Podívám se na papírek, který právě označil a zvednu ho. "Výborná spolupráce, děkuji." Kývnu na něj a rychlým krokem se vydám ven z baru. Při odchodu si krátce prohlídnu osazenstvo baru než zmizím venku. Těch 20 dolarů jsem mu nechal k dobru. Mohl bych si za to sice něco koupit, ale stačí lusknout prstem a budu je mít zpět. *** Celou cestu jsem měl dobrou náladu. Měl jsem kontakt a aspoň nějaké vyhlídky do budoucna. Náladu mi rychle zkazí pohled na dům, kde má kontakt žít. Nečekal jsem, že to bude něo takové. Být člověkem, tak tam nikdy nevlezu. Hnus a smrad, narkomani a kdo ví co ještě. Motorknu zamknu a helmu si vezmu sebou. Tuším, jak to tu chodí a než bych se vrátil, nebyla by tu, snad tu bude aspoň ta motorka. Pomalým krokem vyjdu směrem ke vstupu nebo aspoň k tomu co ho připomíná. Naštěstí je tu vedlejší vchod, kterým se tam snadno dostanu. No a co když je to past? Napadne mě to až potom co vstoupím dovnitř. Věřil jsem mu až moc, nicméně sám ví, jak by dopadl, kdyby nás podrazil. Zavrtím hlavou a vstoupím do budovy. Procházím jí celkem pomalým krokem, aby mi nic neuniklo...

Elizaveta Goroděcki - 21. prosince 2011 10:02

soukromá zpráva od Elizaveta Goroděcki pro Nechala jsem svoje pozadí, aby jej objala měkkost sedaček. Nesnášela jsem tyhle nóbl auta, do kterých si nemůžu ani pořádně sednout, protože mě pokaždé potahy vycucnou asi tak jako dítě bonbónek. Věděla jsem, že kdybych měla prachy, šly by do něčeho zásadnějšího, než do káry, kterou jsem nikdy nepotřebovala a potřebovat ani nebudu. Dokázala jsem vždycky cestovat tak, aby nakonec celá cesta vyšla rychleji a hlavně co nejlevněji. Nadechla jsem se a nechala ten smrad luxus proniknout do plic. Nesnášela jsem snobství - kurva a jak moc. Pokaždé, když jsem potkala někoho, kdo to dával jenom malinko najevo, měla jsem chuť mu vrazit svojí pěst až do chřtánu a vyrvat mu to pomyslné pozlátko ze srdce. Samozřejmě, že to bylo i z toho důvodu, že sama jsem peníze neměla a poslední dobou by se víc jak hodily. Žvýkla jsem do prostoru před sebe a nechala ruku, aby vyndala zbraň. Napětí těla jsem ponechávala neustále v pozoru, protože kdykoli jsem se objevila takhle v uzavřeném prostoru, mohlo se jednoduše stát, že bych přišla o hlavu - a to by bylo to nejbolestivější, co by se mi mohlo přihodit. Vyndala jsem zásobník zbraně, kterou jsem měla ukrytou na levém boku, zkontrolovala ho a zase jej zavřela s tichým cvaknutím, do kterého se smísila nějaká vážná hudba. Přišla jsem si díky tomu jako v nějakým béčkovým thrilleru. Schovala jsem ji zase nazpátek do kapsy pro zbraně a z beder vytáhla dýku, kterou jsem si připravila do rukávu. Nehodlala jsem riskovat - byť jenom trošku. Mírné zhoupnutí dopředu mi signalizovalo, že jsme na místě. Fajn, holka, lenošení skončilo, jde se do práce. Neměla jsem ráda, když mi někdo otevíral dveře. Přišla jsem si pak jako jedna z těch dámiček, který si neumí utřít ani zadek a potřebujou na všechno všechny, aby si náhodou třeba nezlomily čerstvě udělanou manikůru. Když se otevřely dveře, vyklouzla jsem ven tak prudce, div jsem nesejmula kravaťáka. "Dávej bacha." sykla jsem k němu a nechala si kapuci sfouknout večerním poryvem, jehož chladnost zastudila na tváři. Bez stínu v očích jsem si mohla tak líp prohlídnout vysokou budovu, ve který bylo podle cedule velké množství firem. Do oka mi padlo jméno jedné z největších - energetické. Že by si zrovna tahle najala mě? Představa, že bych stála v prosklený kanceláři a nechala na sebe zírat všechny možný kostýmáře, ve mně vyvolala pocit zadostiučinění. Bylo to ale málo pravděpodobné, protože firem tu bylo víc jak dost a taky si mě mohla najmout ta, která byla až vespodu a už z jména mi přidělovala prostě fanatický úkol. Z úst mi vyšlo tiché zaklení, když jsem vešla do kancelářské budovy a nenechala jsem se splynout s davem uvnitř - i kdybych se o to snažila, tak by to prostě asi jen tak nevyšlo. Na rozdíl od těch vyfintěných dvacátnicích, jsem já mužskému oku zas tak neladila. Tmavé přiléhavé kalhoty, pevné a vysoké boty bez nějakého klapání podpatků, kdysi bílé tílko a na vrch pytlovitá mikina tmavé barvy. Aby toho nebylo málo, hnědé vlasy, se mi nezkrotně kroutily podél snědé tváře, jako bych si je týden nečesala. A pak jsem pohledem zavadila o chlapa, který mě ráno otravoval s nějakým podpisem a jehož jsem vyprovodila skoro dobře mířeným kopancem do zadku. Povytáhla jsem obočí, nechala na tváři prosvištět kyselý výraz a velice dobře ignorovala jeho mávnutí. "Horší už to být nemůže." uteklo mi, když přispěchala na pomoc hnědovláska, vedle který jsem vypadala jako hadr na koště. Jenomže, omyl. Mohlo to být horší a taky bylo. Chlap s tim protivným úsměvem - Ježiši, pojde mu někdy ten úsměv, nebo se takhle ksichtí celý den?!- se zjevil před ženštinou a věnoval mi chvíli s ním, o kterou jsem nějak extra nestála. "Hele, chlap-" aniž bych snad něco stihla říct, skočil mi zase do řeči s tim, jak mi to sluší. Nutkání protočit panenky a vrazit mu loktem do pusy, jsem potlačila, protože bych na sebe upozornila víc - jestli je to vůbec ještě možný. Vzdala jsem se nějakýho dohadování s nim a namísto toho začala usilovně drtit žvýkačku mezi svými zuby. Prsty mi mezitim tepaly do ostří dýky, schovanou v rukávu, který přečuhoval i mojí ruku. Když jsme nakonec osamotili ve výtahu, nedokázala jsem odolat poznámkám, který se mi rojily v hlavě. "Staří známí? Tak říkáte ženský, kterou jste ráno otravoval s podpisem? Nebo je to jenom další taktika, jak na mě zírat? Nepochopim, jak někdo jako Vy, se prostě nenabaží pohledů na ženský tady a ostatní pak neatakuje v ranních hodinách."

Paní jeskyně - 23. prosince 2011 19:49
	Přeji Vám krásné Vánoce a pokud je neslavíte či nemáte rádi, tak alespoň co nejpříjemněji strávené volno! :)

Paní jeskyně - 26. prosince 2011 13:54

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Z jeho hrdla se ozvalo lehké zavrčení, kterému jsi nerozuměla. Jak se ale zdálo, ale ostatní ze smečky se uvolnili, byť byli stále připravení zasáhnout. Viselo to ve vzduchu, ale až za mlžným oparem, a to se dalo považovat za velký úspěch. Jeho stisk na tvém těle varovně, ale dost možná taky majetnicky, zesílil. "Jsi tady nová," měl příjemný hlas. Dobře by se u něj usínalo, ať by vyprávěl cokoliv. "Neviděl jsem tě. Měli jsme obavu, aby ses nepřišla nakrmit.. na teritoria se hraje už jen málokde, ale dáváme tady na to pozor. Nestojíme o potíže." Ostatní přikývli, občas se ozvalo lehké zavrčení. Přestože byla situace klidná, mnoha z nich jsi zkrátka a dobře vadila, což ti také dali brzy vědět. "Odejdi, nejsi tu vítána," ozval se vzhledově nejmladší. "Čpí z tebe smrt.." Pravdou bylo, že i tebe dost otravoval jejich puch. Jenže tys ho na rozdíl od nich nemusela čichat, protože krom k mluvení nepotřebuješ vzduch. Vůdce se odtáhl, ale tys pořád cítila, že i když trochu bojuje sám se sebou, máš ho ve své moci. Bylo to zvláštní, měl by být nejsilnější ze smečky, jenže.. má slabost pro ženy? Nebo snad.. pro upíří ženy? O světě, do kterého ses podruhé narodila, víš jen málo, ale najednou to dávalo smysl.

Paní jeskyně - 26. prosince 2011 14:23

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Smrad. Bordel. Oprýskané zdi. Nic, co by za to stálo. Dvě krysy, co se bleskurychle prohnaly kolem zdi. Pár bezdomovců – feťáků, co si zrovna připravovali dávku svého krátkého štěstí a spokojenosti. Šel jsi dál, pak jsi narazil na další dva. Chlapík odpovídal hrubému popisu, co ti dal majitel baru, ale tak taky mohl vypadat každý druhý. S ním tu byla nehezká ženská s operovaným patrem po rozštěpu. Stačilo pár vět a věděl jsi, že tu jsi správně. "No.. hm.. mně.. se moc nelíbí.. že bych.. já nevím.. řekl jsem to jemu, protože mu věřím.. jenže vám.. Víte, jak to je, kdo se moc ptá.. hmm.. moc se dozví.. a pak chcípne jak prašivej pes. Znal jsem.. jednoho takovýho..," chytil tě kolem ramen a vedl pryč od ženy, která bystřila uši. ".. dopad fakt zle.. Ale já vám to teda řeknu.. hmm.. Byl to chlap, upír.. teda, bylo jich víc. Upíři to byli všichni, na lovu. Nedělá.. se to moc často.. hmm.. občas ale někoho loví, někoho, kdo si myslí, že je lepší než oni. Upíři loví lovce, nebo lidi, nebo jiného upíry.. Hmm.. Byla to holka.. hezká, taková ta černě zmalovaná. Jak se jmenujou podle toho období.. barokníci?" tázavě vzhlédl, ale hned na to mávl rukou. Pak se bázlivě ohlédl kolem sebe, jestli nějaká prašivá krysa neposlouchá. "Ti dva byli upíři, sršelo to z nich.. ale ten jeden kumpán.. báli se ho. Byl tichej jako kočka, mrazivě vtipný.. slyšel jsem ho mluvit a ji taky, než ji zabil. Ona to měla bejt upírka, ale nevím, nezdála se.. možná lovec. Nabízel jí spojenectví, ale jako otroku. Spíš dohodu.. a ona mu řekla, že z něj nic necítí." Vážně se na tebe podíval. "Z každýho je něco cítit. Psy, smrt, chlad.. ale ne nic."

Tamika de Reewes - 26. prosince 2011 21:21

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Stále jsem sledovala a pozorně poslouchala co se děje kolem mě. Zavrčení za mými zády bylo slabé, ale přesto rázně po, kterém se smečka čtveřice kluků narovnala z lehkého přikrčení,k teré bylo asi přípravou k útoku. Byla to menší výhra, protože kdyby mě chtali zabít todle by se nestalo, takže jsem byla o trošku uvolněnější a možná to bylo poznat i na mém těle, které se jemně opřelo již jen do jednoho boku, přičemž se vyrýsovaly tvary mého těla. Potichu jsem sykla při pevnější stisku na mé paži a i u mého boku. Přišlo mi jako kdyby nechtěl ať na mě takto šahá někdo jiný. Bylo to majetnické, aneb že jsem jen jeho a nikoho jiného. Pokud se někdo o něco pokusí zaplatí za to, i když myslím, že totéž platilo i pro mě s pokusem o útěk. Chvíli jsem mlčela omámena jeho příjemným, hebkým hlasem, ale poté jsem se lehce otřásla a jen lehce přikývla. ,,Ano jsem nová, omlouvám se, že jste měli kvůli mě nějaké obavy, ale co se krmení týče..´´ cítila jsem zvednutí žaludku při přestavě co pro mě krpení je a zatřásla se mi kolena. Jednou rukou jsem se chytla kolem krku. ,, Budu vám znít vtipně, ale jsem upírkou asi dva měsíce, necelé. Od té doby jsem krev nepila, myslím tím lidskou krev. Přežívala jsem na ulici z krys, ale nemá to asi cenu zde říkat, protože tomu asi jak jsem již říkala nebudete věřit. Nechci vámdělat žádné potíže, jen řekněme můj učitel, pokud ho tak mohu nazvat mě nechal na vlastní pěst a já jen vyčkávám na jeho společnost.´´ řeknu jim po pravdě všechno a poté se jen ještě lehce usměji a sklopím zrak k zemi. ,, Opravu ještě jednou se omlouvám za tuto situlaci..´´ řeknu spíše potišeji směrem k vůdci smečky, který mě stále drží ve svém sevření. Při slovech nejmladšího se z měho hrdla ozvalo varovné zasyčení a držela jsem se ať se mi neobjeví ostré tesáky, ale mé oči zrudly a zvedl se mi horní ret při mém syčení na toho mladého chlapce, který si dovolil proti mě něco takového říct. ,,Pozor na jazyk mladej!´´zasyčím a nebýt držení jejich pána asi se po něm vrhnu, ale nemělo by to cenu, rpotože jich je početní převaha a ani já sama nedokžu tolik, rpotože svůj nový život ještě tolik neznám. I když ten kluk vypadá jak ubohé štěně radši se pomalu uklidním, přičemž mě jejich vůdce pomalu pouští ze svého sevřetí, i když se mu nejspíše asi nechce. Cítím jeho konečky prstů jak mi pomalu hladí paži a dotékají se mých boků. Přijde mi jako kdyby se musel vzdát svého nejcennějšího pokladu a také, že ho mám ve sv moci. Nevím čím, ale je to tak. Jen to malé štěně si vyskakuje, ale i ostatní členové smečky na mě kupodivu zajímavě koukají. Dotek vůdce se oddělil úplně, i když stále stál za mým tělem, přičemž, jsem chtěla opět dát ruku jemně směrem k němu avšak se otáhl a já si sama začínala uvědomovat, jak těžký je můj nový život, ale také že má pro mě spoustu výhod. Napadlo mě jen pár důvodů, proč by se mě dalo jako upírky vážit. Každá upírka je dokonalá a krásná, avšak né každá je ještě čistá a neposkrvněna. většina z nich své milence při sexu zabije, což já říct nemohla, sex nebo milování bylo pro mé tělo bylo něco čemu jsem nerozuměla, ale ostatní to z mého já asi cítili. Zahrajem si trošku nebezpečnou hru.. ozvalo se v mé hlavě a já insktiktivně zatla pěsti, tento hlas jsem neměla ráda. Nebyla jsem to já samotná, ale ten dravec, ta šlama, která byla ve mě. Cítila jsem pohlady všech vlků na mé napnuté tělo, které pomalu začínalo bolet z křečí, kvůli sepnutým svalům, jak moc jsem se snažila ovládat. Nicku, prosím.. pomoc.. vím, že jsem to přehnala, ale nyní.. já se bojím.. říkala jsem v hlavě vzkaz pro Nicka a naivně doufala, aspoň věřila, že se něco stane co by pomohlo se zbavit té ohavné bolesti.

Sergej Dragunov - 27. prosince 2011 12:50

soukromá zpráva od Sergej Dragunov pro Remember the feelings, remember the day My stone heart was breaking My love ran away This moments I knew I would be someone else My love turned around and I fell Ale drahá… přece bys nechtěla, abych den po dni seděl doma a díval se z okna ven. Něco dělat musím… něco jiného, než šoustání nezletilých chlapců a vytáčení mého otce, zamumlal jsem pobaveně, vědouc si jejího pohledu za má záda. Neznervózňovalo mne to – rozhodně ne tak moc, jako když sem tu byl poprvé. S ním. S rusovlasým šlechticem, který mi ukázal veškeré taje smrti, neboť sám byl jejím nejvěrnějším společníkem. Zrozen z jejího lůna a požehnán její nekonečnou svátostí, jejíž velikost si nikdo z nás nedokázal představit. Daroval jsem jí ještě jeden úsměv a pak se opřel o zeď vedle ní, přičemž jsem se k ní zdánlivě svůdně nahnul. Moc dobře znala mé choutky. A náš vztah… byl postaven na určitém přátelství – kdy ona nechtěla zabít mne a já ji netýral svěcenou vodou a kříži. Ne že by fungovaly. Ne tak, jako v hororových filmech. Uvolnil jsem prameny vlasů ze sevření uší a ty mi spadly elegantně do čela a tváře. Zlehka se dotýkaly její nemrtvé, bezděčně neuchopitelné postavy. Něco se děje? Nemyslím si, zakroutil jsem hlavou. Možná se slaví jen nějaký další hloupý mrtvolný svátek, o kterém oba nic nevíme. Pokud se něco děje, dřív nebo později se to stejně dovíme, je zbytečné naléhat. Co horšího, se nám může stát?, opáčil jsem a pak se narovnal, čímž jsem ukončil onu až téměř intimní, jiskřivou atmosféru mezi mnou a dávno mrtvou prostitutkou ze sedmnáctého století. Neil je moje nová práce. Kdybys o něm cokoliv v budoucnu zjistila… zaplatím ti za to, když mi to povíš, vždycky platím dobře – to duchové věděli. Proto mi čas od času tímto způsobem byli ochotní posloužit. Za náležitou odměnu. Ve světě smrti není nic zadarmo, jakkoliv groteskní se to může zdát. Co vlastně duchové potřebují… když už dávno nežijí? Své jméno. Nesmí být zapomenuto. Vědomí o jejich existenci musí být věčné. Be my bad boy, be my man Be my week-end lover But don't be my friend You can be my bad boy But understand That I don't need you in my life again Bohužel jí nebylo dovoleno uštědřit mi poznámku o mém vzhledu, neboť jsme byli přerušeni. Náhle. Nečekaně. Ale možná jsem to měl tušit. Jsem až příliš chutný, příliš lákavý… a občas po mě někdo chce i něco jiného. A ptám se po Smrti. Kdo jiný by se měl objevit, než Alain? Nesnášel jsem ho. Nesnášel jsem jeho bezkrvou přítomnost, ale byl jedním z nejdostupnějších zdrojů, co se týkalo napojení na podsvětí. „Angelika říkala, že tu dnes nikdo není,“ opáčil jsem na jeho slova. Překvapeně jsem pozvedl obočí – nebo jsem si na překvapeného alespoň hrál. „Copak ty tu. Sám? Nebojíš se,“ zaprovokoval jsem a pak se k němu otočil tváří v tvář. Byl ohyzdný. Nebo mně se takovým zdál. Ženy jako Angelika by pod ním sténaly rozkoší, kdyby jim věnoval sekundu svého času a drobet pozornosti. „Dnes jsi plný hloupých otázek, nezdá se ti? Možná nám už stárneš.“ Nedokázal jsem se udržet a být přátelský. Ne k němu. Nebylo to možné – něco uvnitř mne vždy protestovalo. „Chtěl jsem mluvit se Smrtí, ale možná bys mne mohl odvést spíš ke svému pánovi?“ Další důvod, proč tohoto skrčka nenávidět. Patřil rusovlasému a jako takový byl nedotknutelný, což mne vždy dokázalo vytočit – jen to pomyšlení na to. Netkvělo v tom, že bych snad žárlil – mé pokusy o to, cítit, vždy končili dosti krutým fiaskem. Byl jsem vůči rusovlasému jen trochu majetnický. Fascinoval mne. Už od první chvíle, kdy se zjevil na prahu dveří, se svou děsivou, přitažlivou tváří, chováním aristokrata – tak chladného a přitom… ach ano… přítulného – a ukázal mi, co vůbec dokážu. Vytrhl mne ze spárů bezmocnosti a dal mi směr, kterým bych se mohl ubírat. Síla bojovat. Tak to nazval. Platba byla tu noc snadná, přestože to pro mne bylo poprvé, kdy jsem používal takové platidlo. Mé tělo však bylo jeho svatyní. Tu noc a pak pokaždé, kdy jsem něco potřeboval. Nevěděl jsem toho o něm příliš. Narodil se před tisícovkou let, kdesi v dalekých zemích. Bojoval. Zabíjel. Ničil. A pak, když na bojišti umíral, si ho pro jeho krvežíznivost vyvolila sama smrt. Změnila mu jméno. Dala mu nesmrtelnost. Nedotknutelnost. Možnost tvořit své služebníky – jakým byl třeba i Alain. Možnost spasit někoho před smrtí, anebo jej do smrti ponořit. Kostěj. V Rusku se jej báli. Pro jeho krvežíznivost. Pro absenci srdce. Absenci? Nemyslím. Jen sebeovládání. You once made this promise To stay by my side But after some time you just pushed me aside You never thought that a girl could be strong Now I'll show you how to go on „Zaveď mne k němu.“

Aime - 02. ledna 2012 13:19

soukromá zpráva od Aime pro Pousměju se a pak opět promluvil. S pochopením přikývnu, asi prošla proměnou velice mladá a myslí si, že ji vše patří, včetně světa kolem ní. Je to jeho dcera? Všimnu si jeho náznaku polibku.. tyto gesta provádí někdo kdo mé době rozumí.. šlechtic? ? „Ano to je milé, i když jsem netušila, že má přítomnost způsobí takové pozdvižení“ Kouknu krátce na Aarena a v pohledu se objevilo zamyšlení. Proč mě sem vůbec pozval? A to stále jen nechá mluvit mě?„Nebojte, opravdu nemám v plánu se u vás usadit“ naznačím klidně obavy ječící slečny Sama rovněž vím, že nečekaná a dlouhodobá návštěva nemusí být příjemnou záležitostí. Plánuji se chvilku zdržet. odpovím popravdě a kouknu na Aaarena. Proč nic neříká?

Phillip Preest - 03. ledna 2012 23:44

soukromá zpráva od Phillip Preest pro Tak přecejenom je tady Nečekal jsem, že budu mít takový úspěch. Po nálezu prvních dvou individuí jsem to chtěl otočit, ale nakonec jsem šel dál. Pohled na ty dva je dost zoufalý a budu velice rád až vypadnu ven. Ani ho nemusím oslovit. Musí vědět víc než normální lidé, stejně jako barman. Pozdravím ho a vyptám se na několik základních otázek. Jsem rád, že se dál nemusím vyptávat a on pokračuje sám. Jenom přikyvuju a střídavě koukám na něj a ní než mě chytne kolem ramen a vede mě pryč. Mohl si to klidně odpustit. Doufám, že nebudu smrdět jako on. Zavrtím hlavou a vrátím se k tématu. Rozpovídal se opravdu hodně, nad moje očekávání. Bohužel to co mi říká na mě působí dost zmateně a neurčitě. "Kde jsi je viděl naposledy? Kontakt na ně nemáš?" Je to docela bláhová otázka, ale za zeptání opravdu nic nedám. "Nebo kontakt na někoho, kdo by měl. Někdo jako ty má určitě kontaktdy. Snažím se mu polichotit a poklepu si několikrát na kapsu, aby pochopil, že by to nebylo zadarmo. Jsem samozřejmě připravený na jakýkoliv podraz a případně zdrhnout co nejrychleji ven...

Paní jeskyně - 06. ledna 2012 23:21

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Tydle jsou prostě okoukaný," pokrčí klidně rameny a nepřestává se usmívat. "Často nejen okoukaný, ale teď už nemluvíme jen o mě. Co tu děláte? Kdo vás zavolal, hm? Měl jsem na vás pifku.. ale.. stejně mi to není jasné," vysekl další americký úsměv pana dokonalého. "Čichám čichám nějakou prasárnu..," dodal o něco méně přívětivěji. "Dělám tu už pěkných pár let, ale není mi jasný, proč si zvou lidskou holku. Víte vůbec, co tam nahoře je?" zase se usmál.. jenže to už po něm hrábla cizí ruka, on něco zahuhlal a pak ztěžka dopadl na zem. Byl to ten chlapík od auta, prý řidič. Když tu teď tak stál, vypadal spíš jako něčí gorila. Nebylo to ani dlouhé divadlo, protože se přihnali nějací chlápci, taky dost podobní gorilám, a odtáhli košiláka někam pryč. "Omlouvám se, madam. Nestává se často, aby naše hosty někdo obtěžoval," omluvil se zdvořile a ukázal k výtahům. Najednou zkrátka nebylo kudy utéct. * Výtah znovu cinkl až ve dvaatřicátém patře. Celou cestu tam hrála otravně vlezlá hudba, chlapík mlčel a tvářil se „profesionálně“. Nic víc. Strohé, divné, možná trochu děsivé. Ale kdo to má soudit? Třeba je zrovna tohle zkrátka a dobře normální, v takové společnosti. Chodba byla tichá. Byly tu několikery dveře, na zemi dlažba uprostřed změkčená červeným kobercem, který stejně jako občasně umístěná židle vypadal luxusně. "Tudy," vyzval tě a vedl dál. Nebylo tu toho moc k vidění. Vedoucí personálního oddělení, Zástupce vedoucího personálního oddělení, nic, nic, Personální archiv I., nic, nic, nic, dvojité dveře – neoznačené. Ani za nimi to nebylo nic moc, obyčejná pracovna, nepříliš používaná podle prachu na stole.. ale i tak za ním někdo seděl. A podobně jako tobě mu v první chvíli sjely oči k prachu na stole. Vládlo tu docela nepříjemné přítmí, ovšem jen v části místnosti – tam, kde seděl. "Vítejte, slečno Goroděcká," pozdravil tě ten mladý sympatický muž a s až neskutečnou opatrností se usmál. "Chvíli jsem měl obavy, ale jak vidím, nalákal jsem vás. Jaká je vaše cena?" Ve tváři byl bledý, rty jen tenké linky a oči byly tmavé, zřejmě tedy hněvé. Vlasy měl střižené na krátko, sčesané mírně do strany a na sobě měl padnoucí oblek.

Paní jeskyně - 07. ledna 2012 13:39

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Po tom, co jsi prozradila, že jsi ještě nepozřela lidskou krev se ozvalo společné obdivné zabručení. Vlkodlaci se po sobě podívali, jiní si prohlíželi víc tebe, než by se účastnili výměny všech těch významných pohledů. "Takže jsi neměla ani kapku? Nikdy?" zeptal se se zájmem onen mladý drzoun. "Jen zvířecí? A kde máš toho, kdo tě hlídá, hm? Nebo jsi na to přišla jen tak sama? Většinou se takoví seskupují, i když, to asi všichni. Pověz, je vás víc? Něco takového se.. nevidí každý den," pousmál se. Vůdce smečky ještě neomaleně nasál tvou vůni, ale pak mu ruka sjela do kalhot a on z kapsy vylovil mobilní telefon. Pousmál se, kývl a i s telefonem se vzdálil. Ostatní se uvolnili, někteří odešli, jeden se posadil, a dva ti zůstávali na blízku. "Víš, je to dar, snažit se být jiná," dodal mladík a na chvíli našpulil rty. "Vědět to dřív, nejsme tak nepříjemní. Jen je hlídáme. Lidé jsou hloupí, ničemu nevěří a když věří, je to sotva pár vteřin před jejich smrtí. A my nestojíme o to sem přitáhnout pozornost lovců, víš? Každý mrtvý s ranami na krku pro nás znamená problém, lovci už dávno nejdou jen po upírech." Poznali, že nejsi tak docela klidná, ale přesně určit tvé rozpoložení nedokázali. Snad i proto se stále drželi zpátky. "Bydlíš tu někde? Nebo jsi tu omylem?" vyzvídal dál. A tvá zpráva.. bylo to ve hvězdách, kterých nyní na nebi moc nebylo. Obloha zatažená mraky, chladný vánek, počasí tady bylo střídavé a nepříjemné. Nick nepřicházel, ale naděje neumírala. Třeba je daleko, třeba má sám potíže.. a možná na tebe jen kašle, kdo ví? Jenže i kdyby byl blízko, může to trvat. Trpělivost růže přináší, nebo ne? "Urazil jsem tě? Připadáš mi nějaká neklidná."

Tamika de Reewes - 07. ledna 2012 15:27

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Bylo mi zvláště, protože jejich pohledy se mi stále vpíjeli do obličeje, který bych nejradši schovala, avšak jsem jen mohla sklopit hlavu a necat vlasy spadnoutdo mého obličeje. ,,Můj učitel mi dal krev kterou vypil sám, aneb pila jsem jeno krev, rpotože jinach bych zde asi nebyla jak mi on sám řekl, ale jinak nikdy.´´ pohlédla jsem na mladého drzouna s lehkým úsměvem, ale již napnutým tělem, kvůli křečím. ,,Zvířecí krev co mi bylo též řečeno od mého učitele stačí k přežití, avšak nebudu mít sílu a ani nejaké své lepší schopnosti. Učitel říká, že upírů jako já moc není a žádného nezná, jsem prý první. Jinak nevím kde je můj hlídač, nepohodli jsme se v jedné věci, kterou nebudu rozebírat. Sama bych byla ráda kdybych nebyla jediná taková, avšak jak hlídač říká, většina nemá silnou osobnost se ovládat a propadne lidské krvi. Avšak také to není lehké se ovládat, ale nechci přijít o svojí lidskost, kterou v sobě ještě mám. Nevím zda-li to vy pochopíte, ale nevím co více vám k tomu říci.´´ řekla jsem jim po pravdě a lehce se otřásla, při vůdcovo nasátí mé vůně. Nepochopila jsem komu jde volat a trochu mě to děsilo, opět jsem se lehce otřásla a uslyšela onen hlas. Meleš samé blbosti, nevydržíš být dlouho silná, přemůžu tě... Vlkodlačí krev také není špatná, co tkahle trochu ochutnat? ozývalo se mi v hlavě jedovatý hlas, který mi vadil a já si zaryla nehty do dlaní. Nechtěla jsem podlehnout.. Nechci...Mám svou vůli a svou lidskost, tak mě nech být! dala jsem své mysli jasnou odpověď a poté pohlédla na smečku, která se rozdělila. ,,Dar?´´řeknu trochu naštvaně a cítím v sobě vztek.,, Nepřijde mi to jako dar, nechávat se mučit, ničit své tělo, kvůli ovládání. Nemáte ponětí jak to bolí..nevíte nic..´´ řekla jsem trošku naštvaně a cítila chvěni se kolen. Rychle jsem hledala místo kam bych se mohla jít posadit avšak nebylo kam a na zem se mi nechtělo. ,, Věřím, že s tím máte hodně rpoblémů, ale né každý upír zabíjí své objeti, někteří si vemou jen trochu krve a nechají je žít. Co se lovců týče a vše ostatního v našem světe toho moc nevím. Všechno je pro mě nové a můj stvořitel mi toho moc neřekl, avšak před lovci mě varoval, ale sama nevím co si o nich myslet, třeba zabíjejí jen když musí a nebo pro zábavu i to já nevím..´´ povzdechnu si a moje tělo se již uvolní. ,,Nemám přesný bydliště, avšak můj stvořitel by měl bydlet někde poblíž, i když si teď vůbec nedokážu vybavit kde.´´při vzpomínce na Nicka jsem opět trochu stiskla své pěsti. Byla jsem naštvaná sama na sebe co jsem udělala, že odešel, ale zase chránila jsem svou rodinu, nevím jestli to on pochopil. Tolik jsem toužila mít zase Nick po svém boku, protože jsem se začínala bát. chtěl jsem si jít lehnout, ale nevěděla kam zapomněla jsem všechno z návalu emocí. Nepřestávala jsem doufat v jeho příchod, stále jsem jen doufala a poté aklonila hlavu k neby. Dívala jsem se na ony krásné hvězdy. Netušila jsem co se děje, ale potřebovala jsem ho a po pravdě i chtěla mít u sebe. ,, Neurazil, jen trochu připomněl pár věcí, kterých lituji a sama nevím proč vám todle všechno říkám. Když jsem tak vzácná měla bych si informace o sobě samotné chránit a né je jen tak někomu říkat. Avšak neklidná jsem, protože mi přijde zvláštní, že najednou jste tak klidní jen díky tomu, že nepiju krev. ale budu se snažit vám věřit, pokud se to tak dá říct. ´´ odpovím jim a ohlédnu se směrem kam šel jejich vůdce. ,, Komu šel volat?´´ zeptám se trochu nervozně a opět cítím své napnuté tělo. Mám o sebe samotnou strach. Nicku! Prosím... Omlouvám se... prosím opět jsem posílala svůj vzkaz do temnoty a cítila se slabá a bezmocná.

Paní jeskyně - 07. ledna 2012 19:44

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Jo, moc bys to vykládat neměla, ale u nás je to v pohodě. Vidíš, aspoň víme co a jak.. Když nepiješ krev, je to prostě jiná situace. Nemusíme se bát střetu, proto jsme se uklidnili. I když teda nevím, jestli je dobré tomu věřit, protože jsem fakt nikdy nikoho takového nepotkal. Ale slyšet jsem o takových ne-krvesajích už slyšel," úsměv z jeho tváře ustoupil, když ses zeptala na telefonát. "Jo.. no, to nevím. Buď svý ženě nebo někomu známýmu. Nás je tu kolem víc, třeba tě taky zmerčili tak jim dává vědět co a jak," zazubil se. "Nebuď z nás nervózní. Nechtěl jsem se tě dotknout, ale vím, jací upíři jsou. Jdou nám po krku, protože bráníme lidi.. v takových případech je ostražitost zkrátka na místě. Takže bydlíš někde poblíž, jo? Mohli bychom projít pár bloků a naj-"

Nick Brent - 07. ledna 2012 19:45
	soukromá zpráva od Nick Brent pro "Tamiko!" neomaleně vtrhnu mezi ni a smečku, ale držím se přece jen od obou stran dál. Na to, abych zhodnotil situaci jsem měl příliš málo času. "Co se tu děje?" vyklouzne mi, ale je to špatná věta. Je čas velet. "Jdeme pryč. Hned. Kde máš své věci?"

Tamika de Reewes - 07. ledna 2012 20:30

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro ,,Pokud to je tak jak říkáš, nmám důvod vám nevěřit avšak, přeci jen další věci si nechám pro sebe, třeba své jméno.´´Pobaveně se usměji a poté kouká jak se mladíkovo pohled změnil a na jeho tváři není úsměv. ,,Hezký takže příště mě nikdo nebude chtit hned na první pohled zabít z vlkodlaků?´´ zasměju se a pohlédnu na ně již celkem uvolněně. ,, Kvůli obraně lidí jsem se dotkla svého hlídače..ale přeci jenom lidskost je silná věc..ano mylím, že někde poblíž, a co se procházení týče...´´ nestihla jsem dopovědět a již u mě byl Nick. Vypadal dost nasupeně a to i mě samotnou překvapilo. kdyby mi něco dělli neřeknu, ale vlkodlaci byli klidni nemusel být takto nepříjemný. ,,Neděje se tu nic, jen jsme si..´´nedopovím a hned mi přijdou rozkazy, trošku naštvaně se na něj podívám a potichu řeknu a jen naivně doufám že to snad vlkodlaci neuslyší.,, Nemusíš být nepříjemný, nic mi neudělali. Věci mám vzadu u lavičky..´´odpovím avšak i na jeho otázku a otočím se tedy dozadu směrem odkud jsem příjížděla taxikem a od lavičky si vemou svou tašku, kterou si hodí přes rameno.

Paní jeskyně - 08. ledna 2012 16:32

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Zasmál se. "Mládí. Chtěla by všechno a přitom neumí nic nabídnout, ani maličkost. Psí oddanost, ale jen pokud je po jejím. Nelámejte si s tím hlavu, nic jste nezpůsobila," a mávl nad celou situací rukou. "Zdržte se, jak dlouho jen chcete, jste vítána," jen co to dořekl, rozezněl se domovní zvonek. "Zvláštní," řekl, zvedl se a s tichou omluvou se vzdálil z místnosti. Teprve tehdy se Aaren očividně uvolnil, jako by ho celou dobu Alexandrova přítomnost nutila být ve střehu. Možná mezi nimi bylo něco, cos neviděla a necítila? Rivalita? Prostá nenávist? Opatrnost? Každopádně Alexander musel mít v téhle hře navrch.

Aaren - 08. ledna 2012 16:37

soukromá zpráva od Aaren pro "Když dovolíš, vezmu tě k sobě," pronesu a nepatrně si protáhnu krk. Šlo to lépe, než bych čekal, ale vím své. Nenechá to být, bude se pídit po její minulosti. Cítil jsem to z něj každým coulem své prokleté duše. "Do svých pokojů. Je tam více místa, než jak se může na první pohled zdát. Dům se táhne až dozadu, do zahrad, jen zepředu klame svým vzhledem. A prosím, kdybys měla pochybnosti o tom, proč zde zůstat, řekni. Nechci, aby ses cítila jako v kleci? Alexander umí být hodně přesvědčivý, co se takových věcí týče, i proto mezi námi panuje taková nálada, jejíž zbytky se tu ještě vznáší. Respektuji ho, jako vůdce, ale přesto mám výhrady," v podstatě se omlouvám. "K mnoha věcem, které se zde dějí. Přesto je to ale můj domov, území, na kterém se cítím nejlépe, alespoň prozatím." Vyšvihnu se z křesla na nohy a neznatelně protáhnu trochu ztuhlé svaly, upravím se a vyčkám, až Aime vstane. Bylo by neomalené vydat se příliš napřed. Takto jí alespoň mohu nabídnout rámě, vždyť i široké dveře v tomto domě k tomu nabádají, neboť se nemusíme být těsných prostor. "Není to nic okázalého," usměji se na ni a učiním krok kupředu, abych ji mohl vést. "Stále mne něco nutí přemýšlet, jak ti zpříjemnit pobyt v městě. Nutkání dumat nad tím, jestli jsi vůbec v naší společnosti spokojená. Myslím, opravdu spokojená. Zda-li bys nevzala za vděk raději hotelovým pokojem," dodám jednu ze svých obav, ke které bych rád slyšel její vyjádření, a otevřu nám dveře na chodbu, kudy se dá pohodlně projít ke schodišti do patra.

Paní jeskyně - 08. ledna 2012 18:19

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro "Koho? Upíry? Ti tu jsou každý den. Ale je.. ty na který se ptáš, ty jen jednou. Teda jednoho z nich párkrát předtím, ale ne tady. Jinde. Odtamtud jsme odešli. Kam se začnou stahovat, tam to není dobrý," sleduje klepání na kapsu a chápe moc dobře. "Ne. Žádný kontakty. Moh‘ bych se poptat, ale je to marný. Nikdo nic neřekne přímo, ale řeknou to jim.. a voni si tě pak najdou. A když se informujou, moc lidí na to dojelo. Zkus vlkodlaky. Ti maj zvědy taky všude a nejsou tak nebezpeční, ale já se s něma nestýkám. Jsou chudí," pokrčil rameny jako by nic. "Pojď. Ukážu ti to místo.. tady jí chytli.. a jeho taky. Nepomáhal jí, jen teda byl na špatným místě," chňapl tě za ruku a vedl bludištěm dávno vyklizených místností a chodbami s ozvěnami, až jste došli na malé docela tmavé místo, které ústilo ve velkou halu. Kdysi zřejmě výrobní. Ve zdech byly stopy po kulkách, tak i v podlaze. Několik rozmlácených oken, prach a špína. Jako všude kolem. U jedné zdi byly tmavé šmouhy. Nos ti okamžitě prozradil, že je to zaschlá krev – i tak voněla. Poblíž stály dvě vyhořelé svíčky. "Jak jsou ty svíčky, tam dostali jeho. Voni nebo ona, to se neví. A támhle-, ukázal asi dva metry od toho místa, tam zhebla ona. Odnesli si ji než vykrvácela. Možná teda žije, ale tam jí prostě dostali." Bylo to hnusné místo, to každopádně. Jenže tam, kde měla dívka zemřít nebylo nic. Vůbec nic. Zlomili ji vaz? Nebo je vážně ještě živá? "Byli tu poliši. Sebrali nějaké důkazy a šli. Už pár let nechápu, proč to ti chlápci dělaj. Oni se ani nesnaží to vyřešit. Mají pár výpovědí, kde si nechaj říct, že nikdo nic neviděl a uzavřou to. Vobčas se o to zajímá televize, ale těm taky stačí nějaký příběhy."

Nick Brent - 08. ledna 2012 18:39

soukromá zpráva od Nick Brent pro Zarazím se a probodnu Tamiku pohledem. Jsem zmatený, ale to se stává, když někdo není tak docela schopný používat jisté své schopnosti. "Měl jsem za to, že jsi potřebovala pomoct..," řeknu klidně se zvědavým pohledem. Periferně sleduju vlkodlaky. To jsem tak mimo, nebo tu prostě něco nehraje? Co se to sakra děje? Á, můj sladký bývalý živote, docela rád bych tě chtěl zpátky, i když to byla nuda. Přestanu se hrbit, jako bych chtěl útočit, a narovnám se. Kdybych si připadal jako idiot, je to jedna věc, jenže si tak nepřipadám a mám stále tendenci čekat, když přijde ono ALE, které změní situaci. Nakonec bych možná udělal líp, kdybych nešel domů, ale vážně se zastavil v nějakém baru. Neslyšel bych ji, ale taky bych tady teď nestál a nečekal na vysvětlení.

Tamika de Reewes - 08. ledna 2012 19:54

soukromá zpráva od Tamika de Reewes pro Sklopím hlavu k zemi, protože si uvědomuji, že přišel na mé zoufalé prosebné volání o moc. Nedošlo mi tolik věci a byla jsem hned protivná, nejspíše todle opravdu není mé pravé já a začínám ztrácet kontrolu nad svým tělem i nad svou myslí, což se mi vůbec nelíbí. A skousnu si radši nevinně svuj spodní ret a trochu smutně pohlédnu na Nicka. ,, Omlouvám se, i když nevím jeslti je teď na to ta nejlepší příležitost a pomoc potřebuji, ale..´´ kouknu po vlkodlacích a trochu se sama přikrčím, protože z toho co bych řekla by se to co jsem jim celou dobu říkala pokazilo. Podívám se mu do očí a opět jen doufá že opět uslyší mé myšlenky.Ale jde o to, že ten vetřelec v mém těle má hlad a mě to bolí. Ráda bych to asi i probrala jinde ať můžeš řvát jenom na mě a nestarat se o psi. pohlédnu poté opět k zemi ao otčím se přes rameno odkud přišel jejich velitel a z mého pohledu pochopil nejspíše sám, že už teď toho mám dost. Stačilo jedno potiché zavrčení a jeho smečka zmizela v oparu noci a on jen ke mě lehce pokývnul hlavou a poté se sám otočil k odchodu. ,,Nemužem jít k tobě? Tedy pokud mě tam ještě pustíš?´´ zeptám se ho s hlasem podobnému malému dítěti, které se bojí výprasku. Neumíš se poddat, dej mi své tělo a bude to lepší. Zvládneme i tohodle upírka, který jak tak cítím dle tvých citů se ti velice líbí.. ozve se jedovatý hlas opět v mé hlavě. Potichu zasyčím bolesti a chytnu se za spánky. Dej mi už pokoj! okřiknu jí zpátky a začínám cítit jak se mi třese celé tělo. Bomba, teď vypadám před Nickem jak chudinka. Jak dokonalé.. postěžuji si sama pro sebe a obejmu se sama kolem těla a třu si rukama po zádech, protože teď odejít si pro mikinu nemohu, dokud nedostanu aspoň nějakou odpověď.

Elizaveta Goroděcki - 08. ledna 2012 20:40

soukromá zpráva od Elizaveta Goroděcki pro Obočí se mi zhouplo při každým jeho slovu výš a výš, až jsem se divila, že nezmizelo pod vlasy. Jeho kecy o tom, co je a není okoukaný, si mohl nechat klidně pro sebe, jelikož jsem si na všechno udělala svůj vlastní názor a ten jsem taky momentálně praktikovala. Upřímně, když bych se postavila vedle ženských tady odsaď, mohla bych si rovnou kopat hrob. Jenomže, já tu nejsem kvůli tomu, abych posuzovala to, jestli se jim vzhledově vyrovnala či nikoli. Přivřela jsem oči a potlačovala mu narvat hlaveň až do krku, aby byl konečně už zticha. Rušil mě od mý práce, na kterou sjem se potřebovala soustředit, hlavně, když jsem byla mezi tolika lidmi. Na tak rušným místě se dá přijít o hlavu snadněji, než na střelnici. Mého zákroku s pistolí nebylo ale ani trochu zapotřebí, když ho popadl řidič a odtáhl ho razantně ode mě. Bez nějakých dalších řečí jsem nastoupila do výtahu, dlaní svírala svůj nůž pod rukávem mikiny a zhluboka se nadechovala, což ti nahoře podle slov Americkýho úsměvu Prsty jsem si projela vlasy, naposledy rozdrtila pečlivě žvýkačku o zuby a otevřela dveře, který byly na konci chodby. Nepříjemné přítmí, letmo zabydlená místnost, stůl s prachem a za stolem muž. Lehce jsem přimhouřila oči a nechala je zvyknout si na tmu, která byla posledními dny mým přítelem. Nebylo těžký si tak představit, jak ten chlap ve stínu asi vypadá a že očividně pochází ze stejný škatulky jako ty ženský dole. Nespokojeně jsem mlaskla. Ne, že by mi dělalo problém pracovat pro chlapy, ale občas jsem si přišla, že si ze mě osud dělá srandu a posílá mi do cesty života fešáky v takovýmhle provedení. Ámen krvi. Jeho hlas prořízlo napjaté ticho, který se o nás začalo nehezky lísat. Za tu dobu jeho krátkého proslovu, jsem držela drtivě gumovou část čepele a dávala si pozor, abych se ostří nedostalo k mojí kůži. Nebylo by zrovna příjemný prosekávat si cestu dolů... Nechala jsem špičku jazýčku, aby navlhčil mé rty. Pozdravu jsem se vyvarovala už z toho důvodu, že formálnosti mi utekly společně s pocitem viny za padající hlavy, a raději se zaměřila nad tím, jak nazval můj příchod. Razantním krokem jsem ukončila vzdálenost mezi mnou a stolem, o jehož desku jsem se opřela dlaněmi a setřela tak vrstvu prachu. Svůj pohled jsem zabodla do muže, který potřeboval moje služby a vrátila jsem mu úsměv plné ironie života. "Přijdu Vám snad jako nějaký čokl, kterýho sem dostanete za pomoci bifteku?" procedila jsem skrz zaťaté zuby a přimhouřila oči, "Ve Vašem případu - pořádně krvavýho." Nedalo mi to a dloubla jsem si s pořádnou vervou do jeho kousavýho stylu života. Více méně - pravda byla taková, že mě sem nalákaly za vidinou peněz. Takže měl svým způsobem pravdu, ale tu jsem mu nehodlala potvrdit. "Moje cena" protáhla jsem a koutkem oka střelila po tom bodyguardovi. Ze rtů mi unikl tichý a pobavené uchechtnutí. "Když po mě tolik toužíte, bude to víc, než dost. Předpokládám, že když už jste měl takovou snahu mě sem nalákat, že prachy nebudou největší problém na celý týhle prosbičce." naklonila jsem mírně hlavu na stranu, nechala si pro změnu spadnout stín do tváře já a letmo se od stolu zase odtáhla. "Platba je jednoduchá - půlka teď, půlka pak a to všechno do ruky. Nemusim Vás snad upozorňovat, že budete-li mít nějaký problém s dáním mi mýho dílu, vaše hlava poletí hned za vyraženými špičáky."

Aime - 17. ledna 2012 22:18

soukromá zpráva od Aime pro Alexander odešel a pak konečně Aaren promluvil. Zamyšleně po něm kouknu, bojí se ho? Nebo jen má před ním respekt. Jací vlastně oba jsou? Alexander má zvyky šlechtice . Do jeho pokojů? Hodí se to vůbec? Vzpamatuj se holka! Žiješ v jednadvacátém století.. tyhle věci se tady už vůbec ale vůbec neřeší. Pousměju se.„ Mám pro tebe návrh, probereme to v klidu nahoře“ vstanu a pak pečlivě poslouchajíc co mi říká, vykročím s ním. Zavěsím se do něj. Takže ano je v tom jistá rivalita.. Alexander je podle všeho zvyklý velet. Mlčky ho vyslechnu a nepřeruším ho dokud nevyjdeme nahoru. Zamyšleně po něm kouknu: „řekni mi.. proč tě to zajímá?“ zeptám se ho během chůze. Je to podivné.. známe se chviličku. Už nyní ale vím, že zde trvale zůstat nemohu, budu tady nejprve na návštěvě. Jsem zvyklá mít své soukromí a život a navíc by ta malá siréna vyletěla z kůže. Zatím však Aarenovi nic neřeknu, vyslechnu si co má na svém mrtvém srdci a co mi poví.

Paní jeskyně - 22. ledna 2012 20:09

MH: Abych se nějak vyjádřila k momentálnímu stavu.. Nevím, kdy napíšu. Tohle je obdoví stresu, špatné nálady a hlavně neschopnosti se soustředit.. k problémům školním, které se dají jakž takž vyřešit (stačí se naučit :D) se přidávají osobní, já mám pocit, že je toho na mně moc a čím dál víc prostě uvažuju nad tím, že tady se vším seknu, protože mě samotnou enbaví mé věčné sliby, jak se bude hrát pravidelně a pak se tak neděje. Na druhou stranu se mi to tu stále ještě nechce vyloženě zavřít. Takže tak.. omlouvám se.

Paní jeskyně - 30. ledna 2012 14:11
	Po více než šesti letech jsem se rozhodla jeskyni ukončit. Děkuji všem, kteří zde kdy hráli, protože mi pomáhali tvořit neskutečně velký svět, se kterým se sice loučí těžko, ale nadešel čas.. g.mess