Andor.cz - online Dračí doupě

Pán Jeskyně - 29. září 2009 19:42

Znáte ty legendy o bájné Atlantidě a podobně? Existovala! A společně s ní ještě jedno důležitější, tajemnější a zajímavější město. Maldervin. Po tisíce let jej všichni hledali a stále hledají. Poprvé se to povedlo před sto lety. Město se jako zázrakem objevilo a otevřelo brány novým obyvatelům a objevitelům. Nejdůležitější na celém Maldervinu byla a stále je chrámová knihovna. V dobách dávno minulých byla plná k prasknutí. Kam se jen člověk podíval, nacházel tisíce a tisíce knih, jež vypovídaly o celém vesmíru. A pomocí nich jste se mohli dostat do jiných světů. Teď je to však jinak. Obyvatelé podcenili varování a kvůli nim zbylo knih jen pět. Město opět na celé věky zmizelo, aby se objevilo právě nyní. Ruiny byly znovu opraveny a město se začalo pozvolna vracet k životu. To vše díky organizaci jménem Řád půlnočního měsíce, která se velmi zajímá o knihy z chrámové knihovny. A hlavně o to kam vedou. Do každé země byl vyslán posel, aby sehnal hrdiny, kteří jsou ochotni do Maldervinu vstoupit a rozluštit tajemství, která skrývá. Budete mezi nimi i vy?

Pán Jeskyně - 05. října 2009 20:22

Do Maldervinu jste dorazili až k večeru. Procházíte uličkami bílým kamenem světélkujícím i v noci a snášíte zvědavé pohledy těch pár obyvatel, kteří jsou v tuto pozdní hodinu ještě vzhůru. Někteří se vyklánějí z oken svých domů, jiné jste potkali na ulici a možná s nimi i mluvili. Když procházíte kolem jedné nově otevřené hospody, hosté si začnou něco šuškat a někteří i vstanou od svých stolů, aby si vás pořádně prohlédli. Ovšem vy se nenecháte ničím vyrušit a pokračujete dále. Cesta je jasná. Elysijské náměstí, kde máte schůzku s Řádem a poté si snad budete moci odpočinout po namáhavé cestě. Co vás na Maldervinu udivuje je to, že jeho ruiny byly nalezeny teprve před rokem a tato část města je již pomalu nádhernější než hlavní města vašich domovin dohromady. Působí to jako že původní budovy byly opraveny do původního stavu,což městu dodává starobylý vzhled. ovšem stále ještě nevíte o tom, že je to jenom část města, i když obyvatel je tu již dost. Řád má sídlo v pevnosti blízko knihovny pojmenované Citadela Nekonečna, ovšem tam vaše kroky prozatím nevedou. Když jste došli do samotného středu města,div jste neoněměli úžasem. Spatřili jste ji. Knihovnu věků nalézající se na Elysijském náměstí. Tak je toto náměstí alespoň označeno. A zdá se, že váš kontakt již dorazil. Přivítá vás postarší muž v tmavé robě a s přívěškem ve tvaru půlměsíce. Stejný znak má vytetován na čele. Zdravím vás. Následujte mne prosím do knihovny, kde si budeme moci promluvit. Jmenuji se Serkadios a budu vaše spojení s Řádem. Knihovna věků je obrovský 100m vysoký kruhový mramorový sál s několika budovami kolem. Střecha je prosklenná,takže sem dopadají sluneční paprsky. Knihovna je od spodku až do vršku naplněna regály s knihami. Ovšem ne takovými,které hledáte vy. Tyto všechny knihy byste nepřečetli ani za celý svůj život. Vás ale zajímá jenom středový regál, kde se nacházejí ony bájné knihy jiných světů. Serkadios vás zavede právě k tomuto regálu, kde se zastaví a vezme jednu z knih do rukou. Jak jistě víte, zavolali jsme vás proto, jelikož pro vás máme práci. Potřebujeme po vás, aby jste prozkoumali světy ležící v jiných dimenzích, kam se dostanete pomocí těchto knih. Při těchto slovech vám podrobně ukáže knihu držící v ruce. Je tmavě modrá a jakoby voní po mořské vodě. Řád se velice zajímá o jakékoliv artefakty ukryté v těchto světech, také by nás velice potěšilo, pokud by jste nalezli další knihy. Kvůli nechopnosti několika našich členů se tyto skvosty ocitly v ohrožení a jsou dočasně v rekonstrukci. Tyto se nám podařilo opravit. Co se týče odměny, ta vám jistě bude připadat více než dostatečná. platit vám budeme za informace a artefakty, případně za další věci, které byste nalezli. Také vás v rámci efektivity rozdělíme na dva týmy, v prvním týmu je slečna Calia Ventrue Ichaer, pan James William Niveau, pan Gabriel De Falco a slečna Rami von Delétry. Složení dalšího týmu začíná pan Luxor Nightcrawler, pan Eyrekr d Gothia a pan Sahe. Také se k vám přidá ještě někdo koho očekáváme. Po pronesení každého jména kývne hlavou na určitou osobu. Poté každému podá klíč. Jistě jste po dlouhé cestě unaveni. Každému jsme vám na náměstí přidělili dům, ve kterém můžete zůstat. jsem si jistý, že vám tam bude vyhovovat. Všechny jsou na tomto náměstí v okolí knihovny, na jmenovce je vaše jméno. Přeji vám dobrý večer. Poté vás vyprovodí ven a zamkne knihovnu.

Gabriel De Falco - 05. října 2009 20:35

Chvíli tam jen tak stojím a snažím se vzpamatovat z tak rychlého rozhovoru. ,,POkud můžu říct svůj dojem z této schůzky, je to jen pocit, ale zdá se mi, že nám toho řekl hrozně málo. Snad se dozvíme něco víc příště, protože tohle se mi ani trochu nechce líbit." Prohodím, zatímco sleduji reakce ostatních přítomných. Jak si tak přemítám nejde to nazvat ani společenstvím lidí. Tahle různorodou skupinku asi tenhle svět dlouho neviděl. Musím se nad touto ironií pousmát. ,,Já si jdu lehnout. Cesta mi dala zabrat. Jde někdo se mnou?" zeptám se spíše jen tak ze zdvořilosti.

Sahë - 05. října 2009 21:31

Dívám se skepticky, nedůvěřivě, s pohledem člověka, pro kterého je jakékoliv místo jen potenciální bitevní pole. Prohlížím si každý detail, ale ničeho se nedotýkám. Nejupřeněji a nejpodezíravěji se dívám na Eyrekra, ale mlčím. Až po chvilce řeknu: Co můžete dělat se svou nevědomostí, pane de Falco? V mém hlase není ani stopa ironie. Pořád se upřeně a nepřátelsky dívám na Eyrekra a ještě než mi Falco odpoví, odejdu směrem ke svému domu.

Eyrekr d´Gothia - 05. října 2009 21:48

Žasnu nad krásou města a knihovny samotné. Chvíli se rozhlížím s tlamou dokořán než si uvědomím ze je to neslušné a raději se pořádně zaposlouchám do slov starce. Při pohledu na modrou knihu se mi rozbuší srdce ÁÁÁÁ voda to je můj živel prohodím potichu abych nerušil staříka. Pane Falco myslím ze prozatím čím méně víte tím lepe pro Vás ještě by jste mohl sebrat nohy na ramena jak je u Vás lidí zvykem a hodím na něj nepřátelský úsměv. Porozhlídnu se po téhle „slezině“ která se tu sešla Dámám se ukloním a Pánům kývnu na rozloučenou …. Odcházím. Když vejdu do svého domu, vejdu do velké vstupní haly ve které je krásná fontána zdobena mořskými pannami a voda stříká za všech možných i nemožných uhlu.Někdo si dal záležet …prolétne my hlavou.V přízemi je i malá kuchyně schovaná za pevným závěsem a ještě menši sklad plny surovin na přípravu jídla. Kruhovýma schodama ze dřeva se dostávám do dalšího patra, v němž jsou dva velké pokoje a koupelna. Jeden je stroze vybavený skříněmi,stolem a také v neposlední řade i velkou dubovou postelí. Druha je nejspíše společenská, místnost s krbem ,pohodlnými křesly a konferenčním stolem a také to je jedinej pokoj který má ozdoby i na stěnách v podobě maleb krajiny rozličných velikosti …. Z krbu krásně hřeje ohen. Vejdu do ložnice sundam brněni a odložím všechen naklad který sebou nesu ,hodím přes sebe hábit z hrubé vlny a jdu se do koupelny trosku očistit

Calia Ventrue Ichaer - 06. října 2009 09:33

Konečně, po sáhodlouhém cestování,které pro mě nebylo vždy příjemné, protože jsem naneštěstí musela cestovat i ve dne, jsem dorazila k cíli. Pokračuji po cestě a vnímám pohledy lidi i jejich šepot. Samovolně se narovnám a pokračuji nevzrušeně dál. Tolik energie kolem.. Je hodně zvláštní, že ho objevili teprve nedávno, vypadá to, jako by tu byl snad pořád a stále, ale ne, prostě to město opravili a vypadá tedy honosně a starobyle. Ze všech koutů na mě začíná dýchat minulost dávných dob…Pokračuji dál, elegantními kroky do středu města a vydechnu úžasem. Tak tohle je opravdu…nádherné a okouzlujíc, dech beroucí..majestátní..Knihovna věků. Všimnu si, že už nejsem sama kdo tu čeká na kontakt, který je podle všeho tady, zamířím tedy vyrovnaně k ostatním a prohlédnu si ho, všimnu si jeho znaku půlměsíce, ale rozhodně ho nijak nekomentuji.Vyrazím dle jeho pokynů do knihovny, zvědavá, co nám poví. Knihovna je opravdu veliká, mramorová a…nádherná, tedy až na to sklo, kterým sem padají paprsky, všude tolik knih, kolik by bylo třeba životů, kolikrát bych se musela vrátit, abych je přečetla všechny? Uprostřed jsou ale nejzajímavější objekty, knihy světů, proto tady jsme, knihy, díky nimž se dá podle příběhů cestovat jinam. Vědoma si počínání průvodce, začnu opět pečlivě poslouchat. Takže se máme pomocí těchto knih přenést jinam. Do jiného světa, který bude naprosto odlišný, vrátíme se vůbec? Chtějí i donést něco z tohoto neznámého světa, vonícího mořskou vodou, ale neudělá to nějakou paseku? Je správné tyhle věci přenášet? V zamyšlení nakrčím čelo a stále poslouchám. Rozdělila nás do dvou skupin, pohledem přejedu nyní své spolupracovníky a krátce přikývnu. Přijmu malý klíč a pak jen pronesu k němu.Děkuji, myslím, že tohle je výborný nápad. Uvidíme se tedy..ráno. odpovím a vykročím ven. Potřebuji si odpočinout, i když je mi jasné, že spát nebudu moci. V malém domku si tedy rozbalím své hodinářské náčiní a dlouho si hraju s vymýšlením a sestrojováním hodinek. Nakonec ale zalehnu a podaří se mi usnout.

Gabriel De Falco - 06. října 2009 17:15

Nevraživost ostatních ,,lidí" mi nepřijde nijak opoctatněná. Vetšina z nich vypadá, že ani neví co je to boj a snaží se mě osočit ze zbabělosti. Nad těmito poznámkami se musím jen usmát. Kolik jsem už takových potkal? Deset možná víc. Kde se teď nalézají....? Nepřipadá mi to směšné. Je mi jich líto a v noci se budu modlit, aby bůh provázel jejich kroky, když v mích šlepjejích spěchá jen smrt. Proto na jejich poznámky nijak nereaguji, jen bezmyšlenkovitě zakrouím hlavou. Nevipadá, že by měl kdokoli ze společníků zájem o společnost a tak se vydám do domu, jnež mi byl přidělen. Až nyní si mohu pořádně odpočinout a uvědomit si do jaké sem se to dostal situace. Nemám strach z jiných ras, ale spolupráce s upíry mi opravdu nepřipadá nejlepší. Ano jsou sice strážci přes noc, ale kdo si může být jist, že se spánek v jejich společnosti nepromění v srmt. Doufám, že si dali záležet s jejich výběrem a dokážou se ovládat. Únava z dlouhé cesty na mě doléhá stejně jako tyto obavy. Cítil bych se bezpečněji snad mimo město než zde. Shodím ze sebe zbroj, tu přehodím přes židly. Darovanou zbraň od mého přítele, jenž tvrdil, že je to jeho nejlepší kus a že jiný již asi nikdy nevykove aspoň ne tak dobrý, já si nikdy nemyslel, že si Katanu zasloužím, si dám pod polštář, tak, abych na ni dosáhl a mohl ji okamžitě vytáhnout, široký meč schovám pod postel a dýky si nechám tam kde jsou. Až pak se uložím ke spánku.

Rami von Delétry - 06. října 2009 20:22

Když dorazím ke skupině dobrodruhů tak si je jen letmo prohlížím a pak se věnuji člověku, který nás vede do obří knihovny.. Úžasle se rozhlížím a přitom poslouchám co povídá náš kontakt... Pak rozdává klíče od domů... Vezmu svůj klíč a potichu odcházím... Když vejdu do domu jen si oddychnu a rozhlédnu se...Zamířím rovnou do společenské místnosti kde si sednu do křesla a pozoruji oheň v krbu..Přitom pozorování ze sebe sundám zbroj a šavle..Dýky nechávám kolem pasu... Zase si sednu a koukám do ohně... Jak je to dávno co sem takle mohla pozorovat oheň v takovém krásném klidu...Mmmmm jak nádherné ticho...

James William Niveau - 07. října 2009 10:23

Maldervin – příchod Úplně v zadu a téměř neslyšně následuji naší velkou skupinu tímto okouzlujícím městem.Letmo pozoruji vše okolo ale zas příliš velkou pozornost tomu nevěnuji.Zvědaví lidé na nás koukají jako na cvičené opice co přijeli s cirkusem. Jak ale koukám na ostatní spolucestovatele napadá mě jedno: Nejen opice.... Zachovávám si klid i když málokdo by byl v klidu cítit na sobě pohledy všech kolemčumících. Maldervin – knihovna Pokud jsem se až do teď tvářil nezaujatě a vůči všemu okolo lhostejně tak jediný pohled na knihovnu stačil k celému přetvoření mého výrazu.Fascinovaně si prohlížím vše co mohu až na okamžik zapomenu nálsedovat ostatní. Doženu je právě včas abych slyšel od onoho Mesíčníka vše co říkal ovšem ne vše co m stačilo. V řeči zmíní i naše jména načež po vyslovení mého lehce kývnu.Je to můj zvyk a ačkoli nemám složité jméno hodně lidí ho komolí. Převezmu od něj klíč a porozhlédnu se po těch co byli zmíněni společně se mnou jako tým 1. Maldervin – rozchod, u mě Evidentně nejsem jediný kdo je nespokojen s málem informací.Lidský muž z našeho týmu se ozval ale já se nijak nevyjadřuji.Nadhodím lhostejný výraz vůči všem a raději pomalými kroky směřuji ke svému sídlu. Hmmm jsem unavený? Nejsem? Toť Hamletovská otázka... říkám si vduchu a nenápadně pozoruji kam směřují kroky ostatních. Vejdu dále a stáhnu ze sebe dlouhý černý kabát který si hned pověsím. Sice jsem měl v plánu někoho provokativně navštívit ale nakonec z toho sejdu a hodím tělo na pohovku ve svém hnízdečku. Chvíly přemýšlím nad těmi ostatími ale nakonec mě myšlenky na ně tak znudí až mě unaví a já usínám.

Luxor Nightcrawler - 10. října 2009 12:21

Příchod do Maldervinu Cítím se trochu nervozním ale naopak jsem i nesmírně vzrušený a napjatý.Zvědavé pohledy lidí jenž mě neustále pozorují občas oplatím úsměvem ale jinak se je snažím ignorovat. Pokračuji spolu s ostatními cestovateli po nádherně zdobených ulicích a po očku si prohlížím svoje budoucí spolubojovníky.Inu rozhodně bude veselo.Mihne se mi hlavou a zpozorním jakmile narazíme na kontakt od řádu který nás zavede do samotného srdce Maldervinu.A to Maldervinská knihovna která je vskutku mnohem větší než jsem si kdysi myslel. Poté co nám onen přítel Serkadios řekne několik stručných informací a rozdělí nás do skupin se každý odebereme do svého doupěte."Brzy nashledanou přátelé.Nechť nad vámi hvězdy bdí."Řeknu na rozloučenou a už se nemohu dočkat až si konečně trochu odpočinu. Můj "brloh" S klapnutím zámku otevřu dveře a vejdu do svého domku kde to zavání příjemným teplem.Konečně něco lepšího než smradlavá přikrývka a tvrdá zem.Pomyslím si a přejdu do svého pokoje kde si odložím své věci. Svůj velký obouruční meč položím spolu se zbrojí a ostatními věcmi do jednoho z rohů místnosti a své dvě dýky včetně jednoručního mečíku uložím na malý stolek poblíž postele.Poté už se jen natáhnu na postel a oddám se ničím nerušenému spánku.

Pán Jeskyně - 10. října 2009 13:06

Maldervin - Ráno Jakmile vyjde slunce nad obzorem, probudíte se ze svých podivných snů a začnete se připravovat na svou první výpravu. V noci jste snili o podivných a vzdálených světech, které navštívíte. Vysoká věž vypínající se až nad oblaky, malý ostrov uprostřed zátoky, les plný podivných světýlek, chodby se zamřížovanými otvory... a plno dalších, které jste nepochytili. Jakmile dojdete do knihovny, Serkadios již zde na vás čeká v místnosti ze včerejška, se dvěma novými členy. Na stole uprostřed jsou umístěny dvě knihy. Jedna je ta, co vám ukazoval včera, tmavě modrá s vlnkami hýbajícími se na deskách a nápisem Elredon. Druhá je fialová, pokrytá zářícími znaky a názvem Věž Armanda. Vítejte. Doufám, že vaše první noc v tomto městě byla příjemná a s ubytováním jste spokojeni. Teď však již začíná práce. Předně bych vám měl představit vaše nové druhy. Godrog Drant se připojí k týmu jedna, Aaron de Griss zase k týmu dva. Doufám, že si budete rozumět. Pro začátek jsme vybrali dva menší světy. Tým jedna půjde do Elredonu, tým dva do Armandovi věže. Co se týče druhého světa, některé části věže jsou nepřístupné, snad se vám je ale podaří najít klíče, ať již tam nebo někde jinde. Přes knihy se do jiného světa dostanete, když otevřete knihu a položíte ruku na obrázek. Vše v určité vzdálenosti se přenese, proto se přenos provádí v určitých místnostech. Ukáže rukou na dvě dveře vedoucí do prázdných místností. Zpět se dostanete, když přijdete na místo, kde jste se objevili a položíte ruku na znak. Takových míst je více, takže nemějte strach, že zabloudíte. Pusťte se tedy do práce. Poté odejdete podle týmu do přenosové místnosti.

Gabriel De Falco - 10. října 2009 13:20

,,Počkat, počkat!" Pozvednu hlas dřív než se nás stařík zbaví. ,,Neměli by sme vědět do čeho se to ženeme? Ocenil bych kdyby ste byl tak laskav a o ,,našem" světě nás lépe informoval. Co nás čeká, s jakými lidmi se setkáme, pokud to vůbec budou lidé. podívám se na ostatní členy mé skupiny ,,Nechcete mi snd říct, že sme první co se do tohodle světa vydávaj, že ne?" Nenávidim akce o nichž vím tak málo, něco tu smrdí. Možná v očích svých společníků budu vypadat jako někdo kdo se bojí, ale tohle neni strach a navíc nijak mi na tom nesejde. Opatrnost, která se mi již mnohokrát vyplatila mě vede k položení těchto otázek. Je lepší když si o vás myslí, že jste srab, než pak ležet kvůli nevědomosti pod hlínou. A informace bývají nejlepší zbraní tam kde nepomůže ani meč. ,,Jaká je tam aspoň politická situace, na co si máme dávat pozor?"

Aaron de Griss - 10. října 2009 13:33

Maldervin - knihovna Zaujmu velice arogantní postoj a v očich mi žhnou plameny zvídavosti a vzteku zároveň. Na tom něco bude, tady kolega je sice asi z druhé skupiny než já, pokud se správně pamatuji, ale o svém světě ví zhruba stejně ajko já o tom svém. Jedinné co známe je název dimenze do které máme jít a nic víc. Oni alespoň vědí,že budou v jakési věži, my nevíme ani tohle! Udělám krok vpřed a rozpřáhnu tlapy(ruce). Myslím, že my dva mluvíme za obě skupiny, když vás žádáme o více informací o tom kam jdeme. Lehce se předloním a snažím se v sobě uklidnít naburcovaný vztek. Po pár vteřínách se mi ho povede přemoci a umírněně se ukloním. Slabým tónem dodám... Všichni víme,že máme hledat knihy v neznámu,jen basme rádi slyšeli alespoň obecnou definici toho našeho neznáma. Zdvihnu se z úklonu a udělám opět krok zpět.

Pán Jeskyně - 10. října 2009 13:51

Ano, chci vám říci, že jste první, kdo do těch světů vstupuje. Tedy první, kdo to tam v celé prozkoumá. Jediné informace o všech těchto světech jsou pouze z obrazů v knihách. Co se týče politické situace, pochybuji, že takovými věcmi se ve věži tyčící se nad oblaky a v malém, podle všeho neobydleném ostrově uprostřed oceánu budete muset zabývat. Většina světů je totiž v podobném stavu, jako býval Maldervin. Neobydlená.

Luxor Nightcrawler - 10. října 2009 15:26

Vzhůru do neznáma Kruci jsem tak nervozní.Bůhví co nás dnes čeká.Mihne se mi hlavou a zvednu se z postele.Ihned přejdu ke svým věcem a začnu se oblékat.Na hruď si nahodím svoji šupinovou zbroj,na ruce chrániče předloktí a nohy mi chrání jen plátěné kalhoty a náholenice.Budu si muset brzy konečně pořídit něco lepšího.Jen s tímhle si později určitě těžko vystačím.Pomyslím si a připevním svůj mečík s dýkami ke svému opasku.Svůj velký obouručák vezmu i s pochvou rovnou do ruky a připevním si ho k zádům až později.Než vyrazím k shromáždišti pojím trochu chleba a sušeného masa. "Zdravím přátelé.Omlouvám se že jdu pozdě."Řeknu už zdálky a poklusem se zařadím ke svému týmu do kterého mimo jiné připadnul další člen mé krve. Dorazím akorát když Serkadios začne vysvětlovat kam půjdeme.Hmm takže do tajemné věže.No to bude tedy zajímavé.Pomyslím si a pozoruji fialovou knihu do které naše parta vejde.Jakmile Serkadios skončí se svým proslovem zamířím rovnou ke dveřím odkud se přemístíme a nějak nevnímám nesouhlas ostatních o malých informacích. "Ty světy jsou skoro staré jak svět sám.Je hned jasné že tam nebude hned nějaká civilizace."Prohodím hlasitě a trochu pochybuji že mě někdo vůbec slyšel."Nicméně chcete vedět co nás tam čeká?Tak to pojďte zjistit.Podíváme se tomu na zoubek."Dořeknu svá slova a vstoupím do přenosové místnosti.Jo rozhodně bude veselo.Až moc veselo.Pomyslím si v duchu a upevním si konečně svůj meč k zádům kde mi bude vadit v pohybu mnohem méně než u pasu.

Sahë - 10. října 2009 16:53

Přenosová místnost Bez většího zájmu poslouchám Serkadiův proslov i zděšené a zmatkující výkřiky pana de Falco. No co, někdo musí být první, proč ne my? Co ten de Falco vůbec čekal, když do toho šel? Turistické letovisko? Je zbytečné se před bojem hádat o nesmyslech. Raději si prohlížím přenosovou místnost a knihu a snažím se z toho pohledu vytěžit co nejvíce informací. Poté zkontroluji svou výzbroj. Zdá se v pořádku. Jsem v podstatě připraven.

Calia Ventrue Ichaer - 10. října 2009 18:20

Začátek cesty do neznáma Proberu se a zívnu, za chvíi začne svítat. Jak to vím? Prostě..to vím, je to součást reflexu, který mi byldán. Vyhrabu se energicky na nohy a pustím se o upravování svého zevnějšku, potom se rozhlédnu po svém vybavení, zbraně, i svou sadu na montáže hodinek si sbalím, k tomu nějaký ten prázdný flakonek, kdybych našla nějaký zajímavý vzorek, psací potřeby, případně nějaké občerstvení. Nakonec se celá skryju pod pláštěm a vyrazím do Knihovny. Vejdu tiše dovnitř, mé kroky se rozléhají docela hodně, ten blonďák tu už čeká.. A postupně přicházejí ostatní. Poslouchám co nám povídá a rozhlédnu se pak po dalších účastních mého týmu..Jedna věc mě však zarazí, jestliže je to neobydlené a nikdo tam nebyl, tak odkud je tam ta věž a vůbec? Ono správně to asi má znít, bylo dávno obydleno.. Pokrčím rameny a nakonec sebejistými krůčky vykročím do místnosti, která nás má přenést do daného světa. Tam si když tak sednu na podlahu a počkám na ostatní, protože si myslím, že bude nejlepší, když tím projdem společně.

Aaron de Griss - 10. října 2009 19:33

začátek cesty Pravou tlapu si položím přez břicho a jemně se ukloním na důkaz vděku za odpověd a bezeslov vyrážím směrem k místnosti za svým druhem. Ten mizera zřejmě nepochopil,že pozice krvežíznivého je v naší partě už obsazena. Pozoruji jak si Luxor nasazuje svůj meč a prohlížím si ho. Naše rasa žije narozdíl od ješterů samotářsky,ne v tlupách. Proto vždy když se zkříží cesty dvou tygrů lovců,tak k sobě chovají velikou úctu i touhu soupeřit se svým protějškem. Protentokrát budu nucen spojit své síly s druhým tygrem, což děláme neradi. Vidina odměny za splněný úkol je ale pro všechny kolem tak silná,že na osobní zájmy zapomínají a půjdou do toho.Ještě ale určitě příjde chvíle, kdy vnitřní rozzbroje výjdou napovrch. Začnu dělat to co lovec před lovem dělat musí, zkontroluji si výbavu před vstupem do portálu. Na hruď si upevním pořádně svou prošívanou zbroj z tuhé kůže.Kolem pasu mám koženou bojovou suknici.Dále mám en náholenice a náloketnice. Jsem ozbrojen tak abych byl co nejvíce pohyblivý a mrštný. Přez prsa si připnu popruh s pár vrhacími tesáky a šurikeny.U pasi mám váček s tekutým jedem z rulíku,kterým mohu při boji potřít ostří a soupeři tak způsobit pěkné mdloby. Na záda si připevním kopí a do rukou si vezmu své birami,mou halvní a nejoblíbenější zbraň. Zkontroluji jestli mám i všechny ostatní osobní věci ve své kožené brašně.( Trocha sušeného masa, pochodně , sada jehel,nití a obvazů, měch s vodou, přikrývka, pár věcí pro základní hygienu, pár kousků hliněného nádobí, křesadlo a pár dalších drobností nebo osobních předmětů) Vše je na svém místě. Ostatní mezitím zvolna přecházejí do místností i když někteří ještě urovnávají pár drobností s naším průvodcem. Netrpělivě se oblíznu a prohlédnu si výzbroj svých ještěřích druhů (prosím dotyčné o popis) a vcházím do místnosti za Luxorem. Dva tygři,dva ještěři...nesmíme těm slizkejm potvorám dát prostor,aby nám přerostli přez hlavu. Nadhodím do prázdna k Luxorovi dokud jsem v místnosti sami a dívám se směrem ven k na zybtek naší skupiny jak míří k nám. Protahuji si během toho končetiny abych byl zahrátý až nás to vyhodí nadruhé straně.Štěstí přeje připraveným a já nehodlám otálet.

Eyrekr d´Gothia - 10. října 2009 22:13

Když mě probere ranní svit sluníčka ihned mi dojde že jsem zaspal. Ksakru do prčic první den a už jsem prospal více než dost. Rychle na sebe hodím svoji černou koženou zbroj (kyrys,chrániče nohou a rukou) za opasek si dam meč a do rukou kopí pres to vsecko na sebe hodim hnědý plášt z hrubé bavlny. Do batohu naházím vše potřebné (křesadlo,pergamen a psací potřeby, dostatek jídla a vody,obvazy,a lano pro případ nesnází) Doběhnu klusem zrovna v době kdy Pan de Falco kńourá. Omlouvam se ze jdu pozdě nejak jsem to neodhad, uklonim se staříkovi.Koukám ,že pan de Falco zase roní slzy jako želva co se da cekat od člověka …. Pokud stařec dovolí prohlédnu si obrázky v knize o svetu do kterého máme jit a napíšu si par poznámek do pergamenu (orientační body, zajimavosti). Jdu do místnosti „teleportace“ …další chlupáč ve skupine čím to ze s nama nejde zadnej zubatej technokrat prohodim k Sahemu tise ….

James William Niveau - 11. října 2009 18:06

Maldervin – u mě další den Vstávám ještě před úsvitem.Ostatní jak tuším jsou ještě v říších snů a já tedy nemám důvod pospíchat. V klídku a pohodě se usadím a vezmu k ruce svůj svatý meč který jsem ukradl paladinovi když jsem se potuloval v noci mezi hřbitovní a chrámovou čtvrtí jednoho města.Jeho smůla že se mnou chtěl měřit síly. Rukou lehce přejedu po čepeli a když vidím že mám ještě čas vytáhnu si vše potřebné a meč vyleštím.Poté se začnu chystat na cestu do knihovny. Veškerá má zbroj je z černé kůže.Sice se dá snadno probodnout ale když jsem dost rychlý tak se k tomu nikdy nikdo nedostane. Meč si připnu na záda a přes to pak dám na sebe ještě černý kožený kabát který zakrývá většinu meče kromě jílce a ozdobné hlavice s křížem. U pasu mám tesák pro případ nouze a kdyby byla nouze ještě větší mám jednu dýku v botě a druhou v rukávu. Takto připraven vyrážím do knihovny. Maldervin – knihovna Nečekám dlouho...po chvíly dorazí i upíří spolubojovnice z našeho týmu a za nějakou chvilku dorazí i ostatní. Samozřejmě měsíčník tu byl dříve než já a ani by mě nepřekvapilo kdyby tu stál celou noc.Vypadá na to. Když dorazí většina soudruhů spustí zase sůj dlouhý monolog ve kterém nám představí dva nové přírůstky s tím že ten opravdu velký a drsný připadl k nám. Skvělé....ork,kočka,člověk a dva upíři...my sme ale sestava.Bude zázrak když se nepovraždíme navzájem Pomyslím si a doposlouchám výklad našeho seznamovatele. Když domluví a chce odejít náš človíček opět začne mluvit. I já jsem rád informovaný ale nač pokládat další zbytečné otázky když náš milý společník své obavy a dotazy vyjádřil za nás všechny? Vyčkám co mu Mesíčkovec odpoví a poté se odeberu do určené místnosti. Maldervin – místnost určena k teleportaci Zde jak je vidno je pouze Calia.Naše milá upírka která snad ještě ani nepromluvila. Zdravíčko... Pokusím se začít konverzaci a usadím se naproti ní vyčkávajíc příchod našich společníků v očekávání že si dlouhou chvíly spestříme alespoň malým seznámením.

Pán Jeskyně - 11. října 2009 19:10
	Ještě moment. řekne Serkadios a zadívá se do pergamenu doposud ležícího na stole. Dopustil jsem se jednoho omylu. Godrog Drant má být v týmu 2. Tímto se vám omlouvám.

Calia Ventrue Ichaer - 12. října 2009 10:05
	Sedím na podlaze a v tu chvíli on vstoupí, další člen našeho týmu, s blond vlasy. Pečlivě si ho prohlédnu...hm..docela ujde, napadne mě, postava není moc svalnatá,ale vychrtlý taky není..třeba by stál za hřích a pobavení. Pousměju se Ahoj odpovím rovněž na pozdrav.

Rami von Delétry - 12. října 2009 14:24
	Nový den Probudím se v křesle u krbu, rozhlédnu se a usoudím že bych měla jít...vezmu si věci a vyrážím do knihovny kde už značná skupinka dobrodruhů čeká... Když vejdu tak jen kývnu hlavou na pozdrav a poslouchám..

James William Niveau - 13. října 2009 08:33
	Teleportační místnost - čekánmí na Gabriela Pozoruji jak upírka reaguje a také se pousměji. Jak to tak vypadá naše výprava bude zajímavá.....ostrov.....neměli nám do týmu přihodit aspoň jednoho plaza? Zeptám se s pobavením. (V případě že Rami přišla k nám také jí kývnu na pozdrav) Upírka pěkná....jak jí mám ale sakra zaujmout? Pomyslím si rozčílen sám na sebe ovšem navenek to nedávám najevo.

Calia Ventrue Ichaer - 13. října 2009 14:14

Čekání v místnosti Nebo aspoň lo´d či bílou velrybu.. odpovím na oplátku a usměju se. Opravdu docela ujde, až na ty vlasy co má jako žárovka..Pousměju se na něj a nakloním hlavu na stranu. Někdy může být čekání docela příjemné, i když nikdo neví co nás na tom ostrově čeká a potká. Každopádně, je to aspoň příležitost k seznámení. Co se mě týče, tak doufám, že tam nebude moc vedro a všichni se vrátíme. pronesu potom už tišeji a zamyšleně.

Gabriel De Falco - 13. října 2009 16:33

Následuji ostatní do místnosti kde bychom se měli teleportovat, smířen s reálitou. pro uklidnění si pobrukuji svou oblibenou píseň, jenž byla mím nezdařilím pokusem o poezii, ale vždy si s ní vzpomenu na krásné časy, jenž následovali poté co sem jí napsal. ,,Bloudím pod noční oblohou, Nemohu najít důvod, důvod toho všeho, Stalo se to tak rychle a já nechápu. Zapálil jsem za sebou všechny mosty, Nikdo mě neměl znát, vidět. Najít! Světlo hvězd svítilo mi na cestu nocí, Kterou kráčím sám jen se svým černým, Pomalu mě sžírajícím svědomím. V tomto šeru se nacházím protože jsem ublížil, Dostalo se mi odpuštění, ale já si odpustit nedokázal Stranou od lidí žít sem chtěl, nikomu ublížit již vícekrát. V tom mě oslepilo něco, něco co jsem znal, Ale přes to doufal, že zapomněl. Zář tak intenzivní, že i přes zavřená víčka, Jsem viděl tu krásu od níž jsem nemohl odtrhnout zrak, I když můj rozum mě před tímto obrazem varoval, Svůj pohled odvrátit, jsem nedokázal. " Polovině písně se náhle raději přeruším, vešel sem do místnosti někdo z přítomných by ji mohl zaslechnout. Nevím jak na tom sou upíři a kočky se sluchem, natož takové ještěrky....

Pán Jeskyně - 14. října 2009 19:43

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Armandova Věž Jakmile se k vám přidá i Godrog, Luxor otevře knihu a zadívá se do ní. Uvidí obraz představující jakousi vnitřní zahradu, uprostřed níž je fontána. Kolem dokola jsou vysoké zdi a jediný východ je přes otevřenou bránu, na kterou se obrázek zřejmě soustřeďuje. Jakmile se Luxor obrázku dotkne, vše kolem zmizí a krajina z obrázku teď je všude kolem. Zahrada je zřejmě v dobrém stavu, brána vede na menší nádvoří, kde jsou vchody do něčeho, co kdysi sloužilo jako spižírna, do knihovny a obrovská brána vedoucí do neméně obrovského sálu.

Pán Jeskyně - 14. října 2009 19:43

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Armandova Věž Jakmile se k vám přidá i Godrog, Luxor otevře knihu a zadívá se do ní. Uvidí obraz představující jakousi vnitřní zahradu, uprostřed níž je fontána. Kolem dokola jsou vysoké zdi a jediný východ je přes otevřenou bránu, na kterou se obrázek zřejmě soustřeďuje. Jakmile se Luxor obrázku dotkne, vše kolem zmizí a krajina z obrázku teď je všude kolem. Zahrada je zřejmě v dobrém stavu, brána vede na menší nádvoří, kde jsou vchody do něčeho, co kdysi sloužilo jako spižírna, do knihovny a obrovská brána vedoucí do neméně obrovského sálu.

Pán Jeskyně - 14. října 2009 19:43

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Armandova Věž Jakmile se k vám přidá i Godrog, Luxor otevře knihu a zadívá se do ní. Uvidí obraz představující jakousi vnitřní zahradu, uprostřed níž je fontána. Kolem dokola jsou vysoké zdi a jediný východ je přes otevřenou bránu, na kterou se obrázek zřejmě soustřeďuje. Jakmile se Luxor obrázku dotkne, vše kolem zmizí a krajina z obrázku teď je všude kolem. Zahrada je zřejmě v dobrém stavu, brána vede na menší nádvoří, kde jsou vchody do něčeho, co kdysi sloužilo jako spižírna, do knihovny a obrovská brána vedoucí do neméně obrovského sálu.

Pán Jeskyně - 14. října 2009 19:43

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Armandova Věž Jakmile se k vám přidá i Godrog, Luxor otevře knihu a zadívá se do ní. Uvidí obraz představující jakousi vnitřní zahradu, uprostřed níž je fontána. Kolem dokola jsou vysoké zdi a jediný východ je přes otevřenou bránu, na kterou se obrázek zřejmě soustřeďuje. Jakmile se Luxor obrázku dotkne, vše kolem zmizí a krajina z obrázku teď je všude kolem. Zahrada je zřejmě v dobrém stavu, brána vede na menší nádvoří, kde jsou vchody do něčeho, co kdysi sloužilo jako spižírna, do knihovny a obrovská brána vedoucí do neméně obrovského sálu.

Pán Jeskyně - 14. října 2009 19:43

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Armandova Věž Jakmile se k vám přidá i Godrog, Luxor otevře knihu a zadívá se do ní. Uvidí obraz představující jakousi vnitřní zahradu, uprostřed níž je fontána. Kolem dokola jsou vysoké zdi a jediný východ je přes otevřenou bránu, na kterou se obrázek zřejmě soustřeďuje. Jakmile se Luxor obrázku dotkne, vše kolem zmizí a krajina z obrázku teď je všude kolem. Zahrada je zřejmě v dobrém stavu, brána vede na menší nádvoří, kde jsou vchody do něčeho, co kdysi sloužilo jako spižírna, do knihovny a obrovská brána vedoucí do neméně obrovského sálu.

Pán Jeskyně - 15. října 2009 16:30
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Elredon Jakmile se tam všichni nasoukáte, James otevře knihu. Naskytne se vám pohled na terasu velkého sídla, odkud je výborný výhled na moře. Jakmile se obrázku dotkne, vaše okolí se změní na to z obrázku. Stojíte na té terase a za vámi se tyčí obrovské majestátní sídlo. Vchod do něj je otevřený. Před vámi vede cesta na pláž.

Pán Jeskyně - 15. října 2009 16:30
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Elredon Jakmile se tam všichni nasoukáte, James otevře knihu. Naskytne se vám pohled na terasu velkého sídla, odkud je výborný výhled na moře. Jakmile se obrázku dotkne, vaše okolí se změní na to z obrázku. Stojíte na té terase a za vámi se tyčí obrovské majestátní sídlo. Vchod do něj je otevřený. Před vámi vede cesta na pláž.

Pán Jeskyně - 15. října 2009 16:30
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Elredon Jakmile se tam všichni nasoukáte, James otevře knihu. Naskytne se vám pohled na terasu velkého sídla, odkud je výborný výhled na moře. Jakmile se obrázku dotkne, vaše okolí se změní na to z obrázku. Stojíte na té terase a za vámi se tyčí obrovské majestátní sídlo. Vchod do něj je otevřený. Před vámi vede cesta na pláž.

Pán Jeskyně - 15. října 2009 16:30
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Elredon Jakmile se tam všichni nasoukáte, James otevře knihu. Naskytne se vám pohled na terasu velkého sídla, odkud je výborný výhled na moře. Jakmile se obrázku dotkne, vaše okolí se změní na to z obrázku. Stojíte na té terase a za vámi se tyčí obrovské majestátní sídlo. Vchod do něj je otevřený. Před vámi vede cesta na pláž.

Sahë - 15. října 2009 19:13

soukromá zpráva od Sahë pro Armandova věž Rozhlížím se, s největší opatrností, a snažím se najít každý detail, který by mohl k něčemu vést. Všímám si i druhů květin. Proč je to tady tak udržované? Nebo spíš... jak to tu může být tak udržované? Zachovávám naprosté ticho. Prohlédnu si pečlivě i fontánu a výzdobu na ní a architektonický styl staveb. Zkouším odhadnout dobu, před níž byly postaveny, a dobu, po jakou nádherná zahrada rostla a pustla. Proč jsou ty vchody otevřené? Ještěříma očima pátrám po sebemenších známkách toho, co se tu mohlo odehrát a před jakou dobou. Nevypadá to tu moc opuštěně... řeknu pomalu a tiše, s pedantickou výslovností, jako bych chtěl zkusit, jak zvuk na tomto světě vůbec zní. Zhluboka se nadechnu. Pomalu přejíždím "dlaní" po prostém, nezdobeném jílci své šavle, netasím ji ale. Celkově vzato se necítím nějak zvláštně, přihlédnu-li k tomu, že jsem právě odcestoval do jiného světa. Přemýšlím, co by bylo nejlépe prozkoumat jako první. Kniha má být v knihovně... ale proč to tu vypadá tak udržovaně? Zahraju si na pana Falca. Podíváme se napřed kolem, nebo rovnou půjdeme navštívit pána domu?

Sahë - 15. října 2009 19:13

soukromá zpráva od Sahë pro Armandova věž Rozhlížím se, s největší opatrností, a snažím se najít každý detail, který by mohl k něčemu vést. Všímám si i druhů květin. Proč je to tady tak udržované? Nebo spíš... jak to tu může být tak udržované? Zachovávám naprosté ticho. Prohlédnu si pečlivě i fontánu a výzdobu na ní a architektonický styl staveb. Zkouším odhadnout dobu, před níž byly postaveny, a dobu, po jakou nádherná zahrada rostla a pustla. Proč jsou ty vchody otevřené? Ještěříma očima pátrám po sebemenších známkách toho, co se tu mohlo odehrát a před jakou dobou. Nevypadá to tu moc opuštěně... řeknu pomalu a tiše, s pedantickou výslovností, jako bych chtěl zkusit, jak zvuk na tomto světě vůbec zní. Zhluboka se nadechnu. Pomalu přejíždím "dlaní" po prostém, nezdobeném jílci své šavle, netasím ji ale. Celkově vzato se necítím nějak zvláštně, přihlédnu-li k tomu, že jsem právě odcestoval do jiného světa. Přemýšlím, co by bylo nejlépe prozkoumat jako první. Kniha má být v knihovně... ale proč to tu vypadá tak udržovaně? Zahraju si na pana Falca. Podíváme se napřed kolem, nebo rovnou půjdeme navštívit pána domu?

Sahë - 15. října 2009 19:13

soukromá zpráva od Sahë pro Armandova věž Rozhlížím se, s největší opatrností, a snažím se najít každý detail, který by mohl k něčemu vést. Všímám si i druhů květin. Proč je to tady tak udržované? Nebo spíš... jak to tu může být tak udržované? Zachovávám naprosté ticho. Prohlédnu si pečlivě i fontánu a výzdobu na ní a architektonický styl staveb. Zkouším odhadnout dobu, před níž byly postaveny, a dobu, po jakou nádherná zahrada rostla a pustla. Proč jsou ty vchody otevřené? Ještěříma očima pátrám po sebemenších známkách toho, co se tu mohlo odehrát a před jakou dobou. Nevypadá to tu moc opuštěně... řeknu pomalu a tiše, s pedantickou výslovností, jako bych chtěl zkusit, jak zvuk na tomto světě vůbec zní. Zhluboka se nadechnu. Pomalu přejíždím "dlaní" po prostém, nezdobeném jílci své šavle, netasím ji ale. Celkově vzato se necítím nějak zvláštně, přihlédnu-li k tomu, že jsem právě odcestoval do jiného světa. Přemýšlím, co by bylo nejlépe prozkoumat jako první. Kniha má být v knihovně... ale proč to tu vypadá tak udržovaně? Zahraju si na pana Falca. Podíváme se napřed kolem, nebo rovnou půjdeme navštívit pána domu?

Sahë - 15. října 2009 19:13

soukromá zpráva od Sahë pro Armandova věž Rozhlížím se, s největší opatrností, a snažím se najít každý detail, který by mohl k něčemu vést. Všímám si i druhů květin. Proč je to tady tak udržované? Nebo spíš... jak to tu může být tak udržované? Zachovávám naprosté ticho. Prohlédnu si pečlivě i fontánu a výzdobu na ní a architektonický styl staveb. Zkouším odhadnout dobu, před níž byly postaveny, a dobu, po jakou nádherná zahrada rostla a pustla. Proč jsou ty vchody otevřené? Ještěříma očima pátrám po sebemenších známkách toho, co se tu mohlo odehrát a před jakou dobou. Nevypadá to tu moc opuštěně... řeknu pomalu a tiše, s pedantickou výslovností, jako bych chtěl zkusit, jak zvuk na tomto světě vůbec zní. Zhluboka se nadechnu. Pomalu přejíždím "dlaní" po prostém, nezdobeném jílci své šavle, netasím ji ale. Celkově vzato se necítím nějak zvláštně, přihlédnu-li k tomu, že jsem právě odcestoval do jiného světa. Přemýšlím, co by bylo nejlépe prozkoumat jako první. Kniha má být v knihovně... ale proč to tu vypadá tak udržovaně? Zahraju si na pana Falca. Podíváme se napřed kolem, nebo rovnou půjdeme navštívit pána domu?

Sahë - 15. října 2009 19:13

soukromá zpráva od Sahë pro Armandova věž Rozhlížím se, s největší opatrností, a snažím se najít každý detail, který by mohl k něčemu vést. Všímám si i druhů květin. Proč je to tady tak udržované? Nebo spíš... jak to tu může být tak udržované? Zachovávám naprosté ticho. Prohlédnu si pečlivě i fontánu a výzdobu na ní a architektonický styl staveb. Zkouším odhadnout dobu, před níž byly postaveny, a dobu, po jakou nádherná zahrada rostla a pustla. Proč jsou ty vchody otevřené? Ještěříma očima pátrám po sebemenších známkách toho, co se tu mohlo odehrát a před jakou dobou. Nevypadá to tu moc opuštěně... řeknu pomalu a tiše, s pedantickou výslovností, jako bych chtěl zkusit, jak zvuk na tomto světě vůbec zní. Zhluboka se nadechnu. Pomalu přejíždím "dlaní" po prostém, nezdobeném jílci své šavle, netasím ji ale. Celkově vzato se necítím nějak zvláštně, přihlédnu-li k tomu, že jsem právě odcestoval do jiného světa. Přemýšlím, co by bylo nejlépe prozkoumat jako první. Kniha má být v knihovně... ale proč to tu vypadá tak udržovaně? Zahraju si na pana Falca. Podíváme se napřed kolem, nebo rovnou půjdeme navštívit pána domu?

Pán Jeskyně - 15. října 2009 21:55

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Věž Ááá, hosté. Již dlouho mne nikdo nenavštívil. Uděkejte si pohodlí, nemusíte se bát, nic vás zde nezraní... alespoň v téhle části. Tato slova vyjdou z úst stařeny, která se rázem objevila na nádvoří. Má na sobě oblečenou fialovou robu a opírá se o hůl z dubového dřeva s magickým světýlkem kroužícím kolem vrcholu. Ukazuje vám na prostřený stůl uprostřed zahrady, který tam jistě předtím nebyl. Na stole jsou tři láhve vína a sklenice. Uprostřed seskví obrovská mísa přetékající ovocem a zeleninou, zřejmě plody zahrady. Pojďte, posaďte se. Již sem pár takových jako jste vy přišlo, ovšem intervaly mezi jejich návštěvami byly dlouhé... Myslím, že vám mohu o tomto místě říci více, stejně jako jim. A nebojte se, nic z toho není otrávené. Na důkaz toho vezme z mísy jablko a s chutí se do něj zakousne.

Pán Jeskyně - 15. října 2009 21:55

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Věž Ááá, hosté. Již dlouho mne nikdo nenavštívil. Uděkejte si pohodlí, nemusíte se bát, nic vás zde nezraní... alespoň v téhle části. Tato slova vyjdou z úst stařeny, která se rázem objevila na nádvoří. Má na sobě oblečenou fialovou robu a opírá se o hůl z dubového dřeva s magickým světýlkem kroužícím kolem vrcholu. Ukazuje vám na prostřený stůl uprostřed zahrady, který tam jistě předtím nebyl. Na stole jsou tři láhve vína a sklenice. Uprostřed seskví obrovská mísa přetékající ovocem a zeleninou, zřejmě plody zahrady. Pojďte, posaďte se. Již sem pár takových jako jste vy přišlo, ovšem intervaly mezi jejich návštěvami byly dlouhé... Myslím, že vám mohu o tomto místě říci více, stejně jako jim. A nebojte se, nic z toho není otrávené. Na důkaz toho vezme z mísy jablko a s chutí se do něj zakousne.

Pán Jeskyně - 15. října 2009 21:55

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Věž Ááá, hosté. Již dlouho mne nikdo nenavštívil. Uděkejte si pohodlí, nemusíte se bát, nic vás zde nezraní... alespoň v téhle části. Tato slova vyjdou z úst stařeny, která se rázem objevila na nádvoří. Má na sobě oblečenou fialovou robu a opírá se o hůl z dubového dřeva s magickým světýlkem kroužícím kolem vrcholu. Ukazuje vám na prostřený stůl uprostřed zahrady, který tam jistě předtím nebyl. Na stole jsou tři láhve vína a sklenice. Uprostřed seskví obrovská mísa přetékající ovocem a zeleninou, zřejmě plody zahrady. Pojďte, posaďte se. Již sem pár takových jako jste vy přišlo, ovšem intervaly mezi jejich návštěvami byly dlouhé... Myslím, že vám mohu o tomto místě říci více, stejně jako jim. A nebojte se, nic z toho není otrávené. Na důkaz toho vezme z mísy jablko a s chutí se do něj zakousne.

Pán Jeskyně - 15. října 2009 21:55

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Věž Ááá, hosté. Již dlouho mne nikdo nenavštívil. Uděkejte si pohodlí, nemusíte se bát, nic vás zde nezraní... alespoň v téhle části. Tato slova vyjdou z úst stařeny, která se rázem objevila na nádvoří. Má na sobě oblečenou fialovou robu a opírá se o hůl z dubového dřeva s magickým světýlkem kroužícím kolem vrcholu. Ukazuje vám na prostřený stůl uprostřed zahrady, který tam jistě předtím nebyl. Na stole jsou tři láhve vína a sklenice. Uprostřed seskví obrovská mísa přetékající ovocem a zeleninou, zřejmě plody zahrady. Pojďte, posaďte se. Již sem pár takových jako jste vy přišlo, ovšem intervaly mezi jejich návštěvami byly dlouhé... Myslím, že vám mohu o tomto místě říci více, stejně jako jim. A nebojte se, nic z toho není otrávené. Na důkaz toho vezme z mísy jablko a s chutí se do něj zakousne.

Pán Jeskyně - 15. října 2009 21:55

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Věž Ááá, hosté. Již dlouho mne nikdo nenavštívil. Uděkejte si pohodlí, nemusíte se bát, nic vás zde nezraní... alespoň v téhle části. Tato slova vyjdou z úst stařeny, která se rázem objevila na nádvoří. Má na sobě oblečenou fialovou robu a opírá se o hůl z dubového dřeva s magickým světýlkem kroužícím kolem vrcholu. Ukazuje vám na prostřený stůl uprostřed zahrady, který tam jistě předtím nebyl. Na stole jsou tři láhve vína a sklenice. Uprostřed seskví obrovská mísa přetékající ovocem a zeleninou, zřejmě plody zahrady. Pojďte, posaďte se. Již sem pár takových jako jste vy přišlo, ovšem intervaly mezi jejich návštěvami byly dlouhé... Myslím, že vám mohu o tomto místě říci více, stejně jako jim. A nebojte se, nic z toho není otrávené. Na důkaz toho vezme z mísy jablko a s chutí se do něj zakousne.

Aaron de Griss - 16. října 2009 16:16

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro Věž - zahrada Jakmile se octnu v zahrdě v nitru naší věže okamžitě se přikrčím k zemi a znehybním.Očima šátrám po okolí po sebemenší podezřelé věci a tygří sluch běží na 110%,aby zachytil jakýkoli hluk z okolních místností a varoval mne před blížící se hrozbou. Nesnáším tuhle zatracenou magii,běhá mi z ní mráz po zádech,kčertu co tu vůbec dělám? Ta místa vždy vypadají zezačátku takhle mírumilovně a pak se z toho vyklubě pěkně krvavá mela.Tyhle místa co vypadají na první pohled jako svatostánek nesnáším... Zrovna když se chystám narovnat a konstatovat nahlas,že místo je bezpečné se kus od nás z čistajasna objeví stařena s magickou holí a chvilku na to i stůl. Opět se střelhbytě přikrčím.Birami mám na rukou a jsou připraveny k použití.Z takto přikrčené polohy jsem schopen jedním rychlým skokem dosáhnout soueřova hrdla s naprostou přesností,ale setrvávám v klidu a vyčkávám. Vím totiž,že útočit na mágy je sebevražda i když to vypadá,jaky by byli na lopatě. Jako bych to neříkal, rajská zahrada a najednou bum,něco se semele... Když nás osoba vyzve k hostině a nabídne své rady,mírně se uvolním,ale stále pátrám v okolí sluchem po nepřátelích,zrak ale nespustím z oné stařeny. Pomalu se přesouvám ke stolu a dávám si pozor abych jí zůstal čelem.Sluch říká,že okolí je bezpečné tak dojdu až k jedné z židlí a až dorazí i ostatní,tak se usadím,ovšem až poté co nás k tomu vyzve hostitel.Bezeslov čekám na reakce ostatních a upřeně hledím na stařenu připraven skočit kdyby se něco dělo. Pcha,ovoce a zase ovoce,takhle pořádná kýta,to by bylo něco.....jablkem můj tygří žaludek neukojíš.

Eyrekr d´Gothia - 16. října 2009 16:42

soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Věž-příchod Po tom co se objevíme v zahradě se oklepu jakoby zimou fuj tak ty přenosy budu nesnášet procedím mezi zuby a reflexivně vytáhnu své kopí pro případ nebezpečí. Pomalu se rozhlížím a sleduji okolí. Hmm zahrada je ve velice pěkném stavu na to že to tu má bejt opuštěné. Zaostřím zrak na dveře která zde jsou abych uviděl aspoň kousek toho co se v místnostech muže nacházet. Na Sahovu reakci opuštěnosti pokývám hlavou na souhlas také se mi to tu nějak nezdá a koukám, že náš tygří přítel je taky v pozoru … prohodím jen tak do vzduchu… bylo by dobré se jit podívat do knihovny a rychle odsud vypadnout a nezdržovat se tu nějak moc dlouho řeknu si a než stihnu zareagovat na Sahovu Falconovskou otázku se to stane …. Sakra babko vypadne ze mě ty jsi mě vyděsila. Její slova pečlivě poslouchám zda-li v nich nenajdu náznak něčeho co by napovědělo zradu či lest… bohužel marně. Děkujeme za pozvání Madam, ale dlouho se nezdržíme, navíc ovoce není to pravé ořechové ..pousměju se. Budeme Vám za ty informace velice vděční. Tak že říkáte, že těch návštěvníků tu bylo před námi více? Hmm a kde jsou teď, jaký byl jejich osud.Víte proč tu jsme? ….Zkusím jak moc toho muže vědet .Začnu na ni pálit jednu otázku za druhou a hořím nedočkavostí. Skloním kopí …

Eyrekr d´Gothia - 16. října 2009 16:42

soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Věž-příchod Po tom co se objevíme v zahradě se oklepu jakoby zimou fuj tak ty přenosy budu nesnášet procedím mezi zuby a reflexivně vytáhnu své kopí pro případ nebezpečí. Pomalu se rozhlížím a sleduji okolí. Hmm zahrada je ve velice pěkném stavu na to že to tu má bejt opuštěné. Zaostřím zrak na dveře která zde jsou abych uviděl aspoň kousek toho co se v místnostech muže nacházet. Na Sahovu reakci opuštěnosti pokývám hlavou na souhlas také se mi to tu nějak nezdá a koukám, že náš tygří přítel je taky v pozoru … prohodím jen tak do vzduchu… bylo by dobré se jit podívat do knihovny a rychle odsud vypadnout a nezdržovat se tu nějak moc dlouho řeknu si a než stihnu zareagovat na Sahovu Falconovskou otázku se to stane …. Sakra babko vypadne ze mě ty jsi mě vyděsila. Její slova pečlivě poslouchám zda-li v nich nenajdu náznak něčeho co by napovědělo zradu či lest… bohužel marně. Děkujeme za pozvání Madam, ale dlouho se nezdržíme, navíc ovoce není to pravé ořechové ..pousměju se. Budeme Vám za ty informace velice vděční. Tak že říkáte, že těch návštěvníků tu bylo před námi více? Hmm a kde jsou teď, jaký byl jejich osud.Víte proč tu jsme? ….Zkusím jak moc toho muže vědet .Začnu na ni pálit jednu otázku za druhou a hořím nedočkavostí. Skloním kopí …

Eyrekr d´Gothia - 16. října 2009 16:42

soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Věž-příchod Po tom co se objevíme v zahradě se oklepu jakoby zimou fuj tak ty přenosy budu nesnášet procedím mezi zuby a reflexivně vytáhnu své kopí pro případ nebezpečí. Pomalu se rozhlížím a sleduji okolí. Hmm zahrada je ve velice pěkném stavu na to že to tu má bejt opuštěné. Zaostřím zrak na dveře která zde jsou abych uviděl aspoň kousek toho co se v místnostech muže nacházet. Na Sahovu reakci opuštěnosti pokývám hlavou na souhlas také se mi to tu nějak nezdá a koukám, že náš tygří přítel je taky v pozoru … prohodím jen tak do vzduchu… bylo by dobré se jit podívat do knihovny a rychle odsud vypadnout a nezdržovat se tu nějak moc dlouho řeknu si a než stihnu zareagovat na Sahovu Falconovskou otázku se to stane …. Sakra babko vypadne ze mě ty jsi mě vyděsila. Její slova pečlivě poslouchám zda-li v nich nenajdu náznak něčeho co by napovědělo zradu či lest… bohužel marně. Děkujeme za pozvání Madam, ale dlouho se nezdržíme, navíc ovoce není to pravé ořechové ..pousměju se. Budeme Vám za ty informace velice vděční. Tak že říkáte, že těch návštěvníků tu bylo před námi více? Hmm a kde jsou teď, jaký byl jejich osud.Víte proč tu jsme? ….Zkusím jak moc toho muže vědet .Začnu na ni pálit jednu otázku za druhou a hořím nedočkavostí. Skloním kopí …

Eyrekr d´Gothia - 16. října 2009 16:44

soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Věž-příchod Po tom co se objevíme v zahradě se oklepu jakoby zimou fuj tak ty přenosy budu nesnášet procedím mezi zuby a reflexivně vytáhnu své kopí pro případ nebezpečí. Pomalu se rozhlížím a sleduji okolí. Hmm zahrada je ve velice pěkném stavu na to že to tu má bejt opuštěné. Zaostřím zrak na dveře která zde jsou abych uviděl aspoň kousek toho co se v místnostech muže nacházet. Na Sahovu reakci opuštěnosti pokývám hlavou na souhlas také se mi to tu nějak nezdá a koukám, že náš tygří přítel je taky v pozoru … prohodím jen tak do vzduchu… bylo by dobré se jit podívat do knihovny a rychle odsud vypadnout a nezdržovat se tu nějak moc dlouho řeknu si a než stihnu zareagovat na Sahovu Falconovskou otázku se to stane …. Sakra babko vypadne ze mě ty jsi mě vyděsila. Její slova pečlivě poslouchám zda-li v nich nenajdu náznak něčeho co by napovědělo zradu či lest… bohužel marně. Děkujeme za pozvání Madam, ale dlouho se nezdržíme, navíc ovoce není to pravé ořechové ..pousměju se. Budeme Vám za ty informace velice vděční. Tak že říkáte, že těch návštěvníků tu bylo před námi více? Hmm a kde jsou teď, jaký byl jejich osud.Víte proč tu jsme? ….Zkusím jak moc toho muže vědet .Začnu na ni pálit jednu otázku za druhou a hořím nedočkavostí. Skloním kopí …

Calia Ventrue Ichaer - 16. října 2009 16:46

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Vstanu a otřepu si kalhoty, protáhnu se a natáhnu se pro báglík. Takže je načase jít.. Zadívám se na knihu v Jamesových rukou.Cesta a nový začátek, snad...se všichni vrátíme. Nadechnu se, vydechnu..něolikrát to zopakuji. Jsem připravená. pronesu najednou rozhodně, protože..se mi vybaví jedna docela zajímavá a pravdivá poučka o tom, že strach zabíjí myšlení. Snad tam nebude moc vedro a zvládnem to.

Calia Ventrue Ichaer - 16. října 2009 16:46

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Vstanu a otřepu si kalhoty, protáhnu se a natáhnu se pro báglík. Takže je načase jít.. Zadívám se na knihu v Jamesových rukou.Cesta a nový začátek, snad...se všichni vrátíme. Nadechnu se, vydechnu..něolikrát to zopakuji. Jsem připravená. pronesu najednou rozhodně, protože..se mi vybaví jedna docela zajímavá a pravdivá poučka o tom, že strach zabíjí myšlení. Snad tam nebude moc vedro a zvládnem to.

Calia Ventrue Ichaer - 16. října 2009 16:46

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Vstanu a otřepu si kalhoty, protáhnu se a natáhnu se pro báglík. Takže je načase jít.. Zadívám se na knihu v Jamesových rukou.Cesta a nový začátek, snad...se všichni vrátíme. Nadechnu se, vydechnu..něolikrát to zopakuji. Jsem připravená. pronesu najednou rozhodně, protože..se mi vybaví jedna docela zajímavá a pravdivá poučka o tom, že strach zabíjí myšlení. Snad tam nebude moc vedro a zvládnem to.

Calia Ventrue Ichaer - 16. října 2009 16:46

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Vstanu a otřepu si kalhoty, protáhnu se a natáhnu se pro báglík. Takže je načase jít.. Zadívám se na knihu v Jamesových rukou.Cesta a nový začátek, snad...se všichni vrátíme. Nadechnu se, vydechnu..něolikrát to zopakuji. Jsem připravená. pronesu najednou rozhodně, protože..se mi vybaví jedna docela zajímavá a pravdivá poučka o tom, že strach zabíjí myšlení. Snad tam nebude moc vedro a zvládnem to.

Gabriel De Falco - 16. října 2009 17:06

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Oklepu se a rozhldnu okolo sebe. Promnu si spánky, jelikož mám lehkou migrénu. ,,Moment. Moment. Takhle to nepůjde. Musíme se rozhodnout kdo naší skupině bude velit. Nedokážu si představit, že by sme bez zvolenýho vedení dokázali přežít třeba jen den, Chce to hierarchii Aspoň dva hlavní kdybychom o někoho přišli, ať už se ztratí nebo jinak. Takže pokud se nechcete pozabíjet navzálem zvolte jednoho kdo bude velet a jeho zástupce. JAsně, že nebude mít úplnou pracomoc ale prostě vyší slovo a hlavně v bitvávh bude mít hlavní slovo." Přelétnu všechny přítomné. upíři mi připadají jako rozumnější a méně zuřivější než kočky. Chvíly přemýšlím. ,,Moje volba: Calia Ventrue Ichaer, jelikož se mi nedzá tak prchlivá jako ostatní, ale a druhý James William Niveu. Nic proti tobě, ale nedomnívám se, že jsi schopná v tuhle chvíly velet. Promiň nic proti tobě. Pokusím se vysvětlim Rami, aby se neurazila, nepotřebujeme spory hned na začátku.

Gabriel De Falco - 16. října 2009 17:06

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Oklepu se a rozhldnu okolo sebe. Promnu si spánky, jelikož mám lehkou migrénu. ,,Moment. Moment. Takhle to nepůjde. Musíme se rozhodnout kdo naší skupině bude velit. Nedokážu si představit, že by sme bez zvolenýho vedení dokázali přežít třeba jen den, Chce to hierarchii Aspoň dva hlavní kdybychom o někoho přišli, ať už se ztratí nebo jinak. Takže pokud se nechcete pozabíjet navzálem zvolte jednoho kdo bude velet a jeho zástupce. JAsně, že nebude mít úplnou pracomoc ale prostě vyší slovo a hlavně v bitvávh bude mít hlavní slovo." Přelétnu všechny přítomné. upíři mi připadají jako rozumnější a méně zuřivější než kočky. Chvíly přemýšlím. ,,Moje volba: Calia Ventrue Ichaer, jelikož se mi nedzá tak prchlivá jako ostatní, ale a druhý James William Niveu. Nic proti tobě, ale nedomnívám se, že jsi schopná v tuhle chvíly velet. Promiň nic proti tobě. Pokusím se vysvětlim Rami, aby se neurazila, nepotřebujeme spory hned na začátku.

Gabriel De Falco - 16. října 2009 17:06

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Oklepu se a rozhldnu okolo sebe. Promnu si spánky, jelikož mám lehkou migrénu. ,,Moment. Moment. Takhle to nepůjde. Musíme se rozhodnout kdo naší skupině bude velit. Nedokážu si představit, že by sme bez zvolenýho vedení dokázali přežít třeba jen den, Chce to hierarchii Aspoň dva hlavní kdybychom o někoho přišli, ať už se ztratí nebo jinak. Takže pokud se nechcete pozabíjet navzálem zvolte jednoho kdo bude velet a jeho zástupce. JAsně, že nebude mít úplnou pracomoc ale prostě vyší slovo a hlavně v bitvávh bude mít hlavní slovo." Přelétnu všechny přítomné. upíři mi připadají jako rozumnější a méně zuřivější než kočky. Chvíly přemýšlím. ,,Moje volba: Calia Ventrue Ichaer, jelikož se mi nedzá tak prchlivá jako ostatní, ale a druhý James William Niveu. Nic proti tobě, ale nedomnívám se, že jsi schopná v tuhle chvíly velet. Promiň nic proti tobě. Pokusím se vysvětlim Rami, aby se neurazila, nepotřebujeme spory hned na začátku.

Gabriel De Falco - 16. října 2009 17:06

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Oklepu se a rozhldnu okolo sebe. Promnu si spánky, jelikož mám lehkou migrénu. ,,Moment. Moment. Takhle to nepůjde. Musíme se rozhodnout kdo naší skupině bude velit. Nedokážu si představit, že by sme bez zvolenýho vedení dokázali přežít třeba jen den, Chce to hierarchii Aspoň dva hlavní kdybychom o někoho přišli, ať už se ztratí nebo jinak. Takže pokud se nechcete pozabíjet navzálem zvolte jednoho kdo bude velet a jeho zástupce. JAsně, že nebude mít úplnou pracomoc ale prostě vyší slovo a hlavně v bitvávh bude mít hlavní slovo." Přelétnu všechny přítomné. upíři mi připadají jako rozumnější a méně zuřivější než kočky. Chvíly přemýšlím. ,,Moje volba: Calia Ventrue Ichaer, jelikož se mi nedzá tak prchlivá jako ostatní, ale a druhý James William Niveu. Nic proti tobě, ale nedomnívám se, že jsi schopná v tuhle chvíly velet. Promiň nic proti tobě. Pokusím se vysvětlim Rami, aby se neurazila, nepotřebujeme spory hned na začátku.

Calia Ventrue Ichaer - 16. října 2009 17:15
	soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Na nějaké velení bych se tak nějak vyprdla...Jsme v tom společně, měli bychom se domlouvat společně.. i když mě pochopitelně tvá nabídka těší. pousměju se na něj. Nemyslím si,že by tohle dělalo dobrotu. Spíš bych řekla, že jen správné bude, když se domluvíme a budeme každý dělat to nejlepší co umíme. pokrčím rameny a mrknu očkem po Jamesovi

Calia Ventrue Ichaer - 16. října 2009 17:15
	soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Na nějaké velení bych se tak nějak vyprdla...Jsme v tom společně, měli bychom se domlouvat společně.. i když mě pochopitelně tvá nabídka těší. pousměju se na něj. Nemyslím si,že by tohle dělalo dobrotu. Spíš bych řekla, že jen správné bude, když se domluvíme a budeme každý dělat to nejlepší co umíme. pokrčím rameny a mrknu očkem po Jamesovi

Calia Ventrue Ichaer - 16. října 2009 17:15
	soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Na nějaké velení bych se tak nějak vyprdla...Jsme v tom společně, měli bychom se domlouvat společně.. i když mě pochopitelně tvá nabídka těší. pousměju se na něj. Nemyslím si,že by tohle dělalo dobrotu. Spíš bych řekla, že jen správné bude, když se domluvíme a budeme každý dělat to nejlepší co umíme. pokrčím rameny a mrknu očkem po Jamesovi

Calia Ventrue Ichaer - 16. října 2009 17:15
	soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Na nějaké velení bych se tak nějak vyprdla...Jsme v tom společně, měli bychom se domlouvat společně.. i když mě pochopitelně tvá nabídka těší. pousměju se na něj. Nemyslím si,že by tohle dělalo dobrotu. Spíš bych řekla, že jen správné bude, když se domluvíme a budeme každý dělat to nejlepší co umíme. pokrčím rameny a mrknu očkem po Jamesovi

Gabriel De Falco - 16. října 2009 17:26

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro ,,Neřikám, že na cestě se společně podílet nemůžeme, ale chceš se v boji domlouvat a hádat se o tom kdo se o co postará? Vim jak to může dopadnout jde o velení v boji. Ber toho se neobejdeme. Organizovanostje možná naše největší šance. Jde čistě o praktickou stránku. Pokud budou dva nepřátelé je to jasný, ale jakmile začneme chaoticky pobíhat mezi nedej bůh deseti tak to nemáme šanci přežít. Je to samozřejmě tvoje rozhodnutí a pokud jej považuješ za nejlepší...." nesnážím se vyvolat konflikt, a tak mluvím uvolněným mono tóním hlasem a ničem z toho co vykládám nekladu důraz.

Gabriel De Falco - 16. října 2009 17:26

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro ,,Neřikám, že na cestě se společně podílet nemůžeme, ale chceš se v boji domlouvat a hádat se o tom kdo se o co postará? Vim jak to může dopadnout jde o velení v boji. Ber toho se neobejdeme. Organizovanostje možná naše největší šance. Jde čistě o praktickou stránku. Pokud budou dva nepřátelé je to jasný, ale jakmile začneme chaoticky pobíhat mezi nedej bůh deseti tak to nemáme šanci přežít. Je to samozřejmě tvoje rozhodnutí a pokud jej považuješ za nejlepší...." nesnážím se vyvolat konflikt, a tak mluvím uvolněným mono tóním hlasem a ničem z toho co vykládám nekladu důraz.

Gabriel De Falco - 16. října 2009 17:27

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro ,,Neřikám, že na cestě se společně podílet nemůžeme, ale chceš se v boji domlouvat a hádat se o tom kdo se o co postará? Vim jak to může dopadnout jde o velení v boji. Ber toho se neobejdeme. Organizovanostje možná naše největší šance. Jde čistě o praktickou stránku. Pokud budou dva nepřátelé je to jasný, ale jakmile začneme chaoticky pobíhat mezi nedej bůh deseti tak to nemáme šanci přežít. Je to samozřejmě tvoje rozhodnutí a pokud jej považuješ za nejlepší...." nesnážím se vyvolat konflikt, a tak mluvím uvolněným mono tóním hlasem a ničem z toho co vykládám nekladu důraz.

Gabriel De Falco - 16. října 2009 17:27

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro ,,Neřikám, že na cestě se společně podílet nemůžeme, ale chceš se v boji domlouvat a hádat se o tom kdo se o co postará? Vim jak to může dopadnout jde o velení v boji. Ber toho se neobejdeme. Organizovanostje možná naše největší šance. Jde čistě o praktickou stránku. Pokud budou dva nepřátelé je to jasný, ale jakmile začneme chaoticky pobíhat mezi nedej bůh deseti tak to nemáme šanci přežít. Je to samozřejmě tvoje rozhodnutí a pokud jej považuješ za nejlepší...." nesnážím se vyvolat konflikt, a tak mluvím uvolněným mono tóním hlasem a ničem z toho co vykládám nekladu důraz.

Pán Jeskyně - 16. října 2009 19:17

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ach vy cestovatelé... pořád někam spěcháte. Nebojte se, nezdržím vás dlouho. Posadí se do čela stolu a počká, až se posadíte i vy. Poté si nalije do sklenice víno a zhluboka se napije. Nakonec začne hovořit. Jmenuji se Riana a bývala jsem manželkou kouzelníka Armanda, který tento svět vytvořil. Před mnoha lety mě zde nechal samotnou a slíbil, že se vrátí. Již čekám léta a nepřišel... Ovšem v průběhu času zde přišlo pár cestovatelů, stejně jako vy. Říkali, že jsou z města jménem Maldervin a hledali další knihy světů. Dala jsem jim kopie těch dvou, které se Armandovi válely v pracovně. Předpokládám, že vy hledáte totéž. Riana si do ruky vezme další jablko a zakousne se do něj, poté se postaví a jde směrem ke knihovně. Mám ještě pár kopií v záloze, hned je přinesu. Poté zmizí a takřka okamžitě se hned objeví s dvěmi knihami, které položí na stůl. Jedna je zelená a pokrytá bahnem, její název je Tropia, druhá je vyrobena z kamene, na přední straně má vyobrazené mříže a název je Pevnost Tormentia. Vezměte si je a pokračujte ve svém hledání. Pokud budete něco potřebovat, můžete mne kdykoliv navštívit. Ovšem teď se již musím vzdálit. Čeká mne jedna neodkladná záležitost. Poté zmizí.

Pán Jeskyně - 16. října 2009 19:17

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ach vy cestovatelé... pořád někam spěcháte. Nebojte se, nezdržím vás dlouho. Posadí se do čela stolu a počká, až se posadíte i vy. Poté si nalije do sklenice víno a zhluboka se napije. Nakonec začne hovořit. Jmenuji se Riana a bývala jsem manželkou kouzelníka Armanda, který tento svět vytvořil. Před mnoha lety mě zde nechal samotnou a slíbil, že se vrátí. Již čekám léta a nepřišel... Ovšem v průběhu času zde přišlo pár cestovatelů, stejně jako vy. Říkali, že jsou z města jménem Maldervin a hledali další knihy světů. Dala jsem jim kopie těch dvou, které se Armandovi válely v pracovně. Předpokládám, že vy hledáte totéž. Riana si do ruky vezme další jablko a zakousne se do něj, poté se postaví a jde směrem ke knihovně. Mám ještě pár kopií v záloze, hned je přinesu. Poté zmizí a takřka okamžitě se hned objeví s dvěmi knihami, které položí na stůl. Jedna je zelená a pokrytá bahnem, její název je Tropia, druhá je vyrobena z kamene, na přední straně má vyobrazené mříže a název je Pevnost Tormentia. Vezměte si je a pokračujte ve svém hledání. Pokud budete něco potřebovat, můžete mne kdykoliv navštívit. Ovšem teď se již musím vzdálit. Čeká mne jedna neodkladná záležitost. Poté zmizí.

Pán Jeskyně - 16. října 2009 19:17

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ach vy cestovatelé... pořád někam spěcháte. Nebojte se, nezdržím vás dlouho. Posadí se do čela stolu a počká, až se posadíte i vy. Poté si nalije do sklenice víno a zhluboka se napije. Nakonec začne hovořit. Jmenuji se Riana a bývala jsem manželkou kouzelníka Armanda, který tento svět vytvořil. Před mnoha lety mě zde nechal samotnou a slíbil, že se vrátí. Již čekám léta a nepřišel... Ovšem v průběhu času zde přišlo pár cestovatelů, stejně jako vy. Říkali, že jsou z města jménem Maldervin a hledali další knihy světů. Dala jsem jim kopie těch dvou, které se Armandovi válely v pracovně. Předpokládám, že vy hledáte totéž. Riana si do ruky vezme další jablko a zakousne se do něj, poté se postaví a jde směrem ke knihovně. Mám ještě pár kopií v záloze, hned je přinesu. Poté zmizí a takřka okamžitě se hned objeví s dvěmi knihami, které položí na stůl. Jedna je zelená a pokrytá bahnem, její název je Tropia, druhá je vyrobena z kamene, na přední straně má vyobrazené mříže a název je Pevnost Tormentia. Vezměte si je a pokračujte ve svém hledání. Pokud budete něco potřebovat, můžete mne kdykoliv navštívit. Ovšem teď se již musím vzdálit. Čeká mne jedna neodkladná záležitost. Poté zmizí.

Pán Jeskyně - 16. října 2009 19:17

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ach vy cestovatelé... pořád někam spěcháte. Nebojte se, nezdržím vás dlouho. Posadí se do čela stolu a počká, až se posadíte i vy. Poté si nalije do sklenice víno a zhluboka se napije. Nakonec začne hovořit. Jmenuji se Riana a bývala jsem manželkou kouzelníka Armanda, který tento svět vytvořil. Před mnoha lety mě zde nechal samotnou a slíbil, že se vrátí. Již čekám léta a nepřišel... Ovšem v průběhu času zde přišlo pár cestovatelů, stejně jako vy. Říkali, že jsou z města jménem Maldervin a hledali další knihy světů. Dala jsem jim kopie těch dvou, které se Armandovi válely v pracovně. Předpokládám, že vy hledáte totéž. Riana si do ruky vezme další jablko a zakousne se do něj, poté se postaví a jde směrem ke knihovně. Mám ještě pár kopií v záloze, hned je přinesu. Poté zmizí a takřka okamžitě se hned objeví s dvěmi knihami, které položí na stůl. Jedna je zelená a pokrytá bahnem, její název je Tropia, druhá je vyrobena z kamene, na přední straně má vyobrazené mříže a název je Pevnost Tormentia. Vezměte si je a pokračujte ve svém hledání. Pokud budete něco potřebovat, můžete mne kdykoliv navštívit. Ovšem teď se již musím vzdálit. Čeká mne jedna neodkladná záležitost. Poté zmizí.

Pán Jeskyně - 16. října 2009 19:17

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ach vy cestovatelé... pořád někam spěcháte. Nebojte se, nezdržím vás dlouho. Posadí se do čela stolu a počká, až se posadíte i vy. Poté si nalije do sklenice víno a zhluboka se napije. Nakonec začne hovořit. Jmenuji se Riana a bývala jsem manželkou kouzelníka Armanda, který tento svět vytvořil. Před mnoha lety mě zde nechal samotnou a slíbil, že se vrátí. Již čekám léta a nepřišel... Ovšem v průběhu času zde přišlo pár cestovatelů, stejně jako vy. Říkali, že jsou z města jménem Maldervin a hledali další knihy světů. Dala jsem jim kopie těch dvou, které se Armandovi válely v pracovně. Předpokládám, že vy hledáte totéž. Riana si do ruky vezme další jablko a zakousne se do něj, poté se postaví a jde směrem ke knihovně. Mám ještě pár kopií v záloze, hned je přinesu. Poté zmizí a takřka okamžitě se hned objeví s dvěmi knihami, které položí na stůl. Jedna je zelená a pokrytá bahnem, její název je Tropia, druhá je vyrobena z kamene, na přední straně má vyobrazené mříže a název je Pevnost Tormentia. Vezměte si je a pokračujte ve svém hledání. Pokud budete něco potřebovat, můžete mne kdykoliv navštívit. Ovšem teď se již musím vzdálit. Čeká mne jedna neodkladná záležitost. Poté zmizí.

Aaron de Griss - 16. října 2009 19:31

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro Věž - zahrada Když žena zmizí pohlédnu tázavě na ostatní kolem stolu a ani nečekám odpovědi.Všichni koukají jako já. Natáhnu se na stál a popadnu knihy abych si je blíže prohlédl. Čekal jsem,že bude nohem težší nějakou tu knihu ukořistit,něco tu nehraje,nebude to jen tak. Každopádně bych ty knihy neotevíral,necháme to až zpět do města.Musí je otevřít povolaný člověk,když tak učiníme my,mohlo by nás to někam ještě přenést a to poslední po čem toužím je bloudit dimenzemi sem a tam. Ušklíbnu se na ostatní a knihy raději zabalím do látky a schovám do ruksaku. Co myslíte,ještě bych propátral okolní místnosti,když už jsme tu.Byla by škoda se jentak vrátit zpět,třeba najdeme ještě něco více.Jaký je váš názor? Naslouchám odpovědím ostatních členů skupiny a už se rozhlížím do kterých dveří bych se vydal,pokud se ostatní rozhodnou pro průzkum...

Pán Jeskyně - 16. října 2009 19:41
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dodatek: Předtím, než Riana zmizí, řekne ještě něco. Já osobně nevím, kam tyto knihy vedou. Myslím si ale, že Armand nějakou takovou odešel. Nevím, co přesně se mu stalo, ale kdyby jste na něco přišli, prosím, zpravte mne o tom. Brána ze zahrady se zavře a zamkne a stůl zmizí. Stojíte teď na symbolu, který vás může dostat pryč.

Pán Jeskyně - 16. října 2009 19:41
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dodatek: Předtím, než Riana zmizí, řekne ještě něco. Já osobně nevím, kam tyto knihy vedou. Myslím si ale, že Armand nějakou takovou odešel. Nevím, co přesně se mu stalo, ale kdyby jste na něco přišli, prosím, zpravte mne o tom. Brána ze zahrady se zavře a zamkne a stůl zmizí. Stojíte teď na symbolu, který vás může dostat pryč.

Pán Jeskyně - 16. října 2009 19:41
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dodatek: Předtím, než Riana zmizí, řekne ještě něco. Já osobně nevím, kam tyto knihy vedou. Myslím si ale, že Armand nějakou takovou odešel. Nevím, co přesně se mu stalo, ale kdyby jste na něco přišli, prosím, zpravte mne o tom. Brána ze zahrady se zavře a zamkne a stůl zmizí. Stojíte teď na symbolu, který vás může dostat pryč.

Pán Jeskyně - 16. října 2009 19:41
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dodatek: Předtím, než Riana zmizí, řekne ještě něco. Já osobně nevím, kam tyto knihy vedou. Myslím si ale, že Armand nějakou takovou odešel. Nevím, co přesně se mu stalo, ale kdyby jste na něco přišli, prosím, zpravte mne o tom. Brána ze zahrady se zavře a zamkne a stůl zmizí. Stojíte teď na symbolu, který vás může dostat pryč.

Pán Jeskyně - 16. října 2009 19:41
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dodatek: Předtím, než Riana zmizí, řekne ještě něco. Já osobně nevím, kam tyto knihy vedou. Myslím si ale, že Armand nějakou takovou odešel. Nevím, co přesně se mu stalo, ale kdyby jste na něco přišli, prosím, zpravte mne o tom. Brána ze zahrady se zavře a zamkne a stůl zmizí. Stojíte teď na symbolu, který vás může dostat pryč.

Sahë - 16. října 2009 20:46

soukromá zpráva od Sahë pro Celou dobu mlčím. Riana se mi ani trochu nelíbí. Mluví pravdu, nemluví pravdu? Ze stolu si nic nevezmu. Budou fungovat ty kopie? Třeba tu je ještě něco zajímavého, o čem nám ta babka neřekla... neposílali by nás sem, kdyby to bylo tak jednoduché, ne? Řeknu to nahlas: Neměli bychom se ještě rozhlédnout po okolí, než se vrátíme? Knihy tak jako tak máme, ne? Třeba najdeme další. Nebo něco jiného. Pohod9m svou ještěří hlavou ke knihovně, protože si pořád myslím, že knihy by měly být tam. Přitom mne napadne, že Riana říkala něco o tom, že "alespoň v téhle části" se nám nic nestane... Vytáhnu šavli a čekám na reakci ostatních.

Sahë - 16. října 2009 20:46

soukromá zpráva od Sahë pro Celou dobu mlčím. Riana se mi ani trochu nelíbí. Mluví pravdu, nemluví pravdu? Ze stolu si nic nevezmu. Budou fungovat ty kopie? Třeba tu je ještě něco zajímavého, o čem nám ta babka neřekla... neposílali by nás sem, kdyby to bylo tak jednoduché, ne? Řeknu to nahlas: Neměli bychom se ještě rozhlédnout po okolí, než se vrátíme? Knihy tak jako tak máme, ne? Třeba najdeme další. Nebo něco jiného. Pohod9m svou ještěří hlavou ke knihovně, protože si pořád myslím, že knihy by měly být tam. Přitom mne napadne, že Riana říkala něco o tom, že "alespoň v téhle části" se nám nic nestane... Vytáhnu šavli a čekám na reakci ostatních.

Sahë - 16. října 2009 20:46

soukromá zpráva od Sahë pro Celou dobu mlčím. Riana se mi ani trochu nelíbí. Mluví pravdu, nemluví pravdu? Ze stolu si nic nevezmu. Budou fungovat ty kopie? Třeba tu je ještě něco zajímavého, o čem nám ta babka neřekla... neposílali by nás sem, kdyby to bylo tak jednoduché, ne? Řeknu to nahlas: Neměli bychom se ještě rozhlédnout po okolí, než se vrátíme? Knihy tak jako tak máme, ne? Třeba najdeme další. Nebo něco jiného. Pohod9m svou ještěří hlavou ke knihovně, protože si pořád myslím, že knihy by měly být tam. Přitom mne napadne, že Riana říkala něco o tom, že "alespoň v téhle části" se nám nic nestane... Vytáhnu šavli a čekám na reakci ostatních.

Sahë - 16. října 2009 20:46

soukromá zpráva od Sahë pro Celou dobu mlčím. Riana se mi ani trochu nelíbí. Mluví pravdu, nemluví pravdu? Ze stolu si nic nevezmu. Budou fungovat ty kopie? Třeba tu je ještě něco zajímavého, o čem nám ta babka neřekla... neposílali by nás sem, kdyby to bylo tak jednoduché, ne? Řeknu to nahlas: Neměli bychom se ještě rozhlédnout po okolí, než se vrátíme? Knihy tak jako tak máme, ne? Třeba najdeme další. Nebo něco jiného. Pohod9m svou ještěří hlavou ke knihovně, protože si pořád myslím, že knihy by měly být tam. Přitom mne napadne, že Riana říkala něco o tom, že "alespoň v téhle části" se nám nic nestane... Vytáhnu šavli a čekám na reakci ostatních.

Aaron de Griss - 16. října 2009 21:37

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro Věž - zahrada Když žena zmizí pohlédnu tázavě na ostatní kolem stolu a ani nečekám odpovědi.Všichni koukají jako já. Natáhnu se na stál a popadnu knihy abych si je blíže prohlédl. Čekal jsem,že bude nohem težší nějakou tu knihu ukořistit,něco tu nehraje,nebude to jen tak. Každopádně bych ty knihy neotevíral,necháme to až zpět do města.Musí je otevřít povolaný člověk,když tak učiníme my,mohlo by nás to někam ještě přenést a to poslední po čem toužím je bloudit dimenzemi sem a tam. Ušklíbnu se na ostatní a knihy raději zabalím do látky a schovám do ruksaku. Co myslíte,ještě bych propátral okolní místnosti,když už jsme tu.Byla by škoda se jentak vrátit zpět,třeba najdeme ještě něco více.Jaký je váš názor? Naslouchám odpovědím ostatních členů skupiny a už se rozhlížím do kterých dveří bych se vydal,pokud se ostatní rozhodnou pro průzkum...

Aaron de Griss - 16. října 2009 21:38

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro Věž - zahrada Když žena zmizí pohlédnu tázavě na ostatní kolem stolu a ani nečekám odpovědi.Všichni koukají jako já. Natáhnu se na stál a popadnu knihy abych si je blíže prohlédl. Čekal jsem,že bude nohem težší nějakou tu knihu ukořistit,něco tu nehraje,nebude to jen tak. Každopádně bych ty knihy neotevíral,necháme to až zpět do města.Musí je otevřít povolaný člověk,když tak učiníme my,mohlo by nás to někam ještě přenést a to poslední po čem toužím je bloudit dimenzemi sem a tam. Ušklíbnu se na ostatní a knihy raději zabalím do látky a schovám do ruksaku. Co myslíte,ještě bych propátral okolní místnosti,když už jsme tu.Byla by škoda se jentak vrátit zpět,třeba najdeme ještě něco více.Jaký je váš názor? Naslouchám odpovědím ostatních členů skupiny a už se rozhlížím do kterých dveří bych se vydal,pokud se ostatní rozhodnou pro průzkum...

Aaron de Griss - 16. října 2009 21:38

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro Věž - zahrada Když žena zmizí pohlédnu tázavě na ostatní kolem stolu a ani nečekám odpovědi.Všichni koukají jako já. Natáhnu se na stál a popadnu knihy abych si je blíže prohlédl. Čekal jsem,že bude nohem težší nějakou tu knihu ukořistit,něco tu nehraje,nebude to jen tak. Každopádně bych ty knihy neotevíral,necháme to až zpět do města.Musí je otevřít povolaný člověk,když tak učiníme my,mohlo by nás to někam ještě přenést a to poslední po čem toužím je bloudit dimenzemi sem a tam. Ušklíbnu se na ostatní a knihy raději zabalím do látky a schovám do ruksaku. Co myslíte,ještě bych propátral okolní místnosti,když už jsme tu.Byla by škoda se jentak vrátit zpět,třeba najdeme ještě něco více.Jaký je váš názor? Naslouchám odpovědím ostatních členů skupiny a už se rozhlížím do kterých dveří bych se vydal,pokud se ostatní rozhodnou pro průzkum...

Rami von Delétry - 17. října 2009 12:49
	soukromá zpráva od Rami von Delétry pro Jen pokrčím rameny a nic neříkám.....Všechno mi je jedno jen se rozhlížím poslouchám a zhluboka dýchám...

Rami von Delétry - 17. října 2009 12:49
	soukromá zpráva od Rami von Delétry pro Jen pokrčím rameny a nic neříkám.....Všechno mi je jedno jen se rozhlížím poslouchám a zhluboka dýchám...

Rami von Delétry - 17. října 2009 12:49
	soukromá zpráva od Rami von Delétry pro Jen pokrčím rameny a nic neříkám.....Všechno mi je jedno jen se rozhlížím poslouchám a zhluboka dýchám...

Eyrekr d´Gothia - 17. října 2009 17:06

soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Stůl byl sic pěkný a plný jídla a mě kručí v žaludku …už zase… ale raději si dam vlastní svačinku a vytáhnu sušené jablka z batohu.Heh to bylo nějak jednoduché … a koukám ze ostatní jsou stejně zaskočeni jako já. Sdílím názor Árona a souhlasím také se Sahe. Ta babka mi je nějaká podezřelá v žádném případě nesmíme nahlédnout do těch knih mohla by to bejt past a byly bychom v pěkném průseru. Dám si pár kousku jablek a dodám Navrhuji se jit podívat do knihovny pokud tam nenajdeme další kouzelné knihy tak aspoň mužem přijít na par otázek ohledne majitele a obyvatel věže.

Eyrekr d´Gothia - 17. října 2009 17:07

soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Stůl byl sic pěkný a plný jídla a mě kručí v žaludku …už zase… ale raději si dam vlastní svačinku a vytáhnu sušené jablka z batohu.Heh to bylo nějak jednoduché … a koukám ze ostatní jsou stejně zaskočeni jako já. Sdílím názor Árona a souhlasím také se Sahe. Ta babka mi je nějaká podezřelá v žádném případě nesmíme nahlédnout do těch knih mohla by to bejt past a byly bychom v pěkném průseru. Dám si pár kousku jablek a dodám Navrhuji se jit podívat do knihovny pokud tam nenajdeme další kouzelné knihy tak aspoň mužem přijít na par otázek ohledne majitele a obyvatel věže.

Eyrekr d´Gothia - 17. října 2009 17:07

soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Stůl byl sic pěkný a plný jídla a mě kručí v žaludku …už zase… ale raději si dam vlastní svačinku a vytáhnu sušené jablka z batohu.Heh to bylo nějak jednoduché … a koukám ze ostatní jsou stejně zaskočeni jako já. Sdílím názor Árona a souhlasím také se Sahe. Ta babka mi je nějaká podezřelá v žádném případě nesmíme nahlédnout do těch knih mohla by to bejt past a byly bychom v pěkném průseru. Dám si pár kousku jablek a dodám Navrhuji se jit podívat do knihovny pokud tam nenajdeme další kouzelné knihy tak aspoň mužem přijít na par otázek ohledne majitele a obyvatel věže.

Eyrekr d´Gothia - 17. října 2009 17:07

soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Stůl byl sic pěkný a plný jídla a mě kručí v žaludku …už zase… ale raději si dam vlastní svačinku a vytáhnu sušené jablka z batohu.Heh to bylo nějak jednoduché … a koukám ze ostatní jsou stejně zaskočeni jako já. Sdílím názor Árona a souhlasím také se Sahe. Ta babka mi je nějaká podezřelá v žádném případě nesmíme nahlédnout do těch knih mohla by to bejt past a byly bychom v pěkném průseru. Dám si pár kousku jablek a dodám Navrhuji se jit podívat do knihovny pokud tam nenajdeme další kouzelné knihy tak aspoň mužem přijít na par otázek ohledne majitele a obyvatel věže.

Pán Jeskyně - 17. října 2009 17:21

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Rozhodli jste se to tu ještě více prozkoumat. Bohužel Riana za sebou zavřela bránu vedoucí na nádvoří, takže do knihovny jste se dostat nemohli. Nezbývalo vám tedy nic, než se pustit do prozkoumávání zahrady, která nebyla moc rozlehlá, takže vám to moc dlouho netrvalo. Na zahradě je vysazeno pár jabloní, které prozatím nenesou sladké plody, ovšem jsou ověnčeny květy. Také zde najdete pár záhonů se zeleninou a uprostřed zahrady najdete jezírko s lekníny a okolo něj růžový záhon. Ovšem i když strkáte hlavu doslova pod každý list, nic sevám najít nepodařilo. Je možné, že vám zbývá pouze jedna možnost.

Pán Jeskyně - 17. října 2009 17:21

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Rozhodli jste se to tu ještě více prozkoumat. Bohužel Riana za sebou zavřela bránu vedoucí na nádvoří, takže do knihovny jste se dostat nemohli. Nezbývalo vám tedy nic, než se pustit do prozkoumávání zahrady, která nebyla moc rozlehlá, takže vám to moc dlouho netrvalo. Na zahradě je vysazeno pár jabloní, které prozatím nenesou sladké plody, ovšem jsou ověnčeny květy. Také zde najdete pár záhonů se zeleninou a uprostřed zahrady najdete jezírko s lekníny a okolo něj růžový záhon. Ovšem i když strkáte hlavu doslova pod každý list, nic sevám najít nepodařilo. Je možné, že vám zbývá pouze jedna možnost.

Pán Jeskyně - 17. října 2009 17:21

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Rozhodli jste se to tu ještě více prozkoumat. Bohužel Riana za sebou zavřela bránu vedoucí na nádvoří, takže do knihovny jste se dostat nemohli. Nezbývalo vám tedy nic, než se pustit do prozkoumávání zahrady, která nebyla moc rozlehlá, takže vám to moc dlouho netrvalo. Na zahradě je vysazeno pár jabloní, které prozatím nenesou sladké plody, ovšem jsou ověnčeny květy. Také zde najdete pár záhonů se zeleninou a uprostřed zahrady najdete jezírko s lekníny a okolo něj růžový záhon. Ovšem i když strkáte hlavu doslova pod každý list, nic sevám najít nepodařilo. Je možné, že vám zbývá pouze jedna možnost.

Pán Jeskyně - 17. října 2009 17:21

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Rozhodli jste se to tu ještě více prozkoumat. Bohužel Riana za sebou zavřela bránu vedoucí na nádvoří, takže do knihovny jste se dostat nemohli. Nezbývalo vám tedy nic, než se pustit do prozkoumávání zahrady, která nebyla moc rozlehlá, takže vám to moc dlouho netrvalo. Na zahradě je vysazeno pár jabloní, které prozatím nenesou sladké plody, ovšem jsou ověnčeny květy. Také zde najdete pár záhonů se zeleninou a uprostřed zahrady najdete jezírko s lekníny a okolo něj růžový záhon. Ovšem i když strkáte hlavu doslova pod každý list, nic sevám najít nepodařilo. Je možné, že vám zbývá pouze jedna možnost.

Pán Jeskyně - 17. října 2009 17:21

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Rozhodli jste se to tu ještě více prozkoumat. Bohužel Riana za sebou zavřela bránu vedoucí na nádvoří, takže do knihovny jste se dostat nemohli. Nezbývalo vám tedy nic, než se pustit do prozkoumávání zahrady, která nebyla moc rozlehlá, takže vám to moc dlouho netrvalo. Na zahradě je vysazeno pár jabloní, které prozatím nenesou sladké plody, ovšem jsou ověnčeny květy. Také zde najdete pár záhonů se zeleninou a uprostřed zahrady najdete jezírko s lekníny a okolo něj růžový záhon. Ovšem i když strkáte hlavu doslova pod každý list, nic sevám najít nepodařilo. Je možné, že vám zbývá pouze jedna možnost.

Eyrekr d´Gothia - 18. října 2009 16:37
	soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Sakra všude zavřeno a nikde se nenašlo žádné tajné zařízeni na otevření dveří…. Rozčíleně kopnu do kamene. . Zůstává nám už jen jedna možnost a to vrátit se zpátky nebudeme tu přeci sedět a koukat na jabloně… postavím se na transportní místo a čekám až se ostatní přidají.

Eyrekr d´Gothia - 18. října 2009 16:37
	soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Sakra všude zavřeno a nikde se nenašlo žádné tajné zařízeni na otevření dveří…. Rozčíleně kopnu do kamene. . Zůstává nám už jen jedna možnost a to vrátit se zpátky nebudeme tu přeci sedět a koukat na jabloně… postavím se na transportní místo a čekám až se ostatní přidají.

Eyrekr d´Gothia - 18. října 2009 16:37
	soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Sakra všude zavřeno a nikde se nenašlo žádné tajné zařízeni na otevření dveří…. Rozčíleně kopnu do kamene. . Zůstává nám už jen jedna možnost a to vrátit se zpátky nebudeme tu přeci sedět a koukat na jabloně… postavím se na transportní místo a čekám až se ostatní přidají.

Eyrekr d´Gothia - 18. října 2009 16:38
	soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Sakra všude zavřeno a nikde se nenašlo žádné tajné zařízeni na otevření dveří…. Rozčíleně kopnu do kamene. . Zůstává nám už jen jedna možnost a to vrátit se zpátky nebudeme tu přeci sedět a koukat na jabloně… postavím se na transportní místo a čekám až se ostatní přidají.

Aaron de Griss - 18. října 2009 16:41
	soukromá zpráva od Aaron de Griss pro Věž Nijak naše pátrání po okolí nekomentuji a jen skroušeně přikývnu na vzteklé nadávky Eyrekra a postavím se vedle něho na teleportační místo. Sáhnu ještě do brašný a přesvědčím se,zda-li mám obě knihy stále u sebe.Když je obě nasahám na jejich místě uklidním se a také čekám na ostatní připraven k přenosu...

Aaron de Griss - 18. října 2009 16:41
	soukromá zpráva od Aaron de Griss pro Věž Nijak naše pátrání po okolí nekomentuji a jen skroušeně přikývnu na vzteklé nadávky Eyrekra a postavím se vedle něho na teleportační místo. Sáhnu ještě do brašný a přesvědčím se,zda-li mám obě knihy stále u sebe.Když je obě nasahám na jejich místě uklidním se a také čekám na ostatní připraven k přenosu...

Aaron de Griss - 18. října 2009 16:41
	soukromá zpráva od Aaron de Griss pro Věž Nijak naše pátrání po okolí nekomentuji a jen skroušeně přikývnu na vzteklé nadávky Eyrekra a postavím se vedle něho na teleportační místo. Sáhnu ještě do brašný a přesvědčím se,zda-li mám obě knihy stále u sebe.Když je obě nasahám na jejich místě uklidním se a také čekám na ostatní připraven k přenosu...

Aaron de Griss - 18. října 2009 16:41
	soukromá zpráva od Aaron de Griss pro Věž Nijak naše pátrání po okolí nekomentuji a jen skroušeně přikývnu na vzteklé nadávky Eyrekra a postavím se vedle něho na teleportační místo. Sáhnu ještě do brašný a přesvědčím se,zda-li mám obě knihy stále u sebe.Když je obě nasahám na jejich místě uklidním se a také čekám na ostatní připraven k přenosu...

James William Niveau - 18. října 2009 18:24

soukromá zpráva od James William Niveau pro Maldervin – teleportace Na Caliinu poznámku chci ještě něco dodat ovšem to už vchází náš človíček a ještě si zpívá.Dokonale mě tím dostane a už se na slova nevzmůžu.Místo toho raději vezmu knihu a otevřu jí na straně s obrázkem terasy.Poté se jí rukou dotknu dle instrukcí Měsíčníka a hnedle jsme na oné terase. Nové místo a i s výhledem Rozhlížím se okolo s docela výrazným zájmem.Kdybych nebyl upír asi bych si tu dokázal jasně představit krásnou dovolenou.Z toho menšího zasnění mě probudí Calia s tím že je připravená. Kouknu na ní přes rameno a s úsměvem přikývnu. Náš lidský přítel však opět začne mluvit. Sleduji jeho výměnu názorů s Caliou a čekám co bude. Na návrh Calii jako vůdce jen kývnu na souhlas ovšem když mě zmíní celým jménem zašklebím se a poznámky k tomu s nechám na později abych svou mluvu na něj mohl vychrlit najednou jak to dělává on. Při jejich dlouhém rozhovoru se začínám trochu nudit ale delší pohled na Caliino tělo mě z toho vyvede. Pěkné... Pomyslím si uznale ale pak zjistím že se na mě zrovna koukla a já si připadám jako nějakej malej kluk přistižený při krádeži žvýkaček (vím že ty tu asi nevedou ale mě se ta líbí víc než bonbony :D) rychle tedy kouknu stranou ale ím že to už nezachráním. Hned jak se z toho trochu oklepu zjistím že Falco na krátký okamžik domluvil. Člověče ty jsi nějaký moc ukecaný.... Utrousím poznámku s uchechtnutím a převezmu tak slovo. V prvé řadě bych byl velice rád kdyby sis odpustil to vyjmenovávání.Přesněji - kdyby to svůj lidský mozek nepobral - tím myslím to abys mi neříkal celým jménem....takže si vyber buď James nebo William ale ne oboje... Snažím se mít drsný tón ale na závěr se usměji aby pochopil že mu nic nevyčítám ale jen mu to přátelsky říkám – nechci aby vznikali hádky. No a za druhé musím víceméně souhlasit s Caliou....každý umíme něco takže by bylo dobré toho využívat ale zase ty Gabrieli jak říkáš že když proti nám půjde přesila tak budeme chaotizovat.... Odmlka s pousmáním ....tak chaotizovat budeme stejně i bez vůdce smím-li to říci takto Opět se uchechtnu a pohlédnu na ty dva....tedy tři ovšem třetí se zrovna dvakrát nevyjadřuje. Osobně je mi vcelku jedno zda bude vůdce či nikoli.Já se dokáži mírně podřídit každému... Pak opět stočím svůj pohled k moři lhostejně čekajíc na průběh situace. Už aby se něco dělo....

James William Niveau - 18. října 2009 18:24

soukromá zpráva od James William Niveau pro Maldervin – teleportace Na Caliinu poznámku chci ještě něco dodat ovšem to už vchází náš človíček a ještě si zpívá.Dokonale mě tím dostane a už se na slova nevzmůžu.Místo toho raději vezmu knihu a otevřu jí na straně s obrázkem terasy.Poté se jí rukou dotknu dle instrukcí Měsíčníka a hnedle jsme na oné terase. Nové místo a i s výhledem Rozhlížím se okolo s docela výrazným zájmem.Kdybych nebyl upír asi bych si tu dokázal jasně představit krásnou dovolenou.Z toho menšího zasnění mě probudí Calia s tím že je připravená. Kouknu na ní přes rameno a s úsměvem přikývnu. Náš lidský přítel však opět začne mluvit. Sleduji jeho výměnu názorů s Caliou a čekám co bude. Na návrh Calii jako vůdce jen kývnu na souhlas ovšem když mě zmíní celým jménem zašklebím se a poznámky k tomu s nechám na později abych svou mluvu na něj mohl vychrlit najednou jak to dělává on. Při jejich dlouhém rozhovoru se začínám trochu nudit ale delší pohled na Caliino tělo mě z toho vyvede. Pěkné... Pomyslím si uznale ale pak zjistím že se na mě zrovna koukla a já si připadám jako nějakej malej kluk přistižený při krádeži žvýkaček (vím že ty tu asi nevedou ale mě se ta líbí víc než bonbony :D) rychle tedy kouknu stranou ale ím že to už nezachráním. Hned jak se z toho trochu oklepu zjistím že Falco na krátký okamžik domluvil. Člověče ty jsi nějaký moc ukecaný.... Utrousím poznámku s uchechtnutím a převezmu tak slovo. V prvé řadě bych byl velice rád kdyby sis odpustil to vyjmenovávání.Přesněji - kdyby to svůj lidský mozek nepobral - tím myslím to abys mi neříkal celým jménem....takže si vyber buď James nebo William ale ne oboje... Snažím se mít drsný tón ale na závěr se usměji aby pochopil že mu nic nevyčítám ale jen mu to přátelsky říkám – nechci aby vznikali hádky. No a za druhé musím víceméně souhlasit s Caliou....každý umíme něco takže by bylo dobré toho využívat ale zase ty Gabrieli jak říkáš že když proti nám půjde přesila tak budeme chaotizovat.... Odmlka s pousmáním ....tak chaotizovat budeme stejně i bez vůdce smím-li to říci takto Opět se uchechtnu a pohlédnu na ty dva....tedy tři ovšem třetí se zrovna dvakrát nevyjadřuje. Osobně je mi vcelku jedno zda bude vůdce či nikoli.Já se dokáži mírně podřídit každému... Pak opět stočím svůj pohled k moři lhostejně čekajíc na průběh situace. Už aby se něco dělo....

James William Niveau - 18. října 2009 18:24

soukromá zpráva od James William Niveau pro Maldervin – teleportace Na Caliinu poznámku chci ještě něco dodat ovšem to už vchází náš človíček a ještě si zpívá.Dokonale mě tím dostane a už se na slova nevzmůžu.Místo toho raději vezmu knihu a otevřu jí na straně s obrázkem terasy.Poté se jí rukou dotknu dle instrukcí Měsíčníka a hnedle jsme na oné terase. Nové místo a i s výhledem Rozhlížím se okolo s docela výrazným zájmem.Kdybych nebyl upír asi bych si tu dokázal jasně představit krásnou dovolenou.Z toho menšího zasnění mě probudí Calia s tím že je připravená. Kouknu na ní přes rameno a s úsměvem přikývnu. Náš lidský přítel však opět začne mluvit. Sleduji jeho výměnu názorů s Caliou a čekám co bude. Na návrh Calii jako vůdce jen kývnu na souhlas ovšem když mě zmíní celým jménem zašklebím se a poznámky k tomu s nechám na později abych svou mluvu na něj mohl vychrlit najednou jak to dělává on. Při jejich dlouhém rozhovoru se začínám trochu nudit ale delší pohled na Caliino tělo mě z toho vyvede. Pěkné... Pomyslím si uznale ale pak zjistím že se na mě zrovna koukla a já si připadám jako nějakej malej kluk přistižený při krádeži žvýkaček (vím že ty tu asi nevedou ale mě se ta líbí víc než bonbony :D) rychle tedy kouknu stranou ale ím že to už nezachráním. Hned jak se z toho trochu oklepu zjistím že Falco na krátký okamžik domluvil. Člověče ty jsi nějaký moc ukecaný.... Utrousím poznámku s uchechtnutím a převezmu tak slovo. V prvé řadě bych byl velice rád kdyby sis odpustil to vyjmenovávání.Přesněji - kdyby to svůj lidský mozek nepobral - tím myslím to abys mi neříkal celým jménem....takže si vyber buď James nebo William ale ne oboje... Snažím se mít drsný tón ale na závěr se usměji aby pochopil že mu nic nevyčítám ale jen mu to přátelsky říkám – nechci aby vznikali hádky. No a za druhé musím víceméně souhlasit s Caliou....každý umíme něco takže by bylo dobré toho využívat ale zase ty Gabrieli jak říkáš že když proti nám půjde přesila tak budeme chaotizovat.... Odmlka s pousmáním ....tak chaotizovat budeme stejně i bez vůdce smím-li to říci takto Opět se uchechtnu a pohlédnu na ty dva....tedy tři ovšem třetí se zrovna dvakrát nevyjadřuje. Osobně je mi vcelku jedno zda bude vůdce či nikoli.Já se dokáži mírně podřídit každému... Pak opět stočím svůj pohled k moři lhostejně čekajíc na průběh situace. Už aby se něco dělo....

Pán Jeskyně - 18. října 2009 21:14

Tým 2 (Sahe, Luxor, Eyrekr, Godrog, Aaron) Luxor se dotkne symbolu na zemi a dopraví vás zpět do kontrolní místnosti v knihovně. Kniha se opět zhmotní Luxorovi v rukou. Když vyjdete ven, Serkadios tam již na vás čeká. Vítejte zpátky. Vidím, že jste byli úspěšní, a úkol jste splnili o hodně dříve, než jsem čekal. Dejte mi ty knihy a počkejte zde, je možné, že se hned vydáte do jedné z těhle. Jakmile mu odevzdáte knihy, hned se otočí a odnese je pryč. Po půl hodině se vrátí s knihou Pevnost Tormentia. Tahle kniha vede do velmi rozlehlého světa, takže předpokládejte, že vaše výprava potrvá nějaký čas... Možná i týdny. Naštěstí máme pro vás provizorně připraveny zásoby na dlouhý čas. Vyrazit by jste mohli okamžitě, jelikož vaše první mise zřejmě nebyla moc náročná. Pokud ale ještě potřebujete něco ze svého domu, jděte a vezměte si to. Co se toho světa týče... Zřejmě jde o nějakou opuštěnou pevnost. Její rozloha je v tom řípadě ale obrovská, proto předpokládám, že je zde více prostředí než ta zřícenina.

Sahë - 18. října 2009 21:18
	Kontrolní místnost V to doufám, pane. Dají se předpokládat nějaké komplikace? zeptám se s kamennou tváří. Rozhodně nechci být jako pan de Falco. Jenom prostě nic ze svého domu nepotřebuji, a tak zůstanu v kontorlní místnosti, prohlížím si ji a snažím se nenuceně konversovat. Také si prohlížím zásoby.

Aaron de Griss - 19. října 2009 08:56

kontrolní místnost Když se vrátíme tak knihy okamžitě rád odevzdám,jen jsem poněkud zaražený tím,že se náš průvodce ani nezeptal nač jsme ve věži narazili a rovnou shrábnul artefakty a posílá nás zpět.....zásoby vypadají čerstvě,tak asi čekal náš návrat.je to podivné,ale neříkám nic. Nenuceně konverzuji se Sahë a snažím se seznámit. během toho si pakuji svou část zásob. V této činnosti setrvám až do našeho odeslání do další dimenze...

Luxor Nightcrawler - 19. října 2009 19:02

Kontrolní místnost Jakmile se konečně objevíme zpět v Maldervinu trochu se mi uleví.Tyhle přenosy budu nenávidět.Pomyslím si a vyjdu ven z přenosové místnosti kde nás ihned uvítá Serkadios a s radostí si jde prohlédnout nalezené knihy.Pane jo.Sotva dorazíme okamžitě zase zmizíme.Mihne se mi hlavou a ještě jednou zapřemýšlím nad věží kde jsme teď byli.Netrvá to ale ani pár minut než se Serkadios vrátí a oznámí nám cíl další cesty."Výborně.Aspoň se nebudeme konečně nudit."Prohodím a zas se vrátím do přenosové místnosti kde se usadím na zem a vyčkávám.Hlavou se mi samozřejmě honí pár věcí o tom prostředí kam půjdeme a popravdě... docela se těším.Bůhví jaké bestie tam budou pobíhat.Ale rozhodně to nebude taková procházka jako nyní.Nevím co si o tom přesně myslet ale jakmile tam budeme tak se uvidí.

Pán Jeskyně - 20. října 2009 16:43

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Když vstoupíte do domu, projede skrz vás magický výboj, který vás absolutně zneschopní a znemožní vám cokoliv dělat. Poté se kolem vás vytvoří "bublina" z čisté energie, která slouží jako klec. Vida vida. To vás rodiče nenaučili, že je neslušné vstoupit bez pozvání? řekne někdo strašně pisklavým hláskem. Majitel toho hlasu je asi desetiletý lidský chlapec s krátkými černými vlasy. Chvíli si vás prohlíží a poté pokračuje. Tak začněme: kdo jste a co tu děláte?

Pán Jeskyně - 20. října 2009 16:43

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Když vstoupíte do domu, projede skrz vás magický výboj, který vás absolutně zneschopní a znemožní vám cokoliv dělat. Poté se kolem vás vytvoří "bublina" z čisté energie, která slouží jako klec. Vida vida. To vás rodiče nenaučili, že je neslušné vstoupit bez pozvání? řekne někdo strašně pisklavým hláskem. Majitel toho hlasu je asi desetiletý lidský chlapec s krátkými černými vlasy. Chvíli si vás prohlíží a poté pokračuje. Tak začněme: kdo jste a co tu děláte?

Pán Jeskyně - 20. října 2009 16:43

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Když vstoupíte do domu, projede skrz vás magický výboj, který vás absolutně zneschopní a znemožní vám cokoliv dělat. Poté se kolem vás vytvoří "bublina" z čisté energie, která slouží jako klec. Vida vida. To vás rodiče nenaučili, že je neslušné vstoupit bez pozvání? řekne někdo strašně pisklavým hláskem. Majitel toho hlasu je asi desetiletý lidský chlapec s krátkými černými vlasy. Chvíli si vás prohlíží a poté pokračuje. Tak začněme: kdo jste a co tu děláte?

Pán Jeskyně - 20. října 2009 16:43

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Když vstoupíte do domu, projede skrz vás magický výboj, který vás absolutně zneschopní a znemožní vám cokoliv dělat. Poté se kolem vás vytvoří "bublina" z čisté energie, která slouží jako klec. Vida vida. To vás rodiče nenaučili, že je neslušné vstoupit bez pozvání? řekne někdo strašně pisklavým hláskem. Majitel toho hlasu je asi desetiletý lidský chlapec s krátkými černými vlasy. Chvíli si vás prohlíží a poté pokračuje. Tak začněme: kdo jste a co tu děláte?

Pán Jeskyně - 20. října 2009 17:16

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Serkadios vám každému dá na cestu batoh s proviantem. Jídlo uvnitř očividně nebylo vybíráno hlavně pro svou chuť ale hlavně pro trvanlivost, takže zázraky nečekejte, ale i tak by vás mělo nasytit a vydržet alespoň dva týdny, pokud se nebudete ládovat jako diví. Serkadios vám ještě předá malou zlatou destičku, která se vejde do dlaně. Prý když jste poblíž nějakého přenosového místa, zavede vás k němu. Luxor dostane knihu pevnosti Tormentia a v přenosové místnosti ji otevře. Uvnitř knihy zahlédne ponurou a zřejmě velmi starou podzemní místnost, která je asi jenom z poloviny tak velká jako přenosová místnost. Část podlahy je nahražena dřevem. Jakmile se dotkne vnitřku knihy, objevíte se zrovna v té místnosti. Začnete směřovat k jedinému východu, úzké chodbě vedoucí kdovíkam, když tu se náhle ztrouchnivělá podlaha pod vámi proboří a padáte dolů. Naštěstí přistanete v mělké vodě, která zmírní pád a vylezete na podlahu. Zřejmě jste se dostali do kanalizace a přistáli jste v odpadní vodě.

Pán Jeskyně - 20. října 2009 17:16

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Serkadios vám každému dá na cestu batoh s proviantem. Jídlo uvnitř očividně nebylo vybíráno hlavně pro svou chuť ale hlavně pro trvanlivost, takže zázraky nečekejte, ale i tak by vás mělo nasytit a vydržet alespoň dva týdny, pokud se nebudete ládovat jako diví. Serkadios vám ještě předá malou zlatou destičku, která se vejde do dlaně. Prý když jste poblíž nějakého přenosového místa, zavede vás k němu. Luxor dostane knihu pevnosti Tormentia a v přenosové místnosti ji otevře. Uvnitř knihy zahlédne ponurou a zřejmě velmi starou podzemní místnost, která je asi jenom z poloviny tak velká jako přenosová místnost. Část podlahy je nahražena dřevem. Jakmile se dotkne vnitřku knihy, objevíte se zrovna v té místnosti. Začnete směřovat k jedinému východu, úzké chodbě vedoucí kdovíkam, když tu se náhle ztrouchnivělá podlaha pod vámi proboří a padáte dolů. Naštěstí přistanete v mělké vodě, která zmírní pád a vylezete na podlahu. Zřejmě jste se dostali do kanalizace a přistáli jste v odpadní vodě.

Pán Jeskyně - 20. října 2009 17:16

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Serkadios vám každému dá na cestu batoh s proviantem. Jídlo uvnitř očividně nebylo vybíráno hlavně pro svou chuť ale hlavně pro trvanlivost, takže zázraky nečekejte, ale i tak by vás mělo nasytit a vydržet alespoň dva týdny, pokud se nebudete ládovat jako diví. Serkadios vám ještě předá malou zlatou destičku, která se vejde do dlaně. Prý když jste poblíž nějakého přenosového místa, zavede vás k němu. Luxor dostane knihu pevnosti Tormentia a v přenosové místnosti ji otevře. Uvnitř knihy zahlédne ponurou a zřejmě velmi starou podzemní místnost, která je asi jenom z poloviny tak velká jako přenosová místnost. Část podlahy je nahražena dřevem. Jakmile se dotkne vnitřku knihy, objevíte se zrovna v té místnosti. Začnete směřovat k jedinému východu, úzké chodbě vedoucí kdovíkam, když tu se náhle ztrouchnivělá podlaha pod vámi proboří a padáte dolů. Naštěstí přistanete v mělké vodě, která zmírní pád a vylezete na podlahu. Zřejmě jste se dostali do kanalizace a přistáli jste v odpadní vodě.

Pán Jeskyně - 20. října 2009 17:16

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Serkadios vám každému dá na cestu batoh s proviantem. Jídlo uvnitř očividně nebylo vybíráno hlavně pro svou chuť ale hlavně pro trvanlivost, takže zázraky nečekejte, ale i tak by vás mělo nasytit a vydržet alespoň dva týdny, pokud se nebudete ládovat jako diví. Serkadios vám ještě předá malou zlatou destičku, která se vejde do dlaně. Prý když jste poblíž nějakého přenosového místa, zavede vás k němu. Luxor dostane knihu pevnosti Tormentia a v přenosové místnosti ji otevře. Uvnitř knihy zahlédne ponurou a zřejmě velmi starou podzemní místnost, která je asi jenom z poloviny tak velká jako přenosová místnost. Část podlahy je nahražena dřevem. Jakmile se dotkne vnitřku knihy, objevíte se zrovna v té místnosti. Začnete směřovat k jedinému východu, úzké chodbě vedoucí kdovíkam, když tu se náhle ztrouchnivělá podlaha pod vámi proboří a padáte dolů. Naštěstí přistanete v mělké vodě, která zmírní pád a vylezete na podlahu. Zřejmě jste se dostali do kanalizace a přistáli jste v odpadní vodě.

Pán Jeskyně - 20. října 2009 17:16

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Serkadios vám každému dá na cestu batoh s proviantem. Jídlo uvnitř očividně nebylo vybíráno hlavně pro svou chuť ale hlavně pro trvanlivost, takže zázraky nečekejte, ale i tak by vás mělo nasytit a vydržet alespoň dva týdny, pokud se nebudete ládovat jako diví. Serkadios vám ještě předá malou zlatou destičku, která se vejde do dlaně. Prý když jste poblíž nějakého přenosového místa, zavede vás k němu. Luxor dostane knihu pevnosti Tormentia a v přenosové místnosti ji otevře. Uvnitř knihy zahlédne ponurou a zřejmě velmi starou podzemní místnost, která je asi jenom z poloviny tak velká jako přenosová místnost. Část podlahy je nahražena dřevem. Jakmile se dotkne vnitřku knihy, objevíte se zrovna v té místnosti. Začnete směřovat k jedinému východu, úzké chodbě vedoucí kdovíkam, když tu se náhle ztrouchnivělá podlaha pod vámi proboří a padáte dolů. Naštěstí přistanete v mělké vodě, která zmírní pád a vylezete na podlahu. Zřejmě jste se dostali do kanalizace a přistáli jste v odpadní vodě.

Rami von Delétry - 20. října 2009 20:18
	soukromá zpráva od Rami von Delétry pro Podívám se na ostatní a prochu se zatvářím nemile.. Jsem Rami von Delétry...A co tu děláme?Hledáme něco důležitého... Zase se zatvářím a dál si jen prohlížím malého kluka...

Rami von Delétry - 20. října 2009 20:18
	soukromá zpráva od Rami von Delétry pro Podívám se na ostatní a prochu se zatvářím nemile.. Jsem Rami von Delétry...A co tu děláme?Hledáme něco důležitého... Zase se zatvářím a dál si jen prohlížím malého kluka...

Rami von Delétry - 20. října 2009 20:18
	soukromá zpráva od Rami von Delétry pro Podívám se na ostatní a prochu se zatvářím nemile.. Jsem Rami von Delétry...A co tu děláme?Hledáme něco důležitého... Zase se zatvářím a dál si jen prohlížím malého kluka...

Aaron de Griss - 21. října 2009 07:26

kanalizační stoka K čertu to je ale sajrajt! Vyhrknu ze sebe když dopadnu do tekutiny,která má s vodou společnou jen konzistenci,barva i zápach mají k vodě daleko... Rychle prošmátrám své věci,jestli jsem o nic nepřišel. Když zjistím,že všechno mám,rychle nasadím birami na ruce a ztuhnu v jedné pozici. Znehybním a zpozorním sluch a když neslyším v okolí pár desítek metrů nic než kapání "vody" a pár krys,tak se opět uvolním a začnu se zajímat jak jsou na tom ostatní. Po ohledání,že jsme všichni vpořádku začnu řešit další detaily. No to je dobrý tyjo,čekal jsem ledacos,ale že budu po minutě výpravy ve stoce to ne. Kdo z vás ponese pochodeň? Já se svými zbraněmi nemohu. Kouknu po ostatních a vyčkám reakcí...

Sahë - 21. října 2009 09:49

soukromá zpráva od Sahë pro Stoka Jsem klidný, s tasenou šavlí procházím stokou a dívám se, co kde je. Jdu opatrně, ale velmi klidně a vyrovnaně se brouzdám tím bahnem a splašky. Bahno mi nevadí, jsem na něj zvyklý z rodné země. Splašky kráčím opět bez hnutí brvou, jako starý a zkušený válečník, který je zvyklý na ledacos, a ví, že v boji nemá smysl si stěžovat na špatné životní podmínky. Funkční kanalisace... takže ani tenhle svět není opuštěný. No co, aspoň to tu bude zajímavější. A třeba máme právě my ten svět v opuštěný změnit. Na chvíli se zamyslím. Já si vezmu pochodeň. A myslím, že bude lepší, když my ještěrky půjdeme vpředu a vzadu, pane Eyrekře. Já budu přední stráž a vy zadní. Zde budeme bojovat lépe než pan de Griss a pan Nightcrawler. Souhlasíte, pane Eyrekře? Vezmu si pochodeň a opatrně s ní procházím stokou. Nahlížím do postranních chodeb, pokud tam nějaké jsou, a mlčky čekám, až uvidím něco zajímavého. V jedné ruce pochodeň, v druhé šavli.

Sahë - 21. října 2009 09:49

soukromá zpráva od Sahë pro Stoka Jsem klidný, s tasenou šavlí procházím stokou a dívám se, co kde je. Jdu opatrně, ale velmi klidně a vyrovnaně se brouzdám tím bahnem a splašky. Bahno mi nevadí, jsem na něj zvyklý z rodné země. Splašky kráčím opět bez hnutí brvou, jako starý a zkušený válečník, který je zvyklý na ledacos, a ví, že v boji nemá smysl si stěžovat na špatné životní podmínky. Funkční kanalisace... takže ani tenhle svět není opuštěný. No co, aspoň to tu bude zajímavější. A třeba máme právě my ten svět v opuštěný změnit. Na chvíli se zamyslím. Já si vezmu pochodeň. A myslím, že bude lepší, když my ještěrky půjdeme vpředu a vzadu, pane Eyrekře. Já budu přední stráž a vy zadní. Zde budeme bojovat lépe než pan de Griss a pan Nightcrawler. Souhlasíte, pane Eyrekře? Vezmu si pochodeň a opatrně s ní procházím stokou. Nahlížím do postranních chodeb, pokud tam nějaké jsou, a mlčky čekám, až uvidím něco zajímavého. V jedné ruce pochodeň, v druhé šavli.

Sahë - 21. října 2009 09:49

soukromá zpráva od Sahë pro Stoka Jsem klidný, s tasenou šavlí procházím stokou a dívám se, co kde je. Jdu opatrně, ale velmi klidně a vyrovnaně se brouzdám tím bahnem a splašky. Bahno mi nevadí, jsem na něj zvyklý z rodné země. Splašky kráčím opět bez hnutí brvou, jako starý a zkušený válečník, který je zvyklý na ledacos, a ví, že v boji nemá smysl si stěžovat na špatné životní podmínky. Funkční kanalisace... takže ani tenhle svět není opuštěný. No co, aspoň to tu bude zajímavější. A třeba máme právě my ten svět v opuštěný změnit. Na chvíli se zamyslím. Já si vezmu pochodeň. A myslím, že bude lepší, když my ještěrky půjdeme vpředu a vzadu, pane Eyrekře. Já budu přední stráž a vy zadní. Zde budeme bojovat lépe než pan de Griss a pan Nightcrawler. Souhlasíte, pane Eyrekře? Vezmu si pochodeň a opatrně s ní procházím stokou. Nahlížím do postranních chodeb, pokud tam nějaké jsou, a mlčky čekám, až uvidím něco zajímavého. V jedné ruce pochodeň, v druhé šavli.

Sahë - 21. října 2009 09:49

soukromá zpráva od Sahë pro Stoka Jsem klidný, s tasenou šavlí procházím stokou a dívám se, co kde je. Jdu opatrně, ale velmi klidně a vyrovnaně se brouzdám tím bahnem a splašky. Bahno mi nevadí, jsem na něj zvyklý z rodné země. Splašky kráčím opět bez hnutí brvou, jako starý a zkušený válečník, který je zvyklý na ledacos, a ví, že v boji nemá smysl si stěžovat na špatné životní podmínky. Funkční kanalisace... takže ani tenhle svět není opuštěný. No co, aspoň to tu bude zajímavější. A třeba máme právě my ten svět v opuštěný změnit. Na chvíli se zamyslím. Já si vezmu pochodeň. A myslím, že bude lepší, když my ještěrky půjdeme vpředu a vzadu, pane Eyrekře. Já budu přední stráž a vy zadní. Zde budeme bojovat lépe než pan de Griss a pan Nightcrawler. Souhlasíte, pane Eyrekře? Vezmu si pochodeň a opatrně s ní procházím stokou. Nahlížím do postranních chodeb, pokud tam nějaké jsou, a mlčky čekám, až uvidím něco zajímavého. V jedné ruce pochodeň, v druhé šavli.

Eyrekr d´Gothia - 21. října 2009 12:30

soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Stoka No to je nádhera jsme tu jen okamžik a už po kolena ve splašcích to je špatné znamení… pomyslím si. Rozhlédnu se a zjišťuji, že bez pochodně to asi nepůjde. Zkontroluji výbavu a zdá se, že mám všechno a ostatní jsou zatím také v pořádku.. Jistě souhlasím Sahe ..mluvím tiše a zřetelně nikdy nevíte co v takové srp**e probudíte za humus. Vezmu také jednu pochodeň a meč do rukou přičemž se pomalu zařadím jako poslední.Kudy půjdeme teď vidíte něco? Promluvím tiše. Co mě jako ještěrku udivuje nejvíc je páteční ztuhlost našich chlupatých společníků mají to snad z „teleportace“ ? Pomyslím pobaveně …

Eyrekr d´Gothia - 21. října 2009 12:30

soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Stoka No to je nádhera jsme tu jen okamžik a už po kolena ve splašcích to je špatné znamení… pomyslím si. Rozhlédnu se a zjišťuji, že bez pochodně to asi nepůjde. Zkontroluji výbavu a zdá se, že mám všechno a ostatní jsou zatím také v pořádku.. Jistě souhlasím Sahe ..mluvím tiše a zřetelně nikdy nevíte co v takové srp**e probudíte za humus. Vezmu také jednu pochodeň a meč do rukou přičemž se pomalu zařadím jako poslední.Kudy půjdeme teď vidíte něco? Promluvím tiše. Co mě jako ještěrku udivuje nejvíc je páteční ztuhlost našich chlupatých společníků mají to snad z „teleportace“ ? Pomyslím pobaveně …

Eyrekr d´Gothia - 21. října 2009 12:30

soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Stoka No to je nádhera jsme tu jen okamžik a už po kolena ve splašcích to je špatné znamení… pomyslím si. Rozhlédnu se a zjišťuji, že bez pochodně to asi nepůjde. Zkontroluji výbavu a zdá se, že mám všechno a ostatní jsou zatím také v pořádku.. Jistě souhlasím Sahe ..mluvím tiše a zřetelně nikdy nevíte co v takové srp**e probudíte za humus. Vezmu také jednu pochodeň a meč do rukou přičemž se pomalu zařadím jako poslední.Kudy půjdeme teď vidíte něco? Promluvím tiše. Co mě jako ještěrku udivuje nejvíc je páteční ztuhlost našich chlupatých společníků mají to snad z „teleportace“ ? Pomyslím pobaveně …

Eyrekr d´Gothia - 21. října 2009 12:30

soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Stoka No to je nádhera jsme tu jen okamžik a už po kolena ve splašcích to je špatné znamení… pomyslím si. Rozhlédnu se a zjišťuji, že bez pochodně to asi nepůjde. Zkontroluji výbavu a zdá se, že mám všechno a ostatní jsou zatím také v pořádku.. Jistě souhlasím Sahe ..mluvím tiše a zřetelně nikdy nevíte co v takové srp**e probudíte za humus. Vezmu také jednu pochodeň a meč do rukou přičemž se pomalu zařadím jako poslední.Kudy půjdeme teď vidíte něco? Promluvím tiše. Co mě jako ještěrku udivuje nejvíc je páteční ztuhlost našich chlupatých společníků mají to snad z „teleportace“ ? Pomyslím pobaveně …

Pán Jeskyně - 22. října 2009 17:17

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Stoky Prodíráte se stokami a doufáte, že narazíte na východ. Pokud by totiž někdo uspořádal soutěž o nejsmradlavější a nejšpinavější odpadní vodu vůbec, tahle by vyhrála první místo na půl století dopředu. Čas od času kolem vás proplave nějaký slizký úhoř či si všimnete mrtvé ryby, ale to je asi všechno co se týče variability. Po dvaceti minutách, když je již většina z vás pořádně rozladěná z toho všeho, najdete kamenné schodiště, které vás zavede nahoru. Ocitáte se v obrovské prostorné chodbě, která se na jihu zahýbá doprava a na severu se rozděluje na tři. Před vámi jsou masivní dveře, za kterými se ozývá zpěv, křik a další neidentifikovatelné zvuky.

Pán Jeskyně - 22. října 2009 17:17

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Stoky Prodíráte se stokami a doufáte, že narazíte na východ. Pokud by totiž někdo uspořádal soutěž o nejsmradlavější a nejšpinavější odpadní vodu vůbec, tahle by vyhrála první místo na půl století dopředu. Čas od času kolem vás proplave nějaký slizký úhoř či si všimnete mrtvé ryby, ale to je asi všechno co se týče variability. Po dvaceti minutách, když je již většina z vás pořádně rozladěná z toho všeho, najdete kamenné schodiště, které vás zavede nahoru. Ocitáte se v obrovské prostorné chodbě, která se na jihu zahýbá doprava a na severu se rozděluje na tři. Před vámi jsou masivní dveře, za kterými se ozývá zpěv, křik a další neidentifikovatelné zvuky.

Pán Jeskyně - 22. října 2009 17:17

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Stoky Prodíráte se stokami a doufáte, že narazíte na východ. Pokud by totiž někdo uspořádal soutěž o nejsmradlavější a nejšpinavější odpadní vodu vůbec, tahle by vyhrála první místo na půl století dopředu. Čas od času kolem vás proplave nějaký slizký úhoř či si všimnete mrtvé ryby, ale to je asi všechno co se týče variability. Po dvaceti minutách, když je již většina z vás pořádně rozladěná z toho všeho, najdete kamenné schodiště, které vás zavede nahoru. Ocitáte se v obrovské prostorné chodbě, která se na jihu zahýbá doprava a na severu se rozděluje na tři. Před vámi jsou masivní dveře, za kterými se ozývá zpěv, křik a další neidentifikovatelné zvuky.

Pán Jeskyně - 22. října 2009 17:17

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Stoky Prodíráte se stokami a doufáte, že narazíte na východ. Pokud by totiž někdo uspořádal soutěž o nejsmradlavější a nejšpinavější odpadní vodu vůbec, tahle by vyhrála první místo na půl století dopředu. Čas od času kolem vás proplave nějaký slizký úhoř či si všimnete mrtvé ryby, ale to je asi všechno co se týče variability. Po dvaceti minutách, když je již většina z vás pořádně rozladěná z toho všeho, najdete kamenné schodiště, které vás zavede nahoru. Ocitáte se v obrovské prostorné chodbě, která se na jihu zahýbá doprava a na severu se rozděluje na tři. Před vámi jsou masivní dveře, za kterými se ozývá zpěv, křik a další neidentifikovatelné zvuky.

Pán Jeskyně - 22. října 2009 17:17

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Stoky Prodíráte se stokami a doufáte, že narazíte na východ. Pokud by totiž někdo uspořádal soutěž o nejsmradlavější a nejšpinavější odpadní vodu vůbec, tahle by vyhrála první místo na půl století dopředu. Čas od času kolem vás proplave nějaký slizký úhoř či si všimnete mrtvé ryby, ale to je asi všechno co se týče variability. Po dvaceti minutách, když je již většina z vás pořádně rozladěná z toho všeho, najdete kamenné schodiště, které vás zavede nahoru. Ocitáte se v obrovské prostorné chodbě, která se na jihu zahýbá doprava a na severu se rozděluje na tři. Před vámi jsou masivní dveře, za kterými se ozývá zpěv, křik a další neidentifikovatelné zvuky.

Sahë - 22. října 2009 18:37

soukromá zpráva od Sahë pro Před dveřmi Konečně něco. Dojdeme ke dveřím. Jsem v podstatě šŤastný - konečně něco, co mne trochu zaujme. Má smysl naslouchat u dveří? Může být v těch chodbách něco zajímavého? ... Přemýšlím a taktisuji. Buď bude někdo v těch chodbách nebo budeme muset zkusit otevřít ty dveře. Možná jsou zamčené, ale... Hm... Počkejte tady. Zkusím se jít podívat do těch chodeb. Zatím byste mohli nějak nenápadně zkusit, jestli jsou zamčené nebo ne, řeknu ostatním.

Sahë - 22. října 2009 18:37

soukromá zpráva od Sahë pro Před dveřmi Konečně něco. Dojdeme ke dveřím. Jsem v podstatě šŤastný - konečně něco, co mne trochu zaujme. Má smysl naslouchat u dveří? Může být v těch chodbách něco zajímavého? ... Přemýšlím a taktisuji. Buď bude někdo v těch chodbách nebo budeme muset zkusit otevřít ty dveře. Možná jsou zamčené, ale... Hm... Počkejte tady. Zkusím se jít podívat do těch chodeb. Zatím byste mohli nějak nenápadně zkusit, jestli jsou zamčené nebo ne, řeknu ostatním.

Sahë - 22. října 2009 18:37

soukromá zpráva od Sahë pro Před dveřmi Konečně něco. Dojdeme ke dveřím. Jsem v podstatě šŤastný - konečně něco, co mne trochu zaujme. Má smysl naslouchat u dveří? Může být v těch chodbách něco zajímavého? ... Přemýšlím a taktisuji. Buď bude někdo v těch chodbách nebo budeme muset zkusit otevřít ty dveře. Možná jsou zamčené, ale... Hm... Počkejte tady. Zkusím se jít podívat do těch chodeb. Zatím byste mohli nějak nenápadně zkusit, jestli jsou zamčené nebo ne, řeknu ostatním.

Sahë - 22. října 2009 18:37

soukromá zpráva od Sahë pro Před dveřmi Konečně něco. Dojdeme ke dveřím. Jsem v podstatě šŤastný - konečně něco, co mne trochu zaujme. Má smysl naslouchat u dveří? Může být v těch chodbách něco zajímavého? ... Přemýšlím a taktisuji. Buď bude někdo v těch chodbách nebo budeme muset zkusit otevřít ty dveře. Možná jsou zamčené, ale... Hm... Počkejte tady. Zkusím se jít podívat do těch chodeb. Zatím byste mohli nějak nenápadně zkusit, jestli jsou zamčené nebo ne, řeknu ostatním.

Eyrekr d´Gothia - 23. října 2009 12:51
	soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Před dveřmi Konečně oddechnu si … tak kam teď? Koukám že Sahe na nic nečeká a jde do jedné z chodeb … nemyslím si ze je nejlepší nápad se rozdělit prohodim k němu a vydám se za nim a doufám ze ostatní půjdou za nama nikdy nevis, zda se znova nepropadneme a tentokrát třeba do zamčené hladomorny …není nic horšího, než hlad povzdechnu.

Eyrekr d´Gothia - 23. října 2009 12:51
	soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Před dveřmi Konečně oddechnu si … tak kam teď? Koukám že Sahe na nic nečeká a jde do jedné z chodeb … nemyslím si ze je nejlepší nápad se rozdělit prohodim k němu a vydám se za nim a doufám ze ostatní půjdou za nama nikdy nevis, zda se znova nepropadneme a tentokrát třeba do zamčené hladomorny …není nic horšího, než hlad povzdechnu.

Eyrekr d´Gothia - 23. října 2009 12:51
	soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Před dveřmi Konečně oddechnu si … tak kam teď? Koukám že Sahe na nic nečeká a jde do jedné z chodeb … nemyslím si ze je nejlepší nápad se rozdělit prohodim k němu a vydám se za nim a doufám ze ostatní půjdou za nama nikdy nevis, zda se znova nepropadneme a tentokrát třeba do zamčené hladomorny …není nic horšího, než hlad povzdechnu.

Eyrekr d´Gothia - 23. října 2009 12:51
	soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Před dveřmi Konečně oddechnu si … tak kam teď? Koukám že Sahe na nic nečeká a jde do jedné z chodeb … nemyslím si ze je nejlepší nápad se rozdělit prohodim k němu a vydám se za nim a doufám ze ostatní půjdou za nama nikdy nevis, zda se znova nepropadneme a tentokrát třeba do zamčené hladomorny …není nic horšího, než hlad povzdechnu.

James William Niveau - 23. října 2009 14:30

soukromá zpráva od James William Niveau pro Jiná dimenze Mé tiché přání bylo vyslyšeno.Aniž by si to přál nějak moc začlo se něco dít a to něco byla náhlá energická bublina kolem nás a malý chlapec hovořící k nám ne moc příjemě. Chvilku čekám zda se ujme někdo slova a ač bych očekával že promluví spíše náš človíček nebo potentiální vůdkyně prolomila ticho nakonec kočka z týmu – Rami. Jinak moc se s nim ale nevykecávala a moc nám nepomohla. To je asi jasný že tu nejsme jen tak a.....počkat! Němělo to tu být neobydlené? No... tak rodiče nám řekli že máme vypadnout z baráku a hledat si nové místo k existenci.Jeden náš přítel doporučil tohle místo s tím že tu nikdo není.Asi se spletl..... Pokrčím rameny ve snaze vše zakecat bez toho aniž bych se představil. Hmmm ale ta koule je z energie.... Pro sebe se pousměji a kouknu po Calie. ((MH: nic lepšího mě nenapadlo a hluboce se za to omlouvám))

James William Niveau - 23. října 2009 14:30

soukromá zpráva od James William Niveau pro Jiná dimenze Mé tiché přání bylo vyslyšeno.Aniž by si to přál nějak moc začlo se něco dít a to něco byla náhlá energická bublina kolem nás a malý chlapec hovořící k nám ne moc příjemě. Chvilku čekám zda se ujme někdo slova a ač bych očekával že promluví spíše náš človíček nebo potentiální vůdkyně prolomila ticho nakonec kočka z týmu – Rami. Jinak moc se s nim ale nevykecávala a moc nám nepomohla. To je asi jasný že tu nejsme jen tak a.....počkat! Němělo to tu být neobydlené? No... tak rodiče nám řekli že máme vypadnout z baráku a hledat si nové místo k existenci.Jeden náš přítel doporučil tohle místo s tím že tu nikdo není.Asi se spletl..... Pokrčím rameny ve snaze vše zakecat bez toho aniž bych se představil. Hmmm ale ta koule je z energie.... Pro sebe se pousměji a kouknu po Calie. ((MH: nic lepšího mě nenapadlo a hluboce se za to omlouvám))

James William Niveau - 23. října 2009 14:30

soukromá zpráva od James William Niveau pro Jiná dimenze Mé tiché přání bylo vyslyšeno.Aniž by si to přál nějak moc začlo se něco dít a to něco byla náhlá energická bublina kolem nás a malý chlapec hovořící k nám ne moc příjemě. Chvilku čekám zda se ujme někdo slova a ač bych očekával že promluví spíše náš človíček nebo potentiální vůdkyně prolomila ticho nakonec kočka z týmu – Rami. Jinak moc se s nim ale nevykecávala a moc nám nepomohla. To je asi jasný že tu nejsme jen tak a.....počkat! Němělo to tu být neobydlené? No... tak rodiče nám řekli že máme vypadnout z baráku a hledat si nové místo k existenci.Jeden náš přítel doporučil tohle místo s tím že tu nikdo není.Asi se spletl..... Pokrčím rameny ve snaze vše zakecat bez toho aniž bych se představil. Hmmm ale ta koule je z energie.... Pro sebe se pousměji a kouknu po Calie. ((MH: nic lepšího mě nenapadlo a hluboce se za to omlouvám))

Gabriel De Falco - 23. října 2009 21:07

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Pomalu přistoupím ke Calii prohlížejíc si děcko, jež na nás mluví. ,,Nemyslim si, že ani jeden z nich by si s tim dětskem měli povídat. Mohla by si to prosim zařídit, mohl by se tý číči leknout." Poté si pomalu s rukou na zbrani přisotupim ke schodu a pořádně si prohlédnu místnost do níž bychom se měli vydat. To dítě se mi tu vůbec nelíbí. Pomylsim si a zkontroluji všechny dveře hlídajíc si periferním viděním to co budou dělat mí společnící a neznámí....

Gabriel De Falco - 23. října 2009 21:07

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Pomalu přistoupím ke Calii prohlížejíc si děcko, jež na nás mluví. ,,Nemyslim si, že ani jeden z nich by si s tim dětskem měli povídat. Mohla by si to prosim zařídit, mohl by se tý číči leknout." Poté si pomalu s rukou na zbrani přisotupim ke schodu a pořádně si prohlédnu místnost do níž bychom se měli vydat. To dítě se mi tu vůbec nelíbí. Pomylsim si a zkontroluji všechny dveře hlídajíc si periferním viděním to co budou dělat mí společnící a neznámí....

Gabriel De Falco - 23. října 2009 21:07

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Pomalu přistoupím ke Calii prohlížejíc si děcko, jež na nás mluví. ,,Nemyslim si, že ani jeden z nich by si s tim dětskem měli povídat. Mohla by si to prosim zařídit, mohl by se tý číči leknout." Poté si pomalu s rukou na zbrani přisotupim ke schodu a pořádně si prohlédnu místnost do níž bychom se měli vydat. To dítě se mi tu vůbec nelíbí. Pomylsim si a zkontroluji všechny dveře hlídajíc si periferním viděním to co budou dělat mí společnící a neznámí....

Rami von Delétry - 23. října 2009 23:58
	soukromá zpráva od Rami von Delétry pro Když slyším co o mě ten namyšlenej člověk prohlásí jen střihnu ušima... A kdo by si s nim měl povídat....Nikdo jinej nezačal... Švihnu pohledem jak po člověčině tak po těch dvouch upířích společnících...

Rami von Delétry - 23. října 2009 23:58
	soukromá zpráva od Rami von Delétry pro Když slyším co o mě ten namyšlenej člověk prohlásí jen střihnu ušima... A kdo by si s nim měl povídat....Nikdo jinej nezačal... Švihnu pohledem jak po člověčině tak po těch dvouch upířích společnících...

Rami von Delétry - 23. října 2009 23:58
	soukromá zpráva od Rami von Delétry pro Když slyším co o mě ten namyšlenej člověk prohlásí jen střihnu ušima... A kdo by si s nim měl povídat....Nikdo jinej nezačal... Švihnu pohledem jak po člověčině tak po těch dvouch upířích společnících...

Aaron de Griss - 24. října 2009 21:02

přede dveřmi Zamumlám si pro sebe něco pod vousy když náš šupinatý přítel odchází na obhlídku a chopím se tenké čepeli jednoho ze svých biramů a sundám jí z rukojeti. Zasunu ji pod úrovní zámku pomalu z boku ke dveřím do škvíri u futer a pomalu jí sunu nahoru.Podle toho kde čepel narazí na odpor poznám,jestli je zámenk zamčený nebo ne.(Buďto ten odpor bude až u kliky= odemčeno,nebo bude už na úrovni klíčové dirky= zamčeno) Doufám,že si to každý dovedete technicky představit.nyní přisím PJ o odpověd,zda-li jsou zamčené, či odemčené,poté budu pokračovat v přízpěvku dle smyslu mého zjištění.

Aaron de Griss - 26. října 2009 10:22

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro přede dveřmi Zjistil jsem,že dveře jsou otevřené, tak se opět narovnám a potichu ustoupím pár kroků odedveří,abych nebyl slyšet,nebo nemohl být viděn můj stín zespoda dveří. Dveře jsou otevřené, teď jen musíme počkat až se náš generál Sahë vrátí a řekne nám další postup ve svém plánu. Tvářím se při této poznámce jemě ironicky a vyhlížím našeho ještěrana až se vynoří zpozarohu a přinese nám zprávy co tam našel. Až příjde,sděmím mu své zjištění,že dveře jsou otevřené prostou a krátkou větou ve tvaru: Dveře jsou otevřené. :-)

Aaron de Griss - 26. října 2009 10:22

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro přede dveřmi Zjistil jsem,že dveře jsou otevřené, tak se opět narovnám a potichu ustoupím pár kroků odedveří,abych nebyl slyšet,nebo nemohl být viděn můj stín zespoda dveří. Dveře jsou otevřené, teď jen musíme počkat až se náš generál Sahë vrátí a řekne nám další postup ve svém plánu. Tvářím se při této poznámce jemě ironicky a vyhlížím našeho ještěrana až se vynoří zpozarohu a přinese nám zprávy co tam našel. Až příjde,sděmím mu své zjištění,že dveře jsou otevřené prostou a krátkou větou ve tvaru: Dveře jsou otevřené. :-)

Aaron de Griss - 26. října 2009 10:22

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro přede dveřmi Zjistil jsem,že dveře jsou otevřené, tak se opět narovnám a potichu ustoupím pár kroků odedveří,abych nebyl slyšet,nebo nemohl být viděn můj stín zespoda dveří. Dveře jsou otevřené, teď jen musíme počkat až se náš generál Sahë vrátí a řekne nám další postup ve svém plánu. Tvářím se při této poznámce jemě ironicky a vyhlížím našeho ještěrana až se vynoří zpozarohu a přinese nám zprávy co tam našel. Až příjde,sděmím mu své zjištění,že dveře jsou otevřené prostou a krátkou větou ve tvaru: Dveře jsou otevřené. :-)

Aaron de Griss - 26. října 2009 10:22

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro přede dveřmi Zjistil jsem,že dveře jsou otevřené, tak se opět narovnám a potichu ustoupím pár kroků odedveří,abych nebyl slyšet,nebo nemohl být viděn můj stín zespoda dveří. Dveře jsou otevřené, teď jen musíme počkat až se náš generál Sahë vrátí a řekne nám další postup ve svém plánu. Tvářím se při této poznámce jemě ironicky a vyhlížím našeho ještěrana až se vynoří zpozarohu a přinese nám zprávy co tam našel. Až příjde,sděmím mu své zjištění,že dveře jsou otevřené prostou a krátkou větou ve tvaru: Dveře jsou otevřené. :-)

Pán Jeskyně - 26. října 2009 18:25

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chodby Vydali jste se prozkoumat chodbu vedoucí na sever, jelikož byla dveřím nejblíže. Ta se všelijak zatáčí a nakonec vystoupíte po schodišti. Po celou cestu jste si nevšimli ničeho zajímavého, snad až na to, že je to zde osvětleno loučemi, takže zde je pravděpodobně nějaký počet pravidelných obyvatel. Když vystoupíte po schodišti, stanete ve velké prostorné sini, která má zřejmě sloužit jako křižovatka. Je z ní asi 8 východů, všemi směry se rozléhá křik a nadávky. Vedle vstupu do schodiště, kterým jste přišli, je malá cedulka s nápisem Stoky. Je možné, že i u ostatních východů jsou cedulky. Ten blbej Grishma, dycky šecko... Je příliš pozdě na to se schovat, jelikož již vás zahlédli. Jsou to dva orkové a 2 saretové, všichni jsou oděni v plátovém brnění a mají na sobě odznak, který je činí členy stráže. Železné helmy jim zakrývají téměř celou tvář, u pasu mají všichni jedenapůlruční meče a na zádech štíty, až na jednoho orka, který má místo toho na zádech pověšenou obrovskou bitevní sekeru. Jakmile vás zahlédnou, ork se sekerou, podle jeho odznaku nejspíše seržant, k vám promluví a ostatní tasí meče. Kdo jste a co tu pohledáváte. Jste členy stráže? Jestli jo, kde máte uniformu? Vyšli z vchodu hned vedle schodiště do stok, takže jsou vám velmi blízko a útěk by se moc nevyplatil.

Pán Jeskyně - 26. října 2009 18:25

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chodby Vydali jste se prozkoumat chodbu vedoucí na sever, jelikož byla dveřím nejblíže. Ta se všelijak zatáčí a nakonec vystoupíte po schodišti. Po celou cestu jste si nevšimli ničeho zajímavého, snad až na to, že je to zde osvětleno loučemi, takže zde je pravděpodobně nějaký počet pravidelných obyvatel. Když vystoupíte po schodišti, stanete ve velké prostorné sini, která má zřejmě sloužit jako křižovatka. Je z ní asi 8 východů, všemi směry se rozléhá křik a nadávky. Vedle vstupu do schodiště, kterým jste přišli, je malá cedulka s nápisem Stoky. Je možné, že i u ostatních východů jsou cedulky. Ten blbej Grishma, dycky šecko... Je příliš pozdě na to se schovat, jelikož již vás zahlédli. Jsou to dva orkové a 2 saretové, všichni jsou oděni v plátovém brnění a mají na sobě odznak, který je činí členy stráže. Železné helmy jim zakrývají téměř celou tvář, u pasu mají všichni jedenapůlruční meče a na zádech štíty, až na jednoho orka, který má místo toho na zádech pověšenou obrovskou bitevní sekeru. Jakmile vás zahlédnou, ork se sekerou, podle jeho odznaku nejspíše seržant, k vám promluví a ostatní tasí meče. Kdo jste a co tu pohledáváte. Jste členy stráže? Jestli jo, kde máte uniformu? Vyšli z vchodu hned vedle schodiště do stok, takže jsou vám velmi blízko a útěk by se moc nevyplatil.

Sahë - 26. října 2009 19:07

soukromá zpráva od Sahë pro Chodby Nedám na sobě nic znát. Mé oči jsou klidnější než kámen. Jakobych se do podobných situací dostával denně. Jakobych neměl co skrývat. Zkrátka jako bych byl pánem situace.Jsem pan Sahë z Nilganu, řeknu klidně. Toto je pan Eyrekr d'Gothia, dodám s přátelským gestem. Přemýšlím, jestli říct nebo neříct pravdu. Co se to tady prosím děje? řeknu klidně, ale dost autoritativně, jakobych byl jeho nadřízený. Nepouštím z ruky šavli, ale zachovávám naprostý klid.

Pán Jeskyně - 26. října 2009 19:20

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chodby Sahe? Eyrekr? Je mi jedno, odkud ste, ne že bych věděl, kde to je, ale jestli ste tady, ste tu buď jako strážní, špioni nebo uprchlíci. Tak mi řekni, který z těch dvou posledních ste, ať víme, jestli vás máme zavřít do cely nebo doprovodit do mučírny. Při své poslední větě se nevesele zašklebí a ostatní jako jeden muž se začnou chechtat. Zasebou uslyšíte další kroky, zřejmě je za schody ještě jedna chodba... Kdybyjste se podívali za sebe, uviděli byste další dva strážné, tentokrát tegrise a orka. Zřejmě zaslechli poslední část vašeho rozhovoru a tak tedy vědí, o co jde. Seržant hned vyštěkne rozkazy. Chlapi, spoutejte je a dejte je zatím do klády. Když se budou bránit, zmlaťte je, ale ne moc. Grishma je bude chtít živý!

Pán Jeskyně - 26. října 2009 19:20

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chodby Sahe? Eyrekr? Je mi jedno, odkud ste, ne že bych věděl, kde to je, ale jestli ste tady, ste tu buď jako strážní, špioni nebo uprchlíci. Tak mi řekni, který z těch dvou posledních ste, ať víme, jestli vás máme zavřít do cely nebo doprovodit do mučírny. Při své poslední větě se nevesele zašklebí a ostatní jako jeden muž se začnou chechtat. Zasebou uslyšíte další kroky, zřejmě je za schody ještě jedna chodba... Kdybyjste se podívali za sebe, uviděli byste další dva strážné, tentokrát tegrise a orka. Zřejmě zaslechli poslední část vašeho rozhovoru a tak tedy vědí, o co jde. Seržant hned vyštěkne rozkazy. Chlapi, spoutejte je a dejte je zatím do klády. Když se budou bránit, zmlaťte je, ale ne moc. Grishma je bude chtít živý!

Pán Jeskyně - 26. října 2009 22:31

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro U dveří Du na chvíli pryč, musím se vrátit na stanoviště, nevychlemtejte to za mě! Pokud máte dostatečně dobrý sluch, zaslechnete to než se dveře otevřou a vám se naskytne pohled dovnitř. V místnosti jsou tři stoly a židle, na stolech jsou alkoholické nádobě a na dvou stolech spí dva orkové. Další obyvatelé místnosti jsou více střízliví. Je příliš pozdě na to se schovat, jelikož již vás zahlédli. Jsou to dva orkové a jeden tegris, všichni jsou oděni v plátovém brnění a mají na sobě odznak, který je činí členy stráže. Železné helmy jim zakrývají téměř celou tvář, u pasu mají všichni jedenapůlruční meče a na zádech štíty. Ork kteý otevřel dveře k vám promluví. Čau, vy jste tu nový co? Poďte si s náma zachlastat, stráž je těžká služba, ale aspoň to bude příjemnější.

Pán Jeskyně - 26. října 2009 22:31

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro U dveří Du na chvíli pryč, musím se vrátit na stanoviště, nevychlemtejte to za mě! Pokud máte dostatečně dobrý sluch, zaslechnete to než se dveře otevřou a vám se naskytne pohled dovnitř. V místnosti jsou tři stoly a židle, na stolech jsou alkoholické nádobě a na dvou stolech spí dva orkové. Další obyvatelé místnosti jsou více střízliví. Je příliš pozdě na to se schovat, jelikož již vás zahlédli. Jsou to dva orkové a jeden tegris, všichni jsou oděni v plátovém brnění a mají na sobě odznak, který je činí členy stráže. Železné helmy jim zakrývají téměř celou tvář, u pasu mají všichni jedenapůlruční meče a na zádech štíty. Ork kteý otevřel dveře k vám promluví. Čau, vy jste tu nový co? Poďte si s náma zachlastat, stráž je těžká služba, ale aspoň to bude příjemnější.

Pán Jeskyně - 26. října 2009 22:31

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro U dveří Du na chvíli pryč, musím se vrátit na stanoviště, nevychlemtejte to za mě! Pokud máte dostatečně dobrý sluch, zaslechnete to než se dveře otevřou a vám se naskytne pohled dovnitř. V místnosti jsou tři stoly a židle, na stolech jsou alkoholické nádobě a na dvou stolech spí dva orkové. Další obyvatelé místnosti jsou více střízliví. Je příliš pozdě na to se schovat, jelikož již vás zahlédli. Jsou to dva orkové a jeden tegris, všichni jsou oděni v plátovém brnění a mají na sobě odznak, který je činí členy stráže. Železné helmy jim zakrývají téměř celou tvář, u pasu mají všichni jedenapůlruční meče a na zádech štíty. Ork kteý otevřel dveře k vám promluví. Čau, vy jste tu nový co? Poďte si s náma zachlastat, stráž je těžká služba, ale aspoň to bude příjemnější.

Aaron de Griss - 27. října 2009 11:27

u dveří Covl jsem jen pár kroků ode dveří když tu se přímo těch pár kroků předemnou vynoří opolý ork. To je mi ale povedená stráž, má to tu hlídat a místo toho zve cizince ke stolu. To pití by jim mělizabavit:-) Zapři se drápy na nohou a vyrazím bleskově k němu, jeho opilecké reakce jsou pomalé a předvídatelné, takže se snadno dostanu ty 2-3 metry vedle něho na jeden střední skok. Když jsem vedle něho (skáču na stranu,abych byl za stranou, na kterou se otevírají dveře) kopnu nohou do dveří,aby se za ním zavřeli a ostatní střízliví strážci neviděli ven co se tu děje. Poté Biramem zlehka podříznu orkovi hrdlo. Po třívteřinovém zavrávorání mi ork padá do náruče. Pokusím se ho chytit,aby nedopadl na zem. Jeho plátová zbroj je ale přiliž těžká a tak jeho pád spíše jen zkoriguji. Představoval jsem si,že ho položim bez hluku a tohle trochu rámusu nadělalo, ale i tak lepší,než kdyby padl celou vahou sám od sebe. Tělo odtáhnu metr od dveří, aby se enchali otevřít a schovám se na stranu dveří,abych když se otevřou byl schován za otevřenou deskou dveří. Mrknu na své spolubojovníky. Tenhle byl opilej, hovno věděl co dělá, ti další jsou střízliví a tak přátelští už nebudou. Až otevřou ty dveře,musí dopadnout stejně jako tenhle ork. Promlouvám tlumeným hlasem,aby mne bylo možné slyšet mými přáteli, nikoli však na druhé straně dveří. Jak to dořeknu,přikrčím se a jsem připraven zaútočit na to co se vynoří zedveří.Také ale myslím na krytí sama sebe,kdyby vběděli,že tu jsem. Znehybním a naslouchám krokům, jestli se blíží ke dveřím. V plátech oděný zbrojnoš rozhodně nadělá dostatek hluku,abych ho slyšel.tak budu schopen odhadnout chvíli kdy se dveře otevřou.

Godrog Drant - 27. října 2009 17:28

soukromá zpráva od Godrog Drant pro (pevnost, u dveří) Když se zprvu rozrazily dveře tak jsem lehce sevřel v ruce sekeru, stisk jsem ovšem povolil po divadle, které předvedl Aaron. Vcelku obratná čičina. Ale kdo ví jakou má vůbec sílu jako pravý bojovník, třeba jen lechtá. Na tváři se mi zjeví vcelku sarkastický úšklebek, jež odhalí mé malé tesáky a je směřován směrem k Aaronovi. Lehce si pohrávám se sekerou a sleduji dveře načež se chodbou rozezní můj hluboký, leč netlumený hlas. „Chceš na každého takto skákat? Řekl bych že nikdo nebude tak hloupí aby dveře jen tak otevřel znovu. Neslyšně se ti to moc nepovedlo.“ Na tváři se mi vykouzlí mohutný úsměv, přičemž si shodím sekeru z ramene a pomalým krokem jdu ke dveřím, připraven k případnému krytu. „Vleťme dovnitř a překvapme je když ještě neví co se stalo a zmasakrujme je.“ Toto bude velmi lehký boj, nepřátelé v plátové zbroji ztrácí absolutně svou pohyblivost, dokonce i ta skákající čičina za dveřmi bude velmi pomalá a rozlousknu ji jako ořech. Můj úsměv se neustále rozšiřuje až přechází v tichý hrdelní smích. Mé oči se podlévají krví a je v nich vidět touha po krvi, kterou jen pár oplechovaných stráží neuhasí. Jizvy po celém mém těle začínají tepat jak se mi do krve vlévá adrenalin a žíly začínají vystupovat díky zvýšenému přívodu krve. Nečekám ani na reakci týmu a prudce otevřu dveře a běžím k nejbližšímu cíli odhazujíc na zem batoh se zásobami, obloukovým výpadem ve výši mého hrudníku seknu k hrudníku svého cíle přičemž se nenechám zastavit jeho odporem a snažím se jej strhnout k zemi. Má tvář má již v této chvíli nepřítomný výraz a z úst se mi lije pěna.

Godrog Drant - 27. října 2009 17:28

soukromá zpráva od Godrog Drant pro (pevnost, u dveří) Když se zprvu rozrazily dveře tak jsem lehce sevřel v ruce sekeru, stisk jsem ovšem povolil po divadle, které předvedl Aaron. Vcelku obratná čičina. Ale kdo ví jakou má vůbec sílu jako pravý bojovník, třeba jen lechtá. Na tváři se mi zjeví vcelku sarkastický úšklebek, jež odhalí mé malé tesáky a je směřován směrem k Aaronovi. Lehce si pohrávám se sekerou a sleduji dveře načež se chodbou rozezní můj hluboký, leč netlumený hlas. „Chceš na každého takto skákat? Řekl bych že nikdo nebude tak hloupí aby dveře jen tak otevřel znovu. Neslyšně se ti to moc nepovedlo.“ Na tváři se mi vykouzlí mohutný úsměv, přičemž si shodím sekeru z ramene a pomalým krokem jdu ke dveřím, připraven k případnému krytu. „Vleťme dovnitř a překvapme je když ještě neví co se stalo a zmasakrujme je.“ Toto bude velmi lehký boj, nepřátelé v plátové zbroji ztrácí absolutně svou pohyblivost, dokonce i ta skákající čičina za dveřmi bude velmi pomalá a rozlousknu ji jako ořech. Můj úsměv se neustále rozšiřuje až přechází v tichý hrdelní smích. Mé oči se podlévají krví a je v nich vidět touha po krvi, kterou jen pár oplechovaných stráží neuhasí. Jizvy po celém mém těle začínají tepat jak se mi do krve vlévá adrenalin a žíly začínají vystupovat díky zvýšenému přívodu krve. Nečekám ani na reakci týmu a prudce otevřu dveře a běžím k nejbližšímu cíli odhazujíc na zem batoh se zásobami, obloukovým výpadem ve výši mého hrudníku seknu k hrudníku svého cíle přičemž se nenechám zastavit jeho odporem a snažím se jej strhnout k zemi. Má tvář má již v této chvíli nepřítomný výraz a z úst se mi lije pěna.

Pán Jeskyně - 28. října 2009 20:34

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Před dveřmi Jakmile ork dopadl na podlahu, všechny zvuky z vedlejší místnosti utichly, pokud by špendlík spadl na podlahu, rozezněl by se snad po celé pevnosti. Z místnosti se neozývají žádné zvuky naznačující aktivitu, dokonce i kroky těch tří další co přišli zadním vchodem nejsou již slyšet. Buď se vaši nepřátelé domlouvají posunky, nebo jsou až moc šokovaní aby něco udělali. Možná obojí... Náhle, moc pozdě než aby jste mohli reagovat, zaslechnete někoho běžet ke dveřím a tupý náraz, který se rozezní nastane téměř okamžitě. Jeden z orků, který na sobě má pouze kroužkové brnění, porudce vrazil do dveří, které se rozletěly a rozmáčkly Aarona, který spoléhal na kryt desky, o stěnu chodby. Klika jej navíc zasáhla do žaludku, takže se sesunul na zem, omráčen tímto nárazem. Naštěstí jej dveře přeci jenom chrání před pozorností nepřátel, kteří to ani nespozorují a svou pozornost směřují na Godroga. Ten se s řevem vrhl na orka, který vyrazil dveře, a podařilo se mu způsobit mu vážnou tržnou ránu na břiše, dokonce z ní vylézají i střeva... Jakmile se mrtvý ork sesune k zemi, jeden Saret v těžkém plátovém brnění dá znamení jednomu tegrisovi, který po godrogovi hodí jakýsi kulatý předmět, který v jeho blízkosti exploduje, posílajíc ho letícího přes celou chodbu, až nakonec řistane a zvedne se na nohy. Bohužel mu výbuch vyrazil sekeru z rukou a ještě k tomu znovu poslal dveře na omráčeného Aarona, který se již pokoušel vstát, když jej klika zasáhla do hlavy a on se odebral do říše snů. Vaši nepřátelé využili čas který jim kulatá věcička poskytla k výstupu na chodbu, tři strážní (Saret a dva tegrisové) míří směrem ke Godrogovi, jeden ork se vydal spoutat ležícího Aarona a další jde pro posily přes druhý vchod.

Pán Jeskyně - 28. října 2009 20:34

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Před dveřmi Jakmile ork dopadl na podlahu, všechny zvuky z vedlejší místnosti utichly, pokud by špendlík spadl na podlahu, rozezněl by se snad po celé pevnosti. Z místnosti se neozývají žádné zvuky naznačující aktivitu, dokonce i kroky těch tří další co přišli zadním vchodem nejsou již slyšet. Buď se vaši nepřátelé domlouvají posunky, nebo jsou až moc šokovaní aby něco udělali. Možná obojí... Náhle, moc pozdě než aby jste mohli reagovat, zaslechnete někoho běžet ke dveřím a tupý náraz, který se rozezní nastane téměř okamžitě. Jeden z orků, který na sobě má pouze kroužkové brnění, porudce vrazil do dveří, které se rozletěly a rozmáčkly Aarona, který spoléhal na kryt desky, o stěnu chodby. Klika jej navíc zasáhla do žaludku, takže se sesunul na zem, omráčen tímto nárazem. Naštěstí jej dveře přeci jenom chrání před pozorností nepřátel, kteří to ani nespozorují a svou pozornost směřují na Godroga. Ten se s řevem vrhl na orka, který vyrazil dveře, a podařilo se mu způsobit mu vážnou tržnou ránu na břiše, dokonce z ní vylézají i střeva... Jakmile se mrtvý ork sesune k zemi, jeden Saret v těžkém plátovém brnění dá znamení jednomu tegrisovi, který po godrogovi hodí jakýsi kulatý předmět, který v jeho blízkosti exploduje, posílajíc ho letícího přes celou chodbu, až nakonec řistane a zvedne se na nohy. Bohužel mu výbuch vyrazil sekeru z rukou a ještě k tomu znovu poslal dveře na omráčeného Aarona, který se již pokoušel vstát, když jej klika zasáhla do hlavy a on se odebral do říše snů. Vaši nepřátelé využili čas který jim kulatá věcička poskytla k výstupu na chodbu, tři strážní (Saret a dva tegrisové) míří směrem ke Godrogovi, jeden ork se vydal spoutat ležícího Aarona a další jde pro posily přes druhý vchod.

Calia Ventrue Ichaer - 28. října 2009 21:07
	Pozoruji chlapce a na komentáře Gabriela jen pokračím rameny, proč takové věci řeší? Copak nevidí, že není vůbec podstatné kdo mluví a kdo to tady "vede"? Každopádně ale bychom se měli pohnout...navrhnu, nechci tu zkejsnout navěky že.

Pán Jeskyně - 29. října 2009 11:51

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Aaron de Griss Zatímco ostatní bojovali s Godrogem, dva strážní ti sundali tvé zbraně a spouutali ti ruce a nohy. Také ti na hlavu nasadili železný náhubek jako nějakému psovi, což zřejmě považovali za dokonalou srandu. Dva orkové tě odnesli pryč chodbou kterou zamířili Sahe a Eyrekr. Kdybys byl při vědomí, všiml by sis, že tě vláčejí chodbou plnou cel, v každé je nějaký vězeň. Poté přijdete do obrovského sálu, který je nejméně 10 pater na výšku a v každém patře jsou další cely. Obrovský hluk ozývající se odevšad tě málem probudí, ovšem dlouho se tam nezdržíte, jelikož tebe táhnou někam jinam do vyššího patra. Míjíte obrovské dřevěnné dveře, za kterými se ozývá křik a vystoupíte po schodech, kde jsou rovněž cely, ale menší a většinou prázdné. Stráže tě do jedné z cel dost nešetrně hodí a na krk ti nasadí obojek, který je spojen s tvými pouty na rukou, vytvářejíc tak dosti nepohodlnou polohu. Obojek ještě spojí řetězem s držadlem na stěně, náhubek ti nechávají. Od začátku této procedury jsi byl vzhůru, ovšem tvá pouta ti toho moc dělat neumožnila, maximálně jsi mohl jednoho škrábnout do nohy. Poté odcházejí, zaslechneš ale jejich rozhovor. Grishma ho bude chtít vidět, tak bysme mu to měli oznámit. Jo, ale co ten ork. S tím si poraděj.

Aaron de Griss - 29. října 2009 12:04

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro V cele Kurva to byla ale pěkně nevydařená akce.... Vyzkouším si pohyby abych věděl jaký mám rozsah pohybu končetin a jak jsem schopen se hýbat. Prohlédnu si celu abych věděl co je kolem mne,zaměřím se na kameny v okolních stěnách,jestli neskrývají nějakou slabinu, popřípadě nějaké vritiny po předchozích obyvatelích mé cely. zapamatuji si jméno o kterém mluvili ti dva a poté se začnu dívat ven skrze příže a pochytit co nejvíce poznatků o okolí mé cely (to co vidím) "Nyní tedy prosím o co nejpodrobnější popis té cely a oklí co vidím venku,abych věděl s čím mohu pracovat. Hlavně se pokusím podívat,kterým směrem odejdou ti dva orkové,abych poté věděl odkud příjdou s tím svým Grishmou."

Sahë - 29. října 2009 18:45

soukromá zpráva od Sahë pro S ledově klidným výrazem tasím šavli a pečlivě si prohlédnu zbraně těch strážců. Nejistě se podívám na pana Eyrekra. Bleskově uvažuji. Útěk...? Tygříci možná mezitím bojují s tou opilou bandou a vrátit se zpět k nim by znamenalo smrt pro nás i pro ně. Boj? Možná...Možná, ještě ne. Nechci bojovat. Svým výrazem ale dám jasně najevo, že nejsem bezbranná bytost k odvlečení, ani proti přesile. Takže... Orku...nejsme ani špioni ani uprchlíci. Půjdeme ke Grishmovi sami a bez průtahů, jen nás tam doveď. Ne do mučírny, prostě k němu. Tak dělej. {Samozřejmě kdyby Eyrekr chtěl útočit, přidal bych se k němu.}

Godrog Drant - 29. října 2009 19:26

soukromá zpráva od Godrog Drant pro Před Dveřmi K čertu co to bylo? Honí se mi hlavou, než jsem dopadl na zem a pomalu vstávám, přičemž zjišťuji, že má zbraň je ode mě nejlépe napůl cesty k trojici stráží. Do pekel, tak toto mi scházelo. Pomalu se snažím vstát na nohy a zaostřit co se vůbec děje, před očima mi ještě létají mžitky ze záblesku exploze a v hlavě mi poněkud duní. V chodbě se rozléhá tichý pravidelný zvuk, když mě z ruky kape v pomalých intervalech jedna kapička krve za druhou. Sliny a pěna mi pokrývají téměř celá ústa a oči, jež ještě před chvílí byly očividně zmatené opět získávají fanatický nádech. "Cítím to… Krev, nádherná krev… Musím si vzít víc!" Zní mi v hlavě dunivý hlas a já se pomalým vyrovnaným krokem vydám směrem k těm, jež se mají stát popravčí četou, která ukončí můj život. Pohled mi těká od jednoho k druhému, přičemž pozoruji jejich výzbroj. Držím se u pravé strany chodby, abych mohl rychle změnit pozici zády ke zdi a nemohl být obklíčen ze všech stran. "Tak pojďte!" Zařvu hrdelním hlasem, který se podobá válečnému řevu mého kmene. Rozběhnu se směrem k mým nepřátelům, přičemž tak metr před nimi se prudce zapřu o pravou nohu a tvrdě uskočím doleva ramenem namířeným na soupeře, jež se nalézá právě nejblíže této levé strany chodby,přičemž doufám, že se mi jej povede odhodit. Následně lehce překročím pravou nohou dozadu a prudce mi vyletí levá ruka směrem k obličeji Sereta,aby se mi povedlo přerušit jeho soustředění a tím pádem vnímání toho co dělá má pravá ruka. A právě tou se snažím zachytit jeho zbraň a rychlým úderem levé ruky na jeho zápěstí shora jej odzbrojit a uskočit o krok dozadu abych měl své nepřátele na očích.

Pán Jeskyně - 29. října 2009 20:19

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chodby Jakmile Sahe chmátne po své šavli a dokončí svůj proslov, sesypou se na něj tři strážní, jednomu saretovi s palcátem se podaří vyrazit mu zbraň z rukou. Na Eyrekra se sesype stejný počet strážných a také jej odzbrojí. Seržant se zatím rozeřve na Saheho: Tak ty si jako myslíš, parchante, že tady jako můžeš rozkazovat nebo co? Takovýhle představy ti tady vytlučou z hlavy! Ke Grishmovi půjdeš, neboj, ale do mučírny určitě taky, nevím jestli tam tu tvoji arogantní prdel nehodím hned! Hlavně je pořádně spoutejte chlapi! Při těchto slovech Saheho nakopne a ještě mu plivne do obličeje. Jakmile jste spoutáni podle jeho gusta, zatváří se o něco spokojeněji. Eyrekr má ruce spoutané za zády okovy, nohy má taktéž spoutány tak, aby dokázal jít sám, ovšem neutekl ani se nepokoušel někoho nakopnout. Sahe má na krku železný obojek, k němuž jsou řetězem připojeny okovy poutající mu ruce, takže musí být shrbený, nohy má stejně spoutané jako Eyrekr. K obojku má navíc připnutý řetěz, kterého se chopí seržant. Takhle by jste měli bejt furt - v okovech a s řetězama na rukou. Teď pohněte těma svejma línýma nohama, dem vás dát do klády, ať na vás má Grishma pěknej výhled. Všichni se tomu zachechtají a začnou vás vést severním východem. Ork - seržant přitom vede Saheho na řetězu jako psa na vodíte, párkrát s ním i silně škubne. Vláčejí vás chodbami do vyššího patra, kde uzříte chodbu plnou cel, v jedné je nějaký tegris. Než si ho ale stačíte prohlédnout, odvedou vás do místnosti za těžkými dubovými dveřmi. Ta je již celkem vyzdobena, jsou tu i koberce a dokonce i jeden příšerný obraz. Před vámi se tyčí stejné dubové dveře jako ty předtím, vás ale zavedou do postranních dveří, kde z vás částečně sundají okovy, dají vám ruce, hlavu a nohy do otvorů klády a zaklapnou víko, takže jste tam zavření. Poté odejdou a zavřou dveře, z vedlejší místnosti slyšíte nějaká slova, ale hluk který stráže způsobují je přehlušuje.

Pán Jeskyně - 29. října 2009 20:19

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chodby Jakmile Sahe chmátne po své šavli a dokončí svůj proslov, sesypou se na něj tři strážní, jednomu saretovi s palcátem se podaří vyrazit mu zbraň z rukou. Na Eyrekra se sesype stejný počet strážných a také jej odzbrojí. Seržant se zatím rozeřve na Saheho: Tak ty si jako myslíš, parchante, že tady jako můžeš rozkazovat nebo co? Takovýhle představy ti tady vytlučou z hlavy! Ke Grishmovi půjdeš, neboj, ale do mučírny určitě taky, nevím jestli tam tu tvoji arogantní prdel nehodím hned! Hlavně je pořádně spoutejte chlapi! Při těchto slovech Saheho nakopne a ještě mu plivne do obličeje. Jakmile jste spoutáni podle jeho gusta, zatváří se o něco spokojeněji. Eyrekr má ruce spoutané za zády okovy, nohy má taktéž spoutány tak, aby dokázal jít sám, ovšem neutekl ani se nepokoušel někoho nakopnout. Sahe má na krku železný obojek, k němuž jsou řetězem připojeny okovy poutající mu ruce, takže musí být shrbený, nohy má stejně spoutané jako Eyrekr. K obojku má navíc připnutý řetěz, kterého se chopí seržant. Takhle by jste měli bejt furt - v okovech a s řetězama na rukou. Teď pohněte těma svejma línýma nohama, dem vás dát do klády, ať na vás má Grishma pěknej výhled. Všichni se tomu zachechtají a začnou vás vést severním východem. Ork - seržant přitom vede Saheho na řetězu jako psa na vodíte, párkrát s ním i silně škubne. Vláčejí vás chodbami do vyššího patra, kde uzříte chodbu plnou cel, v jedné je nějaký tegris. Než si ho ale stačíte prohlédnout, odvedou vás do místnosti za těžkými dubovými dveřmi. Ta je již celkem vyzdobena, jsou tu i koberce a dokonce i jeden příšerný obraz. Před vámi se tyčí stejné dubové dveře jako ty předtím, vás ale zavedou do postranních dveří, kde z vás částečně sundají okovy, dají vám ruce, hlavu a nohy do otvorů klády a zaklapnou víko, takže jste tam zavření. Poté odejdou a zavřou dveře, z vedlejší místnosti slyšíte nějaká slova, ale hluk který stráže způsobují je přehlušuje.

Pán Jeskyně - 29. října 2009 20:42
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Boj Podaří se ti ramenem odhodit tegrise a hned vypínáš ruku, abys jej zmátl. Podaří se ti jej odzbrojit, ovšem druhý tegris po tobě sekne mečem a při úhybu zakopneš o tegrise, kterého jsi shodil na zem.

Aaron de Griss - 29. října 2009 20:43

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro přechodná cela To je mi ale pěkná polízanice,tvrdnout tady v téhlé klícce a čekat až si mě příjde nějakej panác prohlídnout! Chvilku sebou ještě šiju,abych si našel rádoby pohodlnou polohu,ve které budu schopen zůstat ležettak, abych si nevykloubil všechny klouby a pak začnu mluvit na souseda. Hej příteli, kdo je ten jejich Grishma? Je nás tu více, jednoho jsem sundal,ale pak na mě hodili nějakou výbušninu a probral jsem se až tady,pěkně nečestnej boj! Grrr No nic,tak víš kdo to je nebo ne? Vedu si tak chvilku sám pro sebe monolog a snažím se zdi něco o sobě sdělit a pak si uvědomím,že vlastně sám znemožňuji aby odpověděl tak sklapnu a naslouchám...

Pán Jeskyně - 29. října 2009 20:52

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Cela Jakmile začneš znovu mluvit, ozve se ještě hlasitější zavrčení a vězeň z vedlejší cely ti odpoví. Grishma je vrchní žalářník přece! Teď už drž hubu a nech mě spát. Následně zaslechneš těžké dusavé kroky na chodbě. Snažíš se co nejvíce přiblížit mřížím, aby jsi viděl, jestli si pro tebe nepřicházejí, ovšem to není tak docela pravda. Když se konečně přiblížíš dost blízko, uvidíš šešt strážných procházet těmi dubovými dveřmi kterých jsi si všiml již předtím. Vedou spolu dva spoutané sarety, které poznáváš, jelikož se jedná o Saheho a Eyrekra. Než však stačíš něco vykřiknout, již jsou za nimi zavřené dveře.

Sahë - 29. října 2009 21:18

soukromá zpráva od Sahë pro Mučírna Mlčím a nebráním se. Nechám se vsadit do klády bez diskusí. Mluvit by stejně nemělo žádný smysl. Tenhle svět je trochu náročnější. Vyjednávání není zrovna mojí silnou stránkou... Pane Eyrekře, vadilo by vám příště vyjednávat? Mou vinou jsme už jeden neúspěch zažili... Přemýšlím, jak na tom asi jsou ostatní. Určitě líp než my. Třeba nás osvobodí... Ponuře vnímám své uzavření v kládě, všímám si detailů místnoti, v které jsme uvězněni, a přemýšlím o tom, kdy si pro nás Grishma piřjde. Kdybychom zaútočili, byli bychom tu stejně. Kdybychom utekli, dostali bychom do problémů ostatní.Vyjednávat bylo nejlepší volbou, možná ne tak arogantně, ale... Zvláštní, už se zase snažím v duchu obhajovat své jednání...Jakoby to mělo smysl...Co se stalo, stalo se. Ale něčím si vězeň musí zkrátit chvíli, tak proč ne tímto přemýšlením?

Pán Jeskyně - 29. října 2009 22:16

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Cela Ani dlouho nečekáš a zaslechneš další kroky. Ke tvé cele přijdou dva strážní, vyvedou tě z cely a znovu spoutaného tě odvedou zpátky cestou kterou tě nesli v bezvědomí. Tentokrát ale když procházíte kolem obrovské brány za kterou se ozývá křik, neprocházíte jenom kolem, směřujete k ní a nakonec ji stráže otevřou a vy procházíte. Bolestné výkřiky jsou nesnesitelné, jak procházíte chodbou, občas nahlédnete do některých dveří a uvidíte, kterak kati mučí své objeti. Stráže se vždy zastaví a nechají tě si to vychutnat, vždy přitom řeknou. Na tohle se teš, smrade. Když procházíte kolem místnosti, kde jednoho orka zaživa stahují z kůže, začneš si více všímat svého okolí. V této velmi prostorné chodbě je asi 15 takovýchto menších místností, na obou koncích chodby jsou větší dveře, které zjevně vedou do větších mučíren. U vchodu sem je rozmístěno i 6 cel podobných té ve které jsi byl. Nakonec tě stráže (ork a saret) zavedou do jedné menší místnosti, která je zatím bez volná. Když otevřou dveře, všimneš si orka, který je dost obrovský a svalnatý i na poměry své rasy. Je holohlavý a na tváři má krátké strniště. Právě pokládá pár žhavých želez do ohně, když si vás všimne. Tak, koho to sem přivádíte, dalšího špeha? Mučitel přijde k tobě, chytí tě za bradu a dívá se prohlíží si tě, kousnout ho nemůžeš jelikož máš náhubek. Jo, Mognare, Grishma věří, že víš co máš dělat. Jasně že vím. Natáhněte ho zatím na skřipec a pomožte mi připravit se. Jasně. Místnost je veliká asi stejně jako ta, kde se opíjeli stráže, co do obsahu je však dosti jiná. Na stěnách, na zemi i na železných policích jsou rozvěšeny mučící nástroje, uprostřed místnosti je železný stůl s úchyty pro ruce a nohy, trochu stranou stojí skřipec. Právě na ten tě pacholci upoutají a když se ujistí, že drží pevně, jdou pomáhat katovi. A tak tam ležíš a díváš se, jak si kat připravuje nástroje na tvé mučení.

Aaron de Griss - 30. října 2009 11:27

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro cela Hej ty! Jo přesně ty Mognare. To mučení na tom nic nezmění,těžko ti řeknu něco co sám nevím. Nevím sice co byste ze mě rádi dostali, ale ta má verze to jistě není. Položím se bezvládně a upřu pohled přímo rovně nad sebe do stropu a snažím se izolovat sám sebe ve své hlavě.Když se člověk ponoří do myšlenek a snaží se tam udržet,tím méně fyzicky vnímá co se děje s jeho tělem. Byl bych pro,aby jsi se teď posadil sem vedle mě a můžeme si popovídat, budu s tebou mluvit otevřeně, nemám co tajit. Mučení na obsahu mé řeči nic nezmění. Pootočím hlavu na stole a podívám se na svůj svalnatý protějšek,který mi teď asi nějakou dobu bude jedinnou společností a snažím se z jeho očí vyčíst cokoli,co by mi mohlo pomoci se v něm vyznat...

Pán Jeskyně - 30. října 2009 13:44

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna O to se nebojím. Odpovíš mi na všechno, ať už chceš nebo ne. Uvidíme, jestli něco víš, já ale myslím že jo a tak to budu mít provizorně připravené, pro případ že by se ti zadrhla řeč. Přitom hodí několik kleští, každé zjevně na jinou část těla, do žhavých uhlíků. Jeho pacholci mezitím trochu natáhli skřipec až zavrčíš, jeden z nich ti dal na ruce obrovské paličnice, prozatím je ale neutáhl. Stačí chlapi. Zatím počkejte vedle, promluvím si s tygříkem o samotě, kdybych vás potřeboval dám vám vědět. řekne Mognar a zatímco ti dva odcházejí pryč, vezme nádobu s žhavými uhlíky a nástroji a položí ji vedle skřipce, sám si stoupe vedle tebe, takže jeho hlava je nad tvým obličejem. Poté jakoby jen tak mimochodem vytáhne jedny žhavé kleště z uhlíků a přesune se k tvým nohám, kde ti vytrhne jeden dráp. Zařveš bolestí a Mognar se vrátí k tobě. To bylo jenom tak na připomněnou, že máš mluvit pravdu. Neboj, jestli budeš lhát nebo něco zatajíš, dám se do práce a potom budeš škemrat o smrt. Přitom tě ještě více natáhne na skřipci a hned začne s výslechem. Takže, jak se jmenuješ, odkud jsi a proč jsi sem přišel. To je prozatím základ, na který použiji základní metody. Jak ale budou otázky složitější, budou složitější i metody, takže již budu potřebovat svých společníků, aby mi pomáhali. Přitom z uhlíků vezme doběla rozžhavené železo.

Aaron de Griss - 30. října 2009 14:06

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro Mučírna Ležím klidně a ikdyž je mi silně nepříjemné to natahování tu radost abych se zoufale pral jim neudělám,je to k ničemu. Když pacholci odcházejí jen za nimi zavolám: No jasně,jen běžte, my vás tu nepotřebujem. Sarkasticky se ušklíbnu a sám sobě spečetím tu marnou pozici ve které jsem. Když zazní první série otázek,tak se snažím si zapamatovat pořadí a poté s co nejklidnějším hlasem odpovídat,nesnažím se nijak klást odpor a snažím se vypadat odevzdaně. Jak se jmenuji,odkud jsem a proč jsem tady. Dobrá, Jmenuji se Aaron de Griss , jsem nájemný doprodruh.Přišel jsem sem portálem s několika přáteli,dohromady tvoříme skupin pěti osob. Dva Tegrisové,2 ještěrky a ork. Jak jsem se tak koukal,polapili jste nás už všechny. Dostali jsme se sem portálem z jiné dimenze. řekněme,že jsem četa cestující dimenzemi,která pátrá po stracených artefaktech. Na naší poslední výpravě jsme našli artefakt,který fungoval jako přenášedlo sem do této pevnosti. Mysleli jsme, že je to stopa po které musíme jít, tak jsme prošli portálem. Zjevili jsme se ve zdejších chodbách a netrvalo dlouho,než jsem narazili na vaše strážce, v tu chvíli jsme se rozdělili, ale jak jsem měl možnost vidět, stejně jste nás už všechny polapili. kdybych věděl,že zde budu mučen, tak sem tu práci odřekl a hledání artefaktu bych přenechal jiným. Povzdechnu si a zahledím se mu do krutých očí a snažím se vyčíst jeho myšlenky a čekám na jeho ortel. toto je můj příběh, vlastně i příběh nás všech pěti. Ověř si ho u mých společníků, jestli chceš.

Pán Jeskyně - 30. října 2009 14:43

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna No vidíš, a prý nemáš nic zajímavého, co bys řekl. Mučitel se ušklíbne a odejde ke dveřím. Poďte, teď vás budu potřebovat. Pacholkům se na tvářích objeví stejný úšklebek jako tvému mučiteli a hned přijdou ke skřipci. Jeden ti utáhne palečnice na rukou, druhý ještě více natáhne skřipec, takže se cítíš jako bys vyrostl o pár centimetrů. Poté si oba vytáhnou ze žhavých uhlíků kleště, ork se postaví k tvým nohám a saret k rukám. Mognar ti vrazí rozžhavené železo do boku a tiskne jej tam stále pevněji, jakoby tě chtěl propálit skrz naskrz. Nakonec jej vymění za velké kleště. Saret ti začne vytrhávat drápy na rukou a ork na nohou, mučitel ti začne z boku vytrhávat malé kousky masa a vychrlí na tebe další otázku Kdo tě sem poslal? I pokud v té bolestné agonii odpovíš, mučení nepřestane a hned dostaneš další otázku Co jsou zač tví společníci? Jakmile ti ork vytrhá všechny drápy na nohou, vezme ještě větší kleště, otevře ti pusu a podívá se na zuby, saret ti zase začne pálit chodidla.

Aaron de Griss - 30. října 2009 14:49

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro Mučírna Kurva řekl jsem že všechno povím sám ne,tak nač tohle, stačilo se rovnou zeptat a řekl bych to! Na nečem jsem se snad domluvili a mělo to být jen pro případ že budu lhát ne!odlož ty krámy a já ti rád jméno a další věci o našem zaměstavateli i společnících řeknu sám od sebe ale nejdřív si strč tyhlew krámy doprdele. Pokud ne neřeknu už ani slovo a můžeš si mě umučit do bezvědomí. Pokud ty věci ale chceš vědět začni hrát podle pravidel, vše ti povím,ale bez těch krámů!!!

Eyrekr d´Gothia - 01. listopadu 2009 18:33

soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Chodby Jdu za Sahe , ikdyž nepokládám za správné rozdělit se přesto ho následuji a doufám že do ničeho nespadneme jen co jsem dořekl myšlenku se před námi objevuje skupina zelenokožců v těžkém brnění.A sakra vypadne ze mě. Sahe pohotově zareaguje a chce na ne zapůsobit ikdyž bez úspěchu. Snažím vytasit meč ale v tu chvíli cítím kopí dvou dalších strážců na zádech.Nebráním se nemá to smysl, jen doufám že chlupáčci jsou na tom lépe ... Mučírna ….o tom jak jsou na tom další naši spolubojovnicí zjišťuji posléze když vkročíme do mučírny či vězení. Na slova Sahe o vyjednávání reaguji s klidem. Mohlo to dopadnout i hůř. Když tak sedíme v okovech rozhlížím se zda li nezahlídnu něco co by nám pomohlo k útěku ale marně …zase ..tohle není dobé doufám že další vyjednáváni dopadne lépe nezbývá nám nic jiného než čekat…

Pán Jeskyně - 01. listopadu 2009 20:05

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Náhle se dveře do mučírny otevřou a tví mučitelé přestanou. Všimneš si, že ve dveřích stojí vysoký černovlasý muž v červené robě a s kapucí přes hlavu následován dvěma strážnými. Už to stačí, Mognare. Není to špion a myslím, že příště již bude jednat uváženěji. Mognar na tebe s nenávistí pohlédne a otočí se k novému příchozímu. Ale pane, tenhleten chladnokrevně zavraždil Gringra a spolu s tím dalším, kterýho nechytili, v boji zabili další tři. O tom samozřejmě vím, proč myslíš, že jsem nepřišel dříve? Každopádně jej potřebuji a neodejde odsud dokud nesplatí své zločiny. A také nchci, aby se na něm vyčerpalo příliš krystalů. Jsou příliš cenné, než aby byly využívané na léčení zločinců. Odvažte ho a vezměte ho k Amandě. Pokud zrovna není zaneprázdněna výrobou nějakého dalšího golema, bude u sebe. Měla by být schopna mu ty rány vyléčit a ty drápy nechat znovu narůst. Potom ho odveďte ke mě, nespoutávejte ho, ale raději mu nedávejte zbraně, mohl by zase provést nějakou hloupost. Poté odchází pryčr a zatímco tě jeho stráže odpoutávají od skřipce, ještě se otočí a řekne. Vím, kdo jste a odkud jste přišli. A věř, že v tomto světě je trest z vraždu smrt a věřím, že v mnoha místech platí to samé. Poté odejde pryč a zanechá tě v péči svých dvou strážců, kteří tě odnesou pryč z kobek o pár pater výše. Cestu moc nevnímáš, stejně jste nestřetli nic zajímavého. Vše se změnilo když jste vyšli z nejhořejšího patra sklepení a okolí se změní. Místo kamenných podzemních chodeb nyní stojíte ve velkém provzdušněném sále plném obrazů, soch a dalších uměleckých děl. Z početných oken je vidět bohatá vegetace venku, ovšem na obzoru jakoby vše končilo a jedinné co pokračuje dále je nebe. Také si všimneš na obzoru jakýchsi krystalových formací. Jsi odveden přes sál až ke dveřím ze železa, od kterých se táhne rudý koberec jako by zde po něm mněli kráčet král a královna a všechny sochy jim mněli vzdávat hold. Možná to i byl původní záměr. Zpoza dveří se ozývá prskání elektřiny a zvuky strojů, pokud jsi někdy byl v nějakém upírském městě, takovéto zvuky byly slyšet na každém rohu. Nakonec vstoupíte do místnosti za dveřmi, která se ukáže býti jakousi laboratoří. Uprostřed je obrovský kulatý stroj, jehož účel je ti neznámý, ovšem vzápětí spatříš obyvatelku této místnosti. Vypadá asi jako sedmiletá holčička, na sobě má růžové šatičky a své plavé vlasy má spletené do copánků. Právě vhazuje nějaký drahokam do jednoho z otvorů ve stroji. Amando, Grishma po tobě žádá, aby jsi vyléčila tohohle tegrise. Je to důležité a nepočká to. promluví jeden ze stráží a malá holčička, doteď plně zaměstnaná svou velkou hračkou, vás konečně zpozoruje. Jsem snad jeho služka nebo co? Jestli to mám udělat, chci alespoň znát důvod. začne křičet svým vysokým, pisklavým hláskem. Ten je tajný, ovšem nepochybuji, že VÁM jej Grishma prozradí. No dobrá, protentokrát se nechám uchlácholit. Poté přejde ke svému stolu a zmáčkne nějaké tlačítko. V přístroji se otevře další otvor, do kterého jim Amanda přikáže tě strčit. Dalo by se to zregenerovat i bez přístroje, ale to by vysálo více energie. Připraven? Zachvíli by to mělo být lepší. Poté se za tebou otvor zavře a ty náhle ucítíš okolo sebe ohromné množství energie. Tvé rány se hojí neuvěřitelnou rychlostí a těch pár drápů co ti vytrhli ti dorostlo... Stejně tak všechny staré jizvy z tvého těla mizí. Jsi teď netknutý jako při svém narození. Bohužel byl tento proces značně namáhavý na tvé tělo, takže jsi vyčarpaný a nejraději by sis lehl a spal alespoň dvě hodiny. To ti však dopřáno není. Už ho můžete vytáhnout. A připomeńte Grishmovi, že o tom chci vědět VŠECHNO rozumněli jste? Ano, paní. Poté se otvor znovu otevře a tobě se podaří vylézt ven, i když s pomocí stráží. Amanda si tě prohlíží a mumlá si něco pro sebe, ovšem vzápětí vás téměř doslova vyhodí ze dveří, které za vámi prudce zabouchne. Další část vaší cesty je již kratší. Pouze projdete menší zahradou, vchod do níž se nacházel na opačné straně sálu a vstoupíte do pracovny, která je až nápadně podobná té, kterou má Serkadios v knihovně. Za stolem sedí tvůj zachránce, zjevně Grishma, před ním sedí na židli Eyrekr. Je to dobré, zůstaňte venku. řekne Grishma a nabídne ti další židli. Poté když stráže odejdou, spustí. Abych se představil, jsem Grishma, dalo by se říci, že plním funkci velitele této pevnosti. Co se týče vás, podívá se na Aarona věřte, že kdokoliv bez příčiny zaútočí na kohokoliv v této pevnosti, je automaticky považován za agenta Těch druhých a poslán k výslechu. Také by jste měl vědět, že nebýt jedné věci, nechal bych vás tam až do konce, váš útok na stráže, stejně jako toho orka je velmi vážný zločin. Poté se otočí na Eyrekra. Co se týče vás, musím se vám omluvit za chování mých podřízených. Po několika posledních událostech považují každého automaticky za špeha a vaše zbraně napovídaly tomu, že jste nebezpečný. Naštěstí vás ale hned přivedli ke mně jak měli. Poté se odmlčí a z přihrádky u stolu vytáhne náhrdelník s půlměsícem. Vím, pro koho pracujete, kdysi jsem totiž býval jedním z nich.

Pán Jeskyně - 01. listopadu 2009 20:33

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Netrvá to dlouho a někdo si pro vás přijde. Dva strážci a seržant, který vás zatkl. Strážci tě vyndají z klády a odvedou tě pryč, nespoutaného, pokud nebudeš odporovat, nechají tě i jít samotného. Zdá se, že narozdíl od minula tě již nepovažují za zločince, což může být pouze dobré. Vyvedou tě pár pater nahoru. Cestu moc nevnímáš, stejně jste nestřetli nic zajímavého. Vše se změnilo když jste vyšli z nejhořejšího patra sklepení a okolí se změní. Místo kamenných podzemních chodeb nyní stojíte ve velkém provzdušněném sále plném obrazů, soch a dalších uměleckých děl. Z početných oken je vidět bohatá vegetace venku, ovšem na obzoru jakoby vše končilo a jedinné co pokračuje dále je nebe. Také si všimneš na obzoru jakýchsi krystalových formací. Vyjdete pryč ze sálu do malé zahrady a přes ní do pracovny nápadně podobné té jakou má Serkadios v knihovně. V podstatě je téměř identická. Za stolem zde sedí muž v rudé robě s kapucí, která mu z části zahaluje tvář, zpod které vykukují černé vlasy. Neznámý tě vyzve ať se posadíš na židli a pošle stráže pryč. Zachvíli stráže přivedou Aarona, který se zdá být velmi vyčerpaný. Jakmile stráže odejdou, cizinec spustí. Abych se představil, jsem Grishma, dalo by se říci, že plním funkci velitele této pevnosti. Co se týče vás, podívá se na Aarona věřte, že kdokoliv bez příčiny zaútočí na kohokoliv v této pevnosti, je automaticky považován za agenta Těch druhých a poslán k výslechu. Také by jste měl vědět, že nebýt jedné věci, nechal bych vás tam až do konce, váš útok na stráže, stejně jako toho orka je velmi vážný zločin. Poté se otočí na Eyrekra. Co se týče vás, musím se vám omluvit za chování mých podřízených. Po několika posledních událostech považují každého automaticky za špeha a vaše zbraně napovídaly tomu, že jste nebezpečný. Naštěstí vás ale hned přivedli ke mně jak měli. Poté se odmlčí a z přihrádky u stolu vytáhne náhrdelník s půlměsícem. Vím, pro koho pracujete, kdysi jsem totiž býval jedním z nich.

Pán Jeskyně - 01. listopadu 2009 21:17

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Všimneš si, že z vedlejší místnosti je cítit energie, připomíná ti to auru, kterou vyřazovalo přenosové místo, ovšem tato je slabší... Netrvá to dlouho a někdo si pro vás přijde. Dva strážci a seržant, který vás zatkl. Strážci vyndají z klády Eyrekra a odvedou ho pryč, tebe zde nechají o samotě s tím seržantem. Ten k tobě přijde, chytí tvou hlavu oběma rukama a strčí svůj obličej před tebe. Něco sem ti slíbil ještěráku a neboj se, podíváš se tam. Zdá se ale, že jsi o dost důležitější, než jsem si původně myslel. Takže teď půjdeš se mnou. Náhle si všimneš, že něco v jeho kapse začalo svítit. Alespoň dva Erennore, potřebujeme dva. Erennor vytáhne z kapsy zářící červený kámen, do kterého začne mluvit. Nemějte strach, pane. O toho druhého je již postaráno. Dobře, snad víš, co máš dělat, Erennore. Kámen poté přestane zářit a do cely přijdou další dva strážní, kteří tě vyndají z klády a znovu ti nasadí pouta. Šéfe, jestli nás chytí, stáhnou nás zaživa z kůže. Doufám, že máš plán. Jasně že jo, připravil jsem se na to. Poblíž je místo moci a Arian nám půjčil pečeť. Prostě se teleportujem. Poté již přestanou mluvit a vejdou do další místosti. Zřejmě si to museli naplánovat již předtím, jelikož místo moci je velice blízko. Pokud by museli jít k tomu kterým jste se sem dostali vy, je jasné, že hluk který způsobují by je prozradil rychle. Jakmile dveře otevřou, ucítíš, že jste u přenosového místa. Tato místnost je úplně stejná jako ta, ve které jsi byl uvězněn doteď, ovšem do té moc pouze prosakovala, zde je v plné síle... Erennor položí kámen na zem v místnosti. Ten začne zářit silněji než předtím, až se nakonec vše utopí v jeho oslnivé záři... Když se vše ustálí, objevíte se před padacím mostem, po kterém se dostanete do ohromné pevnosti. Všimneš si, že na každém rohu je jedna vysoká věž do níž je zasazen ohromný krsytal, věž uprostřed je největší a na jejím vrcholu je červený krystal. Celá pevnost vypadá, že se nachází někde na útesu nebo ostrově. Pokud by ses podívyl dolů z útesu, zíral bys do černočerné tmy. Zdá se, že je noc, ovšem na nebi není žádná hvězda, pouze měsíc, který vypadá jako by byl z něj kus ulomen. Červený kámen se znovu ozve. Výborně. dejte ho do cely, přijdu za ním. A tak tě vedou dovnitř, cestou zahlédneš obrovský prostor, na kterém se povalují krystaly a spousta otroků je rozbíjí na kousíčky a sbírá je. Ovšem než si vše stačíš pořádně prohlédnout, odtáhnou tě až dolů, kde tě připoutají ke zdi v jedné z cel. Není asi třeba říkat, že jsi v podstatě stejné situaci jako předtím, což tě již trochu dopaluje. Po chvíli se ozvou kroky a přijde si tě prohlédnout nějaký Saret v pozlaceném brnění. Na hrudi má odznaky prozrazující velkou hodnost. Jmenuji se Grenthin a jsem hlavní žalářník. vězte, že máte něco co chceme a my to od vás dostaneme. Jeden váš společník se s námi již shodl.

Aaron de Griss - 01. listopadu 2009 21:24

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro Cesta nahoru Když vletí po mém emocionálně plném výlevu proti svému trýzniteli do dveří skupinka vysvoboditelnů,trochu si oddechnu,protože bych poté pravděpodobně přišel o více než jen pár drápů a lehnu si jen na záda a z hluboka oddechnuji a posloucám rozhovor. Když mě pak stráže odvádějí pryč,ve dveřích si odplivnu na zem a hledím přitom onomu bastardovi do očí,aby věděl,že ten kemr na zemi ve dveřích jeho mučírny patřil jemu. Cestou nahoru neříkám nic,jen si přehrávám v hlavě odálosti posledních pár hodin a tak si tak říkám,že teď už bych ten stůl plný ovoce neodmítl. Když dorazíme do laboratoře je mi nejprve malá holčička pro smích ale nedávám to moc najevo,když ale přikáže strážím aby mne nacpali do té mašini začnu se cukat a protestovat,jsou na mě ale 2 a navíc ten pronikavý hlas té dívky.Když mne okříkne abych tam už sakra vlezl a nebral jí její drahocený čas,tak raději uposlechnu. Je to skvélé,během několika okamžiků se mi zahojí všechny jizvy,jak ty staré,tak ty způsobené mučením a je mi hej,když se ale otevřou dveře, je mi mdlo a jsem unavený. Stráže mne táhnou pryč a tak se ani nezmohu na otázky co to k čertu mělo být a na slova díků té dívce,která sotva zavřela byla už zase u svých pokusů. U Grishmy Proberu se až když jsem v místnostu u velitele pevnosti a uzřím tam také svého společníka Eyrekra. Mám na něho spoustu otázek,ale slova se ujme Grishma. Naslouchám mu a poté odpovím. Také Vás zdravím Grishmo,naše jména zajisté znáte,ale stejně,jsem Aaron de Griss. Vašeho mrtvého strážného je mi velice líto, teď když už znám okolnisti bych mu znovu hrdlo na potkání neprořízl.Mimochodem děkuji Vám za léčbu zranění. Jak vidím,již jsou ve vaší moci i moji dva ještěří přátelé, zaslechl jsem ale,že náš čtvrtý společník ork, Vám stále uniká a že již zabil na svých cestách několik strážných. Dovoluji si nabídnout svou pomoc při jeho zastavení. Když k němu pošlete další strážné,riskujete jak jejich,tak jeho život, jestli víte kde je, bude lepší když mu půjde naproti někdo koho zná a řekne mu aby složil zbraně. Bude to tak lepší pro obě strany. S Eyrekrem zatím nekomunikuji,protože vím,že budeme mít ještě spoustu času si vše vyříkat, koho co potkalo. Jen se na něj podívám a vidím mu v očích,že on to bere stejně,že teď je nevhodné bavit se spolu a je lepší získat co nejvíce informací od Grishmy. Ooo, pane mimochodem. Zmínil jste se o jistých druhých,kteří vás ohrožují. Co jsou zač ti druzí, mohuli se zeptat. Mám v hlavě ještě spoustu dalších otázek i ohledně toho,že nám Grishma prozradil,že pro našewho zaměstnavatele také dřívě dělal,ale uvědomuji si,že se musím držet na uzdě a nesmím vychrlit 150 otázek najednou...

Aaron de Griss - 01. listopadu 2009 21:24

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro Cesta nahoru Když vletí po mém emocionálně plném výlevu proti svému trýzniteli do dveří skupinka vysvoboditelnů,trochu si oddechnu,protože bych poté pravděpodobně přišel o více než jen pár drápů a lehnu si jen na záda a z hluboka oddechnuji a posloucám rozhovor. Když mě pak stráže odvádějí pryč,ve dveřích si odplivnu na zem a hledím přitom onomu bastardovi do očí,aby věděl,že ten kemr na zemi ve dveřích jeho mučírny patřil jemu. Cestou nahoru neříkám nic,jen si přehrávám v hlavě odálosti posledních pár hodin a tak si tak říkám,že teď už bych ten stůl plný ovoce neodmítl. Když dorazíme do laboratoře je mi nejprve malá holčička pro smích ale nedávám to moc najevo,když ale přikáže strážím aby mne nacpali do té mašini začnu se cukat a protestovat,jsou na mě ale 2 a navíc ten pronikavý hlas té dívky.Když mne okříkne abych tam už sakra vlezl a nebral jí její drahocený čas,tak raději uposlechnu. Je to skvélé,během několika okamžiků se mi zahojí všechny jizvy,jak ty staré,tak ty způsobené mučením a je mi hej,když se ale otevřou dveře, je mi mdlo a jsem unavený. Stráže mne táhnou pryč a tak se ani nezmohu na otázky co to k čertu mělo být a na slova díků té dívce,která sotva zavřela byla už zase u svých pokusů. U Grishmy Proberu se až když jsem v místnostu u velitele pevnosti a uzřím tam také svého společníka Eyrekra. Mám na něho spoustu otázek,ale slova se ujme Grishma. Naslouchám mu a poté odpovím. Také Vás zdravím Grishmo,naše jména zajisté znáte,ale stejně,jsem Aaron de Griss. Vašeho mrtvého strážného je mi velice líto, teď když už znám okolnisti bych mu znovu hrdlo na potkání neprořízl.Mimochodem děkuji Vám za léčbu zranění. Jak vidím,již jsou ve vaší moci i moji dva ještěří přátelé, zaslechl jsem ale,že náš čtvrtý společník ork, Vám stále uniká a že již zabil na svých cestách několik strážných. Dovoluji si nabídnout svou pomoc při jeho zastavení. Když k němu pošlete další strážné,riskujete jak jejich,tak jeho život, jestli víte kde je, bude lepší když mu půjde naproti někdo koho zná a řekne mu aby složil zbraně. Bude to tak lepší pro obě strany. S Eyrekrem zatím nekomunikuji,protože vím,že budeme mít ještě spoustu času si vše vyříkat, koho co potkalo. Jen se na něj podívám a vidím mu v očích,že on to bere stejně,že teď je nevhodné bavit se spolu a je lepší získat co nejvíce informací od Grishmy. Ooo, pane mimochodem. Zmínil jste se o jistých druhých,kteří vás ohrožují. Co jsou zač ti druzí, mohuli se zeptat. Mám v hlavě ještě spoustu dalších otázek i ohledně toho,že nám Grishma prozradil,že pro našewho zaměstnavatele také dřívě dělal,ale uvědomuji si,že se musím držet na uzdě a nesmím vychrlit 150 otázek najednou...

Pán Jeskyně - 01. listopadu 2009 21:24
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ostrov Nejste tu vítáni. řekne chlapec. Koule kolem vás zmizí a chlapec se k vám začne přibližovat. Odejděte, nejste zde vítáni.

Pán Jeskyně - 01. listopadu 2009 21:24
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ostrov Nejste tu vítáni. řekne chlapec. Koule kolem vás zmizí a chlapec se k vám začne přibližovat. Odejděte, nejste zde vítáni.

Pán Jeskyně - 01. listopadu 2009 21:24
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ostrov Nejste tu vítáni. řekne chlapec. Koule kolem vás zmizí a chlapec se k vám začne přibližovat. Odejděte, nejste zde vítáni.

Pán Jeskyně - 01. listopadu 2009 21:24
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ostrov Nejste tu vítáni. řekne chlapec. Koule kolem vás zmizí a chlapec se k vám začne přibližovat. Odejděte, nejste zde vítáni.

Sahë - 02. listopadu 2009 16:18

soukromá zpráva od Sahë pro Místnost s kládami Vyzařující energie mne sice velmi zaujme, ale nemohu se o ní dozvědět nic bližšího a proto mne to zatím nechává klidným. Přemýšlím ale, co to může být... musí to být nezbytně teleport, nebo je to nějaký slabší druh? Přemýšlím. K Eyrekrovi už nemluvím, nemá smysl začínat další rozhovor. Když se dveře otevřou a přijde strážný, neodpovídám mu ani slovem. Neměl bys lidi tolik podceňovat, Erennore, říkám si. A já vlastně taky ne. Strážným se v jejich činnosti nijak nebráním, konec konců, není na ní nic, co by mi mohlo vadit. Aspoň se odtud dostanu. Co asi bude s Eyrekrem, napadne mne maně, ale nerozvíjím na toto téma žádné další úvahy. Už jsem si zvykl nepřemýšlet o věcech, které nemohu nijak ovlivnit. Když se strážný zmíní o teleportu, dám si dohromady, že to asi byla ta věc ve vedlejší místnosti. Pečlivě si prohlédnu kámen, který drží Erennor v rukou, třeba by se někdy mohl hodit. Pečeť... Arian... asi nějaký šéf. Tu pečeť bychom časem asi měli získat, až se dostaneme z téhle situace. Vlastně, pokud se dostaneme z téhle situace. Na teleportaci reaguji klidně. Nepřemýšlím, kam se asi dostaneme, prostě čekám, kam mne hodí. Pevnost Po přenosu jsem trochu desorientovaný, což je snad přirozené. Pozorně si ale prohlížím svět, do něhož jsme se dostali. Přemýšlím o těch krystalech. Jsou to stejné kameny, jako je jeden z těch, který měl v ruce Erennor. Aspoň se kolem mne něco děje, nesnáším statické situace - takže mne pochopitelně moc nepotěší, když mne opět přivážou. Ale nebráním se. Když přijde Grenthin, docela mne to potěší. Sice jsem pořád svázaný, ale aspoň o mne někdo jeví zájem. Když mne osloví, odpovím mu. Těší mne, já jsem Sahë z Nilganu. Určitě se nějak dohodneme, snad jen... nemyslím, že by bylo nutné, abych pro toto vyjednávání byl spoutaný. Snažím se, aby to vyznělo co možná nejpokorněji a ani trochu ironicky.

Eyrekr d´Gothia - 02. listopadu 2009 20:16

soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Cesta do neznáma Okolí sleduju, ale pomalu se ztrácím je tu všechno tak proste a stejně ze nemá cenu se snažit zapamatovat cestu zpátky vlastně ani nevím, kam mě vedou. Můj ozbrojeny doprovod se neustále mračí, ale připadají mi ze už nejsou tolik nasrani jako předtím možná z toho vyvázneme se zdravou kůží. U Grismy Postavím se … Eyrekr ´d Gothia jméno mé jest představím se s veškerou pompéznosti co jsem u lidí pochytil. . Neznám sice přesné důvody jednaní mého horkokrevného společníka ale přijměte prosím mou upřímnou omluvu za ztrátu vašeho strážného a za všechno co způsobil. Jelikož víte, pro koho pracujeme, nemusím před vámi tajit, proč tu jsme, ale chci aby jste věděl že tu nejsme úmyslně.Pokud by, jste byl tak laskav a propustil jednoho z mého druhu Mistra Sahe můžu za něj ručit životem ukloním se aby bylo jasné, že to myslím vážně. A abych jen nepožadoval a neomlouval se mohu vám nabídnout své služby jako protiúčet za mého nevychovaného přítele a pomoct vám s Druhýma …. Posadím se zpátky do židle a čekám co na to Grisma. Bleskově projdu okolí pohledem, abych mel aspoň přibližnou představu kde co je .

Eyrekr d´Gothia - 02. listopadu 2009 20:16

soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Cesta do neznáma Okolí sleduju, ale pomalu se ztrácím je tu všechno tak proste a stejně ze nemá cenu se snažit zapamatovat cestu zpátky vlastně ani nevím, kam mě vedou. Můj ozbrojeny doprovod se neustále mračí, ale připadají mi ze už nejsou tolik nasrani jako předtím možná z toho vyvázneme se zdravou kůží. U Grismy Postavím se … Eyrekr ´d Gothia jméno mé jest představím se s veškerou pompéznosti co jsem u lidí pochytil. . Neznám sice přesné důvody jednaní mého horkokrevného společníka ale přijměte prosím mou upřímnou omluvu za ztrátu vašeho strážného a za všechno co způsobil. Jelikož víte, pro koho pracujeme, nemusím před vámi tajit, proč tu jsme, ale chci aby jste věděl že tu nejsme úmyslně.Pokud by, jste byl tak laskav a propustil jednoho z mého druhu Mistra Sahe můžu za něj ručit životem ukloním se aby bylo jasné, že to myslím vážně. A abych jen nepožadoval a neomlouval se mohu vám nabídnout své služby jako protiúčet za mého nevychovaného přítele a pomoct vám s Druhýma …. Posadím se zpátky do židle a čekám co na to Grisma. Bleskově projdu okolí pohledem, abych mel aspoň přibližnou představu kde co je .

Pán Jeskyně - 02. listopadu 2009 21:09

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Prozatím se musíme spokojit s tímto, ještě vám nemůžeme natolik věřit. Prozatím si musíme něco ověřit. Pokud budete spolupracovat, jsem si jist, že takto nezůstanete. Grenthin se náhle odmlčí a upřeně se na tebe zadívá. Od mistra Ariana přišel příkaz, abychom s vámi prozatím nakládali jako s každý jiným vězněm. Poté vás čeká výslech v mučírně vedený naším nejlepším katem. Poté si s vámi promluví mistr Arian osobně. Záleží pouze na vás. Je možné, že si vás ještě prozkoušíme v boji, ale tom se ještě rozhodne. Poté se otočí a odejde, nechávaje tě na chvíli samotného... Z kapsy se ti začne ozývat známý hlas. Obdrželi jsme nové informace! Za nic nasvětě jim při tom výslechu nesmíš nic prozradit! Jde zde o více než jsme si mysleli... Snaž se to přežít, pomoc dorazí! Pokud půjde do tuhého, říkej jim lži, ale neodpovídej na žádné jejich otázky, jakkoliv neškodné se mohou zdát. Ten kdo právě promluvi je Serkadios. Vzpomněl jsi si, že jsi od něj dostal zlatou destičku, která vám umožńuje odhalovat portály. Zdá se, že má více využití.

Sahë - 03. listopadu 2009 18:31

soukromá zpráva od Sahë pro Pevnost Poslechnu si, co mi Grenthin říká. Samozřejmě, ano, dobře, samozřejmě, to je logické přitakávám, aniž bych dal najevo větší zájem. Nic z toho, co mi řekl, mne nijak zvlášť nepřekvapí. Odkdy se vězňům vyká? Asi jsem pro ně skutečně dost důležitý. To znamená, že mne nebudou chtít zabít. Jen mučit a získat nějaké informace. Ne že bych jim je hned teď chtěl prozradit, ale... zajímá mne, o jaké informace půjde. Přemýšlím, kdo je mistr Arian, ale to se dozvím a právě teď to vědět opravdu nepotřebuju. A jednou se to stejně dozvím, a tehdy si nejspíš vůbec nebudu přát, abych se to dozvěděl. Nemá smysl říkat, že se mi tenhle svět nelíbí. Když mne opustí a uslyším Serkadiův hlas, beru jeho instrukce na vědomí. Neodvážím se mu odpovědět, ale umiňuji si, že jim nic neprozradím. Hlavní ale je zjistit, co mi jsou schopní nabídnout a o co se vlastně snaží. Která strana je dobrá a která špatná. Co je v našem zájmu a co ne. Samozřejmě, Serkadiovy instrukce bude třeba dodržet, ale musím si udělat lepší přehled do zásoby. Chvilku vymýšlím vyhýbavé odpovědi do zásoby, ale pak se raději modlim. Ani ne tak ze zbožnosti, ale spíš proto, abych nějak zabil čas, protože s těmito informacemi se žádná zajímavější úvaha rozvíjet nedá. Třeba mi to přinese štěstí.

Pán Jeskyně - 03. listopadu 2009 20:10

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pevnost Toto zařízení má na sobě kouzlo neviditelnosti, takže jej kromě vás nikdo nemůže odhalit ani když vás budou před výslechem převlékat a prošacovávat. Ať již se bude dít cokoliv, zůstane u vás. Pokusíme se vás kontaktovat až zjistíme více. Poté Serkadiův hlas odezní a jediným zvukem, který vyplňuje kobky pevnosti je kapka vody padající ze stropu... Za nějakou dobu, která by pro tebe mohla být jak hodiny tak celé dny, zvuk kapky padající ze stropu přehluší kroky stráží v těžkých brněních. Přijdou přesně tři, dva orkové (jeden z nich Erennor) a jeden tegris. Co se týče jejich zbroje, není až tak odlišné od toho nošeného v té druhé pevnosti, hlavní odlišností je znak na nich namalovaný. Těmto se tam skví drak, zatímco ti v té první na ní měli namalovaného orla. Odpoutají tě ode zdi, ovšem ani tentokrát ti není dovolena volnost pohybu, takže okovy na rukou a nohou ti zůstávají. Erennor do tebe strčí ať se hneš a pronese hlasem, ze kterého máš husí kůži: Říkal jsem ti, že se tam podíváš. Tak si to tam hezky užij, jelikož potom co ti vytrhaj zuby a spálí tě na kost, vyléčí tě pomocí krystalů a trhání může další den začít nanovo. Poté se mu na tváři objeví tobě již známý škleb, který je pro něj charakteristický. A tak začíná tvoje cesta po pevnosti. Odnášejí tě opačným směrem než jste přišli, chodba se svažuje stále hlouběji a je zde čím dál tím větší horko, začínáš se potit a i tvým věznitelům začínjí po tvářích stékat krůpěje potu. Cestou si po chodbách všimneš spousty cel, v každé je nějaký vězeň. Poté přijdete do obrovského sálu, který je nejméně 10 pater na výšku a v každém patře jsou další cely. Obrovský hluk a horko je nesnesitelný, jsi rád, že tě alespoň nezavřeli zde, ovšem ty míříš někam, kde je to ještě horší. Cestou míjíte balkon, na kterém jsou postaveny stráže a shlíží dolů na obrovskou kovárnu, kde přístroje taví železo, vyrábějí ocel, odlévají meče a části brnění, které později dokončí kováři. Zřejmě je to jedna z příčin horka. Ovšem je podivné, že kovárny jsou tak blízko vězení. Odvrátíte se od balkonu a pokračujete obrovskými dřevěnými dveřmi, za kterými se ozývá řev. Bolestné výkřiky jsou nesnesitelné a horko ještě horší, jak procházíte chodbou, občas nahlédnete do některých dveří a uvidíte, kterak kati mučí své oběti. Stráže se vždy zastaví a nechají tě si to vychutnat, vždy přitom řeknou. Na tohle se teš, smrade. Když procházíte kolem místnosti, kde jednoho orka zaživa stahují z kůže, začneš si více všímat svého okolí. V této velmi prostorné chodbě je asi 15 takovýchto menších místností, na obou koncích chodby jsou větší dveře, které zjevně vedou do větších mučíren. Také je zde ještě malá místnost, ve které si všimneš svého batohu a svých zbraní pověšených na zdi, stejně atk mnoha dalších. Zřejmě to je sklad zabavených věcí, neboalespoň přechodný. Do té tě odvedou a vysvlečou tě, zanechávajíc na tobě pouze to nejnutnější. Nutno říci že ti to celkem ulevilo, jeliož horko se stávalo vážně nesnesitelným a jak se musí potit strážní v brnění to si ani nedokážeš představit. Následně se pustí do prohledávání tvých věcí. Vzápětí zjistíš že Serkadios nelhal a když stráže prohledávají tvé šaty, nenajdou žádnou zlatou destičku destičku. Nenajdou nic zajímavého a zavedou tě do jedné z mučíren. Když otevřou dveře, všimneš si orka, který je dost obrovský a svalnatý i na poměry své rasy. Je holohlavý a na tváři má krátké strniště. Právě pokládá pár žhavých želez do ohně, když si vás všimne. V místnosti je ještě nějaký saret a druhý ork, zjevně jeho pacholci. Tak co, už je tady? řekne mučitel hrubým hlasem. Jo, Dragare, Grenthin věří, že víš co máš dělat. Jasně že vím. Natáhněte ho zatím na skřipec chlapi. adresuje pacholkům, kteří se tě hned ujmou. Pohled na místnost je vskutku děsivý. Z masivních kovových pánví, kotlů a ohnišť sálá nepředstavitelné horko. Na stolech leží zahnuté kleště různých velikostí, pinzety, palečnice a cejchovací železa. Po celé místnosti jsou roztroušeny nástroje nepředstavitelných muk, ať již na stěnách, na zemi či visící ze stropu. Uprostřed místnosti je železný stůl s úchyty pro ruce a nohy, trochu stranou stojí skřipec. Právě na ten tě pacholci upoutají a když se ujistí, že drží pevně, jdou pomáhat katovi. A tak tam ležíš a díváš se, jak si kat připravuje nástroje na tvé mučení.

Godrog Drant - 04. listopadu 2009 18:25

soukromá zpráva od Godrog Drant pro ¨Boj "K čertu!" Procedím tiše mezi zuby, když je můj pád již nevyhnutelný.Pád se snažím korigovat abych dopadl na levý bok ,přičemž ruku s palcátem držím nad sebou abych se o něj nezranil. Mě nedostanete čičiny, ani ta přerostlá ještěrka nebude mít nejmenší šanci. Dopad je vzhledem k mé váze až nepříjemně tvrdý.Na malou chvíli při dopadu přivřu oči a silně vydechnu abych snížil riziko vyražení dechu. "Tak se ukažte!" Zařvu tvrdě a udeřím do nártu nejbližšího soupeře co se dostane na dosah mého palcátu a následně jej opět krátkým obloukem udeřím dle výšky soupeře do do holeně z boku,v lepším případě z boku na kolení kloub. Jakmile dokončím útok překulím se párkrát na stranu od mých soků.Přičemž se snažím získat pozici hlavou směrem k cíli a dostat se na kolena.V této pozici je to jen otázka chvíle než se dokážu postavit zpět na nohy.Přičemž se mnohem více soustředím na kryt a snažím se získat opět pozici u stěny očekávaje reakcí mých soků. V okamžiku, že se některý z nich přiblíží naznačím úder palcátem vnitřním obloukem na hlavu přičemž ovšem úder nedokončím a stahnu palcát zpět abych mohl "bodnout" soupeře čelem palcátu do hlavy.

Sahë - 04. listopadu 2009 18:28

soukromá zpráva od Sahë pro Mučírna Co mi řekne Serkadios mne trochu uklidní, co mi řekne Erennor zase trochu vyděsí. Přemýšlím o tom, co znamenají ty znaky, ale brzy toho nechám. Za nějakou dobu si pro mne přijdou strážní. Jdu s nimi klidně, protože mne výslech zajímá, konečně se při něm dozvím něco bližšího. Asi není člověk, který by při zmínce o tom mučení zůstal zcela klidný, ale myslím, že to pořád zvládám docela dobře. Možná se mi trochu roztřásly šupinaté ruce. Snažím se udržet svou mysl, aby uvažovala spíš o tom, na co se mne budou ptát a jak jim budu lhát, než jak mne budou mučit. Uvědomuji si také, že mne vyléčí. Je to jen bolest, jen bolest, jen tu bolest přežít. Bolest je dobrá, bolest je dobrá, bolest je dobrá. Překonám bolest a všechno bude v pořádku, přesvědčuji sám sebe. Už se mi to mnohokrát osvědčilo. Když mne zavedou do mučírny, snažím se, abych vypadal lhostejně. Nevím, jak se mi to daří a raději se nedívám na své roztřesené ruce. Jistý si nejsem. Prosím, co přesně ode mne chcete vědět? zeptám se ještě před mučením, snažím se o co nejpokornější tón.

Pán Jeskyně - 04. listopadu 2009 19:11

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna Mučitel hodí několik kleští, každé zjevně na jinou část těla, do žhavých uhlíků. Jeho pacholci mezitím trochu natáhli skřipec až zavrčíš, jeden z nich ti dal na ruce obrovské palečnice, prozatím je ale neutáhl. Poté Dragar vezme nádobu s žhavými uhlíky a nástroji a položí ji vedle skřipce, sám si stoupe vedle tebe, takže jeho hlava je nad tvým obličejem. Jeden z jeho pacholků vezme malý dřevěný soudek a druhý na chvíli odejde a začne se přehrabovat v nástrojích. Dragar poté začne s výslechem. Takže, jak se jmenuješ, odkud jsi a proč jsi sem přišel. To je prozatím základ, na který použiji základní metody. Jak ale budou otázky složitější, budou složitější i metody, takže již budu potřebovat svých společníků, aby mi pomáhali. Přitom z uhlíků vezme doběla rozžhavené železo.

Pán Jeskyně - 04. listopadu 2009 19:51

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chodba Náraz je tvrdý, ovšem ty se dokážeš rychle vzchopit a zvednout se. Také tegris o kterého jsi zakopl touto vlastností zřejmě oplývá. Vyskočí na nohy, jelikož má narozdíl od ostatních lehčí brnění. Sareth, kterého jsi připravil o zbraň, mezitím ze země zvedl tvou sekeru, zatímco na tebe se vrhl druhý tegris. Podaří se ti ho naštěstí trefit palcátem do holeně a tak se skácí na zem. Bohužel ten druhý tegris mezitím tě silně kopne do boku, což vzhledem k tomu že má železné chrániče nohou dosti bolí. Naštěstí se ti podaří udržet zbraň a dokážeš odrazit jeho následný výpad mečem, ovšem držení tvé zbraně po kopanci značně ochablo, takže ti div nevypadne z ruky. Mezitím přijde Saret s tvou sekerou a poté udělá něco neočekávaného. Přiběhne k tegrisovi a jedním máchnutím mu usekne hlavu. Krev začne stříkat všude kolem a hlava se začne kutálet po kamenné podlaze. Poté ti jedním švihnutím vyrazí zbraň z ruky a ostří sekery ti přiloží ke krku. Usnadnils mi práci, orku. Už jsem si myslel, že to bude složitější. Druhů tegris, kterého jsi uhodil palcátem do nohy, se nehýbe. Zřejmě se při pádu uhodil do hlavy a stav jeho nohy dává najevo, že by se stejně nezvedl ani kdyby byl při vědomí. Tak a teď buď hodnej a nech se laskavě spoutat. Tvoje klícka se ti bude líbit. Poté zakřičí: Arkathe, kde si, mám ho!

Sahë - 04. listopadu 2009 19:52

soukromá zpráva od Sahë pro Mučírna Při nasazování palečnic se snažím dívat co nejklidněji. Křečovitě zatínám palce, abych je držel klidně a bez známky zbabělosti. Chovám se klidně, ale pokorně. Nedávat najevo strach není dobrý nápad, napadne mne po vteřině. Lepší bude ho předstírat. Napodobím zlomený, pokorný a pokořený hlas, podívám se na palečnice a trochu se roztřesu. Dobře. Budu odpovídat, nebojte se. Jmenuji se Sahë a pocházím z ostrova Elredon. Nevím sám, jak jsem se dostal do pevnosti, byl to nějaký magický teleport. Přemýšlím, jak moc můžu lhát a co všechno ví. Když tak nějakou bolest snesu a pak svoje lži upravím do věrohodnější podoby. Bolest je dobrá, bolest je dobrá, musím to přežít. Všechno bude v pořádku. Bolest je dobrá a nutná, opakuji si v duchu, nepřipouštím si na mysl nic, ani strach. Opakuji to v duchu jako mantru.

Pán Jeskyně - 04. listopadu 2009 20:17

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna Mučitele zřejmě tvůj strach potěšil. Tvým tělem projede vlna bolesti, když ti saret začne utahovat palečnice. Poté ork konečně nalezne to co hledal. Je to železný trychtýř. Položí jej vedle soudku, zatímco mučitel napne skřipec o další příčku. Takže seš z ostrova Elredon, jo? Neříkals náhodou, že seš z Nilganu? procedí Mučitel mezi zuby a po tvé odpovědi pokyne Orkovi. Ten ti otevře tlamu a vrazí do ní velký trychtýř. Hrdlo se ti kolem něj stáhne, saret se natáhne pro soudek.

Sahë - 04. listopadu 2009 20:48

soukromá zpráva od Sahë pro Mučírna Bolest se snažím překonat, musím se ale přiznat, že tentokrát ty roztřesené ruce nemusím hrát. Tělem mi projede vlna bolesti. Zatnu ruce, vím, že to bolest zmírní. Zkřivím tvář, vlastně docela nezáměrně. Křičet ale nezačnu. Nilgan je město, pane, Elredon je ostrov, na kterém je to město, pane, řeknu pokorně. Nesmí to vyznít jako urážka, však také od člověka v palečnicích máloco vyzní jako urážka. Eyrekrova výpověď se bude lišit, ale nebudou vědět, který z nás lže. Eyrekra to bude bolet. Ale je to všechno pro dobrou věc. Ať si trpí jako já, přemítám. Neočekávám nic příjemného, a také se mi ničeho příjemného nedostane. Chtějí mi najít do krku nějaký hnus. Dobrou chuť. Bolest je dobrá, musím trpět, bolest je dobrá, opakuji si, zatímco čekám na tu tekutinu v soudku. Vařící smůla ani jed to nebude, chtějí abych mluvil, navíc v dřevěném soudku neuchovají nic žhavého. Mučení bude tedy záviset na chuti, což znamená, že tekutinu musím co nejrychleji spolknout, bez ohledu na to, co to je. Nejsem si ale jistý, že to dokážu. Chladná logika moc v palečnicích uplatňovat nejde, ale snažím se. Bolest je dobrá, odpornost je dobrá, opakuji si v duchu.

Pán Jeskyně - 04. listopadu 2009 21:11

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna Saret zvedne malý dřevěný soudek, odzátkuje ho a začne ti lít obsah do krku. Doopravdy tě nečeká nic příjemného. Ze soudku začne proudit hustá černá kapalina, kterou identifikovat nedokážeš. Její chuť je odporná, navzdory tvému plánu ji však nedokážeš polykat dostatečně rychle a tak ten hnus zažiješ. Celou dobu se dusíš, kapalina ti také působí silnou nevolnost, naštěstí však potlačíš nutnost vyprázdnit svá střeva i žaludek, ovšem tento pocit přetrvává. Tohoto hnusu ti tam nalijí asi půl soudku. Nakonec kat uzná, že to již stačí, saret soudek vrátí zpátky a ork ti vyndá trychtýř. Vážně? Tak mi vyprávěj, jak to tam vypadá? řekne ork a výmluvně se podívá na soudek.

Pán Jeskyně - 04. listopadu 2009 21:34

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Kancelář Na Aaronovy omluvy Grishma pouze pokývá hlavou a pronese: Doufám, že příště budete používat více soudnosti a ne se bezhlavě vrhat na prvního koho uvidíte. To má může přivodit pouze špatné věci. Co se týče orka, zabil jednoho strážného sekem do hrudi, dalším dvěma usekl hlavy, jednoho z nich dorazil, když ležel na zemi v bezvědomí a měl roztříštěnou nohu. Poté se po něm slehla zem a nikdo jej nedokáže najít. Ovšem jestli se nevypařil, dříve či později se ukáže. A jestli je vážně takový krvežíznivý jak to vypadá, přijde si pro více. A ti druzí... Aby jste věděli, tento svět je roztříštěn na pár různě velkých ostrovů plovoucích nad prázdnotou. Podle legend to způsobil černokněžník Arian, když si zahrával s jednou z knih. Snažil se změnit tento svět podle své vůle, ovšem moc se mu to nepovedlo a nyní je vše v tomto stavu. Všichni bojujeme proti jemu a jeho zvrácenostem, ovšem jsme v početní nevýhodě, jelikož k Arianovi se přidalo více než polovina obyvatelstva. Také se spekuluje, že... Když zaslechne zmínku o Sahem, hned vyskočí ze židle. Vás bylo více? O žádném Sahem nevím, byl mi pouze představen jakýsi Eyrekr, což jste pokud se nemýlím vy. otočí se na Eyrekra.

Pán Jeskyně - 04. listopadu 2009 21:34

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Kancelář Na Aaronovy omluvy Grishma pouze pokývá hlavou a pronese: Doufám, že příště budete používat více soudnosti a ne se bezhlavě vrhat na prvního koho uvidíte. To má může přivodit pouze špatné věci. Co se týče orka, zabil jednoho strážného sekem do hrudi, dalším dvěma usekl hlavy, jednoho z nich dorazil, když ležel na zemi v bezvědomí a měl roztříštěnou nohu. Poté se po něm slehla zem a nikdo jej nedokáže najít. Ovšem jestli se nevypařil, dříve či později se ukáže. A jestli je vážně takový krvežíznivý jak to vypadá, přijde si pro více. A ti druzí... Aby jste věděli, tento svět je roztříštěn na pár různě velkých ostrovů plovoucích nad prázdnotou. Podle legend to způsobil černokněžník Arian, když si zahrával s jednou z knih. Snažil se změnit tento svět podle své vůle, ovšem moc se mu to nepovedlo a nyní je vše v tomto stavu. Všichni bojujeme proti jemu a jeho zvrácenostem, ovšem jsme v početní nevýhodě, jelikož k Arianovi se přidalo více než polovina obyvatelstva. Také se spekuluje, že... Když zaslechne zmínku o Sahem, hned vyskočí ze židle. Vás bylo více? O žádném Sahem nevím, byl mi pouze představen jakýsi Eyrekr, což jste pokud se nemýlím vy. otočí se na Eyrekra.

Sahë - 05. listopadu 2009 07:28

soukromá zpráva od Sahë pro Mučírna Mí kati mi začnou lít do úst nějaký hnus, po kterém se dusím a je mi příšerně. Čekal jsem něco takového, ale očekávání jsou vždycky trochu podhodnocující. Tohle mučení jsem chtěl vydržet, ale je to neuvěřitelně odporné. Ani to opakování "Bolest je dobrá" už nepomáhá, trochu snad vědomí, že mne budou mučit tak jako tak, takže vzdát se jim tak brzo by bylo nejen slabé, ale hlavně zbytečné. Nemůžu přemýšlet, když se dusím. Dělám, co můžu, abych to vydržel. Ví, že lžu. Ale to neznamená, že se musím vzdát. Co přesně chcete vědět? Normální bažinatý ostrov pár mil od pevniny. Žijí tam skoro jenom Sareti, mají tam pár měst, nebo spíš vesnic, jednou z nich je Nilgam. Není tam nic moc zajímavého, lžu bezostyšně Už je nás tam jenom pár. Odešli na jiné ostrovy. Mluvit mi dělá velké potíže. Pořád si ještě nejsem jistý, jestli nezačnu zvracet, ale zatím se držím. Nechutností zkřivenou tvář už nemusím přehánět. Možná by bylo dobře začít zvracet, dostanu to svinstvo z těla a budu to mít rychleji za sebou. Navíc je to určitě potěší. Vleže se ale zvrací špatně...

Eyrekr d´Gothia - 05. listopadu 2009 18:31

soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Kancelář Udiveně na něj koukám. Pan Sahe z Nilganu je jedním z mého druhu. Doufám, že se nedostane do špatných rukou. Ohledne toho Orka kterého ani poradně neznám …. Jednejte s ním, jak jen uznáte za vhodné i v případě jeho smrti s váma budu souhlasit, jelikož chápu kolik problémů děla a opakuji mé služby jsou k dispozici.Jen doufám že jeho smrt není jedninou možností jak ho eliminovat.

Eyrekr d´Gothia - 05. listopadu 2009 18:31

soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro Kancelář Udiveně na něj koukám. Pan Sahe z Nilganu je jedním z mého druhu. Doufám, že se nedostane do špatných rukou. Ohledne toho Orka kterého ani poradně neznám …. Jednejte s ním, jak jen uznáte za vhodné i v případě jeho smrti s váma budu souhlasit, jelikož chápu kolik problémů děla a opakuji mé služby jsou k dispozici.Jen doufám že jeho smrt není jedninou možností jak ho eliminovat.

Pán Jeskyně - 05. listopadu 2009 18:59
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Z Dragarova pohledu je ti jasné, že ví že lžeš, ovšem tentokrát žádné mučení nenásleduje. Zdá se, že se té lži chytil a nutí tě přidávat další a další podrobnosti. Zřejmě doufá, že se podřekneš. Nakloní se nad tebe a hned vychlí svou další otázku. Zajímavý. Jakej měli důvod?

Aaron de Griss - 05. listopadu 2009 19:39
	soukromá zpráva od Aaron de Griss pro kancelář Zabít ho snad nebude zapotřebí,s naší pomocí ho mužeme najít a chytit bez toho,aby někdo další přišel k úhoně.Jak už jsem řekl. Reaguji neprodlěne jak slíším komentář svého druha,že se smrtí souhlasí.

Sahë - 05. listopadu 2009 21:02

soukromá zpráva od Sahë pro Mučírna Když zjistím, že žádné mučení nenásleduje, trochu se vzpamatuji. Musím to ještě vydržet. Čeká, až se podřeknu? Nechám tomu volný průběh. Pohlédnu na svého mučitele s pokorným výrazem v ještěří tváři. Pohlížím také na soudek a palečnice jako bych očekával další vlnu bolesti. Ta určitě přijde. Ale nemůžu teď přiznat, že lžu. Lež je lží, až když ji lhář připustí. Do té doby je to jen zpochybněné tvrzení. Proč, proč... protože tam nic není. Opět si dávám pozor na pokorný, nejistý hlas, plný strachu. Zesláblost tím hnusem musím trochu přehánět, občas polknu. Na tom ostrově o dobrou práci nezakopnete. Je tam pár malých saretských osad, ale v těch už nechce žít skoro nikdo. Chodí do větších měst, na pevninu. Já jsem jeden z mála.

Pán Jeskyně - 05. listopadu 2009 21:11

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna Jak sem řek, zajímavý. řekne mučitel a odejde k nádobě se žhavými uhlíky. Saret ti mezitím ještě více utáhne palečnice, čímž se tvá bolest stupňuje. Kat z uhlíků vytáhne jedny žhavé kleště a prohlíží si je. Jsou rozžhaveny téměř doběla a jejich velikost ti napoví, že k jenom tak něčemu se nepoužívají. Nemenuje se nějaký z těch měst kam se stěhujou Maldervin? řekne, zatímco se k tobě blíží s kleštěmi.

Pán Jeskyně - 05. listopadu 2009 21:16
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Kancelář Ten byl zajat s vámi? Podle toho jak o něm hovoříte zjevně ano... ale potom je velice podivné, že jsem o tom nebyl informován. Grishma vypadá velmi zmateně a zamyšleně, máte pocit, že vás vůbec nevnímá a hledí do dálky... Co se týče orka... o toho se jistě dokážeme postarat bez dalších ztrát na životech. I když...

Pán Jeskyně - 05. listopadu 2009 21:16
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Kancelář Ten byl zajat s vámi? Podle toho jak o něm hovoříte zjevně ano... ale potom je velice podivné, že jsem o tom nebyl informován. Grishma vypadá velmi zmateně a zamyšleně, máte pocit, že vás vůbec nevnímá a hledí do dálky... Co se týče orka... o toho se jistě dokážeme postarat bez dalších ztrát na životech. I když...

Aaron de Griss - 06. listopadu 2009 10:26

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro Kancelář Pozoruji Grishmu jak se začal chovat podivně a uvádí mne to do nepokoje.Pohlédnu na Eyrekra a ten je z toho také nesvůj. Z toho co tu te´d od vás slyším se obávám o životy svých dvou druhů. Sice jak jste říkal jste dkysy dělal tutéž práci pro tu samou osobu,tak jistě víte,že je neznáme příliž dobře a za přátele je považovat je nadsázka,ale to neznamená že bych je chtěl videět mrtvé. Shrňme si to, Sahë je někde polapen a vy o něm nevíte a nekontrolujete to.Sám jsem si prošel vaší mučírnou a tak vím že pouhých pár minut tam může jednoho stát život. Pokud je tam už delší dobu a nikdu nehlídá mučící praktiky kata, tak můžeme Sah¨e také najít na deset kusů! Co se orka týče dovedu si představit váš způsob polapení bez vašich ztrát, naházíte na něj hromadu těch svých výbušných koulí, nebo nějaké další skvělé vynálezi té vaší holčičky a bude polapen během vteřiny. Ovšem to co polapíte budou jen zbytky jeho těla, jeho duši nepolapíte, ta už bude tou dobou dávno na cestách do věčných lovišť! Tak vám nevím jestli mám být klidný s vaší zárukou že se o to postaráte sami... Nevím sice co přesně se tu mezi Grishmou a jeho lidmi děje ale vím jistě že to že o Sahëm neví hodně smrdí. Byl bych raději,kdyby jsme s Eyrekrem byli u toho až se bude něco dít. Ruku do ohně sice za své druhy nedám (i když jako tegrise by mne to tolik nepálilo, jestli si rozumíme:-D ), ale žít s vědomím že jsem mohl něco udělat a oni zemřeli protože jsem seděl s nohama na stole se mi nechce. Nehledě na to,že je zde také možnost, že některý z nich ještě padne do zajetí těch druhýh a to by naší situaci zkomplikovalo ještě mnohem více...

Sahë - 06. listopadu 2009 15:30

soukromá zpráva od Sahë pro Mučírna No dobře, tak toho asi ví víc, než se domnívám. Vzepřu celou svou mysl v boji proti bolesti, snažím se ze všech sil si ji nepřipustit. Zatnu zuby. Bolest je dobrá, bolest je dobrá. Vůbec si nepřipouštím, že bych mohl něco prozradit. Jsem chrámová stráž, služebník Boží, skoro jako kněz. Vím, co to je bolest, a jak ji překonávat. Ale na kleště se dívám s děsem - ani nevím, jestli předstíraným nebo nepředstíraným. Vzpomenu si na dávnou techniku, kterou mne kdysi učili. Představovat si ještě horší bolest předtím, než nastane ta skutečná. Tělo je pak připravené. Schválně, bude to fungovat? Maldervin? Počkejte... to jméno jsem už někde slyšel. Ale co to je... to si takhle asi vážně nevzpomenu. Bolest je dobrá. Vyléčí mne. Nechtějí mne zabít. Maldervin... vážně mi to něco říká... Klid. Odoláš tomu. Pak tě vyléčí, to jen teď tě to bude trochu bolet...Bolest pomíjí. Život pomíjí. Jsem zbytečný a proto musím trpět. Zasloužím si to, je to spravedlivé a dobré... bolesti, přijď. Pevně doufám, že se mi povede podobně smýšlet i po pálení.

Pán Jeskyně - 06. listopadu 2009 16:08

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna Mučitel k tobě dojde s kleštěmi, ovšem poté je pouze dá do jiné nádoby s uhlíky. Fakt? Tak to ti pomůžu. Mám tu pár možností, vyber si, ale dělej rychle, jinak to bude na mě. Všichni tři se začnou chechtat a Dragar ti se sadistickým úšklebkem ukáže na dva sloupy, mezi které se může upoutat člověk. Další je jakásí železná káď s vařící vodou nad ohništěm. Tak co? Chceš viset nebo se vykoupat?

Sahë - 06. listopadu 2009 16:53

soukromá zpráva od Sahë pro Mučírna Bolest a zhnusení se na chviličku trochu zmírní, mám čas si promyslet taktiku lhaní. Něco mne napadne. Je to trochu hnusné, ale zdrží je to. Třeba někdo přijde na pomoc dřív, než si to stihnou ověřit na Eyrekrovi... tak ho do toho trošku namočím. Podle toho, co mučitel ví, mne do toho dostal buď Eyrekr nebo některý z tygříků. Mám pocit, že se o tom zmiňoval Eyrekr, když jsme se setkali, ale jistě to nevím... Eyrekr, to je ten saret, se kterým jstem mne zajali, řeknu snaživě, šplhounsky. K jeho "vtipu" se ale nevyjadřuji. Dívám se na něj vyděšeně, jako bych se chtěl za každou cenu dostat z mučírny. Nic v tomto smyslu ale neřeknu.

Pán Jeskyně - 06. listopadu 2009 17:07
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna Eyrekr? A to je zase kdo? Jediná ještěrka, kterou sem dotáhli, seš ty, ten další má o hodně míň šupin než ty. zakření se a poručí pacholkům, aby tě odpoutali. Ti tě připoutají mezi sloupy, které jsi zahlédl předtím. Tak co říkal ten druhej ještěrák? Esli si nevzpomeneš, myslím si, že obě ty metody dohromady ti pomůžou.

Pán Jeskyně - 06. listopadu 2009 17:19

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Kancelář Věřte mi, o tom, koho vedou do mučírny mám přehled, takže něco takového se nemohlo stát, ovšem v případech jako jste vy se to dozvídám poměrně pozdě. Jinak sousloví "bez žádných ztrát na životech" samozřejmě zahrnuje i vašeho společníka. A ano, použití Amandiných "skvělých vynálezů" je jedna možnost, ovšem s největší pravděpodobností by si stěžovala na jejich zbytečné používání, což většinou ignoruji. Ovšem, je zde také ta možnost, že oba, jak Sahe tak ten ork tady již nejsou...

Pán Jeskyně - 06. listopadu 2009 17:19

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Kancelář Věřte mi, o tom, koho vedou do mučírny mám přehled, takže něco takového se nemohlo stát, ovšem v případech jako jste vy se to dozvídám poměrně pozdě. Jinak sousloví "bez žádných ztrát na životech" samozřejmě zahrnuje i vašeho společníka. A ano, použití Amandiných "skvělých vynálezů" je jedna možnost, ovšem s největší pravděpodobností by si stěžovala na jejich zbytečné používání, což většinou ignoruji. Ovšem, je zde také ta možnost, že oba, jak Sahe tak ten ork tady již nejsou...

Sahë - 06. listopadu 2009 18:45

soukromá zpráva od Sahë pro Mučírna Když mne pacholci zvednou, opět pocítím nevolnost a touhu zvracet, ale ovládnu se. Překotně mluvím, jakoby ve mne představa mučení vzbudila opravdu velkou hrůzu. Mučitel rád uvidí strach na mé tváři. Erennor mne přece zajal ještě s jednou ještěrkou. Moc ho neznám, setkali jsme se krátce před teleportací, ale mluvil o něčem podobném... nevím přesně v jaké souvislosti, ale Maldervil... nebo Moldervin... nebo jak jste to řekl... zmínil se o tom, to ano. Prý, eh... nevím. Má to být nějaký hrad, kde chce získat službu jako žoldnéř. Moc jsem ho neposlouchal. Zkřivím tvář nevolností a bolestí. Třeba to mučitele potěší.

Pán Jeskyně - 06. listopadu 2009 19:18

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna Erennor tě sem přived s nějakym orkem. Ale jestli to nevíš, tvoje smůla. řekne mučitel a pokrčí rameny. Pacholci mezitím odejdou. Vezme ze stěny dlouhý kožený bič a postaví se za tebe. Je jasné, co tě očekává, proto tě ani nepřekvapí, když dopadne první rána. Mučitel tě začne bičovat, mezi ránami vyslovuje svou otázku. Co víš o... nějakém... Řádu? Po tvé odpovědi přestane a pacholci se vrátí. V rukou nesou kýbl ledové vody. Dokonce v ní vidíš dosud nerozpuštěné kusy ledu. Hned ji na tebe vychrstnou, což velmi příjemné není a začneš se třást zimou navzdory okolnímu teplu. Poté se k tobě přiblíží mučitel, dá ti pěstí a poté tě znovu odnášejí. Tentokrát tě připoutají k železnému stolu nad vyhaslým ohništěm, břichem dolů. Mučitel se posadí tak, aby ti hleděl do očí a poté pronese: Co víš o tom orkovi ménem Godrog?

Sahë - 06. listopadu 2009 21:18

soukromá zpráva od Sahë pro Mučírna Bičují mne a pak na mne vychrstnou ledovou vodu. Příjemné to není, ale vydržím to. Doufám, že posily přijdou brzo, protože horší mučení budou daleko těžší. Třesu se zimou a bolestí, ale můj mozek zůstává. Aspoň mne už připoutali zpátky na stůl, takže se další mučení bude konat až za chvíli. Jo, sem mne přivedl s orkem, ale předtím mne zajal se Saretem jménem Eyrekr. S tím orkem mne spojil až později. Neyn8m ho. Nepromluvili jsme spolu ani slovo. Jméno Godrog mi nic neříká, je mi líto, řeknu s pokorným, kajícným výrazem, třesu se zimou. A...řád? Počkejte... jaký řád? Takže Godroga už taky zajali, no skvělé...A Eyrekr zůstal ve věži...Ještě nějaké lepší zprávy?

Pán Jeskyně - 06. listopadu 2009 21:40

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna Tohle už mě unavuje. Na tebe platí asi jeom jedno. řekne ork a dojde si pro žhavé železo. Teď vás budu potřebovat. Pacholkům se na tvářích objeví stejný úšklebek jako tvému mučiteli a hned přijdou ke stolu. Oba si vytáhnou ze žhavých uhlíků kleště, ork se postaví k tvým nohám a saret k rukám. Dragar ti vrazí rozžhavené železo do boku a tiskne jej tam stále pevněji, jakoby tě chtěl propálit skrz naskrz. Nakonec jej vymění za velké kleště. Saret ti začne vytrhávat drápy na rukou a ork na nohou, mučitel ti začne z boku vytrhávat malé kousky masa a vychrlí na tebe další otázku Kdo tě sem poslal? I pokud v té bolestné agonii odpovíš, mučení nepřestane a hned dostaneš další otázku Co jsou zač tví společníci? Jakmile ti ork vytrhá všechny drápy na nohou, vezme ještě větší kleště, otevře ti pusu a podívá se na zuby, saret ti zase začne pálit chodidla.

Sahë - 07. listopadu 2009 09:16

soukromá zpráva od Sahë pro Mučírna Při mučení se nezmůžu na víc, než na křik a marné volání Pusťte mne! Nechte mne! Řeknu všechno! Pomoc! ZNÁM GODROGA DRANTA! PUSŤTE MNE! Při trhání nehtů opravdu nepotřebují předstírat bolest. Až se mučení trochu uklidní, vrátí se mi zase chladná hlava a slib - i zvyk - lhát za každou cenu. Uvědomím si, že mne Serkadios neustále poslouchá. Nechci ho zradit. Skoro šeptám, vyčerpaný bolestí. Řeknu všechno. Najal nás Eyrekr de Gothia, kterého s mnou zajal Erennor, ale nechal ho při teleportu v té druhé pevnosti. Tím zajistím, aby se Eyrekr dostal taky sem a nebyli jsme roztroušení. Sice ho dostanu do problémů, ale získám čas. Štěstí celku nesmí být na úkor štěstí jednotlivce. Nevíme nic. Všechno ví Eyrekr z Gothie (pokud se tak doopravdy jmenuje). Najal si mně, Godroga (pokud se tak doopravdy jmenuje) a ještě jednoho orka jako doprovod do nějaké vzdálené země. Neřekl nám, za jakým účelem, tedy řekl, ale později jsme zjistili, že každému napovídal něco jiného. Ale co byste čekali, byli jsme jenom žoldáci. Mně Eyrekr řekl, že chce zmapovat nějakou cizí zem, že není nepřítel, ale že si ho najali nějací alchymisté. Jen pátrá po čemsi, co ani neumím vyslovit. Nechce být nepřítel, řekl mi, ale bude potřebovat ozbrojený doprovod. O Maldervinu, nebo vlastně Maldervinovi, mluvil Eyrekr z Godrogem Drantem. Prý to je člověk, který ho najal. Kvůli čemu, to už jsem neslyšel. Poslali Eyrekra sem a on nám zaplatil za ostrahu při jakémsi putování. Pak nás teleportoval přímo do pevnosti. NECHTE MNE UŽ! zaúpím. Přemůže mne nevolnost a začnu mohutně zvracet. Poté se bolestí zhroutím do svých vlastních zvratků.

Aaron de Griss - 07. listopadu 2009 16:00
	soukromá zpráva od Aaron de Griss pro Kancelář Na to právě poukazuji,nerad bych aby padly do rukou těch druhých a aby jsme si tam pro ně s Eyrekrem museli jít. Když už jsme u toho, co od těch druhých můžeme v boji očekávat, budou po nás také házet výbušniny, nebo nemají svou Amandu, která je zásobý hračkami na zabíjení?

Gabriel De Falco - 07. listopadu 2009 19:09

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Jiná Dimenze Tohle se mi nelíbí. To se mi vůbec nelíbí. Pomyslím si a levou rukou si připravím tak, aby mi díky z úkrytu na přeloktí mohla vklouznout rovnou do dlaně a pravou si lehce položím na katanu zavěšenou na zádech. To malé dětsko, které tu vůbec nemá být, se nás snaží vystrnadit a bůh ví co se stane pokud mu nějak ublížíme v případě, že toho budeme schopni. I když počítám, že si mě za to upírek bude ještě pár let dobírat pozvednu hlas. ,,Hej, hej dětsko. Ne tak rychle! Nechceme ti nijak ublížit." Pohledem kmitám z dětska a z místnosti uvnitř, které stojí.

Gabriel De Falco - 07. listopadu 2009 19:09

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Jiná Dimenze Tohle se mi nelíbí. To se mi vůbec nelíbí. Pomyslím si a levou rukou si připravím tak, aby mi díky z úkrytu na přeloktí mohla vklouznout rovnou do dlaně a pravou si lehce položím na katanu zavěšenou na zádech. To malé dětsko, které tu vůbec nemá být, se nás snaží vystrnadit a bůh ví co se stane pokud mu nějak ublížíme v případě, že toho budeme schopni. I když počítám, že si mě za to upírek bude ještě pár let dobírat pozvednu hlas. ,,Hej, hej dětsko. Ne tak rychle! Nechceme ti nijak ublížit." Pohledem kmitám z dětska a z místnosti uvnitř, které stojí.

Gabriel De Falco - 07. listopadu 2009 19:09

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Jiná Dimenze Tohle se mi nelíbí. To se mi vůbec nelíbí. Pomyslím si a levou rukou si připravím tak, aby mi díky z úkrytu na přeloktí mohla vklouznout rovnou do dlaně a pravou si lehce položím na katanu zavěšenou na zádech. To malé dětsko, které tu vůbec nemá být, se nás snaží vystrnadit a bůh ví co se stane pokud mu nějak ublížíme v případě, že toho budeme schopni. I když počítám, že si mě za to upírek bude ještě pár let dobírat pozvednu hlas. ,,Hej, hej dětsko. Ne tak rychle! Nechceme ti nijak ublížit." Pohledem kmitám z dětska a z místnosti uvnitř, které stojí.

Pán Jeskyně - 07. listopadu 2009 21:55

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna Mučitel se zdá být spokojen s tvou výpovědí, ovšem předtím než vyvrhneš obsah svého žaludku ti ještě pacholek stihne vytrhnout pár zubů. No uvidíme, estli tě necháme, zdá se, že ti bolest prospívá. řekne Dragar a zachechtá se. Ale nějak se mi nezdá, že by ten Maldervin byl někdo. Gorachu, klidně zatím pokračuj, za ty lži si to zaslouží. řekne mučitel a ork hned pokračuje ve vytrhávání zubů. Dragar mezitím se zamyšleným výrazem přijde k žhavým uhlíkům a vyndá z nich žhavou vidlici se zahnutými koci. Podle všeho tvé výpovědi již začíná věřit, ovšem zřejmě si chce doplnit pár detailů. Jakmile se vrátí ke stolu na kterém jsi připoutaný, poručí pacholkovi aby s trháním přestal. Ať je mu aspoň trochu rozumnět. řekne a doběla rozžhavenou vidlici ti položí na záda. Začne ji tlačit dolů a přitom ti ze zad strhává kůži. Bolest, kterou pocítíš, je horší než cokoliv co jsi dnes prožil. Vidlicí ti po zádech projde ještě dvakrát, poté ji odloží a přistoupí k tobě. Tak ty ještěráči. Chci vědět, co všechno se stalo potom, co jste byli teleportovaný tam a taky všechno, co víš o tom druhym šupináči. Potom tě necháme tak a dovolíme jim, aby tě vyléčili. Ale jestli něco zatajíš, umučíme tě do bezvědomí a ještě vzkážu Arianovi, že je potřeba další výslech.

Sahë - 08. listopadu 2009 09:29

soukromá zpráva od Sahë pro Mučírna Po opětovném mučení se několikrát se zhluboka nadechnu. Teď je důležité vymyslet co nejrealističtější lež... Musí mi věřit. Doufám, že brzo přijdou posily. Co se stalo po teleportaci? Huhlám s vyrvanými zuby. Hodilo nás to do jedné chodby v té druhé pevnosti. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, chtěli jsme to prozkoumat. V jedné skupině jsem byl já a Eyrekr – pokud se tam jmenuje -, v druhé Godrog a ten další, který mi neřekl svoje jméno. Opravdu ne. A pak nás už zajal Erennor se svými lidmi. A s tím Maldervinem nevím, slyšel jsem jenom útržek rozhovoru... přišlo mi, že to je člověk, ale s jistotou to říct nemůžu. A mně samotnému řekl, že ho najali nějací alchymisté. Co vím o Eyrekrovi? Řekl mi jen, že je Eyrekr z Gothie a že sem jede a potřebuje ozbrojený doprovod. Nic moc o něm nevím, seznámili jsme se asi dvě hodiny před teleportací. Jednoduše si mne najal jako doprovod a já, jako žoldák, to vzal. Nic víc. Snad to vyjde. Snad jsou posily už na cestě. Snad jsem neprozradil moc. Snažím se mocí své duše uhasit svou bolest a modlím se, aby to všechno vyšlo.

Pán Jeskyně - 08. listopadu 2009 11:58

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna Hmm... no dobře. Jak jsem slíbil... řekne mučitel a odejde, cestou řekne svým pacholkům. Počkejte tady a až přijdou další stráže, ať ho odvedou do krystalové komory. S těmitoslovy odejde a ani ne za 5 minut si pro tebe přijdou stejní strážní kteří tě sem dovlekli. Erennore, neříkals, že tě tenhleten urazil? Byla by škoda nevyužít to všechno. řekne Goroch ukazujíc na soudek. To by fakt byla škoda. řekne Erennor a poručí dalšímj dvěma aby tě odpoutali. Ti ti spoutají ruce za zády a drží tě ve vzpřímené poloze. Erennor ti vrazí již známý trychtýř do tlamy a ještě známější obsah soudku ti vlije do tlamy. Tentokráte je to ještě horší než minule, kdybys něco v žaludku měl, jistě by jsi nevydržel. Erennor ti obsah soudku vlije do poslední kapky, potom ti vyndá trychtýř a řekne. To máš za to, že si se mnou jednal jako se sluhou, šupináči. Jo a jak se ti to tady líbilo? Doufám, že nejseš zklamanej. Poté tě odtáhnou pryč. Cestu moc nevnímáš, stejně jste nestřetli nic zajímavého. Vše se změnilo když jste vyšli z nejhořejšího patra sklepení a okolí se změní. Místo kamenných podzemních chodeb nyní stojíte v obrovské knihovně, velikostí ji předčí pouze ta Maldervinská. Z početných oken je vidět pouze temnota. Také si všimneš na obzoru jakýchsi krystalových formací. Jsi odveden přes sál až k dubovým dveřím. Za nimi spatříš čtyři obrovské krystaly tvořící čtverec a v jeho středu je okrouhlá plošina, okolo které jsou tři upíři. Strážní tě položí na plošinu a upíři bez otázek začnou pracovat. Zdá se, že z těch krystalů berou energii. Najednou jim všem vylétne z rukou blesk, který tě trefí do těla. Najednou se ti vše vrací. Všechny rány a jizvy, vytrhané drápy a zuby, vše se ti vrací. Jsi teď netknutý jako při svém narození. Bohužel byl tento proces značně namáhavý na tvé tělo, takže jsi vyčarpaný a nejraději by sis lehl a spal alespoň dvě hodiny. To ti však dopřáno není. Stráže tě hned vytáhnou z místnosti a vedou tě dále. Další část vaší cesty je již kratší. Pouze projdete na druhou stranu knihovny a po točitém schodišti vystoupáte do věže. Podle toho, co vidíš z oken je to zřejmě ta centrální. Nakonec tě uvedou do pracovny nápadně podobné té, kterou má Serkadios v knihovně. Za stolem sedí plavovlasý člověk, zřejmě to bude ten mistr Arian. Stráže ti sundají pouta a Arian ti nabídne židli. Zdravím vás. Jsem potěšen, že jste se nakonec odhodlal říci pravdu, ačkoliv to nebylo hned. Vaše výpověď se dá spojit s výpovědí dalšího vězně, ne, pan Godrog Drant v mučírně ještě nebyl. Ovšem ten druhý pověděl něco v podobném smyslu, ovšem za toho kdo si jej najmul označil Godroga. Myslíte si, že je možné aby s Eyrekrem pracovali spolu? Cítíš z něj velkou moc. Dokonce větší než z knihy světů. Doufáš však, že myšlenky číst neumí.

Sahë - 08. listopadu 2009 14:05

soukromá zpráva od Sahë pro Mučírna - Léčírna - Arianova pracovna S mučitelovým odchodem se mi uleví, když mi ale začnou znovu lít ten hnus do krku, mám opravdu nechutné pocity. Nejspíš se opět pozvracím. Na skřetovu jedovatou poznámku jsem původně chtěl něco odpovědět, ale zvratky mi ucpou ústa. Když mne odvedou do komory, vyléčí mne a osvěží, cítím se skvěle. Veškerá bolest opadá a pomíjí, mění se v únavu, která se už dá vydržet. Unaven jsem neuvěřitelně, když mne ale odvedou k Arianovi, natolik mne překvapí energie, která z něj sálá, že se proberu. Ariana co nejzdvořileji pozdravím a za nabídnutou židli poděkuji. Vůbec se snažím chovat co nejuctivěji, ale také nejbezvýrazněji, abych dal najevo co nejméně ze svých pocitů. Poslouchám ho s napětím a očekáváním, snažím se ale, abych nedal nic znát. Mám z něj trochu strach, jsem si jist, že by byl velmi nebezpečný protivník. Pevně doufám, že neumí číst myšlenky a že pomoct přijde včas. Po jeho sdělení se mi trochu uleví, zároveň mám ale pocit, že mým lžím stále nevěří. Že by se naše výpovědi shodly? Taková náhoda se přece jen tak nemůže stát... Musím počítat s tím, že mne budou znovu mučit. Je-li to v mé únavě možné, předstírám malé překvapení a taky poníženou ochotu odpovědět na všechny otázky. Godroga? Možné to je. Jak jsem řekl, seznámili jsme se chvilku před teleportem. Ale Godrog na mne působil tak nějak nenápadně, pasivn2, skoro bázlivě. Nenapadlo mne to. Ale samozřejmě to možné je, přemýšlím na hlas. Trochu se osmělím. Děkuji, že jste mne zachránili z té druhé pevnosti. Jsem si jist, že by tam se mnou zacházeli hůř. Jsem vám velmi vděčný, řeknu pokorně. Pochopitelně své díky nemyslím vážně, jen doufám, že mi řeknou něco bližšího o poměrech na tomto světě.

Pán Jeskyně - 09. listopadu 2009 18:54

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pasivně? Bázlivě? Ten. Arian se začne prohýbat smíchy, trvá to minutu než se uklidní a i poté mu cukají koutky úst. Řekněme, že mě osobně tak vůbec nepřipadá. Ale nyní bychom se měli přesunout k důležitějším věcem. Následujte mne. řekne Arian a jakoby nic odstraní stěnu zasebou. Shlížíš na celou pevnost, z té výšky by se udělala závrať snad i ptákům. Arian zdí projde a zastaví se ve vzduchu, očekávaje tě. Když nastoupíš k němu, začnete ohromnou rychlostí stoupat až je nakonec celá pevnost menší, než tvůj palec. Co tě ovšem udiví nejvíce je to, že se zdá celá pevnost umístěna na nějakém ostrově rostoucím nad prázdnotou. V dálce takových ostrůvků vidíš více, na jednom dokonce i něco, co připomíná hrad. Pokud se však podíváš vzhůru, uvidíš ještě něco úchvatnějšího. To, co jsi mohl považovat za hvězdy, jsou ve skutečnosti obrovské zářící balvany plující na nebi, připomínají ti kámen, který měl Erennor. Utváří jakýsi prstenec nad Arianovou pevností, střed bys našel nad věží. Působivé, že? Takto náš svět vypadá nyní, již hezkých pár let. Stále nevím, co to způsobilo, ale snažím se o to porozumnět tomu. Vraťme se ale k tomu, o čem jsme mluvili. Poté vám snad ukáži více. Myslím, že zřejmě nevíte, do čeho jste se zamotal, jak tím, že jsem sem vůbec vkročil, tak vaším přijmutím práce pro toho Eyrekra, a také zřejmě i Godroga, ačkoliv si samozřejmě nemyslím, že jsou něčím více než figurkami v něčí hře. Myslím si, že za tím stojí stejní lidé jako ti, kteří sem poslali Grishmu. Tak dávný jeho příchod není. Ovšem musíte počítat s tím, že podle výsledku, který přinese mučení toho orka, se ještě můžeme rozhodnout poslat vás do mučírny znovu. Věřte mi, vím, že nám neříkáte vše, kostru jste prozradil ovšem detaily chybí. Nyní vám však musím položit otázku, která rozhodne, co s vámi uděláme poté. Odpovězte ano, a pomůžete mi vypátrat toho, kdo je za to zodpovědný, možná vás i necháme jít do vašeho světa. Pokud ovšem odpovíte ne, stane se z vás další vězeň dolující krystaly. Tak co si vyberete? Otázka je snad zjevná, i když je nevyslovená.

Pán Jeskyně - 09. listopadu 2009 19:10

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Obávám se, že je to ta nejpravděpodobnější možnost. Ovšem pokud tam již budete muset jít, vězte, že cesta tam je blokována těmi druhými. Také by jste tam rozhodně neměli jít sami, jinak riskujete zajetí či smrt. Ať tak či tak, cesta by vám trvala nejméně týden, museli by jste projít 5 ostrovů, než by jste se dostali na ten správný. A tam by těžkosti teprve začaly... Jestli je však zajali, jistě je k něčemu potřebují a nezabijí je, pokud budou nepotřební, bude z nich mít Arian další otroky na těžbu krystalů. Máte ovšem štěstí, že již dlouhou dobu plánujeme na infiltraci Arianova hradu, což pro vás vytváří příležitost nejít sami. Ovšem přípravy zaberou čas.

Pán Jeskyně - 09. listopadu 2009 19:10

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Obávám se, že je to ta nejpravděpodobnější možnost. Ovšem pokud tam již budete muset jít, vězte, že cesta tam je blokována těmi druhými. Také by jste tam rozhodně neměli jít sami, jinak riskujete zajetí či smrt. Ať tak či tak, cesta by vám trvala nejméně týden, museli by jste projít 5 ostrovů, než by jste se dostali na ten správný. A tam by těžkosti teprve začaly... Jestli je však zajali, jistě je k něčemu potřebují a nezabijí je, pokud budou nepotřební, bude z nich mít Arian další otroky na těžbu krystalů. Máte ovšem štěstí, že již dlouhou dobu plánujeme na infiltraci Arianova hradu, což pro vás vytváří příležitost nejít sami. Ovšem přípravy zaberou čas.

Sahë - 10. listopadu 2009 18:21

soukromá zpráva od Sahë pro Arianova pracovna Jemně se usměji, dovolí-li mi to únava. Na mne tak působil. Ale znal jsem ho jen pár hodin. Následuji Ariana a z úžasného výhledu, který mám, si pozorně prohlížím celé okolí. Snažím se vše vnímat objektivně a zapamatovat si co možná nejvíce. Ne vždy mi to ale úžas dovolí. To je fascinující... vydechnu, když mne Arian vynese na oblohu. Opravdu jsem fascinován, snažím se v duši najít vhodné výrazy, abych to později mohl popsat, ale nedaří se mi to. V průběhu Arianovy promluvy se mi v mysli hromadí otázky. Nejsem si ale jist, jestli jsem schopen se na všechny vůbec otázat. Musím mu ale odpovědět. Nechci působit podlézavě, naopak chci zvolit co nejneutrálnější tón. Připomínám si slib, který jsem dal Serkadiovi - skrývat pravdu za každou cenu. Z hlediska této odpovědi bude rozhodně nejvýhodnější tomuto světu pomoci. Rozhodně tím nic nepokazím. Když budu volný, budou mít posily mnohem snažší práci. Pokud tedy posily přijdou. Chápu, že bytosti jako já, kterým nejsou dány schopnosti nebo urozený původ, jsou vždycky jen figurkami v něčí hře a nikdy jsem neměl vyšší ambice. A pokud je hra vyšší, než jsem si vůbec schopen představit, je to prostě můj úděl, který mi dali bohové. Někdo musí být figurkou, řeknu napřed naprosti stoicky. Rád bych vašemu světu pomohl, ale vůbec nic o něm nevím. Nevím ani, kdo je Grishma. Rád vám samozřejmě odpovím na jakékoliv upřesňující otázky, které mi položíte. Je však pochopitelné, že vám nemohu říci vše, když nevím, co byste vlastně chtěli vědět. A chápu také, že máte rádi pravdu potvrzenou mučením. Odpověď na Vaši otázku je samozřejmě ano, řeknu pokorně a vstřícně, ale ne podlézavě. Už z vděčnosti za to, že jste mne zachránili před Grishmou bych vašemu světu rád pomohl. Přesto bych rád znal podrobnosti. Bolestně si uvědomím, že posily musí přijít hodně rychle, protože výslech Godroga Dranta patrně postaví celou mou fikci na hlavu. Ledaže by mu nevěřili, konečně dvě tvrzení jsou výhodnější než jedno tvrzení. A pokud budu ve shodě s tím druhým orkem tvrdit, že Godrog Drant i Eyrekr lžou, bude to logické - nebudou se k tomu chtít přiznat, vždyť by jim patrně hrozilo nejkrutější mučení, a tak si vymýšlí. To by taky byla obrovská výhoda. Vlastně by možná bylo lepší, kdybych celé vedení vzal na sebe. Ale uvědomit si svou chybu teď je příliš pozdě, a tehdy jsem především chtěl osvobodit Eyrekra z Grishmovy pevnosti. Napadne mne také, když jsem zde, v nepopsatelném místě, poměrně svobodný, že hlavním cílem naší výpravy je vlastně přinést ony knihy. Asi bude časem výhodnější se spojit s Arianem. Respektive, bude to asi jediná možnost. Spojit se s ním, nebo ho porazit. Co si asi Serkadios zvolí? Přiznám se, že bych raději bojoval po jeho boku než proti němu, už kvůli obrovské energii, která z něho vyzařuje. Vím ovšem, že to nemohu nijak ovlivnit, vše to závisí na Serkadiovi. Ne že bych mu byl nějak oddán, ale byl jsem k němu vyslán svými skutečnými pány, představenými chrámu. A ti ví, co dělají.

Pán Jeskyně - 10. listopadu 2009 18:36

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ve vzduchu Máte pravdu, každý je někdy pouze figurkou v něčí hře, ať již to jsou jiní smrtelníci nebo bohové. Ovšem jsou zde hry, které by měly býti pozorovány pouze zdálky. Zřejmě netušíte, o čem mluvím, ale časem pochopíte. Co se týče výslechu... řekněme, že mám raději jistotu. A také se mne nesnažte obalamutit, už když se na vás podívám, poznám že jste chytřejší než se zdáte. A pokud zde máte nějaké jiné poslání, jistě se jej dozvím. Alespoň jste si ale zvolil správně, což je pouze dobře. Náš výlet se tím prodlouží. Začnete letět dolů a přes jakousi díru se dostanete do podzemních chodeb. Cestou zahlédneš na povrchu arénu. Chodbami pokračujete až tam, kde se vše začíná měnit v jeskyni. Ze stěn trčí krystaly a na obrovském prostranství je zde spousta vězňů dobývajících je z kamene. Jejich počet přesahuje tisíce, jsi si ovšem vědom, že toto je pouze část... Krystaly jsou nakládány na vozíky, které jsou odváženy pryč. Tento osud by vás čekal v opačném případě. Věřte, že krystaly jsou cenné a každá další ruka se hodí.

Sahë - 10. listopadu 2009 18:47

soukromá zpráva od Sahë pro Na jeho dlouhou a v podstatě nic neříkající promluvu reaguji pouze zdvořilým úsměvem a nějakým všeobecným přitakáním. Zaujme mne až zmínka o obalamutění... Že by věděl, že lžu. Nakonec se rozhodnu odpovědět neméně frázovitě a nicneříkajícně. Samozřejmě. Předpokladem ke spolupráci je vzájemná důvěra. Pevně doufám, že vám moje spolupráce nějak pomůže. Ze všeho nejvíc mne zaujme aréna, i když ji zahlédnu jen letmo. Za co tu jsou ti vězni? A k čemu vůbec jsou ty krystaly? Ty otázky jsou možná trochu neopatrné, ale odpověď by se hodila. Nepřestávám doufat, že Serkadius pošle svou pomoc brzo.

Pán Jeskyně - 10. listopadu 2009 18:58

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vesměs jsou to Grishmovi přisluhovači... asi třetina to jsou velmi brutální zločinci. A krystaly? Z těch se čerpá energie potřebná k udržení tohoto světa a ostrova v existenci. Také se využívají na jiné účely, jako bylo například vaše léčení. Nyní vám dám na výběr. Chcete si nejdříve prohlédnout arénu, kterou jsme míjeli, nebo se podívat na kovárny? Výslech vašeho společníka zanedlouho začne, myslel jsem, že alespoň na část by jste se chtěl podívat.

Sahë - 10. listopadu 2009 19:20

soukromá zpráva od Sahë pro A kdo je vlastně Grishma? Chápu jen, že to je náš nepřítel... Jemně zdůrazním ono "náš". Ještě se uvidí, kdo je tu nepřítel koho, ale na tom nezáleží. Děkuji. Tu arénu bych opravdu vidět chtěl, a výslech pana Eyrekra také. Ale, co je vůastně v těch kovárnách? Snažím se mluvit co možná nejzdvořileji a nejpřátelštěji. Rozhodně s ním nezacházím jako rovný s rovným, ale ani jako podřízený s nadřízeným. Spíš jako učedník se svým mistrem. Přemýšlím o tom, jestli by ony krystaly nemohly zajímat Serkadia. Na druhou stranu, slyší mne. Rozhodně si ale zkouším zapamatovat maximum podrobností. Prohlížím si také vězně. Někteří z nich nepůsobí jako zločinci, spíš jako zajatci a političtí vězni, ale tuhle myšlenku nedám najevo. Kdo na tomto světě vlastně žije? Přemýšlím, kdy se objeví ty posily a jak dopadne Eyrekrův výslech ve vztahu s mojí výpovědí.

Pán Jeskyně - 10. listopadu 2009 19:31

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Grishma? Nějaký přivandrovalec, který mne viní z toho co se stalo, ovšem pouze z důvodu, že nemá lepší důvod pro to, aby proti mě poštval půlku obyvatelstva. Co se týče toho, kdo zde žije, byl by to pouze nudný a vyčerpávající výčet názvů, o kterých nemáte ani tušení. Proto to přejděme. Jinak Eyrekra jsme ještě nezajali, ale myslel jsem výslech Godroga Dranta. Stejně jej zřejmě bude následovat druhé kolo toho vašeho. A kovárny, k čemu by asi sloužily? Kromě běžných věcí i na přeměnu krystalů, ale do podrobností zabíhat nechci. Poté se vrátíte stejnou cestou a zastavíte se nad arénou. Zde je taková tradice s vězni. Každý týden sem nějaké pošleme a rozdělíme do dvou týmů. Cílem je shodit každého nepřítele do děr ve stěně. Nejsou zde v podstatě žádná jiná pravidla, až na to, že je to beze zbraně a nesmí se zabíjet. Nechtějte vědět, co se stane s poraženým týmem.

Aaron de Griss - 11. listopadu 2009 07:58

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro kancelář Své 2 druhy sice nemám tolik v lásce,že bych za nimi šel světa kraj jen abych je vytrhnul ze spár zlé obludě,ale z naší pozice stejně asi nemáme moc jiných možností na výběr. Pokud nám budou navráceny naše zbraně, máte tímto v jednotce pro invazi o 2 válečníky navíc, jsme vaši. Jen mi povězte prosím jak dlouho zaberou ty přípravy,pokud to bude delší doba uvítal bych knihu s tou historijí jakjste nám o ní ve zkratce povídal a cvičiště,kde bych se také mohl fyzicky připravovat na útok. Hlavně bychom se také měli naučit spolupráci s vašimi lidmi,protože jinak budou ti dva navíc spíše přítěží než bonusem. Máme-li se tam nenápadně dostat musíme se s vašimi stmelit...

Sahë - 11. listopadu 2009 11:17

soukromá zpráva od Sahë pro Aha. A co je zač? Ork? Najednou mi dojde, že další vyptávání se by asi nebylo příliš moudré. Aha, omlouvám se, přemýšlel jsem zrovna o Eyrekrovi... výslech Godroga Dranta bych samozřejmě rovněž rád viděl... A s dalším mým výslechem je nepochybně nutné počítat. Řeknu to neutrálním tónem. Snad ten Drantův výslech dopadne dobře nebo posily přijdou včas... Prohlídku arény chápu jako očividnou pohrůžku tím, co se mi může stát, a celou ji přejdu mlčením a pozorným pohledem, při němž předstírám skrývané zděšení. Napadne mne, že před bytostí, jako je Arian, která je na mnohem vyšší úrovni, než kdy budu já, nemá v podstatě smysl nic předstírat. A jak přesně očekáváte, že vám budu pomáhat? zeptám se ho trochu bez souvislosti.

Calia Ventrue Ichaer - 12. listopadu 2009 05:18
	soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro JIná dimenze Stojím a zamyšleně si prohlížím dítě, jak je možné kdo je zván a kdo ne? A hlavně.. ví odkud jsme přišli? Je to pravda, nikdo ti nechce ublížit. Proč bychom tu měli někomu vadit? zeptám se ho a podrobněji si ho prohlédnu, ve snaze vnímat, jestli je z něj cítit magie.

Calia Ventrue Ichaer - 12. listopadu 2009 05:18
	soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro JIná dimenze Stojím a zamyšleně si prohlížím dítě, jak je možné kdo je zván a kdo ne? A hlavně.. ví odkud jsme přišli? Je to pravda, nikdo ti nechce ublížit. Proč bychom tu měli někomu vadit? zeptám se ho a podrobněji si ho prohlédnu, ve snaze vnímat, jestli je z něj cítit magie.

Calia Ventrue Ichaer - 12. listopadu 2009 05:18
	soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro JIná dimenze Stojím a zamyšleně si prohlížím dítě, jak je možné kdo je zván a kdo ne? A hlavně.. ví odkud jsme přišli? Je to pravda, nikdo ti nechce ublížit. Proč bychom tu měli někomu vadit? zeptám se ho a podrobněji si ho prohlédnu, ve snaze vnímat, jestli je z něj cítit magie.

Calia Ventrue Ichaer - 12. listopadu 2009 05:18
	soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro JIná dimenze Stojím a zamyšleně si prohlížím dítě, jak je možné kdo je zván a kdo ne? A hlavně.. ví odkud jsme přišli? Je to pravda, nikdo ti nechce ublížit. Proč bychom tu měli někomu vadit? zeptám se ho a podrobněji si ho prohlédnu, ve snaze vnímat, jestli je z něj cítit magie.

Calia Ventrue Ichaer - 12. listopadu 2009 05:18
	soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro JIná dimenze Stojím a zamyšleně si prohlížím dítě, jak je možné kdo je zván a kdo ne? A hlavně.. ví odkud jsme přišli? Je to pravda, nikdo ti nechce ublížit. Proč bychom tu měli někomu vadit? zeptám se ho a podrobněji si ho prohlédnu, ve snaze vnímat, jestli je z něj cítit magie.

Pán Jeskyně - 12. listopadu 2009 17:53
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ork? Ne, člověk, alespoň tak vypadá. řekne Arian, tvé řeči o výslechu přejde bez komentáře. Jak mi budete pomáhat? O tom se dozvíte až později, prozatím vás začleníme mezi těžební skupiny. Přijdu si pro vás pokud vás budu potřebovat.

Këar una K'aers Siër - 12. listopadu 2009 21:34

soukromá zpráva od Këar una K'aers Siër pro Vězení Mříže vězení se na mě zubí, sláma tiše šustí, krysy pískají a já sedím v tureckém sedu uprostřed vězení se zavřenýma očima a přemýšlím. Vzpomínám na to, proč mne sem náš šaman poslal a co se dělo pak. Bohužel si z toho moc nepamatuji. Jen vím, že mi něco chybí. Mé zbraně. Zbraně, které jsem dostal od otce a ten je dostal zase od svého otce a ten je dostal zase od svého otce a ten... a pořád dokola. Široký meč s jednou stranou zubovitou a druhou stranou silně ostřenou a obrovskou válečnou sekeru s ostřím na obě strany a větším než mužská hruď. Nikdo jiný tu sekeru nedokázal zvednout. Jen muži z mého rodu. Pamatuji si, když jsem byl ještě malé dítě. Snažil jsem se zvednout onu sekeru, ale nešlo mi to a otec se jen smál. Pohladil mne po dredaté hlavě a pak si mne zvedl a hodil na rameno. "Jednou, až budeš velký a silný, bude to tvá sekyra" řekl mi. Vzpomínky se posunuly o pár let dopředu a já stál bok po boku svému otci. Na bitevním poli. Jeho sekera byla celá od krve, má sekera také a naše těla taktéž. Já měl několik hlubokých šrámů po celém těle a jeden velmi hluboký přes levé oko. Na to oko jsem oslepl, jelikož jsem ho měl skoro přeseknuté. Šrámy na nahé hrudi pálily, ale tu pravou bolest jsem pro bojové opojení necítil. Otcova tvář byla kamenná bez jakýchkoliv emocí. Má taktéž. Otevřel jsem oči a rozhlédl jsem se po vězení. Nic se nezměnilo, proto jsem je zase zavřel. Pořád jsem stál na kopci, ale už ne vedle otce. V rukách jsem třímal rodovou sekeru a řval jsem co mi plíce stačily. A že to byl řev vskutku hrozivý. Krev a bláto na kolenou už začalo usychat a tvořit se v jakýsi krunýř. Zvedl jsem bitevní sekeru nad hlavu a seschlá krev na nahé hrudi popraskala. Měl jsem, jako všichni naši válečníci, na sobě jen bederní roušku, kožešinové boty, kožené rukavice bez prstů a na levém rameni nárameník (viz ikona). Na zádech se mi houpal můj meč, ale sekera je pro tuto příležitost lepší. Za mnou se ozval hurónský křik, svištění naostřených čepelí a dunivý zvuk štítů, o které někdo tluče hromadou různých zbraní. A pak to začalo. Ještě jednou jsem zařval a vrhl jsem se do bitvy - zbytek našich válečníků za mnou. Tehdy jsem zabil více než padesát protivníků. Vyhráli jsme a já se stal novým warlordem. Od té události, jsem mluvil jen když to bylo třeba. Myslí mi probíhalo spoustu vzpomínek na dávné bitvy, ale na žádnou jsem se nedokázal pořádně upomenout. Byly to jen útržky. Hlavní byla ta, co ze mne udělala to co jsem. Warlordem našeho kmene. Mlčenlivým, klidným a rozvážným válečníkem, který ovládá obrovskou sekeru Zkázy, jak jí někteří nazvali. Pak se mi do mysli vloudila vzpomínka na cestu sem. Vzpomínám si, jak jsem byl vybrán jakožto nejlepší válečník na tento úkol. Pamatuji si, jak jsem vybíral svého následovníka a věřím, že jsem vybral dobře. Opět jsem otevřel oči - vzpomínek bylo dost. Seděl jsem na zemi, v tureckém sedu. Měl jsem na sobě jen bederní roušku, kožešinové boty a rukavice bez prstů a nárameník na levém rameni. Tetování na holé hlavě svědčilo o příslušnosti ke kmenu a holá tvář svědčila o mém postavení. Před uvězněním jsem měl meč a rodovou sekeru. Teď nemám ani nůž, který jsem měl skrytý v kožešinové botě. Má tvář byla netečná, jakoby vytesaná z kamene. Obrovská jizva vévodila mému zjizvenému obličeji a levé oko bylo tou jizvou taky poznamenáno. Provazce svalů se rýsovaly pod mou kůží plné jizev. Každá z jizev má svůj vlastní příběh, ale je jich tolik, že si je stěží pamatuji. Pamatuji si jen jednu jizvu. Tu přes oko. Bývalý Warlord teď sedí ve vězení a čeká na to, až bude mučen a vyslýchán. Od něj se bohužel nic nedozví. On patří mezi houževnatou rasu, která má obrovskou výdrž a ještě větší odolnost. Už jen to velké množství jizev o tom svědčí.

Pán Jeskyně - 12. listopadu 2009 22:05

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vězení Jediné co zde máš je kýbl na vykonávání potřeby v rohu. Prozatím jsi zde pouze dvě hodiny, i když tobě by se to mohlo zdát jako věčnost. Naproti tobě a vedle tebe jsou v celách ostatní vězni, většina připoutaných, ty máš to štěstí že alespoň můžeš hýbat končetinami... Zaslechneš kroky stráží v těžkých brněních. Přijdou přesně tři, dva orkové a jeden tegris. Odtáhnou tě pryč. Cestu moc nevnímáš, stejně jste nestřetli nic zajímavého. Vše se změnilo když jste vyšli z nejhořejšího patra sklepení a okolí se změní. Místo kamenných podzemních chodeb nyní stojíte v obrovské knihovně, velikostí ji předčí pouze ta Maldervinská. Z početných oken je vidět pouze temnota. Také si všimneš na obzoru jakýchsi krystalových formací. Jsi odveden přes sál až k dubovým dveřím. Za nimi spatříš čtyři obrovské krystaly tvořící čtverec a v jeho středu je okrouhlá plošina, okolo které jsou tři upíři. Strážní tě položí na plošinu a upíři bez otázek začnou pracovat. Zdá se, že z těch krystalů berou energii. Najednou jim všem vylétne z rukou blesk, který tě trefí do těla. Najednou se ti vše vrací. Všechny rány a jizvy, vše se ti zaceluje, všechny hmotné důkazy tvých bitev jsou tentam. Jsi teď netknutý jako při svém narození. Bohužel byl tento proces značně namáhavý na tvé tělo, takže jsi vyčerpaný a nejraději by sis lehl a spal alespoň dvě hodiny. Je nepochybné, že v opačném případě by minimálně 2 nevyvázli živí. To ti však dopřáno není. Stráže tě hned vytáhnou z místnosti a vedou tě zpět do tvé cely. Tentokráte ti však spoutají ruce, a jakmile za tebou zamknou, usínáš od té únavy... Již zde musíš být alespoň týden. Jedinou možností, jak sledovat čas, je husté strniště na obličeji. A také podávání jídla. Vždy po osmi hodinách přicházel žalářník a každému přinesl misku odporné šlichty, která alespoň zasytila, a konev vody. V této době se o tebe nikdo nezajímal, již jsi si myslel, že to takto bude navždy... Ovšem poté se znovu ozvaly kroky strážných... Přijde jich pět a zase tě v okovech odvedou pryč. Ovšem tentokrát jinam. A tak začíná tvoje cesta po pevnosti. Chodba se svažuje stále hlouběji a je zde čím dál tím větší horko, začínáš se potit a i tvým věznitelům začínjí po tvářích stékat krůpěje potu. Cestou si po chodbách všimneš spousty cel, v každé je nějaký vězeň. Poté přijdete do obrovského sálu, který je nejméně 10 pater na výšku a v každém patře jsou další cely. Obrovský hluk a horko je nesnesitelný, jsi rád, že tě alespoň nezavřeli zde, ovšem ty míříš někam, kde je to ještě horší. Cestou míjíte balkon, na kterém jsou postaveny stráže a shlíží dolů na obrovskou kovárnu, kde přístroje taví železo, vyrábějí ocel, odlévají meče a části brnění, které později dokončí kováři. Zřejmě je to jedna z příčin horka. Ovšem je podivné, že kovárny jsou tak blízko vězení. Odvrátíte se od balkonu a pokračujete obrovskými dřevěnými dveřmi, za kterými se ozývá řev. Bolestné výkřiky jsou nesnesitelné a horko ještě horší, jak procházíte chodbou, občas nahlédnete do některých dveří a uvidíte, kterak kati mučí své oběti. Stráže se vždy zastaví a nechají tě si to vychutnat, vždy přitom řeknou. Na tohle se teš, smrade. Když procházíte kolem místnosti, kde jednoho orka zaživa stahují z kůže, začneš si více všímat svého okolí. V této velmi prostorné chodbě je asi 15 takovýchto menších místností, na obou koncích chodby jsou větší dveře, které zjevně vedou do větších mučíren. Také je zde ještě malá místnost, ve které si všimneš svého batohu a svých zbraní pověšených na zdi, stejně tak mnoha dalších. Zřejmě to je sklad zabavených věcí, nebo alespoň přechodný. Do té tě odvedou a vysvlečou tě. Poté tě odvedou do jiné části místnosti, kde tě ještě spoutaného posadí do židle a a jeden ork, který tam již čekal, ti napěnil tvé strniště holicím mýdlem a odešel brousit břitvu.

Këar una K'aers Siër - 13. listopadu 2009 07:27

soukromá zpráva od Këar una K'aers Siër pro Vězení Slyším kroky jasně značící těžkooděnce. Mít svou sekeru, tak z jejich těl zbyde jen hromada šrotu. Konečně se objevili před mou celou. Orkové a tegris. Orkové, tak blízcí a přece vzdálení. Vyvedli mě z cely a vedli někam pryč. Cestu jsem nevnímal, zaobíral jsem se vlastními myšlenkami. První co mne upoutalo, byly krystaly. Hned po nich tři upíři. Položili mne na nějaký stůl a začali mne léčit. Po nějaké chvilce jsem si s hrůzou v očích uvědomil, že mi mizí všechny jizvy. Zmizela i ta přes oko. Nebýt vyčerpaný a unavený asi bych se vzbouřil a pokusil se je zabít. Nemohl jsem. Po ukončení léčivého procesu mne stráže zase zvedli a odvedli zpět do mé cely. Dny ubíhaly, vousy mi rostly a každých osm hodin nám žalářník nosil jídlo. I když jídlo. Jídlo s hodně velkou nadsázkou. Jedl jsem jen proto, abych se udržel. A jelikož jsem byl spoutaný, tak jsem jen seděl v tureckém sedu a zaobíral se vzpomínkami. Nikdo se o mne nestaral a já se nestaral o ně. Bylo mi jedno, jestli na mne někdo mluvil, bylo mi jedno, jestli na mne někdo zíral. Já jen čekal a přemýšlel. Přemýšlel jsem nejdřív o sebevraždě, pak o útěku. Když byl můj plán téměř hotov, opět pro mne přišli. Bylo jich pět. Teď jsme šli ale jinam a já poznal trochu ze svého vězení. Podle všeho mne vedli k výslechu. Bylo mi vedro. Sice jsem byl velmi spoře oblečen, ale i tak mi bylo příšerné horko. Z onoho lomozu kolem jsem si nic nedělal, byl jsem na to už dávno zvyklý. Procházeli jsme kolem různých cel, ve kterých byli vždy nějací vězňové. A já si vždy blahopřál, že jsem skončil dole. Zde bych se asi uvařil. Procházeli jsme kolem mučíren, u kterých jsme se vždy zastavili a můj doprovod mi vždy něco zavrčel do ucha. Okázale jsem je ignoroval. Pak jsme vešli do velkých dřevěných dveří a za nimi bylo těch místností patnáct. A v jedné z nich zrovna stahovali jednoho orka z kůže. Zpozorněl jsem, chtěl jsem si vše zapamatovat. Chtěl jsem si pamatovat vše, co zde uvidím, protože se sem určitě jednou vrátím. Teda pokud se odtud dostanu. Vrátím se a žádný ze strážců neodolá síle mých paží a pádnosti mé sekery. Přemítal jsem o pomstě tak urputné, že si ji nikdo za rámeček nedá, když jsme zastavili. Byli jsme v jakémsi skladě, kde se na zemi válely mé věci a na zdi vysela má sekera. Bylo by tak snadné se k ní dostat a zabít je, nebýt okovů. A oni to nejspíš věděli. Jen mne vysvlékli a pak odvedli jinam, kde mne posadili na židli. Stál tam, již připravený ork, který mi napěnil vousy. Konečně pomyslel jsem si, když se vzdálil aby si naostřil břitvu. Na oholení jsem se celkem i těšil a má, jinak kamenná tvář se rozjasnila lehkým úsměvem. Opatrně jsem se rozhlédl, abych zjistil kde jsou stráže, plánujíc útěk. Kdybych byl v místnosti s lazebníkem sám, vrhl bych se na něj a břitvou bych ho podřízl. Viděl jsem zbroj stráží a věděl jsem, že kdyby na mne zaútočili meči, nejspíš bych se z místnosti nedostal, ale smrt je lepší než doživotní věznění. Kdyby tam ovšem byli, jen bych nehnutě seděl a nechal bych se oholit.

Sahë - 13. listopadu 2009 08:10

soukromá zpráva od Sahë pro A co na tomhle světě vůbec dělá? zeptám se trochu zbytečně. Když se zmíní o těžební skupině, nebo mne jinak řečeno zařadí k těm otrokům, ke kterým právě nechci - byla by sranda, kdybych se dostal do arény, bleskne mi hlavou -, napadne mne jen, že přesně něco takového jsem mohl čekat. Neřeknu ani slovo a jdu přesně tam, kam mne pošle. Dobře. Děkuji, řeknu ještě co nejklidněji, jdu tam, kam mne pošle, a dál přemýšlím o výslechu Gordoga Dranta.

Pán Jeskyně - 13. listopadu 2009 14:26

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna Po oholení tě zavedou do jedné z mučíren. Když otevřou dveře, všimneš si orka, který je dost obrovský a svalnatý i na poměry své rasy. Je holohlavý a na tváři má krátké strniště. Právě pokládá pár žhavých želez do ohně, když si vás všimne. V místnosti je ještě nějaký saret a druhý ork, zjevně jeho pacholci. Tak co, už je tady? řekne mučitel hrubým hlasem. Jo, Dragare, Grenthin věří, že víš co máš dělat. Jasně že vím. Natáhněte ho zatím na skřipec chlapi. adresuje pacholkům, kteří se tě hned ujmou. Pohled na místnost je vskutku děsivý. Z masivních kovových pánví, kotlů a ohnišť sálá nepředstavitelné horko. Na stolech leží zahnuté kleště různých velikostí, pinzety, palečnice a cejchovací železa. Po celé místnosti jsou roztroušeny nástroje nepředstavitelných muk, ať již na stěnách, na zemi či visící ze stropu. Uprostřed místnosti je železný stůl s úchyty pro ruce a nohy, trochu stranou stojí skřipec. Právě na ten tě pacholci upoutají a když se ujistí, že drží pevně, jdou pomáhat katovi. A tak tam ležíš a díváš se, jak si kat připravuje nástroje na tvé mučení.

Këar una K'aers Siër - 13. listopadu 2009 17:37

soukromá zpráva od Këar una K'aers Siër pro Mučírna Odvedou mě do mučírny, kde uvidím obrovského orka. Na to, že orkové jsou povětšinou menší, je opravdu obrovský. Kříženec pomyslím si, jelikož takhle nevypadají ani horský druh, žijící tam odkud pocházím. Snažím se moc nerozhlížet, ale nejde to. Spatřím různé donucovací nástroje a při tom přemýšlím, se kterými se asi seznámím blíže. Možná mi přibudou nové jizvy, když mi ty staré vyléčili. Natáhnou mne na skřipec a v zádech mi trochu lupne. Na nějakou chvilku se mi uleví, jelikož mne už dlouho bolela. Natočím hlavu směrem ke katovi, abych viděl, co dělá. Samozřejmě, připravuje si své nástroje. Bude to dlouhá noc (nebo den). Stále mlčím a čekám, co se bude dít, na co se mne budou ptát. Vnitřně se připravuji na bolest, která může být i horší, než kterou jsem doposud zažil. A že jsem už něco zažil. Kamenným výrazem ve tváři jsem pohlédl na kata a jeho pacholky. Bude to příjemná konverzace.

Pán Jeskyně - 13. listopadu 2009 17:58

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna Mučitel hodí několik kleští, každé zjevně na jinou část těla, do žhavých uhlíků. Jeho pacholci mezitím trochu natáhli skřipec až zavrčíš, jeden z nich ti dal na ruce obrovské palečnice, prozatím je ale neutáhl. Poté Dragar vezme nádobu s žhavými uhlíky a nástroji a položí ji vedle skřipce, sám si stoupe vedle tebe, takže jeho hlava je nad tvým obličejem. Jeden z jeho pacholků vezme malý dřevěný soudek a druhý na chvíli odejde a začne se přehrabovat v nástrojích. Dragar poté začne s výslechem. Takže, jak se jmenuješ, odkud jsi a proč jsi sem přišel. To je prozatím základ, na který použiji základní metody. Jak ale budou otázky složitější, budou složitější i metody, takže již budu potřebovat svých společníků, aby mi pomáhali. Přitom z uhlíků vezme doběla rozžhavené železo.

Pán Jeskyně - 13. listopadu 2009 18:03
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jak dlouho to bude trvat? Odhaduji tak pár dní. Budete mít dost času na stmelování, ovšem teď vás Romos odvede k vašim pokojům. Také vám ukáže cvičiště a dá vám vše co budete potřebovat. Pokud nemáte další otázky, můžete jít.

Pán Jeskyně - 13. listopadu 2009 18:03
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jak dlouho to bude trvat? Odhaduji tak pár dní. Budete mít dost času na stmelování, ovšem teď vás Romos odvede k vašim pokojům. Také vám ukáže cvičiště a dá vám vše co budete potřebovat. Pokud nemáte další otázky, můžete jít.

Pán Jeskyně - 13. listopadu 2009 18:26

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vysvětlovat to by bylo na dlouho. Prozatím vám musí stačit, že jej rozhodně v lásce nemám. řekne Arian, zatímco vás přesouvá zpět do své pracovny. Tam se tě ihned chopí strážní, zřejmě byli poučeni o tom co dělat předem. Víte, kam ho máte odvézt. Prozatím sbohem, pane Sahe z Nilganu. Ještě se setkáme. Dám vám ještě odpověď na jednu otázku, poté vás odvedou. Máte nějakou? Ať již jsi se zeptal na cokoliv, stráže tě odvedou pryč. Pokud si ještě pamatuješ tu část vězení vedle mučíren, kde byly prostorné cely naskládány na sebe, poznáš, kam tě odvedli. Je zde asi 50 pater, na každém je římsa a schodiště. Všimneš si ale, že cely nejsou pouze na jedné straně, jsou po všech čtyřech stranách, vedou až ke stropu, který je průhledný. Možná sklo, možná magie... Čeká vás dlouhý výstup. Již téměř necítíš nohy, když se konečně vyšplháte do třicátého patra a stráže na tom očividně nejsou o moc lépe. Přesto mají dost sil, aby tě vhodili do cely, ze které máš krásný výhled na celý tento komplex, dokážeš i rozpoznat oblohu. Jedinné, co je v cele jsou dva kbelíky na vykonávání potřeby a kupa slámy v rohu, z níž si každý odebral a vytvořil si lůžko. V cele jsou kromě tebe ještě čtyři další vězni. Jeden holohlavý ork, jehož strniště prozrazuje, že je zde pouze krátkou dobu, stejně tak můžeš usuzovat z jeho zad, která jsou relativně neposkvrněná jizvami od ran bičem. Další je tmavě modrý saret a vedle něj je tegris. Čtveřici uzavírá ork s hustými vousy a tělo ještě hustěji poseté jizvami. Všichni se mohou volně pohybovat, po tvém vpádu si tě začínají zvědavě prohlížet. Tak máte novýho spoluvězně. řekne strážný a zamkne celu, poté odejdou.

Këar una K'aers Siër - 13. listopadu 2009 18:52

soukromá zpráva od Këar una K'aers Siër pro Mučírna Natočil jsem tvář k orkovi a pohlédl do jeho natěšených očí. Byl jsem celý našponovaný a moc dobře jsem věděl, že bych ty lana neurval ani kdybych se nechal rozkrájet. "Jak se jmenuješ ty?" ozval se po dlouhé době můj hlas, hrubší jak nejhrubější smirgl papír. Jeho výhružných slov jsem si nevšímal. Věděl jsem, že si nenechá ujít žádnou možnost k mému mučení. Věděl jsem, že první bude ono doběla rozžhavené železo. Můj netečný obličej se natočil k jeho, dozajista překvapenému a v mých očí se zrcadlily ty spousty mrtvých protivníků. "Nezdržuj to" zavrčím.

Pán Jeskyně - 13. listopadu 2009 19:06

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna Takže to pude tou horší cestou co? Jinak jmenuju se Dragar, a otázky tady kladu já, ty budeš jen odpovídat. Každej vždycky odpoví, záleží jenom na tom jak moc velká bolest je potřeba. řekne tvůj mučitel. Tvým tělem projede vlna bolesti, když ti saret začne utahovat palečnice. Poté ork konečně nalezne to co hledal. Je to železný trychtýř. Položí jej vedle soudku, zatímco mučitel napne skřipec o další příčku. Tak co? Čekám na odpověď. Ork ti otevře tlamu a vrazí do ní velký trychtýř. Hrdlo se ti kolem něj stáhne, saret se natáhne pro soudek.

Këar una K'aers Siër - 13. listopadu 2009 19:51

soukromá zpráva od Këar una K'aers Siër pro Mučírna Palčivou bolest se snažím ignorovat a trochu se i daří. Pak sem mne znovu zeptá. A hned potom mi narve trychtýř do chřtánu. Další idiot, co neví, že když chce po někom odpověď, musí mu nejdříve uvolnit ústa pomyslím si a trochu zavrtím hlavou. Počkám až mi ten chytrák vyndá trychtýř, nadechnu se a podívám se na něj. Nic neřeknu, jen nesouhlasně zavrčím. Ode mne nic neuslyší. To radši zemřu. A stejně toho moc nevím.

Pán Jeskyně - 13. listopadu 2009 19:57

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna Saret zvedne malý dřevěný soudek, odzátkuje ho a začne ti lít obsah do krku. Doopravdy tě nečeká nic příjemného. Ze soudku začne proudit hustá černá kapalina, kterou identifikovat nedokážeš. Její chuť je odporná, nedokážeš ji polykat dostatečně rychle a tak ten hnus zažiješ. Celou dobu se dusíš, kapalina ti také působí silnou nevolnost, naštěstí však potlačíš nutnost vyprázdnit svá střeva i žaludek, ovšem tento pocit přetrvává. Tohoto hnusu ti tam nalijí asi půl soudku. Nakonec kat uzná, že to již stačí, saret soudek vrátí zpátky a ork ti vyndá trychtýř. Tak co, lepší?

Këar una K'aers Siër - 13. listopadu 2009 20:06

soukromá zpráva od Këar una K'aers Siër pro Mučírna Lejou a lejou a lejou. A já se snažím polykat, nepolykat, prskat, vypudit to, ale moc se nedaří. Nalejou toho do mě půl soudku a pak trychtýř vyndají. Silně zakašlu, při čemž se snažím mířit na kata. Snad se trochu povedlo a ten humus mu zasral oblečení. Když konečně vykašlu vše, co se dalo (na kata), usměju se. "Zajímavé" ozve se můj hrubý, trošku udušený hlas. Jde z něj cítit ledový klid. Mermomocí se snažím potlačit dávicí efekt. Nechce se mi zrovna teď zvracet. Má tvář se opět stáhne do nic neříkající grimasy a celkem napjatě čekám, co bude dál.

Pán Jeskyně - 13. listopadu 2009 20:42
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna Bohužel se tomu kat stačí vyhnout. Tak co? Kdo seš, odkud seš a jak se jmenuješ? řekne a pokyne pacholkům. Ti přinesou káď s vařící vodou, která doteď visela nad ohněm. Nakloní ji nad tebe a její obsah ti vylejí na břicho, čímž tě velmi opaří.

Këar una K'aers Siër - 13. listopadu 2009 21:02
	soukromá zpráva od Këar una K'aers Siër pro Mučírna "Nevidím důvod, proč to říct" zavrčím. Po mé ladné odpovědi mi na břicho nalejou vařící vodu. Jen zatnu zuby a pohled upřu do stropu. Bolest není tak strašná jako ta, když jsem oslepl na levé oko - mečem. Pořád se mi oči ještě nezkoordinovaly, takže se mi špatně kouká. Ještě chvilku to potrvá.

Pán Jeskyně - 13. listopadu 2009 21:11

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna Do místnosti přijdou další dva pacholci, tentokrát dva statní orkové. Fakt? Tak brzo budeš mít. řekne mučitel a na jeho pokyn tě pacholci odpoutají od skřipce a spoutají ti ruce za zády. Donutí tě si kleknout a dotlačí před tebe káď s vodou. Dva orkové tě chytí a vrazí ti hlavu do kádě. Dusíš se a topíš se. Zároveňj cítíš, jako by ti něco přejíždělo po temeni hlavy.

Këar una K'aers Siër - 13. listopadu 2009 21:36

soukromá zpráva od Këar una K'aers Siër pro Mučírna Mám pocit, že ho štvu... nebo se jen baví? pomyslím si, když mne odpoutají od skřipce a spoutají mi ruce za zády. Přinutili mne kleknout si, moc jim to nešlo. Nakonec se povedlo a já klečel na kolenou. Dotlačili přede mne kádi s vodou a pak mne chytí a snaží se mi vrazit hlavu do vody. Nejdříve se vzpouzím, ale nedaří se. Dvěma párům silným orkským pažím neodolám. Ještě se nadechnu a zadržím dech. Pak zírám na dno kádě - zevnitř. Nějakou chvíli držím, ale pak musím vydechnout a začnu se topit. Něco mi přejíždí po temeni, ale to jde momentálně mimo mě. Snažím se zvednout hlavu, ale nejde to. Rukama ani nehnu, tělem jakbysmet. Pomalu se smiřuji se svým koncem. Na smrt se nedá zvyknout, s tou se musíš prostě smířit slyším otcův hlas. Já jsem smířen. Pomalu přicházím o vědomí...

Sahë - 14. listopadu 2009 10:12

soukromá zpráva od Sahë pro Cela Dobře. Na chvilku se zamyslím. Děkuji, ale nemám další otázky. Ještě se setkáme. Na brzkou shledanou A třeba u toho shledání budou i Serkadiovy posily. Alespoň tedy doufám. Ale jestli je mým údělem v tomto podivném světě shnít, přijmu tento úděl. Když mne vedou mučírnami, mlčím. Přemýšlím jen, kolik tu asi musí být lidí a za co tu všichni jsou. Ptát se na tohle Ariana by nebylo příliš moudré, stejně by mi neřekl pravdu. Ale třeba to brzy zjistím. Dovedou mne do cely s několika dalšími vězni. Teď bych potřeboval spíš být sám, promluvit si se Serkadiem. Rád bych věděl, jestli směr, kterým jsem se vydal, je aspoň přibližně správný. Ale musím být trochu samostatný, nemůžu ke každému kroku chtít posvěcení nadřízeného. Co se dá dělat. Slušně je pozdravím. Zdravím, jsem Sahë z Nilganu. Nepokládám za nutné jim sdělovat víc, dokud se mne nezeptají, nemluvě o tom, že jsem na to prostě příliš unavený. Ani možnost volného pohybu nijak zvlášť neuvítám. Sednu si na tvrdou podlahu tak blízko k oknu, jak to jen jde. Slámu nepotřebuji. Pokud se mne na nic nezeptají, okamžitě usnu, pokud se na něco zeptají, nejstručněji jim odpovím a usnu až pak.

Aaron de Griss - 14. listopadu 2009 14:45

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro kancelář odchod Jen jestli na mne na pokoji budou čekat mé osobní věci,pokud ano,nemám dalších otázek a odcházím... Vyčkám odpovědi,ale už si přesedám a připravuji se ke zvednutí a vyražení na cestu do pokoje....stejně ale ještě vyčkám odpovědi,abych měl jistotu,že své věci dostanu zpět,poté už bez dalších otázek pokojně odcházím do pokoje a sleduji kam odvede Eyrekra,abych byl schopen ho najít kdyby jeho pokoj byl dále odemne. Budeme si mít jistě o čem promluvit...

Pán Jeskyně - 14. listopadu 2009 20:19

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna Když již pomalu začínáš přicházet o vědomí, vytáhnou tvou hlavu z vody a sotva se nadechneš, hned ti ji tam nacpou znovu. Bolest, kterou ti způsobuje přejíždění něčeho po temeni se stupňuje s každým ponorem. Nakonec toho již nechají a připoutají tě mezi dva sloupy. Dragar vezme ze stěny dlouhý kožený bič a postaví se za tebe. Je jasné, co tě očekává, proto tě ani nepřekvapí, když dopadne první rána. Mučitel tě začne bičovat, mezi ránami vyslovuje svou otázku. Co víš o... nějakém... Řádu? Po tvé odpovědi přestane a pacholci přijdou. V rukou nesou kýbl ledové vody. Dokonce v ní vidíš dosud nerozpuštěné kusy ledu. Hned ji na tebe vychrstnou, což velmi příjemné není a začneš se třást zimou navzdory okolnímu teplu. Poté se k tobě přiblíží mučitel, dá ti pěstí a poté tě znovu odnášejí. Tentokrát tě připoutají k železnému stolu nad vyhaslým ohništěm, břichem dolů. Mučitel se posadí tak, aby ti hleděl do očí a poté pronese: Kdo seš, odkud seš a proč si sem přišel?

Pán Jeskyně - 14. listopadu 2009 20:32

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Spoluvězni se tě na nic neptají. V očích jim vidíš zvědavost, ovšem poznají tvou únavu a nechají tě se v klidu vyspat... Vstávejte parchanti, jde se makat! tento řev tě probudí a zřejmě i všechny ostatní. Ve dveřích vaší cely stojí stráže, které vás odvedou pryč. Jak se tak díváš, všichni ze všech cel jsou odváděni stejným směrem... Obrovský dav, jehož jsi součástí, míří obrovskými podzemními chodbami k dolům. Chodba ti připomíná doupě nějakých přerostlých myší a spleť tunelů dodává za pravdu tomu, že je zde skutečně dost uplatnění pro všechny. Na první křižovatce se dav začne rozdělovat, vy a asi 20 dalších skupin míříte nejvíce dolů... Dojdete do obrovské jeskyně, která je plná krystalových ložisek. Vás odvedou do jedné odlehlejší části, kde vám spoutají nohy, do rukou vám dají krumpáče. Ještě je zde vozík, do kterého máte krystaly nakládat a poté odvézt dalším tunelem do shromažďovny. Stráže popojdou o kus dál, někteří vytáhnou biče a ženou se popohánět ostatní k vyššímu pracovnímu tempu.

Këar una K'aers Siër - 14. listopadu 2009 21:31

soukromá zpráva od Këar una K'aers Siër pro Mučírna Smrt. Ta překrásná dáma je tak blízko. Stačí se do ní jen ponořit. Už natahuje své hebké nazelenalé ruce s pečlivě pěstěnými nehty. Její obličej je obličejem té nejkrásnější orčice. Její přívětivý úsměv mne uklidňuje a láká k sobě. Natahuji k ní myslí stvořené paže. Už se dotýkáme prsty, když se znovu nadechnu. Ani neotevírám oči. Opět tam stojí, ruce stále natažené. Má na sobě černé hedvábné šaty se sametovým lemováním. Její černé, do dredů smotané vlasy jí splývají po zádech až ke krásnému zadečku. Znovu se nadechuji a jdu pod vodu. Ze svého místa se nehnula ani o kousek. Její ladné křivky se na mne usmívají a lákají mne na věčnost. Chci se poddat, setkat se s ní v milostném objetí. Odvedla by mne do svého království, kde bych se stal jejím milencem. Už držím její hebkou ručku a ona mi druhou ručkou laškovně přejíždí po zápěstí. Pak mne, ale odstrčí. "Ještě nepřišel tvůj čas" ozve se mi v hlavě její jemný, ale smutný hlásek. Pohled černých smutných očí jsem ještě spatřil. Vyčerpaně visím mezi dvěma sloupy a na záda mi dopadl konec koženého biče. Bolest už necítím, ale i tak se prohnu. Rány neustávají. Jsou prudší a prudší. Další mi už vykousla kus kůže. Prudce to pálilo, ale já nevydal ani hlásku. Na něco se mne ptal, nevnímal jsem ho. A rány pokračovaly. Ptal se mne pořád dokola. Mlčel jsem. A další. A hned po ní další. Zase otázka. Rána. "Nic" procedil jsem skrz zaťaté zuby. Neuspokojivá odpověď, po které následovala ledová sprcha. Ještě jsem cítil, jak mi kousky ledu dopadají na tělo. Byla mi zima a začal jsem se neovladatelně třást. S rozbitými ústy a neovladatelným třesem jsem ležel na železném stolu pod nezapáleným ohništěm. Podvědomě jsem tušil, na co tam to ohniště je. Po dlouhé době jsem otevřel oči a spatřil jsem jeho obličej. Hýbala se mu ústa, ale zvuk byl pomalejší. Jeho otázka dorazila k mým uším až po tom, co se jeho ústa přestala hýbat. Pokusil jsem se mu plivnout do obličeje. Slina mi jen smočila rty. Opět jsem zavřel oči. Černá dáma tam stála pořád. Lehce vrtěla hlavou. Nevím jestli se mi to jen zdálo, nebo to tak opravdu bylo, ale její oči se podivně leskly. Jakoby od pláče. Přistoupila ke mě blíž a pohladila mne po rozbitém obličeji. Upřeně se mi zahleděla do očí a já v jejích spatřil všechno utrpení vesmíru. Pak mne políbila. Její rty byly tak hladké a polibek tak sladký. Nebyl to poslední, to jsem věděl. Když se ode mne zase vzdálila, cítil jsem se jinak. Necítil jsem nic. Žádnou bolest, žádnou únavu, nic. "Až přijde tvůj čas, poznáš to. Tehdy to bude poslední polibek. Teď to musíš vydržet. Vždy jsi to vydržel" usmála se a otočila se ke mě zády. Pomalu vykročila. "Neodcházej" ozval se cizí hlas z mých úst. "Budu tu s tebou, jako vždycky. Jako kdykoliv před tím" otočila se ještě a pak odešla. Pořád tam seděl a čekal na odpověď. "Ode mne se nic nedozvíš" zašeptal jsem. Můj hlas byl klidný, bezbolestný.

Sahë - 14. listopadu 2009 21:33

soukromá zpráva od Sahë pro Cela Vzbudí mne nějaký protivný řev. Samozřejmě, otročí režim. Celý den rubat krystaly. Hm. Vstanu. Zdálo se mi, že padám do temné propasti a rozedírám si hlavu o kameny. Nejsem příliš odpočatý, ale musí mi to stačit. Napadne mne, jestli už Serkadios neposlal posily. Asi ne. Ale na tom nezáleží. Začínám se chovat nějak rozmazleně. Teď jsem otrok, tak se budu jako otrok chovat. Poklidně a pokorně absolvuji celou proceduru. Přidám se k nakladačům krystalů. Při odvážení některého vozíku si pečlivě prohlédnu shromažďovnu. Nezjistím ale nic zajímavého. V hlavě si formuluji otázky, plány útěku, plány vyjednávání. Jak sehnat knihy? Jak změnit tenhle svět? Jak se zbavit pout, jak oklamat strážné, jak získat zbraně... zbytečné otázky, ale jejich řešení je dobré pro cvičení mysli. Ostatní půjde zachránit jen v případě, že Serkadios pošle opravdu hodně velké posily nebo bude obzvlášť obratně vyjednávat. Nebo že se při výsledku Godroga Dranta stane něco neočekávaného. Přemýšlím, jestli ten výslech vůbec bude dnes. Především ale celý den hledám příležitost, kde bych mohl být sám bez dozoru a aspoň na chvilku si promluvit se Serkadiem. Naskytne se mi?

Pán Jeskyně - 14. listopadu 2009 21:48

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna Tohle už mě unavuje. Na tebe platí asi jeom jedno. řekne ork a dojde si pro žhavé železo. Teď vás budu potřebovat. Pacholkům se na tvářích objeví stejný úšklebek jako tvému mučiteli a hned přijdou ke stolu. Oba si vytáhnou ze žhavých uhlíků kleště, ork se postaví k tvým nohám a saret k rukám. Dragar ti vrazí rozžhavené železo do boku a tiskne jej tam stále pevněji, jakoby tě chtěl propálit skrz naskrz. Nakonec jej vymění za velké kleště. Saret ti začne vytrhávat drápy na rukou a ork na nohou, mučitel ti začne z boku vytrhávat malé kousky masa a vychrlí na tebe další otázku Kdo tě sem poslal? I pokud v té bolestné agonii odpovíš, mučení nepřestane a hned dostaneš další otázku Co je to Maldervin? Jakmile ti ork vytrhá všechny drápy na nohou, vezme ještě větší kleště, otevře ti pusu a podívá se na zuby, saret ti zase začne pálit chodidla.

Këar una K'aers Siër - 14. listopadu 2009 21:57

soukromá zpráva od Këar una K'aers Siër pro Mučírna - někam se dostáváme Jako bych čekal, kdy na tuto dojde. Byl jsem na to tak trochu připraven. Ale nikdy není nikdo připraven na vše. Pálivá bolest mne přesvědčila o tom, že někdo chce ty informace mermomocí vědět. Když měnil železo za kleště, začali mi pacholci vytrhávat drápy. Sám mučitel mi vytrhával kousky masa z boku. Bolest se nedala vydržet. Až tehdy jsem promluvil. "Maldervin" zaúpěl jsem. Bolest přelezla hranici naší výdrže. "Mocný vládce" zalhal jsem. Pak mi otevřeli ústa. Pomalu jsem začal pro obrovskou bolest opět omdlívat.

Pán Jeskyně - 14. listopadu 2009 22:00

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Nějak se mi nezdá, že by ten Maldervin byl někdo. Gorachu, klidně zatím pokračuj, za to mlčení si to zaslouží. řekne mučitel a ork hned pokračuje ve vytrhávání zubů. Dragar mezitím se zamyšleným výrazem přijde k žhavým uhlíkům a vyndá z nich žhavou vidlici se zahnutými konci. Jakmile se vrátí ke stolu na kterém jsi připoutaný, poručí pacholkovi aby s trháním přestal. Ať je mu aspoň trochu rozumnět. řekne a doběla rozžhavenou vidlici ti položí na záda. Začne ji tlačit dolů a přitom ti ze zad strhává kůži. Bolest, kterou pocítíš, je horší než cokoliv co jsi dnes prožil. Vidlicí ti po zádech projde ještě dvakrát, poté ji odloží a přistoupí k tobě. Co seš zač ty?

Këar una K'aers Siër - 14. listopadu 2009 22:05

soukromá zpráva od Këar una K'aers Siër pro Mučírna Z omdlení mne probere obrovská bolest vytrhávaných zubů a o to větší bolest žhavého železa na zádech. Strhává mi kůži, ale neřvu. Jen z tvrdých očí se linou slzy bolesti, tiché, neviditelné. Když skončí trhání zubů a "masáž", zeptá se mě kdo jsem. "Warlord Zualského kmene" řeknu jak nejlépe jde. A že moc dobře nejde, když člov... orkovi chybí skoro polovina zubů.

Pán Jeskyně - 14. listopadu 2009 22:41
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna Warlord? A kdo tě sem poslal? zeptá se mučitel, zatímco tě pacholci přetáčejí na záda. Mučitel zažehne ohniště pod stolem, která pozvolna žhaví železný stůl a pozvolna ti škvaří záda. Saret ti stále pálí chodidla, ork ti vytrhne pár dalších zubů a poté ti něčím železným začne přejíždět po temeni a strhávat ti tak kůži.

Këar una K'aers Siër - 15. listopadu 2009 00:05

soukromá zpráva od Këar una K'aers Siër pro Mučírna "Nikdo, jsem tu z vlastní vůle" zalžu. Ani to, že jsem warlord už není pravda. Opět mne začnou mučit. Na zádech cítím horko a o něco později intenzivnější smrad páleného masa. Mého. Bolest na temeni a nohou už necítím. Bolest byla tak neúnosná, že to můj nervový systém vzdal a už mi jen dává vědět o bolesti na zádech. O pálivé bolesti. Ale je to spíš ten smrad, co mi říká, že se mi něco pálí.

Sahë - 15. listopadu 2009 09:39

soukromá zpráva od Sahë pro V nestřeženém okamžiku se vytratím trochu dál od horníků i od strážných. Třeba do některého z koutů jeskyně, na tom přece až tak nezáleží. Shánět se po mně nejspíš aspoň chvilku nikdo nebude. Otroků je tu nepochybně dost a když jeden na chvilku odejde, nic se nestane. A konečně, vlastně ani nemusím přestat pracovat. Můžu třeba sám kutat krystaly v nějakém odlehlejším koutu. Bude to vypadat, že si něco bručím pro sebe. Neřekl bych, že na tomhle místě je zrovna nedostatek horníků, kteří se zblázní. Menší samomluva bude asi těžko někomu vadit, problém spíš je, aby nikdo neslyšel Serkadia. Když si tedy myslím, že mne nikdo neslyší a že by neslyšel ani Serkadia (a na tyhle věci nemám špatný odhad), řeknu polohlasně: Serkadie... Co posily? Říkal jsem dostatečné lži? Co mám dělat?

James William Niveau - 17. listopadu 2009 16:23

soukromá zpráva od James William Niveau pro Jiná dimenze – Ostrov Koule zmizí a kluk jde k nám. Nejsme tu vítáni? To říká ten kdo tu defakto nemá bejt? Zeptám se sám sebe a poslouchám Gabrielova “mírumilovná” slova.Původně jsem chtěl třeba přiskočit k chlapci a useknout mu hlavu – tím by byl vyjednávací problém vyřešen – ale Calia se k němu připojí. Fajn.Bude se tu diplomaticky vyjednávat.Ale ještě jednou ten kluk řekne ať vypadnem tak z něj udělám čtyři malý. Pomyslím si a připojím se k těm dvěma. Myslím že se můžeme v klidu dohodnout.Stačí když nám řekneš kdo jsi.Co máš společného s tímto místem a my ti zase řekneme odkud jsme my, proč tu jsme a třeba se nějak dohodneme.Ne?

James William Niveau - 17. listopadu 2009 16:23

soukromá zpráva od James William Niveau pro Jiná dimenze – Ostrov Koule zmizí a kluk jde k nám. Nejsme tu vítáni? To říká ten kdo tu defakto nemá bejt? Zeptám se sám sebe a poslouchám Gabrielova “mírumilovná” slova.Původně jsem chtěl třeba přiskočit k chlapci a useknout mu hlavu – tím by byl vyjednávací problém vyřešen – ale Calia se k němu připojí. Fajn.Bude se tu diplomaticky vyjednávat.Ale ještě jednou ten kluk řekne ať vypadnem tak z něj udělám čtyři malý. Pomyslím si a připojím se k těm dvěma. Myslím že se můžeme v klidu dohodnout.Stačí když nám řekneš kdo jsi.Co máš společného s tímto místem a my ti zase řekneme odkud jsme my, proč tu jsme a třeba se nějak dohodneme.Ne?

James William Niveau - 17. listopadu 2009 16:23

soukromá zpráva od James William Niveau pro Jiná dimenze – Ostrov Koule zmizí a kluk jde k nám. Nejsme tu vítáni? To říká ten kdo tu defakto nemá bejt? Zeptám se sám sebe a poslouchám Gabrielova “mírumilovná” slova.Původně jsem chtěl třeba přiskočit k chlapci a useknout mu hlavu – tím by byl vyjednávací problém vyřešen – ale Calia se k němu připojí. Fajn.Bude se tu diplomaticky vyjednávat.Ale ještě jednou ten kluk řekne ať vypadnem tak z něj udělám čtyři malý. Pomyslím si a připojím se k těm dvěma. Myslím že se můžeme v klidu dohodnout.Stačí když nám řekneš kdo jsi.Co máš společného s tímto místem a my ti zase řekneme odkud jsme my, proč tu jsme a třeba se nějak dohodneme.Ne?

Eyrekr d´Gothia - 17. listopadu 2009 21:19

soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro V kancelari Podle mého skromného názoru není čas na stmelováni a další blbustky kolem musíme naše společníky dostat odtamtud co nejdříve. Můžou tem druhým prozradit, odkud jsme a co pohledáváme a pokud by se jim povedlo vyslat své zvědy i mimo tuhle planetu tak by to byl pro vás velký a krátkodobě neresitelny problém… vstanu ze zidle a cekam az nam Romos ukaze kde budeme drzeni

Eyrekr d´Gothia - 17. listopadu 2009 21:19

soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro V kancelari Podle mého skromného názoru není čas na stmelováni a další blbustky kolem musíme naše společníky dostat odtamtud co nejdříve. Můžou tem druhým prozradit, odkud jsme a co pohledáváme a pokud by se jim povedlo vyslat své zvědy i mimo tuhle planetu tak by to byl pro vás velký a krátkodobě neresitelny problém… vstanu ze zidle a cekam az nam Romos ukaze kde budeme drzeni

Eyrekr d´Gothia - 17. listopadu 2009 21:19

soukromá zpráva od Eyrekr d´Gothia pro V kancelari Podle mého skromného názoru není čas na stmelováni a další blbustky kolem musíme naše společníky dostat odtamtud co nejdříve. Můžou tem druhým prozradit, odkud jsme a co pohledáváme a pokud by se jim povedlo vyslat své zvědy i mimo tuhle planetu tak by to byl pro vás velký a krátkodobě neresitelny problém… vstanu ze zidle a cekam az nam Romos ukaze kde budeme drzeni

Herald - 10. ledna 2010 18:47

Vaše dobrodružství přešlo z důvodu dlouhodobé neaktivity do kategorie četnosti hraní "Už se dlouho nehrálo - v odpadu". Vyjádřete se prosím, zdali je v plánu další pokračování hraní, nebo už je dobrodružství skutečně zralé na ukončení. Pakliže je problémem, který brzdí hraní, dlouhodobá neaktivita Vypravěče, zvažte, nechcete-li využít možnost převodu dobrodružství na jiného Vypravěče. Pokud se zde neobjeví žádné reakce ve prospěch zachování dobrodružství, bude toto za čtrnáct dnů zrušeno.

Aaron de Griss - 12. ledna 2010 18:39

Zdravím údržbáře, vůle ze strany hráčů ke hře by byla,bohužel PJ před nějakou dobou přestal existovat. Nereaguje,nepíše a nepřihlašuje se,prý problémy doma s možností jín na net:-( Bohužel v tom asi bude něco více,asi ztratil vůli k dalšímu vedení jeskyně. Rád bych hrál,to ale bez něho nejde.... Rád bych řekl,že to převezmu,na to ale bohužel nemám čas a ztratilo by to onu kvalitu.... Jsem asi bohužel nuce říci,že pokud se nenajde ěnkdo jiný,tak se to bude muset ukončit:-( Ptosím jen o zachování postavy. S pozravem "Já"

Sahë - 12. ledna 2010 19:14
	A nechcete někdo vzít PJování místo něj?

Laakii - admin - 13. ledna 2010 09:44
	:-) přesně tak, a nechcete někdo převzít roli Vypravěče? :-) Laakii - admin

Aaron de Griss - 15. ledna 2010 21:18

Jak jsem již řekl,já bych velice rád a i rád řídím jeskyně,bohužel ani nevím v jakých zanechal Vás ostatní situacích a nevím jestli bych to časově zvládal.Mám teď zkouškové období. Kdybych se snažil,určitě by se to dalo,ale určitě by to nemohlo navazovat na nynější události,jelikož nevím jak na tom kdo jste. Hrálo se šeptaně:-/ Pokud bych dostal čas na promyšlení situace,možná by to šlo,ale nic neslibuji,osvícení duchem svatým se nedá nijak zaplatit,musí prostě přijít.....

Sahë - 16. ledna 2010 12:36
	Já bych to klidně vzal, mám i docela čas, ale asi bych hrál trochu jiným stylem než Beregon (mj. nerozděloval skupinku), ale nejsem si jist, jak bych navázal na jeho děj a rozhodně nejsem tak dobrý vypravěč jako on...

Laakii - admin - 18. ledna 2010 16:39
	Zdravím, prosím o vyjádření ostatních členů jeskyně ohledně převedení práv PJe na hráče hrajícího zde s postavou Sahë. Laakii - admin

Aaron de Griss - 19. ledna 2010 10:52
	Nemám nic proti,má-li zájem hrát,rád se mu podřídím:-)

Laakii - admin - 19. ledna 2010 12:35
	Je Vás tu povícero :-) nějaké další názory? :-) Laakii - admin

Calia Ventrue Ichaer - 19. ledna 2010 18:35
	souhlas

James William Niveau - 21. ledna 2010 19:45
	Já stejně rapidně snižuji stav svých jeskyní a chtěl jsem požádat o vyřazení ačkoli mne to moc mrzí :-( takže si to převeďte na koho chcete lidičky ;)

Aaron de Griss - 25. ledna 2010 16:17
	Tak to na Sahë přesuňte očividně nikdo další nemá nic proti,tak ať se hneme:-)

Laakii - admin - 26. ledna 2010 13:44
	Převedení dobrodružství provedeno. Přeji hodně štěstí v oživování. Laakii - admin

Pán Jeskyně - 27. ledna 2010 17:25

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna (Këar) Tvůj mučitel se nesnesitelně ušklíbne. Výsměšný škleb od tak podřadného tvora na tebe působí skoro hůř, než utrpení, kterým si prošel. Tak, teď toho mám tak akorát dost. Kdybys řekl aspoň jak se jmenuješ... Mučitel se zamyslí a začne uvažovat nahlas. Proč se s tebou vlastně trápit? Mučení evidentně vydržíš. Takže tě už nebudeme trápit. Znáš Sahëho a Godroga Dranta? To není otázka. Budeme vás vyslýchat zároveň, co tomu říkáš? A vy nám to pěkně dohromady povíte... A buď se navzájem podrazíte, nebo se podřeknete. Dragar je zjevně nebetyčně nadšený nápadem, na který přišel úplně sám. Hej, vy tam! Přiveďte Godroga Dranta a Sahëho! Rychle! To je rozkaz! Stráže rychle odejdou. Dragar si cosi brblá, ty ho neposloucháš. Patrně je ještě opojen svým geniálním plánem. Za chvíli přijdou strážní, držíce spoutaného Sahëho. S Godrogem Drantem jsou problémy a nemůže přijít, zahlásí velitel stráže. Jaký problémy, kurva? zařve Dragar. No... Godroga Dranta zabili při zatýkání, pane, řekne po chvíli váhání strážný. Dragar ho seřve za to, že tak důležitou informaci prozradil před oběma zajatci, nakonec mu ale přikáže, aby uvázal Sahëho, mladého, ostražitě vypadajícího Sareta kousek od tebe. Do ruky si vezme bič, připraven vás potrestat za každou odpověď, která se mu nebude líbit. Takže. Ty, ještěrko, znáš tohohle orka? A co ty, pane mlčenlivej? Znáš tuhle ještěrku? A povězte voba všechno co víte o Maldervinu. Napřed ty, orku... Hele, fakt mi nechceš říct, jak se jmenuješ? Chci tě nějak inteligentně oslovovat. A nebo mi to povíš, ještěrko?

Pán Jeskyně - 27. ledna 2010 17:40
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Chlapec se na vás velmi nepřátelsky zamračí. Ne, to by nešlo. To by rozhodně nešlo. Napřed vy řekněte, kdo jste, kde jste se tu vzali a co tu chcete. Pak vám možná řeknu, kdo jsem já. A pak odejdete. Nejste tu vítání. Na tak pánovité a arogantní chování od desetiletého chlapce opravdu nejste příliš zvyklí.

Pán Jeskyně - 27. ledna 2010 17:40
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Chlapec se na vás velmi nepřátelsky zamračí. Ne, to by nešlo. To by rozhodně nešlo. Napřed vy řekněte, kdo jste, kde jste se tu vzali a co tu chcete. Pak vám možná řeknu, kdo jsem já. A pak odejdete. Nejste tu vítání. Na tak pánovité a arogantní chování od desetiletého chlapce opravdu nejste příliš zvyklí.

Pán Jeskyně - 27. ledna 2010 17:40
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Chlapec se na vás velmi nepřátelsky zamračí. Ne, to by nešlo. To by rozhodně nešlo. Napřed vy řekněte, kdo jste, kde jste se tu vzali a co tu chcete. Pak vám možná řeknu, kdo jsem já. A pak odejdete. Nejste tu vítání. Na tak pánovité a arogantní chování od desetiletého chlapce opravdu nejste příliš zvyklí.

Pán Jeskyně - 27. ledna 2010 17:40
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Chlapec se na vás velmi nepřátelsky zamračí. Ne, to by nešlo. To by rozhodně nešlo. Napřed vy řekněte, kdo jste, kde jste se tu vzali a co tu chcete. Pak vám možná řeknu, kdo jsem já. A pak odejdete. Nejste tu vítání. Na tak pánovité a arogantní chování od desetiletého chlapce opravdu nejste příliš zvyklí.

Pán Jeskyně - 27. ledna 2010 18:20

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Grishmova pracovna Grishma se zamyslí. To opravdu není jednoduchý problém. Je docela pravděpodobné, že byste se v něčem podřekli nebo prozradili svým spolubojovníkům něco, co by rozhodně neměli vědět. Ale víte co? Prostě si něco vymyslíte. Romosi, uveď je do kasáren, ukáže svému strážnému. V okamžiku, kdy vycházíte ze dveří, vás ale zastaví, jakoby náhle změnil názor. Víte co? Mám pro vás něco jiného. Co byste říkali zvláštnímu úkolu? Široce se na vás usměje. Usměje se na vás tím druhým úsměvu, jakým se velitelé usmívají na své vojáky těsně předtím, než je pošlou na sebevražednou misi. Půjdete sami, pošleme s vámi jen dva naše vojáky. Je to... trochu nebezpečnější, ale zase to bude o něco rychlejší. Vyrazili byste hned zítra. Byl bych také rád, kdybyte mi pomohli s jedním zvláštním úkolem... Nejde o nic náročného nebo nebezpečného, zdrží vás to nejdéle na jeden den. Co tomu říkáte?

Pán Jeskyně - 27. ledna 2010 18:20

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Grishmova pracovna Grishma se zamyslí. To opravdu není jednoduchý problém. Je docela pravděpodobné, že byste se v něčem podřekli nebo prozradili svým spolubojovníkům něco, co by rozhodně neměli vědět. Ale víte co? Prostě si něco vymyslíte. Romosi, uveď je do kasáren, ukáže svému strážnému. V okamžiku, kdy vycházíte ze dveří, vás ale zastaví, jakoby náhle změnil názor. Víte co? Mám pro vás něco jiného. Co byste říkali zvláštnímu úkolu? Široce se na vás usměje. Usměje se na vás tím druhým úsměvu, jakým se velitelé usmívají na své vojáky těsně předtím, než je pošlou na sebevražednou misi. Půjdete sami, pošleme s vámi jen dva naše vojáky. Je to... trochu nebezpečnější, ale zase to bude o něco rychlejší. Vyrazili byste hned zítra. Byl bych také rád, kdybyte mi pomohli s jedním zvláštním úkolem... Nejde o nic náročného nebo nebezpečného, zdrží vás to nejdéle na jeden den. Co tomu říkáte?

Aaron de Griss - 28. ledna 2010 13:48

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro Mé mimické svaly na jeho dábelskou hru absolutně nereagují a jestli už nějaký ten škleb udělám tak pod tou vrstvou chlupů a vousů vidět rozhodně není. Jen se ve dveřích otočím a opřu se ramenem o futra dveří a s jemě arogantním tonem mu odpovím. Grishmo, jak ti mám říct co tomu říkám,když ani nevím jakým druhem smrti v tom tvém úkolu zemřu. Pkud ale budu ještě předtím moct pobít pár těch druhých, myslím,že to zní zajímavě. Zajímavěji než chození chodbou a hledání nějakých knih Teprve po pronesení své poslední věty udělám také zantelnou grimasu a je znát,že vidina nějaké akce a možná i smrti je mi stále příjemnější,nežli prosté chození smradlavou stokou.

Aaron de Griss - 28. ledna 2010 13:48

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro Mé mimické svaly na jeho dábelskou hru absolutně nereagují a jestli už nějaký ten škleb udělám tak pod tou vrstvou chlupů a vousů vidět rozhodně není. Jen se ve dveřích otočím a opřu se ramenem o futra dveří a s jemě arogantním tonem mu odpovím. Grishmo, jak ti mám říct co tomu říkám,když ani nevím jakým druhem smrti v tom tvém úkolu zemřu. Pkud ale budu ještě předtím moct pobít pár těch druhých, myslím,že to zní zajímavě. Zajímavěji než chození chodbou a hledání nějakých knih Teprve po pronesení své poslední věty udělám také zantelnou grimasu a je znát,že vidina nějaké akce a možná i smrti je mi stále příjemnější,nežli prosté chození smradlavou stokou.

Gabriel De Falco - 28. ledna 2010 20:30
	soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro ,,Vyřiďte to s nim někdo." prohodím zatímco moje oči stále tikají a přeletají mazi místní a prapodivným chlapcem, kterého by měl někdo naučit jak se chovat a opravdu bych byl nerad kdyby tato lekce připadla na má bedra. Navíc ty násosky co jsou se mnou určitě znaj za ty léta lepší metody výchovy než já... Po celou dobu držím zbraň v pohotovosti!

Gabriel De Falco - 28. ledna 2010 20:30
	soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro ,,Vyřiďte to s nim někdo." prohodím zatímco moje oči stále tikají a přeletají mazi místní a prapodivným chlapcem, kterého by měl někdo naučit jak se chovat a opravdu bych byl nerad kdyby tato lekce připadla na má bedra. Navíc ty násosky co jsou se mnou určitě znaj za ty léta lepší metody výchovy než já... Po celou dobu držím zbraň v pohotovosti!

Gabriel De Falco - 28. ledna 2010 20:31
	soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro ,,Vyřiďte to s nim někdo." prohodím zatímco moje oči stále tikají a přeletají mazi místní a prapodivným chlapcem, kterého by měl někdo naučit jak se chovat a opravdu bych byl nerad kdyby tato lekce připadla na má bedra. Navíc ty násosky co jsou se mnou určitě znaj za ty léta lepší metody výchovy než já... Po celou dobu držím zbraň v pohotovosti!

Gabriel De Falco - 28. ledna 2010 20:31
	soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro ,,Vyřiďte to s nim někdo." prohodím zatímco moje oči stále tikají a přeletají mazi místní a prapodivným chlapcem, kterého by měl někdo naučit jak se chovat a opravdu bych byl nerad kdyby tato lekce připadla na má bedra. Navíc ty násosky co jsou se mnou určitě znaj za ty léta lepší metody výchovy než já... Po celou dobu držím zbraň v pohotovosti!

Pán Jeskyně - 30. ledna 2010 08:54

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Grishma se usměje. Hledání nějakých knih... No ovšem, ještě jsme nevyřešili problém, co bude s artefakty... Co přesně vám Serkadios řekl? Pracujete-li ovšem pro něho...? Zajisté by ten dobrý člověk byl nerad, kdybyste se zdrželi s nějakým bezvýznamným úkolem zde... Poslední věta zní velmi jízlivě, zvláště pak slovní spojení "dobrý člověk"... A pokud jde o ten úkol, věřte mi, není nijak obtížný. Jde především o to, sejít se na nepřítelově území se několika osobami a ověřit, zda by byli schopni podpořit infiltrační jednotku. Skrývání, diverse a tak dále. Projdete si trasu, kterou posléze půjdou naši bojovníci. Zkontrolujete terén. Ověříte, jestli jsou naši prostředníci v pořádku. A bude-li to nutné, zabijete ty, kteří by mohli dělat problémy. Znáte to, všude se najdou udavači. Naši prostředníci vám o nich poví. Pečlivě si vyslechnete zprávy prostředníků. Jeden z vašich průvodců se pak vrátí a předá mi je. Jak už jsem řekl, je to několikadenní cesta, ale pro tak zkušené bojovníky docela snadný úkol - i když nikoliv bez nebezpečí. Byli byste ochotni to udělat? Možná by bylo lepší, kdybyste vyrazili co nejdříve jako průzkumná jednotka, protože váš přítel by delší čekání nemusel přežít ve zdraví...

Pán Jeskyně - 30. ledna 2010 08:54

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Grishma se usměje. Hledání nějakých knih... No ovšem, ještě jsme nevyřešili problém, co bude s artefakty... Co přesně vám Serkadios řekl? Pracujete-li ovšem pro něho...? Zajisté by ten dobrý člověk byl nerad, kdybyste se zdrželi s nějakým bezvýznamným úkolem zde... Poslední věta zní velmi jízlivě, zvláště pak slovní spojení "dobrý člověk"... A pokud jde o ten úkol, věřte mi, není nijak obtížný. Jde především o to, sejít se na nepřítelově území se několika osobami a ověřit, zda by byli schopni podpořit infiltrační jednotku. Skrývání, diverse a tak dále. Projdete si trasu, kterou posléze půjdou naši bojovníci. Zkontrolujete terén. Ověříte, jestli jsou naši prostředníci v pořádku. A bude-li to nutné, zabijete ty, kteří by mohli dělat problémy. Znáte to, všude se najdou udavači. Naši prostředníci vám o nich poví. Pečlivě si vyslechnete zprávy prostředníků. Jeden z vašich průvodců se pak vrátí a předá mi je. Jak už jsem řekl, je to několikadenní cesta, ale pro tak zkušené bojovníky docela snadný úkol - i když nikoliv bez nebezpečí. Byli byste ochotni to udělat? Možná by bylo lepší, kdybyste vyrazili co nejdříve jako průzkumná jednotka, protože váš přítel by delší čekání nemusel přežít ve zdraví...

Këar una K'aers Siër - 01. února 2010 14:49

soukromá zpráva od Këar una K'aers Siër pro Mučírna S odporem v očích sleduji své věznitele a stále zarytě mlčím. Když přestane s mučením, usměju se, jako by se nic nedělo a pokusím se na něj plivnout. Nejde mi to. Slina mi jen steče po bradě, tak na něj aspoň hledím se silným a neskrývaným opovržením. Vyzradí mi jeho další plán, ale já stále mlčím. Prohlédnu si Sahëho, ale to, že bych ho znal, nedám nijak najevo. Padnou první dotazy a já jen zarytě mlčím a držím hlavu hrdě zvednutou. Ode mě se nic nedozví.

Pán Jeskyně - 01. února 2010 16:01

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Na Gabrielovu drzou poznámku dítě zasyčí a vztáhne ruku. Říkáte si sice, že k vám není dost blízko na to, aby vám mohlo ublížit, ale dítě má zřejmě jiný názor. V okamžiku, kdy jeho ostrý, nepřátelský sykot dozní, ze země vyskočí měděně lesklé pásy tvarované jako hadi. Dřív, než si stihnete cokoliv uvědomit, se obtočí kolem vašich nohou zhruba do půli stehen, takže se prakticky nemůžete pohybovat. Chlapec zvedne hlavu a znovu si vás pozorně prohlíží. Vypadá trochu smutně. Vy se mnou nebudete nic vyřizovat. Vy mi odpovíte na otázky. Odpovíte mi na to, na co jsem se ptal. Odpovíte mi rychle. A uvědomte si prosím, že vám nedávám na výběr. Má duše má větší moc než mé tělo. A hadi umí kousat, dodá s nechutným šklebem. V tom okamžiku se Jamesovo tělo v pase zlomí. Nohy jsou stále pevně obepjaty kovovými hady, ale jeho tělo už nemá síly, aby je drželo. Od nohou mu projede do těla vlna bolesti, která jakoby ho postupně ochromovala a zastavovala život v jeho těle. James cítí, jak mu přestává proudit krev, tělo přestává pracovat, srdce přestává bít, plíce ještě vydechnou poslední dech - a v tom okamžiku si uvědomí, že vlastně umírá, a že jeho duše opustí jeho tělo a vydat se na dlouhou cestu za temné moře, z níž se ještě nikdo nevrátil... Jak vidíte na příkladu tohoto pána, je radno mluvit a jednat opatrně. Takže?

Pán Jeskyně - 01. února 2010 16:01

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Na Gabrielovu drzou poznámku dítě zasyčí a vztáhne ruku. Říkáte si sice, že k vám není dost blízko na to, aby vám mohlo ublížit, ale dítě má zřejmě jiný názor. V okamžiku, kdy jeho ostrý, nepřátelský sykot dozní, ze země vyskočí měděně lesklé pásy tvarované jako hadi. Dřív, než si stihnete cokoliv uvědomit, se obtočí kolem vašich nohou zhruba do půli stehen, takže se prakticky nemůžete pohybovat. Chlapec zvedne hlavu a znovu si vás pozorně prohlíží. Vypadá trochu smutně. Vy se mnou nebudete nic vyřizovat. Vy mi odpovíte na otázky. Odpovíte mi na to, na co jsem se ptal. Odpovíte mi rychle. A uvědomte si prosím, že vám nedávám na výběr. Má duše má větší moc než mé tělo. A hadi umí kousat, dodá s nechutným šklebem. V tom okamžiku se Jamesovo tělo v pase zlomí. Nohy jsou stále pevně obepjaty kovovými hady, ale jeho tělo už nemá síly, aby je drželo. Od nohou mu projede do těla vlna bolesti, která jakoby ho postupně ochromovala a zastavovala život v jeho těle. James cítí, jak mu přestává proudit krev, tělo přestává pracovat, srdce přestává bít, plíce ještě vydechnou poslední dech - a v tom okamžiku si uvědomí, že vlastně umírá, a že jeho duše opustí jeho tělo a vydat se na dlouhou cestu za temné moře, z níž se ještě nikdo nevrátil... Jak vidíte na příkladu tohoto pána, je radno mluvit a jednat opatrně. Takže?

Pán Jeskyně - 01. února 2010 16:01

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Na Gabrielovu drzou poznámku dítě zasyčí a vztáhne ruku. Říkáte si sice, že k vám není dost blízko na to, aby vám mohlo ublížit, ale dítě má zřejmě jiný názor. V okamžiku, kdy jeho ostrý, nepřátelský sykot dozní, ze země vyskočí měděně lesklé pásy tvarované jako hadi. Dřív, než si stihnete cokoliv uvědomit, se obtočí kolem vašich nohou zhruba do půli stehen, takže se prakticky nemůžete pohybovat. Chlapec zvedne hlavu a znovu si vás pozorně prohlíží. Vypadá trochu smutně. Vy se mnou nebudete nic vyřizovat. Vy mi odpovíte na otázky. Odpovíte mi na to, na co jsem se ptal. Odpovíte mi rychle. A uvědomte si prosím, že vám nedávám na výběr. Má duše má větší moc než mé tělo. A hadi umí kousat, dodá s nechutným šklebem. V tom okamžiku se Jamesovo tělo v pase zlomí. Nohy jsou stále pevně obepjaty kovovými hady, ale jeho tělo už nemá síly, aby je drželo. Od nohou mu projede do těla vlna bolesti, která jakoby ho postupně ochromovala a zastavovala život v jeho těle. James cítí, jak mu přestává proudit krev, tělo přestává pracovat, srdce přestává bít, plíce ještě vydechnou poslední dech - a v tom okamžiku si uvědomí, že vlastně umírá, a že jeho duše opustí jeho tělo a vydat se na dlouhou cestu za temné moře, z níž se ještě nikdo nevrátil... Jak vidíte na příkladu tohoto pána, je radno mluvit a jednat opatrně. Takže?

Pán Jeskyně - 01. února 2010 16:01

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Na Gabrielovu drzou poznámku dítě zasyčí a vztáhne ruku. Říkáte si sice, že k vám není dost blízko na to, aby vám mohlo ublížit, ale dítě má zřejmě jiný názor. V okamžiku, kdy jeho ostrý, nepřátelský sykot dozní, ze země vyskočí měděně lesklé pásy tvarované jako hadi. Dřív, než si stihnete cokoliv uvědomit, se obtočí kolem vašich nohou zhruba do půli stehen, takže se prakticky nemůžete pohybovat. Chlapec zvedne hlavu a znovu si vás pozorně prohlíží. Vypadá trochu smutně. Vy se mnou nebudete nic vyřizovat. Vy mi odpovíte na otázky. Odpovíte mi na to, na co jsem se ptal. Odpovíte mi rychle. A uvědomte si prosím, že vám nedávám na výběr. Má duše má větší moc než mé tělo. A hadi umí kousat, dodá s nechutným šklebem. V tom okamžiku se Jamesovo tělo v pase zlomí. Nohy jsou stále pevně obepjaty kovovými hady, ale jeho tělo už nemá síly, aby je drželo. Od nohou mu projede do těla vlna bolesti, která jakoby ho postupně ochromovala a zastavovala život v jeho těle. James cítí, jak mu přestává proudit krev, tělo přestává pracovat, srdce přestává bít, plíce ještě vydechnou poslední dech - a v tom okamžiku si uvědomí, že vlastně umírá, a že jeho duše opustí jeho tělo a vydat se na dlouhou cestu za temné moře, z níž se ještě nikdo nevrátil... Jak vidíte na příkladu tohoto pána, je radno mluvit a jednat opatrně. Takže?

Sahë - 01. února 2010 16:29

soukromá zpráva od Sahë pro Mučírna Vojáci mne uprostřed magického rozhovoru se Serkadiem odvedli z dolů, v nichž jsem měl pracovat, a odvedli mne zpátky do mučírny. Dragar, řvoucí ork, mne přiváže vedle nějakého jiného orka. Nechápu, co má situace znamenat. Dragar se před chvílí zmíní o tom, že při zatýkání zabili Godroga Dranta. Zabili spolubojovníka... Zvláštní pocit. Na druhou stranu, jeho smrt všechno urychlí a zjednoduší. Nedá se s tím nic dělat. Začal bych se modlit za spásu jeho duše, ale na to není čas. Dragar na mne vyštěkne své otázky. O Maldervinu jsem vám už říkal. Je to podle všeho někdo, kdo si Eyrekra najal. Godrog Drant o něm něco věděl, a Eyrekr by vám mohl říct víc. Mně o něm nic podrobnějšího neříkali, vymýšlím si bezostyšně. Prohlédnu si svého souseda. Neznám ho, jeho tvář mi vůbec nikoho nepřipomíná. Rozhodně vypadá úctyhodně a nechtěl bych s ním začít bojovat. Dokud o něm vůbec nic nevím, nemá cenu si vymýšlet. Proto řeknu pravdu. Neznám ho. Ale nechám si otevřené možnosti další fabulace. Pro mně všichni orkové vypadají stejně. Stejně jako vám připadají stejné všichni sareti. Na jednu stranu mám docela silný pocit, že jsem ho už někde viděl, na druhou stranu si nemůžu být ničím jistý a nedokážu vám říct, kde... Moment... Nejmenuješ se náhodou Svogar? plácnu první jméno, jaké mne napadne, a otočím se na orka. A nebyl jsi v té nešťastné hospodě s Eyrekrem a Godrogem Drantem? Pevně doufám, že ork mou hru pochopí... Skoro očekávám, že mne Dragar zbije, protože se moje báchorky nejspíš provalily... Ale co jsem krom bolesti mohl od této mise čekat?

James William Niveau - 01. února 2010 17:18

soukromá zpráva od James William Niveau pro Jiná dimenze Gabrielův tón se mi sice nelíbí ale co nadělám.Kočka se řeči neujímá, Calia taktéž mlčí a Gabriel si poroučí zatímco mě ten panovačný kluk vytáčí. Dobrá... Prohodím ke Gabrielovi a změřím si kluka pohledem.Zase. Takže za prvé... přišli sme z naší země.Jméno ti neřeknu sám ho totiž nevim...mám krátkou paměť.Za druhé já jsem upír a říkávali mi sir William.Pokud nebudeš spolupracovat ty s námi asi dostanu hlad.A co chceme? Nakrátko se pozastavím a pootočím hlavu k těm třem. Cožetu vlastně chceme? Pravdou bylo že jsem při zadávání úkolu víc hleděl na Calii než poslouchal co je naším úkolem.A vlastně ani teď si neodpustím nemravné představy na její adresu.Naštěstí se odehrávají jen v mé nedotknutelné hlavě. Nechám ostatní odpověďět a ať tak učiní či ne otočím se zpět na chlapce a udělám dva kroky blíže k němu. A co jsi zač ty? Alan z říše divů? Hobit? Trpaslík bez Sněhurky? Či nějaký skřítek nebo šotek? Ani nevím proč jsem nasadil provokativní tón ale vždy jsem byl provokatér a vždy mi to prošlo a já vyšel s čistým štítem.Ještě mu v milém úsměvu odhalím špičáky aby věděl že o upírství nelžu a pevně věřím že nenalezne nějakou škvíru v mé nesmrtelnosti.Mám totiž dost vysoké sebevědomí a je to znát.

James William Niveau - 01. února 2010 17:18

soukromá zpráva od James William Niveau pro Jiná dimenze Gabrielův tón se mi sice nelíbí ale co nadělám.Kočka se řeči neujímá, Calia taktéž mlčí a Gabriel si poroučí zatímco mě ten panovačný kluk vytáčí. Dobrá... Prohodím ke Gabrielovi a změřím si kluka pohledem.Zase. Takže za prvé... přišli sme z naší země.Jméno ti neřeknu sám ho totiž nevim...mám krátkou paměť.Za druhé já jsem upír a říkávali mi sir William.Pokud nebudeš spolupracovat ty s námi asi dostanu hlad.A co chceme? Nakrátko se pozastavím a pootočím hlavu k těm třem. Cožetu vlastně chceme? Pravdou bylo že jsem při zadávání úkolu víc hleděl na Calii než poslouchal co je naším úkolem.A vlastně ani teď si neodpustím nemravné představy na její adresu.Naštěstí se odehrávají jen v mé nedotknutelné hlavě. Nechám ostatní odpověďět a ať tak učiní či ne otočím se zpět na chlapce a udělám dva kroky blíže k němu. A co jsi zač ty? Alan z říše divů? Hobit? Trpaslík bez Sněhurky? Či nějaký skřítek nebo šotek? Ani nevím proč jsem nasadil provokativní tón ale vždy jsem byl provokatér a vždy mi to prošlo a já vyšel s čistým štítem.Ještě mu v milém úsměvu odhalím špičáky aby věděl že o upírství nelžu a pevně věřím že nenalezne nějakou škvíru v mé nesmrtelnosti.Mám totiž dost vysoké sebevědomí a je to znát.

James William Niveau - 01. února 2010 17:18

soukromá zpráva od James William Niveau pro Jiná dimenze Gabrielův tón se mi sice nelíbí ale co nadělám.Kočka se řeči neujímá, Calia taktéž mlčí a Gabriel si poroučí zatímco mě ten panovačný kluk vytáčí. Dobrá... Prohodím ke Gabrielovi a změřím si kluka pohledem.Zase. Takže za prvé... přišli sme z naší země.Jméno ti neřeknu sám ho totiž nevim...mám krátkou paměť.Za druhé já jsem upír a říkávali mi sir William.Pokud nebudeš spolupracovat ty s námi asi dostanu hlad.A co chceme? Nakrátko se pozastavím a pootočím hlavu k těm třem. Cožetu vlastně chceme? Pravdou bylo že jsem při zadávání úkolu víc hleděl na Calii než poslouchal co je naším úkolem.A vlastně ani teď si neodpustím nemravné představy na její adresu.Naštěstí se odehrávají jen v mé nedotknutelné hlavě. Nechám ostatní odpověďět a ať tak učiní či ne otočím se zpět na chlapce a udělám dva kroky blíže k němu. A co jsi zač ty? Alan z říše divů? Hobit? Trpaslík bez Sněhurky? Či nějaký skřítek nebo šotek? Ani nevím proč jsem nasadil provokativní tón ale vždy jsem byl provokatér a vždy mi to prošlo a já vyšel s čistým štítem.Ještě mu v milém úsměvu odhalím špičáky aby věděl že o upírství nelžu a pevně věřím že nenalezne nějakou škvíru v mé nesmrtelnosti.Mám totiž dost vysoké sebevědomí a je to znát.

Pán Jeskyně - 01. února 2010 20:20

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Kluk si pohrdavě prohlíží Gabriela i Jamese. Při Jamesově monologu podivně skloní hlavu, jakoby nasával všechny informace, které mu James řekne. Poté zvedne hlavu, pohrdavě se na Jamese podívá a zasyčí jako had. V tom okamžiku, jako na rozkaz, ze země vyjedou tlusté, měděně lesklé provazce - tvarované do podoby obrovských, nepřátelských, nechutných hadů. Vyjedou - rychleji, než dokážete vnímat - po vašich nohou, obtočí se kolem nich až do půli vašich stehen, takže se nemůžete ani pohnout. Obchází kolem vás - spoutaných a bezmocných. Obchází tak daleko kolem vás, že na něj nemůžete zaútočit, a prohlíží si vás. Chvilku je ticho. Ty dostaneš hlad? zašklebí se kluk. Tak ty dostaneš hlad, říká nenávistně. Ti hadi na tvých nohou taky mají hlad, víš? A co jsem já? Nejsem nic bezmocného. A moji služebníci, kteří tě drží, taky ne. Ale to ti asi už dochází... Když chlapec říká poslední větu, otevřou lesklí, kovoví hadi tlamy a zahryznou se do Jamesových nohou. Jeho tělem projede šílená bolest. Hadi jeho tělo rozkousávají zevnitř, pronikají masem jeho těla, okusují jednotlivé orgány. Jejich pohyb je rychlý, jejich zuby ostré. James cítí jemnou bolest, která utichá, jakmile kovoví hadi projdou částmi tvého těla. Cítí, jak se jeho tělesné pochody zastavují, jeho orgány přestávají pracovat, jeho duše postupně utichá. Hadi pronikají až do hlavy a začínají rozežírat mozek, aniž by bylo z vnějšku cokoliv znát. James cítí, že většina jeho nitra je vyžraná mosaznými hady. Překvapně zjišťuje, že sice je teoreticky vzato nesmrtelný, ale že je dost těžké být nesmrtelný prakticky bez útrob. Že i jeho upíří duše musí opustit jeho tělo a vydat se přes temné moře na břehy, z kterých se nikdy nikdo nevrátil... Upřímně řečeno, spíš než cokoli jiného cítí překvapení. Jeho tělo se zlomí v půli - jeho nohy jsou pevně přichyceny k podlaze, ale nad pasem už nemá žádnou sílu, která by ho držela... Krom toho je tělo prožrané spletí tunelů, které vyhryzali mosazní hadi, takže se jeho horní polovina prakticky zhroutí. Vlastně je to docela bizarní pohled. Chlapec se krutě pousměje a trochu se rozpovídá, jakoby dostal lepší náladu. Jak vidíte tady na vašem příteli, já jsem tím, kdo klade otázky. Ne vy. Váš přítel se mi představil, představím se proto také. Jmenuji se Hengwi. Ale to je jméno, které jsem si vybral, a které nijak nesouvisí s tím, čím doopravdy jsem. Jsem pán tohoto místa. Vybral jsem si tohle tělo, protože nechci stárnout. Nechci vstupovat do složitostí dospělého života. Moje duše je mocná, mocnější, než si myslíte. Nejsem hobit, trpaslík, skřítek ani šotek. Jsem bytost s mocí, kterou byste si rozhodně nechtěli popudit. Takže ještě jednou... Kdo vás poslal, jak jste se sem dostali, co tady chcete? A doufám, že vám nemusím vysvětlovat, že se nemáte pokoušet o výmluvy nebo drzost. Nejsem zvyklý nechávat žít své nezvané hosty, kteří mne navíc urážejí..

Pán Jeskyně - 01. února 2010 20:20

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Kluk si pohrdavě prohlíží Gabriela i Jamese. Při Jamesově monologu podivně skloní hlavu, jakoby nasával všechny informace, které mu James řekne. Poté zvedne hlavu, pohrdavě se na Jamese podívá a zasyčí jako had. V tom okamžiku, jako na rozkaz, ze země vyjedou tlusté, měděně lesklé provazce - tvarované do podoby obrovských, nepřátelských, nechutných hadů. Vyjedou - rychleji, než dokážete vnímat - po vašich nohou, obtočí se kolem nich až do půli vašich stehen, takže se nemůžete ani pohnout. Obchází kolem vás - spoutaných a bezmocných. Obchází tak daleko kolem vás, že na něj nemůžete zaútočit, a prohlíží si vás. Chvilku je ticho. Ty dostaneš hlad? zašklebí se kluk. Tak ty dostaneš hlad, říká nenávistně. Ti hadi na tvých nohou taky mají hlad, víš? A co jsem já? Nejsem nic bezmocného. A moji služebníci, kteří tě drží, taky ne. Ale to ti asi už dochází... Když chlapec říká poslední větu, otevřou lesklí, kovoví hadi tlamy a zahryznou se do Jamesových nohou. Jeho tělem projede šílená bolest. Hadi jeho tělo rozkousávají zevnitř, pronikají masem jeho těla, okusují jednotlivé orgány. Jejich pohyb je rychlý, jejich zuby ostré. James cítí jemnou bolest, která utichá, jakmile kovoví hadi projdou částmi tvého těla. Cítí, jak se jeho tělesné pochody zastavují, jeho orgány přestávají pracovat, jeho duše postupně utichá. Hadi pronikají až do hlavy a začínají rozežírat mozek, aniž by bylo z vnějšku cokoliv znát. James cítí, že většina jeho nitra je vyžraná mosaznými hady. Překvapně zjišťuje, že sice je teoreticky vzato nesmrtelný, ale že je dost těžké být nesmrtelný prakticky bez útrob. Že i jeho upíří duše musí opustit jeho tělo a vydat se přes temné moře na břehy, z kterých se nikdy nikdo nevrátil... Upřímně řečeno, spíš než cokoli jiného cítí překvapení. Jeho tělo se zlomí v půli - jeho nohy jsou pevně přichyceny k podlaze, ale nad pasem už nemá žádnou sílu, která by ho držela... Krom toho je tělo prožrané spletí tunelů, které vyhryzali mosazní hadi, takže se jeho horní polovina prakticky zhroutí. Vlastně je to docela bizarní pohled. Chlapec se krutě pousměje a trochu se rozpovídá, jakoby dostal lepší náladu. Jak vidíte tady na vašem příteli, já jsem tím, kdo klade otázky. Ne vy. Váš přítel se mi představil, představím se proto také. Jmenuji se Hengwi. Ale to je jméno, které jsem si vybral, a které nijak nesouvisí s tím, čím doopravdy jsem. Jsem pán tohoto místa. Vybral jsem si tohle tělo, protože nechci stárnout. Nechci vstupovat do složitostí dospělého života. Moje duše je mocná, mocnější, než si myslíte. Nejsem hobit, trpaslík, skřítek ani šotek. Jsem bytost s mocí, kterou byste si rozhodně nechtěli popudit. Takže ještě jednou... Kdo vás poslal, jak jste se sem dostali, co tady chcete? A doufám, že vám nemusím vysvětlovat, že se nemáte pokoušet o výmluvy nebo drzost. Nejsem zvyklý nechávat žít své nezvané hosty, kteří mne navíc urážejí..

Pán Jeskyně - 01. února 2010 20:20

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Kluk si pohrdavě prohlíží Gabriela i Jamese. Při Jamesově monologu podivně skloní hlavu, jakoby nasával všechny informace, které mu James řekne. Poté zvedne hlavu, pohrdavě se na Jamese podívá a zasyčí jako had. V tom okamžiku, jako na rozkaz, ze země vyjedou tlusté, měděně lesklé provazce - tvarované do podoby obrovských, nepřátelských, nechutných hadů. Vyjedou - rychleji, než dokážete vnímat - po vašich nohou, obtočí se kolem nich až do půli vašich stehen, takže se nemůžete ani pohnout. Obchází kolem vás - spoutaných a bezmocných. Obchází tak daleko kolem vás, že na něj nemůžete zaútočit, a prohlíží si vás. Chvilku je ticho. Ty dostaneš hlad? zašklebí se kluk. Tak ty dostaneš hlad, říká nenávistně. Ti hadi na tvých nohou taky mají hlad, víš? A co jsem já? Nejsem nic bezmocného. A moji služebníci, kteří tě drží, taky ne. Ale to ti asi už dochází... Když chlapec říká poslední větu, otevřou lesklí, kovoví hadi tlamy a zahryznou se do Jamesových nohou. Jeho tělem projede šílená bolest. Hadi jeho tělo rozkousávají zevnitř, pronikají masem jeho těla, okusují jednotlivé orgány. Jejich pohyb je rychlý, jejich zuby ostré. James cítí jemnou bolest, která utichá, jakmile kovoví hadi projdou částmi tvého těla. Cítí, jak se jeho tělesné pochody zastavují, jeho orgány přestávají pracovat, jeho duše postupně utichá. Hadi pronikají až do hlavy a začínají rozežírat mozek, aniž by bylo z vnějšku cokoliv znát. James cítí, že většina jeho nitra je vyžraná mosaznými hady. Překvapně zjišťuje, že sice je teoreticky vzato nesmrtelný, ale že je dost těžké být nesmrtelný prakticky bez útrob. Že i jeho upíří duše musí opustit jeho tělo a vydat se přes temné moře na břehy, z kterých se nikdy nikdo nevrátil... Upřímně řečeno, spíš než cokoli jiného cítí překvapení. Jeho tělo se zlomí v půli - jeho nohy jsou pevně přichyceny k podlaze, ale nad pasem už nemá žádnou sílu, která by ho držela... Krom toho je tělo prožrané spletí tunelů, které vyhryzali mosazní hadi, takže se jeho horní polovina prakticky zhroutí. Vlastně je to docela bizarní pohled. Chlapec se krutě pousměje a trochu se rozpovídá, jakoby dostal lepší náladu. Jak vidíte tady na vašem příteli, já jsem tím, kdo klade otázky. Ne vy. Váš přítel se mi představil, představím se proto také. Jmenuji se Hengwi. Ale to je jméno, které jsem si vybral, a které nijak nesouvisí s tím, čím doopravdy jsem. Jsem pán tohoto místa. Vybral jsem si tohle tělo, protože nechci stárnout. Nechci vstupovat do složitostí dospělého života. Moje duše je mocná, mocnější, než si myslíte. Nejsem hobit, trpaslík, skřítek ani šotek. Jsem bytost s mocí, kterou byste si rozhodně nechtěli popudit. Takže ještě jednou... Kdo vás poslal, jak jste se sem dostali, co tady chcete? A doufám, že vám nemusím vysvětlovat, že se nemáte pokoušet o výmluvy nebo drzost. Nejsem zvyklý nechávat žít své nezvané hosty, kteří mne navíc urážejí..

Pán Jeskyně - 01. února 2010 20:20

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Kluk si pohrdavě prohlíží Gabriela i Jamese. Při Jamesově monologu podivně skloní hlavu, jakoby nasával všechny informace, které mu James řekne. Poté zvedne hlavu, pohrdavě se na Jamese podívá a zasyčí jako had. V tom okamžiku, jako na rozkaz, ze země vyjedou tlusté, měděně lesklé provazce - tvarované do podoby obrovských, nepřátelských, nechutných hadů. Vyjedou - rychleji, než dokážete vnímat - po vašich nohou, obtočí se kolem nich až do půli vašich stehen, takže se nemůžete ani pohnout. Obchází kolem vás - spoutaných a bezmocných. Obchází tak daleko kolem vás, že na něj nemůžete zaútočit, a prohlíží si vás. Chvilku je ticho. Ty dostaneš hlad? zašklebí se kluk. Tak ty dostaneš hlad, říká nenávistně. Ti hadi na tvých nohou taky mají hlad, víš? A co jsem já? Nejsem nic bezmocného. A moji služebníci, kteří tě drží, taky ne. Ale to ti asi už dochází... Když chlapec říká poslední větu, otevřou lesklí, kovoví hadi tlamy a zahryznou se do Jamesových nohou. Jeho tělem projede šílená bolest. Hadi jeho tělo rozkousávají zevnitř, pronikají masem jeho těla, okusují jednotlivé orgány. Jejich pohyb je rychlý, jejich zuby ostré. James cítí jemnou bolest, která utichá, jakmile kovoví hadi projdou částmi tvého těla. Cítí, jak se jeho tělesné pochody zastavují, jeho orgány přestávají pracovat, jeho duše postupně utichá. Hadi pronikají až do hlavy a začínají rozežírat mozek, aniž by bylo z vnějšku cokoliv znát. James cítí, že většina jeho nitra je vyžraná mosaznými hady. Překvapně zjišťuje, že sice je teoreticky vzato nesmrtelný, ale že je dost těžké být nesmrtelný prakticky bez útrob. Že i jeho upíří duše musí opustit jeho tělo a vydat se přes temné moře na břehy, z kterých se nikdy nikdo nevrátil... Upřímně řečeno, spíš než cokoli jiného cítí překvapení. Jeho tělo se zlomí v půli - jeho nohy jsou pevně přichyceny k podlaze, ale nad pasem už nemá žádnou sílu, která by ho držela... Krom toho je tělo prožrané spletí tunelů, které vyhryzali mosazní hadi, takže se jeho horní polovina prakticky zhroutí. Vlastně je to docela bizarní pohled. Chlapec se krutě pousměje a trochu se rozpovídá, jakoby dostal lepší náladu. Jak vidíte tady na vašem příteli, já jsem tím, kdo klade otázky. Ne vy. Váš přítel se mi představil, představím se proto také. Jmenuji se Hengwi. Ale to je jméno, které jsem si vybral, a které nijak nesouvisí s tím, čím doopravdy jsem. Jsem pán tohoto místa. Vybral jsem si tohle tělo, protože nechci stárnout. Nechci vstupovat do složitostí dospělého života. Moje duše je mocná, mocnější, než si myslíte. Nejsem hobit, trpaslík, skřítek ani šotek. Jsem bytost s mocí, kterou byste si rozhodně nechtěli popudit. Takže ještě jednou... Kdo vás poslal, jak jste se sem dostali, co tady chcete? A doufám, že vám nemusím vysvětlovat, že se nemáte pokoušet o výmluvy nebo drzost. Nejsem zvyklý nechávat žít své nezvané hosty, kteří mne navíc urážejí..

Gabriel De Falco - 01. února 2010 20:40

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Chvíli sleduji to, co namyšlené dětsko provede s Jamesem. Pohled na umírající upíra ve mě nevzbuzuje lítost, protože sem sám pár upírů zabil. ,,Podle toho co tvrdíš," nedokážu si představit, že bych dětsku měl vykat a je v to i skryta určitá popuzenost a aroganci s jakou vystupuje,,musíš snad vědět když je tvá duše tak navýši než naše, nebo aspoň už od těch co tu byli přednámi,že existují portaly, kterými lze cestovat v dymenzích, tady tvá navýšenost prošku pokulhává." potlačím ušklíbnutí. ,,A jinak jsme týp průzkumníků, kteří měli prozkoumat tuhle dimenz, která měla bejt neobydlená, takže ses sem taky musel nějak dostat!"

Gabriel De Falco - 01. února 2010 20:40

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Chvíli sleduji to, co namyšlené dětsko provede s Jamesem. Pohled na umírající upíra ve mě nevzbuzuje lítost, protože sem sám pár upírů zabil. ,,Podle toho co tvrdíš," nedokážu si představit, že bych dětsku měl vykat a je v to i skryta určitá popuzenost a aroganci s jakou vystupuje,,musíš snad vědět když je tvá duše tak navýši než naše, nebo aspoň už od těch co tu byli přednámi,že existují portaly, kterými lze cestovat v dymenzích, tady tvá navýšenost prošku pokulhává." potlačím ušklíbnutí. ,,A jinak jsme týp průzkumníků, kteří měli prozkoumat tuhle dimenz, která měla bejt neobydlená, takže ses sem taky musel nějak dostat!"

Gabriel De Falco - 01. února 2010 20:40

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Chvíli sleduji to, co namyšlené dětsko provede s Jamesem. Pohled na umírající upíra ve mě nevzbuzuje lítost, protože sem sám pár upírů zabil. ,,Podle toho co tvrdíš," nedokážu si představit, že bych dětsku měl vykat a je v to i skryta určitá popuzenost a aroganci s jakou vystupuje,,musíš snad vědět když je tvá duše tak navýši než naše, nebo aspoň už od těch co tu byli přednámi,že existují portaly, kterými lze cestovat v dymenzích, tady tvá navýšenost prošku pokulhává." potlačím ušklíbnutí. ,,A jinak jsme týp průzkumníků, kteří měli prozkoumat tuhle dimenz, která měla bejt neobydlená, takže ses sem taky musel nějak dostat!"

James William Niveau - 02. února 2010 18:21

soukromá zpráva od James William Niveau pro Zpropadená dimenze -> umírání Pohrdavý úšklebek chlapci opětuji.Je mi odporný až hanba a chvilku mě i napadá z jakého dobrovolného důvodu jsem sem šel. Z té úvahy mě dostane zasyčení podobné našim plazovitým společníkům z druhé skupiny a rázem po mě vletí nějaká hadice náhle mi drtíc nohy. Co to sakra je? Proběhne mi hlavou a snažím se vyškubnout tomu čemusi.Avšak nejde mi to. Kluk mě dost deprimuje tím jak se kolem prochází.Kor když na něj nemůžu abych se do něj zakous a poslal ho na pravdu boží.A v tom začne mluvit.Mluví ke mě a opakuje mou výhružku o hladu. Vždyť jsem jí nemyslel až zas tak vážně! Až v této dané chvíly si uvědomím že to co mě drží je had a pěkně velkej a hnusnej. Aha...už vím z čeho jsem měl jako člověk tak hroznou fóbii.. Samozřejmě že mi dochází že to není dobrý. Hele...mohli bychom si třeba ještě......... Chci se diplomaticky vykroutit z dané situace ovšem větu o domluvení se nestačím doříct.Kupodivu i přesto že je mé tělo mrtvé a já vlastně nežiji ale jen existuji, cítím jak se do mě pustí ohromná bolest a dostanu ze sebe přidušený výkřik. Já věděl proč hady nemám rád... Cítím jak do mě začínají lízt a rozežírají mě zevnitř.Nyní přiznávám že mám z konce toho divadélka, kterému jiní říkají život, docela strach.Ano připouštím to ale nevzmohu se na slovo. Mé orgány potřebné pouze ke zpracovávání krve začínají mizet a já pomalu cítím jak si černá osoba v kápi pomalými kroky jde pro mou duši opírajíc svou kosu o rameno. Ani nevím zda jsou to jen vidiny nebo skutečná smrt ale zubatou vážně vidím.Odložila kosu a vytáhla notes ve kterém listuje a po nalezení asi té správné strany si ze vzduchu vyčaruje tužku a začne tam cosi psát. Zatímco můj pohled vidí tohle.Mé tělo začíná být prázdné a to doslova.Už si připadám jen jako pouhá ulita která očekává až se někdo odhodlá udělat tu poslední ránu a rozšlápnout mě a tím mou existenci definitivně ukončit. Já nechci umřít.... Zašeptám teskne na prahu smrti.Zubatá ke mě zvedne hlavu, tvář jí zahaluje tma a nyní vyzývá mou duši aby opustila tělo a vydala se za ní.Nechci to! Vždyť.... má stvořitelka mi slibovala nesmrtenost.Jak mě....MĚ! Upíra může dostihnout smrt a to ještě navíc takto...od hadů... Věděl jsem že mě hadi jednou přivedou do hrobu....ale že to bude doopravdy? Koho by to napadlo?! Výraz v mé tváři je plný překvapení a nyní už je neměnný.Duše opustila tělo ve chvíly kdy se už v rozkladu lámalo v půli a já jako průsvitná bytost – duch – hledím na tuto scénu s povzdechem.Pomyslně nad svým smutným osudem uroním slzu. Tohle má být můj konec? S němou otázkou se zahledím Smrtce do míst kde by mohli býti oči. Nic neříká.Jak by mohla? Smrt je prý tichá a klidná.Život je horší... Následuji šedou postavu v černé kápi, se svěšenou hlavou, aby mne odvedla k převozníkovi.Nyní už mě nejspíš čeká mé poslední dobrodružství. Převoz přes mrtvou řeku...........na druhý břeh............do Pekla!

James William Niveau - 02. února 2010 18:21

soukromá zpráva od James William Niveau pro Zpropadená dimenze -> umírání Pohrdavý úšklebek chlapci opětuji.Je mi odporný až hanba a chvilku mě i napadá z jakého dobrovolného důvodu jsem sem šel. Z té úvahy mě dostane zasyčení podobné našim plazovitým společníkům z druhé skupiny a rázem po mě vletí nějaká hadice náhle mi drtíc nohy. Co to sakra je? Proběhne mi hlavou a snažím se vyškubnout tomu čemusi.Avšak nejde mi to. Kluk mě dost deprimuje tím jak se kolem prochází.Kor když na něj nemůžu abych se do něj zakous a poslal ho na pravdu boží.A v tom začne mluvit.Mluví ke mě a opakuje mou výhružku o hladu. Vždyť jsem jí nemyslel až zas tak vážně! Až v této dané chvíly si uvědomím že to co mě drží je had a pěkně velkej a hnusnej. Aha...už vím z čeho jsem měl jako člověk tak hroznou fóbii.. Samozřejmě že mi dochází že to není dobrý. Hele...mohli bychom si třeba ještě......... Chci se diplomaticky vykroutit z dané situace ovšem větu o domluvení se nestačím doříct.Kupodivu i přesto že je mé tělo mrtvé a já vlastně nežiji ale jen existuji, cítím jak se do mě pustí ohromná bolest a dostanu ze sebe přidušený výkřik. Já věděl proč hady nemám rád... Cítím jak do mě začínají lízt a rozežírají mě zevnitř.Nyní přiznávám že mám z konce toho divadélka, kterému jiní říkají život, docela strach.Ano připouštím to ale nevzmohu se na slovo. Mé orgány potřebné pouze ke zpracovávání krve začínají mizet a já pomalu cítím jak si černá osoba v kápi pomalými kroky jde pro mou duši opírajíc svou kosu o rameno. Ani nevím zda jsou to jen vidiny nebo skutečná smrt ale zubatou vážně vidím.Odložila kosu a vytáhla notes ve kterém listuje a po nalezení asi té správné strany si ze vzduchu vyčaruje tužku a začne tam cosi psát. Zatímco můj pohled vidí tohle.Mé tělo začíná být prázdné a to doslova.Už si připadám jen jako pouhá ulita která očekává až se někdo odhodlá udělat tu poslední ránu a rozšlápnout mě a tím mou existenci definitivně ukončit. Já nechci umřít.... Zašeptám teskne na prahu smrti.Zubatá ke mě zvedne hlavu, tvář jí zahaluje tma a nyní vyzývá mou duši aby opustila tělo a vydala se za ní.Nechci to! Vždyť.... má stvořitelka mi slibovala nesmrtenost.Jak mě....MĚ! Upíra může dostihnout smrt a to ještě navíc takto...od hadů... Věděl jsem že mě hadi jednou přivedou do hrobu....ale že to bude doopravdy? Koho by to napadlo?! Výraz v mé tváři je plný překvapení a nyní už je neměnný.Duše opustila tělo ve chvíly kdy se už v rozkladu lámalo v půli a já jako průsvitná bytost – duch – hledím na tuto scénu s povzdechem.Pomyslně nad svým smutným osudem uroním slzu. Tohle má být můj konec? S němou otázkou se zahledím Smrtce do míst kde by mohli býti oči. Nic neříká.Jak by mohla? Smrt je prý tichá a klidná.Život je horší... Následuji šedou postavu v černé kápi, se svěšenou hlavou, aby mne odvedla k převozníkovi.Nyní už mě nejspíš čeká mé poslední dobrodružství. Převoz přes mrtvou řeku...........na druhý břeh............do Pekla!

James William Niveau - 02. února 2010 18:21

soukromá zpráva od James William Niveau pro Zpropadená dimenze -> umírání Pohrdavý úšklebek chlapci opětuji.Je mi odporný až hanba a chvilku mě i napadá z jakého dobrovolného důvodu jsem sem šel. Z té úvahy mě dostane zasyčení podobné našim plazovitým společníkům z druhé skupiny a rázem po mě vletí nějaká hadice náhle mi drtíc nohy. Co to sakra je? Proběhne mi hlavou a snažím se vyškubnout tomu čemusi.Avšak nejde mi to. Kluk mě dost deprimuje tím jak se kolem prochází.Kor když na něj nemůžu abych se do něj zakous a poslal ho na pravdu boží.A v tom začne mluvit.Mluví ke mě a opakuje mou výhružku o hladu. Vždyť jsem jí nemyslel až zas tak vážně! Až v této dané chvíly si uvědomím že to co mě drží je had a pěkně velkej a hnusnej. Aha...už vím z čeho jsem měl jako člověk tak hroznou fóbii.. Samozřejmě že mi dochází že to není dobrý. Hele...mohli bychom si třeba ještě......... Chci se diplomaticky vykroutit z dané situace ovšem větu o domluvení se nestačím doříct.Kupodivu i přesto že je mé tělo mrtvé a já vlastně nežiji ale jen existuji, cítím jak se do mě pustí ohromná bolest a dostanu ze sebe přidušený výkřik. Já věděl proč hady nemám rád... Cítím jak do mě začínají lízt a rozežírají mě zevnitř.Nyní přiznávám že mám z konce toho divadélka, kterému jiní říkají život, docela strach.Ano připouštím to ale nevzmohu se na slovo. Mé orgány potřebné pouze ke zpracovávání krve začínají mizet a já pomalu cítím jak si černá osoba v kápi pomalými kroky jde pro mou duši opírajíc svou kosu o rameno. Ani nevím zda jsou to jen vidiny nebo skutečná smrt ale zubatou vážně vidím.Odložila kosu a vytáhla notes ve kterém listuje a po nalezení asi té správné strany si ze vzduchu vyčaruje tužku a začne tam cosi psát. Zatímco můj pohled vidí tohle.Mé tělo začíná být prázdné a to doslova.Už si připadám jen jako pouhá ulita která očekává až se někdo odhodlá udělat tu poslední ránu a rozšlápnout mě a tím mou existenci definitivně ukončit. Já nechci umřít.... Zašeptám teskne na prahu smrti.Zubatá ke mě zvedne hlavu, tvář jí zahaluje tma a nyní vyzývá mou duši aby opustila tělo a vydala se za ní.Nechci to! Vždyť.... má stvořitelka mi slibovala nesmrtenost.Jak mě....MĚ! Upíra může dostihnout smrt a to ještě navíc takto...od hadů... Věděl jsem že mě hadi jednou přivedou do hrobu....ale že to bude doopravdy? Koho by to napadlo?! Výraz v mé tváři je plný překvapení a nyní už je neměnný.Duše opustila tělo ve chvíly kdy se už v rozkladu lámalo v půli a já jako průsvitná bytost – duch – hledím na tuto scénu s povzdechem.Pomyslně nad svým smutným osudem uroním slzu. Tohle má být můj konec? S němou otázkou se zahledím Smrtce do míst kde by mohli býti oči. Nic neříká.Jak by mohla? Smrt je prý tichá a klidná.Život je horší... Následuji šedou postavu v černé kápi, se svěšenou hlavou, aby mne odvedla k převozníkovi.Nyní už mě nejspíš čeká mé poslední dobrodružství. Převoz přes mrtvou řeku...........na druhý břeh............do Pekla!

Pán Jeskyně - 02. února 2010 19:27

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Cizí dimenze - živá část skupiny Hengwi se zamyslí, opět zasykně - tentokrát jen lehce...Gabrielovi hadi se zahryznou a jeho tělem prolétne ostrá bolest. Neumírá, ale noha ho začne silně bolet. Kdo tady pokulhává? Kdo tady pokulhává? Dítě na Gabriela téměř cholericky řve. Falco opravdu cítí, že aspoň několik dnů nebude moct chodit normálně, nicméně si zhluboka oddechne, že ho dítě nezabilo tak jako Jamese. Tak průzkumníci? Co tu chcete zkoumat? A která z těch sviní vás poslala? Parnassius? Arian? Grishma? Serkadios? Řekněte! A co přesně ode mne chcete? Co tu chcete najít? A bez drzosti... Jeho hlas se pomalu uklidňuje...

Pán Jeskyně - 02. února 2010 19:27

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Cizí dimenze - živá část skupiny Hengwi se zamyslí, opět zasykně - tentokrát jen lehce...Gabrielovi hadi se zahryznou a jeho tělem prolétne ostrá bolest. Neumírá, ale noha ho začne silně bolet. Kdo tady pokulhává? Kdo tady pokulhává? Dítě na Gabriela téměř cholericky řve. Falco opravdu cítí, že aspoň několik dnů nebude moct chodit normálně, nicméně si zhluboka oddechne, že ho dítě nezabilo tak jako Jamese. Tak průzkumníci? Co tu chcete zkoumat? A která z těch sviní vás poslala? Parnassius? Arian? Grishma? Serkadios? Řekněte! A co přesně ode mne chcete? Co tu chcete najít? A bez drzosti... Jeho hlas se pomalu uklidňuje...

Pán Jeskyně - 02. února 2010 19:27

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Cizí dimenze - živá část skupiny Hengwi se zamyslí, opět zasykně - tentokrát jen lehce...Gabrielovi hadi se zahryznou a jeho tělem prolétne ostrá bolest. Neumírá, ale noha ho začne silně bolet. Kdo tady pokulhává? Kdo tady pokulhává? Dítě na Gabriela téměř cholericky řve. Falco opravdu cítí, že aspoň několik dnů nebude moct chodit normálně, nicméně si zhluboka oddechne, že ho dítě nezabilo tak jako Jamese. Tak průzkumníci? Co tu chcete zkoumat? A která z těch sviní vás poslala? Parnassius? Arian? Grishma? Serkadios? Řekněte! A co přesně ode mne chcete? Co tu chcete najít? A bez drzosti... Jeho hlas se pomalu uklidňuje...

Pán Jeskyně - 02. února 2010 19:27

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Cizí dimenze - živá část skupiny Hengwi se zamyslí, opět zasykně - tentokrát jen lehce...Gabrielovi hadi se zahryznou a jeho tělem prolétne ostrá bolest. Neumírá, ale noha ho začne silně bolet. Kdo tady pokulhává? Kdo tady pokulhává? Dítě na Gabriela téměř cholericky řve. Falco opravdu cítí, že aspoň několik dnů nebude moct chodit normálně, nicméně si zhluboka oddechne, že ho dítě nezabilo tak jako Jamese. Tak průzkumníci? Co tu chcete zkoumat? A která z těch sviní vás poslala? Parnassius? Arian? Grishma? Serkadios? Řekněte! A co přesně ode mne chcete? Co tu chcete najít? A bez drzosti... Jeho hlas se pomalu uklidňuje...

Pán Jeskyně - 02. února 2010 20:11

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Na hraně mezi cizí dimenzí a smrtí - pro Jamese Smrt je hluchá a mlčenlivá. Vede Tě přes něco, co se Tvé duši zdá jako temná a špatně pooraná pole. Klopýtáš přes brázdy. Připadá Ti, jakoby smrt byla rychlá i pomalá zároveň... Nemyslíš... Tvoje tělo a Tvoje mysl zemřely, zůstala jen Tvá duše. Nakonec dojdete na břeh velikého moře. V dálce vidíš připlouvající pramici z černého dřeva. Najednou se před tebou objeví podivná postava. Je to stín, který má nasazenou přízračnou masku z bílých kontur, jemně zářících ve tmě. Tvář masky poznáváš - je to Tvoje tvář, která se neustále pomalu mění a přetváří, z dětské na mladou, dospělou, stávající, pak zase na dětskou. Smrt s ním promluví jazykem, kterým mluví bytosti mimo život a smrt. Lachewe, řekne Smrt. Fahamin, řekne Měnící se tvář. Obě postavy se pomalu postaví vedle sebe, pohlédnou na Tebe a jemně pohnou hlavu. Pramička se přirazí ke břehu, ale hned se zase odrazí. Dojde Ti, že jsi byl odmítnut životem i smrtí. Smrtka zmizí a Měnící se tvář Tě přes brázdité pole odvádí zpět do místnosti s dítětem a živou skupinkou. Nikdo Tě nevidí. Nemůžeš vejít do smrti. Nemůžeš se vrátit do svého těla. Tvá duše bude bloudit světem. I Měnící se tvář zmizí. Vše dokonale vidíš, můžeš kamkoliv jít, procházet hmotou... Ale nikdo Tě nevidí a nemůžeš s nikým komunikovat (později se to určitou formou naučíš, ale teď ještě ne). Přijde Ti to velmi nepřirozené a podivné. Tvé pohyby jsou nejisté, jako když se učíš plavat. Jsi ve zvláštním stavu mezi životem a smrtí, do kterého se mnoho živých tvorů nedostane. Instinktivně se bojíš odejít od své skupinky a od svého těla, i když Tě nevidí. Snad jemně cítí přítomnost něčeho neznámého, ale jinak nemohou nic.

Pán Jeskyně - 02. února 2010 20:11

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Na hraně mezi cizí dimenzí a smrtí - pro Jamese Smrt je hluchá a mlčenlivá. Vede Tě přes něco, co se Tvé duši zdá jako temná a špatně pooraná pole. Klopýtáš přes brázdy. Připadá Ti, jakoby smrt byla rychlá i pomalá zároveň... Nemyslíš... Tvoje tělo a Tvoje mysl zemřely, zůstala jen Tvá duše. Nakonec dojdete na břeh velikého moře. V dálce vidíš připlouvající pramici z černého dřeva. Najednou se před tebou objeví podivná postava. Je to stín, který má nasazenou přízračnou masku z bílých kontur, jemně zářících ve tmě. Tvář masky poznáváš - je to Tvoje tvář, která se neustále pomalu mění a přetváří, z dětské na mladou, dospělou, stávající, pak zase na dětskou. Smrt s ním promluví jazykem, kterým mluví bytosti mimo život a smrt. Lachewe, řekne Smrt. Fahamin, řekne Měnící se tvář. Obě postavy se pomalu postaví vedle sebe, pohlédnou na Tebe a jemně pohnou hlavu. Pramička se přirazí ke břehu, ale hned se zase odrazí. Dojde Ti, že jsi byl odmítnut životem i smrtí. Smrtka zmizí a Měnící se tvář Tě přes brázdité pole odvádí zpět do místnosti s dítětem a živou skupinkou. Nikdo Tě nevidí. Nemůžeš vejít do smrti. Nemůžeš se vrátit do svého těla. Tvá duše bude bloudit světem. I Měnící se tvář zmizí. Vše dokonale vidíš, můžeš kamkoliv jít, procházet hmotou... Ale nikdo Tě nevidí a nemůžeš s nikým komunikovat (později se to určitou formou naučíš, ale teď ještě ne). Přijde Ti to velmi nepřirozené a podivné. Tvé pohyby jsou nejisté, jako když se učíš plavat. Jsi ve zvláštním stavu mezi životem a smrtí, do kterého se mnoho živých tvorů nedostane. Instinktivně se bojíš odejít od své skupinky a od svého těla, i když Tě nevidí. Snad jemně cítí přítomnost něčeho neznámého, ale jinak nemohou nic.

Pán Jeskyně - 02. února 2010 20:11

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Na hraně mezi cizí dimenzí a smrtí - pro Jamese Smrt je hluchá a mlčenlivá. Vede Tě přes něco, co se Tvé duši zdá jako temná a špatně pooraná pole. Klopýtáš přes brázdy. Připadá Ti, jakoby smrt byla rychlá i pomalá zároveň... Nemyslíš... Tvoje tělo a Tvoje mysl zemřely, zůstala jen Tvá duše. Nakonec dojdete na břeh velikého moře. V dálce vidíš připlouvající pramici z černého dřeva. Najednou se před tebou objeví podivná postava. Je to stín, který má nasazenou přízračnou masku z bílých kontur, jemně zářících ve tmě. Tvář masky poznáváš - je to Tvoje tvář, která se neustále pomalu mění a přetváří, z dětské na mladou, dospělou, stávající, pak zase na dětskou. Smrt s ním promluví jazykem, kterým mluví bytosti mimo život a smrt. Lachewe, řekne Smrt. Fahamin, řekne Měnící se tvář. Obě postavy se pomalu postaví vedle sebe, pohlédnou na Tebe a jemně pohnou hlavu. Pramička se přirazí ke břehu, ale hned se zase odrazí. Dojde Ti, že jsi byl odmítnut životem i smrtí. Smrtka zmizí a Měnící se tvář Tě přes brázdité pole odvádí zpět do místnosti s dítětem a živou skupinkou. Nikdo Tě nevidí. Nemůžeš vejít do smrti. Nemůžeš se vrátit do svého těla. Tvá duše bude bloudit světem. I Měnící se tvář zmizí. Vše dokonale vidíš, můžeš kamkoliv jít, procházet hmotou... Ale nikdo Tě nevidí a nemůžeš s nikým komunikovat (později se to určitou formou naučíš, ale teď ještě ne). Přijde Ti to velmi nepřirozené a podivné. Tvé pohyby jsou nejisté, jako když se učíš plavat. Jsi ve zvláštním stavu mezi životem a smrtí, do kterého se mnoho živých tvorů nedostane. Instinktivně se bojíš odejít od své skupinky a od svého těla, i když Tě nevidí. Snad jemně cítí přítomnost něčeho neznámého, ale jinak nemohou nic.

Pán Jeskyně - 02. února 2010 20:11

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Na hraně mezi cizí dimenzí a smrtí - pro Jamese Smrt je hluchá a mlčenlivá. Vede Tě přes něco, co se Tvé duši zdá jako temná a špatně pooraná pole. Klopýtáš přes brázdy. Připadá Ti, jakoby smrt byla rychlá i pomalá zároveň... Nemyslíš... Tvoje tělo a Tvoje mysl zemřely, zůstala jen Tvá duše. Nakonec dojdete na břeh velikého moře. V dálce vidíš připlouvající pramici z černého dřeva. Najednou se před tebou objeví podivná postava. Je to stín, který má nasazenou přízračnou masku z bílých kontur, jemně zářících ve tmě. Tvář masky poznáváš - je to Tvoje tvář, která se neustále pomalu mění a přetváří, z dětské na mladou, dospělou, stávající, pak zase na dětskou. Smrt s ním promluví jazykem, kterým mluví bytosti mimo život a smrt. Lachewe, řekne Smrt. Fahamin, řekne Měnící se tvář. Obě postavy se pomalu postaví vedle sebe, pohlédnou na Tebe a jemně pohnou hlavu. Pramička se přirazí ke břehu, ale hned se zase odrazí. Dojde Ti, že jsi byl odmítnut životem i smrtí. Smrtka zmizí a Měnící se tvář Tě přes brázdité pole odvádí zpět do místnosti s dítětem a živou skupinkou. Nikdo Tě nevidí. Nemůžeš vejít do smrti. Nemůžeš se vrátit do svého těla. Tvá duše bude bloudit světem. I Měnící se tvář zmizí. Vše dokonale vidíš, můžeš kamkoliv jít, procházet hmotou... Ale nikdo Tě nevidí a nemůžeš s nikým komunikovat (později se to určitou formou naučíš, ale teď ještě ne). Přijde Ti to velmi nepřirozené a podivné. Tvé pohyby jsou nejisté, jako když se učíš plavat. Jsi ve zvláštním stavu mezi životem a smrtí, do kterého se mnoho živých tvorů nedostane. Instinktivně se bojíš odejít od své skupinky a od svého těla, i když Tě nevidí. Snad jemně cítí přítomnost něčeho neznámého, ale jinak nemohou nic.

Gabriel De Falco - 02. února 2010 20:15

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Zasyčím, ale nedovolím si svou boelst jinak projevit. Na tváři navíc vyloudím úšklebek. Přece jen nám říká víc než by se mu líbo děd vševěd v podobě prcka. ,,Ani jeden z těch šmejdů nás sem neposlal, s nima nemáme vůbec nic společnýho, a pokud z nás chceš něco kloudnýho dostat nemohl by si ten svůj železnej zvěřinec zas někam schovat mluvilo by se líp, stejně proti tobě nemáme šanci podle toho ajk o sobě mluvíš..." Pokusim se jít na něj tak jako na všechny namyšlence...

Gabriel De Falco - 02. února 2010 20:15

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Zasyčím, ale nedovolím si svou boelst jinak projevit. Na tváři navíc vyloudím úšklebek. Přece jen nám říká víc než by se mu líbo děd vševěd v podobě prcka. ,,Ani jeden z těch šmejdů nás sem neposlal, s nima nemáme vůbec nic společnýho, a pokud z nás chceš něco kloudnýho dostat nemohl by si ten svůj železnej zvěřinec zas někam schovat mluvilo by se líp, stejně proti tobě nemáme šanci podle toho ajk o sobě mluvíš..." Pokusim se jít na něj tak jako na všechny namyšlence...

Gabriel De Falco - 02. února 2010 20:15

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Zasyčím, ale nedovolím si svou boelst jinak projevit. Na tváři navíc vyloudím úšklebek. Přece jen nám říká víc než by se mu líbo děd vševěd v podobě prcka. ,,Ani jeden z těch šmejdů nás sem neposlal, s nima nemáme vůbec nic společnýho, a pokud z nás chceš něco kloudnýho dostat nemohl by si ten svůj železnej zvěřinec zas někam schovat mluvilo by se líp, stejně proti tobě nemáme šanci podle toho ajk o sobě mluvíš..." Pokusim se jít na něj tak jako na všechny namyšlence...

Aaron de Griss - 03. února 2010 15:51

Znuděně se zašklebím a dám silně najevo,že co se týče zdraví našeho zeleného spolubojovníka,tak je mi vcelku jedno jestli najdu jeho střeva ve směsi jater a mozku. To je pravda,náš přítel by to nemusel přežít. Dobrá tedy,já nejsem proti vyrazit ihned. Po ošetření, které mi poskytla ta vaše šílení vědátorka se cítím plně při síle, takže mi nic nebrání popadnout své zbraně a vyrazit. Hlavou mi stále létá představa jak uprostřed naší výpravy nalezneme celu, ve které bude ležet zcela roztrhané tělo a my jen pomocí rozboru DNA našich kolegů z kriminálky v Las Vegas nebo Miami poznáme že šlo o našeho přítele, ale po chvíli se zám zarazím nad jakými nechutnostmi se to opovažuji přemýšlet a raději zase začnu uvažovat smysluplně... Byl bych tedy rád, kdyby nám byla dána potřebná výbava a navráceny naše zbraně. Poté co si vyslechnu Vaše instrukce a popis toho kam nás cesta vlastně zavede a kdo budou ti "naši" lidé které máme prověřit. Poté už bych se snad jen na cestu pořádně najedl nějakého masa a můžu vyrazit. Už delší dobu jsem neviděl nic než ovoce a trochu sušeného scvrklého masa, uznejte sám,že to pro tygra není nic moc strava. No vida to je ta smysluplná myšlenka,konečně jsem jí našel...jídlo...totiž ne jídlo,MASO!!!

Këar una K'aers Siër - 03. února 2010 18:08

soukromá zpráva od Këar una K'aers Siër pro Mučírna Poslouchám ještěrku a po chvilce mi dojde, že si s naším mučitelem hraje. Trošku a bolestivě se pousměju a nadechnu se k odpovědi. "Jo, jmenuju" zavrčím tak, aby se to zdálo věrohodně. Znovu se kouknu na mučitele a kdybych věděl, že tím nic nezkazím, drze bych se usmál. "Byl, ale moc si toho nepamatuju. Trochu sem tam přebral" zavrčím bolestivě, ale v mém hlase jde slyšet neotřesitelná jistota. Dobře, budeme si hrát sklopím unaveně hlavu.

Këar una K'aers Siër - 03. února 2010 18:11

soukromá zpráva od Këar una K'aers Siër pro Můj první příspěvek a řekl bych, že i přibližnější popis postavy i s jizvami :-) Vězení Mříže vězení se na mě zubí, sláma tiše šustí, krysy pískají a já sedím v tureckém sedu uprostřed vězení se zavřenýma očima a přemýšlím. Vzpomínám na to, proč mne sem náš šaman poslal a co se dělo pak. Bohužel si z toho moc nepamatuji. Jen vím, že mi něco chybí. Mé zbraně. Zbraně, které jsem dostal od otce a ten je dostal zase od svého otce a ten je dostal zase od svého otce a ten... a pořád dokola. Široký meč s jednou stranou zubovitou a druhou stranou silně ostřenou a obrovskou válečnou sekeru s ostřím na obě strany a větším než mužská hruď. Nikdo jiný tu sekeru nedokázal zvednout. Jen muži z mého rodu. Pamatuji si, když jsem byl ještě malé dítě. Snažil jsem se zvednout onu sekeru, ale nešlo mi to a otec se jen smál. Pohladil mne po dredaté hlavě a pak si mne zvedl a hodil na rameno. "Jednou, až budeš velký a silný, bude to tvá sekyra" řekl mi. Vzpomínky se posunuly o pár let dopředu a já stál bok po boku svému otci. Na bitevním poli. Jeho sekera byla celá od krve, má sekera také a naše těla taktéž. Já měl několik hlubokých šrámů po celém těle a jeden velmi hluboký přes levé oko. Na to oko jsem oslepl, jelikož jsem ho měl skoro přeseknuté. Šrámy na nahé hrudi pálily, ale tu pravou bolest jsem pro bojové opojení necítil. Otcova tvář byla kamenná bez jakýchkoliv emocí. Má taktéž. Otevřel jsem oči a rozhlédl jsem se po vězení. Nic se nezměnilo, proto jsem je zase zavřel. Pořád jsem stál na kopci, ale už ne vedle otce. V rukách jsem třímal rodovou sekeru a řval jsem co mi plíce stačily. A že to byl řev vskutku hrozivý. Krev a bláto na kolenou už začalo usychat a tvořit se v jakýsi krunýř. Zvedl jsem bitevní sekeru nad hlavu a seschlá krev na nahé hrudi popraskala. Měl jsem, jako všichni naši válečníci, na sobě jen bederní roušku, kožešinové boty, kožené rukavice bez prstů a na levém rameni nárameník (viz ikona). Na zádech se mi houpal můj meč, ale sekera je pro tuto příležitost lepší. Za mnou se ozval hurónský křik, svištění naostřených čepelí a dunivý zvuk štítů, o které někdo tluče hromadou různých zbraní. A pak to začalo. Ještě jednou jsem zařval a vrhl jsem se do bitvy - zbytek našich válečníků za mnou. Tehdy jsem zabil více než padesát protivníků. Vyhráli jsme a já se stal novým warlordem. Od té události, jsem mluvil jen když to bylo třeba. Myslí mi probíhalo spoustu vzpomínek na dávné bitvy, ale na žádnou jsem se nedokázal pořádně upomenout. Byly to jen útržky. Hlavní byla ta, co ze mne udělala to co jsem. Warlordem našeho kmene. Mlčenlivým, klidným a rozvážným válečníkem, který ovládá obrovskou sekeru Zkázy, jak jí někteří nazvali. Pak se mi do mysli vloudila vzpomínka na cestu sem. Vzpomínám si, jak jsem byl vybrán jakožto nejlepší válečník na tento úkol. Pamatuji si, jak jsem vybíral svého následovníka a věřím, že jsem vybral dobře. Opět jsem otevřel oči - vzpomínek bylo dost. Seděl jsem na zemi, v tureckém sedu. Měl jsem na sobě jen bederní roušku, kožešinové boty a rukavice bez prstů a nárameník na levém rameni. Tetování na holé hlavě svědčilo o příslušnosti ke kmenu a holá tvář svědčila o mém postavení. Před uvězněním jsem měl meč a rodovou sekeru. Teď nemám ani nůž, který jsem měl skrytý v kožešinové botě. Má tvář byla netečná, jakoby vytesaná z kamene. Obrovská jizva vévodila mému zjizvenému obličeji a levé oko bylo tou jizvou taky poznamenáno. Provazce svalů se rýsovaly pod mou kůží plné jizev. Každá z jizev má svůj vlastní příběh, ale je jich tolik, že si je stěží pamatuji. Pamatuji si jen jednu jizvu. Tu přes oko. Bývalý Warlord teď sedí ve vězení a čeká na to, až bude mučen a vyslýchán. Od něj se bohužel nic nedozví. On patří mezi houževnatou rasu, která má obrovskou výdrž a ještě větší odolnost. Už jen to velké množství jizev o tom svědčí.

Pán Jeskyně - 03. února 2010 18:46

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Grishmova pracovna Grishma pokývá hlavou. Samozřejmě. Vyrazíte asi zítra, necháme vás tu přespat. A jídlo vám rovněž dáme. Tady Romos vás zavede do jídelny a pak do vašich pokojů, na stolcích budete mít mapu, na které je vyznačená cesta. Na rubu mapy jsou kontaktní místa a hodiny. Jména a adresy našich lidí vám samozřejmě nesdělím, protože pokud by se mapa dostala do rukou nepřátelům, byli by všichni ztraceni. Vymysleli jsme proto systém kontaktních míst a hodin. Každý kontakt má přidělené určité místo v okolí, na které se každý den v určitou, většinou noční hodinu dostaví. Pokud tam je ukrytý vzkaz, přečte si ho, pokud tam jsou přátelé, vyzvedne je a nechá je přespat. Pokud zdálky vidí, že tam čekají nepřátelé, buď tam prostě nejde nebo je ze zálohy pobije. Všem kontaktním osobám se budete prokazovat heslem. Heslo pro tuto misi zní: "Duše jsou vězni v poutech těl, kam uvěznil je Stvořitel, ten kdo se v jejich krvi brodí, jedině vrah je osvobodí." Zapamatujte si prosím ty verše, neměli byste je mít nikde napsány. Přesnější instrukce nejsou dle mého názoru nutné. Jde o to, abyste prošli stanovenou trasou a na vyznačených místech počkali na své kontakty. Pokud tam nebudou, přespíte někde v divočině a půjdete dál. Pokud vám kontakt řekne, že máte něco udělat, uděláte to. Zabít udavače, vypálit někomu dům... znáte to. Ale k věci. Jaké zbraně by se vám hodily? Na vašem místě bych počítal spíše s bojem muže proti muži než s výzbrojí do války. Grishma vypadá nezvykle vlídně.

Pán Jeskyně - 03. února 2010 18:46

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Grishmova pracovna Grishma pokývá hlavou. Samozřejmě. Vyrazíte asi zítra, necháme vás tu přespat. A jídlo vám rovněž dáme. Tady Romos vás zavede do jídelny a pak do vašich pokojů, na stolcích budete mít mapu, na které je vyznačená cesta. Na rubu mapy jsou kontaktní místa a hodiny. Jména a adresy našich lidí vám samozřejmě nesdělím, protože pokud by se mapa dostala do rukou nepřátelům, byli by všichni ztraceni. Vymysleli jsme proto systém kontaktních míst a hodin. Každý kontakt má přidělené určité místo v okolí, na které se každý den v určitou, většinou noční hodinu dostaví. Pokud tam je ukrytý vzkaz, přečte si ho, pokud tam jsou přátelé, vyzvedne je a nechá je přespat. Pokud zdálky vidí, že tam čekají nepřátelé, buď tam prostě nejde nebo je ze zálohy pobije. Všem kontaktním osobám se budete prokazovat heslem. Heslo pro tuto misi zní: "Duše jsou vězni v poutech těl, kam uvěznil je Stvořitel, ten kdo se v jejich krvi brodí, jedině vrah je osvobodí." Zapamatujte si prosím ty verše, neměli byste je mít nikde napsány. Přesnější instrukce nejsou dle mého názoru nutné. Jde o to, abyste prošli stanovenou trasou a na vyznačených místech počkali na své kontakty. Pokud tam nebudou, přespíte někde v divočině a půjdete dál. Pokud vám kontakt řekne, že máte něco udělat, uděláte to. Zabít udavače, vypálit někomu dům... znáte to. Ale k věci. Jaké zbraně by se vám hodily? Na vašem místě bych počítal spíše s bojem muže proti muži než s výzbrojí do války. Grishma vypadá nezvykle vlídně.

Pán Jeskyně - 03. února 2010 18:46

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna Dragar je s Këarovou odpovědí evidentně velmi spokojený. No vidíš, že to jde, ušklíbne se. Proč se stydíš za svoje jméno, Svogare? šklebí se na Këara, patrně si usmyslel, že ho teď chvilku bude trápit a vysmívat se mu. Pak si ale mučitel uvědomí nesrovnalost v Sahëho výpovědích a náhle, bezmyšlenkovitě ji využije. Proč jsi o něm nemluvil, Sahë? Ty jsi nám snad neřekl všechno? řekne Dragar naštvaně a několikrát Sahëho uhodí bičem. Sahë s povzdechem odpoví a Këarovi dojde, že se mu snaží předat co nejvíc informací. On ho totiž Eyrekr nebral s námi. Šel s námi jenom já, Godrog Drant, Eyrekr a ta ještěrka, Aaron de Griss. Tady Svogar byl jen v té hospodě. Mluvil s Eyrekrem, my pak odešli a on tam zůstal. Pak jsme se magickou branou přesunuli do téhle dimenze, do Grishmovy pevnosti, a nějaký ork nás přemístil sem. To je všechno, co vím já. Nevím, možná Svogar šel za námi nebo se sem dostal až potom, co já vím... Eyrekr vám určitě poví víc, až ho zajmete. Nebo Godrog Drant. Jo ten je vlastně mrtvej... Sahë se odmlčí, Dragar je zřejmě spokojen. Takže Svogare... Znáš Eyrekra z Gothie? Blbá otázka... Na čem jste se s Eyrekrem dohodli?

Pán Jeskyně - 03. února 2010 18:46

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Dítě je evidentně zklamáno tím, že Gabriel nedává najevo svou bolest. Takže, pane Drzý. Nejsem takový idiot, abych si myslel, že se skupinka pologramotných, drzých a zcela vypatlaných dobrodruhů může sama od sebe, jen tak z plezíru přemístit mezi dimenzemi. Někdo vás musel poslat a zajistit vám vybavení. Někdo, kdo není takový nýmand jako vy všichni. A moji kovoví přátelé zůstanou na vašich nohou. Tohle není přátelský rozhovor, tohle je výslech, nepleťte si to, prosím. Takže ještě jednou... KDO VÁS POSLAL A CO TADY CHCETE? A co vy ostatní, krom tady pana Drzého? Není tu jediný. Třeba se některý z vás bude chovat líp... Hadi se trochu utáhnou, přitlačí na vaše stehna – cítíte, jak se vaše nohy odkrvují. Je to docela nepříjemné, ale ne tak bolestivé, jako kdyby se zakousli. Intuitivně tušíte, že se hadi budou utahovat při každé odpovědi, která se chlapci nebude líbit.

Pán Jeskyně - 03. února 2010 18:46

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Dítě je evidentně zklamáno tím, že Gabriel nedává najevo svou bolest. Takže, pane Drzý. Nejsem takový idiot, abych si myslel, že se skupinka pologramotných, drzých a zcela vypatlaných dobrodruhů může sama od sebe, jen tak z plezíru přemístit mezi dimenzemi. Někdo vás musel poslat a zajistit vám vybavení. Někdo, kdo není takový nýmand jako vy všichni. A moji kovoví přátelé zůstanou na vašich nohou. Tohle není přátelský rozhovor, tohle je výslech, nepleťte si to, prosím. Takže ještě jednou... KDO VÁS POSLAL A CO TADY CHCETE? A co vy ostatní, krom tady pana Drzého? Není tu jediný. Třeba se některý z vás bude chovat líp... Hadi se trochu utáhnou, přitlačí na vaše stehna – cítíte, jak se vaše nohy odkrvují. Je to docela nepříjemné, ale ne tak bolestivé, jako kdyby se zakousli. Intuitivně tušíte, že se hadi budou utahovat při každé odpovědi, která se chlapci nebude líbit.

Pán Jeskyně - 03. února 2010 18:46

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Dítě je evidentně zklamáno tím, že Gabriel nedává najevo svou bolest. Takže, pane Drzý. Nejsem takový idiot, abych si myslel, že se skupinka pologramotných, drzých a zcela vypatlaných dobrodruhů může sama od sebe, jen tak z plezíru přemístit mezi dimenzemi. Někdo vás musel poslat a zajistit vám vybavení. Někdo, kdo není takový nýmand jako vy všichni. A moji kovoví přátelé zůstanou na vašich nohou. Tohle není přátelský rozhovor, tohle je výslech, nepleťte si to, prosím. Takže ještě jednou... KDO VÁS POSLAL A CO TADY CHCETE? A co vy ostatní, krom tady pana Drzého? Není tu jediný. Třeba se některý z vás bude chovat líp... Hadi se trochu utáhnou, přitlačí na vaše stehna – cítíte, jak se vaše nohy odkrvují. Je to docela nepříjemné, ale ne tak bolestivé, jako kdyby se zakousli. Intuitivně tušíte, že se hadi budou utahovat při každé odpovědi, která se chlapci nebude líbit.

Pán Jeskyně - 03. února 2010 18:46

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Dítě je evidentně zklamáno tím, že Gabriel nedává najevo svou bolest. Takže, pane Drzý. Nejsem takový idiot, abych si myslel, že se skupinka pologramotných, drzých a zcela vypatlaných dobrodruhů může sama od sebe, jen tak z plezíru přemístit mezi dimenzemi. Někdo vás musel poslat a zajistit vám vybavení. Někdo, kdo není takový nýmand jako vy všichni. A moji kovoví přátelé zůstanou na vašich nohou. Tohle není přátelský rozhovor, tohle je výslech, nepleťte si to, prosím. Takže ještě jednou... KDO VÁS POSLAL A CO TADY CHCETE? A co vy ostatní, krom tady pana Drzého? Není tu jediný. Třeba se některý z vás bude chovat líp... Hadi se trochu utáhnou, přitlačí na vaše stehna – cítíte, jak se vaše nohy odkrvují. Je to docela nepříjemné, ale ne tak bolestivé, jako kdyby se zakousli. Intuitivně tušíte, že se hadi budou utahovat při každé odpovědi, která se chlapci nebude líbit.

Këar una K'aers Siër - 03. února 2010 18:59

soukromá zpráva od Këar una K'aers Siër pro Mučírna Ani nezvedám hlavu a vzpomínám na tu chvíli, kdy se mi zjevila samotná Smrt (jestli chceš, příspěvek přepošlu :-)). Bylo to ani ne před hodinou. Pak jsem zvedl obličej a podíval se na Dragara. "Nevím" zavrčím. Nelžu, jelikož si opravdu nic nepamatuji. Vzpomínám si jen na to, že jsem se najednou objevil ve vězení a pak na to, jak mne šaman poslal sem (viz můj první příspěvek). Hleděl jsem mu do očí a na mé tváři se nedalo nic rozpoznat. Opět jsem sklonil hlavu a zavřel oči. Stále jsem si nezvykl na to, že je levé oko zdravé. "Vrať se, má paní" ozve se cizí hlas z mých úst v mé mysli.

Gabriel De Falco - 03. února 2010 20:20

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Přece jen se nám uklidnila sviňka malá. Lehce svraštím čelo nad bolestí, ale jinak změnu situace nedávám najevo. Jakmile se otočí na mé společníky, kteří zarytě mlčí nechám si vyklouznout vrhací dýku z úchytu na ruce prostředníčkem zachytim špičku tak,aby dýka nebyla vidět, navíc ruku otevřu, abych dýku co nejvíc zastínil. ,,Už tě omrzelo bavit se se mnou?" zase se uchechtnu, v takovéto situaci musím vypadat jako šílenec, ale tím líp o to víc mě bude podceňovat a soustředí se na mé společnice, které se jevý jako ty moudřejší. ,,A to sem se ti ani nestihl pochlubit se vším." smažím se rozpomenout jestli se soustředil na hady když zabíjel Jamese, protože to v mém plánu bude hrát převecile důležitou roly. ,,Poslal nás sem nějak plešatej chlápek, byl ti docela podobnej patřil k nějakýmu pitomímo řádu, co strká nos tam kam nemá. Co po nás víc chceš mi sami nic nevíme? Sakra poslali nás sem protože sme jim chtěly vykrást scvatyni mi sami pořádně nevíme co po nás tady na tom ostrově chtěj, prej nám odpustí když pro ně prozkoumáme pár světů, a teď už chápu proč posílaj cizí lidi když je s nima zacházeno takhle."Vámnu rukou k mrtvoje Jamese.

Gabriel De Falco - 03. února 2010 20:20

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Přece jen se nám uklidnila sviňka malá. Lehce svraštím čelo nad bolestí, ale jinak změnu situace nedávám najevo. Jakmile se otočí na mé společníky, kteří zarytě mlčí nechám si vyklouznout vrhací dýku z úchytu na ruce prostředníčkem zachytim špičku tak,aby dýka nebyla vidět, navíc ruku otevřu, abych dýku co nejvíc zastínil. ,,Už tě omrzelo bavit se se mnou?" zase se uchechtnu, v takovéto situaci musím vypadat jako šílenec, ale tím líp o to víc mě bude podceňovat a soustředí se na mé společnice, které se jevý jako ty moudřejší. ,,A to sem se ti ani nestihl pochlubit se vším." smažím se rozpomenout jestli se soustředil na hady když zabíjel Jamese, protože to v mém plánu bude hrát převecile důležitou roly. ,,Poslal nás sem nějak plešatej chlápek, byl ti docela podobnej patřil k nějakýmu pitomímo řádu, co strká nos tam kam nemá. Co po nás víc chceš mi sami nic nevíme? Sakra poslali nás sem protože sme jim chtěly vykrást scvatyni mi sami pořádně nevíme co po nás tady na tom ostrově chtěj, prej nám odpustí když pro ně prozkoumáme pár světů, a teď už chápu proč posílaj cizí lidi když je s nima zacházeno takhle."Vámnu rukou k mrtvoje Jamese.

Gabriel De Falco - 03. února 2010 20:20

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Přece jen se nám uklidnila sviňka malá. Lehce svraštím čelo nad bolestí, ale jinak změnu situace nedávám najevo. Jakmile se otočí na mé společníky, kteří zarytě mlčí nechám si vyklouznout vrhací dýku z úchytu na ruce prostředníčkem zachytim špičku tak,aby dýka nebyla vidět, navíc ruku otevřu, abych dýku co nejvíc zastínil. ,,Už tě omrzelo bavit se se mnou?" zase se uchechtnu, v takovéto situaci musím vypadat jako šílenec, ale tím líp o to víc mě bude podceňovat a soustředí se na mé společnice, které se jevý jako ty moudřejší. ,,A to sem se ti ani nestihl pochlubit se vším." smažím se rozpomenout jestli se soustředil na hady když zabíjel Jamese, protože to v mém plánu bude hrát převecile důležitou roly. ,,Poslal nás sem nějak plešatej chlápek, byl ti docela podobnej patřil k nějakýmu pitomímo řádu, co strká nos tam kam nemá. Co po nás víc chceš mi sami nic nevíme? Sakra poslali nás sem protože sme jim chtěly vykrást scvatyni mi sami pořádně nevíme co po nás tady na tom ostrově chtěj, prej nám odpustí když pro ně prozkoumáme pár světů, a teď už chápu proč posílaj cizí lidi když je s nima zacházeno takhle."Vámnu rukou k mrtvoje Jamese.

James William Niveau - 04. února 2010 16:14

soukromá zpráva od James William Niveau pro Se smrtí na hranici pekla -> Mezi živými v dimenzi, neviděn, neslyšen. Je to vše jako jeden zlý sen.Naplňuje mě prázdnota a pocit lítosti ačkoli by tomu tak být nemělo.Má duše je to jediné co mi zůstalo a vzpomínky na tajuplnou upírkou, v tom co zbylo zmé mysli, mě naplňují hořkostí. Ani jsem si s ní nic neužil a už jsem padl...jistě jí v hlavě neproběhne jediná myšlenka na mě.Kdybych se kvůli nim alespoň hrdině obětoval. Ani povzdechnout si nad tím nemohu.Nemám jak. Následuji smrt přes zchudlou krajinu a již necítím strach, pouze se zamýšlím nad tím jaké to na druhé straně bude. Za všechny mé hříchy? Asi nic lepšího než oddělení “Peklo roku” mě nečeká. Vidím vodu ale neslyším žádné šumění moře či tok vody v řece nebo cokoli co by voda mohla vydávat za zvuk.Je to mrtvolně tichá voda až mě to deptá. Pomalu připlouvá loďka na kterou jistě zanedlou nastoupím a teď si říkám že je mi vše známé.Na pokraji mého stvoření jsem vlastně také zemřel ale nedostal jsem se ani k převozníkovi a byl ze mě upír.Nyní už mě nic nevytáhne odsud a já tu budu trčet a vyčkávat své společníky. Už jsem si říkal že mě zde nic nepřekvapí, když v tom se zahledím převozníkovi do tváře...zděšení! To je to co mě při pohledu na měňavou tvář, na MOU tvář, napadá. Atojím jako přikovaný a prohlížím si sám sebe ve všech svých podobách. Skutečně jsem v Pekle... a to je to teprve na začátku. Smrt náhle promluví.Nevím co řekla ale evidentně něco o mě.Ja jinak že? Převozník cosi odpoví a začnou si mě oba prohlížet.Poté loďka odplouvá. Počkat? Já nejedu nebo co? A pak mi to dojde... To už ani upír nemůže v klidu umřít?! Smrtka se vypaří a měňavec mě odvádí pryč.Odvede mě zpět tam odud jsem přišel a zanechá mě zde se svými inteligentními slovy. Bezvadný...to je ze mě jako duch? Musím se i přes nastávající situaci zasmát. Smrt mě nechce a v životě jsem skončil....absurdní. Ačkoli to pronesu nahlas nikdo na mě nereaguje.Dokonce mohu i soudit že mě nikdo nevidí. Dokonalý očistec...jako duch si tu budu kráčet ale nikdo o mě nebude vědět....nááádherné.A to jako ani nemohu nic vzít do ruky? Táži se sám sebe a rád bych to hned zkusil.Rozhlédnu se po místnosti, vše vidím tak ostře jako bych tam byl a nezemřel, jen mé tělo rozežrané a rozdrcené mi připomíná krutou pravdu společně s pohledem na mé nynější ruce.Zkrz ně vidím podlahu a stejně jako zbytek těla jsou průsvitné. Mohl bych jít kamkoli ale k čemu mi to bude? Stejně nic nezjistím a kdyby ano nemohl bych těm ineligentům napovědět. Ďáble...tohle si zasloužím? Tohle je tedy můj trest? Promluvím opět nahlas ale opět neslyšen. Váhavě provedu několik neslyšných kroků.Zem pod sebou vůbec necítím ale smutek a prázdnotu přebíjí vztek na toho kluka a jeho hady.Brr hadi... Kdybych tak mohl.... Jo...třeba ho uškrtit nebo...já nevim něco.... Pomalu přejdu ke svému tělu a zkusím uchopit svůj meč nacházející se po kabátem.Od hadího útok zdá se vyšel neporušený ale jakmile se pokusím chytit ho, má ruka jím projde jako by to byl jen vzduch. To je k vzteku! Sednu si na zem vedle svého těla jako bych se chtěl modlit za návrat do té – jak jsem nyní zjistil – zranitelné skořápky a ačkoli mé prosby Bohu i Ďáblu vyslyšeny nebudou setrvávám zde a pozoruji jak si vedou ostatní.

Pán Jeskyně - 05. února 2010 17:51

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Gabriel pokračuje ve svých drzých poznámkách. Dítě toho má už evidentně dost. Nedá na sobě znát ani stín rozhořčení a pouze dlouze a ostře zasyčí. Hadi vylezou po Gabrielově těle výš, obmotají trup, obě končetiny a nakonec i krk a hlavu, takže nemůže ani promluvit. Je to velmi nepříjemné, být naprosto a dokonale znehybněn podivnými, táhnoucími kovovými útvary. S upoutáním je chlapec očividně spokojen a zamyšleně obchází skupinkou. Plešatý chlápek? Asi Serkadios, dobře... Poslali vás sem na průzkum... Taky dobře. Řeknete jim, že tu vůbec nic není a že sem nemají lézt a že jestli se mnou nechtějí mít problémy, mají se od tohoto světa držet dál. Není tu nic k vidění. Nejste tu ani trochu vítání. Chcete tu ještě něco? V okamžiku, kdy domluví, vstoupí do místnosti tři oživlé sochy. Jsou vyrobeny z bronzu, lesknou se, mají podoby mužských siluet, jsou vysoké a jejich pěsti vypadají docela nebezpečně. Jeden z nich promluví - jeho hlas zní jako doznívající zvon. Vzpoura v hutích, sire, řekne a podivně se ukloní se založenýma rukama. Dítě roztržitě přikývne. Dobře, hned se tam podívám. Nevraživě se na vás všechny podívá a odejde, dvě oživlé sochy za ním. Třetí zůstane v oné podivné místnosti a patrně vás má v úmyslu hlídat. Stojí mlčenlivě, se založenýma rukama. Je to trochu depresivnější, než když tam stojí neškodné dítě.

Pán Jeskyně - 05. února 2010 17:51

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Gabriel pokračuje ve svých drzých poznámkách. Dítě toho má už evidentně dost. Nedá na sobě znát ani stín rozhořčení a pouze dlouze a ostře zasyčí. Hadi vylezou po Gabrielově těle výš, obmotají trup, obě končetiny a nakonec i krk a hlavu, takže nemůže ani promluvit. Je to velmi nepříjemné, být naprosto a dokonale znehybněn podivnými, táhnoucími kovovými útvary. S upoutáním je chlapec očividně spokojen a zamyšleně obchází skupinkou. Plešatý chlápek? Asi Serkadios, dobře... Poslali vás sem na průzkum... Taky dobře. Řeknete jim, že tu vůbec nic není a že sem nemají lézt a že jestli se mnou nechtějí mít problémy, mají se od tohoto světa držet dál. Není tu nic k vidění. Nejste tu ani trochu vítání. Chcete tu ještě něco? V okamžiku, kdy domluví, vstoupí do místnosti tři oživlé sochy. Jsou vyrobeny z bronzu, lesknou se, mají podoby mužských siluet, jsou vysoké a jejich pěsti vypadají docela nebezpečně. Jeden z nich promluví - jeho hlas zní jako doznívající zvon. Vzpoura v hutích, sire, řekne a podivně se ukloní se založenýma rukama. Dítě roztržitě přikývne. Dobře, hned se tam podívám. Nevraživě se na vás všechny podívá a odejde, dvě oživlé sochy za ním. Třetí zůstane v oné podivné místnosti a patrně vás má v úmyslu hlídat. Stojí mlčenlivě, se založenýma rukama. Je to trochu depresivnější, než když tam stojí neškodné dítě.

Pán Jeskyně - 05. února 2010 17:51

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Gabriel pokračuje ve svých drzých poznámkách. Dítě toho má už evidentně dost. Nedá na sobě znát ani stín rozhořčení a pouze dlouze a ostře zasyčí. Hadi vylezou po Gabrielově těle výš, obmotají trup, obě končetiny a nakonec i krk a hlavu, takže nemůže ani promluvit. Je to velmi nepříjemné, být naprosto a dokonale znehybněn podivnými, táhnoucími kovovými útvary. S upoutáním je chlapec očividně spokojen a zamyšleně obchází skupinkou. Plešatý chlápek? Asi Serkadios, dobře... Poslali vás sem na průzkum... Taky dobře. Řeknete jim, že tu vůbec nic není a že sem nemají lézt a že jestli se mnou nechtějí mít problémy, mají se od tohoto světa držet dál. Není tu nic k vidění. Nejste tu ani trochu vítání. Chcete tu ještě něco? V okamžiku, kdy domluví, vstoupí do místnosti tři oživlé sochy. Jsou vyrobeny z bronzu, lesknou se, mají podoby mužských siluet, jsou vysoké a jejich pěsti vypadají docela nebezpečně. Jeden z nich promluví - jeho hlas zní jako doznívající zvon. Vzpoura v hutích, sire, řekne a podivně se ukloní se založenýma rukama. Dítě roztržitě přikývne. Dobře, hned se tam podívám. Nevraživě se na vás všechny podívá a odejde, dvě oživlé sochy za ním. Třetí zůstane v oné podivné místnosti a patrně vás má v úmyslu hlídat. Stojí mlčenlivě, se založenýma rukama. Je to trochu depresivnější, než když tam stojí neškodné dítě.

Pán Jeskyně - 05. února 2010 17:51

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Gabriel pokračuje ve svých drzých poznámkách. Dítě toho má už evidentně dost. Nedá na sobě znát ani stín rozhořčení a pouze dlouze a ostře zasyčí. Hadi vylezou po Gabrielově těle výš, obmotají trup, obě končetiny a nakonec i krk a hlavu, takže nemůže ani promluvit. Je to velmi nepříjemné, být naprosto a dokonale znehybněn podivnými, táhnoucími kovovými útvary. S upoutáním je chlapec očividně spokojen a zamyšleně obchází skupinkou. Plešatý chlápek? Asi Serkadios, dobře... Poslali vás sem na průzkum... Taky dobře. Řeknete jim, že tu vůbec nic není a že sem nemají lézt a že jestli se mnou nechtějí mít problémy, mají se od tohoto světa držet dál. Není tu nic k vidění. Nejste tu ani trochu vítání. Chcete tu ještě něco? V okamžiku, kdy domluví, vstoupí do místnosti tři oživlé sochy. Jsou vyrobeny z bronzu, lesknou se, mají podoby mužských siluet, jsou vysoké a jejich pěsti vypadají docela nebezpečně. Jeden z nich promluví - jeho hlas zní jako doznívající zvon. Vzpoura v hutích, sire, řekne a podivně se ukloní se založenýma rukama. Dítě roztržitě přikývne. Dobře, hned se tam podívám. Nevraživě se na vás všechny podívá a odejde, dvě oživlé sochy za ním. Třetí zůstane v oné podivné místnosti a patrně vás má v úmyslu hlídat. Stojí mlčenlivě, se založenýma rukama. Je to trochu depresivnější, než když tam stojí neškodné dítě.

Pán Jeskyně - 05. února 2010 17:52

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dragarovi se Tvá odpověď evidentně nezamlouvá. Přistoupí k Tobě a několikrát Tě bičíkem na koně udeří do tváře. Mohlo by to být podstatně horší - spíš než bolest se cítíš nesmírně poníženě. Sahëho tvář ale vypadá klidně, vyrovnaně, smířeně. Tak ty si nic nepamatuješ... Vůbec nic si nepamatuješ, že ne? Říkal jsi něco o Maldervinovi...Řekni mi teda, kdo to podle tebe je. To si snad ještě pamatuješ, nebo ne? A jestli ne, tak - je - ti - asi - po - tře - ba - tro - chu - os - vě - žit - pa - měť, ty svině zasraná! V poslední části Tě zuřivě bije svou tušírkou. Cítíš nesmírný hněv na toho podřadného tvora, který si dovoluje Tě ponižovat takovým mučením. Dragara to bití evidentně vysílilo. Opře se o zeď, aby si trochu vydechne, přičemž se na Tebe neustále dívá. V tom okamžiku sebou Sahë trhne a zadívá se upřeně před sebe. Dragar, zaujatý čekáním na Tvou výpověď, si ho ale nevšiml. Sahë k Tobě v rámci možností gestikuluje, Ty ale nedokážeš pochopit význam jeho gest. Možná se zbláznil. Žiješ ve světě bláznů. Po smrti toužíš čím dál víc a víc.

Këar una K'aers Siër - 05. února 2010 18:16

soukromá zpráva od Këar una K'aers Siër pro Mučírna - něco málo z mých snů A zase mlácení. Bolest už necítím a pomalu padám do mdlob. Radši. "Už brzy, můj milý. Už brzy" objeví se zase orčice v černém s vlasy spletenými do dredů sahající až k jejímu krásnému zadečku. Upřu k ní své, krví podlité oči, ve kterých se objevuje prosba. Prosba o smrt. "Chci jít s tebou" opět se ozve neznámý hlas z mých úst. Černá dáma jen zavrtí hlavou a smutně se usměje. Pak mne pohladí po zmlácené tváři a její dotyky mne uklidní. "Brzy, ale ne teď" zašeptá a poodejde. "Neodcházej" zaškemrá mě neznámý hlas. "Budu tu s tebou" promluví ke mě a přívětivě se usměje. Opět se proberu, ale jeho proslov už končí. Jde ode mne dál, aby se vydýchal a já si všimnu Sahëho, jak se mi něco snaží říct. Nechápu ho. "Ze mě víc nedostaneš" zavrčím a celkem mne udiví, že je můj hlas stále tvrdý a ledově chladný. Pak opět zavřu oči. Stále tam stojí a pozoruje mě. Uklidňuje mě to. Usmívá se a já snad také. Bolest jde už mimo mě, vnímám jen údery. Sleduji jí. Je tak krásná, tak dokonalá. Jak jen může Smrt být. Vždy stála za mnou, ale já se nikdy neotočil, až teď. Až teď jsem se otočil a setkal se s ní. Není moc vysoká, ale její postava je perfektní. Žena, kterou by si každý ork přál. Žena, za kterou by každý ork položil ihned život. Má na sobě dlouhé černé šaty s hedvábným lemováním a velkým dekoltem. Jsou jednoduché a nikde nejde vidět, že by byly šité. Jsou z jednoho kusu látky, jako by byly takto vytvořeny. Toužím po ní stále víc a víc. Toužím stanout po jejím boku a být jejím milencem. Sama mi řekla, že se jím stanu. Zvednu hlavu a podívám se svému mučiteli do tváře pohledem, který zastraší i toho největšího válečníka. Hrdelně jsem zavrčel, sebral jsem zbytky svých sil a trhl pouty. Řetězy nebezpečně zachřestily, ale nepovolily. Nevzdával jsem se a trhal dál. Šlo jasně vidět, že se snažím dostat ze svých pout. Chci ho zabít. Pomalu, užít si každý kousek, každou chvilku. Chci aby příšerně trpěl, aby zažil horší muka než já. Horší než ten ork, ze kterého stahovali kůži za živa. Taková muka, že bude škemrat o smrt. Takovou bolest, že se setká s mou paní ještě dřív, než zemře. Bude umírat dlouho, příšerně dlouho.

James William Niveau - 15. února 2010 17:23

soukromá zpráva od James William Niveau pro Dimenze – stále mrtvý a nehmotný Moc nevnímám co Gabriel říká, jsem upoután sám sebou a svou pochmurnou smrtí která jak se zdá nikoho jinak zvláště nerozhodila. Třeba...bych se zde mohl nějak uplatnit.Proč by mě peklo odmítlo kdyby nemělo nějaký záměr? Napadá mě a zdrceně pohlédnu na své tělo. Ten meč je svěcený! Paladinovi ukradený! A teď se tu tady tak válí a čeká zda po vyřešení situace někoho napadne ho vzít. Opět si povzdechnu a zvednu se. Tak se podíváme co tu máme... Pronesu sám pro sebe a přejdu místnost zatímco Gabriela znehybňují hadi. Vypadá to že tu brzy budu mít společnost... Zašklebím se a procházím se po místnosti.Jen tak letmo poslouchám i kluka.Jen tak pro své pobavení přejdu ke klukovi a pustím se do něj.Stejnak mě asi neuslyší. Ale hele... mladému pánovi náhle svítá.Bezva... tak je pusť a nech je jít... stačí že já za to zaplatil existencí...... co si myslíš že seš! Počkat! .... když je pustí a oni se přemístí zpátky dostanu se tam s nimi i já? Chvilku se nad tím pozastavím a mezitím přikráčí do místnosti ony prazvláštní sochy. Vzpoura? Ty máš někde vzpouru? Koukám že se ti nějak nedaří.... Křiknu na kluka a směji se jeho roztrřitému přikývnutí i nevraživému pohledu.Tohle že mě zabilo? Váhám zda bych měl zůstat zde a snažit se nějak zkontaktovat ty tři paka, nebo alespoň nějak dát vědět že jsem s nimi, ale nakonec se na to vykašlu a snažím se co nejrychleji jít za tím klukem. Když nic jiného tak se sám pro sebe v tomto meziprostoru budu smát jak to tu nezvládá.A i kdyby měl nějakou mocnou sílu díky které by mé nejapné poznámky slyšel tak mě podruhé nezabije.V tom sem si jistý.

Sahë - 18. února 2010 20:55

soukromá zpráva od Sahë pro Mučírna Jsem spoutaný, nemůžu nic dělat, na půl ucha poslouchám nudný rozhovor Dragara s orkem. Asi si nic nevymyslí, nemá žádnou fantasii. Musím převzít iniciativu --- ale najednou se přede mnou objeví ono podivné světlo, které vypadá jako to, čím jsme už prošli. Z kapsy uslyším Serkadiův hlas: Nebojte se, pomůžeme vám, pomoc už je na cestě, skoro u vás. Zdá se, že Dragar hlas neslyší, ovšem u orka si tím nejsem zcela jist (ve skutečnosti ho slyší, ale jen jako velmi slabý a téměř nesrozumitelný šepot - poznámka PJ :-). Snažím se ho nějak upozornit. Musí mluvit - musíme převzít iniciativu. Přiznej se, řeknu orkovi a předstírám naprostou vysílenost. Když se přiznáš, nechají nás na pokoji... Řekni mu, co víš... šeptám mu - hraju si na vysíleného kolaboranta. Ork stejně nic neví - Dragar mne začne bít svým bičíkem. Ptal se tě někdo na něco, svině? zařve na mne a párkrát mne uhodí. Pak se vrátí k orkovi. Nakonec, ta ještěrka má pravdu, řekni co víš... řve na druhého orka. Kmitavé světlo nepopsatelného zbarvení se zase objeví na zdi za Dragarem a z mé kapsy se ozývá zvláštní bodavý šum. (tentokrát ho vidí a slyší i Këar - pozn. PJ) Mluv, orku! zařvu, ani nevím pořádně proč.

Pán Jeskyně - 21. února 2010 17:18

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pohyblivá socha stojí na jednom místě v rohu místnosti, ale její oči, jen nahrubo vymodelované z tmavého kovu, putují po místnosti, jakoby něco hledaly nebo si něco prohlížely. Pak několikrát pohne hlavou, jakoby procvičoval pohyb úst, a nakonec promluví. Duchu, řekne těžkým, kovovým hlasem, který se trochu liší od hlasu druhého. Vidím tě, slyším tě. Nemůžu ti ublížit. Ty mi nemůžeš ublížit. Tvé jednání je úplně zbytečné. Vzpoura je běžná. Vzpoura lidí podobných vám. Bude krvavě potlačena. Jejich hlavy budou rozbity v hamrech, jejich těla spálena v pecích, jejich duše budou zničeny, jejich mysli budou ve slévárnách slity s kovem a budou tak vyrobeni tvorové jako já. Tak zní jejich rozsudek. Vy dopadnete stejně. Poté vzpaží zaťatou pěst a pomalu ji uvolní, a vy cítíte, že se vám uvolňují pouta. Stále sice jsou kolem vašich nohou (a v případě Gabriela kolem celého těla), ale odchlipují se a nesvírají tělo tak pevně. Gabriel dokonce může mluvit. Několikrát ruku zatne a povolí - pouta se utáhnou a zase uvolní -, jakoby zkoušel mechanismus. Pak pouta nechá uvolněná, stále vám ale znemožňují chůzi. Pak chvilku stojí nehybně. Jeho pohyby jsou pomalé, těžké. Asi by z něj nebyl dobrý šermíř, nedokázal by bojovat rychle a obratně – prostě by jednou pomalou, přesnou ranou soupeři rozmázl hlavu. Nějaké další otázky? Slyším i tebe, duchu... Jeho řeč zní poměrně přátelsky. Jakoby vás nechtěl zabít.

Pán Jeskyně - 21. února 2010 17:18

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pohyblivá socha stojí na jednom místě v rohu místnosti, ale její oči, jen nahrubo vymodelované z tmavého kovu, putují po místnosti, jakoby něco hledaly nebo si něco prohlížely. Pak několikrát pohne hlavou, jakoby procvičoval pohyb úst, a nakonec promluví. Duchu, řekne těžkým, kovovým hlasem, který se trochu liší od hlasu druhého. Vidím tě, slyším tě. Nemůžu ti ublížit. Ty mi nemůžeš ublížit. Tvé jednání je úplně zbytečné. Vzpoura je běžná. Vzpoura lidí podobných vám. Bude krvavě potlačena. Jejich hlavy budou rozbity v hamrech, jejich těla spálena v pecích, jejich duše budou zničeny, jejich mysli budou ve slévárnách slity s kovem a budou tak vyrobeni tvorové jako já. Tak zní jejich rozsudek. Vy dopadnete stejně. Poté vzpaží zaťatou pěst a pomalu ji uvolní, a vy cítíte, že se vám uvolňují pouta. Stále sice jsou kolem vašich nohou (a v případě Gabriela kolem celého těla), ale odchlipují se a nesvírají tělo tak pevně. Gabriel dokonce může mluvit. Několikrát ruku zatne a povolí - pouta se utáhnou a zase uvolní -, jakoby zkoušel mechanismus. Pak pouta nechá uvolněná, stále vám ale znemožňují chůzi. Pak chvilku stojí nehybně. Jeho pohyby jsou pomalé, těžké. Asi by z něj nebyl dobrý šermíř, nedokázal by bojovat rychle a obratně – prostě by jednou pomalou, přesnou ranou soupeři rozmázl hlavu. Nějaké další otázky? Slyším i tebe, duchu... Jeho řeč zní poměrně přátelsky. Jakoby vás nechtěl zabít.

Pán Jeskyně - 21. února 2010 17:18

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pohyblivá socha stojí na jednom místě v rohu místnosti, ale její oči, jen nahrubo vymodelované z tmavého kovu, putují po místnosti, jakoby něco hledaly nebo si něco prohlížely. Pak několikrát pohne hlavou, jakoby procvičoval pohyb úst, a nakonec promluví. Duchu, řekne těžkým, kovovým hlasem, který se trochu liší od hlasu druhého. Vidím tě, slyším tě. Nemůžu ti ublížit. Ty mi nemůžeš ublížit. Tvé jednání je úplně zbytečné. Vzpoura je běžná. Vzpoura lidí podobných vám. Bude krvavě potlačena. Jejich hlavy budou rozbity v hamrech, jejich těla spálena v pecích, jejich duše budou zničeny, jejich mysli budou ve slévárnách slity s kovem a budou tak vyrobeni tvorové jako já. Tak zní jejich rozsudek. Vy dopadnete stejně. Poté vzpaží zaťatou pěst a pomalu ji uvolní, a vy cítíte, že se vám uvolňují pouta. Stále sice jsou kolem vašich nohou (a v případě Gabriela kolem celého těla), ale odchlipují se a nesvírají tělo tak pevně. Gabriel dokonce může mluvit. Několikrát ruku zatne a povolí - pouta se utáhnou a zase uvolní -, jakoby zkoušel mechanismus. Pak pouta nechá uvolněná, stále vám ale znemožňují chůzi. Pak chvilku stojí nehybně. Jeho pohyby jsou pomalé, těžké. Asi by z něj nebyl dobrý šermíř, nedokázal by bojovat rychle a obratně – prostě by jednou pomalou, přesnou ranou soupeři rozmázl hlavu. Nějaké další otázky? Slyším i tebe, duchu... Jeho řeč zní poměrně přátelsky. Jakoby vás nechtěl zabít.

Pán Jeskyně - 21. února 2010 17:18

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pohyblivá socha stojí na jednom místě v rohu místnosti, ale její oči, jen nahrubo vymodelované z tmavého kovu, putují po místnosti, jakoby něco hledaly nebo si něco prohlížely. Pak několikrát pohne hlavou, jakoby procvičoval pohyb úst, a nakonec promluví. Duchu, řekne těžkým, kovovým hlasem, který se trochu liší od hlasu druhého. Vidím tě, slyším tě. Nemůžu ti ublížit. Ty mi nemůžeš ublížit. Tvé jednání je úplně zbytečné. Vzpoura je běžná. Vzpoura lidí podobných vám. Bude krvavě potlačena. Jejich hlavy budou rozbity v hamrech, jejich těla spálena v pecích, jejich duše budou zničeny, jejich mysli budou ve slévárnách slity s kovem a budou tak vyrobeni tvorové jako já. Tak zní jejich rozsudek. Vy dopadnete stejně. Poté vzpaží zaťatou pěst a pomalu ji uvolní, a vy cítíte, že se vám uvolňují pouta. Stále sice jsou kolem vašich nohou (a v případě Gabriela kolem celého těla), ale odchlipují se a nesvírají tělo tak pevně. Gabriel dokonce může mluvit. Několikrát ruku zatne a povolí - pouta se utáhnou a zase uvolní -, jakoby zkoušel mechanismus. Pak pouta nechá uvolněná, stále vám ale znemožňují chůzi. Pak chvilku stojí nehybně. Jeho pohyby jsou pomalé, těžké. Asi by z něj nebyl dobrý šermíř, nedokázal by bojovat rychle a obratně – prostě by jednou pomalou, přesnou ranou soupeři rozmázl hlavu. Nějaké další otázky? Slyším i tebe, duchu... Jeho řeč zní poměrně přátelsky. Jakoby vás nechtěl zabít.

Pán Jeskyně - 21. února 2010 17:18

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pohyblivá socha stojí na jednom místě v rohu místnosti, ale její oči, jen nahrubo vymodelované z tmavého kovu, putují po místnosti, jakoby něco hledaly nebo si něco prohlížely. Pak několikrát pohne hlavou, jakoby procvičoval pohyb úst, a nakonec promluví. Duchu, řekne těžkým, kovovým hlasem, který se trochu liší od hlasu druhého. Vidím tě, slyším tě. Nemůžu ti ublížit. Ty mi nemůžeš ublížit. Tvé jednání je úplně zbytečné. Vzpoura je běžná. Vzpoura lidí podobných vám. Bude krvavě potlačena. Jejich hlavy budou rozbity v hamrech, jejich těla spálena v pecích, jejich duše budou zničeny, jejich mysli budou ve slévárnách slity s kovem a budou tak vyrobeni tvorové jako já. Tak zní jejich rozsudek. Vy dopadnete stejně. Poté vzpaží zaťatou pěst a pomalu ji uvolní, a vy cítíte, že se vám uvolňují pouta. Stále sice jsou kolem vašich nohou (a v případě Gabriela kolem celého těla), ale odchlipují se a nesvírají tělo tak pevně. Gabriel dokonce může mluvit. Několikrát ruku zatne a povolí - pouta se utáhnou a zase uvolní -, jakoby zkoušel mechanismus. Pak pouta nechá uvolněná, stále vám ale znemožňují chůzi. Pak chvilku stojí nehybně. Jeho pohyby jsou pomalé, těžké. Asi by z něj nebyl dobrý šermíř, nedokázal by bojovat rychle a obratně – prostě by jednou pomalou, přesnou ranou soupeři rozmázl hlavu. Nějaké další otázky? Slyším i tebe, duchu... Jeho řeč zní poměrně přátelsky. Jakoby vás nechtěl zabít.

James William Niveau - 21. února 2010 18:24

soukromá zpráva od James William Niveau pro Jiná dimenze – se sochou v místnosti Jsem na cestě za klukem.Čirá zvědavost mě k tomu hnala. Už jsem u dveří kterými všichni přišli když v tom uslyším ten kamenný hlas oslovující mě. Kruci... Otočím se na podpatku a vrátím do místnosti. Co-cože? Zeptám se udiveně. To je fakt bezva... ty mě vidíš a slyšíš nadáváš mi do duchů a já se tady v depresi klátím před tím že o mě nikdo neví a že jsem jen vzduch. Je absurdní že se zajímám o svou depresi z duchovního stavu místo toho abych reagoval na to co socha říká o vzpouře.Je mi jedno co se děje s lidmi tam venku ale co se stane s těmahle...přeci jen mi na nic maličko záleží. Němě pozoruji jak ostatním členům skupiny povoluje a utahuje hadí pouta a otřepu se.Vzpomenu si na to jak bylo mě když se to kolem mě stáhlo a já cítil smrtelnou bolest. Tón sochy se nakonec změní v přátelský až se divím.V klidu se opřu o zeď a chvilku přemýšlím hledíc opět na své tělo. Proč ten kluk nemůže být takovej jako ty.Evidentně nejsi tak vraždychtivý... Pak pohlédnu na Calii. Můžeš jim říct že...že....a...nebo radši nic.Ani si jim nemusel říkat že tu sem. Povzdechnu si a svezu se k zemi. Řekni proč zrovna ze mě musí být duch? Proč mě peklo odmítlo???? Ptám se neurčitě jako bych to zvolával k nebesům či do podsvětí a neptal se nikoho určitého. Pak mě napadá že bych situace spíše mohl nějak využít jinak než se sobecky zabývat sám sebou, tak jak jsem to dělal doposud. Myslíš že bys mi mohla sdělit víc o tom klukovi a o tomto vašem světě? Zeptám se nakonec se zájmem a hledím soše do zvláštních očí. A...co bude s nimi? Pohodím hlavou k ostatním. Propustí je ten váš malej všeuměl nebo je rozemele na kaši jak si před chvílí říkala?

Këar una K'aers Siër - 21. února 2010 20:05
	soukromá zpráva od Këar una K'aers Siër pro Mučírna Trošku procitnu, když uslyším cizí hlas a všimnu si, že mučitel nic nezaslechl. Zvědavě se podívám na ještěrku a tázavě pozvednu obočí. Sahë něco pronese, ale nějak nevnímám co, pak dostane bičíkem po obličeji. Napnu pouta a nenávistně zavrčím. "Zabiju tě" zavrčím na Dragara, to je jediné, co ode mě uslyší.

Gabriel De Falco - 21. února 2010 20:49

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Heuréka, ta malá mrcha utekla a nechala za sebou jen pomalího přitroublího kumpána. Paráda. Ten je navíc celej bůh ví z jaký slitiny kovů, takže je to v podstatě z bláta do louže. Podívám se na tu pohybující se hordu železa, která ke všemu umí jšetě mluvit. Poté na ty dvě co, jak to tak vypadá, by se nehli ani kdyby se pouta začala opět utahovat. Ženský... Ušklíbnu se. ,,Hele, ocenil bych kdyby si nás mohl pustit, řekl jsi nám co nás čeká, a tak asi nestojíš o svůj uděl, nebo o to, aby potkal někoho dalšího, pokud nás propustíš na svobodu, můžu ti slíbit, že se pokusíme udělat co bude v našich silách, aby sme tvojí duši z tý hromady plechu dostali. Znám pár lidí co jsou znalí magie, který mi navíc dluží službičku, takže určitě rádi pomohou." Kdybych ani tohle vystoupeníčko na tvoje nezabralo, budu muset vymyslet něco s tou dýkou co mám v schovanou v ruce.

Gabriel De Falco - 21. února 2010 20:49

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Heuréka, ta malá mrcha utekla a nechala za sebou jen pomalího přitroublího kumpána. Paráda. Ten je navíc celej bůh ví z jaký slitiny kovů, takže je to v podstatě z bláta do louže. Podívám se na tu pohybující se hordu železa, která ke všemu umí jšetě mluvit. Poté na ty dvě co, jak to tak vypadá, by se nehli ani kdyby se pouta začala opět utahovat. Ženský... Ušklíbnu se. ,,Hele, ocenil bych kdyby si nás mohl pustit, řekl jsi nám co nás čeká, a tak asi nestojíš o svůj uděl, nebo o to, aby potkal někoho dalšího, pokud nás propustíš na svobodu, můžu ti slíbit, že se pokusíme udělat co bude v našich silách, aby sme tvojí duši z tý hromady plechu dostali. Znám pár lidí co jsou znalí magie, který mi navíc dluží službičku, takže určitě rádi pomohou." Kdybych ani tohle vystoupeníčko na tvoje nezabralo, budu muset vymyslet něco s tou dýkou co mám v schovanou v ruce.

Gabriel De Falco - 21. února 2010 20:49

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Heuréka, ta malá mrcha utekla a nechala za sebou jen pomalího přitroublího kumpána. Paráda. Ten je navíc celej bůh ví z jaký slitiny kovů, takže je to v podstatě z bláta do louže. Podívám se na tu pohybující se hordu železa, která ke všemu umí jšetě mluvit. Poté na ty dvě co, jak to tak vypadá, by se nehli ani kdyby se pouta začala opět utahovat. Ženský... Ušklíbnu se. ,,Hele, ocenil bych kdyby si nás mohl pustit, řekl jsi nám co nás čeká, a tak asi nestojíš o svůj uděl, nebo o to, aby potkal někoho dalšího, pokud nás propustíš na svobodu, můžu ti slíbit, že se pokusíme udělat co bude v našich silách, aby sme tvojí duši z tý hromady plechu dostali. Znám pár lidí co jsou znalí magie, který mi navíc dluží službičku, takže určitě rádi pomohou." Kdybych ani tohle vystoupeníčko na tvoje nezabralo, budu muset vymyslet něco s tou dýkou co mám v schovanou v ruce.

Gabriel De Falco - 21. února 2010 20:49

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Heuréka, ta malá mrcha utekla a nechala za sebou jen pomalího přitroublího kumpána. Paráda. Ten je navíc celej bůh ví z jaký slitiny kovů, takže je to v podstatě z bláta do louže. Podívám se na tu pohybující se hordu železa, která ke všemu umí jšetě mluvit. Poté na ty dvě co, jak to tak vypadá, by se nehli ani kdyby se pouta začala opět utahovat. Ženský... Ušklíbnu se. ,,Hele, ocenil bych kdyby si nás mohl pustit, řekl jsi nám co nás čeká, a tak asi nestojíš o svůj uděl, nebo o to, aby potkal někoho dalšího, pokud nás propustíš na svobodu, můžu ti slíbit, že se pokusíme udělat co bude v našich silách, aby sme tvojí duši z tý hromady plechu dostali. Znám pár lidí co jsou znalí magie, který mi navíc dluží službičku, takže určitě rádi pomohou." Kdybych ani tohle vystoupeníčko na tvoje nezabralo, budu muset vymyslet něco s tou dýkou co mám v schovanou v ruce.

Pán Jeskyně - 22. února 2010 17:49

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Socha se dívá kamsi do prázdného prostoru a mluví, aniž by dával najevo jakoukoliv interakci s ostatními "komunikačními partnery", živými i neživými. Živé členy skupinky to trošku zneklidní, protože nevidí adresáta sošiny promluvy... Ona se ale dívá na toho, na nějž mluví. Kovový a těžký hlas proniká duší, jakoby si vynucoval, aby byl poslouchán. Takový hlas se jednoduše nedá přeslechnout. Mluví v krátkých a stručných větách. Jen Hengwi ví, co se s vámi stane. Nejspíš vaše těla zničí a vaše duše zotročí. Tak jako mne. Je lepší žít takto, než jako živý. Tělo je prach a popel. Nelze být jen tělem, ale lze být jen duší. Tady není peklo, peklo je svět sám, což způsobil Hengwi. Jeho hutě zabírají celý svět. Staví se jakýsi gigantický stroj. Stroj, který mu má zajistit něco, co si bytosti jako já a vy nedokáží ani představit. Někteří říkají, že jde o zničení celého vesmíru. Jiní... že o jeho velké obrození. Podle dalších bojuje s jakousi tajemnou nepřátelskou mocí z jiných rozměrů. Prý se jmenuje Mal Ervin nebo Ma Derlin. Nikdo to neví správně. Hengwi přijde za chvilku. Sdělí vám, co se s vámi stane. Socha opět složí ruce na hrudi. Nevíte něco o Mal Ervinu? zeptá se bezvýrazně, ale rychleji než obvykle.

Pán Jeskyně - 22. února 2010 17:49

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Socha se dívá kamsi do prázdného prostoru a mluví, aniž by dával najevo jakoukoliv interakci s ostatními "komunikačními partnery", živými i neživými. Živé členy skupinky to trošku zneklidní, protože nevidí adresáta sošiny promluvy... Ona se ale dívá na toho, na nějž mluví. Kovový a těžký hlas proniká duší, jakoby si vynucoval, aby byl poslouchán. Takový hlas se jednoduše nedá přeslechnout. Mluví v krátkých a stručných větách. Jen Hengwi ví, co se s vámi stane. Nejspíš vaše těla zničí a vaše duše zotročí. Tak jako mne. Je lepší žít takto, než jako živý. Tělo je prach a popel. Nelze být jen tělem, ale lze být jen duší. Tady není peklo, peklo je svět sám, což způsobil Hengwi. Jeho hutě zabírají celý svět. Staví se jakýsi gigantický stroj. Stroj, který mu má zajistit něco, co si bytosti jako já a vy nedokáží ani představit. Někteří říkají, že jde o zničení celého vesmíru. Jiní... že o jeho velké obrození. Podle dalších bojuje s jakousi tajemnou nepřátelskou mocí z jiných rozměrů. Prý se jmenuje Mal Ervin nebo Ma Derlin. Nikdo to neví správně. Hengwi přijde za chvilku. Sdělí vám, co se s vámi stane. Socha opět složí ruce na hrudi. Nevíte něco o Mal Ervinu? zeptá se bezvýrazně, ale rychleji než obvykle.

Pán Jeskyně - 22. února 2010 17:49

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Socha se dívá kamsi do prázdného prostoru a mluví, aniž by dával najevo jakoukoliv interakci s ostatními "komunikačními partnery", živými i neživými. Živé členy skupinky to trošku zneklidní, protože nevidí adresáta sošiny promluvy... Ona se ale dívá na toho, na nějž mluví. Kovový a těžký hlas proniká duší, jakoby si vynucoval, aby byl poslouchán. Takový hlas se jednoduše nedá přeslechnout. Mluví v krátkých a stručných větách. Jen Hengwi ví, co se s vámi stane. Nejspíš vaše těla zničí a vaše duše zotročí. Tak jako mne. Je lepší žít takto, než jako živý. Tělo je prach a popel. Nelze být jen tělem, ale lze být jen duší. Tady není peklo, peklo je svět sám, což způsobil Hengwi. Jeho hutě zabírají celý svět. Staví se jakýsi gigantický stroj. Stroj, který mu má zajistit něco, co si bytosti jako já a vy nedokáží ani představit. Někteří říkají, že jde o zničení celého vesmíru. Jiní... že o jeho velké obrození. Podle dalších bojuje s jakousi tajemnou nepřátelskou mocí z jiných rozměrů. Prý se jmenuje Mal Ervin nebo Ma Derlin. Nikdo to neví správně. Hengwi přijde za chvilku. Sdělí vám, co se s vámi stane. Socha opět složí ruce na hrudi. Nevíte něco o Mal Ervinu? zeptá se bezvýrazně, ale rychleji než obvykle.

Pán Jeskyně - 22. února 2010 17:49

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Socha se dívá kamsi do prázdného prostoru a mluví, aniž by dával najevo jakoukoliv interakci s ostatními "komunikačními partnery", živými i neživými. Živé členy skupinky to trošku zneklidní, protože nevidí adresáta sošiny promluvy... Ona se ale dívá na toho, na nějž mluví. Kovový a těžký hlas proniká duší, jakoby si vynucoval, aby byl poslouchán. Takový hlas se jednoduše nedá přeslechnout. Mluví v krátkých a stručných větách. Jen Hengwi ví, co se s vámi stane. Nejspíš vaše těla zničí a vaše duše zotročí. Tak jako mne. Je lepší žít takto, než jako živý. Tělo je prach a popel. Nelze být jen tělem, ale lze být jen duší. Tady není peklo, peklo je svět sám, což způsobil Hengwi. Jeho hutě zabírají celý svět. Staví se jakýsi gigantický stroj. Stroj, který mu má zajistit něco, co si bytosti jako já a vy nedokáží ani představit. Někteří říkají, že jde o zničení celého vesmíru. Jiní... že o jeho velké obrození. Podle dalších bojuje s jakousi tajemnou nepřátelskou mocí z jiných rozměrů. Prý se jmenuje Mal Ervin nebo Ma Derlin. Nikdo to neví správně. Hengwi přijde za chvilku. Sdělí vám, co se s vámi stane. Socha opět složí ruce na hrudi. Nevíte něco o Mal Ervinu? zeptá se bezvýrazně, ale rychleji než obvykle.

Calia Ventrue Ichaer - 23. února 2010 20:50

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Odešel.. jen co my jsme přišli, je pryč, moje spřízněná duše, no dobře, ne tak docela ale podobný jako já byl. Ani mi nedal možnost, abych ho lépe poznala.. jen tu byl a není. A teď tu stojíme a koukáme se na jakousi mluvící věc. Proč jsem vlastně do tohohle lezala? Povzdechnu si a pozoruji ji. Hlas je kovový a mluva stručná a krátká. *Lepší je žít takto? To jako hromada šrotu? Pěkně děkuj. ˇřekl ať se vrátíme a možná bychom měli.. jen tak odejít, protože zjevně náš malej přítel ví o tom kdo nás poslal více než my* Pečlivě poslouchám co říká.. Možná bychom se mohli přidat k tomu nepříteli, protože nepřítel našeho nepřítele je náš přítel a on mě mírně řečeno nakrkl. Zvláštní, proč se nás na to ptá, když sám tvrdí jak mu to vyhovuje. Hutě.. Krucinál kam jsme se to dostali a byli jsme tři.. a teď jsme dva. Ne, ale vy byste nám mohl povědět víc pokusím se nahodit. Kým byl? Co se mu stalo?

Calia Ventrue Ichaer - 23. února 2010 20:50

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Odešel.. jen co my jsme přišli, je pryč, moje spřízněná duše, no dobře, ne tak docela ale podobný jako já byl. Ani mi nedal možnost, abych ho lépe poznala.. jen tu byl a není. A teď tu stojíme a koukáme se na jakousi mluvící věc. Proč jsem vlastně do tohohle lezala? Povzdechnu si a pozoruji ji. Hlas je kovový a mluva stručná a krátká. *Lepší je žít takto? To jako hromada šrotu? Pěkně děkuj. ˇřekl ať se vrátíme a možná bychom měli.. jen tak odejít, protože zjevně náš malej přítel ví o tom kdo nás poslal více než my* Pečlivě poslouchám co říká.. Možná bychom se mohli přidat k tomu nepříteli, protože nepřítel našeho nepřítele je náš přítel a on mě mírně řečeno nakrkl. Zvláštní, proč se nás na to ptá, když sám tvrdí jak mu to vyhovuje. Hutě.. Krucinál kam jsme se to dostali a byli jsme tři.. a teď jsme dva. Ne, ale vy byste nám mohl povědět víc pokusím se nahodit. Kým byl? Co se mu stalo?

Calia Ventrue Ichaer - 23. února 2010 20:50

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Odešel.. jen co my jsme přišli, je pryč, moje spřízněná duše, no dobře, ne tak docela ale podobný jako já byl. Ani mi nedal možnost, abych ho lépe poznala.. jen tu byl a není. A teď tu stojíme a koukáme se na jakousi mluvící věc. Proč jsem vlastně do tohohle lezala? Povzdechnu si a pozoruji ji. Hlas je kovový a mluva stručná a krátká. *Lepší je žít takto? To jako hromada šrotu? Pěkně děkuj. ˇřekl ať se vrátíme a možná bychom měli.. jen tak odejít, protože zjevně náš malej přítel ví o tom kdo nás poslal více než my* Pečlivě poslouchám co říká.. Možná bychom se mohli přidat k tomu nepříteli, protože nepřítel našeho nepřítele je náš přítel a on mě mírně řečeno nakrkl. Zvláštní, proč se nás na to ptá, když sám tvrdí jak mu to vyhovuje. Hutě.. Krucinál kam jsme se to dostali a byli jsme tři.. a teď jsme dva. Ne, ale vy byste nám mohl povědět víc pokusím se nahodit. Kým byl? Co se mu stalo?

James William Niveau - 25. února 2010 17:38

soukromá zpráva od James William Niveau pro Stále jiná dimenze – místnost se sochou (to jsem tu jediný nadpisy píšící??) Oni mě nevidí a oni mě ani neslyší.... Socha mě slyší... a socha mě i vidí.... oni... sochu slyší a vidí... umí na mě snad mluvit tak aby oni neslyšeli co mi říká? Nebo... jen a pouze ignorují že mluvila na mě? Nebo....třeba jim jen nedošlo že mluví na mě... ďábelví kolik je tu strašidel...mohou si myslet že tu mluví na jiného ducha... Zamyslím se když poslouchám vše okolo....mlčím skutečně dlouho.V tom mlčení začnu opět pochopodovat místností až skončím u Calie. Tak krásná.... měl jsem tolik žen... proč tuhle další nemohu mít? Moc brzy jsem odešel....špatně jsem hazardoval. Ehmm... heleď socho nebo-jak-ti-mám-říkat-?, to o zotročení duší se týká i mě? Já jen.... jak si už jako upír jsem duši nejspíš neměl nebo pokud, ano tak věř, že takvou by zotročit nechtěl...je schnilá a rozpadá se. Ovšem nyní jsem duch ne? Sa(')m(a) si to řekl(a)... Zas se sobecy zajímám o sebe... Eee... Mal-kdo? Co to má být... já neznám řeč týhle dimenze... ani mythologii či historii... ani nejsem jasnovidec! No...ale počkej... pokud má Gabriel známého co by ti pomohl tak by z toho mohl být obchod nemyslíš? Také mám pár známých ale ti mě jaksi neuvidí ani neuslyší takže jim nemohu říct.... dokonce vlastně znám jednu fakt dobrou...jak se to jmenuje co ona je... no takový to přes duše...dokáže duši vzít a přendat do...no jinam...do jinýho těla kupříkladu. Calia náhle promluví, až sebou cuknu.Nečekal jsem to jelikož mluví tak málo... ale její hlas je pořád překrásný.

Pán Jeskyně - 25. února 2010 18:33

Jiná dimenze Zdá se, že se socha drobně usmála, kdyby to bylo možné. Co ty víš o tom, jaké je to být sochou? Vy máte bolest. Křehkost masa. Křehkost krve. Bolest. Jakoby na potvrzení svých slov vám opět zatěžím pěsti utáhne pouta, teď se skoro zaříznou do masa - ale vzápětí je opět uvolní. Socha přejde ke Calii a rukou nahrubou odlitou z bronzu, plnou výstupků a hrbolků, jí přejede po tváři a po krku, až ji skoro poškrábe. Necítím bolest. Opět dře Caliiny jemné tváře drsnými prsty. Potom se až rozhodne odpovědět oné nehmotné bytosti nad vašimi hlavami. Nemám jméno. Říkejte mi socha. Jméno je křehká věc. Snadné ji zlomit. Jsem duše, která je vložena to tohoto těla, aby je bylo možno ovládat. Pouze duši je možno zotročit. Ale kdyby se mi podařilo prolomit otroctví, bylo by toto tělo lepší než tělo živého člověka. Zlomit otroctví může pouze Maldervin. Myslel jsem, že Maldervin posílá vás. Měli jsme ve vás velké naděje. Proto jsme odlákali Hengwiho do hutí. Mysleli jsme, že jste osvoboditelé. No co. Gabrieli, nechceš radši toho svého známého použít k tomu, abys převedl zpět do živé podoby tady svého mrtvého přítele?

Pán Jeskyně - 25. února 2010 18:35

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Zdá se, že se socha drobně usmála, kdyby to bylo možné. Co ty víš o tom, jaké je to být sochou? Vy máte bolest. Křehkost masa. Křehkost krve. Bolest. Jakoby na potvrzení svých slov vám opět zatěžím pěsti utáhne pouta, teď se skoro zaříznou do masa - ale vzápětí je opět uvolní. Socha přejde ke Calii a rukou nahrubou odlitou z bronzu, plnou výstupků a hrbolků, jí přejede po tváři a po krku, až ji skoro poškrábe. Necítím bolest. Opět dře Caliiny jemné tváře drsnými prsty. Potom se až rozhodne odpovědět oné nehmotné bytosti nad vašimi hlavami. Nemám jméno. Říkejte mi socha. Jméno je křehká věc. Snadné ji zlomit. Jsem duše, která je vložena to tohoto těla, aby je bylo možno ovládat. Pouze duši je možno zotročit. Ale kdyby se mi podařilo prolomit otroctví, bylo by toto tělo lepší než tělo živého člověka. Zlomit otroctví může pouze Maldervin. Myslel jsem, že Maldervin posílá vás. No co. Gabrieli, nechceš radši toho svého známého použít k tomu, abys převedl zpět do živé podoby tady svého mrtvého přítele?

Pán Jeskyně - 25. února 2010 18:35

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Zdá se, že se socha drobně usmála, kdyby to bylo možné. Co ty víš o tom, jaké je to být sochou? Vy máte bolest. Křehkost masa. Křehkost krve. Bolest. Jakoby na potvrzení svých slov vám opět zatěžím pěsti utáhne pouta, teď se skoro zaříznou do masa - ale vzápětí je opět uvolní. Socha přejde ke Calii a rukou nahrubou odlitou z bronzu, plnou výstupků a hrbolků, jí přejede po tváři a po krku, až ji skoro poškrábe. Necítím bolest. Opět dře Caliiny jemné tváře drsnými prsty. Potom se až rozhodne odpovědět oné nehmotné bytosti nad vašimi hlavami. Nemám jméno. Říkejte mi socha. Jméno je křehká věc. Snadné ji zlomit. Jsem duše, která je vložena to tohoto těla, aby je bylo možno ovládat. Pouze duši je možno zotročit. Ale kdyby se mi podařilo prolomit otroctví, bylo by toto tělo lepší než tělo živého člověka. Zlomit otroctví může pouze Maldervin. Myslel jsem, že Maldervin posílá vás. No co. Gabrieli, nechceš radši toho svého známého použít k tomu, abys převedl zpět do živé podoby tady svého mrtvého přítele?

Pán Jeskyně - 25. února 2010 18:35

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Zdá se, že se socha drobně usmála, kdyby to bylo možné. Co ty víš o tom, jaké je to být sochou? Vy máte bolest. Křehkost masa. Křehkost krve. Bolest. Jakoby na potvrzení svých slov vám opět zatěžím pěsti utáhne pouta, teď se skoro zaříznou do masa - ale vzápětí je opět uvolní. Socha přejde ke Calii a rukou nahrubou odlitou z bronzu, plnou výstupků a hrbolků, jí přejede po tváři a po krku, až ji skoro poškrábe. Necítím bolest. Opět dře Caliiny jemné tváře drsnými prsty. Potom se až rozhodne odpovědět oné nehmotné bytosti nad vašimi hlavami. Nemám jméno. Říkejte mi socha. Jméno je křehká věc. Snadné ji zlomit. Jsem duše, která je vložena to tohoto těla, aby je bylo možno ovládat. Pouze duši je možno zotročit. Ale kdyby se mi podařilo prolomit otroctví, bylo by toto tělo lepší než tělo živého člověka. Zlomit otroctví může pouze Maldervin. Myslel jsem, že Maldervin posílá vás. No co. Gabrieli, nechceš radši toho svého známého použít k tomu, abys převedl zpět do živé podoby tady svého mrtvého přítele?

Pán Jeskyně - 25. února 2010 18:35

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Zdá se, že se socha drobně usmála, kdyby to bylo možné. Co ty víš o tom, jaké je to být sochou? Vy máte bolest. Křehkost masa. Křehkost krve. Bolest. Jakoby na potvrzení svých slov vám opět zatěžím pěsti utáhne pouta, teď se skoro zaříznou do masa - ale vzápětí je opět uvolní. Socha přejde ke Calii a rukou nahrubou odlitou z bronzu, plnou výstupků a hrbolků, jí přejede po tváři a po krku, až ji skoro poškrábe. Necítím bolest. Opět dře Caliiny jemné tváře drsnými prsty. Potom se až rozhodne odpovědět oné nehmotné bytosti nad vašimi hlavami. Nemám jméno. Říkejte mi socha. Jméno je křehká věc. Snadné ji zlomit. Jsem duše, která je vložena to tohoto těla, aby je bylo možno ovládat. Pouze duši je možno zotročit. Ale kdyby se mi podařilo prolomit otroctví, bylo by toto tělo lepší než tělo živého člověka. Zlomit otroctví může pouze Maldervin. Myslel jsem, že Maldervin posílá vás. No co. Gabrieli, nechceš radši toho svého známého použít k tomu, abys převedl zpět do živé podoby tady svého mrtvého přítele?

Pán Jeskyně - 25. února 2010 18:36

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Kobka Tví řádoví představení Tě vyslali do světa, kde mezi sebou zápasí dvě mocnosti - Arian a Grishma. Oba jsou krutí a bezcitní tyrani. Jde jim o jakési podivné krystaly, které umožňují spoustu zajímavých věcí, mimo jiné teleportaci a léčení nemocí. Nebylo by od věci, kdyby si zjistila nějaké informace o jejich těžbě a o tom, jak by bylo možno je převést do Tvého běžného světa. Jenže se stala chyba. Veškeré brány pro teleportaci do tohoto světa jsou zablokovány a ústí do zamřížovaných kobek z čedičových kamenů. Do jedné z nich jsi se dostala. V kapse máš červený kámen, pomocí kterého teleportaci ovládáš, ale jakousi zvláštní náhodou nefunguje. Kdyby Tě náhodou napadlo podívat se na zdi, zjistíš, že je na nich místo malty jakási nazlátlá hmota. Jinak v kobce není vůbec nic, ani sláma na zemi. Sotva se vzpamatuješ po teleportu do jiného světa (je to asi jako kdyby Ti uvnitř mysli něco vybouchlo a rozházelo všechny myšlenky na kilometrovou vzdálenost), už jsou u zamřížovaných dveří Tvé cely tři vysocí orkové v plné zbroji. Kdo jsi? Odkud jsi přišla? Co tu chceš? Znáš Godroga Dranta? Znáš Godroga Dranta? řvou na Tebe přes mříž.

Sahë - 25. února 2010 18:36

soukromá zpráva od Sahë pro Mučírna Dragar se orkovi začne vysmívat. To není dobrý nápad. Kdy mne zabiješ, co? Kdy mně zabiješ? Jsi spoutaná nula, orku. Řekneš nám, co chceme, a zabijeme Tě... Chvilku k orkovi blábolí v podobném duchu a já mám zatím šanci přemýšlet. Musím to trochu zkomplikovat. Pokud pošlou posily, dostaneme Eyrekra s Aaronem do bezpečí velmi snadno. Pokud nepřijdou, musíme se dostat velmi rychle do bezpečí. Řeknu všechno, co chcete! Jenom mne pusťte. V tom okamžiku se z mé kapsy ozve hlas, který slyším jen já a ork (tentokrát velmi zřetelně): Pouta se za deset minut uvolní a vy z nich budete moci vyklouznout. Zatím říkejte Dragarovi jakékoliv nesmysly, jen mu něco říkejte. I ty, Këare. Tak ork se jmenuje Këar, zajímavé. Řeknu vše, co vím! zařvu na Dragara. Ten se na mne sladce usměje. Jenže já bych radši chtěl slyšet tady od tvého buranského kamaráda, jak mne chce zabít, slizoune, řekne mi. Na urážky jsem zvyklý, Këar - pěkné jméno - zjevně ne. Snad bude mluvit... Je jedno co... Jen mluvit.

Këar una K'aers Siër - 25. února 2010 18:56

soukromá zpráva od Këar una K'aers Siër pro Mučírna "Budeš trpět. Trpět víc než všichni tady. Budeš mě prosit na kolenou, abych to ukončil. Áh, už slyším tvé škemrání a prosení o smrt. Nikdo neumí zabíjet tak jako já" vrčím na něj a pak mu flusnu do ksichtu. "Ó bohové, jak ty budeš trpět. Nebude to rychlé. Ani to nebude bezbolestné. Bude to pomalé a neskutečně bolavé. Takovou bolest, jakou ti připravím, jsi ještě nikdy nezažil, čubčí synu. Ale neboj se, nebudeš trpět jenom ty. Budou trpět všichni, co ti pomáhali. Všichni zemřou dlouhou a bolestivou smrtí" mluvím potichu a pomalu. "Tak se mi líbíš. Budu ti po boku. Budu ti radit, má lásko" objeví se někde za ním orčice v černém šatu. Nikdo krom mne jí neslyší a ani nevidí. Jen já. Já, který jí byl už tolikrát nablízku a přeci jen se jí vysmekl. Já, který za ní poslal už bezpočet nepřátel. "Až mi ho dáš, vrátím ti tvé jizvy" slíbí mi (PJ, dovolíš mi to, pls?) a já se krutě usměju. Velmi krutě. "Chcípnete pomalu, zkurvysyni. Hodně pomalu a hodně bolestivě, to vám slibuji. To vám slibuje Këar una K'aers Siër, bývalí warlord národa Siër" konečně mu prozradím své jméno takovým tónem hlasu, že i bělovlasý dědek, by zbělal ještě víc.

James William Niveau - 25. února 2010 19:09

soukromá zpráva od James William Niveau pro Jiná dimenze Nevím nic o tom jaké je to být sochou... ale vím jaké je to být podruhé mrtvý a z toho jednou vskříšený jako duch Odpovím mrzutě. Tohle je fakt očistec... odpovídá na něco na co nechci a když odpoví na to na co se ptám tak odpoví tak inteligentně že ji nepochopim. V tom se začnou okovy mých bývalých spolubojovníků utahovat. Hej! Okřiknu sochu a v zápětí je povolí... To je lepší... Pak ale přistopí ke Calii a začne jí škrábat a mlet cosi o necitlivosti. Hele nech ji! Zkoušej si to na Gabriela! (mmc Calia by mohl cítit vedle sebe podivnou energii....Gabriel by jistě měl být udiven nad tím na koho socha mluví a hlavně o kom :D) Pečlivě poslouchám co socha říká a mě to vrtá hlavou. Kurňa a co máme dělat?! Já sem mrtvej , on neschopnej a ona? Ai nevím... ona by mohla být vaše osvoboditelka... ale my tu měli jen prozkoumat oblast a najít nějakou.........k-n-i-h-u. No jo! To je ona! Přišli sme hledat knihu přes kterou bychom se dostali do další dimenze! Sranda....vzpomenou si na něco co jsem potřeboval tak před hodinou...možná víc...již nemám přehled o čase ale mám menší radost že nejsem až natolik sklerotický abych si nevzpoměl vůbec. Zmíňka o “mrtvém příteli” v souvislosti s Gabrielovým možná-skutečným-přítelem mě překvapí. Hele...to bych byl docela rád.... proszatím nemusím mít zázraky...stačilo by aby mě slyšeli a třeba i trochu viděli a.... občas bych taky moh vzít něco do ruky a zase si zabojovat.... Skromnost? To nikdy nebyla moje silná stránka...

Gabriel De Falco - 25. února 2010 20:15

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Fakt už mi začíná lést krkem. ,,Tehle tady,"ukážu na mrtvolu Jamese ,,už jednou mrtvej byl, jen bůh ví co by z toho vylezlo těď. Pokud ti, ale tak záleží na jeho osudu, jak můžu něco změnit, když sem sevřenej touhle železnou hadicí." Pomalu mi dochází trpělivost, neschopnost nic udělat je přímo sebedestruktivní. I kdybych věděl, že při osuboji se sochou padnu, yvbral bych si možná raději to, než tohle vězení a čekání na smrt, nebo co to vlastně s náma chce udělat. ,,Tak nějak si na svojí křehkosti zakládám, a někdy je příjemný cejtit bolest, člověk ví,že žije. Tak co? Už ses konečně rozhodl, jestli nás pustíš, aby sme ti mohli pomoct, když už né získat tělo, tak vymanit z otroctví, pokud se nedostanem zpátky, už sem nikdo nikdy nepřijde a tahle možnost se ti už nikdy nenaskytne! Znaš to...Socho...

Gabriel De Falco - 25. února 2010 20:15

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Fakt už mi začíná lést krkem. ,,Tehle tady,"ukážu na mrtvolu Jamese ,,už jednou mrtvej byl, jen bůh ví co by z toho vylezlo těď. Pokud ti, ale tak záleží na jeho osudu, jak můžu něco změnit, když sem sevřenej touhle železnou hadicí." Pomalu mi dochází trpělivost, neschopnost nic udělat je přímo sebedestruktivní. I kdybych věděl, že při osuboji se sochou padnu, yvbral bych si možná raději to, než tohle vězení a čekání na smrt, nebo co to vlastně s náma chce udělat. ,,Tak nějak si na svojí křehkosti zakládám, a někdy je příjemný cejtit bolest, člověk ví,že žije. Tak co? Už ses konečně rozhodl, jestli nás pustíš, aby sme ti mohli pomoct, když už né získat tělo, tak vymanit z otroctví, pokud se nedostanem zpátky, už sem nikdo nikdy nepřijde a tahle možnost se ti už nikdy nenaskytne! Znaš to...Socho...

Gabriel De Falco - 25. února 2010 20:16

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Fakt už mi začíná lést krkem. ,,Tehle tady,"ukážu na mrtvolu Jamese ,,už jednou mrtvej byl, jen bůh ví co by z toho vylezlo těď. Pokud ti, ale tak záleží na jeho osudu, jak můžu něco změnit, když sem sevřenej touhle železnou hadicí." Pomalu mi dochází trpělivost, neschopnost nic udělat je přímo sebedestruktivní. I kdybych věděl, že při osuboji se sochou padnu, yvbral bych si možná raději to, než tohle vězení a čekání na smrt, nebo co to vlastně s náma chce udělat. ,,Tak nějak si na svojí křehkosti zakládám, a někdy je příjemný cejtit bolest, člověk ví,že žije. Tak co? Už ses konečně rozhodl, jestli nás pustíš, aby sme ti mohli pomoct, když už né získat tělo, tak vymanit z otroctví, pokud se nedostanem zpátky, už sem nikdo nikdy nepřijde a tahle možnost se ti už nikdy nenaskytne! Znaš to...Socho...

Verillon Draconier - 26. února 2010 17:23

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Kobka Poslání se zdálo tak jednoduchéJen Kallion věděla proč mám jít touto cestou. Šla jsem po stopách informací o těžbě těch krystalů a pátrala na vlastní pěst ačkoli jsem měla společníka s sebou.Byl to jen učeň naší bohyně a já se ho měla ujmout a zasvětit to.Mladý Raphael nebyl čistý tegris, stejně jako já.Oba jsme z větší části spíše felinové.(To samé jako tegris akorát to nejsou tygří lidé ale kočičí.) Chtěla jsem co nejdřív vědět k čemu ty krystaly a o co těm dvěma jde abych to měla z krku. Raphaela jsem nechala kdesi za sebou.Zavolala jsem na něj aby věděl kam jsem šla. Chtěla jsem se teleportovat zpět s tím že Raphael to pak zvládne sám ale někde se stala chyba! Pozdě jsem zjistila že brány jsou nějak zavřené a pak jsem se dostala do té čedičem smrdící kobky. Chvilku mi trvá než se vzpamatuji a rozkoukám.Jakmile však pohédnu na stěny a zjistím kde jsem je mi jasné že sem sem nechtěla. Krám jeden... Zalamentuji a vytáhnu z kapsičky na opasku (cosi vzdáleně podbného ledvince xD) onen šutr.Je pěkný, ale když se chci teleportovat zpět tak nefunguje. Hlava mi třeští a nevím zda dokáži rozumě myslet.To už ale k mřížím naklusají tři po zuby ozbrojení zelenokožci a začnou hulákat své otázky. Ušklíbnu se a v pootevřených ústech se mi zablýskají špičaté zoubky. Jsem Veria Lii´n. Přišla jsem ze země Bloo-esh a ráda bych se dostala zpět. Odpovím s klidem přesvědčivé a profesionální lhářky. Kdo je ten Drant? Možná jsem se s ním setkala.Ne každý se mi představuje... vy ste mi svá jména také neřekli, kupříkladu.Zkuste mi ho popsat třeba si vzpomenu... Prohlásím stále klidně ačkoli má výbušná povaha by raději začla vyřvávat nadávky na tupé válečníky a snažila se o osvobození.Vím kdy je vhodná diplomacie a kdy je jednoduší vzít do rukou ostří. Vstanu a stojím tak metr a půl od mříže (pokud tam tolik místa je :D), při tom čekám co mi řeknou. Na sobě mám jednoduché, volné, látkové kalhoty; cosi podobné košily, se symoly bohyní Kaali a Kallion vyšité krvavě černevě.Oblečení je tmavě modré skoro černé barvy.Kolem pasu mám kožený opasek s kapsičkou na levé straně a zbytek pásku zabírají očka s vrhacími nožíky.(dohromady je jich cca 12) Boty jsou sandálovitého typu ale boty to moc nepřipomíná, nohy mám vůči lidským deformované. (pro představu, jako když si člověk stoupne na špičky a přimyslí si větší a mohutnější prsty, vzhledem k tomu že na té části nohou stojí.Pata tudíž vůbec neplní žádnou funkci – snad je to pochopitelné) S sebou mám také brašnu přes rameno ve které mám kněžské šaty, nějaké bylinky, svitky pro přípravu nějakých lektvarů, základní pomůcky pro zloděje, křesadlo a několik proužků látky.K tomu ještě nějaké jídlo na cestu. Na krku mám kůži s přívěskem který mám schovaný pod rouchem. Pod kalhotami mám na nohách připevněné pochvy s dvěma tesáky.

Pán Jeskyně - 26. února 2010 18:48

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Být sochou je mnohem lepší, než být duch nebo člověk. Můžete se pohybovat, můžete dělat vše, co děláte jako člověk, jen nemáte žádné pocity. Příjemné ani nepříjemné. Socha znovu pohladí Calii po tváři. Na druhou stranu, fysicky Ti nikdo nemůže v ničem zabránit, ani duch, ani člověk, řekne socha kamsi ke stropu. Calia cítí cosi podivného - jakoby jí na pleť svítilo silné, chladné světlo. Řekl jsem fysicky. Otroctví duší. Bylo by sebestředné vymanit jen sebe. Buď nás pomůžete osvobodit všechny, nebo nikoho z nás. Nemám důvod vám věřit, že pošlete další. Pomůžete nám vy. Do té doby vás do další dimenze nepustím. Tu knihu, o které mluvíš, má u sebe Hengwi, je to jeho nejcennější majetek. Posílá vás Maldervin? Povězte, kdo to je? Co chce od tohoto světa? Poté Socha udělá rukama zvláštní gesto, jakoby kreslila písmeno fí (φ). Nikdo nepocítí žádnou větší změnu, jen Socha. Jsi spokojený, duchu? Budou tě slyšet, když budeš něco říkat, ale jen s jednou podmínkou. Musí vědět, že jsi v místnosti. Nikdo, kdo neví, že tu jsi, tě neuslyší. To se samozřejmě netýká bytostí se zvláštními schopnostmi. Zviditelnit tě neumím. Spokojen? Teď ale budu od vás něco požadovat já - pomoc s osvobozením nás, otroků.

Pán Jeskyně - 26. února 2010 18:48

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Být sochou je mnohem lepší, než být duch nebo člověk. Můžete se pohybovat, můžete dělat vše, co děláte jako člověk, jen nemáte žádné pocity. Příjemné ani nepříjemné. Socha znovu pohladí Calii po tváři. Na druhou stranu, fysicky Ti nikdo nemůže v ničem zabránit, ani duch, ani člověk, řekne socha kamsi ke stropu. Calia cítí cosi podivného - jakoby jí na pleť svítilo silné, chladné světlo. Řekl jsem fysicky. Otroctví duší. Bylo by sebestředné vymanit jen sebe. Buď nás pomůžete osvobodit všechny, nebo nikoho z nás. Nemám důvod vám věřit, že pošlete další. Pomůžete nám vy. Do té doby vás do další dimenze nepustím. Tu knihu, o které mluvíš, má u sebe Hengwi, je to jeho nejcennější majetek. Posílá vás Maldervin? Povězte, kdo to je? Co chce od tohoto světa? Poté Socha udělá rukama zvláštní gesto, jakoby kreslila písmeno fí (φ). Nikdo nepocítí žádnou větší změnu, jen Socha. Jsi spokojený, duchu? Budou tě slyšet, když budeš něco říkat, ale jen s jednou podmínkou. Musí vědět, že jsi v místnosti. Nikdo, kdo neví, že tu jsi, tě neuslyší. To se samozřejmě netýká bytostí se zvláštními schopnostmi. Zviditelnit tě neumím. Spokojen? Teď ale budu od vás něco požadovat já - pomoc s osvobozením nás, otroků.

Pán Jeskyně - 26. února 2010 18:48

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Být sochou je mnohem lepší, než být duch nebo člověk. Můžete se pohybovat, můžete dělat vše, co děláte jako člověk, jen nemáte žádné pocity. Příjemné ani nepříjemné. Socha znovu pohladí Calii po tváři. Na druhou stranu, fysicky Ti nikdo nemůže v ničem zabránit, ani duch, ani člověk, řekne socha kamsi ke stropu. Calia cítí cosi podivného - jakoby jí na pleť svítilo silné, chladné světlo. Řekl jsem fysicky. Otroctví duší. Bylo by sebestředné vymanit jen sebe. Buď nás pomůžete osvobodit všechny, nebo nikoho z nás. Nemám důvod vám věřit, že pošlete další. Pomůžete nám vy. Do té doby vás do další dimenze nepustím. Tu knihu, o které mluvíš, má u sebe Hengwi, je to jeho nejcennější majetek. Posílá vás Maldervin? Povězte, kdo to je? Co chce od tohoto světa? Poté Socha udělá rukama zvláštní gesto, jakoby kreslila písmeno fí (φ). Nikdo nepocítí žádnou větší změnu, jen Socha. Jsi spokojený, duchu? Budou tě slyšet, když budeš něco říkat, ale jen s jednou podmínkou. Musí vědět, že jsi v místnosti. Nikdo, kdo neví, že tu jsi, tě neuslyší. To se samozřejmě netýká bytostí se zvláštními schopnostmi. Zviditelnit tě neumím. Spokojen? Teď ale budu od vás něco požadovat já - pomoc s osvobozením nás, otroků.

Gabriel De Falco - 26. února 2010 19:33

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Tak my sme se ho nezbavili, a aby toho nebylo málo, on mu jen tak mimochodem řekne o knize, jedíný věci co nás mohla osvobodit od týhle podívný věci, která tpry samochválou. Nesnášim tyhle zrůdy. ,,Mluvíš tu o tom jak chceš pomoct, a jak to k sakru máme udělat když nás nepustíš?" Už by mohl přestat kecat. ,,Nebo tu budem čekat až se vrátí tvůj trýznitel a udělá z nás stejný otroky jakym seš ty? Myslim, že tahle věc hoří víc než to kolik z vás zachráníme." Dýku z ruky nepouštim a čekám na sebemenší náznak svobody. Nevěřim mu. Jak, když tu furt blábolí o tom jakej je to otrok, tak jak to, že by nám mohl pomoct? To dítě v má něco zalubem. Budem ho tu muset nechat, jen bůh ví jestli ho to dětsko neovládá a kdy by nám mohl skočit do zad. v tom se mi vybaví plán, kterým se tohoto tvora efektivně zbavíme. Musím se ušklíbnout, okamžitě se však donutím zachovat hráčskou tvář, abych nic nepokazil.

Gabriel De Falco - 26. února 2010 19:33

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Tak my sme se ho nezbavili, a aby toho nebylo málo, on mu jen tak mimochodem řekne o knize, jedíný věci co nás mohla osvobodit od týhle podívný věci, která tpry samochválou. Nesnášim tyhle zrůdy. ,,Mluvíš tu o tom jak chceš pomoct, a jak to k sakru máme udělat když nás nepustíš?" Už by mohl přestat kecat. ,,Nebo tu budem čekat až se vrátí tvůj trýznitel a udělá z nás stejný otroky jakym seš ty? Myslim, že tahle věc hoří víc než to kolik z vás zachráníme." Dýku z ruky nepouštim a čekám na sebemenší náznak svobody. Nevěřim mu. Jak, když tu furt blábolí o tom jakej je to otrok, tak jak to, že by nám mohl pomoct? To dítě v má něco zalubem. Budem ho tu muset nechat, jen bůh ví jestli ho to dětsko neovládá a kdy by nám mohl skočit do zad. v tom se mi vybaví plán, kterým se tohoto tvora efektivně zbavíme. Musím se ušklíbnout, okamžitě se však donutím zachovat hráčskou tvář, abych nic nepokazil.

Gabriel De Falco - 26. února 2010 19:33

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Tak my sme se ho nezbavili, a aby toho nebylo málo, on mu jen tak mimochodem řekne o knize, jedíný věci co nás mohla osvobodit od týhle podívný věci, která tpry samochválou. Nesnášim tyhle zrůdy. ,,Mluvíš tu o tom jak chceš pomoct, a jak to k sakru máme udělat když nás nepustíš?" Už by mohl přestat kecat. ,,Nebo tu budem čekat až se vrátí tvůj trýznitel a udělá z nás stejný otroky jakym seš ty? Myslim, že tahle věc hoří víc než to kolik z vás zachráníme." Dýku z ruky nepouštim a čekám na sebemenší náznak svobody. Nevěřim mu. Jak, když tu furt blábolí o tom jakej je to otrok, tak jak to, že by nám mohl pomoct? To dítě v má něco zalubem. Budem ho tu muset nechat, jen bůh ví jestli ho to dětsko neovládá a kdy by nám mohl skočit do zad. v tom se mi vybaví plán, kterým se tohoto tvora efektivně zbavíme. Musím se ušklíbnout, okamžitě se však donutím zachovat hráčskou tvář, abych nic nepokazil.

Gabriel De Falco - 26. února 2010 19:33

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Tak my sme se ho nezbavili, a aby toho nebylo málo, on mu jen tak mimochodem řekne o knize, jedíný věci co nás mohla osvobodit od týhle podívný věci, která tpry samochválou. Nesnášim tyhle zrůdy. ,,Mluvíš tu o tom jak chceš pomoct, a jak to k sakru máme udělat když nás nepustíš?" Už by mohl přestat kecat. ,,Nebo tu budem čekat až se vrátí tvůj trýznitel a udělá z nás stejný otroky jakym seš ty? Myslim, že tahle věc hoří víc než to kolik z vás zachráníme." Dýku z ruky nepouštim a čekám na sebemenší náznak svobody. Nevěřim mu. Jak, když tu furt blábolí o tom jakej je to otrok, tak jak to, že by nám mohl pomoct? To dítě v má něco zalubem. Budem ho tu muset nechat, jen bůh ví jestli ho to dětsko neovládá a kdy by nám mohl skočit do zad. v tom se mi vybaví plán, kterým se tohoto tvora efektivně zbavíme. Musím se ušklíbnout, okamžitě se však donutím zachovat hráčskou tvář, abych nic nepokazil.

Calia Ventrue Ichaer - 26. února 2010 19:34

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Jiná dimenze Zatnu zuby když mi pouta se zaříznou skoro do masa a zamračím se. Být taková věc? No to ani omylem a pak se přiblíží odvrátím se, jak mo to pohyb dovoluje a cítím škrábání na tváři. Zavřu oči a tiše zavrčím, kdybych byla volná tak by viděl, bohužel nejsem. Zaškaredím se na tu věc a pak s údivem koukám kam to tlemí.. Proč mluví ke stropu? A..co se to deje? Vzestup energie, chladné a silné.. Poslouchám co to povídá, vždyť ten nás neposlal.. Zadumaně civím na strop, duch jaký duch? O čem to mluví? Oči se mi rozšíří údivem a podívám se znovu se smutkem na tělo Jamese, byl to blázen.. ale měl jisté kouzlo a i když jsme spolu neměli možnost pořádně mluvit, byl stejný jako já, no dobře stejného druhu..

Calia Ventrue Ichaer - 26. února 2010 19:34

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Jiná dimenze Jiná dimenze Zatnu zuby když mi pouta se zaříznou skoro do masa a zamračím se. Být taková věc? No to ani omylem a pak se přiblíží odvrátím se, jak mo to pohyb dovoluje a cítím škrábání na tváři. Zavřu oči a tiše zavrčím, kdybych byla volná tak by viděl, bohužel nejsem. Zaškaredím se na tu věc a pak s údivem koukám kam to tlemí.. Proč mluví ke stropu? A..co se to deje? Vzestup energie, chladné a silné.. Poslouchám co to povídá, vždyť ten nás neposlal.. Zadumaně civím na strop, duch jaký duch? O čem to mluví? Oči se mi rozšíří údivem a podívám se znovu se smutkem na tělo Jamese, byl to blázen.. ale měl jisté kouzlo a i když jsme spolu neměli možnost pořádně mluvit, byl stejný jako já, no dobře stejného druhu..

Calia Ventrue Ichaer - 26. února 2010 19:35

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Jiná dimenze Zatnu zuby když mi pouta se zaříznou skoro do masa a zamračím se. Být taková věc? No to ani omylem a pak se přiblíží odvrátím se, jak mo to pohyb dovoluje a cítím škrábání na tváři. Zavřu oči a tiše zavrčím, kdybych byla volná tak by viděl, bohužel nejsem. Zaškaredím se na tu věc a pak s údivem koukám kam to tlemí.. Proč mluví ke stropu? A..co se to deje? Vzestup energie, chladné a silné.. Poslouchám co to povídá, vždyť ten nás neposlal.. Zadumaně civím na strop, duch jaký duch? O čem to mluví? Oči se mi rozšíří údivem a podívám se znovu se smutkem na tělo Jamese, byl to blázen.. ale měl jisté kouzlo a i když jsme spolu neměli možnost pořádně mluvit, byl stejný jako já, no dobře stejného druhu..

James William Niveau - 26. února 2010 20:01

soukromá zpráva od James William Niveau pro Jiná dimenze – konzultace se sochou Zase mele svoje! Hodím oči v sloup. Já ti to neberu... jen konstatuji že je pěkně na prd bejt duch! ...ty si klidně zůstaň sochou ale já bych rád byl zase upír a je mi jedno jak moc budu silnej nebo emotivní. Jak jí znovu pohladí zamračím se ještě víc a ihned mám na jazyku xy nadávek.Nakonec se zadržím a zavrčím prosté: Řek sem ti abys jí nechal(a)!! Zase začne svou ohranou básničku o osvobozování a být člověk, jdou na mě mdloby. A pak že když se mluví se mnou je to jako mluvit s totáním blbcem.Já jsem nejinteligentnější bytost na světě v porovnání s tímhle... Řekni jak! Jak ti máme pomoct?!Nebo vám všem... vypadám jako děd Vševěd? Nebo Calia že je kouzelná víla plnící přání či tady Gabriel že...... umí..... já nevim co....??? Povdechnu si. Jsme z Maldrvinu a tedy sme to měli jen obhlídnout, zjistit co tu je a přinýst nějakou knihu...jediný co k tomu dodám je že nás sem poslal takovej plešatej chlápek s měsícem na krku...... Pak si všimnu že něco šmárá do vzduchu. Posloucháš mě vůbec?! To co však řekne mě dorazí. Cože?! Vyleze ze mě jako první....Podívám se kolem sebe a vidím že ti dva koukají mým směrem. No...ještě by to chtělo slept moje tělo a budu vrcholně spokojený... Prohlásím nakonec s chabým pousmáním které stejně nikdo jiný nevidí. Hele Gabre máš pravdu... ani jsem nečekal že to řeknu ale kdyby vás pustil tak mu spíš pomůžete... a kdyby mě někdo zhmotnil tak bych taky mohl pomoct.... jo a vezměte mi ten meč až půjdete... Calia zase mlčí... divím se že nás ten měsíčník dával dohromady.Jedna mlčí, druhý neumí mluvit diplomaticky a ten kdo to umí velice vzdáleně je mrtvej a v depresi tak že veškerá diplomacie šla do háje. Škoda že neumím číst myšlenky.... Jo a kamenáči.... to znamená že mě slyší jen tihle dva a předpokládám že i ten váš povedenej klučina... myslím že ten má magických schopností na rozdávání.Ehm ehm... Pohlédnu na své tělo aby bylo jasné co tím myslím.

James William Niveau - 26. února 2010 20:01

soukromá zpráva od James William Niveau pro Jiná dimenze – konzultace se sochou Zase mele svoje! Hodím oči v sloup. Já ti to neberu... jen konstatuji že je pěkně na prd bejt duch! ...ty si klidně zůstaň sochou ale já bych rád byl zase upír a je mi jedno jak moc budu silnej nebo emotivní. Jak jí znovu pohladí zamračím se ještě víc a ihned mám na jazyku xy nadávek.Nakonec se zadržím a zavrčím prosté: Řek sem ti abys jí nechal(a)!! Zase začne svou ohranou básničku o osvobozování a být člověk, jdou na mě mdloby. A pak že když se mluví se mnou je to jako mluvit s totáním blbcem.Já jsem nejinteligentnější bytost na světě v porovnání s tímhle... Řekni jak! Jak ti máme pomoct?!Nebo vám všem... vypadám jako děd Vševěd? Nebo Calia že je kouzelná víla plnící přání či tady Gabriel že...... umí..... já nevim co....??? Povdechnu si. Jsme z Maldrvinu a tedy sme to měli jen obhlídnout, zjistit co tu je a přinýst nějakou knihu...jediný co k tomu dodám je že nás sem poslal takovej plešatej chlápek s měsícem na krku...... Pak si všimnu že něco šmárá do vzduchu. Posloucháš mě vůbec?! To co však řekne mě dorazí. Cože?! Vyleze ze mě jako první....Podívám se kolem sebe a vidím že ti dva koukají mým směrem. No...ještě by to chtělo slept moje tělo a budu vrcholně spokojený... Prohlásím nakonec s chabým pousmáním které stejně nikdo jiný nevidí. Hele Gabre máš pravdu... ani jsem nečekal že to řeknu ale kdyby vás pustil tak mu spíš pomůžete... a kdyby mě někdo zhmotnil tak bych taky mohl pomoct.... jo a vezměte mi ten meč až půjdete... Calia zase mlčí... divím se že nás ten měsíčník dával dohromady.Jedna mlčí, druhý neumí mluvit diplomaticky a ten kdo to umí velice vzdáleně je mrtvej a v depresi tak že veškerá diplomacie šla do háje. Škoda že neumím číst myšlenky.... Jo a kamenáči.... to znamená že mě slyší jen tihle dva a předpokládám že i ten váš povedenej klučina... myslím že ten má magických schopností na rozdávání.Ehm ehm... Pohlédnu na své tělo aby bylo jasné co tím myslím.

James William Niveau - 26. února 2010 20:01

soukromá zpráva od James William Niveau pro Jiná dimenze – konzultace se sochou Zase mele svoje! Hodím oči v sloup. Já ti to neberu... jen konstatuji že je pěkně na prd bejt duch! ...ty si klidně zůstaň sochou ale já bych rád byl zase upír a je mi jedno jak moc budu silnej nebo emotivní. Jak jí znovu pohladí zamračím se ještě víc a ihned mám na jazyku xy nadávek.Nakonec se zadržím a zavrčím prosté: Řek sem ti abys jí nechal(a)!! Zase začne svou ohranou básničku o osvobozování a být člověk, jdou na mě mdloby. A pak že když se mluví se mnou je to jako mluvit s totáním blbcem.Já jsem nejinteligentnější bytost na světě v porovnání s tímhle... Řekni jak! Jak ti máme pomoct?!Nebo vám všem... vypadám jako děd Vševěd? Nebo Calia že je kouzelná víla plnící přání či tady Gabriel že...... umí..... já nevim co....??? Povdechnu si. Jsme z Maldrvinu a tedy sme to měli jen obhlídnout, zjistit co tu je a přinýst nějakou knihu...jediný co k tomu dodám je že nás sem poslal takovej plešatej chlápek s měsícem na krku...... Pak si všimnu že něco šmárá do vzduchu. Posloucháš mě vůbec?! To co však řekne mě dorazí. Cože?! Vyleze ze mě jako první....Podívám se kolem sebe a vidím že ti dva koukají mým směrem. No...ještě by to chtělo slept moje tělo a budu vrcholně spokojený... Prohlásím nakonec s chabým pousmáním které stejně nikdo jiný nevidí. Hele Gabre máš pravdu... ani jsem nečekal že to řeknu ale kdyby vás pustil tak mu spíš pomůžete... a kdyby mě někdo zhmotnil tak bych taky mohl pomoct.... jo a vezměte mi ten meč až půjdete... Calia zase mlčí... divím se že nás ten měsíčník dával dohromady.Jedna mlčí, druhý neumí mluvit diplomaticky a ten kdo to umí velice vzdáleně je mrtvej a v depresi tak že veškerá diplomacie šla do háje. Škoda že neumím číst myšlenky.... Jo a kamenáči.... to znamená že mě slyší jen tihle dva a předpokládám že i ten váš povedenej klučina... myslím že ten má magických schopností na rozdávání.Ehm ehm... Pohlédnu na své tělo aby bylo jasné co tím myslím.

James William Niveau - 26. února 2010 20:01

soukromá zpráva od James William Niveau pro Jiná dimenze – konzultace se sochou Zase mele svoje! Hodím oči v sloup. Já ti to neberu... jen konstatuji že je pěkně na prd bejt duch! ...ty si klidně zůstaň sochou ale já bych rád byl zase upír a je mi jedno jak moc budu silnej nebo emotivní. Jak jí znovu pohladí zamračím se ještě víc a ihned mám na jazyku xy nadávek.Nakonec se zadržím a zavrčím prosté: Řek sem ti abys jí nechal(a)!! Zase začne svou ohranou básničku o osvobozování a být člověk, jdou na mě mdloby. A pak že když se mluví se mnou je to jako mluvit s totáním blbcem.Já jsem nejinteligentnější bytost na světě v porovnání s tímhle... Řekni jak! Jak ti máme pomoct?!Nebo vám všem... vypadám jako děd Vševěd? Nebo Calia že je kouzelná víla plnící přání či tady Gabriel že...... umí..... já nevim co....??? Povdechnu si. Jsme z Maldrvinu a tedy sme to měli jen obhlídnout, zjistit co tu je a přinýst nějakou knihu...jediný co k tomu dodám je že nás sem poslal takovej plešatej chlápek s měsícem na krku...... Pak si všimnu že něco šmárá do vzduchu. Posloucháš mě vůbec?! To co však řekne mě dorazí. Cože?! Vyleze ze mě jako první....Podívám se kolem sebe a vidím že ti dva koukají mým směrem. No...ještě by to chtělo slept moje tělo a budu vrcholně spokojený... Prohlásím nakonec s chabým pousmáním které stejně nikdo jiný nevidí. Hele Gabre máš pravdu... ani jsem nečekal že to řeknu ale kdyby vás pustil tak mu spíš pomůžete... a kdyby mě někdo zhmotnil tak bych taky mohl pomoct.... jo a vezměte mi ten meč až půjdete... Calia zase mlčí... divím se že nás ten měsíčník dával dohromady.Jedna mlčí, druhý neumí mluvit diplomaticky a ten kdo to umí velice vzdáleně je mrtvej a v depresi tak že veškerá diplomacie šla do háje. Škoda že neumím číst myšlenky.... Jo a kamenáči.... to znamená že mě slyší jen tihle dva a předpokládám že i ten váš povedenej klučina... myslím že ten má magických schopností na rozdávání.Ehm ehm... Pohlédnu na své tělo aby bylo jasné co tím myslím.

Pán Jeskyně - 26. února 2010 20:49

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Cela Ještěrky patrně znejistí. Tak ty nejseš z Maldervinu? Nepatříš k těm, co sem přitáhl Godrog Drant? Tvé otázky po jménu si vůbec nevšimnou. Jeden z nich se zasměje. Ale to nevadí, jsi docela kočka, a všichni se zasmějí tomu stupidnímu vtipu. Řeknu Dragarovi, abych tě mohl svlíkat před pálením, ještě mi něco dluží, šklebí se nejšerednější z nich. {pokud Tě tady napadne na ještěrky zaútočit, předpokládejme, že se další část příspěvku neodehrála ... to ale vzhledem k závěru Tvého příspěvku neočekávám, jen kdyby náhodou:-) } Vypadněte, ropuchy! Arian vás zapřáhl jinde, tak táhněte do prdele, vy šupinatý svině, tady nemáte co slintat nad vězeňkyněma, nadrženci! zařve pánovitě z druhého konce chodby jakýsi člověk, holohlavý, v černém, s tváří plnou jizev. Ještěři se s brbláním (Ani nám nedopřeješ zábavu, Gharene...) odplíží od Tvé cely, člověk se přiblíží. Vidíš, že nese cosi jako chleba a mísu s jakousi odpornou šlichtou, a že má krom klíčů u pasu i slušný jedenapůlruční meč. Přijde k Tobě, arogantně si Tě přeměří pohledem. Vítej v pevnosti Moudrého Ariana. Já jsem Gharen, hejtman zdejších stráží. Dragar má teď moc práce, vyslechne tě zítra. Nezkoušej mne zabít, jestli si myslíš, že to ještě nikdo nezkoušel, tak zkoušel, a zatím jsem to vždycky přežil já a ne on, řekne, protože Tě to určitě napadlo. Prostrčí Ti mezi mřížemi malou misku s hnusnou polévkou (přitom jí půlku rozlije) a tlustý krajíc chleba. Potom se rozhlédne, jestli jsou ještěrky daleko, docela mile se na Tebe usměje a odemkne celu – ale mřížové dveře neotevře, jen je odemkne. Drant je mrtvý, je tu Sahë a za chvilku se uvolní z pout. Jsou v mučírně na konci téhle chodby. zašeptá a opatrně nasadí klíče zpátky na kroužek u opasku. Nemáš tušení, o čem mluví. Pokud se ho zkusíš zeptat, neodpoví Ti, jen se usměje. Poté odejde. Netušíš, co se stalo a proč, ale máš odemknutou celu.

Pán Jeskyně - 26. února 2010 21:05

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Socha se opět "usměje", rozpřáhne obrovské ruce a nechá je, jak jsou... A vy pocítíte, jak se hadi postupně s podivným syčením stáhnou zpět do země, jak se vaše svaly uvolní a vy se opět můžete volně pohybovat. Jak chcete. Ale žádné lsti. Žádný podraz. Zůstaňte, kde jste. Ty hady mohu ovládat stejně jako Hengwi – ten tě mimochodem slyší a zčásti i vidí, duchu. Vyvedu vás do tohoto světa. Rozhodně si nebudete moct stěžovat na to, že jej nepoznáte. A co za to očekávám? Odměnu. Já jsem otrok. Nemůžu zabít Hengwiho. Nemůžu zničit žádné zdejší zařízení. V tom spočívá zotročení mé duše. Toto tělo mne prostě v určitých věcech neposlechne. To je jeho jediná nevýhoda. A to, že nemá žádné příjemné city. Opět se usměje a zkroutí konce rukou v pěsti. To se na vás ale nijak viditelně neprojeví. Žádní hadi, žádná bolest. Při větě "příjemné city" má Calia pocit, že se zadíval na ni, ale ... snad to je jenom pocit. Socha, která má skutečně jen podobu hrubé siluety, je jí svým způsobem odporná, její ruce jsou drsné a chladné. Očekávám, že mi pomůžete zabít Hengwiho, zajmete ty, kteří jsou v hutích, aby mohli osvobodit naše duše, a že řeknete tomu plešatému chlápkovi s měsícem na krku, co se v tomto světě děje. Možná dostanete i tu knihu. Bez podrazů. A jen taková drobnost... můžete jít z tohoto světa i bez oné knihy? Odněkud se ozvou kroky, ale v této místnosti to není – snad vedle? Snad nad vámi? Socha si z toho ale zřejmě nic nedělá. Řekli jste mi už dost. Vše, co potřebuji. Víc než potřebuji. Hengwi za chvíli přijde, řekne, a jeho hlas zní velmi šťastně. Kdo ví proč...

Pán Jeskyně - 26. února 2010 21:05

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Socha se opět "usměje", rozpřáhne obrovské ruce a nechá je, jak jsou... A vy pocítíte, jak se hadi postupně s podivným syčením stáhnou zpět do země, jak se vaše svaly uvolní a vy se opět můžete volně pohybovat. Jak chcete. Ale žádné lsti. Žádný podraz. Zůstaňte, kde jste. Ty hady mohu ovládat stejně jako Hengwi – ten tě mimochodem slyší a zčásti i vidí, duchu. Vyvedu vás do tohoto světa. Rozhodně si nebudete moct stěžovat na to, že jej nepoznáte. A co za to očekávám? Odměnu. Já jsem otrok. Nemůžu zabít Hengwiho. Nemůžu zničit žádné zdejší zařízení. V tom spočívá zotročení mé duše. Toto tělo mne prostě v určitých věcech neposlechne. To je jeho jediná nevýhoda. A to, že nemá žádné příjemné city. Opět se usměje a zkroutí konce rukou v pěsti. To se na vás ale nijak viditelně neprojeví. Žádní hadi, žádná bolest. Při větě "příjemné city" má Calia pocit, že se zadíval na ni, ale ... snad to je jenom pocit. Socha, která má skutečně jen podobu hrubé siluety, je jí svým způsobem odporná, její ruce jsou drsné a chladné. Očekávám, že mi pomůžete zabít Hengwiho, zajmete ty, kteří jsou v hutích, aby mohli osvobodit naše duše, a že řeknete tomu plešatému chlápkovi s měsícem na krku, co se v tomto světě děje. Možná dostanete i tu knihu. Bez podrazů. A jen taková drobnost... můžete jít z tohoto světa i bez oné knihy? Odněkud se ozvou kroky, ale v této místnosti to není – snad vedle? Snad nad vámi? Socha si z toho ale zřejmě nic nedělá. Řekli jste mi už dost. Vše, co potřebuji. Víc než potřebuji. Hengwi za chvíli přijde, řekne, a jeho hlas zní velmi šťastně. Kdo ví proč...

Pán Jeskyně - 26. února 2010 21:05

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Socha se opět "usměje", rozpřáhne obrovské ruce a nechá je, jak jsou... A vy pocítíte, jak se hadi postupně s podivným syčením stáhnou zpět do země, jak se vaše svaly uvolní a vy se opět můžete volně pohybovat. Jak chcete. Ale žádné lsti. Žádný podraz. Zůstaňte, kde jste. Ty hady mohu ovládat stejně jako Hengwi – ten tě mimochodem slyší a zčásti i vidí, duchu. Vyvedu vás do tohoto světa. Rozhodně si nebudete moct stěžovat na to, že jej nepoznáte. A co za to očekávám? Odměnu. Já jsem otrok. Nemůžu zabít Hengwiho. Nemůžu zničit žádné zdejší zařízení. V tom spočívá zotročení mé duše. Toto tělo mne prostě v určitých věcech neposlechne. To je jeho jediná nevýhoda. A to, že nemá žádné příjemné city. Opět se usměje a zkroutí konce rukou v pěsti. To se na vás ale nijak viditelně neprojeví. Žádní hadi, žádná bolest. Při větě "příjemné city" má Calia pocit, že se zadíval na ni, ale ... snad to je jenom pocit. Socha, která má skutečně jen podobu hrubé siluety, je jí svým způsobem odporná, její ruce jsou drsné a chladné. Očekávám, že mi pomůžete zabít Hengwiho, zajmete ty, kteří jsou v hutích, aby mohli osvobodit naše duše, a že řeknete tomu plešatému chlápkovi s měsícem na krku, co se v tomto světě děje. Možná dostanete i tu knihu. Bez podrazů. A jen taková drobnost... můžete jít z tohoto světa i bez oné knihy? Odněkud se ozvou kroky, ale v této místnosti to není – snad vedle? Snad nad vámi? Socha si z toho ale zřejmě nic nedělá. Řekli jste mi už dost. Vše, co potřebuji. Víc než potřebuji. Hengwi za chvíli přijde, řekne, a jeho hlas zní velmi šťastně. Kdo ví proč...

Pán Jeskyně - 26. února 2010 21:14

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna Dragar si otře slinu z obličeje. Tváří se nesmírně zmateně. Zdá se, že ho vůbec nezajímá informace o mučednické smrti ani její líčení, ale jen jméno, které jsi mu prozradil. Počkej, neříkal ten šupináč, že se jmenuješ Svogar? Národa Siër? Warlord? Počkej... kdo to je? Kdo vůbec jsi? Jaký warlord? Pak si patrně uvědomí, o co tady jde. Takže ty jsi mi lhal, šupináči? usměje se a bije odevzdaného Sahëho do tváře. Dívá se do země, snad se modlí. To není pravda, ten ork ti lže, Dragare... zašeptá Sahë hlasem, který zní, jakoby se jeho ústa několik dní nedotkla vody. Jmenuje se Svogar a znal se z Godrogem Drantem, to je pravda. Jméno Këar jsem nikdy neslyšel, mluví ztěžka – ztěžka proto, že mu přitom mučitel bije do tváře. Ale zdá se být docela lhostejný. Cítíš, jak se okovy neskutečně pomalu uvolňují, už netisknou zápěstí, ale stále ještě je zadržují a Ty je nemůžeš vysunout. Proč se uvolňují, to Ti není úplně jasné, ale zřejmě jde o onu zjednanou pomoc. Dává Ti to naději. Orčice v černém kývá hlavou. Dostaneš jizvy. Je slabý. Nesmí pokořovat mocného bojovníka jako Ty, šeptá.

Këar una K'aers Siër - 26. února 2010 21:21

soukromá zpráva od Këar una K'aers Siër pro Mučírna Potěšeně sleduji orčici a ještě potěšeněji mučitele. Líbí se mi jeho zmatenost, určitě si uvědomuje, co slovo warlord znamená. Cítím jak pouta povolují a pomalu začnu nabírat sílu. Hluboce dýchám a zatínám pěsti. Pak trhnu. Využiju na to celou svou sílu. Když se mi to nepodaří hned, začnu trhat, dokud pouta nepovolí. MH: je to krátké z toho důvodu, abych ti dal prostor na reakci :-) Snad chápeš ;-)

Verillon Draconier - 26. února 2010 21:25

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Cela –> únik Take se sem dostali i jiní... Ne... o Maldervinu jsem jaktěživ neslyšela... Prohlásím bezstarostně.Na jeho nemístí vtip se ušklíbnu. Kočka sem od narození...ale můj kožich mi nikdo pálit nebude! Zaprskám vztekle a klidně bych i pokračovala kdyby se neozval hlas, nepodobající se ani jednomu z nich. Pohlédnu směrem odkud se hlas ozval a spatřím zdroj onoho hlasu. Kdyby nebyl plešatý možná by se mi i líbil... řekl jim vše co jsem vlastně chtěla říci také.Přátelsky se pousměji jelikož se zdá že je z nich nejnormálnější. Mlčky sleduji jak jde k cele a pozoruje mě.Pak opět promluví a já ho pečlivě poslouchám. Těší mě Gharene...já jsem Veria. Představím se náležitě falešným jménem.Samozřejmě že mě napadlo X způsobů jak bych ho mohla svést a zabít.Jeho varování mě trochu uzemní od možná sebevražedných pokusech o svou záchranu. Má pěkný meč... taky bych takový chtěla..... Vezmu si onu polévku s chlebem ale už jen pach toho čeosi v misce napovídá o nehezké chuti.A taky že jo! Jen jazyk jsem v ní smočila a ujistila se tak v tom co jsem si myslela... Odporné...v té vodě ze které je dělaná se snat ty zelenáči myli! Zhnuseně zaprskám a radši se zakousnu do chleba a dál pozoruji muže, mrskajíc při tom dlouhým tenkým ocasem sem a tam. V tom však opět promluví ale zcela jinak.Pryč je arogance která se mi částečně líbila.Je přátelský! Ten úsměv mu opětuji ale vůbec nechápu proč odemyká celu a o kom to mluví. Kdo? Zeptám se nechápavě a překonstroluji zda jsem tu nic nenechala... jasně chápu kdy je čas zmizet. Měli by si tu vyjasnit poměry... Gharen se však jen usměje a odejde. Na konci chodby... Drant mrtvý, Sahë se osvobodí... co je mi po nic?... ačkoli... třeba budou vědět kudy kam dál. Napadne mě a nakonec se přeci jen vydám z cely pryč na konec chodby.Po cestě uložím nakouslý chleba do brašny. Kallion stůj při mě... S touto myšlenkou vlezu do té místnosti a rozhlédnu se kde co je. (dle toho pak budu psát dál :))

Pán Jeskyně - 28. února 2010 17:02

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chodba má asi padesát metrů na délku a tři metry na šířku, je velmi nízká, z jedné strany je slepá, z druhé ústí do větší chodby, která má na šířku asi pět metrů a je mnohem vyšší. Slyšíš od tamtud nějaký hluk. Na jedné straně chodby je patnáct cel, které mají místo dveří jen mříž, na druhé holá stěna. Cely jsou většinou prázdné, v některých leží mrtvá těla, v některých schoulené lidské trosky - většinou spí nebo klečí na zemi a něco si mumlají. Podlaha a zdi jsou z lesklých černých kamenů, chodba je spoře osvětlena mdlým světlem z několika olejových lamp na stropě. Ty jsi ve druhé cele od slepého konce chodby. Chodba je zcela prázdná, nikdo do ní ani nenahlíží. Hned u ústí chodby jsou asi tři pytle napěchované jakousi sypkou hmotou, při bližším zkoumání bys zjistila, že to je zvláštní, žlutý, ale trošku narůžovělý písek. Slyšíš slabý, tlumený křik, ale jinak se nezdá, že by někdo byl poblíž. Naproti ústí chodby jsou na stěně křídou načmáraná tři kolečka a jeden trojúhelník. Zřejmě to je značka k orientaci ve spletitých chodbách. Zleva se ozývá svištění biče a zvuk odemykání zámku, sténání rezignovaný šepot a jízlivě znějící slova, kterým nejsi schopna porozumět.

Sahë - 28. února 2010 17:02

soukromá zpráva od Sahë pro Dragar mne bije do tváře, plive na mně. Když ti řeknu, že jsem toho orka vedle mne v životě neviděl, budeš mi věřit? zašeptám nakonec a neustále si opakuji větu, kterou mne naučili v chrámové stráži. Bolest není horší než radost, chudoba není horší než bohatství, ponížení není horší než pochvala. Mučitel se samozřejmě zasměje a křikne: Ne, to bych ti nevěřil, ty kurvo žabí, ty se přiznáš, rozumíš, ty svině? a dál mne bije bičem do tváře a kope do spoutaných nohou. Jsem vycvičený v ponížení, umím snášet bolest, nicméně teď mám co dělat, abych nezkoušel strhnout rozšiřující se pouta. Stráže, vypadněte, zařve Dragar a sadisticky se zašklebí. Všichni vojáci v místnosti poslušně otevřou její mřížové dveře a odejdou. Vydechnu. Pokud se pouta uvolní, budeme schopní ho zabít. Orčí warlord a člen elitní chrámové stráže proti jednomu zdegenerovanému orčíkovi, to přece půjde. Zavolej Ariana, Dragare. Chci mu něco říct, co ty bys nepokládal za důležité. Dragar se zasměje způsobem, jaký by se hodil spíše k ďáblovi než k orkovi. Takže tys mi lhal, ještěrko... řekne a bije mne skoro do bezvědomí. Cítím, jak mi láme levou ruku, jak se mi na tváři otevírají rány a krev smíšená s jeho slinami mi stéká do úst. Chutná slaně. Lhal jsem ti, Dragare, řeknu s největším klidem, jaký dokážu rozbitými ústy vytvořit. Ale já nemám rád, když mi někdo lže, zasměje se psychopaticky Dragar, odemkne jednu z masivních skříní v mučírně, vytáhne jakýsi balíček zabalený v červené látce a obrovskou kovovou palici, položí je před vás a zase stůl zamkne. Pak černou látku rozbalí - je to souprava různých nožíků a bodců, o jejichž účelu nemůže být sporu. Jsou zde zakázané zubaté nože, sloužící k obrovským a krvavým zraněním, dýky a tesáky všeho druhu, jemné jehly, sloužící k probodávání nervových zakončení. Říkáš si Mistr v zabíjení? ušklíbne se Dragar, uchopí jeden nůž, přiblíží se ke Këarovi a začne mu jeho zubatým ostřím způsobovat mělké, ale bolestivé rány na tváři, zatímco ten se vší silou snaží zlomit okovy. Aspoň že tak, říznutí nožem bolí, ale zase bolet přestane, kdežto rány od bičování bolí dlouhou dobu. A ponížení nikdy nezmizí. Pomoc už je ve vaší pevnosti, měla by být co nejdřív u vás, ozve se Serkadiův hlas. Vracím ti jizvy a krásu, řekne jiný hlas, ženský v jazyce orků. Nevidím jeho původkyni, snad to je halucinace nebo něco, co souvisí s Këarem a mně po tom nic není.

Calia Ventrue Ichaer - 03. března 2010 08:40

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Jiná dimenze Úlevně si oddechnu a promasíruju si zápěstí, sleduju sochu a dál stojím na místě, poslouchám co její dunivý hlas říká. Duchu.. stále duchu, že. by se… přeci jen vrátil? Nebo je to někdo jiný.. Pokud by to byl on, tak třeba.. by byla možnost.. jak ho vrátit k nám a třeba bychom si mohli normálně popovídat a pak.. kdo ví.myšlenky se mi na chviličku rozeběhnout těmito směry.. Proč ho chcete zabít? Zeptám se a upřu na něj zelený pohled. Přeci jen, když pro něj toho tolik udělal.. Nebo mu vadí to zotročení, že ho nemůže zabít? City.. tahle věc nemůže mít city, je to děsivá směs kovu a něčí duše dohromady. Když se na mě „podívá“ já začnu sledovat okolí a najednou evidentním zájmem si začnu prohlížet jeskyni, nechci tu věc vidět.. Drsná chladná… hnusná.. Je mi jasné, že kdybych si měla vybrat.. tak raději skončím jako James než abych skončila jako tato věc. Kroky.. za chvilku přijde. Podle všeho je to mág s velkou mocí. ta… věc chce abychom se mu postavili… Ale takto svět funguje.. my podrbem jeho on snad nezabije nás.

Calia Ventrue Ichaer - 03. března 2010 08:40

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Jiná dimenze Úlevně si oddechnu a promasíruju si zápěstí, sleduju sochu a dál stojím na místě, poslouchám co její dunivý hlas říká. Duchu.. stále duchu, že. by se… přeci jen vrátil? Nebo je to někdo jiný.. Pokud by to byl on, tak třeba.. by byla možnost.. jak ho vrátit k nám a třeba bychom si mohli normálně popovídat a pak.. kdo ví.myšlenky se mi na chviličku rozeběhnout těmito směry.. Proč ho chcete zabít? Zeptám se a upřu na něj zelený pohled. Přeci jen, když pro něj toho tolik udělal.. Nebo mu vadí to zotročení, že ho nemůže zabít? City.. tahle věc nemůže mít city, je to děsivá směs kovu a něčí duše dohromady. Když se na mě „podívá“ já začnu sledovat okolí a najednou evidentním zájmem si začnu prohlížet jeskyni, nechci tu věc vidět.. Drsná chladná… hnusná.. Je mi jasné, že kdybych si měla vybrat.. tak raději skončím jako James než abych skončila jako tato věc. Kroky.. za chvilku přijde. Podle všeho je to mág s velkou mocí. ta… věc chce abychom se mu postavili… Ale takto svět funguje.. my podrbem jeho on snad nezabije nás.

Calia Ventrue Ichaer - 03. března 2010 08:41

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Jiná dimenze Úlevně si oddechnu a promasíruju si zápěstí, sleduju sochu a dál stojím na místě, poslouchám co její dunivý hlas říká. Duchu.. stále duchu, že. by se… přeci jen vrátil? Nebo je to někdo jiný.. Pokud by to byl on, tak třeba.. by byla možnost.. jak ho vrátit k nám a třeba bychom si mohli normálně popovídat a pak.. kdo ví.myšlenky se mi na chviličku rozeběhnout těmito směry.. Proč ho chcete zabít? Zeptám se a upřu na něj zelený pohled. Přeci jen, když pro něj toho tolik udělal.. Nebo mu vadí to zotročení, že ho nemůže zabít? City.. tahle věc nemůže mít city, je to děsivá směs kovu a něčí duše dohromady. Když se na mě „podívá“ já začnu sledovat okolí a najednou evidentním zájmem si začnu prohlížet jeskyni, nechci tu věc vidět.. Drsná chladná… hnusná.. Je mi jasné, že kdybych si měla vybrat.. tak raději skončím jako James než abych skončila jako tato věc. Kroky.. za chvilku přijde. Podle všeho je to mág s velkou mocí. ta… věc chce abychom se mu postavili… Ale takto svět funguje.. my podrbem jeho on snad nezabije nás.

Verillon Draconier - 03. března 2010 19:29

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Chodba – vězení Jdu chodbou a hledám určené místo.Po cestě si všímám cel a mrtvol nebo polomrtvol v nich, jejich pach mě tluče do nosu a je mi z toho na nic. Osvětlení je nic moc, takže v onom šeru mé oči vidí dokonale jen co se patřičně roztáhnou zorničky. Je podezřelé že o mém úniku nikdo neví a zároveň se vduchu směji debilitě vládce tohoto místa.Kdybych tomu velela já měla bych tu daleko více strážných. Povšimnu si i pytlů které mě zaujmou.Pokud nejsou otevřené tak jeden napíchnu nožem a prozkoumám onen písek. Je to zvláštní...a přesto jak je divný je hezký. Nenapadá mě na co je dobrý ale hodit by se mohl. Z brašny vytáhnu jeden z několika prázdných sáčků na bylinky co mám a nasypu si do něj onen zlatorůžový prach.Poté uslyším křik.Je tlumený a není zrovna blízko.To můj sluch také pozná i když na psovité lidi jsem s tímto smyslem krátká. Jdu dál do ústí chodby a bysté oči postřehnout jakési značky.Zkoumavě se na ně podívám a rukou po nich přejedu. Budu se tu učit jazyk těch zelenáčů abych tomu porozuměla nebo mám bloudit dokud nesejmu někoho kdo mi před smrtí řekne kudy ven? Položím si řečnickou otázku ale pak zaslechnu bič.Vyděšeně mi to připomene jednu z mála etap mého života. Strýc... Bičem mě mlátil aby matku dohnal k poddání se mu po otcově smrti. Všechny ozvěny mučení se do mě na okamžik zařezávají a chvíly trvá než se vzpamatuji.Nakonec se cosi ve mě zlomí a já začnu pátrat po zdroji nadávek a trýzniteli toho odvážlivce. MH: (Můžeš mě už kopnout do místnosti)

Gabriel De Falco - 03. března 2010 19:43

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Tasím zbraň. Nehodlám tento čin ospravedlňovat a sám si nejsem jist tím jestli jí chci použít na sochu nebo na to co přijde. "V naše zájmu teď je, aby to vypadalo jako, že sme utekli. Potřebujem tě nějak poškodit, ale tak,a by to vypadalo věrohodně. Tvoje zrada musí zůstat utajená. Zradu od tebe nebude čekat a toho jednou využijeme. Takže to neber jako zdradu z naší strany, ale jinak to prostě nejde. Kdyby si utekl s námi, pormiň ale nemůžeme ti věřt, nevíme do jaké míry tě ovládá. Až budeme mít plán a vědět jak ho porazit pošlenme ducha, aby ti řekl kde se sejdeme. Odkaslu si a přešlápnu. Snažím se, o tón, jež nenabízí jiné možnosti, a tvářím se netrpělivě. "Takže co mám udělat?"

Gabriel De Falco - 03. března 2010 19:43

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Tasím zbraň. Nehodlám tento čin ospravedlňovat a sám si nejsem jist tím jestli jí chci použít na sochu nebo na to co přijde. "V naše zájmu teď je, aby to vypadalo jako, že sme utekli. Potřebujem tě nějak poškodit, ale tak,a by to vypadalo věrohodně. Tvoje zrada musí zůstat utajená. Zradu od tebe nebude čekat a toho jednou využijeme. Takže to neber jako zdradu z naší strany, ale jinak to prostě nejde. Kdyby si utekl s námi, pormiň ale nemůžeme ti věřt, nevíme do jaké míry tě ovládá. Až budeme mít plán a vědět jak ho porazit pošlenme ducha, aby ti řekl kde se sejdeme. Odkaslu si a přešlápnu. Snažím se, o tón, jež nenabízí jiné možnosti, a tvářím se netrpělivě. "Takže co mám udělat?"

Gabriel De Falco - 03. března 2010 19:43

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Tasím zbraň. Nehodlám tento čin ospravedlňovat a sám si nejsem jist tím jestli jí chci použít na sochu nebo na to co přijde. "V naše zájmu teď je, aby to vypadalo jako, že sme utekli. Potřebujem tě nějak poškodit, ale tak,a by to vypadalo věrohodně. Tvoje zrada musí zůstat utajená. Zradu od tebe nebude čekat a toho jednou využijeme. Takže to neber jako zdradu z naší strany, ale jinak to prostě nejde. Kdyby si utekl s námi, pormiň ale nemůžeme ti věřt, nevíme do jaké míry tě ovládá. Až budeme mít plán a vědět jak ho porazit pošlenme ducha, aby ti řekl kde se sejdeme. Odkaslu si a přešlápnu. Snažím se, o tón, jež nenabízí jiné možnosti, a tvářím se netrpělivě. "Takže co mám udělat?"

Pán Jeskyně - 03. března 2010 20:38

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna - Verillon Jedna z místností v chodbě má místo dveří pouze mříž, která není ani pořádně zamčená (proč také). Prohlédneš mříží. Vidíš tam různé mučící nástroje, skřipce, palečnice, španělské boty, hák s lanem a závažím na estrapádu, koše s ohněm se spoustou žhavících se cejchů, mnoho klád a závaží, stojan s mnoha biči, stolička s hřebíky, jedna železná panna s hrubě vymodelovaným obličejem. Místnost je osvícena dvěma velkými svíčkami a žárem z košů na oheň. Na skřipci jsou dvě bytosti - odevzdaně vypadající ještěr (Sahë) a majestátní, svalnatý ork (Këar). Před nimi je jízlivě se šklebící ork, podstatně slabší, vypadající zdegenerovaně, který s čepelí v ruce řeže tvář svalnatého orka. Na stolku za mučitelem je těžká kovová palice a mnoho krásných dýk různého typu. Oba na skřipci si Tě zjevně všimnou, mučitel ale zřejmě ne. V okamžiku, kdy přijdeš, se jim z nějakého důvodu otevřou pouta. Ještěrka (je hubený, vypadá asketicky, tváří se vážně a podezřívavě, zjevně je ale unavený dlouhým mučením) vyskočí z rozlamujících se pout a dýkou ze stolku bodne mučitele do krku. Pak uskočí na druhý konec místnosti, přenechávaje zatím boj s mučitelem orkovi. Ty jsi ta pomoc od Serkadia? Díky, že nás osvobodil, řekne podezřívavě ještěr. (MH - Teď už můžeš psát i Këarovi, Sahëmu psát nemusíš, je to moje bývalá postava, tak můžu číst příspěvky z PJ účtu.)

Pán Jeskyně - 03. března 2010 20:38

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna - Sahë + Këar Zatímco Dragar nechtěně vrací jizvy Këarovi (jakoby mu Černá dáma vedla ruku, umisťuje své důmyslné čepele přesně tam, kde jizvy byly původně - Černá dáma stojí za jeho hlavou a mile se usmívá), Sahë se, těžce oddychuje, sbírá z mnoha úderů. Pouta se už brzo uvolní zcela... Dragar si cosi jízlivě mumlá, ale neříká nic podstatného. V tom okamžiku uvidíte, jak se k mříži, kterou má mučírna místo dveří, přitiskne jakási bytost. Vypadá jako kříženec krásné lidské ženy s kočkou (je to Verillon Draconier, ale to ještě nevíte). Potichounce otevře bránu a tiše jako kočka vstoupí dovnitř. Dragar, plně zaujat pižláním orkovy tváře, si jejího vstupu vůbec nevšimne... V tom okamžiku se pouta otevřou a Ty i Sahë jste volní. Sahë hbitě vyskočí z pout (aniž by na něm bylo znát přesvědčivě hrané vyčerpání), uchopí jednu z dýk a zabodne ji překvapenému Dragarovi do krku. Ten se po něm napřáhne a zkouší ho srazit, Sahë ale uhne. Ty jsi ta pomoc od Serkadia? Díky, že nás osvobodil, řekne podezřívavě, uskakuje před Dragarem na jednu stranu místosti, jakoby chtěl zabití té zdegenerované trosky přenechat Këarovi. (Mimo hru - odteď posílejte příspěvky i Verillon, prosím.)

Pán Jeskyně - 04. března 2010 09:41

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Myslíš, že mi tím párátkem můžeš něco udělat? Jen si ho ztupíš, jako mozek, zeptá se socha. Nesmysl. Kdybyste utekli, jednak by mne roztavili a jednak by vás do minuty našly jeho thavmy. Musíte zabít Hengwiho a pak mi pomoct projít hutěmi. Když zajmeme jeho alchymisty, mohou mne a všechny mé bližní osvobodit. Odstranit omezení, která naše těla mají. Pak snadno porazíme Hengwiho. Uvědomte si, že vám nedávám na výběr. Buď vás zabije Hengwi nebo zabijete vy jeho. V obojím pomůžu tomu, kdo bude vyhrávat, jasné? V tom okamžiku se otevřou dveře a vejde dovnitř Hengwi, doprovázen dvěma dalšími sochami, které jsou tentokrát z lesklého šedého kovu, připomínajícího stříbro, ale lépe vymodelovanými - už to nejsou jen nemotorné siluety, ale do všech detailů vymodelovaná nahá mužská těla připomínající klasické sochy, nicméně jsou podstatně menší a patrně i slabší. Hengwi vypadá o něco starší, teď mu může být tak osmnáct. Je to poměrně sympatický mladík v černé tóze ověšené šperky, není však pochyb o tom, že to je tentýž člověk. Zdá se, že se usmívá. Vidím, že jste si tady s mým přítelem hezky popovídali. Řekli jste mu téměř vše, co jsem chtěl vědět... Socha otočí hlavu k vám. Jakoby čekala, jestli zaútočíte nebo ne. Jinak se nehýbe.

Pán Jeskyně - 04. března 2010 09:41

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Myslíš, že mi tím párátkem můžeš něco udělat? Jen si ho ztupíš, jako mozek, zeptá se socha. Nesmysl. Kdybyste utekli, jednak by mne roztavili a jednak by vás do minuty našly jeho thavmy. Musíte zabít Hengwiho a pak mi pomoct projít hutěmi. Když zajmeme jeho alchymisty, mohou mne a všechny mé bližní osvobodit. Odstranit omezení, která naše těla mají. Pak snadno porazíme Hengwiho. Uvědomte si, že vám nedávám na výběr. Buď vás zabije Hengwi nebo zabijete vy jeho. V obojím pomůžu tomu, kdo bude vyhrávat, jasné? V tom okamžiku se otevřou dveře a vejde dovnitř Hengwi, doprovázen dvěma dalšími sochami, které jsou tentokrát z lesklého šedého kovu, připomínajícího stříbro, ale lépe vymodelovanými - už to nejsou jen nemotorné siluety, ale do všech detailů vymodelovaná nahá mužská těla připomínající klasické sochy, nicméně jsou podstatně menší a patrně i slabší. Hengwi vypadá o něco starší, teď mu může být tak osmnáct. Je to poměrně sympatický mladík v černé tóze ověšené šperky, není však pochyb o tom, že to je tentýž člověk. Zdá se, že se usmívá. Vidím, že jste si tady s mým přítelem hezky popovídali. Řekli jste mu téměř vše, co jsem chtěl vědět... Socha otočí hlavu k vám. Jakoby čekala, jestli zaútočíte nebo ne. Jinak se nehýbe.

Pán Jeskyně - 04. března 2010 09:41

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Myslíš, že mi tím párátkem můžeš něco udělat? Jen si ho ztupíš, jako mozek, zeptá se socha. Nesmysl. Kdybyste utekli, jednak by mne roztavili a jednak by vás do minuty našly jeho thavmy. Musíte zabít Hengwiho a pak mi pomoct projít hutěmi. Když zajmeme jeho alchymisty, mohou mne a všechny mé bližní osvobodit. Odstranit omezení, která naše těla mají. Pak snadno porazíme Hengwiho. Uvědomte si, že vám nedávám na výběr. Buď vás zabije Hengwi nebo zabijete vy jeho. V obojím pomůžu tomu, kdo bude vyhrávat, jasné? V tom okamžiku se otevřou dveře a vejde dovnitř Hengwi, doprovázen dvěma dalšími sochami, které jsou tentokrát z lesklého šedého kovu, připomínajícího stříbro, ale lépe vymodelovanými - už to nejsou jen nemotorné siluety, ale do všech detailů vymodelovaná nahá mužská těla připomínající klasické sochy, nicméně jsou podstatně menší a patrně i slabší. Hengwi vypadá o něco starší, teď mu může být tak osmnáct. Je to poměrně sympatický mladík v černé tóze ověšené šperky, není však pochyb o tom, že to je tentýž člověk. Zdá se, že se usmívá. Vidím, že jste si tady s mým přítelem hezky popovídali. Řekli jste mu téměř vše, co jsem chtěl vědět... Socha otočí hlavu k vám. Jakoby čekala, jestli zaútočíte nebo ne. Jinak se nehýbe.

Pán Jeskyně - 04. března 2010 09:41

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Myslíš, že mi tím párátkem můžeš něco udělat? Jen si ho ztupíš, jako mozek, zeptá se socha. Nesmysl. Kdybyste utekli, jednak by mne roztavili a jednak by vás do minuty našly jeho thavmy. Musíte zabít Hengwiho a pak mi pomoct projít hutěmi. Když zajmeme jeho alchymisty, mohou mne a všechny mé bližní osvobodit. Odstranit omezení, která naše těla mají. Pak snadno porazíme Hengwiho. Uvědomte si, že vám nedávám na výběr. Buď vás zabije Hengwi nebo zabijete vy jeho. V obojím pomůžu tomu, kdo bude vyhrávat, jasné? V tom okamžiku se otevřou dveře a vejde dovnitř Hengwi, doprovázen dvěma dalšími sochami, které jsou tentokrát z lesklého šedého kovu, připomínajícího stříbro, ale lépe vymodelovanými - už to nejsou jen nemotorné siluety, ale do všech detailů vymodelovaná nahá mužská těla připomínající klasické sochy, nicméně jsou podstatně menší a patrně i slabší. Hengwi vypadá o něco starší, teď mu může být tak osmnáct. Je to poměrně sympatický mladík v černé tóze ověšené šperky, není však pochyb o tom, že to je tentýž člověk. Zdá se, že se usmívá. Vidím, že jste si tady s mým přítelem hezky popovídali. Řekli jste mu téměř vše, co jsem chtěl vědět... Socha otočí hlavu k vám. Jakoby čekala, jestli zaútočíte nebo ne. Jinak se nehýbe.

Gabriel De Falco - 05. března 2010 15:58

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Pán se nám zvětšil. "Jdese na to." ušklíbnu se. Dýku, kterou jsem měl od zpoutání připravenou v dlani nyní uchopim a vrhnu jí po Hengwim, při čemž jakmile dýka opustí mou dlaň vystartuji vpřed s Katanou aniž bych si všímal dvou stříbrných soch, doufaje, že se naše spřátelená socha s nimi pustí do boje. Mým cílem je jen Hendwi. Pří tomto nejdelším okamžiku, který sem zažil a rychle vysílám modlitbu k Bohu, aby mi dovolil zasáhnout. Pokud mě nezasáhne nějaké kouzlo naznačím útok z leva, ale těsně před tělem nepřítele se otočím na špičce protočím zbraní, podnu a trhem podpořený setrvačností zatáhnu vlevo... (Nejsem si úplně jistej bojem v podání RP)

Gabriel De Falco - 05. března 2010 15:58

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Pán se nám zvětšil. "Jdese na to." ušklíbnu se. Dýku, kterou jsem měl od zpoutání připravenou v dlani nyní uchopim a vrhnu jí po Hengwim, při čemž jakmile dýka opustí mou dlaň vystartuji vpřed s Katanou aniž bych si všímal dvou stříbrných soch, doufaje, že se naše spřátelená socha s nimi pustí do boje. Mým cílem je jen Hendwi. Pří tomto nejdelším okamžiku, který sem zažil a rychle vysílám modlitbu k Bohu, aby mi dovolil zasáhnout. Pokud mě nezasáhne nějaké kouzlo naznačím útok z leva, ale těsně před tělem nepřítele se otočím na špičce protočím zbraní, podnu a trhem podpořený setrvačností zatáhnu vlevo... (Nejsem si úplně jistej bojem v podání RP)

Gabriel De Falco - 05. března 2010 15:58

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Pán se nám zvětšil. "Jdese na to." ušklíbnu se. Dýku, kterou jsem měl od zpoutání připravenou v dlani nyní uchopim a vrhnu jí po Hengwim, při čemž jakmile dýka opustí mou dlaň vystartuji vpřed s Katanou aniž bych si všímal dvou stříbrných soch, doufaje, že se naše spřátelená socha s nimi pustí do boje. Mým cílem je jen Hendwi. Pří tomto nejdelším okamžiku, který sem zažil a rychle vysílám modlitbu k Bohu, aby mi dovolil zasáhnout. Pokud mě nezasáhne nějaké kouzlo naznačím útok z leva, ale těsně před tělem nepřítele se otočím na špičce protočím zbraní, podnu a trhem podpořený setrvačností zatáhnu vlevo... (Nejsem si úplně jistej bojem v podání RP)

Pán Jeskyně - 06. března 2010 11:13

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Serkadiova pracovna Pobýváš už několik dní ve městě Maldervin, sídle Řádu půlnočního měsíce, a čekáš na pozvání, kterou Ti slíbili z vyšších míst. Konečně si Tě do své přepychové pracovny pozve jeden z nejvýznamnějších členů řádu, Serkadios, důstojný, přísně vypadající lidský stařec, se zvláštním půlměsícovým medailonem na krku Pane Grenne, máme pro vás jistý úkol, začne po úvodních formlitách návštěvy zdvořile, ale poněkud ostře, úsečně. Jak asi víte, prostřednictvím knih, které máme k disposici, lze pronikat do jiných dimenzí, jiných světů. Vysíláme do těchto světů skupinky dobrodruhů, které odhalují jejich tajemství, hledají další knihy a artefakty. Pochopitelně, často je to velmi nebezpečné. Mnoho světů už ovládli právě nám podobní poutníci dimenzemi, a ti se zpravidla snaží zabránit každému přístupu do svých světů. Často naše ozbrojence zajímají, mučí, zabíjí. To se právě stalo jedné z našich skupin. V jejich světě mezi sebou soupeří dva tyrani, Arian a Grishma. Oba dva jsou proti nám, Grishma se snaží zneužívat naši pomoc, Arian na nás bezhlavě útočí a snaží se nás zničit. Jeden z našich nejdůležitějších služebníků, saret jménem Sahë, byl zajat a nachází se v Arianově mučírně. Věc je o to nepříjemnější, že je tam s ním významný orčí bojovník jménem Këar, ale... to už vám vysvětlí Sahë. Teleportovat do jiných dimenzí není možné jen pomocí knih, jsou i jiné metody. Pomocí jedné z nich vás teleportujeme do Arianova hradu. Zhmotníte se v jedné cele jeho věznice, náš spřátelený žalářník (jeho jméno vám samozřejmě neprozradím, co kdyby vás mučili - konečně, vy ho vědět nepotřebujete) vás pustí. Vy počkáte pár minut v cele, otevřete její mříž a půjdete do mučírny. Měla by být v bezprostředním okolí. Osvobodíte Sahëho i orka z mučírny - neměli by tam více než dva tři strážní. Pak budete postupovat podle Sahëho instrukcí. Až se vrátíte - jestli se vrátíte -, dostanete zaplaceno, jak jsme se dohodli. Teleportujete se okamžitě, zajistíme vám jakékoliv vybavení si budete přát. Nějaké otázky?

Grenn - 06. března 2010 11:27

soukromá zpráva od Grenn pro Maldervin Zajímavý. Takže já mám být ten, co je všechny zachrání. Buď mají velkou důvěru v moje bojové schopnosti... nebo jim nestojí za to poslat tam záchranný oddíl a mě tam posílají aby se nemohlo říkat, že se nesnažili... Asi spíš to druhý... Proslov toho stařešiny mě ujistil, že to rozhodně nebude lehké. A po té jeho zamumlané poznámce "Co kdyby vás mučili", se mi zdá druhá možnost čím dál pravděpodobnější. Ovšem i tak to přijmu. Pokud vše půjde podle plánu, mělo by se mi to podařit. I když zřídkakdy se něco nepokazí. Žádné otázky nemám, jsem připraven.

James William Niveau - 06. března 2010 13:37

soukromá zpráva od James William Niveau pro Jiná dimenze Cítím se ještě hůř než předtím.Když mě slyšela jen socha mohl jsem si zanadávat a všichni mě ignorovali, ostatně na to jsem si za posledních pár let i zvykl.Nyní mě slyší i ti dva a já ani nevím co bych měl říct. ”Zdááár lidi....sme se dlouho neslyšeli” nebo “Utíkejte bojovat, budu vám fandit!”... nic jiného ani dělat nemohu. Povzdechnu si a jen poslouchám co socha zase mele. Já bych jim ukázal.Do hajzlu! Místo toho abych se tu oháněl mečem tu stojim mrtvější než kdy jindy a mohu jen sledovat a maximálně křičet “pozor za tebou”. Spíše se ptej Cal kdo by ho zabít nechtěl. Utrousím ponuře a přejdu zase ke zdi kde se rádoby opřu, tak abych nepropadl do jiné místnosti. Gabrielově naivitě a tomu jak ho socha parádně setřela se tiše zasměji. Párátko by sis stupil...a pak že nemá smysl pro humor. Krátc na to vejde ten kluk. C-co-cože?! On vyrostl? Proletí mi hlavou.Ale stejně mám chuť mu jednu vrazit ačkoli nyní vypadá o něco slušněji. Vzhledem k tomu že jsem z boje indisponován tak postávám vedle prozatím nehybné sochy a sleduji jak se gabriel hrdě vrhnul do boje. Ach ti lidé... Řeknu si pro sebe a poté pohlédnu k soše. Tak... kdo vyhraje podle tebe? Uzavřeme sázky?

James William Niveau - 06. března 2010 13:37

soukromá zpráva od James William Niveau pro Jiná dimenze Cítím se ještě hůř než předtím.Když mě slyšela jen socha mohl jsem si zanadávat a všichni mě ignorovali, ostatně na to jsem si za posledních pár let i zvykl.Nyní mě slyší i ti dva a já ani nevím co bych měl říct. ”Zdááár lidi....sme se dlouho neslyšeli” nebo “Utíkejte bojovat, budu vám fandit!”... nic jiného ani dělat nemohu. Povzdechnu si a jen poslouchám co socha zase mele. Já bych jim ukázal.Do hajzlu! Místo toho abych se tu oháněl mečem tu stojim mrtvější než kdy jindy a mohu jen sledovat a maximálně křičet “pozor za tebou”. Spíše se ptej Cal kdo by ho zabít nechtěl. Utrousím ponuře a přejdu zase ke zdi kde se rádoby opřu, tak abych nepropadl do jiné místnosti. Gabrielově naivitě a tomu jak ho socha parádně setřela se tiše zasměji. Párátko by sis stupil...a pak že nemá smysl pro humor. Krátc na to vejde ten kluk. C-co-cože?! On vyrostl? Proletí mi hlavou.Ale stejně mám chuť mu jednu vrazit ačkoli nyní vypadá o něco slušněji. Vzhledem k tomu že jsem z boje indisponován tak postávám vedle prozatím nehybné sochy a sleduji jak se gabriel hrdě vrhnul do boje. Ach ti lidé... Řeknu si pro sebe a poté pohlédnu k soše. Tak... kdo vyhraje podle tebe? Uzavřeme sázky?

James William Niveau - 06. března 2010 13:37

soukromá zpráva od James William Niveau pro Jiná dimenze Cítím se ještě hůř než předtím.Když mě slyšela jen socha mohl jsem si zanadávat a všichni mě ignorovali, ostatně na to jsem si za posledních pár let i zvykl.Nyní mě slyší i ti dva a já ani nevím co bych měl říct. ”Zdááár lidi....sme se dlouho neslyšeli” nebo “Utíkejte bojovat, budu vám fandit!”... nic jiného ani dělat nemohu. Povzdechnu si a jen poslouchám co socha zase mele. Já bych jim ukázal.Do hajzlu! Místo toho abych se tu oháněl mečem tu stojim mrtvější než kdy jindy a mohu jen sledovat a maximálně křičet “pozor za tebou”. Spíše se ptej Cal kdo by ho zabít nechtěl. Utrousím ponuře a přejdu zase ke zdi kde se rádoby opřu, tak abych nepropadl do jiné místnosti. Gabrielově naivitě a tomu jak ho socha parádně setřela se tiše zasměji. Párátko by sis stupil...a pak že nemá smysl pro humor. Krátc na to vejde ten kluk. C-co-cože?! On vyrostl? Proletí mi hlavou.Ale stejně mám chuť mu jednu vrazit ačkoli nyní vypadá o něco slušněji. Vzhledem k tomu že jsem z boje indisponován tak postávám vedle prozatím nehybné sochy a sleduji jak se gabriel hrdě vrhnul do boje. Ach ti lidé... Řeknu si pro sebe a poté pohlédnu k soše. Tak... kdo vyhraje podle tebe? Uzavřeme sázky?

Sahë - 07. března 2010 15:47

soukromá zpráva od Sahë pro Serkadiova pracovna - Cela Serkadios je zřejmě příjemně překvapen tím, že po něm ork nic nechce, a zjevně i Tvou relativní chápavostí. Tak dobře. Pojďte se mnou, řekne a vede Tě do jakési místnůstky, jejíž stěny jsou obloženy zvláštní narůžovělou hmotou. Uprostřed místnůstky je zvláštní prostor, ohraničený asi dvacet centimetrů vysokou bariérou z ryzího zlata. Nad ní je podivná konstrukce z hustě spletených silných černých drátů, připomínající něco mezi zahradním loubím a drátěným modelem dobře vybroušeného diamantu. Všude jsou podivné přístroje. V místnosti je už jeden saret v bílém, který čistí zlatou bariéru. Serkadios Ti dá vypít pohár jakési tekutiny, která chutná docela příjemně, asi jako silné bílé víno, ale má zvláštní, nepříjemný pach. Pak chvilku mluví v jakémsi podivném jazyce k onomu saretovi. Saret vypadá zmateně a starostlivě si Tě prohlíží. Poté pohne drátěnou konstrukcí, nastaví ji do určité polohy, ta se jakoby otevře, takže můžeš pohodlně vejít. Této konstrukci se říká Pantoakt nebo také Kaipen. Je to věc, která může člověka uzavřít v jiné dimenzi. Je to zastaralá technologie, a je jednosměrná, ovšem teď nemáme možnost použít nic lepšího. Přesuneme vás do světa, v němž jsou naši lidé v nesnázích. Pamatujte, nenechte se vyprovokovat k boji, dokud nebudete ve skupince. Nemůžete se vrátit bez knihy, kterou mají oni. Vejděte dovnitř. Po vypití vína ztratíš váhavost a obavy. Ani tě nenapadne něco namítat. Saret se Serkadiem Pantoakt uzavřou a všechno kolem jakoby se náhle slouplo a zmizelo, a pod starou vrstvou světa, kterou jakoby odškrábl neviditelný nůž, uvidíš nový. Moc tě nepotěší. Je to vězeňská cela, maličká a s mříží místo dveří. Zdi jsou z černého kamene, z chodby sem jde sporý svit svíček. Na zemi je napůl rozlitá miska s hnusnou polévkou. Mříž, kterou má cela místo dveří, je z nějakého nevysvětlitelného důvodu otevřená. Vidíš na nestřeženou chodbu, plnou prázdných cel. Ani nevíš jak, snad ještě pod vlivem onoho podivného vína, vyjdeš z cely na dlouhou spojovací chodbu. Chodba je prázdná. V celách jsou buď spící lidské trosky, nebo přímo mrtvoly. Svítí tam několik svíček. V místě, kde chodba ústí do jiné spojovací chodby, jsou čtyři plné pytle s nějakou těžko identifikovatelnou hmotou. Pod vlivem vína zůstaneš otupěle stát - i když dovnitř vejde ze spojovací chodby vysoký, holohlavý člověk v plné zbroji a zůstane zaraženě stát. Hej, ty tam! řekne Ti překvapeně, ale potichu. Kdo jsi, jak ses sem dostal a co tu sakra děláš?

Grenn - 07. března 2010 16:15

soukromá zpráva od Grenn pro Přesun, Cela Vážně se zdá, že je Serkadios trochu zaskočený. Asi není zvyklý na orky, kteří mají i mozek a nejsou lakomí. Ale moc mu to nevyčítám, většina orků, se kterými se lidé setkávají jsou hordy krvežíznivých šílenců, což jeho zaujatost trochu vysvětluje. Nechám se odvést do té podivné místnosti a následující scéna mi utkví v paměti. Nejenom že způsob, kterým mě chtějí přepravit, je zřejmě krajně neobvyklý, ale podle reakce té ještěrky také nebezpečný. A také by mě zajímalo, co za břečku mi to dali vypít... Neuplynula ani minuta a již stojím ve vězeňské cele. Když se odněkud začne linout nějaký pach, začichám, a objevím polévku, která zde již asi nějaký pátek leží. Znechuceně se odvrátím a vyjdu (nebo se spíš malátně vybelhám) na chodbu. Zatím dobrý, zdá se, že ten špion splnil svojí úlohu. Teď je řada na mě. pomyslím si, ovšem zdá se, že ta břečka byla nějaký dost silný alkohol, takhle jsem se necítil ani po deseti korbelech piva... Co mi to ti parchanti nalili? zeptám se sám sebe, když jediné, co chci, je spát... Hej ty tam! uslyším toho člověka. Možná mluvil potichu, ale pro mě je to jako by řval z plných plic a přitom ještě třískal do plechu. A kdo seš ty? odpovím mu a zamířím směrem k němu, vytáhnu do pravé ruky jeden svůj meč, ovšem nedržím ho moc pevně a zdá se, že mi zachvíli vyklouzne.

Pán Jeskyně - 07. března 2010 17:51

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chodba Jakmile vyjdeš na chodbu, účinky onoho podivného vína začínají velice, velice pomalu vyprchávat. Mělo Tě to asi zbavit nepříjemných pocitů při transportu do jiné dimenze... Tvé tělo je stále ještě poněkud malátné a smysly nepříjemně zostřené, ale myslet už můžeš jasně, nebo aspoň téměř jasně. Holohlavý ozbrojenec si Tvého taseného meče příliš nevšímá. Vypadá dost sebejistě. Má velmi kvalitní šupinovou zbroj u pasu meč a několik dýk a navíc jednoruční kuši. Navíc může kdykoliv zavolat strážné - ale je od Tebe ještě docela daleko, i když se poměrně bezstarostně přibližuje. Ptal jsem se první a měl bych dostat první odpověď. Ale budiž. Jmenuju se Gharen. Hejtman stráží. Jak jsi se sem dostal? Serkadios tě poslat nemohl. Tak kdo jsi a kdo tě sem poslal, co? Stále ještě není ve vzdálenosti, v níž by byl možný šermířský souboj, konečně, v podzemních chodbách by byl boj dost nepohodlný a pro Tebe nevýhodný - Gharen má na rozdíl od Tebe možnost ústupu.

Grenn - 07. března 2010 18:07

soukromá zpráva od Grenn pro Chodby Účinky toho vína naštěstí začínají odeznívat, takže se už necítím, jako bych byl v téhle dimenzi jenom duševně. Serkadios mě nemoh poslat? Moh by to bejt ten jeho špion? Ale potom by mu o mě asi řek. Ať tak či tak, souboj s ním nemá smysl, nenechám se zabít, ještě by zavřeštěl a na mě by se sesypalo hejno železnáčů... Vyrazím mu vstříc, meč si zasunu do pochvy. Co víš o Serkadiosovi? Jinak, znám svoje šance a rozhodně vím, kdy je bitva prohraná.

Pán Jeskyně - 07. března 2010 18:15
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chodba Spíš mi řekni, co o něm víš ty a kdo tě sem poslal, zavrčí Gharen nedůvěřivě. Ty znáš Serkadia? A Maldervin? A kdo vůbec jsi?

Grenn - 07. března 2010 18:17
	soukromá zpráva od Grenn pro Chodby Poslal mě Serkadios. Jmenuju se Grenn.

Pán Jeskyně - 07. března 2010 18:41

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chodba Serkadios? Vždyť Serkadios už ... Kurva... zasyčí definitivně znejistělý ozbrojenec. Takže Tebe poslal Serkadios? Abys mi rozuměl... Od Serkadia tu totiž už jedna... bytost přišla. Přičemž řekl, že pošle jen jednoho. Tudíž buď ty nebo ta bytost, co přišla už předtím, jste nepřátelé. Pokud jsi od Serkadia, pomůžu ti. Pokud ne, zabiju tě. Je to jasné? Ohlédne se za sebe. Zabil bych tě hned, ale teď si nemůžeme dovolit ztratit ani jednoho. Takže teď pojď se mnou... Řekne a vede Tě chodbou dál. Hlava se Ti téměř úplně vyjasnila. Odvede Tě do místnosti, z níž se ozývá silný hluk... (Mimo hru - Tady promiň, ale asi budeme muset počkat na další větev příběhu.)

Calia Ventrue Ichaer - 07. března 2010 19:46

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Ticho a napětí pročísne známý hlas.. Ale to přece není možný, nebo snad je? Duch? Rozhlédnu se kolem ale nevidím nic.. copak máme proti němu šanci? Vždyť jednoho z nás hned zabil.. ale zase podle všeho na výběr nemám.. tak dobrá.. dobrá.. Jakmile uvidím Gabriela jak se chystá k útoku tak začnu sosat energii našemu protivníkovi... víc a víc. Jsou věci ve kterých jsem docela dobrá v tomto a v hodinářství, oči mi začnou zářit trochu zvláštním ohněm ukrytým vevnitř, světle zelené barvy, zatím co se "krmím"

Calia Ventrue Ichaer - 07. března 2010 19:46

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Ticho a napětí pročísne známý hlas.. Ale to přece není možný, nebo snad je? Duch? Rozhlédnu se kolem ale nevidím nic.. copak máme proti němu šanci? Vždyť jednoho z nás hned zabil.. ale zase podle všeho na výběr nemám.. tak dobrá.. dobrá.. Jakmile uvidím Gabriela jak se chystá k útoku tak začnu sosat energii našemu protivníkovi... víc a víc. Jsou věci ve kterých jsem docela dobrá v tomto a v hodinářství, oči mi začnou zářit trochu zvláštním ohněm ukrytým vevnitř, světle zelené barvy, zatím co se "krmím"

Calia Ventrue Ichaer - 07. března 2010 19:46

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Ticho a napětí pročísne známý hlas.. Ale to přece není možný, nebo snad je? Duch? Rozhlédnu se kolem ale nevidím nic.. copak máme proti němu šanci? Vždyť jednoho z nás hned zabil.. ale zase podle všeho na výběr nemám.. tak dobrá.. dobrá.. Jakmile uvidím Gabriela jak se chystá k útoku tak začnu sosat energii našemu protivníkovi... víc a víc. Jsou věci ve kterých jsem docela dobrá v tomto a v hodinářství, oči mi začnou zářit trochu zvláštním ohněm ukrytým vevnitř, světle zelené barvy, zatím co se "krmím"

Grenn - 08. března 2010 16:14
	soukromá zpráva od Grenn pro Chodba Takže je to von. Aspoň mám v tomhle kliku. Jakou "bytost" myslíš? O nikom takovém mi nikdo nic neřekl. Zabil bych tě rovnou? Co je to za člověka? Jestli je z téhle dimenze, tak jsou tu samí psychopati... Následuji jej a snažím se rozpoznat, co konkrétně to slyším v místnosti, k níž mě vede.

Pán Jeskyně - 08. března 2010 18:13

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Hengwiho zmate vržená dýka (trefí jej do ramene a způsobí mu drobnou, ale krvácející ránu). Když na něj Gabriel zaútočí, zavrávorá. Zřejmě není ozbrojen a snaží se sbírat energii, ale je výrazně omezen Caliou. Spadne na zem, snaží se pokračovat v boji. Ze špiček prstů (které má, jak si všimnete, pozlacené) mu vystřelí zelené blesky, které zasáhnou Gabriela, jsou však téměř bezbolestné. Poté se snaží zmobilizovat kovové hady, ti však sotva vylezou ze země. "Vyhrajeme my," řekne dosud pozorující socha Jamesovi. Poté se jedna ze stříbrných soch vydá chránit Hengwiho. Zastaví Gabrielův meč svým předloktím a snaží se ho udeřit do tváře, Gabrielovi se ale podaří uskočit. Až v tom okamžiku se do boje zapojí Socha - je sice patrně zastaralejší než nové sochy, ale je větší a silnější. Chytí jednou rukou jednu sochu za krk a odhodí ji na druhý konec místnosti. Jedna stříbrná socha na konci místnosti vyřazená z boje, druhá stříbrná socha nepříliš úspěšně útočí na Gabriela, sice mu nezpůsobí žádné zranění, ale blokuje mu přístup k hlavnímu nepříteli a nenechá se nijak snadno zranit. Hengwi leží na zemi, chce bojovat, ale nemá jak. Jeden z kovových hadů vyletí jako blesk ze země a zaútočí na Cal, ale Socha, která to zřejmě tuší dopředu, ho bleskově srazí k zemi pěstí. Pak se vrhne na Hengwiho. Bez ohledu na všechno okolí ho silným bronzovým předloktím odtáhne sochu od Gabriela a ponechá mu volnou cestu. Zaútoč na Hengwiho, já nesmím. Ale nezabíjej ho! zasyčí Socha kovovým hlasem.

Pán Jeskyně - 08. března 2010 18:13

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Hengwiho zmate vržená dýka (trefí jej do ramene a způsobí mu drobnou, ale krvácející ránu). Když na něj Gabriel zaútočí, zavrávorá. Zřejmě není ozbrojen a snaží se sbírat energii, ale je výrazně omezen Caliou. Spadne na zem, snaží se pokračovat v boji. Ze špiček prstů (které má, jak si všimnete, pozlacené) mu vystřelí zelené blesky, které zasáhnou Gabriela, jsou však téměř bezbolestné. Poté se snaží zmobilizovat kovové hady, ti však sotva vylezou ze země. "Vyhrajeme my," řekne dosud pozorující socha Jamesovi. Poté se jedna ze stříbrných soch vydá chránit Hengwiho. Zastaví Gabrielův meč svým předloktím a snaží se ho udeřit do tváře, Gabrielovi se ale podaří uskočit. Až v tom okamžiku se do boje zapojí Socha - je sice patrně zastaralejší než nové sochy, ale je větší a silnější. Chytí jednou rukou jednu sochu za krk a odhodí ji na druhý konec místnosti. Jedna stříbrná socha na konci místnosti vyřazená z boje, druhá stříbrná socha nepříliš úspěšně útočí na Gabriela, sice mu nezpůsobí žádné zranění, ale blokuje mu přístup k hlavnímu nepříteli a nenechá se nijak snadno zranit. Hengwi leží na zemi, chce bojovat, ale nemá jak. Jeden z kovových hadů vyletí jako blesk ze země a zaútočí na Cal, ale Socha, která to zřejmě tuší dopředu, ho bleskově srazí k zemi pěstí. Pak se vrhne na Hengwiho. Bez ohledu na všechno okolí ho silným bronzovým předloktím odtáhne sochu od Gabriela a ponechá mu volnou cestu. Zaútoč na Hengwiho, já nesmím. Ale nezabíjej ho! zasyčí Socha kovovým hlasem.

Pán Jeskyně - 08. března 2010 18:13

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Hengwiho zmate vržená dýka (trefí jej do ramene a způsobí mu drobnou, ale krvácející ránu). Když na něj Gabriel zaútočí, zavrávorá. Zřejmě není ozbrojen a snaží se sbírat energii, ale je výrazně omezen Caliou. Spadne na zem, snaží se pokračovat v boji. Ze špiček prstů (které má, jak si všimnete, pozlacené) mu vystřelí zelené blesky, které zasáhnou Gabriela, jsou však téměř bezbolestné. Poté se snaží zmobilizovat kovové hady, ti však sotva vylezou ze země. "Vyhrajeme my," řekne dosud pozorující socha Jamesovi. Poté se jedna ze stříbrných soch vydá chránit Hengwiho. Zastaví Gabrielův meč svým předloktím a snaží se ho udeřit do tváře, Gabrielovi se ale podaří uskočit. Až v tom okamžiku se do boje zapojí Socha - je sice patrně zastaralejší než nové sochy, ale je větší a silnější. Chytí jednou rukou jednu sochu za krk a odhodí ji na druhý konec místnosti. Jedna stříbrná socha na konci místnosti vyřazená z boje, druhá stříbrná socha nepříliš úspěšně útočí na Gabriela, sice mu nezpůsobí žádné zranění, ale blokuje mu přístup k hlavnímu nepříteli a nenechá se nijak snadno zranit. Hengwi leží na zemi, chce bojovat, ale nemá jak. Jeden z kovových hadů vyletí jako blesk ze země a zaútočí na Cal, ale Socha, která to zřejmě tuší dopředu, ho bleskově srazí k zemi pěstí. Pak se vrhne na Hengwiho. Bez ohledu na všechno okolí ho silným bronzovým předloktím odtáhne sochu od Gabriela a ponechá mu volnou cestu. Zaútoč na Hengwiho, já nesmím. Ale nezabíjej ho! zasyčí Socha kovovým hlasem.

Pán Jeskyně - 08. března 2010 18:13

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Hengwiho zmate vržená dýka (trefí jej do ramene a způsobí mu drobnou, ale krvácející ránu). Když na něj Gabriel zaútočí, zavrávorá. Zřejmě není ozbrojen a snaží se sbírat energii, ale je výrazně omezen Caliou. Spadne na zem, snaží se pokračovat v boji. Ze špiček prstů (které má, jak si všimnete, pozlacené) mu vystřelí zelené blesky, které zasáhnou Gabriela, jsou však téměř bezbolestné. Poté se snaží zmobilizovat kovové hady, ti však sotva vylezou ze země. "Vyhrajeme my," řekne dosud pozorující socha Jamesovi. Poté se jedna ze stříbrných soch vydá chránit Hengwiho. Zastaví Gabrielův meč svým předloktím a snaží se ho udeřit do tváře, Gabrielovi se ale podaří uskočit. Až v tom okamžiku se do boje zapojí Socha - je sice patrně zastaralejší než nové sochy, ale je větší a silnější. Chytí jednou rukou jednu sochu za krk a odhodí ji na druhý konec místnosti. Jedna stříbrná socha na konci místnosti vyřazená z boje, druhá stříbrná socha nepříliš úspěšně útočí na Gabriela, sice mu nezpůsobí žádné zranění, ale blokuje mu přístup k hlavnímu nepříteli a nenechá se nijak snadno zranit. Hengwi leží na zemi, chce bojovat, ale nemá jak. Jeden z kovových hadů vyletí jako blesk ze země a zaútočí na Cal, ale Socha, která to zřejmě tuší dopředu, ho bleskově srazí k zemi pěstí. Pak se vrhne na Hengwiho. Bez ohledu na všechno okolí ho silným bronzovým předloktím odtáhne sochu od Gabriela a ponechá mu volnou cestu. Zaútoč na Hengwiho, já nesmím. Ale nezabíjej ho! zasyčí Socha kovovým hlasem.

James William Niveau - 09. března 2010 08:30

soukromá zpráva od James William Niveau pro Jin dimenze - sledování zápasu Vidím že při zaznění mého hlasu se Calia rozhlíží.Patrně mě hledá a trochu mě to poteší.Ona alespoň má nějaký zájem o mou osobu na rozdíl od Gabriela. Ten se vrhá do útoku a zasahuje klučinu. Pousměji se a pozoruji Calii sající energii Hengwiho. Totu schopnost jsem nijak zvlášť nevyužíval, bude to tím že pocházím odjinud.Tam kde jsem začal byli upíři o něco jiní a já to co jsem se naučil využíval i zde, než jsem zjistil jak to tu funguje.Býval jsem a pořád jsem ten krevsající tvor co energii člověka vysává společně se životem. Tohle bude fajnovej očistec... Mlčky sleduji boj do níž se zapojila i socha a já již nemám s kým hovořit. Jen mu dejte zmetkovi.I jednu za mě! Prohodím do větru ale socha žekne že ho nemaj zabíjet. ...nechápu proč ne... zavrčím si pro sebe.

James William Niveau - 09. března 2010 08:30

soukromá zpráva od James William Niveau pro Jin dimenze - sledování zápasu Vidím že při zaznění mého hlasu se Calia rozhlíží.Patrně mě hledá a trochu mě to poteší.Ona alespoň má nějaký zájem o mou osobu na rozdíl od Gabriela. Ten se vrhá do útoku a zasahuje klučinu. Pousměji se a pozoruji Calii sající energii Hengwiho. Totu schopnost jsem nijak zvlášť nevyužíval, bude to tím že pocházím odjinud.Tam kde jsem začal byli upíři o něco jiní a já to co jsem se naučil využíval i zde, než jsem zjistil jak to tu funguje.Býval jsem a pořád jsem ten krevsající tvor co energii člověka vysává společně se životem. Tohle bude fajnovej očistec... Mlčky sleduji boj do níž se zapojila i socha a já již nemám s kým hovořit. Jen mu dejte zmetkovi.I jednu za mě! Prohodím do větru ale socha žekne že ho nemaj zabíjet. ...nechápu proč ne... zavrčím si pro sebe.

James William Niveau - 09. března 2010 08:30

soukromá zpráva od James William Niveau pro Jin dimenze - sledování zápasu Vidím že při zaznění mého hlasu se Calia rozhlíží.Patrně mě hledá a trochu mě to poteší.Ona alespoň má nějaký zájem o mou osobu na rozdíl od Gabriela. Ten se vrhá do útoku a zasahuje klučinu. Pousměji se a pozoruji Calii sající energii Hengwiho. Totu schopnost jsem nijak zvlášť nevyužíval, bude to tím že pocházím odjinud.Tam kde jsem začal byli upíři o něco jiní a já to co jsem se naučil využíval i zde, než jsem zjistil jak to tu funguje.Býval jsem a pořád jsem ten krevsající tvor co energii člověka vysává společně se životem. Tohle bude fajnovej očistec... Mlčky sleduji boj do níž se zapojila i socha a já již nemám s kým hovořit. Jen mu dejte zmetkovi.I jednu za mě! Prohodím do větru ale socha žekne že ho nemaj zabíjet. ...nechápu proč ne... zavrčím si pro sebe.

Gabriel De Falco - 09. března 2010 18:34

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro I přes varování spřátelené sochy a jejím zájmu jí nehodlám vyhovět. Potřebuji mít v šachu a ne, aby mi tu lítala svobodná a ničím nevázaná. Musíme se stát její poslední nadějí na svobodu. Odstoupím od zapasících soch a přiskoučím k ležícímu Hengwimu. Trhem tak, abych ránu ještě zvětšil, vyrvu dýku z ramene a zabodnu mu jí do ruky. Poté vytáhnu druhou z úchytu na noze, najdu si na krční tempu, jež lehce přetnu a poté mu dýku zabořím i do druhé ruky tak, aby ani s jednou nemohl hýbat. Přikrčím se k němu a zašeptám do ucha. "Jak zničíme tu sochu?" šeptám tak, aby mě slyšel jen on a nikdo jiný.

Gabriel De Falco - 09. března 2010 18:38

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Teď to už musí vyjít. pomyslím si. naše jediná šance jak ujít smrti železných hadů a zachránit tak výpravu. Odskočím od zápolících soch a zalehnu ležícího Hengwiho. Tomu následně vytrhnu dýku z ramene a zabodnu do ruky. Druhou, jež sem si vyndal z úchytu na noze mu po lehkém oblouku zaseknu i do druhé, tak, aby nemohl ani s jednou rukou hýbat a tím mu zabráním v kouzlení, aspoň doufám. Poté se k němu nahnu.

Gabriel De Falco - 09. března 2010 18:38

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Teď to už musí vyjít. pomyslím si. naše jediná šance jak ujít smrti železných hadů a zachránit tak výpravu. Odskočím od zápolících soch a zalehnu ležícího Hengwiho. Tomu následně vytrhnu dýku z ramene a zabodnu do ruky. Druhou, jež sem si vyndal z úchytu na noze mu po lehkém oblouku zaseknu i do druhé, tak, aby nemohl ani s jednou rukou hýbat a tím mu zabráním v kouzlení, aspoň doufám. Poté se k němu nahnu.

Verillon Draconier - 09. března 2010 20:01

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Mučírna – s ještěrem a orkem Tipické Po rozhlédnutí se po místnosti nacházím jen nesčetné množství nástrojů k mučení.Přeběhne mi mráz po zádech jelikož mi to opět připomene minulost. Vzpamatuj se! Napomenu sama sebe a pozoruji osoby mučené společně s mučitelem.Ten o mě neví jelikož jsem tichá jako... no jako kočka.Ti dva jsou ke mě však čelem a hned o mě ví. To by mohli být ti o kterých mluvil ten chlápek... Můj dojem je potvrzen když se jim otevřou pouta a ještěrka okamžitě zapíhne jednu z pěkných dýk do krku nenávideného trýznitele. Poté přiskočí ke mě a mele slova díků společně s jakýmsi neznámým jménem. Serka-co? Zeptám se nechápavě s nepřístupným výrazem ve tváři plným opovržení k tomuto místu. Dříve než se ork stihne nějak extra zapojit do boje, v jednom rychlém pohybu z opasku vytáhnu z pod pravé nohavice kalhot svůj tesák, přeběhnu k aktuálnímu nepříteli a skočím mu na záda. Drápy na nohou mu zarazím do zad a drápy levé ruky do ramene.V pravé mám tesák kterým rozříznu zelenou kůži na krku a nechám krev stříkat kam jen může. Kallion ať ochutná tvou krev. Pošeptám své objeti a nahlas řeknu jinou variantu. Nechť Kaal rozsoudí zda čin můj byl spravedlivý. Abych si jeho definitivní smrt pojistila tak mu hbitým “pižláním” hlavu douříznu. Ledva hlava i tělo padne k zemi, vytáhnu své drápky z těla a společně s nimi i pěknou dýku, kterou do něj předtím zarazil ještěr. To se mi líbí. Pousměji se a odhalím špičaté zoubky, prohlížejíc si svou tvář v zakrvácené čepeli jako by tu nikdo nebyl.Následně na to se vzpamatuji a porozhlédnu se po nějakém kusu hadru či látky do které bych otřela tesák i dýku. MH: Akce v němž orka zabíjím sólo je Vypravěčem povolená -> konzulace přes icq :)

Pán Jeskyně - 09. března 2010 21:25
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze - Gabriel Hengwi, ležící přitisknutý na zem Tvojí rukou, se jenom usměje. Vypadá, jakoby tohle všechno čekal. Když mi pustíš ruce a řekneš té holce, ať nechá těch svých blbostí, tak ho znehybním, a pak se v klidu domluvíme na podmínkách vašeho odchodu, dobře? Pak mluví nahlas. (Viz příspěvek pro ostatní.)

Pán Jeskyně - 09. března 2010 21:25

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Gabrielovi se podaří zaútočit na Hengwiho a v praxi ho znehybnit. Socha zatím drží v šachu obě zbývající sochy a okolního dění si příliš nevšímá. Pak Hengwi promluví, klidně, vyrovnaně, jen s lehkým nádechem ironie v hlase. Mluví a vyjadřuje se úplně jinak než ve své dětské podobě. Řekli jste tady mému sluhovi všechno, co jsem potřeboval slyšet. Nejste pro mne nepřátelé. Můžeme spolu vyjednávat, stačí, když mne pustíte. Pak se dohodneme na podmínkách Vašeho odchodu. Jen v klidu. Socha řekne zcela klidně: Nevěřte mu. Momentálně se ale oba stříbrní panáci snaží bránit, a socha je proto dost zaměstnána.

Pán Jeskyně - 09. března 2010 21:25

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Gabrielovi se podaří zaútočit na Hengwiho a v praxi ho znehybnit. Socha zatím drží v šachu obě zbývající sochy a okolního dění si příliš nevšímá. Pak Hengwi promluví, klidně, vyrovnaně, jen s lehkým nádechem ironie v hlase. Mluví a vyjadřuje se úplně jinak než ve své dětské podobě. Řekli jste tady mému sluhovi všechno, co jsem potřeboval slyšet. Nejste pro mne nepřátelé. Můžeme spolu vyjednávat, stačí, když mne pustíte. Pak se dohodneme na podmínkách Vašeho odchodu. Jen v klidu. Socha řekne zcela klidně: Nevěřte mu. Momentálně se ale oba stříbrní panáci snaží bránit, a socha je proto dost zaměstnána.

Pán Jeskyně - 09. března 2010 21:25

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Gabrielovi se podaří zaútočit na Hengwiho a v praxi ho znehybnit. Socha zatím drží v šachu obě zbývající sochy a okolního dění si příliš nevšímá. Pak Hengwi promluví, klidně, vyrovnaně, jen s lehkým nádechem ironie v hlase. Mluví a vyjadřuje se úplně jinak než ve své dětské podobě. Řekli jste tady mému sluhovi všechno, co jsem potřeboval slyšet. Nejste pro mne nepřátelé. Můžeme spolu vyjednávat, stačí, když mne pustíte. Pak se dohodneme na podmínkách Vašeho odchodu. Jen v klidu. Socha řekne zcela klidně: Nevěřte mu. Momentálně se ale oba stříbrní panáci snaží bránit, a socha je proto dost zaměstnána.

Pán Jeskyně - 09. března 2010 21:25

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jiná dimenze Gabrielovi se podaří zaútočit na Hengwiho a v praxi ho znehybnit. Socha zatím drží v šachu obě zbývající sochy a okolního dění si příliš nevšímá. Pak Hengwi promluví, klidně, vyrovnaně, jen s lehkým nádechem ironie v hlase. Mluví a vyjadřuje se úplně jinak než ve své dětské podobě. Řekli jste tady mému sluhovi všechno, co jsem potřeboval slyšet. Nejste pro mne nepřátelé. Můžeme spolu vyjednávat, stačí, když mne pustíte. Pak se dohodneme na podmínkách Vašeho odchodu. Jen v klidu. Socha řekne zcela klidně: Nevěřte mu. Momentálně se ale oba stříbrní panáci snaží bránit, a socha je proto dost zaměstnána.

Gabriel De Falco - 09. března 2010 21:52
	soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro „Já ti nedávám na vybranou. Pokud ti to krvácení do dvou minut neutlumim tak tady chcípneš a už ani tvoje magie ti nepomůže. Takže chci znát způsob jak se ho zbavit, pak se ochotnej tě pustit! Já nevyjednávám. Teď ne.“ Ušklíbnu se a dodám. „Mě na tom jestli chcípneš nezáleží. My se odsud dostaneme.“

Pán Jeskyně - 10. března 2010 17:14
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dochází ti, že můžu kdykoliv zavolat další stráže? Proti stovce lidí budete bojovat těžko... A ty si vážně myslíš, že s prostředky, které mám, mám důvod bát se smrti? A poslední detail - když se vrátíte bez knih, Serkadios vás pošle zpátky. šeptá, stále s úsměvem, Hengwi.

Gabriel De Falco - 10. března 2010 19:50
	soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro "Vzhledem k tomu,že ti asi moc neprospívá to co dělá moje kamarádka, a ta ztráta krve tak je mi to celkem fuk. Když tu nebudeš ty, kdo ty sochy donutí, aby nezačaly bojovat o moc? Jako tady ta? vždy když se o někom zmíním lehce kývnu hlavou za sebe. "A navíc jak ti můžu věřit, že nás necháš jít a dáš nám navíc tu knihu, když si nám hned zabil přítele?"

Pán Jeskyně - 11. března 2010 16:28
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pokud mne zabiješ, má duše si najde jiné tělo. Moji mágové to zvládnou. Přijdu sem s větší armádou a pozabíjím vás. A pokud mne zabiješ, nikdy se nezbavíš té sochy... Mohu ji zničit, ale musíš mi věřit. To ty tu nejsi v situaci, kdy by sis mohl klást podmínky.

Gabriel De Falco - 11. března 2010 20:08

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro "Dobře, ale pokud cokoli zkusíš budeš mít mojí dýku v srdci dřív než si dokážeš cokoli uvědomit, věř tomu, že sem rychlejší než ty tvoji hadi! Jedinej blbej pohyb a zabiju tě." Na důkaz toho, že to myslim vážně s ním brutálně thnu a vyzvednu ho tím na nohy. Okamžitě si ho obtočím tak, aby měl jeho záda k sobě, nastavím mu dýku z zádům a lehce mu v tomto místě naříznu kůži. "Calie nech toho!" Po té promluvím polohlasem Hedwimu do ucha. "Odvolej obě sochy. Dělej."Lehce zvýším tlak dýkou a nasměruju k zápasícím sochám.

Gabriel De Falco - 11. března 2010 20:08

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro "Dobře, ale pokud cokoli zkusíš budeš mít mojí dýku v srdci dřív než si dokážeš cokoli uvědomit, věř tomu, že sem rychlejší než ty tvoji hadi! Jedinej blbej pohyb a zabiju tě." Na důkaz toho, že to myslim vážně s ním brutálně thnu a vyzvednu ho tím na nohy. Okamžitě si ho obtočím tak, aby měl jeho záda k sobě, nastavím mu dýku z zádům a lehce mu v tomto místě naříznu kůži. "Calie nech toho!" Po té promluvím polohlasem Hedwimu do ucha. "Odvolej obě sochy. Dělej."Lehce zvýším tlak dýkou a nasměruju k zápasícím sochám.

Gabriel De Falco - 11. března 2010 20:08

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro "Dobře, ale pokud cokoli zkusíš budeš mít mojí dýku v srdci dřív než si dokážeš cokoli uvědomit, věř tomu, že sem rychlejší než ty tvoji hadi! Jedinej blbej pohyb a zabiju tě." Na důkaz toho, že to myslim vážně s ním brutálně thnu a vyzvednu ho tím na nohy. Okamžitě si ho obtočím tak, aby měl jeho záda k sobě, nastavím mu dýku z zádům a lehce mu v tomto místě naříznu kůži. "Calie nech toho!" Po té promluvím polohlasem Hedwimu do ucha. "Odvolej obě sochy. Dělej."Lehce zvýším tlak dýkou a nasměruju k zápasícím sochám.

Pán Jeskyně - 11. března 2010 20:24

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hengwi se poněkud přitupěle a zčásti pohrdavě usmívá. Dobře, dobře, neboj. Drží se ale Gabrielovy instrukce - opravdu neudělá ani jeden zbytečný pohyb. Jakmile Calia přestane se svým vyssáváním, Hengwi jedním lehkým pohybem ruky odvolá obě stříbrné sochy. Ty se složí do pozoru a nechají bronzovou sochu na pokoji. Usmívá se snad i trochu škodolibě. Jakoby věděl, že vaše snaha je marná. A snad i trochu koketně, vůči Calii. Dobře, co chcete dál, pánové a divukrásná dámo? ušklíbne se potom. Jen co domluví, jakýsi ostrý, vysoký hvizd jakoby vám prořízl uši. Přichází odněkud zvenčí, těžko říct odkud. Je nepříjemný, ale ihned ustane. Socha s sebou trhne, ale nic neříká.

Pán Jeskyně - 11. března 2010 20:24

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hengwi se poněkud přitupěle a zčásti pohrdavě usmívá. Dobře, dobře, neboj. Drží se ale Gabrielovy instrukce - opravdu neudělá ani jeden zbytečný pohyb. Jakmile Calia přestane se svým vyssáváním, Hengwi jedním lehkým pohybem ruky odvolá obě stříbrné sochy. Ty se složí do pozoru a nechají bronzovou sochu na pokoji. Usmívá se snad i trochu škodolibě. Jakoby věděl, že vaše snaha je marná. A snad i trochu koketně, vůči Calii. Dobře, co chcete dál, pánové a divukrásná dámo? ušklíbne se potom. Jen co domluví, jakýsi ostrý, vysoký hvizd jakoby vám prořízl uši. Přichází odněkud zvenčí, těžko říct odkud. Je nepříjemný, ale ihned ustane. Socha s sebou trhne, ale nic neříká.

Pán Jeskyně - 11. března 2010 20:24

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hengwi se poněkud přitupěle a zčásti pohrdavě usmívá. Dobře, dobře, neboj. Drží se ale Gabrielovy instrukce - opravdu neudělá ani jeden zbytečný pohyb. Jakmile Calia přestane se svým vyssáváním, Hengwi jedním lehkým pohybem ruky odvolá obě stříbrné sochy. Ty se složí do pozoru a nechají bronzovou sochu na pokoji. Usmívá se snad i trochu škodolibě. Jakoby věděl, že vaše snaha je marná. A snad i trochu koketně, vůči Calii. Dobře, co chcete dál, pánové a divukrásná dámo? ušklíbne se potom. Jen co domluví, jakýsi ostrý, vysoký hvizd jakoby vám prořízl uši. Přichází odněkud zvenčí, těžko říct odkud. Je nepříjemný, ale ihned ustane. Socha s sebou trhne, ale nic neříká.

Pán Jeskyně - 11. března 2010 20:24

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hengwi se poněkud přitupěle a zčásti pohrdavě usmívá. Dobře, dobře, neboj. Drží se ale Gabrielovy instrukce - opravdu neudělá ani jeden zbytečný pohyb. Jakmile Calia přestane se svým vyssáváním, Hengwi jedním lehkým pohybem ruky odvolá obě stříbrné sochy. Ty se složí do pozoru a nechají bronzovou sochu na pokoji. Usmívá se snad i trochu škodolibě. Jakoby věděl, že vaše snaha je marná. A snad i trochu koketně, vůči Calii. Dobře, co chcete dál, pánové a divukrásná dámo? ušklíbne se potom. Jen co domluví, jakýsi ostrý, vysoký hvizd jakoby vám prořízl uši. Přichází odněkud zvenčí, těžko říct odkud. Je nepříjemný, ale ihned ustane. Socha s sebou trhne, ale nic neříká.

Sahë - 11. března 2010 20:25

soukromá zpráva od Sahë pro Mučírna Ona žena, která vypadá jako kočka, zabila jedním podřezáním našeho mučitele. Mlčky se podívám na Këara. Co to má znamenat? Asi nebude příliš nadšený z toho, že mu ta žena zabila jeho vyvolenou oběť. Podívám se na ni. Nevraživě. Kacířka. Klaní se nějaké rouhačské sektě, podle toho, co říká. Nalila krev naší oběti na modly. Děvka. Jak se vůbec jmenuješ? zeptám se uctívačky. Říkal něco Serkadios, co máme dělat a tak? Nečekám ani na odpověď (i když by mi samozřejmě měla odpovědět) a prohlížím si místnost. Hledám zbraně. Nakonec si vezmu několik dýk z výzbroje a také tesák, který má Dragar u pasu. Přiložím si ho plochou hranou k čelu a požehnám mu, abych ho očistil od hříchů, které na něm ulpěly. Pak pokleknu na zem a poděkuji božstvům za svou zázračnou záchranu. I když k ní dopomohla hanebná a odporná kacířka a rouhačka. V mé vlasti bych ji nechal pohřbít zaživa. S plamenným kázáním o její hříšnosti a odpornosti. Stezky, jež božské jsou, ty nelze předpovědět, kdo bude nádobou nám není dáno vědět, vzpomenu si na verše jednoho starého hymnu. Stezky boží jsou křivolaké a nelze to určit. Někdy bohové vezmou jako nástroj do svých rukou i odporné hříšníky. Nestojí snad psáno: I potáhnou přes vaše země národy hříšné a páliti budou a vražditi budou lid veškerý i brav veškerý, a tráviti budou vody veškeré, neboť já je tam přivedu, neboť hříchové vaši potrestáni býti musí? A vůbec, snad mne chtějí božstva očistit tím, že mne uvrhnou mezi odporné hříšníky. Nechají moji duši zvracet, aby odvrhli zkažené pokrmy, které jsem požil. Vůbec, kočky jsou zvířata ďáblova... Má tvář se zasmuší. Vstanu z modlitby (nevšímám si podivných pohledů Këara a kočky), přežehnám se posvátným gestem. Myšlenky odlétnou od posvátného k přízemnímu. Přemýšlím, co bude dál. Z přemýšlení mne ale vytrhne zaskřípění mříže, která slouží jako dveře do mučírny. Stojí v nich dvě bytosti, ork (Grenn) a člověk, který vypadá jako ostraha tohoto podivného vězení. Napřáhnu meč. Jejich krev bude obětována pravým bohům ctnostným saretem, a ne modlám nějakou kočičí čubkou, umíním si v duchu. Člověk ale zchladí mé nadšení: Nejsem nepřítel, jmenuju se Gharen a tohle je Grenn. Mně posílá Serkadios, jeho nejspíš taky. Ty jsi Sahë, ty budeš Këar. Problém je ten, že mi tu přišli dva lidé, Sahë, ta kočka a tenhle ork. Netuším, kterého posílá Serkadios. Člověk pokrčí rameny a odejde. Netuším kam. Bojím se za ním zavolat, abych nepřivolal stráže. Podívám se na orka, člověka i kočku. Jeden z nich mne chce podrazit. Mne, Sahëho. Na to teď není čas. Musíme se dostat do Maldervinu, rychle. Všichni. S Knihou. Pak se rozhodne, co s námi bude. Já jsem Sahë, tohle je Këar, představím sebe i orka Grennovi. A kdo jsi teda ty? otočím se na kočku. MH: Odteď prosím postavy Grenn, Verillon a Këar, aby si posílali zprávy dohromady.

Sahë - 11. března 2010 20:25

soukromá zpráva od Sahë pro Mučírna Ona žena, která vypadá jako kočka, zabila jedním podřezáním našeho mučitele. Mlčky se podívám na Këara. Co to má znamenat? Asi nebude příliš nadšený z toho, že mu ta žena zabila jeho vyvolenou oběť. Podívám se na ni. Nevraživě. Kacířka. Klaní se nějaké rouhačské sektě, podle toho, co říká. Nalila krev naší oběti na modly. Děvka. Jak se vůbec jmenuješ? zeptám se uctívačky. Říkal něco Serkadios, co máme dělat a tak? Nečekám ani na odpověď (i když by mi samozřejmě měla odpovědět) a prohlížím si místnost. Hledám zbraně. Nakonec si vezmu několik dýk z výzbroje a také tesák, který má Dragar u pasu. Přiložím si ho plochou hranou k čelu a požehnám mu, abych ho očistil od hříchů, které na něm ulpěly. Pak pokleknu na zem a poděkuji božstvům za svou zázračnou záchranu. I když k ní dopomohla hanebná a odporná kacířka a rouhačka. V mé vlasti bych ji nechal pohřbít zaživa. S plamenným kázáním o její hříšnosti a odpornosti. Stezky, jež božské jsou, ty nelze předpovědět, kdo bude nádobou nám není dáno vědět, vzpomenu si na verše jednoho starého hymnu. Stezky boží jsou křivolaké a nelze to určit. Někdy bohové vezmou jako nástroj do svých rukou i odporné hříšníky. Nestojí snad psáno: I potáhnou přes vaše země národy hříšné a páliti budou a vražditi budou lid veškerý i brav veškerý, a tráviti budou vody veškeré, neboť já je tam přivedu, neboť hříchové vaši potrestáni býti musí? A vůbec, snad mne chtějí božstva očistit tím, že mne uvrhnou mezi odporné hříšníky. Nechají moji duši zvracet, aby odvrhli zkažené pokrmy, které jsem požil. Vůbec, kočky jsou zvířata ďáblova... Má tvář se zasmuší. Vstanu z modlitby (nevšímám si podivných pohledů Këara a kočky), přežehnám se posvátným gestem. Myšlenky odlétnou od posvátného k přízemnímu. Přemýšlím, co bude dál. Z přemýšlení mne ale vytrhne zaskřípění mříže, která slouží jako dveře do mučírny. Stojí v nich dvě bytosti, ork (Grenn) a člověk, který vypadá jako ostraha tohoto podivného vězení. Napřáhnu meč. Jejich krev bude obětována pravým bohům ctnostným saretem, a ne modlám nějakou kočičí čubkou, umíním si v duchu. Člověk ale zchladí mé nadšení: Nejsem nepřítel, jmenuju se Gharen a tohle je Grenn. Mně posílá Serkadios, jeho nejspíš taky. Ty jsi Sahë, ty budeš Këar. Problém je ten, že mi tu přišli dva lidé, Sahë, ta kočka a tenhle ork. Netuším, kterého posílá Serkadios. Člověk pokrčí rameny a odejde. Netuším kam. Bojím se za ním zavolat, abych nepřivolal stráže. Podívám se na orka, člověka i kočku. Jeden z nich mne chce podrazit. Mne, Sahëho. Na to teď není čas. Musíme se dostat do Maldervinu, rychle. Všichni. S Knihou. Pak se rozhodne, co s námi bude. Já jsem Sahë, tohle je Këar, představím sebe i orka Grennovi. A kdo jsi teda ty? otočím se na kočku. MH: Odteď prosím postavy Grenn, Verillon a Këar, aby si posílali zprávy dohromady.

Sahë - 11. března 2010 20:25

soukromá zpráva od Sahë pro Mučírna Ona žena, která vypadá jako kočka, zabila jedním podřezáním našeho mučitele. Mlčky se podívám na Këara. Co to má znamenat? Asi nebude příliš nadšený z toho, že mu ta žena zabila jeho vyvolenou oběť. Podívám se na ni. Nevraživě. Kacířka. Klaní se nějaké rouhačské sektě, podle toho, co říká. Nalila krev naší oběti na modly. Děvka. Jak se vůbec jmenuješ? zeptám se uctívačky. Říkal něco Serkadios, co máme dělat a tak? Nečekám ani na odpověď (i když by mi samozřejmě měla odpovědět) a prohlížím si místnost. Hledám zbraně. Nakonec si vezmu několik dýk z výzbroje a také tesák, který má Dragar u pasu. Přiložím si ho plochou hranou k čelu a požehnám mu, abych ho očistil od hříchů, které na něm ulpěly. Pak pokleknu na zem a poděkuji božstvům za svou zázračnou záchranu. I když k ní dopomohla hanebná a odporná kacířka a rouhačka. V mé vlasti bych ji nechal pohřbít zaživa. S plamenným kázáním o její hříšnosti a odpornosti. Stezky, jež božské jsou, ty nelze předpovědět, kdo bude nádobou nám není dáno vědět, vzpomenu si na verše jednoho starého hymnu. Stezky boží jsou křivolaké a nelze to určit. Někdy bohové vezmou jako nástroj do svých rukou i odporné hříšníky. Nestojí snad psáno: I potáhnou přes vaše země národy hříšné a páliti budou a vražditi budou lid veškerý i brav veškerý, a tráviti budou vody veškeré, neboť já je tam přivedu, neboť hříchové vaši potrestáni býti musí? A vůbec, snad mne chtějí božstva očistit tím, že mne uvrhnou mezi odporné hříšníky. Nechají moji duši zvracet, aby odvrhli zkažené pokrmy, které jsem požil. Vůbec, kočky jsou zvířata ďáblova... Má tvář se zasmuší. Vstanu z modlitby (nevšímám si podivných pohledů Këara a kočky), přežehnám se posvátným gestem. Myšlenky odlétnou od posvátného k přízemnímu. Přemýšlím, co bude dál. Z přemýšlení mne ale vytrhne zaskřípění mříže, která slouží jako dveře do mučírny. Stojí v nich dvě bytosti, ork (Grenn) a člověk, který vypadá jako ostraha tohoto podivného vězení. Napřáhnu meč. Jejich krev bude obětována pravým bohům ctnostným saretem, a ne modlám nějakou kočičí čubkou, umíním si v duchu. Člověk ale zchladí mé nadšení: Nejsem nepřítel, jmenuju se Gharen a tohle je Grenn. Mně posílá Serkadios, jeho nejspíš taky. Ty jsi Sahë, ty budeš Këar. Problém je ten, že mi tu přišli dva lidé, Sahë, ta kočka a tenhle ork. Netuším, kterého posílá Serkadios. Člověk pokrčí rameny a odejde. Netuším kam. Bojím se za ním zavolat, abych nepřivolal stráže. Podívám se na orka, člověka i kočku. Jeden z nich mne chce podrazit. Mne, Sahëho. Na to teď není čas. Musíme se dostat do Maldervinu, rychle. Všichni. S Knihou. Pak se rozhodne, co s námi bude. Já jsem Sahë, tohle je Këar, představím sebe i orka Grennovi. A kdo jsi teda ty? otočím se na kočku. MH: Odteď prosím postavy Grenn, Verillon a Këar, aby si posílali zprávy dohromady.

Sahë - 11. března 2010 20:25

soukromá zpráva od Sahë pro Mučírna Ona žena, která vypadá jako kočka, zabila jedním podřezáním našeho mučitele. Mlčky se podívám na Këara. Co to má znamenat? Asi nebude příliš nadšený z toho, že mu ta žena zabila jeho vyvolenou oběť. Podívám se na ni. Nevraživě. Kacířka. Klaní se nějaké rouhačské sektě, podle toho, co říká. Nalila krev naší oběti na modly. Děvka. Jak se vůbec jmenuješ? zeptám se uctívačky. Říkal něco Serkadios, co máme dělat a tak? Nečekám ani na odpověď (i když by mi samozřejmě měla odpovědět) a prohlížím si místnost. Hledám zbraně. Nakonec si vezmu několik dýk z výzbroje a také tesák, který má Dragar u pasu. Přiložím si ho plochou hranou k čelu a požehnám mu, abych ho očistil od hříchů, které na něm ulpěly. Pak pokleknu na zem a poděkuji božstvům za svou zázračnou záchranu. I když k ní dopomohla hanebná a odporná kacířka a rouhačka. V mé vlasti bych ji nechal pohřbít zaživa. S plamenným kázáním o její hříšnosti a odpornosti. Stezky, jež božské jsou, ty nelze předpovědět, kdo bude nádobou nám není dáno vědět, vzpomenu si na verše jednoho starého hymnu. Stezky boží jsou křivolaké a nelze to určit. Někdy bohové vezmou jako nástroj do svých rukou i odporné hříšníky. Nestojí snad psáno: I potáhnou přes vaše země národy hříšné a páliti budou a vražditi budou lid veškerý i brav veškerý, a tráviti budou vody veškeré, neboť já je tam přivedu, neboť hříchové vaši potrestáni býti musí? A vůbec, snad mne chtějí božstva očistit tím, že mne uvrhnou mezi odporné hříšníky. Nechají moji duši zvracet, aby odvrhli zkažené pokrmy, které jsem požil. Vůbec, kočky jsou zvířata ďáblova... Má tvář se zasmuší. Vstanu z modlitby (nevšímám si podivných pohledů Këara a kočky), přežehnám se posvátným gestem. Myšlenky odlétnou od posvátného k přízemnímu. Přemýšlím, co bude dál. Z přemýšlení mne ale vytrhne zaskřípění mříže, která slouží jako dveře do mučírny. Stojí v nich dvě bytosti, ork (Grenn) a člověk, který vypadá jako ostraha tohoto podivného vězení. Napřáhnu meč. Jejich krev bude obětována pravým bohům ctnostným saretem, a ne modlám nějakou kočičí čubkou, umíním si v duchu. Člověk ale zchladí mé nadšení: Nejsem nepřítel, jmenuju se Gharen a tohle je Grenn. Mně posílá Serkadios, jeho nejspíš taky. Ty jsi Sahë, ty budeš Këar. Problém je ten, že mi tu přišli dva lidé, Sahë, ta kočka a tenhle ork. Netuším, kterého posílá Serkadios. Člověk pokrčí rameny a odejde. Netuším kam. Bojím se za ním zavolat, abych nepřivolal stráže. Podívám se na orka, člověka i kočku. Jeden z nich mne chce podrazit. Mne, Sahëho. Na to teď není čas. Musíme se dostat do Maldervinu, rychle. Všichni. S Knihou. Pak se rozhodne, co s námi bude. Já jsem Sahë, tohle je Këar, představím sebe i orka Grennovi. A kdo jsi teda ty? otočím se na kočku. MH: Odteď prosím postavy Grenn, Verillon a Këar, aby si posílali zprávy dohromady.

Grenn - 11. března 2010 20:42

soukromá zpráva od Grenn pro Mučírna Doufám teda, že tu knihu máte, rozhodně by sem tady nechtěl zkejsnout dýl, než by to bylo nutný. zavčím. Místnost, do které mě zavedl ten holohlavec, je řečená mučírna a jak na tom plazovi tak na orkovi je vidět, že zde nejednou prožili krásný večer. Při pohledu na nástroje se otřesu. Už jenom kvůli tomu že by sem tu moh bejt s nima bych radši vzal roha. Ale to nemůžu už jenom z principu, pokud ignoruju fakt, že se odtud vlastně ani nemám jak dostat. Mě poslal Serkadios z Řádu, takovej starej dědek s vytetovaným půlměsícem na hlavě. Jí možná taky, ale nikdo mi nic neřekl o tom, že by už poslali někoho jiného. Zatím bychom ale měli rychle vypadnout. Pokud dají na mou radu a utečou, následuji je.

Grenn - 11. března 2010 20:42

soukromá zpráva od Grenn pro Mučírna Doufám teda, že tu knihu máte, rozhodně by sem tady nechtěl zkejsnout dýl, než by to bylo nutný. zavčím. Místnost, do které mě zavedl ten holohlavec, je řečená mučírna a jak na tom plazovi tak na orkovi je vidět, že zde nejednou prožili krásný večer. Při pohledu na nástroje se otřesu. Už jenom kvůli tomu že by sem tu moh bejt s nima bych radši vzal roha. Ale to nemůžu už jenom z principu, pokud ignoruju fakt, že se odtud vlastně ani nemám jak dostat. Mě poslal Serkadios z Řádu, takovej starej dědek s vytetovaným půlměsícem na hlavě. Jí možná taky, ale nikdo mi nic neřekl o tom, že by už poslali někoho jiného. Zatím bychom ale měli rychle vypadnout. Pokud dají na mou radu a utečou, následuji je.

Grenn - 11. března 2010 20:42

soukromá zpráva od Grenn pro Mučírna Doufám teda, že tu knihu máte, rozhodně by sem tady nechtěl zkejsnout dýl, než by to bylo nutný. zavčím. Místnost, do které mě zavedl ten holohlavec, je řečená mučírna a jak na tom plazovi tak na orkovi je vidět, že zde nejednou prožili krásný večer. Při pohledu na nástroje se otřesu. Už jenom kvůli tomu že by sem tu moh bejt s nima bych radši vzal roha. Ale to nemůžu už jenom z principu, pokud ignoruju fakt, že se odtud vlastně ani nemám jak dostat. Mě poslal Serkadios z Řádu, takovej starej dědek s vytetovaným půlměsícem na hlavě. Jí možná taky, ale nikdo mi nic neřekl o tom, že by už poslali někoho jiného. Zatím bychom ale měli rychle vypadnout. Pokud dají na mou radu a utečou, následuji je.

Verillon Draconier - 11. března 2010 21:36

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Mučírna – tři zelenokožci z toho jeden ještěrka Můj záludný pohled je drzý až vyzývavý.Těší mě vyjevené pohledy dvojice ve složení ještěra a orka.Mlčky však dál hledám nějaký hadr a hle, nalézám.Sice není známa původní barva přes špínu na vláknech ale zasychající krev na ostřích mých zbraní se s tím dá snadno setřít. Vyleštím je do dokonalosti příště... Ještěr se táže na mé jméno.A opět zmíní mě nic neříkající jméno. Jeho tón je jasný.Nevěří mi.Ani ho o to nežádám, já mohla jít dál, bez povšimnutí a nechat je tu napospas Vurisovi, služebníku Smrti. Chtěla jsem odpovědět ale ještěr se vrhl k modlitbě.V tom vidím jeho pozitiv.Vyznává něco nebo někoho a věrně se mu klaní.Já s každou falší dokazuji že jsem své bohyně hodna ale veřejné modlitby si nemohu dovolit ač bych chtěla, takové je pravidlo. Dál tedy mlčím a nakonec se usadím na jakýsi stůl.Jako správná kočka si na něj po odstranění věcí lehku a začnu si lízat krev z pacek a s pomocí nich pak otírám i kapky na obličeji. (MH: na sobě mám oděv pro kněze ze hry 4story.Jen je černo tmavě modrý s detaily dodělanými fialovou.(pokud najdu předlohu a něaký fígl tak to nějak vytvořím a zájemcům pošlu mailem, pro lepší představivost)) Ještěr dokončí svou modlitbu a já bych mu mohla odpovědět na předchozí otázky, ovšem to přijde můj “zachránce” v doprovodu orka. Ještěr se chystá k útoku. Počkej! Houknu na něj ze stolu ovšem to se sám Gharen ujme řeči a vše jim vysvětlí... já jsem z této debaty mimo... neznám Maldervin, ani žádného Serkadia... a ani netuším co mají s knihou. Pozvednu pohled od svých drápků, které si čistím, jen když se zmíní o mě. Kallion vás potrestá za vaše pohrdání mnou... Kaal svým spravedlivým okem zváží vaše duše a rozsoudí co s vámi bude v příštím životě... Řeknu opět pro sebe, ale je možnost že mě někdo z nich slyší.Dokonce zaznamenám i nelehce znějící jména všech přítomných... Sahë, Këar a Glenn. Sahë se otáčí ke mne a opět se táže kdo jsem. Ver... Zarazím se...Mám jim říka pravé jméno nebo si ho vymyslet? Veria....Verillon. Nejprv jedno z falešných a pak jsem se náhle rozmyslela a dořekla i pravé.Něvím komu věřim.Kallion jako by mě na tomto místě neslyšela a já tak cítila ten zmatek okolo.Do dnes jsem na svou minulost ani letmou myšlenkou nezavadila... nyní se kolem mě stáčí jako ostnatý prut a ničí mne. A zjednoduším vám přemýšlení....Žádného Sekrablba neznám... Dořeknu a podívám se na ně.Pokud se budou hnát k odchodu tak se seberu a následuji je.Pokud ne strvávám na místě.Každopádně se chci dostat odsud pryč. MH: V případě že by se třeba Kaër probral a chtěl mě sejmout za to že jsem mu zabila jeho obět tak mileráda upravím příspěvek a nebo udělám vložku :)

Verillon Draconier - 11. března 2010 21:36

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Mučírna – tři zelenokožci z toho jeden ještěrka Můj záludný pohled je drzý až vyzývavý.Těší mě vyjevené pohledy dvojice ve složení ještěra a orka.Mlčky však dál hledám nějaký hadr a hle, nalézám.Sice není známa původní barva přes špínu na vláknech ale zasychající krev na ostřích mých zbraní se s tím dá snadno setřít. Vyleštím je do dokonalosti příště... Ještěr se táže na mé jméno.A opět zmíní mě nic neříkající jméno. Jeho tón je jasný.Nevěří mi.Ani ho o to nežádám, já mohla jít dál, bez povšimnutí a nechat je tu napospas Vurisovi, služebníku Smrti. Chtěla jsem odpovědět ale ještěr se vrhl k modlitbě.V tom vidím jeho pozitiv.Vyznává něco nebo někoho a věrně se mu klaní.Já s každou falší dokazuji že jsem své bohyně hodna ale veřejné modlitby si nemohu dovolit ač bych chtěla, takové je pravidlo. Dál tedy mlčím a nakonec se usadím na jakýsi stůl.Jako správná kočka si na něj po odstranění věcí lehku a začnu si lízat krev z pacek a s pomocí nich pak otírám i kapky na obličeji. (MH: na sobě mám oděv pro kněze ze hry 4story.Jen je černo tmavě modrý s detaily dodělanými fialovou.(pokud najdu předlohu a něaký fígl tak to nějak vytvořím a zájemcům pošlu mailem, pro lepší představivost)) Ještěr dokončí svou modlitbu a já bych mu mohla odpovědět na předchozí otázky, ovšem to přijde můj “zachránce” v doprovodu orka. Ještěr se chystá k útoku. Počkej! Houknu na něj ze stolu ovšem to se sám Gharen ujme řeči a vše jim vysvětlí... já jsem z této debaty mimo... neznám Maldervin, ani žádného Serkadia... a ani netuším co mají s knihou. Pozvednu pohled od svých drápků, které si čistím, jen když se zmíní o mě. Kallion vás potrestá za vaše pohrdání mnou... Kaal svým spravedlivým okem zváží vaše duše a rozsoudí co s vámi bude v příštím životě... Řeknu opět pro sebe, ale je možnost že mě někdo z nich slyší.Dokonce zaznamenám i nelehce znějící jména všech přítomných... Sahë, Këar a Glenn. Sahë se otáčí ke mne a opět se táže kdo jsem. Ver... Zarazím se...Mám jim říka pravé jméno nebo si ho vymyslet? Veria....Verillon. Nejprv jedno z falešných a pak jsem se náhle rozmyslela a dořekla i pravé.Něvím komu věřim.Kallion jako by mě na tomto místě neslyšela a já tak cítila ten zmatek okolo.Do dnes jsem na svou minulost ani letmou myšlenkou nezavadila... nyní se kolem mě stáčí jako ostnatý prut a ničí mne. A zjednoduším vám přemýšlení....Žádného Sekrablba neznám... Dořeknu a podívám se na ně.Pokud se budou hnát k odchodu tak se seberu a následuji je.Pokud ne strvávám na místě.Každopádně se chci dostat odsud pryč. MH: V případě že by se třeba Kaër probral a chtěl mě sejmout za to že jsem mu zabila jeho obět tak mileráda upravím příspěvek a nebo udělám vložku :)

Sahë - 12. března 2010 07:59

soukromá zpráva od Sahë pro Mučírna Výborně, kočka mi zjednodušila přemýšlení. Takže ona je ten špion. No co, zabít ji můžeme vždycky, a tady snad větší problémy dělat nemůže. Nevadí. Posílá nás Serkadios ze Řádu. Z jiného stvořeného světa. Máme na tomto světě najít knihu, která umožní přejít do dalšího světa. Naneštěstí tu knihu zatím nemáme a setkali jsme se zde s drobnými problémy. Nechtějí nám ji dát. Podívám se na orka. Je mi jasné, že si myslí, že naše mise byla neúspěšná. A oni svévolní, kteříž posměch činí pokorným, ztrestáni budou pomstou velikou! Utéct není kam, jsme v obrovské pevnosti plné stráží. V mučírně jsme v relativním bezpečí. Nikdo sem nepůjde, Dragar od sebe všechny odehnal a Gharen nám snad taky pomůže. Budeme muset bojovat. Knihu má u sebe nejspíš Arian - to je vládce této pevnosti. Takže proti němu možná budeme muset bojovat. V obraně bychom neměli šanci, proto musíme zaútočit. Bohové buďtež milostivi naším svévolným duším. Pak mne něco napadne. Otočím se na Këara. Ty jsi také vyslán z Maldervinu nebo jsi odsud? Pokud se mi dostane odpovědi, sdělím svůj plán. Můžeme odchytit nějakého osamělého strážného - ve věznicích většinou nechodí strážní po dvou, jako ve městech, proto to bude docela snadné -, aby nám pomohl se v tomhle labyrintu orientovat... Můžeme projít nepozorovaně a knihu... (přežehnám se kajícným gestem - to je přece těžký hřích) ...ukrást, samozřejmě v zájmu svaté věci Řádu. Nebo se nám povede Ariana překonat silou. S knihou se pak snadno dostaneme do bezpečí, do Maldervinu. Nebo má někdo nějaký jiný plán? Snažím se působit tak autoritativně, jak jen dokážu. Na podobné brív ale po pravdě nejsem zvyklý. Většinou operuji sám nebo se služebníky, kterým rozkazuji jednodušeji - většinou třemi slovy: svázat, upálit, pohřbít. Myšlenky se opět rozeběhnou. Maldervin je jediná možnost nás všech, jinak se z téhle pevnosti dostaneme jen těžko, řeknu nakonec ze zamyšlení.

Sahë - 12. března 2010 07:59

soukromá zpráva od Sahë pro Mučírna Výborně, kočka mi zjednodušila přemýšlení. Takže ona je ten špion. No co, zabít ji můžeme vždycky, a tady snad větší problémy dělat nemůže. Nevadí. Posílá nás Serkadios ze Řádu. Z jiného stvořeného světa. Máme na tomto světě najít knihu, která umožní přejít do dalšího světa. Naneštěstí tu knihu zatím nemáme a setkali jsme se zde s drobnými problémy. Nechtějí nám ji dát. Podívám se na orka. Je mi jasné, že si myslí, že naše mise byla neúspěšná. A oni svévolní, kteříž posměch činí pokorným, ztrestáni budou pomstou velikou! Utéct není kam, jsme v obrovské pevnosti plné stráží. V mučírně jsme v relativním bezpečí. Nikdo sem nepůjde, Dragar od sebe všechny odehnal a Gharen nám snad taky pomůže. Budeme muset bojovat. Knihu má u sebe nejspíš Arian - to je vládce této pevnosti. Takže proti němu možná budeme muset bojovat. V obraně bychom neměli šanci, proto musíme zaútočit. Bohové buďtež milostivi naším svévolným duším. Pak mne něco napadne. Otočím se na Këara. Ty jsi také vyslán z Maldervinu nebo jsi odsud? Pokud se mi dostane odpovědi, sdělím svůj plán. Můžeme odchytit nějakého osamělého strážného - ve věznicích většinou nechodí strážní po dvou, jako ve městech, proto to bude docela snadné -, aby nám pomohl se v tomhle labyrintu orientovat... Můžeme projít nepozorovaně a knihu... (přežehnám se kajícným gestem - to je přece těžký hřích) ...ukrást, samozřejmě v zájmu svaté věci Řádu. Nebo se nám povede Ariana překonat silou. S knihou se pak snadno dostaneme do bezpečí, do Maldervinu. Nebo má někdo nějaký jiný plán? Snažím se působit tak autoritativně, jak jen dokážu. Na podobné brív ale po pravdě nejsem zvyklý. Většinou operuji sám nebo se služebníky, kterým rozkazuji jednodušeji - většinou třemi slovy: svázat, upálit, pohřbít. Myšlenky se opět rozeběhnou. Maldervin je jediná možnost nás všech, jinak se z téhle pevnosti dostaneme jen těžko, řeknu nakonec ze zamyšlení.

Sahë - 12. března 2010 07:59

soukromá zpráva od Sahë pro Mučírna Výborně, kočka mi zjednodušila přemýšlení. Takže ona je ten špion. No co, zabít ji můžeme vždycky, a tady snad větší problémy dělat nemůže. Nevadí. Posílá nás Serkadios ze Řádu. Z jiného stvořeného světa. Máme na tomto světě najít knihu, která umožní přejít do dalšího světa. Naneštěstí tu knihu zatím nemáme a setkali jsme se zde s drobnými problémy. Nechtějí nám ji dát. Podívám se na orka. Je mi jasné, že si myslí, že naše mise byla neúspěšná. A oni svévolní, kteříž posměch činí pokorným, ztrestáni budou pomstou velikou! Utéct není kam, jsme v obrovské pevnosti plné stráží. V mučírně jsme v relativním bezpečí. Nikdo sem nepůjde, Dragar od sebe všechny odehnal a Gharen nám snad taky pomůže. Budeme muset bojovat. Knihu má u sebe nejspíš Arian - to je vládce této pevnosti. Takže proti němu možná budeme muset bojovat. V obraně bychom neměli šanci, proto musíme zaútočit. Bohové buďtež milostivi naším svévolným duším. Pak mne něco napadne. Otočím se na Këara. Ty jsi také vyslán z Maldervinu nebo jsi odsud? Pokud se mi dostane odpovědi, sdělím svůj plán. Můžeme odchytit nějakého osamělého strážného - ve věznicích většinou nechodí strážní po dvou, jako ve městech, proto to bude docela snadné -, aby nám pomohl se v tomhle labyrintu orientovat... Můžeme projít nepozorovaně a knihu... (přežehnám se kajícným gestem - to je přece těžký hřích) ...ukrást, samozřejmě v zájmu svaté věci Řádu. Nebo se nám povede Ariana překonat silou. S knihou se pak snadno dostaneme do bezpečí, do Maldervinu. Nebo má někdo nějaký jiný plán? Snažím se působit tak autoritativně, jak jen dokážu. Na podobné brív ale po pravdě nejsem zvyklý. Většinou operuji sám nebo se služebníky, kterým rozkazuji jednodušeji - většinou třemi slovy: svázat, upálit, pohřbít. Myšlenky se opět rozeběhnou. Maldervin je jediná možnost nás všech, jinak se z téhle pevnosti dostaneme jen těžko, řeknu nakonec ze zamyšlení.

Sahë - 12. března 2010 07:59

soukromá zpráva od Sahë pro Mučírna Výborně, kočka mi zjednodušila přemýšlení. Takže ona je ten špion. No co, zabít ji můžeme vždycky, a tady snad větší problémy dělat nemůže. Nevadí. Posílá nás Serkadios ze Řádu. Z jiného stvořeného světa. Máme na tomto světě najít knihu, která umožní přejít do dalšího světa. Naneštěstí tu knihu zatím nemáme a setkali jsme se zde s drobnými problémy. Nechtějí nám ji dát. Podívám se na orka. Je mi jasné, že si myslí, že naše mise byla neúspěšná. A oni svévolní, kteříž posměch činí pokorným, ztrestáni budou pomstou velikou! Utéct není kam, jsme v obrovské pevnosti plné stráží. V mučírně jsme v relativním bezpečí. Nikdo sem nepůjde, Dragar od sebe všechny odehnal a Gharen nám snad taky pomůže. Budeme muset bojovat. Knihu má u sebe nejspíš Arian - to je vládce této pevnosti. Takže proti němu možná budeme muset bojovat. V obraně bychom neměli šanci, proto musíme zaútočit. Bohové buďtež milostivi naším svévolným duším. Pak mne něco napadne. Otočím se na Këara. Ty jsi také vyslán z Maldervinu nebo jsi odsud? Pokud se mi dostane odpovědi, sdělím svůj plán. Můžeme odchytit nějakého osamělého strážného - ve věznicích většinou nechodí strážní po dvou, jako ve městech, proto to bude docela snadné -, aby nám pomohl se v tomhle labyrintu orientovat... Můžeme projít nepozorovaně a knihu... (přežehnám se kajícným gestem - to je přece těžký hřích) ...ukrást, samozřejmě v zájmu svaté věci Řádu. Nebo se nám povede Ariana překonat silou. S knihou se pak snadno dostaneme do bezpečí, do Maldervinu. Nebo má někdo nějaký jiný plán? Snažím se působit tak autoritativně, jak jen dokážu. Na podobné brív ale po pravdě nejsem zvyklý. Většinou operuji sám nebo se služebníky, kterým rozkazuji jednodušeji - většinou třemi slovy: svázat, upálit, pohřbít. Myšlenky se opět rozeběhnou. Maldervin je jediná možnost nás všech, jinak se z téhle pevnosti dostaneme jen těžko, řeknu nakonec ze zamyšlení.

Grenn - 12. března 2010 17:38

soukromá zpráva od Grenn pro Mučírna- Ještěrka, kočička a dvě gorily :D Zdá se, že ten plazivec je dost vážně patří k Řádu, pokud bych měl soudit podle jeho zvyku modlit se u každé věty. "Drobné" problémy? Očividně to svoje zajetí a mučení bereš nějak lehce šupináči. Co se týče toho, co bychom měli dělat, radši bych se nespoléhal na rukojmí, mohl by nás zavést do pasti, i když pokud bychom ho "přesvědčili", možná by spolupracoval. Jinak, co se s váma stalo od tý doby, co jste sem přišli? Klidně beru i zkrácenou verzi.

Grenn - 12. března 2010 17:38

soukromá zpráva od Grenn pro Mučírna- Ještěrka, kočička a dvě gorily :D Zdá se, že ten plazivec je dost vážně patří k Řádu, pokud bych měl soudit podle jeho zvyku modlit se u každé věty. "Drobné" problémy? Očividně to svoje zajetí a mučení bereš nějak lehce šupináči. Co se týče toho, co bychom měli dělat, radši bych se nespoléhal na rukojmí, mohl by nás zavést do pasti, i když pokud bychom ho "přesvědčili", možná by spolupracoval. Jinak, co se s váma stalo od tý doby, co jste sem přišli? Klidně beru i zkrácenou verzi.

Grenn - 12. března 2010 17:38

soukromá zpráva od Grenn pro Mučírna- Ještěrka, kočička a dvě gorily :D Zdá se, že ten plazivec je dost vážně patří k Řádu, pokud bych měl soudit podle jeho zvyku modlit se u každé věty. "Drobné" problémy? Očividně to svoje zajetí a mučení bereš nějak lehce šupináči. Co se týče toho, co bychom měli dělat, radši bych se nespoléhal na rukojmí, mohl by nás zavést do pasti, i když pokud bychom ho "přesvědčili", možná by spolupracoval. Jinak, co se s váma stalo od tý doby, co jste sem přišli? Klidně beru i zkrácenou verzi.

Pán Jeskyně - 12. března 2010 20:50

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna - já a tři upáleníhodní kacíři Povzdechnu si. Utrpení přijíti musí, a nám jest kajícně a pokorně jej přijmouti, zarecituji. A pokud jde o náš příběh... není ani co zkracovat. Přišli jsme sem, zajali nás, chvilku jsem mluvil s Arianem a dalšími. Godrog Drant byl zabit, Eyrekr z Gothie a Aaron de Griss - další dva, co sem Řád poslal - ti jsou kdo ví kde. Budeme muset doufat, že se osvobodí sami, netuším, co s nimi. Pak mne strčili do mučírny tady s Këarem. Samozřejmě jsem jim povídal nějaké nesmysly, takže teoreticky vzato nic neví. O Řádu a tak dál. A v těchhle chodbách se bez průvodce nevyznáme. Měli bychom chytit nějakého strážného.

Pán Jeskyně - 12. března 2010 20:50

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna - já a tři upáleníhodní kacíři Povzdechnu si. Utrpení přijíti musí, a nám jest kajícně a pokorně jej přijmouti, zarecituji. A pokud jde o náš příběh... není ani co zkracovat. Přišli jsme sem, zajali nás, chvilku jsem mluvil s Arianem a dalšími. Godrog Drant byl zabit, Eyrekr z Gothie a Aaron de Griss - další dva, co sem Řád poslal - ti jsou kdo ví kde. Budeme muset doufat, že se osvobodí sami, netuším, co s nimi. Pak mne strčili do mučírny tady s Këarem. Samozřejmě jsem jim povídal nějaké nesmysly, takže teoreticky vzato nic neví. O Řádu a tak dál. A v těchhle chodbách se bez průvodce nevyznáme. Měli bychom chytit nějakého strážného.

Pán Jeskyně - 12. března 2010 20:50

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna - já a tři upáleníhodní kacíři Povzdechnu si. Utrpení přijíti musí, a nám jest kajícně a pokorně jej přijmouti, zarecituji. A pokud jde o náš příběh... není ani co zkracovat. Přišli jsme sem, zajali nás, chvilku jsem mluvil s Arianem a dalšími. Godrog Drant byl zabit, Eyrekr z Gothie a Aaron de Griss - další dva, co sem Řád poslal - ti jsou kdo ví kde. Budeme muset doufat, že se osvobodí sami, netuším, co s nimi. Pak mne strčili do mučírny tady s Këarem. Samozřejmě jsem jim povídal nějaké nesmysly, takže teoreticky vzato nic neví. O Řádu a tak dál. A v těchhle chodbách se bez průvodce nevyznáme. Měli bychom chytit nějakého strážného.

Grenn - 13. března 2010 13:32
	soukromá zpráva od Grenn pro Mučírna Hmm, dobrá. Ale v tom případě bychom měli jít na věc. Nemá cenu tady postávat. Poté vyjdu z mučírny na chodbu a prohlédnu si okolí.

Grenn - 13. března 2010 13:32
	soukromá zpráva od Grenn pro Mučírna Hmm, dobrá. Ale v tom případě bychom měli jít na věc. Nemá cenu tady postávat. Poté vyjdu z mučírny na chodbu a prohlédnu si okolí.

Grenn - 13. března 2010 13:32
	soukromá zpráva od Grenn pro Mučírna Hmm, dobrá. Ale v tom případě bychom měli jít na věc. Nemá cenu tady postávat. Poté vyjdu z mučírny na chodbu a prohlédnu si okolí.

Grenn - 14. března 2010 20:13
	soukromá zpráva od Grenn pro Jdu zatím obhlídnout okolí, snad něco zjistím. A možná dokážu získat i toho strážnýho.

Grenn - 14. března 2010 20:13
	soukromá zpráva od Grenn pro Jdu zatím obhlídnout okolí, snad něco zjistím. A možná dokážu získat i toho strážnýho.

Grenn - 14. března 2010 20:13
	soukromá zpráva od Grenn pro Jdu zatím obhlídnout okolí, snad něco zjistím. A možná dokážu získat i toho strážnýho.

Pán Jeskyně - 15. března 2010 20:29

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chodby Z mučírny se vchází do spojovací chodby, která je asi šest kroků široká a poměrně dost vysoká, osvětlená několika petrolejovými lampami. Podlaha je vysypaná hrubým pískem. Po obou stranách jsou odbočky do dalších chodeb, v nichž jsou cely, někdy je na boku chodby místnost (oddělená zpravidla jen mříží místo klasických dveří) jako mučírna či sklad zásob, nádobí či pytlů s podivným růžovým pískem. Sahë, Verillon i Këar jdou za Grennem. Sahë podezíravě pozoruje Verillon, Këar se na ni dívá dost nevraživě a na Grenna dost pohrdavě, zjevně není schopen Verillon odpustit, že mu zabila j e h o oběť. Všichni mlčí, jejich pohledy jsou napjaté a víceméně nenávistné. Procházíte chodbami. V celách jsou spící či bezvědomé lidské trosky, všechny mříže jsou pečlivě zamčené. Nikde není vidět strážné, těžko říct, kam se všichni poděli. Po chvilce dojdete ke křižovatce chodeb. Jedna z chodeb je zastavěná bariérou z pytlů růžového písku, ostatní jsou volně průchodné. Nikdo nikde. Zdá se, že chodby tvoří mnohem větší labyrint, než se zdá. Je to tu velké, řekne po chvíli Sahë. Větší, než bych čekal. Skoro to vypadá, že strážní někam odešli... Zvenku je třeba nějaký problém, takže vevnitř nejsou potřeba, řekne, přežehná se posvátným gestem a začne poměrně slabýma ještěříma rukama odstraňovat pytle z bariéry.

Pán Jeskyně - 15. března 2010 20:29

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chodby Z mučírny se vchází do spojovací chodby, která je asi šest kroků široká a poměrně dost vysoká, osvětlená několika petrolejovými lampami. Podlaha je vysypaná hrubým pískem. Po obou stranách jsou odbočky do dalších chodeb, v nichž jsou cely, někdy je na boku chodby místnost (oddělená zpravidla jen mříží místo klasických dveří) jako mučírna či sklad zásob, nádobí či pytlů s podivným růžovým pískem. Sahë, Verillon i Këar jdou za Grennem. Sahë podezíravě pozoruje Verillon, Këar se na ni dívá dost nevraživě a na Grenna dost pohrdavě, zjevně není schopen Verillon odpustit, že mu zabila j e h o oběť. Všichni mlčí, jejich pohledy jsou napjaté a víceméně nenávistné. Procházíte chodbami. V celách jsou spící či bezvědomé lidské trosky, všechny mříže jsou pečlivě zamčené. Nikde není vidět strážné, těžko říct, kam se všichni poděli. Po chvilce dojdete ke křižovatce chodeb. Jedna z chodeb je zastavěná bariérou z pytlů růžového písku, ostatní jsou volně průchodné. Nikdo nikde. Zdá se, že chodby tvoří mnohem větší labyrint, než se zdá. Je to tu velké, řekne po chvíli Sahë. Větší, než bych čekal. Skoro to vypadá, že strážní někam odešli... Zvenku je třeba nějaký problém, takže vevnitř nejsou potřeba, řekne, přežehná se posvátným gestem a začne poměrně slabýma ještěříma rukama odstraňovat pytle z bariéry.

Calia Ventrue Ichaer - 16. března 2010 18:51

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Jiná dimenze Pokračuji dál v krmení, barva očí se změnila na zářivou smaragdovou a tělem mi prochází živoucí teplo, teplo od bytosti, která jen tak zabila jednoho z nás. Měla bych se proto cítit provinile? Nemyslím... on si zaslouží.. tohle všechno, nedělám to obvykle, ale.. tohle není prostě člověk.. Na povely Gabriela odvolal sochy, ale ozval se hvizd, příšerný zvuk, který je hroší než nehty na tabuli.. zaryl se do morku kostí. Socha sebou trhla.. co to znamená? Zavřely se nám snad pomyslné dveře? Rozhlédnu se kolem sebe.. a našeho mrtvého - nyní průhledného společníka nevidím.. Podívám se na Gabriela.. a pak se jen tak nadechnu.. Co to bylo za zvuk? chci nakonec vědět.

Calia Ventrue Ichaer - 16. března 2010 18:51

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Jiná dimenze Pokračuji dál v krmení, barva očí se změnila na zářivou smaragdovou a tělem mi prochází živoucí teplo, teplo od bytosti, která jen tak zabila jednoho z nás. Měla bych se proto cítit provinile? Nemyslím... on si zaslouží.. tohle všechno, nedělám to obvykle, ale.. tohle není prostě člověk.. Na povely Gabriela odvolal sochy, ale ozval se hvizd, příšerný zvuk, který je hroší než nehty na tabuli.. zaryl se do morku kostí. Socha sebou trhla.. co to znamená? Zavřely se nám snad pomyslné dveře? Rozhlédnu se kolem sebe.. a našeho mrtvého - nyní průhledného společníka nevidím.. Podívám se na Gabriela.. a pak se jen tak nadechnu.. Co to bylo za zvuk? chci nakonec vědět.

Calia Ventrue Ichaer - 16. března 2010 18:51

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Jiná dimenze Pokračuji dál v krmení, barva očí se změnila na zářivou smaragdovou a tělem mi prochází živoucí teplo, teplo od bytosti, která jen tak zabila jednoho z nás. Měla bych se proto cítit provinile? Nemyslím... on si zaslouží.. tohle všechno, nedělám to obvykle, ale.. tohle není prostě člověk.. Na povely Gabriela odvolal sochy, ale ozval se hvizd, příšerný zvuk, který je hroší než nehty na tabuli.. zaryl se do morku kostí. Socha sebou trhla.. co to znamená? Zavřely se nám snad pomyslné dveře? Rozhlédnu se kolem sebe.. a našeho mrtvého - nyní průhledného společníka nevidím.. Podívám se na Gabriela.. a pak se jen tak nadechnu.. Co to bylo za zvuk? chci nakonec vědět.

Gabriel De Falco - 16. března 2010 19:43
	soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro "Co to mělo znamenat?" Zašeptám Hengwimu do ucha, aby to ostatní neslyšeli a přitlačím mu dýku do zad.

Verillon Draconier - 16. března 2010 19:53

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Mučírna se zelenokožci a šupináčem Stále se válím na stole a “myju se”, při tom poslouchám skupinku v místnosti ačkoli to tak nevypadá jelikož hledím naprosto jinam a skutečně se soustředím na své tlapky. Pouze při zmínce o Arianovi pozvednu hlavu a poslouchám s větším zájmem, pak opět zrak sklopím. Maldervin...o čem to pořád mluví... nic takového neznám.... prič mě tam chtějí zatáhnout? Dá se dotamtud dostat domů? Nebo je to past? Zkouška víry pro mě nachystaná nebo co? Kallion čeho s žádáš? Po krátké konzultaci ještěrky a orka začnou padat jména dalších patrných spolubojovníků této skupinky.Jen jedno mne zaujme... Godrog Drant... Dochází mi že byl pravděpodobně vůdcem a teď se tu snaží vymyslet jak utéci. Váš příběh je vskutku zajímavý.... nechat si zabít vůdce... to dokáže málokdo.... Prohlásím a seskočím ze stolu.Přistoupím k nim se všemi zbranemi uklizenými na svých místech a rychlé ruce mám stále v pohotovosti. Nápad ohledně chycení stráží se mi zdá nesmyslný... tihle se zdají být pochodující kamikadze radši zemřou než aby momohli vězňům... ...a my jim to umožníme Pro sebe se usměji a raději mlčky následuji Grenna... Všímám si ještěrova nedůvěřivého pohledu...je mi lhostejný.Pozoruji orkovu nevraživost....je mi k smíchu.Ano usmívám se. Moc ppo okolí nekoukám, vím co tam je... cítím puch mluvící za vše.Nakonec nás zastaví Sahë ten ještěrák, s úžasným proslovem a nápadem. Podobně jako ještěrák s posvátným gestem, i já mám rychlomodlitbu když musím myslet na jiné věci.Letmo se rty dotknu symbolu na rukávu mého roucha a jdu pomoci ještěrovi s pytly. Aby bylo jasno, chci odsud stejně jako vy... ale nevím co si o tom vašem Malder-cosi mám myslet a neplánuji tam jít s vámi.

Verillon Draconier - 16. března 2010 19:53

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Mučírna se zelenokožci a šupináčem Stále se válím na stole a “myju se”, při tom poslouchám skupinku v místnosti ačkoli to tak nevypadá jelikož hledím naprosto jinam a skutečně se soustředím na své tlapky. Pouze při zmínce o Arianovi pozvednu hlavu a poslouchám s větším zájmem, pak opět zrak sklopím. Maldervin...o čem to pořád mluví... nic takového neznám.... prič mě tam chtějí zatáhnout? Dá se dotamtud dostat domů? Nebo je to past? Zkouška víry pro mě nachystaná nebo co? Kallion čeho s žádáš? Po krátké konzultaci ještěrky a orka začnou padat jména dalších patrných spolubojovníků této skupinky.Jen jedno mne zaujme... Godrog Drant... Dochází mi že byl pravděpodobně vůdcem a teď se tu snaží vymyslet jak utéci. Váš příběh je vskutku zajímavý.... nechat si zabít vůdce... to dokáže málokdo.... Prohlásím a seskočím ze stolu.Přistoupím k nim se všemi zbranemi uklizenými na svých místech a rychlé ruce mám stále v pohotovosti. Nápad ohledně chycení stráží se mi zdá nesmyslný... tihle se zdají být pochodující kamikadze radši zemřou než aby momohli vězňům... ...a my jim to umožníme Pro sebe se usměji a raději mlčky následuji Grenna... Všímám si ještěrova nedůvěřivého pohledu...je mi lhostejný.Pozoruji orkovu nevraživost....je mi k smíchu.Ano usmívám se. Moc ppo okolí nekoukám, vím co tam je... cítím puch mluvící za vše.Nakonec nás zastaví Sahë ten ještěrák, s úžasným proslovem a nápadem. Podobně jako ještěrák s posvátným gestem, i já mám rychlomodlitbu když musím myslet na jiné věci.Letmo se rty dotknu symbolu na rukávu mého roucha a jdu pomoci ještěrovi s pytly. Aby bylo jasno, chci odsud stejně jako vy... ale nevím co si o tom vašem Malder-cosi mám myslet a neplánuji tam jít s vámi.

Gabriel De Falco - 16. března 2010 20:31

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Lehce se oklepu, ale s tím si i víc přitáhnu Hengwiho k tělo, čímž ho i málem nabodnu na dýku. Jakmile zvuk odezní zas sevření povolím. Jakmile se trochu vzpamatuji pokusím se z Hengwiho dostat odpověď. "Koukej jí to vysvětlit. A nezapoměň!" řeknu nevrle, lehce přitláčím dýkou na zadá a zašklebím se. "Calie dávej pozor, kdyby se ti cokoli nezdálo an tom co on dělá máš povolení se nakrmit, ale nezabíjej ho. Tu radost z rychlí smrti bych mu nemohl dopřát." opět se zazubým

Gabriel De Falco - 16. března 2010 20:31

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Lehce se oklepu, ale s tím si i víc přitáhnu Hengwiho k tělo, čímž ho i málem nabodnu na dýku. Jakmile zvuk odezní zas sevření povolím. Jakmile se trochu vzpamatuji pokusím se z Hengwiho dostat odpověď. "Koukej jí to vysvětlit. A nezapoměň!" řeknu nevrle, lehce přitláčím dýkou na zadá a zašklebím se. "Calie dávej pozor, kdyby se ti cokoli nezdálo an tom co on dělá máš povolení se nakrmit, ale nezabíjej ho. Tu radost z rychlí smrti bych mu nemohl dopřát." opět se zazubým

Gabriel De Falco - 16. března 2010 20:31

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Lehce se oklepu, ale s tím si i víc přitáhnu Hengwiho k tělo, čímž ho i málem nabodnu na dýku. Jakmile zvuk odezní zas sevření povolím. Jakmile se trochu vzpamatuji pokusím se z Hengwiho dostat odpověď. "Koukej jí to vysvětlit. A nezapoměň!" řeknu nevrle, lehce přitláčím dýkou na zadá a zašklebím se. "Calie dávej pozor, kdyby se ti cokoli nezdálo an tom co on dělá máš povolení se nakrmit, ale nezabíjej ho. Tu radost z rychlí smrti bych mu nemohl dopřát." opět se zazubým

Gabriel De Falco - 16. března 2010 20:31

soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro Lehce se oklepu, ale s tím si i víc přitáhnu Hengwiho k tělo, čímž ho i málem nabodnu na dýku. Jakmile zvuk odezní zas sevření povolím. Jakmile se trochu vzpamatuji pokusím se z Hengwiho dostat odpověď. "Koukej jí to vysvětlit. A nezapoměň!" řeknu nevrle, lehce přitláčím dýkou na zadá a zašklebím se. "Calie dávej pozor, kdyby se ti cokoli nezdálo an tom co on dělá máš povolení se nakrmit, ale nezabíjej ho. Tu radost z rychlí smrti bych mu nemohl dopřát." opět se zazubým

Grenn - 17. března 2010 15:52
	soukromá zpráva od Grenn pro Chodba Vážně? A co ty tady vůbec děláš, můžu - li být tak smělý? Nevypadáš, že jsi prostě jenom netrefila zpátky do boudy, kočičko. odseknu a hned jdu odklízet zával.

Grenn - 17. března 2010 15:52
	soukromá zpráva od Grenn pro Chodba Vážně? A co ty tady vůbec děláš, můžu - li být tak smělý? Nevypadáš, že jsi prostě jenom netrefila zpátky do boudy, kočičko. odseknu a hned jdu odklízet zával.

Verillon Draconier - 17. března 2010 19:34

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Chodby pevnosti- bo co to je Orkové se do činnosti nezapojují a jeden z nich má ještě kecy! Já tu vůbec nemusim být!!! Pche...však ona tě Kallion ztrestá a tví bohové nebudou mít s tvou duší slitování...rehmen! Budeš se možná divit ale obvykle v boudě bydlí psiska a ne kočky... Zaprskám místo řádné odpovědi a věnuji se práci.Až po chvíli ze sebe střepu svou uraženost nad jeho barbarským chováním a pohlédnu na něj kočičíma očima s rozčířenými zorničkami. Chtěla jsem se jen teleportovat domů! A místo toho sem tady s váma... myslíš že mě to těší? Pokud ano, jsi na omylu... já chci do své země ke svým a nechci tvrdnout zde nebo někde s vámi natož s vámi ještě cestovat! Jasně dávám najevo odpor k všemu co mi je nyní cizí.Maldervin, osoby okolo...toto místo.Nesnáším to tu a to jsem tu jen chvíly. Nikdy jsem po rodném Delrionu netoužila tak jako nyní... Po krátké odmlce co na něj hledím, s rozčarovaným pohledem, se opět vrátím k ještěrce a pomáhám i přes své znechucení. Mh: poznámka pod čarou – rehmen značí cosi jako lidské “amen”

Verillon Draconier - 17. března 2010 19:34

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Chodby pevnosti- bo co to je Orkové se do činnosti nezapojují a jeden z nich má ještě kecy! Já tu vůbec nemusim být!!! Pche...však ona tě Kallion ztrestá a tví bohové nebudou mít s tvou duší slitování...rehmen! Budeš se možná divit ale obvykle v boudě bydlí psiska a ne kočky... Zaprskám místo řádné odpovědi a věnuji se práci.Až po chvíli ze sebe střepu svou uraženost nad jeho barbarským chováním a pohlédnu na něj kočičíma očima s rozčířenými zorničkami. Chtěla jsem se jen teleportovat domů! A místo toho sem tady s váma... myslíš že mě to těší? Pokud ano, jsi na omylu... já chci do své země ke svým a nechci tvrdnout zde nebo někde s vámi natož s vámi ještě cestovat! Jasně dávám najevo odpor k všemu co mi je nyní cizí.Maldervin, osoby okolo...toto místo.Nesnáším to tu a to jsem tu jen chvíly. Nikdy jsem po rodném Delrionu netoužila tak jako nyní... Po krátké odmlce co na něj hledím, s rozčarovaným pohledem, se opět vrátím k ještěrce a pomáhám i přes své znechucení. Mh: poznámka pod čarou – rehmen značí cosi jako lidské “amen”

Sahë - 17. března 2010 20:36

soukromá zpráva od Sahë pro Chodby Přestanu odhazovat písky a podívám se na oba pohledem, v němž je podivná a zdánlivě nesourodá směs zklamání, odporu, nechuti, pohrdání, soucitu a lítosti - pohledem, jakým se inkvizitor dívá na kacíře, který ještě na hořící hranici vykřikuje své bludy. Jsem rád, že mi Këar pomáhá a ještě radši jsem, že mlčí. Jeho síla překážku odstraňuje docela snadno, já se taky snažím. Zaprvé, vůdce jsem já. A, díky božstvům, zatím jsem celkem živý. Zadruhé. V téhle pevnosti zůstat nemůžeme. Právě jsme jim zabili důstojníka stráží a pokud nechceme skončit v oprátce nebo gladiátorské aréně. Odsud se dostat nemůžeme - z téhle pevnosti jsem viděl většinu a NEDÁ se odsud dostat. Zatřetí, nevím, z které dimenze jsi, Verillon, ale stěží se tam odtud můžeš dostat jinak než přes Maldervin nebo přes knihu, kterou nějakým zázrakem dostaneme od Ariana. Každopádně s námi máš společnou minimálně většinu cesty. Nechci ji nějak kritizovat nebo buzerovat, konečně ani Grenna ne. Myslím to (a taky to tak, doufám, zní) jako klidné, argumentující argumentování.

Sahë - 17. března 2010 20:36

soukromá zpráva od Sahë pro Chodby Přestanu odhazovat písky a podívám se na oba pohledem, v němž je podivná a zdánlivě nesourodá směs zklamání, odporu, nechuti, pohrdání, soucitu a lítosti - pohledem, jakým se inkvizitor dívá na kacíře, který ještě na hořící hranici vykřikuje své bludy. Jsem rád, že mi Këar pomáhá a ještě radši jsem, že mlčí. Jeho síla překážku odstraňuje docela snadno, já se taky snažím. Zaprvé, vůdce jsem já. A, díky božstvům, zatím jsem celkem živý. Zadruhé. V téhle pevnosti zůstat nemůžeme. Právě jsme jim zabili důstojníka stráží a pokud nechceme skončit v oprátce nebo gladiátorské aréně. Odsud se dostat nemůžeme - z téhle pevnosti jsem viděl většinu a NEDÁ se odsud dostat. Zatřetí, nevím, z které dimenze jsi, Verillon, ale stěží se tam odtud můžeš dostat jinak než přes Maldervin nebo přes knihu, kterou nějakým zázrakem dostaneme od Ariana. Každopádně s námi máš společnou minimálně většinu cesty. Nechci ji nějak kritizovat nebo buzerovat, konečně ani Grenna ne. Myslím to (a taky to tak, doufám, zní) jako klidné, argumentující argumentování.

Sahë - 17. března 2010 20:37

soukromá zpráva od Sahë pro Jiná dimenze Ten hvízdot? ušklíbne se Hengwi. Takový zvuk z hutí, bylo by to dost složité na vysvětlení. Vás se to nijak netýká. Podívá se směrem k soše, která dále stojí, jakoby snad znehybnělá. Co dál? zeptá se s úšklebkem, jakoby jste byli jeho klauni, kteří mu mají zajistit další zábavu. Mám vám dát něco ze svých klenotnic? Oživit vaši mrtvolku nebo ji aspoň zviditelnit? Nebo vás jen pobavit svým smrtelným chrapotem? Opět se ušklíbne a zkusí zachroptět, ale moc mu to nejde. Nebo turistickou prohlídku hutí? Co ještě chcete výměnou za můj život? Zdá se, že opět trošku zestárl, ale jen velmi mírně. A co bych to byl za gentlemana, kdybych nedopřál mírné pohoštění tak okouzlující dámě? řekne ještě slizčím hlasem, než předtím, a hledá poněkud jízlivým pohledem ve vzduchu Jamesova ducha.

Sahë - 17. března 2010 20:37

soukromá zpráva od Sahë pro Jiná dimenze Ten hvízdot? ušklíbne se Hengwi. Takový zvuk z hutí, bylo by to dost složité na vysvětlení. Vás se to nijak netýká. Podívá se směrem k soše, která dále stojí, jakoby snad znehybnělá. Co dál? zeptá se s úšklebkem, jakoby jste byli jeho klauni, kteří mu mají zajistit další zábavu. Mám vám dát něco ze svých klenotnic? Oživit vaši mrtvolku nebo ji aspoň zviditelnit? Nebo vás jen pobavit svým smrtelným chrapotem? Opět se ušklíbne a zkusí zachroptět, ale moc mu to nejde. Nebo turistickou prohlídku hutí? Co ještě chcete výměnou za můj život? Zdá se, že opět trošku zestárl, ale jen velmi mírně. A co bych to byl za gentlemana, kdybych nedopřál mírné pohoštění tak okouzlující dámě? řekne ještě slizčím hlasem, než předtím, a hledá poněkud jízlivým pohledem ve vzduchu Jamesova ducha.

Sahë - 17. března 2010 20:37

soukromá zpráva od Sahë pro Jiná dimenze Ten hvízdot? ušklíbne se Hengwi. Takový zvuk z hutí, bylo by to dost složité na vysvětlení. Vás se to nijak netýká. Podívá se směrem k soše, která dále stojí, jakoby snad znehybnělá. Co dál? zeptá se s úšklebkem, jakoby jste byli jeho klauni, kteří mu mají zajistit další zábavu. Mám vám dát něco ze svých klenotnic? Oživit vaši mrtvolku nebo ji aspoň zviditelnit? Nebo vás jen pobavit svým smrtelným chrapotem? Opět se ušklíbne a zkusí zachroptět, ale moc mu to nejde. Nebo turistickou prohlídku hutí? Co ještě chcete výměnou za můj život? Zdá se, že opět trošku zestárl, ale jen velmi mírně. A co bych to byl za gentlemana, kdybych nedopřál mírné pohoštění tak okouzlující dámě? řekne ještě slizčím hlasem, než předtím, a hledá poněkud jízlivým pohledem ve vzduchu Jamesova ducha.

Sahë - 17. března 2010 20:37

soukromá zpráva od Sahë pro Jiná dimenze Ten hvízdot? ušklíbne se Hengwi. Takový zvuk z hutí, bylo by to dost složité na vysvětlení. Vás se to nijak netýká. Podívá se směrem k soše, která dále stojí, jakoby snad znehybnělá. Co dál? zeptá se s úšklebkem, jakoby jste byli jeho klauni, kteří mu mají zajistit další zábavu. Mám vám dát něco ze svých klenotnic? Oživit vaši mrtvolku nebo ji aspoň zviditelnit? Nebo vás jen pobavit svým smrtelným chrapotem? Opět se ušklíbne a zkusí zachroptět, ale moc mu to nejde. Nebo turistickou prohlídku hutí? Co ještě chcete výměnou za můj život? Zdá se, že opět trošku zestárl, ale jen velmi mírně. A co bych to byl za gentlemana, kdybych nedopřál mírné pohoštění tak okouzlující dámě? řekne ještě slizčím hlasem, než předtím, a hledá poněkud jízlivým pohledem ve vzduchu Jamesova ducha.

Grenn - 17. března 2010 21:18

soukromá zpráva od Grenn pro Chodba Myslím, že tohle můžeme vyřešit později, pokud bych ti ale měl poradit, kočičko, asi bys do toho Maldervinu jít měla. Jestli ti někde můžou pomoct, tak tam. říkám, zatímco odstraňuji pytle. A vůbec, měli bychom přestat bojovat mezi sebou. Všichni chceme pryč, tak se soustřeďme na náš společnej cíl a je to. Jakmile sáhnu pro další pytel, zjistím, že v barikádě je otvor...zdá se, že toho již moc nezbývá. Dám se do práce ještě urputněji.

Grenn - 17. března 2010 21:18

soukromá zpráva od Grenn pro Chodba Myslím, že tohle můžeme vyřešit později, pokud bych ti ale měl poradit, kočičko, asi bys do toho Maldervinu jít měla. Jestli ti někde můžou pomoct, tak tam. říkám, zatímco odstraňuji pytle. A vůbec, měli bychom přestat bojovat mezi sebou. Všichni chceme pryč, tak se soustřeďme na náš společnej cíl a je to. Jakmile sáhnu pro další pytel, zjistím, že v barikádě je otvor...zdá se, že toho již moc nezbývá. Dám se do práce ještě urputněji.

Verillon Draconier - 18. března 2010 20:46

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Chodby – barikáda Odstraním další pytel a vrhnu pohled po ještěrce v jejíhž očích se třískají emoce až to bolí. Ačkoli cítím že máme mnoho společného, jiskří mezi námi nedůvěra a přirozená nesnášenlivost. Omlouvám se.... mě se stráže ptali zda patřím ke skupině Godroga Dranta... a tys poté říkal že byl s vámi.Evidentně jsem se zmýlila ve svých úvahách o vůdci vaší prapodivné skupiny která se neumí udržet pohromadě a nechá si ztratit dva členy... a dalšího zabít..... jsi lepší vůdce jako živý nebo jako mrtví? Zprvu se má slova zdála jako upřímná omluva.Chybovat je přece lidské...na závěr se mi to přes jazýček překroutilo v tichý a jasně zřetelný výsměch k jeho vůdcovské neschopnosti. Jeho následný proslov vnímám ale už při něm opět pokračuji v práci.Musím vduchu uznat že má pravdu.Budu s nimi muset jít a asi jim i pomoci...pak mi budou nuceni oplatit službu a tím se dostanu domů. Arian... Zopakuji zlostně a šeptem ono jméno.To vlastně kvůli němu a tomu druhýmu zmetkovi jsem tady.... Pak ještě začne hučet ten ork o tom jejich Maldervinu a já rostu... O tom kam půjdu si rozhodu sama až přijde čas rozhodnutí... Oznámím mu suše a s klidem pokračuji v práci.......

Verillon Draconier - 18. března 2010 20:46

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Chodby – barikáda Odstraním další pytel a vrhnu pohled po ještěrce v jejíhž očích se třískají emoce až to bolí. Ačkoli cítím že máme mnoho společného, jiskří mezi námi nedůvěra a přirozená nesnášenlivost. Omlouvám se.... mě se stráže ptali zda patřím ke skupině Godroga Dranta... a tys poté říkal že byl s vámi.Evidentně jsem se zmýlila ve svých úvahách o vůdci vaší prapodivné skupiny která se neumí udržet pohromadě a nechá si ztratit dva členy... a dalšího zabít..... jsi lepší vůdce jako živý nebo jako mrtví? Zprvu se má slova zdála jako upřímná omluva.Chybovat je přece lidské...na závěr se mi to přes jazýček překroutilo v tichý a jasně zřetelný výsměch k jeho vůdcovské neschopnosti. Jeho následný proslov vnímám ale už při něm opět pokračuji v práci.Musím vduchu uznat že má pravdu.Budu s nimi muset jít a asi jim i pomoci...pak mi budou nuceni oplatit službu a tím se dostanu domů. Arian... Zopakuji zlostně a šeptem ono jméno.To vlastně kvůli němu a tomu druhýmu zmetkovi jsem tady.... Pak ještě začne hučet ten ork o tom jejich Maldervinu a já rostu... O tom kam půjdu si rozhodu sama až přijde čas rozhodnutí... Oznámím mu suše a s klidem pokračuji v práci.......

Sahë - 19. března 2010 08:15

soukromá zpráva od Sahë pro Chodby Mlčím a odhazuji pytle. Když je otvor dostatečně velký, abych jím prošel, vstoupím dovnitř. Je to zužující se chodba, neosvětlená - jde tam jen trochu světla z okolních chodeb - a v dálce bíle září cosi, co zatím nejsem schopen identifikovat. Přejdu dál. Podlaha chodby má tvar jakéhosi žlabu, zatím je ale suchá. Chodba se zmenšuje a zužuje, jen obtížně se v ní dá chodit. Její stěny nejsou rovné, ale mají tvar kosočtverce. O stěny se nedá opírat, nedá se tu pořádně stát ani chodit. Chodba je docela široká, tak pro dva vedle sebe jdoucí lidi, vzduch je vlhký a je tu podivný zápach. Këar jde hned za mnou. Moudré rozhodnutí, čím dál budeme od chodeb, tím líp. Potom do něčeho vlhkého a měkkého šlápnu. Naberu rukou kus hmoty, která je na dně chodby, a vynesu to zpět na světlo. Je to směs bahna a plísně, ve které je několik malých jedovatých žab, které poklidně okusují vytržené lidské oko. Hodím věc na zem a otřu si ruce. Pak s klidným výrazem a taseným nožem postupuji dál, brodím se odporným bahnem. Dojdu k té zářící věci, kterou jsem viděl zdálky. Prohlítím si ji. Je to mříž sestavená ze svisle postavených čepelí, rozžhavených doběla. Dvanáct dlouhých čepelí z kvalitní ocele, zasazených do rámu, který by snad šlo otevřít, ale člověk by si musel spálit prsty. Snažím se přes mříž prohlédnout dál. Nic nevidím, jen slyším chraptivý dech čehosi podivného, velkého. Je několik kroků ode mne. Nepocítím strach, ale nevím, co se děje. Pátrám očima ve ztemnělé chodbě, co dělají ostatní. Je mi jich trochu líto. Nemají šanci tohle přežít. Neumějí se pokořit. Nastavit druhou tvář. Ale božstva se postarají o jejich trest. A o můj asi taky. Jsem bídný hříšník a zasloužím si věčné utrpení, proto musím přečkat okamžik utrpení, který jest mi zajisté připraven.

Sahë - 19. března 2010 08:15

soukromá zpráva od Sahë pro Chodby Mlčím a odhazuji pytle. Když je otvor dostatečně velký, abych jím prošel, vstoupím dovnitř. Je to zužující se chodba, neosvětlená - jde tam jen trochu světla z okolních chodeb - a v dálce bíle září cosi, co zatím nejsem schopen identifikovat. Přejdu dál. Podlaha chodby má tvar jakéhosi žlabu, zatím je ale suchá. Chodba se zmenšuje a zužuje, jen obtížně se v ní dá chodit. Její stěny nejsou rovné, ale mají tvar kosočtverce. O stěny se nedá opírat, nedá se tu pořádně stát ani chodit. Chodba je docela široká, tak pro dva vedle sebe jdoucí lidi, vzduch je vlhký a je tu podivný zápach. Këar jde hned za mnou. Moudré rozhodnutí, čím dál budeme od chodeb, tím líp. Potom do něčeho vlhkého a měkkého šlápnu. Naberu rukou kus hmoty, která je na dně chodby, a vynesu to zpět na světlo. Je to směs bahna a plísně, ve které je několik malých jedovatých žab, které poklidně okusují vytržené lidské oko. Hodím věc na zem a otřu si ruce. Pak s klidným výrazem a taseným nožem postupuji dál, brodím se odporným bahnem. Dojdu k té zářící věci, kterou jsem viděl zdálky. Prohlítím si ji. Je to mříž sestavená ze svisle postavených čepelí, rozžhavených doběla. Dvanáct dlouhých čepelí z kvalitní ocele, zasazených do rámu, který by snad šlo otevřít, ale člověk by si musel spálit prsty. Snažím se přes mříž prohlédnout dál. Nic nevidím, jen slyším chraptivý dech čehosi podivného, velkého. Je několik kroků ode mne. Nepocítím strach, ale nevím, co se děje. Pátrám očima ve ztemnělé chodbě, co dělají ostatní. Je mi jich trochu líto. Nemají šanci tohle přežít. Neumějí se pokořit. Nastavit druhou tvář. Ale božstva se postarají o jejich trest. A o můj asi taky. Jsem bídný hříšník a zasloužím si věčné utrpení, proto musím přečkat okamžik utrpení, který jest mi zajisté připraven.

Grenn - 19. března 2010 18:48

soukromá zpráva od Grenn pro Chodba - Světlo na konci tunelu To tě jenom šlechtí... odpovím na to, že se bude sama rozhodovat, kam půjde, a následuji Saheho průsmykem v barikádě. Chodba se svažuje stále dolů a pozvolna se mění v pěknou skluzavku. Ještě strmější a museli by sem dát schody. Celé mi to připomíná odpadní kanály, které jsou k vidění ve velkých městech. Jednou jsem tam byl. Toho smradu jsem se zbavoval týden. Samozřejmě si všimnu té zářivé věci na konci. Brodím se bahnem dál a když ji zahlédnu zblízka, začnu přemýšlet, co by to mohlo znamenat. Ovšem poté uslyším ten dech. Nestůj tady, jako bys čekal na boží trest, zmizme odtud. Tohle určitě bude něco zlého, velkého a hladového. syknu na Saheho.

Grenn - 19. března 2010 18:48

soukromá zpráva od Grenn pro Chodba - Světlo na konci tunelu To tě jenom šlechtí... odpovím na to, že se bude sama rozhodovat, kam půjde, a následuji Saheho průsmykem v barikádě. Chodba se svažuje stále dolů a pozvolna se mění v pěknou skluzavku. Ještě strmější a museli by sem dát schody. Celé mi to připomíná odpadní kanály, které jsou k vidění ve velkých městech. Jednou jsem tam byl. Toho smradu jsem se zbavoval týden. Samozřejmě si všimnu té zářivé věci na konci. Brodím se bahnem dál a když ji zahlédnu zblízka, začnu přemýšlet, co by to mohlo znamenat. Ovšem poté uslyším ten dech. Nestůj tady, jako bys čekal na boží trest, zmizme odtud. Tohle určitě bude něco zlého, velkého a hladového. syknu na Saheho.

Pán Jeskyně - 21. března 2010 19:55

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mříž Sahë si napřed řekne, že se Grenn neslýchaně rouhá, později mu dá za pravdu. Pak ale všichni uslyšíte něco v ústí chodby. Jsou to hlasy, podle přízvuku a obrysů těla asi orkové, mohou být tři nebo čtyři, ale nedokážete rozeznat jednotlivé mluvčí, celé vám to zní jako jeden proslov jednoho člověka. Leknete se, ale pak si uvědomíte že Vás ve tmě rozhodně nemůžou vidět. Nasloucháte. Co se tu kurva stalo? Asi nějakej kretén oddělal pytle. Musíme to říct nahoře, kurva. A co když vyleze? Jestli vyleze, tak chci být co nejdál. Jo, ale nemůžem nahoru, dokud nevíme, jestli si už otevřel mříž nebo ne... Musí tam jeden vlézt... Za mříží se ozve zřetelné zašplouchnutí, dech se přeruší. Nic ale není vidět. Jeden z orků vkročí do ztemnělé chodby. Není vidět na krok, ale ve chvíli, kdy by se měl už blížit k Vám, se ozve křupnutí zlomeného vazu a chraptění umírajícího orka. Polije vás mráz. Nebojte se, zabil jsem ho já, šeptne Këar. Za mříží opět něco zašplouchne. Kurva, řekne jeden z orků u dveří. Ozvou se rychlé kroky, jeden z orků odbíhá. Něco se mříže dotkne - na doběla rozžhavených čepelích se objeví černé body, patrně prstů... Je jich ale mnohem víc než deset lidských...

Pán Jeskyně - 21. března 2010 19:55

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mříž Sahë si napřed řekne, že se Grenn neslýchaně rouhá, později mu dá za pravdu. Pak ale všichni uslyšíte něco v ústí chodby. Jsou to hlasy, podle přízvuku a obrysů těla asi orkové, mohou být tři nebo čtyři, ale nedokážete rozeznat jednotlivé mluvčí, celé vám to zní jako jeden proslov jednoho člověka. Leknete se, ale pak si uvědomíte že Vás ve tmě rozhodně nemůžou vidět. Nasloucháte. Co se tu kurva stalo? Asi nějakej kretén oddělal pytle. Musíme to říct nahoře, kurva. A co když vyleze? Jestli vyleze, tak chci být co nejdál. Jo, ale nemůžem nahoru, dokud nevíme, jestli si už otevřel mříž nebo ne... Musí tam jeden vlézt... Za mříží se ozve zřetelné zašplouchnutí, dech se přeruší. Nic ale není vidět. Jeden z orků vkročí do ztemnělé chodby. Není vidět na krok, ale ve chvíli, kdy by se měl už blížit k Vám, se ozve křupnutí zlomeného vazu a chraptění umírajícího orka. Polije vás mráz. Nebojte se, zabil jsem ho já, šeptne Këar. Za mříží opět něco zašplouchne. Kurva, řekne jeden z orků u dveří. Ozvou se rychlé kroky, jeden z orků odbíhá. Něco se mříže dotkne - na doběla rozžhavených čepelích se objeví černé body, patrně prstů... Je jich ale mnohem víc než deset lidských...

Grenn - 21. března 2010 21:03

soukromá zpráva od Grenn pro Chodba Jakmile uslyším hlasy, otočím se a prohlédnu si příchozí. Zatímco poslouchám jejich řeči, blížím se k nim temnotou. Kear již toho nejbližšího zabil, já ale jdu po tom, který odběhl. Jestli spustí poplach, jsme v háji. Postarám se o ně. šeptnu Sahemu a dám mu jeden ze svých mečů. Cestou sejmu mečem případného dalšího orka, který by se mi mohl připlést do cesty, ovšem pokud se tomu mohu vyhnout, nechám je na starost mým společníkům a řítím se chodbou za tím orkem.

Grenn - 21. března 2010 21:03

soukromá zpráva od Grenn pro Chodba Jakmile uslyším hlasy, otočím se a prohlédnu si příchozí. Zatímco poslouchám jejich řeči, blížím se k nim temnotou. Kear již toho nejbližšího zabil, já ale jdu po tom, který odběhl. Jestli spustí poplach, jsme v háji. Postarám se o ně. šeptnu Sahemu a dám mu jeden ze svých mečů. Cestou sejmu mečem případného dalšího orka, který by se mi mohl připlést do cesty, ovšem pokud se tomu mohu vyhnout, nechám je na starost mým společníkům a řítím se chodbou za tím orkem.

Verillon Draconier - 21. března 2010 21:17

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Chodba – u mříže Mlčky vlezu za ostatními do oné chodby.S nakrčeným nosem následuji ty tři a patrně jsem jediná koho tu pach okolo tolik dráždí stejně jako jsem jediná kdo zde nejlépe vidí. Odpornost... Všichni se náhle zastaví a tak pohlédnu, zpoza orka předemnou, proč.Spatřím čepelemi vytvořenou mříž a jasně slyším zvuk za ní.Ačkoli by to mohlo nahánět hrůzu, nijak zvlášť se nebojím.Dokud je příšera pouze slyšet je neškodná...pokud jí je vidět, dá se sestřelit....pokud vznikne přímé setkání – které asi brzy přijde – pak teprve by mne mohl zasáhnout pocit jakým je strach. Protáhnu se mezi oběma orky až k ještěrce a vzhledem k dobrému zraku tuto činnost zvládnu bez toho aniž bych o orky jakkoli zavadila (max. mohou cítit pohyb vzduchu). Mé oči se stáhnou do úzkých štěrbinek ale než stačím pohlédnout zkrze mříže spustí se rozhovor u počátku chodby.Instinktivně se otočím a zapátrám ve tmě.Vzhledem k dočasnému oslepení od mříží musím počkat než se mé oči opět rozšíří a vidím orky u útrob tunelu. Je jich pět Prohlásím sebejistě varovným polohlasem.Nenápadně nás varují před rychledýchajícím tvorem ze mřížemi... To nebude dobré... Pak se jeden z nich vydá do chodby k nám.Tiše sahám k pasu a opatrně nahmatávám nožíky na opasku ovšem tentokrát se kartička obrátí a orčisko mi smrt cíle vrátí i s úroky.Při zvuku zlomeného vazu se mi postaví chlupy kožíšku, ale jen na několik málo okamžiků. Další z pětice šel buď uvědomit vůdce nebo schánět rakev, každopádně tři stále setrvávají na místě. Svůj pohled stočím opět k čepelovité mříži.Rychlý dech se totiž přiblížil pokud mne uši neklamou. A skutečně ne.Spatřím černé body na čepelích a při bližším prozkoumání opět staženýma očima zjistím že jsou to prsty...mnoho prstů... Jen letmým skouktím bez počítání vidím aspoň tři desítky. Co to je? Zašeptám otázku spíše sama pro sebe než pro ty tři mameluky za a vedle mě. Přistoupím ještě blíže k mříži a pohlédnu skrz, snažíc se přes záři zahlédnout nějaké části toho tvora a zkusit zjistit o koho se jedná. Bystrýma očima zářivé modře zaznamenám tvora o velikosti medvěda, stavba těla je však podobná člověku.Ruce má dlouhé a kupodivu vidím jen dvě, na to kolik má prstů. Myslím....že se máme na co těšit. Prohlásím k těm třem s jistou dávkou šoku lesknoucí se mi v hlase.Nevím proti čemu stojíme a myslím že bude skutečně “příjemný” boj bude-li tvor jen další nepřátelské a nekomunikativní mostrum s nějakými schopnostmi.

Verillon Draconier - 21. března 2010 21:17

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Chodba – u mříže Mlčky vlezu za ostatními do oné chodby.S nakrčeným nosem následuji ty tři a patrně jsem jediná koho tu pach okolo tolik dráždí stejně jako jsem jediná kdo zde nejlépe vidí. Odpornost... Všichni se náhle zastaví a tak pohlédnu, zpoza orka předemnou, proč.Spatřím čepelemi vytvořenou mříž a jasně slyším zvuk za ní.Ačkoli by to mohlo nahánět hrůzu, nijak zvlášť se nebojím.Dokud je příšera pouze slyšet je neškodná...pokud jí je vidět, dá se sestřelit....pokud vznikne přímé setkání – které asi brzy přijde – pak teprve by mne mohl zasáhnout pocit jakým je strach. Protáhnu se mezi oběma orky až k ještěrce a vzhledem k dobrému zraku tuto činnost zvládnu bez toho aniž bych o orky jakkoli zavadila (max. mohou cítit pohyb vzduchu). Mé oči se stáhnou do úzkých štěrbinek ale než stačím pohlédnout zkrze mříže spustí se rozhovor u počátku chodby.Instinktivně se otočím a zapátrám ve tmě.Vzhledem k dočasnému oslepení od mříží musím počkat než se mé oči opět rozšíří a vidím orky u útrob tunelu. Je jich pět Prohlásím sebejistě varovným polohlasem.Nenápadně nás varují před rychledýchajícím tvorem ze mřížemi... To nebude dobré... Pak se jeden z nich vydá do chodby k nám.Tiše sahám k pasu a opatrně nahmatávám nožíky na opasku ovšem tentokrát se kartička obrátí a orčisko mi smrt cíle vrátí i s úroky.Při zvuku zlomeného vazu se mi postaví chlupy kožíšku, ale jen na několik málo okamžiků. Další z pětice šel buď uvědomit vůdce nebo schánět rakev, každopádně tři stále setrvávají na místě. Svůj pohled stočím opět k čepelovité mříži.Rychlý dech se totiž přiblížil pokud mne uši neklamou. A skutečně ne.Spatřím černé body na čepelích a při bližším prozkoumání opět staženýma očima zjistím že jsou to prsty...mnoho prstů... Jen letmým skouktím bez počítání vidím aspoň tři desítky. Co to je? Zašeptám otázku spíše sama pro sebe než pro ty tři mameluky za a vedle mě. Přistoupím ještě blíže k mříži a pohlédnu skrz, snažíc se přes záři zahlédnout nějaké části toho tvora a zkusit zjistit o koho se jedná. Bystrýma očima zářivé modře zaznamenám tvora o velikosti medvěda, stavba těla je však podobná člověku.Ruce má dlouhé a kupodivu vidím jen dvě, na to kolik má prstů. Myslím....že se máme na co těšit. Prohlásím k těm třem s jistou dávkou šoku lesknoucí se mi v hlase.Nevím proti čemu stojíme a myslím že bude skutečně “příjemný” boj bude-li tvor jen další nepřátelské a nekomunikativní mostrum s nějakými schopnostmi.

James William Niveau - 23. března 2010 08:47

soukromá zpráva od James William Niveau pro Elredon – operace Hengwi Mám chuť křičet abymu nevěřili a hned ho zabili…ale nemám jim co do toho kecat. Nemám tu vůbec žádné pravomoce… ale doufám že Gabriel ví co dělá. Ačkoli si myslím toto, cítím že to není dobré rozhodnutí…ten zmetek něco chystá a já nechci aby za to zaplatil další. Byl bych naprosto v klidu seděl na zemi a tiše se užíral za svůj předčasný odchod, ale on ten malej hajzlík začne lichotit Calii. Odporné A jakoby toho nebylo málo, přijde zvuk, který slyším ale nic se mnou nedělá.jen nechutný a mé rádoby tělo nevyvolává reakce.Opět si povzdechnu a kdybych mohl asi bych plakal…Copak tohle je život?! Pokusím se ze sebe schodit lítost sama nad sebou a začnu plně vnímat co ten zmetek vypráví. Tak co uděláte? Zeptám se vduchu když kluk navrhuje varianty toho co „by měl udělat“.Nijak mě to zaujímá, tedy až do chvíle než zmíní „oživení mrtvolky nebo aspoň její zviditelnění“ Je mi jasně že mluví o mě.Proto zpozorním. Jedno mé já křičí „nevěřte mu“ a to druhé toužící opět po svém těle hlásá „nechte ho žít“. Mozek či srdce? Zase se rvou…ale já enmám již ani jedno… co teď? Vstanu a se zájmem se přesunu ke skupince.Vidím že po mě ten zmetek pátrá… i Calliných smaragdových očí jsem si všiml ačkoli se to možná nezdálo.Také mne hledali. Proč si mě tedy zabil, když nyní navrhuješ že mi můžeš vrátit to oč jsi mě připravil? Zeptám se a hledím mu přímo do očí. Už jen proto ti nevěřím ani nos mezi očima… ale…třeba to bude tím že ten nos neustále měníš…a nejen ten….kampak zmizel ten maličký klučina co mě zabil? Hm? Kdo tu stojí teď? Jsem naštvaný a zároveň provokuji.Snaha o to přesvedčit ho o tom že mu nevěřím by třeba mohla vyprovokovat jeho ego a on by mi mohl začít dokazovat že ve svých schopnostech nekecá. Nechci tu strašit do konce světa… když nic jiného třeba ho vyprovokuji k mému naprostému vymícení.

James William Niveau - 23. března 2010 08:47

soukromá zpráva od James William Niveau pro Elredon – operace Hengwi Mám chuť křičet abymu nevěřili a hned ho zabili…ale nemám jim co do toho kecat. Nemám tu vůbec žádné pravomoce… ale doufám že Gabriel ví co dělá. Ačkoli si myslím toto, cítím že to není dobré rozhodnutí…ten zmetek něco chystá a já nechci aby za to zaplatil další. Byl bych naprosto v klidu seděl na zemi a tiše se užíral za svůj předčasný odchod, ale on ten malej hajzlík začne lichotit Calii. Odporné A jakoby toho nebylo málo, přijde zvuk, který slyším ale nic se mnou nedělá.jen nechutný a mé rádoby tělo nevyvolává reakce.Opět si povzdechnu a kdybych mohl asi bych plakal…Copak tohle je život?! Pokusím se ze sebe schodit lítost sama nad sebou a začnu plně vnímat co ten zmetek vypráví. Tak co uděláte? Zeptám se vduchu když kluk navrhuje varianty toho co „by měl udělat“.Nijak mě to zaujímá, tedy až do chvíle než zmíní „oživení mrtvolky nebo aspoň její zviditelnění“ Je mi jasně že mluví o mě.Proto zpozorním. Jedno mé já křičí „nevěřte mu“ a to druhé toužící opět po svém těle hlásá „nechte ho žít“. Mozek či srdce? Zase se rvou…ale já enmám již ani jedno… co teď? Vstanu a se zájmem se přesunu ke skupince.Vidím že po mě ten zmetek pátrá… i Calliných smaragdových očí jsem si všiml ačkoli se to možná nezdálo.Také mne hledali. Proč si mě tedy zabil, když nyní navrhuješ že mi můžeš vrátit to oč jsi mě připravil? Zeptám se a hledím mu přímo do očí. Už jen proto ti nevěřím ani nos mezi očima… ale…třeba to bude tím že ten nos neustále měníš…a nejen ten….kampak zmizel ten maličký klučina co mě zabil? Hm? Kdo tu stojí teď? Jsem naštvaný a zároveň provokuji.Snaha o to přesvedčit ho o tom že mu nevěřím by třeba mohla vyprovokovat jeho ego a on by mi mohl začít dokazovat že ve svých schopnostech nekecá. Nechci tu strašit do konce světa… když nic jiného třeba ho vyprovokuji k mému naprostému vymícení.

James William Niveau - 23. března 2010 08:47

soukromá zpráva od James William Niveau pro Elredon – operace Hengwi Mám chuť křičet abymu nevěřili a hned ho zabili…ale nemám jim co do toho kecat. Nemám tu vůbec žádné pravomoce… ale doufám že Gabriel ví co dělá. Ačkoli si myslím toto, cítím že to není dobré rozhodnutí…ten zmetek něco chystá a já nechci aby za to zaplatil další. Byl bych naprosto v klidu seděl na zemi a tiše se užíral za svůj předčasný odchod, ale on ten malej hajzlík začne lichotit Calii. Odporné A jakoby toho nebylo málo, přijde zvuk, který slyším ale nic se mnou nedělá.jen nechutný a mé rádoby tělo nevyvolává reakce.Opět si povzdechnu a kdybych mohl asi bych plakal…Copak tohle je život?! Pokusím se ze sebe schodit lítost sama nad sebou a začnu plně vnímat co ten zmetek vypráví. Tak co uděláte? Zeptám se vduchu když kluk navrhuje varianty toho co „by měl udělat“.Nijak mě to zaujímá, tedy až do chvíle než zmíní „oživení mrtvolky nebo aspoň její zviditelnění“ Je mi jasně že mluví o mě.Proto zpozorním. Jedno mé já křičí „nevěřte mu“ a to druhé toužící opět po svém těle hlásá „nechte ho žít“. Mozek či srdce? Zase se rvou…ale já enmám již ani jedno… co teď? Vstanu a se zájmem se přesunu ke skupince.Vidím že po mě ten zmetek pátrá… i Calliných smaragdových očí jsem si všiml ačkoli se to možná nezdálo.Také mne hledali. Proč si mě tedy zabil, když nyní navrhuješ že mi můžeš vrátit to oč jsi mě připravil? Zeptám se a hledím mu přímo do očí. Už jen proto ti nevěřím ani nos mezi očima… ale…třeba to bude tím že ten nos neustále měníš…a nejen ten….kampak zmizel ten maličký klučina co mě zabil? Hm? Kdo tu stojí teď? Jsem naštvaný a zároveň provokuji.Snaha o to přesvedčit ho o tom že mu nevěřím by třeba mohla vyprovokovat jeho ego a on by mi mohl začít dokazovat že ve svých schopnostech nekecá. Nechci tu strašit do konce světa… když nic jiného třeba ho vyprovokuji k mému naprostému vymícení.

Pán Jeskyně - 23. března 2010 19:40

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Grenn udělal drobnou taktickou chybu, když zaútočil na strážné. Myslím, že se budeme muset potýkat s většími problémy, ale nemám důvod ho za to kárat. Samozřejmě. Orkové zbývají tři. Jeden utekl, dva Grenn celkem bez problémů zabil. Jsou to podřadní strážní. Vydává se je pronásledovat, ale nakonec je nedostihne. Snad nezabloudí v labyritnu chodeb... Verillon zatím popisuje věc za mříží. Má mnohem lepší zrak než já... Dobře, že tu je... Mlčím. Chvíle podivného ticha. Pak se zpoza mříží ozve hlas. Je zastřený, hrubý a krutý. To rozhodně máte. Stisknu pevněji meč, který mi podal Grenn. Není lehký, ale unesu ho. Boj s ním nebude tak jednoduchý, jako s jinou zbraní, ale bude možný. Ve jménu božím, kdo jsi a co tu děláš? A proč se tě všichni bojí? zeptám se. Memento mori. Jsem pouhý člověk... a budím tu strach, strach, hrůzu a smrt... Bojí se mne proto, že mají důvod se mne bát. řekne bytost za mříží poněkud jízlivě. Stále se dotýká mříží třiceti prsty. Jeho odpověď mne trochu zmátla. Rozžhavené dveře se s protivným skřípáním otevřou. Čekám ránu. Ale nic se nestane... Ty nás nechceš zabít? zeptám se a v duchu nevýslovně děkuji božstvům za jejich veliké milosrdenství. Dost otázek... Co jste zač vy? Snažím se si představit typ člověka, který k tomuto hlasu odpovídá. Je to jednoduchý výběr. Starý, krutý, všestranně zvrácený šlechtic.

Pán Jeskyně - 23. března 2010 19:40

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Grenn udělal drobnou taktickou chybu, když zaútočil na strážné. Myslím, že se budeme muset potýkat s většími problémy, ale nemám důvod ho za to kárat. Samozřejmě. Orkové zbývají tři. Jeden utekl, dva Grenn celkem bez problémů zabil. Jsou to podřadní strážní. Vydává se je pronásledovat, ale nakonec je nedostihne. Snad nezabloudí v labyritnu chodeb... Verillon zatím popisuje věc za mříží. Má mnohem lepší zrak než já... Dobře, že tu je... Mlčím. Chvíle podivného ticha. Pak se zpoza mříží ozve hlas. Je zastřený, hrubý a krutý. To rozhodně máte. Stisknu pevněji meč, který mi podal Grenn. Není lehký, ale unesu ho. Boj s ním nebude tak jednoduchý, jako s jinou zbraní, ale bude možný. Ve jménu božím, kdo jsi a co tu děláš? A proč se tě všichni bojí? zeptám se. Memento mori. Jsem pouhý člověk... a budím tu strach, strach, hrůzu a smrt... Bojí se mne proto, že mají důvod se mne bát. řekne bytost za mříží poněkud jízlivě. Stále se dotýká mříží třiceti prsty. Jeho odpověď mne trochu zmátla. Rozžhavené dveře se s protivným skřípáním otevřou. Čekám ránu. Ale nic se nestane... Ty nás nechceš zabít? zeptám se a v duchu nevýslovně děkuji božstvům za jejich veliké milosrdenství. Dost otázek... Co jste zač vy? Snažím se si představit typ člověka, který k tomuto hlasu odpovídá. Je to jednoduchý výběr. Starý, krutý, všestranně zvrácený šlechtic.

Verillon Draconier - 23. března 2010 21:23

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro U mříže – setkání s tvorem za ní Než stačím něco dalšího říci krom popisu podivuhodného tvora, jeden z orků se vyřítí na ty venku. Kaal nechť provází tvé skutky...šílenče Prohodím polohlasem.Pak se ozve hlas...hrubý a krutostí křičící, zároveň zní velice charismaticky. Necítím potřebu sahat po zbrani jako ještěrka...nebojím se ho... a i kdyby k boji mělo dojít, spoléhám na svou rychlost a mrštnost. Sahë je patřičně zděšen... ani já nejsem úplně v klidu ale pořád se cítím klidněji jelikož nemusím svolávat bohy abych se zeptala jako někdo... Klidně mlčím.Ještěrka mluvu obstarává obstojně, prozatím.I když se dveře začnou otevírat zůstávám v klidu...možná...o kousek couvnu... Nebude vrazdící mostrum... Na otázku co jsme zač se mi odpovídat nechce ale Sahë zmlkl a Kaër je ticho pořád...jako bych mu vyřízla jazyk společně s podříznutým trýznitelem. Jsem Veria ze země Delrion.Oni pochází z Maldeviru.... O svou zemi promluvím s patřičnou hrdostí...tu jejich zmíním jako cosi podřadného.Jsem přesvědčena že je lepší, alespoň co se krás přírody týče. Nezdáš se být člověkem... ti tvorové vypadají jinak než ty... Poznamenám.Dál se prozatím nevyjadřuji.Nejsme mluvka a nehodlám se tu zpovídat něajkému podivnému tvoru co o sobě tvrdí že je takový odpad jakým jsou lidé a při tom vypadá jako by prošel jistou mutací, což už se dá říci že není člověkem i kdyby jím předtím býval. Pověz kdo jsi... Vybýzím stvoření vduchu a myšlenky na Grenna zabíjející ty druhé orky mi hlavu vůbec nezatěžují.

Verillon Draconier - 23. března 2010 21:23

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro U mříže – setkání s tvorem za ní Než stačím něco dalšího říci krom popisu podivuhodného tvora, jeden z orků se vyřítí na ty venku. Kaal nechť provází tvé skutky...šílenče Prohodím polohlasem.Pak se ozve hlas...hrubý a krutostí křičící, zároveň zní velice charismaticky. Necítím potřebu sahat po zbrani jako ještěrka...nebojím se ho... a i kdyby k boji mělo dojít, spoléhám na svou rychlost a mrštnost. Sahë je patřičně zděšen... ani já nejsem úplně v klidu ale pořád se cítím klidněji jelikož nemusím svolávat bohy abych se zeptala jako někdo... Klidně mlčím.Ještěrka mluvu obstarává obstojně, prozatím.I když se dveře začnou otevírat zůstávám v klidu...možná...o kousek couvnu... Nebude vrazdící mostrum... Na otázku co jsme zač se mi odpovídat nechce ale Sahë zmlkl a Kaër je ticho pořád...jako bych mu vyřízla jazyk společně s podříznutým trýznitelem. Jsem Veria ze země Delrion.Oni pochází z Maldeviru.... O svou zemi promluvím s patřičnou hrdostí...tu jejich zmíním jako cosi podřadného.Jsem přesvědčena že je lepší, alespoň co se krás přírody týče. Nezdáš se být člověkem... ti tvorové vypadají jinak než ty... Poznamenám.Dál se prozatím nevyjadřuji.Nejsme mluvka a nehodlám se tu zpovídat něajkému podivnému tvoru co o sobě tvrdí že je takový odpad jakým jsou lidé a při tom vypadá jako by prošel jistou mutací, což už se dá říci že není člověkem i kdyby jím předtím býval. Pověz kdo jsi... Vybýzím stvoření vduchu a myšlenky na Grenna zabíjející ty druhé orky mi hlavu vůbec nezatěžují.

Aaron de Griss - 24. března 2010 09:38

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro Grishmova pracovna Pozorně si prohlédnu mapku a spočítám si počet kontaktů na druhé straně (prosím PJ o počet a drobný popis,abych měl představu) Zapamatuji si ony verše tak hluboko do paměti jak to jen jde. Děkuji za nocleh a občerstvení, hned ráno se vydám na cestu. vašim kontaktům budu nápomocen jak jen to půjde a pokusím se je zároveň prověřit. Bylo mi ctí. můj pokoj Otočím se bez dalších formálních parádiček a vykročím za doprovodem,který mne zavede k pokoji,kde už na mne čekají mé zbraně a věci. Poté zajdu ještě do jídelny na pořádné jídlo, abych nabral síly na zítřejší cestu a půjdu se uložit ke spánku. Ještě před spaním si důkladně prostuduji na mapě trasu zítřejší cesty,abych si jí pamatoval a udělám si hrubý plán,kam bych asi tak chtěl dorazit. (žádám PJ o popis cesty, která mne čeká příštího dne, samozřejmě jen natolik podrobný, jak jsem to schopen vyčíst z mapy.) V noci spím klidně a hlavou se mi toho moc nehoní, budu sám putovat do neznámých krajin, ale uklidňuje mne vědomí, že já jsem ta šelma, před kterou by tam mělo vše ustupovat. Je to taková představa, kterou si vždy dodávám odvahu k boji. Už jako malý tygřík jsem to uplatňoval. Naučil mne tomu můj otec. Jako malý jsem měl ze spousty věcí kolem sebe respakt a cokoliv bylo jen o trochu větší mi nahánělo hrůzu. Otec ke mne jednou večer přišel a řekl mi, ať z nich strach nemám,že až vyrostu,budu já mnohem mohutnější a budu obávaná šelma, před kterou se budou muset mít na pozoru, řekl mi ať si toho jsem vždy vědom a nikdy o sobě nepochybuji. I když budu bezezbraní, jsem pořád jako tegris dobře uzpůsobený zabít ozbrojeného člověka. Vzpomínky na otcova slova a představy zítřejší cesty mne ukonejší k hlubokému spánku a zanedlouho nevím o světě. Ráno po probuzení na nic nečekám. Udělám si rychlou snídani, abych měl sílu a poberu své věci, které mám připravené již od večera. Naposledy překontroluji nejduležitější věci, jestli jsou všechny na svých místech a vyrazím vstříc novému dobrodružství.....

Grenn - 25. března 2010 20:10

soukromá zpráva od Grenn pro Chodba - aneb Cesta tam a zase zpátky Cestou vyřídím ty dva, co se mě pokoušeli zastavit, a již vybíhám otvorem v barikádě za tím třetím. Bohužel se zdá, že má rychlejší nohy, než jsem si myslel. Po chvíli jej ztrácím z dohledu, a tak se vracím zpět. Naštěstí mám dobrou paměť, takže ve spleti chodeb nezabloudím, i když by to bylo jednoduché. Přesto mi to však trvá nějakou dobu. Možná byla chyba pouštět se za ním, ale to bych si nikdy nepřiznal. V tu chvíli byl největší hrozba. Jakmile se vrátím zpět, všimnu si zrůdy, která vyšla zpoza mříže. A také zaslechnu její otázku... Co to může bejt? Nic pěknýho, podle toho, jak rychle ten strážnej zdrhal. Já jsem Grenn, pocházím ze světa, který nemá jméno, Maldervin je jméno města v něm. jsem žoldák.

Grenn - 25. března 2010 20:10

soukromá zpráva od Grenn pro Chodba - aneb Cesta tam a zase zpátky Cestou vyřídím ty dva, co se mě pokoušeli zastavit, a již vybíhám otvorem v barikádě za tím třetím. Bohužel se zdá, že má rychlejší nohy, než jsem si myslel. Po chvíli jej ztrácím z dohledu, a tak se vracím zpět. Naštěstí mám dobrou paměť, takže ve spleti chodeb nezabloudím, i když by to bylo jednoduché. Přesto mi to však trvá nějakou dobu. Možná byla chyba pouštět se za ním, ale to bych si nikdy nepřiznal. V tu chvíli byl největší hrozba. Jakmile se vrátím zpět, všimnu si zrůdy, která vyšla zpoza mříže. A také zaslechnu její otázku... Co to může bejt? Nic pěknýho, podle toho, jak rychle ten strážnej zdrhal. Já jsem Grenn, pocházím ze světa, který nemá jméno, Maldervin je jméno města v něm. jsem žoldák.

Pán Jeskyně - 25. března 2010 20:25

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Sahë tvorovi rovněž odpoví, jen velice stručně. Jsem Sahë z Nilganu, saret, církevní zabiják a inkvizitor, toho času ve službách Maldervinského řádu. Taky by toho Verillon nemusela prozrazovat tolik o nás bytostem, které prakticky neznáme, pomyslí si Sahë, ale nahlas neřekne nic. I Këar se stručně a hrubým hlasem představí: Këar, warlord klanu Kaers. Ork. Sahë doplní: Připadá mi, že lidé většinou nemají třicet prstů, ale třeba se pletu... (Zhruba v této chvíli se vrátí Grenn.) Třicetiprstá bytost opět začne mluvit. Trochu se ušklíbne. Zde jsem z velice jednoduchého důvodu. Jsem zrůda, a těší mne být zrůdný stejně jako dělat ostatní zrůdami. Není pro mne rozdíl mezi mým a cizím tělem, jen když trpí hrůzně zmrzačené. Mnoho tvorů jsem zabil a mnoho zmrzačil, a proto jsem tady. Není to trest, i když mé zločiny - mé veliké dílo - by si zasloužily mnohem horší potrestání. Arian si mne schovává jako tajnou zbraň - a také, jako past pro vězně, kterým se podaří utéci a jsou příliš zvědaví. Nechává mi je jako potravu. Vyjdeme na světlo? Neptá se vás, odstrčí vás stranou, a vyjde na konec chodby. Ty pytle mne měly zadržet... Nejsem stvořený pro hrubou práci a mé jemné prsty by je neunesly. Konečně muže vidíte. Je to opravdu člověk - je nahý, neobvykle vysoký a všeobecně velmi velký, má velice bledou, téměř bílou pleť, na hlavě chomáč kudrnatých hnědošedých vlasů. To by na něm ale nebylo tak zvláštní. Různě po těle a po tváři má rozmístěny kusy různých kovů, některé vypadají jako čepele nožů. Podle všeho vznikly tak, že ten podivný muž přitiskl rozžhavený kov na nahou kůži a pár měsíců čekal, co se bude dít. Jako bojovníci máte chvíli pocit, že si tímto způsobem chtěl pokrýt především zranitelné části těla, aby si vytvořil jakési přirozené brnění. Asi to tak ale nebude, protože kovové kusy jsou různého tvaru a jsou i na místech, kde by to nemělo opodstatnění. Tvář je různými rozšklebenými ranami a jizvami rozřezána do stěží popsatelné, avšak jistým způsobem charismatické ošklivosti. Nohy má špinavé od odporného bahna ve stoce, na ústech má starou zaschlou krev. Pak pochopíte, proč mluvil o jemných prstech. Pod nehty má totiž zaraženo mnoho prstů tenkých jako jehly (také to v podstatě jehly jsou), které jsou na konci zkroucené do silných háčků, různého tvaru, které evidentně slouží především k mučení lidí. Evidentně s nimi může brát do ruky věci, ale těžko by mohl zničit podobnou silnou a dobře postavenou bariéru z pískových pytlů. Tváří se poněkud pyšně. To je moje dílo, mé tělo, usměje se na vás, proměnil jsem sám sebe v děsivou nestvůru, děsivého zrůdného boha. Místo zubů má do dásní zatlučeny dlouhé, zrezivělé hřeby. Možná bychom měli jít do bezpečnějšího místa, kde si můžeme promluvit ve větším klidu, krásná dámo a pánové... Zde se za chvilku objeví stráže a my budeme moci zabít jen několik z nich, usměje se znovu. Dýchá a mluví ztěžka, jakoby nesl obrovskou zátěž - to je celkem pochopitelné, vzhledem k tomu, že má v těle menší mučírnu. Sahë chladně přisvědčí. Třicetiprstý v něm evidentně nevzdbudil příliš dobrý dojem. Këar zjevně neví, co si o něm má myslet.

Pán Jeskyně - 25. března 2010 20:25

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Sahë tvorovi rovněž odpoví, jen velice stručně. Jsem Sahë z Nilganu, saret, církevní zabiják a inkvizitor, toho času ve službách Maldervinského řádu. Taky by toho Verillon nemusela prozrazovat tolik o nás bytostem, které prakticky neznáme, pomyslí si Sahë, ale nahlas neřekne nic. I Këar se stručně a hrubým hlasem představí: Këar, warlord klanu Kaers. Ork. Sahë doplní: Připadá mi, že lidé většinou nemají třicet prstů, ale třeba se pletu... (Zhruba v této chvíli se vrátí Grenn.) Třicetiprstá bytost opět začne mluvit. Trochu se ušklíbne. Zde jsem z velice jednoduchého důvodu. Jsem zrůda, a těší mne být zrůdný stejně jako dělat ostatní zrůdami. Není pro mne rozdíl mezi mým a cizím tělem, jen když trpí hrůzně zmrzačené. Mnoho tvorů jsem zabil a mnoho zmrzačil, a proto jsem tady. Není to trest, i když mé zločiny - mé veliké dílo - by si zasloužily mnohem horší potrestání. Arian si mne schovává jako tajnou zbraň - a také, jako past pro vězně, kterým se podaří utéci a jsou příliš zvědaví. Nechává mi je jako potravu. Vyjdeme na světlo? Neptá se vás, odstrčí vás stranou, a vyjde na konec chodby. Ty pytle mne měly zadržet... Nejsem stvořený pro hrubou práci a mé jemné prsty by je neunesly. Konečně muže vidíte. Je to opravdu člověk - je nahý, neobvykle vysoký a všeobecně velmi velký, má velice bledou, téměř bílou pleť, na hlavě chomáč kudrnatých hnědošedých vlasů. To by na něm ale nebylo tak zvláštní. Různě po těle a po tváři má rozmístěny kusy různých kovů, některé vypadají jako čepele nožů. Podle všeho vznikly tak, že ten podivný muž přitiskl rozžhavený kov na nahou kůži a pár měsíců čekal, co se bude dít. Jako bojovníci máte chvíli pocit, že si tímto způsobem chtěl pokrýt především zranitelné části těla, aby si vytvořil jakési přirozené brnění. Asi to tak ale nebude, protože kovové kusy jsou různého tvaru a jsou i na místech, kde by to nemělo opodstatnění. Tvář je různými rozšklebenými ranami a jizvami rozřezána do stěží popsatelné, avšak jistým způsobem charismatické ošklivosti. Nohy má špinavé od odporného bahna ve stoce, na ústech má starou zaschlou krev. Pak pochopíte, proč mluvil o jemných prstech. Pod nehty má totiž zaraženo mnoho prstů tenkých jako jehly (také to v podstatě jehly jsou), které jsou na konci zkroucené do silných háčků, různého tvaru, které evidentně slouží především k mučení lidí. Evidentně s nimi může brát do ruky věci, ale těžko by mohl zničit podobnou silnou a dobře postavenou bariéru z pískových pytlů. Tváří se poněkud pyšně. To je moje dílo, mé tělo, usměje se na vás, proměnil jsem sám sebe v děsivou nestvůru, děsivého zrůdného boha. Místo zubů má do dásní zatlučeny dlouhé, zrezivělé hřeby. Možná bychom měli jít do bezpečnějšího místa, kde si můžeme promluvit ve větším klidu, krásná dámo a pánové... Zde se za chvilku objeví stráže a my budeme moci zabít jen několik z nich, usměje se znovu. Dýchá a mluví ztěžka, jakoby nesl obrovskou zátěž - to je celkem pochopitelné, vzhledem k tomu, že má v těle menší mučírnu. Sahë chladně přisvědčí. Třicetiprstý v něm evidentně nevzdbudil příliš dobrý dojem. Këar zjevně neví, co si o něm má myslet.

Pán Jeskyně - 25. března 2010 20:25

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mapka zobrazuje souostroví s asi osmi hlavními ostrovy a mnoha ostrůvky. Všechny jsou podrobně popsány, ale pro Tebe nejsou důležité. Hlavní body jsou dva spíše menší ostrovy na opačných koncích souostroví. U východního je vyznačen nápis "Arian", u západního "Grishma". Osm ostrovů (nepočítaje v to Arianův a Grishmův) je vyznačeno do posledního detailu, na každém je několik osad, š z nich jsou označeny zvláštní značkou - tam jsou kontakty. Podle mapky se zdá, že Arianův a Grishmův ostrov jsou pevnosti, zatímco ostatní ostrůvky jsou převážně zemědělské, skládající se z několika vesnic. Ostrovy nejsou v moři, ale vznáší se nad prázdnotou - ta je značena černě. Ostrovy jsou pochopitelně rozděleny na Arianovo a Grishmovo území. Obě území jsou navzájem spojena jakýmisi mosty - mezi nepřátelskými stranami ale spojení chybí, je zajištěno tajným teleportem, který provozují spiklenci. Z Grishmova ostrova tě - aspoň podle mapy - čeká poměrně snadná cesta přes dva zemědělské ostrovy, která by mohla trvat nanejvýš den. Pak půjdeš oním tajným teleportem (to je první značený kontakt) a dál se budeš pohybovat po území nepřátel. Grishma se s Tebou nemůže rozloučit osobně, ale jeho vojáci Ti ráno odpoví na všechny otázky (ptej se, prosím), dají Ti jídlo a vyprovodí Tě z pevnosti. Dají ti také plášť s Grishmovým znakem a doporučí Ti, abys jej nosil. Za ní je jakýsi napůl městský a napůl venkovský komplex, v němž pilně pracují nejrůznější řemeslníci. Je to patrně jakási nezbytná městská předsíň centra, kterým je jednoznačně obrovská pevnost, vypínající se nad celé okolí. Tu a tam prochází městečkem orkové v černých šatech s biči - snad jacísi drábové či dozorci. Obyčejní obyvatelé (mísí se zde všechny rasy) i tegrisové se na Tebe dívají s úctou, patrně ale spíš kvůli plášti... Odtud vede přímá cesta k mostu přes obrovskou prázdnotu. Most je dlouhý jistě několik stovek metrů, je vyroben ze dřeva, ale vypadá velice pevně. Tu a tam po něm někdo projde. Most je hlídán drábem, ale na Tebe si nedovolí ani promluvit. (Pokud máš ještě nějaké otázky k mapě nebo něčemu podobnému, ptej se.)

Aaron de Griss - 26. března 2010 09:29

Když procházíme řemeslnou částí Grishmovy pevnosti, jsem až překvapen co všechno tu je a hlavně mne nepříjemně překvapí přítomnost drábů. Vzpomenu si na celý ten incident s mušením a řeknu si, že to tu asi takhle chodí s každým kdo nemá tento plášť. Zamyslím se nad tím, jestli je vlastně ta Grishmova strana ta dobrá, jestli náhodou není on ten zlý a my mu nevědomky nenapomáháme. Potom se ale zarazím a nechám tuto myšlenku volně odběhnout, tuto otázku mi určítě zodpoví to co uvidím na své pouti během několika příštích dnů. (Z mapky bych ještě rád věděl kolika vískami na oněch 2 ostrůvkách dle mapky za první den projdu, než dorazím k prvnímu kontaktu. Zajímalo by mne jak se mi ty vesničky na mapce jeví a také si otočím mapku a přečtu si co mi tam napsali za informace k prvnímu kontaktu.) Vojákům poděkuji za doprovod a jen se jich optám jaká je okolní příroda za mostem, jestli je něco co bych měl vědět,než se tam vydám...banditi,nějaká lesní havěť či cokoliv jiného. Pak mne ještě zajímá nač ten dráb na městě a všude tady,jaké jsou zde poměry,jestli jsou ti lidé kolem bráni jako otroci, kteří nesmějí utéct. z této odpovědi si dám první dílek do skládačky na odpověď na víše uvedenou otázku v mé mysli, jaké je vlastně postavení Grishmy. Pozorně si poslechnu ci mi řeknou a na mostě se rozloučím. Na drába ne mostě ani nepohlédnu,jeho přítomnost se snažím ignorovat,protože mi není příjemná. Jen se ještě naposledy vojáků optám na poslední otázku. Zajímá mne jak je tomu dlouho co odsud vyrazili někdo předemnou. Po té co dostanu všechny odpovědi už mi snad nezbývá nich niného naž vykročit tou správnou nohou. Dle informací od vojáků se ještě rozhodnu jakým způsobem se budu pohybovat a jak půjdu dál.

Grenn - 26. března 2010 20:39

soukromá zpráva od Grenn pro Chodba Co to je? Vážně se to nedá popsat. Tohle je hnus. Zkouším si vzpomenout, kdy za svou kariéru žoldáka jsem viděl něco odpornějšího, ovšem nic co by se tomu vyrovnalo nenacházím a to je co říct, vzhledem k tomu co už jsem viděl. Nic neříkám, z mého pohledu čiší nenávist a pohrdání vůči té... věci. Když řekne o místě, kde bychom si mohli promluvit, nachvíli zaváhám, ale potom ho následuji.

Grenn - 26. března 2010 20:39

soukromá zpráva od Grenn pro Chodba Co to je? Vážně se to nedá popsat. Tohle je hnus. Zkouším si vzpomenout, kdy za svou kariéru žoldáka jsem viděl něco odpornějšího, ovšem nic co by se tomu vyrovnalo nenacházím a to je co říct, vzhledem k tomu co už jsem viděl. Nic neříkám, z mého pohledu čiší nenávist a pohrdání vůči té... věci. Když řekne o místě, kde bychom si mohli promluvit, nachvíli zaváhám, ale potom ho následuji.

Pán Jeskyně - 28. března 2010 15:14

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Zemědělské ostrovy Grishmova panství jsou založeny na systému velkostatků - na každém ostrůvku je jeden hlavní statek (jeden se jmenuje Ash-ar a druhý Kilh-ar) a celá řada osad, které nemají jméno, jsou vyznačovány pouze číslem. Teleport, kterým musíš projít, je v Kilharu, ovšem můžeš projít přes vesničky nebo jen po cestách přes hlavní statky. První kontakt je na Arianově ostrově jménem Fut-ar ve vesničce číslo 6 - na kraji borového lesa u velkého kamenu. Špioni tam chodí docela často. Minule ... to bylo tak před týdnem? Ten se snad dokonce i vrátil... Živej, odpoví Ti vojáci. Přikývneš a procházíš po mostě. Je dlouhý několik set kroků a propadá se do nicoty. Je velmi nepříjemné po něm jít, ale vypadá docela pevně. Dojdeš na druhou stranu mostu, kde je rozcestí. Cesty jsou vysypané pískem, v okolí jsou pokojná pole, lesy i pastviny. Pracují na nich především orkové, na pastvinách se pasou ovce, krávy i podivná zvířata, která jsi ještě nikdy neviděl. Po cestách občas stojí drábové, ale vypadají pokojněji než v řemeslném městě. Podle ukazatele vede cesta doleva kolem ostrova (procházel bys vesnicemi) a cesta doprava přímo do Ash-aru.

Pán Jeskyně - 29. března 2010 21:26

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Popravčí místnost Zrůda se obratně pohybuje chodbami, do každé nejdřív nahlédne, zda tam nejsou strážní. Ti tu ale nejsou - nikde. To je zvláštní, řekne. V téhle části pevnosti by měl být jeden strážce na tři chodby. Asi na pevnost někdo útočí a oni teď mají jiné starosti. Vejdeme do místnosti, která se nyní nepoužívá. Je to bývalé popraviště, řekne. Vejdete úzkou, ale vysokou chodbou do zvláštní místnosti s ocelovými dveřmi. Dveře mají jednu vrstvu z oceli a druhou z trubek naskládaných vedle sebe. Patrně má jít o jakési primitivní zvukové těsnění. Místnost je zvláštní i jinak. Na zemi jsou v pravidelných, velmi krátkých intervalech položeny asi čtyřiceticentimetrové ostny. V místnosti se dá procházet, ale nedalo by se v ní například ležet bez toho, aby se někdo probodl. Ostny je pokryta i zeď. Podlaha je plná staré, zaschlé krve. Tu a tam je mezi ostny zapomenutá kost. Bývalý vládce této pevnosti nechtěl, aby na něm spočívala krev obětí, vysvětluje Zrůda. V místnosti se jí evidentně líbí, cítí se tu zřejmě jako doma. Neodsuzoval proto k smrti, ale k pobytu zde. Ten systém byl velice účinný. V této místnosti můžete jenom stát nebo se probodnout. Nemůžete se ani opřít o zeď. No a stát, to nevydržíte déle než nějakých deset hodin. Pak spadnete na zem a probodnete se. Ovšem to není vina kata - neměli jste co padat. Velmi účinný a symbolický způsob popravy. Na mne naštěstí nezabíral. A Arian se takovými detaily, jako je to, čí krev padne na jeho hlavu, ani příliš nezabývá. Cit pro smrt je mrtvý. Arianovi stačí člověka nabodnout na kůl a neříct k tomu ani slovo. Vypadá téměř smutně. Zdá se, že jste utekli z kobek... Co vás do nich dostalo? Jak si vůbec mohli dovolit uvěznit tak krásnou dámu?

Pán Jeskyně - 29. března 2010 21:29

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Popravčí místnost Zrůda se obratně pohybuje chodbami, do každé nejdřív nahlédne, zda tam nejsou strážní. Ti tu ale nejsou - nikde. To je zvláštní, řekne. V téhle části pevnosti by měl být jeden strážce na tři chodby. Asi na pevnost někdo útočí a oni teď mají jiné starosti. Vejdeme do místnosti, která se nyní nepoužívá. Je to bývalé popraviště, řekne. Vejdete úzkou, ale vysokou chodbou do zvláštní místnosti s ocelovými dveřmi. Dveře mají jednu vrstvu z oceli a druhou z trubek naskládaných vedle sebe. Patrně má jít o jakési primitivní zvukové těsnění. Místnost je zvláštní i jinak. Na zemi jsou v pravidelných, velmi krátkých intervalech položeny asi čtyřiceticentimetrové ostny. V místnosti se dá procházet, ale nedalo by se v ní například ležet bez toho, aby se někdo probodl. Ostny je pokryta i zeď. Podlaha je plná staré, zaschlé krve. Tu a tam je mezi ostny zapomenutá kost. Bývalý vládce této pevnosti nechtěl, aby na něm spočívala krev obětí, vysvětluje Zrůda. V místnosti se jí evidentně líbí, cítí se tu zřejmě jako doma. Neodsuzoval proto k smrti, ale k pobytu zde. Ten systém byl velice účinný. V této místnosti můžete jenom stát nebo se probodnout. Nemůžete se ani opřít o zeď. No a stát, to nevydržíte déle než nějakých deset hodin. Pak spadnete na zem a probodnete se. Ovšem to není vina kata - neměli jste co padat. Velmi účinný a symbolický způsob popravy. Na mne naštěstí nezabíral. A Arian se takovými detaily, jako je to, čí krev padne na jeho hlavu, ani příliš nezabývá. Cit pro smrt je mrtvý. Arianovi stačí člověka nabodnout na kůl a neříct k tomu ani slovo. Vypadá téměř smutně. Zdá se, že jste utekli z kobek... Co vás do nich dostalo? Jak si vůbec mohli dovolit uvěznit tak krásnou dámu?

Aaron de Griss - 30. března 2010 16:16

první ostrov- cesta ke statku Ash-ar Paráda,takže se jich dost nevrátila. To znamená, že bude po cestě dost masa, hlady neumřu. Na vojáky se neotáčím a vlastně mne ani jejich reakce nezajímá. Už v hlavě promýšlím co asi všechno po cestě potkám. Na konci mostu se s nimi krátce rozloučím a prohlédnu si rozcestník. Hmm, buď jít snadnou cestou do Ash-aru ,nebo se projít po ostrově a poznat spodinu obyvatelstva ve vesnicích,které projistotu označují pouze čísly. Trochu se projdu, na té levé cestě zaručené poznám zdejší krajinu a obyvatelstvo lépe naž na té pravé, musím si udělat obrázek o krajině a sžít se s ní. Vždy je zapotřebí znát krajinu. Pro kontaktního bojovníka je to nezbatná výhoda. Když dokončuji myšlenky už jsem dávno na cestě vlevo přez vesničky. V pravé ruce svírám pevně své kopí se zpětným zobcem a jdu po pravé straně hned vedle cesty. Lépe se mi jde po trávě,nežli po kamení a také to nadělá méně hluku. Snažím se moc si orků nevšímat a spíše sleduji porost kolem a krajinu. zajímá mne její členitost a rostlinná rozmanitost. Pozoruji, jestli se znde nevyskytují byliny,které by se daly nějak uplatnit, když naleznu nějakou použitelnou jemně ji vyrýpnu i skořínkem a uložím ji do koženého vaku s otvory,aby mohal dýchat. Vak poté nechám vyset u opasku. Byliny spracuji až večer v klidu, teď se soustředím na cestu. Během studie okolí se neustále ujišťuji, že mé nosdry nezachytili žádný podezřelý zápach. (Prosím také o informaci odkud fouká vítr,vždy se snažím jít po té straně cesty, abych měl to stranu ze které nefouká přez cestu. Samozřejmě, jsem-li na pastvíně či poli, strany neřeším a používám zrak. Postupuji takto dále až dokud na něco nenarazím ( překážka na cestě, nebo první vesnička) Jdu vedle cesty po trávě, aby se mi šlo lépe a aby mne méně bolely nohy. Mohu tak vyšpalovat zlehka a svižně.

Pán Jeskyně - 30. března 2010 20:09

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Cesta vede přes několik lesů a mnoho polí, několik menších potůčků. Z počátku vede těsně kolem "břehu", vlastně nesmírného srázu přímo do nicoty, později se od něj začíná vzdalovat. Vítr vane směrem od pevniny. Krajina je mírná pahorkatina, louky jsou určeny především pro pastvu, jsou zde běžné druhy trav, jaké najdeš kdekoliv jinde. Zajímavější to je, když křižuješ potok, v porostu poblíž vody se dá najít mnoho léčivých rostlin, několik z nich si posbíráš. Na dně potoka je podivný růžový prášek. Žije v něm několik druhů drobných ryb. Přes potok procházíš po velmi dobře postaveném můstku, na stromech kolem něho je uhnízděno několik desítek dravých ptáků. Takové množství je velice neobvyklé, zvlášť když jsi zde prakticky neviděl mírumilovné tvory, kteří by těm dravým posloužili jako potrava. Na většině polí je několik vesničanů, nikdy víc než deset – jsou tam různé rasy a zjevně zde je tendence, aby v žádném "pracovním týmu" nebyla příliš velká převaha jedné rasy. Pracují pilně, občas se na Tebe někdo podívá, ale hned zase skloní hlavu. Po chvíli zjistíš, že některým z vesničanů velice chybí ruka či noha, a že na každém poli čeká také jeden dráb – opět různé rasy. Po cestě občas projde jiný chodec, nevšímá si Tě ale a jde si po svých. Po delší době cesty je krajina čím dál hornatější, občas se objeví i skály. Po další chvíli cesty narazíš na těžní věže a haldy. Věže jsou postavené ze dřeva a technologie je velmi primitivní, jejich účel je ale jasný – vytahovat ze země vytěžené cosi. Důl je to nevelký ale ostře hlídaný, obehnaný palisádou, na které stojí na hlídce strážní – převážně sareti a tegrisové. Nikde není žádný nápis. Možná prostě všichni ví, co to je za důl, možná tu nikdo neumí číst, ale nejspíš obojí. Cesta se dělí na dvě, jedna vede k bráně a druhá dál, k vesnici, která je nedaleko. Mimo hru – prosím, mohl bys mi své zprávy psát šeptaně? Díky.

Aaron de Griss - 31. března 2010 19:35

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro První ostrov - důl čehosi Po cestě si posbírám několik léčivých bylin a snažím se navyknout si na okolní krajinu. Na přítomnost otroků a drábů už nehledím nijak divně. Přestal jsem je počítat už po pár kilometrech. Důl mne zarazí, když ho spatřím. Poněkud mi sem nesedí. Silně zemědělsky zaměřený průmysl a najednou důl uprostřed ničeho. Navíc technologie,kterou jsem viděl ve městě byla mnohem vyspělejší a tady to vapadá jako opičí klan oproti civilizovanému řemeslnému předměstí Grishmova paláce. Přitom je to poměrně nedaleko. Rozbalím svou mapu a pokusím se z ní vyčíst, jestli u první vesničky není značený nějaký důl a pokud ano, tak se pokusím najít, není-li u vedený co je zač. (prosím PJ o popis pokud je k dispozici v mapě ) Navenek se nsažím vypadat co se týče dolu naprosto nezaujatě, aby stráže nepojaly podezřívavost. ( Také prosím o upřesnění vzdálenosti dolu od vesnice ) Re: Mimo hru - Ale samozřejmě, není problém:-)

Pán Jeskyně - 31. března 2010 20:58

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Důl Důl na mapce není nijak vyznačen, mapa se snaží podle všeho pokrýt pouze polohu vesnic a základních orientačních bodů. Jinak, důl je od vesničky vzdálen asi kilometr cesty a haldy s hlušinou sahají téměř k vesnici. Stráže se na Tebe dívají lhostejně, snad trochu přehnaně vážně, jakoby Ti chtěli dokázat, že oni plní své služební povinnosti s maximální horlivostí. Zkrátka, dívají se na Tebe tak, jak se podřízení dívají na nadřízeného inkognito. Po chvíi čekání u dolu se otevře brána, vyjede z ní vůz s jakýmisi narůžovělými pytli, na němž jsou krom vozky také tři strážní se samostříly. Vůz zamíří k vesnici. Nikde nejsou žádné nápisy ani nic, co by Ti napovědělo, kde se právě nacházíš.

Aaron de Griss - 31. března 2010 21:56

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro Mezi doelm a první vesnicí Zabalím mapu s lehkým povdechnutím a pozoruji neznámou narůžovělou látku a přemýšlím co to asi k čertu může být. Pospíším si po cestě před vůz a stoupnu si na kraj cesty,až vůz dojede ke mě, jdu pomalu podél něj. Kopí uklidím na záda,abych nevzbuzoval nebezpečí. Ve chvíli kdy vůz dorazí ke mě,započnu konverzaci a jdu stejným tempem jako oni podél vozu. Zdravím Vás, nač taková ochranka kvůli pár pytlům, vždyť jde jen o jeden kilometr. Kdyby Vás někdo přepadl,jak důl tak ves to uvidí ,nemílím se? Kromtoho jsme celkem blízko samotného Grishmova paláce, kdo by Vás tu mohl ohrozit, to mi vysvětlete. Snažím se vypadat nepobaveně jejich vážným výrazem, očividně jsou to tři řadoví vojáci, pro které je čest moci doprovázet vůz a ne jen tak stát na hrabdách a náležitě si tuto výsadu užívají a tváří se podle toho dost vážně. Snažím se tvářit stejně vážně jako oni,abych v nich vzbudil důvěru. Jdu jen kousek od vozu, nicméně stále si držím takový odstup, aby se necítili ohrožení.

Aaron de Griss - 31. března 2010 21:56
	soukromá zpráva od Aaron de Griss pro pardon za překlep přímo v nadpisku:-) stane se i v lepších rodinách

Pán Jeskyně - 01. dubna 2010 13:24

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro U dolu Vozka zastaví vůz, strážní zasalutují. Dívají se na Tebe trochu nedůvěřivě, jakoby ses zeptal na něco zcela samozřejmého - nebo spíš jako žáci, kterým učitel předloží zdánlivě jednoduchou otázku, aby se jim pak mohl vysmát za špatnou odpověď. Prostě nejistě. Pak se jeden z nich ujme slova. Opět předpisově zasalutuje. Pane, bezpečnostní předpisy je třeba dodržovat všude. Nejenže nechceme skončit jako támhleti, (ukáže salutující rukou na těžní věž - až teď si uvědomíš, že je na jejím vrcholku několik oběšenců, docela nechutně zmrzačených, jeden vypadá jako stažený z kůže) Především nechceme, aby se naší věci zmocnili Arianovci, pane. I pokud přímé nebezpečí není pravděpodobné, nic není nemožné, a náklad je natolik cenný, že není možno nic zanedbat, pane! zní to, jako by hrdě recitovali naučené odpovědi pro případ kontroly shora. Předpisy jsou předpisy, pane! řekne jiný voják. Ohlíží se po ostatních, snad si není jistý, jestli Ti odpověděl správně.

Aaron de Griss - 01. dubna 2010 19:31

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro vůz u dolu Vduchu mne reakce vojáků pobaví,ale pokusím se vcítit do jejich situace, pokud by mi hrozilo viset na důlní věži,také bych raději recitoval. Mírně rozpačitě se na ně podívám a hraji dále divadélko,že jsem zcela informovaný a chytnu se provazu, který mi sami nevědomky podali. Správně vojáku, předpisy mají svůj účel. Kdyby se jich nikdo nedržel, postrádaly by svůj smysl. Takže k věci, máte ponětí, kde se ukrývají oni Arianovci, přepadávající vaše dodávky? Tak bystrý voják jako ty, tomu určitě neuniklo, kam se asi tak můžou po akci pakovat. už si mne přesvědčil, že svouz práci děláš dobře, nezkaž si pověst. Pootočím se k vojákům bokem a naslouchám jejich odpovědi a zrakem pozoruji okolní les a čichem mezitím kotroluji, jestli nás náhodou už oni nepřátelé nesledují, pokud by zde zrovna byli, bylo by pro ně více než příhodné, poslechnout si co všechno o nich nepřítel ví. Pokud cokoliv zvětřím, vojáka v jeho informování zastavím, pokud bude vše čisté, nechám ho mluvit a vše budu poslouchat.

Pán Jeskyně - 06. dubna 2010 16:59

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro U dolu Vojákům po Tvé pochvale zjevně spadne kámen ze srdce. Ne že by je nějak potěšila, ale uklidní je, že neudělali žádné závažné chyby, která by mohla ohrozit jejich život. Nikdo nechce skončit bez kůže na provaze, ovíván jemným vánkem kolem těžní věže. Je to docela nepříjemná smrt, to nepochybně... Opět je ale znejistí Tvé otázky. Odpovídají ještě komisněji a naučeněji. Tady pravděpodobně nejsou, jenomže stejné předpisy musí platit pro všechny doly, i v ohrožených oblastech. Jinak by nastal nepopsatelný chaos, pane! A krom toho, nepřítel se může skrývat všude. I tam, kde ho nejméně čekáte, pane! Přichází z ostrovů, z teleportů ve statcích, nebezpečí je všude. Bezpečnostní opatření nikdy nelze zanedbat, pane! Když se díváš kolem sebe, nikoho nevidíš ani necítíš. Nikde není nic zajímavého ani překvapivého. Z jednoho pole se vrací parta rolníků do vesnice. Vozka se na Tebe zadívá podezíravě. Když už jsme u toho, mohl bych vidět vaše pověření, pane? Nic ve zlém, ale podle předpisů na to máme právo a máme povinnost všechny příchozí legitimovat, a... Z pláště Ti čouhá nějaký papír. Jeho písmo neumíš číst a nevíš co to je, v plášti už byl, když Ti ho dávali. Poněkud bolestně si ale uvědomíš, že na těžní věži můžeš skončit taky. Tady se holt s obyvateli asi příliš nemazlí...

Aaron de Griss - 06. dubna 2010 18:34

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro U dolu Rozmrzele se na vojáky podívám a dávám jim jednoznačně najevo, že mne svou kontrolou obtěžují. Vy jste ale banda budižkničemů, člověk vám nabídne pomocnou ruku a vy ho ještě chcete pověsit. Až se příště shledám s Grishmou, musím mu říct, že tu má naduté neschopníky, co se řídí striktně předpisy a vůbec nevnímají co vlastně dělají. To oč jim jde, není ochrana a nápomoc obyvatelstvu, to oč jim jde je vlastní prospěch a bezúhonnost. Občas je použití své vlastní hlavy mnohem cennější než znalost deseti předpisů příteli. Ovšem vy se očividně o své hlavy tolik bojíte, že je máte zastrčené v krunýřích a nemíníte je používat. Škoda. Vytáhnu z kapsy u pláště onen pergamen a kouknu na něj, překontroluji, zda-li se podpis dole shoduje počtěm znaků s Grishmovým jménem. Ještě než ho ukážu vojákům si vyndám i mapku a podívám se po jakýchkoliv podobných znacích na těch papírech. Znak, písmo, pečeť, cokoliv... ( Prosím PJ o bližší popis vojáků, jejich počet a rozestavění kolem mne, také o to, jestli jsem schopen něco vyčíst z oněch papírů, jakoukoliv podobnost. Po udání požadovaných detailů se rozhodnu jak postupovat dále. Zda-li papír ukázat, nebo zvolit jinou diplomatickou cestu, či dokonce "nediplomatickou". Děkuji)

Pán Jeskyně - 08. dubna 2010 22:04

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Papír je popsaný droboučkým písmem, prostřední část vypadá jako nějaký výčet paragrafů (snad práv držitele?). Z písma nedokážeš rozeznat nic, ale je podepsán jménem, které docela dobře může znamenat Grishma, a je na něm drobné, mírně světélkující červené razítko (nikoliv pečeť - to je docela zvláštní) s tímtéž znakem, jaký je na plášti. Vojáci (tři vojáci a jeden vozka, vojáci mají halapartny a tesáky, jeden navíc kuši, nepříliš kvalitní kožené zbroje; vozka se zdá neozbrojený, ale z vlastní zkušenosti víš, že takoví zpravidla mívají nějakou tu tajnou zbraň... všichni vojáci jsou na voze, zhruba stejně daleko od Tebe) jsou evidentně znejistělí, mají docela velký strach. Pane, my jsme se snažili, jak nejvíc jsme mohli, ale my musíme zkontrolovat pověření těch, kteří nás tímhle způsobem legitimují... Omlouváme se, ale... Není čemu se divit, octli se mezi Scyllou a Charybdou - buď je necháš popravit za to, že Tě legitimovali, nebo jejich ostatní nadřízení za to, že Tě nelegitimovali... Rozhodně nemají příliš velkou náladu na boj, ale asi by ho byli schopní.

Aaron de Griss - 09. dubna 2010 09:48

u dolu Znaveně jim onen papír na několik málo okamžiků ukážu a to jen tím způsobem, že ho držím v ruce a otočím ho na ně. Jelikož stojím tak 2 sáhy od vozu a oni všichni sedí na něm, tak drobné písmo ani nemohou přečíst. Je vidět, že svou práci vykonáváte správně hoši. Sice poněkud mechanicky a kreativita je kdesi na zadním sedadle vašeho vozu, ale i tak si počínáte tak, jak máte. Pokud tedy nemáte žádné konkrétní zprávy o nepříteli zde v okolí, obávám se, že zde náš rozhovor končí. Mám toho ještě dnes hodně před sebou a musím jít. Příjemný zbytek služby hoši. Ušklýbnu se na ně a dám jim tim najedvo "tak si tedy třeby shnijte" a vyrazím mírným poklusem podél cesty zase dále směrem k vesnici. Do ruky si opět nechám vklouznout své kopí a kontroluji okolí, jestli někde nečená nějaká hrozba.

Pán Jeskyně - 11. dubna 2010 14:40

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro U dolu Strážní se na sebe podívají. Neodvažují si zřejmě přijít k papíru blíž a přečíst si, co je na něm napsáno, ale vypadají, že jsou docela dobře přesvědčeni. Jeden z nich zasalutuje a řekne: "Velice vám děkujeme, pane. Nezlobte se, že jsme vás otravovali. Děkujeme." Vypadá to, že jim opravdu spadl kámen ze srdce. Vozka práskne do koní a vůz pomalu vyjede směrem k vesnici. Vojáci Tě ještě chvilku ostražitě sledují. Když jsou ale z doslechu (nebo si to myslí), začnou si povídat a smát se. Necítíš nic zajímavého, v okolí je krom ostrahy dolu a vojáků na vozech několik lidí na polích a v lesích.

Aaron de Griss - 11. dubna 2010 16:31
	soukromá zpráva od Aaron de Griss pro 1. vesnice 1 ostrov Na vojáky zasebou se snažím zapomenout, pouze si z toho udělám svůj obrázek o úrovni zdejších Grishmových jednotek. Lehkým poklusem doběhnu až k první vesničce. vejdu do ní a porozhlédnu se zde, jestli tu není něco zajímavého k vidění... (Více po mě na ten kousíček cesty nechtěj:-D)

Pán Jeskyně - 17. dubna 2010 14:06

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hengwi se dost nechutně šklebí, ale nic neříká. Chceš vrátit tělo, nebo aspoň viditelnost? Ještě před chvilkou Ti stačila řeč... to je hrozný, když dáš někomu to, co chce, chce jenom víc a nedá si pokoj... A proč jsem Tě zabil? Protože to by si tenhle nedal pokoj vůbec. Musel jsem ukázat svoje schopnosti, ne? A měnění by bylo na delší povídání. Chceš abych Ti to řekl? šklebí se tam, kde tuší Jamesova ducha. Jestli jo, tak řekni tomuhle, ať mne pustí. Neboj, nepodrazím vás - možná... Co bych z toho měl? Můžete mne přece kdykoliv zabít. Gabriel znejistí a podívá se asi o metr vedle, než je James. Jamese to dost urazí. Gabriel uvolní své sevření.

Pán Jeskyně - 17. dubna 2010 14:06

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hengwi se dost nechutně šklebí, ale nic neříká. Chceš vrátit tělo, nebo aspoň viditelnost? Ještě před chvilkou Ti stačila řeč... to je hrozný, když dáš někomu to, co chce, chce jenom víc a nedá si pokoj... A proč jsem Tě zabil? Protože to by si tenhle nedal pokoj vůbec. Musel jsem ukázat svoje schopnosti, ne? A měnění by bylo na delší povídání. Chceš abych Ti to řekl? šklebí se tam, kde tuší Jamesova ducha. Jestli jo, tak řekni tomuhle, ať mne pustí. Neboj, nepodrazím vás - možná... Co bych z toho měl? Můžete mne přece kdykoliv zabít. Gabriel znejistí a podívá se asi o metr vedle, než je James. Jamese to dost urazí. Gabriel uvolní své sevření.

Pán Jeskyně - 17. dubna 2010 14:06

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hengwi se dost nechutně šklebí, ale nic neříká. Chceš vrátit tělo, nebo aspoň viditelnost? Ještě před chvilkou Ti stačila řeč... to je hrozný, když dáš někomu to, co chce, chce jenom víc a nedá si pokoj... A proč jsem Tě zabil? Protože to by si tenhle nedal pokoj vůbec. Musel jsem ukázat svoje schopnosti, ne? A měnění by bylo na delší povídání. Chceš abych Ti to řekl? šklebí se tam, kde tuší Jamesova ducha. Jestli jo, tak řekni tomuhle, ať mne pustí. Neboj, nepodrazím vás - možná... Co bych z toho měl? Můžete mne přece kdykoliv zabít. Gabriel znejistí a podívá se asi o metr vedle, než je James. Jamese to dost urazí. Gabriel uvolní své sevření.

Pán Jeskyně - 17. dubna 2010 14:06

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hengwi se dost nechutně šklebí, ale nic neříká. Chceš vrátit tělo, nebo aspoň viditelnost? Ještě před chvilkou Ti stačila řeč... to je hrozný, když dáš někomu to, co chce, chce jenom víc a nedá si pokoj... A proč jsem Tě zabil? Protože to by si tenhle nedal pokoj vůbec. Musel jsem ukázat svoje schopnosti, ne? A měnění by bylo na delší povídání. Chceš abych Ti to řekl? šklebí se tam, kde tuší Jamesova ducha. Jestli jo, tak řekni tomuhle, ať mne pustí. Neboj, nepodrazím vás - možná... Co bych z toho měl? Můžete mne přece kdykoliv zabít. Gabriel znejistí a podívá se asi o metr vedle, než je James. Jamese to dost urazí. Gabriel uvolní své sevření.

Pán Jeskyně - 17. dubna 2010 14:06

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ve vesnici je asi padesát domů, možná trochu víc. Slouží evidentně pouze k "uskladnění" pracujícího obyvatelstva, ne k nějakým organizačním věcem. Asi třicet z nich je uspořádaných po řadách jako v koncentráku, zbytek je rozstrkaný podle nich, jakoby byl postaven dodatečně. Jsou to dřevěné chatičky s plochou střechou, které by jinak působily jako provizorní přístřešky. Několik budov je větších, budou to patrně skladiště či úřední místnosti. Ve vesnici je jen několik lidí a žebřiňáků, jdou si po svých a vlastně se na Tebe ani nepodívají. Cesty jsou vysypány pískem, všude je neskutečné množství plevele, skoro jakoby nikdo neměl čas místo udržovat. Vesnici obchází patroly drábů, dívají se na Tebe tázavě, ale nic neřeknou. Uprostřed vesnice je dřevěný stožár se zvonem, několika nápisy a zvláštním strojem s vlajkami a signálními lampami - podle všeho jakýsi signální stroj, který zajišťuje kontakt mezi vesnicemi. Hned vedle stožáru je šibenice s pěti oběšenci, tito ale nejsou úplně zmrzačení - jen do krve zbičovaní a samozřejmě oběšení. Na krku jednoho je tabulka, není ale žádný nápis. Zdá se, že po Tobě nikdo nic nechce.

Grenn - 17. dubna 2010 19:36

soukromá zpráva od Grenn pro Místnost s ostny Já jsem uvězněný nebyl, přišel sem akorát zachránit tady šupináče a toho orka. ukáži na Saheho a Keara. Ještě aby mě uvěznili, to by jich na mě muselo jít deset aby mě aspoň srazili na zem. povzbudím se trochu, i když jsem si vědom, že přeháním. Tahleta sem nějak zabloudila ze svého světa. dokončím vysvětlování. Místnost mě docela znervózňuje, když se rozhlížím kolem a spočinu na krvavých cákancích na podlaze, přemýšlím, kolik tvorů tady vlastně popravili. A co za hrůzy tady ještě najdeme. Upřímě doufám, že naše "strašidlo" je to nejhorší, co tu potkáme. Pokud mohu být tak smělý, co máte v plánu teď dělat? Jste pryč ze svého vězení, stráže tady nejsou, takže klidně můžete utéct. Poté, co dostanu odpověď, ještě vykouknu na chodbu a podívám se, jestli stráže už nedorazily.

Grenn - 17. dubna 2010 19:36

soukromá zpráva od Grenn pro Místnost s ostny Já jsem uvězněný nebyl, přišel sem akorát zachránit tady šupináče a toho orka. ukáži na Saheho a Keara. Ještě aby mě uvěznili, to by jich na mě muselo jít deset aby mě aspoň srazili na zem. povzbudím se trochu, i když jsem si vědom, že přeháním. Tahleta sem nějak zabloudila ze svého světa. dokončím vysvětlování. Místnost mě docela znervózňuje, když se rozhlížím kolem a spočinu na krvavých cákancích na podlaze, přemýšlím, kolik tvorů tady vlastně popravili. A co za hrůzy tady ještě najdeme. Upřímě doufám, že naše "strašidlo" je to nejhorší, co tu potkáme. Pokud mohu být tak smělý, co máte v plánu teď dělat? Jste pryč ze svého vězení, stráže tady nejsou, takže klidně můžete utéct. Poté, co dostanu odpověď, ještě vykouknu na chodbu a podívám se, jestli stráže už nedorazily.

Verillon Draconier - 17. dubna 2010 22:23

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Výkřik do tmy (po dlouhé době příspěvek) – s Maldervinskou partou S nic neříkajícím výrazem ve tváři následuji skupinku a poslouchám postřehy lidského stvoření nelidského zvezření.Opět nemluvím...nemám proč. Dojdeme do místnosti kterou kočičíma očima prozkoumávám a znechuceně se zašklebím po zjištění že si nelze nikam sednout natož lehnout.Kdybych byla o něco více ohebnější třeba bych se do jakési polohy mezi ostny dokázala dopracovat ale příjemné by to jistě nebylo. Do mysli si ukládám i veškeré zmínky o Arianovi a jeho sokovi z čehož mne vyruší hlas nalezeného řečníka. Potupná náhoda mne dostala na toto prokleté místo a zoufalý čin mě svedl do skupiny s těmito kožovitými tvory... Odpovím s přehnanou důslednstí na nadřazený tón bez zrnka jiné emoce, které by mi z očí mohl číswt pouze mistrný manipulátor. Máš zlý jazyk zelenokožče... Zaprskám k orkovi co mě skrytě nazývá toulavou kočkou...Stočím pohled raději k našemu novému společníkovi a čekám zda poví něco nového.

Pán Jeskyně - 18. dubna 2010 17:37

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna Vadí vám snad kožovití tvorové, slečno? usměje se tvor a přejede si kovovými nehty po místech, kde je kůže sedřená, stržená nebo překrytá kovem. Nepříjemný zvuk kovu přejíždějícího o kov, jemné, šustivé skřípání. Až teď si uvědomíte, jaké je v místnosti ticho. Není to tak dávno, co to tu nazývali svatou zemí... To jsem tu ještě nebyl vězněm. No, co se dá dělat. Sahë se při zmínce o vězni zatváří dost pokřiveně, dívá se ještě nevraživěji, než obvykle. Zkouší ostrost čepelí a vražedně se dívá na Grenna i na Vašeho nového známého. Këar stojí hned u zdi, jakoby na něco čekal. Mohu vám pomoct vás dostat ven. Na druhou stranu, nic mi tu nechybí. co mi nabídnete, když vás dostanu ven? řekne vesele tvor. A mimochodem, ty dveře prosím zavřete. Stráže sem nepolezou, ta místnost se nepoužívá. Tuhle pevnost velice dobře znám. Mnohem lépe než strážní. Vlastně lépe než kdokoliv jiný. Vážně se tu nemám špatně. Se zalíbením se dívá na ostré bodce místnosti, v níž jste se ocitli. Dobrovolně jsem se stal zrůdou. Fascinující osud. Co je lepším místem pro zrůdu než kobky pevnosti krutého tyrana? Je téměř nezranitelná, může se zde živit masem mnoha tvorů... Na určitých místech se vždy najde nějaká mrtvola. Prohlíží si vás. Přijde vám, že se šklebí. A mnoho krásných dam, řekne (snad s jakousi úklonou) k Verillon.

Pán Jeskyně - 18. dubna 2010 17:37

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna Vadí vám snad kožovití tvorové, slečno? usměje se tvor a přejede si kovovými nehty po místech, kde je kůže sedřená, stržená nebo překrytá kovem. Nepříjemný zvuk kovu přejíždějícího o kov, jemné, šustivé skřípání. Až teď si uvědomíte, jaké je v místnosti ticho. Není to tak dávno, co to tu nazývali svatou zemí... To jsem tu ještě nebyl vězněm. No, co se dá dělat. Sahë se při zmínce o vězni zatváří dost pokřiveně, dívá se ještě nevraživěji, než obvykle. Zkouší ostrost čepelí a vražedně se dívá na Grenna i na Vašeho nového známého. Këar stojí hned u zdi, jakoby na něco čekal. Mohu vám pomoct vás dostat ven. Na druhou stranu, nic mi tu nechybí. co mi nabídnete, když vás dostanu ven? řekne vesele tvor. A mimochodem, ty dveře prosím zavřete. Stráže sem nepolezou, ta místnost se nepoužívá. Tuhle pevnost velice dobře znám. Mnohem lépe než strážní. Vlastně lépe než kdokoliv jiný. Vážně se tu nemám špatně. Se zalíbením se dívá na ostré bodce místnosti, v níž jste se ocitli. Dobrovolně jsem se stal zrůdou. Fascinující osud. Co je lepším místem pro zrůdu než kobky pevnosti krutého tyrana? Je téměř nezranitelná, může se zde živit masem mnoha tvorů... Na určitých místech se vždy najde nějaká mrtvola. Prohlíží si vás. Přijde vám, že se šklebí. A mnoho krásných dam, řekne (snad s jakousi úklonou) k Verillon.

Grenn - 18. dubna 2010 23:31

soukromá zpráva od Grenn pro Místnost s ostny To vážně nevím. Asi by to pro vás bylo jenom takové malé rozptýlení, pokud tedy nemáte na mysli konkrétní požadavek. Asi budu muset nechat šupináče, ať ho ukecá. Vážně nevím, co mu dát, maximálně mu nechat kočičku, když se mu tak líbí, ale s tím bych nenechal ani vraha. Potom mě však něco napadne. Tady to nevypadá na to, že je tu každej druhej černoknežník. A jestli je ta kniha magická, co kdyby... Omluvíte mě nachvilku? Chci si něco ověřit. Jestli se nevrátím, nehledejte mě. Pokud tvor nebude nic namítat, vyklouznu z místnosti a zavřu za sebou dveře.

Grenn - 18. dubna 2010 23:33

soukromá zpráva od Grenn pro Chodby Pokud jsou tam stráže, vyhnu se jim a vrátím se do mučírny, kde jsem se potkal se svými společníky. jako výchozí bod mi to postačí. Poté si sundám z krku svůj amulet. Jediná památka po mých rodičích, když mě odvezli jako chlapce do arény, nechtěl jsem jim ho vydat a jednoho muže jsem kvůli tomu kousnul do krve do ruky. Nakonec mi ho nechali. Byl to jakýsi můj symbol pro štěstí a má jediná útěcha při tvrdém životě gladiátora. Bylo to ale až později, kdy jsem zjistil, že má i magické vlastnosti. U jednoho alchymisty jsem se dozvěděl, že můj amulet je něco jako magický kompas. Dokáže určit směr ke zdroji magie či energie a také magii absorvuje. Možná mě to dokáže zavést ke knize nebo na nějaké jiné zajímavé místo... Otevřu poklop amuletu a odhalím tak safír uvnitř. Drahokam by měl začít světélkovat a mírně se chvět směrem ke zdroji magie. Pokud to udělá, vydám se směrem, který určuje.

Verillon Draconier - 19. dubna 2010 20:39

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Další reakce v naší krásné mučírně Jsou odporní už jen svým vystupováním a buď si o sobě hodně myslí...nebo nemyslí Pohledem je postupně změřím, počínaje u Sahëo až po Kaëra na kterého se ušklíbnu...Ano poslední slovo byla narážka na něj...Neslyšela jsem od něj jediného slova...natožpak ještě rozumného.. Ze zvuku který tvor před námi vytvoří o sebe mi přeběhne mráz po zádech a srst se trochu naježí,zuby zcvaknu ale nahlas nekomentuji nepříjemnost škřípotu. Svátá země? Taková není nikde.. jsou jen místa zasvěcená svátostem a posvátným.Takový jest můj názor.... Prohlásím pevným hlasem a zcela ignoruji ještěrákovi vražedné pohledy.Dále tvora poslouchám a teprve když dopoví vše, v klidu si promyslím co mu říct. Facinující je pouze smrt... Život zde musí být jistě zajímavý... ovšem mohl bys zkusit vyjít ven a rozhlédout se po něčem co tady nemáš... Nechci si tu hrát na nějakou chápavou a jedinou mluvící bytost v této skupině.Ironii je že do této skupiny ani nepatřím. Co mu zahrát na city a osvobodit se sama? Posle se pousměji na “společníky” bez toho aniž by věděli proč se usmívám.Mé rty tvoří úsměv nepředvídatelného psychopata a i přesto mluvím rozumě. Snažíš se mi lichotit avšak musím s politováním přiznat že city jsou v mém srdci hluboce zmrazené.A přesto mne fascinuje co vše si se sebou dokázal udělat a přiznávám že to působí vskutku zajímavě... ...chtěla jsem říci přitažlivě ale ono slovo jsem v zájmu sama sebe raději spolkla a nahradila ho méně vyčnívajícím.Tón kterým to však bylo podané, působí jako pravý opak toho oč jsem se výměnou slov snažila. Spravedlivá Kaal se o ně postará, pokud ono stvoření vytáhne z téhle díry pouze mne... když ne... bude se muset třást před Kallioniným hněvem že nepomohl její služebnici... Odchod jednoho ze zelených je mi zcela ukradený a proto se k němu nijak nevyjadřuji.Měla jsem však chuť sdělit mu že hledat ho jsem ani v úmyslu neměla i kdyby nám to řekl.

Pán Jeskyně - 21. dubna 2010 19:45

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Drahokam začne slabě světélkovat a střídavě se chvěje téměř všemi myslitelnými směry, zvlášť směrem k podlaze - jakoby něco magického bylo rozloženo rovnoměrně po zemi. Chvěje se velice rychle, jakoby se nemohl rozhodnout mezi mnoha zdroji ve svém okolí. Výraznější výboje vysílá směrem, kde tušíš svoji bývalou celu, v níž jsi se teleportoval, a pak do nižších pater, pokud tu vůbec nějaká jsou. Naneštěstí nejsi schopen určit nic konkrétnějšího. Zpoza několika chodeb slyšíš tlumené rozkazy, skřípání dveřních pantů a kroky stráží.

Pán Jeskyně - 21. dubna 2010 19:45

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Konkrétní požadavek? Tvor se šklebí čím dál zvráceněji. Co byste byli ochotni obětovat za to, že vás dovedu ven? Zrůda upne svůj škleb na Verillonina ňadra. Sahë ho pozoruje maximálně pohoršeně. Prosím, ověřujte si, co budete potřebovat, řekne pak na Grennovu stranu. Pokud vás tam ovšem chytí strážní... šklebí se opět na Verilloninu hruď. Překrásná slečno, věcí, které tu nemám, je tak málo... A pokud náhodou přijdou samy, nemám už vůbec důvod ke stížnostem, pokračuje s lehce dekadentním úsměvem. Zrůdou nejsem pouze na povrchu. Pod povrchem jsem ještě mnohem zrůdnější. City jsou pro ty méně zrůdné... Nám zbývají jen... zvrhlosti. Je překvapující, jak laciný je jeho rozhovor. Sahë je znechucen jeho tónem i jeho pohledy. Je celkem jasné, že kdyby měl možnost se odsud dostat jen kvůli zvráceným hříchům, nevyužil by jí. Verillon je kacířka, inkvizitorovo mínění o ní je proto už tak dokonale špatné a předpokládá, že je schopna naprosto čehokoliv jen pro záchranu své vlastní odporné a bezcenně kacířské duše v těle kočičí děvky - něco podobného si zfanatizovaný kněz myslí o kočičí ženě. Znám tě, zasyčí Sahë rozeklaným jazykem. Jsi Tarraun, syn Ravokův. Byl jsi tu knížetem, že? Pak jsi se ale zbláznil... Nemohli tě potrestat, protože nenašli způsob, jak tě zabít. Tak tě nechali bloudit po těchhle chodbách a pak tě zavřeli za ten zátaras, abys ho nemohl svými hřebíky odstranit, že? Jsi to ty? řekne znechuceně, zatímco zrůda vášnivě kýve s očima upřenýma na Verilloniny křivky.

Pán Jeskyně - 21. dubna 2010 19:45

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Konkrétní požadavek? Tvor se šklebí čím dál zvráceněji. Co byste byli ochotni obětovat za to, že vás dovedu ven? Zrůda upne svůj škleb na Verillonina ňadra. Sahë ho pozoruje maximálně pohoršeně. Prosím, ověřujte si, co budete potřebovat, řekne pak na Grennovu stranu. Pokud vás tam ovšem chytí strážní... šklebí se opět na Verilloninu hruď. Překrásná slečno, věcí, které tu nemám, je tak málo... A pokud náhodou přijdou samy, nemám už vůbec důvod ke stížnostem, pokračuje s lehce dekadentním úsměvem. Zrůdou nejsem pouze na povrchu. Pod povrchem jsem ještě mnohem zrůdnější. City jsou pro ty méně zrůdné... Nám zbývají jen... zvrhlosti. Je překvapující, jak laciný je jeho rozhovor. Sahë je znechucen jeho tónem i jeho pohledy. Je celkem jasné, že kdyby měl možnost se odsud dostat jen kvůli zvráceným hříchům, nevyužil by jí. Verillon je kacířka, inkvizitorovo mínění o ní je proto už tak dokonale špatné a předpokládá, že je schopna naprosto čehokoliv jen pro záchranu své vlastní odporné a bezcenně kacířské duše v těle kočičí děvky - něco podobného si zfanatizovaný kněz myslí o kočičí ženě. Znám tě, zasyčí Sahë rozeklaným jazykem. Jsi Tarraun, syn Ravokův. Byl jsi tu knížetem, že? Pak jsi se ale zbláznil... Nemohli tě potrestat, protože nenašli způsob, jak tě zabít. Tak tě nechali bloudit po těchhle chodbách a pak tě zavřeli za ten zátaras, abys ho nemohl svými hřebíky odstranit, že? Jsi to ty? řekne znechuceně, zatímco zrůda vášnivě kýve s očima upřenýma na Verilloniny křivky.

Aaron de Griss - 21. dubna 2010 19:53

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro 1.vesnice Je to tu padlé na hlavu, tyhle trosky ani nevědí, že žijí. a když se jim to pokusím sdělit, budou mne mít za blázna. tak nevím jestli se vůbec vyplatí Grishmovy pomáhat vyhrát, co může být na té druhé straně horšího? Dlouho se nezdržuji a moc se nerozhlížím, o tuposti zdejších lidí jsem se již přesvědčil. Zdejší kultura je zamrzlá na nule a zřejmě asi nikdy nerozmrzá, stejně jako mozky lidí všude kolem. Hledím si svého a jen ostražitě udržuji odstup od všech ostatních, nechci přijít do nějakého konfliktu. Poklidně projdu až na druhou stranu vsi. Pokud někde na zemi najdu spadlou hroudu té látky co těžili, seberu ji, pokud ne, nebudu riskovat. Po průchodu vší pokračuji stejným způsobem jako doposud podél cesty.

Grenn - 21. dubna 2010 20:56

soukromá zpráva od Grenn pro Vězení Tak jo, možná tu není každej druhej černokněžník, ale každej kámen tady je asi z věže arcimágů. Zajímalo by mě, co to je. Možná... ten písek? Určitě existuje důvod, proč ho tu skladovali. Zdá se ale, že v nižším patře něco je. A něco velmi silného, možná ta kniha? V mé cele asi doznívá energie toho teleportu, ale možná by stálo za to podívat se tam. Teď jenom najít schody dolů... Amulet zavřu a schovám ho do kapsy. V tu chvíli uslyším stráže. Doprdele! Co teď? Rychle se rozběhnu tam, kde tuším svou celu. Pokud tam nikoho neuvidím, zalezu do své cely a zavřu mříž, měla by se dát potom znovu otevřít, jestli není zamknutá. Poté se vysvleču až donaha, tak jak jsou i ostatní vězni. Teď sem rád, že nenosím vrstvy oblečení. řeknu si, zatímco se dívám na hromádku mého oblečení. Schovám to společně s mečem pod přikrývku nebo něco podobného, pokud tam nic takového není, lehnu si na to a snažím se to zakrýt. Ležím a předstírám spánek, doufám, že mě stráže budou mít za obyčejného vězně, pokud tudy budou procházet.

Grenn - 21. dubna 2010 20:56

soukromá zpráva od Grenn pro Vězení Tak jo, možná tu není každej druhej černokněžník, ale každej kámen tady je asi z věže arcimágů. Zajímalo by mě, co to je. Možná... ten písek? Určitě existuje důvod, proč ho tu skladovali. Zdá se ale, že v nižším patře něco je. A něco velmi silného, možná ta kniha? V mé cele asi doznívá energie toho teleportu, ale možná by stálo za to podívat se tam. Teď jenom najít schody dolů... Amulet zavřu a schovám ho do kapsy. V tu chvíli uslyším stráže. Doprdele! Co teď? Rychle se rozběhnu tam, kde tuším svou celu. Pokud tam nikoho neuvidím, zalezu do své cely a zavřu mříž, měla by se dát potom znovu otevřít, jestli není zamknutá. Poté se vysvleču až donaha, tak jak jsou i ostatní vězni. Teď sem rád, že nenosím vrstvy oblečení. řeknu si, zatímco se dívám na hromádku mého oblečení. Schovám to společně s mečem pod přikrývku nebo něco podobného, pokud tam nic takového není, lehnu si na to a snažím se to zakrýt. Ležím a předstírám spánek, doufám, že mě stráže budou mít za obyčejného vězně, pokud tudy budou procházet.

Pán Jeskyně - 23. dubna 2010 15:49

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vězení Lehneš si do kobky a čekáš. Nikde nikdo nepřichází, nikde nikdo není. Čím dál víc tě tlačí kamenná podlaha - přikrývku sem pochopitelně nedali. Po chvíli začíná jeden z vězňů nesnesitelně blábolit a tlouct do mříží. Rozeznáš pár slov. Král... král... krá krá vrána... vetřelec ... písek... šutr... mág... vetřelec... král král král král král... býval jsem a mžaganočaja král král mág nejvyšší jo mahšnangašanganga vetřelec ZABIJTE JE VŠECHNY! Poslední větu zařve tak, že se skoro otřese stavba. Zachraptí tak, že to zní skoro jako kdyby se zadusil. Sklapni, magore, zašeptá z polospánku některý ze spoluvězňů. Napjatě očekáváš, jestli přijde stráž - ale nikde nikdo není.

Pán Jeskyně - 23. dubna 2010 15:49

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro První vesnice Když vycházíš z vesnice, za posledním domem je uvázaná u kůlu docela hezká nahá mladá saretka, kterou dráb bičuje do krve a řve: "Zhebni, kurvo arianovská šupinatá! Zhebni, zhebni, zhebni!" Sleduje ji několik čumilů, podle pohledů to jsou zřejmě udavači, úchylové či vládní prominenti. Když projdeš kolem nich, všichni krom drába se začnou uklánět. Dráb bičuje a řve ještě silněji. Saretka jen sténá. Pomozte mi, pane, pomozte mi... Prosím... Já nic neudělal, jsem nevinný... Pomozte mi, prosím. Pak upadne do bezvědomí. Dráb (je to ork, neskutečně šeredný a se zjevnými známkami degenerace) ji bez lítosti, čím dál rychleji bičuje a čím dál hlasitěji řve: Co otravuješ pána, děvko? Myslíš, že ho zajímá tvoje vzdychání, kurvo? Drž hubu! Zhebni! Zhebni! Pohledy vesničanů jsou nenávistné, primitivní.

Grenn - 23. dubna 2010 18:48

soukromá zpráva od Grenn pro Vězení Tak se zdá, že sem vůbec nešli... Ale neměli by tu být? Není to tu od mučírny tak daleko a navíc by tahle věznice měla být hlídaná a tady sem zatím nikoho nepotkal... Po nějaké době se rozhodnu, že vzduch by už měl být čistý. Bláboly šílence se nenechám rozhodit, stejně to v podstatě nedává smysl. Obleču se zpátky do svých věcí a meč si vezmu do ruky. Poté vyjdu z cely, mezitím si prohlédnu toho šílence, co tu ječel. Poté se pomalu a tiše začnu vracet k mučírně, abych zjistil, jestli tam dorazili stráže, případně je odposlouchávat a zjistit, co se tu děje. (Prosil bych o popis okolí mučírny) Na to, že jsem v ostře hlídaném vězení je tu přece jenom prázdno. Pokud u mučírny nejsou, vejdu do ní a znovu se tu porozhlédnu. Podívám se, jak vlastně mučitel vypadal a jeho mrtvolu prošacuji, jestli u sebe neměl něco zajímavého. Dále projdu zbytek mučírny, jestli tu kromě mučících nástrojů náhodou nejsou i ještěrákovy věci... i když ty by asi skladovali jinde, přesto to ale zkusím. Až budu s hledáním hotov, vyjdu ven z mučírny a vydám se vydám tou chodbou, kde jsem je slyšel předtím.

Grenn - 23. dubna 2010 18:48

soukromá zpráva od Grenn pro Vězení Tak se zdá, že sem vůbec nešli... Ale neměli by tu být? Není to tu od mučírny tak daleko a navíc by tahle věznice měla být hlídaná a tady sem zatím nikoho nepotkal... Po nějaké době se rozhodnu, že vzduch by už měl být čistý. Bláboly šílence se nenechám rozhodit, stejně to v podstatě nedává smysl. Obleču se zpátky do svých věcí a meč si vezmu do ruky. Poté vyjdu z cely, mezitím si prohlédnu toho šílence, co tu ječel. Poté se pomalu a tiše začnu vracet k mučírně, abych zjistil, jestli tam dorazili stráže, případně je odposlouchávat a zjistit, co se tu děje. (Prosil bych o popis okolí mučírny) Na to, že jsem v ostře hlídaném vězení je tu přece jenom prázdno. Pokud u mučírny nejsou, vejdu do ní a znovu se tu porozhlédnu. Podívám se, jak vlastně mučitel vypadal a jeho mrtvolu prošacuji, jestli u sebe neměl něco zajímavého. Dále projdu zbytek mučírny, jestli tu kromě mučících nástrojů náhodou nejsou i ještěrákovy věci... i když ty by asi skladovali jinde, přesto to ale zkusím. Až budu s hledáním hotov, vyjdu ven z mučírny a vydám se vydám tou chodbou, kde jsem je slyšel předtím.

Pán Jeskyně - 24. dubna 2010 14:45

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mučírna Šílenec, který mlčel, je velice starý - polovina hlavy je plešatá, na druhé rostou řídké žlutobílé vlasy a vousy. Od úst mu jde pěna. Je velice vysoký, před několika staletími by asi vypadal docela majestátně. Blábolí si něco jako: Vládl!Vládl! Já! Já vládl! Ne ty! Mučírna je umístěna v širší, dost osvětlené chodbě, je oddělena mřížovými dveřmi. Chodba má mnoho dalších odboček a patrně vede k další, větší chodbě, po níž se labyrint opět rozšíří. V mučírně nenajdeš nic, co by se dalo využít, mučitel byl zdegenerovaný městský ork, zjevně velice krvelačný, ale nijak zvlášť bohatý nebo důležitý. Sahëho věci tu nejsou, přesně jak jsi předpokládal. Když prohledáváš místnost, po chodbě projdou stráže. Pochodují, podle počtu kroků jich musí být aspoň patnáct. Nemohou tě vidět, slyšíš jen kroky, žádné rozkazy. Po chvíli uslyšíš nějaký výkřik v cizím jazyce, snad nadávku. Drž hubu, okřikne ho jeden ze strážných. Co, stejně mu ji za chvilku useknem, míní druhý. Asi je to eskorta, která vede odsouzence.

Grenn - 24. dubna 2010 15:06

soukromá zpráva od Grenn pro Mučírna Tak a je to. Ptal sem se, proč tu nejsou stráže, tak je mám tady. Příště se budu ptát, proč tu sou stráže, třeba zmizí... řeknu si, jakmile zaslechnu jejich kroky a mučitelovu mrtvolu odsunu na stranu, aby ji náhodou neviděli. Krví se nezabývám, té je v mučírně dost i tak, proto nečekám, že by je moc zajímala. Já sám si sednu někam do kouta blízko dveří a naslouchám. Jejich mlčení mě zklame, ale poté uslyším tu debatu s odsouzencem. Vedou ho rovnou na popraviště, nebo ho jenom chytili a vedou ho k žalářníkovi? Tak či onak, mohlo by se mi vyplatit je sledovat. Počkám až jejich kroky budou znít tišeji, jakoby z velké dálky, potom odejdu z mučírny a sleduji je, řídím se zvuky, které takový veliký průvod vydává.

Pán Jeskyně - 25. dubna 2010 09:02

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Plížíš se tedy v dostatečné vzdálenosti za průvodem vojáků. Trochu jsi je přecenil. Vojáků je jen dvanáct, nejsou příliš dobře vyzbrojení, ale jsou oproti Tobě ve výrazné přesile - asi tak dvanáct na jednoho. Mají kupodivu krom halaparten (které jsou standardní výzbrojí stráží na podobných místech) i kuše, tedy zbraně, které se v podzemních chodbách moc neuplatní. Vedou mezi sebou ne jednoho, ale dva k sobě svázané odsouzence v šedivé kápi, nemůžeš ani určit jejich rasu. Odsouzenec si něco brumlá, druhý mlčí. Pochodující řadu vojáků samozřejmě ani nenapadne se otočit - ale stejně by Tě asi měli za stín nebo něco podobného. Prochází chodbami, pak ale vejdou do docela velké síně, ve které jsou všude naskládány pytle s růžovou hmotou. Netroufneš si tam, je tam moc strážných a jacíci úředníci, kteří kontrolují průchod. Eskorta ale pokojně projde. Dva vojáci někde ve předu se stále pokojně baví o popravách, které vykonali v poslední době.

Grenn - 25. dubna 2010 13:17

soukromá zpráva od Grenn pro Chodby Co furt maj s tím pískem? Je snad všude, jeden by si myslel, že si ho sypou i do postele. Rozhovor vojáků poslouchám do té doby, než projdou do toho sálu. Zkusím postřehnout co nejvíce detailů z toho, jak to tam uvnitř vypadá, a poté zajdu do vedlejší. Vytáhnu znovu přívěšek a zkusím znovu pátrat po magii. Jestli je moje teorie správná a amulet tak vyváděl kvůli tomu písku, měl by směřovat k té místnosti, jelikož je ho tam vážně kopa.

Pán Jeskyně - 27. dubna 2010 16:57
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Poblíž velké síně s pískem Přívěšek se opět točí, převážně ale ukazuje směrem dolů a - jak jsi správně určil - k té místnosti. Zaujat svým amuletem si málem nevšimneš, že směrem k tobě míří z velké haly asi pětičlenná hlídka - tahle je velice dobře vyzbrojená (meče, sekery, píky) a má i kvalitní zbroj. Ještě Tě nevidí, ale pokud rychle neodejdeš, mohla by...

Aaron de Griss - 27. dubna 2010 17:04

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro první vesnice Chvilku se u té podívané zastavím a hledím na to, ani trochu se mi nelíbí jaké potěšení těm lidem dělá ji mlátit do bezvědomí a ještě dále. Na ruce si nasadím své birami, abych byl akceschopný, kdyby se něco zvrtlo. Po chvíli projdu davem vesničanů a příjdu až na 3 metry k drábovi a saretce. Hmm už chápu proč je ta vesnice prázdná, všichni jsou tady, přece si nenechají ujít takovou podívanou! Co provedla ta špinavá arianovská mrcha? Tu jsi polapil přímo ty? Promluvím přímo k drábovi a snažím se vypadat, že k ní zaujímám stejný postoj jako on sám.

Grenn - 27. dubna 2010 19:17

soukromá zpráva od Grenn pro Chodby Tak jo... Ten písek je fakt to, co ho přitahuje. Dělaj to jenom kvůli tomuhle, nebo ho tu maj i z jinejch důvodů? říkám si, zatímco si strkám amulet do kapsy. Jsem celkem zaujat svými myšlenkami, proto si nevšimnu hlídky do té doby, než už je téměř pozdě. Kurva... viděli světlo? Zpanikařím a nevím, co mám dělat, potom však dostanu spásný nápad. Co kdybych vyběh a začal křičet, že se ta stvůra osvobodila? Třeba jí půjdou všichni hledat a já budu moct jít i do tý haly... Nadechnu se a vyběhnu proti nim. Von utek! Příšerák utek! začnu řvát z plných plic a zastavím se až u nich. Byli sme ho zkontrolovat a ta barikáda byla voddělaná. Tak sme šli kouknout se, jestli není otevřená mříž a ona fakt byla! Voddělal všechny vostatní, jen já zdrhnul.

Sahë - 29. dubna 2010 19:06

soukromá zpráva od Sahë pro Vesnice, u bičovacího kůlu Dráb přestane mrskat, zasalutuje. Má drzý výraz ve tváří, zjevně mu Tvůj zájem stoupl do hlavy. Ne, pane. Jen jsem ji dostal k zbičování. Spolčovala se s Arianem. To víte, má svoje lidi všude. Přistihli ji přímo v posteli s jedním jeho špehem, čubku. Kdyby to aspoň nebyl, tedy, ork, takhle navíc svou vlastizradou kazí čistou rasu! Plivne na saretku. Trochu Tě to překvapí. V ostatních světěch sice není milenecký vztah mezi rasami nijak běžný, ale zároveň není přijímán nijak zvlášť negativně - tady jako by ho to pobuřovalo víc než vlastizrada samotná. Polapili jsme ji všichni, pane, hlásí hrdě jeden z vesničanů. Přistihla ji při činu spousta lidí, pane. Všichni to také dosvědčili před panem smírčím soudcem. Vesničané se hrdě postaví do pozoru. Krásná saretka je v bezvědomí.

Sahë - 29. dubna 2010 19:06

soukromá zpráva od Sahë pro Síň Nezdá se, že by pochopili, o kom mluvíš. Dění v síni se zastaví. Většina lidí se na Tebe otočí, ale nic neříkají. Odvedení odsouzenci si začínají něco brblat. Tváří se na Tebe trochu jako na idiota nebo na neposlušné dítě, které provádí blbosti. Starý, dokonale vyzbrojený a neuvěřitelně zjizvený saret, budící přirozený respekt a působící dojmem, že zabil víc lidí, než většina orků kdy viděla, prolomí podivné, trochu pohrdlivé ticho. Důstojným hlasem, spíše přirozeně autoritativním, než nějakým velitelským řvaním, Tě pomalu osloví. Překvapuje Tě starobylost jeho pečlivě vyslovované řeči. Budí velkou úctu, i když je to saret. Vojáku! Hlásímeť se podlé předpisův, což? Kdož nehlásí se podlé předpisův, zasluhujeť býti potrestán. Tedy ohlaš se tak, jakž káží tobě předpisové vojště našeho, sice zmrskati tě nechám! A praviž srozumitelně, kdož utekl, a také odkudž, neb nerozumím ni slovo z proslovení tvého.

James William Niveau - 29. dubna 2010 21:08

soukromá zpráva od James William Niveau pro Elredon – rozmluva s Hengwim To je ale xicht... tomu se nevyrovná ani to jak se na mě šklebil můj upíří společník, když se mi něco nedařilo. Stačilo by mi kdybych nevysel v meziprostoru! Ten kluk mě štve. Dokazuj si svou moc jinde.Vzal si mi jediné co jsem v té své nelidské existenci měl a teď se snažíš vydírat abychom tě pustili či ušetřili nebo co si myslíš že uděláme když mi budeš namlouvat jak mi všechno vrátíš?! Sice mi to bylo odepřeno ale s chutí bych tě zabil kdybych mohl... Krátce se odmlčím... ne... nechci mu věřit.Boužel jsou tu ještě jiní a já mu jaksi nemohu nic udělat bez toho aniž by to někdo z nich udělal za mě. Rozhodně ho nepouštěj.... a ty mluv jak to děláš! Ne že by mě to nějak zvlášť zajímalo...přežiju bez toho...eh vlastně já už sem mrtvej!....ale jsem jen zvědavej od přírody... Krátce pohlédnu na své společníky.Kdyby mě Calia viděla asi by spatřila trochu posmutnělý výraz.Ten však zmizí když Gabriel ve snaze nejspíš pohlédnout na mě čučí úplně jinam. Halo?! Já sme tady! Ozvu se a do hlasu se mi vrátí prvotní vztek.Pak pohlédnu na Rami. A co ty tu tak stojíš?! Koukáš mlčíš a ani se mě nezastaneš! Ne že by mi na tom záležeo ale aspoň něco bys kváknout mohla! Jsem asi ostřejší než bych chtěl ale... ten kluk mě prostě neštval!

James William Niveau - 29. dubna 2010 21:08

soukromá zpráva od James William Niveau pro Elredon – rozmluva s Hengwim To je ale xicht... tomu se nevyrovná ani to jak se na mě šklebil můj upíří společník, když se mi něco nedařilo. Stačilo by mi kdybych nevysel v meziprostoru! Ten kluk mě štve. Dokazuj si svou moc jinde.Vzal si mi jediné co jsem v té své nelidské existenci měl a teď se snažíš vydírat abychom tě pustili či ušetřili nebo co si myslíš že uděláme když mi budeš namlouvat jak mi všechno vrátíš?! Sice mi to bylo odepřeno ale s chutí bych tě zabil kdybych mohl... Krátce se odmlčím... ne... nechci mu věřit.Boužel jsou tu ještě jiní a já mu jaksi nemohu nic udělat bez toho aniž by to někdo z nich udělal za mě. Rozhodně ho nepouštěj.... a ty mluv jak to děláš! Ne že by mě to nějak zvlášť zajímalo...přežiju bez toho...eh vlastně já už sem mrtvej!....ale jsem jen zvědavej od přírody... Krátce pohlédnu na své společníky.Kdyby mě Calia viděla asi by spatřila trochu posmutnělý výraz.Ten však zmizí když Gabriel ve snaze nejspíš pohlédnout na mě čučí úplně jinam. Halo?! Já sme tady! Ozvu se a do hlasu se mi vrátí prvotní vztek.Pak pohlédnu na Rami. A co ty tu tak stojíš?! Koukáš mlčíš a ani se mě nezastaneš! Ne že by mi na tom záležeo ale aspoň něco bys kváknout mohla! Jsem asi ostřejší než bych chtěl ale... ten kluk mě prostě neštval!

James William Niveau - 29. dubna 2010 21:08

soukromá zpráva od James William Niveau pro Elredon – rozmluva s Hengwim To je ale xicht... tomu se nevyrovná ani to jak se na mě šklebil můj upíří společník, když se mi něco nedařilo. Stačilo by mi kdybych nevysel v meziprostoru! Ten kluk mě štve. Dokazuj si svou moc jinde.Vzal si mi jediné co jsem v té své nelidské existenci měl a teď se snažíš vydírat abychom tě pustili či ušetřili nebo co si myslíš že uděláme když mi budeš namlouvat jak mi všechno vrátíš?! Sice mi to bylo odepřeno ale s chutí bych tě zabil kdybych mohl... Krátce se odmlčím... ne... nechci mu věřit.Boužel jsou tu ještě jiní a já mu jaksi nemohu nic udělat bez toho aniž by to někdo z nich udělal za mě. Rozhodně ho nepouštěj.... a ty mluv jak to děláš! Ne že by mě to nějak zvlášť zajímalo...přežiju bez toho...eh vlastně já už sem mrtvej!....ale jsem jen zvědavej od přírody... Krátce pohlédnu na své společníky.Kdyby mě Calia viděla asi by spatřila trochu posmutnělý výraz.Ten však zmizí když Gabriel ve snaze nejspíš pohlédnout na mě čučí úplně jinam. Halo?! Já sme tady! Ozvu se a do hlasu se mi vrátí prvotní vztek.Pak pohlédnu na Rami. A co ty tu tak stojíš?! Koukáš mlčíš a ani se mě nezastaneš! Ne že by mi na tom záležeo ale aspoň něco bys kváknout mohla! Jsem asi ostřejší než bych chtěl ale... ten kluk mě prostě neštval!

Aaron de Griss - 30. dubna 2010 10:07

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro vesnice - popravčí kůl Pobaveně se porozhlédnu a pousměju se nad tím, jak mi vesničané podlézají a snaží se jeden druhého předehnat v tom, kdo má ne jejím odhalení větší zásluhu. Nu když je tomu tak, a co ten špeh, toho jste také polapili? Odvrátím zrak od saretky a dále ignoruji její přítomnost. Zbraně mám stále na rukou, jsem rád, že si jich nikdo nijak zvláště nevšímá. Prohlédnu si vesničany kolem a změřím si jejich síly. (Krom drába s bičem je tu kolik vesničanů a jak jsou ozbrojeni?)

Grenn - 01. května 2010 23:45
	soukromá zpráva od Grenn pro Síň Tak tohle nedopadlo tak, jak sem chtěl. Co teď? Dělat to, že sem se z toho pomátl? Asi nejlepší volba. Vy to nevíte? On! Ten, co ho zamkli úplně dole a je úplně celej pokrytej železem a trčí z něj železný bodáky! Teď se toulá po chodbách a všechny zabíjí! Už i mučitel je mrtvej! Poté vyběhnu pryč tak rychle jak jenom můžu, vzdaluji se co nejdál od mučírny.

Pán Jeskyně - 04. května 2010 20:37

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Síň Stráže Tě hbitě zadrží, ale nesnaží se proti Tobě bojovat nebo Ti ublížit, spíš naopak - jen Ti zatarasit cestu. Je jim zřejmě jedno, jak je zraníš, přesilou se neprodereš. To kurva nemůžeš říct rovnou, že utekl Tarraun Ravokovec? utrhne se na Tebe jeden z důstojníků postávajících okolo (ne onen stařičký saret). Pak začne rozkazovat: Takže všeho nechte, jen nezbytnou ostrahu. Tři čety půjdou chodbou Rudá pět zleva, tři zprava. Prověřit také všechna místa, na která šel minule. Těžká výzbroj bude nezbytná. Ucpat vzduchové chodby ve všech místnostech, do kterých by Tarraun mohl uniknout. Je mi jedno, kdo přitom zhebne! A dvojnásobné patroly po celé pevnosti! A okamžitě uvědomit Ariana, jasné? Stařičký saret řekne:Budu bojovat v prvním šiku, dovolíte-li mi to. Jednou jsem již Tarrauna Ravokovce zajal, snad ho tuto sklám! Důstojník (je to poměrně mladý ork, který se doteď zabýval organisováním přesunů písku) je zřejmě docela pyšný na to, že může řídit tak významnou akci. V tom se ho velitel eskorty zeptá: A co bude s těmahle dvěma, pane? Důstojník přikývne, tasí meč, oba dva muže v kápích na místě osobně podřízne a vydá se za hlídkami, které vyšly do chodeb. V síni se rozhostí nepopsatelný chaos předbojových příprav, stráž Tě ale drží pevně. Její desátník je zjevně jediný, který o Tebe jeví zájem. Z kterýho oddílu vlastně seš?

Pán Jeskyně - 04. května 2010 20:37

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vesnice Čumilů může být tak dvacet, většina z nich vypadá neozbrojeně - z vlastní zkušenosti ale víš, že to nemusí vůbec nic znamenat a i pod nejžebráčtějšími hadry se dá ukrýt dýka. Dráb je oblečen stejně jako ostatní drábové, kromě biče má za pasem ještě jakýsi tesák s neobvykle širokou čepelí, dal by se asi označit za delší sekáček či kratší mačetu. Jeho čepel je ještě špinavá od krve. Raději nechceš přemýšlet o tom, k čemu mačeta sloužila. Špeha, pane, odvedli do pevnosti. Tam ho exemplárně popraví. Dráb je evidentně nesmírně pyšný na to, že zná slovo "exemplárně". Tak to má být, je to odporný vlastizrádce a špeh slizkých vrahů, chce si zjevně šplhnout jeden z vesničanů.

Grenn - 05. května 2010 20:34

soukromá zpráva od Grenn pro Síň Když se rozběhnu směrem k východu, ani se nenaděju a už mě zadržely stráže. Snažil jsem se vymanit se ze sevření, odhodit je ze sebe, ale marně. Nakonec mi dali ruce za záda a pevně mě zachytili. Snažil sem se sice ještě vyškubnout, ale potom sem to vzdal. Tak teď sem v pořádným průseru... řeknu si. Zřejmě o příšeře tihle nevěděli, ale jakto? To ten ork běžel za tím Arianem? Tak či tak, asi sem pořádně příšeře ztížil život... a kočičce s ještěrákem taky. Zachmuřeně pozoruju vřava, která se rozhostila okolo. zdá se, že na mě zapomněli. Z omylu mě vyvede až desátník, který mě zadržel. Jmenuju se Grenn. To ti musí stačit. odseknu.

Aaron de Griss - 05. května 2010 20:44

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro Vesnice Pobaveně pohlédnu na šplhajícího vesničana a výrazem v tváři mu dám plně najevo co si o jeho poznámce myslím. Nu jelitomu tak, je vše vpořádku. Tuhle couru rovnou podřízněte, beztak už je v bezvědomí. takhle se tvé trápení apespoň urychlí, promiň holka lae více ti asi nepomohu, beztak jsi byla na straně nepřítele. Je mi to chvíli i líto, ale pak se seberu. Tak vidím, že je vše jak má být, půjdu tedy dále svou cestou. Dbejte i nadále na své okolí stejně ostražitě. Mrknu na šplhouna, poněkud vážněji kouknu na drába a bez dalších komentářů se otočím avyrazím rovnou směrem k další vesnici.

Gabriel De Falco - 06. května 2010 21:11
	soukromá zpráva od Gabriel De Falco pro "Projev zbytku skupiny dobrou vůli aˇoživ toho ukecance. Až pak ti budu věřit a budu tě plně chránit." Rychle se rozhlídnu okolo. mohl bych ho ještě požádat,a by tomu upírovy zavázal jazyk. lehce ce ušklíbnu při té představě. "A co budeš chtít za tu knihu?" vše mu našeptávám do ucha, tka bay to ostattní neslyšeli.

Pán Jeskyně - 09. května 2010 11:38

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Za první vesnicí Tvůj rozkaz o podřezávání dráb splní velmi jednoduše, nelítostně a rychle. Čumilové krvelačně sledují krev prýštící z rány. Pak ale moc netuší, co by měli dělat, takže víceméně rozpačitě odejdou po svých. Dráb zasalutuje a odejde s nimi. Za vesnicí je značně pohodlnější cesta, dobře vysypaná štěrkem, vede přes les. Kolem jsou vysazeny vysoké topoly a trnité křoví, přes které není vidět prakticky vůbec nic - to je ostatně asi záměr. Občas slyšíš z dálky zvuky sekání a řezání dřeva a křik dřevorubců. V pravidelných intervalech jsou milníky a studny pro poutníky - cesta je tedy dobře udržovaná a zjevně počítá s častějším používáním. Tím divnější je, že na cestě samé nikde nikdo není. Ujdeš docela velkou vzdálenost cesty. Když už se rozhlížíš po další vesnici, překvapí Tě překážka - stromový zásek, hradba z několika pokácených stromů, která má zastavit jezdce. Pokácené stromy odhalují velmi hustý borový les. Na jednom z kmenů leží nabodnutý malý člověk v drábské uniformě, obraný o veškeré zbraně a cennosti. Nikde nikdo není vidět, slyšíš ale jakési zvuky zpoza hradby stromů a trnitého křoví.

Pán Jeskyně - 09. května 2010 11:38

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Síň To mi nestačí, příteli, (poslední slovo vysloví oním nechutně ironickým tónem, který umí vyslovit pouze lidé v uniformách) Ohlaš se podle předpisů, nebo tě dám zmrskat a zavřít a hodím tě do cely k sodomitům, jasné? Když kurva mluvíš s nadřízeným, tak se budeš hlásit předpisově! To ti musí stačit si říkej kurvě v putyce, ale ne svýmu nadřízenýmu. Vojáci Tě drží ještě o trochu pevněji, síň se mezitím v podstatě vylidnila. Desátník se postaví před Tebe, vojáci Tě shodí na zem. Myslí si asi, že vypadá maximálně majestátně. Tak se ohlaš, ne? Prosím, pane desátníku, vojín Grenn od té a té čety, na váš rozkaz, dělej, řekni to. A tady máš ránu, aby sis zapamatoval, že s nadřízeným se mluví slušně, řekne a uhodí Tě do tváře.

Aaron de Griss - 09. května 2010 19:03

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro hráz ze stromů přez cestu Velmi mne znepokojí co vidím, prohlédnu si mrtvého drába a uvědomím si, že dráby by tu nazabíjel leckdo jentak napotkání. Nasadím si potichu birami, abych je měl připravené k použití a na ostří nanesu paralyzující bylinnou směs. Vážím každý krok, abych neudělal žádný hluk a postupně přistoupím blíže k překážce a pokusím se zaposlouchat do hluku z druhé strany. Pokouším se analyzovat jakákoliv zvuk a přijít na to s čím má na druhé straně tu čest. Jsem připrave, kdyby na mě přez, nebo kolem překážky něco vylezlo.

Sahë - 14. května 2010 18:29

soukromá zpráva od Sahë pro Hengwi se rozesměje. No jo pořád, nestěžujte si na všechno... A neřekl jsem, že ti vrátím všechno, řekl jsem jen, že tě oživím. Samozřejmě je i plno dalších možností, ale ty bych nerad projednával tady a teď. Nechcete – samozřejmě s nožem pod mým krkem – přejít do mé pracovny? Tam ostatně mám KNIHU (ta slova až nepatřičně zdůrazní) a vybavení pro návštěvy krásných dam... Neuvěřitelně úchylně se usměje na Rami i na Calii. Mimochodem, co mi o sobě povíš ty? Celou dobu mlčíš... šklebí se k Rami. Uvědomíte si, že socha je patrně znehybněná. Dveře místnosti se otevřou dokořán a zavane z nich svěží vzduch, jakoby vás lákal k tomu, abyste opustili toto podivné prostranství. S vámi není rozumná řeč. Člověk si chce jen ve vší počestnosti popovídat... Když nejste spoutaní, jen se hádáte. Když jste spoutaní, chcete se jen odpoutat, hystericky ječíte. Když vás pak odpoutám, spiknete s e s mým potrokem, spoutáte mne, snažíte se mne vyslýchat... to je hrozné. Tak půvabné dámy by přece měly ovládat i vytříbenější formy konversace.

Sahë - 14. května 2010 18:29

soukromá zpráva od Sahë pro Hengwi se rozesměje. No jo pořád, nestěžujte si na všechno... A neřekl jsem, že ti vrátím všechno, řekl jsem jen, že tě oživím. Samozřejmě je i plno dalších možností, ale ty bych nerad projednával tady a teď. Nechcete – samozřejmě s nožem pod mým krkem – přejít do mé pracovny? Tam ostatně mám KNIHU (ta slova až nepatřičně zdůrazní) a vybavení pro návštěvy krásných dam... Neuvěřitelně úchylně se usměje na Rami i na Calii. Mimochodem, co mi o sobě povíš ty? Celou dobu mlčíš... šklebí se k Rami. Uvědomíte si, že socha je patrně znehybněná. Dveře místnosti se otevřou dokořán a zavane z nich svěží vzduch, jakoby vás lákal k tomu, abyste opustili toto podivné prostranství. S vámi není rozumná řeč. Člověk si chce jen ve vší počestnosti popovídat... Když nejste spoutaní, jen se hádáte. Když jste spoutaní, chcete se jen odpoutat, hystericky ječíte. Když vás pak odpoutám, spiknete s e s mým potrokem, spoutáte mne, snažíte se mne vyslýchat... to je hrozné. Tak půvabné dámy by přece měly ovládat i vytříbenější formy konversace.

Sahë - 14. května 2010 18:29

soukromá zpráva od Sahë pro Hengwi se rozesměje. No jo pořád, nestěžujte si na všechno... A neřekl jsem, že ti vrátím všechno, řekl jsem jen, že tě oživím. Samozřejmě je i plno dalších možností, ale ty bych nerad projednával tady a teď. Nechcete – samozřejmě s nožem pod mým krkem – přejít do mé pracovny? Tam ostatně mám KNIHU (ta slova až nepatřičně zdůrazní) a vybavení pro návštěvy krásných dam... Neuvěřitelně úchylně se usměje na Rami i na Calii. Mimochodem, co mi o sobě povíš ty? Celou dobu mlčíš... šklebí se k Rami. Uvědomíte si, že socha je patrně znehybněná. Dveře místnosti se otevřou dokořán a zavane z nich svěží vzduch, jakoby vás lákal k tomu, abyste opustili toto podivné prostranství. S vámi není rozumná řeč. Člověk si chce jen ve vší počestnosti popovídat... Když nejste spoutaní, jen se hádáte. Když jste spoutaní, chcete se jen odpoutat, hystericky ječíte. Když vás pak odpoutám, spiknete s e s mým potrokem, spoutáte mne, snažíte se mne vyslýchat... to je hrozné. Tak půvabné dámy by přece měly ovládat i vytříbenější formy konversace.

Sahë - 14. května 2010 18:29

soukromá zpráva od Sahë pro Hengwi se rozesměje. No jo pořád, nestěžujte si na všechno... A neřekl jsem, že ti vrátím všechno, řekl jsem jen, že tě oživím. Samozřejmě je i plno dalších možností, ale ty bych nerad projednával tady a teď. Nechcete – samozřejmě s nožem pod mým krkem – přejít do mé pracovny? Tam ostatně mám KNIHU (ta slova až nepatřičně zdůrazní) a vybavení pro návštěvy krásných dam... Neuvěřitelně úchylně se usměje na Rami i na Calii. Mimochodem, co mi o sobě povíš ty? Celou dobu mlčíš... šklebí se k Rami. Uvědomíte si, že socha je patrně znehybněná. Dveře místnosti se otevřou dokořán a zavane z nich svěží vzduch, jakoby vás lákal k tomu, abyste opustili toto podivné prostranství. S vámi není rozumná řeč. Člověk si chce jen ve vší počestnosti popovídat... Když nejste spoutaní, jen se hádáte. Když jste spoutaní, chcete se jen odpoutat, hystericky ječíte. Když vás pak odpoutám, spiknete s e s mým potrokem, spoutáte mne, snažíte se mne vyslýchat... to je hrozné. Tak půvabné dámy by přece měly ovládat i vytříbenější formy konversace.

Pán Jeskyně - 14. května 2010 18:30

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Rozhodně se nezdá, že za křovím někdo bojuje – spíš se tam někdo plíží nebo snaží skrýt. Rozhodně je víc než jen jeden. Jinde než za trnitou hradbou se ale nikdo neskrývá, tím jsi si celkem jistý. Je tu obrovské množství dravých ptáků, ale kromě těch za křovích žádné rozumnější bytosti. Máme tě na mušce, tegrisi. Dej ruce za hlavu a možná to přežiješ. I když jsi dráb a sluha toho přivandrovalého psa Grishmy. Řekni odkud jdeš a kam a co máš u sebe, hajzle! Víš určitě, že Tě na mušce nemají, na druhou stranu, Ty taky nevíš, kde se skrývají.

Grenn - 15. května 2010 21:16

soukromá zpráva od Grenn pro Síň Celé jeho představení ve mě vzbudí vzpomínky na dobu, kdy jsem byl v rmádě. A taky, proč sem odešel. Když mě stráže srazí na zem a jejich velitel mi dá pěstí, mám pocit, jako bych se tam vrátil. Ale teď mě čekají horší věci, jestli nebudu rychle myslet... Jak si tady označují čety? Číslem? Písmenem? Názvy? Číslem to bude asi nejpravděpodobnéjší. Prosím, pane desátníku, vojín Grenn od čtvrté čety, na váš rozkaz.

Calia Ventrue Ichaer - 23. května 2010 09:03

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Opravdu by ho mohl vrátit nazpět? Jen tak jak mu život vzal? bleskne mi hlavou myšlenka zatímco se koukám na to dítě, které asi není dítě a snaží se nás cíleně vyprovokovat. Nakloním hlavu a pozoruji ho. Oživ tu sochu pronesu s chladem. Konverzace s tímhle? A ještě počestná? No to sotva. Rozhlédnu se kolem sebe jestli třeba neuvidím stříbřitý obláček ve tvaru našeho společníka.Povzdechnu si a potřesu hlavou. Nic...ale stačí že tu ještě je s námi. Vlastně to shrnul docela hezky a jít sem.. když se to vezme kolem a kolem byla obrovská blbost.

Calia Ventrue Ichaer - 23. května 2010 09:03

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Opravdu by ho mohl vrátit nazpět? Jen tak jak mu život vzal? bleskne mi hlavou myšlenka zatímco se koukám na to dítě, které asi není dítě a snaží se nás cíleně vyprovokovat. Nakloním hlavu a pozoruji ho. Oživ tu sochu pronesu s chladem. Konverzace s tímhle? A ještě počestná? No to sotva. Rozhlédnu se kolem sebe jestli třeba neuvidím stříbřitý obláček ve tvaru našeho společníka.Povzdechnu si a potřesu hlavou. Nic...ale stačí že tu ještě je s námi. Vlastně to shrnul docela hezky a jít sem.. když se to vezme kolem a kolem byla obrovská blbost.

Calia Ventrue Ichaer - 23. května 2010 09:03

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Opravdu by ho mohl vrátit nazpět? Jen tak jak mu život vzal? bleskne mi hlavou myšlenka zatímco se koukám na to dítě, které asi není dítě a snaží se nás cíleně vyprovokovat. Nakloním hlavu a pozoruji ho. Oživ tu sochu pronesu s chladem. Konverzace s tímhle? A ještě počestná? No to sotva. Rozhlédnu se kolem sebe jestli třeba neuvidím stříbřitý obláček ve tvaru našeho společníka.Povzdechnu si a potřesu hlavou. Nic...ale stačí že tu ještě je s námi. Vlastně to shrnul docela hezky a jít sem.. když se to vezme kolem a kolem byla obrovská blbost.

Calia Ventrue Ichaer - 23. května 2010 09:03

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Opravdu by ho mohl vrátit nazpět? Jen tak jak mu život vzal? bleskne mi hlavou myšlenka zatímco se koukám na to dítě, které asi není dítě a snaží se nás cíleně vyprovokovat. Nakloním hlavu a pozoruji ho. Oživ tu sochu pronesu s chladem. Konverzace s tímhle? A ještě počestná? No to sotva. Rozhlédnu se kolem sebe jestli třeba neuvidím stříbřitý obláček ve tvaru našeho společníka.Povzdechnu si a potřesu hlavou. Nic...ale stačí že tu ještě je s námi. Vlastně to shrnul docela hezky a jít sem.. když se to vezme kolem a kolem byla obrovská blbost.

Pán Jeskyně - 23. května 2010 13:31

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Rozhodně se nezdá, že za křovím někdo bojuje – spíš se tam někdo plíží nebo snaží skrýt. Rozhodně je víc než jen jeden. Jinde než za trnitou hradbou se ale nikdo neskrývá, tím jsi si celkem jistý. Je tu obrovské množství dravých ptáků, ale kromě těch za křovích žádné rozumnější bytosti. Máme tě na mušce, tegrisi. Dej ruce za hlavu a možná to přežiješ. I když jsi dráb a sluha toho přivandrovalého psa Grishmy. Řekni odkud jdeš a kam a co máš u sebe, hajzle! Víš určitě, že Tě na mušce nemají, na druhou stranu, Ty taky nevíš, kde se skrývají.

Pán Jeskyně - 23. května 2010 13:32
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Síň Desátník se na Tebe zadívá poněkud podezíravě, brzy se ale uklidní. Fajn, to to kurva nešlo hned? Vojáci Tě pustí a odběhnou za ostatními. Obrovská síň je téměř vylidněná, zůstane v ní jen asi deset strážných rozmístěných na různých místech. Každý zjevně jen drží svou posici. Nikdo si Tě příliš nevšímá, máš evidentně docela volné ruce.

Grenn - 25. května 2010 22:00

soukromá zpráva od Grenn pro Síň Uf fungovalo to... oddechnu si. Vážně sem nedoufal, že to zabere. Buď je ten desátník tak tupej, nebo sem vážně zapadám... Poškrábu se na hustém strništi na tváři a přemýšlím. Tak co teď? Jestli mě považoval za vojáka ten desátník, možná bych se mezi ně dokázal vmísit. Zkusím se podívat tam, kam vedli ty vězně. Pokud mě tam nepustí, nebo nenajdu nic zajímavého opustím místnost a snažím se vymotat z kobek nahoru tam, kde mají ubytovny strážní.

Sahë - 29. května 2010 13:28

soukromá zpráva od Sahë pro Síň Ze síně vede pět východů - jedním jsi přišel, druhé dva jsou naproti sobě na druhém konci místnosti (z jednoho z nich jde čerstvý vzduch, slouží patrně i jako větrací otvor a je blízko východu z místnosti - tato chodba je také výrazně větší). Další dva jsou točitá schodiště zhruba v půli místnosti. Přes jedno ze schodišť jsou naskládány pytle s růžovým pískem. Nevypadá to ale jako nějaký zátaras, spíš tam jsou prostě proto, že je někdo nemá kam jinam dát. Navíc je ve stropě obrovský otvor, kterým se sem patrně spouští část pytlů z pískem. Ze zejícího otvoru visí obrovské lano, po kterém bys asi mohl vylézt. V tu chvíli z (větrací) chodby vykoukne ten důstojník, který Ti před chvílí rozkazoval. Co tu stojíš? Jdi hlídkovat! a zase odběhne po jednom ze schodišť. Strážní se na Tebe začnou dívat podezíravě.

Grenn - 29. května 2010 13:31
	soukromá zpráva od Grenn pro Síň Když desátník odejde, jdu nahoru po tom druhém schodišti, tedy po tom, po kterém on nešel. Zrovna tohohle orka už mám dost na celý život.

Aaron de Griss - 29. května 2010 13:58

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro jejich řeči o vzdání se zcela ignoruji a snažím se dát prostor svému čichu a sluchu a odhalit jejich polohu, pokud možno i přibližný počet. Břity biramů, které mám nasazené lehce potřu paralyzujícím jedem, totéž udělám se dvěma vrhacími dýkami, které mi vklouznou do dlaní. Rychlým pohledem přejedu okolní stromy, jestli opravdu někde není někdo, kdo by mne mohl mít na mušce a pak hned začnu zprava hráz přez cestu obcházet. Dělám krok za několk vteřin a našlapuji tak zlehýnka jak jen to jde. Držím se při zemi a usiluji o totální nehlučnost.

Sahë - 30. května 2010 21:23

soukromá zpráva od Sahë pro Nad schodištěm Přelezeš přes nezáměrné bariéry pytlů s pískem a vydáš se po schodišti nahoru. Schodiště stoupá ještě několik pater, možná i desítek pater do výše, a v pravidelných intervalech z něj vychází chodba, která se kříží do dalších chodeb. Labyrint už není dvojrozměrný, je i trojrozměrný, chodby jsou naskládány na sebe. V chodbách je docela dost košů, ve kterých jsou volně rozmístěny halapartny. Ztrácíš poslední možnost jakékoliv orientace. U ústí každé chodby je plánek, z kterého se dá usoudit, že tato patra slouží spíše k ubytování vězňů i vojáků, a že cely, skladiště a ubikace jsou víceméně smíšené. Z chodeb se dá projít k dalším osmi schodištím, které jsou v každém podlaží rozmístěny trochu podobně, jako díry v kulečníkovém stole. Už tu ale nikde nejsou ony pytle s podivnou hmotou. Nikdo si Tě moc nevšímá. Občas slyšíš pochodování vojáků nebo kolem Tebe projde hlouček ozbrojených mužů, ale rozhodně to nevypadá, jakoby někoho pronásledovali nebo stíhali, spíš jakoby si prostě šli po svých. Za povšimnutí stojí, že žádný z vojáků nejde až dolů, vždy se zastaví u některého z nižších pater.

Sahë - 30. května 2010 21:23

soukromá zpráva od Sahë pro U překážky Jejich počet stále ještě nedokážeš určit přesně, odhaduješ tak čtyři nebo pět, víc asi ne. Skrývají se za "hrází" a jsou dost neobratně rozmístěni - v místech, kde na Tebe nemůžou ani střílet, ani se vzájemně nechrání. Snaží se pohybovat, ale jsou přitom až směšně hluční, zjevně to jsou extrémně nezkušení bojovníci. V tom okamžiku jeden (člověk, asi dvacetiletý, v oděvu venkovanů) vyskočí z křoví a snaží se proti Tobě máchat sekerou, s kterou zřejmě neumí příliš mnoho zacházec. Ostatní na něj syčí. Druhý si je celkem jistý, že onoho vyskočivšího porazíš, a proto uteče do lesa. Ostatní - stále nedokážeš určit, jestli jsou dva či tři - se drží na svých místech v úkrytech, které každý zkušenější válečník prohlédne na první pohled.

Aaron de Griss - 30. května 2010 21:43

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro boj u překážky Dýky, které mám uryté v dlaních nechám stále nepoužité a bojuji pouze čepelimi biramů nasazených na předloktích-zápěstích. Nedělám zybtečné pohyby a nijak se argesivně, ani splašeně nepohybuji, jen v dostatečné míře dělám kroky stranou, či zpět, abych neutržil zásah. Nechám ho namlsat pocitem, že na to má a chladně si prohlížím dráhu jeho útoků a čtu si ho. Po pár chvílích, když jsi sem jistý, kudy povede jeho příští sečná rána, udělám naopak rychlí skok kupředu k němu. Jednou rukou (biramem) mu zblokuji jeho ostří na sekeře vpoloze nahoře, rukou poté pootočím, tak aby se jeho sekera mezi 3 čepelemi biramu zpříčila a on ji nemohl vytáhnout. Biramem na druhé ruce mu spěšně jedním rychlým tahem zaútočím přímo na krk, aby měl rychlou smrt. Pokud by snad chtěl uhýbat a měl bych pocit, že se mi nepodaří mu hrdlo přetnout, nebudu si s čistotou provedení zásahu lámat hlavu a prostě ruku natáhnu tak, abych ho alespoň nějak zasáhl, paralyzující jed na čepalích ho okamžitě ochromí a dokončím ho hned dalším máchnutím o sekundu p ozději. Problém, s tím, že by se mi mohl dostat mimo dosah je vyloučen, díky čepelím biramů, které přesahují mou dlaň od skoro půl metru se mi z dosahu nedostane. Krom toho když se něco takhle rychlého semele, pžirozená reakce mozku je to co člověk drží v ruce sevřít, bude se pevně držet oběma rukama sekery a než mu dojde, že by se jí měl pustit a raději uhnout, bude mít jeho mozek už problém s tím, že nebude mít k dispozici živé tělo, jež by tento pokyn vykonalo... během zákroku se snažím být mírně přikrčený, abych měl stabilitu a rovnováhu a byl pod jeho rukama. Hned po jeho zneškodnění otočím rukou zpět, aby se sekera uvolnila a spadla volně na zem, o chlapcovo tělo se starat nebudu, také ho prostě upustím na zem, žádné pokládání. Hned po této akci v přikrčené poloze zhodnotím situaci, jak se pohybují a reagují ostatní muži. Pokud bude situace příznivá a ještě nestihli nic podniknout, budu pokračovat (popis v příštím tahu), pokud bude situace nepříznivá a třeby by se chystaly vypálit na mě, urychleně uskočím zpět za barikádu z klád a kryju se...

Grenn - 31. května 2010 20:31

soukromá zpráva od Grenn pro Bludiště chodeb Tak tady aby se jeden vyznal... brblám si pod vousy, zatímco se snažím zorientovat a hledám na plánku důležitá místa, která by mě mohla zajímat. Poté, co již o cestě dostanu jakýs, takýs přehled, se vydávám na druhou stranu. Takže, určitě vím že někde pod žalářem nebo v jeho nižších patrech se skrývá něco magického a asi i pořádně silného. Doufám, že tam jenom neskladujou ten písek... Asi bych se měl porozhlédnout hlavně po vězení, ale s tím honem na příšeráka tam bude nebezpečnou. Pokud bych se ale vyhnul prostoru, kde jsou, mohlo by to projít. Stejně musím do nižších pater než tam, takže bych je neměl potkat... Do své role vojáka se pomalu vžívám kráčím rovným, jistým krokem jako ostatní strážní a na tváři mám stejný výraz. Co se týče hradu, soudím, že na tomto patře jsou vězni, kteří se neprovinili ničím vážným a i jejich cely mi připadají lepší než ty níž. To by mě zajímalo, co uvidím, až začnu sestupovat. Vězně připoutané na stěnách v celách a mučírnu na každém kroku? Asi tak... S těmito myšlenkami začnu sestupovat po novém schodišti co nejníže.

Verillon Draconier - 02. června 2010 07:30

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Mučírna se stvořením odporným jako sám král hnusu a ještě má oplzlé myšlenky Tak teď nevím zda si pod sebou řežu větev nebo to vůbec nemám pod kontrolou... Jeho myšlenky jsou průzračně jasné jako vůle Kallion... jak mám ale postupovat dál? Proč mi na tomto místě musí osud dávat takové rány z minulosti?! Zlostně nakrčím noc při vzpomínce na jediný vztah s mužem díky kterému jsem se je naučila nenávidět. Nyní mi další potvrzuje že jim jde jen o jedno. Obětuji cokoli.... Začnu zcela vážně ale v očích mám zatvrzelost. ...cokoli kromě sebe... Odmítnutí na jeho nehorázné myšlenky bylo jak doufám dokonale výstižné a netřeba k němu nic dalšího dodávat. Sahë jak je vidět na mě do teď koukal s opovržením...vlastně...kouká na mě tak od chvíle co jsem jemu a tomu velkému tupci oddělala mučitele... V aktuální moment mám však chuť skočit tomu tvoru po krku a zlomit mu vaz.Smůla je ta že je asi jediný kdo ví kudy ven. Ale což...zabít ho mohu vždy....dostat se ven jinak by bylo horší když je ještě možnost že nám prozradí kudy kam. Ta ještěrka ho zná.Poslouchám co o něm ví a není toho málo, každopádně já se vyjadřovat nemusím.Mou odpověď již má.

Pán Jeskyně - 05. června 2010 13:14

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po několika dalších patrech zjistíš, že nižší patra patrně slouží k dobývání. Stoupá počet pytlů a vozíků s pískem, vzduch je zatuchlejší a zatuchlejší, některé chodby připomínají spíše důlní štoly, na některých místech se válí důlní nástroje. Všimneš si také, že patro, v kterém je hlavní síň a ona podivná místnost, ve které je Příšerák, je jakési "hlavní patro" celé budovy, v němž byly chodby zdaleka největší a patra byla nejrozlehlejší. Vzduch těžkne, těžkne, je to až nepříjemné, skoro se dusíš. Najednou z jedné chodby ucítíš závan čerstvého vzduchu. Zde v podzemí se to pozná snadno, jelikož všude je vzduch už nechutně vydýchaný. Téměř proti své vůli jdeš ke zdroji onoho čerstvého vzduchu... Na stěnách chodeb jsou zavěšeny kusy červeného provazu, který má patrně vést do určitého místa. Je to velký výklenek ve zdi, do kterého by se vešlo několik lidí. U stropu je mnoho otvorů, které ústí do obrovské, prázdné plochy (můžeš z ní vidět jen málo, ale připomíná jakousi obrovskou gladiátorskou arénu) - právě z těchto otvorů jde čerstvý vzduch -, na podlaze výklenku jsou ohlodané lidské kosti a krvavé kusy lidských těl. Najednou se za Tebou ozve zařinčení zbraní a pánovitý, ale spisovně mluvící hlas s pečlivou výslovností: Neotáčej se! Ruce za hlavu! Kdo jsi a co tu děláš? (Pokud by ses otočil, viděl bys skupinku tří lidí, oblečenou v civilním, tmavším oblečení, ale s důkladnými meči a sekerami v rukou. Jeden z nich má černou pleť, což se v tomto světě sice vyskytuje, ale dost neobvykle.)

Grenn - 05. června 2010 15:41

soukromá zpráva od Grenn pro Podzemí Čím níže se nacházím, tím zatuchlejší je vzduch. Také se od určitého patra chodby čím dál více podobají úzkým důlním šachtám. Vydýchaný vzduch je nepříjemný, ale zvládám to, jak se dá. Najednou však ucítím závan čerstvého vzduchu z chodby. Téměř bezmyšlenkovitě se vydávám tím směrem, lačný po pořádném nadechnutí. Tak dorazím až k výklenku pod arénou. Tak tohle už sem viděl. řeknu si. Těmi otvory zjevně odhazují mrtvoly z arény sem. Tam, kde jsem byl já, bylo něco podobného. Neotáčej se! Ruce za hlavu! Kdo jsi a co tu děláš? Tento křik mě vytrhne ze vzpomínání. Kleknu si a dám ruce za hlavu, přitom se pootočím tak, abych viděl alespoň trochu, kdo to je. Vojín Grenn. Ztratil jsem se. Asi to nebude fungovat, ale mě nic jiného nenapadá.

Pán Jeskyně - 05. června 2010 20:29

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro U překážky Nezkušeného ozbrojence se Ti povede rychle zabít, ani se příliš nesnaží bránit. Nebo přesněji řečeno, snaží se bránit, a to velice intensivně, ale nedaří se mu to ani trochu. Brzy je paralyzován, má velice rychlou smrt. Biramy se ale rychle zakrvácí a Tvé oblečení taky nebude úplně čisté. Až Tě někdo potká, rozhodně nebudeš vypadat neškodně... A nikdo asi nebude tu krev pokládat za zvířecí. I když, v tomhle šíleném světě je to asi většině lidí vcelku jedno. Ostatní muži jsou Tvou rychlou bojovou akcí docela překvapeni a nemají v úmyslu na Tebe zaútočit. Spíš se snaží krýt a pomalu ustupovat dozadu. Konečně o nich máš přehled a uvědomíš si, že ani jeden z nich nemá střelnou zbraň, kterou Ti vyhrožovali... Nezabíjejte nás! řekne jeden. Jen jsme chtěli přepadnou vůz... Necháme se uvěznit jako otroci v dolech, jen nás prosím nezabíjejte! Řekneme vám o teleportech! Jen nás nezabíjejte Jsou to vystrašení venkované, kteří vzali do ruky klacky a chtěli si přilepšit... nebo možná neškodní řadoví pěšáci velkého povstání?

Pán Jeskyně - 05. června 2010 20:30

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro U arény Tak Grenn, říkáš? Černoch před Tebe vstoupí a prohlíží si Tvou tvář. Dává Ti břit meče až nepříjemně blízko ke krku... Ale nevypadá, že by Tě chtěl zabít, aspoň teď rozhodně ne, protože to už by to určitě udělal. Takže jsi tu zabloudil... Chceš se podívat do arény, co? To ti můžeme zařídit... pochechtává se černoch jedovatě. Plivne si na čepel svého meče - netušíš proč. Od které jsi roty? zeptá se najednou ostře. Kdo je tvůj nadřízený? Jak ses sem dostal? Kam jsi šel? Co sem lezeš? Kdo řekl obyčejnýmu vojákovi, že bude dneska zápas, co? Druhý voják, který stojí za Tvými zády, tiše zašeptá: Hele, buď budeš odpovídat, nebo tě zabijem rovnou, nemáme problém. Nelži, tady se nedá ztratit... Co tu pohledáváš, hajzle? zařve najednou.

Grenn - 06. června 2010 01:27

soukromá zpráva od Grenn pro U arény Mám fakt kliku. Sotva uteču jedněm, hned mě chytne další. Břit meče u krku mě dost znervozňuje, nevypadá na to, že by mě s ním chtěl jenom oholit, na druhou stranu, kdyby mě chtěl zabít, udělal by to už dávno... Náhle mě něco napadlo. Sice tím obětuji svůj talisman, ale... důležitější je můj život. Jsem vojín Grenn od čtvrté roty. A ano, neztratil jsem se. Našel sem tuhle věcičku u jednoho z vězňů a... zdá se, že mě někam vede. vyndám z kapsy medailon a ukáži jim ho.

Rami von Delétry - 07. června 2010 13:27
	Když na mě James zařve jen se otočím jeho směrem a jen pronesu To že tě štvou jiní si nevybíjej na mě , nebo by se ti něco mohlo stát... Kouknu na kluka a na ostatní... No když chceš pustit, tak bys měl vše vrátit do původního stavu...Což znamená i Jamese... Gabrieli drž ho... Prohlásím když uvidím jak Gabriel uvolnil sevření...

Aaron de Griss - 09. června 2010 16:59

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro u překážky Ve dlaních si připravím vrhací dýky potřené paralyzujícím jedem, tak abych byl schopen jimi mrštit a otočím se čelem skupince 4 nepřátel. Vyhlídnu si onoho se sekerou a druhého s mečem. Pár vteřin je pozoruji a prohlédnu si jak drží zbraně a kterou nohu mají stojnou. Podle toho se rozhodnu kam přesně mířit a kdy vrhnout, aby nebyly schopni se pokusit krýt. Vrhnu po těchto dvou dýkou a očekávám, jestli budou zasaženi, pokud ano, nezáleží na tom jak moc je zásah zraní, budou hlavně vyřazeni z boje díky jedu. Ihned po vržení se vydám na cestu kupředu (cca 5 sáhů před skupinku) Pokud zasáhnu, budu příštím přízpěvkem pokračovat dále, pokud se mi ty dva nepovede paralyzovat, budu nucen k nim nevběhnout a vymyslet jiný postup. Proto žádám odezvu od PJ. Po informaci jak dopadl vrh, budu případně pokračovat.

Pán Jeskyně - 09. června 2010 17:07

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro U Tarrauna Tarraun se usměje, poněkud příliš sebejistě. TARRAUN: Tak si to ukážeme postupně. Buď vás Grenn nešel udat, nebo vás šel udat. Pokud vás šel udat, vy se z téhle místnosti nedostanete. Já ano, protože jsem díky tomuto novému tělu prakticky nezranitelný. Můžu si dělat co chci, jen nemůžu prorazit bariéru z pytlů magického písku. A pokud vás nešel udat, pevnost je obsazená vojskem. Uvědomte si, že ani jeden z vás to tu nezná. A až zemřete, nemám problém znásilnit vaše mrtvoly... Takže pokud odtud chcete vyváznout živí... Tvor pobitý kovem se pomalu přibližuje k Verillon, zjevně ho vůbec nezajímá to, že se jí to nelíbí, snaží se jí dotknout svými dlouhými hroty. Snaží se ji obemknout a znásilnit... Sahë je zřejmě velice naštvaný. I když si o Verillon nemyslí nic dobrého, v tomto okamžiku by ji patrně rád osvobodil, i když dost možná jen proto, že k Tarraunovi cítí mnohem větší zášť. Je zjevně v pokušení utéci a nechat ty dva hříšníky, aby se tu pobili navzájem. On by snad zatím mohl získat knihu... Ne, ne, i Sahë si dobře uvědomuje, že nemá nejmenší šanci. Verillon není schopna se bránit, stěží může Tarraunovi nějak ublížit, železo, kterým je pobito jeho tělo, je zároveň zbrojí i zbraní. Sahë se nakonec rozhodne jí pomoci, ani ne tak proto, že by s ní cítil nějakou lítost, to v žádném případě. Vždyť už zapaloval hranici stovkám, možná tisícům děvek a kacířek... Ví ale, že sám tu knihu získá jen stěží. Téměř unaveně proto začne mluvit. Tarraun již Verillon drží, ale nezačne ji znásilňovat - zatím ne. Chce si vyslechnout Sahëho návrh. SAHË: Poslyš, Tarraune... Máme za úkol tu svrhnout Ariana a získat jeden jeho artefakt. Ty jsi jeho předchůdce, ne? V případě, že bychom svrhli Ariana, mohl by ses vrátit na jeho místo. Stačí, abys nám pomohl, máme společný zájem. TARRAUN se ušklíbne. O tom by se snad dalo uvažovat. Ale mně se tu docela líbí, víte? Jídlo mám... Ženy mám... Sevře Verillon ještě nepříjemněji a začne jí ironicky lichotit. Jste velice krásná, slečno, velmi půvabná. Velmi mne lákáte. Vaše srst je tak jemná a hebká, vaše oči jsou tak svůdné... Smím vás nevinně políbit, když už nás váš puritánský přítel nenechá naplnit naši lásku formou vztahů intimnějších? Pak se opět rozesměje šíleným smíchem zvráceného šlechtice. Pomůžu vám, pomůžu vám. Chci jedinou věc, tady slečnu. Dáš mi ji, ještěrko? A co ty, kočko? Podívej, nemáš na výběr. Ale když to bude dobrovolně, navíc vám pomůžu, co? Sahë odvrátí oči. Není si jist, kterou ze zásad své církve má v této chvíli zachovat. Buď tu o účelu, který světí prostředky, nebo tu o smilnicích hříšných, kteréž naživu ponechány býti nesmí. Asi se modlí za spásu své duše. Tarraun zjevně nemá v plánu pokračovat ve svém znásilnění, dokud mu k tomu Verillon nedá souhlas. Zvrácení šlechtici si někdy potrpí na rituály.

Pán Jeskyně - 09. června 2010 17:07

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Poblíž arény Sice Tě jeho otázka, která Ti už byla položena, docela uklidní, černoch se šklebí natolik ďábelsky, že z Tebe . Ostatní dva stojí asi tři kroky za Tebou, černoch asi krok před Tebou. Ne že by Ti meč přímo tiskl na krk, ale nemá k tomu daleko - máš jej asi tak dvacet centimetrů od těla. Čtvrté roty? Fajn. Jak se jmenuje tvůj rotný a kolik máte členů? A proč jsi tu věc nepředal svému nadřízenému, když ti ji "zajatec předal"? Jak ta tupá ovce, mohl ses nechat zavést rovnou do propasti... Nebo do arény. Jeden z těch, co stojí za Tebou, se zasměje ještě nepříjemněji. Talisman si nevezme ani jeden z nich, jakoby je vůbec nezajímal. A jak jsi vlastně tu věcičku našel? Při jaké příležistosti se obyčejný vojín Grenn od čtvrté čety dostane k prohledávání vězňů? Nebo snad vězeňkyň, co? Všichni se pochechtávají. Něco Ti říká, že jsi je nepřesvědčil...

Aaron de Griss - 09. června 2010 22:18

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro Poblíž arény Sice Tě jeho otázka, která Ti už byla položena, docela uklidní, černoch se šklebí natolik ďábelsky, že z Tebe . Ostatní dva stojí asi tři kroky za Tebou, černoch asi krok před Tebou. Ne že by Ti meč přímo tiskl na krk, ale nemá k tomu daleko - máš jej asi tak dvacet centimetrů od těla. Čtvrté roty? Fajn. Jak se jmenuje tvůj rotný a kolik máte členů? A proč jsi tu věc nepředal svému nadřízenému, když ti ji "zajatec předal"? Jak ta tupá ovce, mohl ses nechat zavést rovnou do propasti... Nebo do arény. Jeden z těch, co stojí za Tebou, se zasměje ještě nepříjemněji. Talisman si nevezme ani jeden z nich, jakoby je vůbec nezajímal. A jak jsi vlastně tu věcičku našel? Při jaké příležistosti se obyčejný vojín Grenn od čtvrté čety dostane k prohledávání vězňů? Nebo snad vězeňkyň, co? Všichni se pochechtávají. Něco Ti říká, že jsi je nepřesvědčil...

Grenn - 15. června 2010 20:13

soukromá zpráva od Grenn pro U Arény Tohle není dobrý. Jestli chci přežít, musím je zaujmout. Možná nebudou věřit mé historce ale snad je to odradí od toho mě teď zabít. Jeden vězeň to po mě hodil, když sem byl na hlídce. Jeden z těch zajatejch Arianovejch poskoků. Když sem se ho dotknul, nějak, ani nevím jak, sem se ocitnul v nějakech důlních chodbách, kde sem nikdy nebyl. Ten talisman se rozzářil a někam mě ved. Jelikož sem byl ztracenej tak jako tak, šel sem za tím. A tak sem skončil tady. Sem aspoň rád, že ste mě našli, jinak nevím kam by mě to zavedlo... Eště si pamatuju toho, co měl ten talisman, bylo by asi dobrý ho proklepnout v mučírně, aby se zjistilo odkud to má... A tohle by se asi mělo donést Grishmovi. ukážu na amulet.

Pán Jeskyně - 16. června 2010 20:55

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro U překážky Sekerníka zasáhneš bez problémů. Skácí se k zemi a podivně kňučí, i když žije. Jeho zranění není nijak vážné, jed, kterým byla čepel potřena, ale Tvému útoku dodá na účinnosti. Několik hodin se patrně nebude schopen hýbat a bude trpět ve velkých bolestech. Druhého nezasáhneš, vlastně si ani nejsi zcela jist, co Tvůj útok zhatilo - jeho obrana to ale nebyla v žádném případě (ostatně bránit se proti vržené dýce?) - už proto, že se vůbec nesnaží bránit, ani on, ani nikdo jiný. Podaří se Ti vyběhnout dopředu. Uvědomíš si, že před Tebou klečí. Pane, nezabíjej nás, odpusť nám to, nebudeme už bojovat, omlouváme se Ti, jenom nedej ublížit naším rodinám, prosím, žebrají úpěnlivě. Asi si myslí, že jsi nějaký mocný člověk z Grishmova drábstva. Ani je nenapadne na Tebe zaútočit, dobrovolně odloží zbraně před sebe a čekají, co s nimi uděláš. Pane, klidně nás zabij na místě, jen neubližuj našim rodinám. Prosíme Tě o to, pokorně...Nechtěli jsme bojovat proti velkému Grishmovi, ó pane! Jen jsme si chtěli přivydělat...zasluhujeme trest, potrestej nás... Druhý prosí neméně úpěnlivě: Pane, nezabíjej nás! Řekneme všechno, víme i o jednom tajném teleportu na Arianovu část, skoro až k jeho hradu! A víme i o odbojných rodinách a o místech, kde se odbojní scházejí s Arianovými posly! Jen nám neubližuj, prosím! Pokud jdeš dál, kterým směrem půjdeš dál?

Pán Jeskyně - 16. června 2010 20:56

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro GRENN - aréna Vojáci se rozřehtají na celé kolo. Donést Grishmovi, jasně... sténá jeden z nich smíchy. Donést Grishmovi, amulet, Čtvrtá rota... No dobře, řekne černoch, když se přestane smát. Stále se na Tebe sladce usmívá. Asi jako kat, který chce svou oběť před popravou znásilnit. A kterýpak vězeň ti to dal? Povídej... Na Tvou odpověď, ať je jakákoliv, opět zareagují řehotem. Poslouchej, jsi úplný idiot? Spadl si z nebe? Pokud ano - naším pánem je Arian, ne Grishma, idiote. A čtvrtá rota je teď někde v pohraničí, takže jsi buď dezertér nebo od jiné roty. Nebo nejsi vůbec od žádné roty, ale jsi uprchlej vězeň. To si myslím, že je nejpravděpodobnější. Takže nám řekni po pravdě kdo jsi, co tu děláš a jak ses sem dostal. Jeden z mužů stojících za Tebou Ti hbitě sebere amulet a odzbrojí Tě (můžeš se teoreticky bránit, ale těžko říct, jaký by to mělo smysl).

Aaron de Griss - 18. června 2010 10:46

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro U překážky Zkontroluji si okolí, jestli to není léčka, ale nevypadá to tak, výrazy jejich očí mluví jasně. Přistoupím tedy blíže a nohou odkopnu odhozené zbraně z jejich dosahu a pohledem je přejedu, nemají-li ještě někde nějaké dýky. Muže zasaženého jedem ponechám bez dozoru,ostatně, tenje příštích pár hodin mimo hru. Předstoupím před 2 klečící muže a přísným prohledem si prohlédnu jejich tváře. Říkáš, že z toho mám vynechat vaše rodiny ano? Udělám půlkrok zpět a pohlédnu jim z předklonu znovu přímo do očí s výrazem, že si vybavuji jejich tváře. Snažím se navodit dojem, že vím o koho jde a že klidně k rodinám přijít mohu. Hmm, uvidíme, nyní mi pověz vše co víš o těch odbojných rodinách a teleportech, potom už se nějak domluvíme. A říkej pravdu, rodina by byla jistě nerada, kdybych teď v tobě rozpoznal nějakou lež. Ostatně tvá hlava také, žádná hlava nemá ráda, když se poněkud narychlo oddělí od svého těla, co myslíš? Znovu se narovnám, jsem připraven kdykoliv zasáhnout, ale pečlivě poslouchám, vše co řekne. Nuže, poslouchám. Mrknu na muže tak přívětivě jak to jen jde, v zápětí ale opět nasadím kamenný výraz, aby si byl jist, že co jsem mu říkal myslím smrtelně vážně. To ostatně ale již ví, přecijen byl přítomen posledních pár minut:-)

Grenn - 21. června 2010 19:27
	soukromá zpráva od Grenn pro U arény Když se mě zeptají, kdo mi to dal, vymyslím si nějakého fiktivního vězně. Samozřejměmi to neuvěří a ještě se smějí. Tak, mysli, nebo tě zabijou. Musím je alespoň od toho oddálit, snad potom dokážu utéct... třeba mi ještěrák pomůže. Já... sloužím Grishmovi jako strážný a utek sem z vězení.

Pán Jeskyně - 24. června 2010 21:48

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vojáci se sice smějí, ale trochu znejistí. Jakoby najednou existovala pravděpodobnost, že by Tvoje řeči mohli být pravdivé. Moment. Jsi Grishmův strážný? Výborně, tak to je skvělé. Nemohli jsme si přát nikoho lepšího. To je skvělé. Takže, co kdybys nás zavedl zpátky do místa, odkud jsi šel, myslíš, že by jsi to zvládl? Nebo ne, co kdybys nám přesně popsal svou cestu? A ještě jedna věc, kolik rot má vaše armáda? Povídej, neboj se, nic se Ti nestane. Snaží se nasadit uklidňující tón. Zároveň na Tebe míří zbraněmi. Jeden z nich odejde a zběžně prohledá okolní chodby. A ještě jedna drobnost - kde jsi naposled potkal strážného?

Pán Jeskyně - 24. června 2010 22:16

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jeden z venkovanů před tebou klečí, ostatní se na něj dívají trochu pohrdlivě, ale netroufají si nic udělat. Zdá se, že mu je jedno, že bude ostatními pokládán za zrádce a udavače, že z Tebe má takový strach, že si chce zachránit především holý život. Vzácný pane, v tomto kraji je mnoho rodin, totiž, chtěl jsem říct zrádců, kteří tajně podporují Ariana. To je ostatně známá věc, ani ti nejlep...nejzdatnější zvědové se nemohou rovnat drábům Jeho Excelence. No a pro svoje potřeby mívají někde v lesích skryté teleporty, které vedou přímo do Grishmovy říše. Samozřejmě nemůžou používat ten jeden oficiální pro vojsko a diplomaty. Vím o dvou tajných, pane, mohu vás k nim dovést, jen neubližujte mně a mojí rodině, prosím. Druhý se přidá. Jeden je asi deset minut cesty odtud. Proto jsme tu vlastně chtěli přepadnout vůz, abychom mohli jeho zásoby předat jim, pane. Vede to přímo do jedné z vesnic hned u Arianovy pevnosti, pane.

Verillon Draconier - 28. června 2010 14:36

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro S Tarraunem v nepěkné situaci Odmítám se poddat. To je zřejmé, ale to co on začne dělat se mi hnusí. Jak mě tento tvor mohl fascinovat? Než se stihnu kamkoli uhnout, obemknou mě ty pracky zrůdy, která kdysi patřila k ubohým lidem. ”Pusť mě!” Vyprsknu výhružně. Pak se pokouším o vyproštění se z jeho sevření... využívám všech svých dostupných prostředků – drápy, zuby... místo osvobození se však dočkám jen bolesti vlastní. Nehodlám se nijak doprošovat pomoci, očima plnýma zoufalství pohlédnu na Sahëho. Ten s povzdechem začne mluvit a já jsem vcelku ráda, že má rozumný návrh. Boužel nestvůra na to asi přistoupit nehodlá. Na jeho lichotky vyprsknu, zlobně mrsknu ocasem a ve tváři mám nelítostný výraz bohyně pomsty. ”Radši umřu než abych se ti podvolila... Jestly se mi podaří uvolnit tlapy tak ti vyškrábu oči... ty jediné snad nemáš pokryté kovem.” Sahë se evidentně modlí a neví co dělat. Já vím jedno... znovu nechci být pošpiněna. Už jednou jsem toto učinila a dobrovolně... dokonce i s citem. Nyní neudělám stejnou chybu. Neskonale se těším, pokud se toho dočkám, až uvidím tuhle zrůdu mrtvou a nejlépe mýma vlastníma drápama. Je mi jedno jak se odsud dostanem... chci ho vidět umírat...

James William Niveau - 29. června 2010 13:57

soukromá zpráva od James William Niveau pro Stále s tim malým parchantem Hengwim - už by ho mohl někdo zabít... Už mě to tu nebaví. Rád bych se vypařil nadobro... takhle forma existence je ještě víc na houby než předchozí. Na sebelítost, ale stejně nemám čas. Rami totiž pohotově odpovídá a já se i přezevšechno co se tu stalo musím zasmát. Jasný kočko... a co by se mi mohlo stát! Jestly sis nevšimla jsem mrtvej a momentálně i tak trochu neviditelnej... myslím, že od tebe mi nic nehrozí. A řekni... ty na mém místě by si asi vůbec nebyla naštvaná a vesele by sis tu pískala, že? Nechtěl jsem se s ní hádat... ale to jak na mě vystartovala, přímo k této odpovědi vedlo. Pak Calia prohlásí aby oživil sochu a Rami se dožaduje navrácení věcí tak jak byly. Chci to vůbec?... Neměl bych radši vážně chtít odejít úplně? Napadne mě. Pak se ale opět podívám na naší milou, málomluvnou upírku a přemůže mě má vlastní povaha, nenechávat věci nedokončené. Raději proto se vším co oni řekli tiše souhlasím. Kdybych aspoň neprocházel vším co vidím... pak by se existence v podobě ducha mohla hodit. Setrvávám na místě ale prozatím mlčím a čekám co ostatní učiní.

James William Niveau - 29. června 2010 13:57

soukromá zpráva od James William Niveau pro Stále s tim malým parchantem Hengwim - už by ho mohl někdo zabít... Už mě to tu nebaví. Rád bych se vypařil nadobro... takhle forma existence je ještě víc na houby než předchozí. Na sebelítost, ale stejně nemám čas. Rami totiž pohotově odpovídá a já se i přezevšechno co se tu stalo musím zasmát. Jasný kočko... a co by se mi mohlo stát! Jestly sis nevšimla jsem mrtvej a momentálně i tak trochu neviditelnej... myslím, že od tebe mi nic nehrozí. A řekni... ty na mém místě by si asi vůbec nebyla naštvaná a vesele by sis tu pískala, že? Nechtěl jsem se s ní hádat... ale to jak na mě vystartovala, přímo k této odpovědi vedlo. Pak Calia prohlásí aby oživil sochu a Rami se dožaduje navrácení věcí tak jak byly. Chci to vůbec?... Neměl bych radši vážně chtít odejít úplně? Napadne mě. Pak se ale opět podívám na naší milou, málomluvnou upírku a přemůže mě má vlastní povaha, nenechávat věci nedokončené. Raději proto se vším co oni řekli tiše souhlasím. Kdybych aspoň neprocházel vším co vidím... pak by se existence v podobě ducha mohla hodit. Setrvávám na místě ale prozatím mlčím a čekám co ostatní učiní.

James William Niveau - 29. června 2010 13:57

soukromá zpráva od James William Niveau pro Stále s tim malým parchantem Hengwim - už by ho mohl někdo zabít... Už mě to tu nebaví. Rád bych se vypařil nadobro... takhle forma existence je ještě víc na houby než předchozí. Na sebelítost, ale stejně nemám čas. Rami totiž pohotově odpovídá a já se i přezevšechno co se tu stalo musím zasmát. Jasný kočko... a co by se mi mohlo stát! Jestly sis nevšimla jsem mrtvej a momentálně i tak trochu neviditelnej... myslím, že od tebe mi nic nehrozí. A řekni... ty na mém místě by si asi vůbec nebyla naštvaná a vesele by sis tu pískala, že? Nechtěl jsem se s ní hádat... ale to jak na mě vystartovala, přímo k této odpovědi vedlo. Pak Calia prohlásí aby oživil sochu a Rami se dožaduje navrácení věcí tak jak byly. Chci to vůbec?... Neměl bych radši vážně chtít odejít úplně? Napadne mě. Pak se ale opět podívám na naší milou, málomluvnou upírku a přemůže mě má vlastní povaha, nenechávat věci nedokončené. Raději proto se vším co oni řekli tiše souhlasím. Kdybych aspoň neprocházel vším co vidím... pak by se existence v podobě ducha mohla hodit. Setrvávám na místě ale prozatím mlčím a čekám co ostatní učiní.

Sahë - 04. července 2010 10:29

soukromá zpráva od Sahë pro Znechuceně se odvrátím. Mám toho zrůdného kacíře nechat znásilnit tu kacířskou čubku? Jak bych mu v tom ostatně mohl zabránit... Hořký vtip - ta děvka si hraje na to, že není děvka... Chce se bránit... Jakoby takový tvor měl nějakou čest k ubránění. Jakoby tvorové sloužící marným modlám vůbec měly nějakou čest... Je to jako když cizoložnice odmítá potěšit před popravou kata... Jistě, je to hřích smilstva pro oba, ale pro cizoložnici navíc hřích pýchy, a jak směšné pýchy... Hřích... Ale já tu zrůdu nemůžu nechat, aby tu druhou zrůdu znásilnila... To bych byl spoluhříšníkem... Z teologických úvah mne vytrhne Verillonin výkřik, svědčící o tom, že Tarraun už svůj zločin zahájil a zbavil krutým zmocněním se kočku posledních stop cti. Přitom svými drápy drásá její ňadra, ze kterých serval ty rouhavé hadry. Spěšně se přežehnám znamením kajícnosti. Slíbím božstvům osm tisíc ran bičem jako pokání za to, co jsem dopustil. A zároveň si bolestně uvědomím, že jestli ona rouhačka a teď i cizoložnice bude řvát dál, jsme všichni ztraceni. Vrhnu se na Tarrauna a vytrhnu mu Verillon z rukou. Tarraun mne při tom šeredně poškrábe a řičí jako vzteklý býk, ale nedbám toho - bráním zde hříchu. Konečně, stejně mi většinou jen vyškrábal pár šupin. Jiný by toho asi litoval, já ale vím, že pokud obětuji své tělo, abych zabránil hříchu, bude to hodnoceno jako nejsilnější modlitby. Tarraun je příliš silný, ale já ho nechci porazit, jen mu chci vytrhnout dívku, kterou znásilňuje, a neohlížím se přitom na svá ani její zranění. Štítivě znásilněnou cizoložnici postavím tak, aby jí nehrozil pád na bodce. Ostatně, nic by se nestalo, kdyby zhebla, za jiných okolností bych pod ní rád zapálil hranici. Musím jen zabránit hříchu, to je vše. Tarraun stojí na místě, zkrvavený mou i Verilloninou krví - při svém obcování se zřejmě neohlížel na to, jaká zranění jí způsobí svými bodcí, umístěnými po celém těle (ano, po celém). Zdá se, že znásilněná kočka žije. A Zrůda si s rozpřaženýma rukama a napjatou šíjí sbírá sílu. Uvědomím si tu strašlivost.Po smrti by jistě zneuctil mé ijejí tělo. Tak zvrácenému hříchu musím zabránit, za každou cenu... Tarraune, hříchu musíme brániti krví vlastní i cizí. řeknu pomalu. V této místnosti je nemožné získat takrickou výhodu... V semináři nás přeci jen naučili i několik kouzel. Ona to vlastně nejsou kouzla, spíše psychologické techniky. Schopnost být velice přesvědčivý. U hranice ji příliš nepotřebujete, přesto se snažím vybrat z hlubin paměti to málo, co v ní je. Musím ho přesvědčit, získat na svou stranu, soustředím se na tento cíl a modlím se o něj k Božstvům. Nebesa, dejte mi ho přesvědčit... Pečlivě volím hlas a vkládám do něj všechnu životní sílu ze zle pořezaného těla. Soustředím se pouze na to. Tarraune, dám Ti říši, když nám pomůžeš... to je ti málo? Pusť ji a pomoz nám... V tom se na chodbě ozve rychlý dupot a dovnitř vběhnou dva strážní. Jejich kroky mne vyruší – a vyrušení v průběhu kouzla je velice bolestivé. Jeden po Tarraunovi vystřelí z kuše, ale šíp se od něj odrazí. Tarraun zaváhá, ale pak proti nim pomalu vyjde. Jednoho zabije bodcem, který má umístěný na lokti, druhého prostě přitiskne mezi sebe a stěnu. Oběma jehlami na prstech vydloubne oči a s chutí je sní. Je vražedný, ale křehký a postrádá sílu. Přesila ho snadno porazí. Jakoby si stále nebyl jist, co on s námi a co my s ním. Pojďte, řekne a klidně vyjde z místnosti. Štítivě pohlédnu na zraněnou a znásilněnou cizoložnici. Už se té děvky nikdy nedotknu a upálím ji, jen co bude vhodná chvíle. Vybelhám se za Tarraunem. Bolest z ran v duchu předkládám jako nejčistší oběť Božstvům, takže ji skoro ani nepociťuji.

Pán Jeskyně - 22. července 2010 08:03

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro U Hengwiho Hengwi se otočí k Calii. Když oživím sochu, pustíte mne? Nebo mne aspoň dovedete tam, kde bychom si mohli promluvit civilizovaněji? Když všichni mlčíte, Hengwi řekne několik slov a socha udělá několik pomalých kroků - jako když se člověk po několikaletém komatu probudí, zjistí, že mezi tím vypuklo několik světových válek a pár fašistických diktatur a teď přemýšlí, jestli mu vůbec stojí za to vylézt z místnosti. Mlčí, její výraz ve tváři je absolutně nicneříkající. Působí to na vás, jakoby ani nechtěla nic říkat. Nebo nesměla chtít nic říkat. Hengwi si s úšklebkem povzdechne. Nechtěli byste třeba uvažovat logicky? Chcete, abych vám dal knihu a oživil tady bubáčka. Knihu mám ve své pracovně, bubáčka můžu oživit jen pokud se budu moct pohybovat. Bez knihy se odsud nedostanete, tudíž vám ji musím dát. Jistě, můžu vás podrazit, ale taky vám nemůžu splnit žádné z vašich početných přání, dokud se nacházíme v téhle díře. Tudíž mne asi budete mudset pustit a jít se mnou, jinak nemůžete dělat nic ani vy, ani já. Buď tuhle patovou situaci přerušíte vy, nebo já. Zkuste logicky popřemýšlet, co pro vás bude výhodnější. A pak vám zbývá jediné - jít se mnou. Gabriel vypadá, že je ochoten na Hengwiho nabídku přistoupit a pomalu ho začne pouštět. Hengwi se ale nepohybuje a rozhodně nedělá vůbec nic podezřelého. Socha se zastaví a trochu se kolébá, jako kdyby si po strašně dlouhé době vzpomínala, jak se vlastně má stát. Mimo hru: Omlouvám se, trvalo mi to strašně dlouho...:-(

Pán Jeskyně - 22. července 2010 08:03

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro U Hengwiho Hengwi se otočí k Calii. Když oživím sochu, pustíte mne? Nebo mne aspoň dovedete tam, kde bychom si mohli promluvit civilizovaněji? Když všichni mlčíte, Hengwi řekne několik slov a socha udělá několik pomalých kroků - jako když se člověk po několikaletém komatu probudí, zjistí, že mezi tím vypuklo několik světových válek a pár fašistických diktatur a teď přemýšlí, jestli mu vůbec stojí za to vylézt z místnosti. Mlčí, její výraz ve tváři je absolutně nicneříkající. Působí to na vás, jakoby ani nechtěla nic říkat. Nebo nesměla chtít nic říkat. Hengwi si s úšklebkem povzdechne. Nechtěli byste třeba uvažovat logicky? Chcete, abych vám dal knihu a oživil tady bubáčka. Knihu mám ve své pracovně, bubáčka můžu oživit jen pokud se budu moct pohybovat. Bez knihy se odsud nedostanete, tudíž vám ji musím dát. Jistě, můžu vás podrazit, ale taky vám nemůžu splnit žádné z vašich početných přání, dokud se nacházíme v téhle díře. Tudíž mne asi budete mudset pustit a jít se mnou, jinak nemůžete dělat nic ani vy, ani já. Buď tuhle patovou situaci přerušíte vy, nebo já. Zkuste logicky popřemýšlet, co pro vás bude výhodnější. A pak vám zbývá jediné - jít se mnou. Gabriel vypadá, že je ochoten na Hengwiho nabídku přistoupit a pomalu ho začne pouštět. Hengwi se ale nepohybuje a rozhodně nedělá vůbec nic podezřelého. Socha se zastaví a trochu se kolébá, jako kdyby si po strašně dlouhé době vzpomínala, jak se vlastně má stát. Mimo hru: Omlouvám se, trvalo mi to strašně dlouho...:-(

Pán Jeskyně - 22. července 2010 08:03

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro U Hengwiho Hengwi se otočí k Calii. Když oživím sochu, pustíte mne? Nebo mne aspoň dovedete tam, kde bychom si mohli promluvit civilizovaněji? Když všichni mlčíte, Hengwi řekne několik slov a socha udělá několik pomalých kroků - jako když se člověk po několikaletém komatu probudí, zjistí, že mezi tím vypuklo několik světových válek a pár fašistických diktatur a teď přemýšlí, jestli mu vůbec stojí za to vylézt z místnosti. Mlčí, její výraz ve tváři je absolutně nicneříkající. Působí to na vás, jakoby ani nechtěla nic říkat. Nebo nesměla chtít nic říkat. Hengwi si s úšklebkem povzdechne. Nechtěli byste třeba uvažovat logicky? Chcete, abych vám dal knihu a oživil tady bubáčka. Knihu mám ve své pracovně, bubáčka můžu oživit jen pokud se budu moct pohybovat. Bez knihy se odsud nedostanete, tudíž vám ji musím dát. Jistě, můžu vás podrazit, ale taky vám nemůžu splnit žádné z vašich početných přání, dokud se nacházíme v téhle díře. Tudíž mne asi budete mudset pustit a jít se mnou, jinak nemůžete dělat nic ani vy, ani já. Buď tuhle patovou situaci přerušíte vy, nebo já. Zkuste logicky popřemýšlet, co pro vás bude výhodnější. A pak vám zbývá jediné - jít se mnou. Gabriel vypadá, že je ochoten na Hengwiho nabídku přistoupit a pomalu ho začne pouštět. Hengwi se ale nepohybuje a rozhodně nedělá vůbec nic podezřelého. Socha se zastaví a trochu se kolébá, jako kdyby si po strašně dlouhé době vzpomínala, jak se vlastně má stát. Mimo hru: Omlouvám se, trvalo mi to strašně dlouho...:-(

Pán Jeskyně - 22. července 2010 08:03

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro U Hengwiho Hengwi se otočí k Calii. Když oživím sochu, pustíte mne? Nebo mne aspoň dovedete tam, kde bychom si mohli promluvit civilizovaněji? Když všichni mlčíte, Hengwi řekne několik slov a socha udělá několik pomalých kroků - jako když se člověk po několikaletém komatu probudí, zjistí, že mezi tím vypuklo několik světových válek a pár fašistických diktatur a teď přemýšlí, jestli mu vůbec stojí za to vylézt z místnosti. Mlčí, její výraz ve tváři je absolutně nicneříkající. Působí to na vás, jakoby ani nechtěla nic říkat. Nebo nesměla chtít nic říkat. Hengwi si s úšklebkem povzdechne. Nechtěli byste třeba uvažovat logicky? Chcete, abych vám dal knihu a oživil tady bubáčka. Knihu mám ve své pracovně, bubáčka můžu oživit jen pokud se budu moct pohybovat. Bez knihy se odsud nedostanete, tudíž vám ji musím dát. Jistě, můžu vás podrazit, ale taky vám nemůžu splnit žádné z vašich početných přání, dokud se nacházíme v téhle díře. Tudíž mne asi budete mudset pustit a jít se mnou, jinak nemůžete dělat nic ani vy, ani já. Buď tuhle patovou situaci přerušíte vy, nebo já. Zkuste logicky popřemýšlet, co pro vás bude výhodnější. A pak vám zbývá jediné - jít se mnou. Gabriel vypadá, že je ochoten na Hengwiho nabídku přistoupit a pomalu ho začne pouštět. Hengwi se ale nepohybuje a rozhodně nedělá vůbec nic podezřelého. Socha se zastaví a trochu se kolébá, jako kdyby si po strašně dlouhé době vzpomínala, jak se vlastně má stát. Mimo hru: Omlouvám se, trvalo mi to strašně dlouho...:-(

Verillon Draconier - 22. července 2010 09:43

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Prokleté kobky s dvěma nevděčnými zrůdami Potupa, hrdost, zlom, zoufalství a bolest... vše cítím, ale nechci slabost dávat najevo. Nikdy jsem se nesetkala s tak silným tvorem, do jehož kůže by mé drápy nepronikly! Mohla bych couvat – snažit se mu vysmeknout... ale čemu by to pomohlo? Tato místnost je zcela neschopna mi jakkoli pomoci. A on si je toho vědom! Jeho odporuhodné ruce roztrhnou mé kněžské roucho a začnou se dotýkat mého těla, aniž bych k tomu svolila. Jako by nějaké svolení potřeboval... je patrné, jak sám řekl, že co chce to si vezme. O to víc mě zaráží, má mě to vůbec zarážet?, že Sahë, ta ještěrka pitomá, jen stojí a čumí do blba tím zamyšleným pohledem a nic neučiní! Bolestně vykřiknu, jeho ruce jsou tak... neohleduplné. Jako bych mohla o něco takového žádat. Je to zlý sen... celé je to jen špatný vtip... ze všeho tady dýchá má minulost, že je jisté, že to musí být nějaká noční můra... Snaha vsugerovat si tuto teorii je zcela marná. Život této noční můry je neskutečně silná, že o snu se dá zcela jasně pochybovat. Zakousnu se do rtu a snažím se umluvit práh bolesti aby byl o pár žebříčků vyšší. Vydržela jsem přece tolikero druhů bolesti způsobující různé mučící nástroje...musím to zvládnout... Stále se snažím bránit, i když to nejde... už si říkám, že je vlastně pozdě a, že pokud to přežiju, jako že to tak nevypadá, tak tu ještěrku podřežu svými drápy a vyškrábu mu oči těsně poté co mu nechám udělat totéž. Nepochybně by Tarraun druhému tělu k znečištění nepohrdl... Z té představy mě, ale náhle vytrhne Sahë, když mě “zachrání” z Tarraunova děsivého sevření. Cítím krev stékající po mé srsti, je mi to jedno. Málem jsem se nechala pošpinit a nebyla jsem schopna se bránit, nejraději bych padla na tyto hroty a odešla do říše zapomění... to však nelze. Branou bych nemohla projít s tím, že jsem potupně zemřela a mé tělo nechala dál špinit touto nečestnou a lhostejnou zrůdou. Sahëho slova mi ve tváři, i přezevšechno okolo, vykouzlí sarkastický úšklebek. Ty a tvé hříchy... Zatímco on se pomocí mlčení snaží Tarrarauna nějak zhypnotizovat či smutnýma očima přesvědčit aby nás nechal, já za Sahëho zády pohlédnu na své zničené tělo... ran je hodně.... a některé silně krvácejí... různorodá boles celého těla mi ani neumožnila na první dojem zjistit, že je toho tolik. Sakra... Ano... cítím, že sil ubývá... musím, ale zůstat silná... i kdybych měla zemřít, musím se odsud dostat... hrdě jít dál. Sahëho hlas je... zvláštní... uklidňující a přesvědčivý... nevím jak to udělal, ani co tím delším mlčením získal, ale strážní ve dveřích nejsou dobré znamení. Jejich konec přišel záhy a jak je patrné ještěrka je velmi dobrý řečník a možná mistrný manipulátor... Proč to co udělal krucinál neudělal dřív?! Jsem vzteklá, mám chuť sebrat veškeré své síly a jednoho z těch dvou rozsápat na malinké kousíčky... Ovšem i z této milé představy, mě vyruší hlas. Hlas zrůdy... Pohled Sahëho naznačuje, že bych měla jít a, že nějaké díky za “záchranu” nečeká. Jednal v zájmu svém, přesně jako bych jednala já. City a emoce v tom nebyly a já vím jak moc silné jsou to slabosti. Nějak se posbírám, co z těch cárů na mě se dá nějak svázat a dále využít tak aby alespoň částečně zahalovaly určitá místa, patřičně upravím a přemluvím ztrápené tělo k chůzi. Zranení a odkapávající krev se snažím nevnímat. Následuji ty dva kamsi pryč ze zatnutými zuby a z víceméně neporušené, ale zakrvácené brašny vytahnu pár kousků látek a nejhorší zranění si obváži.

Sahë - 29. července 2010 20:55

soukromá zpráva od Sahë pro Chodby - Na ochoze nad schodištěm - s Tarraunem a kacířkou Tarraun nás vede skrze chodby. Snažím se ho svou myslí udržet pod kontrolou. Nedávat jeho vůli příliš velký prostor, zaplňovat jeho mysl. Měl bych na něj mluvit, ale jednak nevím, co říct, a jednak by hrozilo prozrazení. Šeptám kajícné modlitby v jazyce, o kterém se domnívám, že je Tarraunův rodný. ... klesli jsme do nejhlubšího bahna hříchu a přijali zrádnou ruku ďábla a teď jsme zabředlí v bažině a nevíme, jak z ní máme vyjíti, avšak stále toužíme po smilování božstev a litujeme proň všeckněch hříchů svých... Verillon nemusí rozumět všemu. Přemýšlím, kam nás ta nestvůra vede. Jdeme čím dál méně používanými chodbami, většina z nich je zaskládána krabicemi a pytly. Právě teď jsme na ochozu nad jakýmsi obrovským schodištěm. Snad je odtud schodiště střeženo lučištníky, když po něm jde někdo jiný. Je zde ale rovněž uloženo mnoho nepotřebného harampádí, takže to asi příliš používané místo není. Nahoře je něco jako kupole. Chvilku mne napadne, že bych kacířku shodil dolů, rozhodně by ji to zabilo - ale třeba ji budu ještě potřebovat. SAHË: Tarraune, počkej, musíme se dohodnout, co dál, řeknu mu. TARRAUN: Budeme muset zabít Ariana...Dovedu vás k němu a pomohu vám. Jsme blízko, tyhle schody vedou do jeho ídla SAHË: Ano, ale musíme se ještě dohodnout s ní... Otočím se na onu nechutnou kacířskou hříšnou rouhačku za mnou. Nedokážu zakrýt pohrdání. SAHË: Ty, kacířko. Řeknu Ti svoje cíle. Byl jsem vyslán organizací jménem Řád půlnočního měsíce. Mým cílem je získat ... (ne, nesmím té hříšnici prozradit příliš mnoho) ... získat jistý artefakt z rukou zdejšího vládce Ariana a pak se s jeho pomocí dostat do Mal... do našeho světa. Co tu chceš Ty? V naší dimenzi Tobě podobní tvorové nežijí, ale třeba by Tě náš řád mohl dopravit domů. Nebo kamkoliv budeš chtít. Doufám, že odpoví kladně.

Verillon Draconier - 29. července 2010 23:10

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro V pevnosti - s inkvizitorem a zrůdou Následuji ty dva. Krev ze mě již tolik neprýští a jsem schopna udržet své tělo v chodu. Cítím se sice oslabena, však dochem zůstávám silná... vůle Kallion by měla být vyplněna a jen co spatřím možnost úniku domů, tak se jí chytnu a než se tak stane, zabiju toho tvora co se opovážil zohyzdit mé tělo. Ticho v té naší skupince přerušuje jen Sahëho mumlání v jazyce, který neznám. Mám chuť mu říct ať mlčí, ale nemám na to energii ani náladu. Pomalu vycházíme na ochoz a jsem ve střehu kdyby někdo z nich chystal nějaký podraz. Kdybych měla padnout, jeden z nich by šel určitě se mnou do pekel. Ještěrka zrůdu osloví. Kdo stojí o nějaké dohadování? Přijde zabije a jde ne? Ale ne... oni se chtějí domlouvat se mnou... Jak šlechetné. ”Arogancí ve svém hlase nešetříš...” Promluvím. Se stejnou dávkou pohrdání, jakou mi můj hlas umožní. Přesto vyslechnu jeho slova a vůbec se mi nelíbí jeho zamlčování spousty informací. ”Nechci jít někam o čem vůbec nic nevím. Ty svou zemi znáš, já znám tu svou... Chci vědět kam mě chceš zatáhnout a pak chci jít domů... Pokud ta tvůj ctěný řád umožní splnit mé jediné přání pak ti pomohu... “ Očima sklouznu ke zrůdě a očima jako bych doříkávala “smrt za smrt”. Ano... toužím po smrti té stvůry a nijak to neskrývám. Mé drápy a nože prahnou po krvi. Pokud tím pomohu ještěrce, vyrovnám tak drobný dluh za mou “záchranu”. Vyčkávám tedy co odpoví, vytáhnu delší dýku a jsem připravena pokračovat v cestě.

Grenn - 06. srpna 2010 21:02

soukromá zpráva od Grenn pro Chodby Kolik rot? Nepamatuju si přesně, něco okolo stovky. A strážného sem viděl naposled o pět pater vejš. Proč maj vůbec tyhle otázky? Něco tu nesedí... Poté jim podrobně popíšu cestu, podle které jsem vyšel z podzemí do patra s mučírnou, poté jsem vystoupil o pár pater víš a nakonec jsem sestoupil a jsem tady. Ruce stále držím za zády snažím se zjistit, jestli mě nespoutali.

Pán Jeskyně - 11. srpna 2010 21:36

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chodby Fajn, fajn... A nepocítil jsi takovej zvláštní pocit, jako by se s Tebou něco třáslo nebo takový nějaký záblesk? Nezdá se, že by se Tě snažili spoutat nebo zabít, spíš je to výslech někoho, kdo není úplně bezvýznamný. Teď nás veď zpátky. Přesně jak jsi šel, zkus neudělat ani jednu chybu. Jdi pomalu. Prosím. Jdou tak, abys musel jít s nimi, ale nepůsobí to, jako by Tě k něčemu nutili. Spíš se trochu bojí, snaží se k Tobě chovat přátelsky. Jako k důležitému nepříteli. Prohlíží si Tvoje zbraně, které Ti sebrali. Ale spíš se zájmem. A vůbec, jak jsi říkal, že se jmenuješ? A odkud jsi? Z jaké vesnice, myslím... Mohl bys ji ukázat na mapě, až pak přijdeme k nám do muč... pracovny?

Grenn - 12. srpna 2010 00:08

soukromá zpráva od Grenn pro Chodby Nooo... jo. Bylo to fakt divný. Hrozně se mi potom motala hlava a asi sem na chvíli i omdlel. odpovím na otázku. Když po mě potom ten ork a jeho dva lidští společníci chtějí, abych je zavedl na začátek své cesty, vstanu a poškrábu se na hlavě, jako bych se snažil si rozpomenout cestu. Poté se pomalým krokem vydám dále, obklopen těmi třemi vojáky jako nějakou "čestnou stráží". Jmenuju se Grenn. A svoji vesnici bych na mapě snad našel... odpovím, když se mě ten ork zeptá. A proč mě vůbec chcete odvést do nějaké pracovny? zeptám se orka klidně, snad poněkud zmateně. Předstírám, že jsem si jeho přeřeknutí nevšiml a stále si ještě plně neuvědomil, co se mnou mají v plánu. Vedu je přesně tou cestou, kterou sem jim popsal, párkrát se zastavím jakobych si teprve začal rozpomínat detaily cesty. Když dojdeme ke schodišti dolů na opačné straně na úrovni, kde je mučírna, sestoupím s nimi několik pater dolů a zavedu je trochu dozadu do chodeb. Někdy tady to je. Úplně přesně si to napamatuju.

Sahë - 13. srpna 2010 19:10

soukromá zpráva od Sahë pro Takže té kacířce připadám arogantní? Já? Pokorný služebník božstev? Jak si dovoluje mne takhle urážet! Vezmeme Tě do Maldervinu. A tam se rozhodne, co s Tebou. Uznáš, že nemůžu mluvit za celý řád, jsem jen jeho nejnižší služebník. Ale myslím, že Tě nezabijí. A že Ti pomohou, aby ses dostala domů. Pokud to půjde. Už se na ni ani nepodívám. Tarraun prochází chodbami. Před námi je skupinka vojáků - asi pět. Jsou k nám otočeni zády, proto se k nim plížíme. Tarraun dva zabije svými umělými drápy. Jednoho podřežu já, dalšího nechám Verillon, Tarraun pak ještě jednoho přitiskne ke zdi a tak pomalu zardousí a ubodá zároveň. Po dalších několika krocícvh Tarraun ukáže na jednu velkou dlaždici. Když ji vyndáte, najdete tajnou chodbu přímo do Arianovy pracovny. Ale musíte tam jít sami... Já se tam nedostanu, víte? Musí se tam jít po žebříku a s těmihle prsty... Tuším nějakou lest, ale kývnu na Verillon, aby mi pomohla zvednout dlaždici.

Sahë - 13. srpna 2010 19:10

soukromá zpráva od Sahë pro Když dojdeš na to místo, zadrží Tě, ani ne tak proto, aby Tě spoutali, ale spíš proto, aby Ti zabránili jít dál. Rozhodně Tě nepoutají nebo tak něco, spíš Ti dávají najevo, že nemáš chodit dál. Po celou cestu sledují zdi, jakoby se snažili si zapamatovat místo. Ten, který s Tebou mluví, Ti řekne: Nepřibližujte se k tomu místu! Dobře, děkujeme Ti, Grenne. Pak se otočí na jednoho ze svých spolubojovníků. Aikwate, běž za kapitánem, aby sem poslal tucet lidí a dva mágy. Dle rozkazu, odpoví Aikwat a odběhne. Ten mluvící Ti řekne: Víš, Grenne, vojíne Grishmova vojska, dostal jsi se, asi nějakým teleportem do naší pevnosti. My jsme Arianovi vojáci. Určitě jsi o nás slyšel spoustu zlé propagandy, že mučíme zajatce a tak dále. Sám poznáš, jaké nesmysly to jsou. Grenne, určitě chápeš, že pro nás můžeš být užitečný, a my dokážeme ocenit užitečné lidi. Pokud nám řekneš všechno, co víš o Vaší pevnosti a Vašem vojsku, dostaneš vše, co budeš chtít. Pochopitelně nás zajímá spousta věcí, a pokud nám odpovíš, budeš si žít velice šťastně, třeba Tě tu i zaměstnáme... Nemá smysl hrát si na hrdinu a něco zapírat a taky nemá smysl lhát, to víš sám nejlíp. Všechno si můžeme ověřit. Ale pokud budeš spolupracovat, vůbec se Ti nepovede špatně. Vím to z vlastní zkušenosti, taky přicházím z Grishmovy části. A vidíš, kam jsem to tady dotáhl.

Grenn - 13. srpna 2010 19:37

soukromá zpráva od Grenn pro Chodby Tak, čekal sem něco horšího, nakonec by se tahle situace dala i nějak využít. Doufám jenom, že jim bude trvat delší dobu než zjistí, že tam není žádný teleport. To místo v cele snad nenajdou a o tom jim neřeknu. Když mi řekne, že slouží Arianovi, zatvářím se šokovaně, jako bych se až teď probudil z nějakého transu. Potom skloním hlavu a povzdechnu si. Odveďte mě teda do tý pracovny nebo kam ste to chtěli. Ale nevím, co po mě můžete chtít. Nepodal jsi jim náhodou všechno už ty? Spolupracuji a klidně se nechám kamkoliv odvést.

Pán Jeskyně - 30. srpna 2010 15:58

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Před tajnou chodbou Dobře. řekne Sahë a otočí se od ní, jakoby na ní nebylo vůbec nic zajímavého nebo důležitého, zkrátka jakoby byla vzduch. Řekne Tarraunovi: Jsi si jistý, že tam nejsou nějaké pasti nebo stráže? Tarraun řekne vyčítavým hlasem. Nejsou. Sám jsem tu chodbu stavěl, to přece víš. Přece bych si do ní nedával pasti. O té chodbě nikdo neví, myslím, že ani Arian sám ne. Sahë se přitočí k Verillon a pošeptá jí tak, aby to Tarraun neslyšel. Přiblíží se k ní se zjevným odporem, ale ví, že to je nutné. Verillon, jdi za mnou, dívej se pečlivě kolem sebe a kdybys viděla cokoliv podezřelého, řekni mi. A ohlížej se, kdyby nás Tarraun chtěl podrazit. Sahë onu zrůdu - vlastně obě zrůdy, neboť za ni má i Verillon - v duchu proklíná a se zbraní v ruce postupuje dopředu. Chodba je uzoučká, čtvercová, vydlážděná velkými kameny pokrytými odpornou plísní. Je nutné lézt vysoko do výšky a přichytávat se za rezavé skoby. Chodba není větraná a je vysoká několik desítek metrů. Zjevně je určená spíše k tomu, aby se slézalo dolů a rychle utíkalo, než k tomu, aby se po ní lezlo nahoru. Poté, co do chodby Verillon a Sahë vstoupí, zavře za nimi Tarraun dveře, takže je všude tma. Ještě předtím si ale Verillon svýma bystrýma, kočičíma očima všimne, že naproti jednom z úchytů daleko ve výšce asi patnácti metrů je umístěn samostříl, který má zabít toho, kdo se snaží na onom úchytu přidržet. Sahë má ale svých starostí dost, takže si ničeho nevšimne. Ve tmě nevidí vůbec, Verillon je schopna se orientovat, ale příliš dobře taky nevidí. Samostřílu si ale všimla, nastražená šipka se leskla v posledním záblesku světla.

Pán Jeskyně - 30. srpna 2010 15:58

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chodby Informace se mění. Neznáš třeba náhodou nějaká hesla? Nadiktoval bys mi výzbroj a výstroj členů vaší armády? Znáš ji zpaměti? Tohle do vás přece museli nadrilovat. Nevíš o nějakých pastech nebo tajných zbraních, třeba jen co se týče Tvého okrsku? Tyhle a podobné otázky do Tebe hustí celou dobu. Vedou Tě přitom chodbami těmi nejpodivnějšími směry. Najednou se dostanete do síně, ve které jsi už jednou byl - síně, kde se řídí a organisuje celé přesouvání toho podivného písku, na kterém tento ostrov doslova stojí a ještě doslovněji padá. Zase je tam chaos. Všichni něco organizují, skupiny vojáků přebíhají z místa na místo. Je tu mnohem méně lidí, než bylo předtím. Vidíš jednu skupinu vězňů, kteří jsou dohromady spoutaní za ruce i nohy. Jsou nazí a nejspíš je čeká brzká smrt. Do jednoho jsou zbičovaní do krve. Ten, který Tě vede, přijde k chlápkovi, který vypadá jako velitel, a řekne mu, co jsi zač. Velitel se zamračí. Hele, vidíš, jakej bordel tu teď mám. Jasně že není nic volnýho ve vyslýchacích místnostech. Ne, do cely ho nedávej. Šoupni ho tady k těm, co půjdou do arény. Až najdeme Tarrauna, budeme se mu věnovat. Budu si pamatovat, že jeho rozhodně do arény posílat nemám, vyslechnem ho. Nemusíš se bát, nic se mu nestane, prostě bude s nima. Tvůj nedobrovolný průvodce pokrčí rameny a připoutá Tě k ubožákům. Nemáš žádnou možnost úniku. Odejdou, vmísí se mezi vojáky. A velitel celého toho mumraje taky někam odběhne. Zdá se, že okamžitě zapomněl, že Tě nemá dávat do arény... Někdo by asi řekl, že máš problém.

Grenn - 30. srpna 2010 17:17

soukromá zpráva od Grenn pro Chodby Na orkovy otázky občas odpovím jedno, nebo dvouslovně, chci aby to vypadalo, jako že se pořádně rozmýšlím a snažím se rozpomenout si detaily. To už ale dojdeme do té místnosti, kde jsem kdysi spustil pořádný rozruch. Nic volnýho ve vyslýchacích místnostech? Ani nevím, jestli je to štěstí nebo smůla... teď asi strávím nějaký čas v cele než toho příšeráka chytnou... Jaké je ale moje překvapení, když mě připoutají ke skupině ubožáků zřejmě odsouzených k smrti v aréně. A to sem si myslel, že se do arény už nikdy nepodívám... každý se někdy mýlí.

Grenn - 30. srpna 2010 17:18

soukromá zpráva od Grenn pro Chodby Na orkovy otázky občas odpovím jedno, nebo dvouslovně, chci aby to vypadalo, jako že se pořádně rozmýšlím a snažím se rozpomenout si detaily. To už ale dojdeme do té místnosti, kde jsem kdysi spustil pořádný rozruch. Nic volnýho ve vyslýchacích místnostech? Ani nevím, jestli je to štěstí nebo smůla... teď asi strávím nějaký čas v cele než toho příšeráka chytnou... Jaké je ale moje překvapení, když mě připoutají ke skupině ubožáků zřejmě odsouzených k smrti v aréně. A to sem si myslel, že se do arény už nikdy nepodívám... každý se někdy mýlí.

Aaron de Griss - 07. září 2010 08:44

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro Odkopnu prosícím vesničanům zbraně, aby neměli šanci se bránit, ani zaútočit. Muže, který klečí přímo předemnou a přislibuje ukázat mi teleporty obejdu a příjdu k tomu za ním. Zlehka je nečekaně říznu biramem, tak aby se jim do krve dostal jen na ostří, ne ale, abych jim váně ublížil. Jen zapůsobí a jejich svalstvo ochabne. Na příštích pár hodinek si tu poleží, pak až příjdou k sobě nechť si dělají co chtějí. Vrátím se k tomu prvnímu a řeknu mu: Dobrá, pokud je ti tvá rodina drahá, okamžitě mne odveď k tomu teleportu! A nezkoušej nějaké levárny, nebo zemřeš. Nebudu tak milosrdný jako před chvílí, nezemřeš bleskurychle, budu ti pomalu drtit všechny kosti v těle jednu po druhé a budu ignorovat prosby o smrt. Líbí se ti to? Pokud ne, zvedat a veď mne. Silně ho kopnu z boku do stehna, aby ho noha bolela a nemohl mi utéci. Stejně to nehrozí, žádný člověk ještě neutekl tygrovi, ale kdo ví, jistota je jistota.

Havran-údržbář - 05. listopadu 2010 11:20

Koukám, že nám tu začíná něco zmírat na neaktivitu… Dokonce už 5 týdnů bez příspěvku! No tohle už bude hodně uleželá svačinka. :o) Jak vidíte, přišel se na vás podívat váš (ne-)oblíbený administrátor s velkým koštětem na odklízení odpadků… Co ale teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do kategorie "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty odkaz do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím definitivně rozloučíme. Havran-údržbář.

Pán Jeskyně - 05. listopadu 2010 15:15

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chodby - Grenn Dovedou vás do jakési "předmístnosti" velké Arény. Slyšíš nadšený řev prostých lidí a vojáků, křik jakýchsi zvířat, štěkot zdivočelých psů. Do místnosti jde světlo jen skrz několik zamřížovaných okýnek. Je tam s Tebou několik unavených, svázaných vězňů. Několik vojáků v parádních uniformách Vás "převáže" - z pout dohromady má pouta každý jednotlivec, a to jen na rukou. Hlídají je dozorci různých ras, v parádních, ponuře vyhlížejících uniformách, s píkami a dlouhými bodnými zbraněmi se složitě tvarovanými čepelemi. U opasku má každý z nějakého důvodu zašpičatělé kladivo pokryté zaschlou krví. Důstojník vám řekne: Tady zůstanete. Můžete si řvát jak chcete. Nikdo vás poslouchat nebude. Po jednou nebo po dvou vás budou vodit do arény. Takže. Přechází si vás pohledem. Podívá se na Tebe trochu překvapeně, jakoby si nebyl jist, že tam vlastně máš být, ale nic neříká. Vyjde do Arény dveřmi pro vězně.

Pán Jeskyně - 05. listopadu 2010 15:53

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Les - Aaron Vesničan, kterého jsi neochromil, horlivě přikyvuje a pajdá určeným směrem. V hustém lese se zřejmě dobře vyzná a orientace mu nedělá nejmenší problémy. Místy se rozhlíží. V jeho pohledu se podivuhodně mísí obavy a lstivost. Tenhle les by si taky vrchnost mohla líp hlídat, pane, občas si tu někteří vlastizrádci z vesnice upytlačí nějakou tu zvěř, pane, jestli chcete jména... Říká při cestě polohlasem, zřejmě jen proto, že se bojí, aby řeč nestála. Přejdete na velkou mýtinu. Něco Ti říká, že nevznikla přirozenou cestou. Některá místa jsou holá až na hlínu, jiná vypálená, zjevně otrávená, na některých roste kratičká, chřadnoucí tráva. Na několika místech se uchytily malé keře, jejichž barva ale není zrovna dvakrát zdravá. Tady odhalili zvědové Jeho Výsosti skrýš nepřátel, pane, potvrdí Tvé doměnky Tvůj nedobrovolný průvodce. Vykuchali jim břicha a nechali je tu ležet umírající, a my všichni z vesnice jsme se na to museli dívat... Zabili mi tu bratra, pane, ale já toho nelituji, přeji mu to. Jdete ale dál, les je hustší a jakoby zlověstnější. Muž pozorněji sleduje cestu, všímá si nenápadných značek, ulomených větviček a zvířecích stop. Pak ukáže na vysokou borovici s nápadně světlou kůrou, která je nedaleko od Vás. Támhle je teleport, pane. Dolní část toho stromu je v křoví, když je odhrnete, zjistíte, že na kmeni jsou asi ve výši pasu vyřezány dva znaky, těch se musíte oběma rukama dotknout. Pak budete přenesen. Když se zadíváš do hustého křoví, všimneš si něčeho velice, velice podivného. Jsou to obrovská železa na velká zvířata, navíc zjevně kombinovaná s padací pastí přímo před stromem, na němž je dle vesničana teleport.

Grenn - 07. listopadu 2010 22:21

soukromá zpráva od Grenn pro Aréna Zřejmě na mě ten velitel úplně zapomněl. Čekám tam spolu se svými "kolegy" a když se nějakou dobu nevrací, jsem si tím už úplně jistý. Poté nás skupina vojáků vede jako stádo na porážku (v tomhle případě možná i doslova) do arény. Prozatím neprotestuju, nevím, jestli by to mělo smysl. Takže, tohle nebude zápas, kdy se bojuje jenom tak rovný s rovným a nikdo nezemře. Buď nás předhodí zvířatům, nebo na nás pošlou válečníky v plné zbroji a nám dají jenom klacky. Možná ani to ne. Na chvíli mě odpoutají jenom proto aby mi zase na ruce nasadili pouta nová. Poté začne mluvit ten důstojník. Možná, že to budou duely... Tak či tak, na tomhle místě zůstat nechci. Zbláznil bych se z toho. Všiml sem si, jak se na mě ten důstojník zadíval, a pokud možno, řeknu mu, že sem nepatřím a celý ten omyl. Také poukážu na to, že kdybych patřil sem, těžko by mě nechali v brnění. Pokud to nevyjde, budu se moct jenom modlit za to, aby to nebyla poprava.

Aaron de Griss - 08. listopadu 2010 20:45

soukromá zpráva od Aaron de Griss pro Les - u teleportu Celou dobu vesničana poslouchám, ale při tom pozoruji okolí, abych si případně pamatoval cestu zpět. Na jeho průpovídky nijak otevřeně nereaguji a udržuji ho tak ve strachu. Když mi ukáže strom s teleportem, prohlédnu si nastražené věci kolem, ale ve výrazu tváře nedám nijak najevo, že pasti vidím. Postavím se do bezpečné vzdálenosti před strom a zadívám se na něj, strčím do vesničana rukou, abych ho pobídl a stroze mu řeknu: Tak na co čekáš, jdi tam a rozhrň to křoví, ať se mohu na ty 2 symboly podívat. Když se vesničan nervózně ošije, jen mu jemně přitisknu ostří jednoho biramu mezi lopatky, aby pochopil, že krok zpět udělat nemůže a že se nenechám obejít nějakou výmluvnou odpovědí. Pohledem mu dám najevo, že nechci slyšet ani slovo, že má prostě splnit to co říkám...

Pán Jeskyně - 17. listopadu 2010 18:45

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Aréna OPRAVA: V důsledku Tvé reakce důstojník nevejde do arény a dveře pro vězně nejsou tak úplně dveře. Zůstane stát v místnosti. Takže ty sem nepatříš, ušklíbne se důstojník, když si dovolíš protestovat. Nepatříš sem... Haha, no jasně, nikdo sem nepatří, když mu jde o krk. Poukážeš na brnění. Hele, koho mi sem pošlou, ten jde do arény. A jestli jde v hadrech nebo voblečenej jako vag'hatimská královna děvek, to je mi úplně buřt. Přijde k němu nějaký úředník, důstojník se s ním chvilku baví o bezvýznamných věcech, podepíše nějaká lejstra a zase se vrátí k Tobě. Víš co? Půjdeš do arény v brnění. Určitě jim budeš chutnat víc...A jestli se z toho dostaneš, můžeš jít. Jestli se z toho dostaneš... Dost jízlivě se zasměje a dál už se s Tebou nebaví. Pokud bys pokračoval v protestech, nechá Ti dát roubík. Ryk davu venku se stupňuje. Slyšíš ryk vyvolávače a vrčení nějaké šelmy. Do arény odvedou skupinku prvních tří, předtím je odvážou a doslova vyhodí ze dveří. Dav se rozeřve. Přijdou na řadu další tři, pak další...Vojáci dychtivě hledí ze zamřížovaných oken na krutou podívanou. Nakonec rozvážou i Tebe. Ten půjde sám, řekne důstojník. A to brnění mu nechte. Shodí Tě ze dveří, které jsou umístěny několik metrů nad arénou. Dopadneš do písku. Rozhlížíš se kolem sebe. Je to záhada... Na zemi je jemný šedý písek, místy, jak vidíš, změněný v krvavou kaši. Ale z písku rostou - všude a velice hustě - nízké, řídké keře s jemnými jehlicovitými listy na metlovitých větvích - trochu jako tamaryšky. Zvláštní je jenom to, že listy mají černou barvu. Pod keři se válí mrtvoly. Slunce praží jako na poušti... Z dáli slyšíš hlas "komentátora": A když vojáci přišli do pahorků Kawaghí, v nichž rostly z písku černé keře, setkali se s obrovskou nestvůrou, jakou ještě nikdy nikdo nepopsal. Byli stateční a postavili se jejím dlouhým, ostrým spárům... Nejspíš se rozhodli udělat z gladiátorských her jakýsi zvrácený příběh a kouzlem měnit scenérie... Najednou přímo proti Tobě vyletí nestvůra. Tvarem těla připomíná orla či harpyji, ale má žlutou srst. Hlava je podivná, vypadá jako tupá hlava bez očí či zobáku. Nohy vypadají, jakoby z konců místo pařátů byly ulomené kloubní hlavice - sahají z nich tupé, bílé pahýly, nejspíš kosti. Na podivných, neohebných křídlech o rozpětí asi dva metry, má několik desítek jako jehla ostrých výrůstků, asi deset centimetrů dlouhých - jakoby na přední straně křídel měla ostrý hřeben. Nikdy jsi nic podobného neviděl. Bytost je rozzuřená a trochu dezorientovaná, takže na Tebe nezaútočí hned a létá dost zmateně. Narazí to jednoho z keřů

Pán Jeskyně - 17. listopadu 2010 18:46

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Teleport Během cesty nic neslyšíš. Na zpustošené mýtině není ani živáček, v lese za ní je něco, co jsou skoro určitě zvířata. Vesničan nejistě přejde ke stromu. Pečlivě obejde křoví s medvědí pastí. Neustále se za Tebou otáčí. Uchopí křoví a poodhrne ho od stromu, velice pečlivě, aby nepoškodil past - místa, kde by podle vesničana měly být znamení, ale stále zakrývají husté větve keře. V průběhu jeho cesty uslyšíš několik zašustění. Bázlivě se na Tebe podívá - vlastně ani ne na Tebe, spíš někam za Tebe. A polkne. Uslyšíš vrčení psa. Otočíš se. Za Tebou jsou tři sareti, jeden z nich drží na kusu provazu vrčícího, obrovského psa - tohle nejsou žádní špatně vyzbrojení vesničané, ale elitní jednotka. Mají kvalitní těžké kuše, kroužkové košile a u pasu se jim houpou šavle. Mají praktické, černé oblečení bez jakýchkoli ozdob nebo značek. Vůbec nechápeš, jak mohli přijít tak neslyšně. Jejich oblečení je posypáno popelem, aby překryli jakýkoliv zápach. Jeden z nich namíří na vesničana, druhý na Tvůj krk, třetí drží vodítko. Ztrať se, řeknou vesničanovi, jakoby to byl ten nejsprostší póvl. Vesničan se několikrát překotně ukloní a zmizí v lese. A co sem lezeš ty, zkurvysyne? zavrčí na Tebe pak. Co jsi zač? A kdo ti o nás řekl, hajzle? To sis myslel, že u teleportu nebudeme mít svoje lidi? Celou dobu Ti míří do obličeje dvě kuše a jeden velký, ne zrovna nekrvelačně vypadající pes.

Grenn - 17. prosince 2010 21:49

soukromá zpráva od Grenn pro Aréna Tak tohle moc nevyšlo. Fakt ale říkal, že mě nechá jít? Neprotestuju dál, nemá to cenu. Když mě shodí z několika metrů do písku Arény, zvednu se a rozhlédnu se kolem. Tak jo, krvavý divadlo, to znám. Když mě ta stvůra sežere, řeknou, že vojáci hrdinně padli, jestli vyhraju, bude to slavný vítězství... Doufám ale, že po mě nebudou chtít v tom případě přídavek. Za svých let v aréně a poté v armádě jsem už viděl hodně příšer, takže ani tahle na mě moc dojem neudělala. Snad jen to, že se zdá, že je ve velmi bídném stavu. Tak jo, očividně to nejhorší na ní sou ty křídla, lítat to moc očividně neumí a když to nemá oči, řídí se to asi sluchem nebo něčím. Každopádně budu potřebovat zbraň. Rozhlédnu se kolem sebe, jestli tu kolem není něco, co bych jako zbraň mohl použít, třeba velký klacek nebo větev, cokoliv, třeba odtrhnout něco z těch keřů. Potom se potichu přikradu k té zrůdě ležící v keři a pokud je to možné, zaútočím na ni zezadu.

Havran-údržbář - 31. ledna 2011 19:21

Koukám, že nám tu začíná něco zmírat na neaktivitu… Dokonce už 5 týdnů bez příspěvku! No tohle už bude hodně uleželá svačinka. :o) Jak vidíte, přišel se na vás podívat váš (ne-)oblíbený administrátor s velkým koštětem na odklízení odpadků… Co ale teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do kategorie "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty odkaz do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím definitivně rozloučíme. Havran-údržbář.

Pán Jeskyně - 10. února 2011 16:58

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mezi keři se Ti podaří najít pár docela rovných větví, které není těžké ulomit. Máš zbraň, asi metr dlouhou tyč. Její konec je dost ostrý a má správnou váhu. Můžeš si podobných tyčí vzít i několik, pokud chceš mít pojistku nebo víc zbraní. Ale tvor, kterého proti Tobě vyslali, se postupně vzpamatovává z nárazu a vymotává se z křoví. Těžko říct, jak se orientuje, nemá oči ani žádné jiné viditelné smyslové orgány, ale její schopnost se pomalu začíná zlepšovat. Stále zuřivě mává křídly, ale zjevně tuší, v kterém směru jsi a poletuje nízko nad křovím. Usednout se jí zjevně nechce. Jsi mezi silnými větvemi, takže jsi před ní celkem v bezpečí. Bližší údaje však ta potvora nemá, ví, v kterém směru jsi, ale přesné místo odhaduje jen velice těžko. Létá už dost blízko, cítíš její hnusný, nepřirozený zápach...

Grenn - 10. února 2011 19:25

soukromá zpráva od Grenn pro Aréna Naštěstí se mi podaří ulomit pár dost dlouhých a ostrých větví z nedalekých keřů. Při pohledu na ně si vzpomenu na jeden zápas v aréně, kdy na mě pustili párek harpyjí a jediné co jsem měl na obranu bylo kopí. Ušklíbnu se. Oproti nim je tahle zrůdička domácí mazlíček. Čím více o tom přemýšlím, tím víc se začínám vracet do své role gladiátora. Použiju to samý co na ty harpyje. Schovám se do keře a zatímco bude prolétávat nad ním, propíchnu jí. Kdyby ne, pořád mám v rezervě pár větví, co můžu použít jako oštěpy. Schovám se ještě více mezi větvemi a vyčkávám. Vypadá to, že spíše než sluchem se ptáček řídí spíš pachem. Tuší, kterým směrem jsem, ale ne kde. Tak teď nebo nikdy... řeknu si,jakmile prolétává skoro nade mnou a plnou silou se jí snažím propíchnout tyčí.

Pán Jeskyně - 15. února 2011 16:49

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Aréna Snažíš se bodnout do bytosti zpod keře, zasáhneš jedno z jejích křídel. Neprobodneš ji ale, zřejmě jen nějak pohmoždíš. Bytost se za tebou začíná otáčet, snaží se zaletět mezi keře a napadnout tě, příliš se jí to ale nedaří, křídla se jí zachytávají o kmeny keřů. Několik vteřin se zuřivě zmítá, pak se ale pravděpodobně opět zorientuje a začne systematicky máchat křídly Tvým směrem. Hroty na křídlech jsou ostré jako jehly, celkem se jim daří narušovat drobnější listy, proti silnějším kmenům jsou ale v podstatě bezmocné. Jsi celkem blízko její hlavy, na nějakou chvíli jsi v bezpečí, dokud se křídla nepropletou mezi listy.

Grenn - 16. února 2011 02:57
	soukromá zpráva od Grenn pro Arena Sice se netrefím tak jak bych chtel ale zase aspon neminu, s pohmozdenym kridlem se ji bude letat jeste hur nez dosud. Vsimnu si toho, ze ta jeji odporna hlava je docela blizko a zvolim si ji jako novy cil pro probodnuti, pokud se mi to nepovede zacnu tyci vyrazet proti jejim kridlum, precejen to jsou jeji zbrane a moznost pohybu.

Laakii - admin - 21. května 2011 16:10
	Jeskyně vytažena z odpadu. Pamatujte prosím na nové pravidlo. Pokud uplyne od posledního příspěvku 6 měsíců, jeskyně bude automaticky ukončena. Laakii - admin

Pán Jeskyně - 01. července 2011 19:49

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Verillon Verillon, Tebe a Sahëho dovedl zvrhlý čepelemi obitý šílenec Tarraun do jakési tajné chodby, která má vést přímo do Arianovy pracovny. Měla by být tajná, a měl by o ní vědět pouze on. Chodba je temná, dlouhá a úzká, v podstatě je to jen šachta pro lezení po žebříku. Vidíš v ní poněkud lépe než Sahë, zdá se Ti, že jsou v ní nastraženy nějaké pasti, rozeznáváš malý stříbřitý samostříl na jednom příčli. Vyšplhali jste do chodby, Sahë šel první. Z dlouhého šplhání úzkou, tmavou, vlhkou chodbou nemá ani jeden z vás příjemný pocit. Příčle jsou kovové, rzivé, slizké, nepříjemné na dotek, vidíš velké černé sklípkany na zdech a slyšíš jejich pohyby, neustálé šplhání je únavné a nepříjemné... Když tu najednou uslyšíte zespod zvuky boje - patrně někdo zaútočil na Tarrauna. Slyšíte křik, ovšem ne Tarraunův, svist mečů, třesk kovu o kov, orčí a saretí hlasy... Sahë pokračuje lhostejně dál. Jen na chvilku se zastaví a zašeptá za Tarrauna nějakou kratičkou modlitbu, ale pak opět šplhá stejnou rychlostí. Přibližuje se k samostřílu, který Ty vidíš, ale on zřejmě ne...

Pán Jeskyně - 01. července 2011 19:53

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Aréna Grenne, nacházíš se v jakési obrovské pevnosti, která patří muži jménem Arian. Byl jsi zajat strážnými a měl být předveden k výslechu, protože jsi předstíral, že jsi voják nepřátelského vládce Grishmy, ovšem v důsledku chaosu v celé pevnosti Tě omylem uvrhli do arény, kde se máš potýkat s podivnou harpyjí, kožovitou, zřejmě dost dezorientovanou neohrabanou bytostí s nebezpečně vyhlížejícími ostny na křídlech. Aréna je obestřena jakousi kulisovou iluzí, vypadá jako nekonečná písčitá planina porostlá asi po ramena vysokými křovisky, která vypadají trochu jako tamaryšky. Podařilo se Ti na neohrabanou bytost zaútočit klackem a omráčil jsi ji. Leží před Tebou na zemi, bezmocně chroptí. Nakonec to bylo docela jednoduché. Matně, jakoby přes tlustou oponu a z veliké dálky slyšíš obecenstvo. Volají: "Hanba, zdechni, jak se opovažuješ přežít, hanba, doražte ho někdo!" Zjevně jsi vyhrál, ale vyhrát jsi neměl, nebylo to zamýšleno jako souboj, ale jako poprava. Patrně přecenili zvíře a podcenili Tebe. Iluze nepomíjí, kolem Tebe je stále ona planina. Ale obrazy věcí jako by se začaly chvět, řídnout, jako by realita přestávala být jistá. Zvedne se silný vítr. Nakonec se před Tebou náhle zhmotní, nebo spíše vynořuje z mlhy iluze, úzké, strmé a nijak nezdobené, ale zřejmě k chůzi určené a často používané točité schodiště, vedoucí do neznáma - či spíše mimo onu podivnou iluzi. Zvuky kolem tichnou, z dálky slyšíš hlas "komentátora", ale nerozumíš, co říká - rozeznáš jen slovo: "sopečné". Vypadá to trochu jako změna kulis před tím, než začne nové číslo... "Pojď po schodech, rychle," řekne Ti příjemný ženský hlas, jakoby přímo v Tvých uších. (předpokládám, že po schodech vyjdeš, pokud ne, můžeme klidně zůstat v této fázi) Silný vítr jakoby Tě nesl přímo na schody, vyjdeš po nich. Ocitneš se ve velké, úzké místnosti, jakési knihovně či pracovně, uprostřed sedí v pohodlném, elegantním křesle postarší, ale velmi inteligentně a energicky vypadající muž ve strohých černých šatech, s podivným medailonem na krku a popelavou bradkou. Tváří se zkoumavě, poněkud povýšeně, ale ne nezbytně nepřátelsky. Za ním je vysoká knihovna, na stěnách visí mapy a jiné věci. Vedle něho stojí krásná, ale poněkud odměřeně vypadající plavovláska ve vojenské uniformě a s šavlí u pasu, zřejmě jakási služka. Ve stěně naproti němu je obrovské okno, kterým zřejmě sleduje zápasy. Krajina je teď protkaná potoky lávy, uprostřed se zcela neozbrojený člověk nechává usmažit zaživa lávovýma rukama elementála... Zřejmě jsi měl docela štěstí na protivníka, ostatní gladiátoři dopadli mnohem, mnohem hůř. Muž v křesle Ti přátelsky pokyne. "Aithanä, nalij tomu muži víno, určitě potřebuje trochu posilnit." "Prosím," odpoví plavovláska (byl to její hlas, který jsi slyšel u točitých schodů) a odběhne pro víno, za chvíli přinese dvě velké skleněné číše bílého vína, obě podá hostiteli, který obrazně řečeno jedním okem pozoruje Tebe a druhým "zápas", ten se z obou obřadně napije, aby dokázal, že ani v jedné není jed, a jednu ze sklenic Ti podá. Aithanä se mezi vás dva a s úslužným úsměvem poslouchá váš dialog. "Vítám tě tu. Ochutnej víno, jak vidíš, není otrávené. Mám takový pocit, že nejsi nějaký nýmand, odsouzený za banální přestupek, nemám pravdu? Představíš se mi? A povíš mi, jak jsi se dostal do arény? Nejspíš v chaosu při hledání Tarrauna, že?" Chvilku se odmlčí a pozoruje dění v okně - momentálně je na programu četa vojáků mezi lidožravými stromy. "Chtěl bych Tě jen upozornit, že nemá smysl lhát. Lhavost není dobrá vlastnost a ve chvíli, kdy nevíš, co všechno si mohu ověřit a co ne, by to ani nebylo moudré, věř mi. A ještě jedna věc, pokud se pokusíš o jakoukoliv nepodloženost, nastoupí místo příjemného rozhovoru mučírna..."

Pán Jeskyně - 02. července 2011 15:26

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Území smrti Jamesi, znuděný bezmocí, neviditelností a beznadějností své situace, ignorovaný všemi se noříš čím dál hlouběji do své mrtvé duše, do krajin smrti, do temných, nepooraných polí, do bezmyšlenkovitosti a bloudivé nudy... Lhostejně nasloucháš bezcílné hádce, Hengwiho výsměchu a tichu vší té prázdnoty kolem Tebe... Je to jako bys viděl dvě fotografie exponované přes sebe. Jeden obraz je místnost, kde jste s Hengwim, druhý obraz krajina smrti. Začínáš v území smrti cosi rozeznávat... Začínáš se soustředit na území smrti místo na hmotný svět. Cosi jako obzor, hory, cesty, oblohu, už to najednou není jen prázdnota. Už neslyšíš jen ticho, ale jakési podivné, šeptavé hlasy, ženské, jemné, třesoucí se. Je to podivný, tajuplný chór kdesi v dáli, kdesi za obzorem. Najednou začínáš jeden hlas mezi desítkami rozeznávat, je to krásný, ženský hlas... Podivná, tajuplná melodie. Smrt Tě sem přivedla, poznej, jak krásná smrt může být... ... Nádherný ženský hlas přestane zpívat a začne mluvit... Tichým, laskavým, příjemným tónem. Nic z Tvého předchozího života už neplatí. Teď jsme tu jenom my dva. A nicota. Dvě bloudící duše, na pomezí, na hranicích. Nic jiného už neexistuje. Chceš se mnou projít říší smrti? Poznáš, že jsem mnohem zajímavější než říše živých... Chceš nebo ne? Nechám Tě si vybrat.

Grenn - 04. července 2011 01:58

soukromá zpráva od Grenn pro Aréna - Schody do nebe? Podařilo se mi vyhrát, ovšem místo toho, abych se dočkal zasloužených ovací, přeje si publikum mou smrt. To se dalo čekat. Vyvolávač požádá o změnu prostředí na vulkanické a já se už pomalu připravuji na boj s nějakou další příšerkou, když tu náhle spatřím něco, co bych nečekal: točité schodiště. Uprostředa arény. K tomu mě ještě nějaký ženský hlas vyzve k tomu, abych po něm vystoupil. Co to má znamenat? To mě ten důstojník jako vážně chce osvobodit? Nebo je to součást představení? Nebo sem se konečně zbláznil a vidím přeludy? No co, ať už to je cokoliv, horší než tady to být nemůže. Celkem jsem se zmýlil, i když ne že by ten pokoj nebyl hezký. Ale o tom až za chvíli. Nedůvěřivě jsem vkročil na první schod, a když jsem se ujistil, že to není jen iluze a schodiště skutečně dokáže unést mou váhu, vydal jsem se již jistějším krokem směrem k vrcholu. Ocitl jsem se v něčem, co vypadalo jako pracovna nějakého vysoce postaveného lidského mága, tedy spíš tak, jak jsem si ji představoval. Orkové byli ve zdobení svých domovů a pevností o dost střídmější než lidé, většinou tam byly jenom nezbytné věci. Tenhle si tu ale nastěhoval snad celou knihovnu. "Tenhle" byl muž stojící za stolem. Při pohledu na něj jsem se podíval za sebe, jako bych chtěl utéct po těch schodech zpět do arény a nechat se zaživa usmažit tím elementálem. Sice jsem toho člověka nikdy neviděl, ale dovedl jsem si představit, kdo to asi je. Ta žena, co mě zavolala, mi podala číši vína, ovšem já zdvořile odmítl. Věřím, že není otrávené. Pokud by jste mě chtěl mrtvého, nechal by ste mě v aréně, ne? Něco se mu musí uznat, přešel hned k věci. Chce vědět, kdo jsem,jakjsem se sem dostal, a hrozí mučírnou. Tak jo. Vypadá, že je chytřejší, než ti vojáci, co mě zatkli. Rozhodně mu ale nemůžu říct pravdu. Musím pokračovat v té historce a doufat, že na ni skočí. Převyprávím mu tedy tu historku, kterou jsem vyprávěl vojákům, doplněnou o můj "příchod" do arény.

Pán Jeskyně - 04. července 2011 07:53

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Nacházíte se v podivné místnosti s arogantním a slizkým člověkem jménem Hengwi, který si nechává posluhovat od obrovských pohybujících se kovových soch (ty sou k Vám docela přátelské, ale na druhou stranu je Hengwi může jak chce vypínat a zapínat). Místnost je zřejmě plná nástrah a pastí, Hengwi se může libovolně měnit z dospělého na dítě a zpátky, pomocí jisté velice hnusné pasti zabil Jamese a jeví o Calii poněkud nechutný zájem. Úkolem Vaší skupiny je najít jakousi knihu - amulet, která Vás může teleportovat domů na ostrov Maldervin. Nedokážete se však na ničem dohodnout a dlouhá diskuse skoro nikam nevede. Hengwi má nůž pod krkem a nechce Vám nic dát, z Jamese je duch a rozmašírované tělo, socha, která se k Vám chovala tak vlídně a chtěla Vám popmoci proti Hengwimu, je znovu zapnutá, ale teď Vám už asi k ničemu nebude... Tohle je poslední příspěvek: U Hengwiho Hengwi se otočí k Calii. Když oživím sochu, pustíte mne? Nebo mne aspoň dovedete tam, kde bychom si mohli promluvit civilizovaněji? Když všichni mlčíte, Hengwi řekne několik slov a socha udělá několik pomalých kroků - jako když se člověk po několikaletém komatu probudí, zjistí, že mezi tím vypuklo několik světových válek a pár fašistických diktatur a teď přemýšlí, jestli mu vůbec stojí za to vylézt z místnosti. Mlčí, její výraz ve tváři je absolutně nicneříkající. Působí to na vás, jakoby ani nechtěla nic říkat. Nebo nesměla chtít nic říkat. Hengwi si s úšklebkem povzdechne. Nechtěli byste třeba uvažovat logicky? Chcete, abych vám dal knihu a oživil tady bubáčka. Knihu mám ve své pracovně, bubáčka můžu oživit jen pokud se budu moct pohybovat. Bez knihy se odsud nedostanete, tudíž vám ji musím dát. Jistě, můžu vás podrazit, ale taky vám nemůžu splnit žádné z vašich početných přání, dokud se nacházíme v téhle díře. Tudíž mne asi budete mudset pustit a jít se mnou, jinak nemůžete dělat nic ani vy, ani já. Buď tuhle patovou situaci přerušíte vy, nebo já. Zkuste logicky popřemýšlet, co pro vás bude výhodnější. A pak vám zbývá jediné - jít se mnou. Gabriel vypadá, že je ochoten na Hengwiho nabídku přistoupit a pomalu ho začne pouštět. Hengwi se ale nepohybuje a rozhodně nedělá vůbec nic podezřelého. Socha se zastaví a trochu se kolébá, jako kdyby si po strašně dlouhé době vzpomínala, jak se vlastně má stát.

Pán Jeskyně - 04. července 2011 10:55

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Zvláštní lóže nad arénou Takže Ty jsi strážný v Grishmově pevnosti a teleportoval ses sem, opakuje klidně muž. Co jsem Ti říkal o tom lhaní? Opět se na chvilku odmlčí, ukáže na okno. Další odsouzenec bojuje s harpyjemi podobně jako Ty, rozdíl je spíše v tom, že kolem něj krouží tři. Ošklivě ho zraňují svými ostny, ač jsou v podstatě slepé. Cáká z něho krev. Muž to se zájmem pozoruje a usrkává víno. Takhle bojují strážní Grishmovy pevnosti, které zajmeme a dáme do arény, poznamená s úsměvem kráska. Zvláštním, měkkým přízvukem. Z toho samotného lze vytušit, že strážný nejsi. Lhavost není pěkná vlastnost, řekne muž, jehož přátelský tón přešel do elegantní výhružky. Takže si nalijeme čistého vína --- ne, díky, Aithanä, vína máme dost, myslel jsem to obrazně --- a Ty mi přiznáš, že jsi Grenn, že Tě sem poslali z Maldervinu, a řekneš mi, co tu chceš a kde jsou ostatní. Povzdechne si. Pokud mi zapíráš něco, co vím naprosto jistě, není to technicky vzato lež. Ale o to je to směšnější a zbytečnější. Zavře oči, vypadá trochu unaveně, ale odhodlanosti a nebezpečnosti v něm neubylo ani trochu. Pocítíš, že nemůžeš hýbat nohama. Poslouchám. Mimochodem, Aithanä, řekni těm ve třetí mučírně, aby připravili železnou pannu a posypali dno žhavými uhlíky. Aithanä se usměje a odběhne, za chvilku se zase vrátí.

Grenn - 04. července 2011 20:25

soukromá zpráva od Grenn pro Aréna Mé lhaní očividně nebylo moc úspěšné. Nečekal jsem, že mi uvěří každé slovo, ale vážně jsem si nepředstavil, že ví o Maldervinu. Pozoruji toho Grishmova vojáka, který se nedokáže postavit ani harpyjím. Tenhle by tedy v orkských legiích nepřežil ani den. Když se očividně rozhodne poslat mě do mučírny, všechno ve mě řve. Ještě stále si pamatuju to místo, odkud sem zachránil ještěráka. Nechtěl bych to zažít na vlastní kůži. Ale jemu nic říct nemůžu. Tohle není dobrý, vůbec to není dobrý. Jenom tam stojím a nic neříkám.

Pán Jeskyně - 06. července 2011 12:22

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Soukromá lóže nad arénou Muž - stále ještě Ti neřekl své jméno - je tak soustředěný na to, jak harpyje probodávají vojákovi končetinu za končetinou a mění ji na zkrvavělé síto ze šlach a svalů, že si skoro ani nevšimne, že neodpovídáš. Křik mučeného doléhá až sem. Když harpyje tělo s úspěchem zdemolují, vejde do arény další skupinka nešťastníků. Teď bude představení zřejmě trochu delší a bez zvířat. Vyjdou do volného prostranství a začnou se pomalu topit v bažině, ve které se teď aréna přeměnila... Křičí, lapají po dechu. Z hlediska sadisty docela zajímavé, ale trvá to trochu dlouho. Po chvíli se začne nudit i Tvůj "hostitel". Dívka se za chviličku s úsměvem vrátí. Vše je připraveno, pane. Přejete si Grenna eskortovat? Muž se probere ze svého soustředění a odpoví jí: Ne, zatím ne, to je v pořádku. Opět se napije vína a obrátí se k Tobě. Vidíš, že lhaní nemá smysl. Se lží se nikam nedostaneš, leda tak na mučidla. Odmlčí se a podá Ti znovu pohár vína. Napij se, zní to jako rozkaz, ne jako pozvání. V jeho hlasu je větší výhružnost, větší energie, větší panovačnost. Vstane. Má gesta tyrana, který si může dovolit cokoliv a ví o tom. Chvilku si Tě prohlíží, pak promluví. Žhavé uhlíky v železné panně nejsou nic příjemného. To mi můžeš věřit, Grenne. A já chci vědět jediné - kolik vás maldervinských vší mám v kožichu a co tu hledáte. Řekni mi to, dokud se Tě ptám já. Mistr popravčí Ti víno nenabídne. A napij se! vyštěkne.

James William Niveau - 06. července 2011 21:07

soukromá zpráva od James William Niveau pro Na přelomu dvou sfér "Tohle nikam nevede... sakra, proč?! Jako člověk jsem býval pokorný věřící, jako upír svině! Co je ze mě teď? Zoufalec..." Kdyby duch uměl plakat asi bych tak činil, ale místo toho upírám jen oči plné utrpení do místnosti, na jedinou zajímavou osobu a napůl poslouchám slova toho bastarda, jež mě nazývá bubáčkem. "Zabte ho a pak s pomocí té sochy najdete tu knihu ne?" Navrhnu suše a zavřu smutné oči, které nikdo nevidí. "Já mu nevěřím ani nos mezi očima." Z hlasu se mi odráží zoufalství mé formy. Náhle jako by se pro mě něco změnilo ale vše okolo zůstalo stejné. Cítím jako bych se propadal do prázdnoty svého nitra a kdesi v dáli poslouchal teskný chór mučených žen. Když oči otevřu připadám si, že stojím na jakési hranici mezi světem živých a mrtvých. Rozhlédnu se a vidím krom prokleté místnosti také říši stínů, kudy jsem dnes již kráčel. Slyším hlasy z obou světů. Cítím, že nyní nestojím pořádně ani tam ani tam. Na jedné straně výsměšný a arogantní Hengwi snažíc se všechny přesvědčit o své logice a na straně druhé melodický a vábivý hlas zahalené ženy. Mít srdce nejspíše se rozbuší, že by mi hrudí prorazilo. Krásný a velmi příjemný hlas vůči tomu co vidím a slyším tam odkud jsem přišel. "Ach... rád bych šel s tebou, svůdná dámo, ale když jsem zde zemřel, zavrhlas mne... proč se nyní vracíš?" Pravím rozvážně a starostlivě. Opravdu bych se otočil k ní a šel kam ona zavelí a zmizel z toho prokletého ostrova... ale... "Calie" myšlenka a zastřený pohled na ni. "Nechci se držet naděje na znovuzhmotnění, svět živých je mi odepřen, to vím. Rád bych ale věděl, jak splní svůj úkol... a..." Na pár chvil se odmlčím. "... a ... jak dopadne ona." Chvíli si přeji aby mi nedala možnost výběru, rozhodnutí je tak těžké a bolestné i pro někoho komu je bolest cizí. Co mi ale vrtá hlavou je ta záludná otázka. Proč se pro mě vrátila? Zrádná a nevypočitatelná je ta dáma. Smrt.

Pán Jeskyně - 07. července 2011 17:09

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Na přelomu dvou sfér Opět ten pohled - dvakrát exponovaná fotografie, na jedné straně ponurá, beznadějná místnost s Hengwim, na druhé straně ještě ponuřejší krajina smrti. U Hengwiho se zatím nic neděje, nikdo si Tě moc nevšímá, Hengwi se stále ještě šklebí. Zato žena Ti odpoví. Její hlas je krásný, ale každá věta má zvláštní závažnost, absolutnost, jako zahřmění či úder gilotiny, nepůsobí to ale strach ani bolest - naopak, ještě to posiluje krásu jejího příjemného, jakoby usměvavého hlasu. Já přece nejsem smrt. Jenom ve smrti žiji. Ve smrti. Na pomezí života před smrtí a života po smrti. Když půjdeš se mnou, povím Ti svůj příběh. Život je však pro nás mrtvý. Nevšímej si jich. Pojď, pojď, pojď...

Calia Ventrue Ichaer - 07. července 2011 19:48

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Sleduju ho přimhouřenýma očima. Nenávidím tu jeho aroganci, sebejistotu.. a ještě mluví něco o logice. Logice.. už jeden z nás chybí.. Ano.. je tady možná jako duch stále s náma, ne možná, určitě, ale .. opravdu by ho mohl vrátit? Vrátit mezi živé, zpátky k nám. A co by bylo pak? Myšlenky mi na chvilku zaměstnaly mozek a tudíž mlčím. Ano.. je to patová situace, ale jestli ho pustíme, tak my budem ti, kdo jsou na tom hůř. Teď slibuje, protože je v rejži (jako my), ale co udělá až bude volný? Je tady vůbec ještě? Kouknu se kolem sebe se smutným úsměvem, nebo už odešel? A co se stalo té soše? Co by si on přál? Proč do háje nemůže nějak dát znamení a něco naznačit. Tiše si povzdechnu a odvrátím se. Jestli ho opravdu chce pustit.. tak snad ví co činí.

Calia Ventrue Ichaer - 07. července 2011 19:48

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Sleduju ho přimhouřenýma očima. Nenávidím tu jeho aroganci, sebejistotu.. a ještě mluví něco o logice. Logice.. už jeden z nás chybí.. Ano.. je tady možná jako duch stále s náma, ne možná, určitě, ale .. opravdu by ho mohl vrátit? Vrátit mezi živé, zpátky k nám. A co by bylo pak? Myšlenky mi na chvilku zaměstnaly mozek a tudíž mlčím. Ano.. je to patová situace, ale jestli ho pustíme, tak my budem ti, kdo jsou na tom hůř. Teď slibuje, protože je v rejži (jako my), ale co udělá až bude volný? Je tady vůbec ještě? Kouknu se kolem sebe se smutným úsměvem, nebo už odešel? A co se stalo té soše? Co by si on přál? Proč do háje nemůže nějak dát znamení a něco naznačit. Tiše si povzdechnu a odvrátím se. Jestli ho opravdu chce pustit.. tak snad ví co činí.

Calia Ventrue Ichaer - 07. července 2011 19:48

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Sleduju ho přimhouřenýma očima. Nenávidím tu jeho aroganci, sebejistotu.. a ještě mluví něco o logice. Logice.. už jeden z nás chybí.. Ano.. je tady možná jako duch stále s náma, ne možná, určitě, ale .. opravdu by ho mohl vrátit? Vrátit mezi živé, zpátky k nám. A co by bylo pak? Myšlenky mi na chvilku zaměstnaly mozek a tudíž mlčím. Ano.. je to patová situace, ale jestli ho pustíme, tak my budem ti, kdo jsou na tom hůř. Teď slibuje, protože je v rejži (jako my), ale co udělá až bude volný? Je tady vůbec ještě? Kouknu se kolem sebe se smutným úsměvem, nebo už odešel? A co se stalo té soše? Co by si on přál? Proč do háje nemůže nějak dát znamení a něco naznačit. Tiše si povzdechnu a odvrátím se. Jestli ho opravdu chce pustit.. tak snad ví co činí.

Pán Jeskyně - 09. července 2011 10:46

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hengwiho pracovna Gabriel začne Hengwiho pomalu pouštět, stále však drží nůž tak, aby byl kdykoliv připraven bodnout, kdyby se pokusil o nějakou nepředloženost. To je však celku zbytečné. Socha stojí, nedělá vůbec nic. Hengwi se postaví, slizce se ukloní Calii. Jeho odpudivá, dětská tvář se zkroutí do chlípného úsměvu. Jsem rád, že spolu můžeme hovořit v alespoň trochu příjemnější poloze... zjevně chce pokračovat v poněkud nechutných vtípcích, ale když vidí Tvůj zamítavý pohled, zmlkne, stále se však šklebí. Zlehka mávne rukou směrem k soše, která se k Vám chovala tak přátelsky, tou jakoby projela vlna bolesti. Vidíte? Trpí, tedy žije. Socha přece mluvila o tom, že necítí bolest, že její zotročení spočívá pouze v tom, že se nemůže postavit přímo proti svému otrokáři... Pojďme tedy do mé pracovny, řekne Hengwi. Jakoby se jedna ze stěn místnosti otevřela a místnosti se do sebe vsunuly - jste v prostorné, příjemné, vzdušné pracovně plné knih, s obrovským oknem, mnoha knihovnami. Místo židlí jsou zde jakási lehátka, podivně ozdobená a vyřezávaná. Rami a Gabriel si lehnou na svá lehátka, Hengwi však věnuje veškerou svou pozornost Calii. Socha zmizela. Vítám vás. Obzvláště pak vás, drahá slečno. Nuže, požadujete ode mne oživení vašeho přítele a nějakou knihu, není-liž pravda? Mohli byste upřesnit, jakou knihu, jak vidno, knih zde mám mnoho...

Verillon Draconier - 10. července 2011 20:53

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro V zapadákově jehož jméno mi časem vypadlo Té potvoře ani za mák nevěřím, ale co mohu dělat? Nemám dost sil abych se vzepřela a vede-li jediná cesta domů za tou proradnou ještěrkou tak mi nezbývá nic jiného než následovat. Smutné kam až jsem to dopracovala, zhrzená, zoufalá a nucena nechat se vést tvorem jež by mě upálil na první provizorní hranici co by postavil, mít po prackách dřevo. "Doufám, že toho Ariana najdem a zabijem brzo..." Pomyslím si když slezeme oba do chodby pryč od té chtivé zrůdy. Za chůze si upravím potrhané šatstvo a jsem ráda za jsou předvídavost v brašně - náhradní oblečení. Jsem ráda že kněžské látkové róby z mé země jsou skvěle skladovatelné. Více si začnu všímat okolí ve chvíli kdy se dotku oslizlé zdi. Nakrčím nos a otru ruku do zničeného roucha. Všechno okolo by se dalo ignorovat ačkoli je mi to odporné, ovšem leklá špička samostřílu ne. "Ještěrko!" Syknu polohlasem a zastavím se, ruku napůl nataženou ke společníkovi předemnou zase hned stáhnu k sobě. Ještě na něho sahat, tse... by mi chybělo, ale ochranitelské reflexy jež mám ze své země se na mě čas od času podepíšou. "Dávej pozor, budou tu pasti... například támhle samostříl." Varuji ho a pokud se zastavil a alespoň pootočil tak vidí kam ukazuji. Pokud mě ignoruje jeho blbost, ale já ho následuji velice velice opatrně a důkladně zkoumám vše okolo, abych byla schopná najít další dříve než něco sestřelí mě.

Grenn - 10. července 2011 22:54
	soukromá zpráva od Grenn pro Vím jen o jednom, o Sahem. Co tu dělají, nevím, já jen byl poslán, abych ho zachránil.

James William Niveau - 11. července 2011 15:48

soukromá zpráva od James William Niveau pro Na přelomu dvou sfér Snažím se nevidět kraj smrti a soustředím se na situaci v níž se ocitají mí někdejší společníci. "Kam chceš, abych šel?! Mám pravdu, když říkám, že teď se tam ještě mohu vrátit, ale... když půjdu s tebou tak již ne?" Chci jít zpátky k nim, ale zvědavost mi nedovoluje zcela odvrhnout ženu stojící za mnou. Dál zaujatě sleduji situaci v místnosti a snažím se vytlačit vydivu ponuré krajiny. Hengwiho oplzlý xicht mluví za vše a nemusím ani slyšet jeho tón v hlase. Ani Caliin pohled ho zcela neuzemní. "Doufám, že ho zabijou jen co získají tu knihu... na mě nesejde, ale hlavně ať ten odpornej měňavec zaplatí za tenhle očistec!" "Pověz, proč bych měl chtít tě následovat. Třeba ještě najdou způsob jak bych se mohl mezi ně vrátit." Položím lehce řečnickou otázku. Nijak tomu nevěřím, ale to ona nemusí vědět.

Pán Jeskyně - 12. července 2011 10:13

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Břeh smrti Krásný hlas zpívá.... Nevím, já odsud nikdy neodešla. A teď už ani nechci. Tady je tady. Krajina smrti je nekonečná. Lze jít kamkoliv a smrti se nevyhneš. Pojď se mnou a uvidíš. Tahle země nemá mapy, jen já tě budu vést. Uvidíš věci tak krásné, že si je neumíš ani představit. Krásnější než život. Krásnější než nesmrtelnost. Krásnější než cokoliv na druhé straně... Pojď... Na chviličku přestane mluvit. Pak nejistě dodá: Třeba se vrátíš, třeba ne. Nevím. Zkusíme to.

Pán Jeskyně - 12. července 2011 10:13

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pracovna Muž opět upře svůj pohled do okna. Je to zvláštní, ale Ty v něm vůbec nic nevidíš, jen prázdnou, travnatou planinu. Sahë? Sahëho dobře znám. Ale nevěděl jsem, že tu je. Usrkne vína. Dívka se na Tebe usměje. Je krásná, ale hlavou Ti probleskne představa železné panny, kterou pro Tebe před chvílí připravovala. To Ti nedal Serkadios vůbec žádné instrukce krom nalezení Sahëho? A nevíš ani, co tu hledá? No dobře, dobře... Je vidět, že Serkadios není žádný hlupák. Jeho hloubavý, mírný tón příliš nesvědčí o tom, že by Tě chtěl poslat na mučidla. Ale jeden nikdy neví. Napij se, zopakuje ještě jednou. Ještě jedna otázka, čistě z profesionálního zájmu. Kde je teleport a jak ses dostal přes mé stráže, Grenne? Stále se dívá do okna, jako by Tě ani nevnímal, dívka na Tebe však pozorně a s ne právě nepříjemným úsměvem hledí. Uslyšíš nějaký podivný hluk ze strany, kde jsou knihovny. Muž ani dívka mu nevěnují pozornost.

Sahë - 12. července 2011 10:14

soukromá zpráva od Sahë pro Žebř Prolézáme temnou chodbou, která má údajně vést do Arianovy pracovny. Ozývají se zvuky boje. Zřejmě jsme v nebezepčí. Hříšnice mne upozornila na šipku ze samostřílu. Všimnu si jí. Mám si od hříšnice nechat poradit? Normálně nikdy. Ale tohle je v zájmu vyššího cíle. Jsem do Řádu vyslán, a Řád chce, abych jednal i s takovými lidmi. Díky, zašeptám. Vděčnost je ctnost, opovrhování hříchem však také. Jak to zkombinovat? Ostatně tohle není v žádném případě zásluha té kočkovité hříšnice. Že tu jsou pasti, to jsem mohl vytušit taky a jí jsem k tomu vůbec nepotřeboval. Začnu se pohybovat nanejvýš opatrně, abych jí nemusel děkovat za odhalení dalších pastí. Polohlasně mumlám chválu božstev, ostražitě sleduji cestu, opatrně, jsem připraven kdykoliv ucuknout před samostřílem a přemýšlím. Bojují tu. Máme jít zpátky a pokusit se zachránit tu zrůdu anebo jít k Arianovi a rychle věc vyřídit? Tarraunovi jsem slíbil, že Ariana zabiju. Serkadiovi jsem slíbil, že ... No, uvidíme, jak se věc vyvine. Cesta je dlouhá. Mám skoro chuť se zastavit a odpočinout si, ale nesmím dát před tou kacířkou najevo slabost. Konečně se dostáváme k poklopovým dveřím. Dá se zde předpokládat nějaká past. Na chvilku se zastavím, abych dveře prohlédl, poslechl si, co je uvnitř. V té chvíli mne skoro oslní světlo z druhého konce chodby, toho, kterým jsme přišli a kde je asi už teď zneškodněný Tarraun. My, sareti, jsme na oslnění velmi citliví. Na několik vteřin znehybním. Vylezte, víme, že jste tam, řve na vás několik hlasů.

James William Niveau - 12. července 2011 19:41

soukromá zpráva od James William Niveau pro Krajina smrti Vážně mám chuť se otočit a jít s ní, ale riziko, že se nevrátím je moc velké a nechci... smrtí jsem byl odvrhnut a nechci bloudit v jejích ponurých končinách. "Nic není krásnější než ona." Odvětím klidně dál se soustředíc na upírku, jejíž společnost jsem byl nucen opustit. "Chci mít jistotu, že pokud s tebou půjdu, budu se moci vrátit i jako nehmotná existence. Jen jako nečinný pozorovatel. Možná je říše Smrti krásná, ale barvy světa a tvorové v něm jsou krásnější. Nechci o to přijít." Pak mě něco napadne. "Třeba bych ji mohl přesvědčit, aby následovala ona mě, pokud je to co já, mohla by... mohla by jít se mnou. Když by mi byl odepřen kontakt s živými nebo živými-mrtvými tak bych mohl mít alespoň nějakou společnost." "Ty jsi duch, jako já?" S touto otázkou se ohlédnu přes rameno a lehce pootočím k ní, abych spatřil ženu jež na mě celou dobu mluví melodickým hlasem. Můj pohled je úzkostlivý, nevím co dělat, nejraději bych se rozdvojil a byl jak tam s Calií tak tam s touto neznámou. "Máš jméno?"

Grenn - 12. července 2011 20:05
	soukromá zpráva od Grenn pro Teleportoval sem s do jedné chodby poblíž mučírny kde byl Sahe, stráže sem nepotkal žádné.

Pán Jeskyně - 13. července 2011 21:48

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pracovna Muž se začíná usmívat. Mluví klidně, mírně, skoro vesele. Dívka se po každé jeho větě koketně zasměje. Žádné stráže? To je strašný pořádek. Každý, kdo byl dnes na hlídce, bude viset. Pro výstrahu. Napřed utekl Tarraun, pak ty, a nikdo tě nezabil. Ale já věřím, že každá chyba se dá napravit. Třeba ubičováním k smrti. Napij se, vybídne Tě takovým způsobem, že zkrátka není možné odmítnout. Dívka se otočí. Podivný hluk vzadu ji přilákal. Jde ke knihovnám a začne je procházet, zpřevracet knihy a prozkoumávat. I Tvůj "hostitel" se podezíravě otočí. Hluk sílí, je to hluk zuřivého boje.

Pán Jeskyně - 13. července 2011 21:48

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Лкфоштф ыькеш Mrtvý hlas získá při veškeré vážnosti a úsečnosti jistý koketní tón, vybroušené tóny jejího zpěvu začínají mít při vší své truchlivosti a pohřebnosti jakýsi ironický osten. Ona je tělo, já jsem duše. Tělo je krev, žluč a výkaly. Duše je čistá a krásná. Jak tedy může být krásnější než já? Jak moc jsi mne poznal, abys mohl srovnávat? Pojď se mnou. Zkus to a uvidíš. Budu přesně taková, jakou chceš. To ona není. Nevím, zda se lze vrátit. Nikoho jsem tu nepoznala. Nepotřebuji jméno. Dej mi jméno. Pro začátek. Pojmenuj si mne. Kdyby se duchové mohli dotýkat, cítil bys objetí. Mrtvolně, ale příjemně blízké, pevné, toužebné objetí. Ale to je složeno z pouhého zpěvu, z látky, z níž jsou duše a sny...

Verillon Draconier - 15. července 2011 12:51

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Chodba s hlasy na konci Jeho vděčné slovo je nanejvíš udivující a nevěřím, že to myslel vážně, ale je vidět, že alespoň trochu slušnosti v sobě má. Po cestě nabírám nové síly a můj organismus pochopil, že se musí vzpamatovat hodě rychle, protože budu potřebovat plně funkční tělo, co nejdříve. Cesta je dlouhá a v tichu mezi námi. Každý si dáváme pozor na jakékoli pasti a zaobíráme se svými myšlenkami, když tu sareta oslepí světlo a mě pár okamžiků také trvá než se mé oči vzpamatují a stáhnou se do úzkých štěrbinek. Napůl se otočím k těm hlasům a snažím se vidět kolik jich je a co jsou zač. "Sahë?" Oslovím ho aby věděl, že já sama konat nebudu. On je vůdce, on má úkol. Já chci domů a nechci nás namočit do dalších problémů. Vyčkávám jak rozhodne.

Grenn - 15. července 2011 20:43

soukromá zpráva od Grenn pro Pracovna Nakonec se toho vína napiji, docela mi i chutná, i když v téhle situaci se tím nezabývám. Na jeho řeči nereaguji, nezdá se mi, že by to mělo smysl. Zaslechnu totiž zvuky boje a nedlouho po mě je zaslechne i on, tak to aspoň usuzuji podle toho, že konečně zmlknul. Vzpomenu si na ještěráka, kočičku a příšeráka. Jestli se bojuje, je pravděpodobné, že to jsou oni. Podle toho, jak se zvuky zesilují míří sem. Mentálně se připravuji na boj, proti tomuhle to rozhodně bude tuhé.

Pán Jeskyně - 15. července 2011 23:06

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Serkadiova pracovna Velikost řádového města, ač je podivně tiché a jaksi tíživé a pochmurné, Tě poněkud mate, naštěstí si Tě hned u bran převezmou vojáci a odvedou Tě k muži jménem Serkadios, který má v řádu významnou úlohu. Je to příjemný, vlídný člověk, i když zjevně velice unavený, jeho pracovna je plná knih a různých velice podivných artefaktů. Něco mezi archivem map a kabinetem zrůd... Vítám vás, příteli, v tomto městě. Jsem velice rád, že jste se rozhodli navázat spolupráci s Řádem. Randor nám všem zajisté způsobil mnoho potíží. Pomsta není daleko, nebojte se. Knihy budou dobře využity a pomohou nám všem. No prostě nesmyslné uklidňující kecy. Můžeme vás i naučit, jak se s knihami zachází. Věříme, že nás nezradíte, tak jako Randor vás. Jistě by vás zajímalo, jak takové cestování mezi dimenzemi vypadá. Prospěje to Řádu i tegrisům a třeba to bude slibný počátek budoucí plodné spolupráce našich skupin. Řekne Ti ještě několik podobných nekonkrétností, které si snadno přeložíš - knihy by si vzal, ale Tebe se snaží zbavit a odbýt těmi nejobecnějšími frázemi a nabídkami spolupráce. Pokud Tě něco zajímá, musíš se zeptat sám...

Raegar - 16. července 2011 17:00

soukromá zpráva od Raegar pro Maldervin Zlehka vyšlapuji po cestě, se sluncem nad hlavou a písničkou na rtech - ne, to poslední je lež. Pravdou je, že nevím, co přesně si mám myslet. Zajisté, že sem o Maldervinu slyšel už předtím, když ho řád teprve objevil a začal rekonstruovat. Podle toho, co jsem slyšel, je to prý město táhnoucí se dále než kam oko dohlédne a ono samo je klenot světa. Až tak bych tomu nevěřil, ale je jasné, že se tyto zkazky zakládají na pravdě. Někteří mluvili i o tom, že je to nový střed světa, způsob, jak sjednotit všechny rasy na jednom místě. Cestování dimenzemi totiž má své výhody a podle toho co jsem slyšel, nejsou tegrisové jediní, kdo se rozhodli spolupracovat. Ať už jsme k tomu potřebovali neúspěch a zradu, nebo bychom časem dospěli ke stejnému závěru. Já sám sem byl poslán abych se výprav zúčastnil, později budou posláni také dobrovolníci z legie, kteří nejsou vystrašení že dopadnou jako můj bratr. Při pomyšlení na něj zpomalím a přepadnou mě chmurné myšlenky. On a jeho spolubojovníci jsou teď uvězněni v jednom z těch světů. A podle toho, jak vypadala ta kniha, rozhodně neskončil někde na pláži. Nyní se zastavím úplně a z batohu vytáhnu jednu z pěti knih. Je horká na dotek, desky jsou červené a pulzují žárem, je omotaná řetězem, který se dá rozpojit a zase spojit. Prý ji jako první vybral sám Randor, nevím, jaký tupec souhlasil zrovna s touhle. Vždyť vypadá jako by vedla do lidské představy pekla. Povzdechnu si a dlouze se na knihu zadívám. Jako šaman jsem měl vždy různé sny, většinou vize budoucnosti či vzdálených míst, ovšem od té doby co můj bratr zmizel, se mi zdálo o tom místě. Viděl sem dlouhé podzemní tunely lemované zamřížovanými místnostmi. Vše stěny samotné prostor osvětlovaly červenou září. Viděl sem podivné přístroje, jejichž účel sem neznal, jakýsi písek, který mě přitahoval. A jednou jsem se jakoby vtělil do svého bratra. Nejdříve na nějakém místě prožíval ohromnou bolest, řval jako by ho pálili zaživa. Potom jsem ho viděl někde samotného, spoutaného... Vysvobodím ho. Musím. Je to tvůj jediný důvod, proč ses na tohle dobrovolně přihlásil? zeptal sem se sám sebe. A sám sem si odpověděl. Ne, není. Ty světy budou fascinující, se spoustou magie a artefaktů, ovšem záchrana bratra má prioritu. Do Maldervinu jsem dorazil k večeru, ovšem viděl jsem jej zdálky již dříve. Že se rozkládá dále než oko dohlédne? O tom tedy nelhali. Dobrá, podařilo se vám ohromit mě, ale jak sakra v tomhle měste zjistím, kam jít? Rianeth bylo obrovské, ale přecejen sem tam žil odnarození... Řádu ani moc nevěřím, je jasné, že ty knihy jsou pro ně cennější než zlaté poklady Rianeth, neudělali by tedy vše pro to, aby je získali? Co když Randor byl poslán, aby se těch knih zmocnil a vůbec to nebyl odpadlík? Už asi začínám být moc paranoidní. U bran města mě však naštěstí vyzvednou vojáci a odvedou mě na místo určení. Alespoň tenhle problém byl vyřešen. Celé město je velice tiché, působí na mě pochmurným dojmem jako bych byl na hřbitově. Možná nejsem až tak daleko od pravdy, koneckonců, jsou to ruiny, možná už zčásti obydlené, ale přecijen ruiny. A v tuto hodinu se většina lidí už zdržuje jinde. Nakonec však stanu v pracovně jistého Serkadiose, matně si vzpomínám, že právě on byl zástupcem řádu, který s námi jednal. To však bylo jediné, co jsem o tom muži věděl. Rozhodně na mě neudělal špatný dojem, ovšem i tak se mám na pozoru. Je jasně vidět, jak mu na těch knihách záleží, i když si dává pozor a zmínil se o nich jenom jednou. Jeh řeči mě však už unavují, říká v podstatě to samé dokola, jenom trochu pozměněné a zabalené do roušky etikety. Jako všichni tegrisové i já jsem snadno vyprovokovatelný, ovšem dokáži své podráždění skrýt. Pokud z něj chci dostat něco užitečného, asi se budu muset zeptat sám. Děkuji. přeruším jeho asi tisícé ujišťování o plodné spolupráci a pokračuji. Jsem si jistý, že vše, co říkáte, je pravda, ovšem měl bych pár otázek. Zaprvé: co je váš Řád vůbec zač? Odpusťte, ale před objevením Maldervinu jsem o vás nic neslyšel a teď vím jen to, že se zabýváte cestami do jiných světů. Knihy zatím nechávám v batohu, naštěsí je dost taktní na to, aby si je nechtěl hned prohlédnout. Také bychom jak já tak i Rada chtěli vědět vše o Randorovi. Kdy od vás vůbec odešel? A víte tedy, kde je, když tvrdíte, že pomsta je blízko?

James William Niveau - 16. července 2011 20:08

soukromá zpráva od James William Niveau pro Krajina smrti "Mluvíš k někomu kdo byl mrtvý ještě předtím než padl sem... a mluvíš o ní jako o živé bytosti, což ona není stejně jako jsem dlouhou dobu nebyl já." Odvětím pro začátek a zamyslím se... jméno. Co je zač tahle bytost, že nemá jméno? Cítím mrtvolný dotyk jakéhosi objetí. Několik minut se nechávám unášet tou iluzí něčí blízkosti, je to tak... neskutečně příjemné. Nevím co je to co cítím, možná jsem příliš lidský.... vlastně... vždy jsem byl moc lidský. "Dobrá, bez risku není zisk. Půjdu s tebou a rád vyslechnu tvůj příběh." "Calie, prosím... najdi způsob jak mě alespoň jako hloupé strašidlo, přivést k vám." Vyšlu tesknou myšlenku k sympatické upírce a pomalu se odtrhnu z nehmotného objetí té duše abych se k ní úplně otočil a pohlédl na dívku se svůdným a lákavým hlasem. "Mé jméno je William... a ty..." Chvíli se zamyslím... No dobrá, delší chvíli a pak mě to napadne jako zásah z nebe. "....ty budeš Psyche." Pousměji se a jsem zvědav jak se jí jméno zalíbí.

Pán Jeskyně - 17. července 2011 23:22

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Krajiny smrti Krásný, ženský, jakoby čím dál ženštější hlas, se vrací do filosofujícího, meditativního tónu. Jakoby od Tebe opět odlétala do nadsmrtných výšin Co bylo dřív, to je mi jedno. Dny tvého pozemského života jsou pryč. Teď jsi tady. Teď jsi se mnou. Můžeš tu být kdykoliv si zamaneš. Můžeš být s ní kdykoliv si zamaneš? Se mnou ano. Kdo je ona pro smrt? Co na tom záleží? Ještě víc se k Tobě přitiskne. Jako kdybyste zaujímali týž neexistující bod v neexistujícím prostoru, nebyla mezi vámi žádná hranice, jak může nebýt jen mezi abstraktními pojmy bez těl. Williame... Já jsem Psyché. Těší mne. Pojmenoval sis mne. Krásně. Teď se musíme vydat na cestu. Půjdeš se mnou? Když sis mne pojmenoval, musíš taky jít.

Pán Jeskyně - 18. července 2011 00:21

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Serkadiova pracovna Serkadios vycítí, že Tě jeho odpovědi příliš nenadchly, ostatně ani nadchnout nemohly, ale jen se usmívá. Knihy stále nepožaduje. Řád... Zajisté víte, že duchovní svět skýtá mnohá tajemství, a ne všechna je vhodné sdělovat lidu, které se sbíhají v jakémsi tajném směru našeho směřování, který ukazuje půlnoční měsíc... My ta tajemství střežíme, hledáme a shromažďujeme, chráníme je před luzou, která by je znehodnotila a zničila. Naše organizace je velice složitá, má mnoho spolupracovníků, členů, laboratoří, její duchovní poselství, morální zásady... To vše je tak vznešené a krásné, že si to většina tvorů neumí ani představit... Člověk zvenční se v těchhle věcechale příliš orientovat nepotřebuje. Vystupujeme vždy jako celek a spory se řeší pouze na těch nejvyšších úrovních, v tajných podzemních síních v přítomnosti velekomturů, při obřadech vznešenějších než vesmír sám... Jednání každého člena řádu může zastupovat celý řád... Pokud nejde o zrádce, znáte to, příteli. Troufám si tvrdit, že o magických knihách, které máte k disposici, víme více, než kdokoliv jiný. Umíme dokonce číst jejich jazyk a používat je bezpečně... Téměř bezpečně... A chceme jediné - prozkoumat jejich možnosti a dimenze. Zmapovat celý systém, které knihy a světy utváří pod svitem půlnočního měsíce.... Jak se u nás v Řádu říká. Chápete jistě, jak mocná tato kouzla jsou a jak nebezpečná by mohla být ve špatných rukou. A my, my jsme ty nejlepší ruce v celé soustavě světů, jaké můžete najít. A mimo Maldervin a cestovatele mezi dimenzemi jsme z mnoha důvodů co nejutajenější. Čím tajemnější, tím lepší, čím méně o nás ví, v tím větším jsme bezpečí. To snad také chápete, příteli. Odmlčí se. Vrhne do země zamyšlený pohled. Těžko říct, zda je nahraný nebo skutečný. Lidská fyziologie je složitá. Randor je velmi zvláštní člověk, do řádu byl přijat za krajně podivných okolností a jeho... neřesti byly pro přísně disciplinovaný řád nesnesitelné, ač byly kombinované s velkým vzděláním a schopnostmi ohledně ... mnoha oblastí magie. Povzdechne si. Krátce řečeno, je to nespolehlivý a nezodpovědný génius. Nemá vůbec smysl pro realitu, morální zásady a praktický život, jen pro magii a chlast. S jeho fascinujícími magickými schopnostmi a děsivou nezodpovědností a lhostejností k disciplíně nemohl v našem přísném Řádu vydržet na věky. Po jednom vážnějším incidentu, který si svým nezřízeným životem zavinil sám, rozhořčeně od nás odešel a vydal se hledat knihy na vlastní pěst... Nejste první, koho okradl. Stojí za zmínku, že jeho pokusy s knihami nikdy nevychází, a to byl s našimi nástroji jeden z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší. Serkadios vytáhne ze zásuvky stolu několik hustě popsaných listů. Ukáže Ti je, Ty ale jejich písmo neznáš. Chvíli v nich listuje a hledá nějakou informaci. Poté ještě rychle zkontroluje mapu a složité schéma doposud známých dimenzí, které mu leží na stole. Kde Randor je, to zatím nevíme. Jedna skupina našich průzkumníků je však na horké stopě. Víte, neposíláme na průzkum dimenzí členy řádu, je to proti naší řeholi. Ale vybíráme si elitní bojnovníky z našich zpřátelench organizací a vysíláme ty. Druhá skupina je například právě v jedné velice podezřelé dimenzi, které vládne velice mocný knihopán, třetí usiluje o získání kontroly nad třetí. Všechny se blíží ke zdárnému konci. Až se vrátí, připojíte se k jedné z těchto skupin, budete-li chtít.

Pán Jeskyně - 18. července 2011 00:47

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Arianova pracovna Sahë zběžně prozkoumá dveře a pak tasí zbraň a dveře bez ohledu na pasti a na Tebe, dle své filosofie lhostejnosti k bolesti a ke všemu krásnému vyrazí. Za dveřmi je tenká, dřevěná zástěna, kterou Saccu po kratší destrukci rozboří. Rozboříte knihovnu a skříňku s jakýmsi kabinetem zrůd - živočichy naloženými v lihu... Před vámi stojí krásná, po zuby ozbrojená blondýna ve střehu. Na druhém konci dlouhé, úzké místnosti, sedí zády k vám nějaký muž a naproti němu váš starý známý, ork Grenn, špinavý a ztrhaný, v ruce sklenici vína, jakoby si přátelsky povídali. To jsi ty, Sahë? Čekal jsem tě. Aithanä, zatím neútoč, se Sahëm se dobře známe, zeptá se hlas z křesla. Ještěrák se zachvěje. Ano, jsem to já, Ariane, odpoví ještěr. Víno ti nabídnout nemůžu, vím, že tvé přesvědčení to zakazuje. Ale vítám Tě tu. Sahë zdrceně přikývne. Mučírny, nejodpudivější vražda, jaké jsem se kdy dopustil, pomsta, podivné náhody, vůle božstev, mučírny, železná panna, krev cákající z krku, nemožnost utéct, pomsta mrtvých... Zhruba takové myšlenky nyní víří v Saccuově hlavě. Vzpomínky z posledního setkání nejsou nijak příjemné. Moment, zavrčí blonďatá bojovnice Aithanä velice agresivním tónem, který jí ovšem ani trochu neubírá na šarmu a ženskosti. Kdo je ta kočka? zeptá se a ukáže na Tebe. Saccu evidentně nemá v úmyslu Tě představit.

Pán Jeskyně - 18. července 2011 00:48

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Arianova pracovna Víno na tebe nijak zvlášť neúčinkuje, zřejmě skutečně není otrávené... Alespoň se Ti to tak zdá. Ale může to být nápoj pravdy nebo něco podobného, něco, co nemá žádný konkrétní dopad a Ty by sis to ani neuvědomil - to stále ještě nemůžeš vyloučit. Jedna z knihoven se po delším hluku a podivných zvucích boje rozsype a zpoza ní se vyplíží dvojce postav - Sahë a Verillon, špinaví, vyděšený zkrvavení a vyčerpaní bojem. Ostatně stejně jako Ty. Jejich cesta tímto hradem nebyla zřejmě o nic snazší než Tvoje. To jsi ty, Sahë? Čekal jsem tě. Aithanä, zatím neútoč, se Sahëm se dobře známe, zeptá se Tvůj "hostitel" z křesla. Má jaksi pobavený, ale do jisté míry vlídný a ne nepřátelský úsměv. Ještěrák se zachvěje. Je to poprvé, co ho vidíš projevit strach. Ano, jsem to já, Ariane, odpoví ještěr. Víno ti nabídnout nemůžu, vím, že tvé přesvědčení to zakazuje. Ale vítám Tě tu. Sahë zdrceně přikývne. Moment, zavrčí blonďatá bojovnice Aithanä velice agresivním tónem, který jí ovšem ani trochu neubírá na šarmu a ženskosti. Kdo je ta kočka? zeptá se a ukáže na Verillon. Saccu evidentně nemá v úmyslu Verillon představit.

Calia Ventrue Ichaer - 18. července 2011 20:06

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Je odporný.. Nečekala jsem někdy, že mi někdo může být odporný až do té míry. Podívám se s chladem na něj a v pohledu mám tiché a mlčenlivé varování.. Pak se ovrátím a už se na něj nedívám.Rozhlédnu se jen tak po prostoru.. Je někde tady? Slabě sebou trhnu a zamyšleně se podívám na sochu, kdo z nich tedy lhal? Po ostatních vejdu dovnitř a rozhlédnu se po pracovně. Je velká a plná vědomostí z tohoto světa. A potom ten sliz promluvil.. Postavím se stranou a pozoruji ho se stejným chladem v očích. Nadechnu se a pak se jen zeptám „Dokážete ho vrátit?“ Nemám náladu na nějaké hry.. i když sama nevím co s ním udělám kdyby se vrátil, jestli ho osobně nakopu nebo si ho zabiju sama. Chvilku čekám co mi odpoví, pěkně jedno po druhém. Ano.. kniha, která je zároveň amuletem, který by nás mohl dostat domů.

Calia Ventrue Ichaer - 18. července 2011 20:06

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Je odporný.. Nečekala jsem někdy, že mi někdo může být odporný až do té míry. Podívám se s chladem na něj a v pohledu mám tiché a mlčenlivé varování.. Pak se ovrátím a už se na něj nedívám.Rozhlédnu se jen tak po prostoru.. Je někde tady? Slabě sebou trhnu a zamyšleně se podívám na sochu, kdo z nich tedy lhal? Po ostatních vejdu dovnitř a rozhlédnu se po pracovně. Je velká a plná vědomostí z tohoto světa. A potom ten sliz promluvil.. Postavím se stranou a pozoruji ho se stejným chladem v očích. Nadechnu se a pak se jen zeptám „Dokážete ho vrátit?“ Nemám náladu na nějaké hry.. i když sama nevím co s ním udělám kdyby se vrátil, jestli ho osobně nakopu nebo si ho zabiju sama. Chvilku čekám co mi odpoví, pěkně jedno po druhém. Ano.. kniha, která je zároveň amuletem, který by nás mohl dostat domů.

Calia Ventrue Ichaer - 18. července 2011 20:07

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Je odporný.. Nečekala jsem někdy, že mi někdo může být odporný až do té míry. Podívám se s chladem na něj a v pohledu mám tiché a mlčenlivé varování.. Pak se ovrátím a už se na něj nedívám.Rozhlédnu se jen tak po prostoru.. Je někde tady? Slabě sebou trhnu a zamyšleně se podívám na sochu, kdo z nich tedy lhal? Po ostatních vejdu dovnitř a rozhlédnu se po pracovně. Je velká a plná vědomostí z tohoto světa. A potom ten sliz promluvil.. Postavím se stranou a pozoruji ho se stejným chladem v očích. Nadechnu se a pak se jen zeptám „Dokážete ho vrátit?“ Nemám náladu na nějaké hry.. i když sama nevím co s ním udělám kdyby se vrátil, jestli ho osobně nakopu nebo si ho zabiju sama. Chvilku čekám co mi odpoví, pěkně jedno po druhém. Ano.. kniha, která je zároveň amuletem, který by nás mohl dostat domů.

Raegar - 20. července 2011 00:30

soukromá zpráva od Raegar pro Maldervin Člověk jménem Serkadios zjevně pochopil, že tu nejsem kvůli tisícerým ujišťováním o správnosti rozhodnutí Rady a odpověděl na moje otázky. Je o hodně sdílnější, než jsem čekal, popravdě řečeno, myslel jsem, že jeho odpovědi budou podobné užitečnosti jako dosavadní rozhovor. To, co mi Serkadios říká o Řádu je velmi zajímavé, ačkoliv nesouhlasím s tím, že určitá tajemství by se neměla sdělovat lidu. Lid má právo vědět vše a takto rozhodovat, kdo má právo znát určité věci zní jako tyranie. Navíc je to způsob jak kontrolovat poddané, aby byli hloupí a nevěděli, že by něco mohlo být lepší, jako to po staletí dělá lidská šlechta. Odfrknu si. Pokud bych věděl, že Serkadios mluví jen za sebe, nebo bych si myslel že Řád je ryze lidská organizace, bylo by snadné uhodnout, jak na takovu věc mohli přijít. Ovšem za těchto okolností mě to trochu mate. Nic ovšem nekomentuji, nepřišel sem sem vést rozhovory o právech občanů, i když bych jim pár věcí rád řekl. To o Randorovi mě ani nepřekvapuje, vlastně je to jeho přesný popis. Strávil jsem v jeho společnosti dost času (nedobrovolně) a tak ho jakžtakž znám. Jak mohli věřit někomu takovému, netuším. Asi ze zoufalství. Pokusil se okrást. opravím Serkadiose, když se o tom zmíní. Všechny knihy předním naštěstí byly zachráněny. Mám na tom svůj podíl. O tom, že na cesty nejsou vysíláni členové Řádu samozřejmě vím, už jsem slyšel o všech těch žoldácích, které vidina bohatství přitáhla sem. S tím jejich tajnůstkářstvím by asi nechtěli udělat z kdejakého tupého barbara s obrovskou sekyrou člena Řádu jen proto, že s ní umí zacházet. Radši se k němu chovat jako k žoldákovi a pokud se mu něco stane, nevadí, nemusíme ho zachraňovat, když není jedním z nás. Jak prosté. Zajímavé. Kolik těch skupin vlastně máte? Pokud to není tajné. pousměji se. Zajisté se přidám k jedné ze skupin, proto mě také vyslali, ovšem je zde jedna záležitost. Myslel jsem si, že hned jak mě uvidí, začne se dožadovat knih, ovšem po deseti minutách jsem to nakonec já, kdo s nimi začne. Otevřu batoh položený na zemi a vyndám právě tu knihu, kterou použil Randor k vyvolání portálu. Položím ji na stůl přímo před Serkadiose a pokračuji. Jistě jste již obeznámen s tím, jak se nás Randor snažil podvést. Právě tuto knihu vybral jako první a teď je v tomto světě ztracenou 10 našich nejlepších vojáků. Mezi nimi můj bratr. dodám v duchu, ale nedám na sobě nic znát. Rada vás žádá o to, abyste zkusili prozkoumat tuto dimenzi co nejdříve to bude možné aby věděli, co se s nimi stalo, případně zachránit přeživší. Samozřejmě pochopí, pokud to nebude možné.

Pán Jeskyně - 21. července 2011 17:59

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Serkadiova pracovna Serkadios se definitivně rozhodne vést jednání s Tebou v přátelském tónu bez jakékoliv zdvořilosti či formálnosti. Tvou zmínku o záchraně knih přejde mlčením, není to však mlčení pohrdlivé, je to prostě výraz toho, že nemá, co by k tomu řekl. Snaží se být přátelský, otevřený, působí to však velmi neupřímně, naučeně. Skupiny nemají pevný počet, v současné době jsou tři, ale více jich je je jen zřídkakdy. Jejich magická podpora je tak složitou věcí, že ve větším měřítku si ji nemůžeme vždy dovolit ani my. Serkadios k sobě opatrně přitáhne knihu, rozevře ji a pokývá hlavou a usměje se. A my stejně samozřejmě vyhovíme. Záchranná skupina bude vyslána okamžitě, jak budeme mít někoho k disposici a vy se k ní připojíte. Jen bych vás chtěl poprosit, abyste, až budete na misi, neříkal svým spolubojovníkům, že máte na věci nějaký osobní zájem. Prozkoumání knihy a vypravení expedice je však velmi složitá záležitost, která vyžaduje dlouhá a pečlivá studia v našich laboratořích. Nemůžete čekat, že vás tam pošlu hned teď. Bude to nejspíš trvat několik dní až týdnů, je to skutečně velice nesnadný projekt. Budeme tu knihu muset důkladně prozkoumat, a nejspíš také její... sestry. Roztáhne prsty na deskách knihy, kterou jsi mu již dal a pustí se do složitějších úvah. Knihy, které Osud svede dohromady, téměř vždy nějak souvisí. Říkáme jim sestry, vysvětlí. Nezřídka se stane, že jednu poznáme jen díky druhé. Osud má ke svým rozhodnutím vždy nějaký důvod, i když to tak někdy nevypadá, nemyslíte?

Raegar - 24. července 2011 07:13

soukromá zpráva od Raegar pro Maldervin To samozřejmě chápu. odpovím na jeho informaci o tom, že výprava do knihy se nebude konat za 5 minut. Kdyby nás tam poslali bez toho, aby ji prozkoumali, snadno bychom dopadli jako můj bratr a ostatní. Poté začne mluvit o osudu. V něco takového jsem nikdy moc nevěřil, ale možná na tom něco. Možná. Jen třeba zjistit, jaký důvod to byl. Kdy mě tak pošlete na výpravu? A v jakých světech jsou ty tři skupiny nyní? To je asi vše, co bych chtěl vědět. Zdá se mi, že rozhovor se blíží ke konci.

Pán Jeskyně - 26. července 2011 09:28

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Serkadiova pracovna Serkadios se na Tebe poněkud chápavě usměje. Vezme do ruky tužku a zapíše si na kus papíru několik slov nějaké poznámky. Abychom mohli správně zjistit souvislosti mezi jednotlivými knihami, budeme muset prozkoumat i všechny ostatní knihy. Knihy tvoří složitější systém, a my musíme prozkoumat jeho strukturu. Pokud se knihy osudem svedeny dohromady, je pravděpodobné, že mají něco společného. Poté opět zkontroluje nějaké záznamy ve svých knihách a papírech. Víte, jen výjimečně posíláme někoho mimo skupinu, jako posilu... Stává se to, ale je to výjimečné... A teď to prostě není nutné, všechny skupiny se již blíží úspěšnému konci své mise... Pokud jde o světy, ve kterých jsou... Jejich popis by vám nic neřekl. Všechny se zmítají pod vládou tyranie, vládnou jim temní mágové a závisí na jejich čárech... Takovou moc má taková kniha, a právě proto je důležité, aby byla v dobrých rukou, řízena spravedlností a moudrými ideály.

Raegar - 28. července 2011 00:20
	soukromá zpráva od Raegar pro Maldervin S tím souhlasím. Zajímalo by mě, jak vůbec fungují, popravdě řečeno nevím o nikom, kdo by dokázal něco takového vytvořit.

Pán Jeskyně - 31. července 2011 09:42

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Maldervin To kdybychom věděli my. Informace, které jsou v knihách je prakticky nemožné získat bez knih samotných. Existuje patrně nějaká záhadná technologie, která... odmlčí se. Zřejmě ne proto, že by Ti nechtěl sdělit nějaké tajemství, ale spíše proto, že ani on neví, jak to vysvětlit. Vezme si však Tvé knihy a začne si je velmi opatrně prohlížet. Vypadá zaujatě, ale ne překvapeně. Po chvíli zvedne hlavu. Nevíme ani, kolik knih vlastně je. Máme přehled asi o tisíci, ale pokud jednou objevíme v sídle nějakého skrytého kouzelníka knihovnu s pěti tisíci dalšími, nebudeme se tomu divit. Nevíme, kdo je vyrobil a jak. Ale studujeme je tak usilovně, jako nikdo jiný, a naše poznání se prohlubuje. Třeba právě informace, které nám přinesete vy, nám pomohou to odhalit, dodá "motivačně". Ale k věci. Máte nějaká přání ohledně zbraní či ubytování? Můžeme pro své... průzkumníky zajistit prakticky cokoliv.

Raegar - 02. srpna 2011 20:12
	soukromá zpráva od Raegar pro Pracovna Prozatím nic zvláštního nepotřebuji, všechno mám sebou. Jen potřebuji vědět, kde se mám ubytovat.

Pán Jeskyně - 03. srpna 2011 09:53

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hengwi Hengwi vstane a s úšklebkem se dívá na Calii, sedne si na bok jejího lehátka. Je tak nechutně dětský, tak nechutně slizký. Ironicky hledí do prostoru nad sebou. Vztáhne ruku, aby se Calie dotkl, ale v poslední chvíli ruku zadrží. Jamesi, jsi tu někde? Můžu tě oživit, pokud chceš. Ale chceš vůbec oživit? Nenašel jsi ve sférách smrti něco ... pro tebe případnějšího, než je tato krásná slečna? Ostatně, každý člověk má svou cenu. Tak se ozvi, až budeš chtít oživit Zotročená socha vám všem přinese sklenice vína. Kamenné, ponuré pohyby. Vtom promluví Gabriel. A co bude s tou knihou? Tu nám dáš? Hengwi se jen usměje, čím dál slizovitěji, stále sedí na hraně Caliia lehátka. To záleží tady na Calii. Prosbu krásné dámy není ani možné odmítnout.

Pán Jeskyně - 03. srpna 2011 09:53

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Břeh smrti Slyšíš hlas Hengwiho i Psyché, vedle sebe, prolínající se. Chvilku Ti trvá, než si na to zvykneš a zorientuješ se ve vnímání dvou hlasů současně, ale oba jsou zřetelné, oba jsou srozumitelné. Psychin hlas zní velice rozhořčeně, zdá se, že Hengwiho slyšela také. Neposlouchej ho. Hengwi o mně ví. Chce mne využít. Ale já nejsem od něj... Jsem ze smrti. Neboj se mne. Pojď se mnou. Máš pocit, jakoby Tě objala, snažila se Tě stáhnout někam do příjemné a bezpečné hlubiny, aniž by ses pohnul o krok.

Pán Jeskyně - 06. srpna 2011 17:44

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pracovna Pokud nemáš další otázky, Serkadios zavolá na sluhu a ten Tě složitou a tmavou spletí chodeb uvede do pokoje, který je Ti vyhrazen. Je to jednoduchý, ale dobrý pokoj, evidentně počítající s ubytováním žoldáků a proto bez zbytečného přepychu. Židle, stůl, bytelná truhlice na věci, mísa s vodou na umývání, nejobyčejnější postel, svícen. Okno vede do jaksi podivně poničené, jakoby spálené zahrady. V tomto pokoji strávíš několik příštích dní. Pokud o to požádáš, máš s doprovodem přístup do libovolné místnosti řádového střediska a bez doprovodu do celého Maldervinu - pokud Tě láká tíživá atmosféra tohoto místa.

Grenn - 06. srpna 2011 17:54

soukromá zpráva od Grenn pro Návrat starých známých Takže to vypadá, že jsem měl přecijen pravdu. Jsou to oni, špinaví, zakrvácení a nějak se jim podařilo ztratit po cestě příšeráka. Ne že by mi to vadilo, jen se mi zdá, že právě on by měl proti tomuhle větší šance než mi všichni dohromady. Stojím klidně, jako bych nevnímal, zdánlivě ignoruji okolí. Čekám, jak se situace vivine, pokud dojde k boji, snad mohu na Ariana (tak se podle Saheho ten muž jmenuje) zaútočit zezadu. I když bez zbraně to půjde těžko.

Raegar - 07. srpna 2011 14:08
	soukromá zpráva od Raegar pro Maldervin Rozhovor se Serkadiem končí a já jsem eskortován do svého pokoje. Není to žádný přepych, ale postačí to. Rozloučím se se sluhou a všechny věci si odložím do truhly, poté si k opasku připnu svůj meč a rozhodnu se projít po městě. Přecijen, měl bych vědět, kde budu žít.

Verillon Draconier - 11. srpna 2011 20:31

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Setkání starých známých Následuji ještěra a modlím se v co nejrychlejší splnění úkolu. To že se proboříme do nějaké místnosti, bylo logické, ale že zde bude taková výzdoba? "Zajímavé, skoro chýše tety Eleny..." Napadne mě, ale větší pozornost začnu věnovat dění v místnosti. Všimnu si zelenáče s vínem a tichounce zaprskám. "Zrádce!" To je první slovo co mě napadá, když ho takto vidím. A tu se dá muž do řeči se Sahëm... znají se... všichni se tu znají a já neznám nikoho. Připadám si tu navíc a nepotřebná. Nebo potřebná jako potrava pro kohokoli. Ještěrovo oslovení muže mě zmate ještě víc. "Arian? Nebo tohohle "Ariana" náhodou zabít? Proč ho nezabije?" Možná bych z tohoto pochybného setkání mohla uprchnout a vytratit se jinudy, ovšem to by si mě nesměla všimnout ta rádoby drsňácká bloncka. "Grrr..." Tiše zavrčím a probodnu ju pohledem. "Kdo jsem tě nemusí zajímat stejně jako tvá existence nezajímá mě." Odvětím a zlostně mrsknu ocasem. Zelené oči nespouštím z agresivně působící ženy, ale periferním viděním si hlídám onoho Ariana a částečně i zelený flek v podobě Grenna.

Sahë - 13. srpna 2011 19:02

soukromá zpráva od Sahë pro Arianova pracovna Takové náhody snad nejsou možné. Netušil jsem, že tu najdu tohohle... Jediný člověk, který mi kdy unikl. Udělám pár váhavých kroků směrem k Arianovi. Stojím vedle té blonďaté krávy, která zejmě neví coby. Tak takhle vypadá zoufalství. Serkadios to věděl, že? Věděl, že se známe a odkud. Arian pokývá hlavou. Jeho pobavený škleb se ještě rozšíří. Pokývá hlavou. Uhodl jste... Vaše Excelence vznešený inkvizitore, dodá s krutým, ironickým smíchem. Haha, vidíš, splnilo se ti přání, oslovím tě konečně aspoň jednou v životě plným titulem. I když nejsem na mučidlech, jak by sis asi přál víc. Upije vína. Ano, poslali tě ke mně záměrně. Ví, že tě zabiju. Po tom, co jsi mi udělal, se nemůžeš divit. Ty víš příliš mnoho, Řád se Tě potřebuje zbavit. Já dostanu příležitost Tě zabít, po čemž toužím už léta, a tady Tvoje neškodné spolupracovníky pustím domů s knihou. Tohle všechno nebylo nic víc, než Tvoje poprava, vznešený inkvizitore... Poslechni, Tobě ten titul opravdu nikdy nepřipadal směšný? Jen abyste věděli, otočí se na Verillon a Grenna, Měl jsem tu čest být obětí tady Vznešeného inkvizitora. Pokud nás necháte vyřídit si naše staré účty, dám Vám knihu a pustím Vás do Maldervinu. Zradíte svého spolubojovníka? Šklebí se. Blondýna se zdvořile, leč ledově zasměje. Předstírám ještě větší zoufalství... Předstírám, že se zapotácím. Kéž mi božstva pomáhají, kéž božstva stojí při mně a dovolí mi dokončit mé dávné dílo... Vytrhnu stále ještě nechápající blondýně od pasu šavli a jedním, hbitým pohybem jí šavli vrazím do břicha až po záštitu. Blahoslaveni, kteří zemřou v marném boji, zavrčím. Pohlédnu na své spolubojovníky. Ke komu se přidají? Mág je nebezpečný, ale určitě najdeme nějaký způsob, jak ho můžeme zničit. Pokud se tedy přidají na mou stranu. A pokud ne... s pomocí Velebných Božstev se budu vracet do Maldervinu sám.

Pán Jeskyně - 13. srpna 2011 19:55

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Město, knihovna Tak snad podle původních reálií. Maldervin je sice krásné město, ale jakoby zhasl. Hospody jsou prázdné, nic nezáří, na ulicích jsou jenom unavení, nepříjemní strážní, obloha je černá a lehce prší. Vyjdeš z Citadely na náměstí, vydlážděné mramorem. Domy jsou jakoby prázdné, opuštěné, jakoby se během velice krátké doby stalo něco, co se stát nemělo. Všechno je jaksi... unavené. Několik stromů, které na náměstí jsou, je holých, jaksi bez života. Po stranách náměstí jsou různé budovy, cechy, nejlepší hostince, velitelství městské gardy a podobně. Všechno je vznešené, ale jaksi... Krátké. Cítíš, že kdybys zašel jen kousek dál do ulice, asi bys uviděl něco ne zrovna příjemného. Město si navenek uchovalo jakousi vznešenost, ale dýchá temnou, nepříjemnou podivností. Něco se stalo. Uprostřed náměstí je obrovská, majestátní, mramorová, kruhová budova knihovny. Vchody jsou zavřené, po chvíli Ti však někdo přijde otevřít. Štíhlá, mladá, docela hezká, ale velice přísně a poněkud tajnůstkářsky vypadající žena s řádovým medailonem na krku. Knihovnu si samozřejmě můžete prohlédnout, pane. Ráda bych vás ale doprovodila. Do středního sálu Vás však momentálně pustit nemohu. Řekne to tónem, který dává najevo, že rozhodně neočekává otázku "proč". Rozhlédneš se. Knihy jsou zkrátka všude, pokrývají stěny ve vysokých regálech. Je pro Tebe záhada, jak se v tak nesmírném množství může vůbec někdo vyznat.

Raegar - 13. srpna 2011 20:07

soukromá zpráva od Raegar pro Knihovna Mě to původní nevadilo, jen že jediný popis města byl v prvních příspěvcích, tak sem to bral podle toho :) A vypadalo to tak nádějně... Město samotné vypadá úchvatně, i když trochu ponuře. Je to přecijen náboženské chrámové město, to bych dokázal pochopit. Ovšem zdá se, jakoby tu postupně uvadaly všechny stromy, lidé jsou zjevně schovaní doma, když jsou hospody prázdné, a to je zachvíli poledne. Jeden by si myslel, že tou dobou tam bude narváno. Stráže se na každého přísně mračí a i na mě se dívají jako na potenciálního zločince. To vypovídá buď o důkladnosti, nebo paranoie způsobené vysokou zločinností. Tipnul bych to na první možnost. Zajímalo by mě, jestli jsou to také členové řádu. Asi spíše ne. Když je proti jejich řeholi vydávat se na výpravy, asi těžko by trávili čas chytáním zlodějíčků. Asi to budou jen obyčejní občané kteří se sem nastěhovali, kontrolovaní řádem. Upřímně, knihovna mi připomíná spíše hrobku než knihovnu, v podstatě vypadá jako zvětšená verze mauzolea jednoho hraběte, které jsem viděl když jsem cestoval do lidských zemí. Jedna žena, očividně členka řádu (jinak by jí asi nedali klíče od nejcennějšího majetku zde). Žádný problém. odpovímjí a následuji ji.

Pán Jeskyně - 17. srpna 2011 10:52

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Knihovna Knihovnice Tě provede mnoha místnostmi plnými knih, obrazů, soch, map. Nikde nikdo, jen v jedné místnosti nad mapou debatují dva členové řádu a jeden saret, zřejmě sloužící jednoho z nich. Mluví tiše, nějakým podivným jazykem, který neznáš. Zachytíš ale jméno "Randor". Aivethun Randor-esmi lagga faihi...? Randor? Blaim thaungu lagga ran- Odmlčí se a podezíravě se na Tebe zadívají. To je v pořádku, řekne Tvá průvodkyně. Muži se opět obrátí k mapě, v rozhovoru ale nepokračují.

Verillon Draconier - 25. srpna 2011 11:17

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Zradit nebo zachránit? To je oč tu běží... Pozoruji jejic debatu a neodpustím si menší úšklebek. "Vyřizování starých účtů..." Ale pak se Arian podívá na mě a orka a dá nám jistý návrh. Necha ještěráka jemu a my můžem jít pryč. Zradu mám na jazyku, ale zarazím se v menší úvaze. "I on mi zachránil život před tou bestií..." Sakra ale mě se nechce mu pomáhat, ovšem .... ten samostříl! "...jsme vyrovnáni, já ho varovala před pastí, která by ho s velkou pravděpodobností zabila..." Teď se ušklíbnu o něco víc, v Sahëho očích jsem teď jistě za pravou kacířskou mrchu. "Mým spolubojovníkem nikdy nebyl." Pohled z ještěrky přesunu k mágovi. "A odmítám pomáhat někomu kdo by mě s chutí zabil, kdyby mě do teď nepotřeboval..." To že mezi mým přemýšlením Sahë zabi tu bloncku mě nijak nevrušuje, jen doufám že nás propstí dřív než se začnou zabíjet. S odhodlaným výrazem se postavím za Ariana a čekám co řekne ork, či udělá Arian.

Grenn - 25. srpna 2011 17:55
	soukromá zpráva od Grenn pro Těžká volba Takže, co udělat... buď se spojím s tímhle šaškem a on mě pošle za tím dědkem s knihou, nebo zachráním Saheho, i když to asi bude těžké. Můj úkol zněl jasně a já rozhodně nezrazuji společníky. Můj úkol byl přivést zpátky Saheho a od toho neupustím. Nemám v povaze zradu.

Pán Jeskyně - 31. srpna 2011 21:49

U Ariana Arian se jemně usměje. Vznešený inkvizitore, ty nejsi zrovna dobrý v získávání přátel. Kočička tě zradí bez zaváhání, ork tě nezradí jen proto, že to dostal rozkazem... Mou skvělou Aithanä jsi zabíjet nemusel. Netahal bych ji do toho. Sahë mlčí. Arian pokyne rukou, vstane a udělá směrem k mrtvé blondýně gesto, jaké se provádí na pohřbech. Vypadá majestátně, nebezpečně. Kočko, první rozkaz. Zařiď, aby se nám ork nepletl do souboje. Jak umíš. My si to vyřídíme mezi sebou. Přiblíží se k Sahëmu, který proti němu nehybně a lhostejně napřahuje zbraň... Pak Arian odkudsi tasí nádherný, stříbrem zářící meč. S úsměvem hledí na bývalého inkvizitora, který se patrně celou svou duší soustředí na modlitbu. Ani se nepohnou. Jakoby čekali na signál.

Grenn - 02. září 2011 22:33
	soukromá zpráva od Grenn pro Souboj Mylsím, že to nebude nutné. řeknu a viditelně se uvolním, ovšem v duchu již přemýšlím nad tím, jak Sahemu pomoct.

Verillon Draconier - 03. září 2011 18:58
	soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Arianova pracovna. Slova ke mě? Slova rozkazu? "Nepřijímám rozkazy." Zaprskám. "Tvá nabídka zněla jinak, nic o podřizování se ti.... chci jít pry, takže ukaž jak a kudy a já vás zde nechám vyřídit si vaše spory, mě do nich nic není."

James William Niveau - 16. září 2011 22:52

soukromá zpráva od James William Niveau pro Přelom krajiny smrti a Hengwiho pracovny Mám pocit, že mi chce hlava prasknout z toho divného přelomu. Dívám se co se tam děje, slizák Hengwi vrhá pohledy na Calii, ke mě se tiskne přízrak ze smrti a ta zabijácká svině mi hází návrhy... prej oživit. Ano možná má moc, ale nevěřím mu. Zabil mě, proč by mě znovu vracel mezi živé, jaký to má význam pro něj? Do toho všeho promlouvá Psyché, zná Hengwiho a ne moc dobře, stále trvá na svém přemlouvání a snaží se mne vtáhnout do krajin smrti na pouť, ze které se pravděpodobně nevrátím. "Psyché.... já..." Jsem chlap, uznávám. Ta ženská svůdnost nehmotné duše mi připadá jako by se zhmotňovala s nitky, provázky a postupně až po lana a chtěla mě uvázat k sobě. Váhám. Snažím se přijít na to jak ji odmítnout, nebo s čím se vrátit tam, mezi ně.... chtěl bych Calii doprovázet, i kdyby mě zcela zavrhla. Zasloužím si to za své nerozvážné chování a kdo ví, třeba by se lásce na první pohled vysmála... "Chci takové ponížení vůbec riskovat?" Odvážnému štěstí přeje a i když Hengwi bude zrádcovský parchant, chci se vrátit i kdybych měl zůstat v té zoufalé formě. "... pokud nemůžeš jít se mnou, pak tě zde opustím... odpusť.... Psyché..." Jméno jež jsem jí dal skoro až teskně zašeptám. Částečně mě k jejímu odmítnutí nejspíše dohnala i arogantnost s níž na mě mluvil Hengwi a otřel se náznakem o Psyché. "Slyšíš mě?!" Zvolám k Hengwimu a pokusím se vykročit zpátky k nim, při tom nechávám pravou ruku lehce pozadu, kdyby náhodou duše okouzlující ženy, chtěla okusit jaké je to na druhé straně... nevěřím, že by se přidala, z jejích předešlých slov mi odmítnutí vyjádřila, ale stejně... rád bych s ní trávil čas, kdybych měl zůstat mezi živými v tomhle stavu. "O co ti vlastně jde, Hengwi? Zabiješ mě a pak se mě ptáš, zda bych chtěl ožvit? Trochu nelogické.... co chceš?" Nikdy není nic zadarmo a povětšinou to ani není tak jadnoduché jak se zdá.

Pán Jeskyně - 20. září 2011 10:07

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Arian a Sahë, souboj Ač odpovídáte, Arian si vás nevšímá, meč vytasený proti Sahëmu, který se zřejmě modlí před soubojem. Je to, jako kdyby vaše odpovědi ani nepotřeboval vnímat. Arian zřejmě s aristokratickou ješitností automaticky předpokládá, že budou jeho rozkazy okamžitě a bez váhání splněny. Pak se usměje. Velice nepříjemně usměje. "Souboj může začít," zašeptá po chvíli. Sahë se ani nehne, Arian zaútočí s prudkostí a razancí na svůj věk neuvěřitelnou, Sahë jeho výpad hbitě vykryje šavlí, kterou zabil dívku. Ještěří kněz a lidský mág bojují nad mrtvým tělem plavovlasé amazonky - rychle, mrštně, energicky, vyrovnaně. Oba jsou dokonalí šermíři a souboj je naprosto vyrovnaný. Boj je nerozhodný, oba utrpí několik drobných poranění, ale ani jeden z nich se nevzdává. Náhle Arian mezi jednotlivými útoky máchne rukou - rozhodí nějaký prášek, který se jako načervenalý dým snáší v kruhu kolem obou bojovníků a výhružně, pozvolně se snese na zem. ... Oblak červeného prachu se pomalu line k vám. Nepříjemně, kovově páchne. V místnosti se náhle oteplí, jakoby do ní prášek vnesl horko. Sahë si prášku všimne - strne, jeho tvář se protáhne a zkřiví v šílené, zohyzďující křeči. Inkvizitor a bojovník, zvyklý na bolest a nenávist, vykřikne nepředstavitelnou bolestí. Jeho boj to však ještě posílí. Sahë bojuje jako šelma chycená do pasti, bije křečovitě, divoce a lhostejně, zmítá se v křečích, ale stále se snaží své křeče přeměnit na výpady, svírá svůj meč a bije Ariana. Arian poodstoupí a se sadistickým úsměvem sleduje jeho utrpení. Sahë po chvilce horečného zápasu padne na mrtvé tělo Amazonky. Jeho ještěří tvář jakoby začala vřít, objevují se na ní bublinovité vředy. Křičí strašlivou bolestí, stále svírá v ruce šavli. "Vidíš, zrůdo, jaké to je polévat někomu tvář tekutým železem? Umíš si to už představit? Umíš, inkvizitore? Tohle přece byla tvoje oblíbená zábava. Tak co, bavíš se?" Vás dva Arian vůbec nevnímá. Je opojený pomstou a bolestí svého mučitele. Skloní se k němu a začne mečem párat břicho v křeči se zmítajícího sareta. Jakoby ho pitval zaživa, řezal jednotlivé kusy jeho těla a odřezával části jeho masa...

Pán Jeskyně - 20. září 2011 10:09

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Úvodní příspěvek Maldervin, do kterého jsi přišel navázat kontakt s Řádem, je krásné město, ale jakoby zhasl. Těžko říci proč. Nestalo se vůbec nic mimořádného, žádná nepříjemná nebo neobvyklá událost, aspoň nic, o čem bys slyšel. Ale v duších lidí se stalo něco, co obrátilo slávu v ponurost. Hospody jsou prázdné, na ulicích jsou jenom unavení, nepříjemní strážní, obloha je černá a lehce prší. Stromy jsou holé, jaksi bez života. Všechno je nějak... unavené, krátkodeché. Město si navenek uchovalo jakousi vznešenost, ale dýchá temnou, nepříjemnou podivností. V Citadele Řádu půlnočního měsíce se k Tobě chovají značně podezíravě, to je ale pochopitelné. Členové řádu prochází po dlouhých chodbách, mluví spolu podivnými jazyky. Strážní Tě posílají od čerta k ďáblu, až nakonec skončíš u muže jménem Serkadios. Štíhlý, postarší, vcelku příjemný, úzkostlivě zdvořilý, ale velice energicky působící člověk se zkoumavým, pozorným pohledem. Po vzájemném představení se posadíte do křesel a Serkadios začne rozhovor. "Je to zvláštní, ale bytosti Vašeho... původu," začne Serkadios svoji řeč, "mohou být pro své schopnosti našemu Řádu velice užitečné a kupodivu mají málokdy zájem o ... spolupráci. Chápu to. Být ve službách Řádu není jednoduché ani bezpečné, a ... většina lidí, kteří vstoupí do našich služeb, o tom pak už ... nikomu nevypráví. Je to služba Světlu a Moudrosti, služba velká a vznešená. Hledáme pravdu, zkoumáme nejzazší hlubiny Vesmíru, do nichž se tvorstvo vůbec může dostat skrze magii i skrze boj. Zkoumáme to, co ještě nikdy nikdo nezkoumal. Objevujeme. Nikoli nové země, ale celé nové světy, nové dimenze, nové způsoby bytí. Vznešená výprava, nemám pravdu? A přesto ne vždy příjemná a ne vždy pro každého. Je tisíc bezpečnějších a snazších způsobů, jak si vydělat na živobytí nebo prožít dobrodružství. Pokud vám někdo řekl, že na svých žoldnéřích nešetříme, měl naprostou pravdu. V otázce žoldu i vybavení nemá žádný z našich mužů a žen důvod ke stížnostem. Řád je ke svým služebníkům velice štědrý. Má otázka je tedy nasnadě - co Vás přivádí do našich služeb? Co u nás tedy hledáte? Skrýváte se před něčím nebo tak zoufale toužíte po tom, co u nás doufáte získat, ať už je to cokoli, že je vám už všechno jedno a jste ochoten zaplatit jakoukoli cenu a vzdát se všeho, zcela všeho? Nebo máte nějaký... jiný zájem?"

Verillon Draconier - 20. září 2011 10:19

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Arianova pracovna - souboj "Jeho bohvé nechť při něm stojí..." Pomyslím si, když se ti dva do sebe pustí. Rozkaz o zničení orka jsem nepřijala, ani nezačla konat a doufám, že i on pochopí, že nemám v úmyslu bojovat. I přesto si ho však hlídám a chvilkama těkám pohledme od souboje k němu a zase zpátky. Náhle se všude rozprostře prášek kovového pachu. Chlupy na těle se mi naježí a nakrčím nos v odporu. Sahë evidentně onen prach nese podstatně hůř než my ostatní. Jeho bolest a utrpené křičí celou místností a záhy s doprovodným křikem. Bez hnutí na něj hledím, chladnýma prázdnýma očima. Brzy se však zalesknou a zesklovatí, jako před pláčem. Nemám však v úmyslu plakat pro tu potvoru jež mě chtěla zabít... slzy se chtěly vydrat ven kvůli nepříjemným vzpomínkám... bezúspěchu. Na okamžik oči zavřu a veškerý pláčechtivý pocit zmizí s jejich otevřením. Můj vnitřek obklopuje prázdnota - silní přežijí, slabí budou sežráni a ještěrka rozpitvána. Chtěla jsem být ušetřena tohoto divadla, ale co naplat. Byla jsem vtažena do děje a opona se bude brzy zatahovat.

Grenn - 20. září 2011 15:44

soukromá zpráva od Grenn pro Souboj Souboj se pro Saheho vyvinul velmi špatně. Očividně má ten Arian pár triků v rukávu, ten prach mi zabraňuje se k těm dvěma byť jen přiblížit. Tak očividně se už znají a podle toho co ten chlap říká, to nevypadá, že v dobrém.Kočička se mnou očividně bojovat nechce, což nechci ani já. Doufám, že mě nezastaví. Začnu utíkat z místnosti, pryč na chodbu a doufám, že ten chlap neobrátí pozornost na mě.

Raegar - 20. září 2011 15:48
	soukromá zpráva od Raegar pro Knihovna Škoda že neumím ten jejich jazyk. Očividně by mě zajímalo, o čem si to žvatlají. Jdu za průvodkyní, cestou si všímám okolí, ale zatím zde není nic zajímavého, snad později na něco natrefíme.

Opacitas - 20. září 2011 17:11

soukromá zpráva od Opacitas pro U Řádu Na to že jsem posílán od čerta k ďáblu jsem zvyklý. Přeci jen takové jako jsem já nikdo ze smrtelných moc nemusí. A mě nemusí ani ostatní upíři. Jsem hold jiný. A proto jsem zde. Nakonec mě předvedou před někoho kdo může rozhodnout o mém osudu. Serkadios. To jméno si uložím do paměti a před usednutím do křesla, těsně po představení se krátce a lehce ukloním. "Existuje mnoho bezpečnějších prací než pro Vás, ale tam bych se nedostal k tomu co mě láká." odpovím na jeho první, ale neřečenou otázku. Ta řečená následuje za okamžik. "Vaše knihovny jsou to co mě zajímá." odpovím po pravdě. Nemá cenu tuto skutečnost skrývat. Stejně by si ji asi brzy zjistili sami. Nejméně podle mých častých návštěv v knihovně. "Knihy, které máte v držení jsou jedinečné a nikde jinde k vidění nejsou. Alepoň né ty, které mě zajímají či souvisí s mým studiem."

Calia Ventrue Ichaer - 22. září 2011 17:08

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Cítím jak mi po těle stéká chlad a odpor. Ano je slizký a odporný.. polknu a zachvěju se. Opovaž se mě dotknout ty parchante! pomyslím si, naštěstí to neudělal.. Vydechnu zatímco on se zase tak hloupě a slizce usmívá.. James.. je tu někde, nebo to vzdal? A vrátil by se? Chtěl by se vrátit? Jedno po druhém jestli ho dokážeš vrátit tak, aby byl zdravý a při síle tak do toho přemůžu se a podívám se na něj.. odporné stvoření.. Možná jsem udělala chybu.. a vynadá mi, třbea mě bude nenávidět, že jsem ho vyhnala z jeho.. odkud vlastně? Prostě odněkud kde je.. ale já nemohu jinak. nechci ho tu nechat.. proč? Nevím nebo...raději nechci vědět?

Calia Ventrue Ichaer - 22. září 2011 17:09

soukromá zpráva od Calia Ventrue Ichaer pro Cítím jak mi po těle stéká chlad a odpor. Ano je slizký a odporný.. polknu a zachvěju se. Opovaž se mě dotknout ty parchante! pomyslím si, naštěstí to neudělal.. Vydechnu zatímco on se zase tak hloupě a slizce usmívá.. James.. je tu někde, nebo to vzdal? A vrátil by se? Chtěl by se vrátit? Jedno po druhém jestli ho dokážeš vrátit tak, aby byl zdravý a při síle tak do toho přemůžu se a podívám se na něj.. odporné stvoření.. Možná jsem udělala chybu.. a vynadá mi, třbea mě bude nenávidět, že jsem ho vyhnala z jeho.. odkud vlastně? Prostě odněkud kde je.. ale já nemohu jinak. nechci ho tu nechat.. proč? Nevím nebo...raději nechci vědět?

Pán Jeskyně - 23. září 2011 13:34

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro U Hengwiho - James, Calia Hengwi se slizce usměje a položí dlaň na Caliino rameno. Jakoby ji polil ledový sliz. Pevně ji drží a Pokud ovšem chybí přímluva krásné dámy, nestane se nic. Přímluva krásné dámy, šeptá Calii přímo do ucha. Jako smrtící mrazivý vítr plný slizu. Může přemoci leccos, i logiku. My muži jsme podivná stvoření. Vše děláme pro ženy nebo pro ukojení své pýchy. Pro ukojení své pýchy jsem Tě zabil a pro... přízeň té nejkrásnější a nejsvůdnější ženy Tě mohu oživit, pokud chceš. Nezní to ani, jakoby chtěl něco vysvětlit. Spíš něco mezi lichotkou a výhružkou. Ovšem dáma musí promluvit. Dáma může zachránit život mrtvému jediným slovem... Mrtví vlastně ani nemluví, šeptá. Mají svůj svět, své možnosti... Co by asi tak James mohl dělat v tomto světě. Vůbec ho nepotřebujete, že, má paní? Začne hladit Tvé rameno - nechce se mi vymýšlet poetický popis - představ si prostě, jako kdyby Ti po kůži pomalu sjížděly rozmrazující se calamari...

Pán Jeskyně - 23. září 2011 13:34

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Psyché - James Mrtvé duše zřejmě nepláčou, přesto cítíš kolem sebe nesmírný smutek, nesmírný žal. Jamesi, štká Psyché. Její hlas má neuvěřitelně tesknou melodii. Jamesi, jsi jediný. Existujeme jen my dva. Nemusíš se bát. Jsi svobodný. Člověk je stvořen svobodný. Svobodný je v životě i ve smrti. ... Skutečnost je pořád stejná, ale každý ji může vidět, jak chce, dodá zamyšleně. Odmlčí se. Pokud mne opustíš, zůstaneš sám. Zůstaneš ve smrti navěky sám. Tak jako jsem byla já. Její slova zní poněkud nejistě. Jakoby se Ti ve svém smutku snažila vyhrožovat. Zůstaň... Neopouštěj mne... Jakoby Ti něco nabízela... Chceš vědět, odkud mne Hengwi zná?

Pán Jeskyně - 23. září 2011 13:34
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Knihovna - Raegar Knihovnice Tě mlčky provádí dalšími sály. Obrovské množství informací, obrovské množství knih, obrovské množství map. Skoro se Ti tomu nechce věřit. To bude vše. Ještě jsou zde sklepení, ale do těch chodí málokdo, ostatně není tam nic zajímavého. Přál byste si vidět či vědět něco konkrétního? zeptá se Tě poměrně vlídně a usměje se.

Pán Jeskyně - 23. září 2011 13:34

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Sahë vs. Arian - Grenn a Verillon A teď... Chcípneš, zrůdo! zašeptá Arian nenávistně. Sahë se v křečích válí po mrtvém těle ženy, kterou před chvílí probodl... Je pokrytý vředy podobnými popáleninám, svíjí se, jeho šaty se trhají. Křičí, jako by si chtěl vyvrátit čelisti, od úst mu tečou nenávistné sliny. Ale ještě předtím tě donutím zhřešit, inkvizitore... zašeptá nenávistně Arian. Arian jakoby usměrňoval jeho křeče. Svíjí se způsobem, který se podobá znásilňování, trhá z mrtvoly šaty... Zemřeš ve hříchu, zrůdo. Ve hříchu, za který jsi jiné mučil a trestal smrtí. Tvá smrt mi nestačí. Za to, že jsi mne mučil, že jsi mne polil rozžhaveným olovem, že jsi mne chtěl pohřbít zaživa, že jsi mne poslal mezi malomocné, že jsi zabil ji... Zemři a buď zavržen pro svůj hřích... A znásilni mou mrtvou Aithanä, kterou si tak odporně zabil! Nedá se na to dívat. Když skončí, Arian Sahëho zasype další dávkou svého červenavého prášku a jeho tělo se doslova rozpadne, jakoby vcelku namokvalo a roztrhlo se na několik částí. Tmavá saretí krev se rozlije po podlaze... Arian se skloní, nabere trochu krve na prsty a zkoumavě ji mne. A teď vy, otočí se Arian, jakoby si vás konečně všiml. Dal jsem vám rozkaz. Jaktože jste ho nesplnili?

Pán Jeskyně - 23. září 2011 13:35

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro U Serkadia - Opacitas Tvá odpověď zřejmě Serkadia nepřekvapila. Netváří se nijak nadšeně, ale ani nijak nevlídně. Chápu. Nejste jediný, koho zajímají naše knihy. Nás také zajímají. Drobným, úhledným písmem si zapíše nějakou poznámku. Knihy jsou mocné. Umožňují cestovat do jiných světů, o nichž jsme dříve jen snili, prohlubovat poznání a moudrost, přemítá nahlas. S trochou hrdosti můžeme snad říci, že se domníváme, že Řád půlnočního měsíce ví o těchto knihách více než kdo jiný. Nicméně... nicméně nikdy není vyloučeno, že někdo ví o knihách ještě více než my. Bytosti... vašeho ctihodného rodu, například. Napíše si další poznámku. Nuže, co víte o knihách Vy? Jak jste se vůbec dostal k tomuto svému... studiu, smím-li to vědět? Přeci jen, není to něco, o čem by si povídaly klepny u studní... Tato znalost není běžná ani mezi lidmi velmi učenými a vzdělanými. I když je to mezi vaším rodem možná jinak.

Grenn - 23. září 2011 15:45
	soukromá zpráva od Grenn pro U Ariana Ani nevím, proč se na to dívám. Větší hnus sem ještě neviděl. Tak tohle si nikdo nezasloužil. Poté si nás ten šašek konečně všimne. Tenhle si z tebe akorát udělá novou blondýnu a až ho omrzíš skončíš jako Sahe. Žádnou cestu pryč ti neukáže. To je lepší vzít mu tu knihu a potom se můžeš přemístit kam chceš. Snad Verillon dospěje ke stejnému závěru.

Opacitas - 23. září 2011 18:40

soukromá zpráva od Opacitas pro Otázky a odpovědi Po jeho řeči nechám chvíli tichu aby naplnilo místnost. Přemýšlím co dále říci, jaké karty ukázat a které schovat. Alespoň pro zatím. "Mě ale nejde o studium cestování, i když uznávám, že i toto je velmi zajímavé." odpovím mu a při jeho poznámce na adresu mého rodu jen s lehkým úsměvem přikývnu. To že úsměv není pod maskou vidět neřeším. "Knihovnu, kterou má můj rod k dizpozici jsem přecetl kdysi. Již mi nemá co nabídnout. Jsem sběratelem informací. Studuji knihy zabívající se tvory v našem světě i světech okolních. Jejich síly a slabiny." řeknu přesně podle hesla "Nejlepší lež je spravně řečená pravda" "Jak už jsem řekl zajímám se o tvory. Začal jsem u tvrzení, že můj rod patří mezi jedny z nejsilnějších predátorů tohoto světa. Začal jsem se zajímat o další podobné tvory. A samotní knihovníci občas znají více než jsou ochotni občasnému návštěvníkovi říci. Díky jejich, jak jste řekl, klepům jsem se o rosahu vaší knihovny dozvěděl. A to tolik, že mě to přesvědčilo opustit pohodlí našeho domu a přicestovat za Vámi." na chvíli se odmlčím a v rychlosti projdu těch pár knih které mám s sebou. Stejně jako knihu do které píši své poznámky v písmu, které jsem si pro tento účel vytvořil. "Dospěl jsem k názoru, že nabídnout Vám své služby a schopnosti výměnou za přístup k Vaším knihám je nejspíše jediný způsob jak dokončim mé studium."

Verillon Draconier - 23. září 2011 18:48

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Arianova pracovna - Sahëho konec Pomsta. To slovo je vlastně celá moje víra. Udělala bych totéž co Arian? Pravděpodobně ano. Za Spravedlnost se ukrývám, ale tohle spravedlivé nebylo ani trochu. Ano, měl ho mučit a byli by vyrovnáni... ale kdo hraje fér? Jakmile Sahë ve svých posledních okamžicích spáchá hřích a je zabit několikrát zamrkám bez toho aniž bych se nějak pohla nebo se můj výraz proměnil. Jen prázdný tupý a nic neříkající výraz kamsi. Arian se odvrátí od svého díla k nám a je... rozhořčen? Ork mu odpoví, při tom otázka byla jasně mířena na mě... orkova slova padají ke mě a opět stojím na rozcestí. Sakra jak tohle nenávidím. "Jasně jsem opovídala, že nepřijímám rozkazy. V zabití ještěra jsem nebránila a to byl předmět dohody o mém propuštění." Odpovím s naprostým klidem, který mnohé lidi vytáčí. Hloupý ork a jeho rady... Kdybych chtěla postavit se silnému čaroději, tak si vyberu boj po ještěrově boku, ale teď když je ještěr mrtvý, by bylo bláznovství.

Pán Jeskyně - 27. září 2011 11:46

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Serkadiova pracovna Víte mnoho, příteli, řekne Serkadios. Predátor je vždy našemu Řádu užitečný, ač my mniši jsme pokojní a ke všem vstřícní. Zdá se, že jsi ho poněkud vyvedl z míry. Hledá slova, mluví rozvláčně, jakoby chtěl získat čas na rozmyšlení. Je to asi takto, řekne, a chvilku rozmýšlí, jak zformulovat větu. Knihy, o něž máte zájem, jsou pro nás velice důležité. Nejsou tedy dostupné dokonce ani všem členům řádu. O knihách víte mnoho, upřímně řečeno, více, než bychom si mysleli, že někdo mimo náš řád ví. Proto jistě pochopíte, jak vzácné pro nás jsou. Přesto, pokud vstoupíte do našich služeb, můžeme vás vyslat na průzkumné mise do jiných světů, do světů knih, na výpravy za hledáním jiných knih. Je to jediný způsob, jak se může nečlen Řádu dostat ke knihám. Nutností je však bezpodmínečná poslušnost Řádu. Věřte mi, umíme si ji vynutit. Pokud se necháte vyslat na průzkum světa některé knihy, poznáte víc než dost o jejich povaze. Myslím, že to bude pro Vaše studium víc než dostačující... Zkoumavě se na Tebe podívá.

Pán Jeskyně - 27. září 2011 11:46

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Arianova pracovna Arian opovržlivě šlápne tam, kde měl Sahë hlavu. Mne si ruce, zřejmě chce oklepat z prstů onen žíravý prášek. Je vidět, kočko, že ti něco nedochází. Víš, kdo je vládcem téhle země? Víš, kdo tu má neomezenou moc a může tě klidně zabít tímhle práškem? Poslat na tebe vojska a povolat Já se nepotřebuji ptát lidí, jestli souhlasí s mou vládou! Já vládnu. Jak jste se opovážili to nevidět? Udělá krok směrem k vám. Usměje se, panovačně, nenávistně a mstivě. Oba jste odmítli splnit rozkaz a oba proto budete potrestáni. Musíte být. Za neuposlechnutí rozkazu se zde popravuje. Pokyne rukou. Za vámi se s odporným rachotem otevře ve zdi něco jako prostorná brána ústící do tmy. Arian má zřejmě velice rád tajné chodby a jeho pracovna jich obsahuje hned několik. Vstupte do místa svého trestu, zašeptá.

Opacitas - 02. října 2011 18:30

soukromá zpráva od Opacitas pro Stále nudný rozhovor v pracovně Rozhození mého společníka si užívám i za předpokladu, že ho jen hraje. Přeci nějaké uspokojenípo odhalení většiny karet by se dostavit mělo. "Knihy josu důležité." přitakám neboť vím, že informace jsou to důležité a knihy jsou jejich nositely. "Takže knihu bych směl číst do doby než by můj úkol zkončil a já ji odevzdal do Vašich rukou." srhnu jeho řeč a pod maskou se ušklíbnu. "Z Vaší řeči mám pocit, že tohle není nabídka kterou dáváte na potkání, že? A oé tom že si poslušnost dovedete vynutit nepochybuji. To zvládá jak můj rod tak i většina smrtelné šlechty. I když dovolím is tvrdit, že Vaše možnosti v tomto směru budou poměrně širší." pohled mu s ledovým klidem oplácím. Vědomí toho, že mám konečně možnost postoupit ve svém studiu dál mě těší. Ale pořád nevidím háček, který je v této nabídce ukryt. "Pokud tedy Vašemu Řádu nevadí čím jsem a ani obsah studia, kterým jsem se rozhodl naplnit svou existenci, pak si myslím, že naše spolupráce může být přínosná pro obě strany."

James William Niveau - 14. října 2011 22:25

soukromá zpráva od James William Niveau pro Na dvou místech Smutek okolo mě pohlcuje, vnímám vnitřní vztek, ale nic není tak silné jako bolest ze smutku. On je tam, může se jí dotýkat a já s tím nic nevmůžu. "Někoho bych praštil...kdyby to šlo..." Zatnu pěsti ačkoli je to jen nehmotné gesto. "Psyché... už si nechci hrát. Nebaví mě to." Zavrčím rozmrzele na její slova. "Chceš-li mi něco říci, řekni to teď." Když zůstanu tady s ní, nebudou mě moci oživit, pokud je to možné a pokud se to nějak uskuteční. Když Psyché opustím a oni mě nezvládnou oživit nebo to je jen podraz od toho spratka, tak budu nehmotný, neviditelný, neslyšitelný a sám. Nechci být sám... Lhal bych kdybych řekl, že se ve mě nezachvěl strach. Opravdu se bojím samoty? "Nešahej na ni ty slizáku!" Zvýším hlas. Nechci řvát, nemám důvod. Vím, že Hengwi mě slyší i tak a to mi stačí. Nemám strach z toho, že zůstanu duchem a budu sám. ........... Bojím se, že mě oživí... a že mě Calia pro mou nerozvážnost zavrhne. Neopětovaná láska... To je zdroj mého strachu. I přes ten strach však chci o ni bojovat... "Rozhodně budu příjeměnšjí společník než ten hnusák!"

Pán Jeskyně - 21. října 2011 20:37

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro V pracovně Mohl byste je studovat. Pochopitelně, pokud byste z jakéhokoli důvodu pojal úmysl využít je k něčemu... nemoudrému, museli bychom se postarat o vaše... umravnění, odpoví Serkadios tím nejmírumilovnějším možným tónem, ač je to samozřejmé. Podobná "motivační" výhružka je zřejmě nezbytná součást každého podobného rozhovoru. Ne, není to obvyklá nabídka. Zaujaly mne vaše vědomosti, které jste dokázal nabýt zcela sám... Na práci s knihami jou třeba jisté.. předpoklady... A pokud jste je již v takové míře projevil, můžeme oprávněně předpokládat že pokud jste je dokázal tak dobře a prakticky v nejhorších možných podmínkách využít ke svým zájmům, můžeme je využít i my k těm svým. Serkadios dobře ví, že jak pravda, tak lež, mohou člověka svést k tomu, aby udělal chybu. Někdo je citlivější na pravdu, někdo jiný na lež... Většinou najímám jen tupé, nemyslící žoldáky, abych pravdu řekl. Na výpravy zpravidla posíláme jen nástroje. Čistě proto, že členy Řádu tam posílat nemůžeme a mezi ostatními bytostmi se zřídka najde někdo dostatečně talentovaný. Pokud se mi zde objeví tvor, který má dostatek znalostí, schopností i ochotu vydat se na výpravy, je to i pro nás velice zajímavá nabídka. Neopomene dodat varování. Na druhou stranu o to obezřetnější musíme být, pokud jde o Vás. Možnosti, které nám otevírá naše spolupráce, otevírají také Vám mnohem pestřejší a nebezpečnější škálu možností, jak nás zradit. Takže bych Vám ve Vašem vlastním zájmu neradil pokoušet se o něco nemoudrého. Nepočítejte s tím, že něco nevíme. Znáte to přísloví, že stěny mají oči? Někdy může mít oči i vzduch. Někdy mohou mít oči i vaše vlastní myšlenky... Doufám, že mi rozumíte... Pokud nás chcete zradit nebo podvést, bude lepší se vzdát již nyní...

Pán Jeskyně - 21. října 2011 21:03

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro U Hengwiho Mražené calamari dál sjíždí po Caliině rameni. Hengwiho škleb se rozšiřuje. V duchovních sférách je podivné, uražené, smrtelně zklamané ticho - ticho tak zoufalé, že ho slyší i Calia, i když asi přesně nechápe jeho význam. James ano. Měli byste si ujasnit priority, co říkáte? šklebí se Hengwi. Pozvolný sesuv rozmražujících se calamari zastaví a jakoby přitlačí. Poněud zteplá, ale ne o moc. Chcete po mně, abych vrátil tady strašidýlku tělo - což není nic jednoduchého - a abych vám dal knihu, která Vám umožní návrat zpět. Proč ne. Knihy k ničemu nepotřebuji a umím leccos, tak proč nepomoci tady Strašidýlkovi... Jenomže já chci něco za to. Něco, co postrádám - společnost... A... pokud tato mladá dáma není ochotna mi společnost udělat, z obchodu nebude nic. Vím, že nejsem nejlepší společník, a je mi to úplně jedno. Pokud se s mou společností nespokojíte, zůstane tady Váš přítel uvězněný v nehmotnosti a vy zde... Nechcete se prostě zamyslet nad tím, co je pro Vás výhodnější?

James William Niveau - 15. listopadu 2011 08:57

soukromá zpráva od James William Niveau pro Situace úúúúplně na ho...nic Vím, Psyché jsem ublížil, ale tohle je tak deprivující situace. Nemám chuť se s ní zahazovat... ne když je Calia v ohrožení. Ta bezmoc mě ničí, i to, že ona se musí obětovat pokud chce abych se vrátil... co když nechce? I kdyby chtěla, nemohu od ní vzít takovou oběť... raději budu prach, než aby dělala společnost někomu takovému, navíc, její hrdost, i to, že se neprojevuje... spíše svědčí o tom, že jsem jí lhostejný nebo že jí až za takovou oběť nestojím. "Hengwi, mě z toho vynech a dej jim tu knihu." Pak mě něco napadne. Sice asi vymyslí nějakou úchylnou odpověď ale je mi to jedno, každý nápad je v této situaci použitelný ať je sebehorší. "Když si tak mocný, že odsud dokážeš vytáhnotu mě a dát mi tělo, proč si nepřivoláš dívku která tu je se mnou a neděláš společnost jí?" Možná hloupý dotaz, možná se mi vymstí, ale nebojím se. Jen nechci aby Calia musela kvůli mě dělat něco co nechce... "...nebo nechci zjistit, že by to neudělala?" Nevím co si myslet, nevím jak jednat. Doufám, že tohle utrpění brzy zkončí. "Raději se nechat věčně mučit a řvát bolestí, než tu stát na rozhraní a nemoct nic."

Pán Jeskyně - 29. listopadu 2011 20:28

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro U Hengwiho Hengwi se na Calii ohyzdně šklebí. Vidíte to, slečno? To jsou dneska strašidla... Tady duch by se za Vás chtěl obětovat, chtěl by riskovat, že se už nikdy nevrátí do hmotného těla, jen abyste se vy mohla dostat domů... To je od něho ale obětavé, že? Teď byste měla špetku obětavosti projevit vy... Mražené calamari, jakoby si už byly jisty úspěchem, začnou Calii zcela nepokrytě osahávat. Nechá si to líbit? A bylo by to pro Jamese nebo proti němu? Nic není zadarmo, dokonce ani věci, které v podstatě vůbec nepotřebujeme. Ty bývají vlastně ze všeho nejdražší, mudruje přitom svým napůl dětským, nezúčastněným hláskem. Každopádně cena za zapůjčení těla pro Strašidláka je zapůjčení Vašeho těla pro mne... A nevím, proč by cena za knihu měla být o něco menší, ne? Zkrátka... Mé požadavky zůstávají stejné... Calamari jakoby poněkud ožily a zteplaly, ale o to více jakoby zeslizovatěly. Hengwi však upře ruce tam, kde tuší ducha. Vše má totiž svou cenu... Proto si ostatně nemohu zhmotnit Tvou Psyché...

Grenn - 29. listopadu 2011 20:39

soukromá zpráva od Grenn pro U Ariana Vážně? Čekáte, že tam jenom tak napochodujeme? Zřejmě máte o naší inteligenci velmi špatné mínění. Co kdybyste mě třeba místo toho poslal do té mučírny, jak jste chtěl? Jsem si jistý, že kat se na mě strašně těšil a já mu nechci kazit radost. Určitě tam trefím sám, nebojte, kdyžtak se zeptám Tarrauna na cestu, určitě mi poradí. Podívám se na Verillon, je jasné co tím myslím. Přidá se ke mě, nebo se pokusí usmířit si Ariana?

Verillon Draconier - 03. prosince 2011 19:22

soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Arianova pracovna - zrádce Nakvašeně zavrčím. Jak se opovažuje?! Já mu nechala ještěráka na zlatým podnose a on mě chce zabít? Kdo je tu teda zrádce a podrazák? Na pokamžik zalituji, že Sahë padl... že jsem ho nechala padnout... Na boj proti mágovi nemáme moc šanci a i přesto se ork snaží chytit štěstí. Jakou máme ve dvou pravděpodobnost, že ho přemůžeme? Naše vyhlídky nejsou zrovna růžové. Oproti tomu... sakra já jen tak neposlouchám rozkazy těch co neplní své sliby! Ne... Já se nebudu klanět před nějakým šmejdem co se mě tu snaží zlomit. "Žádný rozkaz jsem NEodmítla... ale ani nepřijala. Nepatřím nikomu a stejně tak nejsem ničí loutka! Vládče této země, ty jsi ten kdo porušil dohodu. Nehodlám se podřizovat zákonům se kterými mě nikdo neseznámil a tedy nemůžeš zneužít pravidlo "neznalost neomlouvá"... nikdo té neznalosti nepředešel... Já jsem tu v právu! Ty bys měl být popraven. Vládni si jak chceš, je to tvá země, ale kurva vládni! To o co se tu snažíš není vláda, není to nic..." Mluvím rázně, divoce a v hlase se mi odráží vztek i když se snažím ho ještě držet na uzdě, kdyby chtěl předejít boji. Sice o tom pochybuji, ale budiž, dávám mu šanci. Pro jistotu beru do tlap svou zbraň, ale doufám, že ji nebudu muset použít.

Pán Jeskyně - 10. prosince 2011 22:07

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Arian udělá další krok směrem k Vám. Nepříjemně, ostře, zlověstně se zasměje. Pak s posměšnou intonací zopakuje několik slov po Verillon. "Zákon. Ts-ts. Právo. Ts-ts. Vláda. Ts-ts. Kočko, odvoláváš se na zákon a na výsměch. Zákon, právě tak jako výsměch, je zbraň, kterou používají slabí proti slabým. Pro silné nemá žádný význam. Chceš mne pohnat před soud? Jen to zkus. Chceš mne přesvědčit, že nevládnu? Chceš mne o tom přesvědčovat, zatímco se na zemi válí Sahëho mrtvola?" Složí ruce. Na tváři má opět výraz ledového, zamyšleného klidu, který jakoby neměl vůbec nic společného s jeho předchozí zuřivostí. Jako když herec sejme masku. "Vaše jízlivosti proti mým jedům a plné pevnosti mých stráží. Kdo vyhraje?" Povzdechne si, trochu smutně, trochu pobaveně. "Kdybyste se nevzpírali, kniha by už byla vaše. Byli jste však pyšní a já vás proto nemohu nepotrestat.... Pýcha je kořenem všeho zla." Pozvedne ruku; vidíte, že mu mezi prsty ulpívá červený žíravý prášek. Ještě ho proti vám nehodí, ale... "Vstupte do místa svého trestu," opakuje, ale teď už klidněji.

Raegar - 22. prosince 2011 20:13

soukromá zpráva od Raegar pro Maldervin Po prohlídce knihovny se rozloučím s knihovnicí, případně se jí ještě poptám na okolí města. Slyšel jsem, že Maldervin není jediné zajímavé místo této oblasti, naopak tento kout světa je považován za oblast s nejvyšším počtem prastarých ruin, magie a tajemných zmizení. Je jasné, že čekání na bratrovo osvobození se protáhne, takže zatím mohu alespoň dělat něco produktivního. Odejdu z města, naladím se na magické proudy a zkouším, jestli neucítím něěco zajímavého.

Opacitas - 29. prosince 2011 05:25

soukromá zpráva od Opacitas pro Stále v pracovně Po jeho dlouhém proslovu nechám v místnosti nastolit ticho a klid. Mě nevadí čekat a on se na čekání a propočty toho, zda pro něj představuji výhodu či ztrátu, mohl připravit předem. A pochybuji, že to neudělal. O důležitosti toho co mi říká se mě snaží přesvědčit výhrůžkami. Ano, věřím mu, že jsou schopi zabít upíra. Ale já tak trošku nejsem upír a to je důvod proč tu teď sedím. Protože musím zjistit co jsem zač. Musím a zároveň chci. Ale jelikož zde stále hraji roly arogantního upíra. I když takového, který se chce ve vlastním zájmu stát tupím žoldákem, nemyslícím nástrojem, stejně stále zůstává tvorem na vrcholu potravního řetezce. A nebo si to alespoň myslí. "Uznávám, že Vaše nabídka je lákavá a jsem si vědom všech rizik, které z toho pro mě plynou. A Vaše dvě upozornění na možné sankce vůči mé osobě, mě jen trvdili v dojmu, že naše spolupráce bude přínosná pro obě strany." ujistím ho a neodpustím si zazubení, které stejně díky mé masce nemůže vidět.

Pán Jeskyně - 16. ledna 2012 16:04

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pracovna To jsem rád, odpoví Serkadios. Budete si přát nějaké zbraně nebo vybavení? Nepochybně máte jisté preferované zbraně, na druhou stranu naše zbrojnice poskytují tak bohatý výběr, jaký má sotvakdo. Pokud byste si tedy chtěl doplnit výzbroj, máte příležitost zcela jedinečnou. Mniši našeho Řádu u sebe zbraně nenosí, našim služebníkům však mohou být užitečné. Máte tedy v tomto směru nějaká přání? Nebo snad další otázky? Nebo byste se chtěl poohlédnout po našem městě? Možná bychom také mohli vyzkoušet Vaše schopnosti...

Pán Jeskyně - 16. ledna 2012 16:09

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Arianova pracovna Někde hluboko v nitru Vašich hlav se ozve tichý, chvějící se hlas, jakoby (a vlastně nejen jakoby) z jiného světa. Grenn po chvíli rozezná Serkadia, Verillon nerozeznává nikoho. Vy blázni! Na co čekáte? Zaútočte! Musíte získat knihu za každou cenu! Musíte se Ariana zbavit, pak Vás můžeme dostat pryč! Rychle, než si ten blázen povolá posily. Je to skutečný Serkadios, nebo si s Vámi jen Arian hraje? Nevíte. Na druhou stranu, co můžete ztratit? Mezi čím si vybírat?

Pán Jeskyně - 16. ledna 2012 16:21

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Knihovna Když se zeptáš na okolí města, knihovnice se na Tebe zkoumavě, trochu přísně zadívá. Odpoví trochu neurčitě. V okolí Města není nic zajímavého. Nebo příliš mnoho zajímavého, to záleží na úhlu pohledu. Bezpečno je jen na cestách. Ale bezpečné věci nebývají zajímavé. A zajímavé věci jsou mimo cesty. Ale na leccos můžete narazit náhodou. Vyjdeš do krajiny, která je svým způsobem monumentální a majestátní. Přesto není možné určit, co přesně je na ní zajímavého. Maldervin leží na mořském břehu, ale Ty vyjdeš na druhou stranu, do podivné roviny, kde jakoby se světlo odráželo v jiných barvách, kde jakoby byl jiný vzduch, jiné nebe, jiná tráva, jiná hlína, jiné cesty. Některá místa jsou travnatá, jiná kamenitá. Občas jsou mezi nimi jakési kameny, trochu připomínající dolmeny, vysoké asi po ramena.

Raegar - 16. ledna 2012 20:48

soukromá zpráva od Raegar pro Okolí Maldervinu Upřímně jsem nečekal, že by z mé otázky ta knihovnice byla nějak nadšená a zdá se, že jsem se nepletl. Tak na tohle bych přišel i sám. pomyslím si, ale knihovnici jen zdvořile poděkuji a odejdu. Při své cestě sem jsem byl příliš zahloubán v myšlenkách na to, abych si nějak všímal krajiny, teď si ale dovolím ji obdivovat. Po krajině jsou střídavě postavené jakési dolmeny. Pokud jsou tu někde poblíž hory nebo vysoké kopce (poblíž: asi tak 10 km) tak se vydám tam, v opačném případě zamířím trochu hlouběji do vnitrozemí, stále zkouším vycítit magii.

Pán Jeskyně - 04. února 2012 16:41

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Za městem Magii přímo necítíš, ale máš velice podobný pocit. Například viditelnost je na tomto místě poněkud podivná - i když jsi ušel jen kousek cesty, připadá Ti Maldervin nesmírně vzdálený, skoro nedosažitelný. Z dolmenů jakobys slyšel jakési tiché, podivné zvuky - dá se sotva určit, jestli je to smích nebo pláč, jestli Tě lákají nebo odhánějí, jestli Tě varují nebo se Tě na něco ptají... Nejsou příjemné, ale ani nijak děsivé nebo bolestivé. Dokážeš rozeznat, že zvuky z každého dolmenu jsou jiné, ale velice podobné, čím větší je vzdálenost, tím více slábnou, jsou rozechvělejší a nejistější. V dolmenech však nic není, alespoň nic, co se dá vidět zvenčí, jsou zcela prázdné.

Opacitas - 17. února 2012 11:04

soukromá zpráva od Opacitas pro Jde se pryč Nad jeho nabídkou se zamyslím. Přeci jen projít si zbronnici nikdy neuškodí. "Rád se podívám co mi můžete nabídnout." pronesu na konec. Třeba tam najdu něco, co mohu upotřebit i když má pravdu, své preferované zbraně mám s sebou. "Otázku bych měl. Když své služebníky posíláte za jejich úkoly, dáváte jim nějaké informace o místě a tvorech se kterými se mohou střetnout a nebo jim to necháváte jako smrtící překvapení?" Tu otázku si nemohu odpustit. Informace, správné informace, znamenají rozdíl mezi životem a smrtí. A opravdu bych nerad vyděl překvapení v podobě nesmrtelného protivníka.

Pán Jeskyně - 18. února 2012 09:33

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Zbrojnice Serkadios se jemně usměje. Zdá se, že ho Tvá otázka jistým způsobem pobavila. Dobrá otázka. Před svými služebníky Řád ve věci jejich mise v žádném případě nic netají - říkáme jim přesně to, co sami víme, přesněji řečeno to, čemu z našich znalostí mohou porozumět. Což ovšem není mnoho. Uvědomte si, že je tam posíláme právě proto, abychom se o tom světě něco dozvěděli. Průzkum bojem. A teď si račte prohlédnout naši zbrojnici. Máme jich mnoho, pro každou četu jednu. Vyberte si, co si přejete. Kdybyste cokoli potřeboval, zeptejte se na mne. Serkadios cinkne na zvonek, okamžitě se objeví zbrojnoš v černém plášti s kápí. Na krku má řádový medailon, je ale z jiného kovu než ten Serkadiův - zřejmě nižší stupeň řehole či mnich určený pouze pro strážní službu. Na hrudi má také odznak s písmenem T. Prosím, bratře, zaveď pána do některé ze zbrojnic. Ať si vybere, co chce, řekne. Zbrojnoš přikývne a beze slova Tě odvede po dlouhých chodbách z omšelých kamenů, dokud nedojdete k černým okovaným dveřím. Na Tvoje přípdné dotazy neodpovídá. Mlčí tak říkajíc jako hrob. Vejdete do malé, ale podivuhodně vysoké kruhové místnosti, která je ověšena zbraněmi, uprostřed je kruhový stojan, na kterém visí další zbraně a zbroj. Do vyšších pater se leze pomocí žebříku. Nedokážeš v nich najít systém, ale je tu téměř vše, co si jen dokážeš představit. Vypadá to nesmírně chaoticky. Z nějakého důvodu jsou všechna ostří obrácena k tomu, kdo si zbraně vybírá. Shora do místnosti vchází paprsky světla a odráží se od chladných, šedavých ostří vražedných nástrojů. Pěstní dýky a bijáky, meče, kordy, šavle, tesáky, dýky a nože všech rozměrů, šířek a typů, mačety, srpy, sekáče, kladiva a sekery, kyje a palcáty, oštěpy, kopí, píky, halapartny, luky, kuše a foukačky, řetězy, řemdihy, štíty, přílby a brnění všech druhů - pro lidi, sarety, tegrisy, všechna možná jízdní zvířata i pro tvory, které si sotva lze představit. Nejpodivněji vypadají jakési hrozivě vypadající ostnatce z propletených háků a bodců, o jejich účelu si však nedokážeš udělat jasnou představu. Tolik různorodých zbraní na tak malém prostoru se vidí jen velmi vzácně. Serkadios navíc říkal, že to je pouze pro jednu četu... Je vidět, že Řád praktikuje mnoho bojových umění a měl příležitost nashromáždit již mnoho, mnoho zbraní. Zbrojnoš Tě beze slova vpustí, sám zůstává na chodbě.

Drag Oncave - 28. března 2012 22:55

Nový příspěvek v dobrodružství. Po měsíci a půl, páni! :-) Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Drag Oncave Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu! Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní.

Grenn - 03. dubna 2012 00:25
	Prosím nerušit.

Drag Oncave - 03. dubna 2012 01:47
	Dobrodružství vytaženo z odpadu. Pamatujte, prosím, že pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Drag Oncave

Drag Oncave - 12. května 2012 22:09

Nový příspěvek v dobrodružství. Po měsíci a půl, páni! :-) Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Drag Oncave Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu! Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní.