Divoký les
hrálo se Denně
od: 28. června 2008 21:59 do: 06. října 2008 16:01
Dobrodružství vedl(a) Shadowmaster
| |
 | Jsou místa která je lepší nenaštěvovat. Jsou místa kterým je lepší se vyhnout. jestliže patříte k tzv.:civilizovaným lidem, tak rozhodně nenavštěvujte posvátný les kmene Rowarů, nazývaný také Divoký les. Rowarové jsou samotářským kmenem hrdých lovců a válečníků (v podstatě takový indiáni), kteří z nějakého podivného důvodu uctívají tento les a vše co se v něm skrývá... A co se tam skrývá? Dravá zvěř, nebezpečné rostliny a možná i rychlá cesta k moci... |
| |
| Na začátku... Všichni jste na lodi mířící do pověstmi opředené nové země někde na západě. Slyšeli jste že je to nebezpečné, divoké, ale poklady přímo přetékající místo. Každý jste vyrazili z jiného důvodu. Někdo se bojí zodpovědnosti. Někdo aby zničil zlo které se může skrývat v tamějších hlubokých lesích. Někdo aby se uplatnil, případně zapoměl na své zlé zážitky. A někdo prostě pro dobrodružství a zábavu samotnou. Ať už jste kdokoli, čeká na vás nový začátek... |
| |
 | Sedím ve své kajutě, zamčená a sedím na posteli. Kolemna mám pod bradou a ještě obejmutá. Boty samozřejmě nemám. Co když mě najdou? Co když se tomu nevyhnu? ptám se sama sebe. Pak se natáhnu na postel a usnu. |
| |
 | Kajuta ležím na posteli a odpočívám..moc mi to nejde stále se mi vracelí vzpomínky na starý život....snažím se je zahnat ale ať dělám co chci neustále se to vrací... |
| |
 | ...ts...prachbídní lidé...už abych odsud vypad..pokud tam co nejdříve nedorazíme,asi se tu zblázním...pořád moře,moře,houpání,smradlavej námořník a zase moře....grrr...není támhleto obzor???....není...SAKRA... |
| |
 | Paluba Stojím na balubě a přen o zábradlí a dívám se do vody. Můj vlčí přítel jen tak ledabyle leží na zemi a sleduje dění kolem nás. Nemohl jsi za to mnichu. Byl to jejich osud a ty jsi měl přežít. Povím mi Temný. Snad máš pravdu, ale to nic nemění na tom, že oni jsou po smrti a já cestuji na tyhle lodi, příteli. Povím a podívám se na vlka. Ne nemění ale co nás tam čeká proč tam jedeme a nepovídej, že je to nějaké nutkání od těch co jim sloužíš, zase tam je zlo co se kterým se musíme zastavit, jsi blázen. Poví mi černý vlk. No vidíš proč se mě ptáš, když znáš odpověď chlupáči. Vlk na mě zavrčí. Neříkej mi tak. Ohradí se a lehne si líp na zem já se jen zasměji a sleduji dění kolem. |
| |
| Loď Na lodi panuje poměrně přísný režim, tedy kapitán a důstojníci se o to aspoň snaží. Posádka je celkem poslouchá, ale vzhledem k pasažérům je to tu stále dost divoké. Většinu cestujících tvoří různí dobrodruzi, někteří více, někteří méně důvěryhodní. Ti druzí převažujou. Zrovna přemýšlíte o tom co bude až dorazíte, když zazvoní zvonek oznamující že je čas večeře. Jí se ve společné jídelně (přesněji řečeno, pasažéři a většina posádky, důstijníci mají svou vlastní), stoly i židle jsou asi nějak magicky zajištěné, protože ani při bouři s nima nic nehne (když to však potřebují poposunout, je vše v pohodě). Hned jak zvonek oznámí že je čas jídla, tak všechna ta sběř co má namířeno do nového světa se začne přesunovat aby se trochu najedla... |
| |
| Jáí se ze své kajuty ani nehnu, jen se probudím a koukám do stropu na jídlo nemám ani pomyšlení. Spíše přemýšlím nad činem co sem spáchala. Vždyť tam nebude žádný řád. Doufá, že si časem najdou nějakého náhradníka za mě. pomyslím si a dál ležím na posteli nakonec se přeci jen odhodlám a vstanu. sundám si kápi a jdu pomalu do jídelny, je to úplně poprvé co jdu bez kápě. Každý kdo kolem mě projde uvidí elfku(vzhled viz ikonka až na oblečení a oči, oči jsou hnědé a oblečení je takové jako mývají chodci.) |
| |
| kajuta Naknec se donutím odejít z kajuty na jídlo. Musím do sebe něco nasoukat. Tvářím se vystrašeně, a postupuju chodbami. |
| |
| ts..blázni..prej večeře..tomuhle říkaj večeře? ts..kdyby byla jablíčka,borůvky,něco jahod a broskví..ale ne,ti hulváti do sebe cpou sušené maso a oves,a říkají tomu večeře...ts..už abych vypad.. |
| |
| Paluba Je čas se jít najíst mnichu. Poví černý vlk a zvedne se a pomalu se pohne z místa a důstojně odchází. No jo dyť už jdu, jsi jako moje chůva. Povím a přitáhnu si zeleho hnědí plášť k těku a vydám se za vlkem. Jo někdo se o tebe strat musí blázne jika by bylo po tobě. Poví a čeká až ho dojdu a pak pomalu jdeme dál. Ale nebylo a ty toví brachu. Pak spatřím, jakou si ženu (Lilah Trense) Promiňte slečno, ale já a můj přítel hledáme jídelnu a jaksi jsme jí přehlídli, mohla by jste nás nasměrovat ? Zeptám se jí. Nekecej blázne. Poví mi posměšně vlk. Nech si to Odpobím mu v myšlenkách a podívám se na ženu. |
| |
| Paluba.. já...právě tam mířím takže si nejsem docela jistáá směrem...ale když půjdete se mnou určitě ji najdeme. usměju se a snažím se vystupovat přátelsky. |
| |
| Paluba Lehce se pousměji a podívám se na vlka. Ani slovo. Povím mu. Já mlčím blázne. Odpoví posměšně. Dobrá tedy jinak mě říkají Danaron a tenhle chlupáč je Temný. Ukáži na vlka A pomalu jdu vedle ženy. Dobrá, tak pujdeme spolu hledat klnihovnu. oo bezva mnichu seper. Poví mi Temný. A dál se za mnou plouží |
| |
| Paluba mě říkají Lilah... řeknu pouze a pak se podívám na vlka.. můžu...na něj sáhnout?zeptám se, ale je nádherný... jídelna by měla být někde tímhle směrem..... ukážu doprava ale nespouštím oči z vlka. |
| |
| A v tom se otevřou dveře..malá postavička,zachumlaná v jakýchsi hadrech se vydere ven z kajuty,a jen podle svého čuchu a 6tého smyslu se začne potácet směrem na palubu,kde jí již čeká aspoň trošku čerstvá vzduch a..také možnost zvracet přes palubu,což také hned využije. |
| |
| Paluba Těší mě Litah. Povím a podívám se na vlka. No mužeš to zlusit. Sám nevím je zajímavej, ale zeptej se ho. Povím a usměji se na vlka. No chopáči. uživej si pozornosti. Povím mu. No jo budu. Poví mi. |
| |
| Paluba. pokrčím rameny, nic mě už nepřekvapí. Podřepnu k vlkovi. ahoj...můžu na tebe sáhnout? zeptám se ho, a čekám na nějaké znamení, které napoví, jestli jo nebo ne. Vlci jsou přece inteligentní zvířata. |
| |
| Paluba Vlk se podívá na mě a já jen kyvnu hlavou. Temný se ti podívá do očí. No pokud chceš Lilah, tak mužeš. Pokus e nebojíš. Zazní ti v hlavě vlčí hlas. No proč prostě nemužeš kývnout hlavou, ale musíš se vytahovat Temnný. Povím mu a usměji se. Nech si to mnichu. Zazní opověď. |
| |
| Paluba zvědavě se kouknu na vlka, jak to že se mnou mluví..ale tak co... a jestli si myslí že se bojím... Natáhnu ruku a opatrně ho pohladím po hlavě. |
| |
| Pomalu mířím do jídelny. Mám sklopenou hlavu takže se pořádně nekoukám na cestu omyle vrazím do nějakého muže. Konkrétně je to nějaký půlelf(Danaron). "Pardon, omlouvám se já, já nekoukala jsem na cestu. Omluvte me prosím." řeknu. Ani si nevšimnu té dívky a vlka. |
| |
| Paluba Vlk ti olízne ruku a já se usměji. Překvapená, že Lilah ? Poví Temný a dívá se ti do očí. No je ti líp chupáči ? Zeptám se ho a zavrtím hlavou. Má svou hlavu a občas se rád baví Lilah. Povím a usměji se. Nechi si to blázne. Poví vlk. Pak do mě vrazí nějaká žena podívám se na ní. Ne nic se nestalo slečno, právě jsem šli do jídelny. Povím jí. |
| |
| Po vypuštění již tak dosti svrsklého žaludku do útrob moře se konečně pořádně rozhlédnu kolem..a co nevidím,bandička tří lidí se támhle srazila..vstanu tedy,a vydám se k nim,přidržujíce se zábradlí a vrávorajíce směrem k nim. |
| |
| Vidíte mladou elfí dívku se zrzavími vlasy a hnědýma očima. A oblečení mám jako chodci mývají. Jsem sto devadesát centimetrů vysoká a docela štíhla. "No já tam mířím také." povím. U opasku se mi houpám meč v pochvě na které je královksá pečeť, je skoro nezřetelná, ale někdo by si toho dokázal všimnout. "A omluvte mou nezdvořilost jmenuji se Calimë." dodám. |
| |
| Paluba to ano...nemálo. hladím dál chlupáče, a těkám očima od vlka k Danaronovi a zpět. je..krásný. Kde jste k němu přišel? |
| |
| Paluba Vlk se nechává hladit. Prč se všichni ptají, jak ke mě přišel, on, jake nikdo se nezptá, kde jsem ho vyhrabal. Poví Lilaht. Podívám se na ženu co do mě vrazila a podívám se na její meč. Zajímavé. Těší me já jsem Danaron a ten vlk je Temný. Představím sebe a vlka. No jak, jsem k němu přišel..on se ke mě prostě přidal, když jsem odcházel o jeních ledí co mi pomohli a odté dobi si dělámš společnost a jezme si na nervi a pomáhámme si. Povím a usměji se. A já ti zachraňuji život blázne. Zazní v hlavě krpmě mě ji Lilah. |
| |
| Zdravím...ehh..přátelé? To se ozve zhruba někde v místě u vašeho pasu pisklavý hlásek. Směl bych být tak smělý a optat se váš,jestli by jste mi nepomohli dopraviti se do té takzvané jídelny? Možná vypadám hrozně..ale na vzhledu nezáleží,že? |
| |
| "Já se klidně objetuji." řeknu trochur rozpačitě. Sakra doufám, že mě neznají a nebo, že jim to nedojde. pomyslím si. |
| |
| To by jste byla velice hodná..směl bych znát vaše jméno? ozve se opět zespoda. |
| |
| "Calimë." odpovím. Popadnu skřeta za ruku a je mi to jedno, že je to skřet. Pak pomalu jdeme do jídelny. No pomalu docela rychle zdá se, že sem nějaká nervózní. |
| |
| paluba tak dobře...příště se zeptám tebe. usměju se, a naslouchám vyprávění.. tak to se máte...taky bych někoho takového potřebovala.. aby mě chránil |
| |
| Zrzavá slečna za sebou táhne cosi mrňavého,zabaleného v podivném špinavém oblečení,na kterém je zavěšena spousta podivných "talismanů" a dalších serepetiček..na hlavě má omotaný jakýsi podivný turban. |
| |
| Těsně před jídelnou si projistotu naadím kápi. Pak jdu dovnitř a ještě se kouknu na skřeta. Pak až tam jdu. Táhnu ho s sebou. Tam ho pustím a sednu si ke stolu. Vedle mě sedí nějací dva elfové. |
| |
| Paluba Podívám se na střítka a usměji se. Já jsem Danaron a ten vlk je Temný. Představím sebe i vlka muži. Odkud vlasně, jste ořátelé pokud toho nechci vědět moc? zeptám se a podívám se po skupince a usměji se na ženu co hladí Temného. Lilah, ale víš, jak se ukacanej a všude se plete ? Povím a zasměji se. Já to tak namyslel Temný Omluvím se vlkovi co se po mě podívá. No a víš jak si mě on dobírá Lilah ? Těch keců...a pořád se za něj musím rvát to je děs. Poví a lehce se zaměje. A to je prej mnich. |
| |
| Paluba no ono se někdy hodí mít dva objektivní názory.. zasměju se. no jo...tomu se říká vzájemné přátelství, ty podceňovaný, nebezpečný rváči. uaměju se na oba dva a znovu vkla pohladím. |
| |
| Jídelna Ti co už vyrazili přicházejí do jídelny, byla to jen chvilka. Už na první pohled dost nepříjemné místo. Část stolu si zabrala jakási družina, tvořená už na první pohled zločinci a vrahy. V normální společnosti by většinu lidí odpudili, ale tady to není tak výrazné... Oni jsou však výrazní dost, vlastně to nejvýraznější v místnosti. Vypadají nebezpečně (to tady sice všichni, ale chápete jak to myslím). Je tam nějaký zjizvený barbar v lehkých kožených kalhotách, na tváři a svalnatých pažích má vytetovanou rudou lebku a za pasem sekeru. Na toho se lepí vyhublá, spoře oděná holka, podle všeho taky barbarka. Stejně jako on má na tváři a pažích vytetovanou rudou lebku. Dále je tam s nima vyšinut působící skřet co si zrovna čistí nehty dýkou a temný elf, podle všeho nějaký čaroděj. To je ale jen slabý výčet nebezpečně působících lidí i nelidí který se vyskytuje v této zapáchající a celkem děsivé místnosti... Vedle Calime sedí dva elfové, o něčem se baví, ale nejde jim v tom hlluku rozumět (prostě kruté místo). Jediný dúvod proč tu nedojde k masakru je několik námořníků s kušema kteří dávají pozor a odstřelí každého kdo něco zkusí. |
| |
| Paluba No to máš pravdu, ale on zapománá, kdo ho zachrál před tí kostilivcem. Povím a zaměji se a mrknu na něj. No já bych si sní poradi ,kdyby mě nazamesnal ten vlkodlak co si chtěl do tebe kousnout víš mnichu. Poví vlk a nechá se hladit. No hmm no to bych taky zvládnul. Jo to určitě a takhle bychom mohly pokračovat dál co třeba stou harpii..no dobrá bylo jich víc no. Poví vlk. No dobrá párkrát jsi mi snad pomohl no. Párkrát jo to bylo víchrát. Povím. No tak to sama slišíš. Povím a zasměji se. No asi bycho se mohly vydat k jídelně ne ? Zeptám se. |
| |
| Přejedu ty dva zkoumavým pohledem, ale pak se raději odvrátím. Mám podezření, že jsou to královští. Díkybohu mám kápi takže mě nemohou poznat. Co když sou to královští? To doufám ne." pomyslím si. |
| |
| Paluba. to je jako hádat se se schyzofrenikem.... zasměju se a jen nerada vstanu od vlka... a neboj..já plně doceňuju tvé zásluhy mrknu an něj. |
| |
| Paluba No pokud nemáš co dělat, tak je to dobré a pokud máš dost času. Povím a usměji se. A ty že jsi mnich, jo tobě bych to nevěřil a to znám, prche prej zboznej muž. Poví Temný posměšně. No pokud budeš mít smůlu tak uvidíš, na vlastní oči mě a tady mnicha, tak to odopravdy je,. Poví vlk. Jo to jo, ale to bych nikomu nepřál Podtknu a usměji se. Strašně u toho naděláš. |
| |
| Paluba. Danarone, temný.....pokud na chvíli odložíte své spory, mohli bychom se vydat do jídelny? zeptám se, skoro se smíchem. |
| |
| Poaluba Podívám se na lehce nervozní dívku a zakroutím hlavou, ale pak sou pozornost obrátím no Lilih. Ale jistě, rádi se vydáme do jídelny.. Povím a usměji se. A jaké spory, spory měl stou ježibabou. Povi Temný se smýchem a vydá se dál. |
| |
| Paluba Tak fajn... usměju se. kdybych někoh takového měla tehdy... napadne mě ale opět podobné myšlenky zaženu. |
| |
| Cesta Nech toho chlupáči..mohla si za to sama. Povím a podívám se na dívku a usměji se. Tak ddobrá, žádné spory..tady na lidi, je stejně klid.. Povím a usměji se. A podívám se Lilah do očí. Ale pak jdu dál. Neděl to mnichu. Poví mi vlk. |
| |
| Cesta Jen se usměju na Danarona, a všichni tři vykročíme směrem do jídelny. Jsou fajn...ale přesto se jich bojím...stejně jako všech. |
| |
| cesta Já to nedělám chuláči. povím a podívám se na ženu a usměji se a pak jdu do jídelny. Pomalu odjdu do jídelny a rozhlídnu se po ní. No chupáči dívám se že se to tu ještě nemátí.. Podívám se na vlka a pak na ty s nimiž budeme v jídelně. Jo mnichu mohla by bejt zábava. Poví mi vlk. Podívám se po Litah a mírně se potsměji a posadím se. Mohu vás požádat o společnost ? Zeptám se jí a mé řerné oči se dívají to nešich spolustávnících. Jo budeme rádi, když si přisedneš Lilah. Poví Temný a podívá se na obrovského brabara. |
| |
| Jídelna ale samozřejmě... usměju se, a přisednu si k nim. copak ty vlastně jíš, temný? Budou tu pro tebe mít to zprávné jídlo? |
| |
| Jídelna No nejraději mám laň no ale spokojím se i s pakrbařím stehnem no. Vlk se zaměje. Ne kus masa postačí. Zasměji se a hodím mu kus masa co je na stole a sám se postím do jídla. už to zase dělá co ? No je tu rozmanitá společnost..nemyslíš? Zeeptám se a podívám se po osaznestvu. |
| |
| Jídelna. no už jsem se lekla. usměju se. to ano..všichni co potřebovali od něčeho utéct. přikývnu. |
| |
| Jídelna Nebo před ničím, ale to není naše věc. Povím a dál pomalu jím a po očku je sleduji. A proč jsi tu ty ? Pokud mi to chceš povědět. Zeptám se a dál pomalu jím. |
| |
| Jídelna Lilah má pravdu. Co potřebovali od něčeho utéct...nebo si něco málo přivydělat. Prostě (až na vyjímky) hrdlořezové... Ti dva elfové věnují Calime zběžný pohled, naštěstí se zdá že ji nepoznali. Kdyby ano...radši nedomýšlet. Na chvíli se na ně (elfy a Calime-a ona je vlastně taky elfka) zahledí nenápadný dlouhán (stejně jako Calime v kápi), hned však uhne pohledem. Barbar, kterého Temný pozoruje vrhne na vlka ošklivý pohled. Pohled plný hladu (jediné čerstvé maso co poslední dobou jedl jsou ryby, takže se to dá pochopit). Jeho kámoš skřet se na vlka podívá podobně, ale u něj to nejde poznat protože se tak dívá na všechny... |
| |
| Jídelna. zarazím se. já...já jsem ten případ který utíká před minulostí.... pokusím se o chabý úsměv. |
| |
| Jídelna Temný zavrčí na toho co se na něj dívá. No coka je chceš si kousnout ? Zverčí ke mě. Aha hmm no chuláč si našel přítele. Podívám se na něj. Tobych ti neradil příteli. Povím a dál jím, jako by se nechumelilo. No asi to bude veselo Lalih. No každý i já před něčím utíkám a někam jdu. Povím a pokčím rameny. |
| |
| Jídelna no to asi ano.... usměju se a pozoruju temného. já jsem bývala dříve...bardka. začnu vyprávět něco z mé minulosti. |
| |
| Jídelna Pousměji se a čekám, jestli někdo nebude dělat potíže. No nato jsme nikdy neměl, neumím spívat, no já byval..voják, a niní jsme no řekněme mnich. Povím a pousměji se. |
| |
| Jídelna. no vidíš..t.aky jsem si asi měla vybrat lepší povolání...tedy ne že bych neuměla zpívat.....ale...neuznávali mne protože jsme byla žena. Bard je nejspíše podle nich výlučně mužské povolání... pokračuju, najednou mám chuť jim to všechno vyklopit. |
| |
| Jídelna Barbar zavrčí, odstrčí svou holku a pozvedne sekeru. Jeho skřetí kamarád vytáhne jakousi podivnou tyčku, něco na ni zmáčkne...a je z toho malá kuše. Naštěstí si toho všimli jiní kušníci, konkrétně ti co místnost hlídají. Jeden namíří, vystřelí a trefí se do stolu u barbara. Ten opět zavrčí, ale sekeru odloží a pokyne skřetovi který svou kuši taky schová. Chlapovi co vystřelil hned naskočí do kuše novej šíp, podle všeho nějaká moderní verze... |
| |
| Jídelna Podívám se jak barbao odloží sekeru a pousměji se a pak svou pozrnost obrátím k Lilah. Hmm no keci..proč bys nemohla bít lepší bárdka, než muži ? To mohlo napdnout jen blbce. Porčím rameny a dál pomalu jí. |
| |
| Jídelna. zakousnu se do suchého chleba. na vesnicích jsou lidé hodně konzervativní....dopadalo to....špatně. zamluvím to raději nakonec. |
| |
| Jídelna Zatímco se Danaron baví s Lilah, zaslechnou ve všeobecném hluku nějaké trpaslíky. Co...to není možný....ale jo, slyšel jsem otáčení koleček...to přece mohlo být cokoli...kdepak, tyhle věci mají charakteristický zvuk...ale přece sem nemohli propašovat mechanoida, toho by si...kdepak kámo, mají to vymyšlený... Takových rozhovorů tu však probíhají spousty, nikdo si toho zdá se nevšiml... |
| |
| Jídelna No jo lidé jsou hold takoví brání se změnám. Povím a pomalu dojím. Hmm mechnoida...zajímavé. A když to povídají tihle. No pokud jsi už dojedla, tak bychom mohli jít na palubu, pokd nejsí proti na čerství vztuch tady je trošku dusno. A možná půjde i přítek Temného. Povím a podívám se na barbara. Jo rád sním prohodím pár slov. Zavrčí vlv. |
| |
| Jídelna. dobrá, přidám se ráda. usměju se a zvednu se ze židle. Spolknu další věty o mé minulosti, nebudu to tu vytahovat, když právě od toho odjíždím. |
| |
| Jídelna Usměji se a zvadnu se ze žile, ještě jednou se podívám na barbara a pak se pomalu s vlvkem v patách vydám na palubu. Můžu tě pak o něco požádat, pokud budeš chtít? Zeptám se. |
| |
| Jídelna. jistě...pokud to bude v mých silách. usměju se s odpovědí, když i já stanu na palubě. Je tu moc hezký výhled. |
| |
| Odcházející skupinka Barbar se za vámi ještě nevraživě podívá, ale vědom si výhody rychlopalných kuší, nic nedělá. Naštěstí pro vás, i pro něj... Paluba je klidná, je tu jen jeden námořník který shazuje do moře nahromaděnýý odpad... |
| |
| Paluba Pomalu odjdu k zábradlí a podívám se do vody a pak na tebe. Vyprávěj prosím, určitě, jsi toho dost zažila a jako bardka máš nádherný a uklidnující hlas. Požádám tě a podívám se ti do očí. Mám rád vyprávění. Poví temný |
| |
| Paluba Zarazím se. Ještě nikdo mi nikdy nepochválil hlas. Spíše jiné věci a to ne zrovna vybíravě. Mám se vracet ke starému povolání? Nechce se mi. Na druhou stranu, nicnení na tom, když budu chvilku vyprávět... děkuju...a co bys rád slyšel? uklidňující, dobrodružný, nebo hororový příběh? hlavně ne nic o mě. |
| |
| Paluba Pousměji se. Ty vyprávíš a ty výbírej a za pravdu se něděkuje. Povím a usměji se a čekám co si vybereš že mi povíš. To já bych měl děkovat, že mi budeš něco byprávět. Pověz mi prostě první příběh co ti tet přijde na mysl. Povím a podívám se ti do očí. |
| |
| Paluba No první příběh co mi přijde na mysl...ne ten ne. tak dobře...povím ti uplně první príběh, co mi zpíval můj učitel. Z mých úst bude znít prazvláštně, jak za chvilku pochopíš....ale snad to nevadí. usměju se. Nikdo už neví, jak to bylo, takhle nějak ty příběhy vždycky začínají...ani u tohohle si už nikdo nepamatuje, kdy se stal, vědí jen, že byl. začnu. |
| |
| Konečně...už se myslel,že mi urve ručičku.. pomyslím si, nespokojeně se posadím na židli a rozehlédnu se po jídelně. Hmm..tady bude zábava.. Obličej se mi vyjasní a já se potutelně usměji, zatímco spřádám své plány. |
| |
| Dante v jídelně Sedíš na místě a spřádáš své plány pro blbnutí (jinak řečeno blbé plány). Pak ti někdo poklepe na rameno, když se otočíš vidíš veliké, asi třímetrové stvoření (vzhledem k nižšímu stropu je trochu nahrbený), vypadá to jako něco mezi trolem a krolem. Sleduje tě dost nepříjemným pohledem, zavrčí a zamumlá, jako by mu dělalo potíže to vyslovit: Ty...mrňous...sedět na...Brolovo...místo.. |
| |
| Ehm..promiňte vážený pane,ale seděl jsem tu dříve...avšak jak myslíte,rád vám vaše místo uvolním. Jen..eh,kdo to? Nakloním se, abych se podíval za něj,poté však šeptnu jakási slůvka..a připravím se na útěk. |
| |
| soukromá zpráva od Dante z Maritu pro |
| |
| Paluba Poslouchám začátek a uaměji se. A jak, ten příběh pokračuje? nebo mám pokračovat já ? Zeptám se a podívám se na ní. |
| |
| Paluba Znáš ho? podívám se na něj dost zmateně. Nevím nějak, co si mám myslet. |
| |
| Paluba Usměji se a zavtrím hlavou. Ne neznám, prosí povídej. Povím a usmívám se. Jen jsem mohli, klidně vymyslet jiný..ne povídej svůj příběh, já jsem jen mnich.. Povím zdvořile se ukloním a pak se usměji. |
| |
| Paluba trochu nakloním hlavu, moc nechápu o co tu jde. Ale dobrá... Na břehu moře, ve staré chatrči ze dřeva vysušeného solí, žil sám pobožný stařec. Každé ráno uctíval boha a jeho památky, už od svého mládí. Jednou však spatřil na pláži pár mladých lidí. Byli šťastní, a najednou si stařec s bodnutím srdce uvědomil, že podobné štěstí nikdy nezažil. nadechnu se. A tak se ptal svého boha. Zdali nemohl by mu, v jeho požehnaném věku, udělit alespoň nějakou kompenzai, za potěšení, co nikdy nezažil... další nádech. |
| |
| Paluba Poslouchám příběh a její hlas se mi moc líbí. visoký vek, toho se já asi nedožiji. Povzdechnu si, ale pak se usměji. A jak mu odpověděl, jeho bůh ? Zeptám se. |
| |
| Paluba bůh neříkal nic, a to starce věru zarmoutilo. Netušil, že bůh evěděl, co mu na to říci. Radil se se všemi, nikdo neznal odpověď na tenhle problém. Až jeden cherubín, co náhodou vyslechl problém boha, mu poradil.,, Sešli mu ženu, pane.." mluvím dál. |
| |
| paluba je jí posloucháme oba dva, jak já tak vlk a mě se to moc líbí. A copak bylo dál ? Zeptal se Temný a lehnul si na zem. |
| |
| Paluba bůh si tedy pomyslel,, to je dobrý nápad.." a stvořil ženu tak krásnou, až oči přecházely.A tu seslal bůh, poté co ji ošatil, starci na pláž, aby zakusil štěstí, které mladým tak záviděl. vyprávím dál příběh jak si jej pamatuju. |
| |
| Paluba Hmm zajímavé a co, jak to dopadlo ? Zeptám se a usměji se. Hezky vyprávíš. |
| |
| Paluba díky. usměju se a pokračuju. Staře byl svou odměnou nadšen....celý den opěvoval krásu ženy která k němu přišla, byl jako v opojení, a dkonce si i vyčítal že se o tohle v mládí sám připravil. Všechno vypadalo ideálně. na chvíli se odmlčím. ráno však stařec ženu nenalezl...zmizela, a jen bůh viděl její kroky, když ráno spatřila z okna mladíka, co prošel po pláži, a odešla s ním. opět chvilka ticha. netrvalo dlouho a stařec se usoužil....poznal lásku, však na tak krátkou dobu...jeho hrob prý dodnes na té pláži leží. |
| |
| Paluba. Krásný, ale snutný příběh a má pravdu..Touha po nepoznaném zabíjí. Povím a podívám se Lilah do očí. Ale notak blázne, přeci víž že pár lidí co poznali nepoznaná jsem už potkali. Vloží se do toho vlk. Jo to jo, ale ty se pak stali zlími a temnými..a musel jsme pak dělat to co jsme udělali. Povím a podívám se do vody. Hmm a kdo vypráví tekon ? vy nebo já...nebo se bude ptát..Ty jsi toho pověděla už dost o sobě..ale jí tobě skoro nic. Povím a čekám co povíš a vlasně ani nevbím proč ti to chci povědět. |
| |
| paluba opatím pohled do očí., a po chvilce se ozvu. tak povídejte vy dva...moc ráda se něco nového dozvím.... usměju se. |
| |
| Paluba Hmm a co by jsi chtěla slišet ? Zetám se protože mě zrovna nic nenapdá. A pokřím rameny. |
| |
| Paluba proč tu vlastně jste....a o těch činech o se pořád dohadujete s temným.... usměju se a čekám, který z nich spustí. |
| |
| Paluba Podívám se na ní a podhnu plášť, je možné vydět meč a díku. No já jsem mnich, no hmm co tu dělám, plním to co musím. Povím a pak se pousměji. tak, jak začít aa jo no snad se ti to bude líbit. Před dávnými věky, ono vlasně nikdo neví kdy. Nikdo neví zda, je to pravda nebo báje či legenda. Z hlubokých lesu na severu vyjelo deset mužů v hnědo zelném, měli dlouhé pláště a jejich černí hřebci, planuli sílou. Nikdo, snad je oni věděli, kam jedou a proč. Nikdo z nich neměl pří zbroj, ale prý jí snad ani nepotřebovali. Každý měl meč, dýku a svou vůli a to co se naučili a uháněli ke svému cíli, jež byl hluboko v horách na severu. Povím a podívám se na tebe a pousměji se. No, jak mi to zatím jde. No bezvadně blázne, rači nech vyprávění na ní, ale povídej, já tenhle příběh už taky slišel. Poví vlk. |
| |
| Paluba zvědvě poslouchám příběh.. moc dobře ti to jde, myslím. A jak to pokračuje? zeptám se zvědavě. |
| |
| Paluba Pousměji se. Vydíš Temný. Povím vlkovi. Hmm blab blab blab. Zavrčí vlk a já se zasměji. No, jak to pokračuje. Kdesi v místech tam měli tyto muži namířeno byle vesnice s tu sužovolo udajně zlo, mizeli tal, lidé, ženi, muži děti. A proto tam byli vyláni ty jezdci bohy aby to zarazili a zničili to zlo, to bylo, jejich poslání, jejich úkol. Každý z nich věděl, že to bude nebezpečné, ale oni se jen smáli a vtipokovali a cesta jim ubíhala příjemě a rychle, přezten cestovali vnoci si u ohně povídyli, každý z těch mužů měl hmm pestrou minuloust, tedy tak se to vypráví. Za nějakou dobu dorazili do těch hor, kde cítili zlo.. Povím a odmlčím se. |
| |
| Paluba a co se dělo pak? zeptám se. Příběh byl zatím moc hezký. neboj temný..pak budeš vyprávět ty... usměju se na vlka. |
| |
| Paluba Pak podle toho co se povídá projeli hory a hladali zdroj zla. čím byli hlouběji tím naráželi na temnější bytosti, nejdřív to bylo, jen pár zambý, stěmi si hravě pradily, ale pak šlo do tuhého. Když se dostali k cíli svího hledéní. Kruhové jeskyně, tak věděli, že to nešli bojovali bok bo boku a všichni se dostli dovnitř a proti nim stáli dichové, zumbí dva vkodlaci a upír. Všichni využívali to co se naučili a přzně bohů, ale i tak. Začali jedn po druhém podlehat, ale jejich zbraně si vybírali svůj díl a dopě se vyprazňovalo, nakonec, zbyli, jen dva zraní, jedn stál proti vkodlakovi a druhý měl upíra. Ten s vlkodlakem byl také zabyt. A dodnes nikdo neví jak ten poslední přežil, ale myslel si že tam umřel, z posledních sil zabil upíra. Padl na zem se zraněním od magie a z boje, do lehvičky co nosil na krku zachytil pár kapek krve a požehnal jí.. Z posledních si se dostal ven a uzavžel to doupě zla a pak se zrhoutil do bezvědomí. Podle toho co se povídá ho tam někdo našel a vyléčil, on se už nikdy nevrátil do kláštera a místo toho bojuje proti zlu, podle učení svého řádů využívá toho co zná a umí aby přežil a mohl tak plnit to co je třeba, to proč tu je ničit zlo. Tak skončím vyprávění a podívám se na Lilah. Líp to asi vyprávět nedovedu. |
| |
| Paluba krásný příběh. usměju se. takže jste postavy z mítů...vás se budu držet a budu mít o čem vyprávět i nadále a tys ho moc hezky vyprávěl. |
| |
| Paluba Usměji se. No do vypravěče mám daleko, ale co. Snad brzo přistanem, pomalu se nudím. Povím a podívám se do vody. Hmm kdo vypráví dál ? Nebo se jdem protáhnout ? |
| |
| Paluba řekla bych že na řadě je temný.... usměju se a pohladím vlka po krku. |
| |
| Paluba Usměji se a podívám se na Temného. Tak jo.. Tak dobrá. O tom jak jsem se toupal lesem a narazil, na jednoho mnicha..ne houby ne tak tohle. šli jsme lesem, no tada já šel a náš flákaš mnich se vezl na koni. Začne vlk své vyprávění. Byl to hezkej les, takovej klidne, ale něco tam číhalo. poví Temný a odmlčí se. |
| |
| Paluba a jak to bylo dál, temný? zeptám se s úsměvem a dál ho hladím. |
| |
| Paluba No jak to bylo dál, tak no náš mnich by pověděl, to nikdo neví. Ale já jo no pomalu jsme jeli lesem a když se stmívalo tak nás podstila návštěvou ježibaba a chtěla si snála pohrát a pár jejich prátel a kdo musel nešmu blánovi pomoct já no, on se vykecával se ježibabou a používal ty sví kejkle a namě zbyla práce, je to flákač, já tam měl jejího mazlíčka co měl velký drápi a on se tam vybavuje. Poví vlk. No nakonec jí ukecal a unudil k smrti těma koustama s mečem a tak no a jsem si pokecal s chupáčem a pak jsem vypadli, další zlo bylo zničený jeho bohoví rádi a mi kupodivu živí. Povím vlk a lehne si. |
| |
| Paluba. Tak unudil k smrti říkáš? to bych docela ráda viděla jak takové unudění vypadá...ale jsi moc dobrý vyprávěč, víš to temný? pochvílím ho, přitom se ale koukám spíše na Danarona. |
| |
| Jídelna Bytost, jež sama sebe nazývá Brol, se otočí a nechápavě hledí za sebe. Ty, malý otrapa, máš šanci zdrhnout...tedy měl bys, Brol se totiž během půlsekundy otočil zpět na tebe, zařval a navíc vypadá dost naštvaně. Brol...nemít...rád hloupý...vtip!! |
| |
| Paluba No pokud budeš mít smulu, tak to uvidíš. Poví Temný a zasměje se. No ono to unuzení zase tak nudy nebylo, to spíš on se tam flákal. Povím a zasměji se. No já jsem u toho neměl moc času se modlit, ale ty jo Poví vkl. Jo no tak to slyšíš dělal, jsem kejkle a unudil jsem jí k smrti mečem..Do ty máš příště ježibabu a já toho chupáče. Povím mu se smíchem. No alespon se nabude nudit. Odpoví mi vlk. No a tohle mám pořád, je dobrej společník a bezvadnej v boji, ale tohle poslouchat. Zasměji se a podívám se na Lilah a pak na moře. Stejně se už asi nevrátíme..Netuším pro jedu, ale mám pocit, že musím. Povím a pokčím rameny. Jo chceš bejt co nejdál. Zavrčí vlk. |
| |
| Paluba asi je to tak zprávné... usměju se a dál drbu temného. takovéhle puhnutky jsou většinou zprávné. |
| |
| Paluba Jo to máš pravdu, většinou ano, ale co jednou jsem zasvětil život služebě a tak budu sloužit. Povím a usměji se. A čím se vlastě živíš tetkon ? |
| |
| Paluba no...neživím...spíš se snažím dát dohromady rozházenou pschyku usměju se trochu smutně. |
| |
| Paluba No..každej má něco..ale bude líp. Povzbudivě se na Lelah us,ěji. Co nás tam asi čeká ? |
| |
| Paluba proto tam jedu..... usměju se. a co nás tam čká to nevím...ale doufám že jen lepší věci enž ty které opouštíme. |
| |
| Paluba Hmm něco, jako noví začátek. Usměji se a podívám se na dýku u svého pasu. Náš nějakou zbraň ? Mam pocit že se tam hodí. Kecáš ty to víš Rýpne si Temný. |
| |
| Paluba nemám.. přiznám. nemám zbraně moc ráda...leda že není zbytí. |
| |
| Paluba Hmm dobrá Povím a zadívám se do dálky. No někdy není zbytí a umíš s nimi zacházet ? Zeptám se zamyšleně. |
| |
| Paluba ne...jen s lukem přiznám a pozoruju vodu. takže smůla. |
| |
| Paluba Hmm dobrá tedy i to je dobré, no hmm pokud budeš chtít, tak tě nanučím s mečem, alepoň nám cesta líp uteče a ty mě pak naučíš střílet z luku. Povím se usměji se. Ani slovo Temný. Já mlčím, je si dej pozor aby tě neunudil k smrti. Praví vlk a zachechtá se. |
| |
| Paluba tak dobře díky..budu ráda. Umět něco takového se vždycky hodí. usměju se a pohladím temného po hlavě. neboj....dám si pozor. |
| |
| Paluba Dobrá, pověz až budeš chtít začít s učením, taky se rád naučím něco nového. Usměji se. Jo to ti radím. Poví Temný. |
| |
| Paluba můžeme začít klidně hned. usměju se a vztanu. ale kdo začne? |
| |
| Paluba Usměji se a podívám se na Temného. No protže tu není nic jako terč a Temný nám chtí pohyblivej terč dělat nebude..Tada mám za to. Podívám se s úšklebkem na Temného. Jsi blázem Zavrčí vlk. Tak já. Vytáhnu z pochvi u pasu meč a podám ti ho. |
| |
| Paluba dobře.... usměju se, a opatrně vezmu do rukou meč. Jako bych rala do rukou něco krásného, ohavného, a nebezpečného zároveň. Takový je můj vztah k podobným zdraním. Nakonec se překonám pevně ho sevřu. Kov na jílci chladí do rukou. Je to moc zvláštní pocit. |
| |
| Paluba Pevně ho stiskni, nekouše a párkrát jím máchvi ve vzduchu, už není nezi tebou a nepřítelem tedet metrů, ale jen meč. Povím a uhnu na stranu. A jej, bacha unudítě. Poví vlk a rači taky uhne. |
| |
| Paluba neboj...pokud i ty mne budeš učit, temný, bude mi potěšením... usměju se, a eozmáchnu se mečem. Je na mne poněkud těžší, ale není to tak strašné. |
| |
| Paluba Dobrá, dobrá. Pak si stounu vedle tebe a vytasím díku. Krok útok. kryt a utok, jedna, dva, jedna dva, utok kryt, utor, kryt. Pomalu a monotoně odříkávám, a pomalu udělám krok do předu a utok a pak kryt a a krok zpět. Tak tekon ty, pomalu,, nesmíš zranit, ale zabít, hlava hruď břicho. |
| |
| Paluba zabíjet..no dobře... neochotně souhlasím, a pokusím se přesněo to, co mi říkal. ale asi se ve mě nějak projevuje nechuť k zabíjení... |
| |
| Paluba Sleduji to co děláš a pak se usměji a lehce te chatnu za ruku a podívám se ti do očí. No víš když střílíš z kuku, tak taky míříš na hlavu krk, hrudník. Pokud nezabiješ ty tak zabijou tebe. Do boje nesmít jít stím že se pokusíš zranit, jinak jsi mrtvá, nemíš tam jít ani stím že budeš dělat vše co budeš moc, muší jít zabíjet, janak nepřežiješ a oto jde. Povím a pak pustím tvou ruku. Ještě tě nebolí buka ? Zeptám se. |
| |
| Paluba nebolí. odpovím pevně. Jsem odhodlaná tohle zvládnout. Na důkaz vůle to zkusím znovu. zvláštní že zrovna já mám takový odpor k násilí. |
| |
| Paluba Dobrá. Povím a usměji se postavím se proti tobě a zarazím dýkou tvůj meč. Budme se střídat, když se ty budeš krýt, já utočím a obráceně. Povím a stáhnu se a čemám na utok. |
| |
| Paluba Tak dobře. uculím se, a ihned si vyzkuším jeden výpad. ale je to jako snažit se porazit v šermu betonovou stěnu. |
| |
| Paluba Bezva Usměji se a meč odrazím dýkou a dám pomalu udělám výpad. Je to dobré, jde ti to. |
| |
| Paluba nemusíš mi lichotit vím že to musí vypadat jako vydra s houslema ale...baví mě to. přiznám neochotně, a kryju jeho výpad. |
| |
| Paluba No vydru s houslema jsem neviděl a to jem toho vyděl asi dost..nebo taky ne. Povím a stáhnu se aby jsi mohla utočit. No hop chci tě zabít couděláš. Povím a usměji se. |
| |
| Paluba Zaútočím já na tebe. zasměju se, vyznu se jedné tvé ráně a oženu se po tobě. |
| |
| Paluba No já uhnu Povím a vyhnu se tvému utoku a lehce tě za strany na krku poplácám plochou stranou dýky. Znovu a rychleji. |
| |
| Paluba tak já to zkusím znovu. ušklíbnu se, a znovu se po tobě oženu mečem. |
| |
| Paluba Zarazím svou dýkou tvůj výpad a odrazím ho. Jo tak jo. Když zautočím tak mě Temný srazí k zemi. A máme ho Poví temný. Hej to neplatí. Povím a dívám se mu do očí. |
| |
| Paluba Zasměju se. Díky temný! začnu ho hladit v kožichu, přisednu si k němu na zem a zabořím obličej do jeho srsti. |
| |
| Paluba Usměji se a podívám se na oba. Pardon, že ruším, ale nechcete mě pustit ? Zptám se těch dvouch. No pokud bude chtít tak jo blázne..Hmm tahle unudil to ježibabu. Poví vlk |
| |
| Paluba nejsi zvyklý na porážku od přítele vlka? zaprovokuju a vykouknu na něj z vlčího kožichu. Pak se zase zvednu na nohy, abyhc je pustila. |
| |
| Paluba Ne ani ne, je podlej. Usměji se. Tak co pustíme ho ? Zeptá se vlk. |
| |
| Paluba pusť ho temný...nebo sostane křeče a budeme ho muset zvedat.... zasměju se a podrbu chlupáče. docela jo jak tak koukám |
| |
| Paluba Vlk za mě zaskočí a lehne si vedle. No dobrá no. Zvednu se a dýku zasunu do pochvy. Já to povídal, je děsnej. Zasměju se a podívám se na ní. Budem,ještě pokračovat ? |
| |
| Paluba chciličku psuzu...bolí mě z toho zápěstí...je poněkud...těžký. omluvně se usměju a zůstanu sedět vedle temného. |
| |
| Paluba Tak jo. Usměju se a podívám se na ní. Budeš zase něco povídat ? Zeptám se a pohdně se opřu. |
| |
| Paluba ¨Jen když se bud moct schoulit tady k temnému. zasměju se. |
| |
| Paluba Tak tam sedíte a odpočíváte po namáhavém tréninku šermu, když uslyšíte potlesk. Není to potlesk jako třeba v hospodě, kde Lilah dobře zazpívala, kde tleskají desítky lidí, ne, takhle tleská jeden člověk, je to velmi upřímný potlesk... Když se otočíte za zvukem, spatříte kapitána lodi, asi čtyřicetiletého lidského elegána, s pečlivě upravenými zlatými vlasy a vousy (ne doslova zlatými, prostě jen taková barva-a podle všeho navíc přírodní, ti co ho taky vidí poprvé jsou tou barvou dost zaujati), oblečeného v čisté a nažehlené uniformě a s šavlí za pasem. |
| |
| Paluba Jo klidně. Dobrá jen se chouli. Poví Temný a já se podívám po tom muži co zatleskal a podívám se na kapitána. Máš tu publikum. Povím a usměji se na kapitána. |
| |
| Paluba máš moc krásnou srst temný usměju se, pak se ale podívám kdo to tleská. eh....sakra... trochu se začervenám a tak radši obličej zakreju temnému do srsti. |
| |
| Paluba Dík Poví vlk a já se jen usměji, když schováš obličej do srtsi vlka. Ale notak, zasloužíš si to, bylo to dobré, povídej. Vyzvu jí znova. |
| |
| Paluba další příběh? zeptám se dkyž se otočím na záda, abych mohla mluvit. |
| |
| Paluba Ano prosím. Požádím a podívám se na svou dlaň a pomalu jí zavřu v pěst. |
| |
| Paluba kdyžjá nevím jaký..... na chvíli se zamyslím. jednou žila mladí dívka uprostřed lesů.... začnu pomalu. Měla šťastné dětství, dokud se nepřestalo jejím rodičům dařit.Pomalu upadali do chudoby... |
| |
| Paluba poslouchám začátek příběhu a usmívám se. A jak to bylo dál co se stalo stou holčičkou? Zeptám se zvědavě. |
| |
| Paluba protože dívka to byla moc pěkná, rodiče se nakonec rozhodli vzít ji do města, kde v tu dobu velmi kvetl obchod s lidmi. pokračuju ve vyprávění. Vzal si ji od nich jeden z pořadatelů celého trhu, že ji později nabídne...dostali za ni docela slušný obnos a vydali se domů. |
| |
| Paluba Podívám se na zábradlí a smutně se pousměji. To je smutný příběh, tedy, alepoň to tak vypadá, prodat své dítě.. Obličej se mi skřívá odporalem ale stejně tě vyzvu. A jak to sní bylo dál. |
| |
| Paluba já vím že je smutný..takový k zamyšlení prohlásím tiše a pokračuju. netrvalo dlouho a dívku přivedli na malé podium, kde nabízeli otroky. Představili ji jako uprchlici, mladou, krásnou, nevinnou, neposkvrněnou. Byl o ni velký zájem. |
| |
| Paluba Sedím a poslouchám tvé vyprávění. Nemá rád tyhle trhy s lidmi..kde je prodávají jako koně..ALe pormin přerušil jsem tě povídej prosím. Dál. |
| |
| Paluba klidně přerušuj..jsem zvyklá usměju se. nakonec ji koupil za celé jmení muž ve středních letech takový trochu oplešatělý a celkově trochu odpudivý. Vyděšebnou dívku si odvedl domů, a poslal ji pracovat. to nebylo tak hrozné, na práci byla zvyklá. odmlčím se. Tady dívka vyrůstala až do dospělosti...muž ji využíval na práci a ještě zneužíval...ta dívka byla zoufalá. |
| |
| Paluba Poslouchám povídání a pomalu díchám. Co udělala ta dívka když vyrostla, já bych utekl. Povím a vzpomenu si na sou minulost. Proč mám chránit lidi před zlem prdyž se pořád děje tohle ?..Proč. Protže ji proto byl zvolen a učil ses aby jsi mohl pomáhat a chránit, ničit zlo, to je poslání tvého chrámu tvůj ukol. Poví mi vlk. Já vím Temný. Já vím. Povím a čekám na další vyprávění. |
| |
| Paluba Samozřejmě, pokoušela se utéct. Jednou se ji to podařilo. Na několik měsíců se ukryla v lesích a žila tam, z místních plodů. Vypadalo to, že vše bude mít alespoň částečně dobrý konec. odmlka. Jednou si však nedala pozor..a po těch měsících odříkání, učení se jak přežít v lese, které byliny jsou jedlé a které ne....tu dívku rozsápal medvěd. je mi líto že musím vyprávět tak smutný příběh. |
| |
| Paluba Poslouchám ten snutní příběh a sleduji zábradlí. A tak našla pokoj a klid, alepoň že tak..vše má svou dobrou stánku. Povím a nadechni se. Ikdyž tady se hledá jen těžko. Povím potichu. A i kuli takovím lidem, jako byl ten chlap umírají lidé, jako jsem ty co mají chránit svět před zlem. Povím smutně. Dibrý lidi, ty se misí chránit a ne takoví zmetci. Pak se zvadnu a posadím se proti době a usměji se. Ale vyprávěla jsi hezky. Lehce ti šáhnu do vlasů a vytáhnu z zlatku. Tohle jsem se naučil, jako malí kluk. Povím a podám ti minci. cobych s ní já dělal. Povím a usměji se. Už zase to děláš..opakuj si jsem mnich co všechny unudí k smrti. Poví Temný. Hele nechto a ty jsi ukecanej vlk co mě náhodou potkal, potom co jsem se vylízal z ran a od tý doby mi kecáš do řemsla. Zeprotestuji. Zasměji se |
| |
| Paluba eh....děkuju....ale já yprávím ráda..nemusíš mi za to přeci platit.... bráním se s úsměvem... |
| |
| paluba Usměji se a minci vyhodím do vzduchu a když topadne na mou dlaň tak po jednom pohybu zápěstí z ní zmizne. A vyprávíš hezky, moc hezky. Podívám se na oblohu a pak dodám. Někdy nevím proč já. Povím a pousměji se. |
| |
| Paluba proč ty co? zeptám se zvědavě a hladím temného. |
| |
| Paluba Proč jsem se zrovna já stal tým podivným mnichem..tím kým jsem. Povím a pokčím rameny. Víš býval jsem voják, a pak se země stal mnich, po jedné vyjíždce, když jsem byl svědkem vyvražděbé vesnice, jsem odešel a šel do lesů a tak jsem narazil na ten klášter. Povím potichu. |
| |
| Paluba aha...možná to byla náhoda...a nebo jsi byl vybrán pro to jaký jsi..... usměju se. jak to mají asi mnichové..? mají celibát...? |
| |
| Paluba usměji se a podívám se ti do očí. No mohl to máš pravdu, mohl jsem zemřít na ulici. Povím a pokrčím rameny. Ale co mohlo to bejt i horší...Mnohlem. Ale stejně je to něco bít mnich řádu o kterém ví jen málo lidí. Usměji se a jsem zvědav naco se septáš. |
| |
| Paluba jaké máte v tom vašem řádu...pravidla? zeptám se s úsměvem. Docela mě toz ačalo zajímat. |
| |
| Paluba Usměji se. Hmm pravidla..no začneme jinak, co si vypavíš pod tím když ti povím, že jsem mnich. Povytáhnu obočí a usměji se a čekám co povíš. |
| |
| Paluba no tak to bych tu neprezentovala... uchechtnu se tiše. no...řekněme..azketická forma života..a moudrost. řeknu po chvíli. |
| |
| Paluba Jo tak azketická.. Usměji se. No tak hmm dobrá no budkud je astetickej někdo koho vychoval člověk s hmm řekněme pestrou minulstí, někdo kdo umí odemykat zámky...No tak dobrá něco k pravidlů..a ještě hmm kolika podle tebe muže sloužit dožstvům mnich ? zeptám se zvědavě, jen abych se dozvěděl, jak moc se liším od přetasvi mnicha. |
| |
| Paluba no to záleží ns tom jakou uznává víru..nebo ne? zeptám se, teď už dokonale zblblá. |
| |
| Paluba No většina církví a tedy i mnichů mí jen jednoho boha a to slouží. Uvedu to na pravou míru. No chhrám ze kterého pocházím, je pradávný, snad jeden z nejstarších a mniši z něj jsou cvičeni protot aby ničili zlo na světě...nebezpečné zlo, a řekněme, že svaté muže a ženy by jsi tam nenašla. I já sám jsem byl udiven kam jsem se to dostal. Usměji se. Já sloužím všem bohům a využívám moc co mi pujčí, já jsem jejich mečem. Pak se odmlčím. Je to zváštní řád co se v mnohém vymiká jiným a nespadá pod žádný jiný, tento je jediný. Místní mniši jsou skoro svatí ..hmm no skoro každej z těch bojivích mnichů, je vrah, nebo zabiják, prostituka. Učí se tam, jak zdokonalovat řemeslo, jak líp krást otevírat zámky, zabíjet bojovat a i jak využívat božské moci k boji a ocharně a pavidla no skoro žádná, jan pomáhat. Povím a čekám na další dotaz.. |
| |
| Paluba eh...no tak o tom jsem vážně ještě neslyšela. přiznám se že je to pro mě špaňělská vesnice. ale zní to...lépe než ti mniši na které jsem byla zvyklá...ty se zmohli maximálně na upalování ve jménu božím. |
| |
| Paluba Mávnu rukou. Upalování..to je kravina. Blbost a najivita a navíc upalovali většinou ženy co vydávali za čarodejnice a to jen proto, že v nich probudili ty neštěstnice touhu..a to čeho se vzdali při nástupu do řádu. Proto je upalovali. 4arodejnici by jen tak neupálil. Jo ty nechávají tobě a ty je unidíš k smrti a pak si přejou aby, je někdo upálil. Uchehctne se vlk. Tak, ale něteří z mnichů i léčí zranění pomáhají duchu a tak dál. |
| |
| Paluba já vím..a nebo ženy co se nějak lišily od ideálů domácí služky. řeknu a zkřivím obličej. myslím že jste více potřební než kdokoli jiný. usměju se. |
| |
| Paluba zsměji se. No opravdu si to myslíš ? Co když tě na břehu upálím..hmm ne nepálím to by byla nuda a navíc ten smrad a tak a křik ne nic ti neudělám..No podle jejich směrnic by asi upálil i tebe. Povím a mrmnu na tebe. ideál domácí služky hmm děsný. |
| |
| Paluba. mě?proč mě? zatváří se nevinně. jo máš pravdu je to hnus |
| |
| Paluba No tak hezky vyprávíš a to neměli rádi, učíš se s mečem a máš hezký oči. Usměji se. Vybavuješ se tu s mnichem se skoro zapomenutého řádu..O kterém víš, že tě stejně neupálí a na víc má ten mnich pocit, že se ho chceš na něco zeptat. Zaměji se. |
| |
| Paluba Zvednu obočí. a na co se tedy chci zeptat, to by ten mnich nevěděl? usměju se. |
| |
| Paluba Podívám se na tebe a usměji se. No možná by tě zajímala ta věc kolem celibátu. Usměji se |
| |
| Paluba No tak dobře, očividně umí mnichové číst i myšlenky... zasměju se a nzovu se pohodlně schoulím k temnému. takže? |
| |
| Paluba Ne neumí, nebo o tom nevím. Usměji se. Tak celibát hmm děsný slovo, ale mužeš to skusit. Zasměji se. Co myslíš ? Povytáhnu obočí. Myslíš si že taková sebranka by byla v celbátu ? Zeptám se. |
| |
| Paluba zasměju se, a těkám očima z Temného na Danarona. myslím že ne. řeknu nakonec. |
| |
| Paluba Zasměji se a podívám se na ní. Ne celíbát ne, a proč taky ? Zaptám se nakonec. A ono by to ani nešlo celibát fuj. Povím a podívám se na tebe. Myslíš správně. |
| |
| Paluba no jo....ani se nedivím. všichni jsou stejní....ale u tohohle mi to nevadí... všechno je to jen omezování... |
| |
| Paluba Zaměji se. Proč si to myslíš ? Nejsme stejní. Usměji se. Jo je to omezování ale na nás se nevstahuje. |
| |
| Paluba tak to jsi šťastný člověk...vlastně..tím že odjíždíme zbavujeme se skoro všech omezení co na nás byla uvalena. usměju se. |
| |
| Paluba Hmm sví způsobem ano, ale co když nás ta omezení měla chránit ? Zeptám se povatáhnu obočí. No uvidíme a co ty a pravidla ? |
| |
| Paluba chránit v jakém smyslu? zeptám se se zájmem. těžko si to někdo plně uvědomí dokud omezení neporuší, a nezjistí řped čím ho vlastně chrání...každej si musí nabít čumák sám. řeknu trochu nadleheně, ale v podstatě přesně tomuhle věřím. já se řídím jen svými pravidly. |
| |
| Paluba Zamyslím se. No v jakém ? Před něčím čeho . by jsi litovala ? Co bytě mohlo stát život a tak. Pokrčím rameny. Tak vlastní pravidla. Jo to je dobré. No nabít si čumák slišíš to Temný. máš pravdu, je to potřeba. |
| |
| Paluba no je pravda že je tenhle přístup trochu...problematický pokud ej člověk nepoučitelný. třeba jako já... ale jinak bych řekla, že to docela funguje. |
| |
| Paluba usměji se. Možná ano, ale co pravidla se mají porušovat a jednou se každý poučí. Povím a podívám se na vodu a pak zase na tebe. jo funguje, hlavně když tě ty pravidla urží nažu a já jsou ? Zeptám se protže mě to zajímá. |
| |
| Paluba moje pravidla? zeptám se, nejsem o tom mluvit... stejně jsem tak trochu nepoučitelná...kdybych se jimi řídila tak se tu s tebou asi teď nebavím a neležím na temném.... |
| |
| Paluba Usměji se a natáhnu se po mečí. No pravidla se mají porušovat. Zasměji se. Co ty víš o pravidlech mnichu ? Jo a Lilah, ježí se ti dobře a mohla bys mě hladit. Hele chlupáči nediktuj si co bud rád že tu jsi na tý lodi. Jo jo no to ty buď rád že tě hlídam, kdo se má o tebe starat ? Víš Lilah je zvědavej a děsnej. Nepoučitelnej. Ty víš že nemám na vybranou. Povím a usměji se. |
| |
| Paluba No dobře temný...jak jen si přeješ.... zasměju se a začnu ho znovu hladit po hlavě a po hřbetě. teda musím říct...kdyby se někdo se mnou takhle neustále hádal...asi bych brzo zešílela. zasměju se. |
| |
| Paluba To je ono a navíc on už šílenej je. poví temný a uchechctnese. No tak to slišíš, takže je to všechno v pohodě. A nic se neděje. Zasměji se. |
| |
| Paluba nechte toho...nepošťuchujte se tady mám vás ráda oba a nevím komu fandit. zasměju se těm dvoum, někdy jsou vážně jak malí. |
| |
| Paluba Zasměji se. Dobrá už budu hodnej mnich, slibuju..no skoro.. Usměji se. Já jsem sticha, a mlčím. Poví vlk. |
| |
| Paluba no proto. Nebo by se ti mohlo stít že budeš pohyblivým cílem na výuku střelby z luku. zasměju se, a opět zabořím obličej temnému do srsti. tady se mi líbí... |
| |
| Paluba Zasměju se a pohladím Temného. Aha tak jo, tak pohyblivej cíl no to by asi bolelo. Usměji se. |
| |
| Paluba Asi jo... zasměju se. Nějak mi temný jako chodící polštář maximálně vyhovuje. Na tom se tak dobře leží...nemůžu si půjčit přes noc temného? zasměju se znovu. co na to říkáš temný? nechtěl bys být se mnou? hladila bych tě celý večer. lákám ho. |
| |
| Paluba Temný se na tebe podívá. To by se mi líbilo on mě nehladí, a navíc ho misím hlídat, ale dnaska mu asi nic nestane. Poví vlk a nechá se hledit. Ty zrádče jeden Zasměju se. No asi si tě na noc pujčil on, jak to tak vypadá. Portčím rameny. A choje se slušně. Já jsem sem dycke hodnej a slušnej.. Zasmějš se |
| |
| Paluba díky temný... zasměju se a znovu ho pohladím. tak mě to nevadí, já se půjčuju ráda, a pokud z toho něco mám tak tím líp... zarazím se. eh sakra...promiň asi to vyznělo blbě...měla bych se naučit dávat pozor na slova... zrudnu. |
| |
| Paluba Usměji se. No tak trošku, ale co. Mávnu rukou. Mě to nějak nevadí a není proč se červenat. Povím a podívám se na vlka. Jo nemáš zač i já z toho něco budu mít. |
| |
| Paluba tady vidíš proč mě jako barda nikdy nepřijali....nejen proto že jsem žena..ale jakmile začnu mluvit jde tot ak samo že se někdy neuhlídám a plácnu něco takového. pokouším se zakrát červenání v srsti temného. tak potom jsme dohodnuti. |
| |
| Paluba Nohodou máš povídat co si myslíš ne ? tak to je v pořádku a nevíc asi byli moc nudní. Usměji se a podívám se na tebe, jak boříš bličej do Temného srsti. Vyprávíš hesky a co natom že si občas nedáš pozor na pusu. Už zase začíná. Poví vlk |
| |
| Paluba jen ho nech... pohladím temného. hm...tak to děkuju...já vyprávím ráda...předtím ještě víc ale teď už...méňě. Dost se mi tohle řemeslo odcizilo, proč asi. |
| |
| Paluba No ani se ti nedivím, že se ti odizilo, ale i tak. Usměji se. Povíš mi zase nějaký příběh ? Ale rači veselí..smutných jsem zežil dost a i viděl...lidi co jsem nedovedl zachánit. Povím a podívám se na čepel meče co je vedle mě. |
| |
| Paluba já..neznám moc veselých příběhů...moc jich ani není. řeknu po chvilce. a já si na ty smutné sama vytvořila specializaci...měs taky nestihl zachránit. za tu myšlenku si okamžitě vynadám. ale můžu to zkusit... |
| |
| Paluba Zkusto prosím. Požádám tě a dál se dívám na meč. |
| |
| Paluba no...tak dobře. usměju se. takže jak to vždycky začíná, jeden mladý muž, docela slušně zajíštěný, nechtěl doma poslouchat, že bysi měl najít nějakou hodnou milou naivní manželku do kuchyně a do ložnice... ach jo ten feministickej přístup se asi neodnaučim a tak se rozhodl, že místo toho aby mu rodiče hledali nevěsty, najde si sám nějakou, co sám bude chtít. |
| |
| Paluba Poslouchám vyprávění a usmívám se. A našel svou lásku ? |
| |
| Paluba moc se divil, že než začal mluvit o majetku, žádná z dívek ho nechtěla. Zarmoutilo ho to. ,,Přeci všechny dívky nejdou jen po hmotných statcích..." a tak se rozhodl že se bude vydávat za obyčejného průměrného kupce. Jen tka si může vybrat tu správnou. vyprávím dál. |
| |
| Paluba A tak se rozhodl že si vezme tu co se do něj zamiluje podvodem. Pak se omluvně usměji. Ale promin povídej dál omluvím se. |
| |
| Paluba Ano přesně to udělal...netrvalo dlouho, a jedna se do něj opravdu zamilovala...ale když zjistila podvod, naštvala se a odešla. Byla moc hrdá na to aby přešla, že ji celou dobu lhal. Přesto onomu muži přišlo, že to je ta pravá, a právě proto že jej tak odmítala, tolik ji chtěl. |
| |
| Paluba Posmutním. má to ještě konec, nebo to je konec příběhu ? Zeptám se. |
| |
| Paluba Ne ne počkej...chtěl jsi přeci příběh s dobrým koncem. usměju se. Když zjistil, že odprošování, udobřování, dárky, a podobné věci nepomohou, celou noc přemýšlel jak to vyřešit. nádech.... Nakonec se rozhodl ukázat ji trpělivost...stále tu pro ni byl a čekal, i když ji nepronásledoval, a do ničeho nenutil. Takhle žil onoho půl roku v městě. A ta žena počala zjišťovat, že ať ji nějaký jiný muž přitahoval sebevíc, toho prvního nedokázala dostat z hlavy...nedokázala být s jiným když věděla, že tu je on. nádech. nevydržela to dlouho, a když přišel po půl roce žádat o ruku, na tu nabídku kývla. nádech... prý z tohoplyne poučení že trpělivost se vyplácí...já si spíš myslím, že se vyplácí láska, ale nebudu zasahovat do původního znění. |
| |
| Paluba Usměji se když zaslechnu konec. jo láska. A byl to hezkej příběh. Povím a usměji se. Jsi opravdu dobrá |
| |
| Paluba děkuju...oba jsme dobří v tom co děláme...kdbyych potřebovala ochránit jsou mi mé příběhy k ničemu. to už se jednou stalo. |
| |
| Paluba Usměji se. No jsou hezký moc, no umíš s lukem a zachvili budeš umět i s mečem a pak si na tebe nikdo netroufne. Povím a pousměji se na tebe. |
| |
| Paluba to máš pravdu...budu moct bojovat a u toho vyprávět. zasměju se. |
| |
| Paluba Zaměji se. No tak to bude pohled nádhera. Rád se na to kouknu. Usměji se. A pak jak by pověděl temný tek ho pak unudím k smti toho tvého protivníka. povím a usměji se. |
| |
| Paluba Tak to ti nezapomenu poslat poslíčka, až tě budu potřebovat.... zasměju se. stačí pár dní protivníka zdržet... |
| |
| Paluba Zasměju se. No příjde na to, když na sebe upoutáš pozornost nějaký ježibabi, ducha, nebo tak..tak mě tam máš v cuku letu. Mrknu na tebe. No zatím ho zdřovat nemusí, ty ho postřelíš a já ho ukecám k smrti Povím a zasměju se. |
| |
| Paluba. hm...tak to abych časod času nějakou ježibábu vyprovokovala usměju se. ukecáš, unudíš...hlavně že je to účinné zasměju se. |
| |
| Paluba A jakpak bys jí vyprovokovala co ? Rejpnu si a usměji se. Jo zapralo by to. Usměju se. |
| |
| Paluba tak něco by se našlo...přinejhorším bych jí šla zpívat na střechu. odpovím bez uzardění, zato s úsměvem. |
| |
| Paluba Zamračím se. proč zrovna střecha, proč ne něco na zami, ono ten pád dolů. au Usměji se. No možná by stačilo, kdyby jsi šla kolem. |
| |
| Paluba máš pravdu padat ze střechy bych nechtěla... ušklíbnu se. to jsou čježibaby tak vztahovačné? |
| |
| Paluba Zasměju se. No divila by ses ta posledný byla noc hezká a chamtivá. Povím a usměji se. No pak jsme si sní povídali a ona to nepřežila no. |
| |
| Paluba aha....tak to se budu bát abys mě taky nepovažoval někdy za ježibabu. zasměju se. |
| |
| Paluba usměji se a odívám se na tebe. No ta ježibaba neumě tak hezky vyprávět a navíc. No měla jedno vadu chtěla mě zabít. Posměji se. Ale nějak se jí to nepovedlo a ne teba za ní považovat nebudu ona se dívala jinak. Povím a mávnu rukou a podívám se ti do očí. |
| |
| Paluba a jak se dívám já? oplatím mu upřený pohled a pohladím temného po srsti. to mě tedy vážně zajímá.... |
| |
| Paluba Usměji se. No rozhodně v tom pohledu není, že mě zabiješ, a taky po mě nesekáš mečem, ale Odmlčím se. Navím, ale pořád chceš něco vědět asi a já nevím co. To mi pověz ty, jak se díváš co máš v očích a proč. Ne nikdy si tě nespletu s ježibabou. Protže jí se mi líbat nechtělo, ikyž to chtěla. Povím usměji se a pak uhnu pohledem. Dej si na něj pozor je děsnej a pak, že je to mnich. uchechtne se vlk. |
| |
| Paluba trochu zrudnu při jeho slovech. tak hold asi nebudu ježibaba. pronesu po chvíli, s lehkým úsměvem. |
| |
| Paluba Podívám se na tebe a usměji se. Promin asi bych se měl chovat, jak hmm mnich a bát se žen a každou druhou opalovat. Pousměji se. A místo mečem se ohánět kázánim. |
| |
| Paluba to bys nevydržel...takový život by přeci pro tebe byl nuda. usměju se a koukám na něj. vážně mám v pohledu stálé otázky? a proč by ses měl bát žen? |
| |
| Jídelna Eeeeh...sakra. Nejistě se rozhlédnu po okolí, evidentně nikdo nepomůže, tak se připravím...a rozeběhnu se s křikem pryč, doufaje v nějaký úkryt a záchranu. |
| |
| Paluba Pousměji se. No nuda já to by to teda byla a navíc bych musel doržovat celipát a takoví další nekázání, co jen brzdí v práci. Oklepu se při té představě. Proč..no nutili by mě porušuvat tu děsnou věc..ten hmm celibát. Zatvářím se, jako bych snědl něco zkaženého. Ale tím naštěstí netrpím. Dodám s úsměvem. |
| |
| Paluba brzdí v práci..to zní dobře. zasměju se a podrbu temného za uchem. tka to je dobře že netrpíš ničím jakom je celibát. uculím se. sakra...přestaň se bát... |
| |
| Paluba Zaměju se. No ono to nejen brzdí, ale muže to bejt i nebzpeční, vem si mnicha co bude někomu před obličejem mávat.hmm nevím znamením svého řádu a vykřikovat něco. Sáhnu si pod tuniku a pak si polamu očez hlavu nundám řetež se stříbrním medailonen na měž, je vyobrazen meč a štít. A začnu smím kívat z prava do leva a dramticky a pomalu mluvit. Tato, žena je poseldá zím duchem, odejdi z ní duchu zlí..a pak přidá ještě něco jako formulku a tak. Pousměji se. No jo, ale kdyby ta dotyčná osoba byyla posedlá to by se divil, ono se mim totiž moc nechce vydávat toho koho posedli. Pak by se ta potvora probrala a mnich by měl plné ruce práce..idyž to mám já taky. A mohl by zahynout, pokud by nebyl cvičen a měl smůlu. Usměji se a pokčím rameny. |
| |
| Paluba no..t.ak to máš pravdu bylo by to trochu..hm...nepraktické. zasměju se a pozoruju ten medailon. já jsme posedlá možná tak strachem. usměju se trochu nevesele. |
| |
| Paluba No, ale jen trošku, ale tak co nakonec by to poznal, kdo je posedlí. Pousměji se. No strach, tak stím musíš bojovat jen ty sama, to je to nejhoší, sice se ti mužu pokusit nějak pomoct, ale nakonec, ho budeš muset překonak sama, jako malí, jsem se bál líst na střechy, ale pak jsem tam vylez a docela se mi tam líbilo a bylo po strachu. Pokrčím rameny. A čeho se tak moc bojíš ? |
| |
| Paluba krávo! co mu teď říct? pravdu? bude se smát. Nebo vyptávat. eeh.... začnu pomalu a do tváře se mi nahrnul starý známý ruměnec. já...se bojím chlapů. a znovu skreju obličej v srsti temného. |
| |
| Paluba Ouha, a já blbec se ptal. Hmm tak dobrá. Pak se s tichým zachrastěním dám řetěz nazpět na krk a zamyslím se. Dobrá tedy, nebud se ptát proč. nic mi do toho není a pomoc ti budu moc, jen pokud budeš chtít. Pak pomalu vezmu měč za ostří a podám ti jei jílcem. No, ale mi nejsme tak hrozní, pokud jsme na dílku meče. Povím a pousměji se. |
| |
| Paluba áááááááááááááááá řvu v duchu, ale navenek se jen usměju. budu chtít pomoct...ale bujde to se mnou těžce.... řeknu s úsměvem, ale je na tomněco pravdy. Hm tak na dýlku meče? uchopím jílec. tak to si budu pamatovat. |
| |
| Paluba Usměji se a postavím se. JO asi jsem, jako věčina. Podívám se na tebe a vytáhnu dýku. Tak pojť na dýlku meče, a miř na krk, bez něj ani není hlava. Vyzvu tě a pak zavřu oči. |
| |
| Paluba fajn...na téhle teorii něco je. vstanu, vezmu meč, a ihned se po něm oženu. teď si bude myslet buhvico... |
| |
| Paluba Usměji se otevřu poči a uhnu vslímu mečí. A znova a pořád notak, nenávidíš mě, chceš mě zabít, útoč. A snaž mě zatlačit do kouta. Poradím jí a čekám na další utok. |
| |
| Paluba hmm....možná by to šlo takhle si vsugerovat.... představím si toho chlápka z vesnice...sice mu není vůbec podobný ale mohlo by to fungovat... přihmouřím oči a zkusím to znova, tentokrát posílená nenávistí. |
| |
| Paluba Usměji se, když se ožeme mečem, meč se zastaví o dýku a já ho odsunu. Dopře, představ, si že jsem velkej, hnusnej chlap. Pořád si mě drž na dílku meče, protože, jak se dostanu blíž, jakmile se mi tě povede dostat na zem tak jsi mrtva. Povím a zovu uhnu a zase sse připravim. |
| |
| Paluba nebo něco jinýho. pomyslím si kysele, ale začnu mlátit mečem s daleko větší vervou. nepustim tě k sobě!! vrrrrr ozvu se a znovu švihnu mečem. |
| |
| Paluba Dobře, jen mu dej. Usměje se vlk, mezitím co se já kryji dýkou a uhýbám, občas. Hezké, ale uvolni trošku záběstí. Povím, když tě chytnu za záběstí a pak tě pustím. Snad, jsem tě nestisknul moc a krej se. Povím a zautočím sám. Pořád se braň a snaž si mě držet od těla a nebo utoč. |
| |
| Paluba to si piš že si tě budu držet od těla. zasměju se a přesně o to se s mečem pokusím. Uvolním zápěstí jak říkal, a skusím jeden výpad. |
| |
| Dante v jídelně Když se vydáš na útěk, tak se Brol uklidní, sedne si na své místo a pouští se do jídla. Na tebe už zdá se úplně zapoměl. Paluba MH:Můžete sebou prosím trochu hodit? |
| |
| Paluba Usměji se a chvilku se kryji, nebo utočím. Dobrá dobrá. Pak se usměji a při tvém další utoku se k tobě dostanu blíž a chytnu tě za ruku s mečem, podrazím ti nohy a oba se svalíme na zem, odvalím se od tebe a dřepnu si k tobě a schosám díku. Bylo to dobré, ale jeden z nás prohrál. Mohli bychom pokračovaz zítra. Usměji se a podám ti ruku. |
| |
| Paluba au prohlásím pouze, když na mě spadnul. Nebyl to zrovna malý náraz, ale v boji se stanou i horší věci¨. dobře...to je dobrý nápad. Už mě trochu bolí ruka a vlastně tak trochu celý člověk.... zasměju se, přijmu ruku a s její pomocí se zvednu na nohy. |
| |
| Paluba Usměji se a ponohu jí na nohy. Tak joď Zasměji se když tě tahám na nohy. No alespon se ti bude dobře spát. Zasměji se a medailon si zase schovám pod tuniku. Vrátíš mi můj meč ? Zeptám se pak. |
| |
| Paluba hmmm tak to si ještě rozmyslím.... zasměju se, ale pak mu ho podám. půjdeš už se mnou, temný? zeptám se ho. ale děkuju...za výcvik a za to všechno. usměju se. |
| |
| Paluba vezmu si meč a zasunu, jej do pochvi. Jo pujdu. Poví vlk. Ne to nemusíš to já ti děkuji za vyprávění příběhů. Usměji se. Poslouchej jí vlku a nikoho k ní nepouštěj. |
| |
| Paluba já vyprávím ráda. usměju se. tak asi půjdeme každý do své kajuty...ehm....ahoj.... věnuju mu další úsměv a docela chvatně vyrazím pryč, s temným v patách, protože jsem náhle měla chuť na polibek na rozloučenou. blbko...je to jen další....chlap! |
| |
| Paluba To je slyšet, že rada vyprávíš. Povím s usměvem. Ahoj a moc ho nezválej. Povím a chvilku sleduji, jak odchází s Temným v patách a pak se pomalu vydám za ní ke kajutám. |
| |
| Paluba já a zválet? nikdy. zasměju se, a za chvíli jsme u kajut. Odemknu to mou, vlezu dovnitř s temným, a znovu zamknu. promi'n...kdybys chtěl kamkoli stačí říct...ale já...bojím se když není zamčeno.omluvím se chlupáčovi a posadím se na postel. |
| |
| Paluba Vlk se na tebe podívá. No, kdoby se šel ? no snad jen ten cok mnich a toho zámek nezadří, meč jo, ale zámek ne. Poví vlk a lehne si na zem. Nekecej vlku, ud dlouho jse zámky neodemykal. bráním se když pomalu projdu kalem kajuty a je zavrtím hlavou. No jediný, kam budu chtít jít, tak to bude tehdy až budu chtít kousnout toho mnicha.. |
| |
| Paluba púroč by sem chodil.... odpovím temnému s úsměvem. a nehádejte se pořád.... zasměju se a pak poplácám dlamí na postel vedle sebe. nechceš jít ke mě? |
| |
| Kajuta Tamný se k tobě pomalu došourá a vyskočí na postel. proč, no třeba by chtěl slišet další příběh, víš dlouho jsem nikoho nepotkali, kdo by nás nechtěl zabít, rozthat, spálit magií, je to jeho uděl. Poví a lehne si vedle tebe. No já a hádat se s ním ne, jen si povádma a škádlíme se. Protože si oba toho druhého vážíme a navíc je to sranda. Poví a pak se vlk zadívá na dveře. Jo mnichu a neskoušej ty tryky, stejně ti to nežeru. Lehcce zavrčí vlk. Stejně nevim, jak je dělá, ale on se modlí..lehce no spíš prosí. |
| |
| Kajuta začnu temného hladit a pomalu se k němu schoulím. Jeho srst je moc příjemná. modlí? ke komu? zeptám se zvědavě temného. pochybuju že by sem přišel uprostřed noci pro příběh. i když by mi to vlastně ani tak nevadilo. |
| |
| Kajuta Ke komu, ke komu je pořeba, někdy k bohu ohně, války, přírody, noci, světla. Poví a pak se odmlčí. Jo přišel, přide nato, jestli bys chtěla, to se dá zařídit. A modplí se prot aby mu pujčili svou moc k boji. Aby obstál proti tomu proti čemu stojí. Pak se suměje. Kleidně ho sem dotáhnu a vlasně to udělám i rád. Poví Temný a zasměje se snad škodolibě. |
| |
| Kajuta. tak to ani nezkoušej...nebudu se přece vtírat. Navíc...se ho pořád trochu bojím. přiznám se mu. temný se ukazuje jako ideální svěřovací médium. |
| |
| kajuta Hmm škoda. Poví vlk a uvelebí se na posteli. Ale zase bych v jeho očích vyděl rád to co jsem tam často neviděl. A navíc není zlej, nekouš a ani nezabíjí pro bzábavu. Ne neublížil by ti. Poví vlk. A vnucovat ale běž to bys nedělala..to já bych ho volal. |
| |
| Kajuta co si viděl v jeho očích? zajímám se a probírám se jeho srstí. já vím že ne...ale to je...to souvisí...to je ejdno nech to plavat. zamluvím to nakonec. |
| |
| Kajuta Strach, ale ne o sebe, ne o svůj život. Povi vlk. Dobrá nechám to bít.. Poví a čeká na to na co se budeš ptát |
| |
| Kajuta tak o co? vyzvídám dál. Uvelebém se na jeho těle, zabořím se do ststi, zavřu oči a odpočívám. díky temný. |
| |
| Kajuta O co o životy jiných, naposledy, jsem to vyděl v jeho očích asi před půl rokem. Povím vlk a zavzpomíná. ALe klidně to tam dostnu tetok zpátka. Poví škodolibě a ta myšlenka ho baví. |
| |
| Kajuta aha...máte zajímavý život temný... pohladím o po mohutném krku a chvíli se věnuji vlastním myšlenkám. sem dost...zmatená víš. |
| |
| Kajuta Zajímavý jo to bezpochyby máme, ale to ty určitě taky, tenkrát byla noc a zima. Poví vlk. Zmatená z čeho ? |
| |
| Kajuta ze všeho...z vás...ze sebe... řeknu mlhavě. Když jsem na tuhle loď nastupovala...byla jsem rozhodnutá nebavit se s nikým...být sama pro sebe..a vyhýbat se chlapům. ale jak jsem potkala vás...veškerý předsevzetí šlo doháje. |
| |
| Kajuta Aha tak nás hmm my jsem hodný. Poví vlk. No tak on ti zmršil předsevzetí..hmm to by to měl napravit zmetek, ale on se ti snaží pomoc.. když budeš chtít... je zvláštní víš omě se v boji nebojí asi, ale o ty co skro nezná se bojí, tenkrát to měl v očích a kdybych chtěl, tak to tam bude mit i dnes..pokud budeš chtít ho sem zavolat. Poví vlk. Jo je to chlap, ale potkal jsem i horší. |
| |
| Kajuta vždyť já chci pomoct..nemůžu se celý život vyhýbat obloukem druhé části obyvatelstva. zasměju se. |
| |
| Kajuta Ne to nemůžeš, takk ma ho sem dostat ? Ale až ho uvidíš tak se nelekni..možná bude vypadat trošku děsně, ale v jeho očích bude strach..bdou temné, ale bude to tam strach. Poví vlk a položí hlavu na postel. |
| |
| Kajuta proč by měl tak vypadat? zeptám se překvapeně. a co mu asi povím až přijde? |
| |
| Kajuta Nevím co mu povíš, ale chviku bude na mě naštvenej. Poví ledabile. No nevím. tentokrát si odemkne a v ruce bude držet meč a ten bude svítit nějakým světlem, batvou a bude mít temné oči a snad budou planout. |
| |
| Kajuta Počkej, nic nedělej...l..tohle ne! řeknu trochu vyděčeně a pevněji temného obejmu. nestraš ho že se ěnco stalo, jen aby přišel.... |
| |
| Kajuta ALe notak nebude se nut, dorazí sem rychle a bez keců a nebude to tak zlé. Poví vlk. Moc ho nepostrším a připrav si něco hezkého a tvař se překvapeně. Poví vlk a čeká co povíš. |
| |
| Kajuta Jak to myslíš připrav si něco hezkého? Temný! nedělej to! když bude chtít tak přijde sám nemusíš ho rozzuřit k nepříčetnosti. protestuju. |
| |
| Kajuta Jako příběh, nějakej třeba smutnej dost smutnej a at má špatnej konec, nejlíp mervtí dítě. Pak se zasměje. Já ho nerozzužím, jen ho se pozvu. A trošku to zdramtizuji no, aby se ti líp povídal příběh. |
| |
| Kajuta Ale no tak...no tak dobře....ale nedramatizuj to moc..nebo se budu bát... ujistím ho a už automaticky se k němu přikrčím. |
| |
| Kujuta Bezva, tak jo bude tu hmm furiie. Poví vlk a seskočí na zem, otočí se kolem dokola a zavije dlouze a pak zavrčí. Kde se vflákáš, máme tu společnost jednu furii hod sebou. Pak zakňučí a skočí. K tobě zpátky na postel. Promiň, ale za chvilku je tu. Už víš co budeš vyprávět ? Zeptá se vlk. Pomalu se procházím po lodi když zaslechnu vlka. Co jak ? to je fuk Zoběhnu se lodí, a vytáhnu meč a ten začne zářit bílím světlem. děkuji bohyně světla. Povím děkuji a doběhnu ke kaju tě, pokleknu a vyndám šperháky a odemkun si a otevřu dveře. Rozhlídnu se po místností a podívám se vlk a Lilah. A v mích očích je strach, strach o ní o to co by se mohlo stát a moc co mi půjčila bohyně světla. Temný. Povím potichu a vlasně si odechnu a pomalu vedu dovnitř a čel meče mám skloněnou k zemi. |
| |
| Kajuta připravoval mě na to. Ale slovy to nedokázal vystihnout. Vážně jsem se lekla, a přikrčila se k temnému, možné spíše za něj. temný...tohle si nemusel...proč zrovna furie? nestačilo prostě říct aby přišel? zakňučím, a mám hroznou chuť zmizet v jeho kožichu, splynout s ním a nebýt tady. |
| |
| Kajuta Schovám meč a mé oči přestanout planout mocí a je vnich jen strach, ale ten pomalu mizí. Pomalu si kleknu k postely. Lilah nic ti není ? Zeptám se. Já tě nechtěl polekat. Povím a lehce, ale jen jednou jí pohladím po vlasech. Promiň Povím a pak se podívám na ní jak se choulí k vlkovi. |
| |
| Kajuta Stále mám velký strach. Je mi to asi vidět v obličeji, na očích. Za žádnou cenu se nehnu od temného, i když ten tohle všechno způsobil. ne...není.... řeknu po chvíli když se trochu vzpamatuju. musím ze sebe dělat blbce v každé příležitosti? |
| |
| Kajuta Podívám se ti do očí a usměji se. To jsem rád moc. Podívám se na vlka a pousměji se. On mě sem chtěl dostat co ? Hmm když už tu jsem povíš mi prosím mějakej příběh ? Zeptám se a pomalu se posadím na postel a meč dám na zem. |
| |
| Kajuta podívám se na temného údivným pohledem. On to věděl. no...a jaký si budeš přát slyšet? smutný, nebo veselý... začínám se dostávat do klidu, alespoň částečně. |
| |
| Kajuta Zamyslím se a podívám se na vlka a usměji se. No když tu jsem tak, nějakej smutnej, bych rád slyšel. Poždám a pohdněji se posadím. tys to udělal naschvál Temny. Povím vlkovi. Já, ale ne to bych si nedovoli k tobě nmichu a mlč a poslouchej. Dodá vlk a položí hlavu na své tlapy. |
| |
| Kajuta no...tak dobře Schoulím se k temnému, a hladím ho po krku. Na chvíli se zamyslím a pak spustím. tento příběh bude opět o ženě, ale o ženě marnivé a zlé...neměla manžela, zato moc a moc nápadníků. Ta žena se jmenovala Beatrice, a jak byla nádherná, byla také neuvěřitelně krutá a chamtivá. |
| |
| Kajuta Poslouchám začátek, dalšoho hezkého příběhu, ikdyž sutného. No a také chladná, ale jak to stou Beatricí bylo dál ? Zeptám se a podívám se, jak se choulí k Temnému a čekám na pokračování příběhu a skoro si nadávám že jí do toho skáču nějakýma kecama. |
| |
| Kajuta Ona Beatrice....ze všechn svých nápadníků a milenců tahala peníze...když už neměli nic, odkopla je...takhle většinou vznikají žebráci. Nemůžu si pomoct,jsem k temnému jako přilepená. Stále se trochu bojím. Jednou však beatrice narazila na větší oříšek...ženatého muže. |
| |
| Kajuta Hmm abyl to proný tuhý oříšek ? Zeptám se. A proč oříšek ty se dají učitě svést, jak neženatý ne ? Zeptám se a čekám na pokračování příběhu. |
| |
| Kajuta On ale svou ženu miloval...dlouho odolával Beatrice, dlouho trápil svou ženu...teda dlouho ji trápila Beatrice. Muž byl však stále nerozhodný. |
| |
| Kajuta A koho si nakonec vybral ? ženu co hoo milovala a nebo tu co chtěla jen svést ? A okrást. Zeptám se a čekám jak ten příběh dopadne, nebo, alespoň na jeho daší pokračování. |
| |
| Kajuta Muž byl nerozhodný, jako uzlíček nervů....nakonec se po ránu oběsil. tím zdrtil svou ženu. Beatrice pokrčila rameny a šla hledat dál. Té se smrt muže nedotkla, že někoho dohnala k sebevraždě. Jeho manelka strátu neunesla, a brzo šla za ním. Beatrice se podobným životním stylem dožila požehnaneho věku. |
| |
| Kajuta Poslouchám příběh a občas se podívám na vypravěčku. Hmm a tak nedosála svého...hazký příběh moc. Pochálm tvůj vypravěčcký um a usměji se. |
| |
| Sním jen trochu ovoce a zeleniny. Pak se zvednu od stolu a docela nervózně odcházím do své kajuty. |
| |
| Calime Jdeš pomalu do své kajuty, je temná noc. Navíc někdo zapoměl rozsvítit lampy. Nebo je to naschvál kvůli pirátům, kdo ví... Pomalu se blížíš ke své kajutě, když za sebou uslyšíš kroky... |
| |
| Sakra tohle ne, to budou královští... pomyslím a trochu zrychlím. |
| |
| Calime Sice jsi zrychlila, ale ten za tebou zrychlil taky. Asi po...třech sekundách...tě dohnal. Je to ta postava v kápi, kterou jsi zahlédla v jídelně... |
| |
| Otočím se na onu postavu a jen se na ni dívám. "Co po mě chceš?" zeptám se. |
| |
| Calime Ta osoba si tě se zájmem prohlíží a pak vytáhne dlouhý, nabroušený nůž, skoro tesák. Pak, za celou dobu nevydal ani hlásku, na tebe zaútočí, míří ti přímo na srdce. |
| |
| A do háje... pomyslím si. Skusím mu uhnout. Pokud mi to vyjde rozběhnu se zpátky do jídelny i když sou tam královští. Ti by mi teď mohli zacxhránit kůži. |
| |
| Calime Je to skoro zázrak, ale srdce minul, máš jen škrábanec na rameni. Běžíš zpět k jídelně, když tě náhle něco chytne za nohu a upadneš, něco tě táhne zpět. Když pootočí hlavu, uvidíš žejednu z tvých noou chytil do nějakého černého, hladkého lasa. |
| |
| Na nic nečekám a Tasím meč snažím se odskenout lano. "POmóc!!!" řvu hlasitě aby mě někdo slyšel. Kdyby mě zaslechli v jídelně, královští by jistzě poznali můj hlas. |
| |
| Calime Tvůj meč se od toho lana jen odrazí, lanu samotnému to vůbec neublížilo. Tvůj výkřik mu však zhatil plány, lano se náhle samo odmotalo, zmizelo mu v rukávu, on sám doběhl k zábradlí a skočil přes palubu... K tobě dobíhá nějaký námořník. Není vám nic? |
| |
| "Už sem v pořádku jen mě to něco co na mě zaútočilo škráblo do ramene. Nevím proč mě to chtělo zabít." řeknu a zhluboka dýchám. Meč si zase zastrčím do pochvy. |
| |
| Calime Dobrá. Běžte do své kajuty, já uvědomím kapitána, řekne a čeká až půjdeš. Přitom dává pozor na okolí, aby se zase nic nestalo... |
| |
| Když sem spadla na zem tak mi žuchla i kápě a já si to neuvědomila. Rychle se zvednu a uteču do své kajuty tam se zamknu a zavřu všechny oan. Sednu si na postel, celá rotřesená z toho všeho. |
| |
| Calime Sedíš ve své kajutě, máš strach a není ti zrovna nejlíp. Pak na dveře někdo zaklepe a ozve se tichý hlas. Jste tam Calime? Tak mě dobře poslouchejte. Seděla jste vedle nás v jídelně, jsme tu abychom vás přivedli zpět, ale hlavně ochránili. Chtějí vás zabít, vyslali elitního zabijáka, setkala jste se s ním před chvílí. Pravděpodobně zaútočí znovu, mějte se tedy na pozoru! sdělí ti a pak už slyšíš jen vzdalující se kroky... |
| |
| Mám z toho všeho nervy na dranc. Teď se ještě do toho ozve něčí hlas. Asi jednoho z těch elfů. Svalím se na postel. Pak se ale zase posadím a vstanu. Opravdu je toho na moje nervy už příliš.Odporoučím se k zemi, taže se ozve dutá rána a ještě se praštím o postel do hlavy. Pak jen ležím na zemi v bezvědomí, na hlavě mám ránu ze, které mi teče krev. |
| |
| Ležíš v bezvědomí, když náhle otevřesš oči...a jsi na lesní mýtině. Kousek od tebe je malý srub... |
| |
| Kde sem se tu vzala? Nebyla jsem před chvílí na lodi? A v kajutě? ptám se sama sebe a sesbírám se ze země. Vydám se ke srubu. |
| |
| Calime Přicházíš ke srubu blíž, dveře se najednou otevřou... |
| |
| Zamrkám. Zajedu rukou na místo kde bych měla mít ránu. Nejistě vstoupím dovnitř. |
| |
| Calime Na hlavě nic nemáš, v domě je velký dřevěný stůl a dvě židle. Na stěnách jsou rozvěšeny kůže různých zvířat a trofeje, za stolam je velký zarostlý muž, právě jí něco co vypadá jako upečená srnčí noha... Posaď se, vyzve tě. |
| |
| Když vidím maso hned se mi z toho zvedne žaludek. Já totiž maso nesnesu ani na huť ani na čich a ani na pohled....Musím vyběhnout ven abych se nemusela na to maso dívat. |
| |
| Calime Ten chlap si jen povzdechne, odloží svou svačinu a jde za tebou. To jste tam na druhé straně tak vyměklí? zeptá se tě mrzutě. Teď si všimneš dalších dvou věcí:Na tváři má několik šeredných jizev, jako by ho něco podrápalo. A přes košili má ještě přehozenu kožešinu z medvěda, na zádech má ještě ke všemu jeho hlavu (neuřízl ji anoi nevykostil, prostě ji tam nechal). |
| |
| Tohle už je na mě příliš. pomyslím si. Je na mě vidět, že mám kousek od toho abych se nepozvracela. Jak někdo může lovit nebo jíst zvířata. pomyslím si. Opravdu je mi z toho všeho na nic. Kam sem se to dostala. napadne mě. |
| |
| Co ti zase je? Vadí ti můj ohoz? Je mi to líto, ale jestli mě ten šaman poslal za tebou, tak je to fakt blbec... |
| |
| "Jak sis jistě všiml jsem elfka. Já nesnáším, maso ani na pohled ani na nic jinýho. Nesnáším když někdo nosí něco z kůže. Nesnáším, když někdo loví a jí zvířata.Chápeš?" řeknu mu. |
| |
| Ne, nechápu. A měla bys vědět, že tam kam jedeš se bez masa neobejdeš. |
| |
| "Jo a kam jedu?" zeptám se. Pomyšlení, že budu muset sníst maso je děsné. Tohle byla poslední kapka. Jdu na bok srubu a začnu zvracet.... |
| |
| Calime Ten chlap jde za tebou a sleduje tě. No, možná to bez něj zvládneš. Ale jíst maso je ten nejjednodušší způsob jak se v "novým světě" uživit... |
| |
| PROOOČČČ?????????PROČ O TOM MUSÍ MLUVIT?? křičím zoufale v myšlenkách. Dál zvracím. |
| |
| Calime Starostlivě si povzdechne a skloní se k tobě. Už je ti líp holka? |
| |
| Trošku se mi uleví. Přestanu zvracet. "Jo je, teď bych se ráda dozvěděla kde to sem." řeknu mu stále se opírám jednou rukou o stěnu srubu, druhou se držím za břicho a sem předkloněná. |
| |
| Ve snu, odpoví s úsměvem. Mezitím si začne čostit nehty dlouhým zubatým nožem. |
| |
| "A proč tu jsem?" ptám se dál. |
| |
| Calime Na to se ptáš mě? Je mi líto, ale s tím ti asi moc neporadím. Musíš síi promluvit s tím otravným šamanem který tenhle sen navodil... Já ti mám sdělit pouze toto-nepřibližuj se k zábradlí, pokračuje dál. Pak jakoby něco zahlédl a vyhodí nůž do vzduchu. Na zem spadne orel s nožem v srdci. Smutné...kdyby to nebyl sen, měl bych teď ulovenou snídani... |
| |
| "A toho orla si zabil proč?" zeptám se. Příde mi to odporné. |
| |
| Calime Víš, čistě teoreticky jsem žádného orla nezabil, jelikož se nám to jen zdá..., řekne zamyšleně, skloní se a vytáhne z mrtvého práka nůž. Orel se okamžitě rozplyne v dým. Jsou věci které nikdy nepochopím... |
| |
| "Nechápu jak mohu být ve snu aniž bych spala. Pamatuji si, jen, že sem padala k zemi a praštila jsem se do hlavy pak jen tmu...." řeknu mu. |
| |
| Calime Tak halucinace, to je v podstatě to samý, řekne a prohlíží si nůž. Tohle je zajímavý. Jak to že ten pták zmizel, ale na čepeli jsou přesto stopy krve... |
| |
| "Je to docela logické. Zabiješ ptáka ve snu či halucinaci on spadne na zem. Na zbrani je krev a on se rozplyne, protože není pravý." řeknu svou doměnku. |
| |
| Calime Jo, ale ta krev přece taky není pravá, řekne zamyšleně. Vsadím se, že až se vzbudím, tak tam bude taky... A to ten nůž ve skutečnosti ani nevytáhnu... |
| |
| "Jo možný to je." odpovím. |
| |
| Jo, to nejspíš jo... Chceš vědět ještě něco? zeptá se tě a už tě ani moc nevnímá... |
| |
| "Hmmmm..."zamumlám. |
| |
| Takže už opravdu nic? Protože mě by se líbilo říct ti ještě něco, ať naštvu toho tajnůstkářskýho šamana...sakra co to???!!!zamumlá najednou a zmizí. Poté zmizí i vše okolo a ty se probíráš zraněná ve své kajutě... |
| |
| Kajuta děkuju... usměju se a schoulím se k temnému. Do tváří se mi trochu nalije červeň |
| |
| Zvednu se ze země. Motá se mi kebulea je mi zle.U mě v kajutě je na zemi louže krve. Opatrně dojdu k posteli a sednu si na ni. Bolest mi pulsuje v hlavě a krev mi stále teče. Zvednu se tedy a odemknu kajutu. Jdu do jídelny a držím se od zábradlí dál. Ruku mám na ráně vzadu na hlavě. |
| |
| Calime Pomalu, ošklivě zraněná a slabá se plahočíš k jídelně. Ani si nevšimneš několika námořníků kteří tě starostlivě pozorují (já vím, jsou to drsní a bezcitní chlapi, ale kapitán si je už prosta vycvičil). Jeden k tobě doběhne a chytne tě za ruku. Počkejte, odvedu vás k "doktorvi"... |
| |
| "Tak dobře." řeknu tiše a nechám se odvést k "doktorovi". |
| |
| Calime Námořník tě odvede do malé, temné místnosti na zádi. Je tam jen několik postelíá (zas tak moc malá není) stolek a u něj židle na které sedí pomenší tlusťoch s hustým knírem a neoholenou tváří. Vlastně na té židli spí... |
| |
| Stále si držím ránu na hlavě rukou. Příšerně to bolí. Motá se mi hlava a je mi zle. |
| |
| Calime Námořník do felčara strčí, ten se napřed lekne a vyskočí ze židle (na svou váhu překvapivě rychle), ale pak se zklidní. Co je? zamumlá podrážděně. |
| |
| Odemdám ruku a hned pocítím jak mi zase teče krev proudem. Celou ruku mám od krve. Zase si jí tam dám. |
| |
| Calime Rozumím, kývne doktor, a vytáhne zpod stolu nějakou bednu (předtím sis jí nevšimla, asi nějaký další trik). Z té vytáhne flašku nějakého alkoholu a malou skleničku něčeho tmavě žlutého. Pak přijde k tobě a polije ti tím alkoholem ránu (opravdu příšerná bolest) a poté ti na to napatlá trochu toho žlutého. Dávej pozor a nedrbrëj se v tom, jasné? upozorní tě a opět si lehne... |
| |
| Pokývu hlavou. Když mi an tu ránu patlá ten hnus tak siknu bolestí. Je mi děsně zle, bolí mě a motá se mi hlava. Pomalu odcházím pryč. Sotva vyjdu hne se odporoučím k zemi. Ztráta kreve je velká. Sem celá bledá. Dýchám přerývaně a srdce mi tluče dost rychle. Projede mnou šílená bolest když dopadnu na dřevěnou podlahu. Mám pocit jako by mě kopl kůň do hlavy. |
| |
| Calime Padáš, ale než úplně dopadneš, někdo tě zachytí. Měla byste na sebe dávat větší pozor, zašeptá ten někdo, poznáváš toho elfa co na tebe mluvil přes dveře. Většina...lidí, plavících se na této lodi by z vás udělala otrokyni, nebo tak něco kdyby vás tady našla ležet, mluví dál, zatímco ti pomáhá na nohy. |
| |
| Kajuta Pousměji se a podívám se na vypravěčku a pak odkloním zrak a usměji se. Ne nemáš mi proč děkovat, je to opravdu pravda, vyprávíš hezky. Podívám se na svého přítele a usměji se. A ty nic nepovíš ?. Vlk jen zvedne hlavu. Snad, jen měl jsem pravdu. Povím a já se nechápavě usměji. Pravdu v čem ? Vlk se ale jen podívá po to mě. |
| |
| Kajuta stejně děkuju..za uznání. Kdybych takovéhle měla dřív..asi bych nesedělana téhle lodi. dojdu k tomuto závěru a znovu se schoulím temnému do srsti. |
| |
| Kajuta Pousměji se. No možná, jsi se sem dostat měla..Vydat se na tuhle cestu, daleko za všechno co znáš a potkat tu bláznivého mnich a ukecanýho vlka. Povím s usměvem. A v čem měl Temný pravdu ? |
| |
| Kajuta Eh...já envím..to budou asi zase ty jeho pravdy.....nejspíš to pochopíme až časem. podrbu temného za uchem a usměju se. no....možná to tak vážně mělo být..kdo ví? |
| |
| Kajuta Usměji se a pomalu se sehnu pro meč a donesu ho na stůl. No jo to sním tak je nějkdy je děsně tvrdohlavej. Povím s usměvem když se otočím. Jo to jsem, třeba, když ti zachranuji život co . Zeptá se vlk a uchetne se. Jo třeba..Jo Lilah..ehm tenčíš ? Zeptám se a podívám se na meč na stole, ale pak ze snovu otočím na ty dva. |
| |
| Kajuta Jestli tančím..? ano..umím to ale....většinou jsem neměla příležitost. odpovím po chvíli a trochu zčervenám. |
| |
| Kajuta Usměji se. Hobrá vlasně je to skvělé, protže boj je tanec, sices mrtící, ale tanec. Jedn kmej, jehož jmeno jsem zapoměl umí nádherný tanec se šavlemi. Povím a pomalu se došourám k posteli a posadím se na ní. Pak se usměji a podívám se na Lilah. Dobrá ty mě naučíš líp tančit a já tebe bojovat, vždychky, jsem byl spíš zloděj a mnich, voják a tak..ale tančit, jsem si nikdy moc nenaučil..rači jsem zelz po střechách a toulal se městem. Přiznjám se. |
| |
| Kajuta. I to má své kouzlo...upřímě já nemám ráda ty namyšlené, dvorské tance, kde se pohybujou jak nafouklé balony...ale na venkově...tam se tanší, v přítodě, mezi stromy, za svitu ohně... trochu se zasním. |
| |
| Kajuta. Usměji se a opřu se o stěnu no níž je postel. To musí bejt nádhera, ale já nemamá moc rád šlechtice..Ikdyž muj adoptivní otec jim je. Ale to co se o něm vypráví.. Povím a zasměji se. Něco jsem oněm zaslechnul, tedy o jeho mládí. Povím zasněně a usměji se. Ano tenec má kouzlo, stejně, jako vše jiné a možná i víc. |
| |
| Kajuta A co si zaslechl pěkného? zeptám se s úsměvem, když se zase vrátím do reality. mmáš pravdu že svoje kouzlo má nejspíš uplně všechno.....něco větší,a něco menší...a je jen na nás ho vnímat. přestaň filosofovat, náno! |
| |
| Kajuta Usměji se a jako bych se ocitnul jinde. Ano vše i na pokraji smrti má vše kouzlo. A hlavně život to je to největší kouzo a to musím chránit, teda proti moc nostem tenna a zla. Povím na chvilku zmlknu. No kdž byl malí..spíš mldý tak prý byl zloděj, mladý zlodějíček, pracující pro místní cech a jedno se nachítnul k tomu, že zecjránil prý život princi. Usměji se. A jiné, jak spolu s ním stám proti vrahům a pomáhal je vymýti..ale umě se mu tá víchova asi povedla nebo ne..příjde na to. Usměji se a podívám se na vlka. No ohromě opravdu asi by se smál kdyby vyděl že jsi mnich. Povím vlk. A ještě víc kdyby věděl z jakého řádu to by se mi líbilo a jak probíhal výcvik. Dodám. |
| |
| Kajuta. Tak to zní...zajímavě. Já takovéhle příbuzné bohužl nemám...vlastně nemám skoro žádné, takže nemám o kom vyprávět... na chvíli se odmlčím a dýchám temnému do srsti. teda...jsem vážně ráda že nemám alergii na vlčí chlupy.. podotknu |
| |
| Kajuta No to jsem taky rád, naprskala by jsi mi do kožichu. Poví Temný a já se jen usměju. Vždy je o čem vyprávět ne ? No určitě máš příbuzná co tě mají rádi, ikdyž omě si asi myslí že jsem po smrti. Povím a posmutním. Od té doby co jsem mnichem, jsem u nich nebil. Přiznám se. |
| |
| Kajuta ale no tak temný..existujou přece kapesníky.. zasměju se. No...spíš se na mě vykašlali když jsem se dala na profesní dráhu bardky a utekla tak před sňatkem..ale to je zase jiný příběh. trochu smutně se usměju. |
| |
| Kajuta. Hmm jo ale koýich je blíž. Poví a usměje se. No každý máme něco, ty jsi utekla at před tín nebo před oným. Ale oba se touláme světem, každý z jiného duvudu, ale natoupili jsem na tyhle necky, já z pocitu, že musím. A hmm vlasně jsem i rád, že jsem tě tu potkal. Přiznám nakonec a lehce zrudnu. Nesměj se vlku nebo tě nechám první čarodejnici co potkáme. Povím vlkovi. No, alepon bude zábava a nebudu se muste dívat na to jak jí unudíš. Odpoví vlk a zasměje se. Stejně bys toho nebil schopnej. Obviní mě. |
| |
| Kajuta no..já jsemt aky ráda...konečně si mám s kým promluvit, kdo mi rozumí... i mě se zabarví tváře trochu do nachova. Podívám se na temného, jako bych se ho ptala, jestli mám pokračovat ve vylévání pocitů, nebo raději ne..." |
| |
| Kajuta Usměji se. Ani nevíš, že jsem rád že mi věříš, taky jsem rád, že si mám ským promluvit a kdo mě neodsuzuje a nebo nechce zabít. Povím a usměji se. No to se divím že se někdo takovej našel mnichu. Usměji se. Ale nutak, já jsem přeci hodnej a milej mnich. Jo a zapoměl si dodat ukecanej.Rejpne si vlk a olízne Lilah tvář. |
| |
| Kajuta no jo tebe mám samozřejmě taky ráda... Pohladím temného, a pak se opět obrátím na jeho přítele. myslím že i kdybych tě chtěla zabít, tak bych to nedokázala... |
| |
| Kajuta Usměji se. To je vec názoru, za určitých okolností bys to nejspíš dokázala, nebo by se o to pokusila, pokud by ses mě třeba bála. Povím a pokčím rameny. |
| |
| Kajuta a kdo říká že se nebojím? alespoň trochu...i když chyba bude ve mě a ne v tobě protože já se nějak bojím všech.... namítnu opatrně. |
| |
| Najednou začínám všechno vnímat víc a víc. Je to děsné. Začíná mě z toho bolet hlava. Stále však dýchám velice špatně, sem zesláblá celá bledá a srdce mi tluče mnohem rychleji než dřív. Nejsem schpná říct ani slovo. Kdyby mě ten elf nedržel asi bych spadla. Dá se říct, že na něm visím. |
| |
| Kajuta Usměji se a podívám se na meč. No, ale já narozdíl od mého přítele nekoušu. Pokrčím rameny a usměji se. No ale já teky ne..ta unudíš k smrti..jo měla by se tě bát. Poví vlk a koukne se na mě. No na délku meče. Lilah pokud ho máš v rukách, tak se mužeš bránit a bát se nemusíš. Povím a pomalu položím meš jílcem k ní. Až přistaneme, tak ti koupím meč..nebo seženu..pokud ti to nebude vadit a navíc se nám tak bude cvičit lépe. Povím a usměji se. No možná jsem tě svím příchodem polekal, asi nato nebyl hezký pohled. Ale byl to základ a kdyby přítele vlk si nedělal sradndu tak se to mohlo hodit. Jo to určitě, měl jsi spoždění. Podkne. Přiznám se. |
| |
| Kajuta na délku meče, na délku mečče...chci to tak? na délku meče? povytáhnu jedno obočí. pokud je to v rámci cvičení....tak proč ne. Ale zaplatím si ho sama..nechci mít pocit že ti něco dlužím. prohlásím pevně. |
| |
| Kajuta Usměji se a podívám se ti do očí a kývnu hlavou. Tvé přání mi je rozkazem, krásná bartko. Povím a lehce zrudnu a zavřu oči. Asi jsem opravdu bláznivej mnich. Vynadám si v duchu za to že nejsem sticha. Ano je to v rámci cvičení a možná se ti někdy hodí. Ikdyž bych byl radči aby ne. Přiznám když otevřu oči. A navíc ty mi nic dližit nebudeš. Povím a usměji se a pak se podívám na čepel meče no mi už tolkrát zachránil životy. |
| |
| Kajuta eh...děkuju. také trochu zčervenám, a tak na chvíli zmizím v zááplavě chlupů temného. chce se mi spát..nechceš mi povyprávět ještě něco na dobrou noc? prosím...něco ajko šehrezáda v kalhotách... usměju se na něj a přitáhnu si deku. |
| |
| Kajuta Usměji se a podívám se Lijah a na to jak si přitáhne deku a vemu si nazpět měč a slezu z postele a lehnu si na hem a meč položím vedle. Na chvilku si lehnu, ale pak odejdu, pokud budeš chtít. Hmm ale jí jsi podbná spíše ty. Vlk se přitulí k tobě a já se zamyslím.. Byla temná noc, a v jedné daleké zemi myrazili tři muži na svou cestu, cestu za osudem, možná královstvím, snad slévou a nebo smrtí. Povím a stiším hlas. |
| |
| Kajuta. jak chceš ty..ale je mi to trochu trapné enchat tě ležet na zemi.... zatímco já jsem tu schoulená pod dekou, a s prvotřídním polštářkem Schoulím se k temnému, na kraj postele, tváří tak, abych viděla i na Danarona. A jak ta jejich cesta vypadala? |
| |
| Kajuta Usměji se a podívám se nad sebe. No zatím, jo snad dýl si lehnu na postel, ale tekon k příběhu. Podívám se po vlkovi a usměji se. Putovali douhé měsíce, snad rok. Prošli mnohé lesy, pošli nespočetné hory a přebrodili dost řek a tak se dostali do míst, měst jenž neznaly, do jiné země, kde se hledali zvedové pro nadcházející vojenský vpád do sousední zeme a oni se přihlésili do řad armád, ikdyž to byli spíše lovci a hned následující den ráno byli vysláni přez hranice do sousední země, kde se po nic slehla zem, ztratili se v lesích, ale jednonoho dne se přeci jen objevili. Povím a pomalu se posadím. |
| |
| Kajuta a kdy se objevili? za jakých okolností? zeptám se zvědavě, příběh mě docela zajímá...koukám na vypravěše a čekám, co bude dál. |
| |
| Kajuta Rok se živili lovem v lesích a jezdili do jedné z vesnic poblíže hlavního města, kde si jeden z nich našel děvče. Ale nijak o sobě nedali vědět. Až jednou to se do vesnice doestala banda luúičů a začela jí plenit a pílit, zabíjet muže co se stavili na odpor, zansilnovat ženy, palit domi, byli to zběhové. Ty tři se vynořili z lesa a pustili se do odvážného utoku na zběhy, vhduch protli tři šípi a k zami padli tři z býdáku co byli nejblíž a to byl jen začátek. Povím a na chvilku se odmlčím a pmalu se posadím na kraj postele. Na chvilku se posadím k tobě pokud ti to nevadí. |
| |
| Kajuta Jasně..to znám... vyjádřím se k situaci, kterou právě nastínil. klidně se posaď... šoupnu se. ii když to není na dýlku meče, nevadí mi to. usměju se trochu stydlivě. |
| |
| Kajuta Jen kývnu hlavou a posadím se. Neboj ani se tě nedoknu pokud nebudeš chtít. Ujistím jí a podívám se na vlka. Ani by mi to nedovolil ti ublížit. no tak dál Zadívám se na svého přítele. Ale nakonec se přeci je ukázala přesila, ikdyž se ty tři byli jako válečníci, ale nakonec padli, jeden z nich se prý byl jako šílenec. Když zahlédl tělo své milované, žany co si měl na jaře brát, muži co bil u ní setnul hlavu a další dva skolil šípi jeho bratrů, ale nakonec všichni padli, ale to u pomoc byla blízko, ale pořád daleko, náhodou kole jela hlídka, ale doarzila pozdě...Pozdě pro vesničany, ženy a děti, muže, ale pobili ty zběhy a našli i tři stopaře mtvé, země pod nimi byla nasákla jajich krví a kolem nich ležela těla, těch co vzali sebou do pekla a o kousek dál tělo mrtvé ženy. Dončím vyprávění. Je to smutné a krvavé a asi nejsem, jako vypravěč k ničemu. Omluvím se a podívám se ti do očí. To se odehrálo před lety, tekon je z toho už jen smutný příběh. |
| |
| Kajuta smutný příběh to tedy je....ale i takové se dějí, ne všechny mají smutný konec... povzbudivě se usměju. jsi dobrý vyopravěč...vlastně ti jde uplně všechno, kdyby se to rozdělilo mezi pět lidí, bylo by pět neobyčejných talentů. |
| |
| Kajuta Usměji se. Ale tenhle smutný konec má asi, nebo mi to tak příjde. Pokrčím rameny. Hmm a pro mezi pět lidí a není pravda že mi všechno jde. Snažím se bránit. Ale vlasně se usmívám. Já jsem jen mnich. |
| |
| Kajuta Ale jde...tak schválně, co ti nejde? no? zasměju se, a hladím temného po srsti. Jsem moc ráda že ho tu mám, ýese k němu můžu přitulit a sdílet jeho teplo. vím, že on mi neublíží. |
| |
| Kajuta Zamyslím se a uaměji se. No třeba, tancování mi nejde. Povím s usměvem. A slušná výchova, kousání a škrábání..no ttoho by se našlo a ani neumí tek hladit jako ty. Přihodí si vlk. |
| |
| Kajuta Tanec se doučíš rychle...to je v každém člověku... usměju se. no tak to nevím temný...to hlazení nemůžu posoudit... zasměju se. ale jsem ráda že se ti to líbí. |
| |
| Kajuta Usměji se. To bude ještě zábavné. Povím a podívám se na vlka. No já jsem rád, že mě má kdo hladit, on to opravdu neumí no. Poví vlk a ja se zaměju. Tak promin příteli.. Omluvím se a usměju se. Nejsi už unavená ? Sedíme tu část noci. Zeptám se a vlasně se ptám proč se ptám, když vím že se mi od sud nechce, že mi její společnosti je dobře. |
| |
| Kajuta trochu... přiznám se. ale nechoď ještě dodám možná asž moc rychle. tak to vidíš temný..ještě že mám tebe. přitulím se. |
| |
| Calime Ten elf ti pomůže zpátky do pokoje, uloží tě na postel a pak se postaví ke dveřím. Měla byste na sebe dávat pozor, poznamená. Proč jste vůbec utíkala? |
| |
| Nejsem schopná odpovědět. Je na mě poznat, že nejsem ve své kůži. Nerozumím jeho slovům, jeho slova přehlušuje hukot moře, který bych normálně neslyšela. Všechno mi připadá jako by bylo světlo, při tom žádne není, je tma... Nakonec ze sebe vyloudím "Ty svíce, zhasběte je..." je to velice tiché, ale já se slyším jako bych to říkala nahlas. Děje se se mnou něco divného. |
| |
| To se dalo čekat... Jste nemocná. Měla jste adši zůstat a věnovat se svým povinostem. A vy jste místo toho radši utekla a teď jste nemocná-ale o to se nebojte, až dorazíme zkusím sehnat nějakého slušného doktora. A pak se vrátíme zpět, řekne. Ani se nepohnul, zřejmě si vychutnává tvou bezmoc... |
| |
| Najednou je mi zase dobře a sem jako rybička. Posadím se a protáhnu se. Kouknu na elfa. "Nevrátím se. Nezvládnu kralovat dvoum miliónům elfů." oznámím mu. |
| |
| Calime Ale musíte! pronese přísně. Jiný dědic není, bohužel! A když nám nebude nikdo vládnout, tak se staneme snadným cílem pro naše nepřátele! skoro křičí. |
| |
| "Ty my nebudeš říkat co musím a co ne! A co můj otec co? Proč nenajdete jeho a nedotáhnete ho na trůn. Já to prostě nezvládnu a nevrátím se. Najděte si ant o někoho jiného!" rozkřičím se na elfa a vyskočím na nohy V mých očích je vidět hněv a zoufalost. |
| |
| Kajuta Usměji se a poadívám se na vlka a tan se zavrtí. Jo a kdo bude něco vyprávět ? Zeptá se vlk. Dobrá pokud chceš tak zustanu ještě. Pousměji se a poadívám se na stůl. Hmm máš nebo jsi měla sourozence ? Zeptám se. Povíš Temnému další příběh ? A ehm i mě ? Zaprosím a usměji se. |
| |
| Kajuta měla jsem...staršího bratra. trochu posmutním, nejspíše to pro mě není zrovna nejšťastnější téma. Pokud při tom neusnu, tak jistě povíjm...nějaký pěkný, uklidnující, pro dobrý spánek... usměju se. Takže...bude to spíše taková pohádka... jednou na neznámém hradě v neznámé zemi žila jedna princezna, co utekla před sňatkem do polí a lesů. |
| |
| Kajuta Usměji se a lehce si lehnu no spíš je to takovej pololeh a polsed. Jen na chvilku. Slíbím. Pokud ti to nevadí. Povím a zaposlouchám se do příběhu. Mám rád pohádky a co bylo s tou odvážnou prynceznou dál ? Optám se zvědavě. |
| |
| Kajuta setkala se s další dívkou, z vesnice, klukem co žil v lese, a zběhlým rytířem.... vyprávím dál, a trochu se posunu, aby se k nám Danaron vešel. promiň že přerušuju příběh, ale nechceš dneska spát tady? na dýlku meče, samozřejmě.... usměju se. |
| |
| Kajuta usměji se když se posune a podívám se na Lilah. Dobrá, když mi dopovíš ten příběh. Povím s usměvem a pohladím Temného. Ale pro tem meč dojdu až pak. Usměji se a čekám na pokračování. |
| |
| Kajuta tak dobře... usměju se. Dívka z vesnice si velmi rozuměla z chhlapcem z lesa, a princezna zase z tím rytířem...všechno to vypadalo neskonale idylicky. na chvíli se odmlčím, abych pohladila temného. Nakonec však, v jednom městečku, kam se dostali, princezna našla malé, pětileté dít ě bez rodiny, o které se dohadovali dva muži z jeho přízně-ani jeden se o něj nechtěl postarat. Princezně se ho zželelo a tak si ho vzala, a dala mu jméno Alexandr. |
| |
| Kajuta Usměji se a poslouchám vyprávění příběhu. Hmm tak si ho osvojili a jak se o něj starali ? Zeptám se. |
| |
| Kajuta Starali se o něj výborně...pro alexe to bylo jako nový život. usměju se a lehnu si trochu lépe. a princezna se do onoho rytíře zamilovala...všchno vypadalo idylicky, ovšem rytíř se princezně přiznal ke svému hříchu...měl prsty ve smrti jejího milého, za kterým původně princezna chtěla jít, když utekla z domova. |
| |
| Kajuta jen kývnu hlavou. No ne že bych ho chtěl obhajovat, ale bal to voják a někteří slepě poslouchájí rozkazi..ikdyž mě rozkazy štvou, ikdyž jsem byl voják..chvíli. Promin a jak to bylo dál ? Povím a podrbu vlka za uchem. |
| |
| Calime Elf se zarazí. Vy to...nojo, jasně že ne, já hlupák... Váš otec je mrtev Calime. Dlouho jsme po něm pátrali, bohužel nás sledovali. Krátce po té co jsme ho našli, se tam objevil stejný zabiják který napadl vás. Váš otec neměl šanci... |
| |
| Kajuta ne takhle to nebylo...rytíř byl jeho dobrý přítel, ale nevaroval ho před přicházející armádou...vždy mu princeznu záviděl. sklopím hlavu. princezna se naštvala, a rozhodla se ppotrestat nejen jeho, ale i sebe. Vrátila se domů, na hrad. |
| |
| Stojím tam jak opařená. Mrtvý? Mrtvý? To..to...to není možný....né...Nesnášela jsem ho za to, že odešel, ale jinak sem ho měla ráda. To né. pomyslím si. Padnu nakolena dám si hlavu do dlání a rozpláči se. |
| |
| Kajuta A co jí čekalo na hradě ? A stál jí ten trest za to ? Některé tresty nejsou dobré. Povím a čekám jestli se ještě něco dozvím. |
| |
| Calime Nedivte se, měl mnoho nepřátel. A většina by udělala cokoli proto aby získala trůn... A tohle se dalo očekávat. Podle toho co víme je jedinou možností jak přežít, usednout na trůn-usednout na trůn dřív než vás to...stvoření...zabije. |
| |
| Kajuta ne, trest ji nečekal....ale vzala si muže před kterým utekla. Potřestala tím rytíře, ale sama trpěla. Nakoenc dosáhla svého údělu. opět se odmlčím. Za deset let zepmřela na zápal plic, avšak Alexe vychovala jako nástupce trůnu s veškerou láskou, jako by to byl její syn. Její muž ho nikdy nepřijal, a do konce princezniných dní ji nepřestal vyčítat, že s ním neměla jediného potomka. Spílal, že to jistě ,, dělá schválně" aby mohl vládnout jen alex. |
| |
| "Já to nedokáži, nedokáži kralovat. Bojím se toho, bojím se, že sklamu." řeknu tiše a opřu se o postel. |
| |
| Kajuta Poslouchám konec příběhu a když skončí, tak se podíván na vypravěčku. A říše měla nového panovníka. Povím nakonec a podívám se na stůl a pak na Lilah. Hmm mam dojít pro meč ? Zeptám se a podívám se jí do očí. |
| |
| Kajuta no...pokud chceš... odpovím a oplatím ten pohled. ale netrvám na tom. že bych si poprvé za tu dobu pustila někoho blíž? napadne mě. co myslíš temný? meč, nebo bez meče? |
| |
| Calime Když neusednete na trůn, napadnou nás a ovládnou cizáci! A vy pravděpodobně zemřete! naléhá dál. Musíte se aspoň pokusit, jinak jsme v koncích, dodá prosebně. |
| |
| kajuta. No myslím, že nemusíš..opravdu. Ujistí vlk a položí si hlavu na tlapy. Tak dobrá bez meč..alepoň nemusím na zem. Usměji se. Postavím se z postele a sundám si plášť a položím ho na zem a zase si lehnu na postel. Byla to hezezké vyprávění děkuji. Povím a usměji se. |
| |
| Kajuta ehm..jenom jsme tě chtěla varovat...trochu se roztahuju, kdyžtak do mě prostě kopni. rozpačittě se usměju, protože je to pravda. roztahuješ se a tulís se, to jsi zapoměla dodat co... |
| |
| "Myslíte si, že bych byla dobrá královna?" zeptám se naprosto zoufale elfa. |
| |
| Kajuta. Usměji se upozornějí. Jen se vyspi jo. Povím s usměvem. Nevadí mi, že se roztahuješ, ale stejně dík za upozornění. Dodám a podívám se na tebe. Jde jen o to co bude vadit tobě. Povím a usměji se. |
| |
| Pokoj. mě to nevadí... prohlásím, a ještě se trochu posunu, aby si Danaron mohl pořádně lehnout. Pak si opat položím hlavu na temného, a pomalu zavřu oči. dobrou noc.. usměju se ještě. |
| |
| Kajuta usměji se a líp si lehnu a podívám se na usínající bátku. Dobrou noc a dobře se vyspi zejtra budme zase trenovat. Povím a s usměvem sleduji, jak ležíš a usmíváš se a lehcce tě přiriji dekou a podívám se na strom a usmívám se. Dobrou noc. Poví temný. A usne. |
| |
| Kajuta Ještě chvíli hladím temného, pak na něm nechám obě ruce, abych se náhodou ve spánku moc neroztahovala (což stejně budu) a po chvíli spokojeně usnu. |
| |
| Kajuta Chvilku se dívám do stropu a pak i já zavřu oči a usnu a usmívám se. |
| |
| Kajuta nejspíš se mi, jak na potvoru nezdá nic moc pěkného a tak sebou melu, občas něco žakňučím ze spaní, a nakonec zkřičím. ne, nechte mě! ne! ne! s tím se probudím, a posadím se. |
| |
| Kajuta Usnu a spím do té doby něž mš probudí, to jak sebou meleš na posteli a sem tam něco zaknučíš. Najednou se posadíš s křikem se probudíš. Posadím se také a lehce ke své tváři otočím tvou a obejmu tě kolem ramen a potichu povím. Byl to jen se Lilah. oškliví sen, už je dobře, nikdo ti neublíží. Povím potichu a podívám se ti do očí. |
| |
| Kajuta já...já-...promiň nechtěla jsem tě vzbudit... sklopím hlavu a trochu zčervenám, jak se mi to zase podařilo krásně se znemožnit. Takhle noční můra se čas od času vracela, a musela si vybrat zrovna dnešní den. Výborně. |
| |
| Kajuta. usměji se a zavrtím hlavou. Ne neomlouvej se to za to nestojí. Nemáš duvod se omlouvat. Povím a lehce se usměji. Nic se ti tu nestane. Jestli chceš tak mi mužeš vyprávět ten se. Povím potichu a podívám se jí do očí. |
| |
| Kajuta ne...raději ne.... zavrtím hlaou a sklopím oči. je to..moc osobní..a není to pěkné. Vrací se mi to co se mi stalo. řeknu nakonec a rukou roztržitě hladím temného. |
| |
| Kajuta Aha Povím a cítím se trošku provinile a sleduji jak hladíš spícího vlka.¨Když spí vypadá neškodně. Povím s usměvem. Skus usnout. Požádám tě potichu a dotknu se místa pod tunikou. Já jsem rád, že se mi už noční mura neopakuje. Přiznám se. |
| |
| Kajuta já...zkusím to...ale...ještě jednou promiň. snad už se nebude opakovat. položím si hlavu na temného. tak so jsi zvítězil nad sovou minulostí. dodám ještě a zavřu oči. stejně teď neusnu... |
| |
| Kajuta Pomalu si lehnu vedle tebe a podívám se ti do očí. No spíš, jsem se s ní smířil, minulost nezměním, ale mohu dohlídnout na to aby se neopakovala, snad. Povím s sleduji tvá zavřená víčka. Skus to. Požádám tě a zase tě přikryju a z pod tuniky nyvdám medailon svého řádu a zadívám se na něj a lejce se rukou toknu místa pod tunikou. Sned se to už opkovat nebude. |
| |
| Kajuta já..zkusit to můžu. smutně se usměju, pak pomalu natáhnu jednu ruku a vezmu tě za zápěstí. můžu? totiž...když budu vedět že si tady a že semi nic nestane... trochu zčervenám. |
| |
| kajuta Pousměji se a kouknu se jak mě džíš za zápěstí. Ano mužeš. Pak druhou rukou skryji svůj medailon pod tuniku. Proč bys nemohla ? Zeptám se a můj obličej lehce znachoví. |
| |
| Kajuta no...třeba by ti to vadilo? nadhodím envinně a otevřu oči. co já vím, třeba když jsem spala tak už si plánoval, jak odsud nepozorovaně odejít. rozvijím tu teorii dál. |
| |
| Kajuta Usměji se. Hmm ne nevadilo. Bráním se s úsměvem. Hmm potají se vyplížit a nechat tě tu s vlkem, ne to bych neudělal. Usměji se a podívám se na tebe. Přeci tě tu nenechám jen s vlkem a navíc co spí jak zabitej. Povím a usměju se. |
| |
| Kajuta myslím že kdyby se něco dělo dost rychle by se probral. usměju se a znovu zavřu oči. to máš o mě strach? zeptám se po chvíli. |
| |
| Kajuta Usměji se. A nebo by to zaspal, ale asi by se probral. Pak se odmlčím. Ano bojím se o tebe. Mam o tebe strach. Povím po chvilce, když se vzpamatuji z otázky. A čeho se bojíš ty nejvíc ? Zeptám se po chvilce. |
| |
| Kajuta Já...asi ponížení. odpovím po chvíli rozmyšlení. neptej se proč, prosím. dodám ihned, a schoulím se pod peřinou. |
| |
| Kajuta No ani jsem se ptát nechtěla, jakého a ani nebudu. Povím a lehce ti stiskunu ruku. Jen abych věděl že tu jsi. Povím s úsměvem a dofám že jí to nevadí. |
| |
| Kajuta Dobře..to jsme ráda. usměju se, a také trochu stisknu tvojí ruku. Jsem docela ráda, že temý spí, asi by měl nějaké své průpovídky. |
| |
| Kajuta Usměji se a podívám se na spícího vlka. To jsem rád nikam se dneska nehnu. Povím s usměvem to co je jasné. Skus, alepoň na chvilku usmnout. Povím s usměvem. Pokud chceš. Dodám. Hmm proč tě zajímalo, jestli mám o tebe strach ? víš já jen, že se na to moc lidí neptá. Přiznám se. |
| |
| Kajuta. Víš...když tě sem temný lákal, řekl,, bude mít v očích strach...ale ne o sebe. zopakuji jeho slova. apak jak jsi říkal žebys mě tu ennechal se spícím vlkem..nějak to vyplynulo. přiznám. |
| |
| Kajuta Usměji se a kývnu hlavou. Měl pravdu, zná mě a taky ti určitě pověděl, kdy to u mě vyděl na posledy. Povím a trošku se usměji. Opravdu, jsem se bál o tebe, protže proti něčemu takovámu by Temný neměš šanci, snad by zskal čas..ale. Povím a pak stichu. A proč bych se o tebe bát neměl ? Zeptám se. |
| |
| Pokoj. Neměl? no..proč by ses vlastně měl bát o cizí ženu co tě v noci budí s hysterickými záchvaty? zeptám se s malým úsměvem, ale otázku myslím docela vážně. Ano, proč vlastně? |
| |
| Kajuta Malinku se pousměju a podívám se na Lilah. Proč ? Porotože mi ta cizí žena připadá bližší než. Ty pro které jsem ryskoval život, než lidi co jsem neznal. Lilah proto jsem se bál, protže jsi mi vyprávěla příběhy a ve vté společnosti mi je dobře. Potože jsem jen toulavej mnich z prastarého řádu, kterému se líbí jedna žena co ho dneska v noci probudila jak ty povídáš hysterickým záchvatem. Přiznám a zčervenám a podívám se jí do očí. Chtěla odpověť tak tekon jí máš. |
| |
| Kajuta maličko se začervenám když to dopoví. toulavej mnich z prastarého řádu..i to je o moc lepší než co s čím se většinou setkávám..... usměju se. a naše sympatie jsou očividně vzájemné...kdyby nebyly, nebyl bys tu... dál se usmívám a držím tě za ruku. |
| |
| Kajuta Usměji se. Ne nebyl, no jsem rád že jsou vzájemné. Pak se na tebe podívám a pohladím vlka. No já si taky nemoho stěžovat. Jsem moc rád že jsem tě pokal. Usmě ji a držím tě za ruku. |
| |
| Kajuta vidíš..také si říkám že nakoenc tahle loď nebyl tak špatný nápad... usměju se povzbudivě. za jak dlouho myslíš, že se tam dostaneme? zeptám se abych přerušila ticho. |
| |
| Kajuta špatný, no to rozhodně nebyl. usměji se a pak se zamračím. No nevím snad zapár dnů nevím, nejsem mořeplavec. Povím a usměvem. A není to snad jedno ? Zeptám se. |
| |
| Kajuta jo je...akorát nevím jak to tam bude dál... usměju se, a zamyslím se. ale asi je to ještě daleko...nechám se překvapit. nechám to plavat a přitáhnu si trochu peřiny. |
| |
| Kajuta No to ani já, ale to se dozmíme až tam, necháme se překvapit. Povím a usměji se. Možná se tam ani nebudu muset dotknout meče. Povím a podívám se na tebe. A ty budeš vyprávět své balady, příběhy, pohádky a tak posluchačům. Dodám a podívám se ti do očí. |
| |
| Kajuta to by bylo pěkné... usměju se nad tou představou.. víš co...pokusím se znovu usnout... řeknu a zavču oči, opět mě přemohla únava. Trochu se přitulím, stisknu tvojí ruku a pomalu usnu. |
| |
| Kajuta Usměji se té představě. Dobrou noc. Popřeji ti a stisknu ti ruku a chvíli se dívám, jak ležíš, než zavřu oči a usnu. |
| |
| Kajuta Po chvilce skutečně usnu, schoulená k tobě i k temnému. Noční můra se již nevrátila,tudíž ani hysterické záchvaty. |
| |
| Calime Elf si povzdechne. Já bych řekl že ano. Bude to sice trochu obtížné, ale nějak to zvládnete, řekne, ale nezní to moc upřímně. |
| |
| "No asi bych se měla vyspat." povzdechnu si. Zvednu se ze země. Lehnu si na postel. "Prosím zůstanete tu?" zeptám se ještě elfa. |
| |
| Nebojte se, zůstanu zde, řekne klidně. |
| |
| Nakonec usnu klidným spánkem. |
| |
| Někdo strávil noc s novým přítelem, někdo hlídán a někdo nevím jak. Tak jako tak, svítá a je čas se vzbudit... |
| |
| Lehké šplouchnutí vody na tvář mě spolehlivě ujistí,že jsem se z toho zlého snu neprobral..otevřu nespokojeně oči,zadívám se na toho...toho...člověka,který o mě otřel smeták v domění,že jsem jakýsi pytel hadrů. Mno nevadí. Snad se sežene nějaká dobrá snídaně..vstanu tedy a vydám se do jídelny. |
| |
| Ráno v kajutě co není má. Pomlalu se probudím a podívím se Lalih a na vlka pod její hlavou a musím se usmát a sou ruku nechám kolem jejího pasu a doufám že jí to nebude vadit a dál sleduji jak odechuje a klidně spí. |
| |
| Kajuta po chvíli se probudím, pomalu otevču oči a přivyknu na světlo. dobré ráno. usměju se, a dál ležím, rozhodně nemám v plánu hned tak vztávat. |
| |
| Kajuta usměju se a podívám se na probouzející se Lalah. Dobré ráno, jak se vyspala ? Zeptám se a podívám se na probozejícího vlka. Dobré, no já bezvadně...akorát jsi mě tlačil. Poví Temný a podívá se na mě. Te be jsem se neptal ty vždicky spíš jako zabitej. Povím s usměvem. |
| |
| Kajuta No já se vyspala dobře...až...až na ten noční výstup. řeknu a stydlivě sklopím oči. no, alespoň temného jsem nevzbudila... reaguju na jejich ranní....výměnu názorů. |
| |
| Kajuta To bude dobré, snad se to sporaví povím a usměju se a přitulím se k ní. Ne ty jsi mě neprobudila. Poví Temný. ikdyž to co se ti občas stává se stane kažému... |
| |
| Kajuta snad....tohle bylo prostě....musím si znovu zvyknout na něčí přítomnost vedle mě. Po....prostě...od jisté doby jsem se lidem spíše vyhýbala. vysvětlím a znovu zavřu oči. |
| |
| Kajuta Neboj zvykneš si, i já měl zlé sny. Přiznám se a podívám se na ní. A po nějaké době přestali..tesně předtím, jsem potkal Temného. Pohladím chupáče. |
| |
| Kajuta snad.... usměju se a zabořím obličej do chlupů temného. neroztahovala jsem se moc? zeptám se s úsměvem. |
| |
| Kajuta Usměju se a podívám se na temného. Ne nerozatoval jsi se a ikdyby, tak ti to nepovím, protže mi to nevadilo Povím a usměju se. |
| |
| Kajuta no tak to tiurčitě enbude vadit ani když si ještě na chvilku lehnu a budu ti odpočívat v náručí. usměju se, a jak řeknu, tak také udělám, schoupím se k tobě a zavřu oči. |
| |
| Kajuta usměji se a lehce tě obejmu a začnu tě hladit. Ne nebude mi to vadit. Přiznám a usměju se. |
| |
| kajuta tak to jsem ráda... usměju se, a když mě začneš hladit, trochu sebou cuknu, pak se ale uklidním a tvářím se, jako že se nic nestalo. |
| |
| Kajuta Usměji se a cuknutí ignoruji a dál tě hladím. No já taky Usmjěju se a dál tě pomalu hladím a dívám se na tebe. |
| |
| Kajuta víš...já...děkuju že máš se mnou takovou trpělivost usměju se na tebe a pohladím tě po tváři. myslím že málokdo by ji se mnou měl. |
| |
| Kajuta Usměju se a dál tě hladím. A proč bych ho neměl mít ? Usměju se. A navíc ho mít chci, protže se mi líbíš a taky tě učím bojovat a to chce trpělivost. usměju se a dál tě hladím. |
| |
| Kajuta nevím...mohl bys prostě jít a najít si..lepčího žáka na šerm. usměju se. Ale jsem ráda že jsi to zatím neudělal. s těmi slovy znovu zrudnu. |
| |
| Kajuta usměji se a zavrtím hlavou. No to sotva, sotva bych našel lepšího žáka. Usměju se a pohladím tě po vlasech. No a navic by mi malo který žák vyprávěl takové příběhy, jako jedna bártka jménem Lilah a tan meč..no to se naučít a navíc mě musíš naučit tancovat. usměju se. |
| |
| Kajuta tančit...můžeme to zkusit hned dneska,jestli chceš... usměju se, a na pochvalná slova tě lehce políbím. tohle...se moc hezky poslouchá. |
| |
| Kajuta Tak jo zkusíme to. Usměju se a dál tě hladím a vychutnám si tvůj polibek. No ona to je pravda, vyprávíš moc hezký. Povím a polibek ti vrátím. Ale tam asi neplatí na dílku meče ce? Zeptám se s uměvem. |
| |
| Kajuta Ne...to neplatí. Tedy..platí pro ty se kterými tančit nechci. zasměju se, a jsem ráda že temný se nijak nevyjadřuje k našemu počínání. |
| |
| Kajuta Lehce se zasměji. No ale pak to je zase jiný tanec ne ? Zeptám se a pobytáhnu obočí a dál jí hladím. No pak co se naučíš ten druhý druh tance, tak s tebou nikdo tancovat nebude. Pokud nebudeš chtít. Usměju se a podívám se na vlka, ale ten zase usnul. |
| |
| Kajuta no...možná. souhlasím trochu zdráhavě. pak se ještě více schoulím k tobě, a předstírám spánek. |
| |
| Kajuta Usměju se a jen tě dál hladím. No nechce se ti už vstávat ? Nebo ještě ne..Ikdyž není kam zpěchat. Pošetám ti do ucha. |
| |
| Kajuta Taky si říkám...máme před sebou ještě dalekou pouť..a mě se vztávat nechce.. usměju se, a položím hlavu zpět na temného. |
| |
| Kajuta Zasměju se a pohladím tě po vlasech. Víš že jsem to už dlouho nedělal ? Už dlouho jsem jen, tak neležel v posteli. Jen protot že mužu, jen kuli tomu, že mám čas. Usměji se a dál tě sleduji a hladím. |
| |
| Kajuta ne? no tak to musíme trochu napravit... zasměju se. a tohle budeme dělat každé ráno. |
| |
| Kajuta Usměju se a dál tě pomalu hladím. Ne. Víš vždycky. Bylo kam jít, kam spěchat, vtávat za usvitu a vydat se dál, kam jít. Usměju se a pokrčím rameny. Proč jít, někde bojovat. Nebo jen prostě jet dál byl ten duvot..ten pocit že jsem někde za potřebí..prostě jsem si dlouho tak nepoležel. Povím skoro smutně a natáhnu se vedle tebe a hraji si s tvími vlasy. To budou krásná rána. Tak každé i na mokrém mechu ? Po deštivé noci ? Zeptám se a pousměji se. A hmm mužeš mi něco slíbit ? |
| |
| Kajuta i v mechu po dešti...protože budeme pod stromem a tam mokro nebude. usměju se. a copak bys chtěl slíbit, hm? |
| |
| Kajuta No po pořádném děšti by mohlo víš a vše by bylo mokré, ale krásvě by vonělo. Usměju se. Neboj se o mě. Pošetám a přutulím se k tobě. Víš mě se líbí las po deští, krásně voní, je to hezké...Pokaždé bylo kam zpěchat..ale dnes ne. Povím a pevně tě obejmu. |
| |
| Kajuta Nebát se o tebe? zeptám se překvapeně. víš..i když jsi neohrožený mnich, pokaždé sebudu bát..alespoň trošku, alepsoň maličko... usměju se trochu posmutněle. já vím...ale když jsi sám v té mokré trávš, promrzlý a s rýmou, ta vůně ti najenou tak úžasná nepřijde.... zasměju se, ale znám to z vlastní zkušenosti. |
| |
| Kajuta Usměju se. děkuji Pohladím tě a usměju se. No to máš pravdu. Opravdu to pak není nic moc a proto tam nesmíš ležet dlouho..no ono se ti tam pak vlasně ani ležet dlouho nechce. Povím a usměju se. A pokud vyrazit musíš, tak se zvedneš a jdeš dál, nebo jedeš. Usměju se. Hmm je to hezké a zváštní, když vím, že se o mě někdo bojí..a někdo bude. Přiznám nakonec. Také jsi hodně sestovala co ? Zeptám se a usměju se. |
| |
| Kajuta a ty...se o mě bojíš? zeptámse nenápadně. cestovala...jako bardka rozhodně. usměju se trochu nevesele. |
| |
| Kajuta Pomalu tě hladím po vlasech a pak se na tebe podívám a kyvnu hlavou. Ano bojím a budu včera jsem se bál, to měl Temnný pravdu, zná mě, jako nikdo. Prožil toho semnou dost. Je semnou už skoro dva roky. Povím a lehce se usměji. Víš jsou pocity co nechci zažít.. Musím bojovat proti moc nostem zla. Ale o tebe se bát budu. Povím a přitulím se k tobě. |
| |
| Kajuta budu se snažit abys měl co nejmenší důvod se o mě bát... usměju se. temný na mě jistě dá pozor když budeš pryč...a pokud si ho vezmeš sebou, dám na sebe pozor sama. |
| |
| Kajuta Pousměju se. No přide na to jestili bude chtít jít semnou. Pak se k tobě víc přitisknu.. Víš bylo to už dávno to jsem ještě nebyl mnich, ale voják, v posádce ve městě. Povím potichu. Nechci, pokaždé jsem se bál, ale ne o sebe, ale o ty co tam byli semnou ty co jsem chránil.. Jednou jsem s Temným stáli ptit furiím no ta rodina měla štastný sen. Ikdyž byli dost vylekáni. bylo to v zimě a já se bál že jdeme pozdě a ža je nedokážeme ochránit, ale nakonec se to povedlo. Určitě ti to povídal. Pošltám a pohladím tě po vlasech. |
| |
| Kajuta Nepovídal. přiznám. jak se vám to povedlo? vyptávám se dál. |
| |
| Kajuta No bylo to v zimě a já měl zase, jedno z těch nutkání někam jít. Nvědl jsem kam a ani proč, jen jsem věděl, že musím. Povím a zavzpomínám. A po nějaké době, jsem narazili na rodinu co šla lesem a najdedou se na ně vyřítili a mě bylo jasné kde jsem měl bít a proč, jsem mě to mutkání. Měl jsem je ochránit. Naštestí jsem ti stily a dostli jsme se mězi ně v čas. Povím a pousměju se. No stejné nutkání mě donutilo jít na tuhle loď a cestovat něka a ani nevím kam..ale budu tam užitečný. A proto se o tebe bojím. Povím a pohladím tě po vlasech |
| |
| Kajuta aha....o třeba to enbudu já, koho je třeba chránit. pokusím se tě uklidnit. kdo ví co se tam děje..a pokud budu mít vás dva po boku, pochybuju že seněco stane. |
| |
| Kajuta No to ne uděláme všechno pro to. Povím a cítím se klidněji. Novím koho je třeba chránit. Ale ten bude dlaleko a tak si ut mužu, jen tak s tebou ležet a užívat si ten krásný pocit. usměju se. Hmm skoro se bojím toho, že mi na někom záleží. Povím a lehce se usměju. |
| |
| Kajuta bojíš? to ti tak dlouho na nikom nezáleželo? podivím se a zvednu hlavu, abych se ti mohla podívat do očí. |
| |
| Kajuta zamyslím se. Jak dloho ? Asi dva roky. Přiznám. |
| |
| Kajuta to je dlouhá doba. souhlasím a přiblížím se s obličejem blíž. asi by sis na ten pocit měl začít opět zvykat.... napovím a pak tě znovu políbím. |
| |
| Kajuta Usměji se a políbek ti vrátím. Asi ano měl. Ono je to i příjemný pocit, když vím, že ti nic nehrozí. Přitáhnu si tě k sobě a lehce tě políbím na rty. A tekon se o tebe nebojím. |
| |
| Kajuta to je dobře..někdy je strach o druhého na obtíž. usměju se, když se pomalu odtáhnu z polibku. Pak na něj ovšem navážu dalším. |
| |
| Kajuta ANo, ale občas. Ti do dá i sílu. Povím a s usměvem tě ještě jednou políbím. Kdy budeme vstávat ? A zjištuji, že se mi nechce vstávat. |
| |
| Kajuta. to ano...ale někdy podnět k žárlivosti. odpovím. vztávat? kdy budeš chtít...klidně hned. |
| |
| Kajuta K žárlivostí ? Zaptám se a pak se usměji a zavrtím hlavou. Jetě ne, nějak se mi tu s tebou líbí. |
| |
| Kajuta jo, přesně k té. usměju se ale pak nasadím vážný výraz. no tak dobře... znovu si lehnu a přitulím se. |
| |
| Kajuta Obejmu tě a přitulím se k tobě. No musím si stebou, každou chviku užit. Usměju se. A proč k žárlivosti ? Zeptám se a podívám se ti do očí. |
| |
| Kajuta vestrachu o druhého tě napadají všelijaké myšlenky...někdy ne ty které by sis přál slyšet, ale ve chvíli zoufalství je nedokážeš potlačit... nadhodím nenápadně. |
| |
| Kajuta Přitulím se k tobě a pohladím tě. A proto chci aby se o mě nebála víš, až budu muset uprostřet noci odejít jen s mečem v ruce, až dostanu ten pocit. Povím potichu a obejmu tě. Pokud to bude jen trochu možné, tak se k tobě vrátím. |
| |
| Kajuta já vím....ale mohl bys odejít mě vzít sebou. navrhnu nenápadně s provokativním úsměvem. |
| |
| Kajuta Pousměji se. Vzít tě sebou ? Hmm to bych mohl. Přiznám a llehce tě políbím. Ale musemla, bys být stranou, nekdy to nění sranda. Povím. Ikdyž Temný to tak líčí. Ale někdy máme dost práce ale vzít tě sebou proč ne. Nakonec luk je dobrá zbraň. Usměju se a lehnu si vedle tebe. |
| |
| Kajuta Tak vidíš...protože by se mi asi moc nelíbilo kdybs mě tam nechal.Na comě tedy učíš bojovat, kdybys mě nikam nevzal? usměju se, opět provokativně. |
| |
| Kajuta Usměju se. Dobrá vezmu tě sebou pokud budeš chtít ano ? Vytáhnu tě z postele a s mečem v ruce se poženem někam, pryč, jen proto abychom se střetli třeba s vlkodlakem, upíram nebo čarodejnicí. Povím a usměji se. Naučím tě bojovat, pokud chceš, budeš ovládat meč a i zaklady toho co umím, ale tím poruším pravidla. nesmím učit to co jsem se naučil v řádu, ale nechci aby se ti něco stalo. Povím a podívám se ti do očí a lehce tě políbím. Ale bude to asne zajímavé učení a jednou budeš moc spívat sama o sobě. Umím toho docela dost. Zazní ti v halvě muj hlas. |
| |
| Ráno když otevřu oči tak mě šíleně začnou bolet z toho jaký je světlo. A opět se mi stane to co večer. Zase zeslábnu a sem bezmocná, všechno vidím mnohem zířivěji a slyším každe vrzání prkna, každý šramot i ten nejmenší. |
| |
| kajuta tak takový život mě bude bavit. usměju se a lehce přikývnu. vyprávět sama o sobě? to není nic moc pro mě nerada se chlubím...ledabych nepřiznala že jsem to byla já. a co se ti můžestát když je porušíš? |
| |
| Dante Jdeš do jídelny, do jídelny, do jídelny plné jídla (pardon)... Pak se náhle ozve výkřik a jednoho z námořníků (toho co s tebou chtěl zamíst) chytí obří chapadlo, které se vynoří z moře... Zamilovaný páreček Jste v kajutě a bavíte se o všem možném, když se z venku ozve výkřik... Calime Je ti strašně zle, když pocítíš v ústech nějakou sladkou chuť. Postupně je ti čím dál líp... Nad tebou se sklání ten elf a lije ti nějakou tekutinu do úst. A pak samozřejmě z venku zaslechnete výkřik. |
| |
| Tumáš,parchante! Potměšile se usměji..ale raději rychle udělám několik kroků dozadu a zvolám: Ňáká megální stvůráááá!!!! Popláááááách!!! |
| |
| Kajuta Hej, co to bylo? vyhrknu a posadím se na posteli. Obrátím se na Danarona, který udělá to samé a seskočí z postele rychleji, nežbych byla ochotná přiznat že jde. Temný zavrčí, a v tu chvíli je u dveří. Danaron sebere meč ze země, kde jej včera nechal, a všichni tři vyběhneme na chodbu. |
| |
| Kajuta Než stiohno odpovědět, tak se ozve přik. Temný s vrčením sekočí z postele a jedním skokem se octne ud dveří. Já sekočím z postele a ze země seberu svůl meč, a aniž bych ho zasunul do pochvi tak se všichni tři vydáme na rochodbu a za Temným jenž se rozběhne chodbou a na místo odkud zazněl křik. Co to je ? To se dozvíš mnichu. Odpoví vrčící vlk. |
| |
| Chodba Stojím vedle Danarona, beze zbraně, můj luk zůstal v kajutě navíc tady by moc co platný nebyl. |
| |
| Když sem na tom dobře vystřelím ven jako šipka avšak k zábradlí se nepřibližuji. |
| |
| Jak posádka, tak pasažéři začínají vybíhat ven, někteří se snaží schovat, jiní se pouštějí do boje. Ti kteří vybíhají z kajut, zjišťují že lidi na lodi jsou chytáni nějakými chapadly... Nejspíš obří chobotnice! Na Calime a elfa čeká venku další elf, právě usekává jedno z chapadel... |
| |
| Chodba fuj co to je! to je ale humus!! vykřiknu a udělám krok zpět od těch chapadel. nemám nic čím bych se mohla bránit, jedinou šancí je ústup. |
| |
| Sakra co to je...napadá mě jediné...kraken. pomyslím si a na sucho polknu vytasím svůj meč a začnu tomu sekat do chapadel. NA to, že mám ránu na hlavě sem dost čilá. |
| |
| Chdba Ještě chvilku běžíme s Temným a Lilah chodbou a pak spatříme, jak se chapadla sápají po námožníkách. No bezva. A to to tak hezky začínalo. Bože války stuj při svém meči a služebníkovi a propujč mu něco za své slíli a moci. čepl meče se pokryje nachovou barvou a oči dostanou divoký lesk.Podívám se na Lilah a na vlka. Skoč si pro luk prosím Lilah a drž sním ty chypdla dál od posádky. Prosím. A ty chupáči to co se k ní přiblíží tak to ukousni. Povím a vyjdu na palubu. Bože vody a hlubin. Odvolej svého služebníka. Povím a pak tnu po jednom z chapdal co je ke mě nejblíž a pak po dalším. A pak se vydám k jednomu z těch co je chycen a pokusím se přeseknout chapdlo co ho dží. |
| |
| Chodba bezeslova přikývnu a tryskem se vydám do kajuty pro luk. sakr apráce..tomu se teda řiká vytažení z postele. jakmile vpadnu do kajuty, popadnu luk i šípy, a s temným se vrátím na svoje původní stanoviště. Natáhnu liuk a vyšlu první z šípů do chapadla. |
| |
| Tche...blázni..mno, jen ať si užijou mlácení s tou příšerkou. Já si tu budu jen hezky sedět a čekat, až jak to dopadne, pomyslím si, sedíc za několika sudy a z úkrytu pozorujíc bojující lidi. |
| |
| Calime Elf který čekal venku usekává další chapadlo, pak mu zničehonic odletí ruka v níž držel meč. Zatímco odseknutá končetina letí vstříc mořským hlubinám (a je zachycena jedním z menších chapadel), vynořuje se zpoza jeho zad tvůj starý známý zakuklenec ze včerejška... Danaron Odsekáváš chaoadlo držící jednoho z námořníků, bohužel pozdě, podle všeho mu to zlámalo všechny kosti v těle. Koutkem oka zaregistruješ nějakou zakuklenou postavu dovolující si na nějaké elfy, ale na to není čas-chapadel je mnoho. Lilah Šíp se zarývá do chapadla, ale nezdá se že by způsobil nějakou škodu. Naopak, spíš upoutal jeho pozornost a blíží se pomalu k tobě... Dante Nic moc se neděje, chapadla chytají lidi, ti je odsekávaj, poměrně zajímavá podívaná. Pak tě však přikryje veliký stín... Brol, tvůj známý z minula tě podle všeho hledá. |
| |
| U nestvůrky Zděščeně začnu pálit další a další šípy, spíš proto abych tu jen tak nestála a nečekala. Začnu před chapadly pomalu ustupovat, ovšem rozhlížím se po možném úniku. |
| |
| Bezva sem mrtvá... pomyslím si. Zaútočím na zakuklence. |
| |
| Loď všude voda a jedna potvora. Odseknu chapadlo a zjistím, že jsem přišel pozdě. Postřehnu zakuklence, ale je daleko a tady je pořád dost chapadel. Tak jo budem to muset zabít. Znovu tnu mečem po jednom z chapadel. Bože války a ohně, stujete při svém služeníkovi, při svém meči a štitu. Meč zalname rudým ohněm a já se otočím a tnu po dalším z chapadel a kouktkem oka sledu jak, jsou na tom ostatní. |
| |
| A kur..., ozve se z mých rtů, když se na něj otočím, nervózně si myslíc: Sakrá...teď mě určitě vezme a hodí mě k tý velký humusácký lidský večeři, aby na mě vykonala svojí pomstu..blééé... Se touto nechutnou představou se raději začnu šoupat směrem pryč od něj, zoufale hledajíc nějaké místo na ukrytí. |
| |
| Lilah Chapadlo se k tobě pomalu, pomaloučku blíží, je už jako jehelníček, ale bohužel, ta potvora k níž patří to nevnímá. Je buď hloupá nebo odolná (nebo necítí bolest)-ale hloupá asi nebude, jelikož se to blíží přímo k tobě, překážkám se to vyhýbá nebo je prostě a jednoduše ničí. Calime Zakuklenec dalším sekem zraněného elfa dorazí a vyrazí přímo k tobě, pak se však před tebou neuvěřitelně rychle mihne druhý elf, odstrčí tě a zaútočí na zakuklence. Někam se schovejte! křikne na tebe. Danaron Sekáš do chapadel, když ti náhle podklouznou nohy a něco tě vynese do vzduchu-nějaké z chapadel se k tobě nepozorovaně dostalo a chytilo tě... MH:Co dělá vlk? Dante Brol...át...!zařve bestie. Bohužel, není moc dobře slyšet, takže není jasné co říká, ale nejspíš to bude buď hrát nebo žrát. Každopádně se k tobě blíží a v rukou má kyj který je nejmíň třikrát větší než ty... |
| |
| Lod Bojuju a ta podlaha je hluská, ono taky co by jeden čekal, když je kolem tolik vody. Podlkouznou mi nody, nebo mi je ta potvora podrazí a pak mě vynese do vzduchu. Saknu mečem po jednom zchapadel co co minu a pak se pokusím překnout to co mě svírá ve své moci. Dojdu až sem a teka mě zabije nějaké obočejná možká potvora to ne..Počkej až se dostanu na zem. Tam chupatá kole. čili vlk to sleduje a pak skočí po tom jedelníčku co vyrobila Lalah. Mam vás na starosti oba.. a všude jen moc vody a slizká mrcha. Dal bych přednost vlkodlakovi a lesu, suchýmu lesu. Posteskne si když po tom skočí a zautočí na to chapadlo. |
| |
| Rychle se rozběhnu do své kajuty. Tam se zamknu a skrčím se do kouta. |
| |
| Paluba uskočím tomu chapadlu, ale octnu se v rohu. Nemám už kam ustoupit. sakra Pálím další a další šípy ale očividně je to na nic. |
| |
| Sakrasakrasakrasakraaaaa..rychle pryč od tohohle zatracenýho velkýho smradlavýho bastarda! pomyslím si, plazíc se co nejrychleji od něj. |
| |
| Danaron Chapadlo které svírá tě, přetnul jsi svým mečem mocným, bohužel však zklamu tě, tento skutek ti není příliš nápomocným. Padáš dolů, však ne na loď, (naději na něco takového radši zahoď), míříš přímo do mořských hlubin, stát se potravou pro krakena jménem Prubin. Calime Elfka prchá zbaběle, či spíše moudře, jak by řekl králík, když s útěkem se dře. Schovává se v podpalubí, jak však víte, že i přesto ji někdo nezahubí? Zatím je v bezpečí, avšak přetrvává tu i jisté nebezpečí... Lilah Odskakuje krásná Lilah, před chapadlem krutým, jehož stisk činí každého až do mrtva žlutým. Už nemůže ustupovat, teď je nutné postupovat, pálí šípek za šípem, kraken sténá, vlk ho kouše, a vzdoruje bolestem, šípy i zuby ho nutí padnout na kolena! Chapadlo upadá, zasažen byl citlivý nerv, šípem krásné Lilah zvítezila, chapadlo je jako mrtvý červ. Dante Dante z Maritu utíká a Brol za ním pospíchá. Může si za to sám, neměl naštvat obra tupého, měl být radši milejší k nám, a neprovádět vůbec nic zlého. Ale co to? Co Brol vidí? Chapadýlko, jak mu chce, kyj vyfouknout. Proto přestal mlátit skřítky (a lidi) a skřítek si tedy může oddechnout. |
| |
| Paluba Vítězně vyskočím když chapadlo padne. jsou tu však další. Mrknu na vlka a rozhlédnu sepo Danaronovi. Nikde ho však envidím. Danarone...? Danarone!!křiknu a rozhlížím se kolem. Nikde ale není. Nakolním se přes palubu právě včas, abych viděla jak cosi dopadlo a vodníhladinu. Ne! neváhám dlouho, ale dkyž už mu nedokážu pomoci, alespoň s ním zemřu. přřelezu zábradlí a vrhnu se do vody zaním. |
| |
| Chapadlo a voda. Usměji se když ucítím, jak můj meč tne do chapadla, co mě svírá a když to přetne. A jsem docela rád když padám na zem. Ovšem o nějakou sekundu pozdejí mi dojde, že nepadám na palubu, jak bych rád, ale do vody. A než stihnu cokoliv udělat, nebo domyslet myšlenku, tak ucítím, jak mé tělo dopadá na vodní hladinu a ta se rozevírá a přijímá mé tělo. Když jsem pod hladinou tak od někudy ze z hora zaslechnu, jak kdosi volá Ne. A když se konečně dostanu nad hladinu, tak se dozvím kdo to byl. Přez hlavu se mi převalí vlna, když Lilah dopadne na vodní hladinu, zaklepu hlavou a nemužu uvěřit tomu že skočila, místo toho aby zůstala nahoře v bezpečí. Voda se mi konečně dostane z očí a já doplavu k ní a začnu šlapat vodu. Skočila do vody kuli mě ? Ikdyž já bych taky skočil. Nechám myšlenek na to co se muže stát a také o tom že člověk není vybaven na boj ve vodě. Od pasu vytáhnu dýku a podám jí jí. Bodej po všem co se k tobě přiblíž Lilah. Ale co tet ? Kde má hlavu ? Přestanu nad tím dumat a seknu po jedno z chapadel. Vček Podvá se na Lelah, jak skočí přez palubu a vrhne se k zábradlí aby se podíval, jak jí mnich dává dýku. Blázni, jedni oba jsou stejní..cvoci, nestačí jim že tady je spousta vody, ne oni se musí jít vykoupat a pokecat si spolu, a na mě je všechna práce. CC Bláznivej mnich a bárdka a namě je práce no ji. Proč to nemůlže bejt v lese, ale tam by se zase nemohly koupat. Ocasem se otře o zábradlí a skočí po dalším chapadlu a zahlodne se. A tak se máš ukecanej vlk přidá k obráncům něčeho co jsou podle něj necky co se na vodě drží nej čistou náhodou a taky dýky ní plujou v před. |
| |
| Vodička Jo, dobře..začnu se třást, voda ej vážně studená. tohle odstonám. nad čím to vůbec přemýšlím, budu ráda když tohle přežiju! úlevně se usměju že je Danaron alepsoň v pořádku, a zatím živý. fajn já...já...díky. rychle ho pohladím po ruce, kterou mi podává dýku apak si ji od něj vezmu a doplavublíže k tý povoře. kdfe to má asi zranitelný místa? |
| |
| Skřítek opět za jiný sud utíká, na blbého krolla potichu nadává, však dává pozor, ať nikdo jiný jej nezří, přeci jen, nechce plavat jako úhoři. |
| |
| Plaváčci Plavete si ve vodě a snažíte se najít slabý místo tý potvory. Není to snadné, ta chapadla jsou snad všude... Danaron seká do jednoho z menších chapadel, není to tak těžké jako na lodi-tam je jich plno, tady jich po vás jde poměrně málo a nabíc malých-ta bestie se nejspíš zaměřila přímo na loď. Zdá se však že začíná pomaloučku ustupovat, zní praskot lámaného dřeva... Dante Jsi schováný za jedním ze sudů, Brol už si tě vůbec nevšímá ani tě nehledá, má moc práce s tím velkým chapadlem. Pak však uslyšíš praskot dřeva a na palubě se objevují malé prasklinky... Calime Jsi dole ve své kajutě, nic se neděje, pak však uslyšíš zvuk, jež zní jakoby se lámalo dřevo... O vteřinku později k tobě vlítne ten elf, je celý od krve, meč drží v levé ruce, na té pravé mu chybí několik prstů. Rychle, musíme pryč, zachrčí. |
| |
| Rchle se zvednu a čekám kam mě elf povede sama si tam netroufnu. moje panika je na krajíčku. |
| |
| Vodička Pořád útočím na tu potvoru a sekám po ní a jen po očku sleduji, jak je na tom Lilah. Díky té studené vodě se mi oblečení lepí na kůží a začíná mi byt zima a dál hledám slabé místo té potvory. A ne a ne chcípnout, příště se vyhnu plavbě lodí..hnusná loď. Se zavrčením se oženu po dalším za chapadel a podívám se na Lilah, když zaslechnu zasténání dřeva lodi. Je v pořádku..ale tam potvora nám asi potopí loď..Hlavu kde to má hlavu. Lilah nevíš, kde to má hlavu ? Zeptám se jí když se k ní dostanu blíž a znovu se oženu mečem po jednom z chapadel co se dostane moc blízko. Vlk a paluba Vlk se mezi tím přidal k obráncům necek a snaží se jím být nápomocen, jakmile se zve praskot lodi tak zavrčí a zavolá. Co se tam tak koupeš cvoku..tady se bojuje a on si tam užívá koupel. A pak skočí po dalším z chapadel co se rozhodlo zápolit s jedním z elfů. Voda Seknu. Co tu děláme ? Hledáme hlavu to tu děláme a ty jsi v teple a v suchu zablešence. Odpovím mu a zamyslím se a začnu šlapat vodu a ruku ve které nedržím meč dám pod hladinu a dlan nemířím směre kde si myslím, že je ta potvora. Zavřu oči a rychle pronesu modlitbu k bodu války a trošku jeho moci. Otevřu oči a ty rudě zajiskří a o pár chvil později, když si urovnám myšlenky a když to co mi bylo propůjčeno nasměruji do dlaně se voda kolem mé dlaně zbarví do rudé a z dlaně vyšlehne runý paprsek božské bojoví magie. Pak mé oči mají tu barvu, jako před tím. Snad to pomuže. Bleskne mi hlavou když máchnu mečem. |
| |
| Voda Danarone... zalapu po dechu když mne překryje jedna větší vlna. Pak se opět vynořím. já ymslím že hlavu to bude mít v bezpečí pod vodou.... řeknu to co jsem si myslela už pár minut... ale.... nedokončím větu. Podle mě má tu hlavu na naší kapacitu plic až přílož hluboko. |
| |
| Calime Chytne tě za ruku a táhne tě ven, vypadá to jakoby chapadla ustupovala. Zakuklence není nikde vidět, bohužel ani jeho případnou mrtvolu. Do vody, křikne na tebe, strčí tě přes palubu a sám za tebou skočí... Lilah s Danaronem Bojujete s krakenem, chapadel pomalu pozvolna ubývá. Pak Danaron použije ten svůj paprsek a monstrum se vydává na útěk (nebo spíš úplav). Pak loď doslova pukne a z jejích útrob se vynoří něco velkého. Prožečne se to kolem vás (a málem vás to utopí) a zmizí to v dáli a hlubinách vody. Vlk se zakusuje do jednoho z chapadel, ve chvíli kdy se monstrum vydá na úplav ho to však stáhne s sebou a skončí kousek d Danarona. Dark Hunter Garda po tobě pátrala všude možně a tak ses rozhodl změnit ovzduší. Nalodil ses, společně se spoustou dalších podivných existencí, na loď mířící na jakousi novu pevninu někde za oceánem. Po pár týdnech plavby na vbás však zaútočila nějaká krakatice nebo něco takového. Spolu s ostatními ses stratečně bránil, pak však loď doslova pukla, kraken zmizel a ty jsi spadl do vody... |
| |
| To samý i pro skřítečka, loď se rozbila a ty jsi skončil ve vodě. |
| |
 | Vyplavu na hladinu a na dechnu se.Rozhlédnu se kolem sebe a vidim i ostatní. Aspoň tu nebudu sám. Začnu se kolem sebe rozhlížet po nějakém prkně na, který bych si mohl vlest nebo k terého bych se mohl chitit. |
| |
| Jak padám do vody tak udělám něco jako abych skočila šipku. Takže se ponořím docela hlubuóko rychle vyplavu na hladinu a hledám něco na co bych se vydrápala. Odepnu si oplášť abych byle lehčí. |
| |
| Ááááááh!!!! *glogloglo* ááááá, pomooooc!!! zoufale křičím, mávajíc ručička a plácajíc zoufale do vody, na první pohled je vidět, že neumím plavat a že pokud mi nikdo nepomůže, asi si mě chobotnice někde vyloví. Mezi pár pohledy se snažím najít cokoliv a kohokoliv, kdo/co by mě unesl/o. |
| |
| Jak se rozhlížím kolem sebe usližím nějaké přerušované výkřiky.Rychle začnu plavat za hlasem a pomalu ho začínám vidět.je to něco malého.Doplavu k němu a snažim se ho držet nad vodou. Musim něco najít čeho bych se mohl chytnout.Už dlouho nevydržim plavat. Začnu se znovu ohlížet po něčem pevném čeho bych se mohl se skřítkem chytit a pořád skřídka držim nad vodou. |
| |
| Voda a zase voda Jakmile se náš protivník, vydá na útěk, tak se usměji a podívám se na loď. Tak jsme to dokázali, leď je cel.. Ale pak se ozve skřípění dřeva a loď se rozlomí a z jejích útrob, jak si stihnu všimnout než se pře mě přežene vlna a já skončím pod ní. Několikrát se pod vodou přetočím a loknu si a když se mi konečně povede dostat nad vodu, a z úst vyplivnout vodu. To bylo těsný..nemám rád vodu. Otočím se kolem své osy abych se zorientoval a mím očím se naskytne obrázek zkázy. Lilah !! Lilah!! Tamný! Ty zatracená chupatá kůže! Lilah! Zařvu a chytnu se kusu něčeho co bívalo prkno a v mém hlase je znát strach o ty dva a unava. Temný, Lilah !! Meč mám v pochvě a v očích už nezáří síla a nevypadají divoce, ale je v nich strach. Nedokázal jsme je ochránit. Mě se jen tak nezbavíš blázne. Zavrčí kdesi zamnou vlk a plave ke mně, pomohu mu na prkno a chytnu se jiného kusu lodi. No to jsme rád. Pohladím, jeho mokrou kůži. Proč, jsme nemohli jít po souši ? Zeptá se vyčítavě. Lilah !! Lilah! No jsme v hezký šlamastice co mnichu. Sklapni a hledej pse. Zavrčím a stále jí pohledem hledám. Nemám rád vodu. Postěžuje si. |
| |
| Voda vlna mě přepláchne, a tak vysílená skončímpod mořskou hladinou. není to nakonec to, k čemu jsi celou dobu směřovala? nabádá mě vědomí, zblblé slanou vodou, a tak poamlu klesám níž a níž... Pak se podívám nahoru, a ještě zahlédnu vlčí tlapky, šlapajíce vodu. Danaron a temný... bleskne mi hlavou. nikdy by si to neodpustili... a právě to mě donutí znovu mocně máchnout rukama, a z posledních sil, bez kyslíku, se vydat na hladinu. |
| |
| Voda Dál volím její jméno. Kde jsi Lilah, kde. Něco se mi otře o nohu a jí po tom šáhnu nahmatám ruku a se značným úsilím ji vytáhnu nad hladinu. Chytni se. Povím chraplavě unaveně a vyčerpaně. A jednu ruku jí přehodím přes prkno a volnou rukou jí obejmu aby nespadla, chvěji se zimou a šaty se mi lepí na tělo a jen se na ní dívám neschopen něco povědět s bílou tváří a unaveně, ale přesto štatsně. Do očí se mi dere voda z vln co jsou kolem, nebo to jsou slzy ? sám nevím. Li..Lila..Lilah, já, já bál jsem se. Vykoktám nakřáplím hlasem a políbím jí. Moc. Zašeptám a dál se ržím. Co budeme dělat ? Nechci se tu utopit, ne tekon. Ne dneska |
| |
| Voda Někdo mě chytne za ruku, a silou vytáhne ven. Voda jakoby se jen velmi nerada vzdávala své skoro utopené oběti. Da...Danarone... vydechnu překvapeně. on je snad můj strážný anděl. poslouchám jeho slova, a ač k smrti unavená a promáčená, protáhnu náš polibek. Pak odhrnu mokré vlasy z obličeje, co se na něj tak lepí, a pověsím se na prkno. Pozoruju dílo skázy. Jak..jak jsi mě našel? Pod vodou.. |
| |
| Voda Jak jsem tě našel ? No otřela ses mi o nohu. Vysvětlím vyčerpaně a unaveně a dál vysím na prkně a dívám se na ní. A navic tě miluje. Přidá si vlk, ale pak se jen dívá kolem a zdrneně leží na prkně a snaží se nespadnou do vody. Vylekala jsi mě. Povím umaveně a a chějící se zimou a oči mi vlhnou. Rychle zamrkám, aby se mi zrak zase vyjasnil. Hmm proč jsi vlasně skočila ? Zeptám se unaveně a nevím jestli jsem rád nebo ne. Jo jasně vím proč, já jen že to bylo šílený...Taky tě miluju. Povím unaveně. |
| |
| Voda(hnusná studená a plná trosek) A láska je šílená.. odpovím prostě a pokusím se usmát, avšak zuby mi klepou zimou. Pohlaídm ho po ruce, pak se ovšem rychle chytnu prkna protože z něj začnu klouzat.. ale...jak se odsud dostaneme? rozhlédnu se po mořské ploše. tedy aniž bychom umrzli.. |
| |
| Calime Nebojte se má paní, jsem u vás, ozve se vedle tebe tvůj starý známý elf, chytí tě a pomůže ti doplavat k nějakému prknu. Lilah a Danaron Klid vy hrdličky, ozve se kousek od vás. nějaký tlusťoch v němž poznáváte lodního felčara. Podívejte támhle, dodá a ukáže na západ. Všichni Vidíte jak se k vám ze západu blíží několik člunů, na každém vidíte několik postav ve zvířecích kůžích. |
| |
| Voda Podívám se směrem k lodím a zamračím se, když uvidím postavy. Máš ponětí kdo to je ? Zeptám se felčara, ale sám vím že nejsme v postavení, kdy můžeme vyjednávat, natož bojovat a tak se jen snažím udržet na hnusným kluzkým prknu a mam zatnuté zuby a necvakaly o sebe. A sleduji ty lodě. Ne další necky, ale tetkon je vítám. Poví na kost promočenej vlk. No máme štěstí. Povím unaveně. A krádce a rychle jí pohladím po tváři, a potom co sklouznu do vody se s námahou vyškrábu na prkno a znovu se ho chytnu. |
| |
| Voda no tak snad nás odvezou na břeh... zauvažuju a schodím ze sebe plášť, stejně je promoklý a táhne mě akorát ke dnu. A teď je jedno, jakmoc budu zahalena. Přitisknu se k Danaronovi, a tiše doufám že to všechno už skončí a my se dostanem na břeh. |
| |
| Znuseně se podívám na postavy ve člunech. Nemůžu to ani vidět ty zvířecí kůže. "Díky." řeknu mu a vykuckám vodu. |
| |
| Voda Podívám se směrem k přijíždějcím člunům. Snad nám pomůžou. Snažim se ze všech sil udržet nad vodou dokuť nepřiplujou. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR