Andor.cz - online Dračí doupě

*Minulost* - 02. června 2014 11:24

*Minulost* - 02. června 2014 11:31
	"Pokud bys dostal možnost změnit minulost, Jak by jsi jí změnil?"

*Minulost* - 02. června 2014 19:27

Probuzení nebylo zrovna příjemné... Probuzení bylo v místnosti s kachličkovanejma stěnama, jediným černým oknem a kamerou v rohu. Do toho tu byla cítit neskutečna zatuchlina a plíseň. Mohl jsi cítit chlad na svých rukách. Chlad pocházející od řetězů, které jsi měl okolo zápěstí a ruce byly doširoka roztažené. Nepamatuješ si co se stalo předtím než si se sem tady probudil. Při každém pokusu si vzpomenout na něco předtím tě začne neskutečně bodat v hlavě, jako kdyby ti do ní někdo opakovaně bušil kladivem nebo hasákem.

Dante - 02. června 2014 21:45

Budíček Otevřu oči. Zjišťuji několik báječných věcí hned za sebou. Všechno mě bolí, jsem přikovaný v místnosti, kde se asi natáčel nějakej podělanej horor. Smrdí to tu, ale to by mi nijak nevadilo, až na to, že si ani nemůžu vzpomenout, jak jsem se tu sakra vzal. No nic. Zatřepu hlavou a rozhlídnu se kolem. Tady asi přebývá nějaký magor, který unáší lidi a pak si natáčí na video, jak je mlátí. "Halo? Je tady obsluha nebo tak něco?" řeknu a mám pocit, jako by mi do čelisti narazil vlak. "Noták, vím že tu někdo je." řeknu znovu. Kouknu na ty řetězy a zkusím pořádně zatáhnout, jestli se urvou. Za pokus to přeci nic nedám.

*Minulost* - 02. června 2014 22:01

Řetězy ale pevně drželi. Evidentně ti teď tvoje "nadliská síla" nebyla moc k užitku. Na tvé volání či výhružky, taky nikdo nijak neodpovídal. Jen kamera nad černým oknem nepříjemně bručela. Byla zapojená, protože bylo vidět jak čas od času zaostřuje, či se pohybuje. "Jaké je tvé jméno?" ozve se náhle z nějakého reproduktoru, který je umístěn, někde v místnosti, žel bohu, ale nejde zjistit, kde přesně byl tento reproduktor umístěn. Mohl jsi cítit, jak tě kamera doslova probodává pohledem.

Dante - 02. června 2014 22:31

Tak jo, řetězy se ani nehnou. Jen si tak visím a přemýšlím, jak zdrhnu, když se za mnou ozve hlas. Podle toho jak zní, tipuji, že je tady někde reprák. K čemu jim sakra bude moje jméno? "Tony... Tony Redgrave. S kým mám tu čest?" řeknu a zadívám se do zrcadla. Vím, že za ní někdo sedí, musí. Bylo to tak i ve filmech. Za falešným zrcadlem sedí a skvěle se baví, myslí si, že o něm nikdo neví. Možná se pletu já a to je fakt zrcadlo. Podělané myšlenky, přemýšlej radši, jak se odtud dostat. Bod číslo jedna: osvobodit se z řetězů. Škubnu s nimi ještě jednou, krásně mi luplo v ramenu. Tak to byl blbej nápad.

*Minulost* - 02. června 2014 23:12

Řetězy se nepohnuli ani tentokrát, jenom výhružně chrastily. Zdálo se, že toho za "zdí" tvoje odpověď evidentně nijak nepotěšila, protože řetězy, které byly přivařené ke zdi, začali probíjel. Nejdříve jen krátké jakoby štiplavé šoky. Ty pak ale přerostli v několikavteřinové dávky. Ten co je ovládal si dával hodně záležet na tom, abys cítil co největší bolest. Mno a co si budeme povídat, dařilo se mu to. I když tě to díky démoní půlce nijak nezabije, přesto, nervy a čidla nervů byla jasná a živá a bolest taktéž. Když proud ustal, za pár okamžiků se ten hlas ozval znovu. "Zeptám se tě znovu. Jak se jmenuješ?"

Dante - 02. června 2014 23:23

Chvíli se nic nedělo, ale pak jsem zažil pocit.... co pocit, já to zažil. Je to opravdu, ale opravdu příjemný pocit, když vám tělem probíhá 220 voltů. Nebo jich bylo víc? Bolelo to jako čert. Několikrát jsem se zhluboka nadechl a zatnul zuby. "Uuuuu" *hluboký výdech a nádech* "To bylo něco. Chceš moje jméno? Mám pocit že už ho výš, jinak bys mě tady nedržel. Jsem Yuri Lobotov"řeknu a zuby v očekávaní další šokové terapie.

*Minulost* - 03. června 2014 07:16

Ani ted zrejme nebyly s tvou odpovedi spokojeni, protoze jak si zahy zjistil na vlastni kuzi, pustili do tebe proud naplno. Zel bohu cloveka by to rovnou zabilo, usmazilo naskvarek ale ty mas zrejme stesti v nestesti. Pod proudem si byl nekolik minut a bolest, kterou si mohl pocitovat byla skoro agonizujici. Sem tam se ti na tvari pote otevreli drobne ranky. Pak proud ustal. "Zaptam se te znovu..." promluvil znovu onen hlas a ty jsi mohl citit jak te neco nekam tahne. Mistnost okolo tebe se zacala menit.Steny pokryl nejaky cerny hnus, vyrazne ubylo i svetla a misto kamery bylo velke hybajici se demoni oko. Byl jsi v Limbu. "... jake je tve jmeno?!"

Dante - 03. června 2014 12:26

To na co jsem se připravoval mi ani zdaleka nepomohlo. Pustili do mě plný přívod a trvalo to snad hodinu. Už se mi začalo stmívat před očima a cítil sem, jak si koušu vlastní jazyk a jak se mi na obličeji otvírají drobné ranky. Nic příjemného to nebylo, co si budem povídat. Pomalu se ztrácím, zdá se mi, jako by se všechno měnilo... nic se mi nezdá, mění se to. Limbo. Zase v Limbu. Jen tak tak visím a snažím se to rozdýchat a zbavit se toho stmíváni. Jde mi to už o něco líp. Kouknu se do toho oka, co dřív bylo kamerou a usměju se na něj. "Mé-jméno-je-Dante!" Odsekávám ty slova jak kusy ledu a jsem zvědav, s čím přijdou teď.

*Minulost* - 03. června 2014 15:34

Demonicke oko se priblizi skoro az k tobe, deli vas prakticky jen nekolik desitek centimetru. Pote pronese neco reci demonu, ktere ty ale rozumet nedokazes. Nacez mu nekdo odpovi ale neni videt kdo. Dle tonu je ale jasne, ze to byl ten sami "clovek", ktery se te ptal na jmeno. Demonicke oko se stahne a pote neco rekne demonicky uz ale hlasiteji a ty muzes videt, ze retezy, kterymi si spoutan vedou chapadla nejakeho demona, ktera vedou do zdi. Evidentne celou tuhle mistnost obepina jeden demon, ktery umi produkovat elektrinu. Vic se ale nedozvis, protoze elektrina zacne probijet znovu, tentokrat muzes i videt jak je z onech chapadel prevadena do retezu a od tech primo do tebe. Napor je ale tak silny, ze stmivani pred ocima prejde po par vterinach v tmu uplnou.

*Minulost* - 03. června 2014 16:37

Dante - 03. června 2014 17:23

Čekal jsem, že do mě zase pustí proud. Nestalo se. Místo toho se ke mě "kamera" přiblížila a začala něco žvatlat a tím blbec, co mě chytl. Oko zase zdrhlo a konečně jsem si všiml, co to za mnou visí za potvoru. Nějaký zmetek, co funguje jak zdroj elektřiny. "Baterko posraná." Asi jsem to urazil, protože jsem dostal o dost víc jak předtím. Teď už se nestmívalo, teď nastalo zatmění. A mám pocit, že jsem se i trochu připek.

*Minulost* - 03. června 2014 17:59

S tím připečením, jsi měl pravdu. Naneštěstí pro tebe, ale jsi byl v bezvědomí, takže jsi zatím nic necítil. Až po hodné chvíly... jsi mohl pocítim něco, co připomínalo jakýsi částečný návrat k realitě. Aspoň vzdálený. Na své tváři si mohl cítit lehké, vlhké doteky, které vzhledem ke spálenější kůži, byly dosti příjemné. Až nabereš dostatek energie, na to aby mohl aspoň pootevřít oči, můžeš před sebou spatřit osobu. Osobu, která vypadala jako člověk. Rozhodně nevypadala jako démon. I když na sobě ta osoba měla načervenalý, lehce použitý kabátek, a přes hlavu červenou kapuci. Do obličeje jsi jí vidět nemohl. V ruce držela nějakou misku s vodou a v druhé hadřík, kterým aspoň částečně dopřávala úlevu tvé popálené pokožce. Bylo z ní ale cítít strach, opravdu velký strach, který se projevoval i třesem oních rukou.

Dante - 03. června 2014 18:47

Ležím a nechám se otírat. Je to příjemný a na té popálené kůži, je to ještě lepší. Krásný chlad. sebral jsem všechny své síly, abych aspoň otevřel jedno oko. Nade mnou se sklání nějaký člověk, ne démon. Jsem celkem překvapen. Očividně má strach, ale proč? Nadechnu se a pomalu vydechnu. "Ahoj" vylezlo ze mě potichu a docela chraplavě. Doufám, že neuteče, to bych se pak musel tou vodou otírat sám a na to jsem příliš líný.

*Minulost* - 03. června 2014 18:54

Démoní oko bylo zavřené a vypadalo to, že zřejmě spí. Když si ale promluvil na toho člověka, ta osoba se poněkud polekala. Už podle tělesné stavby šlo poznat, že se jedná o dívku, či ženu. Několikrát se rozhlídla okolo sebe, zejména větší pozornost věnovala tomu spícímu hlídači. Načež její ruka poté prudce vystřelila směrem k tobě a položením několika prstů na tvoje rty ti naznačila aby jsi nemluvil. Načež se poté sehla a vzala ze země nějakou pohárek, který ti přiložila k ústům. Naneštěstí v tom byla jen voda, nesmrděla ani nic podobného.

Dante - 03. června 2014 19:05

Pomalu se mi začínají vracet všechny smyly a bohužel i cit. Popraskaná spálená kůže není nic příjemného, ale vydržet se to dá. Porozhlédnu se a bohužel zjistím, že jsem pořád v tý stejný kachlíkový místnosti. Pár změn nastalo a celkem příjemných. Oko spí a je tu se mnou zřejmě nějaká dívka. Dívka? Vždyť jsem v Limbu, jak se tu sakra dostala? Dá mi napít, bohužel vody. Jen uhnu ústy na stranu a pohybem hlavy směrem k ní a lehkými náznaky rty se zkusím zeptat, jak se sem sakra dostala. Doufám, že mě pochopí. Podívám se na řetězy a na tu potvoru, co do nich pouštěla proud. Tebe zabiju jako první, řeknu si ve své hlavě a přemýšlím, jak se dostat z řetězu.

*Minulost* - 03. června 2014 19:47

Teď, poprvé, když se na tebe podívá, jí můžeš vidět do tváře. Celkem pohledná, né o moc starší než ty, možná i mladší, kdo ví, každopádně v tvém věku. Z pod černé kapuci jí do tváře padaly prameny černých vlasů. V jasně modrých očích se jí zrcadlil strach. Zdálo se, že pochopila tvůj náznak, protože zvedla ruce a ukázala ti železné náramky, okolo jejích zápěstí, na kterých byly démoní runy. Zdá se, že je taky vězeň, stejně jako ty.

Dante - 03. června 2014 20:20

Skvělá zpráva je, že mě pochopila. Ta špatná, že je asi taky vězeň. Ale na vězně je docela hezká a asi stejně stará. Uvolním se, takže zase hezky visím v řetězech a přemýšlím, jak nás dostat ven. Něco mě napadlo. Podívám se na tu dívku a potichu se zeptám "Umíš zacházet s mečem? Dostal jsem nápad jak odtud, ale potřebuji tvou pomoc." jen doufám, že to bude fungovat. Mám v plánu přivolat si svůj meč a ona jeho s jeho pomocí zneškodní to oko. V minulosti jsem to párkrát udělal, abych se z Limbu dostal. Už mě to tu přestává bavit a hádám, že ji se tu taky zrovna moc nelíbí.

*Minulost* - 03. června 2014 20:36

Dívka se chystá něco říct, ale démonické oko, se začalo pomalu probouzet. Dívka se poté vyděšeně otočila za sebe a poté hned zpátky k tobě. Znovu je vidět, že chce něco říct, ale z černého okna vyrazí velké chapadlo, stejné jako ty, které drželi tvé řetězy, obmotalo se okolo ní a tlumeným dívčiným výkřikem to chapadlo vtáhlo onu dívku do černého okna, které mělo místo skla, podivnou černou želatinovou hmotu.

Dante - 03. června 2014 20:43

Dobře, můj plán právě spolklo zrcadlo, co teď? Podívám se na to oko zavolám "Hej ty parchante. Neval oči, pusť mě a vyřídíme si to. Možná tě za to i nezabiju." řeknu a doufám, že jsem upoutal jeho pozornost. Ale co s ní, nevím proč, ale nechce se mi ji tu nechávat. Zvláštní, vůbec ji neznám, ale mám kvůli ní blbý pocit. Zadívám se na tu černou želatinu. Copak asi za tebou bude? Kouknu na řetězy a začnu se zmítat a zkoušet jejích pevnost. nějak se odtud dostat musím. Už mě to tu celkem začíná štvát a věčnost tady strávit nechci.

*Minulost* - 03. června 2014 21:16

Démoní oko se na tebe upře. Ze stropu se vynoří chapadla, stejná, která zatáhla někam tu dívku, a ovinula se ti okolo rukou. Řetězy zachrastily a ony chapadla ti srazilo ruce k sobě nad hlavou a ještě vyzvedlo do výšky. Skoro až na úroveň oka samotnýho. "Kde je tvůj bratr?" zeptá se tě ten stejný hlas, jako předtím. Jenže, problém byl v tom, že ty jsi nevzpomínáš, že bys někdy nějakýho bratra měl. Co tvoje paměť dosahuje, vždy jsi byl zatím sám.

Dante - 03. června 2014 21:48

Tak místo čekané elektřiny se stalo něco jiného. Něco co jsem fakt nečekal. Chapadla mě chytla a zvedla, aby na mě oko líp vidělo, ale co mě nejvíc zaskočilo bylo, když se zeptalo na bratra. Já a bratra? Vždyť se celou tu dobu sám potloukám a přežívám. Nevzpomínám si na žádného bratra. "Vy démoni jste idioti. Žádného bratra nemám." řeknu a hezky se mu vysměju. Ale ta představa je zajímavá. Uměl by to samé co já? "Kdes proboha přišel na to, že mám bratra. Co kuliočko?"

*Minulost* - 03. června 2014 22:06

Démonické oko se trochu zakabonilo. "Lžeš." pronesl ten hlas u celkem znatelně naštvaně. "Začínáš mě unavovat." pronese znovu a skrz podlahu vyrazí další dvě chapadla, která chytnou tvoje nohy. Poté můžeš pocítit značný tlak a sílu v obouch směrech. Ty démoní chapadla se tě snažily zaživa roztrhnout na dvě části. "Co uděláš teď?" zeptal se ten démon a oko ti zajelo až téměř k obličeji, chyběli jen centimetry, možná milimetry.

Dante - 03. června 2014 22:32
	Asi jsem ho nasral. Bože jak mě to mrzí. Z podlahy vylezly další chapadla a snaží se mě roztrhnou vejpůl. Oko je až nezdravě blízko mého obličeje. Chlustnu mu přímo do zorničky a ze všech sil se snažím uvolnit. "Počkej ty hajzle, až se z toho dostanu. Vyryju ti své jméno do ksichtu!" řeknu sbírám všechnu svou sílu, co mám, ani nevím odkud ji mám. Jediné co vím je, že není přirozená.

*Minulost* - 03. června 2014 22:43

Démon se tlumeně zasměje. "Ty neuděláš nic." pronese. "Proto teď nezmůžeš nic. Jsi můj, v mé hrsti, jsem pánem tvého života a smrti." Démonické oko se chvěje a přivírá pod podivným tlumeným smíchem. "Nic tu nezmůžeš." Démon zabral a ty tak cítíš, jak se ti svaly napjali tak, že stačilo trochu a začnou se trhat na kusy. Jenže, pak se něco stane. Démon začne řvát a vyvádět. Uslyšíš mlaskaví zvuk a chapadla, které držela tvoje ruce dopadnou v několika kusech na zem pod tebou, stejně tak i s nima černá démonova krev. I když máš na ruce ještě řetezy, přesto jsou nyní volné, prozatím, než démon zjistí, že jsou volné.

Dante - 03. června 2014 23:09

Už jsem myslel, že budu na dva kusy a kouknu se, jak vlastně vypadají moje vnitřnosti, když se něco stalo. Očko s sebou začalo házet a řvát, a nějakým zázračným způsobem jsem zjistil, že jsem volný a ty podělaný chapadla nasekaný na kousky. Jen osmažit a pan Chuang Che by mohl prodávat nové kousky chobotničky. Když cítím, že jsem volný, pravou rukou jakoby uchopím jílec meče, který se mi tam najednou objevil. "Koukej na to" řeknu a jedním plynulým pohybem useknu oko. Málem jsem zařval, jak mě celé tělo bolelo, ale jsem pašák a vydržel jsem to.

*Minulost* - 03. června 2014 23:13
	Demoni oka dopadlo na zem a vzapeti se v mistnosti obevily dalsi a dalsi a dalsi chapadla, ktera namatkove kmitala mistnosti a snazila se te poslepu najit. Ceklem i marne. Pak ale nekolik z nich zamirilo do oneho okna a prolezlo tou cernou hmotou. Vzapeti se zpoza te cerne hmoty ozval divci vykrik.

Dante - 03. června 2014 23:19

Očko dopadlo hezky na zem, jen jsem ho nabodl."Valíš zraky?" zeptám se a dívám se mu zpříma do zornice. Asi se mu to nelíbilo, protože začal dalšími chapadly prohledávat místnost. Některá zajela i to toho slizu. Nevěnoval jsem jim pozornost do tý doby, než začala křičet ta holka, kterou tam hodily. "Sakra" pronesu, přeseknu pár chapadel, co tam zajely. Udělám několik kroků dozadu, rozběhnu se a skočím za ní. Proč za ní vůbec lezu, to fakt nevím, ale přece ji tu nenechám. Divné, proč mi na ní tak záleží?

*Minulost* - 04. června 2014 06:08
	Kdyz proskocis onim cernym hnusem, si v jeste mensi mistnosti nez byla ta ve ktere si byl a ta cerna hmota je vsude na stenach. Je tu o neco mensi viditelnost ale presto celkem dobre rozeznavas to az nekolik desitek centimetru nad zemi drzi ty chapadla tu holku, ktera se pokousi vsemi silami branit chapadlu omotanem okolo jejiho krku aby ji zaziva uskrtilo.

Dante - 04. června 2014 12:39
	Fuj, to byl hnus. Co byl, ono to je teď všude. Rychle se rozhlédnu a vidím tu dívku jak je omotána chapadly a moc času ji nezbývá. Rychle překonám vzdálenost mezi námi a několika seky ji osvobodím. Kleknu k ní a pomůžu ji to sundat z krku. "Dobrý? Musíme pryč." Pomůžu ji vstát a doběhneme k "zrcadlu" "Ty první" Otočím se zády k zrcadlu, kdyby se něco rozhodlo nás pronásledovat.

Widow - 04. června 2014 13:26

Kdyz me ty chapadla pusti a ja dopadnu na zem, prvne se rozkaslu. Na jeho otazku jen prikyvu a mnu si nekolikrat krk. To uz mi ale pomaha na nohy. Me pritom spadne kapuce z hlavu, nanestesti je ale ke me zady. Musime se chopit sance. Chytnul ho zaruku, otocim se tak ze za mnou po kolena dlouhy cop zavlaje a rozebehnu se proti zdi ktera se prede mnou sama rozestoupi, pokusic se jej tahnout za sebou.

Dante - 04. června 2014 13:43

Ona nešla skrz "zrcadlo", místo toho mě táhne někam dál. Co mě ale udivuje je to, že zdi před ní uhýbají. "Kam to běžíme? Zrcadlo je támhle" řeknu a ukážu mečem za sebe, někam do prostoru slizu. No nic, asi ví, kam jít. Až teď jsem si konečně všiml, že má docela dost dlouhý cop. V boji to je na prd, někdy by jí mohl za něj chytit. Zatím se nic neděje a to se mi nelíbí, určitě se za chvili něco posere. Cítím to.

*Minulost* - 04. června 2014 13:50
	Oba jste se ocitli po pruchodu stenou na jakesi nemocnicni chodbe, ktera ale mela s nemocnici pramalo. Vse bylo takove sesle, ponicene a hlavne potazene tim cernym slizem, ktery se ke vsemu jeste nepatrne hybal. Proste Limbo, co si budeme povidat. V dohledu zatim nebyly zadni demoni.

Dante - 04. června 2014 13:59

Konečně jsme se zastavili. Ale z toho místa moc dobrý pocit nemám. Nějaká stará nemocnice a hlavně ten podělanej sliz. Opravdu nádherná kombinace věcí, které by se kombinovat neměly. Když už tedy stojíme.. "Kdo jsi a co je tohle za místo?" řeknu a dám si meč na záda, abych ji zase nevyděsil. Nevypadá zle, vlastně se mi i docela líbí. Ale není čas se teď nad ní rozplývat, musíme se dostat pryč. "Hele, víš jak se dostat pryč? Obyčejně mi stačilo ze zbavit toho blbýho oka a byl jsem venku, ale teď je to jiný."

Widow - 04. června 2014 14:29
	Zadivala jsem se za roh. "Asylum." pronesu pritom jako odpoved na jeho otazku. Kdyz se ale otocim k nemu a uvidim jeho trochu nechapajii vyraz, s povzdechem dodam: "Sanatorium, lecebna pro dusevne chore, blazinec, cvokhaus... "

Dante - 04. června 2014 14:37
	Takže šaškárna, žádná nemocnice. Proč zrovna cvokhaus? "Teda, ty jsi ukecaná, ale dovol abych se zeptal, co sakra děláme v šaškárně?" A proč se mnou mluví jak s blbcem? "Co tu jako máme dělat? Sednou si do vozíčku a uspořádat démoní rally na kriplkáře?"

Widow - 04. června 2014 14:59
	"Tak muzes vid." reknu a pokrcim pritom rameny. "Jediny na co tu ale narazis jsou zcvokli ci sahnuti demoni, ktere sem zaviraji. Ci potencionalne nebezpecne osoby..." reknu a podivam se pritom znovu za roh, jestli neuvidim hlidku. "...takove jako jsme my dva..." pronesu u toho.

Dante - 04. června 2014 15:20
	"Jako jsme my dva? Pro koho tak nebezpeční jsme?" Takže já jsem pro někoho nebezpečný. Ale pro koho? Pochybuji, že by nějaký člověk věděl o Limbu, takže to znamená, že jsem se stal nepohodlným pro nějakého démona. Ale kvůli čemu? Kvůli ty minulý účasti v protestu, kdy jsem zranil asi polovinu policejního sboru? To asi ne. "Hele, co kdybychom zašli na recepci a řekli, že jdem pryč?"

Widow - 04. června 2014 16:06
	"Dobra poznamka, ale nemyslim si, ze by nas jen tak pustili. Tedy pokud nezabijem predem toho, ktery to tu ma pod palcem." reknu a kdyz zjistim, ze je vzduch stale jeste cisty, otocim se zpatky k nemu. "Tedy... pokud se ti chce zabit toho, kdo te jeste vcera mucil bleskama a nechaval viset jako kus masa." reknu a podivam se na nej svyma jasne modryma ocima.

Dante - 04. června 2014 16:28
	Blbý dotaz. "Prej jestli se mi chce. Samozřejmě že se mi chce zabít toho parchanta. Tobě snad ne?" řeknu a podívám se na ni odměřeným pohledem. Slyšel jsem, že někteří vězni se spřátelili se svými vězniteli, ale nikdy jsem tomu nechtěl věřit. "Nějaký nápad, kde toho parchanta najdu?"

Widow - 04. června 2014 16:35
	Trochu se zarazim, pootevru pusu a pak ji nakonec zpatky zavru. Odvratim od nej pohled a zadivam se po zeme. "Vic nez si dokazes predstavit... " reknu polohlasne. "Nahore. V nejvyssim patre..."

Dante - 04. června 2014 16:53
	Tak přeci s ním má taky nevyřízené účty. Jen se usměju, položím ji ruku na rameno, druhou rukou ji lehce podepřu bradu, "Tak si pro něj dojdem, ne?" řeknu povzbudivě. Vylezu za roh a jdu rovně po chodbě, snad narazím na výtah nebo schody.

Widow - 04. června 2014 18:33
	Pocitim jeho dotyk a pote kdyz mi zvedne bradu, podivam se na nej pohasle, sklecene, mozna i se strachem. Byla jsem tu dost dlouho a za tu dobu mi stihli udelat nepocitane spatnych veci... ze jsem tak nejak ztratila vsechnu nadeji na to, ze se odtud nejak dostanu.

Dante - 04. června 2014 19:16
	Slyším, že za mnou nejde. Otočím se a vidím, že tam stojí a tváří se jako boží u mučení. Přijdu zpátky k ní a řeknu "Ten parchant zaplatí za všechno co udělal, to ti slibuji, teď ale pojď, než nás tady něco najde." Udělám pár kroků směrem do chodby, pak mi ale něco dojde, otočím se zpět k ní "Máš se čím bránit? Nebo umíš něco?"

Widow - 04. června 2014 19:31
	"Hm?" překvapeně trochu zamrkám když začne říkat to, že se tomu hnusákovi prakticky pomstí. "Umm... " zarazím se trochu a trochu znovu klesnu. "Teď... nic." pronesu zlomeně. "Díky tomuhle..." řeknu a zvednu ruce, na kterých jsem měla pořád oko zápěstí na obouch rukách 5cm široké náramky, na kterých byly runy.

Dante - 04. června 2014 19:40
	Ukáže mi krásné runové okovy, které má na zápěstí a prý kvůli nic se teď nemůže bránit. "Nějaký nápad jak to sundat? Můžu to zkusit rozseknout." Proč je ale tak smutná? Co jí ten parchant provedl? "Co všechno víš o tom parchantovi, kterého se chystám poslat do hlubin pekelných?"

*Minulost* - 04. června 2014 20:08

Dříve než ale stačí něco říct, oba uslyšíte nějaký pleskot a poté mručivě bručivé zvuky, které vydávají démoni. Byla to hlídka, něco jako "sekuriťáci" na běžné obchůzce. Jestli vás najdou, vyhlásí okamžitý poplach a vaše šance dostat toho hlavního nahoře se tím sníží z minima na úplnou nulu. Musíme se rychle schovat v nějakým z pokojů, které byly okolo v chodbě. Většina z nich by měla být opuštěná.

Dante - 04. června 2014 20:13

Ještě mi ani nestačila odpovědět a už slyším nějaké mručení. Podle pravidelného pleskání odhaduji, že to budou ti okřídlení šmejdi. "Hlídka". Obyčejně bych se neschovával a vyšel jim vstříc na pozdrav, ale tentokrát mám pocit, že jestli nás uvidí, tak ten šmejd pláchne ještě dřív, než za ním dojdem. Popadnu ji za ruku a vlezu do dveří, které jsou hned za náma. Zavřu a až pak se rozhlédnu, kam jsme to vlastně vlezli.

*Minulost* - 04. června 2014 20:20
	Místnost nevypadala nijak extra, ale aspoň byla prázdná. Žádní démoni v dohledy, když tedy nepočítáme ty za dveřma.

Widow - 04. června 2014 20:51

Nelíbilo se mi tady. Myslím, celkově se mi nelíbilo,že jsem vůbec v Limbu a tady v týhle budově, ale v tomhle pokoji se mi moc líbilo. Nicméně neměli jsme moc na vybranou. Aspoň tu bylo více světla než jinde. Trochu jsem si povzdechla. Teď jsme nemohli dělat nic víc než čekat. Museli jsme se dostat k výtahové šachtě, nebo aspoň schodům, který byly na druhým konci, přesně tam, kam mířily ty démoni. Sedla jsem si proto na kus suti a vzala obličej do rukou. Pálil mě. Ty chapadla, mě nepříjemně sešvihali a nechali drobné poranění v obličeji. Zobrazit SPOILER

Dante - 04. června 2014 20:54

"Tak jo, co teď? Vyznáš se tu?" zeptám se rozhlédnu se po místnosti. Vypadá opuštěně, to nám pomůže. Aspoň chvíli čas. Otočím se a ještě se zeptám "Tak jak s těma náramkama? Víš jak je sundat?" Nevím proč, ale sáhl jsem si na bedra. Obyčejně tam nahmatám pažbu jedné ze svých krásek, teď ale jen cítím svou kůži. Kde mám sakra pistole? Bez nich si připadám tak trochu nahý. Až já toho hajzla najdu a jestli bude mít u sebe Ebony a Ivory, tak mi s nima udělám dvě dírky do ksichti. Ebony do levého oka a Ivory do pravého.

Widow - 04. června 2014 21:04
	Víceméně na jeho otázku nesměle přikývnu. "Trochu ano... tedy... na to aby jsi se dostal, tam kam potřebuješ..." pronesu a dívám se přitom pořád do země. Nakonec si rukama obejmu hruď. "Nevím jak se sundat... a ano, zkoušela jsem za ty roky všechno..."

Dante - 04. června 2014 22:24

Jo je to dobrý, zná cestu. Nebo aspoň přibližně, ale pořád lepší jak drátem do oka. Ale ty její okovy se mi moc nezamlouvají. Prej zkoušela všechno na to, aby se jich zbavila. Očividně bez úspěchu. Mohl bych je zkusit přeseknout, ale je tu možnost, že bych to přehnal a vzal ji to spolu se zápěstím. Takže... nejspíš jediný způsob jak je sundat bude u toho šmejda, který si ze mě dělal vánoční stromeček. "Tak jo, soustřeď se. Řekni mi, jak se k němu dostat. Určitě tam bude mít něco na ty tvoje náramky a já ti pak s radosti půjčím Rebellion, aby sis ho předělala k obrazu svému."

Widow - 05. června 2014 06:52
	Pokusila jsem se jeho pokusu o vtip usmat ale moc dobre mi to neslo. "Belfegor sidly v nejvyssim patre tehle budovy. Jedina moznost jak se k nemu muzeme dostat je bud vytahovou sachtou nebo pozarnim schodistem. Musis si ale po ceste davat pozor na Hlidky a taky 'kamery'. Pokud te nekdo z nich zahledne a pusti poplach... jsme tu uvezneni navzdy..."

Dante - 05. června 2014 14:27

Takže úplně nahoru jo? Super. A výtah tady beztak nejede, takže požární schodiště. A ještě mě u toho nesmí chytit. Nerad se někam plížím, to není pro mě, jenže když mě chytí, zůstanem tu na furt. To se mi nelíbí. Nejradši bych si cestu prosekal. "Když mě tedy někdo z nich uvidí a vyhlásí poplach, už se odtud tedy nedostanem? Ani kdybych se k němu nahoru prosekal?" Zašvihám kolem sebe mečem a dám si ho zpět na záda.

Widow - 05. června 2014 14:40
	"Kdyz po ceste potkas 'kameru', musis ji znicit driv nez te zahledne. Nejlepe nadalku nejak... nejakou strelnou zbrani idealne..." reknu a tak nejak jej trochu potajmu pozoruji. Co rict, je tu tak nejak jedinej kdo me tu zatim nechce sezrat ci nejak jinak zabit.

Dante - 05. června 2014 15:05
	Prej nějak... a na dálku. "Ještě ty mě štvi." zle se na ni podívám a znovu si sáhnu jakoby pro pistole. Je to bez nich těžké, ale musím si nějak poradit. By mě sakra zajímalo, kde jsou. I ten kabát chci zpátky, mám v něm cigarety a tak rád bych si teď zapálil. "Nevíš, jestli je tady nějaká místnost, kde se dávají zabavené věci, nebo tak něco?"

Widow - 05. června 2014 15:19

Pri jeho poznamce a zlem pohledu mu onen pohled opetuji. "Zabavene veci?" zeptam se trochu nechapave. "Pockej... videla jsem jednoho jak neco nese. Bylo to v necem zabalene, v nejake cerno cerne... " zarazim se. "To bylo tvoje?" podivim se spis sama pro sebe. "Ja jen, ze s necim si tady hral na chodbe jeden demon, dusevne nevyrovnany ale neskodny... ale to je jedno... mel na sobe neco jako kabat, behal tu s necim v rukach a vykrikoval: Jsem Dante, jsem Dante... pak se ty dve veci v rukou pokusil snist ale nejak mu to moc nechutnalo a tak to oslintany vyplivl..."

Dante - 05. června 2014 15:40

Trochu jsem se zarazil, když mi zlý pohled opětovala a pak začala plácat cosi o démonovi, který si hrál na mě a snažil se sežrat moje zbraně. Kéž by si ten blbec vystřelil bordel z hlavy, hned by bylo o starost míň. "Ano, přesně to hledám. A ten démon si hrál na mě. Já jsem Dante a ty "věci" co se snažil sežrat jsou Ebony a Ibory. Moje pistole. Nevíš, kde je vyplivl? A taky kde ho najdu, ten kabát by se mi taky hodil, mám v něm schované nějaké triky, které by se mohli hodit." Konečně další dobrá zpráva. A taky zase budu mít svý holky, naše naděje stoupají.

Widow - 05. června 2014 15:47
	On?! Parkrat prekvapene zamrkam a par sekund mi trva nez se vzpamatuju. Vse zacalo davat smysl... "Ehmmm..." "Vse je dole..." ukazu prstem na podlahu. "Ve sklepeni, kde drzi ty 'nejnebezpecnejsi'. A jak se tam dostat mozna taky vim... pokud mas rad prach, trochu spiny a netrpis klaustrofobii jako treba ja..." reknu a rozpacite se podivam do zeme.

Dante - 05. června 2014 17:36

Teda ta nějak ožila, když se dozvěděla, kdo jsem. Začala cosi kecat o sklepení a jestli mi nevadí bordel a malý prostory. Kdyby jo, tak nejsem ten Dante co jsem. "Hou hou hou, přibrzdi trochu. Jsi nějak ožila, když jsem ti řekl, kdo jsem. Co je tam dole? A já myslel, že musíme nahoru." ukážu prstem do stropu a koukám na ni jak péro z gauče. Proč najednou dolu, co tam může být důležitějšího než ten blbec nahoře?

Widow - 05. června 2014 17:41
	"Tvoje věci?" poznamenám. "Ale jestli je nechceš, nemám s tím problém..." dodám ještě, překřížím si ruce na hrudi a zvednu se. Dojdu ke dveřím, na které přiložím ucho a pokouším se zaposlouchat, jestli neuslyším Hlídku. Tedy spíš, pokud neuslyším, že je vzduch čistý.

Dante - 05. června 2014 17:52
	Jo takhle, moje věci. A já si myslel, že ten hňup pobíhal tady po patře. Slečinka se sebrala a vypadá to, že se někam chystá. Přijdu za ni "Tak jo, vzhůru dolů. veď mě." řeknu a prokřupu si krk. Už se těším, až budu mít zpátky svoje holky. A ty cigára taky, začínám být nervózní.

Widow - 05. června 2014 18:05
	Kývna na znamení toto, že jej beru na vědomí a dál poslouchám. Když nic neuslyším, což jest dobré znamení, stoupnu si a pomalu pootevřu dveře. Jen na nepatrnou škvíru, abych se prve podívala, jestli je skutečně vzduch čistý. Když tomu tak bylo, otočila jsem se zpátky na něj a kývla jsem na znamení toho, že můžeme vyrazit chodbou dál. Ze všeho nejdřív jsem potřebovala najít plánek...

*Minulost* - 05. června 2014 20:08
	Chodba vypadala naštěstí čistě, tedy bez jediné známky toho, že by se tu vyskytovala nějaká démoní Hlídka. Jenom občas bylo slyšet šílené výkřiky šílených démonů z vrchních i spodních pater a takže z blízkých pokojů.

Dante - 05. června 2014 21:57
	Vylezli jsme na chodbu. Nikde nikdo, což je celkem fajn, teď se ale nějak dostat dolů. Ty výkřiky a skřeky, to je něco, za co by Hollywood zaplatil celej balík, aby je mohl použít ve filmu. Rozhlédnu se, která cesta bude asi nejlepší. "Co zkusit ten výtah, jestli jede dolů?" zeptám se a vydám se směrem, kterým tuším výtah.

Widow - 05. června 2014 22:16

Zavrtím hlavou nad jeho nápadem. "Mám lepší nápad... jenom potřebuju..." řeknu a hledám na stěnách plánek. Nicméně ale nic takového tu nenácházím, ale já vím, že tu někdo byl! Vždycky tu někde vysí!! "Mám tě..." prohlásím, když jej konečně najdu a okryju jej i pro něj. "Tohle... je víceméně orientační plánek tohohle místa. Ani démoni nejsou dokonalý v orientaci..." poznamenám první pokus o vtip. "Musím tu jen najít, kde tu na patře byl vchod do ventilačky, která vede rovnou do sklepa..." řeknu, jenže když si vybavím to, že budu ve ventilačce, kde je, vlastně není žádný skoro prostor, ta představa tě teď v tuhle chvíly doslova paralyzovala na místě a v očích i tváři se mi zrcadlil strach. Zobrazit SPOILER

Dante - 05. června 2014 22:23

Pousměju se té poznámce o orientaci démonů a kouknu na plánek. Jediné co z něj vyčtu je to, že sever je přibližně někde támhle. Jenže to mi je taky k ničemu, protože nějak nevím, kde na plánku jsem. Najednou zmlkla a tváří se, jako kdyby něco viděla. Otočím se za sebe a tam nic. Otočím se zpět na ní, kouknu se ji do oči a řeknu "Co se děje? Haló?" zamávám ji rukou před obličejem. "Noták, seber se, to bude dobrý"

Widow - 05. června 2014 22:33
	Malý prostor... úzký prostor... nízký prostor... stísněný prostor.... Všude na těle mi naskočí husí kůže, ale to teď poznat díky oblečení nejde. Moje ruce se začnou i trochu třást. "Já... já.... " zakoktám vyděšeně. Momentálně jsem nebyla schopná nijak vnímat to, co on říkal.

Dante - 05. června 2014 22:42
	Sakra, proč se najednou tak sesypala, ještě před chvíli byla celá hr do práce. Přijdu k ní, obejmu ji. Začnu ji hladit po zádech a šeptat do ucha "Pšššš to bude dobrý. Ať už nás čeká cokoli, jsem tu s tebou, neboj." Snad to aspoň trochu pomůže. Nerad to přiznávám, ale bez ní jsem nahranej. I když ty mapu bych se naučil nějak přečíst. Za rok nebo dva. Ale tak dlouho tu fakt být nechci.

Widow - 05. června 2014 23:00

Až když pocítím nějaký dotyk, tak se aspoň tak nějak trochu proberu do stavu vnímatelnosti okolí. Trochu se rozhlídnu zmateně okolo, a až pak si všimnu, že mě vlastně tak nějak objímá on. Pomalu se na něj podívám, vlastně do jeho očí. "Um..." trochu nevím co teď dělat. Pomalu jsem cítila, jak mi začínají rudnout tváře. Pak rychle hlavu sklopím, když si to uvědomím. "Promiň já... nem-ám rá...da... malé prostory..." vysypu ze sebe nakonec potichu.

Dante - 05. června 2014 23:11
	Začala mluvit a trochu se uvolnila. To je dobře. Blbé ale je, že nemá ráda malé prostory. Dám ji ruce na ramena a podívám se je zpříma do očí. "To bude dobrý. Jestli se budeme muset plazit něčím úzkým půjdu před tebou, budeš těsně za mnou, nemusíš mít strach, nic se ti nestane. Dobře?" řeknu milým hlasem a myslím to vážně.

Widow - 06. června 2014 05:51
	Kdyz zacne mluvit o tom, ze me ochrani a tak, zacnou mi znovu rudnou tvare. Nevedela jsem moc co odpovedet ci jak na tohle zareagovat. "Do...bre... " vyklopim ze sebe nakonec a zkousim se trochu vic uklidnit.

Dante - 06. června 2014 20:36
	Tak jo, už je skoro v pohodě. Ale hezky se červená. No nic, měli bychom se vydat na cestu, čím dřív odtud vypadneme, tím líp. "Dokážeš podle toho plánku zjistit kam jít? Já z toho vyčtu úplný kulový." řeknu a usměji se na ni. Už se nemůžu dočkat čerstvého městského smogu.

Widow - 06. června 2014 20:45
	Přikývnu. "Potřebujem se dostat na druhou stranu tohohle křídla, kde se vstup do... " zarazím se nasucho těžce polknu. "...ventilace..." pronesu s velkou dávkou sebezapření. Trochu se nadechnu a vydechnu. "Kudy se můžeme pak dostat nespatřeni až dolů.... do sklepa..."

Dante - 06. června 2014 20:50
	Noták, seber všechnu svojí odvahu. Dokážeš to, věřím ti, pomáhám ji v myšlenkách. Tak jo, stačí jen přejít na druhou stranu tohoto křídla. "Tak jo, můžeme?" zeptám se a sundám si meč ze zad. Ještě se zarazím a otočím se zpět k ní. "Jak se vlastně jmenuješ? Ať ti neříkám Karkulko nebo tak nějak."

Widow - 06. června 2014 21:00
	Překvapeně zamrkám, když se mě zeptá na jméno. Trochu se nad tím podivím, myslela jsem, že jsem se mu dávno představila. Nicméně vyrazím za ním. "May." řeknu, když jej míjím.

Dante - 06. června 2014 21:03
	Tak May jo? Pěkné jméno. Následuji ji, připraven kdykoli zaútočit na cokoli, co se pohne. Kromě ní, samozřejmě. Jdu za ní, má krásný zadek. Když se otočí, jestli za ní pořád jsem, jen rychle zvednu oči a usměji se.

*Minulost* - 06. června 2014 21:27

May šla tak nějak trochu před tebou, skutečně se jevilo, že se tu aspoň přinejmenším trochu vyzná. Což v Limbu není nikdy na škodu, kord, když se venku v Limbu mění okolí během sekundy setiny. Míjeli jste spousty pokojů. Většina z nich byla prázdná, dveře naplno otevřený a uvnitř to nevypadalo zrovna příjemně. V těch lepších případech tam byl jenom bordel, v těch horších se tam váleli kusy těl, jak démonů, tak i lidí v různém stáří. Pak tu byly samozřejmě i ty zavřené, za kterýma byly různí démoni. Avšak celkem pevně zavřený, takže jediný na co se zmohli bylo blábolení v démoním jazyce a nelidské skřeky na tou stranu. Pak jsi na narazil na dveře, které tě zaujali. Zámek na nich byl povolený...

Dante - 06. června 2014 21:53

Procházíme kolem pokojů a nestačím se divit. Tady nic, tady nic, tady se natáčel texaský masakr, tady nic, tady nic, tady... asi nějaký démon vyhodil všechny lidi, které kdy sežral. Nic zajímavého. Tedy až na jedny dvoukřídlové dveře, na kterých byl vyražený zámek. Zastavil jsem se, May si toho asi nevšimla, a zamířil ke dveřím. Otevřu jedno křídlo a vlezu dovnitř. Tak jo, ukaž co tady přebývá, řeknu si a rozhlížím se po místnosti.

*Minulost* - 06. června 2014 22:04

Vejdeš částečně do místnosti, který je dosti temná, a jediné co jí prakticky osvětluje je světlo, které sem proniká skrz pootevřené dveře, který si pootevřel nyní ty. Vypadá jinak, než ty ostatní, respektivě je tu víceméně uklizeno... žádný mrtvoly, či jiný hnus. A pak si můžeš všimnout postavy, sedící postavy uprostřed místnosti. Seděla v tureckým sedu, na klíně položené něco co vypadalo, jako nějaké samurajské meče. Postava nepatrně nakloní hlavu na stranu, jako by si tě snad prohlížela. Jenže, pak k tobě dolehne Mayino zvolání: "Dante, NE!!"

Dante - 06. června 2014 22:15
	Mou pozornost zaujme sedící postava, která si mě začala prohlížet. Absolutně se mi nelíbí ta jeho maska. Vlastně se mi celej nějak nezdá. V tý tmě vidím úplný hovno, ještě že tu jde trochu vidět. Na její volání jen vystrčím hlavu ze dveří a kouknu na ni. "Co je? Děje se něco?"

Widow - 06. června 2014 22:20
	Doběhnu ke dveřím, chytnu jej za ruku a pokusím se Danteho vytáhnout z toho pokoje. Bohužel však tak nějak pozdě. Ten démon uvnitř vstal, chystnul svoje zbraně a poté se začal rozplývat jako pára nad hrncem, až byl pryč úplně. "Dreamrunnner.... pustil jsi Dreamrunnera na svobodu... teď se může svobodně potulovat tímhle cvokhausem a zabíjet koho chce a kdy chce..."

Dante - 06. června 2014 22:27
	Ta potvora vstala. Už jsem se chystal s ním bojovat, když se rozplynul a přiběhla May. Vytáhne mě ze dveří a hned dostanu zprda. Prej jsem pustil nějakou potvoru a že tu všechny zabije. "Drem...co? A jak pustil, vždyť ty dveře nebyly ani zamčený. A pro mě za mě, ať si je tu všechny pobije. Sama si říkala, že tu jsou jen retardovaní démoni." řeknu a vytrhnu se z jejího sevření.

Widow - 06. června 2014 22:32

"Jenže my jsme tu taky!" řeknu na svojí obhajobu a podívám se mu do očí. "Tenhle démon jde zabít jen když máš v sobě andělskou krev, nebo andělskými zbraněmi! Ani jeden z nás nic takového nemá ani nevlastní... " vysvětlím. "Byl tu zavřený pomocí run, podobných, jako nosím já na rukách!" řeknu a pro připomenutí mu ještě ukážu svoje "náramky. "Tím, že jsi otevřel dveře, jsi porušil runové "kouzlo" a dovolil mu tak utéct..." řeknu trochu mírněji, s náznakem zoufalosti.

Dante - 06. června 2014 22:38

Ups, průser. A asi velký. "Hups" vylezlo ze mě po krátkém přemýšlení na téma: Jak moc v prdeli asi jsme. "A někdo s krví démona ho zastavit nedokáže? A jak sakra víš o všem co tady je. Jsi tu jak průvodce." řeknu a je mi jasné, že jsem to trochu přehnal. Ale jestli má pravdu a jde zabít pouze andělskými zbraněmi, tak doufám, že Ivory je aspoň z části andělská zbraň. Je bílý, takže by čistě teoreticky měl být. I když je to hovadina, kde by někdo jako já sebral andělskou zbraň.

Widow - 06. června 2014 22:50

Hledím na něj se znatelným zoufalstvím v očích. "Ne, démoní krev ho zabít nedokáže. Jen spomalit, ale on se dokáže dost rychle vyléčit a navíc má jednu nepříjemnou vlastnost..." řeknu a trochu si povzdychnu. "Když po někom jde, neustane, dokud jej nezabije." řeknu a obejmu si rukama hrudník a trochu sklopím pohled. Bála jsem se. Bála jsem se, že si nás vybere jako cíl... pokud tomu tak bude, nedokážeme ho nijak zastavit, možná spomalit, ale né zastavit.

Dante - 06. června 2014 22:54
	Bezva, takže ho nezabiju. A navíc, jestli si jednoho z nás vybral jako cíl, jsme pěkně nahraný. Ale možná bude mít radost, že jsem ho pustil a nechá nás být, kdo ví. Ale to asi ne. "Takže bychom měli hodit kostrou a dostat se co nejdřív dolů. Nebo nahoru? Ne, dolů, svý zbraně tu nenechám. Ani kabát." řeknu a pokračuji chodbou dál, kam jsme měli namířeno.

*Minulost* - 06. června 2014 23:14

May naznačí, že musíte jít dál a dolů. Když se ale rozejdete, začne celou podlahou něco otřásat. Nějaké zemětřesení, při kterém je skoro nemožné udržet rovnováhu vzpřímeně na nohou, do kterého se ozve ohromný démoní řev, který rezonuje celým tělem. Dreamrunner asi dostal někoho vážně ošklivého... Zemětřesení ustane. Začne nad vámi ale díky tomu zemětřesení pukat strop a následně i odlamovat a částečně bortit.

Dante - 06. června 2014 23:19

Jdeme dál, když se začne vše otřásat. Co to sakra je? Odkdy je v Limbu zemětřesení? Tohle je novinka. Pak řev. Celkem hnusný a hrubý. Aha.... dream.. no prostě tamten se činí. Dostal asi někoho důležitého v tomhle cvokhausu. Pak to konečně skončí, ale zase nám začne na hlavu padat strop. "Běž!" křiknu a sám se rozběhnu, abych neskončil pod kusem stropu. Větší strach mám ale o ni. jestli umí rychle běhat.

Widow - 06. června 2014 23:40

Zakryla jsem si hlavu aspoň trochu rukama, ve snaze tak zabránit nějakého zraněním, která by mohla způsobit padající suť a potom jsem se rozeběhla za Dantem. Jestli je jediná věc, kterou jsem se zde naučila, tedy kromě toho, jak poznám, že démon lže, hýbe rty... bylo právě běhání, které mi několikrát zachránilo život, takže jsem se rychle dostala do vedení. Když jsem zahnuli za roh, pořád pod parou padající suti, uviděla jsem ten vchod do ventilačky. "TAM!!" ukázala jsem a zamířila k tomu.

Dante - 06. června 2014 23:49
	Vona mě předběhla. To je teda něco. Jen se usměju a přidám, nevím proč, ale celkem se bavím. Zahnuli jsme za roh a ona zařvala: "Tam" a zamířila někam. Následoval jsem ji.

Widow - 07. června 2014 00:06

Byla jsem asi v půly cesty k tomu vchodu k ventilaci, když mě do spánku zasáhl nějaký kus suti. Celkem dost mě to vylekalo, takže jsem trochu víc zavrávorala, ale povedlo se mi to vyrovnat. Cítila jsem na spánku něco vlhkého a teplého, ale nebyl čas zkoumat co to je. Doběhla jsem k vchodu a vytrhla mřížku, která jej zakrývala. Nemusela jsem na to vynaložit ani moc sil. Ventilace byla dost velká na to, abychom se tam mohli volně pohybovat na všech čtyřech. Jenže, teď přišlo to, že já mám vlést do toho miniaturního prostoru...

Dante - 07. června 2014 16:49
	Už jsme skoro u toho, když ji jeden kus stropu spadl na hlavu, trochu se zapotácela, ale doběhla k tomu, vyrvala mříž a stojí. "Děléj, lez!" zařvu. Jsem kousek za ní a fakt bych nechtěl, aby na ní něco dopadlo a zabilo ji to. Jestli tam nevleze ani po tom, co jsem na ni zařval, postavím se nad ní, abych případné kusy stropu chytal já a ne ona.

Widow - 07. června 2014 17:21
	Mohla jsem se pohnout. I když na mě křičel a strop za mnou se bortil, nedokázala jsem se pohnout a jen zmraženě jsem hleděla do díry před sebou. Srdce mi divoce bušilo a ruce se mi začali klepat, stejně tak jako i zbytek těla se začal třást. "Strč... mě tam..." řeknu po chvíly, protože já sama bych tam nikdy nevlezla. Nedokázal jsem pohnout strachy ani o píď.

Dante - 07. června 2014 17:37

Klečí a furt se nehýbe. Sakra postavím se nad ní a nakloním se, ať ji co nejvíc kryju před padajícími kusy stropu. Nějaké mi spadly na záda, ale nebylo to nic vážného. Po chvilce z ni vyleze, ať ji tam strčím. Mile rád. Položil jsem ji dlaně na zadek a zatlačil. Asi mi něco přistálo i na hlavě, protože jsem na chvili ztratil vědomí, když jsem se pobral, byla už uvnitř. Lezu za ní, případně ji pošťuchuji dopředu, když není schopná pohybu.

Widow - 07. června 2014 17:52

Trochu jsem vyjekla, když jsem cítila, jak mě strčil dovnitř. Když už jsem ale bylo uvnitř, srdce mi bušilo tak divoce, že jsem měla pocit, že se mi každou chvíly protluče skrz hruď ven. Snažil jsem se popadnout dech, ale nikoliv, že bych nemohla dýchat, ale spíš kvůli strachu. Pomalými posuny rukou jsem se dostávala dopředu. Pokaždé, když plech se ve ventilačce nějak víc prohnul nebo více "zakřupal", trochu jsem strachy vyjekla.

Dante - 07. června 2014 18:25
	Tak jo, konečně jsme uvnitř šachty. Zdá se, že May je ještě více nervní a při každém křupnutí plechu se zachvěje, jakoby čekala pád z velké výšky. Ani nevím, proč mě to napadlo. "May, to bude dobrý. Vedeš si dobře." řeknu. Ani mi se tu moc nelíbí, ale zase se mi leze líp než jí. Mám se aspoň na co koukat.

Widow - 07. června 2014 18:40

Cítila jsem jak mi po tváři sklouzla jedna, dvě slzy. Rozhodla jsem se zavřít oči, měla jsem-li dál pokračovat, tak jedině podle hmatu. Šátrala jsem před sebou a zdálo se, že tenhle "nápad" byl i celkem dobrý... Tím se pak asi dál vysvětlovalo i to, že jsem pak pod rukou necítila nic a než jsem stačila zareagovat, sjížděla jsem po břiše dolů, jako po nějaký klouzačce. Po chvilce jsem uviděla jsem, jak se blížila mřížka a proto jsem si zakryla obličej rukama a mřížka narazila na moje ruce, prorazila jsem jí tak a po krátkém pádu, s hlasitějším "žuch" skončila na zádech. Zůstala jsem ležet se zavřenýma očima, protože se mi zamotala hlava.

Dante - 07. června 2014 18:53

Jdu za ní a snažím se moc nekoukat na zadek, ale nic jiného není v dohledu, tak co nadělám. Najednou mi zmizela v odbočce dolů. "Tak a mám po prdeli" řeknu, když se mi ji nepovadlo chytit. Poslouchám, asi narazila na nějaké mříže a pak dopadla. Nevím jestli do měkkého nebo ne. Doufám, že je naživu, řeknu si v duchu a přelezu ten sešup dolů. Až budu za ním, lehnu si na břicho, otočím se na záda a začnu se pomalu soukat za ni dolů. Snažím se nějak zapřít, abych nesjel a nedopadl na ni. Podle toho, že ještě nepromluvila soudím, že tam dole leží.

*Minulost* - 07. června 2014 19:02
	Stejně jako ona jedeš dolů ventilačkou, jako po nějaké dětské skluzavce. Po chvilce, ale uvidíš už "světlo na konci tunelu", tedy východ, který "probourala" před tebou May. Propadneš jím ale tím to ještě nekončí. Padáš tak šest metrů volným pádem dolů. Dopadneš ale jako kočka, tak nějak na všechny čtyři, přičemž pak můžeš zjistit, že máš pod sebou celkem příjemný polštář v podání May.

Dante - 07. června 2014 19:10
	Chvíli jsem sestupoval pomalu, pak mi to ale podklouzlo a letěl jsem jak šipka dolů. Proletěl jsem ventilačkou ven a pak dalších několik metrů volným pádem. May se nebezpečně přibližovala a já se snažil dopadnout tak nějak, abych ji neublížil. Stejně jsem na ni ale nakonec dopadl, sice né plnou silou, ale dopadl. "Jak je?" vylezlo ze mě, když nakonec otevřela oči.

Widow - 07. června 2014 19:34

Ležela jsem tam, hlava mě bolela a ještě mi v ní dunělo jako kdyby mě kopl kůň nebo já nevím. Zřejmě za to mohla i ta rána od suti. Proto jsem tam jen tak ležela a čekala, až to nějak odezní. Jenže, pak jsem ucítila, jak něco dopadlo a na mě!! Moc to nebolelo, ale i tak jsem se neuchránila bolestivému zajíknutí. Když se mi pak povedlo pootevřít oči, uviděla jsem, že to co na mě spadlo byl vlastně Dante. Skoro jsem zapomněla na to, že jde za mnou, že je tak nějak vůbec se mnou. Pořád jsem si říkala, že je to jen sen nebo nějaké špinavá hra démonů, ale když jsem viděla jeho oči, musela jsem si přiznat, že jestli tohle je sen, nechci se víc probudit.

Dante - 07. června 2014 21:07
	Ležíme na sobě, vypadá to, že jí nic není, protože otevřela oči a dýchá celkem normálně. Ještě by mohla začít hrát nějaká romantický hudba a možná bych se i začervenal. "Můžeme tu ležet celej den, nebo se taky můžeme pohnout, co říkáš?" řeknu a zahledím se ji do těch modrých očí.

Widow - 07. června 2014 21:44
	"Umm..." trochu zamrkám. Nevěděla jsem tak trochu co teď v tuhle chvíly dělat. To jak se na mě díval... proč ten divný a přitom příjemný hřejiví pocit? A nejenom pocit, ale i lehká horkost v mých tvářích, která říkala, že jsem se asi začala mírně červenat.

Dante - 07. června 2014 22:00
	Postavím se, rozhlédnu se, jestli tu nikdo není, naštěstí zatím ne. Kouknu nahoru, ty vole to je výška. Prokřupu si záda a pomůžu May se postavit. Opráším ji a podívám se na ránu na hlavě. Bude to dobré, nic vážného. "V pořádku? Nemáš nic zlomeného?" zeptám se a ještě jednou ji prohlídnu.

Widow - 07. června 2014 22:08
	Přikývnu na znamení toho, že jsem víceméně v pořádku. Ale hlavě mě bolela fakt hodně. Když jsem se pokusila prohmatat spánek, velmi brzy jsem zjistila, že je to hodně špatný nápad. Nehledě na to, že když jsem se podívala zpátky na prsty, byla na nich krev. Takže mě ten strop praštil fakt celkem slušně. Když mě postavil udělalo se mi tak nějak trochu nevolno.

Dante - 07. června 2014 22:39
	Kýve hlavou že ji je dobře, ale moc dobře nevypadá. "Jestli chceš, posaď se na chvili, nikam nespěcháme." Jen doufám, že si ten dreamrunner našel zase někoho jiného než nás. Mohl by klidně toho šmejda nahoře. Nebo všechny hlídky. Nebo obojí. Radši ne, to bych se tu potom nudil.

Widow - 07. června 2014 22:50
	Zavrtím nesouhlasně hlavou. "Nemyslím jsi, že to bude nut..." svou myšlenku, ale už nedořeknu, protože se mi v tu chvíly zatmí před očima, z pokusu o krok. Ani nohy na tom nebyly o nic líp, takže mě při tomhle "vypnutí", jaksi neudrželi a podlomily se mi.

Dante - 08. června 2014 10:50
	Tak jo, je v pořádku. Kdybych ji měl nést a ještě případně se bránit proti tomu Dreamrunnerovi, no nevím, kam bych byl schopen dojít. Udělala krok a už se ji podlamují kolena, rychle ji chytnu, aby se do hlavy nepraštila ještě víc. Pomalu ji posadím na zem a postavím se za ní, ať se má o co opřít. "Mě se nezdá, že jsi v pohodě." řeknu a dál se rozhlížím, jestli tu něco nepříjde.

*Minulost* - 08. června 2014 11:27
	Když se May poté sesuna na zem úplně, a sice na bok, je ti jasné, že je nějaký ten odpočinek asi tak nějak nutný. Vzhledem k tomu, že ona asi došla do stavu vyčerpaní, což zřejmě mělo za následek její zkolabování. Sklepení vypadalo stejně jako vyšší patra, jen tu nebylo tolika toho černého marastu a hlavně tu nebyly žádné pozůstatky mrtvol či jiným částí těl ať už lidských nebo démoních.

Dante - 08. června 2014 11:53
	Asi vážně bude vyčerpaná. Opatrně jsem ji položil na zem a rozhlédl se po místnosti, jestli ji můžu za něco schovat, popřípadě nečím přikrýt, ať ji někdo jen tak lehce nenajde. Jestli tam něco bylo, tak jsem to udělal/schoval ji a vydám se dál. "Doufám, že najdu své věci dřív, než něco najde ji." Procházím chodbou a hledám, kde by tak mohl být sklad nebo něco.

*Minulost* - 08. června 2014 12:02
	Tvůj nápad se zdál dobrý. Nicméně, sotva jsi jí zvedl ze země, oběvil, ne zhmotnil jsem pár desítek centimetrů před tebou Dreamrunner. Jenže neútočil nic. Svoje meče měl na zádech. Jenom se sehnul a něco položil na zem. Pak se na tebe dlouze zahleděl a znovu zmizel. To co pak leželo na zemi... tomu nešlo uvěřit...

Dante - 08. června 2014 13:24

Už jsem se ji chystal uklidit, když se přede mnou objevil Dreamrunner. Málem jsem ji a vytáhl meč, ale něco mě přinutilo to nedělat. Bylo to velmi divné, neútočil, jen něco položil na zem, zadíval se na mě a zase zmizel. Schoval jsem tedy May, aby byla v bezpečí a pak se podíval na to, co položil na zem. Na tváři se mi objevil úsměv od ucha k uchu. "Kde to jen sebral? Ebony, Ivory, jsem rád, že jste zpátky." řeknu, zatočím si s pistolemi jako kovboj a strčím je za opasek, kam hezky patří. "Ještě mohl donést ten kabát." Tak jo, vybaven jsem a kam teď? May je mimo a schovaná, tak uvidíme, kam vede tahle chodba.

*Minulost* - 08. června 2014 14:27

To, kde Dreamrunner vzal Ebony s Ivory se asi nedozvíš. Nicméně jak jdeš dál chodbou, postupně se rozšiřuje. Černý hnus na stěnách vystřídala jakásy černofialová melasa, která byla skoro všude. A tak jsi mohl uvidět démona. Dlouhý chapadla až na zem, vysoký tak 2,5m a do šířky raději nepočítaje. Byl potažený právě oním černofialovím humusem. Asi by jses mu i vyhnul, ale když se k tobě natočil bokem, zahlédl jsi na jeho zádech přichycený svůj kabát. (//Bez toho rotačáku v břiše xD)

Dante - 08. června 2014 14:36

Bože to je hnus. Ten kdyby spadl, tak to otřese celým Limbem. Když jsem ho ale obcházel a chystal se jít dál, všiml jsem si něčeho známého na jeho zádech. "Můj kabát?" vyleze ze mě. Jo, je to můj kabát, jak ho sakra dostal? Přijdu k němu a zavolám na něj "Hele, vadilo by ti, kdyby sis lehl? Já si jen vezmu ten kabát co máš na zádech. Nebudu ti kecat, vypadáš v tom tlustě." Jen doufám, že se nevyvrátí na záda. To bych pak ten sliz z toho kabátu nedostal pryč.

*Minulost* - 08. června 2014 14:55

Tlustoch se k tobe pomalu otoci a trocha toho slizu z nej stece. To, ze trochu ulpelo i na tvym kabate, si ale uz videt nemohl. "Syn..... bleh,blehm..... Spardy?" zavrci si po vousy a bylo to smerovano i na tebe. Pote se trochu zakymaci a jeho vyraz se ponekud zmeni. Vyda ze sebe divny vrcive bublavi zvuk a z "ran" na brise mu vylezou desitky chapadel a chapadylek, kteryma se po tobe zacne sapat a nektera te uz i rovnou chytla na ruznych mistech tela.

Dante - 08. června 2014 21:41
	Tak jsem asi slavnej. Ale kdo je Sparda? To je teď jedno, vylezli z něj chapadla snažil se mě chytit. Některýma se mu to i povedlo. Nečekal jsem na nic, tasil jsem Rebellion a přesekl ty, kterýma mě držel. "Asi si otevřu čínskou restauraci a budu podávat smažený chapadýlka, co myslíš?" řeknu a rozběhnu se na něj, že mu zabořím meč do břicha.

*Minulost* - 08. června 2014 21:50
	Zarazil mu ten meč do břicha byla chyba. Sice si mu způsobil ošklivé zranění, ale zároveň na tebe vytryskl doslova gejzír stejného černofialového hnusu, který se tady válel všude okolo. Bylo to teplé, vlhké a hooodně lepkavé a taky to zrovna moc dobře nevonělo. "Bleh, bleh, bleh..." zamručel tlouštík a z tlamy mu taktéř vylezla stejná chapadla, kterýma se na tebe sápal a teď už i rukama.

Dante - 08. června 2014 22:44
	To byl blbej nápad. Tolik sraček jsem na sobě nikdy neměl. Meč mu nechám v břiše, sáhnu dozadu pro pistole, ale v tom mě chytí. "Pusť mě, nejsem čokoládový panáček." řeknu a snažím se mu vymanit.

*Minulost* - 08. června 2014 22:51
	Jenže tlusťoch tě nehodlal pustit. Chňapnul tě i chapadlama z břicha a poté částečně vtáhnul do sebe, tedy do svého břicha. Od pasu nahoru jsi byl v humusné rosolovité hmotě, která tě pálila na holé kůži, nic vidět nešlo a od pasu dolů jsi byl venku, nohama z toho tlouštíkova břicha.

Dante - 09. června 2014 12:33
	Palí to jak čert a jak si mě strčil do břicha, už jsem radši nic neříkal a jen zavřel oči, aby se mi do nich nic nedostalo. Jakmile jsem byl uvnitř, zažil jsem pocit, jako bych byl na rozpálené pánvi, ale už jsem měl ruce volné. Okamžitě jsem šáhl pro pistole s pustil ostrostřelbu kolem sebe.

*Minulost* - 09. června 2014 16:49
	Tlusťoch začal vřeštět a pohýbat se strany na stranu. Divoce přitom máchal chapadlama do všech stran o onen černofialoví humus stříkal všude okolo. Naneštěstí, tě ale chapadla, která tě doposavaď držela a taktéž tě tak drželo v jeho břichu, pustila.

Dante - 09. června 2014 19:33
	Moje palba v jeho břichu měla blahodárný účinek. Chapadla mě pustili, tak je akorát čas na to, abych z něj rychle vylezl a pokračoval v ostřelování zvenku. Snažím se dostat z něj ven.

*Minulost* - 09. června 2014 20:13
	Zranění, která způsobovali Ebony s Ivory byly účinné jen ze začátku, když jsi byl ještě v jeho břiše. Teď se spíše jen odráželi. Teď tak trochu spíše připomínal kus nějakýho nevzhlednýho masa, ze kterýho tekla ona fialovočerná břečka. "Zabijuuu... těěěě....." zažvatlal a sápal se po tobě všema chapadlama, kterými mohl.

Dante - 09. června 2014 21:06
	Kdyby to tak hrozně nepálilo. Možná bych se mohl soustředit víc. Každopádně se ty kulky od něj odrážejí, celkem mě to zaskočilo. No nic, budu muset pro Rebellion. Schovám pistole a zkusím prokličkovat k němu a vzít si zpět svůj meč.

*Minulost* - 09. června 2014 21:17

Tvoje kůže ti sice pálila jako čert, byla nepříjemně popálená od toho humusu v něm, ale přesto se ti podařilo přivolat svůj meč a celkem i úspěšně se vyhnout většině chapadlům. Některá menší tě sice chytla, ale buď jsi se jim vysmejkl nebo jsi je uřezal, takže tě netrápily nijak zvláště dlouho. Tenhle souboj by měl skončit co nejdříve, nebo hrozí, že přitáhne nechtěnou pozornost třeba někoho většího nebo mnohem horšího.

Dante - 09. června 2014 21:27
	Snaží se mě chytit chapadly, ale nějak mu to nejde. Buď je přeseknu nebo se jim vyhnu. To ho musí hezky srát. Napadlo mě několik věcí, jak ho zabít. Buď hezky pomalu nasekat na kousky, nebo to vzít rychleji a rozsekat mu jen hlavu. Možnost B se mi líbí víc. Jak tak kličkuji mezi těmi jeho chapadly, vyskočím a jak začnu klesat, tak mávnu mečem. Provedu sek kolmo na jeho hlavu.

*Minulost* - 09. června 2014 21:39

Tlouštík ztuhl a tys mezitím dopadl na zem. Tlouštík stál, nehýbal se. Ticho a napětí se tu dalo krájet a do víceméně doslova. Pak se ale začali od tlouštíka ozívat chrupavě mlaskavé zvuky. Přičemž se pak tlouštík od hlavy začínal dělat na dvě půlky a oboje se začali pomalu sesunovat k zemi. Když se sesunul k zemi, zůstala tam tak nevzhledná masa nějaké masa a hlavně vnitřností v černofialovém hnusu.

Dante - 09. června 2014 21:47
	Co je? Vždyť jsem ho musel trefit. Jo, trefil jsem ho. Usmál jsem se, když se začal dělit. "Tak jo, teď už jsi konečně dole." řeknu si vesele a mečem prošťourám ty jeho zbytky, jestli najdu ten svůj kabát. Jestli mi ho zasral, tak... tak co? Mrtvej už je. Nevím ještě mu něco zrobím.

*Minulost* - 09. června 2014 21:55

Svůj kabát jsi nakonec našel ale nebyl v tak úplně dobrém stavu... mno, řekněme, že nějaká ta černofialová humusná melasa na něj ulplila. Takže teď jsi měl zpátky všechny svoje věci, takže mohla pokračovat úkol o útěku z téhleté magořiny, dříve, než se stav tvojí mysli připojí k těm o tu již zavřený jsou. Můžeš pokračovat dál v prozkoumávání, ale evidentně už zde nic důležitého nenajdeš, kromě pár démonků, kteří nedokážou ublížil ani mouše. Když se poté vrátíš pro May, zjistíš, že tam kdes jí nechal, respektivě schoval, už není. Našel jí snad nějakej démon, či se probrala a když zjistila, že je sama, zpanikařila a vydala se tě hledat? Nemohl si vědět ani jedinou odpověd na byť jedinou z těhlech otázek.

Dante - 10. června 2014 18:25

Vezmu svůj kabát, párkrát s ním mávnu, aby aspoň nějaké to svinstvo pustilo a obleču si ho. Tak to by bylo. Vytáhnu krabičku cigaret, je v ní poslední. Bože já jsem klikař. Vytáhnu ji a zapálím si. Potáhnu a vydechnu obláček kouře. Tak jo, vzhůru pro May a hurá na toho cypa. Vrátím se do místnosti, kde jsem schoval May, ale ona nikde. "Sakra ženská, kam jsi šla?" rozhlídnu se a vylezu z místnosti "May! Kde jsi?" zavolám a doufám, že mě uslyšela.

*Minulost* - 10. června 2014 18:46

Nikde v místnosti po ní nebylo ani stopy, a ani na tvoje volání nikdo neodpovídal. Čímž se začala aspoň částečně potvrzovat teorie o tom, že jí spíše někdo našel dřív jak ty, protože kdyby odešla sama, zřejmě by šla po zvucích tvého souboje s tlouštíkem. Už jen takhle sama teorie se začne víc potvrzovat, když najdeš na zemi stopy. Stopu od toho, jak tu někdo něco táhl po podlaze. Byl dosti čerstvá ale v nedostatečné osvětlení nebylo poznat, jestli jde o lidskou či démoní krev.

Dante - 11. června 2014 16:26
	Té stopy krve jsem si málem nevšiml v tý tmě tady. Ona krvácí na hlavě, možná ji někdo odtáhl, bleskne mi hlavou a já se rozběhnu podél tý krvavý stopy. Jestli ji nějaký imbecil ublížil, rozsekám ho na puzzle s miliónem dílku. Ne, s miliardou. Zábava pro celou rodinu na několik desítek let. Běžím podél tý šmouhy a doufám, že nejdu pozdě.

*Minulost* - 11. června 2014 19:47

Musel jsi utíkat celkem dlouhý kus, zahnout za několik rohů a proběhnout i jednu zatáčku, než si spozoroval démona jak něco pár metrů před tebou táhne za sebou. Až při bližším pohledu jsi mohl zjistit, že to co ten démon tál za sebou bylo tělo. Lidské tělo a dle červeného kabátku to byl nadevší pochybnost May. Démon jí drží za její dlouhý spletený cop černých vlasů a táhl jí tak za sebou. S ní ale evidentně muselo něco být, protože se nikterak nehýbala.

Dante - 12. června 2014 22:23

Nakonec jsem ji našel. Ještě že tak, jinak bych se odtud nikdy nedostal. Možná bych se prosekal.... Tak jo, dostal bych se, ale i tak by mě to štvalo. Když vidím toho démona, jak ji táhne po zemi a drží ji za vlasy, tak mi do ruky skočila Ebony. "Klid holka." pošeptám a jdu blíž k němu. Moc rychle se nepohybuje, a tak když jsem na vzdálenost asi pět metrů řeknu "Hele ježku." počkám až se na mě podívá "Ta je moje." Vypálil jsem pár ran přímo mu do čela.

*Minulost* - 12. června 2014 22:43

Démon tě zaregistruje ještě předtím, než k němu dojdeš a vztekle se na k tobě otočí. Výstražně nastaví bodliny či co to je a přikrčí se. Přitom i vrčí. Drží se pár centimetrů před May, která bez pohybu leží na zemi. Démon výhružně cení zuby. "Jááá.... jí našššššel... prvníííí...." zavrčí na tebe démon. Je odhodlaný si svůj "úlovek" bránit i za cenu vlastního života. Střely z Ebony se ale od něj jenom sprostě odráželi a nezpůsobili mu vlastně ani škrábnutí. Vlastně ho to jen více naštvalo a z tlamy mu začali kapat i sliny.

Dante - 12. června 2014 22:50
	Do prdele, proč se všechno odráží? Vypadají krutě, ale jsou na dva věci. Strčím Ebony za opasek a vytáhnu Rebellion. "Ježku neštvi, nebo z tebe udělám potkana." řeknu a jdu k němu. "Vrať ji a já tě zabiju bezbolestně. Chceš li to ale po zlém, tím líp pro mě." řeknu a jsem připraven se bránit.

*Minulost* - 12. června 2014 23:00
	Demon jeste vic nakrci pysky a zacne vrset o to usilovneji cim vic se priblizis. Porad pritom nastavuje svoje bodliny, kterymi i vyhruzne jakoby chrasti. "Mooojeee....!!!" zavrci na tebe a pote i na tebe vystartuje, pricemz se ti zakousne do ruky, ve ktere nedrzis Rebellion.

Dante - 13. června 2014 13:50
	Ježek na mě zaútočil. Byl celkem rychlý, nestačil jsem nic udělat. Než jsem se nadál, měl jsem ho zahryznutého v ruce. "Mě nikdo kousat nebude" řeknu probodnu ho zespodu Rebellionem. "Jak ti chutnám teď?" řeknu a probodnu ho znovu.

*Minulost* - 13. června 2014 15:54

Démon zavřeštěl a zarazil svoje tesáky ještě hlouběji do tvé ruky. Mohl jsi cítit to, jak ti projeli kůží, masem a zasekli se až do kosti, o kterou se až poté vlastně zastavily. Zároveň pak tvoje ruka začala celkem slušně krvácet. Démon věděl, že zřejmě nemá proti tobě šanci, přesto byl odhodlán, že než odejde, způsobí ti aspoň co největší zranění. Proto začal kolem sebe divoce máchat předníma i zadníma tlama, na kterých měl zlověstně vypadající drápy, kterými se tě pokoušel nějak vážně poranil v okolí obličeje a hlavně krku. Trochu se mu to povedlo několika škrábanci na tvé tváři.

Dante - 16. června 2014 15:23
	Tak ježeček se chce prát jo? Jde mu to docela dobře, pomalu necítím ruku. "Aj ty ježku ježatý." zazpívám, do břicha mu vší silou vrazím Rebellion a když vykřikl dolestí, strčil jsem mu do pusy Ebony a vystřelil. Hlava se mu rozprskla působivě. "Zevnitř tak neprůstřelný nejsi co?" řeknu a schovám zbraně a přijdu k May. Zkusím ji propleskat, ale asi bude spát ještě hodně dlouho.

*Minulost* - 16. června 2014 15:36
	Demonovo telo padne na stranu nehybne k zemi. Zacne z nej vytekat cerna melasita demoni krev. May se sice nehybala ale tiche, pro nekoho sotva postrehnutelne, vzlyky rikali, ze aspon pri nejakem vedomi je. Coz se ti taky povrdi kdyz ji odhrnes kapuci a pod spleti cernych vlasu, jsi mohl videt jeji pruzracne modre oci, jak na tebe skrz uzke stestiny vicek hledi a zrcadli se v nich velky strach.

Dante - 18. června 2014 15:33

Tak jo, je živá, možná i vnímá. "Zkus se aspoň bránit, popřípadě zakřičet, když už nic jiného, jo?" řeknu a opřu ji o zeď, ať sedí. sednu si naproti ní, z vnitřní kapsy kabátu vytáhnu cigarety. Jednu si strčím mezi rty a zapálím. Silně potáhnu a vyfouknu oblak dýmu. "Nevím jak ty, ale já mám plížení dost." řeknu a koukám na to její náramky. "Něco zkusím." řeknu a vytáhnu Ebony. Přijdu k ní, položím ji ruku na podlahu, hlaveň přiložím k náramku tak, aby kulka nepoškodila ruku a kouknu na ni. "Pif paf" řeknu a vystřelím.

Widow - 18. června 2014 20:16

Vyděšeně sleduji co dělá. Pak jen schovám tvář od rukávem a částečně v kapuci. Nechtěla jsem vidět to, jestli se třeba netrefí... Když vystřelil, tlumeně jsem vyjíkla. Jenže, naneštěstí jsem pak necítila žádnou bolest, což bylo na jednu stranu dobře. Na druhou to ale taky mohlo znamenat to, že se mu to třeba ani nepovedlo. Trochu jsem si odkryla oči, abych se podívala na výsledek... Ani škrábnutí na náramku. Což potvrzuje mojí teorii o tom, že tyhle "okovy" mi "spadnou" až když zabijeme toho hnusáka tam nahoře. Trochu jsem si povzdychla a utřela natržený ret do rukávu. Pak jsem se podívala na Danteho. Jenže jsem se na něj nevydržela dívat dlouho. Svůj pohled jsem sklopila. "Promiň..." špitnu tiše. "...za to, že jsem úplně neschopná a jsem jen přítěž..."

Dante - 18. června 2014 22:49

Tak jo, výstřel byl k hovnu, jako všechno tady. "Neomlouvej se, nikdo není dokonalý." řeknu a pažbou napřed ji podám Ivory. "Takhle se aspoň nějak budeš moct bránit. Miř na měkké části jako jsou oči a držka." řeknu ji instrukce a v hlavě se mi rodí plán. "Vstávej, jdeme si pro toho šmejda. A uděláme to hezky ve velkým stylu. Žádné chovávaní a plížení. V jednoduchosti je síla, jdeme tam rovnou." řeknu, postavím se a vydám se chodbou dál.

Widow - 19. června 2014 07:23

S vdekem prijmu pistoly, kterou mi podaval. Pistol mela slonovinove stribrnou barvu. "Diky..." zaseptam a pokusim se ji zastrcit zezadu pod kabatek za pasek. Kdyz se mi to povede, on uz je znacny kus ode me. Skousla jsem si spodni ret. "Dante, pockej... " reknu a popobednu k nemu. U nej se zastavim, trochu zavaham ale nakonec se tak nejak rozhodnu a obejmu jej. "Dekuji... za... vsechno... " zaseptam pote, kdyz jej objimam.

Dante - 19. června 2014 14:47
	Jdu dál chodbou, ale něco mě zaráží. Neslyším kroky. Už se chci otočit, když na mě zavolá a přiběhne ke mě a obejme mě. Stojím jak solný sloup, to jsem vážně nečekal. "Nemáš zač." řeknu a pošimrám ji pod bradou. "Připravená na velkou párty?" zeptám se a škodolibě se usměju.

Widow - 19. června 2014 15:35
	Cervena kapuce mi pritom sklouzne dolu. A az prakticky ted, kdyz jsem jej objala jsem si vsimla toho, ze ma na sobe kabat. Musela jsem priznat sama sobe, ze mu i dost slusel. A taky prijemne vonel, on, Dante. Prijemne sladce. Jakoby medove se spetkou skorice. "Vytahova sachta." reknu nakonec. "Nejrychleji se nahoru dostaneme vytahovou sachtou."

Dante - 19. června 2014 20:07
	Obímala mě dlouho. Nebudu si nalhávat, libilo se mi to. A docela dost. Výtah, tak si pro něj tedy dojedem. "Tak jo, a ten výtah je funkční, nebo tam musíme vylézt po laně?" řeknu a kouknu na ni. Je pěkná, když je odhodlaná.

Widow - 19. června 2014 20:32

Zavrtím hlavou. "Výtah jako takoví, tam není, tedy... je, ale není funkční... démoni neumí vyrábět elektriku... ale vím, že tam byl žebřík a pokud umíš lést, vylezeš až nahoru dostaneš se skoro až k Němu..." řeknu a poté se spolu s ním rozejdu chodbou. Výtahová šachta nebyla naštěstí daleko. Zastavila jsem se u vchodu. Respektivě, jsem spíš u něj tak nějak zamrzla, protože jsem viděla ten úzký prostor... Zatla jsem ruce v pěsti. Tohle jsem už dát nemohla. Strach pro mě byl příliš velký a to v té ventilaci... Nepohnu se z místa ale zároveň jsem se odtud chtěla dostat. Podívala jsem se na Danteho s prosbou v očích, která se míchala s paralizujícím strachem. Viděla jsem asi jedinou možnost a asi, že nahoru nějak vynesl, jenže, ke šplhání potřeboval ruce, takže zbývalo asi jediné a sice jeho záda...

*Minulost* - 19. června 2014 20:33

Dante - 22. června 2014 17:10

Koukám do tý šachty. Vypadá to, že výtah se k pohybu mít nebude, takže zbývá jen ten žebřík, co je u stěny. Kouknu se a nahoru. Je to docela vysoko a jen po žebříku. "Tak jo May, jde.." zarazím se, když vidím ten její pohled do tý výtahový šachty. Pak se koukla na mě a já už věděl na co myslí. Jestli ji vynesu až nahoru, budu od ní chtít něco na oplátku. Zavřu oči a zhluboka se nedechnu. "Udržíš se?" zeptám se a přistoupím k žebříku. Počkám až si na mě vyleze a začnu lézt.

Widow - 22. června 2014 17:53

"Umm..." pronesu předtím, než jsem mu vlezla na záda. Jeho otázka byla asi jaksi zbytečná, jak mohl záhy pocítit, když jsem se ho chytla rukama okolo krku a nohy mu obtočila okolo pasu. Fráze, držet se jako klíště... získávalo v týhle výtahoví šachtě zcela nový rozměr. Mohl jsi být jistý, že mě teď od něj nedokáže nic a nikdo odtrhnout. Obličej jsem zabořila do kabátu na jeho zádech. Nechtěla jsem okolo sebe nic vidět. Nehledě na to, že nahoru je to celkem hodně moc pater.

Dante - 22. června 2014 18:15

Lezu nahoru s klíštětem na zádech. Asi v šestém patře mi začalo připadat, že už nenesu klíště, ale bagr. Bagr i s vlečkou. Rychlost lezení se zpomalila a začínal jsem cítit každý sval v těle. Až vylezu, tak ta daň bude větší. S těmihle myšlenkami lezu nahoru a snažím se překonat tu únavu. Jestli teď sletíme, bude to bolet. A hodně, řeknu si, když se kouknu dolů. Kouknu nahoru a už začínám vidět, že se blížím ke konci. Jen se usměju a lezu dál.

Widow - 22. června 2014 18:58

Bylo to snad věčnost, od doby co jsem mu vlezla na záda. Nevěděla jsem jak dlouho už leze nebo v jaký části jsme, ale nedalo mi to a nakonec jsem se odvážila se napůl oka podívat. Když jsem pod sebou uviděla tu hlubokou černotu a stěny blízko sebe... vyjíkla jsem hrůzou a chovala obličej zpátky do jeho zad. Zároveň jsem se ho ještě mnohem více a pevněji chytla, zvláště okolo krku. Pomyšlení na to, že jsem ho tím začala celkem slušně škrtit, bylo v tuhle chvíly irelevantní.

Dante - 23. června 2014 14:51
	Lezu, když najednou vyjekla. Instinktivně jsem sáhl po pistoli a zamířil pod sebe. Nikde nic, pak mě začala škrtit. "Uk-li-dni-se" vysekávám slova a snažím se nadechnout. Co to do ní vjelo? Rychle schovám pistoli a držím se pevně oběma rukama žebříku. "Přes-taň" řeknu a před očima se mi začínají dělat mžitky. Jestli brzo nepovolí, tak povolím já.

Widow - 23. června 2014 15:35

Neuvědomovala jsem si, že jej škrtím až když na mě vlastně poté promluvil. Jenže jsem se toho zjištění, teda toho, že jsem jej škrtila a né zrovna málo, docela jsem se toho lekla. Lekla jsem se toho nakolik, že jsem ho okamžitě rukama pustila a odtáhla jsem se od něj a to nejenom rukama, ale i nohama. Jenže, jsem tak nějak zapomněla, že se ho mám vlastně držet, takže jsem v tu chvíly z něj tak nějak trochu sjela, ale naštěstí jsem zareagovala ještě včas a nespadla jsem z něj úplně a chytla jsem se jej rukama okolo jeho pasu, zatímco moje nohy byly tak nějak ve vzduchu.

Dante - 25. června 2014 23:30
	Tak jo, co teď? Krk mi sice pustila, ale takhle se dlouho neudrží. "May, zkus na mě vyšplhat výš." řeknu ji a pevně se chytím žebříku. "Věřím ti, to dokážeš." povzbuzuju ji a doufám, že to fakt dokáže. Kdyby spadla, tak by z ní byl jen mastný flek. Ale zase bych postupoval rychleji. Nemůžu ji nechat spadnout.

Widow - 26. června 2014 00:10

Nasucho jsem polkla a snažila se nedívat nikam jinam než před sebe. Tvář jsem měla prakticky na jeho bedrech a ruce odmotané okolo jeho pasu. "Lez!!" křikla jsem na něj nakonec. "Nedokážu se pohnout už ani o píď!! Musíš ten kousek nějak vylést..." Byla jsem paralizována strachem. Nedokázala jsem se pohnout ani o kousek a co víc, začala jsem cítit, že se o moc dlouho na něm neudržím, takže jediná možnost pro něj byla co nejrychleji to vylést, než spadnu docela.

*Minulost* - 26. června 2014 12:57

Ještě než si stačil cokoliv dál udělat, mohl jsi pocítit jak se tvoje krev v tobě sama od sebe začala jakoby vařit. Teplo ti prostupovalo celým tělem a pak, jakoby se najednou samo schromáždilo na tvých zádech, v místě, kde bylo tetování Rebellionu, které se posléze aktivovalo a tys mohl ucítit chladný kov Rebellionu přímo na tvých zádech. Jenže ona horkost pak přešla právě do onoho Rebellionu a změnila jej na něakýsi drapák.

Dante - 26. června 2014 15:55

Když jsem zjistil, že se Rebellion změnil na hák, švil jsem s ním směrem vzhůru. Nevěděl jsem proč, ale věděl jsem, že to bude fungovat. A taky jo. Sotva se zaryl do stěny, začalo nás to tahat nahoru rychleji než výtah. Jediný problém je ten, že stále visíme v šachtě, naštěstí dveře od výtahu jsou otevřené, jako na každém podlaží. "May, teď se zhoupnu, drž se pevně." varoval jsem ji a zhoupl jsem se několikrát dopředu a dozadu. Když jsem byl dostatečně blízko otvoru, hák se sám uvolnil a my dopadli dovnitř na podlahu. Postavil jsem se, rozhlédl se kolem sebe. Nikde nic. Pomohu May vstát.

*Minulost* - 26. června 2014 18:20

Drapák tě vytáhl i spolu s May nahoru a oba jste pak skončily před vstupem do výtahu, teď spíše už jen šachty. Sotva si ale vytáhl May bezpečně na podlahu, něco zakřupalo ve výtahé šachtě. Mohl jsi pocítit mírný záchvěvy a poté se ozval zvuk, jako když něco jede dolů, záchvěvy se stupňovali a stejně i onen zvuk. Následně jsi mohl vidět, jako onou šachtou projel ve velmi vysoké rychlosti výtah, který se prostě utrhnul ze všech těch drátů. Zdá se, že jste měli celkem štěstí, jestli chvíly tam zůstat a asi by ani tobě po tomhle nebylo pomoci.

*Minulost* - 26. června 2014 22:51

Dante - 27. června 2014 17:50
	Tak to bylo těsný. Koukám dolů do šachty, jak padá výtah. Poté příjdu k May "Vstávej, musíme jít." pobídnu ji a popřípadě ji pomůžu na nohy. "Vsadím se, že už chceš toho šmejda rozstřílet na co nejmenší kousíčky." řeknu, když ji pomáhám na nohy.

Widow - 27. června 2014 18:40
	Když ucítím pevnou půdu pod nohama, trochu se mi uleví, i když srdce mi pořád ještě bije jako o závod. Trochu jsem nechápala co se vlastně stalo, jak to, že jsme tak rychle nahoře. A pak se podívám na Danteho. "Ophion." řeknu když uvidím změněný Rebellion na jeho zádech. "Jak se ti to povedlo?"

Dante - 27. června 2014 19:12
	Koukám na změněný Rebellion. Přeměním ho zpět na meč a dám jej na záda. "Tak Ohion. Ani nevím, nějak se sám přeměnil." řeknu a rozhlédnu se kolem, už se těším, až budu pryč a dám si pizzu. "Tak kudy teď?" zeptám se celkem nedočkavě. Jde vidět, že se těším, až toho šmejda sprovodím z Limbu.

Widow - 27. června 2014 19:43
	Zdá se, že nevím, jak to funguje. "Reaguje na tvoje aktuální pocity či myšlenky nebo spíše instinkty." řeknu a pak ukážu na schody, které vedly nahoru. "Dovedou nás za Belfegorem, démonem, který vládne tomuhle místu. A ukončit to s ním jednou pro vždy."

Dante - 30. června 2014 01:42
	Když ukáže na schody a řekne, že ten zmetek je tím směrem, prokřupu prsty a krk. Už se fakt těším, až mu zarazím Rebellion do břicha a proženu hlavou kulku. "Tak jo May, není ti nic? Zvládneš boj?" zeptám se a kouknu na ni. Do jedné ruky vezmu meč a do druhé svou Ivory. Protočím ji na prstu jako kovboj. Kouknu na May, usměju se a mrknu na ni.

*Minulost* - 30. června 2014 12:42
	Dříve, než ale May cokoliv říct, podlaha pod váma se trochu zachvěje. "VY NEPŮJDETE NIKAM!!" zaburácí čísi démonický hlas, který je slyšet skoro po celé budově a rezonuje tak nějak celým tělem. Následně se pak z onoho černého melasovitého hnusu, který je všude okolo na stěnách i podlaze vynoří chapadlovití démoni. Je jich okolo deseti. "PŘINESTE MI JEJICH TĚLA!!" zaburácí znovu onen hlas.

Dante - 02. července 2014 14:45

"Až jsem se začínal nudit." řeknu směrem k May, když se ozve ten hnusný hlas a z toho hnusu všude okolo začnou vylézat ty hnusné stvoření. "Jedna, dvě.. Dante jde." řeknu a dám důraz na slovo jde, když jsem Rebellionem rozťal jednu potvoru shora dolů. "Dante jsi jde pro tebe" dozpívám a druhou hezky rozpůlím. "Tři, čtyři..." řeknu a rozstřílím další potvoře hlavu na puzzle "Dante už šílí" dokončím a čtvrté zarazím meč do břicha a Ivory ji ustřelím hlavu.

*Minulost* - 02. července 2014 15:56

Dante se prosekával démony a ti se zdálo měli zájem jen o něj, o May nejevily žádný případný zájem. Jenže tu byl malý problém, za každého démona, kterýho jsi zabil, se z oné černé melasovité hmoty zrodil nový, stejný a vlastně další. Čímž se prakticky dostali do jakési slepé uličky. Démoni je po několika vteřinách zatlačily do rohu místnosti. "NESCHOPNÍ PATOLÍZALOVÉ, MUSÍM SI VŠECHNO UDĚLAT SÁM?!!!!" zaburácí znovu onen hlas a podlaha se pod vašima nohama otřese mnohem více. Vlastně se třese neustále, dokud ze zdi nevylezou fialovo-černé chapadla, které vás oba obmotají. Jejich dotyk na holé kůži značně pálil, jakoby jste se dotkli žhavé pánve. Nakonec bez možnosti úniku z chapadel, vás ony chapadla zatáhnou do oné černé melasovité hmoty. še co by jste viděli, je jen černočerná temnota. Načež poté po chvilce začnete částečně rozeznávat matné siluety. Vše má potemnělí nádech, pořád jsi ještě v Limbu a zdálo se, že v doupěti nějakého démonského lorda.. Jenže, pak jsi můžeš všimnout, že jsi tu vlastně sám. May tu nikde u tebe nebyla, ani nikde v dohledu. "MUAHAHAHAHAHAHA....." rozlehne se burácející smích po místnosti.

Dante - 02. července 2014 19:21
	Tak jo, sekat je nebyl nejlepší nápad. Začali se množit jako malé děti a když nás ta chapadla chytly, bylo už vše v háji. I May. "Jo, ten byl dobrej" řeknu, když se ozval ten smích. "A znáš ten, který končí tím, jak jsi dostal na prdel? Ten je taky dobrej." řeknu a usměju se. "Kde vůbec seš? Rožni, ať ne tebe vidím."

*Minulost* - 02. července 2014 19:30

Místností se roznese hluboké nelidské vrčení. "JAK SE MĚ OPOVAŽUJEŠ TAKTO OSLOVOVAT!!" zaburácí démon. Země před tebou jakoby pukne, vylezou z ní několikery chapadla, které se zapřou o zem a následně vytáhnout několik desítek centimetrů vysokého chapadlatého démona. Země pod jeho dopadem se prudce zatřese, takže máš co dělat, aby jsi se udržel na nohách. "TADY NEJSI NI VÍC NEŽ HMYZ!! HMYZ, KTERÝ SKONČÍ ROZMÁZNUTÝ POD MÝMA NOHAMA!!" zaburácí znovu démon. Až po chvíly jsem všimneš, že v jednom z nejvýšše položených jeho chapadel, drží pevně odmotanou May, mimo dostřel tvých holek. (//Samo bez těch blbostí co mu lezou z břicha xDD)

Dante - 02. července 2014 19:55
	"Věřím že si u Mc'Donalda bereš dietní kolu, aby jsi nepřibral. Nebo se pletu?" řeknu, když už se přede mnou objeví ta obluda. "No já ti nevím, jestli mě přes ten pupek uvidíš. A těm špalkům říkáš nohy? Nechtěj mě rozesmát." Když ho naštvu, bude si dávat menší pozor. U všech to tak platí, proč by to u něj mělo být jiné. //. Jakže je to velké?

*Minulost* - 02. července 2014 20:21

Démon se ale zase jenom zasměje. "MĚ NEMŮŽEŠ URAZIT." zaburácí. "KŘÍŽENÝ ČERV JAKO TY, MĚ, JEDNOHO Z DÉMONÍCH LORDŮ NEMÁ JAK URAZIT!" zasměje se dál. "HLE ČERVE...." řekne dál a ukáže ti May v jeho držení. "PAKTUJEŠ SE S DALŠÍM KŘÍŽENCEM ANIŽ BYS PŘEDTÍM O NĚM VĚDĚL COKOLIV DALŠÍHO... K MÉMU USPOKOJENÍ ALE, NANEŠTĚSTÍ DÍKY MÉ MALÉ POJISTCE MI NEMŮŽE UDĚLAT NIC... VELKÁ ŠKODA, ŽE TO NEVYŠLO I U TEBE... SPARDŮV BASTARDE.... ALE TO MI NIJAK NEVADÍ. ROZDRTÍM TĚ SVÝMA RUKAMA A NECHÁM TVOJE ZBYTKY JAKO TROFEJE NA BRÁNĚ SVÉ VĚŽNICE." // Hoodně moc veliké :D

Dante - 02. července 2014 23:24
	"Jasně, trofej. To vykládej někomu, kde se tě bojí." řeknu a vytáhnu Rebellion a nechám ho změnit na hák, do druhé vezmu Ivory. "Tak jo ty obludo, připraven zemřít?" zeptám se a rozběhnu se proti němu. Hák mu mrtím na jeden z rohů, co mu lezou z držky a přitáhnu se.

*Minulost* - 03. července 2014 12:20

Jenže démon se jenom dál směje. Pokud spustíš střelbu, kulky se od něj jenom bezcenně odrazí a spadnou na zem. Stejně jako ostatní, i on zdá se, je neprůstřelný. "MUHAHAHA.... NEMŮŽEŠ MĚ ZABÍT!! ŽÁDNÝ DÉMON MĚ NEMŮŽE ZABÍT!!" směje se. Načež než stihneš zareagovat, zvedne jedno ze svých obřích chapadal a jím tě jednak ze sebe schodí a ještě k tomu připlácne na zem, jako nějakou placku. Můžeš mít pocit, jako by na tobě momentálně leželo auto.

Dante - 03. července 2014 13:10
	Bože ten je těžkej. A to je jen chapadlo. Jak to mám sakra zabít? Ležím si tak pod chapadýlkem a kuji pikle, a už mě to přestává bavit. Zkusím se z pod něj dostat.

*Minulost* - 03. července 2014 17:20

Bylo to těžké, ale přec se ti z pod něho povedlo dostat jen skutečně částečně. Tedy je hlavu, krk a obě ruce. Zbytek zůstalo pod démonovým chapadlem. "ROZMÁČKNU TĚ JAKO ODPORNÝ HMYZ!!!" smát se démon a tys mohl cítit, jak tlak, který na tebe vyvíjelo chapadlo, začal sílit. V tu samou chvíly ale můžeš slyšet, jak někdo zavolal: "Dante, chytej!!!" Byla to May a i když byla v démonově sevření, byla schopná ti hodit tvou Ebony. I když se ukázalo, že kulky nejsou proti jemu zrovna účinné. Nicméně se ti jí podaří chytit, spíš tak nějak sebrat ze země. Když se jí ale dotkneš, můžeš pocítit zvláštní energii, která z ní šla. Byla úplně jiná, dala by se sice přirovnat té, kterou jsou cítil, když se Rebellion změnil na Ophion, ale přesto tahle byla jiná. Stejně silná, ale jakoby... čistší. Co to tenkrát May řekla o Dreamrunnerovi? Že ho můžou zabít jen ti s andělskou krví? Možná, že tenhle démon je to samí a možná, že ta energie co cítíš, není démonská, ale andělská...

Dante - 05. července 2014 00:51
	Já toho parchanta nasekám na kostičky! Když mi pak hodila Ebony, chtěl jsem ji říct, že je to prd platné, ale nemohl jsem skoro dýchat, když začal tlačit tím chapadlem. Když jsem sebral Ebony ze země, cítil jsem, že je jiná. Nijak jsem na tím nepřemýšlel, otočil ji okolo prstu a přiložil k chapadlu a spustil palbu.

*Minulost* - 05. července 2014 11:40
	Ve stejnou dobu, jako jsi spustil palbu, se prostorem rozezněl ohlušující démonův řev. Kousky jeho chapadla - rosolovitého masa, ze kterého stříkala černá melasitá tekutina, zřejmě jeho krev, do všech stran. Hodně velká část přistála i přímo na tobě, vzhledem k tomu, že jsi byl přímo pod tím. Bylo to až k nevíře, ale tyhle kulky kupodivu fungovali.

Dante - 06. července 2014 20:44
	Co to s ní je? Vždyť je stejná jako ta Ivory, tak proč na něj působí. Zeptám se na to May, ale až po tom, co ho rozstřílím na kaši. Postavím se, Rebellion znovu přeměním na hák a přitáhnu se k jeho hlavě. Zamířím na měkké části tzn. do úst a do očí a nasázím do něj tolik nábojů, kolik se vleze a ještě něco přidám.

*Minulost* - 06. července 2014 22:25
	Démonův řev neustane ani po tom, ba co víc, ještě možná přidá na intenzitě. Ve snaze se dostat z dosahu kulek se překulí na záda a ty tak vlastně skončíš díky tomu, že jsi se držel Ophionem, na jeho břiše. Démon dostal několik kulek do obličeje, nevypadal zrovna hezky, ale přesto ve snaze zachránit si život udělal podlost. Nastavil ti do cesty tvých kulek May, kterou ještě držel ve svým chapadle.

Dante - 07. července 2014 16:46
	Už jsem se nemohl dočkat, až ten hajzl zařve. Když mi strčil May do dráhy, stihl jsem aspoň nějak zareagovat, kulka by ji měla jen škrábnout. Zamířil jsem nad May, na chapadlo, které ji drželo a znovu několikrát vystřelil, dokud ji nepustil, pak jsem se pro ní přitáhl hákem.

*Minulost* - 07. července 2014 17:42

Kulka nakonec May škrábla přes levou tvář a to celkem hluboko, takže jsi mohl okamžitě vidět červenou krev, která se z té rány zpustila, stejně jako její tlumený bolestiví výkřik. Démon už mlel z posledního a tak se tě podařilo chapadlo, kterým jí držel celkem rychle rozstřílet. Stejně jako i poté si jí přitáhnout k sobě. Démon už se rozhodně nesmál. Víceméně už mu ani nezbývali žádný chapadla, kterými by se případně mohl ještě nějak bránit a prakticky se koupal ve vlastní černé melasovité krvy.

Dante - 08. července 2014 18:28
	Kouknu se May do očí. Ta rána je celkem hluboká, bude mít hezkou jizvu. Usměju se na ni. "May, poslední rána náleží tobě." řeknu a podávám ji Ebony. "Náležitě si to užij. Vrať to tomu parchantovi." řeknu a přikývnu. Do toho May, věřím ti.

Widow - 08. července 2014 19:56
	Tvář mě pálila a nejenom tvář, ale i oči, od toho jak se mi chtělo brečet. I když jsem cítila, jak mě drží u sebe, chvilku mi trvalo než jsem se na něj odhodlala povídat. On... se usmíval. Po tom všem co jsem tu prožily se on usmíval... Zavrtím hlavou nad nabízenou pistolí. "Společně..." řeknu nakonec a položím svou ruku na tu jeho, ve které držel svou pistoly.

Dante - 10. července 2014 14:55

"Dobře" Tak zní má odpověď. Společně třímáme pistoli, stojíme u sebe, skoro se dotýkáme těly. Volnou ruku ji chytím těsně nad zadečkem, jako tanečník drží svou partnerku. Pomalu zvedneme pistoli a zamíříme mu na čelo. "Adios amigo." řeknu a společně stlačíme spoušť. Ebony jen lehce škubne, projektil opustí hlaveň a rychle překoná tu krátkou vzdálenost mezi námi a čelem té obludy. Kulka se mu začne zavrtávat do tkáně.

*Minulost* - 10. července 2014 16:56

Démona hlava se rozprskne na tisícero kousků, které se sami osobě rozletí do všechny možných stran, doprovázený černou melasovitou krví. Chvíly se zdá, že je konečně konec, ale pak se vše okolo vás začne bořit a hroutit. Není víceméně kam úniku a tak oba končíte pod nějakým kusem padajícího kusu stěny. Svět okolo tebe potemní... Když se konečně probereš, nevíš kolik času uteklo když jsi byl lapený v Limbu, ani kolik času uteklo, zatímco jsi byl v bezvědomí. Jediné co se dalo považovat za tak nějak "reálné" bylo to, že jsi byl pryč z Limba. Ležel jsi po kusem stropu. May byla pod tebou, ještě v bezvědomí.

Dante - 11. července 2014 21:53

Otevřu oči. Hned před očima mám její oči. Jsou zavřené. Podle lehkého vánku na ruce vím, že je naživu a dýchá. Tíha na mých zádech mi napoví, že ten kus stěny na mě fakt spadl. Zapřu se rukama o zem a zaberu. Zapojuji každičký sval v těle, abych se postavil. Jde to, ale těžko. Nakonec se mi to povedlo a já klečím nad May. Jsme v troskách a jsme v normálním světe. "Super." řeknu a prokřupu si krk. Pak se sehnu nad May a trochu ji proplesknu. "May, vstávej."

Widow - 11. července 2014 22:50
	Ležela jsem na zemi, hlava mi duněla, jako kdyby mě do ní kopl kůň. Tvář mě pálila a chtělo se mi trochu zvracet. Nejraději bych ležela a spala prostě dál a bylo mi jedno, že to bylo na zemi. Hlavně, že jsme byly pryč z Limba. Proto, když mě propleskne, jenom nevrle zamručím a schovám si hlavu pod svou kapuci.

Dante - 29. července 2014 00:05

Musím se usmát. Připomíná mi malé dítě, když ho chcete vzbudit. Přikloním se blíž k jejímu uchu a zašeptám: "May, vstávej. Jsme venku z limbu." A lehce s ní zatřesu. Bože, co to se mnou je? Když jsem s ní, jsem nějaký měkký. Ach jo. Sednu si do sutin a z kabátu vytáhnu krabičku cigaret a jednu si zapálím. To se celkem povedlo. Zdrhli jsme pryč, velký šmejd je mrtvý, já mám nové zbraně. Jen škoda, že nejdou vytáhnou v tomhle světe. Snad jednoho dne. Ale zajímalo by mě, proč mě tam sakra drželi. A proč se ptali na bratra, vždyť jsem vyrůstal sám. Bez nikoho, bez přátel. Jen já. No, od toho parchanta se to nedozvím, takže se budu muset ptát jinde. Ale koho, každý démon buď zdrhne nebo útočí, možná... možná by to mohla vědět May. Koukám na ni a čekám, až se vzbudí.

Widow - 29. července 2014 01:58

Slyšela jsem jeho výzvu i podruhý, ale nijak jsem na ní nereagovala. Jenom jsem prostě dál ležela. Nakonec jsem se ale převalila aspoň na záda. Bylo mi jedno v čem nebo na čem ležím, hlavně, že jsem byla prostě pryč, volná. Po chvíly jsem ale nakonec oči otevřela a pomalu se posadila. Oči mě trochu pálili a tak nějak jsem se cítila dosti slabá. Nejraději bych teď prospala dny a dny. Pomalu jsem zkoumala, kde je vlastně Dante, až jsem jej našla jen kousíček ode mě. Pousmála jsem se na něj.

Dante - 03. srpna 2014 23:56

"Dobré ráno Šípková Růženko." řeknu a usměju se na May. Cigaretu si vložím do úst a lehnu si. Ruce dám za hlavu, potáhnu si a vyfouknu obláček dýmu. "Vítej venku z Limbo." řeknu a znovu vyfouknu obláček dýmu. "Poslyš May." posadím se, abych na ni viděl. "Než si mě pustila, pouštěl ten mamlas do mě šoky a chtěl vědět, kde je můj bratr. Kdyby nebyl debil, tak by věděl, že jsem vyrůstal sám. To jsou všichni velcí démoni takoví idioti?"

Widow - 04. srpna 2014 12:30
	Bylo fajn být po těch všech letech pryč z Limba a být jen tak v lidském světě. Úlevně jsem se nadechla a vydechla. Pak Dante začal mluvit. Pozorně jsem jej poslouchala. Trochu si povzdechnu. "Démoni jsou a budou vždy idioti... " pronesu. "... v tomhle se ale nijak nemýlil." dodám nakonec ještě. Trochu jsem sklopila pohled. "Ty bratra máš. Dvojče."

Dante - 04. srpna 2014 16:24
	Usmál jsem se, když mi potvrdila, že démoni jsou idioti. Ale nějak ve mě hrklo, když řekla, že se nemýlil. Pomalu jsem si sedl a nechápavě se na ni díval. Když mi pak řekla, že mám bratra, vzal jsem cigaretu mezi prsty a dřepl si před ni, ať se ji dívám přímo do očí. "Co jsi to teď řekla?" zeptám se a zpříma ji koukám do očí. To je blbost, to nemůže být pravda.

Widow - 04. srpna 2014 16:44

"Ty máš bratra... " zopakovala jsem. "Jenže si ho nemůžeš pamatovat, byly jste oba malý..." dodám ještě. Pote si znovu povzdechnu. Tyhle vzpomínky a všechno, bylo těžké pro mě o tom mluvit a vzpomínat na to, ale on měl právo to znát a vědět o své minulosti. "Poté... co démoni zabily vaši matku, Evu, aby vás, tebe, bratra a tvého otce Spardu, ochránila, přišel Sparda za mnou. Byly jsme mnohaletí přátelé..." začnu vyprávět tiše. "...řekl mi co se stalo a požádal mě o pomoc. Věděl, že když budete spolu, budete ve velkém nebezpečí..." Pomalu jsem zvedla pohled k němu. Pokoušela jsem se mu podívat do očí. Co mohl on v mých jasně modrých očích vidět, bylo to, že jednak mi to působí velkou bolest a, že jsi rozhodně nijak nevymýšlím. "On, poprosil mě o to, abych na tebe dohlédla, ochránila tě, zatímco on chtěl ukrýt tvého bratra... jenže se něco stalo. Nevím co, nikdy jsem nezjistila co, ale on se měl pro tebe vrátit, jenže nevrátil... zablokovala jsem tvoje schopnosti a ukryla tě mezi lidskými dětmi v sirotčinci, kde tě démoni najít nemohli a vydala se hledat Spardu s tvým bratrem. Jediné co jsem však našla bylo zajejí v Limbu..."

Dante - 04. srpna 2014 17:59

Já mám bratra? Démoni zabili mou matku. Otec mě svěřil May? Ale vždyť je stejně stará jak já. Sparda? Můj otec se jmenoval Sparda? A matka Eva? V hlavě se mi najednou žene tolik myšlenek, že ani nevím, co si mám myslet. Je toho nějak moc. Podlomily se mi nohy a já těžce dosedl. Zíral jsem na May a nevěděl co si mám myslet. Ona vypadá, že ji není zrovna příjemné o tom mluvit. Ale jedna věc mi tu nesedí. Démoni jsou jen v Limbu, tak jak mohli zabít mou matku? Normálního člověka do Limbu nedostaneš. "May. Musím se tě ještě na něco zeptat. Jak ji mohli zabít démoni, když jsou jen v Limbu?" Otázek mám hodně, ale nechci ji příliš zatěžovat. Musím na to přijít sám.

Widow - 04. srpna 2014 18:13

Sledoval jsem jej, bylo vidět, že to zrovna není jednoduché pro něj ty informace vstřebat a poprat se s nimi. Zřejmě toho bylo teď na něj moc. Mlčky jsem se naklonila k němu a konejšivě mu lehce položila ruku na jeho tvář. Za pár okamžiků jsem jí ale nechala pomalu svést se dolů. "Démoni jsou i tady Dante, v lidském světě. Ukrývají se mezi lidmi, vypadají jako lidi. Klidně jsi kolem nich mohl procházet, aniž bys měl tušení, že jde o démony."

Dante - 04. srpna 2014 21:35

Když mi řekla, že démoni jsou i ve skutečném světě, jen jsem pokýval hlavou. Já jsem vůl, mohlo mě to napadnout. Takže já měl rodinu. Matku, otce a bratra. Teď jsou pryč. Postavím se, vytáhnu další cigaretu, vložím si ji do úst a zapálím ji. Otočím se k ni zády a vyskáču po kusech zdí a stropů nahoru na sutiny, abych se rozhlédl, kde že to jsme. Všude samý stromky a neudržovaný park, takže sanatorium za městem. Fajn. "May, dají se nějak poznat démoni v tomhle světě?" zeptám se a lehce otočím hlavu jejím směrem.

Widow - 04. srpna 2014 21:55

Pozoruji jej. Pak si ale všimnu, že ty kovový náramky mi ještě pořád zůstali. Bezmocně zatnu ruce v pěst a trochu povzdechnu. Zkoušela jsem potlačit v sobě smutek, který se nahromadil a spojil z bezmocí. "Dají... tedy, andělé nebo ti s andělskou krví je poznají..." řeknu. "Bez tohohle bych je poznala..." procedím mezi zuby, neuvědomujíc si, že mě takto i mohl slyšet, když jsem se pokoušela bezúspěšně sundat z rukou. Zabil ho až příliš rychle...

Dante - 04. srpna 2014 22:05
	Jasně, s andělskou krví. Soudím, že mám spíš démoní krev, protože jsem je ještě neviděl. No, co nadělám. Aspoň to bude zajímavější. Pak ale uslyším ten kovový zvuk. Otočím se k May a všimnu si těch náramků. Skočím za ní dolů. "Ony ti zůstaly? Neměly spadnout, když ten démon zdechl?" zeptám se a dřepnu si, abych byl přímo před ní.

Widow - 04. srpna 2014 22:10

Bezmocně zaťatými pěstmi udeřím do zbytku nějaké suti, či zdiva, nebo co to vlastně bylo. Dojde znovu ke mě. Nevím proč, ale jeho přítomnost ve mě začínala vyvolávat příjemní hřejiví pocit... Zavrtím hlavou nad jeho otázkou. "Jsou to pouta, která démoni vymysleli speciálně na zajmutí a věznění andělů..." řeknu zlomeně. Tak nějak jsem mu teď vlastně řekla, co jsem a čekala jsem, jestli mu to dojde.

Dante - 04. srpna 2014 23:02
	Na věznění andělů? Na věznění andělů?! "Na věznění andělů? Ty jsi anděl? To ale... proč jsi mi to neřekla dřív? Počkej, povíš mi to pak. Hele, jestli jsou mezi lidmi démoni a andělé, musí tu být někdo, kdo ti to sundá. Zkus přemýšlet." řeknu a položím ji ruce na ramena a lehce stisknu. "Musí to nějak jít." Než se vydám na krvavou cestu za odplatou, chci ji pomoct.

Widow - 04. srpna 2014 23:16

Trochu se zarazím nad jeho reakcí. "Um... já... nejsem anděl úplně... matka byla člověk..." řeknu trochu rozpačitě. "Kdybys sama věděla, jak je sundat, řekla bych ti to... ale jak jsem řekla, tyhle pouta mají věznit anděle a já prostě nevím, jak se sundat..." řeknu sklíčeně. Stejně sklíčeně jako zněl můj hlas, jsem byla i já sama. Teď jsem jenom očekávala to, že mě tu někde nechá a vydá se někam sám. To bych ale nerada. Pořád on neví o tom, co je vlastně je a co dokáže. Navíc. Ať už jsem si to chtěla přiznat nebo ne, nechtěl jsem přijít o jeho blízkost...

Dante - 05. srpna 2014 00:06

Zajali ji nejspíš jen kvůli mě, tak ji prostě musím pomoct. Ať to stojí, co to stojí. Určitě se těmi náramky ostatní andělé zabývají. Aspoň někteří. Musí být nějaký způsob, jak to sundat. Co když ji to může sundat jen další démon? Už to vidím jak jdeme znovu do Limbu za nějakým démon s prosíkem, ať to sundá. Dante, v blbostech fakt válíš. Promnu si kořen nosu. Napadla mě volovina, ale možná to pomůže. "Hele May, je tady ve městě něco jako ústředí andělů? Místo, kde se schází?"

Widow - 05. srpna 2014 00:27
	"He?" trochu se podivím nad tím, co právě pronesl. "Něco takovího ani neexistuje." opáčím. "A i kdyby ano, ty ani já se tam ukázat nemůžeme, okamžitě by nás zabily, beze slitování." Pak se na něj zadívám. "Musíš pochopit to, že oba jste něco jako psanci, kořist, kterou loví obě strany. Ani jedna ze stran nechce, aby se tu potuloval kříženec anděla a člověka, a už vůbec ne nefilim jako si ty."

Dante - 05. srpna 2014 00:39
	Fajn, jsme loveni jak nebem, tak peklem. No, aspoň nebudu mít výčitky, až proženu nějakému anděli kulku hlavou. Tak jo, andělé se zamítají, asi ji kolem toho uvážu nějakou stužku, ať se ji to začne líbit. Ale co to říkala? Nefilim? Co to sakra je? "May, vypadá to, že toho hodně víš. Věř mi, je to pro mě nepříjemné stejně jako pro tebe, ale co je to ten nefilim?"

Widow - 05. srpna 2014 00:48
	"Kříženec anděla a démona." řeknu víceméně automaticky a tak nějak bez rozmyslu. Odsunu si přitom několik pramenů vlasů za ucho a schovám zápěstí a s ním i ty otravné náramky v rukávech svého kabátu. "Ty jsi ale zatím svou druhou stránku nijak neprobudil." dodám ještě.

Dante - 05. srpna 2014 01:04
	Kříženec anděla a démona. Je to venku. Konečně vím, co jsem. Ale na klidu mi to nějak nepřidalo. Nebo jo? Divný pocit, jako bych z toho měl radost. "A kterou stránku jsem to neprobudil? Tipuji tu andělskou. Co se taky mělo čekat, vyrůstal jsem sám mezi grázly." řeknu a postavím se. "Na dobré skutky nezbylo místo." řeknu a vydám se směrem k městu. "Jdeš taky? Třeba nás něco napadne po cestě."

Widow - 05. srpna 2014 01:14
	Pomalu se postavím. "Potřebuju se pořádně nějak prospat a něco normálního z jídla do sebe dostat." řeknu a trochu si opráším ze sebe prachy a jinou špínu. "Myslíš, že by se něco takového našlo? " zeptám se ho. Už si ani nevzpomínám na to, kdy naposled jsme spala na normální měkké postely. "Mohu ti pak pomoct zkusit probudit andělskou stránku." dodám ještě.

Dante - 05. srpna 2014 01:27

Jen se otočím a pokračuji v chůzi pozpátku. "Jestli nás zase něco nevtáhne do Limbu a dojdeme až k mému karavanu, tak objednám pizzu, co ty na to?" řeknu a usměju se. Musím aspoň chvíli myslet na něco jiného než na to, jak vytrhnu tomu šmejdovi, který zabil mou rodinu, páteř z těla. "Je tam i postel a sprcha je na benzínce kousek od něj." otočím se zase zpátky a trochu zpomalím, aby mě mohla v pohodě dojít.

Widow - 05. srpna 2014 02:00
	Vydám se za ním normálním tempem. "Dobře." souhlasím a ještě u toho i přikývnu. S jeho tempem nemám moc velké potíže. Aspoň, že ta rána na tváři od jeho kulky přestala krvácet, i když zřejmě úplné zahojení bude trvat o něco mnohem déle.

Dante - 05. srpna 2014 03:51

Když jsme se vydali na cestu, už se stmívalo. Cesta vede dolů z kopce, takže těch několik kilometrů uteče celkem rychle. Když jsme dorazili na okraj města, už byla tma. Můj palác, který vypadá jako postarší karavan je zaparkovaný na benzině. Majitel je fajn chlapík. Jednou jsem mu pomohl s jedním cvokem, co chtěl jeho pokladnu. Od té doby mám placek zdarma. Dojdeme ke karavanu, otevřu a podržím May dveře. Uvnitř je docela velká postel pro dva. Menší kuchyně se sporákem a malou ledničkou. Jídelní stolek a dvě židle. Na stole pár časopisů a krabic od pizzy. Na jedné stěně je přidělané televize. Prostě doupě samotáře. "Tak vítej u mě doma, promiň za ten bordel. Nevěděl jsem, že budu mít návštěvu." řeknu a usměju se. Sundám si kabát a nátělník a sednu si na židli. Vytáhnu mobil s kouknu na May. "Jakou pizzu by sis dala?"

Widow - 05. srpna 2014 12:07

"V pohodě." řeknu na to, když mě upozorní na nepořádek, který tu má. Tak nějak mi to bylo celkem jedno. "Trochu zapomínáš, kde jsem trávila posledních pár let." řeknu pak a pokusím se tím o jakýsi vtip. Nevypadalo to tu až tak špatně. Byla tu postel a to jediný jsem teď právě chtěla. Bez nějakého svolení či dovolení jsem se na tu postel natáhla na záda a spokojeně přitom vydechla. Tohle mi chybělo... Spokojeně jsem zavřela oči a prostě ležela. "Mě je to jedno..." odpovím na jeho otázku ohledně pizzy. "Hlavně, že to bude k jídlu."

Dante - 05. srpna 2014 13:13

Vytočil jsem pizzerii a objednal dvě pizzy. Sýrovou a masovou. Mobil hodím mobil na stůl, zvednu se a dojdu ke dveřím. "May, skočím pro něco k pití. Pizza tu bude do půl hodiny." řeknu ležící May a zadívám se na škrábnutí po kulce. Hajzl jeden. Vylezu ven a zamířím o pár ulic dál. Je tam malý obchůdek otevřený i přes noc. Vezmu flašku whisky a colu, kdyby May whisky nechutnala a jdu zpět. Po nějakých dvaceti minutách jsem dorazil a vlezl do karavanu. "Doufám, že máš ráda whisky. Pak se ti kouknu na tu ránu."

Widow - 05. srpna 2014 13:28
	Převalím se na bok a mávnu mu rukou na znamení toho, že jsem ho slyšela a, že to informaci tak nějak beru na vědomí. Pak jsem jen slyšela, jak se za ním zavřely dveře. Ticho, které se tu rozprostřelo bylo strašně příjemné. Natolik příjemné, že jsem začínala z toho pomalu usínat. Dostala jsem ze sebe svůj kabát a tak nějak jsem se do něj zachumlala a nechala se pomalu táhnout do světa snů.

Dante - 05. srpna 2014 16:35

Když se nikdo neozýval a slyšel jsem tiché oddechování, došlo mi, že spí. Zavřel jsem za sebou, vzal skleničku a nalil si do ní whisky. Posadil jsem se na židli a pozoroval spící May. Takže ona se o mě měla starat. No, ale zpátky k tomu, co mi řekla. Syn anděla a démona. Ale kdo byl kdo? Otec anděl a matka démon? Nebo naopak? Znovu si dopřeji doušek té svaté tekutiny. A pak je tu bratr. Je stejný jako já? Určitě, když naši rodiče byli..jiní. Z rozjímání mě vytrhlo zaklepání. Otevřu dveře a tam poslíček s pizzou. Zaplatím mu a jestli to May nevzbudilo, tak tu pizzu dám do trouby, ať vydrží aspoň chvíli teplá.

Widow - 05. srpna 2014 16:55

Ani jsem tak nějak netušila jak rychle jsem vlastně usnula. A už vůbec jsem netušila, jak dlouho jsem spala, když mě vyrušil divný zvuk. Chvilku mi trvalo než jsem se probudila. Trochu jsem se nadzvedla, abych lépe viděla. Kabát ze mě trochu sjel, takže mohl viděl moje černé tričko s krátkým rukávem. K mé úlevě to byl jen Dante a něco měl. Nevím co to bylo, moc dobře jsem na to neviděla, ale vonělo to úžasně. Trochu jsem zazívala.

Dante - 05. srpna 2014 22:18
	"Ahoj ospalo. Jídlo dorazilo." řeknu a dám obě krabice na stůl. Otevřu obě krabice, ať si vybere a dojdu pro sklenky. Naliju do nich colu a položím je na stůl. "Jen do toho." řeknu a usměju se. Bez toho kabátu vypadá mnohem líp. I ten její dlouhý cop je takový hezčí.

Widow - 05. srpna 2014 23:02
	Znovu zazívám a trochu se protáhnu. Tak nějak jsem na něj spíše jen tak mžourala, nedokázala jsem moc dobře zaostřit, z toho jak jsem byla rozespalá a co si budeme povídat, kdyby to tu tak nevonělo, tak bych asi nejspíše spala dál. Zombíkovským stylem slezu z postele a dojdu pomalu ke stolu ke bylo to vonící jídlo. Stejným stylem jsem hrábla po nejbližším soustu a dala se do jídla.

Dante - 05. srpna 2014 23:39
	Usměju se a jen tak ji pozoruji. Chudák, jak dlouho tam vlastně byla? deset let určitě. Deset let v Limbu v blázinci. Divím se, že ještě umí mluvit. Vezmu si taky jeden kousek pizzy a snažím se vymyslet způsob, jak ji to sundat. Teď ji s tím otravovat nebudu, počkám až pojí a pořádně se prospí. Dlužím ji to.

Widow - 06. srpna 2014 00:00
	První sousto ve mě zahučelo, ani jsem prakticky nevěděla jak. Věděla jsem jediné, že chci víc a další. Podívala jsem se na Danteho a poté jsem za sekundu popadla celou krabici s tím jídlem zpátky na postel. Jeden by řekl, že u toho vypadám jako lvice bránící si svůj úlovek.

Dante - 06. srpna 2014 00:08
	Jen jsem stačil mrknout a May i s krabicí od pizzy byla pryč. Kouknu na postel a tam May jako divoch, co si brání svou kořist. Musel jsem se usmát, ale pak mi úsměv zmizel, když jsem si zase vzpomněl, jakou dobu tam musela být. Co vlastně jedla celou tu dobu? Radši to vědět nechci. "Vem si, kolik chceš."

Widow - 06. srpna 2014 00:43
	Když jsem do sebe hodila i zbytek toho jídla, odhodila jsem prázdnou krabici z postele na zem a poté jsem na postely rozvalila na zádech. Byl to úžasně fajnoví pocit, který jsem necítila už pár let. Blaženě jsem ležela rozvalená na postely a užívala si food comatu. "Už se nikdy nechci zvednout..." pronesu přitom.

Dante - 06. srpna 2014 01:20
	Než jsem stačil sníst třetí kousek, ona spořádala celou pizzu. Rozvalila se mi na posteli a užívá si pohodlí. "Jo, to ti věřím. Jaké to je být zpátky po takové době?" zeptám se a napiju se coly. Pak kouknu na tu whisky. Vstanu, naliju ji do skleničky a přinesu ji May. "Na, tohle na dokonalosti jen přidá." řeknu a podám ji skleničku.

Widow - 06. srpna 2014 01:51
	"Parádní..." pronesu, aniž bych hnula třeba brvou. Když ke mě dojde, jen trochu nadzvednu. Chvíly zkoumám, co mi to vlastně v tý skleničce podávat. Nakonec jsem na to ale přišli a musel jsem jí od sebe odstrčit. "Fuj." pronesu. "Alkohol nepiju."

Dante - 06. srpna 2014 17:21
	"Jak myslíš." řeknu a obsah její skleničky přeliju do své. Znovu se posadím na židli a jen tak sedím a popíjím. Přemýšlím, že pustím nějakou hudbu, ale to by se May blbě spalo. Štve mě jedna věc a to ta, že zbraně můžu vytáhnout jen v Limbu. Někdy to je strašně na nic. Hlavně když chcete někomu udělat díru do čela.

Widow - 06. srpna 2014 21:27
	Pokrčím rameny. "Já nemyslím, já vím." opáčím mu na to. Načež si poté lehnu zase zpátky na postel. Akorát s tím rozdílem, že jsem ho tak nějak po očku pozorovala. Po chvilce mi to však prostě nedá. "Vypadáš, že tě něco trápí..." poznamenám tichým polohlasem.

Dante - 06. srpna 2014 22:33

"Jen pár věcí. Přemýšlím, jak ti sundám ty náramky. A taky, jak najdu bratra. Ale pořád se mi to zdá jako blbost. Celou dobu nic a až teď prostě tě najdu a najednou mám rodinu." řeknu a dopiju obsah sklenky. "Je to jako blbý vtip." řeknu a naleju si další sklenku. "Jenže kdyby to byl vtip, tak by se na to ten démon neptal. Jsou sice idioti, ale nevtipkují." Kouknu se na tu zlatavou tekutinu a kopnu do sebe další skleničku. Sklenička už není zapotřebí, vezmu flašku a dopřeju si další lok. "Kdo je zabil?"

Widow - 06. srpna 2014 22:50

Mohla jsem to čekat, že bude mít více otázek, ale zase na druhou stranu je to celkem i přirozené. Trochu si povzdechnu. "Já vím, je to těžko uvěřitelné..." řeknu trochu tišeji, ale přesto celkem dobře slyšitelně. "Oba jsme se narodily do divného světa... oba vyvrženci, oba psanci..." Převalím se na druhým bok. "Náramky sám nesundáš, nevím jak ani já sama, ale za ty léta co jsem byla... mno... démoni tam mluvili častokrát o pár místech... chci se tam vydat a zjistit, jestli by tam někde nemohl být tvůj bratr.... kdo tvou matku zabil, netuším, ale chci vědět, zjistit, pokud je to možné, jestli Sparda nebo tvůj bratr žijou... aspoň jeden z nich..."

Dante - 10. srpna 2014 19:48
	Jsem rád, že se zajímá o mého otce a bratra. Aspoň na to nebudu sám. Vůbec nevím jak začít, jen vím, že to budou jatka. "May, než půjdeme hledat Spardu nebo mého bratra, musíme ti nějak sundat ty okovy. Jestli démoni mluvili o nějakých místech, tak tam zajdem. Vyzkouším všechno, i kdybych měl jít k těm zatraceným andělům." řeknu a opřu se o opěradlo. Musím ji pomoct, jsem ji to dlužen.

Widow - 10. srpna 2014 20:12

Trochu si povzdechnu. "Andělé by ti nebyly nic platní, pokud bys neuměl lítat...." poznamenám suše. "Navíc, jsem ti už říkala, že těžko budu vědět jak to sundat, když byly vyrobení, aby spoutali anděli."odsekla jsem. Trochu mě tímhle začínal už štvát. Už několikrát jsem mu vysvětlovala, že jak to s těmi okovy je. "Jediný démoni by mohli vědět, jak se sundat..." poznamenám a začnu se znovu chumlat pod svůj kabát, který byl ještě celkem zahřátý. "...jenže, žádný zdravě uvažující démon ti to jen tak neřekne..." dodám ještě poté. "... nebo dokud neprobudíme toho v tobě..." poznamenám si pro sebe.

Dante - 10. srpna 2014 20:22
	"Ježiši pardon" řeknu a dívá se na ni. Ta je ale nabroušená. No nic, nechám ji vyspat, očividně nemá náladu. Vezmu flašku a vylezu ven. Kousek od benzínky je lavička, sednu na ni a napiju se z flašky. Počkám až se vyspí a pak se uvidí, třeba ne něco přijdeme. Možná by bylo lepší se první pokusit najít Spardu a bratra, možná budou vědět co s tím.

Widow - 10. srpna 2014 20:42

Trochu si odfrknu a zachumlám se do pláště. Po pár minutách jsem cítila, jak mě to zase táhne do vítané říše snů. Jenže, tentokrát to bylo trochu jiné, než jsem si představovala. Zdá se, že noční můry, které vnikli z mých výčitkům vůči činům v minulosti mi nedali pokoje ani tady. "...ne, já za to nemůžu!! Prosím!! Prosím, nech jej!!..... prosím.... NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!!!" Ze zlé noční můry mě probudil až tupý náraz o něco. Chvíly mi trvalo, než mi došlo, že vlastně ležím na podlaze, schoulená do klubíčka, se zasychajícími slzami na tvářích a tupě pulzující bolestí na temeni hlavy.

Dante - 10. srpna 2014 21:02

Sedím a užívám si klid. Flaška už je prázdná a já už nad ničím nepřemýšlím. Jen jsem prostě vypl a nic nedělám. Kolem prošlo pár lidí, projelo pár aut. Někde daleko se ozval výstřel. Pak se ale stalo něco, kvůli čemu jsem se postavil. V mém karavanu něco spadlo. Pomalým krokem dojdu ke karavanu a otevřu dveře. Na zemi leží ubrečená May. Sednu si vedle ní a její hlavu si dám na klín. Začnu ji hladit ve vlasech. "Neboj, jsem tady." řeknu potichu.

Widow - 10. srpna 2014 22:10
	Slyšela i cítila jak někdo přichází, jenže jsem byla ještě dost oblbnutá z té noční můry a tak jsem se ani nenamáhala zjišťovat, kdo to byl. On se nakonec prozradil sám. Respektivě, když na mě promluvil, bylo jasné, že tohle je jedině Dante. Víceméně jsem se k němu skoro hned schoulila, jako bych u něj hledala útěchu, jistotu a bezpečí. Což, možná bylo i maličkato pravda.

Dante - 10. srpna 2014 22:41
	Když mi pak vlezla do náruče celá, jen jsem ji obejmul a pomalu se s ní začal houpat dopředu a dozadu. "Šsss, už je dobře." řeknu začnu ji jednou rukou hladit po zádech. "Už bude dobře." řeknu a jak mi leží na hrudi, může se zaposlouchat do rytmu mého srdce. Po nějaké chvíli se na ni kouknu a zeptám se "Nechceš si jít zase lehnout?"

Widow - 10. srpna 2014 22:52
	Nečekala jsem, že bude tak příjemné, cítit něčí přítomnost takto. Co si budeme nalhávat, líbilo se mi to. Uklidňovalo mě to a onen pocit bezpečí se pomalu dostavoval. Jeho teplo, teplo jeho těla a tlukot jeho srdce, který zněl trochu jako ukolébavka, mě pomalu uspávalo až mě to nakonec skoro i uspalo. NA jeho otázku jsem už odpovídat nějak nechtěla...

Dante - 10. srpna 2014 23:05
	Nevypadá to, že by se měla k odpovědi. Opatrně se s ní zvednu a lehnu si s ní. Nechci aby zase spadla, tak ležím s ní. Ležím na zádech a na hrudi mám její hlavu. Lehce ji hladím po zádech. "Už je dobře."

Widow - 10. srpna 2014 23:59
	Přenesl mě na postel. Což bylo na jedno stranu fajn, na zemi to moc příjemné nebylo. A kupodivu, tam i se mnou zůstal. Trochu jsem se od něj odsunula abych mu mohla věnovat malou pusu na tvář. "Děkuju..." zašeptala jsem a pak jsem se mu stulila pod ruku, přičemž jsem plánovala už konečně zkusit nějak usnout.

Dante - 11. srpna 2014 00:05
	Když mi dala pusu na tvář, usmál jsem se. Začínám ji mít nějak rád. "Dobrou." řeknu a taky zavřu oči. Jsem rád, že mě tam našla, jinak bych nikdy nevěděl to, co vím teď. Teď už aspoň vím, kdo je Sparda. Někteří démoni o něm mluvili, když jsem je zabíjel. Teď už vím. Usměju se. Doufám, že jste v pořádku.

*Minulost* - 11. srpna 2014 14:55

Zbytek noci proběhl celkem klidně. Vlastně ani ty sám jsis moc nepřipouštěl svou vlastní únavu, která byla ještě podpořená úměrnou dávkou alkoholu, který jsi vypil. Nebo možná i tou fajnovou společností v tvé postely? Možná, že prostě obojí. Když jsi se konečně probudil, na tváři tě šimralo pozdní odpolední sluneční paprsky. Prospal jsi minimálně celou noc a ještě k tomu část dalšího dne. Mohl jsi zjistit to, že May už vedle tebe neleží, ale to že tu ležel na postely, místo ní, její kabát říkalo, že ani nikam neutekla, ale, že zřejmě bude někde venku, pač uvnitř nebyla.

Dante - 11. srpna 2014 23:30
	Otevřu oči a May nikde. "May?" Posadím se a všimnu si kabátu. Bez něj by nikam nešla, dobrá zpráva. Vylezu z postele a vezmu si kousek pizzy, který tam zbyl z noci. Zakousnu se do něj a vylezu ven z karavanu, podívat se, jestli je May někdo kolem.

*Minulost* - 12. srpna 2014 00:11
	Kolem karavanu byl ticho a klid. Vlastně i tak nějak i trochu pusto. Zřejmě lidé dneska něco oslavují, nebo se konají jiné pro tebe dost nepodstatné blbosti. Avšak, něco jako by tě uvnitř táhlo do nedalekého parčíku, který ale dál pokračoval v les.

Dante - 12. srpna 2014 13:53
	Nikde nikdo. Nějak pusto tu je. "Co se tu děje?" pronesu jen tak do větru a vydám se do parku. Nevím proč, ale něco mě k němu táhne. Než jsem došel k parku, snědl jsem svou snídani, která se skládala z jednoho trojúhelníku pizzy. Kam jsi to šla May? ptám se sám sebe, když vstupuji do parku.

*Minulost* - 12. srpna 2014 14:02
	Jdeš tedy do parku. Park je vcelku klidný. jsou slyšet ptáci a nejsou slyšet žádné podivné zvuky. A přesto po nějaké době chůze tvůj nos podráždí pach čerstvé krve. Načež jí pak můžeš vidět i následně na zemi. Ještě nebyla ani pořádně sražená, což znamená, že jí tu někdo zanechal před chvíly. Jenže kdo? Démon nebo May?

Dante - 12. srpna 2014 14:38
	Je mi to už celkem dost divné, tak přidám do kroku. Pak ucítím a za chvilku i uvidím čerstvou krev na zemi. Do háje! "May! May jsi tady?" zavolám a rozhlídnu se kolem sebe, jestli někde není. Sakra, snad se ji nestalo nic zlého. Jestli tam jsou další krvavé fleky, jdu za nimi.

*Minulost* - 12. srpna 2014 14:58

Další krvavé fleky na zemi jsi neoběvil, zato jsi ale oběvil, že okolí neslo stopy po nějakém souboji. Těžko ale určit koho s kým a kam se poté oba vypařily. Pak ale o něco zakopneš. Skoro si přitom rozbiješ kokos. Když se ale rozhodneš pak prozkoumat, co to vlastně bylo, zjistíš, že je to jeden z Mayiných náramkových okovů, který byl trochu víc poničený, pomačkaný, byly v něm stopy a rýhy od démoních zubů a také ještě nezaschlá krev.

Dante - 12. srpna 2014 16:09
	"May? May!" Sakra holka, kde jsi? "May! Ma.. do prdele!" řeknu, když jsem se málem natáhl. NA Zemi leží jeden z jejich démoních náramků. Pohryzaný a od krve. Že by ji přepadli démoni? Jak? A kam zmizela? Asi ji vzali do Limbu. Jestli jo, tak to je v háji, teď by už mohla být kdekoli. Rozhlédnu se, jestli někde nenajdu ještě něco.

*Minulost* - 12. srpna 2014 18:04

Nic jiného ale okolo už nebylo. Jenže jsi se nemohl zbavit pocitu, jakoby tě někdo pozoroval. Když si proházel kolem křoví, podivně zašustilo a něco z něj vyskočilo. Nestihl si zareagovat a tak tě to smetlo na zem. To něco se na tobě usadilo, když si ty byl na lopatkách a to doslova. Až po pár sekundách jsi poznal, že to co na tobě sedělo, byla vlastně May, která po evidentním zjištění, že sedí na tobě, se ti tak nějak vrhla okolo krku, doslova.

Dante - 12. srpna 2014 18:15

Kde sakra je? ptám se sám sebe, jak procházím parkem. Nikde nikdo a to mě znervózňuje ještě víc. Jenže tu je pořád ten blbý pocit, že nejsem sám. Dělám, jakože nic a přitom se připravuji na případný útok. Když na mě něco skočilo a položilo mě to na záda, sevřel jsem ruku v pěst a už se chystám zasadit úder, když si všimnu známých vlasů. "May?" zarazím se a ona se mi následně pověsí na krk. "May, pusť..mě" řeknu, když se mi nějak nedostává vzduchu.

*Minulost* - 12. srpna 2014 18:48

Jakmile zjistila, že si to ty, trochu sevřením povolila, ale přesto se tak nějak nepouštěla. Až po chvilce, kdy tě pustila a trochu se odtáhla, si mohl vidět, že její výraz je poněkud jiný. Poněkud vyděšený a na tváři měla pár odřenin. Celkově vypadala, jako kdyby se s někým porvala. Když z tebe slezá, chytá tě levačkou za ruku a pokouší se tě zvednout. Její pravačka vypadá, že s ní nemůže hýbat, je tak nějak i od krve, ale není na ní ten náramek, kdežto na levačce je.

Dante - 12. srpna 2014 19:46
	"May, jsem rád, že tu jsi." řeknu a pak ucítím něco vlhkého a teplého na rameni. Krev. "May, co se stalo?" řeknu a párkrát ji pohladím po vlasech. "Kdo ti to udělal?" znovu se zeptám. Aspoň, že jeden náramek je dole. Ale mohlo to jít trochu míň drasticky.

Widow - 12. srpna 2014 20:06
	Chytla jsem ho za ruku a pokoušela se ho přimět aby se zvednul. Jenže s jednou rukou to šlo špatně a ještě k tomu to byl chlap, takže co já zmůžu jako holka. "Musíme jít... musíme odtud...." vyhrkla jsem spěšně polohlasem, že jsem se u toho skoro až zalkla. "On je tady... je tady... on...."

Dante - 12. srpna 2014 20:15
	Když mě tahá nahoru, postavím se a kouknu na její ruku, nelíbí se mi to. "Klid May, kdo je tady?" zeptám a pokusem se ji uklidnit. "Pojď, jdeme do karavanu, něco potřebuješ na tu ruku." řeknu a jdu s ní zpátky.

*Minulost* - 12. srpna 2014 21:08
	Jenže, než ti stačí May jakkoliv odpovědět, nebo se vy stačíte jen pohnout dál, ozve se pár desítek metrů za vámi řev, který rozhodně není zvířecí a ani lidský. Jde o démoní řev. Mezi stromy lze zahlédnout i jeho majitele. "NAŠEL JSEM VÁS...." zaburácí démon. Ptáci se dávají na zběsilí úprk a démon se rozeběhne na vás, přitom káci stromy kolem sebe hlava nehlava.

Dante - 12. srpna 2014 21:54
	Když se ozval řev, otočil jsem se a podíval se, co to vlastně řvalo. Když jsem pak uviděl toho démona, co zařval, znamení na mých zádech se rozzářilo a objel se Rebellion. "Nevím kdo jsi, ale teď se hezky otočíš a vypadneš odtud." řeknu v klidu a usměju se.

*Minulost* - 12. srpna 2014 22:33
	Jenže May byla jiného názoru. Chytla tvou ruku, ve který jsi svíral rukojeť Rebellionu a stáhla jí k sobě dolů. "To je Démon Lovec!!" vyhrkla na tebe. "Nemůžeš s ním jen tam bojovat!! Lovci jsou brutální, barbaři, kteří jdou bezmyšlenkovitě za svým jediným cílem, zlikvidovat svůj cíl!!"

Dante - 12. srpna 2014 22:45
	Když mi stáhla ruku, koukl jsem se na ni. Jenže když jsem ji viděl, ještě víc mě to vytočilo. Ten hajzl za to zaplatí. "Uvidíme, kdo z koho." řeknu a vyškubnu se ji. Udělám pár kroků dopředu. "Co ty obludo, budeš tam jen tak stát?" křiknu na něj a usměju se. Boj po ránu mám nejradši.

*Minulost* - 12. srpna 2014 23:17

Dante - 12. srpna 2014 23:34
	Netrvalo dlouho a rozběhl se na mě. Byl celkem velký a co jsem si všiml tak i silný. Stromy a vytrhával i s kořeny a vůbec ho nezpomalovali. Rozběhl jsem se taky proti němu. Vzal jsem do ruky Rebellion a skluzem těsně uhnul jeho ruce, kterou mě chtěl chytit. Rychle jsem se postavil se ještě ho stihl škrábnout přes nohu. "Vedle." řeknu a zatočím mečem kolem sebe.

*Minulost* - 12. srpna 2014 23:53
	Démon se nad tebou tyčil dobré 4, možná 5 metrů. Tvůj pokud škrábnout jej přes nohu jaksi moc nevyšel. Démon se stihl na poslední chvíly vyhnout překulením, na jehož konci poté vytáhl dlouhý mírně zahnutý nůž, přiměřený jeho vlastní velkosti (//jenom ten nůž samotný byl asi stejně velký jako ty :D//).

Dante - 13. srpna 2014 00:28
	"Pěkný žabikuch." řeknu, když uvidím, jakou čepel si vytáhl. "Takže ty jsi měl přišel zabít. Musíš se víc snažit." řeknu a rozběhnu se jako první. Chci mu zkusit přeseknout šlachy na nohou, aby nemohl chodit.

*Minulost* - 13. srpna 2014 00:57

Démon svým nožem zablokuje většinu tvých útoků. Poté, při tvůj poslední útok zablokuje, odrazí jej a síla toho odrazu tě vymrští několik metrů od něj. Dopadneš tvrdě na zem, na záda. Na rameni můžeš pocítit něčí dotyk. May. Můžeš pak pocítit stejný druh energie, který si pocítil předtím u toho démoního lorda, když ti hodila Ebony nabitou andělskou energii. Teď si jí mohl pocítit po celém svém těle. Rebellion ve tvé ruce se ti pak následně změnil na jakýsi drapák, byl hodně podobný tomu předtím, ale tenhle vypadal jinak. Spíš, že měl funkci zakousnout se a přitahnout tebe k cíly. (\Ophion Angel Lift kdybys nevěděl :)\)

Dante - 13. srpna 2014 17:27
	Absolvoval jsem krátký bezmotorový let a pak přistál na zádech. Cítil jsem něčí dotek. Byla to May. Cítil jsem, jak ve mě roste nějaké energie. Stejná jako tehdy v Ebony. Ona je vlastně anděl. Usměju se na ni a vyhoupnu se na nohy. Kouknu na změněný Rebellion a usměju se na démona. Rozběhnu se proti němu, a vrhnu hák směrem na jeho rameno, pokud se chytí, přitáhnu se.

*Minulost* - 13. srpna 2014 19:07

Démon se mírně zarazil, když viděl, jak se tvoje zbraň změnila. Pak ale zařval a jakmile se drapák zakousl do jeho ramene a ty jsi se přitahoval k němu, pokoušel se ono lano přeříznout, ale nešlo to. A tak, aby se ti vyhnul a zároveň i tvému případnému útoku, se překulil přes bok a to hnedka několikrát. Tvůj drapák se tak uvolnil a ti si prakticky krátkou chvíly letěl jen tak vzduchem. Démon při těchto přemetech, to napálil přímo do tvého karavanu, který tak celkem značně slisoval a zdemoloval. Vzal sebou trochu i část benzínky, takže benzín začal stříkat všude okolo.

Dante - 15. srpna 2014 00:01

Dopadl jsem krásně do kotoulu a postavil se. Když jsem viděl jak se válí přes můj karavan směrem k benzince, vytáhl jsem si cigarety a jednu si hned připálil. Jdu blíž. Démon stojí v gejzíru benzínu, který se rozlévá všude okolo. "To byl můj karavan." řeknu a kouknu na démona. Potáhnu si cigarety a vyfouknu obláček dýmu. "Fire in the hole, šmejde." řeknu a hodím cigaretu do kaluže benzínu. Sleduji jak chytá a oheň se šíří a následně chytá i démon. Je mi jasné, že to každou chvíli bouchne, tak se co nejrychleji vzdálím.

*Minulost* - 16. srpna 2014 14:26

Benzinka, karavam i demon okamzite zacali horet a ze to zadny maly ohynek nebyl. A vybuch na see pote nenechal nijak dlouho cekat. Sotva jsi ubel par metru, ozvala se za tebou oblusujici rana. Plamene vyslehli do vysky nekolika metru, teplo, ktere z nich salalo bylo skoro jako nejaky gril a vsude do vsech stran se rozleteli kusy byvaleho karavanu a take benzinky. Nekolik z nich proletelo bezpecne blizko okolo tebe a pak si mohl pocitit ostrou bolest po zadni levou lopatkou.

Dante - 19. srpna 2014 12:52

Utíkám a najednou se ozvala ohlušující rána. Horko jako v pekle a kolem proletěly kusy mého karavanu. Paráda, třetí za půl roku. Pak mi ale něco přistálo v zádech. "Uchm." vyheknu a zastavím se. Sáhnu si na záda, nahmatám konec nějakého železa, co mi trčí ze zad, zatnu zuby a vytáhnu ho. Kousek SPZ. "Paráda." řeknu a hodím to na zem. Ruku si přitisknu na ránu a půjdu se podívat, jestli je ten šmejd už mrtvý. Jestli je všude.

*Minulost* - 19. srpna 2014 13:06

Když onen předmět ze sebe vytáhneš, zjistíš, že je to celkem slušně velký kus nějakého železa, které bylo i částečně rezavé. Benzínka ale i tvůj karavan hořeli a k nebi stoupal hustý černý dým. Zdálo se, že démon onen výbuch a následný požár už nerozchodí. Evidentně jsi ale podcenil ono zranění víc než bys jsi chtěl. Zatímco jsi tam tak stál, pod tebou se tvořila celkem hezká kaluž tvé vlastní krve, která ti tekla z rány ze zad. Mohl jsi pocítit, jak se ti začíná nějak mdlo z oné ztráty krve.

Dante - 19. srpna 2014 13:51

Usměju se, když ho nikde nevidím. Najednou se mi nějak zamlží před očima. Cítím jak mi slábnou nohy a vše je tak nějak tupější. Kouknu pod sebe a vidím celkem dost krve. "A sakra." vypadne ze mě a jdu (potácím se) k místo, kde stál karavan. Musím najít své holky. Bez nich neodejdu. Přestávají mě poslouchat nohy a já padnu na kolena. Dělej ty posero, bude to dobrý. Ani to mi moc nepomáhá, ale aspoň se postavím na nohy.

*Minulost* - 19. srpna 2014 14:10

Temní se ti před očima ale neupadáš do bezvědomí. Spíš jen ztrácíš pojem o realitě kolem sebe. Když se potácíš, zanecháváš za sebou drobnou krvavou stopu. Nakonec ale o něco zakopneš a plácneš sebou na zem úplně. Slabost ze ztráty krve ti ale nedovolí se postavit i když to můžeš zkoušet ale bezvýsledně. Pořád se ale neupadáš do bezvědomí. Za pár okamžiků můžeš cítit, jak tě někdo chytá v podpaží, trochu tě povytáhne nahoru a pak se následně někam táhne, pryč od toho sálajícího tepla, které ti už začínalo lehce škvařit vlasy a i kůži na obličeji.

Dante - 19. srpna 2014 22:29

Nohy jsou těžší a těžší. Všechno je nějaké rozmazané a strašně daleko. Už jsem skoro u karavanu, když se mi něco připletlo pod nohy a já se natáhl na zem. Dopadl jsem kousek od hořící pneumatiky a už neměl dost sil nato, abych se zvedl. cítím spálené vlasy a horko na obličeji. Ale vše je tak nějak tupé. Někdo mě chytl. Tahá mě pryč. Snažím se vzpírat, ale sotva se zmůžu na pohnutí prsty. Nechám se tedy táhnout, zabiju to pak.

*Minulost* - 19. srpna 2014 23:05

Ten někdo tě odtáhne dostatečně daleko od toho planoucího pekla. Pak tě na chvíly pustí, ale za pár okamžiků můžeš cítit jak tebou manipuluje. Někam tě soukal. Tedy, spíš na něco. Zdálo se, že když byl nakonec spokojený s tím, kam tě vysoukal, cítil si jak se s tebou rozešel. To, jak se to pod tebou vlnilo, jednak to moc nepřidávalo tvému žaludku, který byl dosti na vodě, ale jednak si tak nějak mohl poznat, že tě někdo nese, nejspíše na zádech. "Jsi... těž...ký..." ozval se hlas, který si poznával až po chvilce. Víceméně si ho spíše poznal, až když si před sebou rozeznával tu záplavu černých vlasů.

Dante - 19. srpna 2014 23:12
	"Tak...zhubnu." vysoukám ze sebe a trochu se usměju, když uvidím ty známé černé vlasy. Já bych měl chránit ji, ne ona mě. To je potupa. Znovu mě zachránila. A já ji nedokážu ani pomoct. Snažím se sebrat síly, abych ji mohl pomoct, nebo abych se aspoň udržel na nohou. May, jsem tak rád, že tu jsi.

Widow - 19. srpna 2014 23:29

"Chtělo by...." poznamenám. "Jsem sice anděl, ale nemusím tě kvůli tomu tahat na vlastních zádech doslova..." dodám ještě. Mířila jsem si to něčemu, co vypadalo, jako opuštěný B&B motel (Breakfeast and Bed, prostě přespání na jednu noc). "Tam se ti podívám na tu ránu na zádech... a ty si tam aspoň budeš moci odpočinout..." poznamenám a snažím se namyslet na to, že cítím, jak mi prosakuje na zádech jeho krev.

Dante - 20. srpna 2014 00:06
	Nechám se nést, protože po několika neúspěšných pokusech pohnout nějakou končetinou jsem to vzdal. Budu ji to muset vynahradit. Snažím se aspoň držet při vědomí, když už nic jiného nesvedu.

Widow - 20. srpna 2014 00:35

Dotáhla jsem ho dovnitř a položila jej na nejbližší gauč, který vypadal aspoň trochu k světu. Sice se to tu dostalo do spárů teenagerů a jiných podivínů, vypovídali o tom grafity na zdech a vymácený sklo oken, ale zatím to stačilo. "Zůstaň tu ležet nebo anděl bude zlej. Já zkusím najít něco na tu tvojí ránu." přikážu mu načež se dám na průzkum budovy. Trvalo mi to nějakou dobu, ale podařilo se mi v kanceláři v patře najít lékárničku. Sice v ní chyběli léky a jiné věci, ale obvazy, které jsem potřebovala tam byly a to mi stačilo. Vrátila jsem se k němu dolů. "Máš štěstí, že tu ležíš." řeknu, když ho najdu, jak se skoro ani nehnul, ono se tomu ani není moc co divit, s jeho zraněním taky... Svlékla jsem si svůj kabát a pustila se do díla. Opatrně jsem mu svlíkla ten jeho a položila ho vedle. Načež jsem mu povyhnula i to tílko, abych se líp dostala k té ráně. To tetování na zádech bylo krásné. Jen nepatrně jsem se jej uchváceně dotkla špičkama prstů. Raději jsem se vrátila zpátky k jeho ráně. "Je docela hluboká... člověk by to zřejmě nepřežil... i kdyby, tak by zřejmě pak dál umřel na vykrvácení..." poznamenám. Ještě, že on člověk nebyl. Pár dní a po ráně zbyde jen jizva, která se pak víceméně jen přidá do tuctu dalších, které už na sobě i tak měl. Naneštěstí, jak jsem viděla, krácení už pozvolna přestávalo, protože evidentně už toho zřejmě nic víc ani vytéct nemohlo. Jenom opatrně jsem vyčistila okolí rány a pak na ní přiložila sterilní polštářky, které jsem našla v té lékárničce. Neměla jsem je ale čím přilepit a tak jsem použila jeden obvaz, který jsem mu obmotala okolo hrudi, jenom abych udržela ty polštářky na jeho zádech na místě. "Dej tomu tak den, dva a budeš jako rybička." řeknu a pokusím se pousmát.

Dante - 20. srpna 2014 23:46

Dotáhla mě do nějaké díry. Co můj rozostřený zrak uviděl vypadalo to tu jako feťácké doupě. Položila mě na pohovku a něco řekla. Nějak jsem tomu nerozuměl. Šla pryč. Dostal jsem o ni strach, co kdyby ji napadl nějaký démon. Sebral jsem všechny síly a pohnul se. Sice jen hlavou a o pár centimetrů doleva, ale pohnul jsem se. Zkusil jsem to znovu a akorát mi sjela ruka z postele. Seru na to. Stejně slyším kroky a May se za chvíli ukáže. Má dedukce byla správná. Přišla a začala mě obvazovat. Je příjemné, když se mě dotýká. "May...díky" řeknu a usměju se.

Widow - 21. srpna 2014 00:25
	"To je dobrý." řeknu a pousměju se. Sednu si na zem vedle něj a tak nějak se opřu a podepřu si hlavu víceméně jen kousíšek od jeho, na gauči. "Jak říkám, dej tomu den, dva a budeš zase v pořádku." dodám ještě poté. Cítila a byla jsem unavená z toho, jak jsem jej vláčela celou cestu až sem.

*Minulost* - 22. srpna 2014 18:09

I když si chtěl sebevíc, tvoje tělo, trpíc nedostatkem krve tudíž i energie, chtělo onu energii zpátky, takže si pomalu začínal upadat do krajiny snů. Která možná byla i zasloužená. Spánek však netrval dlouho, nebo ti to tak aspoň připadalo. Když si tak nějak přišel k sobě, zjistil si, že od stavu, ve kterým si byl předtím, než si usnul, se moc nezměnilo. Tedy, shledal si, že už malé pohyby jako zvedaní rukou, či otočení hlavy, ti docela šli. Sice to chtělo trochu sil, ale docela to šlo. May spala vedle tebe na gauči. Evidentně tě trochu šoupla, aby se tam vešla taky. V místnosti panovala tma. Byla zřejmě noc. Venku šlo zaslechnout tlumené bouření, zřejmě bouřka a liják na sebe nedají dlouho čekat.

Dante - 23. srpna 2014 23:44

Je to divné. Jsem sám. Vznáším se ve tmě a ruce mám rozpřažené. Vypadám jako velké T. Jenže nejdivnější je to, že já vidím sebe. Jsem pozorovatel a vidím svoje tělo, jak jen tak visí v temnotě. Obeplul jsem ho, abych se podíval sám sobě do tváře. Mám zavřené oči a hlavu položenou na pravém rameni. Najednou se zablesklo. Blesk osvítil mé tělo a za ním se objevil stín. Jenže ten stín mě křídla. Jedno jako anděl. Krásné a velké. Druhé bylo jako démoní. Pokřivené a diravé. Andělská půlka měla nad hlavou svatozář. Démoné půlce zase z hlavy trčel roh. Trhnutím jsem se probudil. Rozbolelo mě celé tělo. Zjišťuji pár věcí. Je tma a bude pršet. Ta druhá věc je příjemnější. May leží vedle mě a hezky hřeje. Nejsem o moc silnější a pořád se mi chce šíleně spát, ale aspoň při troše námahy a můžu pohnou hlavou. Úspěch jak prase, válíš Dante. Ležím na pohovce a pozoruju strop.

Widow - 24. srpna 2014 00:12

Spala jsem a spalo se mi docela dobře. Nevím jestli to bylo tím, že jsem byla unavená, či prostě díky společnosti, hřejivé společnosti vedle, ale spalo se mi dobře. Až než mě něco probudilo... Byl to pohyb, pohyb hned vedle mě. Přirozený instinkt mi říkal, že se mám hned probudit. A taky jsem se probudila. Trochu jsem se nadzvedla a mžourala okolo sebe, hledala zdroj toho pohybu. Jenže jsem nemohla najít žádné nebezpečí. Pak až mi došlo, že to mohl být Dante. Což se nakonec tak nějak i potvrdilo. Byl totiž tak nějak vzhůru, což zřejmě byl onen pohyb, který jsem předtím cítila. Pousmála jsem se na něj. "Jak ti je?" zeptala jsem se ho.

Dante - 26. srpna 2014 00:28
	Z mého pozorování stropu mě vytrhla May, která jak pružina se posadila a mžourala do tmy. Musel jsem se usmát, moc ji to slušelo. Pak se podívala na mě těma hezkýma očima. Její slova jsou nádherná. "Díky tobě už líp." řeknu trochu potichu a chraplavě a natáhnu k ní roztřesenou ruku. Vjedu ji do vlasů a lehce začnu tlačit dolů, směrem k mému obličeji. chci ji tu laskavost nějak oplatit.

Widow - 26. srpna 2014 00:40

Uleví se mi, že tu není žádná hrozba a že jemu je už poněkud líp. Zítra by snad na to měl být ještě líp než teď. Chystala jsem se, že si zase zpátky lehnu, ale zastavila mě jeho ruka, to jak se mě dotkl. Co si budeme povídat, nejdříve mě to dosti překvapilo, možná i zarazilo. Pak to ale pomalu přešlo do pocitu, že se mi vlastně i docela líbilo, že se mě dotýká. Když si mě pak táhl k sobě dolů, moje srdce začala divně zrychlovat.

Dante - 26. srpna 2014 20:36

soukromá zpráva od Dante pro Podvolila se. Jen se usmívám nad tím, jak je blíž a blíž. Nikdy jsem žádnou tak moc nechtěl jako jí. Možná, že je to tím, že je anděl a zachránila mě z takových sraček. Její vlasy mě začnou lechtat na obličeji a já cítím jejich jemnou vůni. Její rty už jsou na dosah. Konečně se setkaly. Začnu ji líbat. Druhou ruku s vypětím všech sil ji položím na kříž a pomalu sjíždím níž a níž k jejímu zadečku.

Widow - 26. srpna 2014 22:24

soukromá zpráva od Widow pro Když jsem ucítila jeho rty na svých, zprvu jsem tak nějak spíše nevěděla co tak nějak dělat. Jenže, pak nějak spíše zvítězil on a já se spíš tak nějak k jeho polibkům trochu rozpačitě a maličko zdráhavě připojila. Co na to říct, tohle jsem nečekala. Tu druhou ruku jsem tak nějak moc nečekala. Proto jsem tak trochu zazmatkovala a odtáhl se od něj. Trochu zmateně a částečně rozpačitě i trochu omluvně jsem na něj hleděla. "Dante... já.... promiň...." zašeptala jsem koktavě. "...já... nevím... bojím se...."

Dante - 27. srpna 2014 10:06

soukromá zpráva od Dante pro Nechala, dokonce se i přidala. Sice jen na chvilku, ale přidala. Její rty byly tak hebké a tak vášnivé. Její vlasy tak hezky šimraly. Tak takhle chutná anděl. Asi je to její poprvé. Když se oddálila a nasadila omluvný výraz, mile jsem se usmál. Jak ji to sluší, když je rozrušená. Pohladil jsem ji po tváři a lehce chytl za bradu. "Neboj May." řeknu potichu a znovu se usměji. "Uvolni se." zašeptám a zase si ji začnu lehce přitahovat.

Widow - 27. srpna 2014 15:29
	soukromá zpráva od Widow pro Zavrtím nepatrně hlavou. "Nejde o tohle..." řeknu tiše. "Jde spíš o to, že... se tímhle vzájemně vystavujeme ještě většímu nebezpečí než, ve kterým jsme teď." řeknu a jak si mě chce přitáhnout blíže dolů, jen jemně se zapřu předloktími o jeho hruď. Cítila jsem po svýma rukama jeho bušící srdce.

Dante - 03. září 2014 23:04

soukromá zpráva od Dante pro Vzpírá se. To není dobré znamení. Poslouchám ji, co mi říká. Něco na tom bude, ale stejně to nejde. "May, ať si na nás nachystají démoni co chtějí, mi si s tím poradíme." řeknu ji a usměju se. "Věř mi. Najdeme Spardu a bratra a pak ti to sundáme. Vše pak bude o dost jednodušší." zase se usměju. Odhrnu ji vlasy, co ji spadly do tváře, jsou tak hebké. A její tvář tak teplá.

Widow - 04. září 2014 12:04

soukromá zpráva od Widow pro Trochu jsem si povzdechla. Kdyz se me dotkl na tvari, privrela jsem oci a tak nejak si vychutnavala jeho dotek. Ano byly tu obavy, ale byl tu i on. Nakonec jsem se dotkla jeho ruky tou svou. Zvedla sem nepatrne pravacku. Sice vykazovala neprijeme stopy a rany po demonich zubech ale neco tak chybelo. Onen kovovy naramek tam uz nebyl. "Sundal jeden... " reknu, trochu se pousmeju a pootevru oci abych videla jeho reakci.

Dante - 05. září 2014 22:09

soukromá zpráva od Dante pro Je nervózní. Chápu, že se toho hodně stalo a málem mohla umřít, ale teď se nemusí ničeho bát. Navíc, je to první holka, ke které něco cítím. Asi to fakt bude tím, že jsme spolu něco zažili. Není toho moc, ale jsem ji za to vděčný. Už se chystám něco říct, když ukáže pravou ruku. Náramek je fuč a zbyly po něm otisku zubů démona. "May. Kam jsi šla tak sama? A ten velkej démon ti to sundat nemohl. Ten by ti rovnou uhryzl ruku. Co jsi zkoušela?" zeptám se a doufám, že mi to řekne. Příště bych ji s tím mohl pomoct. Rukou, která do teď ležela na jejím zadečku ji začnu hladit po zádech. Hezky lehce, aby se uvolnila.

Widow - 05. září 2014 22:39

soukromá zpráva od Widow pro Ruku si zase stáhnu zpátky k sobě, spíše pod sebe. "Byl to on..." řeknu tiše. "...překvapil mě, když jsem se šla ven trochu protáhnout... nevím jak se mu to povedlo, ale ten náramek prokousl a pak už bylo celkem lehký vytrhnout se mu..." Při jeho hlazení je jemně přivřu oči. Je i celkem poznat, že si to tak trochu i užívám, možná. Každopádně je to mnohem lepší než být uvězněná v Limbu mezi tlupou démonů.

Dante - 05. září 2014 22:55

soukromá zpráva od Dante pro Když řekla, že to byl on, jen jsem se na ni podíval. Nekecá. Měla fakt kliku. "Příště mě raději vzbuď, jo?" řeknu si s úsměvem. Bylo od ní hloupé, že jde sama tak ven. Bezbranná jít ven, když jsme zrovna zdrhli z Limbu. Má odvahu holka. Dál pokračuju v hlazení a musím se usmát. Ještě chvilku a začne příst. z tváře ji sjedu rukou pod bradu a lehce ji táhnu zase směrem k sobě.

Widow - 06. září 2014 00:09

soukromá zpráva od Widow pro "Já nevěděla, že se stane něco takovího..." řeknu provinile. "...je to už pár... desítek let... co jsem v tomhle světě byla naposledy..." dodám ještě nakonec stejným provinilým podtónem, jako předtím. Pak pocítím stejný tlak, stejný, možná menší, jako předtím, před pár okamžiky. Tak nějak jsem se tomu nebránila, ale zase na druhou stranu jsem moc nechtěla opakovat předchozí trapas. Sice jsem jeho tlaku, ale po svém. Položila jsem si tvář na jeho hruď. Sice to způsobí to, že bude asi cítit dost nepříjemnou bolest pod lopatkou, tam kde má onu ránu, ale tlukot jeho srdce, který jsem slyšela, způsobil, že se mi nechtělo se nijak hnouti pryč.

Dante - 06. září 2014 14:06

soukromá zpráva od Dante pro Sice to nedopadlo tak, jak jsem chtěl, ale šla blíž. Lehla mi na hruď až mě zabolela ta díra na zádech. Jsem ale pašák, ani jsem nesykl, jen jsem vytřeštil oči. Jeji vlasy mě šimrají na hrudi a už mi není ani moc zima. Krásně hřeje. Začnu ji hladit ve vlasech a pošeptám ji: "Pro příště, jo?" S úsměvem zavřu oči. Jednou rukou ji hladím ve vlasech, druhou po zádech. Je to moje malá May.

Widow - 07. září 2014 22:49
	I když z něj nevyšel ani hlásek, přesto jsem cítila, že jej ta bolest tíží. S krátkým povzdechem jsem se nadzvedla z něj. "Jestli.... chceš... můžu teď použít svojí sílu a pomoct ti s uzdravováním..." řeknu trochu nesměle. Nevěděla jsem, jestli to bude natolik na něj působit jako na ostatní, když byl částečný démon, ale přesto se to vyzkoušet prostě nějak muselo.

Dante - 09. září 2014 19:01

Ležel jsem a pomalu usínal. Na nose mě šimraly její vlasy a její teplo mě krásně hřálo. Pak se posadila a její vlasy zmizely. I to hezké teplo. Otevřu oči a zadívám se na ni. "Jestli se na to cítíš, směle do toho." Pobídnu ji. Nechci ji do ničeho nutit, ať tu pak neležíme bezvládně oba. Ale zase by bylo fajn, kdyby se ji to povedlo. Mohli bychom se už vydat na cestu, nevím sice kam, ale někam dojdem. Na to místo o kterém mluvila.

Widow - 10. září 2014 22:41

Nesměle přikývnu a položím mu jemně svoje ruce na jeho hruď, dlaněmi směrem dolů. Zavřela jsem oči a tak nějak se začala soustředit na svou andělskou stránku. To, co pak Dante může za krátký okamžik vidět, je nepatrné světlo, které jí začala vycházet z oněch rukou a které, se začalo vpíjet přímo do něj. Nebolelo to, ba spíše naopak. Pocit, který si přitom cítil byl dosti příjemný, hřejiví. Začal ti od hrudi pomalu prostupovat na záda, kde se začal kupit okolo oné rány. Pak si mohl pocítit dosti nepříjemné, jakoby štípání v oné ráně. Ono světlo z Mayiných rukou po chvilce zmizelo a stejně tak i zmizela pak ona bolest ve tvé ráně. Celkově si tak nějak mohl cítit, že tě záda v okolí té rány přestávají bolet. Sám si se pak mohl cítit tak nějak trochu líp jak předtím.

Dante - 14. září 2014 21:05

Pozoruji, co se chystá udělat. Položila mi ruce na hruď a pak se v nich objevila slabá záře. Začal mnou procházet příjemný hřejivý pocit a já se cítil uvolněně. Pak se to dostalo až k ráně na zádech. Nebolelo to, ale zase to nebylo příjemné, ale dalo se to vydržet. Za chvilku bylo po všem a já cítil, jak je to lepší. Zatnu břišní svaly a už se dokonce posedím. Můj obličej se ocitl před Mayinym. Usmál jsem se a dal ji pusu na rty. "Díky ti." řeknu a zadívám se ji do těch jejich krásných očí.

Widow - 14. září 2014 21:22

Sundám z něj svou ruku, trochu se mi chvěje ale není to nic strašného. Když se posadil a dal mi pusu, neubránila jsem se jemnému úsměvu. "Už... jako malá jsem zjistila, že dokážu lidem ulevit... pomoci jim od fyzické bolesti... " začnu maličko rozpačitě. "... u tebe jsem si však nebyla moc jistá... ja-k to bude účinkovat.... ještě nikdy jsem jí totiž nepoužila na někoho... jako si ty..." rozpačitý tón tak nějak pokračuje pořád stejně. "...proto by ses asi neměl pokoušet o nic velkýho..."

Dante - 17. září 2014 19:48
	Poslouchám jak mi vypráví o své schopnosti. Je milé vidět, že jsou síly, které dokáží pomáhat. "Díky tobě je mi už o dost líp. Díky." řeknu a znovu se usměju. Zkusím se postavit. Jde to, ale trochu se mi ještě třepou nohy. Nedávám to znát a usměju se. "Čím dřív vyrazíme, tím líp uděláme." V táhle díře se mi smrdět nechce a navíc, jsem na dobré cestě jak May sundat ty náramky.

Widow - 20. září 2014 23:53
	"I tak... dávej si raději pozor..." řeknu namítavě nakonec. Napadlo mě ještě něco zkusit, něco co by mu mohlo pomoci ještě víc. "Dante..." oslovila jsem jej trochu rozpačitě. "...chtěl... bys vidět dům, kde si se narodil a vyrůstal?"

Dante - 28. září 2014 16:41

Už jsem byl připravený k odchodu. Zrovna jsem si nahodil kabát a kontroloval pistole za opaskem, když to řekla. Zamrzl jsem v pohybu a po chvilce se na ni podíval. Přišel jsem k ní a položil ji ruce na ramena. "Ty víš, kde jsem se narodil?" zeptám se ji a stále se ji dívám do očí. "Jak je to daleko?" Jde vidět, že bych nejraději vyrazil hned. Vidět místo, kde jsem vyrůstal a žil. Možná tam něco najdeme. Jestli je Sparda nebo bratr v pořádku, určitě tam šli a nechali nějako zprávu, nebo něco. Jen to jen domněnka, ale možná to je pravda. A navíc, rád bych ten dům viděl. Třeba se na něco rozvzpomenu.

Widow - 28. září 2014 18:14
	"Um..." trochu se zarazím, když mě takhle chytne, protože to jaksi tak nějak moc nečekám. Vlastně jsem tak trošku ještě malátná po tom, co jsem mu pomohla se trochu postavit na nohy. "Mno... v..podstatě ano..." začnu trochu kostrbatě. "Na opačném konci... města... " vyklopím nakonec ze sebe.

Dante - 28. září 2014 22:08

Na opačném konci města. Tam jsem už několikrát byl. Kde tam? "Jdeme." řeknu a vylezu ven. Už je tma, to je dobré znamení. Nahodím si kapuci a vylezu ven. Doufám, že jde May za mnou. Zanedlouho procházíme kolem jedné hospody, venku jsou zaparkované motorky. Asi to je bar motorkářů. "Počkaj tady May." řeknu ji a jdu dovnitř. Mám štěstí, u baru stojí nějaký motorkář a zrovna si objednává pivo. Dělám, že jdu na záchod a vrazím do něj, při tom mu seberu klíče, které měl jak debil pověšené na řetízku u pasu. "Hele ty smrade, chceš jednu vraz..." Nestačil ani doříct a pustil jsem se do něj já. "O dvě stovky, že tě skolím jednou ranou." Když jsem mu to řek, zrudl a ohnal se po mě. Uhnul jsem a udělal ukázkový zvedák. Jen vyplivl trochu krve a šel k zemi. Vyndal jsem mu z kapsy peněženku, sebral dvě stovky a hodil mu ji na břicho. "Díky kámo." Ostatní jen zblble přihlíželi. Vylezl jsem ven a usmál se na May. "Pojď, máme odvoz." řeknu a podle klíče najdu i mašinu. Odtáhnu ji trochu stranou, ať při nastartování nepřivedu pozornost a vydáme se na cestu. "Nemáš hlad?"

Widow - 28. září 2014 23:00

Prikyvnu, i kdyz se mi moc nelibilo to kam vlastne sel ani co tam pak dal delal. Oni, byly tam jen lidi, takze to postrehnout nemohli ale ja skrz okno videla jak mu vzal ty klice i to jak prakticky ten chlap vyprovokovany souboj vuci nemu vyhrat nemohl. Dante rozhodne disponoval mnohem vetsi silou nez vsichni ti ranari tady dohromady a co si budeme povidat, kdyby doslo na par facek i ode, dost bych sdm jim rovnala. Kdyz pak Dante vyjde a vemem motorku, moc se mi to nelibi. "Ale... ale... nemuzes tomu chlapovi jen tak vzit motorku..." zacnu trochu protestovat. Co si budeme povidat, andel je proste andel i kdyz treba jen polovicni.

Dante - 06. října 2014 18:29

Začala protestovat. Pustím řidítka a kouknu na ni. Nedělá si srandu a myslí to vážně. "To chceš jít pěšky?" zeptám se udiveně a když vidím ten její skálopevný výraz, nechám motorku motorkou a jdu směrem do města. Aby neřekla, klíče od ní jsem strčil do kožené tašky u motorky. Pomalu jsme se blížili k městu. Nadzemkou se tam dá taky dostat. V jedný italský pizzerii jsem koupil velkou rodinnou pizzu, to jen kdyby May měla ještě hlad, a zamířil k zastávce nadzemky. Netrvalo to dlouho a vlak přijel. Celou dobu čekání jsem byl potichu. Trochu mě štvalo, že je taková "správná" holka. Když jsme pak nasedli dovnitř a vlak se rozjel, otevřel jsem krabici, abychom doplnili trochu energie. Přeci jen ji to léčení muselo unavit. A já mám hlad. "Co ještě o mě a tom, co se stalo víš?" zeptám se po chvilce ticha přerušovaného jen občasným mlasknutím.

Widow - 09. října 2014 19:49
	"Hm?" podivím se jeho otázce. "Ne, už vlastně nic moc co by se dalo považovat za důležité..." řeknu a zavrtím hlavou zatímco jsem do sebe soukala jeden dílek pizzy. Jenže pak mi to tak nějak dojde. Je to jeho rodina, ovšem, že bude chtít vědět jakýkoliv detail o ní... "Promiň, neuvědomila jsem si..." řeknu prve omluvu. "Chceš... vědět něco konkrétního?"

Dante - 13. října 2014 20:17
	Dívat se na anděla, jak se láduje pizzou je opravdu zajímavé. Aspoň mě to donutí myslet na něco jiného."V pohodě May. Jen... je bratr stejný jako já?" zeptám se a doufám, že ji dojde, že mám na myslí schopnosti.

Widow - 13. října 2014 22:07

Maličko se zarazím. Chci mu odpovědět, ale zjišťuji, že mám pusu plnou pizzy. "Je... nbjjenjvv... jjfkfldj...." zažvatlám. Jenže pak si uvědomím, že mám v puse právě tu pizzu. Pokusím se jí proto co nejrychleji polknout. "Jo, je... kuck, kuck...." trochu se zakuckám, protože vdechnu pár drobečků právě z oné pizzy, kterou jsem se snažila co nejrychleji sníst. Bohužel pro mě, se to ale minulo účinkem a vyvolalo to ještě větší dusivé kašlání.

Dante - 02. listopadu 2014 13:50
	Jen na ni kouknu s pozdviženým obočím, jak něco řekla s plnou pusou. Ať řekla cokoli, vůbec jsem ji nerozuměl. Když pak polkla, řekla že je. Jen jsem se trochu usmál. Je fajn vědět, že je bratr stejný. Když vidím, jak se začne dusit, několikrát ji "bouchnu" do zad. Aby se mi tu ještě udusila. "Dobrý?"

Widow - 02. prosince 2014 23:31

Polknu sousto a trochu zakašlu ještě. Smybolicky se ještě trohu poplácám na hrudi, ale jde skutečně už jen o symboliku. Snažím se o hluboké nádechy a výdechy. "Jo... snad..." pronesu trošku trhavě "Kdo by to byl řekl... že mě místo démonů a všelijaké havěti skoro zabije pizza..." nu s mírním pokusem o něco jako vzdálenou připomínku vtipu. Neočekávala jsem, že by se tomu nějak začal smát, nebo to bral jako vtip, či aspoň něco tomu podobnému.

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR