Andor.cz - online Dračí doupě

Průvodce - 05. května 2012 13:01

Mým snem je uspořádat na Andoru skutečné tažení. Takové, kde by hrdinové stoupali po úrovních, získávali nové schopnosti a skutečně se vyvíjeli. Dobrodružství se bude odehrávat v zeměpisných reáliích Zemí Koruny české v době vlády Jana Lucemburského, historické události ale nebudou respektovány a bude tu mnoho přimyšleného. Začínáme od úplných ňoumů, kteří se snad jednou stanou skutečnými pány. Pravidla pro hraní jsou zcela podle Dračího doupěte II, pro hraní na Andoru zcela ideální. Kdo chce hrát a tato pravidla nemá, ať mi napíše. Já je ve zkratce představím, jsou velmi jednoduchá. * * * * Zápletka. Nacházíte se právě v Litoměřicích, žena bohatého kupce hledá hrdiny, kteří by ji pomohli s nalezením manžela. Ten se ze své poslední výpravy do Saska nevrátil. Pozvala Vás všechny do svého domu, kde vám nabízí bohatou odměnu, pokud se ho podaří přivést zpátky. První dobrodružství by mělo být krátké a poměrně jednoduché. Postupně bude náročnost dobrodružství stoupat.

Průvodce - 07. května 2012 13:17

Jak budeme hrát DrD2 se mi nejvíce líbí v tom, že jsou pravidla zjednodušeny až na dřeň a o všem rozhoduje hod na úspěch. Zde si také beru hlavní inspiraci. Pokud se dostane postava k činnosti, která je obtížná a zahrnuje i možnost náhody (hraní karet, silácké kousky, a především souboj) popíše hráč co dělá a háže si na úspěch. Popisem může své šance zvýšit (Pokud si pro souboj vybere vyvýšené místo, kryje se, nebo protivníka vydráždil) nebo snížit. (když vběhne do středu nepřátel, útočí na bojovníka na palisádě a tak dále) Tedy nejde mi o vnitřní svět postavy či dokonalý sloh, ale v první řadě o věcné popsání činnosti postavy Pokud hráč hodí méně než má a tedy neuspěje, může sáhnout do zdrojů (to jsou vlastnosti Tělo, Duše a Vliv), pokud ani zdroje nestačí, může si udělit jizvu, čímž ještě své zdroje posílí. Podobu jizvy uděluju já. Tím hráč může v dané akci uspět, ale počet jeho zdrojů se zmenší. Abychom hru zrychlili, chci abyste psali tak, aby bylo předem jasné, jak vám na provedené akci záleží. „Chci ho v páce přetlačit, i kdybych si měl vymknout loket“ nebo naopak „Tu holku se pokusím sbalit, ale nijak to do ní hustit nebudu.“ Druhy jizev Tělo: bolesti, třas, špatná koordinace, těžkopádnost, zranění, nemoc, zhoršení či ztráta některého smyslu, ztráta funkčnosti končetiny apod. Duše: odevzdanost, nejistota a pochybnosti, strach, výčitky svědomí, zlé sny, dezorientace, vidiny, ztráta paměti, duševní choroba apod. Vliv: oběť posměšků, neoblíbenost, ztráta důvěry, ztráta cti, špatná pověst, oběť nenávisti, postavení mimo zákon apod. Jizvy se mohou odpočinkem a dobrou péčí odborníka zahojit. Ale trvá to dlouho.

Průvodce - 09. května 2012 20:56

Příchod Ve všech krčmách, hostincích i vinárnách jde už dlouho řeč, že Lýdie, žena bohatého kupce Litoměřického, zve všechny, kdo mají kuráž a lítostivé srdce, aby se zastavili v jejím domě U dvou studní poblíž litoměřického dómu. Paní je velmi nešťastna protože její manžel se nevrátil z poslední výpravy do Drážďan. Brzy má také slehnout a porodit prvorozené dítě svému milovanému manželovi. A jaká by byla trýzeň, kdyby musel vyrůstat bez otce. Až do všech okolních krajů se donesla řeč, že pán velmi zbohatl v obchodu s holandským suknem, a že paní je ochotna dát padesát pražských grošů každému členovi skupiny, co půjde jejího muže zachránit. Vy jste mezi těmi, co volání vyslyšeli a vydali se do hrdého královského města. Zdejší měšťané a kupci patří mezi nejskvělejší v Českých zemích. V pýše a bohatství se jim mohou rovnat jen někteří měšťané kutnohorští či pražští. Už z dálky se nad město vypíná obří věž litoměřického dómu, brány střeží početná stráž ve vyleštěné zbroji, ulice jsou plna dobře oděných mužů a žen ozdobených perlami a zlatem a hlavní Litoměřické náměstí je přeplněno kupci z Ústí nad Labem, Slaného, Prahy, Drážďan, ba i z daleké Florencie. Dům paní Lýdie se nachází na malém náměstí na soukenickém náměstí a nejspíše právě rod jejího chotě dal náměstí jméno. Dům u dvou studní je největším na náměstí. Září do dáli novou omítkou a klika je z pravého stříbra.

Vrana - 10. května 2012 16:08

soukromá zpráva od Vrana pro Litoměřice Přepočítám svůj skrovný obnos v měšci a s povzdechem se zvednu. Po drobných vlnkách řeky tančí slunce rozvernými kroky a já se po cestě divočinou alespoň trochu opláchla a upravila. Je tu krásně, ale bohužel už musím do města a tam příliš hezky není. Města! Nenávidím města! Hlučná, špinavá a plná lidí. Jak v tom někdo může žít celý život? Udusila bych se do měsíce natož být tam roky! Procházím ulicemi. Nespěchám, přesto jdu rychleji než většina kolemjdoucích. Pokřikování kupců mě příliš nezajímá, proplétám se davem v tmavých vysokých botách momentálně čistých, protože jsem je, stejně jako všechno ostatní, po dlouhé cestě pečlivě vycídila u řeky. Nakonec se zastavím před některou z průměrných krčem. Rychle přehlédu svůj zjev. Meč za pasem, na zádech luk a toulec, lehká, velmi jednoduchá a dost opravovaná, přesto stále funkční a důstojně vypadající zbroj, holé větrem ošlehané ruce zakryté pouze nátepníky na předloktích, na nohou tmavé nohavice ztrácející se v botech a můj skromný majetek v torně přes rameno. Stočená deka nikde, používám pouze půlkolový plášť, který mi splývá z ramen. "No, už to nevylepším," špitnu tak, že se skoro sama neslyším, shrnu kudrnaté prameny z obličeje a narovnaná vstoupím do krčmy. Zde si dám nějakou menší snídani, ale především se pokusím hostinské (či hostinského) vyptat na Lýdii a jejího manžela. Netlačím na ni, ale ani se nenechám jen tak odbýt.

Sikes Brown - 10. května 2012 18:41

soukromá zpráva od Sikes Brown pro Cesta do Litoměřic Na svém putování jsem se v jedné krčmě dozvěděl, že nějaká paní Lýdie v Litoměřicích shání dobrodruhy. Prý je to žena tamějšího kupce, který je pohřešován. Údajně měl jet na nějakou obchodní cestu do Drážďan, ale z té se již nevrátil. To by mohlo být něco pro mě. Pátračka - hledání osoby. No s tím již pár zkušenností mám. Nějaký ty penízky by se mi už zase šikli. Poslení dobou jsem na pořádnej kšeft neměl štěstí, stále jen samej šolich a veškerý mý zásoby jsou pomalu a jistě již fuč. Rozhodnu se to tedy v Litoměřicích trochu očíhnout. Nejprve se jen tak poflakuju po městě a sleduju ruch a hlavně poslouchám nenápadně, co se kde šustne, jestli se náhodou o tom kupci někde nebaví a jestli nezískám nějaký důležitý informace. Procházím kolem domu tý paní Lýdie a pozoruju, kdo se kolem toho domu motá. Mé pozornosti neujde samozřejmě stříbrná klika dveří do domu. To čumím, že ji ještě někdo nečmajznul. To v našem městě by jistě nevydřžela ani přes noc. Postavím či posadím se opodál na dohled domu (Záleží na okolí domu. Snažím se chovat nenápadně a někde se pokud možno nepozorovaně skrýt, aby pokud možno nebyl viděn, ale abych měl přehled o dění.) a pozoruju, jestli se tu bude něco dít. Vyčkávám zatím na vhodnou příležitost.

Moen - 10. května 2012 19:04

soukromá zpráva od Moen pro Litoměřice : Při jedné pitce v jednom z hostinců jsem se dozvěděl,že jakási dáma Lýdie postrádá svého chotě a za jeho nalezení je ochotna dát i 50 grošů. Nad takovouto nabídkou jsem neváhal ani vteřinu. Peníze se hodí vždy a mě zvlášť,jelikož jsem se skoro všechny před pár dny prohrál v kartách nad trpaslíkem. Všivej trpaslík.. ,zakřením se,když si na něj vzpomenu. Když jsem do Litoměřic dorazil,dýchlo na mě rozkvetlé město a v ulicích elegantní dámy a urození pánové. Někteří se mi obloukem vyhýbali a nedůvěřivě se dívali,až jsem si připadal trošku divně a odstrčeně,což mi ale na druhou stranu vyhovovalo. Cestou jsem přemýšlel jak mě Lýdie přijme a zda bude mít vůbec zájem,aby jejího manžela hledal vůbec někdo jako já,ale to už jsem stál pře jejím domem. Dovnitř jsem si vstoupit neodvážill, a tak jsem silně zabušil na dveře a čekal,jak budu přivítán. Hlavně nic neukrást,hlavně nic neukrást.. ,opakoval jsem si v duchu a doufal,že odolám cenným kouskům,které určitě v domě budou v hojném počtu.

Marielle Valois - 10. května 2012 19:44

soukromá zpráva od Marielle Valois pro Litoměřice Prišla som sem včera k večeru. Stráže ma ani nechceli vpustiť- po ceste som bola zaprášená a špinavá. Nakoniec ich prestalo baviť dohadovať sa so mnou a ja som sa vybrala hľadať jedlo a nocľah. Život v kráľovskom meste nie je lacný, a tak som sa ubytovala v hostinci v okrajovej štvrti, kde boli ceny miernejšie. Vo výčape som sa dopočula o nejakej pani Lýdii. Vraj hľadá niekoho, kto jej nájde strateného manžela. Spozornela som až pri spomínanej odmene. Páni, 50 grošov! A možno aj viac, ak sa ho podarí nájsť... Nuž, to by som si pekne pomohla. Počúvala som, kde a kam majú záujemcovia zájsť a potom som sa šla vyspať. Ráno som zjedla skromné raňajky a zašla som za hostinec ku studni. Lýdia musí byť veľká pani a ak prídem špinavá ako prasa, tak ma ani nevpustia cez prah. Umyla som sa, učesala, dala do poriadku plášť aj topánky. Skontrolovala som svoj výzor v odraze na vode. Čierne vlasy, čierne oči, trošku tmavšia pleť. Človek by ma mohol po prvom pohľade nazvať cigánkou, na druhý pohľad by zistil, že sa mýli. Potom sa ozve chrapľavé Krá! A na plece mi sadne kavka. Cvrnknem vtákovi do zobáka a ten ma jemne ďobne do prstu. To je môj Zbojník. Ešte raz ho klepnem po zobáku, Zbojník sa urazí a odletí. Sadne si na strom a odtiaľ sleduje, čo robím. Za Lýdiou so mnou ísť nemôže, ak by tam začal nadávať, tak to sa môžem rovno otočiť a ísť kade ľahšie. Som so svojím výzorom spokojná, tak sa vyberiem na návštevu. Po chvíli stojím pred dverami do naozaj bohato vyzerajúceho domu. Ešte raz si nervózne uhladím vlasy a zaklopem. Ak mi niekto otvorí, tak pozdravím, predstavím sa a poviem, že odpovedám na výzvu pani Lýdie, že hľadá dobrovoľníkov na pátranie po jej manželovi.

Medvědice - 11. května 2012 14:46

soukromá zpráva od Medvědice pro Nebudu lhát, když řeknu, že mě do Litoměřic zavedla hlavně ta tučná odměna. Žití si žádá peníze a co teprve výzkum? Není lehké sehnat některé věci, o nichž lidi tvrdí, že ani neexistují. A informace o nich. Cesta hledání vědění je nákladná, ať si mniši v klášterech říkají cokoli. Jim stačí jen skýva chleba, kutna a jejich věčné rozjímání, kterým dojdou... čeho? Možná duševního klidu. Ne ničeho hmatetlnýho. Do města jsem přijela v obyčejných cestovních šatech. Můj otec je ješita a já to po něm jistě zdědila, na druhou stranu mám ráda pohodlí, tak proč se trmácet v něčem, co je dobré leda tak na banket? Mužský oděv se na cesty hodí lépe. Přesto mi v zavazadlech dlí jedny šaty "do společnosti". Ve městě poslouchám, co se povídá, který hostinec je tak akorát. Ani drahý, ani pajzl. Musím se dát dopořádku, než půjdu za nějakou bohatou měštkou. Trochu si odpočinu, protáhnu údy, ztuhlé od sedla, nechám mezitím šaty vyvěsit. Poněkud sebestředně se zadívám na svůj odraz ve vodní hladině. Vypadám teď jako svůj otec, jen v ženském vydání. Ten stejný úšklebek, jaký míval, když byl se sebou spokojen. Stejné temně modré oči a světlé vlasy. Vetřu si do tváří voňavou mast, která moji světlou kůži na cestách chrání před sluncem. Nebo by aspoň měla. Někdy to holt nestačí. Obléknu se do jednoduchých tmavězelených šatů, k tomu opasek s nožem. Ten v jejím domě klidně odevzdám, ale do ulic bez něj nevyjdu. Na hrdle mi dlí amulet, dárek od mého otce. Cítím v něm jeho lehounký magický otisk, nic víc. Vzpomínka na něj a je mi opravdu drahý, jelikož jsem otce už dlouho neviděla. Momentálně je to jediné pojítko s ním. Pokud vše proběhne, jak má, vydám se podle popisu k jejímu domu. Doufám, že i když mám na sobě ženské šaty, že na ni zapůsobí moje sebevědomé, vyrovnané vystupování a ona mě neodmítne a nehodí do jednoho pytle, jak to často dělávají muži.

Průvodce - 12. května 2012 16:47

soukromá zpráva od Průvodce pro Snídaně je v hostinci dobrá a ani není příliš drahá. Dostala jsi výbornou paštiku a skutečně lahodný, ještě teplý chléb. Bylo ti nabídnuto i pivo. Nicméně to litoměřické má nejhorší pověst v celém království. Zato víno, především ze strání vrchu Radobýl, je prý výtečné. Hospodský je takový, jak má být. Správně tlustý i hovorný. A budí zdání, že se ve zdejších poměrech vyzná. Nebo se jen chlubí a má názor i na to, o čem nic neví. Tak či tak; o paní Lýdii se rozhovoří široce. „Jo, jo paní kupcová je bohatá, to se ví. Ale taky se pěkne uměla vetřít do přízně pana Klementa. Byla to obyčejná selka, a to z nijak velkého statku. Ale díky nějakým záhadným vztahům si ji pan Klement vyvolil a povýšil ji na měšťanku. Proslýchá se že spolu až tak nevychází a paní si ho pěkně ochočila. Ale mnoho manželství je takových jako to jejich. No ale myslím, že jí spíš než o chotě samotného jde o její společenský status. Kdyby se pán ztratil, stěží by si mohla žít na tak vysoké noze jako teď.“ Při těch slovech je hostinský okřiknut jedním z hostů, že zase příliš přehání a že smýšlí o vážené paní velmi ošklivě, zvláště v příkořích, které ji potkaly. A pak se počnou spolu hádat a tvůj výslech tím končí.

Průvodce - 12. května 2012 17:00

soukromá zpráva od Průvodce pro Za nedlouhou chvíli co postáváš okolo, se dveře skoro netrhnou. Nejdříve dorazí k domu paní Lydie téměř obr v hnědém cestovním plášti, nedlouho poté pomenší žena, snad cikánka, ve vestě a kalhotách. Velmi nezvyklých na ženu, dlužno dodat. Posledním příchozím, kterého během hodiny vidíš, je hrdě se nesoucí plavovlasá žena v zelených šatech. Z ní tě trochu mrazí, neboť jí sídlí v tváři zvláštní sebevědomý úsměv.

Průvodce - 12. května 2012 17:10

soukromá zpráva od Průvodce pro Nečekáš dlouho a otevře ti půvabná služebná. Je oblečená v šatech, za které by se nemusela stydět ani zemanka z většího dvorce. Zavede tě do místnosti s podlahou z umně poskládaných parket a usadí tě do pohodlného křesla vykládaného několika druhy dřev. A ani zde nemáš dlouhou chvíli. Brzy jsi vpuštěn do pokoje paní Lydie, který je v prvním patře a je z něj krásný výhled na katedrálu.

Průvodce - 12. května 2012 17:11

soukromá zpráva od Průvodce pro Nečekáš dlouho a otevře ti půvabná služebná. Je oblečená v šatech, za které by se nemusela stydět ani zemanka z většího dvorce. Zavede tě do místnosti s podlahou z umně poskládaných parket a usadí tě do pohodlného křesla vykládaného několika druhy dřev. A ani zde nemáš dlouhou chvíli. Brzy jsi vpuštěna do pokoje paní Lydie, který je v prvním patře a je z něj krásný výhled na katedrálu.

Průvodce - 12. května 2012 17:14

soukromá zpráva od Průvodce pro Nečekáš dlouho a otevře ti půvabná služebná. Je oblečená v šatech, za které by se nemusela stydět ani zemanka z většího dvorce. Zavede tě do místnosti s podlahou z umně poskládaných parket a usadí tě do pohodlného křesla vykládaného několika druhy dřev. A ani zde nemáš dlouhou chvíli. Brzy jsi vpuštěna do pokoje paní Lydie, který je v prvním patře a je z něj krásný výhled na katedrálu.

paní Lydie - 12. května 2012 17:31

soukromá zpráva od paní Lydie pro Nejprve tě zarazí moje krása. Způsoby, jakým se nosím i můj oděv, který odhaluje daleko víc, než by měl. A způsob, jakým ho nosím. Nosím jej totiž s grácií. Mám v sobě ale také něco, co vzbuzuje prudkou mužskou touhu. Ale zároveň také chladný odstup. S potěšeným úsměvem prohlédnu tvé velké tělo i rozložitá ramena. I tvář v níž se značí zkušenosti. „Vítám tě, můj pane, v mém skromném domě,“ začnu oslovením slušným, vřelým a zároveň i odměřeným. „Jsem potěšena, že se muž jako vy, rozhodl pomoci mi v mém zoufalství. Povězte mi, jaké máte zkušenosti a co všechno umíte. Chci sestavit silnou družinu hrdinů u kterých budu mít jistotu, že když mého muže nenajdou, není už na tomto světě.“

paní Lydie - 12. května 2012 17:32

soukromá zpráva od paní Lydie pro Nejprve tě zarazí moje krása. Způsoby, jakým se nosím i můj oděv, který odhaluje daleko víc, než by měl. A způsob, jakým ho nosím. Nosím jej totiž s grácií. Zadívám se na tebe laskavě, očima, která přečtou mnohé, skryté věci. „Vítám tě, má paní, v mém domě,“ začnu oslovením slušným, vřelým a zároveň i odměřeným. „Jsem potěšena, že jste se rozhodla pomoci mi v mém zoufalství. Povězte mi, jaké máte zkušenosti a co všechno umíte. Chci sestavit silnou družinu hrdinů u kterých budu mít jistotu, že když mého muže nenajdou, není už na tomto světě.“

paní Lydie - 12. května 2012 17:35

soukromá zpráva od paní Lydie pro Nejprve tě zarazí moje krása. Způsoby, jakým se nosím i můj oděv, který odhaluje daleko víc, než by měl. A způsob, jakým ho nosím, odhaluje skutečný vkus i vybrané vychování. Zadívám se ti na dlouhou dobu do očí a společně, zcela bez potřeby jakéhokoli slova, v sobě nalezneme hluboké porozumění. Jste ženy ze stejného těsta. Hrdé a nepoddajné. „Vítám tě, má paní, v mém domě,“ začnu vřelým oslovením. „Mohu znát důvod, proč jsi se rozhodla mi pomoci?“

Marielle Valois - 12. května 2012 18:54

soukromá zpráva od Marielle Valois pro Pani Lýdia Ako ma služobná uviedla do domu, prebehnem pohľadom po zariadení. Nikdy som nič také nevidela, a ani rozprávky starej Katy neboli také pestré a bohaté, ako to, čo som mala možnosť vidieť tu. Po chvíli ma uviedli k panej domu. Nesie sa ako labuť na jazere- hrdo a vznešene. Aby som získala späť môj pokoj, a urobila za dosť slušnému vychovaniu, vystrúham úctivú poklonu. "Ďakujem za láskavé prijatie, vzácna pani. Som Marielle Valois. Čo sa týka mojich schopností- dokážem stopovať, a nie iba v prachu v ciest, ale aj v ruchu mesta. A niekedy sa ďalšia cesta skrýva v srdciach ľudí. Ak príde na boj, dokážem sa o seba postarať... i keď zatiaľ som ešte nikomu nemusela vážne ublížiť. Nebudem vám klamať, vzácna pani- ešte ma nikto nepožiadal, aby som mu pomáhala nájsť strateného blízkeho. Ale chcem vám pomôcť." Teraz sa už pokojne dívam do očí panej domu a čakám, čo mi odpovie.

Medvědice - 12. května 2012 19:35

soukromá zpráva od Medvědice pro Dalo se čekat, že dům bude působivý i vevnitř, když je to opravdu bohatá paní. Přesto mě to zarazí. Moje česká vychovatelka si nežila špatně - ale proti tomuhle to vypadá jak prostá chalupa. I když mám ráda pohodlí, takový přepych mi není až tak příjemný. Je to nezvyk. Proto jsem zprvu trochu ostražitá, ač nemám důvod. Poslední dny mi střechou nad hlavou byly šumící stromy a otcovu krev v sobě prostě nezapřu. Jakkoli se oba rádi necháme hýčkat, nakonec stejně musíme utéct ven. Ven na vzduch, do lesů. Na chvíli od toho všeho. Nemohla bych ve zlaté kleci žít. Ne navždy. Ale jinak by se mi tu dozajista líbilo, kdybych měla svobodu. Během té chvilky, kdy mě nechají čekat, se se svými dojmy srovnám. Nechci vypadat jako buran, co nikdy neviděl bohatství, ale odmítám působit dojmem šlechtičny. To mi bylo vždy cizí. Jsem svou paní, nezdědila jsem ničí peníze ani titul, přesto mám svou hrdost. Na svůj původ, o němž se ale nešířím, a na svoje nadání. Lehce schýlím hlavu na pozdrav, jednat s mužem a být v cestovních šatech, dodala bych i pozdrav, jaký jsem pochytila od otce, pěst na hrudi. Očima zalétnu i na její břicho. "Jsem Sigrún Ljóshår, paní, čarodějka," představím se. Sama nejraději používám tohle označení, když už musím dát ostatním vědět, co jsem zač. Vědma je moc vesnické, mágyně je moc... vzletné a k tomu asi musím dospět. Mág se hodí spíš na muže. Zpříma se jí podívám do očí. "Nebudu vám lhát. Jistě v tom hrají roli i peníze, jako žena kupce přeci znáte cenu, jakou stojí živobytí. Ale nejen to. Mám i své osobní důvody se do Saska vydat, tak proč bych po cestě nemohla splnit takový úkol." Třeba bych v cizině mohla narazit na něco, co mi pomůže ve výzkumu nebo prohloubí moje znalosti. A nikdy není na škodu mít zavázánu bohatou rodinu. V hloubi duše si o sobě nemyslím, že jsem podlá a zlá, ale někdy tak člověk pro dosažení svých vyšších cílů musí jednat. A já přemýšlím prakticky. S paní mluvím na rovinu, pevným hlasem. Myslím, že osoba jako ona ocení, když se jí nebudu snažit lézt do zadku a mazat jí med kolem huby. Bohatá kupcova žena si to zakouší často, no ne?

Mystique - 12. května 2012 20:06

soukromá zpráva od Mystique pro Příchod Procházím městem pomalu, doslova se zde kochám. U nás na vesnici není příliš k vidění tolik lidí, takových budov. S úsměvem na tváři procházím mezi lidmi a snažím si správně vybavit místo, kde by měla žít paní Lýdie. Reagovala jsem na její výzvu, protože to tu v okolí znám a mohla bych pomoci při hledání jejího manžela. Nebo si na to alespoň věřím. Stanu před jejím domem. Krátce si jej prohlídnu a už od kliky je znát, že žena žije bohatý život. Zaklepu a vyčkám.

Vrana - 12. května 2012 21:41

soukromá zpráva od Vrana pro Litoměřice S povzdechem do sebe naházím zbytek jídla, poděkuji, zaplatím a opustím krčmu. Příliš jsem se toho nedozvěděla, ale tak, alespoň tam nejdu úplně slepá. Rychlými kroky kráčím hlučným městem. Už se nechci nikde zdržovat, raději vyhledám paní Lydii a promluvím se s ní. Drby by mi toho stejně mnoho neřekly a to základní už vím. Propletu se davy na soukenické náměstí. Rozhlédnu se. Sem jsem to zvládla, teď už jen najít dům vážené paní měšťanky. No, ono to tak těžké nebude, zavrčím ironicky v duchu. Dům U dvou studní opravdu září. Dokráčím k jeho dveřím a naposledy zkontroluji svůj zjev. Vím jak důležité je zapůsobit jako slušný bojovník a ne vypadat na hrubého zamazaného tuláka. Nakonec poupravím pár drobností. Prameny vlasů odhodím na záda. Pohlédnu na dveře. Zvednu ruku a v pravidelném rytmu zaklepu (klepadlem či klouby prsty).

Moen - 12. května 2012 23:59

soukromá zpráva od Moen pro Po úvodním seznámení,které bylo jak z učebnice a zároveň trochu snobské jsem promluvil i já. No promluvil... spíše prokokotal. ,,Do-dobrý den. Mé jméno je...je Jarik,ale.. hhh...každej ,teda skoro každej heee... mi říká malej Jarik.,, Proboha vzchop se!! A nečum jí na ty krásný ko.. - do dekoltu! ,,No já... co umím. No..nevím,zda je to právě to ořechové,co hledáte..ale..jsem dobrý zloděj. Ne...ne.. Nebojte,nic jsem zde neukradl!,, ,hájím se ještě dříve,než je zapotřebí. Sakra už! Tohle nejsem já! ,,Vlastně toho umím o dost víc. Skoro žádný zámek a dveře pro mě nejsou překážkou. Umím se pohybovat mezi lidmi,kterým vaše vrstva říká spodina a lůza. Umím se pohybovat tiše a nepozorovatelně městskými uličkami a hradbami. Také umím, myslím, obstojně bojovat. ,nepřestávám se chvástat,až mi to přijde trapné. ,,Pokud se vám někdo jako já hodí, budu velmi rád, když mě přijmete do své družiny,, ,ukončím svou řeč a čekám na reakci Lýdie. Celou dobu se snažím nevšímat jejích krásných šperků,které by se dali hned na trhu slušně prodat.

paní Lydie - 13. května 2012 14:18

soukromá zpráva od paní Lydie pro Při tvých úvodních slovech mi hrál na ústech krásný úsměv. Byl jiskřivý, milý a i trochu pobavený. Později již i trochu uznalý. „Jsem Lýdie, kdybys ještě neznal mé jméno,“ pravím. „Jsi starší, můj pane. Starší, než ti co mi sem chodí. Přesto v tobě zřím nevinnost mladého jinocha.“ Na chvilku se odmlčím. „Přesto, že jsem v tobě nalezla zalíbení, budu ti muset dát jeden z úkolů.“ Pokynu rukou a přistoupím k honosnému sekretáři. Je zdobený zlatem, slonovinou a vykládaný několika druhy exotických dřev. „Tento sekretář má několik tajných zásuvek. Neřeknu ti kolik, můj pane. Budu ale chtít, abys je našel všechny. Do pěti minut. Prosím, dej se do práce.“ Ještě se na chvíli zadívám na tvé ruce, ale neřeknu nic.

paní Lydie - 13. května 2012 14:21
	soukromá zpráva od paní Lydie pro Po celou dobu se na tebe dívám: „Dobrou vedeš řeč, milá Marielle. Mé jméno je Lydie. Mám v tebe důvěru od první doby, co jsem tě spatřila. Ale vždy musím znát skutečné schopnosti lidí, co budou hledat mého manžela. Proto ti dám úkol. V tomto městě žije muž jménem Šimon a jeho živností je koželužství. Přeji si, abys ho našla a přivedla mi ho.“

paní Lydie - 13. května 2012 14:24

soukromá zpráva od paní Lydie pro Po celou dobu se ti upřimně dívám do očí. Můj pohled je stejně pronikavý jako jsou oči mágů. Kromě všech odstínů jasných pocitů, co velmi dobře znáš, do mého pohledu pronikne i něco kalnějšího a skrytějšího. Moje řeč je ale bez cirátů. „Dobře jsi odpověděla, paní čarodějko. Mám ráda osobnosti přímé a obchodní vztahy bez obmyslnosti. Jsi starší, než ti co mi sem chodí a za to jsem ráda. Také v tvých očích čtu že jsi zažila více než ostatní. Přes důvěru, co v tebe mám bych ráda viděla, co všechno umíš, paní čarodějko. Vím, že lidé zběhlí v magii neradi dělají takové kejkle. Ale na druhou stranu bez nich se může za tyto vydávat kdokoli. Mohla bych poprosit o malou ukázku?“

Průvodce - 13. května 2012 14:32

soukromá zpráva od Průvodce pro Ve dveřích se téměř srazíš s vysokým mužem. Dokážeš odhadnout jeho šat. Je to muž z bavorského Svobodného bratrstva. Jde o řád v němž se sdružují ti největší bojovníci. Má opotřebovaný plášť, ohmataný jílec meče a jeho pohled je uhrančivý. Nyní však plane hněvem. Div tě ve dveřích neporazí a mumlá si cosi ve své mateřštině. „Ta schwein odmítat moje služba.“ Prohlásí k tobě, když tě vezme na vědomí. „Ze Sasko já kvůli ní přijela.“ Dál už jde vše velmi jednoduše a bez problémů. Po zaklepání nečekáš dlouho a otevře ti služebná. Je oblečená v šatech, za které by se nemusela stydět ani zemanka z většího dvorce. Zavede tě do místnosti s podlahou z umně poskládaných parket a usadí tě do pohodlného křesla vykládaného několika druhy dřev. A ani zde nemáš dlouhou chvíli. Brzy jsi vpuštěna do pokoje paní Lydie, který je v prvním patře a je z něj krásný výhled na katedrálu.

Průvodce - 13. května 2012 14:34

soukromá zpráva od Průvodce pro Po zaklepání nečekáš dlouho a otevře ti služebná. Je oblečená v šatech, za které by se nemusela stydět ani zemanka z většího dvorce. Zavede tě do místnosti s podlahou z umně poskládaných parket a usadí tě do pohodlného křesla vykládaného několika druhy dřev. A ani zde nemáš dlouhou chvíli. Brzy jsi vpuštěna do pokoje paní Lýdie, který je v prvním patře a je z něj krásný výhled na katedrálu.

paní Lydie - 13. května 2012 14:42

soukromá zpráva od paní Lydie pro Nejprve tě zarazí moje krása. Způsoby, jakým se nosím i můj oděv, který odhaluje daleko víc, než by měl. A způsob, jakým ho nosím. Nosím jej totiž s grácií. Zadívám se na tebe laskavě, očima, která přečtou mnohé, skryté věci. „Vítám tě, má paní, v mém domě, jsem Lydie“ představám se slušně, vřele a zároveň i s jistým odstupem. „Jsem potěšena, že jste se rozhodla pomoci mi v mém zoufalství. Povězte mi, jaké máte zkušenosti a co všechno umíte. Chci sestavit silnou družinu hrdinů u kterých budu mít jistotu, že když mého muže nenajdou, není už na tomto světě.“

paní Lydie - 13. května 2012 14:42

soukromá zpráva od paní Lydie pro Nejprve tě zarazí moje krása. Způsoby, jakým se nosím i můj oděv, který odhaluje daleko víc, než by měl. A způsob, jakým ho nosím. Nosím jej totiž s grácií. Zadívám se na tebe laskavě, očima, která přečtou mnohé, skryté věci. „Vítám tě, má paní, v mém domě, jsem Lydie“ představám se slušně, vřele a zároveň i s jistým odstupem. „Jsem potěšena, že jste se rozhodla pomoci mi v mém zoufalství. Povězte mi, jaké máte zkušenosti a co všechno umíte. Chci sestavit silnou družinu hrdinů u kterých budu mít jistotu, že když mého muže nenajdou, není už na tomto světě.“

Marielle Valois - 13. května 2012 16:11

soukromá zpráva od Marielle Valois pro Úloha Som potešená, že má vo mňa pani Lýdia dôveru, ale zadanie úlohy to tak trochu poprelo. Na druhej strane- ide tu o jej manžela, a to jej dáva právo na nedôveru a opatrnosť. Preto znovu skloním hlavu v úklone a poviem: „Šimona vám privediem, pani. Ak dovolíte, idem sa do toho hneď pustiť.“ Po chvíli už znovu stojím na námestí pred domom a rozhliadam sa po meste. Litoměřice sú veľké, musia mať niečo ako štvrť remeselníkov. Koželužníctvo však nie je zrovna voňavé remeslo, preto by som očakávala, že jeho dielňa bude niekde na okraji mesta. Uvažujem ďalej- pani Lýdia je skutočne veľká pani, a veľké panie sa bežne nerozprávajú s koželužníkmi. Musí to byť zrejme odborník a šikovný človek vo svojom remesle. Pri prechádzaní mestom, keď som hľadala námestie s Lýdiiným domom, som prechádzala popri niečom, čo by sa dalo pomenovať remeselná štvrť. Vrátim sa tam a zastavím na ulici náhodného okoloidúceho. „Pekný deň, dobrý človek. Hľadám koželužníka Šimona, môžete mi pomôcť?“ Ak ma odmietne, alebo mi nevie poradiť, zastavím niekoho iného. Poprípade vojdem do dielne obuvníka (od niekoho musí brať kože na topánky) a spýtam sa tam. Po viac či menej namáhavom pátraní nakoniec stojím pred Šimonovou dielňou. Ak sú tam učni, spýtam sa ich na majstra a počkám, kým príde. Pokiaľ je tam sám, oslovím priamo jeho. „Dobrý deň, majster Šimon. Posiela ma za vami pani Lýdia. Žiada vás, aby ste k nej prišli. Ja vás mám odprevadiť.“ Pokiaľ sa ma spýta, či nemám potuchy, prečo, odpoviem, že to mi pani Lýdia neprezradila. Trvám na tom, aby si dokončil neodkladnú prácu a šiel so mnou- pre prípad, že by sa mu veľmi nechcelo. Nakoniec sa teda vyberieme späť k domu pani Lýdie. Ak sa nestane nič nepredvídané, zaklopem na dvere a čakám čo sa bude diať.

Moen - 13. května 2012 16:13

soukromá zpráva od Moen pro Zkouška : ,,Těší mě,paní Lýdie,, ,ukloním se asi poprvé v životě. Opravdu je tak krásná.. Po chvilce přejde docela rázně a zárověň i s noblesou jí vlastní, k věci. Ke zkoušce. Mám jí předvést své umění hned tady?.. No dobrá. ,,Pokusím se madam. Snad prokážu své kvality. ,řeknu a přejdu ke komodě. Začnu si ji celou prohlížet a pomalu si vyndám dýku z opasku,přičemž se usmějí na Lýdii,aby se nebála. Špičkou dýky hledám a zkoumám byť sebemenší rýhy,které objevím. Občas na komodu poklepu druhým koncem dýky. Při těchto úkonech mám uši nastražené,aby mi neunikl sebemenší odlišný zvuk. Kleknu si na kolena a prozkoumám komodě i dno,poté i její záda a vršek. U šuplíků,které se dají otevřít prozkoumám i jejich dna a boky. Má práce je ztížena tím,že se komodu snažím nepoškodit,což je trošku nevýhoda. Po pěti minutách jdu Lýdii oznámit kolik tajných zásuvek jsem objevil.

Mystique - 13. května 2012 16:55

soukromá zpráva od Mystique pro Vděčně jsem přijala místo v křesle, které mi nabídla služebná. “Kdo byl ten muž?“ zeptám se se zájmem. Jeho chování mne zarazilo a jelikož jsem si nemohla nevšimnout toho, jak muž vypadá, bylo mi jasné, že navštívil paní Lýdii, aby jí nabídl své služby. Co když jí i já nebudu vyhovovat? Nervózně si žmoulám prsty a rozmýšlím nad tím, jak mne může žena z vyšší vrstvy, jako je Lýdie, přijmout. Když služebná oznámí, abych vešla dovnitř, rázně vstanu z křesla vykročím. Počáteční nadšení vystřídá údiv nad zjevem paní Lýdie. “Má paní,“ odvětím, protože mi toto oslovení přišlo úsměvné. Jsem všechno, jen ne paní. Ale i já jsem to myslela jako pozdrav a zlehka jsem se uklonila, jak se sluší a patří. “Zaslechla jsem, že váš ctěný choť je v nesnázích. Vyznám se v této oblasti, vyrůstala jsem ve vesnici nedaleko a každičký kousek této země mám prolezlý skrz na skrz. Jsem dcerou lovce a bylinkářky. Netroufám si vám nabízet své schopnosti, nejsem žádný silný hrdina, ale věřím a pevně doufám, že vašeho manžela najdu. A jestli ne, tak ať se v ďas propadnu.“ mluvím k paní upřímným hlasem, ve kterém je znát mladická nerozvážnost, ale i odvaha.

Průvodce - 13. května 2012 17:25

soukromá zpráva od Průvodce pro Nakonec se u paní Lýdie skutečně dveře netrhnou. Přicházejí další a další lidé. Někteři jsou hned vyhozeni, jiní zůstanou trochu déle, ale stejně nespokojeně odchází. Zaujme tě ale jedna příhoda. Do domu dorazí muž, jistě šlechtického původu s odznaky bavorského Svobodného bratrstva. Znáš tyto muže jako největší hrdiny této části světa. Přesto se u paní Lýdie dlouho nezdrží. Když přichází, srazí se s dalším, tentokrát velmi slibně vypadajícím příchozím – s krásnou dívkou s havraními vlasy. však plane hněvem. Div tě ve dveřích neporazí a mumlá si cosi ve své mateřštině. „Ta schwein odmítat moje služba.“ Prohlásí k dívce, když ji vezme na vědomí. „Ze Sasko já kvůli ní přijela.“ Nezastaví se ale vůbec a rázným krokem pokračuje dále.

Medvědice - 13. května 2012 18:22

soukromá zpráva od Medvědice pro Lehce pokývnu hlavou, jsem ráda, že jsem se ve svém úsudku nemýlila. Překvapí mě však poznámka, že jsem starší než ostatní. Lehce povytáhnu plavé obočí. Nepřipadám si nijak staře, sice jsem už vyrostla z telecích let... ale přesto... Dobrá, podle své vychovatelky jsem si dávno, ještě když jsem s ní žila, měla najít ženicha a dávno mít děti. Jenže to není moje poslání, myslím, že mám na víc než rodit nějakému kupčíkovi děcka. Má pravdu, nejsem žádný polykač ohně z trhů nebo od cirkusu. Moje magie je jiného druhu. Tady u téhle otázky nemůžu sázet na to, že je na magii vnímavá, jinak bych jí ukázala amulet od otce. Kdokoli má k magii vlohy, cítí chvění a život v tom kameni. Mimoděk se ho lehce dotknu a pod prsty mi proběhne zapraskání jako při hlazení kočičí srsti. Zamyslím se a rovážně začnu: "Nejsem si jistá, paní, jak to provést. Magie není nic, s čím by se mělo zahrávat jen tak na ukázku. Chápu vaši zvědavost, nejste první. A máte právo žádat za svoje peníze důkaz služeb. Ale obor, v němž vynikám, je nebezpečný. Nevyplatí se trhat realitu mezi světy a povolávat bytosti. Nehledě na to, že to stojí čas a námahu. Jsem však i ranhojička a... ach ano, tohle bych možná mohla udělat. Jen... moje magie je možná pomalejší, ale o to vytrvalejší. Musí vykvést jako květina." Nakloním se k ní, a jestli nás nedělí příliš velká vzdálenost nebo stůl, přiblížím se rukou k jejímu břichu. Nedotknu se jí a ani nehodlám otcův amulet použít jako usměrňovač síly, není to potřeba. Zavřu oči, před nima mám rudou tmu nejen ze slunečních paprsků. Představím si plod, co roste v jejím těle. Nezávidím jí to, takže nemám problém s tím, abych ze sebe vylovila sílu pro lehké požehnání. Je těžké to dokázat, ale snad... snad to budoucí matka pozná. A dítě také. Děti jsou vůbec k magii vnímavější. "Z moci ljósálfar, co na mě přešla, žehnám ti dítě, tobě i matce..." šeptnu tiše v mateřštině. Nevím, kdy má rodit, ale pokud by to mělo být opravdu brzy a moje požehnání by se uchytilo, měli by být oba dost silní, aby je porod neohrozil na životě. Jenže dokažte to... My čarodějové přece děláme svoje triky skrytě, aby málokdo měl důkazy. Zadívám se na ni. Cítila chvění mojí magie? I kdyby se to nepovedlo?

Vrana - 13. května 2012 22:59

soukromá zpráva od Vrana pro V domě U dvou studní S tichostí projdu za služebnou do místnosti se zvláštními parketami. Čekám jen chvilku a poté se mi konečně otevřou dveře k paní Lydii. Více než pokoj mě zaujme paní sama. Něco na ní mi připomene elfy a spíše mimoděk kouknu směrem k uším. Je na ní něco z jejich kouzla. "Jmenuji se Vrana," skloním na moment hlavu v pozdravu, "Většinou ode mě chtějí lidé spíše můj meč či luk a rychlé ruce, ale pomoci mohu i jinak," na moment zmlknu a tiše pohlédnu paní Lydii do jejích zvláštních očí. "Jsem stopařka a léčitelka. To jsou schopnosti, které vám mohu nabídnout. A které mohou být na výpravě za hledáním ztracených platnější než lesklá čepel." Domluvila jsem. Stále se dívám paní Lydii do očí. Neprobodávám ji, jen jemně udržuji oční kontakt nic neskrývajíc. Teď už je to jen na ní.

Sikes Brown - 14. května 2012 17:55

soukromá zpráva od Sikes Brown pro U domu paní Lýdie => Oslovení odmítnutého uchazeče Vystupuji ze svého úkrytu a jdu za tím mužem šlechtického původu s odznaky bavorského Svobodného bratrstva, kterého jsem slyšel říkat, přímo nadávat, že jej paní Lýdie odmítla. Nechám jej zajít za roh, následně jej dojdu a co nejuctivěji, zdvořile a mile jej oslovuji v jeho mateřském jazyce, tedy v němčině. Ukláním se mu a následně se mu dívám přímo do očí : "Zdravím Vás velevážený ctihodný pane, nezlobte se, že Vás vyrušuji, ale náhodou jsem zaslechl, že se paní Lýdie rozhodla nevyužít Vašich již na první pohled kvalitních a zcela jistě výborných služeb. A zároveň mě to velice překvapúilo, udivilo až šokovalo. Sdělila Vám důvod svého rozhodnutí? Co Vám říkala a co požadovala?" Snad tím, že mu budu lichotit, vychvalovávat jej se od něj dozvím nějaké cenné informace. Čekám na odpověď. Jdu vedle něj, v případě, že zastavil, tak stojím před ním a hledím mu do tváře.

Průvodce - 15. května 2012 11:15

soukromá zpráva od Průvodce pro Tvá úvaha byla správná, velmi rychle se ve městě zorientuješ, dílny koželuhů a dalších špinavých řemesel se nachází při Labi, dokonce mimo městských hradeb. Jsou to jednoduché dřevěné domky, co se dají v případně obléhání snadno zbořit a smrdí to tu opravdu náramně. Šimona najdeš v rekordním čase. Avšak to vypadá jako ta snadnější část úkolu. Když ho slušně požádáš, věnuje ti jen jeden krátký pohled a pak se vrátí ke svým kotlům a pronese skrze zuby: „Nepůjdu tam.“

paní Lydie - 15. května 2012 11:29

soukromá zpráva od paní Lydie pro „Tři zásuvky jsi nenašel.“ Odpovím ti. „Ale je to slušný výsledek. Většina lidí neobjeví ani jednu, když je k tomu vyzvána.“ Zadívám se ti zpříma do očí. „Nyní si ještě ověřím druhou část tvé výpovědi. Pojďme na dvůr.“ Něco pronesu ke své služebné a vedu tě schodištěm do zadního traktu domu. Tam je prostorný dvůr a naproti vám hospodářské budovy. To už však přichází mladý muž v doprovodu tří zbrojnosů. Ti nesou několik druhů zbraní. Jsou mezi nimi kopí, tesáky a dva dlouhé meče. „Zvol si zbraň,“ vyzvu tě. „Budeš bojovat s mým strážcem, Slavomírem.“ Slavomír se ukloní a sleduje tě zvědavýma očima. Je to mladý muž. Nevypadá nijak nápadně, nevyniká svaly a o hlavu jej převyšuješ. Přesto z něj vyzařuje respekt. Nejspíš díky jeho klidu.

paní Lydie - 15. května 2012 11:33
	soukromá zpráva od paní Lydie pro „Tvé odhodlání je mi milé,“ odvětím klidně. „Kdyby vše stálo jen na něm, ráda bych tě hned do své skupiny přijala.“ Udělám malou pauzu. „Nicméně přesto mi jde především o to, co umíš. Jmenuj mi jednu svou schopnost, které si nejvíce vážíš a kterou bys mi chtěla předvést.“

paní Lydie - 15. května 2012 11:42

soukromá zpráva od paní Lydie pro Pocítíš velké vzedmutí kouzelné síly, mnohem větší, než bys čekala. A na okamžik jsi spojena s mým dítětem. A pocítíš, že jsou s ním spojeno velké a temné tajemství. Vidíš mě, zcela nekontrolovatelně a úplně, ztratit glanc. Položím si ruku na břicho, zasténám, zblednu, do očí mi vhrknou slzy a musím skrýt hlavu v dlaních. Nohy mi poklesnou a musím se posadit. Několik okamžiků (tobě to přijde jako věčnost) sedím na židli, hlavu v dlaních a chce se mi štkát. Když se na tebe podívám, je v mých očích vztek. „Na mé dítě svou moc nezkoušej! Nikdy, nikdy více.“

paní Lydie - 15. května 2012 11:54

soukromá zpráva od paní Lydie pro „Léčitelka říkáš.“ Stopařů a lovců se nám již sešlo mnoho. Někoho kdo umí léčit bych moc potřebovala.“ Zamyslím se. „Jedné z mých služebných se včera udělalo velmi zle, podívej se prosím, co jí je.“ Zavedu tě ještě o patro výše, kde leži na posteli mladá dívka. Je zabalena v pokrývkách, je bledá, zrychleně dýchá a potí se. „Byl ji navštívit lékař, ale nijak ji nepomohl. Mohla by ses na ní prosím podívat?“

Medvědice - 15. května 2012 11:55

soukromá zpráva od Medvědice pro Vzedmutí síly mě překvapí, ale donutím se vytrvat. Kdybych kouzelná vlákna přervala příliš brzy, mohla bych ublížit všem zúčasněným. Sobě, jí, dítěti. Ale pod prsty brní něco... něco dalšího, co jsem nečekala. Dech se mi zadrhne v hrdle, přimhouřené oči se otevřou. Čenichám, jako bych snad mohla vycítit ozon magie, který mi předtím unikl. Co skrýváš? Vznešená paní... Copak, dítě není tvého manžela? Nebo je a tvůj manžel není tak docela obyčejný člověk? Nebo tě někdo proklel? Stáhnu ruku, upřeně na ni hledím a čekám, co se stane. Vyhodí mě? Nemůže přece tušit, jestli jsem to zjistila. Ví o tom vůbec? Radši se nebudu ptát. Stačí, že to vím já a budu si dávat pozor. Není mi blízká, abych riskovala. Zamknu svou tvář do porcelánové masky s temnými stíny okolo očí. Jsem svým způsobem po otci hezká, ale v jiném světle moje tvář někdy vypadá jako lebka. To když ji prostoupí všechny stíny, co tam patří. "Dítěti bych neublížila. Chtěla jsem mu dát své požehnání. Jak jinak bych dokázala svoji magii? Sama jste ji chtěla pocítit," připomenu jí. Magii nelze vidět, lze ji cítit. Tak to vnímám já. "Jestli chcete, odejdu. Jen vám ještě jednou říkám, že s magií není moudré si zahrávat. A kdybych opravdu usilovala o něčí život... vypadalo by to jinak. Nehledě na to, že nemám důvod." Jak je ona vzteklá, tak já jsem se obalila severskou ledovou krustou, a i když můj hlas není nepřátelský, ochladil se. Nejdřív něco chce, pak se zlobí. Lidi... "Ale jak jsem říkala, jsem také ranhojička. Sice ne porodní bába, ale jestli vám něco je, můžu se podívat, co se děje."

Průvodce - 15. května 2012 11:57
	soukromá zpráva od Průvodce pro Muž se zastaví a je vidět, že si od toho potřebuje pořádně ulevit. „Přišel se za ní, pozdravil jí a představil jsem se jí. Jen mě sjela pohledem, řekla že neumím mluvit česky a že cizáky a Němce především do své skupiny nevezme. Ptal jsem se proč a ona na to že jim nevěři, že cizáci jsou plni šalby a že Němci především jsou všichni psi.“

paní Lydie - 15. května 2012 14:08
	soukromá zpráva od paní Lydie pro Podívám se na tebe bedlivě. Hledím ti do očí velmi dlouho, jako bych skrze ně chtěla prohledat každý zákrut tvojí duše. Pomalu se uklidňuji, stále však mám svoji ruku na břiše. „Vyznám se v lidech. A mám za to, že jste ženou věrnou a že dodržíte každou svoji přísahu. Můžete mi slíbit, ne slíbit – přísahat, že budete vždy na mé straně? Ať se stane cokoliv?“

Medvědice - 15. května 2012 14:32

soukromá zpráva od Medvědice pro A jé. Přísahy. Matně si vzpomínám, jak mě před tím kdysi otec varoval. On, jakožto nelidská bytost vázána svými vlastnými zákony, zákony Álfheimu a magie, tuším musel, když už opravdu přísahal, vyplnit vše. Nebo mi to vyprávěl v nějaké pohádce? Kterým se tolik smál, protože polovina z toho, co si o nich lidi myslí, není pravda. Podle něj. Přesto si dávám na podobné věci pozor. Co když nějaké zákony jeho světa platí i na mě? Určitě ty magické, když jsem čarodějka. Moje maska je však dokonalá, čekám, až něco řekne, svoje myšlenky si nechávám pro sebe a raději je střežím. Tahle paní, to nebude jen tak. Jen vzácně hrdá a bystrá žena. "Ne," řeknu pevně, krátce a nespustím z ní oči. "Takovou přísahu nemůžu dát někomu, koho znám sotva pár chvil, a to ani když se jedná o peníze, bez nichž se člověk neobejde. Nevím, jaké jsou vaše záměry, nevím o vás skoro nic. Moje přísaha se může omezovat toliko na to, že vás nezradím v poslání, které mi dáte. Že budu hledat vašeho manžela, a ať se stalo cokoli, dám vám vědět." Zkouší mě? Asi ano, přece není tak hloupá, aby po mně žádala něco takového... jen tak. "Neberte si to osobně, paní, ale jak mám vědět, co chystáte, když se mě na tohle ptáte? Kdybyste nějakou náhodou šla proti mé rodině nebo přátelům, nemohla bych stát na vaší straně." Lehce pokrčím rameny. "Nechci křivě přísahat. Mohu vám nabídnout jen to, co jsem řekla. Na věrnost je potřeba čas." Začínám trochu pochybovat, jestli bych do toho měla jít. Ale peníze potřebuju a zkušenosti taky. Přesto balancuju na ostří nože a pořád si nejsem jistá, jak to dopadne.

Sikes Brown - 15. května 2012 14:35

soukromá zpráva od Sikes Brown pro Poblíž domu paní Lýdie Je dobré vědět tedy, že na ní mám mluvit česky a vyzdvihovat češství a vlasteneckou hrdost. Že my Češi si musíme pomáhat a obzvlᚡnyní v těchto těžkých dobách. “Aha, tak to ano. To se nedá nic dělat. Děkuji Vám za Vaši odpověď a nežlobte se, že jsem Vás zdržel. Snad někdy na shledanou.“ Povídám tomu odnítnutému Němci. Vracím se do svého úkrytu a sleduji kdo vchází a vychází. Další tři vycházející (každého zvlášť) oslovuju za rohem podobným způsobem jako toho rozlobeného odmítnutého Němce. Jsem milý a zdvořilý, ukloním se jim, lichotím jim a chválím je jak vypadají statečně a udatně. Dívám se jim do tváže. Povídám jim pokaždé něco v tomto smyslu: “Viděl jsem, že jste taká byl u paní Lýdie? Uspěj jste u ní nebo Vás odmítla? Jak na Vás působila? Co po Vás požadovala?“ K tomu samozřejmě přidávám i zdvořilostní fráze - vznešené oslovení a pozdrav, poděkování a rozloučení a podobně dle situace. S každou další informací se zvyšuje moje šance na úspěch. Uvidím, co se dozvím, ale pravděpodobně po odpovědích tří dotazovaných půjdu již též do domu paní Lýdie se ucházet o příjmutí.

Moen - 15. května 2012 18:22

soukromá zpráva od Moen pro Další zkouška : Uspěl jsem.. ,blesklo mi hlavou,když mi Lýdie oznámila,že jsem sice tři skrýše nenašel,ale i tak je to dobrý výsledek. Možná jsem se radoval zbytečně,jelikož mě čekala další zkouška. Lýdie mne vedla na dvůr a tak mi zvědavost nedala ,,Kolik se zatím přihlásilo odvážlivců na tvou výzvu? A kolik si jich vyhodila?,, To už jsme ale stáli na dvoře a bližili se k nám čtyři muži. Tři z nich noblesně nesli zbraně. ,,Zvol si zbraň,, ,oznámila suše Lýdie. Váhaní nebylo dlouhé ,,Pokud mi dovolíš kombinaci,volím tesák a jeden meč. Pokud mohu jen jednu zbraň,volím tesák.,, Když mi Lýdie oznámí,že budu bojovat e Slavomírem,podívám se na něj. Ukloní se mi a já gesto opakuji,ale velice neohrabaně až směšně.

Průvodce - 15. května 2012 19:11

soukromá zpráva od Průvodce pro Jeden z odmítnutých je prostý sedláček. S ním ani paní nemluvila a i on přiznává, že ho velmi zajímala odměna, ale mnoho co nabídnout neměl. Další je podobným výtečníkem. Zato poslední odmítnutý tě opět velmi zarazí. Jde o obra a když se s ním dáš chvilku do řeči, jeho jméno ti je známé. Zní Bořivoj Katan a je proslulé v celých Zemích Koruny české i když je to již pár let od jeho hrdinského činu. Samotný byl napaden loupežným rytířem z hrádku Skála a jeho pohůnky. Dvacet jich zabil, včetně pána ze Skály a učinil tak přítrž loupežím a vraždám v širokém okolí. Přesto ani jej paní nevyvolila a je z toho velmi zklamaný. Spíše protože chtěl pomoci, než pro odměnu. „Měl jsem za to, že bych mohl být velmi platným pro družinu paní. Jen slyšela mé jméno, už mě téměř vyprovázela ze dveří. Že prý nechce žádné masové vrahy, ale muže, co dobře znají pohraničí a co se vyznají v krajině. Je pravda, že nejsem odsud... no jen jsem chtěl říci, že je mi to líto.“ Pak už se tedy vydáváš do domů paní Lydie. Je zařízený moderně a vkusně, ale především bohatě. I služebná je oblečena lépe, než zemanka z menšího dvorce. Jsi přivítán úslužnou poklonou a nečeká dlouho a pozvou tě do prvního patra k paní Lydii.

paní Lydie - 15. května 2012 19:13

soukromá zpráva od paní Lydie pro Nejprve tě zarazí moje krása. Způsoby, jakým se nosím i můj oděv, který odhaluje daleko víc, než by měl. A způsob, jakým ho nosím. Nosím jej totiž s grácií. Zadívám se na tebe laskavě, očima, která přečtou mnohé, skryté věci. „Vítám tě, můj pane, v mém domě, jsem Lydie“ představám se slušně, vřele a zároveň i s jistým odstupem. „Jsem potěšena, že jste se rozhodl pomoci mi v mém zoufalství. Povězte mi, jaké máte zkušenosti a co všechno umíte. Chci sestavit silnou družinu hrdinů u kterých budu mít jistotu, že když mého muže nenajdou, není už na tomto světě.“

Vrana - 15. května 2012 22:18

soukromá zpráva od Vrana pro V pokoji nemocné Následuji paní Lydii po schodech nahoru do pokoje služebné. Děvče je bledé a evidentně nemocné. Přikleknu k její posteli. Chvíli naslouchám jejímu dechu, čichnu jestli něčím voní, když vydechuje, potom položím ruku na její čelo, prsty se dotknu krční tepny a chvíli vnímám rytmus srdce. Nahlédnu do úst, prohlédnu rty, oči a koutky očí. Všemi smysly se soustředím na nemocnou dívku a až na kraj sil se snažím zjistit, co jí sužuje tělo. Využívám dovedností Mastičkáře. Na kostkách mi padlo 4 a 4 + 1. úroveň mastičkáře, v součtu devět.

Zora Berretton - 17. května 2012 16:18

soukromá zpráva od Zora Berretton pro Příchod do Českych zemí Jistě jak dlouho utíkám a proč?Mohla bych se vrátit domů a odprosit otce ... zavrtím hlavou protože vím že to neudělám.Ale je to hezký sen ikdyž jen sen otec se nezmění a ikdybych našla odvahu se vrátit opět bychom skončili u toho proč jsem vlastně utekla. Nebo možná jednou ... Zavrtím hlavou vstanu a obléknu se neboť jsme už uschla a začíná být chladno.Pak se podívám znovu na hladinu říčky a přemýšlím. Dobře tak kam mám jít teď?Mám dál zůstat v Anglii nebo opustit ostrov? Nakonec se rozhodnu pro to druhé neboť když zde zůstanu budu jen přešlapovat na místě.A zřejmě to bylo dobře že jsem změnila neboť cíl mé další cesty se objeví poněkud brzo.Když zaslechnu nabidku paní Lydie tak mně to moc nepřekvapí.Jistě Litoměřiče jsou opravdu bohaté město a někdo tak bohatý kdo žije právě zde si může dovolit zaplatit takovou sumu peněz. Možná se to později zkomplikuje,ale to budu řešit až později.Nejdřív budu muset zjistit o co jde a kdo se mnou vlastně půjde. Když vstoupím do města tak ve svém prostém hnědém oblečení se ve všem tom přepychu cítím poněkud nesvá.Navíc po všem tom pobytu v lese a přírodě jsem si poněkud odvykla městskému ruchu a určitě nebudu jediná kdo přišel když vyslechnul tuhle nabídku. No tak uklidni se však se uvidí jak to bude dál. Najít dům paní Lydie mi nedá moc prace a tak se před ním azstvím a rozhlédnu zada přišel ještě někdo jiný.

Milo - 17. května 2012 17:45

soukromá zpráva od Milo pro Příchod Přicházím do Litoměřic jako asi spousta jiných lidí, protože je už všude slyšet o odměně, kterou nabízí žena bohatého kupce, za jeho nalezení. Nějaké peníze se vždycky hodí, tak proč tohle nezkusit. Přijdu na tržiště a prohlížím si dům, kde by měla paní Lýdie bydlet. Tak tady je to pěnezma hodně cítit. Myslím, že nebudu otálet a půjdu rovnou za ní. Vždyť si nemůže ani vybrat někoho lepšího než jsem já. Přijdu ke dveřím a rázně zaklepu.

Mystique - 18. května 2012 09:56
	soukromá zpráva od Mystique pro “Má paní, můj otec byl lovcem, naučil mne mnohé stejně jako má matka bylinkářka. Nicméně si nejvíce cením své schopnosti promlouvat ke zvířatům. “ odpovím Lydii. “Této vlastnosti si vážím nejvíce. Souznění se zvířaty.“

Garren - 18. května 2012 18:48

soukromá zpráva od Garren pro Litoměřice Podrážděně si povzdechnu, vycházeje z domu mého strýce. Již je to pár let, co jsem k němu přišel a samozřejmě jsem mu vděčný za to, že mne u sebe nechal, ale město se mi pomalu začíná protivit. Stává se z něj vězení, které nedává mé nepokojné duši spát. Už dlouho toužím vyrazit ven, zjistit jak vypadá svět venku. Nic však není tak snadné. Zde mám alespoň jistotu, že budu mít každý den co dát do žaludku stejně, jako že se jej dožiji. Tam venku to nemuselo být tak zřejmé, proto jsem prozatím vyčkával na nějaké znamení. Osud se nade mnou skutečně smiloval, když jsem se doslechl, že paní Lýdie hledá skupinku dobrodruhů ochotných přivést zpět do města jejího milovaného manžela. Domov nedomov, to učení se na zaříkávače už nevydržím ani chvíli! zvolám v duchu, načež jsem se rozeběhl zpátky do míst, kde jsem až do této chvíle bydlíval. V kuchyni jsem napsal vzkaz na malý lísteček: Drahý strýčku, moc Ti děkuji za všechno, co jsi pro mne udělal, avšak již nemohu odolat touze po cestování. Má duše pláče pokaždé, když slyší o krásách tohoto světa, která ještě stále neviděla. Proto Tě žádám, odpusť mi, že se vydávám za dobrodružstvím. Svatopluk A již pádím do svého pokoje, kde si seberu své šaty a meč po otci. Na zádech mi brzy leží torna naplněná převážně jídlem, po boku pak měšec s pár penízky co jsem si naspořil a vak na vodu. Poté již hurá k domu U dvou studní! Když konečně dojdu na místo, překvapeně pohlédnu na kliku z pravého stříbra. Tady asi ze zlodějů strach nemají, i když proč by také měli? Málokdo si dovolí okrást tak významného měšťana, dumám překvapeně, když zaklepu na dveře, doufaje, že paní nebudu připadat příliš povědomý. Nerad bych, aby se ihned vědělo, kam jsem odešel.

paní Lydie - 25. května 2012 21:39
	soukromá zpráva od paní Lydie pro „Výborně.“ Potěšeně se podívám. Pak mi ale zahraje v koutku úst nepěkný úsměv. A ty nějak pochopíš jakési napětí mezi námi. A to se lehce vystupňuje s mými dalšími slovy. „Jak moc důvěřuješ této své schopnosti.“ Usmívám se velmi potutelně.

Průvodce - 25. května 2012 21:41
	soukromá zpráva od Průvodce pro Moc se mi líbilo, jak si vše lehce i podle pravidel zahrála. Takovéhle jasné, rychlé a rozhodné jednání a jednoduché používání pravidel považuju za ideální. Děkuju a tvá postava bude odměněna.

Mystique - 25. května 2012 21:43
	soukromá zpráva od Mystique pro Co má za lubem? Zamyšleně se na paní podívám. Neunikne mi její úsměv a pohled, kterým mne počastovala. Její otázka zdá se mi být krapet posměvačná. “Celým svým srdcem.“ řeknu pevným hlasem, ačkoliv ve mně paní zasela jistou pochybnost.

Průvodce - 25. května 2012 21:54

soukromá zpráva od Průvodce pro Jsi šokována. O tomto jsi slýchala jen v legendách a mýtech a ani mnozí staří druidové to nepovažovali za pravdivé. Ale ty to nyní cítíš. A přímo pod svýma rukama. Připadá ti, že se v tělě nemocné prohání dračí červ. To je pojmenování pro druh bytosti pohybující se mezi duchovním a tělesným světem. Vzpomínáš si na vyprávění o lidech postižeých dračím červem. O tom jak postupně přicházeli o rozum a jak před svou smrtí konali činy stejně šílené jako neuvěřitelné. Vybavuje se ti množství těchto historek. Dále se rozpomínáš, jak jeden starý muž říkal, že postihuje nevinné lidi, co jsou přítomni něčemu velmi zlému, nebo se nachází v domě, kde se děje něco krutého a nekalého. Rozpomínáš se dále, jak tomu odpomoci. Někteří říkali, že se dá dračí červ vyhnat jen modlitbami, jiní ho přirovnávali k menším démonům a doporučovali zkušeného exorcistu a poslední, poslední říkali, že dotyčná osoba musí odejít pryč, vrátit se ke své rodině a tam nějakou dobu pobýt, že láskyplné místo je pro dračího červa prostředím v kterém vydržet nedokáže.

paní Lydie - 25. května 2012 21:58

soukromá zpráva od paní Lydie pro Povzdechnu si. „Jste příliš... dogmatická, má paní.“ Na malou chviličku hledám správná slova. „Ale cítím s vámi vzácné spříznění... takové jaké nacházím u málokterých žen. Pokusím se mé přání říci jinak... nevím, co se stalo s mým manželem. Chci, abyste mi ho za každou cenu našla vidím ve Vás, že vy půjdete po jeho stopě jako vlk za kořistí. Obávám se, velmi se ovšem obávám nejhoršího. Polabská údolí přitahují mnohé zbojníky, lapky a lupiče.“ Zabodnu své oči do tvých s pronikavou zářivostí. „Jestli něco udělali mému muži, v tom případě po vás chci, aby nikdo z těch lidských hovad nezůstal naživu. Můžete mi slíbit toto?“

Průvodce - 25. května 2012 22:09
	soukromá zpráva od Průvodce pro Šermíř nad tvým výběrem zbraní na kratičkou, sotva postřehnutelnou chvilku zaváhá. Se sebejistým hlasem ale nakonec přitaká. Postaví se do obratného bojového postoje, mečem v pravé ruce, té co je k tobě blíže, a tesákem v druhé. Ten je však přecejen trochu navíc, mnohem větší nebezpečí ti jistě bude hrozit od meče. Šermíř vyčkává a sleduje bedlivě tvé pohyby.

Průvodce - 25. května 2012 22:13

soukromá zpráva od Průvodce pro Nečekáš dlouho a otevře ti půvabná služebná. Je oblečená v šatech, za které by se nemusela stydět ani zemanka z většího dvorce. Zavede tě do místnosti s podlahou z umně poskládaných parket a usadí tě do pohodlného křesla vykládaného několika druhy dřev. A ani zde nemáš dlouhou chvíli. Brzy jsi vpuštěn do pokoje paní Lydie, který je v prvním patře a je z něj krásný výhled na katedrálu.

Průvodce - 25. května 2012 22:13

soukromá zpráva od Průvodce pro Nečekáš dlouho a otevře ti půvabná služebná. Je oblečená v šatech, za které by se nemusela stydět ani zemanka z většího dvorce. Zavede tě do místnosti s podlahou z umně poskládaných parket a usadí tě do pohodlného křesla vykládaného několika druhy dřev. A ani zde nemáš dlouhou chvíli. Brzy jsi vpuštěna do pokoje paní Lydie, který je v prvním patře a je z něj krásný výhled na katedrálu.

Průvodce - 25. května 2012 22:14

soukromá zpráva od Průvodce pro Nečekáš dlouho a otevře ti půvabná služebná. Je oblečená v šatech, za které by se nemusela stydět ani zemanka z většího dvorce. Zavede tě do místnosti s podlahou z umně poskládaných parket a usadí tě do pohodlného křesla vykládaného několika druhy dřev. A ani zde nemáš dlouhou chvíli. Brzy jsi vpuštěn do pokoje paní Lydie, který je v prvním patře a je z něj krásný výhled na katedrálu.

Průvodce - 25. května 2012 22:14

soukromá zpráva od Průvodce pro Nejprve tě zarazí moje krása. Způsoby, jakým se nosím i můj oděv, který odhaluje daleko víc, než by měl. A způsob, jakým ho nosím. Nosím jej totiž s grácií. Mám v sobě ale také něco, co vzbuzuje prudkou mužskou touhu. Ale zároveň také chladný odstup. S potěšeným úsměvem prohlédnu tvé velké tělo i rozložitá ramena. I tvář v níž se značí zkušenosti. „Vítám tě, můj pane, v mém skromném domě,“ začnu oslovením slušným, vřelým a zároveň i odměřeným. „Jsem potěšena, že se muž jako vy, rozhodl pomoci mi v mém zoufalství. Povězte mi, jaké máte zkušenosti a co všechno umíte. Chci sestavit silnou družinu hrdinů u kterých budu mít jistotu, že když mého muže nenajdou, není už na tomto světě.“

Průvodce - 25. května 2012 22:15

soukromá zpráva od Průvodce pro Nejprve tě zarazí moje krása. Způsoby, jakým se nosím i můj oděv, který odhaluje daleko víc, než by měl. A způsob, jakým ho nosím. Nosím jej totiž s grácií. Mám v sobě ale také něco, co vzbuzuje prudkou mužskou touhu. Ale zároveň také chladný odstup. S potěšeným úsměvem prohlédnu tvé velké tělo i rozložitá ramena. I tvář v níž se značí zkušenosti. „Vítám vás, můj pane, v mém skromném domě, jsem Lydie“ začnu oslovením slušným, vřelým a zároveň i odměřeným. „Jsem potěšena, že se muž jako vy, rozhodl pomoci mi v mém zoufalství. Povězte mi, jaké máte zkušenosti a co všechno umíte. Chci sestavit silnou družinu hrdinů u kterých budu mít jistotu, že když mého muže nenajdou, není už na tomto světě.“

Průvodce - 25. května 2012 22:16

soukromá zpráva od Průvodce pro Nejprve tě zarazí moje krása. Způsoby, jakým se nosím i můj oděv, který odhaluje daleko víc, než by měl. A způsob, jakým ho nosím. Nosím jej totiž s grácií. Mám v sobě ale také něco, co vzbuzuje prudkou mužskou touhu. Ale zároveň také chladný odstup. S potěšeným úsměvem prohlédnu tvé velké tělo i rozložitá ramena. I tvář v níž se značí zkušenosti. „Vítám tě, má paní, v mém skromném domě, Jsem Lydie“ začnu oslovením slušným, vřelým a zároveň i odměřeným. „Jsem potěšena, že se žena jako vy, rozhodla pomoci mi v mém zoufalství. Povězte mi, jaké máte zkušenosti a co všechno umíte. Chci sestavit silnou družinu hrdinů u kterých budu mít jistotu, že když mého muže nenajdou, není už na tomto světě.“

paní Lydie - 25. května 2012 22:28

soukromá zpráva od paní Lydie pro „Mám ráda ženy přímé a hrdé.“ zahlédneš v mé tváři mírné uznání. „Ještě více ale ty, co si stojí za svým slovem.“ Na mé nepatrné gesto přijde služebná. „Zaveď paní, která mi ještě neřekla své jméno, na dvůr. Ať jí představí Neklan toho, který je mi nejmilejší. A ať jí ho představí důkladně, aby ji naučil způsoby měšťanské.“ Nevěnuju ti již další pohled a jsi vedena do zadní části domu. Služka mezitím něco pošeptá další služebné. A jsi vyvedena na dvůr. Je prostorný a v jeho zadní části se nechází mnohé hospodářské budovy. A přímo před tebou, nějakých třicet sáhů stojí mohutný muž. Má opálené tělo a zjizvenou tvář. Sám o sobě by byl schopen vyvolat bázeň, to co je vedle něj, je ovšem něco zcela jiného. Vedle něj prudce oddechuje... snad je to pes, ale vypadá jako vlk a je to největší z vlků, jakého si mohla za svůj nedlouhý život vidět. Má rozevřenou mordu, vyceněné zuby, naježené chlupy. Jen vidět takového tvora by mnoho lidí dostalo strachem do kolen. Ani by nemuseli slyšet povel: „Chyť ji!“

Mystique - 25. května 2012 22:40

soukromá zpráva od Mystique pro Zlehka jsem pokynu hlavou na pozdrav paní a opustila jsem místnost se služebnou. Byla jsem zvědavá, co paní myslela tím „který je pro mě nejmilejší“. Dole na dvoře mne jako první upoutá obrovské zvíře po boku muže. Toho si jen letmo prohlédnu, více pozornosti věnuji vlkovi. Vrčí, mordu otevřenou do kořán, naježené chlupy za krkem. Nejsem tu, abych ti ublížila. zadívám se vlkovi přímo do očí. Narovnám se, nahrbím ramena, abych se udělala větší. Zeširoka otevřu ústa a vlkovi ukážu vyceněné zuby. Pokud bude chtít skočit, mám dlaň připravenou u opasku, prsty dotýkajíc se nože. Ale důležitá je trpělivost.

Damien z Rouenu - 25. května 2012 23:46

soukromá zpráva od Damien z Rouenu pro Cesta Ach, je tady hezky, sice hezky ale doma nejlépe, pomyslím si, když projíždím jarní krajinou, vše se zelená... počkat, tady něco nehraje, co se to tam dole děje? popoženu koně dolů po cestě z kopce a tasím meč. "Co se to tady ksakru děje" zavrčím na dva muže v otrhaných, kteří právě obírají starce ležícího na zemi. Stařec jen úpí a drží se za žebra. "Co máš v plánu dělat s tím mečem?" Táže se jeden z nich. "To ještě uvidíme podle vysvětlení, které mi podáte" odpovídám. "Naší odpovědí bude naše ocel, ta tě naučí sekat dobrotu mladej" odsekne druhý a tasí dlouhou rezavou dýku. První chvíli zaváhá, ale potom tasí krátký meč. "Je čas zemřít, chlapečku" povídá ten druhý s úšklebkem "Ale můžeme to udělat rychle, aby tě to nebolelo" řekne první a šeredně se zašklebí. Obratně vedu koně kolem lapky s dýkou a sekám po jeho ruce. V dalším okamžiku muž klečí na zemi a kvílí nad svou rukou ze které se krev řine proudem. "Jsi zbabělec, útočit na starého muže" dráždím toho druhého, který je teď daleko opatrnější, po tom co jsem udělal s jeho kumpánem. A povedlo se, bandita se pokusí o šermířskou fintu, ale kvůli své nešikovnosti ho snadno odzbrojím. "Prosím, nezabíjej mě" Žadoní lapka. "Nikdy jsem nikomu neublížil, prosím pane" "Kde máte doupě" povídám mrazivě "Cože, doupě?" odpovídá vyděšeně lapka, ale nedokáže skrýt záblesk v očích, který je jasným důkazem jeho viny. "Však oni ti vojáci rozvážou jazyk, holenku" říkám a svážu ho i jeho kumpána tak, aby mohli jít za mím koněm. Stařec je po smrti, ale snad někdy zjistí, že to nebylo nadarmo. Nenávidím lapky, jsou horší než zvěř, kradou a olupují i ty nejchudší a nemají s nikým slitování. Kéž by nebyli války a všichni mohli žít v klidu a míru, bohužel to je jen mé zbožné přání... pomyslím si hluboce si povzdechnu také pohlédnu na lapky ještě z větším pohrdáním. Ani jeden nevydrží můj pohled. Pomodlím se za starce, který zemřel naprosto zbytečně. Litoměřice Jak krásné a malebné město jsou Litoměřice. Plné barev, zvuků a hudby, která se line k uším i těch nejchudších poutníků. Samá tržiště, stánky a honosné domy, ano toto město mi připomíná můj rodný kraj, Rouen, město králů a nejlepší město celé Francie. Mám tu ale několik smutných poviností. Musím sdělit matce svého nedávno zesnulého přítele Richarda, že její syn zemřel. Samozřejmě budu podle předpisů říkat ty hlouposti o tom, že zemřel za vlast a podobně, ale myslím, že to lidem stejně útěchu nepřinese. Znovu se mě zmocní pocit marnosti Jak mohl tak skvělý muž zemřít v zapadlém hájku zavražděn skupinou dezertérů? Život není fér, ale mám alespoň Boha v kterého mohu věřit, že mi v těžkých chvílích pomůže... Předám matce přítele nějaké peníze a smutně odcházím na radnici pro svoji odměna za lapky. Tam mi velice děkují a dají mi i odměnu, ale stále se cítím prázdný. Najednou uvidím plakát s nabídkou na odměnu, ale hlavně se píše, že paní Lydie hledá dobrodruhy na hledání manžela. To je práce přímo pro mě, hlavní je, že mé srdce zase může býti pro dobrou věc a ještě dostanu odměnu, která ale už není tak důležitá. Na plakátu je přidán i plánek a zakreslen dům paní Lydie. Okamžitě se vydávám na cestu s novým elánem a energií. Možná bych mohl navštívit svého dobrého přítele Pierra, který snad stále obchoduje s plátnem v Drážďanech pomyslím si a malinko se usměji, vzpomněl jsem si na jednu "výpravu" kterou jsme v mládí s Pierrem prováděli. Ale už jsem před honosnou vilou paní Lydie. Zdá se, že nejsem sám do dveří přede mnou vchází postupně několi osob, některé zahalené v plášti s kápí. Proč asi... Asi si připadají větší bojovníci, když mají kápi. Z toho jsem už naštěstí vyrostl. pomyslím si a z torny vytáhnu červené jablko a s chutí se do něj zakousnu. Je sladké a nádherně voní, sice ne tak jako francouzská, ale ujde to.... Opatřil jsem si je v jakémsi zapadákově, ale obchodník se dušoval, že jsou z Francie. No, co naplat. Vyrazím směrem k budově a tvářím se důstojně. Zaklepu a otevře služka. podívá se na mě a usměje se, "konečně někdo kdo nesmrdí" povídá a ptá se dále: "Vy jste jeden s těch dobrodruhů, že?" "Ano jsem... a copak nevoní vám?" ptám se obratem "Však uvidíte milý pane, pojďte dál, jen pojďte" odpoví s mírným úsměžkem a vpoustí mě dovnitř. Upoutá mě lustr Proboha, na takový bych nevydělal za celý život pomyslím si zhrozím se, že bych něco rozbil. Jsem vpuštěn do vcelku velkého pokoje kde sedí pár individují a věnují se svým věcem. Pustím se tedy do čtení knihy, kterou jsem přivezl z Paříže a brzy se do ní ponořím. Nevnímám okolí a čekám co se bude dít...

Medvědice - 26. května 2012 14:59
	soukromá zpráva od Medvědice pro Možná jsem, ale díky tomu jsem ještě naživu a zdravá a hlavně svobodná. Ale její další slova už mě tak neděsí, neženou mě do kouta. To je dobře. Když po mně nebude žádat nesplnitelné sliby, nedělá mi to problém. Lehce se mi zvedne levý koutek úst. "Ano, to je splnitelný slib, se kterým nebudu mít problém. Lapkové si nic jiného nezaslouží."

Marielle Valois - 26. května 2012 21:08
	soukromá zpráva od Marielle Valois pro Šimon Reakcia koželužníka ma zarazila. "Viem, že mi do toho nič nie je, ale... prečo? Pani Lýdia na mňa nepôsobila ako zlý človek, nemyslím si, že by vám tam dačo hrozilo. Určite sa pre váš problém nájde riešenie." Vytrvalo čakám na odpoveď a nemienim sa pohnúť z miesta, kým sa nedopátram, čo je vo veci.

Moen - 26. května 2012 21:32

soukromá zpráva od Moen pro Hmmm,přesně v to jsem doufal. ,řeknu si ,když uvidím podivení a poté úsměv Slavomíra. Znamená to,že mě podcenil. Pozoruji,jakou zbraň si vybere - hmmm...meč a tesák. V tu chvíli si šáhnu také pro meč. ,,Když může mít Slavomír mít dvě zbraně,předpokládám,že i já.,, ,sebejistě oznámím už s mečem v pravé ruce a tesákem v levé. Slavomír čeká na mě,což mi není moc při chuti a posměšným vybafnutím se ho snažím vyhecovat. Pokusím se ho přinutit k tomu,aby na mě zaůtočil první i vyplazeným jazykem a směšným zašilháním. Předpokládám,že pokud zaůtočí,bude to mečem. Proto jsem si také meč vzal - jen na vykrytí prvního útoku,ale raději ho z ruky nepouštím. Pokud na mě Slavomír opravdu zaůtočí první,vykryju jeho útok mečem a pak se šikovností a mrštností sobě vlastní pokusím o manévr - přikrčením a rychlým pohybem se dostat co nejblíže k němu a zasáhnout ho tesákem do podbřišku. Netuším,zda si mohu dovolit ho i zabít - paní Lýdie mi na otázku neodpověděla - a tak volím sílu pouze takovou,aby ho to omezilo v pohybu. Po bodnutí se dalším přikrčeným úkrokem snažím dostat za jeho záda a tam mu přiložit tesák k hrdlu a ostří meče mu položit na pravou botu,aby nebyl schopen kroku. (Pokud by se o nějaký výpad pokusil,na meč bych zatlačil takovou silou,že by ostří proťalo koženou botu a možná i Slavomírovo chodidlo skrz na skrz).

Milo - 26. května 2012 23:45

soukromá zpráva od Milo pro Dům u dvou studní Jsem vpuštěn do domu krásnou služebnou a usazen na přepychové křeslo. Tak tohle si nechám líbit. Tady je to prachama hodně cejtit. Automaticky se začínám rozhlížet, zda by tu nebylo něco cenného, co by se dalo rychle sebrat a schovat. Z toho mě však rychle vytrhnou, když jsem doveden do pokoje paní Lydie. Tak to je pořádný kus ženský. Ve skromném domě? „Buďte zdráva, paní Lydie, děkuji za přijetí,“ začnu formálně, „nebojte, nemůžete udělat lépe než vybrat mě. Neboť jsem s vojskem královským putoval a tam jsem své léčitelské umění praktikoval. Do vojska královského však nemůže jen tak ledajaký vesnický mastičkář, ale jen ti nejlepší doktoři z celé země. Nejsem však jen v léčitelském umění učený, nýbrž jsem i vysoce vzdělán a v případě nebezpečí jsem raněné bránil vlastním tělem a do bitevního pole vyrážel, by nebylo více mrtvých na naší straně než je třeba.“ Snažím se ji přesvědčit a nebojím se riskovat.

Průvodce - 27. května 2012 21:36
	soukromá zpráva od Průvodce pro „Protože nechci“, odvětí Šimon. A dále už dělá, jako bys tu vůbec nebyla.

paní Lydie - 27. května 2012 21:37

soukromá zpráva od paní Lydie pro „Tímto se tedy stáváte prvním členem mé družiny. Mohu vám nabídnout ubytování zde, nebo zaplatit kdekoli jinde ve městě. Chci jen, abych věděla kam pro vás poslat, až vás budu potřebovat. To bude ve chvíli, až vyberu členy družiny.“ Udělám malou pomlku. „Mám ve vás plnou důvěru, už bych se opakovala, ale chci to říci znovu: jsme si velmi podobné. Věřím proto, plně věřím, že mne nezklamete a vypátráte, co se stalo s mým manželem.“

Medvědice - 27. května 2012 21:46

soukromá zpráva od Medvědice pro Konečně se pousměju trochu vřeleji, jakmile jsem se utvrdila, že už nebude žádat pitomosti a že moje magické přešlápnutí (které si však budu dobře pamatovat, že s jejím dítětem je něco v nepořádku tím... znepokojujícím způsobem) už bylo zaplašeno, i když asi ne zapomenuto. "Děkuji, paní. Myslím, že nejlepší by bylo, kdybych zůstala tady, pokud vás to nebude obtěžovat. Když si budete z jakéhokoli důvodu ještě před odchodem žádat moji přítomnost, budu k dispozici. Ačkoli doufám, že moje ranhojičské umění nebude potřeba."

Průvodce - 28. května 2012 12:40

soukromá zpráva od Průvodce pro Stojíte proti sobě a měříte se, pes získává iniciativu, protože jsi posledními událostmi poměrně zaskočena a jeho zjev je vskutku děsivý. Hlavu a krk má proteženy vpřed, uši nastraženy dopředu, vrčí a cení zuby, přední běhy má sníženy a připraveny k útoku, ocas výhružně vztyčen. Snaží se tězastrašit a probudit v tobě bázeň. * * * Teď budu aplikovat pravidla dračího doupěte 2: Vlkovi padlo na dvou šestistěnných kostkách číslo 10, nyní si házíš ty a můžeš se rozhodnout co dále. Pokud ti padne stejně nebo více, nepodařilo se mu tě zastrašit. Pokud méně, můžeš se rozhodnou vyčerpat. (Odečteš si body svého vlivu) dosáhnout remízy a potom budeš na řadě ty. ´ Když dojde k tomu, že už žádné body vlivu nemáš, můžeš si na vlivu udělit jizvu na vlivu a to ti dá další zdroje. (zároveň ovšem každá jizva zmenší počet zdrojů. Jizva může být tohoto typu: oběť posměšků, neoblíbenost, ztráta důvěry, ztráta cti, špatná pověst. Tady třeba rána na sebevědomí či dále. Můžeš si vymyslet cokoli.

Průvodce - 28. května 2012 14:59
	soukromá zpráva od Průvodce pro Nepodařilo se ti Slavomíra vyprovokovat. Je příliš chladnokrevný a asi i chytrý, aby na něj něco takového mohlo púsobit. Přenechává ti iniciativu a čeká na tvůj výpad. Veškeré tvoje plány se tímto hroutí a musíš vymyslet jiný způsob. Snad pokud bys čekal příliš dlouho, pak by mu to mohlo přijít trapné. Ale zatím, zatím vyčkává.

paní Lydie - 28. května 2012 15:01

soukromá zpráva od paní Lydie pro Brzy jsi pozván do mého pokoje. Nejprve tě zarazí moje krása. Způsoby, jakým se nosím i můj oděv, který odhaluje daleko víc, než by měl. A způsob, jakým ho nosím. Nosím jej totiž s grácií. Zadívám se na tebe laskavě, očima, která přečtou mnohé, skryté věci. „Vítám tě, můj pane, v mém domě, jsem Lydie“ představím se slušně, vřele a zároveň i s jistým odstupem. „Jsem potěšena, že jste se rozhodl pomoci mi v mém zoufalství. Povězte mi, jaké máte zkušenosti a co všechno umíte. Chci sestavit silnou družinu hrdinů u kterých budu mít jistotu, že když mého muže nenajdou, není už na tomto světě.“

paní Lydie - 28. května 2012 15:31

soukromá zpráva od paní Lydie pro „Líbí se mi tvá přímost, můj pane. Zato se mi nezamlouvá, že neznám tvé jméno. Jistě je krásné a jistě mě s ním rád seznámíš.“ Pravím, ne však nijak protivně, ale celkem mile a lehce. „Ale to není až tak důležité. Mnohem důležitější jsou tvé schopnosti. Říkáš, že máš znalosti ranhojičů a protože se v družině může stát cokoli, takoví se hodit mohou. Shodou okolností tu mám dva služebníky, kteří nedávno onemocněli záhadnou nemocí. Moje služebná je již léčena a snad i dobře. Jednomu z mých strážných však nikdo pomoci nedokázal. Prosím, mohl by ses ho ujmouti?“ A já vím, že s tím jistě budeš souhlasit. Proto tě vedu do jeho pokoje. Leží klidně v posteli. Jeho zjev tě ale velmi znepokojí. Dýchá mělce a především jsou podivné jeho doširoka otevřené oči, kterýma nic nevidí a nijak nedává najevo, že si vás všiml.

Mystique - 28. května 2012 17:09
	soukromá zpráva od Mystique pro Dravost a zuřivost v očích zvířete mne nakonec zcela přemohla. Nedokázala jsem se déle dívat do vyceněné, oslintané mordy, ani do očí toužících po mě vystartovat. Zvolila jsem raději ústup do bezpečí domu. “Vyřiďte paní mou hlubokou omluvu, ale nejspíše jí nemohu pomoci tak, jak by si přála.“ sdělím komorné.

Sikes Brown - 28. května 2012 17:22
	soukromá zpráva od Sikes Brown pro Poblíž domu paní Lýdie Vyslechnu si uchazeče vracející se od paní Lýdie. Podle toho, co jsem se dozvěděl, bych v přijímacím řízení u paní Lýdie mohl uspět. Mám velké šance. Jsem Čech, mám co nabídnout a jsem mazaný. Tak teď se vydám do toho domu. Po zaklepání mě uvítá služebná.

Sikes Brown - 28. května 2012 17:22

soukromá zpráva od Sikes Brown pro V domě paní Lýdie Dům je uvnitř luxusně zařízený. Služebnou též pozdravím a mírně se jí ukláním. Následuji jí do patra, kde mě uvádí k paní Lýdii. Ta je krásná, až se mi tají dech. Hluboce se jí laním. “Dodrý den, vznešená paní. Co nejuctivěji jí zdravím. Paní Lýdie se mě zeptá, co umím. No, některé mé schopnosti a dovednosti zatajím, jiné drobátko přikrášlím, zveličím.. Odpovídám jí na její dotaz:“Vážená paní, mé jméno je Sikes a pocházím z Ervemic, z malého hornického městečka na mostecku. Jsem obratný a mrštný, snažím se vše nejprve vyřešit rozumem a jen v krajním případě přistoupit na násilý. Jsem mistrem ve vrhání dýk, dovedu se bravurně orientovat ve městech.“ Snažím se vystupovat sice sebevědomě, ale i s mírnou pokorou před urozenou kupeckou paní.

Vrana - 28. května 2012 20:34

soukromá zpráva od Vrana pro V pokoji nemocné Na chvilku mi ztuhnou ruce, ale příliš dlouho je nenechám. Rychle dívku zakryji zpět přikrývkou a obrátím se k paní Lydii. To děvče není nemocné, alespoň ne v pravém smyslu tohoto slova a sebelepší doktor jí nepomůže. Lékař léčí tělo, ale ona má napadenou duši. Povolejte k ní exorcistu, paní, a ať se modlí. A pošlete ji domů k těm jež ji milují. Na čas, než se plně uzdraví. Vše je však potřeba udělat rychle, než ji to zabije.

Moen - 29. května 2012 07:56

soukromá zpráva od Moen pro Mé pokusy o vyhecování Slavomíra k tomu,aby mě napadl první ,skončily neúspěchem. Sakra, s tím jsem nepočítal.. Postavím se rovně a odevzdaně se zbraněmi u stehen,že nemám zájem útočit první. ,,Slavomíre,měl bys zaútočit první,jinak tady budeme stát hodně dlouho a já mám času DOST!,, ,křiknu najednou. Když vyslovuju slovo DOST ,provedu rychlý výpad mečem na Slavomírovo levé stehno. Pokud mi úder bude chtít vykrýt ,bude se muset hodně naklonit a meč dát jakoby pod sebe podél stehna. Když tento úkon provede ,dýkou v levé ruce mu zaútočím na pravý bok a ihned po bodnutí udělám úskok zpět. (Hody 6+4)

Průvodce - 29. května 2012 11:44

soukromá zpráva od Průvodce pro Slavomír je skutečně chytrým a mrštným bojovníkem, ránu mečem vykryje, ne však podle tvých představ, protože udělá krok zpět a dýkou už na něj nedosáhneš, pozoruješ ale že to opravdu s dýkou neumí a nepoužívá ji. Meč je ale v jeho ruce nesmírně rychlý a zdá se, jako by s ním tančil. Bystře pozoruje tvoje pohyby a bude se učit. Ale jistou ješitnost v sobě má, protože se rozhoduje vše rychle ukončit. Po několika rychlých krocích se mu podařilo tě rozpohybovat, pak nečekaně udělá dva kroky, rychlé jak myšlenka, směrem k tobě a otočí se okolo své osy, chce ti zablokovat meč a loktem tě udeřit do hlavy 3 + 6 (napíšeš svoji činnost, jak mu v tom zabránit, hodíš si a případně můžeš dorovnat rozdíl vyčerpáním zdojů nebo si udělit jizvu) Je to napsáno v pravidlech.

Milo - 29. května 2012 13:48

soukromá zpráva od Milo pro Dům u dvou studní „Mé jméno je Milo, Milo Pampeliška,“ odpovím paní Lydii po její narážce. A hned bude chtít předvést mé schopnosti, tak uvidíme. „Ano, samozřejmě, udělám, co bude v mých silách,“ odpovím. Přijdeme do jeho pokoje a já dojdu k posteli. Tak tohle nevypadá dobře. Začnu si vybavovat, co znám za nemoci a jaké jsou jejich příznaky, případně také začnu provádět další pozorování, měření a testy. Snažím se opravdu přijít na to, co je to za nemoc, ale rozhodně nebudu riskovat svou vlastní újmu. (nechci se vyčerpat) Hod: 5+3=8

Garren - 29. května 2012 13:48

soukromá zpráva od Garren pro Dům paní Lydie Původně jsem si myslel, že jsem připraven na přepych v tomto domě. Hluboce jsem se však zmýlil. Parkety byly pravděpodobně dílem mistra ve svém oboru a pokud byla služebná takto oblečena, pak jsem byl vskutku zvědav na paní domu. Brzy jsem již uveden do pokoje s ženou vskutku nádhernou. Grácie i vyzývavé šaty způsobí, že do tváře mi zlehka vejde ruměnec. Hlavně ať nevypadám jako rajče, pomyslím si, když jsem uvítán jako pravý hrdina. A to dokonce ještě předtím, než jsem vykonal nějaké činy. Zde se však nejspíše očekává, že budu zkušeným cestovatelem, což mě prudce vyvede z míry. Zuřivě začnu přemýšlet, načež se mi v hlavě zrodí myšlenka. „I já vás zdravím, vážená paní Lydie. Mé jméno je... Vladimír a již ve svých třinácti letech jsem vyrazil z domovského Přerova do světa. Jak vidíte, ještě stále před vámi stojím živ a zdráv, což dle mého skromného názoru dává najevo, že se o sebe zvládnu postarat. Ovládám základy umění mastičkářského i zaříkávačského, stejně jako jsem schopen poradit si v boji muže proti muži. Můj meč se již popravdě řečeno těší na další dobrodružství,“ odpovím s pokusem o úsměv. Tohle vlastně krom jména není lež, jen taková polopravda. A jméno si přece nemohu dovolit prozradit, vždyť by mne strýček vystopoval dříve, než bych vůbec odešel z města!

Moen - 29. května 2012 14:26

soukromá zpráva od Moen pro Můj útok se mi moc nepovedl,a naopak k mé smůle ho vystrašil a bude mít ke mě větší respekt,což je v boji nevýhoda. Když zaútočí on,je to jak pozorovat baletní představení. Když se Slavomír otočí kolem své osy a zablokuje mi meč,pokusí se mě trefit loktem. Snažím se přikrčit dříve ,než mě trefí do obličeje. Pokud se mi to podaří a mine mě,v podřepu ho bodnu do kolenní jamky,aby se mu podlomila kolena ,nejlépe aby spadl na zem. Hod 3+6 (remíza ?)

paní Lydie - 29. května 2012 15:22

soukromá zpráva od paní Lydie pro „Děkuji, děkuji velmi, má paní,“ odpovím srdečně. „Vyznám se v lidech a jsem jista, že jsi skutečně nahlédla podstaty nemoci. Zařídím se přesně podle tvého doporučení. Vidím, že jsi skutečně zkušenou ve svém oboru a takoví, jako ty, se budou do mé družiny velmi hodit. Mohu ti zařídit nocleh zde ve městě či tě ubytovat ve svém domě. Potřebuji jen, abys mi byla k ruce, až bude má družina celá a až si všechny členy svolám, abych je plně seznámila s jejich úkolem.“

paní Lydie - 29. května 2012 15:29
	soukromá zpráva od paní Lydie pro „Ráda tě poznávám, maličký. Jsi nejmladší ze všech, co mi sem zatím přišli.“ Zahledím se na tebe s jistým porozuměním. „Už jsem vymýšlela mnoho úkolů. A potřebuji, aby lidé v mé družině byli především důvtipní. Zvol si sám nějaký úkol, kterým dokážeš své schopnosti.“

paní Lydie - 29. května 2012 15:34

soukromá zpráva od paní Lydie pro Seběhnu k tobě ze schodů a jsem celá udýchaná, když tě, zcela nečekaně, obejmu. „Promiň, dítě,“ pravím zkroušeně. „To ode mě bylo velmi kruté. To jsem neměla. Belzebuba se bojí i ostřílení válečníci, odpust mi.“ Stále tě objímám. Konečně tě za chvilku pustím a podívám se ti do tváře. „Zvol si svou vlastní zkoušknu, které bys mi dokázala své schopnosti. A představ se mi už, prosím.“ Řeknu jemně káravě.

paní Lydie - 29. května 2012 15:40
	soukromá zpráva od paní Lydie pro „Ráda tě poznávám, můj pane.“ Ukloní m se ti lehce a usměju jemně a laskavě. „Už jsem vymýšlela mnoho úkolů pro přicházející muže i ženy. A potřebuji, aby lidé v mé družině byli především důvtipní. Zvol si sám nějaký úkol, kterým prokážeš své schopnosti.“

Sikes Brown - 29. května 2012 18:44

soukromá zpráva od Sikes Brown pro U paní Lýdie Paní Lýdie po mě chce, abych jí předvedl, co umým: "Mohu Vám dokázat například mou mrštnost a obratnost tím, že Vám předvedu nějaký naučený akrobatický kousek. Kotouly vpřed, vzad, přemet, hvězdu nebo žonglování. Pokud tu máte lano tak i třeba šplh a provazochodectví? Bude vám to stačit? Souhlasíte s tímto úkolem? Bude to dostačující pro přijetí nebo mám vymyslet jiný úkol?" Pokud nebudu mít vyloženě smůlu, tak bych to měl bez problémů zvládnout. Vždyť jsem to všechzno dělal nespočetně krát.

Zora Berretton - 30. května 2012 03:50

soukromá zpráva od Zora Berretton pro U paní Lydie Nakonec přece jen seberu odvahu zaklepat přece jen když jsem vážila takovou cestu a tak nezůstanu stát za dveřmi.Nečekám dlouho a dveře se otevřou ovšem při prvním pohledu můj pocit že zde nepatřím zesílí.Pokud i služebné zde mají šaty které většinu nosí zemanky z většího pantsví tak ... tohle byl příšerný plán.No tak Zoro jsi tu tak to chce sebevědomí.Já vím že přitom všem přepychu to je těžké,ale když se budu chovat jako vyjukaná husa,no zkrátka měla jsem s tím počítat.Nechám se ty uvést do pokoje a usadit se do křesla které je jistě honosné a pohodlné,ale já moc pohodlně necítím. Nefunguje to.Pořád mám pocit že ... že ... no tak Zoro uklidni se a dýchej.Nádech a výdech a nádech ... Ale to už jsem uvede do prvního patra k paní Lydii.Zjistím že stojím před zvláštní ženou která jako by byla plná rozporů.S každým novým pohledem zjistím něco nového a něco mně zarazí.Ovšem ten neodbytný pocit který mně doprovazí už od vstupu do Litoměřic mně náhle opustí a poprvé mám pocit že to vážně dokážu.Ano mám zkušenosti a ikdyž neodpovídám běžným představám mužů ohledně toho jak má vypadat žena nevadí mi to.Paní Lydie mně přívítá vřele i odměřene a když se zeptá na mé zkušenosti náhle nevím co říct.Kouzlo které mně uklidňovalo zřejmě vyprchalo a já začnu litovat že jsem sem vůbec vstoupila. No tak sílu,máš přece nějaké zkušenosti. Polknu a pak promluvím.Snažím se o jistý tón v hlase ikdyž uvnitř moc jistá nejsem. "To mně bylo ctí moci přijít.Jmenuji se Zora a jsem lovec.Umím opravdu dobře zacházet s lukem a jen tak mně něco nepřekvapí,umím to se zvířaty a vyznám se v divočině.Umím stopovat,líčit pasti a podobné věci které k tomu patří." Skončím a mám pocit jako by někdo vysál vzduch z celé místnosti.Ikdyž jsem si nebyla ze začatku jistá tak koncem jsem to jistě dorazila.Že já nezůstala v Angli,co jsem si myslela?Sem se sjede každý budižkničema z Českých zemí s vidinou snadného výdělku.Proč by potřebovali ještě někoho od jinud?

Mystique - 30. května 2012 10:32

soukromá zpráva od Mystique pro Byl to vskutku otřesný zážitek. U nás ve vsi byli vlci, ale žádný z nich nevypadal takto. Vlci na nás útočili, protože museli. Tohle zvíře vypadalo, že chce útočit. Ztěžka jsem polkla a odsunula jsem se z náručí paní Lýdie. Podívala jsem se jí do očí, ve kterých jsem kupodivu neviděla zklamání. Já sama sebou byla zklamána. "Chtěla jsem vám pomoci má paní. V dobré víře... nyní mám ale strach, že vše bude nad mé síly." Odstoupím od ní a vyčkávám, až pro mne pošle komornou, která mne vyprovodí ven. To se ale nestane. Paní mi nabídne druhou šanci. Naprosto ale netuším jak bych teď mohla v jejích očích uspět. "Jak jsem již řekla, naslouchám zvířatům a... opravdu netuším jak vám svou schopnost předvést. Snad... zklidnit divokého koně nebo..." větu nedokončím. Rozhodně mi tento rozhovor není příjemný tak, jako byl před několika chvílemi. Než na mne ta lidská mrcha vypustila tu psí bestii. Je mi záhadou, proč se takto chová. Vždyť jsem jí dobrovolně slíbila, že se pokusím najít jejího manžela. Jde jí o peníze? Nevypadá, že by měla peněz málo...

Marielle Valois - 30. května 2012 22:01

soukromá zpráva od Marielle Valois pro Ignorovaná Teraz ma už tak trochu naštval. V prvej chvíli mi je jedno, či je to chlap ako hora, ale proste skočím k nemu a primačknem ho o stenu. Ak uznám, že protivník je príliš silný na to, aby som s ním mohla takto zaobchádzať, skočím priamo pred neho a aspoň ho chňapnem za košelu. "Po pravde je mi jedno, čo máš s pani Lýdiou, podstatné je, že JA ťa tam potrebujem. Pritiahnem ťa tam aj za uši, ale ten kšeft za 50 zlatých dostanem. Ja nemám stále remeslo a stály príjem ako ty. Moja večera nie je istá. Tak mi prestaň hádzať polená pod nohy! Pýtala som sa ťa slušne a chcela som ti pomôcť! Je to tak ťažké pochopiť?" Pustím ho a ustúpim o krok a pozerám na neho so zmesou hnevu a zúalstva.

paní Lydie - 31. května 2012 13:17
	soukromá zpráva od paní Lydie pro Rozesměji se zvonivým smíchem. Není výsměšný, jen velmi pobavený. „kotouly a hvězdy!“ Nemohu se přestat smát. „Můj milý, kotrmelce mému muži nepomůžou! Potřebuji schopnosti, které se hodí do bitev, potřebuju muže, kteří umí číst stopy země, kteří vidí do niter lidských duší! Ne kotrmelce!“ Konečně se trochu uklidním. „Vymysli něco takového.“

Průvodce - 31. května 2012 13:23

soukromá zpráva od Průvodce pro Podařilo se ti ho přitisknout ke zdi. A to pořádně. Málem se vylil jeden z kotlů, co v něm ve světnici bublá voda s kůžemi. V první chvíli byl Šimon velmi vyděšen, Jakmile jsi ale povolila, jakmile jsi dala najevo, že nebudeš věci hnát až tak daleko. A především když v tvých očích uviděl zoufalství, to se zcela upokojil. „Najdi si nějakého chlapa, léhej s ním, a uleví se ti,“ řekne už zcela klidným hlasem.

Marielle Valois - 31. května 2012 14:17

soukromá zpráva od Marielle Valois pro Dobrá rada nad zlato... Po Šimonovej odpovedi neviem, či sa mám smiať alebo plakať... Vyriešila som to smiechom. Keď sa dosmejem, pozriem na Šimona unavene a posadím sa na okraj blízkej kade. Je plná vody a mokrých koží, takže sa pod mojou váhou neprevrhne. "Keby som chcela chlapa, už dávno nejakého mám. Mám takého, pri ktorom zhlúpnem pri hrncoch, zdravie mi podlomí sedem pôrodov a prídem o chuť sa smiať pri chorých deckách. Chlap začne piť a mňa mlátiť a ja potom skončím na šibenici, lebo to nevydržím a zabijem ho. Toto nie je čo chcem. Možno čakám na princa z rozprávky. Ale neprišla som za tebou hovoriť o tom, čo chcem a čo nechcem. Potrebujem tvoju pomoc. Tak aký je to problém medzi tebou a Lýdiou?" Už dúfam, že sa konečne niečo dozviem. Šimonovy moja ukážka sily zrejme povedala, že dokážem byť nepríjemná. Hádam si to spočíta a konečne vyjde s pravdou von.

Sikes Brown - 31. května 2012 19:33

soukromá zpráva od Sikes Brown pro U paní Lýdie Paní to, co jsem zmínil připadá nedůležité, tak odhaluji další mé dovednosti a schopnosti, co mě naučila ulice a kumpáni v zlodějské bandě. "Jsem mistr převleků, dokážu se neslyšně pohybovat, vyhledávat a skrývat do úkrytů, dobře splynout s davem. Najít správný směr a pamatovat si cestu ve městě. Protahovat se úzkými otvory. Odhalovat a likvidovat pasti no a tak trošku i odemykat zámky." Snad jí toto už zaujme více. Zlodějinu a kapsářství bych asi neměl zmiňoval.

Vrana - 01. června 2012 07:30
	soukromá zpráva od Vrana pro V domě U dvou studní "Pokud nebudu překážet, raději bych zůstala tady, paní, než se toulala mezi lidmi městem." skloním hlavu na znamení úcty k jejímu chování k nemocné byť je obyčejnou služkou. Ne každý pán se takto chová. Smím se zeptat kolik nás půjde?

paní Lydie - 01. června 2012 08:53
	soukromá zpráva od paní Lydie pro „Vladimíre,“ vyznám se lidských srdcích a ne vše, co jsi řekl o sobě, je pravda. „Ale na tom mi nesejde. Mnohem důležitější je, jak můžeš posloužit mé věci. Potřebuji znát, že máš schopnosti, které vyzdvihuješ. Mohl bys mi provést malou ukázku svého umění? Toho, v čem se domníváš, že bys byl družině nejvíce přínosný?“

Průvodce - 02. června 2012 12:42

soukromá zpráva od Průvodce pro Daří se ti vhlédnou do podstaty nemoci. Muže posedl Stín. Již jsi se stím setkal; objevuje se v místech, kde se děje něco temného a špatného. Není to žádná bytost ani démon, spíše by se dal přirovnat k tetanu. Tady ale není původem zranění a zánět, ale právě vystavení se něčemu zlému. Léčení je ale velmi obtížné. Je možné pokusit se nemoc zničit zaříkáváním, pak se nemocnému ihned uleví. Účinnější, avšak mnohem pomalejší způsob je odvést dotyčného někam pryč – na vesnici nebo do prostředí milující rodiny. Tam stín nemá živnou půdu a umře.

paní Lydie - 02. června 2012 14:04

soukromá zpráva od paní Lydie pro „Ode mne to nebylo správné – něco takového od tebe chtít.“ Zdá se, že jí je mi všechno opravdu líto. „Jsi statečná žena. Jen proto, že jsi se k něčemu takovému odhodlala. A že jsi chvíli Belzebubovi čelila. Většina hrdých mužů utíká, jen ho spatří. Nechci tě už vystavovat žádné namáhavé zkoušce. Bylo to opravdu ode mne kruté. Ale potřebuji znát tvé schopnosti...“ Přemýšlím nahlas.

Průvodce - 02. června 2012 14:09
	soukromá zpráva od Průvodce pro „Ach dítě!“ zasměje se Šimon. „Ach dítě! Já tě urážím a ty se mnou dišputuješ!Už je mi tě skoro líto. Já tam snad půjdu, jen z lítosti nad tvou bezbranností!.“

Mystique - 02. června 2012 14:58
	soukromá zpráva od Mystique pro “Říkala jsem vám, má paní, že se vyznám ve zvířatech.“ ačkoliv to v tuto chvíli již tak necítím a je to na mne znát. “Otec mne učil, jak se vyznat v lese, jak se v něm pohybovat, na co se zaměřit, když stopujete zvíře. Mohla bych takto pomoci najít vašeho manžela.“

Průvodce - 02. června 2012 15:20
	soukromá zpráva od Průvodce pro „Předveď mi z toho něco. Oslň mě! Způsobem jaký zvolíš ty.“ Upřeně tě sleduji.

Sikes Brown - 02. června 2012 16:52

soukromá zpráva od Sikes Brown pro U paní Lýdie "Můžu vám dokázat třeba svou orientaci ve městě. Jednou projdutou cestu si zapamatuji a bez problémů se vrátím zpět. Ve městech si všímám kdejakého detailu například se orientuji podle výškových bodů, kopců, hradů, věží kostelů, radnic, rozhleden, hradeb. Pamatuji si neobvyklé domy a místní názvy. No a co nevím, tak na to se nějakého kolejdoucího doptám. Některé schopnosti jsou dány i mou tělesnou stavbou. Toho, že jsem malý, hubený dokážu náležitě využít."Docela mě s tím svým vyprávěním už štve. S ničím není spokojená.

paní Lydie - 02. června 2012 18:25

soukromá zpráva od paní Lydie pro „Už vím, už vím, jak si to ověřím,“ řeknu s radostí v hlase. „mám tu velmi vzácnou knihu, napsal ji jeden mnich, co měl jakousi… slabost pro hovádka. Jsou tam i namalované stopy zvěře. Bude mě zajímat, zda je dokážeš rozeznat. Opět udělám nepatrné gesto a je tu služebná. „Přines mi prosím knihu od Rašky.“ Vybídnu tě, aby ses posadila a brzy je tu služebná s těžkým kodexem. Ukážu ti několik stránek s vyobrazením zvířecích stop. „Urči mi tyto,“ vybídnu tě.

Damien z Rouenu - 02. června 2012 18:46

soukromá zpráva od Damien z Rouenu pro Lydie Po asi půlhodinovém čekání přichází služka a uvede mě do honosně zařízeného pokoje s vzácnými vázami a skříněmi z mahagonového dřeva. Jen postřehnu, že služka tiše zavřela dveře a už přede mnou stojí ženská postava. "Vítám tě ve svém domě, jsem Lydie", povídá a lehce se pousměje, ale její krásný obličej brázdí stopy protrpěné bolesti a smutku... nebo se to alespoň zdá. Její šaty, ale příliš jejímu zármutku nodpovídají, neboť odhalují víc než je obvaklé u vdaných žen, také je nosí z jakýmsi elánem, který nedokážu zařadit. "Zdravím vás též, má paní, vězte, že udělám vše co bude v mých silách, abych vašeho manžela našel. I kdyby ho hlídali ti nejsilnější bojovníci, tak já se nezaleknu." povídám odhodlaně a mírně se ukloním. "Mohl by jsi mi o sobě něco říci, Damiene?" ptá se a zdá se mi, že jsem jí alespoň trochu ulevil od bolesti a možná získala i nějakou matnou naději. "Jistě má paní, takže... narodil jsem se v Rouenu jako druhý syn chudšího šlechtice, mám za sebou vystudovanou Toulouskou školu na výbornou, ale... musím vám vykládat i tyto podrobnosti? Stejně je důležitá až pozdější kariéra, ne? ptám se, ale když Lydie mlčí, pokračuji dál. Není mi zrovna příjemné sdělovat svá tajemství a k čemu by jí bylo vědět, že jsem měl moc rád houpacího koníka a cukrovinky jako každé dítě. Takže... ehm... no má kariéra začala v mém rodném kraji, kde jsem velice významně dopomohl k dopadení a rozprášení takzvané Barentinské bandy, která tam řádila už několik let. Přitom jsem objevil svůj talent na boj a přitom jsem si zachoval svůj bystrý úsudek a stále využívám svého vzdělání, které mi společně s dalšími faktory zajistili často únik ze zapeklité situace." chvilku se odmlčím a pohlédnu na Lydii. Vypadá to, doufám že ji to alespoň trochu zaujalo... "Pokračuj" řekne, když se odmlčím a pousměje se. Také se lehce usměji, ale hned pokračuji aby nedošlo k mezeře ve vyprávění. To nemám rád. "Sloužil jsem vévodu Burgundskému jako zvěd a vypěstoval jsem si verlice dobrou pověst, ale potom jsem se dal na dráhu šermíře a mám za sebou mnoho vyhraných bitev a soubojů, jako velitel i jako obyčejný voják. Poslední dobou jezdím po zemích Koruny České a plním přání zákazníků a zákaznic, ale už se mnohokrát stalo, že mé srdce nemohlo po lidech chtít jejich peníze, když je stihl krutý osud a možná tomu bude i zde... To je vše, má paní" dokončím rázně a čekám na reakci krásné paní Lydie...

Marielle Valois - 02. června 2012 19:28

soukromá zpráva od Marielle Valois pro Grrrr! Reči o zľutovaní ma naštvú, ale nedám na sebe nič znať. Ak by som sa nechala vytočiť každým koho stretnem, asi by to po čase prestalo byť pre mňa zdravé. Hlavne nech už pohne tým svojím zadkom a vyrazíme! "No výborne! hlavne, že to dišputovanie malo aspoň nejaký účinok. Tak sa teda zľutuj a poď, lebo nemám na to celý deň." Zdvihnem sa a je na mne vidno, že som už skutočne hodne netrpezlivá.

Garren - 02. června 2012 20:09

soukromá zpráva od Garren pro Dům paní Lýdie Když mne paní požádá, abych jí předvedl ukázku svých schopností, překvapeně se zarazím. Co po mě může chtít? A co hůře, je možnost, že jí to nebude stačit! V tom případě bych asi měl problémy, konec konců nevím o nikom jiném, kdo zde v okolí shání dobrodruha! pomyslím si zděšeně. Přesto se vytrvale snažím udržet kamennou tvář a odpovím paní: "Ukázku svého umění má paní? Pročpak? Myslel jsem si, že není třeba testovat lidi, kteří se pokouší pomoci dáme v nesnázích," odpovím a snažím se o co nejpřesvědčivější hlas.

Průvodce - 02. června 2012 20:32

soukromá zpráva od Průvodce pro Slavomír je rychlý, takže se nestačíš jeho loktu úplně uhnout. Ale ty jsi také rychlý. Dost na to, abys ho překvapil. Nezasáhne tě do obličeje, ale jeho loket ti sjede po temeni hlavy (i tak je to slušná rána) a tvrdě se srazíte a oba padáte na zem. Ty padáš na záda. On na bok. Vidíš, že v pádu musel pustil tesák. V tomto okamžiku leží Slavomír bokem na zemi opírá se o loket a jeho nohy máš na své hrudi. Ty ležíš na zádech. Před očima se ti zablýskalo, ale v tomto momentě, krátkém jako myšlenka, získáváš iniciativu.

paní Lydie - 02. června 2012 20:44
	soukromá zpráva od paní Lydie pro I já začínám být netrpělivá. „Ano, to jsou všechno dobré schopnosti. Já si jen přeju, abys mi nějakou z nich předvedl. Způsobem, který si zvolíš. Rozumíme si již?“

paní Lydie - 02. června 2012 20:49

soukromá zpráva od paní Lydie pro „Já po vás chci službu.“ Pravím chladně. „A možná bys byl udiven, můj pane, kdybys věděl o velkém množství lidí, co za mnou přichází. Někteří jsou pouzí nádeníci, co neumějí, kromě blábolení, nic. Ty vypadáš mnohem slibněji, to přiznávám. Nicméně, nicméně ráda bych od tebe něco viděla. A máš výhodu, oproti mnoha jiným, že si můžeš svůj úkol zvolit. A potřebuji, aby v družině byli lidé s fantazií. I tu můžeš, na výběru svého úkolu, prokázat.“

Průvodce - 02. června 2012 20:53
	soukromá zpráva od Průvodce pro „Ach dojímáš mě, mé dítě. Ty opravdu potřebuješ nějakého dobrého manžela. Vždyť tě v tomto světě lidé roztrhají. Jsi krásná. Měla by sis najít někoho, kdo se o tebe postará,“ praví Šimon, najednou mnohem smířlivěji. „Tak půjdeme k paní Lydii.“

paní Lydie - 02. června 2012 21:01

soukromá zpráva od paní Lydie pro „Ty ho opravdu přivádíš, má paní!“ Jsem ohromena. „A v tam krátkém čase!“ raduji se. „Teď už věřím, že někdo dokáže najít a přivést i mého manžela, je-li ještě na tomto světě.“ Chytnu tě za ruku, jako kdybys byla moje sestra. „Pojď, jsi dalším členem mé družiny! Do doby, než sestavím družinu, tě poprosím, abys byla nablízku. Mohu ti zaplatit ubytování ve městě, nebo v mém domě. Co ti bude milejší. Přeji si jen, abys mi byla k ruce, až tě budu potřebovat.“ Pak se otočím k Šimonovi, dám mu malý peníz a poděkuju mi, že zavítal do mého domu. Šimon se s pokývnutím hlavy rozloučí.

Milo - 03. června 2012 02:06

soukromá zpráva od Milo pro Dům u dvou studní Podaří se mi odhalit strážného nemoc. Takže stín? Ale jak k tomu přišel a obvzlášť ta služebná? Že by se tu v domě dělo něco nekalého? „Toho jsem se obával,“ oznámím paní Lydii, „mám dobrou zprávu, je to léčitelné, ale na obřad, který musím provést, potřebuji dost cenných surovin, takže léčba bude velmi nákladná. A pokud měla stejnou nemoc i Vaše služebná, tak bych se na ni také rád podíval.“

Marielle Valois - 03. června 2012 08:30

soukromá zpráva od Marielle Valois pro U Lýdie Šimon konečne prestal robiť drahoty a tak sme sa vybrali k Lýdiinmu domu. Je mi jasné, že Šimon dostal za tie drahoty zaplatené, ale čo som s ním mala robiť? Vybiť mu zuby? Eh... nie je rozumné, aby mali na mňa v tomto meste zlé spomienky. A tak mi neostáva nič iné, len sa prehrýzť tými kecami o dojímaní a vydržať. Radosť panej prejdem zdržanlivou poklonou, zato informácie o družine už počúvam zvedavejšie. Hmm, to by ma zaujímalo, koľko nás bude... "Ak vám nebudem na obtiaž, vzácna pani, radšej by som zostala pod vašou strechou. Myslím, že to tak bude lepšie a v prípade potreby ma budete mať hneď po ruke." Potom Lýdia potvrdí moju domnienku a vyplatí Šimona. Heh...

Moen - 03. června 2012 11:13

soukromá zpráva od Moen pro Můj reflex nebyl bohužel tak rychlý,jak jsem doufal,ale Slavomír také moc neuspěl. Dostal jsem ránu do ramene a oba jsem spadli na zem. Když jsem se trošku vzpamatoval,zjistil jsem,že Slavomír upustil tesák a jeho nohy mám na sobě. Co nevidět se bude chtít zvednout zpět na nohy,což by se mu podařilo asi rychleji než mě. Chytnu ho kolem nohou v oblasti kotníků a přitaáhnu si ho k sobě. Poté ho udeřím pěstí do hlavy a pokusím se mu přiložit dýku na hrdlo a tím pádem ho donutit vzdát se. ,,Vzdej se a nepodřežu tě!,, , zakřičím,pokud se mi můj úmysl povede.. (4+2)

Mystique - 03. června 2012 11:23

soukromá zpráva od Mystique pro Vzala jsem si knihu, posadila jsem se s ní na zem a začala jsem pohledem studovat jednotlivé stopy. Prsty jsem přejížděla po obrázcích a v hlavě jsem pátrala po tom, kterému zvířeti jednotlivé stopy patří. Některé šly určit lehce, jiné těžko. Nicméně jsem nezvládla všechny. Paní jsem sdělila svůj výsledek: 1) kuna 2) kanec 3) jelen 4) srnec 5) srna 6) liška 7) ježek 8) zajíc 9) veverka 10) 11) myš 12) bažant

Průvodce - 03. června 2012 14:15
	soukromá zpráva od Průvodce pro Opět jsi byl příliš pomalý. Slavomír sebou mrskl obratně jako kočka a byl hned na nohou, otáčí se k tobě, rozmachuje se širokým obloukem. Jeho cílem je vyrazit ti meč. (3+5)

paní Lydie - 03. června 2012 14:18
	soukromá zpráva od paní Lydie pro „To je moc pěkný výsledek,“ rozzářím se. „Děkuji, vidím, že se ve stopách vyznáš a věřím, že dokážeš mého muže vystopovat.“ Ráda tě přijmu do skupiny, kterou ustanovuji. „Je to zajímavé... jsi už čtvrtou ženou, co mám ve své skupině... muže asi tolik utrpení ženy v požehnání nezajímá... a nebo už silní muži vymřeli a střežit pořádky padá na bedra žen.“

paní Lydie - 03. června 2012 14:21
	soukromá zpráva od paní Lydie pro „Počkej prosím, můj pane. Podívám se jak toto léčení probíhá,“ odeju do vedlejšího pokoje. „paní, co u ní je, má za to, že ji může vyléčit exorcista.... nebo pobyt v rodinném prostředí.“ Pravím poněkud zarmouceně. „Přeješ si ji stále vidět?“

Moen - 03. června 2012 14:51

soukromá zpráva od Moen pro Tak to se mi nepovedlo.. Slavomír byl rychlejší než já a během chvilky už stál na nohou. Jen co jsem se stačil postavit,už jsem se bránil dalšímu útoku. Tentorkrát se mi pokusil vyrazit meč. Ten bych mohl obětovat,stejně není mou silnou stránkou.. ,pomyslím si ve vteřině a na vyražení meče se nesoustředím. Naopak mé soustředění se upne na mou ruku s dýkou. Když se Slavomír rozmáchne ,aby mi meč vyrazil,dám ho co nejvíce do strany,aby se při úderu musel natočit bokem a tím pádem ho mi celý otevřel. (4+6) - obrana (3+4) - útok

Průvodce - 03. června 2012 15:26

Tvůj plán byl dobrý, Slavomír se natočil bokem, podařilo se ti ho silně škrábnout, ale vážnější zranění jsi mu nepřivodil. Naopak meče se tvrdě srazily a ten tvůj ti vyletěl z ruky. Bolí tě, jako by ti ji přejel mlýnský kámen. Slavomír se vítězoslavně směje, oddálí se od tebe tak, abys byl v dosahu jeho meče a zároveň na něj svou zbraní nemohl. Několikrát hrozivě máchne do vzduchu mečem. Vidíš, že je skutečným mistrem svého řemesla. ¨“Vzdej to! Sic tě zabiju!“ křikne vítězoslavně. Divoké představení je dost i na Lydii. Také vykřikne: „To stačí! To stačí, Jariku! Málem jsi mi ho zabil! Jsi dobrý! Jako ukázka mi to stačilo, jsi přijat do mé družiny!“ * * * Slavomírova Obrana: (6+5) Útok: (6+6) Slavomír používá svůj vliv, aby tě zastrašil. Je už jen na tvé hrdosti, zda budeš pokračovat, nebo odhodíš zbraň. Slavomír se dostal do skutečného bojového zápalu, je vidět, že on by klidně pokračoval.

Moen - 03. června 2012 15:48

soukromá zpráva od Moen pro Můj plán se vydařil a Slavomíra jsem pořezal,ale jeho následný útok byl ještě silnější a nakonec mi meč vyrazil. ,,Vzdej to!,, ,vykřikl a zároveň se ozvala i Lýdie,že jsem přijat. Byl jsem v tu chvíli rozpolcen - uspěl jsem a přitom jsem byl poražen. A navíc ten jeho posměch!! ,zuřil jsem v hlavě a přemýšlel,zda mám pokračovat v boji. Pak jsem se rozhodl - chytil jsem dýku za její konec a vrhl jí po Slavomírovi. Nechtěl jsem ho trefit,jen vystrašit ,a tak jsem mířil tak,aby se dýka zabodla přesně mezi jeho boty. (1+5) ,,Teď už jsi nemusel být živ. Tak tady přestaň máchat s tím mečem,než zraníš tady dámu,, ,řeknu chladým hlasem a jdu v klidu za Lýdií. ,,Jsem rád a poctěn, že jste mne přijala. Snad vás nezklamu.,, ,řeknu a setřu si pot z čela.

Sikes Brown - 03. června 2012 16:11
	soukromá zpráva od Sikes Brown pro U paní Lýdie Pokračuju v rozhovoru s paní Lýdií: "Tady v domě Vám své schopnosti nemohu předvást. Zaveďte, či zavezte mě do jakéhoholiv města a já vám ukážu, že ulice znám jako své boty, že ve všech městech se vyznám a dokážu se jim přizpůsobit a využít pro prospěch svůj a svých přátel." Snad už jí nějak ukecám.

Mystique - 03. června 2012 16:56
	soukromá zpráva od Mystique pro Pochvalu jsem přijala ráda, nicméně i tam jsem se stále cítila rozpačitě. “A kdy se s nimi setkám?“ zeptám se paní a vyčkávám, co bude jejím dalším úmyslem.

Milo - 03. června 2012 17:08
	soukromá zpráva od Milo pro Dům u dvou studní Hmm, paní má pravdu. Ta by mi mohla zhatit moje plány, ale doufejme, že je to jen nějaká místní léčitelka a ne odbornice. „Ano,“ odpovím stroze a jsem připraven jít do pokoje se služebnou. „Klidně povedu obřad u obou dvou, ale jak jsem říkal, je to náročné na suroviny. Kolik jste ochotna pro ně obětovat?“

paní Lydie - 04. června 2012 16:19

soukromá zpráva od paní Lydie pro „Vidím, že si svůj úkol nevymyslíš. Zvolím ho tedy já.“ Je na mně znát velké zklamání. „A bude těžký. Zatím jsi mě totiž nepřesvědčil že je tvůj duch bohatý a tvé myšlení nápadité.“ V chudé západní části města je u městských hradeb krčma, co se sluje Mordýřova. Tam často pobývá muž zvaný Řezník. Je zapleten v mnoha nekalých činnostech a u boku nosí měšec, co každý zná. Má na něm vyšité dva řemdichy. Tento měšec mi dones. Zvládneš-li to, budeš v tu chvíli mým mužem.“

Průvodce - 04. června 2012 16:47

Ti co byli přijati Všichni to doufám vědí. A brzy se dozvíte i jména přijatých. Jsou mezi nimi: Apolena, Jarik, Marielle, Vrana a Sirgún se svým společníkem Libějem. Máte k dispozici každý vlastní pokoj, služebníci vám kdykoli přinesou studenou či teplou vodu jíst můžete ve společné jídelně. Tam jste se také všichni potkali a byli sobě představeni. Pohybovat se můžete svobodně po domě paní Lydie, jen do jejích pokojů máte vstup zapovězen. V domě je kolem dvaceti sloužících a pěti oděnců, kteří Lydii střeží. Dům má tři poschodí, velké množství pokojů a všude je cítit luxus. Jak na nábytku vykládeném různými druhy dřev, na porcelánu, z nichž některý pochází z číny, na malované majolice až ze Španělska, tak i na vzácných kožešinách, co musejí pocházet od Varjagů či Normanů. V domě strávíte několik dní, nemáte příliš možnost posuzovat muže a ženy, co sem přichází, protože ty si nechá k sobě paní hned zavolat a sama je vybírá. Z těch málo nakouknutí, co vám bylo dopřáno, se dosud nepodařilo zjistit, podle jakého klíče jsou vybíráni. Někdy odmítne mladého jinocha, jindy muže, co se zdá býti velmi zkušeným. Ale vypadá to, že dává přednost mladým lidem a zdá se že i ženám. Snad proto, že mají pro ni větší pochopení. Kromě Jarika, kterému táhne na je přes třicet let, jste vesměs všichni velmi mladí.

Garren - 04. června 2012 16:57

soukromá zpráva od Garren pro Dům paní Lydie Když paní nedá jinak, povzdechnu si a hlavou mi prolétnou různé druhy zkoušek, které bych s neuvěřitelnou dávkou štěstí mohl podstoupit. Nakonec se zhluboka nadechnu a pravím: "V tom případě by mi bylo ctí, kdybych Vám mohl ukázati některé ze svých dovedností. V případě, že zde máte raněného, prosím doveďte mne k němu a já věřím, že jej zvládnu vyléčit. Mnohem raději totiž léčím, než zraňuji, a doufám, že mastičkáře ještě stále ve své družině potřebujete. Troufám si totiž tvrdit, že v případě zranění Vašeho manžela by byl dokonce nezbytný. Pokud ne, pak se obávám, že se nedá nic dělat a nechám volbu úkolu na Vás, má paní."

paní Lydie - 04. června 2012 17:13

soukromá zpráva od paní Lydie pro „Stopaře už ve skupině mám. Dobré lučištníky ne. Pojď na dvůr, někoho ti představím.“ Vedu tě do zadního traktu domu. Mezitím cosi řeknu mé služebné. Tam se ti už představuje šlachovitý muž Těchla. Má velké, smutné oči a černé kudrnaté vlasy. „To je můj nejlepší lučištník. Učil ho bojovník z armády jeho anglické výsosti. Umí skvěle ovládat luk. Když ho ho porazíš, nebo se mu alespoň vyrovnáš, jsi přijata.“ Ukážu ti na terče, připevněné na dřevěných staveních v protilehlé části dvora. Terče jsou tak malé, že na nich sotva vidíš deset soustředných kruhů. Poslední, v samém středu kruhu, je černý. „Máte tři šípy. Započněte prosím střelecký souboj,“ pravím. „začni první, milá panno,“ vyzve tě Těchla. Průběh zkoušky Popíšeš střelbu, jak míříš, co vezmeš v úvahu. K dosažení úspěchu potřebuješ, jak je tomu vždy v pravidlech, hodit na dvou šestistěnných kostkách devět, odečteš od ní svoji úroveň povolání, to je tedy mínus 3, takže musíš přehodit na dvou kostkách šest k dosažení úspěchu. Pokud hodíš méně, musíš použít své zdroje, abys dosáhla úspěchu. Obtížnost trefy do černého je pět, s kruhy postupně o jeden bod klesá. Tedy, když budeš mířit na kruh číslo 6, bude tě případné odvrácení neúspěchu stát jen jeden bod Zdrojů. Tedy si můžeš vybrat, zda si vybereš obtížnější cestu a v případě úspěchu být odměněna, nebo naopak zvolit cestu ne tak nebezpečnou, ale s horším celkovým ohodnocením.

paní Lydie - 04. června 2012 17:20
	soukromá zpráva od paní Lydie pro „Léčitelů už mám, a je to s podivem, dost.“ Zachmuřím se. „Nevedeš řeč, co by byla mému uchu milá, můj pane, V tvých očích září pronikavý jas a důvtip. Nečekala jsem takovou odpověď. Nicméně... pravil jsi mi, že ovládáš také zaříkávačské umění. Vím, že lidé nadaní touto schopností je neradi předvádějí. Ale přála bych si vědět, co v této oblasti ovládáš.“

paní Lydie - 04. června 2012 17:28

soukromá zpráva od paní Lydie pro „Máš roztomilý přízvuk a líbí se mi tvá povaha...,“ pravím. „Dám ti stejnou volbu, jako dávám jiným mužům a ženám, co ke mně přicházejí. Sám si urči, jakým způsobem by sis přál předvést mi své schopnosti. Ukaž mi něco, co je nevšední, oslň mě, vymysli si svou zkoušku. Mám ráda hrdiny oduševnělé a s fantazií. A smutna musím poznamenat, že hrdinů s fantazií je v těchto dnech jako šafránu.“

paní Lydie - 04. června 2012 17:30
	soukromá zpráva od paní Lydie pro „Udělám cokoli pro blaho svým lidí,“ pravím naprosto jistě.

Sikes Brown - 04. června 2012 18:50

soukromá zpráva od Sikes Brown pro Plnění úkolu, obhlídka krčmy Pokloním se paní Lýdii a loučím se s ní se slovy. "Na shledanou, přijímá Váš úkol. jdu Vám pro ten měšec." Vypravím se tedy do té krčmy. Nejprve si ji prohlédnu zvenčí a prozkoumám okolí. Možné úkryty, únikové cesty a číhající nebezpečí a rizika. Poté vstoupím do té krčmy nejprve si prohlédnu vizuálně lokál, pozdravím, ale snažím se na sebe neupoutávat moc pozornosti. Pokud možno si sedám někam k volnému stolu do rohu lokálu odkud budu mít přehled o dění v místnosti a objednám si čaj. Popíjím svůj čaj a sleduji ze svého místa osazenstvo krčny, co dělá, jak se chová, jak moc jsou opilí, i hosty, kteří přicházejí a odcházejí. A čekám jestli se tam objeví muž, o kterém mluvila paní Lýdie.

Průvodce - 05. června 2012 13:11

soukromá zpráva od Průvodce pro Hospoda je z nejhorších, které jsi kdy viděl, je to nízký barák, postavený u místní stoky, kde to věru splaškami náramně smrdí. Kolem se povalují další odpadky. Uličky jsou zde úzké a křivolaké a jistě by pro tebe nebylo žádným problémem vylézt na mnohý z hrázděných z domů a utéci po střechách či z druhé strany po hradbách, vykopnout některou se zchátralých veřejí, nebo se skrýti do stoky – tam by za tebou jistě málokdo lezl. Tvým nepřítelem je světlo. A to ještě dlouho bude – do slunce západu zbývá ještě nejméně pět hodin. Do té doby nebude lehké se ani v tomto nepřehledném prostoru skrýt. Po setmění to naopak bude snadným úkolem. Hospoda se z jedné části opírá o hradby, je jednopatrová a z průčelní strany má čtyři malá okna (je ale možné jimi snadno proskočit) a nízké dveře. Vyšší člověk se musí sklonit, aby se neudeřil do hlavy. Uvnitř je to, jak se na krčmu bídné pověsti sluší: podlaha z udusané hlíny, hrubě sestavené stoly a dlouhé lavice. Je zde temno a páchne to tu močí. Hostinský je vysokým, svalnatým mužem. Když si poručíš čaj, mohutně se rozesměje, ukazuje tě celému lokálu a mezi výbuchy smíchu ze sebe vyráží. „Čaj, on chce čaj! Chacha, slyšeli jste to! Tenhle cucák chce čaj!“ A přinese ti litoměřické pivo. Pověsti o tom, že smrdí dýmem nelhaly. Pozdě zalituješ, že ses paní Lydie nezeptal, jak muž zvaný Řezník vypadá. A kdy do krčmy obyčejně chodívá. Musíš zde strávit tři hodiny, než přijde a než zjistíš, kdo to opravdu je. A do té doby ti bude hostinský neustále nutit pivo a zkoumat, zda nepiješ příliš pomalu. Také tě bude otravovat několik stálých hostů s vyraženými zuby a zjizvenými tvářemi. Od nich alespoň snadno nenápadnými otázkami zjistíš, jak Řezník vypadá. Když konečně vyjde, překoná všechna tvá očekávání. Je to hromotluk, jakého by pohledal. S obřími rameny a nabubřelým břichem. Přicází v doprovodu několika kumpánů, co si sesedají vedle něj. V hospodě není žádná žena a je tomu tak dobře. Jistě by se jí vedlo zle ve společnosti takové lůzy. Muži se baví hlučně a neurvale a prolévají hrdly velká množství břečky, co ji litoměřičtí nazývají pivem.

Sikes Brown - 05. června 2012 19:16

soukromá zpráva od Sikes Brown pro Krčma Je to sice hroznej pajzl , ale já jsem zvyklej z ulice chudinský čtvrti na to nejhorší. Na tu nejnižší spodinu společnosti, chudinu, póvl, lůzu mezi nimi jsem vyrůstal, trávil čas a žil. Ti mě vychovávali, učili zlodějskému řemeslu, jak mám úspěšně krást, abych nechcípl hlady. Když jsem chtěl čaj, tak jsem sice na sebe upoutal trochu více pozornosti, než jsem chtěl, ale postupem času se to uklidnilo. Místo čaje jsem dostal pivo. Hlavně se nesmím opít. Sednu si k oknu a když se hospodský nedívá, tak naleju vždy část piva do květináče nebo vyliju z okna nebo přinejhorším i na zem a když se dívá, tak dělám jak moc piju to pivo a jak mi chutná. Ale to pivo spíše usrkávám a namáčím si rty a pití jen předstírám. Opatrně se vyptávám po tom Řezníkovi, abych věděl, jak vypadá, jak ho poznám. Po nějaké době se toho muže skutečně dočkám. Djde se svými kumpány a klopí do sebe jedno pivo za druhým. Počkám, až budou řádně opilí a pak půjdu do akce a seberu mu pro paní Lýdii ten jeho měšec s vyšitýma dvěma řemdichy. Pohledem jej, jeho kumpány sleduju, hledám očima ten jeho měšec. Letmo stále sleduju i celkové dění v lokále.

Damien z Rouenu - 05. června 2012 19:33

soukromá zpráva od Damien z Rouenu pro Zkouška "Má paní, jsem rád, že jste alespoň vyjádřila svůj zájem o mé služby" povídám s téměř neznatelnou pýchou. No to je dobře, že se na mě aspoň podívala, to jsem rád. "Nevím co bych měl dostat za zkoušku na vyzkoušení mých schopností, spíš vy by jste mi měla říci, co by jste si představovala. Řekl bych, že své bojové umění zde někdo už určitě zkoušel a tak bych nechtěl opakovat něco, co už někdo dělal. Jsem připraven snad na jakoukoli zkoušku, kterou vymyslíte, má paní, alenápad se mi v mysli už zrodil..." "Mohl bych prchat ve městě, či jiném terénu a snažit se setřást vaše vojáky, budu beze zbraně a nebudu chtít vašim lidem ublížit. Co na to říkáte?"

Průvodce - 05. června 2012 19:40

soukromá zpráva od Průvodce pro Vylévat pivo, ti moc problém nedělá. Hostinský ti nevěnuje pozornost. Je pouze rád, že ti pivo chutná a to je vše, co potřebuješ. Kumpánů Řezníka je šest. Po chvilce zjistíš vzorce jejich chování. Hrají karban, vyprávějí si hambaté vtipy a čas od času někdy vyjde ven se vymočit. Také čím dál častěji padá slovo o nějakém „filcu“ a že „Brzo půjdou udělat krysu“ a podobná slova, jimž příliš nerozumíš. Mezitím se setmělo hospoda je osvětlována především krbem. Muži sice vypili velké množství piva, ale nevypadá to, že by byli příliš opilí. Naopak čím dál více hledí ke dveřím. Někoho jistě očekávají.

paní Lydie - 05. června 2012 19:47

soukromá zpráva od paní Lydie pro „Jsi první, kdo na něco přišel.“ pravím s jistým uznáním. „Ale to není schopnost, co potřebuji. Potřebuji, abys mého muže našel, můj pane. Ne před ním prchal. Ale... naopak já bych velmi ráda viděla, jak si dokážeš poradit s úkolem, co už někdo měl. „Chci, abys v šermířském souboji porazil mého nejlepšího šermíře, aniž bys mu přivodil větší zranění. Už s ním jeden hrdina uspěl. A já bych potřebovala do družiny ještě druhého dobrého bojovníka. Co ty na to?“

Sikes Brown - 05. června 2012 19:51
	soukromá zpráva od Sikes Brown pro Krčma Mají velkou výdrž. To není moc dobrý. A něco plánují a na někoho čekají. Ještě, že to pivo jde tak lehce mě vylévat, protože na mě hospodský nemá čas, aby mě hlídal. Alespoň, že už se setmělo a já nejsem opilej. Stále vše sleduju, nenápadně si přisedávám blíž a blíž, abych lépe viděl a slyšel a vyčkávám na svou příležitost.

Průvodce - 05. června 2012 20:12
	soukromá zpráva od Průvodce pro Jedna tato možná nastává ve chvíli, kdy se Řezník zvedá od stolu a jde ven před krčmu. Nejspíše se vymočit. Váček s jeho značkou se mu houpe u pasu. Má ho přivázaný koženou šňůrkou.

Damien z Rouenu - 05. června 2012 20:27

soukromá zpráva od Damien z Rouenu pro "Je-li to tvé přání, má paní, rád se podvolím" pravím s lehkým úsměvem na líci. "Chápu, že schopnost prchat se hodí k jiným účelům, ale jen mě to napadlo, abych se neopakoval příliš a taky jsem to myslel, že se budu muset dostat na nějaké místo, ale vaši nabídku samozřejmě vítám." Pusťme se do toho, uvidíme koho proti mě postaví... "Jsem připraven, jen mě odveďte na místo souboje a můžeme začít" povídám, ale už teď se připravuji na těžký boj.

Sikes Brown - 05. června 2012 20:33

soukromá zpráva od Sikes Brown pro Krádež měšce Využivám příležitosti, když se Řezník jde ven vymočit. Zaplatím hostinskému a následuju jej. Venku je tma, to my pomůže. Teď nebo nikdy. Tak ať při mě stojí štěstěna. Dělám, že jsem do něj omylem vrazil, omlouvám se mu a při ten příležitosti mu utrhnu a schovám si jej do kapsy a ocházím, po pár krocích utíkám. Jestliže mi to teď nevyjde, tak jsem ztacenej. Další možnost již určitě nedostanu a pokud bych se z toho nevykecal, tak dostanu pořádnou nakládačku.

Průvodce - 05. června 2012 22:32

soukromá zpráva od Průvodce pro Tvůj pokus dopadl nejhůře, jak mohl. Za měšec se ti podařilo zatáhnout, nikoli ho však z pasu Řezníkova strhnout. A ten si tě všiml právě ve chvíli, kdy jsi v ruce svíral jeho měšec. Teď po tobě chňape svojí obrovskou rukou ve snaze tě popadnout za krk. 4+1 (+3) z jeho charakteristiky. =[font color=gold] 8 Ohrožení máš 4. Popiš, jak chceš jeho akci zabránit. Když ti padne méně než 8, budeš muset vyřerpat svoje tělesné zdroje, abys zabránil neúspěchu. Je jedno jestli je rozdíl jenom o jedna nebo o šest. V případě nižšího hodu musíš zaplatit čtyři duševní zdroje, abys zabránil neúspěchu – právě proto, že 4 je tvé ohrožení. K hodu si můžeš přičíst bonus +1 za své povolání zloděje. Kdybys lépe sepsal svůj deník, mohlo to být i více.[/font]

paní Lydie - 05. června 2012 22:34

soukromá zpráva od paní Lydie pro Vedu tě schodištěm do zadního traktu domu. Tam je prostorný dvůr a naproti vám hospodářské budovy. To už však přichází mladý muž v doprovodu tří zbrojnosů. Ti nesou několik druhů zbraní. Jsou mezi nimi kopí, tesáky a dva dlouhé meče. „Zvol si zbraň,“ vyzvu tě. „Budeš bojovat s mým strážcem, Slavomírem.“ Slavomír se ukloní a sleduje tě zvědavýma očima. Je to mladý muž. Nevypadá nijak nápadně, nevyniká svaly a o hlavu jej převyšuješ. Přesto z něj vyzařuje respekt. Nejspíš díky jeho klidu.

Zora Berretton - 06. června 2012 01:52

soukromá zpráva od Zora Berretton pro Lukostřelba Jistě nemám moc velké mínění o své řeči.Přece jen nejsem velký řečník když někdo cestuje přírodou a často nevidí živou duši hodně dlouho tak má sotva příležitost zdokonalovat se ve svých řečnických dovednostech.Mám už chuť se omluvit že jsem ztrácela její čas zmizet z tohohle domu který mi čím dál víc připomíná zlatou klec a zkusit něco méně náročného.Něco kde si budu víc věřit a méně očekávat že se mi ten dotyčný vysměje a pak mně vyhodí. Co sis myslela Zoro?Že vzhledem k nabídce vezme každého kdo sem příjde?Ano já vím že jsem s spletla stejně jako že vím že se mi nevysměje.Ovšem to neznamená že mně nevyhodí. Dobře seberu odvahu a rozhodnu se že ustupovat nebudu,buď mi řekne že má zájem nebo že zájem nemá.Jiná možnost není,teda je jak se brzy dozvím.Následuju teda paní Lydii a doufám že nebudu muset sestřelovat jablka nebo jiné pitomosti.Ikdyž tuším že tohle nejspíš nebude ten případ což se mi potvrdí když dorazím na dvůr.Tam si prohlížím muže kterého mi paní Lydie představí jako Těchla a zaujme mně že taky pochází z Anglie.Náhoda?Rozhodnu se nad tím dál nepátrat a soustředím se na terče.Kratce se usměju na Těchla když mi dá možnost začít a pak se zamyslím.Bylo to od něj chytré chce vědět co udělám zda na to půjdu naplno abych mu ukázala co žena umí nebo se budu držet zpátky.No neudělám ani jedno aspoň zatím ne.Není nutné oslnit stačí se vyrovnat.Jistě ráda bych oslnila,ale nechci hned na začátku vytahovat všechny trumfy.Ať si Těchlo myslí že má na vrch a pak se uvidí.Přijmu první šíp prohlednu si ho a pak ho založím do luku.Zamířím na kruh číslo tři protože se rozhodnu pro střed pečlivě zamířím a dám si na čas než vystřelím.

Sikes Brown - 06. června 2012 10:28
	soukromá zpráva od Sikes Brown pro Chci se mu vysmeknout a utéct do nějaké uličky a tam se někde skrýt. Hodil jsem 4 + 1 +1= 6. To znamená, že jsem neuspěl a musím tedy vyčerpat své zdroje. Co dál? Úkol jsem nesplnil a tím pro mě asi stejně dobrodružství skončí, protože nebudu paní Lýdií přijat.

Průvodce - 06. června 2012 12:51
	soukromá zpráva od Průvodce pro Ne tak rychle. Za prvné se ti ještě nepodařilo utéct, za druhé máš ještě spousty možností, jak nastalou situaci řešit.

Průvodce - 06. června 2012 13:01

soukromá zpráva od Průvodce pro Uhneš Řezníkově mohutné tlapě a utíkáš ztemnělými ulicemi. Než se otočíš k muži zády, v koutku oka zahlédneš jemný záblesk. Řezník vytahuje dýku a vrhá ji po tobě (ohrožení 3) na kostkách mu padlo 8, to teď musíš přehodit, abys mu zabránil v zasažení, jinak si musíš udělit jizvu (protože zdroje už nemáš) a pak popíšeš podobu jizvy (Dýka ti roztrhla sval, ale nezpomalila tě, dýka se do tebe zabodla, ale podařilo se ti najít ztrouchnivělé dveře, za nimiž jsi se schoval... a tak dále. To je na tobě. Nebo se naopak otáčíš a použiješ svoje zbraně proti němu. Dobrá zpráva pro tebe je, že si to s tebou chce Řezník vyřídit sám. Nevolá nikoho, nekřičí, jen tiše zašeptá. "Pojď spratku, za tohle ti sežeru střeva."

Sikes Brown - 06. června 2012 13:41
	soukromá zpráva od Sikes Brown pro Podařilo se mi se vysmeknout Řezníkovi. Utíkám uličkou. Cítím jak se mi do levé paže zabodá dýka, kterou po mě vrhl. Schovávám se za hromadu beden, které jsou tam venku postaveny. Připravuju si svou dýku k vrhu do pravé ruky. Hody: 2 + 1 = 3 Neuspěl jsem proti dýce.

Damien z Rouenu - 06. června 2012 13:56

soukromá zpráva od Damien z Rouenu pro Jsem Lydií dovaden na prostorný dvůr. Mám vybrat zbraň... Jsem šermíř, takže výběr je jasný, ale co kdybych ho zkusil překvapit... ne, s mečem mám dlouhou úspěšnou kariéru, takže je to jasná volba. "Zdravím tě Slavomíre, chápu dobře, že spolu budeme bojovat?" ptám se i když už teď znám odpověď a dívám se mu upřeně do očí. Jen pokývne hlavou, je vidět, že má velké sebevědomí, ale ne tak velké, aby ho to ovlivňovalo v boji. "Vybírám meče, myslím, že s tím souhlasíš..." pravím a zkouším meče, jejich váhu a vyváženost. Jsou dobře vyvážené, nepochybně velice kvalitní práce. Postavím se na své místo a zkusím několik fint na rozcvičení, ale také rozcvičím své tělo jak jsem zvyklý už po velmi dlouhou dobu. Potom se postavím proti Slavomírovi. "Jsem připraven" říkám, v srdci jsem dost nervózní, ale najevo nedávám žádné své pocity, pouze naprosté odhodlání a lhostejnost vůči čemukoli, kromě souboje. Postavím se do základní šermířského postoje a připravím se k boji...

Průvodce - 06. června 2012 16:43

soukromá zpráva od Průvodce pro „Cha!“ vítězoslavně křikne, když tě zasáhne. „Pojď zmde! Nařežu tě tak, že tě vlastní štěnice nepozná!“ Všiml si přibližně místa, kde jsi se schoval. Jde k tobě rozvážným krokem, při tom si mne klouby až praští. Dochází až k místu, kde se ty nacházíš. Z podhledu se ti naskýtá pohled na jeho obří břicho. Je si příliš jist sám sebou. Získáváš tedy iniciativu. (Hážeš si na útok, popiš co děláš, připočítáváš si bonus +1) Řezníkovo ohrožení je 3 – podcenil tě.

Průvodce - 06. června 2012 16:47
	soukromá zpráva od Průvodce pro Šíp se zabodl přímo do středu kruhu tři. Lučištník se na tebe uznale podívá a pak natáhne svoji tětivu on. Střílí přímo do středu nejobtížnějšího terče.

Průvodce - 06. června 2012 17:05

soukromá zpráva od Průvodce pro Slavomír ti také dá najevo úctu. Hned jak se připravíš však zaútočí. Bleskově se k tobě přesune. Má v úmyslu ti svojí zbraní zablokovat meč a levou pěstí tě udeřit do obličeje. * * * Máš ohrožení 2. Tedy tolik budeš potřebovat zaplatit zdrojů na odvrácení případného neúspěchu.Šermíř má bonus +3 k šermířskému souboji. Ty máš bonus +2. 4 + 2 = 6 +3 = 9. Nyní ty popíšeš svoji protiakci a házíš si. Musíš tedy dvěma kostkami, se svým bonusem +2 přehodit 9. Jestli ti padne méně, můžeš použít dva zdroje z těla pro odvrácení úplného úspěchu soupeřovy akce (2 protože tvé ohrožení je 2). Když ti padne více, stane se, co sis naplánoval ty. (Pokud se teda zase soupeř nerozhodne vyčerpat, aby ti v tom zabránil)

Damien z Rouenu - 06. června 2012 19:00
	soukromá zpráva od Damien z Rouenu pro Jsem připraven na Slavomírův bleskový útok a okamžitě uskakuji, skloním se, abych unikl zbrani i pěsti a nohou se pokusím o podkopnutí. Ještě z pohybu mu dám jilcem meče pod bradu. 3+3+2=8 Takže jestli jsem to pochopil, musím přidat jeden zdroj s těla... nebo dva na to abych zajistil úspěch?

Průvodce - 06. června 2012 19:10

soukromá zpráva od Průvodce pro I když jsi byl na útok připraven, byl rychlejší, než jsi čekal. Meče zařinčely a vykřísly jiskry, uskočil jsi Slavomírovi jen s největším vypětím sil a nezbyly ti síly, abys ho dokázal podrazit. Opět jste se od sebe oddálili na dálku dvou mečů, ze střetu vycházíš lépe postaven, získáváš iniciativu a máš šanci zaútočit. Musel jsi zaplatit dva zdroje (měl jsi ohrožení 2) a podařilo se ti pouze odvrátit nepřítelovu akci. Nyní ale získáváš iniciativu. (hážeš si dvěma kostkami, přičítáš povolání)

Sikes Brown - 06. června 2012 19:40

soukromá zpráva od Sikes Brown pro Boj s Řezníkem z úkrytu Jsem schován ve svém úkrytu a čekám až budu mít tu správnou pozici pro vrh na Řezníka.Tady jde už o život, kdo z koho. Buď mě zabije nebo já porazím jeho. Řezník se na mě připravuje, jde směrem ke mně. Slyším, jak si mne prsty a následně už mám před sebou jehlo obrovský pupek. To je ten správný moment, jeho pupek je ideální cíl. Můžu ho překvapit. Vrhám svou dýku do jeho obřího břicha. To by se mi mělo povést, že by se štěstěna konečně trochu usmála. Následně uskakuju stranou a odbíhám o kus dál a vytahuju do pravé ruky další svou dýku. Hody: 4 + 1 (+1) = 6

Průvodce - 06. června 2012 19:59

soukromá zpráva od Průvodce pro Byla to především bolest levé ruce a strach z obrovského muže, kvůli čemu si zamířil špatně. Dýka zacinkala na dláždění ulice. Opouštíš svůj úkryt, Řezník je příliš hrdý na to, aby volal o pomoc. A ty jsi v dobrém postavení. Řezník na tebe nemůže, nevypadá to, že by ještě nějakou zbraň měl a kdyby se sehnul pro tvoji, vydá se ti všanc. Řezníkovi se zvyšuje ohrožení na 4 a ty máš opět iniciativu a můžeš útočit.

Damien z Rouenu - 06. června 2012 20:12
	soukromá zpráva od Damien z Rouenu pro Pokusím se odvrátit Slavomírovu pozornost a hlavně jeho meč, aby na mě nemířil a potom mu dám silnou ránu loktem do břicha, jestli zavrávorá, pokusím se odhodit jeho meč z ruky. 6+5+2=13 To by snad mělo stačit na totální úspěch...

Sikes Brown - 06. června 2012 20:24
	Dýka se mi smekla a narazila do dlažby cesty. Já alespoň úspěšně odskakuju. Pravděpodobně řezník další zbraň nemá a já vrhám do Řezníkova břicha druhou dýku. Tou se už snad trefím! Následně opět odbíhám kus stranou a tahám hvězdici k dalšímu vrhu. Hody: 5 + 1 (+1)

Průvodce - 06. června 2012 20:26

soukromá zpráva od Průvodce pro Několika rychlými kroky jsi mírně vyvedl šermíře z rovnováhy. Zablokoval jsi mu meč a parádně ho udeřil. Z blízka jsi slyšel, jak mohutně hekl. Napnul však všechny síly a meč jsi mu z ruky nevyrval. Je ale zatlačen do obrany, všechny síly napíná na to, aby se ubránil svému útoku a tak jsi stále ten, kdo určuje průběh boje. Získáváš iniciativu. Zvýšil jsi šermíři ohrožení na tři a opět si hážeš na útok.

Průvodce - 06. června 2012 20:34
	soukromá zpráva od Průvodce pro Řezník se kryje rukama, Dýka mu projede zabodne do dlaně. Zařve jako stádo turů, vyrve si druhou rukou dýku z rány a chystá se ji po tobě vrhnout. Ty však stihneš svou hvězdici vrhnout dříve.

Damien z Rouenu - 06. června 2012 21:40
	soukromá zpráva od Damien z Rouenu pro Provádím bleskový úder na rameno a nohou ho kopu do holeně. Jestli zavrávorá odstrčím svým mečem jeho meč a dám mu pořádnou ránu pěstí do nosu. 6+5+(2 za povolání)=13 nebo 11

Průvodce - 06. června 2012 22:04
	soukromá zpráva od Průvodce pro Všechno se ti podařilo, jak sis přál. Šermíři se valí z nosu krev, snad ho má dokonce zlomený, odpoutá se od tebe. Představení je příliš silné na Lydii, která křikne: „To stačí. Zastavte to!“ Slavomír ovšem vidí rudě, jeho meč obepíše vysoký oblouk a útočí ti na rameno, ranou, která může zabít. 2+3+3 = 8

Damien z Rouenu - 06. června 2012 22:25
	soukromá zpráva od Damien z Rouenu pro Bezva, tak to bych měl, ale asi bych si měl dát pozor, vypadá jako rapl... pomyslím si a nepolevuji v ostražitosti, když v tom Slavomír útočí obloukem. Lehce mu podeběhnu meč a svůj mu dám pod krk. "Je konec" pravím. (Samozřejmě jen když se to povede) 6+2+2=10 Snad se povedlo...

paní Lydie - 06. června 2012 22:43
	soukromá zpráva od paní Lydie pro Blízkost smrti ho opravdu uklidnila. Ještě oddechuje a je v obličeji rudý, ale meč mu padá z ruky. „Slavomíre! K téhle věci od tebe budu chtít vysvětlení!“ Nyní se otočím k tobě. „Vzdávám ti hold, Damiene. To bylo úžasné představení. Děkuji a stáváš se členem mé družiny.“

Damien z Rouenu - 07. června 2012 07:11
	soukromá zpráva od Damien z Rouenu pro "Já děkuji vám za důvěru" usměji se a podám Slavomírovi ruku. "Měl jsem jen štěstí" pravím. "Paní jen ho nechte, on se příliš vpravil do boje" povídám dál a letmo se na Slavomíra pousměji. "Chápu dobře, že teď mám volno do té doby než se shromáždí družina?"

Sikes Brown - 07. června 2012 12:21
	soukromá zpráva od Sikes Brown pro Vrhám svou hvězdici po řezníkovo. Snažím se trefit do jeho hlavy. Tak jak se mi toto povede? Oba máme zraněnou jednu ruku. Pak zase uskakuju stranou za něco se v uličce skrýt. Hody: 3 + 6 (+1)

Průvodce - 07. června 2012 13:29

soukromá zpráva od Průvodce pro Řezník je přes všechnu svoji mohutnost překvapivě obratný. Uhnul hvězdici a než se stihneš schovat (nejblíže je ti hromada odpadků), vrhne tvoji dýku. Míří ti na nohy. Je si vědom toho, že je to možná poslední možnost na tebe zaútočit a dává si na přesnosti záležet. (používá manévr Přesně) Ještě horší ovšem je, že Řezníkovo řvaní zaslechli lidé široko daleko. V některých domech se otevírají okenice, z hospody začínají vybíhat lidé a jeden z nich nese louč. Ještě máš chvíli času, musíš to ale všechno skončit rychle. * * * (6+4) Ohrožení máš 2. Pokud to nepřehodíš, máš dvě možnosti. Udělit si jizvu (namožené svaly; rozbitá hlava z toho jak jsi uskočil ráně a narazil si ji o dlažbu; či cokoli jiného. Jizvu nechám na tobě.) Nebo si jizvu neudělíš a budeš mít zraněnou nohu. Můžu ti prozradit že sudba Řezníkova je už vyčerpána, takže šanci všechno rychle vyřídit máš.

Sikes Brown - 07. června 2012 14:19

soukromá zpráva od Sikes Brown pro Hody: 5+2 Uhýbám se dýce, kterou po mě zpět vrhl Řezník. Podařilo se mi skočit za hrom,adu odpadků, kterou jsem měl od sebe nejblíže, jako úkryt, ale při dopodu jsem si pochroumal záda. jistě je budu nějakou dobu cítít, jak bolí. Řezník svým řevem vyburcoval celé okolí. Několik okenic se otvírá, lidé vycházejí před hospodu. Jeden nese louč. Alespoň mi trochu více na můj vrh hvězdice proti Řezníkovi posvítí. Musím to už vale rychle ukončit. Na nic již nečekám, tahám další hvězdici a vrhám ji Řezníkovi na hlavu. Používám manévr Přesně. Hody: 2 + 1 +1 (+1) Pozn: Kostky se mi vůbec nedaří.

Průvodce - 07. června 2012 14:25
	soukromá zpráva od Průvodce pro Hvězdice letěla úplně mimo. Řezník se uchecht. „Kde jsi, mlíkaři! Už nemáš žádnou zbraň co? Tak poď k tátovi, rozmrdám tě, žes to v životě nepoznal!“ Máš ještě šanci vrhnout hvězdici.

Sikes Brown - 07. června 2012 16:56

soukromá zpráva od Sikes Brown pro Hvězdice mi ulítla úplně mimo. Hážu po jeho hlavě další hvězdici. Využívám opět manévr přesně. Tak tahle jej snad už zastaví. Hody: 4 + 6 +2 (+1) Vybírají dva nejlepší hody 4 a 6. Poté odskakuju do dalšího úkrytu mezi všudepřítoimné harampádí v uličce. Tak co, podařilo se mi jej zastavit? Už mi zbyla jen poslední hvězdice, ktterou bych mohl hodit. Připravuju si svou poslední hvězdici.

Průvodce - 07. června 2012 17:24

soukromá zpráva od Průvodce pro Řezník asi neuměl poočítat do více než tří. A nenapadlo ho, že by někdo mohl mít u sebe tolik vrhacích zbraní. Hvězdice ho zasáhla do horní čelisti, vyrazila mu jeden zub, možná i zlomila nějakou kost a zapíchla se mu mezi oko a nos. Teď opravdu kříčí na celé Litoměřice. Sám však poznáš, že to není zranění smrtelné. Zatím je kolem tebe tma, ale už se blíží Řezníkovi kumpáni z hospody. A kolem se začínají probouzet lidé v domech.

Sikes Brown - 07. června 2012 17:51
	soukromá zpráva od Sikes Brown pro Přiskakuju k zraněnému a ochromenému Řezníkovi a pokouším se o opakovanou krádež jeho měšce uškubnutím. Následně, pokud se mi to podaří, tak na nic nečekám a s měšcem utíkám nejsnasdnější cestou pryč. Klidně i stokou. Opět mamévr přesně. Hody: 1 + 1 +2 (+1)

Průvodce - 07. června 2012 18:15

soukromá zpráva od Průvodce pro Měšec jsi s obtížemi urval, při tom se ti ovšem otevřel a skoro celý obsah se rozkutálel všude kolem. Na nějaké sbírání už nemáš čas, takže utíkáš. Stoka je určitě nejpříhodnější místo, kde se můžeš skrýt. Všude jinde už je plno. Přijde ti, jako by Řezník zburcoval celé Litoměřice. Všude se otevírají okna a lidé vybíhají z domů. Naštestí on sám k tvému dopadení nijak nepřispívá. Křičí, pěstmi útočí všude kolem sebe a z jeho úst se line jedna kletba za druhou. Brzy ale jeho hlas slábne, jak se dostáváš pryč. Řezník asi mnoho přátel nemá. Protože se většina lidu spíše běží podívat, co se s ním děje, než aby tě pronásledovali. Tak brzy narazíš na místo, kde je klid a můžeš ze stoky vylézt. Nejsi na tom dobře. Jsi vyčerpaný k smrti, příšerně tě bolí záda, ruka ti krvácí a celý náramně smrdíš.

Sikes Brown - 07. června 2012 20:18

soukromá zpráva od Sikes Brown pro Návrat, noc => Odevzdání měšce paní Lýdii, ráno Povedlo se mi utrhnout Řezníkovi měšec, ale jeho obsahb se vysypal na zem a rozkutálel. Nemám čas to zbírat, vždyť jsem si přišel pro ten měšec. Vlézám do první stoky, nikoho si už nevšímám a utíkám stokou tak dlouho, dokud není nade mnou klid. Vylezu ven, zorientuju se kde asi tak sem. No takhle k paní Lýdiii nemůžu. Něco se sebou udělám , trochu se prospím a půjdu tam ráno. Beztak by mě tam za tmy do domu pravděpodobně nepustili. Jdu se k řece umýt na nějaké kryté osamocené místo. Ošetřím si dle mých možností ruku. Od bolavých zad se sotva pohybuju. Svléknu se do spodků a opláchnu se. Oblečení vyprat nemůžu, protože by mi do rána neuschlo. Mé oblečení jen tak navlhčím nejhorší místa a vyždímám a jdu se někam do křoví skrýt a tam se položím, přikryju se přikrývkou a snažím se drobátko odpočinout a prospat. Doufám, že mi bolest zad dovolí usnout a že mi ráno už bude lépe. Ráno, jak jen co se probudím, tak jdu tempem, který mi můj stav dovolí, k domu paní Lýdie a když vidím, že se v domě něco již pohybuje, že je tam již někdo vzhůru, tak zaklepu na dveře a doufám, že mě někdo ze služebnictva otevře a že budu připuštěn k paní Lýdii. Poté, co mě příjme, tak se jí ukloním, jak jen mi bolest zad dovolí a předávám ten měšec se slovy: Vážená paní, Váš úkol jsem splnil, tady je ten požadovaný měšec. Detaily jí povím jen v případě, že se na ně zeptá. Stojím před paní Lýdií, dívám se jí do tváře, čekám na její reakci a co bude dál.

Milo - 07. června 2012 21:34
	soukromá zpráva od Milo pro Dům u dvou studní „Dobře, ale nejdříve bych si rád promluvil s Vaší služebnou,“ odpovím Lydii a čekám, zda mě tedy dovede do pokoje služky.

Průvodce - 07. června 2012 21:36
	soukromá zpráva od Průvodce pro Hned jsi předveden k paní Lydii. Za spráskne ruce. „Co jsem ti to dala za úkol, maličký!“ praví lítostivě. Už se ke mně donesly zmatky, co jsi dole ve městě natropil. Řezník si ale svoje vyučení zasloužil, toho mi líto není. Jsi přijat! Málokterý hrdina by toto dokázal. Do odjezdu ale nevlezeš z mého domu!“

paní Lydie - 08. června 2012 11:02
	soukromá zpráva od paní Lydie pro „Samozřejmě“, odpovím a odvedu tě do pokoje služebné.

Zora Berretton - 09. června 2012 00:11

soukromá zpráva od Zora Berretton pro Všimnu si mužova uznalého pohledu ovšem pak se mi nejspíš rozhodne ukázat co umí tím že zamíří přímo do středu toho nejobtížnějšího kruhu.Dobře takže zvednout nároky,neříkám že se musím trefit taky do středu nebo rozštípnout jeho šíp tohle si nechám až nakonec pokud budu moci,ale pokud se trefím těsně vedle toho jeho tak by to mohlo vyjít.Opět založím šíp do luku a tentokrát se soustředím více.Pomalu natahuju tětivu a mířím až se oko,šíp i místo kam mířím stanou body jediné přímky a pak vystřelím. Hod 2 a 5. Počkám až kam můj šíp doletí a nechám Těchla střílet.Potom vytáhnu třetí šíp a opět se soustředím.Dvůr,Těchlo i všechno okolí kolem mně ustupuje do pozadí a jsem tu jen já a ten nejobtížnější kruh.Jelikož mi zde nehrozí žádné nebezpečí tak si můžu dovolit se soustředit jen na ten terč před sebou.Pokusím se tentokrát trefit do středu takže pečlivě zamířím a pak teprve vystřelím. Hod 2 a 2.

Moen - 09. června 2012 23:31

Ubytován : Po přijetí jsem absolval další zkoušku - alespoň trošku se vyznat v domě. Kde je koupelna,kde jídelna a tak dále. Dům byl spíše průchoďákem, jelikož sem přicházeli a odcházeli lidé takřka neustále. Někdo byl vyhozen,jiného vedli do jiných pokojů. Pár mi jich bylo i představeno, ale na víc, než na podání ruky stejně nikdy nedošlo. Vypádá to,že budu jeden z nejstarších... Hmmm...nikdy jsem nebyl zvyklý vést skupinku, nebo někomu velet... ,proudí mé myšlenky plné obav, jelikož jsem vždy dělal spíše sám a většinou také nenápadně. Vkročil jsem do jídelny - můj žaludek už si hlasitě říkal o kus žvance. Formou ěvédských stolů,což mi vyhovovalo, jsem si nabral kus kuřete,chléb a pár dalších delikates. Něco jsem si nabral i do kapes,aniž by mě někdo viděl - síla zvyku. Do svého pokoje jsem se pokusil propašovat chleba, nějakou zeleninu a ovoce, karafu s vínem a sadu přiborů. Nemyslím si, že to někdo viděl, a ani to, že by to někomu vadilo. Jídla tam bylo pomalu pro celý regiment. Lehnu si na svou pohodlnou postel a hryznu do jablka. ,,Pohodička. Snad tady ještě pár dnů pobudu, teď se mi hledat toho zazobance moc nechce. ,prohodím nahlas,avšak tak,aby to za dveřmi nikdo neslyšel.

Damien z Rouenu - 10. června 2012 00:03

Dům paní Lydie No ten souboj byl teda něco, dal jsem mu slušně jen co je pravda, pomyslím si z uspokojením, když si vzpomenu na svoji nádherně provedenou fintu v souboji se Slavomírem. Lydie říkala něco ve smyslu, že budu druhý válečník výpravy... Kdo je asi ten první? Rychle se pozeptám služebných, kde bych našel přijaté dobrodruhy a ona služka ode dveří mi velice ráda najde cestu rovnou ke dveřím onoho válečníka. Cestou míjím jídelnu a jen koutkem oka zpozoruji malou krádež několika potravin, chvilku se rozmýšlím jestli na něj zavolat, ale naponec se jen ušklíbnu a jdu dál Jak to ta služka říkala? Jarik? Kdo mu dal takové divné jméno? myslím si se smíšenými pocity a klepu na dveře. Otevře mi asi třicetiletý muž, který v ruce zrovna drží sklenici s vínem. Burgundské, už to by stálo za rozhovor... ale no tak už přece nepiju. rychle zavrhnu nebezpečné myšlenky a čekám až mě uvede do pokoje. Pokoj je celkem luxusně zařízen (ještě aby ne, když jsme v domě velmi bohatého kupce), ale zdá se, že dotyčný buďto teprve před chvílí přijel, nebo téměř okamžitě odjíždí... nebo je bordelář. "Zdravím vás pane Jariku" pozdravím zdvořile "Doslechl jsem se, že budete tvořil vojenský doprovod výpravy, je to tak? Táži se i když odpověď je nasladě.

Moen - 10. června 2012 08:56

Návštěva : Z mého klidného nicnedělání mě vyruší klepání na dveře. Pokud to není sluha s dalším jídlem, tak mě to nezajímá.. Nevrle vstanu a otevřu dveře, zatímco má druhá ruka je připravena tasit dýku. Otevřu a za dveřmi stojí nějaký mladý, hnědovlasý kluk. Jeho tvář vypadá mladě a zároveň odhodlaně. ,,Zdravím vás pane Jariku. Doslechl jsem se, že budete tvořil vojenský doprovod výpravy, je to tak?,, ,zeptá se mě. Lhát nebo nelhat...sakra.. ,,Odkud znáš mé jméno. Poslal tě za mnou někdo? ,začnu mu ihned tykat. ,,Ano, byl jsem paní Lýdií najat, to je asi zatím vše,co v tuto chvili vím.,, ,řeknu chladně a dodám :,,A ty jsi kdo?,,

Milo - 10. června 2012 11:42
	soukromá zpráva od Milo pro Dům u dvou studní „Děkuji,“ řeknu paní Lydii a už s ní mířím k pokoji služky. Vejdu dovnitř a pozdravím ji i její léčitelku, pokud je stále v pokoji: „Dobrý den.“ Potom se přblížím k posteli služky a směrem k ní povídám: „Mohl bych si s Vámi promluvit?“

Vrana - 11. června 2012 07:35

Večer Jídlo proběhne v tichosti, ale nemůžu si stěžovat, vaří výborně. I přes dobré jídlo a blížící se dobrodružství mě kamenné zdi tísní a strop mi padá na hlavu. Raději bych byla v lese. povzdechnu si v duchu a zvednu se ze svého místa. Najít svůj pokoj, najít svůj pokoj a spát. Což o to, polohu pokoje vím, byl mi ukázán, ale proplétat se mezi drobnými lidmi, výhýbat se služtičkám a v tom všem zmatku si zachovat klid... Vrrrr! Už tam skoro jsem, když dál prostě nemůžu projít. Jakýsi hnědovlasý mladík se vybavuje ve dveřích s kýmsi za nimi. Mí budoucí spolubojovníci. pomyslím si, ale ani tak mě to moc nezajímá. Chce se mi spát a dnes se stejně ještěnikam jít nemá. "Pustíte mě projít, prosím?"

Průvodce - 11. června 2012 20:33
	soukromá zpráva od Průvodce pro Služka je zabalená v pokrývkách, je bledá, zrychleně dýchá a potí se. Ale přikývne a řekne „Ano.“

Průvodce - 12. června 2012 12:10

soukromá zpráva od Průvodce pro Těchla je nakonec lepší. S přehledem umístí šíp třikrát těsně ke středu. Všechny šípy jsou od sebe vzdáleny nejvýše půl palce. Tobě se ale podaří královský zásah - jedním šípem rozštípneš ten jeho. Lydie je velmi potěšena. I když by jsi z bodování vyšla jako poražená, prokázala jsi, že jsi výtečná lučištnice. „Jsi skvělá, takovou jednu lučištnici skupina jistě bude potřebovat. Jsi přijata!“ Praví paní domu.

Milo - 13. června 2012 13:05
	soukromá zpráva od Milo pro Dům u dvou studní No, nevypadá moc dobře, ale alespoň je při smyslech. „Mohl bych si s Vámi promluvit v soukromí?“ zeptám se služky, ale při tom se podívám na paní Lydii a léčitelku.

paní Lydie - 13. června 2012 13:17
	soukromá zpráva od paní Lydie pro „Samozřejmě.“ Pronesu klidně. Léčitelka už odešla a nyní jsi skutečně v místnosti sám, jen s nemocnou.

Milo - 13. června 2012 13:27
	soukromá zpráva od Milo pro Dům u dvou studní Když všichni odejdou nakloním se k nemocné. „Mám na Vás pár otázek, které pomůžou k Vaší léčbě. Kdy jste se začala cítit špatně a věděla jste, že jste nejspíše nemocná. A byla jste poslední dobou někde s tím strážným, co je také nemocen?“

Průvodce - 13. června 2012 16:02

soukromá zpráva od Průvodce pro Byl to poměrně dlouhý výslech – služebná je slabá a také ji není příjemné o těchto věcech mluvit. Ale po delším rozhovoru s ní (a jsi jist, že kdyby nebylo nebezpečenství nemoci, nemluvila by.) a po mnohých vykrucováních, kdy musíš jeji řeč neustále obracet k tématu, dáváš dohromady asi takovýto příběh: S nemocným vojákem měla jakýsi románek, scházeli se spolu poměrně často v jedné nevyužívané stáji pro koně v hospodářských budovách ve dvoře. Už je tomu nějaký měsíc. Zapřísahá se že nezhřešila nehorším způsobem. Nicméně jednoho večera byli vyzrazeni. Právě když se vraceli ze stájí. Viděl je jakýsi muž v černé kápi. Služka nevěděla o tom, jak se dovnitř dostal. Ale myslí si že přilétl z nebe a že je to nějaký anděl zhouby nebo démon. „Nebyl z lidí, co je možné v Litoměřicích potkati. A měl kruté oči. Jak se objevil, tak zmizel. Neprošel dveřmi, pohltila ho tma a už ho nebylo.“ Služebná má ta to, že je nemoc trestem za její hřích.

Milo - 13. června 2012 16:43

soukromá zpráva od Milo pro Dům u dvou studní Takže románek? To jsem si mohl myslet. A nějaký muž v kápi, démon nebo něco horšího, to by tedy vše vysvětlovalo. Ale kde se tu vzal? A proč se zjevil zrovna těmto dvěma? Zželí se mi dívky a tak ji odpovím: „Nemusíš se bát, není to trest za tvé činy, nic zlého jste neudělali. Děkuji, ještě se uvidíme,“ s tím odcházím ze dveří a jdu najít paní Lydii, až ji naleznu, řeknu jí: „Povedu tedy obřad u obou, ale budu potřebovat x grošů na suroviny.“ (řeknu si 2x tolik, než si myslím, že budu doopravdy potřebovat)

paní Lydie - 13. června 2012 17:17
	soukromá zpráva od paní Lydie pro Odhadneš cenu na 10 Pražských grošů. Řekneš si dvacet, což je opravdu hodně. Ale já ti je bez jakýchkoli cirátů ihned přislíbím.

Milo - 13. června 2012 17:27
	soukromá zpráva od Milo pro Dům u dvou studní „Děkuji,“ převezmu groše od Lydie a vyrazím z jejího domu pryč nakoupit suroviny. Ve městě se kolemjdoucích poptám na nějakého léčitele, šarlatána nebo obchodníka, který by mohl mít věci, které potřebuji.

Průvodce - 13. června 2012 17:40
	soukromá zpráva od Průvodce pro Ani s tímto jsi neměl žádného problému, brzy se ti podařilo sehnat vše potřebné.

Milo - 13. června 2012 17:55
	soukromá zpráva od Milo pro Dům u dvou studní Pořídil jsem to, co jsem potřeboval, a tak se vrátím do domu paní Lydie, které oznámím: „Jdu provést rituál, provedu ho v pokoji strážného. Po rituálu však je třeba je nepřetěžovat a ještě jedna věc je důležitá. Mají se oba rádi, a tak je nutné jim to dopřát a nechat je spolu, jinak se nemoc opět projeví.“

Průvodce - 13. června 2012 23:14
	soukromá zpráva od Průvodce pro Vše, co sis přál, se ti podařilo prosadit. Máš svolení k provedení rituálu.

Průvodce - 13. června 2012 23:14
	soukromá zpráva od Průvodce pro MH: A doufám, že mi ho hezky popíšeš.

Milo - 14. června 2012 22:28

soukromá zpráva od Milo pro Rituál Přeneseme služku do strážcova pokoje a já začnu s rituálem. Do pokoje nechám otevřenými okny proudit sluneční světlo. Nejdříve na 2 pergameny, které jsem si obstaral, napíší brkem kouzelné formule, které by z jejich těl měli vyhnat stín. Ty poté spálím a jejich popel smísím se svěcenou vodou. Výslednou směsí nakreslím uprostřed místnosti kružnici, do níž vepíši rovnostranný trojúhelník. V té chvíli se osvětlené místnosti zhostí neproniknutelná tma a sluneční světlo dopadá pouze do vnitřku obrazce. Do každého vrcholu trojúhelníku umístím jednu svíci. Poté oba dva nemocné usadím každého k jedné svíci a sám si sednu k té poslední, která se po mém usednutí sama zapálí. Začnu odříkávat: „Stíne zmiz z těchto těl, stíne opust tento dům, nechť započne bitva slunce se stínem, nechť slunce zvítězí,“ toto stále opakuji a při tom uprostřed kruhu a trojúhelníku zapálím pomocí sklíčka, slunečního světla a magické síle třísku z kříže ukřižovaného. Tu vezmu a zapálím jí obě dvě svíce. Usednu zpět a roztříštím sklíčko. Chvíli se pro nezúčastněného pozorovatele nic neděje, ale probíhá ta nejdůležitější část, při které stále odříkávám. Vypadá to však, že rituál bude úspěšný, tma okolo nás se rozestoupí a oba budou vyléčeni. Hod: 6+5

paní Lydie - 15. června 2012 11:37

Modrý pokoj. 22. června. Po jistém čase (ti nejdříve přijatí strávili v mém domě až půl druhého týdne, ti později nejvýše den) jste byli všichni služebníky do největší místnosti v domě, do modrého pokoje. Ještě jste neměli to štěstí se tam podívati. Je to místnost v prvním patře, osvětlená velkými okny a z vybavení místnosti by mohlo několik rodin žít celý rok. Nebudu vás zdržovat popisem všech skvostů, co vlastním. Nejdůležitější jste tu teď vy. Nejprve vám pohostím nejvybranějšími lahůdkami, na stole je sele, zabité na vaši počest, pstruzi s kmínem a bazalkou, paštika z husích jater s brusinkovou omáčkou, medové koláčky, čerstvě upečený chléb a cizokrajná vína. Během večeře zjišťujete, kolik je nakonec vás, vyvolených.. Je vás nakonec rovných deset a jste pestrou směsicí. V hovoru se ozývá několik zvláštních přízvuků, ne všichni jste s to je určit. Po dobrém jídle nechám odejít všechny sloužící, aby naprosto nikdo nerušil a započnu své vyprávění. „Myslím, že jste již měli možnost mne trochu poznat. Přesto bych se ráda znovu představila. Jsem Lydie, manželka soukenického obchodníka. Můj choť nese jméno Blažej. Často s přídomkem Soukeník nebo Litoměřický. Spíše je nazývám Soukeníkem. Jak je vám již známo, je obratným obchodníkem a největší jmění jeho rodu přinesl právě obchod s holandským suknem. Ale mnohem důležitější, než to, že je dobrým obchodníkem je důležité to, že ho miluji z celého srdce a pod srdcem nosím jeho dítě. Slunce by pro mě ztratilo svůj svit, kdybych ho již nesměla znovu uvidět. Na cestu se vydal 12. dubna, měl s sebou pět dobře vyzbrojených zbrojnošů, šest koňů jízdních a dvacet soumarů. Jeho nákladní koně nebyli nijak těžce naloženi, protože měl v úmyslu kramářské zboží do Českých zemí dovážet. Ale měl s sebou české granáty, výrobky z cínu, kožešiny a především velké množství Pražských grošů, především na nákup sukna. Na odchodu mi sděloval, že se vydá údolní cestou směrem k Sebuzínu, poté Sebuzínskou cestou na Střekov, tam měl přebrodit Labe do Ústí. V Ústí měl pobýt den či dva a pak se vydat Solnou cestou k Děčínu a dále podél Labe do Drozdova, nebo do Drážďan, jak se nyní říká. Většinou se Blažej vrací zpět do měsíce. Nyní se nevrátil ani po měsíci a několika dnech. Vyslala jsem proto několik poslů, aby mi dali vědět, bliží-li se můj choť. Zvěděla jsem, že vůbec není na cestě, ba že byl naposledy viděn, jak vyjíždí z Ústí a nemám zprávy, že by přijel do Děčína. Občas se přihodilo, že se Děčínu vyhnul, ale mockrát ne... to je asi vše. Poslové po mém muži pátrali, ale vypadá to, jako by zmizel z tohoto světa. Já však mám víru, že se s ním shledám. Miluji jej, neumím si představit svět bez něj a proto prosím vás, dobrodruhy z širého světa, abyste mi ho nalezli. Ať může spatřit své dítě a ať jeho dítě může spatřit jej.“ Odmlčím se po této dlouhé řeči. „Pověděla jsem vám, snad uspořádaně, v celistvosti co vše o mém muži vím... snad bych měla dodat, že je vysoký, štíhlý, plavovlasý, modrooký... ach a podle čeho jde bezpečně a vždy poznati... v jedné potyčce v mládí přišel o čtyři zuby na pravé straně tváře, jinak má zuby krásné a bílé jako málokdo z měšťanstva.“ Udělám další pomlku a zdá se, jako bych přemáhala pláč. „To je ode mne vše. Ptejte se mě, odpovím vám na jakoukoli otázku. Co se týče podmínek naší spolupráce. Dám vám veškeré vybavení na cestu, navrch každému dvacet pražských grošů a dalších třicet až zjistíte, co se stalo s mým manželem.“

paní Lydie - 15. června 2012 11:39
	soukromá zpráva od paní Lydie pro A ty jsi Milo, samozřejmě přijat.

Medvědice - 15. června 2012 13:00

Přišlo mi, že Lydie zbytečně váhá a prodlužuje to. Pokud chtěla najít svého manžela (živého! jestli se to vůbec ještě dá), měla by pospíšit. Cesta taky něco zabere... Jelikož jsem tu už dlouho, přijela jsem někde mezi prvními, připadám si jako příživník. A začínám být nervózní jako zvíře v kleci. Mnohokrát jsem se prostě zavřela v pokoji, který mi přidělili, nebo se s Libějem vydala ven do města, vyklouzla ještě za šírání a jen naše věci mohly dosvědčit, že neprcháme, že se vrátíme. Konečně nás Lydie svolala. Do pokoje vejdeme jako vždy spolu, já a Liběj, posadíme se vedle sebe. Tady po domě nosím pohodlné domácí šaty, nijak honosné, ale kvalitní. Jedny jsou temně zelené, druhé, které mám nyní na sobě, černé s modrým vzorem. Ač jsem se neúčastnila zezačátku všech společných jídel a z dlouhé chvíle v Lydiině domě tu poslední dny netrávila moc času, stihla jsem se včera u večeře s posledními příchozími představit jako Sigrún Ljóshår. Už podle jména a občasného tvrdého přízvuku cizinka. Avšak češtinu ovládám velmi dobře. Na večeři si na talíř naložím rybu, zručně ji porcuju tak, abych se musela potýkat s co nejméně kostmi. Jsem spíš tichý pozorovatel, bedlivě si prohlížím konečnou sestavu a mlčky u toho jím. Ani Liběj nemá hrubé bojovnické manýry, které by společně s alkoholem obsahovaly chvástání a křik. Takhle vedle sebe podtrhujeme, jaké jsme na první pohled protiklady. Já, vysoká a štíhlá, vedle něj vypadám, že kdyby se mě někdo takový jen dotkl, polámal by mi duté ptačí kosti. Dlouhé vlasy, nyní spletené do prostého volného copu, jsou světlé. Ne jako pšenice, ne jako vlasy zdejších dívčin, jsou jako studené zimní paprsky. Vlastně celá jsem taková - na první pohled studená, s pletí tak světlou, až to hraničí se zdravou barvou, s tmavěmodrýma očima, které často ve svitu voskovic vypadají, že se propadly na dno lebky a ztrácejí se v temných stínech, které mi z jinak pohledného obličeje dělají umrlčí masku. Já sama se za hezkou považuju. Takovým tím odměřeným způsobem. Při Lydiině zmínce o dítěti se lehce zamračím a chvíli zamyšleně zírám kamsi doprostřed stolu. Nakonec k ní znovu vzhlédnu, nemám ve zvyku klopit zrak. Mimoděk si začnu pohrávat s přívěškem na krku. "Takže bychom měli začít pátrat na cestě z Ústí do Děčína," shrnu to tiše, spíš pro Liběje, jestli neví něco, co já ne. O tamním kraji, o něčem, co mu mohl vyprávět otec... co já vím. "Řekni, paní, máš v těch městech někoho, komu věříš? Na koho bychom se případně mohli obrátit?" Vždy se hodí někdo, kdo vám nebude lhát. Je lepší počítat s tím, že lidi neříkají celou pravdu.

Moen - 16. června 2012 19:17

Setkání s ostatními : Byl jsem u paní Lýdie ubytovaný druhý den,když během večeře nechala služenictvo odejít. Zůstalo nás v místnosti jedenáct. Já, paní Lýdie a devět dalších ,,lidí,,. Tak je nás deset..Kolik nás asi bude po výpravě.. Tři?..čtyři?...nebo nikdo? ,běží mi ihned hlavou. Paní Lýdie si vzala slovo a vysvětlila nám celou situaci - kde byl její manžel naposledy spatřen, co pro ni znamená, čím se živil, kde obchodoval a tak dále. Když domluvila jako první se ozvala dívka, která se mi při večeři představila jako Sigrún Ljóshår. Vypadá hodně chladně, možná pochází z nějaké severské zemé..Pochybuji, že se narodila ve zdejší zemi.. Když domluví rozhodnu se ozvat i já. ,,No..ehm.. já opět děkuji za přijetí a důvěru ve hledání vašeho chotě. Jen..zajímalo by mě,zda nás vyzbrojíte,nebo si máme vystačit jen s tím,co máme u sebe. Myslím..ehm..,že nějaké zbraně by se ve vašem domě našli. Jen sám Slavomír byl vyzbrojen více než dobře.,, ,pokusím se ihned vyjednat nějakou výhodu. Poté se kouknu na ostatní,kteří mě pozorují. Vidím v jejich očích zvědavost, souhlasné přikyvování, ale také pohrdání nad mou žádostí. ,,Je mi vaší ztráty líto paní Lýdie,ale věřte, že já osobně udělám maximum proto, abychom vám manžela přivedli zpět živého a zdravého.,, Po menší odmlce se ještě ostatním představím : ,,Mé jméno je Jarik, rád vás všechny poznám. Času na to budeme mít jistě dost.,, Poté o krok ustoupím na znamení,že jsem domluvil. Je mi 33 let,jsem 187cm vysoký a 92 kilo vážící člověk. Oči i vlasy mám hnědé,vlasy průměrné střižené. Postavu nemám hubenou ani nejsem žádný clavík. Normálně stavěný muž. Na sobě mám hnědý plášť s kápí. Boty kožené,stejně jako kalhoty.

Marielle Valois - 16. června 2012 21:41

Pri stole Už je to niečo vyše týždňa, čo žijem pod Lýdiinou strechou. Zaujala som polohu tichého pozorovateľa a veľmi som na seba neupozorňovala. Pokiaľ to šlo, vyhýbala som sa spoločnosti ostatných- príliš mi to pripomínalo cirkus. Tušila som, že nebudem jediná, ale že nás bude rovných desať... eh, no, mohlo byť aj horšie. Keď mi služobná ráno oznámila, že na večeru je žiadaná moja prítomnosť, vcelku som sa potešila. Konečne vypadnem z tejto nečinnosti! Iste, pohodlie panského domu mi nebolo proti srsti, no malo jednu veľkú chybu- tento dom nebol môj. Zvyšok dňa som už nedokázala obsedieť v pokoji. Konečne je tu večera... Obslúžim sa a spokojne si pochutnávam, vrhajúc nenápadné pohľady ponad taniere a misy. Nakoniec Lýdia prepustí služobníctvo a ja s pohárikom temne červeného vína pozorne počúvam a ukladám si do pamäte potrebné informácie. Potom, čo zmĺkne Lýdia, slova sa ujme bledá žena s vlasmi ako agátový med ošľahnutý mrazom. Jej zvláštne znejúce meno mi potvrdzuje dohad, že musí byť odniekiaľ zo severu. Zvedavo si prezriem i jej spoločníka a urobím si v hlave poznámku, že s týmito by bolo nebezpečné pochytiť sa. Na druhú stranu, spýta sa na dôležitú vec a aj mňa by zaujímala odpoveď. Ako ďalší prehovorí tuctový chlapík a podľa jeho otázky usudzujem, že by to mohol byť niekto, kto sa vie oháňať mečom, alebo hoci čím, čím sa dá do človeka urobiť nejaká diera. Tiež dobré vedieť. Hmm, možno by som si tu našla aj dačo pre seba. Jarik- ako sa muž predstavil, sa posadí a ja čakám, kto sa ozve ako ďalší. Keď sa nikto neozýva, spýtam sa ja: „Nesprával sa váš manžel pred odchodom nejako zvláštne? Nevšimli ste si niečo, čo vás zarazilo, a neskôr ste sa tomu čudovali?“ Je možné, že zmiznutie Lýdiinho manžela bolo jednoduché lúpežné prepadnutie niekoho, kto už pozná Blažejove zvyky, na druhej strane, niekto sa ho mohol pokúsiť vydierať... Predsa len, je to úspešný muž, má pekný dom a ženu, ktorá s ním čaká dieťa. Niekto mohol na to všetko dostať chuť... Pri stole s vami sedí postavou drobnejšia cigánka... tak sa vám to zdá aspoň na prvý pohľad. Potom ale z jemnejších rysov tváre zistíte, že toto žieňa je skôr odniekiaľ z juhu- možno Taliansko, možno Španielsko. Hovorí s mäkkým, spevavým prízvukom. Hustú hrivu mierne vlnitých, čiernych vlasov mám rozpustenú, vlasy, čo by mi padali do taniera mám spletené do vrkôčikov a zviazané na temene hlavy do jedného. Z tváre hľadia rovnako čierne oči. Pleť je tmavšia. Mám na sebe košeľu gaštanovo- hnedej farby, tmavohnedé nohavice z pevného súkna a vysoké čierne čižmy. Snažila som sa ich trochu ošetriť, ale aj tak už vyzerajú hodne ošúchane. Dá sa povedať, že aj napriek niektorým nedostatkom je to osôbka príjemná na pohľad.

Vrana - 16. června 2012 23:13

Modrý pokoj Těch pár dnů bylo strašných. Ach strašná, strašná města! Už abychom byli pryč. v duchu vrčím, ale najevo nedávám nic. Přesto když mi je oznámeno, že se konečně něco děje, neubráním se jemnému úsměvu. Sotva vstoupím do pokoje, překvapí mě jeho marnotratnost. Je světlý, to jistě, ale též až příliš... hm nákladný? Potřesu hlavou. Teď není vhodná doba dumat nad lidskou pošetilostí. Pohled mi padne na jídlo. Přestává se mi to líbit. Co si tímhle dokazuje? To nám chce ukázat jak je bohatá či co? Tiše přelétnu osazenstvo stolu, své spolubojovníky. Na okamžik se mi pohled zarazí na vysoké, blonďaté ženě. Její bledá kůže působí až nezdravě. Pomalým, jistým pohybem si odhodím z obličeje pramen temně hnědých vlasů v nichž je sotva znatelný náznak kaštanu. Oči na okamžik stočím k paní Lydii a usednu. Po jídle, při němž mluvím jen velmi málo a spíše odhaduji své spolubojovníky konečně přijde naplnění tichého očekávání, jež se vznáší místností. Naslouchám vyprávění, jež se mi čím dál tím víc nezdá. Tak miluješ z celého srdce. Proč jen ti to můj instinkt nevěří, paní? Takhle se milující nechovají. Vyprávění je u konce, ale zatím mlčím. První se ozve ona zvlášť žena, jménem Sigrún Ljóshår. Seveřanka. Mluví stručně a tiše, a její oči studí. Řeč Jarikovu přejdu s tichým pohrdáním. Nemám ráda podlézání, asi si s ním budu velmi špatně rozumnět. Další se ozve snědá dívčina. Její řeč je stejně stručná a rovná jako oné seveřanky. Má příjemný měkký přízvuk. "Vrana," představím se s kývnutím těm, jež mě ještě neznají. "Paní, znala jste svého muže bezpochyby dobře. Víte s kým se stýkal? Nebyl tam někdo, kdo by se vám nezdál?" můj hlas je melodický a trochu připomíná zurčení horské bysřiny, šumění větru v korunách. Před vámi sedí mladá žena s větrem ošlehanou tváří. Většinu z vás bezpochyby přerostla a tomu zbytku se dívá zpříma do očí. Na záda jí spadají v prstýncích zkroucená bohatá hříva. Oči tak tmavé, že v nich nelze rozeznat panenku v sobě mají hloubku a rovnost, tělo vytvaroval bezpochyby boj, přesto zůstala jakási divoká, nezkrotná krása tulačky. Oděna je v lehkou zbroj, ruce má holé, na předloktích zakryté nátepníky. tmavé nohavice se strácejí ve vysokých botech, půlkolový plášť je odložen na židli. Meč za pasem dokazuje zvyk bojovnice neodkládat zbraň.

Zora Berretton - 17. června 2012 14:23

Přijetí a pochyby Čert vem body mít jeho zkušenosti taky bych tahle střílela,ale nakonec přece jen došlo na to rozštípnutí šípu a tak jsem dokázala že jen proto že jsem žena nestřím z ruku o nic hůř.Ale hlavně jsem byla přijata.Je mi přidělen pokoj a ten divný pocit zeslábne,ale úplně nezmizí.Možná jsem jen nesvá ze všeho toho přepychu kolem,ale něco se mi zde nezdá.Zbytek dne trávím ve městě,ale ani tam nenajdu klid který hledám.Litoměřice jsou jsitě skvost Českých zemí na mně to to tu je moc rušné.Brzy začne se mi stýskat po lese a volné přirodě a tak doufám že se co nejdřív vydáme na cestu.Ikdyž chápu že je nutné pokusit se vybrat ty kteří jsou skutečně schopní dostát svému závazku od těch co doufají že přijdou ke snadnému zisku čas zde není naším spojencem.Čím víc budeme čekat tím víc stopa vychladne.Odpovědi na své otázky se dozvím už tento večer poté co se dostavím do největšího pokoje v doměz nějakého podivného důvodu vedeném v modrém. Boháči mají divné způsoby. To mně napadně i při pohledu na všechno to jídlo ikdyž ve mně opět začne hlodat podezření.Je to opravdu jen opatrnost nebo se nás snaží někdo rozptýlit abchom neslyšeli že zde někdo hraje falešně?Ale pak zavrtím hlavou a užívám si pouchoutek ze kterých by se nasytila moje vesnice na celý týden.Možná se pletu teda doufám že se pletu ono sázet své rozhodnutí na to co mně napadlo na Sallisburském poutním místě není zrovna nejlepší nápad.A pak když odejdou sloužící přijde Lydiina řeč,vskutku dobrá a já bych jí chtěla věřit,ale nemůžu ignorovat svůj instinkt. Jenže ten tě zavedl sem.Kameny říkali jdi a objevuj rozhodně nemyslely tohle je to až moc zřejmé. A pak přijde čas na otázky kterých mám opravdu hodně,ale dostanu na ně odpověď?A bude se mi ta odpověď líbit.Proč mám pořád pocit že tohle vše je jen šaškárna na oko.Jako první promluví žena s nezdravě bledou pletí.Její hlas mrazí stejně jako její pohled a i z jejího jména i přízvuku je jasné že pochází odněkud ze severu.Pak promluiví ten muž který se představí jako Jarik no myslím si že právě tohle Lydie očekává.Proto ten pečlivý výběr pak promluví ještě další dvě ženy a jelikož už zodpověděly to na co se očekávalo že se někdo zeptá tak mlčím.Řečnictví nikdy nebylo mou silnou stránku a říct jenom jak se jmenuju mi přijde divné. U stolu sedí vysoká,štíhlá s hnědýma očima a blond vlasy které jí spadají až na záda.Ovšem pod pojmem štíhlá si nepředstavujte křehka protože moje tělo a ramena jsou na ženou poněkud robustnější.Nejsem žádný sice žádný hromotluk,ale na svůj poněkud mladý věk mám tělo vypracované těžkou prací a nejspíš i bojem.I teď jak tam sedím za stolem s rukama položenýma na stole ze mně vyzařuje ukrytá energie spojená s možná až poněkud víc soustředěným pohledem.Na sobě mám prostou hnědou blůzu s krátkými rukávy,hnědý plášť s kápí,černé plátěné kalhoty a vysoké kožené boty.

paní Lydie - 17. června 2012 14:56

„Máte hodně otázek a to mne naplňuje nadějí. A mluvíte velmi rychle, nechte mě popořadě vaše dotazy odpovědět. Komu na cestě věřím... na to není lehká odpověď. Spravovala jsem majetky zde v Litoměřicích a právě proto, že je můj choť často na cestách, jsem já mnoho cestovat nemohla. Několik dní jsem pobyla pouze na hradě Střekově ve společnosti Vartenberků. Jsou to všichni velmi milí lidé. Mám za to, že i dokáži bystře nahlížet do lidských duší a proto mám důvěru ve Vojana Vartenberga a jeho sestru Raděnu. Vojan je mladším z bratrů a není v něm žádné šalby. Stejně ta je tomu u jeho sestry. O jeho starším bratru Svémyslovi bych už to samé říci nemohla. Ale všichni jsou náramnou a vznešenou rodinou. A byli to oni, kteří vystavěli hrad Střekov k jeho nynější kráse. Jeho kamenné zdi září novotou a malta ve zdech oschla teprve nedávno. Však se tam jděte podívati. Vojan i Svémysl jsou Blažejovi velmi nakloněni a často mu nějaké to clo promíjí. V Ústí znám dobře hostinského Cítka. Je to malý a křehký muž, ale je velmi družný a rychlý do řeči i hotov ke sporu. Ale je to především dobrotivý člověk a vždy jsem s ním ráda mluvívala. V jeho držení je velký hostinec pod Kaštnem na velkém náměstí. A je také zručným kuchařem. Méně znám muže, blízké tomu mému řemeslem. Vím že u Věroslava nakupoval především kožešiny, se Siegwardem Salzbergrem obchodoval se solí a s Přibyšem von Graupen s cínem. To byli asi jeho nejbližší kramářští přátelé. O nich vám ovšem mnoho říci nemohu. * * * Na tvoji otázku, Jariku, mám lehkou odpověď. Mohu vám posloužit téměř vším – luky, kušemi, oštěpy, kopími, lehkou zbrojí, sekerami, dýkami a tesáky, vše kromě mečů. Ale zbraně vám nemohu věnovat – stojí obrovské jmění – ale mohu vám je propůjčit. Vím, že je vrátíte. Jakékoli další vybavení na cestu (olej, louče, zásoby, deky) vám daruji. Až skončíme tuto rozpravu, umožním vám přístup do zbrojnice i skladů, abyste si mohli vybrat, co žádáte. * * * Mariele, tobě bohužel nemohu nijak posloužit odpovědí. Pokud Blažeje něco trápilo, velmi umě to skryl. Byli jsme šťastni z dítěte a pravila jsem k němu, ať se brzy navrátí. Toto mé přání, žel, nevyplnil.“ Na chvilku vypadám, jako bych byla na něj pro toto hněvala. * * * „Vrano... zde také nemám odpověď. Neznám nikoho, kdo by byl nějak podezřelý.“ * * * Dívám se na ostatní v očekávání dalších otázek.

Mystique - 17. června 2012 15:49

Čekání v domě paní Lýdie mi nezkracoval ani fakt, že dům je to nadmíru hezký. Zajisté se zde žije krásně, ale není to nic pro mne. Já jsem zde trpělivě snášela kamenné zdi jen z důvodu toho, že jsem chtěla paní pomoci. A čím déle otálela s vysláním družiny, tím více jsem o ní začala pochybovat. Když nastala hodina H a Lýdia nás všechny svolala, jako by ze mne spadl malý kámen. Konečně S některými jsem se v domě paní již seznámila, s některými vůbec ne. Nevěděla jsem ani, jestli chci. Ne všichni působili příjemným dojmem. A navíc to pro mne byli všichni cizinci, které mám nyní nazývat nejspíše kumpány ve zbroji. Stála jsem stranou a poslouchala. Musela jsem se na to zeptat. Ta otázka mne svrběla na jazyku a upřímně jsem nechápala, proč zde ještě nepadla. “Paní,“ oslovila jsem Lýdii, když odpověděla ostatním na jejich otázky. “Proč čekáte tak dlouho s vysláním družiny? Nemyslíte, že lidem paměť kolísá? Čekali jsme zde čtrnáct dní, stopy v lese, které jsme mohly najít, mohou být již nenávratně pryč. Proč vlastně manžela hledáte až tak pozdě?“ zeptám se narovinu. Musela jsem ze sebe dostat nahromaděnou kupu pochybností o jejích čistých úmyslech. Pak jsem pohledem přejela přes ostatní v místnosti, jako bych v jejich očích chtěla najít to, co si o tom všem myslí. Někteří se mnou souhlasí, je to vidět. U jiných netuším. Jsem poměrně mladá dívka, oblečená do hnědých plátěných kalhot, bílé košile a hnědé kazajky z vyčiněné kůže. Na zápěstích mám navlečené náloketníky, které sahají až k loktům. Vlasy mám černé jako havraní peří, oči temné, obličej hezký.

Sikes Brown - 18. června 2012 21:09

Modrý pokoj Se splněním úkolu je paní Lýdie spokojená. Konečně jsem byl přijat.Trávím čas v domě paní Lýdie odpočinkem a nabíráním sil. Vykoupu se, vyperu si šaty a následně je nechám samozřejmě i uschnout. Ošetřím si, jak je to umím své rány. Jednoho dne si nás nechala paní Lýdie zavolat do velikého luxusního pokoje s velikými okny v prvním patře. Vybraných je deset. Je tu dostatek jídla, samé delikatesy. Jím a piju střídmě, od každého jen trochu. Služebnictvo posílá paní Lýdie pryč a hovoří k nám deseti. Vyslechnu si proslov paní Lýdie a prohlédnu si přítomné vybrané dobrodruhy se kterými budu tvořit pátrací družinu. Projevů lítosti, soucitu a slibů jitě již paní Lýdie slyšela mnoho, nyní chvíli počkám a zapojím se do diskuze a představím se ostatním členům nové družiny později. Paní Lýdie nám řekla již asi veškeré informace, které ví. Nezná jeho obchodní partnery, žádné manželovy trápení a nepřátele. Třeba se něco důležitého dozvíme na hradě Střekově nebo v Ústí. Jsem dospívající mladík s černými krátkými vlasy, hnědýma očima, bílou pletí, mensí hubené postavy. Na sobě mám prosté šaty, místy již záplatované. Oblečen jsem do světle hnědé košile, hnědých plátěných tříčtvrtečních kalhot s mnoha kapsami a obut v kotníkových černých kožených, mírně sešmajdaných botách.

paní Lydie - 19. června 2012 00:01

„Apoleno,“ pravím lehce káravě. „Vypověděla jsem pravdivě, jak se vše udávalo. Můj choť se ztratil někde mezi Ústím a Děčínem. Tedy nejvýše několik dní cesty odtud. Očekávala jsem ho ale za měsíc. Když uplynul čas jeho návratu, čekala jsem ještě déle, jestli se neopozdil. Pak jsem vyslala své muže, než se vrátili se zprávou, že se Blažej ztratil uplynula znova nějaká doba. Vydalo se ho hledat několik mých mužů a mám za to, že i Vartenberkové po něm pátrali, nalezli v Blažeji zalíbení. Nic nevedlo k úspěchu, nikdo Blažeje nenašel. Po proudu Labe, směrem k Úsí a dále, začínají hluboké hvozdy. Cesty nejsou pevné a nemnozí se tudy vydávají a není mnoho kramářů a kupců, co jsou smělí natolik, aby se tudy pouštěli pravidelně. Jsou tu lapkové, zbojnící i loupežní rytíři. Můj muž ale je hrdý a statečný a nikdy nepropadal bázni. Stejně jako jeho otec a děd. Ale stává se, že se někdy hvozdy nad někým uzavřou a nevydají ho. Vyprávím, co všichni víte. Všichni víte, že v horách i lesích číhají nebezpečí a že se stane, že lidé zmizí. A víte, že mnohé ženy od takových mužů se smíří, najdou si jiného muže a žijí dále. Ne toliko já! Já chci svého muže zpět.“ Poprvé uslyšíte v mém hlase bolest i zoufalství. „A tak jsem povolala muže a ženy z dalekého okolí. Bohatýry a smělce, protože jestli je šance, chci svého muže zpět. Nejde tu o čas, mnoho času bylo promarněno čekáním a pátráním a nevedlo k cíli. Vy jste má poslední naděje. Nechci po vás, abyste hledali dávno smyté stopy, žádám vás, abyste se vyptávali u lidí, abyste nacházeli skryté zkazky v paměti stromů, abyste pátrali na horách i v tůních, mezi kořeny i ve skalách. Prosím vás, abyste mi nalezli mého nejdražšího.“ Zadýchala jsem se svojí řečí. Dívám se na vás a především na Apolenu, že mým slovům porozuměla.

Liběj - 19. června 2012 12:24

Zaujal jsem vás na první pohled. Jsem mohutým mužem se širokou hrudí, rozložitými rameny a rukama jako lopaty. Veškeré mé rysy jsou hrubé, stejně jako obličej vypadá jako tesaný těžkým dlátem. Mám silné čelisti, širokou bradu, ústa i nos a úzké oči. Ale všechny tyto tvrdé rysy příkře kontrastují s mým vystupováním. Jsem tichý, při večeři nejím mnoho a po pokrmech sahám trochu váhavě, jako bych se styděl. Často hledím na Sigrún jako bych k ní byl připoután jakousi neviditelnou kotvou. Mé oblečení dává tušit, že jsem ze šlechtického rodu, jeho ošunťělost zase prozrazuje, že dávno není nikterak slavný, byl-li kdy. Usuzujete na syna jakéhosi nicotného zemanského rodu. To prozrazuje i to, že u pasu se mi hrdě neskví meč, ale je tam pouze dýka. I ta má ledacos za sebou, podle způsobu kování a tvarování rukojeti je stará nejméně padesát let. Na ostatní hledím nevýrazně, ale zcela jistě všem dobře naslouchám. Sám se ale promluvit nechystám.

Milo - 20. června 2012 18:26

Dům u dvou studní – Modrý pokoj Rituál se mi povede na jedničku, a tak jsem přijat. Stejně si nemohla vybrat nikoho lepšího, tak co. Jsem v domě teprve chvíli a už jsme všichni svolání do jednoho sálu, abychom se dozvěděli podrobnosti o naší výpravě. Tak tolik lidí jsem teda nečekal. A skoro polovina z nich jsou ženy, tak to nebude snad tak špatné, jak jsem si myslel. Když však vidím tolik jídla, nějaká výprava jde stranou, usednu ke stolu a pustím se s chutí do jídla. Nijak se nešetřím a sním toho tolik, co se do mě vejde. Po jídle poslouchám Lydiino vyprávění. Tvoje srdeční výlevy mě opravdu nezajímají. Kdybys byla rozumná, vůbec by jsi ho nehledala. Barák by připadl tobě, jestli už teď není tvůj, našla bys si nějakého mladého milence a měla by jsi vystaráno. Sám bych o jednom krásném, mladém a inteligentním věděl. Nejdůležitější část promluvy je Lydiina poslední věta. Veškeré vybavení a 20 grošů? Tak to si nechám líbit. Jak si může být jista, že se nerozutečem hned potom, co opustíme stěny tohoto domu? Stojí vůbec za 30 grošů riskovat naše životy, když dostaneme daleko více předem? Rozpoutá se debata, kde padají otázky od mých možná budoucích spolucestovatelů a následné odpovědi paní Lýdie. Nejdříve jsou to otázky upřesňující nějaké inforamce ohledně našeho pátrání od jisté ženy s nezvykle světlou pletí a vlasama. Tak ta vůbec nevypadá sympaticky. Zřejmě bude stejně tak chladná, jako krajiny, odkud nejspíš pochází. Zaujme mě však její společník, který vypadá jako by k ní byl připoután nějakou kletbou. Takovéhle očarování bych se také rád naučil, musím si s ní potom o tom promluvit. Dotaz od muže, který se předsaví jako Jarik je už však zajímavější. Také by mě zajímalo, jak to bude s tím vybavením, ale to bych si hned na začátku způsobil majetkářskou pověst. Další dva dotazy, které mi nepřijdou moc inteligentí, přijdou od dvou dalších žen. To je otázka! Nevšimla jste si něčeho zvláštního? A co má být jako zvláštní? Pousměji se, ale samotné ženy však vypadají mnohem lépe, než jejich dotazy. Vždy se mi líbili tmavovlásky. Přijdou odpovědi paní Lydie. Vojan, Raděna a Cítka, tak snad budou něco vědět. Vím, že je vrátíte? Když je žena obchodníka, tak snad někdy musela jednat s lidmi a tihle obchodníci Vám jen tak něco nevrátí. A proč každého vlastně zajímají jen zbraně? Doufám, že se mi místo vybavení podaří vyjednat spíše více peněz. Jak jsem si myslel – nic podezřelého. Zaujme mě však odvážná rozmluva další ženy. Takhle se mi to líbí. Ale její argumenty nejsou zas tolik oprávněné. Přeci jen chvíli musela vyčkat, aby věděla, zda se její manžel jen někde chvíli nespozdil. No, jak jsem si myslel. A nenašli ho ani ti, co jsou tam zdejší? Tak to nevím, jak pochodíme my. Od stolu vstane něco přes metr vysoký člověk. Mně podobné už jste možná někdy viděli v nějakém cirkuse nebo obludáriu a nebo vidíte takto malého člověka poprvé. Jsem jako většina z nás zavalitější postavy, ale mám silnější ruce a nohy. Věk odhadujete na něco kolem 17 let, ale u takto malého člověka to je problém určit. Mám delší vlasy hnědé barvy a také hnědé oči na celkem pohledném obličeji s menším nosem a rty. Jsem oblečen ve špinavé a potrhané hnědé plátěné košili a kalhotech. „Jmenuji se Milo,“ promluvím, aby si mě vůbec někdo všiml, protože nejsem za stolem tolik vidět, „myslím, že všechny otázky již byli zodpovězeny a měli bychom se začít chystat na cestu. Je přeci jen lepší mít čas na své straně, a tak by bylo dobré, kdybychom byli vybaveni nějakým dopravním prostředkem. Nejlepší by byl vůz, s pomocí něho bychom potom mohli i nalákat bandity z lesů a třeba bychom získali nějakou stopu o tom, kam Váš manžel zmizel.“

Damien z Rouenu - 22. června 2012 09:06

Dotazy a podobné prkotiny Konečně se něco děje. Už jsem myslel, že se z toho čekání, které jsem prošermoval a prospal, zblázním. Takové plýtvání časem! Je bohužel pravda, že teď budeme muset postupovat pomalu a pečlivě, protože stopy z velké části už stejně vychladly. Rychle kráčím do pokoje, kde se má dít ona dlouho probíraná porada, netrvá to dlouho a jsem tam, sice s malým zpožděním, ale snad toho neprobrali příliš mnoho beze mě. Jen zaslechnu závěrečnou řeč válečníka jménem Jarik, který zde vypadá nejstarší, ale asi to není příliš dobrý řečník. To podlízání si mohl odpustit, každý z nás, kteří tu jsou se bude snažit udělat maximum, když už ne kvůli dobrému pocitu, tak ta odména za to stojí určitě. Potom promluví další válečnice s ošlehanou tváří, která se zeptá na naprosto rutinní otázku, ale je jasné, jaká bude odpověď. Myslím, že s tou budu vycházet dobře. Liběj... vypadá dost podivně, už vím, že je to společník oné severské... šamanky, ale nevypadá, že je to jeho vůle. A pak tu máme dívka, která pravděpodobně tlumočí to, co si myslí velká část družiny, totiž otázku: Proč až tak pozdě? Mohla to říci trochu diplomatičtěji, ale souhlasím, Lydie ví víc než se zdá. Byl to docela risk naznačit spojitost se zmizením... hezky upřímně, to se mi líbí. Ostatní "dobrodruhy" jsem už poslouchal jen na půl ucha, ale dost by mě zajímalo, co tu dělá dospívající klučina a zakrslý hobit. Hobity jsem nikdy neměl moc rád. "Jmenuji se Damien a jestli jsem to pochopil, budu tvořit vojenský i řekněme intelektuální doprovod výpravy" pravím bezchybně, čistě a srozumitelně. "V tuto chvíli musím souhlasit s hobitem, otázky byli vyřčeny a stejně myslím, že zde se už nic speciálního nedozvíme. Povoz je dle mého názoru hloupost, budeme nemobilní a pomalí, já osobně pojedu na svém koni a budu přinejhorším pátrat sám, ale doufám, že někdo půjde se mnou, mám rád společnost" dopovím a vydechnu. Než odejdu, zeptám se Lydie ještě na poslední otázku: "Paní, mohu si prohlédnout pracovnu vašeho manžela? Mohlo by tam být něco užitečného... jestli někdo chce, může mě doprovodit, já mám své věci už sbaleny."

Damien z Rouenu - 22. června 2012 09:20

Vidíte před sebou vysokého, štíhlého a šlachovitého muže, který má vypracované svaly na rukou a nohou, ale jsou to spíše svaly specializované na pohyby při boji (asi jako lučištníci). Mám na sobě elegantní oděv, ale je vidět, že to rozhodně není mé obvyklé oblečení. Za pasem se mi houpe meč, který má už to nejlepší za sebou, ale je stále dokonale naostřený a vyvážený jako při okamžiku stvoření. Na zádech jsou stopy to luku, který jsem si pro tuto příležitost nevzal s sebou. Kvalitní boty jsou samozřejmostí. Oči mají tmavý odstín a vlasy jsou hnědo - černého zabarvení.

paní Lydie - 22. června 2012 11:49

„Damiene!“ řeknu velmi tvrdě. „Toto si nepřeji! Nechci, abyste svoji skupinu rozbíjeli. Vybrala jsem vaši družinu tak, aby byla co největší naději na úspěch. Jsou mezi vámi ti, co umí bojovat, co jsou dobří v nalézání stop i ti, co umí léčit. Pokud nechceš jít s ostatními, vyzývám tě abys šel, ihned. A pokud si myslíš, že je bystrým plánem, jezdit si sám na koni po okolí, tak ti rovnou mohu říci, že není a že bys mohl dojezdit velmi záhy. A ještě jednu věc ti musím sdělit. V údolí Labe jsou strmé srázy a kůň ti zde bude více ke škodě, než k užitku. Velmi si tedy přeji, abys nechal koně ustájeného u mě. Štolbové se ti o něj skvěle postarají. Pokud se chceš podívat od pokojů mého muže, máš k tomu mé svolení, ale jen pod mým dohledem.“ Co se týká povozu, pro něj platí to samé, co pro koně. Snad by mohl přilákat případné lapky... pokud ovšem lapkové stojí za zmizením mého muže... ale cesta od Labe k Děčínu je bahnitá a je zde mnoho překážek. Blažej si nikdy vozy nebral, i když často vezl těžké náklady, dával přednost soumarům. Ale je na vás, zda si přejete vůz s sebou vzíti, ten vám mohu poskytnout. Se vším výše řečeným souvisí ještě jedna věc, co bych s vámi chtěla probrati: ráda bych, aby vaše družina měla vůdce, někoho kdo by mi byl osobně odpovědný za průběh vaši výpravy a budu si přát, abyste se vy ostatní podvolili jeho vedení. Jste družinou nesourodou a mohlo by mezi vámi snadno dojít k rozbrojům. Nechci, abyste byli něčím jako jeho many či služebníky, chci mezi vámi vyvolit někoho, kdo bude nést tíhu důležitých rozhodnutí. Jste ochotni toto přijmout? Kdo mezi vámi má odvahu se stát vůdcem?“ Podívám se pomalu podél stolu a můj pohled se na chvíli setká s očima každého z vás.

Mystique - 22. června 2012 17:24

Musela jsem polknout ten hořký knedlík, který mi uvízl v krku ve chvíli, kdy mne Lýdie káravě oslovila a začala vysvětlovat své chování. Ruměnec se mi vehnal do tváře. Styděla jsem se. Ale potřebovala jsem znát tyhle odpovědi a kdo jiný mi je mohl dát, než ona. Nerada chodím kolem horké kaše. Rozhlédla jsem se po ostatních, opět jsem pátrala, co si o mě teď myslí. “Děkuji vám za vysvětlení, paní,“ snažila jsem se, aby má odpověď vyzněla normálně, abych na sobě neukázala tenhle přešlap. S těmito slovy jsem se dál odmlčela a poslouchala jsem nápady ostatních. Osobně bych raději volila možnost jít pěšky. Jsem na takovýto způsob cestování zvyklá nejvíc. Lýdie nás následně, tedy poté, co si ještě vymění pár názorů s Damienem, požádá, abychom zvolili vůdce skupiny. Sklopím zrak k zemi, když se na mne podívá. Toto není pro mne

Sikes Brown - 22. června 2012 18:34

Modrý pokoj Několik členů nově vytvořené pátrací družiny začne s diskuzí k našemu úkolu, porozně si je vyslechnu a následně se i já odhodlám k proslovu: “Vážené dámy, vážení pánové. Dovolte, abych se Vám předtavil Já jsem Sikes Brown z Ervenic. Pokud chcete, tak mi můžete říkat Brownie. Co se týká vůdce družiny, tak toho by měla určit paní Lýdie na základě svých zkoušek a ostatní by měli její rozhodnutí respektovat. My jej nemůžeme zvolit, protože se navzájem neznáme. Doufám, že naše družina vždy najde společnou řeč či alespoň kompromis a že se v průběhu nerozdělíme kvůli odlišným názorům a vzájemným neshodám. A nyní k cestě a způsobu dopravy. Mohli bychom využít i říční dopravu. Vždyť z Litoměřic teče Labe skrz Ústí a Děčín až do Drážďan. Proč nevyužíval paní Lýdie Váš muž tento způsob dopravy? Myslím, že bychom též měli začít s pátráním v pracovně zde v domě. Mohli by nám třeba něco napovědět n nějaké dokumenty, které tam můžou být. Následně bychom se měli vyptávat na Střekově a v Ústí. Do Ústí si myslím bychom se mohli bezpečně dopravit mnoha způsoby. I třeba najmutým povozem či koňmo.“ Odmlčím se a čekám na odpovědi na mou řeč. Posunul můj proslov diskuzi někam dál? Dozvíme se nyní ještě něco?

Milo - 22. června 2012 23:10

Modrý pokoj Po mém návrhu se představí a promluví další muž. Vojenský a intelektuální doprovod? Tak to jsem zvědavý. S hobitem? Já jsem normální člověk, s tou pohádkovou rasou nemám nic společného. Tak povoz je hloupost? Jeď si na čem chceš, ale tímhle výstupem jsi si u mě tedy skazil reputaci. Ale do té pracovny bych také rád nakouknul. To není až zas tak špatný nápad. Lydie však zamítne jak koně tak povoz. Strmé srázy a bahno, s tím si poradíme. Hlavně, že nám ho povolila. Ale, kdyby to šlo, tak tak jezdí její starej, ale jezdí s koňma, tak proč bychom to nezvládli my? Vůdce? To by bylo něco pro mě. Ale určitě tu bude spousta zájemců, které zvolí raději než mě, ale alespoň se pokusím. Když se představí další člen výpravy a přímo se nepřihlásí k tomu, že by chtěl být vůdce, dodá mi to naději, že bych to přeci jen mohl být já. Brownie? Tak to si budu pamatovat. Co je to za jméno? Využít říční dopravu není úplně špatný nápad. Jinak má s naším pátráním asi stejné plány jako já. Opět tedy promluvím: „Dobře, s povozem zřejmě cestovat nepůjde, protože věřím, že jinak by to Váš muž takto dělal, ale pokud si s sebou bral koně, tak bychom na zvířatech mohli cestovat i my, bylo by to rozhodně rychlejší než jít pěšky. Mně by například stačil pouze osel nebo mezek,“ dořeším situaci s vozem a zkusím, zda by nám Lydie neposkytla koně. „Brownie,“ musím použít to oslovení, „máš pravdu, vůdce by měla vybrat paní Lydie, ale musí vědět, z koho má vybírat, protože ne každý je ochoten nést toto břímě. Takže pokud se neurazíte, rád bych se o místo vůdce ucházel. Hodně jsem cestoval po českých zemích, takže vás mohu vést na cestách. Při tom jsem také studoval, takže jsem i všelijakými vědomostmi obdařen. Nějaký čas jsem byl v armádě, takže mám i vojenský přehled. A jazykem myslím, že se umím ohánět lépe než dobře, takže mohu i diplomaticky vystupovat,“ snažím se všechny za každou cenu přesvědčit o své dokonalosti a určenosti k tomu velet. Rozsáhle, hod: 7

Zora Berretton - 23. června 2012 00:44

Plány před cestou Jedna dívka vysloví moje pochyby a já očekám jak paní Lydie odpoví.Její odpověď dává docela smysl a mně aspoň nějaké pochyby opustí.Ty stopy nemohou být,ale jistě už budou nenávratně ztraceni Apolena se asi nesnažila nějaké stopy po takové době najít.Čas není naším spojencem a zjišťovat co se stalo po tak dlouhé době je už teď odsouzeno k nezdaru.A protože tohle je asi(nebo spíš určitě podle toho výběru)její poslední šance tak si chce být jistá zda toho budeme skutečně schopni nebo jsme nepřišli jen s vidinou velkého bohatství.A my kteří tu teď sedíme jsme ti kteří prošli jejím výběrem. Dobře nemám pochyby,ale mám z toho dobrý pocit?Ještě ne ... nevím ... možná ... Dobře dost pochyb jednou tu už jsi tak nemá cenu se zabývat podobnými myšlenkami. Z mých myšelenek mně vyvede Damien,jistě tohle jsem mohla čekat.Pan všechno znám,všude jsem byl,všechno dokážu.Pěkně arogantní muž a ikdyž ani já nesouhlasím s vozem rozhodně nebudu cestovat za ním a dělat mu panoše.Pokud ho něco podobného napadlo tak si to budeme muset poněkud brzo vyříkat ikdyž už z pohledu který jsem mu věnovala bylo jasné poznat co si o tom jeho "skvělém,úžasné a brilantním" plánu myslím.Teda nepochybuju že umí bojovat.ale o cestování přírodou toho moc neví. No a ohledně přání paní Lydie,ach ano,ale kdo tím vůdcem bude?Sigrún ne.Aspoň myslím si že ne vypadá ... divně.Takže Damien?Ne myslím si že taky ne.Neodešla jsem z domova abych se zde nechala šikanovat nějakým mužem který si myslí že slunce vychází kvůli němu.Nebo Jarik?Nevím jestli by to byl dobrý nápad.Pochlebovač bijící se v prsa a pronášející přitom vyčpělé klišé by nejspíš taky nebyl vhodny.Tak já?No pokud to bude nezbytně nutné ... Pak promluví Sikes a na svůj věk mluví nečekaně dospěle až mně to překvapí. No paní Lydie to asi udělat nechce a zkoušky měli jen ukázat naše schopnosti.Neměla bych už něco říct?Ne co se dalo říct už bylo řečeno přede mnou a na jalové řeči nebo opakování toho co už někdo řekl nemáme čas a já ani chuť.

Medvědice - 23. června 2012 02:54

Pozorně poslouchám všechny okolo stolu, neutrálně si je prohlížím a nijak se to nesnažím skrýt. Jestli můj poheld řečník vycítí, neuhnu jím. Apolena má v něčem pravdu, na druhou stranu argument Lýdie je taky dobrý. Jestli svého manžela nechce už vidět, nedávala by si takovou práci s tím, aby sehnala podobnou družinu, nenechala by ji vyžírat svoje zásoby. Takže to znamená jedině to, že ho má opravdu ráda, nebo jí je k něčemu užitečný. Ani jedno z toho nehodlám nějak soudit nebo rozebírat, to je koneckonců její věc. Přesto mi stále jedno vrtá hlavou. Nemůžu zapomenout na naše první setkání. Taky mě zaráží její paličatost. Jak si může být jistá, že se jen ztratil v lese, v náruči divoženek? I děcko ví, že divoženky nejsou tak nevinné, jak vypadají. Kdyby se to stalo, budeme ho sbírat po stromech v širokém okolí. Jsem škarohlíd, ale podle mě ho v jiném stavu ani najít nemůžeme. Ovšem jestli chce donést jeho šelmami ožrané tělo, aby pak z šoku potratila... no prosím. Nad slovy skřeta se jen krátce pousměju, spíše zkřivím rty. Ten záblesk nepostřehl nikdo, kdo na mě už chvíli nehleděl. Skrčku, kdybychom chtěli nalákat bandity, stačilo by, aby se jedna z nás svlékla. Chlapi jsou všichni stejní, vylezli by z děr za osamělou ženskou. Tak nač se tahat s pitomým vozem... Damiene... intelektuální? Nad tímhle jeho prohlášením lehce povytáhnu jedno obočí a prohlédnu si ho ještě pozorněji. Podle atributů jakýsi šlechtic, zda zapomenutý, nebo jen dobrodružně rozmarný, to netuším. Avšak přelívání reakcí kolem stolu sleduju a celkem se bavím. Lýdie je jako každá prvorodička pěkně naostřená, ztratila druha a ochránce a má v domě spoustu divných lidí. Nedivila bych se, kdyby po větách některých z nich nepřemýšlela, zda udělala dobře, když je vzala. No to si piš, že bude docházet k rozbrojům. Ženy sice zatím nijak nevystoupily, avšak někteří muži se projevili tak, až mi to bylo proti srst. Ač Lýdie poznamenala, že nebudeme služebníky, nenechám se komandovat od někoho, kdo si myslí, že mi má právo vládnout jen proto, že má pyj. Před Lydiínýma očima nehnu. Neudělala jsem to předtím, neudělám to ani teď. Mladík mě překvapil a taktéž si vysloužil pronikavý pohled temněmodrých očí, jako bych se ho snažila prohlédnout naskrz. "Jestli Blažej necestoval po vodě, tak ani my. Měli bychom se vydat po jeho stopách, obrazně řečeno," dodám ještě, protože by mi možná někteří oponovali, že stejně nic nenajdeme. Skrček velitelem? Tak to tedy ne. I kdybych k tomu měla donutit Liběje a hnát ho kupředu jako honák stádo, ten mrňous se mi nelíbí. "To tedy umíš," neodpustím si první spontánní - ironickou - poznámku za celou dobu. "Jenže chvástat se dovede téměř každý. Navíc kdo by důvěřoval skřetovi? Vyber ty, paní. Když jsi nás zkoušela, jistě víš, kdo na to má, a kdo ne," obrátím se na Lýdii, aniž bych přerušila tok svých slov a dala tak možnost skřetovi se nahlas urazit.

Průvodce - 23. června 2012 11:39

Pravidla Milo pampeliška s Vámi soupeří o vliv ve skupině. Vy se můžete této akci bránit protiakcí, ta může mít mnoho podob: snášení protiargumentů, jako předvedla Sirgrún. Zesměšnění Mila a tak dále Vaše Ohrožení od Mily jsem stanovil na 2 Hážete opět dvěma kostkami, k hodu si přičítáte svoji úroveň Mastičkáře (ten má schopnost Jednání s lidmi). Ti z vás, kteří hodí méně, se mohou vyčerpat (Tedy využít 2 zdroje Vlivu, protože ohrožení je 2, tím se vám samozřejmě tyto dva zdroje odečtou) a také na ně Milova akce plně nezapůsobí. Může se vám ale ten malý člověk zdát docela sympatický. Samozřejmě, pokud už vám nezbývají zdroje, můžete si udělit jizvu na vlivu. Také si sami popíšete, jaká ta jizva bude (výčitky svědomí, zpronevěření se svým zásadám, pověst člověka bez skrupulí, pověst surovce a tak dále) Pokud je vám úplně jedno, kdo bude vůdcem, souboje se vůbec neúčastníte, můžete ale někoho podpořit, tím zvýšíte Ohrožení ostatních o 1 Pokud někdo z vás bude chtít na ostatní také zapůsobit svým Vlivem, a usilovat o to být vůdcem, může se o to pokusit po úspěšném ubránění se. Manévr rozsáhle (ten působí na všechny okolo) vás ovšem stojí 1 zdroj Vlivu Bojím se ovšem, že tato rozmluva bude poměrně náročná na čas, proto vás prosím, vy co se cítíte být vůdčími typy, abyste hned po ubránění se v jednom příspěvku také zaútočili (ostatní si budou házet na obranu) Já se pokusím, podle toho jak dobrá bude vaše řeč, ostatním určit Ohrožení. Pokud to nestihnu a někdo odpoví dříve, bude stupeň Ohrožení 2 Může tak dojít k tomu, že než vůbec napíšete svůj příspěvek, budete se muset několikrát bránit a nedostanete možnost vůbec promluvit…. ale i ve skutečnosti tak tomu může být. Často se nemusíte dostat ke slovu, často na váš někdo zapůsobí aniž byste to vlastně chtěli, někdy si vás druhý získá a vy jste mu velmi nakoloněni a ani nevíte jak. A o to větší je toto riziko ve světě, kde existuje magie. Shrnutí: Ohrožení od Mily je 2 Nejprve se všichni bráníte (útok je 7) přičítáte si úroveň povolání mastičkáře. Pokud se ubráníte, můžete (ale nemusíte) také sami zaútočit, pokud chcete působit na všechny, musíte použít jeden Zdroj. Ohrožení z vašeho proslovu určím já. Pokud se neubráníte, můžete se vyčerpat (2 zdroje) pokud už zdroje nemáte, můžete si udělit jizvu. Když se dostanete k hraní později, musíte se případně bránit několika útokům. Na všechny házíte zvlášť. Pokud je vám jedno, kdo bude vůdcem, souboje se neúčastníte. Můžete ale někoho podpořit, tím ostatním zvýšíte ohrožení o 1. * * * Ta pravidla jsou přecejen trochu složitější. Protiakce jsou také trochu složitější (je zde možnost podniknout takovou protiakci, která by přímo Milovi zabránila v provedení jeho akce (například že byste ho zesměšnili natolik, že by jeho vystoupení naprosto ztratilo na účinnosti. My se zatím budeme držet u zemi a všechny vaše akce jsou pouze bráněním se jeho vlivu.

Marielle Valois - 23. června 2012 11:42

Otázky, odpovede a vodca Lýdiina odpoveď na moju otázku ma nijako nezaskočila. Očakávala som to. Zaujímavá bola aj výmena názorov medzi Lýdiou a mladou ženou, ktorá sa predstavila ako Apolena. Zrejme mala dojem, že Lýdia sa nesnaží nájsť svojho manžela dostatočne. Iste, to čakanie bolo podozrivé, ale na druhej strane, ak nás chcela mať desať... Rozhodnem sa premýšľať nad týmto všetkým neskôr. Moji ďalší budúci druhovia na mňa nijako extra nezapôsobili. Aha, zakrslík... už mu chýba len strakatý šat a môže sa hlásiť k nášmu principálovi. V duchu sa zaškľabím nad tou predstavou a premeriam si muža, čo sa predstavil ako Damien. Žeby nejaký miestny šľachtic? Prepáč kamarát, ale pre mňa si len ďalší vandrák, aj keby mala byť tvoja krv modrá ako táto izba. Napokon sa ozve mladík s ďalším podivne znejúcim menom. To sme tu ale rôznorodá zbierka vandrákov. V duchu sa čudujem Lýdii, že to s nami vydrží v jednej izbe. Dohady o tom, či pôjdeme pešo či na povoze prechádzam mlčky. Stopy už vychladli, ale sú také, ktoré nezmiznú dažďom. A tie sa z voza nájsť nedajú. Čo mi ale rozbúri krv v žilách je debata o tom, kto má byť vodca tejto skupiny. A hneď tu máme dvoch horúcich záujemcov... z toho jeden je pochlebovač a druhý líška. Nepáči sa mi ani jeden, a najradšej by som bola, keby vodcu určí Lýdia. Na druhej strane si myslím, že je zbytočné určovať vodcu už teraz. Pobavene sledujem, ako sa do pozície veliteľa silou mocou snaží dostať krpec. Neudržím sa a vyprsknem, keď na jeho adresu zaironizuje Sigrún. V podstate povedala to, čo som si celú dobu myslela. Nakoniec sa rozhodnem prehovoriť: „Nemyslím, že je múdre dohadovať sa o vodcovstvo už teraz, pri stole s s jedlom a pitím sa každému chvastá dobre. Keď chce malý muž byť vodcom, nech je. Najbližší čas preverí, čo z toho všetkého boli len reči a čo pravda. Pokiaľ samozrejme nerozhodneš ináč, pani.“ Poslednú vetu adresujem Lýdii, ale je povedaná len tak, pretože neverím, že by do toho chcela nejako zasahovať. Navyše nevyhovujúceho vodcu budeme môcť zosadiť kedykoľvek... ...pomyslím si a venujem mužíkovi jeden mnohovravný pohľad.

paní Lydie - 23. června 2012 16:36
	Pozoruji Vaše klíčící spory zcela neproniknutelným výrazem. Nedá se poznat, zda se mi spory protiví, či baví, nejde z mé tváže poznat žádný cit. „Ano, mám svoji představu,“ odpovídám těm, co se tázali. „Ale chci znát, kdo se na vůdcovství cítí. Jenoho takového už máme, jsou tu ještě další? Ptám se zcela otevřeně, kdo se cítí být vůdcem, kdo má odvahu mi v posledku vydat počet?“

Medvědice - 23. června 2012 19:12

"Tvůj benevolentní přístup je sice zajímavý, slečno z Valois, ale přijde mi nepraktický." Pořád mluvím spíše tiše, ale k mému zabarvení to stačí. Kdybych mluvila hlasitěji, jasný hlas bude znít jako křik sokola. Je stálý a pevný, a tak dokresluje celý můj zjev. Buď mi bohové do vínku opravdu požehnali, nebo oplývám sebekázní v tom, kterak si udržet všemi prostředky tvář, jakou jsem se rozhodla nosit. Pak odpoví Lýdie. Zatím všichni mlčí, klopí oči, nebo prostě čekají, jak se to vyvrbí. Dám jim dva údery srdce, aby se někdo ozval, poté přejdu do protiútoku. Ne že by se můj celkový postoj změnil. Tvář mám klidnou. "Pokud má naše kroky vést někdo, kdo si malé sebevědomí musí dodávat velkým chvástáním, pak tedy já, paní. Nehodlám se kasat svými schopnostmi," vrhnu kosý pohled na skřeta, "sama jste některé odhalila. Důležité je, že mám po boku svého Liběje, jehož původ a přiznejme si, možná i vzezření otevře nějaké dveře k pravdě o vašem manželovi. Lidé jsou povrchní. Dávají na vzhled. Komu ochotněji sdělí informace? Skřetovi, co se sice možná umí ohánět jazykem, zato většina by ho radši chytila a prodala komediantům, nebo mně, za kterou bude stát můj věrný Liběj. Věřte, že to mnohdy stačí. Zbabělci nejsou hloupí, nehodlají se s ním pouštet do křížku. Přiznávám, že kdybych neměla jeho podpory, jeho mocných paží, v životě by mě potkalo více strastí. A to je i případ skřeta. Ba dokonce si myslím, že lidi možná budou vstřícnější k ženě než k němu. Znám lidské předsudky. Co se liší, je špatné. Možná dokonce ďábelské. Opravdu chceš riskovat úspěch našeho snažení tím, že sice dosáhneš svého, ale lidé nás budou mít za loutky malého raracha? Je lepší zůstat v ústraní. Ti, kdož opravdu oplývají mocí, to dobře vědí. Nemají to totiž zapotřebí..."

Medvědice - 23. června 2012 19:29
	ad Sigrún Ljóshår - 23. června 2012 19:12 Hod: 6 bonus: 1 rozsáhle

Liběj - 23. června 2012 19:37
	Potvrzuji slova Sigrún. Ruce, co jsem měl dosud složené v klíně, položím na stůl. Lehce to zaduní, když se jejich váha spočine na desce stolu. Zároveň se napřímím a pohlédnu Milovi zpříma do očí.

Průvodce - 23. června 2012 21:05
	Sigrúnin útok má Ohrožení 3 (má na své straně pořádnou gorilu +1) Milova výška mu také na autoritě nepřidává, on má ohrožení 4.

Zora Berretton - 24. června 2012 03:25

Milo,obrana Hod 9 Takže Milo se hned nabídne že bude vůdcem no proti němu nic nemám jsou tu i horší typy.Ovšem Sigrún si to jak jinak nenechá líbit.Jistě dalo by se od ní čekat že bude chtít být vůdcem asi to bude snadnejší než se nás snažit všechny uhranout jako Liběje. No dobře takže asi bych se do toho měla vložit.Sice jsem být vůdcem nechtěla,ale situace je vážná.A já říkala že to vezmu pokud to bude nutné a tohle je nutné. Vyslechnu si pak názory obou žen i Libějovo "překvapivé" přitakání (ikdyž vypadá že by radši chudáka Mila zarazil do země aby jeho paní měla volnou cestu) a pak se rozhodnu do toho konečně vložit. "No Sigrún máš pravdu,ale taky se mýlíš.Je pravda že Mila by mohli přehlédnout nebo by ho nemuseli brát vážně,ale taky by pohled na něj mohl u některých vyvolat soucit či lítost.Navíc způsob řekni co víš nebo tě použiju jako zarážku do dveří je sice účinný,ale nejde použít vždy.Taky bychom měli být obezřetní k tomu co se tímto způsobem dozvíme neboť člověk v tomto případě řekne cokoliv,klidně o sobě prohlásí že je opice." Na mém obličeji se letmo objeví úsměv,ale ihned na to zmízí a já pokračuju opět vážným tónem. "A tudíž by měl být vůdcem někdo kdo vypadá aspoň trochu normálně nejlíp žena jak si sama navrhla.Neboť běžní lidé snadno podléhají předsudkům a pověrám mají nedůvěru k tomu k tomu koho neznají nebo kdo vypadá jinak a nedůvěra přechází ve strach a ten někdy plodí i hněv a nenávist.Protože to co se liší,je zlé,špatné či nečisté nebo minimálně nebezpečné.Takže když nás povede někdo kdo odsud viditelně ani nepochází moc důvěry to budit nebude.Lidé se budou ptát proč zrovna ty a kdo jsme vlastně my?Zda jsme jen otroci tvé vůle nebo v horším případě přisluhovačí nějaké podivné možná až ďábelské magie." Hod 6,rozsáhlé zbytek zdrojů Vlivu používám na podpoření svých slov.

Moen - 24. června 2012 11:06

Volení vůdce : Se zájmem pozoruji všechny osoby v místnosti a i to,jak vzniká konflikt ještě dříve,než jsem očekával. Při jejich horlivém zápalu o moc se ani nedivím,že si nikdo nevšiml mého pomalého ústupu mimo okruh ostatních. Jsem vzdálen od ostatních zhruba pět metrů a rukou se opřu o jeden z masivních sloupů. Trpělivě čekám na svou šanci a ta přijde záhy, když promluví Sigrún a po ní ještě Zora. Všichni sebou trhnou,když uslyší můj burácející smích z míst,kde nikoho nečekali. ,,Hahahaaaahaaaa....pardón..hahaaaha... To myslíš..ehm...hahaaa...vážně?,, ,mé oči i slova míří právě na Sigrún. ,,Přece nám nemůže velet někdo jako ty. Zora má pravdu,že by to měl být někdo normální. A...nezlob se na mě,ale ty, a Liběj se snad neurazí, mi normální nepřipadáš.,, Vydám se pomalým krokem zpět k ostatním a využívám toho,že jsem upoutal jejich pozornost. ,,Já vůdcem býti nechci. Nemám to asi v povaze... Ale ještě více nemám v povaze poslouchat někoho,kdo si musí o autoritu žádat. Proto navrhuji, aby vůdcem byla Zora. Je to normální žena lidské rasy a její argumenty jsou pro mě nejrozumnější.,, ,domluvím a podívám se na Zoru. ,,Nevím,zda o to stojíš,ale pokud ano, máš můj hlas.,, Zastavím se a i když se dívám na Zoru, koutkem oka sleduji Liběje,zda v něm nebouchnu saze a nezačne bránit čest Sigrún. (4+4+1=9) Zoře dávám 1 bonusový bod na její podporu.

Mystique - 24. června 2012 11:10

Marnost nad marnost těkám pohledy z jedné osoby na druhou, které se horlivě účastní diskuze na téma, kdo by měl být vůdce družiny. Jsem z toho všeho krapet zklamaná. Jestli se začínáme poznávat takovýmto způsobem, špatně to skončí. Podívám se na Lýdii, počkám, až se naše pohledy střetnou a omluvně kývnu hlavou ke dveřím. Já pro tuto chvíli odcházím z místnosti. Necítím, že bych zde měla být. Raději půjdu a zařídím se služebnictvem přípravy na cesty. Prozatím jen to, co budeme moci vzít s sebou, o koně či povoz se nestarám, neboť nebylo rozhodnuto.

paní Lydie - 24. června 2012 13:31
	Trochu se podivím. „Nechceš na sebe brát břímě odpovědnosti, Jariku? Jsi starší, než všichni ostatní, jsi vysokým mužem? Proč toto?“ Po Apoleny odchodu za mnou přijde služka. Něco ji pošeptám a pošlu zpět.

Průvodce - 24. června 2012 13:33
	Ohrožení Zory je 3 pro všechny (přidal se k ní Jarik), pro Sugrún 4. Nevýhoda Sigrún je v tom, že je cizinka a navíc ji obklopuje zvláštní, chladná aura. Ta může některé vyděsit.

Průvodce - 24. června 2012 13:41
	soukromá zpráva od Průvodce pro Vyhledá tě služebná paní Lydie. „Paní je velmi nešťastna, že jste odešla. Ptá se, co bylo důvodem. Pokud jste prý znechucena, velmi vás žádá, abyste družinu neopouštěla, že věří, že se všechny spory zklidní.“

Mystique - 24. června 2012 13:45

soukromá zpráva od Mystique pro Otočím se za služebnou, která mne došla se vzkazem od paní. “Nemyslím si, že bychom se měli hádat. Měli jsme být družinou, kterou si paní vybrala. Zatímco se oni rozmýšlí, kdo družinu povede, já bych ráda připravila vše potřebné na cestu, abychom se pak již nemuseli zdržovat. Vyřiď své paní, že nejsem uražena, ale necítím se v takové společnosti dobře. Nedobře snáším hádky o ničem.“

Medvědice - 24. června 2012 13:57

Obrana proti Zoře: hod 10 Překvapivě se do toho vloží i jiní. A místo, aby pokývali hlavou nad mou pravdou, že skřetovi se lidi spíš vysmějí, pustí se do mě. Nějak si nevybavuju, co jsem jim provedla, že mě označují za nenormální a v podstatě mě napadají. Ve své mysli skřeta neberu jako rovnocenného (což tak bude mít dle mě většina lidí), takže mě opravdu zaráží jejich reakce na moje nijak urážející chování. Lehce povytáhnu obočí nad tou salvou, co dopadla na moji hlavu. Co si mysleli, že se rozbrečím, když mi řeknou, že jsem divná? A zrovna od někho jeho věku bych čekala jinou reakci, než že svoji "úžasnou" řeč uvede trapným smíchem, jakým se v pouličních taškařicích zesměšňují postavy. "Říkáš to, jako bychom byli nějací vrazi a násilníci, Zoro," odtuším o tón chladněji. "Chceš snad tvrdit, že Liběj je jen můj golem? Jestli urazíš jej, urazíš i mě. Nevím, čím jsem si zasloužila toto vaše chování - a čím si ho zasloužil on. Netvrdila jsem, že tam přijdeme, všechny přimáčkneme ke zdi a jako kratochvilné rozloučení podpálíme pár vesnic. Ale z tvých slov mi připadá, jako bys slyšela právě tohle. Jen jsem chtěla říct, že lidi mají z Liběje přirozený respekt - čímž jsem poukazovala na rozdíl mezi nimi." Myslím tím skřeta. "Asi bych si měla nechat přinést to nejlepší zrcadlo, jaké tu paní má, abych zjistila, co vám připadá tak divné, nenormální, jak jste řekli, že mi to musíte vmést do očí jen proto, že jsem poznamenala, že skrček si těžko během chvíle dobude autoritu. Jinak, řekni, Zoro... ty odsud pocházíš? Jen tak mimochodem, když se oháníte mým původem. Kolik lidí je Čechy? Podle jmen hádám, že tak možná polovina. Navíc je možné, že budeme jednat se saskými obchodníky. Je tak, paní Lýdie? Moej řeč je té jejich velmi podobná. Jak bude vypadat vůdce, co potřebuje tlumočit od, jak vy říkáte, nenormální, Ďábelské ženy? Asi si tady všichni myslíte, když říkáte taková slova, že jsem jakási čarodějnice, co touží vás mít všechny jako dívka panenky. Není tomu tak. Kdybyste se do mě nepustili s těmi chabými argumenty, dala bych od toho ruce pryč - nemám zapotřebí se zlobit s tak nesourodou skupinou. Teď mi však jde o to bránit hlavně svou čest. A také Libějovu." Svojí řečí sleduji hlavně to, aby se zastyděli, zapřemýšleli sami nad sebou, proč bezdůvodně napadají někoho - ano, mně se to jako napadání jeví, kdybych byla malý skřet, tak by mi asi došlo, co tím sledují a věděla bych, co je na mě tak divného - kdo s nimi nejednal neslušně. útok na Zoru i Mila: hod celkem 12, rozsáhle.

Průvodce - 24. června 2012 14:13
	Ohrožení je pro Zoru 4 (+1 protože oceňuji snahu všechno zklidnit, i jasnou mluvu. +1 za Liběje.) pro Milu zůstává na 4 (+1 nevýhodnou je jeho výška, +1 za Liběje.) Ostatní mají ohrožení 3

Průvodce - 24. června 2012 14:17
	soukromá zpráva od Průvodce pro „To si paní myslela. Proto vám vzkazuje, že je lépe, když se všechny neshody projeví raději dříve, než později. Ptá se také, zda se vám někdo nejeví jako schopný vůdce.“

Průvodce - 24. června 2012 14:20
	Jinak útoku Sigrún můžete také podlehnout, nemusíte vyčerpávat zdroje. Povede to k tomu, že se zastydíte a budete s ní jednat mnohem klidněji a s respektem.

Mystique - 24. června 2012 16:43

soukromá zpráva od Mystique pro Jsem lehce v rozpacích, že zrovna Lýdia potřebuje znát můj názor. Ale na druhou stranu je to logické. Měla by vědět, co si kdo o sobě myslíme. “Myslím, že ta seveřanka vypadá schopně. Má po svém boku muže, který budí respekt. Ona ve mně probouzí smíšené pocity, ale umí se chovat i vyjadřovat. Nevím, zda toto jsou vhodné aspekty vůdce, ale neměla bych proti ní nic, kdyby ona zvítězila.“

Zora Berretton - 24. června 2012 19:10

Sigrún,obrana hod 12 Jarik se mně překvapivě zastane a mně to docela udiví.Možná jsem se v úsudku o něm unáhlila možná jen nechce aby se vůdcem stala Sigrún,ale jistě se mu budu muset aspoň v duchu omluvit.Ikdyž Lydiina slova mně neudiv.Jarik je sice nejstarším z nás,ale ani já se na pozici vůdce moc necítila.Při procházení divočinou kdy je vám po mnoho dní společností jen lesní zveř nemáte moc příležitosti vybrušovat si své řečnické schopnosti,ale pokud nás povede Sigrún je to jasná cesta do pekel. No tam zrovna ne,ale ostatní se budou bát že je proklejeme pokud nebudou jejich odpovědi uspokojivé a tak se nás co nejdřív zbaví. "Děkuju."řeknu Jarikovi a čekám s čím se vytasí Sigúrn. Jasně ano myslím si přesně tohle.Teda kromě té první věty promiň milá Sigúrn,ale nevšimla jsem si že by Liběj projevil aspoň nejmenší náznak vlastní vůle,názoru nebo dokonce osobnosti.Takže ano pojem golem to docela vystihuje asi až budeme chtít slyšet jeho názor tak se rovnou zeptáme tebe.Ale dobře nechám si svůj názor pro sebe a pokusím se to zde uklidnit.Když se začneme hádat rovnou tady tak se nikam nedostaneme. "Nechtěla jsme nikoho urazit pokud se tak stalo tak se omlouvám.Mou snahou bylo pouze poukazat na to jak budou asi ostatní reagovat když nás potkají jako jsi to udělala ty u Mila.Nepochybuju o tom že by sis zjednala autoritu dřív,ale otázkou by bylo za by ti i věřili.Jak jsem říkala už předtím lidé se dají snadno ovlivnit předsudky a pověrami a tak si můžou jisté věci mylně vyložit.A promiň Sigrún,ale první dojem nezměníš.A bohužel první dojem vychází tak že ikdyž budeme zdvořilí tak nám řeknou co budeme chtít jen abychom už byli pryč a šli obtěžovat zase někoho jiného.Právě ten přirozený respekt způsobí mylnou představu že naše zdvořilost je podmíněná tím co se dozvíme a pokud nebudeme spokojeni s odpověďmi bude dotyčný ztlučen nebo proklet.Navíc já netvrdila že jsem z Čech a o žádném vypalování vesnic taky nepadlo ani slovo.A pokud se skutečně setkáme se saskými kupci domluvím se s ními snáz protože jejich jazykem mluvím lépe než tímto.Jinak já se nechci zbytečně hádat a kdyby tu někdo nebyl přehnaně vztahovačný mohli bychom si tohle všechno ušetřit.Já se nebojím že mně prokleješ nebo očaruješ takže se o svou čest bát nemusíš.A předpokládám že Liběj je už dospělý a umí mluvit nebo se bránit sám." Snažím se teď mluvit v poněkud smířlivějším duchu a pokusit se to uklidnit.Moje názory jsou moje věc tak bych je zde zatahovat neměla.Takže se pokusím přesvědčit ostatní že jsem neměla v úmyslu nikoho napadnout jen Sigrún si to přehnaně vysvětlila. Hod 10,směr Sigrún Liběj rozsáhle.

paní Lydie - 24. června 2012 19:47
	Jsem již zřetelně unavena mnohořečností obou dívek. „Stačí!“ utnu debatu. „Chci ještě dát prostor ostatním. Kdo další? Je zde ještě někdo další, kdo si troufá na to, býti vůdcem?“ Pohlédnu opět na všechny u stolu.

Damien z Rouenu - 24. června 2012 20:58

Vůdce Vypadá to, že jsem neudělal zrovna nejlepší dojem svým prohlášením o tom, že bych jel sám. Jsem prostě zvyklý pracovat osamoceně, protože větší skupina je nápadná a většinou nemá takovou mobilitu. Ten "mrňous a vůdce? Možná je dostatečně výmluvný, ale opravdu nebude dobře když náš vůdce bude vzbuzovat "lítost a soucit" jak zmínila Zora. Tohle považuji za opravdovou hloupost. Vůdce by měl být výřečný, sebevědomý a ctěný, tedy měl by mít určitou autoritu. "Dámy, snad není třeba se hádat", snažím se uklidnit situaci. "Když budeme jednat s klidem a rozvahou, spíš než hloupými a zbytečnými hádkami. Myslete na to, co je pro naši družinu nejlepší, protože to je v tuto chvíli nejdůležitější. Je mi líto Milo, ale jsem proti tomu aby jsi se stal vůdcem, protože to nebude budit ten správný dojem, přece jenom v této zemi patří malí lidé spíše do cirkusu než do čela družiny." potom promluví Lydie a to velice moudře, protože konečně, alespoň pro tuto chvíli přestává hádka Zory a Sigrún. "Má paní, hlásím se, protože se mi zdá, že všichni mají vynikající vlohy k hádkám a samozřejmě i k dlouhým proslovům, ale jejich vzhled i jména většinou značí jistou exotičnost. Je jasné, že jsou velice dobrými stopaři, mastičkáři i válečníky, ale dohodnout se je asi jejich slabá stránka. Měli bychom zvolit toho, kdo je výmluvný a dokáže si zjednat autoritu a pořádek, někoho kdo je schopen vést naše kroky správným směrem bez sebemenšího zaváhání, někoho, kdo dokáže vymyslet nejlepší řešení každé situace a lidé budou ochotni povědět mu i ta nejstřeženější tajemství." pravím bez nejmenšího zaváhání. "Nemyslím, že se k tomuto postavení hodí někdo z nás dokonale, ale myslím, že Milo se nehodí rozhodně Sigrún je velmi výmluvná a zdá se, že i inteligentní a rozhodně si s pomocí Liběje umí zajistit autoritu. Má jen jedinou nevýhodu oproti některým ostatním a tou je, že je v této zemi cizinkou a zdejší lidé jsou často pověrčiví a hloupý. Jarik mě velmi zklamal, protože správně si měl napřed vyslechnout všechny a až potom vyjadřovat podporu, vypadalo to, že chová možná příliš velkou náklonost k Zoře, nebo jen nechtěl slyšet názory ostatních." Zbýváme tedy tři, já, Sigrún a Zora. "Někdo z nás se musí stát vůdcem a já navrhuji obyčejné hlasování, kterým můžeme vyřešit tuto počáteční krizi, ale rozhodně nebylo třeba tolika slov, která byla pronesena ústy Sigrún a Zory...

Průvodce - 25. června 2012 10:54

Tady je třeba poznamenat to, co ostatní nemohou příliš vidět. Jsem občas trochu škodolibým Průvodcem a teď jím budu v plné míře. Zora, Damien i Sigrún mají mají cizí přízvuk. Damienův je půvabný a melodický a ti z vás co jsou trochu více znalí světa v něm poznají přízvuk francouzský. Rovněž si občas Damien poplete nějaké slůvko a občas špatně skloňuje. Zora má přízvuk podivný a téměř nikdo z vás ho nedokáže přesně určit. A chybuje ve skloňování více než Damien. Sigrún má přízvuk tvrdý a většina z vás by si myslela, že je z Německa. Ač je její přízvuk nejméně příjemný, v řeči chyby nedělá. Je vidět, že je v Českých zemích dlouhou dobu.

Průvodce - 25. června 2012 13:48
	soukromá zpráva od Průvodce pro „Vrátíte se tedy? Abyste osobně Sigrún podpořila? Nebo se mohu vráti pouze já a vzkázat to ostatním,“ praví služka.

Mystique - 25. června 2012 17:11
	soukromá zpráva od Mystique pro "Pokud na tom paní trvá, tak prosím vzkažte, že mou podporu dostane Sigrún." s těmito slovy, pokud služebná mne nechá, se odeberu a začnu s přípravami. Samozřejmě za asistence některého jiného služebného.

Vrana - 28. června 2012 22:05

Vůdce Dlouhé rozpravy ostatních o tom, proč by měli vést skupinu téměř neposlouchám. Hromada chvástalů se překřikuje a hádá, ale výsledkem jsou jen hrocené emoce. Po nějaké době se přeci jen ozvu. Tak dost, jistým pohybem povstanu, aby mě všichni viděli a slyšeli. Tohle nikam nevede. Paní Lydie, nechci snižovat vaši autoritu, ale tohle nebyl dobrý nápad. Jak má zbytek družiny ctít někoho, kdo se rve o vůdcovství jak pes o kost? Je nás deset, tedy devět, jedna odešla. Vůbec se neznámem ale vy znáte nás, alespoň částečně. To co jsme tu zatím vzájemně předvedli nám bude v budoucnu sloužit pouze k ostudě a hanbě, rozhodně ne ku cti. Máme být fungující družina. Ne parta rozhádaných lidí a částečně nelidí, kteří nejsou schopni se společně ani v klidu najíst. Proto vás nyní prosím: Určite vy vůdce a dejte mu právo toto místo odmítnout. Správný vůdce se bez své družiny neobejde a družina se neobejde bez něj. Musí si vzájemně pomáhat a fungovat jako celek. Nemusí vždy za družinu mluvit velitel, od toho tu přece vůbec není. Ale musí to být člověk moudrý, odpovědný, přístupný a nehádavý, ale zároveň tvrdý, důsledný a zásadový aby zvládl vést k sobě lidi i natolik nesourodé jako jsme my. Pokud máme splnit úkol, pokud máme najít vašeho muže, musíme v tom být společně. Ne každý sám za sebe.

Průvodce - 29. června 2012 01:55
	soukromá zpráva od Průvodce pro Paní vás prosí, abyste se přece vrátila. Velmi by vás u stolu viděla. Pokud se vám to protiví, sdělím paní váš úsudek o Sigrún, praví služebná.

paní Lydie - 29. června 2012 01:56

„Dobrou vedeš řeč milá Vrano. Jak jsem byla pravila, srdcem jsem již rozpoznala ty, co bych měla za vůdce a jejich jména jsem měla na jazyku. Také bylo mým přáním poznat vaše myšlenky i schopnosti zažehnávat vádu a vycházet si v ústrety. A přiznávám – není to takové, jak bych to byla ráda seznala. Ale jsem ráda tomu, že jste měli možnost poznat se ve při. A že už obraz o těch druhých nabyl ve vašem nitru určitých barev. Že jste měli možnst v někom nalézt zalíbení. Těmi, kterým jsem byla nejvíce nakloněna, byl Jarik a Sigrún. Jarik tuto čest odmítl. Volím tedy Sigrún. Měla jsem možnost se s tebou seznámit, má milá, a je mi milý tvůj vnitřní plamen. Není to takový, jaký lze snadno spatřit, ale máš v sobě silu, cílevědomost a vytrvalost. Vím že jsi věrná a přímá. A vím, že bereš vážně přísahy a že tu, cos dala mě, nikdy nezrušíš. Přeji si, abys byla hybatelem událostí a abys dobře a s pokorou vedla družinu a měla na paměti, že jste zde všichni svobodní, neodvislí a hrdí. A mám také za to, že se nebudeš hnáti do ničeho po hlavě, ale budeš stát v pozadí a v čas příhodný necháš jednat jiné. Liběji, ty stůj při své přítelkyni a nechovej žádného špatného citu k ostatním z družiny. Kroť své vášně a přispěj svým kopím ke zdaru naší věci. Zoro, statečná a hrdá Zoro, skloň prosím jen lehce svoji hlavu. Přimkni se prosím ke Sigrún, vím že se vyznáš v tajemstvích hvozdu jako nikdo z vaší družiny, dej prosím do služby vaší družiny své bystré oko, svůj přesný luk a svůj rychlý úsudek. Damiene,ty jsi z rodu vznešeného, ze země vzdálené, máš zkušenosti z bitev. Prosím ujmi se své role, dej do služby vašeho celku svůj meč a nezdráhej se přispěti radou, kdykoli budeš mít co říci. Vrano, ty buď prosím pojivem, mám tě za velkorysou a moudrou. A vím, že tvůj meč je dobře naostřený a že jsi s to rozpoznávat mnohé lidské choroby. Prosím tě tedy, buď stráží společně s Damienem a tím, kdo bude mírnit vášně. Jariku, přes to, že jsi starší než ostatní, mám tě stále za Jinocha čistého, co je prost šalby, co vždy přímo říká, co má v srdci, mám tě za muže, co je také velmi schopný ve zbrani a jsi plný tvořivých a původních sil. Jak se ukázalo na zkouškách, co jsem ti dávala. Přispěj prosím svým důvtipem k nalezení mého chotě. Marielle, ty máš velkého ducha, jsi bystrá a tvé nápady jsou neotřelé. Prosím pomáhej k smíru ve vaší družině a hledej prosím pečlivě v kraji a nezdráhej se o ničem dát věděti ostatním. Můj malý Milo, tvá smělost násobně převyšuje tvůj vzrůst. Vím, že jsi smělý, že se pouštíš i do ztracených bojů a tvé schopnosti felčarské jsou úctyhodné. Věřím, že kdyby mého muže něco sužovalo, ty ho dokážeš vyléčit, stejně jak takto můžeš sloužit všem členům naší skupiny. Prosím nezdráhej se tak jednat. Můj šikovný Sikesi, ty dokážeš veliké věci, nebojíš se žádné výzvy a jsem jista, že nebude trvat dlouho a dorosteš ve velkého bohatýra. Tebe prosím, nepouštěj se do příliš těžkých výzev a vrať se mi zpět. A od Apoleny, která snad přijde, bych si přála, aby hledala stopy, které vítr nerozvál a déšť nesmyl. Aby pomohla svou tichou a spolehlivou prací ke zdaru naší věci.“ Rozhlédnu se kolem s pozdvihnu hlas. „Není-li kdokoli z vás ochoten přijmout Sigrún, jako vůdce, ať odejde a nevrací se. Pokud jsou s tímto všichni srozuměni a přijímají to, připravte se na cestu. V mých skladech je téměř vše, co budete potřebovat. A vše vám, kromě skutečně vzácných věcí, jako jsou meče nebo koně, ráda poskytnu.“

Medvědice - 29. června 2012 11:06

Mlčky sleduju, jak se rozhovor dál vyvíjí, když to Lýdie uťala. Snad první trochu vstřícná slova jsou od Damiena, ale pořád se v duchu musím smát tomu, jak se všichni ohánějí tím, že jsem cizinka, když česky mluví určitě hůře. Přízvuk je věc druhá. Ačkoli českou řeč poslouchám dlouhé roky, některé věci mám naučené jinak. Vzpomínám si, jak mě otec učil říkat Ř. Od té doby jsem ušla dlouhou cestu. Vrana má pravdu. To nás několik říkalo i na začátku. Určete vůdce vy. Kdyby to Lýdie udělala, nemuselo dojít k téhle trapné hádce. Ale copak je můžu nechat, aby šlapali po mém a Libějově jménu? Ať si svoje vůdcovství strčí za klobouk, kdyby se do mě nepustili, že jsem nenormální a ještě cizák, mávla bych nad tím rukou. Samozřejmě pokud by nás nevedl příspěvek do komediantkého obludária, to bych přes srdce nepřenesla. Proto mi málem spadne čelist a jen roky diciplíny ze mě neudělají udivenou hlupačku, když Lýdie řekne moje jméno. Srdce se mi rozbuší a necítím pražádnou radost, že jsem de facto tenhle spor vyhrála. Ba naopak. I když jim všem mluví do duše, tak nějak cítím, že mi to dají vyžrat. To, že jsem jim argumenty omlátila o hlavu a že vypadám jiná. Poprvé za celou dobu sklopím oči. Divám se do stolu, čelisti pevně semknuté a to je jediný projev emoce po celém tom proslovu. Kdybych je přesvědčila já sama, že mám pravdu, bylo by to jiné. Zastyděli by se, uznali to. Snad. Pomalu vstanu od stolu. Vyměním si jeden pohled s Lýdií. "Vyrazíme tedy zítra časně z rána. Do té doby si zařiďte, co jste potřebovali s Blažejovou pracovnou, co potřebujete vy sami. A teď mě omluvte," řeknu dutě a odejdu. Potřebuju být chvíli sama a srovnat si to v hlavě. Tímto gestem, kdy jsem vydala neutrální rozkaz, jsem dala najevo, že se toho nelehkéko úkolu zhostím. A už nehodlám být svědkem toho, jestli budou dál brblat.

Medvědice - 29. června 2012 11:13

soukromá zpráva od Medvědice pro Během večera požádám Lýdii o mapu míst, kam jedeme, abych měla lepší přehled. Nějaký čas strávím zavřená ve svém pokoji jejím studováním a snažím se ji otisknout do paměti. Nebylo by nic horšího, než kdybych jako vůdce zklamala v tomto ohledu. Kdybych nevěděla, kam jít. Hanbou bych se propadla. Jedině snad Libějovi bych to přiznala. Jemu... přiznám některé osobní věci, které bych jindy nahlas nevypustila z úst. Přesto toho není tolik, jako by to bylo u jiné ženy. Rozpomínám se na rozhovor, ten, než došlo k hádce, a přemýšlím, zda jet koňmo, nebo ne. Po řece určitě ne. A proto se s tím po dlouhém váhání svěřím Libějovi. Když jsme sami. "Měli bychom jet koňmo, nebo jít pěšky? Znáš tamní kraj?" Když jsem takhle věcná a stručná po nějaké vyhrocené situaci, Liběj již ví, že se s tím srovnávám vlastním způsobem a že o tom pravděpodobně nebudu chtít mluvit.

Moen - 29. června 2012 16:58

Vůdce zvolen! : Hlasování se změnilo ve frašku a nutno podotknout, že i díky mému ironickému výstupu. Po pár dalších - již rozumnějších vystoupení (zejména Vrany a Damiena) - se slova opět ujala Lýdie a nekompromisně vůdcem zvolila Signúr. A sakra.. Místo zklidněni situace Lýdie vybrala nejrozporuplnější postavu - Signúr. Máme se na co těšit. ,letí mi hned hlavou, ale má tvář zůstává v mírném úsměvu. Signůr tuto poctu po chvilkovém váhání přijala a odebrala se z místnosti pryč. Potěšila mě pochvalná slova na mou osobu a díky tomu, že se podobně vyjádřila i k ostatním, jsem si pomalu začal dělat o mých společnících podrobnější obrázek a názor. ,,Děkuji paní Lýdie za projevenou důvěru, ale nemohl jsem se stát vúdcem této výpravy hned z několika důvodů, které jsou nyní již bezpředmětné. Snad jste měla při výběru šťastnou ruku. A i když s volbou nesouhlasím, tak ji respektuji.,, ,řeknu a vydám se taktéž pryč z místnosti do svého pokoje, abych si zabalil své věci a byl připraven vyrazit, jak jen to bude možné.

Damien z Rouenu - 29. června 2012 18:01

Konečně máme vůdce K mnou navrhovanému hlasování vpodstatě nedošlo, protože se do našeho rozhodování prudce vložila Lydie, která sice navzdory názorům několika jedinců zvolila za vůdce nekompromisně Sigrún. No uvidíme jak se to vyvrbí, ale naše schopnosti byli stejně dost vyrovnané. Docela mě zajímá, jak bude velet těm, kteří byli rozhodně proti jejímu zvolení... Velice se mi líbilo Lydiino vyzdvižení znalostí ostatních, protože alespoň trochu stmelilo naši opravdu nesourodou a už od začátku notně rozhádanou skupinu. Otočím se k Sigrún a lehce se ukloním. "Sigrún, naše nová velitelko, já samozřejmě respektuji rozhodnutí Lydie a nevadí mi, že jsi byla zvolena. Já ti problémy přidělávat nebudu, protože jich stejně budeme mít nad hlavu. Věřím, že máš dostatek moudrosti i vytrvalosti na dobré zvládnutí této funkce a já jsem připraven ti pomáhat. Naše družina bude potřebovat schopného vůdce, který dokáže "ukočírovat" všechny existence, které se zde objevili. domluvím s úsměvem. "Konečně jsme vyřešili tohle vcelku důležité téma a můžeme vyrazit." Po mém proslovu, jestli se to tak dá nazvat, jdu z místnosti podívat se do Blažejovi pracovny. V případě potřeby se zeptám služebnictva.

Liběj - 30. června 2012 11:19

soukromá zpráva od Liběj pro Mapu dosaneš tuto i s tužkou vepsnými důležitými body. odkaz Jsem na Sigún pyšný a můj obdiv k té křehké a tajemné dívce vystupuje. A pociťuji stále větší touhu ji chránit ode všeho zlého. „Já si myslím, že brát s sebou koně by byla zbytečná zátěž. Do Ústí je to nějakých dvanáct mil, to snad každý dokáže snadno ujít (tedy tím skrčkem si nejsem zcela jist). Navíc nevíme, zda všichni z naší skupiny vůbec na koni umí jet. A za Děčínem už musíme podrobně pátrat. Nebyl jsem v tom kraji, ale mám představu, jak to tam vypadá. Jsou to hraniční hvozdy, kde se nachází hluboká údolí a černé skály. Nejspíš budeme muset při pátrání často sejít z cesty. A vzdálenosti to věru nejsou dlouhé. Ani do Děčína by to při všech nesnázích, co nás mohou potkat, nemělo trvat déle než dva dny.“

Zora Berretton - 30. června 2012 15:54

Takže je rozhodnuto,snad správně Lydie následnou debatu utne dřív než stačí Sigrún něco namítnout.Damienova slova zní docela rozumně a ani on není zrovna nadšený že by nám velela zrovna Sigrún.Ikdyž pak řekl že by to měl být on. No já tuto pozici nechtěla a ani bych se o ní nepříhlásila kdyby to nebylo nezbytně nutné.A Damien bude lepší možnost nebo aspoň menší zlo než Sigrún.Navíc tu je další kdo si sedí na uších já neříkala že jsem z Čech.Nebo ať mi ukážou kdy jsem to říkala navíc ohledně tvých dohadů ohledně Jarika nemyslíš že bych se to dozvěděla dřív?Jarik nevypadá jako někdo kdo by si podobné věci nebo cokoliv jiného nechával pro sebe.Takže milý Damiene nech si své názory pro sebe nebo si budeme muset spolu vážně promluvit. A co se týka toho co řekla Vrána tak s ní souhlasím já tuhle pozici nechtěla.Pokud se něco pokazí,jako že se to pokazí budu mít máslo na hlavě já.Tudíž bude na mně abych to vyřešila s mými chabými řečnickými schopnostmi.No a první se o tuhle kost(pokud máme zůstat u tohoto termínu)začala rvát Sigrún protože já jí nenapadla pouze jsem řekla co si budou myslet ostatní.Kdybych jí chtěla napadnout řekla bych co si o ní opravdu myslím a to by si za rámeček nedala.Nakonec rozhodne Lydie tak jak rozhodne a jmenuje vůdcem Sigrún,dobře jak jsme říkala mé pocity zde nejsou důležité věřím že ví co dělá.Navíc je hezké že se nás pak svým dalším proslovem snaží stmelit protože ví že důvěru nejde nařídit.Nejdřív vrhnu na Jarika naštvaný pohled protože tohle je jeho vina.Kdyby řekl ano ... no to je teď jedno asi bych se měla vyjádřit. "No ... udělám to co si přejete má paní.Ikdyž s touhle volbou nesouhlasím respektuju vaše rozhodnutí protože věřím že jste k němu měla dobrý důvod.Takže se upokojte udělám co bude potřeba abychom vašeho manžela našli a v pořádku vám ho přivedli zpátky." A jelikož i ostatní už odcházejí tak se i já vydám si zabalit.Možná bych si mohla i zastřílet abych přišla na jiné myšlenky.No snad to bude dobré rozhodnutí,ale to ukáže až čas. To je tvoje vina co čekáš když si necháš radit od kamenů.Je to známé poutní místo mnozí váží i mnohem delší cestu navíc tohle by se stalo tak jako tak.

Medvědice - 30. června 2012 17:33

soukromá zpráva od Medvědice pro Pozorně si vyslechnu Liběje a pak pokývám hlavou. "Myslela jsem si to, ale znáš mě, já se ráda na svět dívám z koňského hřbetu." Z hodně mladých let si otce pamatuju, jak se vždy vynořil ze stínů nebo z mlhy na frkajícím oři, jak mi tehdy připadali oba obrovští. Slyšela jsem báje, že prý koně jsou z mořských vln, proto mají takové hřívy... No, až příšli jsem se zamyslela. "Koně tedy necháme u Lýdie, půjdeme pěšky. Liběji... co si myslíš o tom, co se stalo tam u stolu? Jednali se mnou, jako bych po nocích běhala po lesích pomalovaná lidskou krví. Mám obavy, aby při všech těch řečech, že to respektují, přece jen neudělali něco..." Odmlčím se. Dlouho jsem neputovala s tak velkou skupinou, rozhodně ne se skupinou, která ke mně chová antipatie. "Musíme si na ně dávat pozor. Nevěřím jim. A myslím, že je to vzájemné."

Sikes Brown - 30. června 2012 18:23

Modrý pokoj Rozběhla se vášnivá diskuze na téma Náš Vůdce (Unser Führer, Dux, Duce, Duke, Dóže, Duque, Caudillo) Poté paní Lýdie našeho vůdce a následně ke každému z nás promlouvá. Vúdcem tedy vůdkyní určuje Sigrůn. Jsem trochu překvapen. To že zvolila ženu to bych ještě pochopil. Vždyť i ona je žena, ale proč cizinku, to mi doopravdy hlava nebere. „Budu respektovat naši vůdkyni. Ženy ve vůdcovských funkcích to mají vždy těžké. Moc jich v historii nebylo, ale jistě bychom jich pár našli. Někteří muži s tím budou mít určitě problém. Nepřilepší jí i to, že je cizinka. Současná společnost je dosti sexistická, antifeministická až mysoginní, nacionalistická a šovinistická.“ prohlásím. Je to rozhodnutí paní Lýdie, pravděpodobně ví proč určila právě jí, i když jsem si myslel, že by měl být vůdcem někdo jiný. „Vůdce družiny tedy již máme, takže se jdeme připravovat na cestu. Měli bychom se vybavit nějakým proviantem, výstrojí, výzbrojí, dovybavit se dostatečným množstvím pochodní, olejů, křesadel, lan, obvazů, nějaké léčivé bylinky a masti by nám jistě byli k užitku. Já ze zbraní budu potřebovat tři vrhací dýky a několik hvězdic. Své jsem bohužel musel zanechat při plnění zadaného úkolu. Možná by se mi hodila i lehká kuše a pár šipek.“ Snad na nic nezapomeneme a seženeme vše potřebné. Zas tak náročný přeci nejsem. Chvíli počkám, jestli ještě někdo nebude-li někdo komentovat můj proslov či zdělovat něco jiného. Pokud již nikdo nic neříká a družina se rozchází tak i já opouštím místnost. Jdu se též podívat do pracovny muže paní Lýdie, po kterém je vyhlášeno toto pátrání.

Liběj - 30. června 2012 18:48

soukromá zpráva od Liběj pro „Mám za to, že je se tam spíše projevila jejich ctižádost. Jsou to dobrodruzi z různých krajů a nejsou ochotní možná ani s to se podřizovat. A pak už jim bylo vhodné cokoli, čím by tě poškodili. Myslím že se i trochu bojí. Tebe i mne. Ty jsi velikostí svého ducha vysoko nad nimi a já dokážu každému snadno zlámat vaz. Nemusíme se jich bát. Nejsou schopni se proti nám nějak společně domluvit a když někdo vystoupí s něčím nekalým, snadno ho srovnáme,“ Mluvím sebejistě.

paní Lydie - 30. června 2012 18:53
	Ti, co jsou v Blažejově pokoji Není mi po chuti, že se díváte do věcí mého muže. Ale mám pochopení pro to, že to musí být. Sleduji vás ovšem bedlivým zrakem. Je tu toho spousty k vidění – je tu množství kodexů, listin, smluv, glejtů i účtů. A také množství knih, které jsou jistě velikým majetkem. Podrobné prohledávání by zabralo týden. Rovněž přiznávám, že se tu uklízelo.

paní Lydie - 30. června 2012 19:03
	„Vše co si, můj milý Sikesi, přeješ, ti bude dáno. Splnil jsi úkol velký a nebezpečný. Vkládám do tebe naději, že dokážeš obrovské věci,“ pravím vřele.

Medvědice - 30. června 2012 19:13

soukromá zpráva od Medvědice pro "Snad máš pravdu," povzdechnu si. Docela mě ta večeře unavila. Sice dobře najezená rybou, ale musela jsem hodně pokoušet svoji disciplínu. Navíc jsem Lýdii dala slovo a nedovolila bych si slovo ljósalfar nedodržet. Proto si ještě v rychlosti připravím pár věcí na cestu, přes židli přehodím své cestovní oblečení, které si ráno navléknu. Pokud Liběj už nic dalšího nemá, uložím se ke spánku. Služka by mě měla vzbudit se šíráním, abychom vyrazili. A ostatním vzkázat, že nakonec jdeme pěšky, ať podle toho upraví svůj náklad.

Průvodce - 02. července 2012 15:51
	Ke všem vám přišla služebná se vzkazem od Sigrún, že se vyráží zítra ráno a že se půjde pěšky a ať všichni podle toho upraví svůj náklad.

Sikes Brown - 02. července 2012 16:33

soukromá zpráva od Sikes Brown pro Připrava na cestu Zajdu za naší vůdkyní výpravy. A říkám jí: "Chtěl bych se domluvit ohledně výbavy. Ponese si každý jakou výbavu uzná za vhodné nebo se domluvíme na společném vybavení a zásobách. Někdo ponese například pochodně? Jíný zase proviant. Třetí třeba oleje. Kdo ponese lano, ktřesadlo a třeba lopatku. A tak dále. A jaké množství. Možná by bylo dobré si to dohodnout, abychom věděli co máme a co ne. Neměli něčeho zbytečně moc a něčeho zase málo nebo dokonce vůbec. A zdá se mi zbytečné, aby každý nesl všechno. Některé věci budou stačit i společné pro celou družinu. Jsme družina a měli bychom jednat týmově a né každý za sebe."

Medvědice - 03. července 2012 10:19

soukromá zpráva od Medvědice pro "A když se po cestě něco stane? Tak kdyby někdo přišel o zavazadlo, nebudeme mít najednou jeden typ výbavy?" Jsem už unavená a tahle neplánovaná návštěva s novými povinnostmi mě zrovna nenadchla. Počítala jsem s tím, že když řeknu, že si mají sbalit, tak si prostě sbalí, co potřebují. "Jídlo si každý nese sám. Stejně tak by měl mít každý pochodeň a ty další věci, třeba se někde v lese budeme muset rozdělit. Možná jsme družina, ale vždycky se musí počítat s tím, že jí taky brzy být nemusíme."

Medvědice - 03. července 2012 12:05

Budíček byl za šírání, kdy vše bylo ještě víc šedé než barevné. Každý si měl nést, co potřebuje, vlastní prostředky a jídlo na cestu. Když už jsme nebrali koně, nepřicházela v úvahu ani nákladní mula. Některé věci, včetně koní, jsem tedy nechala u Lýdie - aspoň měla jistotu, že se vrátím, pokud budu moct. Nechtěla bych jí nechat tak drahocenný majetek. Oblékla jsem se do cestovního, tedy do kalhot, vysokých bot a haleny, vlasy si zase spletla do copu. Kázala jsem pojíst spěšně a jenom lehce, protože táhnout se s plnými břichy by nebyl nejlepší nápad. Pak jsme konečně po tak dlouhé době mohli vyrazit. Sice jsem pochybovala, že něco najdeme, ale koho psa jíš, toho píseň pěj. V rámci možností, nejsem bezpáteřní, abych se držela toho tuláckého hesla. Vyrazili jsme z města na sever. Hodlala jsem jít v jeho stopách, jak se to bude dát, takže pak dál na Sebuzín a pak se poptat na Střekově. Sice jsou zprávy, že dojel až do Ústí, ale třeba budou lépe vědět, co se v tamním kraji děje. Jestli tam neřádí nějaká banda nebo bludičky.

Vrana - 03. července 2012 20:33

A vyrážíme Jen tiše naslouchám jak všichni přijímají ve větším či menším klidu Sigrún za vůdkyni. Při Sikesově řeči jen potřesu hlavou, vlastně vůbec nechápu, co to žvaní, ale raději mlčím. Nakonec opustím místnost a jdu se připravit. Zkotroluji zbraně a prohrábnu zásoby v torně. Doplním jídlo (předpokládám, že nás Lydie nepošle o hladu, případně mě opravte) a požádám, zda si můžu přibrat něco do svých léčitelských zásob (pokud ne, pouze je zkontroluji), vzít si trochu šípů k luku, neb mých mi ubývá a zda by mi mohlo být dáno nějaké dlouhé a silné lano, pro všechny případy. Nad zprávou od Sigrún mávnu rukou, já jinak jít stejně nemohu, koně nemám a ani po něm příliš netoužím. Když dojdu k závěru, že jsem se postarala o vše, ulehnu na lože a ještě chvíli přemýšlím, než mě obejmou mlhavé vlny nevědomí. Ráno je šedavé jako holubičí křídla. S povzdechem vstanu, obléknu se a ověsím zbraněmi i věcmi. Naposledu zkontroluji tornu do posledního detailu i se vším vybavením, potřebným na cesty, zkusím, zda mi jde dobře do ruky meč, jak dosáhnu na šípy a seběhnu dolů. Jím málo, ale co nejvydatněji. Málo na to, aby mi to překáželo, dost na to, abych bez jídla vydržela i víc než do večera bez rozptýlení od ozývajícího se žaludku. Z města vyrazíme na sever po cestě, jíž odjel i Lydiin druh. Je ticho, ani vůdkyně nic neříká, jen nás vede po cestě. Nakonec to přece jen nevydržím. Sigrůn mlčí jako ryba a neobtěžuje se nám ani vysvětlit své plány. Jistě, jdeme na sever, ve stopách toho, jež hledáme, ale... "Sigrůn," dojdu velitelku "Chápu, proč jdeme tam, kam jdeme, ale mohla bys nám, prosím, říci, co přesně se chystáš dělat, co si myslíš, co třeba tušíš, kde chceš hledat příčiny? jdu přímo k věci bez vytáček a bez hezkých slov.

Marielle Valois - 04. července 2012 11:38

Začiatok cesty Lýdia zvolí za veliteľku Sigrún. Neprekvapuje ma to. S voľbou som spokojná a s pobavením, skrývaným hlboko v duši, sledujem, ako sa k tomu niektorý vyjadrujú... zvlášť tí, čo museli prehltnúť jej zvolenie ako horký blen. Zmiznem krátko po nej a idem si chystať veci. Za ten čas, čo žijem u Lýdie, som si všetky svoje veci oprala a poopravovala. Zišlo by sa mi i niečo nové, ale to hádam až z výplaty. Všetky veci si uložím do torny, tak, aby bola jej váha rovnomerná. Skontrolujem si zbrane, v Lýdiiných zásobách si pohľadám rezervnú tetivu na luk a niekoľko šípov. Zaujme ma malý lampáš na olej. Kto vie, kade sa budeme musieť predierať, svetlo sa nám bude hodiť. Vezmem si teda lampáš a dve fľaše oleja. (ak tento predmet nemôžem mať, berte to tak, že sa toto nestalo) Chvíľu som premýšľala aj nad lanom, no potom som si povedala, že sa budem musieť spoliehať na súdnosť mojich druhov a na to, že niekto si na lano spomenie. Aspoň sa ukáže, kto je ako šikovný. Musíme cestovať naľahko, lano je ťažké a nemôžem si dovoľovať spomaliť družinu preto, že to nebudem vládať vliecť. Navyše si potrebujem zbaliť nejaké jedlo na cestu... To ma odviedlo do komory, kde som si vybrala nejaké tie trvanlivé potraviny. Po "vyplienení" špajze moja torna váži tak akurát a ja môžem ísť spať. Ráno ešte ani poriadne nezačalo a my už putujeme po severnej ceste. Mám celkom dobrú náladu- konečne zmizneme z mesta. Už som si tam pripadala ako v klietke. Nad hlavou sa mi ozve chrapľavý hlas a na plece mi sadne môj spoločník. Díva sa na mňa vyčítavo. "No čo, Zbojník? Nepáči sa ti, že už ideme ďalej? No, priznaj sa! Komu si zase čo ukradol!" Priateľsky klepnem kavke po zobáku, zalovím rukou vo vrecku a vytiahnem kúsky chleba, ktorými začnem kavku kŕmiť. (Zbojník je kavka. Šedo- čierny vták, veľký približne ako holub. Sedí mi na pleci, a podľa nášho správania je jasné, že patríme k sebe.)

Medvědice - 05. července 2012 21:08

Slyším svoje jméno a není to žádný z hlasů, co se včera ozýval proti mně, tak prozatím nečekám útok. Vlastně je zvláštní, že zatím, mimo uši Lýdie, nikdo nic neřekl. Vyspali se z toho, nebo si to schovávají na tu nejnevhodnější chvíli? Mlčím tak dlouho, až to vypadá, že ani neodpovím. Samozřejmě jsem měla v mysli asi deset různých odpovědí, více či méně kousavých. Proto je někdy lepší si dát chvíli na rozmyšlenou. "Vůdcovství, co mi přidělila Lýdie, spočívá hlavně v tom, že odpovídám za dodání informací a jejího manžela, ne v tom, že ode mě budete očekávat nějaká svatá slova. Nezakázala jsem vám mezi sebou mluvit, diskutovat, nebo něco navrhnout. Abych pravdu řekla, raději bych byla spíše soudce a poslední hlas, aby mi pak někdo nemohl vyčíst, že se vás snažím očarovat nebo vás za sebou táhnout jako otroky." Mluvím jako vždy tiše, rozvážně, ale plynule. "Konkrétní představu, co dělat, získám asi teprve tehdy, až se setkáme s konkrétními lidmi. Co nám zbývá, než se vyptávat? A pokud narazíme po cestě na něco zvláštního, tak je asi jasné, co uděláme. Můj plán pro další hodiny je prostě pochod," uzavřu to. Nevím, co očekávala takhle na začátku cesty, když krom z třetí ruky podaných kusých informací znám jen Blažejovu cestu.

Moen - 05. července 2012 22:59

Na cestě : Byl jsem už pár hodin připraven k cestě, když jsme dostali povel, že vycházíme časně ráno. Naše obličeje byly takhle časně po ránu zjevně unavené a otrávené, až mi přišlo, že jdeme spíše na pohřeb, než na výpravu. Cesta pokračovala ve stejném duchu a prakticky bez komunikace, kterou přerušila až jedna dívka, která se zeptala Signúr na plán cesty. Ta reagovala zcela klidně a vysvětlila, jak chápe svou pozici vůdce. Přidal jsem do kroku, abych hovořící dvojici dohnal.. ,,Ehm.. Signúr, chtěl...jsem se ti omluvit za ten můj výstup v modrém pokoji. Né že bych slova nemyslel vážně,nebo že jsem změnil názor...,ale mohl jsem být více dipomatický a méně tetrální. Hold má zatracená povaha.,, Podíval jsem se do země, abych se vyhnul očnímu kontaktu,ale mluvit jsem nepřestal : ,,Přesto si myslím, že vůdce tato výprava nepotřebuje. Bude to dělat jen problémy a jelikož tu už není Lýdie, můžem se dohodnout, že vůdcem nebude nikdo. Pokud souhlasíš, bude to lepší pro nás všechny a budu k tobě loajálněší, než bych k tobě byl jako k vůdci.,, ,usměji se a pokrčím rameny. Aniž bych očekával odpověď, opět zpomalím své kroky, abych se skupinkou propadl až na její konec. Snad nad tím alespoň zapřemýšlí a její rozum zvítězí nad egem.

Medvědice - 05. července 2012 23:08

"Sigrún," opravím ho polohlasem mimoděk. Doopravdy začnu mluvit, až když skončí. Zdá se, že některým to prostě leží v žaludku. Možná jen prostý fakt, že má být někdo vůdce. Ale vždycky to tak musí být, někdo musí říct, kudy jít, někdo musí rozhodnout třeba nějaký malicherný spor. "Nesouhlasím. V každé skupině je potřeba někdo, kdo má rozhodující slovo, když se zbytek nemůže rozhodnout. Nevím, co si pořád myslíte, že jako vůdce budu dělat. Buzerovat vás? Jsem jen někdo, kdo má v hlavě mapu a bude zástupce vás všech. Chci vidět, jak zastavíme na Střekově a budeme tvrdit, že jsme jakási podivná družina, která nemá vyslance, jehož jménem se může ručit."

Vrana - 06. července 2012 08:29

Na cestě Ještě než stačím Sigrůn odpovědět, vloží se do toho muž, jež šel kus za námi. Už během jeho řeči ve mně začne vřít krev a z paměti vytáhnu jeho jméno. Nesnáším pokrytce. Jariku, zavrčím sotva vůdkyně domluví, Lhala bych, kdybych tvrdila, že mám nějakou zvláštní radost z toho, že nás vede Sigrún. Ale jdu tady, což znamená, že jsem ji uznala a přijímám její vůdcovství. Kdybych ji neuznala nejdu s vámi, tak to bylo řečeno včera večer. Kdo neuzná odchází svou cestou. To že tu jdeš znamená, že jsi uznal. Tak se už sakra přestaň chovat ja bezectnej pokrytec a buď odejdi nebo tu zůstaň, ale smiř se s tím, že tu nějaká zákládní hierarchie je a bude bez ohledu na tebe. Pokud se tu chystáš vyvolávat rozepře, stejně tu nevydržíš dlouho. Šetři síly a nemarni čas dalším hloupým sporem.

Moen - 06. července 2012 09:33

Na cestě : I když jsem se pokusil kroky zpomalit a nechat o tom Sigrún přemýšlet, nestačilo to. Odpověď přišla dříve, než jsem se stačil vzdálit. A aby toho nebylo málo, tak se Sigrún zastala i žena po její levici, která ji oslovila jako první. ,,Dobrá, jak myslíte. Já vas varoval. Později si na má slova vzpomenete.,, ,řeknu na závěr a pak rovnou zastavím, abych se vyhl další rozepři. Až když je výprava pár metrů přede mnou, dám se opět do chůze.

Zora Berretton - 06. července 2012 10:02

Začátek cesty No tohle mám z toho že jsem si nechala poradit kruhem vztyčených kamenů.Ikdyž jsou velmi staré a je to známé poutní místo v Anglii.Ikdyž tohle by se stalo stejně,no pokud budeme mít štěstí tak možná Sigrúnino vedení přežijeme.Pokud se něco pokazí a že se to pokazí budeme v háji. Z mých veselých myšlenek mně vyvede služebná která mi oznámí další rozhodnutí naši slovutné vůdkyně.No proti cestování pěšky nic nemám tak cestuju docela často koně nemám a důvod si ho pořizovat taky ne.Moc věcí sebou taky nemám jen by mě zbytečně zpomalovaly,takže si jen doplním zásoby šípů a nějaké zásoby jídla na cestu zabalím všechno své věci ještě jednou je zkontroluju a jdu spát neboť naše slovutná vůdkyně bude jistě chtít vyrazit brzo ráno.Ikdyž ani proti tomu nic nemám nerada dlouho vyspávám pokud to není nutné.Rano vstanu opláchnu se,obléknu a nad Sigrúniným dalším rozkazem se v duchu ušklíbnu. Je vážně skvělá v sdělování zjevných věcí. Rano je šedivé a my jdeme jak jinak na sever Sigrún celou dobu mlčí a pochybuju že bychom se dozvědeli co má v úmyslu.Stačí že to ví ona a my to už vědět nemusíme. Jinak dost zvláštní už je ona a čekat že se něco stane no ... toho se právě obávám.Navíc až se budeme vyptávat a naše mrazivá vůdkyně promluví svou chladnou a polární řečí ... dobře dobře končím tyto úvahy než se do nich ještě více zapletu. Pak začne mluvit i Jarik a pak znovu i ta dívka co se předtím ptala Sigrún.No to nebylo nutné slíbila jsem Lydii že pomůžu čím budu umět a mezi to řečnictví nepatří.To už poznali i z mé výslovnosti,navíc bych to nechala na Sigrún jak si s tím poradí. I tohle patří k pozici vůdce.Navíc Jariku pokud budeš zlobit naše slovutná vůdkyně tě promění v ledovou sochu. Usměju se nad tou hloupou myšlenkou a pak se rozhodnu taky přidat, "No Jariku já taky nejsem zrovna nadšená,ale respektuju Lydiono rozhodnutí.Jistě k němu měla nějaký důvod a když se už stalo tak je tu jistě zajímavější téma k rozhovoru ... třeba jaký je tohle strom."nato náhodou ukážu na jeden strom kolem kterého procházíme.

Sikes Brown - 06. července 2012 23:19

Přípravy na cestu Má soukromá návštěva Sigrůn nenaplnila mé očekávání. Tak o řízenou spolupráci nebyla projevena zájem. Co se dá dělat. Postarám se sám o sebe. Seženu si vybavení jen pro sebe, jaké uznám já za vhodné. Nebudu vnucovat někomu něco, o co nemá zájem. Po této zkušenosti se ztahuju do ústaní a další diskuzi a dění jen mlčky sleduji. Zapojím se v případě potřeby. Nechá to tedy na naší vůdkyni. Požádám tedy uctivě služebnictvo o nějaké jídlo a měchy s vodou pro mě, pár pochodní, olejů, křesadlo, lano a zbraně (ty, co jsem zmiňoval v Modrém pokoji). Sbalím si veškeré mé věci do vaku. Řídím se pokynem Sigrůn a jsem v určený čas připraven vyrazit. Na cestě se držím v zadní části družiny. Prohlížím si kopcovitou krajinu Litoměřicka a současně dávám pozor kam šlapu. Neustálá diskuze o vůdcovství ně nebaví. K tomu jsem řekl své a považuju to za uzavřenou věc.

Milo - 07. července 2012 00:04

Modrý pokoj a cesta Po mém nabídnutí se, že bych se rád ujmul vydení skupiny jsem zticha a raději poslouchám názory ostatních. To, co se rozpoutá, jsem si však v žádném případě nepřál. Na tu chladnou ženu zřejmě moje řeč dojem neudělala. Jaké chvástání? A jaký skřet? Tak s tímhle jsi u mě definitivně skončila. Ani slova další ženy mě příliš neuspokojí, ale alespoň mi přímo nebrání ve vedení. Tak a je to tady. Paní chladná chce být také vůdce. Tak to je jasné proč na mě tak zaútočila. Na mé velikosti přeci nezáleží. Svého Liběje? Mluví o něm jak o majetku. Jak si tohle může nechta líbit. Možná, že jsou lidé vstřícnější k něžnému pohlaví, ale rozhodně ne k tobě. Co se liší, je špatné? To není při tvém vzhledu dobrý argument. Raracha? Tak ty mě nepřestaneš urážet? A ještě mi bude vyhrožovat tenhle kolohnát? Jsme snad skupina a nemáme se prát mezi sebou. Pak se do toho vloží Zora a vypadá to, že mě možná i bude bránt. Sigrún, tak se tedy jmenuje. Soucit a lítost? Tohle ale také není to nejlepší. Proč všem vadí můj vzhled? Správně, správně, jen do ní. Tak tohle už ne. Útoč klidně na Sigrún, ale vůdcovství nech na mě. Potom přijde smích Jarika, který ještě Zoru podpoří. No to snad ne, přeci nám nebude velet ženská. Ale vypadá to, že paní Lydie by nejradějí svěřila vůdcovství Jarikovi a pokud ten podporuje Zoru, tak je to špatné. A ta žena, která před tím tak zaútočila na paní Lydii, si klidně odejde. Jako by se jí to vůbec netýkalo. Co je tohle za chování? Ještě že však také neche býti vůdce. Přijde odpověď Sigrún a její řeč je opravdu působivá. Proč říká, že jsme ji urazili? Já jsem proti ní nevypustil jediné křivé slovo. To byla jenom Zora. Toho bych mohl využít. Nač se urážet dál? „Já jsem tě ani slůvkem neurazil, takže prosím ke mně přestaň mluvit,“ skočím bez ostychů do řeči Sigrún. Další řeč Zory je však mířena hlavně pro Sigrún a jejího a společníka a docela i dává smysl, takže se do toho nezapojuji. Sigrún určitě nezvolí, ale Zora je těžký soupeř. Neudělala moc chyb, snad jen to napadení, že používá ďábelskou magii bylo přes čáru. Už se chystám promluvit, když se do toho dá Damien, ten který mě už jednou urazil. Začíná rozumně, ale okamžitě si to zkazí. Další, co je proti mně? Všichni říkáte, že by to nebudilo dobrý dojem u ostatních, ale už my je jasné o co Vám jde. Prostě by vaše ego neuneslo, kdyby vám velel někdo, kdo je menší než vy. A na světě je další, kdo chce být vůdcem. Milo to rozhodně není? Mysím si, že bych to, cos řekl docela dobře zvládnul. Nevím, jakým právem mě vyřazuješ z hlasování? Jelikož nemohu zjistit, jak na mě proslov Damiena vlastně zapůsobil, slova se ujímá Vrana. Moje slova, s takovýmhle proslovem bych jistě uspěl. Bohužel se poté ujímá slova Lydie a určuje vůdce. Sigrún? Ne, to nemůže být pravda. Jak jí ta čarodějka očarovala, když vybrala tu nejnevhodnější osobu. Vždyť ona nás tu nejvíce urážela, hlavně mě. Ledová královna zvítězila, tak té se nikdy nepokloním. Nějakým motivačním proslovem už si to nespravíš, touto volbou jsi se upsala do pekla. Neraději bych vstal a odešel. Ovládej se, jinak nedostaneš nic ze skladiště. A teď si naše vůdkyně v klidu odejde. Ano utíkej pryč. Zřejmě ani neumí přijmout to, co na volbu budou říkat ostatní. Respektuji, respektuji? Sakra chlapi, to si necháme velet od ženské? K ničemu se nevyjadřuji a když jdou ostatní odejdu i já do skladiště. Zde se snažím získat co nejvíce surovin a peněz, za které jak tvrdím lze koupit vše potřebné podle situace, a nemusíme sebou vláčet spoustu ostatního vybavení, které možná ani nepoužijeme a něco jiného nám bude chybět. Také si vyžádám nějaké jídlo, alespoň dva měchy s vodou a nějaké lepší oblečení, než mám teď. I přes vzkaz se snažím vyprosit alespoň mezka nebo osla, který by nám jistě ulehčil naši cestu nosením nákladu. Ať jsem úspěšný v jakékoli míře, odcházím do svého pokoje se pořádně vyspat. Jsem vzbuzen velmi brzy. Co si to sakra vymýšlí? Takhle brzy není normální vstávat. Alespoň že máme nachystanou snídani. Najím se opět do sytosti a vyrážíme na cestu. Jdu dosti otráveně a táhnu se spíše u konce naší výpravy, co nejdále od Sigrún. Když však vidím, že Vrana hovoří s naší velitelkou, přidám trochu do kroku, abych vše dobře slyšel. Tak a jsou tu první nespokojení. Tak se mi to líbí. Však mi jí ještě sesadíme, tahle vidina mě tu drží, neodejdu z pole poražen. Bla, bla, bla, no, v podstatě teď mluví docela rozumně. Jakmile Sigrún opraví Jarika s jejím jménem, vzpomenu si na svoje hlavní rozhořčení ze včerejšího večera, které jsem Sigrún ani nestihl pořádně oznámit. Počkej, tak teď ti to dám sežrat, mám chuť se pobavit. Neomlouvej se Jariku, je to zbytečné. Výborně, jen do ní, nejdřív žádný vůdce a až to bude potřeba, tak se toho ujmu já. Tak ta se toho nepustí, není úplně pitomá. Vše ukončí peprná řeč Vrany. Tak když nemáš z této volby radost, tak proč ji chráníš? Sakra lidi, co to s Vámi je? Nesouhlasím, ale respektuji? Lydie není bůh, její rozhodnutí může a je mylné a my ho můžeme a musíme zvrátit. Tak a teď už si rejpnu já. Kdyby mě vyhodili, tak alespoň můžu říci, že jsem chtěl hledat, ale byl jsem odmítnut. „Velitelko Sigrún,“ začnu a ironie je z mého hlasu jasně cítit, „rád bych ti řekl něco, co se ti při vykonávání tvé funkce může hodit. Je to opravdu důležité, tak prosím poslouchej. Lidé mají jména a pokud ty to jméno znáš, tak je dobré, ne-li nutné ho tím jménem oslovovat. To jsi myslím při včerejších proslovech nějak vypustila. Třeba například já se jmenuji Milo, eM, Í, eL, Ó, Milo a byl bych rád, kdybys mě tak oslovovala. Slova jako skřet, skrček nebo rarach my vůbec nepřijdou podobná a proto opravdu nechápu, jak jsi na ně přišla.“

Liběj - 07. července 2012 12:14

Na cestu jsem si vzal jeden z mých největších pokladů – kopí z červeného tisu. Je delší než dva sáhy a je skvělou zbraní proti divoké zvěři i proti lidem. Mojí poboční zbraní je dýka, tu jste viděli na hostině v Modrém pokoji. Na sobě mám šedý obnošený plášť a na ochranu prošívaný kabátec. Opět jdu po boku Sigrún, na zádech se mi houpe velký vak, takže jistě nesu zavazadla i pro ni. Nejprve nechávám moji společnici, ať si s řečmi poradí sama. Pak už to ale nevydržím a vydám se do týla naší skupiny. Poprvé promluvím. Můj hlas je hluboký, ale promlouvám tiše a nejistě. „Jariku... Zoro... jaký má toto smysl, aby se nám vše zdařilo, musíme se semknout... když se potkáme s něčím zlým, nemůžeme takto obstát. Účastnil jsem se několika zemanských potyček. Tam bylo třeba, aby každý jeden chránil bok toho druhého. A v těch střetech vyhráli vždy ti, co uměli lépe spolupracovat... tak vás prosím, zanechme těch pří...“

Průvodce - 07. července 2012 12:29

Je horký letní den. Právě jste opustili stromořadí, vedoucí k Pokraticím, minuli dřevěná stavení a jeden větší statek a pokračujete dál. Kolem vás se rozprostírají ovocné sady, po cestě jste potkali pár rolníků a jednoho statkáře. Všichni vás zvědavě pozorují, ale nikdo se na nic neptá. Po krátké cestě do nízkého kopce se vám otevře výhled k Sebuzínu. Cesta vede převážně rovně a spuští se dolů a vede nevelikým žlebem rovně k labskému údolí. Brzy končí sady a svoji vládu zde přebírá hvozd je však svázaný cestami a lidskými údolími a tak není nebezpečným. Nebe se však postupně začíná zatahovat a z chování ptáků vyrozumíte, že do několika hodin se strhne bouřka.

Mystique - 07. července 2012 15:21
	Roztržky ve skupině jsou něco, na co nejsem vůbec zvyklá. U nás se nikdy nepochybovalo o zvolené autoritě, ať jím byla žena nebo muž. Držím se od nich stranou a rozmýšlím, zda zůstat. Nakonec, i přes slib, který jsem dala paní, od družiny odejdu.

Průvodce - 09. července 2012 21:23

Spory a nejapné poznámkty vyzněly dutě do ztracena. Dále postupujete mírně zvlněnou krajinou vstříc Sebuzínu. Po čtyřech mílích ho máte jako na dlani. Je to maličká osada s pár chalupami, hostincem a kapličkou. Leží na březích stříbřitého labe, co se k vám zákrutami vrací. V přilehlém okolí se nachází pastviny a polnosti na kterých zlátne pšenice. Je dosud brzy ráno i když čas je pro vás obtížné odhadnout přesně čas. Slunce je skryté ze černými mraky, zvedá se vítr a do chvíle se jistě spustí silný déšť.

Sikes Brown - 10. července 2012 16:14

Sebuzín Vypadá to, že diskuze o vůdcovství uýstala. Doufám, že téma Náš vůdce je již uzavřeno. Cestujeme mírně zvlněnou krajinou a vše probíhá bez komplikací. Je krásný slunečný letní den, ale mraky se začínají blížit. Vcházíme do Sebuzína. Je ještě ráno. Navrhnu družině: "Tak se občerstvíme zde v hostinci a pokusíme hostinskýho nebo někoho z místních zeptat, jestli o kupci Blažejovi něco neslišeli. A možná by bylo dobré se tam schovat před bouřkou a pokračovat v cestě až se přežene. Co vy na to?" Rozlhlédnu se po všech členech družiny a čekám jestli se k tomu někdo vyjádří.

Medvědice - 11. července 2012 15:11

Když se nikdo nedívá, protočím oči k nebi. Moje temná část má chuť se na to vykašlat, zavést je někam do rokle a dát jim opravdový důvod se bát, co se s nimi stane. Jako když dráždíte klackem zmiji. Ona vám většinou nechce ublížit, jen se brání, a kdo nechápe, ten dostane za uši. A pak se divte, že se moje komunikace omezuje jen na vydávání nezbytných rozhodnutí. S Apolenou se bez emocí rozloučím. Jak je to prosté - ona, která nebyla ustanovena vůdcem, odchází. Může, nezabráním jí v tom a ani nehodlám. Jen ji požádám, ať vrátí, co si od Lýdie propůjčila a je volná. Ti, co mi nejvíce pijí krev, však nezmizí, tím jsem si jistá. Podívám se na oblohu, nasaju vzduch, ve kterém praská něco, co mi připomíná magii. Je to nadcházející bouřka. Mám bouřky ráda, mají stejnou sílu právě jako magie. Asi proto, jak se Thór prohání ve svém kozly taženém voze. Přesto pokývám plavou hlavou. Jestli tohle bude letní bouřka, měla by se přehnat rychle. "Nemá cenu si zbytečně uhnat zápal plic. Snad se to přežene rychle," odpovídám bezbarvě.

Průvodce - 11. července 2012 22:33

V hostinci V hostinci vás velmi vřele uvítá půvabná a mladá žena. Ta se vám představí jako Slavena a také ihned přivede svého chotě Miroše. Oba jsou nadšeni vaší návštěvou a hned vás chtějí pohostit. Nabízí vám především candáta a losose, což jsou prý obě výtečné ryby a ještě jsou živé v pastích na břehu řeky. Hostinec je malý, tak tak, že se tam všichni vejdete. Nabízí vám litoměřické i ústecké pivo, ale doporučují spíše to ústecké. A jsou to lidé živí a sdílní a jistě bude možné si s nimi popovídat. O Blažejovi nevědí než to, že se u nich nestavil a pokračoval dále ke Střekovu. Vědí také o tom, že ho tu hledali a nejde jim na rozum, jak mohlo beze stopy zmizet především takové množství koňů. Přikládají to Koněžerovi. Což je obluda se zavalitým tělem a s mnoha koňskými hlavami. A za každého koně, co ho sežerou, jim naroste hlava další. Nebo je odvedli i s koňmi do bažin bludičky nebo divoženky. Mají za to, že ho vězní nějaké strašidlo nebo že už je mrtev. Kdyby ho věznil nějaký člověk, dávno by žádal výkupné. Najednou se roztříští jedno z oken. Nejprve máte za to, že to byl hrom nebo že to způsobil vítr, co se venku zvedá. Pak však objevíte velký kámen a k němu je přivázán kousek plátna, na něj bylo psáno těžkou rukou a špatně seříznutým brkem toto: Videjte nám toho zkrčka, co ublýžyl Řeznikovy. Ste oblýčený, vistrčte ho se dveří a nyc se vám nestane. Když vijde někdo jinej, zapýchneme ho. Esli nám ho nevidáte do deseti mynut, podpálýme to tu.

Sikes Brown - 11. července 2012 23:43

V hostinci Vstoupili jsme d hostince. Je to malá hospůdečka. Hostinští jsou milí lidé. Nechává se od nich obsluhovat a dávám na jejich doporučení co se jídla i pití týče. Piva si jen lokám, spíše jej usrkávám. O Blažejovi jsme se nic nedozvěděli, jen to, co už víme. Jejich doměnkám o Blažejově osudu se mi moc nechce věřit. Nijak je ale nekomentuju a natož abych se jim je pokoušel vyvracet. Najednou se rozbije jedno z oken, není to ale větrem a bouřkou, ale rozbil jej veliký kámen s přichyceným kouskem plátna. Někdo z nás čte ten vzkaz. Hned mi je jasné po kom jdou a koho chtějí. Mě! To jsem mohl tušit, že se mi bude chtít Řezník pomstít, že nezapomene, če jej zesměšnil takovej mladík jako já. Jak jen mohli zjistit, kde jsem a kdy vyjdu ven? Vydají mě ostatní s nadějí, že je nechají na pokoji. "Vážení, oni chtějí mě. Ale nikdo Vám nemůže zaručit, že když mě vydáte, že oni Vás nechají na pokoji. Řezník a jeho partička nepatří zrovna k nejčestnějším lidem. Tak co podnikneme. Má někdo nějaký nápad, jak z toho ven? Moc času nemáme. Tady jsme v pasti! Měl by s nimi někdo začít vyjednávat a tím určitě získáme víc času.“ Pronáším řeč k přítomným. Oltáčím se k hostinským? “Je tu nějaká uniková cesta, napříklat skrz sklep? Odpadní stoku? Nebo alespoň nějaké sklepní okýnko, kterým bych se mohl protáhnout a obhlídnout situaci.“

Zora Berretton - 12. července 2012 20:29

Sebuzín a nečekané problémy Zaslechnu jak si Milo stěžuje že Sigrún měla poznámky na jeho výšku jistě dalo by se pochopit že je na podobné věci citlivý,ale zato mně překvapí Liběj.Zdá se že jsem se v úsudku ohledně jeho osoby poněkud unáhlila protože vypadá že je schopen vlastního myšlení a jednání. Vida kdo nám to promluvil.Zřejmě jsi schopný vlastních myšlenek a dokonce i dlouhých vět.A to co říkáš dává i docela smysl takže dobře.Omlouvám možná jsem se v úsudku na tebe poněkud unáhlila,ale můj názor na tvou paní platí aspoń do té doby dokud mně nepřesvědčí o opaku. Ale jak už jsem řekla žádná hádka není aspoň u mně ne.Ikdyž s Lydiiným rozhodnutím nesouhlasím respektuju ho navíc já jsem vůdcem stejně být nechtěla.Pokud se něco pokazí a ono se to jistě dřív nebo později pokazí kdo to bude muset řešit? Ne to nejsou kyselé hrozny,ale když už Sigrún toužila být vůdce ať se snaží.Já jí pomůžu v tom co budu umět a na některé věci mám dobrou výmluvu. Odchod Apoleny moc neřeším je to její volba já se tak mohla rozhodnout taky,ale otázkou by bylo co pak?Navíc když už jsem prošla vším tím co se stalo tak tento úkol dokončím.Víc mně znepokojuje počasí,vypadá to že se zatahuje.Slunce se schovává za mraky a brzy bude jistě pršet,ale to už vcházíme do Sebuzína.Cesta kupodivu proběhla hladce a tahle bouřka taky za chvíli odezní.Letní bouřky nemají dlouhého trvání a zde můžeme začít s tím vyptáváním co se stalo s Blažeje,.Teda spíš ostatní můžou začít protože se v tom jistě vyznají lépe než já.Pátrání začneme v hostinci který je sice malý,ale útulný a jeho majitelé jsou milí a sdílní ikdyž nám toho moc neřeknou.Historka o Koněžerovi mi sice připadá poněkud přitažená za vlasy,ale asi to patří k místnímu koloritu.I my máme své příběhy,ale v jedné věci mají pravdu.Blažej je vážený a hlavně bohatý muž kdyby ho někdo uvěznil proč už dávno neposlal své požadavky ohledně tučného výkupného?Lidé jen tak mizí teda pokud země nezívla a nepozřela ho i s celou družinou.Ochutnám ryby,ale pivo moc nepiju.Jen abych zjistila jak chutná máme před sebou ještě dlouhou cestu a to že se zatím nic nestalo nic neznamená.Zatím jsme ještě moc daleko nedošli a tak se nemá co pokazit.Ovšem brzy poznám že jsem se mýlila neboť potíže si nás najdou nezávisle na vzdálenosti kterou jsme urazili. Ten pravopis je opravdu hrozný já odsud nepocházím,ale na co se vymluví oni?Dala bych jim slovník,ale mohli by si s ním ublížit.Jinak vyjednávání je dobrý nápad teď přišel čas aby naše slovutná vůdkyně promluvila svou chladnou a polární řečí a proklela je do ledových soch.Ale vážně jak už předtím říkala potřebujeme mluvčího a já to nebudu.Ano slíbila jsem pomoc,ale v tom co umím.A řečnictví mezi to nepatří. "Neboj Sikesi o tvém vydávání tu zatím nikdo nemluvili.A ano někdo by měl získat čas nejlépe někdo kdo umí nejlépe mluvit.Ten by na sebe mohl upoutat pozornost zatím co by někdo další obhlédl situaci."dodám pak když mně napadne řešení kterému se asi kvůli naší situaci nevyhneme. "Jak jsou na tom s bojem?Je stejně špatný jako jejich pravopis?"zeptám se pak Sikese.

Moen - 14. července 2012 22:59

Sebuzín : Další cesta pokračovala vcelku klidně, ale napjatá atmosféra byla cítit. Z mých myšlenek mě probral mladý hoch jménem Brownie, když navrhl zavítat do hostince a vyhnout se tak blížící se bouřce. Nikdo neměl větších námitek a jak jsme se dohodli (jaké to překvapení) ,tak jsme také udělali. Hostinský i jeho žena byli velice příjemní lidé až jsem měl pocit, že svou laskavou povahou nás stmelují a dávají nám názorný příklad, jak bychom se mohli chovat i my mezi sebou.. Liju do sebe už druhý rezavý mok, když se ozve rána a do klidného hostince někdo hodí vzkaz obalený na kameni. Ani jsem nevnímal, kdo vzkaz četl, jak se mým tělem proháněl nával adrenalinu. ,,Řezník? Můžete mi říct, kdo to doprdele je?,, ,zeptám se všech. Hned se mi dostane odpovědi - a opět od Brownieho. ,,Cos mu sakra udělal?,, , pokračuji v otázkách, ale tato otázka se ale ztratí v nastálém chaosu, zmatku a přeřvávání se. Poslechl jsem řeč Brownieho, který situaci vysvětlil detailněji. ,,Nevím.. Píšou, že když vyjde ven někdo jiný, tak ho zabijou. Asi vyjednávat chtít nebudou.,, , vložím se do diskuze po Zoře a pokračuji : ,,Máme deset minut. Myslím, že je to naše výhoda a jejich nerozvážnost. Můžeme popřemýšlet, jak se odsud dostat, aniž bychom Brownieho vystrčili ven a u oken pak sledovali, jak s ním naložej... Napadá vás ještě něco?,, ,při té otázce se podívám hlavně na Sigrún a taktéž Liběje. ,,Tvá síla se nám asi bude hodit dříve, než jsem předpokládal.,, V hlavě stále nepřestávám přemýšlet jak problém vyřešit a tak vypouštím z úst i naivní myšlenky s tím, že se třeba nějaká uchytne. ,,V náš prospěch hraje déšť, pokud se pokusí tento hostince vypálit. Určitě se na něj nemůžeme spoléhat, ale v tuto chvíli hraje pro nás.,, Pak se podívám oknem ven. ,,Podívejte se oknem všichni a zkuste je spočítat. Pokud jich bude míň ,než nás, asi bych se vysral na nějaký důvtip a taktiku. Prostě vtrhnem ven všichni naráz a jednoduše je zabijeme!,, Čekám, až ostatní řeknou počet nepřátel, který z oken uvidí a podle toho uvidíme co dál.

Medvědice - 15. července 2012 02:55

Ryby opravdu ocením. Vzhledem k tomu, odkud pocházím, je to jídlo, na němž jsem vyrůstala a můžu ho ve všech podobách. "Moc nepijte," prohodím tiše, když vidím, že si někteří objednávají to pivo. Já se spokojím s vodou. Při tom, jak zase dlouhými prsty zručně zápasím s kostmi, pozorně poslouchám všechny drby a neutichající touhu se o ně podělit. Už jen ze způsobu, jakým nám to sdělují, vím, že nelžou, proto se koutkem oka soustředím i na tu smečku, co mi Lýdie hodila na krk. Souhlasím s tím a je to docela logické, že se Blažej asi stal obětí nějakého lesního běsa. Jisti však být nemůžeme, proto musíme absolvovat celou tuhle cestu v jeho stopách. Znechuceně se ušklíbnu nad úpravou vzkazu. Divím se, že to vůbec byli schopni sepsat a že je to tak dlouhé. Opět zprvu mlčky sleduju rozhovor, přitom se ze svého místa dívám z okna, jestli tam nezahlédnu pohyb. Nedávám nijak najevo, že by mě to rozrušilo. "Až tohle vyřešíme, možná by nebylo od věci, abyste se přiznali, kdo koho máte v patách," utrousím trochu kousavě. "A ty mluv k věci. Co je to za bandu, kolik jich je a jak dobře jsou vycvičení. Jestli je to jenom tlupa buranů..." Náhle mi jindy bystré oči na chvíli zeskelnatí, jak mě něco napadne. Rty mi zvlní jemný úsměv, ale málokdo by ho považoval za hezký, ačkoli by tomu tak v pohledné tváři mělo být. "Mluv, jen mluv," poručím a zvednu se. Kdyby to nešlo podle plánu, musíme to vědět. Žádní burani si na mě nebudou vyskakovat, to tak. Vyžádám si u krčmářky pochodeň či svíci. Liběj již jistě tuší, do čeho se pouštím. Obejdu malý hostinec, zaříkám ho ohněm, křídou do určitých míst vždy rychle načmárám nějaký znak. Teď už nevnímám, o čem se baví, jsem naprosto soustředěna a není mě radno rušit, o což se doufám postará Liběj jako vždycky. Jistě jim neuniknou tichá slova, avšak je to zjevně moje mateřština. Nahlas vydechnu, když skončím. Doufám, že to bude stačit, lhůta to nebyla dlouhá a ještě je potřeba se pojistit jinak. Nemohla jsem dovolit, aby jejich hněv padl na hlavu těchto lidí, na druhou stranu nemůžeme tu sedět jak slepice na vejcích. "Sikesi, pojď sem," řeknu opět tiše, avšak důrazně. Mimoděk si zase pohrávám s amuletem. Lehce mu položím ruku na temeno, jako když stoupenci mrtvoly na kříži žehnají. "Kdo do dnešního soumraku prolije tvou krev, nechť ho stihne neštěstí a jeho démoni ho stíhají až k šílenství." Nic lepšího mě nenapadlo a na zločince vždy platí jejich minulost. Není třeba vyvolávat opravdové démony, stačí jejich vlastní. Síla mysli je neuvěřitelná. Pokud ucítím vlnu magie, která bude cítit... správně, otevřu dveře krčmy tak, aby mě nemohl trefit šíp, předtím naznačím ostatním, ať také nestojí v zorném poli. Chci jen, aby ti rabiáti slyšeli. "Tento dům i chlapec je pod mou ochranou. Vraťte se zpátky do lesů, psi, nebo poznáte hněv démonů. A to, co s ním hodláte udělat, vedle toho bude vypadat jako dětská hra." Do hlasu mi prosákne další nehezký úsměv. Nemůžu však počítat s tím, že se ti zmetci zaleknou čaroděje jako většina negramotů. Uvidíme, jak moc odhodlaní jsou. Nerada bych se uchýlila k tomu, že jim opravdu budu muset nějakého démona ukázat, to by bylo dětinské.

Milo - 17. července 2012 20:14

Cesta a hostinec K mé nelibosti mi Sigrún vůbec neodpoví, pouze se ještě Liběj vyjádří ke slovům Zory a Jarika. Takže mě budeš ignorovat? Dobrá. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Zpomalím svého osla, na kterém celou dobu jedu, a držím se na cestě dále od Sigrún. Pokračujeme tedy poklidně dále a pomalu se blížíme k Sebuzínu. Z pohledu na nebe lze usuzovat, že bude pršet. Ještě, že už se blížíme k lidským obydlím. Nechtěl bych, aby mě tohle chytlo někde v divočině. Možná kvůli nadcházející bouřce nebo kvůli nesouhlasu s vedením od nás odchází ta žena, kterou volba vůdce vlastně vůbec nezajímala. Tak ať si příště radši rozmyslí, co ji zajímá a co ne. Vcházíme do Sebuzína a je rozhodnuto, že se před bouřkou ukryjeme do hostince. Nejsem vůbec proti. V hostinci požádám o ustájení svého osla a poté si sednu ke stolu. Jídlo odmítnu, protože jsem se dost najedl u Lydie. Abych neseděl na suchu, objednám si jedno ústecké pivo. Už zase moralizuje. S úsměvem si poslechnu jejich doměnky. Hezké historky, ale kdoví, co je na nich pravdy. Když do místnosti vlítne kámen a přečteme si jejich vzkaz, dostanu docela strach. Teď si budou myslet, že jsem to já a budou mě těm rabiátům chtít vydat, ale já opravdu netuším, kdo to je. Naštěstí se ozve ten, komu je to směřováno. To je hlupák. Co podnikneme? Jednoduše tě vydáme, nevidím na to nic složitého. Nikam utíkat nebudeš, co my tu s nima potom budem dělat. Nikdo tu o tom nemluvil, ale měl by, tak se jich nejjednodušeji zbavíme. Do nějakého přemýšlení nahlas se dá i Jarik. Vlastně je mi úplně jedno, co uděláte, já Vám stejně asi moc nepomohu. Do akce se však dá naše velitelka Sigrún. No, takhle to má vypadat. Nejdřív začne s kreslením magického obrazce. To je jen plýtvání surovin. Myslím, že nemají v plánu vtrhnout dovnitř. Ještě požehnání Browniemu a jde vyjednávat. Je hezké, že teď mluvíš pravdu, ale myslím, že oni ti stejně věřit nebudou. Zatím sedím u stolu a nic nepodníkám, občas upiji ze svého korbele.

Průvodce - 30. července 2012 15:15

Než stačil Sikes odpovědět, odehrálo se několik věcí najednou. Roztříštilo se další sklo, ale tentokrát s ním nepřiletěl kámen, ale šipka z kuše. Za se zabodla jen kousek od Milovy ruky. Dlužno dodat, že to byla velmi dobrá rána, neboť v nastalém větru není snadným úkolem, trefit se byť jen do oken domu. Majitelé hostince se všemi událostmi zděsili. Řezníka znají. Paní lomí rukama, její choť běduje jakou pohromu na ně uvrhujete. Několik krátkých pohledů kolem hostince odhalilo dva střelce z kuše. Mají helmice, jaké nosí litoměřická posádka, ale jejich oděv nic dalšího neprozrazuje. Jeden se nechází asi třicet sáhů od hostince proti dveřím a je částečně krytý nízkým plůtkem. Druhý na opačné straně, směrem k řece před chviličkou zmizel za dřevníkem a nejspíše natahuje kuši. Od cesty, kudy jste přišli, přibíhá k hospodě kolem dvaceti mužů a snaží se nějakým způsobem zaujmot postavení. Moc jim to nejde. Schovávají se za kupkami sena, jiní vyzývavě hledí Mají úbory typické pro městskou chudinu, zbroj nemají žádnou a jejich zbraněmi jsou především kyje, dýky a sekery. Pár jich má i praky. Ale jsou mezi nimi i tři oděnci s krátkými meči a v kožených zbrojích – ti vypadají na žoldnéře. Pozornější z vás spatří také muže s brýlemi, truhličkou a kalamářem. Je na něm vidět, že se snaží oblékat jako učenec. A ještě více, že mu to moc nejde. Mezi všemi ovšem vyniká obří a tlustý muž, Drží se poblíž střelce, dívá se nasupeně k hospodě a v ruce má těžkou sekeru. Když Sigún vyřkla svoji kletbu, řady mužů zakolísaly. Ale účinek slov velmi zmírnilo to, že se neodvážila vyjít ze dveří. Několik chlapů mělo v úmyslu po těch slovech vzíto do zaječích, ale tlustý muž si rychle zjednal respekt. „Jestli se bojíte démonů, měli byste se bát taky mě, kdo udělá krok zpátky, toho podříznu jak podsvinče.“ Muži nejspíše seznají, že od tlustého muže hrozí bezprostřednější nebezpečí a nechystají se k odchodu. A pak řve otylý muž směrem k vám. „Všechny vás zamorduju, když mi nevydáte toho skrčka a spratka! Okradl mě, ten zkurvysyn, to Řezník nevodopouští. Vydejte ho a nechám vás jít, nevydejte ho a zamorduju vás všechny, včetně dětí, krav a slepic!“ Občas mu přeskakuje hlas a občas se zadýchává. Hospoda je malá, má čtyři okna směrem k Litoměřicím a čtyři okna směrem k řece. Střecha je nízká, slaměná a má několik malých okýnek. Okolní domy jsou vzdáleny přes šedesát sáhů, prostor okolo hospody je poměrně volný. Je rozbitý jen několika ovocnými stromy, pár kupkami sena a nízkými hospodářskými budovami – seníkem, králíkárnou, dřevníkem a o deset sáhů dál také vepřínem. Většina mužů se nachází ve směru k Litoměčicím, kruh obléhatelů dosud není plně uzavřen, na straně k řece víte jenom o jediném střelci. Brzo už to ale tak platit nebude.

Sikes Brown - 31. července 2012 20:45

V hostinci Vysvětluju ostatním uvnitř hospody, proč po mě ten Řezník tolik touží. „Budu k Vám upřimný. Jsem sirotek. Vychovala mě ulice a vyrůstal jsem mezi spodinou společnosti. Abych přežil tak jsem se musel naučit nějakou tu zlodějinu. A tak jsem dostal od paní Lýdie úkol pro přijetí. Měl jsem přinést měšec, co vlastnil Řezník. Vydal jsem se do krčmy kam chodí se svými kumpány. Nepodařilo se mi měšec bez povšimnutí od Řezníka získat a on se na mě vrhl. Měl již něco upito a podcenil mě. Uhýbal jsem jeho vrženým dýkám. Skrýval jsem se a uskakoval. A též po něm vrhal své dýky a hvězdice. Nepočítal s tím, že jich mám tolik. Většina jich šla mimo ale jedna má dýka mu poranila ruku a má poslední hvězdice jej zasáhla do čelisti, vyrazila mu zub a poranila tvář. Asi jsem jej hodně ponížil a zesměšnil.Toho jsem využil a strhl mu měšec, sic se mi jeho obsah vysypal. Poté jsem již na nic nečekal a zmizel jsem stokou pryč a druhý den ráno jsem předával ten měšec paní Lýdii. Tak nějak se to událo!“ Opatrně prozkoumávám možnosti hostince a okolí - únikové cesty, počty a pozice útočníků. Jedno je jasné je jich přesila. Diskutuju s ostatními: “Nějaký další jiný plán než mě vydat? Probijeme se k řece a utečeme jim? A když zjistí, že už tu nejsme, tak se pustí za námi a hospodu nechají bejt, ale to my už budeme pryč. A nebo když sejmeme Řezníka tak se ostatní rozprchnou. Tak co?“ Rozlídnu se po ostatníh uvnitř a čekám na jejich reakci.

Zora Berretton - 03. srpna 2012 04:52

Utéct nebo bojovat? Takže tu sedím a čekám na zázrak nebo aspoň na nějaký plán jak ze současné situace ven. Jistě já bych měla nějaký pár jich postřílet a pak se ten chlapík může vztekat jak chce a nebude mu to moc platné.Navíc na myšlenku že by je Sigrún proměnila v kámen můžeme rovnou zavrnout.Tak co máš ten dobrý pocit?Jasně tohle rozhodně nebyl dobrý nápad,ale je i několik horších... Z mých myšlenek mně vyvede Jarik jistě mluví o přemýšlení,ale zatím toho moc nevymyslel.Jasně je pravda že já jsem zatím taky s ničím novým nepřišla,ale tenhle plán je pitomý spíš bych byla proto odsud zmizet teda pokud by bylo kam.Ale v jedné věci má pravdu měla bych se podívat kolik jich tam je podle toho se uvidí zda budeme bojovat nebo utíkat.Sigrún se činí,ale zde by to chtělo víc třeba přivolat déšť.Nebo aspoň pořádnou bouřku s blesky.Ale to už oknem proletí šipka,ale spíš než to mně znepokojuje ten velký počet lidí který uvidím. Kde tohle všechno sehnal?Dobře je tu ta druhá varianta utečeme,takže ať se nebojí my zmizíme a pohroma zmizí s námi.Jinak ten muž drží všechny ty muže silou a strachem ne svým důvtipem to je dobře.Už z toho co jsem viděla bylo poznat že taktika jim nic neříká,ale je jich moc.Takže je to jasné budem utíkat k řece a já se postarám o toho střelce. A pak nám Sikes řekne co se vlastně stalo a je to pochopitelné.Řezníka sem nežene jen jeho uražená ješitnost,ale i to že zde nesmí ukázat slabost jinak by se celé to jeho ovládání rozsypalo. "Můžeme útéct nebo se zkusit zabít Řezníka,ale je tu ještě jedna možnost.Řezník ovládá ostatní silou a tak nesmí ukázat slabost.Musí znovu získat respekt proto s tím počtem lidí nevzal hospodu útokem a obtěžoval se s tím psaním které ho jistě docela vyčerpalo.Ale to už odbíhám.Pokud by se nám podařilo dokázat že je Řezník slaboch problém by se mohl vyřešilt za nás." Já vím tohle není o moc lepší než to co mně napadlo předtím,ale je to aspoň náznak plánu.Navíc nemám jsitotu že to bude fungovat tak jak jsem předpokládala.

Vrana - 03. srpna 2012 10:43

Krysy v pelechu kočičím Hádají se o vůdcovství jako psi o kost. Už do toho nezasahuji, na blbce jenom dalším blbce, tak doufám, že si to vyřídí mezi sebou. Odchod Apoleny mě zamrzí, působila moudře a odvážně. Rozloučím se s ní pouhým pokývnutím. Není co říci. V hostinci pouze jím, pivo nepiju a tak se po něm an neptám. Vyprávění hostinských naslouchám tiše, i ve vesnických bajkých mohou být schována zrnka pravdy. Vzkaz je jasný a nekompromisní. Opatrně vyhlédnu z okna, mapujíc situaci. Vychází to blbě pro nás, je jich moc. I když jich pár postřílíme, my co máme luky, což v tomhle větru nebude snadné, pořád jich bude příliš. Zořin nápad mě sice zaujme, ale nápad jak ho zesměšit v této situaci nepřichází, napadá mě však něco jiného. Co myslíte, že by se stalo, kdybychom ho zvládli zabít? Zaútočí pro uraženou ješitnost mrtvoly, servou se mezi sebou o vedení nebo se na nás bez jakéhokoliv systému vrhnou?

Milo - 04. srpna 2012 09:20

Hostinec Do hostince přílétne šipka a zabodne se těsně vedle mé ruky. Leknutím odskočím od stolu. „Sakra,“ zakleji. Tady už jde o život. Konečně se rozpovídá ten, kvůli kteréme se vlastně tohle vše stalo. Tak my tu skrýváme zloděje? To by ostatní mohlo nakopnout jim ho vydat. Ale co to Lydie dávala za úkoly, že by měla s Řezníkem nějaké nevyřízené účty? Je mi jasné, že se ti odtud nechce, ale asi nemáš na výběr. Přesunu se k jednomu z oken k Litoměřicím a opatrně vykouknu na běžící bandu. Sakra, je jich opravdu hodně. Snažím se odhadnout Řezníkovi úmysly, zda má opravdu v plánu nás nechat být, když mu vydáme Brownieho. Když mírové řešení nabízí sám, tak proč ho nevyužít, ale je dost možné, že na hospodu pak stejně zaútočí. Proč nikdo nenavrhuje vydání, každý by chtěl jenom bojovat. hod: 7 (vyčerpám se)

Moen - 04. srpna 2012 12:13

Hostinec : Vyslechnu názory i ostatních a vyhodnocuji jejich proveditelnost. Vyprávění Brownieho, jak se vše seběhlo mě nechává klidným. Ba dokonce má mé uznání - netipl bych, že by někdo tak mladý dokázal to, co on. Zároveň nakouknu okny ven, a zjišťuji, kolik jich nakonec je. Sakra.. více, než jsem myslel.. Jiskřička naděje mi vysvitne, když na straně, kde vede řeka uvidím jen jednoho střelce - dalo by se s ním nějak domluvit, podplatit ho.. Můj plán má ovšem jeden háček - čas. Času totiž není tolik a je mi jasné, že střelec dlouho osamotě nezůstane a přiběhnou k němu další střelci. Nejvic se mi zatíl zalíbí asi slova dívky s havraními vlasy - Vrany. ,,To není špatný nápad.,, ,podívám se na ní. ,,Je tu nějaký dobrý střelec, který by jednou ranou dokázal tu horu sádla, která si říká Řezník, zabít? Pokud ano, zkusil bych to a poté čekal na reakcí jeho oveček.,, ( 2+5 +1 (bonus Jednání s lidmi) )

Průvodce - 06. srpna 2012 20:30
	soukromá zpráva od Průvodce pro Se svou znalostí lidí, i z gest a vyjadřování Řezníka máš téměř jistotu, že mu jde o Sikese a o nic jiného. Zdá se ti také, že není z nejodvážnějších a nerad by se pouštěl do těžkého boje.

Milo - 08. srpna 2012 19:35

Hostinec Tak takhle to s tebou je. Tak to vypadá, že jeho řešení, se kterým souhlasí, by bylo opravdu nejlepší. „Brownie, opravdu nás všechny chceš vystavit tomuto nebezpečí?“ začnu, „copak nejsi hrdina, který by se obětoval pro ostatní? Tohle vše je tvoje vina a proč bychom museli my kvůli tomu trpět a snad i umírat a jak k tomu přijdou ti prostí lidé?“ mávnu rukou směrem k hostinskému, „kdyby přišli o hostinec, přišli by o vše, co mají. Je snad lepší masakr než jedna smrt? Copak ty nevidíš tu nejjednodušší cestu, jak z tohohle průšvihu ven?“ Snažím se v Sikesovi vyvolat výčitky svědomí a přesvědčit ho, aby se nechal sám vydat Řezníkovi. hod: 7

Marielle Valois - 11. srpna 2012 22:15

Hostinec Cesta prebieha nezaujímavo, krátim si čas doberaním si Zbojníka a keď nás hroziaca búrka zaženie do hostinca, len si vydýchnem. Jem iba chvíľu, keď do hostinca vletí kameň s nie príliš príjemnou žiadosťou. Vypočujem si názory mojich spoločníkov, nad niektorými návrhmi chvíľu uvažujem, iné zavrhnem hneď. Návrh Mila mi dokonca na tvári vyvolá pohŕdavý úškľabok. Čo všetko by si bol ešte ochotný urobiť, aby sa tvojej prevzácnej koži nič nestalo, hmm? Tebe sa chrbtom obracať nebudem... Radšej zareagujem na otázku Jarika: "Mám trochu skúseností so streľbou. Chce to ale hlavne dobré miesto, z ktorého sa dá strieľať." Otočím sa na hostinského: "Dá sa nejako dostať hore do podkrovia?" (Neviem ako ten hostinec vyzerá, ale chcela by som sa dostať hore, musí tam byť nejaké vetracie okienko alebo niečo podobné, cez čo by bol výhľad dolu a odkiaľ by som mohla nepozorovane vystreliť.)

Zora Berretton - 11. srpna 2012 23:11

Dobře takže bojovat "Myslím si že Sikesův nápad je nejlepší pokud zabijeme Řezníka ostatní se servou mezi sebou nebo utečou.Protože je drží strach a ne oddanost tak oddanost i strach zmizí spolu s Řezníkovým životem.A pokud zaútočí tak už to nebude tak jednotně jako teď.Bude to každý sám za sebe stylem hrr na ně."odpovím Vráně na její otázku a znepokojeně se zavrtím.Pokud zde budeme konstatovat naprosto zřejmé věci budeme brzo v ještě větším průšvihu než jsme teď.Jistě jak jsem už říkala je tu možnost že se na nás vrhnou,ale ten to útok už bude roztříštěný a bez velení. "No pochybuju že by někdo z nich věděl co to je mírové řešení.Asi z toho slova mají vyrážku stejně jako by se vyskytly poblíž slovníku.Navíc o umírání tu ještě nikdo nemluvil a mimochodem posílat někoho něco ukrást je stejné jako ho poslat aby chytil býka za koule.Ale to už odbíhám navíc milý Milo pokud sis toho nevšiml tak v nebezpečí už jsme takže to nechce hrdinu,ale dobrý plán.A nejednodušší by bylo tě vydávat za Sikese jste stejně velcí a aspoň zdálky na chvíli by je to zabavilo.Ale hodlá se to někdo udělat? .... Ne."oznámím pak na Milovu řeč a dál se už k tomu nevyjadřuju.Když se vysloví Marielle tak si jí prohlížím ikdyž tady trochu zkušenosti stačit nebude,tohle není střelba na terč,ale docela vážná hrozba. "Jinak já umím střílet z luku docela dobře a podkroví by bylo dobré pokud to nepujde budu to muset zkusit odsud."odpovím pak taky Jarikovi a podívám se k oknu. Nemůže to být těžší než střelba do toho terče.Jistě s tím větrem to bude stejné,navíc tehdy nebylo v plánu vyhrát ani by to nešlo,ale ... teď je jiná situace.Jo to půjde ... snad nebudu muset střílet odsud.

Zora Berretton - 13. srpna 2012 10:26
	Dodatek Takže hod 6,Milo vyčerpám se co bude nutné aby Zora uspěla neboť ona si v současné době myslí že Milo je protivný,zbabělý skřet.Teda pokud to je zkouška a já to napsal spravně jinak se omlouvám.

Průvodce - 14. srpna 2012 19:17

Půda zde není, jsou tu jen malá střešní okna, pro lepší osvětlení místnosti v níž jste. Žádná půda zde není. A i kdyby byla, místo by bylo tak stísněné, že by se odtud stejně nedalo střílet - pokud byste neměli kuši. Mezitím jste si všimli ještě druhého střelce, který hlídá cestu k řece. Řezník se rozeřve na ostatní: "Uzavřete kruh! Nenechte je zdrhnout a dávejte majzla na střelce, některý ty hračičky měli s sebou, možná je uměj natáhnout."

Vrana - 20. srpna 2012 21:12
	Bojuj nebo uteč A co střecha? Z té by se dalo střílet ne? Máte tu komín, nebo něco takového? obrátím se k hostinským. Kecům zbytku družiny nevěnuji pozornost, jen nad Milovým projevem se pohrdlivě zašklebím To je mi panečku člen družiny.

Průvodce - 07. září 2012 15:28
	Manželé potvrdí, že tu komín mají. Ale bude těžké se jím protáhnout. Zvládla by to jen velmi štíhlá dívka.

Damien z Rouenu - 07. září 2012 16:10

Řeznická patálie Rychle se rozhlížím jak bych mohl pomoci. Potom si všimnu, že dveře nejsou zatarasené. "Zatarasím dveře, myslím, že jsme se "téměř" shodli... pohlédnu úkosem na Mila, který mě teda začíná svým chováním celkem dost štvát. ...že Brownieho nevydáme tomu tlusťochovi co si o sobě myslí bůhví co. Zkuste sakra někdo vlést na tu střechu," dopovím a rychle začnu přisouvat ke dveřím nějakou skříň, postel nebo něco podobného... "Hlídejte si je neustále očima - ať se nám sem nějaký s těch jeho pacholků nepřiplíží," vykřiknu na ostatní. "A ty Milo by jsi se měl nad sebou zamyslet, ale zatraceně rychle, protože i tobě jde o život! Já na rozdíl od tebe mám svědomí a prostě nenechám takového mladíka jako je Brownie těm hrdlořezům co tam venku číhají! I ty bys měl začít pomáhat a snažit se, protože tohle je právě ta situace, kdy se uvidí, kdo je ochoten opravdu se snažit zachránit ostatním krk a kdo chce jen shrábnout peníze..." pravím s rozhořčeným výrazem na "Mrňouse" "Pane hostinský je tady sklep? Jen pro naši informaci, může se to hodit..." zavolám na hostinského a sundám luk se zad. Nejsem sice nějaký špičkový střelec, ale díky zkušenostem z války snad něco trefím... Také si vytáhnu meč s pochvy a položím ho na stůl těsně na dosah ruky... (Pj nevím jestli jsi mi nechal ten luk, ale jestli ne, tak se snažím sledovat co nejvíc ozbrojenců a pomáhat s čímkoliv ostatním z družiny...)

Medvědice - 07. září 2012 16:23

Udělala jsem, co jsem mohla. Kdyby to byl střet na blízko, vyhovovalo by to mým záměrům lépe. Stačilo by, aby Sikesovi někdo jen rozbil nos a viděli by, jak vážně myslím svoji kletbu. "O hostinec nepřijdou," utnu Mila chladně. Rozhodně ne dnes, ne ohněm, jak vyhrožovali. O to jsem se postarala. "Na ty tvé hadí řeči není nikdo zvědavý. Možná bychom měli vydat tebe, aby si s tebou pohráli a tys poznal vlastní medicínu co se soudružnosti týče." Nestojí mi ani za úšklebek, moje tvář zůstává vážná. A bohové vědí, že bych ho s chutí, kdybych to uměla, opředla iluzorním kouzlem a hodila ho tam místo Sikese. A nejsem jediná, kdo si to myslí. Aspoň v něčem se většina družiny shodne, což je docela zázrak. Uvědomuju si nebezpečí kolem sebe, jak by ne, ale pro ostatní to tak nemusí vypadat. Jen co jsem dokončila svoje symboly, posadila jsem se na místo, odkud nebudu ohrožována zbloudilými šipkami a šípy. Jako vždy sleduju jejich rozhovor. Nejsem tu přece sama, nějaká spasitelka, abych to tu zachraňovala. Jenže ten nápad se střechou mi tak geniální nepřipadá. "Nezapomínejte, že bude bouřka. Zvedl se silný vítr, bude pršet a asi budou lítat i blesky. Nehledě na to, že na střeše budete snadnými cíli," připomenu těm jen tak mimochodem, co by mohli být střelci. Tohle všechno ale znamená, že ani jejich střelci na tom nebudou nejlépe. Až to začne. Napadla mě ještě jedna věc, ale říkám si, zda to stojí pro takovou lapálii, že někdo někoho urazil, za to. Řezníkovi evidentně ano. Je to pyšný pašík. My se k němu nemůžeme dostat, a jak jsem viděla, chlapi jsou ovládaní jenom strachem. Nic víc v tom není, žádná loajalita. Kdyby nebylo jej, po mé výhružce by utekli jako zajíci.

Medvědice - 07. září 2012 16:35

soukromá zpráva od Medvědice pro Zoufalá situace si žádá zoufalé prostředky. Toto umění bych si nechávala na epičtější příležitosti, ale protože nechci skončit mrtvá pár kroků za městem kvůli tomu, že Lýdie je neprozíravá a rozmarná panička, uchýlím se k němu. Každý dům má vaettir. Různé domovníčky, jak jim říkají tady, ale i zlomyslné šotky, co schovávají věci a kradou jídlo. Domovníčci ochraňují dům, pokud s nimi majitelé vycházejí. Nevím, jak jsou na tom tihle, ale snad je moje symboly a kouzla donutí probudit se a chránit hospodu, jak jsem přikázala. Vsadím se však, že tu jsou i ti jiné vaettir. Šotci jim říkají. Milují zlomyslnosti, pozornost. Strašlivě rádi ztrapňují ctihodné lidi. Nejednou se stalo, co jsem slyšela, že při nějaké důležité návštěvě dělali problémy. Jídlo se připálilo, postel se pod hostem propadla nebo mu boty rozkousaly krysy. Pohrávám si se svým amuletem, abych cítila tu krásu, jak mi otcův magický otisk jiskří pod prsty, a přitom se lépe soustředila, dostala se do jiné roviny vnímání. Nejsem přeci úplně člověk a vaettir prý pochází z domoviny mého otce. Ale i odjinud. Rozhlédnu se po okolí, zda tu nejsou poblíž. A když ne, přivábím je. Snad. "Vaettir, šprýmaři, chcete si užít legraci? Nakrmit se na zlomené a podupané pýše? Venku, jen kousek odsud, na vás čeká hostina. I publikum. Bude z toho krásná historka, co bude kolovat vesnicí. Vaettir, neseďte v koutě, jděte se pobavit. Tohle je lepší sousto než zkyslé mléko, no ne? Dělejte si se Řezníkem, tím tlustým prasetem venku, co chcete, a já vám slibuju, že dostanete tolik mléka, co dostávají domovníčci."

Zora Berretton - 07. září 2012 19:22

Přichází bouře Takže půda tu není ostatně na to je tahle hospoda až moc malá jsou tu jen střešní okna poněkud malá.Jasně já si umím vybrat to mám z toho že poslouchám rady vztyčených kamenů.Ikdyž tohle by se stalo i při setkání s vlky nebo medvědy.Ale tehdy bych věděla co dělat.Ano teď to vím taky zabijte Řezníka a máme po problému neboť ty muže drží pohromadě jen strach. Vyhlédnu opatrně ven,mohlo by začít pršet ať by si pak skusili tuhle hospodu zapálit.Vypadá to že se tentokrát vyjímečně se Sigrún shodneme.Nemyslím jen náš názor na Mila,ale i naše obavy ohledně střílení ze střechy. Už to vidím jak vylezu na střechu hrom hřmí blesky probíhají kolem plášt za mnou vlaje a já jako anděl pomsty pobiju všechny kolem hospody.Nepochybuju že v příběhu by to vypadalo dobře,ale ve skutečnosti by to dopadlo docela jinak. Navíc nemám chuť se drápat komínem pokud bych se do něj vůbec vešla protože to tam bude určitě těsno.A pak když konečně vylezu na střechu budu mít spíš problém z ní nespadnout.Damien má opět svůj proslov,ale mně zaujme spíš to co se týká sklepa. Jistě že tu bude sklep vzpomínám si ... ne teď na to není čas.Teda doufám že tu bude sklep kam by dávali víno a pivo. "Zatarasit dveře je dobrý nápad aspoň na chvíli je to zadrží,ale na střechu bude muset vylézt někdo štíhlý kdo se tam protáhne.A kdo potom z ní nespadne a ano i blesky by mohly být problém protože ty bijou vždy do nejvyššího místa.Viděla jsem jak jednou blesk rozštípl vzrostlý strom jako obří sekera,ale nebojte blesk nikdy neudeří do stejného místa." Pak vstanu dojdu k oknu odkud budu asi střílet neboť lepší místo asi nenajdu.Sundám si ze zad luk a začnu se postupně připravovat.Musím trefit Řezníka sice to nebude nic snadného,ale nebude to těžší než střelba do to terče.

Marielle Valois - 07. září 2012 20:14

Ja sa toho cirkusu nezbavím... Žiadne podkrovie, ani strešné okná... To nie je dobré. No Vrana spomenie komín a tak si ho idem rýchlo prezrieť. Odhodlane poviem: "Bude to tesné, ale zvládnem to." No potom moje odhodlanie silno zakolísa, lebo Sigrún nám pripomenie búrku a na podfarbenie jej slov sa z väčšej blízkosti, ako by mi bolo milé, ozve dunenie hromu. Nasucho prehltnem. Pozriem sa na našu vodkyňu a poviem: "Sme v doline, v okolí je hodne veľa vysokých stromov. Tie by mohli byť pre blesky zaujímavejší terč ako ja. Risknem to." Zhodím z pliec plášť, pevne si dotiahnem vestu a upevním všetko, čo by sa mohlo o niečo zaprieť a prekážať mi v lezení. Pevne si stiahnem vlasy, nech mi v rozhodujúcom momente nespadnú do očí. Luk so šípmi si upevním na opasok, tak, aby mi visel pomedzi nohy k zemi. Keď sa v komíne zapriem do stien nohami, bude mi voľne visieť medzi nohami a nebude hroziť, že sa poškodí alebo sa o niečo zachytí. Zaškľabím sa na hostinského: "Tento rok už zrejme nebudete musieť platiť kominára," a potom sa otočím na Zoru: "Daj mi chvíľu, kým vyleziem hore a nájdem si miesto. Vystreľ prvá a ja vystrelím po tebe, pre prípad, že by niečo nevyšlo." Podídem ku komínu a začnem sa súkať dnu. Toto zvládnem! Veď som nejaká cirkusantka!

Milo - 08. září 2012 11:58

Hostinec Snažím se nahlodat Sikese, aby se dobrovolně vydal, ale brání ho Zyra. Copak nikdo nevidíte to jednoduché řešení? A proč bych se měl vydávat za Sikese, to je opravdu zvrácená logika. Navíc jsem o dost menší, řekl bych. Tak dobře, tak střílejte, ale pořád se nedohadujte odkud, otevřu okno a střílím, ne? Jasně jen všichni do mě, za to, že jsem navrhl nejlepší řešení. Vždyť se sám přiznal, že je zloděj, od kdy dobrodruzi chrání jednoho zloděje před druhým, ať si to vyřídí mezi sebou. Já se tu snažím přemýšlet a přednesl jsem konstruktivní nápad, lepší než polemizovat nad tím, odkud vystřelit. A ještě naše vůdkyni musí mít připomínku, už jsem se začínal divit, že se neozvala. Proč sakra lézt na střechu? Nevím, který sebevrah by to udělal? No konečně se už někdo odhodlal střílet. A někdo se také rozhodl lézt na střechu? Tak si užij lezení komínem a být snadným terčem pro všechny střelce. Vypadá to, že je o vydání Sikese asi nepřesvědčím, mohl bych jim pomoci se střelbou. Ne, za to, jak se ke mně chovají, si to nezaslouží. Ale když neuspějou, budu v nebezpečí i já. No, za pokus nic nedám. Přiběhnu k Zoře, která se chystá střílet z okna. Skrčím se na zem pod okno, chytnu její nohu a potichu řeknu: „Ať jsou tvé ruce pevné tak, že zasáhneš i letícího sokola.“ Chci jí udělit Výhodu. Hod: 7 (nevyčerpávám se)

Moen - 09. září 2012 19:11
	Hostinec : Po mých slovech se pár jedinců s luky a šípy v rukou přeci jen objevilo a já jen mlčky poslouchal jejich názory a nápady. Když se jedna střelkyně vydala ,,ven,, přes komín, jen jsem vyvalil oči. ,,Dejte pod ni nějakou peřinu, nebo něco měkkého, kdyby spadla. Ať si nezlomí páteř.,, ,dodám jen a rozhrnu závěs jednoho z oken, abych zjistil, jak se situace venku změnila.

Sikes Brown - 10. září 2012 20:19

Hostinec Milovi řeči ignoruju a nevšímám si jej. Těší mě že zbytek družiny se k němu nepřipojilo a zaqstalo se mě a rozhodla se mě nevidat a bránit se útočníkům. Nápad s komínem se mi také zamlouvá. "Já bych se mohl komínem protáhnout. Jsem malý hubený a obratný. Pokud to bude možné, tak polezu skrz komín na střechu. Odtamtud můžu vrhat mé dýky a hvězdice a střílet z mého luku. Terčem bude samozřejmě Řezník. Jakmile on bude odstaven, tak ostatní utečou, tím sem si jist." V případě, že je komín volný, Marielle už vylezla nahoru nebo v tom horším případě se jí to nepovedlo a zůstala dole a nikdo mi nebrání lézt nahoru, tak se o to já pokusím. Využívám svých zkušeností. V ulicích města sem se musel mnohokrát protahovat nejrůznějšími úzkými otvory, takže to by se mi mohlo podařit. Hody: 5+3 (+3 bonus?)

Marielle Valois - 11. září 2012 16:22

Komín Leziem hore komínom a je tam práve toľko miesta, aby som sa ako tak pohodlne zaprela a vydriapala sa hore. (hod 5 + 5 + 1). Som celá zababraná od sadzí, ale nevadí mi to. Aspoň budem mať v prítmí, spôsobenom búrkovými oblakmi, výhodu. Poriadne si zababrem aj tvár a zaľahnem na strechu tak, aby som mohla vykúkať spoza jej hrebeňa. Posuniem sa tak, aby som mala dobrý výhľad na Řezníka, keď začujem za chrbtom šramot a z komína sa vysúka kominár Sikes. Chvíľu na neho neveriacky zízam, ale okamžite sa sústredím späť na Řezníkovu partičku. Očakávam Zorin útok so šípom založeným v tetive.

Vrana - 11. září 2012 18:22

Ve sklaplé pasti Konečně se to hnulo. Marielle se Sikesem šplhají na střechu i Sigrún se ozvala. Zora si najde místo ke střílení odsud a já ji napodobím. Cestou ještě šlehnu očima po tom, kterého jsem si v mysli překřtila na "skřeta" a jen v duchu k němu promluvím. Hlupáčku. Vážně jsi věřil, že ti ta zbabělost vyjde, že jsme takoví? S chutí bych tě jim předhodila jako psům kost. Neudělala bych to, ale chuť na to mám velikou. Rozhoupe se někdy něko z nás? Vyhlédnu ven do kazícího se počasí, jež jako by zpívalo píseň o smutném boji. Jim nebo nám? Připravím si šípy, meč mám u pasu. To, že by bylo těžké zapálit nám střechu nad hlavou je pro mě tak slabá útěcha. Jakou máme šanci odtud vyjít živí? Vyjdeme všichni? Hlavou se mi honí chmurné úvahy. Okřiknu se. Kušuj! Teď na to není zprávná doba. Boj už volá, nic jiného teď není důležité.

Liběj - 12. září 2012 23:19
	V této situaci nemám mnoho co dělat. Účastním se tarasení vchodu a pak už jen svírám svůj tesák, držím se poblíž Sigrún, abych ji v případě nebezpečí mohl chránit vlastním tělem.

Průvodce - 13. září 2012 00:19

Čekali jste, až se Marielle protáhne komínem. Její pokus ale zachytil jeden pár očí, z těch mnohých, co se vaším směrem dívali. A křikl „Támhle někdo leze!“ a ihned jejím směrem vystřelilo několik projektilů. Při vylézání k komína neměla dívka kam uhnout ani se jim účinně bránit. Jeden kámen z praku ji zlomil malíček, druhý prudce udeřil do kyčlí, hvízdající šipka jí vyrvala kousek masa z lokte a druhá šipka z kuše jí probodla lýtko, otřesená Marielle se na střeše zapotácela a pak se skutálela dolů. Dopadla na straně od dveří a těsně od nich. Bylo to z malé výšky a do trávy, takže si pádem neublížila. Dopadla ale kousek od všemožných hrdlořezů a skrz zatarasené dveře jim jen tak neunikne. Sikes to vše viděl nejjasněji, probodlé lýtko měl blízko své hlavy, a pak sledoval, bez možnosti dívku zachytit, jak padá v plén násilníkům. Také slyšel nadšené výkřiky nad tím, že se jim podařilo Marielle zranit. Vy ostatní jste slyšeli její bolestný výkřik a okny viděli, jak před vás spadla.

Marielle Valois - 13. září 2012 10:51

Nič nie je jednoduché Po vylezení z komína ma privíta krupobitie striel a ja sa nepríjemne pochrúmaná porúčam dolu zo strechy. Zásahy bolia a štípu ako čert a tak sa stočím na zemi do klbka. Aspoň tak sa to môže zdať. Rukami si objímem boky, akoby ma boleli zlomené rebrá, no prsty mi šikovne lezú pod vestu, ktorá sa nedobrovoľným pádom uvoľnila. Zovrú sa na rukovätiach vrhacích nožov. Prvý, kto sa opováži položiť na mňa ruku, bude nakŕmený železom. V duchu sa modlím, aby ten poprask, ktorý som vyvolala, využil Sikes alebo Zora. Vagabundi majú plné ruky práce so mnou, ak majú moji spoločníci všetkých päť doma, využijú to.

Průvodce - 13. září 2012 11:04
	Ještě pár odpovědí, které vám dlužím. Damien luk má a manželé vám stihli před pádem Marielle odpovědět, že tu malý sklípek mají.

Vrana - 13. září 2012 17:39

Volání boje Nic nemůže jít přesně, jak si přejeme. pomyslím si, když kolem proletí zraněná Marielle. Zamrazí mě z toho v kostech. Střecha byl můj nápad a ona je teď tam, venku a sama. Nemohu jí však pomoci jinak než... Zatnu zuby a velmi pečlivě zamířím. Jediný, kdo mě teď zajímá je Řezník. Zamířím mu mezi nohy, tam, kde já žena nic nemá, ale chlapy něco sakra důležitého. Marielle věnuji už jen jedinou myšlenku: Zvládni to holka. Vydrž, alespoň chvilku. A potom vypustím šíp. Zkouška: hod 2 a 5, bonus za povolání 1. Celkem 8, vyčerpám se. Střet: hod 5 a 5, bonus za povolání 1. Součet 11.

Zora Berretton - 14. září 2012 02:12

Do prasečí zadnice Takže Marielle se rozhodne vyšplhat komínem,dobře neměl by jí dole chytat až sletí dolů jako zralá hruška? A neměl by jí někdo věřit že ví co děla?Jasně já nepochybuju že tam vyleze no možná trochu,ale s tím střílením to bude horší. Jasně že vystřelím první a pokud netrefím tak ... no budeme muset doufat v Marielliny střelecké schopnosti a ty ve mně moc důvěru nevzbuzují. Asi jako celá její osobnost,když vám Marielle podá ruku tak si pak spočítejte prsty. Pak ke mně přijde Milo skloní se dotkne se mé nohy a pronese nějaké přání. Děkuju,ale neměl by jsi spíš popřát Marielle?Ta to bude potřebovat víc,ale nechce se ti škrábat na střechu,že?Teda ne že by ses tam nevešel. Při představě jak se Milo škrábe do komína a jeho malé nožky se třepotají ve vzduchu se usměju a musím se kousnout do rtu abych se nesmála nahlas.Sikes se nakonec taky vyškrábe za Marielle na střechu,ale o něj starost nemám.Dokázal že na svůj věk se o sebe umí postarat.Brzo se však ukáže že střecha vážně není dobrý nápad když Marielle letí dolů. No vidíš neříkala jsem to?Ale dobře takže jaká je situace?Ti střelci budou muset nabíjet své kuše a to je zdrží.Taky ostatní chlapi nejsou moc organizovaní a dělají jen co jim Řezník řekne.Inicativu jsme viděla vyjímečně.Takže se vykašlu na ostrostřelecký kousky a budu mířit na ten největší cíl.Ikdyž trefit to co budu chtít nebude snadné takže pojmu to jako střelbu na divočáka. Vyhlédnu ven do všeho toho nečasu a najdu si Řezníka.Použiju stejnou taktiku jako jsem použila v Lydiině domě až na to že zde musím vyhrát tudíž se musím soustředit.Místnost,všichni v ní,déšť a skučení větru a i Marielle venku opět ustupují do pozadí a jsem tu jen já a Řezník.Vytvořím pomyslnou přímku s jeho srdcem srovnám a šíp až je on moje oko i cíl v jedné přímce a pak vystřelím Zkouška:5 a 1 k tomu 3 za povolání tedy 9,vyčerpám se Střet:4 a 6 k tomu 3 za povolání tedy 13.

Průvodce - 14. září 2012 13:01

Řezník vítězoslavně řval na páde Marielle: „Chahá, a dostala to, děvka. Takhle vás odrovnáme všechny, psi! Jděte po nich, jsou to ubožáci, ukliďte ty hovna!“ Jako první zadrnčela tětiva Vrany, vystřelila skvěle a i když vítr strhával šíp, přesto letěl ke svému cíli. Řezník měl za to, že ho mine, ale on se trefil. Přesně. Zory šíp vylétl jen o trochu později. Díky této chviličce však Řezník přežil. Skočil k němu jeho pochop a zaštítil ho těžkou pavézou. Dříve jste ho nespatřili, protože se skrýval za kupkou sena. Snad proto, aby dal Vůdce tlupy najevo, že se nebojí. Damien minul. Řezník padl na kolena a rozplakal se. „To bylo moje větší varle, už se mi nikdy nepostaví péro! Proč jsme sem vůbec chodili. Nejdřív přijdu o zub, pak o kouli... všichni jsou na mě zlí!“ U jeho mužů viditelně poklesla bojová nálada. Muž s pavézou se ji snažil pozdvihnout. „Kurva, nevidíte, že je v šoku! Jsou tam čarodějky a děvky! Přece nás nespráskaj ženský! Dáme jim přes prdel a pak je vošukáme! Poďtéé!“ Rozebíhá se, pavézu před sebou, k hostinci. Po jisté chvilce ho následuje kolem osmi mužů. Ostatní se k nějaké zteči příliš nemají. To platí především pro žoldnéře. Prakovníci střílí několik kamenů a poskytují tak útočníkům chatrné krytí, střelci dosud nabíjejí kuše. Odhadujete, že ještě dvakrát stačíte vystřelit, než budou u dveří. Mezi těmi osmi je jeden starší a hrbatý muž. Ten nemíří ke dveřím, ale s dýkou v ruce k Marielle.

Průvodce - 16. září 2012 14:52

Nynější situace ve zkratce: Marielle leží zraněná před hospodou. Osm mužů běží k hospodě. Dva z nich mají cosi jako štíty. Jeden má pevnou pavézu. Za nimi je pět prakovníků, kteří vrhají kameny do oken hospody. všechna okna na straně ke dveřím jsou už rozbita. Střelci z kuše brzy nabijí. Dva se nachází směrem k řece, jeden na druhé straně. Řezník leží s prostřeleným rozkrokem a pláče. U něj stojí jeden z jeho mužů, poklekává k němu a chrání ho hrubým štítem. Tři žoldnéři a čtyři další muži stojí různě kolem hospody a k ničemu se nemají. Sikesovi se podařilo vyšplhat komínem a dokázal o co se snažila Marielle - nebyl spatřen.

Marielle Valois - 16. září 2012 21:06

Prepáč, starký... Niekto v dome vypočul moju modlitbu a z okien vyleteli dva šípy. Jeden zasiahol Řezníkov nohavicový rozum, druhý, ktorý by ho ušetril trápenia, bol odrazený. Už to vyzeralo nádejne, keď akýsi krikľúň zdvihol morálku tej partie žobrákov a tí sa miesto rozumného zutekania rozhodli zaútočiť na hostinec. Na moju smolu sa akýsi dedko s dýkou v ruke vybral mojim smerom. Vo chvíli, keď bol dostatočne blízko, sa prudko otočím a vrhnem jeden z mojich nožov. (manéver presne, 2 + 3 + 1). Mierim na srdce, no nie som si úplne istá výsledkom. Druhý nôž mám v ruke, pripravená sa ním brániť.

Moen - 16. září 2012 22:37

Poté, co Mariella vylezla na komín, se stalo tolik věcí, že jsem nevěděl, kam se dřív dívat a jak nejefektivněji pomoct. Hnalo se k nám osm mužů a devátý běžel právě přímo ke zraněné Marriele, která byla ze střechy doslova sestřelena. Jakožto nevyzbrojen lukem jsem moc možností, jak tuhle pohromu zastavit, neměl. Úprk do sklepa se mi zdál zbabělý i na toho otravného hobita. Vydal jsem se tedy k jednomu z rozbitých oken, kde nebyl žádný z mých společníků a pokusil se ho z půlky zaterasit, tím, že jsem stůl převrhl na bok a přišoupl ho až k oknu. Pokud se mi to podařilo, vyhlédl jsem z okna ven, ukázal prstem na oblohu směrem, jakým na nás běželi Řezníkovi muži a zařval jsem : ,,U všech bazilišků, koukněte! Drak!! Kryjte se!,, Doufal jsem, že se alespoň někteří nepřátelé ohlednou a ztratí tak rychlost a zároveň koncentraci. Celou dobu jsem se kryl za stolem a dával pozor na vystřelené šípy. Pokud se mi má lest nepodařila tak, jak jsem si představoval, zkusil jsem alespoň zesměšnit Řezníka zvoláním : ,,Co je ty tlustá bečko?! Ztratil si koule, že tam stojíš jak nějaká čerstvě vopíchaná děvka?! Pokud máš alespoň jednu kouli zdravou, tak dokaž, že jsi chlap a postav se nám taky!,, Hody 6+1 (Zvláštní schopnost : Ostrý jazyk) - Nevyčerpám se.

Milo - 16. září 2012 23:31

Hostinec Sedím skrčený pod okem, a tak ani nevidím, co se děje venku. Výborně, na střechu leze i Brownie, když ho uvidí, mohli by se soustředit na něj a nás nechat být. A obrázek o situaci si dávám pouze ze slyšitelných slov a zvuků. Marielle asi někdo zahlédl. No, co se taky jiného dalo čekat. A asi to hned dostala několika šípy. A spadla i na zem? Vykouknu pouze, abych se o původu tohoto zvuku dozvěděl více, ale hned poté se vrátím do své polohy. Opravdu, ale vypadalo to, že ještě žije. Tak tady je první oběť tohohle nesmyslného střetu. A Řezníkovi lidé z toho mají jistě radost. Trojí zadrnčení tětivy my však dává alespoň nějakou naději. Notak, ukončete to, prosím. Řezník to zřejmě dostal do dost nepříjemného místa a svými slovy morálku mužů moc nepodporuje. Teď by se mohli rozprchnout. Odhodlám se opět vykouknout s očekáváním, že uvidím rozutíkávající se muže. Naskytne se mi však pohled na něco, co jsem určitě nechtěl vidět, útok na hospodu zahájí nějaký muž s pavézou, který skrýval řezníka, a někteří se k němu připojují. To ne! Teď už jim Řezník nevelí, jeho ponížení už nám nebude k ničemu. Teď musíme porazit tyto muže, které žene jejich uražená pýcha. Rychle se vrátím do své polohy a přemýšlím. Jarik se zkouší o rozptýlení jejich pozornosti. Nápad dobrý, ale způsob příliš ne. Zesměšnění je už k ničemu a o jednoho protivníka více, jedině hůř pro nás. Jsou dost daleko od nás, aby měli naši střelci dost šancí většinu z nich zabít, nebo alespoň zranit, tím spíš pokud by dokázali vystřelit více šípů rychleji. Dotknu se opět nohy Zory a pronesu: „Nechť jsou tvé ruce rychlé jako prudké severní větry.“ Chci ji udělit Výhodu (doporučuji použít na manévr rozsáhle :)). Hod: 12

Zora Berretton - 17. září 2012 17:24

Pokračujem Slyším Řezníkův křik,ale brzo už bude po něm.Teda pokud budu mít štěstí ještě pořád tu je ten strategický ústup do sklepa.Ale ikdyž to nedopadne tak jak jsem čekala tak se nám podaří ponížit Řezníka.Právě ukázal slabost a proto ta motivační řeč nemá takový účinek.Platí to hlavně pro žoldáky kteří nechápou proč by měli nastavovat sv§j život pro někoho kdo sedí na zemi a fňuká jako malé dítě. Toho by se dalo využít,ale nejdřív se musím postarat o toho muže s pavézou.Není nutné ho zabít stačí zneschopnit a to udělá s morálkou své. Střelci nabíjejí své kuše a bude jim to ještě nějakou dobu trvat a ti s prakem se zmůžou jen na rozbití oken.Až půjde do tuhého rozletí se jako vrabci a budou se snažit odsud co nejrychleji utéct.Jarik se snaží nějak zatarasit vchod a pak pokračovat zesměšňování Řezníka. Možná to vyjde a on se vrhne sám vymačkat nás holýma rukama.Moc důvtipu nepobral a zkuste ho pak chránit.Možná by pomohlo kdyby někdo proměnil jejich maso v kámen.Asi tuším kdo by to uměl,možná. Dobře co dál mám asi tak dva výstřely,ale na koho??Na chlapa co chrání Řezníka?Ne to možná později.Co ten starý muž co jde k Marielle?Ne promiň Marielle s ním si budeš muset poradit sama.Chce to toho muže co vede ty další.Ta pavéza je poněkud těžká a když s ní běží tak sotva jí může nějak dobře ovládat.Takže to vidím že vystřelím dvakrát jednou na nohu a po druhé do boku rychle po sobě.Mohlo by to vyjít a aspoň jednou ho trefit.A když se tam bude ten co je vyhecoval válet na zemi tak to taky udělá své.Milo se mně dotkne a já se zašklebím. Já se kurník snažím a co děláš ty?Ikdyž je pravda že nemá luk a tady to není zrovna nejbezpečnější místo. Takže první výstřel bude mířít na lýtko dole pod jeho pávézu aby měl obtížné to vykrýt mánévr přesně 6 a 3 a 3 to je 12 . Druhý výstřel opět mánévr přesně zamířím do jeho boku na opačné straně pavézy. 6 a 6 a 3 to je 15.

Sikes Brown - 17. září 2012 18:26

Na komíně Lezu na komín. V tom slyším výkřiky, hluk a jakési žuchnutí. Když vylezu na komín, tak zjišťuji, že to žuchnutí byla Marielle, kterou sestřelili z komína dolů. Mě si zatím nikdo nevšiml. Vytahuju první z mých vrhacích dýk. Mám tu dobrý výhled do všech stran. Vidím že Řezník je již zraněn šípem do rozkroku. Zatím to útočníci nevzdali. Osm mužů útočících na hospodu mi připadají nyní jako největší hrozba. Když by se probili dovnitř, tak by to bylo zlý. Vybírám si tedy jednoho z mužů běžících k hospodě, který se ničím nekryje. a zamířím mu do obličeje. Vrhám a zalézám se skrýt opět do komína. Zkouška: 12 Střet: 7 (+3 bonus), manévr přesně

Vrana - 18. září 2012 18:36
	Boj Řítí se na nás. Vystřelím další šíp na některého z těch, který nemá šíp ani pavézu. Pokouším se trefit do oka. 4 a 1 a bonus za povolání 1 = 6 (nevyčerpám se) Pokud ještě mohu, vystřelím další šíp, pokud ne, bojuji mečem. 4 a 1 a bonus za povolání 1 = 6 (nevyčerpám se) (Pokud jsem stihla vystřelit, popadám meč nyní, připravena k obraně)

Vrana - 18. září 2012 18:40
	S velkou omluvou opravy: ...který nemá štít, ani pavézu... A druhý šíp, pokud vyletí jde buď na toho samého, jestli první minul a nebo na jiného bez štítu či pavézy do druhého oka

Damien z Rouenu - 18. září 2012 19:00

Boj Zatraceně! Minul jsem... no vždycky jsem byl lepší na boj zblízka a předpokládám, že i na ten dojde... Uklidním se, zhluboka se nadechnu a dám do tětivy nový šíp. Maličko na okamžik vykouknu, abych si upřesnil pozice nepřátel - a vyhlédnu si starce s hrbem - nejsem moc dobrý střelec a on se nebude moci tak rychle pohybovat, když je tak stár. 5 + 2 + 1 (bonus za povolání) + 1 (za schopnosti) = 9 (nevyčerpám se) - používám manévr přesně. Také se snažím o najití nejnebezpečnějšího soupeře (krom Řezníka a chlapa s pavézou). Pokud se zadaří se zásahem na starce, tak se snažím zmenšit počet nepřátel zasahováním chlapů nechráněných štítem. Když budou moc blízko, tak si hodím luk na záda a uchopím meč do rukou. "připravte se, bude to ostrý!" vykřiknu na ostatní a potom už se plně soustředím na střelbu.

Průvodce - 18. září 2012 20:00

Stane se několik věcí najednou: Marielle Muž, vrhající se na Marielle je z rodu těch největších zvrhlíků. Postarší, holohlavý, s pronikavýma očima a chtivým úsměvem. Muže překvapí, když po něm Ušpiněná a zraněná Marielle zničeho nic vrhne dýku. Míří ale špatně, přesto muž musí vynaložit veškeré úsilí, aby ráně uhnul a i z dálky slyšíte, že si pořádně skřípl obratle. S bolestnou grimasou však pokračuje k Marielle a nyní mnohem obezřetněji. „Tak ty ještě koušeš, květinko! No počkej, já si tě utrhnu,“ říká slizce. Jarik Po Jarikově řeči se řezník ozval ještě hlasitějšími vzlyky, ale na útočíci vojáky to už žádný vliv nemělo. Zora Zora vypustila velmi rychle za sebou oba šípy. První letěl přesně, probodl nohu pavézníka. Ten však jistě měl nějaké boje za sebou. Druhou zořinu ránu vykryl a uběhl ještě několik kroků, než klesl k zemi. I tam se však dokonale pod štítem skryl a z vaší pozice je nemožné ho jakkoli zasáhnout. Sikes Sikes byl zcela neviděn a jeho rána přišla úplně nečekaně. Vybral si muže s hustými vousy a holí v ruce. Dýka mu drtí oční oblouk a zůstává vězet hluboko v hlavě. Muž padá k zemi, a tam se křečovitě svíjí a hlasitě řve. Sikes tím ovšem na sebe upozornil a dostat do komína se mu rozhodně nepodaří tak snadno. Komín není žádná hradní věž. Nyní se dostal do oka mnoha střelcům. A střelci z kuše již mají nabito. Vrana Snad se dívce roztřásla ruka, ale snažší cíl z větší blízkosti minula Damien Damien vystřelil téměř ve stejnou chvíli jako Marielle. Střelil dobře, ale tím jak stařec ucukl před ranou Marielle, stejně tak, se vyhnul i Damienovu šípu. Tedy celkový účet vaší střelby je jeden vyřazený protivník a druhý raněný. Ale i to má na muže výrazný účinek. Vidí, že jsou opuštěni, že s nimi žoldnéři ani další muži nejdou. A rozhodně ztrácejí chuť k boji. Poslední muž, který se nejistě vrhl do útoku, z něj nyní velmi rychle prchá. Stojíte tedy proti šesti mužům. Ti už vidí, že to žádná zábava nebude a utíkají se pod záštitu ostatních štítonošů. Na boj je nálada přešla. Z válečného nadšení jejich tváře přešly do strachu. Jsou jen několik kroků od Marielle a také už velmi blízko hospodě. Vědí, že dostat se zpátky nijak snadné nebude. A také již vložili do boje a přípravy všeho příliš velké úsilí, než aby se chtěli jen tak zase stáhnout. „Serem na ně, zapálíme to pozdějc, ať si tam schnijou! Bereme tu děvku, však ji ještě výhodně vyměníme.“ Slyšíte bolestné příkazy zpod pavézy. A skutečně, Tři další muži jsou směrem k Marielle.

Marielle Valois - 18. září 2012 21:25

Všetko alebo nič „Tak ty ještě koušeš, květinko! No počkej, já si tě utrhnu,“ slintá zvrhlík a mne sa zdvíha žalúdok. Niektorý vzali nohy na plecia, je jasné, že ich naša zúrivá obrana schladila. Lepšie sa podopriem druhou rukou, na vstávanie nemám čas. Potrebujem ich úplne zlomiť. Zdvíha sa vo mne niečo, čo som občas cítila zavretá v pestrom stane a s balíčkom kariet pred sebou. Práve včas. Viem, ako vyzerám a rozhodnem sa zahrať divadlo. Na sekundu skloním hlavu, potom ju prudko zdvihnem a s prevrátenými očami vykríknem: "La naiba cu tine voi porci!" Zle sa zasmejem, prejdem si nožom po ruke tak, aby som vytvorila plytkú, ale krvácajúcu jazvu. Bolí to ako čert, ale v porovnaní s prestreleným lýtkom je to malina. Pokračujem: "Len poďte... dotknite sa ma, a sľubujem vám, že do večera zdochnete... Vyseriete si vlastné črevá a budete skuvíňať o ranu z milosti. Ja možno zdochnem tiež, ale moja kliatba pretrvá. Je predsa platená krvou..." Z okna vyletí Zbojník, zakrúži nad bandou, sadne mi na plece a zaškrečí: "Kurrrrvy!" (6+1+1, ak to bude treba vyčerpávam sa)

Marielle Valois - 18. září 2012 21:31
	soukromá zpráva od Marielle Valois pro Vysvetlenie o čo mi ide- je to kliatba, ktorá zasiahne každého, kto sa ma dotkne zo zlým úmyslom. Spôsobí krvavú hnačku a poriadne bolesti brucha :-)

Vrana - 19. září 2012 21:14

Marielle Moje střely minou. Chce se mi klít, když oba šípy letí šejdrem, ale nenadávám, není na to čas. Přesto se muži stahují, ale chtějí si vzít Marielle. A já ji v tom nemohu nechat samotnou. Byl to můj nápad s tou střechou. To kvůli mě má teď potíže. Zavrčím jako vlk a i mě samotnou udiví, jak to dnes zní zle. Asi v sobě mám víc zloby než sama tuším. Vyskočím oknem ven s taseným mečem. Vlasy mi zavlají s deštěm a chlad by se mi možná zakousl do kůže kdyby... ech snad kdybych byla děvčetem z nížin a ne barbarkou z hor. ChránitMarielle. To je můj hlavní cíl. Přesto první mluvím, zcela připravena bránit sebe i dívku na zemi. Pro jistotu se jí ale nedotýkám. Vážně to chcete riskovat? Pro uraženou ješitnost děvky, co se támhle svíjí na zemi, jako by byla v jináči? Chcete bojovat s magií, kletbou, s démony, s pololidmi, když vás naše kletby doženou i po naší smrti? Aby vás vlci hnali nocí, duchové vás nenechali spát a nakonec vás krvavě rozsápali v bažinách? Tohle chcete? velmi ošklivě se usměju. Velmi zle. Pokouším se je zastrašit. Využívám manévru rozsáhle, hod 5 a 4 a bonus za povolání 1. Celkem 10. V případě potřeby se vyčerpám.

Zora Berretton - 20. září 2012 17:10

Dobře,řady se nám snižují Jasně podruhé jsem si nezasáhla,ale důležité bylo že jsem zasáhla poprvé.A ikdyž uběhl ještě kousek pak se svalil a spíš než na přesvědčování ostatních k boji se snažil zajistit aby ten boj vůbec přežil.Dobře dalo by se říct úspěch když nebudou mít nikoho kdo by je povzbuzoval utečou.Jistě všichni předpokládali že tohle bude snadné,ovšem když teď když ví že do toho jdou sami a ostatní se k ničemu nemají tak se i o ni dávají na ústup. Šest mužů,nechce Milo pronést další průpovídku?Ikdyž za to nemohlo to co řekl,ale spíš moje schopnosti.Přesto klepat na rameno si budu až později. Vzhledem k tomu že ten kdo právě leží pod štítem si chce zachovat tvář tak by s toho dalo využít.Možná později teď se budu muset soustředit na ty tři muže co se blíží k Marielle.Ano to divadlo působí vážně dobře a jistě tu bude na ty křupany venku působit.Vrána se rozhodne že zapůsobí tímto směrem takže by to mohlo vyjít. Takže co mám udělat vyskočit ven a bránit Marielle?Já říkala že ta střecha není dobrý napad.Možná bych mohla zkusit ještě zesměšnění,ten pod pavezou se snaží zachovat si tvář takže pak bude muset jednat. Po divadle Marielle (protože pochybuju že by byla potomkem Morgan le Fay) a Vrániných slovech vyjdu ven taky.Není zrovna příjemně,ale už jsem dřív zažila taky nekolik docela nepříjemných bouřek.Přece jen když budeme dvě tak to bude lepší kdyby došlo k boji. "Vážně tohle měla být snadná záležitost,ale zůstali jste sami.Jistě někdo tu měl plno keců a teď se zbaběle válí po zemi.Ikdyž možná to není zbabělost třeba už nemá dost sil na to aby vyhrál nad zraněnou dívkou.Smutné,opravdu smutné." Pokouším se je přesvědčit že aby riskovaly život zbytečně muže pod pávezou protože to je zbabělec. 3 + 2 to je 5,pokud to bude třeba a nejspíš bude tak se vyčerpám.

Damien z Rouenu - 20. září 2012 21:08

Boj A dost! je čas konečně jednat! pomyslím si a hodím luk rychle na záda a popadnu meč, který jsem si nachystal hned na nejbližším stole. Poté rychle vyskočím z okna a přidám se k ostaním, abych je podpořil alespoň svou přítomností. "Tak vy chcete člena naší družiny? Asi jste si spletli místo, tady jsme mi ti predátoři a vy lovná zvěř! Táhněte do lesů, kam patříte a opovažte se nám zkřížit cestu, sic vás umučíme těmi nejhrůznějšími způsoby. A můžete si být jisti, že dokážeme být velice vynalézaví... Táhněte k čertu, mizerní pohůnci tak slabých vůdců, kteří nejsou ani schopni se nám postavit tváří v tvář - jeden někde bulí nad svými koulemi a druhý se raději schoval pod pavézou. A to ještě na řadu nepřišli naše meče. Zdrhejte a rychle, protože jsme stále dost silní, abychom vás rozsekali na malé kousíčky!" vykřiknu na ně a postavím se do základního šermířského postoje a pevně uchopím meč - také si pohledem střežím kušníky, kdyby se měli k další střelbě... Zastrašení: 6 + 5 = 11

Moen - 21. září 2012 10:08

Po mých slovech o drakovi a pokusu vyprovokovat Řezníka se útočníci sice nestáhli, ale stačilo pár dobře mířených šípů a dali se na útěk. Tedy až na některé, které se vydali směrem ke zraněné Marielle. Když to spatřili ostatní, někteří se skrz rozbitá okna vydali Marielle chránit. Já váhal, zda tak mám učinit také, a popravdě se mi ven moc nechtělo - nakonec jsem tak učinil také. Mé kroky směřovali k Marielle, ale z jiného důvodu než ostatní. Poklekl jsem k ní a podíval se na její zranění. Pokud mi čas a osud dovolí, pokusím se ji dostat zpět do hostince. ,,Kryjte nás!,, ,křiknu na ostatní a řeknu Marielle : ,,Chyť se mě pořádně! To zvládneme! Pokud se mi podaří dostat Marielle zpátky do hostince, podívám se už s větším klidem hlavně ja její loket a lýtko. Hody : 4+2 (+1 - Léčení lidského těla?) = 7 (nevyčerpám se)

Milo - 22. září 2012 23:22

Hostinec Pořád sedím skrčený pod oknem. Vypadá to, že někdo alespoň zasáhl. Výborně, už se vzdávají, ale chtějí alespoň ukořistit Marielle a tihle ti ji určitě budou chtít bránit. Zvenku slyším nějaké hrozby. Tak Marielle se je zřejmě snaží zastrašit, na jejich už podkopanou morálku by to mohlo mt vliv. Vrana vyskakuje z okna a přídává se vyhrožováním k Marielle. Tak to vypadá, že tenhle boj je hlavně psychický. Možná bych se do toho také zapojil, kdyby tady nebyla ta stálá hrozba fyzické újmy. Chystám se Zoře požehnat k další střelbě, když i ta vylézá z okna se slovy mající za cíl zahnat je na útěk. Na to vylézají i Damien a Jarik. Dobře tak jděte všichni, když si myslíte, že je to bezpečné. Mě tam nikdo nedostane. Zůstávám v hostinci pouze s jejími majiteli a naší vůdkyní se svým společníkem. No, ta se nijak moc při boji neprojevila. Neměl to být její úkol, držet nad námi kontrolu. Zůstávám na místě a poslouchám, co se bude dít.

Průvodce - 25. září 2012 15:56

Výstup Vrany, Zory i Damiena viditelně udělá na útočníky dojem. Poostoupí o krok či dva. S chatrnými štíty, klacky a dýkami se budou těžko bránit mečům. Současný vůdce vykoukne zpod pavézy a s jistým přemáháním bolesti, nicméně hlasem odhodlaným řekne „Dohodneme se.“ To zabrzdí i Jarika, který měl v úmyslu se jim vrhnout pod nohy. „Dohodneme se, opakuje. Chceme šedesát pražských grošů, za újmu co jste způsobili našemu vůdci. Ten skrček si začal první, my jsme pouze chtěli spravedlnost. Dejte nám těch šedesát a my odtáhneme. Jinak vám budeme škodit, co budeme dýchat. Já, Řezník a ostatní z naší skupiny. Když se dohodneme...“ Křičící muž s dýkou v hlavě přešel do chroptění, které přichází před smrtí. „...zapomeneme, že se tohle kdy událo, všichni.“

Medvědice - 26. září 2012 20:54

Nejsem bojovnice, proto se o to ani nesnažím. Spíš přemýšlím. Myslím, že si venku poradí, a jestli ne... No, jak se říká, špatný maso musí pryč. Neprodala bych je jako Skřet, ale ani bych se před ně nevrhala jako největší samaritán a sebevrah. Podívám se na majitele hostince a pomalu vstanu ze své zdánlivé letargie. Pozorně poslouchám veškeré slovní přestřelky a zvláště nabídku útočníků. "Liběji." Očima ukážu na stůl, co tarasí dveře. Nepolezu oknem jako nějaká děvečka na záletech. Vezmu od stěny hůl, obyčejnou sukovici, jakou má doma skoro každý. Na vycházky, na odhánění nebezpečných individuí. Ačkoli je to nebezpečné, objevím se ve dveřích a rozhlédnu se po roztroušených bojovnících přísným pohledem. Chtějí vyjednávat. Sázím na to, že mě jen tak nezastřelí. "Pokud jste se chtěli dohodnout, měli jste to udělat civilizovaněji, než házet kamení do oken cizím lidem. Pokud jste chtěli spravedlnost, měli jste požádat strážné, aby ho chytili a potrestali dle práva zdejších zemí. Spravedlnost není to, že za hloupý měšec žádáte život. Nikdo z mé skupiny nenese odpovědnost za to, co ten mladík udělal. Na druhou stranu je pod mojí ochranou a to, co jsem vám řekla, jsem myslela vážně." Mluvím rozvážně, ne nahlas, a přece je můj hlas znělý. "Újma, jakou údajně způsobil, není o nic větší než ta, jaké jste se dopustili vy. Rozbití okna, otevřený útok na nás, vyhrožování. Kvůli čemu? Jednomu měšci. Jelikož jste zatím neprokázali žádnou čest, nemohu vám věřit, že byste nás nechali být, i kdybychom vám zaplatili. Odejděte," můj hlas na konci o stupeň zchladne. "Věřte mi, že vám za to, co by mohlo následovat, ten malicherný spor nestojí." Udělám před sebou do země holí čáru.

Medvědice - 26. září 2012 21:03

soukromá zpráva od Medvědice pro Ačkoli na to příliš nesázím, svým projevem se snažím apelovat na jejich svědomí a možná i zbytky cti, ale především na absurdnost situace, pro kterou vypadali, že jsou schopni a ochotni položit život. Chci v nich vyvolat pochybnost nad tím, jestli jim stojí umírat za rozmar někoho, kdo pláče jako dítě, které ztratilo hračku. Onen měšec. Vystupuju, jak mě to otec učil. Nesnížím se k nadávkám, ponižování a podobně. Chci na ně zapůsobit jako někdo, kdo kolem sebe nehází výhružkami, ale pokud už ano, splní je. Zároveň před sebou holí vytvořím čáru. Tuto výhružku mám v záloze a najednou jsem ji na cestách použila. O opravdu magický trik šlo jen asi dvakrát, jindy se o to postaral Liběj, takže i beze slov ví, co mám za lubem. Kdokoli překročí tuhle čáru, zemře. Jakkoli. Tentokrát do ní vložím jen kouzlo na omráčení, protože je dost možné, že ustupující půjdou dveřmi a já možná nestihnu čáru smazat. Hod 2 a 1. Hod 6 a 4.

Průvodce - 27. září 2012 10:21

Nebylo třeba žádných dalších slov. Pavézník zavelel: „Jdeme pryč.“ Zakřičel, aby to slyšeli i střelci. Všichni muži zkrotli jako beránci. Jeden z nich, černovlasý, požádal: „Proti tomuto jistě nic namítat nebudete.“ Došel k muži, co ho smrtelně zranil Sikes, a nožem zkrátil jeho agónii. Pak si ho vzal na záda. Muži pozpátku, snažíce krýt se štíty, ustupovali. Z obou stran se k nim přidali muži s kušemi. Stále na vás ovšem mířili.

Medvědice - 27. září 2012 17:49
	Kývnu na toho, který chce ukončit trápení tomu muži. Nejsem žádná citlivka, ale je to k hořkému smíchu, že kvůli ješitnosti Řezníka bylo zranění tolik lidí na obou stranách, nebo dokonce zabito. Nohou přeruším čáru, co jsem nakreslila. "Všichni dovnitř, postarám se o raněné," řeknu tiše a dohlédnu na to, aby opravdu všichni zalezli a útočníci odešli.

Průvodce - 27. září 2012 21:47

Celkový výsledek střetu je zraněná Marielle na vaší straně. Na straně útočníků je jeden mrtvý a dva zranění. Řezníkova tlupa spořádaně ustupuje. Když jsou však v bezpečné vzdálenosti (stále se nicméně kryjí štíty), promluví pavézník. „Jestli si myslíte, že to tímto končí, zle se mýlíte. My známe tyto hvozdy, vy ne. Nebudete před námi v bezpečí a podřežeme vás ve spánku, nebo vás zavalíme v rokli. Neustaneme, dokud nebudete všichni mrtvi. Tak přísahám já, Štěta, syn Chabry. Přísahám při starých bozích i při bohorodičce a svatém Petrovi!“ Na to se otáčí a s ostatními se klidí pryč.

Medvědice - 27. září 2012 23:09

"Hlupáci. Budete trpce litovat takového slibu." To jsou moje slova na rozloučenou. Nemohli prostě odejít a nechat to být. Jsou to dubové palice, co se nesmíří s plichtou. Zakroutím hlavou a vejdu do domu. "Hospodářko, dej pak k večeru vedle kamen misku mléka. Duchové vašeho obydlí nám pomohli. Nám všem." Doufám, že nebude tak hloupá, aby to nesplnila. Mohlo by se jí to vymstít. Když se mi do rukou dostane Marielle, prohlédnu ji a podle utržených zranění se ji pokusím ošetřit, jak jen to v takovýchto podmínkách bude možné.

Moen - 29. září 2012 09:37

Mou snahu odnést Marrille do hostince přerušila horlivá diskuze. Útočníci navrhli mír, ale za celých 60 grošů. Pak konečně vystoupila Sigrún a po jejím delším projevu se útočníci začali pomalu stahovat. Ale když byli v pro ně bezpečné vzdálenosti, učinili další výhružku. No, výborně.. Teď musíme být na pozoru ve dne v noci a to jen díky jednomu měšci! ,,Sikesi, slez dolu!! ,zakřičel jsem do komína naštvaně, když už jsem byl zpět v hostinci Než tak učinil, otočil jsem se na všechny ostatní. ,,Sakra! Lýdie nás potřebuje, abychom ji pomohli najít jejího milovaného manžílka, a při tom nám hází klacky pod nohy! Co to bylo za nápad, aby Brownie ukradl měšec někomu takovému! Její zkouška nás mohla všechny stát život! A nejen to, také máme od teď těžší podmínky na nalezení toho jejího chotě!,, Párkrát nasupeně vydechnu a pak už klidnějším hlasem dodám : ,,Co navrhujete? Vyspat se zde, nebo pokračovat v cestě?,, Pak se ještě otočím na majitele hostince a pokrčím rameny. ,,Já...omlouváme se... Ale.. neměli jsme tušení, o ničem, co se zde stane. Jeden z nás udělal něco a to něco nám zapomněl oznámit. Bylo by asi správné vám asi zaplatit způsobenou škodu, ale to není jen na mě.,, Po slovech hrábnu do měšce a podívám se, jak na tom jsem já osobně s mincemi. Pokud už je Sikes mezi námi, chytnu ho za límec a zařvu na něj : ,,Příště nás informuj!! A tu škodu jim zaplatíš! Pokud na to nemáš dostatek mincí, tak dej vše, co u sebe máš a my se to pokusíme doplatit!,, Držím ho celou dobu, dokud něco neřekne, nebo mi nepodá svůj měšec. 6 + 5 (+1 Jednání s lidmi) = 12

Sikes Brown - 29. září 2012 11:32

Hostinec Po vrhu dýky se mi podařilo opět skrýt do komína. Slyším, jak utočníky zastrašují někteří členové výhružkami a kletbami. No já zůstanu teď radši tady schovanej, vždyť právě na mě mají spadeno. A nyní po mém vrhu dýkou ještě víc. No myslím, že jsem jim opět ukázal, že už nejsem žádnem malej usmrkánek. Ulice mě lecčemu naučila. Je těžká doba a přežijí jen silní. Mnohdy se hold nedá nic jiného dělat než zabij nebo budeš zabit. Kdyby se mi povedl vrh dýkou tenkrát v uličce před hospodou jako tady dnes, tak by tyto komplikace nikdy nenastali, protože by byl Řezník beze svědků pod drnem. Slézám dolů. Když jsem dale, tak zjišťuju, že výhružky byli účinné a útočníci se dávají na ústup. Pronášejí ještě vyhrůžky že si na nás počkají a podobně. Očekával jsem, že když se stáhnou, tak to nebude definitivní. Chtějí se mstít. Teď myslím, že už né jenom mě! V hostinci se na mě obořuje malej Jarik. Natahuje po mě ruku a chce mě chytit za lýmec. Já se mu v tom pokouším zabránit. Nenechám se sebou jednat jako s malým parchantem. To už opravdu přehnal! Měl bych si sjednat drobátko respekt. V současné době neřeším vůbec co mě povídá o vzniklé škodě v hospodě, ale veškerá má pozornost se upírá k jeho chování ke mně. Beru to jako útok na mou osobu. Vysmýkám se mu, uskakuju, stavím se zády ke zdi a k němu čelem. Sahám po dýce. “Nech mě být, nesahej na mě a nepřibližuj se nebo...“ Křičím na malýho Jarika. Rychle zkouknu reakce ostatních přítomných na náš spor. Budou se to pokoušet urovnat po dobrém a usmířit nás nebo se na mě vrhnou. Na čí stranu se kdo asi tak postaví? Nebo se do toho nikdo další nebude plést a nechají nás to vzájemě vyřešit jeden na jednoho! Má cenu mu něco vysvětlovat. Ustoupí a přistoupí na nějaký kompromis nebo je to dubová palice jako ten Řezník. Vždyť o tom, že Řezník zuří věděla i paní Lýdie a tak mohla na to ostatní členy družiny upozornit. Jak se o mě mohl Řezník jen dozvědět. Kde jsem a kam půjdu. To znamená, že pravděpodobně i ví kam máme namířeno! Někdo mě musel práskout, jinak si to nedovedu vysvětlit. Hody ma vysmeknutí. : 1 + 3 (+3 bonus) a vyčerpávám se.

Medvědice - 29. září 2012 13:56

Teď, když je po všem, se nikdo vyloženě nemá k tomu, aby Marielle dostal dovnitř. Povzdechnu si. "Liběji..." Zdá se, že jeho jméno je moje kouzelné slovo téměř na vše. Proč taky říkat víc, když se hned poté strhne hádka? Zúžím modré oči. Začínám toho mít dost. Mám chuť udělat něco malicherného. Třeba použít kouzla k tomu, abych všem vzala hlas. Konečně by byl klid. "Ticho. Oba! Začnete se mezi sebou rvát jako psi? Jestli ano, odejděte. Nemíním se tahat s rozštěkanou smečkou." Svoje slova odsekávám jako z ledu a při rozhořčení je můj přízvuk ještě tvrdší a patrnější. Přesto pořád nekřičím, nemám zapotřebí se snížit k ječení jako oni. Místo abych ošetřovala, musím tu urovnávat další spory. Nejen mezi cizinci, ale i v družině. Liběj by jim měl dát jednu do zubů. "A ty, Sikesi, okamžitě schovej ten nůž. Nebo tě prokleju byť jen na pár hodin tak, že na to nezapomeneš. To platí pro všechny. Jestli se proti sobě otočíte, nepřejte si mě. Kdo ví, že nedokáže spolupracovat s ostatními, nechť mi jde z očí. Stačí to udělat jako Apolena. Vrátit nám věci a odejít." Tvrdě se podívám na všechny, jednoho po druhém. Tady končí veškerá legrace. Začínám být trochu unavená z těch psích kusů a oni mi ještě budou hrát na nervy tímhle. "Pokud někdo měl podobně pitomý úkol jako Sikes, ať mi to řekne hned teď. Souhlasím s Jarikem, že Lýdie se zachovala nanejvýš nezodpovědně, ale s tím teď už nic neuděláme. Stalo se. Takže místo toho, abyste na sebe navzájem štěkali jako prašiví čoklové, semkněte se, protože jinak nás ti pitomci dostanou o to snáz." Apeluji hlavně na jejich zdravý rozum, že když máme nepřítele za zády, není chytré se rozhádat ještě uvnitř skupiny. Náhradu škody zatím neřeším, protože teď je důležitější všechno uklidnit, ať můžu v klidu pracovat. Pokud do toho vstoupí hospodář, ujistím ho, že to vyřešíme potom. Hod: 4 + 2

Průvodce - 29. září 2012 16:22

Jarik Čeká na Sikese pod komínem, aby ho chytil za límec. Ten se ovšem nechce dát chytit a ač je ve velmi svízelném postavení, vyrazí z komína mrštně jako poplašená kočka. Odře si při tom tvář a pořádně se pošpiní, ale je volný a hrozí ostatním. Hned na to se ozve Sigrún. Její ostrá slova protnou vzduch v místnosti a vyzývají k okamžitému smíru Marielle je už uvnitř, ale příliš pozornosti ji nikdo nevěnuje. * * * Ohnedně Jarika a Sikese se jednalo akci využívající Tělo - šlo o to nejprve Jarika chytit - tudíž nepoužíváme zdroje pro Vliv. Sikes měl ohrožení 4 (bylo velmi těžké se kolem Jarika protáhnout) takže se podívej, kolik ti ještě zdrojů zbývá, kdybys chtěl opakovat podobné manévry. Hod Sigrún je s dalšími bonusy 8. Pokud jí chcete vzdorovat a neuklidnit se musíte si hodit minimálně tolik, nebo se vyčerpat.

Sikes Brown - 29. září 2012 17:04

Hospoda Při úhybném manévru jsem si sedřel obličej o stěnu krbu. Jsem umazaný. Budu si to muset důkladně opláchnout a vyčistit, aby se mi tam nedostala infekce. Do konfliktu se vkládá Sigrún a snaží se nás slovně smířit. Po jejích slovech dávám dýku na původní místo a ruce dávám volně podél těla. To byl takový obranný instinkt. Copak jsem snad nějakej zajíc aby mě chytal? Zaútočil bych stejně až v případě, že bych byl od něj ohrožen na životě. Ale na to vo stejně nemá. Je to srababa a padavka. Co von za celou naší výpravu dokázal? Chytrolín! Jen mele pusou a skutek utek. Nyní se obracím na hospodáře. "Vyčíslete si Vám vzniklou škodu na majetku. Uhradím, co bude v mých možnostech." Mluvím klidně a co nejvlídněji.

Milo - 29. září 2012 21:50

Hostinec Potom, co všichni vyskáčou z oken očekávám zvuky boje, místo toho však uslyším návrh lapků na smír za peníze. Cože šedesát grošů? Snad na to ti pitomci nepřistoupí. A pokud ano, tak ať tozhodně nepočítají s tím, že jim na to přispěji. Jestli vyhrožují, že nám budou škodit, dokud budou moct, tak by jich měli co nejvíce teď hned pobít. A teď dokonce vyráží dokonce i naše velitelka, tak to je opravdu důležité. Myslím, že tady nejde úplně o peníze, ale spíše o uraženou pýchu. Ne, nenechte je odejít, zaútočte. Žádné zvuky očekávaného boje však stále nepřicházejí, přijde pouze pokyn Sigrún a postupně se všichni začínají vracet zpět do hospody. Potom ještě jednou vykřikne někdo z Řezníkových mužů jejich slib pomsty. To ne. To znělo opravdu přesvědčivě. Takto snad nemůžeme ani cestovat, když nám hrozí takové nebezpečí. Tohle všechno přerostlo do něčeho, co ani jedna strana nechtěla. Jak by se to hned vyřešilo mým návrhem vydat jim hned Brownieho. Nevím jestli je bezpečné dál cestovat s touto skupinou. Nevím, jestli bych se neměl od nich odpojit. Sigrún si snad stále myslí, že je toto pro nás výhra. To snad ne. A to by mě zajímalo, jak nám ty její duchové pomohli. Vypadá to, že nejsem jediný, kterému vadí, co Sikes provedl. Konečně se začínáte ozívat, bylo na čase. Je pravda, že od Lydie to opravdu nebyl rozumný úkol. Uhradit škody? To snad nemyslí vážně? Já rozhodně nic platit nebudu. Jo, ale Brownie ať si to klidně zaplatí. Toto se stane příčinem roztržky mezi nimi, což se samozřejmě hned snaží uklidňovat naše velitelka. Možná by bylo opravdu nejlepší se od nich odpojit. Ti lumpové mě vůbec neviděli. Nemělo by jim dojít, že jsem patřil k nim. Musím se zeptat, jak je to tu s cestami nějakých obchodních karavan nebo klidně i nějakých komediantů, ke kterým bych se mohl připojit. Dál celou situaci mlčky pozoruji, jenom už nesedím pod okny, ale postávám u nich.

Damien z Rouenu - 29. září 2012 22:13

Hostinec Po tom, co vyskáčeme ven, tak pavézník nabídne smír se kterým rozhodně nesouhlasím. Může se to tady obejít bez krveprolití, ale nemusíme za to platit... Nakonec vyjde naše velitelka a pronese velice moudrá slova a vyřeší problém. Vede si dobře - navzdory předsudkům a jejímu zvláštním vzhledu se mi zdá jako čím dál tím lepší volba velitele. Lupiči hrozí, že nás pobijí a podobné kecy. Většina lidí si pravděpodobně říká, že jsme na ně měli zaútočit. Holt po bitvě každý generál - já bych se zachoval jako Sigrún... Potom začne Jarik křičet na Brownieho. Ano, měl nám o tom říci, ale tohle? "Uklidni se Jariku, škody nejsou priorita - hlavní je pomoci Marielle a rozhodnout se co dál - budeme držet hlídky? Budeme pokračovat v cestě? To jsou základní problémy... Brownie si jistě uvědomuje, co jsme podstoupili a jaké škody jsme napáchali, tak ho nech sakra být," pravím tvrdě na Jarika a poté se věnuji Marielle. Dívám se do svých vcelku primitivních léčivých bylin, ale Sig tomu nejspíš rozumí mnohem lépe. "Doneste nějakou teplou vodu a látku, taky nějaký alkohol... Můžu ti nějak pomoci Sig?" ptám se naší velitelky vcelku přátelsky. Už se nesoustředím na ty dva vzteklouny a radši jdu ohřívat vodu a hledat nějakou látku či obvazy...

Zora Berretton - 01. října 2012 19:11

A je po boji K nám se přídává i Damien a podle jeho postoje který zaujaul po svém plameném a docela působivém proslovu je vidět že vládne nejen slovy, ale i mečem. Jarik se vydá taky ven, ale ne aby nám pomohl, ale aby odsud odnesl Marielle do ralativného bezpečí hostince. Taky mně to mohlo napadnout, ale já nejsem mastičkáčka ani ranhojička co bych asi udělala? Pofoukala jí to? Ikdyž to by nebylo mé jediné špatné rozhodnutí. Kameny šepatají jdi a objevuj ... Zavrtím hlavou protože teď není čas na tyhle myškenky. Dobrá zpráva je že se štíty které vzali nejspíš někde ze sudu a s dýkami a klacky se nám sotva můžou postavit. Ovšem ten muž pod pavézou se z toho pořád snáží něco vytěžit. Šedesát grošů? To upad. Teda vím že upad,ale ... aach jak je to správné české slovo. Sigrun se objeví ve dveřích a já mám chvíli pocit že se je chystá zajlít do kamene. Ovšem ona místo toho mluví a její řeč má vidtelně účinek a všichni se stahujou. Když Sigrun zavelí abychom jsem šli dovnitř protočím oči což bude nejspíš něco co budu dělat často. Už vím co Sigrun umí konstatovat naprosto zřejmé skutečnosti. Donutili jsme je k ústupu nabourali jim ega a o nic víc mi nešlo. My ženy jsme je porazily,jen s tím staráním bude jaksi problém. Ja to neumím. Nad slovy pavézníka jen opět protočím oči protože to není první přísaha co jsem slyšela. Ikdyž je pravda že jsem jich většinu slyšela v hosopodě a pak Jarikovi bouchnou nervy tak možná že to je způsobené úlevou z přechozího střetu že se poněkud ostře ohradím nad tím jak si to Jarik snaží se Sikesem vyřídit. "Jariku počkej Sikes za to všechno nemůže takže ho hezky postav na zem.Protože pokud se zraníte i vy a my vás pak budeme muset ošetřovat tak se vážně naštvu, you dumb eunuchs." Jsem docela naštavaná a ke konci věty už přejdu do svého rodného jazyka, ale minimálně poslednímu slovu jistě rozuměli. Sikes je jen posel, hloupý a pitomý posel takže by hostinslý měl řešit problém náhrady s tím kdo tohle všechno spískal. Je hezké že mi zůstal optimismus, ale každý děláme chyby. Moje chyba byla přidat se k této družině proč to teda neudělám jako Apolena? Proč neopustím tuhle družinu zkrachovalců a budižkničemů a nevrátím se domu,Domů ... Nepůsobí na mně ani tak Sugrunina slova jako spíš to co nebo spíš kdo mně domě čeká a kvůli komu jsem z utekla. Dobře pokud máme pracovat jako družina tak budeme pracovat jako družina jak si naše slovutná vůdkyně přeje.Pokud se nechci vráti domů asi mi nic jiného nezbyde.

Vrana - 01. října 2012 19:39

Zraněná Do zbytku boje už nezasahuji. Není to třeba, Sigrún konečně uznala za vhodné se ozvat. Po jejím příkazu stáhnout se do domu, se tam opravdu všichni vrátíme. A samozřejmě se to tam začne hádat. Jak jinak, děti. Ach Jariku, ty jsi hlupák. I když, na toho skrčka nemáš, krysu jednu plesnivou. Utopit ho v řece, zmetka. Neváhal by nám vrazit kudlu do zad, nikomu. Ačkoliv uvnitř mě napadají vzteklé myšlenky, navenek se tvářím k hádce zcela lhostejně. Když však kdosi, jehož jméno jsem si nezapamatovala, přinece Marielle pokleknu k ní. Je raněná a já... já jsem stále alespoň částí své duše mírumilovná léčitelka. Vražedná léčitelka. Pomyslím si a potom si jakékoliv jiné myšlenky zakážu. Soustředím se na ženu ležící na zemi, nic jiného mě nezajímá. Prohlédnu zranění a v rámci možností ošetřím. Hod 3 a 8 a 1 bonus za povolání = 9

Moen - 01. října 2012 20:15

V hostinci : Sikesovi se povedlo uniknout mým rukám a podél zdi se kolem mě protáhl. Aspoň ses trošku odřel ty kryso mrštná.. ,pomyslel jsem si, ale pak zůstal šokovaný stát, když na mě Sikes vytáhl nůž. Než jsem stačil reagovat, ozvali se ostatní. Všechny jsem si vyslechl, a když i Sikes schoval nůž a nabídl majitelům finační náhradu, omluvil jsem se. ,,Omlouvám se.. Má zloba je mířená hlavně na Lýdii, která zadala Sikesovi hloupý úkol. Sikes ho sice jen plnil, ale měl nás o tom včas informovat.,, ,řekl jsem a pokud je Sikes na blízku, podám mu ruku na znamení omluvy. Když jsem pak uviděl, že o Marielle je už postaráno, zoufale jsem se rozhlédl kolem sebe a sedl si na nejbližší židli.

Sikes Brown - 02. října 2012 14:01

Hostinec Přijímám Jarikovu omluvu a též mu podávám ruku na znamení usmíření. "I já jsem reagoval přehnaně, byl jsem podrážděný z obléhání řezníkovi bandy. Nezmiňoval jsem to, protože se nikdo nebavil, jaký dostal do paní Lýdie přijímací úkol, možná bychom si opravdu měli sdělit přijímací úkoly každého z nás. Též jsem se domníval, že Řezník neví kde jsem a kdy a kam půjdu.." O zraněnou Marielle je postaráno, ti co ovládají nějaké léčebné praktiky si jí vzaly do parády. Já o léčení vím prdlajs a tak se do toho nemotám.

Marielle Valois - 02. října 2012 16:16

Po boji je každý generál Zozbierať sa zo zeme ide ťažko. Ešte ťažšie je dostať sa späť do hostinca. Našťastie sa pri mne objavil Liběj. S jeho pomocou to zvládnem a nechám sa šetrne zložiť na zem v hostinci. Venujem mu vďačný úsmev. Zbojník ma neopúšťa, len preletí ten kúsok ku stoličke, tam sa posadí na operadlo a zvedavo sleduje narastajúci ruch okolo Sikesa. Takže si to zhrňme- tí lapkovia stiahli chvost a ustúpili, ale vyhrážajú sa, že budú ešte hrýzť. To aby sme spávali s jedným okom otvoreným. Kriticky sledujem, ako si Jarik a Sikes vybavujú účty. Blázni, obaja. Sigrún a ostatný im prehovoria do duše. Stihnú to skôr ako ja, ale zdá sa, že účinne. Sikes odloží nôž a prijme ponúkanú Jarikovu ruku. Aspoň že to sa vyriešilo. Pokojne sa spýtam: "Je tu ešte niekto, kto nám zabudol niečo povedať? Nič proti, len aby sme sa vyvarovali ďalšieho takéhoto prekvapenia. Jedna banda dýchajúca nám na krk je viac ako dosť." Na viac už nemám čas, lebo sa ku mne sklonila Vrana. Z jej pohybov a jemného mravenčenia niekde pri chrbtici mi je jasné, že sa ide pokúsiť urobiť niečo s mojím zranením. Zdá sa, že v liečiteľskom zariekaní je skúsená, ale je mi jasné, že bez bolestí to nebude. Pevne zatnem zuby a čakám na výsledok.

Vrana - 03. října 2012 08:51

Hostinec Koutkem vědomí zaznamenám, že Jarik se Sikesem nakonec dali pokoj. Alespoň že tak, další hádky tu opravdu nejsou potřeba. Na Sikesovu otázku odpovím jen velmi krátce, na dlouhé debaty nemám chuť, když se potřebuji soustředit na léčení. Přijímací úkol? Mno, já nikoho neokrádala, léčila jsem služku. Poznamenám to spíš tak bokem, hlavní pozornost věnuji své zraněné, víc mě teď příliš nezajímá. Btw, omlouvám se, v minulém příspěvku je přepis, přišla jsem na to až teď. Hod na to léčení je 3 a 5, nikoliv 3 a 8. Součet však platí, s bonusem za povolání je to 9.

Milo - 10. října 2012 16:14

Hostinec To se opravdu všichni zastávají Sikese? To snad není možný. Vždyť pouze on tohle všechno zapříčinil. Popojdu a také se usadím k jednomu ze stolů. Teď tu nejsem nic platný, mohl bych pomoci s léčením, ale na to už se našlo dost lidí. Ne Jariku, ty se nemáš za co omlouvat, nic šptaného jsi neudělal. Takže si tu budeme vyprávět naše úkoly? Myslím, že ten můj by snad nikoho z nás nějak ohrozit neměl. Zaujme mě však to, co řekla Vrana a tak se zeptám: „Jaká to byla služka? A co jí vlastně bylo?“

Průvodce - 11. října 2012 20:39

Vraně se podařilo vyjmout šíp a ránu ošetřit. Šíp nepřesekl žádnou šlachu, ani výrazně neporanil žádný sval. I když se na léčení použil alkohol, ti znalejší věci vědí, že by se rána mohla zanítit. Marielle je však schopna chodit – i když s bolestmi. Hostinští jsou poděšeni, žena je v stále ještě v šoku, ale rychle se uklidňuje. Muž od vás nakonec chce za všechno příkoří deset grošů a důrazně vás žádá, abyste co nejrychleji odešli. Je také vidět, že se násilníků bojí. „Co vy, vy se umíte bránit. Co když se ale rozhodnou zabít nás? Ale jděte prosím, hlavně jděte pryč. Nic vám ale na cestu nedáme, jen kvůli tomu by nás mohli zamordnovat.“

Moen - 16. října 2012 18:50

Sikes mou omluvu vzal a mou nabídnutou rukou také přijal. No, snad to ostatní uklidní.. To, že je Sikes připraven majitelům zaplatit náhrady mě potěší, a jsem odhodlán také něco přispět. Když si pak ale majitelé řekli o 10 grošů, zakřenil jsem se a protočil panenky. Cože??? To snad ne..Dám maximálně jeden groš! ,jsem rozhodnut. ,,Kolik máš Sikesi?,, ,zeptal jsem se, a doufal v přijatelnou odpověď. Majitel hostince nás evidentně vyháněl a mě osobně zde už nic nedrželo. Bylo takřka jasné, že nepřátele na nás hned tak nezaútočí, a měli bychom pokračovat po stopách Blažeje.

Medvědice - 17. října 2012 02:21

Jelikož já musím krotit problémy v družině, nemám čas se věnovat zraněné. Docela mě to dráždí, že musím řešit tohle, když mám pracovat jinak. Koutkem oka si všimnu, že se toho ujal někdo jiný. Aspoň že tak. Stisknu zuby, když se nás hostinský rozhodne vypakovat. Oči mi ztvrdnou do ledových krystalů. Je možná pravda, že jim kvůli nám rozbili okno, ale jinak se nic nestalo. Ochránila jsem jejich dům kouzly, zbytečně plýtvala silami, místo abych vyprášila kožich těm venku. "Takhle se chováte k někomu, kdo váš dům začaroval proti nepřízni?" Tohle mi pohnulo žlučí. Vidí před sebou čarodějku, co je na jejich straně, a budou ji vyhazovat a ještě se ohánět tím, že kdybychom potřebovali, nic nám nedají? Začínám mít chuť Lýdii nepěkně proklít. Půl dne na cestě... argh. "Kdybyste nás nevyhazovali jako psy, zaplatila bych." Víc neřeknu, nehodlám jim tolik zaplatit. Moje dobrota má velice krátké meze a peníze se nám budou hodit jinde. Navíc co tihle udělají? Problémy už máme, tihle by nás pod střechu v budoucnu už nevzali. Hodím jim na stůl jedinou minci, to je za tu chvíli víc než dost. "Liběji," řeknu kouzelné slovo, aby posbíral naše věci. Krátce přelétnu pohledem ostatní, doufám, že budou mít tolik rozumu, aby mi teď neodporovali. "Jdeme." "Doufám, že si pamatujete má slova a budete na ně dbát. Jinak vám nemůžu nic zaručit," prohodím nakonec ještě hlavně k hospodyni. Nevím, nakolik si v těchto končinách váží duchů a dalších bytostí.

Zora Berretton - 17. října 2012 14:57

Odchod Takže teď když je po boji je čas odejít.Vydat se dál na cestu a najít si nějakou jinou hospodu kde snad zůstaneme o něco déle.Teda pokud nás tam nepřepadne někdo jiný.Ikdyž doufám že nikdo jiný už tak pošahaný úkol nedostal. Ikdyž celé tohle je pošahané.Ne úkol ten ani tak ne (ikdyž on taky),ale spíš ta skupina.Ikdyž to není pošahanější než nechat si poradit od vztyčených kamenů.Nevím možná zde dělají něco jiného. Zavrtím hlavou a radši se vrátím z minulosti do současnosti.Ikdyž nad slovy hostinského nejdřív jen protočím oči a mlasknu. No jistě oni mají věštecké schopnosti a tak to můžou zjistit.A pak vás ztrestají strašlivým hněvem za to že jste nám pomohli.Ikdyž nemyslím si že by byli schopní pochopit ironii,ale snad budou ochotní poslouchat rozumná slova.Snad,ikdyž se zaplacením to vidím jinak.Vypadám snad že bych měla deset grošů?Zaplatím útratu,ale víc ne. "No ... zahnali jsme je se staženým ocasem a oni utekli si lízat rány.Jen tak se neobjeví a sem už vůbec nepříjdou.Takže vám můžu uklidnit neboť se můžete bát jen svého stínu." Když domluvím tak se usměju a položím na stůl jednu minci. "Zde je zaplacená moje útrata.Sbohem své věci i svůj strach si můžete nechat." Otočím se a odcházím ven společně s ostatními.Kdyby byli schopní jednat o nějaké rozumné ceně byla bych přístupná,ale to by museli být schopní jednat rozumně.Ikdyž i Sigrún má zřejmě stejný nápad a tak na svých deset grošů budou muset zapomenout.Můžou se naštvat,ale nic jiného s tím neudělají.Vyjdu z hospody opřu se o zeď a čekám až se objeví i ostatní.

Sikes Brown - 17. října 2012 17:20

Odchod z hostince Majitelé si řekli požadovanou sumu. Zdá se mi to dost! Poberu si veškeré své věci. Pokládám na stůl dva groše a beze slova odcházím ven z hostince. No myslím že jim za útratu a na opravy jistě dáme až dost. Jsem si vědom, že hostinští mají strach, ale mohli by být k nám trochu uctivější, vždyť mi jsme je nepřepadli a nerozbili jim to. Nevezmu si od nich už ani vodu! Musíme dál. Kde asi budeme dnes nocovat a jaké bude počasí. Dívám se na oblohu a čekám až se venku sejdeme všichni. Jakmile budu na břehu řeky, tak se půjdu opláchnout.

Marielle Valois - 18. října 2012 12:22

Odchádzame Vrana je šikovná a šíp mi z rany vytiahne vcelku zručne. Pri dezinfekcii alkoholom sa neubránim tichému zaskučaniu, po pravde- najradšej by som zrevala na celý hostinec, ale... nechcem si robiť hanbu. "Ďakujem," poviem a usmejem sa na moju ošetrovateľku. Prehrabem sa vo vaku a vyberiem jedno z tých kusov plátna, ktoré každá žena používa raz za mesiac, a spoločnými silami zranenie pevne obviažeme. Skúsim sa postaviť a urobiť pár krokov. Aj keď s bolesťami, dá sa tak chodiť. Hoci... ocenila by som možnosť odpočinku. Ten mi však domáci páni akosi nechcú dopriať. Neveriacky zažmurkám nad ich požiadavkou. "Dobre, tak pôjdeme... ale odomňa nedostanete ani halier. Myslím, že ja som zaplatila dosť," precedím cez zlostne a zároveň bolestne zatnuté zuby a môj pohľad ukáže na zem, kde zostal krvavý fľak. Ak budú ešte dačo namietať, tak sa vážne naštvem a budem žiadať bolestné. Vyjdem z hostinca a pripojím sa k ostatným.

Milo - 19. října 2012 14:50

Hostinec Majitelé hostince žádají 10 grošů a náš rychlý odchod. To snad ne! Peníze ať jim zaplatí Sikes, ale chtěl jsem tu zůstat. Sigrún zavelí k odchodu. Opravdu jsem tu chtěl zůstat. Většina Sigrún ihned následuje a někdo dokonce položí několik mincí na stůl. Tak o nějakém placení škod vůbec neměli mluvit, když se jim teď do toho nechce. Nikam se neženu a vypravím se k hostinskému. „Prosím Vás, měl bych na Vás otázku, chci se zeptat, zda tudy neprojíždí nějaká karavana nebo jen obchodník, který by mířil na Ústí nad Labem?“ zeptám se. Cestování s nimi teď bude mnohem nebezpečnější, tato varianta se mi zdá daleko lepší. Stejně už jsem si vydělal víc, než dostaneme od Lydie za nalezení jejího manžela a to to ani není jisté. Připojení se ke karavaně by byl jistější způsob obživy.

Průvodce - 19. října 2012 17:28
	„Jistě že tu často projíždějí, je to přece hlavní obchodní cesta.“ Odsekne Milovi hostinský, očima vás tlačí ze dveří.

Milo - 19. října 2012 21:25
	Hostinec Výborně, tak tudy opravdu projíždějí. No, mohlo mě to napadnout, to bych se k někomu z nich opravdu mohl přidat. Vidím, jak by byl hostinský nejraději, kdybychom byli co nejdřive venku. Vyhazovat hosty? To jsou mi tedy způsoby. Dělám jako bych si toho nevšiml a ptám se dál: „A nevíte, kdy tudy nejdříve nějaká pojede? Rád bych tu potom zůstal do jejího příjezdu.“

Průvodce - 20. října 2012 02:07
	„Ano, za sedm grošů tady můžeš zůstat. Jinak jdi s ostatními pryč, skoro každý druhý den tu kupci prochází.“ mluví netrpělivě hostinský.

Milo - 20. října 2012 09:10
	Každý druhý den? To je výborné, ale s těmi penězi to trochu přehnal. "Co je to za způsoby, vyhánět hosty? Myslím, že budou stačit 3 groše i s jídlem. A aby jste neřekli, tak vás zbavím těch duchů, co na vás seslala ta čarodějka a mohu se postarat i jakoukoliv nemoc, která by vás nebo někoho jiného sužovala." Snažím se smlouvat o ceně. Hod: (platím přesně) 9

Průvodce - 21. října 2012 22:42
	Po krátkém smlouvání se cena zastaví na čtyřech groších. Muž si ještě klade podmínku, že pokud se ti násilníci vrátí, tak že je bude Milo chránit.

Vrana - 22. října 2012 14:09

Odchod Debatě a dohadování v hostinci nevěnuji ani špetku pozornosti. Jistěže slyším nepřívětivý tón hostinského i ostré hlasy mých druhů, ale nezajímý mě to. Nezajímá mě zakrslík, nezajímá mě čarodějka a její přítel, nezajímají mě Sikes, Jarik, Damien a Zora. Nezajímá mě hostinský, vyražené okno, strach, peníze, bolest, vyděšení a hádky. Slyším, ale je to jako bych neslyšela. Nezačnu se jako ostatní hrabat ve váčku, neomlouvám se ani nehádám. Pouze to že odcházíme zaznaménám s trochu větší pozorností a podepřu vstávající Marielle. Opři se. Když to budeš namáhat zhorší se to a teď nebude vhodná doba zastavit. I kdyby chtěla protestovat a jít sama, nepouštím ji. Musí být funkční. Stranou jde hrdost, stranou touha po samostatnosti. Doufám, že alespoň ona to ví. Musí to vědět nebo někde padne. Podepírajíc dívku odcházím s ostatními z hostince.

Milo - 22. října 2012 20:59

Hostinec Po krátkém smlouvání se dostaneme na cenu 4 grošů s tím, že je při případném návratu řezníka budu chránit. „Samozřejmě, že Vás budu chránit, beru to jako svoji povinnost,“ oznámím hostinskému. „Tady tedy máte ty čtyři groše,“ podám mu mince. No cena je to přijatelná a ti banditi už se snad nevrátí a kdyby ano, tak vezmu rychle nohy na ramena. Sednu si opět k jednomu ze stolů a objednám si druhé pivo, oknem pozoruji družinu a její počínání. Kdo ví, jestli si vůbec vzpomenou, že jsem tu zůstal? A zda to všechno přežil můj ustájený osel? Ale teď by nebylo moudré vycházet ven, někdo z Řezníkových mužů by mohl hostinec pozorovat a došlo by jim, že jsem k nim patřil. Raději počkám až družina zmizí z dohledu.

Průvodce - 23. října 2012 08:52
	Kromě Mila jste všichni vyšli ven a pokračovali cestou ke Střekovu a Ústí, ani ne půl míle od hostince se černé mraky protrhly a na vás se spustily provazce deště a do blízkých vrchů bily blesky. V mžiku jste promáčeni na kost. Na Střekov je to ještě pět mil, do Ústí šest. Ale před tím, než tam dorazíte, jistě pršet přestane.

Medvědice - 23. října 2012 14:36

Jak pozoruju členy své družiny, všimnu si, že skřet s hostinským ještě o něčem jedná. Jako jediný nevychází. Co ten malý červ chystá? Ať je to, co je to, doufám, že bude dost daleko ode mě. Lhala bych, kdybych tvrdila, že mi bude chybět. A Lýdie musela počítat s tím (a jestli ne, tak měla), že se nevrátíme všichni. S tímhle já nic nenadělám. Vlastně by mě zajímalo, co jí nakukal, že takovou sketu přijala. O důvod víc, proč si i na ni dávat pozor. Kdybychom nebyli družina sebraná odevšad, myslela bych si, že je to na nás past. Marielle je už pomáháno, tak se vydáme na cestu ke Střekovu. Tamní páni prý Blažeje znali, navíc bude lepší se pokusit skrýt za zdi nějaké pevnosti. Pozorně se rozhlížím a poslouchám, jakmile vyjdeme pryč z vesnice. "Vy, co jste dobří lovci, dávejte pozor, jestli nás nesledují. Liběji," ano, opět kouzelné slůvko. Jestli má někdo pomáhat Marielle, tak ať on, stejně je bojovník na blízko, pár z nás má luky a radši by měli mít ruce volné. Déšť přijmu opravdu stoicky. Čekala jsem, že zaprší, zima mi až tak nevadí a co se dá dělat. Mám se vztekat kvůli tomu, že příroda nějak funguje? Odhrnu si mokré vlasy z tváře a nepřipouštím si studené kapky.

Sikes Brown - 23. října 2012 16:23

Pokračování v cestě Od hostince na další cestu nás vyráží o dalšího míň. Vůbec mě to nevadí. Nechoval se ke mě dobře, nejraději by mě Řezníkovi obětoval. Když si myslí, že mu bude lépe bez nás, tak ať si tam zůstane. Diávám pozor, aby na nás nenadále někdo nezaútočil. Vždyť vyhrožovali, že nám nedají pokoj. Ruku mám připravenou na vytáhnutí mé vrhací dýky. Hvězdice mám též při ruce, abych je mohl následně vrhat. Cestou nás zastihne déšť. Jsme všichni promoklý. No co. Alespoň se mi smyjí ty saze z komínu. Vždyť je to jen voda a já nejsem z cukru. Vždyť se na Střekově nebo v Ústí usuším.

Milo - 23. října 2012 22:53

Hostinec Když už ostatní odešli dost daleko, že je nevidím, ještě chvíli vyčkám a poté otevřu dveře hostince. Vyhlédnu ven a rozhlédnu se, zda neuvidím někoho, kdo by sledoval hostinec. Pokud ne, vydám se za svým oslem zkontrolovat, zda je v pořádku. Pokud je, sundám z něj sedlo a sedlové brašny a ty vezmu do hostince. Chvíli tam ještě jen tak sedím, když začne bouřka a silný déšť. Tak ještěže jsem tu zůstal. „Mohu se Vás zeptat, kde bych tu mohl přespat, nebo si alespoň odpočinout?“ zeptám se hostinského, když si uvědomím, že on tu zřejmě žádné pokoje pro hosty mít nebude.

Zora Berretton - 24. října 2012 14:23

Znovu na cestě Postupně vychází i ostatní a my konečně opuštíme hospodu i její "milé" majitele.Milo se tam rozhodl zůstat co mně moc nepřekvapuje,ale je mi to v celku jedno.Když si vzpomenu jak o něm Lydie mluvila když se nás pokusila stmelit a usměju se.Hezká řeč opravdu hezká,ale ikdyž nepodceňuju sílu slova tak zde jedna (byť sebelepší) řeč stačit nebude.Ne rozhodně nebude stačit na nás navíc tohle je už od začátku pěkně nedomyšlené a taky tu je spousta nezodpovězených otázek. Ikdyž spíš obavám že se mi nebudou líbit odpovědi.Teda určitě se mi nebudou líbit odpovědi.Všechno tohle je divné jako by někdo chtěl aby to vypadalo že dělá všechno pro zdárný konec,ale zároveň nechtěl abychom uspěli.Co sis myslela že to bude jednoduchý úkol přehnaně starostlivé ženy která si tu cenu může dovolit zaplatit? Ano musím si přiznat že jsem si to myslela.Nejdřív,protože ať to bude cokoliv rozhodně to nebude snadný úkol.A toho cokoliv se docela obávám a tak se začnu rozhlížet zda nás někdo nesleduje.Nemyslím Řezníkovy lidi,ale někdo kdo má za úkol nás sledovat.Sigrúnina slova přejdu opět jen protočením očí. Vážně někdo má talent sdělovat naprosto zjevné věci ikdyž mně udiví proč poslala Liběje aby se postaral o Marielle.Jistě šlo jen o podepření,ale nemá přece jiné uplatnění?Chránit svou paní aby jí nikdo nepřeložil stéblo přes cestu? Naštěstí jediné co nás zatím potka je déšť ikdyž ten se dal čekat.Nevím sice jak ostatní,ale já jsem zvykla cestovat v dešti takže sice prší a je zima,ale myslím si že můžeme být rádi že je to potom co jsme zažili náš jediný problém. Tedy doufám ... běsnění přírody se nebojím to spíš běsnění jiného druhu.

Průvodce - 27. října 2012 12:14

Hrad Střekov Až na mohutný déšť probíhá cesta zcela pokojně. Nespatřili jste nikoho, že by vás sledoval. Po hodině je po dešti a otevírá se vám pohled na Ústecké údolí. Po pravé straně se nad vámi, na vysokém ostrohu, tyčí hrad Střekov. Nepatří k největším hradům království. Má pouze jednu nevelkou hradní věž, ale jeho poloha vysoko nad řekou ho činí monumentálním. O míli dál po proudu vidíte Ústí. Zdaleka není tak honosným městem jako Litoměřice, ale kvetoucí obchod dal vzniknout mohutným hradbám i vysokým kostelům. Vaše cesta vede ale na Hrad. Strmými a klikatícími se pěšinami se po náročném výšlapu dostanete až k hradní bráně. Když konečně stanete před těžkou hradní bránou, jste mokří i zpocení. A teprve zde vás osádka hradu vezme na vědomí. Jakýsi zbrojnoš s ústy plnými černých zubů na vás zakřičí: „Co tu chcete?“

Vrana - 30. října 2012 16:30

Cesta Podepírajíc Marielle držím krok se skupinou. Libějovu pomoc se však rozhodnu odmítnout. "Děkuji, ale odpusť, jsem ranhojička a ona je raněná. Sama ji povedu a sama budu hlídat, jak na tom je. Pokud někdy budu potřebovat pomoc, požádám o ni a kdybych toho nebyla schopná, nebudu si ji brát na rameno a řeknu někomu jinému." Více nemám potřebu své rozhodnutí vysvětlovat i tak jsem řekla více než dost. Každopádně si Marielle vzít nenechám a takové návrhy odmítnu. Nejsem hlupák, až nebudu moct, či bude třeba dělat něco jiného, ozvu se. Nepotřebuju dozor. Nahlas své námitky nepovím a kráčím s ostatními směr hrad. U brány se držím se zraněnou vzadu a nevěnuji strážnému pozornost. "Jak ti je?" optám se místo toho Marielle.

Sikes Brown - 30. října 2012 20:08

Příchod na Střekov Za deštivého počasí se pomalu ale jistě blížíme ke Střekovu. Ptám se naší vůdkyně. "Co řekneme strážím na Střekově? Že hledáme úkryt před deštěm? Že bychom tam chtěli přenocovat? Můžeme vystupovat třeba jako potulná skupina dobrodruhů hledajících práci nebo tak něco. Na paní Lýdii bych se neodvolával? Nebo se o jejím muži zmíníme až mezi řečí později? Třeba, že jsme se v Litoměřicích dozvěděli, že se hledá nějaký kupec, jestli tu nebyl nebo o něm něco neslyšeli?" Jestliže mi neodpoví, tak třeba bude alespoň o tom přemýšlet. Já bych alespoň pokusil zůstat v utajení a o tom kdo nás poslat a proč bych se snažil pomlčet.

Moen - 31. října 2012 16:06

Cesta na Střekov : Majitelům hostince jsme zaplatili náhradu zdá se dostatečně, jelikož se s námi nehádali. Na druhou stranu by od nich bylo nelogické, se s námi dohadovat - pokud nechtěli riskovat další škody, nebo nůž na krku. V hostinci se rozhodl zůstat ten zbabělý hobit, a i když jsem přemýšlel, co ho k tomu vedlo, nemyslel jsem si, že by to bylo jen kvůli strachu. Zbabělec to sice asi byl, ale nevěřím, že ho jeden konflikt vystrašil natolik, že by s námi nepokračoval. V tom bude ještě něco jiného.. Pršelo zhruba ještě hodinu, a skoro ve stejné chvíli, kdy pršet přestalo, jsme spatřili na druhém břehu, hrad Střekov. Trmáceli jsme se do velkého kopce, a když jsme konečně došli k branám, nevěděl jsem, zda mám záda mokrá ještě od deště, nebo od mého potu. Brownie se zeptal Sigrún, co povíme strážným, jako důvod naší návštěvy, ale rozhodl jsem se vystoupit a promluvit jako první. ,,Zdravíme Vás. Jdeme dlouhou cestu, a potřebujeme se najíst a někde přespat. Peníze nejsou problém a jsme nekonfliktní. Budeme rádi, když nás pustíte.,, ,řeknu, a přistoupím ke zbrojnošovi. Podám mu ruku, a pokud ji přijme, ucítí v mé dlani tři denáry. Hod : 1+6 (+1 Jednání s lidmi) - nevyčerpám se.

Marielle Valois - 02. listopadu 2012 14:02

Cez zaťaté zuby Po chvíli sme sa pohli od hostinca ďalej, smerom na Střekov. Mala som neurčitý pocit, že sme na niečo zabudli, a potom mi to došlo. Nepokračuje s nami ďalej Milo. Pocit úľavy nad jeho neprítomnosťou rýchlo vystriedala neurčitá predtucha, že sme sa ho nezbavili úplne. No a potom sa spustil lejak. Na mokrej a klzkej ceste sa mi šmýkalo, musela som bojovať o rovnováhu v blate a prestrelené lýtko proti tomu protestovalo. Onedlho som nebola mokrá iba od dažďa, ale aj od potu a z celej sily som zatínala zuby. Vrana na mňa pod chvíľou vrhala starostlivé pohľady, musela si všimnúť, že som zbledla a čeľuste mám kŕčovito zaťaté. Nebyť jej pomoci, tak sa pár krát natiahnem v blate aká dlhá, taká široká. Pochod ďalej sa pre mňa stával čím ďalej, tým väčším utrpením. No hrad sa predsa len nakoniec ukázal. Posledný úsek cesty, strmé stúpanie, som zvládla len kvôli vidine, že tam nám hádam dovolia prespať a ja sa aspoň trochu zotavím. Vedľa mňa sa ozvala Vrana, ja sa na ňu slabo usmejem a odpoviem: "Dlho už nevydržím. Zvládla som to sem len vďaka tebe. Ďakujem ti. Teraz by som naozaj ocenila trochu odpočinku." Aby mi nebolo ľúto, priletí ku mne Zbojník, sadne mi na plece a otrasie sa. Sprcha z jeho peria vylepší môj už aj tak pochybný vzhľad a mne neostáva nič iné, len si rezignovane vzdychnúť.

Zora Berretton - 04. listopadu 2012 23:39

Střekov Až na déšť je docela klid a já jsem ráda že náš jediný problém je právě jen déšť.Teda jde aspoň o problém u ostatních protože můj problém to není.Ikdyž leje jako z několika docela velkých bezedných věder docela dost jsem zvyklá na mohutné lijáky a když zjistím že nás nikdo nesleduje tak se mi i uleví.Nevím jestli kvůli tomuto příšernému počasí nebo kvůli tomu že moje obavy nebyly nejpíš opodstatněné.Teda aspoň doufám že nebyly protože se mi pořád něco nezdá.Nechám to zatím odložené navíc za hodinu je po dešti a před námi se objeví pohled na Ústecké údolí,Střekov a kousek dál i na Ústí.Sikesovy otázky co řekneme až dorazíme k hradní bráně přejdu protože řečnictví a diplomacie není zrovna můj obor. Je čas aby naše slovutná vůdkyně promluvila svou chladnou a polární řečí.Já vím,ale říkala že až dorazíme na Střekov bude mluvit ona.Tak ať mluví,nebo ať je třeba očaruje aby nás pustily dál. Cesta vzhůru není zrovna snadná i pro někoho kdo je zvyklý chodit po podobných strmých a klikatících se cestách takže nevím jak na tom budou ostatní.Proto se občas ohlédnu jak je na tom Marielle. Její zraněná noha musí dělat z této cesty téměř nadlidský výkon.Vrána by si jí měla přehodit přes rameno a šlo by se nám lépe.Nebo aspoň rychleji. Ovšem nakonec svůj si názor nechám pro sebe a pokračuju v cestě a když jsme už konečně před bránou tak jsem od stráží uznaní jako dostatečně hodní jejich pozornosti.Stráže nás,ale nepřivítají zrovna přívětivě čemuž se moc nedivím.Ćekám až se Sigrún ukáže,ale slova se překvapivě ujme Jarik.Zůstanu vzadu a nebudu zasahovat protože mně nenapadá co bych více řekla. Vlastně Jarik ani tak moc nelhal.

Drag Oncave - 01. ledna 2013 20:43

Nový příspěvek v dobrodružství. Po měsíci a půl, páni! :-) Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Drag Oncave Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu! Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní.

Zora Berretton - 01. ledna 2013 23:10
	Prosím nerušit pořád doufám že se pokračovat bude.

Drag Oncave - 02. ledna 2013 21:36
	Postava malej Jarik vyřazena na přání majitele. Drag

Drag Oncave - 02. ledna 2013 21:37
	Ještě zpět do odpadu! Opravdu si někdo myslí, že když PJ nebyl od začátku listopadu online, je šance pokračovat, nebo se jen poslední hráč snaží oddálit nevyhnutelné?