Dračí příběhy
hrálo se Denně
od: 12. dubna 2013 17:12 do: 15. září 2013 13:47
Dobrodružství vedl(a) Mensatoris
| |
 | Omlouvám se, |
| |
| Tajemná kobka Právě se probíráte... Nad vámi stojí jakýsi zarostlý, šedivý, starý muž a jemně klepe Arcalimovi do tváře. Vy všichni ostatní, včetně jeho, se probíráte a zjišťujete, že ležíte na velmi nepříjemné a tvrdé zemi. "Konečně jste se probrali..." spráskne dědula ruce a mírně si oddychne. "Ležíte tu už takhle celou věčnost, lidi. Už jsem si myslel, že budu v cele s mrtvolami." Možná vás mohlo překvapit slovíčko "v cele". Starý muž si všimne vašeho nechápavého výrazu a nahodí trochu nucený úsměv. "No nekoukejte tak, jste v cele, zavření v podzemní věznici. A jste teď moji spoluvězni. Myslím, že tu spolu strávíme delší dobu, takže bychom se mohli představit." Když vidí, že se k představování nemáte, nakloní hlavu na stranu. "Nemusíte se přeci stydět, ale tak když se první představovat nechcete... Já jsem Ryoth, těší mě." Ryot podá Caredovi odpornou a špinavou ruku. "A jak se jmenujete vy?" Snažte se komunikovat sami mezi sebou, bez mé nápomoci. Nemluvte prosím za Ryotha ale pouze sami za sebe. |
| |
 | A sakra kde to jsem v hlavě mi hučí jak když mě po ní někdo vzal přinejmenším polenem. Když se trošku začínám probírat zaslechnu něčí hlas-Konečně jste se probrali nebo něco v tom stylu. Celkem nejasně ho poslouchám ale sotva zazní slovo Cela zpozorním jak a kdy jsem se sem dostal vůbec nic si z předchozího večera nepamatuji a jak dlouho tu vlastně už jsme takových otázek a žádná odpověď,no zeptám se toho muže snad bude něco vědět a co ti ostatní když se rozhlédnu tak kolem vidím ještě 2 elfové 1trpaslíka a taky tu je člověk všichni se probírají podobně jako já. Sleduji Ryotha jak se představil nyní podává ruku tomu člověku co tu je. Pomalu si sedám a pokud se mi to podaří tak se zvednu na nohy abych se mohl také přestavit. |
| |
 | Probuzení : ,,Hhh...ehh...,,, bručím nevrle spíše ještě ze spánku z toho, jak mě bolí celé tělo. Takřka hned vzápětí jsem otevřel oči a rozhlédl se kolem sebe. Cizí lidé, mezi nimi dva elfové.. Tvrdá zem, stařec budící jednoho z nás. Sakra, KDE TO JSEM!? Trhnu sebou a rázem jsem na nohou. Až nyní si uvědomuji slova, která stařec vyřkl. ,,A kdo jste sakra vy?! Co tady děláme?! Mluv a rychle starče, pokud nechceš celý den počítat svoje starý, zlámaný kosti!,, ,vyhrožuji mu, jelikož na takovéto situace nejsem vůbec zvyklý. A zvykat si nehodlám! ,křičím dále v myšlenkách, zatímco se upřeně dívám na starce a čekám na jeho odpověď. ,,A nikdo se ke mně na metr nepřiblíží! Jasný!?,, ,sjedu pohledem všechny ostatní. |
| |
 | Věznice Najednou se proberu. Pohodím hlavou, přičemž mé dlouhé vlasy, které nemám upravené, mi spadnou do obličeje. Při přemýšlení, kde jsem se tu vzal a kde to jsem, si upravuji vlasy do culíků. Kolem sebe vidím několik elfů, lidí, trpaslíka a hobita. Jeden z nich mluví, o tom že jsme ve vězení, potom podává ruku nějakému člověku a představuje se, Ryoth. Jsem ve vězení? Jak jsem se sem dostal? A jak se dostanu pryč? Myšlenky mi proudí hlavou. Ale raději nebudu jen přemýšlet a pokusím se zjistit, co ten starý muž ví, o tomto místě. V tom už trpaslík vyjede a ptá se na otázky, které jsem chtěl položit já. Je to klasický tvrdohlavý trpaslík, vždycky musí vyhrožovat. Když už byly otázky, na které jsem chtěl znát odpověď již vyřčeny, tak jsem se alespoň představil. „Mé jméno je Erunámo a také bych rád znal odpovědi na otázky, které zde vyřkl trpaslík“ pronesu s elfských přízvukem. |
| |
 | Vězení Probouzím se v tmavé chladné místnosti, neznámý muž mi klepe prsty do tváře. Co nejrychleji skoro vyskočím nanohy a protřu si oči, když mě začnou bolet všechny části těla. Pomalu se rozhlížím kolem a prohlížím si ostatní. Elfové, lidé, trpaslík a možná i něco jiného, pořád nevidím dost jasně a navíc tu není moc světla. Muž, který se nám představil jako Ryoth nás seznámil se situací a než stačím odpovědět udělá to za mě trpaslík, který vypadá dost naštvaně. Snažím se zachovat neutrální výraz než zjistím co se děje. Mezitím se představil další elf, kterému nevěnuju moc velkou pozornost. "Arcalime - a co tu vlastně děláme?" Odpovím poněkud nechápavě až potom co trpaslík přestane řvát. Několik kroků poodstoupím a protáhnu se, mezitím co čekám na reakci ostatních prohlížím si celu, snažím se zůstat klidný. |
| |
 | Slova ve tmě
Poslední záblesky slunce se stále odrážejí v zákoutích mé hlavy i přesto, že jsem jinak byl zcela pohlcený temnotou, ze které jsem se probral až teď. Ruku v ruce s temnotou přichází i nepříjemná pálivá bolest prostupující celým mým tělem. „Jak dlouho jsem byl v bezvědomí? Mohl to být okamžik. Mohla to být věčnost.“ Při té myšlence se zamračím a prsty opatrně začnu zjišťovat, jestli se něco stalo s mým oblečením nebo spíše jaké oblečení na sobě vlastně mám. Myšlenky krouží v mé hlavě jako hladové hejno kobylek toužící pohltit všechny nezodpovězené otázky jako právě dozrálé obilí. Stejně jako takové hladové hejno i má mysl z nedostatku potravy začíná být pěkně nevrlá, ale i tak zůstávám potichu a jen sleduji své okolí, přičemž zůstávám z dohledu ostatních. „Velice zvláštní. Ani jednoho z přítomných neznám.“ Pokrčím obočí, naslouchám okolním rozhovorům a bedlivě pozoruji vše co se děje. „Cela. Podzemní věznice. Jak jsem se mohl dostat zrovna sem? Spáchal jsem snad nějaká zločin pod vlivem nějakého kouzla? Nebo mě někdo omámil nějakou neznámou látkou a prostě unesl?“ Stále potichu přemýšlím ve svém koutku cely a sleduji, jak se k tomu staví ostatní. „Nemyslím si, že tyhle informace dostanete zrovna od pana Ryotha. Pokud je tedy v cele ze stejného neznámého důvodu jako my ví toho asi tak srovnatelně. Je tu také možnost, že je to právě náš věznitel a potřebuje z nás dostat nějaké informace.“ Založím si ruce u pasu a přejedu toto zvláštní individuum přísným pohledem. Stále v pozadí událostí čekám, až se vše trochu uklidní a bude prostor pro diskuzi, která bude mít alespoň nějakou informační hodnotu. |
| |
| No když se mi podaří postavit se na nohy a při tom sleduji jak se probírají i ostatní zatím reagoval trpaslík a netváří se zrovna přátelsky ale ani se mu nedivím v téhle situaci ale ti dva elfové zachovávají klidnou hlavu jak je u nich celkem normální. Já jsem Johnpředstavím se A mistře trpaslíku nemusíš starci hned lámat kosti nikdo z nás tu nechce být ani nevíme jak jme se sem dostali já si z předchozího večera vůbec nic nepamatuji tušíte někdo jak jsme se sem dostali a ve kterém žaláři to vlastně jsme položím na konec otázku ke všem snad někdo bude něco vědět. |
| |
 | Probuzení "Au!" vzdechnu tiše, když se probudím. Jsem celý zlámaný a probouzím se na nějaké kamenné podlaze. Zakoukám se na další přítomné. Každý z nich se zvedá podobně jako já. Když se nám všem podaří alespoň trochu zvednout, nějaký dědula řekne, že jsme v cele. No bomba, jelikož si nepamatuju vůbec nic, netuším proč jsem zrovna v cele, ale docela by mě zajímalo, co jsem udělal. Najednou začne trpaslík řvát na dědulu, což pro mé citlivé uši není zrovna dvakrát příjemné. Jeden z lidí se ho trošku snaží uklidnit. "Tak dobře. Hlavně musíme zachovat klid a zjistit co se to tady děje" řeknu ostatním i sám sobě. "Nikdo z nás tady nechce být, ale jsme tu, takže se s tím budeme muset smířit a pokud možno se odtud společně dostat." řeknu, abych trochu uklidnil atmosféru. Poté se mi už podaří konečně úplně zvednout a představit se- "Já jsem Almor a doufám, že spolu budeme vycházet dobře, pokud je to za těchto podmínek možné." Pak, stejně jako většina spoluobyvatel cely obrátím tázavý pohled na dědu a čekám, jak odpoví. |
| |
| Ryoth, jakmile spatří trpaslíkovu divokou reakci, raději ustoupí a nahodí vážný výraz."No dobrá, klid, klid, jen klid, chlape. Jsem vězeň, stejně jako vy. Jen jsem tu o něco déle." Chvíli si prohlíží všechny probrané tváře, pak se podrbe na hlavě a přemýšlí, čím by začal. "Jste tu už několik hodin, včera vás sem dotáhli stráže. Nevím, co jste provedli nebo neprovedli, já už tu sedím pár let jen proto, že jsem na trhu kradl. Za takovou pitomost!" Stařec se zvedne a začne kroužit okolo, stále přejíždí pohledem jednoho od druhého. ''Jen klid, trpaslíku, všichni jsme ve stejné situaci, jako ty. Není důvod se rozčilovat. Ale divím se, že vám stráže nechali zbraně a všecho vybavení, většinou totiž každého vězně odzbrojují. Ale to už je vedlejší..." |
| |
 | Bylo nebylo... Ne...učiteli...nemlaťte mě! Probral jsem se. Učitel mě nemlátil, ale tělo mě bolelo tak, že to vyšlo nastejno. Zatřesu hlavou, čehož zalituji, když mě popadne taková bolest hlavy, jako by do mě celou noc někdo mlátil kladivem. Zmateně pozoruji scénu kolem sebe i rozhovory mých spoluvězňů. Díky Ryothově poznámce jsem si vzpomněl na svůj luk. Naštěstí jsem ho měl stále vedle sebe. Odkašlu si a opřu se o zeď do pololehu. Jmenuji se Cared. A jen otázečka Ryothe, co jste kradl na tom trhu, že vás zavřeli na pár let? Usměji se a zívnu. |
| |
 | V jednom z rohů se začne zvedat další trpaslík. Pravdou je, že nepatří mezi typické představitele své rasy. Je trochu hubenější přestože určitě ne méně svalnatý, než je zvykem. Ale co je překvapivější, je upravenější než je zvyklé. Vlasy i vousy učesány, a dokonce snad i zastřiženy. Oblečen do kožených vojenskách bot, kožených nohavic a rudo černé haleně, začne se rozhlížet po místosti. Budeme se vykecávat, nebo odsud vypademe? Nevím sice jak sem se sem dostal, ale vím že se mě tady tvrdnout nechce. Takže ty podstatný věci, Ryothe. Strážní! Kolik, jakých, jak ozbrojených. V jakým stavu ns sem dostali? Řekli aspoň něco? Ve kterým vězení vlastně jsme? Je tu nějakej denní režim? Nak, nekoukejte na mě, a sypte to ven! Podívá se na starce, a povzbudivě se usměje. bohové, dokonce i zuby má bílé. Pak se sehne, a zvedne sekyru. Ale jakou. Dvě motýlí čepele bez jediného kazu, zvláštně do ruda mírně zabarvená ocel s lepty kovářského kladiva. Toporo obalené měkou, hladkou kůží. Prostě mistrovský kus práce, ale bez zbytečných extravagancí. Sesekyrou v rukou se vydává podél stěny, a toporem klepe na každý káen v jedné výšce. Jo, a já jsem Gudrug. |
| |
 | Vězení ? Jsem již chvilku při vědomí, když moji zvědavost přitáhne křik jednoho spoluvězně na druhého. Nemyslím, že je to nutné, ale mě se to zatím netýká, takže se do toho nemíchám. Pomalu se postavím a překvapivě koukám, že mám kousek od sebe všechny svoje věci i kladivo.Divné vězení!! Mlčky válečné kladivo zvednu a zkontroluju ho. Vypadá v pohodě. Zamlouvá se mi nápad Gudruga, jak se tento trpaslík představil, že zjišťuje „kde nechal tesař/kameník díru“ a začnu také zeď ve svém okolí zkoumat toporem stěnu. Když emoce opadnou a cela relativně ztichne, prohlásím: Jsem Grund, syn Kulinův… A čekám, jestli nám stařec ještě něco dalšího prozradí... |
| |
| Žalář : Má prudká povaha starce překvapila a také se mě hned snažil uklidnit - společně s dalšími vězni, které jsem začal vnímat až nyní. ,,Je mi sakra jedno, za co tady jsi ty! Zajímá mě jen to, proč jsem tady já. Tohle někdo sakramentsky vodsere, na to vemte jed! Na druhou stranu jsem rád, že nám nechali své zbraně, alespoň jim je ukážu trošku zblízka.,, Po těchto slovech se už více než žaláři věnuji ostatním. A hle.. trpaslíci.. alespoň nějaké pozitivum! ,pomyslím si a zatímco se ostatním věnuji pouze pohledem, trpaslíky po jednom obejdu. ,,Buď pozdraven, příteli. Duron méno mé. Syn Treminův, velkého kováře severních hor.,, ,každému z nich (Gudrug, Grund, Baus) se představím. ,,Tak! Je na čase se podívat, jak jsou tyhle zatrolený dveře pevný. Pochybuju, že snesou takový nápor, který dokážeme vyvinout!,, ,promluvím už ke všem a jdu se dveřím podívat na zoubek. |
| |
| Zbraně Až po staříkově slovu zbraně, jsem si všiml svého luku a toulce, které byly hozené vedle mě. Dokonce jsem měl kolem pasu i krátký meč a dýku. Divné, máme zbraně. Je to opravdu vězení? Nehraje si stařík na něco? Prý je tu za krádež. Ale jestli se nepletu, tak za krádež se sekají prsty. Něco mi zde nehraje, budu si muset staříka proklepnout. „Říkáš, že jsi tu rok za krádež? Myslel jsem si, že ve světě lidí se za krádež usekávají prsty.“ Řeknu s elfským klidem. Ten stařík jistě něco skrývá, otázkou je co? |
| |
| ''Lidi, lidi, klid! Synu Treminův, nač vyrážet dveře? Daleko nepochodíš - dostaneš se ven, ale zvenčí tě šoupnou zase zpátky. Je jich hodně, tam venku. Opravdu hodně. Už jednou tě sem zavřeli, povedlo by se jim to podruhé. Já chápu, že se chcete mstít. Možná jste tu neprávem, možná ne, o tom já nic nevím. Jediné, co vím je, že na to, abyste se mohli mstít těm venku, potřebujete nabrat více zkušeností - takhle se vám jen vysmějí, nic proti vám.'' Ryoth si prohrábne svůj hustý vous a mírně se usměje. Je si plně vědom toho, že vám neříká úplně všechno - nejspíš by to bylo na dlouhé vyprávění. Po chvíli ticha, které následuje po jeho slovech, ho opět protrhne svým stařeckým hlasem. ''Jsem tu už léta, kvůli kradení, ano, ano. Byl jsem kapsář, kradení byla jediná cesta, jak se uživit. Vydělával jsem si tak dlouhá léta, nikdy mě nikdo nechytil. Až na jeden den..'' povzdychne si. ''Ty svině mě chtěly nechat pověsit. Na poslední chvíli se ale odsouhlasil (podle nich) mírnější tret - jen si tu odsedět pár let.'' Tato slova byla mířená na někoho, kdo se ptal, co tak strašného ukradl. Tímto to zjistil - vlastně nic. Ryoth projede pohledem všechny přítomné a nemůže si nevšimnout stále narůstající nervozity. ''No dobrá, vím, že svýma řečma vám odtud nepomůžu! Ale tyto zamčené mříže nejsou jediná cesta ven. Je tu ještě jedna - tu, kterou vybudovali sami vězni.'' |
| |
| Ha, jasně. Cesta ven, kterou vybudovali vězni, a ty jsi jako dobrá duše zůstal tady aby jsi o ní řekl nově příchozím. Mám dojem že máš v puse víc sraček než zubů, dědulo. Vyklop pravdu, neb rupnou nervy, a jako že je Thor nademnou tak potom něco zažiješ! Otočím se od zkoumané stěny, a udělám dva pomalé kroky k Ryothovi. V ruce potěžkávám svoji sekyru. |
| |
 | Něco mně praštilo do zátylku a objevil jsem se v cele spolu s mnoha dalšími.. Ryoth něco tají a skoro to vypadá že chce ty trpaslíky naštvat.. Zatím se do rozhovoru nevměšuji.. Vypadá to že se oni zeptají za mně.. Ale když uslyším o tajném východu tak mně napadne hned několik věcí.. "Hele když víš o nějakém východu proč jsi už sám neodešel? Je to divné že to celé říkáš sám přitom už by jsi mohl být za horami a mohlo ti být fuk co bude s náma.." řeknu trochu podezíravě. Ale pak ať už mi řekne cokoliv pozorně se rozhlížím po zem zdech a stropě.. Snažím se najít nějakou dřevěnou desku nebo divně zasunutou cihlu.. Hlavně na zemi by mohly bt dveře.. //Nejsem si jisý jestli si mám něčím hodit..// |
| |
 | Kobka Probral jsem se v jakési temné kobce. Nevím proč jsem tady a hlavně vůbec nemám tušení, co to vlastně je za kobku. Probral jsem se, ale než jsem se stihl jako každý správný trpaslík naštvat a začít křičet na celé kolo, stihli to za mě ostatní. Ostatní, které vůbec neznám. Všichni se sice navzájem představují, ale to mě vůbec nezajímá. Nepotřebuji znát jména lidí, kteří jsou tady se mnou, když ani oni očividně vůbec neví, co tady dělají. Jediný, kdo mě trochu zaujal byl ten stařík, který už tady zřejmě nějakou dobu sedí. Nakonec se mi ale i on zhnusí svými řečmi o únikové cestě a o naší neschopnosti utéct násilím. Myslím, že bych mu mohl názorně ukázat jak bych bušil do všech strážných, které bych cestou ven potkal, ale pak mi to přišlo zbytečné. V tuhle chvíli mi nepřipadá vhodné, abych se rozkřičel, takže i když jsem trpaslík, tak mlčím. Jediné co dělám je to, že si hraju se svou sekerou, která je jen o něco menší než já. Tohle přece nemůže bejt vězení. Všem nám nechali výbavu. Furt nevidím důvod proč prostě neodejít a cestou nezabít všechny co se nám postaví do cesty. Zabrumlám si spíš pro sebe a srovnám si na sobě své obyčejné brnění. Nandám si helmu a čekám co budou dělat ostatní. Jít prostě a jednoduše ven není složité, ale nejsem sebevrah, takže sám bych asi nešel. |
| |
| Mezitím co si prohlížím celu a hledám cokoliv, co by nám mohlo pomoci k vypadnutí odsud, slyším ostatní jak se hádají, řvou, představují... Podle Ryothových řečí začínám pochybovat jestli nám říká pravdu. Ať už úmyslně nebo ne, dráždí zdejší trpaslíky a proto hluk v cele pořád neustává, řvou tu jeden přes druhého. Když se Ryoth zmíní o zbraních ohlédnu se na místo kde jsem se probudil a opravdu..leží tam můj luk se kterým jsem toho dost prožil, toulec a obyčejný meč. Zbraně si vezmu a připevním. Co to má být? Proč by nám nechávali zbraně? Chvíli přemýšlím a potom pohlédnu na Ryotha, když se zmíní o cestě ven, kterou údajně vybudovali vězni. "Cesta, kterou vybudovali vězni, ale vy tu stále jste? Proč?" Zeptám se poněkud nedůvěřivě a poškrábu se na hlavě. Při pohledu na trpaslíky, kteří se už ženou ke dveřím cely dodám. "Je nás tu dost na to, abychom vymysleli jak se odsud dostat. Musím nám sem donést jídlo a pití ne? Kolik jich přijde, vždyť máme své zbraně a nemůže být těžké se odsud dostat.." Sice to nedává smysl, ale jestli mluví ten starý muž pravdu, nemůže být zas takový problém dostat se odsud. Arcalime je vyšší postavy, má modré oči, střední ústa husté delší tmavé vlasy. Na sobě má kožené kalhoty, vestu a vyšší boty. |
| |
| ''Nejsem zas až takový blázen, abych věděl, že tu je úniková cesta a nevyužil ji! Všechno má své důvody...'' Ryoth se na chvíli odmlčí a kousne se do rtu. ''Je to asi rok a půl, co byl únikový východ vybudován. Pracovalo se na něm dlouho. Jenže pak se stala taková... Nehoda? Ano, nehoda. Chodba měla být přímá a měla končit v nedaleké vesnici, Deepmooru. Tedy, ona tam vlastně končí. Jenže v polovině budování se chodba střetla s jinou chodbou - jeskyní, která je, podle vypravování vězňů, kteří jí budovali, přeplěná nestvůrami. Proto jsem ji nevyužil - sám bych na ně nikdy nevystačil. Ale nyní, když je nás tu... Tolik... Tak by se o jejím využití dalo uvažovat.'' |
| |
| Stále v kobce I když jsem slova toho staříka dávno už odepsal a v hlavě si vlastně už jen připravoval souboj, rozhodl jsem se ho vyslechnout ještě jednou. Možná ho slyším jenom proto, že když mluví on tak všichni mlčí. Konečně chvíle klidu. To co říká stařík mi už přijde o něco zajímavější než poslouchat ho předtím. Takže si byl srab a radši tady tvrdnul jo ? Řeknu, jako by bylo lepší se nechat zabít v boji sám proti přesile příšer než se trápit ve vězení. Což vlastně je. Tak snad deme ne ? Poprvé v kobce zakřičím a podívám se na toho staříka. Ukaž kudy ať už můžu vyběhnout. Začínám být netrpělivý. Vezmu sekeru do obou rukou a čekám na staříkovu reakci. |
| |
| Poslouchám jak se dohadují ostatní a i starce jak mluví o chodbě která končí v nějaké jeskyni s nestvůrami zní to zajímavě. Tak řeknu ke všem co jsou se mnou v cele . No pokud polezeme do chodby chtělo by to mít sebou nějaké světlo aspoň pár pochodní tu z něčeho udělat ale zase kdyby to nikdo přes tu jeskyni živý neprošel jak by se o ni mohl někdo dozvědět strážní nebudou určitě samy vyprávět po okolí že jim utíkají vězni tajnou chodbou co si vykopaly.třeba cesta přes jeskyni nebude jediná možnost podzemní jeskyně bývají složité. potom si překontroluji zbraně které mi zůstaly a co se jim podařilo mi odebrat zatím jsem se s tím moc nezabýval abych kontroloval co mám u sebe. |
| |
| I když se to možná nezdá, protože na venek malý mužíček v černém hábitu jen sedí v koutu místnosti s nepřítomným výrazem, ve skutečnosti velice pozorně naslouchám každému slovu a s pečlivostí zkušené švadleny zaplétám každou větu jako niť do podivuhodného vzoru. A tento vzor se s každým mým pohledem zdá být víc a víc podivný. Jakoby v něm něco chybělo. Jakoby ten kdo ho dává dohromady, nevyužíval všechny informace, které jsou mu k dispozici. Když už to trvá příliš dlouho a otázky zmatených vězňů se začínají opakovat, využiji několika úsporných pohybů, abych se postavil na nohy. Vedle mě leží jeden ze zvláštních úkazů tohoto „věznění“. Moje dlouhá dýka, kterou většinou nosím s sebou, když opustím bezpečné zdi mého domova. „Zbraně ve vězení.“ Zakroutím hlavou a pozorně se rozhlédnu kolem sebe. „A mají je všichni, takže to nebyla výjimečná nepozornost, ale úmysl. Podle toho co si pamatuji z těch několika návštěv města blízko mé vesnice, vězni byli okamžitě odzbrojeni. Tohle musí mít nějaké odůvodnění. Chtějí snad ušetřit čas katům a spoléhají na to, že se tu navzájem pobijeme?“ Při téhle myšlence můj pohled probleskl přes sekery trpaslíků, které jsou stejně vysoké jako já a na mé tváři se objevilo značně jasné znepokojení. „Nebo má náš věznitel úplně jiné plány, než naše věznění.“ Pohledem probodnu Ryotha, který podle všeho co tu bylo řečeno, rozhodně není pouhým kapsářem z trhu. „Ptát se tu na jeho identitu nemá smysl, podle všeho si chce zachovat ten velice mizerný protrhaný plášť falše, takže nám teď nezbývá nic jiného než hrát jeho hru.“ Poprvé za celou dobu se pohnu ze svého pohodlného místa v koutu místnosti na takové místo, aby mě bylo vidět a slyšet i přes všechny rozrušené trpaslíky. „Dobrá “Ryothe“ nebo jak se ve skutečnosti jmenuješ. Pokud říkáš, že tahle zvláštní cesta plná nebezpečí je jediný způsob, jak se odsud dostat ven nezbývá mi než ti věřit. Konec konců, pokud jsi také jen vězeň, o čemž vážně pochybuji, je to i ve tvém zájmu se odsud dostat.“ Můj tón je převážně vážný místy však prosakuje sarkasmus a nedůvěra. „Měli bychom bez otálení vyrazit, než upoutáme pozornost těch, co nás tu vězní, pokud tu někdo takový vůbec je.“ Očima přejedu bleskově místnost a poté se znova zastavím u toho podivného muže a čekám, až nám ukáže tu jeho prazvláštní únikovou cestu. |
| |
| Rozhodnutí Hmm, ten dědula už začíná být docela nápadný. Něco se mi na něm opravdu nezdá a asi nejsem jediný... pomyslím si a koukám na to, jak na Ryotha všichni trpaslíci řvou. Ani se jim moc nedivím, ale zase to nemusí přehánět. "Hele Ryothe, říkáš, že vězni tu tu chodbu udělali? Nevím jak ty, ale já tu žádný nevidím. A ty, pokud se dobře pamatuju, si říkal, že teď bysme to dokázali projít když je nás tu tolik. Tak proč si teda nešel už s těma vězněma co tu chodbu udělali?" Čím dál víc mi tu něco na Ryothovi nehraje. "Ale ať už je za tímhle cokoliv, teď mě to fakt nezajímá a docela rád už bych se odtud dostal. Takže, myslím, že bysme se mohli asi trošku uklidnit a pak SPOLEČNĚ" dám na to slovo trochu větší důraz "vymyslet nějaký plán. Jak již tady bylo řečeno, někdy sem někdo přijít musí, ať už s pitím, s vodou nebo prostě nás jen odvést za nějakým velitelem. Takže je tu možnost v podobě dostání se ven takto, nebo jít tou chodbou. Mě osobně se ale přece jen více zamlouvá první způsob." řeknu svůj názor a čekám, co se bude dít dál. "Ale i přesto, že vám moc nedůvěřuju pane," kouknu se na Ryotha "tak si myslím, že zmrzačit nebo v horším případě zabít, vás hned není až tak potřeba." podívám se na pár trpaslíků, kteří nevypadají, že začnou Ryotha hladit sekerou, kterou má snad každý z nich u sebe. |
| |
| Jak se zamýšlím, a docházejí mi některé věci, pomalu se opírám o stěnu, a sedám si na zem. Pak zamyšleně, ale dostatečně nahlas bych nebyl přeslechnut, pronesu. Pojďme si to sesumírovat před tím, než začneme tady dědulovi ubližovat. Někdo si dal tu práci, aby nás dostal do ,,přenositelného stavu" a to tak že přinejmenším já si nepamatuju jak. Pak dal dohromady dostatek lidí na to, aby nás všechny naházel sem do cely. To nejsou úkoly levné, a určitě ne pro jakýho břidila. Takže za tím že jsme tady je docela slušná investice mentální, a předpokládat že i finanční. Z toho vyplývá že to že máme naše zbraně je záměr. Dál tady máme jednoho spoluvězně, který je zjevně mimo tuto situaci. Je tady podle své historky déle než my. A má pro nás dvě jasná doporučení: Dveřma ven nechoďte, jděte nějakou chodbou, kde je nebezpečno. jsem převsědčen, ža jako důvod proč nešel s kopáčipřipraveno to, že jko jediný z chodby utekl. A určitě bude mít i odpověď na otázku proč ho to nebezpečí nesledovalo sem. No, můj závěr je jasný. Někdo chce tu chodbu vyčistit, a nemá na to lidi, nebo prachy aby dal dohromady skupinu jako je naše nějakým dobrovolným způsobem. Takže za mě říkám: Klidně am vlezu, a pobiju co potkám. Mlátit Lokiho plémě a jiné obludy po hlavách se Thorovi líbí, tak by snad mohl pomoct. Ale zadarmo ani kuře nehrabe. Takže dědulo, buď pěkně vyřídíš tomu bastardovi co nás sem dostal že má začít vyjednávat o ceně a v první řadě se omluvit, nebo tě začnu okrajovat jako sele na rožni... Pomalu se opět zvednu, a se sekyrou v se blížím k Ryothovy. Nezačne-li mluvit než k němu příjdu zaklesnu mu jeden list sekery pod koleno, a podtrhnu mu nohu a ramenem vrazím do hrudi, čímž by si měl gecnout na zadek. případné hody, jsou-li potřeba  |
| |
| Jakmile Ryoth uvidí, že se k němu jeden velmi nahněvaný trpaslík blíží, okamžitě začne ustupovat.''Po-po-počkejte, pr-prosím,'' zakoktá se. ''Já-já... Nezabíjejte mě, vždyť se na mě podívejte, jsem jen vyhublý ubožák, který je na tom stejně, jako vy. Říkám vám jen to, co vím, přísahám!'' Když stařec ale zjistí, že k němu trpaslík stále kráčí, ustoupí o pár kroků navíc a narazí zády do zdi. V tu chvíli postřehnete, co všechno má na sobě - vlastně téměř nic, jen nějaké otrhané hadry a rozbité boty, ze kterých mu kouká palec. ''Ukážu vám, kudy se jde ven, a všechno vám povím, až budeme pryč! Tohle není bezpečné místo, kdykoliv sem může někdo přijít! Jen mi dejte šanci...'' Ryoth začne opatrně ohmatávat zeď a jemně sloupávat už napůl zničenou 'omítku'. Stále přitom sleduje rozeileného trpaslíka. Po chvíli se za omítkou objeví pár nepravidelně poskládaných cihliček, které téměř dokonale splývají se zdí. Stařec do jedné z nich kopne, a v tu chvíli se semele něco, co by nikdo nečekal - podlaha v cele se propadne a všichni vězni (kromě Ryotha, který stojí na chráněném stupínku) se propadnou dolů. Nikdo neví kam, prostě dolů, do tmy. Po pár metrech všichni v pořádku dopadnete do něčeho měkkého. Vůbec nevíte, kde jste - všude okolo je tma, a jediné, co vidíte je, jak se na vás Ryoth zezhora šklebí. ''Další, co dělají problémy! Sakra, lidi... Kdybyste nebyli tak zbrklí, nikdy by se tohle nemuselo stát! Ale abyste si nemysleli, že jsem opravdu velká svině... To, kde právě teď stojíte, není chodba z vězení ven. Je to jeskyně, která vám přivede buď svobodu, nebo smrt. Berte to jako takovou... Hru. Nebo ne, spíš zkoušku. Ano, toto je zkouška.'' Ryoth se mírně pousměje a nakloní hlavu na stranu. Očividně to opravdu není jen tak obyčejný vězeň. |
| |
| Pod kobkou-jeskyně Stojím u zdi, svírám své válečné kladivo a sleduji, jak se moji rozezlení spoluvězni blíží ke zvláštnímu starci a čekám, co se stane. To co následovalo jsem asi čekat měl, ale nečekal!! Děda nějakou pákou či co(moc jsem na něj neviděl) otevřel poklop, na kterém jsme všichni stáli a my se skáceli dolů. Čekal jsem dole ránu, ale spadli jsme do měkkého. Dědek prašivej!! NIKDY NEVĚŘ LIDEM, JE TO VERBEŽ!! A my tu mezi sebou máme ještě tři !!! Rozhlédnu se po místě, do kterého jsme všichni spadli a koukám, že kromě nás tu ZATÍM ještě nikdo není. Ale to se může každou chvíli změnit! "Asi by to chtělo trochu spolupráce, nemyslíte ??" Snažím se zakřičet na všechny, ale jakmile to udělám, napadne mě, že to mohl slyšet KDOKOLIV a ihned ztichnu a čekám na reakci okolí... |
| |
| Zkouška Když zazněla řeč Ryotha, o únikové cestě, začly se dít věci. Většina se začala vyptávat a jeden trpaslík to nevydržel a po staříkovi vyjel se svou sekerou. Nestihl to, stařec nebyl vězen, ale někdo kdo má rád hry s lidmi. Nahmatal za sebou nějakou destičku a propadl se strop. Co se to kruci děje? Taková tma. Aspoň do měkkého jsem spadl. „Uf…“ Oklepu se z dopadu. Začnu také hmatem hledat zbraně, mám jen luk s toulcem, tak alespoň svou rodovou zbraň mám. Jak se odsud dostanu? Prý je tu jeskyně, ale bez světla tu jistě nemám šanci a hlavně sám také ne. Musím nějak světlo získat a doufat, že budeme spolupracovat. Snad má někdo křesadlo. Přeci jsme nahoře byli s výbavou, někdo musí mít křesadlo. „Dokáže někdo z vás rozdělat oheň? Nebo jakkoliv jinak to tu osvětlit?“ Řeknu silnějším hlasem, doufaje že mě někdo uslyší. |
| |
| Pád Trpaslík se pouští do Ryotha, který sahá někam do zdi. To je poslední co jsem viděl. Pak jsem jen cítil, že pode mnou praskla podlaha a že se nejspíše všichni řítíme někam do hlubin, kde nejspíš zemřeme. Pak ale překvapivě spadnu do měkkého. Rychle, ale opatrně se zvednu a otřepu se. "Ano, toto je zkouška" slyším poslední Ryothova slova, která mě i přes můj vrozený elfský klid a čistou mysl poněkud naštvou. Snažím se trochu uklidnit a pak už se snažím řešit současnou situaci. "Hele, myslím, že nikdo z nás se z tohohle sám nevyhrabe, takže i přesto, že vy asi zrovna dvakrát moc spolupracovat nehodláte, mistři kováři, se budeme muset spojit a něco vymyslet." řeknu někam do tmy a čekám co se bude dít dál. Na otázku o křesadle prostě jen pokrčím rameny, aby bylo znát, že já ne, ale pak mi dojde, že je tam tma. Také si přitáhnu k tělu svoji pláštěnku s kapucí, jelikož mi v téhle kobce zrovna teplo není. Pak si zkontroluji, zda mám u sebe stále svůj luk i plný toulec. |
| |
| Propadnutí Sleduji jak se Gudrug celkem nebezpečně blíží kRyothovi s vyhrůžkami a sekerou že by ho tu chtěl opravdu začít krájet na kousky jak říká no to snad né. Ryoth začne cosi blekotat na obranu ale nějak to nezabírá jo takhle korbel piva kdyby jsi dal trpaslíkovi tím by jsi si ho udobřil ale žvanění to nebude to pravé. Ale pak se stane něco nečekaného jak pořád couvá před trpaslíkem ke zdi něco tam kutí za zády a než stihne kdokoliv nějak reagovat zmizí nám podlaha pod nohama a padáme někam dolů stačím se jen stočit abych ztlumil pád ale co se nestane dopad je kupodivu do něčeho měkkého. Po dopadu se snažím se dostat zády k nějaké stěně. A tu se ozve hlas o spolupráci a hned po tom o ohni a světle v té tmě nemám zatím šanci poznat kdo zrovna promluvil. Je pravda měli by jsme spolupracovat jsme všichni ve stejné situaci a tak by jsme mohli zapomenou i na rozdíly mezi našimi rasami nejsou zrovna na místě v tuto dobu.A nějaké světlo by se hodilo Potom si vytáhnu z opasku tesák abych byl připraven pro případ nečekaného útoku. |
| |
| Kurňa dohajzlu. POČKEJ AŽ SE MĚ DOSTANEŠ DO RUKY,RHYOTE! U THORA TI PŘÍSAHÁM ŽE TĚ SKUTEČNĚ ROZSEKÁM!!! Sakra. No, zjevně jsem měl pravdu. Bavit se o světle či spolupráci považuju za stejnou zbytečnost, jako sdělovat si co máme mezi nohama. Vlastní nevraživost může počkat dokavaď nebudem venku. A světlo, hmm naši špičouší společníci jistě nějaký potřebovat budou. Nemá-li někdo křesadlo, mohly by prosím Ti z Vás kteří mají dýky, tesáky či něco podobného, případně kolega s kladivem, zkusit křísnout o okolní stěny. Snad se někomu povede vykřesat jiskry. No, a jestli to do čeho jsme přistáli je sláma při řeči hmatám pod sebe a zkoumám do čeho jsem to vlastně padl tak budeme moct trochu zapálit a vyrobit něco lepšího. Přinejhorším z vlastních šatů. Omlouvám se, ale sekerou to zkoušet nebudu, jen bych ji zničil. |
| |
 | Probuzení Když se probírám ucítím chlad který se dostaví společně bolestí hlavy.A i když bolest hlavy za chvíli přejde chlad zůstává a země mně studí hlavně do bosých nohou. Měla bych si sehnat boty vždyť je nemusím nosit pořád.Kolikrát mně to už napadlo?Často jsem vedla tyhle myšlenky,ale vždy to nakonec skončilo jen u těch myšlenek protože jsem si na boty nikdy pořádně nezvykla. Zašoupu nohama a obejmu si rukama kolena a pokouším si posbírat myšlenky.Vím že jsem šla spát a potom,potom si už nic nepamatuji. Myslela jsem jsi že jsem se naučila bránit před všemi ... Zavrtím hlavou a přitáhnu si nohy blíž k sobě.Je jedno jak se na to snažím zapomenout nebo kolik času od té doby uplynulo protože se to pořád vrací.Osloví nás nějaký muž který se představí jako Ryoth a mluví něco o cele. No to jsi nám řekl tedy novinku nebo si myslíš že jsme se tu všichni sešli abychom si zazpívali? Odhrnu si vlasy a rozhlédnu se kdo tu vlastně všechno je.Trpaslíci,elfové a taky hobit no to je docela zajímavá směs.Jeden z z trpaslíků právě projeví svou dávku prchlivosti která neskončí pro toho staříka dobře. Trpaslíci.Hrubí,hluční a primitivní.Navíc kdyby přemýšlel aspoň chvíli došlo by mu že Ryoth odpověď zrovna na tyhle otázky nezná. „Já jsem Briss a přestal by jsi křičet?Začíná se mi vracet bolest hlavy.“ I když se obávám že říkat trpaslíkovi aby nebyl hlučný je pěkný nesmysl.Ovšem Ryothovi další věci způsobí že začnu shánět opět své věci.Můj krátký meč tu je,ale moje brašna ne. Vlastně bych byla radši spíš za tu brašnu.Meč jsem si vybrala protože to je o něco víc než nůž.A s větším mečem bych zacházet neuměla.Možná s šavlí. Pak promluví ten další trpaslík který vypadá podezřele civilizovaně.Vlasy a vousy má zastřižené a ohledně té sekery jistě bych se nepletla s tím že jí vytvořil sám.Ale má pravdu nadešel čas odsud odejít takže se rozhodnu prozkoumat dveře.Položím ruce na dveře a rozhodnu si prohlédnout zámek. Mohla bych odemknout zámek tedy kdybych to uměla.Nebo použít oheň či ty dveře prostě vyrazit.Ale to bych vzburcovala všechny stráže.Och kdybych jen mohla těmi dveřmi prostě projít. Opřu se čelem o dveře ovšem pak zjistím že brzy na ně má být učiněn usilovný nápor tří trpaslíků.Asi bych měla jít stranou.Nebo jim říct svůj plán i když pokud mně vyslechnou tak se mi spíš vysmějí protože vím jaký mají trpaslíci vztah k magii. „Jsou místa kde se zloději věší.“odpovím pak tomu elfovi (Erunámo) aniž bych se otočila.A tohle bude nejspíš jedno z těch míst ovšem z Ryothovi další řeči mně zaujme to že si tu vězni vyrobili vlastní cestu. Teda pokud to neznamená že si jí budeme muset najít nebo že tu žádná cesta nebude.Protože pak budu nepříjemná. Ten elf přichází s dalším plánem,ale myslím si že když byli dost schopní aby nás zajali jistě budou dost schopní aby s i tímto počítali.Podle Ryotha ta cesta odsud je,ale při cestě ven narazíme asi na nějaké podzemní chodby. A kde jsou podzemní chodby jsou i ti kteří je obývají. Začínají mi docházet jistě věci a to že zde hodně věcí nesedí.Tady je něco špatně a ne jen jedna věc,ale naprosto všechny a Ryoth je zde klíč.Nemyslím si že by byl vězeň spíš je to špeh který nás sleduje.Možná se tím i baví,ale dobře chce zábavu bude mít zábavu. I když až mu budu držet svůj meč u krku tak se asi moc bavit nebude.Ale už toho mám dost a tak to vidím takto.Buď nám řekne co ví a tím myslím úplně všechno nebo skončí jako kastrát. Ovšem to už se do vyslýchání pustí ten trpaslík Gudrug a já se rozhodnu se do toho radši neplést.No a Ryoth začne ustupovat vypadá to že je vážně vyděšený ovšem tohle vyděšení jen hraje protože tohle všechno jen past.Tahle místnost je jedna velká past jak pak poznám když se podlaha propadne a my dopadneme do něčeho měkkého abychom si nenatloukli.Och jak pozorné. „Sklapni ty kastráte.“utnu pak Ryothova slova.„Ty mluvíš a mluvíš,ale nemáš víc odvahy a zkušeností či schopností než má každý hoch kterému ještě nesestoupily varlata.I ty krysy zde mají víc odvahy než ty.Ty jsi totiž takový slaboch a zbabělec že by jsi nezvládl ani jednoho skřeta a to i kdyby byl přivázaný ke stromu.“ Křičím na plné pecky a dávám si pozor aby Ryoth zaslechl každé slovo.Sice nečekám že seskočí dolů a rozhodne si to se mnou vyřídit,ale možná mu pokazím radost.Nebo ho aspoň naštvu protože jsem volila slova tak pečlivě aby dali dohromady tu největší urážku.Vím že pořád budeme zde dole,ale mně se aspoň uleví.Vyslechnu názory ostatních a rozhodnu se nakonec odpovědět na ty slova ohledně ohně či světla. „To nebudu nutné Gudrugu.Já bych bych mohla vytvořit oheň.“ |
| |
| Ryothova past : Poté, co jsem obešel všechny členy své rasy - a příliš u nich nepochodil - rozhodl jsem se chvilku Roythovi naslouchat. Nebylo divu, že se ozývali i jiní, například trpaslík Gudrug byl snad ještě horlivější, než já.. Už se na Ryotha doslova hrnul, když špinavý stařec spustil jakýsi mechanismus a za pár okamžiků jsme už byli kdesi pod ním v černočerné tmě. Seshora se nám Ryoth snažil vše vysvětlit, ale přes chaos, překvapení a zlost nás všech, jsem ho ani moc nevnímal. Oddychl jsem si, až když jsem zjistil, že má obouruční sekera spadla se mnou a nic se jí nestalo. ,,Ksakru! A to jsem ho chtěl tajnou chodbou vést jako předvoj a volavku. Pěkně první na ráně, kdyby na nás něco zaútočilo.,, ,nadával jsem, když jsem se zvedal ze země. Až nyní jsem si všiml možná jediné dívky zde. Upoutala na sebe pozornost jednak tím, jak na Ryothovi nenechala nit suchou, a také tím, že se nabídla, že světlo vytvoří. Vytvoří?.. ,zamračil jsem se hned, jak jsem to slovo uslyšel. Sice nemám mágy, čaroděje a podobné v lásce, jelikož jejich způsob ,,boje,, se mi příčí, ale jako nosiči světla je tolerovat budu.. ,,Dobrá, dobrá. Není nač čekat. Kdo půjde první? Mě to problém nedělá, ale rád bych byl po boku ještě nějakého zkušeného válečníka. Hobiti a elfové by měli alespoň prozatím zůstat vzadu. A ty, ,ukážu prsten ma Briss , zařiď to světlo, prosím.,, Naposledy se podívám vzhůru na Ryotha a ukazováčkem si přejedu přes krk. Pěkně z levé strany na pravou, a lišácky na něj mrknu, aby mu to došlo - on zemře. Až Briss zařídí světlo, rozhlédnu se a pokud bude jen jedna cesta, vyrazím kupředu s pevně uchopenou sekerou. Hody |
| |
| Ryoth stojí nad vámi a jen kroutí hlavou. "Klídek, lidičky. Kdyby jste byli klidní, dopadli byste lépe. Tohle je ale jen a jen vaše vina. Ale abyste neřekli, že nemám srdce..." Stařec luskne prsty a v tu chvíli se tma okolo vás protrhne - před vámi vzplanou louče v řadě poskládané za sebou, doprovázející asi 10 sáhů dlouhou chodbu před vámi. "Budiž světlo. A teď... Hodně štěstí." To jsou poslední slova, která on něj uslyšíte. Následně se nad vámi zavřou velké padací dveře, kterými jste propadli, a nastane hrobové ticho, které nějakou chvíli trvá. Jediné, co slyšíte je jen své vlastní dýchání. |
| |
| Začátek chodby Když nad námi dědek zavře poklop, čekám, kdo se ujme velení. Někdo tomuhle "Společenstvu" musí velet, jinak se daleko nedostaneme. "Jak tu už někdo navrhnul, ty který maj ruční zbraně dopředu, špičatý uši s šípama nakonec, prd vydržíte a vláčet se v váma nebudeme !" O lidech se nebavím, viděli jsme, co dovedou a nemám je rád ! |
| |
| Hmm, bodli by nám štíty. Když nejsou, viděl bych to tak, že první by měl jít někdo, kdo je shopnej varovat nás před případnejma pastma. když jsme se sem dostali padacíma a, proč by tu neohli bejt další? A za tím pak aspoň dva s pořádnejma zbraněma a schopnostma je použít. Pak ti nejohroženější, a vzadu zase aspoň jeden s pořádným bacátkem, aby sme měli hlídaný záda. Co vy na to? |
| |
| Do té doby než se propadneme trpaslíci pořád jen vrší na Ryotha.. Jak se ukáže měl jsem pravdu a byla to "past" a my spadneme do kobky.. Jakmile tam spadneme a já si uvědomím že žiju začnu sledovat Ryotha nahoře a snažím si zapamatovat jeho ksicht, ať když ho příště potkám ať si ho zapamatuju.. Pak si všimnu že jeden z trpaslíků (Duron) dělá gesto na Ryotha že ho zabije a mně přišlo zbytečné to opakovat.. Teď je poprvé co něco říkám ve skupině: "Já jsem Morg a napadlo mně abychom se představili aby potom jestli dojde na boj tak abyjsme nevolali: Hej ty elfe v tom zeleným v zadu s lukem.. Hrozně by to zpomalovalo komunikaci.. A jinak souhlasím s mistrem trpaslíkem" řeknu a ukážu na Gudruga.. "Ale čím déle tady jen mluvíme, tak je větší pravděpodobnost že si nás někdo či něco všimne.." "Já mám kuši půjdu více v zadu.." řeknu a odstoupím do zadu od trochu se formující skupiny. |
| |
| No když Ryoth zase spustí to jeho žvatlání ať se uklidníme začíná se ve mě už vařit krev a mám chuť mu poslat mou dýku rovnou do krku ať ochutná její ostří. Pak už ty jeho bláboly radši už moc neposlouchám počítám že kdyby se dostal dolů mezi nás pár trpaslíků by mu to ručně vysvětlilo a moc by z něj asi nezůstalo v celku. Pak provede něco nečekaného pronese budiž světlo a kolem nás se najednou vzplanou louče a zároveň se uzavře podlaha kterou jsme propadly. No tak aspoň jedna pozitivní věc vidíme na cestu osvětlující chodbu vedoucí někam dál do nitra podzemí. Zatím co dva s trpaslíku se dohadují jak vyrazíme a kdo jak půjde prohlížím si pozorně ústí chodby abych popřípadě postřehl kdyby se někdo blížil k nám. Zatím vyčkávám jak se dohodnou a jak se zachovají ostatní co tu s námi jsou kuduk ani hobit se zatím moc k situaci nevyjadřují ani se jim nedivím trpaslíci s jejich rasou moc nevycházejí,ještě tak je polechtat kladivem nebo sekerou na to je užije. Ale spolupráce s nimi a ještě tolik elfu no to bude zajímavá cesta. No nic zatím si nechám úvahy pro sebe a nechám se překvapit nahlas jen pronesu. No schopní válečníci kteří by dokázali zadržet první nápor případného ůtoku by se hodily ve předu a elfové hned kus za nimi když mají luky ostatní by se mohly držet uprostřed atak by mohly zasáhnout tam kde bude potřeba ať už vepředu nebo se stáhnout dozadu. No uvidím jak bude můj návrh přijat. |
| |
| Formace Všichni nadávají na Ryotha, což bylo jasné, někteří své emoce nedokážou udržet. Ten se jen na svém stupínku usmívá a asi další páčkou osvětluje chodbu a zavírá nad námi víko. Je dobře, že už je od nás pryč. Ještě by způsobil ještě větší škody. Nyní už se tu správně uvažuje nad formací. Je nás tu dvanáct, 3 lidé, 4 trpaslíci, kudúk, hobit a my 3 elfové. Padají tu návrhy, jak se rozestavit. „Já bych to viděl asi takto. Dva trpaslíci dopředu, dva do zadu. To budou zase problémy, jaký trpaslík bude vepředu, oni jsou vždy na všechno hrr… Potom by se uspořádali lukostřelci na třetí, šesté a desáté místo. A mezi ně ostatní. Měli bychom útočnou sílu jak vpředu tak i vzadu, které by mohli podporovat lukostřelci. Koukám, že někteří nejsou plně připraveni k boji, ti by mohli být ve středu a vzít pro jistotu nějaké pochodně, může to být osvětlené pouze zde, dále už světlo být nemusí.“ Mohli by to přijmout, nic lepšího tu asi nezformujeme. Postavím se dopředu a počkám až se ostatní zformují. |
| |
| Rozestavení Jeden z elfů (Erunámo) navrhne rozestavení, tak ho jen opravím, že je nás třináct (ušatí jsou 4), ale to nic nemění na tom, že s ním ZATÍM kupodivu souhlasím. Navrhnu Gudrugovi, že bychom šli první a ostatní se budou držet za námi. Stejně ve tmě vidíme asi nejlépe ze všech my(trpaslíci). "Za náma pudou 2 elfové s lukama (podle vybavení), jo??" Ptám se davu... A vzadu by si toměli uspořádat ostatní zbývající... |
| |
| Propad do tmy Čekal jsem, komu prvnímu dojde trpělivost. Nejvíc jsem vsázel na sebe, ale nechtělo se mi rozpoutat ten boj natolik, abych do toho fakt šel. Myslím že se do toho nakonec nechtělo vůbec nikomu. Možná to byla chyba, protože prvnímu trpělivost došla tomu staříkovi. To se zřejmě stát nemělo, ale už to nikdo nezmění. My všichni jsme totiž skončili všichni v jedné velké díře. Znovu začne spousta řevu, kterého se já neučastním a jen pevně chytnu sekeru v rukách. Ryoth se s námi svým způsobem rozloučil a rozsvítil světla v jeskyni. Než kdokoliv stihnul něco udělat zavřeli se nad námi dveře, kterými jsme se propadli. Sakra, co to je !! Lekl jsem se a čekal, až se rozhodnou všichni jít. Jestli to udělali, tak se prostě postavím tam, kam mě zařadila většina. Myslím, že až dojde k boji bude úplně jedno, kde budu stát. Mlátit sekerou budu pořád stejně. Už není jiná možnost než jít a já v boji stejně nejsem zvyklý spoléhat se na tým. Řeším to po svém. Ryothe. Měj na paměti že já nezapomínám. Nakonec nezapomeneš ani ty. |
| |
| Nějakou chvíli se rozhodujete, co a jak, sestavujete formaci a nakonec vyrážíte vstříc chodbou. Z měkkého povrchu, který tvořila vrstva slámy, se stává opět tvrdá kamenná podlaha, jenž se mírně svažuje směrem dolů. Zdi chodby jsou nepravidelně vytesané do kamene a jsou od sebe asi sáh daleko - vedle sebe se vejdou maximálně dva lidi. Sem tam kápne ze stropu kapička vody a rozšplouchne se na zemi. Pomalu postupujete, dokud chodba neodbočí vpravo. Před sebou máte dalších deset dáhů a stále jdete, nic v okolí se nemění. Po pár krocích vás čeká další otočka v pravo s chodbou dlouhou necelých patnáct sáhů. Pokud budete postupovat opravdu tiše, můžete slyšet opravdu velmi vzdálené syčení a hodně tiché vrzání, které vychází z celkem velké dálky. Nakonec vás čeká poslední odbočka doleva. Chodba za ní je taktéž dlouhá neelúh patnáct sáhů. Může se vám zdát, že chodíte dokolečka už jak dlouho, ve skutečnosti jste ale na cestě jen pár minut. Narazíte na křižovatku ve tvaru T. Jedna cesta vede vlevo, ta druhá vpravo. Nyní máte několik možností. Postupovat vlevo/postupovat vpravo/zastavit se a naslouchat/nebo dělat něco jiného. Je to jen na vás. |
| |
| Chodba Mezitím co si prohlížím místnost a hledám cokoliv co by nám mohlo pomoct dostat se odsud, jeden z trpaslíků doslova zatlačí Ryotha až ke zdi a vyhrožuje mu se sekerou v ruce. Starý muž se snaží vymlouvat a šahá někde zasebe, nejspíš hledá něco na zdi. "Ne!" Vykřiknu když mi dojde co se asi chystá udělat, ale už je pozdě, všichni padáme dolů do tmy. Snažím se natáhnout nohy, jelikož nevím jak daleko budu padat. Už doufám v nejhorší, ale pak dopadnu a kupodivu do něčeho měkkého, nezjišťuju do čeho jsem právě spadnul a snažím se rovnoměrně postavit a tasím luk. Rozhlížím se kolem, ale bohužel nic nevidím. Takže jsem toho starce přece jenom dobře odhadnul.. Potom se někdo zeptal na světlo, snažím se najít můj batoh kde by měla být nějaká křesadla, ale marně. Nakonec se nabídne nějaká dívka, kterou jsem si zprvu nevšimnul. Mezitím se snažím najít kraj chodby abych si alespoň trochu představil kde jsem to právě přistál, když Ryoth se shora promluví, a v zápětí se rozstvítí pochodně v celé chodbě. Pár trpaslíku na Ryotha stále něco řvou. Ani se jim nedivím. "Myslím, že vepředu by měl jít někdo kdo něco vydrží, ale taky obratný na to, aby nevletěl do první pasti , kterou potkáme. A myslím, že se s nějakou setkáme." Reaguju na rozestavení. "Nerad bych trpaslíka co sebou třískne po 10 metrech. Lučištníci by měli jít samozřejmě v zadu." Je mi jasné, že to co jsem řekl se trpaslíkům líbit nebude.. |
| |
| Chodba Nakonec Gudruga vedle mě vepředu vystřídal Duron a vyrazili jsme. Po chvilce jsme narazili na křižovatku. "Navrhuju počkat a poslat elfy poslouchat." |
| |
| No tak když jsme konečně vyrazily držel jsem se hned za trpaslíky co šli vpředu ale tak stranou abych se nemotal elfům vzadu kdyby potřebovaly rychle střílet. Po několika zatáčkách celkem vlhkou chodbou mi párkrát káplo za krk ze stropu tak jsem si raději nasadil kápi svého pláště. Až když jsme dorazily na křižovatku no to vypadá zajímavě. Tlumením hlasem tak aby mě slyšely jen ti co jsou kolem mě řeknu. No tak předpokládám že jedna z těch chodeb bude ústit v té jeskyni s nepřáteli a ta druhá nás možná dovede na povrch nebo zavede ještě hlouběji do podzemí.co prozkoumat několik prvních sáhu každé chodby a pokusit se najít nějaké stopy pokud se tu někdo pohyboval. |
| |
| V podzemí Ano vím jaký mají trpaslíci přistup k magii pokud to není tedy jejich vlastní runová magie.Když Duron ukáže na mně tak i když řekl prosím tak to znělo jako rozkaz. „Řekla jsem že dokážu vytvořit oheň ne světlo.Nejdřív musí někdo z něčeho zde udělat pochodeň.“odpovím mu pak a poznámku o těsné helmě kvůli které mně zřejmě pořádně neslyší si nechám pro sebe.Takže pokud někdo vytvoří nějakou pochodeň nebo i více pochodní tak je zapálím.Ryoth se docela drží a i když skřípe zuby tak na sobě nedá nic znát.A zatímco ostatní přednesou svou hrozbu tak já si to nechám pro sebe.Vidím to tak že ho připoutám k židli a použiji ho jako svůj osobní bleskosvod. Dokážu uvolnit tři blesky než se vyčerpám a budu muset odpočívat i když on se nejspíš vyčerpá dřív.I když to naštve ty další kteří ho budou ctít taky zabít.Dobře zkusím něco méně vyčerpávajícího uříznu mu jeho chloubu a donutím ho jí sníst.Dobře tak to druhé zrovna ne,ale takto se budou moci vybít i ostatní, Vyvedu se z mých myšlenek a radši se věnuji současnosti.Ryothova další slova neposlouchám ovšem pak se problém se světlem vyřeší když se chodba před námi osvětlí spoustou pochodní.Z toho náhlého světla musím přimhouřit oči,ale zase jsem ráda že můžu ušetřit energii.Do následujícího rozhovoru kdo kam půjde se moc nezapojuji protože boj není moje silná stránka.Ne že bych to neuměla,ale máme tu zkušené trpaslíky a elfy tak ať se ukáží oni.Chodba se svažuje a brzy pod nohama opět ucítím pevnou zem což mně znovu přivede k úvahám o botách.Chodby jsou hrubě vytesané,jsou docela úzké občas sem ze stropu kápne voda.Jdeme a jdeme a já mám pocit že tahle chodba snad nikdy neskonči.Kvůli všem těm odbočkám se však nakonec přidá další pocit a to že chodíme v kruhu.A když už to nečeká přijdeme nakonec na místo kde chodba rozbočuje doprava a doleva.Podívám se na obě strany pak si vyslechnu Johnův nápad ikdyž nevím zda je dobré se rozdělovat.Ale na druhou stranu takto aspoň prozkoumáme větší plochu. „No myslím si že bychom si měli nejdřív poslechnout co u každé chodby slyšíme a podle toho se pak rozhodne.“ |
| |
 | Z hlubokého snění mě vytrhly hlasy a do nosu mě uhodil pach zatuchliny, jaký bývá ve sklepeních. S námahou vstanu a jdu se podívat, kde jsem se to zase ocitla. Klouby mám promrzlé a hlava mi třeští. Po několika krocích narazím na skupinu bojovníků. Zdravím všechny, mé jméno Lóta jest. Tomu říkám podivná trestnice, jak můžu být užitečná, abychom se odsud dostali? |
| |
| Křižovatka Tak jsme vyrazili. Jsem ostražitý, nikdy nevím, co můžu čekat od ostatních. Při cestě slyším kapky vody, které skapávají ze stropu. Držím se za trpaslíky, kteří udávají tempo, když najednou zastavíme, křižovatka. Trpaslík Grund, tedy jestli si vzpomínám, navrhuje naslouchat zvukům jeskyně. To je dobrý nápad, také mě napadl. Doufám, že i ostatní a hlavně trpaslíci pochopí, co znamená ticho. Za zády slyším další hlas, který by chtěl prozkoumat obě chodby a potom se rozhodnout, jakým směrem půjdeme. To by znamenalo rozdělit se. Rozdělit se? No jak jsem zaslechl, tak přibil další člen, kterého jsem musel přehlédnout, Lóta prý. Takže, kdybychom se dělili, tak na 6-ti a 7-mi členné skupinky. Toto stojí za úvahu, ale rozhodne to poslech okolních chodem. Což jsem také zaslechl ze zadních řad. Zatím budu potichu a čekat na ticho, až nastane tak začnu naslouchat. Zobrazit SPOILER |
| |
| Dungeon : Ryoth na poslední chvíli ukáže i dobré srdce a před zavřením poklopu zařídí světlo. Po celé chodbě byli rozmístěné louče, které stařec nějakým způsobem zapálil. Vrrr, tak on to byl posranej mág! Zatímco se ostatní stále dohadovali na seskupení, já už chodbou kráčel. V tu chvíli konečně promluvil také ten kudúk a druhá dívka, kterou jsem do té doby neviděl. ,,Jmenuji se Duron, syn Treminův.,, ,odpověděl jsem Morgovi, když nás vyzval k představení se. Pak uslyším pro změnu Arcalima a jeho názor na neobratné trpaslíky. Jen si pro sebe tiše zavrčím, ale nehodlám ze své čelní pozice ustoupit. Pak dorazíme na křižovatku, kdy jedna chodba vede vlevo, druhá vpravo. Takřka vzápětí se ozve hned několik názorů, že bychom měli - respektive elfové - naslouchat. Obrátím oči v sloup a zůstanu tiše stát jen po nutně dlouhou dobu, zda špičatý ucha něco neuslyší. |
| |
| Křižovatka Když Grund navrhne abych šel s ním vepředu, nevzpírám se. Duron se ale zjevně rozhol jít taky v čele, a tak se stáhnu dozadu. Bohužel, individualismus, tvrdohlavost a suverenita nás, trpaslíků, může být občas na škodu. Jestliže nás sem dostali tolik, nebude to tady dole procházka růžovou zahradou. Obávám se, že nebudeme-li postuat jako skupina, velice rychle pomřeme. Hmm, poslouchat není blbej nápad. Zastavím se, a snažím se ani nedýchat. Spolu s ostatními poslouchám. Když usoudím, že už asloucháme dostatečně dlouho, neodpustsi poznámku. Opravdu tu nikdo z nás nemá talent na rozpoznávání pastí? Chápu nutnost úderné síly v čele ale obyčejné propadlo by nás mohlo velice rychle o bojovou sílu připravit... |
| |
| Rozhodli jste se naslouchat. Všichni tiše a pozorně stojíte a snažíte se zaslechnout jakékoliv zvuky. A podaří se vám to - z levé chodby slyšíte podivné chrčení a cvakání. Naslouchání vám zabralo jednu směnu. Co uděláte teď? Půjdete vpřed/vrátíte se/půjdete druhou chodbou/uděláte něco jiného. Za naslouchání se každému přičítá 15 zkušeností (dále jen ZK). |
| |
| Křižovatka: Hcvíli všichni mlčky stojíme a nasloucháme.. Z levé chodby jdou slyšet podivné zvuky - dle mého názoru nemrtví.. Ať už kostlivci či zombie.. Ovšem tady bych se nedivil kdyby to bylo něco úplně jiného.. Nikdo nic neříká ani se nkam nevydává.. Ale já sám nemám šanci.. Ještě chvíli počkám jak se to vyvrbí a jestli se rozdělíme či ne.. |
| |
| Chodba "Já bych se zatím nedělil..." řeknu šeptem, protože stejně jako jsme slyšeli někoho/něco my, může být slyšet i nás... "Pokračoval bych za zvukem." Zase zašeptám...Už mě svrbí ruce jak jsem dlouho nikoho nepraštil svým kladivem. |
| |
| soukromá zpráva od Grund pro |
| |
| Souhlasím. pronesu šeptem. Ne že bych se hnal do boje, ale riskovat že potkáme něco v druhé chodbě, a to co teď slyšíme nám vběhne do zad... nechám větu nedokončenou. To přece musí vidět každý. Přece nebudeme hloupí. Doufám... |
| |
| Postupujeme dále jeskyní, mezitím si všimnu elfky, kterou jsem zprvu nejspíš přehlédnul a lehce kývnu na její představení. Dále postupuju za trpaslíky s lukem v ruce. Zastaví nás křižovatka. Společně s ostatními se pokusím naslouchat u jedné z cest. Mohla by to být zbroj nebo něco cvaká zubama. Snažím se představit si co by to podle zvuku mohlo být. "Rozhodně bych se zatím nedělil a šel za zvuky, rád bych věděl sčím máme tu čest a jak řekl tady trpaslík radši se zbavit nepřítele hned, než, aby si potom on našel nás. Možná by jsme tam neměli jít všichni najednou, aby si nás to nevšimlo.. a taky by nás to mohlo slyšet." S povzdechnutím souhlasím s Grundem, jelikož jsem zvědavý co se tam vlastně schovává. |
| |
| Dolů a do neznáma
Trpaslíci začínají ztrácet nikdy nenalezené nervy a situace se začíná vyostřovat. Hned od začátku mi bylo jasné, že něco kolem tohoto prazvláštního individua není v pořádku a to nejenom absence jeho vkusu. To co z něj čpělo, bylo více zlé nasáklé magií. Černočerná tma a jeho smích, který následoval, to jenom potvrzoval. „Jistě jistě byl jsem si takměř jistý, že není možné, aby mě někde zatknuli za nějaký zločin a poté mi nechali moji výzbroj.“ Naštvaně se postavím na nohy a velice rychle ze sebe oklepu zbytky toho, do čeho jsem spadl. „Je zvláštní, že se o nás takhle stará. Všechno je to nějaké moc podivné. Kdybych tak mohl teď obědvat ve své pohodlné noře a ne se tu trmácet s bandou nevrlých trpaslíků studenými chodbami bůh ví kam.“ Stále přemýšlím zatím, co ostatní nadávají a proklínají vysmátého Ryotha. Po dalších průtazích se před námi konečně otevře cesta osvícená pochodněmi a my můžeme vyrazit. Nejsem žádný trasořitka, ale mezi trpaslíky se rozhodně nemám potřebu řadit, když se tak ochotně obětovali do první řady. Místo toho se zařadím někam doprostřed, tak abych se spokojeně mohl věnovat svým myšlenkám. Čas, který nám trvá, než se dostaneme k rozcestí, mi rozhodně nepřipadá jako příliš dlouhý, naopak čím více mohu přemýšlet tím lépe. Nakonec však zastavíme a většina rozhodně, že chtějí naslouchat zvukům, které k nám přicházejí z okolních větví naší cesty. V nastalém tichu mám možnost soustředit se na svou schopnost, která je nám všem hobitům moc dobře známá „čich“, který nám dává možnost cítit to, co ostatním unikne. Ať něco cítím nebo nikoli stejně se tlumeným hlasem vyjádřím k situaci. „Dobrý den vážení.“ Můj hlas je stálý a klidný, ale stejně tak vážný a poutá si pozornost posluchačů. „Omlouvám se, že jsem se doposud nepředstavil. Mé jméno je Sinaro a svůj život jsem zasvětil studování magické energie. A patřím do Kouzelnického cechu.“ Pronesu stručně a ze zvyku se krátce ukloním, i když nepočítám s tím, že by můj titul přítomní trpaslíci nějak ocenili. „Jsem si zcela jistý, že jste všichni nažhavení pomstít se za křivdu našemu „hostiteli“ a čemukoli co nám postaví do cesty, ale rád bych se s vámi podělil o své pozorování. Čeho si jistě povšimnul každý je že Ryoth je velice podlý a lstivý. Nejsem si zcela jistý, ale je velice pravděpodobné, že ovládá magii a to zcela jistě tu nejčernější. Před námi určitě nestojí jen hrůzné stvůry, ale také množství pastí a ošemetné hádanky. O takových jako je on, je napsáno mnoho knih.“ Na chvíli se odmlčím a poté pokračuji. „Měli bychom začít měřit čas, ať zcela neztratíme přehled a také bychom si měli udržet povědomí o tom, kde zhruba jsme, abychom jsme se případně mohli vrátit.“ Dokončím o něco kratší monolog. „A ano myslím, že bychom se měli držet pohromadě, když narazíme na nějakého nepřítele, každá ruka bude dobrá.“ Dořeknu větu a čekám na rozhodnutí ostatních. |
| |
| Když si vyslechnu hobitovu přednášku příjde mi zbytečné to říkat tak složitě.. Stačilo říct jsem mág.. Také nemám rád Ryotha... A to že tu jsou pasti tay už někdo několikrát řekl.. A navíc s nás mohlo něco všimnout.. Ale co.. "Já souhlasím se všema kteří se projevili že bychom se neměli dělit a jít k tomu zvuku.." pak se chvíli odmlčím a řeknu: " Také si myslím že bychom měli mít stejnou formaci jako předtím.." "Takže jdeme?" |
| |
| Konečně jsme všichni ztichli a se zatajeným dechem jsme naslouchali k oběma chodbám. Po chvilce jsme opravdu něco zaslechli – z levé chodby se ozývalo chrčení a - ..cvakání?.. ,překvapí mě a rychle přemýšlím, kdo může mít takové zvuky na svědomí. ,,Tak, konec tlachání. Má sekera je připravena a já také.,, ,řeknu chladným hlasem a vydám se do chodby. Durone, Durone, kam se to ženeš.. ,říká mé rozumnější já. Možná mě jednou bude mrzet, že mé horlivější já, bylo i tentokrát silnější. Vyrážím chodbou jako první a jdu do té doby, dokud mi něco nezkříží cestu Hody |
| |
| Zvuky Opravdu ticho, tak se zaposlouchám a z levé chodby slyším podivné chrčení a cvakání. Musíme doufat, že nás to neslyší, ale moment překvapení v této jeskyni asi nehrozí. Potichu tu jeden přes druhého navrhují to samé, jít za zvukem, což je nejlepší možná varianta, protože v tiché chodbě můžou být pasti. Pořád vidím Ryotha, jak nás nějakým mechanismem poslal sem do jeskyně. Představí se nám Sinaro. Pěkné máme tu kouzelníka a podle jeho slov dosti vzdělaného. Moje rasa vždy měla k magii blízko. I proto jsem se stal hraničářem, příroda a kouzla je nejlepší kombinace. Formace je jasná, měnit v tomto prostoru ani nejde. Připravím si tedy luk a šípy, abych mohl co nejrychleji střílet. Duron vyrazil, tak se vydám za ním a budu ho krýt. |
| |
| Zatím poslouchám projevy ostatních jak postupovat dál ale ten zvuk co slyšíme mi připadá nějak podivný (chrčení cvakání) co by to mohlo být. Že by tu měl někdo snad nějaký přístroj to by mohlo tomu cvakání odpovídat. Ale tady v podzemních chodbách no jedině že by jsme narazily na nějakou dobře utajenou místnost ale ani bych se nedivil kdyby nás sem ten zmetek Ryoth nalákal za nějakým účelem že by to bylo jen aby jsme pomlátily pár potvor co jsou v nějaké jeskyni se mi nezdá za tím bude určitě něco jiného. Ani bych se nedivil kdyby mu šlo o něco k čemu se nemůže sám dostat a potřebuje aby jsme mu vyčistily cestu a on si pro to v klidu potom došel měli by jsme si hlídat záda si tak uvažuji a k ostatním řeknu tiše abych na nás neupozornil případného protivníka. No rozdělit se není dobrý nápad taky bych šel opatrně za zvukem ale zadní řada by nám měla hlídat pořádně záda nemůžeme vědět aby nás něco nepřekvapilo z té druhé strany a pak by jsme byly obklíčení a Ryoth se nám nelíbil už od začátku aby se neplížil za námi a ještě se nám nepokusil nějak uškodit.Pokud nás sem poslal schválně tak bych se nedivil že čeká na to až bude mít volnou cestu zatím co my budeme někde bojovat a on si zatím proklouzne pro něco k čemu se možná do teď nemohl dostat. Tak bych navrhl trpaslíkům že první který ho uvidí ať ho pořádně praští něčím po hlavě. Potom čekám na reakci ostatních. |
| |
| Duron vyrazi jak smyslu zbaveny ze ac stejne rasy, zbrkly zda se mi, ale nenecham ho samotneho a vyrazime spolu s Erunamem ho podporit a pripadne vyslyset Johna a prastit nekoho po tlame... |
| |
| Chodba dál Když jsme vyrazily jdu za Grundem,Duronem,Erumanem A snažím se pozorně sledovat chodbu před nimi abych je popřípadě včas varoval před nějakou nastraženou pastí.Hlavně sleduji podlahu na propadla a také stěny každá větší puklina by mohla ukrývat skrytou past ostří nebo něco podobného. Pokud zaregistruji něco podezřelého zastavím je nebo když dojde k nejhoršímu a past se spustí pokusím se je strhnout zpátky. Jinak postupuji obezřetně dál tesák mám v pohotovosti v ruce připraven. |
| |
| Postupujeme dál cestou, na jejíž konci jsme slyšeli zvuky a mezitím se nám představí další kouzelník. Hobit kouzelník není častá kombinace. "Možná nám Ryoth nelhal ve všem co řekl, pochybuji, že ovládá temnou magii, neviděli jsme ani jestli ta světla nerosvítil jiným mechanismem nahoře. Třeba je to opravdu jen vystrašený vězeň, pro kterého je to jen zábava, protože sám se na útěk odsud nezmůže. Podle toho jak vypadal a jak byl neupravený, pochybuju o tom, že vládne nějakou magií." Tiše odpovím Sinarovi. Sám tomu co říkám chvilkami moc nevěřím, ale nakonec to může být pravda. Jdu vedle elfa, který se představil jako Erunámo, opatrně našlapuji hned za trpaslíky s lukem v ruce a dopředu si připravím šíp, dřív než potkáme to co vydává tyhle zvuky. |
| |
| Rozhodli jste se všichni pospolu pokračovat chodbou. Hobitův čich (Sinaro) neprozradilo hobitovi vůbec nic. Chodbička byla krátká, měla asi jen dva sáhy - hned poté jste se dostali do čtvercové místnosti s délkami CCa 7x8 sáhů. Ovšem to, co vás zaujalo, nebyl zrovna tvar místosti, nýbrž sedm hrozivě vyhlížejících zombie. Váš příchod nečekaly - a tak získáváte v boji iniciativu. Mihotají se po místnosti sem a tam, a jakmile se objevíte u vchodu do místnosti, hned se otočí směrem k vám a svými prázdnými očními důlky vás 'sjedou pohledem'. Nastane hrobové ticho, při kterém sem tam nějaký ze zombie zacvaká svými rozpadlými člistmi. Můžete: Zkusit s nimi vyjednávat/pustit se s nimi do boje/ignorovat je a prohledávat místnost/proběhnout kolem nich/vrátit se zpátky/válečníci - mohou zkusit zombie zastrašit/něco jiného |
| |
| Kostlivci Konečně!! Vubec se nikoho na nic neptam, popadnu kladivo a jsem rozhodnutý nejbližšího praštit nejlépe do páteře, kdy bych ho rozpůlil... Sice nevím co ostatní, ale asi Duron už vyrazil :) |
| |
| ještě přidávám hod pro PJ 3 na útok... |
| |
| Zombie Duron a Grund už se na své protivníky vrhli, tak já nebudu otálet a začnu zombíky zasypávat šípy. Zobrazit SPOILER |
| |
| Konflikt Chodba byla krátka, to co následovalo nebyla příjemná podívaná. Několik zombií si nás všimlo hned při vstupu do místnosti. Trpaslíci už vyrazili dopředu, na nic nečekám a vypustím šíp, který už mám připravený na nejbližší mrtvolu. Zobrazit SPOILER |
| |
| Mysl se mi po pár slovech jaksi vyjasnila. Připojila jsem se ke skupině bojovníků a přes tíživou situaci se na ně usmála. Nemám ráda stísněné prostory a vězení celkově, ocenila bych vysekat se odtud celá, dýchat zase čerstvý vzduch a vzhlížet ke korunám stromů. Když zpozoruji zombie, tak s úšklebkem tasím meč a příval adrenalinu do žil mi způsobí jakousi vnitřní radost. Koncentruji se, napínám zrak a sluch, připravená kdykoliv zasáhnout a obránit se proti hnilobným stvůrám. Ne, že bych měla zálibu v zabíjení, ale vůně nebezpečí mi vždy způsobuje příjemnou husinu. |
| |
| Nemrtví Stojíme na křižovatce a nasloucháme když se Gudrug zeptá zda někdo neumí hledat pasti.No máme tu dva hobity ti to jistě umí. Ne neříkám že hobiti umí jen žvanit a krást navíc jeden hobit zde zjevně umí i kouzlit což je poněkud nezvyklé.Další věc která by se mi hodila je hůl nejlépe ta která je vyrobena z tvrdého dřeva na koncích okovaná a uprostřed omotaná kůží pro lepší držení. Ovšem to co uslyším se mi moc nelíbí.Cvakání a chrčení to není dobře buď to je nějaké zvíře nebo nemrtví nebo nějaká zbroj.Možná tam má Ryoth své stráže což mně přivádí k tomu co mu provedu až ho najdu. Spíš než blesky bych zvolila oheň. Ostatní se dohadují zda se rozdělíme nebo ne a mně se tahle možnost taky nelíbí.Nervózně vytasím svůj meč a doufám že ho nebudu muset použít.Přece jen naučila jsme se s ním bojovat protože na magii se nemůže moc spoléhat,hlavně zde na začátku.Ten druhý hobit pak pronese dlouhou a pro mně i poněkud zbytečnou řeč. Jasně já se neučila v Kouzelnickém cechu.Učila jsem se magii abych se mohla bránit ... Zavrtím hlavou a potlačím další myšlenku.Nakonec se rozhodneme jít za tím zvukem protože se mi nelíbí představa že bychom zkoumali něco v té druhé chodbě a to co dělá ten hluk by si našlo nás.Chodba nás nakonec dovede do místnosti kde je hned sedm zombií.Zatím si nás nevšimli a tak jsme na tahu my a jelikož neznám nikoho kdo by získal přátelskou odezvu od sedmi zombií tak to bude muset rozhodnout hrubé násilí.Trpaslíci se vrhnou kupředu elfové se chopí luku a mně napadne si na jedné z nich procvičit své magické dovednosti.Vratím meč do pochvy zaměřím se na první zombií která je stranou od snažení trpaslíka soustředím se a pak řeknu.„Artak barak.“ |
| |
| Nemrtví: Nechápu proč jsou všichni něco zabíjet.. Šlo by je obejít.. Ale pak si všimnu že ve předu jsou trpaslíci a už nemá cenu ad tím uvažovat.. Ve předu se trpaslíci bijou co to jde, někdo kousek ode mně sešle kouzlo.. V tom si najdu nějakou skulinku a vystřelím po zombii u které není trpaslík.. |
| |
| Hosté ze záhrobí Skupina se znova začne pohybovat směrem, ze kterého jsme zaslechli ty podivné zvuky. Držím se těsně před elfy co nejdále od trpaslíků, kteří drží přední linii. Snažím se pohybovat co nejrychleji a nejobratněji jak mi to hobití nožičky dovolují. „I když necítím nic živého, rozhodně to nebude dobré.“ Mračím se a cítím mrazení v zádech z nastalého napětí. Z úzké uličky se konečně dostaneme ven, ale že by to byla úleva, se říct rozhodně nedá. Místnost naplněná odporným pachem tlejících mrtvol, které ještě k tomu stále chodí, rozhodně není to, co by si jeden v mé situaci přál. Jak se dalo předpokládat, naši horliví přátelé své sekery okamžitě pouští ze řetězu. „Věděl jsem, že Ryoth musí mít něco takového v záloze. Nemrtví. Jeden ze základů temné magie.“ Sleduji situaci a uhýbám elfům ze střelné trajektorie. „Hm mohl bych použít jedno ze svých kouzel, ale magenergie je málo a bůh ví, kdy si tu budu moci pořádně odpočinout, abych ji obnovil.“ Prolétne mi hlavou a nachystám si dýku jen v případě osobní obrany. Mezitím velice opatrně prohledávám místnost jestli nenajdu něco co by nám mohlo pomoci. |
| |
| Útok Natáhnu tětivu a vystřelím směrem na zombii, mířím jí přímo na hlavu. Když se střela nepovede nebo nemrtvého neskolí, vmžiku vystřelím po druhé, do hrudi, než se ke mně doplazí. |
| |
| Systémový příspěvek Ve hře bude pro jednoduchost praktikován ZÁKLADNÍ SOUBOJOVÝ SYSTÉM. To znamená, že se bude boj odvíjet jen a pouze od hodů, které nám kostka dá. Samozřejmě, budu po vás chtít, abyste své útoky popisovali - čím více popsaný souboj z vaší strany, tím více výhod pro vás při boji. Navíc bude systém na několika místech pozměněn. Toto bude poslední souboj, který se bude opakovat. Pokud při něm zemřete, tak zemřete. DrD je jako realita, ani v realitě když vám někdo probodne hlavu skrz naskrz, tak vám osud "náhodou" nedá další šanci. S tím se budete muset smířit. Také vás prosím, abyste co nejdříve napsali příspěvek o svém souboji, ať se to zbytečně netáhne. S pár zombie už bojujeme téměř dva dny, a pokud se takhle zasekneme při každém souboji, nedostaneme se nikam. |
| |
| A sakra odporný rozpadající se chodící mrtvoly bleskne mi hlavou a rovnou mi sjede volná ruka k opasku odkud tahám dýku a tak ozbrojen jedna ruka tesák druhá dýku nechám první vlnu na trpaslících ty už se třesou do někoho majznout a jak stojím za nimi sleduji pozorně začátek propukajícího boje no jelikož chodba k místnosti je dlouhá sotva dva sáhy a tak po očku zkontroluji zda zezadu nehrozí nějaké nebezpečí potom se kousek stáhnu do chodby ale jen tak abych stále viděl na boj v místnosti necelí sáh. naštěstí mi nebude v běhu překážet žádná zbroj tak si jen upravím plášť aby mi nevadil při běhu a jakmile se mi ukáže v zorném poli první zombie která proklouzne kolem trpaslíku rozeběhnu se proti ní a kus od ní se odrazím a ve výskoku jí plnou silou zabodnu tesák i dýku do hrudi. Pokud se mi útok povede vytrhnu z ní zbraně odskočím z jejího dosahu a popřípadě jí ještě dodělám novým bodnutím nebo jsem připraven na útok jiný. |
| |
| Lehkými kroky doběhnu k vřavě, kde jsou trpaslíci a rychlým pohybem máchnu po nemrtvém fešákovi snažíc mu setnout hlavu z děravého těla. |
| |
| Když jsme na konci chodby narazili na místnost, první co jsem udělal, byl upřímný úsměv. Tak je to tady, Durone. Nemrtví.. Chvilku jsem čekal, zda se někdo nedá do vyjednávání, ale když jsem uslyšel svištění prvních šípů, rozmáchl jsem se svou obouruční sekerou a vyrazil k nejbližší nemrtvé postavě. Zatímco já jsem menší postavy, má sekera má dlouhé topůrko, které dosáhne i na tak vysoké postavy. ,,Chcípni prohnilče!,, ,kleju, zatímco je má sekera v pohybu a směřuje na její hlavu, případně krk. *** * Pokud se mi útok povede, pokusím se ustoupit o pár kroků vzad, abych měl čas se opět zorientovat, popřípadě se zombie bránit. |
| |
| Do útoku ! Poté, co spatřím první nepřátele pevně sevřu své kladivo a zamířím s ním na nohy zombíka, aby se po mé ráně nemohl pohybovat. Po útoku se o krok stáhnu, aby nebylo tak snadné mě zasáhnout. |
| |
| Souboj Všichni se dohodli, že budeme naslouchat. Nakonec jsme se vydali jednou z chodeb a po několika krocích jsme doběhli k místnosti se zombie. Hned jak jsem je spatřil, vytáhl jsem šíp a dal ho rychlostí blesku do zářezu. Okamžitě jsem jedné ze zombie namířil na hrdlo a šíp vypustil. Rychle shlédnu výsledek své práce a v zářezu už čeká další šíp, který se možná ani dál nedostane, jelikož trpaslíci se samozřejmě okamžitě vrhli na nepřítele a kousek ode mě proletí síla kouzla. Pak se další elfka pouští do zombie a kudúk střílí z kuše. Víceméně na mě žádná zombie nezbude, ale jsem schopen okamžitě šíp vypustit. |
| |
| Nemrtví Prošli jsme krátkou chodbou až nakonec, kde nás čekala místnost, kterou jsem si ani nestihl prohlédnout, neboť to co jsme uviděli nám vyrazilo dech. Několik zombií se prochází po místnosti a nevypadají na to, že nás tu čekaly. Trpaslící neváhají a vrhnou se dopředu. Vyberu si cíl, který je až za první řadou trpaslíků a pečlivě vyměřím střelu, tak, abych zasáhl hlavu dřív než si mě cíl všimne. Potom vypustím první šíp, který jsem měl už připravený, okamžitě potom vytahuju z toulce další šípy a střílím po nemrtvém. Mezitím po každé střele dělám krok dozadu, abych měl co nejvíce času zombii zabít, než se ke mě dostane. |
| |
| Trpaslíci se vrhnou kupředu elfové se chopí luku a mně napadne si na jedné z nich procvičit své magické dovednosti.Nakonec se rozhodnu pro kouzlo Modré blesky protože ty vždy zasáhnou cíl na který míří.Vratím meč do pochvy zaměřím se na první zombií která je stranou od snažení trpaslíka soustředím se a pak řeknu.„Artak barak.“ |
| |
| Nemrtví: Proč do všeho hned chcou mlátit.. No ale když už to tak je tak jelikož jsem ve třetí řadě pokusím se najít skulinku mezi spolubojovníky a poslat hnusné mrtvole šipkový pozdrav.. |
| |
| Drsná porážka Musím říct, že jste zombiím doslova nakopali zadek. Kouzla zářivě blikala a jejich světlo se odráželo od tmavých stěn v místnosti plné nestvůr, šípy svištěly jeden za druhým a zabodávaly se do nemrtvých a švihání a cinkání meče se rozléhalo takřka po celém podzemí. První, kdo vystřelil ze svého luku, byl Erunámo. Natáhl svou tětivu a jeho šíp se zabodl obludě přímo mezi oči. Neváhal a pro jistotu vystřelil ještě jednou, čímž ji úplně dodělal. Další šipka letěla od Morga. Schovaný za trpaslíky, natáhl kuši a začal střílet, dokud se zombie nezkácela na zem. Z davu také vyběhla elfka Lóta. Její krátký meč se zabořil nestvůře do krku, ovšem v půlce se zastavil a mrtvolná hlava stále stála na místě - pokus o setnutí hlavy se nezdařil. Švihla tedy znovu, ale minula. Zombie napřáhl svůj odporný pařát a vší silou udeřil hraničářku do obličeje, čímž jí způsobil nemalý krvavý šrám na tváři. Ta na nic nečekala, naposledy se rozmáchla a napůl setnutou hlavu sholila na zem úplně. Poté běhali další a další válečníci, sekali, bodali a mlátili do nestvůr, dokud se s nepříjemným chrčením nesesunula k zemi poslední mrtvola. John-stín, stojící v pozadí, stále čekal, než se k němu skrz válečníky dostane alespoň jeden zombie. S dýkou v jedné ruce a tesákem v druhé byl připravený na jakýkoli útok, ovšem žádný útok se nekonal. Sinaro se rozhodl šetřit svou vzácnou magenergii, a tak se vydal prozkoumávat místnost, zda by nenarazil na něco zajímavého. Ale ať koukal jak koukal, na nic, co by ho zaujalo, nenarazil (tedy, až na dva východy z této místnosti - jedna severní chodba a jedna východní). Morg, Erunámo, Lóta, Duron - syn Treminův, Grund, Almor, Arcalime a Briss získávají po 30ti zkušenostech (dále jen ZT). Sinaro získává 10 zt za prozkoumávání místnosti a John-stín 15 zt za připravenost při útoku. S posledním mrtvým zombie se naprosto ztratí jakýkoliv hluk, který doposud trval, a nastane opět podivné ticho. Zombie - obecné informace |
| |
| Výhra Všude leží páchnoucí těla zombií, náš první souboj dopadl vskutku dobře. Jediné zranění utrpěla ta elfka, které se k nám přidala před chvílí. Nezvykle zbrklá na naši rasu. Dojdu k zombii, kterou jsem odrovnal a zkusím z ní dostat své šípy. Když budou nepoškozené, vezmu si je. Poté si začnu prohlížet místnost. Nic říkat nebudu, není se k čemu vyjadřovat. Počkám, kam se moji milí spolubojovníci rozhodnou vyrazit dále. |
| |
| Čas vítězství No pokud Ryoth očekával snadné vítězství tak se přepočítal.Zombie jsou brzo mrtví jistě oni byli už mrtví,ale teď je to trvalejší. Nebo spíš definitivní.Předtím byli nemrtví a teď by se dali označit za konečně mrtví. Konečně se po dlouhé době usměji a rozhlédnu se kolem jak jsem na tom.Ovšem zraněná je akorát ta elfka Lota a i když to vypadá ošklivě zdá se že jde jen o drobné zranění.Elfové a nejen elfové střílí,trpaslíci se rozhodli dorazit ostatní zatímco Sinaro usoudil že je teď vhodná doba prohlížet místnost (i když co by jste čekali jiného od hobita).No a co se týká mně blesk který mi vyletěl z očí zasáhl zombii do hrudi a je cítit zápas spáleného masa.Zombie padá zatímco já ustoupím a snažím se z toho zápachu nepozvracet.Teď po jejich smrti se sem opět vrátilo ticho a já se nervózně rozhlédnu kolem. Tohle byla jen zkouška.Dál nás čeká něco horšího. Zavrtím hlavou a potlačím tuhle myšlenku.A i když to už napadlo určitě i někoho dalšího tak se i já rozhodnu prozkoumat místnost zda tu je něco jiného než zombie. |
| |
| Začátek Když padla poslední zombie, kouknu po okolních spolubojovnících, zda i my máme nějaké ztráty. Překvapilo by mě, kdyby ano. Jen jedna elfka se na její rasu dost hnala do čela útoku, taky z toho má pěknou modřinu. My, z "nižších" ras nevypadáme ani nijak moc unaveně. Otočím se a do ticha povídám tišším hlasem: "Ňáký návrhy kudy dál ?" Sice koukám po trpaslících, ale očekávám tipy i od ostatních. Jejich šípy nám trochu pomohly (samozřejmě bychom je zvládli i bez nich :) ) jen ta kouzla si mohla holčina odpustit pod širé nebe, tam mi to míň vadí... |
| |
| Mrtví nemrtví Uff, tak jsme je dokázali zabít bez větších ztrát. Jen ta divně zbrklá elfka má nějaký šrám. Ale tak její chyba, nemá být zbrklá. s těmito myšlenkami se pomalu dostávám k zapáchajícím tělům zombie. Je to sice odporné, ale snažím se je trošku prohledat...Teda alespoň to, co můj nos vydrží. Pak jdu pomalu zpátky ke družině. "Já bych šel raději doprava, to je na výběr cest vždycky lepší strana." řeknu s malým úsměškem. "Teda kromě levé. Ale jak chcete vy." řeknu a koukám se, kdo se ujme rozhodování. |
| |
| Nakopané zombie: Poté co sme ty zombie všechny zabili téměř bez zranění jsem si šel prohlédnou ty hnusné smradlavé konečně mrtvé mrtvoly.. Jen tak naoko se podívám zda u sebe něco nemají.. Třeba mohly jejich mrtvoly mít ještě nějaké věci které měly zaživa, kdo ví.. A také si najdu smradlavou zombie co jsem ji zabil šipkami a pokusím se je z ní vytáhnout.. Pak řeknu: "Já bych se pořád nerozděloval a šel rovně.. Podle mně je teď úplně jedno kam půjdeme.." PAk udělám pár kroků dopředu a uvidí jestli mně budou následovat.. |
| |
| Boj s nemrtvými netrval dlouho, a kdyby se nezranila Lóta, tak by to bylo i bez ztráty kytičky. Její zranění mě ale nechává zcela klidným. Přežije to. A já tu nejsem od toho, abych někomu foukal modřiny. Snad mezi námi bude nějaký mastičkář, nebo felčar. ,nevěnuji Lótinému zranění žádnou pozornost. Zatímco další elfové si berou zpět své zakrvácené šípy, já se vydám severní chodbou. ,,Já jdu tudy. Kdo chce jít se mnou, tak si pospíší.,, ,řeknu bez emocí a vyrazím. V ruce stále svírám svou zbraň, a i když jsem se v boji příliš nezapotil, cítím ve svém těle nahromaděný adrenalin a zvýšený tep. *** I kdyby šli všichni východní chodbou, já i přesto půjdu severní. |
| |
| Další, kdo se rozhodl prozkoumat místnost, byli Briss a Erunámo. Briss bohužel neobjevila nic, ovšem Erunámo by si mohl myslet, že na něco doopravdy narazil. Ve zdi, asi dva sáhy od ostatních, vyčnívala velice nenápadně drobná kamenná cihlička, velmi lehce přehlédnutelná - dokonale totiž splývala se zdí. Je ale velice citlivá na dotek, ovšem o tom jste se v následujících sekundách přesvědčili také - Erunámo se jí nepatrně dotkl a pod celou družinou (kromě Erunáma, který byl o kus dál, a Durona, který byl na cestě severní chodbou) se už dnes podruhé otevřely kamenné dveře. Než si toho kdokoliv stihl všimnout, už zase všichni padali. Tedy... Oni vlastně nepadali - oni doslova klouzali. Ano, doopravdy klouzali po úzkém kamenném tobogánu, který se různě otáčel, motal, zatáčel, klesal, stoupal... Možná už můžete být poněkud rozčilení, jelikož někdo se padacími dveřmi nepropadne ani jednou za život, kdežto vy hned dvakrát za pár minut. Erunámo zůstal tedy v místnosti sám - ale je tu možnost skočit za svou družinou. Zdálo se vám, že v onom "tobogánu" jedete snad celou věčnost. Všelijak to s vámi házelo, někomu se to mohlo líbit, někomu z toho mohlo být blbě. Po několika sekundách jste však na konci této kluzké klouzačky uviděli drobnou tečku - nejspíš světlo. Jakmile jste se přiblížili víc, byli jste si naprosto jisti, že to je světlo. Než jste se stačili nadát, už vás to všechny vyplivlo na jakémsi podivném místě. John-stín, Arcalime, Gudrug, Cared, Sinaro, Briss, Morg, Baus, Lóta, Almor, Grund - v tomto pořadí jste na sebe na konci popadali. Bylo vám úplně jedno, jestli se na vás někdo dívá, nebo ne, zda jsou na tomto místě nestvůry, nebo ne, jediné, co jste chtěli, bylo se dostat pryč z této obří živé hromady. Trvalo vám celou jednu směnu, než jste sklouzli po zkluzavce dolů, a další směnu, než jste se všichni postavili na nohy a upravili se, abyste nevypadali jako banda dětí, co se klouže na dětském hřišti. Pak jste teprve zjistili, kde doopravdy stojíte. Málem vám vypadla ústa z pantů, když jste si prohlíželi ostré krápníky na "stropě", který byl několik desítek sáhů nad vámi. Stáli jste v naprosto gigantické jeskyni, do které by se vešlo bez problémů i deset draků, ne-li víc. Ale ještě aby ne - vždyť jste se zrovna teď dívali na podzemní město, o kterém se vypráví v neblízkých místech! Zde najdete informace o vámi nově objeveném městu.Celé dění okolo vám doslova vyrazilo dech. Všude kolem byly velké kamenné budovy, drobní, vousatí mužíčkové (trpaslíci), trpasličí trhovkyně... Byl to velmi nezvyklý pohled, jelikož jste doposud byli zvyklí jen na města nad zemí. |
| |
| No jak jsem tak sledoval boj trpaslíci byli pěkně vzteklí jak kolem sebe mávali zbraněmi elfové taky vypouštěli jeden šíp za druhým tak to nakonec dopadlo tak že na mou maličkost žádná zombie nezůstala na nohou no nic tak snad příště budu mít větší štěstí zatím co si elfové berou zpátky vystřelené šípy a Morg se je snaží prohledávat jestli u sebe něco nemají sleduji jeho počínání ale sám se prohledávání mrtvol nezúčastním nestojím o kosti a zbytky potrhaných hadrů. Potom postřehnu že Erunáno odchází jedno z chodeb která ústí z místnosti. Zatím jsem uložil zase zbraně zpátky do opasku tady už snad žádné nebezpečí nehrozí. Ale co se to zase děje než jsem stačil nějak zareagovat nebo uskočit opět se pode mnou otevřela podlaha a já padal někam dolů. Co to je kroutím se tu ktyž sem zahlédl v dálce snad nějaké světlo ale nedalo se to pořádně rozeznat jak jsem se pořád točil sem a tam až na konec jsem dopadl a rozplácl jsem se na nějakou podlahu ale zatím jsem si nevšiml na jakou jen jsem ucítil jak na mě dopadají i ostatní pokusil jsem se odtáhnout kousek strano a pomalu se zvednout na nohy kontroluji i ostatní co jsou tu se mnou jestli jsme všichni a kdo potřebuje pomůžu mu na nohy. Zároveň se rozhlížím kolem sebe kde to zase ksakru jsme. No pěkné to je obří jeskyně probleskne mi hlavou ale pak mě zaujmou že tu stojí domy a dokonce tu vidím kamenné domy a mezi nimi se pohybují malé postavy při lepším pohledu zjišťuji že to jsou trpaslíci. No snad to není to tajemné podzemní město o kterém jsem slyšel už několik příběhů. Potom čekám na ostatní až se z toho pádu vzpamatují a rozkoukají se tu. To že sebou máme pár trpaslíku by se nám tu mohlo teď hodit jen mi dojde. |
| |
| Tajný mechanismus Ostatní zatím přemýšlí kam se vydat až na Durona, který si s tím neláme hlavu a vydává se severní chodbou. Dám šípy do toulce a luk opět přes záda, potom prozkoumávám místnost, nic zvláštního jsem nepostřehl až na kamennou cihličku. Cihlička ve skále? Na to se musím podívat zblízka. Přiblížím se k ní a pořád nevěřím, že to sem patří. Tak si ji zkusím osahat, jen malý dotek způsobil další překvapení pro naši družinu, propadli se dolů a já na ně jen tak ze shora koukal. Tak takhle se cítil Ryoth, když nás poslal sem dolů. Tak jsme zde zůstali jen s Duronem, na kterého křiknu: „Durone počkej! Je zde nějaká tajná chodba, která kdoví kam vede, ale ostatní to už jistě vědí.“ Kam se asi dostali? A jistě na mě budou naštvaní, ale což, kdybych to neudělal já, tak někdo jiný. Mám jít za nimi? „Budeš je následovat, nebo půjdeš severní chodbou?“ Počkám na jeho odpověď. Pokud neodpoví nebo odpoví, že je budeme následovat, skočím do otvoru, pokud odpoví, že půjde dále chodbou, přidám se k němu, ať není sám (ikdyž s tím nebude souhlasit) . |
| |
| Podzemní město Nemrtvý to dostane přímo do hlavy a když se otočí, vyletí na něj hned další šíp, zombie jde pomalu k zemi. Ostatní se také velmi rychle a relativně lehce vypořádali se svými cíly, jenom elfka skončila se šrámem na obličeji. "V pořádku?" Přistoupím k elfce, když už jsou všichni nemrtví na zemi a prohlédnu si její zranění na obličeji. "Máme tady léčitele?" Letmo se podívám na ostatní a čekám na reakci. Mezitím si prohlížím místnost a najednou se pod námi zase otevřou nějaké další padací dveře, pokusím se uskočit někam dozadu, ale marně. Všimnu si, že nepadají všichni, nahoře někdo zůstal. Kdo to udělal a co je na konci? Míhají se mi hlavou otázky zatímco kloužů pořád dolů. Zdá se to nekonečné, ale nakonec vidím světlo. Blížíme se. O chvíli později vyletíme z tobogánů ven, rychle se snažím překulit na stranu, aby na mě nespadli další. Když se všichni oklepeme a zvedneme, sleduju kde, že jsme to vlastně přistáli. To je úžasné, celé město.. Vidím krapníkovou jeskyni a v ní město plné .. trpaslíků. |
| |
| Podzemní město Ještě dřív, než se stihnu rozkoukat po naší výhře nad zombie, se pod námi, dnes už podruhé, propadá strop. Jedeme nějakým "tobogánem", ze čehož je mi na zvracení. V dálce vidím nějakou tečku. Ach, možná by to mohl být konec. I když, dneska na to nemám dostatečně velké štěstí... nakonec se však naštěstí ukáže, že to opravdu byl konec a my se všichni sesypeme na jednu hromadu. Já jsem naštěstí skoro úplně nahoře, takže na tom nejsem tak zle jako třeba Arcalime. Zvednu se co nejrychleji, otřepu se a jednou rukou chytnu luk, připraven ho okamžitě použít. Zjistím však, že okolo nás není žádné nebezpečí, jen chlupaté trpaslice a nějací trpaslíci. To je nádhera. pomyslím si, když spatřím krápníky a kamenné domy. Počkám, co plánuje dělat zbytek skupiny, i když bych nejraději co nejrychleji šel k nějakému obchůdku. Nejlépe se zbraněmi na blízko. |
| |
| S trpaslíkem nebo bez něj Duron mi chladně a nevrle odpoví, že si vybral tuto cestu a jinudy nepůjde. Proč musí být trpaslíci tak tvrdohlaví. Nemůžu ho tu nechat samotného, ale stejně ve dvou také nemáme velké šance na přežití, sedm zombií bylo tady, kolik jich bude příště? Nebo narazíme ještě na něco horšího? Taky nevím, jak dopadli ostatní, třeba už jsou mrtví, ale to si nemyslím, kdyby nás chtěl Ryoth zabít, tak by to udělal nějak jinak. Musím ho nějak přesvědčit, říct mu, že může zemřít, tak ještě zrychlí.„Durone počkej ještě, vím, že ses rozhodl jít touto cestou, ale vůbec nevíš, kam to vede. Tato díra někam musí vést a vím jistě, že ne do záhuby, vzpomeň si na Ryotha, jak nás poslal sem do podzemí. Kdyby nás chtěl mít mrtvé, tak už mrtví jsme. Jistě nepočítal s tím, že najdeme tento mechanismus, tak proč nevyužít tohoto únikového východu? Chodba, kterou jdeš, může mít různé nástrahy, pasti a kdoví co ještě.“ Křičím na paličatého trpaslíka, který to snad pochopí. Ještě ale dodám. „Jdeš tedy právě na jistou smrt, zkus si to ještě rozmyslet. Přece nechceš svůj život ukončit již zde? Nebo se pletu?“ Jestli jsem ho nepřesvědčil, tak ať si jde, pokusil jsem se o to, alespoň z toho nebudu mít špatný pocit. Skočím dolů a nechám Duronovi místo na rozmyšlení. |
| |
| Terim Už jsem se chystal vydat dál, když v tom jeden elfí nenechavec(když tomu nerozumím, tak na to nesahám!!) spustil další mechanismus, otevřelo se pod námi cosi a já si to najednou svištím po zadku a všechny mám před sebou !! Chvíli jedeme, dole všichni na sebe popadají kromě mě, když jsem to viděl(úhel pohledu-taky jsem se o ně rozmáznul) a to co jsem ale potom viděl, tomu jsem nemohl ani uvěřit!! Dědeček Bulin mi sice o tom slavném městě vyprávěl, ale většinou když přišel z hospody, takže jsem v jeho vyprávění viděl většinou bajky a báchorky na hladině piva. "Hele ono fakt existuje!!" ujelo mi nahlas, ale vůbec jsem se za to nestyděl. Určitě tu budou mít i nějakou zbrojnici a jiné obchody. Ale hlavně, KONEČNĚ CIVILIZACE !! |
| |
| Jsem trochu v šoku, že jsem nedokázala zombie rychle zneškodnit. Nejspíš dnes prostě nemám svůj den. "To je v pořádku, dokážu si ránu stáhnout sama." Řeknu Arcalimeovi, přiložím si dlaň na tvář a použiji trochu léčitelské magie. Rána přestala krvácet, ale jizva tam bude pěkná. Usměji se, nad Erunámovým házením ras do jednoho pytle a očistím si meč, který následně zavěsím k opasku. Když jsme se objevili ve městě, nebyla jsem z toho vůbec nadšená, ale lepší než vězení. Rozhlížím se kolem a začne mi kručet v břiše. |
| |
| A opět cesta dolů Arcalime se zajímá zda zde máme léčitele a i když já radši mlčím.I když se v tom vyznám nemám sebou svou brašnu a magicky léčit neumím. Co mám říct?Ano jsem léčitelka,ale bohužel ti teď nemůžu pomoct? Ovšem z prohledávání místnosti nemám moc štěstí možná proto že se zde nic najít nedá.Morg prohledává mrtvoly což mně u něj moc nepřekvapí.Jen hobity může napadnout pustit se do tak nechutné práce.Pak se však pod námi opět otevřou padací dveře a mně napadne že někdo z nás kteří se zde potácíme jako sloni v porcelánu zřejmě spustil další past.Ovšem něco je zde jinak nepadáme,ale spíš kloužeme po určitém velkém tobogánu.Kloužeme a projíždíme různými zákrutami jak tunel klesá.Začíná to se mnou pěkně házet a už mám pocit že to nikdy neskončí když konečně uvidím něco co by mohlo být světlo. Zřejmě se jedná o nějakou únikovou cestu kterou jsme zřejmě náhodou našli.No možná to nakonec dopadne ještě dobře. Ovšem pak skluzavka končí a vyplivne nás na zem na jednu velkou hromadu.Vstanu a pokusím se oprášit si šaty zatímco se rozhlížím kolem.Nacházíme se ve velké jeskyni,co velké přímo ohromné.Obrovské krápníky na stropě a obří město pod nimi.Zřejmě jedno z těch které obývají trpaslíci.Jistě slyšela jsme o nich,ale ještě jsem žádné neviděla.Ale taky zjistím že tu nejsme všichni.Duron a Erunámo chybí asi jsou ještě nahoře no počkám jak se zachovají ostatní a pak se vydám za nimi. |
| |
| Stále není na co reagovat, tím pádem nečekejte na můj příspěvek a hrajte dál. Duronovi napíšu, až se na 100% rozhodne, kterým směrem půjde. |
| |
| Jelikož jsem se vydal severní chodbou a nechal tak ostatní za zády, netušil jsem, co a jak se stalo. Jen jsem uslyšel hromadné vyjeknutí a křik, a než jsem se otočil zpátky, půlka družiny už byla pryč a ta druhá se řítila opět kamsi dolů. Když vše ustalo, zbyly jsme v místnosti jen dva - já a elf.. ,,Co se doprčic stalo? To jsi udělal ty?,, ,oslovil jsem Erunáma Místo strohé odpovědi se elf na mé poměry a zvyky až moc rozpovídal. Vše korunoval tím, že dobrovolně skočil za ostatními. Konečně trocha klidu! A to ticho! ,užíval jsem si onen slastný okamžik. Když jsem se ho nabažil, vykročil jsem severní chodbou. Pokud v ní mám zemřít, asi to tak má být.. |
| |
| Duron - syn Treminův Pokračuješ tedy severní chodbou. Její stěny jsou stále stejné, jako ty před tím v předešlých chodbách a v místnosti. Zdá se ti, že plápolající plamen na loučích už začíná nápadně slábnout a hoří již jakýmsi načervenalým světlem. Párkrát zabočíš a opět se objevíš na rozcestí typu T - jedna cesta vede na jih a druhá na sever. Ps.: Stále čekám na činnosti družiny, nemám na co reagovat. |
| |
| Město Skočím dolů a najednou jedu dolů nějakou skluzavkou, která má samé zákruty. Že já nezůstal nahoře, tohle snad nikdy neskončí. Po nekončící cestě se konečně mé nohy dotknou země. Uvidím před sebou zbylé členy skupiny a nádhernou gigantickou jeskyni s dlouhými stalaktity, které ukazovali stáří této jeskyně. Tyto jeskyně tu už musí být miliony let, možná ještě více. O takovýto jeskynních se opravdu dá jen doslechnout, ne každý má šanci vidět ji naživo. Dokonce je tu i město, trpasličí město. Trpaslíci budou jistě neskutečně nadšení, ale co mi ostatní. Tady dlouho zůstat nechci. Když si mě ostatní také všimnou, nahodím neutrální pohled a vydám se směrem k městu. Mohl bych si něco koupit k snědku a nějaké zbraně na krátkou vzdálenost by nebyli ke škodě. Poohlédnu se také po nějakém vybavení, v tomto městě nechci strávit moc dlouhou dobu. |
| |
| Podzemní město Rozhlížím se tak po jeskyni a pozoruji pohybující se trpaslíky mezi domy a hledám nějaký náznak obchodů kováře kde bych si mohl doplnit vybavení a zbraně o které jsem přišel no tak první co udělám půjdu se podívat po kováři potom by se hodil nějaký obchod kde bych doplnil vybavení a pak hostinec kde se pořádně najím a předpokládám že tam budou směřovat i kroky trpaslíků. k ostatním řeknu. Porozhlédnu se po městě dokoupím si nějaké vybavení co mi schází a pak se když tak sejdeme v místním hostinci stejně předpokládám že páni trpaslíci tam zajdou na korbel piva. |
| |
| Systémový příspěvekNastává úplná změna herního systému! |
| |
| Město: No jasně.. Jedna padací past nestačí.. Ale počkat.. Já nepadám, já jedu.. Jízda se mi docela líbí a proto raději neuvažuju co je na konci.. No a na konci byla jedna živá masa.. Snažím se co nejrychleji odsud dostat.. Přeci jen mít trpaslíka na zádech a ještě k tomu ve zbroji.. No užívat se to nedá.. Jakmile se dostanu z té hromady všimnu si podzemního města.. Je to nádhera.. Jen mně napadlo že kdyby se ty obří krápníky utrhly.. No nedopadlo by to zrovna dobře.. Trochu si opráším oblečení a podívám se po ostatních.. Nikdo nic moc neříká a já nemám potřebu nic říct.. Proto vyrazím do města do nějakého obchodu se zbraněmi na blízko a po cestě se dívám po nových rostlinách které na povrchu nejsou.. |
| |
| Jako bych to neříkal. Kde je jedna padací past, může jich být i víc. Ale tohle... To je nádhernej pohled! Jenom... proč nás sem sakra posílal? Mimochodem, v tomhle městě bude hostinců víc, nejdřív by jsme měli nějakej najít, dát si škopka, a domluvit se na dalším postup. Chceme se přece vrátit, a splatit nějakej dluh, no né? |
| |
| Město Když uslyším Gudruga, zasvítí mi oči. "Já jsem určitě pro!! S plným žaludkem se nám bude líp přemejšlet!!" Na nikoho nečekám a vyrážím hledat nejbližší hostinec a už se mi sbíhají sliny... |
| |
| To není špatní nápad Gudrugu nejdřív najít hostinec a potom se jít podívat do města a doplnit vybavení co nám schází určitě se nám tu bude společnost vás trpaslíků hodit víc něž kdyby se tu procházel sám elf nebo člověk s lidmi trpaslíci ještě tak trochu vycházejí ale elfové jim moc pod vousy nejdou. Nakonec tedy upustím od svého prvního plánu a vydám se společně s Grundem a Gudrugem hledat první hostinec kde spláchnu prach a trošku se najím město muže počkat a taky se snad dozvíme nějaké novinky. |
| |
| Těsně předtím než odejdu uslyším Gudrugův plán a ten se mi zalíbí.. Proto upustím od minulého plánu vrátím se ke skupině a řeknu: " To mně nenapadlo.. Ale zní to jako dobrý nápad.. Tak jdeme.." Jakmile ta skupinka co che jít do hostince odejde připojím se k ní.. |
| |
| Hostinec - Morg, Grund, Gudrug, John-stín, Briss + ostatní na cestě do hostince Vaše část skupinky se rozhodla vydat se na korbel piva do místní krčmy. Ač je jeskyně obrovská, město není příliš velké - tvoří ho spíš jen pár vysokých a širokých domů. Krčma je tu jen jedna - Krčma u Dolujícího trpaslíka. Trefíte tam okamžitě, jelikož je od vás nadohled. Cestou k ní však hned minete pár trpaslíků - nelze si nevšimnout toho, s jakým nepříjemným pohledem si vás prohlíží. Uvnitř hostince je větší teplo, než venku. Je plný drobných mužíčků, kteří zabírají téměř každý stůl. Jediné dva stoly jsou však prázdné - každý má jen čtyři místa. I uvnitř se na vás ale podivně otáčejí trpaslíci, cosi si šuškají a ukazují na vás. Může vám z toho být krapet nepříjemně. Vše se navrší tím, že se k vašemu stolu dobelhá jeden obzvlášť tlustý trpaslík s naprosto odporným výrazem ve tváři, dlouhým, hnědým vousem a poloplešatou hlavou. "Něco k jídlu," nahodí jen tak a opře se o váš stůl. "A nebo k pití? Tady si můžete vybrat, co hrdlo ráčí." Poté před každého hodí dosti zmuchlaný a pivem nasáklý pergamen, na kterém je napsaný výběr jídel a pití.  Erunámo - obchody Vydal jsi se na nákupy - nedaleko od tebe se nachází Velký podzemní trh, kde najdeš spoustu užitečných věcí. Je to na náměstí, okolo kterého jsou rozestavěné větší domky. V každém z nich je jeden člověk, který prodává určitý druh věcí - jeden zbraně na dálku, druhý zbraně na blízko... Rozhodni se, co chceš přesně koupit, a poté vstup k dotyčnému obchodníkovi do domu (Výpis obchodů a obchodníků nalezneš zde). |
| |
| Do této sekce byla přidána schématická mapka Terimu. Prosím všechny, aby navštívili tyto stránky. odkaz |
| |
| Obchod Sice bych se nejspíše neměl oddělovat od skupiny, ale nikdy nevím, co mě potká a tak jdu nejdříve radši směrem k nějakému Velkému Podzemnímu trhu, o kterém jsem se dozvěděl, když jsem se jednoho trpaslíka zeptal, zda je tu někde obchod se zbraněmi na blízko. Nekoukal na mě zrovna přátelsky, jak se dalo očekávat, ale přece jen mi nevrle odpověděl. Takže teď jdu směrem, kterým mi ukázal a dojdu k nějakému velikánskému seskupení domů obchodů a podobně. To bude nejspíše ono pomyslím si a vydám se hledat obchod se zbraněmi pro boj tváří v tvář. Není těžké ho poznat, jelikož i zvenku jsou vidět nablýskaná ostří mečů a především trpasličích seker. Vejdu opatrně do krámu, a ihned spatřím trpaslíka stojícího za pultem a také všechny mohutné zbraně okolo. Nikdy nepochopím, jak můžou takoví mrňouskové válčit s takovými obřími sekerami pomyslím si už snad po sté. "Dobrý den, mistře elfe." prohlásí trpaslík za pultem a měří si mě podezíravým pohledem. Asi tak jako všichni ostatní v tomhle městě, možná ještě hůř. "Já jsem Diccius, co byste si přál?" představí se a kouká na mě. Až teď si všimne mého toulce a luku na zádech a znovu se na mě zadívá, nyní trochu překvapeně. "Rád bych nějakou pořádnou dýku, mistře trpaslíku." řeknu a použiji tak jeho vlastní slovo. "Slyšel jsem, že za ní budete chtít 1 zlaťák." konstatuji, i když s trošku tázavým pohledem. "Avšak pokud by byla nějaká dobrá, tak jsem ochoten nabídnout i 2." řeknu i když pochybuji, že by mi prodal něco lepšího. Koukám na něj a čekám, co řekne. Pokud bude mít jen obyčejnou, koupím si ji a hodím mu na pult zlaťák. Pokud lepší, tak 2. Pak se ještě rozhlédnu okolo a chviličku zapřemýšlím, zda by se nehodilo ještě něco. Pak se však rozhodnu, že ne a vydám se pomalým krokem k hospodě. Snažím se přitom míjet co nejméně trpaslíků, i když to jde na tomto velkém trhu poněkud těžko. Dojdu pomalu do hospody a když vejdu, ihned mě zarazí vůně všeho možného i nemožného. Jdu ke stolu, kde poznám několik známých tváří a pokud můžu, přisednu si. Opatrně nakouknu k vedle sedícímu, co všechno je v jídelním lístku a zamyslím se, co si dát. Nakonec se rozhodnu pro černý čaj a 3 pšeničné placky. Když se přijde zeptat hostinský, na to, co si dáme, řeknu mu to, co jsem si vybral a dám mu do ruky požadovaný počet měďáků. (Nebo zlaťák, pokud se to bere tak, že nic jiného nemám.) Když mi to přinese, pustím se do první placky, kterou zapíjím čajem a čekám, jestli se někdo rozpovídá, nebo co se bude dít. |
| |
| Hostinec Sotva jsme vešli do hostince míjejíc místní trpaslíky jejich pohledy nebyli zrovna přátelské ale co se dá dělat stejně nemám v důvod se tu nějak dlouho zdržovat. jen co se trošku najím a seženu co mi schází začnu hledat kde nechali díru kterou by se dalo vypadnout do normálního světa. Když jsme dorazily do hostince je tam přeci jen tepleji než venku v jeskyni ale co taky čekat od chladných skal. Je tam celkem dost plno a taky si na nás zajímavě ukazují a něco si špitají asi jsme tu něco jako kuriozita. No nic našli jsme dva volné stoly tak jme si posedali jak to šlo jen jsme dosedly připotácel se snad ten nejšerednější trpaslík co jsem kdy za život viděl. Praštil před nás nějaký pobryndaní papír s nabídkou místního hostince a rovnou položil otázku co si dáme k jídlu a pití. Papíru jsem se ani nevěnoval a jako obyčejně na začátek jsem si u něj hned objednal. Já bych si dal pro začátek korbel čisté vody a dva pořádné krajíce chleba a kus sýra k tomu A při tom budu doufat že si v té vodě nejdřív neumyje ruce. |
| |
| Rozhodně nepůjdu do hospody, alkohol mi smrdí a osazenstvo v ní většinou také. I přestože mám hlad jako vlčice, nepůjdu hned kupovat chléb a vodu na trh, ale vyrazím ke kamennému domu naproti krčmě. Nevypadám zrovna tradičně... trpaslíci na mě vrhají zvědavé a občas znechucené pohledy. Lehká zbroj již časem ošoupaná mi připomíná čím vším jsem si prošla, bílé vlasy ve vysokém ohonu olizují má záda a snad jediné na mě vypadají žensky. Jizva přes tvář musí vypadat možná i trochu děsivě, klepou se mi ruce a něco uvnitř mě sžírají pochybnosti. Vejdu po krátkém zaklepání a optám se staré cikánky... "Snad neruším paní, mám jen jednu otázku.. Zajímalo by mě, jestli půjdu ve svém životě cestou dobra?" Upírám na ní své šedé oči a čekám na odpověď, klidnější než když jsem se chystala otevřít dveře. |
| |
| Hospoda Po cestě do hospody se z nás stane celkem slušná skupina a proto se ani nedivím, že po nás místní vrhají divné pohledy. Poté, co vejdeme dovnitř a posedáme si, hostinský před nás hodí místní nabídku dne a hned se ptá kdo si co dá. "Korbel piva a porci fazolí bych prosil." a ihned platím 45md.včetně dýška. "A kdyby jste měl nějaké informace, proč na nás koukáte tak nevraživě, přihodím ještě 2st...." zkouším vytáhnout z místního o místních... |
| |
| Korbel medoviny a pčený hovězí. A kořalku, nebo co piješ, pro Tebe, když přisedneš a rozpovídáš se... |
| |
| Terim Všichni zamíříme směrem do města, držím se skupiny. Tak ono doopravdy existuje. O Terimu jsem něco zaslechl, ale nikdy jsem těm pohádkám nevěřil. Když dojdeme do města, většina z nás ( hlavně trpaslíci ) zamíří do zdejšího hostince, na který narazíme hned při vstupu do města. Mám sice hlad, rozhodnu se, že bych měl najít někoho kdo zde prodává zbraně a do hospody za nimi nejdu. Procházím si město a hledám obchod se zbraněmi na dálku. Mezitím co procházím městem, místní na mě házejí nepříjemné,zmatené a nechápávé výrazy, které se snažím ignorovat. Moc elfů tu asi nemají. Město není zrovna velké, ale trpaslíci tu asi mají vše co potřebují. Nakonec narazím na trh a kousek od něj konečně obchod se zbraněmi na dálku, vstoupím tedy dovnitř. "Zdravím," Prohlížím si obchod a zbraně, které zde vidím. "Mám zájem o dlouhý luk z kvalitního dřeva a taky bych potřeboval doplnit můj toulec šípy. Muž se mi představí jako Aggunor, majitel obchodu se zbraněmi na dálku. "A pokud by to nebyl pronlém, chtěl bych taky prodat svůj starý luk." Pomalu sis jej sundám, aby si ho trpaslík mohl lépe prohlédnout. Potom mám v plánu zajít do obchodu se zbraněmi na blízko a nějaké vybavení. |
| |
| Almor Trpaslík si tě po svém příchodu do obchodu změří pohledem. "Ale jistě, jistě. Všechny naše dýky jsou dobré, o tom nepochybuj!" Poté před tebe hodí dýku v pouzdru. Lóta Cikánka, snad jako jediná v tomhle městě, není trpaslík - jen podivná zakrslá stařena s dvěmi velkými náušnicemi a vrásčitou tváří. Má dlouhé, šedé vlasy, které jí neustále padají do obličeje a každou chvíli si je odhrnuje rukama, na kterých má dlouhé, podivně zbarvené nehty (ne-li drápy). "Ale jistě, jistě," praví svým suchým hlasem a zadívá se do koule. Vypadá velice zaujatě - ovšem ty v kouli nevidíš nic zvláštního. "Je mi jasné, že když ti řeknu, že budeš na té lepší straně, budeš se chtít stát tou špatnou. A když ti řeknu, že budeš na špatné straně, budeš se chtít stát tou dobrou. O tom není pochyb, drahoušku." V hostinci Starý trpaslík se zatváří poněkud nervózně. "Dobrá... Počkejte tu, donesu vám to." Poté před vás hodí všechny peníze, které jste mu zaplatili. "Nechte si to, nechte si to, bude se vám to hodit víc." Pak se odkutálí pryč. Jídlo a pití už trvá nějakou tu minutu, ale není kam spěchat. Trpaslík nejdříve přinese všechno pití, pak všechno jídlo, dokud každý nebude mít svou objednávku. Nakonec přiběhne se svou vlastní židlí, přisune si ji k vašemu stolu a každého si bedlivě změří pohledem. "Proč na vás tak blbě zírají? Chmpfff...Víte, nejsou na vás zvyklí, to je vše." Je vám jasné, že tím to ale určitě nebude. Arcalime Obchodník se podívá na tvůj toulec. "Ale mladej, vždyť máš toulec skoro plný. Víc než 15 šípů tam nenarveš!" zasměje se chraplavým smíchem. Pak odběhne někam za pult a vrátí se s lukem v rukou. Je na pohled celkem pěkný, propracovaný a pevný. Nebo se aspoň zdá být."Kolikpak mi za něj nabídneš?" pronese. Poté si prohlédne tvůj luk. "Nač ho prodáváš, vždyť vypadá dobře. Ale zdání občas klame, to je mi jasné." |
| |
| Poněkud se zamračím když trpaslík začne mluvit, jelikož nechci zůstat ve městě a budu potřebovat i ty 3 , 4 šípy co jsem vypotřeboval na zombie navíc. Potom přijde s novým lukem, který položí na pult. Chvíli si luk prohlížím, nevypadá nejhůř, ale kdoví jak na tom jsou trpasličí luky. "Co já vím tak cena se pohybuje okolo 17 zlatých, tak nějak." Potom si prohlídne můj luk. "Nemám plánu dlouho zůstavat ve městě a někam se vydat. A moc se mi nechce tahat se dvěma luky, tak se ptám kolik byste mi za něj nabídnul." |
| |
| Po pár krocích a zahnutích jsem došel k další křižovatce ve tvaru T. Když budu směry stále měnit, zabloudím. Takže opět na sever. ,dávám si pozor, abych se neztratil. Vydám se opět na sever, ale celou dobu se snažím pamatovat cestu zpět k ,,ostatním,,. |
| |
| Nákupy Jdu cestou k městu a za sebou slyším, jak se ostatní dohodli na hostinci. Hm… hostinec rušné místo, kde bude plno dalších trpaslíků, kteří nás elfy nemají zrovna v lásce. Raději se mu vyhnout a nějaké jídlo koupit na trhu. První zajdu do obchodu, který vidím jako první při příchodu do města, smíšené zboží. Vstoupím, „Přeji dobrý den“ pozdravím trpaslici, která si mě prohlíží, jako kdyby nikdy neviděla elfa. Odpoví mi a zeptá se mě, co si přeji, že má mnoho zboží. „ Poprosil bych jednu koženou tornu, měch na vodu, dvě pochodně a křesadlo. To by mělo být všechno.“ Trpaslice odejde někam dále do obchodu a přinese mi vše, co jsem si přál. „Děkuji, nashledanou“ poděkuji a zaplatím (6zl). A obchod opustím i s věcmi, které jsem si dal do torny a tornu přes rameno. Dále vidím trhy, kam se jdu porozhlédnout po něčem k jídlu. Je tu jen pár stánků, každý nabízí něco jiného, ryby, ovoce a zeleninu, maso, chléb a některé stánky mají v nabídce i šperky a různé další ozdoby. Zastavím se u stánku s chleby. „Dobrý den, jeden bochník bych prosil.“ Prodávající mě také pozdraví a celý chléb mi dá a přitom si mě prohlíží, jako každý jiný. Ani se jim nedivím, elf v trpasličím městě je neobvyklý, spíše vzácný. „Děkuji, nashledanou“ a zaplatím mu za chléb. Ve stánku s ovocem a zeleninou si koupím pět jablek. Zamířím k obchodu označeným sekerou, zbraně na krátkou vzdálenost. „Dobrý den“ pozdravím. Odpovědí mi je, že se jmenuje Diccius a co si přeji. „ Líbila by se mi nějaká dýka a také tesák, pokud tedy máte.“ Diccius kývne, dojde pro požadované věci a předloží je přede mne na pult. Zbraně si vezmu do rukou a zjistím, že jsou pěkně vyvážené, tak mu zaplatím (5zl). „Děkuji vám, skvělé zbraně. Nashledanou.“ Zbraně si připnu k opasku a obchod opustím. Od Dicciuse se vydám do knihovny, kde bych se rád dověděl o tomto místě. Vejdu dovnitř a pokusím se nalézt knihovníka, abych se ho mohl zeptat, kde to vlastně jsem, v jaké části dne se nacházím a co je za den. |
| |
| v hostinci otocim se na hostinskeho: "jak jste to myslel, nejsou na nas zvykli? Vypadame snad nejak jinak? A proc si mame nechat ty penize? Mate tu snad nejaky problem?" ptam se, ale necekam, ze to na nas vybali hned... |
| |
| Zachmuřím se, ale zaplatím cikánce sumu. "Máte pravdu, vždy chci to, co nemám nebo nemůžu mít. Děkuji Vám, nechť nad vámi hvězdy bdí." Zavřu za sebou a vydám se letargicky na trh, přičemž přemýšlím o své hlouposti. Co mě to napadlo chodit k věštkyni a zeptat se na tak podivnou otázku, měla jsem se raději zeptat jak umřu. |
| |
| Hostinec: Už když jdeme k hostinci tak se na nás trpaslíci dívali divně.. "Možná to že jsme se sem "zklouzli".. Možná tady už dříve dorazili stejným způsobem jiné bytosti a s těmi nemají dobrý vztah.. Kdo ví." Ale když jsme dorazili do hostince byly tyto pohledy ještě intenzivnější až mi to nahánělo husí kůži.. Pak jsme si sedli ke stolu a "přivalil" se k nám trpaslík a nejspíše to byl hostinský.. "Já bych si dal zelený čaj a smažená vejce.. A abych nezapomněl pro každého trpaslíku u našeho stolu korbel piva na mně.." A než jsem se stačil zeptat proč nás tady nemají rádi.. už se zeptal někdo jiný.. A také potom jak si hostinský přisedl řekl i Grund.. |
| |
| Hostinec Když už mluvím s hostinským, zeptám se ho:"Měl byste tu pár pokojů na nocleh? Asi se dnes už odsud nás pár nedostane po svých..."Radši se ho zeptám dřív, dokud můžu, dneska to tu vypadá na moc trpaslíků a tudíž na hodně korbelů, které si samozřejmě zaplatíme!!! :) |
| |
| Otázky Když už k nám hostinský přišel, přisedl si na chvíli a začal si s námi povídat. Prý tu na nás nejsou zvyklí a proto se na nás tak dívají. No, tak tím to asi fakt nebude kamaráde... napadne mě a koukám na hostinského, jak kdybych ho chtěl provrtat skrz na skrz jen pohledem. Každopádně když se Grund začne ptát po noclehu, zrovna moc mě to nepřekvapí. No jistě, ožralí trpaslíci. Co od nich taky jiného čekat, když je to zadarmo a Morg toho hned využil.. "Když už jsme u toho spaní, tak když jsem šel na trh, přešel jsem okolo několika prázdných domů. Teda aspoň si myslím, že byly prázdné. Bydlí tam někdo?" zeptám se, protože bych čekal, že to tu bude žít a ne že půlka domů bude prázdná..."A jinak, já bych svou objednávku raději zaplatil. Avšak, pokud máte rozumný důvod, proč si nás trochu uchlácholit, mluvte." řeknu a trochu podezíravě na něj kouknu. Doufám, že opít trpaslíky nebyl záměr..Ale ne, to by svým neudělal.. uvažuji nad tím a nic jiného už neříkám. Jelikož mi přijde, že pohledy trpaslíků jsou stále pronikavější, raději si přes uši přehodím kapuci své pláštěnky a čekám, jak se to vyvrbí dál a zda bude v této hospodě místo pro náš nocleh. |
| |
| Arcalime "Vyměním s tebou můj luk za tvůj,"navrhne tedy trpaslík. Erunámo Po křečovitém nakupování všeho možného jsi se rozhodl navštívit zdejší knihovnu. Knihovna Knihovnici jsi našel hned - posedávala na křesle ve středu místnosti. Něco držela v ruce a s brýlemi na nose četla s chutí jakousi starší knihu. Měla krátké blonďaté vlasy, starý, vrásčitý obličej a prosté oblečení. Hned sis ale také všiml, že knihovnice není trpaslice, nýbrž elfka. Uvítá tě se zdvořilým úsměvem a bez čekání začne zodpovídat tvé otázky. "Buď vítán, elfe! Koukám, že ke mně přišla zvláštní návštěva, jiný elf kromě mě tu nebyl už stovky let." Poté odloží svou knihu na drobný stolek po jejím boku a vstane z křesla. Jakmile se narovná, uslyšíš jemné křupnutí v jejích kolenou. "Je, pardon. Takže ty bys chtěl vědět, kde že to jsi? Hmmm... V podzemním městě Terimu, kde jinde! Toto město je jediné svého druhu. Vsadím se, že ti o něm určitě vyprávěly prabáby, nemám pravdu? A ty sis určitě myslel, že všechno jsou to babské povídačky... Ale teď ses přesvědčil o opaku, že? No... Myslím, že bych ti mohla poradit nějakou tu literaturu ohledně tohohle místa..." Stará elfka od tebe na chvíli odběhne, začne lézt po kolečkovém žebříku nahoru a dolů, vytahovat z polic jednu knihu za druhou, pomalu si pročítat jejich obaly a než stihneš cokoliv říct, už na stolek před tebou začne pokládat jednotlivé knížky a každou z nich komentovat. "Tak tohle jsou Kroniky Terimské... Dvanáct příběhů trpasličích, Trpaslík a drak, Ztracené doly trpaslíků, Trpasličí zlato, Terimské tajemství, Podzemní vládcové, Jak šel trpaslík vyvenčit šneka, Historie a letopisy trpaslíků, Terimská časová osa, Trpaslíci v Terimu, Přítučka turistů v Terimu, Terimský atlas, Mapy Terimských dolů, Tisíc a jeden příběh z Terimu, Terimský slovník, Trpasličí kuchařka, Dvě stě trpasličích receptů bez použití tuku, Třináct pravd Terimu, aaa... Mýty a fakta o Terimské armádě." Ze všech těchto knih postavila na malém stolku knihovnice vysoký sloup. "Myslím, že tohle by ti mělo na jeden kratší večer postačit. Doba? Čas? Hehe... Popravdě, my se řídíme vlastním časem, nikoliv tím nahoře. Máme k tomu totiž svůj zvláštní druh podzemních psů, kteří začnou výt pokaždé, když je čas spát a když je čas vstávat. Pak se řídíme také podle trpaslíků - jakmile vstanou, jdou do místních dolů pracovat, a po určené vykonané práci se trpaslíci rozeběhnou do hospod na oběd a na pivo. Pak se vrátí a navečer se znovu vydají jíst." Stará knihovnice se na moment zaposlouchá. Zvenku je slyšet hlasitý šum a zpěv, který vychází pravděpodobně z místní krčmy. "Typla bych si, že je už je pozdní večer a co nevidět začnou psy výt ke spánku. Ovšem... Tam nahoře, nad námi, tam nemusí být vůbec večer nebo noc - tam může být třeba brzké ráno nebo odpoledne." Krčma - Ostatní hráči Starý trpasličí hostinský nestíhá registrovat všechny otázky okolo. "Postupně, lidi! Pochopte..." Nakloní se k vám a znatelně ztiší hlas, "...nemůžu vám tu všechno povídat jenom tak. Vypijte pivo, najezte se, já vám zatím nechám nahoře připravit pokoje na nocleh a poté, až bude čas na spaní, přijdu za vámi a všechno vám řeknu. Teď je tu na to moc lidí..." |
| |
| Hospoda: No.. Já si myslím že ještě není čas na spaní jak říkal že příjde.. Proto já si zajdu nakoupit nějaké zbraně.. Jde někdo se mnou? Samozřejmě se vrátím v čas.." Ať už se někdo přidá nebo ne dojím a dopiji co nám donesl a vyrazím do obchodu se zbraněmi na blízko.. |
| |
| Další pochůzka Když se Morg zvedá od stolu, napadne mě, že bych možná mohl také zajít nakoupit. Já však do obchodu se zbraněmi na dálku, jelikož tam jsem ještě nezavítal. "Promiň Morgu, ale já už tam byl. Možná se potkáme v obchodě se zbraněmi na dálku.." řeknu mu a pomalu jdu kousek s ním. Po chviličce se však rozdělíme a já zamířím k obchodu, který hledám. Když do něj dojdu, trpaslík za stolem se mi představí, já jemu také a prohlížím si, co všechno tu má. Také kývnutím hlavy pozdravím Arcalima, kterého už znám a který se zde zjevně zdržel a o něčem se s trpaslíkem dohaduje. Zaslechl jsem něco o nějaké výměně, ale moc tomu nevěnuji pozornost a znovu koukám, co všechno tu má. Na trpaslíky jsou to pěkné zbraně, jen co je pravda. pomyslím si, jelikož u trpaslíku většinou nevidíte luk. Do oka mi padne jeden dlouhý luk, který vypadá poměrně kvalitně. Dojdu k němu a pokud mě trpaslík nezarazí, tak si ho vezmu do rukou a prohlížím si ho. Vypadá dobře co by za něj však chtěl. zamyslím se a jdu pomalu k trpaslíkovi. "Kolik za tento luk, mistře trpaslíku?" zeptám se a až mi odpoví, zaplatím mu požadovanou částku a zkouším si luk. "Mohl bych se ještě zeptat? ...Aha ptám se, ale najednou si všimnu vrhací dýky, tak k ní zamířím, potěžkám jí, vyzkouším, zda je vyvážená a také si jí koupím. Měl bych přestat tolik utrácet, ale co, když je to potřeba...pomyslím si a zasměji se pro sebe. Pak zamířím do hospody, jelikož mě ještě napadlo, že se nás možná ti trpaslíci bojí. Že prostě nemají nejlepší zkušenosti s elfy a lidmi. Umínil jsem si, že se na to musím hostinského zeptat, až bude ochotný mluvit. Možná bychom jim mohli pomoci odstranit nějaké nebezpečí. Například koboldy v dolech nebo něco podobného. I když s těmi by si asi poradili sami. přemýšlím nad tím cestou do hospody. Když tam dojdu, znovu si přisednu a čekám na chvíli, kdy s námi, jak řekl, bude ochotný mluvit. |
| |
| V podzemním městě Jasně přece tu nebudeme stát pořád já nejspíš ne protože mi začíná být zima na prsty.Přešlápnu a opět se mi vrátí myšlenky na boty ovšem ty zaženu protože musím nejdřív nakoupit něco jiného. Vybavení o které jsem přišla a taky ... ne to počká ... Ostatní chtějí jít do hostince a mně to přijde jako dobrý nápad.Posilníme se a promyslíme co dál. Jen ... uklidni se Briss už je to dávno ... teď ... Hospoda tu je zde jen jedna a to U dolujícího trpaslíka ovšem pohledy ostatních trpaslíků když sem přijdeme nejsou vůbec příjemné.Jasně jsme tu cizinci a nejspíš sem moc návštěv nechodí.V hospodě je příjemně teplo až na všechny ty pohledy.Trpaslíci nás zde mají za jistou senzaci a tak se otáčejí a něco si šuškají.Ale já se tu cítím poněkud dobře.To je poprvé co nemám ten svíravý pocit který přichází vždy když vstupuji do nějakého hostince.Posadím se,natáhnu nohy a spokojeně zavrtím prsty když však atmosféru naruší trpaslík který přijde k našemu stolu a hodí na něj pergamen na který se radši jenom podívám abych se ho nemusela dotýkat.Objednám si fazole a černý čaj a čekám až mi ho přinesou.Pokud někdo zahájí rozhovor tak mu odpovím,ale sama rozhovor zahajovat nebudu.John si objedná vodu což mně poněkud udiví i když může doufat že bude čistá,ale zda se tak skutečně stane to je jiná otázka.Morg objednává všem trpaslíkům pití což mně zase pobaví a tak skloním hlavu aby mi vlasy zakryly obličej.Naši trpaslíci se z hostinského snaží něco vytáhnout,ale mně je to jedno.Aspoň zatím chci se jen najíst a odpočinout si.Překvapí mně že je to zadarmo pokud bych to věděla tak bych si objednala něco jiného.Možná že ještě můžu,no někteří toho jistě využijí.Následují další otázky ze kterých mně pak zaujme jen jedno nocleh.A i když se ostatní rozhodli jít něco nakoupit já své rozhodnu nákupy odložit na zítřek.Dnes jsme na ně moc unavená. |
| |
| Stůl k jeskyni. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Zatím na nic zvláštního nenarážíš. Chodba se táhne stále na sever a zdá se být stejná, jako všechny předešlé. Nakonec dorazíš k nějaké větší místnosti. Co chceš udělat? Naslouchat? Vstoupit? Vrátit se?... |
| |
| soukromá zpráva od Duron - syn Treminův pro Soustředím se a napnu všechny své mysly - hlavně oči a uši. Pevně sevřu sekyru a vkročím dovnitř. |
| |
| Obrat Váš "poklidný" podzemní večer netrval příliš dlouho. Každý jste si dělal své - nakupoval, vesele popíjel pivo v hostinci nebo se jen tak rozhlížel okolo. Než jste ovšem stihli všichni dokonat svou činnost, uslyšeli jste z místních dolů (severní část města) obrovský křik. Ani jste nezaregistrovali, co to bylo - ze vstupu do dolů začali vybíhat vyděšení trpaslíci. Byly jich desítky, všichni vystrašeně ječeli a někteří byli i od krve. Pocítili jste nemalé zemětřesení a dunění ze země (dokonce i Duron, který je velice daleko ucítí mírné otřesy). Po chvíli začnou vybíhat trpaslíci i z krčmy a ze všech obchodů a začnou se schovávat do jejich kamenných domů. Vy v tu chvíli přemýšlíte, co máte dělat. Pokud se rozhodnete běžet s nimi, žádný trpaslík vás k sobě do domu nepustí. Zůstat na místě ale také nemůžete. Než se ale vzpamatujete, přiběhne k vám jakýsi starý muž - na první pohled čaroděj. Starý muž Oběhne vás všechny - takže se všichni sejdete na náměstí, kde se ještě kolem vás mihne spoustu trpaslíků, za kterými se zavírají dveře v jejich domech. "Pojďte se mnou, rychle!" vykřikne a starým, avšak rychlým krokem vyrazí do jednoho z domů - místní knihovny. Zde narazíte (pokud za ním půjdete) na Erunáma. Poté se na chvíli zastaví a prohlédne si všechny přítomné. "Sakra lidi, co jste zač! Co tu děláte!" vykřikne najednou. |
| |
| POKLIDNÉ město ? Když chvíli sedíme v krčmě, začne se najednou třást země a venku se ozývá hluk a křik a trpaslíci začínají vybíhat z krčmy. Rychle se zvednu od stolu a vyběhnu také. Uvidím, jak se z dolu hrnou všichni trpasličí pracovníci. Objeví se i starý muž a všechnyse nás snaží nahnat na náměstí. Když tam doběhneme, vyrazí směr knihovna, kam za ním mířím také. Na jeho otázku odpovím asi za všechny:"Byli jsme sem dopraveni jedním šmejdem!" Už pomalu tuším proč... |
| |
| Trpaslík mi nabídne výměnu luků. Vážně, chce mi vyměnit krátký starší luk za nový dlouhý ? Znovu si luk prohlédnu. Vypadá docela pevně a z kvalitního dřeva. "Dobrá, to beru." Nakonec přijmu výmenu, pokud teda trpaslík bude chtít vyměníme si luky. V obchodě se také objeví Almor, lehce kývnu na pozdrav a než stihnu cokoliv říct ozve se silný křik, když se podívám z okna vidím ty všechny trpaslíky běžet pryč stejným směrem od dolů do svých domů. "Co to bylo?" Sjedu pohledem trpaslíka i elfa a vrátím se k oknu. Do místnosti vtrhne šedivý muž s dlouhými vlasy, člověk, na sobě má drahé oblečení, nejspíš nějaký kouzelník. Máme následovat muže, nejdřív se ohlédnu na Almora a kývnu rameny, potom vyrazím za mužem. Přivede celou naší družinu přímo na náměstí, trpaslíci stále vyděšeně běhají kolem. Co to může být, že to takhle vyděsilo zdejší trpaslíky. Muž nás zase někde vede a mě nezbývá nic jiníého než ho následovat. Nakonec dorazíme do místní knihovny, kde už je Erunámo. "To bychom taky rádi věděli, venku se něco děje." Odpovím a čekám na reakci neznámého muže. |
| |
| Zrovna jsem dojedl jídlo v hostinci a chtěl jsem se vypravit do města na nějaké menší nákupy ale sotva jsem vyšel z hostince. Nějak se zatřásla země a najednou tu zničeho nic začali zmateně pobíhat trpaslíci někteří jsou dokonce i poranění jak jsem si stačil všimnout teď bude vhodné najít si možná ukryt. No nic zkusíme to jinak rozhlédnu se kde je obchod se zbraněmi a popřípadě se na chvilku můžu schovat tam než přejdou otřesy. Dál nečekám a vyrážím. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Než jsi jakkoliv stihl zareagovat, uslyšel jsi za sebou hlasitou ránu, která zaduněla celou podlahou a mírně nadzdvihla prach, kterou byla pokrytá. Ano, na staré kamenné zemi byla tuna prachu, což naznačovalo, že v této místnosti už někdo nebyl hodně dlouho. Pokud se otočíš za hlukem, zjistíš, že se za tebou zavřely obrovské dveře. Ovšem, oni se nezavřely - spíše spadly "jakoby" ze stropu. (Jejich styl zdobení se podobal nápadně naší Mayské kultuře - pro lepší představivost.) Poté jsi konečně postřehl, že nejsi jediný v místnosti. Po zdi naproti tobě lezlo nějaké stvoření - nějaké opravdu odporné stvoření. Vypadalo jako skřet, ovšem s dlouhýma nohama a rukama zakončenýma ostrými drápy, kterými bylo zaháklé za jednotlivé kamenné cihly, aby nespadl dolů. Hlava té stvůry byla však to nejodpornější - v tlamě měla několik řad zubů ostrých jako břitva, ve "tváři" jsi mohl zahlédnout zástupce snad každé odporné rasy a oči měla jako smrt. Nejvíce jsi si ale mohl všimnout, že z tlamy té obludy čouhá dlouhý, opravdu dlouhý jazyk (odhadem by jsi typoval tak jeden sáh). Celkově byla nestvůra velká jako větší kroll. Okamžitě si tě všimla a začala šíleně lítat z jedné zdi na druhou, skákat, přeskakovat a přetáčet se, u čehož vydávala podivné skřeky. Poté se zachytila stropu a připlazila se těsně nad tebe. Z její huby zkapávala podivná tekutina, nejspíše sliny, které končily na tvé výzbroji. A jak tě překvapilo, když jsi zjistil, že nestvůra umí komunikovat! "Vida vida, další poutník," sykne. Pokud jsi se zadrhl na faktu, že v místnosti nikdo už léta nebyl a prach se stále drží na zemi, ikdyž se zde nachází nestvůra - je to tím, že ona se pohybuje převážně po stěnách a stropu. Živí se všelijakým hmyzem, který sem přijde, mnohdy i krysami. |
| |
| Knihovna Knihovnici naleznu sedící s knížkou na křesle. Velice mě překvapí, že je to elfa, už starší žena. Jak si mohla zvyknout na život pod zemí? Už stovky let? Ahá… To je Terim, předtím jsem si na něj opravdu nevzpomněl, tyto příběhy o trpasličích městech mě nikdy moc nezajímali. Než stihnu zareagovat elfka odběhne a začne šplhat po žebříku ke knížkám, které mi potom doporučuje ke čtení. Je to pěkná pyramida, ale tak když bude prostor, tak se rád něco dozvím o tomto místě. Doufám, že bych se mohl ubytovat někde zde v knihovně, nechci spát v trpasličím hostinci. Odpověď na čas mě zaujme. Pěkně si to tu zařídili, pozemský čas přestali vnímat a řídí se svým, na který si již zvykli. Život pod zemí kdekoho změní. Tak a začíná večer. „Přeji tedy dobrý večer, máte pravdu o Terimu jsem již slyšel, ale takové to příběhy mě nikdy moc nezajímali.“ Pousměji se a pohlédnu a knihy. „Ty knihy jste nemusela, ale rád se dozvím něco víc o tomto místě, jistě musí mít pěknou historii. Jen mám problém s noclehem, nenašel by se tady někde v knihovně? Trpasličí hostinec mě zrovna moc nevábí.“ Jsem rád, že tu žije i nějaký elf. S trpaslíky je těžká domluva a zrovna nás v lásce také nemají. „Jestli se mohu zeptat, jak jste se do Terimu dostala? A jestli vám nechybí život na zemi, v přírodě a s ostatními elfy.“ V zápětí, ale uslyším z venku nějaký řev, který musel vydat jistě velký tvor, kterého tu dobře znají, protože v městečku začal úplný chaos. Byli slyšet trpaslíci, kteří utíkali po ulicích. „Co to bylo?“ Vydám ze sebe s tázavým pohledem na elfku. Potom se otevřou dveře a v nich vidím „staré“ známé s nějakým, kouzelníkem? Koho ještě v tomto městě potkám, hobití rodinku? Nebo snad Krolla? Tady už mě asi nepřekvapí nic. Ještě aby toho nebylo málo, vykřikne, co tady děláme? Mě by mě také zajímalo, co tady děláme a také co tady dělá on. A v knihovně má být přece ticho, ale co čekat od trpasličího města. |
| |
| Jsem tak naivní: "A já si myslel že alespoň jeden večer může být klidný.. Nepropadat se podlahou žádný křik okolo.. Jsem tak naivní.." Udělám pár kroků z hostince když se zem pod mnou začne otřásat.. Ztratím balanc a chvíli ho nacházím.. Poté se rozhlédnu okolo a kole mě probíha spousta trpaslíků kteří se zavírají do svých domovů.. "Co mám dělat?" Když v tom zahlédnu skupinu se kterou jsem přišel a připojím se k ní.. Odvede nás asi kouzelník do knihovny kde je ten elf.. "Já nejsem člověk.. Jsem kůduk.. A co tu děláme.. Pff Byla to past nějakého člověka tam zezhora.." Přitom ukážu na strop jeskyně.. |
| |
| V knihovně "Kým?" zeptá se znovu čaroděj. Vypadá velice moudře, ale v tuto chvíli také rozhořčeně. "Vy blázni jedni blázniví, cožpak nevíte, že tady je..." Do řeči mu skočí místní knihovnice. "Ale no tak, Maedore, klid, klid. Oni za to přeci nemůžou. Dej mi chvilku, stručně jim povím, o co tu přesně jde." Poté si povzdychne a prohlédne si všechny přítomné. Už už to vypadá, že cokoliv řekne, když v tom do domu vtrhne banda nemálo rozčilených trpaslíků se sekerami. Všichni dojednoho vypadají hodně rozzuřeně, rychle se rozhlíží okolo a když uvidí, že tu stojí návštěvníci, nahodí děsivý výraz. "To jsou oni! To kvůli nim se nám jeskyně rozpadá! Obětujme ty chrty!" Trpaslíků je asi šest. Každý je silně ozbrojen, se sekerou v jedné ruce a štítem ve druhé. Rozčilený trpaslík Legenda "Ale no tak, klid, klid!" vyjekne knihovnice. "Neslyšeli jste snad, co říkají? Dostal je sem někdo jiný, nejsou tu vlastní vinou!" Pak se otočí k vám. "Kdopak vás sem dostal? Musel to být někdo, kdo ví, co se stane, když se tu objeví někdo... Jiný. Ale není to popr..." V tom od jednoho trpaslíka přiletí sekera a trefí knihovnici přímo do hrudi. Tu to odhodí na police plných knih, roztrhne vejpůl a kolem ní začne silným proudem tryskat krev. Knihovnice je (očividně) mrtvá. "Dost řečí! Chopte se jich!" vykřikne jeden z trpaslíků a pozdvyhne válečně sekeru. Opět jste se dostali do boje. Popište co nejlépe své útoky a obranné "chvaty". Nemusíte si házet kostkou, házím za vás. |
| |
| Souboj V obchodě nakoupím. Pak se vydám zase zpátky k hostinci, ale než ujdu pár kroků, zem se začne prapodivně třást a z dolů vybíhají trpaslíci. Všichni se schovávají do svých domů a mě a i zbytek mých "přátel" obíhá nějaký starý čaroděj. Většinu z nás dostane na jedno místo- do knihovny. Když tam přiběhneme, podívám se na knihovnici pak na Erunáma a na toho lehce kývnu. Nestačíme se však ani vzpamatovat z otřesů a najednou přiběhnou trpaslíci. Vypadají opravdu rozhořčeně a asi si nebudou chtít popovídat. Zkusit to však musíme, jelikož by to někoho z nás mohlo stát i život, jelikož si myslím, že tu sekyru asi nemají na hraní. Když se na nás trpaslíci vrhají, pokusím se udělat kotoul a dostat se z dosahu jejich mohutných seker. Hned jak dopadnu znovu na nohy, okamžitě vytahuji šíp a dávám ho do zářezu. Namířím nejbližšímu trpaslíkovi na krk a hlavu a snažím se, abych byl slyšet přes řvaní trpaslíků venku, přes řev trpaslíků u nás a přes zvuk z otřesů. "Nevím co se tu děje, ale mi o tom nic nevíme! Myslím, že z trpasličího města asi jen tak trpaslíkům neutečeme, tak co si nejdřív pořádně promluvit. Navíc pokud si chcete ozkoušet ty vaše sekyrky, tak by vám asi většina z nás mohla dát tip. Mám na mysli toho muže, který zjevně může za oba problémy-za tyhle otřesy a pokud dobře chápu, i nebezpečí, a také za to, že jsme tu teď my, i když by asi někteří z nás chtěli být jinde." řeknu. Pochybuji sice, že to zapůsobí, ale zkusit jsem to musel. jestli se i přesto nezastaví, a trpaslík, který jde po mně, po mně pořád půjde, tak nechám šíp vyklouznout a snažím se ho trefit. Pak už vytahuji obě dvě dýky, abych se mohl bránit. |
| |
| V knihovně Tak tohle mi ještě chybělo!! Půjdu proti trpaslíkům, nebo nepůjdu proti nim!! Ale rozhodnutí padlo samo, když zabili knihovnici. Předtím co se odehrálo, netřeba popisovat, odehrálo se to rychle a nyní je nutné a rozhodnout, popadnu své kladivo, shlédnu očima své snad spolubojovníky a vyrážím po tom, který nemá sekeru, protože ta vězí vestaré elfce. Metr před ním otočkou přidám razanci kladivu a mířím na jeho přilbu, která snad nebude velkým problémem. Jakmile dokončím útok, dám se pár kroků na ústup, abych měl čas se krýt před útokem, který jistě přijde... |
| |
| Knihovna Knihovna vypadá na první pohled jako velká, příjemná stavba, taky tady je knihovnicí poněkud starší elfka, což mě uklidní víc než kdyby tu byl v dané situaci knihovníkem trpaslík. Čaroděj změní tón hlasu a vypadá poněkud rozzuřeně. Knihovnice se ho snaží uklidnit. Takže to my jsme tu příšeru nebo co to vlastně je probudili ? Možná proto se na nás venku tak dívali, nejspíš věděli, že se tohle může stát. Knihovnice se chystá něco říct, ale náhle se dveře do místnosti rozzrazí a dovnitř se žene asi 6 ozrbojených rozzuřených trpaslíků. Hned co se tak stane šahám po (vyměněném dlouhém) luku a držím ho připravený na nejbližšího trpaslíka. Mezitím se snažím dostat někam dál od vchodu. Knihovnice se snaží situaci uklidnit, ale jeden z trpaslíků neváhá a hodí po ženě sekeru, letmo se na ženu ohlédnu, je na místě mrtvá, neváhám a rychle se otočím na trpaslíky. "Stop! Nevěděli jsme, že můžeme způsobit něco takového, okamžitě jsme odešli, ale na to už je pozdě. Pořád Vám můžeme pomoci zastavit tu příšeru nebo aspoň dostat obyvatelé rychle do bezpečí, mrtví Vám moc nepomůžem a vaši situaci to také moc nepomůže." Hlavou mi projede otázka, jestli byl dobrý nápad vyjednávat s těmihle trpaslíky a jestli se o to neměl pokusit aspoň nějaký trpaslík, ale na tohle rozhodování je už pozdě. Stále jsem připraven vypustit šíp na trpaslíky, pokud se vrhnou dopředu. Teď už stojím v dostatečné vzdálenosti, abych mohl vystřelit. |
| |
| Cudáka nevozbrojenou ženskou sejmete? Sráči malý! To se tak bojíte, že si svý komplexy musíte léčit na vzdělaný ženský? No tak poďte, hovada, uděláme jí z Vašich lebek pěknej náhrobek! Nevyprovokovaný útok na knihovnici mne skutečně naštval. Udělám pár kroků vpřed, abych měl prostor bojovat, a čekám až na mě někdo zaútočí, sekeru na široké držení pěkně u těla. Jakmile příjde první úder, přiblížím se k útočníkovy, kreju jeho toporo svým toporem, a za pomoci páky kde soupeřovo toporo tvoří pevný bod, zasekávám svoji sekeru do soupeře. |
| |
| A už zase problém Očekávala jsem klid,ale to že klid nebude poznám už když uslyším ten křik.Nevím co to je,ale jsem si jistá že to nechci vědět.A není to ani nic dobrého vzhledem k tomu že to vyděsilo i ty trpaslíky kteří vybíhají z dolu.Něco je napadlo a k tomu se přidalo i to zemětřesení. Tohle není dobré tohle rozhodně není dobré. Trpaslíci se začnou schovávat ve svých domech a já se vydám s ostatními ven z hospody. Ale kam teď? Když si nás všimne nějaký starý čaroděj tak se rozhodnu ho následovat do zdejší knihovny.Ale místo odpovědi na to co se zde děje se on ptá nás kdo jsme a jak jsme se sem dostali. No to nevím někdo nás unesl a my se pak propadli až sem.Ale to druhé bylo spíš Erunámovo štěstí že našel další cihlu která tohle spouštěla. Protože ostatní už několikrát řeknou jak jsme se sem dostali rozhodnu se že svoje vlastní vyjádření k tomu přidávat nemusím.A už to vypadá že se hodlá všechno vysvětlit když sem vtrhne šest trpaslíků a napadne je řešení jak typické pro ně. Trpaslíci proč mně to nepřekvapuje?Nebýt současná situace tak vážná tak by to bylo až úsměvné. Obávám se že se tohle bez boje řešit nedá,ale zde nejde o zombie a o trpaslíky.Někteří se rozhodnou vyjednávat a já zase schovat.Přece jen tohle bude horší boj než ten se zombiemi a tak se schovám v troskách té knihovny připravena seslat kouzlo když by to bylo nutné. |
| |
| soukromá zpráva od Duron - syn Treminův pro Pořád platilo, že ve mně převládal vztek, ale že bych se hrnul do boje s něčím takovým? Ani náhodou. Neznámý tvor značí nejasný výsledek boje.. Zatímco jsem přemýšlel, jak bych se bránil, pokud by mě to napadlo, tvor najednou promluvil. ,,Ty...ty.. ty mluvíš??,, ,vytřeštil jsem oči. ,,No.. možná je to dobře. Aspoň se můžeme nějak dohodnout a nemusíme se bezhlavě mlátit jen proto, že jsem trochu zabloudil. Souhlasíš? Pokud ano, kde to jsem a kudy vede cesta ven?,, Tím můj výčet otázek prozatím skončil, a čekal jsem na případné odpovědi. Ne, že bych otázek neměl víc, ale chtěl jsem dát prostor také ,,tomu,,. |
| |
| Knihovna (střet) Stará elfka uklidní rozčilujícího se čaroděje, ale v tom se dveře knihovny opět otevírají a v nich stojí 6 trpaslíků plně vyzbrojených, kteří nás nařknou, že kvůli nám se jim bortí jeskyně. Typičtí trpaslíci, když se něco děje, hledají vinnu jinde. Knihovnice se jim to pokouší vysvětlit, že jsme v tom nevině, ale odpovědí jí je sekera do hrudi. Vrazi, tohle neměli. Ona nic neudělala, možná… To už nevydrží Grund a na zbabělého trpaslíka se vrhne svým kladivem. Oba elfové už mají připravené luky. Gudrug už se na ně také vrhá. Briss se snaží skrýt. Co bych měl udělat já? Taky na ně zaútočit? Na plně ozbrojeného trpaslíka? To je situace, v souboji jeden na jednoho nemám žádnou šanci. Oni mají zbroj, já ne. Začnu couvat od trpaslíků, tahám svůj luk a ihned nabíjím ke střele, kterou mířím na nebližšího trpaslíka, který se za mnou vydává. Pokouším se mířit na hlavu, nejlépe na oči. Pořád couvám a vysílám ještě jednu střelu. Potom luk zahodím a tasím nově koupený tesák a dýku, kterými se budu bránit trpaslíkovi a také útočit na jeho nekrytá místa. |
| |
| Teleport Grung a Gudrug odrovnali hned dva trpaslíky (+40 xp). Žádný další trpaslík se, kupodivu, do boje nehrnul. Zbylí čtyři sice měli velice nahněvané výrazy, i přes to ale stáli jak pařezy a poslouchali každého z vás. Pak jeden z nich naklonil hlavu, odhodil sekeru, ukázal na mrtvou knihovnici a strašidelně klidným tónem řekl: "A viděli jste, co jsme zabili?" Jakmile jste se otočili na mrtvou knihovnici, zjistili jste, že knihovnice vůbec nebyla knihovnicí - na jejím místě ležel rozčtvrcený Ryoth! "Tenhle pacholek," dodal druhý trpaslík, "na sebe vzal podobu naší knihovnice. Ani jednoho trpaslíka ovšem vůbec nezarmoutila smrt dvou jejich spoluválečníků. Na chvíli zavládlo hrobové ticho. Poté vkročil do konverzace starý čaroděj. "Šílenci šílení," prskal, "kdybyste byli zůstali tam, kde jste působili, nikdy by se nic takového nestalo!" "Tak mi pověz, starej," přidal se další trpaslík, "na čí seš straně? Nevypaají na to, že by přišli úmyslně." V tu chvíli vám přišli trpaslíci najednou o mnoho klidnější. "Asi máš pravdu. Lidi," otočil se čaroděj k vám, "tahle jeskyně není nic pro vás. Každý ví, že jakýkoliv cizinec, který sem vstoupí, probudí velkou nestvůru v dolech. Každý, kromě vaší družiny. Kdybyste byli chytřejší! To už je poněkolikáté, nejste první. Ale řekl bych, že jste již poslední - tahle jeskyně vydržela už jen tak tak několik náporů, a podle mě je tento úplně poslední." Poté nastane pár vteřin opět velké ticho, které protrhne další křik neznámé obludy tam zvenku. "Musíme odtud pryč. Avšak nevede odtud žádná cesta, tohle město je naprosto izolováno od povrchu. Je tu proto jen jedna možnost, jak se odsud dostat. Ikdyž se vám asi zrovna dvakrát líbit nebude..." Na chvíli zapřemýšlí, pak se otočí, mávne rukou a vykročí ke schodům v knihovně, které vedou dolů. "Pojďte za mnou, rychle, rychle." První vykročí už jen málo rozzuření trpaslíci a až poté členové vaší družiny. Jakmile sejdete (poměrně dlouhé, točivé) schody, octnete se v téměř prázdné místnosti. Jediné, co se v místnosti je nachází, je kruhová červená malůvka na zdi naproti vám. Stařec se k ní přiblíží, několikrát do ní ťukne holí, něco zablábolí, ustoupí a v tu chvíli se ve zdi místo kruhu objeví portál, který má průměr asi jako dva sáhy vysoký člověk. "Tudy se dostanete do bezpečí - do údolního městečka. Ale je tu jeden problém..." Na chvíli se odmlčí, poté dodá: "Do portálu lze vstoupit pouze beze zbraně, zbroje a jakéhokoliv jiného vybavení." |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro "Ale mám nabídku. Já ti dám hádanku, a když ji uhodneš, můžeš jít dál, ano? A když jí neuhodneš..." Nestvůra se k tobě přiblíží a začne tě podivně ohmatávat svým jazykem, "...Staneš se mou večeří." |
| |
| Po návštěvě trhu jdu s plným žaludkem směrem ke knihovně. Cestou sleduji ruch ulice a těším se, že po návštěvě centra vzdělání města se zastavím optat věštkyně, jestli bych u ní nemohla přespat. Když v tu chvíli uslyším pěkný řev. No, tak to bude ještě zajímavé, pomyslím si. Snažím se co nejrychleji dostat za zbytkem společníků, se kterými jsem do města dorazila a v tom mě zastaví od pohledu jasný čaroděj, ať jdu s ním. Evidentně ví, že patřím ke skupině cizinců. To co se následně strhne v knihovně mě ani nepřekvapuje. Následuji čaroděje po schodech dolů. S velmi lákavou představou, že se odsud dostanu pryč si rozepnu opasek a nechám sklouznout meč ke kotníkům. Shodím ze sebe i zbytek své staré ošoupané zbroje a pouze v plátěném spodním oblečení udělám pár kroků k portálu a skočím dovnitř. |
| |
| Každý, kdo neodepíše do dvou dnů, zemře v troskách podzemního města. Další diskuze už mě zajímat nebudou. Zvlášt' varují lidi jako Cared, Sinaro a jiné, kteří dlouho nenapsali. |
| |
| Oprava - Erunámo také zabil jednoho trpaslíka. +40 xp |
| |
|  Erunámo a Grund postoupili na další úroveň - nyní jsou na 2. úrovni. Tím mají možnost nosit ocelové a stříbrné zbraně. |
| |
| Portál Útok na trpaslíka mi vyšel, jeho zbroj mé útoky nezastavila. Morg i Gundug své protivníky také odrovnali. Jenže ostatní trpaslíci nechtěli pomstít své druhy, zůstali jako přikovaní stát a jeden z nich pochvíli ukazuje směrem k mrtvé elfce, která už elfkou není, ale je to Ryoth, mrtvý Ryoth. To jsou mi kouzla, jak to asi mohli trpaslíci vědět? Asi spolupracují s kouzelníkem. Ale což, hlavní je, že žijeme. Poté se začal kouzelník zlobit, co tu děláme, že když někdo nový vstoupí do jeskyně, probudí příšeru, která vytváří takové rány, že se jeskyně začíná bortit. Ale prý nejsme jediní a už přijal i to, že jsme se sem dostali jen náhodou. Opět je slyšet řev té obludy zvenku. Kouzelník neotálí a vede nás po schodišti, které je točivé a vede snad až do středu Země, dorazíme do prázdné místnosti, kde se kouzelník dotkne zdi a před námi se objeví portál. Ta jeskyně má samé skryté mechanismy, ještě že už se dostaneme pryč. Je tu však háček, musíme projít bez vybavení. A to jsem právě nakupoval, co se dá dělat. Vytáhnu z torny jablko a před cestou portálem se občerstvím. Vím, že to nebude vypadat v dané situaci nejlépe, ale nesmím mít prázdný žaludek, až se dostanu na druhou stranu. Zatím si sundávám své vybavení a pokládám ho ke stěně místnosti. Koukám na ostatní, jak se také neradi zbavují svých věcí. Někteří musí sundávat i zbroj. Ještě že žádnou nemám. Chvíli jim to trvá, tak si vezmu druhé jablko, dojím a vydám se do portálu. Tak se těším údolní městečko, konečně snad čistý vzduch, zvuky přírody a nebe nad hlavou. |
| |
| Portál: Odešli jsme s čarodějem do knihovny. Vtrhli tam trpaslíci a chtěli nás zabít.. Já jsem chtěl vyjednávat jenže mistři trpaslíci se do nich pustili.. Ani jsem nestihl nic udělat a už na nás zaútočili a zabili knihovnici.. Druzí dva hned pustili zbraně a ukázali nám že je ta knihovnice vlastně Ryoth. Ulevilo se mi že je mrtev. Pak nás čaroděj zase nabádá ať jdeme za ním. Samozřejmě to udělám a dojdeme po dlouhých schodech ke kruhu který se po kouzelníkově kouzlu změní na portál. Řekl mám že tam můžem jen beze zbraně.. "Možná je to další past" proletí mi hlavou, ale rychle tu myšlenku zaženu. Sundám si kuši a odepnu šipky. "A se zbrojí tam můžeme?" zeptám se. jestli můžeme se zbrojí nechám si ji jestli ne tak ji sundám. Poté udělám krok do portálu.. |
| |
| No kurňa fix. To snad nemyslíš vážně. Nevíme kam nás to prskne, a máme tam jít bez ničeho? Neumíš s tím něco udělat? A navíc, esli říkáš že je tohle jediná cesta ven, kde je zbytek obyvatel? to tu chcou chcípnout? Nebo odcházejí jinudy? A co je to za obludu? nás není úplně málo, neschopný taky nejsme, a ve městě bude lidí jako my dost. co tu příšeru prostě sejmout? Chrlím na čaroděje své otázky, zatímco se soukám ze své kroužkovky. |
| |
| Konec podzemního města Gudrug a Grung zabijou dva trpaslíci zbývající však nakonec přece jen stojí a civí před sebe což mně poněkud udiví.Očekávala bych něco jiného než jen to že tam budou stát jako by aspirovali na kandidáty stát se pařezem.A když pak jeden z trpaslíků ukáže dozadu tak se otočím a ztuhnu. Vida tak se znovu setkáváme.I když tohle mu poněkud nevyšlo.Teda docela dost nevyšlo kde je teď jeho arogance? Ovšem pak začne vyvádět ten čaroděj jako bychom asi my za to mohli.My jsme sem byli uneseni.Z jeho další řeči si vezmu jen to že všichni cizinci zde vyruší nějakou příšeru a nám to teď celá jeskyně spadne na hlavu. Jasně tak o tohle Ryothovi šlo.Ovšem pokud je to zde oddělené od světa tak jak se odsud dostaneme aniž bychom museli bojovat s tou příšerou. Čaroděj však mluví o jiném východu pak nás vede knihovnou až k točitým schodům.Poněkud dlouhým točitým schodům,ale když už si myslím že ty schody nikdy neskončí nakonec se ocitneme v poněkud prázdné místnosti s červeným kruhem před námi.Čaroděj pak vyvolá teleport a já už chápu jeho slova o tom že se nám to nemusí líbit.Ještě že jsem zde nic neutrácela. „Aha a kdo tohle idiotské pravidlo vymyslel?Ne nemusíte mi nic říkat.“dodám a snažím se přitom nedívat na žádného z trpaslíků. Jejich typická chamtivost.Bojí se aby jim náhodou někdo tady z toho neulehčil.Nebo sem neposlal vojáky. „Jo a tomu údolnímu městečku vede les plný vlků kterým budeme muset projít.A budeme mít štěstí když půjde jen o vlky.Tady se nejspíš někdo napakuje.“vrhnu na čaroděje vyčítavý pohled hodím mu svůj krátký meč k nohám a pak vstoupím do portálu. |
| |
| V knihovně-rozuzlení Kladivem rozdrtím lebku tomu, který knihovnici zabil sekerou. Čekám, že přijde útok na mou osobu, ale nic se neděje!!! Rozhlížím se a Gudrugovi se útok také povedl. Ale žádná odveta proti nám se nekoná. Ostatní protivníci odhodili zbraně a jali se nám vysvětlovat situaci s polu s čarodějem a zároveň nám ukázali, že to nebyla knihovnice, ale Ryoth, kdo má sekeru v hrudi!!! Pak už nás čaroděj žene k jistému teleportu po dlouhých vysokých točitých schodech až k němu dorazíme. "Sundat veškerou zbroj a zbraně?? Vy jste se zbláznil!! Vždyť nevim, co mě tam na druhý straně čeká!!!" Ale jiného východiska není a soukám se z výstroje, odhazuji kladivo a vstupuji do otevřeného portálu, do kterého už někteří přede mnoou vstoupili a očekávám už snad úplně všechno... |
| |
| Portál Nakonec se to všechno odehrálo poměrně rychle, dva trpaslíci teď leží mrtví na zemi a ostatní složili své zbraně. Najednou. Pomyslím si. "Nevinného člověka" chystám se odpovědět trpaslíkům, ale místo mrtvé elfí knihovnice na jejím místě leží mrtvý Ryoth. Na okamžik se zarazím a potom zašklebím. Takže přeci jenom to byl nějaký kouzelník, který na sebe vzal jinou podobu. Starší muž se zase začne vztekat co jsme všechno zavinili, jakom bychom to udělali záměrně.. Vede nás někde dál do knihovny, dlouhé schody někam dolů. Tohle má být cesta pryč? Nedivil bych se kdyby se nás chtěl zbavit, naštvaný je na to dost. Postupuju dál po točitých schodech a musím si dávat pozor abych nezakopl. Nakonec se dostaneme do prázdné místnosti s nějakým červeným kruhem na zdi. Kouzelník kněmu okamžitě zamíří a najednou se z kruhu na zdi stane portál. "A co ti všichni lidi tady..a vy, nejdete s námi?" Snad tak krásné město z tolika legend se celé nezasype a ještě kvůli nám. Jakmile uslyším o údolním městečku zpozorním. Konečně pryč odsud. Jediná pozitivní věc, která se za poslední dobu stala..pokud je to teda pravda. Pomalu si sundávám luk a koženou zbroj, ještě naposled se ohlédnu na staršího muže a trpaslíky a potom zamířím za ostatními do portálu. |
| |
| "Příteli," řekne čaroděj Gurugovi, "myslíš, že se trpaslíci jen tak vzdají svého města? Pokud se město zničí, tak spolu s nimi. Sám jsi trpaslík, takže víš, jak to mají. Nikdo jim to nerozmluví." Pak se ohlédne po všech, co lezou do portálu. "A pokud jde o teleport... Kdybys tam vlezl s vybavením, seškvaří tě to dohromady a na druhé straně vyplivne jako malou, železnou hromádku." Na chvíli se odmlčí. "Ty by ses chtěl postavit nestvůře z dolů?" zasměje se. "Myslíš, že to nikdy nikoho nenapadlo? Napadlo. A vidíš, stejně to bylo k ničemu. Slabý válečník jako ty s ní nic moc nezmůže, upřímně. Teď se můžeme maximálně modlit, že to tu nestvůru zasype, protože na povrchu by to byla hotová zkáza." |
| |
| A zkoušeli jste vybavení tím portálem prostě prohodit? Přece musím být způsob, jak se neobjevit na druhé straně úplně bezbranej... |
| |
| soukromá zpráva od Duron - syn Treminův pro Buď mě pustí dál, nebo se stanu její večeří. Klid Durone - zabít to můžeš i později.. ,krotím své emoce nad opovážlivými slovy. ,,Dobrá. Řekni svou hádanku. Doufám, že nebude stejně hloupá, jako ty vypadáš.,, ,neodpustil jsem si rýpnutí a pro jistotu čekal útok toho stvoření. |
| |
| "Portál přepraví jen živé bytosti. Sám poznáš proč, pokud do něj vstoupíš." řekne čaroděj Gudrugovi. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro "Hádanka zní... Jsem muž a nemám sourozence. Na stěně visí podobizna muže. Otec muže na obraze je syn mého otce. Kdo je na obraze?" Nestvůra se poté krapet oddálí a jedním pařátem ukáže na dlouhý krápník v rohu, ze kterého pomalu odkapává voda. "Máš čas do té doby, než spadne k zemi 50 kapek. A povoluji ti jen tři pokusy. Jen tři!" |
| |
| soukromá zpráva od Duron - syn Treminův pro Buď odpovím dobře a jsem volný. Anebo špatně, či nestvůra nesplní svůj slib a začne boj - a z toho strach rozhodně nemám. Chvilku si hádanku přehrávám v hlavě, a i když se snažím nevnímat kapání vody na zem, uvědomuji si, že se mi čas krátí. ,,Je to.. ne...kurvafix! .. Mám to! Je to tvůj syn! Na obraze je zobrazen tvůj syn! Pokud ti mám říct, jak jsem na to přišel, nemám s tím problém, ale jen budeš ztrácet svůj i můj čas.,, ,odpovím a pevně sevřu sekeru pro případ, že odpověď bude správná a dotyčný nedodrží své slovo. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Jakmile vyřkneš odpověď, nahodí naprosto odporný výraz (pokud se tomu tak dá říkat), vyšplhá na strop a hrdelně zaječí. "Ty..." Očividně je zklamaná, že přijde o oběd. "To neplatí. Tu hádanku jsi znal už předtím! Podvádět se nemá. Za podvody se trestá." Poté se k tobě přiblíží, a už už to vypadá, že se chystá na nečistý útok - když v tom se rozeběhne proti severní zdi a vší silou do ní vrazí. Následuje cvaknutí a spuštění podivného mechanismu - strop popraská a z něho vypadne obří balvan. Jakmile se usadí zvířený prach, zůstane jen stát uprostřed místnosti. Je vysoký asi 2 sáhy a i stejně tak široký. Poté se na jeho povrchu objeví zvláštní fialová skvrna, která se táhne přes celou jednu stranu balvanu a zdá se být neustále v pohybu, jako vodní vlny. "Tím portálem se dostaneš do města," řekne nestvůra. "Ale zanech tu své veškeré věci, jinak skončíš na druhé straně jako plechovka. Ovšem..." poté ustoupí krok stranou a ukáže na zeď, do které před chvílí vrazila a na které se nyní nacházejí otevřené dveře. "...pokud si chceš ušetřit vybavení, můžeš využít tuto cestu. Říkám ti ale dopředu, že dlouho nepřežiješ. Věř mi." |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Vstoupil jsi do portálu.  Ani jsi si neuvědomoval, co se děje - letěl jsi jakousi růžovomodrou mlhou snad rychlostí světla. Přitom ti však nevlál žádný vlas, žádné oblečení se nevznášelo. Zdálo se ti, že letíš snad hodinu, ovšem teleport netrval ani 10 vteřin. Velmi nečekaně tě to vyplivlo na měkkou, zelenou, trávou porostlou zem. Okamžitě jsi ucítil čerstvý vzduch, takový, jaký jsi už pár dní necítil. Nadechl jsi se z plných plic a rozhlédl se okolo.   Uviděl jsi krásný, zasněžený, nejspíše horský les. (Obrázek nahoře - pohled z vyhlídky, obrázek dole - místo, kde právě stojíš). V dálce zahlédneš jakési městečko, které se tyčí v údolí a je poměrně rušené. Ty jsi od něj však několik kilometrů daleko, aby jsi se k němu dostal, musíš projít tímto zasněženým lesem až do onoho údolí. Městečko je směrem na sever. Po chvíli za tebou začnou vypadávat ostatní členové družiny, včetně mága, který se taktéž zbavil svého vybavení. Od této chvíle reaguj pouze šeptem. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Vstoupil jsi do portálu. Ani jsi si neuvědomoval, co se děje - letěl jsi jakousi růžovomodrou mlhou snad rychlostí světla. Přitom ti však nevlál žádný vlas, žádné oblečení se nevznášelo. Zdálo se ti, že letíš snad hodinu, ovšem teleport netrval ani 10 vteřin. Velmi nečekaně tě to vyplivlo na měkkou, zelenou, trávou porostlou zem. Okamžitě jsi ucítil čerstvý vzduch, takový, jaký jsi už pár dní necítil. Nadechl jsi se z plných plic a rozhlédl se okolo. Uviděl jsi krásný, zasněžený, nejspíše horský les. (Obrázek nahoře - pohled z vyhlídky, obrázek dole - místo, kde právě stojíš). V dálce zahlédneš jakési městečko, které se tyčí v údolí a je poměrně rušené. Ty jsi od něj však několik kilometrů daleko, aby jsi se k němu dostal, musíš projít tímto zasněženým lesem až do onoho údolí. Městečko je směrem na sever. Po chvíli za tebou začnou vypadávat ostatní členové družiny, včetně mága, který se taktéž zbavil svého vybavení. Od této chvíle reaguj pouze šeptem. Se zbrojí se do portálu nemůže. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Vstoupila jsi do portálu. Ani jsi si neuvědomovala, co se děje - letěla jsi jakousi růžovomodrou mlhou snad rychlostí světla. Přitom ti však nevlál žádný vlas, žádné oblečení se nevznášelo. Zdálo se ti, že letíš snad hodinu, ovšem teleport netrval ani 10 vteřin. Velmi nečekaně tě to vyplivlo na měkkou, zelenou, trávou porostlou zem. Okamžitě jsi ucítila čerstvý vzduch, takový, jaký jsi už pár dní necítila. Nadechla jsi se z plných plic a rozhlédla se okolo. Uviděla jsi krásný, zasněžený, nejspíše horský les. (Obrázek nahoře - pohled z vyhlídky, obrázek dole - místo, kde právě stojíš). V dálce zahlédneš jakési městečko, které se tyčí v údolí a je poměrně rušené. Ty jsi od něj však několik kilometrů daleko, aby jsi se k němu dostala, musíš projít tímto zasněženým lesem až do onoho údolí. Městečko je směrem na sever. Po chvíli za tebou začnou vypadávat ostatní členové družiny, včetně mága, který se taktéž zbavil svého vybavení. Od této chvíle reaguj pouze šeptem. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Vstoupil jsi do portálu. Ani jsi si neuvědomoval, co se děje - letěl jsi jakousi růžovomodrou mlhou snad rychlostí světla. Přitom ti však nevlál žádný vlas, žádné oblečení se nevznášelo. Zdálo se ti, že letíš snad hodinu, ovšem teleport netrval ani 10 vteřin. Velmi nečekaně tě to vyplivlo na měkkou, zelenou, trávou porostlou zem. Okamžitě jsi ucítil čerstvý vzduch, takový, jaký jsi už pár dní necítil. Nadechl jsi se z plných plic a rozhlédl se okolo. Uviděl jsi krásný, zasněžený, nejspíše horský les. (Obrázek nahoře - pohled z vyhlídky, obrázek dole - místo, kde právě stojíš). V dálce zahlédneš jakési městečko, které se tyčí v údolí a je poměrně rušené. Ty jsi od něj však několik kilometrů daleko, aby jsi se k němu dostal, musíš projít tímto zasněženým lesem až do onoho údolí. Městečko je směrem na sever. Po chvíli za tebou začnou vypadávat ostatní členové družiny, včetně mága, který se taktéž zbavil svého vybavení. Od této chvíle reaguj pouze šeptem. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Vstoupil jsi do portálu. Ani jsi si neuvědomoval, co se děje - letěl jsi jakousi růžovomodrou mlhou snad rychlostí světla. Přitom ti však nevlál žádný vlas, žádné oblečení se nevznášelo. Zdálo se ti, že letíš snad hodinu, ovšem teleport netrval ani 10 vteřin. Velmi nečekaně tě to vyplivlo na měkkou, zelenou, trávou porostlou zem. Okamžitě jsi ucítil čerstvý vzduch, takový, jaký jsi už pár dní necítil. Nadechl jsi se z plných plic a rozhlédl se okolo. Uviděl jsi krásný, zasněžený, nejspíše horský les. (Obrázek nahoře - pohled z vyhlídky, obrázek dole - místo, kde právě stojíš). V dálce zahlédneš jakési městečko, které se tyčí v údolí a je poměrně rušené. Ty jsi od něj však několik kilometrů daleko, aby jsi se k němu dostal, musíš projít tímto zasněženým lesem až do onoho údolí. Městečko je směrem na sever. Po chvíli za tebou začnou vypadávat ostatní členové družiny, včetně mága, který se taktéž zbavil svého vybavení. Od této chvíle reaguj pouze šeptem. |
| |
| Pokud se zaregistrujete zde a budete přidávat články (jelikož sám tu wiki do konce nikdy nedotáhnu), můžete získat peníze, zkušenosti a bonusové body (o nich až později). Každou pomoc vřele přivítám! |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Vítej v jeskyni! |
| |
| DOPRDELE! zařvu a zčnu ze sebe shazovat všechno co mám. Udělej mi laskavost, za pokus nic nedám, jak tam vlezu, hoď zamnou prosím moji sekeru. Je to jediné dědictví které mám, a díky kterému bych snad mohl najít své předky. Jakmile dořeknu, vstoipím do portálu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Vstoupil jsi do portálu. Ani jsi si neuvědomoval, co se děje - letěl jsi jakousi růžovomodrou mlhou snad rychlostí světla. Přitom ti však nevlál žádný vlas, žádné oblečení se nevznášelo. Zdálo se ti, že letíš snad hodinu, ovšem teleport netrval ani 10 vteřin. Velmi nečekaně tě to vyplivlo na měkkou, zelenou, trávou porostlou zem. Okamžitě jsi ucítil čerstvý vzduch, takový, jaký jsi už pár dní necítil. Nadechl jsi se z plných plic a rozhlédl se okolo. Uviděl jsi krásný, zasněžený, nejspíše horský les. (Obrázek nahoře - pohled z vyhlídky, obrázek dole - místo, kde právě stojíš). V dálce zahlédneš jakési městečko, které se tyčí v údolí a je poměrně rušené. Ty jsi od něj však několik kilometrů daleko, aby jsi se k němu dostal, musíš projít tímto zasněženým lesem až do onoho údolí. Městečko je směrem na sever. Po chvíli za tebou začnou vypadávat ostatní členové družiny, včetně mága, který se taktéž zbavil svého vybavení. Ovšem, žádná sekera, ani nic jiného za tebou nepřiletělo. "Je mi líto," pronese čaroděj a rozhlédne se okolo. Od této chvíle reaguj pouze šeptem. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Tutoriál Právě stojíš na měkké, zelené trávě, která plápolá v závanu větru sem a tam a sahá ti sotva po kotníky. Je velmi příjemně, fouká příjemný vítr, od oka by jsi typoval tak 22°C.  Hned vedle tebe se tyčí strom v jarním hábitu a u něj se nachází drobný, polorozpadlý plůtek. Celé to vypadá docela pěkně. Pár sáhů od tebe stojí jakýsi stařík, který posedává na malé lavičce a pobrukuje si. |
| |
 | soukromá zpráva od Josef Karen pro Kousek ode mne stojí nějáký dědula.Pořád si něco brouká pod vousy.Střední schizofrénie.Aspoň podle mého úsudku.Vydám se pomalou chůzí k němu.Aspoň zjistím kde jsem.Tedy aspoň,pokud mně neodkáže na svého schizofréního kámoše.Po této myšlence se mírně usměji.Mezitím dojdu k němu.Kouknu na něho a začnu mluvit."Přeji dobrý den.Mohu se otázati kde se nacházím?Jelikož ze včéra si nic nepamatuji." |
| |
| soukromá zpráva od Gudrug pro CO je ti líto? Kde je moje sekera, co tady děláš a hlavně, kde jsou ostatní?!?! |
| |
| soukromá zpráva od Erunámo pro Vejdu tedy do portálu, najednou všude růžovomodrá mlha a já letím prázdnotou, trvá to snad hodiny, když mě to vyhodí někde v lese. Konečně čerstvý vzduch, nadechnu se. Potom začnu koukat okolo sebe. Nádherné zasněžené lesy, to musím být někde na severu. To nezávidím těm, kteří museli pryč ze zbroje, těm nebude veselo. Mě také není zrovna nejtepleji, ale není mi ani zima. A hlavně ten výhled, ten je úchvatný. Zasněžené vrcholky hor, jehličnaté stromy a město. Město? Je pravda, že nám o něm čaroděj říkal, ale když jsem se tu objevil, tak jsem myslel, že jsem asi šel do portálu brzy, když nejsem ve městě. Ale asi je to lepší být dále od města, co by si tamní obyvatelé pomysleli. Při mém přemýšlení se za mnou začali dostávat další. Kouknu po ostatních a zjistím, že se sem dostali skoro všichni. Někteří to hold nestihli. Dokonce i kouzelník je tu, překvapilo, by mně kdyby tu nebyl. Půjdu s nimi? Ale co, už jsem pryč z vězení a také Terimu, tak nemám důvod s nimi dále zůstávat. Vydám se proto cestou na sever k městu. Doufám, že nenarazím na vlky. Ti v takových lesích žijí často. |
| |
| soukromá zpráva od Grund pro Jakmile vypadnu z portálu, hned hledám nějaké místo k úkrytu. Když ale zvednu hlavu abych se rozkoukal a zůstanu koukat s otevřenou pusou !!! Krásný les !! Ač trpaslík musím uznat, že jsme se přenesli na pěkné místo! Počkám kdo všechno portálem projde a pak se zkusíme domluvit jak dál. Já osobně bych se vydal na sever do města pro vybavení... Jak to dát ostatním ale vědět, když mám šeptat, to zatím netuším :) |
| |
| Proskok Nakonec, i když to ve mě vře, všechno ze sebe sundám a čekám, co se bude dít. Gudrug se s mágem dohaduje, a jelikož zjišťuji, že prohození vybavení zřejmě také nepude, tak se nakonec umoudřím a přece jen se do portálu dám. Jdu pomalu k němu a když jsem u něj, skočím do něj a čekám, co se bude dít a kde mě to vyplivne. |
| |
| soukromá zpráva od Duron - syn Treminův pro Už jsem chtěl napřáhnout svou zbraní, když se zčistajasna rozeběhla proti zdi a.. za několik okamžiků mi nabízela dvě možnosti. ,,První možnost je lákavá, ale ... nejsem tak hloupý, abych se dobrovolně vzdal své zbraně. Zvlášť, když to město neznám a nevím, co tam čeká za nástrahy.,, ,,Volím druhou možnost, ani mě nemusíš přemlouvat.,, ,řekl jsem rozhodně a vydal se ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Arcalime pro Čerstvý vzduch, jak mi chyběl.. Pomalu vstanu a prohlížím si krásnou zimní krajinu. Snažím se zorientovat, jestli krajinu nepoznávám nebo kde asi tak jsem. Otočím se na ostatní, kteří se za mnou pomalu začínat objevovat. Potom co se všichni posbíráme se snažím najít nějakou cestičku ve sněhu, která vede na sever do města. Počkám na ostatní a vyrazím. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Očividně není příliš spokojená, byla by radši, kdyby jsi zalezl do toho portálu. Chvíli vzdoruje, ale nakonec to vzdá. ''Ale jak chceš, tvoje věc. Mohl ses mi rovnou odevzdat k obědu, dopadlo by to stejně.'' |
| |
| soukromá zpráva od Josef Karen pro |
| |
| Okamžitě mága pustím. Jááá... Omlouvám se. Nevím co to do mě vjelo. Zřejmě... zřejmě mě ten váš ,,portál" trochu zmátl. Omlouvám se, skutečně. Klopím oči k zemi a napřahuji k mágovi ruku. Ať už ji příjme nebo ne, po chvíli pronesu: Tak jak, pánové...a dámo? Tady bysme asi zůstávat neměli, nechceme-li zmrznout. A bez peněz a bez výbavy, no...bude to náročné. Navrhuju proto zůstat spolu, alespoň dokud se nerozkoukáme. Co vy na to? tázavě se rozhlédnu po ostatních. |
| |
| Dobrá tedy, pište všichni své příspěvky veřejně. Ale potřebuji, abyste se mi nějak rozdělili na skupinky po třech, protože je příliš složité kočírovat jednu velkou družinu o X lidech (nepočítám Karnase a Josefa - Ti ať se nijak nerozdělují, když jsou od civilizace pryč). |
| |
| Z portálu Když se všichni sejdeme na druhé straně portálu, Gudrug navrhne, že zůstaneme pohromadě, s čímž nelze než souhlasit. Jasná věc, zůstaneme pokopě, tak je větší šance na přežití. A navrhuju vyrazit na sever, kde je vidět ňáký město, co vy na to ? |
| |
| soukromá zpráva od Duron - syn Treminův pro ,,Radši jít do neznáma se zbraněmi, než bez nich. A pokud ti tak jde o mé zdraví a blaho, můžeš se ke mě připojit. Ale na druhou stranu bych se nedivil, kdybys měl strach.,, ,rýpl jsem si a pak zkusil, zda se rybička chytne na háček. ,,No, a kdybys v sobě nakonec trochu té odvahy našel, mohlo by se ti to i vyplatit. Vím o pár budižkničemů, které bych ti naservíroval k obědu a zcela bez námahy.,, Pokud to nepřesvědčím, jen pokrčím rameny a vyrazím vstříc nebezpečí. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro |
| |
| Tak teď to potřebuji zrekapitulovat... Kdo všechno jde do města a kdo ještě zůstává na místě? Každý mi napište, co a jak, stačí pouze jednoslovným heslem, sem přímo do jeskyně. |
| |
| město |
| |
| Jdu do města.S dědkem je nuda. |
| |
| Celá vykulená se probírám z cesty portálem a nejspíš budu chtít vyrazit s Grundem k městu. |
| |
| jdu s ostatníma k městu, poněkud ostražitě, jelikož jsem na novém, neznámém místě |
| |
| Z podzemí do zimy Nevím co se děje když letím růžovofialovou mlhou rychlostí která se vymyká všem liským představám.Letím rychlostí světelného paprsku nebo rychlostí myšlenky?Přitom mi však oblečení ani vlasy nevlají.Zdá se mi že cesta trvá snad celou věčnost ovšem nejspíš to je relativní a cesta je poněkud krátká.Když mně to vyplivne a já pod sebou ucítím pevnou zem chvíli se po ní kutálím.Země je měkká a porostlá zelenou trávou ucítím čerstvý vzduch a taky zjistím že je tu chladno.Vlastně docela dost chladno.Rozhlížím se a zjistím že se nacházím v zasněženém horském lesíku.Je zde hezky jenom poněkud zima.Vlastně docela dost zima,přešlápnu protože mi mrznou prsty.Město sice vidím,ale nachází se v údolí několik kilometrů daleko.Ta vzdálenost se sice zdá nepřekonatelná a já musím projít tímto lesem pokud dřív nezmrznu.Protože zima tu vážně je,moje šaty nemají dlouhý rukáv a taky je mi zima na nohy.Brzy začnou vypadávat ostatní včetně toho mága na Gudrugovy slova nereaguji a vydám se k městu protože to je lepší než přešlapovat zde. „Myslím si že neříká nic nového.Pitomá trpasličí chamtivost,pitomý mág dobře on za to nemůže.Pitomá zima.“pronáším spíš pro sebe. |
| |
| Mesto |
| |
| Město. |
| |
| Ostatní se začnou pomalu zvedat, vydám se tedy s ostatními do města. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro ''Znám to tu, vím, kudy se můžeš dostat bezpečně ven. Pojď za mnou,'' řekne a bez čekání vyráží napříč tmou. Budeš ji následovat? |
| |
| Rozhodli jste se vyrazit do nejbližšího, horského města - Catabornu. Tato lokace bude mnohem významnější, než všechny předešlé, proto od této chvíle začíná první kapitola. Kapitola I. "Ne, prosím, ne!" vykřikne vyděšená žena s dítětem v náručí, otočí se a co nejrychleji se rozeběhne pryč. Jakou má ale šanci žena oproti silnému válečníkovi... Meč se jí zarazí do krku, její hlava padne na zem. Mrtvé ruce upustí ječící dítě, které nepěkně spadne na ostré kameny a zůstane ležet v bezvědomí. Krev teče proudem, nepřátelští válečníci masakrují nebohé měšťany hlava nehlava a není jim kladen téměř žádný odpor. Takovýhle osud postihl kdysi krásné a velké město nesoucí název Cataborn... A jak to všechno začalo? Rok 234 po zrození, království Isampinn V místním království, Isampinn, vládl rod Culliů. Lid ho téměř miloval, všichni z tohoto rodu byli totiž velice moudří, krásní a nebyl by nikdo, kdo by se styděl pochlubit se svými vládci. Vládl velice dobře, vyslýchal přání obyvatel a téměř každé splnil. Tím pádem byla v království nulová chudoba, žádní žebráci, žádní nesnášenlivci... Ovšem, nic netrvá věčně. O padesát let později se všechno otočilo naruby. Isampinnu vládl poslední žijící Culliovec, Grian XIII. Ovšem, ve svých sedmdesáti letech bylo téměř jasné, že už vládnout moc dlouho nebude. Jenže jediným jeho nástupcem byla Grianova nevlastní dcera Alexandra IV. Gwawleyová. Pokud by nastoupila ona, znamenalo by to nástup nového rodu. Ovšem, ona byla jediná, kdo jí byl v tuto chvíli nejblíže. Nikoho cizího dosadit na trůn si nemohl dovolit. Na smrtelné posteli tedy v poslední chvíli odkázal Alexandře vše, co vlastnil - celé Isampinnské království. Tímto dnem se vláda úplně změnila. Už nebylo žádné rozdávání pozemků chudým, už nebylo žádné vyslýchání obyvatel pro jejich prospěch. Už bylo pouze zneužívání moci a hromadění peněz a majetku. Alexandra se stala synonymem pro slovo chamtivost. Ta stále narůstala a narůstala, daně se zvyšovaly, obyvatelstvo chudlo, příbytek si mohl dovolit jen opravdový boháč. Celé království šlo zkrátka ke dnu. Pár měsíců se stále nic neměnilo, zdálo se, že je doopravdy konec. Ale ten nebyl ani zdaleka. Jednoho dne, kdy si Alexandra přepočítávala své pytle naplněné zlaťáky, k ní do místnosti vešla tmavá osoba, zahalena v černé kápi s kapucí přes hlavu. Nešlo jí vidět do obličeje, ale podle hlasu šlo poznat, že žena to opravdu nebude. Ale mužský hlas to také nemělo...  Alexandře došlo, že k ní promlouvala samotná smrt. Ne, že by si pro ni přišla. Ona jí chtěla poskytnout jakýsi výměnný obchod. "Obdaruji tě schopnostmi, se kterými se tě bude bát i ten nejzdatnější z nejzdatnějších," pravila smrt, "ale za to mi odevzdáš své království, pro které si za deset let přijdu, spolu s tebou." Vládkyni popadla nevídaná chamtivost. Zvláštní schopnosti, to bylo to jediné, co neměla! Bylo jí v tuto chvíli fuk, zda přijde o sebe či o království. Bez rozmýšlení nabídku přijala, a smrt, spokojená se svým obchodem, odešla. Alexandra zacházela se svými schopnostmi krutě - donucovala lidi k nedobrovolnému samovznícení, lezla jim do myšlenek, dokud se nezbláznili, nebo je prostě jen tak týrala tím, že jim rvala orgány uvnitř. Obyčejná chamtivost se proměnila v obrovskou krutost a zlobu. Království doprovázely občanské války, lidé umírali a řeky se barvily krví. Ovšem, deset let uplynulo, než by si to kdokoliv uvědomil, a smrt si přišla pro to, co jí bylo slíbeno. Ale jak už každému mohlo dojít, Alexandra se svého panství ani sebe sama vzdát za žádnou cenu nechtěla. Jenže, kdo obalamutí smrt, že? Krutou vládkyni sžehly plameny a její duše propadla peklu. Smrt dostala, co chtěla, a opět zmizela. Tímto se království dostalo do jejího majetku. Rok 665 po zrození, království Isampinn (nynější situace) Přes 400 let nevládl království vlastně nikdo. Smrt dělala to, co jí bylo dáno, a obyvatelé se téměř doslova už pojídali navzájem. Bylo toho moc, království nutně potřebovalo vládce. Nikdo se do toho však nehrnul, koneckonců, komu by se povedlo zkrotit rozvášněný dav? Jediná nabízená možnost byla pouze Alexandra. Už od počátku věků existují rituály, které dokážou mrtvé přivézt zpátky na svět. Nikdo je ale dosud nevykonal, jelikož suroviny potřebné pro vykonání nejsou věci, které se dají běžně sehnat. Ovšem začínají se už združovat sekty, které mají v plánu Alexandru přivodit zpátky a dosadit jí zpět na trůn. Jsou to povětšinou temní mágové a jiné podobné pochybné bytosti. Jak to ale bude dál? ... *** Právě teď "Vyprázdněte kapsy," sykne na vás jeden z podivně vyhlížejících guardů, jež střeží vchod do města Cataborn. Když uvidí, že se k tomu nemáte, či dokonce odporujete a jste agresivní (ano, ahoj Gudrugu), bez vyčkání napřáhne sudlici a namíří vám ji přímo na hrdlo. Očividně s nimi není radno si zahrávat. Sami si dokážete domyslet, co všechno tato hora svalů a velmi silného brnění udělá tomu, kdo udělá jakýkoliv nečekaný pohyb. "Jestli chcete do města, vyprázdněte kapsy. Takových návštěvníků, jako jste vy, už jsme tu měli spoustu, a téměř pokaždé to byli lidi, se kterými byl nějaký problém. Tak ty problémy nedělejte taky a vykonejte, co říkám." Bránu hlídali celkem dva lidští strážci, ovšem nikdo by se nedivil tomu, kdyby jedním máchnutím svou slabší levačkou zkolili bandu rozzuřených trollů.  |
| |
| Dávat svoje věci? Ani náhodou?Nahodím žebrácký výraz a říkám strážnému: Co byste jste chtěli od chudého mága kterého vyhodili z 5 magických škol?Můžu vám dát jen očarované roucho.Ale potom vám tu budu běhat jak naháč.A o brašně ani nemá cenu mluvit. Abych svoje tvrzení dokázal, ukážu mu brašnu kde mám starý chleba.Rozbalenou použitou onuci a pár mincí.Potom zaklapnu brašnu see slov: Vidíš?Není o co stát. |
| |
| soukromá zpráva od Duron - syn Treminův pro Dokonce mi sama navrhla, že mě povede, což jsem ani nečekal. ,,Dobrá, veď mě. Budu hned za tebou, když se tu tak vyznáš. Ale jeden špatný pohyb, nebo se o něco pokusíš, a bůh s tebou.,, ,dořekl jsem a jemně ji popostrčil. ,,Není nač čekat, jdeme.,, Sevřel jsem pevně svou zbraň a byl zvědavý, zda ta chodba bude opravdu tak nebezpečná. |
| |
| U bran Catabornu Strážní na nás ihned namíří zbraně a prý vyprázdnit kapsy!! Jelikož my žádné zbraně nemáme díky teleportu, asi bude reakce všech jasná, ale třeba Briss vytáhne ze svého repertoáru nějaké to kouzlo a změní situaci. "Proč na nás tak zhurta, vidíte, že nemáme žádné zbraně, ne ?" Pokouším se o rozhovor... Ale asi to nebude mít úspěch... |
| |
| Cataborn Všichni jsme prošli bez úhony lesem. Nevím, jaké roční období tu mají, ale je tu opravdu zima. Když se podívám na Briss a její holá chodidla, proběhne mi mráz po zádech. Brrr. Před městem nás nastavila stráž, která po nás chce, abychom vyprázdnili kapsy. Jasné ochrana nade vše. „ Nic u sebe nemám.“ Ukážu prázdné kapsy a opasek. „ Smím tedy projít do města? Není tu zrovna nejtepleji.“ Už je na mě znát, že trochu klepu kosu. Doufám, že to nebudou nějak více zdržovat, nebo že chtějí peníze za vstup. Jestli nemají další výhrady, jdu do města. Musím najít hostinec, tam bude jistě přívětivěji. |
| |
| Tak hlavně klid, pánové. Co to s nima sakra je? Proč hned zbytečně mávat zbraněma? Postupně ukážu všechny kapsy. Jak vidíte, žádnej kontraband, žádný zbraně. prostě žádný problémy. Co kdyby jste místo strašení počestných pocestných dali radu, kde se u Vás dá sehnat nějaká práce? |
| |
| Rok 286 po zrození, království Isampinn "Otevři, starče," zakřičela hromovým hlasem stráž, jež na rozkaz Alexandry obcházela domy v království a vybírala jakousi "daň". Tedy, daň... Byla to velmi vysoká částka, kterou si vládkyně nechávala přinášet, aby měla po dlouhých večerech co přepočítávat. Toto byl zrovna statek známého místního zemědělce, pana Caralota. Každý rok sklízel obilí, které mu přes nepěkné podmínky vyrostlo, živil se jím a prodával jej. Byl tedy dobrým terčem pro další bohatství. "Neslyšíš? Nenuť nás k tobě dojít násilím." Po chvilce ticha se konečně otevřely dveře, z níchž vykoukl drobný, postarší mužík. Byl skoro jednou tak menší, než samotná stráž, na tváři mu rostl nenápadný vous a do čela mu neustále padaly jeho šedé, krátké vlasy. "Hobite," ozval se jeden ze tří strážců, "pusť nás dovnitř, srabe starý." Než by kdokoliv stihl cokoliv udělat, napřáhl se a vší silou rozkopl malinké dveře. Poté celá skupina vlezla do domu, nehledě na ubohého hobita, a začala si odnášet vše, co bylo po ruce a mohlo mít aspoň nějakou cenu. "Hele co mám," řekl jeden a hodil druhému do ruky jakousi pěknou, starou vázičku. "Co s takovým krámem," odpověděl druhý. První jen pokrčil rameny, a tak ji upustil na zem, kde se roztříštila na několik malých keramických střepů. "Ale ne!" vyjekl hobit a klekl si k rozbité váze. "Tuhle ne... To byla moje jediná památka na maminku..." V zápětí mu začaly stékat velké, kulaté slzy po tváři a dopadat na zbytek jeho vzpomínky. Stráž, jakmile ho uviděla, spustila v odporný a provokativní smích. "Fňukno, zachcechtal se a šlápl na střep, na kterém byl nápis "Od maminky pro Dorrena k jeho dvacátým narozeninám". "Jejda, promiň," popíchl hobita voják v záchvatu smíchu a začal dále pošlapovat po dalších střepech. To však hobita rozčílilo. Vstal a rozeběhl se proti provokatérovi, v úmyslu mu ublížit a oplatit mu jeho rozbitou vázu. Jenže to byla chyba... Stráž máchla svým mečem a jedním švihem mu odťala hlavu od těla. Právě teď "No dobrá," kývla hlavou stráž a ustoupila o kus dál, aby mohla vaše družina projít. Na žádné dotazy ani připomínky však nijak nereaguje. Pokud bude ovšem kdokoliv zdržovat, chytí ho a už nepustí do města. Mapa města (chybějící diakritika na některých místech je úmyslná - háčky ani čárky mi to nějak nechtělo brát). Pokud se obrázek nezobrazí, koukněte se zde.  Obyvatelé ve městě jsou převážně lidé. Je okolo šesté hodiny večer, slunce zapadá za hory a vytváří nádherné červánky. Touto dobou pobíhá po městě pár dětí, ale na některých místech lze také zahlédnout jakési muže, které se zbrojí a připravují, jakoby snad na něco čekali. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Zastavila se až ve chvíli, než došla do malé místnosti, na jejíž konci byl na zdi připevněn žebřík vedoucí směrem nahoru. Byl velmi dlouhý a končil až velmi vysoko, takže jsi nemohl pouhým okem poznat, co na jeho konci je. "Tudy se dostaneš ven," pronese nakonec nestvůra. |
| |
| soukromá zpráva od Duron - syn Treminův pro Za nedlouho oba stojíme před žebříkem vedoucím vzhůru. ,,Ehm, to byla ta nebezpečná cesta, před kterou jsi mě varoval a kvůli které jsem se mě vzdát svých zbraní a zbroje? Cháácháá, tak to vypadá, že ses větší posera, než jsem si původně myslel!,, ,neodpustím si dalších rýpance. Okamžitě však čekám, že ta odporná věc na mě zaútočí a jsem na její útok připraven. *** Pokud na mě potvora překvapivě nezaútočí, opatrně začnu šplhat po žebříku. Celou dobu se ale v pravidelných intervalech dívám dolu, a kontroluji, zda se o něco nepokusí. Když už jsem z jejího dosahu, soustředím se už jen na žebřík. |
| |
| Brána Catabornu Před branami Catabornu nás zastaví stráž. Odkašlu si, čímž na sebe upoutám pozornost a na pokyn stráže vyprázdním kapsy. "Vážně, nic u sebe nemáme." Když se stráž rozhodne nás pustit, svižně vyrazím dovnitř. Zakručí mi v břichu, mám už dost velký hlad a tak první co se snažím najít je hostinec, počkám jestli se ke mě někdo připojí a potom vyrazím hostinec najít, popřípadě se po cestě někoho zeptám. Když hostinec konečně najdu, vstoupím dovnitř a zamířím k prvnímu volnému stolu, který uvidím. Dále jen už jen vyhlížím hostinského nebo hostinskou abych si objednal.. |
| |
| Cataborn Jakmile nás stráže pustí dovnitř města, první co chci navštívit je zbrojírna, abych si pořídil nové kladivo, které jsem musel nechat před portálem. Zjistil jsem, že zbrojírna se nachází hned za bankou. |
| |
| Cataborn Hned, jak strážím konečně dojde, že u sebe nikdo nic nemáme, pustí nás do města. To jsem přesně potřeboval a okamžitě se snažím najít obchod se zbraněmi na dálku... |
| |
| Další vidlákov Jen co vejdu do města mám chuť otočit se na patě a zmizet. Další vidlákov na cestě. Nejdřív uteču z ebenové zahrady nějákého syfilitického dědka a teď tohle! Ale když už mám peníze, půjdu do smíšeného zboží. Snad tu bude kniha zapomenutých kouzel. |
| |
| Cataborn Stráže ustoupily, tak jsem vkročil do města. Po pravé straně byl obchod se zbraněmi na dálku. Ihned bych tam šel, kdybych měl nějaký ten zlatý, ale život je důležitější a přece se tu něco bude dát vydělat. Potom koukám, přede mnou je banka. Že bych si půjčil? Ne! Navštívím hostinec, kde se poptám na nějakou „práci“. Zahlédnu hostinec Na sněžné stezce a zamířím k němu. Otevřu a v místnosti se na mně vyvalí příjemný závan teplého vzduchu. Konečně se trochu zahřeji. Přistoupím k výčepnímu pultu a zeptám se hostinského. „Dobrý den vám přeji, přišel jsem z daleké cesty. Jsem unaven a také i finančně vyčerpán. Nevěděl byste o nějakém přivýdělku? Jsem velmi schopný, dokážu skoro vše." Řeknu trochu s nadsázkou. Také doufám, že tu nemají nic proti elfům. |
| |
| jak vejdeme do města, vypadá to že se většina z nás rozhodla rozdělit. No co, kdybych měl štěstí, a něco sehnal, v tomhle zapadákově se jen tak lehce neztratí. Ale teď je potřeba výbav.. KURVA DOPRDELE!!! Moje krásná sekera! Dohajzlu. Jediná památka na otce! jak ho mám teď najít, jak zistit kdo yl, když nemám už vůbec nic?! DOHAJZLU! Hmm, je zbytečný se rozčilovat. Tááák, pěkne se zhluboka nadechnout. Takž...výbava. To znamená peníze, a to znamená...banka. Vydám se rovnou do banky. První koho uvidím a bude mi připadat jako zaměstnanec bude poctěn mým pokusem o úsměv. Dobrý den přeji. Chtěl jsem poprosit, je možné setkat se s majitelem, případně se šéfem Vaší banky? Potřebuji s ním probrat jeden důležitý obchod. |
| |
| Než jste se stihli všichni rozejít, dobelhal se k vám mladý kluk s novinami v rukách a každému předal po jednom kusu. Na velké titulní straně byl velkým písmem nápis "Zvolen nový král!" Pod tím bylo spousta dalších, menších titulků. (Na ostatní příspěvky zareaguji co nejdříve, nyní jsem měl čas jen na toto - nemusíte reagovat). |
| |
| Noviny Ještě než se rozejdu někam k obchodu se zbraněmi na dálku, přiběhne ke mně kluk a dá mi noviny. Zjistím, že byl zvolen nový král. Pak se dám do čtení ostatních menších titulků, jestli se nenajde něco zajímavého. |
| |
| Vydal jsem jsem se vesnické smíšenky. Před ní mně zastaví kluk co mi dá noviny. Poděkuju a dám mu jeden měďák. Nový král. Koho zajímá další krutovládce? Uložím si noviny do brašny s tím že si je později přečtu. V obchodu dojdu k pultu a na obchodníka zvolám. Prosím jednu knihu zapomenutých kouzel. |
| |
| Před městem Za spousty klení nakonec dorazím k městu.Když se tak stane tak už skoro necítím nohy o prstech nemluvě. Vážně měla bych si koupit boty vždyť je nemusím nosit pořád.Jen v situacích jako je tahle nebo jiná.Nebo ... Příjemné oslovení strážného který stojí před městem mně vytrhnou z mých myšlenek a docela naštve. Skvělé takže přečkáme únos,cestu podzemím a utečeme ze zavaleného města a to nemluvím o té zimě v lese aby ... Zavrtím hlavou a zaujme mně co by se stalo kdybych zbroj toho strážného zahřála,nebo použila blesky. „Omlouvám se,ale nás už okradl někdo jiný.Ale nebojte.Vytrvejte a brzy sem jistě dojdou jiní pocestní které budete moci okrást.“ Ovšem nakonec se rozhodnu pro méně agresivní úkol.Jsem blízká tomu zvednout sukni a vystrčit na ně holý zadek,ale pak se rozhodnu že to neudělám.Nakonec ta stráž zřejmě jen pouštěla hrůzu nebo byli moc horliví a nakonec nás pustí do města. Dobře myslím si že první kam se vydám bude hospoda. Z mých myšlenek mně vytrhne kluk s novinami které mi strčí do ruky.Dobře tak se podívám co se tu vlastně děje. |
| |
| Cataborn Když vyrazím ke zbrojírně, narazím na kluka, co rozdává noviny. Jedny si vezmu a na chvíli se zastavím, abych do nich nahlédl. Hlavně zkouknout inzeráty na práci!! |
| |
| Po příchodu do města se rozhlížím, sednu si na volnou lavičku a přemýšlím, co dál. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Po chvíli se klidné lezení začne krapet znesnadňovat - zeď, na které je upevněn žebřík, začne nenápadně praskat. Netuším, zda si toho všímáš, nebo to ignoruješ, ovšem pokud budeš lézt dál, praskliny se začnou rozšiřovat a z nich začnou vylézat jakési pařáty - na pohled vypadají jako slepičí, ovšem jsou delší a jejich kůže se nápadně podobá dračí. Sápají se po tobě, chytají tě, tahají tě, snaží se tě vystrnadit - až se tě nakonec zmocní obrovský počet pařátů, jež tě shodí dolů - ty začneš padat, padáš... "Dobré ráno," usměje se na tebe milá, mladá, ženská tvář a sundá ti z čela studený hadr. Dlouhé, blonďaté vlasy, které nemá upevněné, visí ženě přes ramena a konečky se lehce dotýkají tvé hrudi, na které nemáš žádné brnění, ale pouze prosté, propocené oblečení. "Tak kolikpak ukazuji prstů," vztyčí ruku a nadzdvihne dva prsty. |
| |
| Arcalime, Erunámo - Hostinec na Bílé stezce Vaše rozhodnutí bylo asi to nejrozumnější - vydat se do hostince. Hostinec je místo, kde se postaví na nohy i ta největší nula, která před nedávnem spadla na úplné dno. Vždy se tu najde někdo, kdo rozdává nějakou službičku, nebo nocleh, který si dotyčný odpracuje. Uvnitř hostince ale nebylo takové "mrtvo", jako venku - ba naopak, bylo tu naprosto přelidněno, lidé se tu navzájem ušlapovali, ječeli a dohadovali se o několika tématech najednou. V této krčmě vládl úplný chaos. Pokud jste chvíli naslouchali a snažili se aspoň trochu porozumět, zjistili jste, že se tu dohadují o tom, kdo je hoden zasednout na trůn a kdo ne. Padala tu různá jména, která jste určitě už někde slyšeli, jen si nedokážete vybavit kde. Než jste se skrz ten bordel dokázali prohrabat k baru, chytil vás za ramena jakýsi pán - starý, vousatý, s potrhaným oblečením na sobě. Na první pohled vypadal jako bezdomovec, ovšem nijak nepříjemně nezapáchal. "Prosím, prosím," pokusil se stařec překřičet hluk, který se rozléhal po hostinci, "pojďte se mnou, pojďte." Poté se otočil, vyšel k východu z hostince a dal vám najevo, že ho máte následovat. |
| |
| Josef Karen V obchodě se smíšeným zbožím posedává na židli jakýsi tlustý obchodník a čte si noviny. Jakmile zahlédne, že vcházíš, nahodí znechucený výraz a bezvýznamně zvedne od novin oči. "Tohle nevedem," prohlásí nepříjemně a opět se začte. |
| |
| Obsah novin Zvolen nový král! - str. 3 Městské novinky - str. 5 Přehled kandidátů - str. 7 Velká křížovka - str. 8 Vnučka Patrika II. Orského opět řádí - str. 9 |
| |
| Když výjdu ze smíšenky vydám se směrem k hospodě. Vytáhnu noviny a pustím se do luštění křížovky. Ostatní části novin jsou nuda. A křížovce se věnuju celou cestu až do hospody. |
| |
| Cataborn V novinách mě nic nezaujalo, sáhnu do kapes, tam ani vindra, tak se otočím od zbrojírny a vydávám se do místní nálevny U vlka, třeba tam najdu někoho zajímavého, kdo bude vědět o nějaké práci... |
| |
| soukromá zpráva od Duron - syn Treminův pro Bohužel nastal jiný problém - stěna začala praskat a každým mým krokem praskala čím dál více. Mé kroky po žebříku zrychlily, ale když se po mě natáhl hnusný pařát, nebylo již kam uhnout. A najednou jsem... padal..... stále padal.. a já měl čas na pár posledních myšlenek. Takhle tedy zemřeš, Durone. Smrtí nehrdinskou a o samotě. Za pár dní po tobě ani pes neštěkne. A tvé tělo tady bude hnít měsíce a měsíce, až možná jednou budoucí hrdinové najdou jen tvé ostatky. Hlavně, ať je to rychlá smrt a neumírám dlouhé hodiny... Jen ať.. ,nedokončil jsem další myšlenku, jelikož se ozvala obrovská rána - mé tělo dopadlo na tvrdou zem. ... Když jsem se probudil, myslel jsem, že jsem v nebi. Nade mnou se skláněla krásná a mladá dívka s vlasy, jak sluneční záře. "Tak kolikpak ukazuji prstů," ,ozvala se a mě došlo, že toto není sen a ani nejsem v nebi. ,,Já ...žiju?.. Já...já.. opravdu..žiju?,, ,ptal jsem se spíše sebe, než té dívky. Ohledně počtu prstů, jsem ji nedokázal dlouho odpovědět. ,,Dva. Vidím dva prsty a... vidím také anděla. Kde to jsem a …jak jsem se sem.. dostal? A.. kdo jsi ty?,, ,konečně jsem odpověděl a hned ji zahrnul otázkami. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro "Tak výborně, zrak nemáš rozdvojený. Ale možná nějaké drobné halucinace by tu byly. Ale s tím si taky poradím, ne že ne." Sáhne po malé lahvičce na nočním stolku vedle tebe. Nemáš moc síly na to, aby sis začal všímat okolí - jediné těleso, které výborně vnímáš, je andělská tvář této slečny. "Andělice" odšpuntuje skleněnou lahvičku a podá ti ji. "Na, vypij to. Všechno." Jakmile to vypiješ, udělá se ti lépe a blondýnka začne reagovat na tvé otázky. "Kdo jsem já? Ta, co tě tu ošetřuje. Ale jinak... Jmenuji se Judis." Její jméno ti v tu chvíli přijde sakra povědomé, ovšem nedokážeš si za žádnou cenu vybavit, kde jsi ho slyšel. Nejspíš jsi utrpěl drobný výpadek paměti. "Zrovna teď ležíš v lóži na Kavacinském hradě. To je úlet, co? Nebýt jedné slizké potvory, zůstal bys tam, kde jsi byl." Po jakési medicíně, kterou ti dívka předala, se cítíš o dost lépe, a již se dokážeš porozhlédnout okolo; nad tebou visí červená nebesa, okolo je v místnosti spousta truhliček a u okna stojí stůl se zdrcadlem a spousty šperky. |
| |
| Pro Grunda a Briss platí to samé, co pro Arcalima a Erunáma - jen, Briss, zmiň se o tom, do jaké krčmy jdeš, ať vím, zda jsi s nimi, či s Grundem. |
| |
 | Přecpaná putyka Sakra, ten hluk se už nedá vydržet. Dopiju škopek a jdu jinam, říiám si. V téhle hospodě se nedá ani pohnout, jak je tu plno a navíc není absolutně nic slyšet. Zrovna do sebe obracím zbytek zvětralého piva nevalné kvality, které mi zkazilo náladu ještě víc, než osazenstvo krčmy, když ke skupince nově příchozích lidí přišel nějaký muž. Připadal mi nějak povědomý. Sotva jsem zpatřil jeho tvář, přepadla mě zlá předtucha. Okamžitě v pochvě uvolním svůj pracovní nůž, který v nouzi slouží jako zbraň. Pokud se ti lidé rozhodnou chlapa následovat, vyrazím nenápadně za nimi. I když se na něj vykašlou, nebudu je spouštět z očí. Nemají u sebe nic kovového, takže nejspíš přišli portálem. Dlouho jsem si nikoho, kdo by odtamtud přišel, neviděl. Pokud si mě všimnou, mávnu na ně, ať si přisednou. Z nějakého neznámého důvodu mě zdejší lidé nemají moc rádi a nejspíš se mě také trochu bojí. Jinak by můj stůl v takhle plné hospodě nebyl prázdný. |
| |
| Čtení Nic moc zajímavého, ale stejně nemám moc co dělat...pomyslím si a otočím na stránku 5 a postupně čtu i ty další, až na křížovku, tu si vyluštím později. |
| |
| Děd V hostinci je velice rušno, padají zde jména, hádají se o králi atd. Když si mě najednou všimne nějaký starý muž, který vypadá dost zchátrale, ale což staří lidé se mají respektovat, i když si nemyslím, že bude starší než já. Poprosil, abych ho následoval, asi má s něčím potíže, tak proč bych mu nepomohl? Následuji ho k východu. |
| |
| První kroky v novém městě Nakonec se rozhodnu vydat do hostince protože si po tom všem opravdu potřebuji odpočinout.Nejdřív mně unesou a pak ten zážitek v trpasličím městě ze kterého jsme museli utéct tím divným portálem a ta cesta lesem taky nebyla zrovna příjemná. Pitomá trpasličí obezřetnost a chamtivost.To s tím nemohl něco ten mág udělat?Nemohl nebo nechtěl? Ovšem mávnu na tím rukou a rozhodnu se pokračovat dál a držet se obou elfů(Arcalime,Erunámo).Když však vstoupím do hospody zjistím že venku nikdo není protože všichni jsou zde.Je tu hlava na hlavě,všichni tu pobíhají,odstrkují se ječí a diskutují snad o všech tématech najednou.Všechno se slévá do jednoho velkého hluku který je vážně nesnesitelný. Takže zde klid rozhodně nebude mám pocit že kdyby zde vznikl zmatek tak se navzájem ušlapou. Ale přesto se budeme muset prodrat vším tím chaosem aby si nás někdo všiml.Otázky ohledně toho kdo bude novým králem mně však moc nezajímá. Zrovna když se snažím dostat přes všechen ten zmatek začne nás otravovat nějaký dědek.Co chce?Pokud chce žebrat tak zde jistě najde nějaké jiné vhodnější osoby.I když zůstat v přecpané hospodě nebo jít s tím dědkem ven toť otázka. Nakonec se rozhodnu že si tu najdu nějaký volný stůl.Přece jen někdo kdo nás zastaví hned u vchodu a vypadá jako žebrák (i když na něj je moc čistý) je poněkud podezřelý. |
| |
| Cataborn Cestou do hospody se u mě stejně jako u ostatních zastavil kluk s novinami. Jedny si vezmu a kdybych měl peníze tak mu za to i něco dám. Letmo proletím noviny cestou do krčmy, ale nic ztoho mě zrovna dvakrát nezajímá, jediné u čeho se chvíli zdržím jsou "Městské novinky". Snad na každém místě města se lidi baví o tom samém - Novém králi a o všem okolo toho. Zezačátku jsem měl v plánu se v hospodě najíst, ale uvědomil jsem, že vlastně nemám ani měďák. Stejně mířím do hospody. Potřebuju peníze, krčma bude nejlepší místo. Když vstoupím do krčmy šokuje mě jak to uvnitř žije, chvíli mi trvá než se v tom zmatku zorientuju a potom si všimnu baru. Lidi tu řeší možné kandidáty na královský trůn. Nemám ztéhle hospody zrovna dobrý pocit. Sotva dojdu k baru chytne mě za rameno starý muž a řekne mi, abych ho následoval. Nechápavě se na muže podívám, ale nakonec přikývnu. "Děje se něco?" Skoro zakříčím, abych přeřval ten rámus. Snad pro mě bude mít nějakou práci.. |
| |
| Cataborn 2 Mířím k Vlkovi a jdu okolo banky. Ohlédnu se za sebe a vidím před stájemi starce a kolem pár "známých" tváří. Že by měl nějakou práci? To by mohla být i placená!! Otáčím se a jdu za starcem.Třeba bude mít fakt něco, za co by mi mohl zaplatit... |
| |
| Jeskyně se v žádném případě neruší, jen se na nějaký čas pozastavuje - jsou prázdniny, já a předpokládám že i vy máme plný program a je veliká škoda trávit svůj volný čas u počítače. Až o sobě začne dávat škola vědět, vrátíme se (s těmi, co o to ještě stojí) zpátky ke hraní. Všichni, co chtějí zůstat, nechť se ozvou do diskuze. Příjemně strávené prázdniny vám přeje váš Pj. |
| |
| Navrhuji rychlé započetí příběhu, bez zdlouhavých začátků - pro dohnání ztraceného času. Co vy na to? |
| |
| soukromá zpráva od Grund pro |
| |
| "Hej, hej," uslyšíš jakýsi hlas a následně ucítíš dotek na tvé paži. Po ohlédnutí spatříš staršího muže v plášti s kapucí. "Omlouvám se, pokud tě nějak vyrušuji, ale... Vypadáš jako někdo, kdo by si rád něco přivydělal. Nemohl bys pro mě něco udělat? Byl bych ti za to moc vděčný. A odměna..." stařec z kapsy vytáhne měšec plný zlaťáků a něco málo si nasype do dlaně, "...bude veliká." Nějakou dobu ti vypráví co a jak. Ať chceš nebo ne, stejně se necháš od starce přemluvit - odměna vypadá totiž opravdu lákavě. "Víš, jak jsme se domluvili. Ty mi přineseš sobí rohy, a já ti za to zaplatím." Přeskočíme úvodní kapitolu a přesuneme se na první. Berme to tak, že se ve městě žádná zvláštní situace neudála. Kapitola I., podčlánek druhý - Scollské údolí  Jak jsi poznal/a, tvým úkolem je v tomto terénu najít tři soby a sebrat jejich rohy. Nejlépe uděláš, když se budeš držet cesty. Reaguj šeptem, nezávisle na ostatních - ber to tak, že ve městě jste se všichni rozdělili a nyní pokračujete jednotlivě. |
| |
| soukromá zpráva od Erunámo pro Někdo mi zaklepe na rameno. Stařec? On se mi omluví, jestli nevyrušuje a nabídne mi odměnu, když mu přinesu sobí rohy. „ To zní jako pěkná nabídka, přijímám. Ale jediné o co poprosím já vás, je jistota, že svoji odměnu dostanu, takže bych poprosil o nějaký menší obnos jako zálohu.“ Zeptám se ještě staříka. „ Jistě jste postřehl, že nevlastním žádnou zbraň, tak bych si nějakou zakoupil a sobí rohy vám jistě obstaral.“ Pokusím se přesvědčit staříka, že malý peníz, by se na začátek hodil. |
| |
| soukromá zpráva od Grund pro Potom, co uvidím mince na dlani, neváhám a kývu na jeho nabídku. Okamžitě vyrážím hledat tři hrby pro tři rohy nebo jak to ten děda říkal?? Ihned vyrážím po cestě z města... pokud je možnost jít na sever, jdu tam |
| |
| soukromá zpráva od Briss pro Nakonec jsem se setkání s tím divným starcem nevyhnu.Poklepe mi na rameno a spustí svou oblíbenou řeč o tom že něco potřebuje a pouze já to dokážu obstarat. No s jeho věkem nejspíš ne.Ale dobře zřejmě každý nějak začínal.A s těmi zlaťáky by mohl mít každého.No dobře skoro každého. No za ty zlaťáky si koupím aspoň něco co jsem ztratila při uvěznění a při cestě portálem.Měla bych si taky koupit boty,vždyť je nemusím nosit pořád.Ale po té mé cestě lesem kdy jsem nakonec necítila ani nohy o prstech nemluvě jsem se konečně rozhodla nezůstat jen u myšlenek. I když není to poněkud hodně za sobí rohy?Asi tam nepůjde jenom o ty sobí rohy.Ono najít soby a přinést jejich rohy nebude snadné zřejmě mi je sami nedají. Ale to se uvidí po cestě protože jsem souhlasila možná to bude chyba,ale nejspíš nebude moje první.A tak jsem ve městě koupila boty,nějakou výbavu a krátký meč a vydala se do Scollského údolí.Ale už jsme ušla nějakou dobu a pořád nic,jasně nečekala že to najdu hned,ale bolí mně nohy.Nejen proto co jsem už ušla,ale protože jsem si ještě nezvykla na boty.Navíc i když jsou tohle vzdušné šaty pálí mi Slunce na záda tak že mám chuť si je svléknout.A chvíli i uvažuji že to skutečně udělám protože zde nikdo není,ale nakonec když rozhodnu si odpočinout si sundám jenom boty.Třu si nohy a chvíli přemýšlím kudy jít,ale nejspíš bude lepší jít rovnou za nosem a držet se stezky.Chvíli sedím a odpočívám a když se rozhodnu vyrazit chvíli se dívám na boty než se je rozhodnu vrátit do brašny.Koupila jsem si je abych je mohla nosit když je budu potřebovat,ale teď nebude vadit když budu chodit opět bosá. |
| |
| soukromá zpráva od Josef Karen pro |
| |
| Oprava obrázku Na obrázku se nachází již zmíněné Scollské údolí. Napříč se táhne cesta vedoucí na sever, kde prochází Scollskými vrcholy. Také se ovšem rozděluje a druhá část cesty vede na západ - do Scollského lesa (zde ovšem není soby nalézt tak jednoduché). Pokud by někdo měl nutkání cestovat na východ, kam již cesta nevede, dostane se do hor. Cesta na jih vede zpátky do města. Poznámka: Než jste vyrazili na lov, stařec vám zanechal zálohu 30 zlatých. Další polovinu vám zaplatí až po splnění úkolu. Pokud je obrázek malý, můžete se kouknout na větší verzi zde. TOTO NENÍ HERNÍ PŘÍSPĚVEK ALE POUZE DOPLNĚNÍ PŘÍSPĚVKU MINULÉHO. DALŠÍ PŘÍSPĚVEK, NA KTERÝ ZAREAGUJETE, UŽ NAPÍŠU KAŽDÉMU ZVLÁŠŤ.  |
| |
| Nový příspěvek níže. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Cestou míjíš stále jednu a tu samou krajinu, ani nevnímáš, zda se mění nebo ne. Jsi zažraný do hledání stop sobů. Když po nějaké době konečně narazíš na něco, co by mohlo představovat stopu! Ovšem nelze rozpoznat, zda jde opravdu o soba, nebo ne. Co uděláš? Půjdeš stále cestou, nebo sejdeš a budeš sledovat neznámé stopy? |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Cestou míjíš stále jednu a tu samou krajinu, ani nevnímáš, zda se mění nebo ne. Jsi zažraná do hledání stop sobů. Když po nějaké době konečně narazíš na něco, co by mohlo představovat stopu! Ovšem nelze rozpoznat, zda jde opravdu o soba, nebo ne. Co uděláš? Půjdeš stále cestou, nebo sejdeš a budeš sledovat neznámé stopy? |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Cestou míjíš stále jednu a tu samou krajinu, ani nevnímáš, zda se mění nebo ne. Jsi zažraný do hledání stop sobů. Když po nějaké době konečně narazíš na něco, co by mohlo představovat stopu! Ovšem nelze rozpoznat, zda jde opravdu o soba, nebo ne. Co uděláš? Půjdeš stále cestou, nebo sejdeš a budeš sledovat neznámé stopy? |
| |
| soukromá zpráva od Josef Karen pro |
| |
| soukromá zpráva od Grund pro |
| |
| soukromá zpráva od Briss pro Jdu a slunce pálí a já čím dál víc uvažuji že si svléknu šaty.Přece jen nikde není široko daleko nikdo dokonce ani ti sobi které mám najít.Nakopla bych nějaký kámen kdybych v současnosti opět nešla bosá.Ale i tak mi cesta poněkud rychle utíká i když se krajina kolem mně nemění.Aspoň mně to tak připadá protože se musím soustředit na hledání stop po sobích stopách vzhledem k tomu že se moc ve stopování nevyznám. Asi jsem měla jít s někým kdo to umí,ale to by pak byla jeho akce.A ráda bych dokázala všem že já sama o sobě něco umím. A nakonec přece jenom je moje dlouhá snaha odměněna když najdu nějaké stopy.Nadšením zapomenu na horko ovšem brzo se dostaví hořké poznání.Bohužel nevím zda to jsou skutečně stopy sobů nebo někoho jiného. Vážně jsem měla jít s někým kdo se ve stopování vyzná.Takže co teď?Mám sejít z cesty a sledovat stopy které můžou,ale nemusí být sobí? Nakonec se rozhodnu že to udělám přece jen nemám jistotu zda bych sobí stopy poznala i kdybych na ně znovu narazila.Takže opustím cestu a vydám se po těch podivných stopách.Jen doufám že i když nebudou patřit sobům nepovedou do nebezpečí. |
| |
| Velice se omlouvám, ale tato jeskyně se bude muset zrušit. Povolit prázdninovou pauzu byla velká chyba - velká část lidí odešla, další dělají mrtvé brouky nebo už na to zkrátka kašlou. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR