Eragon
hrálo se Denně
od: 26. června 2007 20:18 do: 07. března 2008 15:04
Dobrodružství vedl(a) LennySmith
| |
 | Příběh začíná, když chudý farmářský cxhlapec jménem Eragon najde v Dračích horách velice divný modrý kámen. Eragon ho však chce prodat a tím zabezpečit rodinu nad nadcházející zimou. Jenže později zjistí, že je to dračí vejce, ze kterého se později vyklube dračí mládě-Safira. Eragon si uvědomí, že ho celý život bude provázet dobrodružství, které sahá velmi vysoko nad jeho možnosti. Jeho život se najednou nečekaně změní, ocitne se ve velmi nebezpečném světě plném kouzel a válek. Pouze se starodávným mečem a velice moudrým průvodcem Bromem musí Eragon se Safirou zdolat nebezpečné sitiace a odolávat temným silám vysílaných z ještě temnějšího království, kterému vládne tak krutý král, jakého ještě země nikdy nepoznala. Dokáže Eragon vrátit zese zpět dobu Dračích jezdců?? Doufejme, že ano. A jestli chcete, aby se doba Dračích jezdců opravdu znovu vrátila, musíte Eragonovi pomoct právě vy! Bez vaši pomoci to nezvládne! |
| |
 | Konečně jsem opustil poušť Hadarak.Po tom úmorném vedru jsem už byl na pokraji svých sil.Zdržoval jsem na okraji velkého lesa Du Weldenvarden.Utábořil jsem se v poklidném a tichém místečku na noc.Pojedl jsem nějaké zásoby a svůj věrný meč Xarteting uložil vedle sebe.Pak jsem ulehnul a po náročném dni usnul. V noci mě probudili těžké kroky.Vstal jsem a začal se dívat na všechny strany.Něco v té tmě bylo a já si pevně stál na svém,abych to zjistil.Do tmy přišel poutník.,,Dobrý den,můžu si přisednout?"zeptal se mně a tak jsem s úlevou svolil a odložil meč.Byl to muž,který hledal útočiště a především válečníka.,,Víte,poslední dobou se v Alagesii dějí divné věci,někdo prý zahlédl draka."oznámil mi muž a já jsem zbystřil.Právě jsem se vrátil od elfů,kde mě jako zastůpce Valeriánů potřebovali.Zpráva o Dračím Jezdci mě zaujala.Že by Galbatorix neuhlídal své dračí vejce.Vím,že elfové a Vardenové přavážejí svá vejce mezi sebou,ale neměli v plánu ho nechat vylíhnout,nebo se do té doby nenašel ještě nějaký Jezdec.Rozhodl jsem vydat zítra do Gileadu,abych zjistil více.S poutníkem jsme si chvíli povídali a pak usnuli.Druhý den už byl pryč.Z mého vybavení nic nechybělo a tak jsem se vydal vstříc novému dobrodružství,abych pomohl novému Jezdci v jeho cestě a pokud možno ho našel.Spíš se od něj budu držet dál |
| |
 | jsem půlelfka jménem Arya de Galzra,všichni mi ale říkají jenom Galzra.žiju v lesích Du Weldevarden dlouho se svou smečkou vlků z nichž ten největší je můj,jsem vlčí jezdec a Darmus mě vozí kam se mi zachce je to lepší než na koňi.sloužila jsem sama sobě ale když sem slyšela zvěsti o dracích chtěla sem nejakého vidět.šla jsem tedy za tím kdo údajně měl mít tři vejce.abych je mohla vidět odpřísáhla sem mu věrnost ve starověkém jazyce,vejce jsem po několika spolehlivě vypracovaných úkolech viděla pak ale se stalo že bylo jedno ukradeno a já byla poslána po Durzovi ho najít. vyjíždím z hradu na svém příteli po boku s jeho bratrem a smečkou dalších vlků a vlčic. cestovali sme několik dnů za různých podmínek ale nechci riskovat životy svých vlků a tak sme si našli jeskyni ve které sme se utábořili a přespali velkou bouři. ráno sem se rozhodla jet do Gil´eadu snad se tam něco dozvím od Durzy jak od pokročil a král poručil ať se za ním jedu podívat a zjistit jak je na tom v lásce sem ho zrovna něměla ale rozkaz je rozkaz a tak jsem teď na cestě do Gil´eadu. |
| |
 | Opravuji pasti v lese a dívám se zda se mi odařilo něco chytit, dávám pozor zda mě někdo nevidí, posbírám skromné úlovky z několka pastí a vydám se zpět domů,něco z toho co jsem ulovil by se dalo prodat na trhu a po dobré tržbě si dám dobrou holbu piva, i když tady ho mají docela trpký. |
| |
 | Sedim v lese jako vždy, když de mě přiletí pěnkava. Zašeptá mi do ucha že viděla draka. Odmněnim ji zrním a vydám se na cestu do Gieadu, abych tam počkal na jestce. Pěnkava mi řekla smněr kterým putuje. |
| |
| soukromá zpráva od Brom Dragonrider pro |
| |
 | Stojím u otevřeného okna. Blond vlasy mi spadají po lopatky. Občas, když zafouká mírný větřík mi vlasy vlají ve větru. Je to jedna z mála příjemných chvil dne. Jsem sama, bez povinností, bez stráží za zády...bez otce, jehož krutý pohled vždy propaluje mé štíhlé, vysoké tělo. Zelené oči v bledé, vyhublé tváři pohlíží na městskou bránu. Čekám, čekám na mého kamaráda. Na moji jedinou naději. Dočkala jsem se...Štíhlý, vysoký, tmavovlasý mladík přijíždí do města. Je to on, stráže ho zdraví kývnutím hlavy a pouštějí ho do města. On hrdě jede na svém vraníkovi a míří přímo k mému domu. Domu? Či spíše vězení. Vysoká budova se totiž jinak pojmenovat nedá. "Lill?" Jeho něžný, milý hlas způsobí, že mnou projede vzrušení toho co nás čeká. Možná. Vrhnu se mu do náruče. Mám ho ráda. Na jeho příjezd jsem čekala dny, možná měsíce a on je tu. Konečně. "Andrewe...Konečně. Měla jsem strach že vás chytili. A zabili." usměju se na něj. Jenže jeho úsměv, kterým mi odpoví je plný bolesti a smutku. Nejsem hloupá abych nepochopila na co myslí. "Je mi to líto Lill. Ztratil jsem ho v horách. Šli po nás. Dlouho mi trvalo než jsem se vymotal z Dračích hor. Pár měsíců. Nemělo cenu ho hledat. Možná odešel jiným směrem než já a ted' bloudí krajem. Možná..." vysvětlí mi. Z očí mi vyhrknou slzy, ale hned je zaženu. Čekala jsem to, čekala jse že se to někdy stane. Jenže netušila jsem, že to bude tak brzo. "V pořádku Andrewe. Promluvím si s otcem zda o něm nemá žádné zprávy. Ty se zatím někam schovej. Nechci tě mít na svědomí" rozloučím se s Andym a odejdu z místnosti. Proč? Proč zrovna on...má naděje. |
| |
| Pokračoval jsem zbytek dne.Les Du Weldenvarden se stáčel k severu a viděl jsem v dálce jezero Isenstar.Kdybych ho obešel,tak cestou najdu Gilˇead.V tomto městě jsem nikdy nebyl,ale vím,že zde si Galbatorix nechal vybudovat vězení.Kdo ví,co mě tam čeká.Pokračuju kolem jezera a neodolám a skočím si do chladivé vody.Po osvěžení v parném letním dnu pokračuju dále.Najednou v dálce uvidím hradby města.Vykročím,ale přinutí mě zastavit těžký dech a kroky.Těch kroků bylo hodně.Střetnul jsem se s k mému velkému překvapení s urgaly.Stvoření z hor,vždy se skrývaly.Tomu nerozumím,co tady dělají?tTasím meč,čímž potvrdím možný boj.uragolové se usmějí a vyrazí proti mně.Rychlostí blesku mávnu mečem a ejhle...kde ten urgal nechal hlavu? Á,tamhle je,v křovisku.Pustím se do dalšího,kterej se nehodlal jen tak vzdát.Nezahrávej si v Valeriánem,kamaráde.pomyslím si a vrazím mu meč do břicha.Třetího seknu napříč celým tělem.Co se stalo pak,nebudu popisovat.Každopádně,urgalové byli tuhí.Oj,tohle bylo nějak rychlé.pomyslím si a otřu si meč o urgalovy trenky,nebo co to měl na sobě za hadr.Pak pokračuji dál,ale jak tak přemýšlím,v Gilˇeadu nebude bezpečno a tak se mu obloukem vyhnu a pokračuji na sever k vesnicím Carrvahall a jiné. |
| |
| Sednu si spokojeně ke stánku a položím na něj dva ušáky a na klacík pověsím tři páry bažantů. Ušáky mám prodané za chvíli docela dobře, za jednoho ušáka budou ušáky hliněný v hospůdce. Pak prodám ještě dva páry bažantů a už se jenom nudím, buď lidi nechcou kupovat, nebo nemůžou, když se tak na to dívám, je mi nějak těžko a tak prodám párek bažantů pod cenou. Zrovna vča protože do vesnice přišli vojáci. Chovají se jako banditi a ne jako vojáci, jaký král tokoví sloužící. Pomalu přejdu do domu a schovám několik měďáků do truhličky, zbytek si sebou vezmu do hospůdky. Začnu zpracovávat maso co jsem si nechal. jednoho ušákanaložím do solného roztoku, který jsem dělal kvůli podstatně většímu úlovku a oškubu bažanty, jsou celkem tři a u druhýho si už říkám že jsem jej měl stáhnout. Třetího stahuji. Napíchnu všechny tři na rožeň a strčím jej do komína. Nikdo podle vůně nemůže určit kde se dělají a já mám dům kousek od řezníka. Stejně budu zatápět až začne udit dneska on. Vytáhnu měch s vínem co mám pod postelí a notně si přihnu. Tak to je to co jsem celej den potřeboval. Jen to nesmím přehna otupovat ano, ale umrtvovat ne, to pak vzpomínky vyplujou moc rychle. |
| |
![images[2]8021.jpg](images[2]8021.jpg) | Rozloučím se s otcem. Jako vždy se vydám pro něco k jídlu do hor za vesnicí. Jako jeden z mála se nebojím vztoupit do tajemných dračích hor... Helemese co tu máme...by mohla být srna. Oběvím v zemi několik stop a vydám se po nich dál. Stopy mě zavedou an mýtinu, kde se povaluje celé stádo a to i srnka s kolouchem. Tiše napnu ttivu svého luku a zamířím. Rána a modravé světlo vyleká celé stádo, ale i mě. Po hodné chvíli se vzpamatuji a pohlédnu naštvaně tam kde bylo ještě před chvílí stádo. Kterej... Začnus e vtekat, když můj pohled padne na modrý kámen uprostřed kráteru. Co to je? Kde se to tu vzalo? Hlavou mi krouží tisíce otázek a má zvědavost mi nedá. Opatrně se přiblížím. Proboha co to je? Vypadá to jako nějaký drahý kámen. Mohl bych zabezpečit celou naši rodinu. Neváhám a kámen zvednu ze země a brzy se ocitá u mě v brašně. Bez velikých problémů dorazím domů. Zalezu do svého pokoje a kámen si pečlivě prohlédnu. Zítra ho musím prodat. |
| |
| Gieadu Ve městě-vězení je pěkně živo řeknu si, když si prohlédnu město. Sestoupim k bráně kde mě zastaví stráž, co tu chcež, vykřikne na mě a já se na něj otočim. Buď mě pustíš nebo se budeš zodpovídat stínovy, řeknu a ukážu vystouplé zuby od mého otce. Stráže něco brumlá, ale pustí mě do vnitř. Tak a teď musim být na stráži abych jezdce nepropás, pomislím si. |
| |
| Ve vesnici: Brzy ráno se probudím. Slunce je teprve nízko na obzoru, ale já jsem donucen vztát. V hlavě se mi stále přehrává zvláštní úkaz z předešlého dne. Ale kde se tam vzalo to světlo? Co to bylo? Vezmu do ruky kámen, překvapí mě jeho teplota. No nic, potřebujeme nějaké peníze na jídlo. Nevím proč, ale mám zvláštní pocit...Neváhám a znovu ho schovám do brašny. Tiše vyklouznu z domu a zamířím do vesnice. Otec ještě spí a bratr buď také a nebo šel již za svou milou. Čím více se blížím k vesnici, tím má nervozita roste. Spousta lidí je již vzhůru a připravují své stánky a také spoustu dalších věcí, co budou během dne potřebovat. Kde by jsem to mohl prodat? Můj nos místo vybere. Libá vůně masa mě donutí zastavit se až před masnou. Trochu nervózně polknu a je mi jasné, že to nejspíše nevyjde. S tímto řezníkem jsme si nikdy nerozuměli a navíc můj bratr se zamiloval do jeho dcery. O to jsou všechny naše problémy mnohem složitější. Tiše otevřu dveře. V prodejně nikdo není. Přiblížím se k pultu a řezník vyjde z druhé místnosti.Jen co mě spatří, se ušklíbne. "Co tu děláš?" Opře se do mě ne moc příjemným hlasem. "mám tu pro vás obchod." Odpovím a vytáhnu z brašny velký modrý kámen. "To si někde určitě ukradl." Odmítne řezník mou nabídku. "Ne! Našel jsem ho v dračích horách." Křiknu na něj ve snaze se bránit. "Vypadni odsud! Neopovažuj se mi sem tahat ty prokleté věci." Oboří se řezník na mě a i s kamenem v ruce mě vyhodí ven. Zklamaně kámen schovám a s lehkým povzdechem se vydám domů. Cestou projdu kolem muže. S pozdravem můj pohled padne na tři krásné bažanty. Pokusím se o úsměv a chystám se odejít. Zamířím zase zpět k našemu domu. Avšak dříve, než vůbec vesnici opustím, zaslechnu podivné řeči. Prý do vsnice zavítali Galbatorixovi vojáci. Proč musel vybít všechna ta krásná zvířata. Znechuceně zavrtím hlavou a vydám se zpátky... |
| |
| Carvahal Dorazím do našeho domu. Tiše se proplížím okolo strýčka a zalezu do stodoly. Kámen položím před sebe a tiše ho sleduji. Co to může jenom být? Proč to nikdo nechce? Tážu se dál sám sebe. V tom se na kameni oběví hluboká puklina a ozve se podivný zvuk. Hned vedle ní další a toto se opakuje. Vytřeštím oči a stáhnu se dozaději. Nechápavě vše sleduji. V tom kámen pukne a místo něj na zemi leží něco pdoivného. Není to žádné zvíře, které jsem doposud viděl. "Páni." Zašeptám a nechápavě sleduji malého dráčka před sebou. "Kde máš matku?" Otážu se a o krok se přiblížím. Natáhnu ruku a pokusím se modrého dráčka dotknout. "Au." Zasyčím bolestí, když se mi do kůže vypálí znamení dračích jezdců. Nechápavě si prohlížím dráčka a sovu ruku. "Co to děláš?" Otážu se a konečně ho mohu bezbolestně pohladit. |
| |
 | Les : ,, Tož dobrý mužiku, vezmeš ma do mesta´´? usměju se na kupčíka svýma zelenýma očima. Jak vidno prohlíží si mě svým znalým okem. Malá a tělnatá s kozama jak volský cecky. V hnědém plášti s kapucí přes hlavu. Velké zelené oči, velký nos. Na trpasličí poměry celkem kráska. Přes koženou kazajku zvýrazňující poprsí. Na každé straně pak zlatavý cop. Kupčík byl ochota a svezl mě do Giedanu. Giedan: Stráž si ma moc neprohlížela, radějc sa věnovala kupčíkovu zboží. Drahé látky ... to račej kožu a ocel než babskej brokut. ,, Děkan možiku´´ poděkam a hned mizám v nejbližšej ulici. |
| |
| Prubudím se, třeští mi hlava, to to levné pivo, ale přeci jenom je v tom něco víc, nejasný pocit toho že se někde zrodi dračí jezdec a docela blízko. Vzpomínky vyplují a já ví že pokud jej najdu, tak musím zjistit kým je, jestlije to Galbatorixův člověk, nebo někdo jiný. Jdu se podívat na pasti, mou myslí ale pulzuje snaha najít toho nového dračího jezdce, jak jen se dostal k vejci? |
| |
| Gil'ead Procházím se chodbami vězení. Přemítám o tom co se stalo...Zmizel a je asi mrtvý. Budu muset zmizet sama. Mam malou naději, ale mám alespoň nějakou. Když vidím ty ubožáky, kteří jsou královi vězni řikám si, že to co se stalo mě neni zas až tak hrozné. Bída a utrpení tady ve městě mě zdrcuje. Staršně ráda bych odtud vypadla. Někam jinam, kde by mi bylo lépe. Třeba k elfům. Jenže vím, že by mě tam nepřijali vřele. Kvůli mému hroznému otci. Jak hrozné je být dcerou Galbatorixe. Bez přátel, bez lásky, bez rodiny, která by milovala. Dojdu až ke dveřím vězení. Vyjdu ze dveří. Venku se rozhlídnu kolem. Lidé mají strach vyjít z domů. Malé děti se bojí hrát. Nesnesu takové utrpení. Zamířím ke stájím kde jsou koně strážců. Úplně vzadu ve stáji mám koně i já. Dojdu k černé kobylce a pohladím ji. "Ahoj Meredith. Jakpak bylo? Projedeme se?" promluvím k ní. Přesto, že neslyším odpověd' si jsem jista že souhlasí. Připravím si sedlo a nasednu si na něj. Vyjedu ze stájí a zamířím k branám města. |
| |
| Gilead : Takža si to šinu svou klátivou chuzou uličkami, moc ludí tu netrajdá, ale iba je my to fuk. Ako tady mohů bydlet ... to fakt nechápů, diť sa tu nedaj anějc pořádno bránit baráky ... hovno archytektoura ... Nějako se nebojim, šahnut na mě zloděja tak dostane mym palcatem přez šišku až se mu lebeň rozskočí ... |
| |
| Projdu k bráně a zase spět do hostince narozdíl od jiných lidí nemám strach vyjít ven. Těsně kolem mě projede někdo na koni div že mě nesrazí otočim se a vydim že to je ona a ještě ke všemu dcera Galbutoryxe. Usměji se když se otočí a obnažim vystouplé tesáka. Zajdu spět do hostince. |
| |
| Calvahal: Dráček velmi rychle roste a tak ho nejsem shcopen dál schovávat ve stodole. Zavedu ho do hor, kam za ním každý den chodím. Naučil se již sám lovit a tak o potravu nemusím mít starosti. Ale nedokážu se o něj již dlouho starat. Každý večer sedím u okna a přemýšlím. Co mám dělat dál? Není možné, aby si nikdo nevšiml mizící zvěře v lesích. Smutně si povzdechnu a vybaví se mi vzpomínka na jednoho muže z vesnice. Jistě musím za ním zajít. ty jeho příbehy o dracích a jezdcích. On mi určitě poradí. Vylezu ven oknem a zammířím do vesnice. Celou cestu přemýšlím. najednous iv zpomenu i na sny o té dívce. Byla tak krásná a..byla v nevezpečí...Najít jeho příbytek není těžké. Bažanti (nebo perličky?) stále visí vedle sebe u vchodu. Zabuším na dveře... |
| |
| Gid dojedu na vlku před brány Gil'eadu sesednu a jdu do města kde mě zarazí stráže.jen se na ně podívám a vytáhnu si rukáv na ruce jim něco ukážu a oni mě pustí dál bezeslova jdu s Dramusem po boku dál do města už se stmívá a tak do vězení pudu až ráno teď se vydám do hostince tam se srazím s nějakým mužem a jen uraženě zavrčím poznám na něm nepřítele cítím z něj něco co nedokážu přesně rozeznat chvíly se na něj dívám a čekám jestly něco řekne jestly uvidím zuby tak je to jasný pomyslím si pak ze sebe jen dostanu ubohé omlouvám se a čekám co řekne |
| |
| Gilead : Hospoda Moje malé nohy ma vedů do mistní nálevny jež si hrdě nechá říkat hospoda. Sednu k jednomu ze stolov a čekám na tu hromadu špeku co se hejbe jak slimák. ,, Nalej mi korbel toho svýho patoku a hni se, nebož tě kopnu tak, že sa až vznášet budeš´´. procedím mezi zuby. ,, Čert ťa vem sakra hni sebu´´! zavrčim a konečně se začnu trávit tim hnusem. ,, Tož tohle svinstvo je uražku veškerych chcanek ´´ zaječím a kopnu do židle. Takto hanba im, pivo fuj taiksl ... Tak to pokračam až do osmeho ... |
| |
| Carvahall Došel jsem do Carvahallu.Byli zde nějaký trhy,protože všude byli stánky s jídlem,zbraněmi a jiným náčiním.Zabalil jsem Xarteting do hadru a sedl si na mokrý sníh.Chvíli jsem přemýšlel,co si koupím,ale v tom se my v mysli ozval hlas Vanira,elfského šermíře:,,Dostav se zpět do lesa Du Weldenvarden,potřebujeme tě na poradu." Vstal jsem a rozhlédl se.To si snad ze mě dělá legraci,teprve těď jsem přišel a mám jít zpět,Proč mi to prostě neřekl,když jsem odcházel.Tihle elfy,nespolehlivý národ.Nic ovšem neříkám,protože jsem půlelf.Ale jako Valerián je to moje povinnost.pomyslil jsem si a odcházel na východ,kde by měl být vchod do Du Weldenvarden.Snad mě tam budou čekat.A taky by mě zajímalo,co tentokrát potřebují. |
| |
| Nechtěně jsem někoho na ulici málem srazila. Nezajímá mě kdo byl ten chudák, ale všimla jsem si jeho zubů. Hm... Vím, že bych se měla omluvit, ale nejsem zvyklá říkat slovo omlouvám se. To jenom mí přátele mě to slyšeli říkat. Zamířím ven z města. Chci se projet a nadýchat se čerstvého vzduchu. Tady ve městě je vzduch plný strachu. Projedu kolem stráží, kteří se uctivě ukloní. Vědí, že kdybych chtěla mohla bych je dát na pospas osudu mému otci. Jenže já taková nejsem. Málo lidí ví, že svého otce nenávidím. Se svou kobylkou se rozhodneme, že se projedeme trošku dál obvykle. |
| |
| Na cestě k hospodě do mě vrazí nějaká slečna. Omlouvám se, řekne mi já si všimnu pohledu který na mě vrhá když čeká na odpověď. Je to vražedný pohlet takoví mívaj jen vlkodlaci. Zasměji se div se neroschechtám. Ukážu jí památku po mém otci (dlouhé upíří zuby). Nemusíte se omlouvat nic se nestalo, řeknu normálnim hlasem. Zamířim zpět k hostinci. Narozdíl od mého otce se já světla nebojim ani nepiji krev. |
| |
| zamířím za tím mužem do hostince (nebo hospody ono je to jedno) a zapřemýšlím se zvláštní.......upír co se nebojí světla ani neútočí na vlkodlaky no nic mám lepší věci na práci ale nebude to čistej upír.pak vejdu dovnitř je tam dost rušno ale já si moc nikoho nevšímám jen si u hostinského objednám pokoj na pár hodin a pak zamířím nahoru po schodech do pokoje číslo 6.tam si sednu na postel a přemýšlím jak asi bude můj přítel-nepřítel Durza reagovat až mu řeknu že král poslal mě abych mu pomohla protože mu to dlouho trvá no ten bude koukat.pak si lehnu a ještě chvíly přemýšlím mám nepříjemný pocit že mě někdo sleduje nebo sledoval ale kdo? |
| |
| Gilead: Krčma Tož obracem do sebu dvanáctej kus a nakážu si dalšej, kdež do vnětř vlezu traja mužici. Šeci kružkové zbroje a zbraně nevalné kvality. Asejc miastni straž. Tak se enem uklidňam a sklopem hlavu. Šeci by bylo dobre kdyby si ten tlouštík nepušťal hubu na špacer. Asejc jem něco řekola pač se ke mňa obrátily. ,, Zdravěm vaš šeci mužici´´ prohodiem ve všej slušnosti. - ,, Co seš zač ?´´- prohodí jedna knerata nevymachana huba. ,, Ja som Budrun´´ řeknu s klidom. - ,, To je trpasličí jméno´´ ! - křikne na ma. ,, Šak ti to pálý mužiku asejc pod tou prelbou něčehos maš.´´ prohodim a věnuji všecem široký úsměv. -,, Neotvírej si na mě hubu´´! - zavrčel. -,, Šéfe to je ona´´- řekne mladiek na levo. ,, To vieš přeci´´ usměji se a loknu si na ex. -,, Pudeš s náma´´! křikne kníráč. ,, Seďat budu, neotvěraj si hubu na demu ťa neučeli slušnemu chovani´´? křiknu na něj. -,, Nebo to... půjde po ...zlém ´´! zase křikl knírač. |
| |
| Sejdu dolu do nálevny kde je nějakej rambajs. Uvidim trpazlici jak se hádá se strážemi. Pánové takle se chovaj všichni lidi nebo ste takový burani jenom vy? Zeptám se klidným hlasem stráže. Co si myslíš že si? Zeptá se mě stráže. Pokud nezavřeš klapačku a okamžitě nevycouváš tak tvoje smrt, rozchechtám se a obnažim zuby. |
| |
| soukromá zpráva od Eragon-dračí jezdec pro |
| |
| Úlovek nebyl nic moc, sedím u stánku a pozoruji lidi, docela by se mi líbilo, kdyby ten nový jezdec kolem mě prošel, ale jak jej najít. Dívám se velice pozorně a hledám jej mezi lidmi. Myslím že zítra zajdu po okolí a podívám se zda tady někde okolo není nějaký drak. |
| |
| soukromá zpráva od Eragon-dračí jezdec pro |
| |
 | Cela v Gil'eadu... Vzpomínky Už to není daleko...už jen pár dní cesty a budeme konečně u cíle... Jak je to dávno, nevím. Snad týdny, snad měsíce... Byla to jedna z mnoha mých poutí po Alagäesii, ale tentokrát jsem mířila domů. Po tolika letech jsem se měla vrátit do Ellesméry a přivézt s sebou dračí vejce. Cesta se zdála nekonečná, ale já a mí dva společníci jsme denně dokázali na našich bílých elfských koních překonat desítky a desítky mil. Vzdálenost, jež mě dělila od mého domova v Du Weldenvarden, se s každou minutou na hřbetě neúnavně tryskajícího koně stále zmenšovala a já začala čím dál častěji přemýšlet nad tím, co bude, až tam dorazím. S matkou jsme se rozešly ve zlém, a i když se mi po ní stýská, má hrdost mezi nás i po těch letech stále staví neviditelné ale nepřekonatelné překážky. Nevím, zda se s ní dokáži usmířit...bude v mých silách odpustit? Zapomenout? S odstupem času si vyčítám myšlenky, které tu noc zaměstnaly mou pozornost. Jsem si jistá, že nebýt jich, určitě bych si všimla zlověstného ticha, které přerušovalo jen bušení kopyt do země. Poznala bych, že něco není v pořádku. Zaregistrovala bych nebezpečí... Ale já byla zrovna příliš zahloubaná do vlastních úvah. Neomluvitelná chyba, za kterou zaplatili životem oba mí společníci. Ticho noci nečekaně prořízl svist šípu letícího vzduchem. Hned za ním následovala sprška dalších. Dva z nich trefily cíl. Oba muži, jež dosud cestovali po mém boku, nyní pomalu sklouzli ze sedla a s lehkostí dopadli na lesní zem. Nebylo pochyb, že stejný osud, jaký potkal je, někdo připravil i pro mne. Nezbývalo než utéct, hlavní je přeci chránit vejce! Nebylo to poprvé, co jsem stanula Durzovi tváří v tvář, avšak tu noc se zdálo, že je to naposledy. Nikdy nezapomenu na ten odporný vítězoslavný výraz a chladnokrevný lesk v očích. Bylo zbytečné myslet si, že ho snad zastraším vražedným, hrdým pohledem. Tentokrát jsem byla proti němu bezbranná. Nenávidím bezmoc... Tiskla jsem k sobě vak s vejcem a doufala v zásah nějaké vyšší moci, ve kterou jsem nikdy nevěřila... Ale nic se nestalo. Žádný zázrak. Zřejmě ani nikdy věřit nebudu. Zbývalo poslední možné řešení. Pomalu jsem vytáhla vejce z vaku a sletem rychlých tichých slov ve starověkém jazyce jsem ho v záblesku zeleného světla poslala pryč. Daleko od Durzy, daleko od Ellesméry...do tichého stinného bezpečí Dračích hor. Na místo, kam nikdo nechodí... Byla jsem připravena na smrt, ale Stín měl se mnou zřejmě jiné úmysly. Místo aby rychle a se ctí ukončil mou pouť tímto světem, uvěznil mne v kamenných zdech Gil’eadu, kde se mne neúnavně snaží pokořit. Na vlastní kůži zde zažívám chladnokrevné mučení. Sám stín mi denně dává pocítit svůj hněv. Co se týče způsobů týrání, nikdy bych do něj neřekla, že je tak neuvěřitelně kreativní. Zbavil mne moci díky nějaké paralyzující droze a vzácnému jedu skilna bragh. Každý den mne pak nutí pozřít protilátku, abych nezemřela zbytečně brzy a on mě mohl znovu trápit. Biče, rozžhavené cejchy, nekonečné a nelítostní bití...to všechno je tu na denním pořádku. Ale já to všechno přijímám s hrdou tváří a ve chvíli, kdy téměř začnu křičet bolestí, upadnu záměrně do zvláštního polospánku, kdy se ponořím jen do vlastního vědomí a k okolí jsem zcela netečná. A Durza je ze mne na nervy. Hlavou se mi honí vzpomínky na tu noc a já zvažuji, co se mohlo stát se safírovým kamenem. Může tam zůstat ležet celé věky. Staletí, tisíciletí...a nikdy se nevylíhne, protože nikdo nebude mít ani tušení, kde je. Ale kvůli droze a jedu nemohu podat zprávu Islanzadí ani nikomu z Ellesméry nebo Boerských hor. Sedím mlčky v rohu místnosti, kolena přitáhnutá k hrudi a obemknutá pažemi. Nepřítomně hledím do protější zdi, a naslouchám hrobovému tichu kolem, které jen občas přeruší zoufalé výkřiky některého z mučených vězňů. Jak jen dlouho to tu ještě musím snášet, než mě konečně nechají zemřít? |
| |
| soukromá zpráva od Brom Dragonrider pro Když otevřu dveře, zjistím že je v nich mladík. "Zdravím tě chlapče, co potřebuješ od starého muže?" Hned za ním zavřu a pomalu se jdu napít z měchu. Dnešek byl poměrně únavný. |
| |
| Šel jsem tedy pěkně dlouho,až konečně jsem dosáhl Ellesméry.Po dlouhé cestě jsem byl unaven,ale magická schopnost Xartetingu mi dávala sílu.Už na mně čekal Vanir.,,Zdravím,tě Endarone Valeriáne,máme špatné zprávy."oznámil mi elfským hlasem.,,A jaké?"zeptal jsem taky elfštinou.,,Naše velvyslankyně,Arya - svit kona,záhadně zmizela.Někde na konci Du Weldenvarden.našli jsme tam mrtvou hordu urgalů a dva mrtvé,její společníky."odpovědel mi Vanir.,,Co s tím mám já společného?"zeptal jsem znovu.,,Dračí vejce,ukořistěné Bromem a Jeodem,zmizelo taky.Ale víme jistě,že ho do ruky nedostal král Galbatorix.Arya je dobrá bojovnice,která by Urgaly jistě porazila,něco ji muselo vyčerpat."vysvětlil Vanir.,,Takže mým úkolem je najít to vejce?"zeptal jsem dál.,,Ne,tvým úkolem je najít dračího Jezdce,drak se vylíhl,zřejmě našel své Jezdce."oznámil mi Vanir.Vstal jsem a promluvil lidskou řečí.,,Vanire,přijím to,ale kam mám jít,kde ho hledat?" ,,Zamiř k Vardénům do Beorských hor,tam se s nimi poraď.Musíš novému Jezdci uvolnit cestu a tak zabij jeho pronásledovatele,za každou cenu tě Jezdec nesmí vidět."odpovědel Vanir.To mluvilo za všechno.Dostal jsem od něj nové zásoby a nabrousili mi Xarteting,i když myslím,že je ostrý dost.Nedávno jsem bojoval s několika nemrtvými,nevím jak se zrodili a kdo je stvořil,ale Xarteting si vybíral nemilosrdnou daň.Pohřbil jsem je zpět do hrobu,tam kam patřili. Přespal je v Ellesméře a druhý den se vydal za doprovodu dvou eflských průvodců ven z lesa.Když se tak stalo,zamířil jsem na jih,abych se poradil s Vardeny a oznámil jim novinu.Snad se tam dostanu v pořádku a nenarazím cestou na nějaká stvoření. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| po několika hodinovém odpočinku se seberu z pokoje a sejdu dolů po schodech vydím toho muže do kterého sem před tím vrazila jak se vedle nějaké trpaslice hádá s vojáky zajímavé mám se do toho vložit nebo to mám nechat být a jít za Durzou?no těch pár minut mě nezabije přijdu k nim a zeptám se co se tady děje? voják mi hbitě odpoví kdo si že se do toho pleteš?! no pletu protože se mi chce a nechtěj zjistit kdo sem!! to bych rád věděl!! odvedu si jednoho vojáka stranou a udělám to samé co u brány vyhrnu si rukáv a ukážu mu znak na své ruce ale tak aby to nikdo neviděl.voják jen mlčky polkne a jde tomu dalšímu a něco mu zašeptá pak se omluví a zůstanou celý ztuhlí stát a ten jeden pak po dlouhé chvíly řekne omlouváme se moc Galzro ale nevěděli sme že ste sem přijela tak brzy čekali sme vás později a....... no tak sem tady a jdu za ním tyhle dva už nechtě být a-a-a-ale.........snažil se ze sebe dostat druhý voják už sem řekla nechte je a radši mě k němu doveďte!pak se otočím na ty dva a řeknu vše v pořádku??a usměji se |
| |
| U Broma: Znovu pozvednu ruku a netrpělivě se chystám zabušit na dveře, ale v tom se otevřou. Zmateně zamrkám a pohlédnu do očí postaršímu muži. S pozdravem vztoupím dovnitř. Rozhlédnu se po zvláštní místnosti, plné knih a další spoustou věcí. "JDu vás o něco požádat." Pohlédnu znovu na muže. "Slyšel jsem vaše příběhy o dracích a jejich jezdcích!" Dodám honem, když se jeho pohled otočí ode mě. "Co o nich ještě víte? JAk dlouze žijí? Kdy začnou plivat oheň? Vyprávějte!" Pobídnu ho znovu a marně čekám na odpověď. MUsí mi o nich něco říct. Vždyť on o otm ví nejvíc! Vrhnu na něj prosebný pohled. |
| |
| Gil'ead Ze své projížd'ky se vrátím aso po hodince. Po hodince krásného vzduchu a ještě hezčí svobody. Jenže jakmile můj kůň překročí brány města znovu na mě dopadne tíseň. Rozdíl mezi okouzlující přírodou a krutým městem je hodně velký. Zamířím ke stájím, kde uložím Meredith. "Tak ahoj...zítra se zase projedeme" řeknu jí a se smutkem ve tváři odejdu do vězení, kde je můj pokoj. Sice nejsem týraná jako jiní vězni a hlídaná jako ti ubožáci, ale bydlím tam. Možná si můj otec myslí, že bych jinde nebyla chráněná, možná mě chce jen mít pod neustálým dohledem. Rozhodnu se, že se trochu po vězení projdu. Podívám se zda nepřibyli noví vězni a zda mezi nimi neni nějaký můj známí. Cestou projdu i přes celu asi nejhlídanější vězenkyně v týhle budově. Stín k ní chodí téměř denně. Mám přísně zakázáno k ní chodit, ale zákazy jsou na to aby se porušovali. Nahlédnu do té cele dvířky na jídlo. Ta elfka tam sedí v rohu. Je mi jí líto. Jenže ji nemůžu nijak pomoci. Odejdu tedy pryč. |
| |
| Ano v pořádku, řeknu skoro udiveně. My sme se již potkali že? Zeptám se potom co si ji pořádně prohlídnu. Vrhnu až lítostivý pohled na ty muže a na moji dýku a pak si sednu ke stolu a obědnám si pivo. |
| |
| soukromá zpráva od Eragon-dračí jezdec pro |
| |
| soukromá zpráva od Eragon-dračí jezdec pro |
| |
| Dívám se na chlapce a přemýšlím. "Něco málo o dracích vím, le to je již minulost, od té doby kdy vládli draci nebesům a jezdci udržovali pořádek je již dlouho. Zpychli a přivodili si pád. Nyní již nejsou. Jediný dračí jezdec je teď zrádce Galbatorix král této země. Jsi mladý, jsou to jen povídačky, jen o nich nikdo nechce slyšet. Ty jsi z farmy že?" Usměji se na Eragorna a lehce jej plácnu po rameni."Měl by ses věnovat farmaření a strýci. Jednou stejně odejdeš, jako tvůj bratranec až přijde čas kdy by tě odvedli vojáci. Co vlastně chceš vědět o dracích kromě toho že žádní nejsou. Jak odešli draci odešla i magie a naděje na pořádek." |
| |
| Snažím se naznačit smutek nad jeho slovy, i když moc dobře vím, že nejsou pravdivá. "Ale to nemůže být pravda. Musí existovat ještě nějaký drak. Třeba se někde schovávají a čekají na svou příležitost a co jezdci? Ti přece nevyhynuli." Vychrlím ze sebe ta slova až mě to samotného překvapí. "Přál bych si něco takového zažít. Ale jak draci mohli vypadat? Jak dlouho trvá, než vyrostou do své opravdové velikosti? Jak velcí mohou být? Kolik se dožívají let?" Znovu vychrlím spousty otázek. V tom můj pohled padne na knihu ležící nedaleko mě. Koukám, že je opravdový blázen do draků. Napadne mne, když spatřím draka vyrytého na přední straně knihy. |
| |
| Vezmu knihu a uložím ji do police. "Myslím chlapče že si zbytečně lámeš hlavu něčím co nepotřebuješ vědět k okopávání mrkve. Copak ty jsi nějakého draka viděl? Myslím že by ses měl věnovat okopávání. Dračí jezdci jsou mrtví stejně jako draci. Jediný dračí jezdec je král a ten této moci jen zneužívá. Jestli se chceš stát dračím jezdcem, musíš mít draka. Nevím kdo tě poslal aby jsi ze mě tahal moudra, ale ť to byl kdokoliv řekni mu že bláznivý Brom je blázen." S těmi slovy se obrátím od chlapce a sednu na postel. |
| |
 | Jsem Stín a sloužím samotnému Galbatorixovi, králi (skoro) celé Alagaesie. Galbatorix mi nařídil, abych přinesl to Dračí vejce, které pořád převáží ta elfka. Pokoušel jsem se jí ho sebrat už tolikrát, ale pořád se to nedařilo až teprve jednou, když jela s nějákýma dvěma společníkama k Vardenům, podařilo se mi je napadnout. Oba společníci zemřeli a Aryu sem unesl do hradu. Když se Arya probudila snažil jsem se ji donutit, aby mi dala to vejce, ale ona mi ho nedala a místo toho ho přemístila někam a nechtěla mi říct kam. Začal jsem ji tedy mučit, aby mi to řekla. Mučil jsem ji, jak nejvíc to šlo a do teď ji mučím, mučím, mučím a mučím. Ona se prostě jen tak nedá, neřekne mi to!! Už jen můžu tedy jenom čekat, až se to vyklube a objeví se nový Dračí jezdec... Achjo...jak já tu elfku nenávidim. Před chvílí se mi donesla zpráva, že do Gi'leadu přijela Galzra- přítel-nepřítel. Tedy spojenkyně, kterou zrovna v lásce nemám. To zase bude až se tu objeví... Snažím se nemyslet na to, že se tu brzo Galzra objeví a radši jdu mučit dál Aryu, doufám, že mi to konečně řekne!! |
| |
| Od elfčiny cely se vydám do své komnaty. Cestou narazím na Stína. Kdykoliv ho potkám zamrazí mě v zádech. Kéž by se ho někdo zbavil. Kéž by někdo zbavil svět takového utrpení. Kéž bych mohla zmizet. Jenže všechno tohle kéž je nanic. "Zdarvím Stíne" pozdravím toho krutého muže a pokračuji v cestě dál. Doufám, že Durzu nenapadne co jsem dělala v téhle části vězení. Asi by nebyl rád, ale ublížit mi nijak nemůže. Tedy, alespoň doufám že ne. |
| |
| Za dnešek už jsem Aryu mučil dost, tak vyjdu z věznice a najednou vidím dceru mého pána Galbatorixe. Lily je tak krásná, tak milá... Všichni lidé si o mě myslejí, že sem jenom odporný, krutý Stín, ale to není pravda, já jen konám práci, kterou mi nařídí Galbatorix I takový Stín dokáže milovat... najednou vůbec nevím, co se to se mnou děje, vždy když potkám Lilly, tak to se mnou udělá tohle. Nechápu to. Když se s Lilly míjíme, zaregistruji, že mě pozdravila "Já také zdravím má Paní" a malinko se ukloním a jdu dál. |
| |
| podívám se na toho nedokonalého upíra a řeknu tak snad se ještě někdy uvidíme.pak odejdu ven z hospody za doprovodu těch dvou stráží zajímavý to muž máme na sebe štěstí ráda bych ho lépe poznala ale není čas.jdem k vězení kde by měl být Durza v lásce se nemáme ale povinnost je povinnost i když............ dorazím k vězení a stráže řeknou že musí jít hlídat a že dojdu sama vejdu dovnitř a hned vicítím jeho přítomnost jdu dál a za chvilku ho uvidím celého nějakého ztuhlého a pak uvidím i Lilly.aha že by se z našeho bezcitného Durzy stalo něco jiného?tomuto názoru se ušklíbnu ty děláš jako by se ti líbilpromluvím na sebe v mysli a ne?odpoví si mé druhé já no možná trochu ale........z mého přemýšlení ně dostane Durzův pohled a ztuhnu trochu já.pak nabidu sebevědomí a řeknu zdravím tě Durzo,hádám že víš proč sem tady. |
| |
| Jdu chodbou dál a dál. Najednou před sebou uvidím další ženu, tentokrát Galzru. "Já tě taky zdravím...jo vim proč si tady. Nevim, co si o mě Galbatorix myslí, to sem tak neschopnej nebo oc, že sem musí posílat další svoje lidi?? to mu nestačim já?" zuřím tak trochu na krále. |
| |
| promiň ale znáš to rozkaz je rozkaz.podívám se na něj a když se dá do chůze kamsy tak jdu za ním po chvilce ho doženu a jdu vedle a řeknu nechci tě rozzuřit ještě víc ale jen ti odsouhlasím co si řekl že král řekl ano myslí si tak trochu že si neschopnej a přesněji řečeno že ti to dlouho trvá ale kvůli tomu tadyx nejsem abych ti něco vičítala podle mě si to představuje moc jednoduše ale to je vedlejší chci se zeptat jak si daleko s Aryou už něco řekla nebo stále mlčí?moje milá vzdálená sestřenka.lehce se ušklíbnu a zeptám se ještě na něco na co sem se asi ptát neměla a jak si na tom ty celkově?lehce se zhrozim co sem řekla je dost blbě položená otázka zvlášť k němu je nejen starší ale i silnější na to že já neumim čarovat bych byla v háji hned co je to z tebou Galzro od té chvilky co si ho viděla tak naměkko seš nějaká divná!že by se ti líbil?řekně mi vtíravě můj vnitřní hlas co?si děláš srandu vždyť je to...no....je to....je to přece stín jak by se mi mohl líbit stín?seš cvok? já??je si to přiznej alespoň trochu jo!! no je takovej....no....jak to jen říct? takže jo?? v mém přemýšlení ně vytrhne řev nějakého vězně a už se do myšlenek znovu neponořuji a radši si počkám na odpověď k mým otázkám. |
| |
| "mám takovej pocit, že krále začínám nenávidět, ale své povinnosti musím plnit." řeknu zaraženě "a z Aryi se mi ještě nepodařilo nic vytáhnout, že bude mlčet pořád jako hrob."odpovím na otázku, "myslím, že se to nepodaří ani tobě Galzro, něco z ní vytáhnout!"upozorňuji jí. "Jak to myslíš, jak sem na tom celkově?? tohle není tvá obvyklá otázka!!"podívím se velmi nad její otázkou a nechápavě zavrtím hlavou. |
| |
| no promiň já jen jak sem tě tam viděla.....tak...si mi......ehm.......připadal takovej uplně jinej řeknu s drobným údivem a možná i obdivem.a taky nečekala sem že se mnou už někdy začneš mluvit normálně asi si se nám nějak vážně změnil a už nejsi takovej bezcitnej stín jakého sem znala když sem u krále začínala usměji se po dlouhé době.a zkusím s Aryou hodit řeč ale později a stejně vím že z ní nic nevytáhnu ale za pokus to stojí když budu trochu blafovat.na tváři se mi vyrýsuje ďábelský úsměv který durzu trošku zaskočil ale jinak byl celkem v pohodě jako vždy.a co ti slizouni urgalský našli něco?dodám rychle |
| |
| Po našem mini rozhovoru s Durzou se vydám ted' už doopravdy do svého pokoje. Nebo to spíš byl můj záměr. Když se totiž objevila Galzra neodolala jsem pokušení, schovala se za nějaký roh a začala poslouchat jejich rozhovor. Takže tatínek dal rozkaz, aby sem přijela Galzra. Zřejmě si myslí, že je Stín neschopnej. A má naštěstí pravdu. A naše milá Gal se rozhodla, že si promluví s tou elfkou. Budu ji muset nějak varovat. Tipuju si, že Galzra použije všechny možné i nemožné prostředky aby s Aryi něco vytáhla. |
| |
| "jak jinej?? já sem pořád stejnej, nevidím v sobě žádnej rozdíl!!"snažím se zatajit mé pocity.no dobře, tak to s Aryou zkus, ale pochybuju, že se ti to povede."ušklíbnu se a odpovídám dál na její otázky:"to sou starý nemehla, ty najít ještě nic nemohli!"zasměju se. Nevím na co bych se jí zeptal, tak proto čekám, až ona se zeptá na něco dalšího mě. |
| |
| ty na sobě možná rozdíl nevidíš ale okolí to vidí jinak.řeknu když vidím komentář k urgalům a jeho smích jen zírám no smát sem ho takhle ještě v životě neviděla opravdu se změnil. sakra nesni zase. já?já nesnim ale jo sníš no jo zas máš pravdu možná trochu snim ale už mě nech!! na Aryu pudu ráno.řeknu a na otázku co novýho u mě řeknu nic zvláštního vlkodlak sem furt,mám pořád svoje vlky v klidu si snim o dracích až na to........až na to že mě král nechal zbyčovat sem celkem v pohodě.(nybylo to poprvý ale asi ani naposled. |
| |
| téma, že sem se změnil radši úplně vynechám a ignoruju. přikývnu a odpovím "tak to u mě taky celkem normální až na to, že si o mě Galbatorix myslí, že sem nemehlo, ale to ty víš." |
| |
| "Nikdo mne neposlal." Odseknu muži a vztanu. "Moc vám děkuji za rady." Procedím skrz zuby a odejdu z jeho příbytku. Prudce třísknu dveřmi. Jeho zbylé otázky raději nezodpovídám. Vydám se Carvahalem zpět ke svému domu. V tom něco zaslechnu. "Bydlí kouske za vesnicí...." Zamračím se a vydám se za hlukem. "Ten kluk, měl ten kámen..." Vytřeštím oči a rychle se rozeběhnu domů. |
| |
| Vyjdu ven. Hned za Eragornem. "Hej stůj." Vtom zaslechnu ta slova která slyšel Eragorn. Chytnu jej a vtáhnu zpět do domu. "Měl jsi mi říct že jsi jezdec." Vidíš že mám v ruce pochvu s mečem. Teď domů nesmíš a modli se aby tvůj strýc šel na procházku ven, těm se nemůžeš postavit.Ne v noci. Stojím ve dveřích a mám pevný a tvrdý výraz ve tváři. "Kde máš draka?" |
| |
| Začnu sebou kroutit. "Žádného nemám." Křiknu na muže a marně se snažím vykroutit z jeho sevření. "Musím za strýcem. Ten kámen on nemá a já už taky ne." Rozkřičím se a chci se dostat zpět na naši farmu. |
| |
| Chytnu tě a zatlačím k zemi. "Buď zticha, nikdy bys je nedohnal. Řekni drakovi ať se drží dál. Jak vím co vím, když jsi odcházel, všiml jsem si tohoto." Otočím mu ruku a ukážu znamení dračích jezdců. "Lhát se nemá dračí jezdče." |
| |
| soukromá zpráva od Arya svit-kona pro Možná až příliš, zabývám se všemi možnými i nemožnými způsoby, jak dát světu vědět, že vejce je v Dračích horách a já v Gil’eadu. Nejde o to, že bych čekala na záchranu, spíš potřebuji někoho, kdo by dokončil můj úkol a odvezl vejce do bezpečí Ellesméry. Uplynulo již pětačtyřicet hodin od chvíle, kdy jsem dostala svou poslední dávku drogy. Cítím vibrace v konečcích prstů, jako by se mi vracela alespoň část moci. Jedinečná příležitost... Zavřu oči a snažím se najít něčí otevřenou mysl. Vardenové i elfové se chrání bariérou, kterou ve svém stavu nemám šanci překonat. Potřebuji rozsáhlou a nechráněnou mysl... Nitka myšlenek se dotkla cizího vědomí. Překvapilo mě, jak široký rozsah má. Zdá se mi naivní a nezištné, téměř jako vědomí mláděte. Ale jakého mláděte? Lidského? Těžko... Elfího? Ne, elfské děti se učí chránit svou mysl už od velmi útlého věku, aby Galbatorix nenašel cestu do Ellesméry. Pokusím se s ním spojit. Pošlu mu obrázek cely i sebe v jejím koutě. Nevím, kdo to je, ale vím, že to není nepřítel... |
| |
| Viděšeně sleduji muže and seboua ještě viděšeněji, když otočí mou ruku dlaní nahoru. Znamení mě stále pálí. Pohlédnu vystrašené do jeho očí. "Dobrá,a le dračice mě neuslyší. Je v dračích horách a nikdy jsme s ní ještě nemluvil. Pochybuji, že mě sem sledovala." Schodím jemně muže ze sebe a postavím se. |
| |
| "Jste jedno, mluv k ní a uslyší tě." Hodím ti meč, je obyčejný krátký meč. "Musíme odsud pryč a to hned jak se rozední. Na farmu již nesmíš, nechám vzkaz tvému strýci. Ty zůstaň tady." |
| |
| soukromá zpráva od Eragon-dračí jezdec pro |
| |
| Nehcápavě s ezahleídm an muže. Nikdy, nenechám strýce napospas těm stvůrám. "Ne! nikdy." Rozkřičím se a bez toho abych si vzal alespoň meč vyběhnu ven a třísknu dost hlasitě dveřmi. Rozeběhnu se k naší farmě. Musím něco udělat. Doběhnu k farmě a jeidné co zahlédnu je světlo plápolající v okně. Vběhnu dovnitř a...strý leží na zemi. Ne ot ne! Po tváři mis teče slza, když spatřím jeho mrtvý a vílý obličej. |
| |
| Vezmu koně a věci a vyjedu za Eragornem. Přijedu když klečí u strýce. "Je čas vyrazit." Podívám se na mrtvého strýce a lehce se mu ukloním. "Měl tě rád jako vlastního syna, je tomu škoda." Hodím lucernu do slámy a vytáhnu Eragorna ven ze stodoly. Posadím jej na koně. "Musíme pryč než se vrátí." |
| |
| Dopiji pivo a dojdu k hradbám. Rozhlédnu se okolo sebe řeknu něco starym jazikem a ke mě přiletí jeden z mých ptáčkú a něco mi šeptá do ucha. Konečně, pomislim si a odcházim do hostince. |
| |
| Zastavím koně kouske od naší farmy. plameny již šlehají vysoko k nebi a kouř se rozprostírá po okolí. Brom mě stále pobízí,a le já endokážu to tu opustit. Avšak i můj kůň tuší, že zde nemůžeme zůstat tak se rozeběhne za Bromovím. I když možná se jen bál plamenů. |
| |
| no to vím Durzo kdyby si to král nemyslel tak tu nejsem usměji se na stína který je svými pocity tak zmatený až je to k smíchu.pokračuji v zajímavém rozhovoru ale dává i tak blbé úkoly které pak i odborníka později bolí.přejedu si přes záda a lehce zasyčím bolestí,protože rány nebyly zrovna nejstarší.já neměla čas si je pořádně ošetřit když mě pár hodin po zbyčování pověřili úkolem abych dojela sem a pomohla Durzovi chtěla bych být ve tvém postavení ty tolik netrpíš jako já za drobné chyby.Chtěla bych se toho od tebe tolik naučit.podívám se prosebně a dodám jezdec sem stejně dříve nebo později dorazí sám,cítím to a stejně tak cítím i to že nás někdo sleduje nebo spíše poslouchá pokud mě mé vlkodlačí schopnosti nematou.podívám se na Durzu a řeknu cítíš to co já???někdo náš rozhovor vyslechl.no bezva,pomyslím si jestly je to někdo kdo si chce u krále šplhnout tak sem v háji.zamyslím se a podívám se na stína s tázavým pohledem který se ptá "Co budem dělat??" |
| |
| "proč tě zase zbičoval?? Jakou chybu si zase udělala??"zajímám se. "hmm, jo cítim to taky."zabručim "měli bysme si dávat příště větší pozor!" upozorním a rozhlédnu se kolem sebe, jesli tam někdo není,ale nikoho nevidím. |
| |
| ale měla sem zabít jednoho člena z rady elfů nebo koho no a trochu sem se sekla však to (ze svých začátků) znáš ne?ale bolí to pořád a ještě dlouho budeřeknu a ještě dodám nechceš jít někam jinam byla bych radši v nějaké místnosti a mít jistotu že o nás nikdo neví a nebo bychom mohli zjistit kdo nás poslouchá nerada bych byla mrtvá protože o další rány nestojim řeknu se značným odporem.ale povídá se s nim dobře jen jestly to nedělá schválně a pak mě nepráskne králi protože mi v jednu chvíly připadal jako opravdu dobrý kamarád a to je co říct protože jich moc nemám a taky sem si zapoměla počítat dny a sakra teď nevim kdy bude úplňěk,povzdachnu si v mysli a čekám jestly pujdem toho kdo nás slyšel hledat nebo půjdem jinam či mi snad ukáže nějaký pokoj se slovy zbytek si povíme ráno nebo snad něco jiného?ale co? |
| |
| "nejdřív bych docela rád věděl, kdo nás to odposlouchával a pak si zalezem do nějákýho pokoje."odpovim rozvážně a vydám se hledat chodbou věznice a na Gazru nečekám. |
| |
| a že by si počkal to tě ani nenapadne!řeknu rázně a rozběhnu se za ním po chvilce ho doženu a řeknu kdo myslíš že to je?pak se zamyslím když du vedle něj to s tim pokojem znělo hezky jen škoda že vím jak to myslel. stejně nemáš šanci ten si myslí na jinou. díky to vim taky když sem vyděla jak byl z Galbatorixovi dcery celej pryč hele měla by si si hlídat mysl pač si myslim že se ti do ní pokoušel vlízt vedle silného čaroděje zvláště stína by si si mě měla hlídat nezapomeň co tě otec učil "není důležité číst cizí myšlenky důležité je si ty svoje ochránit" pamatuješ? jo pamatujurychle zabránim ciz mysli vstoupit do mojí a bylo to tak akorát ale zajímalo mě jestly to byl opravdu on nebo někdo jiný.pořád následuji Durzu a už se na nic neptám |
| |
 | Jedu na koňovy s míma čtyřma lidma jedeme k Durzovy na rozkaz krále Galbatorixe. Vždy pracuju na straně vitězu a Galbatorix má dobrou armadu jestli začnou vyhravat Vardenové tak se k ním přidám zastavím už jsme u Gil'eadu Vždy se mě tohle misto nelibilo smrdí to tady dost pěkně. Takže znáte svoje rozkazy. Přikyvli a jeli za mnou. Takže Durza nás určitě s radostí přivitá řeknu ironicky To jo pane určitě s potěšením Podivám se na něj přijedu k braně pustí mě po chvili dovnitř poznali spojence Galbatorixe. Jdu k jednomu vojakovy Kde je Durza?! Po chvili mě odpoví že je někdo vevnitř Tak jdi pro něj a čekám venku |
| |
| Neodpovídám na nic a ani se na Galzru neohlídnu, jestli opravdu jde za mnou. Jdu tedy chodbou a za chvíli zahlídnu, že zahybá, tak tam tedy jdu. Uvidím tam nejákou štíhlou postavu připomínající ženu, du tedy ještě blíž a poznám, že to je Lilly. sakra...jak ženský dokážou bejt mrchy, to je neskutečný. "Co tu děláš Lilly, neměla bys být ve svém pokoji?! tady je to nebezpečný!" promluvím na ni a dělám, jako by se nic nestalo, jako že nás nikdo neodposlouchával. |
| |
| Lilly mi ještě ani nestačí odpovědět a už za mnou přijde jeden strážce a něco mi řiká."dobře, dojdi pro něj a řekni mu ať přijde sem, že na něj tady s Galzrou čekáme.nařídim tomu strážci a on poslechne dojde pro Liutasila "myslím, že tu máme další návštěvu."promluvím ke Galzře s úšklebkem a čekám co řekne. |
| |
| No né nazdar tomuhle řikám uvitaní řeknu chladně a od měřeně. Stinům moc nevěřím já a stražci co pro mě dělají jsou vlkodlaci a nemáme radi stíny jsou to jenom pro mě trosky Tak jak jde lov jezdce? Zeptám se |
| |
| Tys mi tu ještě scházel"zabručim a pokračuju v odpovědích: "Blbě, z tý elfky nejde vůbec nic vytáhnout o tom vejci ať se o to snažim jak nejvíc můžu, nepomáhá to." a čekám, jestli bude mít ještě nějáký otázky. |
| |
| podívám se k Durzovi a se stejným úšklebkem řeknu že by další posila z království on si asi vážně myslí bůh ví jak seš neschopnej jako bych tu nestačila já to sem mohla rovnou zůstat v lese se svojí smečkou vlků a v klidu si ošetřit rány já tady ani nemusuim bejt pak se otočím na Liutasila a řeknu skusim to s Aryou já ale jak vidíš venku už se stmívá takže až ráno a neboj jsem přesvědčena o tom že jezdec sem dříve nebo později stejně dorazí pak se lehce ušklíbnu a otočím se zpět k Durzovi v našem rozhovoru budem pokračovat dnes nebo se to odkládá na zítřek??zeptám se a je vidět že mám lehce zkaženou náldu ale ne z Liutasilova příjezdu ale z toho co si o sobě král vlastně myslí doufám že z Aryi něco vytluču jnak budu za debila,což už tu stejně asi sem když já postřehnu to že nád někdo poslouchá a pak mě všichni ignorujou chjo těžký život tady mám.dopřemýšlela sem a čekám co Durza řekne |
| |
| "mě už se ani dneska nechce, mám toho dneska dost"řeknu znuděně a otočim oči v sloup. "asi bys chtěla nějákej pokoj, co??" zeptám se Galzry a naznačím, že má jít první. |
| |
| Přemíšlim že bych v tomto nudném městě mohl zatopit. Co by Durza dělal kdyby našel mrtvolu, přemíšlim a začne se mi formovat plán. |
| |
| taky už toho mám dneska plný zuby.řeknu smířeně a otočím se postupně na Lilly a pak na Liutasila a po Durzově náznaku se seberu a jdu chodbou první.po chvilce zastavím a čekám na něj.když ho za sebou uslyším řeknu značně naštvaně to je zlej sen tohleto!co si o sobě myslí?!to nemohl poslat někoho jinýho?pak dodám otázku co si o tom myslíš ty,příteli??nevím jak ze mě to slovo vylezlo ale řekla sem ho.oslovila sem ho jako přítele no to je sakra zajímavý snad to nezpozoroval ale pravděpodobně jo.to by musel bejt totálně hluchej aby to neslyšel.pomyslím si |
| |
| Jdu těsně za Galzrou a poslouchám její komentáře ke Galbatorixovi, ale když domluví zarazí mě slovo příteli. tak takhle mi snad ještě nikdy v životě neřekla. Galzra se od posledně pořádně změnila. co je s ní?? je opravdu divná, ale nechápu proč.podivím se v duchu, ale dělám jakoby nic. "jak vidíš, tak sem nikoho jinýho poslat nemoh. a já ti řeknu, co si o sobě myslí!"a na chvilku se odmlím, ale za chvíli zase pokračuju. "myslí si, že je bůhvíco a že za něj budou dělat ostatní a on jenom protože je král tak se bude jenom válet a nic nedělat. nadávám nazuřeně na Galbatorixe. "chtěl bych vidět jeho, jak by mu bylo, kdyby měl taky makat!" vyslovím svůj vlastní názor a pokračuji dál v cestě. |
| |
| nakle nadávat sem tě už dlouho neviděla a plně s tebou souhlasím.ušklíbnu se co mám ještě zítra udělat kromě toho výslechu Aryi řekneš mi to teď nebo až ji vyslechnu tak v pokračování našeho dnes začatého rozhovoru?věnuji mu hezký úsměv a čekám na odpověď budu se kněmu nějak chovat i když vim že si myslí na Lilly líbí se mi když je těma svejma pocutama zmatený je to tak hezkej pocit vidět bytost kterou sem nenáviděla jako přítele. |
| |
| V noci vylezu z hostince oknem aby mě nikdo neviděl proklouznu kolem pár budov jako duch až dojdu ke schodúmm vedoucích na hradby. Potichu vyjdu nahoru a tam je stráš právě se naklání přes zeď asi něco zahlíd. Přiblížim se k němu a přejedu nožem po jeho krku nevidá jediný zvuk a přepadne přes hradby. Tak Durzo jak tohle vysvětlíš Galbatoryxovi to bych chtěl vydět, pomislím si a vrátim se do svého pokoje stejným spúsobem jakym sem vylez ven. Po celou dobu mě nikdo nezahlédl. |
| |
| "všechno až zejtra dneska už na nic fakt nemám náladu."odseknu. Zastavím se u dřevěných těžkých dveří a ukážu na ně. "tak tady je tvůj pokoj." otevřu jí tedy dveře a rozloučim se s ní. Hned potom odejdu do svýho pokoje a plácnu sebou napostel a usnu... |
| |
| Objevím se u urgalu Kdo z vás je velitel Urgalové blbě koukali nakonec ke mě jeden přišel Řekni Durzovy že ma jet ke krali Galbatorixovy Přikyvne a já jdu pryč vezmu nůž a začnu čichat jdu najít brzy přijdu do pokoje Aryi de Galzry zaboucham na dveře a čekám....... |
| |
| vejdu do pokoje sednu si na postel a přemýšlím najednou mi někdo zabuší na dveře pomalu se přemýstí ke dveřím a nejistě se zeptám kdo tam je?? |
| |
| Nějaký debil řeknu nasraně TAk mužeš teho debila pustit dovnitř předavá rozkazy |
| |
| nemusíš toho debila ze sebe dělat.odpovím Liutasilovi.otevřu dveře a pustím ho dál |
| |
| Dobrý měla by si začit co nejrychleji s vyslichaním nejsem tu proto abych vyslichal mam tu předat jen pár rozkazu |
| |
| zavřu dveře no tak sem s nima!řeknu značně znuděně a možná i ospale. |
| |
| No dejme tomu že je top rozkaz ale je to spíš oznamení máš tři dny tři na to abys vyslechla elfku jinač jí k prasečímu krali máme poslat |
| |
| To, že mě Galzra se Stínem nachytali při jejich odposlouchávání mě nechalo klidnou. Sice mam z lidí jako je Stín strach, ale jejich slova mi dala navrh. Nejsem ale taková mrcha abych vše vykecala tátovi. Ten by se mohl rozzuřit a ublížit nejprve mě a pak teprve jim. Znám jeho výbušnou povahu. Z nepříjemné situace mě dostane nějakej chlápek. Někdo si žádá Durzovu přítomnost. A toho dotyčného znám. Další z tátových kumpánů. Začínám mít dojem, že táta němá o Stínovi valné mínění. No a po tom co jsem slyšela ani Stín s Galzrou nemají krále moc rádi. Když všichni k mé úlevě odejdou, vydám se už opravdy do své komnaty. Nikde se již nezdržuji. Jsem celkem unavená a tak jsem ráda když dorazím do svého pokoje. |
| |
| Konečně dorazím k Vardenům a zase mě vyslýchali ti Dvojčata.Takoví dva mocní mágové,až z toho jde strach,někdy jsou pěkně otravní.Mám z nich divný pocit.Pak mě dovedli k Ažihadovi.Předal jsem mu informaci,že vejce zmizelo a že se nejspíš už vylíhlo.,,Dračí Jezdec je na světě!"oznámil jsem hrdě.,,Ale nemáme čas,Endarone Valeriáne.Musíš se vydat na západ do Dras Leony.Pozor na razaky,ale i tak se jim musíš postavit.Ohrožují nás,jsou to nebezpeční tvorové.Xarteing a ty je zabijete.Tomu věřím."vysvětlil Ažihad a zavedl mě k mapě.Ukázal na Helgrind.,,Razakové tady žijí,bojí se světla a vody.neumějí totiž plavat.Hlavně ať te nepřepadnou v noci."naléhal Ažihad a pak mi podal celou mapu,sbali ji a hodil do mého batohu.,,Jsme se s tebou,Endarone Valeriáne a pokud najdeš Dračího Jezdce,přiveď ho sem."požádal mě Ažihad a už se mi otvírala jeskyně pod vodopádem.Proskočil jsem a doplaval břeh.,,To zas bude,"pomyslisl jsem si a šel dále.Jsem paladin a přesto se chovám jako tulák,už abych našel toho Jezdce a konečně si odpočinul.Mé kroky mě po týdnu zavedli k modravému jezeru Leona a u něj stálo město Dras Leona.Nejnebezpečnější část mé cesty začala. |
| |
| To není možné, zařvu až probudim celej hostinec. Shodim si ptáčka z ramene a on přistane na parapetu. Rychle si balim věci pak se otočim na ptáčka řeknu mu něco ve starym jazice a on odletí. Škoda že tu nebudu až Durza najde toho mrtvého, pomyslim si a ve tmě nasednu na koně. Zamířim směrem na Dras Leonu. Moji ptáčkové se jeden vrátí ke Eragonovi a druhý k Endaronovy aby je sledovali dál a podali mi v Dras leoně správu. |
| |
| Safira Strašně dlouho jsem čekala až se objeví ten pravý. Ten, kdo mě osvobodí z toho vejce, z namodralé skořápky, ten kdo mi dá příležitost ochutnat čistý vzduch, ten komu budu moci pomáhat a stát při něm v dobrém i zlém. Čekala jsem tisíce let a konečně se tak stalo. Mé první vydechnutí na světě bylo nádherné. A když jsem poprvé spatřila toho chlapce, mého zachránce a od nynějška i nového Dračího jezdce, hned se mi zalíbil. Mladý chlapec, který toho o světě moc neví. Začal mě hned učit létat a dal mi dokonce i najíst, prostě se o mě staral jak nejvíc uměl. Dal mi i jméno Safira. To je tak nádhené jméno... Později mě Eragon odnesl zpátky do Dračích hor, aby mě schoval. Od té doby jsem jen v Dračích horách a on za mnou chodí. |
| |
 | soukromá zpráva od ORIK pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od ORIK pro |
| |
| soukromá zpráva od ORIK pro |
| |
| neboj k Arye půjdu hned ráno teď sem ale značně unavená takže pokud je to vše tak běž pokecámě až ráno.řeknu dosti otráveně a tak trochu Liutasila vykopnu z pokoje zavřu se sednu si na postel a složím hlavu do rukou a přemýšlím nahlas co když nepromluví.......tak budu taky neschopná??asi jo já se tak snažim a všechno se u ni zarazí už ani nevěřim že to zvládnu už nevim..pak si ale položím otázku co by si dělala na jejím místě ty?zapřemýšlím se a pořád nahlas pokračuji já?....co bych dělala?no radši bych zemřela naž abych řekla něco důležitýho něco na čem mi záleží víc než na mém životě.stisku ruce do pěstí a silně udeřím do polštáře a na očích se mi zárověň se slovy objevý slzy vždyť tohle ona dělá! |
| |
| Jen co jsem vešel do toho prokletého města,hned se na mě strážní divně koukali,ale nic neřekli a nechali mě jít.Jsem prostě u nich potulný bojovník,ale Galbatorixovi se to stejně nelíbí,můžou mě pokládat za Vardena.Jsem obezřetný a jdu s rukou na jílci Xartetingu.Nasadím si svoji červenou kápi a zakryju si tvář šátkem.Pokračuji až do centra města,kde to tolik nesmrdí.Hrůza tohle město,Dras Leony je škoda.Dojdu až k nějaké hospodě,kde vývěsní štít hlásí "Kozlikova krčma". Když doslova vpadnu dovnitř,někdo prostě nařezal schody a já jsem se nachytal,tak uslyším hlasitý smích.Hlupáci,trošku jim ukážu. Tasím meč a přistoupím k opilým čtyřem chlapům co jsou tak nalití,že nevdědí kloudně ani svoje jméno.,,Padejte,ubožáci!zařvu a kopnu do stolu,až odletí neznámo kam.Muži se svalí na zem a plazí se pryč.Zezadu na mě přiletí džbán,který vykriju a odrazím mečem.Otočím se po davu a řeknu:,,Přišel jsem odpočívat a ne bojovat,tak mě laskavě nechte a bavte se dál." Dojdu k pultu a brebentění nasvědčuje,že si mě lidé už nevšímají.Hostinský je příjemný a je zvyklý jednat s touto chátrou.Dám se s ním do řeči.Popiji pivo a dovím se nějaké novinky.Nejvíc mě zaujalo,že Vyznavači Helgrindu dnes obětovali důležitého muže a že pár otroků zmizelo.Razakové! Neklidně dopiji pivo a jdu zpět ven.Je u tma a tak se vydám uličkou.Následuji muže,který se opilý vrací z hospody a potácí se.Najednou něco temného sletí ze střechy a muž jen pískne a zmizí.Rázem procitnu ze své ospalosti a skočím do stínu.Tasím Xarteting.Stvoření vyletí na střechu a s mužem a vidím jak ho dusí.Nemůžu mu pomoct a je mi to líto.Jako palladin musím chránit lidi.V tom mě ale něco napadne.Zakřičím,až to je slyšet u městské brány.Slyším syčení razaka a vidím jak si odnáší tělo neznámo kam.Vylezu ze stínu a můj instinkt mě varuje.Sehnu se na zem a nad hlavou mi proletí šíp,který se zaryje do dřevěné chatrče.Tasím meč a střetnu se s ohyzdným pohledem razaka.Vyrazil po mě a tak jsem mávl mečem.On měl taky meč a tak nastala šermířský boj.Xarteting má ale velkou sílu a tak přepůlil jeho meč na dvě části.Neváhal jsem jeho překvapení a setnul jsem razaka.Pak jsem si ještě bodl,aby se neřeklo.Kroky nasvědčovali tomu,že se blíží stráž a tak jsem utekl zpět do taverny.Koupil jsem si pokoj a odpočíval.Ne po boji s razakem,ale s toho pocitu strachuv jeho přítomnosti. |
| |
| Dorazim k velkéhu jezeru Leona a zamířim směrem k DrasLeoně. |
| |
 | Sedím v trůnním sále a na stole před sebou mám mapu, je to mapa Alagaesie, právě studuji úkryt Trpaslíků a jeho pozici, kterou mi nedávno našel můj zvěd díky propadu jednoho z nesčetných trpasličích tunelů... Stín bude mít brzy plné ruce práce, bude muset sehnat Urgaly dohromady, ty tupá zvířata, jak je nenávidím, vždyť mi zabili draka... Ale pro jednou mi poslouží a pak už je nebudu potřebovat, všechno zlé je k něčemu dobré. Taky se vyrojily nějaké zvěsti o drakovi, pošlu Ra'zaky to prošetřit. Vstanu: "Sente Farthe" A zobrazí se přede mnou postavy Ra'zaků... Zbělám zlostí, jeden má setnutou hlavu... Zařvu na druhého: "Co to má znamenat?" |
| |
| Ra'zak zasyčí: "Je zde lovec, nebo někdo, stydím se to přiznat, silnější než my... Zabil mého druha, prosím pomožte, pošlete nám stína." Odpovím: "Stín má důležitější práci a nemůžu jej odvolat, budu to muset zařídit sám, přece jen, když zabil Tvého druha, mohl by zabít i jej a to si nemohu dovolit." Ra'zak odpoví: "A jak to tedy hodláte řešit?" "Budu se tam muset vypravit osobně..." "Ale pane" pokusí se namítnout. "Mlč, tato záležitost je pro mne příliš důležitá a vy jste se ukázali být příliš slabí. Máte lovit draky a ne se nechat zabíjet, mám vás málo." Mávnutím ruky přeruším kouzlo. O chvíli později, již oblečen do cestovního, se svým mečem u boku. Postavím se do rohu místnosti a vyřknu: "Transfe Me En Haelgridne" a pocítím mírný úbytek sil. Moje zásoby jsou však téměř bezměrné a tak mi o nevadí. Zavřu a otevřu oči... Stojím na vrchu nejvyššího kopce Helgrindu v Dras Leoně, je načase vydat se hledat našeho Lovce. podle zbylého Ra'zaka by se měl nacházet v blízkosti "kozlíkovy krčmy". Vykročím a skočím ze skály. Pár vhodně zvolených slov můj pád těsně před zemí zpomalí natolik, abych se nezabil, ale přece jen, mám rád pohyb a cvičení svalů... Dopadnu do podřepu a kotoulem se dostanu opět do stoje. Vyrazím směr "kozlíkova krčma". Vrazím do krčmy a chytím jednoho z hostů, kteří sedí u jednoho ze stolů, zřejmě již déle - je mírně podnapilý. Štamgast okamžitě vystřízliví. Zasyčím: "Ten chlap s velkým mečem, Pamatuješ si na něj?" chlap vyděšeně vykoktá: A Ano, P Pamattuju." To mi stačí. Násilím vstoupím do jeho mysli a najdu vzpomínku na onoho muže. Potom muže pustím: "Neviděl jsi mě, jasné?" Je tak rád, že už jej nedržím že pokývá hlavou. To mi stačí a odcházím. Po opuštění hospody se ozve výbuch...jistota je jistota. Trosky pomalu dohořívají... Vytáhnu meč a zadívám se na krystal, na jednu jeho plošku: "Stern Reisa" ( MH:snad je to dobře) na plošce se mi objeví obraz toho muže a jeho okolí. Porovnám to s tím, co znám a vydám se jej hledat. Cestou zpovídámj lidi, ale ne tak, aby o tom věděli, když už to není nutné... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Po chvíli hledání objevím hledanou osobu. jdu za ním a pozoruji jej, jdu poměrně nenápadně, dávám mu šanci, všimnout si mě - každý by měl dostat šanci, ikdyž nepatrnou. Soustředím se na Ra'zaka a zastřu svou mysl neprostupnou bariérou pro případ, že by ovládal magii, ikdyž to nepředpokládám. Jestli ji však zvládá, radši si dám pozor, ale pokud ne... Běda mu, já ti dám, zabíjet mi Ra'zaky... |
| |
| soukromá zpráva od Galbatorix pro |
| |
| Před opuštěním paláce, Murtaghova komnata. "Teď jsi připraven, skrýt své úmysly jsem tě naučil skoro dokonale. A Dvojčata jsou v tom s námi, budou ti dělat problémy, ale nic jiného jim nezbývá. Věřím, že to vydržíš. Musíš, říkám musíš sy získat Eragonovu důvěru. Ale Brom, Brom by neměl zemřít, ikdyž se to nejspíše stane. Pokud tomu budeš moct nějak zabránit, udělej to. Je se mnou, ale neví o tom, stejně jako všichni nakonec poslouží mému záměru. Eragon potřebuje základní výcvik... Ra'zakové vytvoří iluzi přímého ohrožení a ty jej zachráníš. Věřím, že mé instrukce splníš dobře. Trn už na tebe čeká. Ale první. Jdi Morzanův synu a pomož mi dokončit dílo, které jsem započal..." Vstanu, pohybem ruky Murtagha propustím a vejdu do své pracovny... (za chvíli to pokračuje - trůnní sál atd.) |
| |
 | Ano pane. odpovím a ukloním se. Rád splním vaše příkazy. Vyjdu z komnaty a jdu za podkoním. Hej podkoní, osedlej mi mého koně, za chvíli vyrazím do Gil'Leadu.Na nic se neptej. Po chvíli vyrážím ze stájí s lukem a mečem na zádech.Když pojedu klusem každý den a noc budu spát tak tam dorazím tak akorát v čas.Sranda je že já mám jako jeden z mála volný průchod skoro kamkoliv.A ještě větší je sranda to že toho znám o hodně víc něž ten Eragon. Jak já se těším na den kdy uvidím Trna, jak se asi má? No nic první práce a pak zájmy jak vždy říkám. |
| |
| Vejdu do města. Spatřim výbuch hospody a pak spatřim Galbatorixe osobně vydám se za nim a vydim na koho má spatřeno vystřelim na Galbatorixe z luku a ani nečekám že bych mohl zasáhnout vystřelil sem jen proto abych tomu člověku dal čas utéct. |
| |
| Šíp mi projede zády sakra práce někdo mě poznal zruším svou clonu a prohlásím: "Brisingr" je to jednoduché ,ale užitečné kouzlo. Po dráze šípu se rozeběhnou plameny směrem ke střelci. vyřídil bych ho mnohem radši osobně, ale tohle je důležitější. Vytrhnu šíp ze zad: "Waide heil" rána se zacelí a já jdu najít oba... |
| |
| Když se ráno probudím, vstanu z poslete a vyjdu z pokoje ven. Jdu se podívat a zkontrolovat, jestli se mezitím za tu noc něco na hradě nezměnilo. Vidím ale že ne, tak jdu zase zpátky a narazím náhodou na dveře Galzřinýho pokoje. Chvíli váhám, jestli mám zaklepat, ale nakonec se vydám do pokoje. |
| |
| ani nevím jak dlouho jsem spala ale bylo to opravdu málo.zvednu se z postele a přejdu k nádobě z vodou namočím si ruce a opláchnu si obličej jsem nevispalá ale to se dá zamaskovat už sem na to zvyklá přejdu k zrdcadlu podívám se do něj upravím se pak si prohrábnu své krátké vlasy a zadívám se na svou sice malou ale vyditelnou jizvu přes levé oko náhle však uslyším na chodbě kroky.jsou nejisté jako kdyby nevěděli jestly sem chtějí doopravdy jít nebo jestly se mají ještě otočit a jít pryč.zvláštní opravdu zvláštní pomyslím si a čekám co postava za dveřmi udělá zaklepe a požádá o vstup nebo odejde a nechá to být? |
| |
| Zaklepal bych, ale nevím co říct a připadal bych si asi trapně, tak se radši otočím a jdu zpět. Třeba Galzra uslyšela mé kroky a půjde za mnou a nebo ještě spí. Uvidíme... |
| |
| slyším kroky jdoucí z5 odkud přišli ach tak?takže ten člověk se asi bojí a nebo si spletl dveře.přijdu ke dveřím a otevřu je kousek od sebe vidím odcházejícího Durzu a zavolám na něj Durzo?!potřeboval si něco nebo si chtěl jít jen tk na pokec a nevěděl jestly sem vzůru??pojď dál jestly nemáš nic lepšího na práci.usměji se na něj a pobídnu ho pohledem |
| |
| Brom: Když Eragonův kůň přispěchá k mímu, svého ještě zrychlím a ani nečekam na Eragona, protože sem si jistý, že určitě pojede za mnou. Musím ho dostat co nejdříve k Vardenům a taky se musí naučit za tu cestu spoustu věcí. pomyslím si a přeci jenom se otočím za sebe, zda za mnou Eragon opravdu jede. |
| |
| Brom: neochotně pobídnu koně a dojedu broma. "Kam vlastně jedeme? A kdo vlastně jste?" Začnu na něj chrlit otázky a bez problémů držím tempo. |
| |
| Sotva ujdu od dveří asi 5 metrů, slyším, jak na mě volá známí hlas. je to hlas Galzry. tak přeci jenom moje kroky slyšela... Otočím se tedy a zůstanu chvíli stát na místě. "já sem se spíš jenom nudil, tak sem myslel, že bych s tebou pokecal, ale nevěděl jsem jestli jsi vzhůru, tak jsem se radši otočil, abych tě náhodou nevzbudil" a kouknu na ni koutkem oka. A protože mě vybídla, abych šel zpět, tak jdu, ale pomalu a rozvážně. |
| |
| Brom: "To tě nemusí zajímat!" odseknu a na první otázku ani neodpovím. Raději ještě trošku zrychlím. Jsem připraven na to, jestli na nás někdo vybafne z poza stromů a případně i na boj. |
| |
| Brom: Překvapen jeho odpovědí a tónem jeho hlasu zpomalím. Broms e ode mě dost vzdálí. Vzdorovitě zastavím. |
| |
| Brom: Raději se ještě podívám za sebe, protože mi něco říká, že Eragon je daleko za mnou a taky, to něco mělo pravdu. Eragon se úplně zastavil a tak zastavím taky. "Proč ses zastavil?? chceš, aby tě zabili, ajko tvého strýce??" křiknu na něj tázavě a s velkým udivením. |
| |
| v pohodě ale jak tě mohlo napadnout že ještě spim?kdo by tady usnul zvláště s mojí podlomenou psychykou ale to ti povím až za chvíly.usměji se a v jednu chvilku sem dala nejevo nevyspalost a pokud je Durza chytrej jako že když chce tak je tak mu asi došlo že je to kvůli mému rozhovoru s Aryou na kterej jak je vidět se moc netěším.pak už jen čekám až Durza vejde do pokoje abych mohla zavřít |
| |
| Brom: Vzdorovitě se an něj zahledím. "A proč ybch s vámi měl jet? Vždyť ani nevím kdo jste a proč yb mě chtěli zabíjet? A co když vy patříte k nim?" |
| |
| Takže ona nespala. ale kvůli čemu?? hm...AHA už vím kvůli tomu rozhovoru s tou elfkou. Ani se jí nedivim. kývnu tedy hlavou a vejdu dovnitř. Mlčím, protože čekám, co Galzra řekne první. Ona je přeci jenom trošku víc ukecaná. |
| |
| Brom: sakra to je tvrdohlavec. zanadávám si v duchu. "Proč bych patřil k těm odpornej zrůdám?? k těm bych se nikdy v životě nepřipadal třeba i kdyby mě měli mučit!"a na chvíli se zarazím. "a teď už se na nic nevyptávej a radši jeď za mnou."řeknu po chvíli a pobídnu koně, aby jel, ale pomalu, kdyby náhodou Eragon znovu začal stávkovat. |
| |
| tak co Durzo co tě ke mne přivádí k mé drobné maličkosti lehce přehlídnutelné a však nebezpečné.usměji se a ukáži mu rukou na židli kousek od něho a sama si sednu na postel.a v duchu se začnu ptát tak co Durzo proč si přišel??vrtá mi to hlavou pač si myslim že nepřišel jen tak ale taky proč ne? |
| |
| Brom: Jeho slova mě tolik překvapí a aniž bych si to uvědomil, tak se rozjedu za ním. Celou cestu dál už mlčím. |
| |
| "vlastně sem šel náhodou kolem tvých dveří." řeknu docela váhavě, ale ne protože bych lhal. "tako co? kdy si půjdeš 'promluvit' s Aryou??" raději rychle změním téma. |
| |
| Brom: no vidíš, že umíš bejt poslušnej. řeknu si v duch, když uvidím, že se konečně rozjel a tedy i znovu zrychlím. On mě už dohoní. |
| |
| Brom Neochotně ho doženu a skoro celý den jeud za ním ajk pošahaný blázen. "Sakrauž zastav!" |
| |
| Brom: Jedeme skro už celý den a Eragon byl celou cestu tak hezky zticha a teď už zase slyším jeho neochotný hlas, jak je strašně nedočkavý "ještě chvíli pojedem. až zapadne slunce, najdem nějáký místo na přespání." řeknu neúnavně a furt se nezastavuju. |
| |
| Brom Trochu zpomalím. i když jsme zvyklí jezdit an koni, bolí mě již zadnice a tak se snažím alespoň trochu zpomalit. |
| |
| no rozhodně během dneška ale nevím jak ji znám tak ze sebe nic nevipustí kromě trapných připomínek nebo tobě snad něco řekla???řeknu lehce ironicky ale nahodím úsměv aby se neurazil a pak pokračuji nevím si rady včera sem si položila zajímavou otázku "co bych dělala já na jejím místě?" no a asi víš čeho sem docílila proto sem mluvila o podlomené psychyce.lehce posmutním a složím hlavu do rukou a v téhle pozici zůdtanu a promluvím do tří dnů z ní máme něco vytlouct a podle mě to nezvládnu.s hlavou v rukách se snažim zahnat slzy ale nijak mi to nepomáhá ale snažím se aby stín můj pláč neviděl. |
| |
| "taky si myslim, že se nám z ní nic nepodař vypáčit, ale neboj." na chvilku se zarazím, ale za chvíli zase pokračuju, vždyť se přeci z toho něják můžem vykroutit nebo ne?? nemůžem se nechat navzájem na pospas Krále!!" řeknu nečekaně přátelsky "a doufám, že do tří dnů se nám podaří vymyslet něco, jak čelit našim následkům." a v tu chvíli si začínám docela hodně věřit, že se to všechno povede. a v tom jak si věřím, si ani nestačím všimnout, že Galzra brečí, i když má hlavu v rukách. |
| |
| Brom: Po chvíli se znovu ohlednu za sebe na ragona a když vidím, že zpomalil, zvolním trochu taky. Jsem si totiž jist, že sme už docela daleko a že nemusíme tolik hnát. a po chvíli si všimnu, že slunce už dávno zapadlo a je tma, tak rychle najdu nějáký místo na přespání. Zastavím se na malý mítince uprostřed lesa a seskočím z koně. "Eragone!"křknu na něj, "koně nech tady a společně dojdeme pro nějáký dříví. nemůžu tě spustit z očí, aby se ti náhodou něco nestalo." vyrazím kousek vpřed, ale po chvíli se zastavím, abych počkal naň počkal. |
| |
| Brom Nevěřícně zakroutím hlaovu a vydáms e za ním. Na dračici jsem již zapoměla jeidné co mi ji připomíná je vypálený znak na mé dlani. "Fajn už jdu." Prohodím ospale a dojdu Broma. "Řekneš mi už prosím něco o dracích?" Prohodím a začnu sbírat suché větve. |
| |
| Brom: "Tak se zeptej osobně svého draka nee?? ten by ti o své rase mohl dokonce i básnit" odseknu, protož zrovna nemám moc chuť něco vyprávět o Dracích a sbírám mlčenlivě dříví na oheň. |
| |
| Brom: Zvednu další suchý klacek a zadívám s ena Broma. "Jak vidíš, tka tu enní a ani nebude. Poslal sem ji pryč a od té doby neviděl a ani nechci." Odseknua znovu se shenu pro další klacek. |
| |
| Brom: "sice tu není, ale když zavoláš, uslyší tě. Vždyť ste skoro jedna duše. a neříkej, že ji vidět nechceš. to o svém drakovi nikdy neříkej. a zvlášť, když to není pravda. Jen si to namlouváš!" zasměju se a pokračuju dál ve sbírání větví. |
| |
| Brom Dál sbírám tiše klacky a broma si už nevšímám. |
| |
| s obličejem pořád v rukách se snažím zbavit slz když se mi to tak nějak podaří hlavu zvednu a řeknu souhlasím ale co navrhuješ???krále jen tak neoblafnem už sem se o to pokusila a takhle to dopadlo......stoupnu si otočím se k němu zády a ukážu spoustu šrámů od biče pak se zase vrátím do své původní polohy na proti stínovi a ke svým zádům dodám zhnuseně bylo to pak ještě horší |
| |
| "neboj se...takhle nedopadnem. Musíme si hlavně věřit!! a tlouknu si pravou pěstí do levé dlaně. "Nejdřív by to asi chtělo popovídat si s Aryou a pak podle situace vymyslíme nějákou další akci! souhlasíš?? navrhnu spiklenecky a pořádně se ďábelsky ušklíbnu. |
| |
| Brom: to je opravdu tvrdohlavec...nedá si říct!! povzdychnu si v duchu a při tom Eragona pozoruji, jak sbírá dříví. "Myslím, že tohle by nám už mělo stačit na oheň." a vydám se zpět na tu mýtinku, kde sme před pár minutama zakotvili, ale nejprve ještě počkám na Eragona. |
| |
| začíná se mi to líbit.přátelky se na Durzu podívám svýma vlkodlačíma zelenýma očima a řeknu dobře zkusím na ni trochu své lsti má sestřenka je sice mazaná ale pokusím se ji vymluvit její teorii že by radši zemřela než aby něco řekla pak se tak ušklíbnu.pak se rozhlédnu po místnosti a vybaví se mi že sem v tomhle pokoji už byla instinktivně se zvednu a postel na které sem až do teď seděla obejdu na druhé straně si u jejího rohu kleknu a vytánu z pod ní láhev pravděpodobně s vínem a po delším hrabání najdu ještě jednu podle vůňě tak s rumem.ze skříně ještě vytáhnu krabičku a z ní dva měděné poháry a až potom se zeptám dáš si víno nebo radši rum???a postavím vše na stůl. |
| |
| Brom: Vrátíms e tiše na mýtinu a srovnám dříví na úhlednou hromádku. usadím se a opřu zády o strom. Tiše Broma pozoruji a přemýšlím co je pravdy na tom, co on říkal. |
| |
| "Zkus to a uvidíme, jak to půjde." kývnu hlavou a když vyndá ze skříňky dvě lahve s vínem a rumem a dva měděný poháry jenom otevřu pusu, protože tohle bych fakt nečekal. "no tak jo, ale spíš asi to víno."řeknu po chvilce |
| |
| Brom: Dojdeme na mýtinku a složíme oba větvičky na hromádku. Potom vezmu dva kameny a snažím se pracně zapílit oheň. Po delší chvilce se mi to povede, takže nám v noci zima nebude. "zítra ráno bych tě měl naučit pár důležitejch věcí." řeknu, abych přerušil to nepříjemné ticho a čekám, co na to Eragon odpoví. |
| |
| Brom Kývnu hlavou. "Jistě a jakých?" otážu se a neobtěžuju se ani zvednout pohled |
| |
| to si asi nečekal co?řeknu s úsměvem a naliju nám oběma víno pak si vezmu svůj pohár a lehce ho zvednu tak ať se nám to povede.řeknu a podívám se do jeho kaštanových očí |
| |
| "hm...to sem teda fakt nečekal." přiznám s lehkostí a vezzmu si pohár ze stolku a pozvednu ho stejně jako Galzra a pak zopakuji i její slova "Ať se nám to tedy povede!" a loknu si vína. tak krásně rudého, jako krev... |
| |
| Brom: "Třeba tě trošku zaučit šermu a také Starému jazyku, abys mohl používat kouzla, ale dneska už půjdeme spát."odpovím klidně. Potom se uvelebím na zemi v měkké trávě a brzo usnu. |
| |
| Brom: Také skoro hned usnu. Tedy spíš se tak tvářím. zavřu oči a ještě dlouho přemýšlím... |
| |
| taky se napiju a pak se zeptám dovedeš mě za Aryou teď nebo tam mám jít až později??a znovu nám naleju |
| |
| "jo ještě tenhle druhej pohár a dovedu tě tam."odpovím Galzře na otázku a vypiju další pohár s vínem. potom se zvednu dojdu ke dveřím a počkám na Galzru. |
| |
| Poznal sem kouzlo co proti mě použil a sám sem po kouzlu sáhl. Brisingr, řeknu a přesměruji plameny do země. Vystřelim na galbatorixe čtyry šípi těsně za sebou mám výhodu že si myslí že sem mrtví. Uteč, zařvu na toho člověka na kterýho má spadeno Galbatorix. |
| |
| Už jen 2 měsíce a budu tam... Ale mám zvláštní pocit jako kdybych vyjel o měsíc dřív....No nic... To se poddá...Sesednu z koně.Je už večer a já i můj kůň jsme unaveni. Sundám z koně postroj atd...I kdybych vyjel dřív tak si ten měsíc počkám klidně. HEHEHE...to bude sranda se spřátelit s Eragonem.... Podle mě je to až moc velký důvěřivec... A pokud se mi nepovede zachránit Broma budu ho muset učit sám...A nebudu smět mu ukázat svou pravou sílu... |
| |
| ¨sakra,docela by mě zajímalo jak dlouho tam to víno leželo,pomyslím si asi dost dlouho když je mi tak ehm....tak nějak divně no tak se zvednem a dem ne Galzro a opovaž se říct že tě dva poháry dobře uleželýho vína položej?!pak se zvednu a jdu za Durzou.trochu mě bolí hlava ale to se vsákne.projdeme dveřmi a jdeme po chodbě když v tom nás zastaví rozklepaný voják pa-pa-pane ukloní se a pokračuje nemohl sem vás najít byl bych vám to řkl dřív ale nikde sem vás nenašel oba na něj koukáme a čekáme co z něj vyleze. včera večer jednoho vojáka na hradbách někdo zabil. voják se znovu ukloní a čeká na rozkazy já se jen podívám na stína a zeptám se budem po něm pátrat a nebo to necháš být?! a pak už jen čekám na odpověď a zárověň možná i rozkazy. |
| |
| vyjdu z pokoje akdyž uslyším zprávu o zabitém vojákovi kouknu naštvaně na toho vojáka, co nám řekl tu hnusnou zprávu a pak po Galzře hodím ošklivý pohled. Otevřu pusu, jako bych chtěl něco říct, ale zase ji hned zavřu a chvíli se rozmýšlím, co opravdu říct. sakra...to ne, to nee..to se nemělo stát. kerej debil mi komplikuje situaci ještě víc než je?? "tak s nim něco udělejte někam ho ukliďte nebo něco, ale hlavně ať se o tom nedozví král!!!" zařvu na toho vojáka a on se ukloní a běží zpátky odkud přišel. potom se otočím na Galzru a řeknu jí co a jak "nejdřív půjdeme za Aryou a potom ho můžem nebo musíme vypátrat, protože bych docela rád věděl, kterej debil mi dělá problémy ještě větší než jsou!"a dám důraz na slovo "debil" potom se vydám ke dveřím ve kterejch je uvězněná ta elfka a na Galzru ani nepočkám. |
| |
| Durzo máš tu mrtvýho co začina se mě to tu libít řeknu ironicky Hm zda se že začinají potiže i tady Divám se na Durzu Hm možná debil není možná je chytrej a nebo možná máš pravdu řeknu a podivám se na stěnu a co uděláš pak až ho najdeš??? |
| |
| "bejt tebou bych radši mlčel nebo mě nasereš ještě víc než jsem. a co udělám až ho najdu?? pcha...nejradši bych si s nim dal souboj, ať vidí, co Durza umí a že neni blbej!!"odseknu nasraně Liutasilovi a hodím po něm znechucenej pohled. "no...Galzro myslím, že nejdřív půjdem hledat doho blba a pak za Aryou. na tu je dost času." otočím se pak ještě na Galzru. |
| |
| Ale no tak nebuď zas tak zlí já jsem tu jenom na Galbykuv rozkaz řeknu a podivám se na Galzru a pak znovu na Durzu No nic nechtěj mě naštvat přece nehceš aby se o tomhle dozvěděl prase........kral |
| |
| "vždyť říkám, že nejdřív asi fakt půjdme za tim debilem a Arya počká!" zopakuju Galzře a pak se ještě obrátím na Liutasila "tebe naštvat?? to by se hodilo. a jestli jenom cekneš o tom zabitym, tak uvidíš!" upozorním ho znechuceně. |
| |
| taky si řikam ona nám neuteče jak ten vrah řeknu k Durzovi a ještě dodám ale potichu aby to Liutasil neslyšel ale jak ho chceš najít když nic nevíme? |
| |
| Já ne ale moji jo mužou když zjistí něco co by mě mohlo zabít no nic srát se s tím nebudem. POdivám se na stěnu Hm chytit vraha nebude moc lehky začinám mít hlad vypadato že se uplněk bliží no nic zitra už tady nebudu budu muset odjed odsud co nejdal aby tu nebyla víc mrtvol než je |
| |
| "to by mě taky zajímalo...ale nám se to podaří něják..." odpovím Galzře stejně potichu, jako ona. "tvoji muži sou neschopný nemehla. a bude to jedině dobře jestli odjedeš" odseknu Liutasilovi na provokaci. |
| |
| Uražiš muj druh oni aspoň vý ják se zachovat v připadě nebzpečí narozdil od stínu ale ty si trochu chyxtřejší než ostatní stínové a muj ukol je dohyližed tady na tohle jo Mate měsic na to aby jste vyslichali Aryi jinač ju musím poslat k prasečímu králi |
| |
| když promluvil o úpňku pomyslím si a sakra pak se otočím k Liutasilovi a lehce vystrašeně se zeptám kdyže má bát ten úplňěk? |
| |
| "Aryu vyřídíme později a měsíc je dlouhá doba." řeknu s klidme a ušklíbnu se na Liutasila. ježiš, ty elfové sou strašně vlezlí stvoření...hrůůza pomyslím si vduchu svůj názor na Liutasila |
| |
| Hm to jwe moc zajimavá otazka Podivám se na Galzru Zitra už bude uplněk pociťuju to začinám mít hlad chuť po mase Usměji se a pak řeknu Zitra ráno tady nebudu kvuli témuhle a ostatní elfové taky ne takže budeš rád co??? |
| |
| "ani nevíš jak"odpovím ironicky a k tomu přihodím další ušklebek. "úplněk...to si na vás dva budu muset dát pozor, co?"řeknu provokativně,a le v hlase jde poznat špetka strachu. |
| |
| Hele maso stína by mě nechutnalůo jsem vybyravý řeknu a podivám se na Galzru a prosim tě kdo ti nakukal takovou myšlenku že vlkodlaci milují maso stína??? |
| |
| proviňile couvno a řeknu Durzovi nevim jestly to víš nebo tě to napadlo ale....ehm......na Liutasila by si se měl vykašlat ten tě nijak neohrozí ale já sem taky vlkodlak a s tebou budu toho hajzl lovit já ne on takže by si si měl dávt věší pozor na mě.řeknu a čekám na reakci |
| |
| Jo měl by sis davat pozor ne jenom na ní ale i ná ostatní elfi co jsou tady jsou jenom čtyry ale jsou stejný jako já vlkodlaci |
| |
| Galzry si nevšímám. teda aspoň dělám, že si ji nevšímám a místo toho odpovím jen Liutasilovi "těch tvejch blbejch elfů se nebojim...sou to starý srabáci, který ti jenom sloužej." zachcechtám se. |
| |
| Jak se tak blížím k tomu tatrmanovi, jenž mi zastřelil Ra'zaka, uslyším zezadu: "Brisingr" doprdele doprdele, čaroděj s lukem, to mi scházelo. To je nikdo nenaučí slušnému chování? Útoky ze zadu jsou zbabělé. přemítám ještě ve chvíli když skrze mě proletí první šíp. Ochranné kouzlo dokončím, ve chvíli kdy skrze mne proletí druhý šíp. Třetí a čtvrtý se roztříští o bariéru. "Nemám vás rád." zařvu a prohlásím:"Stant et pleatfent." Nohy toho, kterého stopuju přimrznou k zemi.Naliju do kozuzla tolik energie, aby ten kdo jej bude rušil, musel být alespoň jezdec... Potom se otočím na Ortala, moje bariéra stále žhne. Oba šípy protlačím na druhou stranu: "Waíse heil." a rány se zacelím. "Střílet ze zálohy je neslušné, řekl už ti to někdo?" zeptám se jej se slabým úsměvem... |
| |
| To vim muj pane ale jinak bych vás nezasáhl, řeknu uhlazeně rychlostí pro člověka nedosažitelnou se vrhnu stranou zamířim šíp na Galbatorixe brisingr, vykřiknu a kolem šípu se rostančí černé plameny vypustim šíp na krále a uteču směrem k nejblišímu domu. Vlezu dovnitř kopancem vyhodim nějakého šlechtice a vylezu do patra. |
| |
| Pro člověka možná ne, ale pro jezdce? Vystřelí šíp a ve chvíli, kdy prohlásí "Brisingr" uhnu na bok. Vyrazí k jakémusi domu: "Detneto" a dům vzplane... "postav se mi a bojuj, zbabělče" Dům vybuchne... |
| |
| O tom bych se z tebou hadal Durzo srabici to zrovna nejsou, ale bohužel, jeden z nich před pár dnama umřel Arya de Galzra by ho poznala. Určitě, možná no přesně nevím jestli by ho poznala. Řeknu s nenavistí v hlase Užijte si to. |
| |
| Vyskočim z okna udělám přemet ve vzduchu. Dopadnu a hodim házecí hvězdici hned za ní hodim lahvičku s výbušnim lektvarem. Tady máte dárek, řeknu výsměšně a už sem v jinym baráku tady se mi do cesty postaví člověk s palcátem zarazim mu sekeru do obličeje a vyběhnu ven zadnim fchodem. |
| |
| Lahvičku těsně před dopadem zachytím: "Děkuji jsem mile překvapen." Mrazící kouzlo trvá: "Vydrž tady chvíli prosím, vyzvednu si tě potom." zavolám na Paladina: "Bohužel teď mám moc práce... A ne aby jsi se pokoušel odejít, mohlo by se mi to nelíbit..." Pro jistotu ještě přidám k jeho kouzlu vazbu na sebe, aby mě upozornilo, kdyby se něco dělo... Ptotom tasím svůj meč a vrhnu se za střelcem do domu, nemusím hned zdemolovat celé město, ikdyž mě to uvádí do pokušení sledovat, jak by se z toho dokázal vykroutit. Pochvíli jej dostihnu: "Postav se mi jako chlap a bojuj, nepoznáš svého krále, Burane?" |
| |
| Omlouvám se výsosti, řeknu vísměšně a zastavim. Zamířim lukem těsně nad krále a jeho ochranu vystřelim a šíp letí tak že to vypadá jako bych minul, ale šíp přestřelí provas a na Galbatorixe spadne pitel a obylím. Střelim po něm a zahnu za roch běžim přímo ke katedrále. |
| |
| Uhnu pytli(MH: kde se v domě měšťana vzal u stropu pytel s obilím? ale budiž) Vystřelí po mě opět: "repente" a po dráze šípu vystartuje směrem k střelci paprsek světla... Vyrazím za ním směrem ke katedrále. vchod do katedrály právě zahrazuje skupina mých vojáků. Další vojáci právě uzavírají průchody mezi domy a vstupy. Není nad to být králem s možností rozkazovat: "Nabízím ti souboj. Pokud mě porazíš, nechám tě jít. pokud souboj nepřijmeš nebo mě neporazíš, budeš mi sloužit." zašklebím se na něj... |
| |
| Uskočim stranou a paprsek narazí do vojákú. Otočim se na krále. Vaše výsosti, řeknu výsměšně usměji se a odkryji zuby. Vytáhnu sekeru promluvim starym jezikem a na rameno mi přistane orel. (už sme byli venku a nebil to dúm šlechtice to byl ten co spadl) |
| |
| Vytáhne sekeru, já svů meč již tasil... "Jdeme jeden na jednoho, nebo se opět pokusíš utéct?" prohodím a vykročím směrem k němu: "Tak upír, ano? Obávám se, že vaše síla se té mé rovnat nemůže." V tu chvíli zaútočím na jeho mysl a pokusím se ji zlomit, aby mohl začít magický souboj... |
| |
| Galbatorixe překvapí moje silné obrana trénovaná proti těm nejsilnějšim útokúm. Přesto cítim úbytek sil jak sem kouzlil. To výte nejsem jezdec. Thrysta, řeknu klidnym hlasem. Dveře po mé pravici se rozrazej. Oplatim útok mysli abych ho zaměstnal. Múj orel se vznese a zamíří ke králi. Zamířim lukem a vystřelim s výkřikem stenr reisa. Za králem se utrhne z dlažby kostka a spadne na krále. Já se otočim vběhnu do baráku vyběhnu zadním vchodem a zamířim k bráně. |
| |
| Šíp dlažka a orel vyletí na Galbatorixe. Otočíš se a prcháš. Šíp zasáhne do hrudi v místech, kde je srdce, dlažka zasáhne do hlavy. Ve dveřích se srazíš s několika vojáky, kteří tě vytlačí na ulici. Galbatorix se skácí k zemi... Iluze z celého náměstí spadne: vojáci jsou dav obyčejných lidí, ošklivě pošramocených některými kouzly, Galbatorix, kterého jsi zabil byl obyčejný měšťan... Tvůj šíp má v srdci a rozbitou hlavu... "Vražda, zabil ho." ozývá se z davu a lidé se přibližují... Rozhlédneš se a za lidmi postupuje kordon ,tentokrát už skutečných vojáků... "Vzdej se, nemáš naději, volá kapitán..." Do vyšších pater domů vbíhají lukostřelci a rozestavují se u oken. Vstanu od domu, opráším ze sebe obilí... zatracený pytel, ale stojí to za to, a jdu zkontrolovat, jak probíhá zatýkání... |
| |
| Sakra zakleji, sekerou si pročistim vchod u dveří a stejně vběhnu dovnitř. Nějaký vesničan se mi postavil do cesty, tak sem ho zabil. Ostatní vesničané se rozutekli. Zabarykáduji všechny okna a vchody až na ten hlavní, schodim stúl a kleknu si za něj přesně ve chvíli kdy se u vchodu oběví první voják. Něco zakřičí a pak se sesune k zemi s šípem v krku. Sem moc slabej na kouzlo ale pořád si jich mohu vzít pár lukem. Kdo zemře další? Vykřiknu ven a připravym si luk. |
| |
| Promluvím mocným hlasem: "Tento muž, mimochodem upír, se odvážíl postavit mé moci a zabil několik z vás. Tímto jej odsuzuji k těžkému žaláři." přijdu k domu:" Thyrsta" a luk se zlomí... Proveďte zatčení řeknu kapitánovi a poskytnu mu ochranné kouzlo a kouzlem postříbřený meč...(ne můj) Dohlížím na zatčení... |
| |
| To není možné, pomislim si sem moc slabej na kouzlo a přece jen si svého života vážim výc než těch peněz co mi dali. Vyjdu ven a nenávistně hodim svou sekeru jednomu vojákovi. |
| |
| Sekera se odrazí od mé bariéry, kterou jsem vojákovi poskytl, stejně jako jeho druhům z první linie... vojáci pokročí: "Seberte ho" vyštěkne velitel a přistoupí dva vojáco s okovy. Okovy jsou zabezpečeny proti kouzlům a proti síle, někdy se hodí, mít dar pro magii... |
| |
| soukromá zpráva od Brom Dragonrider pro |
| |
| Brom: Posadím se a dlouze zívnu. Promnu si ospale oči a zmateně se chvíli rozhlížím kolem sebe. Nakonec si na vše vzpomenu a vrhnu ne moc spokojený pohled an Broma. "Klidně, ale mám hlad" Zašilhám po mase... |
| |
| Nechám si nasadit okovi a čekám co bude dál. |
| |
| Ortal si nechá nasadit okovy. Pokynem ruky propustím kapitána a jeho vojáky. postavím se proti Endaronovi: "Bohužel, moje povinnosti mi nedovolují se ti teď pořádně věnovat, ale mám pro tebe návrh: Tady kousek vedle stojí přimražený Paladin, s nejvyšší pravděpodobností se ještě neodmrazil. Můj návrh spočívá v tomto: Teď ti vrátím svobodu a tvoji sílu, t potom máš na vybranou: Buď půjdeš, zajmeš toho Paladina a ohlásíš se u nejbližší posádky, poté tě osobně přijmu a udělám z tebe jednoho z mých velitelů . Nebo toho Paladina nenajdeš a potom doufej, že už mě nikdy nepotkáš." není nutné být vždy zlý, někdy to jde i po dobrém... Mávnu rukou a okovy se rozskočí. Chvíli se soustředím a tvoje síla, pošramocená střetem se vrátí do plné výše: "Jako malou pozornost přijmi toto:" Podám ti malý diamant naplněný silou, rovnou zhruba tvému maximu... Patom mávnu rukou a zmizím... |
| |
| opět v paláci Vstanu a opráším ze sebe zbytky obilí, dojdu do svých komnat a zavřu se, je na čase přistoupit k další fázi mého plánu... Vezmu klíč a otevřu pokladnici, vyndám z ni menší truhličku, nezdobenou a chudě vypadající... Jiným klíčem ji otevřu, jsou v ní naskládány diamanty všech velikostí nabité silou, přece jen, ne každý den plýtvám tak jako dnes, ikdyž se to možná vyplatí... Vytáhnu jeden z větších diamantů a desku s prohlubněmi... Do desky postupně nasázím diamanty, dnes do všech jamek. Vstanu a zamknu obě truhly, desku položím na svůj stůl. Sednu si do židle, pro jistotu ještě kouzlem zabezpečím dveře a položím ruce na kraje desky, cítím, jak mě síla uložená v diamantech prostupuje. Navážu mentální kontakt s první trojicí čarodějů, rozestavěných na trase k Fathen Duru, pevnosti Vardenů a trpaslíků. Čarodějové odpoví a já s jejich pomocí přeskakuju k další hlídce, takto postupuju ,síly pomalu ubývá, k diamantům jsem však ještě sáhnout nemusel. poslední hlídka jsou dvojčata, moji noví spojenci z řad Vardenů. Vstoupím do jejich myslí a použiju je jako poslední odpich, přece jen, kouzlit na velkou vzdálenost by bylo rizikové, tohle je jistější. Vládce vardenů, Ažihad dostane nápad a vyráží za Hrotgarem, s sebou si bere několik svých rádců. Hrotgar sedí ve svém trůnním sále, rokuje se svými rádci... Ažihad požádá o přijetí, Hrotgar jej pozve dál, vůdce Vardenů vstoupí. Hrotgar vidí: Vstupuje Galbatorix s několika vojáky, jeho vlastní rádci padají mrtví k zemi, vojáci hlídají vstup do místnosti, Galbatorix praví: "Konečně se setkáváme, Hrotgare..." Hrotgar vytáhne Kladivo, Galbatorix tasí meč. Dají se do boje, nakonec Hrotgar, těžce raněný, ale ne smrtelně udeří Galbatorixe po kebuli... Ažihad vidí: vstoupí do sálu a na trůně sedí Galbatorix, Ažihadovi strážci padnou k zemi: "Kde je Hrotgar?" Galbatorix neodpoví, usměje se a vytáhne kladivo z ruky Hrotgarovi, ležícímu vedle trůnu na zemi, která je pokrytá krví. Já vidím: Moje iluze se zdařila, pustili se do sebe, strážci padnou k zemi a několik příchozích také... Nakonec Ažihad padá mrtev k zemi, Hrotgar je těžce zraněn. Hratgar se dívá na mrtvého Ažihada, vidí mrtvého mě... ruším iluzi... Mezi Vardeny se šíří zráva: Hrotgar zabil Ažihada, mezi trpaslíky se šíří zpráva: Hrotgar byl napaden Ažihadem, ubránil se a věrolomníka zabil, situace se vyostřuje... Zruším spojení, je na čase, diamanty už jsou skoro prázdné a zamnu si ruce... Vstanu od stolu a jdu čekat na zprávy o upírovi. |
| |
| "Senthe Farthe" pronesu. Pane? Na místo dorazím za 1,5 měsíce. O tom chlapci jsem nic nezjistil, ale vypadá to že tam dorazíme současně. Přeruším spojení a rozjedu se dál... |
| |
| Potom co mi galbytorix dal sílu mě napadlo jak využít nového postavení ve svuj prospěch. Najdu paladina na místě kde sme ho nechali. Otočí se na mě zabil si Galbatorixe? Zeptá se mě. Ne, odpovim a vykouzlim velkou nerozbytnou kouli magie použiju k vytvoření větší část své energie. Koule obklopí paladina. Použiju energii v diamantu a pokusím se spojit s Galbatorixem. Zatím ho mám kam ho mám dovést? Zeptám se krále. |
| |
| Přijmu hlášení od Murtagha a usměju se, potom mě kontaktuje Ortal: "Vezmi jej na nejbližší strážnici a potom jej s pomocí velitele přeprav sem..." přeruším spojení, usednu do křesla a čekám, až mi dvojčata podají zprávu o dalším vývoji ve Fathen Duru. |
| |
| Použiju málo energie z zásob a posouvám koulý směrem ke strážnici. Oznámim ve strážnici kdo mě posílá velitel mi dal hned dvacet nejlepších vojákú. Omráčim paladina a dám mu drogu aby nemohl kouzlit. Paladina zavřu do klece a přiberu asi deset čarodějú a černokněžníkú, aby paladina udrželi pod kontrolou. Všimnu si svého ptáčka na kleci a pochopim kdo to je. Brisingr, řeknu a usmažim toho ptáčka. Zamíříme směrem k hlavnímu městu. |
| |
| Nechám Eragorna najís a potom mu dám meč. "Klidně se drž, musíš být volný při boji, nedrž se tvrdě. Musíš být volný. Jediné co musí být pevné jsou tvoje nohy. Když bojuješ proti silnějšímu, musíš být rychlejší." Lehce na Eragorna zaútočím a nechám meč sklouznout přes jeho a pak jej prudce vrátím a zastavím mu jej na bedrech. "Jo a musíš si dávat pozor kde je čepel." |
| |
| Překvapeně zarkám, když jeho meč navštíví má bedra. Rozmáchnu s emečem a vše se akorát opakuje. |
| |
| Chvíli Eragorna testuji a pak odložím meč."Myslím že je na čase přistoupit k něčemu jinému." Přijdu blíž k tobě a vezmu ti ruku s mečem. "Když sekám zvrchu. Musíš krýt a povolit sek, pak zasadíš ránu. vždy když pak povol jde mimo tebe nakročí a dosekneš protivníka do boku, nebo dozadu." |
| |
| Kývnu na souhlas a snažím se dělat vše co mi Brom řekne. |
| |
| Po dvou dnech poklidné cesty se dostaneme před Urubaren. Ochromí mě na okamžik jeho velikost, ale brzo se spamatuji a zymířim k bráně. U opasku mám pět diamantú z dolu, který sme potkali cestou. Všichni maj velikost toho co mi dal král. Čtyři už sou naplněni energií. U brány předám zajatce kapitánovy stráží, jestli ho necháš utýct stáhnu tě zaživa s kúže, oznámim mu a du k paláci. Saztavý mě stráž co chceš? Zeptá se mě. Ohlaste mě u krále, řeknu nesmlouvavim hlasem a ukáži zuby. Sem sice jen poloupír, ale tihle to vědět nemusí. |
| |
| Po hodinách šermu jsem unavený víc než Eragorn a tak se vydáme opět na cestu k Vardenům. Alespoň si trochu odpočnu. |
| |
| Celou dobu mlčím a jen posloucháma plním rozkazy toho muže. Pomalu mi začíná docházet, že tohle nebude jen tak snadné a stále s emi vrací obraz té dívky. "Znáš Aryu?" Otáži se asi po další hodině cesty. |
| |
| "Jo, co je s ní? Jak to že ji znáš?" |
| |
| Nervózní strážný mi ohlásí Ortala: "Výborně, přiveďte jej sem." odpovím. Ortal přijme a poklekne, podá mi hlášení. Vyslechnu jej a prohlásím: Tímto tě přijímám do svých služeb, jdi a konej mou vůli, pokud mě zradíš, zkázu na sebe uvalíš. nyní tě vyšlu mezi Vardeny, zjistíš jaká je situace a nebudeš se do děje příliš angažovat, občas ovšem přiliješ olej do ohně ,měli by teď mít dostvelký problém, Ažihad padl a Hrotgar jej zabil..." Domluvím a pokynem ruky jej propustím, sluhovi dám pokyn dát mu čerstvého koně a proviant... |
| |
| Zpomalím do krokua zamyšleně hledím před sebe. "Stín ji vězní a žádala mě o pomoc." Hlasitě polknu. "Víš sewtkáváms e s ní každou noc ve svých snech." Tázavě se na něj podívám, připadám si jako ten největší najivka. |
| |
| Dívám se na něj tvrdě a nevěřícně. "Pokud by byla vězněna stínem, určitě by tě nežádala o pomoc, spíš by tě hnala od sebe k Vardenům, stejně jako každý." |
| |
| "Ne ot není pravda." Tvrdě se zadívám na Broma. "Já ji zachráním. Nemůžu ji tam nechat." Zastavím koně. |
| |
| Zastavím koně taky a smutně se dívám na Eragorna. "Myslíš si že jsi schopný ostavit se králi sám? Musíme k Vardenům a získat pomoc a hlavně zjistit zda to co říkáš je pravda. Může to být klidně klam nepřítele." Mírně pobídnu koně a pokračuji dál. |
| |
| N eochotně pobídnu koně a uraženě se vydám za Bromem. Je vidět, že jeho slova mne urazila. |
| |
| Odcházim za sluhou, když se otočim jaká tam je moje spojka? Zeptám se abych věděl komu věřid. A jak k Vardenúm najdu cestu? Dodám ještě. |
| |
| Jakmile se dozvim vše potřebné následuji sluhu do stájí kde si vemu toho nejrychlejšího koně co tam najdu. Do sedlových brašen si dám jídlo na cestu. Přemíšlim co budu chtít za odměnu až s tim skončim. S těmito myšlenkami zamířim do Sundry a pak podle informací po okraji hor. |
| |
| Gilead: Už sa prepravam mu jednu napalet ale preda se jedem mužik a začne ma hájit. Sklamano se odeberam preč. Anějc bytku ma nedopřejů Odtoham se ku bráně a tam sa zdechnu vo hvozdu. Suchaj chleba ma dochaza a tak se utabořam a něčehos sa pokušam nalovit. Večír pak opeku zajíca. Sic maleho ale mojo břeško už sa žadalo gablek. ,, Snad e zhubnem, ako sa budeem ogarom lebat bez breška´´?zaklejam na hlas a uvolňam sa zbroju. k našem je tu kusek. |
| |
| soukromá zpráva od ORIK pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro já nevím jestli se nudíš, tak si udělej nějákou výpravu nebo tak...prostě si něco vymysli:D |
| |
| později, když mě přestane bavit dělat, že Galzru ignoruju, otočím se na ni "to máš pravdu. Na Liutasila se vykašlu." přiznám s radostí a pokračuju dál "no jo vlastně ty si taky vlkodlak. sakra, proč zrovna já musim mít takovýhle společníky." zasměju se sám sobě. potom čekám, co se bude dít dl. |
| |
| já za to nemůžu!řeknu důrazně to on! ukážu na Liutasila to on mě tenkrát pokousal řeknu a čekám na reakci okolí |
| |
| "ale no ták. přeci se nebudeme vracet do minulosti, když žijeme tady a teď nemyslíš Galzro??" a ani se nesnažím o nějákej ten menší úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od ORIK pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Hm ják jsem měl vědět že se mi přpleteš do cesty??? NAvíc jsem se nikdy neovladal v té podobě řeknu poněkud chladně No nic doufám že ty vyslechi pujdou rychle nechci tu být dýl než je to nutné |
| |
| zavrčím jako bych najednou Durzu začala nenávidět zdá se že si zase ten jedovatej had jako kdysi! řeknu a pak se seberu a uteču do "svého" pokoje kde se zamknu a pak si vezmu láhev rumu co sem tam nechala zcela nedotčenou a napila sem se ani sem se neobtěžovala s pohárem a pila sem rovnou z láhve.pak si nahlas ale potichu řeknu slizkej had pche já myslela že bych z něj měla přítele hm...spojenectví? haha určitě mě chtěl prásknout králi aby si polepšil zavrčím a napiju se |
| |
| Dostanu se k jezeru s vodopádem dojdu k vodopádu vemu kámen a řeknu ve starém jazice vztupní heslo. Brána se otevře a tam stojí jedno z dvojčat a nějací lidé a trpazlíci. Než múžeš vstoupit musíš se podrobyt skoumání odstraň zábrany ze své mysli, řekne dvojče. Zablokuji mysl až na múj rozhovor s králem než sem odjel. Dvojče se po prohlídnutí toho rozhovoru stáhne a řekne. Je čistý múže stoupit. |
| |
| JDU SE PODÍVAT PŘED VSTUPNÍ BRÁNU U VODOPÁDU VIDÍM JAK DVOJČE USTUPUJE A VCHÁZÍ NĚJAKÝ MUŽ |
| |
| Dvojče se otočí a uvádí mě do města trpazlíkú směrem k Ažihadovi. |
| |
| * Kecám k jeho pracovně pardon on je mrtvý. |
| |
| DÍVÁM SE NA TOHO ČLOVĚKA PO CHVÍLI JDU ZA NÍM KAMPA CHCEŠ JÍT SYNKU |
| |
| Zastaví nás nějakej trpazlík. Dvojče se na něj oboří To tě nemusí zajímat Oriku. |
| |
| HELE TY MI NEROZKAZUJ VÍŠ ŽE TĚ TADY NEMÁME MOC RÁDI |
| |
| Bylo by to tu lepší kdyby váš král nezabil Ažihada, řeklo už viditelně napněněný dvojče. |
| |
| TAK TO JE MOC TY URÁŽÍŠ MŮJ KLAN MOU KREV TOHO KTERÝ SE MĚ UJAL KDYŽ MÍ RODIČE ZEMŘELIA PŘITOM SVÍRÁM SVOU SEKYRU |
| |
| Řekl jsem snad něco blbě?? jsem velice překvapen... Ona odejde a já se jen překvapeně otočím zatím a tvrdě na ni zírám. Ani mě nenapadne za Galzrou třeba jít nebo tak. Jsem prostě jak přimražený k zemi a úplně otupělí, jak mě překvapila. V hloubi duše ale cítím provinilost...je to sice hodně hodně hluboko, ale přeci jenom tam je. Já nechctěl, aby se urážela. Myslel jsem to dobře. Sakra, sakra, SAKRA ona to nepochopila!! Když se později probudím z otupění sklopím hlavu a potom hodím vražedný pohled na Liutasila. Vím, že on za nic nemůže, ale neubránil jsem se tomu pohledu. Sice už nejsem otupělí, ale pořád stojím na místě, jak solný sloup a čekám, co se bude dít dál. |
| |
| Vkročim mezi dvojče a trpazlíka. mistře trpazlíku neprospěje vám, když rosekáte všechny, řeknu opatrně a dvojče spražim varovnym pohledem. Král by nebyl se mnou spokojen, kdyby se dvojčatúm něco stalo zatímco tu budu. |
| |
| urážel durumis integniu a to je jako by urážel mě mou krev |
| |
| A kdyby se omluvil? Zeptám se a neberu na dvojče ohled. |
| |
| stejně bych ho neměl rád |
| |
| Ale aspoň by byl klid, povim trpazlíkovy a dořeknu v duchu zatim. |
| |
| no to jořeknu a v duchmimo to když nás neuvidíš |
| |
| Otočim se k dvojčeti omluv se, řeknu mu hlasem který nestrpí odpor. Dvojče se nenávistně podívá na trpazlíka a zamumlá omluvu pak pokračujem dál v cestě. |
| |
| Jakmile se z oběma dvojčaty setkám osamotě řeknu jim pár informací a nechám se zavést do svého pokoje. Spojim se s králem abych mu podal hlášení. |
| |
| Zavrčím a jdu pryč cestou se divám na všechny věci kolem. Přemyšlím co budu dělat je čas si dát něco k snědku. Potkám jednoho vojáka je sám hlad je velíky a já rád si dám něco k jídlunarostou mě drapy zatím se nemužu přeměňovat libovolně ale už mužu využít své drápy. Voják jde kolem. Podivám se na něj a škrabnu ho drápama. Podivám se na něj. Necham tě žít když pro mě uděláš jednu věc Voják se na mě podiváj vyděšeně chtěl vythnout meč jenže já ho škrabnu ještě jednou a zaryjumujjeden dráp do masa. Zařve nechám teho Uděláš to pro mě nebo ne?? Zaryju dráp ještě dál Udělám páne Usměji se a on mě to musel slibit starověkým jazyce že zabije upíry. |
| |
| odcházím na cvičistě a snažim se vimlátit svůj vstek mislím si že ta figurína je dvojče |
| |
| Když jsem pronásledoval dalšího zraněného razaka,všimnu si,že něco není v pořádku.Razak má ode mně tržnou ránu na rameni,ale podezřele se usmívá.Doženu ho,ale on místo boje se orzeběhne a z hradeb skočí na letájící stvoření.Podívám se dolů a co nevidím.Obrovského černého draka Šruikana a na něm Jezdce.Sám Galbatorix.Dám se na útěk,ale drak nade mnou přelítne a přistane přede mnou.,,Kampak?"zeptá se mě Galbatorix.Rozeběhnu se proti drakovi a proklouznu mu pod nohama.Ale můj pláš't byl moc dlouhý a tak ho drak chytil do spárů.Škubnul prackou a se mnou to trhlo.Pláš't se mi utrhl a já narazil při pádu na zem.Praštil jsem se do hlavy a ztratil vědomí. Probudil jsem se v žaláři.A sakra,král mě dostal a ani nevím,co se mnou zamýšlí.Pošlu telepatickou zprávu Ortalovi,A¨t sežene záchranu,nebo 'at mi poradí,jak se mám dostat ven.Nevím ani,kde jsem. |
| |
| Potom co předám správu králi se napojim do myšlenek kolemdouzího Vardena a donutim ho sebrat dost přátel dojít do hospody trpazlíkú a tak říc to co dvojče. Proti němu viletí sekera těsně než zemře opostim jeho mišlenky. V hospodě se bojuje. Ulehnu na postel a du spát. |
| |
| sliším hospodskou bitku a to mi nedá vletim tam a připojim se jak vidím že vcházíé dvojče hodím po něm sekeru.jestli ho zasáhla tak bojuju s ještě vetší zuřivostí protože jsem štastnej |
| |
| Je večer a s Eragornem rozbalíme tábor. Je na něm vidět že po poslední diskuzi je trochu zaražený a tak mu alespoň začnu vysvětlovat kouzla. Snad mu to zvedne náladu a přestane se trápit kvůli Aryi. |
| |
| Po chvíly mé alkoholické chvilky si uvědomim co to dělám a okamžitě přestanu s pitím a láhev odložím na stůl.mám chuť dát si pár facek zachovala sem se jako malá holka no to ne spíš jen jako nezkušená vlkodlačice která se všeho bojí achjo proč zrovna já musim mít takovejhle život,pomyslím si pak se seberu a lehce motavou chůzí se přesunu ke dveřím pak si ale řeknu že bych mohla někoho potkat a tak přejdu k oknu a zapískám na Darmuse mého vlčího společníka který celou dobu čekal venku já na něj před tím úplňě zapoměla za chvilku ho slyším u svých dveří a tak ho pustím dál pohladím ho a omluvím se mu za to že sem ho tam nechala on mi jen olízne tvář a já poznám že mi odpustil a hned pak vyrazíme na chodbu ani nevím kam chci jít ale s Darmusem vedle sebe se cítím jistější. |
| |
| po chvíli vyrazím chodbou vpřed a ani nevím, kam vlastně jdu. a jak jdu takhle tou chodbou do neznáma, tak znenadání potkám Galzru. Má sebou svýho vlčího přítele Darmuse. Když kolem nich projdu podívám se na Galzru takovým normálním pohledem a pak sklopím oči k Darmusovi. Ten na mě jedovatě a nepřátelsky zavrčí ani nevím proč. potom se podívám znovu na Galzru a pokrčím rameny. "Ahoj Galzro"promluvím na ni polohlasně a čekám jak zareaguje. |
| |
| Mám chuť mu nic neodpovědět a tak jen tiše řeknu "ahoj " znělo to trošku vrčivě stejně jako Darmus i já když sem si Durzy všimla sem taky lehce zavrčela blížící se úplňěk mě štval a zajímalo by mě jestly stín řekně něco víc něž jen pouhý pozdrav |
| |
| překvapeně otevřu pusu. překvapilo mě, že na mě ten pozdrav zavrčela. zavřu pusu a zděšeně se na ni znovu podívám potom sklopím hlavu. zastavím se přímo před ní, ale vůbec nevím, co říct, protože dneska mě fakt moc zaskočila. snažím se něco vymyslet, ale něják se mi zastavil mozek, nic mě nenapadá. "jseš v pořádku??" řeknu nakonec mírumilovně po dlouhým tichu. Nevím ale jestli to je dobrá otázka. |
| |
| podívám se na něj a v mém výrazu je to že sem pila asi vidět a jen řeknu tiše „jo sem“ Darmus jen zavrčí a dá tím najevo že na to moc nevypadám jen mu na to po vlčsku odpovím a chvilku se úplňě jiným jazykem který Durza nezná hádáme vlk pak hodí naštvaný výzaz a silně zavrčí jako by mu něco bylo proti srsti a taky že bylo a naštvaně s vrčením odchází taky na něj zavrčím a podívám se na stína který tam celou dobu stál a poslouhal rozhovor kterému nerozuměl a já jen lehce podnapile řeknu „no co drobná výměna názorů“ ten stále zaraženě stojí a jen dodám „co si to vlastně chtěl,příteli??“ (rum dělá hodně lidi) |
| |
| tiše poslouchám Galzřin a Darmusův rozhovor, kterýmu stejně nerozumim. Jsou to pro mě jen nesmyslný věty. Potom pozoruji vlka jak naštvaně odchází. Zvláštní...dva nejlepší přátelé a oni se na sebe naštvou. nojo každej se někdy musí pohádat, jinak by to asi nebyl život. Galzra ale vůbec nevypadá dobře. Vypadá spíš opile a je to na ní dost znát, že pila. "já sem se jen ptal jestli seš v pořádku. vůbec na to nevypadáš!" zamračím se přísně na Galzru. |
| |
| jeho slova pořádně nevnímám a myslim si svoje když dodá že opravdu dobře nevypadám tak řeknu „a co mám podle tebe dělat i když mi je blbě neležim na posteli a chci jít něco udělat nerada bych dopadla jako před tím!“ řeknu to stejným tonem v hlase jako sem mluvila s vlkem náhle se mi zatočí hlava tak se opřu o chladnou stěnu hlava mě bolí a já toho rumu litovala ani nevim kolik sem toho vypila ale nechtěla sem to radši ani vědět.sesunu se po stěně k zemi a sednu si na chladnou zem "jsem na dně,jediný přítel mě opustil kvůli jinýmu kterýmu se podle něj nedá věřit a já nikoho jinýho nemám"řeknu trochu zdrceně a do očí se mi derou další slzy |
| |
| Podivám se do dalky Jíž brzy bude uplněk užse těším no nic zajdu ke GAlbatorixovy. ZAčuchám citím maso lidské maso brzy dostanu chuť se zakousknout do človička, ale zvíře by taky neuškodilo. NAjednou pocitím bolest v ruce. usměji se to je tu furt. Můj usměv je zlí. Jdu si k vlkodlakovy. Jak dlouho ještě. Usmál se Už jenom pár dní Liutasile. Jíž brzy tu budou. |
| |
| Podívám se na Galzru, protože se jí asi zatočila hlava a musela se opřít o stěnu. Když si sedla, sednu si vedle ní a poslouchám, co říká. Trošku se zamračím, protože nevěřím svým vlastním uším, co říká. "že tě opustil JEDINÝ přítel?? JEDINÝ?? dneska na tom jseš opravdu blbě. Už ani nevíš, že jich máš víc." Pokusím se o malý úsměv. Ten se mi sice povedl, ale nebyl moc extra. Potom čekám, jak vlastně zareaguje. |
| |
| Vstanu a projdu se venku potkám jedno dvojče které při šarvátce v hospodě dostal ránu do stehna sekerou. Co stam vúbec les měl si tam poslad ty posili samotné, řeknu na něj ostře dvojče se zalekne a hned vyhrkne pro obranu stejně sme vyhráli a já na to odpovim ano vyhráli tpazlíci museli utýct ale ještě jednou něco takového uděláž zabiju tě oznámim mu aby věděl na čem je pak se najim a spojim se s králem. |
| |
| Když Eragorn usne ještě sedím a přemýšlím. Je jisté, že Aryi hrozí nebezpečí, ale je to zajížďka. Nejlepší bude zjistit od Vardenů, co je třeba a pak ji osvobodit. Logické a prosté. Ráno probudím Eragorna a vyrazíme do města pod horami. Musím zde sehnat nějaké věci a Eragorn snad příjde na jiné myšlenky... |
| |
| Aryo!…počkej kam… Otevřu oči a posadím se. Stále ji vidím před sebou. Brom ještě spí a tak se pokusím také usnout. Brzy se mi to podaří, ale ona už nepřijde. Ráno mě probudí lomcování ze strany Broma. „Nech mě ještě chvíli.“ Avšak tato slova na něj nezapůsobí a tak neochotně vstávám. Nálada klesla pod bod mrazu a taky je to na mě vidět. Rychle si zabalím věci a připoutám je k sedlu. „Brome, jedu za Aryou. Potřebuje pomoc a žádá o ni mě. Jen já ji můžu pomoct.“ Na okamžik se otočím k němu čelem, ale dřív než stačí zareagovat, nasednu na hřbet koně a ujíždím cestou zpět na místo, kde ji Durza vězní. |
| |
| Nasednu na koně a dojedu Eragorna, přeci jenom jsem v sedle lepší než on. "Zbláznil jsi se? Nemyslíš si že je to past? Pokud je ale pravda co říkáš, nebude lepší když pojedeme spolu?" Chytnu jeho koni uzdu a trhnu jí až zastavím Eragornova koně. "Chováš se jako rozmazlený spratek, ne jako dračí jezdec, měl by ses nad sebou zamyslet. Teď zbalíme tábor a opatříme ti dračí sedlo, pokud chceš zachránit Aryi budeš to motřebovat." |
| |
| Když Brom vyrazí za mnou neváhám a popoženu koně do trysku, ale ani to mi nepomůže. Brom mě dožene a koně zastaví. Zamračeně si ho prohlížím a jeho slovům nevěřím Doteď mě tam nechtěl pustit a teď najednou chce jít se mnou? Tuším v tom podlost. Ale dračí sedlo by se hodilo „Proč past? Já ji tam nenechám.“ Znovu se zamračím a zmrazím ho pohledem. „Dračí sedlo a k čemu? Stejně tam draka vzít nemůžu.“ |
| |
| Nechápavě se na Eragorna zadívám. "Copak nic nechápeš? Pokud se ti tam podaří dostat, bude určitě dobré se dostat co nejdřív pryč a pokud neumíš lítat na drakovi a neznáš sílu kouzel, kčemu tam budeš chodit? To se necháš jen tak chytit? Vypadá to že jsi nic nepochopil a vzdát se pomoci při záchraně je od tebe pěkně pošetilé." Otočím jeho koně a vedu jej zpět. "Teď ti dám jednu dobrou radu je dobré jít do boje jak instinktivně, tak s rozumem a je jisté že to druhé postrádáš, musíš se naučit pochopit co je to strategie a taktika boje, než se vydáš jen tak na záchranu kohokoliv." |
| |
| tak že bych jen špatně pochopila jeho jiným tónem řečená slova??pomyslím si ale tu myšlenku si nechci připustit.pak si náhle vzpomenu na úplňěk a rychle se zeptám "kdy že má být ten úplňěk?"zní to poněkud vyděšeně a já toho ani o svém prokletí moc nevim hlavně to jak je na tom opilý vlkodlak no to zas bude noc já se nechci vidět ráno.lehce zděšeně a s bolestí hlavy čekám na stínovu odpověď ze které už předem vím že nebude dobrá |
| |
| nezatvářím se zrovna moc nejlíp, jakoby zklamaně "úplněk má být myslím, že zejtra." odpovím jí na její otázku. achjo...s opilcema se mluví nejhůř, měla by se jít vyspat. "hele nechceš se jít vyspat??" snažím se ji něják podepřít a dovést ji do pokoje. pěkně jí páchne z huby, to musim uznat. |
| |
| sem dokonale mimo když mě však Durza ujistí že úplňěk je až zítra jsem ráda.na jeho otázku a spánku kývnu a nechám se odvést do pokoje.v pokoji sebou okamžitě plácnu na postel a až teprve teď si všimnu láhve která je z 3/4 prázdná.zavřu oči a zas otevřu jako kdybych si přála aby to byl jen sen ale boužel nebyl ta láhev tam fakt byla a já jen suše pronesu "přísahám že už nikdy na rum nešáhnu" Durza v tu chvíly zavíral dvee ale zřetelně to slyšel já se k němu otočím a ukážu na něj ty!......až mě někdy uvidíš že sem se na láhev s touto tekutinou jen podívala tak máš právo mi dát pár facek.i když z opilosti tak přesto mluvím úplně vážně |
| |
| Pomalu už zavírám dveře a v tom uslyším, jak Galzra nadává, že na flašku rumu už nikdy nešáhne. Pak ji zase uslyším a pochopím, že mluví na mě. Protože nevím, co na to odpovědět, tak jen přikývnu a zavřu už konečně dveře. |
| |
| achjo mě ta hlava snad praskne......postěžuju si nahlas vidím jak si Durza prohlíží láhev se zbytkem rumu a já se jen chytnu za bolavou hlavu sakra proč já??zašeptám a pak začnu přemýšlet nad příčinou toho všeho z přemýšlení mě vytrhne zavrzání židle na kterou si právě Durza sedl vlastně teď seš mj jediný přítel ty lehce se usměji. |
| |
| pořád se netvářím zrovna nadšeně a nejlíp. Začínaj mě bolet nohy, tak si sednu na židli a v tu chvíli začne Galzra mluvit. jediný přítel...a já myslel, že je na mě naštvaná. bolestně se usměju a promluvím "no buď ráda, že máš aspoň někoho." řeknu docela neohrabaně, ale to si uvědomím až po chvíli, tak tedy jen čekám na reakci. |
| |
| otočím se k Durzovi a řeknu vždyť já taky sem ráda že mám alespoň někoho pokusím se o úsměv a hned se zase ozve bolest hlavy achjo jak ráda bych vrátila čas jenže to boužel nejde.bolestně zasyčím nebo spíše zavrčím něo mezi tím a pak se zadívám na strop kde zahlídnu jakýsi černý flek zadívám se na něj pořádně a pak zjistím co to je.prudce vstanu z postele a poněkud zbledlá odkráčím na druhý konec pokoje tam si sednu na židly a podíám se na Durzu jako kdybych viděla smrt a hned na toho tvora co je na stropě.v mých očích snad poprvé byl vidět strach ze zvířete já jen ukážu na strop a koktavě řeknu mmmohll by sii toho pavouka prosím sundat a nějak ho dopravit mimo tuto místnost ale pokud by to bylo možný nezabítet ho?řeknu co nejzdvořileji ale taky trošku úzkostlivě protože pavouk je jediný zvíře který nemám ráda a čekám co udělá |
| |
| chvíli mám skloněnou hlavu, ale po chvíli ji zdvyhnu a vidím, že se Galzra dívá na strop a něčeho se děsí. Chvíli přemýtám, co to může bejt, ale nahoru se nepodívám. až pak mě napadne, že Galzra se bojí odjakživa jediného zvířete-pavouka a v tu ránu už jenom slyšim Galzru, jak koktá, abych ho sundal "Jasně, že ho sundám, ale proč se bojíš, co by ti mohl udělat?!" zasměju se jejímu koktání a opatrně si stoupnu na židli a z té vylezu na stůl, vezmu pavoučka ze stropu do ruky. slezu ze stolu s pavoukem v ruce a dojdu s ním k oknu. Položím ho na okno a on sám z něho vyleze ven. "Tak a je pryč už není čeho se bát!" směju se Galzře. |
| |
| hele nesměj se mi já je jen nemám ráda a navíc některý koušou a já to nemám ráda stejně tak jako upíry ale ty narozdíl od pavouků vraždim.řeknu lehce zhnuseně a podívám se pomalu k oknu jestly tam ta potvora už není pak se ještě podívám po místnosti a přejdu zas k posteli na kterou si zase váhavě lehnu a čekám na další téma rozhovoru. |
| |
| Co dělá Durza Podivám se na jednoho s vlkodlaku zmizí a pochvili se objeví Je u Aryi Usměji se vytahnu dopis Doneste tohle Galbatorixovy že mu tu elfku vezmu k němu |
| |
| Odměřeně si odfrknu a dál se věnuji raději svým věcem. Broma jsme si vcelku oblíbil, ale nyní mi připadá trochu jako senilní stařec. |
| |
| Pobaveně se usměju a otočím se od okna ke Galzře, která už leží na posteli "nojo, když mě to přišlo vtipný, jak si úplně koktala strachem z takovýho prcka." chechtám se. Za chvíli ale přestanu a otočím se zpět k oknu. Dívám se z něho někam do dálky, neurčito kam "Měli bychom zajít za Aryou. nemáme už moc času." prohlásím napůl záhadně a napůl vyděšeně. čekám, co Galzra na to odpoví. |
| |
| haha šíleně vtinýdodám k záležitosti s pavoukem docela otráveně a pokračuji ale pokud dovolíš ráda bych nejdříve vystřizlívěla a pak za Aryou samozřejmě zajdu a na skok s ní pokecám před tím než dojde na úplňěk pomalu se mi začíná vracet můj humor v nesprávných příležitostech no a pokud to s ní nepůjde tak hned po mém měsíčním řádění za ní zaskočim znova a ona už něco vákne usměji se a čekám na reakci mého vtipného návrhu |
| |
| Mé oči se změnili na vlčí ale běham par sekund zas zmizeli. Takže chci abyste šli pro Galzru ať je chvili mezi svýma . Podivám se na nebe Moc krasný ale zitra večer to bude ještě lepší. Nějak jsem si zamiloval tu bolest kterou přeměna provazí |
| |
| za dveřmi zaslechnu kroky snažím se rychle zjistit čí jsou a tak zpozorním přála bych si aby to byl Darm ale to sem zjistila hned že ne je to elf asi ne určitě.....ne nevím to jistě sakra během opilosti ztrácím své shopnosti já se na to vykašlu,řeknu si vduchu a pak uslyším zaklepání nejsme doma pomyslím si ironicky pak se chci zvednout abych otevřela ale tělo mi to nedovolí a tak požádám Durzu ten otevře a vrátí se na místo kde byl dovnitř pokoje vejde jeden z Liutasilových poskoků a já se na něj povídám a otráveně řeknu co chceš?! |
| |
| Do ruky beru střibrný nuž a otočím se na ostatní. Nezapomeňte nedělám to pro něj to ho nesnaším. Usměji se a divám se na vlkodlaky řiznu si do ruky palito moc to palí. Takže vý te co máte dělat když se vám pokusí Durza tuhle zpravu pro Vardeny vzít zabijte ho |
| |
| Poskok Liutasila (mě) Paní Liutasil vás chce vidět řeknu |
| |
| je mi trochu špatně ale co se dá dělat zvednu se otočím se k Durzovi a řeknu nevim jak dlouho se zdržim ale kdyžtak tu na mě nečekej.pak se seberu a odejdu z místnosti.následuji elfa až k jeho pánovi snažím se působit normálně ale moc to nejde takže je stejně vidět že sem pila tak pročpak mě chceš vidět??je to ze soukromých záležitostí nebo zase nějaké rozkazy?!řeknu trošku arogantně a čekám co řekne |
| |
| Hm jak se ti libí u stínu co ale zitra je uplněk to výš máme problemy s tím že už nemáme kde lovit tady je to nejslepší ale patři to tvému přiteli Durzovy budem muset z města možná i ty. Jdu k ní blíž |
| |
| no to máš pravdu ale co najdem mimo město?podle mě nic zvláštního dlouho sem nelovila minulí úplňěk sem totiž byla v královské věznici pevně svázaná vším možným od běžného provazu až po stříbrné okovy,byla to hrůza žádnému vlkodlakovi to nepřeji řeknu trochu smutně a čekám co se bude dít dále |
| |
| Protože všichni mí přatele dostali ukol a já jsem vlkodalk který má věčně hlad potřebuju aby mě někdo hlidal kdybych chtěl si dat někoho z vojaku |
| |
| Galzra odešla za Liutasilem. Jak já ho nenávidim. No co oba dva jsou to vlkodlaci. a zítra je úplněk, je to bezpečnější, když jsou pryč. V Galzřiným pokoji po jejím odchodu ještě chvíli jsem a stojím pořád u okna. Přemýšlím. Potom se najednou z ničeho nic otočím od okna a vyjdu z pokoje. Mířím dolů, dolů do věznice. Jdu za Aryou. Když nikdo jiný se k tomu nemá, tak já za ní jdu. přemýšlím docela naštvaný. Ve věznici jdu chodbou k těm nejvzdálenějším dveřím, úplně posledním dveřím. Vejdu do nich Arya tam furt je. Bezhybně leží, upoutána. Dojdu k ní a chvíli u ní čekám. "Drak se už vylíhnul, našel jezdce. Kde je ten jezdec?! Kde je ten jezdec?! Kde?!" zařvu na ní později ještě docela mírně. už mi to konečně řekni, řekni mi to. jednou se to stejně dozvím. cítím to, že se to dozvím Stojím furt u ní, opírám se o její rádoby postel, kde je upoutána. čekám na její odpověď. Už mi to konečně musí číct. Musí! Musí... |
| |
| dívám se na Liutasila je zvláštní být v jeho přítomnosti jak to myslíš? zeptám se a podívám se do jeho modrých očí a čekám co odpoví |
| |
| Mé oči zas s červenaly Výš já se neumím ovladat a zda se že jak se bliží uplněk tak začinám mít víc hlad ani bych se nedivil kdybych na někoho zautočíl. Řeknu a podivám se an nebe Oni nejsou ti vlkodlaci proto aby mi dělali sluhy ale proto aby mě i hlidali bohužel mají svoje ukoli a ty musí splnit všichni budou pryč a já nesím lovit |
| |
| tak to sem na tom ještě dobře....,pomyslím si a po mě chceš abych tě hlídala místo nich,že?řeknu tak trošku předvídavě a změřím si o pohledem mezitím se snažím nedat najevo bolest hlavy |
| |
| Nechcete tu mít spoustu mrtvých můj hlad je silnější než já. Řeknu a zavrčím Čim více se uplněk bliži tim víc mám hlad jestli chceš řekni Durzovy |
| |
| soukromá zpráva od ORIK pro |
| |
| soukromá zpráva od ORIK pro |
| |
| no asi by to vědět měl ale teď opravdu nevím kde bude řeknu lehce zamyšleně pak si vzpomenu na Darmuse kde asi teď je Darmus: po hádce s Galzrou sem naštvaný ale i smutný nevim kam jít a tak se snažím vymotat z bludiště chodeb až zkončím ve vězení do jedné z cel právě vešel Durza jdu kousek blíž a zpozorním.poslouchám jak se snaží z dotyčné osoby dostat něco o novém jezdci ale marně tam bude nejspíše Arya ale jak se zdá je docela vzdorující,pomyslím si a zůsávám tam dále. |
| |
| Hm škoda no nic zatím to necháme být řeknu a podivám se na Galzru |
| |
| Cela Jakmile zaslechnu kroky poblíž své cely, proberu se ze svého polospánku a zaposlouchám se do nich. Už jsem se naučila rozeznat, kdo mě jde „navštívit“. Tohle nasupené dupání patří Durzovi, chodí si sem popovídat sám se sebou, když má špatnou náladu a potřebude se vybít. Stále bláhově věří, že se jednoho dne jeho monolog promění v dialog, ale já mu tu radost udělat nehodlám. Když vstoupí, s ledově klidnou tváří mu pohlédnu do očí. I když jsem spoutaná a bezbranná vůči jeho sadistickým choutkám, stále jsem svým způsobem nad ním. Ať dělá co chce, ať se snaží sebevíc, nic ze mne nevytříská, stále mlčím jako hrobka.O tomhle mém pohrdání tímto mužem vypovídá jednoznačně i výraz, s jakým ho vítám. Jako by to byl jen nechutný červ, kterého ani nestojí za to zamáčknout do země. Když mi pak položí mně už velmi dobře známou otázku, jen pozvednu obočí, jako bych říkala: Snad si nemyslíš, že ti to povím. Za koho mě máš? Nesnáším, když se drží v mé bezprostřední blízkosti, jako to dělá právě teď. Porušuje tím můj osobní prostor a já cítím na své kůži jeho dech, z čehož mi naskakuje husí kůže. Nemám z něj strach, ale jeho přítomnost je mi odporná už proto, že teď, tady a takhle nemám možnost vrazit mu chladné ocelové ostří svého meče hluboko do těla. Ale počkej, Durzo, jednou si splním své přání a zprovodím tě z tohoto světa. |
| |
| jo jasně asi máš pravdu,řeknu nevnímavě a dodám co budeš dělat teď?? Darmus: Arya stále mlčí a Durza strácí trpělivost to bude ještě mazec já už vidim že Galzře taky nic neřekne a to bude pak něco...... |
| |
| Nad tím pravě přemyšlím co budu dělat do uplňku ono to zas není tak lehky něco dělat a tlumit hlad |
| |
| no já vim přesně co budu dělat......spát ale když nebudeš vědět coby můžeš přijít za mnou řeknu a odejdu do svého pokoje.Durza už tu není a tak si lehnu na postel a behem 5 minut usnu. |
| |
| Sednu si na zem a přemyšlím mám zavřený oči otevřu je mám je červený začuchám jdu zjistit kde je Arya možná jí přesvědčím vlastníma způsobama doufám |
| |
| Chvíli stojím u Aryi, jako bych čekal odpověď i když vím, že bude mlčet jako hrob. Už mě to nebaví, taky si Galbatorix neumí vymyslet něco lepšího. "Tak dobře, jak chceš."promluvím po chvilce na Aryu a odejdu. Ještě než zavřu dveře zastavím se "Někdy za tebou ještě přijde Galzra a ta už bude vědět, jak si s tebou poradit!" zasměju se ďábelsky a prásknu za sebou dveřma. Cestou zpátky z věznice potkám Darmuse, Galzřinýho... ehm... přítele. Dívám se na něj, ale vyhnu se mu docela obloukem a jdu dál. |
| |
| Divím se, že dnes odešel, aniž by mi přidělal další šrám nebo vypálil jeden z mnoha cejchů. Jeho slova mne však překvapila. Galzra... zasyším tiše sama pro sebe, když Durzovy dunivé kroky utichnou. Má drahá nevlastní sestřenka...krvezrádce! Jsem Durzovi opravdu vděčná, že se v afektu takhle prořekl. Kdyby to neudělal, kdyby Galzra přišla nečekaně, zřejmě by mne opravdu vyvedla z rovnováhy. Takhle se na její příchod připravím a žádné překvapení nedám najevo. Ano, Durza je občas skutečně užitečný... |
| |
| DOstanu se až do vězení kde je Arya uvězněna otevřu dveře uvnitř Durza není Hm moc pěkný to tady nemáš Aryo |
| |
| Další návštěvník mne nepotěší o nic víc, než ten předchozí. Dnes se u mne zjevně dveře netrhnou... Měla bych vám na dveře přibít rozpis návštěvních hodin. zamumlám tiše sarkastickým tónem. Sleduji Liutasila a přemýšlím, proč vypadá tak...tak...tak jak vypadá. Moc se mi to nelíbí, ale nedám na sobě znát nic než pohrdání. |
| |
| Hm můj pan by chtěl vědět kam si poslala to vejce ale to já vědět nechci co když toho jezdce chytnou co bude pak nechaš se zabít??? Řeknu Aryi |
| |
| Opět staré známé téma. Odvrátím hlavu na druhou stranu a zarytě mlčím. Rozhovor je u konce, můžeš jít... |
| |
| Darmus: Durza mě obloukem mine já na něj jen zavrčím za zalezu si do stínu stěny po chvilce kolem přejde do stejné cely i Liutasil další osoba kvůli které proběhla hádka mezi mnou a Galzrou buď teď vyspává kocovinu nebo sem za chvíly taky přijde to je jistý,pomyslím si a pak konečně usliším velice tichý aryin hlas |
| |
| Galbatorixovy tě nikdo předhodit nehchce ale i já mam své rozkazy od Galbatorixe ale věčně mu sloužit nebudu už jen proto co ze mě udělal nesnaším ho |
| |
| Podívám se na Liutasila pohledem, který říká: No a? Kdo nesnáší Galbatorixe, nesloužím mu. Kdo mu přesto slouží, je zbabělec prohodím nezaujatě. Myslím, že každý by mne s největší radostí předhodil Galbatorixi, ale toho, kdo by to snad udělal, by čekala smrt za to, že ze mne stále nedokázal vytlouct odpovědi na ty neustále stejné otázky... Král přece nebude dělat špinavou práci sám... |
| |
| Zasměju se GAlbytorix dřiv nebo později zemře je mě jedno jak ale už dlouho mu sloužit nehodlám tohle je má šance zmizet odsud navždy a připojím se k Vardenům byl jsem dost naivní když jsem si myslel že Galbatorix není takový cvok. |
| |
| Darmus: radši půjdu pryč když sem Galzra pude uvidí že tu ještě sem a mohla by hádka pokračovat někdy je tak výbušná a rozhodí ji káždá pitomost ale zajímalo by mě kam šel Durza "její nový přítel",pomyslím si a poslední slova sou značně ironická.tak se seberu a hledám Durzovu stopu |
| |
| Vardenové tě nikdy nepříjmou. promluvím temně a jsou to poslední slova, která jsem s tímhle zrádcem ztratila. Jsi blázen... |
| |
| Ale přijmou Jdu k ní a zašeptám Už brzy doufám že to přežiješ usměji se an ní a jdu pryč Jo pozitři mě už neuvidíš budu totiž už pryč |
| |
| Když se ke mně skloní, odvrátím od něj tvář a po zádech mi přejede mráz. Jakmile se pak opět vzdálí, se záští v očích se na něj podívám a zasyčím: Jestli to přežiji, postarám se o to, aby tě nepřijali. A jestli ne, nepříjmou tě mezi sebe už proto, že jsi byl mé smrti nápomocen. Po doznění jeho posledních slov si ironicky pomyslím: Bude se mi po tobě opravdu stýskat... Ale nechám si tu provokaci raději pro sebe... |
| |
| Z jídla mě vytrhne hlas, pokoušející se navázat spojení. Zavrčím a jdu si vyslechnout novinky: "Tak trpaslíci a Vardenové se řežou? to je lepší, než v co jsem doufal." moje tvář se rozjasňuje. Výborně... "Po zásluze budeš odměněn, Ale teď pokračuj v činnosti, zatím to zvládáš dobře. Můžeš jít." pokynem ruky přeruším spojení... Dojím a začnu uvažovat o dalším kroku... |
| |
| Počkám si na instrukce a pak zamířim s dvojčaty dál jak to vipadá s našimi přáteli urgali? Zeptám se ho tak potichu aby nás nikdo neslišel. Sou na cestě pane mohou tu být do měsíce, odpoví stejně potichu dvojče. Odpojim se od dvojčat a zamířim ke svím pokojúm. Když tam dojdu přebytečnou energii vložim do posledního nenaplněného diamantu. Zamířim se podívat po diamantech kterých je tady u trpazlíkú plno. |
| |
| Stejnak jsem nezavyislí komu zaeži na jednom elfovy který se zblaznil a nechal se pokousat vlkodlakem Usměji se Každý dělá chyby a já udělal největší blbost života no nic nikdy jsem nebyl oblibený. To já pokousal Galzru př svém uplňku a zabil spoustu lidí. |
| |
 | soukromá zpráva od White Princess pro |
| |
| Tak jo nesnaž se mluvit i když vým že bys to neudělala nerad bych jsem totiž poslal jednoho zabijaka. Řeknu smutně a jdu pryč |
| |
| Jupíííí jsem na místě ted jen počkat na Eragona, jak já se těším... Sesednu z koně. Odstrojím ho a vyhřebelcuju, po dlouhé cestě si to zaslouží... |
| |
| Od Darmuse jdu pryč. Vím, že mě sleduje, ale co, stejně jdu jenom na čerstvej vzduch, protože tady ve věznici je nechutně zatuchlej vzduch a taky se jdu vydejchat, protože sem naštvanej. Vyjdu tedy z věznice, jdu po schodech nahoru až úplně nahoru na věž. Je to náročný jít po několika tisících schodech, ale na věži je velkej výhled skoro na celou Alagaesii. Nahoře si to moc vychtnávám, ale furt sem naštvanej a to docela dost. |
| |
| Jsem na hoře a přemylším Vardenové mě okamižtě uvězní přidat se k ním nemužu zbyvá jiná věc už nebudu sloužit Králostvi. Tenhle plán jsem měl už davno udělat a né čekat že se z blazna stane normalní člověk. Tiše se divám do dalky ale co s Aryou muže řict že jsem zradil Králoství...................Zatraceně Durza je silný nepřitel s ním bych se utkat nemohl pokuď bych neyl zrovná přeměněný. Chvili jen tak koukám do blba a pak jdu před brany. Tam koukám na vojaky. Někteří nechcou bojovat jiní jsou už takovy jako urgalové. Urgalové jdou po tom novým jezdci znaži se ho přivest živého. Galbatorix má ještě dvě vejce oba jsou samci podle teho co řikal. Začinám si dělat starosti a svou skupinu která dostala své úkuly aby zmizeli ne k Vardenům ale k poušti Hadarac. |
| |
| po takovém drobném spánku který stačil a vystřízlivění se zvednu a rychle si promítnu co sem všecno ve své opilosti způsobila a seberu se po cestě ke dveřím uvidím tu prokletou láhev na chvilku zaváhám jestly bych si nedala ještě lok a vezmu láhev do ruky chvilku s ní chodím po místnosti pak si vzpomenu že za to všechno může tahle láhev a vyhodím ji ven z okna kolem kterho sem právě prošla.pak vyjdu na chodbu ještě mě pořád blí hlava a to není jen z kocoviny ale i z blížícího se úplňku.měla bych najít Durzu nebo Liutasila ale kde je jen hledat?zeptám se sama sebe a opřu se o chladnou stěnu a přemýšlím kde by mohl jeden z nich být |
| |
| Uvidím že padá lahev z jednoho okna uskočím a tá lahev spadne k zemi a rozbije se. Uf štětstí že mě netrefila to by zpusobilo vetší bolest hlavy než mám. Pomyslím sei a řikám si že i u spojencu si elf musí davat pozor. Chladně se usměji a jdu najít Galzru. Mh delší přispěvek mě nenapad |
| |
| měla by si jít za Aryou nabádal mě můj vnitřní hlas jenže mě se tam vůbec nechtělo a hlavně ne s bolestí hlavy a taky blížící se úplňěk mi taky zrovna nepřidával na zdraví.zvednu se ze země a chilku přemýšlím nakonec se rozhodnu jít se trochu projít a pročistit si hlavu a taky si připravit co vlastně Aryi budu povídat nebude to lehké...,pomyslím si když vycházím ven z budovy kdyby tu byl se mnou alespoň Darmus to by bylo jiné třeba by mi pomohl,povzdychnu si v mysli a pokračuji v cestě |
| |
| po krátké procházce sem si vše urovnala a nabyla jsem odhodlání zajít za Aryou ještě teď ani nevím jestly o tom že sem vlkodlak ví no asi ne protže sme se dlouho neviděli pomyslím si bolesti hlavy už sem ignorovala jen sem cítila blížící se úplňěk ale to se dalo zamaskovat no moc ne ale budiž vešla jsem do budovy a myšlnkama sem si začala vyhledávat místo kde je.......během 10minut sem našla její celu a nepřipravená sem vešla dovnitř a zavřela za sebou pak se otočím a podívám se na Aryu zdravím tě sestřenko dlouho sme se neviděli hm.....jak je to dlouho nevíš?? zeptám se a dívám se na ní |
| |
| Když uvidím Galzru, nejsem překvapená. Její přítomnost už mi prozradil Durza. Vítej, Galzro. odpovím jí chladně na pozdrav. V jejím případě se mi příčí oslovení „sestřenko“, necítím k ní žádné příbuzenské pouto. Máš pravdu, musely uběhnout celé věky od doby, kdy jsme se viděly posledně. Cos měla tak důležitého na práci, že jsi odsunula na druhé místo svou milující rodinu? zeptám se ironicky. A copak tě přivádí právě dnes na návštěvu ke mně? Víš, nechci být nezdvořilá, ale jdeš lehce nevhod, právě se chystám navštívit Vardeny... |
| |
| no tak to promiň omluvím se ironicky ptáš se co jsem měla na práci no abych ti řekla pravdu tak právě v zájmu rodiny že sem proslavovala naše jméno,sestřenko vím jak jí rodiné oslovení vadí ale nedokážu si ho odpustit no já vím jako zrádkyně sem ho proslavila až až co? chladně se usměji ale v srdci mě trápí myšlenka že i se všemi elfy sem zradila také svého otce ale smutek nedávám nijak najevo......... |
| |
| Dělá ti dobře házet špínu na naši rasu i rodinu, sestřenko? zeptám se jí a při oslovení mi z hlasu čiší neobroušená nenávist. Jen by mě zajímalo, jestli jsi takový pokrytec, že se ženeš za mocí i přes mrtvoly, nebo slaboch, že nedokážeš vzdorovat vlivu Galbatorixe. Nebo je v tom něco úplně jiného? Pověz, Galzro, co vlastně děláš v tomhle bahně? Uráží mě už jen zvuk jejího hlasu, který jako by za ta léta zrezivěl stejně jako její duše, ale nedokážu potlačit zvědavost, musím se dozvědět, jak se elf - jak se probůh elf mé krve - dostane na zcestí... |
| |
| pokrytec?slaboch?při těchto slovech se ve mě probudí neobyčejná zlost snažím se uklidnit a to se mi našteští podaří ale zlost byla vidět a pak v kildu odpovím na její otázku no víš sestřenko já tady v tom jak ty říkáš bahně pracuju ušklíbnu se na ní protože vím že to slyšet nechtěla.neodpustím si drobnou provokaci a dodám a co tu děláš ty?? |
| |
| Vím dobře, že tu pracuješ, Galzro. Spíš mě zajímalo, jak se ti podařilo klesnout takhle hluboko... odtuším jedovatě. Já? Víš, vždycky mě přitahovala temná pochmurná místa, přímo vyzývají k náhodným setkáním s dávno zapomenutým příbuzenstvem. šeptnu a naoko spiklnecky na Galzru mrknu. Výraz v mé tváři však přímo srší sarkasmem. |
| |
| já že klesla hluboko?? podívej se na sebe odvětím a dodám a mimochodem asi něco společného máme protože taky mě přitahují temná místa už si zapoměla jak sem vždycky chodila do zakázaných míst lesa??usměji se a docela přátelsky chvilku to vypadá jako bych šla jen na přátelský pokec a ne vyzvídat jako každý...... |
| |
| chvíli stojím na věži, dokud ze mě ty kapky vzteku konečně nevyprší.Pak sejdu až dolů do věznice. nevím, co mě k tomu přinutilo, ale prostě tam jdu. Když sejdu dolů, zamířím ke dveřím, které jsou až úplně vzadu.Ty dveře moc dobře znám, vím moc dobře, kdo tam je. Je tam Arya. Dojdu blíž k nim. Nejdu moc rychle, ale ani ne moc pomalu. Když jsem až úplně u nich, uslyším tam nějáké hlasy. V jednom rozeznávám Galzřin hlas a v druhém je samozřejmně Arya. Tak Galzra se konečně překecala k návštěvě Aryi jo? no konečně. pomyslím si v duchu. Stojím před dveřma a říkám si, že je zbytečné tam chodit, když tam je už Galzra,a le pak se přemluvím a přeci jenom dveře otevřu. "Přeji pěkný den vám oběma dámy." pozdravím obě s troškou ironie a přitom se dívám na ležící Aryu. čekám na jejich reakci. |
| |
| to sem musel vlízt zrovna teď když vzpomínám na starý časy no budiž alespoň tu nejsem sama tobě taky pěkný den Durzo usměji se na něj ve chvilce kdy se na mě Arya nedívá a pak s humorem dodám zrovna si skočil do prostřed rodiného pokecu že se nestidíš a co tě k nám vlastně přivádí? zeptám se ho |
| |
| "jestli ruším, tak můžu odejít, ostatně ani se mi sem moc nechtělo, když jem slyšel, že jseš tu ty."podívám se podezřívavě a rozčíleně najednou na Galzru. Na další otázku jí radši ani neopovím, protože sám odpověď ani nevím. |
| |
| zatnu zuby a zavrčím proč mi sakra připadá že to co si řekl porušuješ pche přátelství už jednou sem to ale zpochybnila jen proto že sem špatně pochopila tvá slova,řeknu si vduchu a podívám se na něj výrazem "když si sem nechcešl chodit tak můžeš zase jít nikdo tě tu nedrží" ale vyjde ze mě nikdo tě odsud nevyhání ale pokud se ti tu nechce být v mé přítomnosti tak mohu jít pryč a rodiný rozhovor odložit při posledních slovech se podívám na Aryu a jestly umí čít myšlenky jako že sem si to teď přála tak by slyšela asi toto asi si měla pravdu hodně sem klesla ale to probereme jindy a pak sem čekala na reakci Durzy s pohledem "kdo zůstane a kdo odejde?" |
| |
| Když do cely vstoupí Durza, zatnu ruce v pěsti. Tys mi tu skutečně chyběl... pomyslím si uštěpačně, ale neříkám nic. Rozhovor se sestřenkou je zjevně u konce, teď už by promlouvání do duše mělo asi stejný efekt jako házení hrachu na zeď. I když - opravdu chci Galzru obrátit na správnou cestu? Ne, zřejmě ne, je to jen má uražená ješitnost, která nechce dopustit, aby členka mé vlastní rodiny žila tak přízemním životem... |
| |
| "Jako já neříkám, že musíš hned odcházet, klidně si tu zůstaň." Odvrátím oči v sloup. Už už se chystám k odchodu, ale v tom si vzpomenu ještě na jednu věc: "A vůbec, jak ti vlastně je? už jsi konečně vystřízlivěla??" otočím se na Galzru. Galzro promiň, ale momentálně zrovna v dobrý náladě nejsem. Tudíž se nediv, že na tebe zrovna příjemnej nejsem.říkám si v duchu jakoby na Galzru. Něco jsem totiž vytušil, že ji uráží, to co říkám. |
| |
| Brom: O Eragona mám strach, aby neudělal zase nějákou kravinu, kterou dělat nemá. Každý si děláme své, ale já přeci jen na něho dávám pozor, aby zase neodsvištěl z ničeho nic pryč. |
| |
| Brom: Naštvaně vztanu a začnu pomalu balit věic. Vezmu několik soust do úst a zamračeným pohledem si tě prohlédnu. "Brome, musím pro ni jít! Ona už to dlouho nevydrží." Mezitím přistane Sarja a já neváhám ji vlíst na hřbet. |
| |
| Brom: Všimnu si, že asedá na draka. Jestli se mi ho nepodaří zastavit, bude špatné. "Eragone, ty seš pěknej tvrdohlavec. Teď za ní jít nemůžeš, je to nebezpečný!" vyhrknu vyčerpaně. Přitom doufám, žejeho dračice bude tak rozumná a pochopí to aspoň ona. |
| |
| Zamračím se nepatrně a posloucham rozhovor mezi Galzrou, Aryi a tím poskokem krale Durzou. Jejich rozhovor je celkem zajimavy ale i tak trochu nudný proto se rozhodnu jít pryč prostě někam abych se nenudil. zas jsem vapadl z vězení. Jdu k branám za mnou se objevil vlkodlak. Akce je připravena dnes se odsud večer zmizíme jeden z nás tady zustane a řekne že jste se šel proměnit pak vás navedem k poušti Hadarak a zmizíme odsud . Usměji se jestli dnes pujde všechno hladce už zitra tu nebudu. |
| |
| Ažihad je mrtvý, mezi Vardeny zuří vzpoura... Teď už jen čekám, až murtagh dostane do vleku Eragona, toho tupce farmářského... uvažuju a sedím ve svém trůnním sále... "Senthe Farthe" A před očima se mi objeví obraz Durzy: "Zdravím Durzo, jak pokračuje výslech?" zeptám se v očividně dobré náladě, chvíli se odmlčím a zeptám se ještě na jednu věc: "Eragon už se blíží, je už Murtagh na stanovišti?" a čekám na odpovědi... |
| |
| Po chvilce pocítím, že mě pán volá. Sakra to zas bude řev. král bude rozčílenej, zatim vypadá v pohodě, ale až se dozví pravdu... "Arya nechce nic prozradit ani mě, ani Galzře." odpovím a v hlase je poznat špetka strachu. "Ano, už tam je." odpovím důležitě i na druhou otázku. čekám, jak Galbatorix zareauguje, už ho slyším, jak řve. |
| |
| Prohlížim si spolu s dvojčaty plány trpazličího města které mi sehnely. Pošlete je pánovy, řeknu dvojčatúm a zamířim do knihovny. |
| |
| vycítím něco jako by se mi Durza omlouval za své chování jen lehce kývnu aby věděl že se ta jkao omluva přijímá a pak se zaptá na mou střízlivost zatnu ruku v pěst za svými zády protože před Aryou se mě na to ptát zrovna nemusel ale přesto klidně odpovím jo už je to dobrý sem tam mě ještě bolí hlava ale to nebude jen tím a podívám se z malého zamřížovaného okénka ven kde svítí skoro celý měsíc.jakmile se otočím zpět Durza je jakoby duchem nepřítomný ajaj to bude král zase vyzvídat jestly se spojí i se mnou bude to rachot pomyslím si a čekám |
| |
| soukromá zpráva od White Princess pro |
| |
| Usměju se na Durzu: "Jistě jsi měl dnes těžký den, dejte si s Galzrou pohov, výslech počká, vše je v nejlepším pořádku..." chvíli se odmlčím a potom dodám: "Není třeba se bát, vždyť mě znáš Durzo a víš, že nejsem žádný zloduch ,jak mě prezentují Vardenové, ach jak je nenávidím... Však dnes se Raduj, jejich král je mrtev a naší invazi už nic nezabrání." dál se usmívám. Nakonec prohlásím: "Už jsem dlouho nebyl mimo hrad." a přeruším spojení... |
| |
| Dost mě překvapuje, že se Galbatorix nerozčílil. Je nečekaně v dobrý náladě, ale ani se mu nedivím, podle toho, co říká. Po chvíli přeruší spojení a já se vrátím zpátky do cely k Arye a Galzře. "Mluvil jsem s králem, říká, že si máme dát s výslechem pohov. Je nečekaně v dobré náladě." zopakuji Galzře to, co král říkal a čekám na její reakci. |
| |
| Jaká škoda... zareaguji ironicky na Stínova slova, když se vrátí do cely. Zůstávám stále netečná, působím chladně a vyrovnaně, ve skutečnosti však cítím neblahý vliv jedu na mé tělo. Můj zdánlivý ledový klid je způsoben únavou, kterou látka způsobuje a já ve skutečnosti dost nervózně očekávám postup otravy hloub do tkání. Nedaří se mi najít způsob, jak to zastavit. Polospánek v omezené životnosti je jen provizorním a neúplným řešením... |
| |
| prudce se otočím na Aryu a hnusně jí odbyju "Tobě jsem to neříkal, tak buď zticha!" potom se otočím zpět a odejdu pryč z věznice do svého pokoje. tam si do pohárku naleju čistou vodu a sednu si na postel. |
| |
| už jsem opravdu nebyl dlouho mimo hrad ,někde si...odpočinout. tohle je tak nudné a vyčerpávající, i ten Ortal byl vítaným vytržením. No nic, asi se pojedu podívat, jak se daří Durzovi a Galzře. Začnu vydávat rozkazy o tom, co se má stát po dobu mé nepřítomnosti. své poklady a dračí vejce uzamknu a zabezpečím kouzly. Zajdu za šruikanem a pozdravím se s ním... "Transfe me et Derzes kept." A v příští chvíli se zjevím v mé komnatě, v pevnosti GIl'eadu (doufám, že je to dobře, už jsem to dlouho nečetl.). A vyrazím rychlým krokem ke kobkám. Zatím jsem zde inkognito a tak si mě nikdo moc nevšímá... Dorazím ke kobkám a zjistím si, kde je zavřená Arya... Jdu svižným krokem a mířím k celám. U jedné cely se zastavím a chvíli poslouchám... |
| |
| Zajímalo by mě, kde teď je Durza, ale myslím, že by z mého příchodu nebyl příliš nadšený, no uvidíme... |
| |
| Brom: "Ne Brome. Promiň, ale musím to udělat." Kývnu na něj hlaovu a pobídnu dračici, aby vzlétla. Sarjo, já jsme ttvůj pán a ty mě musíš poslechnout. Vyšlu k ní myšlenku, když ucítím, že se Safira vzpouzí. |
| |
| soukromá zpráva od Eragon-dračí jezdec pro |
| |
| Když vidím co Eragorn dělá křiknu na něj. Jedu s tebou Vyšvihnu se na koně a ujíždím za tím zpropadeným potrkancem. |
| |
| na to co Durza řekl se jen usměji docela mě potěšilo že král je v dobré náladě -alespoň něco kladného,pomyslím si a když stín odejde otočím se k Aryi chceš ještě pokračovat v rodinné diskuzi nebo nejsem vítána jako vždy?a čekám na odpověď uslyším něčí kroky venku za dveřmi zřejmě jen nějaký střážný,pomyslím si ale i přesto si položím ruku na rukojeť měče nic jeného nědělám chvilku se ještě otočím k okénku a kouknu na přibývající měsíc a čekám na odpověď nebo případné pokračování rozhovoru....... |
| |
| Máš snad pocit, že my dvě si ještě máme co říct? zeptám se jedovatě. Nedávám na sobě znát, jak je mi momentálně zle, jen doufám, že Galzra co nejdřív zmizí a já budu moci opět upadnout do svého polovědomí, jež je pro mě vysvobozením. |
| |
| jak myslíš řeknu trochu smutně a pomalu přejdu místnost a jsem na odchodu ještě se na tebe podívám a ty máš pocit jako by se mi na moment zeměnili oči pak se otočím ke dveřím a chci odejít......... |
| |
| "Zdravím tě Galzro." prohlásím, když se otevřou dveře. "Doufám, že se ti daří dobře, jak jsem slyšel už od durzy, asi se nechce nechat zlomit, přirozeně..." usměju se a pokračuju: "Jak se daří tobě i ostatním? Zrovna jsem plánoval, že si půjdu pohovořit s vězenkyní, doufám, že nejsi proti." a čekám na odpověď. |
| |
| lehce ztuhnu když před sebou uvidím krále já vás také zdravím pronesu tiše sakra kde je Durza když ho jeden potřbuje,pomyslím si úzkostlivě Galbatorix mi tu fakt chyběl no daří se mi skvěle řeknu lehce ironicky ale není to až tak vidět no pokud nebude sestř.....zarazím se no pokud nebude arya proti tak pro mě za mě klidně si pokecejte zrovna sem byla na odchodu pak si uvědomím že se mnou není Darmus a doufám že si toho nevšiml |
| |
| "No, tak ať se ti daří. A jak se má Darmus, není nemocný?" zeptám se, když zjistím, že s ní její vlk není... Potom ji propustím a otevřu dveře. "Už jsi přišla k rozumu ,Aryo?" zeptám se docela příjemným hlasem... |
| |
| o Darmovi se teď nechci bavit omluvte mne řeknu při pomyšlení jak mi chybí se mi chce brečet ale nebudu jako malá holka a tak pouze odejdu z cely a nechám galbatorixe a aryu o samotě a odejdu do svého pokoje kde si sednu na postel a přemýšlím o všem možným..... |
| |
| No ne, sám Galbatorix...měla bych se cítit poctěna? Hmm...škoda, že se tak necítím... Začnu téměř zaujatě, ale sklouznu k okatému sarkasmu. Dosud mě rozum neopustil. odtuším pak chladně, aniž bych čekala na odpověď. |
| |
| Brom Přistanu vedle Eragona a čekám, co bude. Když na mě vyleze a pobídne mě k odletu, moc se mi nechce. A kampak to bude? ,,promluvím" prozměnu já k němu. A nečekám na odpověď a vzlétnu. Kroužím nad Bromem a čekám na udání směru. |
| |
| soukromá zpráva od White Princess pro Zuzula A kdopak je můj pán...? |
| |
| "Teď mi hluboce křivdíš, já jsem se pokoušel říši sjednotit. Ale nikdo mě nepochopil ,jen několik lidí. Víš, kolik mě to stálo sil?" zeptám se a v mém hlase je cítit špetka lítosti... |
| |
| Nemáš ani tušení, kolik to zemi stálo obětí. Nehraj si na krále, který miluje svou zemi. obořím se na Galbatorixe šeptem. Sjednotit zemi neznamená vyhladit každý národ, který se ti vzepře. |
| |
| "Bohužel mám. Mám tušení, kolik lidí a někdy i dobrých lidí zemřelo." zachmuřím se a pokračuju: "Bohužel po několika prvních letech jsem to již nebyl já, kdo vyvolával nepokoje." opět se odmlčím: "Mocenské boje byl a vždy budou a jsem to já, kdo přinesl zemi stabilitu." |
| |
| Nezalkni se svými sebestřednými řečmi. To, co říkáš, jsou iluze, kterým se sám snažíš uvěřit. A možná jsi už uvěřil... v očích mi plane zášť a já nejevím ani kousek pochopení pro tohoto povedeného rádoby krále. Kdyby byla pravda to, co říkáš, Vardenové by byli tvými spojenci a Jezdci by se navzájem nepovraždili. Já bych tu nebyla zajata a mučena kvůli tajemství, které bych nemusela skrývat. Nový Jezdec by mohl žít s šířit pořádek pod praporem království. |
| |
| soukromá zpráva od Eragon-dračí jezdec pro |
| |
| Safira: Musíme osvobodit Aryu, tkaže přímo za durzou. Jsme rád, že mě dračice poslechla. Broma dole si nevšímám. Sám dobře vím, že nám nikdy nemůže stačit. |
| |
| Eragon Ano, jistě.... Za Durzou... Ale to je kterým smrem? Zeptám se. A co tvůj přítel, toho zde necháš? zeptám se s pohledem upřeným na Broma. |
| |
| Safira: "Broma nehc jeho vlastnímu osudu, o sebe se zvládne postarat. Musíme do Gil´eadu. Durza ji tam drží proti její vůlia dlouho tam už nevydrží. Musíme ji osvobodit. Přistaň někde, kouske od města, kde tě neuvidí." Přikáži jí a pohledem se rozloučím s Bromem. |
| |
| Eragon Vyslechnu přání svého Jezdce. Ještě se na chvíli zastavím ve vzduchu, abych si lépe Broma prohlédla. Ale víš, on vypadá moudře. Jistě by se nám...tobě... hodil... Potřebuješ toho ještě hodně znát... řeknu jen tak mimochodem. No moc mimochodem ne, protože ho vlastně přemlouvám. |
| |
| Safira: Ne letíme! Křiknu ve svých myšlenkácha znovu Safiru pobídnu. Arya nám pomůže se dostat k elfům a tma by stejně Bromův výcvik končil! |
| |
| Sleduji Eragorna, zatím co popoháním koně k běhu vstříc bláznovství toho kluka |
| |
| Eragon Poslušně se rozletím tam, kam mám. Ten je ale tvrdohlavý... pomyslím si myšlenkama, určenýma pouze mě, tudíž je Eragon neslyší. Všimnu si ještě Broma a zakroutím nechápavě hlavou. |
| |
| Safira: Vím co si o mě Safira teď myslí avšak enádm na sobě nic znát. Vklidu si nevšímám některých jejich slov a ani Broma marně, snažícího se k nám dostat. NAvedu Safiru nejkratší cestou přímo za Aryou. Musím ji zachránit. Nemohu ji v tom nechat! |
| |
| Asi bych měl Vardenúm trochu zatopit pod voknem, přemýšlim když mě vyruší jeden z mích ptáčkú. Á zdravim tě to že si tady znamená že sou přátelé blísko? Ptáček zakývá hlavou přejdu do staré řeči a dozvim se že se nachází dva týdny odtut. To bych měl oslabit Vardeny, řeknu a pomocí kouzla změnim svou podobu na trpazlíka. Ubralo mi to dost sil tak se dobiji z jednoho kamene. Zamířim do trpazličí zbrojnice a seberu sekeru du s trpazlíky do hospody a rospoutám tam velkou bitku. Během bitky se vypařim do svých pokojú a tak se přeměnim spět. Podám králi správu o postupu Urgalú a čekám na roskazy. |
| |
| Donutím Safiru přidat a brzy ztratíme Broma z dohledu. Přestanu se ohlížet a zamyslím se. Ačkoliv nechci honí s emi hlavou samé pochyby. Nakonec s edostaneme až přímo k branám pevnosti, kde Durza drží Aryu. Donutím Aryu se ukrýt a zůstat venku. Sám s epotom připlížím k bráně. Strážný, který má hlídat nedává moc pozor a netrvá moc dlouho a jeho tělo se válí kousek dál z askalním výběžkem v kaluži krve. Já osboně si obléknu jeho šaty a tvář zahalím pod kápi jeho pláště. Vydáms e od pevnosti... |
| |
| vyjdu ze svého pokoje a marně bloudím po chodbách pevnosti když v tom málem narazím do jakéhosi vojáka omluvně se na něj podívám a pomalu pokračuji v cestě dolů do vězení chci se podívat jestly král ještě je u Aryi nebo už odešel...... |
| |
| Jedu za Eragornem a postupně střídám koně. Nemohu uvěřit že ten blázen vletí do nastražené léčky přímo po hlavě. |
| |
| Jsem s Aryou a zavolá mě Endaron toto jsou mé myšlenky jako hráče, pokud budeš psát tolik hrubek, tak tě dekapituju a pošlu za babičkou naučit se češtinu(na to tělo nepotřebuješ a kdyby, tak ti na to imputuju bystu i s rukama) "Šetři sílu, Urgalové to zvládnou" pronesu šeptem, aby to Arya neslyšela a přeruším spojení. Potom se otočím zpět na Aryu. "Nový jedec už žije a brzy bude moci žít pod praporem království. Tahle hra je nejlepší výcvik, jaký mu mohu poskytnout. Elfové se se mnou klidně mohou usmířit, pokud zapomenou na staré spory. Draci mohou znovu povstat. Všechno může být, ale to byste vy museli zapomenout na to, co bylo a přimout svět, jaký je dnes. Nic zas až tak strašného se nestalo, když to srovnám s bitvama mezi Elfy a Draky, než byli ustanoveni jezdci." |
| |
| chvíli se odmlčím a dodám: "Omlouvám se, za tvé utrpení, výslechové metody měl pod palcem Durza, bylo příliš mnoho věcí, jenž jsem musel zařídit. Třeba to, aby Eragon mohl začít s výcvikem... Potom to, aby několik lidí zjistilo, že by mohlo být výhodnější spolupracovat se mnou. Chceš ty znovu svobodu? Můžeš se zbavit tohoto položivota a znovu vidět lesy. Mimo jiné, Eragon letí sem a myslí si, že porazí Durzu.Bude to zajímavý trénink a Durzovi se nakonec nic stát nemůže. Vše je v mých rukou a výcvik pokračuje..." |
| |
| Koně jsou takřka schváceni, když se konečně dostanu k pevnosti. Dívám se po okolí a hledám nepřátele, žádné však nevidím a tak se vrhnu k tajné chodbě z pevnosti běžím úzkou chodbou skalami až se dostanu do sklepení. Jestli si dobře pamatuju, cely věznů byly na druhé straně pevnosti a tak běžím sklepeními tam, kde jsou kobky a zřejmě i Arya. Pokud jsem dobře odhalil Galbatorixovy úmysly, chce lapit Eragorna právě u cely Aryi. Ta samozřejmě nemá ani tušení že Eragorn pro ni jde. Cestou potkám dva služebníky Galbatorixe, podaří se mi je zabít naštěstí dřív než spustí poplach a pak se ženu dál chodbami a nezdržuji se uklízením jejich těl. |
| |
| Vím dobře, že nový jezdec žije, ale stejně dobře vím, že ke království se nikdy nepřidá. Myslíš si, že tohle je hra, Galbatorixi? Pak jsi ještě hloupější, než jsem si myslela. Nejsi hoden trůnu, jsi blázen. To, co jsi provedl svým lidem, ti nikdy žádný z elfů, draků, lidí ani trpaslíků neodpustí. mluvím tiše a zlověstně. V duchu však přemítám, jestli Galbatorix mluvil pravdu a Eragon je skutečně na cestě sem. Nebuď hloupý, Jezdče, chraň se před nepřáteli, jež by tě rádi viděli mrtvého... Pak znovu promluví král a já na něj vrhnu pohled plný zášti. K čemu je mi tvá nicotná omluva? Hlavou se mi honí nekonečné pásmo vzpomínek na to příšerné mučení, jež mě každý den postihuje. Hra...HRA! Opravdu hloupý název pro krvavou vládu tyrana... Mne si nekoupíš, ani kdybys sliboval cokoliv. Raději zemřu v této cele, než abych ti odpustila a uvěřila těm tvým lžím. |
| |
| "Já neřekl, že to vše je hra... jen toto momentální údobí je výcvik pro Eragona... Když máš strašlivého nepřítele, jehož potřebuješ porazit, cvičíš lépe pilněji atd atd." odpovím na tvá slova: "A pokud jde o mne, takový už je můj úděl, že mne nebudou mít rádi... Pokud však jde o to, co jsem komu udělal, tak i já jsem utrpěl ztráty, které mi nikdo neuhradil. A co skála rozbitých vajec. Kolik draků padlo předtím ve válkách a kolik pod mou vládou, odpověz prosím." ke konci se můj hlas ztiší až do šepotu... Potom ještě prohlásím: "A pokud si myslíš, že se ke mě Eragon nepřidá, tak máš nejspíše pravdu. Ale bohužel ve vašich rukou bude strašlivým nástrojem k ničení. A myslíš si, že ti lidé, kteří kvůli němu padnou, budou mrtví mojí chybou? teď už nebojuju já proti vám, ale vy proti mě. Co se mne týče už by klidně mohl být mír...Já jsem to vejce neukradl." |
| |
| sejdu dolů po cestě potkám dva mrté vojáky někdo tu je ,pomyslím si konečně..zašeptám si pro sebe uvídím naproti sobě otevřenou temnou celu a tam těla odtáhnu aby to neupoutalo pozornost jiných a zůstanu v okolí cel abych viděla toho nezvaného navštěvníka a pro jistotu kdyby mě chtěl taky napadnout si připravím zbraně |
| |
| Pomalu bloudím složitým bludišti chodeb a pozorn nalsouchám každému zvuku. Kde ji jen může věznit? Musí to být pečlivě uschované, je to elfka..jistě je dost mocná. Zastavím se a zmateně rozhlídnu |
| |
| po chvíly hledání se zase vrátím k Aryině cele Galbatorix je ještě uvnitř ale to je mi jedno odstoupím kus aby až bude odcházet na mě nenarazil ale abych já měla celu nadohled a čekám na příchod nezvaného návštěvníka............ |
| |
| Sleduji dívku až k cele, dávám si pozor aby mě nezahlédla a čekám na Eragorna, každou chvíli by měl být zde, vždyť měl oproti mě takový náskok. Dívka nevypadá na to že by chtěla zpustit poplach, i když má ruce od krve. Přeci jenom jsem měl po sobě uklidit cestu. |
| |
| ach tady si...,pomyslím si když uvidím toho cizince u cely ale ty nejsi Eragon...lehce se přiblížím a nenápadně ho pozoruji pak si uvědomím že jde asi pro Aryu a tiše řeknu být tebou nelezu tam....příjdu až k němu aby mi bylo vidět do tváře a já viděla jeho pak dořeknu větu .........je tam Galbatorix takže radši někam zalez a dělej mrtvýho brouka tu tvář už sem někde viděla ale je to hodně dávno pomyslím si když na něj koukám ale udržuji si řádný odstup a chráním si mysl pro jistotu |
| |
| Brom uvidím starce a uvědomim si kdo to je co vy tady dělate?? Zeptám se ho a divám se dal na něj s ním bych nectěl bojovat. Šel jsem do věznice a viděl jsem Broma |
| |
| no skvělý Liutasil ten mi tady chyběl,pomyslím si a pozoruji jak se mi hroutí můj původní plán....... |
| |
| Brome jak ses sem dostal tak nepozorovaně možná bys mi mohl pomoct dostat se ven já žu tu nechci být uvidím Galzru no to snad ne |
| |
| zdravím tě Liutasile no pokud jde o dostání se ven nemluvila bych tu tak nahlas pač za temahle dveřma.... ukážu na dveře od Aryiny cely .....je Galbatorix takže pojďte kus dál ještě by tu někde měla být jedna určitá osoba na kterou tu vlastně já čekám ale zatím ste přišli jen vy dva řeknu a odtáhnu je do ukrytu tak abych viděla na dveře cely ale taky abychom nebyli vidět teď se čeká jen na tebe jezdče,pomyslím si a čekám na případné otázky ve znění proč jim pomáhám,kdo je tta osoba nebo co se vlastně děje či snad co tu dělám.........mezitím pozoruji jestly Eragon nejde |
| |
| Doufám že to fakt nechceš prasknout já tu ale nevydržím už ani den to radši zemři Galzro než mu sloužit udělal ze mě tohle řeknu naštvaně |
| |
| neboj na šplhnu si hrát nechci a ani to nejsem taky mě to pod jeho "vládou" nebaví takže taky zdrhám jinak bych nepomáhala tady Bromovi usměji se když si vzpomenu kde jsem ho viděla i když to není moc příjemná vzpomínka po pravdě řečeno čeká se na eragona který tu jestě taky někde je a bloudí v pevnosti takže já mu hodlám pomoci a kdyžtak upláchnu s ním pokud to bude možné dodám s dábelským úsměvem a ještě řeknu když se mi nepodaří upláchnout králův bič mě nemine takže je to buď hop nebo trop |
| |
| Čekám na místě, které mi Eragon určil. Nějako dlouho se nevrací a tak začínám mít strach. Teda ono to asi moc dlouho nebude, ale když tu před chvílí prošel i Brom, který byl daleko za náma a na kterého jsme neměli čekat, i když to byla zřejmě chyba, tak asi jo. Raději se ho osobně zeptám. To bude jistější. Eragone! Děje se něco? |
| |
| Dívám se na ty dva a přemýšlím o našich možnostech. Mám drakobijec, ale postavit se Galbatorixovi by byla posedlost a až přijde Eragorn a vletí do pasti, co pak. Dívám se na ně a dlouho mlčím, pak konečně promluvím můj hlas je pevný a rozhodný. "Tohle je past Durzy a Galbatorixe na Eragorna. Takže když se objeví Durza je to špatný, tak běžte hlídat přístupy a když někdo půjde vraťte se, když půjde Galbatorix ven a bude se ptát, řekněte mu že hlídáte na Durzův rozkaz a když půjde Durza, tak hlídáte na Galbatorixův rozkaz. No a když půjde Eragorn, tak se jen vraťte, pak bychom museli zajmout nebo znehybnit Galbatorixe a to by byla chyba, ale počítat musíme se vším. Já budu hlídat dveře cely a když se objeví Eragorn zastavím ho než vletí ke Galbatorixovi." Neustále sleduji okolí, během řeči se povzbudivě usměji na Galzru. |
| |
| Bloudím podzemními chodbami a zaslechnu nějaké hlasy. Schovám se za jedním výběžkem a zpoza něj sleduji malou skupinku. KRucinál! Brom a nějací dva..jistě ho chytli... Schovám se bezpčeně a neslyšně za výběžek a čekám. Musím počkat až všichni odejdou. Dle toho co říkali je Galbtorix uvnitř. To může být na dlouho. Zaposlouchám se do jejich rozhovoru dále. V tom se ozve Safira. "Safiro, u Aryii je Galbatorix. Musím počkat až odejde. Brom má asi potíže. Viděl jsem ho s nějakou skupinkou lidí. Zatím se nehrnou k boji, ale mohlo by k tomu dojít. Buď trpělivá a neboj se o mě. Vše zvládnu. Jakmile bude něco nového, budu tě informovat." Vyšlu k ní myšlenku a znova nenápadně z poza výběžku nahlédnu na skupinku lidí. Ukryji se raději trochu dále od cesty za výběžkem, aby kdžy půjde někdo okolo, mě nemohl spatřit. |
| |
| i když se mi nápad Broma moc nelíbí nakonec souhlasím a vydám se "hlídat" projdu kolem takového tmavého místa nejdřív jakoby nic pak něco ucítím a vrátím se k chodbě tam uvidím siluetu nějaké postavy zajdu k němu aby ty dva neviděli že sem sem zašla a zadívám se na tu osobu oblečenou ve vojenských hadrech "kdo jsi?" zeptám se tě myšlenkama abychom nebyli slyšet a čekám na odpověď |
| |
| Schoulím se ještě více do rohu, když spatřím pro mne cizí postavu projít okolo mého úkrytu. Ještě větší je mé překvapení, když postava zamíří ke mě. Postaím se a lehce pokrčím kolena.Nevímc o mám říci a tak se raději připravím čelit novému nepříteli... |
| |
| jen se usměji když nic neřekne pro jistotu položím ruku na rukojeť svého jednoručního meče a řeknu pořád myšlenkami "neboj se chci ti pomoct a ne ubížit a mohl by si začít komunikovat" stále zachovávám klid a myšlenka že je to Eragon je nejpředsvědčivější............. |
| |
| Vyjdu ven divám se a čekám přemylším dnes bude přeměna a taky dnes budu muset opustit skupinu najednou něco ucitím pach člověka bojí se divám se všude nikdo tu není zamračím se a zavrčím. Jdu zpatky stojí tma kralovšti vojaci usměji se a jdu. |
| |
| Tiše vytáhnu svůj meč, tak aby čepel ani nezazvonilao pochvu. "Přišel jsem vysvobodit Aryiu. Pokud jsi přítel uhni mi z cesty, pokud nepřítel, slibuji ti málo bolestivou smrt." Zle se usklíbnu a namířím meč proti postavě. |
| |
| chci ti pomoct a proto ti radím pojď za mnou a důvěřuj mi nechci ti nijak uškodit jen pomoci v cele kde je Arya je i Galbatorix mluvím pravdu věř si čemu chceš ale jestly tam teď půjdeš tak jí moc nepomůžeš,řeknu tiše aby nás nikdo neslyšel a čekám co udělá cítím z něj drobný strach ale hlavně tvrdohlavost doufám že ta teď ustoupí... |
| |
| Nedůvěřivě se zadívám an ženu přede mnuo. O Galbatorixovi vím, takže mi nelže... Třeba jí jen došlo, že si to musel slyšet... "Sobrá, půjdus tebou, ale jestli mě podvedeš, budeš toho hořce litovat." Lehce sklpím špici meče a očekávám útok, připraven se bránit. |
| |
| no sláva konečně mu došlo že mu chci pomoci,pomyslím si tak schovej si ten meč nebo si s nim ještě ublížíš a pojď za mnou řeknu a pomalu jdu přesvědčím se jestly jde za mnou a pak ho začnu vést chodbami směrem k mému pokoji po cestě si dávám bacha aby na mě nezaútočil |
| |
| Pustili mě a já jdu dovnitř jdu hledat Broma jdu pomalým krokem divám se jestli mě někdo nepozoruje z vojaku pocitím znovu ten puch tentokrat beze strachu divám se dál |
| |
| Procházím se městem. Nic jiného na práci nemám a celkem se nudím. Poslední dobou se nic zvláštního nestalo. Teda já o ničem nevím. Má procházka mě zavede až do vězení. Nahlížím do cel a sleduji všechny možné vězně. Některých mi je líto. Jsou tu jenom kvůli tomu, že se mému otci nezalíbili. No, život je pro některé krutý. Jdu cestou dál až potkám Galzru s nějakých chlapcem. Chvíli přemýšlím kdo to může být, ale na nikoho jako on si nevzpomenu. No, tak se zeptám. "Dobrý den Galzro. mohu vědět kdo je váš společník?" zeptám se a toho chlapce si prohlédnu od hlavy až k patě. Čekám na odpověd'. |
| |
| soukromá zpráva od Arya svit-kona pro |
| |
| zdravím Lilly Esttrio řeknu a otzka mě poněkud zaskočila a začnu mluvit no to je no je to můj bratranec z pátého kolene a jmenuje se .......Ardian řeknu a dodám ještě něco slečno? a připravím se k odchodu |
| |
| Jo tak bratranec z pátého kolena? To ji mam jako věřit? Nevim proč ale nevěřim ji. Možná proto že jsem jí neměla nikdy ráda. "Dobře. Ještě jsem se chtěla zeptat zda ste někde neviděla Durzu. Chtěla bych s ním mluvit" Jo a zjistit kdo je ten Ardian. vím že pro mě měl Durza vždy slabost. |
| |
| jo ten bude zřejmě ve svém pokoji zatím naschle řeknu šeptu na eragona pojď a odvedu ho do svého pokoje zavřu za sebou a postupně odpovídám na jeho otázky..... |
| |
| Má zvědavost mi nedá a já musím Galzru sledovat. Nenápadně, aby mě neviděla ji následuji až ke dveřím jejícho pokoje. Vím že odposlouchání je neslušné, ale mě doopravdy zajímá kdo je ten kluk. Přitisknu své ucho ke dveřím a doufám že něco uslyším. |
| |
| Chvíli jsem si na pokoji zdřímnul. Mé tělo je rozlámané, tak se rozhodnu projít. Vstanu tedy z postele a jdu ven ze dveří. Jdu chvíli chodbou a najednou vidím nějákou ženskou postavu stojící u Galzřiných dveří. Samozřejmě, že mi došlo, že Galzra to nebude. Jdu blíže, zjistím, že ta ženská postava odposlouchává. Jdu tedy ještě blíže a to už zjistím, že tou postavou je králova dcera Lilly. Stojím u ní ani ne 3 metry a ona mě nevidí díky tomu, že stojím ve tmě. Zamračím se, protože se mi nelíbí, že odposlouchává. Sice nevím, koho tam Galzra má, ale od Lilly to není hezké, že ji odposlouchává. "Dobrý den Lilly, copak tady děláte??" vyruším jí a vyjdu ze tmy, aby věděla, kdo jsem. Je na ní vidět, že se lekla a o to mi šlo. |
| |
| Strašně jsem se Durzy lekla. Rychle jsem se otočila a s drobek rudou tváří přemýšlela na odpovědi. Cítila jsem se hrozně. Byla jsem přistižena při činu, přistižena při odposlouchávání. A to neni dobrý pocit. "Já...já...byla jsem zvědavá koho si to Galzra přivedla do svého pokoje. " řeknu rychle abych se obhájila. Na tváři přitom vykouzlím tvrdý výraz. |
| |
| nějak jim to trvá, začínám se nudit. "Takže Aryo předpokládám, že tvůj názor je úplný a neměnný. A když ti řenku, že Eragon je někde tady, uvěříš mi? Asi ne. zamyslím se po chvíli prohlásím: "toto je výcvik pro Eragona, velmi dokonalý. A Eragon je teď buď na cestě sem a nebo již přímo zde." ve starověkém jazyce. |
| |
| "A víte, že odposlouchávat je neslušné?!" zeptám se jí velmi přísným hlasem a zamračí se u toho. Všimnu si, že znepokojila, když mě uviděla, nevěděla, co říct. |
| |
| Když Galbatorix zopakuje své tvrzení ve starověkém jazyce, zalapám slabě po dechu. Teď už není pochyb že říká pravdu... Bláznivý králi... zašeptám vzekle a projede mnou prudká křeč, kterou se snažím nedat najevo. Nikdy se ti nepovede sjednotit zemi, kterou jsi zpustošil. nikdy ti už nikdo neuvěří, ani kdybys s námi měl už jen samé dobré úmysly. Pokouším se spojit myšlenkami s Eragonam, abych zjistila, kde je a mohla ho včas varovat, aby se vrátil tam, odkud přišel, nebo ještě lépe - přidal se k Vardenům a podstoupil jejich výcvik. Jsem však příliš oslabená a tak nedokáži navázat pevné spojení. Jediné, co Eragon možná zaznamenal, byla chvilková přítomnost mé mysli. Abstraktní, nejasná, zamlžená, ale plná bolesti... |
| |
| "Nejsem jediný, kdo kdy pustošil tuto zemi, princezno. Já jsem oproti jiným zajistil budoucí stabilitu. A pokud jde o to - není důležité ,že mi nikdo neuvěří, ale o účel. A toho bude dosaženo. Jednou mi budou vděční. A ikdyby mne proklínali, tak co, já už to neuslyším." odpovím jí... |
| |
| jsem v pokoji s Eragonem a za dveřmi usliším hlasy jeden je rozhodně Durza a ten druhý...??................Lillen!! dojde mi ta holka nás sledovala jen doufám že nic neví no to ti mohlo bejt jasný že tak průhlednou lež prokoukne....... přitisknu ucho ke dveřím a začnu poslouchat o čem se ti dva baví no jasně že nás poslouchala já vim proč jí neveřim a hlaně proč jí nemám ráda,pomyslím si a čekám jestly Eragon něco řekne.......... |
| |
| Naratím na Durzu a na Lilien nazdar Durzo copak nevýte že je nselušné poslouchat za dveřmi!!Řeknu trochu naštvaně divám se na Durzu a má ruka je blízko mého meče. Kdyby se o něco pokusil. Pak se ototčím a jdu pryč zatraceně ještě tenhle hlupák se tub ude plest. Hledam dál Broma ale teď si musím davat pozor aby mě nesledovla Durza nebo někdo jiný |
| |
| Zatracenej dědek zatímco já se tady nudim a čekám na armádu tupcú tak on se baví s Aryou, mudruju v duchu. Na účet Galbatorixovi přidám ještě pár nadávek a du se projít do knihovny abych si pročistil hlavu. |
| |
| Zrovna jsem chtěla odpovědět Durzovi když nás minul liutasil se stejnou otázkou jako před tím Durza. Jako bych nevěděla že odposlouchávání je neslušné. Vim to až moc dobře, proto se ted' cítím tak trapně. "Vím, ale pro blaho mého králoství se musí udělat cokoliv. A já Galzře nevěřím"odpovím popravdě. Naschvál jsem řekla "králoství" a né "otce". To bych totiž už lhala a já nemam ráda lži. |
| |
| Liutasil...ten mi tu ještě scházel... "To jsem se jí také snažil říct a mě to říkatr nemusíš, já to vím. Přeci si nemyslíš, že bych Galzru odposlouchával?!" zamračím se na něj a dál ho ignoruju. Taky musí bejt u všeho blbec... Lilly by už moha zmizet, rád bych Galzru navštívil... |
| |
| Durza je uplný cvok a zatím sei stojím řkám si v duchu a teď jdu dolu k věznici k Aryi. Jenže je tam Galbatorix to snad není monžé tohleto řeknu si a jsem naštvaný nemám teď co dělat jít do pokoje Galzry to asi těžko u dveří stojí Durza naštivit Aryi ještě by vykecala co mám v umylsu a Broma nemužu najít. kde jsem se to jen octnul řeknu si v duchu. |
| |
| Posaídm se u Galzry v pokoji a zaraženě mlčím. Sundám z hlavy kápi, která doteď kryla můj obličej a zaraženě sleduji Galzru jaks e připlíží k vlastním dveřím. Teprve tehdy zaslechnu ty hlasy i já. Vyděšeně vstanu a upřu na Galzru svůj pohled. "Musíms e dostat rpyč a to rychle." Zašeptám a porozhlédnus e kolem po únikovém východu. |
| |
| Jak jsem mohl nechat tak nachytat? Když jsem lovil razaky, zajal mě díky fintě sám Galbatorix. Nyní ležím ve studené kobce a zvtrdlá sláma šustí při každém mém pohybu. Právě teď je studené ráno a v kobce to smrdí zatuchlinou. Já ležím na zemi v klubíčku. Běda, vzali mo moje zbraně, i můj Xarteting, a vojáci mě ještě k tomu neustále mlátí. Cítím dokonce i malou sílu, nějaké svinstvo mi dali do těla. Jakási droga přimíchaná v jídle, nebo v nečem jiném ničí moje tělo. Ale já se nedám. Rozhodnu se, že nebudu chvíli jíst a pít a až mi nabudou síly, uteču.... |
| |
| Strašně mě zajímá pár věcí, ale zjištuji že odposloucháváním a mluvením s Durzou nic nezjistím. Proto budu muset vymyslet něco jiného a lepšího. "Pokud by vám Galzra něco o tom neznámém sdělila řekněte mi to. Zvážíla bych situaci a pokud by to bylo nezbytné pro blaho králoství řekla bych to otci. Ale pokud by to nemohlo králoství ublížit mlčela bych" dám najevo, že nejsem zrovna na straně otce. Nečekám na to co Durza řekne a odejdu pryč stejnou cestou jako jsem přišla. |
| |
| Pane přišel čas otočím se na vlkodlaka kdy bude večer?? Zeptám se za par hodin měly bychom odsud vypadnout. Usměji se a jen řeknu jdeme. Vyjdu ven z těmi vlkodlaky. Už jsem před branou konečně jsem vyšel ven jdeme pryč a zítra už se nevratíme dnes je uplněk a teho chci využít ve svůj prospěch |
| |
| "hm...dobře." jestli si myslí, že jí vykvákám všechno, o čem si s Galzrou povídáme, tak je na hodně velkým omylu. To bych musel bejt hodně blbej. zuřím na Lilly v duchu, ale navenek nedávám nic znát. Po chvíli konečně odejde a já můžu zaklepat na Galzřiny dveře. Hned po zaklepání otevřu dveře, aniž bych čekal na vyzvání. Za nimi stojí Galzra, jakoby také odposlouchávala a na židli vidím nějákého kluka, dojde mi, že to bude asi Eragon. Jen nechápu, co tady dělá. "Ahoj Galzro, víš o tom, že Lilly odposlouchávala?!" dělám, jakobych Eragona neviděl. Opravdu by mě zajímalo, co ten Jezdec dělá u Galzry... je to zvláštní... říkám si nechápavě v duchu Třeba se přidal ke království... co já vím... ostatně zjistit by se to dalo. Stojím pořád ve dveřích, dokud mi Galzra neodpoví a neuhne z cesty. |
| |
 | Vzpomínky Plahočím se do kopce. Když se zastavím, prohrábnu si vlasy a zamyslím se. Stojím v záři zapadajícího slunce, zbývá asi pět hodin. Moc dlouho tu nezuůstanu. řeknu si pro sebe a prohližím si zbytky spáleného domu, mého bývalého domova a domova mého otce. Dnes je to spáleniště, pouhé spáleniště. A za všechno může Eragon. To on přinesl ten kámen, ten divně lesknoucí se modrý kámen, který přilákal neznámé cizince jak mi Horst vypověděl. Na ten den nikdy nezapomenu. Do Therinsfordu za mnou přijeli a jak mě rázem zabolello srdce, když jsem zjistil že je můj otec mrtvý a Eragon je pryč. A k tomu ještě ten dopis od Broma. Taková snůška nesmyslů, Eragon se zřejmě nechal zlákat těmi Bromovými příběhy. Hlava skopová, zakleju a odplivnu si. Aspoň, že u Horsta jsem našel přístřeší, v Carvahallu bylo vždy dost přátelských lidí. Pomalu se procházím osudným místem. Zde byla moje minulost....ale i budoucnost. Můj otec mi jednou řekl: ,,Tahle půda je mimořádná věc, pečuj o ni a ona bude pečovat o tebe." A dnes to tady zarůstá plevelem a tu a tam přežil nějaký ten tuřín. A Eragon ani mého otce nepohřbil, utekl jak spráskaný pes. A moji nadějnou budoucnost pokazila i tato událost. Chci se oženit s Katrinou, ale potíž je, že její otec je Sloun, řezník z Carvahallu a neříkám že jsem s ním vycházel vždy dobře. Navíc jsem bez domova a nemám ani vlastní půdu na to abych uživil rodinu. Hold moje smůla. Chvíli tu ještě přešlapuji a užívám si ticha. Za chvíli odejdu a narazím na moji rodnou vesnici Carvahall.  Vejdu do Horstova domu. |
| |
| když Durza otevře trochu se leknu pač sem to nečekala uhnu mu z cesty a pokynu mu aby si sedl a odpovím na jeho otázku "no to vím proč myslíš že sem stála za dveřma?!"odvětím a Eragonovu přítomnost trochu ignoruji a to že mluvil o uprchnutí sem taky přeslechla.zavřela sem dveře a sedla sem si na jednu židly chvilku sem čekala co kdo řekne ale kromě několika pohledů sem nic nezaznamenala a tak sem ticho prolomila já co tě přivedlo k tomuto pokoji,příteli?zeptám se Durzy |
| |
| Po uvolnění cesty si jdu sednout, jak Galzra pokynula. Chvíli je ticho, které prolomila Galzra otázkou směřovanou na mě. Chvilku mlčím, jakobych se rozmýšlel, o říci "Šel jsem chodbou a najednou vidím, že u tvých dveří stojí Lilly a odposlouchává, řekl jsem jí, že se to nedělá. chtěl jsem ti to říct., ale jak jsem si všiml, tak už to víš" vysvětlil jsem jí důvod mého příchodu. "A co tu dělá tenhle mladík??" zeptám se nečekaně a ukážu na Eragona a čekám, co mi k němu Galzra řekne. |
| |
| no to je dobrý důvod tvé cesty ke mne,řeknu s úsměvem a na otázku odpovím no tak ten je právě příčina Lillyina odposlouchávání protože sem jí řekla docela průhlednou lež ovšem kdo by nelhal když sám mladý dračí jezdec zavítá až sem no prostě sem jí narychlo odpověděla že je to můj bratranec z pátého kolene a že se jmenuje........Ardian? jo myslimže jo,bylo to totiž první co mě napadlo a tak se nediv že to bylo průhledný řeknu a snažím se zabalovat svou malou neschopnost pak si ovšem uvědomím že jsem prokecla Eragona tím mladým dračím jezdcem a tak sem si řekla když už tak už a zeptám se Durzo?myslím že pokud ještě platí tamten náš malý slib nebo jak sme to nazvali tak by si se mohl připojit a trošku nám pomoci nebo spíše Eragonovi no ale mne vlastně také pomohl by si nám??zeptám se a čekám na odpověď jen doufám že se nesebere a nepráskne nás králi to teda nevím jak bychom zdrhali oknem asi těžko,pomyslím si |
| |
| Po Galzřiný otázce si odkašlu. Poté si s odpovědí dám dost načas, nevím vůbec, co mám odpovědět... "noo..." chvilku přemýšlím, co odpovědět, "a co z toho budu mít??" zamračím se na ní, zrovna se mi moc nelíbí, že bych měl pomáhat zrovna Ertagonovi, no uvidíme, jaká bude situace... čekám, co Galzra odpoví. Přitom si na židli udělám pohodlí a opřu se o opěrku židle, nedívám se ani na Galzru, ani na Eeragona. |
| |
| tímto mě dost zaskočil no potěš dáble no když mu řeknu že z toho nebude vlastně nic tak do toho se mnou nepůjde ale zase nevím co vymyslet a tak po dlouhé odmlce řeknu no....ehm....chtěli sme přece nějak zradit krále a toto si myslím že je příhodný okamžik,pohlásím a čekám co on na to..........náhle mým tělem projede drobná bolest a já se podívám z okna venku se pomalu sešeřívá ale né už se to blíží |
| |
| "Pokud vím, tak chtěli, ale bez tady přítomného Eragona!" zvýším hlas a mračím se. Já nebudu s tím tvrdohlavým Jezdcem... nebudu a nebudu... to je absurdní. Vrhnu po Eragonovi znechucený pohled a hned potom Vražedný po Galzře. "a stejně, i kdybych to udělal, kdybych šel s Eragonem, tak by mě Vardenové nepřijmuli, nevěřili by mi." pořád se mračím, vůbec se mi to nelíbí. |
| |
| Vypadá to že se všichni snažili řešit situaci podle sebe, nemá smysl otálet a vydám se najít Eragorna. |
| |
| jeho pohledy se snažím ignorovat ale nějak se mi to nedaří k tomu ještě úplňěk mi taky zrovna na síle nepřidává a pak řeknu lehce naštvaně ale zároveň s drobnými bolestmi a kdo jako říká že mu pomůžem a půjdem s nim za vardenama můžem jít jinam kde nás neznaj opustit tuhle zemi nebo co já vim něco už by se dalo najít ale k vardenům bych nešla ani já určitě by mi chtěli hrabat v mysli a to já nedovolím takže tam bych nikdy nešla,několik posledních slov už sem procedila zkrz zuby a mám co dělat abych neopustila místnost tohle nedopadne dobře že já blbá ten rum hodila z toho okna teď by se mi hodil....řeknu si v duchu a čekám na reakci vytočeného stína |
| |
| Sedím zamlkle na psoteli a doslova ve mě hrkne, když se ve dveřích objeví Durza. nedám však na sobě nic znát. Má ruka nenápadně, schovaná pod pláštěm, sklouzne na jílec meče a pevně ho uchopí. Jen pro případ nejvyšší nouze. Zadívám se Durzovi přímo do očí a udržímv tváři kamenný výraz. Srdce mi buší čím dál větším tempem. |
| |
| "ale vyznělo to, jako když za nima chceš jít." řeknu už mírnějc a na chvilku se odmlčím... "Opustit tuhle zemi?? no ty ses zbláznila nee?? tohle nemyslíš vážně! Ty chceš jít někam, kde to pomalu neznám ani já natož ty a toulat se jen tak letem světem?! Co bysme tam někde kdesi daleko asi tak podle tebe dělali??" vychrlím na ni rozzuřeně spousstu otázek. Opravdu do jiný země, kde to pomalu ani neznám by se mi opravdu nechtělo... to nový prostředí...nový lidé...tohle nejni pro mě. |
| |
| no zřejmě bychom tam mohli přežít narozdíl tady nebo alespoň já bych jinde přežila pokud nechceš opustit tohle místo já tě nenutim ale alespoň trochu by si pomoct mohl abych mohla zdrhnout alespoň já protože potřebuju někoho kdo by vylákal krále ven z cely a nějak ho zaměstnal ale nemůžem se tady hádat už moc dlouho jestly sis nevšiml tak venku už se stmívá a já musim bejt za chvíly pryč a jeslty nechcete aby bylo několik nechutnejch vražd tak mi řekni jestly krále odlákáš a až s Eragonem vytáhnem Aryu trak budeš dělat překvapenýho a že o tom nic nevíš?!vychrlím na něj a už mi dochází trpělivost a hlavně síly na hádky doufám že ti došlo že těmi vraždami mluvím o úplňku,řeknu si v duchu otázku mířenou na Durzu i když vím že ji asi těžko mohl slyšet |
| |
| Proplížil jsem se až do pokojů a znovu a znovu pátral po Eragornovi. Musel jsem zabít ještě jednoho z vojáků a už mě to začínalo velice štvát, když se mi podařilo zachytit hlas Galzry a Stína. Nechápavě jsem si povzdechl nad bláhovostí té holky. Když dám rozkaz očekávám i jeho plnění, ale ona si neustále vše dělá podle sebe. Moje trpělivost je ta tam a vím že už není mnoho času. Měl jsem radši vtrhnout na Galbatorixe, Stín je přeci jenom velmi silný protivník, ale snad mi Galzra pomůže. Má co splácet za to co všechno podělala v minulosti. Tasím meč a vtrhnu do pokoje. První, čeho si všimnu je Eragorn a vím že je zle. Durza ke mě stojí sice zády, ale Stínovy záda a jeho přímý pohled je to samé. Nemá smysl dlouze přemýšlet nebo se soustředit na situaci. Seknu po durzových zádech ze spodu vzhůru a vím jak zbytečný je to tah. Tohle jej nezabije, ale nepotřebui stína mrtvého, jen živého Eragorna, ikdyž si ten pacholek zaslouží spíš pár pohlavků. |
| |
| Nečekám na nic jiného, než na to až někdo vtrhne do pokoje. Jakmile se Brom vrhne na Durzu, neváhám a prokličkuju meiz postavami. Vyběhnu ven z pokoje a nasadím si znovu kápi. Ztratím se v chodbácha znovu zamířím poblíž k cele, kde vězní mou paní. Schovám se tentokrát jinde a je mi jasné, že půjdou nyní po mě. |
| |
| bavím se s Durzou a už už se to blíží k velké hádće když v tom do pokoje vlítne brom než se vzpamatuju Durza leží předemnou a Eragon zdrhá za Bromem do háje to to musel udělat sakra kde je Liutasil že ho nehlídal no jo ten si v klidu opouští město aby někoho nesežral a já až do poslední minuty budu tady.....sakra,zanadávám v mysli a kleknu k Durzovi dobrý??zeptám se ho vím že to není smrtelné zranění ale i přesto vím že to je určitě nepříjemný no ale já ani nevím jestly stínové cítí nějakou bolest nebo ne pak ještě řeknu no jo asi si měl zase pravdu sem moc důvěřivá... pak se zvednu a podám mu ruku aby mohl také vstát |
| |
| Ještě než jsem stačil Galzře odpovědět, sekne mě někdo do zad. Moc příjemný to nejní a proto se mi podlomí kolena a já spadnu na zem. Za chvilku se mě Galzra zeptá, jestli jsem v pořádku, podívám se na ni, ale neodpovím. Hned na to mi řekne něco o to, že je moc důvěřivá a podá mi ruku, přijmu ji a s pomocí se zvednu, i když nebyla potřeba. "Já věděl, že to takhle něják dopadne..." řeknu s ne moc velkým nadšením, ale do Galzřinýho obličeje se ani nekouknu. Po její odpovědi moc netoužím, ale přeci jen čekám jestli odpoví. |
| |
| sklopím oči a čučim do země no jo to seš celá ty Galzro,řeknu si v duchu a řeknu omluvou asi nic moc nenadělám takže jen mohu souhalsit že to byl blbej nápad a asi bych to měla nějak napravit čekám jestly něco odpoví nebo jestly rovnou odejde z pokoje............. |
| |
| Doženu toho kluka, jeho počínání mi už začíná lízt krkem. Chytnu ho a přimáčknu jej ke stěně chodby. "Sakra víš kde jsi to vůbec byl a s kým? Musíme odtud a už si nemůžeme hrát na schovku vezmem Aryi a vypadnem. Modli se ať to někdo z nás přežije." Na nic nečekám a běžím k celám, doufám že král je pryč. Na vojáky kašlu, vypadám jako jeden z nich a na vysvětlování nemám sakra čas. |
| |
| Začiná se stmivat a já jsem pryč konečně ale k Vardenům nemužem. Usměji se a jen řeknu až přijde čas pujdeme k Vardenům. Pomalu čekám až se uplně setmí a bude večer. Pak jenom pomyšlím na to jak jsem dlouho nespal. |
| |
| "Ale jak to chceš napravit??" podívám se na ni jedním okem, aniž bych zvedl hlavu. čekám, co mi odpoví. To by mě zajímalo, jak to chceš napravit... a vůbec...jestli to jen tak neříkáš, abys mě obelstila. A jestli ano, tak si to pěkně schytáš, nejlépe smrtí. nebo ne...nechal bych tě žít se špatným svědomím. Víš dobře, jak dokážu být krutý. přitom pyšně pozvednu hlavu a podívám se na Galzru. |
| |
| "Pokud jsou mé výpočty správné, tak byEragon měl v nejbližší době dorazit... A Brom možná taky. Na tobě je, uvítat je nebo se ke mně přidat. Co zvolíš?" zeptám se Aryi a pokročím do stínu a skoro zmizím. Jen ten, kdo má vemi bystré oči a nebo ten, kdo se mnou mluvil mne tam vidí... |
| |
| já nechápu jak sem dokázala s tebou mluvit uplně normálně to sem musela bejt hodně na mol když sem si to myslela a to že já mám v krvi vždycky nějakej alkohol no teď ale tolik ne když sem ten rum hodila z okna........,řeknu si v duchu a rychle se snažím nejk rozumě odpovědět no je několik variant teď se můžem každý sám rozhodnlout jestly budeme spolu s králem nebo spolu s Eragonem pomůžem Aryi a dál nevim a nebo se rozejdeme každý jinou cestou s tim že budeme proti sobě k když tuhle variatnu moc nechci mít tě za nepřítele no potěš dáble řeknu úplně vážně a počkám si co řekne nebo jakou variantu si vybere |
| |
| "Sám nevím, co si vybrat..."otočím oči v sloup a na chvilku se odmlčím "Ale proti tobě rozhodně být nechci..." opravdu proti ní být nechci, ale zase nechci být s Aryou a Eragonem, takový blázen opravdu nejsem. Je těžké si vybrat... Chvilku přemýšlím, co udělám a pak dostanu nápad. "Už vím!" otočím hlavu na Galzru "Doufám, že ti to nepůjde vadit, ale já nebudu ani s Eragonem a Aryou ani s Galbatorixem... půjdu svou vlastní cestou" ďábelsky se na ni usměju a sednu si na židli, čekám, co na to řekne. |
| |
| usměji se no ty si to vyřešil parádně ale přeci jen cítím že by se dalo ještě něco udělat nechci se dávat na stranu Eragona ale z tý cely chci Aryu dostat ani nevím jestly o našem příbuzenském vztahu víš ale je mi to celkem jedno pokud mi pomůžeš budu moc ráda vim jak by se to dalo udělat aby se na nic nepřišlo ale k tomu aby se to dalo udělat musíme být dva řeknu a ve skrytu duše doufám v jeho pomoc................ |
| |
| Zastavím se před celou a krátce se soustředím, pak vejdu a obrním se proti útoku. Pomalu si začínám uvědomovat, že se odsuď nedostanu. Galbatorix je zde a já mu dám čs se projevit. Aniž bych se na Eragorna podíval krátce mu přikáži. "Vem ji a zmizte." Nesoustředím se na Aryi ani Eragorna jen na okamžik až se objeví Galbatorix. Měl jsem to udělat už dávno. Neměl jsem zalízt, ale postavit se mu dokud jsem měl víc síly, moje chyba, ale teď ji napravím. |
| |
| "Sente Farthe" pronesu, jsem na místě teď jen čekám na toho kluka pane. a s Úklonou přeruším spojení. Náhle zaslechnu hlasy sice jen nezřetelně ale přece jenom, jeden z nich je stoprocentně durzův, ale slyším je moc slabě takže nerozumím o čem se baví. Zjistil jsem ale že se baví 3 lidé mezi sebou. Víc nevím ale ani mne to nezajímá protože já chci splnit úkol který mi byl svěřen. Jsem na něj patřičně hrdý a neměl bych snad? |
| |
| "Ferme des portas" Dveře se zabouchnou. "Zdravím tě, Brome, starý příteli. Jak vidím, tak výcvik mého jezdce pokračuje dobře." můj hlas zní odevšaď já stále nejsem vidět. Arya leží na lůžku v cele... |
| |
| "Čekal jsem že se objevíš Galbatorixi." Vztáhnu ruku ke dveřím a bezhlasně pronesu zaklínadlo, v dalším okamžiku se rozletí na třísky. "Sice mi chybí něco ze síly svalů, ale na magii jsi nikdy moc nebyl. Věřím že tě potěší, že jsem zajistil, abychom tady byli zatím sami. Docela by se to vyřešilo, kdybys ty mladé nechal jít a nezajímal se o mladého jezdce tak moc že jsi nechal zabít jeho strýce." Můj pohled stále hledá Galbatorixe a tuším že je připraven na mě vrhnou. 4ekám jeho útok a pomalu se přestávám soustředit na místa na kterých být nemůže, stále jich zůstává ale spousta. "Měl jsem tě tehdá zabít, stejnak zabití mojí dračice bylo na tvůj příkaz, ale tehdy jsem si to tak moc neuvědomoval. NNyní buď vystup, nebo je nech jít!" |
| |
| "hmm" vydám ze sebe, přemýšlím jestli jí mám pomoct nebo ne... po chvíli přemýšlení se na Galzru podívám vážným pohledem, vypadá to jakobych to chtěl odmítnout, ale opak je pravdou. "Tak dobře... pomůžu ti." určitě bude ráda... čekám, jak zareaguje. |
| |
| věnuji Durzovi hezký úsměv a jsem ráda že mi pomůže teď ještě vypátrat ty zbrklíky takže budeme improvizovat budeme spolu v telepatickým kontaktu abychom každej věděli co dál jo?takže nevim jak to uděláme ale cílem je vysvobodit Aryu z cely a přijít k co nejmenšímu úrazu a samozřejmě aby se to nedozvěděl král i když pochybuji že se to podaří protože ti dva idioti už nejspíš budou u cely řeknu několik zmatených informací s pohledem "nějaké dotazy?" a na něj podívám připravena na odchod.......... |
| |
| nic na to neříkám...jen přemýšlím... zdá se,že už žádné dotazy nemám, ale najdnou... "A jak ti mám věřit, že mě nezradíš?? a co když zradím já tebe??" zeptám se hned na dvě nečekané otázky najednou. Jsem zvědav, co mi odpoví na tohle... |
| |
| tímto mě fakt zarazil sakra vymysli něco no......od čeho máme starověký jazyk teda já ho moc neovládám ale přísahu věrnosti sem ve starověkým jazyce už řikala takže proč to neříct znova? řeknu s úsměvem pak si však vzpomenu na důležitou věc sakra a co udělám s proměnou? zeptám se sama sebe a pak dodám pokus souhlasíš tak tě ještě požádám o laskavost čekám na reakci |
| |
| Přísahu ve starověkém jazce... to je dobrej nápad... tedy Galzře na to přikývnu. "A jakou laskavost??" zeptám se zvědavě... fakt by mě zajímalo, co zas po mě chce. |
| |
| Noc započala měsíc zatím nevyšel. Zavrčím a jen řeknu už brzy tu budeme stat jako takový ve své skutečné podobě. Divám se na všechny vlkodlaky zitra povoláme ostatní vlkodlaky a zabijeme Durzu poslička kraloství nikdo nemá moc rád. Usměji se chladně a chvilku se divám na nebe ruce se mi roztřesli. |
| |
| no to riziko podstoupím až těsně před tím než půjdem takže nejdřív hodíme přísahu pak jestly máš ještě nějakej dotaz tak ho vyslovíš a pak až mi pomůžeš ještě z něčim,jo?seřadim věci do správného pořadí a začnu takže já ti přísahám věrnost a jestly zradím ať zemřu poslední slova přísahy jsou trochu tižší protože smrti ještě navíc bolestivý se bojim pak počkám na Durzovu přísahu a dotazy...... |
| |
| přikývnu na vše, co Galzra řekla a velmi tiše, tak aby to slyšela jen Galzra, i když vím, že v pokoji nikdo jiný ani nejní, vyslovím svou přísahu: Přísahám Ti svou věrnost a jestli zradím, zemřu. podívám se na Galzru velmi vážně a naznačím jí, že už dotazy nemám, že může povídat, s čím jí mám pomoci. |
| |
| tak jo vzhledem k tomu že mám šílenou kliku protože je měsíc za mraky a já jelikož sem vlkodlak se mám každou chvíly proměnit v monstrum zabíjející vše kolem musím podstoupit jedno velký riziko.......začnu mluvit a při tom vezmu ze země toulec ze šípy a chvilku v něm hrabu při tom mluvím dál .....a to je to že když budu mít ve svém těle kousek stříbra tak se neproměnim riziko na tom je to že se mi může stříbro dostat do žil a mohu zemřít.....konečně najdu jeden šíp se stříbrným hrotem a podám ho Durzovi jelikož se smrti bojim a sama bych si to do ruky nevrazila učiň tak ty podám mu ruku zaraz ho tam někam ale ne moc hluboko aby se to dalo včas vytáhnout ale zase ne moc mělko aby mi to nevypadlo odvrátím hlavu a čekám prosimtě dlouho to nezdržuj!!.....řeknu si a čekám na tu bolest....... |
| |
| Překvapeně vezmu šíp do ruky. Ani nemám čas si ho prohlídnout...udělám, o co mě Galzra požádala... vrazím jí šíp do ruky tak, aby to bylo tak přiměřeně... Dívám se na ní s kapkou strachu, ale za chvilku mě to přejde a naštěstí to ani moc poznat nebylo. 4ekám, co bude dál... |
| |
| sakra sem nečekala že to bude tak bolet řeknu docela nahlas a v hlase je bolest cítit pak se podívám na ruku a šíp zlomím kus nad hrotem aby se pak dal vytáhnout jednodušejc šíleně mě to pálí ale alespoň mám jistotu tak jo doufám že se mi to nedostane do krve,řeknu si v duchu bolest jen tak neodejde to vím a tak se po delší chvilce podívám na Durzu který čekýá co dál tak jdeme! řeknu rázně a vyrazím ze dveří ven tam počkám na Durzu abychom šli spolu do mého těla proniká bolest z ruky asi to není moc dobrý nápad ale co se stalo stalo se |
| |
| Kývnu, že můžem jít a vyjdu za ní ven. Celou cestu mlčím a dívám se do země a jdu za Galzrou. Jsem připraven až něco řekne, pokud něco vůbec řekne. |
| |
| sakra řekni něco jinak se z toho bolestí zbláznim tak jo pokusím se nemyslet na bolest já na to nemyslim vůbec na ni nemyslim ani trošku........sakra furt na to myslim!!,pokoušela sem se uklidnit ale nedaří se mi to když procházím kolem okna všimnu si že se zvedl vítr a mrak se brzy odsune z měsíce úplňě jen klid nestrácej hlavu bude to v pohodě řeknu si ale žaludek se mi svírá jako kdbych dělala zkoužky a sem tam vidim rozmazaně krucinál s vedlejšíma účinkama sem nepočítala na chvíly se zastavim a promnu si oči a zamteně se rozhlídnu já se ani nesoustředim na cestu no to je skvělý já to fat neměla dělat dáble zač mě trestáš?! |
| |
| "Jseš v pořádku??" zeptám se Galzry, když uvidím jak vypadá zmateně a... no prostě strašně... "Hele a proč vlastně kvůli Aryi ryskuješ život?? vždyť jsi ji vždy neměla ráda..." zeptám se nechápavě a podívám se na ni ztýraným pohledem. |
| |
| a víš že ani sama pořádně nevim od našeho rozhovoru nejsem nějak ve své kůži a prostě sem si řekla že ji tam nemůžu nechat a zároveň jí to dlužim alespoň jako malou omluvu za to co jsem ve svým životě podělala no prostě zkazila jsem jméno svému otci a to mě trápí i ve snech.......svěřím se Durzovi jako sem to kdysi dělala s Darmusem (dábel ví kde je mu konec) zvednu k němu oči a podívám se do těch jeho do těch mích se derou slzy a nejenom z bolesti.......hlavně ze vzpomínek nedokážu už se přetvařovat na hrdou a nebojácnou ve skutečnosti sem teď malý ustašený štěně krčící se v rohu................ |
| |
| Překvapeně se Galzře podívám o očí a otevřu pusu. Ani trošičku jsem to nečekal. Nevím, co na to říci... "Ale no tak...přeci zrovna ty nebudeš brečet! Nemysli na svou minulost... radši... nebudem se už o tom bavit... nemysli už na to, nejní na to čas... chtěla jsi přeci vysvobodit Aryiu ne??" usměju se na ní a čekám, kdy přestane brečet. |
| |
| no asi máš pravdu řeknu a utřu slzy do rukávu moc času nemáme a juá tu myslim na svoji hroznou minulost v tu chvilku se mi v ruce zase ozve bolest Ssssst,syknu bolestí a chytnu se za místo kde mám zabodnutý hrot sakra někde sem četla že to tam můžu mít jen nějakou dobu než se začne stříbro uvolňovat do krve ale už nevim kolik hodin....sakra!proč si nikdy nic nepamatuju! zanadávám si na sebe a jako bych to byla zase já před tím rázně vstanu a jako by ten rozhovor vůbec nebyl vydám se k celám sem tak ještě vidím dvojmo nebo lehce romazaně ale smažím se nedávat už nic najevo už sme skoro tam vím že stačí udělat pár kroků a máme výhled na celu dáble stůj při nás zašptám slova jako kdybych šla na smrt a podívám se na Durzu jestly půjde první nebo jak to vlastně provedeme tak jo zkusíme telepatii řeknu si pro sebe a hned promluvím ke stínovi v mysli tak jo raz dva třui zkouška slyšíme se? no asi jo není čas na srandičky takže jdi prví a zkus někjak odlákat krále po případě i toho kdo tam bude nim pryč já mezitím se pokusím vypátrat eragona a říct mu že to mám pod kontrolou pak až budete někde pryč já s Eragonem vytáhneme Aryu a pomůžu jim k útěku pak se nějak vrátim a svolám poplach ty se budeš tvářit že o ničem nevíš tak nějaké dotazy? vysvětlím vše v našich myslích jak bych si to asi tak představovala ale pokud je brom v cele jeko že jak ho nám už tam je nemám žádnej plán B takže jo když se něco zvrtne jedeme improvizace jasný? dodám ještě a čakám na reakci |
| |
| usměji se na něj i když ne moc nadšeně a jakmile odejde vydám se hledat místo kde by mohl být Eragon schovaný po čichu tě najdu mám lepší smysly řeknu pro sebe a pečlivě hledám stopu nerozvážného jezdce....... |
| |
| Protáhnu se. To už je snad 10 minud co jsem se nehýbal, a hele kohopak to tu máme, Durza ten hoch a Galzra sem vešli.... To jsem zvědav co zde budou dělat. Přikrčím se ve výklenku u stropu cely a pozoruji je. Začnu se soustředit na sluch a svou moc upřu na sluch všeho co se kde šusnne. Kurnik ztratil jsem ho to je mi ale nadělení. Odychnu si: Musím si dát pozor ať ho nestratím znovu. když narazím na ukrytého Eragona, a hele můj pán se hádá s tím dědulou. Ale co dělá Durza a Galzra? A o čem se háda ten děda? |
| |
| Ne, zatím žádné dotazy nemám a až něco budu chtít, ozvu se. Vše je zatím jasný a doufám, že to vyjde! mrknu na ní. Potom se hodně nadechnu a zase vydechnu a vydáms e dovnitř, snažím se dělat jakoby se teď nic nestalo. Vevnitř uvidím Broma, Eragona a Aryu. "Ale ale, copak to tu dělá naše slavná dvojice-Eragon a Brom?!" zeptám se jich posměšným hlasem a čekám, co mi jeden z nich odpoví. |
| |
| usměji se na něj i když ne moc nadšeně a jakmile odejde snažím se v mysli spojit s Eragonem abych mu myšlenkama řekla o plánu konečně se s nim spojím a bez váhání začnu komunikovat Eragone?to jsem já Galzra prosimtě nedělejte hlouposti a jeslty chceš vytáhnout Aryu dobře mě poslouchej nějak naznač Bromovi aby vylákal Galbatorixe z cely Durza vám s tim pomůže hlavně na něj zase neútočte jo!až budou venku a v dostatečný vzdálenosti já za tebou přijdu a pomůžu ti vysvobodit Aryu a pak vás vyvedu z pevnosti prostě vám chci pomoct věř mi doufám že mě poslechne,pomyslím si když myslí sdělím Eragonovi plán a pak jen čekám až co kdo v cele udělá nebo jestly Eragon něco odpoví pak ještě sdělím Durzovi řekla sem Eragonovi o plánu ale u něj jeden nikdy neví tak si radši krej záda |
| |
| Měsíc nevyšel tak mám lepší plá jdeme jdem zpatky do města tam se přeměníme. Vratili jsme se já se jenom zasměji se a čekám an uplněk po chvili to začne měsic vysvytně a já se začnu měnit s ostatníma. Uvidíme jak s tim poradíš Durzo pomylsím si než mě začnou rust drapy a začne se mě prodlužovat ruce srst se mě pocelém těle začala objevovat moje obečení je zničené a já začnu pochodovat ulicemi. I tak mám celkem čisté svědomí chci zabít teho kralovského poslička teho stína. Všici vlkodlaci zabijí na co přijdou teď jsou tu mrtvý straže. Skočím na nejbliží okno a hldeám Durzy po čichu. Po chvili když se jako vlkodlak prochazím tím hradem s ostatníma narazím na pokoj kde je i Galzra. Skočím do dveří a zničím je za mnou se objeví další vlkodlaci. Vrčím a divám se na všechno co tu je. |
| |
| měsíc vyšel a mě začne ruka pálit ještě víc krucinál pak usliším vzdálené vití vlkodlaků a napadne mě jediné jméno Liutasil!.....on neopustil město?a nebo jo a zase se vrátil já toho arogantního elfa tak nesnášim nejen že se do všeho plete ale ještě si jde do města vraždit i s těma svejma poskokama vrátím se kus chodbou velmi tiše a v tu chvilku kolem mého úkrytu projde vlkodlak naštěstí mě neucítil a tak se vidám zpátky k celám a spojím se s Durzou heleď Durzo máme problém a velkej!! |
| |
| uslyším Galzru ve svojí mysli... A jakej to je ten problém?? v tom uslyším zvenku uslyším vití vlkodlaků a dojde mi to... aha... vlkodlaky nebo-li Liutasila, že?? co ten tu dělá?? nemá bejt mimo město?? zeptám se jí překvapeně a čekám, co odpoví. |
| |
| Zavyju naštvaně nikdo tu není začucham a ostatní jdou zpatky za mnou nám se no mozku zarilo jediný zabít Durzu úkol je úkol. Hledám ho po čichu mám rád vuni krve a teď přišel čas si dat spoustu krve. Postavím se na zadní čucýám dál už citím Durzu ale hodně mě to mate měsic zašla a já se přeměním zpět za chvili zas vyjde. Jsem naštvaný ostatní vlkodlaci taky budem potřebovat zbraně náš den začal. Jenže křeče se zas vratili a měsic vyšel. Zavrčím a zavyju vrčím divám se po okolí. |
| |
| no to mě povídej podle mě sem přišel schválně ale mi pověz co mám dělat protože sem do jednoho málem vrazila a druhej bude nejspíš někde blízko a samozřejmě kromě toho hrotu co mám v ruce nemám nic stříbrnýho teda mám jednu dýku ale v pokoji řeknu a z vedlejší uličky usliším kroky ale ne lidské ale vlkodlačí dáble pomoz mi nenech mě tu umřít!! zoufale křiknu v mysli ani nevim jeslty to může Durza taky slyšet ale momentálně mi to bylo úplňě jedno |
| |
| Přijdu a uvidím Galzru a další vlkodaci jdou za mnou. Zavrčím a jeden vlkodlak si ke mě přinesl tělo jednoho mrtvého vojáka ale hned jak uviděl Durzy jen zavrčel a divame se na Durzu. |
| |
| a do hrobky pomyslím si když se předemnou zjeví několik vlkodlaků tak takhle vypadám když se proměnim to to je ale hnus řeknu nahlas a to v tu chvilku přitáhne jedne tělo vojáka hele dej mi taky řeknu a při tom se snažím couvat do hájíčka zelenýho že já sem sem vůbec lezla..... |
| |
| Kde je Durza?? Zeptám se když konečně měsíc na chvili zas zajde dostal jsem rozkaz a tro vyplním Vardenové mě to přikazali aspoň mě to řikali Dvojčata která pracují pro Vardeny ne mé oči zajiskřili |
| |
| to by si chtěl vědět viď?zeptám se na první otázku a na jeho oznámení o rozkazu se jen ušklíbnu nemáš v tom trošku guláš dvojčata nepracují pro vardeny ale pro krále to seš na tom ale hodně špatně když to nevíš usměji se s dalším úšklebkem ale v tu ránu mi zase rukou projede bolest chytnu se za místo bolesti krucinál já se z toho zbláznim takhle to dlouho nevydržim řeknu si tiše pro sebe i když v tichu které se mezi námi rozhostilo to bylo stejně slyšet |
| |
| Drapy mě znovu na rostou usndaním ti to přijdu k ní a kopnu do ní. Ženský pak se ještě řeknu ne pracují pro Vardeny jak to že ses ne přeměnila někdo se teho bojí. |
| |
| auuuu zaskučím když do mě kopne ne pracují pro krále seš na tom hodně blbě když to nevíš a že sme se nepřeměnila jednoduše nehodí se mi to do krámu ale boužel nevím po kolika hodinách se začne stříbro uvolňovat na moment ti ukážu ruku ve který mám stříbrný hrot to víš práce je práce já zase chci vysvobodit svoji sestřenku a smazat alespoň trošku špíny z mého jména dořeknu a seberu svý síly a kopanec mu vrátím i s úroky neber si to osobně řeknu a chci odejít........ |
| |
| Po kopnutí se k ní vratím hm asi dvě hodiny nebo to muže být celou noc hm možná to nevíš ale já jim nějak víc veřim než tobě a můj rozkaz je najít a zabít. Možná udělat i něco jiného vlkodlaci ji začalipřekažet v cestě nikam se nedostane. Prmomnu si bolavý břicho tma mě zorvna kopla Galzra |
| |
| a do háje tak tohle bude bolet,pomyslím si a začnu předvídat co asi tak udělá dál otočím se na Liutasila a povídám no díky to si mě zrovna moc nepotěšil ale jestly si myslíš že tze mě něco dostaneš tak seš na omylu,brouku usměji se bolesti v ruce nedávám najevo Durzo mám problémeček a velikej problémeček oznámím telepatii zoufale Durzovi a čekám co provede Liutasil |
| |
| "Hm no jak chceš nejde to po dobrým takž to pujde po zlím nerad to dělám zvlašť svýmu druhu" jdu k ní tyhle věci nesnaším hlavě se mě to enchce dělat vlkodlaci jí chytnou tak aby se nemohla pohnoutpraštím jí do břicha a pak jí dam přes hubu "dělejte si s ní co chcete" řeknu znechuceně a par vlkodlaku jde po střibro. A někteři s ní praštili o zem na to jsem se nemoh divat a šel jsem pryč je mě trohcu blbě. Z teho co jsem řek a nikdy bych to nejraději neuděla jenže co se dá dělat. CHvili se divám ven ale pak si něco uvědomim jdu zpatky ještě dřív enž začali vůbec něco dělat dobře djme temu že dvojčata lžou ale proč by Galbatorix enchaval zabijet zorvan Durzu vlkodlaci jí hned pustí hm nechám tě být dokuď mě nezodpovíš jendu otazku opravdu chceš zachanrit Aryi?? |
| |
| než stihnu cokoli namítnout dvga vlkodlaci už mě drží a Lutasil mě docela dobře zmlátil no vidíš galzro už seš jako Arya taky ti vyhrožujou taky tě držej a taky tě mučej a ptaj se tě otázkou kde je? řeknu na svou situaci když pak Liutasil odejde ti dva se mnou fláknou na zem než se stihnu pozbírat,což se mi dělá docela blbě Liu se vrátí a začne nahlas přemýšlet a při tom položí otázku která mi chvilku vrtá hlavou ale nakonec odpovím a kdo říká že ti to dvojčata zadala na králův rozkaz co když se Durza nehodí do krámu jim a tam ho chtěj odstranit vyslovím svou teorii |
| |
| To by znamenalo že zradili moji duvěru sakra jdeme řeknu a podivám se na mraky měsíc zatím nevyšel a my jdeme z vlkodlaky pryč. Asi budeš potřebovat víc střibra abys mohla zachranit Aryi ale davej si pozor střbro se ti nesmi dostat k srdci jinač.... řeknu a zmizím s ostatníma vlkodlaky do noci. |
| |
| v docela mizerným stavu zůstanu u opřená o chladnou stěnu chodby ucítím krev v puse ale to je mi tak nějak jedno do háje proč mám pocit že mám každou chvíly umřít? zeptám se sama sebe ale jediná odpověď je pro mě ten stříbrný hrot v ruce s ne malými problémi se pokouším navázat spojení se stínem Durzo problém vyřešen ale nevim jestly pokračování plánu zvládnu oznámím mu nevím jestly mám pokračovat nevím jestly to zvládnu nevím jestly si nemám hrot vytáhnout než mě dočista zničí nechci zemřít ale taky ji tam nechci nechat co mám dělat nevím........... |
| |
| Liutasile myslím že to nebyla past na Durzu ale na tebe abys zemřel otočím se na teho vlkodlaka. Muže být ale co by z teho měli Dvojčata jestli Galzra mluví pravda tak to zanemnaá že buď fakt chcou zabít Durzu nebo mě ale to je jedno řeknua zavrčím začalo pršet uplněk dens nevyjde a já musím sehnat oblečení. Vzal sjem oblečení trochu potrhaný od jednoho mrtvého vojáka a osatní začali schanět taky. Šel jsem si pro své zbraně přijdu k těm svým starým věcem vezmu si meč a obě dyky. |
| |
| Když se Brom chvíli rozhlíží, vpadne dovnitř Durza a trochu je přeruší, sice se mi to teď příliš nehodí do krámu, ale budiž. Dveře se rozletěly, ach Brom, pošetilý starý hlupák. Ale zatím jej potřebuju... "Výcvik mého jezdce ještě není ukonce, je čas na malou lekci." Odevšaď znovu rozezní se můj hlas: "Durzo, Tvým cílem je Eragon. Já se teď budu chvíli bavit s Bromem." Zaměřím svou mysl a velkou silou udeřím na bariéru, která je kolem Bromovy mysli... |
| |
| Jsem v cele s Aryou, Eragonem a Bromem. Brom hledá ještě pořád hledá, kde se Galbatorix ukrývá, sice to sám nevím, ale momentálně je mi to celkem jedno. Náhle se mi v hlavě ozve Galzra, že má problém, jenže v tu samou chvíli na mě promluvil i král, a tak nevím, co dělat. Chvilku se dívám na Eragona, pak se Galzra opět ozve, že ten problém je vyřešen a já si oddychnu ovšem zároveň má pochybnosti otm, že náš plán nezvládne. Jak to myslíš, že nevíš, jetli to zvládneš?? Co se ti stalo?? čekám, co na to odpoví. Králi neodpovím nic a ani nic neudělám... stojím jen ve dveřích a vypadám zmateně. |
| |
| no stalo se to že sem potkala Liutasila kterej měl za úkol tě odstranit a jelikož přítele nelze zradit tak sem mu to neřekla.... mluví se mi velmi špatně a to i v mysli no a když mi laskavě sdělil že mu to dali za úkol dvojčata tak sem se mu snažila vysvětli t že dvojčata makaj pro krále a ne pro vardeny jak si najivně myslel ale ještě před tím než si to jeho mozek srovnal tak mě stačil za pomocí svejch poskoků přivést do stavu neschopného a prostě mi dal před hudu a nemohla sem se bránit a ještě do toho mě bolí ta ruka s hrotem a nevim jestly se zvládnu vůbec někam přemístit zřejmě mám nalomený žebro ještě od toho kopance řeknu s bolestí a čekám co mi stín na mojí příhodu odpoví |
| |
| Jsem překvapen... nevím, co mám dělat... jestli tu mám stát a nebo běžet za Galzrou a pomoci jí. hm...počkej běžím za tebou, abys nám tam ještě neumřela... řeknu jí v mysli nee moc nadšeně. V cele se nějják nic neděje, tak z ničeho nic odtamtud vyběhnu a jdu za Galzrou. Běžím, jak nejrychleji mohu. Po chvíli jí objevím opřenou o zeď. Galzra vypadá úplně hrozně... Chceš něják pomoct?? zeptám se jí ještě v mysli, když k ní přijdu blíže, potom se posadím vedle ní a čekám, co řekne. |
| |
| vypadám na to že bych momoct nepotřebovala??!!zeptám se ostře a hned dodám sakra nemáš pomoct Eragonovi?? chytnu se za ruku a v tu chvilku si všimnu že sedí vedle mě byl to hodně blbej nápad řeknu a kouknu se na ruku nevím co to znamená ale kolem hrotu změnila kůže barvu tohle nebude dobrý myslíš že měsíc už nevyleze?? zeptám se a počkám si na odpoveď a taky mám co dělat abych neztratila vědomí protože jak se mnou ti dva debolové flákli na zem praštila sem se docela slušně do hlavy |
| |
| Kouknu vzhůru směrem z okna a vidím, že měsíc je zalezlý za mraky. Potom se podívám na Glazru, potom zase z okna. "Nemyslím si, že by ještě vylezl." odpovím jí po chvíli zamyšleně. Chvíli se ještě dívám z okna na černou oblohu a pak se podívám na Galzru. Čekám, jestli mi řekneať jí ten hrot šípu vyndám nebo řekne něco jinýho... pořád se na ni dívám...dívám se zmateně, nevím, co dřív. |
| |
| no dobře já v to budu doufat řeknu a natáhnu k němu ruku prosimtě kus to nějak míň bolestně i když vim že to asi jinak nedude ale pokus se řeknu jestly se dožiju rána budu moc ráda řeknu si polohlasně proč mám pocit že mám každou chvíly umřít? zeptám se sama sebe a čekám až mi Durza vytáhne stříbrný hrot z ruky....... |
| |
| čekal jsem, že ho bude chtít vytáhnout... Nejistě jí chytím ruku a opatrně jí ten hrot vyndám. Chvíli držím ten hrot v ruce a nevím, co s ním. Po chvilce ho odložím vedle sebe na zem. "Tak co??" zeptám se Galzry a podívám se váhavě na ní. Snad to pochopila, že se jí ptám, jak jí je... |
| |
| otočím k němu hlavu s lehce otráveným výrazem jak asi může bejh holce která dostala přes hubu a nedostala ani šanci se brátit?! odpověď byla jasná......příšerně.....bolí mě hlava ruka ještě taky ale už se to lepší špatně se mi dejchá žaludek mám plnej krve no jak mi asi může bejt? zní to tak že kdybych byla v lepším stavu tak řvu....... |
| |
| "hm..." skloním hlavu a chvíli mlčím. "A co takhle jít do tvého pokoje??" ani nečekám na odpověď a už jí pomáhám na nohy. Opatrně s ní jdu do jejího pokoje. Tam jí položim na postel a stoupnu si vedle. "Počkáš tu chvíli sama??" zeptám se jí. Ještě dřív než mi stihne cokoliv říct, vyběhnu z pokoje a jdu hledat někoho, kdo by jí mohl pomoci. |
| |
| První Galbatorixův útok mě rozhodil víc než bych čekal, ale dovolil mi jej na chvíli díky síla spatřit, Durzův příchod mě moc nepotěšil, ale podařilo se mi najít Galbatorixe. Postavím se přímo proti němu a vztáhnu ruku k Aryi, nechám sklouznout její pouta a vyzvu Eragorna. "Odveď ji, já tady mám práci." zdánlivě si nevšímám Durzy. Když stojím proti Galbatorixovi, mírně se usměji. "Je to na nás, nech ty mladé, nebo dokončím, co jsem měl udělat, už když jsi poprvé mezi jezdci rozpoutal nepokoje." Vím že nemůžu vydržet v boji s GAlbatorixem, ale mě jde jenom o čas, ikdyž nevím co udělám s Durzou. |
| |
| aniž bych cokoli řekla jsem ráda že mě Durza dovedl do pokoje když pak odešel bylo pro mě složitější neusnout,chvíly sem opradu odolávala ale pak se mi oči zavřeli uplně a já usnula a doufám že se ještě vzbudim........:-) |
| |
| "Co jsi měl tehdy udělat.", vyprsknu skoro se smějíce. "Tehdy jsi zvažoval, na kterou stranu se přidáš, dokud ti Morzan nezabil Dračici."vyjdu ze stínu, teď už nemá cenu se schovávat... "A potom už bylo příliš pozdě, nevzpomínáš si? A jestli jsem tehdy na magii nebyl, tak věz, že už jsem." A znovu podniknu výpad proti jeho mysli... |
| |
| Zastřeším jeho útok a pomalu si uvědomuji že Eragorn se snaží zmizet. Pak vztáhnu ruku já proti králi a nechám jej pohltit plameny, je to jednoduché a nenáročné kouzlo, i když není zrovna moc nebezpečné. V tom okamžiku dám Eragornovi do ruky meč a sám vytasím jeho. Je kratší a hlavně už nepočítám že bych se odsuď dostal. "Vím pro koho Morzan pracoval, kterého našeptávače poslouchal." Pak se postavím mezi krále a Eragorna s Aryí. V hlavě mi hučí, ale snažím se připravit na další útok. Čím víc útoků na magii, tím víc síly krále si to vyžádá, otázkou je zda mě to neskolí. Čekám co podnikne král a držím znovu bariéru před sebou. |
| |
| Pitomí dešť jsem uplně mokrý a musím nosit tohle oblečení smrdí to jako mrtvola zmračil jsem se stava se Liutasile to já jsme ukrad z jednoho baraku. Usměji se tak co to zase máš?? Zpetám se jednoho vlkodlaka to co zbylo z jednoho vojaka. Vytahl meč pitomi střibro zatracený voják zakňučí jeden vlkodlak hm hned dojdemedo ukrytu tam se na to podivá tvuj bratr pak pujdeme do Surdy. |
| |
| "Zapoměl jsi na jedno ze základních pravidel magie, Brome? Zjevně se chystáš zničit nejen sebe, ale i Eragona. Nikdy, nikdy se neútočí na soupeře, kterému nevidíš do mysli." a podniknu další úder proti jeho mysli, plamenů si příliš nevšímám, prostě je ignoruju, nejsou zatím příliš silné. |
| |
| Bariéra se takřka zhroutila. Tuším oč se Galbatorix pokouší. Za ty roky se změnil, je ještě větší intrikář, než býval. Je mi jasné že dávám Eragornovi jen čas, tady nemůže vyhrát nikdo. Vztáhnu ruky proti Galbatorixovi a sešlu na něj to o čem jsem jenom slyšel. Temné zaklínadlo černé magie. JE to to nejsilnější co znám. Ani nevím jak dopadlo. Moje mentální bariéra se zhroutila a já se svalil na všechny čtyři. Neschopen pohybu ani slova jsem se začal dávit na podlaze. Doufaje jen, že Galbatorix to alespoň trochu schytal. Neschopen se znovu zvednout uvědomil jsem si jak snadným terčem teď mohu být. |
| |
| Vždyť to z tebe vysaje všechnu sílu. Sebevrahu, ušlechtilý sebevrahu." odfrknu si popuzeně, když uslyším první slabiky kouzla: "To jsi zapoměl na veškeré poučky o magii?" už došel ke konci kouzla, vím co je to zač, sám ho příliš nepoužívám. Kouzlo letí ke mně: "Despelló" a silou zlomím všechna kouzla v místnosti, která momentálně účinkují. Eragon stále jako truhlík stojí u Aryi, nevím, na co čeká. Sehnu se k Bromovi - má na mále. "Waisé heill." a předám mu trochu síly - ne aby byl schopen bojovat, ale aby to přežil. Otočím se k Eragonovi: "Tomu říkáš vděk? málem zemřel a ty tady stojíš jako pecka, zmizni. Jeho oběť ctím." s těmi slovy si přehodím Broma přes záda: "Transfe me en Uru'bauen." a zmizím. Vzápětí se zapotácím úbytkem sil, ale vydržím to. sakra, bylo to náročnější, než jsem čekal. Ale podařilo se. Kývnu na strážného - dejte ho do cely, dejte mu drogu, magii nemohu potřebovat. Až se probere, zaveďte ho za mnou. Nezabít, ale nesmí vám utéct... |
| |
| Znuděně sleduji souboj mezi králem a Bromem. Kdo ví proč, si přeji, aby Brom prohrál. Mám ho sice rád, ale poslední dobou s emi vcelku zprotivil. Přikrčím se u Aryi a rozvážu ji ruce a nohy. Piřtom stále nespouštím broma a Galbatorixe z očí. Proč se ještě nepustil do mě? nechápavě se zamračím a nespoušítm ej z očí. V tom brom použije kouzlo černé magie. Překvapeně zamrkám a nedokážu uvěřit svým očím. Avšak Galbatorix je moc silný a kouzlo zlomí. Brom spadne na zem. Vstanu a pokusím se mezi ně vmíchat, přeci jen mi Brom už několikrát pomohl. Galbatorix však zmizí i s Bromovím bezvládným tělem. Chvíli trvá než se vzpamatuji. Poté uchopím Aryu do náruče a co nejrychlejší chůzí, připomínající spíše plazení se, se vydám ven. |
| |
| Jakmile Eragon s Aryou vyběhnou ven tak seskočím z římsy těsně za Eragona.Jdu s váma sice nevím kam ale přesto chci... Už týdny hledám jak uniknout z tohoto vězení. a doběhnu Eragona a běžím s ní.Chceš nějak pomoct? a bežím s ním dál.MUHEHEHE A znáš cestu ven? |
| |
 | dlouho sem se toulal po městě a i v blízkém lese zajímalo by mě jak přežila úplňěk určitě něco vymyslela aby mohla zůstat s Durzou nebo mu alespoň s něčím pomoci,pomyslím si když projdu branou města zase dovnitř nevím proč sem jdu ale možná bych mohl zajít do hostince třeba tam z někoho ukápne něco dobrýho nebo najdu nějakého nového pána který mě nenechá jako ona řeknu si a jdu k hostinci který je naproti vchodu do pevnosti........ |
| |
| Poslouchám Galbatorixe, ale jeho hlas neustále slábne, až ho slyším jakoby z dálky. Vím, že jed se už začíná nebezpečně šířit mými žilami a účinkovat. Král zřejmě ani nepostřehl, že se uzavírám do sebe, přestávám komunikovat... Stačím ještě podvědomě zaznamenat něčí příchod do cely, ale pak mé tělo zatáhne za všechny záchranné páky a mne pohltí temnota polospánku. Tentokrát už není ovladatelný mou vůlí, je to poslední obrana před smrtí. Nevím o souboji, který se kolem mne odehrává, nemám ponětí o tom, že tím příchozím byl Eragon a Brom. Vnímám dotyk něčích dlaní, ale nevím, komu patří, ani co se mnou zamýšlejí. Byla bych mu vděčná, ale ve svém polospánku netuším, že to Eragon mne odnáší pryč z téhle díry... |
| |
| soukromá zpráva od White Princess pro |
| |
| Chodím po pevnosti sem a tam, protože přemýšlím, za kým jít kvůli Galzře... Najdenou z ničeho nic uvidím Darmuse. Lehce na něho houknu ať přijde ke mě, že mu nic neudělám. Doufám, že mě poslechne. Vypadá to, že míří do hostince... Ale, co by vlk dělal v hostinci?? No... To sice nevím, ale teď je to jedno, halvně ať mě poslechne a půjde ke mě. |
| |
| uvidím stína který mi naznačuje abych šel k němu no moc se mi nechce ale odhodlám se a znechuceně k němu přijdu a i když nerad zavrčím lidsky co sakra chceš?! a nedůveřivě se na něj dívám..... |
| |
| Vyběhnu s Aryou v náručí ven. Safiro, potřebujeme pomoci. Jsme tu s Aryou, Brom zmizel s Galbatorixem!. Vyšlu ji vzkaz a schovám se za jedním výmolem, kde očekávám přílet draka. Jakmile je to možné, vezvednu elfku na dračí hřbet a sáms e posaídm za ní. Musíme se dostat pryč! Snažím se zakrýt před dračicí starosti o mladou dívku. Celou dobu si prohlížím její sličnou tvář. |
| |
| Hm... vypadá docela nabroušeně, ani se nedivím, zrovna v lásce mě nemá. Usměju se na něj takvoým normálním úsměvem a začnu povídat, co vlastně chci a proč jsem ho zavolal. "Jsem rád, žes poslechl a přišel..." na chvilku se odmlčím... "Pořád se na Galzru zlobíš??" začnu s opatrností vyzvídat. V očích se mi na chvilku zableskne špetka strachu, aby se náhodou Darmus neotočil a nešel pryč bez odpovědi. Doufám, že to neudělá. |
| |
| Začínám být unavená z toho věčného čekání na Eragona. Když se rozhodnu, že bych si mohla zdřímnout, uslyčím ve své hlavě jeho hlas. Už letím... Přistanu u něj a nechám si připevnit dívku na záda a poté i nasednout svého jezdce. Kdo to je?... A kam to bude? zeptám se se zájmem, když se odlepím od země. Zatím jsem zamířila k místu, kde jsem byla předtím dobře ukryta. |
| |
| v jednu chvilku sem měl sto chutí kousnout ho do jeho zadnice a odejít ale radši sem to neudělal a odpověděl na Galzru?no to ani tak ne jako spíše na toho s kým se přátelí přejedu si ho pohledem od hlavy až k patě a doufám že mu je jasné koho myslím..... |
| |
| Malinko se zamračím, ale hned mě to přejde, došlo mi totiž, koho myslí... "a tím, s kým se přátelí myslíš mě, že??" sakra ten vlk je ale upřímnej. "A co jsem ti udělal, že zrovna na jseš nasranej??" zeptám se ho už trošku ostřejc, ale pořád s mírou. |
| |
| bingo!odvětím ironicky na jeho trefu když zjitil že myslím jeho to mu to trvalo.. a co si mi udělal??ty se ještě ptáš?! řeknu vydím že už je vytočenej ale ještě se krotí zato já už pomalu ne..... |
| |
| "Ano ptám se!" A už se na něj mračím jak nejvíc můžu. "Abys věděl, zavolal jsem tě, abych ti řekl něco o Galzřiným stavu..." odvážím se konečně vymáčknout ze sebe, to co jsem mu chtěl říci hned na začátku a opatrně sklopím hlavu. a čekám jak moc bude překvapený. |
| |
| v jednu chvilku nevěřím svým uším ale nedávám to najevo protože její stavy znám tři i když jeden sem zatim ještě neviděl a doufám že ho neuvidím protože mě napadl jako první no radši se zeptám počkej kterej stav myslíš?! doufám že ne jinej :-) |
| |
| Trochu se přikrčím při pohledu na draka Páni ten je tvuj? zeptám se nevinně Eragona. A jak se jmenuje? Safiřinu otázku přejdu mlčením. Mohu tedy s váma? zeptám se. A tak tohle mi bude patřit? Doufám že aspoŇ jiné barvy. pomyslím si abych to mohl slyšet jen já. Pokud budu moci rád vám případně pomohu. zahvízdnu a přiběhne ke mě můj kůň. |
| |
| "Její stav je takový, že je úplně zničená... jaksi jí ty blbci vlkodlaci trošku...trošku víc zmlátili no..."zamračím se. Čekám, co na to řekne... |
| |
| znechuceně zavrčím na Durzu tak jo o další stav víc tenhle sem taky nechcečl vidět sakra a za to může on! podívám se s ještě víc naštvaným výrazem na stína předemnou a řeknu tak tohle je přesně to co mi na tobě vadí necháš jí aby ji zmlátili a pak tady stojíš čumíš a nic neděláš!!!! zavrčím na něj a vběhnu do pevnosti za Galzrou a nechám Durzu tam kde je |
| |
| To není pravda, že je to kvůli mě. Může si za to sama!!" a že nic nedělám?! pcha... vždyť jsem šel najít někoho, kdo by jí mohl pomoci!! dříve než tomu zatracenýmu vlkovi stačím odpovědět, zmizí do pevnosti. Asi nejspíš za Galzrou. Protože nevím kudy kam, jdu za ním. Po chvilce si ale uvědomím, že musím najít někoho, kdo Galzře pomůže. Proto se tedy otočím a jdu zpátky před pevnost. Tam uvidím nějákého prostého muže. Opatrně na něho houknu ať jde ke mě. On se otočí a uvidí mě, vystrašeně se na mě podívá, ale přeci jen ke mě jde. "Ty, umíš léčit??" "Ano umím." "Pomůžeš mi??" kývnu na něho hlavou. "A co je přesně tomu dotyčnému??" řeknu mu vše, co Galzře vlastně je. Kývne na mě hlavou "Dobře jdu si jen pro pár věcí." Za chvíli už jdeme do Galzřinýho pokoje. Ten muž si cestou prohlíží zvědavě zdi pevnosti. Co se mu na nich tak líbí?? nojo...je to přeci jen prostý vesničan... Když dojdeme do Galzřinýho pokoje, muž jde jako první, já se opřu o zeď vedle dveří. Muž přijde k posteli, kde Galzra leží, a začne ji prohlížet. Darmus leží vedle její postele a když mě uvidí vcházet, ne moc příjemně na mě zavrčí, já ho ignoruju. |
| |
| už jsem hodnou chvilku v pokoji když v tom přijde Durza s nějakým muže co jde rovnou ke Galzře nepříjemě na oba zavrčím ale jsem ve střehu |
| |
| ze spánku mě probere něčí dotek na bolavém žebru otevřu ači a prudce uskočím na druhou stranu postele a zavrčím na něj varovně a probodnu ho pohledem který říká "šáhneš na mě a ukousnu ti obě ruce."........ |
| |
| Galzřin pokoj Muž se tě lekne a kouká na Tebe vystrašeně. Ovšem pohledem Ti říká něco jako "Nechci Ti ublíži, chci Ti pomoct." Čeká jestli mu svolíš nebo ne. |
| |
| Au pitomí přeměňovaní bolí mě zada. Zasměji se furt si na něco ztěžuješ lepší než být upírem nevidět nikdy slunce tak to si už radši vrazím kůl do srdce. Vlkodlaci přikyvli ale také si uvědomuju že my nemáme radi střibro no prostě naše nevyhoda no pujdeme do Surdy k našemu druhu tam si dáme chvili pokoja a pak pujdeme k naším řeknu svuj plán a ostatní přikyvli. |
| |
| po dlouhé vnitřním přemlouvání souhlasným pohledem přelezu zpátky k němu a čekám co mi začne dělat....... |
| |
| Galzřin pokoj Když mu konečně svolíš, podívá se na tvá zranění a dá ti na to nějáké bylinky a obvazy. Snaží se být co nejjeměnší, aby tě to nebolelo. "Měla byste pár dní ležet a nenamáhat se, aby se to zahojilo." řekne ti mírně. Jak to dořekne, zvedne se od Tebe, sklidí sivšechny věci, ale neodchází... Na něco čeká... |
| |
| Koukám na toho muže, co dělá. Darmuse pořád ignoruji nebo se o to snažím ho ignrovat. Když se muž začne zvedat a sklízet si věci, přestanu se opírat o zeď. Stojím tam tedy jen tak u dveří a čekám až zmizí... Jenže on nezmizel... Na něco čeká... najednou mě trkne, na co to vlastně čeká. "Díky, žes pomohl." Odmlčím se a začnu šmátrat po měšci, když ho najdu, zachrastí to v něm. Otevřu ho a vyndám pár zlatek. "Tady tohle si vem a jdi..." podám mu asi 5 zlatek a pošlu ho pryč z pevnosti. On zlatky přijem a na můj rozkaz zmizí... Dojdu ke Galzře a sednu si na židli vedle postele, sice blízko u té židle leží Darmus, ale ignoruju ho...dělám jakoby tam nebyl. "Tak co?? jak je??" zeptám se Galzy a čekám, jak odpoví. |
| |
| no přežívám řeknu s menším náznakem úsměvu ehm...díky Durzo řeknu když se trochu narovnám pak si všimnu Darmuse nevím jak na jeho přítomnost reagovat ovšem když vidím jeho vražedný pohled směřující k Durzovi pochopím že je stále naštvaný kvůli němu........sakra já bych si dala něco k pití jo jo rum by se hodil kruci že já blbá ho vyhodila z toho okna...... řeknu si vduchu a čekám co Durza řekne dál..... |
| |
| Na chvíli sklopím hlavu a nevím co říci... Najednou si vzpomenu na něco, co by Galzru mohlo zajímat. "Eragon s Aryou už jsou pryč... bezpečí..." řeknu jí klidným hlasem a čekám, co ona na to. |
| |
| usměji se to jsem ráda řeknu ale tohle nečinné nic nedělání mě štve a na to že mi tořekl před několika minutami už mě to přestává bavit začnu s prvními stížnostmi jak dlouho že tu mám zůstat??moc sem ho nevnímala dodám otázku a čekám na odpověď...... |
| |
| Ani jsem si teho nevším ale když jsme šli tak jsem nechtic praštil rukou svého přitele a on pane bože. Podivám se na ně a řeknu teď se nemodli a pormiň nechtlě jsem tě praštit. Zasměji se a zakopnu to snad není možné. Hodně to bolí navíc jsem spadl na misto kde mě kopla Galzra sakra!! Bolest je to velika. |
| |
| Začnu se nahlas smát. Galzřina stížnost mi přišla strašně srandovní. "Říkal pár dní, podle mě stačej jen dva nebo tři." odpovím jí na otázku, dkyž se uklidním a dívám se na ní pobaveným pohledem. |
| |
| jeho smích mě také donutí k širokému úsměvu a všimnu si že se Darmus musel hodně držet aby taky nevyprskl smíchy tobě to přijde k smíchu ale mě tohle vážně nebaví já musim něco dělat jinak tu nudou umřu a faktem je že když už je Arya pryč tak tu nuda bude řeknu ačekám na reakci |
| |
| "No to máš sice pravdu, že tu bude bez ní nuda, ale ono máš jedno jestli se nudíš v posteli a nebo někde mimo ní. Vyjde to totiž úplně nastejno." začnu se znovu smát a čekám, co odpoví. |
| |
| teď si mě dostal zas máš pravdu...řeknu si no to máš asi pravdu ale myslim si že teď mám alespoň trochu času naučit se konečně něco ze starověkýho jazyka určitě je to užitečný a navíc i když sem elf jen napůl je to docela divný když neumim "rodný"jazyk usměji se tak trošku provinile (ono je to docela ostuda:-) |
| |
| "To je fakt, že by ses ho mohla naučit..." připustím jí... "No vidíš... přeci jenom to je k něčemu dobrý, takový leháro." ušklíbnu se provokativně a čekám, co řekne. |
| |
| no když pomyslím že sem ve škole z tohohle propadala a nebýt mojí kámošky tak fakt škole neprolezu řeknu s úsměvem když zavzpomínám ještě na školu já ti nevim mě to všechno nějak nelezlo do hlavy pochybuju že to tam poleze i teď |
| |
| "Určitě, když budeš pilná, určitě to zvládneš." povzbudím Galzru s malím úsměvem. "Teď přeci nejsi malý dítě ne??" na chvíli se odmlčím... "Nebo snad ano??" zasměju se při pomyšlení, že by tu teď měl bejt s maýlm frackem.:) |
| |
| usměji se ty seš teda dneska dobře naloženej koukám řeknu když pomyslím že to ještě před několika měsíci byl příšernej člověk no vlastně stín kterej na všechny kolem jen řval a my se nesnášeli a teď tady se mnou vtipkuje a bavíme se o blbostech no zkusit se má všechno dodám |
| |
| Nevím co říci, tak pokrčím rameny. "A kdy chceš začít s výukou??" zeptám se po chvíli ticha, které tu nastalo... Čekám, že odpoví, že klidně teďka, ale opravdu nemám chuť ji něco učit... |
| |
| no tak to nevím ale jak se znám pokud mě k tomu někdo nedonutí tak sama od sebe nepůjdu řeknu s úsměvem protože se do toho opravdu moc nehrnu........ |
| |
| "Tak já se budu snažit tě přemluvit, ale ne teď... teď se mi jaksi nechce." malinko se usměju. Jsem rád, že se jí do toho nechce... |
| |
| usměji se to jsem ráda protože teď bych se na učení vůbec nesoustředila hlava mě ještě furt bolí fuj to sem ráda,řeknu si |
| |
| Nic na to neřeknu a pohlédnu na Darmuse. Přád tam leží a vypadá docela klidně, i když vím, že by se do mě nejradši zakousl... Ale vlastně vůbec nevím proč je naštvanej zrovna na mě...nic jsem mu neudělal. je divnej... nojo... vlk je hold vlk... Potom pohlédnu na Galzru a na tváři se mi objeví malí úsměv. Doufám, že něco řekne, já totiž vůbec nevím, co říci... |
| |
| "Musíme se dostat k Vardénům...jen ona ale zná cestu." Vyšlu myšlenku k Safiře a pohlédnu na mladého muže. "Kdo jsi?" Rozhlédnus e kolem a ujistíms e tak, že nás nikdo nesleduje. "Safiro..myslíš, že mu můžeme věřit?" |
| |
| Ach jo teď by to potřebovalo dům postel kde by se dalo spát a žadnou valku jednou za měsíc si takhle zajít na lov ach to by byl život řeknu zasněně. Jden vlkodlak na to řekne Liutasile přestaňmě by se takový život taky libil jenom že to mě někdo nemusel pokousat sakra. Podivám se na nebe to já ho pokousal radši jdeme dal než se tu hadat. Kolik dní asi tak pujdeme škoda že si nemužem vzít aspoň nějaký koně narozdil od Galzry ona není tka divoká jako my řkenu naštvaně. Jdeme v klidu dal a já přemylším co budu dělat po valce jestli to přežiju. |
| |
| bedlivě sleduji k kouta pokoje dění kolem sem tam se musím ovládat abych si zachoval neutrální výraz... teď nevím co si mám myslet aby si to nevyložil blbě ona ho má ráda asi víc než jen spojence ale on to asi zatím ještě netuší no i když u se nikdy neví co si myslí.....to teda jestly se daj dohromady jako že doufám že ne tak budu proti a navíc myslim si že mají oba dost rozumu aby věděli že je to blbost....... náhle se však v místnosti rozhostilo ticho a to mě z mého přemýšlení vytrhlo.... no já nic říkat nebudu.....zatím.. |
| |
| a bylo ticho ovšem jen chvilku protože sem hodila hlavu na poleštář a koukala jsem chvilku do stropu a vzpoměla sem si na scénu s pavoukem což mě dovedlo k smíchu když sem si všimla nechápavého Durzova výrazu osvěžila jsem mu paměť to ni jen sem si vzpomněla na tu příhodu s pavoukem |
| |
| dejte si pauzu už skoro bude ráno zastavili jsme a řekli si že tu chvili budem. Doufám že nenarazíme na razaky nebo na jiné potvory. Usměji se na svého přitele apak řeknu no razakové a jiné potvory nejsou moc k jidlu takový kuře je dobrý i za uplňku už jsem to zkoužel dopadlo to tka že jsem vyplenil celý kurnik řeknu a posadím se na kámen. Rád byhc věděl jak chutenjí stinové?? Zpetá se mě jeden vlkodlak nechci znát protože to musí být hnus jeslti mají srdce tak jo ale určitě maso nic moc pokuď nějaký mají. |
| |
| Vidím, že se Galzra začla smát, ale nevím proč. Nechápavě se na ní podívám a ona mi řekne, proč se směje. "A pořád z nich máš tu svojí panickou hrůzu??" zaptám se jí bez menší známky úsměvu. Sice vím, že se jí ptát nemusím-odpověď totiž znám-ale stejně... za otázku nikdo nic nedá... |
| |
| já z nich nemám panickou hrůzu jen je nemám ráda odvětím na stínovu otázku.... |
| |
| "Nee...vůbec z nich nemáš panickou hrůzu, to jsem viděl, jak jsi šílela, když jsi ho viděla." nedám se jen tak odbít. |
| |
| protože ybl velkej a čím větší tím víc se mi nelíbí řeknu a při pomyšlení na ještě větší pavouky mi běhá mráz po zádech...... |
| |
| Ach ják já bych si přal mít ženu pěknou no prostě bychom měli ................. Tak to už jde dlouho furt mluví o ženských a to mě dost štve hele mužeš už zmlknout já se tady znažím přemyšlet jak bychom se dostali k nějakým věcem a né mít na sobě hardy tyhle v Surdě by nás určitě nepřivitali zrovna v tomhle asi by nám vrazili kudlu do srdce tak drž zobek konečně klid jenže jsme kecal myslel jsem na něco uplně jiného. |
| |
| Se jenom vymlouvá... vždyť jí znám... vždycky z nich měla panickou hrůzu.... "A příště ti ho strčima si přímo pod nos." zažertuju si, ale bez jakékoliv známky úsměvu. To by bylo, kdybych jí ho pod ten nos opravdu strčil..by se mohla po... strachy. |
| |
| při pomyšlení mít pavouka pod nosem se oklepu a lehce naštvaně řeknu si skusíš a něco uvidíš!! |
| |
| "No zkusím, ale nejdřív mi musíš sehnat nějákýho pavouka." mrknu na ní provokativně, ale pořád bez jakékoliv známky po úsměvu. |
| |
| vytočeně zavrčím a a výrazem "tak ses pobavil?!" se na něj podívám probodávajícím pohledem....... |
| |
| hm... aby se ti něco nestalo... řeknu si v duchu a odvrátím od Galzry tvář, která má momentálně kamenný výraz. Zase nastala chvilka ticha, při které se rozhlížím všude kolem a čekám až někdo něco řekne... |
| |
| provokatére......řeknu do ticha s úsměvem aby tamten pohled nebral vážně |
| |
| Skloním se konomu mladému muži a začnu si ho pozorně očuchávat. Mno zatím bych to zkusila. usoudím nakonec. Ale pokud se ti pokusí něco udělat, nezná slitování, pamatuj si to a raději ho na to i upozorni... Mohl by být překvapen.... řeknu, jakoby se o nic nejednalo. Ale s Vardeny ti nepomůžu. Je mi líto. Zatím můžeme letět tam, kde jsem doposud byla. Je tam klid, nikdo tam nechodí a zmizet se odtamtud dá během dvou vteřin. |
| |
| Chvíli si odpočinu a potom dám strážím pokyn, ať přivedou Broma. Proberu jej, je omámený drogou a nemůže si vzpomenout na žádná slova starého jazyka. Zatím, dokud se mi to nebude hodit. "Zdravím tě Brome, starý příteli, daří se ti dobře? výcvik mého mladého jezdce, který jsi bohužel nyní musel přerušit pokračuje dobře, teď se jej ujmou jiní." povím Bromovi a čekám na odpověď... |
| |
| Chápu oč se Galbatorix snaží a proto se mírně usměji. "Vím oč se snažíš, ale nevyjde ti to, dokud bude Arya s Eragornem, tak nevím očem tady mluvíš." |
| |
| Lehce kývnu na znamení, že souhlasím. "Dobrá, ael pamatuj si, za jakoukoliv zradu budeš tvrdě potrestán. Musíme se dostat k Vardénům, pokud znáš cestu, pomož nám." Udržím si neutrální hlas a tvrdě na něj shlížím. |
| |
| "Právě že vyjde. Tvoje pošetilé kouzlo byla chyba a Eragon již začíná pochybovat." pousměju se: "Přidej se ke mě a vše se nakonec obrátí k lepšímu. Jezdci znovu povstanou." a ještě jedna věc: "Hrotgar zabil Ažihada." |
| |
| "Víš Galbatorixi, nejsi jediný, který někdy něco plánoval, ale můj plán se nedozvíš, i když musím přiznat že ne vždy právě plány vyjdou tak jak si přejeme, že?" |
| |
| "Můj plán vyjde. Myslím, že jeho součástí by mohl být i tvůj plán na mé svržení, ke kterému nejspíše dojde." odmlčím se: "Bohužel, mé cíle mne odsoudily k tomu, být opovrhován. Ale já jsem sjednotil zemi a zbavím ji všeho, co by jí mohlo uškodit. A nakonec odejdu i já." |
| |
| Beru na vědomí. odpovím Eragonovi, a jsem schopen přijmou trest pokud zradím... Cestu k Vardenům znám ale musíme si pospíšit.Za zradu se trestá? Hmmm ten opravdu nic neví.pomyslím si ale uzavřu to ostatním. Nasednu na svého koně a rozjedu se směrem k Beorským horám do mi známého průsmyku. |
| |
| "To si trochu protiřečíš, proč tedy jdeš k Vardenům? Nemyslíš si přeci, že jen řečma mě přemluvíš? Kdybys radši uzavřel pojenectví s Vardeny, pak by ti možná nechali post vládce, pokud bys je ale poslouchal v rozhodování." Mírně si odfrknu. "Všechno to jsou jen sladké řečičky a jinak nic. Dej mi pokoj, přesvědčíš mě jedině činy, kterých stejně nejseš schopen kvůli tomu čím ses nechal obklopit." |
| |
| Nic neříkám. Nechce se mi mluvit... Nevím, co na to říci... Snažím se něco vymyslet, aby řeč nestála, aby nebylo ticho... jenže momentálně mám v hlavě úplně vypatláno:) Když chvilku přemýšlím, podívám se na zem a uvědomím si, že tu je ještě Darmus a dívá se na mě vražedným pohledem... Chvíli se na něj dívám upřeným pohledem, ale pak od něj odvrátím oči a podívám se na Galzru... Doufám v to, že něco řekne. |
| |
| "Vardenové mi pomohou zničit Urgaly." pousměju se nad těmi slovy. "A nemluví za mě samo o sobě to, že ještě žiješ?" odmlčím se. |
| |
| Vždycky jsi přemýšlel jak využít ke svému užitku kohokoliv, jako mrtvý bych ti na moc nebyl. Vím že vždy uvažuješ na obě strany, ale co když Vardenové vyhrajou, co pak budeš ělat abys udržel mír?" Už mě to mírně nebaví, ale vím že stejně bych neměl nic jiného na práci a tak se bavím, jen si dávám bacha abych králi neodhalil příliš. |
| |
| "Mým cílem není zničit Vardeny, ale nechat je, ať zničí urgaly. Potom se uvidí, co dál." zamyslím se: "Víš, už mě to přestává bavit, děláte mi příliš starostí. Uvidíme, co bude dál, ale můj plán zatím vychází." |
| |
| "Tvůj plán? Stejný plán jako bylo otrávit Aryi? Stejný plán, který vybil draky? Ty tvoje plány jsou tak trochu zvrácené, přeci si nemyslíš, že na to co děláš bude tvoje dcera pyšná." Zdá se mi že tento rozhovor uvízl na mrtvém bodě, když se mým pohledem rozline úsměv. "Říkal jsi že chceš porazit uragly, nebylo by dobré mě vyslat k Vardenům, abych jim pomohl a pak předat tvoje poselství míru mými ústy? Víš přeci že mi Vardenové věří a moje slovo má u nich váhu. Nijak jinak mě využít nemůžeš a pokud chceš opravdu mír, bude tohle ten nejlepší krok. Samozřejmě bych jim mohl sdělit jak jsi byl nucen hrát na obě strany, aby jsi udržel alespoň nějaký mír." |
| |
| A bylo ticho...... venku začalo svítat a mezi námi bylo napjaté ticho...... nikdo nevěděl co říct ani já ne.... napadlo mě že bych se mohla omluvit Darmovi ale jak? Jak vybrat správná slova? po dlouhém tichu promluvím něco v jiném jazyce čímž se začnu omlouvat vlkovi po chvilce skončím a čekám co on na to.....přijme mou omluvu? |
| |
| přijímám řeknu normálně pak mi ještě Galzra řekne abych šel najít ostatní vlky kteří zůstali poblíž města ze kterého sme vyšli a okamžitě odejdu nechci ztratit ani minutu a tak se vydám na několikadenní cestu za svou smečkou....... |
| |
| Najendou ucitím nějaký pohyb a než se naděju objeví se přede mnou loupežnici okamžitě jsme se na ně vrhli. Jierda zlomím kouzlem ruku loupžnikovy který se na mě vrhl a rychle vytahnu meč a zautočím na nepřitele. Po chvili utekli mrtvý?? Zeptám se ne zraněný aspoň naši |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro MH:pokud možno ráda bych kdybychom psali šeptaně když sme v místnosti samy nemusí vědět co tam děláme....:-D |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro Pokrčím rameny, protože nevím, co budeme dělat. "Tak něco navrhni..." řeknu velice potichu. Sedím na židli a hlavu mám opřenou o ruku... dívám se z okna a vypadám zamyšleně, ale ve skutečnosti přemýšlím jen o tom, co bychom mohli teď dělat nebo o čem si povídat... |
| |
 | temný stín prochází černými zdmi pevnosti v Gil´eadu........ tiše a nenápadně jde osoba zahalená v kápi tmou........ neslyšně prochází do pokoje kde pravděpodobně přespávají stráže........ porozhlédne se po místnosti kterou osvětluje pouze několik málo svící........... v tu chvilku uslyší zahalená osoba kroky na chodbě jdoucí do místnosti..... zazmatkuje......tak rychle nečekala že někdo přijde....... rychle zaleze ke stěně za dveřmi a použije své nejlepší kouzlo.........splynutí.........(přezdíváno též jako chameleon) voják vejde do místnosti.......je sám......zavře dveře a jde něco hrabat ve skříni na druhé straně místnosti skvělá příležitost řekne zahaléná osboba a špitne kouzlo na zamknutí dveří..... jen to v nich lehce zachrastíí ale i to stačí k tomu aby to vojáka vytrhlo z práce........ví že tu není sám.......jde blíže ke dveřím aby zjistil co se stalo... teď je moje šance... řekne si a zruší kouzlo které jí maskovalo........překvapený voják ze sebe vykoktá jen kdo jse a co po mě chcete?? osoba sundá kápi z hlavy a voják zjistí že před ním stojí velmi krásná dívka šedé pleti se špičatýma ušima (temná elfka)........ na jeho otzky se dívka jen usměje čímž odhalí své upíří zuby......... muž ztuhne.......... než ovšem stačí vykřiknout dívka se mu zakousne do krku a po několika minutách vojáka pustí a ten padne mrtvý k zemi žena pak svým nehtem na zeď nad tělem vyryje velké tiskací V........ a zmizí z místnosti pryč najít si temný kout v pevnosti....... |
| |
![thumb_vlkodlak[1]1131.jpg](thumb_vlkodlak[1]1131.jpg) | DIvám se do dalky že mu vždy všechno trvá a furt dokola. Jsem naštvaný jako bývalí elf by měl přijd aspoň o par minut pozdějc ale on tu není ani po pul hodině za mnou jsou tři vlkodlakci. Moje hnědé oči kontrolují okolí mé oblečení je celkem potrhaný. Liutasil že mu vše vždy něco trvá Durzu nezabil a je čim dla tim horší. Řeknu svým stražím náš pán je s ním spokojen a to střibro co ukrad abychom na králoství zautočili. Jen se usměji nevím proč s takovým debilem náš pán strací čas je to hruza neumí přijd když mu řekneme a v kolik je to jeden z nejslabších vlkodlaků ani se neumí libovolně přeměňovat řikám naštvaně. V tu chvili citím jak se k nám bliží zranění vlkodlaci přichazí i Liutasil. COPAK NEUMÍŠ PLNIT ROZKAZY MĚLS ZABÍT DURZU A NÉ TO JEŠTĚ SVEST NA DVOJČATA TVÝM ÚKOLEM HO BYLO ZABÍT NÉ POKECAT SI SE STRAOU ZNAMOU. |
| |
| Bylo to tak nejlepší Dvojčata přece pracují pro krále tak abych Leririne já splním svoje rozkazy ale on už nepracuje pro krále nemá to cenu ho zabijet zavrčel na mě a já jsem sklonil hlavu. Divám se po ostatních vlkodlacích |
| |
| Výborně aspoň něčeho si dosahl ale zpravy donesli že zachranili Aryi Eragon nesmí být z Galbatorixem Eragon se musí dostat v pohodě k Vardenům to je tvuj další úkol a opovaž se na něj zautočit a ještě něco hlupáku Galzru taky nech na pokoji je jedna z nás řeknu a ještě se podivám na ostatní. Liutasil bude tento úkol muset splnit sám vý ostatní pojďte jdeme k našemu pánovy řeknu a jdeme pryč. Liutasil tam chvili stal a pak odešel plnit svůj úkol. |
| |
| díky zlepšenému sluchu uslyším na chodbě podivný rozruch....... několik vojáků se vyděšeně baví o něčem strašném... slyším drobné útržky hovoru v nihž se zmiňují o události noci...... ráno prý našli tělo jednoho z nic dolova vysáté v jejich pokoji a nad ním na stěně vyryté V.... vyděšeně se mi hlavou mihne myšlenka na dávnou dobu ještě dál před a po mojí zradě elfů na mou nevlastní sestru a jednu velmi starou věštbu........ sednu si na postel a chvilku čekám jestly se objeví nějaké příznaky mých zranění.... po chvilce zjistím že dýchám už zase normálně a nic moc mě nebolí.... podívám se na ruku kde jsem měla stříbrný hrot.... je tam jen jizva to se časem zpraví pak se podívám na Durzu a snažím se zachovat klid zapoměla jsem že jako vlkodlak mám vyžší regeneraci než lidi takže končím z ležením a jdu něco dělat myslím že tu nuda teď nebude za dveřmi se baví skupinka vojáků o nočním útoku upíra zemřel jeden muž zbytek se dozvíme za chvilku řeknu a vstanu z postele jdeš taky nebo to mám řešit sama?? zeptám se a čekám na odpověď při tom si vezmu z jedné židle svůj plášť a hodím ho na sebe a stoupnu si ke dveřím....... |
| |
| Zase jsem zpět Gil´eadu mě se tu ovšem moc nechtělo chodit hlavně né samotnému před branou stojí voják. Uvidím mě vytasí mečskočím za něj a hned ho praštím skočím ještě jendou a jsem ns hradbach jak tohle mě nebavý. Najendou se objeví lučištnici se střibrnýma šípama já vykulím oči a začnu utikat střilí po mě skočím dolu a utikám k jednomu domu vyrazím dveře nikdo doma není. Spadnu na zem jako by nějaký kouzlo ničilo stěný šipí začali letat všude kolem. Pomoc!!!!!!!!! Začal jsem se bát za dlouhou dobu co žiju se bojím. POMOC!!!!!!!!!! v tu chvili mě jeden šíp trefí do nohy a já zakňučím jako pes. Pomoc!! |
| |
| Podívám se na Galzru a pokrčím rameny. "Jo... půjdu taky" odpovím jí bezvýznamně a zvednu se ze židle. Dojdu ke Galzře, která stojí u dveří a čekám až konečně vyjde na chodbu. Když vyjde, jdu těsně za ní a čekám, kam se vydá. Na chodbě je docela rušno... Co tady dělaj upíři?? vlkodlaka bych ještě pochopil, ale upíra?? ne... opravdu nee. No... uvidíme. divím se tomu, co mi před chvílí řekla Galzra, ale na venek nedávám své překvapení znát. |
| |
| když se Durza zvedne jen se na něj mile usměji a vyjdu an chodbu... dojdu ke skupince vojáků a jednoho si odvedu stranou abych se ho zeptala co se stalo......když se vše dozvím nechám se vést vojákem na místo kde byl jejich přítel nalezen Durza šel s taky voják zmizel hned jen co nás vzal do místnosti a já sem se začla rozhlížet...... po chvilce sem našla místo kde muž ležel není tam zádná známka krve což mě ani nepřekvapuje jako to co jsem spatřila hned po tom... to vyryté V mě doslova praštilo do očí a já zbledla a můj strach se nedal zamaskovat jediné co ze sebe dostanu bylo šeptem vyslovené jméno Vanesia................... |
| |
| Jdu za Galzrou a tim vojakem do jejich pokoje. Kdyz se malinko porozhlidnu po pokoji, uvidim to same, co Galzra-na stene vyryte V... Galzra velmi tise vyslovi jmeno, Slysel jsem to jen tak tak "Kdo??" zeptam se ji take tise, ale hlasitejc, nez promluvila ona. Doufam, ye mi rekne oc se tu jedna... |
| |
| celá bledá koukám na znak a když slyším Durzovu otázku jen řeknu je tu velkej problém a to dost velkej problém...otočím se na něj a ještě celá vyděšená řeknu v pevnosti je moje nevlastní sestra.......nestihnu doříct větu a v tom uslyším z venku volání o pomoc a svištění šípů......omluv mě dořeknu ti to potom řeknu a vyběhnu ven z místnosti až ven z pevnosti kde sviští šípy jako kdyby tu bylo nejaký monstrum než se však rozkoukám jeden mě trefí do ramene a zaryje se docela hluboko bolest mě na chvíly oslepí těsně vedle mě se zabodne další a já se instinktivně podívám na hrot od kdy stílí se stříbrnýma šípama?? řeknu si a rychle si zalezu někam do úkrytu Durzo přiď ven vojáci se asi zcvokli střílí po všem živým nebo spíše po někom a trefili i mne zastav palbu!!a rychleee!!!!! řeknu telepaticky Durzovi a čekám an jeho příchod ruka mě strašně pálí a když se pokoušímšíp vyndat zlomí se a hrot je celý v mé ruce........ |
| |
| Stojím překvapeně v pokoji a nechápu, co se děje. Galzra vyběhla z pokoje takovou rychlostí. V tom ji uslyším ve své mysli. Nečekám na nic a ani jí neodpovím. Vyběhnu vznešeně a hbitě z pokoje ven. "Sakra proč tady střílíte všude možně?? zbláznili ste se nebo co?!" začnu řvát na jednoho z vojáků, když vyběhnu ven. "Pa-pane..." "MLČ!! Mám vás už dost!! rychle to zastav nebo ucítíš jak chutná smrt!!" řvu na něj rozzuřeně. Vytáhnu meč z pochvy a podstrčím ho pod jeho krk. Vypadá vystrašeně. Chvíli tam jenom stojí a kouká na mě vyděšeným pohledem, ale potom radši zvedne ruku a zařve pěkně nahlas ať toho všichni nechají. Stáhnu mu meč z krku. Útok se najednou zastaví, jakoby všichni zkameněli. Grrr... ty vojáci sou neskutečný nemehla... mám jich už dost! zuřím v duchu. Rychle vyběhnu za Galzrou. Chvíli běžím chodbami a hledám Galzru, potom ji konečně najdu. Má v ruce zabodnutý hrot šípu, v tom si něčeho všimnu. Oni střílí stříbrem?! Vždyť tu je snad upír... tedy upírka a ne vlkodlak nee?? zeptám se překvapeně ještě v mysli Galzry. |
| |
| Mám štěstí že žiju jeden šip mě trfil do ramene chtnu ho a vytrhnu je to velká bolest a já vidím špatně hodně nakonec se mě tka zmlží před očima že nevidím vůbec nic............................................ |
| |
| naštvaně zavrčím několik nadávek a pak odpovím Durzovi se zeptej jich proč stílí stříbrnými šípy ti idioti mě mohli zabít!!! pak se zvednu tohle mi budeš muset vytáhnou a nebude to jednoduchý je to hodně hluboko...... řeknu už nahlas a pak mě napadne po kom vlastně stříleli....... jdu tam kam směřovalo nejvíce šípů.....vejdu do jednoho domu a tam vidim jak se tam válí Liutasil no že sem si to nemyslela řeknu a dojdu k němu a kouknu jestly žije..... jo žije jen omdlel.......to je ale cvok!Ale to co mi provedl bude mít následky!! řeknu si a vyjdu ven k Durzovi a oznámím mu po kom stříleli no hádej kdo byl terčem našich zcvoklích vojáků..........chvilku se odmlčím a pak to dořeknu .....byl to náš strašně oblíbený vlkodláček Liutasil!!.....zase se odmlčím a čekám na jeho reakci a ještě rychle dodám co s nim??válí se tam jak mrcha chcíplá..... |
| |
| Začnu se probirat furt mám šíp v noze vezmu ho a vytahnu rychle byl dost dlouho u mě doufám že se mě střibro nedostalo do krve jinač zemřu. Vyplivnu krev a plazím se pryč citím blizkost vlkodlaka a podle teho co citím tka je to Galzra a šlyším i její hlas okamžitě jsem se schoval do jiné misnosti. |
| |
| Na to, že jí to mám vytáhnout nic neříkám. Ovšem, když Galzra odejde, podívám se překvapeně za ní. Po chvilce vyjde ven a oznámí mi, že tam je Liutasil a že stříleli právě po něm. Nechápu ale proč zrovna po něm. Když se zeptá co s nim, jdu se podívat do místnosti,a le nevejdu do ní. Vejdu jen do dveří. "Já bych s nim nic nedělal..." otočím se po chvíli ke Galzře. |
| |
| Uvidím kus masa na stole vzemu ho a začnu ho rychle jest regenerace začiná a to je dobře když něco s ním nejenom že přežiju a je rychlejší regenerace. Když to konečně sním sice trochu přichození mě bolí noha ale teď mužu i běhat vytahnu meč a vyjdu z misností vidím Durzu. |
| |
| Po chvíli se otočím směrem ke dveřím, protože jsem něco slyšel. A nemýlil jsem se. Stojí tam Liutasil. "Já ti říkal, že s ním nic nemáme dělat. Vždyť je už živ a zdráv jak rybička." řeknu Galzře a zasměju se provokativně. Čekám, co Liutasil hodlá udělat... Chce mě snad zabít?? No tak honem... |
| |
| Moje rozkazy zní jinač ale když chceš udělám to řeknu a zavrčím. Držím meč v ruce hm to masičko bylo fakt dobrý nebýt toho tak teď jsem ve vedlejší misnosti a čekám až mě najdete. Usměv jím věnuju ´kde je Eragon?? |
| |
| "Myslím, že bych tě raději vyděl válet se po zemi se stříbrným špíem v noze ve vedlejší místnosti. Děláš tu jenom problémi!" ušklíbnu se provokativně a vytáhnu svůj meč, an kterém je stará známá čára díky Ažihadovi, který už stejně zemřel. "Eragon už dávno zmizel s Aryou." odpovím mu na otázku a jsem připraven na jeho útok. |
| |
| Vyborně takže se odsud dostal ale teď se odsud budu muset dostat já abych mládého jezdce sledoval rozkaz od vlkodlaků a tobě bych teď neměl ubližovat pro zatím řeknu a jdu blíž přesto kulham trochu. Dám meč zpatky citím tu vystrašený lidi a to nebude nejspiš ze mě jenom strach by se dal fakt krajet |
| |
| kývnu hlavou a dám tedy taky meč zpátky. "Dobrá tedy... běž za ním, ale pochybuju, že ho stihneš. Už by mohl být dost daleko. ušklíbnu se na tebe. "Proč vlastně na tebe střílelo naše poblázněný vojsko??" uvědomím si, že to nevím... |
| |
| No protože jsme tu byly jako vlci a teď když jsme je zabili těch pár který jsme zabili a enbo možná si mě spletli s jinou zrudkou co tu pobíhá řeknu a podivám se s ušklebkem na Durzu. Dýku mám por uce kdyby nahodou se někomu chtělo útočit. |
| |
| Mávnu křídly a rozletím se za tím neznámým... |
| |
| Safira: Safira se vznese do vzduchu a tak neváhám a elfku v bezvědomí přidržuju ne jejím hřbetu. Safiro, musíme se dostat z dosahu durzy. Tam můžu zkusit s Aryou promluvit, ona zná cestu a tomu klukovi nevěřím. Pošlu myšlenky tak, aby je slyšela pouze ona. |
| |
| Rozumím usměji se, tedy pokud to jde. Takže mu spíše nevěříme... Podívám se dolů. Zatím bych ho zkusila alespoň následovat. navrhnu. |
| |
| Úšklebek Liutasilovi oplatím a podívám se na Galzru "No... tak nepůjdeme zase zpátky??" Už už jsem se chtěl vydat na cestu,a el na něco jsem si vzpoměl ještě "Galzroo??" na chvíli se omlčím "Ještě mi dlužíš vysvětlení, co tady ta... tvá... tedy ta upírka dělá a jaks e sem dostala!" doufám v to, že mi to vysvětlí. |
| |
| Upírka?? Zeptám se Durzy obvykle se vlkodlaci a upíři nesnaší a já nejsem vyjimka |
| |
| než stačím Durzovi odpověďet Liutasil vylezl z domu a s Durzou se pustili do dlouhé debaty při které došlo i na vytáhnutí mečů...no to mi tak chybělo...řeknu si a moje ruka také sklouzne na rukojeť mého meče...... i když si meče zase uklidí má ruk je pořád v pohotovosti jenže hrot v mé paži moc dobře nepůsobí a hlavně před několika hodinami sem si jeden už vytahovala....... začíná mě bolet hlava..... bolest začínám vnímat čím dál tím víc....... začíná na mě padat pocit únavy.... a já se snažím vnímat rozhovor Liutasila a Durzy....... jen co na mě Durza promluví ze všeho mě částečně vytrhne a já se jen lehce zmateně snažím přebrat na co se mě ptal a pak ovětím jo vysvětlení....no...jasně......řeknu lehce koktavě ale pak pokračuji normálně takže nějdřív mě zajímá jestly se k nám přidá i tenhleten..pohodím hlavou k Liutasilovi...nebo nebo ho necháme jít a odebereme se zpět do mého pokoje kde ti vše řeknu....zeptám se a čekám na odpověď obou stran...... |
| |
| No já bych rád poslechl rozkaz ten co mi davá rozkay měl radsot že jsem ho neposlechl nejradějí by mě odehnal se smečky nemáme se moc radi a já mám chranti jezdce řeknu protože fakt nemužu čekat jeslti se temu jezdcovy něco stane tak to odnesu já. |
| |
| "Takže nepůjdxeš s náma..." ušklíbnu se na něj provokativně, ale oddechnu si, protože jeho společnost trpět nemusím. "a... přeju ti ať Jezdce ochráníš a ty nedostaneš nakládačku!" ušklíbnu se na něj znova, protože si představuju jak Eragona ochraňuje... přijde mi to vtipný. Potom už jenom čekám až Galzra vyrazí do jejího pokoje, ale nevypadá, že by jí bylo něják extra dobře. Uvědomím si proč... má ještě v ruce zabodnutej ten hrot šípu, zase jí ho budu muset vyndavat... achjo... nebaví mě to... |
| |
| Divám se na Liutasila je tam kde jsem chtěl aby byl nejenom že neplní své rozkazy ale ještě je ve společnosti se zradce (Galzra) jdu k ním už sis popovidal neplníš své rozkazy jdu k Liutasilovy a praštím mu |
| |
| na Durzova slova mířená k Liutasilovi reaguji pouhým úsměvem a pak odejdeme do mého pokoje v pevnosti...... vejdem do pokoje a já okamžitě se svou únavou padnu na postel Durza pak zavře dveře a sedne si na své oblíbené místo v mém pokoji není mi zrovna nejlíp ale snažím se to nadávat tolik najevo ovšem to se nadá když impulzi bolesti vedené z mé ruky do těla jsou až moc velké..... s drobným zasyčením se chytnu za ruku a uvědomím si že tam mám ten až moc hluboko zaraženej hrot tak to ti je tak vytáhnout nepůjde... řeknu si a pak ho s nešťastným výrazem požádám prosimtě vím že sem hrozná a že tě s tim otravuju ale mohl by si mi vytáhnout ten hrot z ruky už sem se o to pokoušela a já ho nevitáhnu...... slova doprovodím prosebným výrazem........ |
| |
| Když vejdem do Galzřinýho pokoje, sednu na židli a hned jak usednu mi Galzra řekne, abych jí ten zatracenej hrot vyndal. Nemoc nadšeně se zvednu, dojdu k její posteli, kde leží, chytnu jí ruku a teen hrot jí vytáhnu. Trvá to trochu dýl, ale vytáhnu ho. Potom se usadím znovu na židli a mlčíím... |
| |
| Tak když už si tady tak tu zustaneš a davej pozor na Galzru ať se o uplňku promění jinač ju vlkodlaci budou muset jít popravyt a to bys nechtěl mít na svědomí řeknu s usměvem a jdu pryč jdu do jednoho baráku k vlkodlakovy zavolej Vanesii kdyby nahodou nechtěla přijd potřebuju pomoc |
| |
| jakmile Durza po delší chvíly vytáhne hrot bolest je na mě znát a ještě mě to hodnou chvilku po vytažení bolí hnusný prokletí šeptnu ale v našem častém a oblíbeném tichu je to slyšet.... zvednu se a sednu si na postel naproti Durzovi a začnu mluvit takže jméno které si slyšel ve vojenském pokoji patří mé NEVLASTNÍ sestře která bývala temná elfka boužel se po čase z ní stala upírka a tak začala naše nenávist i když sem ještšě nebyla vlkodlak upíři mi byli vždy proti srsti a potom když na mě padlo toto prokletí naše nenávist byla ještě větší a pak byla řečena ona věštba....chvíly se odmlčím a pokračuji přibližné znění věšby bylo asi takto :Až Galzro poznáš pouto přátelské,až budeš svého jediného lidského přítele chránit před smrtí a až od ti pomůže od pomalé smrti pak poznáš po příchodu své sokyně jeho city k tobě........po střetu tvého budoucího vraha a současného přítele poznáš do koho si vložila svou důveru a ....... úmysleně vynechám jedno slovo a pokračuji aniž bych se dívala na Durzu......pak poznáš svůj konec který tě potkával už ve snech...... no toto byla zkrácená verze doufám že ty si to pochopil a nebudou žádné dotazy směřující na vynechané slovo děkuji za pochopení jinak se ptej pokud to bude v mých silách odpovím řeknu a stále se dívám jinam než na něj........ |
| |
| Achjo co jsem komu udělal tyhle tresty si ani nezasloužím nejdřív pro Eragona a pak musí se přeměnit nechci aby umřela nesmí to rozhodně až potkám DUrzu řeknu mu co se tu děje a proč štve mě to chocím furt dokola na jednom mistě napadla mě telepatie ale nerad to dělám tak jsem se na to vykašlal |
| |
| Nevěděl jsem, že má nevlastní sestru... podivím se v duch a poslouchám "příběh" dál. Zatím mám tvář bez nějákého zvláštního výrazu, ale když Galzra dopoví tu věštbu, můj výraz se změní... Jsem překvapen. Chvíli přemýšlím, co by to mohlo být za slovo, to vynechané, ale když si tam dám pár nějákých slov, která mi nedávají smysl a řijdou mi podivná, přestanu se tím zabývat. Po chvilce mě ale napadne jedno, které by tam sedělo, jenže nejsem si jist, jestli je to to pravé... Je to zvláštní věštba... Chvilku si v hlavě opakuji její znění a leknu se nad zjištěním, kdo by mohl být její skutečný pravý přítel... jenže... ale nic... Má tvář posmutní... nepřeju si, aby se tato věštba splnila do posledního slova a písmene... "Jaký by měl být tvůj konec...?" zeptám se na otázku, kterou bych od sebe nečekal. Najednou to ze mě vypadlo ani nevím jak... |
| |
| konečně se na něj podívám a vidím jeho překvapený výraz a odvětím na otázku už od doby co jsem zde se mi zdá že mě zezadu probodne Vanesia se svým dábelským smíchem...... řeknu smutně a v mysli si dodám pro sebe ...jen ty mě můžeš vytáhnout za spárů jisté smrti....... to co si myslim je zřejmě vidět na mých očích...... |
| |
| "Tvoje nabídka mě udivuje, myslel jsem, že nejsi tak pošetilý." usměju se. "Ale ano, pustím tě k Vardenům. Pod jednou podmínkou." chvíli se zamyslím: "Ano, myslím, že několik přísah ve starém jazyce by to mohlo pojistit..." |
| |
| Netvářím se nijak nadšeně. "Víš Galbarorixi, někomu jde taky o blaho lidu. Když mě pustíš, nebudu ti přísahat nic ve starém jazyce, ale bude ti muset stačit moje slovo, které jsem nikdy neporušil. Ty jsi zesílil od posledně a jí zeslábl, jedinné co mohu udělat je to že zabráním obrovskému krveprolití, pokud Vardeni vyhrajou a pak bychom nastolili mír v zemi. Jsem už starý a je mi jedno jestli je tvrdý král, ale není mi jedno, že se v zemi páchají bezpráví. Chci aby jsi jim zabránil jakmile bude po válce a já pro tebe za odměnu udělám to že budeme moc jednat s Vardeny u jednoho stolu za mír s tím že tvoje jednání podám v tom lepším světle." |
| |
| Podívám se na ní jedním okem, v mé tváři je vidět strach. Snažím se ho zatajit, ale nejde to... je to příliš silné. Vanesia nesmí... nesmí ji zabít... Musím ji zneškodnit dříve, než stačí udělat nějákou větší pohromu než byl ten zatracenej voják... hm... ale jak?? Dneska ti to nemyslí... achjo... Musím něco vymyslet... MusímE!! přemýšlím a nahlas nic neříkám... |
| |
| Jo chci aby Durza Liutasila zabil ten vlkodlak je na nic řekni Durzovy že Liutasil ho chce zabít a že no něco vymysli aby zabil Liutasila řeknu chladně jednomu vlkodlakovy přikyvl a odešel já se chci zbavyt vlkodlaka který jen štve a je tupý nepotřebuju takévý do nový smečky. |
| |
| když se tak na Durzu dívám v jeho očí se zaleskne známka strachu které se marně snaží zbavit Durza a strach to mi nejde dohromady......ale z čeho on může mít strach větší strach bych měla mít já ale já tady klidně sedim a nic nedělám no to je skvělý..... říkám si vduchu a můj pohled je na přemýšlícím Durzovi..... čím déle se na něj koukám tím více se mi do mysli dere jedna myšlenka......že by měl strach o mě?? |
| |
| chodím po troiheirmu a čekám jestli někdo nepřijde pokud ano jdu se podívat kdo to je pokud ne du na cvičiště a cvičím svou sekeru svírajíc pevně v ruce |
| |
| Ušklíbnu se sám pro sebe a pohlédnu dolů, na tmavého jezdce. "Safiro tady přistaň, utáboříme se a ráno vyrazíme dál." Pohlédnu na mýtinu pod námi a donutím ji, aby přistála. Sám potom slezu ze sedla a vezmu do náruče Aryu. "Safiro..zkus ohlídat, aby tu byl v noci klid." Kývnu na jezdce, Aryu položím na zem a vytáhnu z brašny deku, do které ji zabalím, aby nezmrzla. Nazbírám trochu dřeva a rozdělám malý oheň. Už jsme dostatečně daleko, aby nás nikdo nezahlédl. Položím ji kousek od ohně a doufám, že ji to alespoň malinko zahřeje. zahledím se na její tvář... Je tak krásná... Opatrně ji pohladím po tváři,a le Safiřin pohled mě odradí, to znovu zopakovat. Posadím se vedle ní na zem a zadívám se na cizince. |
| |
| Ušklíbnu se Tady chcete zestavit? řeknu jakmile za mnou ustane klapot kopyt. No... Jak chcete já bych klidně jel dál. sesednu z koně vyhřebelcuji ho atd... po té ho odstrojím přikriji ho dekou sám si sednu vedle něj a držím hlídku. |
| |
| Letím a na Eragonův příkaz přistanu. Když se dovím, že mám hlídat, odpovím mu Tak než to tady připravíte, na chvíli si zdřímnu. Děkuji. Uvelebím se a usnu. |
| |
| Nechám Safiru si odpočinout a ne moc nadšeně si prohlédnu cizince. Nakonec v sobě potlačím všechny otázky a skloním se nad dívkou. Opatrně ji uchopím za ruku. Znovu s enejistě rozhlédnu kolem sebe a zkusím to. Zavřu oči a soustředím se. Slyšel jsme o téhle možnosti mnohokrát, ale nikdy to nezkoušel. Popustím svou mysl a pokusíms e dostat do té její. |
| |
| Po hodně dlouhé době se na Galzru podívám tázavým pohledem "A jakto, že máš nevlastní sestru a ještě k tomu je upírka?? Vůbec mi to nejde do hlavy..." zeptáms e jí hned na dvě otázky a na chvilku se odmlčím "A jde ten tvůj osud nějáko zvrátit nebo něco takovýho??" dodám ještě než stačí odpovědět na předchozí otázky. |
| |
| když po dlouhém tichu Durza promluví vytrhne mě z mého přemýšlení nad mým pohřbem a vyslechjnu si jeho tři otázky a povídám no tak řeknu jak se stalo to že mám sestru........jak víš nebo nevíš před tím než sem sem zradila elfy žila jsem mezi nimi se svým elfským otcem matku sem jezdila někdy navštěvovat do Nardy jelikož byla člověk asi těžko mohli být ty dva spolu a když sem se jednou vrátila zpátky k otci překvapeně jsem zjistila že jeho nová přitelkyně je z rodu temných elfů takzvaných drowů a překvapivě se do rodiny vecpala se svou dcerou jménem,no to by si neuhodl,Vanesia jelikož ona byla z nás dvou ta zlá tak všechny svoje průsery házela na mě ovšem otec se mě pořád zastával a tak sem byla v klidu jenže pak se jednoho krásného dne zastal jí a to mě dostalo.....sbalila sem si věci a chtlěa odjet za matkou ale na kraji lesa mě chytila skupina mužů a čirou náhodou byl v noci úplňěk takže víš co se té noci stalo....... zraněná a z boje vyčerpaná sem sedla na koňě a jela sem pryč po cestě mě objevili královstí vojáci a přivedli mě před krále..... můj stav byl hroznej a hrozilo že nepřežiju a tak jsem přísahala galbatorixovi věrnost a on mi za to zachránil život........ když sem se chtěla vrátit do lesa nešlo to kvůli tomuhle..... na chvíly přeruším povídání,vyhrnu si rukáv a ukážu "vytetovaný" nebo spíše vypálený znak Galbatorixe a pokračuji riskla sem to a vešla jsem do lesa ale co čert nechtěl v prvním městě nebo vesnici jsem potkala Vanesiu...to už byla upírka bylo to na ní vidět a taky jako vlkodlakovi mi to bylo hned jasné ale elfové to buď nevěděli nebo je měla podplacený........dali sme si spolu souboj při kterém mi omylem roztrhla rukáv a jiný elf viděl znak a přivedl stráže zajali mě a chtěli mě zabít ale já zdrhla a ukryla se u přítele mého otce...byl to věštec a on mi můj osud prozradil pak mi nějaký jeho učeň ukázal bezpečnou cestu z lesa a já se vrátila zpátky do královsví a poslušně plnila úkoly které mi král zadal...... vynořím se ze vzpomínek a řeknu no jak se stala upírkou to nevím ale jak ji znám jistě mi to ráda sdělí před tím než mě zabije pak se chvilku odmlčím a dodám zvrátit by se to dalo jedině že by sem nikdy nezůstala úplně sama nebo že by si ji nějak odstranil na finálním souboji dřív než odstaní ona mě.... chvilku čekám až si to Durza přebere a pak jen tak do vzduchu řeknu .....dala bych si rum.......... |
| |
| Poslouchám celý Galzřin příběh. Ovšem, když se zmíní o rumu, na nic nečekám, přijdu k ní a dám jí pár facek a ušklíbnu se. Myslím ale, že na tohle už zapoměla... no... uvidíme, co na to řekne. Potom si zase sednu zpátky do křesla a čekám, co nato opravdu řekne. |
| |
| když mi na tvář dosedne několik facek s drobným zavrčením řeknu sakra ty si na to nezapoměl a rukou si přejedu po tváři tady se ani půlelfka před smrtí nemůže napít řeknu s nespokojeným výrazem v obličeji ale v mysli se směju tomu že si vzpoměl takže moc nespokojený výraz to není........:-) |
| |
| Rozesměju se, protože mě pobavilo, jak se snaží dělat nespokojenou a přitom jí to vůbec nejde. Jasně, že sem si na to vzpoměl. Sama si přeci říkala, že když budeš chtít rum, tak ti mám dát facku!" a znovu se zasměju. |
| |
| co já v opilosti neřeknu... odvětím s úsměvem ale stejně bych si ten rum dala....... šeptnu na provokaci a začnu přemýšlet jak si jednu láhev sehnat když mě Durza momentálně hlídá...... |
| |
| Když se znovu zmíní o rumu, přijdu znovu k ní a dám jí znovu pár facek a začnu se zase smát, připadá mi vtipný, když takhle pořád škemrá. Příště snad už bude vědět, že škemrat nemá, protože dostane znovu pár facek. |
| |
| hele přestaň mě už laskavě fackovat zavrčím lehce naštvaně no tak takhle to s nim nepůjde on mi nepomůže ale jak is ho teda seženu?? řeknu si a chvilku přemýšlím........ |
| |
| Když to dořekne, podaří se mi dostat do její mysli a ozve se jí tam velmi známí hlas Ani se nepokoušej ho někde shánět jinak dostaneš další facky a mnohem větší než byly tyhle!! a ušklíbnu se na ní. |
| |
| já tě tak nesnášim!! procedím zkrz zuby i když to nemyslim úplně vážně nesnášim když mi někdo leze do mysli!! zavrčím v takovýhle případech každýho vyzýváš na souboj proč ne i teď? zeptám se sama sebe ale okamžitě si tuto myšlenku vyvrítim blbost vždyť by mě hned porazil!! pak si až uvědomim že sem si ZASE neuzavřela mysl takže je pravděpodobné že to slyšel taky..... |
| |
| 5íká, že mě nesnáší,a le vím, že to pravda není. V tom uslyším, co si říká v její mysli. Říkala jsi něco o souboji?? jestli opravdu chceš můžem!" a úšklebek k tomu. |
| |
| a sakra šeptnu a už si dám zábrany na mysl a sprostě Durzu vyženu a máš to no jo ale jak z toho ven když to odsouhlasim vím že prohraju a ještě se ztrapnim a když nepůjdu tak mě bude provokovat že se ho bojim což je pravda........do hájíčka zelenýho zazmatkuji a pak řeknu no....víš já nevim....přeci jen....eehhmmm.......no tak kam půjdem? no to bude trapas.....ty seš ale blbá!! vynadám si a pak čekám až určí místo našeho souboje pro mě už předem prohraného no jo tak jak dlouho ten souboj bude tvat 3 nebo 4 vteřiny? |
| |
| Moc se jí do toho nechce...pomyslím si, když slyším, jak koktá. "Co třeba rovnou tady v tomhle pokoji??" zeptám se jí a aniž bych na něco čekal, postavím se a vytáhnu meč z pochvy a prohlídnu si ho. Potom se podívám na Galzru a čekám až se zvedne a souboj bude moct začít. |
| |
| no nazdar bože nebo dáble je mi to jedno ale jeden z vás stůjte při mě ať to neprohraju hned na začátku......řeknu si a pak se zvednu a přejdu na proti Durzovi jelikož sem před tím zbraňě nijak nepotřebovala neměla sem je u sebe a tak si vezmu svůj meč ze stolku vedle postele a pak přejdu do volného prostoru v místnosti já se nechci vidět,pomyslím si,podívám se na Durzu a pohledem mu naznačím aby začal...... MH:nepojedem šeptaně nemusí ostatní vědět jak to dopadne (i když to je asi jasné :-) |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro Dívám se na ní, jak si je nejistá. Když se připraví, naznačí,a bych začal a tak jí zamířím na pás. |
| |
| "Brome Brome, co já s tebou mám dělat." povzdechnu si: "Ale budiž, myslím, že mi nemůžeš způsobit žádnou škodu." zářivě se usměju: "Dejte mu rychlého koně a nějaké zásoby." tlesknu rukama a sloužící začnou chystat požadované věci: "A teď Brome, jdi a splň co jsi mi slíbil a dokaž, že tvá čest je nepochybná." a doprovodím jej do stájí, kde již čeká kůň, který má u sedla dva objemné vaky a meč. |
| |
| Vezmu jednu lahev rumu co nechal jeden voják na stole a napiju se ach jo co já tady budu dělat. Přestavám být ve své kůži citím to je mě blbě štve ěm spoustu věcí a navíc je tu vlkodlak kterého nesnaším co jsem komu udělál.................................. aha už vým. Jsem naštvaný celý svět mě štve můj bratr se mě zřekl před 100lety no chtěl jsem být jezdec jako on a misto toho jsem jen troska. Troska která si dovoluje na ženskou která je bezbraná dost mě to naštvalo co jsem provedl. |
| |
| Dívám se na Galbatorixe chvíli překvapeně a pak udiveně. Když dojdem do stájí, pochopím že to myslí opravdu vážně. Můj hlas je stále ještě trochu vysílený, ale přesto je pevný, jak to jen skrze drogu jde. "Změnil jsi se Galbatorixi, dříve bys mě nechal popravit, jakmile bych posloužil tomu co chceš, věřím že je to stářím a že tě konečně zasáhla moudrost věku. Splním co jsem ti řekl, ale nehněvej se, nebudeli mínění Vardenů na tvé straně. Nemohu je donutit někomu, kdo páchal to co jsi dopustil, ale dokud budu žít, nedopustím aby se opakovala jakákoliv zvěrstva dál. Řeknu Vardenům co je třeba udělat a pak se ti pokusím pomoci nastolit konečně pořádek. Měj se tedy dobře." na chvíli se odmlčím a potom mě to nedá a přeci to řeknu. "Aby sis nemyslel, že odejdu jen tak, řeknu ti jedno. Ten Drak, jehož teď má Eragorn se nevylíhl z jediného vejce, které jsem našel. Je ještě jedno a třebaže místo kde je je mi neznámo, pokud se nezačnete vraždit, je možné že přijdou další draci, časem. Je jen třeba rozmyslu a trpělivosti, ale ty jí zdá se už oplíváš. Buď tedy sbohem." Nasednu na koně a pomalou jízdou zamířím k bráně. Cítím se zvláštně se směsicí rozličných pocitů, které pramení jen z Galbatorixova postoje, je vůbec možné že by to králi přerostlo přes hlavu tak, že s tím chce skoncovat a napravit křivdy, rozhodně mu dám ale šanci. |
| |
| "Hodně štěstí Brome." odpovím mu a pousměju se. Potom se otočím a odejdu do svých komnat... |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro MH:Na dívku mám docela sílu tak se připrav :-) |
| |
| Vyjedu z brány a zamířím k severu, kde je hora Vardenů, Eragorn je napřed a já musím spěchat, armády jsou už asi v pochodu. |
| |
| Jakmile ucítím dotek cizí mysli, použiji staré elfské kouzlo a v obraně na jeho mysl zaútočím. Vetřelec má náhle pocit, jako bych ho vtahovala do sebe, jako bych mu chtěla jeho vlastní myšlenky, vlastní vědomí vyrvat z hlavy a to zatraceně bolí. Nepovolím sevření, ani když cítím, že se snaží zoufale stáhnout. Zjevně nevěděl, že i teď mám v rukou účinnou zbraň... |
| |
| Lehl jsem si pod stom a dal se do rozdělávání ohně, bylo to těžké, protože droga stále ještě znemožňovala jakoukoliv magii, ale ráno už bude zase dobře. Když rozdělám oheň sundám si boty a nechám si hřát nohy plameny. Je výborné vědět že se věci možná zase pohnou. Nemám sice zbraně, ale mám koně a cíl kam jet a to mi stačí. Otočím se a za chvíli již spím přes sebe přehozený jen plášť, oheň pomalu dohořívá a k ránu je zase lezavá zima. VStanu, protáhnu rozložené a skřehlé kosti a vydám se dál k Vardenům, přeci jenom je to kus cesty. |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro |
| |
| Šíleným způsobem zařvu. Mám pocit, jako by se mi měla hlava rozkočit. Marně se snaížms táhnout, ona mě chytila a nyní drtí. Pokusíms e jí naznačit kdo jsem a že nechci ji jen ublížit. |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro meče máme proti sobě skřížené a já cítím jeho sílu....musela sem se uchýlit i k chycení meče do obou rukou s meči pořád u sebe si pak uvědomím že sme meče neotupili jako to dělám v každém takovémhle souboji ale nechám to plavat maximálně mě může zabít ale to je jen detail.......:-) |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro řeknu s obdivem a s těmito slovy odtrhnu naše meče od sebe. Potom na Galzru rychle zaútočím a přitoms e mi odaří jí roztrhnout rukáv na rameni, kde uvidím nějáký znak, ale vidím ho jen kousek. Najednou na mě zase Galzra zaútočí, alle udělá chybu, tak se mi ji lehce podaří odzbrojit a můj meč se jí objeví na krku, chvíli ho tam držím,a le pak ho stáhnu zpět, protože jsem vyhrál v souboji. Když meč stáhnu z jejího krku, zeptám se "Co má znamenat ten znak na tvém rameni??" jsem zvědav, co řekne. |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro "tohle jsem nechtěl vědět, já chtěl vědět, co má znamenat ten znak. Nesnaž se to zamluvit!" upozorní jí a čeká, co z ní zase vypadne za výmluvu. |
| |
| Cítím bezmoc svého soupeře a mám radost, že i tak moc oslabená, jako teď jsem, se ještě dokáži tak účinně bránit. Přesto mám pocit, že Durza nebo Galbatorix by si s mou obranou poradili přece jen lépe, než můj nynější soupeř. Zdá se mi příliš nezkušený na někoho, kdo by mi mohl skutečně ublížit. Jen lehce povolím sevření kolem jeho mysli a vstoupím do ní krátkou otázkou. Kdo jsi? nesnažím se jeho mysl číst, nehledám v ní totožnost onoho vetřelce, nepřestupuji hranice slušnosti, proto zachovám jeho soukromí. Stačí mi odpověď...ve starověkém jazyce. |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro "Tak kdo po tobě ještě jde krom tvý nevlastní sestry a tvý bejvalý smečky??" zeptám se se znuděným pohledem,a le ve skutečnosti znuděný vůbec nejsem. Spíš mě už jen přestává bavit, že po Galzře pořád někdo jde. |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro zakroutí hlavou, protože jeho pohled pochopila jinak, než byl myšlen. |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro (ovšem v Durzově přítomnosti se mi to tak nějak nedaří) :-D :-D |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro "no každopádně by ses neměla pohybovat nikde sama." odpovím po nějáké době už docela vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro podívám se na ní bez jakéhokoliv výrazu v obličeji. |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro snad jí už sakra konečně dojde, že žádný poskoky jí sem nedám. |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro "No stojí přímo před tebou" konečně už na to přišla. |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro "No a cos čekala??" Kdo jinej by jí měl hlídat, to by mě zajímalo. "A nemysli si, že ti povolím rum!" řeknu najednou, ajkobych jí četl myšlenky |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro a proč mi nechceš dovolit rum??!! lehce zvíším hlas nemáš právo mi něco zakazovat nebo povolovat...!!! křiknu ale ani ne tak naštvaně jako spíše zoufale,sendu na postel a hlavu položím do dlaní...... (jakmile nemám rum sem zoufalá protože sem závislák :-) |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro řeknu úplně klidně. Sednu si do křesla, abych jako jediný nestál a čekám, co na to řekne |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro zasměju se "Ale řekla, jen nezapírej!! Si to pamatuju!!" Jsem zvědav, co na to řekne, jakou výmluvu. |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro Pořád jsem v klidu,a el Galzra asi ne. Ostatně... ani se jí nedivim, takovej závislák... |
| |
| Pocítím uvolnění a rychle sovu mysl stáhnu zpět. Zprudka oddechuji a zaslehcnu přeci jen několik slov. "Eragon." Dokážu ze sebe dostat jediné slovo a i to mě sotjí obrovský příval energie. |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro Je to strašný s ní, už mě nebaví jí překecávat,a le já jí přeci jenom překecám. Když už něco začnu, tak to taky dokončím, i kdyby to mělo trvat já nevim jak dlouho. |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| Ráno jsem nasedl na koně a vydal se dál k severu. Hory se rýsovaly v dáli a já cítil že ještě dnes k večeru bych k nim měl dojet. Třebaže jsem jel územím nepřátel, nezdálo se že by mě někd chtěl napadnout. Pomalu jsem si začínal nyslet, že to zařídil Galbatorix. Kolem poledního jsem pojedl něco zásob a prohlídl si meč od Galbatorixe. Dobrá trpasličí práce, sice to není drakobijec, ale alespoň není plnej prokletí a kleteb. Znovu nasednu na koně a jedu pozvolným klusem k horám. Docela mě překvapuje že se nic nestalo, když ulehnu k večeru pod převis a koně nechám popásat na krátké trávě, konečně se mi zase povede rozdělat oheň bez mlácení šutrů o sebe. Spokojeně se natáhnu a přikládám klacky na ohýnek. Položím hlavu na otep větví, které si vezmu sebou do hor, kdo se tam má hledat se dřevem, když spěchám? Znovu poklidně uínám obkopen ochraným štítem, kterým by prošel sice kdokoliv a cokoliv, ale alespoň mě to vzbudí, je dobré být svobodný, proletí mi hlavou a pomalu si uvědomuji, že jsem si vlastně zkrátil cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro Je mi jedno, jestli to s ní vydržim nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro začnu se smát. "Co co hodlám dělat dál??" zeptám se tvrdě a čekám, co na to odpoví. |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro |
| |
| Eragon? To jméno jsem zaslechla u Galbatorixe... Dračí jezdec? Ale co když se přidal ke králi? Opět zesílím stisk. Co ode mne chceš? Očekávám odpověď ve starověkém jazyce, v opačném případě ho ještě trochu potrápím drcením jeho myšlenek... |
| |
| Stisknu se slabým azsténáním zuby. "Eragon..dračí jeudec...potřebujis e dostat k Vardénům, jen ti nám dokážou pomoci a anvíc mají řpevzít můj výcvik proti Galbatorixovi." Odpovím spíše rozkouskovaně ve starověkém jazyce. Je mi však špatně rozumět. |
| |
| Povolím stisk a otevřu Eragonovi svou mysl. Náhle má pocit, jako by se ocitl někde v nekonečném zářivém prostoru bez tíže, v jeho podvědomí zní neurčitá čistá melodie, která jako by voněla slunečným ránem ukrytým v mlžném oparu. Lehkost mého vědomí však dává tušit, že staleté zkušenosti, trápení a radosti si nechávám skryty v tajných zákoutích mysli. Ráda tě poznávám, Eragone, odpusť můj útok, ale jedině v něm spočívá má obrana... Myšlenka, kterou mu nyní předávám zní čistě jako zvonění křišťálu. Úplně jinak než před chvílí... Jak dlouho ještě potrvá cesta k Vardenům? Nevím, jakou dobu ještě vydržím na živu... |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro Chvíli mlčím a pak řeknu ty se chceš naučit černou magii?? Jsi si tím jistá?? chci se ujistit, že to myslí opravdu vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro "No tak dobře, ale nejdřív se budeš muset naučit konečně ten Starověkej jazyk. Ach jo... Kdyby si jenom ve škole nepropadávala, že?!" povzdychnu si a čeká, co na to řekne. To bude... už jí vidím jak se učí Starověký jazyk... To bude dřív pod drnem než se vůbec naučí nějáký slovíčko z jazyka |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro "No to teda, bez Starověkýho jazyka nebudeš moct kouzlit." řeknu a čeká, co ona na to. |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro No tak ty určitě chceš a já?? no... co mi zbejvá jinýho než tě to naučit?! vymáčknu ze sebe nakonec. To se jentak nestává, aby ona dostala mě. |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro zeptám se jí obratem, protože mi to je opravdu jedno. čekám, kdy odpoví na otázku. |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro řeknu si v duchu, ale navenek nedám nic znát. jak říkám, mě je to jedno. klidně můžem začít teď Fakt se netěšim... |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| Překvapeně s euvolním. Potřebujeme radu...ani já ani Safira enznáme cestu...můžeš nám ukázat kam máme jet? Vardénové jsou v nebezpečí, musíme je varovat a navíc věřím,ž e tě dokážou vyléčit má paní,a le čas je silný protivník." Připadám si jako v nějakém snu. |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro Ukážu na jedno z nich a řeknu "Brisingr. Znamená to oheň, když chceš jakkoliv ovládnout oheň, řekneš Brisingr a hned ho ovládneš." Potom jí to názorně ukážu. Natáhnu ruku a řeknu "Brisingr" v tom schoří nejbližší stoleček, naštěstí nic ostatního hořet nezačne. "Teď to zkus ty." a ustoupím, od ní dál a čekám, jak jí to půjde. |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro Usměju se a pár slovíčky ze starověkkého jazyka oheň uhasím a jdu jí ukázat další kouzlo. Vezmu tedy znovu knihu k ruce a ukážu jí další "Garjzla, to je světlo." Znovu jí to předvedu a pak jí rukama naznačím, bay to skusila ona. |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro usmějui se "A vůbec... vždyť ti to docela jde." Potom jí ukážu další kouzlo "Jierda. Znamená to zlomi nebo uhodit." jako obvykle jí to předvedu na dalším stolku, kterému se zlomí noha a Galzře naznačím, aby udělala to samé. Potom jí učím další a další kouzla a zkoušíme je dokut jí nejdou pořádně. |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro "Myslím, že pro dnešek by to mohlo stačit..." sednu si do křesla a prohlédnu si ten zničený nábytek a všechno ostatní, co sme stihli zničit kouzlením. Bude se to musel spravit, abychom mohli cvičit dál, ale až zítra. Dneska už na to ani jeden nemáme sílu. |
| |
| soukromá zpráva od Galzra pro |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro vyřkne svůj názor. Sedím v křesle a přemýšlím že bych s dal rum?? Ale houby... nemůžu si dát rum, Galzra by hned chtěla taky a pak by se na mě na***la, že jí ho zakazuju a sám ho piju. I když... opravdu bych si dal... Nechám toho... nic si dávat nebudu a basta, zapomenu na tuhle myšlenku! Jenže myšlenka dát si rum, mi něják z hlavy pořád nejde... Bráním se tomu a po nějáké chvíli se mi na ní podaří zapomenout |
| |
| Když se k ránu vzbudím, začíná již trochu přituhovat. Chvíli se ohřeji u ohýnku a vyrazím znovu směrem k Vardenům. Cesta ubýhá poměrně svižně, jenpomalu přestávám ztrácet iluze že to bude tak jednoduché. |
| |
| no to já taky ale něčeho bych se napila ovšem jediný co by se tu našlo je víno a na to fakt nemám chuť řeknu a plácnu obličej do polštáře já chci rum!!!!JÁ CHCI HODNĚ RUMU!!! zařvu si pro sebe v mysli....během výuky sem na to nemyslela ale teď? teď se probudil můj absťák z toho že sem střízlivá a na můj vkus až moooooooc................ |
| |
| "To máš blbý... si dojdi třeba pro vodu ne??" ušklíbnu se na Galzru. Rum jí opravdu nedovolím, ale najednou mě zase přepadla ta ymšlenka ten rum si dát. Tedy se zvednu z křesla a dojdu ke dveřím, které otevřu a bez jediného slova odejdu si dát nějákej ten rum, někam, kde by mě Galzra nemohla vidět, tedy do svého pokoje. |
| |
| když se konečně setmělo upírka z předešlé noci se vydala na další lov..... už bych se mohla podívát po svojí milované sestřičce nebo jejímu přítely......kdyby tak věděla že věštba kterou ona slyšela je upravená a že pravou verzy vím jen já.....řekne si a s touto myšlenkou jde chodbou v pevnosti..... všude nastává tma jen chvilkama projde zkrz malá okénka ,která dívka míjí,pruh svěla z vycházejícího měsíce.....i přes to má upírka přes tvář kápi aby ji jen tak někdo nepoznal když udělala takový rozruch...... jdu zahalená chodbou do jedné místnosti jen co sem se stihla trochu porozhlédnout uslyším na chodbě hlasy dvou hádajících se vojáků jak se vzájemě obviňují kdo z nich nechal otevřené dveře........stoupnu si za skříň a v tom uslyším jak hlasy těch dvou přeruší třetí hlas....mnohem silnější a tajemější.....(Durza) |
| |
| pche....vodu to určitě..... řeknu si a když vidím že zmizel aniž by něco řekl chvilku počkám a pak se zdejchnu pryč z pokoje když kocour není doma myš zdrhá sehnat si rum..... řeknu si a s úsměvem se vytratím z pevnosti a zmizím rovnou pro rum |
| |
| Nevím jak ty ale já jsem svěží, co takhle dát si tréning s klacky? Jsem si jistej že toho moc neumíš... řeknu Eragonovi provokativně. |
| |
| Alegan Jedeš si takhle na svém koni Beorskými horami a najednou uvidíš nedaleko asi 3 postavy a dva koně. Jedeš tedy blíže a uvidíš, že dvě postavy jsou mužské a vypadají docela mladě, třetí postava je nějáká krásná žena, ležící na zemi. Jedeš ještě blíže a teprve teď můžeš vidět, že ta žena ležící na zemi je elfka a říkáš si, že tu elfku od někud znáš... Aby taky ne, když je to Arya... Je jen na tobě, zda pojedeš ještě blíže a budeš se snažit dát se s nimi do řeči nebo pojedeš dál a nebudeš si jich všímat. |
| |
 | Ještě chvíli jedů blíž k těmto třem osobá když dojedu asi na dvacet kroků od nich zastavím se a pohlédnu ně.Jsem asi 180 vysoký muž okolo 25 až 30 roku života nejde to ale příliš poznat protože můj obličej je z větší části zahalen kápí a zbytek také příliš moc neprozrazuje oblečen jsem celkem vkusně někdo by řekl že i vybraně na mých šatech neni příliš znaků obnošenosti.U pasu mám připlí meč a nad ramenem je vidět část mého luku.Chvíli pozoruji tiše dení před sebou než promluvím mluvím tichím lehce chraptivím hlasem. Zdravim jmenuji se Alegan.Když jsem vás uviděl chtěl jsem se zeptat jestli nepotřebujete pomoci.Neříkám to že bych chtěl pomáhat vám ale spíšAryi. |
| |
| Už více než tři dny jedu zpustošenou krajinou, z ruky mi odkapává přes obvaz krev jako pozůstatek střetu s nějakým prašivým služebníkem Galbatorixe. Nestihl jsem jej ani poznat, když se na mě vrhl skrze štít, sotva jsem se probral a když jsem mu do těla vrazil meč, zmizel, pomalu jsem si myslel, že je to stín, ale toho syčáka bych poznal hned, tohle bylo jiné, jen štěstí že mě to ranilo nožem a né zuby, přeci jenom to mohl být i upír, jenže on by jen tak přeci nezmizel. Od střetu mám divné mrazení v zádech, ale nikdo mě nesleduje, jen asi zbytek otřesu. Hora Vardenů je již jasně vidět, ještě dva dna a jsem tam, ale pokusím se přidat, protože se bojím že jedu pozdě. |
| |
| Skláním se dále nad Aryou... !Pověz...kudy s emáme vydatr? ˇ4ím dříve tam budeme, tím lépe i pro tebe." Zadržím sovu chuť dostat s ejí dále do mysli, jelikož vím, že by se mi to stejně nepovedlo. Nevnímám ani toho zatracenýho vysmívače Murthaga, ani nově příchozího. Věřím, že Safira nás ochrání a když bude potřeba, dá vědět. |
| |
| Jdu si takhle chodbou do mého pokoje pro nějáký ten rum a najednou uslyším strašný řev. Zamířím za těmi dvěmi hádajícími se hlasy a uvidím dva vojáky, jak stojí u jedněch otevřench dveří. "Hej?! co se tu vy dva hádáte??" začnu na ně křičet přitom se na ně zamračím. Oba dva ztuhnout strachem a zmlknou P-p-pa-pane... m-m-my... jsou otevřené dveře a přitom jsme je zavírali" Vykoktá po nějáké době jeden z vojáků. Je na něm vidět, že má strachkvůli události, která se stala minulou noc. Můžou na mě vidět unavený a znuděný výraz, protože si myslím, žese hádaj opravdu kvůli kravině, ovšem to ještě nevím, co v těchto dveřích uvidím. Oba vojáky pošlu někam pryč a řeknu jim, aby se nehádali kvůli takovým kravinám. Jakmile odejdou, jdu se podívat do dveří a co nevidím... ženská postava v černé kápi. Otevřu ústa a zůstanu stát ve dveřích. Po chvíli je ale zase zavřu a ženskou postavu stále sleduji. |
| |
| vím předem že se nestihnu ukrýt a tak si prostě stoupnu naproti dveřím a když slyším že ty dva poslal pryč je mi jasné že se půjde přesvědčit jestly tu někdo není........ tiché zavrzání dveří mi dá signál a já za pomoci nějakého kouzla zabouchnu dveře......no a samozřejmě je zamknu....krásná noc že.. pronesu do ticha a pak si sundám kapuci z hlavy a otočím se na příhozího.........na první pohled je vidět že je překvapen a je jistě schopný pojovník a čaroděj....... před tebou stojí tajemně působící dívka která jak je vidno umí čarovat docela obstojně a z jejícho menšího úsměvu by každému normálnímu člověku přeběhl mráz po zádech.......zářivě bíle špičáky vypovídají o tom že vojáci měli strach právem.......a nebýt náhodného příchodu Durzy skončili by jako ten minulou noc............ |
| |
| Můj překvapený výraz se změní na zlostný, když uvimím její bílé špičáky, hned si uvědomím, kdo předemnou stojí... VANESIA!! "Jak pro koho!" vyzní to tak naštvaně, ostatně... aby ne. Dám si svou pravou ruku na rukojeť svého meče, ale nevytáhnu ho, jsem pouze připravený, na cokoliv a kdykoliv. |
| |
| to ano...jak pro koho.....třeba taková Galzra kterou si chtěl hlídat ve dne v noci se právě neovládla a sotva si vytáhl paty z pokoje už nasává rum ve zdejším hostinci....ale to je vedlejší......jistě tě už se mnou seznámila.....soudím jen podle tvého zlostného výrazu.......a víš těm dvěma venku si vlastně zachránil život zase se usměji.......zřejmě ho začínám vytáčet ale já sem stále klidná........ |
| |
| Pořád se na ni dívám tím svým zlostným pohledem a sotva jsem s ní promluvil pár slov, už mě začíná pěkně vytáčet Její poznámku o Galzře radši už ignoruju "Nestrpím už další mrtvé vojáky na hradě!" odseknu jí naštvaně. Opravdu mě vytáčí, jak je klidná a skoro se mi vysmívá. Pořád ještě mám pravou ruku na rukojeti svého meče, ale stáhle ho nevytahuju. |
| |
| líbí se mi jak je naštvaný....no jo já ale umím vytočit.... no jistě.....ty nechceš mrtvoly ale já z něčeho žít musim......vžij se do mé situace co by si dělal ty na mém místě....... řeknu prostě a všimnu si jeho ruky ten je připravenej na všechno........řeknu si a čekám na odpověď se svým ledovým klidem........ |
| |
| Znuděně se na ní podívám a odpovím jí "Nojo, ale lov si někde jinde než tady. a krom toho... žít nemusíš. nebo aspoň nikdo se o to neprosí." Na chvilku mě má zlost přejde. Nakonec si ruku z rukojeti mého meče dám pryč, ale pořád jsem připraven na cokoliv. |
| |
| no koukám že mě máš rád jako moje sestřička.....budiž nevlastní.....chvála dáblu být s takovouhle alkoholičkou v přímém příbuzenském vztahu by mě asi zabilo..... řeknu celkem pobavěně a pak pokračuji už zase normálně........takže.....do svítání není zas tolik času a ráda bych se ještě najedla takže když sem si tě tu tak čirou náhodou odchatla tak bych ti alespoň mohla říct že je docela zábavné sledovat jak se Galzra bojí své smrti při kterou jí předpověděl ten starej hlupák..... všimnu si menšího nechápavé výrazu a tak to upřesním abych řekla pravdu tak Galzra veskutečnosti o svém nebo mém koci neví vůbec nic......ví jen zlomek toho co vim já a to takový že tady někdo zemře jedna z nás dvou kdo však nevínikdo i když sem si téměř jistá že to bude ona kdo se tu bude válet v krvi řeknu a už si neodpustí svůj dábelský smích....... |
| |
| Pořád se na ni znuděně dívám "hm... ostatně, když mluvíš o rumu, něco mi říká, že jsem si ho právě šel dát, když jsem potkal tamty dva vojáky." Dojdu pomalu ke dveřím. Vezmu za kliku a stlačím ji dlů, ale dveře se neotevírají, zjistím, že jsou zamčené a kouzla se mi momentálně používat nechtějí. Otočím se tedy k Vanesii a hodím po ní vražedný pohled. Chvíli stojím u dveří a pak si nakonec řeknu Už mě něják ta chuť na rum přešla z Vanesii proto pustím kliku a stoupnu si proti ní, ale nic neříkám. |
| |
| hm.....nějak ti to nejde.... okomentuji jeho pokus o otevření dveří a pak řeknu a nechtěj mi namluvit že už tě svojí závislostí nakazila......nebo snad si na tom s alkoholem tak nebo tak pozdravuj Galzru a je na tobě jestly jí řekneš že o svém konci ví velký kulový...... řeknu a se smíchem zmizím jak pára nad hrncem....... dveře cvakly a to značilo že jsou odmčené...... upírka zmizela kamsi do vesnice kde si šla najít něco k jídlu.......... |
| |
| Seskočim z koně a jdu pomalým krokem k mladíkovi který sesklání nad Ariou. Hej chlapče vnímáš mě aspoň trochu?Bylo by potřeba dopravit Aryu někam kde jí pomůže nějaký léčitel.Nechci tě urazit ale vypadá že je na tom docela zle. Zastavím se jen pár kroků od nich aby ho nenapadla nějaká blbost jako zautočit na mě.Tady sečkám něž mi odpoví. |
| |
| Odpovím: HO si nevšímej je úplně mimo... Zatímco by měl jít spát a pok se chystat na cestu tak je v tranzu a na nic nereaguje...S tou elfkou máš pravdu... Vynořím se ze stínu vedle nich. A já je doprovázím. dokončím. |
| |
| Nový neznámý hlas mě vytrhne ze spánku. Bedlivě pozoruji, jak se bude chovat a zda je přítel či nepřítel. Zatím to vypoadá spíše na tu první možnost, ale jeden nikdy neví... |
| |
| už hodnou chvilku trávim v místním hostinci...... koupila sem si dvě láhve rumu a sedim u jednoho stolku v rohu místnosti...... otevřu jednu láhev a druhou schovám do vnitřní kapsy pláště..... trochu se napiju.....jak moc mi tohle chybělo.... řeknu si a ještě se napiju ale zatim to tolik nepřehánim....... |
| |
| Koukám zamračeně na Vanesii, dokut nezmizí a pak se dívám ještě chvíli do prázdné místnosti, kde předtím stála ona. Pak vezmu konečně za kliku, otevřu dveře. Nejdříve se podívám, zda někdo není na chodbě, a když vidím, že tam nikdonení, tak vyjdu ze dveří a jdu do svého pokoje. V mém pokoji dojdu k jedné ze skříněk, kde vyndám flašku. Flašku otevřu a napiju se toho vborného rumu, který jsem Galzře pořád zakazoval a pořád budu. Vypiju celou flašku a jdu se ujistit, zda ta upírka Vanesia mluvila pravdu o tom, že si Galzra zalezla do hostince a pije rum. Dojdu do jejího pokoje, otevřu dveře a vídím, že tam vážně nikdo není. Zamračím se a vejdu do pokoje. Tam si sednu do křesla a čekám až přijde |
| |
| vypiju ani ne půl flašky a pak láhev uklidim k té druhé seberu se a jdu do pevnosti....... po cestě si uvědomím že Durza asi zmizel jen na chvlku a asi bych měla hejbnout....... přijdu ke dveřím pokoje a už předem vím že tam nejspíš bude..... otevřu dveře a uvidím ho sedšt v křesle..... a sakra prosedím téměř neslišitelně zkrz zuby a pomalu vejdu do pokoje a zavřu dveře.......... |
| |
| Nečekám ani tak dlouho a za chvíli přijde konečně Galzra. Zvednu k ní oči a zeptám se jí Kdes byla?? Vím, kde byla,a le ptám se jen tak pro jistotu a ještě... už pro nic Čekám, co odpoví a jsem si jist, že zase nebude vědět, co říci. |
| |
| ta otázka mi doslova probodne uši...... tak jo řekneš pravdu zabaví ti rum,budeš lhát nebude ti věřit a ten rum stejně najde a zabaví ti ho....... no ty teda umíš povzbudit!! pokecám si sama se sebou a hodnou chvilku se rozhoduji co říct....... po delší chvilce konečně promluvím když řeknu že sem se byla jen tak projít nebudeš mi věřit! s těmito slovy přejdu na do prostřed místnosti a otočím se čelem k němu a s nic neříkající tváří pokračuji...... a když řeknu že sem byla v hospodě budeš vědět proč.....takže řeknu to asi takhle:byla sem tam,pila sem tam ale ne tolik takže se nemusíš bát že bych se znova.....no však víš řeknu a čekám co on na to z toho nekouká nic dobrýho.... řenu si a ani nevim pro má ruka sjede k jílci mého meče.......... |
| |
| Dívám se přísně na ní až se konečně vymáčkne. No jestli si myslí, že jí uvěřím takovou ptákovinu, tak prosim... No to si piš, že ti to neuvěřm!! potvrdím jí. Přijdu ke Galzře a ona už asi tuší, co chci dělat, protože je připravená se bránit. Ano, chci jí ho zabavit. Tvářím se ještě přísněji než předtím Dej mi tu flašku s rumem. řeknu velmi klidně, ale přísný výraz si zachovávám Být tebou bych si šetřil síly na Vanesii! upozorním jí a stejně ona ví, že by to bylo marný. stejně bych vyhrál. |
| |
| Sleduju dění tady dost zajimavý Liutasil si někde sedí znuděně a vojací si tu pobyhají. Hm kde pak je Durza zeptám se sám sebe a jdu hledat Durzu. Potřebuju si s ním promluvit potřebuju aby zavřel Liutasila do vězení aby se mě tu nepletl. |
| |
| Náhle otevřu oči. Jsou skleněné a leskle zelené. Pohled na půvabného mladého jezdce vyvolá na mých zfialovělých rtech úsměv. Po křídově bledé tváři mi steče jediná slza. Vztáhnu ruku a dotknu se jeho tváře. Štíhlé prsty jsou ledové jako dotek samotné smrti. Eragonovou hlavou se začnou míhat obrázky, které mu lépe než jakákoliv slova dokáží přiblížit, kde se ukrývají Vardenové. Poslední, co Eragon zahlédne, je skála. Tam žijí... Má ruka se zachvěje a klesne bezvládně vedle mne. Jezdec vidí, jak mé oči vyhasly a zavřely se. Jed, kterým mne durza zbavil schopností, ovládl mé tělo a udusil život v něm... Má tvář vypadá vyrovnaně, není téměř znát, jakými muky jsem si prošla a málokdo by poznal, že nespím...že nežiji... Štíhlé půvabné tělo elfky leží bezvládně v Eragonově náruči. V posledních chvílí mi zabylo líto, že mu nemohu více pomoci, že jej neuvidím, jak se změní v mocného a silného muže, jaké naše země zoufale potřebuje. Zemřela jsem pro naději v lepší budoucnost svého lidu i ostatních podrobených ras. Zemřela jsem, aby měl Eragon šanci změnit směr historie... |
| |
| do háje z tebe by jeden umřel a dva chcíply.... řeknu svůj názor a docela naštvaně ovšem láhev mu zatím nedávám a ruku dám zpátky k tělu.... udělám malý krůček do zadu pak další a další a pomaličku začnu před Durzou couvat...... |
| |
| lovila jsem v jednom domku...... no nebyli moc extra ten voják byl lepší..... řeknu si když se vracim do pevnosti.... vletím do jednoho pokoje oknem a pak dveřmi vyjdu na chodbu.... no a na koho po cestě nenarazim....... Leririn! bleskne mi hlavou a když vidim že i on vidí mě snepokojeně zasyčím a čekám co řekne........ |
| |
| A sakra tohle se nemělo stát můsíme se dostat co nejrychleji k vardenům a oznámit jim že Arya umřela.S velmy smutným pohledem pozoruji jak se elfce vytrácí poslední zbytky života s těla. Takže měli bysme jednat musíte se rozhodnout jestli mi budete věřit nebo ne.Protože vardenům se musí takhle sprráva dostat co nejrychleji a já vám můžu pomoci se tam dostat. |
| |
| Konečně tě vidím Vanesio řeknu chladně za mnou.Konečně se tu tá upírka objevila je to děsný. Chvili se divám an Vanesii. |
| |
| kéž bych tě já viděla pod drnem...... zabručím si pro sebe a pak řeknu k němu no čekala sem kdy sem dorazíš......můj chladný výraz zůstává chladným i když bych nejradši toho chlupáče viděla roztrhanýho........ |
| |
| Ale no tak jak ti mám pomoct do hrobu řikám si sám pro sebe no né za mnou se objeví další dva vlkodlaci. Jak dlouho budeš žít?? Zeptám se |
| |
| tak ty mi vyhrožuješ?? řeknu vím že chceš galzru dostat ale to se ti nepodaří a mimochodem.....Durza je docela fajn......měla sem s nim menší rozhovor široce se usměji mé poslání je jasné a já ho musím dotáhnout až do konce a nějaká směčka přerostlejch psů mi mé plány nezkazí......... řeknu si a čekám jak zareaguje Leririn............ |
| |
| Když čtvrtý večer dojedu na skálu, spatřím pod sebou malebné údolí, jednu z mála cest k Vardunům. Jen nakratičko se zahledím do tmy šera a všimnu si jednoho královského zvěda, opatrně jej obejdu, třeba si mě nevšimne a zmizím za skálou, odtuď se vydám po pěšině a za jedním převisem se utábořím na noc, během zítřejšího dne dorazím k Vardenům, zajímá mě zda se to již Eragornovi povedlo. |
| |
| Co se s tebou děje Galzro?? zeptám se, protože nechápu proč couvá. Ona je asi opravdu na rumu tak závislá, že už si ho musí bránit... Z rumu se pro ni stala DROGA!! Galzro dej mi tu flašku s rumem. jsem naprosto klidný, natáhnu ruku,a by mi ho dala. Myslím si ale, že mi ho nedá, hodlá se opravdu bránit, i když nevím jak. Jdu k ní blž a blíž. |
| |
| co se se mnou děje?! já ti povim co se se mnou děje! pěkně mě štveš když mi zakazuješ něco co sám děláš......nemysli si že sem totálně blbá protože z tebe táhne rum!!! pomalu ale jistě z něj mám nervy v kýblu a značně mě vytáčí svým klidem..... |
| |
| Zamračím se Jenže já na rumu aspoň nejsem závislej!! Stále se mračím. Chvíli stojí s nataženou rukou, jako bych čekal, že mi ten rum snad skutečně dá a pak si na něco vzpomenu... Víš koho jsme potkal?? zeptá se, aby se nehádali už kvůli rumu. |
| |
| zavrčím na jeho poznámku o mé závislosti....... zřejmě si to sama sobě nechci přiznat ale asi má pravdu.... z přemýšlení mě vytrhne jeho otázka..... koho mohl potkat?.... "nemám páru...koho si potkal" zeptám se a jsem ráda že sme změnili téma protože už sem cítila že je za mnou skříň a asi bych do ni narazila...... |
| |
| Jdu ale stále blíž a blíž a zastasvím se asi půl metru před Galzrou a pak jí terpve odpovím Tvojí nevlastní sestřičku Stále jsem zamračený Doufám, že se zeptá, co říkala nebo něco takovýho. |
| |
| zarazím se..... a celá bledá ze sebe dostanu "a-a-a co....po tobě chtěla?" |
| |
| Nic... jen říkala, že o svým osudu nevíš vůbec nic. řeknu jí a pousměju se. Jsem si jistý, že se bude vyptávat dál. Je docela k smíchu jak je bledá a přitom koktá. |
| |
| zato ona o mém osudu ví asi hodně prohodím nechce se mi věřit že by ona mohla něco vědět a jak to jako bylo přesně? to si tě odchytla jen tak na chodbě a řekla ti že vim kulový a šla dál?? řeknu dost směšnou teorii ale nejevím známky úsměvu..... |
| |
| Jo ví o tvém osudu hodně! upozorním jí Ne, chtěla zase zabít nějáký ty vojáky, který se hádali kvůli nějáký kravině u dveří, do kterejch jsem vešel a kdo tam nebyl... tvoje nevlastní sestřička. vysvětlím jí, ale neřeknu, že mě tam zamkla. |
| |
| tak to by mě zajímalo co asi tak může vědět řeknu si ale mám pocit že Durza něco vynechal..... a to si tam jen tak vešel viděl ji a dal si se s ní do řeči? možná to zní nedůvěřivě ale.....vlastně to tak je |
| |
| Hm nechci aby Galzra zemřela já mám starosti z Liutasilem taky ho nechci zabít ale musím ho dostat mimo |
| |
| hmm......já myslela že ji chceš odstranit jelikož je to lykan na dvě věci....neloví...své prokletí nesnáší...a nesnáší i toho kdo za to může.....mám dojem že Liutasil nemýlím-li se lehce se usměji a pak pokračuji myslím že pokud by si chtěl odstrčit Liutasila mimo není jiná cesta než ho buď zabít nebo někam zavřít a to pochybuji že se ti povede.....a navíc já taky Galzru nechci zabít...jen na ní chci vyzkoušet menší experiment a proto zase potřebuji já odklidit ze scény Durzu......jen na okamžik abych si mohla se svou sestřičkou pokecat domluvím a čekám co on na to..... |
| |
| A kdo řikál že to byl Liutasil nebyl to on ale já řeknu ze zlým usměvem Liutasil i když byl přeměněn věděl že jí má chranit kousl jsem já a pak jsem to hodil na Liutasila nesnaší svého ochrance nesnaší toho kdo se bojí. Podivám se na ostatní vlkodlaky Liutasil nesmí zemřít tedy né uplně |
| |
| Ne... zamkla mě... a nechtělo se mi používat žádných kouzel... dořeknu si v duchu jo a taky mě pěkně vytáčí ten její klidný výraz zamračím se, aniž bych chtěl. Doufám, že si toho Galzra nevšimla |
| |
| tak to bylo chytrý ale dobře.......když zaměstnáš zítra večer Durzu tak aby nebyl s ní dobře tě odměním......a mohla bych ti pak pomoci i s Liutasilem....co ty na to?zeptám se a i když nerada spolupracuji s lykanem když není jiná možnost hodí se i pomoc takové nicky jako je tohle zvíře...... |
| |
| usměji se na poznámku o zamčení..... no jo celá ona..... řeknu a vypadá to že se rozhovor naprosto odvrátil od původního tématu.... nechápu proč má ve zvyku se s každým s kým potřebuje mluvit zamkne.....ostatně ne s každým chce mluvit...s tim vojákem se taky zamkla a jak dopadl.....hodně blbě řeknu a ještě dodám ale mohl si si přece snadno odemnkout.....to seš tak línej nebo si se s ní chtěl bavit?? |
| |
| Bože hnusná pijavice upíři jsou na hovno jenom kazí všem radost a k ničemu dobrý nejsou pomyslím si dobře zaměstnáme Durzu Podivám se na ostatní vlkodlaky a oni se hned promění a jdeme si zalovit. Já se také přeměním a jdeme lovit straže chceme aby křičeli aby volalí o pomoc. Aby to Durza slyšel hend zauotčíme na prvníhoa škrabáme ho začne křičet. |
| |
| sice nebylo třeba hned ale budiž....čím dřív tím líp... řeknu si a začnu vyhledávat Galzřin pokoj..... po cestě potkám utíkajícího vojáka a tak ho chtnu za vlasy a zakousnu se mu do krku.... po chvilce ho pustím mrtvého na zem a pak pokračuji v cestě řev vojáků se zatím rozlíhá chodbami..... |
| |
| Chvili piju rum až najednou uslyším řev okamžitě vytahnu meč a jdu citím krev krev která mě dohaní k jídlu k masu. Rychle běžím až uvidím vlkodlaka žere mrtvý tělo krev je všude zatím si mě nevším. Hele co tu děláš?? Vlkodlak se na mě otočí a zautočí v ruce držím meč a ten meč mu zabodnu do přední tlapy vlkodlak zakňučí a stahne se. Okamžitě běžím pro Durzy jen ho musím najít. |
| |
| Jsme mezitím v pokoji s Galzrou a než jí stihnu odpovědět na ejí otázku, ulsyším řev, který se tolik rozléhá po celém hradě. Zvednu se z křesla a zeptám se galzry Slyšíš to?? odmlka Deš taky?? zeptám se a aniž bych čekal na odpověď, vyjdu ze dveří a jdu se podívat, co se to vlastně děje. |
| |
| zmateně odvětím jo ještě silněji než si umíš představit...... ale když chci jít za ním něco mi zabouchne dveře přímo před nosem..... jauuuu křiknu přotože sem těma dveřma dostala pěknou nakádačku ale když se vzpamatuju a chci otevřít nejde mi to... zamčené? projde mi hlavou a pak mě napadne.....VANESIA!! |
| |
| došla sem k pokoji ze kterého právě vyšel Durza......hned kouzlem zabouchnu dveře a zpoza nich se ozve bolestné zakňučení..... přemýstím se do místnosti kde se právě galzra snaží otevřít dveře a evidentně jí to nejde... zdravím tě sestřičko...... řeknu jedovatě a přejdu naproti ní.... |
| |
| DURZO!!! ZAřvu za mnou utikají vlkodlaci a já se chci přeměnit proč se nemužu přeměnit když to nejvíc potřebuju?? TO je rpo mě dsot velká zahada. DURZO!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Zakřičím znovu |
| |
| jen co mě napadne její jméno ozve se za mnou i její hlas...... pomalu se otočím a podívám se na ní vražedným pohledem...... taky tě ráda vidím zavrčm zkrz zuby..... |
| |
| hm..je to vidět pronesu pobaveně a už předem vím že se mi nevzdá..... prozkoumám jí očima a pak se smíchem řeknu koukám.....tohle není normální.....ty seš střízlivá docela mě to vykolejilo protože sem čekala že v sobě bude mít o dost větší dávku rumu než má teď těch pár kapek..... |
| |
| na mou střízlovost odvětím to je zásluha Durzy......ten by mě nejradši poslal na protialkoholické léčení přejdu naproti ní a obě naráz šáhnem po rukojeti našich mečů...... |
| |
| Najednou ulsyším mě známí hlas, který mě volá. Na chvilku se zastaví a pak se otočím a běžím za tím křikem. Když jsem u něho blízko, vidím najednou na druhém konci jedné z chodeb Liustasila a za ním několik vlkodlaků, kteří ho honí. Běžím blíž a už za běhu se ho zeptám Volal jsi mě?? proč se nepřeměníš, když tě ty vlkodlaci honěj?? zepotám se, protože to trošku dost nechápu. |
| |
| no jo....je vidět jaký si vybíráš kamarádíčky.....podle mě tě dostane do hrobu dřív než já.....poznamenám a vytáhnu svůj zlatočerný meč ve stejnou chvíly jako Galzra..... hm...tak tohle je dobrá logika...ty nesnášíš temný elfy jako jsem já a máš drowský meč..... |
| |
| Protože nemužu se proměnit jsem na vlkodlaka moc mladý a tím jsem prozrodil to že jsem nepokousal Galzru ona byla pokousana když nebyl uplněk. |
| |
| no tak sem si jednou říkala že se asi neuvidíme protože mě dřív zabije on pronesu sevřu meč pevně v ruce..... do mých zbraní ti nic není....ale jedno musim uznat jsou celkem dobrý řeknu a při tom se podívám na lehce nafialovělou čepel a pak zase na Vanes.... tak jo...než mě zabiješ chci se jště zeptat.....prej si mluvila s Durzou a řekla si mu něco jako že o svý smrti nevim nic....co ty o tom víš?? zeptám se |
| |
| no to je velmi jednoduchý.....zapoměla si co lidi neudělaj pro peníze a když nabídneš několik měšců zlata věštci dokáže vyvěštit osud jakej chce nekdo jiný aby dotyčnému řekl.....uvedu ti příklad...já budu chtít aby si si myslela že tě zabiju v určitej den on ti to za hodně mého zlata vyvěští a ty důvěřivá naivistka na celou tu frašku skočíš...... zakončím svou řeč úšklebkem a pak očekávám její útok..... |
| |
| vyslechnu Vanesii a zlost ve mě jen rozste..... její úšklebek byla poslední kapka a já zaútočím.... je vidět že to čekala a tak hodně mých útoků odvrátí s lehkostí.... když pak se i ona zapijí do útočných ran mám co dělat abych se ubránila...... |
| |
| odvracím její útoky a pak koukám jak se sotva stíhá bránit..... po chvilce zápasení se naše meče střetnou do kříže a vzájemně na sebe začneme vrčet vidím její oči dokonale z blízka..... je plná odhodlání...ale od našeho posledního střetu se změnila......od našeho posledníko střetu ze kterého odešla s mým V na lýtku..... takhle vzpomínka mě donutí k úsměvu a zašeptám vzpomínáš si Galzro......na to maličké písmenko které ti zdobí nožičku......na to malé písmenko odemne? |
| |
| Takže... tys nepokousla Galzru... Dojde mi ihned Pak mu pomůžu trošku s vlkodlakama. Použiju na ně kouzlo, které je trošku zdrží,a by on mohl utéct něškam pryč a já běžím s ním. Ukryjem se někde daleko od vlkodlaků v nějákým pokoji, já uzamknu dveře kouzlem a zeptám se ho Kdo ji teda pokousla, když ne ty?? |
| |
| při střetnutí mečů zaslechnu její poznámku ano ta jizva která mi navěky připomíná tu nevětší prohru mého života..... jak bych mohla zapomenout!!! křiknu a prudce roztrhnu meče od sebe a oženu se po jejím boku..... |
| |
| Já to nemužu řict musel jsem to hodit na sebe nemužu řict jeho jméno řeknu smutně rozhodně nechci aby to někdo věděl. Jestli to udělam nezabije jenom mě ale i ju |
| |
| její ráně se mířené na bok se už nestihnu tak obratně vyhnout a schytám menší škrábanec..... uvidíme co řekneš na tohlezasyčím a pak šeptnu Arget! čepel mého meče je rázem ze stříbra |
| |
| nic na to neřeknu. Úplně jsem ale zapoměl na to, že mě zajímalo, co se vlastně stalo dole, proto se se zeptám, aby v místnosti nebylo až tak úplné ticho Co se vlastně stalo tam dole?? Na chchvíli se odmlčím a pak pokračuju A proč tě vlastně honili ty vlkodlaci?? |
| |
| Já ani nevím prostě se na mě vrhli ale určitě za to muže Leririn je parchant byl a bude už když pokou..................... a je to skoro venku no skvělí a co teď do haje. |
| |
| mám dojem že jestly se trefí přesně končim řeknu si a pak si vzpomenu kozla....sakra ty seš nejan alkoholička ale i sklerotička.....copak tě toho durza naučil málo?! řeknu si ale zádný kouzlo si v týhle stresový situaci nevybavuji...... jen tak tak se sehnu a její meč prosviští nademnou...včas sem si všimla jejího útoku a když už sem dole švihnu jí přes nohy ale ona pro změnu nadskočí a přišlápne mi meč...... |
| |
| nadskočim a přišlápnu jí meč takže je v háji končíš syknu a zvednu jednu nohu z meče a než stačí cokoli udělat odkopnu ji stranou... pomalu se snaží sebrat ze země ale do se ji nepodaří jelikož ji opět složim k zemi další ránou.... |
| |
| několik slušných kopnutí a dokonale mě dostala..... bože dej mi sílu zašeptám si vesms pro sebe a pak mě to trklo do hlavy... SVĚTLO!!! zvednu ruku a křknu Garjzla! |
| |
| její pokus o kouzlo odvrátim mavnutím ruky a jak je vidět přecenila své síly.....a helemese...ono to umí čarovat řeknu pobaveně a přikleknu k mé vyčerpané nevlastní sestřičce tak jo a teď proč sem sem vlastně přišla.....nechci tě zabít...jen mi dovol udělat na tobě menší pokus...... řeknu a i když její výraz v bledé tváři křičí ne sama mi vzdorovat nedokáže...nemá na to síly......a tak se k ní sehnu zvednu její hlavu a zakousnu se do jejího krku..... Galzra vydá hlasitý výkřik a já zpozoruji že její tělo se začalo prudce oteplovat a pustím ji..... zvednu se a zmizím..... v pokoji zůstala jen Galzra s horečkou a navíc má na krku kousnutí odemne |
| |
| už když co?? zeptám se na nedokončené slovo... nebo spíše větu Doufám, že mi řekne konečně pravdu,a le pomalu mi to začíná docházet, co vlastně chtěl říci, teda nechtěl,a le skoro řekl... |
| |
| Ale to už sis musíš vědět co udělal já jenom beru jeho rozkazy a jeden byl najít a zabít tebe řeknu chladně |
| |
| Už mi to došlo, co chtěl říci... chtěl říci, že... Lerinin pokousal Galzru. A proč chtěl zabít mě?? Grr... to je takovej... radši nic... Proč ti dal za úkol mě zabít?? co by z toho měl?? vyptávám se protože mě to zajímá, ale pochybuju, že Liutasil o tom něco bude vědět... Lerinin mu určitě neříká svoje záměry jeho úkolů pro Liutasila. |
| |
| No tvá smrt by vedla k temu že by mohli Vardenové klidně začít bojovat si přece stín a pracuješ pro Galbatorixe řeknu a podivám se na zem |
| |
| A ty snad pro něho neděláš?? zeptám se otupěně,a le pak najednou uslyším nějáký výkřik. Leknu se, co to bylo. Zvednu se tedy ze země, na které jsme celou dobu seděli. Odemknu dveře a podívám se, zda vlkodlaci jsou už pryč... naštěstí už jsou nekde v tahu, tak poklidně vyjdu ze dveří a zeptám se Liutasila Jdeš se taky podívat, co to bylo za výkřík?? Znělo to, jako by křičel ženský hlas, který mi někoho připomíná... Jenže nevím koho... Čekám, jestli se Liutasil rozhodne jít se mnou nebo jestli zůstane tady a přitom přemýšlím, koho mi připomíná... a po nějáké době mi to dojde... Rozeběhnu se chodbou, aniž bych nadále čekal na Liustasila. |
| |
| Jdi se podivat já něco musím udělat něco jdu pryč. |
| |
| Dojdu ke galzřinýmu pokoji a chci otevřít dveře, ale když vezmu za kliku, zjistím, že dveře jsou zamčené. Jednoduše je tedy kouzlem odemknu,a le enchápu proč byly zamčené. Vejdu tedy dovnitř a tam uvidím Galzru ležet na zemi. Přijdu k ní a zjsitím, že ještzě žije, což je dobře, ale pak si všimnu ještě něčeho... Na krku má kousnutí od upíra... Vanesia!!! řeknu si vduchu toto jméno a přitom se zamračím... Ona z ní udělala křížence vlkodlaka a upíra... pane bože... měla by jít někam pryč, aby tady nevyhubila celý Gil'ead... Nemám ponětí, co bych měl udělat... kam jít nebo... nevím... |
| |
| Rychle běžím za Durzou vlkodlakci zmizeli Durzo a hodně lidí jsou mrtvý řeknu a najendou si všimnu Galzry měls jí rači hlidat no teď too bude blbý. Podivám se na chodbu objeví se vlkodlak jenže teho znám a patří ke mě je ve vlčí podobě. Změní se zpět co se děje?? Zeptám se ho Leririn pracuje por krále Galbatorixe na přikaz jsem ho sledoval Liutasile tvuj ukol je ho zabít za jeho zradu a ti co jsou z Galbatorixem taky. |
| |
| Sojím na cestě a dívám se na stopy na zemi, nedaleko předemnou jsou nějací jezdci. Přidám do tempa koně, co kdyby to byl Eragorn, Safira možná nese Aryi, což by bylo pochopitelné. Jedu ještě několik hodin a světlo už dávno zmizelo, jedu ale stále po cestě k Vardenům. Když uvidím Safiru, poměrně si oddechnu, ale Eragorn není sám, jsou tam další dva a Arya. Popoženu koně a jedu k nim, nesnažím se nijak zakrýt, nikdo by si s nepřátelskými úmysli nedovolil sedět jen tak vedle dračího jezdce a jeho draka. |
| |
| Přijedu až ke skupince, mírným pohledem si je měřím, jednoho znám od elfů, ale jeho jméno si už nepamatuji. Sesednu z koně a jdu k nim pěšky, když ale vidím Eragorna a ostatní, jako hromátky neštěstí, uvědomím si, co se asi stalo. Kleknu k Aryi a dívám se na její kletbou zničené tělo, na tohle by obyčejné léčení nestačilo. Položím jí ruce na hlavu a soustředím se. Stínova práce, znovu ruce odtáhnu, s vědomím že ještě není tak pozdě. Chytnu Eragorna a trochu jím zatřesu. "Sejmu z ní kletbu, ale pak, pokud nebudu mít dost síly ji budeš muset léčit ty, je to Heel, takže pokud to nezvládnu je to na tobě." Znovu se obrátím k Aryi a pomalu jízačínám odstraňovat kletbu z těla, zničené tkáně se neobnovují, ale rozklad se začíná spomalovat, až úplně přestane, poté z těla vyprchá to proklaté kouzlo a já se zachvěji. Stálo to spoustu síly, ale stále ještě Arya nedýchá, že by přece jen pozdě? Položím na ni opět ruce a uvědomím si že její tělo nepřežilo nápor nemoci, ale stále je v něm jiskřička života. Moje ruce se dotknou hlavy a srdce Aryi a soustředím se, tentokrát o ale již nejde beze slov a tak vykřiknu: "Riss." Ztratil jsem tím hodně sil a tak jen unaveně klesnu. Dívám se na Eragorna neschopen ani zvednout ruku, Arya žije, a je v ní život, ale poškozené orgány potřebují opravit, doufám že mu dojde, že jeho práce právě začala, naštěstí se mi povede říci po chvilce pár slov. "Teď Ty." |
| |
| Před pár měsíci: Kladivo hlasitě cinklo o kovadlinu a kovář s Therinsfordu se otočil, aby se podíval na moji práci, kdy jsem se snažil lehce opravit zlomený meč, který nevydržel šermířský souboj. Dal mi za úkol ho znovu zkut, což bylo dnes ráno, pár dní, co jsem odjel z Carvahallu, abych si vydělal peníze na společné soužítí s mojí láskou Katrinou. Sotva jsem se stihl zde rozkoukat, už mi starý a zpocený kovář nabídl tuto zajímavou práci. No, výpomoc se vždy hodí. Ráno jsem pojedl míchaná vejce a ustlal si postel. Poté jsem zašel do kovárny, byla kousek od domu kováře. Mimochodem, jeho rodina byla velmi příjemná. Cesta do kovárny však byla blátivá a proto jsem si velmi ušpinil nohavice, ale tohle mi nějak zvlášť nevadilo. Venku bylo pošmurno a zima, zkrátka typické podzimní počasí. Uvnitř kovárny však bylo teplo a proto jsem si sundal tričko a skrz železnou suť jsem vyhrabal dva zlomené kousky meče. Pak, potom, co jsem si připravil načinní a dal se do práce, jsem kolem poledne trhlinu na meči zacelil a měli jsme tu nový meč. No zas tak nový nebyl, ale vyhlížel docela pěkně a kovář moji práci vskutku pochválil. Vzal jsem si svačinu a šel si sednou před kovárnu. Smetl jsem poulliční krysu z dřevěné podušky a usadil se na ní. Rozhlížel jsem se po vesnici, o které jsem nikdy moc netušil, ale hodně lidí zde žilo zemědělstvím a prací. Někdy i dokonce děti, ale to je u nás rolníků běžné. A pak to přišlo. Mezi všudypřítomnými, pracujícími občany se objevil Baldor, Horstův syn a můj přítel. Jel na koni a velice pomalu. Dalo by se říct i smutně. Když mě spatřil, mírně se usmál, ale ten úsměv byl ustaraný. Příjdu k němu a pozdravím: ,,Vítej, bratře, jak se vede lidem v Carvahallu? Baldor skloní hlavu a mě je jasné, že se něco stalo.... ,,Rorane, pamatuješ si na ty cizince, ty tajemné? Ty co se ptali po jakémsi modrém kameni, otec mi o něm říkal, že ho našel Eragon." zašeptá strašidelně Baldor a mě ztěžkne srdce. Někomu ublížili, to je jisté." pomyslím si s obavami. Odpovím Baldorovi, že si moc dobře pamatuji. ,,Ti cizinci vypálili tvůj dům. Eragon tušil nebezpečí a vypravil se Gerovi na pomoc, ale pak záhadně zmizel, nemohli jsme ho najít celou noc. Druhý den ráno jsme ho našli i s Gerem na cestě do Carvahallu, kousek od jejich domova. Přemístili jsme je k nám, ale Gero svým zraněním podlehl." Jak to Baldor říkal, s každým slovem mi těžklo a těžklo srdce. Bylo to nepříjemné, špatné zprávy nemám rád. Můj otec...můj otec. Už to nevydržím a dám se do pláče a s každou novou myšlenkou na otce, na moji farmu a na moji budoucí lásku s Katrinou jsou nadobro pryč. Je po všem. S žalem odejdu ke kováři a řeknu mu, co se stalo v mém soukromém životě. Kovář taky zesmutní: ,,Tvého otce jsem znal, přeji tu upřímnou sustrast a ať je o tvého otce v královstvím nebeském dobře postaráno. Propouštím tě ze svých služeb...můžeš jít." S těmito slovy se začnu balit a během hodiny opuštím s Baldorem místo, kde jsem si měl vydělat a jedu do svého domova, který již neexistuje. Když tam dorazíme, vidím vesničany, jak jsou oblečení v tom nejlepším, co ve svém šatníku mají. Mezi nimi vidím čerstvý násyp hlíny a dřevěný kříž, jenž patří mému otci. Když mě všichni vidí, zesmutní ještě víc. Elain přiběhne a obejme mě. ,,Rorane, tvého otce jsme už nemohli zachránit." vysvětlovala mi. ,,Na co zemřel? zeptám se, i když moc dobře znám odpověď. Samozřejmě že na hodně vysoké popáleniny. Odtáhnu se od Elain a prozkoumám všechny přítomné. ,,Kde je Eragon?" zeptám se a najednou ucítím tu největší zášť vůči svému bratranci. To on za vše může, to on přitáhl ten podivný kámen z lesa, a ten kámen přitáhl sem ty cizince, kteří zaůtočili na domov mého otce. ,,Eragona jsme měli také v léčení, ale včera zmizel a s ním i Brom, který ti zde přenechal dopis. řekne Horst a přistoupí ke mě, v rukách muchlaje pomačkaný svitek pergamenu. Rozvinu ho a čtu: ,,Milý Rorane, ano vím, že ti píši zde v tu nejhorší dobu a také ti přeji co nejúpřímější soustrast. Víš, Eragon je....." Vztekle dopis zahodím a Horst ho vezme z bláta. ,,Přečteš si to někdy jindy." řekne Horst a podá dopis Gertrudě, vesnické léčitelce. Poté se začal konat obřad, kdy celá vesnice společně se mnou, oplakávala mého otce. Po obřadu, jsem se zadíval Katrině do očí a ona do mých. Později si s ní promluvím, ale teď na to nebyl čas, neboť ji Sloun popadl za rameno a prudce trhl. Oba šli pryč, Sloun zřejmě na obřad nechtěl jít. Syčák. Přítomnost: Plahočím se do kopce a brzo se mi naskytne pohled, který mě zabolí u srdce. Vidím pozůstatky mé farmy, mého budoucího života, mého domova. Ohořelé trámy obrůstají trávou a úroda, na které dřív rostla pšenice a všude pobíhala hospodářská zvířata, je také zničená plevelem. Tu a tam zůstal tuřín nebo zbloudilá mrkev, ale to je asi tak vše. Vidím je obraz zkázy a místo, kde zemřel můj otec. Až teď po pár měsících mi vše konečně došlo. Dopis, který mi přenechal Brom mi několikrát přečetla Gertruda, ale větší snůšku nesmyslů jsem nikdy neslyšel. Brom určitě nalákal Eragona k těm jeho potulkám a příběhům o hrdinských skutcích. Celou vesnici tíží velké daně od králových výběrčí a úroda není nic moc, zato Eragon dnes cestuje po celé Alageasii a úžívá si bohemského života. Vidím, že slunce se už sklání k obzoru a proto se otočím, abych odešel zpět do Carvahallu, kde už na mě čekají Baldor, se kterým zítra vyrazím na lov, ať máme nějaké maso. |
| |
| slyším něčí kroky...jenže nedokážu rozeznat kdo nebo co to je..... slyším i hlasy......jenže ani podle toho pořádně nerozeznám o koho se jedná....... momentálně sem na tom poměrně bledě protože ani sama nedokážu komunikovat..... možná myslí ale i to půjde horko těžko a navíc sama nedokážu navázat spojení a kýmkoli..... |
| |
| Když uvídím přicházet Broma pozdravím ho jen letmým pokynutím hlavi stejně když mě vyděl naposledy byl sem ještě malej kluk beztak si mě ani nepamatuje.Když Brom začne dělat nějaké kouzla okolo Aryi vytratím se pryč.Stejně nerozumím tomu co to dělá.Místo toho rychle zaběhnu do lesa a nasbírám nějaké dříví.Rychle se vrátím a rozdělám oheň.Něž brom stihnu něco udělat s Aryou už mám dodělanou polévku do které sem narval všechny zbytky které sem měl.Snad si aspoň trochu odpočne a nabere síly začnu roznášet polívky. |
| |
| vy vlkodlaci dokážete nadělat bordel. podívám se na Liutasila Já za to nemůžu... a krom toho, stejně by jí Vanesia jednou pokousala! Schejbnu se ke Galzře a zkusím an ní promluvit, jestli zareaguje Galzroo, probuď see!! zkusím nejprve. A pak mě najednou napadne, že kdybych se s ní propojil myslí, tak by mohla reagovat, což nebude zase tak těžké, když je v tomhle stavu Galzroo, co se stalo?? Slyšíš mě?? opravdu to nebylo těžké, jen doufám, že odpoví |
| |
| docela zřetelně uslyším Durzův hlas ve své mysli.....no...slyšim tě...a celkem dobře.......a představ si že ABSolutně nevim co se stalo od chvilky když sem se na ni snažila použít světlo což bleskově odvrátila.....já ti to klidně celý převyprávim....ale nejprve mě přesuň někam jinam...ta zem je celkem tvrdá a slušně mě bolej záda.....odpovím telepaticky .......jo a je tam někdo s tebou? dodám ještě otázku a pak mi nezbývá nic jiného než čekat...... |
| |
| Měl by tu být Liutasil,a le ten se někam asi poděl... odpovím jí a dotáhnu jí na postel, je docela dost těžká(Galzra=D ) Pak se jdu podívat, jestli za dveřmi Liutasil stále je nebo není. |
| |
| Liutasil??!! zeptám se nachápavě Durzy když mě přetáhne na postel.....co ten tady chce?? |
| |
| Durzo vlkodlaci jsou všude po celým městě a žerou tvý muže myslím že Leririn je tu proto aby tě zabi možná. Podivám se ke dveřím tak dvacet vlkodlaků na jeho straně pět mích se teprv bliží. |
| |
| Zachránil jsem mu život a řekl mi pár věcí vysvětlím jednoduše Galzře a doufám, že už se dál na nic nebude ptát, protože nemám chuť jí něco dalšího vysvětlovat. Pak se ohlédnu znovu na Liutasila a zeptám se ho A proč mě chce Lerinin zabít?? co z toho bude mít?? nechápu to a myslím, že Liutasil taky neví proč mě chce zabít.Čekám, co mi odpoví. |
| |
| nepovídej odkdy ty zachranuješ život někomu jinýmu než mě.....mimochodem pokolikátý už??trochu zavtipkuji a pak začnu přicházet k sobě a pootevřu oči.....trošku se rozhlídnu po místnosti něco nahlas zabručím a pak řeknu srozumitelně první větu...... Já chci rum.... |
| |
| co pokolikátý?? pokolikátý jsem tobě zachránil život?? ani nevím... nepočítám to. řeknu jí v mysli a zamračím se, když vysloví svou žádost. nedostaneš odpovím ještě v mysli, protože se mi nechce mluvit nahlas. A vím, že mi za to bude nadávat. |
| |
| no taky sem to nepočítala...ale už hodněkrát odpovím telepaticky a na zmíňku o rumu zase promluvím nahlas.... ty seš na mě hnusnej.....to je nefér já nehraju.... zakňučím ještě pořád mě všechno bolí..... sakra nevíte někdo co se stalo já mám totální okno...... a to jsem vyjímečně nic moc nepila.... dořeknu si v mysli |
| |
| tohle není hra, ale skutečnost upozorním Galzru Na otázku, co se stalo, nevím, co odpovědět, protože to sám pořádně nevím, ale jedno je jistě... |
| |
| boužel... řeknu a trochu se protáhnu.... pak se podívám na Durzu už pořádně a postřehnu i Liutasila ale nevěnuji mu velkou pozornost.... můj pohled pak přejde k oknu kde už je krásný nový den.....no krásný jak pro koho.... chvilku se dívám z okna a pak řeknu.... no...já mam takový vokno že dokonce přemýšlím nad tím jak to že ještě žiju... |
| |
| no dobře... zarazím se na chvíli a rozmýšlím se, co vlastně říct a jak to říct hlavně... ee... vydám ze sebe a pak už konečně mluvím dobře... Vanesia tě pokousla, když to tak chceš vědět dívám se na ní, jak se kouká z okna a je otočená ke mě zády. |
| |
| jsem stále otočená k oknu a jakmile prozradí co se stalo zavřu oči a jen tiše mlčím.... potlačuji slzy proože vím co to pro mě znamená..... proč já?? proč zrovna já??!!! já nechci....nechci tím být...proč si zvolila mě jako svou objeť???...... hlavou se mi prožene tolik otázek na které nedokážu odpovědět.....vlastně jediný kdo mi může odpovědět je právě ona.....Vanesia..... |
| |
| Sednu si do křesla a mlčí, dívá se někam do neurčita. Pociťuje něco jako vinnu, že za to může on,a le nechce,a by to bylo poznat navenek-nechce, aby to na něm Galzra poznala. Snaží se to prostě zakrýt, ajk nejlíp umí a bojí se toho, že by na to přišla. Sedí stále potichu a jen přemýšlí... |
| |
| mlčím dost dlouho... pak se odhodlám a řeknu.... o křížencích toho moc nevím....vlastně vůbec nic.....za setmění vyhledám Vanesii je mi jedno jestly půjdeš se mnou ale já za ní prostě půjdu....mám na ní hodně otázek.....a CHCI odpovědi! jsem stále otočená k oknu..... |
| |
| Nikdy bych nečekal, že něco takového by chtqla podniknout... chvíli mlčím a mám otevřenou pusu dokořán, nevím co odpovědět... pak ze sebe jen vypravím a... ty víš, kde ji hledat?? Jsem zvědav, co na to řekne. |
| |
| na Durzu se ani nepodívám a odpovím jak znám Vanesiu přes den si vyhledá temné místo jistě v pevnosti...možná bude dole v celách nebo někde nahoře ve věžích.......v noci bude těžší jí najít....bude lovit takže proto krátce po setmění.....to se bude probouzet |
| |
| pozvednu hlavu a zeptám se můžu jít s tebou?? v očích mi je vidět naděje. Nechci,a by tam šla sama, ještě se jí stane něco víc než do teď. Čekám na odpověď a přitom se zvednu zase z křesla a jdu blíž k ní. |
| |
| jestly se ti chce.... pokrčím rameny a stále hledím z okna kamsi do blba..... myšleky mi pořád pátrají po tom jak vlastně dokážu žít s tím co ze mě Vanesia udělala........ |
| |
| chce odpovím jedním jediným slovem. Poté si sednu, ael ne do křesla, ale na její postel. Zajímalo by mě, jak vlastně bude žít... zase se začnu koukat kamsi do neznáma a přemýšlet... |
| |
| když se ti chce tak proč ne...... řeknu pak ovšem ucítím že si někdo... (mno kdo asi =) ) ......sedl na postel..... nevim proč ale otočím se když zpozoruji že to je Durza trochu se uklidním a otočím se zpět k oknu.... chvilku přemýšlím jestly jsou kříženci na něco alergičtí jako vlkodlaci na stříbro..... já s tim žít nedokážu...... zašeptám do ticha je vidět že bych nějradši řekla svou oblíbenou větu ale když je Durza tak blízko mohla by mi přilítnout další facka a to se mi zrovna nechce......tak radši mlčím..... |
| |
| ale něják to přežiješ... uvidíš odpovím trošku nepřítomně. Stále totiž přemýšlím a koukám do neznáma... Přemýšlím o tom, jak vlastně ona bude žít... a jaký to asi je být křížencem. |
| |
| tobě se to řekne.......ty seš na tom úplně jinak než já...... řeknu a neubránim se několika slzám..... Durza je nad nezaznamenal jelikož mám tvář stále otočenou k oknu...... |
| |
| Toho, ze ji ukaplo par slz si nevsimnu. Mozna ma pravdu, ze jsem na tom uplne jinak, ale... kazdopadne ona nezna moji minulost, na kterou tak nerad vzpominam a nikdz o ni nemluvim... nechci o ni mluvit... nesnasim svou minulost... mozna... reku jen stale nepritomne. |
| |
| ne tak možná jako určitě! řeknu a zvednu se z postele..... trochu se mi zatočí hlava....ještě nejsem v zrovna nejlepším stavu ale jestly nebudu něco dělat tak se tu zbláznim....seberu se a projdu dveřmi někam ven...... pokud mě Durza nedožene budu bloudit po chodbách a pak se třeba vrátim..... |
| |
| Chvilku sedim na postely, ale pak se rychle zvednu a bezim za ni. Kam jdes?? zeptam se ji a doufam, ze neodpovi, ze zabit:) |
| |
| podívám se na něj svýma zelenýma očkama a po chvilce mlčení řeknu.... no...původně sem se chtěla jít zabít....ale stejně bych si sama nůž do srdce nevrazila..... řeknu a opřu se o chladnou stěnu ....v pokoji bych se zcvokla tak sem se chtěla projít..... dořeknu popravdě a na chvilku zavřu oči..... někdy mám dojem že to všechno byl jen sen a nejradši bych se zněj probudila....jenže tohle je realita a ne sen......škoda víš...mým problémem je že bych se sama zabít nedokázala.....musel by mě zabít někdo jiný.....uvažovala sem že bych řekla tobě...jenže.....mám dojem že ani ty bys mě nezabil.....kdysi sem se smrti bála...a teď...pche...už uvažuji o tom že bych se chtěla zabít.....k čertu s tím...zapomeň na to......dělej že sem nic neřekla... prohlásím nakonec tak nějak lhostejně a pokračuji pomalu v cestě nevim kam....... |
| |
| Nic neříkám a jdu pomalu za ní... Já nechco, aby se zabila... a má pravdu, že já bych to neudělal... ne... Věděl jsem, že to řekne... věděl jsem, že se bude chtít zabít... věděl jsem, že bude chtít umřít... ona už je taková... kdybych nikam nechodil... kdybych jenom nikam nechodil!! |
| |
| pomalu a tiše kráčím chodbou..... jediné co slyším jsou Durzovi kroky..... přemýšlím o všem co se stalo ale pak to vzdám protože se nedá přemýšlet v takovým tichu kde jsou slyšet jen kroky nás dvou..... hele.....proč mi vlastně ten rum tak zakazuješ??!! napadne mě a jsem zvědavá co odpoví.......ne že bych se zase chtěla hádat ale lepší naž jen mlčet..... |
| |
| už zase škemráš?? pozvednu obočí. Mám chuť se i smát,a le smích potlačím a jen se malinko pousměji. jdu stále za ní, nechce se mi ji dohánět a čekám, co odpoví. |
| |
| zastavím se... po chvilce se otočím na patě a podívám se na něj..... já neškemrám......jen sem se zeptala proč mi ho tak zakazuješ?! řeknu |
| |
| nojo... ale stejně škemráš ušklíbnu se a vyhýbám se odpovědi. To bych přeci nebyl já, abych se vyhýbal odpovědi, ajk nejvíc to jde. A proč Galzře vlastně zakazuju rum?? Ani sám nevím... Vlastně... možná vím, ale tu jí neprozradím, dokut se budu ještě moct něják vyhýbat:) |
| |
| kdybych ti tak uměla vlízt do mysli....to bych se dozvěděla co potřebuju..... řeknu si a pak povím no tak škemrám no....to mám před tebou padnout na kolena aby si mi někdy něco dovolil?! pak pokračuji v chůzi..... |
| |
| No jestli chceš, klidně můžeš usmívám se ale asi ti to moc nepomůže dodám pak ještě,a by jí to bylo jasné. Jsem rád, že to vzdala... nemusím jí odpovídat na její otázku, proč ji zakazuji rum... Ale že už toho mám dost, jak pořád škemrá a škemrá a škemrá... |
| |
| nechápu proč tu ještě sem...co tu vlastně dělám?! stejně mi akorát leze na nervy.....ale..ale proč mit o pořád zakazuje!nemá důvod a navíc já sem v situaci kdy by mi rum možná pomohl..... jestly myslíš na to že se zase opiješ tak to bude to poslední co uděláš?!neslíbila si že s tim zkoncuješ?! jenže to se nedá! pokecám si se svým vnitřním hlasem a mé kroky začnou směřovat zpět k pokoji..... stejně to nechápu......já vlastně nechápu nic....vůbec nic.....a nechápu ani to jak budu dál žít...jestly budu žít.....řeknu a poslední slova zašeptám...... |
| |
| ale určitě budeš žít řeknu s trochou optimismu. Pak je hrobové a velmi nepříjemné ticho... Je velmi dlouhé... To ticho pak překazím já svou nečekanou tázkou ke Galzře Galzro?? podívám se na ni velmi vážně Jak jsi vlastně začala pít rum?? Tato otzka mě dosti zajímá... ani vlastně nevím, proč jsme se nezeptal už dřív... nikdy předtím mě nenapadla... Jsem moc zvědav, co odpoví... |
| |
| tou otázkou mě hodně zaskočil.....dlouho mlčim...hodně dlouho mlčim protože vlastně nevim co říct... já vlastně nevim co odpovědět ehm....to je dobrá otázka..... řeknu uznale a na moment se k němu otočim čéče a víš že ani nevim jak to vlastně začalo?! řeknu a pak se otočím zpátky a teď už rychlejším krokem jdu dál.....směr můj pokoj..... |
| |
| Chvili jdu až uslyším zavrčení za mnou se objevil Leririn ty co tu chceš?? Zeptám se i na pul naštvaně je v lidské podobě. Sakra co budu dělat?? Zeptám se sám sebe jsem tu jenom já a on. Jdu k oknu chvili se divám ven citím krev dole je spoustu mrtvých. Štěstí že jsem šel pryč od těch dvou jinač bych nemusel dopadnou dvakrat dobře rozmyšlet se na jakou stranu bych se připojil by bylo hodně těžký řeknu si v duchu. Ještě jsem si vůbec nevybral a asi přišel čas si vybrat. |
| |
| Ale no táknebuď zlý mám pro tebe úkol. Vanesia se udělala křižence zab ho jestli to neuděláš udělá to za tebe on. Výš koho myslím........ řeknu s usměvem a divám se dal na Liutasila. |
| |
| Už mlčím a jen přemýšlím, jak by to mohlo vlastně začít... Poslední dobou něják vůbec zjišťuju, že jí ani niják neznám... Celou cestu vlastně přemýšlím až mě něco napadne... bude jí to sice trošku víc bolet, ale proč to nezkusit?! Loudám se za ní... Pak dojdem oba do pokoje, ona si sedne na postel a já... já si nesednu do křesla, ani vedle ní na postel... já stojím... A pak to začne... Zavřu oči a chvilku se soustředím... A pak se mi to podaří... Dostanu se do Galzřiný mysli... Podle očekávání teď ji nemá niják chráněnou, takže jsem se jí tam lehce dostal. Začnu v její mysli tedy hledat začátek její závislosti na rumu... Chtěl jsem si projet vše úplně od začátku, od jejího dětství,a le nikde nevidí Galzru jako malou, ani s jejími rodiči... Nevím proč... Ale to neřeším... Zajedu tedy hlouběji do její mysli... Vidím Galzru s nějákou družinou na nějáké výpravě. Družinu, kterou vidím, nejspíš nevede ona sama, ale jiná žena... ta žena Galzru oslovila sestro Galzra má sestru?? podivím se... nevěděl jsem, že má sestru až na Vanesii,a le ta není její pravá. Ale radši se vrátím k její mysli. V dalším útržku nějáké její vzpomínky si všimnu, že Galzru oslovují Imoen Potom jsou v nějáké jeskyni, kde její sestru právě zabil nějáký démon... Pak vidím, že v nějákém neznámém domě Galzra, zřejmě poprvé, šáhla po flašce s rumem. Ale ještě s mírou! Dále si všimnu, že je v pokoji s jedním mužem z té její družniny... Takže...takže měla i přítele... Potom vidím Galzru znovu s rumem... Ale... ale učeho to klečí?? Najednou v tom začnu rozeznávat náhrobek se jménem toho jejího přítele... K opilosti měla nejspíš pádný důvod... Přejdu k další její vzpomínce, ve které si všimnu, že něják přibrala... a je zase s flaškou rumu! Nejdříve jí zabili sestru... pak i přítele... Dále už Galzra zase klečí u náhrobku, ale... ale něco tam přibilo... menší hrob... do toho by se dospělí člověk nevešel... vešlo by se do něho malé dítě... No ano!! ona nepřibrala... ona byla Těhotná!! Později ji vidím mezi nějákými upíry... Nějaká Bodhi... a... a... to... to... TO JE VANESIA!! Nevím jak to, ale pak už vidím jen Galzru v Alagaësii mezi elfy... Nejspíš se na to před tím nepamatuje... Ale jakto?? někdo jí začernil paměť... Ale kdo?? Kdo by mohl být tak hnusný... vlastně... pro ní to je jen lepší... nepamatuje se na její utrpení v minulosti... Potom jak od elfů utela a byla přepadena tlupou vlkodlaků a jeden z nich ji pokousal... Dost mi někoho připomíná... Pak jak přišla za galbatorixem a přidala se k němu... Její mysl opouštím s pohledem, jak jede do Gil'eadu. Když otevřu oči, Galzra leží na posteli s bolestným výrazem, který se rázem změní ve vzteklý... Promiň Galzro, ale nemohl jsem jinak... omluvím se jí v duchu, což už ona nemůže slyšet. Nic neříkám, jen se na ní omluvně dívám... |
| |
| Najednou ze mě se vyslový slova která neřikám já ale přesto řikám já to zvladnu páne. Jdu pryč jdu zabít křižence i když já sám nechci. Vyčichavám Galzru DURZO!!!!!!!!!!!!! |
| |
| to jak se mi Durza prohraboval v mysli mě slušně vytočilo...... bolest kterou sem si teď prošla mi ještě víc přidala na zlosti a vzteku..... jeho omluvný výraz v obličeji je mi lhostejný...... nelidsky na něj zavrčím a ve vzduchu je malér...... seskočím z postele a rukou sevřu pevně Durzův krk.... momentálně se ABSolutně nepoznávám a myslim že ani Durza nepoznává mě...no vlastně já nemyslim.... (lidi já nevim jak popsat to jak vypadá kříženec...takže kdo viděl Underworld ví své kdo ne.....tak nevim...:-) tos neměl!! zavrčím když držím Durzu pod tím krkem alespoň dvacet centáků nad zemí....... |
| |
| Nazdarek Durziku jak se vede?? V mých očích jde vidět čistou nenavist jenže občas i něco na stýl promiň. Vytahnu meč a za mnou se objevi Leririn páne mám zabít i Durzy??? Zeptám se a podivám se na Leririna střidavě se divám na Durzy a Leririna. Leririn přikyvl a šel pryč co řekne pán je zakon takže tě Durzo musím zabít zbohem stíne uvidím Galzru jak se vrhla na stína. |
| |
| všimnu si nově příchozích a instinkt radí zmizet takže Durzíka pustim a zdrhnu.....mno asi oknem kamsi pryč.....:-) |
| |
| Niják se Galzže nebráním,a le jsem kdykoliv připraven zaútočit. Za chvíli uslyším hlasy... Nemůžu se otočit a podívat, kdo to mluví, ael snažím se to poznat jen podle hlasu.. Po chvíli to poznám... Liutasil... Ale to už mě galzra pouští na zem a zdrhá oknem... Spadnu na zem. Bleskurychle se zvednu a vytáhnu svůj meč. Koukám na Liutasila velmi vražedným a nenávistivým pohledem-tedy mu to oplácím, ale... chvílema v nich je vidět něco jako "promiň"... nechápu to,a el přesto se na něho stále dívám tím vžražedným a nenávistivým pohledem a jsem vždy připraven zaútočit nebo bránit se. |
| |
| ZAbij ho Liutasile nebo se budu zlobit řeknu když se tam objevím. S usměvem jenom že Liutasil mě nechce poslechnou otočí se na mě a chce zautočit na mě jenže jsem rychlejší a bleskově vytahnu meč a bodnu ho do břicha konečně si zdorovla kouzlu škoda že si svobodu neužiješ dost dlouho okamžitě jdu pryč. |
| |
| To co se předemnou odehrálo,bylo překvapující chvilku přemýšlím co udělat, ale když Leririn odejde neváhám a jdu k Liutasilovi. Vždyť on vlastně byl ovládnán kouzlem... ta svině Lerinin. Kouknu na ránu, kterou mu ten hajlz provedl a za pomoci několika slov starověkého jazyka ránu vyléčím. Chvilku na něj mlčky koukám a pak se zeptám tak co?? dobrý?? čekám jak zeraguje, abych mohl položit několik dalších otázek. Něco z Galřiný mysli mi vrtá hlavou a potřebuji Liutasila k tomu aby mi ji pomohl najít. O křížencích vlastně bohužel nic nevím a doufám, že Liutasil něco vědět bude. |
| |
| Jo dobrý řeknu a vstanu jo a děkuju. Jenže z mých slov vyjde i vlčí zavrčení já se chci přeměnit najít Leririna a zabít ho. Chvili se divám na Durzy a pak uslyším další zavrčení. Otočím se a vidím pět vlkodlaků kterým velí Leririn. Divám se na vlkodlaky Durzo budou veliký potíže. Za chvilí bude ráno. |
| |
| Zamračím se a neváhám-začnu utíkat a ještě zakřičím na Liutasila rychle poběž Pak se ale na chvilku zastavím, počkám na Liutasila a vlkodlaky tak trošku pozastavím jedním kouzlem. |
| |
| VLkodlaci tam cvhili stojí za chvilí nás doženou a když se schováme tak nas vyčuchají budem na to muset poněkud jinač Durzo běž já je zdržím. Zavrčím a v tu chvilí začne i moje přeměna zavyju. Má čelist se prodlouží a já se podivám na Durzu. |
| |
| poté co jsem napadla Durzu sem chtěla zdrhnout oknem jenže sme si to nějka nevypočítala a jakožto šílený střevo sem si při mém přistání udělala něco s nohou...... kulhám se do pevnosti..... mám hlad všechno mě ještě bolí od pádu a nevim kam se zdejchnout aby nenarazila na Durzu nebo na někoho jinýho...... vraždění se mi sice příčí ale jestly někoho nezakousnu tak končim....... řeknu si a přemýšlím kde bych asi teď našla Vanesii a tak se snažim hledat v temných místech budovy a ejhle.......když sejdu k zapomenutým celám uvidim v jedné z nich přerostlýho netopýra..... překulhám blíž a takovým polohlasem ze kterého srší bolest a zoualství oslovím upírknui visící hlavou dolů zabalená ve svých křídlech který používá jen na spaní..... Vanesio?! musím s tebou mluvit...... |
| |
| hned jak uslišim Galzru roztáhnu křídla a pustím se tyče na které sem byla až do teď zavěšená..... dopadnu na nohy mezitím složík křídla a nechám je proměnit zpátky v černozlatý plášť..... pomalu se zvednu a podívám se na Galzru která vypadá jao by odněkud slítla.....a z docela pěkný výšky... tak mluvit jo? Pojď sem a nejdřív mi pověz co se ti stalo že kulháš a vypadáš tak jak vypadáš..... řeknu s lehkým úsměvem a podám Galzře přátelsky ruku aby věděla že jí nechci ublížit...... |
| |
| chvilku Vanesii pozoruji a když mi po několika slovech podá ruku abych si ymslela že mi enchce ublížit tak chvíly váhám.... no jednoduše.....slítla sem z okna no.....a kulhám protože sem si něco udělala s nohou..... chvilku se odmlčím a podívám se na její stále nataženou ruku a celkem milý výraz v obličeji proč by mi chtěla něco udělat když mě vlastně stvořila.....to by nemělo logiku...... řeknu si a pak jí podám ruku a vejdu za ní.... |
| |
| výborně řeknu si když sevřu její ruku a pomůžu jí sednout si..... chvilku zkoumám její nohu a pak řeknu.... nějakou dobu kulhat budeš ale časem se z toho dostaneš..... oznámím jí a několika tichýmy slovy ztiším její bolest tak jo.....teď mi pověz všechno.... proč si slítla z toho okna a taky jestly si zatim postřehla jestly si na něco alergická a tak dál...... vychrlím na ní několik otázek sama totiž pouze plním rozkaz vytvoření křížence jinak o nich skoro nic nevím.... |
| |
| povím Vanesii vše co vím a taky vylíčim menší roztržku s Durzou.... když skončím ucítím jak mám úplně prázdný žaludek.... teď mi řekni zas něco ty......když se mě tak ptáš evidentně nic moc o tom co si ze mě udělala nevíš... ona jen kývne a já pokračuji .....takže mi alespoň řekni kde opatřit něco k jídlu protože mám strašnej hlad....... |
| |
| no jelikož je venku den já ti s lovem nepomůžu.....a pokud něco nesníš tak se asi večera nedožiješ...počkej pro podobné přípdady tu něco mám.... řeknu a na chvilku odejdu kamsi do tmy a když zase vyjdu držím v ruce láhev s nějakou rudou tekutinou..... na napij se.....pomůže ti to přežím.... řeknu a podám láhev Galzře..... |
| |
| vezmu si láhev,otevřu jí a trošu se napiju.... po chvilce rozeznám že to je krev..... a je docela dobrá.... napiju se znova a už víc..... pak láhev vrátím... už mi je líp.... a teď se zas ne několik otázek zeptám já tebe....... řeknu a začnu mluvit MH:nezlobte se ale vypisovat to dál nebudu už mě to neba a navíc bych něco jistě vynechala.....:-) |
| |
| Otevřu ústa, protože chci něco říct,a el nevím co, tak si to raději rychle rozmyslím a zavřu ji. Jakmile se na mě Liutasil podívá, otočím se zády ke všem těm vlkodlakům a začnu běžet. Vím, že chtějí mě... Vím, že Lerinin chce dostat mě... Jenže nevím proč... A taky by mě zajímalo, kde vlastně asi teď může být Galzra... Běžím až nakonec chodby, kde začínají schody dolů do věznice... nevím co mě táhne dolů do věznice, ale začnu běžet dolů po schodech. Slyším nějáké hlasy... ženské hlasy... a jsou mi docela dost povědomé... jen si vzpomenout, kde jsem je slyšel... Galzra a Vanesia! Dojde mi po chvíli. Proto zvloním krok... už neběžím,a le spíše jen našlapuju, abych nebyl tak slyšet... Galzra mě teď určitě ráda neuvidí... |
| |
| po zahájení debaty s Vanesií sem si začla říkat že zřejmě není taková jaká sem si myslela že je...... její nabídku na noční lov sem odkejvla ale když sme navázali téma kam se mnou přes den tzrochu sme narazili....s Durzou se potkat nechci s Liutasilem už tuplem ne a celej den bejt zalezlá se mi taky nechce..... z našeho přemýšlení mě vytrhnou kroky.....tiché a snaží se být neslyšitelné ale můj výborný sluch je zachytil...... já tahle kroky znám! řeknu si ale to už se kroky zastavili..... tiše zavrčím a šeptu na Vanes asi máme společnost! ne zrovna lehce vstanu a otočím se ke dveřím....... |
| |
| Stojím ve dveřích cely, kde si Vanesia a Galzra dávají odpolední čajový(nebo spíše krvavý) dýchánek=) Mlčím a dívám se na ty dvě ženská stvoření... Jedna je kříženec, druhá upír... No... moc rády mě tu asi nevidí, ale co... Čekám, jak zareagují... sám se ani nehnu ze dveří. |
| |
| koukám do dveří nevěřícně když zpozoruji Durzu.... já si říkala že ty kroky znám!! sakra co ty tady! řeknu nebo spíše vyšťeknu trochu kuhavě couvnu ani nevim jestly se mu chci omluvit za to že sem ho napadla a nebo pokračovat v tom kde sem zkončila než tam přišel Liutasil........ v mých očích je pro bystré oko vidět nenávist,i menší omluva,k Durzovi |
| |
| no co tu chce mě je jedno já se chci vyspat a tady to asi nebude takže......hezký den přeji řeknu nahla a pak ještě šeptu Galzře do ucha promiň že tě tui enchávám ale zabít ho můžeš vždycky a ten večer doufám platí....... pak se za pomoci několika slov...i z černé magie teleportuji někam jinam abych se vyspala..... |
| |
| No... nahoře jsou vlkodlaci, tak jsem se šel podívat co je tady nového a najednou syším nějáké hlasy. Říkám si, že ty hlasy znám, tak jsem se šel podívat blíž a koho envidím... tebe a Vanesiu odpovím nepravdivě... jenže, to že jsem řekl polovinu není poznat díky tomu, že jsem v obličeji celý klidný. Na Galzře je až moc dobře vidět, že v ní přetrvává nenávist ke mě. Co máš s nohou, že tak kulháš?? zeptám se s menším provokativním úsměvem. |
| |
| vyslechnu jeho příběh.... ten jeho klid mě vytáčí...a Vanes si klidně zdrhne!no bezva!!! na jeho otázku vrčivě odpovím.... To si jako myslíš že sem nějakej Superman abych skočila z okna a nic se mi nestalo?! no skvělý jak on mě dokáže vytočit!!! |
| |
| Já si radši nemyslím nic odpovím stále klidně. Vím, že ji ten můj klidný výraz pěkně vytáčí, ale-sice nevím proč-mě to baví. |
| |
| no jasně ty přemejšíš jen jak mě zase vytočíš!! řeknu a pak zavrčím při čemž si může Durza všimnout že místo nehtů mám jakési černé drápy.....ostratně jako před tím když mě vytočil a já ho napadla..... no...docela slušně si mě naštval když si zradil mou důvěru a vlazl mi do mysli!! ani nevíš jaká to byla bolest....to sis jistě nikdy neprožil!! a víš co je na tom smutný....že já ani nevim co si viděl.....já měla před očima černo..... dořeknu ne zrovna mile a nespouštím z něj oči..... |
| |
| Vlkodlaci zautočili a já zautočil na ně a tak jsme začali bojovat po vlčím spůsobu. Po cvhilí boje z nás teče krev. Bolí to chytnu jednoho vlkodlaka kterým po mě chtěl skočít a hodím ho zpět. Spadl ještě naštvanější zas se všichni vlkodlaci na mě divají sám nemám šanci. Najednou se ozve hlasity zavití přišl Leririn ve své černém kožichu je větší než já a jeho očí jsou velmi zlé a staré. Zavrčím na něj a zauotčím. |
| |
| No... když chceš vědět, co jsem viděl... odmlčím se na chvíli Viděl jsem tvojí pravou minulost.. odpovím už né tolik klidně jako předtím. Její minulost opravdu nebyla niják pěkná. |
| |
| poněkud nechápavě se zašklebím a řeknu pravou minulost jo? a co ses dozvěděl?? pomalu se sklidnuju....drápy se promění za zpátky a já s předstírabnou zvědavostí čekám co z Durzy vypadne....moc se mi nechce věřit tomu co řekl a pochibuju že budu věřit tomu co mi řekne dál....... |
| |
| Spoustu věcí... a ne zrovan niják pěkných... řeknu jenom, ale pak si to rozmyslím a začnu vyprávět Tvé jméno... jméno Galzra není tvé pravé jméno... Pak... měla jsi sestru, jenže ta ti zemřela při souboji s nějákým démonem. Díky tomu jsi sáhla poprvé na rum... ale ještě s mírou Měla jsi i přítele, jenže ten ti taky zemřel... odmlčím se na chvíli, ale pak pokračuji dál MH: to už tu vypisovat nebudu... můžete si to přečíst v tom nejdelším příspěvku odemě, kde se Galzře dostávám do mysli=) |
| |
| Zakňučím pořadně, škrabl mě přes oko okamžitě se začnu klusat pryč. Vlkodlaci na něj zautočili a vyskočím z okna spadnu na zem. DOjdu k jednomu vlkodlakovy a přeměním se chci mluvit z Galbatorixem. |
| |
| vyslechnu Durzu a jen tak ignorativně přemýšlím jestly to může být pravda..... když domluví neodpustím si arogantní otázku Je vidět že to že si na nic nepamatuju svádíš na rum...podle tebe sem byla večně nalitá!! ale budiž.....kdyby byla teoreticky pravda co říkáš tak jak odůvodníš že si nepamatuju nic z dětství??!! to sem opilá být nemohla protože podle tebe sem s tim začla až po smrti...ehm..mé údajné sestry? |
| |
| ty to Galzro nechápeš?! Někdo ti začernil mysl.. .Někdo chtěl, aby sis nic nepamatovala! A mám silné podezření, že v tom jede Vanesia... a mám k tomu i důvod ji podezřívat... Ona a ještě jedna upírka byli to poslední, co jsem viděl než jsi byla v Alagaësii... věř mi!! Nechápu proč najednou věříš té, jenž si tak nesnášela!! Proč? Vždyť já jí nic neudělal… vůbec nic… Docela dost se mračím, protože mi začínají praskat nervy… |
| |
| ha! už mu ujeli nervy..... víš Durzo krátká odmlka já sem ti věřila.....a docela dost..... začnu tiše ale nedívám se mu do očí..... tím že si se mi hrabal v mysli ještě dost dlouho a ani si mi laskavě nic neřekl!!!no budiž kdyby si se zeptal stejně bych tě tam nepustila..... letmo na něj kouknu ale takhle mě napadnout...kord když sem ti věřila a nechránila se...... přikulhám se k němu a přmo do očí mu řeknu Já už ti asi nikdy nedokážu pořádně veřit!! pak se zase odbelhám do určité vzdálenosti..... do háje.....teď by to chtělo rum! |
| |
| s ní to nebude jednoduchý... řeknu si otráveně v duchu a chvilku mlčím... nevím, co říct prostě mě dostala... no pořád se snažila a nakonec se jí to povedlo... mám dojem, že omluvou si moc nepomůžu, co...? řeknu trochu provinile... ale přece jen něco sem ti ještě neřekl a to sem nenašel v tvé mysli, nýbrž mi to řekl Liutasil... vlkodlaka z tebe neudělal on, ale Leririn... a Liutasil mi vlastně pomohl k útěku... zdržel ty vlkodlaky a já pak zdrhnul sem... nepotrvá dlouho a Leririn se ho pokusí znova zabít… to ti vysvětlim potom, ale měli bychom mu pomoci... málem sem na něj zapoměl... trochu odbočuji od tématu, ale snad se to vyřeší potom... |
| |
| Jsem od krve a to hlavně od mojí zanží se do mě kousnout a vytrhnout maso. Zavyju bolestí, když přišel další utok. Narazil jsem do stěny další útok už nemusím přežít. už bych byl mrtvý oni si se mnou hrajou pomyslím si. Jeden vlkodlak po mě skočí uhnu. Divám se na vlkodlaky, sám to nezvladnu už nemám energii a krve. Pomalu se začinám měnit zpět. |
| |
| když odpobočí sem docela ráda jelikož se mi už nechce vytvářet dusno....ovšem když se zmíní o tom kdo s těma mejmaprokletíma začal zavrčím a doposlouchám i zbytek o případné pomoci..... no dobře.....tak já mu helfnu ale nic neslibuju......no budiž ty i mi taky několikrát zachránil život a nestěžuješ si trochu se pousměju a pak se takovou zhoršenou chůzi vydám ven z cely a jak si to myslel s tím znova zabít? on už se ho jednou pokusil zabít? zeptám se a s pohledem říkající "veď mě" kouknu na Durzu........ |
| |
| jo pokusil se ho zabít a málem by se mu to podařilo, dkybych mu nepomoh s těmito slovy vyrazím ke schodům a pak po nich až nahoru, kde jsou vlkodlaci s Liutasilem. Poohlédnu se jště, ejstli jde Galzra za mnou. |
| |
| následuji Durzu a přemýšlím jak to všechno dopadne... když dojdem o nějaký to patro výše už je slyšet vití,řev a další zvuky vlkodlačího boje..... vvrrrrr......jen počkejte uvidíme co Leririn řekne na vaše mrtvoly zavrčím a jak se přibližuju blíže k menší bitvě za chvilku zavřu oči když je zas otevřu jsou celé černé nehty se promění v černé drápy a všechny zuby mám nyní špičaté....moje kůže zčernala a já se vrhnu proti vlkodlakům..... čekám že Durza nějak pomůže liutasilovi i když to není moje starost..... jak asi chutná vlkdolačí maso zeptám se sama sebe když mohe ruka projde zkrz tělem jednoho lykana...... |
| |
| Zatím, co Galzra výborně likvidovala vlkodlaky, Durza odtáhnul Liutasila stranou a začal ho léčit.... Do několika minutách se vlkodlaci,co Galzřin útok přežili,dali na útěk... Vyléčený Liutasil a Durza stáli kousek dál a čekali na Galzru. |
| |
| když většina těch zdivočelejch psů zdrhla můžu se trošku najíst..... řeknu si když držím posledního polomrtvýho vlkodlaka,už v lidský podobě, za krk svou zakrvácenou ručkou....:-) pomalu se proměnuji zpátky do normální podoby ale než se proměním stihnu ještě prokousnout hrdlo tomu bídákovi.... nikdy bych nevěřila jak je krev chutná..... řeknu si a začnu z rukou lízat čerstvou krev..... pak si ale uvědomím že tu nejsem sama..... otočím se a se snahou vytáhnout si z poza nehtů krev za pomoci špičatých zubů přijdu k těm dvěma letmo kouknu na Durzu pak se otočím k Liutasilovi a zeptám se v pohodě? řeknu a pak se vrátím ke krvi na svých rukách....na Durzu radši moc nekoukám.....spíše se i jeho pohledům vyhýbám..... |
| |
| překvapeně se koukám-.nebo spíše čuíim, jak se Galzra změnila a to nejen proměnou na křížence, ale i svým chováním... za tu dobu co se známe-a než se stala křížencem-jsem si všiml, že by snad neublížila ani mouše.... ale teď?? Teď tu vraždí jak já nevím co... a ještě si to užívá… pro tohle je jen jedno slovo... nepochopitelné… nepochopitelné jak jedno kousnutí člověka dokáže změnit… |
| |
| No moc zrovna v pohodě nejsou zdrhl mi Leririn jdu k oknu. Musím ho zabít a vyskočím. SKočím na jeden barák na střechu a divám se Leririna nevidím kde jsi? Zeptám se sám sebe chvilí se ještě se chvilí divám pak vyskčím ze střechy na zem. Nikdo nikde je tu dost děsný klid citím krev a maso. VIdim dva mrtvý vojáky proč vlkodlaci zabiji Galbatorixovy vojaky..............................oni s níma nejsou tak o co tu jde?? Uvidím jednoho sežraného muže zdá se že byl ještě mlady. |
| |
| Chvili pozoruju Liutasila já se ho nezbavým. Jdu pryč mohl by mě vycitit jdu ke svým mužům jste blbý že ano jestli né tak vás zabiju. Začnu se měnit jsem hodně veliký vlkodlak taky moc silný i na upíra ale křiženec mi bude rovnocený soupeř. Teď uvidíme jak si poradíš tady s timhle křeženče. Vlkodlaci se zasmali a proměnili taky. |
| |
| TAK HELE!!! LERIRINA CHCI JÁ!! zařvu z okna na Liutasila já ti dám..tobě život od základu nezničil a nespřáh se proti tobě s nevlastní sestrou..... no budiž...život ti možná zničil ale ne tolik jako mě..... řeknu si no skákat za tebou nebudu ješt bych se přizabila.....jako už se mi to povedlo jednou....řeknu sice nahlas ale víceméně pro sebe a chystám se jít ke....ehm....schodům? |
| |
| Počkej, kam jdeš? zeptám se Galzry, ale je mi jasné, že chce jít dolů po schodech za Liutasilem a Lerininem, ale radši se zeptám. Venku už se pomalu smítvá a já pospíchám za Galzrou. Kde je vlastně Lerinin? ptám se dál, i když se mnou asi stejně pořád nechce niják moc mluvit... Ale to mi nevadí, určitě mi odpoví. |
| |
| moc se mi nechce dáat se s Durzou do řeči kord když ví něco co ani nevim jestly to spíše nevím nebo nechci vědět..... no to si jako myslíš že když Liutasil nezvládnoul ani jednoho normálního vlkodlaka že zabije Leririna.....si spad na bednu ne? řeknu za chůze a nijak se nezastavuji....a ani se na něj nepodívám....... |
| |
| nedívám se moc nadšeně, spíše znuděně. A ty si jako myslíš, že ho zvládneš? No... možná by mohla, když je z ní ten kříženec... no... nevím... o křížencích vím strašně málo... Jdu stále za ní a nezastavuju se, aby mi náhodou nezdrhla Proč pořád se mnou nechceš mluvit? zeptám se po chvíli. Zajímá mě to... Vlastně ani nevím, jakej je důvod se mnou se nebavit, vždyť jsem jí řekl vše, co vím... |
| |
| řeknu to asi takhle....buď zabiju já jeho nebo on mě...vlastně ani nemám co ztratit.... řeknu a snažím se lehce přidat do kroku....i když po těch schodech je má chůze ještě komplikovanější naž před tím.... druhou otázku přejdu bez odpověďi.... |
| |
| Všiml jsem si, že radši na druhou otázku nezareagovala a proto se provokativně zeptám znovu Proč se mnou nechceš mluvit? teď už určitě odpoví, protože jinak se jí budu ptát tak dlouho, dokud neodpoví a možná ji to naštve ještě víc než je a přestane se se mnou bavit definitivně, ale co? zkusit se přeci musí všechno ne? Tak co, odpoví-neodpoví? ptám se sám sebe. |
| |
| lehce zavrčím... ale vždyť s tebou mluvim......nebo snad mlčim? zeptám se arogantně...... tak co řekneš teď? sem na tebe zvědavá,.... pomyslím si a belhám se dál..... |
| |
| Mám klidnou tvář... nemlčíš, ale bavit se se mnou nechceš ha... to koukáš, co? usměju se tomu a jdu stále za ní. |
| |
| hm.... kdo říká že nechi?...já jen nějak nemám o čem!!..... prohlásím tónem jenž by říkal ukončuji debatu... |
| |
| blbost... výmluvy... nechceš se se mnou bavit! nedám se a stojím si pořád za svým názorem. proč prostě neřekne pravdu? to už je stejná jako já nebo co? začíná mě už štvát... |
| |
| já sme svoje řekla břeber si to jak chceš! ovětím tak nějak....lhostejně? co po mě ještě chceš?!vždyť sem ti nic tak hroznýho neudělala! nebo snad jo?! já ti do hlavy nelezu a nekozkám na pikantnosti z tvýho určitě ne zrovna hezkýho života řeknu si a sem klidně připravena zopakovat mu to nahlas..... |
| |
| Teď už se ale vážně mračím udělal jsem ti něco? optám se, i když vím, že to jak jsem jí vlezl od mysli nebylo zrovna příjemné, ale zase jsem jí řekl všechno, co jsem viděl, tak co by ještě chtěla? hele... možná jsem ti vlezl do mysli, za ot se ti omlouvám, ale zase jsem ti řekl všechno, co jsem viděl! řeknu už naštvaně. |
| |
| naštvaně si odfrknu na jeho první otázku jak se jětě může tak blbě ptát?! zeptám se sama sebe....když však spustí naštvou omluvu doslova mě to dorazí.... Víš ty vůbec co si udělal?! evidentně sem chlastala z důvodu že sem chtěla zapomenout!!! myslíš si že je pro mě příjemný slyšet teď to co se stalo už nevim kdy?! myslíš si že sem ráda že si mi řekl to na co sem se snažila roky zapomenout! už na Durzu doslova křičim a při tom je možné všimnout si že mi to tváří vyhrkli slzy..... evidentě sem si vybavila minulost který sem zprvu nechtěla věřit... Asi by ti taky nebylo příjemný kdybych ti taky připomínala tvou jistě nepěknou minulost o který zarytě mlčíš!! dokončím řev a stále vytočeně odcházím...nebo spíše odbýhám pryč...... musim někoho zabít jinak zabiju sebe nebo jeho! řeknu si a snažím s enajít východ...na Durzu nečekám a taky si myslim že po tomhle už za mnou radši nepřijde..... až tohle zkoční vypadnu z Gil´eadu!....pokud to přežiju! |
| |
| Jen koukám s vyvalenýma očima na Galzru a nic neříkám, protože absolutně nevím co... Galzra odchází a já jen stojím a koukám jak vyvoraná myš. Asi po minutě se konečně vzpamatuju a běžím za Galzrou, která je asi hodně naštvaná a odpovím jí na všechno, co můžu Vždyť ty ani nevíš, jakou jsme měl minulost! nevíš o ní nic! hlas mám zvýšený než obvykle a krom toho... ty si svou minulost pamatuješ? zeptám se už normálním hlasem, jenom trochu překvapeně. |
| |
| já se ho snad nezbavim....jak ho jen od sebe odehnat.....krucinál.....nesnášim tyhle zoufalý situace..... řeknu si a na jeho slova odvětím stejným tónem jako před tím no máš pravdu já o tvé minulosti nevim nic......tak mi něco pověz a něco vědět budu....jenže ty mi stejně nic neřekneš takže je to jedno...... bez jediného pohledu a zastavení přejdu otázku druhou.......nechce se mi odpovídat..... vždyť já sama nevim jestly sem svou minulost celou dobu znala nebo ne...spíše sem si ji asi nechtěla přiznat nebo že bych si kvůli rumu opravdu začernila paměŤ sama?.....a co vanesia? má s tím vším něco společného.....nebo ne? |
| |
| to máš pravdu, že neřeknu obrátím oči v sloup při pomyšlení an svou minulost, která nejde zapomenout... bohužel... a jak rád bych jí zapoměl... no co... aspoň teď na ní nebudu myslet... Už zase neodpověděla na otázku... řeknu si v duchu a zeptám se Galzry znovu na tu otázku Pamatuješ si svou pravou minulost nebo ne? a kdo ti ji mohl začernit? doufám, že teď mi už odpoví... |
| |
| nechci se o tom bavit!! odseknu.... sakra proč zrovna já??..... už abych byla venku.... řeknu si a dál nic neříkám.....a rodši hledám svůj stracený klid..... |
| |
| Safiro, musíme se vydat co nejdříve pryč. Vůbec se mi to tu nelíbí. Sdělím své dračici a ukryji veškeré své myšlenky před všemi ostatními. Všechny si přeměřím pohledem. "Teď tedy víte, kdo sjem já, mohli byste se představit." Zavrčím nevrle a sám se zaheldím kamenným výrazem směrem k Bromovi. Nakonec opatrně vezmu Aryu do náruče a odnesu ji k Safiře. Safiro..nikoho k ní nepouštěj. |
| |
| a pro nechceš? odmlka Co ti to ublíží když mi odpovíš na mojí otázku? doufám, že už konečně odpoví... začíná mě to už štvát, ale chci znát odpověď a budu na ní tlačit tak dlouho, dokud neodpoví! |
| |
| Z jednoho domu se střechy se divám na zem nikdo nikde. Jen spoustu zkrvacených mrtvol vlkodlaci se vyřadili. Usměju se lidé jsou blazni bojovat jako hluapci to oni umějí bojovali jenom obyčejnýma zbraněmi ale kdo by zas čekal útok vlkodlaku. Chvili nad tím přemyšlím a pak skočím ze střechy. Chvili čichám jenom citím vuni krve děla mě to strašlivé chutě. Že bych aspoň trošičku masa si dal?? |
| |
| Prostě.Ti.Odpověďět.Nechci jednotlivá slova zřetelně odděluji.... bože....ať mě nechá já se jdu dobrovolně nechat zabít a on mi tu bude překážet.....chjo....dneska je den blbec.... řeknu si a východ z pevnosti mám nadohled..... sláva... |
| |
| Dobře, dobře, dobře... Vzdám to už. A takhle pomoct s Lerininem nechcete? zeptám se nadějně po chvíli, když je východ už na obzoru. Doufám, že odpoví kladně... protože jim velmi rád pomůžu s jeho smrtí! |
| |
| konečně to vzdal.... řeknu si ovšem s odpovědí na druhou otázku si dám načas..... mno.....ehm....nejspíš by se menš pomoc hodila...pochybuju že přijde sám.... řeknu tak nějak normálně a vyjdu ven z pevnosti... koutkem oka zaznamenám pohyb... když otočím hlavu vidím že to je jen Liutasil který evidentně přemýšlí jestly někoho zakousne nebo ne..... tak kde seš....vím že tu seš Leri řeknu si a rozhlížím se kolem..... |
| |
| Chvili se jen tka z okna divám na Galzru a na Durzu zvlaštní nevyčuchala mě. Začnu se hned měnit po chvili tam stojím ve své skutečné podobě. Praštím do stěny a zničím ju. Hned za mnou jdou dva vlkodlaci skoro stejně silnýjako já. Zavrčím a ti dva za mnou taky tak pojď ty slabé stvoření. Pomyslím si a čekám co Galzra udělá. |
| |
| zrovan sem na tebe myslela...no jo...na koho se myslívá daleko nebývá..... řeknu a bez rozmyslu jdu proti Leririnovi.... bože asi sem se zcvokla....nebo ne?....buď zabiju já jeho nebo on mě.....jo sem cvok... řeknu si a dojdu tou zpomalenou chůzí až několik metrů od něj.... sakra.....je větší než sme si myslela.... řeknu si když se proti mě postaví leririn ve vlčí podobě..... suše polknu a čekám jestly zaútočí.... |
| |
| aniž by to Durza čekal zjevím se těsně za ním a než stačí vyjít ven za Galzrou zabouchnu mu kouzlem dveře před nosem jak je mým zvykem..... zatím mlčím.....jen čekám až se Durza probere z toho že dostal dveřma do čumáku :D:D:D |
| |
| Strašně se leknu a narazím do těch pitomích dvěří. sakra... kerej blb? otočím se a najednou před sebou vidím Vanesiu Co ty tady děláš? zeptám se nabručeně, protože od ní bylo hnusný zabouchnout mi dveře před nosem. |
| |
| neudžím se a vyprsku smíchy... ehm....co dělám?...zabouchávám stínům dveře před nosem a sleduju jak do nich napálej.... řeknu s velkým úsmevem... nejdřív Galzra teďka Durza..... |
| |
| Dlouho jsem nic nevidě tak jsem se rozhodl vratit. Vidím Durzu a Vanesii začnu se hned měnit do skutečné podoby a okamžitě. Klusám k Durzovy už jsem u něj. Vycením zuby a podivám se na Vanesii. |
| |
| Tohle nebylo vtipný! upozorním Vanesii a hodím po ní znechucený pohled. Tohle tu určitě nechce, proč si mi zavřela před nosem? sotva ale dořeknu svou otázku, objeví se tu Liutasil a co ty tady? já myslel, že chceš zabít Lerinina! ještě někdo sem přijde nebo to už jsou konečně všichni? zeptám se sám sebe. |
| |
| Sedím a dívám se na Eragorna. Vím že teď bych se zvednout asi nedokázal, ale jeho počínání mě rozzuří. "Rovnou se můžeš přidat ke Galbatorixovi, ten má alespoň rozum narozdíl od tebe. Co si myslíš že děláš? Prvně ji uzdrav a pak tady teprve vykřikuj!" Podívám se na elfa. "Myslím že ty stejně jako já znáš cestu k Vardenům, myslím že bychom ji mohli zvládnout, aniž bychom Aryi vyčerpávali tím aby nám ji ukázala." |
| |
| Vztekle se podívám na Broma. "Budu ji moc léčit až bude chvilka. Jenže dokud mne tady ohrožují neznámí stjeně jako ohrožují ji, nemůžu se dovolit ani otočit k vám zády. Zapomněli ste s epředstavit." Zopakuji a vrhnu zlý pohled na ostatní. Poté se otočím zpět k Bromovi. "Nestojím o tvé rady ani o tvůj doprovod. Pokud by jsi se ke mě začal chovat slušně, budu rád, kdžy se přidáš, ale do té doby mne nech být. Se Safirou to zvládneme sami a nikdy se už nepokoušej mě přirovnávat k té hnusné zrůdě." Vrátíms e k Safiře a pokleknu k Arye, avška držím si všechny ostatní v zorném poli. Zkontroluji její stav. "Stejně ji nevyléčím, musím k VArdénům, vy si dělejte co chcete." Opatrně ji vyzvednu na Safiřin hřbet a posadíms e za ní. Pevně ji chytím a promluvím k Safiře. Jakmile s nimi domluvím, vznes se a uháněj. Viděla si to samé co já, tka cesut znáš. "Tak co Brome...budeš se ke mě konečně chovat jako k živoucí bytosti, kterás e snaží pomoci a přesataneš na mě řvát jako malý kluk? Pokud ano, pojď s námi. Můžu tě zkusit vzít na Safiry hřbet." Vztekle se ušklíbnu. |
| |
| no bezva.... řeknu otrváveně..... co ty tu děláš? optám se Liutasila a pak se otočím k Durzovi... ten tu chyběl....no nic....mě to přišlo vtipný...kdyby ses viděl.... větu nedokončím a znovu se pobaveně usměji no nic......vy ste proti mě dva....a na Galzříčku jsou tři.....neměl bys jí trošku pomoct Liutasile?? řeknu ještě k Liutasilovi pak se ušklíbnu a zašeptám dvě věty starověkého jazyka jen co je dořeknu já i Durza zmizíme v černém kouři..... teleportovala sem nás oba někam úplně jinam.....po chvilce zjistím že jsme někde nahoře na věži a začíná pršet.....ale mě na tom nezáleží.... hlavně že já Durzu zdržim a Leririn zdevasuje Galzru kterou si pak Bodhi vezme na pokusy.....hahaha.... pomyslím si a podívám se na Durzu a čekám co zněj zase vypadne..... |
| |
| Sakra... neštvi mě! vykřiknu na tu děsnou a otravnou upírku Jdu rovnou ke dveřím, které doufám, že nejsou zamčené, jak by to tak rychle stihla? Otevřu je... ale... proč jít po schodech, když se můžu vrátit zpátky jednodušším způsobem? ale ne... zartím nikam nejdu! ještě chvíli... Proč mě zdržuješ? otočím se k Vanesii |
| |
| sakra,...zapoměla sem zamknout...no to je jedno.... no..proč tě zdržuju?......to je dosti dobrá otázka a nebyla by lepší ta proč je na tebe Galzra tak naštvaná???......nebo spíše Imoen? řeknu zase s tim svým provokativním úsměvem... |
| |
| a co je tobě do toho? vytáčí mě už... grrr celou si jí přeměřím podezíravým pohledem. Za všechno můžeš ty! zařvu na ní... vždyť je to pravda! Za všechno může jen ona... ona... ta... envím jak jí nazvat... |
| |
| Dívám se na Eragorna. "Nejsi dračí jezdec, jakého jsem v tobě viděl, jsi prchlivý. Nech Aryi tady a já se o ni postarám, zahnal jsem kletbu, ale její zdravotní stav není na to, aby jsi ji přivezl živou k Vardenům. Nech mi ji tady a jdi si kam chceš, ale k Vardenům chodit nemusíš, budeš víc na škodu než k užitku, když se neumíš ovládat a vrať mi můj meč." Mluvím klidně, ale v mém hlase je znát únava a vyčerpání. Otočím se k Aleganovi. "Ty jsi stále u Vardenů? Potřeboval bych aby jsi jim co nejdříve přinesl zprávu, že se k nim blíží armáda krále." Stále sedím a moc se mi vstávat nechce. |
| |
| Otočím se na Broma. "Sám pořádně nevím jak ji mám vyléčit....anov ím a nenechám ti ji tu..ukázala mi cestu..můžu ji tam dostat rychleji než vy..nedokážu ji vyléčit...to tady nikdo. Možná by stačilo mi dát trochu důvěry a přestat mne shazovat." Sleduji Aryinu krásnou tvář. Znovu se pokusím s ní něco udělat. Najdu její zranění a snažím se udělat co je v mých silách. Zkouším lečebná zaklínadla, která znám, není jich ale moc. |
| |
| hahahaha.....já za to můžu jen z části..... a z docela malé.... ona si za to může.... ona za námi přišla.... ona chtěla zapomenout..... ona chtěla vymazat paměť..... a my jakožto hodné přítelkyně jí pomohli..... i když sme se nesnášeli přesto zanámi ONA přišla..... není to zvláštní....?? zakončím nevinným úsměvem sem zvědavá co na to řekneš pomyslím si a čekám na jeho reakci...... |
| |
| Tak to ti nevěřím, že ona za váma přišla. možná měla špatnou minulost, ale nevěřím ti ani slovo! možná má sice pravdu, ale nejsem si tím jist... A... co má znamenat to slovíčko MY? zjistím po chvíli, že ho vyslovila místo toho, aby řekla JÁ... |
| |
| nevěříš? no jak myslíš....když za náma.....,tím myslím mne a mou "matku" nebo také stvořitelku,......tak sme jí dle jejího přání začernili mysl.....s tím že si na vše vzpomene když jí to někdo připomene.....a pro podobné čmuchaly jako seš ty sme tam nechali odkratých několik výjevů z její šílené minulosti.....pokud mi stále nevěříš jako že ne tak jak mi vysvětlíš to co si viděl před tím než byla v Alagaësii.....ano...byla v takovém temném místě byla jsem tam já a několik dalších upírů i s Bodhi...naší královnou...a mou stvořitelkou......co by tam dělala kdyby nechtěla to co ty popíráš.....přiznej si to.....je to slaboch..... zakončím příval argumentů a s malým úsměvem čekám co udělá.... |
| |
| No dobře... nezbývá mi nic jinýho než jí věřit... b>Jak jsi mě to nazvala? optám se nasupeně A proč jsi z ní udělala křížence? A vůbec... jak to celý vlastně bylo doopravdy dám důraz na slovo "doopravdy", aby bylo jasné, ež chci skutečnou pravdu... A stejně nevím jestli bych Vanesie věřil, i kdyby to byla pravda... |
| |
| Vycením zuby chvili se jen tak koukám na Galzru no tak ty mrcho už zautoč jenže ona nic. Skočím a zautočím drapama jí škrabnu do obličeje a chcu se jí zakousnout do krku tak zas pocitím tvou dobrou krev. |
| |
| no nazvala sem tě čmuchalem jestly se ptáš na tohle a jak to bylo doopravdy vlastně neví nidko..... nikdo kromě Bodhi.... ale pochybuji že by ti to řekla a navíc není tady.... takže nemohu sloužit.... nahodím posmutnělý výraz který je myšlen samozřejmě opačně a proč sem z ní udělala křížence? dobrá otázka.... já to ani nevim...... Bodhi přikázala abych vyhledala vlkodlaka jenž nesnáší svůj druh...pár jich byla než sem narazila na Galzru v seznamu...... ovšem ti to nepřežili.... Galzra ano...což je obdivuhodné....nečekala jsem že by se dožila dalšího dne....a hle....žije.... a tím že nesnáší leririna nám upírům jen pomůže..... pokud jí nezabije Leririn tak ji zabije někdo jiný.....no co.....její pravá sestra zase zabila Bodhiina bratra tak se nedivim že jí zničila život... dlouze se odmlčím a pak řeknu otráveně takhle debata je na prd.....když sme u toho ničení jejích blízkých..... myslím že menší výzva na souboj odemne by byla na místě... vyzívavě zdvihnu obočí a čekám na reakci.... |
| |
| ´Podle čuchu najdu Galzru chvili mě to trvá ale jak jí najdu tak vidím jak Leririn jí útočí na krk. Tohle je nebezpečný může jí to zabít: Rychle skočím a praštím Leririna do obličeje uskočí od Galzry a já se před ní postavím. Zavrčím divám se na Leririna tak pojď minule jsem tě malem dostal ale tys utekl. Vycením zuby |
| |
| když mě Lririn sekne do obličeje ztratím rovnováhu a enž se rozkoukám mám jeho tlamu u krku..... než však stihne kousnout zasáhne Liutasil.... díky... zašeptám a rukou si šáhnu na poškrábanou tvář..... zavrčím,zvednu se a přejdu vedle Liutasila...... |
| |
| No... nevím, kdo tady koho zničí ušklíbnu se si myslí, že mě zničí? no... nevim nevim Vytáhnu svůj meč z pochvy a připravím se. Čekám, kam Vanesia zaútočí Myslím, že prohrohraješ! Stojíš naproti silnýmu soupeři, mě jen tak nezničíš! další úšklebek Vím, že to zní tak, že si moc věřím, ale o to mi právě jde! Nechci prohrát... ostatně... to by asi enchtěl nikdo=) |
| |
| vytáhnu svů zlatočerný meč a s úšklebkem řeknu uvidíme...... zřejmě si moc věřim ale budiž musím zjistit kdo je na jaké úrovni...... a taky.....alespoň Galzru nezachrání...... zapřemýšlím začnu "souboj" ranou nijak nemířenou... spíše takové menší marné máchnutí které byla jak je vidno úmyslné...... |
| |
| na její mmarné máchnutí se usměju a zaútočím na ni. Je to spíš né moc silná rána do jejího ramene Dal bych silnější,a le nechci. Je to teprve začátek souboje, takže větší rána by byla zatím zbytečná a unavující. Vrátím se zpátky do svého původního postoje. |
| |
 | Otevřu oči, kledba je pryč, ale zranění zůstávají. Dívám se na Eragorna, jeho modré oči tíží zloba, nejsem schopna obrátit svůj pohled někam jinam, ale vím že jsem si šáhla na smrt. Ani se nesnažím použít magii, jen se dívám do jeho očí a přemýšlím proč je tak rozčílen. |
| |
| na ránu do ramene nijak nereaguji... jen si mysli že si lepší..... řeknu si a spustím smršť útoků... mířím kam mě jen napadne.... zatím lehce ale kdykoliv připravena změnit sílu úderu...... |
| |
| Svůj kamenný pohled upírám mezi osatní a očekávám jejich odpvědi. Arya, kterou držím v náručí se mezitím začne probouzet. Starstlivě si ji prohlédnu a zachytím její pohled. Pohladím ji po tváři. "Jak ti je?" Otáži se a zkontroluji její zranění. Potoms e otočím k ostatním. "Musíme k Vardénům,pro n je t tu nebezpečné ještě více než pro vás. " Prohodím a znovu s epodívám na Aryu. |
| |
| Zvenu se ze země s pomocí klacku a přistoupím k Eragonovi na deset kroků. "Musíme k Vardenům, ale opatrně, ne se hnát jako šílenci a doufat že tam budou. Aryi vyléčíme zde, ale musí být Vardeni zpraveni o útoku, protože znají jen mě, Aryi a Alegana, je celkem na snadě, aby jel právě on a podal jim zprávu. Já a ty se pak pokusíme uzdravit Aryi, vím jak a ty máš dost síly. Zůstanem dnes tady, ale Alegan musí jet ihned. Já ani Arya nejsme na to dost silní absolvovat dnes cestu. Její tělo je příliš slabé, než aby to vydržela. Proto teď slez a Alegan hned vyrazí k Vardenům, je to dva dny cesty na koni a dorazí jen chvíli předtím, než přijdem. Arya bude doléčená a neriskujem její život. Přistoupím k Aleganovi a vtisknu mu do ruky svitek. "To dej mistrovi, jen on smí vědět co je v tom listu." Otočím se k Eragornovi. "Alespoň jednou mě poslechni a udělej co ti říkám." |
| |
| Zamyšleně pohlédnu na Aryu a musm uznat, že na tom není vůbec dobře. Opatrně ji tedy snesu ze Safiřinýho hřbetu. ..Safiro..postarej se o to, aby nás nikdo nerušil prosím. Teď si odpočiň, budeš potřebovat sílu.... Pohladím ji po nozdrách hne dpo tom, co Aryu zabalím do deky a opatrně položím na zem. "dojdu pro dřevo" Kývnu na Broma a zmizím mezi stromy. Po chvílis e vracím s plnou náručí dřeva, ne všechno je sice suché,ale bude to stačit, Arya potřebuje teplo. |
| |
| Poslpouchám celou jejich hádku. Kdybych nebyla slušně vychovaná dračice, zacpala bychsi i uši. Ale já jsem slušně vychovaná, proto si uši raději nezacpávám a dělám přesně to, co mám. ¨Nakonec z toho mám ale jen zmatek. Eragone, mám ji tedy hlídat a na cestu se vydáme déle? Víš, nemám ráda lidskjé hádky a tak je¨sem se do toho trošišku zamotala.... |
| |
| ..Porsím odpočin si, až půjdeme spát, bude potřeba tvé ovezřetnosti..nevěřím jim.....zvládneš ji potom uhlídat?.... Opatrně s eotážu a přisotupím ke sév dračici. Jemně ji pohlaídm po nozdrách. |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro Je docela dobrá pomyslím si a stále dávám pozor na souboj, abych odrazil každej její útok. |
| |
| soukromá zpráva od Vanesia pro to koukáš co? neodpustím si poznámku pak provedu prudkou otočku a seknu ho do paže..... jak asi tak může chutnat krev stína?? ozve se můj hlas za Durzou..... |
| |
| soukromá zpráva od Durza(Carsaib) pro Můj pohled na ní je dost nenávistivý. Tentokrát zase já se jí pokusím seknout a taky, že se mi to podaří. Seknu jí tak, že ráno po seknutí vede od jejího krkku přes hruď až na břicho.(MH: možná přehánim, ale to se neřeší:D) |
| |
| soukromá zpráva od Vanesia pro nijak na ni nereaguji..... žádný výjev bolesti...nic.... působivé... řeknu s úsvěvem dalším rychlým pohybem se protočím kolem a můj meč přejede přes jeho záda a zanechá tam čáru krve..... umí překvapit to je fakt.... tak co....nechceš se vzdát! zeptám se i když tuším opověď..... kdyžbych ochutnala jeho krev mohla bych nahlédnout do jeho minulosti.....alespoň trošku vidět co je vlastně zač..... na chvilku zavřu oči a na něco se soustředím..... rána kterou mi Durza před chvilkou způsobil trošku zmizí...... oči zese otevřu a čekám na reakce..... MH:v poho....já taky přehánim...ale neboj....i když se zdá že sem nepřemožitelná nebo silnější tak se neboj....jo a jak tak koukám já do Eragona nepletu už jen Baldurś gate ale teď už i čím dál tím víc Underworld....začlo to křížencem.....a teď? vzpomínky přenášené krví.....no jo.....a myslim že už by se mohlo psát normálně.....třeba jako reakce na tu ránu na zádech...(z toho bude asi pěkná jizva co? ) pak to kdyžtak vymyslíme na icq....kapyšto.....asi en ale to je jedno... :-) |
| |
| Ne... fakt nechci. to bych nebyl já, kdybych to vzdal ušklíbnu se, ale v úšklebku je poznat i menší bolest díky Vanesie, která mi uděla čáru přes záda. Jakto, že ta čára zmizela? vyvalím oči, ale přitom jí seknu s větším napřáhnutím, takže i větší silou, do ramene. |
| |
| rána,táhnoucí se témeř přes celé mé tělo, způsobená Durzou nezmizela úplně ale co....lepší něco než nic..... jeho další seknutí pro změnu do druhého ramene přejdu jen s menším témeř neslyšiteným zasyčením no dobře.....nechceš se vzdát tak se nevzdávej budeme pokračovat dál....... pronesu s úsměvem pak se nečekaně oženu po jeho hlavě...... |
| |
| Vanesiinýmu nečekanýmu oženutí po hlavě se jen tak tak vyhnu, ale to zase já provedu nečekaný kousek. Podkopnu jí nohy, takže ona spadne na zem a její meč přistane mě u nohou. Vítězoslavně se ušklíbnu a její meč seberu ze země, svůj namířím na její krk no... tak jsem vyhrál! teď mi řekni, kde je ta vaše.. ehm... stvořitelka?! |
| |
| tím jak mi nečekaně podkopnul nohy mě docela vyrazil dech..... ovšem jeho otázka i s jeho mečem mířená na mě mě zaskočí ještrě víc..... hořce se zasměji a pak povídám no teda...kdybych mohla zatleskám ti... blahopřeji k vítezství....evidentneě sem tě trochu podcenila...... ale ta otázka? čekala sem něco jiného.....proč by si naši královu chtěl hledat??když bych ti řekla město kde se nachází stejně bys ho nenašel.....není totiž v této zemi.....ooo jaká smůla..... nahodímvýraz předstíraného smutku.... nechceš ze zeptat radši na něco jiného než se mě pokusíš zabít??...než se pokusíš zabít jedinou žijící příbuznou své milované kamarádky?? řeknu provokativním výrazem a zase nahodím ten svůj známý úsměv..... |
| |
| naštvaně zavrčím na její odpověď, co by se nedala nazvat ani odpovědí. Tentokrát tě zabíjet nebudu! jo a samozřejmě, že se zeptám ještě na něco: Když seš tak chytrá do slova "chytrá" přidám ironii tak jistě víš, jestli se Galzra může proměnit zpátky z křížence na člověka?! přiblížím jí čepel mého meče blíž ke krku. |
| |
| na jeho další otázku si nedpustím další smích no jistě.....promění se do lidské podoby... ale měnit se bude dál....a nevím kdy...jestly pravidelně nebo jen když bude mít hlad nebo jen když se naštve......poslední varianta je pravděpodobnější řeknu přemýšlivě protože na jeho otázku nemám přesnou odpověď....... a neprosím se tě o milosrdenství.....až se příště potkáme bude to souboj na život a na smrt! a s těmito slovy zmizím v černém kouři..... |
| |
| Nechám se pohladit. Potichu vesele zabručím. Neboj se. Pokud to je tvé přání, pohlídám ji, jako by si to byl ty sám... Potom si položím hlavu na zem, zavřu oči a odpočívám... |
| |
| Nestihnu ani odpovědět a Vanesia zmizí v tom černém kouři. Chvilku stojím na místě jak solnej sloup, ale pak se konečně hnu z místa. Proč já jí tak nemám rád? znavený pohled ke dveřím. |
| |
| Smrt si pro vás přijde vy hlupaci řeknu vlčím jazykem který je již stejnák skoro mrtvý ještě vycením zuby na Galzru křiženec je dobrá zbraň zvlašť proti vlkodlakům. V tu chvíli zautočím nikdo to nečekal a já se rychle dostanu Galzře ke krku. |
| |
| smrt přijde pro každého z nás.... řeknu ještě než zaútočí..... jakmile zase cítím jeho tlamu u krku snažím se mu bránit....... nechci umřít nechci umří nechci umřít........ říkám si dokola sakra seš kříženec přece tě nezabije vlkodlak.....??!! seberu se a snažím se dostat k jeho krku.... Liutasile...pozor...jsou tam ještě ty dva...... řeknu telepaticky Liutasilovi a dál se pokoušim zachránit si krk...... |
| |
| Stisknu zuby k sobě citím její krev nakonec od ní od skočím a to jí zachranilo. Chvíli se divám kam mě zmizeli moji stražný nejspíšbojují s Liutasilem rozhodnu se znovu zautočít a zabít teho zradce a křižence. Já jsem nesmrtelná bytost ty špíno vlčího rodu řeknu vlčím jazykem. |
| |
| co prosim....???!!!! odvětím vrčivě a též vlčím jazykem..... rána na krku mě vysiluje... jsem ne zemi ležím opírajíce se o ruce a koukám na Leririna..... |
| |
| Chvíli mě zaměstnali ti dva přatelé Leririna. Podivám se na Galzru vidím nepěknou ránu na krku. Praštím jednoho vlkodlaka a skočím na Leririna tak pojď uvidíme kdo vyhraje. Jenže on je nějak moc rychlý praští mě do obličeje. Letím ke stěně, proletím skrz dírou. Vstanu a okamžitě chci na něj zautočit jenže on je fuč. Najendou dostanu další ránu do zad. Rychel se otočím ale zjistím že to je jen rána do prazdna zas se rychle totočím Leririn stojí přede mnou s ušklebkem. |
| |
| rychle si dám na krk ruku aby krev nevytékala tak rychle a snažím se sebral veškerou sílu abych se dokázala spojit s někým..... Durzo..... pomoz mi dořeknu v mysli..... modlím se jen aby to pochopil...... Leririn je odemne kus dál a zrovna zády.... nerozvážně k němu namířím ruku a řeknu Brisingr! |
| |
| Najendou ucitím bolest na ocase to už se naštvu a jsem dřív u Galzry než si to uvědomí. Bodnu jíd do břicha svýma drapama. Jen zavrčím na Liutasila a dalším skokem jsem an jedný budověa teď běžím pryč spalilo mě dost chlupů a kuže tohel zranění není přijemný. |
| |
| Když mu Galzra připalila ocas tak jsem měl šanci? Ne neměl je moc rychlej a byl u Galzry. Bodl jí do břicha drapama to jí sice nezabije ale dost to bolí. Jdu okamžitě k ní proměním se zpět v elfa. Zavolala si Durzu?? Zeptám se doufám že se aspoň o to pokusila. Musí přijd velide rychle jinač Galzra vykrvací a to by nebylo pěkné. Divám se na střechu kudy ten zatracený Leririn zmizel ale on už tam není. |
| |
| Po chvíli ve věži uslyším ve své mysli, že mě někdio chce to je Galzra... Co... Co je? Co se stalo? zeptám se jen a na nic nečekám ani na odpověď a rychle běžím dolů z věže sakra já jsem blbec Vběhnu akorát do boje. |
| |
| už eidentně polomrtvá odpovim na Liutasilovu otázku ty vole.....myslíš že sem to neudělala?! kde seš když tě jeden potřebuje Durzo?! jdi.....mu.....naproti.....a řekni.....co...se stalo řeknu přerušovaně |
| |
| Nechceš abych tě dorazil nevím jestli to pujde vylečit a regenerace na tohle skutečně slabá podivám se na Galzru a jdu jestli chceš žít tka si drž ránu na krku. Jdu rychle musím najít Durzu. Konečně najdu Durzu rychle Durzo jestli nechceš mít kámošku mrtvou. |
| |
| ty seš podpora až by jeden brečel...... řeknu Liutasilovi než zdrhne a pak se chytnu jeho rady a držim si rány..... to je fakt skvělý....on místo toho aby mě zachraňoval tak by mě radši zabil.....to je úroveň,......nejnižší možná..... |
| |
| Už mě volala odpovím Liutasilovi a jdu rychle za ním... nebo nejdu... já běžím... Já běžím... Doběhnem tam a já jdu rychle ke Galzře... Podívám se an její ránu a naštvaně zabručím Ten Lerinin je... hledám chvilku slova... silnej vlkodlak.......... dopovím, ale spíš už jen pro sebe... |
| |
| kdybych mohla zasměji se na Durzovu poznámku o Leririnovi...... blbej by neřek......ale nebejt tebe sou tu mrtvý dva.....kdyby si mě neučil starověkej jazyk.... trošku se pousměji i když mám dojem že si pro mě přijde zubatá s kosou..... :D:D:D:D |
| |
| usměju se To tys chtěla, abych tě ho naučil a pokrčím trošku rameny Tak něják nevím, co dělat... či ji vyléčit nebo ji nechat umřít. teda nechat ji nechat umřít, to asi ne...=) |
| |
| no já vim....ale nebýt toho tak je tu mrtvej i Liutasil....... chvilku popřemýšlím..... ehm......když tak přemýšlím....mě už to věčný zachranovaní štve......furt mě léčíš zachraňuješ mě před smrtí.....při tom bych už měla být alespoň dvacetkrát mrtvá......ale to je detail neměla bych už konečně umřít?mno to se mi zrovna nehce......nejradši bych ještě vyděla konec Leririna......ale pokud něco neuděláš tak to asi uvidim z pekla....... |
| |
| Poté co se vrátil Eragorn přijdu k němu, sotva se hýbu, ale je mi jasné že jej musím trochu pohout. Arya má ve vnitř rozbyté tělo, jedinou možností jej jej zcelit, dají se na to použít více méně stejná kouzla, jak na základní léčení sečných zranění a te Heel, nebo můžeš použít uzdavovací kouzlo, které zrychluje opravu těla, je to Hepreet, někomu kdo krvácí je to kouzlo k ničemu, ale jako kombinace s Heel je dostačující." Sednu si vedle Arye a položím ruku na čelo. "Budeš v pořádku princezno." |
| |
| Dobře teda... nastravím ruku nad její zranění a vyslovím ve starém jazyce kouzlo, které léčí... Chvilku to trvá, ale podaří se mi ji vyléčit a ještě, že jsem tak silný... skoro žádnou energii mi to neubralo. Poté pomůžu Galzře vstát... Chcete ještě něják pomoct nebo už jsem tu zbytečnej? zeptám se jak Galzry, tak i Liutasila... |
| |
| Sedímv edle Aryyi a svůj zamyšlený a smutný pohled upírám na sovu milovanou dračici. měl sem tma přijít dřív. Proč tka pozděš? Nic by s ejí nestalo. Musí k Vardénům. Z přemýšlení mě vytrhne až Brom. uúřu na něj prázdný pohled a kývnu jako že rozumím. |
| |
| když konečně můžu vstát jsem docela ráda..... no díky..... usměji se zbytečnej??ty???ty kdyby si byl zbytečnej tak já jsem svatá..... zasměji se a řeknu už vážnějc můžem někam jít s tim že mi povíš kde si to vlastně byl když jsem já šla sem... zeptám se Durzy |
| |
| Hm... zvláštní, když jí pomůžu, hned je na mě milejší ušklíbnu se v duchu no tak jo no... co mi zbejvá jinýho Jdu teda do nejbližších dveří a ani se nedívám, zda jde Galzra za mnou(ostatně jako obvykle na ní prostě nečekám=) ) Pak jdu kousek chodbou a zastavím se u nějákého pokoje, otevřu dveře od něho a vejdu dovnitř... až tam počkám než přijde Galzra... Když přijde řeknu tedy, kde jsem to tedy byl, ale nic víc... Byl jsem nahoře na věži s... schválně to nediořeknu, počkám až se zeptá sama. |
| |
| S..?? s kým? plně si uvědomuji že to nedořekl schválně ale mám nemilé tušení s kým tam asi mohl být..... když jsem šla za ním tak sem si všimla jeho zranění na zádech..... těď když sem k němu čelem zpozoruji i ránu na paži..... úplně si to umim představit..... rychlá otočka a je to hned...... proberu se z menšího přemýšlení a řeknu Vanesia....že je to tak? zeptám se i když odpověď je předem jasná..... |
| |
| hm... jo... bohužel... že já jí rovnou nezabil... sklopim oči a dívám se o země... Ale já za to nemůžu... ujistím Galzru, i když předpokládám, že to ona ví... ale jistota je jistota... Poté se podívám na nía počkám, zda se ještě na něco zeptá nebo už skončila... |
| |
| já vím že za to nemůžeš.... řeknu mile sby nebylo poznat jakej mám na ní vztek.... ona nedá pokoj....nědá pokoj nikomu kdo je se mnou....chjo....že já blbá za ní chodila a věřila jí....... chvilku si v duchu nadávám a pak řenu a co po tobě vlastně chtěla....předpokládám že na kafe tě nezvala...... |
| |
| Takže tu máme křiženče Durzo ale i nebezpečí kterého by ses měl bát je to jeden z tvých nových přátel ten vlkodlak. Pošlu Duzrovy myšlenku je jen na tobě jestli je oba zabiješ a zachraníš se nebo on zabije tebe. Podivám se na dva vlkodlaky on brzy bude ovladnut černým vlkem brzy bude dost silný na to aby zabijel vše co se mu postavý do cesty když ho ovšem zabijeme teď ten proces urychlíme. Jsem rád že mě všechno vychazí oni si opravdu myslí že jdu po Galzře i když by byla její smrt dobrá jenže můj plán je trochu jinačí. |
| |
| zjevím se za Leririnem nazdar vlčku.... pozdrvím vlkodlaka a aniž by něco stihl říct pokračuji všimla sem si jak skvěle si to zvládl s Galzrou.....musím ti poděkovat..... seš lepš než sem si myslela.... nabízím spojenectí.....samozřejmě tajné.... kdyby klan věděl že se vybavuju s vlkodlakem asi by mě nechali upálit ne dením světle..... heleď...společně dostanem všechny tři co ty na to?? řeknu a čekám jak zareaguje |
| |
| Na kafe rozhodně ne... odmlka... Chtěla mě zdržet odpovím později na otázku, na kterou se Galzra ptala. Ovšem to uslyším ve své hlavě Lerinina... rozhodnu se, že na to niják nezareaguju... jenom to byl blábol... kašlu na něj... Pak uzavřu sou mysl, aby mi do ni nikdo nemohl... |
| |
| podívám se na něj lehce nechápavě.... zdržet? a proč prosimtě? zeptám se pač ABSotutně nechápu proč odtáhla Durzu kamsi někam a nešla radši po mě.... |
| |
| Jestli mě chceš opravdu pomoci tak azb Durzu pro Liutasila mám překvapko najendou se objeví vlkodlak je to elf. Je to jeden z kámošu Liutasila nevím jak to unese když ho zradí kámarád. Zasměju se a za mnou se objeví dva další vlkodlaci. Rychle se podivám na Seriana (kámoš Liutasila) jdi a azb Liutasila. Usměju se a jdu pryč jestli tá upíři slečinka opravdu chce pomoci tak že fakt zabije Durzu. |
| |
| podívám se na Leririna s menším úsměvem.. stína už sem skoro měla....jenže se objevli menší komplikace...... ale nepřišla sem sem jen proto abych dostala povolení na jeho zabití......spíše....chtěla sem se zeptat jestly máš nějaké úmysli s Galzrou...pokud ne ráda bych kdyby si mi ji nějak chytnul....už si jí skoro měl.....pamatuj že sem to byla já kdo zdržel Durzu....kdybych to neudělala tobě by nehořel jen ocas.......takže ty chyť křížence já se postarám o stína...... řeknu se za pomoci mého černého kouře se zas někam teleportuji...... |
| |
| Výborně když chceš vy dva pujdeme zabavyt Galzru a ty jdi na Liutasila. Podivám se s usměvem na vlkodlaky pomalu jdeme. GALZRO!! Vykřiknu a jdu dál. Chvíli zase jdu nikdo nikde musíme být opatrní. Podivám se na jeden dům dveře jsou otevřený ale nikdo tam není. Konečně se dostanu bliž ke Galzře citím jí je to odporný pach upíra a vlkodlaka. |
| |
| Asi protože nechtěla, abych ti nemohl pomoci s Lerinem ne? odpovím jí se samozřejmostí. Poté se podívám na Galzu a vstanu a a začnu se procházet po pokoji... |
| |
| podívám se na Durzu trošku podezřívavě nemotá se ti trošku jazyk?.....snad chtěla aby si mi nemohl pomoci.....ne že nechtěla..... odmlčím se a mám co dělat abych nevybuchla smíchy při pomyšlen na otázku kterou hned potom vyslovím..... co si zas pil?? |
| |
| Otočím hlavu směrem ke Galzře a dost tvrdě a vážně se na ní podívám já nevim, kdo tady nejvíc pije Chci ji trochu urazit, ale taky chci, aby mlčela a neměla žádný narážky na mě a nedělala si ze mě srandu, přeci jen jsem jí zachránil několikrát život. A krom toho mě moc do smíchu není. |
| |
| ušklíbnu se celkem jedovatě...... já nevim kdo pije to co druhýmu zakazuje.......a propo.....sice mi možná zachranuješ život ale chvíly potom se tváříš jako by si zjistil že bych tě chtěla zabít.... otočím se už jako bych se chtěla naštvat a odejít....jenže..... ucítím poblíž někoho velmi známého.... vlkodlak?......jakej vlkodlak by mě mohl hledat?......Liutasil? ne...někdo z Leririnovi smečky?...to asi ne.......ale.....Leririn by mě mohl hledat......bože pomoz mi ať to není on..... otočím se zpět k Durzovi jako bych něco chtěla říct....ale nevim jak....a co když se platu....co když to je jedn nějakej pouliční čokl procházející kolem???..... |
| |
| a kdo říká, že se tvářím jakobys mě chtěla zabít? pak všimnu si toho, že se zastavila, když byla na odchodu a něco chtěla říct, ale nic neřekla, tak se zeptám děje se něco? už celkem normálním hlasem a tak trochu kamenným výrazem ve tváři. |
| |
| no já nevim kdo to říká ale vypadáš tak....a jen tak mimochodem...... děje se asi to že někdo přijde....nevim kdo...a jen se modlim aby to nebyl ten co si myslim že to je....... řeknu lehce otrvávěně......s takovým tím pohledem......"bože dej mi sílu a stůj při nás" no co.....teĎ tu není Vanesia.....takže je to jednoduší....pokud je sám jako že asi není jak znám Leririna...... protočím oči a čekám jak na tuto informaci zareaguje..... |
| |
| Ale ale Durza a Galzra zatím neví kde jsem jen jsem se něco řekl. Jsem v jedné budově za mnou stojí čtyři vlkodlaci. Zasměju se Liutasil s váma není plan jde zatím velice dobře. Objevím se před nima s vlkodlakama dlouho jsme se neviděli co Galzro. Jdu k ní usměju se a praštím jí do břicha a ještě jednou a pak do ní kopnu. |
| |
| když leririn promluví povzhlédnu lehce ke stropu a řeknu si bože co tam nahoře děláš?!! než se ovšem zorientuji schytám od něj ránu do břicha a jak mě kopne ležim na zemi..... hned vstanu a prohlásím.... jo to teda....naposledy asi před hodinkou co? jenže to sme neměli čas si pokecat..... jinak......ano hodně dlouho jsme se neviděli....a já jsem byla docela ráda.... |
| |
| kde je něco zajímavý jsem i já.....hned jak se Leri přivítá s přítomnýma objevím se já na druhým konci místnosti akorát slyším jak na mě Durza nadává...... no teda......sem něvědla že na mě myslíš i když tu nejsem...teda už vlastně jsem...... široce se usměji a čekám až se otočí k oknu kde stojím já.....:) |
| |
| Jsem v jedné uličce nikdo nikde jen já. Chvíli se na zem najendou mě ze zadu někdo praští to jsem nečekal ale dřív než stačím znovu vstát tak ěm někdo chytne. Po chvíli jsem zase na zemi teď se otočím vidím Seriana vstanu. Jenže on se usměje a vidím jak se objevili drapy. Zbohem Liutasile a praští mě do břicha. Na zeď vystřikne krev on do ěm udělal díru. Pak mě hytí za krk a začne škrtit. Chytnu ho za ruku a zmačknu okamžitě se ode mě snaží odskočit tak ho nechám. Já jsem hlupák najendou mé oči z černají Seriane ty ses přidal Leririnovy. Najendou se podivá na mě uplně překvapeně moje rána zmizela. Okamižtě se na něj vrhnu a praštím ho několikrat do břicha a pak ho kopnu do hlavy. |
| |
| Vanesia... že já jí radši nezabil... řeknu si spíš pro sebe, ale dostatečně nahlas, aby to Galzra slyšela... Podívám se jinam než na Galzru a na dveře... nejlépe do země nebo na stěnu. Já jí fakt měl zabít... noco... stejně by asi dřív zmizela pomyslím si... pak se ale objeví ten zatracenej a otravnej Lerinin. Zamračím se na něj. vyřknu jakési kouzlo (jistě že černá magie). Z mé ruky vyletí jakýsi stříbrný blesk, který Lerinina odstřelí na druhý konec místnosti. Ovšem pak za sebou uslyším Vanesiin hlas. Otočím se tedy to bych si dal odseknu hrubě... |
| |
| hořce se zasměji...... ale no tak.....myslíš na mě......v podvědomí....přemýšlíš jak mě zabít.....jo mimochodem.....ta jizva je celkem hezká nemyslíš? řeknu s úsměvem a ukážu na tu hooodně dlouhou od krku až na břichno..... povedla se ti musim uznat..... mám ale dojem že sem před tím něco řekla než jsem zmizela......vzpomeneš si co to bylo?? uculím se na něj a čekám jestly ví či neví..... |
| |
| Hlupáku muj plán vyhazí vypouštíme černýho vlka na svobodu jeho síla zničí všechny stíny. Zasměju se Liutasil s níma není a teď si ho podavá jeho byvalý přitel ale tím probouzi v Liutasilovy strašlivé zlo. Najendou vstanu a mi čtyři služebnici se vrhli na Galzru (skoro stejně silný jako já). Běžím na Durzu praštím ho do zad. já ti dám blesky stíne není to moc přijemný. |
| |
| podívám se na leririna znuděně..... heleď...nedohodli jsme se že já mám stína a ty Galzru?! zeptám se ho při tom čekám co udělá a jestly Durza odpoví.... |
| |
| Podívám se na Vanesiu a začnu no... ne... nedořeknu slovo a už mě Lerinin praští do zad. Srazí mě to na kolena, ale hned se zvednu a otočím na Lerinina za to ti nemůžu, že to neni příjemný ušklíbnu se na něj a vedle mě se zvednou šípy, který tam nechali nějáký vojáci (luk tam je taky, ale ten nepotřebuju). Ty šípy jsou nštěstí i postříbřený, takže dobrá zbraň. Když se zvednou do výšky mezi břichem a pasem, namířím jimi na Lerinina a vzápětí se do něho všechny zabodnou. Porčím jen rameny a usměju se a zase se otočím na Vanesiu nevzpomenu si, jistě mi ot připomeneš viď?! ušklíbnu se na ní. |
| |
| taková chytrá hlavička jako ty a nevzpomene si na má poslední slova před odchodem???no to je ale bordel..... mno mám dojem že jsem říkala že až se zase střetneme že to bdue souboj na život a na smrt...... úsměv na tváři mám stále když vidím jak si spolu ti dva hrajou.... a mezitím se Galzra sotva stíhá bránit...... |
| |
| To víš no... ušklíbnu se Souboj na život a na smrt? už si vzpomínám... řeknu zamyšleně No uvidíme, kdo vyhraje Jenže stále stojím na místě a nic nedělám.... |
| |
| Bolí to nenavistně se podivám na Durzu a pak se jen ušklibnu kouzla Durzo už brzy ti to bude k ničemu až se poslední černý vlk probere bude vest vlkodlaky. Mě už je v podstatě jedno jestli umřu protože najendou se začne co si hýbat ve stinech. Z jednoho rohu vyjde Liutasil z černýma očima obvykle máme tak zelený oči mi vlkodlaci. Podivám se na Liutasila a pokleknu Liutasil ani nevěděl že jeho otec byl vlkodlak a taky černý. Vedli nás vždy 12 byly vždy nejslinější. Jeho otec byl moudrý vůdce doufám že on taky. Objeví se jeho kamarád tekže ho nazabil naštěstí. |
| |
| podívám se na Durzu trochu pobaveně ááá žárovka se rozsvítila co? pak přišel Liutasil.....jen zakoulím očima a pronesu.... tady jeden nemá chvíly klid....... mé oči přejsou od toho zablešence zpět ke stínovi.... jdem jinam..... pronesu a než se vzpamatuje zase nás teleportuji tam kde sme byli před několika hodinami...... seberu ze země svůj meč jenž mi před tím Durza vyrazil a já si ho nestihla vzít a řeknu tak jo......měl by sis nejdřív objednat pohřební službu..... zavtipkuji a sebejistě si se připravím na boj....... |
| |
| Podívám se též na Lerinina, ale nestihnu už nic říct a Vanesia nás přenese někam jinam... na tu věž, ve které sme před chvílí byli. Vytáhnu svůj meč a řeknu Spíš ty ne? ušklíbnu se na ní a připravím se na souboj, jak řekla Vanesia, na život a na smrt... |
| |
| tak jo.....vše povoleno...... pronesu ještě dodatek a šeptu Jierda theirra kalfis! což by mělo způsobit....ehm....zlomení lýtek?.... a rovnou se pojistím ochraným štítem kdyby kouzlo odvrátil..... |
| |
| Jakmile ona bude v pořádku bude načase vyrazit, připozdívá se... řeknu a začnu si sedlat koně.. |
| |
| Kouzlo chci odrazit, ale Vanesia si vytvořila ocharnný štít, takže se to odrazí od štítu na zeď věže a ve zdi se objeví díra... pro předsstavu má průměr asi dva metry. Vanesia má štěstí, že je venku už tma, takže do mísntosti, ve které jsme, se světlo dostat zvenčí nemůže. Použiju na ní kouzlo, které jí odhodí do vzduchu div málem nevyletí z té díry ve zdi. |
| |
| po mém odhození vyčaruji černého kouřového hada... klika že jsou noci dlouhé....... řeknu si a v nestřežené chvilce se pokusím zaútočit na soupeřovu mysl.... |
| |
| Z mého přemýšlení mě vytrhne Murtagh. zakroutím hlavou. "v tomhle stavu, zde budeme muset nejspíše trávit noc, pokud Brom něco nevymyslí. Pohled stočím k Bromovi a poté se raději zase dál věnuji Arye. Upřímně nevím co mám dělat a Safira stále spí. |
| |
| Vanesia má silného spoupeře... Durza má mysl pevně uzavřenou, takže se do ní nikdo nemůže dostat... A taky je Durza menší svině (lépe to napsat nešlo) a zaútočí na Vanesiinu mysl... Je jen na ní, jestli má mysl uzavřenou nebo ne=) |
| |
| jakmile narazím na zábrany a docela silný stáhnu se.....ovšem nečekaný úder Durzy na mou mysl mě trošičku vykolejil ovšem včas sem svou mysl zachránila...... dábel ví co by se stalo kdyby něco viděl.... černý had mezitím mezitím kousne Durzu do nohy a já mám chvilku se vzpamatovat......=) |
| |
| sakra... zatracenej had pocítím kousnutí hada a hned na to jed... To není dobrý... Vytáhnu ještě meč a had padne na zem mrtev... a já? no... kouzlo na to žádné není a při souboji s tím asi těžko něco udělám... pozastavit - udělat menší přestávku, to nejde... to by nebyl souboj... Budu muset počkat až to skončí... Pak mě něco napadne... Böetq istalri! a kolem nás se objeví oheň Není to tak lepší? ušklíbnu se malinko |
| |
| hm.....oheň není špatnej...ale ten mi neublíží....... pronesu tak jako by jeho tah byl úplně zbytečný...... však ten jed temného hada ti spůsobí ještě potíže...... pomyslím si a zkrze plameny si prohlížím stína...... |
| |
| Jak bych jí jenom mohl zničit? zeptám se sám sebe... Ale pak si vzpomenu na jeden z rozhovorů s Galzrou... No jasně... říkala, že na upíry platí česnek... to je blbost, ten tu nemám... pak krucifix... ten taky ne... ještě možná něco... ale... nic nemám po ruce... nebo... počkat... mám. Můžu použít světlo... To je skvělej nápad... usměju se a vyslovím kouzlo garjzla a všude kolem se objeví světlo... (oheň tam také je...) Uvidím konečně Vanesiu umírat... |
| |
| něž stihnu zaregovat dostaví se účinek řečeného slova.......... světelné ozáření způsobí na mém těle množství spálenin které se nastačí regenerovat..... to má za následek doslova upálení za živa..... po Vanesii zbybe jen hromádka popela jenž se ztrácí v plamenech...... |
| |
| Znovu zautočím na Galzru tentokrat jí zabiju. Drapnu jí do obličeje svýma drapama tak zemří konečně!! Zařvu na ní už abys byla mrtvá křiženče pomyslím s usměvem. |
| |
| bráním se vlkodlakům seš mi síly stačí...jednoho jsem vážnš zranila ale jakmile přijde Leririn cítím že sem v koncích...... ráda bych...ale nejdřív potáhneš do hrobu ty........ křiknu a skočím po něm...... černým drápama ho seknu přes tlamu.... |
| |
| Netrefila se ale to bylo štěstí ty drapy mě sekli do krku a já začinám umirát. Všude je moc krve mojí krve pomalu. Tahle smrtelná rána by zabila i křižence jenže jsem to schytal já. moje tělo spadne k zemi a já jsem mrtvý................................... |
| |
| potkáme se v pekle...... řeknu když se pokouším zvednout od mrtvýho leririna...... ovšem pak si uvědomím že tu jsou ještě jeho poskoci...... jeden si na ěm troufne zaútočit ale jak se s nataženou rukou otočím nabodne se mi na ní...... úkotk dalšího znich ze zadu končí tak že sem zase na zemi a nejen v krvi Leririna ale i z části ve své...... |
| |
| Jen se dívám, jak Vanesia pomalu mizí... Je to hezkej pocit vidět, jak umírá někdo, koho nenávidíte... Když z ní zbyde jen popel, oheň nechám hořet a sám se teleportuji do místnosti, kde je Galzra s Lerininem a ostatníma vlkodlakama. |
| |
| Stát! Vlkodlaci přestanou útočit na Galzru mé černé oči si je prohliží. Nechte tu mrtvý zraněný si odveďte. Jen vlkodlak se pokusí neuposlechnout. A chce znovu zautočit na Galzru jenže dřív než se o něce pokusí tak jsem u něj. Praštím ho do zad a on spadne k zemi přiště dopadneš hůř. Vlkodlaci skutečně udělali co jsem jím řekl. |
| |
| koutkem oka zaregistruji že se sem někdo teleportoval.....všímám si víc toho jak Leririnova smečka poslouchá Liutasila..... ve zlomku vteřiny mi dojede že když se sme někdo teleportoval tak druhej bude nejspíš...... rychle se otočím a když vidím že je to Durza a ne Vanesia jak sem si naivně myslela zeptám se překvapeně.... T-t-ty žiješ?....A..a..a co Vanesia? lehce se pousměji abych dala najevo jak sem ráda že ho zas vidim protože sem témeř nedoufala v to že se vrátí....... |
| |
| Dívám se na Eragorna, zřejmně váhá nad tím co dělat. Nedivím se mu, je to první velké léčení v jeho životě. "Uzdrav ji a pak si odpočinem." obrátím se k Murhegovi. "Ty zůstaň, nevím co by ti udělali Vardeni, kdybys k nim jen tak nakráčel, zůstaneš s námi." |
| |
| Nepodívám se na Galzu, když na mě promluví, ale odpovím jí... po celou dobu se dívám na Liutasila a jeho vlkodlaky a taky na to, že Lerinin také zemřel Vanesia zmizela navždy z tohohle světa a ty jsi koukám Lerinina sprostila života usměju se naprosto klidně, jakoby se vůbec nic nestalo... |
| |
| Podíváms e na Broma a pokleknu vedle té krásné dívky. "Pověs..co mám tedy dělat? Má tvář dostane barvu bílých zdí. Můj hlas se jemně třese, není to zcela strachem, přeci jen bylo to vše vyčerpávající a já jsem ještě nestihl si ani odpočinout, natož vyléčit svá lehká zranění. Nevěřím nikomu z nich,a le bromovi budu muset. Ostatní mě začínají dost štvát, nikdo z nich se pořádně nepředstavil a nyní sedí a mlčí. Vrhnu přimhouřený pohled po Murthagovi,a le dále se věnuji již plně Bromovi a oné dívce. |
| |
| Dobrá tedy zůstanu s vámi... Máš pravdu Brome... řeknu a sednu si na zem... Chjo... moc se mi tahle situace nelíbí že Brom přišel na to kdo jsem... |
| |
| Otevřu na chvíli oči, bledá Eragornova tvář na mě shlíží a vedloe mě sedí Brom, vypadá vyčerpaně. Pokusím se zvednout ruku k Bromovi, ale poklesne dříve, než na něj dosáhnu, přesto mi ji zachytil, jsem ráda že jej vidím, ale Eragorn mi dělá starosti, proč jen se trápí? Pak ale zachytím jeho myšlenky a vím co se stalo. Tak to vše jen kvůli mě? Jsem pošetilá, když si myslím že by mě nechali jen tak odejít..... Zadívám se Eragonovi do očí a mírně se usměji, bolí to, ale hřeje mě pocit, že se Eragorn snaží mi pomoci, i když se bojí. Druhou rukou stisknu jemně jeho zápěstí a přes bolest se stále usmívajíc na mladého jezdce, tiše řeknu. "Věřím ti, stejně jako brom a jeho dračice." Víčka jemně poklesnou a já zavřu oči, abych se zbytečně nevysilovala, ruce těch dvou ale stále držím. |
| |
| Ve skutečnosti spím jenom na půl oka. Hlídám. Cítím nejistotu ze svého jezdce. Nakonec uslyším dívčí hlas... Aryi... Eragone....? Je jí lépe, viď? ujišťuji se. Potom se nakloním a podíváám se na ni. Prohlížím si ji starostlivým dračím pohledem. |
| |
| Arya se najednou probere. Překvapeně sleduji její dlaň, zvedající se k Bromovi, nakonec se usměje i na mě. Její úsměv jako by mi do těla vpravil nocvou sílu. Lehce stiskne mou ruku a já stisk již jistěji opětuji. na tváři se mi objeví úsměv. Její slova, ačkoliv možná neměla, mě zahřejí u srdce. Pak ke mne pormluví i Safira. "Ano, doufám že to tka je Safiro, dopočívej, budeš potřebovat spoustu sil." Vyšlu k Safiře své myšlenky a uklidním ji. Poté významně pohlédnu na Broma, slova onoho mladého muže si ani nevšímám. |
| |
| soukromá zpráva od Alegan pro |
| |
| pousměji se.... jsem ráda že už není mezi námi.... jsem moc ráda.... mno.....šlo to dobře....teda....zabila sem ho ani nevim jak..... odmlčím se a pomalu vstávám ze země.......nějaký to zranění od vlkodlaků taky mám sice nevipadají dobře ale bolest se dá vydržet....zažila sme i horší.... a jak se ty zabil Vanesiu?.... zeptám se Durzy |
| |
| Jednoduše... prostě jsem jí zabil. odseknu a podívám se na Galzru pohledem, který říká něco jako "řeknu ti to později" Neříkej, že tě budu muset zase léčit pousměju se, když vidím její zranění. |
| |
| podívám se na něj lehce podrážděně ale pak vytušm co zančí jeho pohled a na jeho poznámku o léčení jen odvětím to je dobrý...... pousměji se i když jeden větší škrábenec dobrej zrovna naní.....ale přežít se to dá..... |
| |
| pokrčím rameny. Pak se trochu pohnu a ucítím ve svém těle jakousi bolest, která nejde blíže vysvětlit, ale jedno vím jistě: je to ten jed toho hada, který mě pokousal při boji s Vanesiou. sakra... účinky se pomaludostavujou pomyslím si ne zrovna moc nadšeně, kdo by z toho taky byl nadšenej, kdyby měl v sobě je, že jo? Moc mě to netěší, protože podle toho, jak moc se hýbu, tak jed se rozlévá rychleji do mého těla, dokud se nedstane na srdce a to by pro mě znamenalo smrt. Ještě štěstí, že mě kousl do nohy a ne někam jinam, nebude to tak rychlí... Snažím se chodit tak, abych se co nejmíň pohyboval,a le taky, abych co nejmíň dával najevo, že mi něco je. |
| |
| všimnu si Durzových opatrných a pomalých pohybů.... pomalá chůze u něj není běžná..... řeknu si a chvilku o pozoruji a přemýšlím jak se ho zeptat..... je ti něco? zeptám se jak nejlíp to jde... doufám že mě zas neodbyde.......i když...u něj je to normální... řeknu si a jen čekám jak zareaguje.... |
| |
| Nic odbyju jí znova uvědomím si ale, že byhc jí to měl asi říct... No co... počkám až se zase zeptá a doufám, že se zeptá,a le moc se mi jí to nechce říkat. |
| |
| podívám se na něj utrápeným výrazem "tak zas nic" ale i když bych se ho nejraději zeptala znova nezeptám se... když nic tak nic... řeknu si zkus mi trošku víc věřit..... řeknu polohlasem a čekám jestly se "svěří" nebo bude dál předstírad že je úúúplně v pohodě.... |
| |
| No tak dobře no... jak chceš... nadechnu se a začnu mluvit při souboji s Vanesiou mě kousnul had do nohy a vpustil do mě jed, kterej se brzo dostane na srdce. stačí? Nechci, aby to znělo něják podrážděně a doufám, že to tak ani nezní. radši se ještě podívám na Galzru. |
| |
| vyslechnu Durzův v kostce řečený problém mlčím....nevím co mu na to říct ... sakra.....já jí zab.....vlastně ne...už mrtvá je..... bože můj.....jak ráda bych mu pomohla......ale...jak?..... běžně nosim po kapsách protijedy.... mé zmatené myšlenky mě nutí mlčet opravdu hodně dlouho..... pak mě něco napadne..... chvilku ještě popřemýšlím ale je na mě vidět že sem možná našla řešení i když nad ním váhám... uf.....možná by tu řešení bylo ovšem nevim jak rychlý ten jed je a jestly to ještě umim nebo sem to už dočista zapoměla...... tak jako tak záleží na tom zda my věříš nebo máš jiné řešení??? zeptám se a zní to jako bych byla na pochybách o jeho schopnostech...... vlastně o tom pochybuju že on....někdo specialovanej na černou magii a mocnější kouzla by zvládl něco jako namíchání lektavru či něco podobného......ale jeden nikdy neví... |
| |
| Záleží na tom, co to bude pro jistotu vynechám nějákou zmínku o tom jestli jí věřím nebo ne. Možná jí věřím, možná ne... sám nevím, ale asi jo? A je celkem rychlej, ale ne zas tolik zní to dost otráveně... i když... ani se nedivim, když už otráveej jsem=D |
| |
| no to si mi teda pomohl.... řeknu ještě trochu rozhozeně..... tak Galzro uklidni se a mysli!... myslim myslim nevim dál..... ale no tak vždyť to umíš! bejvávalo.... huš! co všechno potřebuješ na přípravu..... mno...všechno co nemám po ruce? tak tohle bude na dlouho..... jo to bude....ááá moment...měla bych to mít v pokoji ále nevim kde je tam šílenej bordel....dlouho sme neuklízela nebyl čas.... po dohodě sama se sebou a velkým přemýšlením sem ze sebe jen spěšně dostala pokud můžeš tak se teleportuj ke mě já tam doběhnu mám dojem že sme si vzpoměla..... a vyrazím nevim odkud do svého pokoje.... po cestě přemýšlím co všechno potřžebuji na přípravu protijedu.... |
| |
| Pokrčím rameny a malinko se usměju Dám Galzře trochu náskok, abych tam nečekal moc dlouho Po nějáký chvíli se teleportuju k ní do pokoje a ona tam ještě není... Sednu si teda pomalu od křesla a za chvíli Galzra přilítne do pokoje Tak co? Máš nějákej nápad? zeptám se jí zvědavě |
| |
| vlítnu do pokoje tak neřízená střela a na Durzovu zvědavou otázku odpovím moment.... začnu všude možně hledat něco co se evidentě nedaří najít...... při tom sem ještě stále uřícená z cesty jenž sem běžela celou dobu.... sakra....kam sem to jen dala?! zeptám se když přohledávám už čtvrté místo v pokoji a furt nic..... |
| |
| A co hledáš? zeptám se, když vidim, že pořád nemůže něco najít... Je fakt, že tu bordel má, takže se ani nedivím, že tu nemůže nic najít Tu tohle, tu támhleto... všude je něco... by si mohla uklidit aspoň někdy |
| |
| no co hledám...to je dobrá otázka...... žeknu jako kdybych ani něvěděla co hledám.... mno takovou mááálinkatou láhvičku kterou sem schovala aby jí nikdo nenašel takže jí nemůžu najít ani já..... prohlásím když hrabu v malém stolku vedle postele..... krucifix! začínám být nepříčetná..... vžyť tady mám takovej systém vim přesně kde co je....jen tohle nevim!! |
| |
| pobaveně se usměju A kam bys třeba strčila něco, co ti je cenný? poradím jí malinko... snad to najde... hledá malinkatou lahvičku... ale s čím? protijed? jedině dobře... no ale stejně... co v ní je? to uvidím až ji najde, pokud ji ovšem anjde |
| |
| zamyslím se něco cennýho.....kromě rumu nic cennýho nemám..... pak se zarazim.... no joooo rum!! vzpomenu si a šáhnu pod postel tam kde schovávám rum...... po chvilce nahmatám malý předmět.... vytáhnu ho a zjistím že je to slušně zaprášená malá láhvička mám to...... řeknu a podám jí Durzovi a sama si vezmu jinou láhev......mno samozřejmě s rumem.... mělo by to fungovat...... řeknu s úsměvem a čekám jak za reaguje |
| |
| podívám se na tu malou lahvičku, kterou mi Galzra vrazïla do ruky a pak se podívám na Galzru a potom zase na tu lahvičku A co s ní mám udělat? jako vypít nebo co? zeptám se a přitom se jí snažím aspoň trochu oprášit,a by nebyla tak zaprášená jako teď. |
| |
| podívám se na Durzu ne asi....vylej to z okna třeba tě to toho jedu zbaví..... napiju se rumu a sednu do křesla naproti němu a hodim nohy na stůl..... |
| |
| No zkusit to můžu a uvidíme jestli to pomůže zavtípkuju s menším úsměvem pak bez odmlouvání to vypiju... fuj, to je hnus.. chutná to jako... sakra... nedokážu to vysvětlit. no prostě je to to nejodpornější, co sem kdy měl a hotovo. |
| |
| neubráním se tichému smíchu na Durzův zhnusený výraz.....ostatně docela zřetelně si pamatuji když sem to pila já.... nebylo to zrovna dobrý...chuť se ani nedá k ničemu přirovnat.... ještě se trochu napiju a zeptám se s úsměvem Asi ti to moc nechutnalo co? =) =) |
| |
| Jenom asi? si děláš srandu ne? vůbec, vždyť je to hnus! zamračím se malinko, když vidím, že se směje A co teď? zeptám se a povytáhnu obočí |
| |
| okamžitě nahodím velmi vážný výraz =) tak promiň jen sem se ptala..... s odpověďí na na jeho otázku si dám načas no....teď.....teď si dáme Deli a počkáme tak dejme tomu....ehm.....dvacet minut pokud ti bude líp tak to zabralo pokud ti líp nebude tak to bylo zkažený...... |
| |
| To je teda hezký... obrátím oči v sloup ještě by mi dala zkaženej protijed... ty si teda milá... dokážeš člověka pěkně potěšit zase ten nic neříkající výraz - skoro můj oblíbený=) |
| |
| hezký by to bylo nebýt detailu že ten rum dochází nějak rychle.......někdo mi vypil půl flašky ani o tom nevim.... prohodim přiotrváveně a podívám se na Durzu... milá jsem....a že dokážu potěšit to vim taky.... pousměji se,podívám se na rumovou láhev a evidentně přemýšlím jestly se mám ještě napít a nebo už nepít..... |
| |
| A nevypila sis jí náhodou sama? vyzkoušim jí trochu Bohužel... znovu otočím oči v sloup A radši už ten rum schovej a šetři si usměju se pobaveně |
| |
| taky nad tím přemýšlím...... řknu zamyšleně a tak trošku nepřítomě ovšem jeho poslední slova mě vytrhnou z přemýšlení div bych nespadla ze židle jen se na ní houpu..... moment.....odkdy ty říkáš aby si rum šetřila a nezabavíš mi ho??!! zní to až viděšeně nespletla sem si lektvar? řeknu polohlasem spíše pro sebe... |
| |
| začnu se smát od teďka usměju se To víš, něják tě obelhat musim ušklíbnu se A neboj, lektvar si si jistě nespletla znova ze zasměju |
| |
| tak jestly sem se nesekla v lektvaru tak se jeden z nás zbláznil...... prohlásím zmateně sáááákra jestly ten lektvar nebude působit přijdu o skvělýho člověka....teda vlastně stína....ale jak tak kooukám evidentně nevypadá na to že by umíral.... usměji se nad svou myšlenkou a nahodím nové téma hovoru a jak si vlastně zabil Vanesiu?? |
| |
| sem čekal, kdy se zeptáš... pokrčím rameny chvilku mlčím... pak začnu vyprávět: No tak... jednoduše. víš jak si mi říkala, čím se dají zabít upíři? nečekám ani na odpověď No... tak jsem si vzpoměl a použil světlo pořád s úsměvem,a le ne moc velkým... spíš malím-hodně malým |
| |
| čekala sem že mou otázku budeš čekat chvilku přerovnávám informace a pak řeknu no jo....světlo.....tak to by mě ani ve snu nenapadlo že si vzpomeneš zrovna na tohle..... přemýšlím jak to asi mohlo vypadat....upálení za živa....fuj.. při této myšlence mi přebehne mráz po zádech... |
| |
| a přeci mě to napadlo usměju se trochu víc sem si na to vzpoměl úplně náhodou. Mě nejdřív napadli takový věci, který sem u sebe opravdu neměl: třeba jako je česnek, svěcená voda nebo něco takovýho a pak mě napadlo světo... jediná věc, kterou nemusim tahat nikde po kapsách a přeci ji mám všude po ruce po chvíli dodám ale začíná tu bez ní bejt docela nuda zasměju se cítím, že jed začíná vyprchávat stejně rychle, jako začínal působit... opravdu to nebylo zkažený=) |
| |
| to teda......nuda tu začíná být.....ale důležitý je že žijem a oni už nám život komplikovat nebudou......doufám.....leda že by nějakám záhadným způsobem vstali z mrtvých..... řeknu pobaveně..... chvilku přemýšlím jak dlouho už asi kecáme a tak se zeptám tak co je ti líp? |
| |
| To bochybuju, že by vstali z mrtvích zasměju se na Galzřinu otázku se trochu protáhnu a pak odpovím ale jo je usměju se |
| |
| to já taky ale jeden nikdy neví.... odmlčím se....informace o jeho stavu mě uklidní...trochu.... to je dobře....sem se vážně lekla že to bylo prošlý..... usměji se,ještě se trošku napiju a pak láhev zavřu a odložím na stůl.... |
| |
| usmívám se pořád ale to by to bylo snad poznat, že to je zkažený ne? ot snad musí změnit něják barvu nebo vůni nebo smrad nebo chuť?! zeptám se... teda je to něco mezi upozorněním a otázkou. čekám jak na to zareaguje... já myslím teda, že to tak je. |
| |
| s neviným výrazem konstatuji no....mě se obsah láhvičky zdál nějaký jinak barevný ale kdybych to řekla před tím tak bys to nevypil..... odmlčím se ale Chuť to má jistě pořád stejně hnusnou......to se nezmění.... usměji se |
| |
| to máš pravdu, že bych to nevypil ušklíbnu se a jak pořádně hnusnou! zasměju se Pak se zvednu ze židle a začnu se procházet po pokoji, protože se mi už nechce sedět |
| |
| už tě přeci jen třošku znám..... mile se ušklíbnu mno....co si pamatuji tak to bylo tak nepopsatelně hnusný že nevim jak to mám popsat.....to vís......taky sem to jednou byla nucena vypít...... usměji se na Durzu který už je evidentě úplně v pořádku když už tady pochoduje..... |
| |
| Najednou se však zhroutím na zem a upadnu do předstíraného bezvědomí. ovšem to Galzra neví, že je to předstírané, takže si myslí, že jsem fakt v bezvědomí a že lahvička s lektvarem byla doopravdy zkažená. Jsem zvědav, jak na to zareaguje... je to fakt bezvadně předvedený, takže by nikdo nedokázal poznat, že jsem vzhůru a že to je jen předstíraný. |
| |
| sedím vedle krále a najednou se zvednu a jdu se podívat ke vchodu do vardenské části a ptám se stráží zda li někdo nepřišel. |
| |
| Chvíli sedím a pozoruju Durzu, jak cestuje po pokoji, když v tom se zhroutí na zem. sakra... ono to bylo fakt zkažený pomyslím si znechuceně.okamžitě se zvednu z křesla a skokem sem u něj... Nějákou dobu přemýšlím a koukám na něj, jak leží na zemi. a co mám udělat teď? jsem docela zmatená, takže nevím vůbec, co dělat. přeci ho nenechám umřít to je strašná myšlenka, to nesmím dopustit. Přemýšlím, co bych tak mohla udělat Jeho tělo je nehybné, ale ještě dýchá.Klečím vedle něj a zkouším, jestli se třeba neprobudí nebo tak něco, ale neprobudí se, to vím jistě. Teda aspoň ne teď za tak krátkou dobu. Zkusím ho tedy poplácat po tváři, přesněji mu dám menší facku.Jeho pokožka na tváři bledá a tak studená až mě z toho přeběhne mráz po zádech. Čekám, co se stane-jestli se probudí či ne. já sem takovej debil..... začnu se svojí hlasitou sebekritikou vždyť nic neudělám dobře..... mám na krajíčku k slzám... |
| |
| Když ucítím na svojí tváři tu menší facku, kterou mi dala Galzra. Teda doufám, že Galzra, že nikdo jinej v jejím pokoji není, snažím se, aby mé tělo bylo chvilku ještě nehybné. Potom uslyším najenou její sebekritiku vzala to moc vážně... pomyslím si Takže teď bude ta nejlepší chvíle usměju se v duchu, ael nejen v duchu. Dokonce i na tváři se mi objeví úsměv, ovšem naštěstí ho Galzra nemůže vidět, protože můj obličej je z poloviny připláclej k zemi. Ještě chvilku počkám a pak na ní nečekaně vybafnu. Vypadá dost vylekaně. Ani se jí vlastně vůbec nedivim. Na tváři mám stále ten úsměv. |
| |
| oklepu se z leknutí a nedůvěřivě koukám na Durzu evidentně přemýšlím co mu řeknu.... tak ty se směješ jo?! když se jakž takž vzpamatuju tak doslova vybuchnu TY!!Ty....ty...nevim jak tě nazvat.....tohle mi už nědělej!!víš jak sem se lekla a navíc jakej sem o těbe měla strach!! na svá slova dávam docela důraz.... ovšem pak si uvědomím co jsem řekla.... já...já sem řekla že jsem o něj měla strach?! a ne snad? ale jo.... sakra!!.... trošku překvapená nad svými slovy radši mlčím a stále sedím na zemi..... |
| |
| Usmívám se pořád nad jejími slovy Ona o mě měla strach... to šlo poznat z jejích slov před chvílí... pomyslím si, ale dělám jakoby nic říkej mi třeba mím ménem, to bude nejlepší usměju se ještě víc jo vím, jak ses lekla. o co myslíš, že mi šlo? odpovím s klidem ve tváři. Pak si sednu. Chvíli sedím, ale pak se raději zvednu a jdu zpátky do křesla a pozoruju stále Galzru. vypadá fakt vylekaně, ale jakto, že o mě měla strach? a tohle u ní není zvykem říkat. podivým se ejště nad jejími slovy... |
| |
| no nazdar.... ještě chvilku sedim na zemi a rozdejchávám ten hnusnej ale povedenej vtip pak se seberu a sednu si zpátky do křesla naproti Durzovi a okamžitě se napiju rumu který sem tam nechala.... krucinál....proč na mě tak přemýšlivě kouká.....doufám že nepřemýšlí nad tím co si myslim.... řeknu si když zachtím jeho pohled..... takovýhle vtipy už laskavě nedělej....nejsem na to zvyklá..... řeknu a snažím se uhýbat očima..... |
| |
| Zaraženě se zamračím a zeptám se Ja to myslíš, že na ně nejsi zvyklá? nechápu to... Když vidím, že uhybá očima, podívám se radši na stolek nebo na zem. Vždyť jí tohle dělám, docela často, tak proč si na to ještě nezvykla? zeptám se sám sebe |
| |
| mno nejsem zvyklá se......leze to ze mě jak z chlupatý deky..... no nejsem zvyklá se bát o někoho jinýho než o sebe.... řeknu pomalu a radši se dívám do země.... sakra....někdo by tu měl vytřít... |
| |
| Dost pobaveně se usměju, ale úsměv mi hned zmizí ale než ti Venesia vymazala paměť, bála ses o hodně lidí než jenom o sebe pokrčím malinko rameny |
| |
| taky se lehce pousměji ovšem při jeho připomínce posmutním... asi máš pravdu......já vlastně vím něco málo...jen útržky ze své minulosti které mě trápí ve snech.....ale ty už o mě víš asi víc než já o tobě..... pomyslím si ale nahlas nic neříkám.... jen smutně koukám do země... do očí mi ani není vidět zkrze vlasy napadané ve tváři..... |
| |
| Nekoukám se na Galzru, ale někam taky do země... Nevím, co mám říct... Vím, že by se ráda něco o mě dozvěděla víc, ale já jí to nechci říct... Já si svojí minulost narozdíl od ní pamatuju... bohužel... a v tom je rozdíl... |
| |
| jakmile se mezi námi rozhostí ticho přemýšlím jak ho přerušit....ovšem mě nic nenapadá.... možná.....nic až na jednu otázku.... ale stejně vím že je zbytečné se ptát jelikož odpověď se od něj nikdy nedozvím..... rozhodně lepší než to mlčení..... zvednu hlavu a podívám se na stína jenž také čučí do země.... heleď.....nechceš mi něco říct?..... odmlka ......třeba o sobě? stejně ti o sobě nic nepoví proč by se ti svěřoval? ty seš podpora až by jeden brečel já vim =) |
| |
| Věděl jsem, že se na tohle jednou zeptá sakra... a co o mě jako chceš vědět? zeptám se přiblble, i když vím, na co se ptá a co chce vědět |
| |
| ale no tak Durzo.....nehraj si na blbýho když blbej nejsi...... řeknu ale co bych o něm chtěla vědět konkrétně....když řeknu všechno tak pochybuji že mi to všechno vyklopí..... řeknu si tak trošku beznadějně ale i tak očekávám co řekne.... |
| |
| ale ty moc dobře víš, že ti nic neřeknu zamračim se ona to snad ze mě fakt dostane... ne... to je blbost... já jí nic neřeknu... ale co když přeci? ale houby... nic, nic, nic a nic! |
| |
| vim....jen sem nechtěla aby tu bylo ticho...... ale něco bys říct přece mohl....už se nějakej ten pátek známe.... mohl by konečně zjistit že mi může říct cokoliv....no slovo důvěra mu asi moc neříká..... trochu se napiju |
| |
| tak tomu nevěřim, že si nechtěla, aby tu bylo ticho odmlka... proč to chceš tolik vědět? zeptám se protože o mě nic neví a snaží se to ze mě dostat odpovim si sám, ale přesto trvám na její odpovědi |
| |
| proč to chci vědět? no proč? přemýšlím.... protože o tobě nevim skoro nic..... řeknu a lehce ho probodnu pohledem.... |
| |
| usměju se tak když si to vydržela tak dlouho, mohla bys to ješztě chvíli vydržet ušklíbnu se ale fakt nevim, jak to chceš zjistit něco o mě usměju se ještě víc |
| |
| no z tebe to nevypáčim a Galbatorix to asi těžko bude vědět......a co já vim tak už se s nikým jiným než se mnou neavíš...... popřemýšlím nahlas a pak si uvědomím že o něm neví nikdo nic.....a ten kdo věděl tak asi už čuchá ke kytičkám zespoda no....kdyby ho tu každej v Alagesii neznal tak by nikomu nejradši neřek jak se jmenuje..... |
| |
| já ti říkal, že se to jen tak nedozvíš a když na něco přijdeš a dozvíš se, tak si vyhrála zní to jako sázka a taky tak trochu je, i když to tak myšleno nebylo to se ti stejně nepodaří znova úsměv |
| |
| tak přemýšlej......nesmíš tolik ukazovat jak seš neschopná.... ale to nejde..... no...tak co nějakej nápad? no jasně....jedinej kdo o něm něco ví je on sám...dobrovolně mi to neřekne takže jediné co mě napadá je zkusit myšlenky....ale pochybuju že nebude mít zábrany když sem opětně projevila svou zvědavost.....to chce počkat na nestřežený okamžik.....až to bude nejmíň čekat.... no jasně....dobrá teorie a jak to mám asi udělat....?? rozmluva s mým druhým já mi nijak nepomohla a tak jen povím tak sem právě prohrála jelikož vůbec nemám páru jak to z tebe dostat kromě vloupání se ti do mysli ale já nejsem jako ty a navíc.... zase se zarazím ježiš cos to zas chtěla říct??!! radši už nic a...a....navíc a navíc..... přemýšlím jak dokončit větu ....a navíc si moc silný soupeř v takovém "boji" |
| |
| Pozvednu hlavu, když se zarazí asi chtěla říct něco jinýho než řekla to máš pravdu, že jsem moc silnej soupeř usměju se tzohle bych bejt tebou rafdši nedělal to by bolelo... au=) |
| |
| ale ty mnou nejsi...... řeknu jako kdybych to opravdu chtěla zkoušet ale zatím si říkám že s tim počkám..... oproti mě silnej seš to nepopírám.... řeknu přemýšlivě myslím na to co tak hroznýho musel zažít že to nikomu nechce říct....ani mě která je na tom podobně..... |
| |
| hm... musím uznat, že máš docela odvahu, když to chceš zkusit musím se usmát Počkat? ona to chce fakt zkusit? na sobě nedávám nic znát... mám klidnou tvář |
| |
| nahodím zhrozený úsměv moment...já neřekloa že to chci zkoušet.... ale myslela si na to.... no myslela ale nechtěla sem.... ale chtěla... nechtěla nehádej se ty se nehádej.... no dobře chtěla ale už nechci.... |
| |
| znělo to tak... a určitě si i chtěla vím, že chtěla, přeci se chce něco o mě dozvědět, takže chtěla... Ale stejně bych to nezkoušel... |
| |
| možná to tak znělo ale o tom že bych to zkoušela sem neřekla ani slovo odmlka.... radši změníme téma..... ......jinak se zase začnem hádat..... nad svou myšlenkou se pousměji a přemýšlím jestly nějaké téma navrhne nebo to zas zůstane na mě..... |
| |
| no... a na jaký téma chceš změnit? zeptám se, protože vůbec nevim, o čem bysme si mohli ještě povídat to byl dobrej nápad... |
| |
| dobrá otázka..... čekala sem že zas nebudeš vědět....a vyjímečně nevim i já tak koukej něco vymyslet......mě bolí hlava..... řeknu a zase vezmu láhev rumu a napiju se..... |
| |
| já nevim... odseknu pak vidím jak se napila rumu hele neříkala si teď, že tě bolí hlava? zeptám se,a le ne moc překvapeně |
| |
| máchnu rukou... to jsou detaily...... odmlčím se a znova se napiju mno....tak....měníme téma....jak se máš???? |
| |
| žádný detaily... bude ti eště hůř její otázku "jak se máš" ignoruju... je to blbá otázka |
| |
| mno evidentně máš zase náladu na poučování......ještě řekni že jesly nepřestanu pít tak mi rum zabavíš....to už tu jednou bylo.... řeknu trochu otrávěně.....a polohlasem dodám pro sebe ......sem tě měla nechat otrávenýho byl by klid.... |
| |
| hele... já to slyšel! prej... "sem tě měla nechat otrávenýho" ta je teda úžasná... no... kdo jí několikrát už zachánil život? přeci já, tak ať si nestěžuje mrcha jedna... |
| |
| no já zapoměla že vidíš i za roh a slyšíš přes zeď....... zasměji se ne neboj....sice seš někdy příjemnej jak já nevim co ale faktem je že bych bez tebe byla mrtvá alespoň 20x....promiň hodně ti toho dlužim uznávám byla to blbá poznámka..... řeknu cosi jako omluvu |
| |
| to teda byla blbá poznámka zasměju se její úžasný "omluvě" a to je přeci jasný, že vidim až za roh a slyšim přes tu nejtlustší zeď ne? zní to tak samozřejmě a přitom úplně ironicky... |
| |
| čéče co já bych bez tebe dělala nevim.... a ty bys o chtěla nechat otrávit..... nechtěla.... ale chjtěla...řekla si to přece... nřekla.. řekla... ale nemyslela sem to tak!!.... tak myslim že seš jedinej se kterým sem se za svůj život nejvíce nasmála..... |
| |
| to já ale taky nevim, co bys beze mě dělala ušklíbnu se pak ale řekne něco o tom, že se se mnou nejvíc nasmála tak teď nevim jestly to myslí vážně nebo sem jí nechal aby se mi před očima opila... podivím se, protože mě to fakt zarazilo docela to jako myslíš vážně? zeptám se pro jistotu, že to fakt myslela vážně nebo jenom něco plácla z opilosti |
| |
| vypadám snad že ybch si dělala srandu???odpovím otázkou a co bych bez tebe dělala?? asi bych se buď unudila k smti nebo uchlastala k smrti.....nebo bych se od někoho zabít nechala jelikož yb mět o tu ABSotlutně nebavilo...... pousměji se a přemýšlím jestly to už s tim pitím zase nepřeháním..... |
| |
| a nebo by si už dávno ležela někde pod zemí jako mrtvola doplním vtipně její odpověď a přitom se usměju ne... nevypadáš, že by sis dělala srandu, jen jsem se chtěl ujistit připustím |
| |
| to s tou mrtvolou nebylo zrovna dvakrát vtipný ale budiž.... pousměji se to je snad poprvé co se v něčem ujištuješ.... dodám udiveně.... |
| |
| ale pravdivý. Nebejt mě, opravdu bys tam už kdesi ležela a to jako fakt... už ani nevim, kolikrát jsem jí zachránil život to není pravda bráním se, ovšem to je lež, jenže na mě, jakožto na celkem dobrém lháři, to není poznat, že to je lež. |
| |
| a po dobu co budeme žít mi bude furt vyprávět kolikrát mi zachraňoval život.....ježiši kriste ty to vidíš...... řeknu ovšem s naprosto otevřenýmy myšlenkami aniž bych si to uvědomila.... no jo.....to známe....prosimtě kolikrát si se v něčem ujištoval......tohle je asi poprvý.....tak nelži alespoň mě......buď té lásky..... zase hodim nohy na stůl a na chvilku zavřu oči ale dokonale vnímám..... |
| |
| trošku znechuceně se na Galzru podívám třeba v hodně věcech vymejšlim si pořád, a aby se nedalo, přihodím k otmu ještě malý úsměv, kterej tomu dal ten správnej efekt. |
| |
| zasměji se joo???tak uveď příklad teď něco plácne a sem v háji... |
| |
| přesně to sem čekal... chvilku mlčím a přemýšlím, co mám říct, mám ale pořád klidnou tvář zrovna teď si nevzpomenu... řeknu nakonec... |
| |
| ha...nevíš jelikož si se nad ničím nikdy neujištoval.... vítežně se usměji.... |
| |
| dobře podívám se na ní trochu zklamaně vzdávám se a pousměju se vyhrálas |
| |
| týýý bláááhoo....... začnu se smát.... tak tohle je taky poprvý....... trošku se uklidním i když to jde těžko to se musí zapít.....no doufám že to není jen sen..... slyšela sem dobře že si řek že sem vyhrála?? zeptám se protože tomu evidentně nemůžu uvěřit a dopiju rum..... |
| |
| nesměju se, pouze se usmívám. sleduju Galzru, která dostala záchvat smíchu jo slyšela si dobře nechápu, oc je na tom tak vtipnýho... je vidět, že už je zase opilá nechceš už uklidit tu flašku? zeptám se jí a z mýho hlasu je poznat, že nechci slyšet žádný odmlouvání |
| |
| jo ale nevim jestly tu vedete tříděný odpad...... řeknu a odložím prázdnou láhev na stůl....ovšem nějak nešikovně takže se prevrátí a pomalu se kutálý ke kraji stolu...... no to není možný.... řeknu si ještě polohlasem...... |
| |
| Zakroutím hlavou nad tím, s jakým opilcem si to povídám... Koukám na tu flašku jak se kutálí, ale nezvedám se. Přeci nebudu zvedat to, co jsem neschodil. a nechceš jí takhle náhodou zvednout? zeptám se a povytáhnu obočí |
| |
| hodím oči v sloup tak to po mě chceš moc.....pro mě bude těžký přemýstit se ocamcať do postele a ty po mě ještě chceš zvedat láhev která ještě neslítla ze stolu jako že brzo už nebude co zbírat protože z toho stolu slítne.... řeknu trošku zamotaně |
| |
| Tak tohle bude těžký... usměju se nad tou myšlenkou... Ona je totálně opilá! neplácej blbosti a zvedni jí v tom flaška fakt slítne na zem |
| |
| já nic neplácám..... řeknu když v tom ta láhev spadne bum.....a už není co zbírat....láhvička hapala...... zasměji se..... |
| |
| ale je... no tak, zvedni to tohle je domluva jak s malým dítětem... Už mě to přestává bavit... Jenže s timhle nic neudělám... hele... buďto tu flašku sebereš nebo odejdu zkusím to trochu jinak |
| |
| a kam bys šel?? zeptám se |
| |
| Pryč usměju se pryč bych šel už se pomalu zvedám tak co? zvedneš to nebo ne? už stojím na nohou |
| |
| hnusnej vyděrači....... řeknu jedovatě a s pěkně kyselým výrazem zvednu láhev jenž po pádu praskla a rozbyla se asi na tři velký kusy..... střepy položim na stůl a s ještě horším výrazem se zeptám spokojenej??!!! |
| |
| zasměju se jo sem spokojenej stále se usmívám nejsem žádnej vyděrač. To jen ty bys tu láhev jinak nezvedla a znova se posadím |
| |
| no to máš pravdu že bych jí nezvedla..... prohodím s úšklebkem a vyděrač seš a není to poprvý... |
| |
| nejsem vyděrač. jenom chci, abys udělala to, co máš oplatím úšklebek a jinak to s tebou nejde |
| |
| no jasně.....se mnou to nikdy nejde po dobrým...se mnou se musí vždycky jen vydíráním nebo násilým..... odvětím strašně hnusným tónem.... |
| |
| to naprosto souhlasim ušklíbnu se ani nevíš jak je s tebou těžká domluva usměju se ty seš děsně tvrdohlavá |
| |
| a jakej seš asi ty pohodím rukama a mlčím....radši koukám někam do stěny..... |
| |
| rozhodně ne tak tvrdohlavej jako seš ty pořád se usmívám s klidme ve tváři |
| |
| nooo jasně.....kdo je tady tvrdohlavější??to se hádá ten pravej... zasměji se |
| |
| samozřejmě ušklíbnu se chvilku se zamyslím... tak mi dej příklad mí tvrdohlavosti usměju se, protože už vidím, že neví... ostatně... taky mě nic nenapadá... |
| |
| věčně se se mnou hádáš a musíš mít poslední slovo a taky musíš mít vždycky pravdu...... uvedu příklad téměř běz přemýšlení i když nevim jestly to je zrovna dobrej příklad tvrdohlavosti ale momentálně nehledím na detaily...... |
| |
| zasměju se to je dobrej příklad až na to, že já tu pravdu vždycky mám pokrčím rameny s menším úšklebkem jo a to já se nehádám,to ty |
| |
| a když jí náhodou nemáš platí pravidlo číslo jedna co?! řeknu s úsměvem.... jen doufám že ví co je pravidlo číslo jedna...... nad svou myšlenkou se trošku zasměji |
| |
| jo, vždycky platí zasměju se... Vždyť je to pravda... Ale tohle není případ tvrdohlavosti. Fakt ne... |
| |
| no jasně....platí tak spolehlivě jako zákon schválnosti...nebo zákon gravitace..... zasměji se |
| |
| No to víš, že jo teď už to znělo hezky ironicky... (v tý době snad už znali zákon gravitace? nebo spíš celou fyziku?? :D ) A zákon schválnosti je děsnej... vždycky přijde, když si to člověk nejvíc nepřeje... |
| |
| Opatrně nadzdvihnu dívčinu hlavu a položím si ji do klína. Pohladím ji po tváři a zvednu pohled k Bromovi. "Řekni, co mám dělat? nemůžeme tu s ní déle čekat. Durza už po nás určitě pátrá." Vytvořím tu nejprosebnější grimasu jakou vůbec dovedu. |
| |
| (Ať žije ironie co? :D) a diť já už mlčim...... ale nechci aby to vypadalo že ti kecám do role....ale.....neměl by si dle scénáře jít Eragonovi po krku místo vykeávání se s někým kdo v tom to příběhu vlastně ani teoreticky nemá být??? Mh:pardon ale trochu srandy sme si nemohla odpustit...prej z někeých příspěvků má Pjka výbuchy smíchu....tak proč jí to nedopřát.....:D :D :D |
| |
| Klidně se opřu. "Dej jí čas hochu, je zbytečné ji léčit a pak ji zabít, musíme zde počkat do zítřka a pak pomalu vyrazit, byl bych toho názoru, aby Safira vyletěla a našla bezpečné místo a tam přečkala s Aryí, bude to tak nejlepší a my ji pak dojedem, ale až zítra, teď musíme všichni odpočívat, neboj, ráno bude lépe." |
| |
| Smutně přikývnu a podívám se na Safiru. .."Vezmi ji prosím.Brom má pravdu. najdi bezpečné místo a schovejte se tam. O sebe se postarám a ráno vyrazíme za vámi. Chraň ji jako bych na jejím místě byl já."... Opatrně dívku přenesu a bezpečně usadím do sedla, jež připoutám na dračí hřbet. Safiru poté pohladím a dlouhou dobu hledím směrem, kterým odletí. |
| |
| Tebe asi ještě nenapadlo, že tohle neni skoro vůbec podle scénáře a skutečnýho příběhu. zasměju se Třeba po něm půjdu, ale až později... MH: no... ale opravdu jen z některých. Ostatně.. já se ani nedivím:D |
| |
| neboj napadlo.......zas tak blbá nejsem :) jelikož mě to taky anpadnout musela pač kdyby to bylo podle originálního scénáře tak ty nejsi tak milej a já tu vůbec nejsem.... a teď tu bdueme hodinu vokecávat scénář...... :D MH:alespoň je sranda......už sme přemýšlela o založení dobrodružství na základě parodie na nějakej takovejhle film :) |
| |
| To máš pravdu. Na můj vkus jsem až moc milej, nemyslíš? Celej příběh se úplně pokroutil a skoro nic neni podle příběhu měl bych bejt krutější :)) MH: Fáákt? hey... tyjo založ to, když už je parodie na Pána Prstenu a Harryho Pottera, tak bysi mohla vytvořit i na něco jinýho, třeba na... hehe... co třeba Piráty z Karibiku?:D |
| |
| náhodou......já sem ráda že seš hodnej......i když....mohl bys být ještě víc nasadím andělský úsměv no...alespoň na mě by mohl....na ostatní ať je zlej...hooodně zlej.... Mh:tak mi poraď...nevim jak za á napsat verby a za bé o čem by to mělo být.....:) |
| |
| ještě víc? začnu se smát to nemyslíš vážně tééda... ta má přání... já nechci bejt hodnější už MH: jo, pak se něják domluvíme na icq a třeba ti i napíšu celý verbíře, ju?;) |
| |
| no na ostatní né...to je samozřejmost.......ale na mě bys moh..... :D :D :D :D :D jo a...mylsim to vážně zasměji se MH:jj díks....budeš hodná....:) |
| |
| a čímpak si to zasloužíš? otážu se se smíchem nevidím žádnej důvod, ktreje by říkal, že na tebe mám bejt ještě hodnější MH: já vim:P |
| |
| eeehmmmmm přemýšlím......přemýšlím......přemýšlím...... ehm...no protože......no.....já ybch věděla.... usměje se protože sem stráááášně hodná já na tebe tak bys jako mohl bejt hodnej ty na mě...... odvětím se smíchem..... Mh:to víme všichni.....:) |
| |
| ještě víc se začnu smát ty a hodná? hey tyjo... a v čem si třeba na mě hodná hh? tak to jsem zvědavej, co to bude za velkej hlt teď MH: myslíš, že všichni?:D |
| |
| mnoooooo začnu zase přemýšlet.... vždyť sem hodná pořád...on je ignoratn kterej to nevidí...... řeknu si no tak třeba.... co? nevim... jak to že nevíš! a ty jo? ne! jak já to mám vědět?! a já snad? a kdo jinej? no třeba ty! a proč já! aby ses měla na co zeptat! .....nooo já sme hodná furt....kdybych nebyla hodná tak bych byla strašná svině a napráskala Galbikovi že si ho chtěl zradit...... MH:jo myslim :) |
| |
| Jenže tos chtěla ty zavrčím A teď už to je stejně jedno odvrátim oči jinam. |
| |
| ehm...no jo..ale to je vedlejší....tys to mohl odmítnout... ušklíbnu se ale diť je to jedno odvrátili sme se od původního tématu jelikož tu stejně kecáme jen my dva a Eragon a spol se nějak nehejbě měli bychom proti nim něco podniknout aby sme je někam dokopali a nehráli tu jen my dva...... |
| |
| to máš pravdu ušklíbnu se co podniknem? a přisunu se ke Galzře trochu blíž s křeslem jakobyhc chtěl, aby nás nikdo neslyšel, což asi chci...:D |
| |
| jo to se ptáš mě?....já myslela že hlavní vůdce seš tu ty.... řeknu se smíchem.... no tak já nevim.....mě to momenálně nemyslí..... při těchto slovech se podívám na rozbitou láhev od rumu .......takže bys mohl něco vymyslet ty jelikož vždycky všechno víš a seš chytrej jak rádio..... neber si to ve zlým ale vtipnejch hlášek není nikdy dost.... v duchu se zasměji a ještě dodám původní scénáře se ani držet nechci.....dle toho by tě měl zabít ten sedlácej spratek a to nechci...... |
| |
| i rádio se může někdy mílit zasměju se mě taky nic nenadapá pokrčím rameny taky se nechci držet scénáře MH: Mám dotaz: mílit se píše s měkkým i nebo tvrdým y po M?:D:D |
| |
| no kdo by se ho držet chtěl?? opáčím rádio se mýlit může ale divim se že jednou taky něco nevíš...... zasměji se Mh:podle mě s Y ale nevim to jistě zeptej se Galbíka ten tu je přes tu češtinu :D :D :D :D :D |
| |
| To asi nikdo... nebo já teda rozhodně ne usměju se já nevim věcí... to by ses divila mrknu na ní jednim okem MH: hey... když to nevim já, nemůže to vědět ani on:D:D to je přeci jasný nééé?:D:D |
| |
| no a jak teda budeme postupovat???pochybuji že toto dobrodružství zkončí smrtí Eragona.... usměji se a co například nevíš??? zeptám se a pak rychle dodám .....kromě toho jak pokračovat v ději aby se to hnulo..... Mh:teď nevim koho myslíš?? |
| |
| to asi těžko... ale někdo zemtřít bude muset pokrčim ramenama já nevim, co nevim zasměju se MH: no... když nevim, jaký se píše i/y ve slově mí/ýlit se po m, tak to nemůže vědět ani Durza:D |
| |
| na konec tu stejně umřu já takže je to jedno...... ušklíbnu se a hodim nohy na stůl.... to je sice hezký ale já se tu začínám hoooodně nudit takže koukej neco vymyslet nebo tu umřu trochu předčasně..... |
| |
| a co kdybyc aspoň jednou zapojila ten svůj mozek ty? zvýšáím malinko hlas a zamračíms e trochu |
| |
| hele hele hele.......já nevim kdo byl ve filmu a v knize ten nejchytřejší.....já ne.....já tam totiž ani nebyla.....navíc tu nejsem od toho abych tu přemýšlela a laskvě na mě nezvyšuj hlas nebo se na tebe vykašlu úplně....... odvětím naštvaně my dva fakt nevydržíme hodinu se nehádat..... |
| |
| nojo... pousměju se a to bys neudělala usměju se ještě víc |
| |
| no ještě chvilku mě štvy a fakt to udělám...... řeknu opravdu vážně ty bys to fakt udělala? jo... a kam bys jela?? éééé to sem ještě nedomyslela.....:D řeknu si |
| |
| to pochybuju zasměju se, protože mi něco dojde neudělala bys to, protože bys pak neměla kam jít |
| |
| ty!!! křiknu ostře on mi snad čte myšlenky nebo co?! ono by se vždycky něco našlo..... odvětím sebejistě obvšem pomalu si začínám dávat dohromady že asi ne jelikož k elfům nemůžu do Surdy je cesta dlouhá za hranicema to neznám a někde v divočině se mi zrovna žít nechce i dkyž už sem to taky zkoušela ale to bylo něco jinýho...... zabít je málo..... |
| |
| a kde asi? pozvednu obočí a v očích je vidět, že se Galzře vysmívám řekni nějákej příklad |
| |
| já tě tak nesnášim!!! zavrčím zkrz zuby.... no co.....tak i kdybych nikam neodjela bavit se s tebou nemusim.... odvětím vzdorovitě..... nenechám se!!!!!...... |
| |
| jsi divná, víš o tom? usměju se jednou říkáš, jak sem hodnej a podruhý zase, jak mě nesnášíš. To neni zdravý, takhle měnit rychle názory zasměju se |
| |
| no divná sem o tom vim ale že není zdravý měnit názory.......jako kdyby si se náhodou začal zabívat tim co je zdravý a co ne.......ti hrabe ne? odpovím už trochu jiným tónem..... ten mě fakt přivede do hrobu..... |
| |
| ne... mě nehrabe, to spíš tobě hrabe ušklíbnu se na ní sakra, jak mě to baví... jenom né aby se anštvala a fakt udělala to, co tu vcelou dobu říká |
| |
| no to je pro tebe novinka? odvětím arogantně vždyť já sem tu věčně opilej cvok a ty kliďas co ví kulový.....nula od nuly pošla......takže se to vlastně vyrovnává..... chce to změnu.....kdyby tak ještě Vanesia obživla...s ní se dalo alespoň bavit...... pomyslím si ještě ještě tak přemýšlím.....doufám že neumí číst myšlenky..... |
| |
| Podívám se na Galzru docela nenávistivě, ale nic neřeknu. Radši změním rychle téma A co teda podniknem? a dělám jakoby nic |
| |
| tak jo......vzájemné vytáčení pak změna téma další hádka vtipná scénka a zase dokola.....z toho by jednomu fakt hráblo... řeknu si co podniknem??zase začínáš? opáčím ale předvídám že se zase pohádáme...... |
| |
| klid... jen se ptám, co bys chtěla udělat proti Eragonovi... Vymyslelas to ty, tak si nestěžuj mám obličej bez výrazu... neboli, že nejde poznat, co si myslím |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR