Fairy Tail (15+)
hrálo se Jednou týdně
od: 01. listopadu 2011 22:19 do: 17. března 2013 21:16
Dobrodružství vedl(a) Inoue
| |
 |  Tato jeskyně je na motivy seriálu Fairy Tail, především pro všechny znalce a milovníky, ale může se přidat i úplný laik |
| |
| Ve Fairy Tail panuje jeden z poklidných večerů. Většina zdejších mágů není nikde na cestách a užívají si volného večera s přáteli a nějakým tím drinkem dle vlastního uvážení. Náhle však vejde vedoucí guildy, Makarov, nebo také Gramps, jak mu většina členů Fairy Tail přezdívá. ____________________________________________ Erza, Gray, Lucy: Užíváte si zaslouženého odpočinku po náročném úkolu a bavíte se o tom, co byste mohli dělat příště. Natsu s Vámi není, odjel zjistit víc o dracích a Igneelovi, a nikdo neví, kdy se vrátí. Je jen na vás, zda se budete věnovat nově příchozím, nebo budete dál probírat budoucí plány. |
| |
 | Fairy Tail! Ano, je to tu. Jsem oficiálním členem asi nejsilnější guildy na celém světě - Fairy Tail. Pravda je taková, že jsem čekala něco dost jiného. Je tu vážně dost lidí... Od těch, které znám z časopisu jako Weekly Sorcerer až k těm, kteří jsou překvapivě nenápadní. Mistr, Makarov, nás představí (ano, nejsem tu jediný nováček) a pak nás zanechá svému osudu. Tváře se mi lehce začervenají a nervózně prohrábnu ofinu rukou. Co mám dělat? Co říct? Ke komu jít? ,,Ahoj..." Začnu nervózně. ,,Já jsem Poppy, Poppy Whitney," dopředstavím se s lehkým úsměvem a snahou nevypadat tak nervózně. Lehce pohodím hlavu, snad ve snaze se zbavit pramenů, které mi popadaly do očí, a vyrazím směrem k baru. Trochu neobratně se dostanu na židli (přeci jen je dost vysoká) a už jistěji se porozhlédnu po guildě. Vzhled Vypadám asi tahle. Jsem vysoká přibližně 160cm. Tetování mám na lýtku pravé nohy. Na pohled nejsem fyzicky příliš silná... Ale zdání může klamat, ne? |
| |
 | U stolu s Erzou a Grayem Zdálo se to jako obyčejný den ve Fairy Tail. Sedím si tady u stolu v naší hlavní hospodě společně s Erzou a Grayem, ruce opřené o dřevěný stůl a s hlavou sklesle visící nad ovocným drinkem. Vydechnu. "Zajímalo by mě, jak je na tom Natsu s Igneelem." Pohlédnu na Titánii, Graye a zpátky do drinku. Klidně si odjede a nás tady nechá sedět. Vždyť jsme přece tým, přátelé! A přátelé se neopouštějí. Z tašky vytáhnu peněženku. Pohled do ní mě ale ještě víc vyděsí. Jen 20 000 Jewelů. A na nájem potřebuji 70 000. To znamená, že už nemám ani na jeden měsíc! Pohlédnu na své přátele a přemýšlím, jestli jim zdělit mou finanční situaci, když v tom naruší mou pozornost stařík, který oznámi příchod nových členů. Vzhlédnu ke dveřím. "Noví členové? Ti jsou ale zvláštní." Bedlivě si je prohlížím a snažím si zapamatovat jejich jména. Poppy, Arthur a Manabizaki. "Zajímalo by mě, jakou budou mít magii," zamumlám si pod nos. Stařík se mezitím vytratí a já přemýšlím, jestli se s nima jít seznámit, nebo tady zůstat sedět. Vím, jaké to je být nová v guildě. |
| |
 | Tak tohle je Fairy Tail... Pozoruji celou místnost guildy Fairy Tail a připadám si jak výstavný pes s nějakým ušlechtilým plemenem.. Tím nechci říct, že by mi tato pozornost byla příjemná... Spíše naopak.. Pan Makarov zmíní, že jsme zde noví a vyjmenuje nás.. Jediné co ze mne vypadne je strohý pozdrav a představení.. Um.. Pohladím Peaceful.. Zdravím, já jsem Arthur Holysoul a tohle je Peaceful. ( odkaz) Chvilku tam jen tak poníženě stojím, ale po chvilce již se znakem guildy na krku k jednomu ze stolů blíže k baru.. Když si prohlížím členy guildy všimnu si růžovlásky, tlouštíka, blondýnky s rudovláskou a nějakého polonahého kluka což mne docela překvapí.... Poté se hlavou zasoustředím pohledem do země.. Vypadá to, že zde není zrovna ticho.. Myslím si o hluku vládnoucím guildou.. |
| |
 | Příchod Jdu za prťavým staříkem, který má být vůdce našeho cechu a jen si čtu v knížce. Knížku mám danou tak, abych viděl případnou překážku, kdyby se objevila. Společně se mnou jde ještě nějaká dívka a kluk. Celou dobu se snažím jít kousek za skupinkou. Něco málo jsem o Fairy Tail četl, ale člověk v dnešní době nemůže věřit novinám. Poté, co náš stařík představí a odejde, mírně se porozhlídnu po celém cechu. Čekal jsem, že to tu bude víc chaotický. Rozhlídnu se znovu po cechu s myšlenkou najít prázdný stůl, ale nepodařilo se. ''Hmm.'' Zaujme mě velký tabule na které jsou vyvěšené letáky. To budou asi mise. Na chvilku mě překvapí, že u ní nikdo nestojí. Zavřu knížku a chytnu ji do pravé ruky tak, aby byla hřbetem dolů. Propletu se mezi stoly přímo k tabuli. Když k ní dorazím prohlídnu si výběr misí a hlavně si začnu prohlížet odměny. ''No, odměny a mise tady jsou pěkný, ale když se tu moc neviznám.'' utrousím si pro sebe, protože jsem teprve nedávno dorazil do města a ještě jsem nestihl zjistit něco o okolí, natož sehnat aspoň mapu. Ještě chvíli koukám po misích a když mě nějaká zaujme, tak si ji zkusím vzít. |
| |
 | Konec cesty? Konečně se naše cesta chýlila ke svému konci. Společně s Tokugawou jsme dorazili po dlouhé cestě do Magnolie, které se v poslední době přezdívalo také město Magie neboť zde sídlil nejmocnější cech mágů v zemi, problém byl, že jsem si nemohl vzpomenout jak se jmenoval Sám sem měl na tento cech nebo alespoň jednoho z jejich mágů své vzpomínky, ovšem ty byly z doby před osmy lety a za tu dobu se mi jméno toho cechu prostě vykouřilo z hlavy. Dokonce i celé město se změnilo natolik, že jsem se v něm naprosto nevyznal. Proto jsem spolu s Tokugawou několik hodin bloudil městem, aniž bych onu guildu našli. Nakonec jsme se po dlouhém putování rozhodli zastavit v nějaké hospodě. Jako první nám přišel do cesty nějaký lokál jménem Fairy Tail. Nemohl jsem si to jméno sice nikam zařadit, ale nějak jsem tušil, že to jméno odněkud znám, jen jsem si nemohl vzpomenout odkud. Raději jsem to neřešil, nejspíš jsem tam pil když jsem ještě žil v Magnolii, a tak jsem vstoupil. Uvnitř nás uvítal příjemný chlad a živá zábava spolu s nepříliš přívětivými tvářemi štamgastů, kteří se otáčeli naším směrem. Já si z toho ale moc nedělal a zamířil snad i se svým společníkem k nejbližšímu volnému stolu. Slečno, hoďte mi sem dvě piva prosím. kývl jsem na bělovlasou slečnu za barem(Mira) Co se mého vzhledu týče, odpovídá ikoně, snad jediné zajímavosti jsou má enormě svalnatá postava, zhruba dva metry výšky a jednoduché oblečení sestávající z pevných, vysokých bot, plátěných kalhot a rozepnuté, kožené vesty. |
| |
 | Prach cest Upřímně toho měl dost. Celá tahle cesta bez zpestření byla jedna velká prašná nuda. Sice mělo být jejich cílem město mágů, ale sakra to do něj nemohli postavit třeba vlak. Ne že by nerad chodil, jen prostě nerad viděl zaostalost. Jedinou strategickou výhodou měla být přítomnost jednoho z nejsilnějších cechů mágů vůbec. Zásadní problém byl ,že si ani jeden nemohli vybavit jméno. A proto využili jejich nadšení z cestování k bloudění. Sojun by několikrát přísahal,že už některé domy viděl, ale měl za to ,že místní jen neoplivají architektonickou kreativitou. Proto když už po třetí míjeli hospůdku s nápisem Fairy tail, tak vedeni vyprahlou částí mysli směřovali rovnou tam. Lokál to byl v pravdě velký a slušně zásobený s ještě slušnější obsluhou. Dokonce neměl problémy vtěsnat svůj obří údržbářský klíč do dveří ,ačkoliv ,kde prošel Telchar tam se Sojun vešel i s klíčem a ještě dost zbývalo. Jak se zdálo vzbudil jejich příchod pozornost inu obra a obří klíč nevidíte každý den. Sojunovi nijak nevadila pozornost , ta byla vedlejší přednější bylo doplnění tekutin. Stačilo aby Telchar našel volný stůl pak jen opřít klíč a posadit se. " Fajn tak mě taky dvě." ozval se žertem. Telcharovi muselo být jasné že pochopil ,že druhé je pro něj nicméně měl takovou žízeň že první pivo jen zasyčí. Co se mého vzezření týká. Dost se podobám ikonce nebo tomuto obrázku Zobrazit SPOILER  měřím kolem 1,90 metru a oproti obrázku mám na zádech batůžek kolem pasu cinkající mošničky na rukou divné rukavice přičemž levá má na sobě nějaké páčky a konečně přes rameno nosím obří údržbářský klíč. |
| |
 | Fairy tail Včera jsem se vrátil z mise a je velmi smutné, že tak primitivní úkol se dostal na tabuli S misí, ale co už, snadno vydělané peníze se vždycky hodí. Rozhodl jsem se pár dní zůstat v Magnolii, zjistit co se od mé poslední návštěvy změnilo a vyhlídnout si lepší prácičku. Bohužel se v cechu nestalo vůbec nic. Dokonce i ten otravný Natsu, který si vždy když mě vidí najde chvíly aby mě vyzval na souboj, je někde pryč. A tak si sedím u svého stolu s nohama nahoře a popíjím svůj drink. V tom do haly vstoupí Makarov s trojicí neznámých, skoro by se dalo říct vystrašených psíků. Všechny představí, avšak ani jedno jméno ve mě neprobudilo špetku zájmu. Chvilku ještě pozoruju dolní představení a můj pohled zůstane nakonec na nováčkovi, který se prodral okamžitě k tabuli s misemi. Že by jen přeci špetka zábavy? S touhle myšlenkou my na tváři vyroste škodolibí úsměv. Netrvá ani vteřinu a ve formě blesku se přenesu před ono ho klučíka. Hej ty, pošlu směrem k němu, v očích mi prolétávají blesky a ve tváři mám šílený výraz ještě ses nám ani neukázal a už strkáš nos do tabule? Vypadáme snad jako úřad práce? Ale než mi stihne Kyou odpovědět rozrazí se dveře. Na čež dovnitř si to nakráčí přerostlej blonďák s nějakým opravářem a co víc chovají se jako doma. Pravou rukou lehce odstrčím Kyouvu hlavu do strany, aby mi nepřekážela ve výhledu. To myslí vážně? Hlavně klid Laxusi, hlavně klid. Kde si jako myslíte že jste, hmmm..? Pošlu směrem k narušitelům dost nabroušeným tónem. |
| |
| Fairy Tail Hned poté co jsme se s kolegou stavili u stolu zahrál svůj vtípek s dalšími dvěma pivy. Upřímě jsem doufal, že ho servírka veme doslova. A ty čtyři piva donese. Měl takovou žízeň, že by do sebe nalil klidně i ty Tokugawovi. Naneštěstí, dřív než servírka sthla pití donést, otevřel si na nás pusu nějaký lokální blonďatý svalovec. Hej... šťouchl jsem loktem do Tokugawi-san a kývl směrem k chlápkovi. Dívej, asi vypadáme vážně drsně že se místní bouchač cítí ohroženej. hrál jsem sice šeptání, ale ve zkutečnosti jsem mluvil dost nahlas na to aby nás Laxus mohl jasně slyšet. Vsadim celou basu piv na to, že mu nedala. kývl jsem tentokrát směrem k rusovlásce(Erze) a na tváři vykouzlil široký úsměv. Nejspíš je tak napumpovanej že by skoli naprosto po čemkoli co neutíká dost rychle. začal jsem se nahlas smát. |
| |
| Haštěření Chvilku si prohlížím mise, ale žádná nezní dost zajímavě a většina je mimo město. Třeba bych mohl najít někoho, kdo by mě tu trošku provedl. na tváři se mi objeví lehce skleslý výraz. Při hledání misí mě vyruší zaznění hromu. Bouřka? Teď? Chci se podívat směrem oknu, ale promluví na mě nějaký blonďák. ''Soráč, ale s touhle balící technikou žádnýho nesbalíš.''ušklíbnu se. Všimnu si, že se mu v očích mihotají blesky. Takže ty můžeš za ten hrom. ''Sice to tu nevypadá jako na úřadu práce, ale nemám zrovna v plánu sedět na zadku a nic nedělat. Takže nezaclá-'' v půlce slova mě přeruší Laxus, když přijdou dva noví příchozí ''Ts.'' nemám v plánu se zapojovat do rozhovoru neandrtálců a rychle se otočím na patě, a chytnu první misi, co mi padne pod ruku. Rychlým krokem odejdu od Laxuse, který nejspíš ještě stojí u tabule. Když procházím kolem stolu, kde sedí Lucy, Gray a Erza, tak se zastavím a vzpomenu si na to, že se tady vůbec nevyznám. Přistoupím k Lucy, která sedí nejblíž mě. Mírně se k ní nakloním a ukážu ji leták mise. ''Slečno, nemohla byste mě tu trošku provést? Já se tu moc nevyznám a sám nevím, kde tu misi plnit.'' druhou rukou v které držím knižní román, se se lehce hranou knížky podrbu na bradě. ''Samozřejmě, půlka z odměny bude vaše.'' usměji se a ukážu na odměnu. (nechám na Pj, nebo Lucy ať stanoví) |
| |
| Fairy Tail V hospodě začínala být mnohem humorněji poté co se o ně začal zajímat místní drsňák. Na otázku kde si myslí, že jsou se Sojun jen škodolibě pousmál. " Právě se nacházíme v časovém bodě označením jako teď co se polohy týká ,naše ekvatorialní rovina je sjednocena s rovinou horizontální a ta je kolmá na kapa, kdy kapa je rovno konstantě o hodnotě jednoho tady. Tedy vzato kolem a kolem se můžeme domnívat ,že místo na kterém sedíme je v tomto čase a této realitě zařízením určeným k načerpání sil a doplnění tekutin, či jiných pohodných jednotek pro organizmus tak důležitých." konečně se nadechl. Pak obdržel šťouchanec a další otázku od Telchara. " Jo musíme tak v přírodě se stává ,že se samec při pohledu na jiné dominatní samce snaží bránit svoje teritorium, většinou skřeky a zastrašováním. No a zdá se že tento muž není o moc dál než zvířata." vůbec ho netrápilo ,že je slyšet možná naopak bavilo ho popichovat každého kdo si o to aspoň trochu řekl. " Ne já se nesázím tohle pozná každý jen velká flustrace z nedostatku tělesného kontaktu muže způsobit takovou popudlivost.... Jenže pokud by opravdu jak říkáš skočil na cokoliv co neutíká dost rychle...No možná si objednáme toho piva sud a prázdný mu věnujeme." |
| |
| Zajímavě se to vyvíjí. Člověk se nestačí ani pořádně rozkoukat, a už se něco děje! Jeden z dalších spolunováčků se vydává k tabuli s misemi (ano, tam bych se také někdy měla podívat, abych mohla zaplatit nájem, který jsem si sama dohodla), načež ho vyruší jeden ze "štamgastů". Díky předchozímu nastudování si gildy - nerada bývám nepřipravená - poznávám Laxuse, S class mága, uchazeče o nejsilnějšího člena Fairy Tail. Byl bys silnější než já? Maličko pohnu hlavou ke straně. Už jen jeho objevení dokázalo nepředvídatelnou, rychlou magii. Než stihnu dále rozvíjet myšlenku "pomalejší není nutně horší", vejdou dva, jejichž obličeje mi nic neříkají; a zdá se, že nejsem jediná. Zkusí nepříliš dobrý vtip na Mirajane. Laxusovi se jejich chování zřejmě nelíbí, a oni ho rozhodně také neignorují. Poslechnu si monolog toho s opravářským klíčem (a tohle má být jako co?) a lehce se zašklebím. Že by se Fairy Tail dala splést s hospodou? Anebo tohle dělají naschvál? Rozhodnu se do toho raději neplést, vždyť tu jsem zatím jen pár minut. Seskočím ze stoličky a propletu se k Arthurovi. ,,Říkal jsi, že se jmenuje Peaceful, viď?" Pousměji se na něj a podívám se na maličké, roztomilé stvoření. Nevypadá jako nic, co bych znala; a že poznám hodně zvířat. |
| |
 | Příchod nováčků |
| |
| U stolu ''Hoj.'' a mávnu knížkou Grayovi na pozdrav. ''Cože?!'' vytřeštím oči a podívám se na leták s misí. No opravdu! Je tam několik dní staré datum!! Leták zmačkám a strčím ho do kapsy. ''Pokud to teda nebude vadit, tak si k vám rád sednu.'' obejdu stůl a sednu si na místo, které mi bylo ukázáno. Všechny, co sedí u stolu si bedlivě prohlídnu. Zajímalo by mě, jak jsou silní. Kouknu na knížku a rozevřu ji zhruba v půli a začnu listovat. ''Toho blonďáka nijak neřeším. Jak už říkal ten chlápek, tak každý samec musí nějakými skřeky dokazovat autoritu, když se cítí ohrožen....'' Zajímalo by mě, jestli bych ho dokázal vůbec nějak ohrozit. přestanu listovat, když nalistuji v půl přehnutou stránku. Ale zjišťovat se mi to hnedka taky nechce. Odtrhnu pohled od přehnuté stránky, kterou mezitím rovnám a pohlédnu na ostatní. ''Mé jméno je Kyou Manabizaki a je mi 19 let. Mám rád sladké,'' slovo sladké nechtěně zkomolím, že zní jako 'saké' ''ale nejvíc mám rád čtení knih.'' Na chvilku se znovu kouknu do knížky, kde byla přehnutá stránka. Spokojím se nad narovnání stránky a znovu odvrátím pohled od knížky. ''Snad ty mise budou brzo. Protože nemám kde bydlet a potřebuju se tu nějak zorientovat.'' Knížku držím jednou rukou a loktem se opírám o stehno. ''Klidně se ještě na něco zeptejte, ale už nevím co bych vám měl říct. usměji se a odvrátím pohled od ostatních. Volnou rukou pootočím stránku dozadu, jako bych si chtěl zkontrolovat jestli jsem nepřeskočil stránku a zase ji obrátím zpátky. Nahodím nečitelný výraz a začnu číst. |
| |
| "Klasické" dění v guildě.. Chvíly se jen tak zamýšlím jak to s takovou partou zvládnu.. Přeci jen nejsem zrovna nejvýmluvnější a seznamovat se neumím už vůbec... Nejsem ten typ, který vleze někam kde nikoho nezná a ihned začne na všechny mluvit jako největší kamarád a gebí se od ucha k uchu... Jako malý jsem se podle rodičů a příbuzných smál hodně, ale do teď jsem se přestal nějak rozmlouvat s lidmi atd.. To tak je, když vás pošlou dělat rodiče krejčího, když nechcete.. Je pravda, že jsem se tam naučil hodně věcí, z kterých bych si jistě vydělal hodně peněz, jenže můj vysněný cíl byl dostat se sám a dále zkoušet nové věci s Fairy Tail.. Kouknu směrem k Manabizakimu, který už hned letí k tabuli s úkoly.. .Ten si asi věří.. Sice neznám vůbec jeho schopnosti a v podstatě ani jeho a soudit ho se zrovna nesluší, ale vždyť sotva nastoupil a ta tabule je v pomalu první co tady viděl... Kráčí k němu pan Laxus s dotazem na něj.. Takže to asi nebude zrovna trpělivý muž... Jen tak si hladím Peaceful, která se otřese při vpádu dvou mužů, kteří ani mne zrovna nelahodí.. Pff... to jsou v dnešní době lidé... Sleduji incident, když tu se z davu vynoří Poppy.... Ano Peaceful.... Já o ní ani moc nevím.. Jednou jsem jí našel a od té doby je moje.. To ona mne vlastne přivedla na magii... Podotknu a zase pohladím žluté stvořeníčko... Um.. čekal jsem, že to tu bude jiné.. Dodám tiše a ooět se ohlédnu na Manabizakiho, který si sedl k tomu stolu... Hmm.. Pohled mi zůstane na rudovlásce.. Má děsivý pohled.. Otřesu se a opět otočím hlavu k Poppy.. |
| |
| U stolu Než se naději ve svém rozhodování, už se přede mnou zjeví jeden z nových členů a nabízí mi, jestli bych s ním nechtěla jít na misi a jestli bych ho neprovedla po městě. Zajímalo by mě, proč si vybral zrovna mě? Uculím se, ale dřív než cokoliv řeknu, dá se s ním do řeči Gray. Představí se a pak ho upozorní na ten úkol. Tak on mi nabízel prošlý úkol!? Hádky s Laxusem si moc nevšímám. V poslední době mi příjde, že to je na běžném pořádku a stejně z toho pak bude rvačka všech jako vždycky. Pak se cizinec představí. "Těší mě. Jsem Lucy." usměji se, zatímco mu podávám ruku. Když pak zmíní skřeky a autoritu, z nějakého zvláštního důvodu si vzpomenu na Natsua. V tom se ale Gray pustí do vysvětlování všeho okolo a jak se zmíní o mě, tak mě ihned poleje horko a mé tváře zrudnou. Já a dobrá? Přehání. Chtěla bych se o něm ale dozvědět víc. Stejně se tu celou dobu nic neděje. "Co tě přivádí do Fairy Tail, Kyou?" zeptám se zvědavě. |
| |
| Je na čase se seznámit! Arthur vypadá maličko zamlkle, ale je poznat, že se stvořeníčkem má dobrý vztah. ,,Můžu si ji pochovat?" Poprosím se psím pohledem, upřeným na Peaceful. Strašně mě zajímá i z biologického hlediska. Je to magické stvoření? Má vlastní vyšší inteligenci? ,,To teda. Snažila jsem se o Fairy Tail něco přečíst, abych měla jakýsi přehled do začátku a nepřipadala si tak moc mimo obraz, ale na tohle se vážně nedá připravit," brebentím. ,,Akorát se trochu bojím těch misí. Nikdy jsem moc necestovala, takže se tu nikde nevyznám. A navíc nevím, jak to budu zvládat. Magii už sice nějaký ten pátek používám, ale nejsem si jistá, že ji využiju o pro něco smysluplnějšího, jako je práce. A to už jsem si pronajala byt, doufám, že to vůbec budu stíhat splácet..." konečně mi dojde, že vedu monolog, a tak se zastavím. ,,Promiň, vím, že moc mluvím, ale mám problémy se sama zastavit," omlouvám se upřímně a snažím se nechat prostor i Arthurovi, aby mohl vůbec něco říct. Páni, teď musím vypadat jako jedna z těch holek, co nikdy nepřestanou mluvit. No, ne že by mezi mě nemohli zařadit... Trochu se poohlédnu po dění mezi Laxusem a těma dvěma, které, jak se zdá, nikdo nezná. |
| |
| U stolu Čtu si stále knihu a když na mě Lucy promluví proč jsem sem sem přišel, tak neodpovídám, dokud nedočtu stránku a neotočím ji. ''Hmm. Co mě sem přivádí, jo?'' se slovy přehnu v polovině jednu stránku a zavřu knížku. Natažené ruce si položím na stůl a v pravé ruce pořád držím zavřenou knížku. Knížka má červenou barvu a není na ní napsaný žádný text ani název knihy. ''Tak nějak jsem cestoval z velké dálky a dozvěděl jsem se, že je zde velká knihovna. Měl jsem v plánu půjčit si nějakou tu knížku, jenže trvalo mi několik hodit než jsem ji našel. A ještě k tomu chtějí nějaký vstupní poplatek a já sám nemám peníze.'' usměji se. ''Jinak proč Fairy Tail? Chtěl jsem poznat i jiný cech, ne kterém jsem už byl.'' v očích se mi objeví prázdnota a lehce se mi zatřesou prsty. ''Taky hledám dvě osoby...'' volnou rukou si promnu tvář a usměji se. ''Nebudu vás ale trápit Nějakými hloupostmi.'' ''Už ani nevím jak, ale dostal jsem se do řeči s mistrem a předvedl jsem mu svoje Rozhodnutí.'' rychle si zakryji ústa, když vyslovím jméno své magie. Sakra, není dobrý hnedka rozkřikovat, co ovládám za magii. ''Jinak doufám, že rychle zapadnu.'' pokusím se zamluvit to o své magii. |
| |
| U stolu s Popinou ... Vypadá to, že Manabizaki je asi ten člověk, který se lehce seznamuje vzhledem k tomu jaký dělá jeho stůl hluk, tak se jistě dobře baví a on nemá zrovna obavy o to, že se s nikým nespřátelí takže má docela i výhodu na rozdíl ode mne, protože s mým přístupem to tak lehké prostě není a nikdy nebude a já to nezměním.. Jsem člověk, který si drží docela odstup a nevybavuje se s kdekým ... Hold se rozeznávají lidé na dvě skupiny ... Ti mluvící, sdělující názory a usměvaví extroverti, ke kterým já evidentně nepatřím a nikdy nebudu- dále ta druhá skupina kde jsou zamlklí, přemýšlivý lidé ,kteří si odstup drží snad víc než úctu.... Poppy se mne zeptá zda- li si může pochovat mou Peaceful... Proč by nemohla? Nepředpokládám, že by jí chtěla něco udělat či podobně takže jí v klidu podám mého "mazlíčka" ... Že se na to nedá připravit? To je trochu milná myšlenka, protože, když se podíváš na Manabizakiho nevypadá to zrovna, že je nepřipravený... Nemyslíš? Ano skutečně se mi zdá, že zapadl vcelku rychle... Docela mu to závidím... Říkám si a Popina začne mluvit o misích a dalších takových věcích... No z misí mám také vcelku obavy, jelikož má magie je hlavně defenzivní a na útoky bych musel jet na plné obrátky.. Také jsem si pronajal byt.. Je pro dva a prý příští tam bude ubytován či co.. Spíše je to kec na oblbnutí, protože proč by mi tam dávali dalšího, když jim z toho mohou kápnout větší příjmy? Proč se mi omlouvá, že mluví... Nějak mi to nedělá problém- jsem radši, když mluví někdo jiný a já občas něco prohodím s příkyvem.. Nemusíš se mi omlouvat za mluvení.. Ušklíbnu se což zrovna obvykle nedělám.. Ale vážně- omlouvat se někomu za mluvení je pro mě vtipné... Jaký typ magie vlastně ovládáš? Útočný či jaký? Optám se jen tak Popiny, aby si nemyslela, že mluví pouze ona.. |
| |
| Tak prý jsme se přesunuli ke stolu Nadšeně vezmu Peaceful do rukou a začnu se s ní "mazlit". Je vážně miloučká! Nezdá se však, že by uměla mluvit nebo měla nějakou magickou moc. Při Arthurových slovech se ohlédnu po dalším nováčkovi. ,,Řekla bych, že pokud nemáš komunikační problémy, tak se asi ani připravovat nemusíš," uchichtnu se trochu pobaveně. Ovšem ne že já bych je měla, že? Pozorně poslouchám, když se Arthur rozpovídá o svém nájmu; z čehož vyplývá, že je tu také nový a že se tu nejspíš také příliš nevyzná. ,,Já jen, že někteří lidi to nemají moc rádi," dovysvětlím, ovšem dovětek, že pokud se jedná o mě, tak to nemá ráda naprostá většina lidí, si už nechám pro sebe. ,,No..." Začnu nepříliš světově. Maličko se zamračím; snad přemýšlím, kam mám svou magii zařadit. ,,Je to oboje, jak útočný, tak obraný, ale já popravdě více využívám tu útočnou část. Je to trochu komplikovanější," výmluvně se pousměji. ,,Říkal jsi, že tě ona dostala k magii? Jak se jí to povedlo?" Zeptám se. Při slově ona trochu nadzvednu Peaceful, aby poznal, o kom mluvím. |
| |
| Hu.. Že to někteří rádi nemají? To je dosti možné, ale zrovna já jsem člověk v tomto ohledu docela dosti vstřícný a nedělá mi to sebemenší problém, který by mne popudil od hlavy až dolů.. Prostě jsem radši, když mluví někdo jinej koho to více baví a nebo má k tomu sklony.. Jak obranný styl, tak i útočné provední magie.. . To má docela dobré, protože přeci jen není nad dokonalý útok a obranu... Závidím ti to... Občas si přeji umět útočit.. Neříkám, že mi to schopnost neumožňuje, ale není to zrovna praktické.. Povedlo.... No dokázala to po nějaé době co jsem ji našel.. Když jsem jednou jako malý si hrál v lese tak jsem ji tam našel- od té doby jsem se z toho lesa vracel s ní až za tmy.. Jenže v různých období jsou změny a chodí různá zvířata jako vlci.. A Peaceful mě zachránila svou magií... Usměji se a pohladím Peaceful po hlavičce... Poté jsem se rozhodl taky nějakou magii naučit a teď jsem tady... Pomalu mi dochází nápady na konverzaci... |
| |
 | S Gajeelem u stolu Sedím s Gajeelem u stolu, ale skoro nic nepiji. Gajeel-kun je zamlklý, to je ale vždycky, takže mi to nedělá moc starostí...zdá se, že si v gildě už docela zvyká. Jsem vážně ráda, že se nechal přesvědčit...nemohla bych ho nechat samotného, když se Phantom gilda rozpadla. Žmoulám sklenici mezi prsty a snažím se nenápadně pokukovat po své lásce... tak krásný, chladný jen na venek...ve skutečnosti je tak vřelý, tak ohleduplný, tak...tak...GRAY-SAMA?! Zatímco jsem se zasnila, můj Gray-sama přešel k nějakému z nováčků, co nám právě mistr Makarov představil, a začal se s ním bavit. On k němu přišel a začal. Se. S ním. Bavit! Proč se s ním baví? Proč se baví s nějakým nováčkem, ale se mnou ne?! Po tom všem, co jsme spolu prožili...proč Gray-sama nikdy nepřijde za Juvií a...a t-třeba...ehm... Řetězec nádherných představ přeruší mé myšlenky. Ale to neznamená, že bych tomu novému lapači pozornosti Gray-sama - Kyou Manabizaki se jmenuje, pokud se nepletu - někdy odpustila! Jsem tak pohlcená spravedlivým vztekem vučí tomu rudovlasému mizerovi, že ani nevnímám, že ze mě začala stoupat pára a odlétat kapičky vroucí vody. Jen na něj upřeně, nenávistně zírám, a zalykám se žárlivostí...Gray-sama si zaslouží někoho lepšího! |
| |
 | Nováčci i staří známí Lehce se usmívám a poslouchám, jak mistr Makarov představuje nováčky. Všechny si je důkladně prohlížím. Vypadají slibně...jsem zvědavá, co z nich nakonec bude. Ale pokud poruší pravidla...heh...lehce mi cukne koutek úst. Úlohu strážce pořádku ve Fairy Tail mi nikdo nevnutil, ale sama ji ráda zastávám. I tak se k nim ale budu snažit být co nejpřátelštější. Ze zamyšlení mě vytrhne Gray, který - jako vždycky, když nemá v blízkosti Natsua - si neodpustí do mě sem tam rýpnout. Mám ale dobrou náladu, takže to vezmu v přátelském duchu a lehce výhružně se na Graye ušklíbnu. "To by se mi hodilo...kdyby mi byl podobný, alespoň by tu byl někdo, kdo by na tebe a Natsua dával pozor, když budu pryč...slyšela jsem něco málo o tom, že jste měli další přátelský souboj," řeknu lehce výsměšně a dám důraz na slovo "přátelský". "Ty bys o tom nic nevěděl, že?" To už ale Gray dojde pro Kyoua. Sleduji, jak mu Lucy potřásá rukou a souhlasně přikývnu. Tak...uvítání nováčků je důležité. Lehce nechápavě zírám na to, jak si pohrává s knihou, ale nakonec to přičtu tomu, že se tu pořád ještě moc necítí. Přikročím k němu a přátelsky ho poplácám - dobrá, možná ho lehce praštím - po zádech. "Nebuď nervózní, brzy si tu na všechno zvykneš. Mimochodem, jsem Erza. Vítej ve Fairy Tail," usměju se a poslouchám, co nám o sobě říká. Na Grayův návrh přikývnu. "Přesně tak, počkej si do zítra. A to vůbec není špatný nápad...co na to říkáš, Lucy? Vzala bys nějaký úkol s Kyouem?" usměji se na našeho hvězdného mága. Právě se chystám zeptat Kyoua na jeho magii, když vejdou dovnitř dva muži. Strnu vestoje a podezřívavě si je prohlížím...nelíbí se mi, jak jednají s Mirajane. A i když Laxus nemá úplně vybrané způsoby, tentokrát s ním docela souhlasím. Což se ještě víc posílí, když ten z nich, co vypadá víc jako buran, pronese jistou poznámku o mně a Laxusovi. Před očima se mi vše zabarví do ruda - a ne, není to tím, že by mi přes oči spadly vlasy. A ten druhý to ještě zhorší, když mu přizvukuje...to si odnesou. Pomalu se otočím a vydám se směrem k návštěvníkům. Kolem hlavy se mi začíná vznášet černá aura. Zastavím se přibližně dva metry od toho blonďatého obra. "Myslím, že jsem se přeslechla," pronesu tiše. "Nechtěl bys mi se svým kamarádem zopakovat vaši teorii? Velice by mě zajímala...skutečně velice." |
| |
 | U stolu s Juvií Další nudnej den v cechu. Sedim u stolu s Juvií popíjim drink a sem tam pití proložim šroubem, nebo matkou na spravení chuti. Hlavou se mi honí myšlenky o přichodu do Fairy Tail. Občas se podivám co dělá Juvia, od tý doby co je ve Fairy Tail se chová jinak. Změnila oblečení i účes a bůhví proč každou chvilku zčervená a jde z ní pára nebo naopak padaj kapky. Zrovna chci sáhnout do kapsy pro další šroub, když vejde Makarov a s nim tři další, který stařík představí jako nováčky. Jména mně mi nic neřikaj , ale zajímalo by mně co ovládaj za magii a jestli jsou silný nebo ne. Tak nebo tak ani jeden nevypadá že by byl něco extra takže přesouvám pozornost zpátky k pití. Zrovna když mezi zubama drtim hrst matek, vpadnou dovnitř dva chlapi. Blonďák co nemá daleko do obra a nějakej mechanik s klíčem, co by mi vystačil k jídlu na celej večer. Razej si to rovnou k volnýmu stolu a objednávaj si pití jak kdyby tu byli doma. Že by se blížilo nějaký narušení tý nudy tady ? Rozhodně to tak vypadá když se rovnou pustěj do křížku s Laxusem. Sice je pořádně neslišim ale ukecaný jsou dost . Možná by potřebovali trochu zklidnit a proč nechávat všechnu srandu jenom Laxusovi ? Pomalu přemejšlim o tom že vstanu a pujdu se na ty vopruzáky podivat když si všimnu že se od stolu zvedla i Erza. Tss , taky se musí zaplést do každý srandy. Zvednu se a jdu rovnou k těm dvěma. |
| |
| Není nad pořádnou pozornost Jak se zdálo budili čím dál více pozornosti u všech co tu byli, někdo ho jak se mu zdálo dokonce citoval. Možná si přece jen měl dát autorská práva na své myšlenky. Teď ovšem bylo už dost pozdě na to to napravit. Byli tu jiné věci k řešení první z nich byla rudovlasá Valkýra ve zbroji, která nejspíše neslyšela moc z jejich teorie o teritoriálních samcích. Nebo byl ten důvod úplně jiný? "Mohu a klidně tu teorii zjednoduším. Protože je trochu složená , za prvé na základě podoby tohoto zařízení obědváváme 4 alkoholické nápoje ze sladu a chmele. Dále vyslovuji teorii o tom ,že onen na bušený mladý muž se projevuje jako zvíře a to muže být způsobe no tím, že je mu upírán tělesný kontakt z vaší strany. Vás jsme zvolili jako jednu ze statisticky nejpřitažlivějších bytostí zde, proto se vyskytujete v naší myšlence a propo..." na chvilku se zamyslel a během té chvilky mimoděk sevřel levou ruku v pěst. Pak se otočil na Telchara a začal rozvíjet teorie o tom proč je Erza vhodná pro příměr, nebo mluvil o něčem úplně jiném? " Pořádný kus že? Dobře tvarovaná, nikde nic nechybí nikde nepřebývá. Uznávám, nemám tak dobré zkušenosti jako ty, ale do téhle by se dalo bušit celou...jestli si rozumíme?" Slova volil s naprostou pečlivostí,aby jejich druhý smysl byl viditelnější než to co tím myslel. Vzato kolem a kolem byl si téměř jistý, že tu pochopí jen jeden člověk o čem mluví. Tak jako tak ledva dořekl svou teorii postřehl jak se na něj jeden divný týpek s pochybným účesem a spoustou železných cvočků na obličeji dívá div u toho neslintá, když zamířil rovnou k němu polila ho vlna horka. " Hmm tak si říkám, jestli mi jsme náhodou nevešli do zařízení pro jistou minoritní skupinku lidí.. i když na tu je tu moc hezkejch ženskejch leda..." otřásl se div jeho klíč nespadl na zem. |
| |
 | Návrat do místnosti Vracím se do místnosti s Levyině společnosti z toalet a ještě mám zvlhlé ruce od vody. Když se rozhlédnu kolem sebe, uvidím pár neznámých lidí. Co to zase je? Neříkejte mi, že další nováčci. Asi máme poslední dny "den otevřených dveří." Teda není to špatně, ale stejně.... Kývnu na Levy a trhnutím hlavy naznačím, že mířím k baru, kam okamžitě stočím svoje kroky. Potřebuje to velký korbel piva. Fakt. Pohodlně se usadím na barové židličce, přehodím nohu přes nohu a teprve, když v ruce držím půllitr plný alkoholu, začnu zkoumavým pohledem přejíždět neznámé tváře. Jeden kluk už se jak vidno dostal do potíží s Erzou. Ten neví, do čeho se namočil, kdyby se takhle tvářila na mě, raději bych dělala, že tu nejsem. Ušklíbnu se pobaveně, ale je mi ho trochu líto. Erza je přeci jen Erza. |
| |
 | Návrat s Canou z toalet Vracím se v Canině společnosti z nedalekých toalet a neubráním se překvapenému zamrkání. Za tu malou chvilku, co jsme byly pryč přibylo v místnosti hned několik neznámých tváří. Cana si toho očividně taky všimla a okamžitě to zamířila zapít na bar. Já jsem se tedy rozhodla vrátit na místo, kde jsem seděla předtím a to vedle Lucy. Ale i tam už je jeden neznámý člověk. Určitě musí být trohu vyděšený, pamatuju se jak jsem se cítila já, když jsem poprvé do Fairy Tail přišla. S touhle myšlenkou zvednu ruku k zamávání. "Lucy-chan! Tak jsem zpátky. A kdo je náš nový spolustolovník?" zeptám se ještě, když si sedám na svoje místo vedle Lucy a přátelsky se na Kyoa usměju. "Uniklo mi toho hodně, za tu chvilku co jsem byla pryč?" zeptám se ostatních a pohledem na chvíli těknu nejen ke Kyovi, ale i k dalším neznámým, které ze svého místa mohu vidět. |
| |
| Někoho to nakonec bude bolet Na mou spíše řečnickou otázku jsem dostal zajímavý výčet urážek. Názory tady těchto dvou buranů se mě vůbec nedotkli, ale jejich drzost s kterou haní členy Fairy Tail mě rozhodně nenechává chladným. Za normálních okolností bych si s touhle spodinou nešpinil ruce, ale Raijinshū se ještě nevrátili. Takže asi nebudu mít na vybranou a budu tady muset uklidit sám. V tom se zvedna Erza, která poznámky od prcka očividně nepřeslechla, ba naopak si je vzala až příliš k srdci. Ehmm... i já musím uznat, že z ní jde čas od času hrůza a tohle je jeden z těch případů. Následně i Gajeel vyskočí ze židle a oba si to míří přímo k dvojici narušitelů. Problém se vyřešil sám, krása. Pak Erza spustí svým standart-ním varovným tónem, ale dostane se jí opět jen hloupé poznámky od skrčka. Od srdce se zasměju. Ne protože by snad jeho poznámka byla vtipná, spíš už mi je jasné, co bude následovat. Ruce složím na prsou do kříže, opřu se o zeď a popřeju Erza a Gajeelovi příjemnou zábavu. |
| |
| Ať žije dobrá společnost Začal jsem být více než spokojen s pozorností, kterou nám místní štamgasti věnovali, i když mi bylo trošku podezřelé, že jsou to převážně děcka, nijak zvláště jsem to neřešil. Spíše než to mě upoutala půvabná rusovláska, která přišla k našemu stolu. Divnýho chlápka co se zvedal ani blonďáka jsem už moc nevnímal, spíš jen někde hodně na okraji mého vědomí. Tak, tak Přikývl jsem na vysvětlení mého společníka. Měla by jste se cítit polichocená. K dominantním samcům vždy patří ty nejhezčí samice jak právě řekl tady můj kolega. Tedy ze všech přítomných se vám dostalo té cti být považovaná za nejpůvabnější ženu v místnosti a to vzhledem ke konkurenci nebyla malá poklona. Nečitelný úsměv, který se mi spolu se slovy rozlil po tváři, mohl být stejně dobře myšlený vážně jako ironicky. Úsměv mi za chvíli z tváře zmizel a nahradil ho zcela vážný, zaujatý výraz v okamžiku, kdy kolega začal se svými úvahami. Hmmm nejsem si tak úplně jistý, jestli si zaslouží takovou chválu Tokugawa-san. Nemá skoro žádnou magii, upřímně, pochybuji, že ten rozklepanej stařík, který ji přivedl na tento svět přes samou senilitu věděl co dělá. Zakroutil jsem zcela vážně hlavou a při tom pohybu jsem si všiml chlápka s kovovými cvočky, který kráčí směrem k nám. Pochybuji, že je to uzavřená společnost. Dveře nebyli zamčené, nikde žádná cedule. Spíš bych řekl, že pohunci jdou chránit svého vůdce…nebo snad vůdkyni? Zkoumavě jsem se zadíval znovu na Erzu. |
| |
| Není nad přatelský pokec "Také pravda magii bychom v ní hledali dost těžko, mě šlo spíš o ty tvary a křivky prostě celkové provedení proporcí. I když jak říkáš jak říkáš jí nejspíše dělal rozklepaný stařec, je vidět že se práce povedla. Ačkoliv na druho ustranu vypadá dost použitě jako by do ní bušilo nespočet lidí a podle vzhledu soudím že dost bušit bude. Pak je otazka jestli preferovat učel estetický nebo praktický." rozváděl svou teorii nehledě na pokusi o to ho zastrašit. " A no Tokugawa je můj otec. A já mám do svého otce daleko... aspoň věkem." ohradil se pak bylo ještě nutno vyřešit druh společnosti. " No to je pravda, ale podívej se na to chlápek co slintá při pohledu na mě, blonďák co je jak zvíře a všemu tomu nejspíš šefuje rusovláska... Jestli mi nejsme v nějakým podniku poskytujícím služby poněkud jiného charakteru než je klasické pohostinství. Ačkoliv na takový podnik je tu dost mladých...leda by to byl hodně specialní podnik což se ze zvýšeného zajmu můžů o nás dá soudit." lehce se uchechtl při té představě, přece nemohli mít tolik štěstí a najít podnik lehčích mravů s tak uzkou specifikací zajmové skupiny. |
| |
 | Město a Fairy Tail Zastíním si oči před sluncem levou rukou a zahledím se na město které už pěkných pár let nazývám domovem......... S dětským úsměvem vesele prohodím k Happymu: "Zvládli sme to.....už sme skoro doma, Happy." Můj úsměv ovšem rychle povadne a já opět vyrazím kupředu blíže k městu. .....celé to bylo zbytečné......po Igneelovi pořád žádné stopy......ani zmínka o ohnivém nebo jiném drakovi. Při chůzi zatnu obě ruce v pěst. Ale já to nevzdám.....pořád na něj budu myslet a nikdy ho nepřestanu hledat. Jsem si jistý že jednoho dne se s ním opět setkám. Tvrdohlavě vykřiknu. "Slyšíš mě Igneele?......ať si kde si.........jednoho dne." Dalších deset minut proběhne v tichosti....... Při vstupu do města se zvědavě rozhlížim kolem sebe. Jakoby s jistým pocitem zadostiučinění se usměju..........vůbec se to tu nezměnilo. Nejednou projdu kolem obchodu nebo restaurace a já si uvědomím že mi strašně kručí v žaludku. Otočím se k Happymu. "Ááááá........mám strašněj hlad. Už abysme tam byli." V tom se přímo předemnou vynoří jakoby ze země budova našeho cechu....Fairy Tail. Nečekám na odpověd a velkou rychlostí se rozeběhnu. Před vstupníma dveřma se zastavím a nadechnu. Potom silným kopem dveře rozrazím a s děsivým řevem vykřiknu: "Sem zpátky." Mám děsnej hlad a sem unavenej a proto rázným krokem vyrazím ke svému stolu. Uvidím tam Lucy a už jí chci pozdravit když si všimnu někoho cizího. (Kyou Manabizaki) Zvednu jednu nohu a opřu si jí chodidlem o hranu židle a medovým hlasem k onomu cizímu přistěhovalci řeknu: "Hoj, ty.......je mi velkou ctí ti oznámit.........." Pak se zase strašně rozeřvu: ".......že tohle je moje místo a vůbec si nepamatuju že bych tě sem zval." |
| |
| U stolu Představí se mi Erza, která mi i řekne ať nejsem nervózní. ''Ani nějak nejsem nervózní. Teda aspoň ne jak tamti dva.'' ukážu směrem na Arthura a Poppy. ''Velmi by mi to pomohlo, kdybys mě tu provedla... Lucy, že? dodám k Erzině návrhu. Potom, co Erza odejda za těmi nečleny, znovu rozevřu knížku a zase nalistuji přehnutou stránku. ''Heh...'' trošku se pousměji. Používat obyčejnou záložku by bylo k ničemu. Současně rovnám přehnutou stránku. Když se spokojím s tím jak jsem ji narovnal, tak se pustím do čtení. ''Zajímalo by mě, jestli tady žije nějakej spisovatel.'' pronesu polohlasem mezitím co si čtu. Skoro si ani nevšimnu Levy, která si k nám přisedla. Kouknu na Levy, oplatím ji úsměv a pokývnu na pozdrav. Ahoj, jsem Kyou Manabizaki. znovu začnu číst. Přečtu ještě několik stránek, než vpadne Natsu do místnosti se vší parádou. Nějak nereaguji na jeho příchod, dokud nezačne pořvávat na mě. ''Hehehe....'' zavřu knížku a položím ji na stůl. Současně druhou rukou vytáhnu z kapsy od kalhot obyčejnou tužku. ''Tak to se ti teda velice omlouvá,, že ti sedím na místě.'' mluvím klidně. ''Jenže tady Gray, pokud se teda nepletu, mi řekl ať si sem sednu.'' usměji se na Natsua. ''V klidu přijít a slušně o tom říct, že tohle je tvoje místo, tak si bez řečí a velkou omluvou, přesednu. odkašlu si a pevně sevřu tužku. Jenže, přilítnout a pořvávat na někoho, kdo je teprve členem cechu ani ne pět minut...'' ozve se bouchnutí židle o zem, když rychle vstanu. Chytnu Natsua za límec, popřípadě za šálu. Přitáhnu ho k sobě a tužku mu dám těsně k oku, takže chybí milimetry, abych mu ji tam opravdu vrazil. ''... je podle mě velmi neslušný!'' v té chvíli se můj výraz velmi podobá současnému výrazu naštvané Erzy. ''Ts.'' pustím ho a tužku si znovu vrátím do kapsy. Díky nenadané reakci a momentu překvapení, by neměl Natsu nijak reagovat dokud si nesednu jinam. Vezmu si ze stolu knížku a obejdu ho a sednu si na volné místo vedla Graye. ''Bejt tebou, tak neřeším prkotiny, ale támhlety dva, u kterých právě stojí...'' na chvilku se zamyslím''...Erza.'' dokončím větu a ukážu směrem k Erze. ''Ti dva chlápci, si myslí, že Fairy Tail je nějaká hospoda a uráží členy. Takže bejt tebou, tak řeším radši tohle, než nějakou prkotinu.'' zazubím se na něj ''Ale pokud se chceš prát, tak jindy, protože jsem tady nový a po dlouhý cestě nemám vůbec žádnou energii.''' Nechci se mlátit se členy cechu a taky ani nevím, co ovládá za magii. ''Takže soráč za to, jak jsem na tebe taky křičel.'' pokusím se promluvit mile na Natsua, mezitím co hledám ztracenou stránku. Safra, když jsem si sedl sem, tak jako by mě někdo spaloval pohledem. trošku se zachvěji, když mi přeběhne mráz po zádech. |
| |
| Fairy Tail - Stůl Celkem překvapeně heknu když mě ten poděs chytne za šálu. Tváří se celkem drsně ale mě jeho výraz ani tužka u mého oka nezajmá. Zavřu oči a snažím se udržet svoje emoce. Ten parchant mi sáhl na šálu......na šálu kterou mi dal Igneel. Nemluvě o tom že na novopečeného nováčka se tu už chová jako doma a je mu všechno jedno..........jestli chce zůstat a stát se součástí naší rodiny tak se bude muset naučit pár základních pravidel. Protentokrát to nechám být.....ale příště jestli na mě šáhne..........vymlátím z něj duši. Při zmínce o Grayovi opět štěknu: "Cože?.....ten naháč si dovolil nabídnout ti moje místo?...." Při jeho posledních slovech ovšem zapomenu na jeho i na Graye a otočím se směrem kam ukazoval. Cože?.........splést si Fairy Tail s hospodou? Taková urážka............zaslouží nakládačku. Vyskočim na stůl a jak je mým zvykem zase zařvu jak na lesy: "Vy.....(velice neslušné přirovnání)..... bojujte se mnou." "Zkopu vás do kulata a......." Ustanu v půlce věty a pomalu se otočím do strany. Zvednu pravou ruku, ukážu na ženského rytíře a ustrašeným hlasem zakoktám a následně zařvu. "E.......E.......Erzáááááááááááááááhháááááááááá. Jen tam tak zkoprněle stojím a hádám jakou má zrovna to skarletový monstrum náladu. Výraz její tváře jasně napovídá "To bude někoho bolet". "Monstrum, monstrum konec světááááááááááá." S křikem utíkám zpět ke svému oblíbenému stolu a rychlostí blesku se pod něj schovám. |
| |
| U stolu ,,Takže tenhle prcek ovládá magii?" Ptám se s čirým zájmem. Popravdě, moc magická mi Peaceful nepřijde. Dál se na jeho magii neptám, samotné by mě tahle otázka nebyla příjemná. ,,Je fakt, že Fairy Tail je hodně známý," přikývnu. Ostatně, je to jeden z důvodů, proč jsem tady. Pootočím se směrem k těm dvěma, co se rozhodli provokovat celý lokál. Jeden se nestačí divit, co neřeknou. Někdo by jim měl vysvětlit jejich omyl. ,,Pánové," začnu, jasně svou větu mířím na ty neznámé, ,,asi by vám měl už konečně někdo říct, že tohle není jen hospoda, ale magická gilda, Fairy Tail." Maličko mi cukají koutky úst, zvlášť proto, že o Erze, pravděpodobně nejsilnější ženě z Fairy Tail řekli, že v sobě nemá ani kouska magie. Fakt to přeháněj, jako by to dělali naschvál. ,,Myslíš, že vážně nevědí, kde jsou?" Zeptám se Arthura polohlasem. Ale zdá se, že jsou to taky mágové. Bitka první den, co jsem tady? To zní vážně lákavě. Aneb hned všem ukázat to, co by neměl vidět nejspíš nikdo. |
| |
| Když se mi Kyou představí, kývnu. "Já jsem Levy." představím se i já, ale to už upoutá mou zvědavost ta jeho knížka. Ááá že by konečně někdo, kdo má rád knihy? Kromě Lucy-chan to tu moc lidí nechápe... pomyslím si nadšeně, ještě více se usměju. "Co je to za titul?" zeptám se se zájmem, ovšem zřejmě se mi nedostane odpovědi, protože v té chvíli dovnitř vtrhne Natsu a začne vyvádět. "Natsu!" vyhrknu zhrozeně, když začne puštět hrůzu na Kyoa. To snad ne, Natsu tohle nedělej, vždyť je tu tak krátce, modlím se pro sebe, ale moc toho nenadělám. O to více mi spadne brada, když se Kyou vymrští a vcelku solidně se Natsuovi postaví. No páni.. ten má kuráž, pomyslí si, protože to na mě opravdu udělalo dojem. I přes to mi to ale nedá, abych se nezeptala Kyoua. "Jsi v pořádku. Omluv ho, ale on je prostě takový. Náš Na-" začnu a vzápětí zmíněný zajede pod stůl. "-tsu" dořeknu jen a potřesu s pobaveným úsměvem hlavou. Jako by to bylo poprvé tohleto... |
| |
| Jen si tu sedím Usmeji se na Kyou. "Tak to je dobře. Myslím, že se ti tady ve Fairy tail bude líbit." dodám a upiju svého drinku. Lahodný. O čem to ale mluví dál. "Osoby? Rozhodnutí?" na chvíli se odmlčím. "Myslím, že rychle zapadneš," dodám s úsměvem. "Jen si musíš zvyknout na některé věci. Myslím, že je za chvíli poznáš." Zatím mu neřeknu, že se jedná o pravidelné pranice zdejších mágů. Pak se do řeči vpustí Erza. Je tak milá a vždycky se chová důstojně. Představí se našemu novému spolusedícímu a vše popisuje. "No... ano. Ráda tě provedu a můžeme splnit nějakou misi." V tom vtrhnou do místnosti další dva muži, ale moc si jich nevšímám. Narozdíl teda od Erzy. Není se ale čemu divit. Ti dva se chovají, jako by jim to tady celé patřilo. "Erzo?" řeknu, když se titánie zvedne od stolu a přesune se směrem k nim a Laxusovi. Než se ale stihnu nadát, už si ke mně opět přisedává Levy-Chan. Její pozdrav mi vyznívá, jako bychom se neviděly celou věčnost. Zvláštní. "Ah, Levy-chan. Vítej zpátky," pozdravím ji nadšeně. "Jak bylo na toaletách?" Docela by mě zajímalo, co tam s Canou dělaly? Přemýšlím, zatímco si prstama prohrabuji svůj blonďatý culíček. "K naší guildě se připojily 3 noví mágové. Snad nepopletu jejich jména, ale stařík je jmenoval. Poppy, Arthur a Kyou, který sedí tady s námi u stolu." Než se ale znovu naději, tamti chlápci začnou pořádně urážet všechny okolo. Včetně Erzy. To nedopadne dobře. Hned na to do místnosti vtrhne Natsu s Happym a v mžiku si to šinou k našemu stolu. "Ahoj Natsu!" zvolám, ale úplně mě ignoruje a začne vyhrožovat Kyouovi. "Tak jo. Už je to tady! To, o čem jsem mluvila," natočím se na Graye, aby s tím něco udělal, ale ten se místo toho začal vyslékat. "Grayi! Zase jsi nahý!" zvolám na něj. To už se ale uklidnila situace u našeho stolu. O to víc se zhoršila ta u Laxuse a dvou cizinců. A aby toho nebylo málo, tak se k nim Natsu přidal. A pořád mě nepozdravil. Jsem pro něj jen vzduch? Jsem zvědavá, co se teď ještě vyvrbí. |
| |
| Zábava u stolu |
| |
| Fairy Tail - stůl Strachy se krčím pod stolem a modlím se aby mě tu Erza nenašla. Vypadá to že je plně zaměstnaná těma dvěma ale já možná přídu na řadu hned potom. Někdo na mě promluví....když poznám Graye šíleně se nakrknu a vystartuju zpod stolu. Stoupnu si přímo před Graye: "Cože?.....sis ještě nikdy nedávál šlofíka pod stolem???" Potom jenom uraženě pohodim hlavou. "Ani jednou.......já už nikdy žádným dopravním prostředkem nepojedu abys věděl." Chtěl sem dál pokračovat a v tom si vzpomenu na jednu osobu s kterou sem se ještě nepozdravil. Přiskočím k Lucy a se slovy "Ahoj" jí plácnu rukou do zad. Dříve než by se jí mohlo něco stát nebo se silou plácnutí bouchnout hlavou o stůl jí obejmu levou rukou kolem ramen a usměju se: "Lucy.....dlouho sme se neviděli.?" Po přátelském zmáčknutí jí pustím a rozhlédnu se po celém Fairy Tail. Položim ruku Levy na hlavu a taky jí pozdravím. Graye si už nevšímám ale pohledem se zastavím na tom parchantovi co mi málem vypíchl oko tužkou a jeho obličej si pořádně vryju do paměti. Vzpomenu si na Erzu a podívám se jejím směrem.......dokud jí zaměstnává něco jiného sem v pohodě. Proto si uvolněně sednu na svoje místo, čelem bouchnu o desku stolu a začnu chrápat. |
| |
| U stolu Gray se konečně obleče a hned na to vyleze Natsu zpoza stolu. Ti dva se spolu začnou dohadovat, jako vždycky, ale na to dnes skutečně nemám náladu. Navíc mám divný pocit, že se tady schyluje k opravdu velké bitce a to si nemůžu dovolit. Musím získat peníze na nájem, nebo ze mě bude bezdomovec. Musím si vzít nějakou misi! Natočím se k Levy, že jí něco řeknu, ale ještě před tím usrknu svého nápoje, když v tom mě Natsu plácne po zádech a veškeré pití mi vystříkne z pusy na Levyinu hlavu. Mně se nic nestane, protože mě Natsu chytne a pozdraví, ale.... "Natsu!" zvednu se rozzuřeně, hned jak mě pustí. "Aááh, Levy-chan. Já se omlouvám. Prosím. Promiň mi to." panikařím a nevím, co mám dělat. |
| |
| Téměř na konci sebeovládání Poslouchám ty dva a temná aura kolem mé hlavy se stále zvětšuje. Nemůžu si pomoct, normálně by mi podobné poznámky byly jedno, teď to ale přehnali. Nemůžu uvěřit tomu, že by někdo mohl být takhle blbý a nafoukaný! - něco takového mi pravděpodobně běží hlavou, ale moc to nevnímám. Jediné, co je výrazné, je touha ty dvě rozsekat na jednu krvavou hromadu. To, že do gildy vrazil Natsu, ani co se děje za mnou, mi také do hlavy nedochází. Jen poslouchám, jak si ti dva zatloukají čím dál tím větší hřebíčky do rakve. A když nakonec ten blbeček s klíčem dořekne poslední urážku mířenou na Fairy Tail, rozhodnu se. Tohle jim tu nikdo tolerovat nebude. Široce se na oba usměji a stoupnu si do co nejsvůdnější pózy. "Mhm...mé křivky vám děkují za poklonu, nadřezení samci," pronesu a snažím se znít co nejvíce svůdně a nejméně jedovatě. "Když už jste přišli za zábavou, asi bych vám nějakou měla nabídnout...co třeba..." V mžiku provedu requip do svého brnění Nebeského kola a nechám ve vzduchu vznášet dvanáct mečů, aby na každého z našich hostů mířilo šest. "...co třeba něco pikantního? Třeba jako krvácení na podlaze za urážku Fairy Tailu! " dořeknu ledově a přiblížím meče těsně k nim. |
| |
| Gray-sama se svléká...ach! Mým žárlivým varem jen těžko proniká nějaké vnější dění, i tak ale zaregistruji, že Erza-san vstala a s nepříliš hezkým výrazem došla až ke dvěma individuím, které mi zatím nestály za moc velké všimnutí...rozhodně ne teď, když se Gray-sama opět svlékl! Už ze mě stoupá až moc páry...proboha....co mám dělat? Hlavně neomdlít! ...to bych ho už pak neviděla... Žádostivě a co nejvíce nenápadně pokukuji po Gray-sama, když si náhle všimnu, že i Gajeel-kun vstal a vydal se za těmi dvěma a Erzou. To mě trochu vytrhne ze zamilovaného zírání a přesunu svůj pohled jeho směrem. "Gajeel-kun?" hlesnu zmateně. Můj zmatek se ještě víc znásobí, když Erza-san provede requip a otevřeně vyhrožuje těm dvěma u baru. ...co se to děje? |
| |
| Potyčka Šinu si to rovnou ke stolu kde seděj ty dva otrapové. Erza už je dávno u nich a to parádně nakrknutá. Než stihnu dojít k jejich stolu tak už má na sobě nejen zbroj, ale na každýho z těch dvou míří hnedka šest mečů. Vezmu to na druhou stranu stolu aby mi nikdo nepřekážel a cestou proměním pravou ruku v ocelovou palici (Tetsuryūkon). Když dojdu k jejich stolu bez jakejchkoli keců ho jedinym úderem změnim v oblak poletujících kusů dřeva a třísek. ,,Nebude vadit když se přídám k týhle párty? Gjehe he he. Ne že by mně to nějak těšilo ale asi je na čase vynést smetí, co se tu začíná tak roztahovat haa ? " Narovnám se a rozpřáhnu vyzývavě rozpřáhnu ruce a zařvu na celej sál, ,, Držte už hubu a poďte si pro nářez! Nafoukaný parchanti . GHE HE HE " |
| |
| A zábava začíná Podle vzhledu bych řekl, že i tuším, který stařec to přesně byl. zamručel jsem znechuceně a Erze přitom nevěnoval sebemenší pozornost. Na další kolegovu poznámku jserm pak reagoval lehkým zakroucením hlavy. Obávám se příteli, že jsme úplně minuli dveře. nenápadně jsem kývl k tabuli s misemi, které jsem si přávě teď všiml. Tento podnik zjevně patří nějakým žoldákům nebo podobné sebrance, proto jsou asi tak... v tom už ale Erza prováděla svůj requip a já měl poněkud jiné starosti. V okamžiku, kdy jsem její magii ucítil, namířil jsem jejím směrem dva prsty a seslal vlastní kouzlo. Mikazuki šikmo směrem nahoru od mích prstů nyní mířila čepel, tvořená stříbrnými, lehce se třepotajícími plameny. Její konec se pak Erze opíral o hrudní kost, těsně pod „plátovou podprsenkou“ pod takovým úhlem, že kdybych bodl projde jí čepel srdcem. Stačilo, aby zaútočila svými meči. Samozřejmě, může zkusit znovu requip na jinou zbroj, ale to ztratí meče ve vzduchu, což je pro mě úspěch. Pffff, nechválili jsme Vaše křivky slečno, mluvili jsme o té zbroji, co máte na sobě. Hádám, že ji vyrobil Stařík, stejně jako tenhle kus šrotu, mám pravdu? zeptal jsem se s lehkým zájmem. A důkladně si prohlédl technicky naprosto mizerně spracovanou zbroj. Tím staříkem jsem pak měl nejspíš na mysli nejuznávanějšího a nejlepšího kováře Fiore, který sídlil v Magnolii a vyráběl Erziny zbraně a zbroje. Typický jeho práce, vsází na efekt, a přitom správné, obrané vlastnosti zbroje posílá do kelu. Chápu když by takovou zbroj vyrobil puberťák, já sám jsem jednu takovou kdysi sestrojil pro jednu holku v Gildartsově cechu...Ema se tuším jmenovala nebo tak nějak, ale dospělej chlap? v mém hlase bylo patrné silné znechucení. Když se pak u našeho stolu objevil Gajeel a rozmlátil nám ho, rozhodl jsem se svou nechuť ventilovat prostřednictvím magie. Nyutsuki hned po uvolnění této magie celou guildou prostoupilo velmi mocné kouzlo spánku, svou silou a působením podobné tomu, které využívá Mystogan při návštěvách cechu. Snad jediný kdo byl z působení kouzla vyjmut byl Sojun. |
| |
| Mokrá hlava Pořád se tak trochu usmívám nad Natsuovým chováním. Přeci jen tohle to, co tuhle gildu dělá tím čím je. Sotva napůl ucha poslouchám jak se dohaduje s Greyem, když mě najednou hlavu sestříká něco sladkého. "Jééé..." vyjeknu a ruce mi okamžitě vyletí k hlavě. Právě mi Lucy umyla pitím hlavu. Krása. Přesto se na ní usměju. Ona by to schválně nikdy neudělala... "To.. to je dobré Lucy-chan... je to jen troška pití. Nic se nestalo," ujistím ji i když se mi to pochopitelně ani trošku nelíbí a věnuju Natsuovi káravý pohled a dokonce se u něj i trošku podmračím, ale než stačím cokoliv říct, položí si Natsu hlavu na stůl a začne chrápat. Tak si jen povzdychnu a pomocí kapesníku si pokusím, alespoň trošku hlavu osušit z nejhoršího. |
| |
| Pořád posedávám u baru a srkám už třetí korbel piva. Situace se mi tedy ani v nejmenším nelíbí.. tedy až na to, jak se Grey opět svlíkal a způsobil tím veřejné pohoršení. To mě dokáže pobavit vždycky. Ale to už mojí pozornost zase upoutá Erza, která se zrovna přezbrojila. VYprsknu pivo na podlahu a zatvářím se opravdu vyděšeně. "Tohle teda neni dobrý, fakt ne," zamumlám si pro sebe, ale to už ke skupince míří i Gajeel. Ježíš marjá... tak to už se dneska fakt nenapiju. Vsadím láhev, že to tu zase celý zdemolujou a Master bude brečet, jak malé děcko. Protože podle mého sedím moc blízko té hromádce třísek, která byla ještě před několika sekundami stůl, popadnu svoje pivo a raději zamířím pryč, na rvanice dneska nemám náladu, nicméně překontroluju dotekem volné ruky svou péřovou tašku, která ukrývá mé magické karty. Po rychlém přelétnutí místnosti pohledem, zamířím k Juvii, která zůstala u stolu sama. "Zase je tu rušno, co?" zeptám se jí a bez vyzvání se prostě usadím a kývnu hlavou s té skupince, kde se schyluje k bolestivé výmněně názorů. No rozhodně bolestivé pro ty dva pitomce, co neví s kým si začínají.. Erza... fakt sebevrazi. |
| |
| Zamotaná situace Jen sedím a pozoruju celý ten rozruch co zavládl v guildě jako pět let shnilá babizna co jí spadlo spodní prádlo a vy máte smůlu, že jste byli obdařeni bohem o takovou skvělou, ale v této situaci naprosto zbytečnou a zlou věc- oči.. Většina lidí jako ta červenka, Popina a další lidé.. (Aneb pokud to chcete vědět: Povšimnul jsem si příchodu nějakého růžáka s naježenýma vlasama... Jak se tak podívám, tak to nečekaně vypadá, že růžák s exhibicionistou budou ti nejnormálnější lidé v této místnosti... )Chvíly jen čekám co se bude dít, ale povšimnu si napjetí i u ostatních.. Poppy chuděru ignorují.. Zastal bych se jí, ale to se teď zrovna při sledování dalšího vývoje situace nehodí.. Vypadá to, že ti šašci se něco chystací udělat .. Taky, že ano.. Ten co mi připomíná jednoho blonďatého úchyláka z rodného města něco zkouší.. Running spacetime... Šeptnu a pomocí magie zmizím a objevím se někde za blonďákem co nejvíce u země tam kde si myslím, že nedosáhne a nevšimne si toho, že jsem zmizel přes vyčnívající bandu.. Při použití také Peaceful ňafne a vytvoří kolem sebe a Poppy vrstvičku hustého zeleného světýlka, které spavé kouzlo v jejich ne moc rozsáhlém okolí pohltí... (Házím desetistěnnkou za sebe a ještě jednou za Peaceful..) |
| |
| Není nad trochu akce po ránu " no ten můj stařec to nebyl. To by vypadalo o dost jinak." usměju se. " jo vypadá to tak...." jeho mysl schopná soustředit se na malé věci a vnímat je na pozadí událostí kde jde život zazmenala Poppino vysvětlení, že místo do hospody trefili do magické gildy. " Heh a jak to vypadá tak to nejsou ani žoldáci jako kouzelníci… Zdalipak ta rusovláska ví, že jsme mluvili o magii v její zbroji? Nikoliv v ní?" nejspíše ne protože najednou kolem nich byla spousta mečů pravda Telchar se rozhodl řešit situaci po svém i tak bylo ale vhodné se proti kovu trochu připravit. Zalovil pro to v kapse a přesunul jeden z klíčů do otvoru na levé rukavici, to zhruba ve chvíli kdy Gajeel rozmlátil stůl. To ho moc nerozhodilo, zase jen hrubá síla bez nějakého nápadu. Místo toho místností prošlo krát nastartování. Engine m3 ride Dokončil své kouzlo a pravačka která se stále opírala o klíč byla najednou obalena do zvláštní konstrukce spojující několik zeleně a modře svítivých ampulí tato rukavice měla na sobě několik kovových plošek. " Eh kdo si má jít pro co ten nářez já mam hlad a nařez rád, jen se nepovažuju za hulváta spíš zedejší společnost se k cestujícím chová jako k verbeži. A to muže být každý cestující potencialní zakazník mága, hmm ale vy jste o marketingu asi neslyšeli." jak mluvil, posílala rukavice do klíče náboj a začala tak budovat a začala budovat elektromagnetické vlnění zatím nijak intenzivní neb stroj v podstatě neběžel. |
| |
| Nepovedené kouzlo? Ignorace mé maličkosti mě lehce urazí, ale co si budeme povídat, pokud mě budou podceňovat, tak jim pak snáze vyrvu srdce z těla. Ehm, ne že bych měla něco takového v úmyslu. Otočím se zpátky k Arthurovi, ale to už mu můžu nanejvýš tak zamávat, protože ani ne vteřinu poté mizí neznámo kde. Snad ani nemusím říkat, že mě to vyšokuje. Po překvapeném zamrkání pozvednu Peaceful do úrovni očí a snažím se zjistit, co by na ní mohlo být magického. V tom jeden z těch dvou neznámých pronese kouzlo. Několik členů gildy usne, pár jich vypadá, že k tomu nemají daleko. Jen ti silnější se zdají být nedotčeni. Tak proč, sakra, nespím? ,,To ty?" Zeptám se Peaceful opatrně, neuvažujíc nad možností, že mi ani nerozumí. Zajímavé. Porozhlédnu se po gildě a všimnu si Arthura, jak usnul přímo na nohách jednoho z cizinců. Stěží zadržuji smích - už je mi jasné, kam zmizel, ale raději ani nechci vědět, co tam chtěl dělat. Už teď to vypadá podezřele. ,,Tak ještě jednou," vstávám a přecházím k "problémovému stolu", ,,tohle je magická gilda. Přestaňte si tady nad... No, bohové ví, co vlastně děláte, a hlavně nebojujte." Dávám si pozor, abych nestála příliš blízko stolu v případě, že Erza vypustí svoje meče. Nenápadně se ovšem snažím "nakopnout" Arthura, aby se vzbudil. |
| |
| Ospalá "Levy-chan, promiň mi to. Já se ti moc omlouvám. Já to skutečně nechtěla udělat." Vytáhnu si z brašny ubrousek a podám jí ho, aby se mohla otřít, popřípadě jí pomáhám se otírat. Za to všechno může Natsu! To si s ním vyřídím! Otočím se, abych ho měla na očích, když v tom. "A on si tady klidně jen tak spí! A navíc chrápe!" švácnu ho po zádech, aby se probudil. Nikterak bolestivě, ale určitě by ho to mělo vzbudit. "Na... tsu...." zívnu. To je divné. Proč jsem najednou tak ospalá? Znovu zazívám a raději se posadím opět ke stolu, abych sebou nepraštila. Otočím se k Levy a hned na to si všimnu dramatu, jež se za ní odehrává mezi dvěma cizinci a pár našinci. Tohle se mi nelíbí. Jak tam nad každým létají meče. To není správné. "Měli bychom....,"odzívnu si, "zasáhnout." Ah, co se to se mnou děje. Snad si nebudou myslet, že mě ta situace nudí. |
| |
| Lehká ospalost Když se na mě Natsu podívá, tak se na oplátku zašklebím, abych ho tím ještě popřípadě ještě víc vytočil. Znovu se vrátím ke knížce, mezitím co bouchne hlavou o zeď a začne chrápat. Grayovi se nesnažím odpovídat, protože sedím hned vedle něj a kouknout se jeho směrem není zrovna dvakrát příjemné. Současně mi znovu přeběhne mráz po zádech. Co to je za divný pocit? ''Je to román od Igarashi Ran.'' odpovím Levy na předešlou otázku, která se zatím suší. ''Je to trošku zamilovaný příběh, ale je to docela i psychologický. Nejhlučnějšímu stolu nevěnuju žádnouo pozornost, neboť už takhle se u toho schází víc a víc lidí. Krom toho jsem nejspíš taky nezapůsobil v nejlepším světle, když jsem omylem napadl Natusa. Zkusím se mu potom nějak omluvit. Třeba ho jako omluvu pozvu na nějaký jídlo. při pomyšlení na jídlo mi hlasitě zakručí v břiše. Odkašlu si, abych zkusil přehlušit další zakručení. Podívám se do měšce, ale je zcela prázdný. Ksakru, nemám peníze ani na jídlo.... podívám se na knížku, kterou jsem koupil za své poslední peníze. Aspoň jsem koupil nějakou zajmavou knížku. V jednu chvíli se začnu cítit ospale. Zakryju si pusu knížkou a krátce zívnu. Měl bych si jít někam odpočinout.'' Volnou rukou si promnu tvář a zadívám se na strop. Jednou přece jen se potkáme. se smutnou tváří odvrátím pohled od stropu. Otevřu knížku a začnu číst, abych se aspoň nějak zabavil. Ať už je zítřek, protože chci misi a peníze na sehnání bytu, kde bych mohl přespat.... |
| |
| Fairy Tail Tak nějak jsem to tušil, že snažit se použít dvě, třebaže základní, kouzla z těch, které mě naučila ONA, aniž bych na sobě měl zbroj bylo téměř nemožné. Abych se přiznal, nejsem žádný rozená génius na poli takovéto magie a fakt, že jsem měl štěstí a ONA mi předala něco speciálního ze mě ještě nedělalo velkého mága. Takže zatímco jsem udržoval plamennou čepel docela bez problémů, do uspávacího kouzla se mi nepodařilo vložit dost magie, takže vyvolalo spíše všeobecnou ospalost s výjimkou pár Low rank členů, kteří se poroučeli pod stůl. Fajn, zdá se, že budu muset vytasit těžší kalibr...REQUI.. mé tělo na chvíli zalila stříbrná měsíční záře, připomínající záři, která obklopuje Erzu při její výměně zbrojí, pak jsem se však zarazil a zář opět zmizela. Tak nějak překvapeně jsem se zadíval na Poppy. Omlouvám se slečno, ale vážně jste řekla magická guilda? Magická guilda Fairy Tail, to mi něco říká... na tváři se mi objevilo vrcholné soustředění, přitom jsem si ale celou dobu dával pozor na Erzu, aby neudělala náhodou nějakou hloupost. Hmmm...Moment...z domu jsem odešel v de...devíti jo, s Gildartsem jsem šel do Magnolie a tady...takovej malej mistr se srandovní čepičkou čepičkou...a pak jsem dělal nějaké holce z té guildy zbroj...ten dědek něco říkal...něco o věčném mystériu a vílích ocás.. pohledem jsem si přejel Erzu a pak celou budovu. a ku.va, vy jste FAIRY TAIL, GILDARTSOVA GUILDA!!! na tváři se mi objevil výraz naprostého nadšení. Hej Sojune, útok se ruší, tohle je ten barák co jsme hledali. Nejsilnější guilda ve Fiore. houkl jsem přes rameno na svého společníka načež jsem se otočil k Erze. Ehm, soráč za to, jak jsme se o tobě před chvilkou vyjadřovili, sme s Sojunem mysleli, že jsme v nějakým pajzlu a přitom vy jste Gildartsova guilda, no to mě po.er. Jak se ten stařík má, ještě pořád nedokáže trefit dveře a chodí skrz zdí? někde v hlavě mi blýskla vzpomínka jak vešel do našeho domu přímo skrz nosnou stěnu a naprosto zpitoměle se zeptal, kde najde kováře. Pak mi však oči padli na jednu opodál stojící blondýnu, konkrétně blondýnu se zlatými klíči u pasu. Tak nějak jsem zrušil magickou čepel, která mířila na Erzu a rozpustil se ve vzduchu, v stříbřité měsíční záři, načež jsem se zhmotnil přímo před Lucy. Ehm, slečno, vy používáte Celestial Spirits, mám pravdu? Kruci, doufám že jste S-class, protože bych pro vás měl práci. na tváři jsem vykouzlil svůj nejlepší úsměv, který, ačkoli tak myšlen nebyl, vypadal jako bych ji chtěl znásilnit. Potřeboval bych, aby jste mi přivolala Lunu(pro ty co to neví Luna je Měsíc). zakončil jsem, jako by to bylo naprosto nejobyčejnější přání na světě. |
| |
| ehm, co to? Tak moc bych chtěla zasáhnout, ale s tou ospalostí jsem byla strašně líná a lenivější. A jak se mi nechtělo vstát, tak jsem to raději sledovala jen z povzdálí. Natsu mě určitě nakazil svým spaním. Teď by mi ještě tak zbývalo, kdybych tady začala chrápat. Možná bych mohla zavřít oko. Jenom jedno. Aby se neřeklo. A nebo obě. Co to děláš Lucy! Vstávej! Vstávej! Otevři oči. Přece nebudeš spát uprostřed dne! Když víčka tak těžkla a bylo to tak příjemné. I ten dřevěný stůl se mi zdál pohodlný. Otevřu oči, když si z ničeho nic všimnu, že ten veliký blonďatý se náhle z čista jasna vytvořil přede mnou. Co to? Vystartuji, jakoby mě na nože brali a ihned si stoupnu do pozoru. Po únavě zbyla jen vzpomínka. "Co? Jak? No, ano. Možná?" Co se stalo? Připadám si trochu zmateně. A kde se tady vůbec vzal? A práce? Ta by se mi hodila. O tom, jestli jsem S-class raději zatím pomlčím. Pohlédnu zmateně na Levy, pak Natsua a pak zpět na Telchara. Pomoc! Jeho výraz se mi moc nelíbí. Jakou práci tím vlastně myslel? Skoro jakoby mě chtěl... Já věděla, že si mám vzít delší sukni. S vystrašeným výrazem čekám, co se bude dít dál, když v tom se zeptal na Lunu. "Lunu? Ehm, no. S tímhle spiritem bohužel uzavřený kontrakt nemám." Trochu se mi ulevilo, když se zeptal jen na tohle. Na druhou stranu, co se stane teď, když se dozvěděl, že Lunu vyvolat nemůžu? |
| |
| Ocásky Jak se zdálo byla ONA nakloněna Telcharovy ještě měně než kdy dřív, ale ani ta nejlepší technika kouzla není 100%, proto když spatři,l že moc lidí nepadá pod stůl ve spánku, pustil do svého klíče energii rukavice, vytvořil tak pole které spolehlivě dokázalo držet všechno s vlastností kovu dál od nich. Jenže, jak se zdálo nebylo vlnění plodné jen k odražení kovu ,ale i proudění myšlenek a vzpomínek. " Počkej my jsme vlezli do nejschopnější magické gildy.....Sakra to mají mít někde napsaný.... Ovšem tohle je situace opravdu.... zajímavá." nahodil jeden z nejrozpačitějších obličejů. " Ale mě to bylo divné, že tu umí praktická kouzla skoro každý." Slovu síla se vyhýbal už z přesvědčení. " Ovšem s tím stolem by se mělo něco dělat." udělal mezi troskami stolu křížek, pak vyndal svůj startovací klíč z rukavice. Pokusil se udělat pár kroků dozadu a udělat ještě jeden křížek. Pak už se stačilo jen soustředit na to co potřeboval. Engine magic supply Pokud kouzlo fungovalo nechal si prvním seslat stůl pravda nebyl to typický hospodský stůl spíš trochu upravený výrobní ponk. Druhý křížek byl místem, kde by se měl objevit sud kvasného produktu ječmene míseného s chmelem, nejspíše ne nejlepší ale rozhodně ne nejhorší. Sice věděl že tím jeho supply na chvilku vyčerpal ,ale aspoň nějak musel zahladit problémy. Ledva se ovšem vysvětlila jedna věc zaslechli jeho sluchovody slovo Celestian. Jeho obličej se roztáhl do téměř sadistického šklebu a přešel v úsměv šíleného vědátora. " Teda Celestian a tady to je super konečně někdo s kým si můžu popovídat o sesílání s pomocí klíčů." řekl skoro nadšeně. " Ačkoliv myslím ,že tady bude spousta lidí velice inteligentních, takže se bude co učit." když vyslovil tuto dedukci začal se tvářit jako dítě před vánočním stromečkem pod kterým je spousta dárků. |
| |
| Zase vzhůru.....sláva? Přestanu slintat na stůl a trhnutím se probudím. Už se chci otočit a vrazit tomu kdo mě probudil protože sem si myslel že je to Gray. Když ale spatřím Lucy jen pokrčím rameny a otočím se jiným směrem. Když někdo vykřikne jedno slovo kamžitě zbystřím a nechápavě se zatvářim jako by mi to jméno bylo povědomé. Tiše zamumlám: "Gildarts?" Vedle sebe uslyším další hlas kterej se začal bavit spolu s Lucy znovu se donutím ohlédnout a v neznámém poznám nějakého tlusťocha blonďatýho. Toho už sem někde viděl.......ale kde a kdy?........ S přivřenýma očima na něho a Lucy koukám a dalo by se říct že jen tak stoicky zírám. Pak z ničeho nic jako kdybych si vzpoměl vyskočím ze židle a s přiblblým hlasem se na blonďáka rozeřvu. "Hééééééééé?........Gildarts?" "Co ty můžeš vědět o Gildartsovi?" "A co to pořád meleš za kraviny? Zkoputě ani nemrkneš........" Jakoby mávnutím proutkem se moje chování změní a místo nepříčetného výrazu se vesele zašklebím a opřu se Telcharovi ramenem o rameno a s jednou rukou přidrženou u pusy mu pošemtám směrem k Lucy. "Jmenuje se Lucy, má slabost pro obry a natuty se jí líbíš." "A je taky blondýna...to ty rád že?" Posadím se na zem, zkřížím nohu přes nohu a jednou rukou si opřu bradu.....Úsměv se mi opět zkroutí do dementního výrazu když začnu nahlas uvažovat. "Ona má žluté vlasy......ty máš žluté vlasy.........takže děti budou taky blonďaté? Hoj, Levy......ty si tady nejchytřejší......co vznikne když se smíchá žlutá barva se žlutou?" Nachvilku se odmlčím a dál se bavím svýma představama ve své mysli.......snažím se držet smích pod kontroulou ale nevydržím to a teď se tam válím po podlaze a nevím kdy přestat. |
| |
| Urovnání sporu |
| |
| Zase vzhůru Řeknu své kouzlo a čekám zda- li se objevím tam kde mám, ale čeká mne překvapení- objevím se přímo u nohou toho blonďáka, který si tak dovoloval a tím pádem i hned usínám kvůli jeho kouzlu... Probouzím se a před očima vidím toho exhibicionistu... Nějak rozrušený z toho nejsem.. Obvykle bych asi byl, ale přeci jen, když vidím obyčejné dění v guildě a náhlé vyrovnání situace.. Špatné místo? Očividně.. Uchechtnu se.. Zvednu se na nohy, když mi pomůže a vyslechnu si kdo je to vlastně tedy zač.. Gray? Zajímavé jméno.. Mé jméno už znáš, těší mne.. Ještě než stihnu něco dále říci nebo si rsp. dojít pro Peaceful, tak už sedím u stolu.. Zajímavou magii... Dle mého je každá magie je zajímavá, protože kdyby nebyla tak asi ani nemáme právo ji tak nazývati.. Co dalšího ovládám? No je to něco jako cestování časoprostorem a z toho se odvíjejí mé všechny útoky.. Zatím umím pouze tři odvětví... Jedno jsem již zrovna ne moc efektivně převedl.. Zakřením se a chci pokračovat, ale vyruší mne nějaká hlučná osoba.. Ohlédnu se a vidím toho hlasitého růžáka.. Kdo je ten hlučnej kluk? Ohlédnu se na toho.. um.. Graye! |
| |
| Spor a podivné řešení Spor se vyhrotil přesně podle očekávání. Erza vypěnila a je jen k nevíře, že se nikomu nic nestalo. Felchar se pokusil seslat kouzlo očividně podobné Mystoganovo uspání, ale bylo tak ubohé až je to k smíchu nebo snad k pláči? Jeho parťák na to očividně zareagoval a začal si hrát s tou svojí rukou. Ale co jsem upřímně nečekal byla reakce poppy, která mě doslova odzbrojila. Doslova došla až doprostřed vřavy, bez jediného mrknutí vysvětlila oběma, kde vlastně jsou a defakto tím spor ukončila. Buď je úplně šílená nebo věří natolik svojí magii a síle. Každopádně jsem se rozhodl zjistit, která z těchto možností je správná. Přesunu se směrem k Poppy. Položím ji ruku na rameno, aby mě zaregistrovala a představím se. Zdravím, já jsem Laxus možná už si o mě někdy slyšela. Celou větu řeknu tak aby zněla co možná nejpřátelštěji. Můžu tě pozvat k sobě ke stolu na drink? Chtěl bych se totiž zeptat na pár věcí. |
| |
| Pozvaná na drink Spor nějak utichne - a to díky mně! - a já si trochu oddechnu. Gray probudí Arthura, tak mu rychle předám Peaceful. V tom mi někdo položí ruku na rameno. Bleskově se otočím, zároveň se vymanu z dotyku, jako by mi byl krajně nepříjemný. ,,Já jsem Poppy," představím se také; nemálo udivená, že za mnou přišel někdo takový - S-class! ,,No, jasně," pokrčím rameny, stále nevěřící, že bych pro někoho takového mohla být zajímavá. Následuji tedy Laxuse k jeho stolu (vážně tu má něco takového jako vlastní stůl?). Proč se mnou? Předtím nevypadal moc přátelsky, zatímco teď... Přehraju si znovu v hlavě incident s těmi dvěma, kdy se do nich obořil. |
| |
| Stůl Dojdeme až ke stolu, rukou pokynu na židli přímo proti té mé. Jakmile si Poppy sedne taky se usadím. Do pravé ruky chytím drink ale lehce upiji. Asi bych se měl omluvit za svoje předešlé chování ale jakmile se někdo jen slovy otře o Náš cech tak se hold neznám. Zasměji se a znovu upiju. Každopádně jsem nemohl přehlédnout s jakým chladným postojem si ten spor urovnala. Jen my vysvětli jednu věc jak si věděla, že tě uprostřed té meli nerozcupujou na cucky? Nakloním tázavě hlavu a čekám na odpověď. |
| |
| U stolu Sednu si na židli a trochu nedůvěřivě se rozhlížím. Nějak se mi to nechce líbit. ,,Jo, to jsem si všimla..." Utrousím potichu, že to pravděpodobně ani neslyší. Trochu upíjím pití - bohové vědí co to vlastně je. Zvláštní dotaz. Trvá mi jen chviličku, než mi dojde, na co se vlastně ptá. Nevypadám moc silně, a nejspíš ani chytře - očekává tedy, že jsem tam chtěla všechny pozabíjet svou magií nebo co. Tohle tě zajímá, viď? Co používám za magii, že jsem tam jen tak vešla a bylo po problému. ,,No, prostě mluvili o Gildartsovi, což je člen téhle gildy, ne? A vypadalo to, že si to spletli jen s nějakou hospodou, a tak stačilo říct, že je tohle gilda.. A bylo hotovo," pokrčím rameny, jako by se mi tohle stávalo denně (což nestává). |
| |
| Fairy Tail Chvíli jsem se na Lucy překvapeně díval, jako bych si nebyl jistý, jestli si ze mě dělá srandu nebo to myslí vážně. Nakonec jsem se v duchu rozhodl pro druhou možnost a lehce si povzdechl. Já vím že ne. povzdechl jsem si. Vlastně si ani nejsem jistý, jestli existuje něco jako klíč Luny. Vlastně jediný případ jejího přivolání se stal nedávno a bylo k tomu třeba spojené síly hned několika stovek mágů...ovšem mágů jejichž kvalita byla velmi, velmi ubohá jak co se síly tak co se znalostí týče. tak nějak jsem si nechal pro sebe, že jsem se toho rituálu účastnil taky. Než jsem stačil říct něco dál, probudil se ten růžovovlasý šílenec a řekl něco, co ve mně vyvolalo značný odpor. Cože? Já s ní? NIKDY! ono odmítnutí bylo tak razantní, že se Lucy mohla cítit možná i trošku uražená, proto jsem na vysvětlení dodal. Jsem totiž už pět let ženatý. Tímto jsem onu otázku považoval za uzavřenou a vrátil se zpět k Lucy. Jde o to, že i když není zrovna duch Zodiacu, je Luna stále jeden ze Seirei a tak mě napadlo, jestli by ji nebylo možné pomocí Vašich duchů kontaktovat. |
| |
| Fairy Tail Z jeho zasněného výrazu o přívalu informací ho vytrhlo něco co snad ani slyšet neměl. Někdo tu byl označen za nejchytřejšího a navíc jak se zdálo to byla pohledná slečna. "STRIKE." prakticky zařval a začal si razit cestu přímo k Levy, moc se nerozhlížel kolem a prostě šel v pravdě s klíčem na rameni mohl být i celkem nebezpečný. Když dorazil k Levy téměř blaženě se usmál. " Takže ty jsi tu nejchytřejší? Skvělé o co se zajímáš? Mohl bych s tebou prodiskutovat nějaké věděcké problémy? Jaké metody zkoumání preferuješ? Kdo je král pastiňáků?" poslední věta mu lehce ujela a tím se mu snad povedlo dostat svou mysl na správnou kolej. " Málem bych zapomněl jsem Tokugawa Sojun jeden z učňů magistra Edrika Culyho. A ty jsi Levy viď?" (jméno magistr Culy by možná v někom mohlo evokovat vzpomínku tvůrce zařízení určených ke kouzlení, magických vzducholodí a podobných věci) |
| |
| Ospalá nebo ne? "Igarashi Ran?" zopakuju po Kyouovi a zatímco si suším hlavu opět slétnu pohledem k jeho knížce. Jen těžko nelze postřehnout můj zájem o ni. "A myslíš, že bych se na ní potom mohla podívat? Myslím, že od tohohle autora se mi do ruky moc knížek nedostalo," zadívám se na něj, jako malé dítě, které prosí maminku o novou hračku. "Ne vážně je to v pořádku Lucy-chan," ujistím následně Lucy opět a věnuju jí milý úsměv. Ona je fakt zlatíčko. Lepší přítelkyni jsem si nemohla přát, stihnu si ještě pomyslet, než mi začnou těžknout víčka. Několikrát zamrkám, snad abych ospalost zahnala, ale moc to nepomáhá a po vzoru Lucy též zazívám. "Je tam Erza-san... myslím, že se o to uáá..." následuje další zívnutí, "...postará. Dokončím větu avolnou rukou bez kapesníčku si promnu oči. Ospalost trochu poleví, když se vedle Lucy zhmotní ten blonďatý buran. Vůbec se mi nelíbí. Lucy-chan by si na něj měla dávat pozor.. vždyť jí doslova konzumuje očima! pomyslím si kapku pohoršeně a upírám na blonďáka ostražité oči a tak nějak se přesunu, abych byla velmi blízko Lucyina boku. Jestli si na Lucy jen něco zkusí, tak uvidí! Jakékoliv napětí skončí ale, když se ke smyslům probere Natsu a začne žvanit. Chvilku na něj jen nevěřícně zírám. Žlutá a .. cože??? jen těžko skreju údiv ve tváři. Pochopitelně, že vznikne žlutá, ale co se genetiky týče, dva blonďatí lidé, mohou mít i tmavovlasé děti...", neodpustím si trochu poučení, i když mám neodbytný pocit, že v Natsuově případě to nepadne zrovna na úrodnou půdu. V čemž mě utvrdí jeho válení se po zemi smíchy. Někdy vážně přemýšlím, jak to s ním Lucy-chan dokáže vydržet. Z dalších myšlenek mě vytrne druhý "vetřelec", který se přede mnou zjeví a kouká na mě takovým podivným způsobem. Mám chuť ustoupit o několik kroků dozadu, ale nakonec se jen nadechnu a lehce se ošiju, přece jen titul "nejchytřejší" mi lichotí. Neřekla bych, že jsem nejchytřejší... Jen hodně čtu a zajímám se.. tak o všechno. A ráda si promluvím.. pokud jste tedy skončili s urážením naší gildy," neodpustím si malé rýpnutí směrem k Sojunovi. "Ano, já jsem Le.. počkej moment," zarazím se, jak mi cosi secvakne v hlavě, "říkal jsi Culy? To jako TEN Culy?" Navzdory faktu, že jsem chtěla být opatrná, protože ještě před chvílí ti chlápci vyhrožovali Erze, vykulím oči a překvapeně se na toho chlápka zadívám. |
| |
| Fairy tail "Hehe vidím ,že ti to fakt myslí , nikdo není nejchytřejší protože každej je chátrej jinak. Čteš? A co přesně čteš o co se zajímáš teď? Co zkoumáš? Máš nějaké záznamy? .... S pomlouváním gildy mi jí někdy začali pomlouvat, myslím že to byla jen série nedorozumění. Za kterou se samozřejmě omlouváme." řekl mile. " Hehe ten onen Culy, to je přesně ten. Nicméně není třeba tak koukat , na to abych já měl jeho jméno je potřeba ještě spousta koleček.Hmmm vadilo by ti hodně, kdyby jsi mi řekla víc o lidech tady, aby zase nedošlo k nějaké milce nebo tak." zatvářil se jako malé sluníčko a nasával každou informaci, která mu byla dána. |
| |
| Luna Chvíli jen tak hledím a jak se tak dostávám z oné ospalosti, konečně mi spínají i mozkové závity. Luna? Kde jsem to jen slyšela? Nemůžu se rozpomenout. Možná něco z dětství. Nedá mi to a pořád nad tím musím přemýšlet. Netrvalo dlouho a náš malý Natsu se probral ze spánku. A zase mě ignoruje? Příště ho praštím víc! přislíbím sama sobě. Hned na to ale zjistím, jak moc jsem se mýlila. On mě neignoruje. On se mě snaží dostat do rozpaků! A docela úspěšně. Stačí jen to, jak mluví s Telcharem. "Obři? A jaké zase děti?! O čem to tady mluví?" tu poslední větu už jen potichu zaskučím. To co chtěl, se mu povedlo a na mé tváři se vytvořil ruměnec. A ještě do toho zatáhl Levy-chan. Slibuji ti Natsu, že tohle ti vrátím! Hned při první příležitosti. Levy však byla obezřetná a odvětila mu dokonale. Aspoň že tak. Pak mě ale Telchar i přes veškeré Natsuovo dohazování rázně odmítne. Cože? Snad až tak strašně nevypadám. Růž ve tváři se vytratila a ač jsem zájem rozhodně neměla, tak mě to urazilo. Jak se... ani jsem nedomyslela, když dodal, že už je ženatý. Budiž mu odpuštěno. Stále jsem ale nedošla na to, kde jsem o Luně slyšela. Když v tom, jak se Levy-chan začala bavit o knihách s tím druhým cizincem, mi to došlo. Bylo to v knihovně mého otce. U nás doma. Luna. "Já se omlouvám. Jsem asi trochu nedospalá. Už vím, kdo je Luna. Ale říká se, že je jen legendou. Pohádkou pro malé děti. Prý neexistuje nikdo, kdo by ji kdy spatřil. Ani žádný důkaz o její existenci, ale těžko říct. Proč se na ni ptáte?" zeptám se zvídavě a hned po jeho odpovědi přikývnu. "Můžeme to zkusit." odpovím mu a vytáhnu jeden ze svých klíčů. "Brána lva, otevřít! Loke!" vykřiknu a počkám, než se přede mnou zjeví. Ani nevím proč, ale jsem ráda, že ho zase vidím. Samotnou mě překvapilo, jak moc mě jeho přítomnost potěšila. "Potřebovali bychom se na něco zeptat," řeknu jeho směrem. "Co víš o Luně?" |
| |
| "Já čtu téměř všechno. Jen málo knížek se mi nelíbilo. Všechno jsou to nové věci a je taková škoda je opomenout," začnu odpovídat na příval otázek, kterými mě Sojun zahrnul. "Všechny, které zrovna mám rozečtené jsou na ubytovně. Momentálně to myslím je něco o šifrách a magických zařízeních." začnu vyprávět, aniž bych si to uvědomila. Ale to se mi stává často... knížky jsou prostě moje vášeň. Ale přece jen ten Sojun nevypadá tak nepřátelsky, jak se na první pohled jevil, pomyslím si, když se začne omlouvat. Třeba to opravdu bylo jen nebetyčné nedorozumnění. "Culy to byl významný člověk. Jeho vynálezy vzducholodí řízených magií byly až neuvěřitelné," vydechnu kapku obdivně. "Netušila jsem, že měl nějaké učedníky. A to jsem přečetla hned několik knih o něm." Možná jsem řekla víc než jsem chtěla a tak raději přejdu k té Sojunově prosbě. "Ráda ti o nich něco povím. Když nic jiného, alepoň budeš vědět, koho neprovokovat," uchichtnu se a ukážu na Erzu, Jako třeba támhle Erzu. Rozzlob jí a může to být poslední věc, co uděláš. Je vážně nejlepší." Dodám a zahřeje mě jistý pocit uspokojení, protože to vypadá, že mě opravdu pozorně poslouchá, že je Sojun opravdu někdo, kdo narozdíl od takových jako Natsu, si informací a vědomostí opravdu váží. |
| |
| Fairy Tail Takže obr je ženatej jo?......no.........co se dá dělat...Lucy má na kluky fakt smůlu. Zaraženě se postavim a nahodim výraz naprostého soustředění zatímco přemýšlím o Levyných slovech.Žlutá a žlutá= žlutá...ale....blonďatý a blonďatá= tmavovlasý???? To sou věci které mě trápí......... Po chvilce usilovného přemýšlení se jen chytnu rukama za hlavu a vyřknu svoje rozhořčení do vzduchu: "Ááááááááááááh, nechápu to!!!" Potom se zahledím na Levy a nějakého chlápka a pak na Lucy a dalšího chlápka. Vypadá to že tu někdo randí a naprosto mě ignoruje. Chvilkama se snažím pochytit o čem si to Levy a ten šašek povídají ale řekněme že mě z nich celkem brzo začne bolet hlava. "Sakra......dostal sem z vás hlad." Otočím se na patě a rázným krokem si to šinu rovnou k baru. Po pár krocích zpomalím až nakonec zastavím úplně a hlavu skolním až k bradě. Potom znovu zhrozeně vykřiknu: "Oooohooooo, já nemám peníze.......já zapoměl." Ale....kašlu na to....nakonec dojdu až k baru kde si sednu a a začnu trucovat. |
| |
| Popíjení s Arthurem |
| |
 | Lucyino vyptávání |
| |
| Fairy Tail "Všechno takže nevyhraněný zájem? Nebo zájem o písmena a slova? Hezké. Říká se že kdysi existoval bůh, který cokoliv pojmenoval tak stvořil. Mít tu moc a tvořit sušenky jen vyřknutím slova...." zasnil se na chvíli. " Šifry a magická zařízení, páni a co máš o zařízeních , předpokládám ,že Culyho Manuscrypt a Suma technika. No ale určo máš něco dalšího? Hledáš i spojitost mezi šifrou a stroji? S tím bych mohl pomoc podařilo se mi přijít na způsob jak šifrovat příkazy pro stroj do kartiček destiček a kotoučků, které se připevní buď přímo do stroje nebo se mění.... Ukázal bych ti to, ale obávám se že kdybych si tu udělal dílnu tak bych nezískal moc sympatii... Hehe že má Culy učedníky to je tak Culy má dva učedníky posledních 20 let. Proto se o nás asi moc neví, navíc nepublikujeme a co se produkce týká dlouhou dobu jsme produkovali pod Culyho jménem. A že se o nás nepíše jo to je možné pokud vím jme v jednom životopise z asi 6 co o něm píšou a ještě jen v jedné větě." Usmál se přišlo mu celkem v podřádu ,že se o něm nikde nepíše ono na jednu stranu to bylo bezpečnější pro všechny. " Heh já bych mohl vyprávět ,že by z toho byla další kniha, bohužel není kdo by poslouchal." povzdechl si a raději se pokusil téma opustit,ačkoliv v jeho případě bylo udržení i opuštění myšlenky stejně problematické. Když mu byli dávány informace o ostatních pozorně poslouchal ačkoliv si sem tam dovolil nějaký ten komentář. " Provokoval? Jak bych já mohl provokovat jediný problém co muže nastat je v pochopení významu toho co říkám, občas mluvím o něčem jiném než si všichni ostatní myslí. Osobně to pokládám za následek nehody ve které svou roli sehrálo velké kladivo a má hlava." když mu Levy začala vyprávět o Erze instinktivně se na Erzu zahleděl. " Pochybuji že by to byla poslední věc." řekl zcela vážně s lehkým nádechem povýšenosti. " Minimálně bych stihl ještě litovat a umřít." pokusil se o vtip.Mezi řečí však zaslechl slovo, které v něm spustilo mozkovou sekvenci to slovo bylo od Natsua a bylo jím nechápu. Zpětně si vyvolal problém evidentně se jednalo o barvu vlasů potomků. Chvilku se proto na Natsua koukal a nad něčím dumal. " Eh jestli můžu pomoc. Žlutá a žlutá je hnědá když máš hnědou v rodině." zkusil to podat jednodušeji. Nicméně jakkoliv byla jeho vysvětlovací podmínka naplněna, byli tu lepší podměty k obecnému průzkumu, proto svůj pohled vrátil k Levy. " No dobrá Levy,ale stále tu je spousta věcí, které nevím. Třeba jestli má půvabná vědátorka nějakého kolegu....nebo čím se zabývá v magii a jestli používá kachničky." |
| |
| Vyptávání Lokiho Nikdo důležitý, jsem jen manžel. odpověděl jsem Lokimu na poněkud zbytečnou otázku tak, že ačkoli jsem to tak nemyslel dala se má odpověď vyložit jako, že jsme s Lucy manželé. Pak už jsem ho jen poslouchal až do okamžiku, kdy začal mluvit o tom, že se Luna díky uctívání cítila ještě mocnější a důležitější. Co ty o tom můžeš vědět he? vyjel jsem podrážděně na spirita. Podřadnej duch Zodiaku jako ty JI bude obviňovat z pýchy a arogance? Můj hlas v ten moment zněl tak příjemně, že by z pouhého jeho zvuku mohli umírat lidé. Chápu, takže takhle to je... zamručel jsem po konci jeho vyprávění. Upřímně, čekal jsem, že se stáhla do ústraní, ale aby nekomunikovala vůbec s nikým...to přece nedávalo smysl. V mých vzpomínkách byla tak živá, bezprostřední, nedokázal jsem si představit JI, jak se uzavírá před světem. ale nakonec je to jedno. Mnohem důležitější je, dá se nějak přivolat? Existuje něco jako klíč Luny, ano nebo ne? |
| |
| Loki Lokatý vysvětluje Loki se v mžiku zjevil a pozdravil mě, ač s takovým divným tónem v hlase. Dělá, jako bychom se neviděli celou věčnost a přitom to jsou čtyři hodiny. Pak si to ale zpraví tím, že mi daruje oranžovou růži. "Děkuji," lehce k ní přičichnu a potom ji uschovám do své tašky. Později, doma, ji přihodím k těm ostatním. Když se pak Loki zeptá, kdo je Telchar, on jen odpoví, že manžel. "Cože? Já žádného manžela nemám! Co to tady říkáš za blbosti?!" Z nějakého zvláštního důvodu jsem se musela pořád obhajovat, ač jsem v podstatě nic neudělala. Ach jo. Dneska mě tady každý jen ztrapňuje. Hned jak to bude možné, půjdu domů a pokusím se pořádně z té dnešní nálady vyspat.. Loki začne vysvětlovat a já pečlivě naslouchám každému slovu, které vyřkne. Takže to legenda nebyla? Všechny ty příběhy o Luně, o všech jejich skutcích, to vše byla pravda? Tudíž někde tam venku běhá nejsilnější spirit. Otázkou však zůstává, proč se všem tak straní? Kdesi hluboko v mém nitru se dralo velké odhodlání. Dráždil mě tam ten pocit, který už jsem tolikrát před tím pocítila. Já,... já... musím zjistit, co se s ní stalo! Tok mých myšlenek přerušila až odporně nepříjemná věta Telchara směřující k spiritovi. Dokonce mi z ní naskočila husí kůže. Vystoupila jsem zpoza stolu a stoupla si po boku Lokiho. "Takhle s ním mluvit nebudete! Je to můj přítel." řekla jsem směrem k blonďákovi. Nevím, kde se ve mně vzalo tolik odvahy, když ve mně vzbudil tolik hrůzy. Napovrch jsem působila rázně, ač uvnitř jsem se třásla. Naštěstí se pak uklidnil a já vlastně taky. Otázka tedy byla vyřčena a odhodlání se opět navracelo do popředí. Musíme to zjistit. Existuje tedy klíč luny? |
| |
| Stále s Juviou u stolu Pořád posedávám s Juviou u stolu, když se mi příšerně začnou klížit oči. Co to ksakru je? Tolik jsem toho zase nevypila, pomyslím si a potřesu hlavou, až se mi dlouhé hnědé lokny rozletí kolem hlavy. To je fakt den blbec, nejdříve ti dva šašci, co otravují Erzu a teď tohle. Já ale nechci spát, ještě jsem ani nevyrovnala svůj picí standard! rozčiluju se v duchu. Tak nečekaně jak únava přišla se i vytratí. Zamyslím se sice nad tím, co to mohlo být a otočím se na Juviu, že bych se i zeptala, když si všimnu, že jeden z těch prapodivných týpků vyčaroval sud... a co víc! Můj vnitřní instinkt mi praví, že je uvnitř alkohol. Rázem se moje nálada pozdvyhne o dobrých sto stupňů a zavolám na celý lokál. "Grayi! Vychlaď to, ať si můžem dát pořádně do nosu," zavolám na něj a volnou rukou ukazuju na sud a vypadám u toho převelice spokojeně. "Juvia si určitě dá se mnou, že jo?" otočím se ke jmenované, ale více mén to míním jako vtípek. Nevím jestli se vůbec budu chtít dělit... i když. |
| |
| Rozmluva se Sojunem "Spíše bych řekla, ten nevyhraněný zájem," kývnu hlavou apokračuji v celkem příjemné konverzaci. Asi toho opravdu hodně ví.. nebo se alespoň zajímá. "I když nutno říct, že písmena a slova mají pro mě svůj specielní význam," usměju se spíše pro sebe a vzpomenu si na svoji magii, což on pochopitelně nemůže tušit. Ovšem můj úsměv se poněkud vytratí při zmínce o bohu. "Tak tohle není zrovna to, co by se mi líbilo. Každá moc by měla mít své omezení a neustálé vytváření nových věcí? Myslím, že to jde lépe a zábavněji než ciště jen lusknutím prstů," nesouhlasím. Koncept všemocných bohů se mi moc nelíbí. "Tak jistěže," pokývu hlavou, "ta dvě díla jsou pro to vcelku základem. Ale mě se ještě podařilo získat Šifrovací techniky, což by měl být přehled často užívaných technik už od dávnověku," dodám a spojím si ruce za zády. "Víš poznatky tohohle typu většinou v do praxe moc neuvádím. Přeci jen nejsem technik. Spíš teoretik." dodám trochu možná omluvně, ale já se asi nehodím na hrabání se v kolečkách a strojích. I když knihu bych si o tom určitě přečetla ráda. Povýšený tón v jeho hlase se mi ani trochu nelíbí. Natsu se taky pořád vytahuje, ale tohle je jiné. No když myslí... on bude litovat, až ho Erza srovná do latě. Erze opravdu věřím. Mám ji ráda, i když je děsivá. Načež jen odevzdaně zavrtím hlavou, když vidím, jak se v dobré víře Sojun snaží Natsuovi vysvětlit záhadu tmavovlasého dítěte. Dokonce se mi na tváři vykouzlí lehký úsměv. "Nikdy nebudeš vědět úplně všechno, ale není to právě to krásné?" podívám se na Sojuna a rozhodím doširoka rukama. "Nasvětě vždycky bude tolik knih, které nestihnu přečíst." Tahle představa mě vždycky naplní takovou nějakou radostí. Počkat moment. Půvabná vědátorka? To měla být lichotka? "Co se zakázek pro gildu týče, spolupracuju s Droyem a Jetem. Tvoříme už nějaký čas tým Shadow Gear," odpovím po pravdě a kdoví proč svůj druh magie nerozpitvávám, "ale oni moji lásku ke knihám nesdílí. A cože? Kachničky?" Při posledních slovek pozdvihnu obočí, jestli si ze mě nedělá srandu. Vždyť to zní směšně. |
| |
| Pokračování hovorů " Nevyhraněný zájem....rozumím prostě si nenarazila na vědu svého srdce." trochu moc nerozuměl ,tomu jak se muže někdo nemůže mít hlavní disciplínu, ale nepovažoval za nutné na to poukazovat. "Takže se zajímáš o písmo a použití slov, takový bard v ženském provedení." bylo mu líto že se Levy přestala usmívat. " No jo ,ale zjistit kam až se dá zajít a zkoušet stále vytvářet nové a důmyslnější věci to je výzva a s tím bohem , myslím že tu legendu mysleli tak ,že až se jménem začíná věc skutečně existovat. Hodně se říká ,že znalost jména muže sloužit k ovládání..... Ale to jsou knížky kde je málo koleček." opustil téma o kterém nevěděl moc a doufal, že to udělal šikovně. "Hmmm zajímavé, problém je že každý kdo tvoří šifry si muže vytvořit vlastní noví klíč a bez klíče je to o spoustě zkoušení, trochu to zavání matematikou, kterou by stroje mohl zvadnout rychleji než mi. Už proto ,že stroj nejí nespí a nekecá." na poznatky o nepřevádění poznatků do praxe reagoval celkem udiveným pohledem. " A proč vlastně ne? Myslím ,že by se znalost slov dala použít,když nijak jinak tak k jednání. Vždyť jedno z mnoha kouzel bez magie, je kouzlo hovoru. Vždyť se říká ,že jedno slovo by rozpoutalo válku a to samé řečeno jinak by jí ukončilo. slova mají sílu jen je těžký je uchopit, málokdy můžeš někoho fláknout slovem lopata." Nejzajímavější bylo sledovat Levynu reakci, na jeho narážku o tom co by stihl a co ne. Jak se zdálo proběhlo to tak jak si myslel nejdřív opovržení a pak úsměv otázkou zůstalo, jestli ten úsměv neměl podmět v jeho chování k těm co nechápou. "To je pravda navíc se mi zdá,že s každou věcí ,kterou se dozvídá narazím na 3 kterým nerozumím. Na světe je dost věcí,kterým nerozumíme to je pravda ,ale doufám že jednou budu vědět dost na to abych si zasloužil odpovědnost." celkem ho pobavili dvě věci, první ,že mu Levy nechce říct čím se v magii zabývá a taky trochu to co se dělo kolem Telchara a jeho manželství. "Droy a Jet a ti tu jsou také někde?" rozhlížel se po místnosti. " Shadow Gear hmm zajímavé jméno. Má nějaký důvod?" vyzvídal. " Jejich škoda, ale asi sdílí jinou lásku..... Ty nevíš jak jsou důležité kachničky?Nebo jen nevíš jaké? Přece ty gumové žluté, ideální pro ověřování zákonů souvisejících s vodou, dobré jako těžítko , stylová čepička a téma k hovoru. Stejně jako úplně úžasné testovací subjekty." |
| |
| S Canou u stolu Celou dobu sleduji Gray-sama a užírám se žárlivostí. Proto, když si vedle mne sedne Cana, se znepokojeně otočím a přeměřím si ji pohledem. Cana-san je milá, ale nemohu věřit nikomu...co kdyby také šla po Gray-sama? Už ta samotná myšlenka mě znovu přivede do varu. Když ale Cana zakřičí, že si s ní dám pití -alkohol?! - napůl nechápavě, napůl pohrdavě si přeměřím sud, který tam nechal ten rádoby mechanik válet. "...dát si...co vlastně?" zeptám se opatrně. Nenápadně přejedu pohledem na dvojici příchozích a zamračím se. Nelíbí se mi, nelíbí se mi ani jeden z nich. Kromě toho, jak se tu chovají, mě také rozzuřilo, že absolutně ignorovali Gajeela, jako kdyby neexistoval. A samozřejmě, nemám ráda, když se někdo chová povýšeně, když Gray-sama nesahá ani po palce u nohou. Zvednu se od stolu a zdvořile kývnu na Canu. "Možná jindy, Cana-san. Ale děkuji za pozvání," pousměji se a přejdu ke Gajeelovi, který tam pořád stojí. Položím mu lehce ruku na rameno. "Nech je být, Gajeel-kun...nestojí za to." Pokynu hlavou, aby šel. A sama už plánuji, jak se vydám zpět na dívčí ubytovnu, lehnu si a nechám si zdát...o kom, to snad ani nemusím zmiňovat. Vrhnu poslední zamilovaný pohled na Gray-sama a se zamáváním zbytku cechu odejdu. |
| |
| Fairy Tail - Bar Zatímco rozjímám nad nespravedlností osudu pomalu ale jistě shledávám že mě brada znuděně opřená o pult a zrak upřenej kamsi dopředu jaksi duševně nenaplňuje. Už dokonce ani nemám hlad jak sem otrávenej. Ale alespoň mám chvilku času jen pro sebe a své úvahy. Odlepím se od pultu baru, sednu si vzpřímeně a znovu se jednou pozorně a detajlně rozhlédnu po celém Fairy Tailu. Při pohledu na nové a neznámé tváře se vždy zamračím. Tohle už není ten samej Fairy Tail který sem znal než sem odešel. Nemám rád nové věci...zvláště když se dějí v naší rodině.......Fairy Tail. Lucy je samozřejmě vyjímka. Jí tu má každej rád a už prokázala že je dost silná a nadevše milující náš cech a všechny v něm......nikdy se nevzdá, nikdy nezradí a nikdy neodvrátí svou tvář od přátel. Unaveně se protáhnu a usoudim že je čas jít na kutě. Přecejenom jsem se po dlouhé cestě ještě pořádně nevyspal a únava si začala vybírat svou daň. Šouravým krokem a netečný ke svému okolí se sunu ke dveřím a neomylným orientačním smyslem se přibližuju k tomu moc a moc pěknému domku kde bydlí Lucy. Nějakou chvilku jen stojím před dveřma než mi dojde že je vlastně nemám jak otevřít. Mou první myšlenkou bylo ty dveře rozmlátit ale nakonec sem si to radši rozmyslel.......né že by to třeba vadilo Lucy ale protože by byl potom strašnej průvan. Kouknu nahoru a přemýšlím jak se asi dostanu k tomu oknu. V tom mě něco chytne zezadu a já se odlepím od země. No jo.....Happy....já na něj úplně zapoměl......asi se mě držel celou dobu. Když přistanem na rámu jenom už tak dobře známím pohybem okno otevřu a proskočím dovnitř. Zuju se a pak už stačím jen říct: "Dobrou Happy." A hupsnu celej pod deku jediné postele v domku. |
| |
| Rozprava o Luně |
| |
| Pozdní večer |
| |
 | Pluuuueeeee uáááhhh, jak se mi to třeeeseee, vidím něčí nohy a nejen ty lidskééé. Taky od stooluuu a od žiidlííí. Ťapkám si to ťapiti ťap, ťapity ťap. Dlouhé prázdno a miilááá panííí. Červenéé vlaasyy. Kde je Lucy? Třeba z tééé paníííí jiii někde uvidíím. "Pluuueeeee" Ťapity ťap, ťapity ťap. Roztřeseně, už jsem u nííí. A hop a skok a hopity hop. Vyskočííím na nííí. Uhááá, po tom nablííštěěnéém brněníí se neellezeee dobřee. Vyšplháám se po vlaseech a už jííí stojííím na hlavěě a hledáám mou panííí. A hups vypustííím sněžný bobeček. "Pluuueeeeee" |
| |
| Fairy Tail Ale ne tvůj prosím tě. povzdechl jsem si, když si Lucy začala stěžovat na to, že ona žádného manžela nemá. Neber si to špatně, říct o tobě že nejsi sexy by bylo hodně sprosté a sám bych se pak musel považovat za buznu, ale hold, na mou ženu ti stále něco chybí. můj hlas během celého proslovu zněl naprosto věcně, skoro jako bych byl učitel dávající přednášku. Lokiho první věta mi pak nestála ani za odpověď. Spíše jsem mu věnoval lehce pobavený pohled, který ho vyzýval ať to co právě řekl zkusí dokázat jestli na to má. Jeho další proslov mě už ovšem tak chladným nenechal. Aniž bych v klidu stojícího spirita jakkoli varoval, použil jsem requip. Ještě než se mé brnění plně zhmotnilo, všechny kdo stáli příliš blízko u mě jakoby zasáhla přílivová vlna a patrně je srazila kus dozadu. Já sám jsem pak prodělal poměrně zajímavou změnu. Na sobě jsem měl zbroj z černých plátů(včetně helmy), zdobenou stříbrnými runami. Každý jeden nápis byl v jazyce duchů vyvedeným jménem jedné z měsíčních fází. V ruce jsem pak měl masivní obou ruční kladivo, které mířilo směrem k Lokimu. Ještě slovo. Ještě slovo a je mi jedno že jsi Spirit, na místě tě zabiju. vzhledem k tomu, že jsem řval na celou Guildu se asi dotkl hodně citlivého místa. Jen tak pro zajímavost, zatímco před oblečením zbroje jsem měl magickou sílu někde na úrovni klasických silných mágů Fairy Tail jako je třeba Elfman, teď jsem se vyšplhal na úroveň Laxuse. |
| |
| Já a můj.. ehm všech sud Nemohla jsem si nevšimnout jak se Juvia šklebila, když jsem jí "zvala" na drink. Přesně jak jsem čekala. Asi se bojí, co by vyváděla před svým milovaným Grayem. V duchu se musím uchechtnout, všíchni víme jak za ním pálí. Ale v tomhle je Gray stejnej jako Natsu, nedošlo by mu to, ani kdyby ho vzala po hlavě pánvičkou. Takže kývnu s úsměvem na odcházející Juviu a s ještě větším úsměvem zamířím k sudu, kolem kterého je teď díky Grayovi silná ledová vrstva. "Díkes..." začnu se spokojeným šklebem děkovat Grayovi, než si všimnu, jak fikaně zamrazil ten sud k podlaze a můj výraz znatelně opadne. S tím nehnu. Zmetek jeden! A já si ho chtěla vzít domů... Grr! Otočím se tedy otráveně na Gray a založím si ruce v bok. "Hej!" křiknu na něj a podupu pravou nohou několikrát do podlahy. "A jak z tohohle asi mám pít, co? Aspoň to odmraz od tý podlahy, ne?" dodám rozmrzele a počastuju Graye netrpělivým pohledem. Pokud to odmrazí, čapnu sud a už mě tu neuvidí. Hezky si ho vezmu domů a... Uvnitř se zatetelím nad tou krásnou představou. |
| |
| Unavená Levy Nad Sojunovým podivem nad svým nevyhraněným zájmem se musím pousmát. Zvláštní ale už jsem taková. Miluju vědomosti všeho druhu a o knížkách ani nemluvě. Možná bych se nad tím zamyslela víc, ale musím se rozesmát nad Sojunovou zmínkou o bardech. "Já a bard? Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlela. Ale myslím, že bys to možná takhle mohl brát." dodám pobaveně a jen stěží potlačím zívnutí deroucí se na rty. Že by další magie? Ne, to ne. Asi to byl dlouhý den. Přesto nepřestanu Sojuna poslouchat. Zajímalo by mě jestli jména opravdu mají až takovou moc... možná o tom mám nějakou knížku v pokoji. Následně pokrčím rameny. "Jak jsem řekla, jsem spíše teoretik. Což ale neznamená, že neuznávám sílu, kteoru slova mají. Spávná slova ve správný čas jsou někdy mocnější než jakákoliv magie, nemyslíš?" věnuju mu pohled svých tmavých očí a pak mám co dělat, abych opětovně nevyprskla smíchy, protože mi hlavou sama od sebe proletí představa, jak pomocí své magie zhmotňuju nad Sojunovou udivenou hlavou slovo "lopata" a nechám ho padat dolů. Teda Levy... tohle nebylo ale vůbec hezké, pokárám se v duchu, ale i tak se navenek musím alespoň trochu poťouchle usmívat. "Ne, dnes už sli domů," zavrtím hlávkou, když zmíní Droye a Jeta. "To už je dávná historie... tým Shadow Gear. Už ani nevím, jak to vzniklo." Následně se div nezakuckám, když zmíní "jinou společnou lásku těch dvou". To nemůže vědět! A můj veselý výraz opadne částí sílící únavou a částí tímhle tématem. Skočila bych po těch podivných kachničkách, ale nakonec se omluvně usměju. "Omlouvám se, ale zjevně jsem dnes už svůj příděl energie vyčerpala. Asi si půjdu domů odpočinout. Navíc mám pár knížek, které bych ráda dočetla. Tak pokud mě omluvíš..." |
| |
| Na zemi Vzduch začne houstnout. Nelíbí se mi, kam míří tahle diskuze a ač jsem si myslela, že se všechno udobří, bohužel jsem se mýlila. Na chvíli jsem se podívala na Lokiho a tu tvář, ten výraz, jsem poznala. To jak mluví, ta ironie v jeho hlase. Vše tomu naznačuje. Známe se už nějaký ten pátek a vím, co tohle znamená. Je připraven bojovat. A Telchar tomu taky moc nepomáhá. Dostali jsme se však k jedné velice důležité informaci. Lunin klíč existuje a Luna taky existuje. Není jen legendou. Teď už je to jasné. A pochopila jsem dobře, co Loki naznačil? Takže Telchar je...? Chtěla jsem to celé urovnat, avšak než jsem se stihla nadechnout a něco říct, udělal rozčílený host requip. Ten způsobil menší tlakovou vlnu, jež mě navíc odmrštila lehce dozadu. Bohužel pro mě jsem to nečekala a jediné, co už vím, je jen to, že jsem neudržela rovnováhu a následoval krátký, ale rychlý pád. Naštěstí pro mě, mé ruce se sami intuitivně vymrštily a tak, místo toho, abych dopadla na záda, spadla jsem jen na zadek. Co bylo ale horší, má modrá sukně se z větší části roztrhla. Ah, co teď budu dělat?Nemůžu v tom Lokiho nechat. Je to můj přítel. Ale když se zvednu, každý uvidí můj... Nakonec jsem se pomalu zvedla. Zároveň jsem roztrženou sukni přidržovala levou rukou tak, aby se látka od sebe moc neodchlipovala. Čekala jsem, co bude dál. Přede mnou teď stál muž ve zbroji. Z černých plátů, zdobených stříbrnými runami. Ty nápisy mi byly povědomé. Byl to jazyk duchů. Bála jsem se. Vyvolal ve mně ještě větší strach, než před tím, ale tohle si dovolovat nebude. Nadechla jsem se, nabrala odvahu. "Takhle s Lokim mluvit nebudeš!" Vzepřela jsem se mu. Já věděla, že se dnes k něčemu schyluje. Jen jsem nevěděla, že to bude právě tohle. |
| |
| Fairy Tail "No to doufám že správná slova ve správný čas pomůžou." řekl ,když viděl problémy vznikající u Telchara. "Omluv mě na malou chvíli Levy, ne že by mě to nezajímalo ,ale je třeba vyřešit pár problémů." řekl omluvně a jal se zamyslet nad tím jak Telchara co nejlépe uklidnit. Opatrně tedy rozhodil ruce a vydal se k němu. " Klíd Telchare, vždyť to znáš on to tak nemyslel jen to prostě vidí jinak, není potřeba mu to natlouct do hlavy on to pochopí. Určitě. a hmm pane Lev ,nemůžeš Telcharovo chování k tobě vztahovat na všechny. To přece nejde ne? Takže se uklidníme každej si bude myslet svoje a kdo bude mít víc kachniček tak ten vyhrál. A ehm slečno on si na něj nedovoluje , ono bude opravdu lepší když se uklidníme ne? Navíc tato situace by mohla umožnit pohled na věci z jiných uhlů." poslední poznatek byl určen tomu jak se Lucy pokoušela držet sukni jinak se usmál a doufal, že to aspoň trochu zchladí situaci. Pokud to zabralo jal se vrátit k Levy cestou ,ale bylo třeba vyřešit malí technický problém, jak se zdálo byl jeho sud přimrazen k podlaze a nešel zvednout. " Hmm tohle by se dalo řešit rád pomůžu." nepředpokládal ,že by dokázal sud zvednout ,ale to nebylo třeba, narazil ho úderem klíče ze zhora. Pak pomocí Supply magic vytvořil dlouhou hadičku. " Tohle pude místo brčka navíc se tím bude dát nasát do sklenice." pak už se vrátil k Levy a tvářil se jako by vlastně neodešel. " Chápu ,taky budu muset načerpat energii. To mi připomíná, nevíš kde v tomhle městě jsou nějaké ubytovny?" |
| |
| Nově příchozí Když na mě Telchar vytáhne requip, okamžitě uskočím dozadu a připravím se k boji. Je zajímavé potkat někoho s mým druhem magie, na druhou stranu ji ale ovládá i Bisca, takže nic extra. Na jeho pokus uspat členy cechu - s lehkou výjimkou chrápajícího Arthura...jak se tam proboha vzal?! - se jen pohrdavě usměji. "Hezký pokus. Škoda že tu není Mystogan, určitě by se pobavil," podotknu kousavě. Dacani! Přitáhli do Fairy Tail a chovají se tu jak v pajzlu. Rozsekám je na kousky, bude z nich stříkat krev a - moment, cože? Zčista jasna boj ustane. Pánové si zjevně uvědomili, kde jsou. Nevěřícně sleduji, jak s klidem zapomněli na veškeré urážky, které právě vypustili z úst, a s klidem se začnou bavit se zbytkem lidí z gildy. Zamračím se. Ne že bychom tu rvačky neměli, ale rozhodně se tu nikdo - snad až na Laxuse- nechová takhle povýšeně. A ještě víc mě zarazí, že ostatní nechali jejich slova být, jako kdyby se nic nestalo. Kam se poděla ta hrdost Fairy Tailu...? Pak ale pokrčím rameny a stáhnu meče, které se pořád kolem těch dvou vznášely. Taky dobré...alespoň mistr Makarov nebude mít další oplétačky s Magickou radou. Pořád nejsem úplně klidná, ale postavím se opodál a po očku ty dva sleduji. Kdyby něco udělali, chci být poblíž. Chvíli to vypadá, že se celkem nic neděje, pak se ale Telchar pustí do Lokeho. To mě namíchne ještě víc, nejen proto, že ho nazve podřadným...Loke je přece stále člen Fairy Tailu. A s tou zařvanou výhružkou už toho mám tak akorát. I když musím obdivovat brnění, do kterého se Telchar requipnul, momentálně k němu mám vztah jako k odpornému hmyzu. Přejdu před Lokeho a vší silou udeřím do Telcharova kladiva, abych ho odklonila stranou. Pak se napřímím a zařvu na něj. "A DOST! Uvědomuješ si, kde vlastně jsi?! Uvědomuješ si, sakra, jak se chováš?! " Mám na něj hrozný vztek. "Na takovéhle chování ve Fairy Tail není nikdo zvědavý! Buď se začni chovat jako člověk, nebo se sbal a vypadni. Ty, člověk bez sebemenšího vychování, nemáš sebemenší právo urážet Lokeho nebo kohokoliv z nás! Ne tady, v našem vlastním cechu!" |
| |
| Vytočenej k zabíjení Sleduju situaci a jak situace po mé a Erzině výzvě vyvinula. Všichni dělaj jako že nic a urážky kterejch se ty nafoukaný frajírci dopustili jako by se nikdy nestaly. To jak to vypadá mne točí ještě víc. Můj vztek pomalu ale jistě přesahuje únosnou mez a místo souboje pro zábavu, jak to vypadalo ze začátku se mi teď hlavou honí, spíš jak ty ,, všedokonalý a nejsilnější mágy jaký kdy zrodil svět " sprovodit ze světa. To že mně Juvia nabádá k odchodu mne na náladě taky nepřidá. Jak to můžou všichni nechat bejt jako by se nic nestalo. To tu sakra nikdo nemá žádnou hrdost?. Vzteky plajícíma očima sleduju jak si ten velkej dacan něco domlouvá s Lucy a u toho přemýšlím jak mu ubalit co největší ránu když se tam ukáže Loke a začnou něco řešit . V tom se ten vymaštěnej hromotluk requipne a rozeřve se na celou gildu. Otevřeně vyhrožuje Lokemu že ho zabije. Ne že bych Lokeho nějak zbožňoval, ale přecejenom patří do stejný gildy. A navíc je to fajn záminka proč vypustit svůj vztek, rovou na toho chytráka. Začnu shromažďovat magii posílenou nad normální mez ještě mým vztekem. Když v tom do toho vlítne Erza a pěkně ve velkym. Předvedla pořádnej úder do kladiva toho namakance a parádně ho seřvala. Alespoň někdo tu má nějakou hrdost. V tomhle já rohodně nezůstanu stranou. Veškerou svou magickou moc a vztek vložím do kouzla Tetsuryūkon (ruka přeměněná na ocelovou palici). Nemířím nikam jinam než na Hlavu toho náfuky, teďka zakovanou ve směšný černý plechovce s grafitama. ,,Nezapoměli jste na mně? Žádnýho velkohubýho cizáka tady nepotřebujem !!!" |
| |
| V tomhle rámusu se nedá číst! Situace se přiostřuje a schyluje se to tu k nějaké bitvě. Samozřejmě jako nový člen a taky nechci ukazovat svou magii nic nedělám a jen si čtu knížku. Ale bude taky pravda to, že si raději hledím svého a nechám primitivní chování na nižší formě života, která musí vyřešit všechno hnedka bojem. Je sice pravda, že silou se nakonec ve světě mágu vyřeší spousta věcí, ale chce to mít i mozek a taky občas ho i použít. Otočím list stránky Chvilku si ještě čtu, ale pak se mi omylem zaklapne knížka a na čele mi naskočí žilka. ''Safra...'' řeknu si pro sebe a položím knížku na stůl Najdu si to jindy...'' Porozhlídnu se po místnosti a hledám hodiny, abych věděl kolik je. Bohužel je nenajdu, ale všimnu si, že se Levy chystá odejít. ''Půjdu kousek s tebou, taky odcházím.'' vezmu knihu a vstanu. Asi se vyspím na lavičce, dokud neseženu peníze na nějaký byt. pomyslím si a na chvilku zacílím bolest v zádech z takovéhle ho minulého spaní. Vydám se směrem ke dveřím a jen se ohlídnu zpátky do místnosti, mávnu na volnou rukou na rozloučenou a vyjdu ven. |
| |
| Fairy Tail Události začali nabírat poměrně rychlý spád. Ačkoli Loke sám tak nějak možná v šoku stále ležel přímo v mém dosahu, spousta jeho přátel a dokonce i jeden...jediný můj se do toho začali vměšovat. Nejprve něco zakřičela Lucy a pak se do toho zapojil i Sojun a Erza. Erza to měla o to těžší, že v okamžiku kdy si stoupla před Lokeho ucítila značný odpor prostředí proti všem jejím pohybům. Bylo to, jako by hustota vzduchu v kouli kolem mě byla mnohem vyšší než ve zbytku budovy, skoro jako by kolem mě byla obrovská koule vody, ovšem dýchat se v ní dalo normálně, jen onen odpor prostředí byl problém, který Erze patrně ubíral na síle i na rychlosti, takže onen její úder do mého kladiva asi nebyl nic moc síla. Na druhou stranu se ale z mých pohybů zdá, že jsem v tomto stavu omezený naprosto stejně jako ona. Chvíli jsem se na ni nepřátelsky díval skrz hledí. V brnění v jakém teď byla bych ji nejspíš odkázal prohodit stěnou ven na ulici, jenže Sojun měl v něčem pravdu. Fajn zamručel jsem a nechal kladivo klesnout na zem, čímž zmizel i onen pocit „bytí ve vodě“. Vypadalo to na docela mírumilovné řešení problému nebýt toho, že Gajeel s hlasitým řevem zaútočil. Nebýt toho, byl by to docela slušný přepadový útok, jenže jeho řev mi dal poměrně slušnou nápovědu, takže jsem v jeho směru namířil dlaň Manetsu spolu s vysloveným zaklínadlem by se na nich měl zhmotnit kruhový štít v podobě dokonalé repliky úplňku, se schopností odrazit energii útoku zpět na útočníka. I kdyby nezafungovalo na plno, ve stavu v jakém jsem by mělo být více než schopné oslabit útok tak, abych zbytkovou energii byl schopen zachytit dlaní a kompenzovat svou vahou a fyzickou silou. Nemysli si, že se vám budu omlouvat. obrátil jsem se zpět k Erze, rozhodnutý při svém proslovu využít co možná nejvíce starých znalostí o Gildartsově cechu. Stejně jako vy se neomlouváte těm, jejichž domy bezdůvodně zničíte při vašich bojích, jenom proto, že nejste schopni držet se zpět. Vy...Fairy Tail nebo jak se jmenujete jste se svou pověstí ti poslední, kdo má právo mě poučovat o dobrém chování,. I tak to ale vypadá že teď potřebuji vaši pomoc takže... zhluboka jsem se nadechl. Volám současného mistra guildy Fairy Tail. Jsem Telchar Nogrod a přišel jsem s nabídkou práce, mise třídy S-rank. Potřebuji aby mi vaše Guilda zprostředkovala setkání s Lunou. Výměnou za to si můžete nechat její klíč, v případě že s vámi dobrovolně uzavře kontrakt. V případě že ne, můžu vám poskytnout jedno ze svých nejlepších brnění. |
| |
| Dobrou noc Fairy Tail.. Pořád je má magie zajímavá? Pro mne ani ne, a protoje docela iritující se stále setkávat s lidmi co si to myslí.. Stereotyp s časoprosotrem je také důvod proč jsem, zde- chci vidět více.. Ne jen přemisťování.. Ostatní nováčci? Um.. Poppy prý umí jak útočnou, tak obrannou, ale přecijen využívá více útok.. Už se těším až uvidím magii všech ostatních... Zamyslím se a upiju trochu pití.. Natsu? Místní pošuk? Není moc hezké takhle jistého jedince nazývati, ale vypadá to, že on si takových poznámek zrovna moc nevšímá.. Ale znal jsem hodně lidí co to dělali, aby skryli své pravé pocity. Na souboj? V tom moc obstojně nevynikám, protože má magie k tomu není moc uzpůsobena.. Jsem spíše spojka, která pomáhá ostatním.. Mírně si povzdychnu a zase se zamyslím.. Hold quest pro mě samotného se rovná sebevraždě.. Uchechtnu se a hodím pohled zase po Natsuovi.. Paměť? To někteří lidé mají, ale u něho půjde spíše o případ fatální hrdosti... Když uvidím jak Gray vytvoří led, tak pouze chvíly koukám na onen led, ale poté se zase otočím s tím, že už, alespoň vím co umí.. Ohlédnu se na guildu, kterou chvíly pozoruji... Z pohledu na bandu tupců mne vytrhne pokračování Graye, který mi řekne něco ve smyslu, že rozruch je na denním pořádku... Ještě, abych si na to nezvykl... Zívnu.. Už asi půjdu spát.. Doufám, že se mi povede co nejdříve vydělat peníze, jelikož bez placení mne v bytě nechají jen týden.. Podotknu .. Dobrou.. Mávnu Grayovi.. Prorvu se davem ke dveřím a tiše odejdu.. |
| |
| Vyhodnocení boje |
| |
| Na meče/kladiva Když se napřáhnu a srazím stranou Telcharovo kladivo, ucítím jakési zpomalení. Kdybych bojovala na misi nebo někde jinde, raději bych se stáhla a zjistila o tom něco víc, než bych pokračovala v útoku, Lokiho v tom ale nenechám. S bojovným výkřikem srazím kladivo stranou a stoupnu si před Telchara. Chvíli na sebe zíráme a já pomalu doufám, že zaútočí, protože mám skutečně obrovskou chuť ho popadnout za brnění a vyhodit ho z gildy, zvlášť po tom proslovu, co mi tu předvedl...A ty po nás něco chceš?! Tak to určitě... Situace se začne pomalu uklidňovat..než do toho vlítne Gajeel a provede cosi, co ve výsledku vypadá, že Telchar dostal slušnou ránu do hlavy. V ten moment už i já vidět rudě a roztančím meče, které se za mnou pořád vznášejí. "Vybral sis na urážky špatný cech," utrousím zlověstně a vrhnu se vpřed. V letu kývnu na Gajeela a naznačím mu, aby se taky přidal...i když je tu nový a úplně mu nevěřím, jeho reakce, ač dost neuvážená, plně vystihovala, co bych nejradši tomuhle člověku provedla. Namířím si to přímo k Telcharovi, jdu především po nohou, abych ho srazila na zem. |
| |
| Když tě všechno zradilo.... Situace se nevyvíjela dobře, jak se zdálo i mezi mágy Fairy tail byli tací, kteří upřednostňovali tupou hrubou sílu, místo logického uvažování a poslouchání. Nicméně to co se dělo aktuálně už hraničilo se vším, ještě chvíli a někdo přijde k úrazu, proto bylo celkem nutné. Nedělal to rád, vzato kolem a kolem tak nějak doufal, že omluva a gesto, které udělal, leccos vysvětlí. Ale nezabíralo to, proto muselo přijít na řadu něco, co používat nechtěl už z podstaty věci, ačkoliv na uzavřený prostor jako je cechovní místnost, je něco takového naprosto ideální prostředek. "Engine S-8 ride." Aplikoval příslušný klíč, a snad pro tichost, nebo pro to že všichni řešili spíš Telchara než jeho bylo cinkání asi 5 plechovek padajících na zem hodně přehlédnutelné, pravda zvláštní kožovitá věc zakrývající Sojunova ústa i nos mohla být nápadnější stejně tak rychlé syčení. Tak jako tak by měl zkapalněný plyn nyní rovnoměrně svou parou zaplňovat celou místnost plyn byl změrně tvořen tak aby byl těžší než vzduch ve standardních podmínkách. Plyn působil jako neurální toxin způsobující v závislosti na váze a fyzické odolnosti subjektu špatné okysličení mozku a celkové vnímání receptorů, tedy vznikali stavy opravdu těžké malátnosti, ospalosti nebo spánku. Rozhodně nebyl plyn určen k zabíjení, na to byli jeho složky moc nestabilní. A tak metabolický i samotný rozklad plynu způsobovali pominutí stavu řádově v desítkách minut v závislosti na stavbě a typu organizmu. Samotný význam kožovité věci byl snadný, vlastní látky schopné absorbovat onen plyn a propouštět tak jen a pouze vzduch, by měli zaručovat dýchání vzduchu se Sojunovou pečlivostí o to aby jeho vynálezy fungovali by jeho samotného dost překvapilo,kdyby tomu tak nebylo. |
| |
| Vítězství nebo nic Uprostřed úderu do helmice toho přerostlýho týpka, zjistim že mi do cesty napřáhnul ruku a vyvolal nějakej štít ve tvaru měsíce. Tse, jako by mne něco takovýho mohlo zastavit. I když můj útok už nemá tu razanci co na začátku, stejně to je dost na to abych zasáhnul cíl. Jeho hlavu. Ted už tak namachrovaně nevypadá. The he he ,,Po takovym úvodu co jsi tady předved tu pomoc nehledej !!!" Mezitim se do akce pustila i Erza. Vytasila se dvěma mečema a vypadá to že chce toho maníka trochu zkrátit a pravděpodobně ho useknout u kolen. Hele tohle je moje kořist. Další dávku magie si nachystám na něco většího než tenhle malej úvod. Konkretně jí vrhnu do Tetsuryū no Hōkō (řev železného draka), který by měl - pokud se Erze povede vyvézt ho z rovnováhy svým útokem- toho týpka srazit co nejblíž ne-li úplně ven z vrat do gildy. |
| |
 | Gilda Příchod nováčků do cechu byla vždycky velká událost, která pravidelně končila velkou pitkou a všeobecnou bitkou. Já se ale do vítání nijak nepletu, už jen proto že z ani jednoho z nových členů není cítit ten správný duch mužství. Raději se věnuju svýmu pivu, který popíjím u baru. A nechávám děj plout kolem. Dokonce když dvojice cizinců vstoupí do naší gildy a chtějí po sestře, aby jim donesla pivo. Nebo jejich urážení Laxuse a Erzy. Klouby rukou opřených o bar zbělají, ale pohled na sestru mě zastaví. Nebo, jak používají kouzla v budově cechu proti všem jeho členům. Nebo, jak ani nemají dost slušnosti tvářit se omluvně, když se ukáže co provedli. Deska baru začne pod mýma rukama lehce vrzat a korbel v sevření přestane těsnit. Ani když znovu začnou urážet členy cechu, zatímco ti byli ochotní jejich chování prominout. Potichu zaskřípu zuby. Ale pokusit se všechny otrávit! A DOKONCE MOJÍ SESTRU.... Moje tvář ztuhne do masky soustředění. "Medvědí paže" Pronesu se stěží udržovaným vztekem v hlasu. Protočím se na židli, pravá paže přeměněná v obrovskou, chlupatou končetinu s drápy místo nehtů. Jediným mávnutím naberu syčící věci na zemi a prudkým švihem je pošlu otevřenými dveři ven z budovy. Seskočím ze židle a postavím se k druhému z dvojice útočníků, mohutná tlapa připravená chytnout ho při prvním nesprávným pohybu za obrněnou ruku, kterou používá pro svý kouzla. "Pravý chlap, bojuje pěstma a nespolíhá na jedy, když chce zaůtočit na gildu." Mluvím potichu, ale zlost můj hlas změní ve sotva srozumitelné vrčení. "Dávám ti poslední šanci odejít bez boje." Při posledním slově sebou špičky prstů připravené pravice lehce cuknou. |
| |
| No to snad ne! To se mi snad zdá, ten čenichal musí být snad máklej! Začínám vidět rudě. On ten sud narazil a natáhl do něj hadičku, co to má být? Nehledě na to, že tím mrznou veškeré moje šance na zkonfiskování sudu ke mě domů. Tenhle den je čím dál horší. Začínám být podrážděná. Ale to už se oěpt strhne mela kolem Telchara. Erza zuří a Gajeel se brzy též přidá. Mě už taky lezou jejich řeči krkem. Kdo si sakra myslí, že jsou? Pánové tvorstva? Ten, co se bavil s Lucy očividně ano. Ne že bych sem tam Lokimu nepřála menší ránu, ale co si ho vzala do péče Lucy je daleko víc snesitelnější i s tím svým děvkařením. Ať tak či tak i já zamířím k tomu chumlu, kde je atmosféra tak hustá, že by se dala krájet. Jen velmi těžko ustojím vlnu z toho requipu, což je pro mě poslední kapka, a když získám stabilitu, jen mi poklesne brada. "To snad nemyslíš vážně?!?" vyjedu na Telchara. "Co si o sobě do háje myslíš? Napochoduješ do naší gildy, co pět minut tady povoláváš magii a někomu vyhrožuješ a ještě chceš pomoct? Spadl jsi z jahody nebo co???" Opravdu nemůžu uvěřit té drzosti a automaticky mi ruka sjede k péřové tašce, která se mi houpe u boků a která ukrývá moje karty, jenž mi vklouznou do ruky. Protože nestojím ještě uprostřed bitky, která se rozpoutala, zaslechnu ono syčení a dovolím si rychlý pohled kolem sebe. Syčící plechovky. Sakra! Tohle neni... Trochu se mi rozostří myšlení, jak na mi ty výpary začínají rozostřovat mysl. Za to učitě můžou oni... ale jak? Co.. že by... Vytáhnu jednu kartu z balíčku a jen doufám, že je to ta, kterou potřebuju. Namířím kartu s obrázkem věteného víru před sebe a pokusím se sebrat zbytky soutředění, které mi ještě nezastřel plyn, abych do karty vlila svou magickou energii. (zkouším házet kostkou... ehm snad se mi to povede :P) |
| |
| Fairy Tail Zásah ocelovým čímsi mě dost vyvedl z rovnováhy a ve stejný okamžik Erza vyrazila proti mně. Ne, že bych ji chtěl nějak ublížit, ale onen úder způsobil, že jsem se neudržel na nohách a padal směrem dopředu. Bohužel, přesně tím směrem, ze kterého proti mně utíkala Erza. Vzhledem k tomu, že už původně ode mě nestála ani dva metry byla šance, že by dokázala z ničeho nic změnit směr pohybu a vyhnout se mi téměř nulová. A pokud správně chápu ono její(vyrazím kupředu, tedy ten divnej japonskej styl běhu v předklonu), tak to znamená, že plný zásah mého, nyní díky brnění přes 200kg vážícího těla schytá její hlava a krční páteř. Tohle už není o magické síle, jako spíše o fyzice. Z oné pozice ji má váha patrně převážila a oba jsme spadli na zem. Tedy, ona hlavou napřed s závažím(mnou) na krku na zem a já na ni. Jau...co to kruci bylo? zamručel jsem překvapeně, když v tom jsem si všiml, že Sojun hází nějaké své plechovky. A kruci zaklel jsem a rychle hrábl směrem ke svému kladivu, které jsem rychle zdvihl do vzduchu a vytvořil tak kolem sebe bublinu, která by měla chránit před oním plynem. |
| |
| soukromá zpráva od Tokugawa Sojun pro |
| |
| Lokál Trochu jsem se zasnila - v podstatě přestávám vnímat Laxuse, ať už říká či dělá téměř cokoli (pokud se nejedná o fyzický kontakt). Ale vážně, Fairy Tail? Já ve Fairy Tail? Bohužel, řev poblíž mě ze zasnění vytrhne; jsem tedy svědkem další potyčky velkého blonďáka a zbytku cechu, do kterého nyní také patřím. Ale popravdě, nechce se mi moc zasahovat do dění. Znovu už ne. Pak se některé útoky přesměrují k druhému z cizinců. Nevím, jestli náhlá malátnost je způsobená jeho magií, ale nelíbí se mi to. Rozkašlu se dávivým kašlem a vyhrkne mi pár slz. Že bych použila magii? Jo, tak to mě ani nenapadne. ,,PŘESTAŇTE!" Zakřičím co nejhlasitěji v tu chvíli dokážu; nečekám však, že by si toho někdo všiml. A teď přichází čas se předvést. Prstýnkem na pravé ruce, nenápadným kroužkem stříbra s ostrou špičkou rozříznu prst na ruce levé a krev rozetřu do pravé dlaně. Stačí mi jen chvilka soustředění a... ,,Magie Stvoření: Megafon!" Název magie i vlastní kouzlo jen zašeptám, se zavřenýma očima. Během vteřiny se by se mi na ruce měl objevit megafon obvyklé velikosti. Pokud se tak stane, pořádně se nadechnu a přímo do něj zakřičím ještě jednou. ,,PŘESTAŇTE SAKRA S TÍM VĚČNÝM BOJEM A ZAČNĚTE SE CHOVAT JAKO CIVILIZOVANÍ LIDÉ!" Křičím, co mi jen malátnost, hlas a dech dovolí. Pokud se tak nestane, tak holt zčervenám a začnu řvát normálně pusou. |
| |
| Začíná jít do tuhého Poměrně příjemná konverzace se Sojunem pomalu míří ke konci, ale vypadá to, že nepůjdu spát, jak jsem plánovala. Atmosféra mezi Lokim a tím dalším cizincem začíná houstnout a já už nemůžu dělat, že to nevnímám. Navíc se při Telgarově equipu Lucy zřítí na zem. "Lucy-chan! Jsi v pořádku?" zajímám se ihned starostlivě a pohledem sjedu k té díře, co se jí vytvořila na sukni. Chudinka Lucy-chan, tohle byla její oblíbená. Mezitím se vrátí Sojun, ze své obchůzky, kdy se snaží zabránit rvačce. Už odtvírám pusu, že bych mu odpověděla a návdavkem přidala pár soukromých postřehů o jeho společníkovi, ale než cokoliv řeknu už je u Telchara nedřív Erza a následně se přidá i Gajeel. A vypadá to, že jsou opravdu naštvaní. Sice se snažím to potlačit, ale při pohledu na Gajeela mám chuť se roztřást a někam se schovat. Pořád se mi vrací vzpomínky na ten den... Ale jsem rychle vtažená zpátky do reality, když bitka započne. Jsem totiž Telcharovým reqiepem poměrně tvrdě sražena k zemi. "Au.." syknu pro sebe a než se začnu škrábat na nohy, pozvednu hlavu abych mohla vidět, jak Erza s Gajeelem do Telchara řežou. "Erzo třeba by to šlo vyřešit i jinak... " hlesnu, když se škrábu na nohy a jen sleduju jak se k tomu mumraji ještě ke všemu blíží Cana. Sotva se ale dostanu zpátky na nohy, uslyším sykot a když najdu zdroj a uvidím, kdo je pravděpodobně původcem... zblednu.To snad ne, to nemůže... Stihnu si ještě pomyslet, než začnu pociťovat silnou malátnost a moje drobné tělíčko začne bojovat jen čistou vůlí o zachování vertikální polohy. "Pozor!" pokusím se o co nejhlasitější varování (navzdory stavu, v jakém jsem) ostatních. "Plyn.. spát... " Oči se mi klíží čím dál tím víc a vypadá to, že asi každou chvíli upadnu zpátky na zem. |
| |
| BOJ! |
| |
| Další hádka?? |
| |
| mnoho křiku pro .... Všechno bylo zajímavé hlavně ta plejáda magie ,která se kolem jeho plechovek vyrojila, nejen že si jich všiml prakticky všichni kdo nebojovali, ale dokonce odhadli co je v nich. Nqaštěstí ačkoliv ten odhad měli jejich počínání bylo spíš úsměvné, jediným Sojunovím štěstí byl fkat ,že jeho maska kryla úsměv. Po pravdě asi nejvíc mu bylo líto Levy chtěl jí pomoc dostat plyn z plic jenže to už se nad ním tyčil obřík s ještě větší rukou a mlel něco o jedu a chlapech. "Chm.jd....kli.." šance že mu někdo bude přes masku rozumět asi moc velké nebyli. Proto pomalu zvedl ruce a nechal okolní plyn ať koná svou práce však bylo jedno jestli je plechovka tam nebo onde plyn se rozprostře všude. Nejzajímavější zkušenost bylo ale zjevení megafonu a pak uder přesně do jeho uší. Chvilku si připadal jako když u něj bouchne granát. "K......" zaklel a v duchu počítal čas od vypuštění plechovek, potřeboval vědět kdy bude plyn venku a tedy bude moci zrušit toto ride aniž by přišel o efekt. Nicméně byl připraven vyměnit toto ride za nabíjecí craft, čistě pro případ že by mu někdo chtěl něco udělat. Hlavní bylo doufat, že menší spánek povede k uklidnění, nebo možná ten řev z megafonu. Přeci jen on neměl potřebu se rvát. Na malou chvíli se mu ale hlavou prohnala představa jednoho z jeho větších výtvorů a spouště kterou by tu s ním mohl zanechat. |
| |
| Spící Levy Snažila jsem se udržet své vědomí bdělé, ale to něco, co se rozprostíralo kolem bylo silnější než-li já. Sotva jsem vykřikla tiché varování, nohy mi vypověděly službu a já se skácela na tvrdou podlahu gildy a ani jsem pořádně nevnímala, jestli náraz bolel či ne. Jen okamžik na to se mé oči definitivně zavřely s posledním pohledem na rozmazanou skupinku lidí kolem a moje vědomí se propadlo do černé bezesné nicoty. |
| |
| Bitka Mumlání hračkáře moc mojí trpělivosti nepomohlo a uširvoucí řev, který následoval už vůbec. Potlačim zaskučení, nebo v to aspoń doufám, protože přes pískot v uších neslyším ani rachot boje Erzy. Žádný jiný důvod už nepotřebuju. Nevim jakým způsobem donutil ty plechovky dělat takovej kravál, ale když do nich nacpal jed, tak na tomhle nic divnýho neni. Jedna zákeřnost za druhou. Tenhle nemá jedinej nárok řikat o sobě že je chlap. Snad se o ně ostatní nějak postaraji. I když z toho mám skoro křeče v krčních svalech, za zvukem se neotočim. Místo toho chytím toho otravnýho chlapíka za tu jeho obrněnou ruku i kdyby jsem s ní měl vzít i jeho tělo. Jedním rychlym škubnutím ho strhnu k sobě a na připravenou pěst. |
| |
| Na pokraji omdlení Bohužel, díky svému zařvání jsem spotřebovala většinu nenakaženého vzduchu, ať už je jinde cokoli. Začíná se mi motat hlava a já si zase radši sednu, snažíc se dýchat pomalu a pravidelně, byť to tím možná jen ještě zhoršuju. Ani nevím, jak se přede mě dostala Erza, vlastně si nejsem jistá, že je to ona. Už vidím trochu rozmazaně. Mám problém se na ní soustředit, natož pak ještě rozumně argumentovat. ,,Já.. Vím." Snažím se mluvit dostatečně hlasitě a moc se nezadrhávat, ale bohužel, téměř spím a skoro se nedokážu soustředit. Trochu se mračím, jak sbírám zbytky soustředění. ,,Ale protiútok... To nev... Nevyřeš...-" Megafon mi padá z ruky; než však dopadne na zem, zmizí. Ve stejnou chvíli se dostávám do stavu, který je něco mezi omdlením a spánkem. Odpadla jsem. |
| |
| Náhoda nebo něco jiného? Vyjdu pomalu z guildy a chvilku pozoruji hvězdy na nebi... Zajímavé, že se mi nikdy nepovedlo najít skoro žádné souhvězdí a tady ho vidím tak jasně.. Pohladím Peaceful, která už mi chrní v rukou.. Upravím si čepici a dál se koukám na hvězdy.. V tu chvíly, ale uslyším bouchnutí do dveří guildy a slyším různé řvaní.. Přemýšlím zda- li tam jít nebo ne.. Jestli zase ti dva vyvádějí- je tam dost dalších mágů a já bych jim zrovna moc k něčemu nebyl.. Nějaké přemisťování není v boji to pravé ořechové.. Zmohl bych se leda po nich hodit židli a udělat, aby se přemístila z druhé strany a trefila je.. Asi bych už měl spát, ale moc se mi nechce... Naposledy se ohlédnu na hvězdy a pokračuju cestou k bytu.. Podívám se na zívající Peaceful a usměji se.. Už z dálky vidím lavičku a na ní nějaký houmles... Když dojdu k lavičce, tak si uvědomím na co jsem to pomyslel, když vidím, že tam leží spolučlen guildy Kyou... Jak může ležet na lavičce? Civím a nakonec se rozhodnu, že bych ho mohl bzít do bytu. Do prčic! Je nějakej těžkej! Zakleju , když se tam už deset minut snažím ho zvednout a dále to zkouším.. |
| |
| ZměnaPomalu procházel městem a zdálo se, že ho nikdo nevidí. Nebo mu nikdo nevěnoval pozornost, těžko říct. Došel skoro až k Fairy Tail, když spatřil něco podivného. Pomalým potichým krokem ustoupil do stínu a sledoval, jak se nějaký mladík snaží zvednout z lavičky spící osobu a někam ji odtáhnout. Normálně by ho to v nejmenším nezajímalo, ale byli celkem blízko Fairy Tail, tak je pro jistotu uspal a pokračoval dál. _____________________________________________ RánoRáno se postupně všichni probouzejí a zjišťují, že noc strávili na podlaze. Nikdo neví, co se přesně stalo a jak boj skončil, ale ti pozornější si všimnou, že těla Telchara a Sojuna nikde nejsou. Zvláštní. PŘÍŠTĚ SI |
| |
| Spánek Dojdu na vylidněné náměstí a hnedka mě zaujmou lavičky. Pro dnešek to vydržím... Sednu si na lavičku a opřu se. zadívám se na oblohu, kde se vytváří západ slunce. Ksakru, doufal jsem, že si budu moct ještě chvilku číst. Usoudím, že čím dřív půjdu spát, tím dřív se dočkám druhého dne, mise, peněz, bytu a pořádné postele. Už to bude nějaký ten měsíc, co jsem spal v posteli a ne na lavičce. pomyslím si, když se natáhnu na lavičku. Pár minut se ještě dívám na oblohu. Nakonec rozevřu v půli knížku a položím si ji na tvá. Díky únavě usínám rychle. *** ''Nech ji!'' zařvu na postaršího muže, který spoutává dívku v mém věku. ''Ona za to nemůže.'' začnu nepříčetně řvát. Chci ji zachránit, jenže mě drží dva další muži magickými řetězy. ''Ale může, synu můj.'' řekne a odstoupí od dívky, která visí na řetězech a vypadá to, jako by byla ukřižovaná. V jejích očích jsou slzy i náznak strachu. ''Musím ji ztrestat, neboť zničila můj výtvor.'' dořekne a udeří vší silou dívku do břicha. ''Ne!!'' pokusím se vymanit z řetězů, ale nejde to. Muž stále silněji a silněji mlátí dívku. Když to vypadá, že v dívku je jen troška života, tak přestane. Přejde ke mě a klekne si ke mě. ''Neboj se, sinu můj. Zase budeš jako dřív.'' na jeho tváři se objeví zlostný úsměv. ''Už nebudeš takováhle slečinka.'' V té chvíli se mi zorničky zmenší a magická energie se mi mnohonásobně zvětší... ''Za tohle zaplatíš životem!!'' řeknu polo démonickým hlasem. ''Genuine Hell's Mas-'' *** *žuch* Dostanu ránu do čela a probudím se. Vzppamatuju se a vstanu ze země, neboť jsem spadl při převalování z lavičky. Současně šlápnu na něco měkkého a kouknu co to bylo. ''No kurvadrát! zakleju, když si všimnu spícího Arthura. Rozhlídnu se a zjistím, že je ráno. Protáhnu se a krátce zívnu. Seberu ze země knížku a šťouchnu jí Arthura do tváře. ''Žiješ?'' |
| |
| Probuzení Hlava mě bolí jako čert; ostatně, stejně jako celé tělo. Nevím, kde to jsem, nejspíš jsem zase usnula mezi knížkami. Nechce se mi vstávat, a tak jen rukou odstrčím věc, která mi zabraňuje v tom ležet rovně. Věc spadne s hlasitým bouchnutím na zem, což mi málem zlikviduje mozek. ,,Au," zaskučím tiše. Dostávám se do jakéhosi polosedu, a teprve pak otevřu oči. A co nevidím? Velkou místnost se spoustou neznámých lidí. Ne... Tohle je Fairy Tail. Uvědomím si, když si všimnu těch, které určitě znám. Pomalu se mi vybaví vše, co se předtím stalo. Poslední, co si pamatuju je, že jsem Stvořila megafon a pak omdlela nebo co. Když nad tím tak přemýšlím, určitě za to může nějaká chemikálie, kvůli které mě teď tak strašně bolí hlava... S menšími potížemi vstanu a rozhlédnu se kolem pořádně. Vypadá to tu jako po vymření. Skoro všichni ještě spí. Co to je? Opatrně přejdu k nástěnce, kde visí nějaké plakátky - a velký papír. Přečtu si vzkaz a zamračím se. Kdo je M? Nechávám vzkaz na nástěnce, ale dívám se po zbylých plakátcích. Přiznejme si to, nájem je třeba platit, a to bez peněz nejde. Takže co tu bude za nabídku? |
| |
| Co se to stalo Co se to stalo? Otevřela jsem oči a první, co vidím, je podlaha. A to velmi zblízka. A taky něčí noha. Proč mám něčí nohu přímo u nosu? A proč ta noha má jen ponožku a ne botu? A co tady tak nevábně smrdí? Než jsem se probrala, tolik otázek mi probíhalo hlavou. Snažila jsem se zvednout, ale stále jsem byla zesláblá. Poslední věc, na kterou jsem si pamatovala, byl rozzuřený Telchar. Ten, co mlátil nebohou Lunu a byl sprostý a násilnický i k jiným Spiritům. K Lokimu. Pamatuji si, jak jsem byla odhodlaná s ním bojovat a jak se proti němu postavili ostatní. Erza, Gajeel, Cana a mnozí další. Cítila jsem se v tu chvíli zvláštně. Povzneseně, protože jsem cítila, že ač zde hrozí nebezpečí, mám tady své přátele a ti mi pomohou. Pak se ale stalo všechno tak náhle. Tak rychle. Nějaké plechovky, Levy-chan odpadla, megafon, já byla malátná a z ničeho nic se zvedla podlaha a praštila mě do hlavy. A teď? Teď tady ležím a už vím, čí smradlavá ponožka to je. "Loki!" V mžiku stojím na nohách a vzpomenu si na můj nový rozparek na mé krásné sukni. Zakryji se, abych se moc nevystavovala a rozhlédnu se po okolí. "Co se to tady stalo?" Vidím jen spousty ležících těl, ale naštěstí nejsou mrtví. Dýchají. Asi jen spí. Trochu mi odlehlo. Ta nová, Poppy, stála u nástěnky a četla si nějaký nápis. Pomalu jsem k ní tedy přikročila a přečetla si nápis, jež četla i ona. Zamrazilo mě z toho, co jsem viděla, ale věděla jsem, že na nás dává pozor. Mystogan "Jsi v pořádku?" zeptám se jí a zároveň se podívám po ostatních. Ti dva, co sem přišli, jsou pryč. A možná navždy. O Telcharovi budu mít ještě dlouho noční můry. A kde je Natsu? Doufám, že je v pořádku! Počkat! Co to dělám? Proč se o něj bojím? Áááh! Lucy! co to děláš? Přestaň se strachovat o Natsua a raději vyřeš svůj problém se sukní! Uklidním se v myšlenkách a dodám. "Asi netušíš, co se tady včera stalo, že?" |
| |
| Tvrdé probuzení Cítím se jak po ráně nějakým opravdu těžkým kladivem a s poloospalým mručením nejprve pohnu jednou rukou. Nepamatuju se, že by moje postel na ubytovně byla tak tvrd... Tak moment! Jako rána z čistého blesku se mi vrátí těch pár útržků vzpomínek na včerejšek a funguje to lépe než kýbl se studenou vodou. Vžiku se pokusím postavit na nohy. Nevypadá to moc elegantně a do toho se mi velmi nepříjemně ozvou ztuhlé svaly v krku, které mi vyčítají to spaní na zemi. Nakonec se přeci jen narovnám a poněkud zmateně rozhlédnu kolem sebe. Ani jeden z těch výtržníků tu není. Asi jsem spala pěkně dlouho a Gajeel s Erzou... Ať tak či tak všichni kolem spí jak miminka. Jen u nástěnky se srocují již probuzení: Lucy-chan a ta nová holčina. Stále se zmateným výrazem se rozejdu k těm dvěma. "Lucy-chan? Co se tu stalo?" vypravím ze sebe. "Jste v pořádku? Musel to být uspávací plyn nebo tak ně..." začnu opět a pak vysleduju pohled těch dvou na nástěnku. "Mystogan?!" vyžbleptnu a chvilinku zírám na nástěnku než se usměju. Dává na nás pozor. Přece jen je to člen Fairy Tail... i když jsem nikdy neměla tu čest ho vidět. |
| |
 | Těžká cesta " Musíš tam dojít. Vzdal Čosokabe svoji pouť? Přemohla velkého herkula únava? Bylo snad někdy 7 samurajů unavených? Báli se snad?..... No dobře tak jen malou pauzu." Kdyby někdo stál před gildou asi by spatřil nejkomičtější výjev několika dnů. Menší kluk spíš než muž, takové nic nedochůdče se právě po několikáté poroučelo k zemi, taženo bažinnou na zádech. No bažinnou spíš Něčím co trochu připomínalo přenosnou knihovnu. Vypadalo to, jako by někdo vyřízl kus knihovny a dal jí tomuhle hubeňourovi na záda. Každých 20 kroků se tento kluk zastavil a odpočíval, občas se pokoušel batoh sunout nebo nějak dostat před sebe. Nikdo nechápal motivy jeho konání, ale možná kdyby se našel někdo vnímavější všiml by si dost opotřebeného výtisku jistého panského časopisu, bylo to lestní číslo kde na obálce byla Mirajane v plavkách. Celé toto divadlo začalo ještě před rozbřeskem a teĎ se konečně zdálo ,že kluk dorazí tam kam směřuje. Stál před dveřmi do cechu, bylo to divné. Nidke se nepsalo, že by tu měli chybět dveře. Velice opatrně a nesměle zaklepak a no neslyšel to ani on sám, takže věřit v to ,že to někdo uslyší bylo naivní. Hned po zaklepání spíš zapadl, než zaběhl za zeď, jak se zdálo sbíral odvahu. Trvalo 10 minut než jí našel a znovu vstoupil do dveří. Zhluboka se nadechl " Ahoj." kuňkl. PAk se rozlhlédl, celá gilda spala. Ale poznával je tamhle byl Elfman, Gajeel,Natsu, Mirajane.... MIRAJANE "IAAAAAAAA" vydal výkřik který mísil vyděšení a nadšení. Pak jeho ruka ukazala na Mirajane a postupně směřovala na Lucy,Levy i Poppy. "Nhaaamffrrr." vydal ze sebe zvláštní zvuk a jeho obličej zrudl. Chvilku po těch třech kmital pohledem a pak se beze slova převážil dopředu a spadl na zem. Jeho náklad ho doslova přimáčkl, jako by to nebylo málo jen co dopadl začala se u jeho hlavy objevovat kaluž krve. Možná některá ze slečen zahlédla, že ta krev tam byla dřív, že začala tryskat z nosu ve stejném okamžiku, jako když se Edmund poroučel k zemi. |
| |
| U nástěnky Chci si prohlédnout mise, když tu se vedle mě objeví blondýnka v něčem, co vypadá dost nepohodlně. Jak se jen jmenovala...? ,,Jsem," odpovím na otázku s lehkým úsměvem. Bolest hlavy přesouvám na vedlejší kolej. Je to nepříjemné, ale stálé, a tak se to dá ignorovat; jako bzučení hmyzu. Lucy. ,,Vlastně si nejsem moc jistá. Vím, že se prali. Něco bylo ve vzduchu. Pak jsem použila magii a začala křičet-," při téhle zmínce se trochu zasměju, ,,a pak jsem musela omdlít nebo co. Vím, že jsem byla unavená a strašně nesoustředěná. Myslím, že za to mohl jeden z těch dvou." Nakrčím čelo, snažím se vybavit si podrobnosti. Přibližně v tu dobu se probudí další dívka, modrovláska. Zase mi chvíli trvá vybavit si její jméno. Levy. Na otázku o tom, zda jsme v pořádku, přikývnu; reaguji však jen za sebe. ,,Kdo je Mystogan?" Zeptám se zvědavě. Tohle jméno mi nic neříká, a že toho o Fairy Tail vím celkem dost. V tom se ozve výkřik. Poděšeně se otočím. Ve vyražených dveřích gildy stojí nějaký kluk s bílými vlasy a na zádech má... Knihovna? Ukazuje po místnosti, jako by byl snad jiný a pak, při pohledu na nás, něco vyžbleptne a sesune se pod knihovnou. Tentokrát jsem rychlejší než můj mozek, protože se již vydávám k němu, snad abych mu pomohla. Pokusím se odsunout tu knihovnu, nebo co to je, ale přiznejme si to, moc se mi to nedaří. |
| |
| Ráno Otočím se na druhý bok a slastně se usměju. Teploučká peřinka. Unavenej už ale nejsem a energie mám stejně jako nikdy předtím. Vyskočím z postele a protáhnu se. To je divný......většinou přiběhne Lucy a začne na mě strašně řvát a vyhodí mě před dům. Asi mě má ráda a vyspala se na zemi. Teď když sem si to uvědomil jí začnu hledat. Kde vlastně je? Snad se jí něco nestalo. Trošku zapřemýšlím:.......kde sem jí viděl naposled? Hm...ano ve Fairy Tailu.......v cechu jí přece žádné nebezpečí nehrozí....hmmmmm...Erza..........Gray......ten šašek s tužkou.........Blon......Blonďák??? "Ohoooooooo.....to néééééééé. Zhrozeně vykřiknu. Čapnu ještě rozepsalého Happyho a hodim si ho na hlavu. Proskočím oknem ven a hned jak dopadnu se rozeběhnu takovou rychlostí že Happy zamnou jenom vlaje ve větru. Když doběhnu k Fairy Tailu tak vykpnu dveře - znovu - a vběhnu do cechu. Teda alespoň jsem to měl původně v úmyslu.....boužel pro mě tam žádné dveře nebyli a já který čekal náraz nebo alespoň nějaký odpor sem tryskem proběhl otvorem od vyražených dveří a uvnitř zakopl o nějakou hromádku. Rychle sem se ale vyškrábal na nohy a hledal jedinou konkrétní osobu. Hned jak sem jí našel sem se k Lucy rozeběhl. "Néééé...to néééééééé....nemůžeš.......už sem to pochopil.......žlutá a žlutá vznikne tmavá.......nebo to byla černá?......néé...tmavá.........ale tmavá přece není.....teda barvy tmavé sou ale tmavá barva není......chápeš to?...já ne..........navíc je tlustej a velkej.....a......a......a říkal že je ženatej........a ty....... Zarazim se uprostřed věty, ohlédnu se za sebe a pak kolem sebe a jakoby mimochodem se zeptám. Co se tu děje?" |
| |
| Probuzení Do háje. Pomalu otevřu oči a zadívám se do stropu s povědomě neznámém pocitem. Zatracenej Mystogan, to by ho zabilo přijít jednou jako chlap? Nehezky zamručím jak se snažím poskládat vzpomínky na to co jsem včera dělal. Přišli nováčci ... handrkovali se ... pak došlo na rvačku ... ne to neni ono. Proč jsme se zase prali? Pomalu se posadim a na chvíli zavřu oči než se sál gildy rozhodne kde chce mít strop. Kvůli něčemu se tu hádali ... Otevřu znovu oči a povědomý obrázek konečně zapadne na svý místo. Sál je plnej bezvědomejch nebo probouzejících se lidí. Proč to sakra dělá, vždyť jsme snad z jedný gildy ... počkat! Kolečka v mý ospalý hlavě konečně začnou zapadat na svý místa. Ne hádali se s někým cizím ... pak se por... ne pak nás otrávili a my se s nimi rvali. Tvář se mi zkřiví do úšklebku, když si vzpomenu na svůj poslední útok. Jedna geta mi na dlažbě podklouzla a přerostlá medvědí paže mávla se mnou než na opak a já přistál na zádech a pak ... tma. Můžu bejt rád, že nejsem mrtvej. V koutku mysli mě, ale pořád něco žere. Jako bych něco zapoměl. SESTRA! Bez zdržování vyskočim na nohy, ani se nezdržuju nějakým vrávoráním když přeskočim pult a vrhnu se k ležící sestře. "Hej, sestři! Je ti něco?" Opatrně ji podeberu hlavu a sklonim se k ní jestli dejchá. Ze srdce mi spadne balvan, když cítim její prvidelný oddychování. Tohle si ještě s tou dvojkou vyříkáme. Jemně její tělo zvednu do náruče, jakoby se měla při každým rychlejším pohybu rozplynout. Pak jí odnesu do vedlejší místnosti na pohovku, kterou tam má na odpočinek, když skončí s obsluhou. Když je Mira bezpečně a pohodlně uložená dovolim si uvolněně oddychnout, ráně co se ozvala ze sálu nevěnuju moc pozornosti. Do háje. To s náma pěkně vyběhli. Chlap mezi chlapy co? Pomyslim si ironicky zatímco se svěšenými rameny vrátim do hlavního sálu ... kde u vchodu leží zavalená mrtvola, ze který se snaží jedna z novejch shodit tu obrovskou věc. "Co to...?" Přehoupnu se přes pult a pomůžu jí tu skříň nadzvednout. |
| |
| Co se stalo v gildě? Hned co se probudím ve svém pokoji na ubytovně, se obléknu, nasnídám a vydám se do Fairy Tailu. Tajně doufám, že zahlédnu rozespalého Gray-sama, je vždycky tak roztomilý! Mírně se usmívám, plánuji si vzít nějaký úkol a docela už se těším, že zase někam vyrazím...přeci jen jsem v gildě už nějakou dobu a moc úkolů jsem neměla. Když ale vejdu na místo, odkud je Fairy Tail vidět, poklesne mi brada. Vyražené dveře, okno...Co se tam po mém odchodu dělo?! Pomalu dojdu do místnosti a rozhlédnu se. Je tam šílená spoušť. Všude se válí rozespalí členové a těch pár, co už vstalo, nevypadají zrovna svěží. Kromě toho tu leží nějaký neznámý člověk...pod knihovnou? Tady se vážně musely dít divné věci. Pokusím se Poppy a Elfmanovi trochu pomoct v nadzvedávání, ale vypadá to, že moc k užitku nejsem...přeci jen, Elfman je hodně silný. Během práce se jich zmateně zeptám: "Elfman-san, Poppy-san...co se tu včera přesně dělo?" Hlavou pokynu ke zbytku gildy, která vypadá jako po těžkém flámu. Jenže pak uvidím na zemi něco, co mě okamžitě donutí zapomenout otázku, skříň, celý svět... "Gray-sama!" zašeptám a pustím skříń. Okamžitě - ale zároveň co nejtišeji, co kdyby se probudil! - doběhnu ke Grayovi a dřepnu si k němu. Ještě spí. Je tak...tak...DOKONALÝ! Pokud mě nic nevyruší, budu dřepět u Gray-sama a opájet se s mírným nosebleedem jeho dokonalostí do momentu, než se vzbudí. |
| |
| A probouzí se Dívka mi odpoví a zmíní svůj křik. To bylo ono, to byl ten megafon, vzpomněla jsem si a usmála se. "Přes megafon?" zeptám se, když náhle zaslechnu hlas Levy. Otočím se k ní a jsem ráda, že je v pořádku. "Levy-chan, jsem ráda, že ti nic není. Vlastně tady nad tím obě přemýšlíme, ale zdá se, že jsme všichni odpadli do nedbalek. Celá guilda. A..." když zaslechnu Mystoganovo jméno, jen dodám. "Ano, on." Pak se ale ve dveřích zjeví nějaký chlapec s knihovnou na zádech. Vcelku zvláštní vzezření a já nevím, jestli nemám halucinace. Že by to bylo opravdu možné? Pak se to na něj ale celé zhroutí a než by řekl švec, vyrojí se přede mnou Natsu a zahrne mě blábolením, až nevím, co chce říct. Počkám, až se uklidní a po té mu odpovím. "No, když jsi odešel, tak se tady rozpoutala obrovská bitka. Ti dva na nás zaútočili a pak... pak už si nic nepamatuji. Jen vím, že uráželi celou guildu. Erza a Gajeel, Cana, Elfman, já s Lokim, všichni, jako jedna bytost jsme bojovali. Ale..." posmutním, někdo, od koho bych to čekala, že nám pomůže, se neobjevill." V hlasu jsem měla smutek. Ve skutečnosti jsem to ale jen na Natsua hrála, aby měl výčitky svědomí. Stejně mám podivné tušení, že byl u mě doma. "Byla by to žlutá, Natsu." dodám pak veseleji. "Kdes vlastně byl?" |
| |
| Zvláštní kluk ,,Ano," odpovím pobaveně Lucy. Elfman mi pomůže, což docela ocením - nepohnula jsem s tím snad ani o milimetr. Připojí se k nám i Juvia. ,,No, ten blonďák tu zase dělal rozruch a začala bitka. Pak ten druhej pustil něco do vzduchu, co způsobilo to, že jsme byli ospalí a tak. Nevím, jak to dopadlo, protože jsem pak omdlela kvůli tomu plynu. Probudila jsem se před chvílí a bylo to tu... V podstatě takhle," vysvětluji Juvii. ,,Na nástěnce je vzkaz od jakéhosi M, Levy řekla něco v tom smyslu, že je to nějaký Mystogan...?" Větu ukončím otázkou; stále nevím, kdo je ten tajemný člen gildy. Sehnu se k bělovlasému klukovi, který je zřejmě v bezvědomí. A v kaluži krve. Je to něco jiného, vidět cizí krev. Trochu se mi zhoupne žaludek. Ta moje aspoň rychle zmizí. ,,Jsi v pořádku?" Ptám se ho, a lehce s ním zatřesu. Nechci mu ublížit, protože vážně nevypadá moc v pořádku, ale v léčení se taky příliš nevyznám. Mohla bych zastavit to krvácení... Je odřený Trochu se zamračím. Vážně to ale vypadá ošklivě. A tak se lehce říznu prstýnkem do prstu, "namaluji" krví na dlaň čáru a zašeptám: ,,Magie Stvoření: Obvaz." Ruku mám natočenou směrem ke stropu; obvaz se objeví jen kousek nad dlaní a měkce dopadne. Pak začnu trochu neobratně obvazovat odřenou část. Nejsem v tom zrovna nejlepší, ale přesto se mi podaří zakrýt ošklivou červenou ranku. A to se počítá, no ne? Není odřený ,,Možná bys měla zkusit ho trochu osvěžit vodou nebo tak něc-" Pootočím se na místo, kde stála Juvie, ale to už je prázdné. Zmateně se rozhlédnu, až jí spatřím u Graye. Tak ta mi s ním asi moc nepomůže. ,,No taaak, vstávej," pobízím kluka a trochu do něj šťouchám. |
| |
| Skutečně divné probuzení Motá se mi hlava. Nejenom, že se mi točí svět, i když ho přes zavřená víčka nevidím, ale k tomu si ještě pořádně nepamatuji, co se včera večer stalo. Přijali jsme pár nováčků, to ještě vím. Pak přišli dva, kteří začali urážet Fairy Tail...asi jsem se do nich pustila. To zní docela jako já, ano. Pustila jsem se do nich, ale proč...? A jakto, že ležím na zemi? Dám si ještě chvíli ležení na zemi, dokud hučení v mých uších neustoupí. Pak si na všechno vzpomenu. Vymrštím se na nohy, okamžitě sáhnu po meči a zařvu na celý cech. "Myslíš si, že tohle stačí na poražení Fairy Tailu, ty sketo?! Ještě ti ukážeme, zač je toho-!" Než stihnu dokončit svou litanii, ztratím rovnováhu a složím se na nejbližší stůl - zčásti kvůli motající se hlavě, taky ale proto, že jsem neodhadla váhu, kterou na sobě mám...zvláštní...vzpomínám si, že jsem na sobě měla jiné brnění...rozdíl ve váze to je slušný. Když se podlaha konečně ustálí pode mnou, kde by správně měla být, vzhlédnu. "Moment..." Zmateně zamrkám a rozhlédnu se. Telchar nikde. Ten druhý taky nikde. Všude spící a probouzející se lidi...tuhle scénu už odněkud znám. Pomalu, abych se zase někde nevysekala, přejdu k nástěnce a pousměju se. "Ten člověk ale umí řešit problémy." Prohlédnu si i zbytek nástěnky, vypadá to, že jsou tu už i nové úkoly. A protože do cechu právě přišel i Natsu a pomáhá Lucy ze země, zamířím si to k nim. Třeba budou zase chtít vzít nějaký úkol. |
| |
| Fairy Tail - Lucy Trpělivě Lucy poslouchám a celou dobu mlčím a tvářim se neutrálně. Když zmlkne rozjedu se naplno. "Nééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé.........." To je nespravedlivé........já se u tebe vyspa.....ehm...teda hlídal ti domek a vy se tu poperete?......beze mě?.........jak ste mi to mohli udělat...jak si mi to ty mohla udělat? Otočím se k Lucy zády a sám pro sebe si zašeptám: "Sakra...doufám že jsem ustlal." U vchodu vznikne nějaký mumraj ale já mu nevěnuju pozornost protože si všimnu nástěnky. Přitisknu se Lucy k levému boku a loktem do ní žduchnu..... "Tak co? Už sis vybrala nějakou misi? "Já mám celkem velkej hlad........asi si vezmu něco za strašně velkou odměnu protože potom vyjím všechny restaurace ve městě. "Jestli chceš vezmeme něco spolu?.....jako za starých časů." Tahle věta mi na tváři vykouzlí takřka pohnutý výraz. Ohlédnu se a polekaně odskočím od přicházející Erzy. Doufám že si nepamatuje jak sem jí včera nazval......vlastně mě udivuje že si to pamatuju já sám. Ale co.........sem nejsilnější mág ve Fairy Tailu.........kdybych chtěl tak Erzu zatluču do země....jistěže se mi ale zrovna nechce. Než čelit Erzině pokusu o navázání konverzace sem se raději prosmýkl kolem Lucy, našel Levy a pohladil jí po hlavě. "A co ty mrně?.......taky se chystáš za prací?.....a nepudeš sama že ne?" |
| |
| Sny probuzení a ošklivá zjištění Byl mimo, tedy mimo a přesto na místě které znal. Byl sám ve své hlavě, jeho mysl právě přehrávala jednu z jeho oblíbených legend o perském princi. Stál s dvěma šavlemi u pasu na vrcholu bagdáckého kostela rozhlížel se kolem, stvoření ze samých trhlin času se řitilo přímo na něj. Udělal ladné salto vzad a čas se dramaticky zpomalil, pokusil se tnout šavlemi přímo proti netvoru ale, ten ho přizvedl a odhodil stranou naštěstí se mu podařilo včas zarazit jednu šavli do zdi a sjíždět po ní dolů, kolem něj padali kamínky a naráželi do něj, slyšel řev nestvůry,ale moc mu nerozuměl. Věděl že dnes to je naposled buď on nebo ona. Rozběhl se po zdi vstříc nestvůře a s tasenými šavlemi skočil přímo do jejich úst. Za usty nestvůry ,čekal jiný svět. Rozmazaný divný citil jak ho něco omotává chtěl se ohnat, ale spíš to vypadalo jako ,když sebou kapr plácá na souši. Konečně se jeho mysl zaostřovala a on spatřil Poppy. "Jééééé ty jsi ale hezká." řekl přiblble a pak to přišlo uvědomil si že to opravdu řekl, s panikařil, ohlédl se kolem a uviděl JEHO. Byl tam sám Elfman nejspíš z něj dostal knihovničku. " TO TO TO TO." Snažil se zacouvat v leže vypadalo to dost komicky o to víc když vrazil do vlastní knihovničky a jen svým počínáním vířil prach. V rámci paniky se snažil dívat jinám , jenže tu byla jen Poppy a to co jí řekl. " Ehehehe." začal znovu krvácet z nosu. A blednout. " Dě...Dědeček....teda Dě..dě...ku...děku....ju" jeho nohy vytvořili v zemi už malou rýhu. To vše jen proto, že zdrhací reflex fungoval skvěle, jen byl nastavěn na fakt, že za zády nemáte překážku s kterou nehnete. |
| |
| Další rozruch? Ale ne to je jen Natsu Chvilku přejíždím pohledem Lucy a Poppy. A jen kývnu na dívčina slova. "Taky mám pocit, že za to mohl ten ten.. Sojun." nakrčím čelo nelibostí, ale víc než to mě štve fakt, že jsem mu věřila i po tom, co udělal. "Víš Mystogan, to je.." začnu Poppy ochotně vysvětlovat, když se ozve výkřik, otočím se a taky zpozoruju toho kluka. A na zádech má... knihy? Vážně? Ani si ho nestihnu moc prohlédnout, když se pod svým nákladem zřítí. Poppy za ním zamíří, ale než se stihnu rozejít i já, vřítí se tornádo Natsu a začne obletovat Lucy jako vždycky. Ohlédnu se po tom nešťastníkovi, ale než se stihnu pohnout, dopadne mi na hlavu Natsuova ruka. Nutno říct, že si připadám hodně blbě. "Jistěže se chystám za prací. Musím nějak vydělat peníze na nájem ve Fairy Hills... a navíc bych potřebovala pár nových knížek." ujišťuji Natsua a zlehka odstrčím jeho ruku ze své hlavy, ale usměju se přitom a sem tam těknu pohledem k tomu novému, který se asi Elfmana a Poppy lekl a div se nesnaží vycouvat i se svým zavazadlem z gildy. "A sama.. ještě nevím. Droy a Jet si chtějí odpočinout, takže bych se musela nejdřív s někým dalším domluvit. Nevím, jestli by někdo chtěl... nejsem přeci z těch silnějších." dodám skromně. |
| |
| Opět při smyslech Světlo mi přes víčka začne dráždit oči. Velmi nerada je pomalu je začnu otevírat a sedat si. v ruce ještě svírám svoje karty a zmateně se začnu rozhlížet kolem. Ti zmetci! Kde jsou? stačí mi jen vzpomínka, aby se ve mě znovu začala vařit krev. Začnu se rozhlížet kolem sebe... ale ani jednoho z nich nevidím, jen spoustu pomalu se probouzejících členů gildy. Alkohol! Jestli ho ti zmetci vzali! Tak přísahám, že je budu pronásledovat až na konec světa a ještě dál!! Z dalších úvah mě ale vytrhne výkřik od dveří. Nějaký podivín s obřím báglem na zádech. Něco bych mu řekla ale on sebou prostě šlehne na zem. Ehm to vypadá na nějkého podivína. Můj výraz na tváři prozrazuje jisté zaražení nad situací. Než se vyškrábu na nohy, ta nová a Elfman už jsou u něj a ošetřují ho. Uklidím si karty a vydám se tedy k nim. Podle všeho je ten kluk v nějakém šoku a nervózně kouká sem a tam. Proklouznu tedy kolem Poppy a Elfmana a nakloním se k tomu klukovi, čímž mu poskytnu výhled do svého velkého výstřihu. "Hej jsi v pohodě?" zeptám se a s jistou dávkou zvědavosti si ho prohlédnu od hlavy k patě. Nechybí v mém pohledu jistá dávka ostražitosti. Přeci jen poslední návštěvníci gildy způsobili dost potíží. |
| |
| Vzbuzení na zemi Připadám si jak kdybych strávil noc s Canou nad sudem ... nebo možná dvěma. Motá se mi hlava a moje vidění nestojí za nic. Co se sakra děje ? Snažim se vybavit si co se stalo, ale jde to ztuha. Okolo mne už je je zase živo a vypadá to že jsem poslední kdo se probral. Vlastně kromě Graye. A kde jsou ty dva ?!? Rozhlížim se a když se mi ustálí zrak, tak je jasný že jsou fuč. No co žádná škoda, ale toho kdo mě poslal do limbu bych rád dostal do ruky. Rozhlídnu se po místnosti a zjistim že se pár lidí motá kolem někoho kdo tu ještě včera nebyl. Další nováček ? A co to sebou táhne za knížky ? Nechám to na později jelikož na nějaký velký myšlení mně bolí hlava. Letmým pohledem zjistim že všechno je zase tak normální jak to jen jde a navíc na nástěnce přibyly nějaký letáky. Neuškodí se podívat o co jde. Nějaká ta prácička by se šikla. Třeba tam bude něco při čem bych se moh i pobavit. Zamířim k nástěnce a zjišťuju že jedinej pořádně viditelnej leták neni nabídka práce, ale vzkaz. Tak takhle to je. To je ten co vymlátil všechny zálohy Fantomu během války !?! Rozhlídnu se kolem, ale kromě toho s knížkama nikdo koho bych neznal, takže už je v trapu. Pokrčim rameny a jdu si najít volnej stůl někde stranou od lidí. |
| |
| Placka Dokonce i když pomáhá Juvia podaří se nám nakonec regál z těla zvednout. To že v tu nejhorší chvíli si všimne Graye a rozběhne k němu jsem mohl tušit už dřív. Takhle jsem musel chvíli skřípět dřevěnými podrážkami o dlažbu a zuby o sebe než se mi tu věc povedlo ustálit. Kdo si u všech všudy přidělá na skříň plnou knížek popruhy jako na batoh. Prohlídnu si mladíka vysícího v popruzích s kouskem respektu. Jestli to sem celý dotáhnul, tak je to pravej chlap. Pohled mi padne na časopis s Mirou na obálce. Nebo blbec. Doufám že v tý knihovně nemá jenom tohle. Náznak repektu zmizí stejně rychle jako se objevil. Popy tomu ještě nasadí korunu, když z něj kvůli škrábanci začne dělat mumii, tak jí jen sleduju a dávám bacha, aby neucpala špatnou díru. S úlevou si oddychnu, když se náš návštěvník začne probouzet a, ještě dost mimo ze svého bezvědomí, blábolit a panikařit. "Správnej chlap donutí svůj bágl krvácet, ne naopak." Zabručim, když se objeví i čerstvě probuzená Cana. S tím nechám holky, ať si s ním hrajou a přepotácim se k nástěnce dobrodružství, na které se konečně objevily nějaké úkoly. Zaostřim na ušmudlanej papír a unaveně si povzdychnu. Takže tu nakonec doopravdy byl. Strhnu papír z nástěnky. Tentokrát nám zachránil zadek, ale leželi jsme tu bůhví jak dlouho. "Správnej chlap neremcá..." Zabručim si pod fousy než se rozhlídnu po lokále. "...a nenechá svý kamarády v bezvědomí na zemi." Co se dá dělat? Hodim pomuchlanej papír na pult a vyrazim zkontrolovat a odnosit ty v bezvědomí na marodku. |
| |
| Probuzení |
| |
| Přímo ve dveřích! Kluk, jakmile otevře oči, začne zase vydávat divný zvuky. Napřed sleduje Elfmana, pak mě, pak začne couvat. Asi je vážně trochu jinej. ,,Moc v pořádku nevypadá," odpovím Caně popravdě. Tohle rozhodně není typické zmatení. ,,Není zač," odpovím trochu zaraženě a opatrně, když se klučina vymáčkne. Asi bude dobré začít s něčím jednoduchým. ,,Jak se jmenuješ?" Ptám se ho, snažím se mluvit srozumitelně a možná i trochu pomaleji, než obvykle. ,,A necouvej, takhle akorát vymotáš ten obvaz..." Dodávám při pohledu na obinadlo ve své ruce, které navazuje na omotanou část jeho hlavy. |
| |
| Léčba šokem Vlastně nevěděl co bylo důsledkem následujících událostí. Jestli to že Eflman použil VĚTU, nebo že se v jeho zorném poli ocitli půvabné přednosti následované Canou. Tak jako tak zařval Edmund. " On to řekl!" následně na několik vteřin stuhl a poté vylétl ze země jako kdyby ho někdo vystřelil, onou silou byl vlastní proud krve z nosu, opsal ladný oblouk i s knihovnou, z které při té příležitosti vypadalo pár časopisů a asi 4 tlusté knihy legend. Nejkrásnější asi bylo že obvaz od Poppy následoval Edmunda při letu díky čemuž, vypadal jako akrobatka s ozdobnou stuhou, jen nějaká které se skok nepovede. Edmund přistál na želvu, tedy zády na zem přímo na knihovnu, ta lehce za praštěla ale zdálo se že je z pevného materiálu, zato Edmund při nárazu hlasitě vydechl a nějak se neměl k nádechu. Trvalo to asi 30 vteřin než se ozval zvuk nadechnutí kombinovaný s panikou. Poté komický výstup pokračoval, knihovna byla dost veliká, takže na ní Edmund doslova ležel jako želva na krunýři a úplně stejně mával rukama nohama, aby se převážil na stranu. O nějakých otázkách od Poppy neměl tušení ,lepe nebyl si jistý jestli se ho ptala ,nebo to byl jen přelud ze šoku. |
| |
| Večer Snažím se ho pořád vzít, ale kdo by řekl, že může být tolik těžký .. Přeci jen si myslím, že vzhledem k tomu, že se uchýlil k ležení na lavičce místo toho, aby se raději nějak dohodl přespat v guildě .. Nebyl tam sice zrovna klid, ale co už.. Podle toho to tedy vypadá, že hodně cestoval a byl zvyklý.. Nebo, že by to bylo spíše mou sílou? Jo asi zrovna tím to bude.. Zatnu a pokusím se ho zvednout.. Když už se mi to skoro podaří, tak se mi zamotá hlava a buchnu spánkem na zem.. Kyou spadne zpět na lavičku.. Ráno Zdá se mi něco o tom, jak bych mohl usměrnit svou magii což mě docela upoutává, ale ve snu není řešení.. Má mysl na chvíly naprosto vypne a tu mne čeká nehezké probuzení.. Áágh kuck.. Začnu se dávit snad vzduchem vzhledem k tomu co vidím.. Nečí nohu bohužel pro mne v botách.. Ihned se ji instinktivně snažím dát rukama pryč, když konečně odkročí sama... Podívám se nahoru ještě s mžouráním a vidím Kyoua.. Jau to bolelo.. řeknu, když se mne zeptá jestli jsem v pohodě.. Uvědomím si, že jsem tu večer stál a snažil se ho odtáhnout nějak do bytu.. Ehm? to je vážně ráno? Večer jsem tě tu viděl.. Rozhodl jsem se tě vzít radši do bytu, ale jaksi jsi byl na mne moc těžký a potom si jen pamatuju, že se mi to skoro povedlo a okno.. Um.. radši to nebudu řešit.. Jdeme do Fary Tailu.. Guilda Dojdeme až do guildy kde už nejsou dveře a hned vidíme hodně lidí ve spánku- myslím.. Ale dost lidí je v pořádku.. Relativně .. Nevíš co se tu mohlo stát? Zeptám se Kyoua.. Potom jdu k nástěnce, ale vidím tam jen nějaké papírky, které přes své ranní mžourání nevidím.. Avšak musím zmínit, že si všimnu nějaké hromady židlí.. Alespoň to tak vypadá.. Nesnáším svůj zrak po ránu.. Nedokážu vidět pořádně.. Tentokrát důkladně si protřu oči a vidím, že je to kus knihovny a vedle leží nějaký kluk s holkama a obvazují mu hlavu.. Nevypadá nějak ve své kůži. No to jsem nebyl ani já včera večer, ale teď už je to celkem v pohodě.. Dobré ráno.. řeknu jen tak stranou, i když už tu jsem nějakou chvilku a dále pozoruju povyk uprostřed místnosti.. Po chvíly se ten kluk rozběhne místnosti a dělá zajímavé divadlo.. Ehm.. připomíná mi mumii s tím obvazem.. Což mě přivádí kde jsou ti dva klauni ze včerejška... Rozhlédnu se zda- li je někde nespatřím.. |
| |
 | Fairy Tail Po dlouhé a strastiplné cestě jsem konečně dorazil do Magnolie, sídla Fairy Tail, nejmocnějšího cechu v celé zemi a hlavně, cechu ve kterém působil Salamandr-sama. Muž, o kterém jsem až doposud slyšel jen legendy a také muž, kvůli kterému jsem se vydal na tuto dlouhou pouť, přes téměř celou zemi. Zorientovat se v takto velkém městě pro mě nebyl problém. Jako malý jsem se s rodiči často stěhoval, díky čemuž jsem se ve městech vyznal poměrně dobře. Stačilo se párkrát zeptat na cestu a překvapivě ochotní lidé mě nasměrovali tím správním směrem. A pak to přišlo. Pár zatáček, otevřít jedny velké dveře a stál stál jsem tam. Na pomezí mezi ulicí a budovou cechu. Mezi realitou a svými sny. Upřímně, byl jsem lehce zklamaný tím co vidím. Čekal jsem něco honosného, magické laboratoře, možná místo pro souboje plné už od pohledu mocných mágů, to co se mi ale naskytlo před očima vypadalo spíše jako hospoda, ve které se začali právě probouzet štamgasti, kteří to včera přehnali s pitím. Ehm, omlouvám se, ale je tohle Fairy Tail? zeptal jsem se tichým a také dosti nejistým hlasem. Ten Fairy Tail, ke kterému patří Salamandr-sama? Údajně vůbec nejsilnější ohnivý mág ve Fiore? sám jsem se divil, že jsem tu otázku položil a upřímně pochyboval, že na ni dostanu kladnou odpověď, zkusit jsem to ale musel. Co se mého vzhledu týče, odpovídá ikoně, přesto ale: Jsem poměrně vysoký a dobře rostlý třináctiletý kluk, který se pomalu propracovává do puberty. Na sobě mám dost špinavé a potrhané kalhoty, zablácené boty a bundu, která mi kryje obličej až téměř po oči. |
| |
| Vlhké probuzení |
| |
| Opravdu velký podivín Kývnu na Poppynu odpověď. Vážně ten kluk vypadá divně a ta krev... "Hej slyšíš mě? Praštil ses do hlav..." začnu, ale už nemám šanci svoje otázky dokončit, protože ten prcek začne řvát něco o "něm" a následně začal krvácet z nosu a vymrštil se. Zůstanu jen v úžasu zírat, jak dopadne znovu na zem a trousí za sebou knížky z té své zrůdnosti, co má na zádech. Pochopitelně ho nemůžu nechat, aby nám tou krví zasvinil celou podlahu v gildě a tak několika rádznými kroky ppojdu k místu, kde se kroutí jak želva obrácená na krunýř. "Co to ksakru vyvádíš? Jsi celej? Víš jak blbě by vypadalo, kdyby se nám tu v gildě někdo zabil?" mudruju, ale očima ho přejíždím, jestli si při té eskapádě nějak neublížil. Dokonce natáhnu ruku a vezmu ho za bradu a otočím jeho obličejem na obě strany, abych viděla případné poranění hlavy. Sotva přitom stihnu zaznamenat návrat Arthura a dalšího prcka, co se vyptává na Fairy tail. |
| |
| Spokojená želvička Vážně jí neslyšel ,jeho smysli prostě nedokazali ustát tolik ženství na jednom místě. Nakonec se opět stabilizoval v dostatečné chvíli na to, aby slyšel slova o krvi a vyvádění. " Jáááá...eee nic..... já jsem to...... přišel kvůli.......tomu jak se to....gilda.... Celí.... já... asi ..... musím se spočítat....jeden já....přítopem.... jo jsem. Zabil to proč by se tu někdo měl zabíjet. To by nebylo hezké s mrtvolkou tu být." zbledl a začal mluvit potišeji. To se změnil opřesně ve chvíli kdy se ho Cana dotkla. " IEEEEEEEE" zařval naprosto energeticky a doslova vyskočil i s knihovnou a začal utíkat bleskově pryč, mělo to háček utíkal on, utíkali provazi jako by blyi pružné, ale knihovna stála jako kotva. A přesně ve chvíli kdy Edmundovi došlo že se nehýbe se ozvalo napružení a přitahlo ho zpátky ke knihovně, další rana to jak Edmund vrazil do spodní poličky a na hlavu mu spadl 5 kilový svazek legend o stvoření živlů. KDyby to bylo možné kolem jeho hlavy by krouřili hvězdičky. " Moc hezkých holek....moc na toho kdo jen čte.... čas..." na chvíli usnul, nebo upadl do bezvědomí. " čas si zvykat." |
| |
| Úklid Zrovna se začnu dostávat do tempa, kdy po odhození Jeta a Doroye na postele v ošetřovně se vrátím ke krvavýmu vzletu tý podivný figurky. Jestli se dá do party s tou novou, tak dovedou vykouzlit velký věci. Zatřesu hlavou a zvednu další bezvědomou ... Laki. U dveří do ošetřovny se s ní zarazim. Mohla by mi pomoct přidělat další postele. Podívám se do její klidný spící tváře a skoro se oklepu hrůzou. Raděj ne, s ní by to nedopadlo dobře. Skoro opatrněji neš se sestrou s ní dojdu k posteli, kde ji pomalu položim a po špičkách odejdu. Další postele ale už budu potřebovat, tak celkem bez problémů najdu bílej balón s hlavou se světle hnědými kudrnami. Chvíli s ním třesu než se Reedus neprobere, zarazim jeho otázky zmínkou o Mystoganovi a poprosim ho jestli by s problémem s ležením něco neudělal. Další výkřik a další náraz. Ať je to kdokoliv, takhle to s nim nepude. Produsám kolem Cany na kterou jen omluvně kejvnu a pustim se do vymotávání zase bezvědomýho těla z popruhů. Správnej chlap neječí, když vidí ženskou. Dokud je krvavá spoušť vytuhlý obmotám mu volný pruh obvazu kolem očí, aby neviděl a zajistim to několika uzly. "Tak co s nim?" Zeptám se Cany zatímco zvednu postavičku v podaží do vzduchu, jako malé dítě. |
| |
| Domluva Natsu tam jen tak stojí a hnedka začne vysvětlovat, jak se co stalo a já si to uvědomila. Byla jsem až moc necitelná. Chtěla jsem v něm vyvolat výčitky a přitom jsem si vůbec neuvědomila, že ve skutečnosti se o mě a mou domácnost tak stará. Celá se začervenám. "Promiň, Natsu. Prosím. Já si myslela, že ses jen válel v mém bytě a tys mezitím pilně hlídal a staral se, zatímco my tady bojovali. Nechtěla jsem, abys o všechno přišel. Promiň. Je to moje vina. Odpustíš mi?" Když se pak ale otočil zády, asi mi už neodpustí. Celá sklesnu. Ačkoliv náhle jsem něco zaslechla. "Cos to řekl?!" Po té se ale rozhovor přesune na jinou kolej a to do pracovních záležitostí. A že už bylo na čase. Brzy mě určitě vystěhují. Natsu se zeptá na misi a po té do mě šťouchne, přičemž já upustím svou sukni a zase se rozjede můj nový rozparek. "Áaááááh." ihned si ho zase přidržím. Musím už odsud rychle zmizet. Aspoň na chvíli jít domů a převlíknout se. Takhle už to nejde. Uklidním se, zhluboka se nadechnu a odpovím. "Jsem pro. Možná jsem to ještě neříkala, ale potřebuji peníze na nájem. No, a hlad mám taky. Trochu." Zaškručí mi v žaludku. A je to tady. V zápětí Levy-chan odpoví Natsuovi na otázku o misích a mě napadne nápad. "Nechtěla bys jít s námi? Teda pokud by to Natsuovi nevadilo. Bylo by skvělé, kdybychom šli na misi spolu." Úplně se zasním. Jít na misi s Levy-chan. Na tváři se mi vyčaruje úsměv. To by bylo skvělé. Pak se ale přede mnou objeví Loki, který mele něco o botě, takže by se mohlo zdát, že se přitrouble směji jemu. "Co? Já ti žádnou botu nesundávala. To tys mi dával svoji ponožku k nosu! I s nohou!" Kdo by si pomyslel, že někdy takovou větu řeknu. |
| |
| Fairy Tail - u nástěnky "Co to povídáš?......možná si malá a tvé tělo slabé ale silou magie se to nemůže srovnávat. Taky jsi nejchytřejší malá holčička co znám. Jsi určitě moc silná a někdy bych si s tebou chtěl zabojovat." Dořeknu směrem k Levy a potom se překvapeně otočím na Lucy a chvilku se na ní koukám. Otočím se zpátky k Levy a usměju se. "Takže dohodnuto.........." Znovu pohladim Levy po hlavě. "A protože s náma pujdeš poprvé můžeš si vybrat misi kterou budeš chtít." Lucy proti tomu určitě nic mít nebude......" Na chvilku strnu a začichám ve vzduchu. Novej pach.........otočím se ke vstupním dveřím - nebo jejím zbytkům - a prohlédnu si nejnovějšího příchozího.(Akagami Ryuumon) Salamandr?.......nejsilnější mág?..........NA CHVILKU SE ZAMYSLÍM....... Najednou začnu skákat do výšky a rukama mávám ve vzduchu. "Uuuuuuu to sem já, to sem já!!!!!! Rozeběhnu se za tím člověkem a čím víc se přibližuju tím víc se cítím zklamaně. Jakoby se zmenšoval........... Když doběhnu až k němu zastavím se a předkloním hlavu a kouknu se na něj. Oh......takovej prcek......... Založím si paže na hrudi. "Co chceš?" |
| |
| Co s podivínem? K mému velkému překvapení a lehkému rozmrzení ten klučina, jen co se ho dotknu začne šíleně ječet, jako by snad můj dotyk pálil nebo co. Následuje další divoká eskapáda, po které zůstane v bezvědomí ležet na zemi. To už začínám být znatelně otrávená. Co to ksakru má být? Co se ale dá dělat. Dělám, že neslyším jeho mrmlání o nějakém ženství a jeho přemíře. To už se ale přiblíží Elfman, který měl dost rozumu, aby se postaral o ty, kteří se ještě neprobrali. Když toho kluka zvedne, založím si ruce na prsa, ale ještě předtím si odrhnu pramen svých hnědých vlasů za ucho. "To já nevím. Je úplně mimo. S tou páskou to byl skvělý nápad, opravdu." kývnu uznale na Elfmana a pak stočím pohled opět k panu Bezvědomému. "Musíme se podívat, jeli není vážně zraněný, když vezmeme v potaz tu krev." zauvažuju nahlas. "A jestli je v pořádku, tak až se probere, tak tady uklidí tu krvavou lázeň. Přece to za něj nebude dělat Mira." ukážu ještě prstem na ty šmouhy na podlaze. |
| |
| ÚKOLY NA NÁSTĚNCE Jak bylo řečeno, na nástěnce se objevily tři nové úkoly, ze kterých můžete vybírat. Ztracený náhrdelníkProslýchá se, že někde v lesích Bosco se nachází jeskyně, v jejíž útrobách je schován tajemný náhrdelník, jenž nositeli dodává magickou sílu a výdrž. Jistý sběratel a nadšenec o něj projevil zájem a je ochoten proplatit cestu tam i zpět, potřebné vybavení a samozřejmě odměnu těm, kteří mu náhrdelník obstarají. Odměna: 500 000 jewelů. Banka v obleženíMožná jste si toho všimli i vy, možná ne, ale hlavní banka v Magnolii je již 3 dny z neznámých důvodů zavřená. Nepodařilo se sehnat ředitele, manažera, ani nikoho ze zaměstnanců, aby se k situaci vyjádřil. Celé je to podivné a nikomu se nepodařilo zjistit, o co přesně se jedná. Každopádně se město rozhodlo vyslat nějaké mágy, kteří by situaci prozkoumali a v případě nouze zakročili. Odměna: dle závažnosti situace. VýzkumVýzkumná biologická stanice by ráda prozkoumala živočichy žijící na poloostrově Midi. I když tato výprava není bojová, může se zalíbit jako odpočinková a výpravná mise. Je potřeba zdokumentovat formy života na poloostrově, případně dovézt dosud neznámé živočichy, kteří se v oblasti vyskytují. Odměna: 350 000 jewelů |
| |
| Kam s ním? Na rozhodnutí Cany jenom přikývnu a přehodim si kluka přes rameno. "Myslim že sestra to stejně bude chtít uklidit sama až se probere, ať řekneme cokoliv." Poškrábu se volnou rukou na zátylku. "Takže na marodku s nim ... ne tam je moc lidu. Bůh ví co by tam provedl." Najdu jeden z dlouhých stolů, na kterým odsunu všechny korbele s nedopitým pitim a vyčichlým pivem stranou, než svůj náklad položim na desku. "Pohlídejte ho někdo, ať tu zase nejančí." S tim zvednu do náruče Mickey a pokračuju v odnášení dokud nezaplním i postele co vytvořil Reedus. |
| |
| Mise Chvíly jen stále pozoruju toho .. no zajímavého kluka a potom zaslechnu něco o questu.. Levy, Lucy a Natsu se o tom baví, že by na nějakej zašli.. Vzdychnu si. .. Taky budu muset na nějakej jít, abych si vydělal na nájem, který jsem dosud nezaplatil.. Takový povyk tu udělat jeden obyčejnej kluk.. Říkám si, když opět sklopím pohled k tomu klukovi. Ho to snad baví? Přemýšlím a ve dveřích se objeví malý klučina co se ptá na Natsua.. Řekne to tak, že to vypadá jako by ho snad uctíval či co.. Ten hyperaktivec se ihned ke své přezdívce hlásí a jde ke kloučkovi.. Rozhldénu se po guildě a všimnu si, že Gray se už probudil a povídá si s Juvií.. Jelikož už vidím lépe popojdu zase k nástěnce s questy a pročtu si je.. Um výzkum na ostrově je pro mne nejvhodnější.. Řeknu si a nesměle si vezmu papírek z nástěnky.. |
| |
| Tak zas do FT ''Aha.'' Odpovím Arthurovi na informaci ohledně toho, že mě chtěl odnést do jeho bytu. Podrbu se knihou na týlu a krátce zívnu. Je trošku zajímavé, že si chtěl vzít do bytu úplně cizího člověka. Jen přikývnu a vydám se za ním do Fairy Tail. Celou dobu se držím kousek za ním a čtu si knížku. Kdyby se mě neoptal, co se tady stalo, tak bych si nevšiml ani těch rozbitých dveří. ''Nevím'' odpovím mu, i když mě to ani nezajmá. Podle všeho všichni trošku víc přebrali a začali tady být nejspíš nějaký orgie. Zaujme mě tabule s úkoly, která je taky už i okupovaná. Chci se otočit na Arthura, jestli se tam nechce jít podívat, ale než se naději, tak už tam stojí. Prohlídnu si zprávu a ostatní úkoly. Nakonec si přes Arthurovo rameno přečtu, co si vzal on a zamyslím se. Tohle všechno je pro líného člověka jako já moc fyzická práce... Pokrčím rameny. ''Nechceš společnost na tom úkolu?'' optám se Arthura. Vypadá to na úkol, kde se líný člověk jako já moc nenadře. |
| |
| Půjdu na úkol s Natsuem a Lucy-chan! "Vážně bych mohla jít s vámi??" rozzářím se, když to Lucy-chan navrhne a začnu těkat mezi ní a Natsuem pohledem, jestli to myslí vážně. To je báječné, jít s nimi na misi! Asi přitom vypadám trošku moc nadšeně, ale nemůžu si pomoc, nikdy předtím jsem s nimi nešla a jejich tým má pověst toho nejsilnějšího ve Fairy Tail. Jak bych nemohla být nadšená? Můj připitomělý výraz se promnění na sladký úsměv, když Natsu říká, že jsem vlastně docela dobrý mág a že by se mnou dokonce chtěl bojovat! To říká těm nejsilnějším! A když Natsu souhlasí s Lucy-chan zaplaví mě nadšení, že mi ani Natsu opět hladí po hlavě. "Můžu vybrat? Super tak co tu máme.." otočím se hned k nástěnce, ze které mi těsně před nosem někdo čmajzne jednu práci. Co se dá dělat, zahledím se na ten zbytek a vcelku se nemusím rozhodovat dvakrát a sama se natáhnu pro jeden ze zbývajících. Ten s tajemným náhrdelníkem a jeskyní. Otočím se k Lucy-chan a Natsuovi. "Co tohle? Jedná se o nějaký tajemný náhrdelník, který umocňuje magii. A odměna je docela slušná Lucy-chan. 500 000 jewelů. Co vy na to?" zeptám se s úsměvrem, ale Natsu mě asi už moc nevnímá, díky novému člověku.. e človíčku v gildě. Natsuův výraz ve mě vyvolá pousmání a tak se pro odpověď otočím k Lucy. |
| |
| Ignorace, ignorace... Když kolem mě Natsu a Lucy prosviští bez povšimnutí, jen se zamračím a bojuji s touhou zabíjet...já si to s ním ještě vyřídím. Ale vypadá to, že se už nové úkoly rozdělují, také do úplně jiných týmů, než normálně ve Fairy Tail působí. A co...alespoň zase budu mít nějaký úkol sama. Změna mi neuškodí a alespoň se mi po tom posledním průšvihu v cechu pročistí hlava. Dojdu k nástěnce a pročtu si poslední možný úkol - banku v obležení. Usměju se. To nezní úplně špatně...i když ten nedostatek informací je zarážející. No co, bude to výzva. Kdyby se někdo chtěl přidat, nebudu proti, sama ale partnera hledat nemusím. Sáhnu po úkolu a sejmu ho z nástěnky. |
| |
| Poslední úkol V klidu dojdu k volnýmu stolu a sednu si, tak abych měl co nejlepší výhled do sálu. Pozorovat co se děje je přecejen užitečný, člověk nikdy neví co zaslechne, nebo uvidí. Jak se tak rozhlížim po sále ,tak nesleduju nástěnku s úkoly a když se tím směrem nakonec podívám, tak zjistím že úkoly jsou skoro rozebraný a zbývá už je jeden. Znovu se zvednu a mířim zpátky k nástěnce. Práce se hodí, alespoň chvíli nebudu muset trčet tady. O peněžní odměně ani nemluvě. Od nástěnky mně dělí už jen pár metrů, když k ní dojde Erza a popadne poslední úkol. Sakra!! Přece jí ho jen tak nenechám. Volně přistoupím k Erze a přes její rameno si úkol přečtu. No úkol nic moc na pořádnou bitku to nevypadá, ale všechno ostatní už je v tahu takže nemám na vybranou. ,,Neni na tebe ten úkol moc komplikovej ? Nechceš to raději nechat někomu jinýmu co?" oslovím Erzu a sáhnu po letáku který drží v ruce abych si ho vzal. |
| |
| Lucy |
| |
| Těžký život Edmundův Když se probral zjistil, že vlastně vůbec nic nevidí, navíc mu chyběla váha knihovny. Okradli ho možná, nějak se musel dostat ven a tam ho okradli. " Tak to ne mlátit posílat pěkný ženský sekání s idolem , to je prímma, ale nikdo mi nebude krást knížky." jeho mysl byla dost odhodlaná, počkal si než ucítí jak ho položí a dumal proč mu ty hlasy přijdou povědomé. (myslím že by mohl mít obvazem trochu zakryté i uši) Pak si strhl obvaz z očí a zjistil, že je někde na nějakém stole. " Heee." vy\dal ze sebe a snažil se uklidnit a pochopit to. " Fajn vnitřní klid.....výdrž copak se legendarní milovník nechal takhle odrovnat první holkou co uviděl. Klid nekoušou jen sou hezké to zvládneš." raději se moc nerozhlížel a šel si pro svojí knihovnu u ní našel krvavé skvrny po svých výletech. " Jaj no ještě že si zvykám." komentoval to když si sundal obvaz pak zkusil pomocí obvazu ty skvrny trochu zneškodnit, pravda nějaké kouzlo by asi pomohlo. Jenže si nebyl jistý jestli má na to jim něco ze své magie ukázat. |
| |
| Fairy Tail Naprosto nechápavě jsem koukal do budovy, když po mém poněkud nejistém úvodu mým směrem vyrazil jen o hlavu a kousek vyšší mladík s růžovými vlasy. Upřímně, legendárního Salamandra jsem si představoval trošku...úplně jinak. Jenže všechno sedělo. Znak Fairy Tail na ruce, růžové, špičaté vlasy a šála co vypadá jako dračí šupiny jen...raději nic. Jenže pak se zeptal co potřebuji a já musel z myšlenek přejít na činy. Proto jsem rychle zaujal tu nejuctivější pozici, jaká mě v ten moment napadla:  Prosím, Učte mě jak používat ohnivou magii!!! zařval jsem tak, aby mě nemohl přeslechnout nikdo v guildě. |
| |
| A co teď? Cana se zvláštního kluka ujme. Obvaz mám stále v ruce a přemýšlím, zda ho "zničit" nebo ne - stále jím má přece omotanou hlavu. Vrazím mu ho ve chvíli nepozornosti do ruky a vrátím se k nástěnce. Úkoly už jsou rozebrané. Zatraceně. Poohlédnu se po těch, co si různé úkoly vzali. Arthut a Kyou jsou u toho, co má být průzkum na nějakém ostrově. Nepřipadá mi to jako ideál pro mě; jsem si dost jistá, že bych se tam nudila, protože ta zvířata už z většiny určitě znám. Další si vzali Lucy, Levy a Natsu. Náhrdelník, co umocňuje moc. Popravdě, ten mě předtím zaujal nejvíc. Lehce skousnu ret a vydám se k nim. ,,Uhm, ahoj," začnu trošku nervózně. ,,Nevadilo by, kdybych se k vám přidala?" Zeptám se a ukážu na zadání úkolu, na který zřejmě půjdou. |
| |
| Fairy Tail - Akagami Když si ten poděs předemnou klekne a začne mě prosit abych ho učil jenom chvilku nevěřícně zírám. Ovšem hned potom se mi na tvář začne vkrádat můj už dobře známej pobavenej úsměv. Na oplátku taky zakřičím aby mě bylo na celej Fairy Tail moc dobře slyšet. "Ty chceš abych tě učil velkej Salamandr-sama???"..................... Začnu ho obcházet kolem dokola a přitom si ho prohlížím. "Kdo vlastně jsi?....odkud si přišel a jak se jmenuješ?" "Hmm........takže ty ovládáš ohnivou magii? Znovu se zastavím přímo před ním a na chvilku zmlknu protože se zamyslím. Ohlédnu se po Lucy a Levy a všimnu si u nich té nové holky. Ještě pár vteřin na ní koukám ale hned poté svoji pozornost opět přesunu na Akagamiho. "Přišel si ve špatný čas......zrovna pudem na misi." "Vzal bych tě sebou ale to by se odměna musela rozdělit o další část" "A nezkoušej se vnutit tím že bys sis z odměny potom nic nevzal....na to sou tvrdá pravidla a ty nemůžeš jen tak změnit." Opět chvilku odmlka. "Znáš Erzu?........taková velká, strach nahánějící obrněná ženská." "Zeptej se jí jestli by tě nevzala na misi s sebou." "S ní se ti nic nestane a vysvětli ti nejzákladnější pravidla a jak to tady chodí." Potom se víceméně zašklebím. "A teď......než řeknu jestli tě budu učit nebo ne.......musím ochutnat tvůj oheň." |
| |
| Fairy Tail Když se mě Salamandr začal ptát, narovnal jsem prudce záda a posadil se tak na paty. Jsem Akagami Ryuumon, bývalý člen Rune Knights ve výcviku. představil jsem se, načež jsem se lehce zarazil. No...ovládám...to je totiž ten problém, já jaksi... na tváři se mi usadili silné rozpaky. Tak nějak jsem netušil jak vysvětlit, že ohnivou magii vše jen ne ovládám. Ale...já s vámi přece nemusím jít na misi. Můžu jít s vámi jako váš student Salamandr-sama, ještě nejsem ani člen guildy takže na misi přece jít nemůžu ani si za ni vzít odměnu. pokusil jsem se ho přeci jen přesvědčit, aby mě vzali s sebou. Po další části jeho proslovu jsem v davu našel rudovlásku o které byla řeč. Titania? Ale vždyť...vždyť ona je proti vám slabá, bezvýznamná a... ztlumil jsem hlas, přičemž jsem se zároveň obrátil očima zpět na Natsu. je děsivá... zašeptal jsem s nehraným zděšením v hlase. Poslední Salamandrova věta mě pak zarazila a očividně i lehce vyděsila. Ochutnat? Co tím myslí? Že mu mám ukázat svou magii? Přece vážně nechce...ne to je hloupost...určitě tím chce jen říct, že chce vidět můj oheň. ujistil jsem sám sebe v duchu, načež jsem se tedy postavil a levačkou chytil rukavici na své pravé ruce. Ehm, možná bude lepší když kousek ustoupíte... navrhl jsem trošku nejistě, načež jsem si rukavici sundal. Netrvalo to ani vteřinu od okamžiku kdy byla celá dole a mou pravou ruku od konečků prstů až po zápěstí zachvátili plameny lehce modré barvy. Zároveň se v guildě začala prudce zvyšovat teplota, jako by se ocitli v blízkosti otevřené vysoké pece. Nejhorší to bylo v mém těsném okolí, kde mohlo dojít i k samovolnému vznícení ubrusů a podobných věcí. Stačí to takto? zeptal jsem se. |
| |
| Fairy Tail - Akagami Akagami?.....hmm...zajmavý. Počkám až skončí a potom začnu zase já. "Jasně.....já sem Natsu.....to už nejspíš víš....ale ty mi budeš říkat velkej a mocnej Salamandře rozumíme?" Teď se naopak zatvářim velice vážně. "To nepůjde...dokud nebudeš plnoprávným členem Fairy Tailu nikdy tě nepřijmu." "A nikdy tě sebou nikam nevezmu.....nejsi členem naší rodiny a proto nebudu riskovat a nevystavim tak nebezpečí mé přátele." Ovšm na tu Erzu mě dostal. "Johoooo........máš úplnou pravdu Erza je proti mě naprosto bezvýznamná." "Ale pšt...... Naklonim se k Akagamimu. ".....to jí neříkej." Otočím se a pohlédnu na Erzu......samovolně se rozklepu a odrvrátim zrak. Konečně kýžená chvilka. Nedbaje varování čekám až si Akagami sunda nějakou rukavici. Hned jak si jí sunda tak mu ruka vzplane světle modrým plamenem. Nakloním se trošku blíže a myslím že sem trošku slintal. Pak zcela nečekaně a ve velké rychlosti slupnu celou Akagamiho ruku. Ještě že je tak malej.....vejde se mi do pusy celá..... S mírně přivřeným očima slastně bručím..... "Mmmmhhmhmmhmmm. Potom se pokusim s plnou pusou promluvit. "Dobrý. Což boužel ve skutečnosti znělo jako" "Oblý." |
| |
| Ohnivec ...Salamandr... a další[ Začínali mu být jasné dvě věci, pokud něco neudělá možná budej eho sen o Fairy Tail pryč a no pokud něco nepředvede, muže si nechat jen zdát o tom ,že se dostane ven přeci jen venku na misi bude míň holek než v cechu. A to by byl dobrý způsob jak začít s návykem na toliko krásy. Zhluboka se nadechl a využil svou knihovničku jako stupátko. " Eh tooo.....Edmund Zink!" vypadlo z něj celkem na hlas. " Tak se jmenuju, kdyby se někdo ptal a no umím pár kouzel. A tak ... no chci být členem gildy ,která má nejlepší mági v mojí magii." na chvilku se odmlčel. " A no rád bych někde skoval svoje knihy a začal s navykáním na zdejší atmosferu teda jestli to..." tohle nepude che to mnphem mnohem víc sebevědomí, jenže bojového nebo nebojového....no myslím že byon mohl stačit. soustředil se na své kouzlo. Take over! zaznělo místností a místo bělovlasého za groš kudli stál ON. Bílou katanu svíral ve své ruce a provedl odseknutí. " Legendarní samuraj Čosokabe Koničika." čepel katany byla zasunuta zpět po vzoru samurajů, ihned poté sám Čosokabe padl na kolena tak jak bylo zvykem před zemským pánem. "Moje meče jsou vám k dospozici." nechal ten okamžik působit dost dlouho, ale ne tolik aby bylo plítvano proto se tak do minuty stal ze samuraje opět kluk. |
| |
| soukromá zpráva od Akagami Ryuumon pro V okamžiku kdy Natsu „snědl“ modré plameny, celé okolí pro něj vybuchlo v plamenech, které ho na moment oslepili. Když konečně byl schopen něco vidět, už nestál v cechu, nýbrž na místě, které se dalo velmi snadno považovat za peklo. Rudá obloha, neuvěřitelné vedro a hromady lidských kostí tvořící kopce i mohutné hory. Nedaleko od něj pak stálo sedm postav. Šest jich bylo v povzdálí, zahaleno temnotou, která znemožňovala určit kdo vlastně jsou. Sedmá však stála jen kousek od něj. Obří verze Akagamiho postaršená o dvacet let s vlasy a vousy tvořenými modrými plameny. Hmmmm, takže malej dráček by chtěl sežrat moje plameny? zeptal se a jeho hlas rezonoval skrz celou planinu. Už jen podle hlasu se dalo říct, že je dost naštvaný. To nebude tak snadný jak si myslíš ještěrko. Jestli chceš mou sílu, zaplať za ni stejně jako ten malej chudáček co si myslel že může využívat mou moc. Ten ubohej uplakánek mi dal za mou sílu své slzy, co mi dáš ty? |
| |
| soukromá zpráva od Natsu Dragneel pro Když nakonec opět prozřu zjistím že už nejsem v cechu ale někde úplně ale úplně jinde. Opravdu na zajmavém místě sem se to objevil. Až teď mi vlastně dojde že už nemám v puse Akagamiho ruku. Ale kde může být?........ Okmažitě ale zbystřím protože si všimnu sedmi postav. Ale jenom jedna je blíže nežli ostatní a je jí alespoň vidět do tváře. Stejně jako ona samotná, ani její proslov na mě valný dojem neudělal. "Tvou sílu?........proč bych měl chtít tvou sílu?" "Já se chtěl jenom pořádně nadlábnout parchante......to nevíš že nesnášim když mě někdo ruší při jídle?" "Kdo vlastně jsi?......že si uzavřel smlouvu o propůjčení své moci." "Z toho co sem pochopil ten kluk tvojí moc vůbec nedokáže ovládat." Své slzy? "Žádáš příliš mnoho a co za to na oplátku dáváš?.....nic." "Dal ti za tvojí sílu své slzy říkáš?.......tys mu dal ruku která je spíše přítěží a prokletím nežli odměnou." Naštvaně si odfrknu. "Sakra......tvoje plameny mi stejně vůbec nechutnaly. "A teď mi koukej vypadnout z hlavy nebo ti zase ukážu svojí sílu." |
| |
| Guilda Chvíly jen přemýšlím co by se mi na tom ostrově mohlo stát.. Přeci nechci zkončit, tak, že budu zdrhat před něčím slizkým či jiným podobným kreaturám.. Ale rozhodnjě je to lepší než hledat nějaký náhrdelník, který bychom asi nehledali jako jediný cech.. Bylo by to rozhodně nebezpečnější... Také to vypadá, že jich tam bude plno a peníze se budou rozdělovat na velmi malé díly, které by mě rozhodně na nájem a obživu rozhodně nestačily.. Já bych šel na quest s platem jaký má ten můj maximálně ve třech.. Možná jen ve dvou, ale třetího bych přetrpěl.. Ignoruju všechny klekající blázny, superhrdiny co se proměňují a další individua, kterých jsem si pořádně nevšiml kvůli mému přemýšlení a chci se vydat pro věci, když tu se mne Kyou zeptá zda- li nechci na questu společnost.. Jasně.. řeknu a pohladím Peaceful, která u dávno nespí a čile kouká po ostatních.. V tu chvilku co ji podrbu pod krkem otevře pusu a provede něco podobného jako říhnutí až na to, že z ní vypadne kouzlo, které včera pohltila přesně na Kyoua..Ňaf.. kníkne omluvně.. Ouvej.. zpětný krok.. Trochu mě to šokuje, ale raději se snažím probudit Kyoua , který už leží na zemi což není nijak zvláštní vzhledem k včerejšku.. Vstávej.. Drbu do něj s tím, že by asi Peaceful měla své schopnosti omezovat.. |
| |
| Rozhodnutí Levy-chan je nadšená a já s ní to nadšení sdílím. To je úžasné! Rozzářím se a na mé tváři se vytvoří obrovský úsměv. Bylo na čase, abychom spolu něco podnikli. Už se těším. Natsu taky souhlasí a jako bonus poplácá Levy po hlavě. Asi bych ho v tu chvíli zabila, kdyby to udělal mně, ale... to štěstí přebíjí vše. Natsu zmizí věnovat se nově příchozímu hostu a já se otočím k Levy. "Jasně, že můžeš," odpovím jí a než nějaký vybere, budu se věnovat Lokimu. "Tak dobře. Budu ti věřit," pohlédnu mu do očí a ztiším hlas. "Víš, když tam na tebe ten mameluk zaútočil, bála jsem se o tebe. Jsem ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo." Když se ale zmínil o mé sukni, začervenala jsem se. A o zmínce Natsu = perverzák se raději nezmiňuji. Než však odešel, musela jsem mu ještě něco říct. "Loki, prosím tě, zkus se podívat po Luně. Nebo o ní něco zjisti. Od toho včerejška mi to nedá a musím na ni pořád myslet. A dávej na sebe pozor," rozloučím se s ním a už se opět věnuji Levy-chan. Vyslechnu si o čem úkol je: "To zní dobře. Jsem pro všemi deseti." Znovu se mě zmocní to nadšení, že s námi jde na úkol Levy-chan. Než jsem se ale nadála, přišla Poppy a zeptala se, jestli nemůže jít s námi. Otočím se k Levy. "Co myslíš? Já budu jen ráda," věnuji jí úsměv a pak se na chvíli podívám na Natsua. Zase slintá a ocucává někomu ruku. Natsu, Natsu, proč jsi jenom Natsu. "A myslím, že Natsuovi to taky vadit nebude," dodám při pohledu na něj. |
| |
| Guilda Dívám se do knížky a jen přikývnu Arthurovi. Podle popisu mise by to mohlo být v klidu. Otočím stránku a chci se otočit, když v tom mě obklopí tma. Překlopím se směrem dopředu. Třísknu hlavou o podlahu a zůstanu ležet. Ve chvíli kdy do mě Arthur šťouchne, se mi vrátí vědomí. ''Ah...'' Vstanu a otočím se na Arthura. Z čela po obličeji mi ztéká krev. Nevěnuju tomu pozornost a nečitelným výrazem se podívám na Peaceful. Zajímavé. Seberu ze země knížku a nalistuju ztracenou stránku. Potom si volnou rukou z kapsy u kalhot vytáhnu něco, co by mohlo být kapesník. Utřu si tím čelo a tvář. Sice mi ještě trošku krve teče, ale nevěnuju tomu pozornost. ''Když tady budem jen tak klábosit, tak těžko splníme úkol.'' řeknu a obejdu ho. Za ním se ještě zastavím a šeptem, aby to slyšel jen on řeknu ''Krom toho, čím míň lidí tím líp.'' Vydám se ke dveřím a tam a něj počkám. |
| |
| A co bylo dál... Když tak nadšeně uvakazuju Lucy-chan ten úkol, mihne se kolem mě Erza a sebere poslední papírek z nástěnky. Zdá se mi to, nebo vypadá hodně špatně naladěně? Že by jí pořád štali ti dva exoti ze včerejška? No zeptat se jí nepůjdu. Přeci jen z ní mám respekt. Vtom se k nám ale zpátky přitočí ta drobná dívenka, která se probrala mezi prvními. Chtěla by jít s námi. Já si sama odpovědět netroufnu, i když by mi to určitě nevadilo. Otočím se tedy tázavě na Lucy, jaký na to má názor ona, protože Natsu se pořád vybavuje s tím podivínem, co před chvílí řval na celou gildu, ještě teď mi brní uši. Jestli hádám dobře, tak Natsu právě získal nového věrného až za hrob. Každopádně, když Lucy souhlasí usměju se na Poppy. "Nevím jestli se známe, včera to tu bylo dost chaotické. Ale já jsem Levy a tohle je Lucy-chan." představím nás ještě obě. A už je to zase.. zase někdo ječí na celou gildu. Ještě chvilku a opravdu mě z toho začne bolet hlava. Jakoby nestačilo to uspávací svinstvo. Poměrně otráveně se otočím za hlukem, kde místo toho kluka, co působil povyk stojí... co? Fakticky samuraj?? Natáhnu ruku a zatahám Lucy za oblečení. "Ty Lucy-chan... vidíš to co já? Co to je?" |
| |
| Chůva.... no to jsem dopadla "No dobře, zkusím na něj dát pozor," ujistím Elfmana kývnutím, ale moc nadšeně nevypadám. Kdo by chtěl mít na triku takovýhle éro? Nechám si ruc založené v bok a opřu se o stůl, přičemž přejedu pohledem celý zbytek místnosti. Očividně se to tu vrací k životu a normální funkčnosti. Tak se do toho zaberu, že si ani nevšimnu, že se za mnou ten krvavý šílenec probírá. Zaznamenám to až v okamžiku, kdy ho za sebou uslyším mluvit, pravděpodobně jeho jméno. V té chvíli otočím prudce hlavu. "Hej Krváku, pojď sem..." začnu ale akorát uvidím, jak se ten malý chcípáček mění na nadupaného samuraje, který se zase představuje pod úplně jiným jménem. Co to kčertu má být? Vyrazím a akorát ve chvilce, kdy se bělovlásek přemění zpátky, k němu dorazím. "Hej co to tu vyvádíš?" optám se rychle, zjevně jsem ještě trochu zaražená z toho jeho Take overu. |
| |
| Vysvětlování Co bych měl vyvědět to je to co umím legendy ... hodně z nich ale hodně se musím učit od Něj a od Ní ..... jenže tooo když budu tady tak mě hodně odkrví ...proto bych radši na nějakou misi , abych to měl menší podněty .... jestli si rozumíme snažil se zachovat mentální zdraví a neutíkat. "Teda vím že chci hodně když chci aby jste mě přijali a vzali na misi, ale je to cesta jak otestovat to co umím ....netrvám na žadný odměně jen možnosti mít kam dát knihy....nevím ejslti bych nezdržoval s nimi." tohle stačilo zase začal být nervozní ,což nebylo vubec pěkné. |
| |
| Edmund Příště ho k něčemu přivážu. Sleduju koutkem oka, jak se postavička ze stolu zvedne a zmizí ke svý knihovničce, jedné z hlavních příčin svý ztráty krve. Ne příště vyhodim ten krám ven a on půjde už sám za nim. Nechám zatim Canu nebo kohokoliv jiného, aby si to s ním vyřídil, zatímco odnáším posledního bezvědomého člena dozadu. Když se vrátim, čeká mě ukázka Takeover. Člověk? A ještě k tomu legendární? Je tu na špatném místě. "Je hezký, že si nám ukázal co umíš, ale o tom kdo bude přijatý do gildy rozhoduje mistr Makarov." Pomalu přicházím ze zadní části sálu a procvičuju si ramena, zatuhlá od nošení. Možná že to tak funguje v knížkách. Tady ne. "Zatim jsem tě viděl dělat povyk jen si se podíval na mě nebo na někoho jinýho. Co uděláš, když uvidíš lupiče s mečem? Na pravýho chlapa je při plnění úkolu spoleh." "A tohle neni ta nejlepší gilda pro tebe a tvojí magii." Zakroutím hlavou a skřížim ruce na prsou. "Tenhle typ neni nijak vzácný, můžeš se to učit kdekoliv kde se na svý učení budeš moct líp soustředit." |
| |
| Boj sám za sebe " Dobře a kde je mistr Makarov?." řekl odhodlaně. Tohle ho štvalo copak někdo z nich věděl jak se chová když mu chce někdo opravdu ubližit. Ne orpavdu nečekal ,že se do něj jeho idol tolik obuje a proč, protože jen potřeboval čas. " Takže takhle to bude važně legenda o Sigmudnovi skončí takhle?" " Takže můj Take Over není vzácný.... Možná ,ale to do čeho se měníme je vzácné pro každého....najít jinou Gildu kde to pro mě bude lepší aha a která jiná má dobré mági s take over. Chtěl jsem se učit, ale pokud je jediné co se mám učit pohrdání... heeeeee....teda pokud je zvykem soudit podle pohledu.......a před bnaditou s mečem nekřičím pro ně je moje magie. Ne pro lidi který beru jako vzor." pokl hlasitě ne opravdu mu to nebylo přijemné. Proč to jenom nechápal ,jeho nervozita před cecehm byla podobná jako jízda pro Natsua. Jen Sigmund byl mnohem odolnější.. |
| |
| Chaos Co to? Vrhnu pohled na Canu jestli tomu proslovu rozuměla, ale nakonec se rozhodnu to nějak zpracovat sám. Takže jak to bylo? "... Gilda která bude lepší aha?" Ne timhle se zabývat nebudu. "...učit se pohrdání..." Myslí si že jím pohrdám. Zavřu oči, abych se moh líp soustředit. Před lidma který jsou mu vzorem křičí a na protivníky použije magii. Unaveně si povzdychnu a upřo pohled na vzpurně se tvářící postavičku. "Moc dobrýho jsi zatim neukázal." Naznačím rukou ke krvavým flekům, roztroušeným časopisům a knihám na podlaze. "A dokud nepřineseš doporučení nebo něco podobnýho, tak ani nemám nic jinýho podle čeho bych tě soudil." Protože neumím číst myšlenky. "Takže jestli chceš být opravdu členem Fairy Tail, tak se uklidníš posbíráš si své věci a počkáš na mistra, který rozhodne co s tebou." Jestli, se nepletu, tak se svůj Takeover učí z knih o hrdinech, jestli je to vůbec možné. Tady nemáme snad nikoho, kdo by si s tímhle věděl rady. |
| |
| Pochopení Usmál se ale opravdu ošklivě. Jak se zdálo byl jeho vzor jen nabubřelí ješitný chlap. " Jasně pane Elfman ono je totiž strašně jednoduchý postavit se před svoje idoly a nebýt nervozní...." kdepak ELfman si už asi dávno nepamatoval jak začínal. Jak se zdálo jendomu chlapovi vlezlo chlapáctví na hlavu stejně jako Sigmundovi ,jeho strach z lidí kteří jsou pro něj důležití. " PRavda jenže vy mě vlastně soudit nemusíte. Jen já vím ejslti sem dost chlap na to abych sem patřil." instiktivně udělal krok do zadu ,tohle nebylo něco co by normálně říkal bez legendární podoby. " Doporučení to je vtip ,že jo? Kdo z lidí tu měl někdy doporučení?" usmál se. " Nooo mám ukazat co ve mě je fajn, dovolte mi jít na nějakou misi a já vám to ukažu. Ukažu že legendy nejsou o nic slabší než bestie a že jednou dosahnout tam kde je Satan. Nehci tu čekat spravnej chlap nesedí na zadku když jde o jeho osud." |
| |
| "Co to plácáš?" nakrčím čelo protože z povídání Edmunda nejsem ani trochu moudrá, jen zachytím něco o práci. "Nemůžeš brát úkoly, když nejsi členem gildy. A navíc, zatím tu působíš akorát rozruch. Co vlastně ve Fairy Tail pohledáváš. A pomalu a srozumitelně... Edmunde." dodám nakonec a založím si ruce na prsa, vyčkávajíc odpověď. Ale to už se přiřítí hartusící Elfman a začnou se přít. Ach jo, nemám mu to za zlé po tom včerejšku, ale tímhle se nikam nedostaneme. Povzdechnu si a položím ruku chlácholivě Elfmanovi na rameno. "Klid. Oba dva. Tímhle nic nevyřešíme. Jestli to dobře chápu, chceš se stát členem gildy. S tím musíme počkat na Mastera a ten tu teď není." pokusím se uklidnit celou situaci. "Než se vrátí můžeš tu s námi počkat. Beztak není žádná volná práce, co jsem se dívala naposledy." což bylo včera před polednem, ale to vědět nemusí. Nato se usměju. "A zatímco budeme čekat na Mastera, můžeme si dát velký korbel piva, ne? Co vy na to? Elfmane?" |
| |
| Cana S úlevou si oddychnu, když promluví Cana. Já si s těmahle případama nevim rady. Zvlášť když berou každé mé slovo, jako útok proti sobě. Znovu si unaveně povzdychnu a odhlédnu od pojovně se tvářící postavičky na regálu. "Zkusím najít tvůj korbel." Řeknu odevzdaně magice zatímco vyklouznu z pod její uklidňující ruky a vyrazím k baru. Sestra pořád ještě spí ... holt bude se muset spokojit s vodou. Projdu za bar a po krátkém hledání najdu korbel Cany stojící prázdný na desce, kde ho včera nechala. Zběžně se podívám dovnitř, než ho umyju a neobratně načepuju pivo s velkou čepicí pěny. Když pití postavím na její obvyklé místo vylovím z pod putu dva normálně dimenzované půllitry. Do jednoho načepuju pivo pro sebem do bruhého vodu z kohoutku pro Edmunda. Za barem ale zůstanu a začnu sklízet nádobí, které tu od včerejška zůstalo i se svým zvětralým obsahem. |
| |
| Čekaní na Godota " Já zařínám si myslet že to sám nevím....." začal pomalu mluvit. " Můj život je hromadění knih o legendách o pozorování legend a o mojí vlastní legendě. Proto jsem chtěl najít gildu o které se v knihách nejvíce dočtete, snad abych vedle legend v ní nasál trochu z toho být legendou....proč nemůžu brát úkolym lepe já vám nechci ukrast ukol, jen dokázat Elfanovi že můj Take over není nic moc. A asi všem kolem. Ale jestli mám radši čekat na Makarova tak dobře no." odmlčel se a prostě svou knihovnu odtlačil k nejbližší zdi a sedl si k ní. " Pivo ,ale to já přece nesmím. Nejsem člen." došla mu zásadní věc Makarov nemusí přijít stejný den, takže to vypadalo na značné strádání. Jenže hnout se odsud ,by zase někdo mohl pochopit jako jeho slabost. Inu nic snadného pro Sigmundovu legendu. |
| |
| Edmund Vyliju poslední zbytky pití do odpadu a rozestavím prázdné korbele vedle dřezu, než upiju ze svého piva a před Edmunda přesunu pohár s vodou. "To není problém toho jestli jsi členem gildy. Spíš že nevím jestli je ti dost let na to, abys mohl pít." Prohodím vážně a vrátím se k nádobí. "A teď mě prosím pozorně poslouchej." Pokračuju trpělivě zatímco zvednu jeden z nakřáplých korbelů, do kterého naberu trochu vody jestli teče. "Nikdo tu nezpochybňuje tvoje schopnosti ani nadšení a už vůbec tu nejde o nějaký úkol." Voda začne vytékat prasklinou ve dnu, tak korbel odložím stranou. Další už je v pořádku, tak začnu s mytím. "Jde o to, že o tobě nic nevíme a stejně tak ty nevíš jací jsme a co umíme my." Vysvětluju jak nejklidněji dovedu. "A kdyby došlo při plnění úkolu k nějakému nedorozumění, tak to odnesou všichni. Můžeme být trochu hrubší, ale nikdo nechce, aby jeho kamarádi byli zraněný zbytečně." Narozdíl od čepování piva, tady pracuju rychle, takže se plocha na druhé straně dřezu začne plnit čistými korbely. "Mistr Makarov ví o magii víc než my, ví na co se ptát a ví všechno o nás. Bude vědět za kým tě poslat s tréninkem nebo s kým bys mohl jít na plnění úkolů, abyste si nepřekáželi." Dokončím poslední nádobu, nechám je zatím odkapat, opřu se o pult a napiju se znova svýho piva. |
| |
| Je mi tady horko Usměji se. "Ano, já jsem Lucy," podám Poppy ruku a vzápětí ucítím, jak mě někdo tahá za tričko. Byla to Levy, jež nevěřícně hleděla na vyobrazení toho muže tam na opačné straně haly. Je to opravdu... "Samuraj?" dodám trochu vyjeveně a zaostřím zrak tak, abych si tu postavu pořádně prohlédla. Na druhou stranu, proč by tu neměl být samuraj? Je tady spousta mágů, lidí a jiných podivných existencí. Vždyť jen třeba Loki - Je spirit zvěrokruhu.Což mě přivádí na jiné myšlenky. Třeba tu, že už by se k nám neměl nikdo přidávat do týmu. Jsme tady já, Natsu, Levy-chan a Poppy a odměna je jen 500 000 jewelů. Takže děleno 4mi, to mi už nevychází ani na dva měsíce nájmu. Co budu dělat? Šok ze samuraje se ve mně pomalu ale jistě proměňuje v šok z nedostatku financí. Musím to začít řešit! Otočím se k ostatním členům týmu. "Tak kdy vyrazíme? Kdyby to bylo na mně, tak bych si skočila jen domů, umýt se převléct a můžeme jít. Co říkáte?" zeptám se a vyčkám na odpověď. Až mi odpoví, půjdu oznámit své rozhodnutí Natsuovi. Vyrazím k němu, přičemž po cestě hledím upřeně na Samuraje a na to, jak se tam vybavuje s Elfmanem. Po té dorazím k Natsuovi a tomu chlapci, co mu Natsu papá a okusuje ruku. Počkat, on bručí? "Jen jsem ti přišla říct, že... To je zvláštní. Jaktože mě zničehonic polilo takové vedro? Zatopil tady snad někdo? Měla bych si asi rozepnout svou blůzku. Nechci se tady roztopit. Už už chytám pravou rukou zip, když se zarazím. áááhhh! Lucy, co to zase děláš? Celá rudá, nevěříc, co jsem právě chtěla udělat, čekám, co bude dál. |
| |
| Vyrážíme.. Ujistím se, že je Kyou v pořádku, i když mu teče krev, tak mu to viditelně nějak přehnaně nevadí, proto to neřeším a kývnu mu na to, že bez klábosení ten úkol nesplníme... Když ještě šeptne, že čím míň lidí tím líp.. Co už.. Asi to vypadá, že půjdeme jen tři.. Usměji se nesměle na Peaceful a vyjdu ven za Kyouem.. Ale počkej.. zajdu pro něco do.. bytu .. Objeví se mi kapka na čele, když vím, že tam jsou všechny věci co jsem si vzal.. Jdu tedy nejdříve směrem k svému bytu přes náměstíčko.. Cestou přemýšlím co si vše vezmu a ani se nezajímám zda- li šel Kyou za mnou nebo ne, protože by maximálně zůstal u guildy .. Dojdeme až k bytu a já zajdu s Peaceful dovnitř.. Koukám na ty dvě prázdé postele.. Snad mi tu nenakvartírujou nikhoo dalšího.. Řeknu si.. Chtěl bych tu bydlet sám s Peaceful.. Čapnu láhev s vodou a nějaké jídlo... Nacpu to do menšího batohu a přidám i lahvičku s vodou života.. Alespoň tomu tak ten chlápek říkal, ale je jasné, že to je obyčejná medicína.. Potom ci vezmu jen kudlu a provazy.. Kdybych měl něco chytat či tak- byla by to pro mě dost dobrá pomoc.. Přibalím i různé věcičky na rozdělání ohně atd.. Doufám, že tam nebude moc velká zima vzhledem k tomu, že Kyou má jen košili.. Pro jistotu vezmu ještě jednu bundu navíc (Hnědou..) a jdu zpátky k guildě.. Můžeme jít na quest! Řeknu a vykročím.. |
| |
| Fairy Tail Koukám se na toho obra a znovu sem chtěl něco říct když sem mrkl a zaznamenal další změnu prostředí. Díky bohu je to náš cech. Vyndám si Akagamiho ruku z pusy a vrávoravě od něj poodstoupim. Pane jo.....zážitek na celej život. Zatřepu hlavou abych si jí pročistil a promluvim směrem k Akagamimu. "Běž za Erzou nebo někým kdo vypadá dost silně a důležitě......ať ti vytetují znak Fairy Tailu. "Řekni že tě posílám já a že se s problémy které by tak mohli vzniknout vyrovnám." "A nemel.......jestli chceš abych tě učil musíš vstoupit do cechu." Potom se k nmu otočím. "Já sem pravděpodobně jediná osoba která může být když si sundáš rukavici v tvé těsné blízkosti a nezabiješ mě." Poté vyrazim k nejbližšímu stolu a u něho si tvrdě sednu do jedné ze židlí. Podívám se na Lucy. "Promiń.....co si říkala?" |
| |
| Na cestu ''Počkám tady'' odpovím mu a nechám ho odejít. Dojdu k lavičce, co je před cechem. Sednu si na ni a chvilku začnu pozorovat okolí. Doufám, že se tam nenaskytnou žádné problémy. Chvilku pozoruji chodce, co chodí po ulici. Také mě zaujmou děti, co si hrají s míčem. Opřu se zády o opěradlo. Začnu převazovat vázanku, která se mi mezitím rozvázala. Když ji mám utáhlou ke krku, tak ji o něco povolím, takže na mě zase jen visí. Sáhnu si do kapsy od kalhot a vyndám obyčejnou tužku. Zkontroluju špičku, jestli je správně naostřená a zase si ji dám zpátky do kapsy. Knížku, kterou jsem měl celou dobu na klíně, si vezmu do pravé ruky a rozevřu ji. Knížka není moc velká, takže se dají listy otáčet i jednou rukou, pokud je člověk dost zručný. Pustím se do čtení. Při otáčení stránky, se podívám do ulice a všimnu si, že se Arthur vrací. Knížku nechám otevřenou a vstanu z lavičky. Počkám dokud ke mě nedojde. ''Počkej.'' řeknu, když chce vyrazit. ''Vím, že jsem říkal, aby nás víc nešlo...'' odmlčím a otočím v knížce stránku. Možná by mohlo být lepší, kdybychom vzali sebou někoho z cechu. Díky tomu si zjistíme něco víc o dění v cechu a taky do něj víc zapadnem.'' Na chvilku zapřemýšlím, koho se zeptat. ''Co se třeba zeptat Graye?'' Pokud si dobře pamatuju, tak se s ním i Arthur bavil. ''Sice se odměna znovu bude dělit..'' Pokud se rozhodne pro něj zajít, tak počkám u lavičky. |
| |
| Ten kovový drzoun! Už si promýšlím, co všechno si s sebou vezmu na úkol - cca 14 zavazadel, když se mi najednou někdo pokusí vytrhnout lístek s úkolem z ruky. Rozvztekleně se otočím a sevřu papír v ruce ještě víc. Pokud by se mi ho ten někdo pokusil vyrvat ještě jednou, jsem ochotná se o něj porvat. O to víc, když si uvědomím tu poznámku, kterou ten někdo - Gajeel - pronesl. Hodně ošklivě se usměju. Nenávidím, skutečně nenávidím, když někdo pochybuje o mých schopnostech, jedné z mála věcí, na které mám být právo hrdá. "Komplikovaný? Skutečně mi to říká někdo, kdo by se z takové mise vrátil jako hromada kovového šrotu?" Po včerejším souboji nejsem v úplně nejlepší náladě a Gajeel jí moc nepřidává. Najednou se mi na rty vloudí zlomyslný úšklebek. Právě mě totiž napadlo něco, co by mohlo Gajeela celkem zkrotit a mně zlepšit den. "A co takhle? Pojď na tu misi se mnou a uvidíme, kdo bude potřebovat pomoct." A alespoň uvidíš, že ses s tou komplikovaností velice přepočítal. "Samozřejmě, pokud nemáš čas, můžu se poptat zbytku...určitě by se našel někdo, kdo se rád přidá," dořeknu už klidně, ale vážně doufám, že ten plechový drzoun přijme. |
| |
| Hlavně to chce klid JSem ráda, že Elfman se nechce dál hádat a když se ujal práce svojí sestry a začal mi naplňovat korbel, doslova jsem se zatetelila štěstím. Dnešek možná bude mnohem lepší než jsem si myslela. Z mého zasněného koukání na mou lásku korbel, mě vytrhne Edmund, který vedle mě promluví. Co se dá dělat. Natáhnu ruku, ovinu ji Edmundovi kolem ramen a začnu ho směrovat k místu, kde na mě u baru čeká korbel. "O nás se píše v knihách? Fakt? A co třeba? Jak jsem krásná?" neodpustím si poznámku a prohránu si svoje tmavé vlasy. Pak se na chvilku odmlčím a poslouchám Elfmanův proslov k Edmundovi. Páni, byl vždycky Elfman, tak rozumnej a moudrej? Vážně nechce, aby se někomu něco stalo, po tom co se stalo jeho vlastní sestře. Na chvilku při té vzpomínce svěsím hlavu, ale vzápětí to zaženu několika pořádnými loky z korbele, ktrý se konečně dostal do mého dosahu. Na splín teď není správná chvíle. Otočím se opět k Edmundovi. "Podívej, už jsem říkala, že stejně žádné mise volné nejsou. Nechápej nás špatně, ale včera jsme tu měli jeden nepříjemný incident... Tak, mě vlastně napadá..." podívám se na Elfmana, aby mi dal nějak znát, co bude myslet o tom, co teď řeknu. "Master se tu asi hned neobjeví, a když je tady prtě tak nadšené... Co ho vzít a obhlédnout město jestli se tu ti dva pitomci někde neschovávají a nepusobí potíže? Nebyla by to žádná oficielní mise, jen taková.. no hlídka. Co myslíš?" upřu na Elfmana pohled a čekám na jeho vyjádření. Byl by to supr kompromis a spousta lidí by se uklidnila,, že pan Korba a pan Klíč jsou dávno pryč. |
| |
| Otázka vědomostí "Hehehe a komu je dost na to aby mohl pít, není to spíš vyzrálostí hlavy než těla...jako to pití." poslouchal přednášku o tom jak o něm nic nevědí a on neví nic o nich. " Ale to není tak uplně pravda.....spousta novin píše o magickém cechu fairy tail.... a navíc." chtěl dodat, že o Elfmanovi ví dost přeci jen když máte idol máte informace. " já zapomněl že všichni jsou sehraní, i když bych řekl že o pár tvářích jsem moc neslyšel." Byl chycen kolem ramen a jeho obyčej začal rudnou. " Heeeee píše v knihách časopisech.....no to zaleží i o tom i když žadná kniha mě nevaravala ,že té krásy bue toliko." začne mu lehce krvácet z nosu. " Mě vzít na průzkum ,kdepak ještě by se mohl stát incident... a navíc co kdyby Master přišel a pak se neukázal měsíc?" tento samotný fakt ho vyděsil celkem hodně. " Navíc to potřebuju skovat knihy." |
| |
| Jdu se přichystat Jen tak se tam posadí a dělá že nic. Přitom si určitě všiml, co jsem se chystala udělat. A ani já sama jsem nechápala, proč jsem to chtěla udělat. Ačkoliv už zde ohnisko, které ve mně záplavu toho vedra způsobylo nebylo, já sama jsem rudla a hořela studem. Proč jsem se tam před nimi chtěla vysléct? To nedává žádnou logiku. Ach jo. To je hrozné! Budu raději taky dělat, že nic. Tak to bude nejlepší. "Ehm... no..." cítím, jak ze mě stéká pot. Ach jo. "No,... jen to, že se k nám do úkolu přidala ještě Poppy. Ta nová dívka, co ji stařík včera přivedl a všem představil." Zatím to jde dobře. Jen nechápu, proč na to musím pořád myslet. Svléknout, svléknout. Hloupé slovo! Musím ho dostat ven ze své hlavy! Určitě si toho všiml! Natsu něco tuší. "Ehm... no... Snad ti to nevadí. A s ostatními jsme se dohodly, že si jen zajdeme pro své věci domů a můžeme se vydat na misi. Souhlasíš?" usměji se, jak jen to jde, pohlédnu na Natusa a po té k východu ven. "No nic, tak já se jdu svléknout a můžeme vyrazit." Co? Počkat! Řekla jsem to opravdu nahlas? |
| |
| Fairy Tail Takže se to nakonec stalo. Salamandr-sama se opravdu pokusil ochutnat mé plameny. V hlavě už jsem si začal dávat dohromady omluvy za jeho smrt a čekal, že jeho tělo vzplane smrtícím modrým plamenem, ovšem nic takového se k mému překvapení nestalo. Místo toho jen lehce zavrávoral směrem zpět. Vzhledem k tomu, že měl před chvílí v puse více než 1500 stupňů celsia to jasně ukazovalo, že jsem si vybral správného mistra. Vzhledem k tomu, že jsem pak cítil, jak ze mě rychle vyprchávají poslední zbytky magické síly, nasadil jsem si rukavici zpět a lehce přikývl. Eh, jistě...rozumím. přikývl jsem a vydal se rychlým krokem k Titanii. Na čele se mi perlil pot a nohy se mi lehce motali, vzhledem k tomu, že modrý oheň spálil drtivou většinu mé magické síly, které se jen pomalu obnovovala. Když jsem k ní došel, s lehce vystrašeným výrazem na tváři jsem jí zaklepal na brnění v oblasti břicha aby si mě všimla. Ehm....Titania-sama, já...posílá mě Salamandr-sama, prý mi na jeho zodpovědnost máte vytetovat znak Fairy Tail nebo tak něco... |
| |
| Bitva o úkol Chci Erze sebrat leták se zadáním úkolu, ale ta s ním uhne, takže mám smůlu. Potom prohodí nějakou poznámku o mně a vrácení se coby kovový šrot. To mi na náladě fakt nepřidá a to ještě neskončila. Její návrh na společný úkol mě ale nejen uklidní ale fakt rozesměje. ,,CHE he he ... Společně s tebou ? To myslíš vážně ?? Nepotřebuju abys mi při práci překážela che he he. Co se vsadit ? Každej zvlášť a kdo vyhraje bere prachy ?!? " Rozpřáhnu ruce ve vyzývavém gestu, v očích lesk výzvy a na rtech posměvačný úšklebek. Najednou se u Erzy objeví jakýsi zrzek, poklepe Erze na brnění a zače se s ní bavit. Chvilku přemýšlím co je zač, ale pak ho v klidu odstrčím rukou na stranu. ,, Počkej mladej, jeden po druhym, ted si tu s ní musim něco vyřídit já. Otočim se zase na Erzu a pokračuju jako by nás nikdo nepřerušil. Tak co bereš, nebo se bojíš že přijdeš o prachy na nákupy ... hmm ? |
| |
| Fairy Tail Chvilku na Lucy vyjeveně koukám a pak zopakuju. "Poppy?" Zmateně se ohlédnu.....to je ta co sem jí předtím viděl mluvit s Levy a Lucy u nástěnky? Kouknu se opět na Lucy a zatvářim se jako by se zbláznila. Vypadá to že z toho vedra trošku blouzní.......protože jestli jsem ten žár cítil dokonce i já tk jí muselo být hodně teplo. Potom ale vyskočím ze židle a chytnu Lucy za ruku. "Počkej cože? Ty deš domů?" "Ehm.....víš jak sem hlídal tvůj dům?......ehm. Energeticky Lucy obejmu. "Víš že sem tě měl vždycky rád že jo?" Potom jí pustím. "Tak běž....počkám tady." Vyrazím k nástěnce a usmívám se při tom. To by šlo..... Když tak nad tím přemýšlím....nevšimne si toho. Naposledy se ohlédnu na Lucy....Ano....opravdu by si toho nemusela všimnout. Alespoň by nemusela ach jo. Najdu Levy a dojdu až k ní. Žďuchnu do ní a obejmu kolem ramen. "Tak kdepak máme nového člena nejsilnějšího týmu Fairy Tailu?" Pohlédnu na Poppy "To máš být ty?" Přiskočím k Poppy. Přiblížim svojí tvář na 4cm od té její a pořádně si jí prohlédnu. Potom jí zamračeně začnu obcházet a očichávat jí. Když si taklhe projdu třetí kolečko napřímím se a přitáhnu k nám Levy. Potom je obě chytnu kolem ramen a přitisknu k sobě. "Nevím jak vy dvě ale já už sem připravenej na cestu." "Utíkejte si zabalit nebo co to vlastně vždycky děláte když někam jedete..... sakra já se tak těším." S těmito slovy je postrčím dopředu a otočím se zase jiným směrem. Vyskočím na jeden ze stolů a zakřičím. "Grayi!!!!!......sakra Grayi kde si?" |
| |
| Hurá na cestu "No taky bych neměla nic proti tomu stavit se doma... zbalit si pár věcí s sebou," podpořím Lucy kývnutím, když odtrhnu oči od Samuraje, protože toho si vzala na paškál Cana s Elfmanem. Hodím očkem po Poppy, co že na to ona a na chvilku mi bleskne hlavou, že se mi to možná zdá, ale přijde mi že se teplota v místnosti lehounce zvýšila. Ale hloupost, to je jen tím nadšením z té mise. Uklidním se. Vzápětí se k nám přidá Natsu a já vzápětí obdržím žďuchanec a objetí. Zazubím se. "Natsu! Koukala jsem, že sis našel nového kamaráda," usměju se a pak kývnu. "Ano, to je Poppy." Stihnu dodat, než mě Natsu pustí a začne si prohlížet a pak... očuchávat? Vážně? Zatahám Natsua za šálu. "Natsuu to se nedělá," špitnu sotva slyšitelně, ale ani v nejmenším nepochybuju, že mě můj ohnivý kamarád zaslechl. Ale to už jsem opět přitažena do natsuova velkého přátelského kolečka a jen si představuju, jak musí být Poppy překvapená otevřeností našeho Salamandra. "Zrovna jsem říkala, že bych si jen skočila pro svoje věci an Fairy Hills, mám vždy zabalený a připravený baťůžek na mise, nebude to trvat dlouho." osvětlím Natsuovy svůj plán. Pak nás s Poppy odstrčí a už začne vyzývat Graye na souboj. Tak se podívám na Poppy."Ty bydlíš kde, že bysme to vzaly cestou, aby náš Natsu moc dlouho nečekal? Mohl by přitom zlikvidovat celou gildu.. zase." zeptám se, zakřením se a pomalu vykročím k východu. |
| |
| Fairy Tail Očividně Edmund svým knihám a časopisům bezvýhradně důvěřuje. Chvíli si ho měřím pohledem jestli je tak tvrdohlavý ke svýmu dobru nebo spíš škodě. Zmínka o kusu nábytku, mnohem větším než on sám, který sem dovláčel bůh ví odkud spíš napovídá druhé možnosti. Nebo neumí číst mezi řádky. "I když to neudělal jako pravej chlap, Mystogan se o ně postaral. Podle mě hlídka nebude potřeba." Odmítnu návrh Cany i když oba víme, proč to navrhovala. "Možná ale bude mít Erza a Gajeel místo ještě pro pár lidí ve svým úkolu. Já mám už hotovo a Reedus může pohlídat zbytek, tak jestli chceš můžu se zeptat i za tebe." Postavím poslední korbel na odkapávač a dopřeju si trochu piva ze svého poloprázdného. Erza si s Gajeelem zatím neměla moc šancí potykat a po včerejšku vypadají nabroušeně. Sám ho moc nemusím, ale jestli mu mistr věří budu mu věřit i já. |
| |
| Už jen takovýhle kousek od první mise! Lucy i Levy souhlasí, za což jsem vážně moc vděčná. Přijde Natsu a Lucy mu vše vysvětlí. Pak odejde (po menším výstupu s Natsuem) a během chvilky se pozornost přesune ke mně. ,,Jop, to jsem já," usměji se. ,,A-" zarazím se, když se Natsuova tvář objeví až příliš blízko. Několikrát překvapeně zamrkám a lehce zrudnu, když mě začne očichávat a obíhat. Co to...? A zdá se mi to, nebo je tu nějak teplo? ,,Eeeh, jasně.." Řeknu jen zmateně, když nás pošle si zabalit. Sám se pak začne zaobírat něčím jiným. Pootočím se k Levy, která na mě začne mluvit. ,,Dobrý nápad," zasměju se, když si vzpomenu na články v novinách. ,,Bydlím kousek od gildy, směrem ke Katedrále," odpovím. Jdu za Levy. ,,Není to daleko, takže jestli to nemáš po cestě, tak bude asi lepší se sejít... Kde vlastně?" Nakrčím čelo - mám dojem, že něco takového se snad ani neřešilo. |
| |
| Příprava na cestu Natsu se vyřítí a chytne mě za ruku. "No,... co se mi tím snažíš naznačit? Cos v mém domě udělal?" zeptám se podiveně, ale on mě jen obejme a mně dojdou slova. "Taky tě mám ráda," poplácám ho nejistě po zádech, ale on se jen otočí a pošle mě do pryč domů. Tak jo. Tohle bylo trochu divné. Možná až moc. Pomalu vycházím ven na ulici a vydávám se ke svému domečku, klasicky přes náměstí a pak po nábřeží řeky. Do obličeje mi udeřilo denní světlo a tak se trochu uškňouřím. Přece jen, už jsem byla dlouho v tom našem ne tak ostrém světle a tohle byl menší nezvyk. Pořád mi ale vrtá hlavou jedna myšlenka. Co tím Natsu myslel? Proč chtěl, abych věděla, že mě měl vždycky rád? Je to zvláštní. A proč o sobě mluvil v minulém čase? Dorazím ke svému domku a vytáhnu klíč. "Ah. Počkat. Tenhle je od Aries a ne od domu. Já hloupá," plácnu se do hlavy a vytáhnu z kapsy ten správný. Vstoupím dovnitř a hned zamířím do své ložnice. Co když Natsu umírá? Co když je to důvod, jak se s námi se všemi chce rozloučit? To ne! Vstoupím do pokoje. Ale co to nespatří oči mé zděšené. Přistoupím ke stolku s kašičkou. "Někdo mi ujídal z mé zelené mističky!" okamžitě přejdu ke křeslu a vidím věc ještě horší. Že je celé prosedělé. "A někdo vyseděl důlek v mém křesílku!" Pak ale pohledem zavadím o "A někdo s růžovými vlasy a ohnivou magii spal v mé postýlce!" To už se ve mně rozběsnili všichni čerti: "Natsůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů!!!!!" Asi po půl hodině jsem byla umytá, převlečená, sbalená a připravená na cestu. S jednou menší taškou si to ženu zpátky k lokálu přemýšlejíc stále nad tím, co udělám Natsuovi a té modré mluvící kočce! Jen počkejte! Už se řítím! Správně jsi o sobě mluvil v minulosti, Natsu! Velmi správně! |
| |
| Stará dobrá nuda Jak se zdálo děj a mihotání začali probíhat všude jen né tam kde ,byl on pomalu a jistě začal vidět svůj osud v knize čekaní na Godota. Jenže mělo to čekání smysl. Nebyl si jistý zatím se nedočkal ničeho jiného než opovržení a strachu z toho že jeho schopnosti někomu ublíží. Jediné čeho se zdálo ,že bude mít spoustu byl čas a tak otevřel knihu,její stránky byli prázdné. Knihu vlastních ´vah do které toho moc nebylo psáno. "Fairy Tail rozhodně není takový jak se o něm píše, zdá se že legendárnost značné části kouzelníků je s kreslená a stát se členem vyžaduje mimo schopnosti i jistou dávku štěstí. Znamená to ,ale že je sen stát se členem cechu opravdu v nenavratnu? A je takový konec koncem legendy? Možná,ale legendy se nepíší jen o hrdinech a jen o Fairy tail. Možná přijde čas zvážit i tuhle možnost. Uvidíme, rozhodně bude potřeba si zajistit jídlo, vodu a nocleh. Možná až odejdou ti ,kteří by mě tu nejraději neviděli najde se někdo kdo mi řekne v případě že přijde Makarov. Neb jestli něco zvládnou legendární lidé tak zastat prostou těžkou práci a navíc jak se zdá bude cech prázdnější než teď, ideální doba si zvykat a zapracovat na svojí legendě." otočil stránku knihy vzal tužku a další z knih, bylo na čase studovat další a další legendy dostávat se víš a první krok bylo pochopit toho jehož podobu bude brát. |
| |
| Jen se spokojeně zašklebím, když Edmund pronese něco o "toliko kráse" a opět si pořádně přihnu ze svého korbelu. Aaa tohle mi opravdu odplaví veškerou únavu. Chrochňám si spokojeně pro sebe. A pak se otočím opět k Edmundovi s úšklebkem. "Byl to jen návrh." pokrčím rameny. "Nechtěl jsi tu jen tak sedět, ale jak chceš. A tvým knihám by se tu nic nestalo. Tady se nekrade." ujistím ho a pak se zašklebím ještě víc, když promluví Elfman. Dokonce zvednu lehce otráveně ruce na obranu. "Dobře dobře je mi to jasné, můj nápad se nelíbí. Chápu." raději sáhnu po svém korbelu a několika hlty dopiju svůj alkoholický mok. "Erza z Gajeelem?? Cože?!?" div nevyprsknu pivo a otočím se, abych opravdu dostala do zorného pole ty dva nad kusem papíru, co vypadá jako zadání úkolu. "Jít s nima? A to myslíš, že bysme to přežili v jednom kuse?" otočím se trošku nejistě na Elfmana. "Víš jaký umí být. No zeptat se můžeš, ale mě by asi nevadilo zůstat tady v gildě. jeden schpný mág by tu vždycky měl být." zachraňuju se. Na úkol bych šla moc ráda, peníze na alkohol pomalu dochází, ale vyrazit s Erzou a Gajeelem? Erza by mě zase určitě zjebala za to, jak moc piju. Povzdechnu si. Ale jít bych měla, potřebuju trénovat. A to hodně... do S-zkoušek je sice čas, ale.. ale... musím trénovat víc než ostatní. Zamotám se ve vlastních myšlenkách a nějak na chvilku přestanu vnímat okolí. Po tváři mi přeběhne posmutnělý výraz. |
| |
| Rychle domů a zpátky "Tak jdeme," usměju se na Poppy. "Kousek cesty máme společný.. já bydlím ve Fary Hills a to je jen kousek odtud za městem." doplním a pomalu v Poppyině společnosti opustím gildu. "Sejít? No asi tady, ne?" pokrčím rameny, jako že to není nic světoborného. "Natsu tu beztak bude Graye a ostatní vyzývat na souboj, tak se tu pak stavíme a vyzvedneme ho. Lucy-chan určitě taky přijde zpátky sem." ujistím Poppy. Mezitím společně dojeme na místo, kde se asi rozdělíme. "Tak za chvilku Poppy-chan. Sejdeme se zpátky v gildě." mrknu na ní, mávnu a už si to mířím pryč. Když dorazím k sobě do pokoje zevšeho nejdříve se pořádně umeju a převléknu, mám šaty nečím načichlé. Jinak se moc nezdržuju. Popadnu svůj baťůžek s praktickými věcmi, který nosím na každou misi, dva rokhlíky s mým obíbeným sýrem, který bude představovat mou trochu rychlou snídani a pomalu se vydám zpátky do gildy. Čas mám docela dobrý. Něco kolem půl hodiny. Teď se jen rychle vrátit, aby na mě nečekali. Mám to z nás všech asi nejdál. S tím malinko přidám do kroku a vracím se do gildy. |
| |
| Žádost E?! Pročpak? Zeptám se, když mne Kyou zastaví... Já myslel, že jsi nechtěl, aby s námi někdo šel.. To je asi hodně rozmýšlivý člověk.. I když.. lavička a ten šat.. Vzpomenu si, že jsem mu vzal bundu, aby nezmrzl.. Není nějaká přehnaná zima, ale i přesto se hodí.. Zašmátrám v batohu a vyndám hnědou koženku.. Tady.. Podám mu ji.. Kdyby ti náhodou byla zima.. Přecijen terén neznáme a bude to jistější.. Graye? Um.. je mi blbý ho vyrušovat z pokecu s Juvií, ale asi nemám na vybranou.. Dojdu pomalu k těm dvoum a chvilku jen přemýšlím jak to mám říci a potom s kapkou na čele prostě řeknu to první co ze mě vypadne a dokonce to dává smysl.. Jsem stydlivý, ale ne přehnaně odtažitý... Ehm pardon, mohu se zeptat Grayi jestli by jsi prosím nešel se mnou a Kyouem.. a taky Peaceful na náš první quest.. Bude lepší, když tam nepůjdeme sami a ostatní už se buď rozhodli zůstat nebo šli na jiný... Zajímalo by mě co tam vlastně bude za tvory.. O mojí vytrvalosti by se dalo mluvit asi dlouho, ale je to, tak, že v rychlosti jsem v cajku, ale síla by asi byla opravdový problém.. Vyčkávám na Grayovu odpověď.. |
| |
| Arthur Přimhouřím oči a podívám se na bundu, kterou mi Arthur nabízí. ''Nech si ji radši pro sebe.'' odmítnu nabídku. ''Vůči zimě jsem odolný a krom toho by mi překážela při boji.'' ''Už jsem to jednou říkal. Mohli bychom takhle zjistit něco víc o dění v cechu. Krom toho si chci taky něco ověřit...'' Vím, že se mu to nelíbí, ale čím míň budu muset ukazovat svoje schopnosti tím líp. Krom toho, pokud by se stalo 'tamto', tak pochybuju že by Arthur byl tak silný, aby se dokázal bránit. Gray bude jen taková pojistka. Nevypadá jako někdo, kdo by byl nějaká třasořitka. Podívám se na levou ruku a zatnu ji v pěst. ''Dobře, počkám u té lavičky.'' řeknu Arthurovi, když odchází a dojdu k lavičce. Sednu si na ni a rozevřu knížku. Začnu číst a budu čekat dokud se nevrátí. |
| |
| Převléknutí! ,,Oh, dobře," pousměju se na Levy. ,,Tak ahoj za chvíli.. Levy-chan!" Napodobím její zdvořilostní příponu. Je vážně milá. Sama se pro sebe usměji, zatímco pospíchám domů - což už je v podstatě jen pár metrů daleko. Když najdu klíče a dostanu se dovnitř, první, co udělám, je... Ano, sprcha! Umyju si i vlasy, ale jen tak v cuku letu, vím, že bych si měla pospíšit. S mokrou hlavou, oblečením v prádelním koši a osuškou kolem těla se vrátím do ložnice mého malého bytečku. Ze skříně vytáhnu kratší kostkovanou sukni (cca tak "dlouhou", jako mívá Lucy) a bílé triko. Rychle se převléknu; nezapomenu ani na speciální pásek s šesti "držátky" na jakési malé kruhové věci. Do pěti z nich dám malé, tmavorudé kuličky. Moc se s tím nepatlám; vím, že by se neměly rozbít. Snad to nebudu potřebovat.. Neměla bych mít vůbec možnost je použít, ale kdo ví, co se může stát? Vezmu si s sebou ještě nějaké peníze, sepnu vlasy do klasického pokřivéného culíku a jsem připravená jít. Uběhlo něco kolem pětačtyřiceti minut, když se vrátím do gildy. |
| |
| Bink: Sleduješ Lucy cestou domů, kde chvilku po jejím vstupu do domu slyšíš strašlivý řev. To ti sice moc na kuráži nepřidá, ale přesto čekáš, až se bude vracet do FT, abys jí mohl přepadnout. Záhadná zmizeníV malé vesničce asi hodinu cesty od Manolie dochází k záhadným zmizením. O každém úplňku zmizí v noci jedna mladá dívka, jediné, co po ní zbyde, je krvavé prostěradlo. Jelikož se blíží další úplněk, složili se obyvatelé a hledají urychleně někoho, kdo tuto záhadu vyřeší a zachrání zmizelé dívky, pokud je to ještě možné. Odměna: 450 000 jewelů Hledání talentůMístní umělecká škola hledá talenty s uměním magie pro letošní ročník soutěže o nejzajímavějšího mága Magnolie. Kromě jídla a pití zdarma a vstoupení do všeobecného podvědomí je vítězi nabídnuta i finanční odměna - 150 000 jewelů. |
| |
 | Nad domem Lucy Hearthfillie Temnota postranní uličky, pach odpadků a výkalů koček. Splývání s temnotou. Tiché plížení. Magie, jenž by ze mě mohla vyřazovat násilně potlačena a utišena. Jedna ruka pozvednuta k uchopení úst, druhá k přiložení nože k hrdlu, srdci nebo očím. Nemohl bych ji jednodušše utopit ? Nééé..asi ne. Je to jedna z těch z Fairy Tail a za ty platí až příliš dobře. Takže tu bude nějaký háček. Je to vtipné, jak může být tahle práce zábavnou. Utáhnu si šátek jenž skrývá můj obličej. Není třeba schovávat vlasy. Temné, havraní vlasy jsou v temnotě prakticky neviditelné. Podívám se na tesák, jenž svírám (pro neznalce, delší dýka, kratší meč), a ujistím se, že je ostrý a připravený pít krev kouzelníka. Na druhou stranu, je to dívka a dívky přeci nezabíjím, ať jsou peníze jakkoliv... Málem upustím jak nůž, tak i svůj balanc když uslyším řev. Leknu se tak, až vyhodím tesák do vzduchu a málem se zapíchnu sám do hlavy. Popadne jílec a potící se, začne tichounce dýchat. Stále skrývající se v temnotě. Zatraceně ženská co to tam děláš ?! Někdo snad bere mou práci ?!.....hmmm...zas nadruhou stranu, když donesu její hlavu svým zaměstnavatelům....tak dostane peníze, tak či tak.... Schovám se hlouběji do stínů, abych s nimi kompletně splynul a klidně čekám, opět připraven zaútočit...a ukončit život...ne moment...vždyť to nejde... Proč jen dostávám za práci, takovéhle věci....moment, vždyť já pro nikoho nepracuju...tak proč že to dělám ? Jóóó už vím ! |
| |
![300xxd5[1]5371.jpg](300xxd5[1]5371.jpg) | Hospoda Abych se přiznal ani nevím jak jsem se v týhle hospodě ocitl. Nejspíš mně sem dovedla známá síla, známa též jako nulový smysl pro orientaci. Kde je kruci Fairy Tail? zeptám se sám sebe. Ano hledám Fairy Tail má to být jeden z nejlepších cechu a co víc prý jsou tam pěkný holky. Mám si tuhle příležitost nechat ujít. NE. Bože ale jak se tam teď dostat vždyť já kreten se ztratil pomyslím si a podívám se na hospodského. Ten se na mně divně klouká. Mám z něj hrůzu. Asi nejsem jeho oblíbený host. No jo jsem tu proprvý a co jsem si objednal..... nic. Při pokusu si něco objednat jsem zjistil že nemám peníze. No a teď ještě nevím jak se mám zachovat. Dívám se po lidech, že bych si od někoho jakože půjčil jo, ale to že by mně viděli poprvý a naosled a to bych radši vynechal. A pak ho uvidím. Zaujal mně. Tedy pokuď se to tak dá říct. Něco s toho chlápka cítím (Frank). Možná je z nějakého cechu. No jdu k němu. Hej dobrý den pane nezaložil by jste mně? zeptám se. Je ovšem jasný že to nebude jediná otázka. Něco z něj cítím a doufám že to není jenom chlast a že je mág, který by mně mohl dostat do Fairy Tail. |
| |
 | Hospoda Po cestě do Magnolie jsem potkal malou hospůdku a jelikož jsem měl žízeň tak jsem tam zamířil. Jak jsem tam přišel zamířil ke mě nějaký stříbrovlasý kluk a zeptal se mě jestli bych ho nezaložil, jelikož jsem měl peněz tak trochu na rozhazování tak jsem mu půjčil. Jo tak tady máš pár jewelů. Pojd si sednout. Jen jsme se posadily tak jsem si objednal saké. Vůbec se mi ten hostinský nezamlouval. Trvalo to snad deset minut než mi vůbec přinesl mé saké. Kam máš namířeno, a jak se jmenuješ, mě říkají Frank - Franken Stein. Mám na sobě světle modrou košili a na ní modrý bezrukávový svetr. Kolem krku mám omotanou tmavě modrou šálu (chápu mám hodně modrý na sobě, ale červený vlasy musím trochu vykonpenzovat). Černé kalhoty, na kterých visí na železném řetězu kniha odkaz. |
| |
| Seznáméní Tak tohle jsem orpavdu nečekal, no budu mu to muset vrátit to je jasný, tak si k němu přisednu. Jak koukám hostinskému zrovna vadí i jeho společnsot. Nechápu proč si tenhle typ člověka udělá hospodu, když mu evidentně vadí cizí lidé. No ale s tím nic nenadělám. Objednal jsem si jen vodu. Můj zdá se nový přítel se mně zeptá kam mám namířeno a představí se. No budu muset udělat to samé. Mé jméno je Lasz, no mířím do Fairy Tail, prý je to jeden z nejlepších cechů, odpovím. Fairy Tail je jediné místo kam mám v úmyslu vyrazit. Jen doufám, že tenhle chlápek není z nějakého temného cechu. To by bylo obzvlášť nepřijemný. Opravdus e těším až Fairy Tail najdu. Slyšel jsem o Salamanderovi, Titanii a sposuta mocných s jejich cechu. Jestli by mně učil kdokoliv z nich mohl bych se stát taky mocným a pak bych mohl oživit člověka. Prozatím je to jen sen. |
| |
| Hospoda Na mou otázku mi odpoví a řekne že jde do Fairy Tail. No vida vypadá to že máme stejnou cestu. Takže ty se k nim asi chceš přidat co. Zaujalo mě že míříme stejným směrem. A rád bych s ním šel chvíli po cestě. Pak příjde hostinský a jen mi přinese mé saké a jen se uchechtne a začne se chovat nepříjemně. Děkuji. Ani neodpoví a odejde. To je nevychovanec! La´Ashen zašeptám. A jedno prkno podlahy začne vyčnívat. Když k ní dojde hostinský tak zakopne a prkno se znovu vrátí do své původní polohy. |
| |
| Hospoda Tak to je docela přjemná zpráva. Jestli to bude možné rád se k ním připojím řeknu a usměju se.No co jsem rád, že s někým mířím stejným směrem obyčejně takový štěstí ani nemám. Většinou mně jen lidé řeknou kam mám zamířit a to je konec. Jak už jsem říkal můj orientační smysl stojí za prd, dokud to místo neuvidím kde má být tak si ho nezapamatuji. Hostinský přinesl saké Frankovi a chová se poněkud nepřijemně. Mně donesl vodu. Příště si z něj udělám svého poskoka pomyslím si a všimnu si, že hostinský zakopl. To muselo toho chudáka bolet řeknu ale v mém halse není ani známka lítosti. Nemyslím to vážně. Rychle vodu vypiju. No nějakou dobu jsem nic nepil. Takže, Frank je fakt mág. To by mně nemělo překvapovat. Hostinský měl prostě tu smůlu, že je k nám poněkud nepřijemný. Ale na druhou stranu měl rozhodně větší štěstí, že Frank nebo já nejsme žádní magoři. To by mohl skončit velice zle. No nic, jak dlouho vlastně půjdeme než dojdeme k cílům? zeptám se. |
| |
| Hospoda Jakmile spadl hostinský tak se jen uchechtnu a řeknu To by ti mělo pomoct k dobrým způsobům. Řekl bych že asi tak půl hodinu nanejvýše hodinu. a oplatím mu úsměv. Vypadá to že je to fakt hodnej kluk. No já se k nim taky z určitých důvodů rád přidal, doufám že mě Makarov příjme a tobě budu držet palce. a udělám to prima gesto se zvednutým palcem. Tak co půjdeme? Hostinský!!!! Platim! a nechám na stole nějaké jewely, ovšem bez dížka. Příjdu k věšáku a vezmu si svůj černý kabát a odcházím spolu s Laszem. |
| |
| Hospoda Výborně a já se tady kolem motám několik dní řeknu nešťastně. No co se dá dělat, pomalu se zvedám zatímco Frank platí. Nasadím si svojí kapuci a pomalu zamířím ven. Hostinský se porpvé na nás kouká s úsměvem. Asi je šťastný, že odcházíme. No obsluha tu stojí za prd. Určitě tě vezme, u sebe poněkud pochybuji řeknu. Venku je slunečno. Jen si povzdychnu, mám totiž radši chládeček než teplíčko. Cítím se být šťastnější. Podle toho co jsem slyšel přijmuli kde koho. Takže, by mně mohli vzít, ale můžu být i vyjímka. No a vzhledem k tomu že určitě něco vydělám tak si budu moci koupit nějakou knížku. Rád si nějakou přečtu. Fairy Tail už teď to zní tak hezky, lidé se tam určitě neperou, jsou k sobě hodní, určitě to nebude banda ožralých blbcu. |
| |
| Výprava za úkolem? |
| |
| Gray-sama...a trošku toho bytí mimo Pořád zírám na Graye a kochám se tím úžasným pohledem. Ani se na spaní neoblékl...nechápu sice, proč leží na zemi, je mi to ale jedno. Jen se vpíjím pohledem do toho úžasného těla, svalů, vlasů, šedých očí... moment...otevřených? Ale co...to je krása... Až opožděně si všimnu, že mi Gray-sama mává před obličejem rukou a snaží se mě probrat. Chvíli ještě zírám skrz jeho dlaň...a pak mi to najednou dojde. Trhnu sebou, zrudnu jako rajče a jen cítím, jak se ve mně začíná studem vařit voda. "J-Juvia se omlouvá!" vyhrknu a okamžitě lituji toho, že jsem nad tím klečela tak dlouho. "Nezlobte se, Gray-sama, Juvia jen chtěla...t-totiž...chtěla...Juvia neví, co se tu stalo! Přišla a našla vás takhle, tak chtěla zjistit, jestli se vám něco nestalo, ale ostatní tu také byli v podobném stavu-" drmolím nesouvisle a mám dojem, že jestli se na mě bude dívat ještě chvíli, tak se rozpustím. Pak se ale Gray-sama začne domlouvat s dvěma nováčky, že by spolu vyrazili na úkol. Tváře se mi rozhoří ještě víc a celá rudá se skloním ke Gray-sama. "Gray-sama...mohla by...mohla by Juvia...t...t...no..." Zbytek mé zprávy skončí v nervózním mumlání a sklopeném pohledu do země. Proč mu jen nejsem schopná říct, jak moc bych s ním chtěla jít také? Proč dává přednost těm dvěma přede mnou?! Do očí mi začnou stoupat slzy. |
| |
| Nováčci Když Frank a Lasz konečně dorazili do Fairy tail, byl už Makarov opět na odchodu. V rychlosti si je však prohlédl a přijal mezi své členy, i když s trochu nedůvěřivým pohledem. Jak je možné, že o členství má poslední dobou zájem tolik nováčků? A proč se, sakra, tolik trousí? _______________________________________________________ Bink: Lucy je už na cestě zpět, tak máš svolení dělat, co uznáš za vhodné. Edmund: Můžeš si vybrat nějaký nový úkol, nebo se poflakovat tak různě :) Poppy, Levy: Sejdete se před cechem a čekáte na Lucy. Možná uslyšíte křik, pokud bude křičet. Natsu: Už bys mohl slézt z toho stolu, pak dělej humbuk v lokále, jak je tvým zvykem :D Akagami: Můžeš uklidnit Natsua a zjistit něco víc o jeho magii. Arthur, Kyou: už pujdem :) Gray, Juvia: Ale notak, děti :D Žádné prasárničky tam :))) Erza, Gajeel: vyrážíte? .) Elfman, Cana: Chcete tedy zůstat cechu? nebo provést Edmunda městem? Popř. I Franka s Laszem? Laxus, Mirajane: Hrajete vůbec?? :) Loki: Máš snad úkol, ne? :P Plue, Virgo, Sagittarius, Aquarius: Prozatím spinkejte :) blind Isabel: Tvůj čas přijde :) |
| |
| U Lucyna domu Kořist... Dojde mi prví věc, která se v mozku rozezní jako zvon, když skrze uličku uvidím svůj cíl. Nejdříve musím uznat, že ta dívka vypadá opravdu pěkně, ale to zaženu, když skrze můj mozek dojde opět jen jedna jediná věc, kterou chci udělat... Zabit ! Zabit ! Zabit zabit zabit ! V hlavě mi doslova samotné základy křičí chutí po zabíjení. Usměji se. Oči se rozšíří, šátek si přitáhnu ještě blíže k tělu, aby nebylo možné, mě později identifikovat. Svědci, totiž skoro vždy zahlédnou tu chvíli, kdy zabíjím svou oběť...a dost u toho ječí. Velká pýcha...velký pád ! S tou myšlenkou vystřelím z temnoty uličky s tesákem v ruce proti své oběti. Bodnutím se snažím zasáhnout pravé rameno s cílem znemožnit kouzelníkovi, aby je použil. A taky, protože nerad zabíjím dívky. Chci si ji trochu prohlédnout, než si vezmu její hlavu...nebo něco jiného na památku....možná svazeček vlasů...možná něco jiného...v duchu pokrčím rameny a vrátím se v myšlenkách do chvíli, kdy se blížím s tesákem proti svému cíli...s úmyslem zmrzačit... |
| |
| Už brzy vyrazíme S ještě zavlhlými vlasy a letmým úsměvem na tváři se dostanu zpátky před gildu a než se rozkoukám už mě zezadu dohání Poppy. No krása to znamená, že už jen Lucy-chan a můžeme vyrazit. "Poppy-chan!" zavolám na ní a zamávám ve vzduchu rukou, čím skloubím pozdrav a taky fakt, že se pokusím Poppy naznačit, že skočím zatím dovnitř pro Natsua. Doufám, že to pochopí. Tak či tam vejdu do gildy, která se pomalu vrací do normálu a kromě všeho se tam opět objevilo několik nových tváří. Což je v poloprázdné gildě dobře povšimnutelné. Donutí mě se to na chvilku zarazit a překvapeně zamrkat. Dokonce si neodpustím věnovat chvilku důkladnému prohlídnutí obou chlapců. Pak ale potřesu hlavou a zamířím k Natsuovi, kterého jak je mým dobrým zvykem zatáhám za šálu. "Natsu? Natsu? Už jsme zpátky. Za chviličku se vrátí Lucy-chan a můžeme vyrazit." informuju ho s nadšeným úsměvem. |
| |
| Fairy Tail Přišli jsme sotva před chvíli a zeptali jsme se. Já jse to fakt nečekal, že nás přijme tak rychle. Měl by nám ovšem věřit? To si neověří to zda nejmse nějayký zlý lidé co chtějí zabít někoho odsud? Ačkoliv jsem na druhé straně rád, ale teď opravdu nevím jak se zachovat. No co teď? Asi si půjdu lehnout k lesíku a zdřímnout si pomyslím si. Trochu se protáhnu a dívám se dál na lidi kolem. Podívám se na docela hlučného chlápka (Natsu). Je vidět, že to tu opravdu žije. Usměju se, jo tady se mi líbit bude. No už bych se chtěl zeptat na něco Franka, když si všimnu nádherný holky, co nás právě pozoruje (Levy). Po chvíli se ovšem šla věnovat tomu chlápkovi co je docela hlučný. Že by její kluk? pomyslím si. Odvahu blbče, musíš se s někým seznámit! no tak se rozhodnu pomalu vykročit k těm dvoum. Jen se seznámit. Už jsem skoro u nich, když najednou uklouznu. No a spadnu na zem. Když se zvednu krvácím z nosu. No to je fakt něco! |
| |
| Fairy Tail Pořád tam stojím na stole a hulákám. "Grayi, Grayi no tak Grayi, Grayeheeeeeeeee?????" S otevřenou pusou koukám na Graye jak mě ledabyle odmávl a ani se mi nesnažil odpovědět. "Cože? Budeš mě ignorovat ty parcha........" "Hehehe..........on se asi bojí.......no jistě.......být já svůj soupeř taky se strachy rozklepu." "Ale stejně mu to dám sežrat." Přestanu si povídat sám se sebou a slezu ze stolu. Zrovna se nadechuju s jasným úmyslem poslat ke Grayovi proud ohně když mě někdo zatahá za šálu a já s velkými obtížemi všechno zase spolknu. "Eh....Levy?........jo, jo...to je fajn." "Ale teď mám práci." "A........eeeeeh?" Zrovna sem chtěl vykročit a ještě neco Levy říct ale všimnu si nějakého týpka který právě hubou leští podlahu. "Koukni Levy" a ukážu na Lasze. "Něco na hraní...zabav se." "Než příde Lucy budu.......ehm....Lucy? Ona asi nebude mít moc velkou radost když zjistí že sem se u ní bez dovolení vyspal. Ale co. Když pro ní zaběhnu a omluvím se jí třeba mi odpustí..............a nechá mě u sebe spát dále. Rozběhnu se a ještě zamávám Levy. "Za chvilku jsem zpátky. Buďte připravené." Opustím cech a jakoby automaticky utíkám směrem k domku kde bydlí Lucy. |
| |
| Plechový drzoun, část dvě Pohrdavě se koukám na Gajeela a poslouchám jeho návrh. Připadá mi to celkem směšné, na druhou stranu se mi to ale celkem zamlouvá. Málokdo ve FairyTailu - Natsu je výjimka, ale zatím se mu úplně nedaří - je se mnou ochotný v něčem soupeřit. Už se mu chystám odpovědět, pak mi ale někdo zaklepe na brnění. Zmateně se skloním a uvidím, kdo to byl - nějaký kluk, kterého neznám, i když jsem ho možná předtím periferním viděním zachytila. Než mu ale stihnu odpovědět, odstrčí ho Gajeel a zase začne vyžadovat mou pozornost. "Jen moment, hned jsem u tebe," usměju se na toho kluka a otočím se ke Gajeelovi. "Pokud se budeš takhle sázet často, riskuješ chudobu," upozorním ho. "Ale proč ne? Pokud se nikdo jiný nebude chtít přidat...nemám důvod, proč ti neukázat tvé místo." Protože tím považuji celou diskuzi za ukončenou, skloním se k návštěvníkovi. "Salamandr-sama? Jako Natsu?" mrknu nedůvěřivě na růžovovlasý postrach, který se nám zase prohání po stolech. Proč by sem Natsu někoho posílal? Je pravda, že s Lucy se výborně trefil, ale přece jen...je to Natsu. Proto se rozhodnu se radši informovat, než cokoliv udělám. "Takže tě přivedl Natsu, aby ses stal členem Fairy Tail? To asi bude chtít, aby se na tebe podíval mistr Makarov, jenže..." rozhlédnu se. "...jenže je zase pryč. V takovém případě bys správně měl počkat tady, než se vrátí a schválí tvé přijetí, ale teď tu byl, takže bys čekal hodně dlouho...kromě toho hodně lidí odchází na úkoly. Takže...co takhle? Vytetuju ti znak a protože se za tebe zaručuje Natsu, přidal by ses k jeho skupině na úkol na zkoušku. Rozhodně to bude lepší, než čekat tady. Souhlasíš?" dokončím a čekám na jeho reakci. |
| |
| Malé velké vítězství Kdyby měl o trochu větší odvahu a nervy, možná by po té co přišel Makarova přijal ho, vyplázl na Elfmana jazyk v gestu výsměchu. Jenže na to Edmund prostě neměl. Když zjistil,že i jiní nováčci mají problém se při pohledu na pokladů Fairy tail udržet na nohou, pocítil zvláštní formu úlevy. Ta ovšem přešla spolu s uvědoměním si co se takovým lidem v tomto cechu děje. Proto se, lehce uklidněn že jeho knížky už mají svoje bezpečné místo, vydal směrem k chlapci(Lasz) a podám mu ruku. "Není lehké se držet na nohou co? Taky s tím mám problém." usmál se. " Mimochodem já jsem Edmund. A jsem tu taky noví." |
| |
| A co dál? Edmund měl očividně štěstí, protože se tu nečekaně zjevil Master a přijal jeho i další dva klučiny do gildy. Mám za něj radost, vypadal opravdu nešťastně, že by tu musel čekat nějak déle. Poplácám ho po rameni a zubnu se. "Tak tedy vítej u nás v gildě Edmunde. Bude se ti tu líbit., přivítám ho a pak už sleduju, jak vyrazí napomoc tomu bělovláskovi, který se natáhl na zem. Že by to bylo nakažlivé, nebo jen máme něco s podlahou? No to prozkoumám později, protože s Masterem přišly i dvě nové mise. Neodolám tomu, abych si je nepročetla. Hmmm hledání nejzajímavějšího mága Magnolie? Ale to přeci nemusíte hledat. Já jsem tady! Chvilku na úkol koukám a pak si s povzdechem prohrábnu svoje dlouhé vlasy. Samotné se mi moc nechce, ale to bych nahlas nikdy nepřiznala. Otočím se a opřu se zády o nástěnku. Počkám chvilku a když se nikdo nerozhoupe... Mohl by třeba ten Edmund, když byl tak hrrr do misí. Nebo nějaký jiný nováček. A taky Elfmanovi bych mohla říct, ale nejsem si úplně jistá jestli by tohle byl zrovna úkol pro něj. Když nikdo neprojeví zájem asi zůstanu přeci jen ještě chvíli v gildě a na úkol půjdu příště. S touhle myšlenkou začnu pohledem přejíždět lokál, jakobych snad někoho lákala, aby přišel blíž a prohlédnul si úkolovou tabuli. |
| |
| Zpátyk na zemi Do prdele poznamenám, a pak přijde další chlápek (Edmund), který měn pomůže se zvednout. Děkuji za pomoc, tohle je u mě docela častý usměju se. Takže, taky noví jo, řeknu s úsměvem. Až pak si blbec uvědomuji, že ten úsměv společně s krví nevypadá moc dobře. Asi teď vypadám jak nějaký šílenec. Jo mé jméno je Lasz předastavím se. Ty i když jsi tady jako noví. Znáš toho chlápka co tu se choval tak hlučně? zeptám se. Znovu se podívám po lidech co tu jsou. Pořád tu je ta holka, která se bavila s tím hlučným chlápkem, pak jsou tu ještě další dvě pěkný holky (Erza a Cana) . No musím říct, že je to tu doopravdy pěkný řeknu. |
| |
| Seznámení a mise Měl co dělat aby při poplácaní od Cany zase neletěl. Nicméně byl na sebe pyšný ani nespadl a z nosu mu teklo jen trochu.Pak se věnoval Laszovi. "Máš vidět mě já jsem tu málem vykrvácel. Je tu moc krás a chce to si zvykat. I když to asi nejde." bylo mu fajn neměl důvod aby ho Lasz znervózňoval jako ostatní v gildě,vždyť na tom byl stejně. " Hlučný...no to je Natsu o tom se píše hodně spoustu zajímavých příběhů a tak. Ale já jsem chtěl na misi musím ukázat co je ve mě." s těmito slovy si se vydal k nástěnce kde stála Cana. " Ty taky vybíráš mise?" trochu koktal a měl potíže dívat se Caně do očí ,ale po chvíle sebeovládání se mu to dařilo. Kouknul na mise. " No víš já bych rád na nějakou šel ,ale když pudu sám tak nikdo nepoznáte co ve mě je....nechtěla by jsi ...to ... jít se mnou?" |
| |
| Další? Hm aspoň v tom nejsem sám co má s tímhle problém pomyslím si. Takže, aspoň jsem se naučil v tom trochu chodit. Natsu je ten hlučný a zbytek se zdá být docela klidný. Začínám přemýšlet zda si nekoupím knížku........ vlastně nekouím budu potřebovat peníze. No Edmunde, zatím sbohem řeknu a zatímco Edmund jde k té nástěnce. Rád bych šel, ale teď bych spíš musel být v nějaký skupině, jsem naprostý začátečník, ještě jsem se svojí magii nebojoval. Zatím vše co umím je jen teorie. Praxe ta bude poněkud složitější. Mám se zkusti vrátit k té holce co byla s Natsuem a seznámit se s ní? zeptám se sám sebe, ale nějak nenacházím odvahu se k ní přiblížit natož promluvit. Tak to je v háji pomyslím si a dal se jen koukám na Edmunda a jen se usměju, Jsem rád, že jsou tu přijemní lidé...... no skoro. |
| |
| Gilda S úlevou sleduju příchod mistra jako znamení, že žádný problémy už nikde nečíhají. Stranou mu vyjkopím co všechno se dělo po jeho odchodu a, i když nerad, i svojí roli v tý šaškárně nehodný pravýho chlapa. Když dojde řeč na Edmunda, dlouho přemýšlím než spokládám dohromady všechno co jsem o něm zjsitil i to, že si s jeho případným učením nevím rady. Potřebuje spíš vylepšit koncentraci a základy ovládání magie. Používáme podobná kouzla, ale na úplně jiných základech. Jeho rozhodnutí nakonec Edmunda přijmout už nijak dál neřeším, on do nás vždycky viděl nejlíp. S úklidem hotovým a gildou v bezpečí se konečně začnu vážně rozhlížet po práci. Ani jeden z nových úkolů mi ake zrovna nesedí. Tak zkusíme Erzu. Ještě před tím se zastavím u Reeduse, aby poprosil Laki, až se vzbudí, jestli nespraví vstupní dveře. Ani si nemusm představovat její nadšení. Pořád chtěla něco měnit a teď má příležitost ukázat co umí. Po návratu do hlavního sálu se vydám rovnou k Erze, která právě někam odesílá rudovlasého nováčka s čerstvým tetováním. "Ehm..." Začnu nervózně, protože i když jsme spolu v jedný gildě už odmalička, je to pořád TA Erza. "Zdar Erzo ... Gajeele." Pronesu teď už pevným hlasem a kývnu na pozdrav každýmu z dvojice. "Máte na svým úkolu místo ještě pro jednoho nebo dva lidi?" |
| |
| Fairy Tail Od okamžiku kdy jsem stanul před Erzou jsem na ni nepřestal hledět se skoro až náboženskou úctou a výrazně kývat hlavou na všechno co řekla. Jistě Titanie-sama, samozřejmě Titanie-sama... v tomto duchu se nesl náš „rozhovor“ až do konce, kdy mé rameno opatřila tetováním Fairy Tail a mé místo u ní zaujal Elfman. Okamžitě jsem se otočil směrem do cechu abych našel Salamandra-sama, jenže nikde jsem ho nemohl najít. Místo něho jsem tu viděl jedno z děvčat, se kterými se předtím bavil. Zamířil jsem tedy k ní(Levy). Ehm, omlouvám se, ale neviděla jste tu někde Salamandra-sama? zeptal jsem se lehce rozpačitě. Není divu, ačkoli fyzicky silný, působil jsem v tomto cechu se svým minimem magické síly a její nulovou kontrolou jako vyložená chudinka. |
| |
| Napadena! "Natsu si to vypije! Jen co na něj narazím, tak pozná, kdo že to je Lucy Heartfilia! Jen počkej!" zajíci. Jen počkej.Ovšem tahle myšlenka a tahle zloba se s každým dalším krokem vypařovala. Vždy to byl můj problém. Když mám hněv, tak ho mám v určitém momentu a nikdy mi nedokázal vydržet moc dlouho. Snad mi teď vydrží aspoň dokud na Natsua nenarazím. Vycházím z dveří svého domu a rozhlédnu se okolo. Občas se jen tak kochám tou nádherou všude okolo. Pozor Lucy! Ztrácíš vztek! Pocit zuřivosti ale nahrazoval i jiný pocit. Pocit obezřetnosti. Něco se dělo. Něco bylo ve vzduchu. Takové to ticho před bouří. Ticho, že se něco stane. Jen jsem nevěděla, co. Zamkla jsem a ohlédla se. Nikde nikdo. Cítila jsem ale něčí přítomnost. Byl to zvláštní pocit. Nelíbil se mi.Vydala jsem se tedy na cestu. Dala se do pochodu. Do guildy to bylo přece jen kousek. Možná bych tam měla doběhnout, ale nesu nějaké věci a možná jsem přece jen paranoidní. Něco zaslechnu. Otočím se, nic. Když v tom z uličky vedle mého domu uvidím, jak proti mě někdo, nebo něco vyrazí! V ruce tesák, letí rychle proti mě! Co to? Zapištím. Proč? Musím něco udělat. Aspoň uhnout. Myšlenky mi plynuly v setinách. Ihned se pokusím uskočit, aby mě netrefil. Snad se mi to povedlo, protože on, v plné rychlosti, už byl dostatečně blízko. |
| |
| Cech Makarov mě bezevšeho přijal a odešel. Super přijali mě, ale trochu divné že mě přijali hned. Od Makarova jsem si nechal dát znak Fairy Tailu na záda. Vstoupil jsem pravou nohou do cechu a posadil se. Skoro hned ke mě přišla dívka, která byla v obleku jako šenkýřka a zeptala se mě co chci za pití. Objednal jsem si zelený čaj a začal jsem pít a prohlížet si cech. Pak náhle Lasz začal krváce a praštil sebou o zem. No a já prakticky začal jen slintat. Nádhera. Úžasný!!!! Tolik krásných žen! A je to velmi krásná budova. Dívám se po cechu a zaujal mě pohled na jednu velmi krásnou dívku (Cana). Ani nevím proč, ale jdu za ní. Ahoj, já jsem Franken ale přátelé mi říkají jenom Frank. Jsem tu nový. Mluvím s takovou svou typickou jiskrou v oku. a přitom se usmívám jako pominutý. Doufám že se se mnou bude bavit. Pak přijde nějaký kluk (Edmund) a zeptáse jestli s ním Cana nechce jít na misi. |
| |
| VyhodnoceníBoj Lucy a Bink ____________________________________________________ Naomi mezitím přichází do cechu s dopisem od Makarova, že je přijata, ale že nestihl znovu zajít a všem jí představit, protože má moc práce. Nesměle tedy vstoupíš stále rozpadlými dveřmi a zamíříš k první osobě, která tě z přítomných nejvíc zaujme. |
| |
| Vyrážíme! |
| |
| Vyrážíme Pozoruju Graye a tu holku, která se jak se doslechl jmenuje Juvia. Docela hezké jméno. Jak Gray zmíní, že může jít taky, tak se jen usměju a nakloním hlavu na stranu. Jasně, budeme- tedy, alespoň já budu rád, že nás na to přistoupí více. Zatím nevíme moc, jak to tu chodí, a takto toho zjistíme jistě několikrát víc než kdyby šel jen Gray. Řeknu trochu nekompromisně vůči Grayovi, ale je mi jasné, že někdo jako on si z toho nebude dělat hlavu, takže jen počkám až si Gray vše nachystá a kývnu na ně. Jasně. Čeká venku. Pojďte! Vyjdu ven a rozhlédnu se po Kyouovi. Uvidím ho stát opřeného o guildu čtoucího si knížku. Kyou! Mávnu na něj. Gray půjde a Juvia též. Ušklíbnu se a pokynu, aby šel k nám. |
| |
| Už je to tu zase Jak typické. Jsem tak nadšená z toho, že vyrazíme na misi a Natsu jakoby to snad vůbec nezaznamenal. Je jak roztěkané kotě. Vážně. Než se naděju už zase upaluje pryč. Pochopitelně bych něco řekla, ale momentálně mám otevřená ústa údivem. Něco na hraní??? To jako vážně? Otočím halvu tím směrem a uvidím toho klučinu, jak se sbírá ze země. To už je další. Že by někdo přílišně navoskoval podlahu? Nebo dnes matka gravitace pracuje pilněji než v jiné dny. No nezbýá mi nic jiného, než si zklamaně povzdychnout a s úmyslem vrátit se k Poppy, která na mě čeká venku se rozejdu se ke dveřím, když v tom mě zarazí další kluk a začne na mě mluvit. "Salamader-sama?" zopakuji po něm. "To myslíš Natsua?" ujistím se a pohoupnu se z pat na špičky. "Sama bych ráda věděla, kam tak vystřelil." zavrtím nad Natsuovým rychlým odchodem nesouhlasně a lehce zklamaně hlavou. Akagamiho nervozity si zatím zjevně nevšimnu. "Měla bych jít ven, čeká tam na mě Poppy-chan" dodám skoro jako omluvu a kývnu hlavou ke dveřím a přitom na kluka upřu svoje očka. |
| |
| Bink, Lucy a Velký Nastu-sama. Cesta mi ubíhá pomalu. Pořád přemýšlím jak Lucy vysvětlím co sem dělal u ní doma a jak se jí potom omluvím. Taky mi na mysl příde ten kluk a jeho divná ruka...... Unaveně vydechnu. Poslední dobou je tu nějak moc živo a bolí mě z toho hlava. Ale stejně sem rád že jsem se vrátil. Ohlédnu se za sebe a uvědomím si že jsem zapoměl na Happyho a že je nejspíš ještě pořád někde v guildě. Pokrčím rameny a běžím dál.......stejně se tam ještě vrátíme pro Levy a tu novou ehm.....Poppy? Z mých dalších úvah mě vytrhne scéna předemnou. Lucy ležící zraněná na zemi a nějaký člověk vedle ní. S výkřikem: "Lucyyyy!!!!!" se rozeběhnu ještě rychleji. Skluzem se zastavím těsně u ní a opatrně jí zvednu hlavu. Prohlédnu jí a když zjistím že není nijak vážně zraněná vstanu, stoupnu si mezi ní a toho neznámého a sevřu ruce v pěst. S pohledem na jeho zníčenej, krví potřísněnej nůž s přidušeným hlasem řeknu. "Máš přesně 5minut na to abys mi vysvětlil o co se tu snažíš a já ti slíbím že dle tvé odpovědi tě buď zmlátím a nebo velice důkladně zatluču do země. "Ale jedno bys měl vědět jistě.......odtud se už po vlastních nohou nedostaneš." |
| |
 | První okamžik and konečně jsem tu. Jdu pomalým krokem kupředu své cesty. Podívám se na oblohu. Dneska je tak krásně. Doufám, že mě v tom Cechu nebudou nějak odsuzovat. Jsem na něj velmi zvědavá. Je to první Cech do kterého jdu. Ale podle všech zvěstí co o něm kolujou, bude velmi zábavný a skvělý. A taky tam jsou prý hodně silní mágové. Jen snad budou přátelští. Svůj pohled skloním zase před sebe. Po chvilce před sebou už vidím cech. Dojdu k němu, pořádně se na něj zadívám a potom s radostí a úsměvem v duchu prohlásím. Tak jsem konečně tady. Ráda tě poznávám Fairy Tail! Velmi rozrušeně dojdu k rozpadlým dveřím cechu. Co se tady stalo? Dveře jsou zničené, jak po nějakém útoku. Nebo tudy zkrátka proběhl nosorožec. Vstoupím nesměle do cechu, kde je poměrně rušno. Zastavím se a rozhlížím se. No ták trochu sebedůvěry! To dokážeš! Hlavu ti tu nikdo neutrhne..i když možná, že jo. Rozhodnu se tedy jít k první osobě, která mě nejvíc zaujme. Ženě s rudýma vlasama v brnění. ( Erze ) Je okolo ní docela dost lidí.. Nene žádný strach to zvládnu! "P-promiňte. Dostala jsem dopis od pana Makarova, že jsem přijmuta do tohoto Cechu. A nevím na koho se tu obrátit." Promluvím k ní a na důkaz vyndám dopis a ukážu ho. Nervozně se usměji. |
| |
| Lucy a Natsu Minu ! Minul jsem ! Zatracená mrcho..., řeknu si sám v mysli, když jen škrábnu pohyblivou, nádhernou dívku po tváři. Nevyměřil jsem však svůj útok a po chvíli se má čepel zakousne do zdi budovy. Celá ruka se mi zatřese, jak kvalitní, ovšem ne nezničitelná, čepel narazí do zdi a mě se zaklepe ruka. Vytrhnu tesák ze zdi a otočím se zrovna ve chvíli, kdy uvidím něco...něco tak úžasného, až se mi zježí chlupy na krku. Vidím růžovovlasého mága, ale je on ten dotyčný, kterého jsem tak dlouho hledal ? Jehož hlavu, jsem se zaslíbil získat ? Ten jehož schopnosti s ovládáním ohně, je skoro nepřemožitelná ?! Je jen jeden způsob jak to zjistit. Nenechám toho růžovovlasého doběhnout k jeho milované. Je to příliš otravné, mít za zády někoho, kdo může kazit zábavu, nebo podněcovat hněv a snahu cíle. Jsem u cíle blíže než růžovovlasý, proto hodím k ležící ženě jednu ze svých zapálených bomb se šrapnely a přitom uskočím zpět do uličky, abych sám sebe kryl před explozí, která by měla dokonat to co nepovedený sek tesákem začal. |
| |
| Co se děje?! |
| |
| Buď to uděláš nebo ne Stojím tam a koukám. Frank najednou šel k jedné z těch pěkných holek a promluvi na ni. Co mám dělat? Mám zkusti něco podobného. To jsem tak stydlivý? Vždyť to vůbec není pěkný, když je to dívka dejme tomu ale já jsem kluk....... Nebo ne. Prohmatám se trochu dole. Jo jsem kluk. Tak proč držím hubu a jen to tady sleduji jak debil? Noa si budu tady celou dobu stát a koukat. Sakra vždyť nemůžu čekat, že za mnou někdo najendou přijde an to se musí trochu jinač. Sice bylo pěkný se seznámit s Edmundem a podlahou, ale musím se seznámit se všema. Tak třeba s Natsuem, ale kde ten ukřičenec to je mi záhadou. No nic rozhodnu se k velkému kroku a znovu zamířím směrem k té pěkné holce (Levy), jenže místo toho jako by mě nohy neposlouchali a já kolem tý holky jen projdu. No mám fakt odvahu pětiletého dítěte, na to se nedá ani koukat. No nic tak jsem se rozhodl si aspoň najít místo kde budu spat. No a najednou vidím další holku (Naomi) a v tu cvhíli mě zase z nosu začne téct krev. No už zase? pomyslím si a snažím se otřít krev. S takovouhle umřu bez boje. Jo doufám, že aspoň v nebi jsou stejně pěkný holky........ no počkat já jxem NEcromancer, já bych se spíš dostal do pekla, přinejlepším! Rychle se znovu snažím zastavit krvácení. |
| |
| Začíná to být zajímavé Pořád se tak rozhlížím kolem, ale upřímně trochu se ztratím ve vlastních myšlenkách na to, jak vyhraju tu soutěž talentů. Proto s sebou trochu trhnu, když na mě Frank promluví. Sice se u toho šklebí jak blázen, ale i přesto musím uznat, že se mi zamlouvá. Neválí se nám tu v kaluži krvi po zemi a za to má u mě body k dobru. Vážně mám pocit, že poslední dobou je z toho u nás nějaký nepěkný zvyk. "Cana, těší mě." Představím se a podám mu ruku. "Nový hmm? A jak se ti tu zatím líbí?" nadhodím další otázku, než se k nám přiřítí Edmund a začne mluvit o misích. "No dívám se, co tu je na výběr. To víš alkohol není zadarmo." odvětím Edmundovi. "Elfman sice říkal něco o tom, že bysme mohli jít na tu misi s Erzou, ale nevím jestli Titanie bude stát o společnost. Raději chodí sama. Proto se poohlížím po alternativách." Vyložím mu svou situaci a na rty se mi vkrade takový hravvý úšklebek, protože vidím jak se Edmund div netřese. Třeba alespoň u tohohle prcka si vydobydu nějaký respekt. Napadne mě, ale vzápětí myšlenku zaženu, protože respekt potřebuju jen od jedné osoby. A tou Edmund není. "Podívej, pokud nebudu odvolána jinam, nevidím jediný důvod, proč bych s tebou nemohla jít. Jen mě nesmíš zdržovat." mrknu na Edmunda, nemyslím to vážně vím jaké to je nebýt nejlepší a otočím se k Frankovi. "A co ty? Ty by ses s námi na misi nepřidal? Uvažovala jsem o té soutěži talentů tady v Magnolii. Pro vás nováčky by to bylo ideální." dokončím svou myšlenku a zatímco čekám na odpovědi od obou kluků, několikrát si rukou prohrábnu vlasy a nakonec si jí opřu o bok. |
| |
| Kdesi v Magnolii S Levy dojdu až k cechu; řekne mi, že dojde pro Natsua. ,,Tak já počkám tady," pousměji se a opřu se o zeď. Chvíli se nic neděje - až na pár lidí, kteří vchází či vychází z gildy. Tady to fakt žije. Začnu si na prst natáčet pramínek vlasů, když v tom se z gildy vyřítí Natsu. Chvíli za ním nechápavě zírám. Kam to.. Mám na výběr několik věcí - zůstanu tady, půjdu za Levy nebo za Natsuem. Vybírám rychle - a už běžím tím směrem, odkud jsem před několika minutami přišla. To, že to nebyl nejlepší nápad mi dojde ve chvíli, kdy se ztratím. ,,Promiňte, neviděl jste kluka s růžovými vlasy? Před chvílí tudy běžel.." Otravuji kolemjdoucí. A dokonce mě nasměrují. A to správně. K místu činu - jinak popsat výjev přede mnou neumím - se dostanu ve chvíli, kdy je Lucy zachraňována fešným mužem v kvádru (Ah!), Natsu je opodál a jakýsi muž skáče do uličky jen asi tři metry ode mě. Šrapnely vybuchují, naštěstí jsem od nich celkem daleko. Nemůžu říct, že bych se nebála, ale... ,,Magie Stvoření: Pistole!" Po použití trochy krve se mi v ruce objeví malá střelná zbraň. To už jsem v uličce a mířím na neznámého muže. Ještě, že jsem trénovala střílení.. ,,Kdo, sakra, jsi, a co tu zkoušíš?!" Nasadím tvrdý tón. ,,A opovaž se použít magii nebo nějakou zbraň. Jestli uvidím náznak čehokoli, co se mi nebude líbit, střílím," dodávám. Oči mám upřené na poněkud vyššího muže, který je až moc blízko. Snažím se registrovat jakýkoli jeho pohyb. |
| |
| Ztracení a nalezení Stojí blízko východu z cechu. Pořád se snažím zastavit krvácení a pořád se usmávám, ale rozhodnu se vydat pryč s cechu a provětrat si hlavu. POmalu se vydávám nějaký směrem, je mi jedno jakým. S kapsy vytáhnu tužku. Chvíli se na ní dívám. Je divné, že něco tak malého vyšlo ze mě a ještě horší je to moje zbraň, je to má kosa. Tahle kosa je magického původu a ještě k tomu z mé krve. Zamračím se a moje tvář potemní. Jen si tiše povzdechnu. Kam jsem se to sakra dostal řikám si, nevím kde jsem. Musel jsem se ztratit. Je to v háji se mnou můj orientační smysl je hodně blbý a k tomu tohle. Asi jsem se neměl od cechu moc vzdalovat, ale co se dá dělat. Tak se zeptám pár lidí na cestu............ kde sakra jsou lidi. Hledám aspoň někoho, ale nemůžu nikoho najít. NO to jsem se hezky dostal do problémů Co to kur...... řeknu když uslyším bouchnutí automaticky se mi tužka změní v kosu (celé kosa je rudá). Moje primární zbraň je připravená na útok a já tím pádem taky. Rychle mířím k místu odkud se to ozvalo, teď bych měl vědět kam miřím rána přišla přesně s tohodle směru. A pak konečně uvidím někoho známého Vidím Natsua jak je skloněný nad nějakou dívkou (Lucy). Rychle se k němu blížím. Vypadá to na problémy řeknu be kapky emoci zatímco jdu k Natsuovi. |
| |
| Magnolia - ulička - zábavný den Stín skrýval můj stín. Skrýval ho dobře, ale asi né dost dobře, pro oči jedné zajímavé slečny. Vidím jak jí prsty obklopí magický kruh...krvavý kruh. Krvavá magie. Magie stvoření...bezvýznamná...slabá Já nepotřebuji magické kruhy...já nepotřebuju magii....má moc, je opak magie...jed...virus...anti-magie... Je viditelně vidět, jak mé tělo opouští nazelenalý plyn, ovšem žádné světlo, žádný magický kruh. Jen divný zápach zatuchliny...divný pocit, jakoby samotný podstata magie okolo mne neexistovala. Díra v prostoru. Sevřu svou černou katanu, která vyletí z pochvy a zazvoní vlastní melodií. Černá ocel hladoví po chutném mase a krvi...ale cítím, že se blíží spoustů bodíků magie. Až příliš. Ať už mi v cestě někdo stojí nebo ne, začnu bleskovým sprintem prchat skrze uličky z místa útoku. Magických útoků se nebojím. Nemám proč. Přesto...je čas na ústup... Nové ženě neodpovídám. Ani z dálky na ni nezavolám, jediné co zanechám na zemi, je můj otlučený a tupý tesák z rovněž černé oceli. Pokud se mi někdo pokusí dostat na dosah meče, bez milosti jej setnu. Utíkám od místa činu a snažím se ztratit v spleti a temnotě uliček a zákoutích. Když se dostanu dost daleko /logicky aniž, by mě kdokoliv pronásledoval), meč vrátím zpět do pochvy a schovám se v nejbližších stokách, kanálech, nebo jiném temném místu. |
| |
| Vyrážíme Arthur, Gray, Juvia Mezitím, co Arthur uvnitř guildy rozmlouvá s Grayem, já se jen opírám zády o stěnu budovy, čtu knížku a jen čekám. Zajímalo by mě kolik nepříjemných událostí nás čeká. Volnou rukou si prohrábnu do ruda zbarvené vlasy. Jestli vybouchnu, tak doufám, že se nikomu nic nestane, zatnu ruku v pěst. Ne, že bych se bál, že zraním své 'přátele', ale bojím se leda o to, abych nemusel pořád vše vysvětlovat a jen se omlouvat. Zadívám se směrem na náměstí. Snad budu mít možnost zatrénovat si svou magii. Znovu se pustím do čtení knížky, ale to už vyjde Arthur s Grayem a tou divnou holkou. A tahle je.... hmm, její jméno nevím. S nečitelným výrazem si prohlídnu Juvii. Dojdu k nim a cestou zavřu knížku. Děkuji, že se o nás postaráte. mírně se ukloním směrem ke Grayovi a Juvii. Potom, co vyrazíme se držím několik kroků za skupinkou. Poslouchám jejich rozhovory a nesnažím se navázat žádný rozhovor. |
| |
| Cesta za úkolem _________________________________________ Ve vlaku |
| |
| Cesta za úkolem - vlak Arthur, Gray, Juvia Při cestě na vlak poslouchám Graye jen napůl, a taky se celou dobu držím kousek za skupinkou. Nemám peníze na jízdenku, tak poprosím Graye, aby ji za mě zaplatil s tím, že až uděláme úkol, tak mu to potom vrátím. Doufal jsem, že vlakem nepojede moc lidí, takže bych si mohl sednout mimo, jenže ve vlaku bylo dost lidí a jediné volné místo bylo tak akorát pro nás čtyry. Sednu si blíž k oknu a otevřu si knížku. Netrvá to dlouho a už mě zas někdo ruší. Ach jo... svěsím hlavu a podívám se z okna. Knížku nechám otevřenou, ale držím ji tak, abych ji omylem nezavřel. Proč jsem se přidal k Fairy Tail? zopakuji si v duchu Grayovu otázku. ,,Chci někoho najít, někomu se pomstít a ve Fairy Tail by se mi to mohlo splnit.'' řeknu to a přitom se celou dobu dívám z okna. Jakmile dost zesílím, tak otce zabiju. Pak si ještě vzpomenu na osobu, kterou hledám, ale to se Gray optá na další otázku. Nechce se mi mluvit o mé magii, i když jsou to členové cechu. Chvilku přemýšlím a stále se dívám z okna. Nakonec se rozhodnu a podívám se na levou ruku, neboť pravou držím knížku. ,,Moje magie není nijak zvláštní. Moje magie se jmenuje Rozhodnutí. Tahle magie mi dává obrovskou sílu, nebo rychlost a obratnost. Na chvilku se odmlčím, pak se znovu začnu dívat z okna. ,,Krom velké destruktivní síly mi tahle magie umožňuje odrazit téměř jakýkoliv magický útok. I když se mi útok podaří odrazit, tak mě to z části může zranit, a proto chci ve Fairy Tail zesílit.'' Pokusím se to říct stručně, neboť se mi vůbec nechce vysvětlovat fungování mé magie. Při Grayově proslovu se dívám z okna. V odrazu vidím Juvii, která je z Graye celá vedle. Hmm... ,,Rád bych znal vaši magii, klidně i stručně.'' podívám se směrem na Graye s Juvii. Hm... přimhouřím oči a podívám se na Juvii. ,,Vy dva jste milenci?'' |
| |
| Ve vlaku s dvěma nováčky a...JUVÍÍÍÍ! Stále tomu nemohu uvěřit. Jen co jsem se probrala z mrákot, jsem už byla na ubytovně, zabalila jsem si během dvaceti sekund a teď sedím ve vlaku s Gray-sama a se dvěma nováčky...ale hlavně s GRAY-SAMA! Naše první společná mise....to může být začátek něčeho krásného, já to vím, že může.... Zamilovaně pokukuji po Gray-sama, zároveň ale tak trochu vnímám, co říká. I přes své poblouznění si (nijak ostře, ale přece) uvědomuji, že je důležité další lidi z cechu dobře poznat. Když mě ale Gray-sama poplácá po zádech, veškeré soustředění zmizí a nahradí ho pocit tak blažený, že začnu jen nesmyslně koktat, voda v tvářích se mi začne vařit a jen se sklopeným pohledem zírám do klína. Pořádně začnu vnímat zase až v moment, kdy Kyou začne popisovat svou magii. Zní zajímavě, vypadá to, že nám do cechu přibyl další člověk s magií pro bojové účely...což vzhledem k tomu, co občas naše úkoly obsahují, rozhodně není na škodu. "Kyou-san, pokud chceš zesílit, především v bojové magii, jako je ta tvoje...možná by nebylo na škodu se domluvit s Elfmanem nebo Erzou, ti dva se spoléhají především na silové věci...třeba by ti mohli nějak pomoct,"" navrhnu a zároveň jedním očkem kontroluji, jak se Gray-sama na můj návrh tváří. Pak si ale zpětně uvědomím, co řekl. "M-moment...pomstít?" vyhrknu a poprvé za celou cestu se plně soustředím na něco jiného, než je Gray-sama. Počkám chvíli, jestli odpoví, a pak mu zodpovím jeho otázku ohledně své magie. "Juvia je dešťová žena," pokrčím rameny, jako kdyby to mělo vysvětlit vše. "Juviino tělo je z vody, proto ji může ovládat a využívat jako bojový prostředek, ke znehybnění...jakkoliv chce." Jako malou demonstraci změním svou ruku ve vodu a oddělím malou kouli vody, něco jako malý Water Lock, kterou nechám vznášet nad svou dlaní. Otočím se ke Gray-sama a s mírným úsměvem ho vybídnu, aby něco řekl o své ledové magii, když Kyou pronese tu...poznámku. Tu nádhernou, kéž-by-pravdivou, dokonalou poznámku....milenci...milenci... "JUVÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!" Ten výbuch emocí - doslova výbuch - všechny opláchne, pokud se za nic nestihnout schovat nebo ho jinak odrazit. Z ničeho nic s totiž z mého těla vytvořila vlna vody, která jako příliv zalila celé kupé. Ráda bych se všem omluvila, jenže napůl ležím, napůl klečím ve vodě a s celým rudým obličejem a idiotským úsměvem po slabikách opakuji to kouzelné slovo, co Kyou vyslovil. "O...omlouvám...s...se...." vybublám nakonec zpoza vody a zůstanu v ní ležet v napůl omdlelém stavu. Toliko k demonstraci, jak umím ovládat vodu. |
| |
| Jede, jede mašinka- teče voda z komínka.. Vyjdeme tedy ven a už táhnem sebou Kyoua. Konečně můj první úkol! Nadšeně se ušklíbnu. Podám Grayovi papír. O ostrovu Midi jsem již slyšel a procházel kolem něj, ale nevěděl jsem, že je odsud až tak daleko. Mě to přišlo krátký, jenže jsem taky ve vlaku usnul, takže se není co divit. Podívám se znovu na všechny tři společníky a jdu normálním tempem. Rsp. Jako většina, což jsou jen jak to říkal.. Juvia myslím.. a Gray. Kyou se loudá někde vzadu, ale to je mi docela jedno. Gray už toho řekl dost, pročpak nemluví i ona? Podivím se, když nastupujeme do vlaku a ta holka pořád jen mlčí. A zase mluví Gray! Ušklíbnu se a soukromě si zakleju. Taky toho moc neřeknu, ale taky není co. Heh.. Vytvořím na tváři nervní pohled, když to Gray dořekne. Hezky jsem se předvedl, svatá pravda. Sarkasticky pronesu. Poslouchám co Kyou umí.. Když mu něco řekne Juvia, tak jen utrousím pár slov. Jak bylo vidět, tak svou magii vážně ještě poiřádně neovládám. Pohladím Peaceful a usměji se. Ale doufám, že se ji naučím pořádně ovládat. Podotknu. Hledal jsem někde mága s podobnou magií, aby mi poradil, jenže nikoho takového jsem nenašel, takže jsem se přidal k Vám . Neberte si to jako urážku, ale v podstatě jste byli druhá varianta mých dlouhých cest. Poslechnu si co Juvia umí. Zbytek cesty mlčím, když tu Kyou položí lechtivou poznámku. Musím se chechtat, když Juvia vybouchne. Byl bych celý mokrý, kdyby Peaceful ihned nezareagovala a nepoužila své pole pohlcující magii, které zapříčinilo, že já i Kyou jsme suší. Snad. "Ňaf" Vydá ze sebe Peaceful. (Házím kostkou za Peaceful, takže možná suší nejsme, pokud hodím něco velmi nízkého.. ) |
| |
| Že by skutečně mise? Chvilku na Canu jen koukal. A pokoušel se vzpomenout co mu vlastně řekla. Přeci jen jeho mozek ještě nezvládal odfiltrovávat krasu a soustředit se na to co je mu řečeno zároveň. Pochopil ,že by snad mohl být někým kdo zdržuje i když smysl toho zdržení mu nebyl znám. " Zdržovat , no a jak mohu zdržovat?" nevěděl jestli jde o rychlost nebo o co. "Navíc jak mužu zdržovat na soutěži talentů?" uvědomil si že mluví až moc, takže udělal krok dozadu a ještě dodal. "No to je jedno.Aspoň nějaká možnost začít s legendou." |
| |
| Vlak - glo glo glo Arthu, Gray, Juvia ,,Dobře,'' přikývnu. Tím odpovím Juvii na informaci s kým bych měl trénovat. Vodní žena? Tahle informace mě velmi zaujme. ,,Máš velmi podobnou magii mé sestry.'' Prohlídnu si vodní kouli. Jaká ironie. Vzpomenu si na tréninky se svou sestrou a různé podlé triky kterými mě vždy dostala. Po chvílí cesty se optám na tu otázku. I když... to asi nebyl zrovna dobrý nápad. ,,He?!'' nestačím jakkoli zareagovat a jsem celý mokrý. ,,Ts.'' Budu to brát tak, že se na to už nikdy nemám ptát. Protřu si oči a z obličeje si utřu vodu. Ksakru, knížka to schytala. Naskočí mi žilka na čele. Vstanu a sundám si z košili. Ukážu lehce vypracované tělo plné jizev a šrámů. Otevřu okno, vykouknu z něj a pokusím se z košile vymáčknout vodu. Hehe, řekl jsem, že stačí popsat svou magii i stručně a ne mě celou její silou zasáhnout.'' Zalezu zpátky do vlaku, na obličeji mám jakýsi škleb mezi úsměvem a vztekem. Pozornější by si mohli všimnout, že nemám košili. Proč ji nemám? Jednoduchá odpověď. Když jsem se ji snažil sušit, tak se zachytla o keř, který je u tratě a vyškubla se mi z rukou. ,,He he he...'' připitomělé chechtání je jediné, co jsem v téhle situaci schopen udělat. Sednu si. No super. Jsme tu dva naháči. podívám se na Graye. ,,Jo a asi za necelých deset minut tam jsme.'' |
| |
| Fairy Tail Vy...Vy...Vy říkáte Salamandru-sama jeho jménem? zeptal jsem se překvapeně a dle výrazu v mých očích se dalo jednoznačně poznat, že v ten moment u mě Levyn status stoupl z obyčejné dívky málem až na bohyni. Já...v tom případě ale musím jít s vámi. Titania-sama říkala, že se mám přidat ke skupině Salamandra-sama na misi, že prý ho mám doprovodit, abych prokázal svou hodnotu pro Fairy Tail. ukázal jsem na své nové, černé tetování na rameni. |
| |
| Další člen týmu? Překvapeně na Akagamiho zamrkám. "A jak jinak bych Natusovi měla říkat?" zeptám se ho. Vážně řekl Salamadr-sama? Probůh, že to není nějaký fanatik? To by nemuselo dopadnout dobře.. Natsu sám je někdy... no.. blázínkovský. I když... u něj to rozhodně není špatně. Doplním si v duchu a zlehka se pousměju. "Jít s námi? Tit..? Myslíš Erza?" ujišťuju se opětovně a otočím hlavu, abych se na Erzu podívala. Jestli to řekla ona, tak bych jí vážně nechtěla neposlechnout. Nejlepší bude, ho vzít za Natsuem a ostatními. Jeden člen navíc by snad neměl být na obtíž. Tak tedy na Akagamiho kývnu. "Tak pojď se mnou. Venku čeká Poppy-chan. Budeme muset najít ostatní. Natsu někam před chvilkou odešel a Lucy-chan ještě nepřšila zpátky." Ostvětluju mu situaci, zatímco mířím ke dveřím gildy. "Abych se představila. Já jsem Levy. Levy McGarden." dodám, když si vzpomenu na dobré mravy. "Vítej ve Fairy Tail." |
| |
| Promáčená cesta |
| |
| Úkol Hádka o úkol vrcholí, když přijde Elfman s dotazem, jestli se nemůže přidat. ,,Tse, další komplikace, to přímo nesnášim. Tohle se potáhne snad do nekonečna jestli to rychle neutnu." Zhluboha vydechnu, abych se uklidnil a naposled si rozmyslel, jak nejrychleji vyřešit tuhle otravnou situaci. Rozhodím rukama v odevzdaném gestu.,,Tohle fakt není dobrej tejden." ,,Tss. Co nadělám. Uděláme to společně, jen ať už to mám z krku. Hlavně se mi nikdo nepleťte do cesty nebo do soubojů. Jasný?!?" Sjedu oba dva zpruzeným-vyzývavým pohledem a sednu si na nejbližší lavici, opřu se zády o desku stolu, pohodlně se rozvalím a otočím se na Erzu. ,,Tak co to je za úkol, hmm ... ? Doufam že to neni nějaká pruda." |
| |
| Kdesi v Magnolii [/h1]Ten chlápek zdrhne dřív, než se k němu dostane. Svezu se k zemi a zhluboka oddychuji. Srdce se mi snaží vyskočit z hrudi, jinak to nevidím... Asi tak deset sekund si ještě dávám pauzu, než se roztřeseně postavím. Pistole mi vypadne z ruky; než však stihne dopadnout na zem, zmizí. Jdu zpátky k Natsuovi, Lucy a... Počkat, kdo je tohle? ,,O co tu vlastně šlo?" Zeptám se nahlas a pokračuji jejich směrem. Snažím se netřást moc viditelně. No, ne, že by se mi to extra dařilo. Klid, Poppy, klid. Zhluboka dýchám a snažím se nemyslet na to, že jsem právě mířila pistolí na člověka. Což je dost těžko, věřte mi. Udělalas to, abys jim pomohla. Je to právě tahle věta, která mě uklidní. |
| |
| Magnolia Probíhám uličkami a když mám jistotu, že za mými zády nikdo není, začnu se škrábat na střechy budov. Cestou nahoru si nadávám do neúspěšnému úkolu. Jak zatraceně stihla uhnout ?! Zřejmě měla pod nohama nějakou kaluž, ale to by ještě šlo, ale zatraceně, kde se najednou shrnuli na jedno místo všichni ty kouzelníci ? Je snad Magnolie špatným místem k získávání hlav ? Hmmmm....budu je muset sledovat a až pak zaútočit. Ale do té doby, se musím připravit. Tvrdou masku mi opět nahradí šílený, dravý úsměv. Příchod dalšího lovu. Chutnou loveckou zvěř, kterou zbavím hlavy a přidám k nekonečné sbírce všech dalších. Když hledím do temných ulic z rovné střechy jedné z budov skládám si dohromady jednotlivé informace. Ta blondýna....Lucie Hearthfillia, z bohatého rodu je mágem vyvolávání. Ta jenž vytáhla pistoli, to byla magie stvoření...a ten s růžovýma vlasama...to musel být známý Salamander, drako-bíjec z okruhů vzácných cílů. Ale kdo byl ten s brýlemi ? Cítil jsem, že je to člověk, přesto v něm bylo něco jiného...to je podivné. Vytáhnu z brašny velký pergamen, se seznamem jmen. Fairy Tail má nejméně zaškrtaných jmen. Popravdě to je jediná guilda, u které nemám ani jedno zaškrtnutí. To je k vzteku ! Není divu, že jsem ani jednoho z nich nedostal...ti lidi jsou jak mravenci. Strč do jednoho a už jdou po tobě všeci. Budu asi muset dostávat ty menší ryby, než se dostanu k těm větším... Sroluju pergamen a vrátím jej zpět do batohu. S tím se postavím a prohlédnu si okolí. Je, přeci jen mnoho způsobů jak ztáhnout draka z kůže..., s tím seskočím opět do temnoty hlubokých ulic. Můj cíl je však jasný, pronásledovat malé skupinky mágů Fairy Tail, jenž budou opouštět město...ti jsou můj cíl. |
| |
| Gajeel, Elfman a...kdo to je? Netrpělivě podupávám nohou a čekám na Gajeelovu odpověď. Představa, že ho trochu usadím a opatím mu ty jeho drzosti, se mi skutečně zamlouvá, když ale za námi přijde Elfman, Gajeel okamžitě otočí. Asi už se v tom nechce moc babrat. No co...víc lidí rozhodně nic nezkazí, pokrčím rameny v duchu. Otočím se na Elfmana a s mírným úsměvem na něj kývnu. "Určitě máme. Právě jsme se..." krátce zaváhám nad volbou slov, "...s Gajeelem dohodli na detailech úkolu a pomalu vyrážíme, není potřeba ani nic balit, protože je to tady ve městě...takže předpokládám, že můžeme vyrazit?" zeptám se obou svých společníků. Náhle mě ale někdo osloví, někdo, koho jsem tu ještě neviděla. Otočím se k nově příchozí a přijmu od ní dopis. Přelétnu ho očima, ale ani moc nemusím dávat pozor...vše souhlasí, rukopis mistra znám docela dobře. Vrátím jí dopis a úsměv opětuji, vypadá vážně nervózně. "Takže máme dalšího nováčka? To je příjemné překvapení, kolik lidí se k nám v poslední době přidává. Vítej do Fairy Tail, ...Naomi? Je to tak správně?" krátce zaváhám, přeci jen jsem ten dopis pročetla jen v rychlosti. "Každopádně, mistr Makarov tu teď není, hodně lidí se rozchází na úkoly, ale Mirajane by tu měla být téměř pořád, popřípadě to vypadá, že Cana se zatím nikam nechystá...a sedí tam s ní další nováček. Takže zkus zatím zajít k ní, než se trochu rozkoukáš, pokud nemáš kde bydlet, určitě ti i ukáže, kde je ubytovna. A neboj se kohokoliv na cokoliv zeptat, každý ti tu rád pomůže," ujistím Naomi co nejvíc přívětivě a pak se otočím zpět k Elfmanovi a mírně nerudnému Gajeelovi. |
| |
| Pořád na stejným místě Pomalu si povzdychnu a moje kosa se změní zpět na tužku, kterou pak dám do kapsy. No vpyadáto, že už je všechno v pořádku..... no skoro pomyslím si a podívám se na nově příchozího. Je to pravda ve Fairy Tail jsou samí roztomilý holky a tahle možná i vede (Poppy). No taky bych rád věděl o co tu šlo řeknu a usměju se. Rád bych věděl kde teď byla? pomyslím si. Znovu stisknu tužku co mám v kapse. radši nemyslím na to co mně ta tužka způsobila za bolest. Podívám se na tu blondýnu (Lucy). Asi jí budeme muset odnést k někomu kdo umí léčit řeknu i když je mi jasné, že oni určitě myslí stejně. Jenže v mé hlavě se poprvý ozívá jiný hlas. Co takhle jí dorazit a udělat z ní zombie? Necítila by žádnou bolest a poslouchala by jen mně ten hlas patří mně a přesto nepatří. Ne tyhle temný myšlenky musím zahnat. Tohle si nesmím dovolit. Já udělám ze zombie někoho jiného, ale musím ho najít. |
| |
| Tak fááájn. Edmund pořád vypadá tak nějak zaraženě a kouká na mě jak tele na nová vrata. Nutno říc, že mi to nevadí. Jsem zvyklá na pohledy obdivující mou krásu, proto ji nechávám zahalenou jen minimálně. Tohle by nakonec mohla být legrace... ale musíme Fairy Tail dobře reprezentovat. To bude hlavní. Přeci nejsme nějaká malá gildička, ale hrdá a silná gilda. Poklepu Edmunda po rameni. "Tak se připrav k odchodu a jestli si potřebuješ ještě něco zařídit... co nejdříve vyrazíme. Jasné?" Na jeho odpověď moc nečekám a zamířím k Elfmanovi a zlehka se dotknu jeho ramene. "Hele, tak já s vámi na misi asi nepůjdu. Zabojujeme si příště, ano? Radši bych okoukla tu soutěž talentů a možná s sebou vezmu pár nováčků. Alespoň uvidí, jak prestižní gilda jsme," dodám s jistým pobavením v hlase. "Neví ještě o někom, koho bych mohla vzít s sebou?" zeptám se ještě a věnuju přitom pohled věčně načuřenému Gajeelovi, který dělá jako bychom tu nebyli a Erze, která budí respekt i když mlčí a momentálně se vybavuje s tou další novandou. Třeba ta by chtěla jít s námi. Přeci jen předvádění se před publikem zas tak náročné není. |
| |
| Úkol Souhlas Erzy beru se smíšenými pocity, kdy na pozadí přemýšlím do čeho jsem se to uvrtal. Hned na to je vyrušená dalším nováčkem ... Naomi? Zaklepání na rameno mě donutí otočit se tváří v tvář Caně, která se rozhodla pro jiný úkol. Vyslechnu si jí s vážným pohledem, kteý občas zabloudí za bělovlasým postrachem a ještě jedním čekající u nástěnky úkloů. Když skončí souhlasně přikývnu a založim si ruce na prsou. "Dobrej úkol. Ukaž jim, že jsi pravej chlap." Vesele se zašklebim. "A až to vyhraješ, tak to pořádně zapijem." Pak zase zvážnim. "Jestli jsem dobře slyšel, tak právě přišla jedna nová." Naznačím palcem směrem k bělovlásce bavící se s Erzou. "Když se ti podaří Edmunda udržet při vědomí, tak by ti mohli docela ladit. Hodně štěstí." Poslední dvě slova pronesu potichu, aby je slyšela jen Cana. S tím si odskočím do vedlejší místnosti, kde odpočívá sestra a vyzvednu si tam malý vak jehož obsah doufám, že nebudu potřebovat. S vakem přehozeným přes rameno se vrátím k Erze, která právě domluvila s novou dívčinou. "Všechno mám připravený a Cana půjde s jinou skupinou, takže jsme všichni." Než se s ostatními rozloučí dojdu ke stolu, kde sedí Gajeel a postavím se vedle něj. "Spoléhám na tebe." Procedím mezi zuby, aniž se na něj otočim. |
| |
 | Konec cesty? Nebo nový začátek? Slunce se mi opíralo do zad, zatímco jsem kráčel městem. Cílem mé cesty byla budova gildy Fairy Tail. Povzdechl jsem si. Tak to jsem zvědav, jak ocení mé zprávy.... Znova jsem si povzdechl a protáhl si ramena. Kráčel jsem dál, pomalým, ale vytrvalým krokem. Ano ano, už jsem blízko, cítím jejich magii. Na cestě jsem už dlouho, takže už se docela těším, až si zchladím zprahlý krk nějakým ledovým nápojem a poté, co vyřeším svůj úkol, si snad najdu nějakou řeku, kde ze sebe shodím prach a špínu týdenní cesty. Jak tak kráčím, všímám si občasných zvědavých pohledů, ačkoliv obyvatelé Magnolie jsou asi na podivné typy zvyklí a tak ode mne neočekávají hostilitu. Lze to vyčíst z jejich pohledů a jsem vděčný za to, že nevidím nikoho mumlat něco o podivínech. Trochu začichám. Ne, necítím žádný strach. Jsou si jistí že jim nic neudělám, mimoto tady mají mágy, kteří budou riskovat životy, aby je zachránili... To se mmi líbí, tak je to správně. Můj výraz tváře se doteď nezměnil, stále jsem měl koutky zdvihnuté nahoru. Teď se však pousměji, poprvé za dlouhou dobu. Tady rád nějakou dobu zůstanu, město má příjemnou auru... Cesta mne konečně dovedla před velkou budovu s obřím nápisem Fairy Tail nad vchodem. Teď se doopravdy usměji plným úsměvem, protáhnu se jako obří kočka a zamířím přímo dovnitř. Trochu mi tu chybí dveře, ale možná tu mají trošku jiné zvyky. Uvnitř je pár lidí, všímám si ale mírného nepořádku v budově. Pár krvavých šmouh na zemi, trochu nepořádek jako po pořádném flámu a bitce. Jako by byli teprve v fázi uklízení... Možná jsem mohl chvilku počkat... Ne, mám svou povinnost. Pro vás všechny před budovou gildy a v ní: Všimli jste si mladíka, asi 170-175 cm vysokého, vypracovaná, štíhlá postava, bílé a černé vlasy (černé vlasy tvoří jakýsi podklad, jsou totiž černé u kořínků). Má velmi zajímavé tmavě modré oči, které jako by neustále měnili svou barvu mezi různými odstíny modré a někdy i fialové a černé. Pohybuje se pružně, jako obrovská kočka, predátor, ačkoliv je v tom i slušná dávka nonšalance a elegance. Oblečen je do bronzovo-hnědých kožených cestovních šatů (viz obrázek). Na zádech má krátký pláštík který mu sahá až po pas a v mírném průvanu lehce povlává. Má na sobě koženou vestu, která odhaluje svalnaté ruce a hruď. Krátká suknice z hnědé kůže je součástí této vesty a sahá mu do poloviny stehen. Taktéž povlává ;) Pevné, hnědé kalhoty jsou docela volné a sahají až ke kotníkům. Mladík má sandály a nohy obaleny v pruzích látky-cosi jako ponožky. Přes pás má obvázaný zelený pruh látky, pokrytý divnými kresbami. Pod ním je kožený opasek s kovovými cvočkami. Předloktí mu chrání tmavé (modré? mění barvu, podobně jako mladíkovy oči) kožené chrániče pokryté šupinami. Na rukou, na krku i na hrudi si lze povšimnout několika černomodrých nákresů jakýchsi run či něčeho podobného. U opasku se mu kývá velký tesák, který však připomíná obří zub, který má držadlo pokryto podobnou šupinatou kůží jako jeho chrániče, až na to že jemnější. Chránič je taktéž ze stejného materiálu jako zbytek tesáku. Jsou to vlastně čtyři výběžky připomínající malé zoubky, které chrání ruku. Kolem mladíka cítíte auru sebejistoty a také náznak skryté moci. Ačkoliv se stále usmívá, jeho oči rozhodně neukrývají takovou radost. Spíš je v nich smutek, jako by krvácel z nějaké rány. Při druhém pohledu si všimnete, že je značně zanedbaný, jako by šel dlouhou dobu bez zastávky, prošel si několika body a nestaral se o sebe, jen šel dál. Lze si všimnout několika jizev a odřenin, také pár modřin. A ti zkušenější z vás si všimnou, že ta kresba uprostřed hrudi ve skutečnosti je znakem gildy Flash. Gildy, která byla údajně celá vyvražděna, možná s výjimkou jejich tajemného člena, zvaného Taisei. Gildy, jejíhož mistra považoval Makarov za svého dobrého přítele. Mladík se nadechne a silným hlasem, ale ne natolik silným, aby to bylo neslušné, zvolá: "Zdravím vás, Fairy Tail, nesu důležité zprávy vašemu mistrovi Makarovovi! Přináším zprávu od mistra gildy Flash, Jensena. Potřebuji, abyste mne za ním dovedli. Pokud mi nevěříte, nechám se spoutat, proskenovat a odzbrojit, ale nechte mne doručit zprávu." S tím vydechne, a pokojným krokem s rukami vzhůru, do výše ramen, zamíří přímo k baru, kde (pokud tam někdo je) požádá o nějaký studený nápoj. Pak si sedne na židli a klidně sedí, čeká, dokud mu někdo neodpoví. |
| |
| Nejvyšší čas vyrazit Elfmanova poznámka o chlapech mě jako vždy pobaví. "Spolehni se na mě. A už si lešti korbel, protože pak to bude správná oslava!" Mrknu na něj. On vážně ví, jak mě správně namotivovat. Pak se podívám směrem k Naomi. "Fajn, tak jestli bude mít zájem pošli jí za mnou ven. Založím si tým bílovlasých. Za chvilku snad vyrazíme. Nejdeme tak daleko, abychom se museli nějak extra balit." Dodám ještě. A kouknu po Edmundovi, který postává, kde jsem ho nechala. Pak už jen věnuju Elfmanovi upřímný úsměv a stejně tiše mu odpovím. "Díky a ty se taky opatruj. S těmi dvěma to vůbec nebudeš mít snadné." Mrknu na něj a pak mávnu na Edmunda a naznačím směr východ. "Jdeme!" Zavelím a už mířím ladnými kroky k východu. V tom zaslechnu další hlasitou mluvu od nového příchozího. Tady je to vážně jak na dni otevřených dveří. Za chvíli tu bude víc nováčků, co neznám než známých tváří. Začínám z toho být kapku nesvá. Ale tak což. Teď musím na tu misi, nebo se stařík bude vztekat, že jen lelkuju po gildě a vypíjím zásoby alkoholu. Tomu novému určitě poradí Mira nebo někdo jiný. S těmi slovy projdu ven před gildu, kde se labužnicky protáhnu a čekám na ostatní, kteří se ke mě chtějí připojit na quest. |
| |
| Stále v gildě "Ano je." Usměji se. "Dobře a děkuji." Kývnu na souhlas , že jsem to tak nějak všechno pobrala. Ta ubytovna by se hodila, jelikož nemám kde bydlet a na chodníku bych rozhodně spát něchtěla. Takže Cana říkala že? Koukám kolem sebe až ji konečně uvidím i s tím nováčkem, jak mi bylo řečeno. Mezitím co jsem se rozhodovala, že to teda risku a půjdu za ní, se přesunula někam jinam. Taky jsem sledovala ostatní, kteří kolem mě jsou. Překvapeně koukám na někoho pro mě nového, který na celou gildu zvolává. Potom, ale začnu po očku pátrat kam se ta Cana poděla z mého dohledu. Uvidím ji stát před gildou. Někam se chystá ? Možná bych jí tedy neměla obtěžovat. Ne, já to risknu! Vyrazím tedy za ní ven před gildu. "Zdravím, jsem tady nová a bylo mi doporučeno od té milé rudovlasé ženy, že bych měla jít za váma než se tu pořádně rozkoukám. A.. e... jmenuji se Naomi Airdelon." Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně nevím, jak se ta rudovláska jmenovala.. "Ale vypadáto, že se někam chystáte. Tak pokud vám to nebude vadit, ráda bych se k vám přidala. A no.. jestli byste pak měla potom i čas, tak jestli byste mi neukázala kde je ubytovna. Jelikož nemám kde bydlet a na chodníku bych rozhodně usínat nechtěla." Poslední větu pronesu žertovně s usměvem. |
| |
| Mise " Jasné." Potlačil zasalutování. A pak se jen snažil vyřešit základní otázku všehomíra, tedy kam přemístit svou knihovnu. Nakonec zvolil jeden z opuštěnějších rohů Cechovní budovi. Křídou udělal kolem knihovny půlkruh a nakreslil pár divných písmenek, jsitě nemělo to magickou moc,ale vypadalo to hezky. Pak už zbývalo zjistit kde je Cana. akorátčas na to aby vyslechl dlaší příkaz. rozhodně neměl na to aby odporoval a nebo přitakal a tak se tkaticky držel pár kroků za ní. " e to a jaký talent budeme ukazovat?" zeptal se orpavdu opatrně. Nwchtěl Canu moc naštvat. Vlastně se smíš tvařil ,že tam není a snaži lse nezdržovat. |
| |
| Slibovaný posun v ději
|
| |
| Grand Entré-Dívka v bezvědomí Popíjel jsem v klidu nápoj a smířil se s tím, že chvilku odpověď nedostanu, když v tom jsem ucítil krev. Otočil jsem se ke dveřím a všiml si skupinky mágů nesoucí mladou blondýnku, která má poraněnou hlavu. Sleduji jak rudovlasý mladík jen tak tak dusí svůj vztek. Mhm, má zajímavý šátek... Černovláska je očividně otřesená. Tak co se tady asi stalo? Že by pracovní úraz? Asi spíš ne, na to mi to nesedí. Mhm. Možná nějaký útok na tu slečnu? Kdo by tohle dělal? Temné gildy, vrahové, lovci mágů? I kdybych byl lovcem mágů, na Fairy Tail bych si netroufl, bylo by to jako kopanec do vosího hnízda. Kdo je za tohle zodpovědný je buď idiot, nebo někdo, kdo dokonale ví co dělá. A věří si... Otočím se na židličce, dopiju nápoj, položím sklenici a zvednu se. Pomalu zamířím ke skupince mágů, zastavím se od nich asi tak na pět kroků, na bezpečnou vzdálenost. Pak pohled otočím z dívky na ostatní a zeptám se: "Pardon že vás obtěžuji, ale co se vám stalo? Nějaký úraz postihl vaši kamarádku?" Odmlčím se, neznají mě, takže mi nebudou věřit. Ale stejně, to nejmenší co můžu udělat je nabídnout pomoc... Pokud mě nikdo neodstrčí nebo tak něco, promluvím po druhé: "Pokud si to přejete, byl bych schopen vám pomoct..." |
| |
| Je čas zářit! Venku chvíli čekám než se ke mě ostatní připojí. První vyleze ven z gildy Naomi. Musí se jí nechat, že má krásný vlasy. To si pomyslím, než mi doslovně poklesne brada, když slyším její slova. Vážně jako řekla milá rudovlasá žena?!? Řekněte mi někdo prosím, že nemluví o Erze! Každopádně mi dojde jak hloupě asi musím vypadat, tak vrátím pusu do normální polohy a prohrábnu si vlasy. "Fajn těší mě Naomi, já jsem Cana. A budu jen ráda, když se k nám připojíš na naší misi," usměju se a následně kývnu. "nebude problém, vzhledem k tomu, že se nechystáme mimo město, můžeme to spojit s prohlídkou hospod... teda chci říct památek." Pokusím se rychle zamaskovat přeřeknutí. Ale co, že jo. Nejlepší na Magnolii jsou naše hospody a nejlepší je ta ve Fairy Tail, protože tam můžu pít zadarmo. "A neboj u nás se spí na zemi, jen po pořádné oslavě, která trvá celé dny a noci!" To už se ale i ukáže Edmund, který mě následoval aniž bych si toho všimla. "Talent? Na cokoliv, ne?" zakřením se a vzhledem k tomu, že jsme všichni pomalu vyrazím na místo určení. Na místě určení Tenhle pocit mám ráda. Být v zákulisí a čekat, než přijde váš čas zářit. Připomíná mi to každoroční soutěže krásy u nás v gildě. Jediný důvod, proč jsem ještě nevyhrála je ten, že se všichni bojí Erzy a tak raději hlasují pro ní. Tím to určitě bude. Ohlédnu se po těch dvou. Vypadají nervózně. "Ale no tak, co se tváříte tak sklesle? Přeci to bude zábava," máchnu rukou s kartáčem, kterým jsem si česala vlasy. "Užijete si to, uvidíte. Je to úžasný pocit stát na pódiu. Navíc tu máte skvělou příležitost předvést, co vaše magie umí. Já například," sáhnu do své péřové tašky a vytáhnu pár svých karet, "ukážu kouzla karet, až se všem zatočí hlava." Dodám sebejistě. "Hlavně se nesmíte bát. To se vždycky pozná, kdo je nervózní a většinou se mu něco pokazí." poradím jim a podívám se do nejbližšího zrcadla, jestli je můj vzhled OK. |
| |
| Banka Dostat se ulicemi Magnolie k hlavní bance nám zabere necelou půl hodinu. Přísný pohled Erzy a bojechtivý výraz Gajeela se bezpečně postaraly o volnou cestu, narušenou jen nadšeným pozdravem jednoho cukráře na neoficiální vůdkyni naší skupinky. Jeho zklamaný pohled, když zjistil že nejde k němu, nás doprovázel dokud jsme se mu neztratili z dohledu. Ulice v blízkosti obrovské budovy, skrývající úspory většiny obyvatel Magnolie, byly až na jednu spící kočku naprosto prázdné. Dveře jsou, v tuhle obyčejně rušnou dobu, nezvykle zavřené už třetí den. Při tom jak je okolí vylidněné by si jeden myslel, že mají velkou inventuru a dnes jednoduše neotevřeli. Jak a kam dokázali všichni zaměstnanci zmizet beze stopy mi je naprostou záhadou. Podívám se dvojici stojící vedle mě. "Tak jak se tam dostanem? Tyhle baráky jsou stavěný, aby nikdo nemoh dovnitř." Nadhodím si vak pohodlněji na ramenu a stočím pohled zpátky k několikapatrové budově. Co si pamatuju tak ty zdi jsou snad metr tlustý z kamených bloků, větší okna jsou až v druhým patře, pět metrů nad zemí a okovaný vrata s obrovským zámkem mají závory zevnitř. |
| |
| První pomoc, druhá snad nebude třeba... Odpovědi, kterých se mi dostalo, bylo pár: překvapené pohledy, pozdvihnutá obočí, nedůvěřivé výrazy... To mě však nezpomalilo. Rozhodl jsem se jednat. Zamávám rukama a silnějším hlasem připomenu: "Lidi, té slečně krvácí hlava, takže pokud nechcete aby tu vykrvácela, tak bych s tím radši něco dělal, honem." Má připomínka je trefná a tak následuji skupinku do ošetřovny v gildě, kde zraněnou pokládají na postel. Proklouznu za ostatními. Šeptají si mezi sebou, když se protlačím dopředu, ale působím velmi sebejistě a navíc... Autoritativní příkazy vždy zapůsobí. Všechny posílám stranou, aby nestínili. Poprosím jednoho z okolostojících (jeden z NPC mágů) o vodu v nějaké větší nádobě. Dalšímu řeknu ať zatím sežene obvazy. Zatímco odbíhají pryč, já si odepnu plášť a hodím jej na volný stolek. Mág se vrací i s vodou. Slušně poděkuji a opláchnu si v ní ruce. Pak si kleknu k posteli a zblízka si prohlédnu veškerá zranění, která vidím (či cítím). Nejvážnější je asi to na hlavě, krvácející rána způsobená úderem (asi pádem?). Pak si všímám dlouhého a tenkého škrábance na tváři, jasnou řeznou ránu. Začichám, ale žádný jed necítím. Výborně, věřím, že teď už si pamatuji všechny pachy, které šly vycítit... Pak je poznat pár odřenin a modřin, asi byla sražena a spadla, dávalo by to smysl. Zvednu se. "Nejdříve tady slečně opláchnu rány. Podejte mi nějaký čistý hadřík." Uchopím zmíněný předmět a opatrně jej navlhčím. Vyčistím jím zkušenými pohyby okolí rány na hlavě a na tváři. "Hej, ty. Ano, ty. Vyčisti jí zatím odřeniny. Já musím uzavřít tu největší ránu." Svými pokyny jsem povzbudil další osobu k činu a sám se začnu koncentrovat. Tato magie je docela náročná na koncentraci, ale výsledky stojí za to. Okolo rukou mi zaplane modrá aura. Je z ní cítit klid a poměrně dost velkou energii. Celá má osoba začne vyzařovat velmi pozitivní vjemy, klid, ticho... Každý v okolí, kdo této energii věnuje pozornost jasně vycítí moji koncentraci a můj jediný cíl: dát zraněnou do pořádku. Otevřu oči. Nyní planou stříbrno-modrou barvou. Upřu pohled na Lucy a položím jí ruce na čelo. Nejdříve jí dám malou injekci energie, která v podstatě povzbudí její organismus a způsobí to, že se mi nebude podvědomě bránit. Takové malé uklidňující činidlo. V rychlosti proskenuji její energii. Ano, zranění by mohlo být vážné, pokud by se o ní někdo rychle nepostaral. Pousměji se. Mají mě, já ji uzdravím... Oči mi pohasnou a skončím sken. Pak zdvihnu pravou ruku, zatímco levou nechávám na rozbitém čele. Pravá ruka zatnutá v pěst (mimo ukazovák) ve vzduchu začne bleskurychle opisovat složité tvary asi 5 cm nad Lucyiným obličejem. Jakobych kreslil ukazovákem... Ve vzduchu se začíná formovat složitá konstrukce tvořená z mé magie. Náhle přestanu a sevřu celou ruku v pěst. Složité čáry ve vzduchu se složí do sebe a ve vzduchu se vznáší jakási pečeť. Pravou ji uchopím a přikládám Lucy na čelo, přímo na ránu, zatímco levou uhýbám a zdvihám ji do vzduchu. Sevřu prsteník, malík a palec, zatímco ukazovák a prostředník jsou vztyčeny. "Fuuin," zašeptám. Pečeť zazáří a stáhne se Lucy na čele. Já vydechnu, neboť kouzlo si vybralo menší dávku magie. Ostatní mohou sledovat, jak pečeť na Lucyině čele září myriádou různých barev a po chvíli se okraje začnou vsakovat Lucy do čela. Rána se pomaloučku uzavírá, jak má pečeť spojuje kůži, maso a kost. Ani ne za dvě minuty je rána uzavřena a jediné stopy po ní jsou stále svítící pečeť, která však vybledne a zanechá po sobě téměř neviditelné stopy. Také jí zůstalo trocha krve okolo rány. Tu setřu hadříkem. Pak přejdu k ráně na tváři. Proces uzdravení zde bude jednodušší a rychlejší, rána šla jen do masa a je tenká. Musela to být kvalitní zbraň, nebo sklo... Levým ukazovákem a prostředníkem přejedu přes ranku, zatímco pravou kmitám ve vzduchu a tvořím tak další "runový konstrukt"-tedy pečeť. Pak namířím pravou na ranku a levou zopakuji gesto, které jsem již jednou provedl. "Fuuin," zašeptám podruhé. Pečeť přistane na rance a docela rychle ji uzavře. Já si povzdechnu a aura kolem mých rukou pohasne. Pohledem ještě jednou překontroluji zraněnou, ale jelikož žádná další vážná zranění nevidím, asi jsem skončil. Nemá cenu uzdravovat takhle modřiny a škrábance. Otočím se ke všem okolo. "Jsem hotov. Pánové, půjdeme pryč a já poprosím dámy, aby v naší nepřítomnosti slečnu převlékly a sehnaly jí teplé přikrývky. Zanedlouho by se měla vzbudit, trochu jsem ji v rámci léčby povzbudil vlastní energií. Až se vzbudí, donuťte ji tak hodinku odpočívat a doneste jí něco pořádného k snědku a pití. Kdyby se cokoliv stalo, zavolejte mě, budu čekat dole v baru, nebo někde v okolí gildy, koneckonců tu čekám na Makarova." Otočím se ke všem zády, natáhnu se pro pláštík, opět si jej připnu a zamířím k baru. Zcela ignoruji veškeré pohledy a objednám si sklenici vody. Klidně si sednu a usrkávám, jako dříve, ačkoliv teď čekám na dvě věci. Až se vzbudí, rád bych věděl, kdo ji napadl... Pak se smutně pousměji při dalším myšlenkovém pochodu. Teď jsem se prozradil. Každý kdo něco věděl o mé ex gildě Flash ví o tom, že její tajemný člen, Taisei, údajně používal pečetě a runy. A nepotrvá dlouho, než si spojí dvě a dvě dohromady. Naštěstí to není zdaleka všechno, vždy mám své trumfy... Třeba můj druhý druh magie... Hehehe. Zívnu, protáhnu se a exnu sklenku. Z kapsy vytáhnu zabalený kus uzeného masa, který spořádám. Doplnit energii, check. Napít se, check. Odpočinout si... Ano, jdu na to. Check. Pak se zvednu, stáhnu se do kouta, kde se opřu zády o zeď, zabalím se do pláštíku natolik, kolik to jen půjde a zavřu oči. Po chvilce začnu tiše pochrupovat. Nespím doopravdy, jen spíše... relaxuji. Pokud se ke mě někdo přiblíží na dva metry nebo na mne začne mluvit, ucítím to. |
| |
| Zpátky ve Fairy Tail No tak jsme Lucy odnesli zpátky, cestou jsem třikrát zabloudil. Já fak se svoji orientací mám problém. Rád bych to ěnjak vyřešil ale doposud mně nic nenapadlo. Když, se nám podařilo dostat Lucy zpátky do cechu, okamitě jí chtěl vyléčit nějaký cizí chlápek s jiného cechu (Tetsu). No nikdo proti tomu nic neměl, takže mně to nevadí, ale co kdyby. Po tom co si Lucy vzal na starost jsem vzal tužku do ruky a jen s očekáváním koukám na to co dělá. O něco se pokusí a zaútočím. Jen škoda, že bych nejspíš prohral. Pak jdeme zase pryč, proto aby ženský Lucy převlékly. Já se jenposadím k nejblížšímu stolu a strčím tužku zpátky do kapsy. Pěkná magie, určitě je hodně silný. Asi by těžko vtrhl do nepřátelského území. Rád bych věděl co tady dělá. I když spousta nepřátel může vymyslet různé věci aby získali důvěru. On jí tím rozhodně získal, větší důvěru než kdokoliv z těch nováčků co jsou tady tím pádem i včetně mě řeknu si v hlavě a přesto se dívám na toho chlápka (Tetsu). Jen si v klidu povzdechnu a začnu se koukat na ostatní lidi, chci vidět jejich reakci a podle toho se zachovám i já. |
| |
| Lucy-chan!!!!!! Tak jsem prostě vyšla před gildu. A okamžitě jsem dostala ten příšerný pocit, že je něco strašlivě špatně. Moc tomu nenapomohlo, že Poppy-chan tu nebyla. Kam mohla jít?? Vážně se mi to nelíbí. Nejenže se vypaří Natsu, ale i Poppy? A Lucy už to taky trvá nějak dlouho. Nemám strach o úkol, ale spíš, jestli se něco nestalo. Přeci jen má Fairy Tail dost nepřátel a když si vzpomenu, co se tenkrát stalo mě a Droyovi s Jetem.... oklepu se. Jak tak přemýšlím, co dál, projde kolem mě nějaký mladík. Normálně bych si ho nevšimla, ale... do očí mě přímo uhodí kresba na jeho hrudi. Několikrát zamrkám, jestli se mi to nezdá, ale celou dobu, než ten záhadný mladík zmizí ve vchodu do gildy, mám oči přilepené na tom ornamentu. To přeci nemůže být... nebo snad!!! Poznala jsem to, tolik jsem o tom četla. Než mám čas se nad tím víc zamyslet, ostatní se vrací a nesou... "Lucy-chan!!!" vykřiknu vyděšeně, když poznám v nesené osobě svou kamarádku a společně s nimi se vrátím do gildy. Absolutně vypouštím všechno dění kolem a snažím se Mirajane pomoct s Lucyiným ošetřením. Nějakou tu teorii první pomoci bych měla mít načtenou. Jen silou vůle potlačím vyštěknutí, když se mezi ošetřující vsáčkuje ten podivný člověk od vchodu. Všechny mé protesty ale vymizí, když začne Lucy ošetřovat. Vypadá to, že ví co dělá a sledovat jeho magii je jistým způsobem fascinující. A jen mě to utvrdí v tom, co jsem si myslela už venku před gildou. Flash. Vypadá to, že máme co dělat s jejím posledním členem. Ale opět mám jiné priority než nějakého záhadného magyče. Nehodlám se hádat ohledně Lucyiina stavu a když ostatní odejdou, přeci jen se zařídím podle jeho rady, pomůžu Miře převléknout Lucy do jejích náhradních šatů a sejdu zpátky dolů k baru, abych se podívala po nějakých přikrývkách. A když už jsem dole, pochopitelně mi to nedá, abych mlčky poočku nesledovala toho mladíka z Flashe. Až příliš mnoho podivných cizinců poslední dobou. Nemám z toho dobrý pocit. Vážně ne. Ale udělá jednu jedinou věc, která by Lucy, nebo někoho ohrozila a uvidí! |
| |
| Místo určení - zákulisí Zbylý rozhovor s Canou jsem už tak nějak odkývala souhlasně a sem tam se i usmála. Až nad větou, že u nich se spí na zemi jen po pořádné oslavě, jsem se i zasmála. V zákulisí jsem poprvé v životě a je na mě uplně jasně vidět, že jsem nervozní. Tohle nezvládnu. A to čekání je ještě horší. Tohle vážně nezvládnu! Začnou se mi nervozitou až třást ruce. " Ještě jsem v životě na soutěži talentů nebyla. Zábava to určitě jistě bude." Vykoktám ze sebe tak nějak. Ta nervozita se na mě začíná opravdu hodně podepisovat. Jen, aby to nebyl naprostý propadák. Předvést co moje magie umí? Nějak se zamyslím co bych teda měla předvést. Okamžitě se vrátím do reality, když Cana vytáhne karty. Kouzla karet.. "Já se nebojím, jen jsem docela dost hodně nervózní." Podotknu s úsměvem a snažím si dodat sebedůvěru. Dojdu také k nejbližšímu volnému zrcadlu a podívám se na svůj odraz. Tohle zvládnu. Nic to není. I když.. Ne dokážu to. Nesmím se bát. Po chvilce dodávání sebedůvěry ze mě nervozita opadla. I když, jak vyjdem ze zákulisí tak se určitě vrátí. |
| |
| Banka Pohled na Titánii s Železným drakobijcem potvrdil něco co jsem tušil většinu podivně tiché cesty. Byli ve stejné náladě, jako ve chvíli, kdy jsem se k nim přidával. Hlasitě si odkašlu, abych získal jejich pozornost, která vyžadovala pravého chlapa, aby ty pohledy slibující smrt tisíce způsoby ustál. Doufám že jsou uvnitř lupiči, protože jestli uvidí tyhle dva jak jsou nabroušený, tak se raději vzdají. "Asi bude nejlepší, když se rozdělíme a každý najdeme svojí cestu dovnitř. Když narazíme na něco s čím si nedovedeme poradit, dáme znamení ostatním. Ale pravej chlap si poradí se vším. S tím nechám Erzu s Gajeelem ať si rozdělí své cesty. Sám jsem sivybral pravou stranu budovy obehnanou pevnou zdí v několikametrovém odstupu. Tam vyvolám Medvědí paži. Tu zaháknu za vhodný zpevňující sloupek zdi a jedním mohutným trhnutím se vymrštím na jedno z oken ve třetím patře, kde pohodlně přistanu a drápy ho opatrně vypáčím. |
| |
| Nespím! I ve své, polospánku nemůžu necítit pohledy, které na mne vrhají místní. Jsou takové... zkoumavé. Možná až nepřátelské. A toto má prosím být legendární Fairy Tail? Vždyť by to měla být taková živá gilda! Energická, veselá, plná života! Ale asi je pravda, že ty řeči o nich jsou dost zveličovány. Zamelu sebou a pak upřu svůj překvapivě koncentrovaný pohled nejdříve na mladíka, téměř chlapce, který si mě již dost dlouhou dobu měří. Jako by se mě snažil odhadnou. Jen se snaž dál, možná se ti to i podaří, chlapče... Ale zajímavější je modrovláska, která po očku kouká mým směrem. Vždyť jsem ji už dvakrát viděl. Málem jsem do ní vrazil venku, když jsem přišel, to třeštila oči na znak Flashe... A pak se objevila u uzdravovacího procesu. Když jsem se tam zjevil, nejdřív vypadala, jako by mi chtěla utrhnout hlavu. Ale nechala mě dát tu blondýnku do kupy. Hmmm... Přesunu svůj pohled na další objekt mého zájmu, tedy tuto slečnu. Možná jí nebude příjemný způsob, jakým jí vracím pohled a obecně vzato, mé oči působí takovým tím hadím dojmem. Nehybný, nemrkající pohled, který se na vás upře... Nedá se však říct, že by snad znamenal cokoliv nepřátelského. Je to jen zkoumavý, intenzivní pohled. Pak, když si slečna všimne, že ji pozoruji, usměji se (tedy, koutky se mi zvednou o něco více než je můj běžný lehký úsměv, můj normální výraz) a pak na ni pomalu mrknu. Načež opět zavřu oči a přitáhnu se blíže ke zdi... |
| |
| Ta bělovláska se mě líbí... "Nervózní?? A nechceš kapku tohohle?" zeptám se, zase se začnu přehrabovat v tašce a nakonec z ní vytáhnu nepopsanou flašku s jakýmsi, podle zvuku kapalným, obsahem. Můj univerzální lék na všechno. To by jí mohlo pomoct. Alkohol je prostě zázrak. "Určitě ti to pomůže. Mám vyzkoušeno, že nervozita je po pár locích ta tam. No zkus to." pobídnu jí a začnu jí podstrkovat flašku pod nos. Nechceme přeci, aby si hned na první misi nováčkové udělali špatné jméno, ne? Musíme je podpořit. Navíc takhle holka nevypadá špatně. Bude z ní určitě přínos pro Fairy Tail. Při myšlence na Fairy tail si vzpomenu na ostatní. Co asi vyvádí. Třeba takový Elfman. Ušklíbnu se. Pořád nemůžu uvěřit, že šel na misi s Gajeelem a Erzou. Mám obavu, že víc zranění budou mít od sebe navzájem než od nepřátel. I když je fakt, že na tohle jsou specialisti spíš Gray s Natsuem. |
| |
| Ten prapodivný cizinec... Hlavou se mi honí spousta myšlenek, když pozoruji toho Flashového cizince. Nevím, co tu v gildě chce, ale je faktem, že pomohl Lucy, takže... ho zatím nezakousnu. Zjevně si mých pohledů všiml, protože přestal předstírat spánek a pohled mi oplatil. Mou první instinktivní reakcí bylo, že jsem pohledem uhnula do strany. Přeci jen, nechat se chytit při takovém pozorování, je trapné! No tak Levy! Vzpamatuj se, nemáš se za co stydět, ty jsi tu doma a to on je tu ten, který by měl odpovídat na otázky a cítit se trapně. Přesvědčuju sama sebe. Tak tedy pohled na toho mladíka vrátím. Má divné oči a jeho pohled... jako by mě skenoval, hodnotil. Je to dosti nepříjemné, ale nedám to na sobě jakkoliv znát. Bod pro mě. Trochu mě překvapí, že se cizinec tak vcelku uvolněně usměje, mrkne na mě a pak se zase uloží ke spánku. Já mezitím najdu nějaké přikrývky pro Lucy a mám přitom čas si všechno sesumírovat v hlavě. Proč nikoho nezajímá, že se nám tu jen tak povaluje bezpochyby dost silný mág, o kterém nic nevíme? Co když je to nějaká past? Po té příhodě s těma dvěma jsem asi trochu paranoidní, ale není tu ani Master, Natsu, Erza, Gajeel, Gray nebo Laxux a jeho Raijin shu... kdyby se cokoliv zvrtlo... No nakonec to vyřeším tak, že místo hned zpátky za Lucy, zamířím k tomu mladíkovi a nasadím svůj podmračený podezřívavý výraz. "Hey..," oslovím ho a čekám, než se obtěžuje ke mě zvednout zrak. |
| |
| Popovídáme si? Z mého rozjímání mě vyruší odkašlání. Otevřu oči a zvednu pohled. Je to ta modrovláska. Má trochu zamračený výraz, podle mne zcela oprávněně. Takže na ní upřu pohled, o poznání měkčí než dříve. Usměji se (moje oblíbená činnost) a odpovím: "Ano? Chtěla byste něco vědět?" |
| |
| Porozhlednutí Chvíli pozorování tohodle cechu mně přestalo bavit. Znovu se rozhodnu jít ven. Ale co venku? Možná bych si měl dočíst poslední stránky, který mně zbývají. Poslední vědomosti Necromancerů zapsany do knihy, která se rozpadá od doby co jsme jí začal číst. Je mi jasné, že já jsem měl docela štěstí. že jsem byl svým způsobem vybrán, ale mohl to být kdokoliv. I když je pravda, že pro tuhle magii zdá se mám vlohy. Jiná mně nikdy moc dobře nešla. Spousta lidí by si myslelo, že takováhle kniha vede jenom to jak se naučit kouzla. Ale spíš učí jak nespadnout do temnoty a nešířit katastrofy a ničit život. Ale já nemám v úmyslu žádný nezničit. Chci zničit temný cech, který před lety zničil cech kde byli mí rodiče a zničit každého kdo mohl tehdy pomoci. Tím pádem i Radu a chlápka jménem Gildarts Clive, ale ani nevím jestli ještě žije a ani do jakého cechu chodí. Zavrtím hlavou a tzbovu s epodívám na toho chlápka ke kterému se přiblíží modrovláska. Ten má ale štěstí hned zaujme roztomilou holku. Chvíli to pozoruji. Ten chlápek umí člověka zaujmout. Navíc je s nějakého jiného cechu a přesto pomáha tady. Na chvíli zavřu oči a usnu. |
| |
| Podivný návštěvník podruhé... "Jistěže chtěla!" pronesu důrazně, zachovávám svou kamennou tvář a i když se trochu musím přemáhat, dívám se celou dobu cizinci do očí. "Kdo jste a co tu chcete? Nevidíte, že dnes asi pro veřejnost nalévat nebudeme? Máme tu trochu chaos." řeknu opatrně. Nemusí vědět s čím jsme se tu včera potýkali. Navíc to na první pohled vypadá spíš, že jsme zase něco slavili až do rána. A to u nás není tak neobvyklé. "Měl byste přijít později." nadhodím a pokusím se ho tak nenápadně vyštípat z gildy, než se alespoň trochu dáme dohromady. Přitom pevně v náručí svírám deku pro Lucy. "Nechápejte to špatně. Já vám děkuji, za to, co jste udělal pro mou kamarádku, ale víte... " opět zalétnu k jeho znaku na hrudi. Vážně z toho nemám dobrý pocit. Takhle mocný člověk v gildě. Specielně takhle nechráněné. |
| |
| Konverzace Trochu si povzdychnu a pak se v sedě trochu natáhnu, abych byl blíž. "Jsem tady proto, abych Makarovovi doručil zprávu od mého zesnulého mistra Jensena. Moje gilda byla tak trochu vyhlazena a já jsem poslední přeživší. Mastera jsem zastihl ještě naživu. Stihl mi říct pár věcí. Ty vám tady ale interpretovat nebudu, jsou jen pro Makarova. Asi víte že naše gildy spolu vždy dobře vycházely, ne? Proto jsem vyrazil sem, doufaje, že mi snad pomůžete. Zatím jsem ale pomohl spíš já, zajímavé. Právě jsem řekl proč tu jsem..." Odmlčím se. Přijde mi že mé okolí nám najednou začíná věnovat větší pozornost. Rozhlédnu se a případné posluchače sjedu tvrdým pohledem, který naznačuje, ať se věnují sami sobě. Nakloním se ještě blíže. Teď už spíše šeptám. "Ohledně druhé otázky, kdo jsem? Říkali mi všelijak, ale mé první jméno je Taisei. Příjmení je Tetsu. Ohledně magie, sama jste něco málo viděla. Říkejte mi jak chcete, já bych ale chtěl vědět jak se jmenujete vy, zdali vám můžu tykat a proč tu máte ´chaos´. Taky mě zajímá proč je tady tak málo lidí. Pokud si nepřejete odpovědět, prosím. Ale musím říct, že jsem čekal přátelštější přivítání..." Poslední věta je pronesena se stopou smíchu a zdvihnu při ní obočí. Pak ztichnu a čekám na odpověď. |
| |
| Kancelář Vypáčení nakonec nedopadlo tak dobře, jak jsem chtěl, když dřív než zámek povolilo dřevo okolo něj a jen se štěstím sklo zůstalo na svém místě. Potichu vklouznu dovnitř prázdné kanceláře podle vybavení a výzdoby, patřící někomu z vyších vrstev vedení. Rychlý pohled odhalí mohutný stůl z leštěného dřeva, měkký koberec, křesla potažená kvalitní kůží a obrazy zdobící stěny. Jediný co chybí je bar s podivnýma lahvema. Přestože je místnost na první pohled prázdná jsem stále připravený k boji, protože odněkud se ozývá sotva slyšitelný zvuk hovoru a chycení do pasti hned na začátku bych si nikdy neodpustil. Čím víc jsem se blížil ke dveřím, tím víc hlas utichal. Nezbylo než místnost prozkoumat. Po kratším hledání se propracuju až k jednomu z křesel, ve kterém je zapadlý podivně tvarovaný kousek kristalu. Telelacrima? Co tu sakra dělají? Přiblížím lacrimu k uchu a konečně slyším jasně co hlas znějící jako hlasatel zápasů říká. "...ní přátelé, sál je vyprodaný do posledního místa. Doufám že jsou naši posluchači pohodlně usazení, protože zahajovací proslov právě začíná." A těmhle lidem platí aby se starali o jejich úspory. Unaveně si povzdychnu. Na stole stojí masívní kovová cedulka se jménem Edgar Friendly. Pak mě ale zase zaujme hlasatelův hlas vycházející z krystalu, přerušující uspávací monolog řečníka. "Zatím si můžeme zopakovat složení soutěžících. První v pořadí jsou zatím neznámí Dračí bratři, kteří jsou stejně jako následující Hadí muž svobodní mágové. Další jsou zástupci Fairy tail. Po nich přijde Blue pegasus ... doufám, že se tentokrát nebude opakovat událost z minulého ročníku, kdy jejich zástupce Ichiya předváděl stripshow ..." Z jeho hlasu je poznat, že to je vzpomínka, které se ještě dnes snaží neúspěšně zbavit. Nebyla tohle soutěž, na kterou šla Cana s nováčkama? Skoro mimoděk si zasunu lacrimu do ucha, kde dokonce ani nepřekáží normálnímu slyšení. "... a nakonec Lamia scale. Jak vidím pořadatelé už jdou do zákulisí předat poslední informace soutěžícím před vlastní soutěží. Každý dostane maximálně 15 minut, během nichž musí zaujmout obecenstvo a porotu. Výsledek bude měřen podle potlesku obecenstva a na závěr se upraví hodnocením porotců, takže to bude boj napínavý až do samého konce...." Měl bych se taky pohnout. Pustím se do důkladné prohlídky kanceláře, jestli najdu nějaké stopy přoč nebo jako mohli všichni tak najednou zmizet, nž budu pokračovat dále do budovy. |
| |
| Nové a nové skutečnosti Z části mi cizinec neříká nic nového, o vyhlazení gildy i vztahu našich gild jsem věděla dost i jeho jméno jsem si dovedla odvodit. Co bylo ale zajímavé byl fakt, že má pro Mastera zprávu od toho jejich Mastera. To by mohlo být opravdu důležité. Jenže Master tu není... Aaaaa to je situace a zrovna, když má Mira plné ruce jiných starostí. Na venek zachovám neutrální výraz, nicméně jisté polevní mé ostražitosti musí být znát a i větší vstřícnost v mém vystupování. Asi už jsem vážně paranoidní. Měla bych se dát dohromady. Jediné, co se mi moc nezamlouvá jsou narážky na "přátelštější uvítání". Fairy Tail je velmi přátelská gilda a to, že zrovna nemá svůj den není důvod, aby si z ní dělal srandičky. Píšu si k jeho jménu mínus. "Takže Taisei," oslovím ho. "Měli jsme tu nevítanou návštěvu včera a spousta členů gildy z toho byla nadmíru otrávená, tak si raději šla spravit chuť na nějakou misi. A Master tu zrovna není, takže pokud je to opravdu urgentní, tak bych doporučila jít za Mirou-san, ta je Masterova pravá ruka. Mohla by ti pomoci." mávnu rukou směrem k ošetřovně, kde jsem naposledy Miru viděla. "A málem bych zapomněla," položím si volnou ruku na hruď. "Mé jméno je Levy. Levy McGarden. Těší mě poznat člena tak slavné gildy jako byla Flash." Dodám ještě a natáhnu k němu pravačku. |
| |
| Seznámení Pozorně poslouchám mladou čarodějku, která mě seznamuje se situací. Zakývám hlavou. Jasně, vím kdo je Mira... No, a jelikož má zpráva patří pouze Makarovovi, asi tu zatím počkám. Pak když je mi nabídnuta ruka, pevně, krátce stisknu a párkrát zatřesu. Přitom uctivě pokývnu hlavou. Pak ruku pustím a spustím: "Děkuji mockrát za uvítání a za radu. I mne těší poznat blíže někoho z Fairy Tailu. Ještě bych se chtěl omluvit, pokud je můj příchod nevhod a čímkoliv jsem kohokoliv popudil, rozhodně jsem to neměl v plánu. A má zpráva může počkat, nebylo by dobré vyrážet za Makarovem, vždyť ani nevím kde je. Radši bych se zdržel tady u vás v gildě, než dorazí váš master, pokud by to bylo možné... Jo a mimochodem, pokud to bude potřeba, tak jsem ochoten vám během svého čekání nabídnout pomocnou ruku... Prakticky v čemkoliv." Znovu se usměji. |
| |
| Probuzení Na chvíli jsem usnul ale asi jen na prá minut, protože pak jsem zase slyšel o čem se Fairy Tail baví, tedy přesněji ti dva tam trochu přede mnou. Otevřu oči a vstanu ze své židle. Jdu rovnou za nima. Neřekl bych že tvůj příchod byl nevhodný, spíš jsou rádi, že jím někdo uzdravil tu pěknou blondynku, řeknu a usměju se. Ale taky můžeš být i nepřítel, vzhledem k tomu že jsi přišel po útoku na tu holku a paříš k jinému cechu........ pomyslím si, ale radši o tom mluvit nebudu, nevypadá na to, že by chtěl někomu ublížit, takže to zatím nechám být ty holce přece jen pomohl a být podezřívavý není pěkný. |
| |
| Další? Kývnu na mladíka, když se přiblíží a pak si vyslechnu jeho názor. To je pozivitní zjištění, nevadím jim... Prý. No, aspoň že tak. Takže jsou jen nervózní. Asi jich je tu méně než by jim to vyhovovalo. Pronesu: "Děkuji. A nemusíte být nervózní. Skutečně nemám v plánu žádné záludnosti." Následuje úsměv. |
| |
| Seznámení No nic tak se aspoň představím jem Lasz, jsem Necromancer usměju se. No jen jednu věc bych rád věděl, jak vy dva se jmenujete? zeptám se a začnu se přehrabovat v kapsách. Pak se podívám na tu rozomilou modrovlásku. Jo a ještě jedna otázka hledám jistou Titanii ta by v tyhle Guildě měla být, slyšel jsem, že je docela trvdá. Potřebuji se naučit bojovat se svoji zbraní na blízko zeptám se. Je jasný, že to ptořebuji mám nedostatek zkušenosti v boji a ty budu potřebovat, ta blondýna byla zraněná a nejspíš si chce někdo na tuhle guildu došlápnout. |
| |
| Trojice se baví "Těší mne, já jsem Taisei. Runový mág, popřípadě pečeťový a ještě něco navíc." Napřáhnu k mladíkovi ruku, pokud přijme, stisknu. "Jinak, pokud jsem teď slyšel správně, tady podle Levy je Titania pryč. Takže tak." Ale Laszovi ani Levy neunikne jiskra v mých očích, když si ho znova prohlédnu. Odhaduji. "Říkal jsi že se chceš učit se zbraní? A s čím bojuješ? Já bych od mancerů spíš čekal že se budou držet za svými miniony, nebo že budou na dálku... Máš snad nějaký meč, nebo kosu smrti?" S poslední větou se žertovně usměji, nemyslím svá slova moc vážně. A navíc, nekromanceři se moc nevidí, spíše se drží stranou. Věřil bych tomu že Lasz říká pravdu ohledně toho, čím je, ale to, že snad má zbraň, to je pro mě nová zkušenost. Nekromancer se zbraní? To je zajímavé, posílit si takhle obranu před jejich odvěkou slabostí, bojem nablízko. Chtěl bych vidět, kolik toho umí. Heheh. Na tváři se mi začíná rozšiřovat dravý úsměv někoho, kdo se těší na dobrou zábavu... |
| |
| Trochu zklamaný Stisknu ruku, ale rád mco nejsme Titania je pryč. Sakra a to jsem doufal že...... no nic nechám to zatím být řeknu zklamaně pozant jí by byla pro mě čest. Řeknu to takhle, každý Necromancer měl svojí zbraň, bohužel většina se spolehá na nemrtvý a tak končí, neučili se s tím bojovat. Je dobré využit obojí, někteří nepřátele umí být velice rychlý a já nechci umřít takhle. Prostě musím se to naučit, bránit se na blízko může být velcie důležitý řkenu a vytáhnu tužku, která se začne měnit v kosu. Je jasný, že moje primární zbraň ej pořád nedokonalá, vzhledem k tomu, že jsme si jí vytahoval s těla a je tvořená z mé krve, umí te si to představit Taisei. Ta bolest byla děsná a málem mně to zabilo řeknu s úsměvem. Ještě se to nedá nazvat kosou smrti, to si budu muset počkat sice vše naučený mám, ale zkušensotí chybý řeknu. |
| |
| Návrh Ze sedu se zvednu svižným pohybem. Přihlížím změně tužky v kosu. "Ha, kosa. Zásah. No tak první věc už stoprocentně víš. Je to dřevcová zbraň s čepelí a hodí se k tomu držet si protivníka od těla. To je moc hezké, ale zároveň docela těžké. Pokud se netrefíš, promáchneš naprázdno..." Pak náhle zmlknu a zavrtím hlavou. Mírně se protáhnu. "Ale co tu plácám. Radši už zmlknu." |
| |
| Pokec o zbraní Tak nejlíp by se tim dalo asi jen bránit, tímhle člověka zabít ovšem také můžeš, ostří je prokleté, proto se tomu říká kosa smrti. No ale jak jsem řekl, naučný vše mám problém bude se zkušenostmy řeknu a pak se mírně zamaračím a nechám změnit kosu zpátky na tužku a tu si dám do kapsy. Oni jsou lidé, které chci vyřídit osobně a nechci aby mně je zabili zombie to je další věc, proč se chci naučit bojovat s kosou, nmůžete klidně mluvit řeknu. |
| |
| Moje chvíle je tu! A je to tu. Soutěž začala. Byli jsme třetí na řadě. Narozdíl od mých společníků, jsem se nesnažila nakukovat skrz oponu, abych zahlédla vystoupení Dračích bratří nebo Hadího muže. Mimochodem co je to za jména? Já myslela, že je to soutěž mágů a ne sjezd milovníků zvířat. Každopádně mě nezajímá, jak dobří jsou. My budeme lepší a zase jednou dokážeme, že Fairy Tail si zaslouží své postavení mezi ostatními gildami. Tohle je vážně příjemně jednoduchý úkol. Necítím žádné napětí, jsem uvolněná a dokonce se vážně těším. A pak je to tu. Hlasatel vysloví konečně jméno naší gildy a my tři vejdeme na jeviště. Možná se mi to zdá, ale přišlo mi, že se hlasatel potí o dost více než účinkující. Že by se děsil toho, co přijde po nás? Musím se pousmát. O tom přehmatu Blue Pegasus jsem četla ve Weekly Sorcerecr. Málem jsem smíchy spadla ze sudu. Konečně jsme jednou nebyly na titulní straně my. Každopádně se ujmu vůdčí role. Popojdu sebejistě dopředu jeviště a ladně pozvednu ruce, ve kterých svírám karty, do úrovně ramen. "Tajemství, jenž provází naší gildu již celé roky. Mají víly ocas či ne? Dámy a pánové... vítejte v pohádce!" pronesu dramaticky a následně prudce trhnu pažemi vzhůru, zaktivuji svou magii a vyhodím karty do vzduchu. Polovina mých karet vybuchne v modré jiskřičky, které se pomalu rozprostřou po okolí a začnou lehce sestupovat k zemi. Zbylé karty začnou kroužit k kruzích, elipsách a jiných obrazcích mezi nimi. Sem tam se jedna z kroužících karet oddělí a vytvoří buď vodní smyčku, barevný kouř či jiný efekt. Takhle pokračuji s tím, že se proplétám mezi svými kartami a koriguji je svým kouzlem, dokud všechny nevypotřebují šťávu. Ve velkém finále použiji kartu na velký kouř, ve kterém pomocí světelného kuželu z další karty osvítím znak Fairy Tail a doprovodím to pár menšími prskavkovými výbuchy, ještěže jsem si dneska vzala spíše než bojové své trikové karty. Přilákají více pozornosti. Když se kouř pomalu rozplyne, přejdu ke kraji pódia a vyseknu elegantní a důstojnou poklonu publiku. Tohle jen tak někdo netrumfne. Tak a teď najít nejbližší bar nebo hospodu! |
| |
| Oficielní uvítání člena cechu Flash bylo provedeno. "Ne, díky myslím, že to nějak zvládneme i bez pomoci. Nemělo by se nic dalšího dít. Maximálně to tu trochu poklidit, aby to nemusela dělat jen Mira-san," zavrtím hlavou. Nemůžu tu přece nechat hosta dřít. Erza by mě zabila. "A pochopitelně nebude problém, když se budeš zdržovat v prostorách gildy. Tedy v těch, které jsou přístupné i větší veřejnosti. Prvnímu patru by bylo asi lepší se vyhnout," dodám ještě v přátelském duchu. Stejně si ale myslím, že kdyby chtěl, dostane se všude, kam si zamane. To se ale připlete do cesty Lasz. Nic proti němu nemám, ale nemůžu si odpustit pár poznámek. "Ta blondýnka má jméno. Je to Lucy-chan. A moje jméno je Levy. Vím, že jsi tu nový," kývnu ještě k Laszovi a následně kývnu hlavou a potvrdím Taiseiova slova, přičemž si ukládám informace o jeho runové magii do paměti. Může se hodit. "Erza tu není, hned z rána odešla s ostatními na misi. A nevím nevím. Erza není tó... nó... moc učitelský typ." Dodám ještě. Živě vidím, jak tě kamaráde při první lekci rozmázne o stěnu. Dál už pak poslouchám jen ty dva a kupodivu se dozvídám dost věcí. Mám ráda nové informace, jsem zvídavá, takže se ani nesnažím moc do rozhovoru vměšovat, pokud neadresují otázku přímo mě. |
| |
| Mám blbý pocit Jo promiň ty jména to jsem nevěděl řeknu a podívám se na tu dívku co se jmenuje Levy. Jinač bolest je nejlepší učitel, těžko se něco naučím rohovorem nebo s knih jak bojovat se svoji kosou. A já to potřebuji, je fakt že smrt je něco nádherného, ale zatím se na tu cestu nechystám usměju se. Jinač doufám, že jsem nerušil při něčem moc důležitým, třeba při pozvání na rande řeknu.. |
| |
| Bolest je nejlepší učitel? "Ne neboj, při ničem důležitém jsi nás nevyrušil, byl to zcela normální rozhovor mezi nově příchozím a členkou cechu. Nic dramatického jsem v plánu neměl, takže už jen slíbím, že do prvního patra nevlezu, dokud mě k tomu nevyzvete. Ještě jednou děkuji za informace." |
| |
| Asi jsem to po.... Uf ještě že tak nerad lidi vyrušuji, i když posledních deset let jsem se s nikým moc nebavil, kormě Yarisha, ale toho jsem potkal před pěti letyy ale toho jsme před časem propustil. Jeho vyprávění z dávných válek bylo zajimavé........... jo byl to duch. Už jsme prostě potřeboval s někým trochu živějším si promluvit. Tak jsem začal hledat nejznámější cech, a že by tu mohla být docela sranda. No je tu docela živá zábava řeknu Taiseiovi. Jinač mám otázku. To jsou tu všechny holky tak roztomilý jako ty Levy? zeptám se, po vteřině po tom zjistím, že je to naprosto blbá otázka, ale s holkou mluvit neumím a chtěl bych s ní nějak mluvit. |
| |
| Rozhovor nezastavíš S přátelským úsměvem poslouchám Laszovo vyprávění a sem tam se ohlédnu i na Levy-jestli taky nechce něco říct. Ale jelikož to tu vypadá docela zajímavě-oba dva se docela baví, tak si řeknu že bych mohl začít navazovat přátelské vztahy. A tak, jen co Lasz skončí, obrátím ruku dlaní vzhůru a pak vložím druhou ruku dovnitř, na chvilku ji zakryju, párkrát tam zahýbu prstama a pak ruku odkryju. Vyskočí tři světélka, která pomalu mění barvu (neustále různé odstíny modré až fialové, uvnitř probleskuje stříbrná). Dalším gestem je rozhodím a začnou okolo mne obíhat. Pak se usměji na Lasze i na Levy a řeknu: "Ano, řekl bych že veškeré slečny i dámy zde jsou přímo okouzlující. Ale počkejme, co nám na to řekne Levy, ne? Hehe. Pokud nemáte co dělat, jako já, tak bych vás oba pozval na skleničku. Už dlouho jsem si s nikým nepopovídal, stejně jako ty Laszi a jsem rád za vaši společnost. Přijde mi ale hloupé, že jsme stále tady v rohu. Pojďme k baru, nebo do nějaké slušné hospůdky, co vy na to? Platím." To už stojím čelem ke dveřím. Pak pohledem přejedu dva zde přítomné, kteří mi tak ulehčili příchod a čekám na jejich odpověď. |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Po měsíci a půl, páni! :-) Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Drag Oncave Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu! Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
| |
| Dobrodružství vytaženo z odpadu. Pamatujte, prosím, že pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Drag Oncave |
| |
| OFF: Tak nevím nevím, PJ nám tu chybí a proto se tážu: nevíte co s ním je? A pokud je nedostupný, nechceme náhradu? |
| |
| VELKÉ OZNÁMENÍ |
| |
| Souhrn událostí a co dál. Poté, co jste se všichni vrátili do cechu i s Lucy v bezvědomí. Povolal si vás tam mistr Makarov, Byly zde i známé tváře jako Cana, Juvia a Elfman. (NPC) Lucy i přes Tetsuovu snahu stále však byla v bezvědomí. Pokud jsi měl otázku k léčitelským mágům Fairy Tail, tak ti bylo asi odpovězeno něco ve smyslu "Uvidí se" . Makarov přišel někam, aby šel vidět a odkašlal si, jelikož chtěl promluvit ke guildě. "Jsem rád, že jste zase všichni zpět, ale zároveň mám úkol, který vás většinu pošle pryč a my zde budeme mít jen tolik, co bude stačit na ochranu guildy. Takže.. zbytek vám dopoví Mirajane, já mám teď ještě jednu záležitost na vyřízení." Krásná a všemi milovaná Mirajane předstoupí na původní Makarovovo místo. "Jak již mistr řekl, budete se účastnit skoro všichni, jde o čest našeho cechu, takže si budete muset dát velmi záležet a vynaložit ze sebe to nejlepší.." Ano, asi to neprotahovala jen tak náhodou. ".. vaším úkolem bude účastnit se na prestižní soutěži, která se jmenuje Turnaj Magických Umění. Budou se účastnit všechny možné cechy. I temné. Konat se to bude v zemi Joya, aby se tam mohli dostat nejrůznější mágové z Magnolie. Teď se jděte připravit za dvě hodiny vyrážíme." Mirajane domluví a jde si hledět své práce. Mimochodem, je kolem dvanácti hodin. Mezitím Makarov s Tetsuem, Cristall a Laszem. Odtáhne si vás někam do rohu a začne. "Chlapci a děvče, trochu jsem si vás proklepl a je mi ctí vás přivítat v cechu Fairy Tail . Pokud máte nějaké otázky, či připomínky, tak mi je řeknete po splnění první mise, kterou právě Mirajane zadává . Přeji hodně štěstí. " Dořekne poslední slovo a prostě zmizí v davu pryč. Po dvou hodinách na vás čeká jeden z nejlepších mágů ve Fairy Tail a není to jiný než Laxus Dreyar. Jak na nováčky působí? A jaký asi doopravdy je? Zancrow Prmiň, že tě tak odbiju , ale v podstatě to bylo stejné, jen s tvými spolučleny a bossem. Jediná zájímavost snad je, že s vámi jde i nováček. Jmenuje se Cerlain a víš, že ovládá celkem dosti zajímavou a silnou magii, která by se mohla s mágy vašho cechu, či i Fairy Tailu dosti rovnat. V guildě také nechybí kecy typu: "Doufám, že budu bojovat s těma slabochama z Fairy Tailu." apod. A jaký z toho máš pocit ty? Nebo si raději pokecáš s Cerlain, aby jsi o ní více věděl? |
| |
 | Porada. Vyslechla jsem si mistrův proslov následovaný proslovem mé vždy tak oslnivé sestřičky. Občas jsem jí záviděla. Okolo se ozývalo šuškání a breptání. Nikdy jsem nepatřila k těm nejtalentovanějším z nás a ani jsem o to nestála, však pro náš cech jsem byla ochotná i zemřít, bylo by to třeba. Byli mi vším. Rodinou, vždyť tu byli i bráška se ségrou... Jako vždy jsem postávala spíše vzadu, očekávajíc nějaký strhující nástup předvádějících se mágů našeho společenství. Po většinou končící urputnou rvačkou. Na sobě jsem dnes měla svoje nebesky modré lehké šaty s rozparky vysoko k pasu a sukní končící kdesi v půli stehen, doplněnou elegantní bílou šerpou uvázanou kolem pasu. Krátký sestřih vlasů s ní tak přívětivě ladil. "Nejsem si jistá, jestli bych zrovna já měla?" Říkala jsem si s obavami potichu. Vždyť ostatním nesáhám ani po kolena... Zadívala jsem se prosebnýma očima na mistra Makarova. Porozhlédla jsem se okolo a čekala co se bude dít, bála jsem se, že náš cech ztrapním a oni mi to vyčtou. Zoufale jsem pohlédla do sestřiných očí. |
| |
| Nové informace Ani jsem se nenapil s Taiseiem, když se znovu objevuje Makarov. S novím oznámením. Pak předstoupila ta pěkná holka jménem Mirajane a začne mluvit o turnaji. Budou tam i ti které hledám. Ovšem nemám teď šanci proti nim. Já se sice vše naučil, ale pořád ty zkoušenosti a navíc ještě neumím bojovat se svojí kosou.......... To nebude pěkný, řeknu a pak si všimu, že blízko stojí nějaká další holka (Lisanna) nevypadá, že by s toho měla radost. Pak si mně, Taiseie a další holku (Cristall) odvádí Makarov stranou a v podstatě nás do cechu přivítá, takže už jsem tu oficiálně a pak zase mizí někam. No to je fajn, takže další problém, řeknu Taiseiovi. Pomalu se projdu ještě po cechu. Po dvou hodinách na nás čeká nějaký blonďák (Laxus) nevypadá to, že by s ním mohla být nějaká zábava, ale možná se jen pletu. Po tom co jsem si ho trochu prohlídl toho chlápka líp.......... ne nebude s ním žádná zábava. |
| |
 | Turnaj v... zemi Joya:  "Tak turnaj proti nějakejm nulám jo? Chachachachachááá!" Byl to hezký den a ještě hezčím se stal, že jsme účastníci "nakopávání prdelí" slabším ubožákům, kdesi v zemi Joya. Ne, že bych věděl něco o jiných gildách, ale upřímně... neexistuje, no prostě nemůže existovat silnější gilda než je ta naše. "F-a-i-r-y T-a-i-l? To je jako co? Název místního klubu důchodců? Hahahahaha!" Mám povznesenou náladu, jediné co mě na turnaji opravdu zajímá je to, že tam budou snad i jiné "temné guildy"... "S těma by mohlo bejt aspoň trochu zábavy, když ti ostatní nebudou stát za nic...," přemýšlím o tom poměrně "jasně". Ostatně já nejsem nijak složitý člověk, jediné co vím je to, že ti co jsou takzvaně "dobří" jsou slabí, a ti co jsou takzvaně "zlí" jsou silní. V tom mám každopádně jasno. Ono "dobro" - tedy to patetické spoléhání na "kamarády" - není nic jiného než slabost, z něčeho takového jsme už dááááávno vyrostl. Každopádně ale máme v guildě i někoho nového a bylo by nezdvořilé ho... vlastně jí... ignorovat. "Cerlain? Hmm... no nezní to sice tak dobře jako Zancrow, ale... hehehe, je to pěkné dostatečně a prý to umí něco zajímavého, možná bych "TO" mohl vyzkoušet." Pomyslím si pobaveně a s rozvernou náladou a lehce maniakálním šklebem ve svém "uber-královském" ksichtu si to přišpacíruju právě k oné Cerlain. "Nazdárek! Ty jsi tu nová a já jsem ZANCROW... pamatuj si to jméno!" zašklebím se ukážu na ní prstem: "A teď ty... prej si dost dobrá Cer... Cerlain že? Co vlastně umíš ať vím nač se na turnaji těšit... teda na turnaji - co to plácám - na té "rozkopávané cizích prdelí" hehehehehe!" |
| |
 | Info V předposlední věte padně název místa kam se máme vydat. Soja? Přísada do jídla? Hmmm..... Když pak Mira domluví tak vykřiknu. Joo jdeme na to! Ukážeme jim kdo jsou mágové z Fairy Tail! Počkat Gray jde taky? Podívám se na Graye a následně s ním začnu obvyklou rvačku o to kdo je lepší. Nakonec se po dvou hodinách sejdeme a před námi stojí Laxus. Haha Laxusi pojd´ na souboj konečně tě porazím tady před všemi! Bez čekání na odpověd se nadechnu a pošlu přímo na něj dračí dech a poté se pokusím skočit přímo na něj a uštědřit mu ránu. Kdokoli bude v cestě se musí uhnout, protože jinak bude vtažen do boje ať chce nebo ne. |
| |
| Přípravy na cestu Lucy je stále ještě v bezvědomí po útoku toho maniaka, a tak je nálada v cechu pochmurnějšího rázu. Alespoň ta moje. Jen tak bloumám sem a tam, na nic nemám náladu. |
| |
| Nový cech V tichosti a s úctou poslechnu Makarovův krátký prones k nám. Pohledem ostatní pošlu stranou a Makarova zdviženou dlaní chvilku zdržím. Pár gest a znak Flashe na mé hrudi zazáří a zbledne. V dlani mi náhle leží objemný svitek zapečetěný několika mistrovskými pečetěmi. Celý pulsuje, tolik moci bylo vynaloženo do úsilí zapečetit tato tajemství. Podám jej Makarovovi s vážným výrazem a poprvé za celou dobu z mé tváře úsměv kompletně zmizí. "Mistr Jensen vás naposledy zdraví a chce, abyste si tento svitek prostudoval. Obsahuje veškeré důležité informace, které jsem dokázal zachránit z našeho cechu, včetně čtyř tajných technik gildy Flash. Tedy čtyři velká kouzla našeho cechu. Znám jedno z nich, součástí naší zkoušky na S-rank mága je naučit se jedno toto kouzlo. Ale na S-rank jsem to nedotáhl, v průběhu zkoušky došlo k onomu incidentu. Ve svitku je také posledních pár minut života mého mistra. Važte si tohoto daru." Odmlčím se a smutek v mých očích se trochu prohloubí, načež řeknu: "Děkuji za uvítání ve Fairy Tailu, přísahám, že ze mne bude dobrý člen." Poté kývnu hlavou a zamířím za Mirajane, kde si nechám vytetovat znamení Fairy Tailu hned pod vybledlé znamení Flashe. Začátek rvačky propásnu, jelikož zamířím stranou. Své věci shodím na pult, zabalím do pláště a odnesu je s sebou do koupelen, kde si dopřeji dlouhou sprchu. Znova se obléknu a trošku navlhlý odkráčím k pultu. Tam si všimnu smutně se tvářící bílovlasé slečny a tak se k ní přiblížím, načež jí oslovím: "Ahoj, pročpak ten smutný výraz? Čeho se bojíš?" |
| |
| To si dělá srandu Zrovna kotroluji toho blonďáka, když najednou cítím, že se ke mě něco blíží. Ten Natsu nebo jak se jmenuje útočí na toho blonďáka smůla je jen jediná..... já jsem zrovna trochu při cestě ovšem tomu blbovi to zdá se nevadí. Už se vidím jak budu vypadat jako propečený. Ne na tohle nesmím myslet, rychle uhnu do strany ale bylo to jen tak tak. Není určitě slabý, zasáhnout to mně tak nikam nemusím, možná v lepší možnosti tak na ošetřovnu k té blondýnce....... což by nebylo úplně tak špatné. Cítím že vedle někoho stojím. Je to tady úplně normální? zeptám se a podívám se a podívám se na toho vedle koho náhodou stojím, ten osud je opravdu velmi vtipný. Je to Taisei........ No zdá se že se ptám trochu zbytečně co? poznamenám a pak se podívám na tu holku (Lisanna) se kterou nejspíš chtěl Taisei navázat nějaký rozhovor. Víš co nebudu radši rušit jen se chápavě usměju a radši zamířím kousek vedle. |
| |
| Cech. Překvapilo mne oslovení toho nového. Chvíli jsem se dokonce polekala. Nevěděla jsem co říci, ani se nováčkovy zrovna moc vyzpovídat. ...Asi bych měla... "Ahoj. Já jsem Lisanna." Úsměv doprovodil odvážný pokus o neutrální pohled. "Jen se necítím vhodná pro tak důležitý úkol". Přiznala jsem mu částečnou pravdu. Všimla jsem si i toho druhého a jeh otázky. "Oni takhle zlobí pořád". Usmála jsem se mile, dodávala mi odvahu chvilka konverzace s tím prvním nováčkem. Jen o fous jsem ucukla těm dvěma bláznům. Přitom se červenala Gray už byl zase nahý. Tomu nepřidalo ani chování ustupujícího druhého nováčka, připadala jsem si divně. Možná se i malinko červenala. Starost mi dělalo mé studium, všechen volný čas jsem věnovala novému učení. Převzetí mi nestačilo, toužila jsem dokázat něco, co jiní přede mnou nemohli. Ovládnout několik převzetí v jednu chvíli a tak kombinovat. Navíc jsem dlouho studovala draky. To byla další výzva. Převzetí tvora jako je pes, je tak snadné jako utrhnout si list ze stromu, ale dračí... to by se dalo přirovnat k otrhání listů z celého stromu na jednou. |
| |
| Uvnitř cechu je vždy rušno Dívka se trošku odtáhne, jsem tady nový a tak na mne není zvyklá. Ale hned se vzpamatuje a pak se představí. "Mě říkej Taisei. Těší mě." Pak si poslechnu Lasze, který se přidá k nám dvěma. Slabounce si povzdechnu. Pak jen prohodím do prázdna: "Nesmíš se bát zkusit si své schopnosti. Nejde o to být vhodnou, jde o chuť do toho jít a říct sama sobě: Já to zvládnu." Načež svůj pohled upřu na maníka s růžovými vlasy, ze kterého se za chvilku vyklube ohnivý dragonslayer. Vypadá trochu pomláceně a hrne se do další rvačky. Trošku se stáhnu stranou, aby se ke mne moc nepřiblížil, mohl by snadno po čichu zjistit, co jsem zač. Přitom vedu dialog sám se sebou: "Neblázni, vždyť už je to tvůj cech... Ale stejně, tohle zatím udržíme pod pokličkou tak dlouho, jak to jen půjde, přitahuje to přílišnou pozornost. Už i tak stačí ta ukázka runové magie, musím si dávat pozor..." Během myšlenkového pochodu sleduju Natsuho během jeho útoku. Pozorně odhaduji sílu jeho dračího dechu a v duchu vypočítávám... Lisannino červenání a i Laszovo odtažení spolu s poznámkou ohledně samoty jsou téměř nepovšimnuty, má pozornost se upíná jinam. |
| |
 | Cesta do cechu a cech - Štěstěna je na mé straně~ "Jdu pozdě, jdu pozdě, jdu pozdě!". Řítím se cestami a ulicemi jako splašený vítr. Za mnou se ve větru třepotá Eliz, jako by se pokoušela se mnou udržet rychlost. „Nemůžu tomu uvěřit! Konečně se dokopu do přidání se k nějakému cechu a už zase nestíhám!“. No jo, to jsem celá já. Prostě nedokážu přijít někam včas. Normálně mi to nevadí, ale když jednou, výjimečně, potřebuji někam přijít v termínu… Nechám myšlenky myšlenkami a radši zrychlím. Potichu se vplížím do budovy cechu zrovna tak, abych stihla závěr proslovu té bělovlásky (Mira). „Lalala~, to se mě netýká~.“. Samozřejmě. Jsem nováček, takže nepřichází v úvahu, abych byla poslána někam… někam… Radši se budu zabývat šéfem, slavným Makarovem. Popravdě… tak malého jsem si ho nepředstavovala. „Děkuji za… Počkat, cože?!?!“. „To mi jako chcete říct, že já, chudinka malinká, ubohý nováček, budu na ten bůh-ví-jaký-turnaj muset jít taky?!“. I když, proč se vlastně nervuju? Vždyť to zvládnu levou zadní, ne? Magií se nezabývám zrovna nějakou krátkou dobu. Místo nějakého litování se radši pustím do zkoumání těch druhých dvou. „Že by se znali? Možná to nebudou zas takoví nováčci…“. Jednoho z nich si vyberu (Lasz) a skočím mu na záda. „Zdravím~.“ zářivě se usměju a rychle zase z něho slezu. Pořád zapomínám, že lidi štve, když na ně někdo skáče. „Já jsem Cristall, a ty?“. No co, co je špatného na navázání rozhovoru s nějakým jiným nováčkem? Ha-ha… ještě by se hodilo umět ty rozhovory navazovat. (Pro Lasze: Před tebou stojí dívka nevelkého vzrůstu s krosnou, která je skoro větší než ona a z které vykukuje tyčka od stanu, na zádech. Na jednom rameni jí sedí orel, z mírně rozcuchaných vlasů vykukuje myš a o nohu se jí otírá kočka.) Letmo se rozhlédnu po cechu. Moment, to mám vidiny? Polonahej… bishík… s černými vlasy… (Gray). No pro všechnu zvířenu světa, sotva jsem tady a už tenhle cech miluji. |
| |
| Leknul jsem se až jsem se........... Tak tohle bych osobně nečekal. Ta holka co je Taiseiem se červená a já to sleduji jen trochu z dálky...... ona je tak roztomilá. Hned bych si jí vzal domů. Taisei to ovšem ěnjak nezaujalo spíš mám pocit, že jsem pocítil z něj trochu strach........ strach ale z čeho, nebo se mi to jen zdálo? Nebo mám jen pocit, že to byl strach. Možná bych měl začít přemýšlet nad svým novím kámošem a trochu si ho nechat ověřit. Když nad tím začnu přemýšlet tak mně někdo skočí na záda, s toho co jsem pocítil to musela být nějaká dívka. Podívám se na tu holku..... ona je nováček jako já. Rychle pozdraví a představí se. Tohle se mi stalo propvé. Mé jméno je Lasz představím se s usměju se. Pak se podívám tím směrem kam se Cristall podívala. Oj zdá se že se jí líbí pěkní kluci pak se znovu podívám na Cristall. Měla by ses jít seznámit i s ostanimi, jen na ně moc neskač, mě osobně to nevadí, ale jím by to poněkud vadit mohlo. Zvlášť ten co se jmenuje Natsu řeknu a podívám se na Natsua. Po chvíli se ovšem začřnu dívat. Ti další nováčci co tu byli před pár hodinama, zmizeli a je to škoda protože díky jednomu jsem se dostal do Fairy Tail. Zdá se že prostě odešli...... to je smutný a to jsem chtěl poznat tu pěknou stříbrovlásku. |
| |
 | ...Já je oba rozsekám na nudličky... Vysoká dívka s dlouhou hřívou krvavě rudých vlasů klidně naslouchala v přední řadě svým nadřízeným bez zjevného zájmu či zaujetí. Byl to konec konců jen další z mnoha úkolů, značně netradiční, bezesporu postavený na hlavu, ale úkol to byl a její povinností bylo jej splnit a dokončit. Po přednesu představených se jim s úctou poklonila, přijímajíc danou misi s hrdostí sobě vlastní a rozhlédla se po reakcích ostatních kolegů. Její pohled však od nadšených tváří odtrhl ohnivý výbuch dračího dechu, následovaný ledovou odpovědí. Její vražedný výraz vytvořil mezi lidmi širokou cestu, skrz niž prošla a jen co se vynořila na druhé straně u dvou bojujících mladíků, nedbaje na jejich vzájemné špičkování stanula mezi nimi a každému z nich vrazila řádný pohlavek. Rudé obočí jí výhružně zacukalo, když tiše zavrčela: "Copak se nemůžete nechat chvíli na pokoji... Při svých misích jste jak chcíplé žáby a spolu se mlátíte jako byste stáli každý na opačné straně bojiště..." Druhý nevybíravý pohlavek na obou stranách a jen se některý z nich nadechl k slabému vzdoru, spalující pohled jejích očí ho přesvědčil o tom, že to vážně není dobrý nápad. Za hrobového ticha vyšla schody a na posledním jen pootočila hlavu. "Jděte se připravit." Přimhouřila oči a dodala: "Jestli se porvete zjistím to a vaše další setkání se mým mečem bude velmi intimní..." Výhružka zůstala vyset ve vzduchu ještě dlouho poté co se sama odešla zabalit. |
| |
| Turnaj Ano, už to tak bude, naše mise byla nakonec odvolána, jelikož ji stihl dříve udělat někdo z jiného cechu, což je škoda, jelikož stále nemám na nájem. Mno mám, ale musím mít něco do zásoby. Přecijen to není zrovna nejlepší, když očekáváný zisk nepříjde. Takhle nakonec skončím ve stanu někde u cechu. Vzdychnu si. Z ubytovny jdu rovnou do Fairy Tailu. (Nutno podotknout, že na dveřích mého bytu mám už asi deset nálepek, že už je čas zaplatit za pronájem i všechny vedlejší služby.) Já věděl, že jsem si neměl tak často kupovat pizzu. Zaběduji si v duchu. Když rozevřu dveře do guildy, tak je zde přítomen i mistr Makarov a vypadá to, že se každopádně chystá něco říci. Něco velmi důležitého nakousne, ale dále to za něj má doříct Mirajane. Cože? Magický turnaj?! Já a magický turnaj?! Tak to budu asi rychle ven ze hry a nějak moc nepomohu. V nejhorším se budu snažit, maximálně se vrátím brzy. Máme si jít pro věci, takže opět zpátky. Na dveřích mi přibyla další nálepka o platbě, je na ní smajlík. Do batohu si dám jen to nejdůležitější. Náhradní oblečení, nějaké vybavení jako házecí nože beru automaticky. Přeci jen, má magie sama o sobě není nějak moc silná. Sbalím si tedy saky paky a pohlédnu na pelíšek Peaceful. Přeci jen.. teď sice spí, ale nemohu ji zde nechat. Dám si tedy stvořeníčko na rameno a odkráčím si to zpátky do Fairy Tailu. Na místě nás již čeká silný mág Laxus, už jsem ho zde jednou zahlédl. Což je na tu krátkou dobu, kterou tu jsem dost. Takže on nás vede turnaj? Tak to se nemáme čeho bát. |
| |
| S Laxusem Po nějakém tom desetiminutovém čekání na poslední opozdilce si vás Laxus prohlédne a usoudí, že jste již asi všichni, kteří mají jíti s ním. Práve on totiž bude ten, co vás tam povede, jeden z nejsilnějších mágu guildy. Prohlédl si vás tak a poté se rozhodl, že vám vysvětlí ještě nějaké "formality" .. "Takže, na turnaji se bude bojovat v týmech, většinu dokázal Makarov dojednat, aby jsme byli z jednoho cechu, ale někteří budou mít i z jiných, dosti možno temných cechů. " Poté pokračuje říkat týmy. (Napsána tabulka, berte to jakoby to říkal.. :) Věci v hranatých závorkách jsou jeho poznámky. ) Lissana, Taisei, Carlein. [ Carlein je z temného cechu Grimoire Heart] Cristall, Lasz, Arthur. Zancrow, Rico, Gray. [ Zancrow je z temného cechu Grimoire Heart, Ricova lokace je neznámá.] Erza, Natsu, Peaceful. [Zvířátko od Arthura Peaceful je považováno za mága.] "Doufám, že jste spokojení, můžeme tedy vyrazit?" Sice se zeptal, ale i tak rovnou vyráží. Zancrow Cerlain nejdříve váhá a pak na tebe pohlédne. Protočí oči. "Děláš si ze mě pr*el?! Myslíš si, že se budu bavit s takovou rozežranou opicí jako ty o své magii?! Můžeš být rád, že jsem se na tebe vůbec podívala a promluvila.." Pohodí svými vlasy a odkráčí si někam bokem. Pokud za ní půjdeš Jinak samozřejmě vyrážíte s tím, že jeden celkem nedůležitý mág vám sdělí vaše týmy. (Viz. sdělení pro FT.) |
| |
| Trochu odporné Koukám co právě udělala Erza. Ta holka patří k nejsilnějším s tohodle cechu a jestli i má takovouhle povahu tak se sní bych radši nehádal, ale i tak vypadá docela roztomile. Pak tam uvidím dalšího nováčka, tak přece aspoň jeden z těch nováčku co tu byli přede mnou tu zůstal. Chvíli jsem přemýšlel jak to bude dál. Po chvíli ten borec ukázal kdo s kým bude v týmu. To bude hodně rychlí v týmu kde jsem já jsou sami nováčci upřimně. Nevím zda z nich má někdo zkušenosti v boji, Taisei to má lepší, zdá se, že ta holka ta už nějakou dobu v cechu je, i když jak v čem, podívám se na jméno toho odpadu s temného cechu. Pak se podívám na další tými a určitě tohle bude nejsilnější možný tým. Erza, Natsu a to malý, ten malý může být slabost, ovšem ti dva dohromady, to s tímhle týmem nejspíš nedám, i když podceňovat své spolubojovníky bych je neměl, ale i tak nesmím očekávat zázraky ještě jednou se na to podívám a pak se jen usměju i když moc mi do úsměvu není. Pak se vydám za Laxusem. |
| |
| Rozhodnuto Držel jsem se ostatních a tak jsem zaslechl rozdělení týmů a to mě trošku rozhodilo. Mít v týmu temného mága, dost možná někoho, kdo pomáhal zničit mou ex gildu mne moc nepotěšilo. Ale pozitivní je, že tam mám aspoň někoho od nás, tedy Lisannu. A tak se tedy porozhlédnu po okolí, načež zamířím přímo za Lisannou. "Ahoj Lisanno, tak jsme údajně v týmu. Napadlo mne, že se moc neznáme, takže pokud chceš o mě něco vědět, ptej se a já ti odpovím. Já bych se pak také rád zeptal na pár věcí a dohodl bych se na pár signálech na později, chci mít aspoň nějakou výhodu proti té Carlein." Odmlčím se. Tak tohle jsem nečekal. Musím tedy postupovat takhle. A budu odpovídat, většinou. Ale pokud se bude ptát na magii, tentokrát už budu upřímný. Nemůžu si dovolit schovávat svou pravou tvář své spolubojovnici, musím si vybudovat důvěru. Navíc, pokud mám v týmu mít někoho nepřátelského, ať jsme na něj připraveni... Pak se porozhlédnu kolem a kývnu na Lasze. Zcela upřímně, ačkoliv možná náš tým bude jeden z těch silnějších, přeci jen ve skutečnosti to budeme mít mnohem náročnejší, protože si budem stále muset krýt záda. A dávat pozor na tu magyčku. Prokřupnu si klouby na ruce a v duchu začnu propočítávat, které pečetě na sebe a Lisannu nahodím, abych nás ochránil před možnými nepříjemnostmi. |
| |
| Rozhodnuto Nemohla jsem uvěřit do poslední chvíle, že to mistr myslí vážně. Nedokázala jsem se vymluvit, ale vzdát to se mi příčilo. Můj skromný pokojíček byla maličká místnost s okýnkem ozdobeným záclonkou s květinovým motivem. Stěny byly bílé a jen sem tam vysely obrázky, jež mi sestřička darovala k narozeninám. Na malé komodce stál obrázek mne a Natsua jak se staráme o Happyho. Ubrus a na něm váza s mojí oblíbenou květinou. Vedle stál stoleček se zrcadlem, pod nímž byly rtěnka a oční stíny, lak na nehty a parfém od sestřičky, vonící po jahodách. Taštička od Elfmana hýřila nevkusnou růžovou a už před pár měsíci jsem jí raději trhla ucho, abych ji nemusela nosit. Jako výmluva pro brášku to stačilo. Vzala jsem tedy baťůžek a naskládala do něj věci, plus jedny šaty na převlečení a tak ... Zalila kytičku a vydala se za ostatními. Když nám rozdaly partnery, zalila mne čirá hrůza. Raději bych byla s Erzou, ta se dokáže ohánět a já bych se boji vyhla, ale takhle? Na jeho otázku odpovím chvilkou ticha přerušenou hlasitým povzdechnutím, završujícím moji odevzdanost. " Jsi milý, ale já nejsem zrovna bojový typ a spíš bych překážela. Jediné co znám je převzetí ...".Doprovodila sem to ponurým pohledem. " Nemáme nejmenší šanci ". Založila jsem si ruce v bok. " Zdáš se fajn, ak se na mne pak nezlob. " Mrknutí. Jako by nestačilo, že se musím účastnit, ještě mám spolupracovat s někým z temných cechů... to je taková nespravedlnost. |
| |
| Před cestou Lisanna mi odpoví a jde z ní snadno vycítit nervozitu a strach. Prostě si moc nevěří, bojí se toho a to je špatně. Když si vůbec nevěří, tak opravdu nemá moc velkou šanci na úspěch. Slaboučce si povzdechnu a pak na ní upřu rádoby přísný pohled. "Neblázni, nebudeš překážet. Já vím jak se asi cítíš, ale je špatné vzdávat to dříve, než jsme se o cokoliv pokusili. Vždy je tu šance. Říkala jsi převzetí, to je zajímavá magie. Jen mi řekni konkrétněji, jaký typ? Měníš se ve zvířata, příšery, nebo v co přesně? Pochop, já se potřebuji seznámit s tvým potenciálem a schopnostmi. Pověz mi, máš nějaké bojové zkušenosti?" Na chvilku se zastavím, nechám jí trochu času, aby zpracovala můj proslov a pokračuji: "Mne také zajímá, na koho si od vás mám dávat pozor. A na co se ten někdo zaměřuje. Jo a mimochodem, chceš tedy něco vědět? Třeba co vůbec umím a podobně?" Poslední věta je doprovozena lehounkým sebejistým smíchem a mrknutím... |
| |
| Taisei "Když já nevím. Dokážu převzít podobu libovolného zvířete. Netvor se mi povedl jen jednou, asi náhodou jsem dokázala chvíli udržet převzetí dračí podoby, ale to už jsem nedokázala zopakovat". Promluvila jsem na něj už trochu optimističtěji. "Zkoušela jsem i kombinace, ale je to moc chaotické a já nedokážu rozdělit svoji soustředěnost dvou tvorů na jednou". Zmínila jsem se mu. Bojové zkušenosti... Polkla jsem. Elfman mne porazil a vždy jsem spíše stála vzadu... "V boji téměř žádné". Pohodila jsem hlavou hrajíc si s vlasy. " On má každý svoji sílu. Natsu, vládne ohni, sílí z něj. Erza, má skvělá brnění a zbraně, ještě nikdy jsem ji neviděla prohrát. Gray, ten naháč, vládne chladu myslím... a tak." Po pravdě jsem ostatní v boji moc neviděla, ale to jsem mu nechtěla říkat. "Ty zdá se mi vládneš spíš magií na dálku, nevypadáš jako typ tělo na tělo a znáš trochu něco o převzetí." Podotkla jsem a rozhlédla se okolo. |
| |
| soukromá zpráva od Taisei Tetsu (Flash, Fairy Tail) pro Spokojeně se usměju když mi Lisanna o něco optimističtěji odpoví. Drak? Hustý. Pomyslím si. "Drak? To je zajímavé. Kdy se ti to? Ne, kašli na to. Spíš ty kombinace-jak to funguje? To se snažíš být dvěma zvířaty najednou? A nešlo by se pokusit představit si dvě zvířata jako jedno?" Pak Lisanna pokračuje. Ohledně ostatních, což mne trošku zaujalo a v hlavě jsem si zapsal co jsem právě slyšel. Když pak ale Lisanna dojde k jejímu názoru na mě, trošku se uchechtnu. Pak se nenápadně porozhlédnu a nakloním se velmi těsně k ní, skoro jako bych jí chtěl políbit na tvář. Pak jí do ucha zašeptám: "Víš, já ovládám dva druhy magie. A ukazuju většinou jen jeden-tedy svou runovou neboli pečeťovou magii. Ta mi umožňuje manipulovat s reálným světem, vpodstatě svými výtvory ovlivňuji skutečnost, přepisuji ji. Dokážu ukládat svou energii do pečetí a tak se třeba chránit. Později na tebe uložím pár základních ochran. Zpět k mé magii. Je tady ta další, která mi umožňuje manipulovat s magií samotnou. Jedna z prastarých magií." Můj široký úsměv náhle začíná vypadat jako dravý úšklebek, ačkoliv se tvář ani nepohnula. Ne, počkat. Teď si pouze ty všimneš, jak mi pomalu rostou špičáky a prodlužují se, dokud nedosáhnou jisté specifické délky. Přesně takovéhle zuby jsi již tolikrát viděla. Chvíli ti trvá, než si vzpomeneš kde, ale počkat. Ano, tvarem, délkou a i strukturou vypadají identicky jako zuby Gajeela nebo Natsua. Dračí špičáky... "Ne nadarmo jsem Tetsu. Můj otec byl modrý drak. Drak absorbční magie. A tato magie mi umožňuje používat i mou runovou magii, což je ve skutečnosti pouze poupravená magie, které mne otec naučil." Zašeptám tichounce. Pak se můj úsměv trošku rozšíří, načež po jednom gestu mé ruky se oba zuby zase stáhnou nazpět do své původní velikosti. "Je lepší držet to v tichosti, mám s tím nepříjemné zkušenosti z minula. A právě proto jsem použil jednu pečeť, která většinu času zakrývá tvar mých zubů. A obecně jsem zvyklý používat tuto magii jen výjimečně. Teď jsem si ale našel dobrý cech, takže doufám, že nebudu nucen svou identitu schovávat..." |
| |
| Tajemství "Když si daného tvora vtisku do paměti, a i jeho vlastnosti, dokáži jej přesně napodobit. Nebo si změnit část těla. Možná by to šlo i u lidí, ale to jsem nikdy nezkoušela." Odpovím. Ta náhlá změna mne překvapila, ani jsem nestihla zareagovat. "Já ...tvé tajemství neřeknu". Zděšeně lapajíc po dechu a rozhlížejíc se okolo, mi před očima probíhal život. Leknutí mne zmrazilo na místě. Třásla jsem se a snažila vzpamatovat. Moje převzetí je chabé proti něčemu takovému ... Někdy jsem si mezi tou kopou silných lvů připadala, jako malé štěně. Toužila se schovat do pelíšku a nevylézt, ale jindy jsem měla sílu škrábat a prosadit se. Má vůle mne, i když pomalu, hnala v před. Ochromení ustalo. V tu chvíli mne klidně mohli zabít, to jsem si zcela uvědomila až teď a nohy se mi málem podlomily. "Stejnak je to jen předvádění". Mé tělo se vzchopilo. "Každý bude chtít ukázat svoji sílu a jistě poteče krev". Zaznělo z mých úst zhnuseně. |
| |
| Odpověď Když na mne Lisanna znova pohlédne, nejdřív vypadá otřeseně, ale pak náhle jako by se změnila. Ztvrdne jí pohled a pak mi odpoví. Pevným a jistým hlasem se se mnou podělí o svůj názor. Spokojeně se na ní podívám. Tahle holka je zajímavá. Stejně jako lidi z tohohle cechu. Mají velmi silnou vůli, společně musí být nezastavitelní... Smutně se na Lisannu usměji, když zaslechnu odpor z jejího hlasu. "Bohužel to tak chodí. Každý kdo je aspoň trochu silný se většinou snaží procpat se na vrchol potravinového řetězce, tedy nahoru v hierarchii. Já za to nemůžu, nemusíš mnou být zhnusená. Předádět se budou všichni, protože kdo ne, tomu zbytek ublíží. A tak to chodí dokola, v nekonečných kruzích. Ani já z toho nemám radost. Pravda, vždy když bojuji s někým silným, adrenalin mi proudí krví a cítím se jako lovec, jako dravec. A miluji to. Myslím si, že pokud se převtěluješ, zažilas to i ty a víš, co je to za pocit. Ale na druhou stranu, zažil jsem mnoho bolesti a proto jsem radši za nekonfliktní řešení." Pak se náhle odtáhnu. Natáhnu pravou ruku, stisknu Lisannu za její pravačku a řeknu: "Neboj se toho. Dej tomu své vše. A já ti tady a teď slibuji, že na tebe dám pozor, co jen bude v mých silách. Taky nebudu zbytečně brutální. Věř mi a já budu věřit tobě. A zvládneme to-společně." Druhá ruka provede pár gest a přes pravačku mi přejede menší dávka energie do Lisanniny pravačky, kde se zakroutí do malé kresbičky, připomínající cosi jako erb. "Tohle je malá pečeť, měla by tě uchránit před jedním útokem." |
| |
| Zancrow... kdo je u tebe opice ty hnido! Nejdřív mě urazí... což mě tedy vytočí doběla a pak si "klidně poodejde". "Týýý... jááá tě...," zahučím temně polohlasem (napůl pro sebe) a zamířím k ní, když zase "prohlásí cosi o opici"... vidím rudě... "Kdo je u tebe opice ty slepihuskrávo!?" Oh ano... ze slepice, husy a krávy se stalo jedno nové zvíře. Mám sto... ne... tisíc chutí se tu na ní vrhnout a rozsápat jí na kusy na místě, ale přibližně v této chvíli se dozvím, že vlastně bude v jiném týmu na turnaji takže... "Jen počkej... nadělám z tebe ravioly... co ravioly GULÁŠ!" Následně si odfrknu a zamířím pryč od ní. "Počkej... jen počkej... roztrhám tě na mraky... na takhle malý podělaný mráčky!" Hromy a blesky... no prostě jsem nasranej totálně maximálně a mohu jen doufat, že nemám nějaké skryté aneuryzma, protože jinak mi dozajista "praskne cévka". Zamířím si k sobě pro věci, abych na v té zemi Joya či jak se to místo jmenuje měl cosik aj na oblečení atd. |
| |
| Rozdělení do týmů Rychle odběhnu naházet do batohu nějaké to oblečení a jídlo, a pak se hned vrátím do hlavní místnosti cechu. Laxus už zde vysvětluje základy turnaje. |
| |
| Tým „Seznámit se i s ostatními…?“. Fajn, něco na tom je. Něco na tom určitě je. Ale dříve, než se rozhoupu ke skočení… ehm, pardon, seznámení se s ostatními už se objeví Laxus. „Týmy, týmy, týmy… s kým asi budu?“. Vzpomenu si na toho, hehehe, pohledného černovlasého kluka. S tím bych se seznámila mile ráda. Tiše poslouchám jména. „Lasz… to je ten, na kterého jsem předtím skočila, ne? A Arthur… Arthur, Arthur, Arthur, co ten může být zač?“. Rychle se rozhlédnu kolem. Laxus by už chtěl vyrazit a já ještě ani pořádně nesundala ze zad ten, na prostor náročný, batoh. Opatrně ho položím někam do kouta. Následně tiše písknu a počkám si, až se mí přátelé shromáždí kolem mě. Pošeptám jim něco ve smyslu, aby zůstali tady, jen na Eliz hvízdnu a nechám si ji přistát na rameno. Když mi přijde, že mám hotové vše, co bych hotové mít měla, poslušně přiťapkám k Laxusovi a přitočím se k Laszovi. „Laszi? Ty víš, kdo je ten Arthur?“ zeptám se ho. |
| |
| Týmy Přistoupím tedy blíže k partě, která jen vyčkává, než Laxus něco řekne. Popravdě mám k němu celkem zdravý respekt, jelikož jeho pohled nebývá zrovna nejpříjemnější, ale přeci jen, je z Fairy Tailu, takže zlý být nemůže, ale zase je tu ten fakt, že já jsem v porovnání s ním celkem prcek, takže dále poslušně mlčím a příjdu více dopředu. Když začne Laxus mluvit, jsem víceméně šťastný, že budeme v týmech. Avšak horší věc už je ta, že můžeme býti i s temnými mágy. Vůbec se mi to nelíbí, ale co já s tím již nadělám, že? Poslouchám tedy dál, v jakém týmu to vlastně budu. Cristall a Lasz? To jsou ti, kteří přišli až po mne. Takže budeme všichni nováčci. To asi nebude až tak dobrý. Ještě horší je, že uslyším i jméno Peaceful, stvořeníčka, které mi sedí na rameni. Peaceful je taky v nějakém týmu. A dokonce v týmu Natsua a Erzy, dvou hodně silných mágů. Dojdu tedy k prvnímu, kterého si všimnu, což je Natsu. Vezmu Peaceful z ramena a opatrně mu ji předám do rukou. " Postarejte se prosím o ni." Usměji se, naposledy Peaceful pohladím a odejdu ke svému týmu. Jsem si jistý, že s těma dvěma bude v pořádku. Jelikož uvidím Lasze s Cristall, příjdu k nim a mírně se ukloním. "Zdravím, jmenuji se Arthur Holysoul, těším se na naši spolupráci. " Podrbu se ve vlasech. "Každopádně, bych se vás chtěl zeptat, co umíte. Má magie je založena na principu času a prostoru. Mohu sebe, či vás, nebo další věci přemisťovat a pokud se budu snažit, může se mi to povést dříve, než si toho nepřítel všimne. K této magii jsou poté i další využití. " Domluvím a čekám, jestli mi odpoví. |
| |
| Seznámení s posledním s týmu Chvíli jdu za Laxusem. Tohle bude opravdu velmi zábavné. Rád bych věděl je jedno jak se bude bojovat. Bojovat se určitě bude, ale jestli to bude úkol něco najít, či bojovat v nějaké areně, no nevím. Něco najít by byl menší rpoblém, ovšem bojovat v areně, to by naše šance na vítěztví rapidně klesli. Třeba ti dva nejsou tak slabí, třeba jsem já nejslabší s týmu. Po chvíli se objevuje Cristall a zeptá se mně na toho nováčka co tu byl přede mnou. Už se chystám odpovědět, když k nám přijde i Arthur. Já se jemnuji Lasz taky se představím s úsměvem. Pak začne mluvít o své magii. Máš dobrou magii, to se musí uznat, já se tě zeptám na tohle co když budeme muset bojovat v týmu Titanii-sama? Tam možná budeš muset bojovat se svým stvořením co uděláš? zeptám se, možná je to trochu kruté, ale potřebuji vědět zdá se bude moci tomu stvoření postavit, které má určitě rád nebo to bude muset udělat někdo jiný. Nerad bych aby city někoho k někomu jinému mohli zničit šanci na výhru pokuď se já budu muset postavit proti Taiseiovi a jeho menšímu haremu, tak to hodl budu muset udělat. |
| |
| Vyrážíme Laxus si vás znovu jen prohlédl a vyšel městem směr vlakové nádraží (Ano Natsu, čteš dobře.) Někteří, kteří znají Natsuovu slabost se určitě poněkud uchechtnou. Přeci jen, Natsuova slabina je více než komická. Možná, že některé, kteří to neznají, bude zajímat, čemu se třeba taková Erza uchechtla. Přeci jen, většinou mívá přísný pohled a zachovává kamennou tvář. Cestou na nádraží si můžete v týmech popovídat, či se více seznámit. (Jelikož hráčka Erzy je nepřítomna, tak ji zde napíšu také. ) "Grayi!" Pozastaví trochu Erza svého známého. "Jak jsi se předtím ptal.. znám z nich jendoho. O Ricovi nemám ani páru, ale Zancrow je temný mág, který ovládá magii Ohnivého zabijáka bohů. Má velmi výbušnou povahu a víceméně svou vlastní mluvu. " Ušklíbne se Erza a jde dále. Když dorazíte na nádraží, Natsu si asi řekne něco ve smyslu, že tentokrát ne a udělá u toho bůh ví jak hlasité výlevy, ale poté, co nastoupíte do vlaku, který nedokážete zaplnit celý, takže je jasné, že asi tímto rychlíkem pojede i jiný cech a onen vlak se rozjede, tak se Natsu automaticky bude muset jistě přesunout k oknu a někomu dát Peaceful. (Čtěte dále, zlatíčka! :D) Zancrow Cerlain se jen začne hlasitě smát a na tváři se jí objeví pobavený škleb, který jakoby tvou zlost jen ještě více nechával vyplavat na povrch. Nejsi zrovna trpělivá duše, ale udržíš se a nedáš té krávě pěstí. (Mno co, je to holý fakt, že taková je. ) Poté, co se vrátíš s věcmi, tak vám onen nedůležitý mág, který vás vede (:D) oznámí jistou formalitu, kterou věděl Laxus také, ale nechtěl to říci. "Vyrazíme tedy, pamatujte, že ve vlaku pojedeme s cechem mágů Fairy Tail. Proto se prosím chovejte, i přesto, že jsme temný cech, s nějakou tou slušností." Polovina vašeho cechu víceméně souhlasí, ta druhá má hloupé kecy, v jaké jsi, je na tobě. Co děláš, než dojdete na nádraží, mno předpokládám, že to jsou hromy, blesky a těšíš se až tý , jak jí říkáš, slepihuskrávě, nakopeš její zadek. Na nádraží zastaví vlak z poloviny plný Fairy Tailu. Ty se chystáš nastoupit první, ale Cerlain drze před tebe dala ruku a vešla před tebou. Na její tváři samozřejmě nechyběl pobavený úšklebek. Pokráčko pro všechny Cerlain si sedne přímo vedle Graye a mile se na něj usměje, ačkoliv je asi dosti vidět, že je to naprosto falešné. Onen nedůležitý Grimoire heartský mág si dovolí něco říci směrem k Zancrowovi. "Zancrow, támhleten mladík je Gray, s kterým budeš v týmu. Sedí vedle Cerlain." Ukazuje Grayovým směrem. Ve stejnou chvíli Erza mírně šeptne ke Grayovi. "Támhle ten obejda je Zancrow z tvého týmu." A vrátí se na své místo. Zbytek je na vás, jak příjmete fakt, s kým jste ve vlaku. |
| |
| Vlak Když se doslechnu, že jedeme vlakem, lehce zblednu. Sakra. Prosebně se rozhlédnu po okolí, hledajíc cokoliv, co by mne spasilo od tohoto osudu, ale bohužel, pokud nechci běžet za vlakem, jinak to nepůjde. A tak si s povzdechem sednu do vlaku, hezky k okénku, ideálně někam mezi ostatní z Fairy Tailu. Rychle složím ruce dohromady a hraju si se svými prsty, skládaje dohromady pár znamení, načež mi na setinku lehce zazáří ruce. Mou hlavu pokryje slabá, téměř neviditelná mlha, která vyvolá menší rotaci kolem mé hlavy. Osobní prostor s čerstvým vzduchem. Pak, když se ozve zahoukání a vlak se rozjede, se schoulím do klubíčka, opřený o stěnu. Rychle zavřu oči, snažíc se přetrpět toto mučení. Zhluboka dýchám a snažím se v tichosti protrpět svůj osobní problém... "Nenávidím vlaky... Špatné... Vzpomínky..." Ulevím si docela potichu, ale ti poblíž mne určitě uslyší, o což mi jde. Netvářím se nijak nadšeně a pokud se někdo na něco otáže, jistě mi chvilku potrvá, než se seberu natolik, že budu schopen odpovědět. Vypadám skoro jako kdybych měl trauma spojené s nějakým zážitkem z cestování. Přesně můj záměr... |
| |
| Ve vlaku Něco tak nádherného jsem douho neviděl, pár let mimo civilizaci a já koukám na vlak jak na božské stvoření. To musí být opravdu skvělé sedět v tomhle vlaku řeknu a pak si všimnu Natsua...... nevypadá, že by mu bylo skvěle a Taisei zdá se také ne. Ale to mě neštve, ani ten fakt, že tu jsou lidé s temného cechu. TOhel je určitě stroj, který se jen tak nevidí, ve své podstatě jsem s žádným nikdy nejel ani žádný jsem neviděl, většinu času jsem chodíval pěšky a před víc jak deseti lety....... ale proč na to teď myslet. Já jsem ani nikoho pořádně neposlouchal kdo co říkal. V podstatě chodím tam a zpět a obdivuji ten krásný stroj zvaný vlak. Už teď se v něm cítím přijemně, dofuám že cestu nikdo neposere....... ale upřimně jeden cech silných mágu proti jinému cechu se silnými mágam, kteří jsou navíc temní. Obávám se, že cesta nedopadne moc dobře. No dobře, jenom do jedné místnosti mně nepustili, jak jsem teď s toho smutný,, tam se přece ovládá tenhle stroj, tak proč tam nemůžu? Zase v depresi. |
| |
| Ve vlaku Shlukli se všichni u vlaku, připadala jsem si divně. To snad ne. Celá nervózní jsem se ještě rozběhla na záchod, prostě se mi chtělo. Jenže na nástupišti pak už vlak nestál, prostě jsem to nestihla. Mistr mne zabije, navíc bych udělala ostudu cechu. Mělo se třáslo a rychle jsem přemýšlela co dál. Vlak ujížděl. A doběhnout, už ho nedokážu,leda . Provedla jsem potřebné znamení a začala si představovat něco s křídly. Mělo být rychlé. Mé tělo se roztřáslo ještě více a já pomalu začala získávat peří, vše okolo se zmenšilo a zorné pole se mi zvětšilo, zlepšil se i zrak. Prudce máchnout a jdeme na to. Sokol se vznesl jako střela a pustil se do pronásledování. Nemusel sledovat trať v každé zatáčce, místo toho nabral výšku v přijatelných proudech a pak se dal směrem kde koleje v dály vedly. Vlak byl někde ve čtvrtině cesty na ono vytyčené cestě. Složilo křídla k sobě a prudce začalo klesat, dokud nedosáhlo posledního vagonu, s nímž se snažilo udržet tempo. Pak jen přidalo do rychlosti a začalo prolétat kolem okének, prohlížejíc si při tom kupé. Hledala jsem Taiseie, konečně se mi to povedlo. Srovnala rychlost a zjistila si překážky přede mnou. Prudce jsem zakličkovala a doufala, že ho to trkne. |
| |
| Pomocná ruka Sice je mi na blití, ale mé smysly jsou stále velmi ostré a tak si nemůžu nevšimnout známé vůně a také sokola, který se prožene kolem okna a začne kličkovat. Pomalu se zvednu a padnu na okno. Chvilku se sbírám, načež prudce otevřu okno, zároveň s tím si bleskurychle zakryju ústa druhou rukou, pohyb mi nepříjemně zakroutil se žaludkem. Opřu se o okno, načež vystrčím z okna ruku dlaní vzhůru, lehoučce chytím Lisannu a vtáhnu ji dovnitř. Pak trhnutím té samé ruky položím sokola na sedátko hned vedle. Škubnu rukou a zavřu okno, poté se připlácnu ke sklu a pomalu se svezu zpátky do sedátka. Opět se schoulím do klubíčka. "Ahoj Lisanno." Zašeptám slaboučce. Ještě více se schoulím a uvolním tak druhé místo vedle sebe, které jsem doteď okupoval. "Posaď se, stihlas to." Chvilka ticha, jak sbírám síly k řeči... "Ještě chvilka a neměl bych ani dost síly na to otevřít to okno. Nesnáším... Guerk! Vlaky!" Odříhnutí sice nevhodně přerušilo mou řeč, ale nemohl jsem s tím nic udělat. Bohužel. Pak se mi protočí oči a já sebou neelegantně švihnu dolů do sedátka, přičemž se majznu do hlavy a nakonec se velice pomalu svezu čelem směrem k Lisanninu sedátku. |
| |
| Kupé Po pravdě byl můj plán zcela jiný. Problém se, ale vyřešil a já nebyla ten typ, co si stěžuje. Sokol se začal třást, až z něj padalo peří, přitom se zvětšil a nabral lidských tvarů. Doufala jsem, že než zpět získám formu, nebudou civět, chvilku jsem totiž byla nahá, ale to byl mžik oka. Pak už jsem se vrátila do původního stavu, i s oblečením a věcmi. Peří se rozpadalo v prach a v klidu si mohla sednout. "Chvilka zdržení na toaletách". Obdařil je můj úsměv. "Díky, že sis všiml". Otočila jsem se ke stěně kupé a decentně si vyšťourala zbytek masa ze zubů. Doprovázel to pohled některých okolo. " Sváča". Vřelý úsměv na všechny. " Vypadáš strašně". Poznamenala jsem a šťouchla ho do žeber. " Máš se prát a porazí tě cesta vlakem". Zahrála jsem na jeho ješitnost. |
| |
| Ve vlaku Ze svého deluxe místa zaznamenám Lisannu. Mluví na mne. Slabounce zasténám. Pak se zapřu a s Herkulovským vypětím (ano ano, zapnuté svaly a strašlivé divadlo...) se zvednu do sedu. Opřu se opět o sedadlo. Pomalu se otočím na Lisannu a usměji se. Pak si střelhbitě přikryju ústa. Kratičké vydýchávání. "Jo. Promiň." Lisanna ovšem neskončila a dá se do mě. Konkrétně do mého současného stavu. Heknu. "Vždyť víš, že nemůžu vystát vlaky, tenhle typ transportu pro mne není vhodný. To víš, trauma, mluvili jsme o tom a ukazoval jsem ti to." Ďábelsky zahýbu obočím jako záporák z prvotřídní komedie. Pak toho zalituji. "Až vylezu z vlaku, teda až z něj vypadnu, tak se všemi zamávám! Slibuji. Ale teď... Chci tiše a klidně trpět..." S tichým zabubláním se svezu stranou, přímo na svoji sousedku. V průběhu svého pádu se omluvně usměji, v překladu se o to pokusím. Vypadám při tom ale spíše jako bych trpěl nějakou žaludeční křečí. Což je mimochodem pravda. |
| |
| Vlak Dříve, než mi stačí Lasz odpověděl, si to k nám přifaří další „fešný jinoch“. …Ne, teď vážně. Už jsem viděla hezčí. A tramtadadá, fanfáry, prosím, vyklube se z něj onen záhadný, pro mě neznámý, Arthur. „Zdravíčko~“ zářivě se usměji… a málem na něj skočím. Naštěstí si včas vzpomenu na Laszovo… ehehe… doporučení. „To je drsná mag…“ větu nedořeknu, protože si všimnu, že pozornost Eliz se od ozobávání vlastních pírek přesunula někam jinam. Přesněji řečeno k podivnému žlutému stvořeníčku, schovávajícímu se v náručí toho podivného, růžovovlasého týpka. Znám se s Eliz už dlouho, takže vím, co se jí zhruba honí v hlavě. Tím pádem ji stihnu zadržet dřív, než se na to zvířátko vrhne. „Eliz, nesmíš, jasné?“ pokárám ji. I když… vím, že pokud by se jí vážně chtělo na toho tvorečka vrhnout a slupnout ho, tak ji nezastaví nikdo. A když řeknu nikdo, tak tím myslím absolutně nikdo. Když vidím, jak nasadila, na oko provinilý, výraz, usměji se, podrbu ji v peříčkách a přitulím se k ní. Periferním pohledem si všimnu, že skupinka kolem Laxuse je ta tam. Rychle vylovím ze svého až-moc-velkého-aneb-sakra-velkého-batohu batůžek menší, hodím do něj to nejpotřebnější a upaluju za ostatními. „Už jsem tu, už jsem tu!!“ vyhrknu celá zadýchaná, když je konečně doženu a později s nimi nastoupím do vlaku. Způsobně si sednu vedle Arthura (….protože Lasz lítá kolem, jako by vlak nikdy neviděl) a sakra zlým pohledem propaluju tu divnou holku (Cerlain). Ale no tak, to je můj objev! Zhluboka se nadechnu, skočím na pro Lasze (…pokud se bude vzpírat, tak ho přitáhnu násilím), zase si sednu na místo a na oba se usměji. „Co se týče našeho předchozího rozhovoru o magii…“ podrbu Eliz „…Já mám svoje zlatíčka.“. Zazubím se. |
| |
| Helemese vlak, a mě trefí asi šlak! Chování Cerlain raději nekomentuji. "Zabít až na turnaji..." Je mantra, kterou si neustále opakuji, abych se vůbec udržel "při smyslech" a nesežehl Cerlain + rozsáhlé okolí kolem. Co se týče prohlášení o tom, že se máme chovat slušeně, tak na to se zatvářím asi jako někdo, kdo právě snědl neúmyslně kaktus a teď ho odmítá vyplivnout (ačkoliv ho šíleně píchá v krku), aby si zachoval tvář. Myslím si o tom přirozeně svoje: "Prej slušně... bohajeho co je tohle za prdelní termín? Kdo mě nasere ten to koupí... ačkoliv... neee tu čubku Cerlain sundám až na hřišti!" Ostatně když už jsem zmínil Cerlain, tak její "strašně vtipný" nápad "vecpat se při nastupování přede mě" mě jen utvrdil, že zemře. "Proč jen v tvé budoucnosti vidím kremaci ty vemeno křivonohé?" Nastoupím za ním s výrazem "podmračeného hroma totální zkázy", když mi ukážou Grayie, tak je kouknu jeho směrem, ale rozhodně si k němu (už jen kvůli tomu, že je tam ta "piča" Cerlain) sedat nehodlám. "Hmm... tohle jo? No... snad se mi nebude plést do cesty... a když jo, tak uhoří i s tou káčou co si k němu přisedla." Já sám si sednu někam bokem, abych byl pokud možno co nejdál od ostatních. Přeci jen - zabít je jednoho po druhém hodlám až na kolbišti, takže "pragmaticky usoudím", že čím dál budu od nich, tím větší šance je, že tam snad i tento vlak dojede. |
| |
| Kupé - Taisei ( kdo další ? ) " Stejně to zbytečně zveličuješ, ale jestli hodláš zvracet, tak prosím ne na moje modré šaty"! Dodala jsem mu s patřičnou důrazností. A už když se na mne zřejmě sesouval, sáhla jsem po pytlíčku v kabelce a ve vší té zmatkovitosti mu ho div nenavlíkla na hlavu. V celku bych se pousmála, kdyby opravdu zvracel, protože teď měl tu hlavu v pytlíku, jak rybku v akvárku. Vlastně i podobně lapal po dechu. Nehodlala jsem ho mučit, ale na letmé seznámení si dovolit tak narušit mé soukromí. Červenala jsem se až za ušima. Stejnak to vše vyřešila únava, protože jsem se letem hodně vyčerpala a tak jsem začínala podřimovat. Střídavé klapání jedoucího vlaku tomu zrovna nepřidalo. " Já jsem Lisanna, těší mne ". Představím se okolním spolusedícím, s mírnou únavou ve tvářích. Byla jsem ze všeho příliš zmatená, přesto i napjatá. |
| |
| Zpátky u mně Takže, teď když jsem se konečně s deprese dostal. Jaká škoda, že mně nechtějí psutit se podívat jak se tahle mašinka řídí. Jsou to svině. Tak jsem se rozhodl jít zpátky do kupé, ejnže teď nevím do jakého, no tak jsem pár vyzkoušel..... to snad není ani možný. U první narazím na skupinku temných mágu, to bylo ještě v pohodě, ael ta druhá byla málem moje smrt. Tam se zrovna, nevím proč. převlíkaly holky s temného cechu. Jako pěkně vypadali, jenže......... no měl jsem štěstí. Nakonec jsem se rozhodl, že nebudu pokoušet osud a radši zůstanu na chodbě. Po chívli se objevuje Cristall a přivedla mně do kupé, kde seděla nějaká holka s temného cechu a ten idol? To si snad dělají ze mně prdel. Tvojí mazlíčci se budou hodit řeknu v klidu. Pak chvíli začnu šahat po kapsách. Ale ne pomyslím si v tu chvíli, já svoji tužku ztratil, kdyby to jen byla tužka to by mně neštvalo, ale tu už nenajdu. Zdá se, že jsem jí ztratil po cestě mojí zbraň z mé vlastní krve. Hele vy dva jdu na zdáchod. Normálně bych to neoznámil, ale jestli se do půl hodiny nevrátím, tak radši jděte pro mně, nebojte neubudu dělat nic intimního a nechám otevřený a přineste radši sebou něco k pití a alkhohol bude se hodit řeknu a rychle frčím na nejbližší záchod. Přece jen to musí tak být. Zase si jí budu muset vytvořit. Já jsem takový blb, já jí ztratil a za to teď budu si projdu trestem. Nad umyvadlem vidím zrcadlo, praštím do něj a střepy spadnou do umyvadla, rychle vezmu ten nejostrější střep a vysleknu se do naha. Fakt doufám, že se teď nikdo sem nevleze. Teď si musím dat odvahu. Stejně jako tehdy i teď udělám svoji zbraň znovu ze své krve, tehdy mně to málem zabilo, nebýt léčitele. Začnu se řezat do kůže na hrudi. Tohle je poněkud nebezpečný, bolí to a přesto nesmím spanikařit. Nakonec můžu začít. Začínám znvou vytvářet kosu jako před rokem a tentokrát jí nesmím znovu ztratit. Uběhlo skoro půl hodiny a já ležím na zemi vše je od krve a já kravácím dál. Na zemi vedle sebe mám tužku. Chci vstát a vrátit jí do kapsy, nestalo se tak tak jsem se ke svým věcem doplazil. Rychle tužku dám do kapsy. Krvavý pakt se smrtí, tak se tomuhle kouzlu říká, a patří k nejnebezpečnějším kouzlům, který můžu udělat a taky nejbolestivěšjím. Může mně totíž snadno zabít mně i když se to podaří. Rychle se znovu opřu o zeď. Teď se asi těžko postavím na nohy. Doufám, že někdo z těch dvou přijde. |
| |
| Nehezký pohled. Na Laszovu otázkou se budu muset trochu zamyslyet. Po chvilce mne však napadne jednoduchá odpověď. "Vím, že Peaceful se dokáže o sebe postarat, ale asi bych nešel naplno a ona taky ne, proč by mne jinak kdysi zachraňovala, kdyby si to se mnou teď chtěla vyřídit sama? " Usměji se a jdu stejně jako ostatní směrem na nádraží pod vedením Laxuse. " Ale nějak to zvládneme, ne? " Zeptám se a ani nečekám odpověď, jelikož jsme na místě, neboli na vlakovém nádraží. Chci se otočit k Laszovi s Cristall, ale vlastně je zde jen Cristall. Lasze záhlednu pobýhat na chodbě, jak se zároveň snaží vloupat do kabiny řidiče. Zalezu zpět a pouze kouknu na Cristall. "Zajímalo by mne, kde a jak vyrůstal. " Poškrábu se ve vlasech a ušklíbnu se. Cristall ho tedy dotáhne násilím, ale je fakt, že Lasz i přesto stále pokukuje na cizí sedačky, jelikož s námi jede i temný cech. Trochu mne překvapí, že nám Lasz najednou řekl to, co řekl, vypadal rozrušeně, ale kdybych mu nevěřil, že tu věc, o které nevíme nic, zvládne, tak bych ho ani nenechal jít. "Kde je ten Lasz tak dlouho?" Znepokojeně po chvíli řeknu a podívám se starostlivě na Cristall. "Zajdu za ním, počkej tu chvíli, ano?" Vyjdu ze sedačky za růžek směr zadní část vlaku, neboli směr záchod. Když vejdu, naskytne se mi otřesující dech beroucí pohled. Na chvíli asi stuhnu, ale vteřinku po tom si ihned přidřepnu. "Laszi! Laszi!" Moc s ním netřepu, jelikož mu nechci nic udělat, ale vzhledem k zraněním, nemyslím si, že by s takovou přežil. Pořádně se rozhlédnu kolem, jestli mne nikdo nevidí. Vejdu tedy a zavřu. Znovu si přidřepnu a dám ruce na jeho hruď. "Magie časoprostoru: Převrácení času!" Ruce mi začnou zářit a jeho zranění opět zotavovat do stavu, v kterém byla původně, část krve, která byla kolem se také vytratí. Ruce mi přestanou zářit. "Takový dotaz, co jsi tu vlastně ve skutečnosti dělal? " S úlevou e ho zeptám. (Na kouzlo hozeno desetistěnkou sedm. ) |
| |
| Arthur - kouzlo Kouzlo se ti povedlo dost dobře, Laszova hruď je zase ve skvělém stavu, ale vyčerpal jsi více many, než obvykle, příště by to chtělo jednat více s rozvahou a dávat jen tolik many, kolik je třeba. |
| |
| Trochu na zotavení Chvílku tam jen ležím a krvácím dál. No jestli se tohle zase někdy z opakuje už to nemusím přežít. No i když měl bych si dělat starosti teď. Doufám, že aspoň někdo z nich přijde. Jestli ne, Fairy Tail bude mít první mrtvolu na seznamu dřív než přijedeme na místo. Naštěstí se objevíl Arthur. Ale nevypadá zrovna že by s tohodle měl radost. Ryhcle mně naštěstí uzdravil, ale jeho to vyčerpalo. Velice ti děkuji za pomoc. Zatím se vrať do kupé a odpočiň si, já tam za chvíli přijdu jen ještě chvílku potřebuji na zotavenou, řeknu a jen se znovu usměju a začnu se stavět i když s epři tom opírám o stěnu, sám jsem vyčerpaný. Na tohle bych se radši moc neptal, ale trochu odpovím, mám jeden menší krvavý pakt, když ztratím svojí věc musí být znovu nahrazena a já to musím udělat krvy svojí a čerstvou. Je to svým způsobem trest za ztrátu, jen odpovím. Přiště si musím dat pozor.. Příště už tu nemusí být Arthur, nebo někdo s Fairy Tail nebo dokocne někdo s temného cechu, příště to můžu být jen já sám a jestli se do té doby nezlepším, tak určitě při tomhle umřu. Zatím mám obrovské štěstí. |
| |
| Kupé Se škubnutím se probudím z polospánku. Vedle mne se zrovna Lisanna představila ostatním spolusedícím. Já zívnu a hned toho zalituju. Pak se pomalounku a s námahou zvednu. "A já jsem Taisei. Taky mě..hyk!...těší." Škubnu sebou. A pak dodám: "Omlouvám se za svůj stav, ale... uff! Nenávidím vlaky!" Pak si uvědomím že na hlavě mám pytlík. Znechuceně jej sundám. Chvilku si měřím Lisannu, jejíž pach jsem z pytlíku cítil. "Dík za pytlík. Ale nebudu zvracet." Pak se nadechnu a proplácnu si tváře. Poté pohledem hledám zbytek svých známých (že jich není mnoho, což?)... |
| |
| Ve vlaku |
| |
| Hogwarts express… - Hej, Jirko Hrnčíři, spletl sis nástupiště… - Dneska už je magický nástupiště na každým rohu, pak má jeden nalitej trefit domů… Zrovna jsem se vracela s nejnutnějším vybavením sbaleným do torny na zádech, oblečená ve svém běžném brnění a sukni, s mečem volně zavěšeným u pasu v pochvě, když si mne našel Gray. Musela jsem se usmát jeho otázce a šalamounsky odpovědět: „Každý tým je tým – záleží jen na nás, jaký nakonec bude…“ Vyhledala v davu Natsua, na jehož rameno majitel zvířátka právě Peaceful usadil a svěřil ji do jeho péče. „…Zvládneme co bude třeba…“ Ukončila tu debatu jednoduchou prostou logikou, která fungovala lépe, než všechny ty imaginace, k nimž ji vyzýval. Na jeho otázku ohledně mágů s nimiž byla spřažena jeho maličkost se tak zvláštně tajuplně pousmála a poplácala ho po rameni. Nic z ní už nedostal, snad to bylo dobře… Vlak, podivná volba dopravního prostředku, ale pohled na Natsuovu lehce zelenající tvář jí zkřivyl rty v téměř posměšném úšklebku, když se pobaveně uchechtla. Vzala si od něho raději drobného tvorečka, který by při rychlém startu kamsi na záchod či z okna mohl přijít k úhoně a klidně pokračovala s davem cechovních lidí ke spojeným vagonům. Krátce se rozhlédla a s jemným dotekem na rameno broukla: "Grayi!" zpomalila svého známého, aby je cizí uši neslyšely. "Jak jsi se předtím ptal.. znám z nich jendoho. O Ricovi nemám ani páru, ale Zancrow je temný mág, který ovládá magii Ohnivého zabijáka bohů. Má velmi výbušnou povahu a víceméně svou vlastní mluvu."[/font€] Ušklíbla se a poplácala ho povzbudivě po rameni, načež se vydala ukořistit si kupé, kde se s Grayem usadila a blahosklonně mu nechala místo u okna, zatímco sama si sedla naproti. Do vlaku začali nastupovat lidé z jiného cechu, což se dalo očekávat. U dveří do kupé si jedna slečna s povýšeným úšklebkem udělala místo a vrhnula po Grayovi falešný úsměv. Ignorovala jsem to – nějak příliš mnoho slečen slintalo po jejích společnících, aby tomu přikládala nějakou váhu. Konec konců oba byli stále nezadí přes všechen ten shon. Namísto toho se k němu lehce naklonila a tiše mu do ucha bezbarvým hlasem šeptla: [font color=maroon]"Támhle ten obejda je Zancrow z tvého týmu…" Pak se zase stáhla dál od něho a nechala prostor jemu i slečně, která si sedla až nepěkně blízko k němu. Pokud mohu dodat svůj komentář, vypadala jako krkavec sledující z posledních sil vyčerpáním tápající zvíře, jež mělo každou chvíli padnout. Ale on se o sebe dokázal postarat, a kdyby ne… Dívala jsem se z okna a dlaní bezmyšlenkovitě pohladila Peaceful na svém rameni, kde pod rudými vlasy bylo jí příjemné teplo od krční tepny, v níž pulzovala krev. Přemýšlela jsem nad tím, co se od nás vlastně čeká, protože týmy byly skutečně podivné a bojovat proti svým družiníkům bylo krajně nezvyklé a rozhodně to nebylo něco, co by dělala ráda. Všechny myšlenky a emoce však putovaly za chladnou neprohlédnutelnou maskou, jíž mívala nasazenou většinu času, jako štít nastavený všemu co by snad mohlo přijít, neboť úder meče by přišel hned jak by se po něm svezla jakákoliv jedovatá slova. |
| |
| Nastává noc. Jak již nadpis řekl, tak se začíná celkem stmívat a světlo ve vlaku bohužel není. Jen svíčky, které jste si mohli zapálit a pořádně přizpůsobit atmošku. V kupéčkách jsou sedačky, které když pořádně roztáhnete, dá se tam spát. Není to zrovna nic extra, ale dá se to. Navíc je naprosto všem jedno, jestli si Erza lehne s Gajeelem, Gray s Natsuem nebo Cristall s Cerlain. Je to na vás. V každém kupé se vejdou tři, maximálně čtyři lidi na lehnutí. Jsou však nějaká větší kupé pro šest, kde sedí třeba Taisei s Lissanou. Na předcházející Grayovu mluvu odpoví Cerlain celkem normálně. "Těší mne. Já se jmenuji Cerlain a jsem z, jak ti asi došlo, temného cechu Grimoire Heart. " Nachvilku se od tebe odkloní a zeptá se oné osoby, která všechny informuje, kde jsou Taisei s Lissanou. Když jí to poví, tak čapne Graye za flígr a dotáhne ho do oného kupé. "Zdravím, jsem Cerlain a mám být s vámi v týmu. " Uculí se a posadí se naproti vám s Grayem. "Chtělo by to ještě někoho ne ?" Ušklíbne se. "Nemám zavolat třeba Zancrowa? " Zasměje se a řekne to dost nahlas, aby to on vedle v jiném kupé slyšel. Vykloní se na chodbu a zavolá. "Ooo úžasný Zancrow, pojď sém! ~ " Znovu se zasměje a chce pokračovat, když tu ji vyruší zaklepání na rám dveří, ve kterých stojí bělovlas. "Promiňte, je zde někde Gray a Zancrow ?" Vypadá to, že právě nastoupil. "Mé jméno je Rico." Dodá a dále nečitelně kouká. |
| |
| Noc v kupé Pomoci toho Arthura jsem se rychle i té bolesti zbavil, no dá se říct, tohle kouzlo ponechává šrám na duši a rozumu. Naštěstí to není nějak závažné i když se toho pocitu té bolesti pořád nemůžu zbavit, samozřejmně že jak se trochu vyspím tak se budu cíti líp, ale nevím zda spát je dobrý nápad. Temný cech je temný cech. Nikdo nemusí vědět komu najednou hrábne a rozhodne se zabít ty ostatní. Sednu si do kupé a tak se dívám kdo tu vše je. Pak se podívám na Cristall. Mám v týmu docela schopný lidi, jestli já budu jejich slabinou to se teprve ukáže, nerad bych to byl já kdo je bude zdržovat, ale přece jen je tu i tahle možnost, budu muset ovšem oběma věřit. Věřit někomu, to je to do čeho se mi moc nechce, deset let jsem chodil od besnice k vesnici, později už ani tam ne s lidmi se kterýma jsem se setkal nebyli zrovna ten typ lidí kterým by se dalo věřit. Zatímco nad tímhle přemýšlím tak jsem si to chvílku neuvědomil ale celou dobu koukám na Cristall. Rychle se podívám někam jinam. Ještě jednou ti děkuji za pomoc Arthure, bez tebe bych byl mrtvý poděkuji ještě jednou Arthurovi a jen se usměji. Musím mu být hodně vděčný teď mu dlužím za život. TOhle jsem si nikdy nemyslel, že se mi ještě tohle někdy stane, na druhou stranu jsem rád, ještě jsem totiž nedokončil co jsem na tomhle světě začal a já to dokončit musím. Musím zesílit ještě víc a proto udělám cokoliv. |
| |
| "Začíná noc... Drž hubu" Mírně naštvaně se kouknu na Lasze. Copak se nemůže tvářit trochu víc nadšeněji, když mluví o mých broučcích? „Nic si z něj nedělej, Eliz. On jen tak žvaní.“. Uklidňuji absolutně klidnou Eliz (tím pádem sama sebe). Ale náhodou, mohl to říct aspoň trošku procítěněji, ne? „To nám oznamovat nemusíš.“ brouknu, když se zmíní o záchodě. Potřeba vylučování je běžná, ne? …Ovšem ten zbytek už běžný není. „Co já vím.“ pokrčím rameny po té, co uběhne příliš dlouhá doba na to, aby mohla zabrat jen vykonání potřeby. Nakonec se ale vrátí oba dva v pořádku. Lasz vypadá, popravdě, jako vyoraná myš. Co se tam, pro všechnu zvířenu světa, vlastně stalo? Mozek mi automaticky přepne do pro-kluky-nepřístupného módu. Uchichtnu se. Možná~. Možná to tak nějak bylo~. S úsměvem opětuji Laszovi pohled. Do mozku mi nevidí, takže žádný problém~. Nakloním hlavu na stranu. Vážně působí nějak mimo. Nadzvednu se a zamávám mu rukou před obličejem. „Haló, je někdo doma?“. Trhnutí pohledem bokem mi napoví, že někdo ano. Avšak jeho další věta mi málem vyrazí dech. „Co?! Mrtvý?!“ vyjeknu a oči mi málem vyklouznou z důlků „Co jsi tam, u paviána opeřenýho, dělal?!“. (Pokud odpověď nedostanu, tak mi trvá aspoň čtvrt hodinu, než se plně uklidním a jsem schopna jakž takž normálně komunikovat.). Noc se na nás snesla až neočekávatelně rychle. Při posledním zbytku světla si stoupnu a vytáhnu ze sedaček i ty dva. „Lasz, sehnat oheň. Arthur, roztáhnout sedačky.“ s úsměvem pronesu hlasem, kterému se prostě neodporuje. Popravdě, připadám si, jako bych cvičila dvě malá štěňata. (Pokud se chlapcům do úkolů nebude chtít, tak je nějak hezky popostrčím.) Když jsou sedačky konečně roztáhlé a z primitivních stojanů svítí svíčky, s rozběhem skokem strhnu kluky na lehátka, hezky vedle sebe s tím, že se pohodlně vměstnám mezi ně. „Dobrou~.“. Netrvá dlouho a usnu svým typickým, tvrdým spánkem. |
| |
Teď jsem nažhavenej! Ghraa, já tu kostku ledu vážně zabiju! Příště ho porazím, příště ho určitě porazím! A proč mi Erza vždycky stojí v cestě?! Takhle mu pořádnou nakládačku nedám nikdy! To mě tak strašně štve! Na oko se ale zatvářím poslušně. Přeci jen, Erzyn meč není něco, s čím bych se setkal rád. Pohled mi padne na Laxuse. „Tomu dám taky pořádnou nakládačku.“. Už, už bych se na něho vrhl, ale zastaví mě varovná aura vycházející z Erzy. No tak mu dám nakládačku příště, no. „Yosh, teď jsem nažhavenej!“ zazubím se. Nakopu jim zadky! Všem, do jednoho! „A navíc, tohle je perfektní příležitost pro roztavení ledový kostky.“ vrhnu na Graye nepřátelský pohled. Jenom doufám, že ta žlutá potvůrka nebude překážet. Vydám se s ostatními k… VLAKOVÉMU NÁDRAŽÍ?! Neeee! Co jsem komu udělal?! „Vlak ne…“. Nakonec mi ale nic jiného nezbyde, než nastoupit dovnitř a rychle vystrčit hlavu z okna. Předtím ještě pustím tu žlutou potvůrku někam, nevím kam. Ať si dělá, co chce, hlavně, aby ten vlak co nejdřív zastavil. Po vyklopení žaludku z okna ven nejsem schopen ničeho jiného, než se bezmocně svalit na zem. „Nenávidím… dopravní… prostředky…“ |
| |
| Team Nově příchozí zaregistruji již před dveřmi. I přesto že je mi zle mám stále vybroušené smysly, jako vždy. Jen po zápachu bych je dokázal vystopovat na kilometr. Pak se s obtížemi narovnám, zamávám Cerlain a Grayovi. Načež se usměji (hurá, vyšlo to!) a po představě Cerlain se ozvu: "Ahoj Cerlain, já jsem Taisei. Doufám, že spolu vyhrajeme." Následující mrknutí je laškovné, ale zároveň je z něj cítit i dobře skrytá hrozba. "A prosím tě, moc nezlob a dávej pozor, chudák Gray nemůže dýchat, když ho za ten límec držíš tak pevně. Podívej, je celý červený..." |
| |
| Noc |
| |
| ...See ya later, honey... Mladá dívka z temného cechu se mi nelíbila ani za mák - její příliš sladké úsměvy byly až svádivé a řeči obalené medem plné smrtícího jedu. Ne, taková bych já nedokázala být. Ale Gray byl muž, zcela očividně a bez debat, tudíž zřejmě nemohl odolávat těm svodům ženského půvabu a krásy. Zanedlouho ho dívka popadla a táhla kamsi pryč vlakem. Na jeho zděšený výraz jsem zareagovala jen pobaveným zvednutím obočí a lehkým zamáváním na rozloučenou. On se o sebe konec konců dokáže postarat sám a nepotřebuje mne mít neustále za zády. Nebo že by potřeboval? Osaměla jsem. Jedinkrát jsem vstala, abych zavřela dveře a dovnitř neproudil hluk vlaku tepajícího v pravidelném rytmu do kolejiště, ale pak už jsem se pohodlně usadila. V osamění člověku nezbývá než se věnovat vlastním myšlenkám, ne že bych si stěžovala, na to já nikdy neměla náturu, ale řekněme že vzpomínky nejsou v mém případě dobří společníci. Začínalo se šeřit a co je lepšího, než romanticky zapálená svíce? Meč ležel hned vedle mne na sedadle, na jeho rukojeti spočívala má ruka, a pohled bloumal po venku v temnotách, přestože mé myšlenky se hrabaly v temném koutě historie. Ach jak hrůzyplné dokáže být dětství - plné násilí a smrti. Musela jsem se oklepat, když mi náhle začala být podivná zima. Pro uklidnění jsem pohladila Arthurovo zvířátko spokojeně pochrupávající v mém klíně. *Možná bych měla udělat totéž... Zítra bude dlouhý den...* zazívala jsem a sklopila si trochu sedadlo, aby se mi leželo pohodlněji, načež jeden krátký dech sfoukl plamen svíce. *Jako sebrat život - stejně snadné, stejně smutné....* Pomyslela jsem si ztracená v temných melancholických myšlenkách a raději se odebrala do říše snů. |
| |
| Je noc, čas změny Po chvilce strávené v kupé se začnu cítit nepohodlně. Vadí mi to handrkování se těch ostatních. Proto se pomaloučku zvednu a s velkým úsilím zamířím ven. Lisanně jen šeptnu: "Za chvilku jsem zpátky..." Cestou čapnu svůj batoh a vyrazím směr koupelna. Zavřu se ve sprše, kde ze sebe shodím všechno oblečení. Pustím si studenou vodu a jen tak stojím... Po chvilce vypnu vodu a švihnutím ruky odstraním jednu ze svých pečetí. Tato konkrétně mi zakrývala vlasy. Už je načase, abych se přestal skrývat. Taisei je zpět a jde si za svým! Zatímco tak přemýšlím, skloním hlavu do umyvadla a začnu si znova mýt hlavu. Tentokrát, bez magického krytí ale začne pouštět bílá barva a zároveň mé vlasy začnou rychle růst do původní délky. Po chvilce se osuším. Své oblečení prošacuji, pár věcí položím k umyvadlu a načež ty hadry složím a schovám. Vytáhnu své normální oblečení. Navlékám se do bílé košile, černých kalhot, opasku a do saka, ve kterém se skví sít řezů ve tvaru symbolu mé staré gildy. Chvilku práce a vedle něj vzniká znak Fairy Tailu. Sako nechávám rozepnuté a u košile povolím pár knoflíků. Nakonec uvazuji kravatu a nechávám ji vlát kolem mého krku. Jak nostalgické... Tenhle oblek, tohle všechno. Už jen vydržet cestu. A pak to začne... Naposledy si opláchnu obličej a vezmu své věci. Odemknu kabinku a vyrazím směr mé kupé. Ignoruji překvapené pohledy a zatímco se opírám o stěnu, mířím ke svému sedadlu... |
| |
| Rozkazy a zase skok Chvílku jsem odpočíval a v jednu chvíli jsem měl co dělat abych se nerozesmál, opeřený pavián.......... ta určitě není normální, ale to asi nikdo ve Fairy Tail. Jen se usměju a když se setmí. Tak začnu hledat na příkaz sirky, ale kde jen můžou být. Na chvíli vyjdu ven podívat se do dalšího kupé. Samozřejmně, že tam nějaký byli, bohužel se v tu chvíli tam převlíkaly nějaký holky s temného cechu........ si kurva snad dělají ze mně prdel?! To budu věčně chodit někam kam nemám? No nakonec jsem se jím omluvil a pujčil si sirky. Takže, po tom co vyndám noční stolky a zapalím svíčky, Arthur mezitím ty sedačky roztáhl, už chci jen říct a´t se vyspí, že já se půjdu projít, nejsem zrovna člověk co spí v noci, když zase na měn a tenotkrát na Arthura někdo skočí. Já jí snad zabiju pomyslím si v jednu chvíli, pořád cítím bolest. Po chvíli přestane, jenže teď to je ještě horší. Jenže tenotkrát to není bolest, tentokrat mám těsno v kalhotech. Ta její zatracená živá vůně. Tuhle vůni má každý člověk, ovšem u většiny to skoro není ani cítit, jenže u ní ano. A nejspíš je to tím, že u ní je vše živé. Zatraceně aspoň chvíli klidu. Nakonec, když usne vstanu a jdu pryč. Potřebuju myslet na něco jiného. Po chvíli bloumání po chodbách, jsem se rozhodl jít vychcat. Přece jen to potřebuji. Zrovna zamířím na místo kde jsem už byl. A začinám dělat svojí potřebu. Je tu tak krásně čisto a to jsem před dvěma hodinama tu krásně krvácel. Jen se usměju, když si najednou všimnu něčeho za záchodem. Po potřebě se na to podívám. Když se k tomu skloním tak zjsitím, že je to poznámkoví blog. Asi tu někdo ztratil blog pomyslím si zatímco to tak pozoruji. Strčím si ho do kapsi a pomalu jdu zpátky do kupé. Cestou přemýšlím, co budu celý vačer dělat. Jenom vím, že ty dva nesmím probudit. |
| |
| Úchyl, fujoshi a má povaha. To dopadne. Když se vrátíme do kupé, tak si teprve všimnu, že Lasz je trochu stále mimo. Víc už ale já udělat nemohu, takže fakt moc nevím, jak mu jinak pomoci. Jen se snažím trochu zklidnit, aby se mi dobyla energie. Nemohl bych jim pomoci, kdybych neměl nějak moc času na odpočinek. Cristall trošku šokne ten fakt, že byl Lasz málem mrtvý, ale celkem ji lituji. I když ten pohled bych jí nepřál. Nikomu bych ten zlý pohled nepřál. A.. ještě k jejímu vyjadřování. Který pako by vymyslelo opeřenýho paviána. "Noo, nevím, co tam Lasz dělal, ale byl celý od krve a měl rozřízlý hrudník." Řeknu mírným polohlasem. Když už začala být tma, tak Cristall začala rozkazovat, co dělat. Roztáhl jsem tedy sedačky a čekal až si Cristall vybere své místo. Ta ale učiní jinak a stáhne nás oba na sedačku s tím, že se vecpe mezi nás. Což mi vůbec nevadí. Spíše naopak. Když se podívám na Lasze, jde víceméně poznat, že má úplně stejný "problém". Má tvář se zbraví do mírně ruda. Asi bych měl spát, ale nechce se mi. Všimnu si, že Lasz odejde. Vezmu tedy svou bundu a dám ji na Cristall, aby jí nebyla zima. Sám si sednu a opřu se o opěradlo. |
| |
 | Juvia na scéně - hledá se Gray Vlak byl na cestě už nějakou chvíli. Je tu hrozná nuda. Musím najít Graye-sama...s jeho úžasnou maličkostí se Juvia bude mít mnohem lépe...a nejlépe kdyby nás nikdo neotravoval...jestli u něj najdu nějakou slečnu, tak z ní budu muset vymlátit duši. Procházím se po vagónu a postupně nahlížím do jednotlivých kupéček. "Pardon." Zavřu dveře od kupé, kde Gray-sama rozhodně nebyl. "Jejda...tady také ne." V tomto kupé spí Erza-san. Tu bych vzbudit nechtěla, protože Erza je jediná dívka, které se Juvia obává. Z Erzy jde strach...ne strach...spíše respekt. Připradám si, jako by se přede mnou Gray schoval, ale to by mi určitě neudělal. Takový Gray není. Gray-sama je úžasný a já, asi jako jediná mám pochopení pro jeho obnažování. Je to nepopsatelné. A jeho tělo je uměleckým dílem. Téměř v zoufalství otevírám jedny z posledních dveří do kupé. "Ach...tady je Gray-sama. Juvia se mohla zbláznit...kdybych tu nenašla drahého Graye, tak bych začala brečet...a když Juvia začne brečet, tak začne pršet..." Protáhnu se pootevřenými dveřmi do kupé a zavřu za sebou. Posadím se vedle Graye a položím mu hlavu na rameno. Teprve teď si všimnu další osoby v kupéčku. "Kdo je to Grayi-sama?" |
| |
| Cerlain a její kupé. "Haha, haha. Zancrow asi nepříjde, je na to moc nevrlý." Šklebila se dívka a znovu vzala Graye za jeho límec. "Proč nemám v týmu taky někoho takového?" Olízne si horní ret a otočí se na Lissanu s Tetsuem. "Ne, že by jste mi vadili, mohla jsem skončit mnohem hůř." Uculí se a dál visí na Grayovi, což jí je viditelně naprosto jedno. "Vrať se brzy." Odpoví Taiseiovi. "Hej ty." Pokyne k Lissaně. "Jedeš po tom, co odešel?" Na tváři se jí vykouzlí úšklebek. V tu chvilku přichází Juvia a leze na druhý bok Graye. Ano, Gray teď vypadá jako takový ten klasický "svůdný hero" z filmů.. Rico jen s úsměvem sleduje idilu s tím, že s Grayem si popovídá později. Lasz Když se vracíš zpět do vašeho kupé, všimneš si, že v jednom kupé je otevřeno a ozívá se z něj parta lidí. Rozhodneš se tedy, že to musíš prozkoumat. Samozřejmě se nejedná o jiné kupé než to, kde je Cerlain. Myslím si, že se rád přidáš. Cristall, Arthur Jelikož je ti nějaké podezřelé horko, tak se probudíš. Přetočíš se z pravého boku na záda a všimneš si jisté osoby, která má přes tebe ruku a ty na sobě i jeho bundu. Samozřejmě se jedná o Arthura. Lasz se někam vypařil. Je jen na tobě, jak zareaguješ. Ostatní nijak nereagovali.. |
| |
| Jednou se to muselo stát, můj orientační smysl je fakt na hovno Můj orientašní smysl stojí opravdu za prd...... nějakou chvílku jsem měl štěstí a narážel na své kupé jako by nic, ale teď jsem se zase ZTRATIL. Jak je to kurva možný? Vždyť jsem šel zpátky stejnou cestou, tedy aspoň myslím........ Je možný se ztratit i ve vlaku..... To přece nejde.... No jasně, co já jsme to za vola, já šel na druhou stranu......... Proč jsem šel na druhou stranu? Jsme fakt blb. Jo lidská blbost hlavně ta moje nezná meze. Takže, se otačím a jdu zpátky no ale i tak si nejsme jistý zda jdu správně budu se muset zeptat. Když slyším hlasy a menší randal v jednom kupé mohlo by to tam být zajimavé a navíc s emusím zepat zda dju správně, no nic zaklepu a otevřu. Uvnitř je ta holka co se mi líbí (Cerlain), ale který holky se mi nelíbí že? A je u toho hezounka (Gray) a pak že je tu další holka (Juvia) docela roztomilá a nejspíš se o něj bude prát, to by mohlo být docela i zajimavá sranda. Pardon že otravuji při vaších milostných trojúhelnicích, ale tak nějak jsem se ztratil pro ně to může znít jako výmluva, ale já se fakt ztratil. Pak si všimnu dalšího chlápka, nevypadá nějak zle (Rico), no začinám se ještě víc obávat, zda vůbec porazíme aspoň nějaký tým. Pak si všimnu Lisanny, jsem trochu překvapen ale to znamená, že Taisei bude poblíž, se má si uživá všechnu srandu a já no Cristall není špatná její opeřený pavián,....... mám co dělat abych se nerozesmál, navíc je hrozně pěkná, ale rozhodně nemůžu být s ní v jedný posteli. Ahoj, je tady Taisei? zeptám se Lisanny a usměju se. |
| |
| Zpět do kupé Vypadá to, že na příchod do kupé jsem si nemohl vybrat lepší čas. Tichounce zasténám, když uvidím spousta nových tváří. A já doufal že se to tu uklidní a já budu moct spát... Proto se náhle vynořím za Laszem a odpovím na jeho otázku: "Jsem zpátky. A jdu se přesunout jinam. Tady se nedá spát. Někde by tu mohlo být volné kupé po Grayovi, ne?" Protáhnu se dovnitř a směrem k Lisanně řeknu: "Jsi dobrá, že tady v klidu dokážeš odpočívat, já to nedávám. Nepůjdeš taky jinam?" Na odpověď moc nečekám, pokud někdo něco chce říct, musí mluvit dost rychle, aby mě stihl... Krátce mrknu na Lisannu, mávnu Grayovi a Laszovi a vyrazím hledat ono zmíněné kupé. Po cestě tam vidím, jak se v jednom kupé vymrštila malá postavička, spící spolu s další osobou. Tak jim taky pro jistotu zamávám a přátelsky se usměji. (Cristall jistě ocení XD ) Jen chvilku nato si všimnu dalšího kupé, téměř prázdného. Jen jistá rudovláska tam leží v sedadle a vypadá to, jako kdyby spala, ačkoliv stále cítím zápach roztaveného vosku a nedávno zhaslé svíce. Takže to risknu. Potichounku zaklepu na okno kupé. Zároveň se rozpomínám na svá ochranná kouzla, protože pověst této slečny je dosti šílená. Ve stejný okamžik nasadím svůj kouzelný omluvný úsměv a slabě mávám rukou, čekaje na odpověď... |
| |
| NO pomaly též odcházím Já se lekl no úplně jsme sebou culk ale díky tomu jsem si vzpomněl na co jsme se vlastně Taiseie chtěl zeptat. Arthurovi jsem vděčný že mně nenechal krvácet a zbavil mně víceméně té bolesti, jenže má mysl se tam nějak zasekla a tak mně to bolí pořád. Proto jsem tehdy žádal i o alkohol který ovšem někdo nedonesl, umím se rychel opít a zapomenout a o to mi teď jde, ale zdrhl dřív než jsem stačil něco říct Zatracenej Taisei pomyslím si nasraně a jdu pomalu s kupé a zapomínám na to že bych chtěl vidět bitku holek. Pomalu ale jistě jdu kudy šel Taisei a mám štěstí narazil jsem na své kupé........... No co ale dovnitř se mě nechce místo toho se opřu o stěnu a dívám se ven. Takže, teď když nemám alkohol, mně zbývá poslední věc, díky které můžu zapomenout na bolest, nemám to rád, ale asi jianč to nepůjde. Pomalu vytáhnu s kapsy jeden fajfku a sáček ze sáčku si nasypu tu travičku do fafky a pak chvíli hledám ty sirky který jsem si vzal, když jsem zapalovals svíčky pak už si jen zapaluji. No a takhle dnes skončím, potáhnu si a při tom koukám ven. |
| |
| Trojúhelníky atakdále |
| |
| Gray-sama je můj Má se snad Juvia dělit o Graye? Ne, Juvia si zaslouží Graye pro sebe. Ostatní nejsou jeho pozornosti tak hodni, jako já. Zvednu se a mírně se ukloním. "Těší mě, ahoj všichni." "Jak řekl Gray-sama, jmenuji se Juvia, Juvia Loxar, dříve jsem byla členkou Phantom Lordu...ale teď...je mojí rodinou Fairy Tail." Posadím se zpět ke Grayovi. Trojúhelník? Žádný trojúhelník. Žádná jiná nemůže mít Graye. Nejistě si prohlédnu Lisannu. Vím, že ona má ráda Natsua-san.Má tedy štěstí. Jinak by Juvia zuřila. "Nemohla jsem tě najít." Špitnu ke Grayovi. "Na nádraží byl trochu zmatek a já jsem tě spustila z dohledu...div jsem nebrečela...a když pláče Juvia, pláče i nebe." Položím si jednu nohu přes Grayovu, následuje ji druhá. "Ano, kousek odsud je kupé Erzy...byla v něm sama...a pokud možno...nebuď ji, pokud nechceš poznat její hněv." Mrknu na Taiseie. |
| |
| Úchyl! Horko… Pootevřu oči a zamžourám do přítmí kupéčka. Proč je mi najednou takové horko? Hmm… ruka. Co mi dělá na hrudníku ruka…? Asi to bude Arthurova ruka… Vždyť taky leží vedle mě, ne…? Táhle zívnu a protřu si oči. Moment… Ruka? Ruka na mém… hrudníku? Tak moment… „TY ÚCHYLE!!“ vyletím z rozložené sedačky tak rychle, že jsem ani nepostřehla, kdy přesně ze mě ta bunda spadla. Ale kdo se teď zabývá bundou? „Eliz!“ naštvaně se otočím na klimbající orlici. „Eliz, na něj!“. Eliz pootevře jedno oko. Kdyby neměla zobák, tak bych řekla, že se potěšeně usmála. Jak by taky ne. Není ničeho, co by má parťačka milovala víc, než pokynu k útoku. Eliz se na Arthura vrhla se vší vervou (hozeno 10 na desetistěnce). Naštěstí ví, že úchylný chlapec musí být ještě použitelný a tak ho spíš jen provokuje a prohání. Když už je mi konečně učiněno zadostiučinění, zavolám Eliz zpátky, nechám si ji usadit na rameno a vyjdu ven z kupéčka. „Laszi!“. No jo vlastně. Už jsem si začínala říkat, kde vlastně je. Nadšeně ho obejmu. „Konečně někdo neúchylný.“. Začmuchám a podívám se na dýmku. "Umřeš." |
| |
| Menší přiznání No teda to je zase řev řeknu si nahlas a směju se slyším, že Cristall nadává do úchylů. Má kliku že jsem radši odešel. To co jsem chtěl provést já, to by dopadlo asi stejně proto jsem se rychle zbalil a šel. Najednou se otevřou dveře z kupé a Cristall je venku. Zase mi skáče po krku....... ach jo asi jí taky prohmatám aby mně dala v tomhle pokoj. Neuchylný, to těžko řeknu a po tom co řekne, že umřu jen vstanu otevřu okno a vysipu zbytky trávy s fajfky ven. Za to nemůžu, mám menší závisloti a taky jsem úchylný a to dost....... proč myslíš že jsem asi odešel? Jeden z důvodů druhý důvod v noci moc nespím se jen poněkud liný řeknu a mám co dělat abych se nesmál, chudák Arthur. Takže lidi ostatní tady spí. Nebo se aspoň o to snaží, takže trochu tišejí. Takže, Cristall pokuď se ti spát nechce našel jsem kupé kde je ten černovlasý kluk, jo máš tam dvě riválky řeknu s úsměvem. |
| |
| Bishík~ Mírně nafoukle poslouchám jeho doznání, co se úchylnosti týče. Ale no tak, proč zrovna já? I když... hehe... já mám o úchylnosti co povídat. "Závislost je závislost, ale na kouření se umírá." pronesu chytře a usměju se na něj. Nakonec nevypadá jako špatný člověk. Jen na něho budeme muset dát trošku větší pozor, aby se nám zase nepřizabil. "Ups." dám si ruku na pusu. Pravda, ostatní spí. Jak moc jsem byla hlasitá? I když, chci to vůbec vědět? Vrhnu vyčítavý pohled na Eliz, sedící mi na rameni "To jsi mě nemohla zarazit?". Orlice na mě vrhne pohled alá "Děláš-si-ze-mě-srandu?" a dál se věnuje čištění svého peří. "Černovlasý kluk...?". Zamyslím se. Černovlasý kluk... že by myslel mého bishíka? "Myslíš toho polonahého kluka s úžasnou postavou a s vlasy jako z reklamy na šampón?!" zablýsknou se mi oči. Neváhám ani okamžik "Jdeme tam!". |
| |
| To to krásně vyšlo Jasný na kouření se umírá ale já nechci být nesmrtelný, to by byl pěkně nudný život poznamenám a usměju se. Trochu se zapotácím, ale cítím se skvěle. Teď mně nech chvíli přemýšlet, šel jsem z prava nebo z leva řeknu si a koukám na cesty. Pak mně to trochu svitne. Pojď tudy řeknu a chytunu jí za ruku, přivádím jí k tomu kupé, po chvíli tam konečně dorazíme. Znovu za klepu a vstoupím. No trefil jsem se jaký to zázrak světa. Pardon zase ruším, řeknu a usměju se na Graye, tohle bude docela zajimavá sranda, ale já tu teď nechci být. Rychle se jen na Cristall podívám a řeknu. Hlavně buď hodná na ty svoje riválky jen se usměju a vydám se sám pryč. Miřím zpátky odkud jsem přišel. Zastavím se u otevřeného okna a dívám se na měsíc. |
| |
| ...Sleeping beauty? Don't be silly... Still awake - still deadly dangerous... Ze zhaslé svíce ještě stoupal tenký pramínek popelavě šedého dýmu, který charakteristicky voněl, zatímco kolem knotu ležela záplava rozteklého zlatavého vosku. Sotva jsem ulehla a zavřela oči s tichým smutným povzdechem, jednou dlaní něžně hladila drobné zvířátko usalašené ve svém klíně, zatímco druhá ze zvyku svírala rukojeť meče, jako by se každým okamžikem měla strhnout nějaká děsivá bitva. Tiché nejisté zaklepání z chodby vlaku na skleněnou výplň, pomalé otevření posuvných dveří a rozhrnutí závěsu. Ležela jsem bez hnutí, abych tak útočníkovi dodala sebedůvěry v jeho podlém konání, ale hodlala jsem mu za jeho drzou opovážlivost dát co proto. *Tak zbavit se konkurence se vám zachtělo? Tak to jste si drahoušci vybrali pěkně špatné kupé...* V jednom zlomku okamžiku se mé obrněné tělo lehce obratně zdvihlo a temné oči tvrdší než adamantinové zbraně vpíjeli se děsivě do očí příchozího mladíka. S tím prudkým pohybem její dlouhé rudé vlasy vlály za ní, podobny korouhvi legie smrti, před níž do boje mířil meč, jež se zakousl do dřeva v místě, kde by mohl mít krk, kdyby byl jen o krok blíže a, snad jako kompenzaci za to, že se netrefila, už proti jeho solaru letěla obratně vykopnutá noha. Co bylo zvláštní, že v druhé dlani stále stejně opatrně svírala poklidně spící zvířátko. "Co tu chceš..." Zavrčela chladně, když vytrhla čepel ze dřeva a měla ji tak připravenu k dalšímu útoku, ale konečně minula doba, kdy reagovala převážně reflexivně a přišlo na řadu rozumné uvažování. Neútočil, ruce zvednuty v obranné pozici vzdávajícího se a na tváři nyní lehce přidušeně pokřivený úsměv, který se před chvílí mohl zdát přátelským. Přesto všechno zůstávala ostražitá a svaly v celém těle napnuty k prasknutí, aby to lehce přikrčené tělo bylo připraveno k obraně či útoku před jakýmkoli úskokem. Lehce paranoidní, ach ano, snad, ale stále naživu, přes všechno, co mne v životě potkalo... |
| |
| UWAAAAAH! Teda vlastně ne, chci se jen vyspat. Když pomalu otevírám kupé, jsem si jistý, že Titanie určitě nespí. Prostě, instinkt mi stále funguje dobře a navíc mám velmi ostré smysly. Proto zaznamenám kratičký nádech, téměř nepostřehnutelný, když dělám první krok dovnotř. Proto napůl čekám to, co Erza udělá. Když tasí meč, zachovám klid, ruce nechám nahoře a úsměv na tváři. Modlím se, aby se nejdřív podívala, než zaútočí. Nechci pak mít na svědomí jeden vagón, který bychom v průběhu rvačky určitě zničili. Mám smůlu. Meč se zakousne tam, kde bych měl mít krk, nebýt toho, že jsem včas ztuhnul na místě. Proti letící noze se nekryji. Místo toho zatnu břišní svaly, malinko se zvednu a ránu přijmu. Na břiše mi vybuchne pečeť a zazáří ostrým stříbrným světlem, které prosvítá skrz sako. Síla kopu v obrněné noze je nelidská. Erza by mne prokopla ven z vagonu, nebýt rychlého kroku vzad, který vyrovnává rovnováhu. Rána naštěstí nebyla do solaru, díky menšímu posunu mého těla, když jsem se narovnával. Ruce nechávám stále nahoře. Pak na mne Erza zavrčí a mé tělo se celé bouří touhou zareagovat stejně, ne-li více agresivně. Ale já nejsem zvíře, své tělo mám pod kontrolou. Pak pomalu pohybuji rukama k hrudi, rozepínám košili, kde svítí vedle sebe znak Fairy Tailu a Flashe vedle sebe. Promluvím: "Omlouvám se, že tě budím, Erzo. Jsem Taisei Tetsu, exFlash, nyní Fairy Tail, S-rank. Tohle bych normálně nedělal. Ale obávám se, že tvůj spolubydlící Gray se přestěhoval do mého kupé a s ním menší grupa obdivovatelek. Nedá se tam spát, proto jsem doufal, že tady budeš mít místo v kupé, kde by byl klid. Nechtěl jsem tě původně budit, ale pak mi došlo, že bys to mohla brát jako útok. A kdybych byl vážně potichu, dostal se dovnitř, a ty by ses ráno probudila s cizí osobou v kupé, hm... Nechtěl bych hned po ránu bojovat boj na život a na smrt..." Malinká pauzička, kdy zase pomalu zapínám košili a pak ruce opět zvedám vzhůru. Erza si ale mohla všimnout, jak se mi cukaly svaly na odhaleném těle, připraveny k té samé reakci, k jaké je připravena ona. Tedy boj. Je ze mne cítit agresivita, ale rozhodně není směřovaná proti Erze. Ne, to je prostě reflexivní reakce mého těla, které si prošlo statisíci potyček. Zároveň si také všimne, že moje špičáky se po kopu protáhly, ale při mluvě se opět zmenšily, jakoby kryty pečetí. Můj pokřivený úsměv (trochu se pokřivil po tom kopu) se pak narovná. "Omlouvám se za tenhle zmatek, ale tohle mi přišlo jako nejlepší řešení, nechci spát v kupé temného cechu. Mimoto ti můžu odpřísáhnout, že se tě ani nedotknu, navíc nechrápu a nejsem náměsíčný. Taky to bude pro nás dva i to zvířátko bezpečnější, mám velmi ostré smysly. Pokud ti to ale přijde nepřijatelné, řekni mi to na rovinu." Pak na chviličku zavřu oči a nasadím chvilkový prosebný, nevinný úsměv. Pak zmizí a nasadím normální, zcela vážný výraz. Ruce přitom pomalu spouštím podél těla. Čekám na Erzinu reakci... |
| |
| ...Calm down guys - sit and sleep well... Stříbřité světlo mne přinutilo přivřít oči, aby mi neoslepilo pohled a já nebyla v nevýhodě jistým způsobem bezbranná. Ale onen mladík se neměl k útoku, i když z něho agresivita a jistá touha po boji byla přímo cítit, jako jakási teplá vůně se vznášela kolem něho. Byl to zvláštní hoch, to se mu muselo nechat, ale nebyla jsem si jistá, proč svléká košili. Dva symboly cechu, musel být vážně dobrý... Ustoupila jsem lehce stranou, aby mohl vejít a zavřela za ním dveře. "Mezi mladými muži to obnažování začíná být nepříjemným zlozvykem..." Prohodila jako jen tak mimochodem, ale také jej chtěla jemně upozornit na to, že by to měl omezit. Nemyslela jsem si ale, že by se mohl vplížit dovnitř když bych spala, ale kdo ví, třeba byl opravdu tak dobrý a v tom případě se před ním musela mít na pozoru. Zavřela jsem za námi dveře, zatáhla opět závěsy a odložila mez na sedadla vedle svého, čímž jsem mu jasně dala najevo, že hodlá-li zde spát, tak naproti mé maličkosti, načež jsem v šeru rozžala opět plamen svíce, abychom na sebe lépe viděli. Usadila jsem se a pohladila jemně kožíšek drobného stvoření, které mělo být členem mého týmu v zítřejším turnaji. "Posaď se..." vyzvala jsem ho a prohlížela si ho stále lehce podezřívavě "...Nikdo mne neseznámil s podobnou osobou v našich řadách..." přizná bez obalu a lehce nakrčila rudé obočí, zatímco přemýšlela nad svými lehce přehnanými reakcemi a jeho až příliš vhodnou obranou a velmi příjemným vystupováním na úrovni. Zvláštní muž, tenhle Teisei, ale uvidíme co se z něho vyklube... |
| |
| V kupé s Titanií Erza mne celkem zaskočí náhlou změnou o stoosmdesát stupňů. Její vystupování náhle jakoby přeplo. Sice stále zůstává ostražitá, jako ostří meče, ale pustí mne dovnitř. Na její poznámku ohledně obnažování se nenuceně zasměju a poškrábu se na hlavě. "Víš, já slyšel, že jsi celkem nedůvěřivá, navíc takhle jsem ti mohl dokázat, kam patřím..." Když za mnou Erza zavře dveře, udělám krok k oknu, aby se mohla pohodlně usadit, aniž bych překážel. Když si sedne, a vyzve mne k tomu samému, automaticky si sednu naproti. Pak malinko přimhouřím oči, abych se vyrovnal s rovnováhou světla a stínů v kupé. Po pár sekundách se mé obočí narovná. Ano, smysly mám skutečně ostré, přizpůsobuji se rychle. Pak, když se mne Erza začne ptát, chvilku mlčím. Jen pár sekund, abych si utřídil myšlenky. První dojem je důležitý. Pak se trochu skrčím, složím prsty dohromady a začnu mluvit: "Chápu že jsem nebyl představen, jsem tu jen pár hodin. Slyšelas někdy o cechu Flash? Můj mistr Jensen byl velkým přítelem Makarova. No, tak během mých zkoušek na S-rank se vše zvrtlo. Právě jsem se vracel do budovy cechu, vše jsem měl hotové a čekala mne už jen slavnostní ceremonie. S-rankem jsem už defacto byl nějakou dobu předtím, tohle ale bylo velké finále. Když jsem přišel k cechu, překvapilo mne ticho. Náš cech byl vždy velmi hlasitý, trochu jako váš. Vevnitř jsem našel spoustu mrtvol. Nikdo nepřežil. Šel jsem po stopě destrukce. Ve spodním patře, v přízemní jednací komnatě cechu jsem našel umírajícího mistra. Sdělil mi pár věcí, které jsem měl říct Makarovi. Taky mne prozradil lokaci tajné komnaty, kde se skrývala všechna tajemství našeho cechu, včetně Flashovských legendárních kouzel. A pak zemřel. Jediné co mi zůstalo byl úkol doručit zprávu Makarovi... A pak, pomsta. Pomsta jistému temnému cechu, zodpovědnému za tu destrukci." Odmlčím se, pak uvolním pěsti, které se během mého vyprávění pevně sevřely. "Dostavil jsem se do Fairy Tailu. Cesta trvala dlouho, odrážel jsem útoky temných cechů a banditů. Ve Fairy Tailu jsem předal zprávu masterovi Makarovi. Vzal mne do Fairy Tailu, bylo to součástí zprávy. Nyní mám zase rodinu. V pořadí už třetí, přičemž své pravé rodiče jsem nikdy nepoznal. Jsem Taisei Tetsu, poslední přeživší Flashe, Runový mág, také modrý Dragonslayer chaotické Absorbční magie. Je načase, abych se přestal schovávat. Jdu za svým cílem. Budu bojovat za svou rodinu a za svou zesnulou rodinu." Během mé mluvy se mé špičáky opět natáhnou do své originální, šelmí délky. Zároveň mi v očích začne planout stříbrné světlo a má aura se zabarví tepajícím hněvem, který je cítit po celém vagónu. Pak se ale uklidním, proplesknu si tváře a usměji se. Současně se má aura zklidní, cítit jí bylo jen pár sekund. Dost na vystrašení ostatních... "Ale boj počká. Teď si chci udělat přátele. Chci se začlenit do Fairy Tailu a stát se jeho plnoprávným členem, který se bude starat o ostatní a kterého se ostatní nebudou bát. Po dlouhé cestě jsem dosáhl jednoho ze dvou svých cílů. Už zbývá jen se pomstít, ale to by neměl být problém dříve nebo později dosáhnout. Času dost. Koneckonců, Fairy Tail často ničí temné cechy..." |
| |
| ...Já naslouchám ti, tak nepřestávej vyprávět... Pohodlně jsem se opřela, levou ruku opřela o područku a ledabyle si s ní podepřela bradu. Nebyla jsem unavená, vlastně spát jsem šla jen z jakéhosi popudu, když mi pohled padl na to drobné stvoření ve svém náručí, ale teď jsem měla společnost, velmi otevřenou a ukecanou, ale společnost v jádru velmi příjemnou. "Ta nedůvěřivost je na místě - mnohdy lepší lehce podezírat a udržovat si odstup, než bezhlavě se vrhnout do kdejaké lapálie..." Osvětlila klidně, ale odtažitě, jako by se jí nechtělo mluvit, nicméně byla jsem velmi ochotná naslouchat. Pozornější oči mohly uvnitř těch mých najít s vyprávěním rostoucí smutek a zklamáním, neboť se jí opět potvrdilo, že i jiní hojně trpěli a to ona nechtěla dopouštět. Sevřela pevně zuby k sobě a zadívala se do plamene svíce, jako by v něm chtěla spálit vlastní vzpomínky, ale poslouchala dál. Všechno dávalo smysl - o podobném neštěstí se doslechla a obecně nebyl důvod mu nevěřit, ale ty jeho vysouvací 'načínáky' byly krajně podezřelé. "Co jsi zač, Taisei..." Zeptala se a promasírovala jemně spánky prsty. Jestli čekal, že ji vystraší, tak se šeredně spletl - ona nebyla městská slečinka, ale holka do nepohody, která v případě nouze nešla pro ránu daleko. Nevypadalo, že by ji jeho výkyvy nálad, které byly velmi snadno vnímatelné pro každého, jakkoliv rozptylovali. Naopak věděla dobře jak na tom je, co si myslí a bylo snadné s v něm orientovat, takže cítila, že jí nelže a to jí vyhovovalo. Ale co byl vlastně zač? Kdo z běžných lidí nebo mágů má taková ostrá zubiska a neskutečnou moc? |
| |
| Kdo jsem? Všimnu si, že mé vyprávění se Erzy dotklo, jakoby přesně věděla a snad i zažila něco podobného. Když se zeptá, kdo jsem, odpovím: "Jak jsem řekl, jsem mág dvou magií. Dračí zabiják, vychovaný modrým Absorbčním drakem. Také jsem se naučil runovou magii, která je celkem dobře kompatibilní s mou dračí magií." Pak si odkašlu a zeptám se: "A co ty, Erzo. Kdo jsi? Jak se z malé dívky mohla stát kráska ve zbroji? Proč? Tvá pověst tě daleko předchází, jsi nelítostná a tvrdá, tomu ale něco muselo předcházet... Povíš mi i ty svůj příběh?" |
| |
| Who I am... Who I am? Souhlasně pokývala hlavou, jako by to všechno vysvětlovalo, ale nedokázala si pod tím úplně mnoho představit. Snad vybavila si několik draků z obrazů, snad by dokázala i připustit, že v závislosti na to mohl by měnit svůj vzhled do jakési bestiální stránky, která také velmi ovlivňuje jeho chování. S tím se jednoduše dalo žít - bylo-li to pro něho přirozené, i já jsem ochotná jej takového přijmout, ale pak šlápl do citlivého místa. Tvář rusovlásky ztuhla v kamennou masku. "Má pověst mne daleko předchází..." zopakovala po něm chladně "...Nechávám ty zkazky klidně růst a bujet, ale vskutku nehodlám se někomu, koho vidím prvně v životě svěřit s tím, co mne kdy potkalo..." Bylo to pro ni příliš bolestivé, než aby to komukoliv řekla, natož mladíkovi o němž do toho okamžiku neměla sebemenší ponětí, ale pak se zarazila, neboť jí došlo, že on k ní tu důvěru měl. Otevřel se jí a odhalil celou svou minulost, jako by jí na dlani podával vlastní srdce. Nadechla se, přemýšlela, že by mu jeho vstřícnost oplatila, ale nedokázala se k tomu přimět - jen cosi pro sebe zamručela a zamračeně vyhlédla ven do tmy, ale namísto míhající se krajiny viděla jen jejich odraz a posmutněle zas v něm jeho tvář. |
| |
| Přešlap, dva a dva... Z přešlapu si toho moc nedělám. Sice jsem zasáhl pod brnění, ale nevěděl jsem to. Pokrčím tedy rameny, Erzino zamumlání nechám být a složím ruce dohromady. Dám si chvilku, během které si spravuju pečeť na břiše. Stačí pár tahů prsty přes sako a stříbrná energie se prosákne skrz látku do těla. Pečeť je obnovena, uchrání mne před dalším útokem. Jelikož moje společnice mlčí, stále mi tolik nevěří, rozhodnu se doplnit její mlčení mlčením svým. A tak, jen co dokončím pečeť, se maličko pousměji a pak řeknu: "Inu, každý se se svým životem vyrovnává jinak. Nemusíme tě tu rozebírat. Když nechceš mluvit, nemluv. Času dost. Můžeš mi to říct jindy, nebo to říkat nemusíš vůbec. Neberu lidem svobodu jejich rozhodnutí. Většinou ne." Nechám tato slova vyznít v kupé. Pak se opřu bradou o ruku a začnu zírat z okna na míhající se krajinu. Mé myšlenky pomalu odplouvají do meditativního stavu, jakéhosi polospánku. Nejsem-li vyrušen, mé tělo zůstává v té samé pozici a jediné, co dává najevo mou bdělost jsou občas mrkající oči. V mé hlavě se zatím rojí myšlenky ohledně zápasů v turnaji, mé minulosti a budoucnosti a světa všeobecně... |
| |
| ...Když mám strach, nebo jsem nervózní, většinou mne uklidní někomu jednu vrazit... Jeho slova ji znervózňovala a pomalu se jí v hlavě usadila vlezlá myšlenka, jestli jí náhodou neobelhal. Sledovala podmračeně temnýma očima jak jemným pohybem prstů přejel po látce a stříbřité světlo splynulo nazpět s jeho tělem. Nebudu vám lhát, nebyla nadšená, že to umí - stával se tak totiž někým, na koho její moc bude stačit jen stěží a pokud, pak dozajista jen obratně vyžívajíc jeho slabin, pokud nějaké má ( a to mi můžete věřit, že je hodlala najít ). *Tak skončil věk Erzy - přišel nový, lepší a jen co to všichni zjistili opustili ji odcházejíc za ním...* Pomyslela si hořce a bodlo ji téměř závistivě u srdce. *...Ba ne, to by neudělali. Ne? Ale co když... Možná... Možná že ano. No a? Vystačím si sama, nikoho nepotřebuji!* Vynadala si a klidně přešla do vědomí, že není proč mu závidět, bude-li nést na bedrech tíhu jejích povinností a ona na druhou stranu bude zase v rámci možností volná. Bůh ví proč ji to však tak úplně neuspokojilo. Pokořená sama sebou si smutně povzdechla, pohladila svou věrnou zbraň a opřela se v křesle, aby mohla zkusit usnout. *Bude to těžký den, musím mu věřit a pořádně se vyspat... Ale... Mohu mu věřit? To stěží! Spánek sotva na půl oka bude stačit...* Zavřela oči, ale reflexy nechávala pořád vzhůru, aby ji ochránily. |
| |
| Noční cesta Na vlak se pomalu snesla noc. Každý z vás začíná pomalu, ale jistě cítit potřebu si co nejdříve lehnout. Už nějakou dobu jste se tomu vyhýbali, ale teď jste až moc unaveni. Navíc, cesta ještě potrvá dlouhou dobu, takže spánek je skutečně nejlepší volbou. Jednotlivá kupé utichají a zhasínají světla. Vy se pomalu přesouváte do svých lůžek, ačkoliv kolem jistých postelí nastávají drobné spory. Konkrétně je potřeba zmínit nervózního Gray, kterého se Cerlain snaží dotáhnout do své postele. Juvia jistě nebude nadšená a případné další fanynky také ne. Jak se Gray zachová, je věcí dohadu... |
| |
| Unavený já? Koukám s okna už nějakou dobu, když semi začinají zavírat oči. Není možný v noci jsem málokdy unavený vlastně skoro vůbec. No co se dá dělat musím jít si lehnout, teď bych usnul i kdyby vedle mně Cristall spala nahá. Pomalu se blížím do kupé a všímám si, že někteří už dávno spí jiní teprve jdou spát. Rád bych věděl zda Cristall bude spát nakonec s tím krasavcem, vlastně zda všechny tři a není to vlastně jedno? Každá ženská letí po krasavcích. Už jsem se tam dobelhal a podívám se na Arthura. Dobrou noc člověče řeknu jenom a lehnu si do postele. Je to trochu divné já a unavený teď v noci, spal jsem ve dne dvě hodiny před tím než jsem se přidal k Fairy Tail. Teď když se nad tím zamyslím možná byla chyba přidat se, jelikož je brzo možná opustím. |
| |
| Vlak Všichni si nakonec zalezli do kupéček. Chudák Gray, kompletně vyděšen ze scény, která se začala odehrávat v jeho kupé zbaběle prchnul pryč a zamknul se v kupé o vůz dále, kde stráví příjemnou noc plnou Natsuova chrápání (tedy potom, co si trošku zanadávají a poperou se navzájem...) Zbytek také jde spát. Schoulíte se do křídel noci a necháte se unášet do říše snů... Probuzení je velmi příjemné. Ozývá se tichá hudba a hlas, který hlásí, že je čas dostat se do jídelního vagónu na snídani. Do cíle prý zbývá už jen pár hodin cesty... |
| |
| Snídaně! Probuzení bylo příjemné. Pomalu jsem otevřel oči a přejel pohledem kupé. Očividně jej nikdo přes noc nenapadl a tak jsem měl čas na odpočinek. Buď, anebo je Erza eliminovala tak tiše, že jsem se nevzbudil. A to by bylo sakra znervózňující. Pomalu se zvedám z místa, pak se protáhnu. Pohybuji se potichu, abych Erzu nevzbudil, ačkoliv není pochyb nad tím, že její smysly určitě fungují perfektně, a tak má snaha působí celkem zbytečně. Pokud dá najevo, že je vzhůru, je jí věnován úsměv a přání dobrého rána. Pak zamířím ven z kupé. Dojdu si do koupelny, kde obnovím menší pečeť. Ta mne chrání před tím, abych uvnitř vlaku byl nepoužitelný, jako většina dragonslayerů. Kouzlo je náročné na přípravu a tak mi obnovování zabere pár minut. Poté se rychle opláchnu a vyrazím směr vpravo, tedy nejkratší směr do jídelního vagónu... |
| |
| ...Pokusím se ti věřit - zklamej a připrav si rakev... Chvilku jsem ještě odolávala spánku z jisté obezřetnosti a nejistoty pociťované vůči neznámému chlapci, ovšem pak i mně přemohly sny. Temná náruč mne obestřela, napjaté tělo se postupně uvolnilo, přísný výraz ustoupil poklidnému laskavému pousmání na rtech, avšak dlaň na jílci meče zůstávala. Jenže to, co se děje uvnitř nás většinou jiní vidět nemohou... Dlouho už mne noční můry nenavštívily, děkovala jsem za to přízni štěstěny, ale tentokráte se mi vysmáli do tváře se vší grácií, jaké byly schopny. Úzkostlivě znovu musela jsem procházet trnitou cestou svého života, jako by to jednou nebylo dost a měla jsem trpět ještě tolikrát znovu a znovu. Děsiví věž, děti a on, kolotoč světel barev a stínů, známých a povědomých tváří, krve a potu... Probudila jsem se s mečem v ruce, zbrocená potem a s hrůzou v očích, rozhlížeje se kolem po nepříteli, kterým ovšem byla mi tentokráte má vlastní mysl a s tou jde jen stěží bojovat. Zvířátko na mém rameni konejšivě zacvrlikalo a já klesla bezradně zpět do sedačky. Kolébání tichým předením mi nakonec přineslo alespoň trochu kýženého klidného spánku, ale kdo ví, zda ty sny nemají nějaký hlubší význam... Probral mne pohyb. Otevřela jsem tmavé oči a zamrkala, abych je probrala z malátného snění, zaostřujíc na svého spolunocležníka. "Dobré ráno...Taisei..." Špitla jsem unaveně, ale na své poměry vlastně docela mírumilovně, neboť jsem se rozhodla mu věřit - ne, že by mi zbývalo něco jiného, ale zní to tak přívětivě přátelsky, když to uznáte. Vstala jsem a následovala ho ke koupelnám, kde jsem se odtrhla, abychom se navzájem nerušili a jen si opláchla obličej, abych zahnala špatné myšlenky. Pohled do zrcadla byl vždy tyranií ostudu, ale abych mohla říct, že jsem alespoň zkusila s tím něco udělat, pročísla jsem dlouhé rudé vlasy prsty a pak už nad svým zjevem lhostejně mávla dlaní - není kvůli komu se šlechtit. S mečem v pochvě u pasu jsem se vydala na snídani a nutno přiznat, že co mne rozčilovalo nebyly jen davy lidí, ale také ta nepříjemná melodie, jenže co nadělám... |
| |
| Nástupiště Snídaně proběhla v klidu. Výběr jídel byl bohatý, jídla byla dost a kvalita se mu nedala upřít. Po snídani jste se všichni přesunuli zpět do svých kupé. S postupem času se jednotlivé týmy sešly, aby se seznámily. Na to jste všichni měli asi tak hodinu, mezitím vlak dorazil do stanice Crocas, tedy do hlavního města, kde se měly konat Velké magické hry. Všichni jste si zabalili své věci a vystoupili. Měli jste nyní tři dny před tím, než hry začnou. Dělejte tedy jak chcete... |
| |
| Jsme v cíli, Juvia je šťastná Nemohla jsem trávit noc s Grayem, jak jsem si přála. Jediným pozitivním na tom byl fakt, že s Grayem nebyla žádná jiná. Přesto si říkám, jestli si Gray-sama Juvii zaslouží. Možná je čas, abych trochu dospěla. Ale jen trochu. Probudila jsem se krátce po východu slunce a vydala jsem se do jídelního vozu na snídani. Posnídala jsem poskrovnu, přestože stůl byl bohatý, neměla jsem nějak chuť. Možná mě Natsu trochu nakazil svojí cestovní nevolností, která se v mém případě transformovala na nechuť k jídlu. Po krátké snídani jsem se vrátila do svého kupé, kde jsem trpělivě vyčkávala našeho cíle. Cesta byla takřka nekonečná, téměř jsem zapomněla kam se to jede. Crocas, naše cílová stanice. Nadšeně jsem se vyhrnula ven, ovšem zachovala jsem si u toho i jistou eleganci. Na nástupišti jsem si stoupla stranou, položila tašku na zem. "Konečně." Po té dlouhé cestě jsem se protáhla, leč by se mohlo zdát, že mé tělo je z vody...no...protažení přišlo vhod. Když si představím, že bych táhla tolik zavazadel jako Erza-sama, tak se mi téměř podlomí kolena. Rozhlédnu se po nástupišti a snažím se vyhlédnout si nějakou společnost. Ideální by byl nějaký gentleman, který by mi pomohl se zavazadly. |
| |
| Probuzení a cílová stanice Rychle jsem vylétl s postele a ani jsem si nevšimal zda někdo vedle mně spí nebo ne. Hlavně jsem se chtěl od kupé dostat co nejdřív. Rychle jsem vlítl na záchod a udělal potřebu, umíl jsem se a šel se na jest. Protože jsem spal oblečený tak si nemusím dělat starosti, rychle jsem v jídelně do sebe náházel jídlo......... chutnalo to děsně, muselo to být mrtvé už pekně dlouho. Po chvíli jsem šel jen na chodbu a koukal, když jsem si všiml, že už jsme skoro v cílové stanici. Rychle jsem zkontroloval, zda všechno mám v kapsách a vyšel jsem ven. Částečně jsem byl rád, že už jsme dojeli, jednu chvíli jsem se zamylslel nad touchle soutěží, něco mně začiná říkat, že někdo tahá za nitky, přece jen jsou tu i temný cechy a určitě to nebude proto abychom se s nimi s kamarádili, někdo nás určitě chce využít pro své potřeby. Tak či tak to zatím nechám být a však musím si dávat pozor. Venku vidím tu jednu holku co má pár zavazadel. Jdu okamžitě k ní, asi bude chtít pomoci...... a už vím kdo to je, ta holka hodně dolízala k tomu klukovi jménem Gray. Zdravím, nepotřebuješ pomoci? zeptám se jí a jen se usměju. |
| |
| Nový společník Chvilku poskakuji kolem svých zavazadel v naději, že si mě někdo všimne. Po chvilce se tomu tak vážně stane. Juvia se bude muset obejít bez Graye-sama. Vidím mladíka blížícího se ke mně. Mé poskakování se zúročilo. Vím, že je od nás z cechu, ale moc ho neznám. Měla bych se s ním seznámit. Asi to bude tím, že jsem trávila hodně času plněním žádostí společně s Gajeelem. Poslední měsíce jsme v cechu byli málo. Ne tak málo jako třeba Gildarts, který si obvykle zmizel na pár let a nikdo nevěděl, co s ním je. "Ahoj." Zamávám na něj a zdvořile se ukloním. "Juvia bude ráda, když jí pomůžeš....Asi si postřehl, že se jmenuji Juvia." Trochu se začervenám. "Myslím, že bychom se mohli trochu poznat...nikdy nevíš, co nás čeká během her..." Kdyby Gray žárlil...ne...ne...Gray-sama si mě nevšímá, tak si jej nebudu všímat ani já. Není hoden toho, abych na něj myslela. Třeba jsem narazila na někoho lepšího než je Gray. |
| |
| Cílová stanice Po jídle jsem měl akorát tak čas na ranní hygienu a chvilkové provětrání u okna, než jsme dorazili k cíli. Svá zavazadla jsem spakoval rychle, stejně s sebou mám jen batoh. Rozhlédnu se po kupé, zdali někdo něco nenechal. Nikdo nic. Poušklíbnu se a vyhnu se pokušení jít zkontrolovat kupé ostatních lidí z cechu, jsou samostatní, ne? Vyrazím ven. Na náměstí si spokojeně stoupnu, povolím knoflíček u košile a vystavím tělo teplým slunečním paprskům i větru... Po chvilce se zase vrátím do přítomnosti. Rozhlédnu se po okolí. Zamířím k lidem z Fairy Tailu, kteří formují větší skupinu. Přeci jen se rádi drží všichni spolu. Tak je všechny oslovím: "V Crocasu znám nedaleko jeden dobrý hotel pro kouzelníky. Jsou tolerantní, cenově dostupní a dobře vybavení. Hodlám se tam ubytovat a mají tam skupinové slevy... Někdo kdo by šel se mnou? Ne nutně do jednoho pokoje ale pro tu slevu, nejsem přeci jen milionářem." Usměji se na ostatní a chvilku si vyčkám na odpověď... |
| |
| Nová známost Okamžitě Juvie vezmu pár zavazadel........ já nemám žádný jen pír věci po kapsách. Bějem té chvíle se mně představila a teď je zdá se řada na mně Já se jmenuji Lasz jsem nováček ve Fairy Tail dál se na ní usmívám. Je to hodně roztomilá holka. Takže už se ví kam půjdeme? zeptám se a podívám se ještě na vlak, který nás sem dovezl. Když najednou to pocitím, začala mně palít kůže na hrudi, nedávám to na sobě znát a jen se usmívám. V jaké zami, že to jsme? zeptám se, ale asi vím kde jsme, tady je cech kam moji rodiče taky a já jsem v něm byl taky, i když jsem byl jenom dítě ale co se ostatním nemusí vůbec líbit, je to že ten cech patřil k temným a já mám pořád na hrudi jeho znak. Znak cechu Nemesis. |
| |
| Skvělý společník "Juvia ti děkuje. A také tě vítá ve Fairy Tail." Upřímně se na něj usměju. "No...teď se můžeme někde ubytovat...a nebo se společně projít...pokud ti nebudou mé věci připadat moc těžké. Juvia by byla nerada, kdyby ses kvůli zavazadlům strhal." Když si vzpomenu na časy, kdy jsem byla členkou Element Four ve Phantom Lords...nikdy jsem se neměla tak dobře, jako se mám teď. Sol byl až děsivě galantní a zároveň potrhlý, Aria byl neuvěřitelně pochmurný a depresivní, jen Totomaru byl v pohodě a také s ním byla sranda, občas. "Juvia si není úplně jistá." Sklopím na chvilku hlavu. "Jen tak tak jsem ten vlak stihla. O hrách jsem se dozvěděla na poslední chvíli. Jen vím, že jsme ve městě Crocas..." Přiskočím k Laszovi. "Kam půjdeme?" Juvia jej bude následovat. "Jak ses vlastně dostal do cechu? Odkud pocházíš? A co tvoje magie?" Juvia začne na nováčka chrlit otázky. |
| |
| Tajemství Velmi ti děkuji poděkuji za přivítání. Asi se budeme muset někde ubytovat řeknu a při tom se začnu dívat po lidech okolo. Je zajimavé sledovat Fairy Tail a ten temný cech, jak se snaží sami sebe tak nějak vyhíbat, chvíli na ně koukám a znovu začinám přemýšlet nad chejchem který je pořád dobře schovaný před zraky všemi. Asi by nebylo přijemný, kdyby věděli, kám patřím i teď. Když ta značka zmizela před lety s mého těla byl jsem rád, ale zdá se, že když mám blízky kontakt znovu se objeví. Chvíli ještě nad tím přemýšlím a po chvíli se uvědomuji, že se mně Juvia na něco ptá. Crocas tohle město bylo docela blízko, tady blízko žili rodiče a moje mladší sestra, takže pocházím s thle země dá se říct. Včera jsem přišel k vašemu mistrovy a přihlásil se. Co se týče mé magie, je hodně stará a v dnešní době už nnení moc lidi, kteří jí mohou použivat, mně spíš zaujala ta tvoje, celá s vody, že? zeptám se s úsměvem |
| |
| Hledání hnízdečka lásky? "V tom případě Juvii veď." Zasněně kolem něj poskočím a usměju se na něj. Je zvláštní, že Mistr vzal nováčka na hry...na druhou stranu se tu ukáže, co je zač. Rozhlédnu se po okolí. Snad tu najdeme nějaké dobré ubytování...vydělala jsem si dost jewelů, ale nerada bych je tu utratila za ubytování. "Tak to by ses tu mohl vlastně vyznat. Jak ses to dozvěděl? Ano...vodní magie...dříve jsem byla členkou Element Four...a teď jsem hrdou členkou Fairy Tail...vodní magie..." Natáhnu před sebe ruku a nad mojí dlaní se zformuje koule z vody. "Ráda bych se dozvěděla něco o tvé starobylé magii Laszi...Juvia ti ukázala svoji..." |
| |
| Menší prozrarení Já tu nebyl deset let, a to tehdy jsem byl dtě, takže si toho moc nepamatuji odpovím a jen se usměji No myslím, že jsem tě viděl tu magii používat, jinač nevím jak bych to mohl vědět řeknu klidně a s úsměvem, tak určitě během včerejška. Vytáhnu moji tužku s kapsy a začne se měnit v kosu v mé ruce. Kosa je naprosto černá a to jak rukojeť tak ostří. No jsem Necromancer, ale nemám to na čem ukázat, ani se mně zatím do toho moc nechce řeknu a podívám se na lidi kolem a pak na rostliny. |
| |
| Nekromant? "To nevadí...nějak si poradíme...co třeba vyrazit támhletím směrem? Vypadá to jako náměstí..." Usměju se a chytnu jej za ruku, začnu jej tahat na náměstí. Pravda, trochu se u toho začervenám. "Pravda...a kdyby ne, tak by ti to někdo z cechu určitě pověděl..." Kdysi mě předcházela moje pověst, ale to jsem musela být zlá a ubližovat lidem. Zvědavě si prohlédnu kosu na jeho dlani. Jeho slova mi vyrazí dech. "Nekromancer? To...to je docela temná magie...když jsem byla ve Phantom Lords, tak tam pár nekromantů bylo...šel z nich vždycky takový strach. Ale z tebe...ty působíš jinak...Juvia si není jistá, ale myslí si, že jsi hodný." Kráčím po jeho boku, držíc jej za ruku. Jsme skoro na náměstí. "A jak přesně tvoje magie funguje? Ovládáš mrtvá těla?" Sotva to vyslovím, projede mnou mráz. |
| |
| Ubytování Po chvilce se se mnou rozhodne vyrazit pár lidí. Přepočítám je a povzdechnu si. Zas taková sleva to nebude... Pak nahodím na rameno batoh a jdu před skupinou. Jsem potichu, ztracen ve vzpomínkách. Netrvá dlouho a dorazíme k hotelu. Jdu rovnou dovnitř a přátelsky kývnu na slečnu u pultu. Ta mi zamává. Známe se spolu. Zeptám se na ceník a pak zaplatím. Kývnu na ostatní a vyberu od nich peníze na pokoje. Každý dostane klíč a je nasměrován obsluhou. Já mám pokoj nahoře, s výhledem na nebe. V pokoji se převléknu do volného černého kimona a jdu na nepoužívané areálové hřiště. Když dorazím na opuštěné a prázdné hřiště, pomalu se nadechnu. Chvilku věnuji dechovým cvičením. Pak začnu procvičovat pomalé pohyby, které ale s časem nabývají na rychlosti a jistotě. Za pět minut už se hýbu rychle a dravě. Po nějakém čase přestávám, když jsem spokojený se svou formou. Poté, co jsem se ujistil, že jsem nezrezivěl, přejdu dále. Začnu rozpažením. Obě ruce se obalí modrou aurou a já zopakuji ty samé pohyby, co předtím. Zpocený po chvíli přestávám. A trénink se zdaleka neskončil. Nejdřív okolo sebe onu auru rozhodím. Pár pečetí do vzduchu a mé nejbližší okolí pokryje modrá barva, která funguje jako mlha. Nelze skrz ní vidět, pokud člověk není blíže. Jediné co prosvítá ven jsou obrysy mé postavy a rychlé pohyby odehrávající se uvnitř... |
| |
| Náměstí Ano vypadá to jako náměstí usměju se na ní. No byla docela překvapená, ale já taky ona potkala už v nějakým cechu Necromancery, takže buď jsou to ti pravý nebo jenom...... Loutkaři, většina z nich zavadila jen o povrch tyhle magie, těžko se dají nazívat poslama smrti. Už jsem se s několika takovýma setkal, kteří o sobě prohlašovali že jsou necromanceři, doufajíc že mně něco naučí, bohužel moc toho neumí a jsou to jen loutky svého vlastního zla řeknu ale nesmím odmítat možnost se setkat s dalším opravdovým poslem smrti, nechci se setkat jen s dalšíma saqmozvanci, kteří jen zavadili o povrch. Zatím umím ovládat bez duché loutky, ale už se mi podařilo jednou ovládnout i ducha, navíc umím magii smrti i krve, ta kosa je vytvořena z mé krve a v podstatě přesekne cokoliv no skoro, některý věci se přeseknout nedají řeknu a pak se podívám na jeden barák, přijde mně tak známý, možná jako malý jsem semka chodíval se svojí mladší sestřičkou. |
| |
| Strašidelný společník "Koukej...krčma." Ukážu na nedaleký dům. Z Laszova vyprávení mám husí kůži. Je to zvláštní typ magie. Magie, která svazuje a poutá. Svým způsobem by se dala přirovnat k magii hvězdných mágů, ale ti si nikoho nezotročují. Je zvláštní, že takový na první pohled hodný člověk ovládá takovou temnou magii. Jeho magie je velmi depresivní. Smutná. "A ty jsi posel smrti? Zní to...nebezpečně..." Na chvilku se odmlčím. "...a zároveň i trochu romanticky..." Špitnu tišeji. "Doufám, že Juvii nepoužiješ jako oběť pro svoji magii." Ale jeho loutkou bych být mohla...ta představa není tak špatná...pokud bych byla živá. "Tak ubytování jsme zřejmě našli...chceš jít dovnitř?" Jak někdo takový může disponovat tak temnou magií? Vrací mi to temné vzpomínky na Phantom Lords...Juvia nesmí být smutá, jinak bude smutné i nebe... |
| |
| Krčma Neboj se většinou využívám toho co je mrtvé a nebo svojí krev, nezabijím jestli to není nutné a to málokdy je vlastně skoro vůbec, takže lidské loutky nepotřebuji, ano lidské loutky patří rozhodně k těm silnějším zvlášť pokuď to jsou mágové, takže i jako mrtvý ještě nějakou dobu můžou využívat magii, ale musí jít o čerstvé mrtvoly a tohle nedělám, řeknu ta krčma vypadá fakt pěkně, budu muset....... já nemám peníze. Promiň já musím jít, ještě nějakou dobu se chci projít po kraji, jen ti dám zavazadla do pokoje řeknu a znovu se usměju. Hned co si zaplatí pokoj já jí položím zavazadla do pokoje a mizím pryč. Během chvíle jsem u potoka dost daleko od města aby nikdo neviděl co budu dělat a vysleču se, ne úplně do naha, jen abych viděl svoji hruď, jak jsem se domníval znak Nemesis (Dračí lebka) se mi na hrudi znovu objevil po spoustu letech od doby co zmizel. Proč zmizel je mi záhadou a proč se objevil až teď také, ale budu zdá se muset najít svůj domov abych přišel na to proč. Nemesís je hned vedle znaku s Fairy Tail jak koukám. Obleču se a začnu trénovat svoji magii, zem a trává kolem mně umírá a já jí znovu oživuji, a tak to dělám pořád dokola, ale jen chvíli tohle bylo trochu na cvičení, teď budu trénovat s kosou smrti. Znovu změním svoji tužku na kosu. Ostří celý zezelená a já seknu. |
| |
| Trénink Po pár chvilkách jsem spokojen. Celý zpocený mávnu rukou a mlha kolem se rozplývá. Chvilku vydechuji a pak vybíhám. Okolí znám výborně, takže vím, kudy běžet. Mířím k blízké říčce. Do té spokojeně bez okolků skočím. Plavu vzhůru, proti proudu. Po nějaké době vylézám ven z řeky a dále pokračuji pěšky. Cestu znám nazpaměť, proto kráčím se zavřenýma očima a spokojeně vdechuji vůni trávy. Pomalu nabírám tempo, až nakonec sprintuju. Bohužel, jsem natolik pohlcen během, že nevnímám okolí a jedině hučení ostří ve vzduchu mě upozorní na to, že něco je špatně. Cuknu sebou a ustoupím dozadu. Otevřu oči, jen abych uviděl velmi překvapeného Lasze, který očividně trénoval s kosou. Pro něho to muselo vypadat asi velmi zvláštně, koneckonců jsem se defacto vynořil odnikaď, běhám dost rychle... |
| |
| Překvapen A seknu, po dlouhé době můžu zase seknout s kosou, bohužel moje radost netrvá moc dlouho, důvod málem jsem si nadělal do kalhot, kterej vůl to stojí přede mnou najednou, no Taisei řez šel vedle a energie také, on uhnul, naštěstí teda uhnul no, ale překvapil mně, že se tu objevil tak rychle, to ovšem znamená jen jedno, musím zrychlit i já, jestli se s ním náhodou někdy utkám, musím být aspoň na stejné úrovni jako on, a on je nespíš na úrovni S mága. Sakra, tohle to nedělej, vyděsil jsi mně, už jsem se bal, že tě seknu řeknu docela nahlas. Nechci mu říkat, že jsem se spíš lekl té jeho rychlosti, tohle bude velmi těžké a však já neprohraju, musím pokračovat, abych zjistil co za turnajem vězí. |
| |
| O vlásek Chvilku vydechuju a snažím se zklidnit. Pak nahlas řeknu: "Promiň Laszi. Já to tady dobře znám, byl jsem si zaběhat. Mám tady zavedenou tréninkovou rutinu, znám to nazpaměť, běžel jsem se zavřenýma očima. Mám štěstí žes mě netrefil, ještě jednou se omlouvám. Co ty vůbec tady, taky trénuješ?" To už se mi do hlasu vkrádá zájem a mizí z něj lítost. Koneckonců, Lasz je taky nováček a rád bych se o něm dozvěděl víc, má potenciál. Navíc je to taková tragická osoba. I když to dobře skrývá... Takže se narovnám a vydechnu. Pak znova promluvím. "Když už jsem tady, nechceš abych ti pomohl s tréninkem? Ve dvou se cvičí líp, když máš nějakého soupeře a zároveň kamaráda." |
| |
| Vydechnutí Taky jsem tu žil, ale moc si toho nepamatuji, byl jsem dítě, když jsem tu byl naposledy. Co trenuji přesněji řečeno seknutí s kosou, je to docela pomalá zbraň i když je magická, tak se do toho musím dat více síly a pokouším se každý úder i zrychlit usměju se. Pak se podívám na trávu pode mnou uvědomil si vůbec že vše kolem mně je mrtvé? Souhlasím to bude jistě teď to nejlepší, tak si spolu za cvičíme, takhle si aspoň zjistím i šance jaký mám proti němu, nemusíme sice v turnaji spolu bojovat, ale náhoda je blbec a já nechci být nepřipraven. Bojovat proti S mágovy bude velmi zajimavé a však musí tu být i nějaká šance ho porazit, moje bojové zkušenosti moc velký nejsou, takže tohle bude opravdu to nejlepší. |
| |
| Tréninková sešna Spokojeně se usměju, když Lasz souhlasí. Protáhnu se a chvilku si měřím jeho kosu. Nelíbí se mi její ostří, vypadá podezřele... ostře. Pak se narovnám. "Chceš zapojit pozdějc i magii? Začneme určitě normálním soubojem nablízko, ale pak mi kdyžtak řekni." Jak tak mluvím, přibližuji se na dosah k Laszovi. Na jeho dosah. Pak se ušklíbnu. "Začněme..." A vyrážím vpřed. |
| |
| A začiná se Zapojíme později i magii do té doby ovšem řeknu a seknu kosou do země a nechám jí tam. Kosa je přilíš nebezpečná a navíc je to magická zbraň a jestli bez magie tak bez magie. Pomalu vidím jak se Taisei přibližuje ke mně. Jen se usměju tohle bude určitě zajimavé. Pomalu se začnu přibližovat i já. Tak fajn řeknu ve chvíli kdy řekne že začneme. On vyrazí a já také, přesně v tu chvíli. |
| |
| Boj! Boj! Boj! Lasz zareaguje dost rychle a vrhá se mi vpřed. Takže se zastavím tak, aby byl přesně na můj dosah a začínám vysokým kopem směrovaným na jeho horní trup. Pokud se mi útok vydaří, bude následovat příkrok a rychlé údery na hruď. Pokud ne, nohu stáhnu zpět a udělám úkrok vzad, s rukama ve výši pasu. |
| |
| Juvia je tak sama... Sotva jsme došli do krčmy, kterou Juvia vybrala...Lasz zmizel. Donesl moji tašku na recepci. Zapsali jsme se. A najednou jsem byla sama v pokoji. Doufám, že se ke mě nastěhuje ještě někdo. Kdyby tu byl Warren, tak bych se mohla spojit s ostatními a nemusela bych tu být sama...kdyby tu tak byl třeba Gajeel..." Chvilku posedávám na měkké posteli, po chvilce se ale zvednu a svižně si vybalím pár věcí, které budu potřebovat. A také se převléknu...cesta byla vskutku dlouhá.  Poté co se převléknu, opustím pokoj a vydám se ven. Chtěla bych si Crocus pořádně projít. Všude samé květiny...krásné to město. Crocus je klenotem Fiore, největší a asi i nejhezčí město v království. Inu, Juvia je sama v rozkvetlých ulicích Crocusu. Najde se někdo, kdo se k Juvii přidá? |
| |
| Tvrdé cvičení Už běžím naproti němu, když najednou zastaví a připravuje se k útoku a je fakt. Tak fajn napadá mně několik věcí jak útok zastavit a to třeba uhnout, uskočit nebo třeba si začít krýt hruď, zdá se že tam s útokem směřuje, ale to neznamená že se obráním, takže nebudu plítvat energii. Já chci udělat jen jedinou věc, aby Taisei udělal to co chce, takže mně musí kopnout, bude to bolet, ale s tím se hold budu muset smířit, chci znát jeho sílu když nepoužívá magii, možná jeho slabost možná ne. |
| |
| Opravdu, tvrdé a bolestivé cvičení Kop jsem směroval jako první úder proto, abych využil svého dosahu a ozkoušel Laszovy reakce. Nečekal jsem, že bude chtít hodnotit mou sílu. A já se málokdy dokážu krotit. Můj problém je, že v každém boji, i tréninkovém se ve mne vaří krev a má dračí část křičí... Proto Laszovi brzy dojde, že kop po cestě nabírá rychlost a sílu. Pokud nemá velmi rychlé, tedy bleskové reakce, kop jej neuvěřitelnou silou udeří do hrudníku. Na poslední chvíli bude zabržděn, abych neublížil žebrům a hrudníku, ale síla v něm bude velká. Zároveň si Lasz může všimnout mého bojovného úsměvu. Se dvěma výraznými špičáky. Vždy v boji mi spadne má pečeť a odhalí se jejich pravá podoba. Lasz je už určitě viděl. Podobné, téměř identické zuby totiž má třeba Natsu nebo Gajeel. Zkrátka-dragonslayer, bojový mág. Zároveň s tím, když se kop blíží se rozkřiknu: "Asi jsem ti to neříkal, ale jsem modrý Dragon Slayer! Boj je mým živlem, oponentova bojová síla se dá odhadnout bezpečněji, než příjmat nepřátelský útok tělem! Příště si dávej pozor na rychlost svého protivníka, ta mnohé odhalí, třeba rank tvého soupeře!" |
| |
| Zajimavé tohle bude Takže, mně varoval a trfil, výborný kop, když už jsme u toho. Působí to velkou bolest a však.............. začnu se smát. Najendou mu chytnu tu nohu. Takže, je pravda co jsem si myslel, S-Rank, jaká krása, a navíc ne normální S-rank, řeknu a olíznu si té trochu krve co se mi valí z huby. Stopy moji normálnosti jsou pryč teď kouká do tváře která se zdá být šílená. Už jako malého mně členové cechu mlátili a to jen protože jsem nezvlládla, žádnou magii, kterou mně učili. Jak jsem si myslel Taisei je velmi zajimavý člověk. pro něho smrt si určitě vybere i zajimavý konec. Sám bych to rád viděl ale pochybuji že sám tou dobou budu naživu. Celý ty roky se snažím jen o jedno.......... pomstit se za zničení Nemesis. Zaútočím na Taiseie a tentorkát zrychluji pěstí mu mířím do břicha a jestli to nevyjde pokusím se uskočit zpět. |
| |
| Hmmm Takže Lasz se nechal kopnout. A překvapil mne smíchem. Buď je na to zvyklý, nebo si to užívá. Krev se ve mne vaří a já začnu ihned jeho šílený smích doplňovat vlastním chechotem. Drží mou nohu a druhou rukou mi míří na břicho. Otevřenou dlaní narážím do jeho ruky a snažím se změnit směr úderu stranou. Lasz bude o dost silnější než jsem si myslel, takže protiútok nabere okamžitě prudkou rychlost a sílu. Druhá ruka se zatím pokusí sevřít jeho druhou ruku, kterou mi drží nohu. Uvidíme, jakou má Lasz sílu. Buď mu tu pěst srazím, nebo máme oba bolavé ručičky... |
| |
| Nevím jaký nadpis Tohle si tak krásně uživám, Taisei je velice dobrej a už jen ten jeho protiútok.......... velice se mě to líbí, možná to nechápe ale já se i teď učím a navíc je to i zábavné. Už parkrát jsem se pomlátil i s opilcema v hospodách, někteří byli zábavní jiní nebyli až tak zábavní. Od nich jsem se naučil toho hodně ačkoliv se to zdat nemusí. Takže, můj útok šel poněkud vedle, takže teď může dat ranu on, tedy jestli je opravdu rychlejší než já. Pokuď jsem rychlejší než on můžu se pokusit trochu vyskočit a pokusit se ho kopnout do kolena. |
| |
| Bum! Rukou, kterou jsem srazil Laszův útok jej chytím za jeho ruku a jelikož druhou rukou držím jeho druhou ruku, prudce trhnu k sobě, pustím, vyskočím a kopám ze vzduchu do oblasti hrudi. |
| |
| Další pokus Dobře to udělal a já se tím něco dalšího naučil, kopl.... mně do hrudi a já letím pár metrů zpátky, ale přistávám na nohou. Jen se na něj usměju. No ten poslední kopanec byl pěkný řeknu a dívám se na něj jen chvíli a pak najednou znovu zrychlím a během chvíle jsem u něj a tentokrát mu pěstí mířím na obličej na tváří mám sadistický úsměv, a skoro v ten samí čas jen jsem na obličej zaútočil o chvíli dřív aby si ho začal krýt pak už do druhou pěstí aniž by si uvědomil o co jde, jenže vyjde to? |
| |
| Na místě Nakonec se překonám a za svým černovlasým bishíkem nezajdu. Stejně tam má holek až až. Chichi, já si počkám, až bude sám~ Přečkám noc sama, v kupéčku, jen v přítomnosti Eliz. Orlice někdy vážně bývají lepší společností, než kluci (Že ano, Arthure Holysoule...?). "Dobrou noc, Fèng..." Probudím se pozdě. HODNĚ pozdě. Tak pozdě! "Eliz, proč jsi mě nevzbudila?!" obořím se na svou parťačku. Ta po mě hodí ignorativním pohledem a dál si čistí peří. Nejvíc mě štve ale jedna jistá věc. A to ta, že jsem nestihla snídani. JÁ a nestihnout SNÍDANI! Proč je na mě život tak zlý? No řekni, Eliz. Nasupeně vystoupím. Chci si odchytnout Lasze, jenže ten je už někde v pryči. Počkat... to je ta modrovlasá holka, co byla předtím s Bishíkem. To mění strany tak rychle? Pche... Ale je nějak sama. To bych nepřála nikomu. Hmm... Přiskočím k blízko stojícímu Arthurovi a zatáhnu ho za ucho. "Hele, Úchyle, jdeme za ní." ukážu na modrovlásku. "A námitky se nepřijímají!" |
| |
| Ten kluk mě překvapuje Na to že dostal dvě tvrdé rány za sebou do hrudníku je Lasz relativně nezraněn. Prostě pokračuje. Zvýšil rychlost a začal výpady na můj obličej. To už se malinko mračím, protože je těžké odhadnout, jak útočit, aniž bych ho zranil. Musím změnit styl... Bohužel pro Lasze, ještě nebojuji naplno, takže zvednout rychlost mi nedělá moc velký problém. Takže proti němu vykročím a provedu speciální otočku kolem vlastní osy. Vypadá to takto: jak přikročím blíže, jeho pěst se téměř dotkne jeho cíle (mého obličeje) , ale v tom okamžiku se krokem otáčím po vlastní přisunuté noze o a defacto se tímto pohybem dostanu z jeho pole úderu, velmi těsně, ale dostanu. Jeho pěst se dotkne mé tváře a zanechá na ní drobný šrám. Druhý úder jde mimo, protože jsem zdaleka neskončil. Otočka kolem Lasze hned po tomto manévru a jsem i mimo jeho zorné pole, čelem k jeho zádům. A pak následuje protiútok. Stále v pohybu jej chytám za kolem pasu a nakláním se, vrhaje jej přes svá záda. |
| |
| Tak jo konec Tak si mně hezky předhodil přes záda a já v podstatě spadl. Chvíli koukám na hlavu, zdá se že mně nechtěl zranit, je pořád mnohem rychlejší a i když jsem doufal, že do toho dává víc, dal do toho miň, a já příště se musím více snažit, jenže teď.......... jsem si vzpomněl, že musím najít místo na ubytování. Myslím že další cvičení necháme na zítřek, řeknu zatímco se zvedám, po šílenosti není na mém obličeji ani stopa, jen normální úsměv. Pomalu jdu ke kose a pak mířím zpátky k městu, kosu změnim zpět v tužku a dám jí do kapsy. Bylo to pěkný cvičit s S-rank, rozhodně mně hodně naučil, možná to ani neví..... Po chvíli jsem zase ve městě mezi lidma, sám. Dojdu na náměstí......... už jsem říkal, že nemám žádný prachy, natož si platit na nějaký hostinec, no a teď je jen získat. Pomalu se posadím a začnu žebrat, už jsem to dělal tolikrát.......... |
| |
| U žebráka Trénink skončil velmi rychle. Lasz se pak sebere a odkráčí pryč. Já stojím na místě a jsem tak trochu mimo. Chvilku mi zabere než se vzpamatuju. Pak vyběhnu směrem za ním. Než ho doběhnu, usedává na náměstí. To už jsem u něj, dřív, než začne dělat něco pitomého. Rychlým pohybem ho zvedám na nohy. Pak mu opráším košili. A pak ho přísným tónem oslovím: "Tohleto se pro mága nehodí. Pojď, vím, kde se ubytuješ. Zaplatím to za tebe, splatíš mi to pozdějc. Mimo to, znám tam místní lidi, co jim tam patří hostinec. A myslím, že v kuchyni nebo na hřišti by se našla práce pro tebe, třeba pár hodin denně, ale stačilo by to na nějaký ucházející základ pro tebe. Ubytování bys měl zadarmo, jakožto brigádník. Jen se k tomuhle neschyluj, uvědom si, že máš na sobě jistý znak a tohle se fakt nehodí. Tak, jdeme!" S tím ho mírně popostrčím směrem ke krčmě a pokud nejde po dobrém, bude odtažen. |
| |
| Pobaven Sotva usedávám tak už u mně stojí Taisei a už jsem zase na nohou. Ty asi nevíš kde všude peníze dlužím že ne? zeptám se na půl pobaveně. Deset let cestuji po těhle krajích od chvíle co mi zničili cech a zabili moji rodinu. Pak to bylo dost těžké, hlavně jsem nechával nezaplacený učty ve většině hostincu v téhle zemi řeknu a jdu s ním. Práce fajn to by šlo......... ale nemám na sobě znak jen Fairy Tailu poznamenám a pak se podívám na daleký kopec za městem přijde mi tak velmi známý, až moc známý. Tam bylo nejspíš sídlo jak mých rodiču tak cechu Nemesis, cech pro který se pomstím, zabiju ty lidi a udělam si z nich loutky na hraní. |
| |
| Krčma Zvážním. Chvilku poslouchám Lasze. Chlapec to měl podobné jako já. "Znám ten pocit ztráty. Sám jsem ztratil vlastní cech. Doufám, že se to nikdy nebude opakovat. Byl jsem z Flashe. Z jakého cechu pocházíš ty?" |
| |
| Ignorování Jo pocit ztráty je velmi blbý přesto, že moji rodiče mně mlátili sem je měl rád a hlavně svojí mladší sestru kterou unesli řeknu a ignoruji otázku na to ve kterým cechu jsem byl nerad bych o tom teď zrovna mluvil, ještě si nejsem jistý zda můžu někomu důvěřoval, na tolik abych se přiznal, k tomu že patřím k temnému cechu který, útočil na všechny ostatní cechy jen kvůli zábavě a já je chci pomstit, to by nevzali moc dobře. |
| |
| Potkáváme Lu-chan :) Po cestě do hospody si všimnu jisté blondýnky. Vypadá trošku ztracená a já se slituji. Nerýpu dál do Lasze, když nechce prozradit původní cech, asi má vlastní důvody. Takže zamířím přímo k Lucy. Vynořím se jí za zády, nakloním se nad její rameno a pronesu: "Ahoj. Hledáš ubytování? Nebo potřebuješ pomoc s něčím jiným?" |
| |
| Krásná blondýna Jdu za Taiseiem a už se mně na nic neptá, za to jsem mu docela vděčný možná až jednou budu opravdu chtít sám mu to řeknu. Pak uvidím kam Taisei jde.... ale tu už poznávám jen jméno neznám viděl jsme jí v cechu, když jsem šel za Makarovem. Zdravím poznámenám a jen se na ní mile usměju a pak se podívám na Taiseie. Pak to uvidím někdo tam nese saké......... já ho chci už nějaký ten pátek jsem nepil. Ježiši možná si budu dělat další účet poznamenám |
| |
 | To jsem se ale lekla Kam se poděl Natsu? Celá zmatená a vlastně i ztracená stojím někde, kdesi v Crocusu. Někam si zmizí a mě tu nechají...to je jim podobné...to jim ale nedaruju... Přemýšlím, kde bych tam mohla být a v tom se nade mnou někdo nakloní a promluví. V tu chvíli se tak leknu, že nadskočím. Srdce se mi rozbuší jak o závod. Otočím se a spatřím Taiseie. "Šmarja...nemůžeš mě takhle lekat..." Lehce ho šťouchnu do hrudi. "Ty chceš, abych dostala infarkt co? Popravdě...jsem se tu asi ztratila...a ubytovat bych se asi měla...ty se tu vyznáš?" |
| |
Cestování "Zastavte, zastavte... prosím, zastavte." Nesnáším cestování. Nesnáším vlaky. Je mi špatně! Nakonec ten pekelný vynález zastaví. Konečně! Konečně! Teď můžu jít ven a bojovat s Grayem... Jen, co vylezu z vlaku, se mi zvedne kufr a já vyklopím poslední zbytky čehokoliv ve svém žaludku na chodník. Ujdu pár kroků, zatočí se mi hlava a já skončím na zemi. Z posledních sil vydechnu: "Nenávidím cestování..." |
| |
| Sebereme i Natsuho "Ano, nějakou dobu jsem tu pobýval během několika misí situovaných tady v okolí. Achjo, lidi. Už po výlezu z vlaku jsem říkal, že znám ubytovnu." Nachvilku se odmlčím a zatřepu hlavou. "Nedaleko odsud je super ubytovna zaměřená pro čaroděje. Zavedu tě tam. Chceš vzít zavazadla?" Jak se tak rozhlédnu po případných zavazadlech, vidím v dálce ubohou postavu ležící na zemi. Ale jeho vlasy jej prozrazují. Poklepu Lucy na rameno a ukážu tím směrem. "Nevezmeme sebou i Natsuho?" Ani nečekám na odpověď, beru případný Lucyin náklad a jdu zvednout Natsua na nohy. |
| |
| Tak on se válí tady... "Omlouvám se, ale vylezla jsem z vlaku jako poslední...takže jsem to neslyšela...nezlob se Taiseii." S úsměvem podám tomu gentlemanovi svoji tašku. "Děkuji ti...to je..." Zahlédnu stvoření s růžovými vlasy, to nemůže být nikdo jiný než ten, kterého tu hledám. "To Natsu takový gentleman není...Popadni ho podobně jako mé zavazadlo a vyrazíme k hostinci." Prohodím na jeho adresu. Po boku Taiseie dojdu k Natsuovi. "Ty ale vypadáš." |
| |
| Opít se není problém Na chvílku jdu za Taiseiem, ale rychle mi z tou blondýnkou mizí s dohledu no nic vrátím se zpátky do hostince všimnu si jednoho opilce, který se sotva hýbá, toho by se dalo využít, ačkoliv je ještě dopoleden je opilej a to hodně. Rychle jdu za ním a pomůžu mu do jeho domu, kde bydlí je docela mladý. Pořád na mně kouká. Už brzo budete doma nebojte se řeknu a u něj doma ho položím na postel. Pak se divám na fotky co tam má. Krásná to rodina. Vyjdu ven a jdu do hostince. Tam si otevřu účet a objednám si saké......... Po nějaké době jsem i já naprosto opilí, piju dál a slavím s nějakýma dalšíma opílcama. |
| |
| Upadl... Na to že jsem ho zvedl Natsu nijak nezareaguje, jen se znova sune k zemi. Povzdychnu si, chytím ho a přehodím přes rameno jako pytel brambor. Pak se ušklíbnu, protože není zrovna nejlehčí. Kývnu hlavou na Lucy a řeknu: "Tak jdeme. Zavedu nás do ubytovny." S tím vykročím vpřed a odvedu nás k ubytovně, kde shodím Natsuho a položím ho do křesla ve vstupní hale. Lucy odnesu zavazadla do pokoje. |
| |
| Je tak laskavý "Už ti někdo řekl, že jsi dokonalý gentleman?" Zeptám se Taiseie, když mi nese zavazadla do pokoje. "Je nějaký způsob, jak bych ti to mohla oplatit? Řekni si." Co kdyby chtěl souboj? No...tak bych si s ním zabojovala...alespoň bych zas viděla své duchy. Ačkoliv je můžu vidět i tak...krom Aquarius... Prohlédnu si pokoj, který budu mít společně s Natsuem a možná i někým dalším. "Crocus je krásné město..." Povím při pohledu z okna. "Docela se těším až to všechno začne...ale mám trochu strach, že se mi dařit nebude...poslední dobou jsem moc netrénovala." |
| |
| Je tady pokoj, byt Chvilku zauvažuju nad otázkou. Ale je asi řečnická. Stejně, odpovím: "Ne. Neřekl. Díky. A nemusíš nic splácet, není co. Tohle je slušnost. Jinak, až se Natsu dá dohromady, může se ubytovat hned vedle. Pokojů tu mají dost." Přistoupím k oknu a také pohlédnu ven. Zlehka si povzdychnu. "Crocus je supr. Až na to, že je tak velké. Nevíš, koho můžeš potkat. Není ani stoprocentně bezpečné. Je snadné ztratit se v davu..." Pak trochu zčervenám, když mi dojde, že jsem stále v tréninkovém zmuchlaném kimonu a pravděpodobně začínám být cítit zaschlým potem. Takže se zvednu a zamířím ven. Za chůze pronesu jen toto: "Neboj se, věř si a hned bude líp. A teď mě omluv, jsem po tréninku, musím se dát do pořádku." Ve dveřích se zastavím. "Kdyby mě někdo hledal, jsem ve vrchním patře, pokoj 606. Nebo budu v bazénu, popřípadě někde dole, třeba v jídelně..." |
| |
| Sakra...zdrhá "Nemyslela jsem splácet...ale oplatit ti tvoji laskavost víš..." Kdyby tu tak byla Wendy. "Dobře...ale u něj to chvilku potrvá...znáš ho... Asi ho nezná tak, jako já. Ukloním se. "Aha...to jsem nevěděla...dobře...tak si pořádně odpočiň...ale kdybys chtěl...tak jsem tu...myslím...eh...trénink." Trochu začervenám. "Vyřídím...a ještě jednou děkuju. Zatím se měj." Taisei odejde, po chvilku odejdu i já z pokoje. Projdu se po krčmě. Kde jsou všichni? Na nikoho nenarazím...a tak se vydám ven. Třeba tam někoho potkám. Alespoň v to doufám. |
| |
| Opilej více než kdy jindy Pomalu vyjdu s hostince nebo spíš trochu spěchám vzhledem k tomu, že nemám zaplacený další účet. Když si všimnu té pěkné blondýny Lucy Helemese krásná kozatá blondýnka necháš mně šáhnout řeknu a úsměju se na ni. Ježiši nezapomeň co jsem to chtěl říct otočím se a začnu zvracet, zase jsem to přehnal, ale co. Mně na tom nesejde. Ty nemáš peníze navíc potřebuji doplatit účet a ještě se chci více napít, potřebuji chlastat. |
| |
| Dobytek jeden :D Byla jsem v přízemí krčmy, tedy v blízkosti samotného výčepu. Tady by se Cana cítila jako doma.Pokračuji ven. Než se stihnu porozhlédnout, je u mě Lasz...a je "trochu" opilý. "Cože?" Vytřeštím na něj oči. Poté začne zvracet. No fuj. Pomalu se rozejdu k němu. Chtěla jsem mu položit ruku na rameno a nějak mu pomoct. Ale co se nestalo, klopýtla jsem a padla mu takřka do náruče. "Jejda." |
| |
| Co to-? No vypadáto že mně chce pomoci, ale já chtěl peníze. A místo toho mě málem upadla do náruče bohužel pro ní jsem jí chytl na místech, kde jí to poněkud může vadit. Rychle jí pomůžu na nohy. No tak to....... já chtěl peníze řeknu pořád v opilosti. Nechám to už ....... a jej budu znovu zvracet znovu se otočím, bohužel místo toho pozvracím nějakého člověka a smutný je, že je to ten komu se před chvíli nezaplatil. Podívám se s úsměvem na Lucy A jaj, víš znám jedno tajemství a to je utíkej vykřiknu a chytnu jí za ruku a utík s ní pryč........ kruva proč jsem jí vzal sebou, teď může mít problém i ona |
| |
| Zdrháme? "Omlouvám se Laszi." Začervenám se v jeho náruči než mě postaví na nohy. V tom šoku jsem nepostřehla, kde mě to chytil. Bouhudík. "Hlavně ne na mě." Vyhrknu. Chudák, pozvracel nějakého člověka. Chudák. "Utí..." Ani to nedořeknu a Lasz mě táhne s sebou. Začnu běžet sama, následuji jej, ačkoliv nevím kam. "Jsi v pořádku?" Zeptám se ho za běhu. Snad nebude mít žádné problémy. |
| |
| Po útěku Fajn ani nevím jak se mi to podařilo ale utekl jsem s tou blondýnou, ale díky tomu útoěku jsme teď střízlivější než před chvílí. Ach poblitý hostinský jako by to nestačilo už v pěti městech můžu si připsat další řeknu a povzdychnu si, že já si tak rád dělám nepřátelé. Možná bych mu mohl navrhnout nějakou brigádu, ale asi po tom až se tomu chlápkovi zlepší nálada vůči mně což bude asi nikdy. TAk fajn asi jsem tě zatáhl do svého problému, omlouvám se, usměju se na Lucy a ještě se otáčím zda ho někde neuvidím ale nezdá se, že to tak bude. Vážně hospodského lituji, já v hospodě se rovná katastrofě a vždy když to skončí tak si říkám, že už znovu ne, ale vždy se nakonec chci napít. Do prdele to zase bude kocovina a to ještě nevím kdy turnaj začíná. |
| |
| Lucy utěšitelka "Tím se netrap Laszi...to se občas stane...pravda...Caně se tohle nikdy nestane, protože její játra jsou snad z oceli...ale Cana je zvláštní případ." Pohladím jej po zádech, zatím co rozdýchávám krušnou cestu. "Jsme Fairy Tail...problémy řešíme společně...nikdo neřeší své problémy sám...to jsem se ve Fairy Tailu naučila." Prohlédnu si si jej, abych se ujistila, že je alespoň trochu v pohodě. "Můžu ti nějak pomoct?" Mohla bych nějak přiložit ruku k dílu. Ráda bych. "Jestli se nepletu...tak ten turnaj by měl začít ještě dnes večer." |
| |
| Horší zjištění No tak pomalu půjdeme řeknu ale pak zkoprním ona je docela milá a to jsme jí chytl na místech za který mně mlátili už číšnice v různých hostincích a Lucy nic možná bych to měl vyzkoušet ještě jednou. Večer ježiši to bude kocovina, řeknu pomalu jdu zpátky na ulici, vše se zdá být docela v pohodě. Pomalu jdu k jedný z laviček. Řekni Taiseiovi, že ano somrovat už nebudu, ale vynechám pro jednou ubytovny a z dobrého důvodu řeknu a jdu k nejblížšímu kostelu, potřebuji si dat někde pauzu. |
| |
| Nenechám tě samotného "Kam bys chtěl jít?" Je zvláštní, že on něm vlastně nic nevím. Každého z Fairy Tailu znám, kromě Lasze, pravda, je to nováček. "Třeba to nebude tak zlé Laszi." Usměju se a mrknu na něj. Pokračuji po jeho boku k lavičkám. "Víš co...mám v pokoji ještě jedno volné místo...chtěla bych, abys tam byl se mnou...je to přeci jen škoda místa..." Jako neviňátko se na něj usměju. "Předem ti říkám, abys zapomněl na to, že tě tu nechám samotného...v tomhle stavu ti nedán pokoj, dokud nedojdeme do mého...teda teď už našeho pokoje. A nezkoušej mi odporovat." Krátce jej obejmu a pak jej následuji. Kostel? Že by mířil opravdu do kostela? To bych do něj neřekla. |
| |
| Před kostelem Zajimavé to místo kde se potkává život, smrt, láska a nenávist. Mám ty místa velice rád, jsou zajimavé. No tak počkat musím si dat její slova dohromady o čem, že to mluvila? To mám být s ní v jednom pokoji to bude........ To už jsi druhý člověk co mně tahá do ubytoven, první byl Taisei řeknu a musím říct, že jsem docela překvapen, zdá se že lidé s Fairy Tailu jsou docela tvrdohlavý možná až otravní do jednoho. Ale čím víc poznávám Fairy Tail tím víc pociťuji tu obrovskou díru mezi námi, já jsem samotřský typ a oni jsou jako jedna šťastná velká rodina. Rodina, tohle slovo tak nesnáším. Ale neodmítnu ji, možná se mi to vše jen zdá, možná se s nimi spřátelím. |
| |
| Před kostelem "Ani mě to nepřekvapuje....je to gentleman...ale můžeš snad dámě říct ne? Kdyby ses o to pokusil, tak přivolám jednoho ze svých duchů a ten by tě tam dotáhl. Nechci tě do toho nutit, ale byla bych moc ráda kdybys mi dělal společnost...nechci být sama...a taky ráda poznám nového člena Fairy Tailu...není to tak dlouho, co jsem sama byla nováčkem..." Trochu se rozkecám. "A chtěla bych tě poprosit o jednu věc...pomohl bys mi prosím s tréninkem?" Popadnu jej za ruku. "Fairy Tail ti nenahradí rodinu...ale nabídne ti něco jedinečného...něco nového...silná přátelství...někoho budeš mít radši...někoho ještě víc...každý se ti něčím zapíše do paměti..." |
| |
| Vítej roku 2013 jelikož nevím co napsat :D Jen se na Lucy usměju S tréninkem ti pomohu ale až mi nebude tak zle, řeknu jelikož pořád mám trochu žalůdek jak na vodě, během chvíle jsem vypil toho dost i na obyčejného člověka...... jaka asi musí být Cana? Možná jí jednou vyzvu na souboj toho kdo vypije toho více. I když jasný je že prohraju ale já výzvy miluji, stejně jako souboj s Taiseiem i tohle bude velmi zajimavý souboj no snad se s ní někdy potkám. No uvidíme jsem po většnu radši sám, ale musím říct, že ve Fairy Tailu je docela sranda. |
| |
| Přípravy Sprcha mi nezabere dlouho. Pak se jen obléknu do čistého oblečení (viz obrázek). Připnu si tmavě modré chrániče předloktí od Taiseie, mého otce. K opasku připevním držák na svůj tesák a do něj zasunu zbraň samotnou. Pak se narovnám a vyrazím z pokoje, tentokrát s plánem už se nevrátit dovnitř, pokud nebude potřeba. Zamknu a klíč schovám. Vyrazím dolů po schodech a sednu si do haly u vchodu. Povzdechnu si a přemýšlím, zdali jdu hledat zbytek... |
| |
| Pohoda s opilcem "Promiň...chápu...že nejsi ve stavu na trénink...kdyby ti bylo špatně...tak si řekni Laszi." Stále držím Lasze za ruku. Je to příjemné. ani si to neuvědomuji. Kdybych si tak byla jistá, že je by mohl být tím pravým pro mě... "A vadí ti trávit čas se mnou?" Znovu jej obejmu. "Doufám, že ti to nevadí...víš...já...promiň." Zčervenám jako rajčátko. Najednou jsme uvnitř kostela. Poklenu u jedné z lavic. "Drahý bože...tady Lucy...doufám, že je moje maminka šťastná...že jí nic nechybí...kéž bych vycházela s mým otcem... Začnu plakat. Po tváři mi stékají slzy, jak štěstí, tak smutku. "Kéž bych tě mohla ještě jednou vidět mami..." |
| |
| Probuzení Probudím se, když tu mě najednou sejme nějaká opeřená koule. A jediné, čeho se já bojím, je to, že Cristalliny řeči o opeřeném paviánovi jsou pravdivé. To už však, ale v unavené nostalgii nevnímám a opět usínám na sedačce. Když se probouzím, Lasz je již pryč a Cristall také. Vlak stojí, takže jsme asi dojeli. Pomalu se tedy vyhrabu do sedu. Vezmu si své věci a vyjdu z kupé. Chodbou se s unaveným pohledem došoupu ke koupelně, kde se pořádně opláchnu a probudím. Poté pokračuji ven, když tu mne zatahá Cristall za ucho. "Toho úchyla si vyprošuju ty malá poběhlice.." Řeknu mírně s odporem a červenými tvářemi. Směřuji k Juvie v závěsu za Cristall. |
| |
| Pomoci Myslím, že už to bude dobrý řeknu na otázku toho zda mně bude ještě špatně, ale i tak bych s treninkem počkal. Nevadí mně travit čas s tebou usměju se na ní. Mezitím zajdeme do kostela a ona se začne modlit a pak se rozplače. Takže takhle to je její matka je mrtvá a s otcem nevychází, smutné. Rychle jí obejmu. Tvoje matka na tebe dává pozor, i když ty jí nevidíš řeknu mile. |
| |
| Musím být silná Rozplakala jsem se jako malá holka, přitom jsem chtěla pomoct Laszovi a on mě teď utěšuje. To jsem nechtěla. "Pamatuji si ji dokonale...tak moc mi chybí..." Chytnu se Lasze. Mé slzy stékají na jeho rameno. "Děkuji ti...proč jsi sem šel ty? Také si o někoho přišel?" Zeptám se zvědavě, snad ne nevhodně. Nerada bych se ho nějak dotkla. Trochu se od něj odtáhnu a dám mu pusu na tvář. Setřu si slzy a usměju se. "Kvůli mé mamce musím být silná...ona také taková byla...navíc teď je tu Fairy Tail...rodinu sice nenahradí...obvykle po sobě zanechají spoušť...ale mám je ráda. Mistr Makarov mě přijal mezi své děti a já jsem mu za to vděčná." |
| |
| Menší přiznání No já mám kosteli rád, je tu vše co má být podívám se na obraz jejich boha. Ale umřeli mi oba rodiče deset let zpátky, při útoku temného cechu zrovna kolem nás prochází kněz. Ale byl jsem překvapen dala mi pusu na tvář. Určitě je na tebe velice pyšná. Zanechávají za sebou hodně velkou spoušť ale pomáhají si. Makarov je hodně zajimavý člověk, přijal mně ačkoliv myslím, že ví kam jsem patřil, usměju se na Lucy. |
| |
| To je smutné "Je tu hlavně klid...a tady si člověk připadá tak nějak bezpečně." Dodám s úsměvem. "To je mi moc líto...divím se, že Rada toleruje Temné cechy a že je i povoluje. Je to...špatné...kdybych byla v Radě...no...asi s tím nic nezmůžeme." Opět jej chytnu za ruku. "Fairy Tail si zamiluješ a ostatní si oblíbí tebe...Mohu se zeptat na něco....trochu osobního? Co tvá magie? Abys neřekl, že se ptám a o mně nic nevíš. Tak já jsem sférická čarodějka..." Ukážu Laszovi pouzdro s mými klíči. |
| |
| Temná magie Ano klid tu je a proto je tohle místo stvořený usměju se ještě víc. Rada toleruje spoustu věcí, temný cechy jsou mezi ně a přesto i kdyby je netolerovala vždy tu takový budou řeknu a podívám se na ty malby po kostele. Já jsem Necromancer a tím pádem ovládám temnou magii smrti a vše kolem ní oznámím a pak se na ní podívám s úsměvem a vytáhnu tužku, jednže pak si uvědomím kde jsme a vytahovat zbraň by se nemělo zde na ukázku. |
| |
| Smrťák? "Nekromancer? To je opravdu temná magie...uctívat a zároveň zneužívat smrt..." Celá se zachvěju. Vstanu a počkám na Lasze, myslím, že už bychom měli jít. S temnou magií si zahrával i Zeref. Po temné magii šel i Eligor...vznikla tak Deliora... Temná magie nepřináší nic dobrého. "Jedno vím jistě... Pronesu, když odcházíme z kostela. ...nechtěla bych stát proti tobě a být tvým protivníkem." Ujistím se, že mám klíče u sebe. Fleuve d'étoiles mám také. Bez těchto dvou věcí bych byla nahraná. |
| |
| Pomalé odcházení Neboj se bojovat s tebou nebudu, řeknu s úsměvem a pak se podívám znovu na kněze. Který si mně prohlíží, zamračím se, je to takový pohled jako by mně znal. No nechám to plavat a jdu za Lucy. Ten kněz měl divný pohled poznamenám když jsem u Lucy, možná by opravdu dnes v kostele přece jen nebylo dobré být. Takže s Taiseiem ses už seznámila, s ním jsem cvičil v boji je mnohem více nebezpečný než já zasměju se při té vzpomínce na ten krásný boj. Těším se pomalu na další ale to až skončí kocovina. |
| |
| Kam teď? "To se mi ulevilo...nedopadla bych dobře...víš...občas si říkám, jestli nejsem jako mág zbytečná...všichni jsou tak silní..." Ale moji duchové jsou výborní společníky. Mám je tak ráda. "Ten kněz? No...na mě se koukal trochu divně...asi nemá rád, když se někdo pusinkuje v kostele a není to zrovna při svatebním obřadu...snad nám nezačne plánovat svatbu." Zasměju se a vzhlédnu k nebi. "Taiseie znám...ne moc...ale znám ho...jestli je někdo nebezpečný, tak je to Erza a Mirajane...z Erzy jde strach tak nějak přirozeně...zatímco Mira-chan je hrozně milá...ale když se rozzlobí, tak je lepší neplést se jí do cesty...natož, kdyby někdo chtěl ublížit její rodině... Mimochodem...kam teď jdeme?" |
| |
| Takové ty řádky navíc aneb děláme společnost Juvii Zařivě se na Arthura, narozdíl od Eliz, která se na něj dívá jako na svačinku, usměju a zamířím za modrovláskou. "Ahój, Modrásku!!" zavolám za pochodu a zamávám jí. S úsměvem od ucha k uchu dojdu s Úchylem k ní. Zazubím se. "Nazdárek~, my se asi ještě neznáme." podám jí ruku. "Já jsem Cristall a tohle je Féng Eliz. Jsem v cechu totálně nová." Pro Juvii: Stojí před tebou rozesmátá vytlemená holka. Je asi o dvě hlavy menší než ty a z rozcuchaných hnědých vlasů jí vykukují dvě myšky. Na rameni jí sedí orlice a z kapsy jí čouhá žabí hlava. |
| |
| Další nováček Juvia narazila - tedy na Juvii narazila nová členka cechu, vidíme se poprvé. Modrásek? Juvia není modrásek...kap kap... "Ahoj trpaslice..." Vrátím jí to i s úrokem, samozřejmě též s úsměvem. Též jí podám ruku. "Juvia...jmenuji se Juvia Loxar. Těší mě...ty jsi chodící zverimex?" Zeptám se jí zvědavě, protože tak na mě působí. Juvia si nemůže nevšimnout, že Cristal dělá společnost ještě někdo. Nějaký fešák. "Tady se můžete ubytovat..." Ukážu na krčmu za mnou. "Co mi o sobě povíte?" |
| |
| Zatím nevím kam jít No jo kněží, jen doufám že si nemyslel něco jiného poznamenám a usměju, i když Lucy by za to určitě stála. O Erze-sama a Miře jsem hodně slyšel ještě dlouho před tím než jsem do Fairy Tailu přišel a stejně tak i o Natsuovi. Jinač jakej on vlastně je? zeptám se na Natsua, co vím tak s Lucy dělá mise. Jinač nevím kam jít, a dívám se na nějkterý baráky |
| |
| Prodat Eliz? Nikdy! "Vážně vypadá jako modrásek. Je celá v modrém." Zazubím se na ni. Trpaslík... hehe, s tou bude sranda. "Zverimex?" Na chvilku se zamyslím. Na to, jak dlouho žiju v téhle zemi, mi stále některá slova dělají problémy. "To jako obchod se zvířaty? Ne-e, já je neprodávám! Ti by mi dali." Mírně se rozhořčím, ale jenom trošku. Podrbu Eliz pod zobákem. "Oni jsou mí přátelé." Usměju se. Kouknu na krčmu. Kouknu na Eliz. Kouknu na krčmu. A zase na Eliz. "Jestli tam platí 'Zvířatům vstup zakázán', tak spím na ulici." zamumlu a vejdu dovnitř. Zaplatím za pokoj a sednu si ke stolu. Je nejvyšší čas na náhradu snídaně~. Jak tak jím míchaná vajíčka, odpovím Modráskovi...vlastně Juvii. Tedy, aspoň se o to pokusím. "Co kdybys začala ty?" Zazubím se na ni a nabídnu Eliz trochu vajíček. |
| |
| Romantická procházka? "Erza a Mira...to jsou dvě stvoření z pekla...tedy pokud jim máš čelit jako oponent...jinak jsou to dobrosrdečné a zajímavé osobnosti...a Natsu...Natsu je ten nejpraštěnější, nejbláznivější a nejodvážnější kluk, kterého znám. Nikoho z Fairy Tailu nemám ráda jako jeho..." Kdyby tak věděl, že ho nemám jenom ráda... "Natsu a Happy jsou moji nejlepší přátelé...to oni mě přivedli do Fairy Tailu...společně jsme zažili tolik dobrodružství...oni...teda hlavně Natsu mi pomohl stát se lepší čarodějkou...on dokáže nevědomky motivovat spousty lidí..." Zamíříme zpátky ke krčmě. Povídat si můžeme i v mém pokoji...akorát se Lasz bude muset proplížit kolem hostinského. |
| |
| Je zvláštní "To byl jen takový vtípek...protože máš celkem velkou sbírku mazlíčků." Zlehka se ukloním. "Snad jsem tě neurazila...to by Juvia nechtěla." "Myslím, že tu zvířata mohou být...bude tu Natsu-san, takže nejspíš ano..." Cristal si objedná jídlo, vzhledem k tomu, že jsem snídala, tak nemám hlad. "Dobrou chuť." Vřele se na ni usměju. "Jak jsem řekla...jmenuji se Juvia Loxar...dříve jsem byla členkou cechu Phantom Lord, který se pokoušel zničit Fairy Tail...Byla jsem členkou Element Four...Vodní Juvia...Makarov-sama mi pak dovolil vstoupit do cechu...teď je Fairy Tail mojí rodinou...Na tento turnaj jsem vyrazila za pět dvanáct...Chceš se ještě na něco zeptat nebo se dozvím něco o tobě?" |
| |
| Radost Zasměju se při zmínce toho, že Erza a Mira jsou stvoření z pekla, to znamená jen jediný, já s nimi chci bojovat o to víc. S-rank ačkoliv jsou silnější než já moje touha se od nich naučit bojovat je silnější. Tvůj přítel? zeptám se chci znát její reakci, takovýhle vztahy jsou vždy dobré. Pak si všimnu kam jdeme. Takže, já jsem se ožral na místě, kde ještě budu bydlet......... to bude velice děsivé. No tak to bude velice zajimavý řeknu a koukám na hostinec. |
| |
| Přítel? Ne...to ne... "Můj přítel? Ne...to ne...ne...ne...Natsu a já...ne...jsme jen přátelé...není to můj přítel...já...mám ho ráda...ale jsme jen kamarádi..." Začnu koktat a během okamžiku jsem rudá jako rajčátko. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Klídek Lucy...to chce klid...O tomhle se Natsu nesmí dozvědět... Chytnu jej za ruku a zatáhnu ho do hostince, střelhbitě proběhneme do patra, kde je můj pokoj. "Přežils...neboj...Fairy Tail vždycky někde napáchá nějakou škodu...je vidět, že budeš dobrým členem." Zasměju se a posadím se na postel. |
| |
| Pokoj Usměju se je to trochu zlý úsměv. Ale no tak, není dobré svoje city v lásce držet, je lepší je vypustit řeknu s úsměvem, i když já bych měl radši o tomhle mlčet, ale dělá mně radost. Přežil jsem mnohé co ovšem nepřežiju bude další týden bez saké, vína a všeho možného, tak si budu muset hold zapálit řeknu a podívám se znovu na Lucy. Tohle už je po pátý co jsem v nějakým dívčím pokoji, řeknu s úsměvem a vynechám co jsem dělal s těmi čtyřma se kterýma jsem v pokoji už byl to je tři roky zpátky |
| |
| Dobrou chuť~ Spokojeně se láduji vajíčky, ke kterým si ještě přiobjednám další várku. "Ráda tě poznávám." Usměju se na ni. Doufám, že se neurazila, když jsem po ní chtěla, aby mluvila jako první. "Celým jménem jsem Māo-Xīng Shuǐjīng, jinak Cristall Māo-Xīng. Prostě Cristall. Fairy Tail je můj první cech vůbec..." Hehe, když si vzpomenu, jak jsem se ke přidání nemohla dokopat... "Jinak ráda jím, spím, miluju zvířata a ony milují mě... a nepocházím z Fiore, takže pokud mi něco nedojde hned, tak nevraždit~." Zazubím se na ni a objednám si další, třetí, porci. Vrhnu vyčítavý pohled na Eliz, pozorující okolí. Přistrčím ji k Juvii. "Nekoukej se kde co lítá a radši pozdrav Modráska." vztyčím výhrůžně ukazováček. Eliz se na Juvii jedním okem podívá, kývne jejím směrem hlavou a dál si hledí svého. Povzdechnu si a naberu si další sousto. "Jedině mě tak napadá~," zazubím se "Co ty a magie? Tedy...pokud to není nějaké tajemství." |
| |
| Pokec u jídla "Takže si přicestovala do Fiore z nějaké velké dálky? Z nějakého exotického království? Já...vlastně jsem nebyla mimo Fiore...líbí se mi tu..." Má trochu zvláštní jméno, ale naše jména zase jí mohou připadat zvláštní. "Já a magie? No...neříkali mi Vodní Juvia jen tak pro nic za nic...ovládám vodní magii...a nechci se nějak kasat...ale řekla bych, že na dobré úrovni...Juvia se nerada chlubí...tvá magie jistě bude také na dobré úrovni." Na chvilku se změním do vodní podoby a pak se z louže zformuji nazpět. "Tohle je taková drobná ukázka...víc možná uvidíš při turnaji. A co tvoje umění?" Se zaujetím sleduji její zvířata, hlavně jejího poletavého kamaráda. |
| |
| Večer Ať už si to někdo přál, či nepřál, pomalu, ale jistě se začalo schylovat k večeru a obloha nabrala temně modré barvy, jako lapisová deka, pokrytá jasně zářícími hvězdami. Jinak však vypadal koberec, po kterém jste došli k obří aréně, ve které byly davy lidí, které hlásaly jména různých cechů, a Fairy Tail byl jeden z nich. Na stupínku mezi diváky vystoupil vedoucí tohoto turnaje s vysvětlením prvního kola. "Jak jistě všichni víte, tato soutěž se odehrává v pěti kolech. První kolo ale není, ač jde o sebelepší turnaj, není bojové. Úkolem dvojic bude předvést své schopnosti v různých kombinacích a kreacích, které by udělaly dojem na porotu. " Chvilku se odmlčí. "Dvojice bude pouštět na plac moderátorka Squiby." Domluví a na place se ukáže právě ona moderáorka. "Tak tedy začněme! První dovjice je z cechu..." Udělá chvilku na pětí. "Fairy Tail!" A jde o dvojici "Vodní Juvia a Salamander Natsu! " Dále bylo různě vyvoláváno spoustu dvojic. A s nimi i ostatní z vás. (Každý napiště váš výstup - je mi jedno v jakém pořadí...) |
| |
| Už to začíná Než jsem se nadála, už byl večer. A to znamenalo jedno, začátek něčeho velkolepého. Bylo nepopsatelné, když lidé skandovali Fairy Tail. Cítila jsem se tak...krásně...byla jsem na Fairy Tail tak hrdá. Takže první součástí bude přehlídka schopností. To je zajímavé. Kdybych byla s Grayem, tak by spojení našich schopností mohlo být dokonalé. Ovšem, co se nestalo. Byla jsem rozřazena do dvojice s Natsuem. Ne, že bych ho neměla ráda, jen se neznáme natolik, abychom tak narychlo vymysleli nějakou parádu. Ale o to patrně jde. Improvizace je umění téměř mistrovské. "Natsu...musíme jim ukázat, že Fairy Tail je nejlepší...a asi by bylo dobré, kdybys tu nic nezdemoloval." Nastoupím jako první. Dáma má přednost - buď je Natsu gentleman nebo má delší vedení. Oděna jsem ve svém oblíbeném úboru.  Nejprve předvedu své Water Body. Přeměním se ve vodu, ale udržuji svoji podobu. Zvednu ruce do vzduchu a vystřelím z nich několik vodních koulí. Poté je ve vzduchu rozseknu použitím Water slicer. A z vodných koulí je rázem sprška droboučkých kapek. Podívám se na Natsua. Snad se nějak zapojíš. Vrátím se do své podoby a začnu do vzduchu formovat rotující vodní spirálu. Do toho Natsu. "Natsuuuu!" Zavolám na něj s úsměvem. |
| |
| Začátek Tak a přišlo to, nějakou dobu jsem se ještě bavil s Lucy. Pak to nastalo a přišel čas jít. Slyšel jsem jak lidé skandují Fairy Tail a to mně i lehce překvapilo. Taky mně překvapilo co chystají a s kým to jsem, ne že bych nebyl rád s Erzou-sama, ale ve své podstatě ji znám jenom s povídání a to není moc dobrý, a teď tohle. Cítím, že jsme v prdeli a upřimně poseru to já. Hodně jsem znervozněl. Tak kvůli tomuhle jsou tu i ti co nejsou S-rank poznamenal jsem si. Teď musím najít Erzu-sama. Jenže kde hledat, ani nevím kde třeba spala ve vlaku natož abych věděl kde je teď. Jestli to nezvládne jen dobře. Předvádět se teď opravdu nechci, před soubojema který přijdou rozhodně ne. |
| |
| Představení Když jsem nastupoval do stadiónu, cítil jsem silnou nostalgii. Už jsem v podobných hrách jednou účinkoval, ale zvěsti ohledně problémech v mé gildě mě donutily opustit turnaj v nejlepším. Takže smutně koukám na celou arénu a poslouchám skandování. Chybí mi Flash. Nenápadně setřu slzu v koutku oka a vyhledám Lucy. Nastupujeme až relativně pozdě, takže mám dost času na to připravit se fyzicky i mentálně. Oblečený jsem v modrém stejnokroji mé ex-gildy (viz obrázek, budu tento stejnokroj pravděpodobně nosit do konce her). Každopádně, před Lucy si sundám kapuci, slavnostně smeknu a s ironickým úsměvem mrknu. Opět si nasadím kapuci. Pak jí nabídnu rámě, a když na nás dojde řada, slavnostně společně vystoupíme. Široké rukávy mého oblečení zakrývají drobné pohyby mých rukou během nástupu, takže nad námi nechám vybuchnout pár gejzírů různobarevného světla a nad našimi hlavami se zformuje obří znak Fairy Tailu. Poté, co nastoupíme do středu arény, ukloním se do čtyř světových stran. Pak rozpřáhnu ruce a začnu pomalu provádět předem promyšlené a připravené pohyby. Již po prvním gestu mi oči "vzplanou" stříbrným ohněm a okolo mne se zformuje modrá aura, která nadzvedává můj plášť a shazuje mou kapuci, zároveň mi žene vítr do vlasů. Jak tak opisuji různé tvary, přede mnou se ve vzduchu začíná formovat konstrukt tvořený desítkama až stovkama run. Ty planou různými odstíny modré barvy a pomalu formují nohy, trup, křídla, hlavu... Pak náhle jednotlivé body spojí modrá záře a před publikem sedí cca 10timetrový modrý drak. Já ztěžka dýchám, ale pokračuji. Vytahuji z kapsy krystal lachrymy o velikosti jablka. Vetknu jej doprostřed draka a jeho oči stříbrně vzplanou a drak se pohne, protáhne krk, zařve a vypustí do vzduchu sloup stříbrného ohně. Rozpřáhne křídla, vznese se do vzduchu a oblétne kolečko kolem arény. Já jej gesty jedné ruky navádím, ačkoliv se cítím na zvracení únavou. Druhou rukou cosi vytáhnu z kapsy, jen abych to schroupal. Jakoby se do mých pohybů vrátila energie. Pak mávnu oběma rukama a odrazím se ze země, jen abych přistál na dračím hřbetě. Drak totiž svůj let zamířil z výšky k zemi a málem se dotkl země, když mě nabral. Oblétne další kolečko kolem arény a já s úsměvem mávám všem kolem. Pak se drak zastaví ve vzduchu ve středu arény asi 5 metrů nad zemí. Rozpřáhnu obě ruce, a celý drak zabliká, vzplane a vybuchne v záplavě barev. Krystal uprostřed draka již není, byl spotřebován v průběhu kouzla jako generátor magické energie. Já dopadnu na zem, přikrčím se, abych ztlumil dopad. Pak se narovnám a rozpřáhnu ruce, zatímco nade mnou vybuchují světla jako ohňostroje... |
| |
| Dvě Lucy na scéně Já a Taisei jsme přišli na řadu. Byla jsem tak napjatá a taky trochu nervózní. Co když něco pokazím? Co když zruinuju vystoupení Taiseie?...Ale notak...Lucy...hlavu vzhůru. Trochu si věř. Vybavím si matčinu tvář. Mami...jen se dívej. Poté, co Taisei začne pomocí run formovat draka, jsem překvapená. Jeho magii jsem ještě neviděla a je to...úžasné. Vytáhnu dva ze svých klíčů. Jeden stříbrný a druhý zlatý. Na rychlo jsem si v hlavě vytvořila nápad na možné vystoupení. Na sobě mám své oblíbené, růžovo-bílé šaty.  "Otevři se bráno Lyry." Zvolám a rozmáchnu se stříbrným klíčem. Tohle bude vyčerpávající. Dvě brány. Ale když se nejedná o dva zlaté klíče, tak to snad zvládnu. Musím. Nechci před cechem a hlavně Natsuem vypadat jako neschopná. Během mžiku před diváky stojí první vyvolaná sférická duše. "Lyro, prosím...hraj." Požádám Lyru a ta začne hrát a tak zpívat. Příjde na řadu vyvolání druhé sférické duše, tentokrát duše zvěrokruhu. "Otevři se bráno dvojčat. Gemini!" Do druhého zvolání a také vyvolání dám více energie. Poté, co se brána otevře, ucítím značný úbytek sil. Ale nic, co bych nezvládla. Jen už nepřivolám další duši. "Gemi...Mini...proměňte se ve mě." Plácnu si s nimi, aby přejali moji aktuální podobu. Puf a před diváky stojí dvě Lucy. "Tančeme..." Za doprovodu Lyřina zpěvu a hraní tančím s Gemini-Lucy. Chvilku zvlášť, chvilku společně. Tančíme pod drakem, kterého si Taisei vytvořil. Atmosféra je přímo stvořená k tanci. Světýlka, hudba, zpěv, diváci, krásné šaty. Na chvíli dokonce já a Gemini zpíváme společně s Lyrou, během plouživé, konejšivé a i trochu romantické melodie. Najednou nás zaplaví vlna světla z Taiseiových ohňostrojů. "Gemini...proleťte se..." Požádám je přátelsky. Gemini se vrátí do své původní podoby a proletí se mezi ohňostroji a také nad diváky. Mezitím se přesunu k Taiseiovi a chytnu jej za ruku. "Byls skvělý Taiseii." |
| |
| Konec představení, únava je na slušném stupni Poté, co jsem zakončil své podařené představení, jsem byl rád za to, že nejsem nucený dělat nic dalšího. Nasadím si zas kapuci a spokojeně poslouchám zpěv Lyry, který se ještě chvilku nese poté, co jsem sám skončil. Pak se ke mě přiblíží Lucy č.1, tedy ta skutečná. Vypadá unaveně, ale spokojeně. Její ruku samozřejmě přijmu, jen abych se uklonil, políbil jí na onu ruku a gestem zahrnul publikum a dalším gestem (spojeném s velmi hlubokou úklonou) Lucy poděkoval. Jen ona asi vidí pod kapuci, kde mi po spánku klouže několik pramínků potu a jen ona vidí, že ačkoliv se na ni usmívám a oči mi spokojeně září, zároveň lapám po dechu, jako bych běžel pár kilometrů. Po úkloně se narovnám, oběma rukama vřele stisknu Lucynu ruku a nakloním se blíž, abych zašeptal: "Bylas skvělá. Moc dobrý výběr. Lyra se hodila a tvoje taneční vystoupení? Nádhera." Pak se zas odtáhnu.Jestli je hned po tomhle soubojová část, tak nevím jak to zvládnu. Snad mi dají pauzu, nechce se mi plýtvat lachrimou... |
| |
| Krásný, ale vyčerpaný závěr Držela jsem Taiseie za ruku, mohl postřehnout, že se trochu chvěju. Ukázal se jako řádný gentleman. Políbil mi ruku a poté následovala úklona. Uklonili jsme se společně divákům, čímž jsme jim vyjádřili díky za jejich pozornost. Taisei, podobně jako já, je vyčerpaný. "Myslím, že je škoda skrývat svou tvář...dívkám se sice líbí tajemné typy, ale divačky si zaslouží spatřit tvoji...pohlednou tvář." Špitnu k němu a mrknu na něj. Kdyby to bylo možné, tak bychom sebou asi oba plácli na zem a odpočívali. I když jsem brány zavřela, pořád se cítím vyždímaná. "Tvoje představení bylo dokonalé...nikdy jsem nic takového neviděla...Runovou magii jsem viděla, ale nikdy takovou...úžasná improvizace..." Pověsím se na něj a odejdeme galantně. Jako gentleman a dáma. Jsem ráda, že jsem byla v týmu s ním. "Doufám, že nás nechají odpočinout...souboj bych nezvládla..." |
| |
Do akce! Nějakou dobu trvá, než se z cesty plně vzpamatuju. Ne, vážně. Vlaky, proč jsou to vždycky vlaky?! Dělají mi to schválně, určitě! "Au, moje hlava..." zamumlu a rozhlédnu se kolem. Kde-to-jsem?! "Je tu někdo?! Lucy, Grayi!" Nikdo mi ale neodpovídá. Hodím pohled po hodinách na stěně. "ÁÁÁ, PŘIJDU POZDĚ!" vyletím z křesla, vyřítím se z hostince a bleskovou rychlostí upaluju k aréně. Naštěstí to stihnu včas. "Teď jsem nažhavenej!" ušklíbnu se a nechám si kolem sevřené dlaně ovinout oheň. "Zdemolovat? A já?" Můžu já snad za to, že ty domy nikdy moc nevydrží? Chci vyrazit na scénu, ale Juvia mě předběhne. Nedívám se na ni zrovna nadšeně, ale přetrpím to. Jen co Juvia skončí se svou částí, vtrhnu tam já, za doprovodu sálajících plamenů. Pomocí Karyū no Hōkō prorazím její spirálu a sám ohněm proskočím. Jen koutkem oka postřehnu, že na okolí padla mlha. "My jsme Fairy Tail! A bez výhry neodejdeme!!" |
| |
| Teď jsem na řadě já~! S pootevřenou pusou sleduji ostatní. Modrásek je vážně úžasná! A Natsu-san taky! Pak ale zbystřím. Ta blondýnka... jak se tam ta druhá objevila? Rychle si v hlavě přehraju zpětně její část vystoupení. Napřed přivolala takové dvě panenky... Sférická magie?! Vau! Co vím, tak sférická magie pracuje v základě na podobném principu, jako ta moje. Ale jen v základě. Každopádně jsem ještě nikdy sférickou čarodějku neviděla. Určitě si s ní musím popovídat. Vypadá mile. Pak zaměřím pohled na... Taiseie? Proč má kápi? Jakmile ale použije svoji magii, oči mi téměř vypadnou z důlků. "DRÁČEK!!!" vyjeknu. Zobrazit SPOILER Tohochcitohochcitohochci....! Ťuťuuu~! To už ale jejich vystoupení skončí. "Taisei!" chci se k němu vrhnout, ale to už uslyším pokyn pro sebe. "Cristall, Paní života!" Nadzvednu udiveně obočí. Hu? Kdy mi takhle naposledy někdo řekl? Eliz mě mírně klofne do ucha. Pohladím ji a setřepu z ramene. "Kdepak, Eliz." otočím se ke vchodu na plac. "Ty jsi totiž můj trumf." Zobrazit SPOILER Vezmu Arthura za ucho. "Jdeme, Úchyle~." Předstoupím před publikum a usměju se. "Goddess of Life..." zvednu ruku, přičemž se mi nad otevřenou dlaní zformuje levandulově fialkový magický kruh "My Little Dearest!" Na zemi kolem mě se začnou postupně objevovat myšky. Napřed jen průhledně, postupně ale v krátkém čase transparence opadne a na zemi stojí asi stovka nadprůměrně velkých myší na zadních nožkách, přičemž každá má miniaturní černou buřinku a v pacičce černou hůlčičku. Najednou se prostorem rozvine hudba. Kouknu po Arthurovi. Hodnej kluk~. Myšky začnou podle hudby tančit, poskakovat, točit hůlčičkami... to vše dokonale sladěně. A najednou... zmizím. //...a obrázky jsou tam jen na doplnění~. To, že jsou na nich úplně jiné postavy, prosím ignorovat ^^ |
| |
| Síla času Sleduji ostatní a celkem se obávám, zda- li náš plán vyjde a jestli se mi podaří to, na čem jsme se teprve před chvílí domluvili. Když probíhá vystoupení Lucy a Taiseie, přichází naše první část již teď, tedy hlavně má. Sotva začne lyra vydávat krásné zvuky, provádím svůj první útok. "Time-space magic: Moving the impossible!" Zvuk se line mým temně fialovým magickým kruhem a ukládá se v málem prostoru v mých dlaních. Ztlačenou časoprostorovou díru držím i ve chvíli, kdy vcházím na pódium. Sotva se objeví myši, zvednu ruce nad sebe a roztáhnu časoprostorovou díru, z které se line onen zvuk. "Time-space magic: Use a force!" Když se zvuk odráží po celé aréně, přichází čas na další část. Kolem Cristall se objeví magický kruh a ona zmizí. Ale ne úplně, chvilku jako by levitovala téměř u stropu arény, když začíná padat. Já, který stojím u kraje dále pokračuji. "Time-space magic: Triple acceleration!" Znovu řeknu a zrychleně začnu spirálou za odrážení zvuku Lyry dokola běhat až doprostřed arény. Prach se za mnou jen vznáší ve vzduchu. Přesně uprostřed chytnu Cristall do náručí, aby nespadla a když prach zase slehne, postavím ji na nohy vedle mne a za ruce se s úsměvem ukloníme. Uff, jsem hodně vyčerpaný.. Ale snad to stálo za to. Nějaké útoky však ještě zvládnu, kdybych to potřeboval.. |
| |
| Informace Zatímco po nás nastupuje další pár, já si oddechnu a chvilku provádím jedno dechové cvičení. Pak vyrazím davem a nenápadně se proplétám kolem. Dojdu do vrcholu arény, kde na židličce, stranou od ostatních sedí dvě čarodějky a jeden čaroděj, všichni v kápích černé barvy. Zvednu pravou ruku a pozdravím své staré známé: Dianu, astrální čarodějku, Mikaela, "anděla strážného" a Vivianu, smaragdovou paní. Všechny jsem poznal během misí pro Flash, jsou to mí známí a kamarádi. Moc se s nimi nevídám, ale navzájem si předáváme informace a občas spolupracujeme, párkrát jsme zformovali tým na ty nejtěžší mise, poté, co Flash byl zničen... Obejmu se s Mikaelem a políbím každou slečnu. Pak si k nim na chvilku přisednu a tichým šeptem se dohadujeme, předáváme si informace o temném cechu, části aliance, která je zodpovědná za zničení Flashe. Byl to temný cech Nemesis a já udělám co jen budu moct, abych je odstranil. Po chvilce se loučím a odcházím za Lucy. V mezičase uběhlo tak 15 minut maximálně. Když jsem se vrátil, spokojeně jsem se usmíval, ale oči se neusmívaly. Dozvěděl jsem se, že v průběhu her by se tu někdo z té temné aliance měl objevit. Pokud se tak stane, zničím je. |
| |
| Můj čas Pomalu jdu do arény nedá se nic dělat partnerka nedorazila a stejně bych to asi udělal. Odstupuji ze soutěže! řeknu nahlas aby mně každý slyšel, myslel jsem že Erza je dochvílná, ale je pravda, že od rána jsem jí neviděl, kdo ví kde je teď. POmalu zase odcházím z arény. Nedalo se nic dělat. Soutěže jsem nikdy moc nemusel, aspoň jsem si našel důvod proč odstoupit. Nerad ukazuji lidem svojí magii a navíc nemám načem to ukazovat, nikoho nechci zabít. Moje magie je přílíš nebezpečná a já jí pořád neumím až tak dobře ovládat jak bych chtěl. Vidím Taiseie nahoře u nějakých lidí rychle jdu za ním , jenže pak to uslyším. Nemesis. Na chvíli se zastavím a podívám se na ty lidi, rychle se otáčím a jdu pryč. Nemesis, všude kam jdu mně pronasleduje temná minulost mého pravého cechu a i mně, ačkoliv jsem v té době byl dítě. Rodiče mně učili vše, nejen magii, ale jak někoho zničit a zabít a je pravda, že jsem zabil člověka. Toho rodiče uvěznili a mně a mojí sestru nutili abychom mu ubližovali a jednoho dne mně do ruky dali nůž s tím abych ho podřízl, což jsem udělal, co mi pak řekli, že to byl mistr jednoho cechu, učili mně jak ničit ostatní cechy. Kdo ví co by se stalo kdyby Nemesis nebyl zničen možná bych touhle dobou byl mrtvý nebo zabijel jiné lidi, ale spíš to první protože bych neměl ani šanci se naučit Necromancii. |
| |
| Paviána na tebe... Máme to za sebou! Jahůůů! Jsme nejlepší! Nadšeně vyběhnu z arény. Myšky mě poslušně následují. No co, nechce se mi je odvolávat. Buřinky s hůlčičkami tak jako tak odhodily hned poté, co přestala hrát hudba. "Byli jsme úžasní!" zavýsknu. To mi připomíná... "Taisei, Taisei, Taisei.... Musím najít Taiseie! Já chci dráčka!" Rozhlédnu se kolem sebe. Kdepak jsi, Taisei~? Támhle je! Tam nahoře! "Tai...!" "Odstupuji ze soutěže!" Trhnu sebou. Kdo nebo co by udělal něco takového?! Vždyť přijde o všechnu zábavu! Lasz... Bělounek rychle zamíří někam do pryč, ale naštěstí se zarazí s nějakým podivným pokafaným výrazem ve tváři. Stoupnu si před něj s rukama v bok. "Opeřený pavián za tebou!" nafouknu pusu. Myšky, které vycítily mé rozhořčení, se na Lasze sesypou jako obrovská chlupatá hora. Když je jakž takž rozeženu a pomocí malého, fialkového magického kruhu je pošlu zpátky, odkama přišly, založím si ruce na prsou a propíchnu Lasze pohledem. "Proč jsi to udělal? Takhle přijdeš o všechnu legraci! A já si s tebou taky chtěla zabojovat! A... a... a vůbec, není to fér!" Nejsem na něj naštvaná jakože naštvaná, je to na mě vidět. Jsem spíš taková... no... jak to jen popsat... Jako želva žlutozelená, které sebrali krunýř a ona si teď nemůže hrát s oranžovým tučňáčkem. Vypadá nějak mimo... Zamávám mu rukou před obličejem. "Haló, žiješ?" |
| |
| Realita Nepřibližuj se tolik! vyhrknu vyděšeně, nemám rád když stojí někdo takhle blízko přede mnou. Nikdo neřiká že spolu nebudeme bojovat Cristall, nikdy nevíš co se může stát a na jakou stranu se postavíš poznamenám, jestli Taisei zjistí, že patřím do cechu, který mu vyvraždil cech a to nesmí rozdělit Fairy Tail, i když nemuselo, ale na durhou stranu, mohli by se mi někteří pokusi pomoci a to by se Taiseiovi nelíbilo. Vratím se znovu do Arény. Špatně jsem to formuloval odstupuji jako člen Fairy Tail a ukončuji i členstvi v tom cechu, je mi líto, ale nemůžu tam zůstat řeknu a vysleknu se v tu chvíli to lidé vidí, posledního člena cechu Nemesis v aréně. Damy a panové přišel čas se znovu představit. Jmenuji se Lasz Sarula, jsem Necromancer a jsem jediný přeživší člen temného cechu Nemesis |
| |
| Žeby Události následující po mém krátkem rozhovoru mi vyrazí dech. Nejdřív se Lasz vzdá účasti v turnaji. To je první zajímavá skutečnost. Ta druhá, že pak i členství Fairy Tailu. A ta třetí, ta už je na mě moc. Nebýt toho znaku, myslel bych si, že je Lasz očarovaný. Ale ten znak, ten znám. Stojím téměř u Lucy, kolem mne jen prázdné sedačky. V následujícím okamžiku kolem mne exploduje magická energie a já jsem rázem obalený v auře hrající všemi barvami. Chaoticky se kolem mne zmítá má vlastní energie a mé zuby jsou rázem delší. Oči mi planou onou stříbrnou barvou, ale zdá se, že mají nyní jiný odstín, plný hněvu a zuřivosti. To už se odrážím a mohutným, nelidským skokem se dostávám do arény, kde přistávám dva metry před Laszem. Pohybuji se zcela nenormální rychlostí. Odhazuji plášť a skrz košili mi zřetelně prosvítá znak Flashe, hned vedle znaku Fairy Tailu. V rychlosti popadám Lasze pod krkem a zdvihám ho ze země. Prudkým švihem ho posílám do přístupové chodby a skokem se vrhám za ním. Prudce máchnu pravačkou a jen co jsme oba dolétli do chodby, za námi se vytvoří pružná modrá stěna. Celá tato akce nezabrala více než sedm vteřin. Mé špičáky se ještě trochu natáhnou a já stojím asi pět metrů před Laszem. Vyzařuje ze mně takový hěnv, že se kameny v chodbě chvějí. Zuřivým, třesoucím se hlasem ze sebe vypravím: "Máš minutu na vysvětlení! Nezabil jsem tě leda proto, protože jsi stále člen Fairy Tailu." |
| |
| Skutečnost Viděl jsem jak Taisei vystartoval. Jen pojď, já čekám. Po pár vteřinách je u mně a už jsme na chodbě, je naštvaný, ale to jsem čekal, klidně bych s ním mohl i bojovat, ale co bych vlastně s toho měl, nebo Taisei, to co chi udělat mu není jasný jako mně. Neslyšel jsi už nejsem členem Fairy Tail tak mně kurva zab, není co vysvětlovat, můj cech zničil ten tvůj, nebyla v tom nenávist, či něco jiného šlo o jistý druh zábavy řeknu, chci aby mně zabil chci aby se na mně pomstil, konečně může pak dožít v klidu, bez toho aby cítil k někomu nenávist. Zabij mně, pomstí se, je to jediný co můžeš skutečně udělat. Pomstí své přátelé úsměju se na něj vlídně a vytáhnu tužku, která se změní v kosu. Tady tím mně klidně zabij podám mu kosu je na něj jestli si jí vezme. |
| |
| ... "...Nepřibližovat se?" Zarazím se. "Laszi, děje se něco?" Nemám nejmenší tušení, o čem to mluví. Strany? Jaké strany? "Laszi, o čem to..." Ale to už je Lasz v čudu. Tedy, ne zas tak úplně v čudu. Popravdě... je zase uprostřed arény. A říká... nějaké blbosti. Ha-ha, jasně, blbosti. Určitě se jenom trošičku opil, určitě. S chladnou hlavou by přece něco takového neřekl, ne? Jak by mohl jen tak odstoupit od Fairy Tailu?! To přece nejde! Chci na něho něco křiknout, ale to už řekne i něco dalšího. "Temný cech..." A pak uvidím i něco jiného. Jasnou záři, vycházející z... "Tai...Taisei?! A... co to má s... No potěš panda... A... Cože?!" Všechno se mi sleje do jedné velké skvrny, prosycené Taiseiovou září. Sama nevnímám, kam běžím. Před sebou vidím jen ty dva, navzájem se ohrožující na životě. "NEPERTE SE!!!" Kolem nohou se mi objeví fialková záře kruhu a za mými zády Eliz vybouchne do záplavy rudě žhnoucích plamenů. Svými křídly prorazí onu modrou oponu a oddělí kluky ohnivou zdí. "TEĎ HNED SE NECHTE!!!" Eliziny plameny rostou... a rostou... a čím jsou jasnější a prudší, tím klesá Taiseiova záře a ta nebezpečně vypadající věc v Laszově ruce mizí. A spolu s ní mizí i moje energie. "Přátelé se... nemají... prát." |
| |
| Takže takhle silná Už chci mu tu zbraň stryčit do ruky, když se objeví Cristall a je hodně silná, silnější než jsem doufal, jen se na ní mile usměju. Cristall, o přátelství tu vůbec nejde řeknu a jdu k ní. Já sám už zabil pár lidí, nechápeš, on ztratil spoustu přátel a může za to můj cech. On se musí pomstít, aby už ho to tolik netrápilo, jsem poslední člen cechu Nemesis, jsem rád, že jsem tě poznal ale dej možnost Taiseiovi aby si vybral řěknu klidně a s úsměvem. Tuhle holku jsem si nakonec z nějakého důvodu i zamiloval. |
| |
| TIMESKIP Po tom, co Cristall zastavila Taiseie, když chtěl ublížit Laszovi, se do incidentu vložilo ještě celkem dost lidí. Mno, shrneme- li to, což shrneme, muselo se počkat pět dní na ostatní vystoupení a další pět, než byla zařízena nová aréna na další kolo. Další kolo bylo předepsáno jako boje v aréně, ale moderátorka vám řekla ještě jednu informaci. "Budou proti sobě bojovat tři týmy, postoupí dva, dle toho, kdo zůstane. Pokud zůstane z nějakého týmu jeden a z dalšího také, vytvoří novou dvojici., která bude dále pokračovat v turnaji. Můžeme tedy začít?" Položí Squiby řečnickou otázku. "Jako první budou bojovat tyto dvojice." Odmlčí se." Taisei a Lucy z Fairy Tailu, Cerlain z Grimoire Hearts s Parthenope z Thousandth Song a Mikan z Fallen Angel, která byla na poslední chvilku přiřazena k Lissaně z Fairy Tailu.." Můžete tedy začít! Aréna je kruhovitého tvaru a dvojice jsou rozmístěny na krajích jako body trojhúhelníku. Lissana je NPC, Mikan může psát i za ni. |
| |
![rozenmaidensuigintouanime10275825300450[1]3804.jpg](rozenmaidensuigintouanime10275825300450[1]3804.jpg) | Seznámení Před pár dnama jsem dorazila do města, já sama. Před tím mně sem mistr mého cechu poslal, má to výt soutěž i s temnýma cechama, takže jsem zvaná. Podle mistra mně tu čeká i přijemné překvapen, nevím co tím myslel, asi spousta pěkných kluků, nebo i něco jiného. Podle toho co jsem zde slyšela by tu jistý zajimavý vývoj mezi přátelama, jaká škoda, že jsem o tohle zrovna přišla, ale teď to začne být také zajimavé, bude boj a já se nemůžu dočkat, byla jsem přiřazena k nějaké holce je z Fairy Tail. Docela je to pěkná dívka, o něco starší než já Zdravím jmenuji se Mikan řeknu a usměji se přívětivě na ní. Já jsem Lisanna odpoví zdvořile. Já se na ní chvíli koukám a pak to pomalu začne. Okamžitě se podívám na jednu z dvojci a vedle mně se začne tvořit další já (zrcadlová magie), když se mně to podaří můžu zaútočit na obě dvojce, a to pěstmi. Koukáte na stříbrovlasou dívku s fialovýma očima, má jen kolem šesnácti let a vypadá celkově slabě, chodí v gothic stylu. |
| |
| V aréně Během pěti dnů jsem měl dost času na to se zklidnit a načerpat energii do zásoby. Nastoupím do arény s klidem, ukloním se publiku a začnu. Můj výběr cíle je jasný: jediná dvojice, co nemá ani jednoho člena Fairy Tailu. Přede mnou se zformuje modrý magický kruh a já začnu. Kolem mne se zformují tři magické kruhy a obalí mne v modré záři. Pak mé tělo pokryje průhledná bariéra a mé ruce se obalí chaoticky se měnící aurou. To bych měl ochranu... Natočím se k týmu, který jsem si vybral a složím ruce k sobě, zhluboka se nadechnu a nafouknu tváře. "Ranmyakuryuu No Houkou!" Proti mým dvěma cílům nyní letí mohutný proud... čeho? Není to jasné, je to praskající, kvílící, řvoucí, měnící se proud energie, hýřící všemi barvami spektra. Esence chaosu, zkompresovaná do jednoho útoku. Jedno je ale jisté. Tímhle se nechcete nechat trefit. Pak přijmu klona Mikan, nebo tu skutečnou, a to výskokem do výšky a mohutným kopancem do trojúhelníku. |
| |
| Aréna Od naší přehlídky uplynulo pět dní. Nabírala jsem zpět svoji sílu a také jsem se snažila trénovat. Bylo to obtížné. Ale musela jsem se před souboji trochu zlepšit. Doufám, že se kluci, kteří měli...trochu neshody uklidnili a že to nebude nějak ohrožovat mé přátele, cech či je samotné. A nastal velký den. Den prvních soubojů. Byla jsem opět s Taiseiem a trochu jsem se bála, abych se mu do boje příliš nemotala. Když jsem se dozvěděla, že proti nám bude stát i Lissanna-chan, tak...no...nemohl jsem na ni zaútočit. Mám ji ráda. Jak se ukázalo, tak si Taisei vybral jako cíl stejný tým, který jsem plánovala i já. Jeho první útok je mířen na dvojici soupeřů a ten druhý útok na Mikan, partnerku Lissanny. "Hirake Tenkatsukyū no tobira...Scorpio!" Povolám na svou stranu Scorpia, který je schopen útočit z dálky. "Scorpio, kryj Taiseie." Mezitím vytasím Fleuve d'etoile, abych se sama mohla bránit. Doufám, že nebude třeba povolávat další sférické duše." |
| |
První rozeznění "Kdy jsem byla naposledy vyslána na podobnou událost?" Nevím, dny mi splývají do jednoho velikého chumlu. Nerozlišuji pondělí a pátek, nezáleží mi na tom, jestli je ráno nebo večer. Dokud jsem pro cech potřebná, tak budu žít, to je jediné pravidlo. Můj rod byl pro magii vyšlechtěn, takže mé selhání je nemožné. Možná právě proto mě mistr posílá na soutěže a přehlídky. Velkolepost, elegance a krása skloubená se sílou. To je to, na čem si náš cech zakládá. A mým úkolem je, ho dobře reprezentovat. Prohlédnu si zbývající dvě dvojice. Já osobně mám docela štěstí, že jsem dostala do dvojice zrovna Cerlain. Párkrát jsme se setkali na misích a víme, že si, pokud možno, nemáme navzájem překážet. "Ovšem nesmíme opomenout to, že bych to zvládla i bez ní." Ovšem, ona si o mně jistě myslí totéž. "Taisei... to je ten, kolem kterého byl před čtyřmi dny takový povyk. Hlupák, upozorňovat na sebe již tehdy... Tuším ale, že to bude impozantní protivník." A pak je tu ta blondýna... Opovržlivě se na ni podívám. Je absolutně v rozporu s tím, co nás o kráse v cechu učili. Od těch dvou moc nevím, co očekávat. Naposledy pohladím po hlavičce Fear a vstoupím do arény. Hra začíná. Tušila jsem to. Ten hoch je silný. Nechám klona na Cerlain a sama postavím proti Taiseiově útoku. Přiložím si ruku na krk a šeptnu: "Lorsque la première étoile se couche, je commence à sonner...". Kolem hrdla se mi rozzáří tyrkysový kruh a já... začnu zpívat. Z úst se mi linou slova. Ne rychle, ne pomalu, přesně akorát. Spolu vytváří dokonalou harmonii krásy, pokoje... a moci. Jejich cílem je (prozatím) jen jediná věc. Obrátit Taiseiův útok zpátky na něho. Nehledím na to, jestli se podařilo, nebo ne. Hlas snížím do tenoru a špičku boty zaryju do neidentifikovatelné směsi hlíny a písku na zemi. Z té se zformuje osten a vyrazí ze země hned, jak Taisei přistane na zemi. Samozřejmě v útoku na něj. (Pokud uskočí, tak se osten zanoří zpět do země a zase se z ní rychle vynoří) |
| |
 | Boj začíná Ano, nakonec jsem se nějak dopravila poté, co jsem zmizela z vlaku. Dostala jsem příkaz, odloučit se od Fairy Tailu. Pfe, nosit s sebou jméno toho zlého cechu, Grimoire Hearts je taková otrava. Raději bych měla svůj vlastní cech a jeho znak. Ale nesmím budit pozornost, tudíž je to tak prozatím lepší. Dohromady mne dali s nějakou holkou, co má místo jména dost slušnou parodii na jméno alespoň trochu normálního mága. Což mne vrací k mé počáteční myšlence o ní a to je ten fakt, že je to magor. Neříkám, že občas nejsem trochu posedlá, ale její normálnost se nedá změřit. Avšak to vše neznamená, že ji podceňuji. To bych si zrovna u ní netroufla říci. Vlastně ano, troufla. Ale jen v jistých situacích. Vystoupila jsem z našeho vchodu a vstoupila na území arény. Ano, všichni se ihned musí předvést. Ach, jak jsou sladcí... A hned jsem dostala nepřátele z Fairy Tailu. Milé.. Ale co to? Parodie na jméno se také chce předvést. Přesně jak jsem čekala. Nemusím se snažit moc. Ale.. nechala mi tu blondýnu a Lissanu, kterou znám z vlaku. Plus také klon té holky. A toho nejsilnějšího si vzala? Pfe, je tak lakomá. Taky bych si s ním ráda pohrála. Víte, co se mi na tomto turnaji líbí? Že o něm vím více, než většina lidí. Dokonce i více, než tady Parodie na jméno.. Fajn, stačí, když je přizabiju. Sice je tu i síla S-rank, ale tu já mám také, takže by to neměl být problém. Pomalým, ale jistým krokem tedy dojdu až ke klonu, který se ke mne již blíží. Tak který miláček to bude dnes? Třeba tento.. Na tváři se mi rozhostí úšklebek a já začínám. „Magical possession: Spirit of Flora!“ Doslova svým hlasem vyjeknu, když se kolem mne začne formovat dvojitý magický kruh. Jedna část temná s přeskakující magickou silou a druhá část zelenkavě klidná. Tvoří to celkem děsivou kontrast. Ale jsou děsivější věci. Třeba právě ta, co následuje. Stuha v mých vlasech se začne ombotávat kolem celého mého těla a zaváže mašli kolem pasu, mé oči se začnou barvit do zářivě zelena a vlasy zezelenají temnou barvou trávy. Podobné barvy se chytne i má kůže. Mé nehty narostou do velikosti, za kterou by se nemusel stydět ani Wolverine. „Activation: Queen’s Aura!“ Zaječím nelidským hlasem na zádech se mi objeví křídla. Máchnu rukou proti klonu a kolem něj se ze země vynoří kořeny, které ho ovinou a začnou vší silou mačkat. Poté se s úšklebkem podívám na dvě krasotinky mávnu druhou rukou. Ze země v aréně vyroste rovnou celý strom. Ale ne jen tak ledajaký. Je živý a okamžitě ostnatými větvemi švihá proti oběma dívkám, včetně toho blondýnkou vyvolaného. Bez škrábnutí jistě nevyváznou.. |
| |
| VYHODNOCENÍ Mikan se povedlo použít její zrcadlovou magii a úspěšně vytvořila klona, který se ihned spolu s ní dal k útoku. Jen škoda, že ostatní na to měli jaksi jiný názor, než se zdržovat maličkostmi. A největší nedočkavec byl právě Taisei. Použil velice silný útok, ale zase je fakt, že magií moc nešetřil. Přesto mu jí však zbylo dosti. Parthenope jeho útok však nedokázala ovládnout, nýbrž zneutralizovat. Moc toho po něm nezbylo. Celkově to působí jako pěkná podívaná. Lucy úspěšně přivolala Scorpia. Ale menší detail.. Právě Cerlain, která vyčkala nejdéle měla asi nejúspěšnější útok. Její stromeček si s Lissanou úspěšně "hraje". Ale ne pro ni zrovna moc příjemně. Stejně tak se Scorpiem, ale ten naproti Lissaně, chytl větev a snaží se odolávat. Klon, či pravá Mikan byla úspěšně přiškrcena. A teď hody... Taisei si hodí na obranu před ostny ze země. Lucy na obranu před větví a hodí i za Scorpia za odproštění od větve. Mikan si hodí na obranu klonu. A jelikož si Taisei hodil pouze jednou, jeho druhý útok beru jako vykrytý ze strany Mikan. |
| |
| Taisei je zraněný, šupl sebou na zadek~ Lucy i Scorpio oba na ně mířené útoky obratně vykryli ;) |
| |
| Zvrat v příběhu.. Zavrčela jsem, že většina mých útoků byla vykryta. Nejraději bych je zabil. Ale to ne, znám lepší věc. Ušklíbnu se krátce. "Kio!" Zavolám a objeví se muž zahalen kápí, co použije magii. Poté již vidíte jen bílo a postupně se probouzíte... Kde? To se dozvíte až PJ příjde domů... |
| |
| PJ přišel domů~ Rozhlídne- li se někdo kolem, když se probudí, jako první ho zarazí barva nebe. Není modré, ale více do zelena, než do modra. Pokud bude stejně zelené i v noci, pokud tady vůbec nějaká bude, mohlo by to vypadat hezky. Ale to by zde nesměl být ten detail, že kromě nebe už tu není nic hezkého. Zle vyhlížející hora, kterou sice pokrývá sníh, ale narudlý jako láva, nebylo by překvapení si ji splést se sopkou. Další část, hned vedle "sopky" je prales, který má místo zeleně většinu květenstva spíše žlutého, stejně tak porosty. Následuje temná prohlubeň, ze které občas zasvítí nějaký ten paprsek světla. A poslední část je ta, kde jste vy. Trochu vyvýšený kopeček s trávou fialové barvy. Celé je to tu takové zvláštní. Jste tu vy všichni i s Parthenope, která je dle vás normální holka z turnaje. Ale detail ? Tohle platí jen pro lidi, co bojovali v aréně. Lasz, Iruzaki a Natsu jsou v onom pralese u velkého stromu, na který když vylezou, asi si všimnou okolí, ale rozhodně si nevšimnou svých přátel, je to pěkná štreka. Cristall, Arthur a Juvia se nacházejí v jeskyni na hoře. A stejně jako ostatní vidí vše popsané. Eliz s Cristall není, bůh ví kde je. Ani Peaceful není s Artiem.. Erza s Cerlain a zahaleným asi znýmým Cerly zmizeli... |
| |
| V neznámu... Když se zvednu, zasténám bolestí a překvapením. Pamatuji si jen to, že po dopadu na zem proti mne vystartovaly ostny, které překvapivě snadno rozbily mou bariéru a bodly mne do nohou a břicha. Přiložím si ruku k tělu a syknu bolestí, to jak mou ruku zbarví pramínek krve. Mohlo to být horší, asi jsem ten turnaj podcenil... Uklidním se a kolem mé pravé ruky vzplane modrá aura. Přejíždím po ráně se zaťatými zuby, to jak si vypaluji případné infekce vlastní magií. Chaos je zvláštní element, složený ze všech částic a zároveň z žádné. Hehe, teď se to hodí. Po chvilce zopakuji postup i na noze. Pak provedu pár gest a rány se zatáhnou, kryty modrými runami. Stejné, jako když jsem léčil třeba Lucy, začínám si na to zvykat. Až pak se "věnuji" okolí. Přejedu zrakem okolní oblast a zamračím se při pohledu na ostatní. Třeba Parthenope, která vykryla můj řev bez větších problémů, a to se mi zrovna povedl na jedničku. Očička mi zasvítí stříbrnou barvou, když přejíždím pohledem po okolí podruhé a pak i po ostatních. Dračí oči se teď budou hodit. Tímto malým kouzlem se snažím zjistit magické energie v okolí, ale i energie ostatních lidí kolem. (Házím si desetistěnkou) Až po těchto činnostech se zvedám na nohy a zakládám si ruce na hrudi. Počkám, co udělají ostatní. |
| |
| Neznámý čas i místo Podívám se kolem sebe, jak to jen říct, podivné místo, který podle všeho má způsobit velkou škodu možná i smrt, ale s tím se nedá nic dělat, je to tu zdá se hodně velký. Jsou tu všichni vo bojovali v aréně, je zajimavý to teď sledovat, otázka je kde jsme. Všimnu si, že Taisei už také vstal. Panebože, co tu dělám, já na turnaji neměla co dělat, já jsem slabá, proč mně sem mistr poslal, řeknu nešťastně zatímco nervózně koukám po okolí, nelíbí se mi to, já tu nechci být. Měla jsem zůstat doma, odpočívat, začinám být histerická, já na turnaji rozhodně neměla co dělat. Proč jsem vůbec musela bojovat, měla jsem se na to vykašlat. Já musím odsud. Já nechci umřít, ještě ne, jsem příliš mladá, než abych umřela v nějakým turnají. To jsem udělala chybu. |
| |
| Podivná situace Po té události s Taiseiem a Laszem skončím na ošetřovně. Ne, že by mi něco vážného bylo, prostě jsem jen spotřebovala moc magie naráz. Už jsem si odvykla používat silnější útoky a takhle to dopadá. A navíc, má magie funguje v určitých případech na odlišném principu, než u ostatních. "A ty za to můžeš stejně, jako já." prohodím k Eliz a podrbu ji v pírkách. Naštěstí na tom nejsem až tak špatně, abych ji musela poslat pryč. Den se sešel se dnem a přišlo další kolo. Způsobně jsem si, s Eliz na rameni, sedla do hlediště vedle Arthura. Sem tam vrhnu kradmý pohled po Laszovi. Doufám, že se mu nic nestalo. "Hele, leť se mu omluvit." vrhnu vyčítavý pohled na Eliz na svém rameni. Ta se na mě ale podívá jako na idiota, jako by chtěla říct něco na způsob: "To si děláš legraci, ne? Ty jsi byla ta, kdo se naštval a..." "Já nebyla naštvaná." "Tak proč ten oheň?" "Ale ten jsi přece udělala ty!" Neznámá osoba na druhé straně ode mě, než je Arthur, se na mě nechápavě podívá. Nervózně se podrbu ve vlasech a zazubím se na ni. A zápas začíná. "Taisei..." "Taisei, Lucy, do toho!!!" začnu hlasitě skandovat. "Fairy Tail! Fairy Tail!" Koutkem oka se podívám po dalších účastnících. Ta... Lissana se jmenovala! Ta je taky od nás, ne? Hum, já bych tedy s někým z cizího cechu spolubojovat nechtěla. Pak je tam Cerlain, tu jsem viděla ve vlaku. A ty další dvě neznám. Ale vypadá to, že dávají Taiseiovi s Lucy pěkně zabrat. I když, spíš Taiseiovi. "Taisei, pošli na toho vodníka dráčka!!!" Hnusnej, hnusnej vodník! Vždyť to Taiseie bolí! A to se tak snaží! Jak že se to jmenovala? Pa... Papapapápápapapapá~... prostě něco s "Pa". Zkráceně Vodník. Vodníci nejsou fajn zvířátka, aby bylo jasno. Doma jsme jich měli plno. A jednou mi utopili koťátko... hmph. A pak... bílo. *** "Jauvajs, moje hlava." se třením spánků se zvednu na nohy. Vidím Arthura s Modráskem. Vidím stěny nějaké... jeskyně? A vidím... no, vlastně už nic. "Eliz, co se stalo?" houknu ke svému rameni. Jenže na něm žádný orel nesedí. "Eliz?" zavolám, ale má parťačka se neozývá. "Em... použila jsem snad magii a ani o tom nevím?". Ne-e, blbost. Cítím, že Eliz nezmizela v tom pravém slova smyslu "zmizet". Pořád mi ubírá malé zrnko magické energie. Jestli se slečna urazila, tak ať si trhne drápkem. Hmph. "Goddess of Life: My Little Dearest." řeknu polohlasem a sleduji, jak se mi kolem ruky formuje kruh. "Akinko, pojď za mnou~." Zdá se mi, že se objevila silueta kočky... a najednou nic. Zmizela. Spolu s magickým kruhem kolem mé ruky. "Co to...?" Kecnu sebou na zadek. Tak tohle... se mi ještě nestalo. |
| |
| Neznámé místo Jak začít no, od doby co se na mně Taisei vrhl uběhlo bezmála pět dní, co jsem těch pět dní dělal, no byl v domě, ve kterém dříve sídlil cech Nemesis, našel jsem ho, byl polorozpadlí a byl nedaleko města, ale dalo se tam i přes spat, proč jsem tam šel, díky své horké hlavě. Takže jsem se Fairy Tailu vyhýbal velkým obloukem, ale také jsem trénoval a snažil se najít skrytá tajemství Nemesis. Samozřejmně, jako každý cech i on nějaký má. A já je teprve začal poznávat. Jenže musel jsem i cvičit a taky jsem přemýšlel zda nemám strhnout celý dům a znovu nezačít celý budovat, trochu jsem pochyboval o základech no den šel za dnem a já jsem se šel podívat na turnaj, trochu opilej, ještě před tím jsem byl i v hospodě. No souboj byl zajimavý, ale já spíš pokukoval po Cristall, takže jsem si toho moc nevšímal, no až do zranění Taiseie......... v tu chvíli se to posralo. A kurva kde to jsem zanadávám a dívám se po okoli, už celkem vím, že se mi tu líbit určitě nebude. |
| |
| Hromadná panika Ztěžka vydechnu, když okolní společnost začne vyšilovat. Pomalu se protáhnu a spokojeně se ušklíbnu, to jak mě nic nebolí. Pak zívnu. Poškrábu se ve vlasech, přičemž mi spadne kapuce. Zamířím ke zdroji zmatku, tedy Mikan. Natáhnu k ní ruku a položím jí dlaň na čelo. Na dotyk je dlaň příjemně hřejivá a ačkoliv by to Mikan neřekla, hned se na ní přenese pocit klidu a vyrovnanosti, to jak na momentík nechám tu vyděšenou slečnu vnímat moji auru. Pak ruku odtáhnu, ale pocit klidu ještě chvilku přetrvá. Usměju se na Mikan. Pak se otočím a pohledem přejedu okolí. Všechny přivolám gestem ruky a nahlas pronesu: "Hlavně klid. Možná je to součást zkoušky. Nebo tu holt někdo Cerlain podcenil a došlo k zajímavému zvratu. Pokud ale budeme spolupracovat, nebude problém zvládnout tuto situaci. Navrhuji dočasnou spolupráci do té doby, než se vrátíme zpět na turnaj. Tedy pokud nejsme uprostřed iluze, ačkoliv mám tušení, že to tak asi není." |
| |
| Klidnější Měla jsem strach a najednou přišel on, a pomohl mi, jestli se to tak dá říct. Jsem ted v klidu, ale přesto jakou mám šanci se odsud dostat, moc velkou ne. Skloním hlavu, takže mně nejde vidět do tváře, jen se usměju. Hra pomalu začíná a já jsem uprostřed toho všeho....................... Zatím budu muset zůstat tak jak jsem. Ačkoliv to není nejpřijemnější. Znovu se podívám na Taiseie. Děkuji řeknu a dívám se na něj. Rád bych věděla jaký budou další jednotlivý kroky. Takže asi byychom měli vyrazit, že? Tady bychom už asi neměli moc dlouho být, kdo ví co tu vše na nás čeká, tahle krajina už ted není pěkná, takže dočasnou spolupráci přijmám, řeknu jenom a přejdu k Lisanně. |
| |
 | Kdepak to jsme??? Po procitnutí mě trochu bolí hlava, posadím se a podívám se kolem sebe uvidím Juviu, Arthura a Cristall. Myšlenky mi lítají všude kolem, Cristall je již vzhůru a snaží se přivolat si svou kočku což se ji nepovede. Vstanu přehodím přes ramena kabát a podívám se ven. nevím sice kde to jsme ale doma určitě ně protože je tu zelená obloha červenej sníh.... bud si s tím pohrál trochu šílenej malíř nebo nevím. Podívám se zpět na všechny vevnitř. Kde to sakra jsme.... tohle místo sem nikdy neviděl.. Otočím hlavou abych se znovu podíval ven a pak se pohledem vrátim na všechny vevnitř. No měly by jsme co nejrychleji Juviu a Arthura probudit a zkusit prohledat okolí at víme na čem jsme... |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR