Fantasy v přítomnosti
hrálo se Dvakrát týdně
od: 21. října 2008 22:39 do: 07. ledna 2009 17:11
Dobrodružství vedl(a) Tartaros
| |
 | Aretas Zrovna si měl krásně po obědě, sedíš na svém oblíbeném místě v knihovně, popíjíš čaj a studuješ knihu. Máš se prostě báječně, ale z ničeho nic se ti začne motat hlava. Je ti to velice nepříjemné po chvíli se vznášíš do vzduchu (nebýt té šílené bolesti hlavy byl by to nejspíš vzrušující zážitek) ale bolest neustává a padáš do bezvědomí. Elenis Elenis byla na procházce za otcovou vesnicí. Jsou tam krásné lesy a patří to k těm nejkrásnějším procházkám v širém okolí. Začíná se ti motat hlava, bolí to. Je ti to nepříjemné, jako by ses vznášela nevíš jestli se ti to jen náhodou nezdá, ale pochvíli ztrácíš vládu nad svým tělem a nic nevnímáš... IMPERATOR Ležíš v pokoji, který sis pronajal v místním hostinci. Ležíš tam s dívkou a užíváte si dle tvých představ. Ovšem zrovna když mělo přijít to nejlepší začala se ti motat hlava, vzlétl si do vzduchu a ztratil vědomí. (to nejlepší skončilo ve vlasech slečny) Leopold Jako obvykle, v hospodě a pil si to své pivečko. Jakmile šlo do tebe páté na zapití tvýho oběda začala se ti motat hlava a začlo ti být blbě. Hodně tě to rozhodilo jelikož nejsi zvyklý aby tě složilo 5 piv. Začínáš se obávat, že to nebylo pět piv, ale že jich bylo tolik, že si to ani nepamatuješ. Upadl si do bezvědomí... Blackman Zrovna když ses procházel prázdnou uličkou všimneš si staré babičky. Tvůj rozený instinkt ti říká aby jsi ji okradl a šel se svým vyhladovělým žaludkem si za ty peníze něco koupit k jídlu. Ovšem jak se kní pomalu blížíš - ona si tě všimne. V tento moment ti začne být hrozně, začneš se vznášeta upadneš do bezvědomí. Dle tvého názoru si myslíš, že babička byla zlá kouzelnice co tě chtěla zabít.... MH: Všichni si 2x hoďte 6 - ti hrannou kostkou |
| |
| Aretas (druhé patro domu)Se právě ocitl ve skříni plnou oblečení. Jsi tam nepříjemně namačkaný. Nevidíš téměř nic, jelikož tam je tma. Jakmile se snažíš dostat ven - zjistíš že to nejde. Nejpíše ti dojde, že skříň je zamčená. Elenis (druhé patro domu)Probudí se asi o půl hodinky později. Elenis měla přistání asi ze všech nejlepší - skončila v manželské posteli. Shodou okolnosti se nachází ve stejné místnosti jako skříň, kde je Aretas. Imperator (druhé patro domu)Tomu vzpamatování netrvá moc dlouho jelikož spadl do divné nádoby s vodou. Leopold (druhé patro domu)Skončil stejně kde Imperator. Probudili se téměř ve stejném okamžiku - k rychlejšímu vzřísení jim pomohla voda. Měli štěstí, že se neutopili. Blackman (první patro domu) Jakmile přícházíš ke vědomí bolí tě nehorázně hlava. Asi ses musel někdě do ní udeřit. Nejspíš to je tím, že si skončil obyčejně na zemi. Jseš ve velmi zvláštní místnosti na stole máš mísu s něčím co bys tipoval na jídlo. Krom toho, že vidíš stůl s mísou a tím "divným" jídlem uvnitř, vidíš také dvě postavy. Elfa a u toho druhého, u toho máš pochybnosti, že je Elf , ale připomíná ti to elfa ale i zároveň člověka.Oba se probouzejí krátce po té co se vzpamatuješ a budeš schopen něco udělat ... |
| |
 | Otevřel jsem oči a hleděl do bílého stropu. Ach ta bolest hlavy. Co se to krucinál děje? Pomalu jsem se posadil držejíc se za hlavu a porozhlídl se po okolí. U všech bohů kde to zase jsem? Pomalu se dostávám na nohy opirajíc se o hůl. Nacházím se v místnosti né moc velké, za to podivuhodné a hodně zvláštní. Nikdy jsem nic takového neviděl. Vše je tak jiné!!! Uprostřed místnosti se nachází stůl, na stole mísa z divného materiálu a v ní nepraktické kdo ví co vypadající jako jídlo. Přistupuji blíže ke stolu a v tu zhledávám za stolem dvě nehnutě ležící těla. Od pohledu jeví se elfským rodem. Pomalu se začínají probouzet. Proklatě. Ihned mířím holí na ně a vyčkávám co se bude dít...... |
| |
 | Pomalinku se probírám... Otevírám velice těžká víčka a překonávám bolest hlavy která mi připomíná kocovinu.... divné... nevím že bych něco pil... Když se mi podaří posadit se, opřít se o ruce a otevřít oči... vidím velice rozostřeně... ale je mi jasné že nademnou stojí někdo s holí a.... ten pomatenec na mně míří!!!!! Co se sakra děje? dělal na mně nějaký kouzelný experyment? je to snad alchymista co si testuje jedy? musím rychle pryč!!!! Přelítnu místnost vyděšeným pohledem a jediné co se mi mihne hlavou je "kde to u všech bohů jsem?!!!" jediné co mně napadne je rychle vběhnout do jiné místnosti... ale... ani nestojím na nohách... tím líp... mohu podběhnout pod stolem a tím se zároveň krýt... věnuji podivné postavě jediný kradmý pohled abych zjistil jestli je překvapen, že jsem se probral... a vybíhám pod stů a od tama do dveří... snad to stihnu než na mně uvalí další kletbu či cokoli čím mně omámil |
| |
 | Neznámé místo Procházím se lesem a vítr mi čechrá vlasy barvy zlata. Rozhlížím se kolem a snažím se vnímat vůni a hlas lesa. Povídá si se mnou. Jenže se stane něco neobvyklého. Úplně ztratím vládu nad svým tělem a bolest, kterou cítím je naprosto nesnesitelná. Když se pak konečně probudím jsem na úplně cizím místě. V nějaké posteli. Vyhrabu se z peřin a sesunu nohy dolů z postele. Sedím na ní a rozhlížím se kolem. "Kde to asi jsem?" Zeptám se potichounku sama sebe. Rozhlížím se po místnosti. Noční stolek. Postel nějaká fotka a obrazy na stěně a nějaká stará skříň. Ach ne... tohle není můj pokoj. Zhrozím se a rukou si zakryji ústa a mám co dělat, abych znovu neomdlela. |
| |
 | Skříň Mmm ten oběd byl vynikající, řeknu si když zkončím s jídlem a pak se půjdu natáhnout do svého oblíbeného křesla a budu studovat nějakou knihu. Sedím si tak pohodlně a popíjím čaj, když vtom najednou se mi začne motat hlava, udělá se mi strašně špatně a omdlím. Co se to u Elune stalo, kde to jsem? Pomalu, ale jistě se snažím vzpamatovat. Všude okolo mě je naprostá tma. Vypadá to jako nějaká truhla, do které mě někto zavřel. Že by mě někdo omráčil nějakým kouzlem, ale toho bych si snad všiml ne?! V té podivné truhle je tak málo místa, že se sem sotva i se svou holí vejdu. Kruci, musím odsud ven. Zkouším otevřít dveře, ale co se nestalo, no nic. Dveře se asi zasekly a nejdou otevřít. Snad bych mohl….ale to ne kouzlo by mě asi nepomohlo a mohlo by mi i ublížit, ale třeba pomůžu svou holí. Vezmu svou kovanou hůl a udělám si z ní jakési pačidlo. Zaberu a pokusím se otevřít dveře. |
| |
| Tartaros Ležím, hlava třeští až je to nesnesitelné. Ležím tag dlouho dokud mě hlava nepřestane bolet.. V tom mě něco přeruší. Cítím nějaký zvláštní pohyb. Byl cekem rychlý, zvedám se ať poznám co se to do háje děje. Rozpoznávám obrys elfa? Ne, to není elf ale ani člověk! A míří na mě! Co po mě proboha chce. V klidu se zvedám, věřící ve své schopnosti, že bych odolal případnému útoku. Snažím najít společnou cestou domluvou a ne bojem či úprkem. "Hele, zadrž, co to do háje blbneš! Kdo jsi proboha? Co tu děláš? A kde to jem!" na něj povídám a pokračuji, "okamžitě dej tu hůl dolů, nesnáším ten pocit když na mě někdo míří!Opovaž se na mě něco vyzkoušet!" A čekám na jeho reakci, kdy si i částečně prohlížím místnost, kde se nacházíme. |
| |
 | Pomalu se probouzím....jsem v nějaké věci s vodou a vedle mě leží nějaký zpropadený elf! "Kde to u staré kurvy jsem?A co tu dělá tenhle podřadný elf?" Rozhlédnu se po pokoji,hrábnu do kalhot abych provětral mokré kudrlinky.Myšlenky na podivné místo se ale změní na pocit hladu v žaludku. "Potřebuju si sehnat něco na žranicu,co to je v téhle bílé podlouhlé míse?" Sehnu se a vidím něco hnědého,které mi sice připomíná hovno,ale myslím že to není ono.Vezmu to a okusím. "A do krysího péra,tohle je ale velké hovno." |
| |
| Skřín Aretasovi se povedlo vypáčit skříň. Chvíli mu to trvalo, ale jelikož skřín byla obyčejná, a nepředpokládalo se, že ji někdo bude páčit kovanou holí. Elenis si těchto divných zvuků samozřejmě všimla, jelikož je ve stejném pokoji .... |
| |
| Pokoj - asi ložnice Uslyším nějaké divné zvuky vycházející ze skříně. Elfí duše mě nabádá k opatrnosti. Vezmu nějakou vázu a přijdu trochu blíž ke skříni připravéná se kdykoliv bránit. Nakonec ze skříně vyjde nějaký muž. Hrozně mě to překvapí. Kdo jsi? Zeptám se ho a vázu držím tak, abych ji po něm mohla hodit. |
| |
| Pokoj Konečně se mi povede tu spropadenou truhlu otevřít. Konečně vidím světlo, tak vyjdu pomalu ven. Než se ale vzpamatuju z přechodu ze tmy na světlo, slyším něčí hlas. Konečně zase vydím normálně. Přede mnou stojí jaká si elfka a mluví na mě. "Co že? Kdo jsem? Kdo jsi ty? A co tady dělám? Dávej pozor myslím si, že tady je někdo kdo má prsty v mém omráčení, varuji elfku, ale přitom sleduji prostor kolem sebe připraven se kdykoli postavit jakému koli nepříteli. Nač máš prosím tě tu vázu v ruce, já ti neublížím, mě se bát nemusíš. Snažim se jí uklidnit, ale vidím, že to nepomáhá. |
| |
| Pokoj Já já... já nevím... nevím co tu děláme ani kde jsme... Řeknu a vázu v ruce trochu více stisknu. Nevím přesně co mám dělat ani co mám očekávat. Jsem z toho nervozní. Nejsi jediný, kdo tu byl omráčen a dotáhnut na neznámé místo. Povzdechnu si a nakonec položím vázu zase na své místo. Ne, tady mi snad nebezpečí nehrozí. Páni, se představují první... Připomenu Aretasovi základ etiky. |
| |
| Pokoj Oo moc se omlouvám paní za své chování, mé jméno je Aretas. Konečně opadla vzájemná nedůvěřivost. A jaké je tvé ctěnné jméno paní? Začnu více proskoumávat místnost, ve které teď již nejsem sám. Sakra, ale co je to za místo? Je to snad níhoda nebo nějaký záměr, že jsme na tomhle místě? Měl bych malí návrh, asi bychom to měli tady lépe prozkoumat, ať jsme si jisti, že tu na nás nic nečeká. |
| |
| Pokoj Chytnu lem sukně a naznačím mírnou uklonku. Jsem Elenis. Možná jste o mě již slyšel... Řeknu jemným hlasem a pramen zlatých vlasů se mi sveze do obličeje. Lehce ho vrátím zpátky na své místo a rozhlédnu se pomněnkovíma očima po místnosti. Ano, máte pravdu, ale myslím, že tady nic nečeká. Prohlásím už trochu klidněji. |
| |
| Najedl jsem se,rozhlížím se po místnosti....ucítím silnou,tlačící se bolest směřující z břicha do mojeho hrdla. "buaaaaaaa" Obhodím toho zpropadeného elfa hnědýma zvratkama. Blíže proskoumávám místnost a nejdnou uvidím člověka podobného mě!Jdu blíž,on taky,ptám se ho kdo to je,on pouze otevírá pusu ale neslyším ho. Zvednu ruku a co to nevidím!Má náramek který mi dala moje matka,který také nosím. Potom mi to docvakne: "Dyť to jsem já!Co to je za zázračné kouzlo,radši rychle zmizím z téhle místnosti než se mi něco stane." Otevřu dveře(po chvilce jsem přišel nato čím se ty zpropadené dveře otvírají).Vyšel jsem do něčeho co připomíná chodbu,slyším hlasy.... "......myslím, že tady nic nečeká." jdu za těmy elfskými hlasy(elfský přízvuk poznám na 100 mílí daleko). Mezírkou mezi dveřmi se kouknu do místnosti.Ano,opravdu to jsou elfové. Vykopnu dveře,vytasím svůj meč a chytnu zezadu elfku a na krk ji přiložím meč. "Věděl jsem že za vším stojí elfové,KDE TO JSEM A PROČ STE MĚ SEM PŘIVEDLI?!?" |
| |
| Pokoj Jen dořeknu slova, že nás nic nečeká a už cítím jak mě někdo zezadu chytil. Já já nic nevím. Snažím se bránit.. ale nevím jak dlouho to vydržím. Taky jsme se dostali na neznámé místo. Snažím se, aby ten člověk pochopil, že já s tím nemám nic společného. |
| |
| Pokoj – napadení Konečně jsme se seznámili a prolomili jakési pomyslné bariéry, které mezo náma byly. Sakra co to je? Podívám se na Elenis a vidím jak ji zezadu pod krkem drží nějaký smradlavý člověk. Co teď? Rostla ve mně zlost, ale stále jsem čekal jak to dopadne. Nechtěl jsem totiž aby to došlo až k tom, abych zaútočil. Podle mě je útok samotný, až ta poslední a nevyhnutelná možnost. Vidím, že jeho úsilý v ohrožování Elenis neustupuje. Snad bude stačit, když jej jen nachvíli vyřadím ze hry. Chudák Elenis vypadá, že už nebude dlouho schopna vzdorovat. Uchopím svou hůl a prutným pohybem vrazím její hrot směrem do země. Z místa střetu mojí hole a země vylétla vlna omračujících paprsků, mířených přímo na Imperátora. Tohle by jej mělo vyřadit na dostatečnou dobu. |
| |
| Boj Aretas kouzlil kouzlo omráčení na Imperatora . Nevím zda si to tak přál, ale kouzlo se mu sice povedlo, ale jeho účinky nebudou extrémně dlouhé. Podle tvého úsudku, nebude trvat dlouho než se probudí... Při boji, jak byl Imperator omráčen nikomu se nic nestalo. Padající meč nezasáhl Elenis jelikož ta se automatický když cítila jak Imperátor začal povolovat vyklouzla mu z rukou a vyhla se ostří meče. MH: Prosím ať si hodí Wolv a Arenas 6-stěnnou kostkou :) |
| |
| S opatrností hledím na první probouzející se bytost. Jakmile mě spatřila okamžitě se dala na úprk a v tom se začalo probouzet druhé ležící tělo. Nevím sice kdo to tady semnou hraje tuhle pomatenou hru, ale ani zdaleka se mi to vůbec nelíbí. Nechám být uprchajícího a raději se budu starat o toho druhého pomatence. Ten se pomalu zvedá a dívajíc se na mě vychrý několik otázek."Není na místě aby ses páčil ty lotře. Pěkně mi ty vysvětluj co se to tu pro všechny bestie děje! Co seš zač? Kdo tě psolal zmást mou mysl? Nehraj si semnou a mluv!!!"Stále mířím na jeho tělo kdykoliv připraven na obranu. |
| |
| Tartaros Quildë cirincë cauca hyaro! |
| |
| Blackman MH: Hoď si 1x šestistěnnou kostkou. |
| |
| Blackman Sorry, ale jsi na kolenou. Nedovedeš se zvednout. Silná magická síla tě udržuje a ty nesvedeš se postavit na nohy. Hůl ti vyletěla z ruky do rukou Tartarosových. |
| |
| Tartaros Usměju se. "Není od tebe moudré hned vyhrožovat. Zkusme to napravit. Teď se zvedni a podjme si ruce. Jméno mé je Tartaros. Jak říkají tobě? Nevíš proboha co se to stalo? A kde to prosímtě jsem? Jestli je toto přepychové sídlo je tvé, přijmi mou hlubokou omluvu, že jsem zde přišel bez pozvání. Ale sám nevím co se mi stalo, proč tu jsem, jelikož jsem upadl do bezvědomí ... |
| |
| Ach to snad ne....má hůl není v mích rukou. Vyslechávám si co mi muž říká a dovídám se jeho jméno. Tartaros. To už stojím ale na nohách, třesu si sním rukou a nevěřícně kroutím hlavou. "Omlouvám se za mou vrozenou opatrnost.Jsem znám pod jménem Blackman. Mylím že oba jsme na vahách co se to tu děje. Už jsem myslel, že už mě zase někdo proklel do špatného snu, ale jak vidím nejsem v něm sám. Mám takový dojem, že nás tu bude víc než jenom mi dva. Jeden další nešťastník před malou chvíli utekl tám těmi dveřmi. Měli by jsme se dát na prúzkum tímhle podivným obydlím." |
| |
 | Do pekla kde to jsem?a proč jsou na mě tyhle sračky?až zjistim kdo za tím stojí, bude litovat že má koule. Vstanu a vylezu z té nádoby, očistím se nejákým hadrem a použiju k tomu ještě čistou vodu. Své věcy si mezitím nechám schnout (krom oblečení, to uschne na mě) a prohledám místnost. Poté vysadím to okno a podívám se ven kde to sakra jsem. Po ucshnutí věcí si je dám z5 na místo, vemu do ruky tesák a jdu tichým krokem ven z mistnosti. |
| |
| "Než se ale vydáme na prohlídku Tartarosi, žádal bych o navrácení mé hole! A múžeme jít...." |
| |
| Tartaros "Tu máš" a podávám Blackmanovi hůl. Na to ještě dodávám: "Ale než začneš něco řešit silou, je rozumné, nejdříve z případného nepřítele dostat nějaké informace. Co kdyby jsi zabil jediný klíč, který by nám mohl povědět co se to vůbec s náma stalo. Teď ale pojďme, rád bych zjistil co se děje a vrátil se domů. Zde jen ztrácím čas!" |
| |
| Pokoj – po útoku Imperátor se skácel k zemi jak jsem zamýšlel. Elenis se nic nestalo, to se mi ulevilo. “Elenis mohu tě požádat, abys jej odzbrojila já budu připraven ve střehu, kdyby se ten prašivec probudil, děkuji“, požádám Elenis a pro jistotu namířím holí na Imperatora. Snad se to nějak vyřeší v míru jakmile se probudí, nerad bych proti němu použil jakýchkoli útoků. |
| |
| "Já se snažil dostat z tebe informace Tartarosi, ale tys zaútočil aniž bych se tě dotkl. To mám snad nechránit své tělo a nechat nevědomky nějakou křivou duši rozmasakrovat mé údy po všech koutech???? To už ale Tartaros vchází do dveří a já za ním. Proklatě, tahle chodba je mi neznámá jako oko boží. Divné truhlice nácházi se zde. Každá maličkost v tomhle obydlí se zdá cizí ještě dřív než ji zhlédne oko mé. To jsem zvědav kam až nas tahle cesta zavede."Tartarosi kde to proklatě jsme? Nevím jestli pociťuji údiv a nebo neblahý pocit z tohohle nového poznávání. Ovšem musím řící, že mě tohle napětí těší stejně jako netěší. Proklatě kybych alespoň o něčem podobném někdy něco zaslechl, ale zdaleka to není podobné ničemu o čem jsem kdy slyšel nebo se dočetl." Vydáváme se do pravé části chodby. Co se ale bude dít????? |
| |
| Pokoj Jakmile na mě Aretas promluví sehnu se k bezvládnému tělu. Prohledám ho na místech, kde se obvykle nosí zbraně i na pár, které mě naučil učitel. Nerada bych dostala dýku do zad. Zbraně položím na velkou postel a kouknu na Aretase. Už by žádnou jinou zbraň mít neměl. Usměju se, ale jsem pořád ještě trochu v šoku, kdybych nebyla elfka bylo by jistě po mě. |
| |
| Chodba Podařilo se mi úspěšně vyběhnout z kuchyně.... když jsem utíkal, tak se začal probírat ten druhý vězeň, to mi pravděpodobně zajistilo bezpečný útěk. Vyběhl jsem na chodbu a zaslechl ránu z horního patra... "Asi nejsem jediný na kom tu dělají pokusy... mněl bych tomu chudákovi pomoct" poté jsem si uvědomil podivnost této chodby... "není ani ze dřeva, ani z kamene... co to je za kouzlo? je ten dům snad ze sněhu...????" Za běhu sem si vzal do ruky luk a založil jsem do tětivy šíp... běžel jsem na místo odkud jsem slyšel ránu, a hle, jeden zubožený omráčený lidský muž na zemi... vystrašená elfka a elf s holí... asi další věznitel, ale něco mi tu nesedí... proč tu elfku nenapadá" zůstanu stát na chodbě mířím lukem do pokoje... doufám že si mně doteď nevšimli a nervózně se co chvilka kouknu přes rameno jestli se mi někdo nedostal do zad... jsem zmaten |
| |
| Leopold V místnosti si našel spoustu mastiček, krému v divných obalech. Nic z toho nepoznáváš, možná tak tě napadne, že jeden přístroj ti připomíná upravený řemdich(ale nepřijde ti tak učinný jako řemdich, který znáš ty). Jak ses snažil vysadit okno, nějak ti to nešlo. Ale po delším tvém zkoumání a pomocí tvých zlodějských schopnosti se ti to okno povedlo dostat ven, ale už si ho nezvádl dát zpět. Viděl jsi řadu oplocených domků s pozemky. Přišlo ti divné, že na nich nebyl dobytek (sem tam nějaký pes) A před domkama jsi viděl něco co by jsi přirovnal k cestě po kterých chodili nebo spíš jezdili stvůry na kolech a dělali kravál... Jak si šel dál z místnosti viděl si otevřený pokoj a muže který míří do pokoje se svým lukem .... |
| |
| Pokoj Imperator se probouzí jakmile ho tak tak Elenis stihne odzbrojit. Když se postavíš a porozhlídneš vidíš jak na tebe neznámý elf míří s holí. A za tebou na vás všechny opět neznámý elf nebo člověk míří s lukem. Za tím neznámým tvorem s lukem vidíš dalšího elfa, kterýho ty neznáš.... |
| |
| Pokoj Tak teď je konečně odzbrojený a neškodný, snad. “Děkuji ti Elenis“, poděkuju Elenis za pomoc.. V zápalu pozornosti nad Imperátorem, jsem si ani nevšiml, postavy s napjatým lukem stojící za pootevřenými dveřmi. Ještě o to pevněji jsem sevřel svou hůl, když jsem si všiml další postavy, která přišla ke dveřím. “Dej si pozor Elenis za dveřmi někdo je“, řeknu tiše a upozorním Elenis na možné nebezpečí a rukou jí pokynu, aby se zaději postavila za mě. “Kdo jsi? Vejdi dál, jsi-li dobrý. Nás se bát nemusíš“, zvolám na osoby stojící za dveřmi. |
| |
| Snad se tu nebojuje S připraveným tesákem stojím u zdi blízko muže s lukem. Vyčkávám co se bude dít a dávám si pozor ať mě nejde vidět ( tzn. stojím ve stínu, pokud zde nějáký je ). |
| |
| Pokoj Jsem trochu vyděšená. Přece jen nejsem zvyklá na takové věci. Pro mě je největším dobrodružstvím, když potkám v lese nějaké zvíře. Schovám se tedy raději za Aretase. Věřím mu. Asi jako jedinému "člověku" v této místnosti. Koukám se však zvědavě ke dveřím. |
| |
| Pokoj Ačkoli se stále ohlížím i za sebe... tak nikoho nevidím protože si na mně Leopold dává pozor... s napnutým lukem jdu krůček po krůčku do pokoje... stále se ohlížím do chodby přes rameno... konečně... jsem ve dveřích pokoji... stále jsem velice zmatený a zcela nechápu co to tu někdo hraje za hru... rychle se rozhlídnu po celém pokoji abych zhodnotil situaci... zavřu za sebou dveře a opřu se o ně... snad to bylo protože jsem uvěřil Aretasovým slovům... možná jen neopatrnost... ale aby se ostatní v pokoji cítili klidněji... pro jistotu jsem s lukem mířil na zem (pod nohy těch tří osob abych na ně v případě nouze mohl rychle namířit) "dobrá... ten jeden věznitel jde nejspíš zamnou... ale u dveří nemohu stát navěky..." pokusím se nahmatat klíč, ale žádný tam nebyl... jen nějaký podivný mechanismus... "sakra!!" nevadí... podél stěny tiše odkráčím do pravého rohu místnosti a mířím směrem ke dveřím... jestli je někdo nečekaně otevře... budu jednoznačně ve výhodě "tak tedy mluv... poslouchám... tvůj klid mi napovídá že máš o této situaci asi přehled... naproti tomu já jsem velmi zmaten trochu naštván a pohoršen a rozhodně musím najít cestu z tohoto... kde to vlastně jsme???" zřetelně zašeptám směrem k Aretasovi a dál pozoruji dveře |
| |
| Hodím si kápi přes hlavu. Stoupnu za dveře a naslouchám co se děje uvnitř. Dávám si pozor na záda a jakmile zaznamenám že by někdo chtěl z pokoje vylézt tak budu chtít zmizet. ( schovat se o5 to stínu ) |
| |
| Vzbudím se,rozhlédnu se kolem,už tu jsou dokonce 3 elfové!Co je to za spolčení??!?!?Plánují snad Elfové ovládnout svět?? ,,Co se to tu děje?Můžete mi vysvětlit co se to tu děje vy podřadná špíno?Počkejte až mne moji stoupenci najdou,tak....´´ |
| |
| Pokoj mírně otočím hlavu ale lukem stále mířím ke dveřím a odvětím... "Tak a dost... nikdo s vůní dělnické latríny a se společenskou grácií domácího vepře mně nebude nazývat podřadným! Toto chování si vyprošuji, obzvlášť v situaci kdy je možné že mi jde o život.." a probodnu Imperatora přísným pohledem |
| |
| ,,Od bytosti,která nemá čistou krev ani plnohodnotného elfa,ale polovičního,to sedí.Já vím že elfové nemají dost vysokou inteligenci na to,aby pochopili podstatu nadřazené a čísté rasy která je obdarována bohy k tomu,aby vládli všem ostatním podřadným bytostem. Ddybych měl svoji zbraň,propíchl bych tvůj úd a místo očí bych ti tam narval tvoje utrhlé koule ty všivý,nečistý,podřadný,hloupoučký elfíčku.Muhahahahahahha! ´´ Otočím se na ty dva. ,,Tak co bude?Už mě konečně zabijete?Kvůli toho ste mě snad tady dotáhli ne?´´ |
| |
| Pokoj přestávám mířit na dveře a pozornost mého luku zaujalo Imperátorovo čelo... já vša stále koutkem oka pozoruji dveře... |
| |
| Vcházím důstojně a zahalen do pokoje. "Proč bychom tě meli zabíjet? Snad jen pro tvůj směšný odpor k jiným rasám, nebo pro to jak blbě vypadáš. Nikdo z nás neví kde je. Proto bychom měli držet spolu aspoň dokud se nedozvíme o co tady vůbec jde a proč tu sjme zrovna my.Stojím u dveří a mám ruku připravenou na tesáku který jsem si před vchodem do místnosti zandal z5 do pochvy. |
| |
| ,,Hmmm,vypadá to že nemám na vybranou než vám věřit,pokud se jedná o tu záležistost s tou elfkou,tak se omlouvám. Ale nemohu si odpustit reagovat na tu narážku o tom jak vypadám :-) Je obecné známo že člověk patří do nejvyššího stupně vzhledové dokonalosti,takže tvoje urážky nemají logický původ elfe." |
| |
| Procházeje chodbou slyšíme něčí hlasy z vyššího patra domu. "Pro všechny červy!Mám pocit že nás tu bude víc než pár Tartarosi.Asi si toho ještě mnohé užijem." Při posledních slovech se vydávám po schodek opatrně do dalšího patra.Tartaros je mi v zádech.Když už jsou hlasy téměř zřetelné mému sluchu, zastavím.Přikrčím se ke stěně a nastražím uši co nejlépe to dovedu. ,,Tak co bude?Už mě konečně zabijete?Kvůli toho ste mě snad tady dotáhli ne?´´..říká první hlas a na to mu odpoví druhý: "Proč bychom tě meli zabíjet? Snad jen pro tvůj směšný odpor k jiným rasám, nebo pro to jak blbě vypadáš. Nikdo z nás neví kde je. Proto bychom měli držet spolu aspoň dokud se nedozvíme o co tady vůbec jde a proč tu sjme zrovna my." To už se otáčím k Tartarosovi, který mimo jiné střežil mé záda tak, že si prohlížel prapodivný obraz na stěně, důkladně s obdivem a nechápavostí v obličeji, a chrlým ze sebe co jsem slyšel.Trochu jsme zaskočeni ale s vetším klidem múžeme udělat další kroky.Pomalu se derem do druhého patra....přicházíme ke dveřím, ale ještě než vejdem všem na oči, Tartaros zvolá: "Přicházíme v dobrém bando neklidná!!!"a to už vcházíme do pokoje. |
| |
| Pokoj Leopold se zjevil v pokoji jako duch, ale naštěstí jsem věnoval pozornost i dveřím a proto jsem na něj namířil... a pomalým... podrážděným hlasem jsem mu začal našeptávat "Hele mladej... copak tě nikdo doma neučil klepat před vstoupením? v této situaci jsou mi nečekaní hosté nepříjemní... a vůbe... myslím že by ses mněl- stejně jako všichni ostatní- nejprve představit" v tom někdo vtrhl do místnosti... začal hulákat něco o neklidu já spanykařil a pustil jsem šíp... naštěstí jsem namířil na otevřené dveře místo na Leopolda... snad ten šíp neproletí skrz na ty co prochází... a jestli jo... jejich problém!!! :-/ jediné co zemně v tu chvíli vyjelo bylo: "co to klatě?!!!!" a hned jsem do tětivy musel zakládat nový šíp |
| |
| Pokoj Nechápu co se to tady děje sakra, kde se tady všichni berou? Musíme to nějak vyřešit. “Zachovej klid Elenis nic se neboj.“ Špitnu na Elenis, která je stále schovaná za mnou a je evidentně trošku vyděšená. “Ty se uklidni, mistře Elfe (na Wolva), nikdo tady nikomu nebude vyhrožovat. Ty sám jsi nám dosud neřekl své jméno. Mé jméno je Aretas. Nevím sice jak jsme se tady všichni ocitly, ale nelíbí se mi to tady o nic víc než vám. Podle mého názoru za tím stojí někdo velice mocný, aby dokázal omámit a možná i uvěznit tak velkou skupinu. Místo obviňování mezi sebou bychom měli najít pravého viníka.“ Má schopnost, jakož každého kouzelníka dokáže vycítit přítomnost velmi silné magie. Snad je zde nějaký mocný mág, jež mu že zatím vším stát. Ona síla se začala jakoby přibližovat a přidávat na síle. V tom s velkým rámusem do pokoje někdo vtrhnul. Do místnosti vrazil jaký si půlelf následován onou bytostí s tak velkou mocí. Byl to elf, bez pochyb kouzelník. To jeho moc jsem vycítil. Trošku mě to zaskočilo, ale i tak jsem zachoval klid a obezřetnost. |
| |
| Tartaros Ačkoliv Blackman nejspíše spěchal, já se snažil spíše jít opatrněji, a připraven na jakoukoliv situaci. Když jsme se dostali do pokoje kde byl ten hluk, velmi mě udivilo kolik osob tam je, hlavou se mi honilo miliony otázek. Když jsem nahlédl přes Blackmana Mohl jsem si všimnout elfa držící se hůl a za ním sem mohl vidět už o něco hůře postavu, která se za ním schovává. Nemohl jsem si nevšimnout i elfa který stál u podívného člověka. Něco mi tu nesedělo. Nejspíše, že jsem slyšel více hlasů než jsem viděl postav ... Proto ani nevcházím do pokoje, stačí mi když budou dveře otevřené. Ještě více tisknu hůl a připraven na střet. "Přeji pokud možno hezký den, smí mi někdo říci kde to jsem? Prosím Vás toto sídlo je někoho od Vás?A proč jsem zde!?" |
| |
| Pokoj Snažím se schovávat za Aretase, ale když příjde další muž vystoupím z bezpečí. Pánové, asi zklamu vaše očekávání, ale nikdo zde ani netuší, kde jsme natož kdo nás sem vzal. Můj hlas zní jemně a přesto výrazně a autoritativně. Učili mě to tak. Netuším proč tu jsme, ale je mi jasné, že to není jen dílem náhody. Mé jméno je Elenis a jsem dcerou krále Kristiána. Představím se a naznačím uklonku. Přesně podle regulí. A teď pokud by vás to neobtěžovalo složte ty zbraně! |
| |
| Pokoj Královská dcera? a sakra... a já tu střílím jak na honu! co teď? mněl bych jednat, avšak je tu příliš mnoho neznámých osob než abych mohl odložit svůj luk, ale budiž... budu tedy důvěřovat situaci a tomu, že zřejmně nikdo z nás není viníkem toho co se stalo... všichni se ptají a nikdo nemá odpovědi. Postavím se rovně, pohlédnu princezně Elenis do očí a řeknu "oh prosím odpusťte mi mou nevědomost a nezdvořilost vaše veličenstvo." kleknu si na jedno koleno sklopím zrak do zemně jednu ruku schovám za záda jak se sluší pro pokornou úklonu a druhou ruku... s lukem držím před sebou a lukem mířím do zemně Mé jméno je Wolverine... cestuji z východu... jsem tulák a pocestný jenž se ztratil na jedné ze svých cest... Je mi potěšením vás poznat" a čekám až mi bude svoleno vstát |
| |
| Tartaros Princezna Elenis?. Rychle vejdu do pokoje. Snažím se dostat od dveřím k oknu. Přijde mi to jako výhodná pozice abych mohl mít přehled na všechny a na vše co se v místnosti děje. Jak se snažím dojít k tomu oknu, procházím kolem princezny. Neklekám na kolena, jelikož jsem usoudil, že se nacházím ve zvláštní situaci. Místo toho jsem se mírně poklonil. "Rád Vás princezno opět vidím. Mé jméno je Tartaros, možná si na mě ještě pamatujete. Mohla by jste jít laskavě semnou ať se vám nic nestane trochu bokem k tamtomu oknu?"Osoby v místnosti pak mohli slyšet další šeptání neznámých slov a mírnou gestikulaci s holí, kterou jsem jemně dotkl princezny. Čarodějové a mágové mohli rozpoznat kouzlo. Ostatním to mohlo přijít maximálně, že něco šeptám princezně a k vysvětlení použivám i gestikulaci ruk ve kterých držím hůl. |
| |
| Pokoj Povstaň Wolverine. Tady jsme všichni jen pocestní. Pokynu neznámému elfovi a pak se podívám na toho, který přišel jako poslední. Zakreji si rukou lehce ústa. Tartarosi, je to už tolik let... Zašeptám směrem k němu a jdu s ním k oknu. Ve zlatých vlasech se mi odráží slunce a modré oči jistě dokáží okouzlit každého muže. |
| |
| "O co tu vlastně jde? Co jste vůbec za lidi? Já jsem Fred a nevím o co tady jde." Odstoupím od dveří a opřu se zeď. |
| |
| Pokoj Co to ten bídák na její výsost zkouší, o co se snaží? “Zadrž kouzelníku, odpusťte Vaše výsosti, ale něco se mi nezdá. „ Vycítil jsem totiž jakési kouzlo, které Tartaros na Elenis vyslal. Pozvednu tedy svou hůl směrem k Tartarosovi. “Ustup od princezny!“ Holí stále mířím na Tartarose. Pohlédnu Elenis do očí, abych rozpoznal, zda-li byla její mysl jakkoli poskvrněna. Ksakru, kéž bych věděl co to bylo za kouzlo, v tom si vzpomenu na jedno zaklínadlo Odhal magii přestanu vnímat Tartarose a namířím hůl na Elenis a vyvolám kouzlo Odhal magii. |
| |
| Pokoj Ve chvíli kdy Aretas vykřikne svá slova se leknu... prudce napnu luk a namířím na Tartarose... v tu chvíli si ale uvědomím, že Elenis Tartarose asi zná... namířím tedy na Aretase a zvolám "Prosím... namiřte tu věc směrem od těch dvou mistře...? je těžké posoudit co chcete dělat a na koho míříte!!! A Vy... Tartarosi... chcete li Její Výsosti něco pošeptat... prosím, vyhověl by jste mi a napsal by jste to princezně na papír? tím chci říct odstupte si... jen aby se Aretas mohl uklidnit a přestat mířit tou holí" a dál nervózně pozoruji oba muže... "Páni!!! Až tohle skončí budu si mused dát doušek medoviny!!! Všichni se tu asi pomátli! Možná bych mněl prostě odsud utéct a nechat je ať se pobijí mezi sebou" |
| |
| Aretas Oprávněne si zaslechl kouzlo Oko za oko, zub za zub. Po té co si zakouzlil kouzlo na Elenis, potvrdila se tvoje teorie, že to kouzlo bylo sesláno Tartarosem na Elenis. |
| |
| Pokoj “Omlouvám se vám mistře Tartarosi, že jsem Vás podezříval a ty Wolverine skloň svou zbraň prosím a neukvapuj se.“ Sklopím svou hůl. Snad pochopíte, že jsem se snažil jen její Výsost chránit.“ Pokorně pokleknu před Tartarosem a Elenis. |
| |
| Tartaros "Wolveraine, prosím, byl by jsi tag laskav nemířil by jsi na nás tím lukem. Ten na koho mířil neměl zlý úmysl, pouze měl starost o princeznu a kouzlil kouzlo, které zjistilo, že princezna je v bezpečí. Budeš tak laskav prosím a přestaneš tedy mířit svým lukem?" Když mluvím o Aretasovi a jeho kouzlení, které jsem zaslechl mírně se na něj pousměji. Menší gesto, že jsem si byl plně vědom co udělal .... |
| |
| "Dobrá... sím li promluvit, navrhuji jedno... teď si všichni sednem a položíme naše zbraně vedle sebe... nikdo nebude mít nic v rukou... popovídáme si... zjistíme co se tu děje a společně se dostanem domů.. myslím si že pokud všichni řeknem jak jsme se sem dostali možná zjistíme jak se dostat odsud pryč, a nebo se alespoň seznámíme a opadne agresivita a nepřátelské úmysly" sednu si na zem ale stále ještě nepokládám luk... vyčkávám na ostatní... a začnu.. "Já osobně jsem byl na cestě z Larských plání do nejbližšího města.. mám pocit že se mnělo jmenovat Konys. Pátý den cesty jsem ucítil palčivou bolest, ztratil jsem vědomí... a probral jsem se tady když na mně támhleten mířil... no a pak už si asi domyslíte jak jsem došel až sem do pokoje" při mých slovech ukážu na Blackmena... |
| |
| Pokoj “Dobrá přijímám nápad tady Wolverina, ale pokud mě omluvíte, všechno tady okolo mě nějak vyčerpalo a potřeboval bych doplnit energii“, řeknu ostatním otočím se směrem k princezně a pokorně pokývnu hlavou a odejdu stranou do rohu místnosti, kde si sednu na podlahu a odeberu se do hlubokého soustředění. |
| |
| Tartaros Vcelku šílené. ale dále nezabraňuji v tom Aretasovi. Nemohu si nevšimnout snad jediného člověka zde a vypadajíc na tom nejlépe fyzicky (lMPERATOR) , oslovím jej: "Prosím tě, ty nemáš žádnou zbraň?" |
| |
| “Ne nemám žádnou zbraň(to mi připomnělo, že bych si měl vzít zpátky svoji zbraň která tam leží). Vskutku,pojďme si sednout a domluvit se co bude dál a zjistit kde to jsme. Rád bych se co nejdřív vrátil do své země a pokračoval v plánu ovládnout celý svět.“ |
| |
| Pokoj Ach ti muži. Pomyslím si na krátkou chvilinku. Chtěli by mě chránit a myslí si, že ti ostatní jsou ti co mi chtějí ublížit. Sednu si na zem a vyndám nůž, který nosím ve vysokých botách na moji obranu. Každý si řekne tak malý nůž nemůže nikomu ublížit, ale já jsem v boji s nožem byla až výjmečně dobrá. Pustili mě ven z paláce. Byla jsem se projít k lesu. Byl nádherný a jasný den. Ideální den na procházku, ale pak mě rozbolela hlava. Upadla jsem do mdlob a probrala se tady v té posteli a pomohla Aretasovi ze skříně. Dokončím svůj příběh a složím ruce do klína. |
| |
| Odzbrojím se až na jednu schovanou dýku. Sednu si k ostatním a povykládám jim jak jsem se sem dostal: "Šel jsem takhle na obchůzku po hospodách, pil jsem jako vždy ale najednou jsem omdlel a probudil jsem se tam v té nádobě s vodou. Prohledal jsem to tam a vůbec nic co sjem tam našel jsem nepoznal, podle mého budeme někde daleko na západě, snad u trpaslíků nebo tak něco.Pozoruji ostatní. |
| |
| Pokoj Vidím, že už mně většina poslechla, tak abych jim projevil důvěru tak luk který ještě stále držím v ruce položím na zem vedle sebe... Jak zněla dohoda. zůstanu sedět pohodlně v rohu místnosti tam kde jsem celou dobu a nenápadně se opřu nohama o zeď aby se mi dobře vybíhalo i ze sedu, ačkoli myslím že už té bandě snad mohu věřit. "tak to už nám chybí jen Tartarosův příběh... a příběh těch dvou podivínů s holí..." "Víno bohužel nemám, ale pro prolomení ledů a uklidnění snad bude stačit i tohle... smím někomu nabídnout medovinu?" A položím si před sebe svůj vak a začnu v něm hledat (pouze hmatem... stále sleduji ostatní a mám obavy hlavně z IMPERATORA a Blackmena |
| |
 | Pokoj Stojím nehybně, a sleduji celou situaci. Je toho na mne moc.. Proboha, to je princezna! Princezna, to je něco. Někoho tagového vidím poprvé, to mi nikdo neuvěří, že jsem viděl princeznu a že stojí téměř hned předemnou! Stojím dlouhou chvíli a nevím co mám dělat. Nejsem schopen slova, sotva jsem zavřel pusu tím údivem. Po dlouhé námaze dostanu ze sebe pár slov: "Omlouvám se princezno, říkají mi Blackman. Nevím jak jsem se zde dostal, zničeho nic jsem nejspíš upadl do bezvědomí a pak jsem se objevil zde. Po té jsem se instinktivně bránil." Jakmile tohle rychle dostanu ze sebe, pokleknu a položím na zem hůl. |
| |
| Tartaros Taktéž jsem upadl do bezvědomí jako vy. Tohle zde máme společné Pokoj Jakmile ste se uklidnili od vše možných střetů, více si všímate pokoje. Zaujalo vás neobvyklý tvar nábytku. Pracovní stůl na němž byla placatá neznámá krabice a na témže stole i další menší krabička. Cizokrajná rostlina, zvláštní obrazy .... |
| |
| SZajímavé, máme tu zabijáckého pošuka, princeznu, pár kouzelníků ( podle hole hádám) a lovce, tohle bude zajímavé. Každopádně myslím že by mi mohli pomoct vrátit se z5. budu s nimi a uvidím.Vstanu, o5 se ozbrojím a opřu se znovu o zeď |
| |
| Pokoj "Pak tedy s Vašim povolením bych se rovnou pustil do prohledávání tohoto... je to vůbec dům nebo něco jiného??? snad odsud povede i cesta zpět tam odkud jsme..." Dám si luk na záda, a pomalu začnu prohledávat pokoj... prozkoumám veškeré skříňky, stolky skříně... stůl krabice i prostor pod postelí... co pujde zmáčknout otočit či jinak Aktivovat, to zmáčknu... pod doměním, že by to mohly být tajné dveře... během prohledávání se pokusím navodit konverzaci: "čím se vůbec zabývají lidé jako jste vy? a máte rodiny? zajimalo by mně co máme společného... proč jsme tady a teď zrovna My..." |
| |
| Pokoj Mě zaujmula průhledné sklo, ve kterém byla voda a v něm neznámý druh asi ryb. "Proboha, kdo si chová tak malé ryby, z toho se ani nemůže najíst! |
| |
| Pokoj Na stole, ta menší podivná krabička začne vydávat zvuky.... "Crrrrr....." Tartaros Tartaros zakřičí: "BOMBA!!!!RYCHLE VŠICHNI ODSUD VYPADNĚTE, ZACHVÍLI NÁS TO ROZTRHÁ NA KOUSKY!!! Popadnu princeznu a utíkám sní co nejrychleji pryč z budovy. Dolů do prvního patra, tam se snažím vybít okno a vyběhnout z budovy. |
| |
| Pokoj jakmile zaslechnu Tartarosova slovo "BOMBA" podívám se na okno abych z něj vyskočil, ale pak hned zahlédnu princeznu a vedle ní křičícího Tartarose... nemám na výběr... ona je z královského rodu!!! Skočím na stůl tak, abych lehnul hrudníkem přímo na tu krabičku... pokud Princezna nestihne utéct... snat tímto zeslabím výbuch!!! když už je princezna z pokoje venku... jemně se odkloním na bok abych na tu krabičku viděl... přiložím k té krabičce ruku a použiju zakázané kouzlo... snad mi to odpustí když ho používám pro životy ostatních... |
| |
| Wolv Hodil jsi nízký hod, ačkoliv se ti to povedlo nedovedeš to usměrnit.. Nedovedeš ovládnout ten přísuv energie (spíše elektrického proudu, elektrický proud už nevede do toho telefonu, ale do tebe a nikde na sobě neumíš najít tlačítko "vypnout" tak elektřina vede do tebe) a tag dlouho dokud upadneš do bezvědomí a kouzlo přestane fungovat. Až se vzbudíš (jestli se vůbec probereš) můžeš si říct, že sis chtěl vzít energii od celkem mocného tvora.... Ostatní si mohou všimnout jak Wolvovi stoupaji vlasy na hlavě (možná nejen tohle "ochluepní") a vidíte jak ten přístroj přetal vydávat ty divné zvuky a někde něco mírně bouchlo. Wolverain upadá do bezvědomí a je celkem dost i popálen.... Po té vypadá, že je zřejmě všude klid, tag jak to bylo předtím ... |
| |
| Proboha co to bylo! Jak si povšimnu Wolveraina, všimnu si taktéž jeho popálenin zeptam se Leopolda: "Nemluvil jsi náhodou o divné nádobě s vodou? Měli bychom ho tam dát ať mu můžem nějak pomoci, spáleniny by mu to mohlo zchladit a nemusel by pak trpět těma bolestmi, které musí určitě mít!?" |
| |
| "Zajisté pojď za mnou ukážu ti kde to bylo"Otáčim se a vedu blackmana do "koupelny". |
| |
| "Frede pomož mi ho vzít" a poukážu na Wolverina. "A ty..."tentokrát poukážu na IMPERATORA, "pohlídej laskavě Aretase. Dík" |
| |
| "Zajisté"Jdu a pomáhám vzít wolwa |
| |
| Někde v přízemí Tartaros zmateně běží po schodech dolů, až tam kde se objevil prvně. Elenis zlehka pokládá na něco co je nejspíše křeslo. Je měkké a pohldné. Po té chytne svou hůl a vybíjí nejblížší okno. |
| |
| "Samozřejmě,pohlídám,žádný problém." Když odejdou z místnosti,zavřu dveře. Rozhlédnu se a jsem tam jen já a ten elf. "Hej elfe,slyšíš mě?" Zařvu na něho. |
| |
| Pokoj Pro IMPERATORA: Aretas sedí a nereaguje. Vypadá, že spí, ale spát v sedě? |
| |
| Hmm,asi medituje nebo něco,to znamená že je zcela bezbranný... Taková šance se možná už nikdy nenaskytne.... Přijdu k němu,opatrně mu chytnu hlavu,pootevřu mu pusu. Sundám si svoje elegantní kalhoty a začnu mu močit do huby. "HAHAHAHAHA to je nejlepší zábava v mojem diktátorském životě!" Po půlminutě si rychle nasadím kalhoty a poodejdu na druhou stranu pokoje protože si všímám že se začíná probouzet. |
| |
| Aretas Imperator má pravdu, pomalu se začínáš probouzet, hoď si kostkou (šestistěnnou). V puse máš děsnou pachuť čehosi... |
| |
| Pokoj – probuzení z agónie Fuj proč jsem tak mokrý a co to mám v puse za divnou chuť? Kde jsou všichni? Vidím jen Imperátora na druhé straně místnosti. Okamžitě se postavím na nohy chytím svou hůl a výhružně sní namířím na Imperátora. “Co to má znamenat, proč jsem mokrý, a kde jsou ostatní? Co jsi s němi proved, ty stvůro?“ |
| |
| Pokoj Tartaros mě položí do měkoučkého křesla. Zajímalo by mě z jakého je materiálu. Tartarosi, myslím, že stav ohrožení již zkončil. Zamumlám směrem ke kouzelníkovi. Slyšela jsem slabé bouchnutí a teď slyším jak tam někdo chodí. Pojď vrátíme se k ostatním. |
| |
| Tartaros "Ale princezno..." jsem z toho v kleci, nevím co bude moudřejší abych udělal. "Dobrá princezno, jak si přejete. Ale nechte mě jít napřed. Musím Vás z tohoto ihned dostat, není to pro vás bezpečné." Pořád jsem na váškách, ale opatrným krokem se napřed rozejdu zpátky do pokoje. |
| |
| "Aretasi,neohrožuj tuto poklidnou atmosféru prosím,jsi tady zase jediný který je agresivní a místo promyšlení ihned vyhrožuješ. Ostatní jsou rozptýleni po tomto obydlí,něco se tu událo a všichni zmizeli,já jsem tě tady měl pohlídat." |
| |
| Pokoj “Jenom se uklidni já to tak nemyslel, ale pochop mě, že jsem měl obavy co se s nima stalo. Ještě jednou se omlouvám. Vše vpohodě? Sklopím hůl a nabídnu Imperátorovi ruku na znamení přátelství. “Pojďme se podívat za ostatníma.“ Pokynu Imperátorovi a vycházím z místnosti. |
| |
| “Jasně,všechno je dobrý,dem najít ostatní“ |
| |
| Přízemí Tartarosi, už dávno nejsem malé dítě, už jsem žena. Upozorním ho na fakt, že se ke mě nemusí chovat jako k malému děvčátku. Nemusíte mě tolik chránit. Zvládnu to klidně i sama. Usměju se a proběhnu kolem Tartarose zpátky nahoru. Ve dveřích se málem srazím s Leopoldem. |
| |
| "kampak tak rychle?" Dívám se na Elenis a s wolwem na zádech se jí snažím vyhnout. |
| |
| To ano, Elenis, malá už nejsi, ale stejně nezbedná a paličatá jak kdysi. Jak mě Elenis předběhne, nehraji sní na honěnou, ale taktéž zrychlím krok abych se mi neztratila z dohledu. V druhém patře vidím jak Elenis se málem srazila s Fredem (Leopoldem) a vidím jak společně s Blackmanam nesou Wolverainovo tělo. "Pánové, copak se prosím vás stalo? Co jste udělali s Wolverainem? |
| |
| "Skočil na to zvonící a neják ho to popálilo nebo co..tak se ho snažíme dostat k vodě aby jsme mu mohli pomoct" |
| |
| Zajímavé, raději stím tělem nehýbejte Blackmana a Frede. Frede ty víš kde je voda, běž prosím pro ní. Nejlepší bude když seženeš nádobu a čistou hadru. Samozřejmě v ní i čistou vodu Frede... Já zajdu za Aretasem, možná by nám mohl pomoci, snad už bude hotov... Malem bych už odešel, ale ještě se obrátím, Princezno já vím, nejste malá holka ale zůstaňte u Blackmana, nechoďte nikam, Blackmane, prosím nespusť ji z očí. Mohou tu být pasti, připraveni nepřátelé apod, měli bychom být pohromadě." |
| |
| Jdu sehnat nádobu, do ní vodu a hadr, podívám se do "koupelny" a pak do zbytků pokojů. |
| |
| Před pokojem Vycházím z pokoje a vidím přibíhat Tartarose. Kouknu na něj a řeknu. “Mistře Tartarosi co se děje? Kam ten spěch? Stalo se snad něco princezně?“ Stále ještě mokrý od neznámé tekutiny, ale již plně připraven a koncentrován vrhnout se do jakéhokoli úkolu. |
| |
| Tartaros Aretasi, nezapácha tu něco? Ale já se tě hlavně chtěl zeptat, jestli bys neuměl něco co by mohlo vyléčit Wolverina.... Po té se sním a s lIMPERATOREM vrátím k Wolverinovi a ukážu jim jeho zranění. |
| |
| Všichni Leopold v "koupelně" hledá vodu, nádobu a hadr Po pár minutách vše najde, ale problémy má s vodou - tu neumí najít. Jediná voda, která tam je tam kde se probudil ale není zrovna moc čistá .... Ostatní si prohlížejí, další jen tag blbě stojí a ještě blběji se dívají a nebo někdo si tak leží a umírá. Mezitím jak všichni provádíte své činnosti, slyšíte něco velmi divného. Jakoby úplně slabé (zdůrazňuji slabé!) zemětřesení. Menší tři rány z pokoje kde se objevila Elenis a Aretas.... |
| |
| Greg Zrovna sedíš v hostinci jak se ti to stalo. Bolesti hlavy, které byli větší a větší. Postupem času jsi to nezvládl a upadl jsi do bezvědomí. Gred Mezelven Zrovna si dorazil do hostince. Dneska byl náročný den, tag sis byl pronajmout pokoj. Začlo ti být tag nějak divně (menší bolesti hlavy). Tak sis šel lehnout. Jak si ulehl bolesti hlavy se jen zvětšovali a byli až tak veliké že jsi ztratil vědomí. Nathanjel Na dohled už vidíš menší městečko, možná to je jen větší vesnička. Zaujala tě příroda kolem tebe jak je nádherná. Ovšem jak si to tak prohlížíš upadáš do bezvědomí, předcházené bolestí hlavy. |
| |
| Co to bylo za otřes? je to tu opravdu dívné místo. Hned jak najdu vše potřebné, vemu kus hadru a "přefiltruju" tu špinavou vodu přes něj do nadoby kterou jsem sehnal. Jakmile to budu mít hotové jdu z5 do místnosti k ostatním. |
| |
| Pokoj Chudák Wolverine. Povzdechnu si a pohladím ho lehce po vlasech. Pak ucítím lehké zemětřesení. Co se to dnes děje? Zeptám se jako by jen pro sebe. Vlastně si ani neuvědomím, že jsem to řekla nahlas. |
| |
| Tartaros Proboha, co to zas bylo?! aniž bych něco někomu řek, otáčím se a jdu se tam ihned podívat. Do pokoje, ze kterého šli slyšet ty rány. |
| |
| Uslyším nějaké divné zvuky a lehké zatřesení,jdu se kouknout tam odkud to šlo. |
| |
| U Wolverina Prohlížím si Wolverinovo popálené tělo, ale jeho zranění se mi nelíbí, nevypadá to s ním dobře. “Kouzlo, které způsobuje takové zranění jsem jakživ neviděl, ani jsem o takovém nikdy nečetl, je mi líto. Wolverin žije, ale nevypadá to s ním dobře. Kdyby tu tak byl nějaký léčitel. Nevynikáte tu někdo schopností léčení, prosím?“ Odvětím všem, jež stojí okolo Wolverina. Najednou se ozvou tři tupé rány z místnosti, kde jsem se objevil s Elenis. Vidím Imperátora, jak běží směrem k místnosti. Starost o Wolverina mi brání v tom, abych se šel také podívat do pokoje. |
| |
| Pokoj Po té co tam Tartaros s IMPERATOREM přijdou do pokoje vidí dvě postavy ležíci vedle sebe v posteli... Jeden člověk a druhý elf. Člověk vypadá na bojovníka jelikož má u sebe tesák a štít. Jak si je tag chvíli prohlížite a zkoumate co se stalo, vevidíte nic zajímavého, vše při starém krom těch dvou osob ležící na posteli. Po pár minutách si všimnete, že člověk se začíná probouzet... |
| |
 | Pomalu, ale opravdu pomalu otevírám oči. Chytnu se oběma rukama za hlavu která mě ještě lehce brní. Jak to už trochu ustane rozhlédnu se po pokoji a znova si lehnu. . . . !!!!!!!! . . . Prudce se postavím když mi dojde, že vedle mne leží nějaký chlap ! A ještě k tomu se na mne dívají nějaké postavy které jsem nikdy před tím neviděl !!! Postavím se hned vedle postele a dám ruku na jílec tesáku a hlasitě říkám: „ Kdo jste a co děláte v mém pokoji !!!“ . . . Po chvilce mi dochází, že to není pokoj který jsem si pronajal. Udiveně se udiveně se rozhlížím . Po chvíle koktavě omluvně řeknu: „ Jej . . . omlouvám se asi jsem vtrhl do vaše pokoje . . . přímě prosím moji omluvu bylo to nedorozumění . . . „ Chvíli pozoruji pokoj který jsem nikdy tak to zařízený neviděl . . . vše čisté, . . . vše nové . . . do prdele . . . jestli jsem urazil nějakého šlechtice jsem v pěkné kaši . . . no . . . a jak vidím všechny ty ozbrojené poskoky tak si spíš myslím, že to není kaše kde jsem ale pořádný průšvih. Dávám ruku z jílce tesáku protože doufám, že se nějak dohodneme. „Doufám, že se nějak dohodneme“ řeknu pomalu s lehkou omluvnou úklonou a dávám ruce podél těla tak ať vidí, že nejsem ozbrojen. „ Ještě jednou se omlouvám za to nedorozumění . . . ale s dovolením už bych měl asi jít . . . „ Během toho to pronášení se dívám ven jestli mne vyženou do tmy či deště . . . |
| |
 | Pokoj "Člověče, uklidni se. Je to v pohodě. Možná ti to bude znít divně, ale jsme na tom stejne. Já i tenhle" zarazím se, vždyť Imperator se ještě nepředstavil, to v blízké chvíli budu muset napravit. A pokračuji "a další co jsou na chodbě, jsme se ocitli zde podobným záhadným způsobem. Já se jmenuji Tartaros a jak říkají tobě?" |
| |
| S náznakem uklidnění se zadívám na toho kdo ke mne promlouvá. Necham svůj rozum strávit co mi řekl."Jste ? Řeknu unaveně. kolik vás tady je ? . . . a o čem to mluvíš ? jak jsme na tom ? Změřím si všechny přítomné pohledem. Jsem se asi zbláznil . . . nebo to co jsem jedl nebylo kuře No . . . každopádně se omlouvám, že jsem se nepřestavil . . . Gred k vaším službám Mírně se ukloním. Snad to na tu šlechtu udělalo dojem. |
| |
| U Wolverina Kde jsou sakra Imperator a Tartaros tak dlouho? Co se tam stalo v tom pokoji? To by mě opravdu zajímalo. Zvědavost mi nedá a rozhodnu se jít za nimi podívat. “Princezno Elenis můžete dát pozor na Wolva, já se zajdu podívat za nimi proč tak dlouho nechodí.“ |
| |
| Pokoj V průběhu rozhovoru, Tartaros - Gred, vás zarazí něco divného. Jakoby se někdo bouchl o spodek postele.... Pro Grega: Probouzíš se pod postelí.... |
| |
| Pokoj PANEBOŽE!!! Rychle se podívám pod postel co nebo kdo tam je. Ovšem raději kousek odkročím (kdyby náhodou). |
| |
| Pokoj Jak vyjekne ten elf, tak udělám krok od stolu a chytnu pevně rukojeť svého tesáku. Stojím a čekám co se bude dít abych byl připravený v čas zasáhnout. He . . . jdi nahoru si lehnout . . . budeš se cítit líp . . . až potkám toho hostinského tak mu rozbiji jeho úsměv. |
| |
| Pokoj Asi teď někdy vchází do pokoje Aretas. Vidíš Tartarose sledujícího něco pod postelí, jednu osobu na posteli a neznámou osobu stojící u postele Gred Mimochodem z okna jsi viděl řadu domků, zmenšených sídel zbohatlíků. Každý domek měl menší pozemek u něj, který byl oplocen plotem. Někde si zahléedl i tam pobíhajícho psa. Před tou řadou domkou vedlo něco jako cesta po které chodili no spíše jezdili potvory na čtyrech kolech. |
| |
 | Au!!! Kde to do pr??? zarazím se a ohmatám ten nízký strop... To jsem sakra pod postelí, nebo co?? Odkutálím se z pod postele, vyskočím na nohy a protáhnu se... v tom mi dojde že tu nejsem sám a bleskurychle tasím dýku... otočím se k osobám, které se na mě dívají a řeknu: A vy jste sakra kdo??! To vy jste mě dali pod postel??? Už kvůli vám doufám že ne!!! a zatvářím se velice naštvaně... |
| |
| Pokoj “A ty jsi kdo ?“ Ptám se spíše vystrašeně než výhružně jak vidím, že další postava vstupuje do místnosti. Přičemž pořád držím rukojeť svého tesáku. Ale přitom se ohlížím na postavu která se zjevila pod stolem a na postavu ve dveřích. |
| |
| Pokoj "Jméno mé je Tartaros" podám mu ruku na důkaz míru a přátelství. "Dostal jses tu nejspíš stejně jak my, bolesti hlavy,omdlel a pak zde, mýlím se?" a taktéž se podívám na Greda jestli semnou souhlasí ... |
| |
| Pokoj Soustředím se teď spíš na postavu která vylezla z pod postele kterou jsem ještě do chvíle z důvodu bolesti hlavy považoval za stůl. “To jsem se o tu postel tak praštil ?“ Řeknu nevědomky na hlas. |
| |
| Nevěřícně se podívám na toho člověka a povídám: Hele, chlape, nechtěj mě naštvat!! Já se ptal první!! A krom toho, co hledáš v mým pokoji??!! Toho hostinského nakopu do té jeho veleprdele!! Pouštět mi takové existence do pokoje!! |
| |
| Tak Tartaros, jo? To jméno jsem už někde určitě slyšel... Nevím kde, ale někde určitě... řeknu a při tom si prohlížím pokoj... po chvilce mi dojde že to není můj pokoj a řeknu: Hele, asi nejsem v tom hostinci, že? |
| |
| Otočím se na greda. ,,Zdravím,konečně vidím normálního člověka,už jsem myslel že se mi mozek zesere ze všeho toho elfování tady.Buď v pohodě,nikdo tady co je zde neví proč tu vlastně je a jak se sem dostal.´´ Vytáhnu láhev piva co mám u sebe. ,,Poď,napij se semnou tohoto krásného zlatavého nápoje.´´ |
| |
| Pokoj Reaguji na Grega : "Tohle na hostinec vážně nevypadá. Možná jsi o mě slyšel, no je to možné, ale pro tuto chvíli to není důležité. Byl by si tak laskav a mohl by jsi mi sdělit tvé ctěnné jméno?." |
| |
| Pokoj Zmateně se dívám na další postavu která sem přišla a nabízí pivo. “Omlouvám se ale myslím, že moje mysl dnes pít nepotřebuje . . . už tak vidím nemožné věci“ Zadívám se na přítomné postavy které se sem valí jako lavina. “Uděláš mi radost když se napiješ na mé zdraví . . . ale teď bych velmi rád chtěl slyšet Kde jsem ! Co se tu děje ! A kdo sakra jste !“ Zvýším hlas jak vidím ten chaos. |
| |
| Zadívám se na Tartarose a polohlasem řeknu: Můžeš mi říkat Gregu... A mimochodem, kde to sakra jsme? |
| |
| Pokoj Jak vidím reakci na moji odezvu tak dodám: Nechci nikoho urazit ale neznám tady nikoho z vás a nebudu riskovat, že až od vás něco vypiji tak mě to přenese zase někam do pryč. Řeknu tentokrát s klidem abych ten chaos okolo ještě více nerozpatlal. |
| |
| Vcházím do pokoje Co se to sakra… Podívám se směrem k posteli a na ní vydím ležet jakéhosi elfa, ale není to elf, vypadá jako půlelf, vedle postele stojí jakýsi člověk a pod postelí se taky něco hýbe. “Tartarosi co se to tady děje? To jsou další lidé, co se zde objevily jako my?“ Podívám se na nováčky v pokoji. Ten člověk zdá se mi docela slušný a hodně zmatený ze situace, ve které se ocitl. V tom se z pod postele vyhrabe jakýsi elf. Vypadá celkem podrážděně a na první pohled ne moc přátelsky. Povídá si s Tartarosem. Vidím Imperatora nabízet pivo nově příchozímu a ten jej zdvořile odmítá. Vypadá už tak dost zmateně. “Vítejte pánové, mé jméno je Aretas a vítám vás mezi těmi, jež sem zabloudily jako my. Smím se zeptat na tvé ctěné jméno člověče?“ (na Greda) |
| |
| Pokoj Dívám se na Aretase s nadějí. Konečně je tu šlechtic Moc se omlouvám ctěný pane . . . jsem Gred k vaším službám Řeknu se značnou úklonou. |
| |
| Pokoj Konečně se uklidním. A pustím rukojeť svého tesáku . Snažím se jen v klidu dýchat a poslouchat ostatní co se tu děje. Nemusíte se mne bát, jsem jen zmatený ale nikdy nejednám unáhleně . . . jen prosím . . . vysvětlete mi pokud to půjde pomalu . . . co se to tu děje a kde jsem ? Řeknu pomalu a s úctou jako bych mluvil s generálem. A čekám na Aretasovu odpověď. |
| |
| V pokoji Tak tedy ještě jednou vítám Vás Grede a klanět se mi nemusíte…. Asi se hodně divíte kde to jste a kde jste se tady vzal? Je to jednoduché, ale přitom strašně složité. Kde to jsme, to nevíme ani my sami a tu už jsme celkem dlouho. Jak jsme se tady vzali? S tím si lámeme hlavu taky. Ale nemusíte mít obavy mezi námi jste v bezpečí.“ Podívám se na Greda a vidím v jeho očích obrovské zmatení a dokonce snad i beznaděj. “Je nás tady sedm i se mnou. Každý z nás se objevil v jiné části budovy a také v jiné situaci. Nikdo zde není dobrovolně a nikdo taky neví co se stalo a jak jsme se zde dostali.“ |
| |
| Jakmile Aretas objasnil Gredovi situaci, tak se trochu uvolním, schovám svou dýku, prohrábnu své dlouhé černé vlasy a řeknu: Fajn, mám ještě jednu otázku.... Máte vůbec ponětí, jak se dostaneme zpátky??? |
| |
| Pokoj Až se mi skoro oči rozzářili štěstím, že konečně mám jasno co se tu děje a vůbec se cítím jako by mi Bohové vrátili rozum. Chvíli si to nechám projít hlavou a s pohledem dítěte které dostalo zpět svoji nejoblíbenější hračku říkám: Děkuji . . . . moc krát vám děkuji . . . . tak . . . nemohl bych vám nějak pomoct ? Řeknu pomalu a konečně se mi do tváře začala vracet zdravá barva a lehký úsměv. |
| |
| Podívám se na Grega a pokusím se mu odpovědět na jeho otázku. "No toť otázka, podle mě musíme zjisti kdo nás sem dostal až pak bych zjišťoval jak nás ten dotyčný může poslet zpět." Doufám, že jsem odpověděl dostačujícím způsobem. Otočím se na Greda jež mi nabízí jeho šlechetné služby. "Grede prosím Vás nemusíte na mě stěmi zdvořilostmi to já Vám bych měl spíš nábídnout pomoc" |
| |
| Pokoj "Aretasi, jsem velice rád, že tě zde vidím a jak si krásně vysvětlil tuhle situaci. Už jsem myslel, že mě tu ukamenují otázkama. Ale teď mě omluvte, je tu jedna důležitá povinnost, pokusím sem zachránit Wolva. A ať se společně můžem dostat co nejdříve z tohoto místa! Už abych byl v mém panství." otočím se a jdu za Wolverinem. |
| |
| Pokoj Přikývnu Aretasovím slovům a odpovídám: Když dovolíte . . . tak si myslím, že tyhle zdvořilosti jsou jedna z mála dobrých věcí na tom to . . . prapodivném místě a prohlížím si pomalu a důkladně místnost. Ale rozhodně máte pravdu . . . měli bychom zjistit jak jsme se sem dostali ať můžete zpátky domů. Kdybych nějaký domov měl asi by jsem se teď rozběhl nedočkavostí . . ., ale že ve skutečnosti nemám kam jít rád někomu jinému domu pomůžu když už sám nemohu. řeknu si v duchu a už s povzbudivým úsměvem se začnu dívat na ostatní. Zaraženě se zadívám jak slyším slova té další osoby . . . Někdo je raněn ??? A překvapivě se dívám na Aretase který tu vypadá, že má nejlepší přehled. |
| |
| "Ano náš druh Wolverin zalehl jakési rámusící zařízení podobné bombě aby nás a hlavně princeznu Elenis ochránil a odnesl to popáleninami a nevypadá to s ním moc dobře." Podívám se na reakci Greda a přitom mě napadne. "Neznáte vy pané umění léčit a pomoct tak zachránit našeho druha?" Se zájmem čekám na to co Gred odpoví. |
| |
| Pokoj Během vašich rozhovorů si všímate probouzet se i třetí osobu na posteli se kterou ležel Gred.... |
| |
| Nechápavě se podívám na ostatní a ptám se Princezna? To si děláte srandu! Ten chlap co nás sem přenesl má zvláštní smysl pro humor.... Myslím že tohle bude dlouhý den pomyslím si a zkontroluji si své věci jestli nějaká nechybí... |
| |
| Pokoj Chvíli si v hlavě přeříkávám Aretasova slova a po chvíli zamyšlení říkám: Co je to bomba ??? . . . . . eee . . . tedy na vaši otázku mohu říct jen, že vím jak se ošetřují, zašívají či obvázavší rány. . . hodně krát jsem to viděl ale nikdy jsem to nedělal . . . a vlastně ani nevím co mu je . . . kde je ? Řeknu s náznakem strachu aby po mě nechtěl něco zašívat . . . nebo spíš někoho nikdy jsem to nedělal. Ale předem vám oznamuji, že nejsem žádný felčař . . . jen jsem to mnohokrát již viděl, ale nikdy jsem to nedělal A nervózně se rozhlížím po někom kdo má dlouhou sečnou ránu. |
| |
| U Wolva Přistupuji blíže k bezvládnému tělu. Fred ještě nedorazil? Asi nemůže nic nalézt, to je škoda doufal jsem že k tomu nebude potřeba. Posadím se a začnu provádět kouzlo, které jsem nedávno studoval. Začnu gestikulovat holí a neustále opakovat:"Áya nalda est ista!" Tyhle slova zní ze začátku potiše, ale s přibíhajícími vteřinami je pro mne kouzlo čím dál více bolestnější a proto můj hlas zníhlasitěji a halsitěji, Musí to jít slyšet do dalších pokojů. Po pár minutách upadám, sedám si zcela zmožen, opírám se o zeď a sleduji co se bude dít - nezmohu se téměř žádneho pohybu. |
| |
| Poslouchám Gredova slova a přitom si všímám, že poslední v nově příchodích se probouzí. Předtím jsem ležícímu půlelfovy nevěnoval až tak velkou pozornost, ale až teď jsem si uvědomil, že mi někoho připomíná. Ano je to můj bratranec Nathanjel. "Grede myslím, že vašich dovedností nebude třeba. Poznal jsem v ležící osobě svého bratrance Nathanjela, který je léčitel, musíme se pokusit jej nějak vzpamatovat." Otočím se a jdu směrem k posleli blíže, na niž leží probouzející se Nathanjel. |
| |
 | Z obrovské bolesti hlavy se už probouzím a bolest pomalu utichá. "Kde to jsem?" zmateně se rozhlížím kolem sebe. "A kdo jste ksakru vy?" |
| |
| Pokoj Otočím se k posteli a přistoupím blíž k ní . . . pozoruji nejspíš vysílenou postavu a chvíli zvažuji co dělat . . . po chvíli prolomím ticho a promlouvám: Navrhuji aby se napil trochy vody . . . mě to ráno vždy trochu pomůže se vzpamatovat Jak mluvím tak se dívám na názor ostatních a už si od opasku odepínám měch s vodou. |
| |
| "Are-" vykřiknu. "Aretasi, jsi to opravdu ty?" usměji a radostí se mi rozzáří oči. "Připadá mi to jako věčnost, co jsem tě viděl naposled" Tak přece jen tu nejsem mezi cizími... řeknu si v duchu sám pro sebe. |
| |
| Wolv Probouzíš se, je ti ale i tag mizerně. Jsi celkem dost polámaný, bolí tě celé tvé tělo. Vedle vidíš Tartarose jak sedí a spí? Nebo se nějak zhroutil? Nevíš, nepoznáš. Po chvíli ale zjistíš, že dýchá. Ovšem vypadá jako po nějakém těžkém a krutém boji kde mu život unikl jen o vlásek. |
| |
| Pokoj Nemáte žízeň ? Zeptám se probuzeného který mi připadá ještě trochu ospale . . . Mohu jen doufat, že se ti nemotá hlava jak mě Během své otázky podávám měch s vodou na dosah rukou osoby na postely. |
| |
| "Ach, ano. Moc rád se po ránu napiju." Natáhnu ruku pro měch s vodou. "Zadrž chvíli, Aretasi! Co se děje tak naléhavého, že po mě po takové těžké noci vyžaduješ tak mnoho úsilí a rychlích pohybů?" Napiju se z měchu a začnu upřeně sledovat svého bratrance. |
| |
| Pokoj Na Aretasovu výzvu zaváhám a dívám se ještě na osobu na postely. Pochybuji, že se cítí tak rychle v pořádku . . . sotva se probudil Nakloním se blíž k posteli pořád držím měch s vodou a trochu ve spěchu se ptám: Zdravím jsem Gred a nemusíte se mě vůbec bát . . . ee . . . může te chodit ? nemáte žízeň ? dole se něco děje ale jen tak vás tu nechat nechci A čekám a odpověď nebo než se nerozběhne . . . v to případě jdu za ním a schovám zase měch s vodou. |
| |
| Stojím a slyším jak někdo pronáší několik vět v cizí řeči a pak ten samý hlas skučí bolestí. Zpozorním a vyběhnu na to místo. Snad tam nebude žádná hnusná příšera nebo hůř, gardysti...: pomyslím si a zrychlím... Jakmile dorazím na místo odkud jsem slyšl ten křik tak vidím dvě postavy se válet po zemi. Jeden z nich je Tartaros, ale toho druhého neznám... Možná je to ten raněný o kterém mluvil Aretas: řeknu si v duchu a pomáhám Tartarosovi na nohy... |
| |
| Pokoj Pomalu se začnu probírat... je mi blbě... divím se že vůbec žiju... v tom přístroji musel být asi ukryt neuvěřitelný zdroj energie.. asi to byl nějaký magický artefakt... ale... to by se tu jen tak neválel... to je jedno!!! teď se musím vzchopit.. vypadá to že ve snaze zachránit ostatní udělal asi Tartaros stejnou hloupost jako já a prostě to nezvládl... snad mu mohu pomoci skloním se k Tartarosovi... a důkladně si ho prohlédnu... avšak není nikde znát zranění... nemohu ho vyléčit... pokusím se jej tedy podepřít (chytnu si jeho ruku okolo ramena) a pokusím se ho dostat do postele aby si mohl odpočinout "Neboj kámo... z toho se vyležíš... potřebuješ trochu odpočinku... zvládneš mluvit? potřebuji odpovědi na nějaké otázky..." snažím se jít se zraky sklopenými k zemi aby si nikdo nevšiml ničeho zvláštního na mých očích |
| |
| Chodba Mluvím potichu:"Děkuji Grege ... Jakmile se mě poskuší zvednout sotva se postavím na nohy, ale neudžím se a padám na zem. "Grede, nech mě tu nachvíli. Opřu se zde o zeď a odpočinu si" sotva jsem zvádl to doříct. |
| |
| Tartaros Ať ho zvedá kdokoliv, neudrží se sám na nohou, je moudré ho nechat sedět, být potichu jeidně tag uslišíte co říká. |
| |
| "Promiň Nathanjeli, ale dole leží náš přítel Wolverine a potřebuje pomoct, jinak bych na tebe tolik nenáléhal."Dívám se na vzpamatovávajícího se Nathanjela. "Byl těžce zraněm a popálen." Jsem zvědav na Nathanjelovu reakci. |
| |
| Tartarosi, já jsem Greg. Nepleť si mě s tím chlapem z té postele. opravím Tartarose a opřu ho o stěnu... |
| |
| "Ahoj, Grede." Stáhnu ruku k sobě a letmo si prohlédnu toho statného chlapíka, který mi nabízí onen měch s vodou. "Podej mi prosím ten měch s vodou. Žízeň je opravdu neúprosná." A znovu natáhnu svou, po ránu se třepoucí, ruku. "Mimochodem, mé jméno je Nathanjel." řeknu Gredovi a přátelsky se na něj usměji. |
| |
| Podívám se na druhou postavu, která chtěla pomoct Tartarosovi a řeknu: Zdravím, potřebujete pomoct? Já jsem Greg. a podám mu ruku. |
| |
| Chodba "Omluv mě Grege, je to velice podobné a jsem natolik zmožen, že se spletu. Promiň..."další věta co zní od Tartarose snad ještě tišeji .... |
| |
| Těší mně Gregu.. já jsem Wolverine... radši ani nechci vědět jak ses tu dostal... mám už ve všem chaos... asi seknu s magií přírody... nevyznám se v ní otočím se na Grega ... a pomyslím že jestli se tu takhle budou oběvovat další a další lidi zachvíli nám toto sídlo bude malé posadím se vedle Tartarose a rezignovaně začnu prohlížet zbytky popálenin na svém těle... cítím se vskutku sláb... vytáhnu měch s medovinou a pokynu neznámému... ""Dej si dokud nabízím... už bude jen hůř a hůř podle toho co vidím" |
| |
| Odpovím Gredovi na jeho otázku. "Ano Grede mi se známe, Nathanjel je totiž můj bratranec, naši otcové jsou totiž bratři." Odpovím jedním dechem. |
| |
| Vděčně přijmu měch.... Přiblížím ho k ústům a zarazím se... Přičichnu si a usoudím že je to v pořádku.... Napiju se a vrátím měch Wolverinovi se slovy: Díky kámo |
| |
| Pokoj Podávám Nathanielovi měch s vodou a opětuji jeho úsměv “Tady máš . . . pořádně se na píj ale ne píj moc rychle . . . jinak moc mě těší Nathanieli . . . jen škoda, že se setkáváme za takové divné příležitosti“ a poukáži rukou na okolní místnost a ten blázinec. Jak Aretas vysvětlí od kud se znají tak se jen krátce pousměji a řeknu: To máte dobré, že tu máte aspoň vy známe tváře . . . a upřímě já jsem rád, že když už jsem se zde zničeho nic ocitl, že jsem potkal právě vás |
| |
| "Dobrá, tedy. Jdeme se na to podívat." Jen jestli se dokážu sám tak rychle postavit... a budu schopen chodit. Pomyslím si. Jistota je jistota. Pomyslím si. "Grede?" Oslovím svého nového známého. "Necítím se na to, abych tam šel po svých. Mohl by jsi mi prosím pomoci s cestou a podpírat mě?" Pokusím se zvednout se z postele, ale přece jen se mi z toho rychlého zvedání na vlastní nohy točí hlava a zpochybňuji svůj vlastní názor na to, že bych tam byl schopen dojít sám. |
| |
| "To nestojí za řeč nabízím, protože jsem asi unikl smrti... typuji že bohové na mně asi seslali svůj hněv... kouzlo které jsem tak důvěrně znal... mne udeřilo silou běžícího býka... nechápu jak se to mohlo stát..." sám si trochu upiju z měchu... jen tolik aby mi ta lahodná chuť zlepšila náladu... nechci se opít (zatím)... schovám měch do mého vaku... promnu si ruce a začnu... jednu ruku si přiložím na čelo a druhou na střed hrudníku... začnu se v duchu modlit aby alespoň toto kouzlo vyšlo a pak se začnu soustředit jen a jen na to kouzlo... |
| |
| "Počkej ale ještě chvíli" Napiju se vody z měchu, jenž mi podal Gred. "Nyní jsem připraven na cestu dolů." Přikývnu Aretasovi. |
| |
| Se zájmem si prohlížím asi modlícího se Wolverina a čekám co se bude dít dál... Tenhle chlap je asi nejzajímavější z těch osob co jsem tu zatím potkal... |
| |
| Pokoj "Ovšem" neváhám a jdu pomoct Nathanjelovi vezmu mu opatrně ruku a dám si ji přes rameno abych ho podpíral co možná nejlépe a snažím se přizpůsobit jeho tempu.Jak do pil tak jsem měch připnul na opasek. Pak už jen dodávám: "Aretasi měl bys jít první já nevím kudy jít" a čekám až Aretas vykročí. |
| |
| po chvíli se mi zeleně rozzáří ruce slabou září... popáleniny začnou růžovět a po chvíli vypadají jako skoro normální nezraněná kůže... a ze samé radosti se podívám směrem nahoru a pronesu: "díky bohu... alespoň že tohle funguje..." až pak si uvědomím že jsem udělal chybu a že já hlupák odkryl ostatním své oči... snad jsou cyzinci a neví o co jde |
| |
| soukromá zpráva od Pán Klece pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Klece pro |
| |
| "Ano povedu vás pojďte za mnou." Vedu Nathanjela a Greda směrem k wolverinovy a Tartarosivy. Snad příjdeme včas. |
| |
| Nacestě za Aretasem Následuji Aretase v takovém tempu aby nehrozila nějaká ujma či zakopnutí které by bylo pro mě a Nathanjela velice nepříjemné. Dívám se hlavně kam šlupu a kudy jdu a kam . . . okolí nevěnuji pozornost.. |
| |
| Všimnu si Wolverinových očí, pousměju se, nahnu se k Wolverinovi a zašeptám mu do ucha: Vím co skrýváš. Ale neboj, nebudu se zmiňovat před ostatními. |
| |
| Chodba Aretas, Nathajel a Gred přichází k Wolvovi, který vypadá celkem v dobrém stavu. Za to Tartaros sedí opřený o zeď jako by prožil ten nejkrutější boj a přežil to jen o vlásek. Všichni si nemůžete nepovšimnout jeho zářicích očí. (je světle červené a duhovka je sytě rudá... taková do očí bijící kombinace ) |
| |
| Chodba Jak dorazíme na místo kde jsou ostatní a Aretas zastaví m a pak zkusím najít někde kus zdi kde bych se mohl s Nathanjelem opřít a abychom měli přehled co se tu děje. I když jsem se probudil dřív taky se necítím zrovna nejlíp tak se o tu zeď opřu s chutí a nebudu skrývat, že i taková cesta mě dost z mohla . . . ale snažím se popadnout dech co možná nejtišeji. Už jen dodám: “Tak . . . a jsme tady . . . uff“ |
| |
| "Co to..." Nezvykle rychle vykřiknu na nové osoby, jenž jsem potkal na chodbě. "Co se tu sakra stalo? A kdo jsou ti lidé?" Zeptám se a pohlédnu na Aretase. |
| |
| V pokoji s Wolvem a Tartarosem Přicházím do místnosti a vidím Wolverina už v celkem dobrém stavu, ale pak si na podlaze u zdi všimnu Tartarose. "Co se stalo mistře Tartarosi? Přivedl jsem Wolverinovy pomoc, mého přítele Nathanjela." Co se Tartarosovi stalo? Cítil jsem nějaké kouzlo, ale nemám ponětí co to bylo a kdo jej seslal. Vidím, že Tartaros na tom není moc dobře. |
| |
| "Nathanjeli, to je můj přítel Wolverin, o kterém jsem ti říkal, ale vidím, že již mu je dobře docela. A tady ta křehká bytost je její výsost princezna Elenis. Pokusím se představit Nathanjelovy všechny přítomné v místnosti. |
| |
| "Aretasi, nech ho odpočinout... není zraněn, ale odpočinek potřebuje víc než co jiného... asi nebude ani schopen ti odpovědět... při každém dalším slově se mu vytrácí síla z úst... co se tu vůbec dělo, a jakto že žiju? myslel jsem že mně trestají bohové... takovou sílu jsem ještě necítil..." zase hledím hluboko do země a klopím zrak aby nešlo nic poznat... ale obávám se že to stejně nevydržím celý den |
| |
| Chodba Jste na chodbě. A děláte moc velký hluk. Tartaros se snaží promluvit, ale nezaslechli ste jej. Možná jen Aretas spozoroval, že něco pověděl ... |
| |
| Princezna? nevrle zopakuju a otočím se k Aretasovi. Podívám se na Aretase a pak na princeznu a řeknu: Hmm... Takže tohle je princezna? |
| |
| Uzdi kde máme výhled a snad trochu pohodlí “Co se bude dít teď ?“ Ptám se tak celkově ostatních. Když vidím, že nejde o žádné nebezpečí . . . teda aspoň myslím. |
| |
| "Ano Slyšel jsi dobře Gregu princezna Elenis. Dostala se zde stejně jako my", odpovím Gregovy na jeho poznámku. |
| |
| Pokoj Ano, jsem princezna. Zamračím se a modré oči mi na pár okamžiků ztmavnou. Máte s tím snad nějaký problém? Zeptám se a je vidět, že si nehodlám jen tak něco líbit. |
| |
| Pousměju se, Ne, problém nemám řeknu a kývnu na pozdrav, což považuju za projev nevětší úcty a dívám se strannou. Hmm... Nevypadá úplně špatně... Ale teď máš jiné problémy... Koncentruj se... řeknu si v duchu, natáhnu si svou kápi přes hlavu a pak se zeptám ostatních přítomných: Hele, co kdybychom odnesli Tartarose do té postele, pod kterou jsem se probudil a probrali co budem dělat dál?? |
| |
| Tam někde mezi pokojem a chodbou v prostoru který každý z nás popisuje jinak nahlédnu Elenis do očí s údivem protože jsem netušil, že tu tiše stála celou dobu "Ach princezno..." když v tom si uvědomím svou chybu podruhé a rychle a pokorně sklopím zrak... jako panoš který se nesmí podívat šlechtici do očí jinak by byl zlynčován "Stojíte tu dlouho? prosím omluvte mou nevšímavost... mněl jsem plnou hlavu starosti o Tartarose a následně o vlastní zdraví... ostatně stále se cítím jako by mně nakopl kůň... mimochodem... Tento muž je Greg... Gregu... ta dáma je Princezna Elenis... sice nevím kdo tenhle Greg je, ale vypadá že mně zabít nechce a to mi v téhle náladě stačí... jindy bych možná byl opatrnější ale dnes už mám všeho dost..." stále mluvím směrem k Elenis, avšak nedívám se ji do tváře... tím pokorným způsobem jako když nějaký provinilec mluví se soudcem |
| |
| Na tomtéž místě stále hledíc do země konstatuji už jsem se ho snažil odnést, avšak tvrdošijně trval na tom, že ho mám nechat tady... ačkoli bylo li by nás víc, asi by nemohl protestovat... sílu na to stejně nemá a v posteli se zotaví rychleji" nakloním se směrem od tartarose ke Gregovi a rádoby tichým hlasem (který stejně slyší všichni přítomní) řeknu "a co... přinejhorším kdyby chtěl odporovat můžem se později omluvit, že jsme mu nerozuměli... jeho hlas je slabý a malátný" |
| |
| Dívám se na Wolverina, přikývnu a přehodím si Tartarose přes záda... Wolverine, pomoz mi trochu... řeknu a pod tíhou Tartarosova těla se pomalu šinu do pokoje, kde jsem se objevil... |
| |
| Stále na tomtéž místě směrem do pokoje Samozřejmně... dívajíc se do země pomohu Gredovi s Tartarosem |
| |
| S Wolverinovou pomocí pokládám Tartarose na postel. Ujistím se že dýchá a řeknu Tak co teda? Co bude dál? Co podnikneme, abychom se vrátili domů? |
| |
| Na cestě do pokoje a v pokoji Odcházím z místa, odkud pře chvílí Greg s Wolvem odnesly Tartarose do pokoje. Kdyby ten Tartaros ještě chvíli počkal Nathanjel by byl schopen Wolva vyléčit a nic by se nestalo. Ale mohl jsem předpokládat, že se o něco takového Tartaros pokusí. Pomalu, ale jistě vcházím do pokoje, kde již Grag s Wolvem uložili Tartarose na postel, na které se ještě před chvílí válel Nathanjel. "Mám možnou verzi jak jsme se sem dostali. Podle mě za tím stojí nějaký mocný mág, který nás přenesl na své panstvý a všechny ty divné věci co jsme zde viděli jsou jen jeho experimentálním dílem a my jsme tady abychom se také stali součástí jeho zkoumání.", odpovím nepřímo na Gregovu otázku a začnu se více věnovat Tartarosovi. "Mistře Tartarosi je Vám lépe, mohu Vám být nějak ku pomoci? Stačí říct pomohu Vám bude-li to v mích silách." Stále sleduji Tartarosův stav a nezpoštím z něj oči, kdyby se mu náhle přitížilo. |
| |
| Na posteli v pokoji Nustále mluvící potichu, sotva žřetelným hlasem. "Děkuji Aretasi, bude mi stačit si chvíli odpočinout ať se mohu zvednout na nohy. " na chvíli se pozastavím abych zase nabral síly na další větu a pokračuji, "Aretasi, měli bychom se tu sejít všichni,a navzájem si říct co jsme vůbec zač. Měli bychom vědět sčím u koho se dá počítat, aby tu nastala menší důvěra a ať se odsud dostanem co nejdřív. Když se dá dostat sem, musí jít se dostat i ven a všichni dohromady budem silnější než každý sám..." |
| |
| "Grede, už zkusím jít sám. Přece jen nejsem pírko.. a bude lepší, když budeš mít v případě nebezpečí dostatek síly k tomu, aby jsi mohl zakročit." Řeknu svému mohutnému příteli a pomalu odejdu do pokoje, kde jsem se probudil. "Snad mi konečtě Aretas, nebo ten zraněný elf kteréhoodnesli dokáže vysvětlit o co tu přibližně jde. A když bude potřeba, pomohu tomu zraněnému dostat se zpátky na nohy." |
| |
| Uzdi kde máme výhled a snad trochu pohodlí "Jak myslíš" Říkám a pomalu ho pouštím abych si byl jist jestli to zvládne. |
| |
| Pokoj Vypadá to že Tartaros má asi nápad... zkusím mu splnit jeho přání... Vyjdu na chodbu kde jako první potkám Nathanjela s Gredem... (rychle se zadívám do země nebo někam mimo do stěny oť mi nevidí do očí) Chlapi.... mněli bychom jít do pokoje... Tartaros nám všem něco chce říct... poté začnu hledat pokoj od pokoje Leopolda Leopolde?? Leeeooopoooldeee? Ach... tady jsi... mněl bys jít do pokoje kde je ta postel... a zase rychle zmizím ve dveřích... a jdu sám do pokoje... po cestě si vzpomenu na elenis... když ji zahlídnu... postavím se před ní... hledíc někam na podlahu a spustím... Princezno Elenis? Tartaros už pomalu popadl dech a chce všem něco říct... možná.... možná byste mněla jít semnou do pokoje kde jste se prvně probudila... a ještě jedna věc... odpusťte mi mou troufaloft princezno, ale smím vás oslovovat jménem? |
| |
| Někde... Podívám se na Wolva. Ocenila bych kdyby ses mi prosím koukal do očí. Řeknu mu a pak se zamyslím nad tím co mi řekl on. Neměli by jsme mistra Tartarose nechat čekat. Usměju se. A budu ráda, když mi budeš říkat jen Elenis. |
| |
| Na cestě do pokoje... stále dívajíc se do země... No... dívám se bokem, protože se bojím opovržení a pohrdání... něco jsem provedl a teď musím nést následky... |
| |
| Náčiní které jsem našel nechám být a mlčky jdu do pokoje s postelí, divím se že je Wolw o5 na nohou. |
| |
| K pokoji Jdu s Wolvem směrem k pokoji. Co tak hrozného jsi provedl, že se mi ani nemůžeš podívat do očí? Zeptám se trochu zvědavě trochu s obavami. Nejsem z těch co lidi odsuzuje jsem ten, kdo odpouští. |
| |
| Na cestě do pokoje dobrá tedy... stejně by to někdo řekl a je lepší to říct sám... upřeně se podívám Elenis do očí Každý z místa kde žiju umí jedno temné kouzlo.. už se s ním rodíme.. nikdo hodný ho nechce umět a lidé ho odsuzují... proto bylo také prokleto tak, aby lid mohl okamžitě rozeznat tak nemorální lidi... kteří jsou ochotni toto kouzlo použít... jde o to, že člověk sám sebe obohatí na úkor cizího života... vysává to energii.. a řekl jsem si... že pokud ta bomba bouchne... budete všichni mrtví... použil jsem to kouzlo abych ten přístroj připravil o veškerou ničivou sílu... bohové mně strestali, ale přežil jsem... a teď budu muset žít s hanbou a kledbou v mých očích... zhluboka vydechnu a zase sklopím hlavu Teď jsem trestanec... kdebych se takto oběvil v mojí rodné vesnici nejspíš by mně ukamenovali a místo pohřbu by mé tělo zohavili... velice se u nás opovrhuje lidmi jenž se nestydí příjmout sílu z cizího zdroje... |
| |
| Před pokojem Není za co se stydět, Wolverine. Řeknu mu upřímně a usměju se na něj sladkým a konejšivým úsměvem. Použil jsi to kouzlo, aby jsi nás zachránil a to byl ušlechtivý důvod. Moc není dobrá ani zlá pokud ji použiješ pro správnou věc a já se ráda budu dívat do tvých očí s radostí a ne nenávistí. Pak chytím za kliku a vejdu do pokoje. |
| |
| Ve dveřích byl jsem příliš zaujat rozhovorem na to abych si všiml, že už jsme u pokoje... Elenis otevřela dveře kde jsou všichni... VŠICHNI!!! lekl jsem se a rychle jsem sklopil hlavu aby mi nikdo neviděl do očí... což mnělo bohužel své následky... sníženou pozornost a vražení do dveří... Ups.. sakra... tohle se mi ještě nestalo... asi ještě nejsem zcela vyléčen... potřebuji si odpočinout... sednu si do svého oblíbeného rohu místnosti... pro jistotu zavřu oči úplně a odpočívám... avšak pro jistotu se velice soustředím na svůj sluch... kdyby kemně náhodou někdo šel ať slyším kroky... |
| |
| Pokoj Postavím se do rohu za dveře (vedle Wolva) tak, aby mě při jejich otevření nešlo vidět a napiju se ze svého měchu, který mám připnutý na svém opasku. |
| |
| Po příchodu do pokoje se rozhlédnu ale nic zvláštního nehledám tudíž jsem si nevšiml toho v rohu i když tuším že tam někdo stojí."Tak co teď?Co se stalo s Tartarosem?" |
| |
| U zdi před pokojem Celou tu dobu co slyším rozhovor mezi tím elfem a princeznou se jen třesu u zdi. Kdo se mi podívá do tváře pozná, že to není zimou, ale strachem. Je tak odvážný . . . toto říct . . . ona mu to odpustila . . . možná odpustí i mi . . . ne nejsem hrdina nedovedu říct, že můj otec byl dezertér a zradil vše v co věřil a mne učil . . . a že já jakožto jeho učeň jsem stejný vyvrhel který byl vyhnán jen proto že jsem byl žákem svého otce. . . Jsi statečný ať si trestanec nebo ne pomyslím si Ale závidím ti . . . aspoň nejsi takový vyvrhel jako já který byl vyhnán všemi . . . teď jen lituji jaký jsem zbabělec a nedokážu říct pravdu o sobě jak ty . . . ani nedokážu říct pravdu o sobě Jen tak poslouchám u zdi a jak se trochu uklidním tak se podívám na toho hrdinu co se dokázal přiznat co je zač. A při pohledu na princeznu se rači rychle podívám jinam aby nepoznala, že semnou taky něco není v pořádku. Odpustila by mi ??? . . . Neodpustila ??? . . . Pro Bohy dost !!! co to tu teď řeším . . . teď nejde o moji čest kterou už dávno nemám . . . teď jde o to napravit chyby svého otce !!! Jen tak porozhlédnu po ostatních a zadívám se na jak se ten Aretas baví s nově příchozím. Snažím se teď zaposlouchat jestli kromě svého hlasitého tlukotu srdce a rozhovorů ostatních neslyším něco jiného. |
| |
| U postele Stojím stále u postele, na které leží teď již už lépe vypadající Tartaros. Sledují jak se všichni pomalu scházejí v pokoji. Nemohu si nevšimnout divného Wolverinova chování, ale to je teď vedlejší. "Frede, mistr Tartaros zachránil Wolverina tím, že mu předal část své životní síly. Je teď strašně vyčerpaný a potřebuje si odpočinout", odpovím Fredovy na jeho otázku a pořád pozoruji Tartarose. Přece tady je Nath, co kdyby mu nějak pomohl?! "Nathe? Mohl bys..." Sakra, kde se ta osoba zase fláká? Rychle vyběhnu na chodbu a rozhlédnu se a vtom jej uvidím s Gredem. "Pojď Nathe semnou prosím, chci se tě na něco zeptat ohledně Tartarose." |
| |
| "Dobrá co mohu udělat?"Zavřu dveře. "Stíne?jsi to ty?"Udiveně se dívám na svého parťáka z krádeže starostovy pokladny. "No jo ty musíš být všude že?" |
| |
| Na chodbě Jen se dívám jak zavřeli za sebou dveře a nechali mě samotného na chodbě. . . Chvíli se jen tak smutně dívám, ale pak nahodím svůj lehký úsměv . . . aspoň se o to snažím. No . . . možná to tak bude lepší . . . sakra . . . přemýšlím jak malej Jdu ke dveřím a slušně zaklepu na dveře toho pokoje. klep . . . klep . . . klep . . . |
| |
| "Dále" |
| |
| Vztoupím do vnitř. Pomalu otevřu dveře . . . vejdu a zase je pomalu zavřu. Jak mile uvidím všechny ty nové tváře v místnosti tak mě nenapadá než říct: "Gred k vaším službám . . . myslím, že jsem se ještě všem nepředstavil tak to teď napravuji"" A lehce se ukloním do místnosti. Potom zohodnotím co se děje a jak vidím, náznaky nějaké porady tak řeknu: "Už projednáváte jak důkladně prohlédáme tu to stavbu ??? Nebo jsem jediný kdo si myslí, že tu nejsme náhodou a že tu nenajdeme někde nějaké vodítko proč tu jsme. . . neob už jste to tady celé pročšli jak jsem tu nebyl ???" A tázavě se dívám na všechny v místnosti kromě Grega o kterém do teď nemám ani tušení. |
| |
| Zamračím se a prohlédnu si tu postavu, která na mě mluví a poznám v něm Leopolda. Le.... Flojde! Jsi to ty? No jasně, že to jsi ty!! Co ty tady děláš? řeknu a sundám si kápi. |
| |
| Leknu se s rychlím ucuknutím, že hned u mě někdo je a já ho neviděl. Jak to rozdýchám jen řeknu: "To už mi prosím tě nedělej" Dám si pravou ruku na srdce abych ho uklidnil . . . A od postavy u dveří udělám krok pryč . . . a znova se začnu dívat po ostatních. |
| |
| "To kdybych věděl. ale už teď se mi tu nelíbí, je tu moc plno." Podívám se na Grega a usměju se"Ovšem jsem rád že je tu nekdo koho znám" |
| |
| Podívám se na Greda"ehm teda...kolik lidi se tu jestě oběví?" Je to tu horší než v krysím hnízdě""Já jsem Fred"Podám Gredovi ruku."ještě jsme to tu neprohledali" |
| |
| Podávám Fredovi ruku krátce si s ním potřesu a jak to to gesto bude u konce tak s úsměvem dodám: "Pořád lepší než vosí hnízdo řekl bych . . . no a jak už mluvíme o tom prohledávání myslím, že bychom měli začít co nejdřív ať jsme co nedřív doma . . . ale tuším, že ještě zde chcete něco probrat tak nebudu rušit" A postavím se ke stěně vedlve dveří na stranu kde není Greg |
| |
| Pokoj zhluboka vydechnu a hlavu zakloním tak že se opřu zátylkem o zeď jako kdybych hleděl do stropu, ale oči mám stále zavřené... achjo.... nějak se mi rozutíkaly myšlenky... nevím jestli jsem se už představil každému z vás... hlavu narovnám do úrovně jako kdybych přejížděl pokoj pohledem a díval se na jednotlivé postavy... jen odhaduji v jakém úhlu mám hlavu mít... a stále se zavřenýma očima pronáším Tak pro ty co mně neznají... říkejte mi prosím Wolve... bude mi ctí vám jakkoli s čímkoli pomoci... |
| |
| Jakmile sebou Gred trhnul tak jsem se rozchectal a až Leopoldova (Flojdova) slova mě uklidnili. Jo, taky jsem rád že tu jsi. řeknu Leopoldovi (Flojdovi), otočím se na Greda a vyrovnaně řeknu: Myslím že to s tím prohledáváním to není špatný nápad.... |
| |
| "Jo, jsem pro prohledání, kdo se hlásí na průzkum? zbytek by tu měl zůstat a hlídat Tartarose" Při těchto slovech se přímo dívám na Grega. |
| |
| Jistě, jistě. Samozřejmě, že půjdu Le... Flojde. Ale nejdřív bychom měli počkat na ostatní a probrat co dál... řeknu a prohrábnu si své dlouhé černé vlasy. |
| |
| "Hej hej . . . neuspěchej te to zas tolik ano" Řeknu a gestikulací naznačuji ať všichni spomalí . . . "Pravdou zůstává,že nevím proč tu jsme . . . myslím, že možná jak říkal Aretas je to to . . . ee jak bylo to slovo výzk. . výzl . . nevim teď . . . ale vím, že bychom to měli prohledat pomalu, opatrně a hlavně společně" Odmlčím se abych nechal ostatním čas strávim co tu říkám a pokračuji dál: Myslm, že tady nejsme náhodou . . . myslím zrovna tady . . . jak Bohové nad námi tak ani já nevěřím na náhodu . . . věřím, že tu najdeme něco co nám pomůže vysvětlit proč jsme zrovna tady A čekám na reakciostatních. |
| |
| Jasně, ale nejdřív počkáme až se tu všichni sejdem a proberem co dál... Ať se každý vysloví... pronesu a při tom se dívám na Tartarose, který je rozpláclý na posteli. |
| |
| Pokoj vysvětlit proč jsme tady? třeba abychom konečně umřeli? myslím že bohové semnou mněli vcelku jasné úmysly a poplácání po zádech to nejspíš nebylo... každopádně myslím že Tartaros už se pomalu zotavuje a že by mohl být schopen nám pomoci nějakým vyjimečným nápadem tak navrhuji počkat na to co řekne... a mimochodem... Frede le-Floide... vadilo by ti kdybych se přidal ke zkoumání tohoto obydlí? možná je tu past kterou přehlídnete tak bych to mněl raději koupit já... ironicky se usměju a zase opřu hlavu o stěnu jako předtím... přitáhnu si nohy k sobě aby se mi líp sedělo a začnu si pobrukovat melodii kterou jsem slyšel v jedné hospodě s doměním že mi to zlepší náladu...... je to veselá melodie... možná že ji bude znát i někdo jiný je to známá píseň |
| |
| Hele, Wolverine, moc se nelituj! Nejsi v tom sám... A Bohové v tom určitě nejsou... Ti mají jiné starosti řeknu naštvaně Wolverinovi a protřu si rukama oči.... |
| |
| Pokoj Hloupost... litovat sem se mohl když jsem se zde ocitl...teď je to jiné nepleť si lípost a pohrdání... či beznadějí... pousměju se a stále "hledím" do stropu |
| |
| pokračuji v pobrukování ve kterém mně Greg vyrušil a čekám na Tartarose |
| |
| Podívám se na wolwa"Á živý štít. to se bude hodit.""Klidně se k nám můžeš přidat aspo'n nás bude víc" Rozhlédnu se po ostatních. |
| |
| "Ano, Aretasi." A následuji ho do pokoje. "Na co ses to chtěl zeptat? Mohu snad někomu pomoci?" Řeknu s úsměvem. |
| |
| Čekám, až Nathanjel příjde za mnou do pokoje a jdu k posteli. "No, chtěl jsem se zeptat zli ji bys mohl vrátit tady Tartarosovi nějak jeho energii a sílu zpět" Zeptám se Nathanjela a čekám na jeho odpověď a přitom se podívám na Tartarose. |
| |
| "Ach, ano. Počkej chvíli." Přištoupík k posteli kde leží Tartaros a prohlédnu si ho. Vypadá lehce zraněný a strašně vyčerpaný pomyslím si. "Myslím si, že mu mohu odstranit ta lehká zranění a navrátit mu aslespoň část energie." Řeknu Aretasovi. Levou rukou uchopím svůj malý a obvykle nevýrazný valoritový amulet ve tvaru kříže, který po mém uchopení lehce zmodrá a začne zářit."Bet In Mani" vysvlovím magickou formuli, pokleknu a pravou ruku přiložím na Tartarose, jemuž se v tu chvíli začnou všechny rány hojit. S rukou přiloženou na Tartarosovi vyslovím druhé kouzlo"In Por" a do Tartarosových svalů začíná vnikat energie. Sundám ruku z Tartarose a vstanu. "To je momentálně vše, co pro něj mohu udělat. Brzy již by měl být schopen i sám chodit." |
| |
| Pokoj zaslechnu:"Myslím si, že mu mohu odstranit ta lehká zranění a navrátit mu aslespoň část energie." myslím že to léčení je zbytečné... už jsem ho prohlížel a žádné poranění na sobě nemá... chtěl jsem se mu odvděčit alespoň ovázáním ran, ale jediné co mu podlamuje kolena je nelidská únava... mněl by odpočívat proto jsem ho s ostatníma odnesl sem... a zas si začnu pobrukovat hlouvou stále hledíc do stropu... |
| |
| Pardon, ale myslím, že Tartarose jsem odnesl já... Ikdyž ty, Wolverine jsi mi trochu pomohl... řeknu a opřu se o zeď... |
| |
| U dveří v pokoji Jen se dívám co ostatní dělají a přemýšlím dál nad tím proč jsme tady. Proč jsme tady ? A proč zrovna mi a zrovna tady ??? Je někdo z nás ten jak Aretas říkal kouzelník co s námi zkouší nějaký víz . . . vez . . . no tam toto . . . Mé přemýšlení mě nutí zeptat se na hlas: "Co když je ten kdo nás sem přenesl jedním z nás ????!!" Jak uvidím tváře šokované tou představou tak si uvědomím, že to rozpoutá možná větší paniku než byla teď . . . ale věřím v jejich úsudek a pokračuji: "Pokud je teda Aretasova úvaha správná . . . tak proč by tomu tak nemohlo být ? . . . Na druhou stranu co by tím sledoval ? Jak se náhodní jedinci chovají v podivném . . . okolí ??? nebo je snad mezi námi nějaká spojitost ??? Myslím, že pokud budeme prohledávat tuto budovu což započne každou chvíli měli bychom věnovat velkou pozornost detailům . . . čert ví co tady všechno najdem " Zadívám se na to značně unavenou postavu a starostlivě dodám: "No, . . . měli bychom počkat než bude ten tam nevím jak se jmenuje ošetřen . . . potom se dohodneme kdo kam a s kým půjde . . . já osobně bych doporučil chodit aspoň po čtyřech ale nejlepší by myslím bylo kdybychom to prozkoumali společně. Tak . . . nějaké lepší nápadky ? " Už jen čekám kdy mi dají za pravdu a vyrazíme jak se ta unavená postava zotaví. |
| |
| Pokoj Po kouzlu od Nathanjela, začne mi být líp. Pomalu se na postel posadím a opřu. "Vřele děkuji, smím vědět kdo mi tak pomohl? Já jsem Tartaros." A podám Nathanjelovi mou ruku. |
| |
| Pokoj Jak jsem zaslechl slova Gredova podívám se na něj a nejistě se zeptám: "Gred, že ano?"A pokračuji: ""Grede, tvá úvaha je zajímává, ovšem zda-li to byl někdo z nás, to je celkem závažné obvinění" Prosím, hlavně to ne, ať to není nikdo z nich. Co jsem komu proved?!!!Grede pochybuju, že by se někdo z nás teď přiznal. Zkusme tuto úvahu brát v potaz, ale zkusíme raději přijít na jinou příčinu. Pokud můžu mluvit sám za sebe, jestliže to bude někdo z nás podívám se po všech pronikavým pohledem (aspoň se o to pokusím) a pokračuji " dám mu co proto aby dělal něco takovýho mě a ostatním kdo do toho byl zatáhnutý! Vypadá to celkem jako obydlené obydlí, jako kdyby tu někdo žil. Všiml si někdo někoho kromě nás? |
| |
| Příjmu Tartarosovo podání ruky."Těší mne. Mé jméno je Nathanjel." |
| |
| "Obvinění ??? . . . nikoho jsem nejmenoval . . . jen mě to napadlo . . . ale jak říkáte . . . ber me to v potaz . . . ale tak či onak nám to nepomůže se dostat zpátky . . . a ohledně vašeho postřehu že je tohle OBYČEJNÉ obydlí . . . myslím, že jsem vidět snad dvě místnosti a chodbu . . . tak to posoudit si netroufám " Pronesu s mírně ukřivděným výrazem. |
| |
| "Tak co ten průzkum?" Divně se na všechny dívaám. |
| |
| Pokoj "Grede, máš pravdu. Ovšem, než bychom začli prozkoumávat toto , snad, obydlí, mohli bychom zjistit něco málo o nás. Ovšem, chápu, že většina se zde nezná a nevěří si, proto nebudou chtít o své osobě říci vše - to ale není zapotřebí. Jen bychom měli vědět co kdo každý dokáže, co ovládá apodobně. Myslím, že každý se chceme odsud dostat. Nebo se mýlím? Bylo by tedy vhodné aby sdělil aspoň každý kdo sčím disponuje. Jak jsem si všiml Nathanjel je výborný lékař, Wolv nejspíš bude zručný ve střelbě s lukem, tagže by nám mohl krýt záda, Grede u tebe vidím tesák? Nebo se mýlím? Nejspíš budeš šikovný bojovník, ale co další? Když anstane boj měli bychom si nějak pomoci, jelikož jako skupina si myslím dokážem víc než jednotlivec. A pokud zde stojíme proti osobě, která dovedla něco tag mocného aby nás sem přeensla, měli bychom být připraveni se ji postavit. Má někdo jiný názor?" |
| |
| "Souhlasím s tebou Tartarosi. Měli bychom zjistit co je v každém z nás, vytvořit skupinu a společně čelit všemu, co nás na cestě zpátky potká. Ať už to bude cokoliv." |
| |
| Poslouchám Gredova slova, ale něco se mi na tom všem nezdá. Nemyslím si, že by to byl někdo z nás. "Pane Grede děkuji za tvá slova, ale nesdílím tvůj názor na to, že by to mohl být někdo z nás přítomných. Pokud někdo nevím mé schopnosti jsou založeny na magii, to znamená, že jsem kouzelník stejně jako mistr Tartaros. Podle mého názoru takovou sílu nikdo znás neovládá." Projevím svůj názor a čekám jak se zachovají ostatní. |
| |
| Pokoj plus mínus souhlasím se všema... ale pro to hlednání mám jednu podmínku... vůbec se mi nelíbí myšlenka že se tu někdo zná a někdo ne... podle mně je nefér chodit s dvojicí lidí kteří toto vše mohou mít na svědomí a být přitom sám... obvinění tu padlo mnoho a myslím že tohle by bylo nepříjemné každému... proto navrhuji ať ti jenž se znají jdou spolu... tím myslím Aretase Nathanjela Stína a Le-Floida (nebo Freda?)... ostatní bych do skupin rozdělil náhodně... natáhnu jednu nohu aby se mi sedělo pohodlněji a konečně se přestanu dívat do stropu... jen pro pořádek... jak nás tu tak počítám tak to vychází na 3 skupiny po třech, ale kvůli tomu co jsem právě zmínil bych udělal 4 členou skupinu.. tříčlennou a jedna skupina by mněla dva členy... čím méně členů... tím větší plochy prohledávat aby si udělali hrubý přehled... naopak víc lidí by prohledávalo detaily co vy na to? |
| |
| "Fajn jdu s Gregem" |
| |
| Celý dům Právě se stalo něco velmi nečekáného. Jste všichni překvapeni, jelikož zem pod váma se silně otřásá, všechno kolem vás padá na zem. Kdo nechce spadnout na zem, ať si hodí kostkou. Třesy jsou silnější než kdy předtím. Myslíte si, že to trvá věčnost a že vás tento dům zavalí. Ovšem skutečnost je taková, že zemětřesení trvá půl minuty. Můžete slyšet ránu, jako by do domu udeřil blesk? Zvuk vycházel z místnosti kde je koupelna. Kde se Leopold (Fred) probudil. |
| |
| Pokoj "Co to bylo!!!!" pokousim se dostat na nohy, ještě mám menší problémy, ale díky moji holi se mi to vše povede, a dovedu odejít tam, kde šla slyšet ta hromová rána. |
| |
| Stál jsem v klidu opřený o zeď když v tom mi něco řeklo, že se bude dít něco nepříjemného až nebezpečného... proto jsem se zapřel trochu víc nohama a přečkal jsem toto zemětřesení bez jakéhokoli vyrušení.... Jakmile se země přestala třást, tasím tesák, odrazím se od zdi, otevřu dveře a běžím do toho místa kde jsem slyšel onu ránu. Snad to nebude nic nebezpečného pomyslím si a ještě zrychlím |
| |
| Jak vidím Grega vybíhat, vyběhnu za ním a snažím se ho dohonit. |
| |
| Oběví se mohutné otřesy. Celý dům se otřásá a vypadá to, že se každou chvílí propadne do země. Já se zapřu pomoci hole a nohou a otřesy ustojím. Vidím jak Greg vybíhá z místnosti a zaním se šine Fred. Projistotu než se pustím do běhu za nimi rozlédnu se pomístnosti, abych se ujistil, že se jsou všichni vpořádku. "Jste všichni vpořádku? Nestalo se vám nic?" Nečekám ani na odpověď, chopím se své hole pevněji a vydám se na rychlou cestu za Gregem a Fredem. |
| |
| Pokoj po zemětřesení Spado na zem pár věci, které nestály stabilně. Leopold měl menší problémy ale tag tag to ustál. Aretas se šikovně zapřel, Grega nejspíš nepřekvapí moc věcí, a Taratros to měl ulehčené postelí - jestli vůbec spadl tag hezky do postele .... Ovšem stručně shrnuto, zvládli jste to ustát všichni, možná krom Nathanjela, ale ten se chytil postele a s mírnými obtížemi to taktéž zvládl. |
| |
| Pokoj ucítím něco... jsou to otřesy... začínají sílit a věci okolo začínají padat... když padají první věci a členové skupiny začínají vrávorat, tak se podívám nahoru... poprvé za dobu co jsem v pokoji otevřu oči a říkám Tak tohle je fakt slabý... u bohů copak vám jeden pokus nestačil? dyť teď mně ani nemůže nic zranit!! tohle je trapný trest na to že je od bohů!!! když zemětřesení ustane zvednu se ze země... přivřu oči... pomohu všem (kteří by náhodou mohli upadnout) na nohy ... za běžícíma postavama přivřu dveře popadnu svůj luk a založím šííp do tětivy... Ach jo... dyť ani netuší čemu mohou čelit... myslím že dobývat je těžší než se bránit... mohl by prosím někdo přisunout tu skříň ke dveřím... ať je pro případ nouze můžem rychle zabarykádovat? chodbu již sleduji s doširoka otevřenýma očima aby mi nic neuniklo... stejně jsou všichni zamnou... v pokoji... |
| |
| Záchod Ten kdo dorazí do místnustky, odkud šla ta rána může vidět osobu velkou asi tak přibližně 160cm. Všímate si celkem že je pohublá, a hodně zahalená. Má na sobě černou kápi s pláštěm. Na ruce nevidíte jelikož má rukavice. A pres půl obličeje (podobně jak Zoro xD) černý šátek. Ovšem tohoto čátku si všímate až postupem času, ne na první pohled, jelikož to má celkem pečlivě zahaleno svou kápí. Jak vejdete do místnosti lehce ucítite nechutný zápach ovšem zápach nemusí jít z té neznámé osoby, ale z té mísy ve které ma zaraženou zadnici a "sedí" tam rozplácnutej v bezvědomí. |
| |
| Se zájmem si prohlížím nově "příchozího" a s metrovým odstupem říkám: Hej!! Chlape?! Co jsi zač?? Přejdu k poličce s divnýma lahvičkama (šampóny) a hodím to po tom chlapovi co sedí na té divné míse... Ozvi se!! |
| |
| Greg Jak si hodil do toho neznámého tvora neznámou lahvičku, která nebyla ani skleněná mohl sis všimnout jak z toho tvora vypadl kus papíru. JInak tvor ti stále neodpovídá je nejspíš omráčen. |
| |
| Pokoj Chvíli váhám zda se nemám přidat . . . ale nevím co dovedou ostatní v pokoji . . . zůstávám v pokoji a dávám pozor . . . Co když to mělo odvést pozornost Vyjdu ven do chodby před místnost a naslouchám a rozhlížím se jestli někdo nepotřebuje pomoc . . . a hlavně hlídám aby do místnosti neproniklo něco nebezpečného. |
| |
| Pokoj "Mohl by prosím někdo přisunout tu skříň ke dveřím" otočím se a koukám že v pokoji už zůstal jen mág kterému stále plně nedůvěřuji... křehká Elenis a ten špinavý jedinec co chce ovládnout svět.... "Ach jo... proč já tu vůbec zůstal... jak koukám na toho špinavého ubožáka venku by mi asi bylo líp s mečem v hrudi..." zhluboka vydechnu a zamumlám něco jako Tak to zas zbylo na mně a jdu přisunout skříň tak aby se dveřmi SOTVA protáhla jedna osoba... jeden štíhlý elf!! |
| |
| Jakmile jsem si všiml toho papírku tak se pomaličku přibližuju, ale pořád tu osobu nespouštím z očí... Jakmile nahmatám ten papírek odskočím dozadu... Tam se potom uchýlím k protější zdi, opřu se o ní a začnu číst a při tom hodně často zvedám oči k neznámé osobě, abych věděl jestli nejsem v ohrožení... |
| |
| Greg Malinký otrhaný papírek, na kterém je napsáno toto: Kdo zabije, zabit bude. Nehledej, nás najdeš všude. Splň svůj úkol a budeš si spokojeně žít. Splníš a budeš moci s čistou duši jít. . |
| |
| Hmm... zajímavé... prozatím si to nechám pro sebe... až přijde čas, tak jim to možná ukážu... řeknu si a schovám papírek a zkouším házet další láhvičku... |
| |
| Po přiběhnutí do místnůstky. "Stíne co se děje? a co je to za maníka?" |
| |
| Tak ho probuď a zeptej se ho... A teď mi neříkej Stíne... Jsou tu osoby, které by to mohly použít proti mě... Říkej mi Gregu... řeknu a pořád se dívám na "sedícího" zahalence... |
| |
| Doběhnu před místnůstku, kde před chvílí vběhl Le-Flojd. Opatrně natáhnu hůl a otevřu s ní dveře. Opatrně nakouknu dovnitř a vidím Freda a Grega jak se dívají na jakousi postavu, vejdu dovnitř a zeptám se Grega. "Gregu co se tady stalo a kdo to je?" Pořád ve střehu, kdyby se ten tvor vzpamatoval. |
| |
| Záchod Ačkoliv jsem vyšel dříve než Leopold, tak na chodbě me předběhl. Byl poněkud rychlejší než já. Jak se dostávám do místnosti zeptám se Grega a Freda (Leopolda) "Co se stalo? Opět někdo nový? To snad nikdy nepřestane proboha?!" |
| |
| No, nevím... Ten chlap se ne a ne probudit... zkuste to vy, ale bacha... nějak smrdí... možná ta rána byla... ne, to asi ne řeknu a poupravím si kápi... |
| |
| "Hej chlape vstávej"Držím si odstup. |
| |
| Zkus ho pořádně proplesknout!! poradím Leopoldovi a mírně se usměju... |
| |
| Pokoj po prvním potěžkání skříně si uvědomím že někdo méně inteligentní ty skříně musel asi přibít k sobě, tak vezmu menší kusy nábytku (oba noční stolky, a dělám s nimi totéž jen u dveří vznikne trochu hromada ... stoupnu si opět k mírně pootevřeným dveřím... už tam není ani místo na průchod elfa... ale stále jde vidět do chodby... |
| |
| Chodba před pokojem Slyším jak někdo za mnou nejspíš barikáduje dveře. Možná to bude tak lepší . . . Říkám si a dál sleduji chodbu. |
| |
| "Sahat se mi na něj nechce, smrdí a vypadá divne. Nemáš něco čím bych to zvládl na dálku?"A ohlédnu se po místnosti, vidím ve dveřích stát Tartarose."Á Tartarosi, jsem rád že jsi už vstal. Půjčil by jsi mi svou hůl? potřebuju tady toho vzbudit a nechce se mi na něj moc sahat" |
| |
| Záchod "Frede, moje hůl není určena pro tyhle účely." Vemu jednu z těch hader co vysí u te velké nadoby s vodou ve které jsou zvratky. A namočím to do nich, samozřejmě se snažím držet tu hadru za druhý konec ať se nesmočím. Po té přejdu k té divné osobě vemu si jeho plášt přes který chytnu tu mokrou hadru a dám mu to na tvář. |
| |
| "Já bych na něj nesahl ani tím hadrem" A odstoupím o trochu dál. |
| |
| "Co kdyby to jen hrál a probodnul tě jen co se k němu sehneš?" |
| |
 | Někde Pomalu se mi vrací vědomí. Ovšem pořád se snažím předstírat že jsem mimo sebe. Nevím co se kolem děje, nevím co se stalo. Nevím proč se to stalo a nevím kdo to udělal. Nevím ani co to jsou za lidi semnou v té místnosti. Musím být opatrný, pokud mě chtějí zabít, musím vzít někoho sebou. Zrovna cítím jak mě nějaká osoba bere za plášť, a přikládá něco na obličej. ON MĚ ASI CHCE UDUSIT! Reflexivně moje ruka vyletí a chytne tu osobu nebo vec co mi ce udělat něco s obličejem. Mýma naslédujícíma pohybama se řídím dle mého instintku. Chytnu ho za ruku, přitáhnu blíž a druhá už ho chytá za krk. Krk stisknu pevným stiskem, mezitím otevřu oči a a přitáhnu si tu osobu blíže přímo před oči do mé polohy ať si navzájem vidíme z očí do očí .... |
| |
| Vyhodnocení situace Leopold a Greg, mohli už pak tušit , že to neznámá postava hraje, ale stejně už by nestihli upozornit Tartarose, který byl překvapen a nezastihl se bránit. Krk ho bolí a je pod vlivem jeho ruky ... |
| |
| Vidím jak ta divná osoba chytla Tartarose pod krkem a zpozorním. Ani ne sekundu na to už vybíhám s dýkou pořád ještě tasenou k tomu divnému chlapovi a přiložím mu jí na zátylek se slovy: To bych nedělal chlape!! Pusť ho!! Zatím jsme tě neohrožovali... Kdyby tomu tak bylo, tak by ses cítil jinak... |
| |
| "jo" |
| |
| Někde Široký úsměv. Zavřu oči a přičichnu zdejšímu pachu. "Hmm, zajímavé, špatný pohyb elfe a tady kolega je mrtev" Vysune se mi jeden větší dráp z palce, ovšem nezraní to Tartarosovo hrdlo. "Elfové, co tu chcete vy?" |
| |
| Záchod Při širokém usměvu si můžete všimnout zajímavých zubů neznámé bytosti. Jsou trošku více špičaté než obvyklé zuby u lidského tvora či elfa. A divné vám taktéž bude hladinu jeho hlasu, mluví velmi potichu, vážně a trpce jakoby ho každé slovo, které musí říci obtěžovalo. |
| |
| "Tyultarya Matha, ty tvore rasy neznámé" (jen pro elfy "zahoď svou zbraň), řeknu tomu tvorovy, jež právě drží Tartarose pod krkem. Hm, tak to už se mi stalo, když tehdy držel Imperátor Elenis takhle pod krkem, co se jim na tom tak líbí? Sleduji Grega a vydím jak má svou dýku přepravenou k rychlému útoku. Já také držím svou hůl a na jazyku zaklínadlo. Uvidíme co se stane dál. |
| |
| Tasím tesák a dýku se slovy "Hele neblbni. Jsme tu stejne záhadně jako ty. A pokud mu něco uděláš tak budeš mít co dočinění asi i s ostatníma, to si myslím ti za to nestojí." |
| |
| Chodba před pokojem Jak tak slyším vzdálený a možná už divně dlouhý rozhovor tak jen pokrčím rameny a dávám dál pozor. Fajn . . . už mu vysvětlují co se tu děje . . . takže je vše v pořádku . . . jen jim to trochu po trvá . . . Ale pro jistotu si ze zad už odepínám štít který uchopím levou rukou, a pravou ruku dám na jílec svého tesáku, ale ještě netasím. |
| |
| Záchod Cítim se velmi nepříjemně, krk bolí. A jak začnu mluvit jde mi to ztěžka.... " Neblbni jsme tu omylem stejně jak ty. Pusť mě a budem všichni v pořádku" |
| |
| Záchod Poprosil bych ať si hodíte :) Stačí jen ti, kteří jsou u neznámé osoby... 1xšestistěnnou |
| |
| Někde Jsem neustále ostražitý, jediný špatný pohyb, kohokoliv a bude mrtev. Pomalu pouštím Tartarose.... a čekám jak bude reagovat ten co mě může podřezat.... Jeden menší pohyb, maličkost i menší závan větru - připraven zasáhnout .... |
| |
| "Tak se mi to líbí, pěkně pomalu ho pusť a uklidni se" |
| |
| Pomalu obcházím neznámou osobu až do té chvíle než se ocitnu vedle Tartarose. Potom pomalu skloním dýku, chytím Tartarose zezadu za ramena a pomalu ho táhnu pryč doufaje že ho ten týpek pustí... |
| |
| Dopil jsem pivo,ne že bych ho tak úplně dopil,ale kvůli těm otřesům si spadla cela flaska a pivo se vylilo. DO ŽABÍCH STEHÝNEK,TOHLE SE MŮŽE STÁT JEN MNĚ! rozhlídnu se,vidím pár lidí běžet směr pokoj kde jsem se objevil. Tohle už vypadá konečně zajímavě,konečně se tu něco děje,du se tam kouknout. Vyjdu z pokoje(Wolv tu tu staví nějakou barikádu)ještě se prosmíknu. Vidím v dálce novou postavu,obklíčenou ostatními,drží Tartarose. Slyším útržky slov: pusť......uklidni..... |
| |
| Někde Napjatě sleduji celou situaci. A čekám na reakce všech přítomných. |
| |
| "Tak co?slozime zbraně..viz zasuneme drapky..a promluvíme si?" |
| |
| Jak už se tam baví moc dlouho tak se tam příjdu podívat . . . zvlášť jak nastala chvíle podivného ticha . . . přijdu ke dveřím a jak vidím situaci překvapením zůstanu stán . . . změřím si novou postavu pohledem: "No . . . nazdar příteli . . . doufám, že už ti ostatní vysvětlili v jaké podivné lapáliji všichni tady jsme . . . Jen doufám, e ses neocitl v nějaké nepříjemné situaci jako každý druhý tady v četně mě." Řeknu bez starostným hlasem . . . i kydž mě po chvíli zarazí takové divné napětí. |
| |
| Někde Podívám se na Leopolda, ovšem mezitím se snažím dostat na nohy. Po chvíli by se mi to mohlo povést. Nakročím směrem k Leopoldovi a pomalu se k němu blížím. Ruce mám v pořádku, nemůže si na mě ničeho všimnou, že bych těl na něj nějak zaútočit. Jdu k němu pomalu .... |
| |
| "ehm má to znamenat souhlas?"Skloním zbraně ale ještě je pro jistotu nevracím do pouzder. Projistotu se připravím na krytí nebo rychlý útěk. |
| |
| Někde Dojdu k Leopoldovi, a do ucha mu potichu zašeptám " Nic pro mě " Podívám se na Greda, trochu blíže, sleduji jeho zbraň. "Špinavá, špinavá příteli ..." tohle jsem ovšem řek svým obvyklým tónem hlasu (tichým, trpkým a suchým) |
| |
| Někde A s poklidem odcházím pryč, zkoumat byt. |
| |
| "špinavá ??? " Zadivám se na svůj tesák. "No jo kruci . . . už vím co jsem po tom hostinském ještě chtěl" A uhýbám nově příchozímu z cesty. |
| |
| Jak ten nový tvor vyjde z toho pokoje,zastavím ho já. přítel nebo nepřítel? zeptám se ho |
| |
| Trochu se zarazím co jsem to právě slyšel. Podívám se na podivína a schovám zbraně. "Pojdmě odtud" |
| |
| Chodba Podívám se na osobu, co na mne promluvila. Trochu blíž, prohlédnu si detaily kolem krku a do ucha mu zašeptám :"Dnes už ne" a pomalu jdu dál.... |
| |
| a vycházím s pokoje ven sledujíc podivína. |
| |
| Následuji Flojda s tasenýma zbraněma a dávám si pozor na nově příchozího... |
| |
| On jde dál,chytnu ho za rameno. Ptám se,přítel nebo nepřítel?Záleží na tom tvůj život. |
| |
| "Kdyby byl nepřítel choval by se jinak . . . až mě skoro udivuje z jakým to bere klidem . . . ale k tomu podstatnému . . . nemáš tu čistý hadřík a nějaké leštidlo ?" A dívám se na imperátora ? |
| |
| Zadívám se na nověpříchozího jak si prohlíží chodbu a zvolám: "Mimochodem jmenuji se Gred kdyby ses chtěl na něco zeptat . . . a jak máme říkat tobě ? " Dořeknu a trpělivě se mu dívám dozad. |
| |
| Po otázce na cizince ihned odpovím Gredovi: Nejdřív držel Tartarose a teď najednou de a dělá že nic,změnil strategii a tys mu uvěřil.Chce se jen dostat pryč. |
| |
| "Myslím že každý z nás se chce dostat pryc"Odvětím imperatorovi. |
| |
| Odpovdím Leopoldovi: Ano,ale on se chce dostat od nás,chce zdrhnout,pořád nic nevysvětlil,neomluvil,nic. |
| |
| To je sice fakt, ale nemusí se u toho chovat takhle... řeknu a znovu si poupravím kápi |
| |
| "Tak ho budem mít stále na očích..myslím že je tu z toho vyděšený stejně jako my " |
| |
| "Ale jméno by jsi nám řict mohl"Zavolám průrazným hlasem na toho podivína. |
| |
| Jen se dívám dál na cizince. . . . spíše dalšího cizince. Na Imperátora hodím pochybný pohled potom se podívám na Floida a přikývnu. A směrem k nově příchozímu řeknu klidným hlasem: "Myslím, že bys mohl projevit trochu úcty a vůle k vzájemnému počátku našich dobrývh vztahů . . . určitě nepotřebuješ nějakou hloupostí si to tady rozházet . . . já osobně věřím, že ať jsi kde jsi tady nepatříš . . . stejně jako mi . . . nemáš zájem se k nám přidat a najít cestu zpátky domů ? Myslím, že ty nejsi typ co má rád komlikované otázky, tak ti to shrnu. Máš zájem se k nám přidat abychom se všichni dostali domů ?" Sleduji ho dále a čekám na odpověď. |
| |
| Imperator me položil ruku na rameno, ovše toto gesto ignoruji a ačkoliv mě to zarazí, půjdu dál. Jak se doslechnu Leopoldovou otázku a Gredovou, pozastavím se a odpovím: Jdu hledataniž bych se na ně otačil pokračuji v cestě dál, dolů po schodech do pokoje a celou tuto cestu jsem dokonale ostražitý |
| |
| Pokoj po chvíli nepříjemného ticha v pokoji se pokusím navázat komunikaci abych sám nebyl nervózní... ačkoli stále koukám do chodby... začnu se vyptávat A co vy Elenis? pročpak jste se zbrkle nerozběhla s ostatními? Já myslel že tu jsem jediný kdo má opatrnost v krvi... ostatní se tam rozběhli jako kdyby je tam čekala cesta domů... od Vás jsem čekal sice něco jako důstojnou chůzi a né zbrklý běh, ale i tak sem si nemyslel že tu zůstanete v pokoji... navíc sama s někým jako jsem já během rozhovoru sem tam jemně odvrátím hlavu od chodby, ale jinak stále sleduju co jen jde skrz škvíru ve dveřích |
| |
| Pokoj Podívám se na Wolva pomněnkově modrýma očima, které prozrazují více méně nepřítomnost myšlenek. Nikdy jsem se nevrhala do ničeho bezhlavě a bezrozmyšlení. Usměju se a dám neposlušný pramen zlatých vlasů zase zpátky na své místo. Navíc nevím, proč bych se měla bát s někým, kdo mi chtěl zachránit život. |
| |
| Pokoj otočím se abych se koutkem oka podíval na Elenis... jemně se pousměju a přivřu oči... Těší mně, že alespoň nejsem sám kdo si myslí, že vběhnout někam bez přípravy je krátkozraké... A chci abyjste věděla, že si vaši důvěry velmi cenním... Alespoň něco... tedy pardon... někdo... trochu zlepšuje atmosféru tohoto podivného místa... Opět se usměju... na Elenis, ale pak se pokusím veškeré pozitivní myšlenky vyhnat z hlavy.... začnu se zase tvářit vážně a sledovat důkladně chodbu. ještě že tu už nestojí Gred... kdyby ten rozhovor slyšel mohl by si domyslet že semnou asi není něco v pořádku... ale co... alespoň zapadnu... stejně tu vypadají pochybně i další tři osoby |
| |
| Pokoj Můj bledý obličej dostane barvu nachu a já trochu potevřu ústa v němé odpovědi. Pak trochu zavrtím hlavou a vzpamatuji se. Na tváři mi však stále pohrává lehký úsměv. Nemyslím si, že by toto místo potřebovalo ještě zlepšovat. Pak přejdu ke skříni a otevřu ji. Začnu se koukat na šaty. Podle šatníku se většinou pozná člověk. Jestli je nedbalí, snílek či realista. |
| |
| On mě ignoruje,tohle si nenechám líbit. jdu za ním,pomalinku,jeho tempem,držím si odstup kdyby na mě nekontrolovatelně zaútočil. |
| |
| Chodba Jdu dolů po schodech. Pozastavím se, a otočím se jestli mě někdo sleduje. Jakmile si všimnu IMPERATORA, který asi šel celou cestu zamnou, zeptám se ho: "Cítíš to?" |
| |
| Záchod, koupelna Jsem vcelku vystrašený co se to zrovna stalo. Ještě chvíli zůstanu v koupelně, pohodlně si tam někde usednu a odpočinu, ať se trochu uklidním. |
| |
| Ano,cítím to. odpovím mu. |
| |
| Chodba,1.Patro "Proč tu jsi člověče?" |
| |
| A proč tu jsi ty? |
| |
| "Mám hlad, ty ne?" |
| |
| Ano. |
| |
| Podívám se na něj a zhluboka se nadechnu nosem."Když máš hlad, proč pořád chodíš zamnou a nevemeš si to jídlo, které máš, člověče?" Teď mě omluv, ty jídlo máš, já si ho du sehnatA odcházím neznámo kam. |
| |
| Ignoruju co řekl a pořád jdu za ním. |
| |
| Postavím se vedle Greda a podívám se na odcházejícího Marlocka, který je pronásledován IMPERATOREM a řeknu: Tenhle chlap se mi vůbec nelíbí!! Promnu si oči, poupravím si kápi a vydám se zpátky do pokoje, kde nás před chvílí zastihlo ono zemětřesení... |
| |
| Čekým na chodbě opřený o zeď na reakci ostatních a podle které se pak zachovám. |
| |
| Pokoj Stojím u dveří už delší dobu... sem tam se ohlídnu a koukám jak si Elenis se zájmem prohlíží oblečení... sem tam se pokusím prolomit ticho obvyklýma otázkama jako Tak cos tam našla...? Odkud jsi? ... Čím se ivíš pracují li vůbec nějak šlechtici? Doufám že ji neotravuji... semnou to už lepší nebude... proč já musím být od přírody tak ukecaný... už bych mněl raději mlčet!!! když mně v toku myšlenek přeruší zvuk... slabounký... jsou to kroky... jemně kladené na zem... zaostřím pohled a uklidním se... Achjo... to je jen Greg... asi bych mněl začít odklízet to harampádí... "Stíne" počkej... zablokoval jsem dveře... Co se tam stalo a proč se vracíš sám? jsou ostatní v pořádku? a začnu odklízet nepořádek |
| |
| Pokoj To oblečení je tak zvláštní. Vytáhnu nějaké plesové šaty, které sahají sotva pod zadek a nemají žádné rukávy. Kdo by to na sebe tak mohl vzít? Zeptám se spíš pro sebe a pak kouknu na Wolva. Jsem z Temného hvozdu. Tam jsem se narodila, vyrůstala a myslela jsem, že tam i zemřu. Usměju se. Můj otec jezdil často mezi lid, řešil rozmíšky, kontroloval a pomáhal lidem. Do očí se mi dostane zasněný výraz. Když hořel nějaký dům hned běžel na pomoc s hašením. Vlastníma rukama jako ostatní tahal džbery s vodou. Pak také uslyším slabounké kroky, ale Wolv asi ví o koho jde tak se snažím se neznepokojovat. |
| |
| Tak za prvé, kámo... Říkej mi Gregu.... A co že se stalo? V jednom pokoji přistál další chlap... A zřejmě se u toho pekelně posral, smrdí to tam jak v chudinské čtvrti... Byl agresivní, ale vyřídil jsem to... Teď je skoro jako beránek a ostatní ho kontrolujou... odpovím na Wolvovy otázky a počkám až uvolní dveře... Potom teprve vstoupím... |
| |
| Pokoj OK Gregu... to jsi asi vskutku kapacita... až se opět oběví někdo nebezpečný přenechám ho raději Tobě... bude lepší když to vyřídí někdo zkušený než aby se do boje pouštěl amatér jako já... ikdybych zvítězil určitě bych byl zraněn a vidím že na tobě není ani potrhané oblečení... nemluvě o skutečném zranění... máš můj obdiv... pojď dál a otevřu dveře... a začnu zkoumat prostor okolo postele... míval jsem pod svou postelí truhlu když jsem byl malý a ještě jsem necestoval... kdo ví co najdu tady pod touto... Gregu... a našli jste něco zajimavého? nebo ještě prohledávání nezačalo? zeptám se Grega a teprve potom se skloním k posteli a začínám zkoumat |
| |
| No, k boji nedošlo... Pouze držel Tartarose jako rukojmího, ale dostal jsem ho do patové situace přiložením dýky ke krku.... Potom mu sklaplo... řeknu při vstupu do místnosti. Zavřu dveře a pokračuju: A ne, ještě jsme nezačali hledat... |
| |
| Pokoj Tak co kdybys taky něco prohledal... a třeba začal tím harampádím které jsem naházel ke dveřím... a pak co já vím co stihneš... třeba celý pokoj. Jo a chtěl bych se zeptat nemáš li meč či dlouhou dýku.... hodiloby se mi něco menšího na zablokování dveří... tak mně napadlo že bych si z nohy stolu či židle kousek odsekl jako zarážku na dveře... kdekoli se zavřem můžem pak dveře hned na místě zablokovat Říkám Gregovi během zkoumání postele... |
| |
| No, dýku mám, ale pouze pro své potřeby.... A ocenil bych kdybys mi neporoučel... Prohledávat to tady budu až se mi samotnému bude chtít! řeknu a opřu se o zeď v rohu za dveřmi.... |
| |
| Pokoj No no no... snad se toho tolik nestalo... krom toho... já se tě ptal... pokud si pamatuji... řekl jsem "co kdybys" to není rozkaz... to je návrh... stačilo říct že máš důležitější věci na práci... Otočím se a podívám se na Stína njn... asi šlechtic nebo podobné namyšlené arogantní pako... práce mu smrdí, ale vychloubat by se dovedl od rána do večera podívám se jak se opírá o zeď... podívám se na dveře a pokračuji tónem bez jakýchkoli emocí či náznaků ... Třeba jako... hlídání dveří jak se koukám... |
| |
| Na dveře já seru... Na chodbě je Gred, a kdyby něco šlo k pokoji, tak by to na něj narazilo... A to bych slyšel... Tudíž hlídání dveří není důležité... řeknu a podívám se Wolvovým směrem... |
| |
| Pokoj ačkoli se na mně dívá já dál zkoumám postel a proto jediné s čím si Greg může povídat je můj zadek Dobrá.. ať tedy děláš cokoli... tak si to mlčky dělej sám... nepochybně je to příliš důležité než abych tě mohl obtěžovat s čímkoli jiným. Myslím že tenhle usmrkanec mně začíná vcelku nepřirozeně hněvat... Jak jen elf může být tak nevychovaný vulgární a ignorantní? Achjo... myslím že jestli vedle mně tenhle zůstane o něco dýl, tak to bude hodně dlouhý den. |
| |
| Pokoj Hmmm... mručím si "pod vousy"... Tenhle mamlas ztratil všechny mé prvotní sympatie... Ještě chvíli a nedožije se zítřka... stejně jako ten gardista, co si myslel, že je něco víc.... pomyslím si a otevřu dveře Jdu zkontrolovat ostatní... Teda pokud z nich ještě něco zbylo.... řeknu a suše se zachcechtám.... Zavřu za sebou dveře... Jakmile je zavřu, tak začnu imitovat odcházející kroky... Ale nikam nejdu... Přikrčím se za nejbližší roh a poslouchám co se děje uvnitř... |
| |
| Dál stojím před pokojem a hlídám chodbu. Naslouchám co nejlépe dovedu. A tím mi určitě neutekl rozhovor v místnoti kterou v podstatě hlídám, ale tak jak už tu stojím nějakou dobu tak už jsem chtěl zaklepat na dveře pokoje a poprosit o židly, když mi došlo: židle by byla sice pohodlná, ale myslím, že bych na ni zlenivěl a kdyby se něco seběhlo nebyl bych ve střehu. Rači postojím a bude se trochu procvičovat už se cítím o dost lépe. Vytáhnu tesák a zkouším si různé útoky a kryty. Nedělám to pořád, ale jen párkrát abych se rozehřál a pak zase dávám pozor. |
| |
| Dále se opírám o zeď a držím se kousek od Greda. "Co všechno by asi tak zvládl tento bijec, kdybych na něj seslal svou Medvědí sílu." Pomyslím si a dále ho sleduji, jak občas zkouší své bojové schopnosti. Usměju se a přátelsky se ho zeptám. "Když tu tak jsme, Grede. Co by jsi mi tak o sobě mohl říct? Odkud jsi, kolik ti je, máš rodinu? Myslím si, že by bylo fajn být zde mezi kamarády. A já bych tě měl velice rád, jako kamaráda." |
| |
| Příjdu zezadu za gregem a tichým hlasem povím:"Tak co teď uďeláme? je tu smradlaý pošuk, zabijácký maniak, banda kouzelníků a princezna...mě se to tu nelíbí, pojď se radši podívat jestli tu nemaj pokladnici" A naznačuju směr do míst kde jsme jestě nebyli. |
| |
| Hele, Flojde!! Jestli ti to nevadí, tak já poslouchám, co se děje v pokoji... řeknu šeptem Leopoldovi a napínám uši k pokoji, jestli mi něco neišlo.... Jestli chceš, tak se běž porozhlédnout sám.... Nejsem tu proto, abych vybral pokladnici..... pošeptám a dál si ho už nevšímám.... |
| |
| Chodba před pokojem Jak pochopím na co se mě to Nathanjel ptá tak se leknu, škubnu sebou a vystrašeným pohledem se na něj podívám. "C-Co ??? " Vykoktám ze sebe. Ale, jak se tak na něj zadívám a na okolí tak je mi jasné, že tu strávíme nějaký čas. Tak proč to neříct ? Jak se vrátíme každý zpátky tak to snad bude jedno. Dívám se po jeho otázce ještě chvíli do země a pak zpátky hlídám chodbu. A povídám aniž bych se na něj díval. "Achch . . . kde začít, nemám domov, kdy si jsem měl. Pamatuji si, že se to tam nazívalo Stiná strana, podle hory kde ta osada byla. Můj otec byl kapitán vojenské jednotky a můj učitel šermu, boje a taktiky. Jednou se stalo, že odjeli na výpravu ze které se nevrátil . . . ne proto, že by ho zabili, ale protože dezertoval a zabili ho za to. V podstatě stačil mi jeden pohled na sousedy a věděl jsem, že jsem vyhnán, vyhoštěn, bez možnosti návratu. Putuji po světě a za pomoci toho co mě otec naučil se snažím před Bohy odčinit co provedl. " Mám nutkání se teď podívat na Nathanjela abych poznal co si o tom myslí, ale nedokážu to . . . tak se dál dívám do chodby. |
| |
| U koupelny -> pokoj Pozoruji toho šílence marlocka a pomyslím si, že s ním to jistě nebude nejjednodušší. Vídím, že Marlockovy kroky bedlivě pozoruje Imperátor, ve kterém nenašel nijaké simpatije. Co tam asi dělají ostaní v pokoji. Půjdu se tam mrknout. Jdu takovým polorychlím krokem směrem k pokoji a můj plášť za mnou mírně vlaje. Téměř u pokoje si všimnu Nathanjela a Greda, kteří si o něčem povídají. Pozastavím se na chvíli a zeptám se jich, "tak co pánové jak to jde? Něco nového?" Nečekám ani na odpověď a pospíchám dál směrem k pokoji. Za rohem, kousek od dveří vidím krčícího se Grega. O co se tady snaží? Možná se mu stýská po domovu, pokud nějaký má, že? V tom mě hlavou bleskne myšlenka na mého věrného přítele Sokola, na kterého jsem v tom zmatku a schonu zapoměl. Rychle se v mysli spojím s jeho vědomím a snažím se s ním navázat telepatický kontakt. |
| |
| Aretas Nenávázal jsi kontakt spíš jako by nebyl. Nežije. |
| |
| Chodba Jakmile spatřím Aretase, tak se prudce postavím a vyběhnu zpátky do toho smradlavého pokoje (koupelna), tam to přeletím pohledem, otočím se a vyjdu prozkoumat dům... |
| |
| Před pokojem. Chudáček můj malej, až zjistím, kdo za to může, za ten přenos na toto místo tak mu zakroutím krkem i za mého kamaráda. No nic, asi zkusím najít jiného pomocníčka. Vidím Grega, jak vyskočil a pospíchal někam pryč. Přeletěl jsem ho velice rychlím pohledem a prošel jsem za roh a ztoupil do pokoje. No tak tady to vypadá jak po výbuchu. Všude se válejí věci po pokoji a vidím Wolva a Elenis jak se přehrabují v jakých si divně vypadajících kusech látky. "No tady to vypadá vám povím, našli jste alespoň něco zajímavého nebo užitečného. Teda zajímavých věcí jste museli najít spoustu asi jak to tak pozoruji. |
| |
| Chodba směrem ke schodům Už mě nějak opustila trpělivost co se tu děje. Zmatené pobíhání žádná organizace. Chvíli se dívám na Nathanjela a řeknu: "Jestli chceš zkoumat dům poď se mnou. Jdu směrem ke schodům dál nahoru, když tu budeš chtít zůstat klidně tu buď a řekni ostatním kam jsem šel. Věřím, že hned za mnou pujdou jak si sám troufnu jít na půdu." Jen se mírně pousměji a jdu ke schodům nahoru a pak přímo ponich až navrch co to jde. Jdu pomalu a naslouchám s tesákem a štítem připravenými v rukách. "Uvidíme kdo z nich je tak arogantí, že nemůže chybět při zkomání zcela neznámého patra, ale Aretase bych uvítal nebo Nathanjela". Pomyslím si s úsměvem v duchu |
| |
| Podíváms e na Greda a s úsměvem mu odpovím."To víš, že jdu s tebou." A jdu kousek za Gredem, abych nebyl moc blízko, ale abych na něj v případě nouze dokázal seslat jakékoliv své dotykové kouzlo. |
| |
| Chodba Jak docházím ke schodům a zjistím, že vedou jen dolů tak se zarazím a začnu si prohlížet strop. Někde být cesta ještě víš ? Nebo snad ne ? Pomalu procházím ostražitě chodbou a zkoumám strop. A ještě Nathanjelovi řeknu: Jsem rád, že jdeš se mnou Nathanjeli. Pousměji se a dávám bedliví pozor a pomalu postupuji chodbou odshcodů zpátky. |
| |
| Pokoj Hned jak dohrabu ve skříni unaveně sednu na postel. To nemá smysl.... Řeknu si jen tak pro sebe a lehnu si. Kdybych aspon věděla jak se dostat domů... Myslím na svou rodinou "klec" a s pocitem smutku za chvíli usínám. |
| |
| Pokoj poté co dokončím prohledávání postele zjistím, že tam nic zajimavého nebylo... Elenis už to taky vzdala se skříní a právě si předemně lehla na postel... Myslím že má pravdu... i já potřebuji oddech... nebylo rozumné se hned po té ráně pouštět do prohledávání, trošičku si taky odpočinu... podívám se na oblečení kterým se Elenis prohrabávala a vytáhnu něco co vypadá pohodlně (nějaká zimní bunda kožich nebo tak něco) hodím to na zem do rohu kde sedávám a usadím se... pak si ale uvědomím že Elenis má na sobě jen lehké šaty... přijdu k posteli... zuju jí boty a přikryju ji se slovy Dobrou noc a sladké sny a pousměju se... poté se vrátím do rohu kde jsem si hodil bundu... sednu si tam... začnu si pobrukovat píseň o spanilé Perzefoně, ale slova nahlas neříkám... bojím se usnout a proto raději zůstávám vzhůru, ale udělal jsem si pohodlí... mám zavřené oči hlavu pohodlně opřenou o zeď a celkově relaxuji... |
| |
| "To s dezertérstvím tvého otce a nešení následků je mi líto." Řeknu lehce a se soucitem Gredovi a z tváře mi zmizí úsměv. |
| |
| Chodba "Ne tak jako mě" Pronesu pochmurně. "Ale věřím, že když budu šířit dobré skutky do světa tak mě a otci Bohové odpustí. Tak pojďme ostatní dostat domů." A pokračuji ve skoumání stropu. "Jestli tě zaráží proč říkám ostatní tak to bude tím, že já domov nemám." Pronesu spíš už s netrpělivostí, že stále nemohu na stropě nic nalézt. |
| |
| "Asi se zbytečně moc ptám, ale co očekáváš že na tom stropu najdeš?" Optám se Greda. "Něco musí být mezi touto chodbou a střechou, ale už jenom z tohoto že jsme zde, jsem tak zmatený, že bych se nedivil kdyby tam nebylo vůbec nic." Ale něco tam přece být musí... a taky se tam nějak musí dát dostat. Pomyslím si. |
| |
| Chodba "Možná máš pravdu, ale dokud to neprozkoumám tak jak si můžeme být jistí ?" Pousměji se a hledám dál. "Očekávám, že najdu padací dvířka. Nevíme zda už někdo třeba není nahoře či možná je nahoře nějaké podivné vybavení co nás dostane domů . . . kdybych nic tady nakonec nenašel tak mě dál zajímá sklepení. Jsou to místa méně na očích než všechny ostatní prostory budovy. . . nebo alespoň u běžné budovy." S nedočkavím pohledem dál pomalu a důkladně prozkoumávám strop, kdyby byl vchod náhodou nějak zabarven či jinak maskován ať mi neunikne jediný detail. |
| |
| Někde To je divný člověk. Jdu zpátky do horního patra. Snad se ho už zbavím, leze mi na nervy |
| |
| Vyhodnocení Omlouvám se za dlouhou neaktivitu - menší problémy. Nahoře máte mapu tohoto domu. Gred našel tu svou půdu :). Ale chybí ti žebřík. Dřevěná dvířka, na stropě, lehce přejety bílou barvou - nebyl problém to najít. Wolv a Elenis, v ložnici ste našli spoustu oblečení, nejvíce zvláštní určitě vám přišel stůl na kterém byla divná krabice z divného materiálu (pc) . Vedle stolu krásně akvárko, s nádhernýma rybkama :) . Greg neustále klečí a je opřen na rohu. Nathanjel následuje Greda, Aretasovi se nepodařilo zkontaktovat ptáka. Tartaros pořád sedí v koupelně. |
| |
| Pozor Nerad bych ať se to znova opakuje a ať máte kecy :-P. Tzn. stanovil jsem pevné termíny. Kdo nesouhlasí s termínem - má moje ICQ a lze se dohodnout. Kdo nebude moci jen třeba vyjimečně na určitý termín - lze to omluvit. Jinak se zde bude hrát jako kdyby tu byl a jeho postava bude jen stát a blbě koukat! Hrát se bude: Pondělí, Úterý, Středa, Čtvrtek Čas: 17:00-21:30 s přestávkou na jídlo a sprchu xD P.S.Máte moje ICQ tag pisněte! |
| |
| Gred - Půda Střešní dvířka si našel na konci chodby před koupelnou a záchodem. Na mapě to znamená o milimetr vedle kde směřuje ta šipka :) |
| |
| Chodba před koupelnou "Ha!! Tady, Nathanjeli Vidíš! Tady to je! . . . teď už se tam jen dostat. Nevíš kde by tu byl nějaký žebřík či podobná pomůcka ?" Řeknu s neskrytou radostí. která mě po chvlíli přejde protože, kdybych začal hledat z opačné strany chodby tak bych to našel hned. |
| |
| Chodba Postavím se, protáhnu si nohy a jdu se podívat po Tartarosovi, kterého jsem naposledy viděl v koupelně.... Jdu klidným, ležérním krokem s hlavou sklopenou a mírným úsměvem... Cestou si upravuji svou kápi, kterou mám přetaženou přes oči tak, abych viděl, ale aby nikdo neviděl mě... |
| |
| Jdu pořád za MarIockem,připraven během setiny k boji. |
| |
| Greg Když dorazíš k Tartarosovi tag si můžeš všimnout, že sedí opřený o zeď a vůbec se nehýbe. Taktéž si můžeš všimnout jak nahoru po schdoech vhází Marlock a za ním lMPERATOR. |
| |
| "Vidíš Grede, tak jsi to našel. Teď už se jen dostat nahoru." Řeknu radostně. "Pojď, podíváme se jestli tu někde není žebřík, nebo dotáhneme stůl a z toho by jsme se tam pak snad mohli dostat." A začnu se rozhlížet kolem sebe. |
| |
| Chodba pod vstupem na půdu "Jeslti to bude jako každá půda tak tam bude tma. Připravím si už rači nějaké světlo. Zkus mezitím najít nějaký ten žebřík nebo se ještě někoho poptat zda o něm neví." Dám tesák do pochvy a štít položím na zem. Sundám si svůj vak ze zad a začnu v něm hledat ampulky oleje, které jsem měl zamotané v látce, aby se nepoškodili. Jak nějakou najdu tak ji vezmu do ruky a vak si dám zpátky na záda. Potom si od opasku odepnu lucernu. "Sakra" Řeknu znuděným tónem. Dřepnu si, položím lucernu na s ampulkou oleje na zem a znova sundám vak a hledám křesadlo. Jak ho najdu dám vak opět na záda. Naplním lucernu olejem z ampule a ampuli schovám do kapsy. Vezmu si štít ze země a uchopím ho do levé ruku společně s křesadlem a do pravé si už vezmu lucernu. Otočím se směrem do chodby a nahlas zvolám: Neví tady někdo kde je žebřík ? Jesli ano tak prosím potřebuji ho donést. |
| |
| Začnu si procházet naše patro a pozorně koukám, zda-li není žebřík třeba někde připevněn na zdi. Také lehce nakouknu do obou dětských pokojů a na balkón. Krom žebříku se ale také dívám po nějakém vyšším stolku, kdybych náhodou žebřík nenašel.. tak ať pomocí něj můžeme s Gredem vylézt nahoru. |
| |
| Nathanjel a Gred Bohužel, žebřík jste nemohli na patře kde jste najít. |
| |
| Chodba Jdu do místnosti co je před záchodem a koupelnou. (dětský pokoj) Procházím kolem Grega a mohu si určitě všimnout Greda s Nathanjelem jak něco hledají. Ovšem ty dva ignoruji a Grega si prohlídnu od hlavy až k patě. |
| |
| Koupelna Po určité době, se opět proberu. Vstanu a jdu se podívat na chodbu. "Grede jak to tady vypadá?" |
| |
| Chodba před pokojem Jako prve se trochu leknu s tímhle náhlím příchodem někoho kdo před nějakou dobou vypadal jak mrtvola. Jak se během vteřiny uklidním tak s přísným výrazem odpovídám: "Co myslíte tím jak to tady vypadá? . . . Snažím se najít něco zvláštního a takové věci nebudou běžně na očích, tak jsem šel hledat půdu a zdá se, že už vím jak se do ní dostat. Jak seženeme žebřík půjdu nahoru a prozkoumám to tam. Jinak co se děje jinde netuším." Zadívám se na vchod na půdu a pak věnuji pozornost Tartarosovi. "Čím dřív mi někdo pomůže najít způsob jak se tam dostanu tím dřív se možná dostaneme domů. Tak mi prosím pomožte." A dívám se na Tartarose očekávající odpověď. |
| |
| Chodba "Grede, myslím že nejlepší způsob jak se tam dostat je, že jeden z nás udělá tomu druhému stoličku" řeknu Gredovi neutrálním hlasem a přesunu se k nim obhlídnout situaci... |
| |
| Chodba "Grede, Greg má pravdu, zběžným pohledem tu nevidím žebřík. Musíme si pomoci sami, ale já bohužel nápomocen nebudu. Nejsem natolik silný abych mohl někoho z vás uzvednout. A mimochodem Grede, půda? Tam bude východ ven?" |
| |
| Chodba před pokojem "Dobrý nápad, uděláš mi stoličku prosím?" Řeknu s úsměvem a položím lucernu na podlahu a položím vedle ní štít. Potom za pomocí křesadla začnu rozsvěcovat lampu. Jak se mi to podaří tak si ze zad sundám velký vak a ještě ho otevřu a vyndám si páčidlo. "Tak, udělej mi prosím stoličku a já zkusím zda se to dá v pohodě otevřít, jak se dostanu nahoru podejte mi páčidlo a pak lucernu . . . nebo rači napřed štít, pak lampu a pak páčidlo, jo a Nathanjeli dej na můj vak pozor prosím tě." Připravím se a čekám na Gregovu reakci. |
| |
| Chodba před pokojem "No to se nedozvíme dokud to tam neproskoumáme." Pousměji se nad Tartarosovím dotazem. |
| |
| Chodba Jakmile mě Gred požádá o vytvoření stoličky tak sebou překvapení trhnu... Z hluboka se nadechnu a pak nervózně řeknu: "Nic proti, ale já jako elf nejsem tak těžký... Proto by bylo lepší, kdybys tu stoličku udělal ty... " |
| |
| Chodba Z pokoje kde vlezl JEN MarIock jste mohli uslišet zvuk rozbitého skla. Ovšem blíže nic vidět nemůžete jelikož dveře jsou zavřené. |
| |
| Chodba "Co to k sakru bylo??!! Neměl by se tam někdo podívat?" zeptám se šeptem ostatních, kteří stojí kousek ode mě |
| |
| Chodba Hloupé se ptát co to bylo, čím dřív tam budu tím dřív to zjistim. (P.S.:Kdo vstoupí do pokoje ať si hodí 2x kostkou) |
| |
| Chodba před pokojem Zamyslím se nad Gregovím návrhem. "Můžu mu věřit? Nepujde nahoru a . . . co mě to napadá, kam by utekl? Nebo co by tak mohl dělat aby mě to mělo štvát?" Zadívám se na Grega a přikývnu. "Fajn, ale může to být nebezpečné, nevíme co je nahoře, může to být nebezpčené, . . . Dostanu tě nahoru pak ti podám svoji lampu a potom ti hodím lano, k něčemu to přivaž a . . . sakra já neumím šplhat. " Opět se zamýšlím. "Ale určitě nechci, aby tam šel někdo sám. " Dál zamyšleně stojím a zvažuji situaci. |
| |
| Chodba Dívám se na Tartarose, který vyráží k místu, kde šel slyšet ten hluk a řeknu Gredovi: Promiň kámo, ale musíme to na chvilku odložit... Jdu se podívat co se tam děje... " Poté vyjdu za Tartarosem, ale do pokoje nevejdu... Poslouchám přede dveřmi s taseným tesákem... A čekám co se bude dít dál... |
| |
| Chodba před pokojem Jak si uvědomím co se stalo zadívám se tím směrem a jen zbystřím. Odložím lampu, dám ji ke stějě a vezmu si do ruky rači štít a tesák a čekám co se bude dít. "Dej pozor" Řeknu Gregovi jak ho vidím odcházet tím směrem. |
| |
| Dětský pokoj Ti kteří vejdou do pokoje si mohou všimnout že nejspíš to rozbite sklo bylo právě jedno ze dvou oken této místnosti. Jelikož spoustu věci jistě vidítě prvně (jakožto vycpávané věci, obrázky dělané velmi zvláštním style, divné pera, papíry, a zmenšenina povozu do kterého by se sotva vešlo malé mimino .... (kočárek pro panenky) Jinak žádna známka po živém tvorovi, nebo něčem co by se hýbalo. |
| |
| Dětský pokoj Vejdu do pokoje, opatrně. pevně držím svou hůl. Když si všimnu toho okna a tolik podivných věcí kolem tag se rozčílím: "Do háje! To je pitomá legrace! Na tomhle místě nechci být ani minutu! Jdu najít cestu ven! A odcházím z místnosti směr chodba najít Wolverina. |
| |
| Chodba před pokojem "Co myslíš tím pitomá legrace? . . . Co se stalo?" Udiveně se zatvářím na Tartarose, jak vychází z pokoje. |
| |
| Chodba / Pokoj Jakmile usoudím, že se v pokoji nic neděje, tak se tam vřítím s taseným tesákem... svůj běh zakončím saltem na postel.... Elegantně doskočím na nohy a naštvaně řeknu: "Co se to tu kurva děje??" |
| |
| "Rozbité okno! Nikde není příčina co se zas stalo. Tohle už je pořádně na hlavu aby se tady stalo tolik nevysvělených věcí!" Jdu se podívat do pokoje kde jsem viděl naposledy Wolva. |
| |
| Chodba před pokojem "Není to jasné? Chcem jít na půdu a zničeho nic okno prásk. Něco nás chce od toho rozptýlit. Já nevěřím na náhodu." Řeknu a zadívám se zase na vchod. "Gregu pojď ! Dostanu tě na horu!" Zavolám na Grega |
| |
| Pokoj s rozbitým oknem Dobrá Tartarosi.... Řekni to ostatním.... Já tu zatím zůstanu a budu hlídat.... řeknu neutrálním hlasem a začnu prohledávat skříně a ostatní zákoutí v tomto pokoji, jestli tu na nás někdo nebo něco nečíhá... |
| |
| Chodba Mimochodem, zarazím se a otočím se zpátky, "Grede a Grege dovolte, udělejte mi trochu místa prosím vás, pomůžu vám stím otvorem Čekám jeslti mě poslechnou a když jo tag pak kouzlím ..... |
| |
| Chodba před pokojem "Proč jsi svou pomoc nenavrhl dřív?" Podezřívavě se na Tartarose zahledím. "Rozhodně se chová divně, bude možná zmatený jako jsem byl já."Pomyslím si. "Vždyť jsi říkal, že nápomocný nebudeš! Tak to mi vysvětli!" A dál se podezíravě dívám. |
| |
| "Grede řek sem že nebudu nápomocen mou fyzickou silou... pro urychlení této cele situace tomu mohu pomoct...",/b> chytnu se za hlavu z téhle šlamastiky chci být prosím už co nejdřív doma, chjo ... prosím uděláš mi tady to místo? |
| |
| Chodba před pokojem "A to jako máš více různých sil nebo co?" Můj podezíraví víraz se změní v nechápaví. |
| |
| Chodba Jaj, "Grede koukej a neměj strach" jdu k Gredovi přátelským gestem ho chytne za ramenu a zavedu ho na bezbečné místo z jakého místa bych už začal konečně kouzlit.... Ovšem pokud Gred poslechne Tartarose.... |
| |
| "Chodba před pokojem" "Co to? Hej co děláš? . . . Fajn jen si poberu své věci co tu mám rozdělané a uhnu ti dobře?" Poberu své věci co jsem měl tam v chodbě. Velký vak, lucernu, křesadlo a páčidlo. |
| |
| Chodba Mockrát děkuji |
| |
| Chodba Přikývnu, do vaku si schovám páčidlo a křesadlo si dám do kapsy. Jinak chovám tesák do pochvy a do levé ruky uchopím štít a do pravé již svítící lucernu. |
| |
| Pokoj Koukám na Elenis, která únavou padla na postel. O chvyličku později k ní přiskočil Wolv a přikryl jí. Pak sám znaven tím prohledáváním, si sednul na zem u zdi. Sám jsem potom dál procházel věci, které jsme v pokoji objevili. To je divné. Kčemu jsou všechny tyhle krámy? |
| |
| Chodba Tartaros kouzlí. Ohnivá koule, kouzlo se mu povedlo a spálil dřevěnou část dvířek na půdu. Chvíli kousky dřeva ještě hoří, ale po kratší době (5min) to dohoří a otvor bude zcela v pořádku aby se tam protáhlad jedna osoba i v brnění. |
| |
| Chodba "Teď mě omluvte jdu sehnat ostatní, hned se vrátím" a odcházím za Wolvem. |
| |
| Chodba Jak to uvidím, tak se udiveně dívám co se stalo. Po chvíliy ze sebe deostanu: "Bylo tohle nutné ? Myslím, že na to stačilo zatlačit! A teď jak se dostaneme nahoru po těm možná až moc spálených krajích ? Až něco budeš chtít dělat ocenil bych kdyby jsi nám předem řekl co. Jinak díky žes chtěl abych uhnul, ale vlastně. . . jak jsi to udělal ???" Dívám se na něj s neskrytým úžasem. |
| |
| Gred Tartaros ti neodpovídá a jde směrem pokoje kde je Wolv. Greg Určitě si něco zaslechl .... |
| |
| Chodba Jdu se podívat směrem k dvířkům a podívám se nahoru na půdu. Nebo aspoň očekávám, že tam je půda. Opatrně se přiblížím. Pomalu a poslouchám, zda se nahoře něco nehýbe či tak něco a dávám pozor aby na mne něco nespadlo, mám pozdvižený štít. |
| |
| Gred Grede je tam tma jak v pytli. Lehce by ses tam dostal kdyby tě někdo nazved... |
| |
| Chodba "Fakt si pomoch" řeknu si velice tiše. Gregu pojď pomůžu ti nahoru! Volám do chodby a čekám co se bude dít. |
| |
| Pokoj s rozbitým oknem Jakmile uslyším Gredovo volání tak mu odpovím: Počkej chvilku.... jen co to tu dodělám.... Zbývá mi ještě skříň... |
| |
| Greg V pokoji si našel vycpávané věci, nejspíš zde bydlí hodně mladý tvor, ale těch věci co tu jsou, u některých si nejsi jistý co to je, napodobeniny člověka, panennky, vozík ve kterém je velká panenka. Zmenšeniny vycpávaných emdvídku s růžovýma provázkama to samé pejsků .... taktéž si našel celkem male oblečení.... |
| |
| Pokoj s rozbitým oknem po chvilce vyjdu z pokoje se slovy: "Vypadá to že v tom pokoji není nic neobvyklého... No... takže jdeme na to..." vytáhnu si dýku, kterou si chytím zubama a čekám než mi Gred udělá stoličku, poté po něm vylezu na půdu.... |
| |
| Chodba pod vhcodem na půdu Udělám Gregovi stoličku a pomůžu mu nahoru. Je překvapivě lehký. A pomohu mu až nahoru. Jak je nahoře tak na něj zavolám: "Nepotřebuješ světlo? Podám ti olejovou lampu." |
| |
| Ložnice Ani nevejdu do místnosti, pootevřu dveře a řeknu :"Wolve a všichni pojďte, něco sme našli a měli bychom se držet u sebe." |
| |
| Půda Chvíli se potichu rozhlížím a pak řeknu: "Jo, tu lampu bych ocenil... díky" a natáhnu se dolů pro lampu v domění, že mi jí Gred podá.. |
| |
| Ložnice zaslechl jsem tartarosův hlas... proběhne mi hlavou mrzutá myšlenka že tohle je houby a né odpočinek... ale co se dá dělat... Ještě že má vychování a nevtrhl tu... kdyby ještě zaklepal bylo by to supr mrzutě se postavím... a protáhnu "staré" kosti... přijdu k Elenis... kleknu k posteli... a začnu šeptat do ucha princezny (abych ji nevzbudil násilně... sám nemám rád prudké probuzení) Elenis... vstávej... potřebují tě u sebe... notak... princezničko... vstávej... pokračuji v naléhání dokud Elenis neprobudím |
| |
| Pokoj Danieli, jsi to ty? Zeptám se rozespale. Zdál se mi hrozný sen. Otevřu oči a trochu se leknu. Odpusť, trochu jsem snila o domově. Zrudnu jako prvotřídní rajče. |
| |
| Chodba pod vhcodem na půdu Podávám mu lampu společně s křesadlem. "Olej už je vní. Jak to budeš mít zapálené řekni co vidíš a jestli nikde není nějaká věc co by nám pomohla se dostat nehoru. Může to být klidně lano ale to mi trochu potrvá než se tam vyšplhám a ocenil bych pomocnou ruku" |
| |
| Pokoj to nic... to se stane... mohla bys mně následovat? ostatní chcou abychom je následovali... prý bychom tam mněli být všichni... usměju se na Elenis a nabídnu ji ruku abych ji pomohl vstanout... ale mám co nejvíc přivřené očiaby mi do nich nešlo vidět, ale abych alespoň trošičku viděl |
| |
| Půda Vezmu lampu, která již svítí a pořádně se porozhlédnu po "půdě".... Tak jo... možná tu najdu něco cenného.... nebo alespoň něco užitečného.... Po krátkém porozhlédnutí vytáhnu své lano a přivážu k němu kotvičku.... poté zaseknu její hroty do kraje otvoru a přidržím jí, aby nesjela.... " Tak pojď Grede... ale pohni.... " řeknu a pořádně se zapřu.... |
| |
| Pokoj Jistě tak pojďme. Usměju se na Wolva a vstanu z postele. Nepřivírej oči, prosím. Řeknu a protáhnu se. Tak pojďme. |
| |
| Chodba pod vhcodem na půdu Nejdřív podám Gregovi své věci co ke šplhání nepotřebuji ať jsem co nejlehčí a pak se vší silou přitahuji na horu. Nebylo tu úplně nejrychlejší a bez chybyčky, ale dostatečnou sílu jsem měl aby se mi to povedlo. Jak se dostanu nahuru tak si oddychnu začnu si opět brá své věci až na Lampičku a do rukou si připravím tesák a štít. Během toho řeknu: "Mockrát ti děkuji Gregu za tvou pomoc . . . a teď co pak tady máme?" A začnu se rozhlížet. |
| |
| Půda Půda je menšího rázu. Jsou tam staré židle jeden vetší stůl a jeden menší stoleček. Ovšem už maji svá léta za sebou. Několik starších knih, některé jsou i solidni hrubé svazky. Všechny věci jsou hodně zaprášené. Půda je v celkeém dobrém stavu - krom té tmy a té vrstvy prachu. |
| |
| Půda "TAK, . . . myslím, že hledáme možná knihu nebo nějaký předmět možná obrazec, který by nám něco o tomhle místě prozdradit. Možná i tajné přihrátky." Jdu se podívat k těm knihám. Dívám se na to jak jsou napsané a jesli vůbec jsou napsané naší řečí. |
| |
| Chodba Jakmile si budu moci všimnout princezny ihned kní přistoupím a zeptám se : Ctěnná princezno, jste v pořádku? Stalo se Vám něco zvláštního? Tam vedle v pokoji někdo vyrazil okno, nejspíš to byl ten podivín co měl v rukou můj život. Princezno nemějte mi to za zlé mou starost k Vám, ale to že už nejste dítě neznamená, že to zde zvládnete sama... ."Od této chvíle se držím opodál ale ať mám pořád princeznu na dohled. |
| |
| Chodba Jsem v pořádku, nemusíte se bát. Usměju se na Tartarose. Našla jsem jen spoustu zvláštního oblečení, a jakási krabička. Usnula jsem. Začervenám se a jdu za ostatními. |
| |
| Půda Knihy - pár knih které byli v cizím jazyce, ale našli jste i pár knih v jazyce který znáte. Ovšem jejich nadpisy a krátký přehled té knihy spíše vypovídá o tom, že to nejsou historické knihy ale spíše povídky či příběhy. Nejtlustší tam byl svazek ve kterém byli obrázky tvorů, míst (fotografie).... |
| |
| Chodba Manipulátorka jedna! vzteká se ve mně kousek mého já... ale převažuje hřejjivý pocit toho že jsou i lidé kterým se TAKHLE nehnusím... jdu s princeznou až k ostatním... po cestě potkáme Tartarose... Tak co se děje že u toho musím být i já? |
| |
| Půda Běžně si tak pročítám knihy kterým rozumím. Třeba jestli tam není příběh s náhodně podobnou situací a taky prohrnu rukou vždy všechny listy jestli tam někne není něco založené a při tom ještě knihu protřepu hřbetem nahoru, aby to popřípadě spaldo na podlahu. |
| |
| Gred Žádný příběh ti toto nepřipomíná, knihy jsou to hlavně básně. Příběhy - obyčejné staré pohádky pro děti. |
| |
| Chodba "Šli prozkoumat půdu" ukážu mu směr odkud šli na tu půdu. "A zavolal sem Vás, že si myslím že nikdo z nás nemá důvod zůstat zde a měli bychom odsud co nejrychleji už konečně jít, jelikož mi to tady už hodne leze na nervy" Snažím se zachovat veškerou svou etiketu která mi ještě zbyla, ale v téhle situaci se chovat dle etikety je opravdu obtížné... |
| |
| Chodba podívám se absolutně znuděně na Tartarose a ironicky se zeptám... doufám že se nechceš dostat z tohoto obydlí, že ne? |
| |
| Chodba Co to máš s očima?! odstoupím a namířím na něj hůl. |
| |
| Chodba Tartarosi, to je v pořádku. Řeknu Tartarosovi. |
| |
| Chodba hmmm chytře se vyhnul tématu... co mu jen na tohle říct aha... ta droga už asi začala působit... než jsem tady byl přenesen sem zajali mně skřeti a chtěli na mně provést nějaký rituál tak mně nadopovali... nevím co to je... a tohle jsou nejspíš následky... podobné drogy mněla i spodina města kde jsem vyrůstal mizerná lež... blbec!!! štve mně... |
| |
| Půda "Gregu už mi můžeš přestat svítit na ty knihy. Prozkoumáme zbytek, máš ješgě nějaké své světlo ? Jestli ne tak si zatím nech to moje já budu hlídat u vchodu do půdy." Postavím se vedle vchodu do půdy tak, aby jsem viděl ty na chodby a popřípadě abych jim pomohl nahoru. |
| |
| Půda Jakmile uslyším zespodu zmínku o Wolverinových očích tak se začnu chechtat, tak že mě slyší i ti dole.... a zavolám: "odhalil tě... Vymysli si něco lepšího..." |
| |
| Půda "Co zas odhalil ? Kdo koho ? Co ?" Zase se mi začíná z toho všeho točit hlava jako na začátku. |
| |
| Chodba Princezno ve jménu krále, Vás prosím ať se nezdržujete poblíž toho cizince zda-li chcete ABY TO PŘEŽIL! Princezno je to moje povinost Vás ochránit před někým kdo se nedovedl vypořádat se skřetí verbeší! Ještě by Vám mohl ublížit! Nevychovanec, kvůli němu málem zemřu a ten ironicky tón si vyprošuji! |
| |
| Chodba Pojďme se bavit o důležitějších věcech. Řeknu mile, ale přitom důrazně. |
| |
| Půda Jak slyším jako Greg dole ten rozhovor a jeho vývoj tak chytnu slova Tartarose a Elenis tak zavolám víc nahlas ať mě berou na vědomí: "Stím má pravdu. Myslím, že je jedno zda někdo má něco s očima nebo zda někdo dokáže přivolat oheň od nikud. Obojí je divné a nelidské, ale o to tady přece nejde! Co takhle kdyby někdo s náma začal prohledávat dům ? Když je tu půda bude tu i sklep" Jak dořeknu poslední slovo tak napětě poslouchám okolní děj podemnou. |
| |
| Půda Nebojte, Wolv není nebezpečný.... není to nic neobvyklého.... řeknu a zachechtám se.... |
| |
| Chodba můj ironický tón patří zmínce o půdě a pokusu dostat se odsud... doufal jsem že mi vyvrátíte co sy myslím... že jsem váss špatně pochopil... a smím se zeptat co zemně dělá někoho nebezpečného, když se nedovedu ubránit přesile? |
| |
| Chodba Vypadni od princezny! OPAKUJI, VYPADNI OD PRINCEZNY DO JEDNOHO ZDEJSIHO POKOJE! Bud to pude po dobrym, nebo po zlym! Prijdu tam za tebou! |
| |
| Půda Když slyším Tartarosův tón tak sjedu po laně dolů a postavím se k Wolvovi se slovy: "Tak jim to teda řekni, ať je Tartaros spokojený.... Odhal své velké tajemství.... " dořeknu a zachechtám se...... Přeletím pohledem ostatní a postavím se mezi Tartarose a wolva... |
| |
| Chodba opřu se o zeď a tázavě... a velmi unaveně a otráveně se podívám na Tartarose Supr... nejdřív se je pokusím všechny zachránit na úkor mé pověsti... poté mně to stojí takřka život... a skončí to tím že tu po mně huláká chlap s holí v ruce.... ještě že nemá vadu řeči... kdyby šišlal asi by mně při tom řvaní poprskal |
| |
| Půda "To mě a princeznu nikdo neslyšel ??? Sakra proč to tady probýráte ? Co se tím vyřeší ? Jesli budeme takhle pokračovat tak se od tud nedostaneme. Nikoho tady neznám a přesto vám věřím. Protože chceme totéž! A to dostat se spátky. Snad kromě toho kdo nás tady dostal. Ale tím chci říct: Pokud se máme dostat domů, tak musíme začím spolupracovat né jako skupina!, ale jako rodina ! když si nebudeme důvěřovat a prokovat se tak tu všichni strvdnem!" Tento krát už skoro křičím. |
| |
| Boj Tag si hod WOlve, mám ti poslat screeny mych hodu? At mi veris.... |
| |
| Wolv Jsi omráčen. |
| |
| Chodba Nadechnu se abych ho poslal k čertu, ale podlomí se mi kolena... před očima mi propukne bílé světlo a cítím že padám bezvládně k zemi díky bohu za jeho Artikulaci... být omráčen poprskaný, tak bych se propadl hanbou... doufám že ukončí mé trápení s těmi myšlenkami mé vědomí uteče z těla do krajiny snů |
| |
| Chodba Jdu k Wolvovi a snažím se ho po zemi odtáhnout do pokoje. |
| |
| Chodba Zastavím Tartarose se slovy: "co si jako myslíš, že děláš??!!" |
| |
| "Půda" "Sakra!" Seskakuji z půdy na chodbu. Jak dopadnu tak sevřu pevně štít a tesák. A skoro křičím: "CO SE TU SAKRA DĚJE!!! KDO JSI, ŽE SE VYMLOUVÁŠ NA VEJMÉNU KRÁLE PŘED PRINCESNOU !!! TO BY MĚ FAKT ZAJÍMALO !!! A JAKTO, ŽE UMÍŠ TO CO UMÍŠ!!! JSÍ ĎÁBEL CO NÁS SEM DOSTAL NEBO KDO KSAKRU ŽE SI TROUFÁM MLUVIT VE JMÉNU KRÁLE !!!" "Pokud hned nezastavíš a nevysvětlíš co se tu děje tak budeš muset sejmou i mě!!!!!" |
| |
| Chodba A DOST! TO BY STAČILO! Zvýším hlas na muže kolem sebe. To se na princeznu nesluší. Jsme již dospělí tak to tak pojďte vyřešit, dospěle! Promluvím již klidnějším tonem.. |
| |
| Chodba Odsrčím Tartarose, položím lampičku na zem a vezmu Wolva na záda se slovy: "Dost... Myslím že to co je wolv zač si nevyžaduje takovou péči Tartarosi.... vím co to znamená a myslím že nám nic nehrozí...." |
| |
| Chodba Jen plním zákon a své šlechtické povinosti vůči královské rodině. Pusťte mě snim jít jinak zemře. Pokud mi nikdo nadále razantným fyzickým gestem nevkročil do cesty vše sem ignoroval a soustředil se na Wolva. |
| |
| Chodba Dost už! Řeknu naštvaně a modré oči mi až nepřirozeně ztmavnou. Tartaros patří ke královské gardě jakožto kouzelník. Řeknu mužum a pak se otočím na Tartarose. Myslím že Wolv už dokázal, že nás chce chránit a né zabít tak se tak k němu chovejte. |
| |
| Chodba "TAk ! Teda přestaň bát spravedlost do svích rukou. Nebo ho vizvi na poctiví rovnocený duel !!! A o tvém původu vím hovno, ale tvé způsoby vidím te´d a tady. Berte si příklad ze mě." Zandávám, tesák do pochvy a štít dávám na záda. "Pokud tu má někdo největší šlechtické právo je to dcera krále pokud se nepletu." Celkem ještě nervně pozoruji Tartarose. "Chlape rozmysli jsi to!!!!" |
| |
| Chodba pokud tak moc toužíte vědět co je zač tak pojďte se mnou.... řeknu a vyběhnu s Wolvem na zádech do "Ložnice" |
| |
| Chodba "Jdem" |
| |
| Chodba Tos fakt nemohl zůstat tady. Jdu krokem do ložnice. |
| |
| Pokoj "Grege pojď laskavě jen ty, a polož ho prosím na postel." |
| |
| Ložnice Položím Wolva na postel a otočím se čelem ke dveřím tak, abych viděl na ty co přicházejí.... |
| |
| Chodba Jdu za ostatními do ložnici. Nechápu proč je tu tolik povyku, ale to se srovná. A já na ně křičela, takhle se ponižit. Vše mi běhá v hlavě a vím jen, že jediná naše šance je když budeme spojenci ne nepřátelé. |
| |
| Pokoj "Tohle se týká nás všech. A říkal jsem ti, že máš předem říkat co chceš dělta. Zatím si nevisvětlil ani co se stalo." Řeknu podrážděně, ale už klidně. |
| |
| Ložnice Takže, odteď tu nikdo nebude provádět žádné čáry proti ostatním přítomným, nebo si to s ním vyřídím!!! S vysvětlením počkáme až Tartaros vzbudí Wolva.... Chci abyste vše slyšeli od něj.... pronesu vážným hlasem a přejedu si všechny pohledem... |
| |
| Po všech těchto událostech odejdu do ložnice se slovy "Mohl by mi laskavě někdo vysvětlit CO a PROČ se tu děje? Nevšimnul jsem si, že by Wolv chtěl někomu něco udělat... tak proč tohle?" Podívám se na všechny přítomné a pak zaměřím se svůj zrak na Tartarose. "Nechtěl by jsi nám všem náhodou něco říci? Něco, co by vysvětlilo ten propálený otvor na půdu, nebo bezdůvodně omráčeného Wolva?" Řeknu vcelku netrpělivě. |
| |
| Pokoj "Sir Tartaros Firelli je celé moje jméno! A tenhle muž mi dluží vysvětlení. Žije díky mně, tak mě rozčílil jeho ironický tón a drzé chování nevychovance! Ačkoliv Wolv se začíná pomalu probírat jdu ho odzbrojit. |
| |
| "To, že jsi mu zachránil život ještě neznamená, že jeho život náleží tobě. Takže si s ním prostě nebudeš dělat, co chceš a co uznáš za vhodné. Pokud vím, Tobě taky zachránili život, když tě ten netvor spící v té smardlavé místnosti držel pod krkem. Nebo snad ne? Tudíž je jeho osud v rukou nás všech... a ne jen ve tvých, jak to zatím dle tvého chování vypadá." Řeknu Tartarosovi. |
| |
| Ložnice Stojím přímo u Wolva a jak vidím Tartarose jak se k němu přibližuje, tak se mu postavím do cesty a řeknu: "Co si myslíš, že děláš??!! Běž od něj!! Dokud se neprobere, tak na něj šahat nebudeš!!" |
| |
| Ložnice "Rozhodně Nathanjeli nevím co jsi celou dobu dělal, ale zrovna tenhle tam nebyl a pro moji záchranu nic neudělal narozdíl od Grega, který se snažil a musím mu za to poděkovat"panebožeeee"A za druhé Nathanjeli ty ani nevíš co mluvíš, nemá cenu s tebou o tom diskutovat. Grege tento TRESTANEC může ublížit princezně a nám všem!" P.S. Wolv se toto kolo vzpamatovával a už je ok když mě Greg zabránil ho odzbrojit.... |
| |
| Ložnice Co to je? proč mně uvěznili.... na .... na posteli.... kriste pane co semnou prováděli??! Šmarja!!! Vím že asi mluvíš z rozčilení, ale neprzni cizí jména Tartarosi... on je Greg... oslovuj ho prosím "Gregu" a co jste semnou ksakru dělali??? vymrštím se podrážděně na nohy a do levé ruky si chytnu luk... a do pravé šíp |
| |
| Ložnice Jestli ti vadí již potřestaný zločinec, tak nevím co budeš dělat až zjistíš co jsme zač.... Všichni co tu jsme máme své tajemství... řeknu a založím si ruce na prsa... |
| |
| Ložnice "To nemá tady žádný smysl řešit! Tady je naprosto jedno zda je trestanec, protože jsme zde vězni všichni! Pokud se odtud chceme dostat tak potřebuje každou ruku a taky se nenechávát unášet nějakými hloupímy zákony, ve kterých se nic neříká o tom co dělat, když nás něco přenese Bůh ví kam do stracena!!! " Odmlčím se, abych nechal okolí vstřebat svá slova a pokračuji. "Já jsem slyšel o vás Tartarosi. Vím, že jste uznávaný velitel nějaké armády. . . přesně už nevím a upřímě tady je mi to jedno! Jediné na com záleží je dostat se domů a jesli se takhle chováš, když ti někdo nezodpoví nějakou tvou otázku, tak je mi jasné kolik poprav si ve své armádě asi musel udělat! Ale tady není nějaká zasraná válka ! Tady je jen parta obyčejných smrteníků co chce domů !" Prosebně sevřu ruce a pokračuji. "Notak! . . . Kdy ti prosím tě dojde, že tady řešit tyto věci nemá smysl. Ten jak říkáš "trestanec" zatím projevil mnohem méně agresivity než třeba Marloc!No počkat! To je pravda! Tak proč sakra se tak agresivně chová k němu ? Tady něco nehraje ! Proč sakra nic neuděláš jemu !!! Jste koplici !!!! Tady si nás dostatl ty, aby jsi vybyl svůj hněv !!! To nám vysvětli !!! Proč né Marloc! Ale on !!!" Ve tváři se mi oběví neskrývaný hněv. |
| |
| Ložnice Heh... Wolve... Tady Tartaros tě nějak omráčil.... pak s tebou chtěl něco udělat.... tahal tě po zemi pryč, ale to jsem mu nedovolil a odnesl tě tady.... a teď tady pořád držkuje na tvou osobu... zjistil že máš na sobě tu trestaneckou kletbu či co... Takže to už ví všichni... odvětím Wolvovi a pak poslouchám Gredovy výlevy. Poté co gred utichne se otočím na Tartarose a čekám jak zareaguje... |
| |
| Ložnice Tak tohle je solidní šlamastika... jak se vysekám z tohodle? A jak se vůbec dostanu zpátky domů? musím jednat... dost myšlení! vsadím vše na jednu kartu!!! jak říkával otec.... "za dobrotu na žebrotu" pousměju se pobaveně... beznadějně a s nádechem ironie... tak do toho vrahu... je to přece zákon... konej svou povinnost... nenechám se sebou vláčet jako kusem hadru... očividně se považuješ za soudce... porotu i kata, odsouzen už očividně jsem... zbývá tedy jen to poslední, nebo ne? Roztáhnu ruce od sebe a dívám se odhodlaně Tartarosovi do očí mým nepříjemně rudým pohledem.... |
| |
| Pokoj Jsem celý z této situace vystrašen. Mnohé mé rozhodnutí byla vyřčena z pouhého afektu. Musím z této situace důstojně vyjít ven. Sleduji Wolva a Grega, přemýšlím co jsou vůbec zač. Po Gredových slovech se k němu otočím, podívám se na něj "Ty jistě musíš patřit mezi výborné bojovníky. S tvou morálkou si musel taktéž porazit každého svého nepřítele, že ano? A kdo tě vůbec učil boji? Asi nějaký obáváný bojovník a teď jdeš jeho cestou, mnoho štěstí." Jdu stranou, někde do volného rohu místnosti "Dělejte co uznáte za vhodné" |
| |
| Ložnice Jak uslyším Tartarosova slova tak se mi z tváře vytratí hněv a nahradí jej bledý vystrašený výraz. "Jak to myslí ? Uznává mě nebo ví o mém otci ?" Zadívám se směrem kde nikdo není a pokouším se uklidnit. Nesnesu teď v tento moment jejich pohled. Po krátké chvíli se zpět otočím k ostatním a pronáším: "Já . . . navrhuji, abychom tady teď vše vyřešili. Nemůžeme už pomáhat každý sám jak uzná za vhodné. Každý objeví jen kus skládačky ale potřebujeme vidět všechny díly. Navrhuji zvolit někoho kdo by nás vedl a měl o všem přehled. Já osobně bych navrhoval princeznu. Možná nemá žádné zkušenosti s velením, ale když ji třeba Aretas bude pomáhat jako rádce tak věřím, že vždy vybere to nejsprávnější rozhodnutí." Jak to dořeknu čekám na reakce ostatních. |
| |
| Ložnice poté co zaslechnu Tartarosovu poslední větu zavřu křečovitě oči jako kdybych čekal useknutí hlavy nebo tak něco... po chvíli otevřu jedno oko které mi kmitne z leva doprava... pak otevřu i druhé... narovnám se... svěsím ruce k tělu a prohlásím Žádná poprava?! Fajn! Tak bych řekl že tímto se tohle nedorozumění uzavírá... a už se k tomu nebudem NIKDY vracet... procedím mezi zuby s dávkou kuráže... úlevy a rozhodnosti jdu ke dveřím s nedůvěrou v srdci... opřu se o práh dveří... a oslovím Greda Víš Grede... to vše co jsi nám tu řekl je sicepěkné, ale nesouhlasím s Tebou... Kdo se nás tu snaží držet pohromadě? Kdo se stále snaží pomáhat? a kdo je tu asi nejnestranější? myslím že je dobrý nápad aby velela princezna... je nestraná a (snad) nikdo... až nepříjemně zkoumavým pohledem se podívám na Grega si k ní nic nedovolí... ale rádce bys mněl být Ty! |
| |
| Ložnice "Jo Grede, s tvou disciplínou bojovníka nás určitě dovedeš v pořádku domů. řeknu po jeho "silných" slovech. Myslím to celkem ironicky, jelikož Gredovi s jeho morálkou nedávám velkou šanci na úspěch. "Opravdu výborný nápad. Veď nás ty, jsem zvědav na tvé počínaní když budeš mít pod sebou nevyzpytatelné trestance a žádnou morálku, že si nikdy nebudeš moci být jistý, kdy to dostaneš ze zadu." Pokusím se to říct s menší dávkou ironie. Ovšem neubírám ani na vážnosti. |
| |
| Jdu do ložnice a stoupnu si k ostatním. Sleduju co se děje |
| |
| Ložnice jelikož jsem mněl situaci za uzavřenou a jsem stále podrážděný, tak mně rozdmýchá Tartarosova zmínka... Co si sakra o sobě myslí Sir Tartaros z blbova?!!!! jak mi tenhle elf pije krev!!! ale nesmím shodit svou nynější pozici... každý tady mně bere a nejsem pro ně zatím hrozba! OH!! málem bych zapomněl... Gregu... nemáš náhodou nůž navíc.... zrovna jsem si u sebe doma zapomněl svou "zrádcovsko-zločineckou výbavu" pro bodání do zad a jiné nečestné věci... sice bych mohl použít jeden z mých šípů, ale ten by nemusel našeho budoucího velitele rovnou zabít... víš jak to myslím... nechci ryskovat že se ještě ve smrtelné křeči ožene mečem nebo tak něco... když zabít... tak jen precizně a na jeden úder... hezky ze zadu... prohlásím napodobujíc nějakého velmi zlého člověka... "hraju" si na záporáka a to celé jsem řekl s velkou dávkou ironie a sarkazmu.... |
| |
| "Ložnice" Zaskočeně si v hlavě promítám znovu a znovu co slyším. Po chvíly jen pomalu přikývnu. "Tak tedy dobrá. Co bychom měli udělat jako prvé. Měli bychom si začít věřit. Všichni všem. Potom bychom měli prohledat budovu, hlavně ty nemoc běžné části, jako je půda a sklepení. . . . Potom pokud bychom nic nenašli co by nám pomohlo měli bychom začít zkoumat ta divná zařízení co tu všude jsou. Třeba nějaká ta věc je schopna nás poslat domů. Nic méně . . . " Zhluboka se nadechu. "Pokud chcete, abych vás vedl chci vědět ským spolupracuji. Já jsem Gred Mezelven. Jsem syn velitele vojska, který byl popraven za dezerci a já jakožto jeho syn a žák jsem byl vyhoštěn za jeho činy, které se nyní snažím dobrými zkutky odčini v očích Bohů. Vážně chcetem, aby vás vedl někdo takoví jako já ? . . . Pokud ano. Chci o vás vědět něco víc. Pak hned začneme s plánováním cesty domů." Tento krát se dívám na ostatní s mrazivím pocitem vzádech. "Fakt jsem to řek !!!!!!!!!" |
| |
| Ložnice Podívám se na Wolva a řeknu "Ne... Dýky mám pouze pro své potřeby.... a navíc, nemám jich dostatek... musím se tady po nějakých dýkách poohlídnout..." dořeknu a poodejdu ke zdi.... Podívám se na Tartarose a řeknu: "Jestli se to bude opakovat, tak budeš obětí jednoho VELKÉHO nedorozumění... A já nehnu ani prstem... " Poté se podívám na Greda a odpovím mu na jeho proslov : Grede, neuraž se, ale Tartarosův návrh byl vyřčen ironickým způsobem.... Dořeknu a odcházím zpátky na půdu, kde vyšplhám po laně s dosud svítící lucernou zavěšenou na pase... |
| |
| "Ložnice" "A Tartarosy, nemám strach z toho, že mě kdokoli tady z vás zabije. Pokud se tak stane tak z vůle Bohů. Nic méně jak říkáte ti "TRESTANCI" Nejsou onic horší než já. Tak proč bych jim neměl věřit?" Zadívám se s klidem na Grega. "Dost možná, ale i tak si myslím, že bych to zvládl lépe než on se svíma popravama. Co myslíš Gregu ? A neber to tak, že chci být velitel, ale chci vám pomoct." A opět se zadívám na Tartarose. Při čemž se můj hněv začal vracet stejně rychle jak se vytratil. "Což mi připomíná žes mi pořád neodpověděl jak je to mezi Tebou a Marlokem." Řeknu tentokrát pomalu a s ledovím klidem. |
| |
| Ložnice "Jistě Grede, Marlock je muj společník, ano společník který mi málem rozřízl hrdlo." A šáhnu si na krk, když si vzpomenu na ten nepříjemný pocit, tehdy v koupelně. |
| |
| Ložnice V tom případě... Tartarosi... mám víc než jen trefný dotaz... Proč ti to hrdlo neprořízl? hmmm? proč jsi teda vyvázl bez zranění? Když není Tvůj společník? pokud se s Gredem dohodnu předem na nějakém plánu... taky mu mohu přiložit nůž ke krku ale ve skutečnosti být stále na Gredově straně podívám se zamyšleně na Tartarose A vůbec... "ty šlechto" odkud toho víš tolik o trestancích... a o vzácných kletbách které padnou jen na málokterou hlavu...? hmmm? že bys mněl taky nějaký stín ve své minulosti? ale to ne... náš milující a přátelský Tartaros by přece nikdy nic zlého neudělal, že ne? teda krom popravy za záštitou zákona... ale dokud ti to dovolují zákony je přece vše v pořádku, že? ke konci svého rozhovoru již zvýším hlas, takže každý může poznat že jak mi putují myšlenky, tak se ve mně hromadí hněv a nedůvěra k tartarosovi... poslední slova zavrčím jako bych mluvil se soupeřem se kterým právě bojuji na život a na smrt |
| |
| Ložnice "Ano, a jelikož je to tvůj společník tak se zas tak nemusíš bát, že ti ho rozřízne a určitě není důvod ho proto považovat jako hrozbu pro princeznu nebo kohokoli znás. Mám znuvo poukázt co udělal Marloc o proti Wolvovi ? A pokud opravdu není tvůj společník tak co je sakra potom Wolv, že se k němu žu chováš tak to ?" Mluvím spíš s údivem než s hněvem. |
| |
| Půda Vzpřímím se a přeletím pohledem po půdě.... pak si uvědomím, že za mnou nikdo nešel.... proto odpoutám kotvičku a hodím lano dolů do chodby, potom seskočím za ní.... dole si lano smotám a schovám... pak se vydám zpět do ložnice zjistit jestli se tam už nebijou.... |
| |
| "Ložnice" "Zase si, ale Tartarosi prosím nemyslete, že stojím naprosto proti vám. zachránil jste Wolvovi život a máte mocné schopnsti, ale vží te se do mé situace. Něco tu nehraje." V obličeji se mi opět začíná oběvovat únava. |
| |
| Ložnice To bude složité, dobrá budu hrát jejich "hru". Hlavně ochránit princeznu a dostat se domů. S tag hulvátským chováním jsem se nesetkal. Nemáte důkazy, mé nařčení k Wolvovi bylo oprávněné, a nemýlil jsem se. Grede, chceš napravit chyby po otci ale přitom tvé slušné vychování .... ne raději už mlčím. Máte zájem me zde soudit? Jen na základě Vašich domněnek? Poslušte si.... |
| |
| "Ložnice" "Já jsem tady nikdy nikoho soudit nechtěl a vyhýbáte se odpovědi. Proč jste se k Wolvovi zachoval tak jak k Marlokovi ne. Je to jednoduchá otázka. A omlou vám se za své chování, ale potřebuji odpověď." Dívám se přímo na Tartarose s náznakem sklamání. Je to takoví ten smutný výraz smýšený s překvapením jako když Cesara probodnul Brutus |
| |
| "Mu svítili oči? Nevšim jsem si. Nedovedl jsem nic dělat. Ty by si dokázal uhodit něco tvorovi, který má u tvého krku nůž? No v jeho případě dráp. Porozuhodné..." |
| |
| Ložnice já už nějaké jednoduché odpovědi vidím...! například vaše "záchrana" mého života na vlastní úkor... jestli jste vážně tak schopný jak tvrdíte přece by jste neohrozil vlastní život... z mého úhlu pohledu jste ze sebe jen udělal chudáka a spasitele aby všichni naslouchali vašim slovům... není to až tak neuvěřitelné vzhledem k tomu, že dovedete dospělého muže poslat k zemi pouhou myšlenkou... a vzhledem k tomu jak jste se choval |
| |
| "Ložnice" "Mluvíš jako bych měl vědět co ty oči znamenají. Já jen vím, že se musíme konečně dát dohormady abychom se dostali od tud. Já jsem tady svůj plán řekl a co jsem si zatím všilm tak jako jediný jsem tady řekl plán. Máš lepší ?" |
| |
| Ložnice no já už svůj návrh podal... a sice aby nás vedla princezna... a Ty Grede... abys byl její rádce a zástupce... a další z návrhů je abychom v případě sporu hlasovali... princezna díky svému postavení by mněla 3 hlasy... ty bys mněl 2 a ostatní po jednom |
| |
| Pokoj "Tak Tartaros mu (Wolv) zachrání život a vy se do něj takhle navážíte. Ře vám není hanba. Zasloužil si to, když na něj seslali Bohové tuhle kledbu." Zastávám se Tartorose, protože zhruba vím co tahle kledba obnáší. A jaký je duvod k tomu, aby ji Bohové seslali. "Pro nezasvěcené povím co jsem se dočetl v moudrých knihách, touhle kledbu na sebe přivolá ten, jež zneuctí život jiného tvora a připraví jej tak o jeho životní sílu." Odporné stvoření ten Wolverin, jak může někdo takhle zneuctím dílo matky přírody a vysávat život z neviných bytostí. "Zaslouží si to" Přemítám si sám pro sebe v duchu. |
| |
| "Ložnice" "No, je mi ctí, že už někdo navrhuje aby jsem měl 2 hlasy, ale ne. Nejsem o nic lepší než vy ostatní. Jeden mi bohatě stačí." Podívám se na Wolva s lehkým úsměvem. |
| |
| Ložnice ve chvíli kdy Wolv pronáší své návrhy vstoupím do pokoje a poslouchám.... podám Gredovi jeho lucernu a jdu se opřít ke zdi... Jakmile Wolv domluví, tak řeknu: " Tohle se mi teda nelíbí.... Ať si je klidně vládyně všech moří, ale mojí panovnicí není.... Nic ve zlém, ale jsem proti... " |
| |
| Ložnice "Plán? Nemám, a i kdybych měl byl by kničemu kdo by o něj stál. Plán s princeznou v čele? V zájmu ochrany princezny, ta se bude držet opodál. Můžete mi zakázat cokoliv, ale je moji poviností uchránit priceznin život i za cenu mého života. Nelíbí se mi, že strategické, taktické možná i bojové akce by měla plánovat princezna, která byla vychovávana k jiným záležitostem." |
| |
| Ložnice "Ona má především rohodovat co se bude dít. Klidně může pověřit tebe aby jsi to naplánoval a tvoji povinost ji chránit jsem nijak omezit či zakázat nechtěl. Já jen chci ať se už přestaneme přít mezi sebou a začneme zkoumat budovu a ty věci tady." |
| |
| Ložnice Bojové? daruji Tartarosovi nepříjemný pohled tady do nedávna nikdo bojovat nechtěl...pokud vím naší... nebo tedy alespoň mou prioritou je dostat se domů nebo se naučit žít tady... hlavně nezemřít... a k takovému úkolu se hodí někdo nestranný... a jedinou naprosto nestrannou osobu zatím vidím v Elenis švihnu pohledem po Aretasovi a Ty! nevypouštěj z úst hlouposti dokud neznáš celou pravdu... onu knihu zřejmně nepsal někdo... kdo tímto prokletím a zároveň darem trpěl!!! |
| |
| Budova Celkem jasně všichni můžete slyšet hlasy v přízemí.... |
| |
| Ložnice zvednu ruku na znamení "pozor" přikrčím se k zemi a dám si prst před ústa... zřetelně aby to všichni viděli |
| |
| ložnice Jakmile uslyším hlasy z přízemí, tak se schovám do rohu za dveře a tiše řeknu: Schovejte se!!! Rychle!!! |
| |
| Ložnice "Ano to je možné, ale k čemu je takové zaklínadlo, které tě sice udrží naživu, ale za jakou cenu. Za cenu zmaření něčího života." Co se mi to snaží nakecat? Udělat něco tak hanebného... ...co se to ozývá z přízemí? Slyšeli jste to všichni? Trochu ve mě trhne, ale jsem klidný a tiše naslouchám hlasům, které se linou zezdola. |
| |
| Ložnice Jak vidím, že všichni stichli chci zakřičet sláva, ale jejich vírazy mě zarazí a naslouchám. |
| |
| Ložnice Na co doprdele čekáš?! Schovej se Aretasi!!!! řeknu tiše, ale zároveň naštvaně.... |
| |
| Ložnice Byl jsem tak zabraný do poslouchání, že jsem zůstal stát jako sloup. Po Gregově upozornění jsem se probral ze soustředění a rychle jsem uskočil stranou směrem k posteli. Neřekl jsem však nic. |
| |
| Ložnice Přesunu se ke dveřím s připravenýmí štítem a tesákem, zastavím se u zdi severně od dveří podle mapy a naslochám se soustředěním na případnou obranu. |
| |
| Ložnice Tasím svůj tesák a připravím se k boji... |
| |
| Ložnice stojím u dveří a nenechám nikoho nikam projít... ukážu na Tartarose prstem... a pokynu mu ať jde kemně... pokud se rozhodne jít vycházkovým krokem... naznačím aby se přikrčil... pak ukážu prstem na Greda a Aretase a ukážu na dvě místa (nalevo a napravo od dveří) Snad pochopí že po nich chci aby kemně přišli) |
| |
| "Ložnice" Gred určitě pujde kam Wolv ukáže. Pokud ovšem se jeho akce uskuteční. |
| |
| Ložnice Jelikož už stojím v rohu za dveřmi což je hned vedle dveří, tak každého kdo se ke mě bude chtít schovat vyženu... |
| |
| Ložnice Jsem překvapen jak ostatní. Přijdu k Wolvovi, a tiše pronesu: "Ano?" |
| |
| Ložnice Kouknu na Wolva. Z jeho gest pochopím, že chce, abych šel k němu. Chopím se tedy své hole, kterou mířím směrem ke dveřím a pomaloučku se přesouvám na místo, kde mi Wolv ukázal. |
| |
| Lehám si pod postel a snažím se být ve stínu |
| |
| Ložnice zašeptám Tak Tartarosi prokaž svá šlechetná slova... někdo tu je a bude mít otázky na které bude znát odpovědi... vypadáš nejmíň nepřátelsky... budeš vyjednávat... my tři ukážu na Aretase a Greda tě budem krýt, ale tak aby nás neviděli... abychom je nepoplašili |
| |
| Ložnice "Souhlasím s tvým návrhem", podívám se na Wolva. "Běž Tartarosi budu stát při tobě a zezadu tě krýt." |
| |
| Ložnice Pujde sám... nesmíme je zbytečně vystrašit... a Tartarosi... hoď si vlasy na své uši ať nejde poznat že jsi Elf... k lidem nikdo předsudky nemá |
| |
| Ložnice "Aretasi, hlídej princeznu. Wolve a ostatní, prosím Vás, zůstaňte zde. Ano?" A chystám se otevřít dveří a vejít na chodbu.... |
| |
| Ložnice dvakrát jemně žduchnu do dveří abych upoutal Gregovu pozornost... až se na mně podívá... ukážu mu na okno... a naznačím otevírání okna pohybem ruky Pro případ neúspěchu se hodí mít únikovou cestu |
| |
| Ložnice Jít tam sám může být sebevražda. Nechceš si to ještě rozmyslet ? Zašeptám rychle. |
| |
| Ložnice "Ano, budu hlídat její život jako svůj vlastní. Spolehni se Tartarosi." |
| |
| Kdo neposlechl Tartarose a šel za ním ven z pokoje? |
| |
| Ložnice Podívám se na wolva a zašeptám: To je naposled co mi přikazuješ.... Protentokrát to, ale ještě udělám... Poté se tichým krokem rychle přesunu k oknu, kde si rychle schovám tesák a pokusím se nějak otevřít okno.... |
| |
| Ložnice na rozmluvy není čas... prostě ho poslechni... For PJ: určitě pujdu ke schodišti, ale nepujdu s ním dolů... ani nepujdu dost daleko aby na mně šlo vidět ze schodiště |
| |
| a pujdu minymálně 10 kroků za tartarosem |
| |
| Ložnice Když si o pomoc neřekl tak za ním nejdu. |
| |
| Pořád ležím pod postelí s tasenýma zbraněma |
| |
| Všichni Pláč dvou dětí. Vyděšený ženský výkřik. Ovšem po par vteřinách, to vše ustalo. Wolv Ze schodiště jsi slišel to co všichni, a po chvíli si mohl slyšet už, že se hlasy sklidnili. |
| |
| Wolv A vedou vcelku normální konverzaci z tvého pohledu a z toho co slišíš. |
| |
| Vybáham z pod postele směrem z jakého byl slyšet výkřik...az budu na doslech tak zpomalím a půjdu co nejpotišeji dovedu |
| |
| Ložnice Sakra co se to tam děje? Mám nutkání seběhnout dolů, ale když se všechno pochvilce uklidnilo i já jsem zůstal na místě. |
| |
| for PK: co slyším? :-D jen tak zběžně :-D |
| |
| Ložnice Snad ví co dělá. Mocný je na to dost. Rozhodně mu odvaha nechybí. Snad bude v pořádku. |
| |
| Wolv Jak se Tartaros hluboce omlouvá, vyhýbá se tématum kolik Vás je, nejspíš cíleně. Ani kdo vše a co jsme zač. Snaží se tu ženu uklidnit. Což se mu nejspíš daří, ale žena je neustále vystrašena - lze to poznat z jejího tónu hlasu. |
| |
| Greg Okno máš otevřený. Ovšem mohlo tě napadnout, že pokud chcete skákat bude to o hubu z té výšky. A ten výhled z toho okna... Nestvůry, jezdíci na čtyrech kolech. Ovládany jsou nejspíše lidmi ze vnitř, něco co ti málem vyrazilo dech. |
| |
| Ložnice Otevřel jsem okno a málem jsem se posral z pohledu ven... Uklidním se a připravím lano s kotvičkou, kterou zaseknu za "parapet", ale lano jesště nespouštím z okna... Pak zašeptám: Hotovo... doufám že je to vše co budu muset udělat... |
| |
| Všichni Tartaros je dole téměř hodinu. Wolv, může slyšet celkem v pohode konverzaci. Během té hodiny se i zapojil od konverzace nějaký muž. Budete čekat tu hodinu, nebo někdo z vás něco dělá? |
| |
| Chci to taky poslouchat chvilku...pak se vrátím do pokoje a reknu co a jak...šeptem, poté jim navrhnu že bych slezl dolů po laně a obešel si je zezadu. |
| |
| Chodba Dokud slyším že je vše v pořádku a že Tartarose nikdo nenapadl (nebo naopak že Tartaros nikoho nenapadl) tak držím hlídku u schodiště a nikoho kdo by chtěl dolů tam nepustím... s myšlenkou, že takhle to je zatím lepší |
| |
| Ložnice No po 30 minutách bych tiše řekl: "Co tam dělá tak dlouho ?? . . . Nepujdeme tam ? Třeba má problémy ?" |
| |
| Nějaká postava se blíži ke schodům a jde nahoru.... |
| |
| Pokud je na schodech stín tak se do něj schovám, pokud ne..odbíhám tichým krokem z5 do pokoje |
| |
| Ložnice Během té hodiny prohledám ty hadry a oblečení, které tu Elenis s Wolvem vyházeli ze skříní.... po Chvíli mi do okna padne černá kožená bunda a černý plátěný oblek... Ten oblek si nasoukám do batohu a tu bundu si ovážu kolem pasu tak, aby mi to pod pláštěm nebylo vidět... |
| |
| Ložnice Jak uslyším, že jde nějaká postava nahoru tak zpozorním jsem připravený se pohotově krýt či jinak zasáhnout. |
| |
| Chodba zacouvám k pokoji schovám se za práh dveří, ale nechám otevřeno... luk si hodím na záda... a upravím si svůj plášť tak abych ho mněl řádně za sebou na aznamení že nic neskrývám... hodím si pár vlasů přes čelo do očí aby mé oči nešly vidět na první pohled |
| |
| Ložnice Gestem naznačím Gredovi aby schoval zbraňe |
| |
| Ložnice Schovávám tesák štít nechávám. |
| |
| Ložnice Jakmile wolv vstoupí do pokoje a upravuje se, tak se na něj podívám a zeptám se: Tak jak to jde? |
| |
| Jdu ven. |
| |
| Jdu nahoru. A vejdu do pokoje, kde jsou téměř všichni. Dveře nechám otevřené - pro jistotu. Spousta věcí mi nedává smysl. Nic jsem o tomhle nečetl. Jsou tam lidé. Nechtěji nám ublížit. Snažil jsem se celé nedorozumnění vysvětlit, ale nevypadá moc, že by mě pochopili. Ačkoliv už nekřičí, sedí tam se dvěma dětma, které jsou vystrašené až po uši. Ti lidé vypadají úplně jinak než my - jiné oblečení a jiné zvyky. Něco neobvyklého. Volali prý někomu kdo nám pomůže. Policie ji myslím nazývali. Tag snad se to vyřeší. Hej stůj! Nikam nechoď!"Běžím k IMPERáTOROVI a chytám ho! |
| |
| Ložnice máme hosty.. připrav se na !přátelskou! návštěvu odpovím Gregovi |
| |
| Ložnice "Kdo je Policiie ? Zdejší čaroděj ? Jméno by tomu odpovídalo." Zamyšleně pozoruji ostatní. |
| |
| Neotravuj. odpovím Tartarosovi a jdu dál |
| |
| Nechápavě se dívám co se to sem blíží. "Doufám že nám řeknou jak odtud"A jdu vyhlížet z okna |
| |
| Chodba Panebože! Zastavte ho jinak vše pokazí!!!! |
| |
| Ložnice Tak na to vám z výšky kašlu... jestli to je zdejší čaroděj a jestli maj tihle lidé všude stejné zvyky "nejprve napadat a pak přijmout kompromis" tak to odsud raději mizím a naučím se žít mezi zdejšími... stýská se mi po domově, ale i tohle peklo je lepší než smrt |
| |
| "Jděte tam někdo ať není ostuda.""A dále pozoruji okolí. |
| |
| Chodba Vybíhám za IMPERATOREM a při nejlepší příležitosti na něj skáču abych ho povalil |
| |
| Schody Schody, jsou celkém úzké, nešlo se netrefit. IMPERATOR byl prekvapen, ackoliv s jeho sílou a obratnosti, tobe se to povedlo. Do karet ti hrála rychlost, šel jsi ze zadu. Ovšem spadl jsi zároveň s IMPERÁTOREM. Nebylo to dvakrát príjemné - spadnout na schodech. |
| |
| "A je to tu..trapas!!!" |
| |
| Ložnice "Jo a Gregu prosím, vrať mi mé křesadlo a lampu." Příjdu ke Gredovi s lehkým úsměvem. |
| |
| Ložnice Grede... Lampu jsem ti již vracel a křesadlo nemám... alespoň ne tvoje... řeknu Gredovi téměř uraženě.... Policie?? Cože? Kdo se jako první volá při vstupu na cizí pozemek?? Gardysti!!! Jestli to jsou gardysti, tak mizím a je mi jedno kdo co říká.... Flojde, jestli chceš, tak pojď se mnou.... Vždy jsem nás provedl přes všechny překážky... řeknu a slézám oknem po laně ven.... |
| |
| Wolv a IMPERATOR Dokutaleli jste se téměř až dolů. Nekutáleli jste se zrovna potichu. Během pár vteřin k vám jdou dvě osoby. Muž a žena, s velmi vyděšenými výrazy... |
| |
| Schody vymrštím se na nohy směrtem mezi osoby a IMPERATORA Nikam nejdeš chlapče! podívám se jakoby "za imperatora" a zavolám Mohl bys mi Tartarosi alespoň vysvětlit proč je tak důležité aby neutekl?! a bedlivě pozoruju každý pohyb Imperátorových svalů abych mohl včas zareagovat na případné tasení zbraně |
| |
| Neznámá žena Papapapane KDO JSTE!? Neznámý muž "Odkud se proboha berete! Nějací pomatení blázni, kdo jste!!!!? |
| |
| schody jsem Wolverine... podal bych vám ruku a pozdravil vás jak se patří, ale momentálně tu mám něco na práci....... TAK TARTAROSI... JSI TAM? stále sleduji každičký pohyb IMPERATORA |
| |
| Schody Nevím kde jsem a za chvíli nebudu vědět ani kdo jsem jaj!Jo už běžím!Snažím se k WOlvovi dostat co nejdříve. Madam omluvte mě a tady Wolverina a málem bych zapomněl .... Do háje jak se vůbec jmenuje... ...na tady toho a ukážu na IMPERATORA. Jestli Vám provedli nějaké škody madam, ihned vám to klidně zaplatím, kolik by to bylo prosím Vás zlatých? |
| |
| Zahrada Sklouznu po laně dolů, poté 3krát prudce škubnu za lano a kotvička se uvolní.... Spěšně smootám lano a sundám si plášť.... lano si schovám....Poté si nasadím onu koženou bundu a smotám si plášť do ruky tak aby vypadal jako kabát.... Hned potom vyběhnu dozadu k plotu, přelezu ho a vydám se okolo domu k další cestě, na které se vydám doprava a snažím se zapadnout.... Pokaždé když uvidím projíždět to ocelové monstrum, tak sebou lehce škubnu.... |
| |
| Neznámý muž Tohle už přesahuje všechny meze! Kříčí rozčílen a jde po Tartarosovi. Chytá ho rukou za kus oblečení u krku a nasupeně křičí : Co jste zač? Chci abyste odešli z mého domu!! Je mi ukradené, že nevíte jak jste se zde dostali, ale jste DIVNÍ! |
| |
| U schodů Papane ano, ihned půjdem, nechceme dělat problémy. Omlouvám se za nás všechny. Nechtě mě prosím zajít pro ostatní, a ukažte nám cestu ven. Rádi půjdeme.... |
| |
| Když sliším jak ti dva dopadnou na zem pod schody a poté vidím jak Tartaros běží dolů nedá mi to a rozběhnu se tam také. Scházím opatrně dolů ze schodů a všímám si dvou divných lidí, nějaká žena a muž. Ten muž jako by se sápal na Tartarose a vedle nich se snaží Wolv spacifikovat Imperátora. Seběhnu ze schodů a natáhnu svou hůl. "Co se to tady děje? Měli bychom se všichni uklidnit, než tady někdo přijde k úrazu." Zavolám na všechny přítomné a poočku si prohlížím ty dva podivíny. |
| |
| Neznámý muž JEDINÝ, JEDINÝ KDO TADY PŘIJDE K ÚRAZU .... po zaslechnutí sirén, tento muž ani nedokončil větu, otočil se , šel za svou ženou s dětma a rychle šli ven. Za to vy slišíte nehorázný kravál, pískot, houkání. |
| |
| Cesta Jdu svižným tempem a hodněkrát odbočuju... hlavně ať mě nechytí gardysti... Jako za starých dobrých časů... Za časů mýtů a legend, kdy jsme s mistrem prováděli různé akce... řeknu si v duchu a trošku zrychlím.... Po chvíli si uvědomím Sakra.... Nikde tu nevidím ani jednoho gardystu.... co je tohle za město... musím se co nejdříve dostat do lesa a odtamaď se podívám po okolí... |
| |
| Schody A do prkna... povolali na nás nějakou příšeru... tak fajn... já mizím za ostatníma... myslete si o mně co chcete, ale nenechám se tady sežrat zatknout popravit či cokoli jiného stále sledujíc Imperátora se dostanu na horní část schodů pak se otočím a vyběhnu nahoru... přijdu do ložnice se slovy Nevím jak vy, ale navrhuji změnu plánu... PADÁME!! vezmu kabát na kterém jsem předtím odpočíval... sice je divný a takovou látku jsem nikdy dřív neviděl... ale nebudu nad tím ohrnovat nos... hodím ho na sebe... zaseknu kotvičku k oknu a shodím lano a signalizuji ostatním že mají sklouznout dolů... že pujdu poslední |
| |
| U okna Beru si své dýky a šplhám dolů z okna. |
| |
| Trochu zmatený z toho strašného rámusu, ale taky jsem vzal nohy na ramena. Vyběhnu po schodech nahoru zpět do ložnice. Koukám všichni již slezli dolů a co teď, jak se dostanu dolů? Na okně ještě vysí lano, po kterém sešplhali ostatní. Rychle se chytnu onoho lana a svou mrštností a obratností se spustím dolů. Následuji ostatní při útěku. |
| |
| Něco se děje,rychle radši vypadnu. Běžím k zadním dveřím,zavřené. Hmm zkusím je vykopnout. Rozběhnu,udělám svůj nejlepší kop,dveře se vyrazili ven.Vyběhl jsem ven,přeběhl zahradu a přeskočil plot a spadl jsem do keře kde jsem zůstal prozatím schován. |
| |
| Někde V dálce zahlídnu lesík... Srdce mi poskočí a řeknu si Jsem zachráněn... a rozběhnu se k němu.... jakmile tam dozazím zůstanu na kraji schovaný někde v keři a dívám se jestli mě někdo sleduje... pokud to je někdo neznámý tak se zamaskuju ještě líp... |
| |
| Schody Zdhám za Wolvem a ostatními jak uvidím okno a Wolva ukazujícího na lano vedoucí ven tak s rychle si dám štít na záda přijdu k oktnu rychle, ale řádně řeknu: "Děkuji ti, že jsi na mě počkal." Potom se chopím lana a snažím se dostat dolů k ostatním. |
| |
| Počkám až bude Gred v dostatečné výšce a vydám se po Wolvovu lanu dolů... za ostatními. |
| |
| Zahrada Nathanjel, Elenis, Gred, Imperator, Wolv, Aretas, Leopold.(Blackman šel taky) Jste na zahradě. Když tam naběhlo spoustu mužů (policajt=černý bod na mapě). Mají pro Vás neznámou uniformu a křičí: "Stůůůjte! Dejte ruce nahoru a lehněte si na zem! Jinak budeme střílet!" |
| |
| Ondurs Nestihl si doběhnout ke keři, do cesty se ti postaviili ti muži a křičí že máte stát jinak budou muset střílet. Čekají na Vaše reakce... |
| |
| Venku Vždyť nemáte luky. Prohlásím překvapeně a koukám na muže v divných šatech. |
| |
| Pomalu zvednu ruce nad hlavu. "Střílet? Na nás? Proč? A jak? Vždyť nemáte luky, kuše a ani pušky." Řeknu udiveně s naprosto nechápavým výrazem. A kleknu si. S tím, že budou-li naléhat, tak si lehnu. "To jsou ale mravy... nikomu nic neuděláme a hned po nás chcou střílet. Když navíc to vypadá, že ani nemají nic, čím by po nás stříleli. Gredův tesák vypadá hrozivěji, než celá jejich výzbroj." |
| |
| Venku "Ale rozhodně to zní, jako by to mysleli vážně. Někde budou mít skryté posily!" Řeknu tišeji ať mě slyší jen hrdinové okolo. |
| |
| Zahrada "LEHNOUT NA ZEM!" zvolá jeden z těch mužů. A vystřelí na nohy od Blackmana. Výstřel udělal velký rámus a zasáhl svůj cíl - Blackman spadl na kolena a zjevně ho to krutě bolí.... Jak reagujete? |
| |
| Zahrada Dost! Prosím dost! Rozhodím rukama. Nejsme nijak ozbrojeni! Snažím se mluvit klidně a oči mi těkají z jednoho na druhého. Pojďme si prosím, promluvit! |
| |
| Venku Leknu se toho pekelného rámusu a jak jsem uviděl tu puklinu v zemi je jasné, že těm pekelníkům černým pomáhá samo PEKLO. "Nejsme nebezpeční, nemáme nepřátelské úmysli a nechceme nikomu ublížit. Chceme se jen dostat domů. Chci mluvit s vaším vůdcem." Abych je trochu uklidnil tak už si aspoň kleknu a čekám na jejich odpověď. |
| |
| Zahrada "To vše nám řeknete později, teď vám doporučujem neklást odpor a bude vše v pořádku!" Dva muži (zbytek na vás neustále míří) k vám ke každému přistoupí a dají vám pouta. Jeden znich schová zbraň, ale pro jistotu si vezme obušek ... |
| |
| Venku Stojím na místě až s kamenným klidem... uvnitř jsem jen malý ustrašený nanicovatý zbabělec, ale snažím se to co nejlíp skrýt... ačkoli mám skutečný strach... další kouzelníci a tentokrát ve vysokém počtu... otočím hlavu k Blackmenovi... podívám se na Gardysty.... a napřáhnu ruce před sebe aby viděli, že jsem neozbrojen Tak dobrá pánové... chcete-li nás pozabíjet... pujdete s náma... pokud budu zraněn všichni zde přítomní okamžitě umřeme!! a ruce... které sem před malým okamžikem ukazoval gardistům na znamení neozbrojenosti... se nyní lehce zeleně rozzářily udělám hodně pomalý krok dopředu a za ním další nechci vás zabít a nechci umřít, ale neumřu bez pomyšlení na obranu |
| |
| Venku "Wolve proboha živího co to meleš ? . . . nechtěji nám nic udělat spíš nás chtějí jen . . . zajistit? Koneckonců jsme asi na místě kde nemáme co dělat." Řeknu to spíš pro sebe zmateným hlasem, je možné, že mě někdo slyšel ale řekl jsem to skoro polohlasem. |
| |
| Před domem Co to sakra dělají. Co je to za magii, že takhle střílejí po nás a nemají žádnou zjevnou zbraň. Ze strachu si kleknu na zem a svou hůl držím v ruce. Přistoupili ke mě ti divně oblečení lidé a začali mě poutat. "Pánové smím si ponechat svou hůl? Mohu prosím?" |
| |
| Venku Zajistit tím že nás pozabíjejí? jako toho chudáka co se teď svíjí na zemi v bolestech? takhle se nechovaj ani nejhorší Gardysti... snad jen královská stráž by mohla zabíjet bez objasnění důvodů! |
| |
| Zahrada - Policajti To je nějaký primitivní trik cirkusáka prohodí jeden trochu starší muž a zasměje se. Hůl ti vezmu, přinesem ti ji. Vše bude v pořádku! Jakor první chtěji spoutat Greda, po té přejdou k Wolvovi, jde vidět určitý respekt, je to divné ale berou to jako za nějaký trik. Po Wolvovi přichází na řadu Aretas, Leopold a Elenis. Jako posledního si "vychutnají" Imperatora. |
| |
| Zahrada považuj si to za co chceš... třeba za trik... ale má slova neber na lehkou váhu... zraň ještě někoho a je konec i Tobě doteď přivřené oči naprosto zavřu aby šlo vidět že se soustředím... ruce setnu v pěst ve chvíli kdy přestanou zářit a mám je stále setnuté, ale svěsím je dolů k pasu aby mi mohli nasadit okovy... |
| |
| Zahrada Jak vidím jak ten černo divno oděnec vytahuje divné okovy tak se ho s mírnou obavou zeptám: Vy nejste kat ? Že ne ? "jej . . . co teď bude ? teď mám šanci buď zareagovat nebo se jim vydat na mylost a nemilost . . . nemohu ale udělat nic co by neohrozilo ostatní. . . . achch jo . . . to je zase den." Jak mě zatýká tak se nebudu bránit. |
| |
| Koukněte,támhle jeden utíká! Ukážu opačným směrem než je plot u kterého stojím.Pár těch šmejdů se otočí,to je moje šance. Udělám krok a odrazím se a skáču přes plot. |
| |
| Zahrada Zrovna když dva muži zatýkali Leopolda. Ozve se IMPERATOROVA věta. Muži zbystří a podívají se směrem kde IMPER8TOR se ukázal. Většina se podívá. IMPER8TORA jeden málem chytil, jelikož se nenchal nalákat tímto laciným trikem. Ale IMPERÁtoROVI se povedlo zrdhnout. Muži po něm stříleli, ale zjevně bez účinku jelikož IMP běžel dál. IMP byl zasažen kulkou do jeho ruky. Určitě tě ta bolest zpomalila, ale krom dalších výstřelů, nevidíš, že by tě pronásledovali. (Aspoň ne teď.) |
| |
| Běžím přes další poezemek,ruka hodně štípe,ale jelikož jsem válečník a už jsem byl v mnoha bitvách,měl sem takovýchto postřelenin hodně. Přelezu pár plotů,stočím se směrem nahoru,dostanu se přes poslední plot,už ztěžka,na cestu. V dálce vidím pole a malé lesíky. Tam bych se mohl dočasně ukrýt. říkám si. Poklusem mířím směrem k největšímu lesíku který vidím. |
| |
| Policajti Do háje! Slišíte jak ti mužové nadávají, a jak jeden znich mluví do nějakýho přístroje, ale jde mu zle rozumnět. Asi do 15min přijede vůz, do kterýho vás budou chtít naložit. |
| |
| vůz slyším jak něco přijelo... dělá to nepříjemný kravál... slabě přiotevřu očia dívám se že vevnitř jsou polstrovaná křesla... tak se tedy na jedno z nich posadím |
| |
| Před vozem Než nastoupíte vyberou od vás ostré předměty, zbraně a vše co by mohlo někomu ublížit. Je tam místa dost pro váš všechny k vám se přisadili dva muži. Cesta trvá necelou půl hodinu. Jeslti proběhne vše v pořádku, provedou vás hlučnou budovou a daji vás do jedné cely. - do vězení - společné cely. |
| |
| "Tady asi nemáme být, že?" Zeptám se ostatních. "V tom domě, kde jsme byli předtím... to bylo útulnější. A taky se mi vůbec nelíbí, jak nás odzbrojili.. abychom se nemohli bránit." |
| |
| Vězení Kde myslíte, že jsme? Zeptám se ostatních a prohlížím mříže. Je to tu celé divné. |
| |
| "Héj o co tady jde?" |
| |
| Vězení "No . . . nebyl jsem přímo gardista, ale myslím, že jsme v cele předběžného zadržení. Pak nás po jednom vyslechoun a kdo ví co se bude dít. Dobrá správa zatím je, že mluví stejným jazykem jak mi. Což se my, ale taky zdá divné." Starostlivě se dívám po ostatních a na celu ve které jsme. |
| |
| Podívám se na mžíže a rozhlédnu se po chodbě ať zjistím jak sjou zde hlídky a pokud by šlo prolézt skrz mříže. |
| |
| Vězení opřen o zeď sedíc zkusím jednou rukou pevnost mříží a prohlásím no tak teď jsme jim vydáni na milost a nemilost... až dodnes jsem býval klidný člověk, ale dnes jsem se změnil... Tartaros nás nejspíš prodal za vlastní svobodu... IMPERATOR nám nejspíš jen přihoršil svým útěkem a je jich tu nespočet... nemáme šanci... ikdyž bych dovedl možná i několik z nich omráčit... což bych mimochodem neuděl... tedy alespoň ne tím způsobem jakým by to bylo nejjednodušší... i přesto by nás to nedostalo ven... |
| |
| Vězení Viznám se ve vojenských metodách zatčení a mohu jen doufat, že je to u gardy podobné. Spíš mě zajímá z čeho ná obviní, je jasné, že jsme tam neměli co dělat a dost možná na nás hodí i ty škody co jsme napáchály. . . . Snad máme dost zlatých po kapse. Dál se dívám smutně na podlahu kam jsme to dotáh. "Co to byl sakra za kočár ? Slyšeliste ten pekelný zvuk jejich . . . ééé nevim čeho, ale ten kočár taky zněl jako by ho hnaly zlý duchové! Vždyť to netáhli ani koně! Co se to tady děje ? Je to ta magie jak se tady o tom zmínil už nevím kdo?" Tázavě se dívám na Aretase. A Jak slyším Wolvova slova tak reaguji: Kde je vůbec teď ? a kde je Marloc a další co tu nejsou ? A taky máme je v úmyslu krýt, že tu nejsou ? A dívám se tak na přeskačku na Aretase a Wolva. |
| |
| Po vašem příchodu po chvíli přijde za váma dva policajti/gardisti a budou držet značně pomláceného marlocka (zřejmě po pořádný nákládčce) a hodí ho k vám do cely se slovy: "Tu vám vedem dalšího". |
| |
| vězení no tak imperatora a marlocka rozhodně krýt nehodlám... o tartarosovi řeknu pravdu a Greg mi je ukraden... popřu že tam byl ať má alespoň ten klid |
| |
| "Zajímalo by mě co teď s náma bude, jsme bůh ví kde, a nevíme jak se odtud dostatl a navíc ještě tohle uvěznění" Dále skoumám jestli bych se protáhl skrz mříže. |
| |
| "Vězení" "Á . . . my o vlku a vlk za dveřmi" Řeknu tiše a sleduji co se bude dít dál. |
| |
| Vězení Leopolde... co zkoumáš na těch mřížích? myslíš že bys je s nějakýma sponama mohl otevřít? |
| |
| Vězení Po čtyrech se doslova téměř doplazím do rohu, kde si sednu. Jsem rád, že aspoň nemám pouta narozdíl ode všech. Stejně to mám vynahrazeno tou nákladačkou. Auu to bolí... |
| |
| "To by jsem se musel zbavit těch pout" Odpovím wolwovi a snažím se vymanit z pout. |
| |
| Vězení Všichni máte pouta, spoutane ruce a za zády. Kromě Elenis,která je spoutána, ale ruce ma ve předu. |
| |
| vězení Nathanjeli... myslíš že bys dovedl vyléžit kouzlem i vykloubený prst? |
| |
| Vězení Rozhlédnu se jestli není někde strážný, když uvidím že ne sáhnu si do vlasů a ucítím, že spony ve vlasech mi nechali. Vytáhnu jednu ze spon a vlasy mi spadnou do očí. Je tu někdo zloděj? Zeptám se ostatních a ukážu sponu. |
| |
| Vězení "I kdyby je otevřel tak kam bychom šli ? A navíc bychom měli v patách tady tyhle co dokáží poroučet pekleným . . . asi kočárům. Tady si myslím, že nemáme šanci utéct. . . . i když utečeš hned tě jak tě někdo uvidí tak tě práskne. Nepatříme sem a to každý vidí." Odpovím Wolvovi s hlasem plným zoufalství. |
| |
| Vězení "Ale jen tak tu sedět a čekat až si nás podají nehodlám" |
| |
| vězení Já tu budu jen mě řežou pouta. Postěžuju si. Nechápu proč je tak utáhli. |
| |
| Vězení Zadívám se tázavě na Leopolda. "Podají ? Mluvíš jako by si tě venku už podat nemohli. Nemůžeme nic dělat. Aspoň mě zatím nic rozumného nenapadá. I kdybychom utekli, tak venku se určitě ztratíme a nevíme čeho všeho jsou schopni. Nelíbí se mi o nic víc než tobě tady sedět a čekat, ale taky nebudu dělat nesmyslný plán co nikam nevede. " |
| |
| vězení jelikož mám pouta za zády, tak se posadím na zem... a pouta si pod nohama přendám před sebe... nyní mám pouta taky před sebou |
| |
| "Dobrý nápad" Podívám se na Wolva a udělám to samé. |
| |
| Vězení "Hej ty" ukáže gardista/policajt na Greda, který předchvíli přišel. Půjdeš semnou. Otveře celu vytáhne si Greda a vede ho do místnosti. |
| |
| Vězení Otočím se na policistu. Promiňte, mohli by jste mi uvolnit pouta? Zeptám se ho. Hrozně mě to táhne. |
| |
| "Jo chovejte se slušně k dáme!!" Doplním Elenis |
| |
| Asi někde jinde ve vězení Jdu s gardistou a snažím se jít přesnou rychlostí jako on a srovnávám krok. |
| |
| Vězení "Taky mi to tady přijde všechno hodně divné o takové magii jsem jakživa neslyšel." Co to Tartarose napadlo takhle nás v tom nechat a zradit nás. Škoda, že neznám nějaké kouzlo, které by nás dostalo odsud. Do cely vstupuje policista. Elenis jej prosí o uvolnění pout a já si neodpustím dotaz na něj. "Prosím Vás, dobrý muži neřekl by jste nám co se tady dějem proč jsme tady a z čeho jsme obvyněni?" |
| |
| Les Chvíli po tom co jsem doběhl do lesíka pozoruju jestli mě nikdo nesledoval... Jelikož jsem nikoho neviděl, tak se uvolním a jdu trochu hlouběji do lesa, kde si vyhlídnu nějaký hustý a dostatečně vysoký strom.... Vylezu na něj a rozhlídnu se... Poté na tom stromě uschovám jednu ze svých dýk.... slezu dolů, rozmotám plášť a jdu dál opačným směrem odkud jsem přišel... cestou nechám plášť vlát a tahám ho po zemi, tak abych ho moc neušpinil a abych za sebou zanechal stopu a "pach".... jakmile usoudím že jsem dost daleko od toho vysokého stromu tak se ve svých stopách vrátím a znovu na něj vylezu.... poté pozoruji okolí a dělám si obrázek o tom kde to vlastně jsem... |
| |
| Vězení "Vy slečno, zachvíli, hned to bude. Nejsem oprávněn vám něco říkat. Promiňte. Vše se prý dozvíte". Grede, tebe ten muž zavedl do místnosti, kde je stul, židle připravena pro tebe, vedle je stůl kde jsou lidé s policajty/gardysty a u stolu kde je připravena pro tebe židle čeká na tebe nějaký muž, který tě pozdraví a nabídne ti místo k sednutí. |
| |
| "Ano, Wolve... myslím si, že ano. Ale k tomu, abych dokázal sesílat svá kouzla potřebuji svírat v dlani ten amulet, co mi visí na krku a vypadá vcelku neškodně." Řeknu potichu Wolvovi, aby to neslyšel nikdo kdo není v cele... "Proč? Co plánuješ udělat?" Zvědavě se ho optám. |
| |
| Vězení "Uctivá poklona." Pozdravím je. "Mockrát děkuji." Sednu si. |
| |
| Výslech "Zdravím, jak jsem slyšel nejspíš ani nevíš co tu chceš. Co? Co jsi vůbec ty zaš? A ským to jsi? |
| |
| Vězení To je dobrá otázka, taky by mě to zajímalo. Odpovím spíš sobě než jemu. "Já jsem Gred Mezelven, jsem potulný bývalí voják a snažím se odčinit činy svého otce a tak pomáhám a konám dobré zkutky kde se dá, ale dovolte mi prosím otázku, kde to jsem ? Tím myslím zemi či říši kde jsem." A nadějným vírazem se mu dívám do očí. |
| |
| Výslech Asi si mě špatně pohopil. Tvé pravé jméno. A odkud že to jsi? s vyděšeným až překvapivým výrazem tento muž si sedá.... |
| |
| cela kdyby si leopold vykloubil palec na jedné ruce... dostal by se z pout... ačkoli bolestivě... pak bys ho vyléčil a mohl by nás všechny zbavit pout (amulet by ti podal) řeknu šeptem |
| |
| Výslech "Moje pravé jméno je Gred Mezelven a pocházím ze stinné strany. Přesný název té hory už nevím odešel jsem od tamtud hodně dávno." Řeknu s ne chápavým pohledem. |
| |
| Výslech Teď muž uvažujde zda si z něj děláš legraci, a nebo jsi blázen. "Odvést, přiveďte mi tu dámu, možná bude mít více rozumu!" Přijde k tobě policajt/gardista chytne a odvede zpátky do cely. "Slečno, mohla byste jít prosím semnou, povolím vám to" ptá se pak Elenis. |
| |
| Cela Tak a Greda si odvedli. "Co myslíte, že tam s Gredem provádějí? Snad mu nijak neublíží.", řeknu všem v cele a v koutku své mysli doufám, že se vše vysvětli a dopadne dobře. "To je dobrý nápad Wolve zkus to Leopolde." |
| |
| Cela pro jistý úspěch by bylo spolehlivější kdyby ti někdo chytl paži... a další osoba ti vykloubila palec a zároveň vyrvala ruku z pout ať je v tom dostatek síly... ale jestli to chceš zkusit sám... budu přihlížet |
| |
| "Dobře tedy, můžeme to zkusit. Ale hlavně někdo hlídejte, aby nás nikdo nepřistihnul." |
| |
| Cela Ano jistě. Usměju se trochu a zpravím si vlasy. Odhalím tak nádherné modré oči. Jdu za policistou. |
| |
| Cela Jak mě gardista dovede k cele a strčí mě dovnitř tak se podívám na všechny v cele a řeknu: "Myslím, že to bude průšvih, Ani mi nevěřili moje pravé jméno a ani nic nevěděli o místě odkud jsem. Oni nemají šajn odkud pocházíme nebo co jsem zač. Tady si myslí, že jsem Bůh ví co jen ne to co jsem!" Z mého hlasu je jasné, že jsem nervózní a jde mi mráz po zádech. |
| |
| Policista Sundá ti pouta úplně. A zavede tě do místnosti, ne zrovna velké. Stejné jak Greda. Jeden větší stůl, kde na tebe čeká židle a jeden, vcelku statný a starší muž. Opodál v rohu sedí dva lidé. U dveří stojí jeden muž. K němu se později přidá ten, který pro tebe přišela zavedl tě sem.. "Zdravím, sedněte si tady k nám. Rád bych se Vás zeptal na pár otázek, pokud dovolíte... řekne ti muž, který na tebe čekal u stolu. |
| |
| cela "Dobrá...jdu na to ale zaručte mi funkčnost mého palce" Zkouším tryk s pouty...ale zkouším to bez vykloubení palce pomocí svých zlodějských schopností. Kdyby to nešlo..hold vykloubím palec. |
| |
| Vězení Promnu si zápěstí, které mám trochu otlačené. Odvedou mě do nějaké místnosti. Sednu si, ale je mi divné, že ostatní nevstali, když jsem vstoupila. Jistě, ráda vám odpovím. Usměju se. |
| |
| Výslech "Smím se zeptat na jméno Vaše?" |
| |
| U výslechu Mé jméno je Elenis, dcera krále Kristiána. Řeknu hrdě jak se na princeznu sluší. |
| |
| Výslech "Proboha jakého krále? To mi nic neříká, jako ano na světě máme nějaké království ale.... Jak jste se vůbec sem dostala? " |
| |
| Výsleh Nerouhejte se a také nezvyšujte hlas. Upozorním muže, který mě vyslíchá. Byla jsem na procházce v lese. Omdlela jsem a pak se probrala v posteli toho domu u kterého jste nás chytili. Vysvětlím policistovi. |
| |
| "Mimochodem co budeme dělat po té co se sbavím pout?" a směle pokračuju ve své činnosti. |
| |
| Výslech "Kde v lese?A znáte vůbec ostatní, ti jsou s Váma?" |
| |
| Cela Nevím, co budeme dělat my, ale Ty... bys nás mohl poté taky zkusit zbavit pout... a co bude pak netuším... nemyslím tak daleko dopředu... ale chci získat jakoukoli výhodu která mi může hrát do karet |
| |
| Výslech Znám je od dnešního dne. Byli se mnou v tom domě a také nevěděli jak se tam dostali. Upřesním policistovi naproti mě. Snažím se být jemná a zdvořilá. Jako pravá princezna. Copak vy jste se nikdy nebyl projít v lese? |
| |
| "Leopolde mám skvěli nápad." Sakra proč mě to nenapadlo předem, jsem to ale hlupák. "Budu potřebovat, abys mě zbavil pout. Potom, budeme hrát, jako že se nic nestalo a až přijde ten strážný s Elenis tak se na něj pokusím seslat jednu ze svích schopností a pokusím se jej přimět, aby ná odsud vyvedl ven." Povím svůj plán Leopoldovy a teď už jenom počkáme až mi uvolní pouta a přijde strážný. |
| |
| "Jo ty jejich černé krabičky s dělobuchama (pistole) vypadaji lákavě" |
| |
| "Dobrá takže chvilku strpení prosím" A elegantně se snažím sundat si pouta. |
| |
| Cela Vzhledem k tomu jak se věci mají jsem pro útéct kamkoli jinam, ale kam pujdem ? A hlavně co si počnem ? Vmém obličeji si už stres a obavy začínají brát svoji daň a zase začínám vypadat vyčerpaně. |
| |
| Výslech "Slečno, heh to vážně ne. Děkuji. Přiveďte mi cirkusáka" K Elenis přijde jeden z policistů, a opět ti bude chtít dát pouta. Ovše teď už je nemáš tag pevné. A jde tě zavést zpátky. "Cirkusák, teď pojď ty!" otevře dveře nejde dovnitř ale čeká až Wolv vyjde ven. |
| |
| Aretas Přišla ti výzva na mentálni souboj. Přijímaš? |
| |
| Vězení Nashledanou. Řeknu policistovi. Rozloučení ani toho aby policista vstal se ani nenamáhám čekat. Takový sprosťák. Ani neví jak se má chovat. Řeknu spíše pro sebe, ale aby to neuniklo. |
| |
| Cela nepodíval jsem se mu do očí takže netuším že mluví na mně... a neznám slovo "cirkus" |
| |
| Cela "Mluvím na tebe" ukáže na tebe a začne popisovat tvé oblečení Wolve. |
| |
| Cela otočím hlavu na policistu... podívám se na policistu přivřenýma očima a vycházím z cely... policista mi položí ruku na rameno aby mně mohl vést do místnosti... trhnu sebou! Prosímvás.... Nesahejte na mně. Jít zatím zvládnu sám. ucedím mezi zuby s náznakem podráždění a jdu za policistou |
| |
| Výslech Opět tě zavede na stejné místo jak Elenis a Greda. "Zdravím, jak vidím zápasil jste s pouty, co?" |
| |
| Výslech Těší mně že vás poznávám pane......? to je jedno... snad jste si nemyslel že si nechám ruce za zády, když jste nás zavřel do cely s tím... tím Marlockem nebo jak se to jmenuje... má volné ruce a již jednou se pokusil zabít jednoho z nás... přece nezůstanu naprosto bezbraný v jedné cele s ním Trpělivě vysvětlím "inspektorovi" |
| |
| Výslech "jeho jméno je Marlock? Zajímavé. A smím vědět vaše jméno? Doufám že taktéž nepatříte někomu z těch bláznů co si myslí, že žijí v pohádce. Co jste to za spolek?" a posadí se na svou židli. |
| |
| Cela Vypadá to, že se od Leopolda toho odpoutání nedočkám, ale to mu nezapomenu. Stále sedím v cele a tak si ji prohlížím. Najednou si na podlaze všimnu něčeho lesklého. Je to ta sponka od Elenis. Požádám Elenis aby se pokusila mě odpoutat. "Výsosti mohu Vás poprosit můžete se pokusit odpoutat mě pomoci té vaší sponky, která leží tadyhle na zemi." |
| |
| Po sundání pout se rozhlédnu rychle po chodbe jestli někdo nejde. Po ujištění že je vzduch čistý jdu k Aretasovi a poptám se: "Má tu někdo sponku nebo něco na ten způsob?" |
| |
| Aretas Opět ti přišla již druhá výzva na mentální souboj.... |
| |
| Výslech pousměju se Popravdě... teď... si myslím že jsem v pohádce (která má sakra špatný děj!) Dnes ráno jsem vyrazil na cestu s myšlenkou že bude krásný den... a hle! dvakrát se mně někdo pokusí zabít a poté mně spoutají a zvednu ruce s želízkama jedno vám řeknu jistě!... odsud nejsem... a netuším jak sem se sem dostal... někdo mně omráčil a asi mně nějak dostal do toho domu... popravdě... myslím že je to jen nějaký hodně špatný a nepovedený vtip! |
| |
| Všimnu si sponky o které mluvil Aretas a pomocí ní ho zbavuju pout. Poté to samé udělám i s ostatníma. |
| |
| Cela Podám Leopoldovi svou sponku ze země. Já bych to nezvládla. Vysvětlím Aretasovi |
| |
| Cela ah.... jo a málem bych zapomněl... mé jméno je Wolverine a natáhnu přes stůl obě ruce (protože jsou spoutané) abych mu mohl podat ruku |
| |
| Cela Přijmu výzvu k mentálnímu souboji. |
| |
| Leopold Bohužel, zámky se ti nepovedli odemknout. Ale ze svého ses dostal. Aretas Přišla ti zpráva od Tartarose "Kde jste! Musíme se sejít! Je to šíleně zamotaný, snad sem to vše pochopil špatně!" |
| |
| Cela Když se mi Leopold snaží sundat pouta, dotýkám se jen při tom a ti si vytvořím kontakt pro mentální souboj, který by se mi případně mohl hodit. |
| |
| Výslech "Wolverine, vůbec to nechápu. Vaše podivná jména by se jakž tagž zkousnout dala. Ale vaše záhadné objevení zde, u nás v republice. Vážně nechápu." |
| |
| Cela - zpráva Chvíle soustředění na to, abych vytvořil zprávu pro Tartarose. Tartarosi, omlouvám se, ale v nejbližší době naše schůzka nebude možná jsme totiž všichni v cele. Nevíme o co jde, ale pokusim se nás odsud dostat. |
| |
| Aretas "jste tam všichni, nebo někdo chybí? Lehce bych vám mohl pomoct, jen vás najít.." |
| |
| Výslech mohu vás ujistit že nejste jediný kdo to nechápe, ale vypadáte že narozdíl od těch mužů v černém oblečení jste rozumný a nechcete mně napadat... co takhle se nějak zkusit domluvit co bude dál? předpokládám že podmínky budete klást Vy pane .... již podruhé nechám větu neuzavřenou a doufám že záhadný muž doplní své jméno a tím se mi zároveň i představí |
| |
| Zpráva Tartarosovi "Všichni ne. Gregovi se podařilo prchnout a Imperátor se také vypařil, ale byl zraněn. Dokonce je tady s náma i ten bídák Marlock. Pochybuji však o tom, že se ti podaří nás najít, sám bych těžko našel cestu zpět do domu." |
| |
| Výslech Jen dělám svou práci, zjišťuji informace a snažím se vyřešit různé problémy. Vy ani nevíte kde jste? Z výpovědi svědku, pár z Vás uteklo. Co to byli zač? A kde je najdem? Kde se scházíte?" |
| |
| "Sakra v tomhle se něják nevyznám, budeme to muset zvládnout něják jinak" Rozhlédnu se po cele po něčem co by se mi mohlo hodit jako zbraň nebo nějáká pomůcka a ještě jednou prohlédnu chodbu jestli je vzduch opravdu čistý. |
| |
| Aretas "Mám plán, neudělejte hloupost, co by nám znepříjemnila ještě více danou situaci. Najdu ostatní a ozvu se. Dostanem vás ven. " snad - ovšem tenhle dodatek již Taratros neposlal .... |
| |
| Výslech Hele... rád vám řeknu vše na co se ptáte, ale mám taky jeden nebo dva dotazy... smím li se teda zeptat... máte alespoň představu co s námi bude? protože k situaci... ve které právě jsme... jsme přišli jak slepý k houslím.... pokud se nemýlím, tak vám tu chybí 3 osoby, souhlasí to s výpovědí svědků? |
| |
| Zpráva Tortarosovi "Dobrá budeme čekat." Cela Proberu se ze soustředění a podívám se na všechny okolo sebe. "Právě jsem hovořil s Tartarosem. Nebylo jeho úmyslel nás vtom nechat, ale sdělil mi, že se nás s ostatními pokusí najít a zachránit" |
| |
| "Kdo že mi to umí spravit můj prst ?" |
| |
| Výslech "Tři zrovna ne, víme jen o dvou. Povězte nám o nich laskavě prosím něco. Zamyslí se ještě a "No mimochodem jste obvinění, poškození cizího majetku, neoprávněný vstup do domu a z vraždy." |
| |
| Dívám se po ostatních a snazím se vkoubit si můj prst z5. |
| |
| "Nathanjeli?" |
| |
| Výslech na okamžik na toho muže (který se mi doteď nepředstavil) vyvalím oči ničení majetku? to se dá pochopit... vstup na cizí pozemek... jo... souhlasím... ale vražda? co se stalo? a proč se vyhýbáte odpovědi na mou otázku? čeká nás snad poprava? nebo máte snad jiný důvod proč se snažíte vyzvídat informace a naoplátku nic neřeknete? |
| |
| "Leopolde... potřebuji buď rozdělat své pouta, nebo mi musíš do ruky vložit můj amulet. Jen pomocí něj mohu seslat své kokuzlo." Řeknu mu a skloním hlavu, aby mi mohl snáze můj amulet sundat z krku. |
| |
| Trhám mu jeho medajlon a davam mu ho zezadu do ruky. |
| |
| Sevřu svůj medajlon. Druhou rukou chytnu Leopolda za jeho zraněný palec, zavřu oči a plně se soustředím na svá magická slova. "Bet In Mani" pronesu a cítím, jak mnou prochází druh léčivé magie. |
| |
| Nathanjel Nepovedlo se ti to, kdyby jsi neměl pouta, jseš sis jist, že by to jistě vyšlo. |
| |
| Výslech "A co by jsi chtěl vědět? Proč bych ti já měl na oplátku něco říct? Nejsi v pozici aby sis kladl podmínky." a mírně se muž, který tě vyslýchá pousměje. "Co s Vámi bude, to záleží na důkazech, které seženem a na výpovědi od každého z Vás. Měli byste na včas s tím divadlem skončit a přiznat se!" |
| |
| "Nezvládnu... s těmi pouty to nezvládnu." řeknu zklesle Leopoldovi, sednu si a začnu meditovat. Abych měl v případě potřeby dostatek magi. |
| |
| Výslech Ohh... Vážně? "nejsem v pozici abych kladl otázky" zajimavý pohled.... já bych to zase nazval, že jsem v pozici, ze které nemám co ztratit... a proto chcete-li informace, mněl byjste zřejmně něco nabídnout na oplátku. Nemyslíte? řekněte mi proč bych vám mněl jinak cokoli říkat když z toho nebudu sám nic mít? odsunu se od stolu a zakroutím hlavou Myslíte, že hrajem divadlo? Myslíte, že jsme skupina "herců" co mněla dlouhou chvíli a tak si tu přišla zabít pár lidí? Myslíte si vážně, že o nás něco víte? že do nás vidíte? |
| |
| Výslech "Můžete si vybrat. Buď budete spolupracovat, a vezmeme na to ohled při konečném rozsudku, a nebo nám to akorát přitížíte, nebudete spolupracovat, tím to pro nás bude horší, a taktéž horší i pro vás..." |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR