Nákres situace před zákrokem:

Zobrazit SPOILER

Ventilace

Garáž

Auto

Zázemí

Záhadný email od záhadného C. mě zaujal takovým způsobem, že jsem si ho přečetl ještě jednou a pomalu, abych mohl rozebrat všechny možnosti, které nabízel i rizika, která skýtal. Rozhodně jsem nebyl ten typ člověka, který někam slepě napochoduje jen s prostou vírou, že tam nedostane kulku mezi oči. Na druhou stranu jsem měl čich na peníze a tohle prachama přímo smrdělo.

Zvedl jsem telefon a vyťukal jsem číslo svého známého Jacka, kterého jsem obvykle brával s sebou na setkání s obchodními partnery, kterým jsem příliš nedůvěřoval nebo které jsem neznal. Byla to hora svalů, která uměla obstojně zacházet i s pistolí a obvykle nekladla zbytečné otázky, protože to nedovolovala její mozková kapacita. Rozkazy, které dostal, však plnil do puntíku. Nikdy jsem nepochopil, proč ho vyhodili z armády, protože jak jsem z vlastní zkušenosti věděl, byl opravdu ideálním materiálem. Proto taky naše slavná armáda zdhla z Iráku se staženým ocasem. Při té myšlence jsem byl opět tak znechucen, že bych si nejradši odplivl, doma se to však nehodilo. To už to však zvedl Jack. Vyzvedni mě ve čtyři, mám nějakou schůzku, na které potřebuji jištění, takže jako obvykle.

Vzhledem k tomu, že email neudával čas, kdy se mám zastavit, domníval jsem se, že bude lepší dorazit tam spíš dříve, než později. Právě jsem stejně neměl mnoho na práci a moje obchody stagnovaly. Byl čas zkusit něco nového a doufat, že z toho vzejde něco většího. Dodělal jsem svou korespondenci a potom byl akorát čas obléknout se do černého obleku, připnout si po sako pouzdro s devítkou a vyrazit s Jacka na místo oznámeného setkání. Opatrnost byla na místě, avšak vůně peněz byla skutečným lákadlem, kterým nešlo odolat.

"Dávej bacha." Dám svému bodyguardovi jednoduchý pokyn, který by měl zvládnout i on a rukou mu pokynu, aby mě následoval. Bylo celkem zřejmé, že pokud tady chceme něco udělat, bude patrně potřeba zaklepat. Nebo možná spíš zazvonit. S tím úmyslem jsem přistoupil k interkomu ač jsem stále pozorně kontroloval okolí a vyhodnocoval případné nebezpečí.

Nevypadá to jako místo na velký byznys, ale zdání obvykle může klamat. Pro někoho to může být právě to pravé místo. Jen doufám, že to není to ideální místo, kam chce někdo uklidit mou mrtvolu. S tím bych rozhodně nesouhlasil. S takovými myšlenkami jsem zazvonil a čekal, zda se někdo ozve. Možná šlo jen o hloupý vtip a jel jsem sem zbytečně.

"Nemůžete mi mít za zlé, že nedůvěřuji někomu, kdo se mi ani nepředstaví." Řeknu poměrně klidně a smířlivě, ačkoli jsem měl již na jazyku panovačné a arogantní prohlášení o tom, že tady vlastně vůbec nemusím být. Rozhodl jsem se však toto prohlášení spolknout a vyslechnout si nabídku, kterou mi pravděpodobně neznámý hodlal udělat. Za to riziko to stálo, protože z toho opravdu byly cítit prachy. A pokud to byl někdo skutečně důležitý, měl pravdu i ve svém prohlášení o mém zabití.

Otočil jsem se na svůj doprovod a odeslal jsem ho domů, bylo zřejmě, že už tady nebude zapotřebí, protože setkání se patrně mělo odehrát na vyšší úrovni, než jsem očekával. Následně vejdu do dveří a rozhlédnu se po vnitřku objektu. Svou zbraň vytáhnu z pouzdra a odložím ji na botník za dveřmi. Potom pokračuji po schodech do patra, kam mě neznámý hlas zval. Kráčím klidně, ale obezřetně, v takových chvílích je dobré mít na paměti ten pocit nebezpečí, který plyne z neznámého prostředí, nad kterým člověk nemá kontrolu.

Takže o tohle tady jde, hm, uvidíme co se z toho vyklube. Pozorně jsem chlapíka poslouchal a dával jsem si dohromady jeho nabídku, prachy a likvidaci lidí, kteří mě kdysi pěkně nadzvedli mandle a potom se sami navezli do mého obchodu. Znělo to lákavě, avšak byla tu spousta otázek. Nejpalčivější byla potřeba vyřešit ihned. Nejprve jsem si však vzal sklenici a po jejím pozvednutí na znamení přípitku jsem upil několik loků, abych si navlhčil sliznici. "Zní to moc hezky a nepopírám, že mě vaše nabídka neláká, stejně nejsem momentálně příliš vytížen. Vrtá mi ale hlavou, jak bych vám mohl být užitečný. Nikdy jsem nebyl členem nějakého komanda, ani sniper, ani pyrotechnik, ani stečový voják. Jsem prostě jenom obchodník, který se v případě nouze dokáže trochu bránit. A pochybuji, že na nákup takovýhle věcí, které tu kolem vidím, byste potřeboval někoho více kvalifikovaného než mámu od rodiny, co jde ráno nakoupit do supermarketu. S prominutím." Čekal jsem na jeho reakci a sám jsem přemýšlel, jak moc nebezpečné by bylo se k tomuhle chlapíkovi přidat. Přeci jen by určitě očekával mou účast i v bojových akcích a s těmi jsem neměl příliš velké zkušenosti, i když jsem byl absolventem vojenské akademie.

Poslech jsem si celou nabídku, zatímco jsem upíjel svůj drink a nedal jsem na sobě znát, zda se mi návrh líbí, či nikoli. Když Cooper domluvil a sledoval, jak se k celé věci postavím, předklonil jsem se a tichým klidným hlasem jsem mu odpověděl.

"Takže asi takhle. Pokud mám svoje obchodní aktivity spojit s těmi vašimi, potažmo vaší skupiny a pracovat v téhle pozici na plný úvazek, tak se tady budeme bavit o 25 procentech zisků, které půjdů pěkně ke mě do kapsičky. Četl jste mou složku, takže víte, co dokážu a rozhodně to nebudu dělat za almužnu. K tomu vám samozřejmě můžu garantovat, že se správným zázemím, balíkem peněz, které je možné investovat a možností navázat další kontakty, můžu téhle společnosti vydět pořádný balík a zařídit vám takovou základnu a zázemí, o kterých se vám ani nesní. Ovšem k vašim zásadám, zbraně rozhodně ohrožují zdraví, životy a práva civilistů, stejně tak jako bojové stimulanty, které jsou mojí specialitou a po kterých prahne skutečně mnoho malých diktátorů a polovojenských skupin. Takže bych navrhoval takový kompromis, vy nebudete žvanit do toho, s čím, s kým a jak budu obchodovat a já vám můžu slíbit, že opravdu nákladné investice s vámi budu konzultovat a také, že vaší babičce nikdo v důsledku mých obchodů nijak neublíži."

Odmlčel jsem se, abych se napil a přemýšlel o tom, zda jsem to nepřepísknul. Celkově jsem však začínal nad svým partnerem v diskuzi cítit lehkou převahu v důsledku toho, že jsem věděl, že mě nehodlá zastřelit a celkově nepůsobil nijak nepřátelsky. To znamenalo, že jsme se dostali na pole obchodu, kde jsem byl jednoznačně silnější protivníkem, což však zřejmě mírně podcenil. Zbývalo už vyřešit pouze otázku aktivního nasazení.

"Jinak vám rád poskytnu svůj jiný náhled, jak jste podotkl, protože nejsem žádný šílený zelený mozek. Každopádně, když mě budete chtít zapojit do akce, tak žádám rovný podíl, i když samozřejmě uznávám nějaký ten bonus pro velitele."

SKončil jsem a neoblomě jsem propichoval očima svého hostitele. Teď by správně mělo přijít na řadu handrkování o procenta a o drobné, v čemž jsem ovšem nehodlal nijak zvlášť polevovat. Můj případný budoucí zaměstnavatel se sám přiznal, že není žádný velký obchodník a já jsem mu v žádném případě nechtěl zlepšit jeho výchozí podmínky. Měl jsem pravdu, bylo z toho cítit hodně peněz a teď jsem je na něm musel vydřít.

Když dokončí svůj proslov, tak uznale pokývám hlavou a vezmu si pár minut na rozmyšlenou, což dám svému možná budoucímu šéfovi najevo pronikavým pohledem, kterým si znovu pořádně měřím a zamyšleným výrazem, na kterém lze pozorovat jak počítám. Vlastně jsem možná trochu přehrával. O to práci jsem stál, ale chtěl jsem z toho vymáčknout co nejvíc. Nakonec jsem tedy všechno shrnul a trochu parafrázoval Coopera, abych si ujasnil, jak to mezi námi bude fungovat.

"Dobře, myslím, že si tady docela rozumíme. Patrně mám zájem stát se členem vaší jednotky nebo skupiny nebo bandy žoldáků, ať už tomu chcete říkat jakkoli. Každopádně se mi líbí, že hodláte uplatňovat nějaký morální a pracovní kodex, protože i přes to všechno, co jste si o mě patrně přečetl v mé složce, mám také svůj vlastní morální kodex a docela se tomu vašemu blíží. I když nebudu lhát, mám rád peníze a ještě radši je přesouvám sem a tam."

Na chvilku se odmlčím, abych se napil, a pak pokračuji. "Takže abych to shrnul, hlavní náplň mojí práce bude taková, že budu za peníze skupiny zajišťovat vybavení, zbraně a všechny možné další věcičky, které budeme potřebovat pro naše akce a naši základnu. Správně? Přitom udělám nějaké kšefty bokem, vybavení, které budeme shánět, se určitě bude hodit i někomu jinému a z těchto obchodů si nechám jako svoji marži 25% zisku a zbytek půjde do kasy. Samozřejmě budu obchodovat jenom s jednotlivci a skupinami, kteří budou odpovídat našemu zaměření, kodexu atd., prostě budu obchodovat s těmi, které schválíte nebo s těmi, které budeme potřebovat k dosažení našich cílů."

Další pauza, ve které ověřím, zda Cooper souhlasí a pak opět pokračuji. "Dále tedy, pokud s vámi nepůjdu do akce, protože pro mě nebude vhodná nebo prostě nebudu zapotřebí, dostanu 5% ze zisku. Pokud se akce plně zúčastním jako že očekávám, že to bude patrně potřeba už jenom pro to, že se vždycky hodí někdo kdo umí přemýšlet namísto pouhého vymaštěného mačkání spouště, dostanu stejný podíl jako všichni ostatní členové skupiny, minimálně však 15% ze zisku."

Další ověřovací pauza a nakonec přidám ještě malý bonus."Tohle byly podmínky týkající se financí. Teď ještě něco k tomu, jaké bude moje postavení ve skupině. Jsem hrdý člověk, to jste jistě poznal z mé složky, jsem zvyklý spíše velet, což samozřejmě odpovídá mému zařazení a výcviku. Nemám samozřejmě problém s posloucháním rozkazů, pokud budou smyslupné, ovšem na smrt se poslat nenechám a pokud budou rozkazy, které dostanu špatné, tak je rozhodně neuposlechnu. Stejně tak nehodlám tolerovat nějakou buzeraci nebo povyšování jak z vaší strany, tak hlavně se ze strany dalších členů skupiny, zvlášť pokud to budou vymaštěnci co umí jen sborku a rozborku svého těžkého kulometu namísto abecedy. Budu respektovat vaše velení, ovšem raději bych byl, kdybychom byli trochu víc jako společníci než jako šéf a podřízený, cítil bych se tak lépe. Přeci jen už nejsme v armádě."

Po poslední kratičké pauze, během které jsem pozoroval svého společníka, zda jsem své požadavky nepřepískl, jsem ještě dodal. "Pokud s tímhle souhlasíte, já souhlasím s účastí na vaší skupině už pouze pod poslední podmínkou. Chci vědět něco o vás, o vaší minulosti a o vaší kvalifikaci, abych si mohl být skutečně jist, že přidat se k vám není sebevražda nebo úplná pitomost."

Chudáka Coopera jsem zavalil solidním monologem, při kterém jsem však sledoval jeho reakce a odhadoval jeho postoj k vyřčeným věcem. Rozhodně jsem se do ničeho nehnal po hlavě a chtěl jsem z něj dostat co nejvíc bude možné. Přeci jen jsem tohohle chlápka ještě dnes ráno neznal, takže by bylo vhodné si ho trochu proklepnout. To jsem měl v úmyslu hned jak se dostanů domů, ovšem třeba prozradí něco i sám.

Vzhledem k tomu, že už není oč se dál handrkovat a Cooperův přístup se mi zdá rozumný a přijatelný, jenom pokývám hlavou na znamení souhlasu a dodám. "Ok, to mi asi stačí, pokud mě chcete, máte mě mít. Kdy se dáme do práce a s čím mám začít?" Dopil jsem svůj Gin tonic a přemýšlel jsem, zda by se do mě vešla ještě jedna další sklenka. Rozhodl jsem se, že by se vejít mohla, avšak nechtěl jsem Coopera obtěžovat, pakliže měl teď jiné plány, tudíž jsem tuto myšlenku odsunul do pozadí a udělal jsem si poznámku, že se pak stavím v baru.

Představení osádky i domu proběhlo dost rychle, avšak načerpal jsem z toho aspoň základní představu o tom, jak to tady teď asi bude vypadat. Byl tedy čas se zabydlet a začít na něčem dělat. Musel jsem však ještě zjistit, jestli pro mě má Cooper připravenou rovnou nějakou práci nebo jestli se mám dát do normálních obchodů.

"Ok, porozhlédnu se a asi se tu i zabydlím. Přeci jen to tu vypadá skoro i líp než tam, kde bydlím teď. Přesťehuju se a potom se podívám, co nám tady schází, co bych mohl levně sehnat. Pokud něco potřebujete, stačí říct a začnu to shánět až rozjedu kšeft. Jinak bych se pak sešel s tím vaším kontaktem, uvidíme, co dokáže sehnat, měl bych nějaké kontakty, kterým bych mohl slušně střelit nějaký ten menší arzenál, pistole, nějaké poloautomaty, spoustu munice, v podsvětí se to rozplyne jako nic a špatný jméno nám to neudělá. Ok?"

Čekal jsem na jeho reakci a následně jsem měl v plánu doplnit si zásobu tonicu, ale hlavně ginu do své sklenky, dojít si pro svou zbraň a poté vyrazit na obhlídku dvou volných pokojů (chtěl jsem si zabrat samozřejmě ten větší, abych si tam mohl udělat i pracovnu) a následně pak celého objektu. Přitom jsem měl v plánu si všechno dobře prohlédnout a v případě nutnosti jsem si hodlal dělat i poznámky do svého zápisníčku, co všechno sem budu muset pořídit ať už pro sebe, nebo pro kolegy. Přeci jenom Cooper říkal třicet tisíc, to byl slušný začátek a něco z toho se určitě dalo uplatnit na to, abychom si všichni a hlavně potom já, mohli žít lépe.