Harry Potter a...
hrálo se Denně
od: 01. července 2010 11:51 do: 30. července 2010 00:16
Dobrodružství vedl(a) MAPUDA
| |
 | Staňte se žákem, učitelem, hajným, duchem, bystrozorem, smrtijedem, domácím skřítkem... Bradavické dobrodružství zčásti navazující na poslední knihu (Relikvie smrti). |
| |
| V Bradavickém expresu A už je to tady! Prázdniny utekly jako voda a je tady nový (pro některé první) rok v Bradavicích. Jenom pro rekapitulaci některé důležité údaje: * Je asi deset let po ději poslední knihy. Většina postav z knih však dosud žije. * Příčná ulice a obchody na ní dosud fungují, stejně tak Prasinky a pod. * Drtivá většina Smrtijedů je mrtvá, zbytek uvězněn v Azkabanu A teď už můžeme začít. Sedíte ve vlaku (číslo kupé si vymyslete) a povídáte si. Prší. Kufry máte vedle sebe (někam si napište inventář; jaké učebnice, pergameny...) a váš mazlíček vám sedí na rameni (sova, kočka... vymyslet a připsat). Ve vlaku je to pohodlné, a tak se vám začnou klížit oči. Vtom dveře vašeho kupé rozrazí malý klučina, asi desetiletý a pod paží svírá stoh Denních věštců. " Brumbál přiznal vinu za smrt čtyř mudlů! Malfoy uprchl z Azkabanu! Black u soudu, podali veritasérum! Jen dva galeony a víte vše!" Začne vyřvávat po kupé. Pak vás každého obejde a všeptne vám do ucha: "Píše a fotí- Holoubková!" Co uděláte? |
| |
 | Posledný deň a ráno doma: Zobudila som sa vo svojej starodávne zariadenej izbe. Cez ťažké modré závesy do izby neprenikalo svetlo a keď prídem ku nim, aby som ich rozhalila, osvetlia tmavé parkety, staroružové steny a mahagonový nábytok. Prídem ku skrini a vytiahnem si z nej šaty... Doobedie strávim sama, miešaním čarodejných lektvarov pre mamu. Ako aurorka ich zvykne dosť míňať a šiesty zmysle mi vraví, že ich bude potrebovať ešte viac. Ako dobre, že ich zvládam v ceľku dobre... Počkám, kým mama poobede prídem domov. Keď dôjde, spravíme si pekný večer. Varila som ja. Večer mimama spomenula, že Blacka budú súdiť. V noci som takmer nespala... Ráno som sa zobudila zavčasu. Spalasomdo kopy veľmi málo. Mama ma vzala a odviezla nanástupiše, ale hne´d musela bežať na ministerstvo. Do vlaku som nastúpila zamyslená... Rokfortsky expres, 12 kupé, sedadlo pri dverách v smere jazdy Sedím v Rokfortskom exprese a premýšľam. Ani neviem, s kým som dnes v kupé. Či so svojimi piatackými spolužiakmi alebo či s cudzími. Sítrius Black mal mať súd. ČO z toho vznikne? Chcem to vedieť. Očistia jeho meno? Ostane v Askabane? Popravia ho? Hlavou mi výria myšlienky. Keď vojde chlapec s Denným Prorokom, bezmyšlienkovite vytiahnem dva galeóny a vezmem si noviny, len, aby som si ich prečítala. "Vďaka..." Zamrmlem a začnem čítať. Dni od dnes nebudú také, ako do teraz. Na kolenách mi spokojne zavrnela moja biely kocúr Orion. |
| |
 | Jen tak si,spim v kupé,číslo 11,když tam vejde chlapec,erý huláká."Pššššššt!Neřvi tolik!" a zamračené se dívám. Cože,to psala Holouková?Tady máš ty dva gaelony a už ziz!" řeknu a vrazim mu dva gaelony do ruky a z té druhé si vezmu deního věžtce. *Tak se podíváme,jaké lži ta Rita holoubková,zase napsala.* pomyslím si a otevřu deního veštce.Pak se do něho začtu. "Jestli Brumbál někoho zavraždil,měl k tomu důvod.Asi někoho bránil.A Black...Ten by to neudělal,ledaže by byl pod kletbouu "IMPERIO"" myslimnahlas a komentuju příspěvky v noviinách. |
| |
 | soukromá zpráva od Tarra McDonowan pro Ráno som odviedla dcéru na nástupište 9 a 3/4 a ponáhľala som sa na ministerstvo. Pokračoval ďalší deň síriusovho procesu. Rýchlo som vybavila všetko, čo bolo treba na oddelení aurorov vybaviť a zišla dolu na mínus druhé poschodie.Proces už začal. Po tichu som vošla do miestnosti a posadila sa. Sprevádzal ma síriusov pohľad. Zachovala som kamennú tvár. Rýchlo som sa posadila a sledovala, ako mu podali veritasérum. Sírius, ukáž im, že sa mýlia. Spomínam si na naše prvé stretnutie. Tiež na čas, čo sme spolu strávili o škole a na čas v Askabane. Hľadím na vyslúchajúcich a na Síriusa a prebodávam ich pohľadom. Chcem vedieť, čo sa teraz stane. Musím to vedieť. Päste pod stolom mám zovreté. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V místnosti je příšeří. Black, který je upoután řetězy na křeslo, právě hltá další veritasérum. Mluvte... ozve se z rohu místnosti. Tak co, kde jsi byl dnes v poledne?Jakýsi muž v černém saku znovu promluví. Black promluví a jeho hlas se rozlehne po celé místnosti. Na Obrtlé. Sháněl jsem vždyvyhrávající karty... Ty jsem sehnal a pak jsem si byl dát polívku do Děravého kotle. Jiný muž se zašklebí a rychle navrhne: Ještě jednu rundu. Z toho to vydolujem... Ke křeslu přiskočí dva svalovci a vlijí Blackovi do úst další veritasérum. Black se zakucká. Muž však pokračuje ve výslechu. A kdy jsi byl naposledy na ministerstvu? Minulý pátek. Někdo mi šlohl... Ozve se třesk skla a do místnosti vtrhne asi dvacítka trollů. Všude zavládne zmatek a panika. Trollové začnou pít veritaséra. CENZUROVÁNO A CENZUROVÁNO vyhrne jeden do zmatku. Všichni vyběhnou ven z poničené budovy. Blacka mozkomoři vedou zpět do Azkabanu. |
| |
 | Bradavický expres, kupé č. 14 Nastupoval jsem do vlaku, když byl ještě téměř prázdný, takže jsem neměl problém najít místo. Mohl jsem si sice sednout do kupé pro profesory, ale rozhodl jsem se dát přednost, zavzpomínání na staré, zlaté studentské časy, a také na případnou možnost seznámit se svými budoucími žáky. Kufr jsem si tedy odložil do zavazadlového prostoru nad sedačkami, a usadil jsem se na sedačku blíže k oknu. Po té, jsem z vnitřní strany kabátu vytáhl nejnovější výtisk Denního Věštce a začal jím listovat. Po chvilce se dveře od kupé rozrazí a před nimi stojí nějaký malý kluk s výtisky novin v ruce, když mi je nabídne, jen se usměji a hlavou kývnu na noviny, jež si právě čtu. Hned jak odejde, se pustím znovu do listování a následného čtení. |
| |
 | Odjezd do Bradavic Rozhodla jsem se nestrávit prázdniny v Bradavicích. Tu školu sice miluji, ale nemůžu tam být pořád. Rozhodla jsem se tedy léto obětovat touláním po Anglii. Což znamená, že musím jet Expresem z nástupiště 9 a ¾. Kufr mám zabalený. Dá se ovšem říci, že všechny důležité věci mám v bradavickém kabinetu. Jenom co přejdu přepážkou přes sebe přehodím černý plášť, venku jsem příliš nechtěla rozrušovat mudly svým vzhledem. Vím, že plášť zakrývá téměř všechny přednosti mé postavy, ale já jsem profesorka a nepotřebuju mít někoho uvázaného kolem krku. Stačí, že mám studenty. Uhlově černé vlasy nechám padat po ramenou a hnědé oči nezvýrazňuji žádnými šminkami. Když se dívám na některé zmalované studentky, musím se sama pro sebe pousmát. Usednu do kupé č. 14, kde již sedí nějaký neznámý muž. Podle mého odhadu by to mohl být nějaký nový profesor. A navázat kontakty se vždy hodí. „Zdravím, mé jméno je Sarah Wisen a učím v Bradavicích Kouzelné formule,“ nabídnu muži svou ruku na přivítanou. Zjistila jsem, že se ten muž jmenuje Ned. „Nejste ten nový profesor lektvarů, o kterém se povídá?“ poptám se Neda ještě na pár otázek. Cesta je dlouhá a já začínám pomalu usínat. Ze spánku mě vytrhne malý kluk, který rozrazí dveře kupé a začne hulákat: „Brumbál přiznal vinu za smrt čtyř mudlů! Malfoy uprchl z Azkabanu! Black u soudu, podali veritasérum! Jen dva galeony a víte vše!" „Co to povídá za věci? Brumbál a vinen ve věci vraždy? Black u soudu? A ten chlípák Malfoy na svobodě?“ přemýšlím rychle v hlavě. „Dobře, dobře, dej mi jedno vydání!“ řeknu klukovi a už otvírám věštec. Jak mi chlapec připomněl, hodně toho má na svědomí Rita Holoubková, tudíž netuším, zda těm žvástům vůbec věřit, ale čtu dál a čtu více, jak napjatě… |
| |
| soukromá zpráva od Tarra McDonowan pro Sedím a hľadím na Blacka. Dostal ďalšie sérum. To, čo vraví, mi stačí, aby ma presvedčil. No ostatným sa to nezdá a chcú zvýšiť dávku. Vo chvíli, keď mu idú dať ďalšie sérum si odkašlem. "Nie som tu tak dlho, ale ak hento nebola prvá dávka, neprežente to. Veritasérum môže byť prudký..." Do miestnosti vbehnú trollovia. Okamžite siahnem rukou o prútiku. " Locomotor! Locomotor! Locomotor! Výkriky sa miešajú s tým, ako letia trollovia do protiľahlej steny. Chvíľu na to sa premením na bielu sovu a letím za strážcami, odvádzajúcimi Blacka. Pri nich sadnem na zem a premením sa nazad. Snáď je s nimi aj minister. "Ak dovolíte, pomôžem vám s eskortáciou väzňa." Som rada, že do teraz sa na svetlo sveta nedostalo, že je rianiným otcom. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jeden mozkomor se na tebe otočí a zlehka ti položí ruku na rameno. Dooobřřřřeeeeeee... Aaallleee žááádne podvooodyii... vysípe. Black se na tebe podívá skelnýma očima, ale asi je ještě pod vlivem veritaséra, protože ti nic neřekne. Průvod se blíží k loďce. |
| |
| soukromá zpráva od Tarra McDonowan pro "Samozrejme. Len sa postarám, aby ma nevideli prípadné nežiadané oči." Premením sa na bielu sovu a pristanem Blackovy na pleciach. Ách, Sírius, Sírius. Do čoho si sa zas zaplietol? Budem sa musieť porozprávať z ministrom a tak veľmi sa mi nechce. Plánujem ho požiadať o domácu aurorskú väzbu pre Blacka. |
| |
 | Kupé číslo 12 Procházím vlak a všude jsou kupé jož obsazená až n ajedno na kupé č 12. omalu otevřu dveře nakouknu dovnitř. ,,Ahoj nemohl bych si přisednout všude je plno a tak pokud by ti to nevadilo" a vejdu dovnitř. Mám krátké hnědé vlasy na svůj věk sem poměrně vysoký na sobě mám prozatím jen černé triku s černými kalhoty.usadím se k oknu po směru jízdy. Chvíly přemýšlím a když v tom vtrhne chlapeček s Senním Věštcem koupím jendo číslo rychle prolistuji a sroluju noviny a dám si je pod hlavu. A kouknnu na tu dívku. Neni zas tak ošklivá té mysšlence se potichu zasměju a koukám ven na krajinu |
| |
 | Vlak "Tak ahoj!" zamávám naposledy rodičům. "Nezapomeňte mi napsat!" zakřičím ještě, když se vlak rozjíždí a vydám se hledat si kupé. Zastavím se u kupé číslo dvanáct, a jelikož je skoro prázdné, tak otevřu dveře a vejdu dovnitř. "Ahoj." pozdravím dívku, která v něm sedí. "Nevadí, když si přisednu?" zeptám se, a pokud odpoví kladně, tak se posadím na sedadlo u okna a vedle sebe položím svůj kufr. "Tak teď můžeš ven, zlatíčko..." otevřu dvířka přepravky a pustím ven Silvera, svůj tlustý černý poklad. Silver zamňouká a podívá se na mě vražedným pohledem. No jo, jak jsem si vůbec mohla dovolit zavřít tě dovnitř, viď? usměji se a pohladím ho po hlavě. Poté se otočím na svou spolucestující, která právě čte nějaké noviny. "Ehm... " odkašlu si. "Asi bych se měla představit, když jsem ti sem, tak vpadla. Já jsem Elisa de Lunne. A ty?" zeptám se. |
| |
| Kupé (12) Ani som si nevšimla, kedy si Jack, Jon, či ako sa ten chalan, ktorého poznám z videnia z niektorých hodín, volá, prisadol. Prehrabávam sa novinami a zastanem na článku o Blackovi, ktorý si čítam niekoľko krát. On už odložil noviny, keď kupém preletí tiché zakliatie. "To je bullshit. To by nespravil." Zavriem noviny a dívam sa na nich, ako keby ony mohli za riadky v nich. |
| |
| Vlak, kupé číslo 12 "Ehm... " zarazím se, protože dívka mě očividně přeslechla. "Promiň, co jsi říkala?" zeptám se překvapeně, když něco zamumlá. "Co to je vůbec za noviny? Ty vůbec neznám..." snažím se nějak začít konverzaci a poté se zadívám na chlapce sedícího naproti mě. "Ahoj." usměji se na něj, protože si uvědomím, že jsem ho ještě nepozdravila. "Elisa de Lunne." představím se a podám mu ruku. |
| |
| Cesta do Bradavic Denní věštec zase válí...Nejlepší bulvární plátek široko daleko...Nechápu jak jim tyto kydy může ministr trpět. Pomyslím si nad článkem o procesu Siriuse Blacka a už si listuji na další článek, tentokrát o velikánovy Albusy Brumbálovy. Přečtu si však jen pár řádek, na které mám úplně stejný názor, jako na článek předchozí, když v tom se dveře kupé znovu otevřou. Zvednu hlavu od novin a podívám se, kdo přišel, tentokrát to je mnohem lepší návštěva, než poprvé. Noviny složím a odložím je na volné místo vedle sebe, následně jak se sluší a patří, povstanu, přijmu Sarah nabízenou ruku, na kterou naznačím letmý polibek, usměji se a vypravím ze sebe "Já vás také, mé jméno je Ned Hastings. Těší mě, že vás poznávám. " Na otázku zda jsem ten učitel lektvarů, o kterém se povídá, odpovím "Ano, jsem ten nový profesor Lektvarů a mimo jiné také Dějin čar a kouzel. Co se o mě povídá, s mím-li to vědět? " Avšak než se mi dostane odpovědi, zase se otevřou dveře kupé a zase v nich stojí ten malý kluk s novinami. Chtěl jsem Sarah říct, ať si ty noviny nekupuje, že jí dám ty své, bohužel byla moc rychlá. Takže jen stihnu říci "Raději to ani nečtěte, je tam jen typický bulvár, s tou výjimkou, že to je v kouzelnickém podání." ušklíbnu se a na chvilku se odmlčím, po té promluvím znovu "Co byste řekla na tykání?" |
| |
| Kupé Když slyším promluvit onu dívku vedle mě jen se usměju . Poté když na mě promluví nějaká dívka naproti mě jen poám ruku. Já jsem Jack Morison rád tě poznávám. Ty neznáš denního věštce ? Ty asi nejsi ze světa kouzelníků že ? řeknu příjemnym hlasem a usmívám se. Rozroluji noviny a podám jí je. Na přečti si je občas tam bývá něco zajímavého ale občas ne? Jo a mimochodem ty jedeš do Bradavic poprvé? zeptám se a usměju se a koukám se jí přímo do očí |
| |
| Vlak, kupé 12 "Taky mě těší." usměji se. "Neznám. O světe kouzelníků jsem se dozvěděla poměrně nedávno a pořád mě překvapuje." pokrčím rameny. "Děkuju." vezmu si s úsměvem Denního Věštce a se zájmem se zadívám na titulní stránku. "Páni, nevěděla jsem, že i kouzelníci mají svoje bulvární plátky..." zasměji se po chvíli a zakroutím hlavou. "Mimochodem, není ten Albus Brumbál ředitel Bradavic? Myslím, že to tak stálo v tom dopise..." zamyslím se. "Jo, poprvé, takže jsem trochu nervózní... Ty už tam chodíš dlouho?" zeptám se. |
| |
| Vlak (12) Pozriem na dievča, čo ma vyrušilo. Našťastie ho pred šikanovaním zastaví spolužiakov vstup do diskusie. Zamračene ju prebodnem pohľadom, ale mlčím. "Päť rokov. Chodíme tam obaja päť rokov a ty jeden." Až pri mene som si spolužiaka zaradila. Odložím noviny do kufru nad hlavou. "Aj tak tam píšu hlúposti. Buď píše Rita alebo niekto, komu diktujú z ministerstva. Aké si mala známky v muklovskej škole? Ako si zistila, že si čarodejka?" Prebodnem dievča pohľadom. |
| |
| Kupé č. 14 -> Cesta do Bradavic Pročtu rychle hlavní články. Ta Rita si vážně nedá říct… "Raději to ani nečtěte, je tam jen typický bulvár, s tou výjimkou, že to je v kouzelnickém podání," povídá mým směrem Ned a já se na něj usměju. „Ale kouzelník si téměř vždy ty žvásty koupí, vážně mě udivuje, že věštec nenajímá serióznější redaktory,“ dodám směrem k novému profesorovi. "Co byste řekla na tykání?" opět dodá mým směrem. „Uff, bylo mi nepříjemné se zeptat. Jistě, tykání by bylo naprosto skvělé,“ znovu se usměju a pokračuji v řeči, „Nede, chtěl si vědět co se o tobě povídá?“ „To víš, v Bradavicích není moc času na seznamování. A když na konci minulého roku bylo jasné, že bude potřeba pár nových profesorů, hned začaly kolegyně štěbetat. Samozřejmě, dámy si přály urostlého muže, který by rozvířil ustálené vody bradavického profesorského sboru. A když se pak dámy dozvěděly, že lektvary nemá vyučovat žádný bělovlasý starý kouzelník, byly z toho nadšené… A tak se začalo povídat o vás,“ mírně sklopím oči, neboť toto není téma, o kterém běžně konverzuji. Po chvilce sezení si vytáhnu učebnici Kouzelných formulí pro pátý ročník a snažím se rozvrhnout, jak nejlépe letos páťáky připravit na NKÚ. Po chvilce opět zvednu oči k Nedovi. „Ještě jednu otázku Nede,“ podívám se mu do očí a pokračuji, „jak tě vůbec napadlo vyučovat Lektvary a Dějiny. Chci říci, jsou to docela dosti odlišné obory. Lektvary hodně praktické a Dějiny… no téměř nepraktické.“ Po chvilce rozhovoru si pomyslím: „Ten Ned je docela příjemný muž…“ |
| |
| Kupé ,,Brumbál? To asi nekdo napsal chybu protože brumbál už je pár let po smrti. Obvinily ho po smrti víš." řeknu a usměju se. přitom se kouknu ven. POkud mě omluvíte dámy půjdu se převléci do hábitu. Abych byl připraven na příjezd do školy. řeknu zvednu se a odejdu. Jdu na záchod kde se převléknu do bílé košile černých kalhot a hábitu se znaem nebelvíru. Na krk uvážu kravatu s barvami nebelvíru a po chvilce se vracím zpět do kupé. ,,Tak konečně už se cítím svůj." prohlásím a zase se opřu o stšnu a koukám ven |
| |
| Vlak, Kupé 12 "Známky v mudlovské škole? No... měla jsem samé jedničky, ale to nějak nezáleželo na mě... " odkašlu si. "Pocházím totiž ze staré šlechtické rodiny a ve Francii na původ hrozně moc dají, takže..." pokrčím si rameny. "Navíc moje babička by ani nic jiného nedovolila... pamatuji si, jak jsem jednou dostala dvojku a ona hned málem zažalovala vedení školy." pousměji se a zakroutím hlavou. "To, že jsem čarodějka, jsem se dozvěděla až díky dopisu, který mi přišel ze školy. To už jsme ale s rodiči bydleli v Anglii. Pracují totiž jako archeologové a momentálně zkoumají Stonehenge. Co dělají tvoji rodiče?" usměji se na dívku. |
| |
| 12 Akonáhle víde Jack z kupé, zavriem kupé a pri tom, ako to dievča počúvam, sa prezlečiem do habitu. Červený s chrabromilským levom. "Takže nevieš, ako dobre vieš čarovať. Máš prútik? Aký?" Usmejem sa. Po tom sa spýta na rodičov. Vytiahnem nazad Denného Proroka. Nalistujem stranu zo zásahu aurorov v Doveri. "Mama je aurorka. Aj ja budem, až vyrastiem." V novinách vidíš zhruba štyridsaťročnú čarodejku, ako odvádza zatknutého ku skupinke dementorov. V tú chvíľu vojde nazad Jack. "Hej, Morison, veríš Prorokovi?" |
| |
| Kupé Otočím se. Jestli věřim věštci no jak kdy pokud to nepíše ta Rita tak i ano. A prosím tě jak že ti to řikaj já vim že se menuješ McDonowan ale jméno fakt ne. Jinak doufám že si na ní nebyla moc zlá je přeci jen mladá a neví o tom to světě moc. řeknua zase si sednu. Oba dva sedíme v hábitu z Nebelvíru. A co maličká jak se těšíš do školy první dne školy to je něco úžasnýho hlavně uplně první den. dpmlčím se a zamyslím se a usmívám se vzpomínkám. Jaké průšvihy jsme nadělali. To byli časy pomyslím si a usměju se. Vytáhnu hůlku a zkontroluju jí hlavně rytinu draka na ní vypadá a je v pořádku tak jí zase zastrčím do hábitu. Stále se usmívám. |
| |
| 12 Usmejem sa, keď Jack prehovori. "Nemaj obavy, Morison. Zatiaĺ som na ňu nebola ani milá a ani zlá. Ešte nemám ako posúdiť jej talent. Rianna, ale to si asi nezapamätáš." Usmejem sa nepríjemne. Jeho dutý mozog ho asi čoskoro zaradí medzi odpad. "Prvý deň a super? Nie, nie. Len dúfaj, že neskončíš v Slizolíne. Ako humusáčku by ťa tam ukameňovali. Pre teba bude Byflomor alebo Bystrohlav." |
| |
| Kupé Kounu na Riannu a usměju se. POkusím si to zapamatovat a zapamatuju jinak já sem Jack nenávidím když mi někdo řiká přímenímřeknu a zase se obrátim na maličkou. Ano ve Zmijozelu by tě ukamenovali a každá další kolej tě veme s otevřenou náručí. Jinak ohledně školního roku když budeš něco potřebovat někde mě najdi někde budu pospávat řeknu a usměju se. Oročím se na Riannu Bejt milejší by ti taky neuškodilo . Opřu kouknu z okna a jen se usmívám. |
| |
| 12: "Jó, jasne, jasne... Ak si to zapamätáš, nebudem ti hovoriť priezviskom." Následne ignorujem jeho rozhovor s prváčkou. Kuknem ešte raz na titulku Denného Proroka a skoro ma vystrie. Postava Síriusa Blacka sa usmieva a kýva mi. "No nazdar." Nech si to nevšimne. Snažím sa noviny skryť. Prehovorí na mňa a ja sa zamračím. "Nesnaž sa ma súdiť Morison. Nepoznáś ma." Black na novinovej fotke mi stále kýva. Praštím noviny dokufra. |
| |
| Kupé Vyslechnu si její připomínku a usměju se. ,, Ano neznám tě ač jsme spolu chodily 5 let do školy ano nemůžu tě soudit. Já jen řikám že bejt milejší neuškodí. řeknu a otočim se na prvňačku a usměju se na ní. Nechci ti do toho mluvit ale měla by si se jít převléci aby si byla připravena pak příjezd je již rychlej a než se naděješ už sedíš v lavici řeknu a usmeju se. Ach jo ted se jen modlim aby mě ta holka vzala jako kamaráda protože znát jí takovou jaká je hmm. Jo a Rianno můžu mít odtaz ? Máš vůbec nějaké kamarády ? |
| |
| 12: "Tak najbližšie nekomentuj." Je mi v ceľku jedno,čo si prváčka pomyslí. Väčšine humusákov sa podarí aspoň dáke náhodné kúzlo v čase ohrozenia. Usúdim teda, že asi moc dobrá v čarovaní nebude. Uvidíme, či to jej byfľovsvo vynahradí. Zahľadím sa na kufor, kde skončili noviny. Sírius Black... Ešte raz ich vytiahnem a hľadím na tvár mávajúceho Síriusa, tak, aby nevideli, na čo hľadím Usmejem sa. Jack prehovorí a ja mierne sklopím noviny, keď chcem na neho vidieť. Neuvedomím si, že tak mávajúceho Blacka zbadá. Prebodnem Jacka pohľadom. "Iste. Seras Mulagnovú a Mirmina Filcha. Prečo?" Je pravda, že Seras je skôr sluha, než kamarátka, ale Mirmir je kamarát od detstva. |
| |
| Kupé Jen mě to tak napadlo řeknu a usměju se. Nechci tě nějak naštvat nebo něco chci s tebou bějt za dobře aby sme se normálně bavily teda pokud ty o to stojíš. řeknu a už si můžu odpovědět sám. Určitě mít zájem nebude ale kdyby měla tak by to bylo super. pomyslím si. A koukám zase ven kde už se pomalu krajina začíná měnit na tu kterou znám kterou jsem si zapamatoval. Jo mimochodem Rianne je moc pěkné jméno. řeknu a ani se na ní nepodívám |
| |
| 12 "Možná. Cením si inteligenciu. nie vzhľad a pôvod. Teda, pokiaľ ma nenaštveš... Jack." Pousmejem sa. Našťastie si zatiaľ nevšimol noviny. Vemu noviny a dám ich definitívne do kufra. "Vďaka." Zamumlem. "Inak... čo si myslíš o... Ale nič. Nechaj to plávať." Posadím sa. Iba by sme ju vydesili." Pozriem na prváčku. Black je späť. Že by bol späť aj Dumbledore? Po tom ale mala Rita prvý raz v článku dáky fakt. |
| |
| Kupé Jen se usměju POkusím se tě nenaštvat. Co si myslim o tom že Black je zpět. No myslím si že by ho už konečně měli nechat bejt. řeknu a usměju se. Ač to vypadalo že ty noviny nečtu tak sem si našel nejdůležitější fakta pomyslím si a tomu se usměju. Ach jo já už mám hlad kdy budem v Bradavicích řeknu an hals a zakručí mi v břiše. Ach jo ach jo ale už tam budem musíme bejt. pomyslím si a přemýšlím o Blackovi a že by snad nebyl pošetily a nešel do Bradavic už zase. |
| |
| 12 Usmejem sa, ale hovorí ďalej. "To by mohlo ísť. No... Pokoj, nepokoj, poznám človeka, čo mu slepo verí." Po tvári mi prebehne nahnevaný výraz, ale hneď zmizne. "Aj keď nie pred ministerstvom, stále má na rováši pár vecí..." Môže byť rád, že je tam, kde je. Nahlas si povzdychnem a zamyslene pozriem von z okna. Nebyť jeho hlúposti... Napriek tomu mu mama verí... Rukou siahnem do kufra a podám mu chlieb s údeným mäsom a paprikou. "Aj tak si šetrím miesto na hostinu. Plus... Robila ho mama, takže moc chutný nebude." Doma varievam ja. |
| |
| 12 Eh díky díky ale právě taky si nechávám místo na hostinu. Tak tě doufám neurazí když odmítnu . Ale velice děkuji že by si se se mnou podělila o jídlo. řeknu a usměju se. Usměju se na Riannu. Tak co myslíš že tenhle rok bude něčím vzrušující ? pronesu otázku a koukám se do jejích očí. Ta holka vůbec neni špatná, povaha taky ne. Uvidíme jak bude vypadat tenhle rok. Jak vše dopadne . pomyslím si a usměju se . |
| |
| 12 Naďalej ignorujeme prváčku. "Jak chceš." Vezmem chlieb. Zvieratá, čo ťahajú koče, si pochutnajú. Vzrušujúci? "Iste. ale neviem, či škola alebo skôr to mimo nej." Snáď mama nič nevymyslí. Nič s Blackom... Prosím! Zatvárim sa ustarane. Odkladám chlieb. "Prestaň už..." Zahundriem popod nos na blackovú fotku. otočím sa nazad na Jacka. "S akej, že si to rodiny?" Nech sa po tom nepýta na rodičov. Len na mamu... |
| |
| 12 NA otázku z jaký sem rodiny sklopím oči a smutným hlasem začnu povídat. Již od mala jsem vyrůstal pouze s otcem jelikož maminka zemřela při boji s jedním černokněžníkem byla to bystrozorka a dobrá ale holt černokněžník jí přemohl otec aby mě mohl vychovávat se vzdal práci na ministerstvu kouzel a vychovával mě když mi bylo jedenáct tak zase nastoupil na ministerstvo. Tím pádem znáš mou rodinu a máš něco společného s tou reportérkou do denního věštce ? Zdá se mi že máte stejné přímení zvednu zase oči al eneusměju se jelikož myslím na svou matku která již zemřela. Koukám na Riannu s pohledem vemi smutným kde staší kapka a rozbrečim se. |
| |
| 12: "To mi je ľúto." Usmejem sa milo. "No...Mama je aurorka. Cvíľu robila na Dozore Nápravných Zariadení, ale po tom odišla do Dablinu, ako aurorka. Tam som sa narodila. Otca nepoznám..." osobne... "... ale vraj je to silný kúzelník. No a ako som nastúpila na Rokfort, mama sa vrátila robiť aurorku sem. Vraví, že jej tam chýba Tonksová a iný starý známi." Na Tonksovú si pamätám. Nevidela som ju často, ale ako malá, sem-tam. Smutne sa usmejem. "Každý sme na tom nejak..." Vďaka Voldemortovi. Odmlćím sa. "Vďaka lordovi Volde..." Ak sa nezháči, dokončím to meno. |
| |
| 12 Neždokončí to jméno tak jí skočím do řeči. Ano, kvůli Voldemortovi je na tom spousta lidí špatně nebo hůř než by mohla bejt je to prostě neodmazatelná stránka historie. Byl to mocný kouzelník ale špatný. Holt co se dá dělat ti co už jsou mrtví se jen tak nevrátí . pronesu a lehce se usměju. Ty si znala Tonksovou já taky jako malej kluk občas byla u nás na návštěvě jelikož maminka byl abystrozorka tak se s Tonksovou kamarádila jediný co si pamatuju ej že uměla měnit vlasy a byla docela nešikovná ale to na ní bylo vtipné. pronesu a usměju se. |
| |
| 12 "Hej... Kv§li nemu. A ďalším. Ale ani terajšie ministerstvo to ľuďom nezlepšuje." Poviem nahnevane. "A niektorý ľuďia tiež! Pripadá mi to, akoby bol späť Fudge a jeho nástupca." Hoc je jasné, že si to pamätám najme z rosprávania. Keď spomenie Tonksovú, usmejem sa. "Áno, to bolo skvelé. Bola moja príbuzná. Síce vzdialená, ale aj tak. Na rozdiel od Blackovcov, nevypaľujeme ľudí za muklovstvo z rodokmeňu. Spomeniem si na niekoľko vypálených miest na gobelíne na Grimaldovom námestí. |
| |
| 12 ,,Je to tak. Prostě místo aby konečně na sebe lidé byli hodní tak jsou hnusní a stále zákeřní. Tonksová pro mě byla teta jelikož byla u nás často. Al e už je to pryč. pronesu a kouknu se z okna. Radči se jí na ty Blackovi nezeptám, nechci natuknout téma které je pro ní asi nepříjemné až jednou bude chtít tak mi to řekne. Pomyslím si a oočím se zpět na Riannu. Ale doufám že už se nic takového jak Voldemort neobjeví jeden člověk a kolik strašných věcí dokázal a kolik lidí dostal na svou stranu. řeku a stále sleduji Riannu. |
| |
| 12: "Bude to pretrvávať ešte dlho aurčite príde druhý Voldemort. Neverím, že je definitývne koniec. a to tu ostalo priveľa horlivých idiotov." Spomeniem si na meno istého z nich. Percy Wesleay... "Myslíš, že to skončilo? Ešte teraz pretrvávajú následky. Potrvá to ešte desaťročia." Stále tu budú taký, ako otec. "Som zvedavá, ako skončí proces." Zamumlem. Snáď mi mama pošle sovu. |
| |
| 12 Poslechnu si vše co řiká a jen přikivuji. Ano je tu spousta lidí jenž se chtějí dostat k moci a v téhle době by to šlo lehce jen pokud je někdo tak silný nebo silná. pronesu a koknu se jí do očí. Jak říkám nechci se ptát na toho Blacka abych nenauk něco co by bylo nepříjemné a tak to nechám být pomylsím si a jen se na ní hezky a mile usměju. Ale stačí pouze jeden šílenec jeden šílenec který pude přes mrtvoly a je to tu zase. řeknu s povržením na tváři |
| |
| 12: "To isté vraví aj mama. Pre to vraj nechcú nechať Blacka a podobných na pokoji.Aj keď sa už očistili. Preto musiaľudia mlčať." V očiach vidno hnev, no nevieš určiť na koho. Oni sú hlúpi! Black je hlúpi! Mama je naivná! Vytiahnem si z kufra čokoládovú žabku. Na konci je v nej... "Divooký Moddy." Usmejem sa. Mamin starý kolega. "Tohto si tiež pamätáš?" |
| |
| 12 Vyslechnu si jí a koukám na kartu Moodyho. Jo Moody to bylo tolikrát sem se mu snažil provést nějakou nekalost ale vždy to jeho oko mě vidělo. Ale byl to výbornej chlap a silnej kouzelník už sem o něm dlouho neslyšel tak nevím jestli je mrtví nbo živý. Ale to oko mě děsilo celý se otřesu při pomyšleí na to tůzně se točící oko. Jo to oko bylo postrach. pronesu a usmeju se. Moody ten starej páprda silnej starej páprda co všechno viděl ach jo zase bych ho někde rád viděl pomyslím si a usměju se |
| |
| Cesta Poslouchám Sarah a ohledně věštce odpovím "Ano to jistě, sice na to stále nadáváme, ale pořád tyto noviny kupujeme. I když já přeci jen dávám přednost serioznějším plátkům, dnes jsem si to koupil jen pro to, že jsem na titulní stránce zahlédl fotku Albuse Brumbála a tak jsem možná trochu naivně doufal, že o něm budou psát něco zajímavého a pravdivého, bohužel jsem se zmýlil. Myslím si, že člověk jako on si toto nezaslouží. Být já ministrem tak madame Holoubková nese tvrdé postihy. A kdyby věštec najímal serióznější redaktory, tak by nebyl tolik prodejný. " Usměji se a odmlčím se. Když přijme mou nabídku na tykání, jsem samozřejmě potěšen, chtěl jsem jí i políbit, jak je při těchto okolnostech zvykem, ale nakonec jsem si to rozmyslel, přeci jen se ještě tak dlouho neznáme a já bych nerad dostal něčím přes hlavu. Usměji se a řeknu "To jsem rád, že jsi to tykání přijala. Ano, samozřejmě chci vědět, co se o mně povídá. " Dořeknu a čekám, co se o sobě dozvím. Sice mám několikrát chuť skočit Sarah do řeči, ale nakonec se ovládnu a dodržím tak základ etikety, když domluví tak se znovu usměji a odpovím "Tak to je příjemné zjištění, že se na mě profesorský sbor těší, tedy alespoň ta dámská společnost. Když jsem školu navštěvoval totiž jako student, u profesorů jsem zrovna populární nebyl, díky klukovinám, které jsme s kamarády prováděli. " Nad poslední částí věty se ušklíbnu, to Sarah sklonění hlavy nějak nekomentuji, jen se pro sebe usměji. Po té se kouknu z okna, jestli nepoznám, jak dlouho to máme ještě do Bradavic, když v tom uslyším "Ještě jednu otázku Nede" Svůj zrak zaměřím na Sarah a jen řeknu "Ano? " Po té již jen poslouchám, co mi bude položeno za otázku, když kupé znovu utichne, tak se lehce pokřivím rty do úsměvu a řeknu "Tak prvně mě oba předměty velmi baví a vždy jsem v nich předváděl výborné výsledky. Původně jsem však měl být jen profesorem lektvarů, ale pan ředitel mi dal nabídku, jestli nechci učit i dějiny, neboť mu právě odešel profesor na tento předmět, což ty jistě budeš vědět. No a tak jsem přijal i místo profesora Dějin čar a kouzel. Dějiny jsou sice, řekněme nepraktické, ale zase je dobré, když člověk ví něco o minulosti. " Když domluvím, na chvilku se zase odmlčím, ale po chvilce ticha se zeptám "A jak ty ses dostala k formulím? " |
| |
| Cesta -> Kupé č.14 „A jak ty ses dostala k formulím?“ slyším Nedovu otázku. Chvíli na něj koukám, musím si zformulovat správná slova v hlavě a pak spustím: „Když jsem studovala v Bradavicích já, dosahovala jsem vynikajících výsledků. To se taky od studentky Havraspáru očekávalo. Ovšem Bradavice mi přirostly k srdci. Nechtěla jsem se opustit. Táhlo mě profesorské povolání. Chtěla jsem vědomosti předávat dál. Ale samozřejmě jsem věděla, že po sedmém ročníku mám toho na předání docela málo. Proto jsem se pár let věnovala samostudiu. A Formule byly jasná volba. Jsou velice potřebné. Řekla bych, že spolu s lektvary a obranou proti černé magii, jsou jedním z nejdůležitějších praktických předmětů. Tím samozřejmě nechci snižovat hodnotu jiných předmětů. Po pár letech, kdy jsem měla nasbíráno dost zkušeností, jsem se do Bradavic vrátila a profesorské místo bylo moje.“ Domluvila jsem a znovu jsem se zahloubala do učebnice Kouzelných formulí. „A těšíš se na Bradavice Nede?“ opět se zeptám směrem k mému spolucestujícímu. Chvíli opět konverzujeme. Po chvilce dodám: „Dnešní doba není moc dobrá. Lidé se ještě stále nevzpamatovali z hrůz, které zažili. Proto se stále píší takové články. Lidem, kteří ještě dnes věří žvástům té Holoubkové, to může nahnat strach. Brumbál, jako ikona všeho dobrého, je vinen ve věci smrti mudlů, z Azkabanu někdo pořád utíká, bylo to už opravdu dávno, kdy z Azkabanu prostě nebylo možno utéct. Dále vniknutí trollů do soudní síně… vždyť toto je skandální. Soud by měl mít jistou důstojnost. A takovéto zprávy jsou kolem nás pořád. Není divu, že někteří lidé žijí pořád ve strachu.“ „Ovšem v Bradavicích by mělo býti bezpečno,“ usměju se mile na Neda a pečlivě poslouchám jeho názory… |
| |
| Cesta – kupé 14 Poslouchám, co mi Sarah poví na mou otázku, jak se dostala k vyučování formulí, když domluví tak řeknu "To jistě, v Havraspáru byli vždy studenti, kteří dosahovali výborných výsledků, doufám, že jejich kvalita se za těch pár let nezhoršila. Aha, takže stejně jako mnoha dalším ti Bradavice přirostli k srdci a profesorkou jsi tedy chtěla být odjakživa. " Při poslední větě se lehce usměji a pokračuji "Ano, tyto předměty jsou jistě důležitější než všechny ostatní, k čemu přeci jen bude lidem jasnovidectví, věštění z čísel nebo astronomie. " Když dořeknu tuto větu, tak se krátce zasměji a následně odpovím na otázku, jak se těším do Bradavic. "Tak do Bradavic se těším velmi. Strávil jsem tu nejlepší roky svého života, tudíž se těším moc, až znovu spatřím to prostředí. Teď to sice nebude takové jako dříve, neboť již nebudu v pozici studenta, ale profesora, ale to mi zase tolik nevadí. " Po té se znovu odmlčím a poslouchám Sarah a její názor na dnešní dobu, na to jí odpovím "Pravda, dnešní doba není zrovna nejlepší, ale co naděláme. Když to ministerstvo schvaluje, tak mi na ty novináře můžeme opravdu jen v soukromý a v tichosti nadávat. Tomu, že Brumbál je vinen za smrt oněch čtyř mudlů ani v nejmenším nevěřím, avšak tomu, že se z Azkabanu povedlo někomu utéct, bych i věřil. A to vniknutí trolů do soudní síně, tomu se může člověk jen zasmát. Lidé žijí ve strachu, myslím, že zbytečně, neboť se dnes už nemusíme bát nějakého vážnějšího nebezpečí. " Na větu, že by v Bradavicích mělo být bezpečno, odpovím "Snad v Bradavicích bezpečno je. Avšak již jednou obrana hradu padla, tudíž už ani Bradavice nejsou zárukou stoprocentní bezpečnosti." Usměji se a zeptám se "Soudím, že jsi čistokrevná čarodějka? " |
| |
 | Po prázdninách cesta do BradavicDnes konečně nastal den kdy se podívám do školy čár a kouzel v Bradavicích. Jsem zvdavá jak to tam může vypadat. Mjí rodiče tam chodili. Kdyby ne ani se neznali. Bylo to totiž jejich velké místo poznání, ale ne jen jejich, ale i spousta dalších párů. Dnes je den kdy se tam konečn podívám i já. Zbalené věci, které jsem nakoupila s mámou včera na Příčné ulici plus s oblečením. Rodiče mě pomohou s kufry do auta a moje kočka Ketty se mi posadí na nohy jakmile vlezu do auta a posadím se. Podrbu ji za uchem. Kupé číslo 8.Vlezu i s mojí kočičí slečnou do jednoho z prázdnýh kupé už převlečená v uniformě. Přemýšlím nad tím jak budu už v Bradavicích. Musí to am být báječné podle mamčina vypravování. Těším se až lodičkama přeplujeme řeku až k hradu a potom si sednu pod mluvící klobouk. Máma říkala, že se jmeuje Moudý klobouk, který vybírá studenty do koleje. Máma mě s koleji seznámila, ale přece jenom bych chtěla být ve stejné jako ona. Potom přestanu nad tím vším pemýšlet a jen se koukám z okna ven jak cesta ubíhá s kočkou na klín. |
| |
| Cesta -> kupé č.14 Cesta je vždy zdlouhavá. Štěstí, že si mám s kým povídat. Většinou si sama vystačím, ale vést s někým smysluplný rozhovor také není špatné. „Myslím, že Havraspár bude vždy dbát na inteligenci svých studentů,“ pousměji se, „vždyť je to jeden z hlavních rysů: moudrost, inteligence. Vlastně bych se jednou docela ráda stala kolejní ředitelkou Havraspáru.“ „Snad v Bradavicích bezpečno je. Avšak již jednou obrana hradu padla, tudíž už ani Bradavice nejsou zárukou stoprocentní bezpečnosti,“ opět poslouchám Neda. „Ano, ukázalo se, že ani Bradavice nejsou tak nedobytné. Ale když to vezmeme statisticky, myslím, že i přes onen incident v Bradavicích bylo vždy velmi bezpečno,“ lehce svému spolucestujícímu oponuji. Rozhovor pokračuje plynule dál. Usmívám se na Neda a on se usmívá na mne. Pak mne ale zaskočí věta: „Soudím, že jsi čistokrevná čarodějka?“ Zatvářila jsem se zaraženě. V mysli mi škodolibě vyvstala myšlenka: „Dle čeho soudíš.“ Ovšem rychle jsem ji zavrhla a pustila jsem se do vysvětlování mého původu: „Mí rodiče se s kouzly nikdy nesetkali. Tudíž, jak správně už asi tušíš, byli mudlové. Proto se já nemohu považovat za čistokrevnou čarodějku. Je sice možné, že někde v naší rodové linii by se kouzelník našel, ale nedala bych za to ruku do ohně. Určitě si umíš představit, že bylo docela složité obhájit si své místo, svou pověst, dokonce svou hůlku… Ale vždy za mnou stálo pár lidí, kteří měli určitou moc. Ministerstvo nebylo vždy prolezlé jen těmi zlými. A popravdě, přijít o expertku v oblasti kouzelných formulí tehdy také nebyl dobrý tah. Tudíž, i přes můj původ, jsem mohla dále vykonávat svou práci.“ Pozorně jsem pozorovala Neda, co řekne… |
| |
| 12 Usmejem sa. Jo, starí dobrý Moddy a jeho oko. Od mami som o ňom počula plno príhod. Vraj nebol paranoidný zbytočne." Mám za to že umrel. Mama ho vždy spomína v minulom čase. Ale tým ho sklamať nejdem. "Aurori, zábavná cházka. Nemal by asi tak o rok začať chodiť na Rokfort tonksovie chlapec? Počula som, že Potter ho adoptoval." "Potter je po matke." Pripomeniem si maminé slová. Usmejem sa a podám jednu čokoládovú žabku aj jemu a prváčke. "Neboj sa a ber." |
| |
| 12 Vemu čokoládovou žabku a usměju se. Děkuji moc. a ano za rok by měl nastoupit malej Tonksové a Lupina. To bude sranda jeslti bude po matce. řeknu a otevřu žabkku a sním jí. Poté se na ní otočim. Ano bystrozorové jsou povedená cházka. Ale stejně si myslím že Moody je někde už pod drnem protože vždy se oněm mluví v minulim čase ale co každej tam jednou musíme pronesu a usměju se. Kouknu v žabce na kartu a mám tam Cedrika Nebelvíra. Hehehe to je docela vzácná karta. řeknu a stále jím žabku . |
| |
| 12: "Jo, jo. I mama o ňom hovorieva v čase minulom. Ale to jeho oko by chcel asi každý auror." Čakám, kedy otvorí kartu zo žabky. "Jé, Cedrik Digori." Usmejem sa. "Mal byť veľkou metlobalovou hviezdou a skončil ako prvá verejná obeť Voldemorta pri jeho druhom vzostupe." Prezerám si kartičku so záujmom. "Ale bol moc sladký. Čistokrvný, múdry, metlobalista... Ale moc sladký." |
| |
| Konec cesty Pro žáky Během cesty přestalo pršet a začalo se vyjasňovat. Vlak hlasitě zastavil na nádraží a vy vystupujete. V mumraji zaslechnete Hagrida. Prváci, ke mně! Někteří z vás se k němu připojí. Ostatní již hledají bradavické kočáry (tažené testrály). Ty najdete zaparkované u haly. Nasednete ( číslo kočáru, do jednoho max. 4 žáci) a vznesete se do vzduchu. Letíte k Bradavicím. Prváci, spolu s Hagridem míří k jezeru (asi dva km), kde jsou připravené loďky. Pro učitele Cesta vám uběhla rychle, ale nakonec jste se i vy museli vzdát útulného prostředí vlaku a změnit dopravní prostředek. Nasednete do kočárů ( pravidla stejná jako pro žáky, takže číslo a max. 4 učitelé) a vyletíte vzhůru směrem k Bradavicím. |
| |
| Konec cesty Když slyším brzdy jen se usmívám. Jupíí je to tady hostina jupíí a školní rok juu otočím se na Riannu. Ty asi pojedeš se svými kamarády že ? řeknu a čekám až se obě dívky zvednou a vyjdou z kupé. Když vyjdou jdu za nimi a oukám kolem sebe. Když vyjdu z vlaku vidím zase ten nádherný starý hrad který je mím druhým domovem. Pomalu se vydávám ke kočárům které jsou tažené neviditelnými mistrály. Vyberu jeden kočár a čekám kdo si ke mě přisedne. |
| |
| Cesta - kupé 14. Poslouchám Sarah, a když v kupé znovu zavládne ticho, tak promluvím " To je také pravda, málem bych na rysy kolejí zapomněl. Myslím, že bys byla dobrá ředitelka, studenti by byli rádi, že jsou pod tvým vedením. " Po té se odmlčím a ohledně Bradavic odpovím " Tak ano, Bradavice byli dobyty jen jednou, a jen na pár hodin, každopádně ukázalo se, že ani ty nejmocnější zaklínadla, těch nejmocnějších kouzelníků té doby nezastaví síly zla, kór když je v početní převaze. Avšak na druhou stranu, nejmocnější černokněžník, který kdy byl, je již dávno mrtvý a nikdo jiný takovou moc a tolik přívrženců snad nikdy nezíská, tudíž Bradavice by měli být opravdu bezpečné. " Usměji se a poslouchám, jaké odpovědi se mi dostane na otázku, zda je Sarah čistokrevná čarodějka, či nikoli. Po té řeknu " Aha, tak to jsem rád. Nevím, proč mě to napadlo, nejspíš jsem z našeho rozhovoru, nějakým způsobem vysoudil, že pocházíš z kouzelnického rodu. Budeme mít několik věcí asi společných. " Znovu se usměji se a pokračuji " U nás v rodině také nebyl nikdo přede mnou ani kouzelník, ani čarodějka, takže si dokážu představit, že jsi to dříve neměla zrovna jednoduché. " Nakonec položím ještě jednu otázku. " Co myslíš, mám si vzít na zahajovací hostinu klasický černý hábit, nebo je povolen hábit všech barev? Přesněji hábit zlaté barvy, s černými pruhy na ramenou. Už jsem zapomněl, co se při této příležitosti nosí. " Dořeknu a usměji se. |
| |
| Vystoupim z kupé a protáhnu se.Nechám žáky proběhnout.Pak vezmu svoje věci a jdu ke kočáru.Každého dospělého,jako jsou profesoři apod. pozdravím úklonou hlavy.Když dojdu ke kočáru,tak pozdravim učitele,dám si tam svůj kufr a nasednu.Pak jen čekám,jestli ještě někdo příjde. |
| |
| Rokvillské nádražie: Vystúpime z vlaku v Rokville. "No... Aký entuziazmus." Usmejem sa, keď začal Jack oslavovať návrat do školy. "No, asi sa ku mne pridajú." A naozaj. Len, čo vídeme, dobehne nás dvojica, dievča a chlapec. "Ahojte. Aké boli prázdniny?"... Po chvíľke nastúpia so mnou obaja za Jackom do koča. "Toto sú Seras Mulagnová a Mirmin Filch." Predstavím mu kamarátov. Seras je útle,ploché dievča s okuliarmi a krátkymi pieskovými vlasmi, kým Mirmin je čiernovlasý dlhovlasý atlét.Hrtlobalovom tíme. |
| |
| Kočár Když si přisedne Rianna skamarády potěší mě to. Přestavími kamarády já se usměju. Ahoj já sem Jack Morison řeknu a usmívám se a přemýšlím co si dám k večeři a taky na kluky co zas vyvedem a ak budou ragovat nový učitelé. |
| |
| Kočiar: Usmievam sa, no Mirmin sa mračí a Seras je plachá. "A-ahoj." Schová sa rýchlo za knihu aritmencie. Mirmir pozrie na Jacka. "Ty si z nášho ročńíka a fakulty." Snaží sa overiť si fakty. Na rozdiel odo mňa si ťa z internátu pamätá. "Prečo to nepriateľstvo, Mirmir?" Spýtam sa. Mirmir sa len zamračí, prekríži si ruky na hrudi a tvári sa, že spí. "Chlapi." Potichu si povzdychnem. Keďže som si sadla vedľa Jacka a oproti kamarátom, Jack to asi počul. |
| |
| Zase v Bradavicích Počkám, až mi Sarah pomůže vybrat si hábit, po té řeknu "Teď mně prosím omluv, dojdu se převléknout. " Vyjdu z kupé a když uvidím, že vlak je jako vždy plný, jen se usměji a pokračuji někam do prázdné místnosti, kde se převléknu do hábitu. Pokud mě někdo pozdraví, tak mu pozdrav opětuji, do žádných konverzací se nepouštím, Přeci jen na to bude dostatek času při výuce Pomyslím si a usměju se pro sebe. Když se vrátím zpět do kupé, tak vlak právě zastavil. Promluvil jsem proto k Sarah "Pojedeme společným kočárem? Popřípadě ještě s nějakými profesory? " Po dokončení otázky se usměji, a pokud souhlasí, tak otevřu dveře, které následně podržím a počkám, až Sarah vystoupí, následně jí doprovodím ke kočárům. Když procházíme kolem jednoho z nich, tak spatřím, že v nich sedí muž, s nímž jsem se zdravil ve vlaku, zastavím se a zaklepu na dveře, které následně otevřu a s úsměvem na rtech se zeptám "Ještě jednou dobrý večer, Můžeme si přisednout? " Pokud odpověď bude kladná, tak Sarah nechám nastoupit a po té si do kočáru vlezu i já a zavřu za sebou dveře. |
| |
| Konec cesty „Pánovi záleží na tom, jak bude vypadat,“ probleskne mi hlavou. „Myslím, že klidně můžeš zkusit ten zlatý, alespoň se studentům ukážeš v jasném světle,“ řeknu směrem k Nedovi a pousměji se. Pak už jen vidím, jak se Ned jde převléknout. Já jsem na sebe hodila svůj plášť již v Londýně, takže se nyní převlékat nemusím. „Pojedeme společným kočárem? Popřípadě ještě s nějakými profesory?“ zeptá se mě Ned. Odpovím: „Jistě, nebudeme přerušovat společnou cestu. A ty poznáš nové kolegy.“ Vezmu si kufr. Není těžký. Vyjdu dveřmi, které mi Ned přidržuje. Otočím se na něj a povím: „Děkuji, to bylo pozorné a gentlemanské.“ Nyní si musím prodrat cestu ven z vlaku. Venku se opět připojím k Nedovi, mířím s ním k jednomu kočáru, kde již někdo sedí. Jeto tmavovlasý profesor. Ned se jej ptá, zda-li se můžeme připojit. I já dodám: „Dobrý večer kolego, doufám, že vám nebude vadit společná cesta.“ A cesta pokračuje. Vždyť hrad už je jen takový kousek… |
| |
| V kočáře Na pozdrav dívky s brýlemi se usměji. Když ten kluk se mě zeptá zda sem z jejich ročníku jen se usměju. Ano ano prosím nebelvír 5 ročník. řeknu a s úsměvem na tváři vyslechnu Rianny povzdech. Nahnu se k ní a pošeptám jí. Vy ženy se někdy chováte ještě hůř. řeknu tak aby to slyšela jen ona a usměji se. Proč je tak hnusnej doufám že sem mu nic nevyhodil před obličejem... To sem proved tolika lidem ale většinou mladším ... no dozvíme se časem. pomyslím si . |
| |
| Koč: Usmejem sa mrazivo a nahnem sa k nemu.Za knihou sa Seras do široka roztvoria oči a tvári sa, že nič nevidí a nepočuj. "Tiež pravda. Ale skúšať to nebudeme." V mojom pohľade je niečo, čo ti vraví, že viem, prečo je Mirmir naštvaný. "Každopádne, od teraz si na teba bude musieť zvyknúť." Usmejem sa. Všetko, čo som vravela, som vravela tak, aby to počul len Jack. |
| |
| Kočrár Vyslechnu si její povídání a jen se usměju. Ano. nebudem to zkoušet ale i ženy mají své dny. řeknu tak aby to slyšela jen Rianna. Stejně mě bude zajímat kam se dostane ta maličká. řeknu víc nahlas ale jenom Rianne. Mohla by se dostat do Nebelvíru možná pak i do Havraspáru aobě koleje sou dobré jenom se modlím aby se nedostala do Zmijozelu to by měla těžký život pomyslím si a kouknu na Bradavice. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Plavba rozbouřeným mořem probíhá v klidu. Mozkomoři drží pevně Blacka za ruce a ty mu trůníš na rameni. Dopluli jste k Azkabanu. Všichni vylezou z loďky. Jeden mozkomor hlídá Blacka, zatímco ten druhý se potýká s klíči, které zkouší jeden po druhém, aby otevřel bránu. |
| |
| soukromá zpráva od Tarra McDonowan pro Po pravde? Čakala som že cestou sa niečo zomelie, ale teraz? Nič. Zletím zo síriusového pleca na zem a premením sa späť na čarodejku. "Nesnaž sa o útek a ani o nič. Pokúsim sa prehovoriť s ministrom. Vieš, že to bude dobré." Snažím sa o povzbudivý úsmev. Asi ním ale viac chcem povzbudiť seba, než jeho. Nie je ľahké byť slobodnou matkou. Ľudia na mňa zazerajú a niektorý už v svojich teóriach došli aj k pravdivému záveru... Si jej otcom. Nesmie sa za teba hanbiť. Usmejem sa a položím mu ruku na plece, ako dementor dootvárad dvere. "Tak poď. Nebude to trvať dlho. Sľubujem." |
| |
| Koč: "A keby si vedel aké." Usmejem sa. Seras sa už nedarí skrývať rozpaky. Opäť stočí reč na prváčku. "Asi do Biflomoru." Usúdim s jej známok na muklovskej škole. Pohodĺne sa opriem do kresla a z... "Nechala som chlebíček pre testrály v kufri! Niekedy som straśný sklerotyk a dnes je ten deň. "No nič. Môže ich dostať dáky domáci škriatok." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mozkomoři i s Blackem zmizeli v Azkabanu, jen co jsi domluvila. Vtom se ve dveřích objeví muž v černém saku. Tarro, služebně? Nebo jdeš obhajovat Blacka? Víš dobře, že do toho nemáš co mluvit... Ale jestli se chceš hádat, pojď dovnitř na kávu... a poplácá tě po ramenou. Asi někdo z ministerstva. |
| |
| soukromá zpráva od Tarra McDonowan pro "Ako sa to vezme. V poslednej dobe niečo visí vo vzduchu a nerada by som, aby ste ho obvinili, že v tom lieta." Milo sa usmejem. Napriek veku mi stále ľudia vravia, že vyzerám mlado. Bodaj by nie. Toľko omladzujúcich elixírov, čo viem namiešať, má k dispozícii len málokto. "S radosťou." Vojdem za kolegom dnu. "Len som rozmýšľala, že minister by mohol dať povolenie na domácu väzbu. Nie je to prvý raz, čo bol na Blackovi spáchaný justičný omyl." |
| |
| Kočár Jen se usměju a kouknu na tu dícčinu a na ní se také usměji. Poté kývnu na to že se dostane do Mrzimoru. Když řeken o chlepu pro testrály jen se otočím. Jojo i domací skřítek za to bude rád, a velice rád řeknu a usmívám se. Ach jo Ten chlapec dělá že spí a ta holka nereaguje a nemluví pane bože ještě že je tu ta Rianne. pomylsím si a usměju se. Jo a ten tvuj přítel Mimir ten je ve Fafrpálovém týmu ? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Projdete úzkou chodbou, která končí malými dvířky. Muž je otevře a vejdete do "pracovny". Stůl, pár židlí a knihovna. Usednete a muž v černém znovu promluví.Tarro, svědkové vraha popisují jako Blacka; černé mastné vlasy... Ale dobrá. Jestli chceš doma ukrývat muže, který je obviněn z vraždy a možná i vinen, klidně. Ale až tě jednou zabije, nebudu v tom mít prsty.Vzápětí zazvoní na zvonek, který visí v pracovně. Dovnitř vejdou tři mozkomoři. Muž jim cosi pošeptá a mozkomoři odejdou. |
| |
| soukromá zpráva od Tarra McDonowan pro "Nie je tak ťažké oklamať zrak. Všetci dobre poznáme všehoďžús. Nemáš nikde záruku, že to spravil Black. A po pravde... Veritasérum tiež neodhalilo, že by tam bol." Odmlčím sa a hľadím pred seba. "Nechcem ho ukrývať. Najradšej by som bola, ak by už bolo po všetkom." Poviem zachmúrene. "Navyše bude ministerstvo presne vedieť, kde Black je." Do veselej tváre sa mi konečne vkradnú starosti, ako vojdú traja dementori. "Vďaka. Už som z toho celého unavená. Malo by to skončiť." na neho ustarane. Rianne potrebuje otca. |
| |
| Koč: "Hej. Už sa teším na Dobbyho. Snáď s ním bude zas zábava. A tiež so zloduchom." Zamyslene sa pozriem smerom, kde je hrad. "Tu zo mňa vždy opadnú problémy vonkajšieho sveta." Usmejem sa. "Mirmir? áno, je. A zase sa hrá, že spi." Rozosmejem sa. Nie je to škodoradostne. To by som Mirmirovi nikdy nespravila. Ale aj tak... Mirmir sa potočí a tvári sa, že ďalej spí. |
| |
| Kočár Jen se usměju jak se směje. Směje se moc hezky. Taky se těším na Dobbyho a na Protivu . řeknu a usměju se. Jo hraje a na jakym místě ? slyšel jsem že se tenhle rok uvolnilo pár míst v týmu tak by sem se rád přihlásil. řeknu dostatečně nahlas aby to Mimir slyšel zřetelně. Uvidíme zda se dostanu do týmu protože sem celé léto trénoval.Ještě štěstí že můj otec také hrál Famfrpál pomyslím si a kouknu se ven |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž v černém si zhluboka povzdechne. Máš podivný talent na ukecávání, Tarro. Nuže dobrá. Já tě ale varoval. Znovu zazvoní a mozkomoři se vrátí s Blackem. Muž jednomu cosi pošeptá, a zdá se, že je mozkomor rozladěný. Nakonec však všichni odejdou a Blacka nechají v místnosti. Muž promluví naposled Je tvůj. a vyprovodí tě i s Blackem k loďce. Zdá se, že je Black ještě pod vlivem veritasér, protože je podivně ospalý, klátí se a několikrát začne vykřikovat nesmyslná slova. Plujete zpět k pevnině. |
| |
| soukromá zpráva od Tarra McDonowan pro Talent? Skôr prekliatie. Nemusíš sa však obávať. Ak chceš, nevadí mi, ak pošleš s nami jedného-dvoch dementorov." Smutne sa usmejem. Ak niekomu, tak mne, Sírius nikdy neublíži. Nie tak, ako si myslia. "Vďaka." Sledujem, ako dementori dovedú Blecka. Na tvári sa i mihne ustaraný úsmev. "Pôjdeme, Sírius?" Vezmem si od ministerského úradníka blackov prútik a potrebné dokumenty. Prípadne podpíšem, čo treba. Po tom aj s Blackom odídem na loďku. Nasadneme a počkám, kým sme z dosluchu. "Vravela som ti, aby si si dával pozor." Povzdychnem si. Narážam na jeho zatknutie a obvinenie. |
| |
| Koč: Usmejem sa. "Hrá ako ... . Ale ak si nedá pozor, nahradíš ho." Mirmir sa tvári, že naďalej spi. Otočím sa k Seras. "Čo myslíš?" "Ja... hmm.." Snaží sa z toho vykrútiť a pozrie na Jacka prosebným pohľadom. "Na ktoré predmety chodíš?" Spýtam sa na volitelné predmety Jacka. |
| |
| Kočár Jen se usměju. Já na péči o kouzelné tvory a studie mudlů řeknu a hezky se na ní usměju. A ty na jaké předměty chodíš? Moc by mě to zajímalo řeknu a usměju se a přitom se kouknu na Riannu. Obě dve dívky jsou milé a s tím chlapcem no s ním uvidíme. pomylsím si a kouknu se na spícího chlapce. |
| |
| Cesta lodičkama k hraduZrovnakdyž sme se blížili k hradu začala jsem si prohlížet jeho okolí. Hledal jsem ten velký zakázaný les, vrbu a další podobné věci o kterých mě máma povídala. Stejně je sama nepoznám, protože lesů a stromů je u hodně. Jakmile jsme byli kousek od hradu, začala jsem si prohlížet školu, kterou budu celý školní rok navštěvovat. Pááni. Vyhrkla jsem s úžasem a usmála se. Hned na to se vlk zastavil a já vystoupila společně s Ketty a mými věcmi směrem k lodičkám společně s Hagridem a dalšími nováčky. Když jsme konečně u lodiček nasednu na jednu z nich. Zachvilu se ke mě přidají další dva nováčci a lodička se společně s ostatními rozjede směrem k hradu. Nemůžu se dočkat! Řeknu si saa pro sebe když sme čím dál tím blíž... |
| |
| Koč: "No... Chodím na pár predmetov, ako sú Obrana proti černé magii, Kouzelné formule, Lektvary, Dějiny čar a kouze,l Astronomie, Péče o kouzelné tvory, či Život a zvyky mudlů. Ale Seras chodí na všetky. Čudujem sa, že má čas dýchať." Usmejem sa. Seras si cením. Dievča sa zas saží skryť červenanie sa za knihu. Pozriem von oknom ako ďaleko od hradu sme. |
| |
| Kočár Vyjeveně kouknu na dívku za knihou. Fíha tak to smekám. To musíš být chytrá. řeknu a usměju se na ní. Poté kouknu na Riannu. Takže chodíme na stejný předměty. řeknu a usměju se na Riannu. Kouknu z okna Už jenom chvíle a budeme na hradě jo to bude něco ta hostina ty lidi. Já se těším a poznal jsem tři bezva lidi takže školní rok bude ještě lepší. pomyslím si a všechny přejedu pohledem |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Plujete a Sirius začíná nabývat zdravé barvy. Pomalu oddechuje a pak konečně promluví.Tarro! a vrhne se ti kolem ramen. Pak se znovu uklidní. Sedne si na laťku ( provizorní sedátko přidělané kolmo k okraji loďky) a rozmluví se. Ach, to byla hrůza! Prvně do mě lili ty veritaséra jedno za druhým a pak mě zas odvedli do toho Azkabanu... Jenže co teď se mnou chceš dělat? Když se objevím na veřejnosti, bude to zas nějakej skandál...a doma mě zavřenýmo mít snad nebudeš... A co Rianne? |
| |
| soukromá zpráva od Tarra McDonowan pro Nechám ho objať ma, no tvárim sa smutne. Kúzlo unáša loďku ku brehu. "Nie, Sírius. Dáku dobu ostaneš dnu. Pokúsim sa, aby to bolo, čo najkratšie, ale bude to kratšie, než si bol na Grimaldovom námestí." Povzdychnem si. Zahľadím sa na približujúci sa breh "Verím ti, Sírius,ale nikomu inému neukazuj, že ti ho dávam." Podám mu jeho prútik. "Rianne je na ceste do Rokfortu. Zajtra začína vyučovanie na škole. Poď. Jena čase, aby sme sa vybrali do Londýna." |
| |
| Koč: Usmejem sa. Saras sa roztrasene poďakuje a ide ďalej čítať. Vytiahnem s vrecka náramkové hodinky a skontroľujem čas. Vraj patrievali ockovi. Na hodinách je erb v starobilom písme. Keby si chodil na Runy, vedel by si, čo tam stojí. "Mohli by sme už doraziť." V bruchu mi zaškvŕka z vrecka vytiahnem poslednú čokoládovú žabu... "Mňam.... Hmm... Nicholas Flamel, čo myslíte, koľko kameňov vytvoril?" |
| |
| Bradavice Pro žáky Po několikahodinové cestě jste konečně všichni, prváci i ostatní, dorazili k hradu. Vystoupíte z kočárů (loděk) a zaslechnete hlas Hagrida.Žáci ke mně!!! Okamžitě se vmísíte do průvodu a vstoupíte do velké brány. Již venku jste si všimli, že je hrad trochu přestavěný, ale to největší překvapení vás čekalo po vstupu. Vešli jste na velké nádvoří, ze kterého vede asi 5 dveří. Průvod míří do těch největších přímo rovně. Pro učitele Vystoupili jste z kočárů a hned u vstupní brány zaslechnete hlas, vycházející z menších dveří nalevo od brány.Učitelé sem! vzkřikne někdo. Vejdete? *** Poznámka pod čarou Pro žáky: Nechám vás ještě chvíli si povídat v průvodu.Ale moc nekřičte, ať se na vás Hagrid nenaštve! |
| |
| Vlak, loďky a průvod Zbytek cesty vlakem jen sedím a poslouchám rozhovor mých spolucestujících. Když dočtu Denního Věštce, tak ho vrátím Jackovi a poté se zadívám ven z okna na ubíhající krajinu. S potěšením konstatuji, že přestalo pršet a navíc začínáme zpomalovat. Když vlak zastaví, tak rychle vyskočím ze sedadla a nervózně vylezu ven z vlaku. "Páni..." zašeptám překvapeně, když před sebou uvidím obrovskou postavu Hagrida. Připojím se k němu a ostatním prvákům a stále se kolem sebe pozorně rozhlížím, aby mi nic neuniklo. Poté se spolu s ostatními vydám k jezeru, kde nastoupím do jedné z připravených loděk. S úžasem se dívám na hrad před sebou a nevěřícně kroutím hlavou. Kdyby mi někdo o tomhle řekl před rokem, tak bych mu rozhodně nevěřila... pomyslím si, když vystupujeme z loděk a připojujeme se k ostatním. Zařadím se do průvodu vedle jedné dívky (Shannon), s kterou jsem jela v loďce a usměji se na ni. "Ahoj, ty jsi tady taky poprvé?" navážu rozhovor. "Já jsem Elisa de Lunne. A ty? Do jaké koleje bys chtěla jít?" začnu rychle mluvit, abych nějak zahnala nervozitu, která se mě čím dál tím víc zmocňuje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Díky. ozve se Sirius, položí hůlku na sedátko a začne z kapsy hábitu dolovat nějaký dopis. To mi přišlo od Lupina, ještě než mě zatkli... vysvětlí, roztrhne obálku a začne číst dopis. Pousměje se. Podívej. To je super, ne? a strčí ti dopis před oči. Milý Siriusi Vím, že teď zrovna nemáš co na práci, a tak ti nabízím, abys v září zajel do Bradavic a trochu mi pomohl s učitelováním. Budu toho mít letos hodně, protože Brumbála zatkli a Minerva ho půjde obhajovat, takže budu muset i ředitelovat. Jestli chceš, tak přijeď. Odepiš mi, ať si nedělám starosti. Náměsíčník Blížíte se k pevnině. |
| |
| V Bradavicích Konečně, jsme po několika hodinách cesty dorazili do Bradavic. Cesta byla mnohem tišší a tedy nudnější, než ve vlaku, takže jsem byl vděčný za to, že kočár zastavil. Hned jsem otevřel dveře a vystoupil. Při pohledu na bradavický hrad, se mi v hlavě vyrojily myšlenky typu …Fantastický… konečně zpět… to byly tehdy časy… Po pár sekundách pohledu na hrad se otočím zpět ke kočáru a zeptám se "Sarah, nechceš vzít ten kufr? " Po té vyčkám na odpověď, jestli bude kladná, tak vezmu kufr do pravé ruky a vydám se s ním směr hlavní brána, pokud bude záporná, tak udělám to samé, jen bez kufru v rukou. Když dojdu k hlavní bráně, tak uslyším "Učitelé sem! " Vždycky mě zajímalo, proč učitelé nechodí s námi po hlavním schodišti. Konečně se mi na to dostalo odpovědi. Pomyslím si při vstupování do menších, pobočních dveří u brány. |
| |
| Bradavice „Konečně Bradavice,“ pomyslím a koukám přitom z okna kočáru. Kočáry jsou velice elegantním dopravním prostředkem. Kočár zastaví a Ned mi nabídne odnos kufru. Odvětím: „Pokud jinak nedáš, nebudu ti v tom bránit, ale je opravdu lehoučký, nemám s ním žádnou práci.“ Podám Nedovi kufr a mile se na něj usměju. Stojím naproti hlavní brány. „Je krása být zase doma.“ Jsem celá natěšená a chvíli hledím na krásnou bránu. Vybavuje se mi mnoho útržků vzpomínek, ať již z doby studia, či z doby profesorské. Ale pořád jsem v hradě byla déle jako student než profesor. Slyším: „Učitelé sem!“ Otočím se směrem k hlasu, ale nikoho u menších dveří nalevo nevidím. Malinkou chvíli zaváhám, ale když vidím Neda směřovat k bočním dvířkům, následuji jej. Ještě se ohlédnu přes rameno a vidím studenty, kteří směřují k hlavní bráně… |
| |
| U bočních dveří Ještě jednou se kouknu přes rameno a zamrazí mě. „Nede, tohle se mi nezdá,“ řeknu k němu a začnu pod hábitem svírat svou hůlku. Pokračuji: „Nikdo s námi nejde a ani nevím, kdo na nás volal.“ Mozek mi jede na všechny závity. Toto je prapodivná situace. Ano, profesoři občas chodívali jinými vchody. Ale nikdo na ně tak nepokřikoval. Profesoři totiž většinou měli své vlastní zkratky, kterými se vyhýbali zdlouhavým proudům studentů. Na rukou i nohou mi naskočila husí kůže. Ned byl právě v bočních dveřích. Tiše jsem k němu dodala: „Nechceš se vrátit ke studentům? A počkat alespoň na jiné profesory? Když nás budou potřebovat, zavolají ještě jednou. Tohle je totiž opravdu divné.“ Opět kouknu k hlavní bráně, která je od nás už dobrých pár kroků. Znovu k němu zašeptám: „Raději si připrav hůlku…“ A čekám s připravenou hůlkou na Nedovo rozhodnutí … |
| |
| V kočáře Když Rianna otevře žábu a objeví Nicolase Flamela jen se usměju nad její otázkou ale před tím si všimnu hodinek Hmm pškné říká se že jeden ale kolik skutečně to nevím. pronesu. Když kočáry zastaví vystoupím a rozhlédnu se zkrontroluji hůlku a počkám až vystoupí ostatní. Pomalým krokem se vydám k hradu. Tahle budova mě nepřestane udivovat tak honosná tak velkolepá prostě úžasná. pomyslím si a usměju se. Tak co lidi těšíte se tak jak já na hostinu. Já mám hlad že bych pad ale hostina je hostina hlavně ti prváci co budou zase vyděšeně koukat na modrý klobouk řeknu a lehce se uchehtnu. |
| |
| U kočárů "Přeci jen jsi dáma, a tak by ses s tímto tahat neměla, kór když já mám volné ruce. Kdybych si toho kufru všiml už ve vlaku, tak ti ho vezmu, již odtamtud. " Řeknu s úsměvem na rtech, převezmu kufr a vydám se směr hrad. Před bránou Když už šahám na kliku u pobočních dveří, tak uslyším Sarah a její varování, kliku jsem okamžitě pustil, avšak stále jsem zůstal bez hnutí na místě Na tom něco bude. Ale kudy jinudy by chodili profesoři? A navíc dyť jsme na pozemku Bradavic, sem se nikdo nezvaný dostat nemohl. Přemítám si v hlavě během toho, co poslouchám Sarah. Když domluví, tak co nejtišeji a nejrychleji jak je to s kufrem v ruce možné, poodstoupím několik metrů ode dveří, během čehož si vytáhnu z hábitu hůlku, a zastavím se mezi Sarah a dveřmi, ze kterých nás někdo volal, kdyby náhodou chtěl zaútočit, tak ať jeho kletba netrefí ji, a do vzdálenosti jak jen blízko to jde, tedy pár stop před ni, aby nás nikdo nemohl slyšet. Po té jsem šeptem, tak že to slyšela jen Sarah, promluvil "Toto se mi moc nelíbí. Profesoři si těmito dveřmi nezkracují cestu? Nepoznáváš ten hlas? Nemůže to být jen nějaký profesor? Odejít? Co když tam je někdo, kdo by později mohl způsobit nějaké nepříjemné věci, například napadení při slavnostní hostině či něco podobného? " Instinkt mi velel, abych se tam šel podívat, avšak nechtěl jsem ohrozit Sarah, i přesto, že když je to profesorka, a tak zacházení s hůlkou a obranu zvládá zřejmě velmi výborně, případné přesile bychom se těžko bránili, tudíž jsem stále šeptem řekl "Dobrá, vrátíme se, přeci jen by to mohlo být nebezpečné, když tam půjdeme jen sami dva. Avšak než čekat na další profesory, s nimiž bychom se mohli potkat až za několik minut, toto bude lepší způsob varování. " Jen co dořeknu poslední slovo, tak máchnu hůlkou, a jak nejtišeji to jde, vypravím ze sebe "Expecto patronum! " Hned potom, z mé hůlky vyrazí velký stříbrný pták, přesněji orel mořský, jenž zamíří do Ředitelovy pracovny se vzkazem, varujícím ho před možným nebezpečím. Po té se lehce, spíše nervózně usměji, a stále šepotem se Sarah zeptám "Tak co, půjdeme dovnitř? " |
| |
| Hrozba u bočních dveří? Dojdu k profesorům u bočních dveří a vidim,že maj vytažené hůlky.Trochu jsem zaslechl,jak nějaká profesorka řekla,že tam bude hrozba,nebo něco podobného.Vytáhnu hůlku a řeknu:"Dobrý večer.Vy se tam bojíte,že by tam něco bylo,to jsem zaslechl.Znám kouzlo,kterým to můžem tak trochu zjistit." A vytáhnu hůlku a potichu řeknu:"Cave inimicum" Pak jen čeká,co bude za dveřmi. |
| |
| Boční dveře Všichni žáci už odešli, jen vy (učitelé, ale mě se nechce posílat soukromky) stojíte u dveří a dohadujete se, zda vejít. Vtom ze dveří vykoukne jakýsi duch. Prve ho nepoznáte, ale pak zjistíte, že je to Remus Lupin (zabit Dolohovem, 7. díl). Pojďte, musíme projednat rozvrhy, předměty... Brumbál je na ministerstvu kvůli té vraždě, Minerva s ním a ostatní kdovíkde... Pak zase "zaleze" do dveří. |
| |
| Cesta do Bradavic Když už konečeně dorazíme k hradu, vystoupím pomalu i s Ketty z loďky a následuju rychlí krokem Hagrida. Tak velký to stvoření.. Dívám se na něj z úžasem. Je to tu skvělý. Máma říkala, že se mi to tu bude líbit. Po nějaké chvíli ke mě přiběhne nějaká holčina a jenom se usměju. Ahoj, já jsem Shannon Callahan. Představím se a stále následuju přerostlího chlapíkama s mojí kočičí slečnou, která poslušně kráčí u mých nohou. Ano jsem tu poprvé, ale o tomhle místě mě už vyprávěli moji rodičové. Ale je to mnohem hezčí naživo než z vyprávění. Usměju se na Elisu a podívám se na Ketty jestli se nikam nezaběhla. Usměju se i na Ketty když mě stále polušně následuje. Poď Ketty. Zachvíli už tam budem. Promluvím na ní stále s úsměvem a pak se podívám na Elisu. Kolej? No nevím. Máma byla v Nebelvíru a táta v Havraspáru. Tak v jedné z nich. Usměju se na Elisu a stle následuji pelostlého chlapíka až k hradu. |
| |
| U bočních dveří Stojím u Neda a poslouchám jej. „Ne, ten hlas nepoznávám, popravdě jsem jej ani moc dobře neslyšela.“ Poté vidím Neda odeslat svého patrona. „To kouzlo je docela ohromná podívaná,“ pomyslím si. Mého patrona – sovu – jsem ovšem se vzkazem nevyslala. Poté začíná kouzlit i další můj kolega Alexander. Přemýšlím nad Nedovou otázkou, zda-li jít dovnitř. Opravdu jsem si nejistá. Odvahu mi dává má hůlka, kterou pořád držím v ruce. Poté vidím ducha. „Kdo to sak…“ vypadne ze mě, jelikož v první chvíli nepoznávám, o koho jde. Pak se ale přede mnou vyjasní postava Remuse Lupina. „Pardon,“ adresuji tichým, lehce pobaveným hlasem k Lupinovi. Prý musíme projednat rozvrhy. „Tak to asi vypadá, že budeme muset jít,“ zašeptám k Nedovi. Hůlku teď svírám spíše ze setrvačnosti. Kolega stojí přede mnou. Tudíž čekám, až Ned vkročí… |
| |
| Koč: Keď koč zastane a Jack vystúpi, Mirmir, akoby ani nespal, je zrazu vonku z koča. Počkám, kým vylezie aj Seras a po tom z neho zoskočím. Na čo sú komu schodíky? Usmejem sa na Jacka. "Odprevadíš nás?" Mirmir pretočí oči a Seras sa zase raz snaží splynúť so zemou. Pomali vojdeme do hradu. "Je okázalo monumentálny. Väčšina čarodejníckych budou je v gotickom a renesančnom slohu. Viac sa mi páči náš dom v Írsku a domček v Londíne." |
| |
| V hradě Jrn se usměju na její popis hradu. Jé konečně zase můžu kouzlit jupíí je to výborný. pomyslím si. Já sem pro to aby jsme vzali kurz do Velké síně mám hlad jako vlk. řeknu a jdu rychlejšímkrokem do velké síně. Když vstoupím do síně ihned najdu stůl Nebelvíru a sednu si a jen čekám až proběhne veškěrá ceremonie abych mohl začít jíst. Tak školní rok začíná problém je že tenhle rok se skládají zkoušky Nkú což bude malej problém ale jinak to bude pohodovej rok. řeknu Rianne pokud se s kamarády sedli vedle mě. |
| |
| Veľká sieň: Ženiem otráveného mirmira a Seras za Jackom a do Siene prídeme naraz. posadím sa medzi Seras a Jeka, Mirmir si sadne k Seras z druhej strany. "Už sa teśím na prvý vílet do Rokvillu. Síce u Zonka človek dostane kadečo, ale obchod Georga Wesleyho v Šikmej Uličke to nie je." "Hmm... VČÚ.To dáš ľavou zadnou." Usmejem sa a pozriem na Seras. Ta sa usmeje na Jacka. |
| |
| Bradavice Nyní se do situace zapojil i další profesor, ten, s nímž jsme seděli v kočáru a který právě vykouzlil zaklínadlo na odhalení nepřítele. Stál jsem v pozici napůl otočen k bočním dveřím a napůl k bráně, kterou již všichni studenti prošli dovnitř hradu. Když se koutkem oka podívám k bočním dveřím, spatřím v nich něco stříbrného a průsvitného , okamžitě se svým tělem prudce otočím a vyšvihnu hůlku do polohy, aby mohla vystřelit kletbu do onoho stvoření. Co to sakra je? Pomyslím si a v tom okamžiku mi to došlo. Doba, kterou jsem mimo toto místo strávil, se začala projevovat, úplně jsem zapomněl na bradavické duchy. Hůlku jsem sklonil, jak jen nejrychleji to šlo a právě poznanému Lupinovy jsem omluvným hlasem řekl "Omlouvám se. " Když domluvil, tak jsem uslyšel hlas Sarah, usměji se a promluvím "Ano, asi bychom měli. " Následně vykročím do bočních dveří, Sarah následován. |
| |
| soukromá zpráva od Tarra McDonowan pro Usmejem sa na Síriusa. "Si vonku len podmienečne. Nemôžeš učiť. Najprv zájdeme na ministerstvo za ministrom. Tu máš všehodžús. Zmení ťa do podoby našej Rianny, takže s ním neblázni." Poviem trocha výstražne. "Tešila sa na teba a ten proces ju dosť znepokojil. Treba to už ukončiť." Som značne unavená. Unavená, z tých večných procesov s Blackom. Zdvihnem k nemu pohľad. "Si si istý, že si tam naozaj nebol a nespravil to?" Musím sa spýtať. Stačí mi pohľad na neho, aby som vedela pravdu. |
| |
| Velká sín Když mě Rianna povzbudí tak se jen usměju. Díky díky. Já to v to taky doufám. Ale kde se ty prváci a učitelé loudají . Mám už hlad jéé. řeknu a opřu se halvou o stůl. To bude pěkný rok moc pěkný. pomylsílm si. Stále s halvou na stole přemýšlím co může být k hostině. Zda tam bude kuře a různé jiné delikatesy |
| |
| Nebelvirsky stôl: "Seras ti môže pomôcť s učením." Usmejem sa. "Ako, keby to pomohlo." Mirmir sa tvári nasupene. Aj on už zjavne čaká na jedlo. Otočí sa, aby som videla na miesto, kde má byť o chvíľu triediaci klobúk. "Koľko prvákov pribudne kam?" Spomeniem si na svoje triedenie. Hrdo som došla až ku klobúku a v zápätí som ho mala chuť zničiť... "Tak čo? Zmijozel a nebo Nebelvŕ?" Zachychotal sa mi klobúk do ucha. "Takže fakulta starých rodičov nie? Dobre, ako chceš. Ale stále môžeš skončiť, ako jedna z nic,ak budeš chcieť..." A nahlas vykríkol... "Nebelvír!" |
| |
| Stůl Nebelvíru Jen se usměju když se doslaechnu o pomoci a taky reakce Mimira. Zvednu hlavu a s úsměvem na tváři řeknu: Já budu rád když tu pomoct potřebovat nebudu ale pokud ano můžu se na tebe obrátit Seras? na irirovo dovětek neodpovídám a stále se usmívám. Vzpomínám na den když mi určovali kolej jak moudrý klobouk měl nutkání zda Nebelvír a nebo Havraspár ale nakonec zvolil Nebelvír. Naštěstí pomylsím si a uchechtnu se. Rozhlížím se po síni a jen obdivuju krásu síně. |
| |
| Když vidim duchu,jen uskočim a pak se hlavou uklonim a řeknu:Dobrý večer,Pane Remusi Lupine.Promińte za nepříjemnosti." a jdu za nedem a Sarah.Předtim však vstoupim a zavřu bránu.Pak jen řeknu:"A,promiňte,že jsem se nepředstavil.Já sem Alexander Murien." a podám ruku nejdříve Sarah a pak Nedovi.Pak je jen následuji. |
| |
| Bradavice Pro žáky Hagrid vás dovedl až do Velké síně, zavřel dveře a nechal vás si posedat ke stolům. Sedněte si kam cete, já musím jít eště něco pokecat s Lupinem, zatím tady buťte hodní... a odejde. Pro učitele Vešli jste do čtveraté místnosti. Je tam kruhový stůl, na němž jsou pergameny, brky... a asi 10 židlí. Usednete ke stolu a Lupin začne mluvit. Takže, dámy a pánové, je tady nový školní rok, a já, protože Brumbál je teď na ministerstvu a Minerva s ním, mám tu čest vás teď trochu proškolit. Asi to nebude třeba, ale kdo ví... Lupin pokrčí rameny. Takže zaprvé, rozvrh a tak, to se bude vymýšlet teďka, proto si každý vezměte brk a pergamen a napište tam vaše jméno, předměty, které budete učit a zda chcete/ nechcete být ředitelem nějaké koleje... Přisune vám stoh pergamenů, hromádku brků a nějaké lahvičky s inkoustem. Tady máte. Začnete psát. |
| |
| Já si vezmu Brk a Pergamen a začnu psát,to co mi lupin nadiktuje.Naoíší své jméno a předměty,dny a hodiny.Pak tam napíši,že bych chtěl být ředitelem koleje Havraspár. |
| |
| Nebelvírsky stôl: So záujmom hľadím, čo sa deje. Seras medzitým prikivuje... "Stálenič. To je divné. Počkajte ma." Zbehnem si do kufru po Denného Proroka. O chvíľu sa vrátim a nájdem si, čo tam stojí o Blackovi. DENNÍ VĚŠTEC - Holoubková Skandál na ministerstvu: propustili vinného !!! Sirius Black, který byl obviněn z vraždy Amolfinuse Wolftranga, ministra z Odboru záhad, byl prý bezdůvodně propuštěn z Azkabanu !!! Naše reportérka Rita Holoubková zjistila, že při eskortaci do Azkabanu byl ještě na loďce, ale když měl být Balck vyzvednut, aby mohl pokračovat soud, v Azkabanu NEBYL !!! Sám vedoucí Azkabanu se přiznal, že Blacka propustil pochybné osobě, která se mu představila jako Tarra McDonowan. Kvůli tomu je teď po Blackovi vyhlášeno celokouzelnické pátrání !!! "Č-Č-Č-čo?!" Vstanem prudko a hľadím na noviny na stole. Pobledla som a stiekla z krvi. S titulky sa na mňa usmieva mamina a blackova fotka. "To... nemôže... byť... pravda." Poviem prerývane. Seras schmatne noviny a potich, tak, aby to počul len Jack a Mirmir, im to prečíta. |
| |
| Čtvercová místnost Následuji Neda. Dojdu až do čtvercové místnosti, kde se nachází kulatý stůl. Poslouchám chvíli Lupina. Poté usednu a začnu psát. Namočím si brk do inkoustu. PERGAMEN Jméno: Sarah Wisen Chci vyučovat předmět Kouzelné formule. Myslím si, že tomuto předmětu jsem věnovala velké množství času. Zvládnu vyučovat všech 7 ročníků. Studenty připravím jak na zkoušky NKÚ, tak na OVCE. Zároveň bych chtěla poprosit o místo kolejní ředitelky Havraspáru. Je mi zcela jasné, že o toto místo bude zájem. Žádám jen o zvážení, jestli bych nebyla pro tuto pozici nebyla vhodnou kandidátkou. Na konci pergamenu napíši ještě předběžné hodiny, kdy by se mohlo konat vyučování mého předmětu. Zvednu brk od pergamenu, abych na něm neudělala zbytečnou kaňku. Podívám se vedle a vidím, že můj kolega také sepisuje svůj rozvrh. Chvíli uvažuji, jestli nepotřebuji do pergamenu něco dopsat… |
| |
| soukromá zpráva od Alexander Murien pro Alexander Murien(Neřikat Saša!) Nejraději bych učil Obranu proti černé magii.Toto byl předmět,který se hodí pro boj se smrtijedy,kdyby chtěli pomstít smrt Vy-Víte-Koho.Budu vyučovat od prvního ročníku po sedmý.Budu moct i doučovat.Budu také pracovat od snídane po večeři. A jestli by bylo možno,udělejte mě ředitelem koleje havraspár.Buď se o to místo s někym podělim a nebo ho dejte i někomu jinému.Děkluuju za kaldné vyřízení. |
| |
| Dotazník Když dojdu do čtvercové místnosti, kde je umístěn kulatý stůl, tak položím kufr Sarah na zem ke zdi, následně se usadím k jedné židli, jež se nachází po obvodu onoho kulatého stolu, vezmu si pergamen, do inkoustu namočím brk a začnu psát Jméno a příjmení: Ned Hastings Předměty: Dějiny čar a kouzel, Lektvary. Výborná znalost kouzelnických i klasických dějin a samozřejmě také lektvarů. V těchto předmětech, vždy předváděny výborné výsledky, po studiu jsem se těmhle dvou oborům soukromě věnoval několik let. Schopen jsem proto učit všechny ročníky a studenty připravit jak na zkoušky NKÚ, tak na zkoušky OVCE. Také bych chtěl požádat o místo ředitele mrzimorské koleje. Pokud již toto místo bude obsazené, spokojím se s pozicí klasického profesora. Pokud jde o mé vyučovací hodiny, je mi to jedno, spokojím se s jakýmkoliv dnem, i dobou. Když dopíši, odložím brk, vstanu a pergamen donesu odevzdat Lupinovy. Po té si znovu sednu a čekám, až dopíší ostatní a půjdeme snad na zahajovací hostinu. |
| |
| Nebelvírský stůl Docela se leknu když Rianna zbledne. Co co co se děje ? řeknu vyděšeně a poté mi Seras přečte Denního Věštce. Wow tak to je dobrý. Nevím co Máš společnýho s Blackem ale ač ho neznám tak si myslím že je to bezva chalpík. Myslím si že je nevinný ale každý si může myslet něco jiného. řeknu tak aby to slyšeli jen Rianna Seras a Mimir. Ach jo, doufám že sem ted neřek něco nevhodného ale Sirius Black možná není ale možná taky je bezva chalpík. Rád bych ho poznal ale to se mi asi nepovede. pomyslím si a všimnu si jak žáci již sedí u stolů a prváci stojí připraveni snažím se najít tu maličkou z vlaku až jí najdu tak jí vřele zamávám. |
| |
| Nebelvírsy stôl: "Ako do toho mohol namočiť aj mamu." Posadím sa naspäť. Kopa pohľadov ľudí, čo počuli moje "čože..." na mňa stále udivene hľadí. "Musím hovoriť s niekým z profesorov." Zaumienim si a vstanem. Mierim k miesnosti, kde by mali byť. O to viac pohľadov sa upiera na môj chrbát. Dôjdem a zaklepem... |
| |
| Stůl Jen koukám a když Rianna vstane chvíly koukám. To neni dobrý. pomyslím si a zvednu se. Běžím za ní když jí dostihnu chytnu jí. Známe se možná málo ale už tě považuju za kamarádku můžeš mi prosimtě říct co se děje ? řeknu upřímě a s tonem hlasu že sem připraven jí vyslechnout. Sakra co se děje. pomyslím si. |
| |
| Chodba? Zastanem a pomaly otočím hlavu k Jackovi. "Mama spravila čosi bláznivé. Musím hovoriť s riaditeľom. Inak... nechcem prísť o rodičov." Jemne chytím jeho ruku a zložím si ju z pleca. Rýchlymi krokmi dôjdem až ku učiteľským dveráma zaklopem skôr, než ma zase preruší. Nevadí, ak ma následuje. Prečo si to spravila? To so bola tak otrávená, že ocko nie je doma? Čo sa deje? Čo sa stalo na ministerstve? Je mi jedno, že to písala Rita. Aj tak... Shit! |
| |
 | soukromá zpráva od Sirius Black pro Úsměv opětuji a po vyslechnutí Tarry jí odpovím. "Ano, to mi v tuto chvíli nějak nevadí, pro mě je důležité, že jsem zase na svobodě. Musím to pít? Mohu se proměnit v psa a počkat na tebe před ministerstvem. " Avšak je mi jasné, že můj návrh mi neprojde, a tak přijmu nabízený mnoholičný lektvar, na který se zahledím se značnou nechutí a pak se zavřenýma očima ho vypiji. Proces trvá několik sekund, těch pár sekund mi však připadá jako věčnost, během níž si připadám, jako kdybych se scvrkával. Po těch několika sekundách, jsem znovu otevřel oči a zahleděl se na Tarru, která mi právě položila otázku, na níž jsem odpověděl značně zklamaným hlasem "Co jsi, o mě myslíš? Že bych šel a zabil člověka? Proč jsi mě osvobozovala, když mi nevěříš? " Po té se jen zahledím na moře a čekám, buď až Tarra promluví, nebo než dorazíme k cíli. |
| |
| soukromá zpráva od Tarra McDonowan pro Sledujem ho. Každý pohyb, ale nie zo strachu, že by ma napadol, ako mi niekto pred chvíľou v Askabane naznačil. "Prepáč, Tichošľap, ale... Potrebujem, aby si bol pri tom. S tým ti nepomôžem." Usmejem sa trpko. Ako dlho to je, čo sme sa posledne v kľude rosprávali. "Ale môžme to odložiť na zajtra a dnes si u mňa oddýchneš." Sledujem, ako pije všehožús. Strasie ma. Viem, aký je nechutný. Ak môžem, používam na premenu iné kúzla. Hľadím, ako sa zmršťuje Chlpaté ruky sa menia na malé dievčenské, špinavé väzenské šaty na staroružové šaty na ramienkach a vlasy rastú a menia sa na hnedé dlhé, na blond prefarbené. Hľadím mu do očí, ale... ako by som hľadela na dcéru. "Má tvoj tvar čí." Usmejem sa. To mi už ale odpovedá na jednu z predchádzajúcich otázok. "Po pravde? Tak trochu mi už je jedno, či si to spravil, alebo nie. Ak nie, je to len výhoda. Nebudem musieť porušiť zákon." Poviem trochu z ostra. V zápätí to mierne oľutujem. "Prepáč... Ehm... Zvládneš sa primiesniť pred ministerstvo?" |
| |
| S Riannou Když mě chytne za ruku překvapí mě to a běžím s ní. Co se to děje co se to děje. Mám o ní strach. Proč mám o ní strach? Proč jen mám o ni strach ? myslím si při běhu a když zaklepe tak jdu s ní do místnosti s učiteli kde se jen rozkoukám. Dobrý den. pronesu. Tak ted mě bude zajímat co se bude dít doufám že Rianna bude v pohodě doufám v to. pomyslím si a jen se koukám po místnosti a projíždím učitele s záškodnickým pohledem. |
| |
| Miestnosť s UČITEĽMI: "Dobrý večer. Prepáčte, že rušíme. Mohla by som hovoriť s Riaditeľom? Je to vec života a smrti." Z mojho hlasu znie naliehavosť a panika. Stále som bledá, ako stena. Po tom si všimnem Luppina. "Ujo Rémus." Dobehnem k nemu, lebo som si už všimla, že riaditeľ tu nie je. Našťastie by si ma mal pamätať. Je to už dáky mesiac, čo navštívil náš dom Vtisnem mu do ruky Denného Proroka. "Spravila to. Prevalilo sa to. Tento raz to nepôjde hladko." Na Rémusa sa mračí z novín mama a otec. "Čo bude ďalej?!" |
| |
| Cesta do Velké síně, Velká síň "Páni, tak to se máš... mě o tom nikdo nevyprávěl. O celém světe kouzel jsem se dozvěděla teprve nedávno." povzdechnu si závistivě a zakroutím hlavou. "Z toho, co jsem četla, bych dala nejspíš přednost Havraspáru... ale jinak o kolejích vcelku nic nevím, takže se nechám překvapit. Nevíš, jak bude probíhat to zařazování?" zeptám se zvědavě, když po chvíli dojdeme do nějaké velké síně. "Sedněte si kam chcete... neměl by nám někdo říct, co se teď bude dít?" nakrčím čelo, když se dívám za odcházejícím Hagidem, a poté se otočím zpátky na Shannon. |
| |
| Učitelská místnost Pro Rianne *Ann* McDonowan Zpráva v Denním Věštci tě vyděsila, a tak jsi rychle vběhla do učitelské místnosti. V první chvíli se na tebe Lupin podíval pohledem Co tady dělá žák?, ale když jsi mu začala líčit, co se stalo, značně pobledl ( dokáže vůbec duch poblednout?). Pak se rychle podíval na fotografii Blacka a Tarry. Bohužel, budu vás teď muset opustit. Pochopte to jako záchranou misi přítele. Zde jsou instrukce: jakmile zmizím, vraťte se do Velké síně, nějak to tam uveďte a pošlete žáky spát do kolejních místností, je přece večer. Kdyby se vše dařilo, jak má, tak vám pošlu sovu. Jo a tady.... vezme z kouta Moudrý klobouk a položí ho na stůl, ...je taková důležitá věc. Pak vytáhne z šuplíku váček s Letaxem a položí ti ruku na rameno. Nenutím tě, ale jestli chceš, tak pojď se mnou. Je to totiž tvoje záležitost. |
| |
| Čtvercová místnost Chvíli ještě zamyšleně hledím do mého pergamenu, když v tom uslyším nějaký rachot a zaklepání. Pomyslím si: „Pravděpodobně nějaký další opozdilý profesor.“ Ovšem do místnosti vběhne nějaká studentka a s ní pravděpodobně nějaký její kamarád. „Co se to děje?“ zeptám se ihned a cítím se mírně dotčená, že studenti si jen tak přicházejí, když by měli být ve Velké síni. Dívka se sune hned k duchovi Lupina a začne něco povídat. Moc ji nevnímám, neboť působí velice rozrušeně. Podle toho, jak se ovšem zatvářil Lupin, muselo jít o něco velice důležitého. Začal nám dávat instrukce. Trochu jsem se zarazila, že bude škola poměrně nehlídaná, ale co musí být, musí být. Koukám ještě na ducha, který se ptá studentky, zda chce jít s ním. Zvednu se od stolu a vezmu do rukou Moudrý klobouk, který byl před chvílí položen na stůl. Poté čekám, až duch zmizí, abych se dle jeho instrukcí mohla dostat do Velké síně. Počkám, jestli kolegové půjdou se mnou, a poté se vydám na cestu… |
| |
| Před zahájením Po chvilce čekání, jsem uslyšel za dveřmi, jež oddělují místnost, kde se právě nacházíme, nejspíš od Velké síně, kroky a následné zaklepání. Bez vyzvání se dveře otevřeli a dovnitř se nahrnuli dva studenti, kteří patřili spíše do vyšších ročníků. No, to snad není pravda. Pomyslím si a následně zakašlu, způsobem, že každému musí být jasné, že v krku mě nic nedráždilo a zareaguji na otázku, jež položila Sarah "To by mě také zajímalo. " Když však ona studentka promluvila, její hlas zněl dosti chaoticky a panicky. Následně poté, nám Lupin oznámil, že nás bude muset opustit, kvůli záchraně přítele. Byl jsem z toho dosti zmatený a během toho co nám dával pokyny, mi hlavou blýskaly myšlenky Co se to tu sakra děje? Záchrana přítele? Proč je ta dívka tolik vyděšená?… Než zmizí v krbu a pomocí letaxové sítě se přemístí bůhví kam, odpovím mu "Ano, rozumím. " Po té vstanu a následuji Sarah ke stolu jež je určen profesorům, kde se usadím na volné místo. Před opuštěním místnosti jsem se ještě otočil na onoho studenta a spíše přátelským hlasem jsem mu položil řečnickou otázkou, na jejíž odpověď jsem tedy nečekal "Vy půjdete s námi, že? " |
| |
| Velká síň Dojdu do Velké síně. Vidím zde 4 obrovské kolejní stoly a jeden velký profesorský před nimi. V rohu stojí malá stolička. Přemístím ji před profesorský stůl, aby byla všem dobře na očích. Později bude sloužit k zařazování. Moudrý klobouk položím doprostřed profesorského stolu. „Jsem tu již pátým rokem, asi bych to měla zahájit já,“ pomyslím si. Předstoupím před studenty. Někteří z nich vypadají značně zmateně. Ve Velké síni ale vládne poměrně velký hluk. „Prosím vás o zklidnění,“ řeknu hlasitým hlasem směrem ke studentům a čekám, až se atmosféra trochu uklidní, poté se můžu vrhnout na přivítání. Nemám z toho dobrý pocit, ale je to Lupinovo nařízení. A tak tedy začnu: “Milí studenti, dovolte, abych vás zde uvítala. Mé jméno je Sarah Wisen a jsem profesorkou Kouzelných formulí. Jak již to bývá zvykem, prázdniny jsou u konce a my zahajujeme další rok práce. Práce, která zajisté nebude lehká. Uvědomme si, že kouzlení je neobyčejně složitá věda jak v začátcích, tak v pokročilých létech. Nechci vám nic nalhávat. Budete se muset hodně snažit. Odměnou vám ovšem budou nabyté vědomosti, noví přátelé a pocit toho, že jste něco dokázali. Určitě si kladete otázku, proč nyní stojím před vámi já a ne náš drahý ředitel. Profesor Lupin, vzhledem k nastalé obtížné situaci, musel velice narychlo opustit prostory hradu. Není ovšem žádný důvod k obavám. O vás studenty je dobře postaráno. Žáky jednotlivých kolejí prosím, aby se po slavnostním zařazení vydali do svých kolejních místností. Následujte přitom své primuse a prefekty. Vaše kufry by již měly být ve vašich komnatách. Dobře se zabydlete a zároveň se dobře vyspěte. Neboť zítra bude jistě náročný den. Nyní bych měla pár připomínek ke studiu. Zvláště studenty pátých a sedmých ročníků nabádám, abyste studium nezanedbali, neboť zkoušky NKÚ a OVCE jsou velice důležité. A připravte se, že jsou také nesmírně vyčerpávající. Starší studenti si jistě mohli všimnout, že se zde nachází spoustu známých i neznámých profesorských tváří,“ otočím se směrem k profesorskému stolu a dám možnost ostatním kolegům k představení. Počkám, až všichni řeknou, co mají na srdci a poté pokračuji v řeči. „Studentům prvních ročníků bych také chtěla popřát hodně zdaru a zároveň vám doporučuji, abyste se co nejrychleji pokusili zvyknout na zdejší prostředí. Jistě jste velice netrpěliví a nevíte, co vás čeká. To je ovšem naprosto pochopitelné. Prvním nesmírně důležitým krokem bude vaše zařazení do kolejí. Kolej bude po následující léta vaší rodinou. Budete jí pomáhat k nejlepšímu umístění, pokud budete mít potíže, bude vám oporou. K zařazení slouží náš tento cenný artefakt, který jsem přinesla s sebou,“ otočím se směrem k Moudrému klobouku a ukážu na něj. Nyní nechám prostor Moudrému klobouku, který může zazpívat svou píseň. “Působivé, že ano. Jsme ale již lehce ve skluzu. Tudíž je čas na rozřazování. Prváci, prosím netlačte se. Po jednom přistupujte zde dopředu a usedněte na stoličku. Moudrý klobouk vám bude položen na hlavu a rozhodne, která z kolejí Nebelvír, Havraspár, Mrzimor či Zmijozel bude tou vaší. Rozhodnutí Moudrého klobouku prosím respektujte, neboť on ví, co je pro vás nejlepší. Znovu opakuji, po zařazení se všichni odeberte do svých komnat. Přeji příjemný rok,“ ukončím svou řeč a jdu se posadit na své profesorské místo. Poté pozoruji zařazovací ceremoniál… |
| |
| soukromá zpráva od Sirius Black pro "No, tak dobrá, sic se mi tam dvakrát nechce, ale je zbytečné čekat, vyřešíme to již dnes." "Má tvůj tvar očí. Uslyším Tarru vzápětí, ale nijak to nekomentuji, jen mírně zkřivím svá ústa do úsměvu. Když poté Tarra řekne, že jí je to jedno, zda jsem vinen či ne, tak odpovím "Ano, jsem nevinný. Člověka bych nikdy nezabil, to snad sama dobře víš. " Po položení otázky, zda se zvládnu přemístit na ministerstvo, řeknu "Samozřejmě, že se zvládnu přemístit před ministerstvo. To mi zatím nedělá žádný problém. Kdy se budeme přemisťovat? " Po té zahleděn do Tarriných očí čekám na její odpověď. |
| |
| Já dám svůj Pergamen na sstůl a v tom tam vtrhla nějaká holčina,asi páťačka,letos.Když nám Lupin řekene,že musí,jen kejvnu hlavou a řeknu:"Jistě,a hodně štěstí." řeknu,zvednu se a pak kráčim za Sarah a nedem,předtim než odejdu,kouknu na holčinu a počkám,jestli letaxovou sítí nebo pujde s námi.Až se rozhodne,počkám co udělá a pak zavřu dveře.Pak následuji Sarah a Neda. Posadim se na vlné učitelské místio a chvíli poslouchám projev.Když dokončí projev,už jen čekám až někdo vstoupí k Moudréu klobouku s Prgamenem plným jmen žáku prvního ročníku a začne číst.Při každé vyslovené koleji na toho žáka,začnu Tleskat jako všichni ostatní.Předtim ale se vyslovovali učitelé, a když byla řada na mě,tak jsem opověděl:Dobrý večer,mylí studenti,profesoři,profesorky,mylí duchové hradu Bradavice,Já se jmenuji Alexander Murien.Pokud to bude možné,což by mělo,já vás budu vyučovat Obranu Proti černé Magii.A jetě jednou přeji,dobrý večer." a dám hlavou znamení aby mohli pokračovat.Až to všechno skončí,takvstanu a přivítám se osobně s profesori.S některými se znám od svých studentských let. |
| |
| soukromá zpráva od Tarra McDonowan pro Slabo sa usmejem. "No... Podľa rémusových slov, ste pri Petrovi neváhali ani jeden a Harry vás zastavil." oplatím mu jeho "samozrejme". "Takže, keď cestu zvládneš... Moc sa mu môj nápad páčiť nebude. "Tak na tri?" Pozriem na neho. Nechám ho odpočítať. Už nech sme tam. Dnes má proces aj Dumbledore... |
| |
| Miestnosť s učiteľmi: Vďačne pozriem na Rémusa a trochu mi odľahne. Na rozdiel odo mňa, nemá na toľko zahmlenú myseľ obavami. Príjmem od neho Hop-šup Prášok. "Samozrejme, ujo Rémus." A kráčam za ním do kozubu. Ešte hodím jeden mierne vydesený pohľad späť na učiťeľou a ako sa postavím do kozubua začínam miznúť, usmejem sa na Jacka. "Uvidíme sa." V zápätí sa rozkrútim. Lakte pri sebe, oči zatvorené a nohy pripravené na dopad. S Hop-šup Práškom som už cestovala toľkokrát, že sa neviem dočkať primiestňovacích skúšok. Dúfam, že budú v poriadku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vžooom Objevila jsi se i s Lupinem v krbu. Nevíš v jakém, ale jediný pohled stačí, abys to věděla. Jste na ministerstvu a "přistáli" jste v místnosti nějakého úředníka, který zrovna mluví s nějakým mužem. Bože, ty seš takový pako !!! Ten člověk zabil ministra záhad a ty mu ještě dáš hůlku !!! huláká ministr po nějakém kouzelníkovi, který má na sobě černý oblek. Muž se ohradí: Sakra, já jsem moták a ta Tarra, nebo jak se jmenuje doopravdy, mě mohla... Ministr cosi zamručí. Pak si vás všimne. Tebe a Lupina, ve kterém ještě poletuje směsice Letaxu, popela a dýmu. Ministr si povzdechne. Lupin si jde pro kámoše a dcera pro maminku, že ano? Ale no tak, ty už neuvidíte. Poslali jsme tam pár ministrů, aby je chytili a pak je vrazili rovnou do Azkabanu... |
| |
| Učitelská místnost -> Velká síň Jen se rozhlížím po celé místnosti a usmívám se. KDyž se na mě Rianna otočí tak jen odpovím: Hodně štěstí POté když učitelé vycházejí du s nimi. Když sem ve velké síni vejdu hlavními dveřmi propletu se mezi prváky a jdu si sednout na své místo kde sem seděl. Ach jo doufám že se jí a LUpinovy vše povede. pomyslím si a koukám na projevy učitelů a moc se nesoustředím jako každý rok. Když moudrý klobouk zaspívá písen jen se usměju. Fíha kde ten klobouk může brát furt nový nápady smekám před ním . pomylsím si a poté sleduji zařazování pokažde když klobouk řekne kolej tak zatleskám. čekám až na řadu příjde maličká z vlaku abych věděl kam se dostane. |
| |
| soukromá zpráva od Rianne *Ann* McDonowan pro "To... To nemôžete!" Vykríknem histericky, než by Rémus čokoľvek odvetil. "Viete rovnako dobre, ako ja, čo všetko mama spravila pre ministerstvo: Čo je to za paškvil?! Najprv ste obvinili otca, po tom, profesora Dumbledora a teraz ešte aj mamu!" Nedám si pozor a priznám, čo malo byť utajené. Do konca si to ani neuvedomujem. "Kam Vás doviedlo veritasérum? Priznalsa?!... Nie, nemal k čomu. Začínam mať dojem, že to Vy ho chcete za každú cenu za mrežami. Čoho sa tak bojíte? Čo vám spravil?!" Som červená od hnevu a po tvári sa mi kotúľa pár sĺz. Neberte mi rodičov! Nie! No napriek tomu sa nemienim znížiť ku prosbám. |
| |
| Ve velké síni Usedl jsem k profesorskému stolu, spíše do jeho pravé části a pozoroval dění ve Velké síni. Usměji se pro sebe a pomyslím si Toto je něco jiného a daleko lepšího než, když člověk sedí u stolu pro studenty. Ten rozhled, prostě fascinující. Poté již však Sarah začne přednášet svůj zahajovací projev, a tak jí bedlivě poslouchám. Když zakončí svou první část projevu větou "Starší studenti si jistě mohli všimnout, že se zde nachází spoustu známých i neznámých profesorských tváří" tak počkám, až promluví představující se učitel, následně povstanu a začnu hovořit, směrem k obecenstvu, tedy ke studentům "Dobrý večer všem, Mé jméno je Ned Hastings a budu mít tu čest vyučovat vás minimálně tento následující rok lektvary a dějiny čar a kouzel. Můj kabinet se nachází v pátém patře tohoto hradu, a kdyby, jste kdykoli, cokoli potřebovali, jeho dveře jsou vám vždy otevřené. Všem přeji do tohoto roku mnoho zábavy, štěstí a úspěchů, a to především studentům pátých a sedmých ročníků, které čekají velmi důležité zkoušky. " Když dokončím své uvedení, tak se znovu posadím a i nadále poslouchám projev Sarah. Po dokončení jejího projevu mi hlavou projede myšlenka To byl zatraceně dobrý projev. kterou dám najevo svým potleskem. Nakonec pozoruji zařazování studentů do kolejí. |
| |
| soukromá zpráva od Sirius Black pro "Ano, tu krysu jsme zabít chtěli a je jen dobře, že už mrtvá je. Avšak já jsem říkal, že bych nezabil člověka, a ne proradnou krysu, jež mi zabila nejlepšího přítele. " Poté čekám, co se bude dít dál, a když Tarra řekne, že se přemístíme, tak se usměji a jen krátce odpovím. "Ano, na tři. " Odmlčím se a zhluboka polknu, následně začnu odpočítávat "Raz, dva, tři. " Jen co dořeknu tři, žaludek a všechny vnitřnosti se mi sevřou a Tarry obličej, i vše kolem se rozmaže. Zdali se přemístění povedlo, tak se po pár sekundách objevím před ministerstvem kouzel. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro CO SI TO DOVOLUJEŠ !?! JAK SI DOVOLUJEŠ MĚ OBVIŇOVAT, ŽE JSOU TI LIDI NEVINNÍ, KDYŽ BRUMBÁL TO PŘIZNAL, O BLACKOVI TO TVRDÍ NEJMÍŇ 10 LIDÍ A TARRRA POMÁHALA VĚZŇI PŘI ÚTĚKU !!! rozkřičí se ministr tak, že na lustru popraskají žárovky, okení tabule se rozletí na tisíce střepů a "moták z Azkabanu" se schová do kouta. Remus cosi nesouhlasně zamručí. TY MUDLOVSKÁ ŠMEJDKO, JAK SI DOVOLUJEŠ MĚ, MINISTRU MAGIE ALFONSOVI GROFEMANOVI, ODPOROVAT !?! VIDÍM, ŽE I TY BYS POTŘEBOVALA JEDEN POLIBEK OD MOZKOMORA !!! A TY REMUSI, ANI NECEKNI !!! ZNÁM KOUZLO, PO KTERÝM SE ANI NEHNEŠ !!! Remus tiše zaskřípe zuby. Zmlkni, ty Alfonsu, .... Petrificus totalus !!! Vzduchem se mihne kouzlo, ale ministr jen zařve Protego, concrementum spiritus !!! a Lupin zkamení. A teď ty.... pobaveně prohlásí. Vyber si : A, C nebo I jako Imperium? |
| |
| soukromá zpráva od Rianne *Ann* McDonowan pro Nedbám toho idiot. Ako začne svoj teatrálny výstup, pod plášťom na neho namierim prútik a ako sa otočí k Rémusovi a zaklína ho... "Expelliarmus!" Nelením. "Accio prútik." Privolám si ministrov prútik k sebe a "znehybním" ho. "Levicorpus!" Otočím sa ku dverám. "Colloportus!" A po tom na šmukla. "Levicorpus!" Ani trocha ma netrápi, čím som ich znehybnila i keď ma za o rémus asi nepochváli. Otočím sa späť na ministra. "Bolo vám to treba? Nie som humusák. Obávam sa, že som čistokrvnejšia, než Vy kedy budete. Buďme teda rozumný. Odklajem Vám ústa. Aké je protikúzlo na okliatie uja Rémusa?" A uvolním mu ústa. |
| |
| soukromá zpráva od Tarra McDonowan pro |
| |
| Souboj na ministerstvu Pro Tarru a Blacka Vžooom Objevili jste se na ministerstvu v nějaké místnosti. Vtom si všimnete, že je v ní docela zmatek. Lupin, zkamenělý, "stojí" ve vzduchu, ministr a nějaký jiný muž visí ve vzduchu, vaše dcera míří právě hůlkou na ministra a okna jsou rozbitá na tisíce střepů. .Pomóc, chce mě zabít... vykřikne rychle ministr. Pro Riannu Uvolnila jsi ministrovi ústa, ale to už se tam objevili tvoji rodiče.Pomóc, chce mě zabít... vykřikne ministr. Chceš mu ústa zase "zkamenit", ale už je pozdě. |
| |
| Ministerstvo: Hľadím na toho vola. Nenechám sa vyviesť z miery tými dvoma, čo sa zjavili. Len po nich vrhnem nahnevaný pohľad. "Skvelé načasovanie. "Silencio!" Mávne m prútikom na ministra a pozriem na mamu pohľadom "vieš, čo máš robiť". "Chcel použiť neodpustiteľnú kliatbu." Zamračím sa. Až po tom mi pohľad padne na ocka. Pokúsim sa usmaiť sa, ale akosi mi to nejde. No tak dievča, veď na toto si sa tešila... Ale nie takto. To viem. Ale aj tak... Konečne to nemusíte tajiť a je tu... Čert, aby to vzal. ie takto! |
| |
| Ministerstvo: Užasnuto zastanem. Čo tu robí? A Rémus?! U všech bohov... Okamžite si všimnem zatvorené dvere. Ministrov výkrik ma len zarmúti. Teraz v tom ideme všetci traja spolu. Zamračím sa a otočím sa ku dverám. "Cave inimicum! Salvio hexia!" Zabezpečím miesto a postarám sa, aby návštevy neboli neohlásené. Z vrecka habitu vytiahnem špijónoskop. Po tom odčarujem Rémusa. "No super. Chcela som ťa na Rokforte a čo najďalej a kde ťa nájdem?! A ty si jej ešte pomohol, Námesačník." |
| |
| Velká síň, zařazování Pozorně poslouchám úvodní řeč a nervózně přitom podupávám nohou. Páni, páni, páni... to je prostě úžasný... ale myslím, že si stejně nikdy nezvyknu... honí se mi hlavou, zatímco se se zájmem rozhlížím po Velké síni. Po profesorčiných posledních slovech se pomalu zvednu a nejistě se podívám na Shannon sedící vedle mě. "Takže teď to přijde..." pronesu šeptem a rozejdu se směrem k profesorce a klobouku ležícímu na stoličce. Tak a co teď? pomyslím si a zoufale se rozhlédnu kolem sebe, když dojdu ke klobouku. Mám si ho nasadit? A to sama nebo mi ho někdo nasadí? Nevypadá to tak... no, tak do toho... přinejhorším to zkazím a promění mě v žábu... napadne mě a pobaveně zakroutím hlavou. Tak do toho... zhluboka se nadechnu, posadím se na stoličku a nasadím si klobouk na hlavu. Co to bude? Rychle... to čekání je hrozný... ať je to Havraspár... honí se mi mezitím hlavou. |
| |
| Velká síň Po projevu se ozve nadšený tleskot a ke stoličce s Moudrým kloboukem přijde asi 10-15 prvňáků. Jako první jde bělovlasý chlapec v láhvově zeleném hábitu. Borgin Arthur !!! Zmijozel !!! Vykřikne klobouk, ale to už si ho naráží na hlavu další chlapec s hnědými vlasy a modrým hábitem. Cilentus Jack !!! Mrzimor !!! A potom už... Callahan Shannon !!! ... Nebelvír !!! Vyvřískne klobouk. Jdeš si sednout ke stolu, kde na tebe už mávají nějaké další holky. Neznáš je. De Lunne Elisa !!! Havraspár !!! I ty zamíříš ke stolu, ale havraspárskému. --- Po dalších deseti minutách je hotovo. Všichni žáci si jdou lehnout do kolejních místností. Učitelé zatím míří zpět do čtveraté místnosti. Žádnou sovu ale nenajdou. Že by měl Lupin nějaké potíže? |
| |
| Velká síň S několika studenty prvního ročníku stojíme mezi stoly a čekáme až naše jméno řekne Moudrý Klobouk a zdělí nám naše jméno. Mezitím se bavím s Elisou. Jak proběhne zařazování? Nech se překvapit. Usměju se a poslouchám profesorku jak volá jména a klobouk, který zařazuje. Pak se mě zeptá znovu na otázku jako bych věděla všechno. To nevím. Jsem tu poprvé. Jak sem říkala. Naši mě nevyprávěli podrobnosti. Promiň. Zazubím se a když řeknou moje jméno posadím se na stoličku a počkám až mě profesorka nasadí klobouk na hlavu. Potom mě zdělí kolej kde budu dalších pár let. Nebelvír? Skvělý no. Ušklíbnu se, nechám si sundat klobouk, nasadím úsměv a rychlejším krokem dojdu mezi ostatní k nebelvírskému stolu. Když nás potom pošlou do společenských místností, vstanu, upravím si uniformu, která se mě při sezení maličko pomačkala a odejdu spolu s ostatními do společenské místnosti. |
| |
| Ministerstvo Pro Tarru a Riannu Ještě než jste se stačili pořádně porozhlédnout, do místnosti rozbitými okny vrazí na košťatech asi dvacet kouzelníků s hůlkami v rukou. " Ruce nad hlavu!" " Expelliarmus!"" Bombarda!""Confringo!""Furnunculus!" Sesednou z košťat a obklíčí vás, zatímco na vás pořád míří hůlkami. I na právě rozzkamenělého Remuse. Celá parta!!! Tarra, Black, Riannna i Lupin!!! To z vás budou mít v Azkabanu radost!!! Kruh kolem vás se zmenší. Jeden kouzelník právě pomocí Liberacorpusu osvobuzuje oba muže. Toho druhého jste poznali. Je to vedoucí Azkabanu. A teď pojďte s námi. A žádná kouzla! Zatím vás ničím nezasáhli, ale vypadá to, že by s tím neměli nejmenší problém. |
| |
| Ministerstvo: Privriem oči a z hlboka sa nadýchnem. "Odlož prútik." S trochou šťastia Sírius svoj ešte nevytiahol. Sama svoj skloním. "Takže miniterstvu teraz vládne smrťožrút? Aké milé. V tom prípade žiadam o súdenie v Írsku, pre všetkých troch. Cudzia štátna príslušnosť, vážený." Otvorím oči. Rianne chce namietať. Dám pred ňu ruku v gest "stoj". Prídem k najbližšiemu z nich a podám mu svoj prútik. Spomenú, či nespomenú si? Nebyť tu Rianne, mohli sme sa odmiestniť. Takto to ale nejde. "Verím, že keďže Rianne ešte nemala pätnásť, nemôžete ju poslať do Askabanu a ako dieťa, ani len nie mladistvého, ani ju súdiť. Potrestanie spočíva na bedrách riaditeľa Rokfortu." (15 má o pár dní.) |
| |
| Ministerstvo: Nebyť maminho "zlož prútik", neodložím ho. Keby som tu nebola, mohli sa odmiesniť. Ale ona to riskovať nebude. Som nahnevaná sama na seba. Mala som ostať v hrade. Ale ako som ich v tom mohla nechať sama?! Nie... Vztýčim vzdorovito hlavu a najbližšiemu z nich podám veľmi neochotne, nahnevane a razantne prútik. "Nech sa páči." A po tom mama povie, že ma nemôžu súdiť. Vyplašene na ňu pozriem. Keď nič iné, aspoň by som v Askabane bola pri nich. "Nie, chcem ísť s vami." S vami. Koľkým z nich už došlo, že on je tá neznáma v mojom rodnom liste? To ešte otočia proti nám. Znova si v duchu vinadám, že som to pred ministrom spomenula. |
| |
| Velká síň -> čtvercová místnost Zařazovací ceremoniál mne totálně uchvátil. I když jej vidím poněkolikáté. K mému příjemnému podivení mě skutečně studenti po chvíli poslechnou a odebírají se do svých komnat. Obrátím se na Neda a Alexe: „Tak tohle jsme zvládli docela dobře.“ Ještě chvíli čekám, až se Velká síň vyprázdní. Z chodeb do síně doléhá dusot. Po pár minutách je ale na hradě již ticho. Vypadá to, že všichni studenti dorazili, kam měli. „My bychom s ostatními profesory asi měli promyslet, co dál,“ uvažuji. Opět se obrátím ke kolegům: „Myslím, že by nebylo na škodu probrat nějaké věci. Ideálně o samotě. Navrhuji opět čtvercovou místnost.“ Dívám se na jejich výrazy, chvíli čekám na jejich vyjádření a pak vyrážím zpět k místnosti, kde jsme již dneska byli. Když jsem zde, usednu ke stolu. Koukám se kolem dokola, jestli zde náhodou není nějaký Lupinův vzkaz. Cítím se trochu nervózně, neboť vzpomínám na Lupinova slova: „Kdyby se vše dařilo jak má, pošlu vám sovu.“ Znamená to, že je něco špatně? Své obavy přednesu i ostatním profesorům. „Myslím, že naší povinností je teď ochránit Bradavice. Jsme bez ředitele, který je možná ve velkých potížích. Bohužel, Lupin je plný tajemství, tudíž nevíme, kam se poděl. Jít jej hledat by doslova bylo hledání jehly v kupce sena. A nemůžeme tady studenty nechat bez dozoru. I když hrad by měl být v bezpečí.“ Poslouchám názory a dohadování ostatních profesorů. Bradavice jsou teď na prvním místě, opravdu mě totiž nenapadá možnost, jak Lupinovi pomoci, když nám neřekl, co plánuje podniknout. Poté ze sebe ještě vyhrknu: „Možná by nebylo špatné v noci držet stráž. Pro všechny případy…“ |
| |
| Ministerstvo Pro Tarru a Riannu Vládne smrtijed? Co je to za blábol? A v Irsku se soudit můžete. Nevím ale, zda vám to pomůže. Prý jsou tam soudci přísnější.A i tak malému děcku dopřejí pobyt v Azkabanu, když si to samo přeje. Muž, který promluvil, ukáže lehce na Riannu. Pak se podívá na Lupina a Blacka, kteří si něco špitají. Excutio spiritus ad costa ( volně přeloženo jako Odhoď ducha ke stěně)!!! zařve ten muž a Lupin odlétne dozadu, načež mu z kapsy vyletí něco kulatého. Pak narazí do zdi. Accio !!! vzkřikne zase muž a to něco kulatého mu vletí do ruky. Pak vám to ukáže. Je to Relikvie smrti- Kámen vzkříšení. A bude veselo.... zašeptá. Pomocí něho Lupina vrátím zpět do říše mrtvých a vy půjdete s ním! Hlas se rozlehne místností a vy si všimnete, že ten muž má v očích pobavené jiskřičky. |
| |
| Cesta z Velké síně Zvednu se jakmile to zkonči a rychle běžím na cestu kde chodí zmiozel. stoupnu si na vyvýšené místo a jen se usměju vytáhnu svou hůlku. |
| |
| Ministerstvo Musíme ich zmiasť. Nik z nás tu zjavne nechce zomrieť. Ak máme byť psanci, vpohode. Mŕtvoly... nikdy. Premením sa na bielu pumu a pokúsim sa skočiť do kozuba. Našťastie som si zo sebou vzala trocha Hop-Šup prášku. Dúfam, že to víde. Snáď sa medzitým odmiestnia. Ale... Nebudú vedieť, kde som. Nevadí. Budem musieť dávať pozor na články v prorokovi. "Zašitá ulička." Poviem, ak sa mi podarí dostať sa do kozubu. |
| |
| Ministerstvo Vo chvíli, keď sa Rianne začne meniť, skoro zinfarktujem. V zápätí schmatnem jej a môj prútik, čo drží jeden z ministerských pracovníkov a odmiestnim sa. S trochou šťastia to víde. Dúfam, že bude v poriadku. Môj posledný pohľad v miestnosti patrí Síriusovi alebo ak sa už odmiestnil,miestu, kde stál. Po odmiestnení, ak víde, sa ocitnem v Dubline. Snáď Rianne napadne, kam ísť. A Sírusa tiež. Rozhliadnem sa okolo, či sa aj on sem neprimiestnil. Rianne vie, že sieť Hop-Šup prášku je monitorovaná a určite nebude cestovať naprimo. |
| |
| Ministerstvo Pro Tarru a Riannu Strhl se zmatek. Asi deset kouzelníků po vás začne metat kletby a zbytek vás začne pronásledovat až ke krbu. Rianna rychle běží ke krbu v podobě bílé pumy, Tarra se i s hůlkami, které uzmula jednomu z kouzelníků, přemistí. Avada kedavra !!! vykřikne kdosi. Paprsek se rychle přibližuje ke krbu. Rianna na sebe rychle hodí Letax; paprsek je už jen pár metrů od ní. Vypadá to, jako by se zastavil čas. Ještě pár centimetrů... Aaaarrrggghhh... Lupin, o kterém sis myslela, že je v bezvědomí, najednou vylétl z podlahy a schytal to rovnou do břicha a svalil se na zem. Pak už jsi se přemístila. ??? Málem jste se lekli. Ať jste se chtěli přemístit kamkoliv, dostali jste se do jakési místnosti s krbem a hromadou hadrů, ležící v koutě. Je tam ticho, jen občas se ozve (asi z venku) houkání a vytí. Okny prosvítá světlo měsíce. |
| |
| Kdesi: Vydesene sa rozhliadnem okolo seba. Keď nič iné, sme zase všetci traja spolu, ale... "Kde to sme?" Spýtam sa a hlas sa mi trocha kolíše. Od mami si vezmem prútik. Nebyť toho divného miesta, vrhnem sa otcovi okolo krku. Aspoň, e tu na nás nik nemieri s Avada Kadavrou a inými neodpustiteľnými kliadbami. Prídem k mame.Bojím sa. Napriek všetkému. Teraz na mňa doľahne stres z pred pár sekúnd. Mohli sme tam umrieť. Nie som auror, ako matka. Nedokážem stres ovládať, ako ona. |
| |
| Kdesi Zarazí ma, kde sme sa ocitli. Našťastie sme tu všetci traja a v poriadku. Ale je to naozaj našťastie? Žiadne takéto bezpečnostné opatrenie na ministerstve si nepamätám. "Sírius, si v poriadku?" Spýtam sa. U Rianne už odpoveď poznám. Pevne ju k sebe priviniem. Cítim, ako sa trasie. "To vyriešime." Poviem jej chlácholivo a pozriem na Síriusa. Vždy si bol mozog. Skús niečo vymyslieť. Nedá sa povedať, že by som sa nebála,ale je to skôr strach o rodinu, než o mňa. nechcem ani pomyslieť na možnosť, že toto je smrťožrútska pasca. |
| |
| "Není to špatný nápad,držet stráž.Pár kricích kouzel mám,takže nebude problém.Ale kdo bude první?Měli bysme si udělat rozpis.Teda ppkud k tomu emáte nějaké námitky.Nabízím se,ž e pujdu jako první.A myslim že hlídat by se mělo každé dvě hodiny." řeknu a usadim se ve čtvercové místnosti,kam jsem dorazil s ostatními.To že tu Lupin nenecha zrávu,mě znekliňuje,ale nepřekvapujejelikož ji nemohl do teď nijak poslat.Naštěstí jsem kvůli Lupinovi klidný,ale kvuli studentum ne.Sice je Lupin duch a dobrý čaroděj,ale studenti moc ne s tim kozlenim.Ale nejsou to duchové,takže nejsem moc klidnej. Doonce vůbec."Alemohl b tam někdo jít,aby jim šel na pomoc.Ale kdo?Studenti nás potřebují a nemůžeme si dovolit stráty učitelů a už vůbec studentů na životech!Takže jaký je plán,dokud nedostanem uklidňující zprávy?" řeknu a koukám se po ostatních. |
| |
 | Zahájení a rozřazení do kolejí broběhlo téměř totožně jako každý rok. Tentokrát se ještě představilo pár nových učitelů. Pozorně si je prohlédnu a dávám pozor co který vyučuje a snažím se hádat, jací vlastně jsou. Jako student posledního ročníku nebudu mít až tolik času je poznat, ale jeden nikdy neví, co se mu v životě může hodit. Ikdyž jsem se těšil na návrat do tohoto hradu, který mi byl tolik let domovem, také už jsem se viděl jako bystrozor. Doufal jsem že tu práci dostanu. Nejsem sice nijak geniální, ale dal jsem přípravě na OVCE hodně času. Vyplatil se. Upravím si hábyt primuse a sleduju, kolik prvňáku tentokrát dostaneme. Každý rok, když nové, mladé a nervózní tváře přistupovaly k moudrému klobouku, vydím znovu sám sebe na jejich místě. Po hostině byli studenti posláni nakutě. Zítra jim začíná škola. Samozřejmě že nepůjdou spát. Mají si toho tolik co povídat. Schovívavě se usměju Nebelvírší, za mnou prosím. Seřadte se Když odvedu studenty do Nebelvírské veže a zodpovím jejich případné otázky, vrátím se do velké síně. Pár minut předtím než jsem šel na zahajovací hostinu jsem ve svém pokoji na polštáři našel vzkaz. Připoj se po hostině k učitelům. Řeknou ti víc. ¨ Vzkaz nebyl podepsán. Nemyslím že šlo jen o žert, protože do komnat primusů má přístup jen velmi málo lidí. Velká sín je ale bohužel prázdná. Že by to opravdu byl jen žert? Něco pro studenty 7 ročníku? Znovu si přečtu pergamen, ale nic nového nenajdu. No nic, za pokus nic nedam. Halo? profesoři !?! |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR