HoT: Ve stinu Krale
hrálo se Jednou týdně
od: 08. září 2013 20:19 do: 13. dubna 2014 16:27
Dobrodružství vedl(a) Jackie Decker
| |
 | Bude pripsan az po pripadnem naboru vhodnych dam, panu a sluzebnictva. |
| |
| Slunecno nad King’s Landing: Ranni paprsky rozprostiraji zlatavou zari na strechach domu, vezich a hradbach hlavniho mesta. Byt je teprve rano, mesto je davno na nohou a v plnem proudu. Rybari hlasite pokrikuji, snazic se prervat jeden druheho, a nabizeji cerstvy ulovek. Na jednom konci vidite sladkovodni ryby z jizni casti reky, prevazne dobre masite a velmi chutne, vhodne pro rychlou pripravu ci na studenou kuchyni. Na druhe strane nekolik opravdu kapitalnich ulovku z Blackwater bay, ryby proslule svou dravosti a bojovnosti. Vynikajici zauzene ci jako doplnky do ruznych specialit kucharu. Zivot tady plyne svym vlastnim tempem a vsech sedm bran vita navstevniky ze vsech koutu Westerosu. Mensi pozdvizeni vyvolava jedna z Bravoskych obchodnich lodi kotvici v pristavisti nedaleko River Gate, domahaji se rychleho vyrizeni, prestoze znaji procedury lepe nez vetsina mistnich. Strazni se snazi vyhovet. Neni radno nechavat hosty cekat. Zvlaste nevite li ci hoste to jsou. Nakonec je vse zkontrolovano, poplatky zaplaceny a oni stupuji do mesta za hlasiteho brblani. Aneb pravidelny ritual, ritual jez se dodrzuje i pres jeho hloupou a misty opravdu neprijemnou podstatu, podstatu vychazejic z uplatku a dobrovolnych davek do spravnych rukou. Ano nema smysl chodit kolem horke kase. Penize a moc, to je oc tu doopravdy bezi. Penize jako prostredek, moc jako bic. Skoro kazdy se snazi urvat si pro sebe vetsi sousto nez potrebuje. At je to rybar, nebo kovar. Kazdy se snazi predvest se aby dostal lepe zaplaceno. Ale je to opravdu jen tak snadne? Nebo je tu nekdo, ci neco vytvarejic pomyslny uzel na toku financi? Famy a pomluvy jdou ruku v ruce s temito malymi uzliky neresti a starosti. Pomluvy jez maji mnohdy vetsi moc nez armady a tezke oblehaci stroje. Nesmejte se mi, armadami muze strasit kazdy, ale dobre mirena pomluva, at uz pravdiva ci ne, dokaze cloveka znicit v okamziku. Famy a pomluvy, tiche intriky za zady jeho velicenstva, tajne dohody tykajici se nejdulezitejsich rozhodnuti celeho kralovstvi. To vse a mnohem vice odehrava se v tomto meste. V meste jemuz vevodi Ruda pevnost, sidlo krale Aeryse II Targaryena. Avsak je to doopravdy kral kdo vladne? Nebo snad jeho prava ruka? Tywin Lannister jez proslul svym perfekcionalizmem a brutalni efektivitou. Pojdme se podivat do nitra pevnosti a spolecne zjistit co je natom pravdy. Pojdme nahlednout za oponu intrik vydavajicich se za rozhodnuti. Nebo se snad pridame? Pretvarka a klam, to jsou zbrane ktere tady upotrebite. Dyka v zadech ci otraveny drink. Vhodny zpusob jak se zbavit soku, ale nebezpecny zpusob jak na sebe upoutat pozornost. Pise se rok 281 AL a nas pribeh zacina timto krasnym ranem. Lady Aleera Tully: Je tomu mesic co pochovala jsi sveho zesnuleho manzela. Mesic co ti byla sverena sprava nad majetkem a tyden co si se prestehovala i se svym malym do King’s Landing doufajic v budoucnost. Co vlastne hledas a proc si sem prisla vis jen ty sama. Novy dum je pomerne pohodlny a vhodne vybaveny, sluzebnictvo je uctive a posloucha na slovo. Zda se ze sis dobre vybrala. Prvnich par dni trvalo nez sis zvykla, ale nakonec se i to podarilo a dnesni rano, dopis od kralovny Rhaelly Targarien zvouci te na ples konajic se za tri dny je prijemne prekvapeni, prijemne ale zaroven desive. Vernon: Tve povyseni prislo jako blesk z cisteho nebe. No co taky cekat, kdyz tveho predchudce nasli obeseneho na snure ve vlastnim byte s devkou rozparanou na posteli. Neni divu ze se obesil, jinak by ho stihl kruty trest, takhle vyvazl jen se zlomenym vazem. Alespon ze se obliknul nez se povesil. Jedno je jasne, musel si usednout na jeho misto, a prevzit na starosti veleni posadek v jiznich ctvrich a u bran. Neni to kdovijaky post, ale dobre placeny a je to i prijemna zmena. Varanda Martell: Cerstve zasnoubena, prijizdis do mesta sveho chote, aby si se seznamila s mistnim prostredim, zvykla si na nej a naucila se zde zit. Od dnesniho dne az do neurcite budoucnosti je to tvuj novy domov. Domov tvuj a tveho muze, ktereho si sama bohuzel jeste nevidela. Pouze vis ze dovezou te az k nemu a teprve na miste dozvis se vse potrebne. |
| |
 | Zlatý oštěp – sídlo rodu Martellů Neskloněni, nepokořeni, nezlomeni
Praporce se slunci se třepotaly ve větru, který pročesával rozlehlé Dornské vinice. Už týden byli lord Dorvean Martell a lady Violet s nejstarší dcerou hosty na dvoře své rodiny, aby dohodli sňatek.
„Onehdy jsi mě požádal, synovče, abych ti pomohl najít ‘vhodného‘, manžela pro tvou dceru, Varandu,“ začal Lord Martell starší.
Dorvean zasedl k pracovnímu stolu naproti svému strýci.
„Ano to je pravda,“ přisvědčil mu. Samozřejmě pro něj bylo důležité blaho dcery, ale věk již klepal na dveře a který z lordů spojí své jméno s tím jeho? Méně známá odnoš velkého rodu, vždy těžko hledá dobré sňatky, pro blaho rodiny.
„Nedávno jsem měl tu čest navštívit Královo přístaviště a hovořit s lordem Edgertonem. Zřejmě ho neznáš, ale je to velmi bohatý lord s dobrým jménem a plným měšcem. Žije v hlavním městě a tvou dceru jistě uvede do vyšší společnosti.“
„Lord Edgerton?“
„Neděs se hned, ano? Děláš, jako kdybych ji snad chtěl předhodit Lvovi!“
„To ne jen… Kolik že mu je? Šedesát?“ Odfrkl si. „ A ten že má obtěžká mou dceru nějakými syny?“
Lord Martell udeřil pěstí do stolu.
„Uklidni se, synovče! Lordu Mariovi je Padesát čtyři a jistě ještě ví, jak se TO dělá! Tvoje dcera bude v naději velice brzy, a když ne a on natáhne bačkory dřív, můžeš ji vždycky provdat znovu.“
Dorvean si povzdechl.
„Ano, máš pravdu, strýčku.“
„Potřebujeme jeho peníze i post u královského dvora dřív než Tywin Lannister obsadí všechny důležité pozice svými malými Lvy.“
Znělo to rozumně. Varanda koneckonců o hlavním městě básní téměř pořád a starší muž bude jistě zkušený. Neženil by se, kdyby se mu ptáček nepostavil no ne? Uklidňoval své obavy Dorvean strýčkovi poděkoval a odešel obeznámit rodinu s tou šťastnou novinou.
***
Ser Gendor bolestivě spadl z koně a zástupy diváků se roztleskali. Mladá lady Holia vyskočila ze židle a tleskala ze všech nejdychtivěji svému vítězi. Nezáleželo už n a otci po jejím boku, ani na septě, která jí kladla na srdci, jak je láska nebezpečná. Ona ho miluje a on jí taky. Růže darovaná před kláním byl důkaz. Dal jí svou zástavu. Jeho srdce patří jí a její jemu.
Ser Rothgar zvedl hledí své přilbice a dojel před krále. Delší bradka zdobila ostré rysy v jeho tváři, když sesedl a uklonil se coby vítěz. Přijal gratulace z úst krále a mnohem cennější byly jiskřičky touhy v očích Holie.
Dívka cítila palčivé svírání v klíně a mravenčení v podbřišku při pohledu na svého hrdinu. Kdyby jen kolem nebylo tolik lidí, aby si mohla sáhnout na, o přízeň dotírající bradavky, svých roztoužených ňader. Kdyby jen směla svou heboučkou ručku strčit pod vykasanou sukni šatů a ukojit tak planoucí touhu.
Jenže nesměla.
Okamžik slávy skončil. Ser Rothgar ale věděl, že dosáhl svého. Ta maličká se mu odevzdá. Odevzdá se mu celá a udělá to kdekoliv. Panoš rád doručí jeho prosbu o schůzku pozdě v noci a ona jistě přijde. Najde způsob jak oklamat septu a on jí něžně polaská, aby jí pak vstříknul do lůna své sémě lásky. Co n tom, že nechce její věrnost ani svatební den. Dostane její tělo a čest…
Cítila jsem jak se i mě zmocňuje Holiina touha. Představovala jsem si silného rytíře a smysl posledního odstavce už ani nevnímala, přes všechny ty zadržované neznámé pocity, které bych stejně jako mladá lady z knihy ráda někomu dala.
Z četby mne vyrušilo zaklepání.
„A-ano?“ pípla jsem, zavřela knihu a schovala ji pod polštář.
Do mé komnaty vstoupila matka. Vysoká a štíhlá v hedvábných šatech zlaté barvy.
„Nenudíš se?“ zeptala se účastně. Já ale hned tušila, že má něco za lubem.
„Ne, matko, stalo se něco?“ Dychtivě jsem poposedla.
Usmála se shovívavě a posadila se ke mně.
„Varando,“ začala, „víš, jak jsme před časem mluvili o to, že už jsi veliká holka?“
„Ehm,“ přitakala jsem.
„Víš, nastal čas, aby ses provdala.“
„Provdala? A za koho? Znám ho? Je mladý a hezký?“ vychrlila jsme ze sebe všechny ty otázky, které obvykle mladou ženu zajímají. Nebyla jsem zrovna vyjímkou a matka se znovu usmála.
„Mládí a krása není vše na čem závisí, Varando,“ řekla mi, „Je to čestný muž. Velmi uhlazený, slušný a bohatý. Bydlí v Králově přístavišti a ty už celý rok básníš o hlavním městě. Copak bys tam nechtěla jet?“
Zamyslela jsem se. Ano přála jsem si vidět hlavní město, ale znamená její vyhýbavá odpověď, že není mladý a krásný? Silný a statečný? Přikývla jsem a otevřela rty k další otázce, ale matka vstala z mé postele:
„Za tři dny odjedeš v kočáře do hlavního města. Darosh tě doprovodí, dostanete s sebou doprovod stráží a ty svého snoubence konečně poznáš na vlastní oči. Jakmile bude dohodnut termín sňatku, pošlete havrana a mi s otcem zařídíme vše potřebné.“
To nebyla otázka. Jen strohé oznámení a matka pak odešla a zanechala mne s mými pochybami…
***
Septa mi pomohla zabalit věci, bratr celým nadšením nemohl dospat a pak už jsem nasedla do kočáru, bratr vysedl koni na hřbet, rozloučili jsme se posledním zamáváním s rodinou a zamířili vstříc osudu. Jaký bude, se můžeme jen domnívat. Já tedy určitě.
Cesta by se dala nazvat utrpením. V kočáře se dá jen sedět, nebo ležet a netrvalo to zrovna krátce. Četla jsem si, chvílemi i vyšívala nebo zpívala bratrovi, který tu a tam jel těsně vedle. Ale většinou to byla nuda. Ani sledování ubíhající krajiny mi nepřineslo pražádnou útěchu. Mám se vdávat. Jsem už zasnoubená a svého snoubence jsem ještě neviděla. Co když bude starý a ošklivý? Nebo tlustý? Co když ke mně nebude vůbec hodný, ale naopak krutý? Můžu vůbec říct ne?
Nakonec jsme vjeli do Králova přístaviště jednou ze sedmi bran a drkotali ulicemi v doprovodu dvaceti jezdců až kamsi pod samotnou Rudou Baštu, kde jsme konečně zastavili.
Bratr seskočil z koně a s kýmsi se na schodech přivítal. Nevydržela jsem to už a škvírkou vykoukla, abych ho viděla. Byl to stroze oblečený a nevýrazný muž, jakých bylo všude bezpočet. Když Darosh otevřel kočár strach uvnitř mého nitra nahradila strohá skepse. To je on? Čekala jsem něco… Něco…
„To je má sestra. Varanda z rodu Martellů.“ Řekl mu Darosh hrdě mě představujíc. Muž si mě možná až vtíravě prohlédl. Měla jsem pouze cestovní šaty i plášť pravda, ale ten jeho pohled… Jakoby se mne snažil svléknout pohledem.
„Následujte mne,“ vypravil ze sebe jen. Věnovala jsem bratrovi vystrašený pohled, ale ten mě vzal kolem ramen, aby mne uklidnil. Tak snad nemůže být tak zle, no ne? |
| |
 | Pozvání na ples Asi už toho na mě bylo mnoho. Za ty tři měsíce, co je malý na světě se toho seběhlo hodně. Nejen, že po několika nedělích zemřel můj otec a já zdědila jeho panství jako jediný dědic, ale nedlouho potom i můj manžel. Je pravda, že bylo těchto úmrtí v mé rodině hodně, ale ani v jedné jsem neměla prsty. Starý pán, můj muž,už byl opravdu hodně starý. Prostě zemřel. Tedy, ono ho trefilo, když si semnou chtěl užít, ale to už je vedlejší. A otec? Ten spadl z koně za lovu a srazil si vaz. Vidělo ho několik jeho sloužících. Nedalo se prý nic dělat. Musela jsem se odstěhovat, musela jsem prostě pryč. Nechtěla jsem zůstat v domě, kde zemřel manžel. I když jsem ho neměla ráda, je pravda, že jsem mohla dopadnout daleko hůř. Mohl mě bít. A nebo i další a horší věci. Na druhou stranu, kdybych byla vypočítavá mrcha, asi bych to teď vyhrála, protože získat takové bohatství, být relativně mladá a pak si hledat nějakou další oběť. Jemně sevřu svého syna v náručí a zahledím se z okna. Ještě nejsem úplně zvyklá v novém domově, ovšem mám lepší pocit, než kdy jsem byla v domě Lorda Tullyho. Zvláště po jeho úmrtí. Náhle někdo vejde, posel. Zvláštní. Přeberu si od něj dopis, který nesl, načež ho pošlu pryč. Se vší opatrností dám malého k chůvě a listinu rozdělám. Vážně mě překvapí co v něm stojí. „ Pozvání na ples?“ Ujede mi tiše. Projde mnou zvláštní chvění. Pousměju se a sbalím list. Nahnu se k malému a láskyplně jej pohladím po nose. „ Je to až děsivé, zlato, ale na druhou stranu… Možná ti seženu tatínka, který nepůjde jenom po majetku.“ Pousměju se na něj a znovu se podívám na list. Tohle všechno bude ještě velice zajímavé. |
| |
 | Lady Aleera Tully Pozvánka na pergamenu je psána úhledným písmem plným kudrlinek, obohacenná podpisem samotné královny. Nic vyjímečného se ale na těch slovech nezdá. Tedy krom samotného faktu, že jsou adresována tobě. Jsi mladá bohatá vdova, přivdaná původně do rodu Tullyů, ale namísto toho abys obšťastnila zbytek rodu svého manžela svou přítomností, uchýlila ses raději do Králova přístaviště. Tvůj syn nemá, vzhledem k vašemu dědicvtí, přímo špatný start do života. Ale je jasné že vzhledem k tvému věku a dědictví, ani ty neplánuješ zůstat na ocet. Prohlédla snad královna tvůj plán? A jaký vlastně doopravdy je? Nebo snad se jen doslachla o tvé přítomnosti zde a rozhodla se využít plesu pro nějaký svůj utajený záměr? A jaký by měl být? Stojí spíš o tebe, nebo má nějaké úmysly s tvým synem? Možná že jen zvou úplně každého z vyšší vrstvy, kdo se aktuálně nachází poblíž. A možná, že zvou i ty co bydlí daleko. Nedá se říct, že by jsi tu měla příliš mnoho známostí, jak se o tobě vůbec dozvěděla? Vystihla jsi to vlastně docela dobře. Děsivé... Nevíš co čekat. Tím pádem, jak se na to máš asi připravit? Máš vůbec vhodné společenské šaty? A nebylo dobré oznámit služebnictvu kdy a kam se chystáš? A co další přípravy, aby dohlédli na tvého syna zatímco budeš v Rudé baště? Je tu chůva to jistě, ale také stráží je třeba. Možná by sis měla vzít i nějaký doprovod, nebo snad raději ne? Tři dny času na přípravy není zrovna mnoho, abys třeba mohla zjistit něco víc o svém pozvání. Ale možná by ses mohla do Rudé bašty vypravit už teď před plesem a vymoci nějakou audienci u královny, aby ses ujistila že toto pozvání ( i přes neporušenou pečeť s drakem), není třeba jen nějaký hloupý žert. Nebo je to hloupý nápad, tebe nedůstojný? Je stále ještě ráno. V domě máš Osm sloužících. Dvě pokojské, jednu kuchařku, jednoho majordoma, jednoho písaře, chůvu a dva pacholky co dělají co je třeba, servírují jídlo, sklízejí nádobí, pomáhají v kuchyni, nebo s úklidem, nebo chodí nakupovat, či cokoliv dalšího co po nich můžeš chtít. Se strážemi jsi na tom poskrovnu. Pouze čtyři šermíře skýtá tvá osobní malá garda. Bude to chtít si vše řádně rozmyslet. Ale zatímco chováš svého malého Richarda jako poklad na světě nejcennější, vyruší tě z možných úvah opět zaklepání na dveře... |
| |
| Přípravy na ples V mysli mi vyplívají nejrůznější scénáře, proč mě královna pozvala. Z Jakého důvodu to udělala. Myslí si, že mám snad nějaký plán? Já přeci ani plán nemám, jen se ohlížím po nějakém vhodném manželovi. Snad dostatečně mladém. Nevím co má královna za lubem, nechci ji ani z něčeho podezřívat, ale ani tak nemám dobrý pocit z jejího prazvláštního pozvání. Zadívám se na maličkého ve svém náručí a tiše si povzdechnu. „ Nesmíme se bát. Všechno jistě dopadne dobře.“ Zašeptám mu a pousměju se. Odložím lehce dopis na postel a usadím se vedle dopisu. Lehce se zamračím. Vážně si nejsem úplně jistá tím co se děje. Ale na druhou stranu mohla by to být velmi dobrá příležitost nejen pro mě, ale i pro mého synka. Kdo ví kdo všechno tam bude. Položím syna do postele a lehce ho pošimrám na bříšku. Pohlédnu na chůvu a pousměju se. „ Musím si dnes vyřídit spoustu věcí, budeš se o něj muset postarat sama. Nechám vám tady skoro všechny, jen se potřebuji přichystat na to královské pozvání.“ Zvednu se z postele a nechám malého ležet mezi polštáři. Dojdu se upravit, abych nevypadala venku jako nějaká cuchta a následně se vydám ke svým strážím. Tři z nich požádám, aby zůstali s mým synem, jeden půjde do města semnou. Chci, aby byl chlapec v bezpečí, takže proto jich tu zůstává tolik. Sama si vezmu svůj oblíbený tmavomodrý plášť s červeným podšitím a s jistým obnosem peněz vyrazím do města. Ještě tu nemám pořádně všechno prošlé, takže mi chvíli trvá než najdu švadlenku. Tiše vstoupím do místnosti vonící látkou a bylinkami, které zabraňují nejrůznějším škůdcům, aby ničili látky. Ihned se mi začne věnovat dívka s mužem, který se mě začne vyptávat na to, co vlastně chci. Já vlastně hned nevím, co chci. Zamyslím se a rozhlédnu se kolem. „ Chci šaty na ples královny. V červené a modré barvě. Musí být už za tři dny hotové, jsem ochotná zaplatit i víc, pokud to všechno stihnete.“ Nevím jestli jsou ze mě tak nadšení, ovšem měli by být. Jestli to nestihnou, budou mít prostě práci zbytečnou a ještě jim šaty jednoduše zůstanou. Podívám se po všem co tam je a zamyslím se. „ Vhodně je ozdobte, nechci nic kýčovitého, snad chápete.“ Nahnu hlavu lehce na stranu. Jakmile mne vyzvou k tomu, aby mi odebrali míry, s jemným úsměvem kývnu a nechám je, aby si mě přeměřili a všechno si o tom zapsali. Podám jim zálohu za šaty. „ Vše mi přineste domů. Pokud to stihnete vše do dne, kdy je potřebuji, dostanete zbytek.“ Řeknu s naprostým klidem. Jestli budou protestovat, najdu si někoho jiného, to jim může být snad jasné. Ale myslím, že jim tohle i stačí. Slušně se s nimi rozloučím a vydám se z krámku pryč. Chtělo by to sehnat ještě vhodné šperky, případně opasek. Zamyšleně se rozhlédnu a podívám se po lidech, kteří chodí kolem. Lehce se zamračím a vydám se dál po městě dívat se po nějakých zajímavých věcech, které by se mi mohli hodit. |
| |
 | Nový den - nový začátek První paprsky slunce dopadnou na mou stále ještě značně ospalou tvář. Chvilku to ignoruji, ovšem opravdu jen okamžik. Disciplína je součástí mé práce. Opláchnu si obličej a obleču si svou zbroj.. To je má každodenní rutina, ovšem poslední dny je to trochu jiné. Ano.. Sláva novému veliteli ! Všichni tleskali a to, že se můj předchůdce zavraždil vynechali ze společenských důvodů.. Banda pokrytců ! Dohnaly ho konečně jeho zvrácené praktiky s prostitutkami, nebo ho dorazila tato práce ?! Možná kombinace obojího. Upevním si meč u pasu a svižným krokem se vydám k branám. I v těchto ranních hodinách je ve městě rušno a nechybí ani ten dobře známý chaos, kterého využívají lichváři i samotná šlechta k proklouznutí skulinkami systému. Kdysi jsme byl naivní a myslel si, že to mohu změnit.. Hovno. Můj předchozí velitel byl sice zvrácený parchant, o tom jsem nepochyboval už od mého prvního nástupu. Ale na druhou stranu tuto práci musí dělat člověk se silným žaludkem. Proto se nabízí otázka.. Dostal jsem to místo, protože jsem od minulého velitele tolik odlišný ? Nebo naopak protože se mu až moc podobám ? Kéž bych znal odpověď. Obejdu postupně brány a kontroluji stav svých mužů. Zda jsou všichni na svém místě a zda jsou schopni služby. Tedy střízliví a hlavně.. hlavně stále bdící. Taky se jich postupně ptám na průběh služby. |
| |
| Lady Aleera Tully Ulice hlavního města Lidí co chodí kolem je opravdu mnoho. Díváním po nich, však žádné valné informace nezískáš. Sami od sebe ti těžkou začnou předhazovat zvěsti o tom, kde seženeš šperky a opasek. Takže nakonec vykročíš a zkusíš se podívat sama. Tvůj osobní strážných jde po tvém boku, aby mohl kdykoliv zasáhnout kdyby se snad něco semlelo. Na Steel street je vždycky plno lidí zvášť ve slunečné dny. Je to ulice plná nejrůznějších mistrů kovářů, řemeslníků, krejčích, ševců... A tak nebude trvat ani nijak zvlášť dlouho, kdy najdeš pěkně zdobený kožený opasek s vkusnou stříbrnou sponou ozdobenou rytinami ve tvaru lístků. Kůže je zbarvená do ruda, takež se ti k šatům v rudo modré kombinaci bude perfektně hodit a stříbro je sice méně okázalé než zlato, ale i mnohem decentnější a lehčí. Samo sebou že to nebude nejlevnější, ale pořád ještě ti zbydou nějaké peníze, aby ses mohla dál rozhlížet po nějakých špercích. Je to dlouhá ulice kudy musíš projít a snad by se zde měl najít i nějaký zlatnický mistr. I kdyby ne jinde ve městě budou jistě i nějaké trhy, kde třeba budou své zboží prodávat obchodníci z jiných částí království. Takže nemáš proč se vzrušovat. Krom toho že je to ovšem dlouhá ulice, je i špinavá a plná nejrůznějších lidí včetně těch nejobyčejnějších. Zrovna už ti připadala nekonečná, protože ne a ne dojít na nějaký konec nebo najít zlatníka, když jsi se svým doprovodem procházela kolem zaplivané putyky. Ani jsi si nevšimla jména, pokud vůbec nějaké má. Koneckonců lokály pro chudé tě zajímat nemusí. Ale v tom se dveře rozletí do kořán a k tobě doletí vyhozen ze vnitř nějaký chlípný opilec. Tvůj strážný šel po druhé straně. Než mohl zareagovat srazil tě ten opilec svým tělem k zemi. Z lokálu vyběhl další muž. Tvůj srtrážce tasil meč. Opilec to už nevydržel a vyzvrátil ti do výstřihu obsah svého alkoholem nasáklého žaludku. Strážný opilce skopl a druhého agresora přeťal vedví, až mu střeva vyhřezla z břicha. Několik žen v davu vykřiklo. Několik zbabělců se hned otočilo a zmizelo a další zvědavci zůstali a mlčky v překvapení hledí na tebe a tvé pozvracené přednosti, i tvého strážce, který probodl i toho prvního opilce a posléze si otřel krev z meče. |
| |
| Vernon V ulicích hlavního města Vyrazil jsi do ulic. Občas, když potkáš nějakou tu hlídku, tak se můžeš přeptat na průběh služby, ale zda jsou to noční hlídky nebo se už vystřídali s ranními, to se takhle dá těžko odhadnout na první pohled. Jsi jejich velitel, zatím neoficiálně, ale nemůžeš dohlížet na všechno sám. Jako úvod do prvního dne v novém úřadu je však tahle obhlídka vcelku dobrým startem. Procházíš a kontroluješ stav bránu od brány. Začal jsi u železné brány, kde se hlídky právě dovystřídali, ale nevypadá to, že se zde v noci něco dělo. pokračoval jsi ke Královské bráně, ale už když jsi se tam blížil zaslechl jsi mísící se rozčilené hlasy: "Koukej vycouvat!" "Vycouej sám křupane!" "Takový hovno jako ty mi nebude rozkazovat, U sedmi pekel!!" "Tos posral, bečko sádla!" "Hele, nejste tu sami jo?!" "Tak uhněte z cesty!" "Rozejděte se!" Jakmile dorazíš blíž, tvoji zlatí pláště, od sebe zrovna odtrhávají dva peroucí se chlapi a za bránou i před bránou čeká slušný průvod. Jednomu z vozů se na dláždění ulomilo kolo a vůl, který byl zapřežen vpředu jen třepe hlavou. Vůz byl plně naložen sudy s vínem, ale několik z nich vypadlo a a jeden se dokonce rozbil. Jeho majitel je jeden z těch co se prali, ale který? Hned za tímto vozem stojí další žebřiňáky. K peroucí se dvoji se zkouší přidat další, ale tvoji stráže je jakžtakž dokáží ještě udržet od sebe. Vyřešení situace se ale zdá být v nedohlednu. A Ucpaná jedna z hlavních městských bran hned první den v tvé nové funkci není nejlepším uvedením... |
| |
| Ulice Obvykle nemám moc ráda zdlouhavé nákupy, spíše mi více či méně času zabírá starání se o majetky a o syna než kdo ví co všechno ostatního. Nechci se ptát moc těch nemajetných, kde najdu nějakého zlatníka ovšem, možná mi nakonec nic nezbude. Zatím ale nikomu nic neříkám a prostě procházím kolem nejrůznějších lidí a budov. Je to poněkud nekončící, ale přeci jen se mi povede najít krásný opasek vhodný k šatům, které jsem si vybrala. Se spokojeností zaplatím za krásný opasek sumu, kterou si řekne, nemám náladu se s tím prodejcem handrkovat a vydám se dál, stále jsem ještě nedošla k tomu co jsem vlastně doopravdy chtěla. Dlouhá ulice mě nepřekvapí, ovšem množství luzy, která se v ní pohybuje trochu ano. Raději si dávám velice dobrý pozor na své věci, na nový pásek i na peníze, které u sebe mám. A jsem velice ráda, že semnou je alespoň jeden voják. Asi bych sem nešla s takovým klidem, kdyby nebyl semnou. Asi jsem to ale všechno zakřikla. Situace se seběhne velice rychle a zničehonic ležím na zemi, rozpláclá pomalu tak široká jak dlouhá a na mě ten ožrala. V první chvíli nevím, co se děje, následně mě opilec ale pozvrací. Téměř se mi zvedne žaludek taky, ale na rozdíl od muže se udržím už jen kvůli návalu adrenalinu z toho jak mě srazil k zemi. S vděkem se podívám na vojáka, když srazí opilce a agresora přesekne na půl. Nijak mi ten pohled na krev nevadí, spíš mě štve, že mě ten deviant takhle ztrapnil na veřejnosti. Zvednu se ze země, nemám chuť si otírat ňadra od toho hnusu, dokud nebudu mít po ruce vodu a nějakou látku. Tohle je opravdu strašně nechutné. Radši si ale zkontroluju peníze a opasek, jestli je ještě pořád mám a vydám se naštvaně domů. Kdyby mě teď někdo zastavil s úmyslem mi něco provést asi bych se neudržela a zašla se s ním prát sama. |
| |
| Varanda Martell: Nove bydliste: Bratr te vzal kolem ramen a rozloucil se s tebou. "Je mi lito sestri, ale musim se venovat povinostem jez mi byly urceny. Verim v to ze se ti tady zalibi. Lord je sice starsi, ale podle historek o jeho honech a ucasti na turnajich porad velmi cily a aktivni muz. Urcite se o tebe dobre postara. Davej na sebe pozor, jeste se zastavim nez odjedu z mesta." Da ti pusu na celo a vidis jak zpesne odchazi. Muz klidne vyckaval az se rozloucis a nakonec se k tobe otocil, mirne se uklonil a zacal mluvit ponekud monotonim hlasem: Milady kdyby jste byla tak laskava a doprovodila mne, nas pan momentalne neni pritomen, nebot pripravuje vse potrebne na svatbu, ale uvidite se s nim behem tri dni. Momentalne je vam k dispozici vetsina personalu vcetne panova mistra zbrani, ostatne on vas provede po dome. Ja jsem Majordomus Braco, kdyby jste cokoli potrebovala, ci si cokoli prala, nevahejte rici kteremukoli ze sluzebnictva ci me osobne a bude to zarizeno co nejdrive to bude v nasich silach. Lord Edgerton je velmi potesen vasi pritomnosti a tesi se ze vas uvidi co nejdrive." Z monotoniho hlsu prejde na pomerne prijemny a i podle toho jak se chova a co dela je ti tento muz, ktery je minimalne dvakrat starsi nez ty, velmi prijemny. Prvni dojmy jsou tedy pomerne vrele a tvuj strach pomalu upada. Alespon do chvile nez vejdete do domu a uvita vas ten jez by mel byt Mistrem zbrani. Ano mistr zbrani tveho nastavajiciho byl uhlazeny muz o takovych deset let starsi nez ty. Jemna bradka, peclivy knir a hnede vlasy zcesane dozadu. Momentlane oblecen v rude, nejspise v ocekavani tve malickosti. Co te vsak upoutava nejvice je jeho primy a chladny pohled. Poctive si te prohlizi, jakoby te hodnotil a zjistoval jak vypadas pod saty. Skoro jak kdyby te pohledem rozpaloval do bela. Jemne pokyne na pozdrav a pode promluvi tahlym a chladnym hlasem: "Vitejte ma pani, tudy prosim, byla mi sverena role vasi osobni straze, je mi cti starat se o vase blaho. Jmenuji se Jonathan Meyers. Tudy prosim, provedu vas po dome a seznamim vas se vsemi nalezitostmi. Jakekoli vase dotazy a prani jsou pro mne rozkazem a vse bude splneno." Prestoze toto vse rika, mas pocit ze to nemysli uplne vazne. Mozna to bude vekem a zkusenostmi. Nebo snad necim jinym? Nedokazes posoudit. Presto je jeho pohled tak horky, rozpalujic kazdou bunku v tvem tele. Prohlidka: "Zacneme na druhem patre milady." A naznaci ti aby si jej nasledovala, nejdrive tedy projdete kolem nekolika pokoju a on je postupne jmenuje, mala knihovna a hudebni pokoj, pry uzpusobeny podle stylu Martellu aby jsi se citila jako doma. Nakonec se zastavi u jednech dveri a s klidem ti oznami ze toto je tvuj pokoj. Par sekund nato pribehne mladicka sluzticka, tak v tvem veku, a uvede te do pokoje. Jonathan ceka pred dvermi, preci jen toto je tva soukroma svatyne, mistecko ktere mas jen sama pro sebe. Mistnost zarizena opravdu vkusne a honosne, svetle barvy krasne doplnuji tvuj mladicky projev a prozitky. Vse co by sis mohla prat se zde nachazi, vcetne jiz privezene garderoby. Nacez ukaze na dvere nalevo oznamujic soukrome lazne. A vetsi dvere napravo vedouci do spolecne loznice. Postel je i zde, preci jen se od tebe ocekava ze budes poctive dodrzovat pravo manzelske a ve spolecne loznici prespavat pouze a jen se svym muzem. Kdyz vratis se na chodbu Jonathan se te opet ujme, provadejic te po zbytku domu, v prvnim patre se nachazi velka knihovna, spolecenska mistnost, jidelna, nekolik pokoju pro hosty a mirne bokem i pokoje pro sluzebnictvo. Jedine tva osobni sluzka a Jonathan maji sve vlastni pokoje na druhem patre, jak ti bylo vysvetleno. Nakonec te vezme i na zahradu, krasna to zahrada, pravda mensi, preci jen toto je mesto a ne volna plan, ale presto nadherne zdobena kvetinami a doplnena stromy pro odpocinek. Zahradnik a jeho dva poskoci se jen ukloni na pozdrav, ale dal se venuji jejich kvetinam. Projdete po cesticce a tam se dostanes ke zverinci. Slysis nekolik psu, uvnitr jich je dobry tucet a na dohled jsou i staje s par konmi. Nakonec te vezme zpet do domu a ukaze ti posledni mistnosti domu, ktere obvykle k videni nejsou. A ktere povazujes spise za kuriozitu. Ve sklepeni, kdyz projdete vinnym sklipkem te zavede do prostor jak vystrizenych z hrozive literatury, dve male klece a za dvermi mucirna. Jonathan mirne pobavene dodava, sledujic tvou reakci: "Nas pan to tady udrzuje z Piety po predchozich majitelich. Neni to vyuzivane, ostatne neni ani proc. Avsak je to dobrym zpusobem jak si pripomenout ze vsichni jsme jen lidmi a lide delaji chyby." Nejspise ti unikl vyznam slov, ale chlad a ledovy vanek prichazejic buhvi odkud te momentalne zamestanaval vice. |
| |
| Margarethina chvilka: Uz druhym dnem u tebe nikdo nebyl a samota je tak ubijejici, ackoli jsi svobodna, presto nemas pravo opustit tuto zlatou klicku v niz zijes. Tvuj patron uz se neukazal, ale to neni nic neobvykleho. Cas od casu se nekolik dni neukaze, jeho povinosti ho odvolavaji do vsech koncin Westerosu. Avsak vzdy mas diky jeho cestam dostatecne zasobena penezi, nic ti nikdy nechybelo, az na pomyslnou svobodu a zivot tam venku za okny. Ale na druhou stranu nic ti tady neschazi. Byt je tvuj pokoj prakticky jen jedna velka a honosna postel, kterou si mohou dovolit jen vybrani, je to misto kde se citis doma jiz druhym rokem. Je to mistecko ktere muzes povazovat za jediny opravdovy domov, vyjma bordelu v nemz si zila s matkou, ale to opravdu nebylo misto ktere by tak vetsina nazvala. Ale tady? Mas dokonce i pristup ke sluzebne, starajic se o tve vlastni potreby. Jsi jako nadherny ptacek ve zlate klicce od niz nekdo drzi klic a ne a ne te pustit ven. Z tveho rozjimani a nic nedelani te ale vytrhne prijemny hlasek mladicke sluzticky: "Nas pan posila toto psani a omluvy ze se nemuze dostavit, pokud vse pujde prijede behem dvou dni." V dopise jsou psany instrukce tykajici se tveho budouciho navstevnika. Sice tam neni napsano kdy prijde ani jak dlouho te bude mit celou pro sebe, mas tam jen napsano co si tvuj patron zada aby si zjistila za informace. Informace tykajici se noveho presunu straznich lodi v pristavisti. Pro jednou celkem snadny ukol, v porovnani s tim co ti obvykle posila, ale i snadna otazka muze se nekdy projevit jako slozita, kdyz se clovek spatne zepta. Nakonci dopisu je jen podpis, tolikrat znamy a presto, presto vzdy tak vzdaleny. Cim to je ze sveho patrona sice vidis, vzdy za tebou prijde, ale nikdy sis s nim nic nezacla. Kdyz prijede, vzdy zastavi se a povida si s tebou dlouhe hodiny, slusne odmitajic jakekoli pokusy ktere si drive mivala. Proc, to je otazka na niz musis sama najit odpoved. Ale ted ti prilis casu nezbyva, nebot se ozve jemne zaklepani na dvere, opet sluzticka, oznamujic ze mas hodinu na pripravu nez prijde tvuj nejnovejsi navstevnik. |
| |
 | První práce Ta nuda je ubíjející. Jen se tak převaluji na své posteli z jedné strany na druhou a nemůžu se zbavit myšlenek na svého patrona. Jediného skoro člena mé neexistující rodiny. Povzdechnu si a převalím se na břicho, trochu mi v něm kručí. Nemám ovšem na nic chuť. Kdyby bylo více takových dnů, jako byly ty poslední, asi bych se ujedla k smrti. Musím si udržovat své mladistvé a pevné proporce, jinak mě můj patron vyhodí a budu bez peněz a zázemí. Ozve se zaklepání, vlastně neozve...pokud vím. Pohlédnu na mladou služtičku a ihned v ní vidím konkurentku, proto na ni nikdy nejsme zrovna milá. Vytrhnu jí z rukou dopis a ušklíbnu se na ní. Měla by ses naučit klepat. Mávnu rukou, ať se vypaří a sama si přečtu instrukce, které nejsou moc detailní, ale tak snad se mi podaří z toho chlápka něco dostat. Snad to nebude starej mrčoun. Zahledím se na podpis autora a trochu mě zamrzí, že ani v posledním řádku nebyla žádná milá nebo povzbudivá slova. Tentokrát se ozve zaklepání a já se musím pro sebe vítězoslavně usmát. Pohlédnu na služtičku a její slova mě trochu vyděsí. Tak málo času na přípravu. Přichystej mi lázeň a vyměň deky na posteli ať voní. Nejsme tu žádnej starej bordel. Dodám k ní tvrdě a sama se začnu prohlížet v zrcadle. |
| |
| Sídlo mého snoubence
Vydechla jsem si úlevou a na bratra se usmála. Je fajn, že jsi tu se mnou. Což na pravou míru uvede Darosh sám a to vzápětí. Líto? Povinnostem? Ale jakým a proč? Zalíbí? Aktivní? Postará Ale… „Dobře,“ nezbývá mi než hlesnout, smutným hláskem malé holčičky. Srdce se mi v hrudi poplašeně chvěje, jako srdce ptáčka, kterého právě chytili a vstrčili do malé klícky, která má odedneška znamenat celý svět. Bratr mi dal ještě pusu na čelo. Přála bych si, aby to trvalo věčně, aby nikdy nemusel odejít, ale zastavit ho nemohu. Odešel…
Dívám se, jak mizí i s koněm kdesi v davu procházejících lidí a cítím, jak opět sílí strach v mém nitru. Majordomus se ke mně otočil se svým uvítáním a úklonou. Usměji se velmi upjatě. Nechci ho nijak urazit, ale popravdě mi činí nezvyklý problém vnímat jeho slova. Není přítomen? Jedu takovou dálku a on tu ani není? To už jako chystá svatbu? Vždyť mně ještě ani neviděl… Povzdechnu si. Co nejdříve… Má nálada se nijak nezvedne po majordomových slovech ani změně hlasu. Jsem vděčná, že se ke mně snaží být milý, ale jak si mám zvyknout na docela novém místě? Rozhodnu se ale dát tomu tady ještě šanci. Přeci jen sluha se chová příjemně a odejít stejně nemohu. Nepřivodím své rodině žádnou hanbu, to by teď mohlo vyvolat konflikt obřích rozměrů. Slyšela jsem otce jak matce říká, že lord Edgerton je u dvora váženým mužem, kdybych nenadále utekla (protože jinak se to ani nazvat nedá) mohl by se v tom angažovat třeba i král a i když nemám zkušenosti s takovými věcmi, nechci rodině přivodit potíže. Rodiče si přáli, abych se sem provdala a tak to jistě nebude tak zlé, jak mi to v nejčernějších obavách připadá, ne?
Vejdu dovnitř a majordomus za mnou zavře dveře. Galantně mi sejme teplý kabát a já tak zůstanu stát v hale ve svých cestovních šatech hnědočervené barvy se zlatým lemem. Šperky na sobě žádné nemám. Něco si vezu s sebou, ale mé věci zůstali v kočáře, očekávám, že majordom zajistí jejich přenesení do mého pokoje, u nás to sluhové dělali vždycky automaticky. Rozhlédnu se po hale. Je docela veliká, jistě by se sem vešlo i deset hostí najednou, aby si při vítacích ceremoniích nepřekáželi. Než si však stihnu prohlédnout místnost jako takovou, zaujme mne muž, který v ní stojí. Nemůže být o víc jak deset let starší než já. Stále ještě mladý muž s uhlazenou tváří, oblečený v rudých barvách s nic neříkajícím výrazem ve tvářích a očima… Musím sklopit cudně pohled k podlaze, protože jemu se dívat do očí, prostě nedokážu. Tak chladný pohled. Zkoumavý a vlezlý, jakoby mi pouze očima dokázal sundávat šaty. Nejlépe velmi pomalu, aby si přitom dlouze užíval každý můj pohyb či vzdor. Vůbec netuším, proč mne napadají takové myšlenky. Je to přeci JEN mistr zbraní, ne? Slouží lordu Edgertonovi, proč bych se ho měla bát?
Promluví a jeho hlas mne rozechvěje. Je chladný a uhlazený stejně jako jeho vlasy. Otočil se a ujma se své role strážce a průvodce mi začíná ukazovat celý dům. Začínáme v druhém patře, kde mineme několik pokojů. Do každého nahlédneme. I kdybych se sebevíc snažil sotva si mohu teď zapamatovat jednotlivé dveře a to co je za nimi, ale rozhodně mně zaujme hudební pokoj, protože barvy mého rodu, nástroje, které znám a hlavně fakt, že se mi zde snažili tolik vyjít vstříc, ze mě sejme veliký balvan a potěší mé zmatené a lehce vyděšené nitro. Nakonec se zastavíme před mým pokojem, kde dostanu chvilku času a soukromí. Služka se mne uvnitř malebné komůrky ujala zkušeně a vše mi ukázala.
„Zde je vaše postel, má paní, psací stůl a židle. Toaletní stolek, skříň a šaty pro každou příležitost, ještě zbylo dost místa pro vaše, má paní. Zde je osobní lázeň pro vaši potřebu, za těmito dveřmi společná ložnice pro vás a vašeho chotě, ty druhé dveře z ní vedou do pánových soukromých komnat…“
„Děkuji ti,“ odmlčím se.
„Rosalin,“ pípla, uklonila se a otevřela dveře k lázním. „Připravím vám po cestě horkou koupel, lady,“ nabídne a já přitakám. Pravda je, že se potřebuji umýt, tak nechám Rosalin, dělat svou práci a sama mezi tím nakouknu do skříně, abych si připravila šaty, do kterých se posléze převléknu. Je jich zde slušné množství, některé decentní a jednoduché, jiné zdobené vyšívané, ale taky teplé i lehké do slunných a horkých dní. A protože je teď teplo, vyberu si lehounké šatičky, jen na ramena s dekoltem zvýrazňujícím mé přednosti, které už získávají ženské tvary. Nemají žádný zvýrazněný pas a celé jsou vyvedeny v blankytně modré barvě. Připravím si je na pečlivě ustlanou postel, a když služebná zavolá, jsem již připravena se svléknout a ponořit do voňavé koupele.
Rosalin je služebná se zkušenostmi. Zvolila baobabový vonný olej, levandulové mýdlo a kopřivový šampon na vlasy. Pravda, chudák pan Meyers ne chodbě musí čekat skoro hodinu, než jsem vykoupaná, osušená a oblečená, k další prohlídce domu. Vlasy mi učeše ještě vlhké, protože je není možné zcela vysušit v tak krátké době. Ale to nevadí. Nemyslím, že mi jižanský účes s vlasy zapletenými nahoře, sluší tolik jak Rosalin říká, ale možná je to jen nezvyk.
„Děkuji,“ poděkuji znovu. To už ale někdo zaklepe na dveře.
„Dále,“ ozvu se a vstanu od toaletního stolku. Dovnitř vejde majordomus se dvěma sluhy, kteří začnou přinášet mé cestovní truhly s věcmi.
„Mám vám vybalit, lady?“ zeptala se služka úslužně.
„Není třeba, děkuji, udělá to později,“ věnuji jí úsměv. Je to příjemná dívka. A tak až sluhové odejdou, i já vyjdu na chodbu, kde mne Rosalin opustí a mne si opět převezme mistr zbraní, aby mi ukázal další příjemná zákoutí sídla mého snoubence. Neřekl nic na mou prodlevu v pokoji. Nijak se nad tím nepohoršoval a jednal stejně jako zprvu. Ukázal mi pokoje pro hosty i služebnictvo, asi abych věděla kde je najít, když budu potřebovat. Vyjdeme i do zahrady. Není tak velká, jako na Oštěpu, ale rozhodně uhlazenější než ta u nás doma. Zahradník je zdá se pracovitý a jeho pacholci jsou pohlední mládenci. I psinec a koňské stáje mi přivodí potěšení. Mám ráda psy. I když tito jsou spíše lovečtí pomocníci, přesto nádherní na pohled. O zvířata je zde evidentně postaráno stejně dobře jako o lidi, což mne těší. Když posléze zavítáme opět do domu a Jonathan mne zavede kamsi do sklepních prostor, cítím vzrůstající nejistotu. Naštěstí se ukáže že se jedná o vinný sklep a sklad jídla a… No dobrá, opět se nervozita dostaví plnou silou, když mi ukáže dvě cely a pak i Mučírnu? Zhrozím se. Lidé dělají chyby? Co má tohle společného s chybami? Bylo chybou to zde zbudovat? Udržovat to? Nebo zde byli lidé mučeni za své chyby? Ani trochu se mi zde nelíbí… V tom mám celkem jasno. Nemusím zkoumat, k čemu všechny ty nástroje slouží, toto nepovažuji za místnost, kde bych se měla zdržovat.
Otočím se proto na svého průvodce, potlačujíce lezavý vtíravý chlad, který mnou prostupuje, až mi vyvstanou na prsou bradavky, které je možné pod látkou šatů spatřit. „Děkuji za prohlídku, mistře Meyersi,“ nepředstavil se jako Ser, tak mi toto označení přijde vhodnější. Věnuji mu nesmělý úsměv pod úzkostlivým pohledem mých hnědých očí. „To je vše, co bych zde měla shlédnout?“ Hlas mě zradil a maličko se zachvěl. Ostatně se začínám chvět po celém těle, ať už za to může chlad sklepení, nebo jeh hlasu a pohledu. |
| |
| Lady Aleera Tully Opasek i peníze jsou v pořádku. Kromě opilce ti je neměl kdo vzít a ten teď dodýchává u tvých nohou. Voják věnuje všem těm přihlížejícím lůzám varovný pohled a pak už vykračuje za tebou, aby tě předešel a spěšně ti prorážel cestu. Nejsi nyní ve stavu pokračovat v nákupech chce to jít domů, umýt a převléknout, než budeš moci znovu vyrazit. Kdyby šlo jen o nějakou drobnost mohla bys poslat sluhy, ale přece nebudeš posílat poskoky aby ti kupovali šperky na královnin ples. Lidé se po vás ohlížejí. I ti, kteří incident vůbec neviděli. Ze Street Steel se ocitnete na páchnoucích rybích trzích, které když obejdete přiblížíte se domu, kde nyní přebýváš a pak už stačí jen odemknout, vejít a zavolat si někoho, kdo tě uvede do provozuschopného stavu. Nejspíš jednu ze dvou pokojských, co máš k dispozici... Ale co pak? |
| |
| Margaretha Služka byla vždy poslušna tvých rozkazů. Tichá a úslužná a nikdy se jí od tebe nedostalo ničeho jiného než příkrého jednání. To už tvůj majitel k ní byl vždycky milejší než ty. Je to ale jen služebná, nemá na výběr. "Ano, paní," přitaká ti a bez dalších zbytečných slov, začne připravovat tvou horkou lázeň. Voda se musí nejprve ohřát, namíchat správná teplota a pak už je vše připraveno pro tvé potřeby. Ty se zatím prohlížíš v zracedle, abys zjistila, že jsi stále stejně atraktivní a z tvého půvabu, že nezmizelo vůbec nic. O čemž tě zrcadlo rádo ujistí, protože je to pravda. Štíhlá, pevná tam kde máš být, exotická... Co víc si přát? Služka se ti po chvíli vrátí a ukloní: "Vše je připraveno." oznámí tiše s hlavou sklopenou k zemi. Lázeň jak sama zjistíš je opravdu připravena. služkauž se ti nějaký ten rok přeci jen věnuje, víš jak ji máš ráda a přesně tak bude vše připraveno i nyní. Zatímco se bude omývat a připravovat, ona vymění povlečení celé postele, přesně jak jsi si přála. A když ji pak zavoláš, aby tě osušila a pomohla se obléknout, bude už půl hodina z hodiny pryč... |
| |
| Koupel byla opravdu tak akorát. Mohla bych se koupat klidně celý den, kdyby voda zůstávala horká. Začala jsem se oplachovat, kůže mi začala červenat, ale já se cítila jako bohyně. Pomalu jsem do kůže promazávala vonné masti, ale nejen ledajaké. Byly dražší a mnohem účinnější, než ty, které používají jiné prostitutky. Má kůže po koupeli dlouho dobu voněla tak krásně a přirozeně. Přesně po čem muži touží, krása a přirozenost. Pojď mi pomoct. Houkla jsem na služku, poté co jsem se dostatečně omyla. Po usušení jsem nahá přešla ke skříni s oblečením a prsty vybírala, které šaty si obleču. Přines mi ty krátké červené šaty s krajkou. Popoženu opět služebnou a sama přejdu k zrcadlu a prohlédnu se. Trocha zvýraznění mé krásy neuškodí. Černou tuží, si zvýrazním oči a červeným prachem dodám lesk tvářím, ale všechno jen decentně. Nejsem jako ostatní kurvy, které jsou nafintěné a převoněné natolik, že se k nim přiblíží jen největší zoufalec. Pohlédnu na poněkud světlé rty a zachmuřím se. Přines mi trochu soli. A pak mi pomůžeš do šatů. A nezapomeň víno a dva kalichy.Křičím na služku, které už dávno odběhla. Trocha soli mi vždycky zčervená rty a trošku je opuchne, což jim dodá slastný pohled. A víno, přece jen trocha opojení vždycky muže více rozpovídá. A já samotná se více uvolním. Jen to ze mě nesmí čpít. Muži nechtějí šukat ožralou děvku, ne takový muži, jací navštěvují mě. Pousměju se a olíznu si rty. Musím uznat, že už se na společnost těším. Nějakou dobu se jen válím a jsem příliš sama. Pro ženu, která je zvyklá mít to denně, je těžké byt bez sexu. Ta touha a představa mi vyskočí v podobě kusí kůže. Pohladím si nahá ňadra a opět na sebe pohlédnu do zrcadla. |
| |
| Znechuceně se podívám na mrtvolu u svých nohou a pak si lehce odfrknu, načež se otočím a vydám se pryč. Nechám ho jít před sebou, nemám zájem na tom, aby mě takhle zřízeně někdo ještě pořádně viděl. Vážně opravdu spěchám, i když to nedávám tolik najevo. Vůbec se mi to tu nelíbí. Pach ryb a ještě to co mám na prsou? Ne díky, už aby to bylo konečně dole. Jakmile vejdu do domu, rozhlédnu se kolem a zavolám s dost špatnou náladou jednu ze služek, aby šla nachystat koupel a čisté šaty. Střídavě zatínám dlaně do pěstí a zase je povoluju. Musím se uklidnit, nechci být navztekaná, až přijdu za malým. Tohle přeci byla jen malá nechutná nehoda. Snad nic co by ohrozilo jeho místo na výsluní. Nadechnu se a vydám se tiše do ložnice. Jen se podívám po synkovi, jestli je v pořádku a následně rovnou zapluju do koupelny, nehodlám se déle zdržovat v těch špinavých šatech. Za pomoci služky se svléknu a pak jí podám opasek. „ Vyčisti ho a pak ulož. A radím ti aby se neztratil.“ Upozorním jí. Pro dnešek mám vážně špatnou náladu. „ A Ares, řekni Liře ať se jde podívat po nějakých zlatnících v okolí a pak mi přijde říct, kde nějaký je, potřebuji si koupit na ples nějaké pěkné šperky.“ Oznámím jí. Takhle to bude jednoduší. Nechám se jí tam pak zavést, doufám ovšem že se jí nic po cestě nestane. „ A ať s ní jde jeden z mé ochranky. Nechci, aby se jí něco stalo.“ |
| |
| Královská brána Prohlídka jednotlivých bran až doteď probíhala relativně klidně. Tedy alespoň v rámci možností. Ovšem chaos u této brány je nežádoucí. Zvlášť pod mým velením. První den ! To se ta hovada nemohou na chvilku uklidnit ! Nevěřícně zakroutím hlavou a sleduji celou situaci. Už se nejspíš nikdy nedozvím, kdo to začal a z jak moc malicherného důvodu se tak stalo. A ani to vlastně není důležité. Opravdu důležité je situaci co nejdříve vyřešit. Mnoho kupců se chce dnes prát, zatím je stráže drží od centra dění. To se točí kolem dvou již peroucích se idiotů. Ti jsou zdrojem tohoto šílenství a klíčem k jeho vyřešení. "A dost ! Utvořit obrannou formaci a tasit meče !" Rázem stráže utvoří linii před rozbitým vozem a tasí meče. To by mělo uklidnit ty davy ve frontě, které dorážely na stráž a chtěly se přidat k rvačce. Já osobně bych na organizovanou stráž s tasenými meči jen pro momentální horlivost rozhodně nedorážel. Teď mají zbylé stráže dost "klidu" a hlavně prostoru odtrhnout od sebe dva zbývající rváče. Sám jim pomohu tak, že prvního z nich kopnu zezadu do lýtka. Pak by to už pro mé lidi neměl být problém. "Každý, kdo by se připojil do této frašky bude okamžitě obviněn z napadení zlatých plášťů a jako takový může být.. v obraně.. okamžitě utracen jako zvíře ! Pohrozím davům ve frontě, kdyby to náhodou chtěli stejně risknout a poté se otočím k dvěma rváčům. "Komu z vás patří ty sudy z vínem ! To je vlastně fuk ! Oba vás nechám zmrskat a zabavit vše co máte u sebe, pokud společně neopravíte to kolo a neodtáhnete do několika minut !" To není nejspíš zrovna oficiální postup, ale potřebuji tu cestu zkrátka co nejdříve zase volnou. A oni mě žalovat určitě nebudou. |
| |
| Lady Aleera Tully "Ano, má lady," přisvědčila služka a odnesla z lázně jak opasek, tak poskvrněné šaty. Její hlas zněl trochu starostlivě, ale možná se ti to jen zdálo. Jsi tu teprve tři měsíce, ale rpavda je, že na Ares už jsi si přeci jen trochu zvykla. Jediní z tvé domoviny jsou zde chůva a stráže, zbytek sloužících je místních, po předchozím majiteli, ale to vůbec nevadí, protože ti zatím slouží dobře. Voda je přijatelně horká, koupel připravená dle tvých aktuálních potřeb, hodně vonných olejů, a sůl. Přinese ti potřebný klid, očistu a uvolnění. Lázně přímo nesousedí s tvým pokojem, tvůj dům není ani tak veliký, ani tak nóbl. Naštěstí se Ares vrátí docela brzy s novými šaty z tvé garderoby a botami. Bez otálení či zbytečných slov, vezme plátno na osušení a připraví se ti pomoci z koupele. Umytá, očištěná, osušená a následně i oblečená můžeš zatím jen čekat na Liřin návrat. Pokud se zajdeš podívat do svého pokoje, opasek najdeš vyčištěný přehozený přes převlékací zástěnu. Pokud se půjdeš podívat do pokoje svého syna chůva mu bude zrovna vyprávět nějaký příběh. Kuchařka v kuchyni vaří dnešní oběd, takže celá jídelna je provoněná kořením. A Ares, pokud ji propustíš od sebe, se půjde věnovat praní tvých šatů. Co ale budeš dělat ty? |
| |
| Vernon Stráže se sešikovali a tasili meče dle tvých pokynů. Lidé v davu se uklidnili, že po překřikování nebylo už vidu ani slechu. I ti dva rváči přestanou, když se někdo začne chovat tímto velitelským způsobem. Tlustý muž vezme do rukou svou čepici a s vehementním klaněním tvé autoritě ze sebe vykoktá: "A-ano, lorde veliteli, a-ano, h-hned to bude, a-ano..." A ten druhý jen nakopne ulomené kolo. První z mužů se kola chce ujmout, ale sám s ním nehne. Druhý z mužů rovněž sám nepřidrží tyč, která obvykle kolo drží tak vysoko, aby se dalo zpět nasadit. A nikdo jiný k nim nemůže protože stráže stojí v kruhu okolo s meči tasenými zády k těm dvěma. V tomto kruhu jsi kromě dvou výtržníků jen ty a další dva zlaté pláště, kteří se je snažili od sebe dostat bez použití zbraní a ti se zatím k pomoci výtržníkům nechystají... |
| |
| Doma Jsem ráda, že se s ničím Ares nezdržuje. Ještě že tak. Svléknu se ze šatů, podám jí je a sama se potichu ponořím do horké vody. Chvíli jen tak mlčky sedím, než si začnu umývat vlasy a celé své tělo. Užívám si koupel v takovém klidu a rozhodně nechci vyjít z vody hned. Jakmile zaslechnu cvaknutí dveří, když se vrátí Ares do lázně, se spokojeným úsměvem se zvednu a vyjdu ven. Nechám si se vším pomoct. Líbí se mi, když se o mě stará. Je hodná, naštěstí. A snad nebude dělat problémy. Nechám si dobře vysušit vlasy a celé tělo a s chutí se obléknu do čistých šatů. „ Děkuji Ares. Můžeš jít.“ Povím jí s jemným úsměvem a vydám se navštívit svého malého. Když zaslechnu, jak mu chůva vypráví příběhy, usadím se na posteli vedle nich a naznačím chůvě, aby vyprávěla dál. Ráda si ji poslechnu. Malého si jemně vezmu k sobě a začnu ho šimrat lehoučce na bříšku, zatím co poslouchám co chůva vypráví. |
| |
| Lady Aleera Tully Posadila jsi se k chůvě a tvému malému, jehož očička jsou pomalu ale jistě v kolébce přemáhána dřímotou. Septa Kora zrovna vypráví příběh o tom jak Aegon Targaryen dobil Harenhall A když se zrovna dostávala k části, kdy oheň tavil kámen a pod dračími křídly se šířili strach a smrt, zaklepa někdo na dveře. Ukázalo se, že je to Lira, kterou jsi dala poslat hledat zlatníka. Děvče, malinko starší než Ares, se ti uklonilo. Septa přerušila příběh, ale bylo to vlastně jedno. Richard už pokojně spal. "Našla jsem mistra zlatníka, má paní," řekla ti tiše. Voják, kterého jsi s ní poslala, na vás čekal na chodbě a jakmile se k němu připojíte, je připraven opět tvopiřt váš doprovod. Zda je lépe opět jít ven pouze s jedním strážcem, nebo raději vzít dva, to záleží jen na tobě. Jak uznáš za vhodné. Netrvá to ale dlouho, a už jsi opět na sluncem vyhřáté ulici. Lira tě vede směrem ke Steel street, kde jsi byla nakupovat už ráno, ale tentokrát nějde přímo k ní, ale vlastně hned ve vedlejší souběžné ulici je nevelký krámek. Asi zdejší mistr nevyrábí zrovna šperky pro královnu, ale třeba zlatý prsten s labutí, nebo další se dvěma rybami otočenými proti sobě jsou opravdu pěkné kousky. Skvosty na krk zde mají spíše decentní. 5etízky s malými přívěsky, nebo úplně bez. Ale pravda je, že vzhedem k barvě šatů a stylu opasku budeš hledat něco spíše ve stříébrném provedení, aby to dobře ladilo. To už ale budeš muset vejít dovnitř, protože ze stříbrnch skvostů nevidíš skrze okno vlastně nic. Lira otevře veře. První vejde tvá stráž (pokud s sebou vezmeš jednoho, pokud vezmeš dva jeden vejde před tebou a druhý za tebou), potom ty a služka až nakonec. Na dvou stolech má mistr vystavené zboží a vzadu za dveřmi dílnu, kde pracují dva tovaryši. Vidíš ty špinavé chlapce, ale na jejich práci sotva. Hrají si s malými detaily něčeho drobného. Možná prsteny, těžko říct. Muž za jedním ze stolů s vystaveným zbožím, který právě urovnával jedno plato, vzhlédl od své práce a málem mu vypadly oči z důlků, když tě uviděl. "Óóh, vítejte krásná lady, čím můžeme posloužit? Máme kvalitní zlaté šperky pro každou příležitost a myslím si..." zdvihl prst, zatvářil se záhadně a pak vytáhl odněkud zespodu nádherný zlatý náramenk s dokonale vyvedenou hadí hlavou. "Že tohle bude něco přesně pro vás." V očích mu září jiskřičky nadšení, když ti převádí svou práci. Prevda je to už starší muž. Možná pěta čtyřicet, možná skoro padesát. Ale pokud je tohle jeho práce, pak by sis tu jistě mohla vybrat. |
| |
| soukromá zpráva od Iron Throne pro "Ne prohlidka teprve zacala." Pronesl svym ledovym hlasem, az ti to zamrazilo na zatylku. Nez jsi vsak stihla pokracovat, zabouchl dvere a podival se ti primo do oci: "Take se zde ucila poslusnost a absolutni oddanost. Takova jaka se ocekava i od tebe." Zmenu v intonaci jsi zaznamenala hned. Nejen to, prestal se chovat uctive a pri pohledu na nej citis velky strach. Nevis cim to je, ale mas pocit ze jsi na spatnem miste. Nez se vsak nadejes, Jonathan te chytil za ruce a dotahl ke zdi na niz byly okovy. Je pro tebe prilis silny, ackoli se snazis vzdorovat, je to jako by si se bila se zdi. Jednu ruku ti zacvakl do okovu tak ze se spickami musis dotykat zeme, aby si se vubec natahla dostatecne vysoko. Druha ruka je volna, prestoze je tam okov i pro ni. "Sundej si ten hadr co mas na sobe, pred svym panem budes zasadne naha, nic jineho si ani nezaslouzis mit." Extremne autoritativni hlas ti zacal poroucet. Prestoze to porad je mistr zbrani, vyzaruje z nej neco uplne jineho, neco co si doposud nepoznala. Mezitim si vzal ze stolku kozeny dlouhy bic a svihl jim tesne pred tebou. Horky vzduch ti ovanul oblicej a smisil zimu se strachem. Citis cim dal tim vetsi zimu od podlahy a steny k niz te pripoutal. "Pohni. Ja cekam, je cas na tvou prohlidku." A pro pripomenuti, kdo je tady panem, svihne bicem znovu, tentokrate nad tebou. Jako kdyz kovar uderi o kovadlinu zni naraz bice a jeho dalsi slova te upominaji: "Jsem velmi netrpelivy a nemam rad kdyz mne otrokyne neposlouchaji. Pristi rana zasahne tve telo." |
| |
| soukromá zpráva od Varanda Martell pro V mučírně
Začala? Oči se mi rozšíří. Do teď to byla jen nervozita, kterou ve mně probudilo toto nehezké místo. Nyní se mi ovšem vůbec nelíbí, co říká. Vždyť už mi toho ukázal hodně, v tomhle domě už nemůže být moc míst, kde jsme ještě nebyli a… Přes záda mi přejel mráz. Ucouvnu. Jeho rysy jsou ještě tvrdší než na počátku, z jeho očí vyzařuje absolutní chlad a nadřazenost. Ale než bych stačila cokoliv dalšího, chytil mě za ruku. Poslušnost? Oddanost? Copak nejsem poslušná a oddaná? Minimálně své rodině? Jsem přece tady, ne? Tak ať mě pustí…! Ale to je přesně to, k čemu se pan Meyers nechystá. Odtáhl mě ke zdi, kde mi ruku připnul do okovů. Všech sedm bohů mi je svědkem, snažím se mu vyškubnout, vzpírám se, ale marně. Mám jen lehké šaty a v mučírně vládne chladno. Navíc se teď opírám bederní páteří o studenou zeď, nohama stěží dosahuji na zem. Není to vůbec, ale vůbec pohodlné. Znovu promluvil hlasem, který nesnese odporu. Musela jsem zavřít oči, jak mě polekal. Vzápětí mi však dochází smysl jeho slov. COŽE?! Hadr? To jsou náhodou moc hezké šaty a VY Nejste můj pán! Můj pán bude můj manžel a teď ještě je to můj otec, možná snad král, ale vy nejste ani jedno… Nechápu, o co mu jde. Proč bych ho vlastně měla poslouchat? Tam nahoře říkal, že je mi k dispozici a tohle vůbec nevypadá, jako byl k dispozici on mě, ale spíš jakoby chtěl, abych byla k dispozici já jemu. Což samozřejmě nemůžu a ani nechci, mám se přeci vdávat, ne? Mám být jeho PANÍ… Mé otálení nepřineslo žádné dobré ovoce. Mistr zbraní ukázal svůj um a švihl mi bičem těsně před obličejem. Zírám na něho s očima dokořán. Tohle přeci ani nemůže myslet vážně. Je to jistě nějaká střelená hra. Můj budoucí manžel by přece jistě nechtěl, abych se svlékala před jeho mistrem zbraní. A můj otec by to také nechtěl… Mou prohlídku? Jak to myslí, mou prohlídku? Znovu švihl bičem. Je to jako zlý sen. Volnou rukou se snažím vyprostit uvězněnou dlaň z okovů. Nohy mám natažené, chvílemi ztrácím rovnováhu. Úspěch však zatím žádný a výraz otrokyně se mi vůbec nelíbí. Ale bojím se. Srdce mi poplašeně tluče v hrudi jako o závod. Umím si představit, že to tou věcí musí ohromně bolet. A já se bojím bolesti. Ale slova mé rodiny jsou: Neskolněni, nepokořeni, nezlomeni; slova mé rodiny ani nedovolují být něčí otrokyně. Tak co mám asi tak teď dělat? „J-já nejsem otrokyně.“ Hlesnu vysokým hlasem, který mi strachem přeskočil o oktávu výš, než jsem zamýšlela. Dýchám zrychleně, jak vyžaduje i nedočkavý tep. „J-jsem tvá paní.“ Dodám ještě a pro jistotu zavřu oči v očekávání bolesti. |
| |
| soukromá zpráva od Iron Throne pro "Tam venku mozna, ale tady? V dome budes na slovo poslouchat, mne a naseho Pana. Tam venku si budete hrat na milujici a hodne manzele, ale tady v dome se budes ridit nasimi rozkazy a neodporovat. Odpor znaci tresty a tresty jsou velmi nebezpecne." A zasahne te bicem pres saty, bohuzel pro tebe jak si se smykala zasahl te primo na leve prso a ackoli se krotit v sile, zastipalo to az neuveritelne, i pres saty jez mas na sobe. "Rekl jsem ten hadr co mas na sobe dolu. Pred sve pany budes predstupovat vzdy kompletne naha. Nerozumela jsi mi snad? V dome jsi jen otrokyne, otrokyne nadrazena sluzebnictu, ale presto jen otrokyne." A aby to tvemu telu nebylo lito, dostala jsi jeste jednu ranu, tentokrate na druhe prso, kde zasahl bradavku. Je videt ze umeni ovladat bic zvlada skoro dokonale. "Nez se nas pan vrati, bylo mi narizeno abych te pripravil a vycvicil. Budes poslusna nasim rozkazum, plnit vse co si nas pan zamane. A ja se mam postarat o to aby tomu tak doopravdy bylo." Kaze svym ostrym hlasem, v podstate ti oznamuje tvuj vlastni osud takto predem. Bicem si poklepava o ruce, rozhodne to nevypada ze by mel problemy pouzivat tento nastroj bolesti a tryzneni, skoro se az zda ze se v tom vyziva. |
| |
| soukromá zpráva od Varanda Martell pro V mučírně
Promluvil. To jsem nečekala, tak oči otevřu. S ústy pootevřenými hledím na svého trýznitele zcela v němém úžasu. Nedává mi to smysl. Rodiče říkali, že lord Edgerton je hodný a slušný člověk. A hodný člověk by nikdy nedovolil, aby mi někdo z jeho poddaných takhle ubližoval…
Zaúpím bolestí, když mi bič zasáhne jedno z ňader. Bolestí mi až vhrknou slzy do očí. Až se na chvíli přestanu snažit o vyproštění a prohnu se v zádech.
Třesu se už zcela nekontrolovaně, když znovu mluví o mém postavení. Ne… Ne to ani náhodou, ne…! „Jáááááuuuu!“ vykřiknu podruhé, když mi bičem způsobí na bradavce druhého prsu malou krvavou ranku. Svěsím se. Slzám už se ani nebráním, otočím se k němu bokem, to můžu, dokud visím jen na jedné připoutané ruce. Nechci se na něj už dívat, nechci, aby na mě mluvil. A jestli je to co říká pravda, nechci si lorda Edgertona vzít. Já chci domů… Ale to mi zdá se už umožněno nikdy nebude. Neříkám nic. Prsa mě bolí, zima mi je, ruka mě bolí. Dýchám přerývaně ve snaze zbavit se bolavých zarudlých šrámů. |
| |
| soukromá zpráva od Iron Throne pro "Nepamatuji si ze bych ti dovolil odvrtatit zrak. A kdyz uz tak se mas divat do zeme ci na me nohy. Pravdou je ze otrokyne nema pravo pohledet panovi do oci." A bic znovu uderi vedle tebe o zed, aby umocnil hroziva slova vychazejici z ust zrudy. Ano zrudy, jinak si to nedokazes predstavit. A nebo mozna jen nocni mury? Kdyz se vsak nakonec nemas k tomu sundat si saty, odlozi bic a prijde k tobe. Rukou chyti dekolt satu a vytahne dyku. Nez se nadejes, dekolt se ti rozsiri az k podbrisku a nakonec z tebe strhava saty jednim tahlym pohybem. Pozustatky raminek z tebe spadnou a doplnuji zkazu zpusobenou timto netvorem. "Jsi jen pes a roli psa je byt panovi u nohou. Kde je tvoje misto?" Stale stejnym hlasem ti promlouva do duse, kdyz drzi te pod krkem. Lehce tiskne, aby se ti dostavalo jen omezeneho mnozstvi vzduchu. |
| |
| soukromá zpráva od Varanda Martell pro V mučírně
Znovu se rozpovídal. Krutá slova pronesená chladným hlasem. Ještě nikdy jsem neslyšela nikoho takhle mluvit. Zvláště pak ne s lady, kterou jsem. Další prásknutí bičem. Tentokrát jen o zeď. Schoulila bych se do klubíčka, ale nemůžu. Jsem tu natažená jako na skřipci a do nohou už dostávám křeče, jak se neustále snažím držet podlahy. Nejsem otrokyně… Odložil bič. Nejsem otrokyně.. Vykročil ke mě Nejsem otrokyně. Chytil mi dekolt šatů a dýkou jej rozpáral až k podbřišku. Nejsem otrokyně Prudce trhl až to zabolelo a mé lehké šaty z garderoby, jíž mi připravili na uvítanou, se rozpadly na kousky k našim nohám. A já jsem pod nimi docela nahá…
„NE!“ vykřiknu a volnou rukou se snažím zakrýt obě dvě ňadra. Alespoň bradavky. Nikdo by mě neměl vidět takhle. A Jak se asi teď dostanu do svého pokoje tam nahoře? Jako bych snad mohla… Chytil mně pod krkem a naklonil se blíž. Cítím na rtech jeho horký dech. Očima se přímo vpíjí do těch mých. Můj sluha nový sluha je nyní můj tyran a věznitel. Já nejsem pes! Sotva se mohu nadechnout k odpovědi. „Po… boku… mého… manžela…“ zkusím znovu. Ano přesně tam má být mé místo. Věrná rodině, věrná manželovi. Ale jak mám být někomu věrná, když mě tady služebníci svlékají, jak se jim zlíbí? Ne! Tohle určitě nemohl lord Edgerton povolit. Hned jak se vrátí, všechno mu řeknu. Všechno co mi ten bastard udělá, mu řeknu… |
| |
| soukromá zpráva od Iron Throne pro "Ale ano, po boku mu dozajista budes, ale ted mas klecet u mych nohou a dekovat mi za to ze ti venuji takovou peci." Vrazi ti lehky policek a nakonec te odepne z okovu. "Takze se te ptam znovu, kde je tve misto?" Znovu se natahne pro bic. Vidis v jeho tvari absolutne nekompromisni vyraz. At chces nebo ne, at uz je to sen ci ne, ted a tady jsi plne v jeho moci a nemuzes s tim nic delat. Nemas kam utect, vsude kolem sebe vidis ruzne mucici nastroje, o nichz si jen cetla ci slysela. Nalevo od vas je drevena koza, kousek dal je opravdovy skripec. A vse vypada plne pouzitelne a podle vseho by se nevahal techto predmetu pouzit. Pomalu poklepava bicem o svou nohu, naznacujic ti tve prave misto a klidne vyckava na tvou dalsi reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Varanda Martell pro V mučírně
Vrazil mi pohlavek za mou odpověď a konečně odepl z okovů. Doslova se sesunu na podlahu a i když je mi to prosti pomyslné srsti, padnu na kamennou zem na kolena. Což ovšem znamená, že mě dostal přesně do polohy, kam mě dostat chtěl a kam jsem já nechtěla. Neřekl ale nic. Jen se odvrátil a došel si pro bič, aby se teprve poté znovu zeptal, kde že je mé místo. Rozhlédnu se. Mučírna je opravdu bezútěšné místo. A teď jsem navíc nahá, i kdyby se mi podařilo nějak proběhnout kolem něj, a vyběhnout ven z mučírny, měla bych snad běžet přes celý dům nahá? Všechny ty děsivé mučicí nástroje kolem mne děsí. Ten muž nevypadá, že by se čehokoliv zdráhal použít, ale já přece jsem lady! Jsem Varanda z rodu Martellů a nikdo, nikdo se mnou nemá právo takhle zacházet… Chvíli ještě dýchám, v myšlenkách horečnatě přemýšlím nad tím co dělat. Až nakonec seberu všechny své síly, které ještě mám, a pomalu se s oporou zdi držíc se za prsa druhou rukou, vydrápu na nohy, abych se mu pak opět podívala do jeho chladných očí. Mám strach znovu promluvit, ale nejsem hadr na podlahu, nejsem pes a nejsem otrokyně. |
| |
| soukromá zpráva od Iron Throne pro "Rekl sem na kolena devko. A plazit se. Chci te videt drepet u svych nohou jak se na psa slusi a patri." A praskne bicem vedle tebe, je jiste ze ti nedava na vyber. Nakonec se vsak nastve pusti bic a znovu te chyti pod krkem. Mirne zmackne coz ti opet stizi dychani. "Naposledy se te ptam, kde je tve misto otrokyne?" Zda se ze vi presne jak moc te ma zmacknout aniz by ti vazne ublizil, ale presto ti ztezoval dychani a ne zrovna malou merou. |
| |
| soukromá zpráva od Varanda Martell pro V mučírně
Zopakoval svůj požadavek a práskl bičem. Minul mé tělo, ale já vím, že jen pro to, že to tak chtěl. Kdyby opravdu chtěl udeřit, tak by to udělal a nejspíš absolutně bez slitování… Co teď? Tápu jen. Nemůžu vůbec nic. Ani vzdorovat, ani se podvolit.
Upustil bič a vykročil ke mně. Couvnu až ke zdi, ale pak už mě znovu drží pod krkem. Bolí to. Stěží mohu dýchat. Mlží se mi před očima, jak mne svírá. Ale on mi nemůže ublížit, no ne? Nesmí mi ublížit doopravdy, nebo nějak moc. Mám být nevěsta, má rodina by ho zamáčkla do země, kdyby mi ublížil…
„Ne… jsem… ot… otrokyně…“ |
| |
| soukromá zpráva od Iron Throne pro "Ale ano jsi, jedine co te cini dulezitou je tvuj puvod. Jinak by si byla hozena do kotce ke psum aby te naucili poslouchat." Mirne se nadechne a nakloni se ti k uchu: "Budto muzes zacit poslouchat dobrovolne a bude se ti to i libit, nebo te donutim nasilim a to se ti libit rozhodne nebude. Takze jak to bude, poslechnes a jako spravny pejsek si drepnes abych te mohl pouzit jak se patri? Nebo te mam na tu zem srazit bicem ci necim mnohem horsim?" Jeho hlas je jeste chladnejsi takhle zblizka, kdyz jen septa a dava ti na vyber, i kdyz je to doopravdy vyber? Pusti te a postavi se krok pred tebe, chvili pocka az a jestli se rozhodnes splnit jeho rozkaz dobrovolne nebo jestli ti ma pomoci. Nakonec vsak jeste dodava: "A abych nezapomel, pridrepni si, roztahni kolena od sebe a poradne otevri tu svoji pusinku, jestlize ucuknes postaram se o to aby te uz nikdo nepoznal." |
| |
| soukromá zpráva od Varanda Martell pro V mučírně
Do kotce? Ke psům? Jak by mě asi psi mohli naučit poslouchat? Nemám ale čas přemýšlet, nedostatek kyslíku mi však brání v čemkoliv. Naklonil se opět blíž upomínajíc mně na moji situaci a ještě s „výběrem“ jako bych snad na výběr měla. Nevím, co chce, ale vím, že se nesmím podvolit, že musím vydržet. Určitě brzy někdo přijde. Přijde a vysvobodí mě… Pustil mi krk a stoupl si kus ode mě. Musím polknout a rozdýchat se. Volnou rukou se chytí za krk, když v tom mi udělí další rozkaz. Pusu a proč? Nebude to bolest? Když to neudělám, bude to bolet určitě… Ale když to udělám tak… Nechce se mi. Vůbec se mi nechce. Přece mi nemůže nic udělat ne? Nesmí… A před čím nesmím ucuknout? Ani jediným pohybem nedává znát na co se chystá, tak zůstávám v nevědomosti. Nejistá, sama a uvězněná. To je role na níž mně nikdo nepřipravil.
„Ne…“ vydechnu jen velmi tiše. Hlas mi ochraptěl, jak mne držel za krk. |
| |
| soukromá zpráva od Iron Throne pro "Jestli si myslis ze sem nekdo prijde a vysvobodi te, tak jsi na velkem omylu. Nikdo neprijde, vsichni vedi ze tady nemaji co pohledavat." Ale protoze stale vzdorujes, je nucen splnit svou hrozbu. Nucen mozna neni to prave slovo, ono se zda ze se v bolesti vyziva. "Varoval sem te devko. Protoze neposlouchas, stravime spolu peknych par hodin a ty si postupne vyzkousis vsechny nastroje jez se zde nachazi." Srazi te na zem vedle nej a nohou si pritahne podivnou stolicku. Neda mu skoro zadnou praci te na tu stolicku posadit a pripnout nohy do uvazu ktere jsou dole. Nakonec te obejde a svaze ti ruce za zady aby si se nemohla hybat. Jsi pripoutana ke stolicce a on je ted tvym absolutnim vladcem. I kdyby si chtela nemuzes delat nic jineho nez jen sedet a poslouchat. Kdyz skusis pohnout stolickou, zjistis ze se ti to nepovedlo, pro nej to mozna nebyla prace a nebo je zde nejaky mechanismus, ale stolicka drzi pevne na miste. Kdyby si se podivala, tak si muzes vsimnout ze jeji nohy jsou v malych ryhach, ktere zabranuji jejimu samovolnemu posunuti. Nakonec vezme kolicek a pripne ti jej na nos. "Varoval sem te. Jsi otrokyne a tak se taky musis naucit chovat. Otevri tu svoji lacnou hubu, dostanes sprsku." Stejne ti nic jineho nezbyva nez otevrit, uz jen protoze nemuzes dychat nosem. Nakonec sunda sve kalhoty a ty poprve vidis ten ud. Lehce tam visi a planda, on jej vsak vezme do ruky, druhou ti podrzi hlavu a nez se nadejes, vrazi ti ho do pusinky az te s tim zadavi. lehce vsak popojede zpet, mas tam na stranach malinko prostoru kudy muzes nabrat vzduch kolem jeho prirozeni. Nic uz nerika, jen nez si uvedomis co se deje, citis jak ti do krku proudi nejaka tekutina. A na jeho tvari, kdyz pohlednes vzhuru spatris lehce spokojeny vyraz. Po celou dobu te drzi tak aby si se nemohla pohnout a kdyz nakonec proud skonci, nekolik poslednich kapek ti skonci na jazyku, uvedomujes si co se stalo, presto vsechno ti da rozkaz: "Ocistit jej jazykem, jak se slusi a patri. Musi se jen lesknout." |
| |
| soukromá zpráva od Varanda Martell pro V mučírně
A pak se najednou všechno stalo hrozně rychle. Popadl mně za vlasy a srazil na podlahu. Nohama si přisunul stoličku, posadil mě na ní, upnul mi nohy do řemenů, ruce svázal za zády a na nos mi dal kolík. Vzpírala jsem s, vrtěla, snažila se ze stoličky spadnout, ale nic. Zůstala přesně tam a tak jak ji postavil. Vyděšeně na něj hledím, ale i když nechci otevřít pusu, dýchat musím a nosem to nejde. Hruď se mi nadouvá a klesá v rychlé tempu, jak lapám po dechu, až do chvíle (která není nijak vzdálená), kdy si stáhne kalhoty a nacpe mi svůj povadlý úd do pusinky. Co to dělá? Nejdřív se zadávím, ale pak už mi dá možnost dýchat. Přesto mi však špička jeho penisu končí až u ústí do krku, kam mi následně pustí svou horkou a odporně páchnoucí moč. Dusím se, polykám a zase se dusím. Spíš topím než dusím a on ne a ne skončit. Jakoby to snad v sobě držel celý den… Ve tváři má spokojený výraz úlevy, zatímco já bojuji o holý život s živlem. Nakonec mi ještě nechá pár kapek na jazyku a přikazuje mi, Co? TO NE! V žádném případě, nikdy… Téměř prosebně vzhlédnu, přeci mě nemůže použít jako osobní nočník a pak ještě chtít abych mu ho olizovala, ne? Ale on mě pořád drží a ne a ne ho vyndat z mé pusy. Aby dodal npotřebnou naléhavost svému rozkazu vrazí mi ho opět až do krku a chvíli drží a nechává mně cukat se a dávit, než ho znovu trochu vysune na znamení: Olizuj, děvko, nebo to bude horší!; A já nemám na výběr. Nemůžu nic. Už nemůžu ani vzdorovat. Stejně už mě použil a to jak moc je to odporné mi ani nedává čas vstřebat. Vezmu všechny své sliny co mám v puse, polykám a olizuju co to jde, abych se zbavila té odporné a nechutné pachuti ve své pusince. Jen při pomyšlení co mi právě teď provedl se mi zvedá žaludek… |
| |
| Výpomoc Mé povely byly poslechnuty a naštěstí to zabralo, takže se vyhneme prolité krvi.. Alespoň ze začátku mého prvního dne.. Nepatrně se pousměji, buřiči davu se konečně uklidnili. Ale zády nastane další komplikace. Muži sami nedokáží opravit závadu na povozu a nikdo jiný vyjma nás - stráží - tu není. Jen si unaveně promnu oči. To snad není možné ! Cháska jedna ! To kolo se musí dostat zpátky. Ale když sem pustím někoho dalšího, naruším formaci a to by mohlo být krizové. A když tuto potupnou práci nechám dělat své dva muže, ztratím tímto rozkazem autoritu.. Chvilku na to jen tak žalostně koukám, ale poté se rozhodnu. Z kamennou tváří nepřipouštějící žádný vzdor pokynu dvěma svým mužům uprostřed formace, aby pomohli s kolem. Já sám pomůžu s tyčí, na kterou kolo nasadí. Když to doděláme, ještě před odjezde však majitele povozu zastavím. "Nutná výpomoc městské stráže a ještě vyvolávání nepokojů. To je asi stejná pokuta, jako kdyby bylo nutné to kolo vyměnit.. Pronesu k němu s úšklebkem. A nenechám ho odejít, dokud nám nedá peníze. Ty pak rozdělím a podaruji ještě ony dva mé muže. Je třeba si udržet autoritu. |
| |
| soukromá zpráva od Iron Throne pro Kdyz ho olizujes, citis jak zacina silit a kamenet v tve pusince. Mas jiz problemy udrzet ho cely, preci jen mas prilis mala usta nez aby si mohla dal pokracovat. Ale nezda se ze by mu to nejak vadilo, nakonec se vsak smiluje a vytahne ho z tebe. "Pokracuj v ociste a pouzij i ruce. Pusa bude ale prisata na spicce a nepohne se at se deje cokoli, rozumis?" Obejde te, rozvaze ti ruce a nakonec se postavi do te stejne polohy v jake byl pred chvili. Spicka penisu dotykajic se tvych rtiku, jakoby si tomu mela dat pusinku. |
| |
| Dům, ulice a zlatník Velice ráda jsem jako malá poslouchala nejrůznější příběhy o dobrodruzích, králích a královnách a hlavně o dracích. Já nikdy nebyla dítě, které dokázalo sedět na jednom místě a prostě jenom tak jednoduše poslouchat. Nikdy to nešlo. Neměla jsem ráda učení, nesnášela jsem, když mě nutili počítat nebo se učit dobrým způsobům. Raději jsem měla jízdu na koni a šerm. Takové ty akčnější věci než vyšívání a poezii. Jsem velice ráda, že malý usnul bez nějakých větších problémů. Naštěstí je vážně ještě malý, takže s tím, že by zlobil nejsou žádné větší potíže a já i chůva máme prozatím dost klidu. Až bude starší bude to horší, to je pravda. Asi bych měla v tom hledání manžela a náhradního otce pro svého syna trochu pokročit. Snad na tom plese, třeba se najde někdo vhodný. Kdo ví. Najednou nás vyruší zaklepání na dveře a po mém vyzvání ke vstupu, vejde Lira. Pomalu se zvednu od malého, načež se na ni zadívám a čekám až spustí s tím, jak pochodila se zlatníkem. Hodně mě potěší, když řekne, že ho našla. S úsměvem jí poděkuji a tentokrát si sebou vezmu dva strážce. A dva zůstanou se synem. Bude to muset malému stačit. Nechám se služebnou vést, obklopená svými ochránci a rozhlížím se kolem. Opravdu se mi nechce jít opět po té strašné ulici z rána, avšak jestli nebude zbytí, budu se muset trochu vzchopit. Snad už se nic strašného nestane. Malý krámek v uličce vedle Steel Street, mě poměrně překvapí. Zprvu si nejsem úplně jistá jestli tady budou mít co hledám já, zvláště pak, když vidím jen decentní zlaté řetízky. Přesto se na Liru nezlobím, našla zlatníka jak jí bylo nakázáno a udělala to dobře. Teď záleží jenom na mě zda-li se mi tady bude něco líbit a nebo půjde hledat zlatníka jinde. Nechám se předejít jedním z vojáků a následně po něm vstoupím do krámku i já, následovaná zbytkem svého doprovodu. Reakce zlatníka mě nijak nepřekvapila, kdo ví kdo mu sem vůbec chodí, řekla bych že spíše manželky bohatých obchodníků než Lady jako já. Nechala jsem se jím uvítat a s lehce neutrálním úsměvem jsem se rozhlédla. „ Sháním šperky na královský ples. Něco, zvláštně výrazného. Nejlépe ve stříbře nebo v bílém zlatě. Budu mít červeno-modré šaty, takže něco… jak to říct. Velkolepého. Práci, kterou ocení každý.“ Zadívám se na hadí hlavu, kterou mi ještě předtím nabídne a zakroutím hlavou. „ Není to špatné, ovšem není to to co hledám.“ Povím mu a bezostyšně si ho prohlédnu od hlavy až k patě. Uvidíme jestli něco takového bude mít. |
| |
| Lady Aleera Tully Muž hned schová hadí náramek zpět odkud ho vzal. "Oh...! Sem to ale hlupák, má lady. Na královnin ples, to musíte mít zcela jistě něco vyjímečného, říkáte bílé zlato? Maličkost, maličkost..." Zaběhne roztržitě někam dozadu. Oba tovaryši se po svém mistru ohlédnou, ale vzápětí se opět věnují své práci. Z dílny je slyšet lamentování obchodníka: "Kam sem to jenom...?" "Kde to zase...?" "Jo tady to je!" zvolal nakonec. Cosi zavrzalo. "Ano, to je ono, to je přesně ono..." Následuje slabé klapnutí. Posléze se muž opět vrátí na své místo za stolem z dubového dřeva. V podpaží si nese okovanou truhličku s velikým zámkem zvláštního tvaru, který si nemůžeš ani pořádně prohlédnout, protože ji hned otočí zády k tobě, otevře a položenou na pultu pak otočí tvým směrem. Konečně se ti naskytne pohled dovnitř. Normální zlato, červené zlato, bílé zlato. Okázalé veliké šperky. Čelenka s rubímen velikosti palce. Náramek tří barev. Prsteny, jaké snad nemá ani lady Lannister... Každý z těch kousků je unikátním skvostem. Zlatníkovi září oči, kdykoliv si kterýkoliv z nich začneš prohlížet. Je možné abys v takovém krámku zcela imo hlavní trasy kohokoliv našla takový poklad? A kolik něco takového můžeš stát? |
| |
| Vernon Tvá trpělivost má své meze. Máš dohlížet na králův klid, na pořádek ve městě. A musíš si udržet svou autoritu. To především protože autorita je v takové funkci to nejdůležitější. rozkázal jsi svým mužů aby pomohli. Těm nic jiného nezbylo, i když sobě navzájem i tvé osobě věnovali týázavý pohled. Jsou však zvyklí neklást otázky, takže společnými silami opravíte kolo. Měli jste štěstí, nebylo ulomené, jqako ulomené spíše se v jednom výmolu prostě uvolnilo ze svého místa. A když už jsme u těch výmolů, možná by se šimknul nějakej kameník co opraví dláždění. Ne, že bys měl komu přednést takový návrh, protože koho z lordů v malé radě bude zajímat stav dláždění u Královy brány a nejen zde? Ale zpět k situaci, která si tě plně žádá. Obchodník s vínem,. který už chtěl s díky nasednout na svůj vůz je zaražen tvými požadavky. Chvíli se rozhlíží kolem, protože asi nechce platit víc než stanovené mítné... Nakonec mu však nezbývá než sáhnout hluboko pod sedadlo vozu a vytáhnout váček s penězi, aby zaplatil tvé potřeby. Zaplatíš svým mužům, něco si necháš a provoz v bráně se začne opět obnovovat. Stráže se vrátí ke své práci a ty můžeš spokojeně sledovat jak se tvé dílo zdařilo. Tedy mohl bys, kdyby jakmile projedou dva vozy dovnitř, nepřiběhl jeden z tvých lidí. "Pane! Ve Steel street jsou dva mrtví. Hostinský od Prasečího rapáku si stěžuje, protože mu nemá kdo zaplatit škody..." vychrlí na tebe. |
| |
| Margaretha Služebná je zvyklá plnit tvé příkazy. Nepomáhá ti s přípravami poprvé. Splní vše co jí rozkážeš a čím víc se decentně zkrášluješ jen tolik, aby to podtrhlo tvou krásu, tím zálibněji se na tebe dívá. Snad závist? Nebo touha? Pak tě ale zanechá osamotě oblečenou s připraveným vínem na stole. Někdo koneckonců musí tvého hosta uvést a času už mnoho nezbylo. Proto se také nepovaluješ dlouho. Zaslechneš dvoje kruky: "Tudy, můj pane," říká služebná tichým hlasem. Dotyčný mlčí. Není ti dáno zaslechnout jeho hlas, ani když služka vyklepe na dveře domluvený signál. Pak už stačí jen tvé tiché a vyzívavé dále, aby služebná otevřela dveře tvé zlaté klece a vpustila do ní dalšího ptáčka... Do tvého pokoje pak vkročí muž. Zprvu rázný krok vzápětí ustane, když na tebe pohlédne mladickým obličejem. Co je na první pohled zřejmé je fakt, že bude nejspíše o Zlatých plášťů, protože přišel v brnění i plášti. Také je velmi mladý, může mu být možná sedmnáct, možná devtenáct let, ale přes dvacet rozhodně ne. Má černé kudrnaté vlasy, malé kotlety a dolík na bradě. Trochu vystouplé lícní kosti a vyšší čelo mu přidává na autoritativním vzhledu, který by však jinak zcela pozbýval i díky svému věku. Má hluboko postavené černé oči, které se teď upírají přímo na tebe. A stojí vzpřímeně a mlčky. Brnění má stále na sobě, nevypadá že by něco přímo odkládal, zatím. Kromě helmy, tu drží v podpaží, jakoby čekal, co uděláš ty... |
| |
| soukromá zpráva od Varanda Martell pro Mučírna
Je mi zle. Bohové vědí, jak moc zle mi. Právě jsem vypila moč toho odporného chlapa, co si říká mistr zbraní a nyní mu musím olizovat mužství, jako nejposlednější kurva z posledního bordelu někde v Bleším zadku. Bolí mě za krkem, pusinka, i jazyk. Zvedá se mi žaludek, ale snažím se na to nemyslet. Jakoby to snad šlo. Nechápu, o co mu jde, ale vím, že je čím dál obtížnější plnit jeho úkol. A nic jiného mi má pozice nedovoluje.
Když mě konečně vytáhne svůj mučící nástroj z úst, chce se mi zvracet. Hlava klesla na prsa a slzy opustily své kanálky v mých očích. Už dost… Už dost… Ale tohle ještě nemá být konec. Cokoliv? Jak cokoliv? Co může ještě chtít? Zoufalé jsou vtíravé myšlenky a otázky na budoucnost, která je zdá se nevyhnutelná. Když mám opět ruce volné, stáhnu si je k tělu a promnu zápěstí podrážděná od konopného provazu.
Znovu se přede mně postavil a špičkou penisu se zapřel do mých úst. To ne, už ne… Zvednu k němu uplakaný zrak. Přece nemůže být tak krutý, no ne? Ale jeho pohled je chladný, neústupný… Otevřu rty. Další slzy zkrápějí mou líc. Obepnu růžolícími rty špičku penisu a začnu jej olizovat uvnitř své pusinky. Pod náporem sílícího pláče obepínám své nahé tělo ručkama v záchvatech nepotlačitelného chvění.
Polykám sliny a jeho tekutiny, které z té odporné věci vycházejí. Ale jemu to nestačí: „Chytni ho rukou!“ rozkáže mi krutý nelítostný hlas. Ne… chce se mi říct. Chce se mi i prosti, kdybych mohla snad bych i padla na kolena a prosila ať přestane, ale nemůžu. Odjela bych, kdyby mi to dovolil, jestli mě tu nechtějí mohu jít pryč, mohu se vrátit domů, bohové, já chci domů… Nakonec však přemůžu svou v křečích vzlyků uvězněnou ruku a dlaní obejmu jeho mučící úd. „Chyť ho silněji a pohybuj s ní.“ Říká mi. V očích se mu leskne spokojenost. Udělám, co říká. Snad brzy skončí, snad skončí… Ačkoliv to ještě netuším, co takový konec provází.
Asi jsem nedělala dobře co chtěl, protože po chvilce mě znovu chytil za vlasy a začal mou hlavou pohybovat, dopředu a dozadu. Na jazyk už nebyl čas ani místo. Beztak, jsem nezvládla ovládat ruku i jazyk. Zato vše teď dostalo mnohem šílenější rytmus a spád. 1… 2… 3… 4… 5… 6…
10…
15…
20…
30…
50…
Počítám si v hlavě každý pohyb. Je jich moc, ale počítání mi dovoluje zůstat při smyslech a doufat v konec. Ten opravdu přijde v podstatě znenadání. Pan Meyers spokojeně vzdychal, což sice nechápu, ale budiž. Jeho dech se začal zrychlovat společně s pohybem a najednou zpomalil, protáhl mi pusinku až do krku a nazpět. V té věci začala pulsovat a vzápětí jsem měla pusinku plnou další páchnoucí a odporně chutnající tekutiny. Kolík na nose a ucpaná pusinka mi nedovolují než opět polykat a spolykat všechno. Fuj… Fuj… fuj… FUJ!!!
„Pořádně olízat!“ Z posledních sil a zbytků dechu udělám, co říká. Tělo se mi škube už ne od pláče, ale od nedostatku vzduchu. Když ho ze mě konečně vyndám, mám pocit, že se snad zalknu. Hlava se mi zamotá, jak se mé plíce konečně opět zaplní kyslíkem. |
| |
| Práce opět volá Ač se obchodníkovi moc platit nechce, nemá na vybranou. Jen s nepatrným úsměvem peníze převezmu a rozdělím se se svými muži, kteří museli dělat tu potupnou výpomoc. Snad je to dostatečná záplata pro jejich ego. "Tak zpátky do práce." Pronesu k mužům již o poznání klidnějším hlasem a poté se spokojeně podívám na relativně plynulé procházení bránou. Moc času mi pro tuto činnost však dopřáno není. Za okamžik je u mě další z mých lidí a hlásí dva mrtvé. To snad není možné ! Všichni se tady bojí těch zvířat za Zdí, ale daleko rychleji se pobijí sami ! Hostinský je až druhořadý.. I když možná bude něco vědět. Důležité je, aby vrah zaplatil ! Kývnu na znamení, že rozumím a vydám se svižným krokem za mužem, který mě vede k místě incidentu. "Víme, kdo jsou ti mrtví ?! A viděl někdo něco ?" Vychrlím na muže zběžně několik otázek ještě cestou. Když dojdu k místu činu, rozhlédnu se po něm sledujíc způsob vražd. |
| |
| Vernon Muž se otočí drře s tebou tempo. "Pár lidí vidělo zbrojnoše s nějakou dámou. Jeden z těch mrtvých je vyhazovač vod rypáku. Ten druhý šta,gasta co přebral. Vyhazovač ho měl vyhodit, protože začal dělat škodu a taky z něj vymlátit prachy, ale oba je zabili." vysvětlije ti překotně informace, které spolu souviset mohou, ale ani nemusí. Jdete rychle nevšímajíc si okolo chodících lidí, až dokud nedojdete na místo činu. špnavá ulice, krvavá louže kolem dvou těl, v jednom místě smíšená se zvratky. Dveře hostince před kterým se krveprolití událo, zejí dokořán. Z něj vykukuje několik zvědavých opilých povalečů. Hostinský od Prasečího rypáku, kterému lokál patří, se dohaduje s jedním zlatým pláštěm, zřejmě kolegou z hlídky, který patří k tomu co pro tebe došel. Zatím to tu drží pod kontrolou. Je tu pár zvědavců, co ještě (nebo už) přihlíží. Jeden z těch mrtvých má rozseklé břicho, jeho střeva se válí na dláždění spolu s dalšími vnitřnostmi. Ten druhý je probodnutý v oblasti hrudníku, buď přímo dr srdce, nebo někde těsně vedle. Určitě se jedná o práci meče. "Kde teď seženu dlalšího vyhazovače?!" ptá se hostinský. Pravda je, že ten přeseklý byl docela korba, takže pokud to byl on... Na druhou stranu to jistě nebyl poslední zoufalý svalovec v Králově přístavišti. "A Korick mi dlužil už stříbrňák za chlast a dneska mi rozflákal tři židle! Tři židle...!" stěžuje si už asi po víc než jen několikáté... Ty zvoláš své otázky a přerušíš tím hlasy lidí, co si o čemsi šeptali hostinské, i tvého podřízeného, co mu chtěl zrovna oponovat. Všichni se po tobě ohlédli. Matky si přitáhly své děti blíž k tělu. Muži se ošili. Hostinský si tě podezřívavě prohlédl. A druhý ze Zlatých plášťů přišel blíž k tobě. "Lorde veliteli, ti mrtví jsou Korick Mosr, místní opilec a Jerom Filt, vyhazovač. Víme, že je zabil voják co doprovázel nějakou dámu." Ohlásí ti, co už zjistil z výslechu méstních, kteří přihlíželi. V tom se však ozve jeden z mužů, co vyhléžejí zevnitř hostince. "Měl na sobě znak ryby!" Zapotácel se a znovu opřel tentokrát o futra. "Na zbroji, na zbroji měl rybu." dovysvětluje ještě a ukazuje na ramena. Což ovšem tak trochu mění situaci. Ryba jak jistě dobře víš, je znakem Tullyů. A pokud je zabil voják ve službách nějakého vyššího rodu, pak to bude mnohem těžší, než jen bnaít, chytit a zavřít nějakého pobudu. Jednodušší v tom směru, že tolik dam z rodu Tullyů asi v Králově přístavišti nebude, těžší v tom, abys nějak docílil spravedlnosti. No spravedlnosti... Jde tu skutečně o spravedlnost? Nebo vlastně ani tolik ne? Hostinskému bude stačit, když mu někdo zaplatí škodu a to by ta dáma jistě mohla. Rodiny těch mrtvých (pokud vůbec nějaké rodiny mají) si netroufnou ničeho (včetně vymáhání trestu) proti nějaké šlechtičně. Ale taky je t ten fakt, že nevíš proč k tomuto krveprolití došlo. Pokud šlo o nějakou podivnou náhodu, možná by ta dáma prostě zaplatila aby měla klid. Ale pokud v tom bylo něco víc, je moudré ji zkusit vyhledat a říct jí o tom? Nebylo by nakonec lepší promluvit si o tom pobočníkem krále, než nějak zasáhneš? Jsi přeci jen přímo podřízený malé radě... A pokud by jsi chtěl jít za ní, musíš nejdřív zjistit, kde lady Tully sídlí zde v králově přístavišti. A k tomu je nejlepší zajít si na úřad za nějakým pisálkem, který to pro tebe jistě vyhledá. Co je správné? A co je pro tebe výhodné? A Co se tu vlastně přesně stalo? |
| |
| Vyšetřování Muž kráčíc se mnou ulicemi až k místu činu mě zběžně informuje. A dle relativně ucelených informací lze poznat, že nepatří k té neužitečné a věčně nalité části mých lidí, které jsem po svém předchůdci převzal. "Co by dáma, která si může dovolit ochranku, dělala v takové smradem nasáklé díře?" Zeptám se spíše sám sebe, než že bych skutečně od strážného čekal nějakou konstruktivní odpověď a zakroutím hlavou. Dnešek je stále zajímavější.. Nakonec společně dojdeme až k místu činu. Tedy před dveře toho pajzlu. Možná z něj chtěl vyhazovač vymlátit peníze, ale něco se nepovedlo.. Možná ten opilec vytáhl zbraň a zabili se společně v souboji a pár mincí. Proletí mi hlavou první teorie, kterou však nikomu nesděluji. Před hospodou je hostinský hádající se s dalším strážným o své svízelné situaci. Ten mě však popravdě moc nezajímá. Zatím. Jsem zvyklý se dívat na krev. Ostatně, taky jsem se takových rvaček před několika lety účastnil. Tedy si bez žádných problémů se žaludkem prohlédnu oba mrtvé. Žádné zbraně. Ty by sice mohl někdo do našeho příchodu už ukrást, ale stejně. Kdo z těch dvou by se uměl ohánět takto mečem.. První rána nebyla moc promyšlená. Vojáka či šlechtice by chránila na břiše zbroj. Tohohle nebožáka ovšem ne. Stejně to chtělo pevnou ruku. Asi to byl úder proveden ve vzteku. Žádná obrana. Tasil a udeřil. Ještě chvilku sleduji jednoho z mrtvých. Jehož vnitřnosti jsou všude kolem. Pak - naprosto ignorujíc čumily či hostinského - udělám dva kroky k druhému mrtvému. Dle postavy asi onoho vyhazovače. Tady už to útočník promyslel. Jedna rána, přímo do oblasti srdce. Tenhle byl pravděpodobně až druhou obětí. Chvilku klečím nad druhou mrtvolou. Poté vyslovím své otázky rázným hlasem. Všichni konečně zmlknou a druhý strážný mi odpoví. Takže je zabil skutečně někdo třetí. Ale ta dáma tu je buďto nová, nebo si tu vyřizuje nějaké účty za oponou. Protože nikdo normální z takové vrstvy by tu jen tak nechodil. V tom se ozve hlas muže. Jeho informace mě donutí se ušklíbnout. Takže je to slečna z rodu Tullyů. To značně zlehčuje pátrání. Ale zase ztěžuje trestání. S takovou informací bych mohl zajít za pobočníkem krále. Ten by vše vyřešil a já bych dostal pokyn. Skvělé pro kariérní postup. Ale ten by mi už nikdy neodpověděl na otázku, co se tu skutečně stalo. Nedělám si iluze, nikdy se tady lidé jako tihle dva.. nedoprosí spravedlnosti. Ale pokud tak rozhodnu, bude to mé rozhodnutí. Proto tuto práci dělám. "Tvá informace je velice cenná. Pojď sem, řekni mi své jméno a kde tě najdu. Budu tě možná ještě potřebovat. Případně budeš za svou službu i odměněn." Zvolám na muže přes okno. Tím odměňováním si sice nejsem až tak jistý, ale zase to zvyšuje pravděpodobnost, že nebude o svém jméně a bydlišti lhát. Počkám, až mi tyto informace řekne a otočím se k odchodu na úřad vyhledat si onu dámu. Ještě před odchodem vydám povel k uklizení mrtvol. |
| |
| Vernon Na tvůj pokyn se muž ve dveřích Prasečího rypáku pustí trámů a vykročí blíž k tobě. Evidentně už něco vypil, protože má problém držet rovný směr, ale na druhou stranu už to nevypadá, že by se přímo potácel. Musí trochu přivřít oči v jasném denním slunci. Není to zrovna žádný mladík, ale ani staroch. Možná třicet let. Strniště na tváři, košile venku z kalhot, ale ne přímo špinavá ani zašedlá stářím. Kalhoty má jednoduché jako běžný poddaný a boty jen aby se neřeklo. Rozhodně neni ve svátečním. Je z něj cítit alkohol, když přijde k tobě a mrtvým blíž. Neopomene šlápnout do louže krve, ale po vnitřnostech se mu podaří neuklouznout. Nemá žádné zvláštní znamení, podle kterého bys ho poznal na pohled. Ale už na ten druhý si můžeš všimnout drobné jizvyčky na krku pod vousy, co mu začínají růst. "Sem Jon, pane," začal ten muž. Jeden z tvých kolegů, ho vzápětí opravil. "Lorde veliteli." Muž se po zlatém plášti ohlédl a pak se zaměřil zpt na tebe: "Sem Jon Crow, lorde veliteli a bydlim tady za rohem na rybím trhu u Blátivý brány." odpoví na tvé otázky. Zdá se, že ochota mu nechybí. Jestli jen kvůli případné odměně lze jen hádat. Tvoji muži dostali na povel uklidit uličku a znovu ji zprůchodnit. Tedy ne uklidit, jako zbavit krve a střev, ale uklidit, jako vzít mrtvoly a odtáhnout k nejbližšímu sídlu tichých sester, aby je připravili na pohřeb. Nejspíš bude i na tvých mužích, aby spravili jejich rodiny, ačkoliv to asi nechají spíš na někom z místních. Ostatně ještě když odcházíš tak ten hlavnější z tvých dvou zlatých pláštů se ptá okolopřihlížejíchcích: "Měli rodiny?!" Ale to už se tebe v podstatě netýká. Tvoji lidé jsou zvyklí a tihle asi i relativně schopní. Jistě to zvládnou. Tebe čeká cesta do Rudé Bašty, protože sídlo úřadu je právě tam. A to je přecijenom kus cesty. Vyjdeš ze špinavé Street of Steel na rybí trh u Blátivé brány. Pach špíny, lidí, potu, a chcanec mísící se s nejrůznějšími pachy od jednotlivých řemeslníků co tam pracují, vystřídal zápach spojený s rybinou, který totálně přehluší vše na náměstíčku. Tady někde má bydlet ten Crow. Ale to je teď jedno. Hrad se tyčí nad městem, ještě docela kus od tebe. Projdeš uličkami, mineš několik dalších hlídek, naštěstí nikoho opilého, až vystoupáš až k jednomu ze vchodů za hradby hradu. Pro tebe dobrá zpráva je, že nemusíš dovnitř Rudé bašty. Úřadu patří celá jedna věž, a tam se dá dostat i opřes nádvoří, nemusíš nikam do bludiště spletitých chodeb, kde by tě mohl kde kdo vidět. Tady sice taky může, ale je to jednodušší. A pak konečně projdeš brankou do věže. Vlastně jsi tu až doposud nikdy nebyl, pouze jsi o tomhle místě slyšel, tvůj bývalý šéf o tom mluvil, asi každý ze Zlatých pláštů věděl, kde věž najít, ale většinou nebyl důvod sem přímo chodit, krom asi vašeho velitele a tím jsi nyní ty. Jakmile vstoupíš do věže, ocitneš se v něčem, co ze všeho nejvíce připomíná vstupní halu. Podlaha je dlážděná, mistři kameníci si dali záležet na motivu draka, který je vyobrazen na podlaze. Na zdech jsou maličká úzká okna, která do haly propouštějí jen malé množství světla. Je zde několik polic, ale nejsou v nich vystavené žádné jknihy a písemnosti a není uzde nikde ani žádný stůl s úředníkem, co by tady tomu velel, nebo alespoň poskytoval informace o tom, co kde je. Ale jakýsi mládenec v rouchu písaře seběhne ze schodů, které se táhnou po obvodu věže uctivě ti věnuje v krátkosti úklonu a zamíří kamsi do sklepních prostor, kam vedou další schody kus od tebe. Tedy pookud ho tam samozřejmě necháš dojít... |
| |
| Pochybné zlato Sleduji obchodníka, jak se mi snaží vyhovět a okamžitě odběhne pryč. Na jeho otázku ohledně toho zlata, jen kývnu a nechám ho bez dalších řečí jít. Poslouchám lamentování obchodníka z dílny, ovšem rozhlížím se kolem a občas se podívám i na ty dva jeho tovaryše, které tam má a kteří se tak moc věnují své práci. Jakmile se opět objeví s truhličkou, vrátím se k jeho stolu stejně jako on a truhličku si alespoň trochu prohlédnu, než ji na chvíli otočí a odemkne ji. Nečekala jsem, že tam bude až takový výběr z nejrůznějších pokladů. Skryla jsem svůj údiv za celkem spokojeným výrazem. Ovšem napadá mne, jestli ono zboží v takovém krámku má co dělat. Pohled mi těkne k zlatníkovy a následně k jeho pokladu. „ Odkud jsou ty šperky?“ Zeptám se prostě a nahlédnu do truhličky. S opatrností si začnu prohlížet jeden z prstenů s modrým drahokamem a nakonec jej se vší opatrností vyzkouším, jestli mi bude sedět. S úsměvem ho položím po krátké zkoušce na stůl a znovu se zadívám do truhlice. Opravdu se mi nějak nezdá, že by zrovna v téhle části města měl mít někdo takové věci na skladě a nebýt na hlavní ulici. Je mi to podezřelé. „ Proč nemáš zrovna tohle ve výloze, třeba by ti to sem nalákalo více dam. Nemyslím, že by sem Lady Lannister zašla jen tak. Ovšem kdyby viděla tohle…“ Větu nedokončím, snad je jasné, že kdyby viděla tohle, pravděpodobně to skoupí úplně celé. „ Nemáš tam ještě něco jiného?“ Zeptám se ho a zadívám se na truhličku. „ Nebo tohle je vše co máš?“ Podívám se na chlapce, kteří pracují o kousek dál od nás. Jemně si je prohlédnu. „ Myslím, že se podívám raději ještě jinde. Třeba se ale vrátím.“ Vrátím prsten zpět do truhličky a vydám se ke dveřím. Tenhle obchod by nebyl nic dobrého. Jakmile vyjdu ven, podívám se na Liru. „ Půjdeš se podívat po nějakém jiném zlatníkovi. Tenhle se mi absolutně nelíbil. Na tom, že to zboží měl takhle zastrčené bylo něco podezřelého. V první řadě sem ale dovedeš, Toma a i Jacka. Oba pacholky. Chci aby zjistili, kde ti dva tovaryši žijí. Oni by mohli moc dobře vědět, odkud ty šperky pochází.“ Zadívám se jí do očí. „ Určitě zvládneš najít něco lepšího než tohle. Zkus to na hlavní ulici, třeba se tam někde někdo usadil. První ale dojdeme pro Toma a Jacka.“ Povím jí a rozjedu se mezi svými strážemi zase domů. Opět budu muset počkat než se něco vyvrbí, ale myslím, že jsem teď udělala dobře. Nač si dělat zbytečné problémy s tím, že bych odkoupila kradené zboží. Nebo kdo ví co. |
| |
| Lady Aleera Tully Zlatník tě dychtivě pozoroval. Jemný spokojený úsměv na tvých rtech vykouzlil nejistý úsměv na těch jeho. Rukama se opíral o desku stolu a nezpouštěl z tebe oči. Zeptala ses odkud jsou ty šperky a zlatníkovi rty se jemně zachvěly. "O-odkud, že jsou, mylady? O-odtud jsou. Jistě, sám jsem je vyráběl, kameny mi dodali až z Bravosu, jistě..." Tvůj zájem je pochopitelný, ať už proto, že by ses mohla pokusit snížit cenu zboží, nebo pro něco jiného. Třeba je to pouhý zájem, co může takový obchodník vědět, že? Zeptala ses proč nemá šperky vystavené, ale na to se zlatník mohl jen uchetnout: "Ale mylady, tady? Měl bych je mít vystavené, aby mi je někdo ukradl? Umělec nevystavuje dílo na odiv každému zloději s nenechavýma rukama, to ne..." mávl nad tím rukou těkajíc očima z truhličky na tebe, jakoby se bál, že mu ji snad odneseš celou bez zaplacení. "N-něco jiného? N-ne není to všechno co mám, ale mylady, není jediná dáma, která touží po parádě na ples," pousmál se, ale jeho úsměv povadl, když jsi z avřela truhličku s tím že se podíváš ještě jinde. "A-ale... jinde, lady? Ale to přece... Podívejte se ještě jednou, lepší skvosty nenajdete v celém městě, paní!" volá ještě za tebou, ale ty už jsi rozhodnuta, že stejně odejdeš. Vyjdete z krámku všichni čtyři. Ty, Lira i tvoji dva ochránci. Služka ti kývne na souhlas s rozkazy. "Ano paní." Stráže jdou s tebou a pokračujete nejkratší a nejpřímnější cestou k tvému domovu. Dveře pod tlakem uvolní svou cestu a pak už jste uvnitř v hale, kde čeká majordomus, jenž tě zde opět uvítá: "Vítejte zpět, má paní." Pokud někdo v tomhle domě může sehnat pacholky dostatečně rychle, bude to právě on. Služebná se na tebe obrátí: "Mám vyrazit hned, paní?" Strážní čekají po tvém boku na další rozkazy. |
| |
| Doma Jakmile mi strážní otevřou dveře mého domu, s jemným úsměvem vejdu a rozhlédnu se kolem. Nechám se přivítat majordomem, nasledně se na něj rovnou otočím a zadívám se mu do očí. „ Najdi oba dva pacholky. Chci, aby mi zjistili, kde bydlí dva tovaryši jednoho… velice zvláštního zlatníka, který nevypadá zrovna dvakrát poctivě… Lira je zavede tam kde má sídlo zlatník, oni budou muset ty dva chlapce prostě a jednoduše uhlídat a pak mi dát vědět kde žijí. Další kroky provedeme až po tom co to budu vědět.“ Řeknu mu a podívám se na Liru. „ Dneska se hodně nachodíš, děvče… Vezmi si znovu strážného a odveď oba pacholky k tomu zlatníkovi. A pak zkus najít nějakého jiného zlatníka. Klidně i více možných obchodníků. Ať se nemusíme pořád vracet a znovu vydávat na cestu.“ Krátce jí pohlédnu do očí. Jakmile odejde. Propustím svého posledního ochránce a vydám se do pokoje k malému zkontrolovat jak na tom je. Přesto jej nechám ještě chůvě a rozejdu se do své pracovny probrat záležitosti svých panství. Přeci jen potřebuju mít přehled o tom co se kde děje. |
| |
| soukromá zpráva od Iron Throne pro Pomalu rozdychavas sve plice jak te nahly prival zivotodarneho vzduchu naplnuje a hlava se ze vsech sil snazi udrzet si vladu nad telem. Jak skoncil tak te tam zanechal, bez podpory a to uz jsi nevydrzela. Celou svou lehouckou vahou si se snesla na studenou podlahu, privadejic dalsi sok tve jiz tak zubozene psychice. To uz si nastesti pro sebe nevydrzela a propadla se do slastneho sneni z nehoz nejlepe neprobudit se. Avsak presto vsechno probouzis se, unavena a znicena jakoby si prozila nejhorsi okamziky sveho zivota, prozila si je snad? Nez rozpoznas vse kolem, uvedomujes si ze lezis a ze ti je prijemne. Kdyz nakonec oci rozevres, vidis svou sluzebnou jak se nad tebou naklani a opatrne ti utira pot a tekouci vodu z obkladu na cele. Kdyz spatri tve procitnuti jen se usmeje a mile promlouva: "Jste v poradku ma pani? Cesta vam nejspise uplne nesedla, nebot se vam udelalo nevolno a omdlela jste pri prohlidce, nas mistr zbrani vas okamzite odnesl zde a dve hodiny jste spala. Nemate hlad? Ci snaz zizen? Hned vam neco prinesu. Nevstavejte prosim, o vsechno se postaram. Pred chvili prisla zprava od naseho pana, vse zarizeno drive, jiz se vas nemuze dockat a proto specha s navratem, z dopisu je patrno ze dorazi behem zitrka. Budete li si prat necham vam ho donest aby jste si ho mohla sama precist." Opravdu se citis velmi malatna a pri opatrne prohlidce si vsimnes ze mas na sobe kosilku na spani, nejspise te sluzka svlekla a postarala se o vse potrebne. Po chvili se citis mirne hladova a i neco na zahnani zizne by se hodilo. |
| |
| Když jsem připravena a osamocena, lehnu si na postel a opět vytáhnu dopis s instrukcemi. Ani mě tak moc nezajímají právě ony instrukce, ale zahledím se na podpis. Právě v ten okamžik zaslechnu kroky, blížící se k mému pokoji. Rychle schovám dopis do šuplíčku u stolku a poté přejdu na místo, kde mě bude moct můj zákazník ihned spatřit, jen co otevře dveře. Stojím rovně a s co nejmilejším úsměvem na tváři. Spatřím mladého, velmi mladého muže v barvě Zlatých plášťů. Mám raději starší a zkušenější muže, ale o to bude možná můj úkol dnes snazší. Doufám. Poté co si ho prohlédnu, podívám se mu hluboce do očí a lehce si přikleknu, jako v úklonu. Vítám tě, můj pane. Rychlým krokem přejdu k němu, ale zastavím se až u jeho boku, tak aby sem se ho lehce dotýkala, přitom mám v úmyslu zavřít za ním dveře, což také udělám. Pak udělám krok vzad a opět se na něj usměji. Dáme si trochu vína? Na uvolnění? Nečekám na odpověď a už nalévám pro nás pro oba. Snažím se ho pohledem hodnotit, jak se cítí, zda je sebejistý a zvyklý na takové služby nebo zda je to nováček. Prostě si ho analyzuji. S pohárem přejdu k němu, opět co nejblíž, jako staří známí a podám mu pohár, přitom se lehce dotknu jeho prstů. Klidně si odlož tu těžkou zbroj. Jistě není pohodlná. Opět se usměji a mrknu na něj, přičemž pohladím zbroj na místě jeho prsou. Pak se trošku zarazím. Doufám, že ti nevadí, že ti budu tykat, ale pokud chcete pane, mohu vám vykat. Jinak já jsem Margaretha. Usměji se tak sladce, jak jen umím. |
| |
| Sen, probuzení a špatné zprávy
Lapala jsem po dechu a dívala se, jak se ušklíbá, natahuje kalhoty a odchází. Jen okrajem vlastní mysli vnímala pád stoličky a chlad země dotírající na moji kůži, než vše, s konečnou platností královské pečeti, zahalila tma.
Je jasný letní den. Slunce v naší rodinné usedlosti na kopci u kraje vinic září jasně a jeho paprsky jsou teplé, až rozpalují líce do růžova. Sedím si u loutny na vyhlídce před mým pokojem a dívám se jak si Devon s Dredem dávají závody ve střelbě z koňského hřbetu. Verita s Vissenou jsou dole v dětském pokoji se septou. Verita tuším vyšívá a Vissena se učí nějakou poezii, myslím.
Já se věnuji hudbě. Mám ráda hudbu celým svým srdcem a Darosh mi před chvilkou podal jeden ze svých textů, jestli bych k němu nevymyslela melodii:
V bílých vločkách stopy leží vlk vyčkává v posteli.
Bouře přijde, všichni vědí, vlasy bílé, jelen v říji.
Za hradbami ledu v srdcích, černé peří havranů, nenechaj tě v klidu dožít ohně prvních divochů.
Zima přijde v zuřivosti zemře mrtvé řev slyšeti.
Síla roste, neskloněna, oheň padne a krev rudá.
Za hradbami ledu v srdcích modrá smrt se blíží vrány volaj vzlétaj křičí jak se lidé souží…
Což nyní činí náplň mého odpoledne. Zatímco bratr sedí vedle mne a poslouchá moji snahu. Zdá se zamyšlený, jak mě pozoruje. Jeho oči jsou čím dál hlubší, až mi začíná být jeho pohled nepříjemný.
Náhle se zvedl a má veškerá snaha přestala.
„Co to má znamenat?!“ začíná křičet. Vůbec to nechápu. Chci se zvednout, ale nejde to. Něco mi poutá nohy k židli. Kouknu dolů a pak zase nahoru. Loutna někam zmizela, takže mě nic nechrání a bratr mě chytne za bradu.
„Jsi moc neposlušná sestřička, budu tě muset potrestat…“ A pak se začíná smát. Jeho smích je ostrý a přináší mi svízel a strach. Tvář bratra se mění v obličej pana Meyerse.
A já se s výkřikem probouzím ve své posteli… Tedy ve své nové posteli v domě mého snoubence, které jsem ještě ani nespatřila. Rozhlédnu se. Vše je takové jako si to pamatuji. Jen já jsem v noční košilce překrytá dekou a služebná, která mi prve pomáhala s koupáním, oblékáním a česáním, teď u mě sedí a omývá mi tvář. Musela zachytit obklad, který mi spadl z čela, ale je moc šikovná a podařilo se jí to. Zadívám se jí do očí, když ke mně promluví svým klidným vyrovnaným hlasem:
„Jste v poradku ma pani? Cesta vam nejspise uplne nesedla, nebot se vam udelalo nevolno a omdlela jste pri prohlidce, nas mistr zbrani vas okamzite odnesl zde a dve hodiny jste spala. Nemate hlad? Ci snaz zizen? Hned vam neco prinesu. Nevstavejte prosim, o vsechno se postaram. Pred chvili prisla zprava od naseho pana, vse zarizeno drive, jiz se vas nemuze dockat a proto specha s navratem, z dopisu je patrno ze dorazi behem zitrka. Budete li si prat necham vam ho donest aby jste si ho mohla sama precist.“
Co prosím? Cesta? Nesedla? Já že jsem omdlela? Při prohlídce? Ale ON… ! Než bych ji přerušila a plýtvala silami, ulehnu zpět na polštář a nechám si opět přiložit obklad a osušit tvář, zatímco Rosalin pokračuje. Musím chtě nechtě uznat, že mám žízeň a žaludek se rovněž začíná hlásit o svá práva. Tak jí přikývnu a vyslechnu si o zprávě od jejího pána. Cože? Zařízeno dříve? Ale to znamená… Ne…ne, ne, ne… Zakroutila bych hlavou, ale nesmím dát najevo své znepokojení, protože se zdá, že služebná vůbec nemá tušení o tom, co se dole odehrálo, a nebo to ví, a pak je to ještě horší…
„A-ano, ano prosím, Rosalin,“ vydechnu unaveně a Ros odejde.
Chvíli jen tak ležím a užívám odpočinku. V mém pokoji je krásný klid a mrzí mě jen, že nemám dost sil na to, abych vstala a došla si zamknout. Ačkoliv je pravda, že klíč jsem od pokoje nedostala a v zámku rovněž není. Snad bych ho ale někde našla, jen kdybych se dokázala přimět vstát. Ale já jsem teď ráda, že ležím. Co to má vlastně znamenat? Jak jsem se sem dostala? Vím jistě, že noční košilku jsem na sobě určitě neměla. Vlastně jsem na sobě neměla nic potom, co ze mě serval ty blankytně modré šaty, co se mi tolik líbily. Jak mě sem dostal? Nesl mě přes celý dům nahou? Zahalil mě do těch roztrhaných šatů a přinesl sem? Zavolal sloužící dolů. Aby se všichni pokochali pohledem na mé ponížení a rozkázal jim, aby mě přenesli, oblékli a ošetřili? A nemohl to být třeba jen sen? Abych to zjistila, podívám se pod košilkou na své tělo. Dvě maličké tržné ranky od bičíku na prsou, jsou však jasným důkazem toho, že co se ve sklepení odehrálo, nebyl žádný výmysl. Vše se mi to vrátí. Přikování ke zdi, rány bičem, servání šatů, jeho slova o otrokyni, kterou bych teď měla být, jak mě přivázal ke stoličce a znehybnil, pachuť jeho moči i semene. Nedostatek vzduchu…
Jak se vzpomínky vracejí, srdce se strachem rozbuší a mám problém opět dostatečně dýchat. Ale když už bych si potřebovala sednout a chytit se za krk, vyruší mě z agonie zaklepání na dveře.
Zadívám se tím směrem, srdce stále buší ale záchvat už přestal. Nedělám nic, a tak dotyčný klepe znovu.
„Jste v pořádku, má paní?“ vyléčí mě až Rosalinin hlas. Přinese úlevu a kýžený klid.
„A-no. Dále…“ vyzvu ji ke vstupu. Zajímá mne vzkaz od lorda Edgertona a opravdu se více než kdy jindy potřebuji napít a najíst. Koneckonců jak hlásí slunce je již jistojistě čas oběda, možná že už je dokonce spíš po poledni… |
| |
| soukromá zpráva od Pomocný PJ pro Muž tě pozoruje. Vnímá kadžou křivku tvého těla, jakoby před ním stála bohyně všech jeho neukojených nočních tužeb. Usmíváš se a on buď neví jak se na úsměv odpovídá (rovněž úsměvem), a nebo si záměrně drží vážnou tvář. Zavlníš boky a jdeš k němu. Stačí větší kroky a už se svou paží opíráš o tu jeho, a dovíráš dveře, které už jinak zavírala služka. Jakmile jsou zavřené všimneš si, že mladík pootočil hlvu tak aby na tebe viděl, ale tělem zůstávaá otočený do místnosti. Tvůj krok vzad najde odezvu v jeho dalším pohybu hlavou. sleduje jak umě naléváš víno a nezdá se, že by věděl co si počít. Tedy buď neche, nebo neví. Co z toho je asi horší? Hodnotíš ho a zjišťuješ že působí napjatě. Nebo upjatě? Svaly má zatnuté, tvář téměř křečovitě drží neměnnou, možná že se dokonce cítí tak nervózní, že se až přepečlivě a křečovitě drží své tvrdé masky. Už jsi měla mnoho mužů, ale vždy se najkde někdo, kdo dokáže překvapit. Jistota se nachází jen těžko. K činu ho vybucuje až moment, kdy mu podáš sklenku vína. Tu od tebe chce převzít, ale pak jakoby si uvědomil, že stále drží pod paží přilbici, stáhl ruku zpět, rozhlédl se po pokoji a nakonec přilbici i s kroužkovou a koženou kuklou odložil k jedné zdi, aby mu nepřekážely. Vzal od tebe pohár s vínem a dotkla ses jeho prstů. Jenže měl rukavice. Ipět se rozhlédl, pohár s vínem odložil, sundal rukavice a vzal si víno zpět. Konečně mohl přivonět a upít. Poznámka o odložení celé zbroje ho přiměla k tomu, aby se na tebe podíval. mluvíš o tykání a vykání, ale těžko říct zda mu vadilo právě tohle. Jako by se hodlal plaše stáhnout do šnečí ulity ohlédl se na věci, které už odložil a pak zpět na tebe. Vteřinka ticha jež následovala působila nepřirozeně a tísnivě. Ale pak poprvé zaslechneš jaho hlas: "Hard," představí se. Nakonec přeci jen začne zápasit se svou zbrojí a má poměrně veliké štěstí, že se mu prsty nezapletly a tak vše proběhne v pořádku a poklidu. Nejprve odepnout plášť, pak porozepínat kožené pásky, sundat kiris, kroužkou košili pod ním a ukázat ti tak své vcelku vypracované tělo. Viděla jsi uzž mnohem silnější a tvarovanější muže, ale je na něm poznat, že je voják a že jistě denně cvičí. Oblečení pod zbrojí má jednoduché a pohodlné. Narozdíl od toho, co obvykle nosí na něm.znovu vezme pohár do ruky a při neustálém pozorováí tvé osoby opět upíjí. Vypadá to, ež to s ním budeš mít eště těžké. Ačkoliv rozkrok jeho kalhot dává víc než jasně najevo, že mužství tohoto vojáčka, jži dávno stojí v pozoru. |
| |
| soukromá zpráva od Margaretha pro Hard. Pousměji se na něj. Uvědomím si, že se možná necítí uvolněně. A to je pro mou práci to nejdůležitější. Asi bych nejraději začala něžnostmi, ale cítím, že by pro něj mohlo být lepší, kdybychom se uvolnili a spřátelili. Pohlédnu na něj a přejdu k okraji postele, kde se posadím. Chvíli na muže jen hledím a dávám dost najevo, že se mi jeho tělo opravdu líbí. Nakonec se kousnu do rtu, odložím pohár, který jsem již dopila a pohlédnu mu do očí. Takže, co by sis představoval? Mám pro tebe celý den, takže jestli se chceš najíst, napít, popovídat si a pak se odreagovat…je to jen na tobě. Neudržím se a zase přejdu k němu, co nejblíž. Položím své ruce na jeho hruď a zhluboka se podívám do jeho očí. Jsi voják…pohladím ho po hrudi až k okraji kalhot, soudím dle tvého vypracovaného těla a zbroje. Usměju se a zdá se, že je to upřímné. Pověz mi něco. Nakonec se k němu velmi těsně přitlačím a pohladím mu rty a ty své lehce pootevřu. Čekám, co mi poví. |
| |
| soukromá zpráva od Pomocný PJ pro Když jsi vyslovila jeho jméno spěšně upil z poháru. Nesouští tě z očí když si sedneš na postel. Přehrnul horní ret přes spodní, jakoby usilovně přemýšlel zda si přisednout či nikoliv. Tvé zálibné prohlížení jej nakonec přiměje, aby vykročil blíž. Ale to už ty opět vstáváš jemu v ústrety a tak se stalo, že jste do sebe téměř vrazili. Tvé bradavky se mohou téměř dotknout jeho hrudi, jak blízko ses k němu dostala. Mladík polkne a ty slyšíš a cítíš zrychlující se dech. Ve tváři mu sice není znát téměř nic, ale tohle jsou jasné příznaky toho co by rád ale zároveŇ i studu. Začneš jemně přejíždět dlouhými něžnými prsty po jeho hrudi. Tvůj hlas je podmanivý a medový. Chválíš jeho tělo a svou zdatnou ručkou sjíždíš do nebezpečných končin. Když se k němu nakonec přitiskneš, sama plná touhy po něžnostech a přitiskneš své rty na ty jeho, tak se voják poprvé odhodlá k něčemu, troufalému. Pootevře své rty a spojí je s tvými. Nejprve jen letmý dotek, ale rozhodně to zkusí znovu, aby došlo k opravdovému polibku, pokud ty sama budeš chtít. Jeho silné paže tě nežně, jako květ, který zahradník nechce poškodit, obejmou a přitisknout k jeho tělu pevně, ne však bolestivě. Nezkušené ruce mu jezdí po tvých zádech, ale nedá se říct že nepříjemně. |
| |
| Lady Aleera Tully "Ano, má paní," řekne majordomus hlasem bez zabarvení a odejde. Lira ti přikývne, co může dělat. "Ano, má paní." Otočí se na strážného, který ji doprovázel už před tím a řekne mu jen: "Tak asi počkáme." Ještě než dorazí pacholci se ty odebereš nahoru k malému, jehož pokojný spánek hlídá chůva. Načapáš jí s pletacími jehlicemi, ale to není nic závadného. O tvého chlapečka je momentálně postaráno, tak proč by nesměla využít volného času nějak konstruktivně? Kývne ti na pozdrav a nechá tě opět odejít. Ty zamíříš do pracovna. Tvá pracovna není moc malá a sousedí s tývmi soukromými komnatami. Mistr Legan, tvůj písař, právě pokládá na stůl nějaká lejstra. Když přijdeš tak vzhlédne. Je to starší muž, kolem padesáti řekla bys. Má na starosti havrany a tvé písemnosti. Tedy hlavně to, aby v nich byl pořádek. "Má paní, čtvrtletní hlášení z vašich panství," řekne a počká až se usadíš, popřípadě ho vyzveš aby se rovněž usadil. Přeci jen je zvyklý ti být k dispozici, kdykoliv si nevíš s něčím rady, nebo potřebuješ s někým konzultovat problematiky, které obvykle vyřizovali tvůj otec a tvůj manžel. Usadíš se a začneš číst. Po svém otci jsi toho moc nezdědila. Ano, víc než tvá macecha, to jistě, ale jinak? Tvůj otec byl pouhý rytíř, měli jste jen malou usedlost. Sice soběstačnou se nějakými těmi pozemky a vesnicemi, také nějaké to služebnictvo ale zrovna nejbohatší jste nikdy nebyli. To po svém manželovi už je to o něčem jiném. Malý hrádek přilehlé vesnice, lesy, pole, louky, pár věrných rytířů, nějaké vojáky, statky... A s tím souvisí administrativa. Zjistíš stav úrody, obsazenost sýpek, výdělek z daní, musíš odečíst a schválit podpisem rozpočet výdajů, které souvisejí s údržbou a platy, zjistíš ztráty na dobytku a koních plus jejich přírůstky, kde sice ubude pár ovcí a koz, zato u krav menší přírůstek a u koní rovněž. Taky dostaneš k podpisu a stvrzení několik rozsudků smrti, které musíš podepsat, jinak nenabydou právní moci a nebudou moci být vykonány. Samozřejmě nemusíš to dělat, můžeš rozhodnout o jiném rozsudku, ale podle zprávy na papíře lze jen těžko posoudit vinu či nevinu. Je tam nějaké to loupežné přepadení s vraždou, za což mají popravit pětici mužů. Pokus o krádež v tvé pokladnici (což nesmí být necháno jen tak jinak zto bude dělat každý)... No zkrátka tě čekají dlouhé hodiny pročítání a vyřizování. Sotva to prolistuejš a zjistíš zhruba co tě čeká, protože musíš potvrdit popřípadě pozměnit a sepsat plány na další čtvrtletí, zaklepe Ares na dveře tvé pracovny a po vyzvání se ti s úsměvem ukloní: "Bude oběd, má paní." |
| |
| Úředníček Rozdám poslední povely a muži pod mým velením se dají do práce. Tito muži vypadají opravdu relativně schopně a tedy se již o samotný průběh příliš nezajímám. Mně čeká důležitější cesta. Cesta, která by mi měla ukázat na samotného viníka. Nebo přesněji - na jeho zaměstnankyni. Vrahem je vycvičený osobní strážce. O tom není již více pochyb. Ale jednal sám za sebe, nebo z rozkazu ? Ta druhá možnost je daleko pravděpodobnější, pokud byl viděn i s onou lady. Ovšem zda ten muž jen vykonával svou povinnost a chránil onu ženu, nebo byla jeho ruka vedena rozmarem naštvané slečinky.. To jsou další důležité faktory. Ostatně, proč by vyhazovač s místním ožralou společně napadal nějakou lady. Tyto a mnohé další otázky mi zaměstnávají mysl celou dlouho cestu, která je velice různorodá. Pach špíny způsobené mizernými podmínkami je náhle vystřídán jen o málo příjemnějším pachem ryb. Cesta ještě nějakou dobu trvá, ale nakonec konečně dorazím ke kýžené věži. Vstupní hala je opravdu krásná, z hlediska architektury. Ale trochu mě vytočí nepřítomnost žádného úředníka, či alespoň písemného registru. To snad v celé věži nikdo není ?! Rozhlédnu se kolem, ale než stačím cokoli dalšího udělat, spatřím mladého písaře kráčejícího někde po schodech. Ten si mě sice všimne, ale zjevně nejeví zájem se mnou nijak komunikovat. "Prosím, počkejte !" Zvolám rázným hlasem a navíc se muži postavím do cesty, kdyby náhodou na to "prosím" neslyšel. Není to nejspíš nejvychovanější, ale rozhodně efektivní. "Jakožto lord velitel potřebuji informace o všech ženách rodu Tullyů zde ve městě. Přičemž mě hlavně zajímají ty, které zde nežijí moc dlouho." Sdělím muži své požadavky aniž bych se zajímal o to, zda mi je může poskytnout, či musí zavolat někoho dalšího. Poslední věta je založena na předešlém předpokladu, že nikdo znalý poměrů města by s takovým postavením do té ulice nelezl. |
| |
| Vernon Zastoupil jsi cestu mladíkovi se špinavě blonďatými vlasy. Toho překvapil už tvůj výraz "prosím", ale než stačil nějak zareagovat, postavil ses před něj, což ho donutilo o krok couvnout. Je menší než ty a vzdálenost ho tedy nenutí tolik zaklánět hlavu. Vyhrkl jsi svůj požadavek a mladík se horlivě zamyslel. Nejspíš pro to, aby tě nedonutil tasit meč, který nosíš. "A-ano p-ane, lorde, totiž..." vydýchý se, "nenosím takové záznamy v hlavě, snad mistr Dresal, bude vědět víc, pane," vyhrkl, otočí se a ukáže na schody vzhůru, pak se opět obrátí k tobě. "Odvedu vás, jestli chcete," nabídne ti a jakmile přitakáš, vede tě vzhůru po točitých schodech do prvního patra, které ze všeho nejvíc připomíná knihovnu. Jsou zde poli plné knihy a svitky. Některé u stěn, jiné tvoří uličky po celé místnosti, jako takový malý labyrint. A je zde k vidění i několik podobně starých mladíků, jako ten, který tě přivedl. A tomu všemu dává řád jedet už starší muž, ke kterému chlapec zamíří. "Broneli, co žes tak rychle zptáky? A koho nám to vedeš?" otázal se vzhlýdnuvší od nějakého pergamenu. M-mistře Dresale, lord velitel městské hlídky hledá nějaké informace, o... o..." a podívá se na tebe. Jakmile zopakuješ svůj požadavek, starému muži s holou hlavou a řídnoucím plnovousem tak se mu na čele spojí obočí do jedné linky. "Ano, ano, lorde veliteli, myslím že vím co vás zajímá, vydržte podívám se. Broneli, přines mi prosím záznamy o příjezdech do města, řekněme za, hm... Půl roku?" Chlapec přikývne a odběhne. "Pokud vím měla by být v hlavním městě touto dobou jen jedna žena rodu Tullyů, ale projistotu se podíváme do záznamů, ano?" Chvíli trvá než Bronel získá potřebnou knihu a přinese ji. Jedná se o něco jako knihu hostů Králova přístaviště jsou tam data příjezdů, popis i adresa. Mistr Drenal přejde s objemnou knihou k pultu, kde ji položí a začne listovat. "Ano tady to je!" ukáže na jeden řádek. "Lady Aleera Tully přijela do Králova přístaviště před třemi měsíci se svým synem Richardem. Bydlí v Baelorově ulici v Geraldově domě." Mistr zavře knihu. "Broneli přines mi svitky rodu Tullyů, podíváme se, co je ona lady zač." Chlapec se opět odebere pryč. "Samozřejmě nemusíte čekat, lorde veliteli, ale domnívám se, že bude chtít vědět všechno co je možné..." |
| |
| Doma - práce, práce práce Kývnutím pozdravím chůvu, která se pustila do své zřejmě oblíbené činnosti, když hlídá mého synka, který spí. Jen se s jemným usmáním vydám tiše rovnou do své pracovny, vedle svých komnat. Mlčky se dívám přímo před sebe, aspoň trochu tenhle dům mám, nemusím se rozhlížet moc dlouho. Jsem ráda, když uvidím svého písaře v pracovně, jak momentálně urovnává spisy a nejrůznější dokumenty k mému panství. S povzdechem se podívám na hromadu papírů a pozdravím ho, načež ho nechám usadit a sama si sednu za stůl. Začnu se papíry probírat a konzultovat je s Leganem, Jak já sem ráda, že je mi po boku alespoň on, myslím ve věci paství a péče o ně. Mlčky si projdu všechny dokumenty a ty které potřebují můj podpis, podepíšu, tedy až na ty rozsudky smrti. Nad nimi se vážně pozastavím. Co já vím, jestli je pravda to co píší v těch lejstrech? Nevím. Vlastně vůbec nevím jestli to udělali nebo ne. Jen to co se píše na papíře. Jak to má pak člověk odhadnout… Možná bych tímhle měla pověřit někoho, kdo by zjistil úplně všechno. Pohled mi padne na Legana a maličko se zamračím. „ Nechce se mi podepisovat ty rozsudky smrti. Co když jsou nevinní?“ Zeptám se ho tiše. S tímhle si vážně nevím rady. Navíc mi to ke všemu připomene to co se stalo dnes ráno. Nejistě si skousnu ret a potřesu nad tím hlavou. Položím listiny na stůl, bokem od schválených výdajů a dalších listin. „ Ráda bych aby někdo sepsal to co se stalo, proč jsou odsouzení a co řekli odsouzenci případně svědci jejich činů. Pak se rozhodnu, pokud to bude možné.“ Řeknu nakonec tiše a prohlédnu si listy ohledně přírůstků a úbytků dobytka na manželově panství. Pomalu už se nemůžu dočkat až se vdám a tohle všechno přesunu na svého manžela. Až budu od tohohle mít pokoj, budu se moc starat o své děti a ne o hloupé rozsudky smrti a úbytkem dobytka. |
| |
| Síla informací Mládenec mi nakonec přeci jen věnuje svou pozornost a odkáže mě na zdejšího mistra. Poté se znova otočí a ukáže mi směr. No, naštěstí mu nemusím vysvětlovat, že se po této věži nebudu motat sám ve snaze najít toho muže, nabídne se mi jakožto doprovod. Jen se nepatrně pousměji a mládence následuji. Tak přeci jen ta cesta nebyla zbytečná.. Snad se mi povede onu lady navštívit ještě dnes. Následuji muže po schodech až do dalšího patra, které už naštěstí není tak prázdné, jako vstupní hala. Dalším mládencům podobným mému průvodci nevěnuji ani jeden pohled, jen svižným krokem dojdu až k mistrovi. Sotva však stihnu otevřít ústa, abych se představil, mládenec to udělá za mě. Jen jedna žena z tohoto rodu ve městě.. Tohle bude lehké.. Tedy co se týče nalezení vraha, s jeho soudem to bude daleko horší. Kde jsou ty doby, kdy se vrah neschovával za titul svůj či své zaměstnavatelky, ale pouze za svou čepel.. Všechno bylo jednoduší.. Jen přikývnu, když mi mistr sdělí strohé informace, které si pamatuje. Poté požádá o nějakou knihu a z té vyčte všechny potřebné informace. Je skvělé se občas potkat i se schopnými lidmi na svém místě. Už se otáčím k odchodu, ovšem mistr mě upozorní, že mi může poskytnout ještě další informace. Pokud teda budu mít trochu strpení. Jen zakroutím hlavou a promnu si oči. "Máte pravdu, všechny dostupné informace by se mohly případně hodit." Přikývnu po chvilce k mistrovi. Sice bych byl už nejraději na cestě za onou lady, ale nemohu dopustit, aby mě netrpělivost dovedla k chybám. Rozhodně ne v tomto případu. |
| |
| Vernon Brolin odběhne a ty musíš čekat. Pravda je, že informace se jistosjitě hodí, takže proč ne? Ačkoliv je to tak trochu ztráta času, který bys mohl využít konstruktivněji. Třeba dáváním do pucu své podřízené... "Určitě jsem její jméno už v nějaké souvislosti slyšel, lorde veliteli, jen ta paměť už není co bývala..." A po dalších tak deseti minutách přispěchá chlapec se vším potřebným. Je doslova obtěžkaný svitky a to jsou prosím jen žijící příbuzní rodu Tullyů... Mistr si je všechny převezmě a začne jimi listovat. "Ano, tady to je. Bennon Tully se před třema lety a dvěma měsíci rozhodl na stará kolena provdat za tehdy třináctiletou lady Aleeru Mormont, dceru Joraha Mormonta a jeho ženy Lynesse Mormont. Za devět měsíců dala ta maličká svému muži syna a obdařila tak rod Tullyů dalším potomkem. Po šestinedělí Bennon Tullly zemřel a mladá paní ovdověla. Nedlouho na to zemřel i její otec, jemuž druhá žena Keina sice syna dala, ale posléze pro nemoc opět ztratila. Takže obě panství, menší pevnost v okolí Riverrun a přilehlé pozemky a rodný statek a okolní půdu, zdědila lady Aleera dokud její syn Richard Tully nedospěje. Po dva roky se starala o obě panství sama, ale před třemi měsíci se rozhodla přijet do hlavního města. Zvláštní, že je i na seznamu dam pozvaných na blížící se královský ples..." dokončil výčet svých informací o narozeních, sňatcích a úmrtích a věnoval ti pohled, aby zvěděl zda ti zmíněné informace postačí. Pokud ano, cesta k jejímu domu je ti otevřena. |
| |
| Lady Aleera Tully Písař celkem uznale kývne hlavou, když zapochybuješ nad podpisem rozsudků. Sám si listiny převezme, když je odložíš stranou, a začne si je pročítat. V tom zaklepe a vejde Ares, aby ti oznámila, co oznámit měla. Chvíli je ticho, ty (aniž bys na ni reagovala) pročítáš zprávy o dobytku, a pak Legan vzhlédne: "To myslím nebdue žádný problém, má paní. Stačí poslat dopis, aby vám zaslali bližší informace, a oni je pravděpodobně zašlou. Samozřejmě jde o to, zda mistru Janikovi a seru Granderovi důvěřujete." To jsou ti lidé, kteří mají tvá panství na starosti, zatímco jste s Richardem mimo. A tedy i lidé, kteří ti nasali ony zprávy. Služka, která ti přišla oznámit, že se je vše připraveno k obědu stále čeká ve dveřích. Písař se na ni ohlédne, aby jí přitakal. "To děvče má pravdu, má lady, měla byste se najíst a utříbt mysl. Zprávy vám nikam neutečou a alespoň si vše promyslíte, než pro vás sepíšu kýženou odpověď na vaše panství." S těmi slovy se zvedl ze židle a uvolnil ti cestu z pracovny. V jídelně už se vše připravuje. Talíře a příbory jsou na svých místech. Dokonce i tvůj syn už sedí nepokojně na židli a septa ho tiše kárá, aby nezlobil, jinak, že nedostane dezert. Dopolední spánek mu dlouho nevydržel. |
| |
| Dlouhé vyšetřování Mistr se mi omluví za svou paměť, což vzhledem k jeho věku a množství informací kolem docela chápu. Čekám tedy, až mu budou doneseny všechny potřebné podklady. Že já rovnou nevyrazil.. Mohl jsem být už v půli cesty.. Jen zakroutím hlavou. Za několik dlouhých minut dostane muž od svého pomocníka všechny potřebný spisy. Je jich opravdu hromada a tedy představa, že se tím vším bude probírat, mě poměrně děsí. Naštěstí snad díky svým zkušenostem již ví přesně kde má hledat a tak to netrvá moc dlouho..relativně.. a já dostanu další informace o drahé lady. No tohle asi nebudou zrovna klíčové informace.. Co jsem vůbec čekal.. Ale pořád je lepší si vyčítat přemíru informací teď, než potom nějaké informace postrádat.. Zatím to vypadá celkem zřejmě. Lady zde nejspíš bude hledat nového manžela. Samotné ženy to mají v tomto světě těžké a to i ty zámožné. Nejspíš zjistila, že sama ty dvě panství prostě neutáhne. To však není můj předmět zájmu. Mě jen zajímá, zda je schopna poštvat svou stráž na dva nevinné muže. Poděkuji muži za jeho informace a už se vydám k osobní návštěvě drahé Lady. |
| |
| Oběd Pohlédnu na Ares až po dlouhé chvíli, zatím co písař mluví. Chvíli přemýšlím co vlastně přišla říct, než mi dojde, že bude nejspíše oběd. Nijak sem ani nepostřehla, že přišla do pracovny, když jsem přebírala listiny a pracovala. Dnešní den byl vážně hodně únavný a bylo toho dost. A teď ještě ke všemu všechno tohle papírování a to všechno před obědem. „ Ano máte pravdu. Půjdu se najíst, možná si odpočinout. A vy až napíšete tedy ty zprávy by jste měl jít na chvíli také. Pošlete ale mou žádost o informace co nejdříve. Ať se sem odpověď dostane co nejdříve zpátky.“ Podívám se na písaře, zatím co odložím listiny a zvednu se od stolu. Urovnám si záhyb na šatech a následně vykročím směrem do jídelny. Jsem ráda, že je všechno připravené a na svém místě včetně mého malého chlapce. Pohladím Richarda po vlasech a jemně se usměju. „ Vidím, že si toho zase tolik nenaspal.“ Povím k němu s lehkým pobaveným úšklebkem a podívám se na septu, která ho kárá. Nebráním jí v tom, on potřebuje trochu usměrňovat, zvláště, když já na to nemám čas a nebo sílu. Sednu si ke stolu, jako vždy blízko malého, tak abych ho měla po boku a následně se pustím do jídla. Samozřejmě dávám pozor na to jestli jí i malý a při tom sama v duchu doufám, že dnešní odpoledne bude klidnější než celé slavné ráno. |
| |
| Vernon Poděkoval jsi starému muži i chlapci a vyrazil. Cesta z Rudé Bašty do Baelorovy ulice je téměř tak dlouhá, jako byla cesta ze Steel street sem. Téměř, nemusíš přes náměstí s rybími trhy. Projdeš v sice malé ale přesto vzdálenosti, do ulice kus stranou a tam zamíříš ke Geraldovu domu. Větší dům, ale bez zahrady či pozemků okolo. Před dveřmi stojí jednočlená stráž. Muž v brnění a s helmicí. Na náramenících s jasně viditelným znakem rybí hlavy. Přesně jak vypověděl ten Jon Crow. Ale jistě to nemusí být jediný strážce mladé lady. Jsi velitel zlatých plášťů, snad se nemusíš obávat přímého střetu s vojákem, pokud nebudeš agresivní a i kdyby ke střetu došlo, snad jsi dost dobrý, abys zvítězil, ale úplně chladným tě to možná nenechá. A možná že ano... Každopádně když přijdeš ke dvřeím s jasným úsmyslem zaklepat, voják ta zastaví. "Co tu chctete?" Má hluboký hlas a ptá se dost nepříjemným tónem. V hnědých očích má podezřívavé jiskřičky, na levé tváři původně asi hlubokou jizvu. |
| |
| Konfrontace s vrahem ? Cesta je to opět dost dlouhá, ovšem naštěstí ne nekonečná a tedy se po nějaké době již konečně v dáli rýsuje kýžený dům. Před dveřmi stojí muž odpovídající popisu. Ovšem nejspíš všechna stráž v tomto domě bude odpovídat tomu zběžnému popisu. Navíc se netváří nijak vlídně. Volně pravou rukou sklouznu za záda, kde se dotknu rukojeti svého tesáku. Ono tak to vypadá daleko přirozeněji, než kdybych měl okatě ruku na rukojeti meče, kratší čepel lze daleko rychleji vytasit a navíc jsem s ní na tuto malou vzdálenost - která se každým mým krokem ke dveřím ještě snižuje - daleko lepší než s mečem. "Chci vidět lady Aleeru Tully a zeptat se jí na několik otázek ve věci určitých událostí v tomto městě." Odpovím mu ne zrovna vřelým, ovšem i tak o něco příjemnějším tónem, než použil on sám. V hlase není znát však žádná prosba či skrytá otázka, zda je to možné. Je to spíše oznámení faktu. Mezitím si strážce bedlivě prohlédnu. Hlavně jeho boty. Ono jedna z oběťí "nechala" své vnitřnosti všude kolem a tedy se vrah mohl snadno zašpinit. I ta ulice, kde se všechno stalo, je sama o sobě dost špinavá. Nemělo by být tak těžké poznat, zda tento muž celý den stojí u dveří a nebo nikoliv. Ať už dospěji k jakémukoli závěru ze svého pozorování jeho osoby, čekám až mi uhne, nebo mě zavede k Lady s kamenným výrazem v obličeji. |
| |
| Geraldův dům v Baelorově ulici Vernon Strážný ti zastoupil dveře a čelem k tobě na ně zaklepal pěstí v plátové rukavici, hezky přes rameno. Dveře otevřel starší uhlazený muž. Ne zas tak moc úplně starý, ale řeklo by se že jeho nejlepší léta právě odkvétají. Následovalo několik strohých a věcných prohlášení. Majordomus: "Co se u všech Sedmi děje?" Strážný: "Tady ten zlatej plášť chce mluvit s naší lady." Majoromus: "Řeknu o tom paní a pak se uvidí, zda vás přijme." Otočil se s prohlášením přímo na příchozího. ano mělo by se vymyslet nějaké znašení, jak by se lord Velitel odlišil od kteréhokoliv jiného Zlatého pláště, ale takto? Můžeš jim vůbec něco zazlívat? Lady Aleera "J-já nebyl vůůůůbec unavený." Odvětil ti chlapec bodajíc vidličkou do chutné krmě, kterou začali nosit na stůl, sotva jste zasedli. Dnes bylo jen na kuchařce a Ares, aby ti podstrojovali. Pacholky a Liru jsi poslala pryč a kromě Majordoma a písaře už v domě byli už jen tři strážní z toho jeden hlídal venku. "No tak! Seďte pořádně." "Hm...." "Držte tu vidličku takto." "Ale ne..." "Nekopejte těma nohama!" "Mamí!" Stěžuje si malý na septu, která ho neustále za něco napomíná. Nutno uznat že právem. Ale nakonec se přeci jen najíte. A zrovna když už septa s Richardem vstane, že malého převlékne, protože si kromě ubrousku zakydal oba rukávy a vlastně půlku košile, do jídelny vstoupí majordomus s lehkou úklonou. Že by se už Lira vrátila od zlatníků? Ale ne: "Má lady, před dveřmi domu stojí jeden muž z městské hlídky a žádá o přijetí." |
| |
| Návštěva Vernon Zadívám se na zlobícího chlapce, klidným přesto dost chladným pohledem. „ Richarde, uklidni se.“ Promluvím k němu velice klidným, nebezpečným a snad i trochu strašidelným hlasem, se skrytou výhružkou. Ví moc dobře, že by dostal na zadek od mě, kdyby zlobil ještě víc. Vše má své meze a já mu prostě nehodlám dovolit zvlčet. Jsem velice ráda, že zbytek jídla proběhl relativně v klidu až na pár upomínek septy a kompletního zašpinění mého synka. Pomalu už se zvedám od jídla taktéž, to by však ale nesměl do jídelny vtrhnout Majordomus a začít se mi klanět. Už už doufám, že se vrátila Lira, že konečně našla něco rozumného, ale opak je bohužel pravdou, někdo přišel rušit. A co hůř někde z městské hlídky. Lehce se otřesu, pomalu mi dochází, že to bude z toho dnešního rána, ale připustit si to moc nechci. Nakonec se ale zvednu od stolu a vrátím židli na své místo. „ V tom případě ho zaveď do mé pracovny. Bude lepší to vyřídit hned než později.“ Povím mu a sama se vydám na místo, kde se mám s tím zlatým pláštěm setkat. Nemám z toho dobrý pocit, dnešní přepadení a ještě k tomu ten divný zlatník. Co mě se dneska nemůže stát. S tichým povzdechem usednu za stůl a do šuplíku schovám rozsudky smrti i mé pracovní záležitosti. O tom on nic vědět nemusí. Jsou to má panství. Jakmile se ozve zaklepání, povzdechnu si a nakonec vyzvu dotyčné ke vstupu do mé vlastní pracovny, sama se opatrně zvednu od stolu a přejdu před něj, abych viděla lépe kdo to vlastně přišel. |
| |
| Geraldův dům v Bealorově ulici Lady Aleera Majordomus se úslužně ukloní a odejde se postarat o tvého nevítaného hosta. Písaře najdeš stále ještě ve své pracovně, jak činí, co jsi mu nakázala. Ve výsledku jde jen o to aby sepsal žádost o podrobnosti ke zločinům a předpřipravil plány jak obě tvá panství udržet. Ty sama jsi dala dost najevo, že dokud nebudeš mít manžela, nehodláš s žádným z těch území podnikat žádné velké plány. Takže jde pouze o to udržení a vše ostatní jsi už podpsala. Takže jak ho tam tak najdeš nad prací, vzhlédne aby se ti mohl opět věnovat. "Stalo se něco, má paní? Vypadáte ustaraně," projevil svou účast, zatímco jsi usedala an své místo. Nemůže si nevšimnout, jak všechna ta lejstra začínáš schovávat, tak ti předá i to, co již sepsal. "Ještě se na to prosím podívejte, a podepište je, než mi je dáte k odeslání, abyste věděla zda vše souhlasí s vašimi požadavky." Sám se však zvedne. Evidentně již není jeho služeb třeba, takže pracovnu opustí zrovna ve chvíli, kdy majordomus vejde aby ti oznámil: "Přivedl jsem toho muže, má lady." Ustoupí a nechá vojáka v brnění a postroji Zlatých plášťů aby vešel... Vernon Majordomus odešel a strážný zůstal přede dveřmi. Ne však na moc dlouho. Netrvá to ani pět minut, a už je zpět ve dveřích. "Lady Aleera vás přijme, pane," pronese zdvořile, úslužně, ale zároveň s chladným odstupem sloužících. Strážný ustoupí, majordomus zacouvá do haly a nechá tě vejít. buď zavřeš dveře ty, nebo voják venku, to už je jedno. Hala zde není ani tak veliká, ani tak stroze působivá, jako ta ve věži písařů. Je čistá, s několika obrazy a gobelíny. Vede z ní několikro dveří a schody do patra. A to je koneckonců i směr, kudy tě majordomus vede. Všechny společné prostory jsou vyvedeny a tónovány do béžovo růžovo dřevěno hnědé. Příjemné barvy pro oko i mysl. Několik váz s květinami, dřevěných dekorativních sošek... A pak už stojíte před dveřmi do pracovny zdejší paní, kde stojí další jeden strážný. I jeho boty vykazují stopy špíny, ale žáedná krev ani zbytky střev a to ani těch rybích, které by mohly ulpět po procházce na rybím trhu. Asi dnes venku byl, ale ve Steel stret nejspíš ne. Pokud si boty neočistil. Ale pokud by je očišťoval, asi by to udělal lépe a nezbyla by na nich ta špína co tam je. Každopádně majordomus chce zaklepat na dveře pracovny, ty se ale právě v tu chvíli otevřou a vyjde z nich nějaký starý písař. Starší než majordomus, mladší než ten s kterým jsi mluvil. "Oh, omlouvám se pánové," projde kolem vás bez dalších slov a zamíří chodbou pryč. Majordomus nakoukne dovnitř, ohlásí tvůj příchod a pak ti ustoupí, abys mohl vejít. Voják co stojí přede dveřmi vejde hned po tobě, jako osobní stráž své paní a zůstane stát u dveří. |
| |
| Návštěva lady Strážný nakonec tedy na dveře zaklepe, ale stále si mě drží na očích. Toto chování okomentuji jen krátkým úšklebkem, nejspíš bych na jeho místě jednal stejně. Jeho boty jsou však v rámci možností čisté. Tedy pravou ruku stále na rukojeti tesáku nechám opět volně podél těla. Věta, kterou majordomus vyjadřuje jistou pochybnost v přijetí mé návštěvy, se mi vůbec nelíbí. Ach, jistě ! Oni nejspíš zatím netuší, jakou funkci zastávám. Od ostatních mých mužů mě odlišuje snad jen absence helmice. Je v ní děsně horko a teď mě konečně nemá kdo komandovat za to, že ji nenosím. Měl jsem je na to nejspíš upozornit.. Ale ještě nejsem ve funkci tak dlouho, abych byl zvyklý tím postavením kolem sebe neustále máchat. Chvilku na sebe se strážným mlčky hledíme, ale to už jen onen muž zpátky. Lady je s mou návštěvou obeznámena. Strážný tedy ustoupí a já procházím domem. Vypadá celkem pěkně. Cestou se rozhlížím po další stráži. Nejprve nikde nikdo. Teprve před dveřmi do osobní pracovny lady je další. Automaticky se mu podívám na boty. Boty nejsou špinavé od krve, ani podezřele čisté. Ty nebudeš můj člověk. Pokud toho vraha Lady někde uklidila, je na tom znát její osobní záměr.. Uvidíme. Pomyslím si. Poté z pracovny někdo vyjde. Jen ho nechám nás oba obejít a počkám, až mě majordomus uvede. Když se tak stane, zamířím přímo do pracovny. Přítomnost vojáka mi nevadí, nechystám se Lady zabít. Přesto se záměrně postavím tak, abych byl sice čelem k lady, ale i tak měl šanci trochu periferně sledovat onoho vojáka. Člověk nikdy neví. To už je paranoia, Vernone ! Vyčtu sám sobě toto počínání v myšlenkách, nic méně si ho neodpustím. Nejspíš zvyk ze dřívějších dob. "Omlouvám se za toto vyrušení. Jmenuji se Vernon Roche a jakožto lord velitel dohlížím na pořádek v tomto městě. No a zde mě dovedl incident, který po sobě zanechal dva mrtvé. Máte mi k tomu co říct ? " Zeptám se co nejzdvořileji dovedu. Normálně jsou mé metody poněkud tvrdší a celkově nejsme moc zvyklý mluvit s nějakou lady. Zvlášť ve věcech vyšetřování. |
| |
| Má pracovna Vernon „ Stalo, nestalo… Starostí mám vždy víc než dost. A dnes je to ještě horší. Když jsem prvně šla do města hned po ránu, přepadli mě. A teď přišel nějaký zlatý plášť, obávám se, že kvůli tomu.“ Šeptnu potichu a lehce skloním hlavu. Nevím co víc mu k tomu říct. Ovšem jakmile mi předá lejstro, které sepsal, vezmu si ho a pohled mi padne na řádky napsané jeho úhledným písmem. Nemám však moc velkou sílu to číst. Nakonec lejstro schovám k ostatním listinám a než se naděju, vstoupí majordomus spolu s tím zlatým pláštěm. Jen zahlédnu záda svého písaře, než se za cizím mužem a mým vojákem zavřou dveře. Lehce zamrkám, když si muže prohlédnu od hlavy až k patě včetně brnění, kterým kryje své tělo. Moc se mi ale nelíbí jeho přístup. Ne to jak se staví k mému vojákovi a ke mně. Jako bych ho chtěla hned na místě zavraždit. A ke všemu ihned začne mluvit. Aniž bych ho mohla nijak přivítat. Čím dál hezčí dojem na mě dělá. Vážně. Polknu v sobě ironickou myšlenku a nadechnu se. Jakmile se zmíní o dvou mrtvých, odvrátím na chvíli pohled a nadechnu se, než se k němu opět očima vrátím. Přehodím jeden ohnivý pramen svých vlasů přes rameno a zadívám se mu do očí. „ Vím o tom vážně víc než dost.“ Odpovím mu lehce skleslým hlasem. Podívám se na svého ochránce a mávnu rukou ke dveřím, aby odešel. Zjevně je mé návštěvě nepříjemná jeho přítomnost. A proč bych se já měla bát zlatého pláště. „ Mé jméno jistě znáte. Jsem Lady Aleera Tuly. Jistě jste si zjistil informací víc než dost, nebudu vám tu vyprávět nějaké… nepřehledné detaily.“ S nepříjemným pocitem se usadím v křesle za stolem a ruce jemně složím na klíně. Opět se na něj zadívám. „ To co skočilo smrtí dvou mužů, kteří mě napadli? Chcete potrestat mě a nebo snad mého strážce za to, že vyhodnotil situaci jako nebezpečnou, když se na mě jeden z nich vrhl a srazil mě k zemi? Za to, že mě chránil před nebezpečím, které by mě mohlo stát život?“ Otážu se ho tiše. Mě samotné se o tom nemluví dobře. Vím, že zemřeli dva lidé. Vím. Ale uvědomuje si on, že jsem mohla umřít taky já? „ Víte... má stráž nemá příkazem zabíjet každého koho potkáme, Lorde veliteli. Má rozkaz mě chránit. A jestli vyhodnotil tu situaci jako nebezpečnou mému životu, pak se dle mého názoru zachoval víc než dobře. Možná to pochopíte, možná ne. Nechtěla jsem nikomu ublížit a on myslím také ne.“ Opřu se do opěradla křesla a potichu vydechnu. Přemýšlím, co víc mu k tomu mám říct. Vlastně ani víc co říct není. Tedy pokud nechce detailní popis obsahu žaludku jednoho z těch dvou. |
| |
| Pracovna Lady Aleery Voják na gesto své paní sice neochotně, ale přikývl a odešel. Zůstali jste tak v pracovně sami. Kroky vojáka se ale za dveřmi zastavili, zřejmě se vrátil na místo své čestné stráže. koneckonců ani majordoma nebylo slyšet odcházet, ale jeho kroky mohly zaniknout v hovoru. |
| |
| Pracovna Lady Aleery Když lady odpoví, že o tom incidentu ví, jen se nepatrně pousměji. Alespoň si mohu ušetřit zdlouhavý monolog dokazující, že byla viděna na onom místě ještě s mužem, který měl na své zbroji znak jejího rodu a vzhledem k skromnému počtu žen téhož rodu v našem městě je opravdu jisté, že tam byla ona.. Její další odpovědi již však tak slavné nejsou. Zvlášť ta pasáž, v které oba muže popisuje jako agresory toho všeho. Jasně.. Místní opilec a vyhazovač společně napadnou lady za doprovodu ozbrojené stráže. To prostě nezapadá. "Ani u jednoho těla se nenašla žádná zbraň. To mi chcete říct, že na vás zaútočili beze zbraně ? Nemluvě o tom, že jeden z dotyčných byl tak opilý, že sotva chodil.. A ten druhý z něj měl dostat peníze za útratu. Tedy nevidím žádné vodítko ukazující na jejich společnou spolupráci při vašem přepadení. " Celou dobu mluvím rázným a zvučným hlasem. Poté udělám pár kroků blíže ke stolu a tedy i k samotné lady. Vyhodnocení situace strážcem, to bude ten klíč. První úder nebyl ani zdaleka tak precizní, jako ten druhý. Sázel jsem na vztek útočníka a nejspíš to tak opravdu bylo. Opilec, ať už s pomocí vyhazovače či sám svou nepozorností srazil lady, jak právě řekla. Naštvaný strážce to vyhodnotil jako útok a skoro ho rozsekl vejpůl... Vyhazovač musel jít za opilcem, chtěl po něm přece ty peníze. A tedy se chudák náhle ocitl před mečem naštvaného strážce. Ten už svůj další úder trochu víc promyslel a mířil na srdce. "Vyhodnocení vašeho strážce je právě věc dost pochybná. Ten muž do vás vrazil se vší pravděpodobností náhodou. Dle hostinského byl hodně opilý. Jsem schopen pochopit reakci vašeho strážce. Ale řekněte mi.. Jak probíhal váš střet s druhým mužem ? Taky vás či vašeho strážce nějak napadl ?" Když po delší chvilce ticha konečně promluvím, vyslovím svou teorii i další otázky. Celou tu dobu se tentokrát dívám přímo na lady. |
| |
| Má pracovna a nepříjemný výslech Vernon Vůbec se mi nelíbí, že mě z toho stále obviňuje. Mohli si za to sami. Pozoruju ho a jakmile se o kousek přiblíží, zamračím se. Možná jsem svého strážce neměla nikam posílat. „ A já sem snad u sebe zbraň měla?“ Otážu se ho a ladně se zvednu z křesla. Lehce před sebou propletu prsty a opřu se o stůl. „ Jak to tam mělo být vidět? Všechno to bylo strašně rychlé. Šla jsem po ulici podívat se po nějakém zlatníkovi, protože potřebuju šperky na jistou událost tady ve městě a zničehonic mě někdo srazil k zemi. To jsem měla v té panice začít křičet ať ho nezabíjí, že je jenom strašně opilí? Vždyť já pořádně ani nevím kde se to stalo. Promiňte Lorde veliteli, ale jsem v tomhle městě krátce a vážně ho ještě neznám…“ Můj hlas značně ochladl. Zvláště když mluví tak rázně. Vůbec se mi nelíbí co tu na mě chce hodit. Oni napadli mě. A jestli to udělali schválně nebo ne, to už je jejich starost ne má. „ Povězte mi prosím co tu po mě vlastně chcete. Já nemůžu za jejich smrt. Děláte tu ze mě šílenou vražedkyni a při tom si neuvědomujete, že jste tu taky mohli řešit mojí vraždu. Chtěla bych vás vidět, jak by jste to vysvětlil mému tříletému synovi. Promiň chlapčce, ale mámu podřezali na ulici, vedle nějakého odporného podniku?“ Zadívám se mu do očí. Já jsem tu matka a bohužel i sama vládnu několika územím, dokud můj syn nedospěje. „ A co měl můj strážce vůbec udělat? Dívat se na mě? Čistě hypoteticky, kdyby měl u sebe ten co na mě vletěl dýku a chtěl se mě zbavit, můj strážce by se díval? Jak mohl vědět, že je neozbrojený? Vy by jste to věděl? Kdyby jste šel po mém boku, z druhé strany útoku, byl by jste si stoprocentně jistý, že mě nenapadl nějaký vrah a jeho komplic? Nechal by jste mě raději zabít, než aby jste mě chránil? Nakonec si lehce složím ruce pod ňadry. Je to spíše obrané gesto než cokoli jiného. „ Na toho druhého jsem pořádně neviděla. Byla jsem pod tím prvním. Říkám vám, že mě srazil na zem. Měla jsem trochu jiné starosti než abych se vesele rozhlížela kolem dokola. A nedělejte ze mě tady nějakou vesnickou hlupačku. Nejlepší asi bude, když si promluvíte s mým strážcem, protože ten vám asi řekne lépe co viděl on, já mu totiž do hlavy nevidím.“ Má poslední slova jsou asi tak příjemná jako ty jeho. Vůbec se mi nelíbí. A vůbec. Co dělá u městské stráže a ještě ke všemu jejich velitele, když si ani neuvědomuje, co se mohlo stát, kdyby byl nejméně jeden z nich ozbrojený a vážně mě chtěli zabít. To je mu přednější život nějakého ožralce a vyhazovače, než Lady??? Jestli ano, pak chudák naše královna, protože pak je v potencionálním ohrožení i ona. Náhodou půjde ven, pravda, asi se to nestává moc často, a někdo na ní spadne? Co udělají její strážci? Zabijí ho přeci. A on tu řeší mě?? „ Jestli chcete mluvit s mým strážcem, pak budete muset počkat. Šel s mou služebnou do města, najít další zlatnictví. Jistě asi chápete, že po tom dnešním incidentu nehodlám své služky nechat ve městě bez dozoru.“ S tím se usadím znovu za stolem. Už se mi ho nechce poslouchat, já mu svoje k tomu řekla. A jestli se mu to nelíbí, bude s tím muset něco udělat, nebo začít mluvit rozumně. |
| |
| soukromá zpráva od Margaretha pro Pak ho chytnu za ruku a táhnu ho směrem k posteli, kde se na kraj posadím a jednou rukou si vhrnu sukni od šatů, címž odhalím své hebké nohy až do půlky stehen. Tou druhou rukou ho stáhnu k sobě blíž, na povel, abych se ke mně přitiskl. Polib mě ještě. Šeptnu a neskrývám svou touhu. |
| |
| soukromá zpráva od Pomocný PJ pro Hladil tě po zádech a pomalu ale jistě cítila jak se začíná uvolňovat. Nechává se vést tvou vlastní vášní. Jak dojemně pak působí jeho zmatený pohled, když se odtáhneš, jakoby se ptal, co udělal špatně, že ten klenot, který po něm do teď tak toužil, se mu najednou vzdaluje. Natáhl k tobě ruku a ty jsi ji přijala vlečíc ho k posteli. Opět se malinko stáhl do sebe, ale v jeho očích hrají dychtivé jiskřičky. Teď už bude stačit málo aby roztál, to je ti jasné. Posadil ses a on vedle tebe. Vyhrnula sis sukni a jemu se nepodařilo ohlídat neposedné oči, které se mu obdivně stočily k tvým hladkým hebkým nožkám. Přitáhla sis ho blží po tvé výzvě na nic nečekat a vtiskl ti další nedočkavý polibek. Jeho nezkušenost je znát, ale vyrovnává ji mužská touha. Začíná se potit a jeho pot voní přitažlivě, jako pyžmo lákající samici. Silnou pevnou dlaní ti začal jen letmým dotyklem hravých prstů rejdit po vnější straně stehny, pomalu ale jistě ve velkých půlkruzích mířící k jeho vnitřní straně. Ne, tady už se mluvit nebude. Alespoň zatím ne. O druhou ruku se opírá, aby ti mohl být co nejblíž. A teprve když ti shrne sukni tak, že máš jednu nohu docela obnaženou, zvedne jia a začne stoupat po šatech vzhůru. Dotýká se tvého boku a pak i prsu ze strany dychtivě hledajíc, jak nejsnáze tě připravit o oděv, jež tě halí. |
| |
| Pracovna Lady Aleery Lady zřejmě těžce nese mé jistě naprosto drzé a zbytečné obavy o to, zda byly dva životy městské lůzy zmařeny z nutnosti a nebo pouze z prevence. Jistě, že tu nejste tak dlouho. Žádná lady by vědomě do takové ulice nešla. Když začne barvitě popisovat, že jsem mohl taky řešit její vraždu, mám co dělat, abych zabránil jakémukoliv pousmání či spíše úšklebku. Tohle mají všichni s vyšších kruhů společné. Mluví o svém životě plném rádoby nástrah daleko častěji, než vojáci v kasárnách. A to oni za ně nakonec švihají tím mečem. Přesto si však mé záměry lady vyložila až moc špatně. "Nedělám z vás šílenou vražedkyni. Jen se snažím poskládat si všechna fakta." Řeknu už daleko klidnějším hlasem. Poté se lady začne zastávat svého strážce a dokonce se na mě oboří a ptá se, co bych dělal na jeho místě. To se mi moc nelíbí a na mém zamračeném pohledu to jde dost znát. Taky mohla někoho poslat, aby to nahlásil. Nemusel bych pobíhat tam a zpátky.. Možná bych ani nebyl tak podezřívavý. "Jak jsem již řekl. Chápu vyhodnocení vašeho strážce ohledně prvního muže. Jako voják nemohl přemýšlet dlouho a musel jednat. Jde mi o zabití druhého muže.. Zda vašemu strážci neujely nervy." Má poslední věta lady nejspíš možná znova rozčílí, ale rozhodl jsem se být zkrátka přímý. Už se chystám požádat o rozhovor s tím mužem, ale lady mě předběhne. Jistě. Zlatnictví.. Snad tam ten chlápek zase někoho nezabije. První cesta za šperky stojí dva muže na špatném místě život a ona prostě hledá dál.. Proč mě to vlastně vůbec překvapuje. "Ano, s tím mužem bych si rád promluvil.. Kde na něj mohu počkat ?" Zjevně jí má přítomnost v této pracovně není zrovna příjemná. |
| |
| Geraldův dům v Baelorově ulici Lady Aleera Jelikož se rozhovor vás dvou ocitl na patové situaci, kdy nové světlo může vnést až výpověď tvého strážce a lord velitel městské hlídky je ochoten si na něho počkat, zavoláš na sluhu čekajícího přede dveřmi a sdělíš mu, aby se o Vernona zatím postaral a odvedl ho do salonku, kde bude moci počkat. Asi i s tím, aby ti přišli ihned říct, až se Lira s tvým strážcem vrátí. Majordomus ti to odkýve, Vernona odvede a ty zůstaneš v pracovně sama. Konečně chvilka času probrat se tím, co ti písař sepsal. Ale už po letmém přečtešní můžeš být s jeho prací spokojena, je to muž na svém místě, který ví jak formulovat žýádost i rozkaz. Obojímu stačí tvůj podpis. A pak čekání. Je jen na tobě zda ho strávíš sama v pracovně, či se synem a septou, s písařem, nebo třeba s velitelem městské hlídky. Klidně se můžeš třeba jen odebrat do svých komnat a tiše rozjímat. Vernon Na příkaz lady Tully, tě majordomus provedl domem zpět do přízemí, a zde do vinného salonku. Ten je příjemně vyvedený do zeleno fialové barvy révy. Nábytek je z mahagonového dřeva, leštěný s vyřezávaným motivem hroznů. Na jedné zdi je balkon za světle fialovými závěsy. Na druhé visí gobelín s motivem vína, od hroznů na Dornských vinicích až po stáčení sudů v Králově přístavišti. Po zvláštní dřevěné konstrunci u třetí stěny se plazí jedna vinná réva a vnáší do salonku trochu toho života. Několik vyššívaných deček a ubrousků na stolcích u křesel doplňují místnost svěží nazelenalou barvou. Křesel je zde pět. U klaždého stojí jeden malý stolek o velikosti toaletního, ale svou preciznístrukturou pokoje umožňují aby každý na každého viděl, mohl pít své víno a klidně debatovat. Ty jsi tu ale nyní sám. Pokud samozřejmě nepočítáme majordoma, který tě sem vpustil. "Přejte si občerstvení, pane?" zeptal se. Pokud jsi o něco požádal přineslo po chvíli mladé služebné děvče s černými vlasy a hlubokým pohledem kaštanových očí na podnose, ovocný salát, napečené šušenky a sklenkubílého vína. Pokud jsi si o nic neřekl tvé čekání se stalo víceméně nudnou rutinnou. Příchod Liry Lady Aleera Když se Lira se svým ochráncem vrátila do domu, v první chvíli vůbec netušila nic o zdejším hostu. Stráž u venkovních dveří k tomu neměla důvod, dotyčný voják nevěděl proč Vernon přišel. A tak se oba cestovatelé po zlatnictvích Králova přístaviště, ocitli ve vstupní hale, kde je přivítal Majordomus. Ten sdělil služebné, kde najednou svou paní a ta se za ní hned odebrala. Strážný, se rozhodl zajít si do svého pokoje, očistit meč a trochu asi i boty, aby v domě příliš nenašlapal, ale od své paní dostal nakázáno, aby za ní přišli oba a tak strážného instuoval, že i on se má odebrat k lady Aleeře. Majordomus je tam tedy odvedl oba a zaklepal na dveře místnosti, kde se jejich aktuálně nacházela... "Má lady, komorná Lira a pan Malcolm, se vrátili z obchůzky." Oznámil po vyzvání ke vstupu a uvolnil cestu služce i vojákovi. |
| |
| Zlatý plášť a neúměrně dlouhé čekání Dělám, že si urovnávám věci na stole. To aby pochopil míru mého nezájmu a rozhořčení nad jeho nařčeními. Nakonec lord velitel městské hlídky přijme mé ‘pozvání‘, aby vyčkal vojákova příchodu. „Sluha vás odvede.“ Konstatuji odměřeně, a aniž bych mu věnovala jediný další pohled, zazvoním na majordoma, kterého tuším za dveřmi. Nenechám ho pomalu ani nic říct, ráda bych, aby tenhle zlatý plášť už byl co nejdál od mě, mého domu a hlavě a především od mého syna. „Odvedete lorda velitele do vinného salónku a postaráte se o jeho pohodlí, dokud se Lira s panem Malcolmem nevrátí.“ Jen se uklonil. Musel si všimnout mé nelibosti. Následně se obrátil svým obvyklým chladným přístupem k muži, k nezvané návštěvě a aniž by se na něj podíval vyšel ven. „Následujte mne, pane.“ Vybídl ho, ale já už nesledovala jak oba opouštějí moji pracovnu. Čekala jsem jen na ten spásný okamžik, kdy se nade mnou všech Sedm smiluje a dopřejí mi dnes alespoň několik chvil klidu. Konečně… Vychutnávám nasládlou chuť ticha možná i několik minut, kdy prostě jen sedím se zavřenýma očima a podpírám si neslušně hlavu. Nečekanému návštěvníkovi by to mohlo připadat, jako že spím, ale já se jen snažím pročistit si hlavu. Bylo toho od rána skutečně hodně. Může mi tenhle člověk ublížit? Asi ne… Je to velitel městské hlídky a ti muži mě napadli, maximálně to spraví menší pokuta, nic víc. Může mi uškodit? Mohl by o tom říct někomu, kdo by mi mohl uškodit? Ale jak by takový malý politování hodný incident mohl mít nějaký zásadní špatný vliv na budoucnost mně a mého syna? Abych se přeci jen zbavila neodbytných myšlenek, sáhnu do šuplíku po lejstrech od mého písaře. Ale už po letmém přečtení se ukáže, že mistr Legan je opravdovým písařem jak se patří. Žádosti o detailní zprávu o obou případech odsouzených k popravě jsou zdvořilé, strohé, jednoduché, věcné a hlavně velmi profesionální. Seznam úkolů na následující období je přesně v tomtéž duchu jaké vydávám od smrti manžela neustále. Nic neměnit, všechno udržovat. S tím mohu obě lejstra vzít, a předat písaři k odeslání. Je to jen rutina, kdy vstanu od stolu, zajdu k němu do pracovny, zaklepu, předám mu papíry podepsané, poděkuju a opět odejdu. Strohé, tiché a klidné odevzdání listin. Jenže co teď? Nadechnu se a vydechnu než se mlčky vydám do svého klidného pokoje, jen nakouknu k malému do ložnice, co se svou chůvou dělá, ovšem nechám jej u ní a sama na chvíli skončím na svém loži. Jsem unavená a popravdě nerada bych, aby se dnešní den ještě někdy opakoval. Ovšem můj odpočinek netrvá moc dlouho. S povzdechem se posadím na postel a povolím vstup těm, co mě ruší. Jakmile se objeví Majordomus spolu s Lirou a s Malcolmem, alespoň trochu si oddechnu. Aspoň něco se teď vyřídí a to doufám, co nejdříve. „ Liro, na procházku po všech zlatnictvích, které si našla půjdeme až zítra, takže si teď prosím můžeš jít po své práci a dnes si jdi dříve odpočinout, nachodila jsi se víc než dost.“ Můj pohled sjede z ní rovnou na Malcolma. „ A ty Malcolme, půjdeš se mnou. Ohledně toho co se dnes stalo, nás přišel navštívit sám velitel Zlatých plášťů a chce mluvit ještě s tebou.“ S tím mlčky vyrazím do salonku, kam byl zaveden ten zlatý plášť, následovaná svým ochráncem. Ani neklepu, když vcházím do salonku, tohle je můj dům, nemusím se přeci ohlašovat. Rozhlédnu se po pěkně vyzdobené místnosti a nakonec zastavím své oči na „návštěvě“. „ Lorde veliteli, tohle je Malcolm. Můj ochránce, který mě doprovázel při té vycházce, kterou tu řešíte.“ Podívám se na Malcolma a následně na něj. Snad je jasné, že já chci být u jeho výslechu také. |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
| |
| Geraldův dům v Baelorově ulici - Lady Aleera Tully Malcolm ani Lira nic nenamítají. "Děkuji paní," hlesne služka, ukloní se a odejde spolu s Majordomem. Malcolm jen přikývne. Je to voják. Je zvyklý poslouchat rozkazy, ať jsou téměř jakékoliv. Téměř, jistě. Každý má svou hranici. Ne, že by jsi tu jeho znala. Dnes se ovšem v tvém zájmu zachoval dá se říct skvěle. Ačkoliv velitel Zlatých plášťů má na věc evidentně jiný názor... Přivedla jsi svého strážce až do salonku. Neklepala. Oznámila jsi lordu veliteli, koho mu přivádíš a ten vstal. "Výborně," poznamenal spíše pro sebe, než pro vás. "Pane Malcolme, byl jste se svou paní dnes na procházce ve Steel street, ano?" zeptal se věcně. "Ano." Odvětil tvůj strážce stroze. Že budeš chtít být přítomna výslechnu zjevně nikdo nesabotuje. Zlatý plášť pokýval hlavou. "Co se tam přesně stalo?" zeptal se. Tvůj strážce už otevíral pusu, když lord velitel pokračoval: "Samozřejmě, máme nějaká svěděctví a fakta, ale chceme slyšet i vaši verzi." Vrhl pohledem přímo po tobě. A ne zrovna příjemným pohledem. Ačkoliv i jemu musí být jasné, že tak jako tak, je toto více či méně mimo jeho kompetenci. Malcolm se tedy pustil do ěcné rekonstrukce případu: "Jeden chlap vyhodil z nálevny druhýho. Ten byl na mol. Zapotácel se, povalil mou lady a pozvracel jí šaty. Tasil jsem meč a skopnul ho ze své paní. Druhej vyběhl s řevem ven. Než bych riskoval, prostě jsem ho rozseknul. Toho na zemi jsem dodělal a pomohl svojí paní na nohy. Celý." Velitel Zlatých plášťů se tvářil nic neříkajícně. "Neměli žádnou zbraň," podotkl totéž, co uzž před tím ve tvé pracovně. "Vážně?" zeptal se tvůj strážný a věnoval ti tázavý pohled, jako by se ptal, jestli je tohle opravdu nutné. "Vážně. Nemyslíte, že byla vaše reakce tak nějak neadektvátní?" Malcolm se zatávřl poněkud přihlouple, když odpovídal. "Cože? Vrhli se na mou lady, neprohlížel jsem, jestli maj zbrAň, ale jednal jsem. K tomu jsem vycvičen a za to mi platí!" Zato jeho odpověď zněla vyrovnaně a rázně. "Mohu už jít?" otočil se teď strážce přímo na tebe. |
| |
| Výslech mého vojáka Vůbec se netvářím na velitele zlatých plášťů nějak mile. Vlastně neutrálně, možná až chladně. Je v mém domě a ještě se si dovoluje po mě házet své nepříjemné pohledy? To je mi tedy vážně dobrý velitel stráže. To on si tady má zajišťovat přece bezpečnost, předně naší, a pak i jiných lidí. Usadím se v křesle a poslouchám ty dva. Vůbec se mi nelíbí. Malcolm reagoval dobře. Kdyby ne, kdo ví co by se stalo. Lehce si založím ruce pod ňadry a sleduji tuhle frašku. Malcolm odpovídá popravdě, a velitel, ač mimo jeho kompetence, se na mě dívá pomalu jako na vraha. Jestli mě z něčeho obviní, už si tu ani neškrtne… Jakmile se zmíní o tom, že ani jeden z nich neměli zbraň, podívám se na Malcolma. Povzdechnu si lehce nad jeho pohledem a vstanu. Musím však zatnout zuby, když se ho zeptá jestli si nemyslí, že jeho reakce byla neadekvátní. Trochu mi zacukají nervy v oku, ale to už Malcolm odpovídá. Docela rázně a vyrovnaně. Podívám se na něj a následně na velitele. „ Myslím, že můžeš jít. Velitel už ví všechno, co vědět chtěl. Víc mu asi už nepomůžeme…“ Zadívám se na velitele s naprosto chladným a hlavně všeříkajícím pohledem. Já už ho tu prostě nechci. A trpět ho tu už dlouho nebudu. „ Jestli ještě máte nějaký problém, tak se s ním rychle svěřte. Mám své práce dost a vy jistě také.“ Malcolma už nechám jít. Nemyslím, že by měl něco ještě dodávat. Třeba už velitele nic nenapadne, nač by se zeptal. |
| |
| Zbytek dne Lady Aleera Tully Malcolm odešel a lord Velitel městské hlídky se rozloučil slovy: "Myslím, že to prozatím stačí, lady Tully. Rád jsem vás poznal. Napříště buďte prosím opatrnější a vente si sebou více stráží, aby si vás žádní neozbrojení chudáci nic nedovolovali. Má lady," kývne hlavou na pozdrav a jal se odejít. možná je lépe jeho slova nekomentovat. Jak se zrovna někdo s takovým přístupem mohl stát velitelem městské hlídky je možná lépe neřešit. Zbytek dne už proběhl relativně v klidu. Pochůzky po dalších zlatnictvích jsi odložila na zítra. Lira ještě nějakou tu hodinu pracovala v domě a pak si šla odpočinout přesně podle tvých pokynů. Malý u večeře trochu zlobil, ale nebylo to nic, co byste s chůvou nezvládli. Strážní se prostřídali ti trocu zanedbaní si šli očistit brnění a zbroj a na noc už opět zůstala pouze hlídka před domem, která se o půlnoci prostřídá. Ještě večer ale dorazili oba tvoji pacholci, Tom i Jack a majordomus je přivedl rovnou k tobě, ať už jsi trávila večer kdekoliv. "Má lady, oba pacholci jsou zpět." A Mládenci Tom Rockfort (16) a Jack Maiden (18) předstoupí a ukloní se. Ať už jsi je vyslechla na místě, nebo sis je odvedla někam vedle, kde s tebou mohli mluvit o samotě, dověděla ses, že mladší z tovaryšů je Peter Dorn a starší Charis Burton. Oba zůstávali ve zlatnictví do pozdních hodin. Teprve když se začínalo smrákat, je mistr zlatník propustil. Z obchodu vyšli spolu a povídali si. Pak se rozdělili. Starší si vzal od mladšího jeho mzdu a ten se pak vrátil domů bez peněz. Peter Dorn bydlí v jedné zapadlé uličce v Bleším zadku poblíž sirotčince, ze kterého pravděpodobně vyšel. Charis Burton bydlí na náměstí u Rybího trhu. Jeho otec je rybář a matka buď prodává, nebo šlape. Někdy i obojí najednou. S omluvou ti pak Tom i Jack svorně řeknou, že více už dnes nezjistili. Je čas jít spát a vše řádně na zítřek promyslet. Vernon (Pokud ještě budeš vůbec hrát) Od Lady Tully jsi neodešel zrovna v dobré náladě a s pocitem dobře odvedené práce. Něco málo jsi o ní zjistil, o incidentu ve Steel street víš asi vše co o něm lze vědět, ale jeslti z toho jde mít zrovna dobrý pocit... Každopádně těžko můžeš zatknout ji, nebo jejího strážce. Snad by šlo žádat nějaké odškodnění pro rodiny těch mrtvých, ale ono by to možná stěží stačilo na jejich dluhy v hospodách. Každopádně zbytek dne už byl relativně v pořádku. Potkal jsi dvě hlídky, které byly evidentně pdo vlivem alkoholu. Ty buď zmrskat nebo vyrazit, nejlépe obojí. Nebo změnšit žold, oni si to napříště rozmyslí... No a pak už jsi měl obejité prakticky všechno a zbývalo se uložit ke spánku. No a zítra nanovo... Jo tenhle úřad se ti asi brzy zprotiví... Edgar Černooheň Tvůj člověk získal všechny ptřebné informace. Zítra bude bezpečné přistát v černovodském zálivu. Královské loďstvo bude mít nějaký nácvik a cetsa bude volná... Havran opět odletěl a ty jsi na palubě své lodi. Kapitán čeká na instrukce. Dnes v noci ještě musíte zůstat někde mimo. Ale už zítra dopoledne bude možné přirazit s lodí, nákladem i tebou. Tvá příležitost a blíží... |
| |
| Dobrodružství vytaženo z odpadu, hodně štěstí v obnovování příběhu! Pamatujte, prosím, že pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Drag Oncave |
| |
| Konec dne Zvedla jsem hlavu s naprostým klidem, když se i velitel zlatých plášťů loučil. Ne že by šli úplně mimo mě, ovšem, nepřímo mě sám urazil, ovšem proč si dělat problémy. Na každého jednou dojde, i na něj a jeho kecy. Vážně nechápu jak se někdo tak natvrdlí a nezdvořilí mohl stát velitelem Zlatých plášťů. Možná by to měl ten, kdo je jmenuje ještě zvážit. S takovým člověkem si udělá víc škody než užitku. Byla jsem po dnešku poněkud unavená. Vážně. Opravdu se mi to moc úplně dneska nevyvedlo. Šperky, které se mi líbili, jsou s největší pravděpodobností kradené, ještě ke všemu to vyšetřování… Večeře sice neproběhla úplně v klidu, protože malý zlobil, ale chůva ho naštěstí usměrnila. Sama jsem ještě po večeři jednou zaplula do pracovny, abych dodělala svou práci, když mi majordomus přivedl oba dva pacholky. Alespoň oni přinesli dobré zprávy, alespoň trochu tedy. Možná že si to oni neuvědomují, ale možná bych něco málo mohla zjistit od toho malého. Přeci jen vypadá to, že je sirotek. Dost možná. Ale to teď už řešit nebudu. Oba pacholky s úsměvem nechám jít, každému hodím jednu minci. Zjistili aspoň něco, to se cení. Mlčky uklidím zbytek svých papírů v pracovně do stolu a vydám se do ložnice. Uložit malého, sama se umýt a odpočinout si. V hlavě se mi stále míhá spousta věcí ohledně toho, co mi přinesli chlapci za zprávy. Možná že ten mladší by se nechal uplatit. Je z sirotčince. Pravděpodobně. Možná by to nějak šlo. Tyhle starosti chci ale nechat na zítřek. Dnes už jsem unavená. Malého uložím do jeho postýlky a sama se naložím na chvíli do kádě s horkou vodou. Umeju se, usuším si vlasy, které následně učešu a zapletu do copu. Nakonec ulehnu do své postele. Venku už je dávno tma. Černočerná a já ač po dlouhé chvíli usínám. |
| |
| Ladyy Aleera Tully Měla jsi tichou a bezesnou noc. Nikdo nepřišel aby rušil tvůj spánek a ani z ulic hlavního města k tvému oknu nedoléhaly žádné hlasy, které by ti zpřetrhaly spaní. Ráno do tvého pokoje tiše vklouzla Ares a jako myška roztáhla okrové lehoučké závěsy, aby do tvého pokoje vpustila trochu toho nefalšovaného denního svitu, neboť slounce právě vstává ze svých oblačných duchem. Doplnila čerstvou čistou vodu do tvého lavoru na omytí, odnesla vylít tvůj nočník a vytřela ho hadrem do sucha. Nijak ovšem nedala najevo, že by jsi snad měla vstávat. Vytahla z tvé skříně decentní lehké šaty s dekoltem nezasahujícím až na tvá ňadra v barvě mořské hladiny, dlouhé téměř až na zem a připravila je na ramínko a pověsila k zrcadlu. Tvé včerejší šaty, odnesla protože je potřeba se o ně řádně postarat. Jakmile byly její úkony v tvém pokoji prozatím hotovy, odebrala se opět jako myška tiše pryč. V domě se začnají pohybovat tiché kroky. A některé ne ža tak tiché, to tvůj syn zlobí chůvu a pobíhá a víská, aby se nemusel oblékat. Jako ostatně většinu jiných rán. Včerejší bylo vyjímkou... |
| |
| Na palubě Dračího zubu - Edgar Černooheň Je ráno.Snídani jsi dostal až do kajuty a tvoji muži poctivě hlídají a posádka lodi dělá přesně to co má. Kapitán čeká, až se lodě pohnou jak přišly zprávy, že by měly, aby mohl nanavigovat několik tvých doprovodných šalup i Dračí zub - hlavní loď bezpečně do přístavu v Králově přístavišti. Dlouho to však netrvá. Tvůj náklad (většina bohatství) je v bezpečí, a vítr příznivý. Zatímco královské loďstvo vyplouvá z ěrnovodského zálivu na manévry na volné moře, vy připlouváte. Vlajku hrdě vztyčenou na stožáru. Ať už jsi jen v kajutě a čekáš, nebo jsi se vyšel na příď podívat, tvoje lodě přirazí a zakotví. Kapitán ví co má dělat, ale co budeš dělat ty? V královském městě máš ještě někde svůj velký dům a služebnictvo. Peníze jsi jim posílal a mělo za úkol jen udržovat dům. Bud tam dost místa pro tvé muže i těch několik žoldáků, které jsi si přivezl. I tvůj náklad by možná nebylo nevhodné přenýst až tam. Nebo bys to tam měl nejdřív navštívit a zkontrolovat? či si to jako první napochodovat rovnou do královského paláce? Možná by nebylo od věci než navštívíš dům svého otce, zjistit si něco víc o současném dění zde. Aby tě třeba Tywin Lannister něčím nepřekvapil... |
| |
 | Královo přístaviště Stojím na přídi a sleduji obrysy pevniny, když naše loď míří do přístavu. Je milé se po tolika letech vrátit Západozemí. Zaženu všechny černé myšlenky, které se mi honí hlavou. Pro teď bude stačit že jsem se vrátil domů a věřím že nejednomu tam nahoře v pevnosti zkysne víno. Loď přirazila k molu. Otočil jsem se na svého komorníka " věci přeneste do domu ve městě. Dávejte pozor na dary pro krále a pobočníka, pokud se jim něco stane, nechám z vás sedřít kůži". Sluha jenom přikývnul. Je třeba udělat celou spoustu věcí. Jako první se půjdu projít tržištěm. Popovídám si s žebráky, děvkami a jinými pochybnými osobami, ti vždycky vědí všechno a dříve než páni v Rudé baště. Pak budu potřebovat barda, dobrý bard je lepší než deset přátel u dvora. A nakonec je tady nemilá povinnost, budu muset pozdravit svého pana otce a jeho pobočníka. Loď přirazila k molu, spustili můstek. Opřel jsem se o zábradlí lodě, chtěl jsem aby přístavní dělnici viděli moje vlasy. Vsadil bych sto dragonů, že do večera bude celé město vědět, že jsem přijel a já jsem rád, když je mě všude plno. Jenom jsem zkontroloval sluhy, jestli zvládnou svěřené úkoly a vydal jsem se do města. Dva z mých žoldáků tvořili osobní stráž, i když v záležitosti své osobní bezpečnosti jsem vždy spoléhal na své schopnosti a tenkou dýku ukrytou v pravém rukávu. Tak teď na tržiště, poslechneme si co se tady stalo za dobu co jsem tady nebyl. Jsem oheň a jsem krev, je čas si říct o svůj podíl. |
| |
| Cesta po tržišti Zanechal jsi kapitána a sluhy a přístavní dělníky jejich práci a sám, jen s dvoučleným doprovodem, vyrazil z přístaviště rovnou na smradlivý rybí trh. Ono zde samozřejmě nejde jen o ryby, že... Ale tak zní oficiální název a tak to zde taky smrdí... Ty jsi zvyklý na ledacos a pach smrdutých ryb je jedním z toho lepšího co jsi ve svobodných městech také cítil. Ale většina tvých bývalých kontaktů už na tebe za ty roky pravděpodobně zapomněla a musela si najít nové živitele. Naštěstí se vždycky dá nají někdo bez práce, takže když zajdeš na bývalé místo, kam jsi chodil za Jednookým Maulem, a dotyčný zmizí jakmile zahlédne tvé bílé vlasy, je jasné, že už pro tebe nedělá a nejspíš už ani nemá zájem. Zato Děvka stojící na rohu a mrkající na jednoho z tvých vojáků, má evidentně názor jiný, přestože jí neznáš. Za nabídnutý obnos ráda vypoví: "Řiká se, že se chytá ples pro kálovnu, Salena z Blešího zadku píchala tuhle někoho z paláce, takovej dědek to byl... No a ten prej povidal, že pozvali snad ouplně každýho kdo ve městě něco zmanená..." Na tržišti ti zase nějaký trhovec s levačkou bez tří prstů prozradil, že: "Změnil se velitel městský hlídky. Takovel mladej to teď dělá a dost zlatý pláště honí. Jak je nablízku nedá se uplácet a prej kvůly dvěma mrtvejm ožralům obtěžoval i nějakou paničku. Její voják ty dva prošpikoval před Prasečim rypákem ve Steel street hnedle včera,když jí srazili k zemi a poblili, jej ta uháněla." Smál se při té vzpomínce, jakoby to sám snad viděl. Mezi žebráky v Bleším zadku jsi natrefil na někoho kdo tvrdil, že včera viděl kočár s Martelovskou zástavou. Prošel jsi několikero lokálů hledaje barda vhodného pro tvou společnost. V Králově přístavišti snad vždycky někdo takový je a i tobě se podařilo najít někoho, komu se takový chlebodárce jako ty právě hodí. Říká si Fili a je to takový útlý chlapík, ale když zapěl, měl zvučný a líbivý hlas. Ve tvém domě tě přivítal zdejší správce, i celé služebnictvo bylo již nastoupeno v pozoru. Zboží z přístavu sice ještě nedorazilo, ale dá se předpokládat, že bude již na cestě. "Vítejte, můj pane," uklonil se ti správce. Je o něco vyžranější než když jsi odjížděl ale tvůj dům vypadá udržovaně a uklizeně. |
| |
| Můj dům Byla jsem již vzhůru, když Ares přišla. Učinila svou běžnou ranní práci v mém pokoji a zase mlčky odešla. Já přesto ještě chvíli ležela v posteli. Nechtělo se mi vstávat. Nejraději bych k sobě přimkla svého nezbedného syna a následně s ním proležela třeba celý den v posteli. Což on by stejně nevydržel, protože je hrozně aktivní. Co naplat, stejně musím vstát a budu muset navštívit ty zlatnictví. A jestli nenajdu nic co by se mi líbilo, budu v háji. A nebo pak jít za tím zlatníkem ze včerejšího dne… A poptat se na jisté okolnosti jak přišel k těm krásným šperkům, které mi včera ukázal. K tomu ale budu potřebovat toho kluka. A to půjde až k večeru, bohužel. Nakonec se zvedám. Nechce se mi. Přesto se nakonec vydám opláchnout si tvář a následně se obléknu. Ares vybrala velice dobré šaty, jsem s jejím výběrem spokojená. Rozčešu si vlasy, které si pro dnešek zapletu kolem hlavy a připnu drobnými sponkami aby se cop nerozvázal a nerozházel. Musí to držet. Vycházím pro svého synka, kterého i s chůvou rovnou vezmu na snídani. Dnes už by snad mohl být lepší den než včera. Alespoň v to doufám. Hned po ránu, tedy po snídani, musím ještě dokončit všechny náležitosti kolem mého panství a poslat je. A taky si nechat poslat o pár vojáků navíc. Čtyři jsou vážně žalostně málo. Nasnídám se a malého opět, sice velice nerada, nechám chůvě. Snad si najdu více času během těchto dní. A nebo alespoň po nich. Už aby bylo po plesu. Je pravda, že se opravdu těším, to ano, ale na syna mám méně času. Shánění věcí, a teď do toho ještě ten velitel zlatých plášťů a to jeho vyšetřování. Tvář se mi na chvíli zachmuří a já se prostě zamračím. Vydám se do své pracovny, kde napíšu dopis se žádostí o nějaké další stráže a nakonec to vše přichystám svému písaři s oficiální pečetí, aby to odeslal co nejrychleji domů. Hned jak si od mě dopisy převezme, vydám se rovnou pro Lisu a alespoň dva vojáky. Půjdeme se podívat po těch zlatnictvích, která Lisa nalezla a proto si sebou, beru alespoň nějaký obnos peněz, abych si jisté záležitosti mohla vyřídit rovnou na místě. Na peníze si ovšem dávám veliký pozor. Vážně bych nebyla moc ráda, kdyby mne někdo okradl. To by ten den vážně pěkně začal… |
| |
| Do doupěte draka Pochválím správce za dobře odvedou práci. Dům vypadá čistě a opečovaně, což je snad víc než jsem čekal. Teď rozdat úkoly. Nejdřív správce. Nechal jsem si ho zavolat do své pracovny " Budu potřebovat dobrého turnajového koně, ten můj pošel na moře. Skus se po nějakém podívat, nejlépe kdyby byl čistě černý.Pokud to bude dobré zvíře, kup ho a moc se nemusíš ohlížet na cenu". Pak si zavolám své žoldnéře " Dneska vás už nebudu potřebovat, pokladník vám vyplatí dvacet dragonů na hlavu. Po zbytek dne si můžete dělat co chcete, pokud se nezaplete do nějakých rvaček nebo jiných zbytečných problémů. Rozuměli jste." Jenom doufám, že rozuměli. Nakonec Orik, můj starý osobní sluha ještě z mládí. " Oriku, ten bard co jsme ho našli. Sedni s ním v nějaké milé hospodě a povyprávěj mu pár historek o svobodný městech. Můžeš si dokonce vymýšlet, což ti vždycky šlo. Chci aby chlapec zazpíval několik balad o mé odvaze a o mých dobrodružstvích". Tak to bylo všechno, teď se musím umýt a převléct. Cestovní šaty vyměním za čistě černé z jemného hedvábí. Je čas vyrazit do Rudé bašty. Ještě zkontroluji své dary, rudé a zlaté hedvábí pro Lanistera a hezký kousek valyrijské ocele pro mého otce, a vyrazím. Celkem se těším na dvůr a jeho intriky, jsou často tak omezené a průhledené. A velmi by mně zajímalo, kdo že z Martellů se vypravil tak daleko od domova. |
| |
| Lady Aleera Tully Tvůj účes se ti velmi povedl. Možná by to bývalo chtělo ještě ruce navíc, ale na to že jsi si je zaplétala sama, jsi to zvládla velice dobře. Richard trochu zlobil při snídani, ale nebylo to nic, co by se nedalo vydržet. Koneckonců děti jsou zkrátka děti. Žádost jsi sepsala, dokumenty zapečetila a předala písaři. Mistr Legan si je s úklonou převzal a vyrazil ke svým havranům. Má tu a sebou sice jen dva, ale víc zde obvykle ani nepotřbeuje, protože je posílá je na tvá panství a nikam jinam obvykle nepíšeš. A pokud náhodou by někdo psal tobě, tak odpovíš po stejném havranovi. Původně jste se snažili na své cestě a pobytu v Králově přístavišti co nejvíce ušetřit náklady jak cestovní tak i výdaje ve městě. Pravda ovšem je, že královnin ples je vyjímka, na které se příliš šetřit nedá a odmítnout pozvání by mohlo býtm více než nezdvořilé. A tak jsi si zavolala Liru a se dvěma svými muži vyrazila do ulic i s jistým obnosem peněz shánět šperky na ples královny Rhaelly. A jak se všeobecně ví, těhotné královny Rhaelly. Zda dá i potřetí králi syna, či nikoliv sice zůstává ve hvězdách, ale je to opravdu důležité, když dědice už trůn má? Lira tě vede klikatými uličkami až na jednu z hlavních ulic a pak, nedaleko samotho hradu k asi nejdůvěryhodnějšímu mistru zlatníkovi v okolí. Narozdíl od toho prvního, kterého jsi zde navštívila, je toto útlý muž téměř rychitické postavy, vousy i vlasy na hlavě má dloué a řídké, vypadá jaksi neudržovaně a v rukou, které jsou i přes všechno pevné a jisté, drží nástroje zkoumaje jistý zlatý řetízek, který leží roztažený a položený na jeho pracovním stole. Vystaveno tady toho mnoho nemá, Královo přístaviště je plné zlodějů, zato strážce si platí, takového ohutného žoldáka s ostrými rysy v nevlídné tváři, co vypadá, jakoby měl síly nejméně za tři. (A co se jídla týče taky toho asi málo nesní. Možná je to důvod proč je mistr tak hubený...) "Krásná Lady," pozdraví tě trochu nakřáplým hlasem a ukloní se, jakmile vstoupíš. "Co přeje si vaše milostivost?" Jeho úsměv odhalí pár zlatých zubů a několikvlatních, ale zkažených. Krámek sám o sobě je vlastně spíš dílnička a narozdíl od tamtoho nemá žádné tovaryše, alespoň zde žádného nevidíš. |
| |
| Edgar Černooheň - Nevlídná tvář Rudé Bašty Správce se sice tváří umírněně, ale jakmile je na odchodu zdá se být s pochvalou i úkolem spokojen. Ještě slyšíš jak posílá prvního pacholka, aby vyřídil několika místním strážcům, že půjdou s ním shánět pro pána koně. Žoldnéři přijmou žold a rozhodně nedají najevo, že by tvým podmínkám nerozumněli. To by konecknců byla pěkná hloupost a ty jsi si žádné hlupáky nevybral. Nakolik ale budou schopni nedělat bordel až se opijí a zajdou za děvkami? Inu některé věci je lepší nechat být. Jsou to jen muži a ti mají své potřeby. Orik přijme tvé rozkazy s gracií sluhů. "Jak si přejete, můj pane," odvětí na tvé rozkazy a opustí tvou pracovnu bez dalších průtahů. Zdejší služebnictvo se dalo do příprav tvého pokoje, tvého pohodlí, oběda, rozmisťování tvých věcí... A když se zajdeš podívat na dary, najdeš je zcela v pořádku a připravené k předání. Valyryjská ocel pro kárle by mohl být slušný projev povinné úcty. Dávat Lannistrovi hedvábí je sice spíše výraz toho, co si o něm doopravdy myslíš, protože každý v Sedmi královstvích přeci ví, že nikdo nemá víc hedvábí než právě Lannisteři... Ale tak Dar pobočníkovi krále to je. Jen na královnu Rhaellu jsi při tom tak nějak zapomněl. ale vše s edá ještě napravit máš i pár skvostů ve svých truhlách, co sem proudí z přístavu. No a nebo to můžeš taky nechat být, stejně to neni tvoje matka a jak dlouho ještě bude královna se teprve ukáže... A pak už jen zbývá vyrazit na cestu do Rudé Bašty. Tvůj dům nestojí daleko od hradu, tvoji sluhové se o dary postarají se vší vážností a tvá stráž ti poskytne doprovod až na nádvoří a vstupního sálu velikého hradu. Vstoupil jsi do předsálí. Jedná se o dvoupatrovou dlouhou místnost s rudym kobercem. Po stranách jsou průčelí, která vedou do tmy. Ta ukrývají před zrakem návštěvníků dveře pro přístup do různých částí hradu. Na první pohled, jakoby zde nikdo nebyl a tk místnost působí značně nevlídně a hlavně, nemůžeš se zbativt pocitu, že něco není v pořádku. Kde jsou nějaké Zlaté pláště? Kde je nějaký sluha, který převezme tvou žádost o audienci? copak králi nikdo neřekl o tvém připlutí? Za těchto a jiných myšlenek jsi došel až téměř do prostřed místnosti. V té chvíli ze tmy po stranách a to tak, že ti zastoupí i cestu v před i možnost vycouvat z Brány kterou za vámi uzavřou, vyjde na dvacet Zlatých plášťů. Všichni mají tasené zbraně a jsou v plné zbroji. Dokonce vidíš další i na ochozech s kušema. Vypadá to, že jsi právě padl do pasti. "Vzdej se!" rokáže ti vcelku jasně a nesmlouvavě jeden z ozbrojenců. Teď už je jasné, co je zde jinak... Ovšem co dál? |
| |
| Nevlídná tvář rudé bašty Ne že by mě to překvapilo, vlastně mě to i pobavilo. Taková mohutná zbytečná demonstrace síly. Přišel jsem tady jen s několika sluhy a ne oddílem vojáků. Lanister musí mít strach, nebo se chce ujistit, že se mu nepostavím do cesty. Obojí mě těší a zahřívá na srdci. Hop nebo trop, buď se mi povede nad ním dosáhnout malého vítězství, nebo budu hnít v černých celách. Pomalu odepnu meč z opasku a položím ho na zem. Zlatým plášťům ukážu prázdné ruce. Poklidným hlasem oslovím velitele " Přišel jsem složit poklonu králi, ptám se tedy z jakého důvodu je tady to všechno |
| |
| Edgar Černooheň Žádné emoce u nich nehledej. Alespoň ne teď. Jejich velitel kývnul jednomu ze svých mužů a ten se sehnul pro tvou zbraň. Velitel na tvá slova odvětil pouze stroze: "Rozkazy Krále!" Zvedl ruku a muži na chozech vytáhli kuše. Slyšíš každé založení šípu natažené kuše již totiž měli. Velitel tou rukou mávl a šípy opustily komory kuší. A každý trefil svůj cíl. Všichni sloužící s dary, každý z tvého doprovodu... Padli k zemi. Někteří vykřikli, jiní to nestihli. Rudý květ vykvétá na jejich tělech a nezřídka ne jen jeden. Zůstal jsi sám a obklíčen. |
| |
| Zlý den Tak tohle je Lanisterova práce a já jsem sem šel, aby se některé věci vyřešily dříve než budou zbytečně umírat lidé. Sehnat dobrého sluhu je opravdové umění. No nic, jelikož jsem na živu čekají mě buď Černé cely nebo Černá hlídka, obojí místo se dá opustit. Jednoduchší by to bylo ze zdi, ale to teď nezáleží ne mě. "Konejte svou povinnost", obě své ruce natáhnu dopředu, nepotřebuju aby mi je při poutání do řetězů zlomili. |
| |
| Černé cely - Edgar Černooheň Natáhl jsi ruce před sebe. "Nasaďte mu okovy." rozhodl velitel nekompromisně. Dva vojáci přistoupili a na ruce ti nasadili okovy i s řetězy. Chladný kov ti ocejchoval paže silou jednoho královského rozhodnutí. Nebo pobočníkovo? Muž co jim velí, takový zjizvený s prošedivělými vousy se vítězně ušklíbl. Možná až moc spokojený výraz na někoho, kdo pouze plní své rozkazy. Odvedli tě. Cestu do cel znáš téměř nazpaměť z dřívějších dob a nyní se ti pouze znovu a znovu vypaluje do paměti. Nebo z ní spíše povstává, aby ti připomněla, jak jsi tudy chodíval jako chlapec? Vedli tě hluboko do sklepení. sluižebnictvo v hradu klopilo zrak dolů. Vojáci se možná jen letmo ohlédli (ti které jste potkali). Ode dvora jsi nepotkal a neviděl nikoho. Sešli jste do chladných chodeb, které jakoby se snažily dohonit chlad tvých želez. Dali ti jednu z mnoha cel. Taková malá místnůstka se ti otevřela. Možná jeden na dva metry, na zemi slány a v rohu malá dírka v zemi na splašky a nic víc. Tam tě hrubě vstrčili a ten co tvému zatčení velel se ještě zasmál, tvému dopadu. Pak zabouchli mříže a tebe obestřela tma. Tedy přesněji tma a smrad, protože z té díry se line nepočítaně "libých" vůní... Odešli a snimi i jediná pochodeň co sem skrze mříže vrhala světlo. |
| |
| Černé cely Seberu se ze země a opráším si šaty. Nejraději bych do něčeho kopnul, svůj vztek jsem ale vždy uměl ovládnout. Mám zlost a hlavně mám zlost na sebe. Takhle mě někdo nedostal dlouho. Co na tom, že jsem vstoupil abych je přesvědčil, že nejsem nebezpečím. Chtěl jsem jim nalhat, že jsem smířený ze svým osudem. No někdo mě předběhl a v tuto chvíli není podstatné, kdo to byl. Ne je to podstatné, někde v mém doprovodu musí být povídavá krysa, bude ji potřeba najít a zabít.Teď je ale třeba přemýšlet, co udělám až si na mě vzpomenou a Černé cely jsou dobré místo na přemýšlení . Tma uklidňuje a tady je tmy dost. Určitě mě nezabijí, tedy alespoň ne hned což mi stále nechává naději. Pokud by mě chtěli rovnou zabít, už by to udělali . A udělali velkou chybu, že mě nezabili, přece jen nemohou jenom tak zavraždit králova syna. Dobře, králova bastarda, ale pasovaného rytíře, kterého nemají vlastně ani z čeho obvinit. Existují přeci věci jako právo a zákon. Ne že by právo mělo rytíře, nebo alespoň klíč od téhle cely, ale to jen díky němu sedí můj ctěný otec na svém trůnu a jako král je povinen právo dodržovat. Budou mě muset vyslýchat a budou mě muset soudit. To bude možnost jak se dostat nejen ven, ale ještě si vydobýt trochu popularity, chudáci vždycky nemají rádi toho co sedí na židli a jsou ochotni věřit všemu co ho očerňuje. Zbývá jen ovládnout vlastní strach, ale na strach budu mít času dost, až mě povedou ke katovi. Teď zbývá jen spořádaně čekat, jen trpělivě čekat co přijde. Pak se uvidí a toho co mě zatkl si ještě najdu. Chlapec bude litovat, že jsme se kdy potkali. |
| |
| Zlatnictví Musím přiznat, že jsem malinko na královnu žárlila. Čekala už třetí dítě. Je sice pravda, že jsem bohům byla vděčná za svého malého synka, který mnohdy vydal starostí i za dvě děti, ale sama o sobě bych si přála mít ještě alespoň jedno malé. Jenže. Kde mám asi tak sehnat partnera? Já vdova s malým klukem? Jistě, bohatá vdova. Jenže co jsem tak mohla přinést? Tu bohatší část mého majetku měl zdědit můj syn, v dospělosti o to pečovat. A to se mnohým nelíbilo. Potkala jsem už dost mužů, kteří by o mě stáli. Nebýt mého chlapce. Ale popravdě? Já bych za ně svého syna nedala. Byla jsem na něj patřičně hrdá. A třeba se jednou i najde někdo, kdo bude mít mého syna rád jako vlastního. Nechala jsem se Lirou vést uličkami tohoto města, prohlížela jsem si kudy to vlastně jdeme a kam. Pravděpodobně mě zavedla ale k tomu zlatníkovi, který jí přišel alespoň trochu důvěryhodný. A i když mě se nezdál zrovna v dobrém stavu, možná byl i šikovný, kdo ví. To se dozvím až ukáže šperky. Alespoň se ale uměl chovat, uklonil se, pozdravil. „ Ráda bych se podívala na tvé šperky. Jsem pozvána na ples královny a sháním něco… vhodného.“ Vyjádřím se a trochu se kriticky se rozhlédnu kolem. Nejsem si úplně jistá jestli tady něco rozumného bud mít. Prohlédnu si i jeho žoldáka, který popravdě na druhou stranu vypadá, že tady asi hlídá nějaký obrovský poklad. Platí si tedy docela velkou ochranku, na to jak to tady vypadá. |
| |
| Lady Aleera Tully Muž se pousmál ze široka. "To je velká událost, má lady, velká... A... Co si ráčíte vzít na sebe?" ohne se a ze stolu pak vyndá tři sady perfektní šperkařské práce. Bílé a žluté zlato ve vzájemné kombinace, náhrdelník, náušnice a prsten. Pak smodrnými kameny, s rubíny, smaragdy... Jednopatrový náhrdelníky, dvoj i tří... Může nabídnout i ozdobné spony do vlasů čelenky, korunky... Tento nenápadný muž je zcela jistě mistrem svého řemesla. |
| |
| soukromá zpráva od Iron Throne pro Jsi sám v temné cele. Ale nejsi sám v celách jako takových. Z ostatních místností za mřížemi ve tmě slyšíš zvuky. Kdesi někdo sténá, jako při sexu (Akorát si asi musí vystačit sám). Jinde slyšíš tichý vzlykavý pláč. Z další cely pak charakteristický zvuk nevýbných zažívacích obtíží. Ale i to se mění. První nakonec vyhekne. Druhého okřikne nějaký jiný mužský hlas hrubým jazykem. Třetí nakonec prdět přestane, ale pak se od tama line zase drbání, sýpavý dech a kroky. Sem-tam... Sem-tam... A pak uslyšíš další kroky. Těžko říct jak dlouo tu jsi. možná dlouho, možná krátce... Tentokrát je to vojenský krok těžkých bot stráže. Jsou dva. o něčem se spolu baví, ale ty zaslechneš až: "Vážně?" - "Jo, dyť to řikam, ne?" Smích. "To bych chtěl vidět, ten se musel ale tvářit..." A pak se oba vojáci zastaví před tvou celou. "Nečum tak, bastarde!" zasměje se ten co nese pochodeň. Druhý praští o mříže plátovou rukavicí až to zaduní. První předá pochodeň prvnímu a začne si stahovat kalhoty, alespoň tak, aby vyndal bimbase ven. "Co to děláš?!" Objevil se v očích druhého strach. Voják se rozhlédl, ale prvního tím neodvrátil od jeho plánu. "Jak často se můžeš vychcat na králova bastarda, co? To si nenecham ujít! Tak poď sem blíž a klekni si bastarde, mů§žeš bejt rád, že si z tebe neudělam svou kurvu!" zahřměl hrubě svůj klacek pevně v dlani. |
| |
| soukromá zpráva od Edgar Černooheň pro Bezmoc, ovládá mě naprostá bezmoc. Jsem drak, krev staré říše, má slova jsou: Oheň a Krev. Jsem bezmocný a to je ten nejhorší pocit, jaká mohu zažít. Nemohu se postavit ani tomu blbci. Ne že bych mu nedokázal pořádně ublížit nebo ho i zabít, ale nemá to smysl. Nemá to smysl, KURVA!!! K čemu by to bylo. Nemá ani smysl odsud utíkat. Pokud chci pomstu za svá příkoří, musím čekat a musím trpět. Pokud bych odsud utekl, bylo by mnohem mnohem těžší posadit svůj zadek na železný trůn. Musím odsud ven a musím vyjít hlavními dveřmi, pokud má můj plán uspět. V opačném případě nebude trvat dlouho a má hlava se ocitne na nějaké bráně. Ne tohle ale nemohu strpět. Jsem Targaryen, má slova jsou: Oheň a Krev. Jsem přece hráč, jsem drak. Otočím se na toho dobytka. " To se ti nepostaví, že potřebuješ týrat lidi od kterých tě dělí mříže. I moje mrtvola bude mít víc odvahy než ty za živa." Poprvé od té doby co jsem tady, mám pocit, že jsem na živu. |
| |
| Zlatnictví „ Budu mít červeno modrý šat. A k tomu stříbrný ozdobný pás. Vážně vyvedený. Proto hledám něco ve stříbře nebo bílém zlatě.“ Pohlédnu na muže, který už vytahuje svou práci. Prohlédnu si vše, co mi ukáže. „ Vážně skvělé práce. Musím přiznat, že jste mě ohromil.“ Povím mu pochvalně. „ Ráda bych prsten, náhrdelník a náušnice. Nejlépe asi se Safíry. Pokud by to bylo možné.“ |
| |
| Ptali jste se jak to tu vidím... Vidím to tu tak, že mě to nebaví, nemám na to myšlenky ani čas. Přes to jak moc miluji hru o trůny, tohle je neudržitelné, pro mě. Takže se omlouvám, snažila jsem se, ale nemá to smysl. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR