Andor.cz - online Dračí doupě

Vypravěč - 06. března 2010 20:31

Vítám vás! Ano právě vás,kdož zbloudili do zatracených zahrad temné noci. Vítejte v mém světě,kde černá neznačí nutně zlo a bílá dobro. Svět se hroutí hrůzou pod vládou tyranského vládce a čaroděje Lacatha a jediní,kdož jej dokáží zastavit jste VY! V odboji proti zlovládě stojí upírka lady Vanessa a vy si vyberte na čí straně chcete stát! Lycani,upíři,elfové,lidi a jiní...spojíte své síly v boji proti zlu??!

Vypravěč - 06. března 2010 20:48

Lacathe prochází netrpělivě po jídelně. V rukou třímá nejlepší víno ve zlatém poháru a obdivuje se svému zdaru. V tom se hlasitě zasměje. "Nikdy jsem nečekal,že to bude tak snadné!! Dobýt celý svět! Teď mi leží u nohou jak drobouncí červi a já je mohu jedním pohybem rozmáčknout." V tom vtrhne do dvěří sluha. "Zajali jsme ji,můj pane!" celý udýchaný a zelený,když si uvědomí,že ve své rozjařilosti zapomněl na etiketu. Po Lacathově kruté tváři přeběhne odpudivý úšklebek,který by mohl být usměvem. "Zajali...?" otáže se a dělá jako by si nezdvořilosti nevšiml. "A-ano pane!" vykoktá ze sebe služebník. "Ať ji okamžitě přivedou!" zařval Lacathe a triumfálně se rozřechtal.

Lady Vanessa - 06. března 2010 20:58
	Blood is life.... Výstižné pro život upíra i pro tuto dobu. Krev se stala nejen životadárnou tekutinou,ale také se prolévá v hektolitrech po bitevních polích. V malých vískách,které se vzbouřily proti tyranovi také nezbylo nic než krev... Krev,oheň a popel. Nic nezůstalo včetně těch,které jsme milovali.

Lady Vanessa - 07. března 2010 11:34

Táhli mně úzkou kamennou chodbou a na pevných řetězech mně drželi 4 silní chlapi. "Pche!" vzpouzela jsem se,ale zdálo se,že je vše marné. Jak jen jsem byla hloupá,že jsem se dala tak snadno chytit!. Opravdu jsem byla naštvaná a ještě ke všemu ten slizký ďábel co na mně čekal...Vůbec si nechtělo poslouchat jeho úlisné řeči. Asi jako posledně,ovšem jednou už jsem utekla. Jestlipak budu mít stejné štěstí... Ve svém přemýšlení jsem zpomalila krok a tak jsem dostala od jednoho z chlapíků bičem přes záda. Zavrčela jsem. Jako bych jizev měla málo.. mumlala jsem si rozezleně pro sebe. Na tváři mi ovšem pohrával šklebivý úsměv,věděla jsem,že s ním zase budu hrát na kočku a myš.

Lady Vanessa - 07. března 2010 14:20

Neurvale mně přitáhli až do jídelny,kde se pokoušeli,abych si před tím syčákem klekla,jak se sluší. Nicméně to bych nesměla být já. Nepovedlo se jim to,i když jsem schytala dalších pár ran bičem. Lacathe stál uprostřed místnosti,svůj typický úšklebek na tváři a jízlivých tónem ke mně promluvil. "Drahá lady,smím se vás otázat co vás přivádí na moje pozemky?" "Vlastně jsem tě přišla v míru navštívit,uvěříš mi to?" stále upírající na něj své temné oči jsem sladkým hlasem odpověděla. Lacathe se rozřechtal. "Ha! Vtipné,stále stejná lady,i když jsem tě připravil o vše cenné co jsi měla,i když ti nezbyla žádná naděje,stejně se vzpouzíš a tropíš si tu ze mně žerty. Co ti dává tu sílu? Že by tvá nesmrtelnost?" Popošel blíže a chrstl mi zbytek vína z číše do tváře. "A ty si zdá se zapomněl na dobré mravy." zasyčela jsem. "Budu si s tebou hrát později,má rozmazlená lady." zašeptal mi u ucha což byl neuvěřitelně odpudivý zážitek. "Odveďte ji do kobek a pozorně ji hlídejte!" zařval Lacathe na muže,kteří mne stále nepustili z okovů. Následovala potupná cesta zpátky při které jsem nemyslela na nic jiného krom toho,že se mně zmocňuje hlad. Pro upíra skutečná muka.

Madarame Ikkaku - 07. března 2010 20:05

Pevnost aneb živelná pohroma přišla na temného pána Lady Vanessa zažila ve své cele patrně nemilé, i když možná milé překvapení neboť v ní nebyla sama. Je otázkou na kterou znají odpověď snad jen bohové kde se se zajatou upírkou v cele vzalo dítě. Výrostek, tak dvanáctiletá holčina oblečená v hrubě ušitém klukovském oděvu ze kterého sálala magie. Hehehe, já to věděla dáma v nesnázích, dáma v nesnázích začala nadšeně kříčet a skákat po cele celá bez sebe radostí. STARRKU, HEJ STARRKU NAŠLA JSEM JI, NAŠLA JI. Jenže odpověď se neozívala, chudák dívčina byla patrně bláznivá a tak ji předhodili upírce jako sváču aby dlouho vydržela tedy...po pár minutách se před dveřmi ozívalo několik úderů, načež nebohé dveře celí po prudkém nárazu vletěli směrem dovnitř a na zem padla dvojice strážců očividně v bezvědomí. Aaaa, tady si Lilyetto poznamenal jsem s unaveným výrazem ve tváři a rozhlédl se po místnosti. Co tu u všech pekel děláš? Říkal jsem ti přece že si nemáš chodit hrát do takovích míst ještě nás tu zabijou dívence to bylo ale očividně jedno. Nezabijou, když jsi tu ty tak ne, protože ty jsi nejsilnější žejo Starrku. A navíc podívej koho jsem našla přicupitala vesele k upírce a začala ji tahat za tvář. He? Lily říkal jsem žádné mazlíčky, pamatuješ na toho kocoura co jsem kvůli tobě ukradl té pricezně? Chudách chípnul hlady. dívenka se zamračila jako by mě chtěla něčím umlátit. Ne ty idiote to není můj mazlíček, to je tvá princezna. zůstal jsem stát s papulí dokořán otevřenou a nechápavě na ni zíral. Cožeje to moje? zeptal jsem se ale dívenka už pokračovala. Copak si to nepamatuješ? Říkala jsem ti že si máš najít holku a nejlepší jsou přece princezny to ví každý a úplně nejlepší jsou zakleté nebo unesené princezny protože když takovou osvobodíš stane se tvou ženou. s hlasitým povzdechem jsem se praštil do čela. Proboha Lilyetto tohle vážně není nic pro mě, navíc tato dáma určitě není v nesnázích, vždyť je to tu docela útulný...nejspíš si jí vběhla do pokoje tak poď padáme než zavolá stráže. s tím jsem se otočil a zamířil z věznice pryč.

Madarame Ikkaku - 07. března 2010 20:06
	Sem se zapoměl popsat XD

Lady Vanessa - 07. března 2010 20:23

V cele Jakmile mně nechali stráže samotnou z okovů jsem se dostala hned,byla to celkem hračka. Jen jsem byla ráda,že ho po mém posledním útěku nenapadlo řetězy začarovat. No naštěstí ne. Než jsem se stačila vzpamatovat z šílené cesty do podzemí,kam jsem byla dopravena napůl po zemi,všimla jsem si,že v cele nejsem sama. Kde se vzalo,tu se vzalo..malé dítě najednou začalo pokřikovat a skákat všude okolo. I když jsem se vpravdě lekla,docela se mi ulevilo,že to nebyl Lacathe. Po počátečním šoku,jsem začala věnovat pozornost slovům oné dívčiny,která vypadala tak trochu jako kluk. Dáma v nesnázích,dámav v nesnázích volala. V tom vpadli do cely strážní,zvláštní to překvapení,oba padli na zem omráčení a za nimi se objevil poněkud zvláštně vypadající muž. Začli si s díveknou povídat a já poze se zdviženým obočím koukala z jednoho na duhého. ...navíc tato dáma určitě není v nesnázích, vždyť je to tu docela útulný...nejspíš si jí vběhla do pokoje tak poď padáme než zavolá stráže. zachytila jsem konec jejich rozhovoru. Ehm s dovolením,odkašlala jsem si Opravdu bych o sobě nehovořila jako o princezně,ale budiž. Další věcí je to,že tohle opravdu jako můj pokoj nevypadá a stráže na vás volat nebudu ačkoliv to ani není potřeba,protože naděláte víc rozruchu než říšský poplach vydechla jsem vyčerpáním.

Madarame Ikkaku - 07. března 2010 20:32

V cele Slova té holky mě zastihla uprostřed korku. Z ničeho nic jsem stuhl jako prknoa otočil se abych zahlédl Lilyettin výtězoslavný pohled. Vidíš je v nesnázích, takže jí zachráníš a budeš mít holku vypískla nadšeně. Povzdechl jsem si tohle byl přesně ten druh potíží který věštil spoustu křiku, hromadu utíkání, potyčky, krev, mrtvoli a žádný spánek. Přesně to co tak bytostně nesnáším, navíc ta holka. Soustředil jsem se abych byl schopný přečíst její auru, nebo alespoň její část. Nechtěl jsem Lily kazit náladu ale ona určitě není normální člověk. Ne s takovou mrtvolně šedou aurou plnou hladu. Lehce jsem se otřásl. Faaaajn protáhl jsem znuděně. A co se s takovou dámou v nesnázích dělá? byla to prostá otázka na kteoru jsem doufal dostanu prostou odpověď i když u Lily jeden nikdy neví... Odnést, přece odnést Starrku její výraz i tón mluvil za vše. Jako by říkala: Ale to přece ví každé malé dítě... Můj problém je ten že malé dítě nejsem už hodně, hodně dlouho a pokud jsem jím někdy byl nepamatuji si to. Na chodbě jsem zaslechl stráže. Fajn, fajn...s vaším dovolením Lady to co jsem provedl vypadalo jako běžná dvroská úklona jenže to mělo rize praktický účel. Drahou dámu jsem totiž popadl za pas, přehodil si ji přez rameno jako pitel brambor, načež mi na druhé rameno vyskočila Lily a začal jsem utíkat jako o život doufaje že nás stráže minou. BĚŽ STAAAARRKU BĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚŽ popoháněla mě Lily dosti nahlas takže jsem se divil že už tu není celí hrad. Raději mlč zasípěl jsem a přidal do kroku. Právě jsem si totiž uvědomil jednu věc...nepamatuji si cestu zpátky.

Lady Vanessa - 07. března 2010 20:43

V labyrintu podzemního vězení Že mně ten neurvalec hodil přes rameno jako pytel brambor mně zrovna dvakrát nenadchlo ačkoliv už jsem byla natolik vysílená,že jsem mu byla celek vděčná,že nemusím chodit. V tom jsem si něčeho všimla,Stejné krvavé skvrny na kamenné zdi kolem které jsme už jednou šli. Vzácný pane,mohl byste mi vysvětlit jestli je vaším záměrem chodit tu pořád dokola a nebo si opravdu nepamatujete cestu ven? poznamenala jsem jízlivě. Zastavil se v půlce kroku a s jednostranným úsměvem ze sebe vydoloval Popravdě,jestli znáte zkratku,byl bych rád,kdybyste se o její znalost podělila. procedil mezi zuby. Pche!sykla jsem. Chtěl znovu něco říct,ale přerušila jsem ho. Tiše! Neslyšel jste něco? Jako by si tu někdo povídal sám pro sebe...

Gidamder - 07. března 2010 20:43

Podzemní kobky Jsem žalářník v kobkách. Procházím kolem cel v nichž jsou zavřeni nepřátelé mého pána a přemýšlím co asi udělali, že je nechal uvěznit. Mnozí z nich jsou čaroději a magické bytosti, s těmi nemám žádný soucit. Trápí mne pohled na lidi, jenž se provinili jen tím, že se odvážili příliš nahlas svůj názor. Jdu tiše za stráží, jenž táhne noví přírůstek. Ze stínu sleduji, jak dívku přikovou ke stěně a na několik západů zamknou. No, je zřejmé, že o ni náš pán projevuje vcelku velký zájem. Pokračuji v obchůzce. Velmi mne překvapí dětský hlásek, jenž se rozléhá podzemím. Tasím postříbřený tesák a vydám se po hlase. Hlásek přichází s cely, kde je zavřená nově příchozí. Jsem překvapen ještě víc, když uslyším hlas mladého muže. Sundám ze zad kuši a zamířím na cizincovy záda. Naštěstí pro něj vejde do cely. Počkám venku a když se rozběhne ven nastavím mu nohu. “ Směl bych se zeptat. Co tady pohlédáváte. Myslím vás dva. Co tady děláte vy paní tak nějak vím.“ Namířím na ležícího muže kuši. Jsem oděn do dlouhého tmavě šedého pláště, který mi pomáhá splynout ze stínem. Na sobě mám uniformu temného pána, navlečenou přes koženou zbroj.

Madarame Ikkaku - 07. března 2010 21:01

Cesta Tak nějak jsem nedokázal pochopit jak jsem si toho člověka mohl nevšimnout i když...Lily řvoucí na celí hrad, pach splašků krve a kdo ví čeho všeho ještě byli i na mé smysli moc. Proto mě trošku překvapilo když jsem se poté co jsem vylezl z místnnosti cely rozplácl na zemi. Autatata zanaříkal jsem a spolu s oběma dámami stále vysícími na mích ramenou jsem se postavil a otočil. Když jsem spatřil kuši docela nepěkně jsem zaklel. Ale, ale tak ty jsi ten človíček co se mi dostal za záda? Domo...gratuluji to se nepodaří každému věnoval jsem mu milí úsměv. Pokud by jste dovolil rád bych si tady tuto dívku nadhodil jsem si upírku na rameni aby poznal kterou s sebou odvedl...teda mě je šumák jestli tu trčí nebo ne ale tady Lily tentokrát jsem si za vzteklého prskání nadhodil výrostka. Strašně ráda by měla mazlíčka však to znáte děti... snažil jsem se s úsměvem vykecat z problémů.

Lady Vanessa - 07. března 2010 21:03

Kobky Ehm,asi bys nás nenechal v klidu odejít,kdybych tě hezky požádala,že mám pravdu? pravila jsem s pohledem upřeným na hlavního žalářníka. Ani jsem nestačila pořádně domluvit a podivný cizinec se na něj vrhl,ve víru boje odletěl ke konci chodby a prorazil jedny dveře k cele. Nevypadal ovšem,že by se mu něco stalo. Upřímně mně to trochu překvapilo. Opět se na sebe vrhli,když v tom se z vyražené cely dostal jeden z vězňů...

Gidamder - 07. března 2010 21:11

Kobky Rychlost mužovy reakce mne mírně překvapí a tak udělám krok zpět. Skloním kuši, nerad bych totiž zasáhl dívenku a nebo zadrženou. Mám na paměti osud svého předchůdce, kterého nechal temný pán zavřít do jedné s cel, když zabil bez jeho dovolení jednoho z vězňů. "Bohužel to není možné. Temný pán by mne nechal trhat koňmi a to v lepším případě." Odpovím a o vteřinu později jsem nucen čelit muži, který viužil toho, že má pozornost je rozptýlena. Zhroutím se dozadu a útočníka přehodím za sebe. Oba vyskočíme na nohy téměř současně. Já jsem se stále neodhodlal tasit meč. Situace se pro mně začíná rychle kazit, když s rozražených dveří vystoupí další s zadržených. "No, tak jsem zvážil vaši nabídku paní. Dospěl jsem k závěru, že by bylo pro všechny lepší, kdyby tento statečný muž vzal svou sestru a odešel." Během slov couvám, abych se dostal dosahu obou mužů.

Ragmir - 07. března 2010 21:11

Kobky Johohohoho ! Konečně, sou ty blbý okovy na hadry ! Vykřiknu v mysli vítězně, a s radostí se vyřítím z cely. Kde na mně čeká snad to nejšílenější představení co vidím. I když bych se chtěl kochat, všemi krásami, té milé dámy, musím se postarat, o ty, jenž mně tu uvěznily alias, ty bystardy se znaky stráže ! První strážce, který je ke všemu ku mně zády, dostane vřelé přivítání. Obejmu mu své slabší, avšak velmi silné paže, okolo krku, a trhnu mu velmi silně s hlavou, s cílem zlomit mu vaz. Jest-li se to povede, beru mu....Pokud má u sebe střelnou zbraň beru mu ji z ruky, a střílím po dalších strážích, pokud má zbraň na blízko, držím jeho tělo před sebou jako štít, a volnou rukou držím zbraň připraven udeřit. Potom se jen usměji, a mé delší tesáky, se opět ukáží v celé své kráse ! Zdravím ! přitom ze sebe vydám své veselé, Johohohohoho !

Madarame Ikkaku - 07. března 2010 21:22

Kobky Ale notak pane přece by jste tu nechtěl bojovat je tu malé dítě napomenul jsem ho a ukázal na Lily která se na nebohého strážného mračila čím dál víc. Starrku sejmi ho ozvalo sem i na zádech. Ale notak maličká, vždyť jenom plní svoje povinosti nemůžu ho zabít napomenul jsem ji ale v tomhle byla docela neúprostná. Copak to nevidíš? Je to jako v pohádce ty jsi rytíř ona princezna a on drak který ji unesl chápeš? Povzdechl jsem si. Omlouvám se pane s tím jsem hodil jak upírku tak Lily do kouta a vrhl se na něj. co se rychlosti a síly týče mohl bych si zašpásovat klidně i s vlkodlakem nebo upírem. První problém byla kuše. Nebezpečí které jsem eliminoval rychlím kopem který by mu ji měl vyrazit sz ruky. Strážný mě ale docela překvapil silným kopem který mě prorazil dveřmi od jedné celi. Rychle jsem zase vyskočil na nohy a vyrazil k němu aby náhodou znovu nepopadl kuši to už se ale vzdával. Ani nevíš jak jsem rád že to říkáš příteli věnoval jsem mu vděčný úsměv, načež jsem se vrhl do rohu kde zůstala ležet upírka s Lily obě si je opět přehodil přez záda a pokračoval v útěku. Fajn holky kudy odtud? zeptal jsem se a rychle zapadl za první zatáčku kdyby si to strážný rozmyslel a chtěl nás zastřelit.

Danaron - 07. března 2010 21:27

Další večer Pomalu se jdu městem, uhnu z náměstí do temných uliček města. Je na čase najít nějaký hostinec, dlouho jsem na cestách a Temný je někde za městem, nemá města rád. Pomalu jdu uličkou. Moje postava je oděná do světle zeleného pláště, z mojí postavy jde vyčíst, že jsem pobyl určitě nějaký čas na cvičišti se zbraněmi. Je vidět, že pod zaprášeným pláštěm u pasu nosím meč. Černé oči si líně prohlížejí uličku, zastavím se, lehce si rukou přejdu po hnědé brdce a vydám se dál uličkou. Při pohledu na mou tvář a na jizvu na pravé tváři lze poznat, že jsem kdysi udělal chybu a ta se mi vymstila, zle vymstila. Jinak z mé postavy nelze nic jiného vyčíst . Nemám na hlavě kápi pláště a tak mi vítr čechrá hnědě vlasy. Zastavím se když spatřím před sebou dva podivné chlápky, Jeden vypadá, jako tyčka, zrzaví je asi stejně vysoký jako já cca 175 cm a druhý, je menší a podsaditý, černovlasí. Zrzek se zasměje a podívá se na mě. Zatoulal jsi se ? ne ty jsi nám přišel dát svoje zlato. Jeho silnější společník se zachechtá a vytáhne meč z pochvy u pasu. Podívám se na zrzka a zamračím se. Ustupte mi z cesty prosím. Neměli by jste mě okrádat. Požádám se a pohled mi sklouzne k meči rzouna. Oo asi ho budeme muset vykuchat Dane. Poví zrzek a vytáhne, jednu ze dvou dýk, co má za pesem. A Kdopak jsi že nesmíme ? Poví opovržlivě. ¨ Já jsem bojovník dobra. Zkrátím to a poodkryji z pod pláště jílec meče a položím na něj ruku. A já jsem král, no dneska v noci zmizíš, ale to se stává. Poví zrzek a jeho kumpán, udělá dva kroky ke mně a tak zkrátí vzdálenost mezi námi mi polovinu. Povzdechnu si a rychlím pohybem tasím meč. Chraňuj vás bohové. Udělám krok v před a řekám na útok, abych se bránil. Vazoun zaútočí, jeho čepel se mihne vzduchem, aby mě rozťala na dvě půlky, svou čepelí srazím, jeho útok stranou a šlehnu pohledem po zrzkovy, který vytáhne druhou dýku a pomalu se blíží. Budeme to muset zkrátit. Bleskne mi hlavou.

Rhiannon Lyell Delight - 07. března 2010 21:43

Večer v ulicích Procházím se uličkami ,už je tma,moje nejoblíbenější část dne.Zářivě se usměji až odhalím své špičáky.Dlouze si povzdechnu,když kladu nožku za nohou .Dlouhý kabát z kůže mi kryje téměř i kotníky,takže nejde vidět bič,kterým mám omotaný kolem pasu jako slušivý pásek,ovšem všechno není takové jak se zdá.Konec biče je ozdoben stříbrnou špičkou,která tak ráda způsobuje rány. Ještě chvíli mě mé dlouhé nožky nesou dál ulicemi,když uslyším pár hlasů.Zamračím se,ne že bych byla nějaký zastánce dobra,ale situace dva na jednoho se mi nezdá fér.Proto je obejdu a stanu zrzkovi nedaleko zad,díky tomu že mé upíří kroky jsou dost tiché,aby mě přes svá slova neslyšel. ,,ale ale…to se dělá pánové…“řeknu káravě,melodickým hlasem ze tmy opodál a neubráním se zvonivému smíchu. ,,že se nestydíte…“neodpustím si poznámku.V pravé ruce se mi ocitne konec biče a v levé mé oblíbené vrhací hvězdice.Malé ale účinné,stejně tak jako má drobná postava. Vyčkávám až se ke mně zrzek otočí čelem a v mých velkých očkách se zablýskne,když prásknu bičem jeho směrem a na hrudi se mu objeví dlouhý škrábanec ,i přes vrstvy oblečení.

Danaron - 07. března 2010 22:02

Večer v ulicích Zrzek a kráska. Muž se otočí po zvuku a usměje se. Pak šlehneš bičem, na hrudi se mu ukáže pět čísel dlouhý šrám. A ty jsi k sakru kdo ? vykuchám tě, jako muj kámoš toho blázna. Jedna jeho dýka se schová pod ruku, druhou bodne proti tvému žaludku, uhneš a on se otočí kolem osy a druhá čepel si mine krk, je rychlí, ale na jako ty… Já Koutkem oka zahlédnu ženu a jak se k ni muž otáčí, pak musím uhnout ráně, protivníka který me měl rozpárat břicho, další útok, zase srazím mečem stranou, obtočím se kolem muže a tesák mu zabodnu do krku z boku,vytrhnu jej z muže a ustoupím. Schovám zbraně a dívám se na krátký boj a na zrzkův konec.

Rhiannon Lyell Delight - 07. března 2010 22:16

Hm…zrzek Lechce a se smíchem zrzkovi uhnu a neodpustím si další ránu bičem do jeho zad.Uličkou se ozývá jen můj příjemný smích a ze tmy jen září zelené oči,plné vzdorovitých jiskřiček.Otočím se kolem něj jako bych tančila s upíří elegancí mi vlastní. Když se mu podaří mě chytiti za ruku přetnumu šlachy stříbrnou hvězdicí ,čímž je donucen mě pustit a já jej kopem ocelové špičky mýh bot sundám na kolena.Neodpustím si drobné nakopnutí jeho citlivých partií.Zrzek už leží na zemi,sednu si na něj obkročmo a přiblížím svou tvář k té jeho,hrotem hvězdice mu tlačím zatím jen zlehka na krční tepnu. ,,tak zlato co teď s tebou hm?”optám se téměř laškovným hlasem a zblízka mu odhalím mé špičáky. ,,zlobil si,ale to ty víš;takže bud tě čeká rychlá smrt vykrvácením…”ušklíbnu se pobaveně jelikož to zrovna rychlé není. ,,Anebo, I když smrdíš jak prase, si vychutnám tvou krev,pomalu…”krátce se odmlčím než přiblížím svou tvář k jeho tepně a hbitě mu prokousnu kůži.V tu chvíli se do mého hrdla řine pro mě života dárná tekutina a já jen spokojeně přivírám očka avšak stále poslouchám dění za mnou abych se nedočkala nějakého překvapení. Až se dostatečně nakrmím,vstanu již od bezvládného těla s úsměvem na tváři a jazykem slíznu zbytky krve z mého rtu.Pak upevním bič tam kde má být a s hlavou nakloněnou na stranu si prohlížím muže,kterému jsem pomohla.

Danaron - 07. března 2010 22:34

Večer v ulicích Žena je sním hotová brzy, ale to mě nepřekvapuje, jako závěr jejího počínání. Olízne si rty a zadívá se na mě. Jo upírka, pomohla mi upírka. Chviklu si jí prohlížím, jedu ruku mam poblíž meče, ale pak uvolním napětí v ruce a dojdi k muži, kterého jsem zabil, sehnu se a po chvilce, najdu jeho měšec a vezmu si jej. Je juce chudej, ale co něco v něm bude. Vydám se k cizince a kývnu hlavou. Děkuji ti za pomoc, krásná paní. Pousměji se, když muže cítit, že je ve mně jisté napětí. Vlastně, je to ironie, že mi pomohla. Přijmi mé pozvání, na něco k pití a k jídlu, pokud tedy chceš. chci se i nějak odměnit tvou pomoc. Zřejmě jsi mi zachránila život. Mé černé oči se zadívají do jejich a čekám na odpověď.

Rhiannon Lyell Delight - 07. března 2010 22:49

ulička Když na mě muž promluví neubráním se ušklebku nad jeho postojem.Zdá se , že ze mě není dvakrát nadšený.Poslouchám jeho slova a obejdu si jej zhodnotíc jej pohledm od hlavy až k patě,Zároveň si přeleštím hvězdici,která je od protučnělé krve,která mi moc nechutnla,ale díky ní nejsem hladová,takže se rozhodnu,že by mi mohl být užitečný jinak než jako druhá večeře. Po kratší odmlce stanu před ním a hledím mu do tváře,snažím se odhadnout jak moc vážně myslel svá slova. ,,nemáte zač…nesnáším přesily….”prohodím s nádechme pobavení,ten fakt že jsem měla I trochu hlad nechám zaplout hluboko do mé mysli. ,,život jsem ti nezachránila..vypadlali sice obratně ale po chvíli by se zadýchali…”sdělím mu svůj skromný názor. ,,ovšem budu ti vděčná,když mi poradíš kde tady je nějaký hostinec…a pokud chm..se nebojíš doprovodu upírky klidně tě přivítám u stolu..”kývnu na něj čímž rozvlním své dlouhé vlasy a shlédnu na něj vyzývavým pohled s úsměvem na plných rtech.

Danaron - 07. března 2010 23:05

Ulička Stojím klidně, když mě obchází ani se nehnu, jen stojím. Zachránila, nebo ne, ale i tak děkuji. Pousměji se když mi poví to co už oba víme, tedy to že je upírka. Pokrčím rameny. No jsem si jistý, že nějaký najdeme a hmm ne nebojím se toho, že mě doprovázíš. Tvá společnost je vítána. Zase se vydám uličkou dál k jednomu z hostinců které musejí být blízko. Těch pár co mě zná jménem mi říkají Danaron. Doplním, když mi dojde, že jsem jí nepověděl své jméno. Jo skutečně jich je jen pár, pár a ty. Nějak mi to s těma dvěma v uličce nevyšlo, ale vlastně jsem nelhal, přineslo jim to smůlu. A nakonec mě neokradly. Jo a hezká hvězdice, neviděl jsem jich moc. Povím a zadívám se na cizinku. co tu kruci vyhnanec, jako já dělá ? no dobrá asi tuším co tu dělám, ale stejně, hmm. Za dalším rohem se nám ukáže malí hostinec na jehož ceduli stojí. Tulákovo nocleh. Jak pravdivé. Zasměji se nazvu místa kam máme namířeno.

Rhiannon Lyell Delight - 07. března 2010 23:17

Ulička a hostinec Delší dobu posloichám jeho monolog,zatímco kráčím po jeho boku,hledíc před sebe.Našlapuji sebejistě a chvíli mlčím než se rozhodnu promluvit ,,jmenuji se Rhiannon…”řeknu tiše své jméno,když mi prozradí to své.I když se mi do hostince nechce kvůli otravným chlapů,potřebuji se někde prospat,abych byla svěží a čilá. Taky bych si mohla někoho vytipovat jako svačinku. Pomyslím si a na tváři se mi objeví zákeřný úsměv. ,,hm aha hvězdice…používám je už dlouho jsou malé a rychlé…”dodá na vysvětlenou v prospěch mých stříbrných miláčků. Když dorazí před hostinec nad jeho názvem se jen ušklíbne než se dlaní ope o dveře a vejde. Ve vnitř si nevšímá pohledů opilých chlapů a miří rovnou k opuštěnému stolu na druhém konci.

Danaron - 08. března 2010 08:23

Hostinec Vstoupím do hostince, až po ní a následuji jí celkem rušným hostince, až ke stolu. Sednu si naproti ní a čekám až k nám dorazí hostinský. Rozhlídnu se po místnosti a pousměji se. Snad tu budou mít volné pokuje, už dlouho jsem na cestách a alespoň jednou za čas se chci vyspat v posteli. Povím své společnici, když se usadím, koukám se jí do očí. A co tě sem vůbec přivádí na tohle bohem zapomenuté místo Rhiannon ? Zeptám se své společnice, snad proto aby řeč nestála, snad proto, že mě to zajímá ani sám nevím, po očku sleduji tři chlápky co hrají karty, všichni mají zjevně upito a nikdo z těch tří si nenechal ujít náš příchod. Tady muj je ani tak nezajímal, jako spíše má společnice to ona přitáhla jejich pohledy, já je nezajímám zatím ne. Snad nebudou potíže, jedna potyčka za noc stačila, ale vlastně proč bych si s tím dělal starosti? Rhiannon je ta poslední zde, která by potřebovala ochraňovat, to spíše oni by se měli chránit, ale oni neví jak a ani před čím. Ale musí se uznat, že nevypadá vůbec špatně. Pousměji se té myšlence a jizva na tváři se mi zkroutí tím úsměvem a pak se znovu dál a zkoumavě dívám do očí své společnice.

Rhiannon Lyell Delight - 08. března 2010 16:45

Hostinec Usadím se co nejpohodlněji na židli a dlouhé nohy spočinou na rohu stolu tak, aby nikomu nezavazeli.Vím, že můj příchod sledovalo pár zvědavých očí a tak se neubráním rozhlédnutí a vytipuji si pár celkem ucházejících mužů a souhlasně zamlaskám. Počkám až mi přinesou pivo,než krátce protáhnu své drobné tělo. ,,pokoj by se hodil…také už začínám být unavená“ Nebo hladová…Probleskne mi rychle hlavou,ale nad tím jen zavrtím hlavou. Při zmínce o bohu se mi zkřivý tvář pochybovačným ušklíbnutím. ,,vlastně ani nevím,ale stejně nikde nevydržím déle než pár dní takže ani tohle místo nezůstane vyjímkou…“řeknu klidným,meloidickým hlasem,zdá se jakoby stále pobaveným,když se začnu houpat na zadních nohách židle.Stočím svůj pohled k pánům u karet a na mého vytipovaného udělám laškovné oči a lehce mu zamávám. Pak obrátím pozornost na své pivo které zpoloviny vyprázdním a slíznu si zbytky pěny ze rtu. Krev to sice není ale za chvíli si zpravím chuť. Prohlétne mi hlavou spokojeně a tvář se mi rozzáří i s očkama.

Danaron - 08. března 2010 17:35

Hostinec Při pohledu na to jak se olízne se jen pousměji a pak mi donese hospodský pivo, napiji se a zadívám se směrem k partičce s kartami. Vypadá to, že jsi zde vzbudila, dost poprask, jen hm at to vypadá jako sebeobrana, prosím. Povím potichu a dělám že si nevšimnu jejího zablesknutí v očích. No alespoň tu pivo mají dobré, no tak, alespoň máme něco společného, jsme tuláci, bez domova. Prohodím, pak se zvednu a dojdu koupit pokoje a vodu na koupel. Pomalu se vrátím s klíči od dvou pokojů a jeden s cvaknutím před ní položím. Takovej malej dárek. Povím když si sednu a zadívám se na klíč. Ten pokoj je vedle mého. A asi za hodinu nám ohřejou vodu na koupel, pokud chceš. Bude to změna, se koupat, v teplé vodě když řeka taky není špatná. Pokrčím rameny a zase se podívám na hráče, jeden z nich zrovna shrábne peníze a pak rozdá krty. Trochu se protáhnu a pohodlněji se usadím, pokud to vůbec jde. Dáš si něco k jídlu ? Zeptám se, protože sám dostávám hlad, ikdyž asi jiný než její. Ale v podstatě to muže být dost podobné. Pousměji se, jak se tak dívám po lokálku, po lidech po těch co nic netuší, tesaři, vojáci, dělníci a a jim podobní. Vlastně je to zajímavé že ? Jen tu tak sedí, každý má svůj příběh a konec, někdo dřív a někdo jindy. Povím myšlenku, která mě pokaždé napadá na místech, jako je tohle. Kým jsi vlastně byla ? Dozajista jsi se uměla o sebe postarat, ale to ti jde i nyní a víc než dobře, jak jsem viděl. Pak zavrtím hlavou a mávnu rukou. Hmm promiň, nic mi po tom není a vlastně nikdy nebude. Nejspíš tě stejně už nepotkám a pokud ano, a pokud to bude ve zlém.. Pokrčím rameny a zadívám se do své sklenice a napiji se. prostě, jednou za čas si chci popovídat, to je celí, na cestách si moc nepopovídám, můj společník toho moc nenamluví a když ano tak je drzej. Utřu si pěnu z úst.

Rhiannon Lyell Delight - 08. března 2010 18:34

Hostinec Krátkou chvíli se ještě rohlíží kolem,než svůj pohled stočí k Danaronovi a nakloní hlavu na stranu. ,,nevím proč ale budím pozornost všude“neodpustí di poznámku s nvinným výrazem ve tváři,který narušují jen drobné špičáky vykukující z jejího úsměvu. ,,sebeobrana?“ zamračí se,nevidí jedinný důvod proč by to měla dělat,nikdy to nebylo zapotřebí. ,,pila jsem i lepší ale dá se to“ pak se však zamyslí když zmíní domov. ,,Omyl já domov mám…jen dbych se tam ukázala tak mě zavřou a už nepustí..“ neubrání se zvonivému smíchu,který se trochu ztratí v ruchu hostince.Překvapeně však zamrká když na stůl před ní přistanou klíče a uznale pokýve hlavou. ,,Tak to si nechám líbit“ hodí po něm spokojená očka a při zmínce o lázni se její tvář znova rozzáří. ,,ne děkui ale jíst nebudu,nechutná mi…“prohodím s výmluvným výrazem ve tváři s a pohodím hlavou k hráčům u nedalekého stolu s drobným úšklebkem. ,,dá se říci že jsem byla jen spokojená rozmalená holka co dostane vždy co chce..i když to mě asi nepustilo,jen to prostředí se trochu změnilo“ trochu se zasní nad svým dosavadním životem a toulkách po ulicích. ,,,není za co se omlouvat každý má potřebu někdy si promluvit…co ty?“ optá se zvědavě nechá židli spadnou zpátky na všechny čtyři a nožky shodí ze stolu,nakloní se aby se mohla lokty opřít a stůl a tím si podepřít hlavu.Sleduje jeho gesta a vyraz ve tváři,snaží se odhadnout jeho náladu.

Lady Vanessa - 08. března 2010 18:37

Kobky Nevěřícně si povzdechnu nad tou spouští,ale to už mně ale cizinec tahá zase pryč. Opravdu jsem slyšela,že se ptal kudy odtud? Ach můj bože,jestli z tohohle vyváznu,snad se dám na víru,no a nebo ne... Velmi důrazně přemýšlím o tom,zda-li by snad nebylo lepší zůstat v rukou toho bídáka,ale tuhle myšlenku jsem rychle zapudila. Ptáte se kudy ven? Zajímavé,docela ráda bych věděla,jak jste se vlastně dostal sem,ale na to teď není čas,takže si o tom promluvíme jindy. A co se týče té cesty,o jedné bych věděla,ale asi se vám nebude líbit varovala jsem. Hluboko pod hradem,ještě níž než jsou zdejší kobky se nachází spleť chodeb,jejichž cíle ještě nenašel ani sám Lacathe. Můžu vás tam dostat,ale obávám se,že velká část tunelu,tedy alespoň ta blízko k hradu,je prakticky nepřístupná. Celá je v naprosté tmě a navíc je více jak z tří čtvrtin zatopená. To by ale mohl být malý problém pro naši malou čarodějku mrknu na ni. Bohužel se asi nemůžeme vratit stejnou cestou,protože ten humbuk byl opravdu,jak jen to říct slušně..probudil by i mrtvého dokončila jsem svůj sáhodlouhý vypravovací projev a zadívala se na mého zachránce. Přitom jsem pozorně sledovala všechny zvuky okolo. Nepotřebovala jsem,aby nás ještě někdo vypátral. Asi jsem se nezmínila šeptla jsem že cesty tunelu vedou do různých míst po kraji,ale cesta je dlouhá. Chci vás vzít na mou pevnost,jenže budeme muset přenocovat v jednom z podzemních měst,co vy na to? Byli jsme moc dlouho nehybní a já začala být až přehnaně ostražitá,což na mně bylo jistě vidět,ale snažila jsem se ovládat.

Gidamder - 08. března 2010 18:44

Kobky Když k mé úlevě začne Starrk společně s dívkami, notně jsi oddechnu. Moje úleva netrvá dlouho, protože Ragmir jenž si rozhodl si vybít si svou frustraci na mé osobě. Tasím tesák a postavím do střehu. “Okamžitě se vrať do cely!“ přikáži Ragmirovy pevně. Jsem po dnešních událostech už rozmrzelí a nehodlám se tady trápit s dalším problematickým chovancem. Tiše se modlím za brzký příchod zbytku strážců. Bohužel pro mne si musím poradit sám. Snad jej nenapadne pokusit se utéct stejnou cestou jak ti tři. Pokusím se Ragmira omráčit ranou z boku do hlavy. Když se moje zbraň odrazí od protivníkovy lebky, z hrůzou si uvědomím, že můj soupeř není člověk. Načež inkasuji ránu do hlavy po, které se zhroutím k zemi. Omámeně se rozhlížím kolem sebe, po ráně jsem k dezorientovaný. Za několik okamžiků se nade mnou objeví muž v uniformě mého zaměstnavatele. Jeden z strážců mne zvedne na nohy a já jsem stále v šoku. Za několik okamžiků jsem předvedený před svého přímého nadřízeného, kapitána stráže.

Vypravěč - 08. března 2010 19:01

Situace v kobkách Žalářník Gidamder,schytal nepěknou ránu do hlavy a chvíli se z ní musel vzpamatovávat. Když konečně přišel k sobě,stál nad ním sám temný pán a zuřivost z očí mu jen sálala. Co se tu zatraceně stalo? jedovatě vyprskl. Gidamder mu spěšně nicméně trochu překotně,stále mírně omráčený,vyložil co se zde odehrálo,že Ragmir se dostal ven z cely při incidentu,kdy se pokoušel zadržet dva vetřelce a vězeňkyni,kteří ho přemohli a uprchli. Přemýšlím nad tím,proč tě tu vůbec nechávám a nenabodnu tě raději na kůl před hrad jako výstahu! rozezleně pokračoval,ale Gidamder jeho slova moc nevnímal,bolela ho hlava. Zaslechl už jen konec jeho slov ..pro tentokrát máš štěstí a ať už se to víckrát neopakuje! zavrčel a kolíbavým mírně podnapilým krokem se odploužil do svých komnat. Přitom ještě stihl poslat pár špehů za uprchlými vězni.

Ragmir - 08. března 2010 19:07

Kobky Chlapík, který se dostal z mého slabého sevření, mně pak ťukl svým mečem po hlavě. Musím uznat, že jsem to pocítil. Stejně jako on pocítil mé drtivé pěsti, kterými jsem ho uvelebil do říše snů. Než ale dopadl, udělám něco, co jsem chtěl udělat vlemi dlouho. Popadnu jeho ruku a kousnu ho. Mé dlouhé tesáky, se zakusují do masa. Když padá k zemi, rozesměji se z toho krásného pocitu, když něco trháte. OVládnu však své pudy, a když leží muž na zemi, něco mu pošeptám. Dávám ti asi tak 2 týdny, než bude proměna kompletní. Pak se z tebe stane, něco víc. Až se staneš osvíceným, vyhledej mne. Potom se jen protáhnu, a sberu tomu chlápkovi meč. Jaká krása, být zase ozbrojený. Pro případ mu ještě štípnu, malý vak s jídlem a mincemi. Ovšem to co mne zajímá je maník, který utekl, s upírkou. Nemarním časem. Rozběhnu se obrovitou rychlostí. Jelikož jsem statný běžec, a ten chlápak nese dvě ženy, po nějaké době, jej doběhnu při vstupu do kobky. Počkej ! Zvolám, a když zabrzdí udýchaně zastavím. U všech vlčích tesáků ! Ty teda umíš běžet ! Ale..... Kde jsou mé manýry ! Ukloním se a představím se, Jsem Ragmir ! Bojovník smrti a nositel znaku vlka ! Těší mne............ Jak, že se to jmenujete ? Jsem zadýchaný, docela páchnu, a krom vězeňského oděvu nemám na sobě vůbec nic. Popravdě vypadám dost uboze. OVšem mé žluté očí, a dlouhé tesáky, jasně ukazují, že člověk nejsem. Založím ruce za záda, a čekám na reakce svých.....snad.... budoucích spojenců. I když vím, že mně všichni upíři znají, a popravdě nenávidí, jsem klidný, protože situace je vážná a dochází čas. Joa, mněl bych Vám připomnět, že se za námi ženou stráže. Řeknu trochu pobaveným hlasem. Přitom mám na tváři veselý úsměv.

Ichabod Crane - 08. března 2010 19:10

Ulice města Po třídenní cestě pustou a nehostinnou krajinou, hustými lesy i nebezpečnými močály jsem dorazil konečně k městu, známce civilizace, která mi do duše dodala o něco více naděje. Pobídl jsem svého mezka, aby přidal do kroku, ale on si dál pokračoval bez povšimnutí pomalým tempem. Do města jsem dorazil když už byla tma. Přesně tak jsem to nechtěl... Se situací ve zdejších končinách jsem byl málo obeznámený. Věděl jsem jen to, co jsem zaslechl od místních za poslední dobu. Lidé mě varovali před cestováním bez jediné zbraně a doprovodu. Poslechl jsem a za doprovod zaplatil slušnou částku. Ale i když se ten člověk jevil jako slušný bojovník, roztrhala ho nějaká obrovská chlupatá příšera na kterou nerad vzpomínám. Jestli to byl vlkodlak, nebo něco toho ražení mě ani tak moc nezajímalo. Uháněl jsem na vyplašeném mezkovi co mu síly stačily… Když jsem se přiblížil k branám města, hodil jsem si raději přes hlavu kapuci, abych nebudil moc velkou pozornost. Stejně tak jsem raději sesednul ze svého oře a vydal se hledat nějaký hostinec, kde bychom oba měli střechu nad hlavou a něco málo k jídlu.

Danaron - 08. března 2010 19:14

Hostinec Nakloním se k ní a usměji se a v očích mi zajiskří. Hmm já si něco dám. Sundám si plášť a zase se posadím na židli v košili černé bravy a podívám se na svou společnici. Lokty si opřu o stůl a spojím dlaně a o hřbet ruky si opřu bradu, nakloním hlavu a podívám se jí do očí, chvilku mlčím a pak se usměji. Podle úsměvu může usoudit, že mám dobrou náladu. Já no mám domov, vlastně dva, ale oba jsem opustil. Jeden z pohnutek a druhý protože se mi do něj nechce vracet, ještě nechce. Prožil jsem toho dost, na člověka. Pak se zamyslím a dívám se jí do očí a po chvilce promluvím. Dalo by se povědět, že jsem měl spokojeně dětství, vyrostl jsem v krásném nic netušení a pak jsem prohlédl. No udělal jsem jednu chybu a za tu platím do dnes. Pousměji se a zase se jí zadívám do očí. Je to zajímavé, nikdy jsem se s nikým jako je ona nevybavoval. V mích očích se ukáže zájem a znovu se usměji. Ptej se pokud tě něco zajímá. Vyzvu jí a dál se jí dívám do oči a v těch mích zajiskří. Ano dostaneš co chceš, kde jsi vyrůstala ? Optám se na první věc která mě napadne. A kdo ti dělal zbraně ? Jsou hezké a smrtící jako ty. Podotknu. Jaká myslíš že bude dneska noc ?

Madarame Ikkaku - 08. března 2010 19:14

Kobky Chjó, proč zrovna já musím zachraňovat tak arogantní ženskou? ptal jsem se sám sebe v duchu ale zastavil jsem. Chjó povzdechl jsem si a zastavil se uprostřed kroku. Milá slečno nemám zdání kdo jste ani za co vás zavřeli ale jestli odsud nevypadnem rychle je po nás...po vás asi ne vás chtějí živou ale já mám svůj krk a krk Lily rád ve stavu jakém jsou teď takže na chvíli jsem se odmlčel abych nabral dech. Chtěl jsem být hnusnej a to nedělám rád, jenže situace si to vyžadovala. Přestaťe u všech Bezectných dělat vocapenky a hrát si na velkou královnu a ku.va už vyklop kde jsou ty mizerný tunely nebo tě tu nechám a prostřílim se ven sám s Lily jasný? inu Gentleman by ze mě prostě nebyl. Ve strestu občas jednám trošku zkratovitě a když jde Lily o krk tak je to v podstatě pravidlem. Nevím co by se stalo kdyby umřela ale rozhodně se tam odkud sem přišel vrátit nehodlám ani za nic. Chtěl jsem ještě pokračovat ale to nás dohnal ten vězeň kterého jsem omilem osvobodil. Fajn, skvěle pomoc se hodí věnoval jsem vlkodlakovi...už jsem se zmínil že ti chlupáči sou docela simpaťáci? Teda alespoň v boji když stojí na mé straně...a naložil mu upírku na záda. Utíkejte první, ona tě bude navygovat kdyby ne...řekni mi to já ji už přesvědčím, zastavovat se nebude ani za nic a teď už běžte...

Rhiannon Lyell Delight - 08. března 2010 19:34

Hostinec Usmívám se sice stále obezřetně,abych byla na vše připravená.Síla zvyku. Chvíli jej zaujatě poslouchám než mi na stole přistane pálenka od muže u karet,omluvně se ušklíbnu na svého společníka a pozvednu pohár na zdraví,jeho směrem a mrknu na něj.Pak se věnuji dále muži sedícímu se mnou u stolu. ,,chybu?“ optá se až příliš rychle když to nakousne a pak se ušklíbne., ,,nemusíš odpovídat jestli nechceš“ dodám rychle a mile se usměje.Nad jeho otázkou a místu mého dětství zatím mlčím a dělám že jsem ji neslyšela,Zdá se,že mám obavy jestli mne stále nehledaají,což by bylo mým rodičům dosti podobné. Pak vytáhne své stříbrném, lesklé hvězdice a také si je začnu prohlížet. ,,bude to znít hloupě,ale udělal mi jej jeden zloděj šikovný..kterém jsem ušetřila život…stejně jako bič“ prozradím mu a na tváři mi vyvstane úsměv,který vzápětí ochaldne. ,, Na druhý den byl po smrti…ironie osudu okradli jej a podřízli jako prase“ nyní již zavrčí,ale hned se uklidní aby nevzbudila ještě více pozornosti než by bylo dobré. ,,doufám že trochu klidnější než její začátek“částečně si povzdechne ne že by ji nebavilo se prát a vylívat si svůj pečlivě skrytý vztek,ale přeci jenom by si zasloužila chvíli odpočinku.

Lady Vanessa - 08. března 2010 19:46

V kobkách Slova onoho obhroublého cizince mně naštvala dostatečně na to,abych mu to jednou oplatila dost nehezkým způsobem. O mně se strachovat nemusíš! sykla jsem a byla jsem celkem ráda,že mně nese vlkodlak. Vím,říká se,že naše druhy jsou zapřísáhlí nepřátelé,ale pravdou je,že vzájemnou společnost jsme schopni tolerovat. Mohl bys mně na chvíli postavit na zem? otázala jsem se svého chlupatého přítele. Chodit ještě umím. V další chvíli jsem už stála na vlastních nohách a tahala jeden velký kámen ze zdi. K prapodivných a překvapeným pohledům zbytku naší skupiny se před jejich očima objevil průchod. Až po vás,pánové prohlásila jsem a mrkla na huňáče,aby našemu flegmatickému cizinci pomohl dolů. Sama jsem zůstala nahoře a po mohutném šplouchnutí a radě,že dojdou přímo až do města,jsem vrátila kámen zpět a ve stínech jsem se plížila do vyšších pater. Byla jsem už docela unavená z toho všeho pobíhání. Ironicky,když mně vlastně pořád někdo nesl. Jak nelogické,mám přece nohy. A tak jsem zabočila do jednoho z pokojů,který vypadal nejtmavší,vytáhla jsem z brašny pod šaty dýku a třímala ji v ruce zatímco jsem se uvelebila ke zdi než mně nenadálý spánek přemohl.

Kiero Absit - 08. března 2010 20:02

Okraj mesta: Mojou ďalšou destináciu na zozname, bolo mesto, ktorému kruto vládne čarodej Lacath. Doletela som až kúsok za hradby a v tmavej uličke pristála. Následne som na seba vzala ľudskú podobu a vykročila do ulíc. Bolo dobré, že na svoj druh som nebola nijak pekná. Lepšie povedané, predstava ľudí nás preceňuje a podľa nich musíme byť dokonalí. Dlhé vlnité čierne vlasy, kruté čierne oči a nie zrovna nádherná tvár. Vyzerám ako obyčajná žena. Pomaly vkročím na hlavnú ulicu a rozhliadnem sa. Kde začnem? Vraj už sa sformoval dáky odboj. Chce sa mi pridať sa k nemu alebo ku čarodejovi? Hmm... Mohla by som vytvoriť vlastný. Rozhliadnem sa po okolí. Všimnem si mladíka v kápí a s koňom. Vykročím ku nemu. Ako si najrýchlejšie získať ľudí? To je jednoduché. Rýchlo k nemu podídem. "Poď. Rýchlo. Z hlavnej cesty. Stráže prehľadávajú cudzincov."Zatlačím ho do bočnej uličky. Ukážte človeku, že je v smrteľnom nebezpečenstve. Výsledkom býva, že vám začne veriť. Vtlačím Cranea do bočnej uličky, chytím ho za ruku a bežím ďalej do tieňa budov.

Danaron - 08. března 2010 20:12

Hostinec Povytáhnu obočí, když do sebe kopne panáka a usměji se. Asi tu máš nápadníka. Podotknu, ale nejde poznat zda mi to vadí nebo ne. Tak zloděj, byl šikovný a dal ti hezký dárek a užitečný, moc, užitečný. Zhodnotím zbraně a chvilku se mlčky dívám na hvězdici a pak se ukazováčkem pohladím po jizvě na tváři. Ne nevadí mi ta otázka, asi nepotkáváš dost lidí, jako jsem já. Povím potichu a dívám se jí do očí, ale tentokrát neuhnu pohledem a usměji se. Jak to tak bývá tak, každá jizva, je jako stopa a má nějaký příběh, jiná skoro bezvýznamný a jiná je podstatná. Každá jizva, kterou mám na těle, má příběh, a některé jsou společné. Povím potichu a sleduji její reakci. Ne nepotkala asi nikoho, jako jsem já. Příběh téhle jizvy začal, na jednom dalekém místě, zapomenutém místě a skončil vysoko v horách, kde vznikla a to byla i má chyba, to že jsem přežil, když ostatní padli. Povím potichu a skoro šeptám a pak si povzdechnu. To byl vlastně jen začátek, mé cesty a ta mě dovedla až sem. Co jsi vlastně vše zaslechla, než jsi mě přišla zachránit v uličce ? Ty máš lepší sluch než já..a také jsi určitě rychlejší a silnější a krásnější, protože mě nikdo pití neplatí. Zeptám se zájmem a v očích mi to zase zvědavě zajiskří.

Ragmir - 08. března 2010 20:14

Kobky Po tom co dostanu facku, a jsem nazval jako chlupatý, neokázale ženu položím. Jakmile se však otevřou tajné dveře, mám ústa otevřená dokořan, a hledím jako by předemnou stál duch. Ovšem křik strážných, mně ze zamyšlení vytrhne , a ihned popadám toho chlapíka za rameno a s jeho holkou a strhávám ho do průchodu. Přistunu hlavou ve vodě, a oba dva dopadnou docela měcce. Přesněji řečeno na mně. Hlavou zarytou ve zkažené vodě, se rozesměji, až voda okolo bublá. Ovšem fakca, od malé holky ,mne o dobrou náladu připraví. Její vzteklý hlas, mne připraví o dobrou náladu. Jen se poškrábu po hlavě a ve vodě si prohlédnu svůj obraz. JSem vousatý a zarostlý. Ovšem vlasy, mám stále krátké a zježené ! Což mně potěšilo. Potom se jen zvednu. Když upírka zavře, kámen, jen vykřiknu kletbu. Zatracený upíři ! Teď tu umřeme hlady. Bručím a založím si ruce na prsou. Nakonec se jen zvednu, a pohlédnu na....... toho muže, jenž leží komicky na zemi..... a jeho drahou dceru. Tak...... vyrazíme ? Zeptám se a snažím se zdržet záchvat smíchu.

Gidamder - 08. března 2010 20:16

Kobky Špatný den. Dnes mám hodně špatný den. říkám si zatím, co odcházím od kapitána, který mne řval na druhou. Jeho rozkazy jsou jasné.“ Všechny uprchlé vězně plus tu podivnou dvojici musíme do zítřka najít jinak je nahradíme v jejich celách a na popravištích.“ Společně s oddílem strážných prohledáváme labyrint. Jeden z felčarů mi ošetřil kousnutí a upozornil mne, že by rána mohla být infikovaná. Ve světle faktu, že mezi uprchlými vězni je upírka a nějaký druh lykantropa, mi není právě nejlépe . Po dvou hodinách hledání dětí noci v temných chodbách, vzdám a nechám ty hlupáky, jejichž zdržení mne stálo už dost krve a pravděpodobně mne bude stát hlavu, ať hledají sami. Vybavil jsem se trojicí amuletů, první mne chrání proti magii a teoreticky by měl zpomalit průběh nemoci, druhé dva vysají sílu s magických stvoření. Jdu do křídla hradu, kde mám malý pokoj. “Pozitivním jevem je, že pokut jsem upír, nebudu muset měnit pokoj jen dodám okenice.“ Bručím si pro sebe. Jediné, co bych dnes ještě chtěl je lehnout do své postele a spát. Jelikož jsem zjistil, že mi někdo ukradl drobné, jenž jsem měl u sebe. Počítám, že peníze dostanu zpět, umím výborně podvádět ať už v kostkách, a nebo v kartách. K mému velmi nemilému překvapení mám spolubydlící. Zpomalím tlukot svého srdce, jak mne to před lety učily. Pomalu bez jediného zvuku vytáhnu ze záhybů svého pláště kuši a dneska podruhé ji namířím na osobu, která o mé přítomnosti nemá tušení. Stejně tiše vytáhnu i jeden z amuletů. S velkou dávkou štěstí a umění se připlížím Vanessii aniž bych ji vzbudil. Neodvážím se ani s formulovat myšlenky do nějaké konkrétní myšlenky, abych upírku nevzbudil. Rychle ji přehodím kolem krku amulet odsávající síly, nacvičeným pohybem ji vytrhnu nůž a uskočím s dosahu. “ Prosím nezkoušejte si ten amulet sundat, jinak budu střílet!“ Prohlásím rychle a zamířím oběma rukami kuši. “Proč jste se skryla zde? V mém pokoji? Proč jste neutekla s ostatními?“ ptám se zvědavě.

Ichabod Crane - 08. března 2010 20:18

Kdesi v uličkách města Rozhlížím se po podnicích ve městě a věnuji jen málo pozornosti procházejícím lidí, stejně tak jako oni mě. Díkybohu že tomu tak je. I když jsem šťastný, že se konečně zase ocitám mezi lidmi, stále mě znepokojuje fakt, že ani tohle místo není bezpečné. Sevřu uzdu svého mezka pevněji a nemám nejmenší tušení, kdo se to na mě hrne zezadu. Zařvu leknutím, když do mě ona osoba strčí. “Slečno, co vás to…?!“ stačím v panice vyblekotat a nepouštím Bernardovu uzdu. Podobně už jsem o něj jednou málem přišel, ale to na mě byli tři loupežníci. “Pusťte mě! Co je tohle za způsoby?!“ hučím do ní a snažím se jí vysmeknout. Je to snad nějaká místní zlodějka, nebo to opravdu dělá pro moje dobro? honí se mi rychle hlavou.

Rhiannon Lyell Delight - 08. března 2010 20:26

hostinec ,,těch už bylo,většine nepřežije…“znovu se neubráním smíchu,zdá se že proti lidským mužům mám trochu averzi. ,,upřímně jsi po dlouhé době první muž se kterým se bavím…a taky nejsi jeden z těch nudných co umí jen obtěžovat…“řeknu upřímně,nepotrpím si na nějaké lichotky,ale když si něco myslím nebojím se to říci nahlas.Někdy je to pravda naškodu. Sleduji jej stále se zájmeme v očích což se nestává často,až mě to překvapí,ale prozatím to nechám ležet někde hluboko v mysli,stejně jako i pár vzpomínek,které bych nejraději zahodila a nechala je někde ležet. Zamračím se mírně když mluví o své chybě. ,,nemyslím si že to byla tvoje chyba,zdá se že z nějakého ůvodu jsi měl přežít…ber to takto..podle mě nemá smysl se tím tížit a přikovat se tak k zemi.“Na její tváři se objeví povzbudivý a zároven podmanivý úsměv. ,,jen že tě chcou okrást a upřímně první jsem se chtěla jenom podívat a třeba se trochu najíst..jen nemám ráda když je přesila…není to prostě fér..“trvám si na svém nekompromisně,až se nad tím musím pousmát. A zdá se,že jsem neudělala zas takovou chybu…pomyslím si když jej ještě chvíli zkoumám pohledem.

Lady Vanessa - 08. března 2010 20:29

V pokoji žalářníka Musím uznat,že v utlumování životních funkcí je skutečně schopný. Téměř jsem ho neslyšela,téměř. Musím ovšem říci,že jsem byla zvědavá jak zareaguje. Ten amulet mi mírně zkazil požitek. Jak na mně působil? No asi jako když mi hodíte na záda tunovou horu suti,nic příjemného. Vlastně ani nevím jak jsem se sem dostala a abych zodpověděla vaši vaše další otázky,i když na to v tomto stavu nevypadám stále jsem lady a vím jak se chovat,naoplátku ovšem čekám,že se budou ostatní chovat tak jak se sluší. Pokud myslíte,že bych se nechala zachraňovat jako pytel brambor,pak musím říci,že raději skončím jako potrava zdejším supům pokusila jsem se ironicky zažertovat. Mimochodem,jste zraněný,myslíte,že byste v tomto stavu obstál v boji proti upíce? Uznávám,taky jsem zeslábla. Už jen poslouchání toho megalomanského "hrůzovládce" mně dostatečně unudilo.

Kiero Absit - 08. března 2010 20:37

Mesto: Hmm... Chlapec je otrkaný. Zamračím sa, keď mi to neusnadňuje. "Si hluchý alebo hlúpy? Alebo si myslíš, že by som dokázala okradnúť tak veľkého chlapa?" Venujem mu hraný neveriaci pohľad, ktorý však vyzerá reálne. "Fajn. Jak chceš." Pustím ho a nástojčivo sa mu zadívam do očí. "Ako chceš. Ale ty im vysvetľuj, že nie si od Vanessi, keď ťa so mnou videli." Zamračím sa a otočím sa mu chrbtom. "JA padám. Rob, ako myslíš." Vyrazím do uličky, tak, aby to vyzeralo, že s ponáhľam, ale aby mal aj čas ma dobehnúť. No poď už.

Madarame Ikkaku - 08. března 2010 20:44

Dole v dole Poněkud neochotně jsem skočil do té temné díry...teda skočil můj drahý kolega vlkodlak mě tam stáhl za rameno ale na druhou stranu mělo to i pár výhod. Ta hlavní byla že jsme dopadli na něj a ne do té vodní břečky kteoru tu tvořila podlaha i když...při pohledu z blíska na jeho tvář jsem si nebyl jistý co je horší, proto jsem se raději rychle vyškrábal na nohy, to už ale upírka zavírala za námi průchod. Heh, tak tohle je ten důvod proč nesnáším ženský a upíry zvlášť povzdechl jsem si a poškrábal se znuděně na hlavě. Jare,jare taková otrava vidíš to Lily? Ta nafinťěná "princezna" co si o sobě myslí že se kolem ní točí svět si hraje na hrdinku zakroutil jsem hlavou. Neříkala jsi náhodou že princezny sou nejlepší holky? odpovědi jsem se nedočkal, jen malí uzlíček na mém rameni se poděšeně třepal. Hej Lily slyšíš... ani jsem to ale nedořekl a už mi do toho skočila. S...Starrku můžeš tu rožnout? vykoktala mi vyděšeně do ucha. Málem bych si nafackoval. Úplně jsem zapoměl jak strašně se bojí tmy a že má jen lidské smysli. Jasně maličká hned to bude.... s tím jsem se lehce soustředil a před námi se za mírného prskání zjevil vlk tvořený z čisté energie který ozařova kolem sebe prostor o hraně zhruba deseti metrů. Lepší? zeptal jsem se starostlivě, skoro až otcovsky. Lepší přikývla a už sebejistěji dodala. A z ní si nic nedělej, nebyla nic pro tebe, tak namyšlenou mámu bych stejně nechtěla. Najdeme ti jinou. věnovala mi úsměv na který jsem jen porkčil rameny a znovu si povzdech. Fajn, tak asi vyrazíme ne? zeptal jsem se dlaka a kývl na cestu před námi.

Ragmir - 08. března 2010 20:51

Podzemní - nebo kde to jsme Když jsem uviděl, strach mladé holčičky, pocítil jsem dva pocity. První byl, náhlý záchvat smíchu, dlaší byla chuť rozervat jí hrdlo, a okusit její krev. Oba pocity jsem potlačil. Smrt, mi dala jasnou zprávu. Zvednu se a protáhnu se. Jak krásná chodba. Řeknu vesele, a potom následuji muže, a malou holčičku. Přitom neustále čenichám a hledám něco ke kousnutí. Dokud to nenajdu ! V malé dírce, se valí tři krysy ! Jako na stříbrném podnose ! Vykřiknu v mysli, a bleskovým pohybem, překonám malou vzdálenost a dvě krysy popadnu. Druhá utekla. Držím malá stvoření za ocásky, a hladově se na ně dívám. Konečně, normální jídlo ! Zanaříkám a druhou rukou zlomím krysám vaz. I když jsou znečištěné, a zřejmě i dokonce nakažené nemocí, je mi to jedno. Mé tělo, si poradilo s mory, a dalšími ohavnostmi, a ke všemu mi křučí žaludek. Jednu po druhé si vložím krysu do pusy a sním je. Krev jenž mi stéká po ústech rychle utřu, aby se ta malá holka nezhroutila hrůzou. Rychle vše spolykám a utřu si krev. Není nad dobrou svačinu ! Prohlásím a jdeme dál. Po chvíli, se muže na něco zeptám, Jak se vůbec jmenuješ ?

Ichabod Crane - 08. března 2010 20:53

Uličky města Zmatený zírám na cizí ženu a nedostává se mi vlastních slov. Jednak se mi nelíbí, že ta žena čte bez dovolení cizí myšlenky a chová se tak zbrkle. Natáhnu si zpátky rukavici, která mi málem sjela z oteklé dlaně a nahodím další udivený pohled. Ten mi ve tváři zůstane dokud žena nezmizí. Zůstávám stát na místě, mezek do mě šťouchá nervózně hlavou a já sám nevím, jestli jít zpátky za tou ženou, nebo pokračovat v hledání hostince. Druhá varianta se mi jeví jako vhodnější řešení. Nechci opět udělat nějakou chybu kvůli ukvapenému rozhodování. Už tolikrát se mi to nepříjemně vymstilo… “T-to tedy budu, osobo!“ řeknu rozhodně, otočím se a vydám se zpátky do ulic. Teď už se obezřetně ohlížím i po lidech. Zůstává ve mně podezření, že ta žena měla v něčem pravdu.

Danaron - 08. března 2010 20:58

Hostinec Při jejím smíchu se jen pousměji. No asi lidské muže nemusíš, přeci jen většina nad tebou slintá. Povím a pokrčím rameny a chvilku se jí zase dívám do očí. No asi jsem měl žít a dokončit úkol, jenže jsem započal, v tom máš pravdu. Pokrčím rameny a zaženu vzpomínku na tu noc. Pak se usměji. No ty jsi kterou první se kterou se bavím a musím užnat, že je to dobrá změna. Bráním se úsměvu, ale koutky mi zacukají. No tak, ale to jsi z části splnila ne ? Najedla jsi se a ještě jsi mi pomohla, jsem rád, že jsi nezůstala u svého původního plánu, to by jsme tu spolu neseděli a nepovídali si spolu a to by mě mrzelo. Usměji se. Pak k nám přijde mladá žena a oznámí nám, že voda je teplá a přichystána v pokoji dámy. Děkuji. Povím a zase se podívám na svou společnici. Tak jak to uděláme ty první nebo já ? Protože upřímně pochybuje, že je ta vana dost velká. Pokrčím rameny, byla to jen pouhá otázka, pronesená klidně a bez jakýchkoliv pocitů. Musíš mít na lidské muže zajímaví vliv. Povím, jak jí pozoruji a pokývám hlavou a z pod hnědých vlasů mi vykoukne, lehce špičaté ucho a já se usměji a mrknu na ní.

Rhiannon Lyell Delight - 08. března 2010 21:14

Hostinec ,, to věřím…je to lepší když žiješ…“neubráním se provokativní poznámce než pomalu vstanu. ,,jestli ti to nebude vadit půjdu první…nesnáším špínu i když s ní musím žít…“neubráním se úšklebku a nepřekvapuje mě když spatřím špičaté uši.Věděla jsem že nějak divně jde ,,cítit,,,ne že bych to myslela zle je to jen rozdíl od lidí a jiných tvorů. ,,bohužel bude jistě malá…“prohodím tiše když kolem něj projdu a nepotlačím mrknutí jeho směrem. Jen se na něj usměji,když mířím k místnosti s vanou.Cestou se však ještě zastavím u hráčů a tomu,kterého jsem si vytipovala sdělím číslo pokoje a laškovně jej upozorním, že bych nerada aby přišel po čtyřech.Nesnáším totiž když je krev příliš ředěná alkoholem nedělá mi to dobře. Když spatřím vanu spokojeně zavrním jako kočka a s úsměvem se k ní vydám.Když jsou dveře zavřené,což se i ujistím,shodím ze sebe všechny své hadry a s úlevným vydechnutím se ponořím do vody,se zavřenýma očkama chvíli odpočívám,než za čnu mýt své drobné tělo.

Gidamder - 08. března 2010 21:27

Můj pokoj “Těší mne madam. Musím se omluvit jsem zvyklí jednat s lidmi, kteří o etiketě v životě neslyšely. Vy jste první, kdo se na mne okamžitě nevrhl se cílem mne okamžitě zabít. Stejně, tak jsem viděl prvně, aby někdo utekl ze své cely během minut po svém uvěznění. Bohužel jsme nebyli představeni. Jsem Gidamder vrchní žalářník zdejšího překrásného paláce. Bohužel můj kapitán nedávno zastřelil posledního supa. Prý mu chodili na poštovní holuby.“ odpovím taktéž ironicky a opřu se stěnu. Bouchnutím zavřu dveře. “Víte madam já neměl ani tak plán, jako zoufalou naději. Jelikož neshledávám nabodnutí na kůl příliš příjemným, tak raději risknu boj s upírem. Takže pozitivním jevem je, že jste mne nekousla vy. Bohužel jste mi neodpověděla, co zde děláte.“ zeptám se zvědavě.

Danaron - 08. března 2010 21:27

Hostinec Usměji se její poznámce. Jo jen jdi. No asi bohužel jo. Poví když zaslechnu poznámku a sleduji jí jak odchází, jen zavrtím hlavou, když se zastaví u krbaníku. Pohodlně se se opřu a pomalu popíjím pivo, než mi donesou polívku a pak kus skopového masa. Podívám se na jídlo a usměji se, v žaludku mi zakručí a jako hladoví vlk se vrhu na polévku, za chvilku ve mně zmizí a pak se pustím do druhého chodu a stále čekám na svou společnici.

Rhiannon Lyell Delight - 08. března 2010 21:35

Hostinec Vychutnávám si plnými doušky vodu ve vaně.Když dokonale umyji své tělo,spláchnu také dlouhé vlasy a pomalu se začnu zvedat.Když na mě nezbyde ani poslední kapka vody vyždímám své vlasy a nechám je volně splynout po svých zádech. Staré oblečení složím pečlivě a z brašny,kterou jsem doložila vytáhnu náhradní.Nakonec se rozhodnu staré oblečení vyhodit.Někde třeba seženu nové. Pak vyjdu ze dveří a zamířím ke stolu. ,,dobrou chuť přeji.."usměju se když vidím jak se láduje.Obědnám si ještě jedno pivo a pak jsem odhodláná jít již spát.

Danaron - 08. března 2010 21:53

Hostinec Děkuji. Povím a rychle do sebe naláduji zbytek, jídla a zvednu se. No tak já jdu. Usměji se a pomalu se vydám do jejího pokoje. Otevřu dveře a pak za sebou zavřu, od pasu si vyndám meč, opřu ho o stěnu a začnu se slíkat, pomalu si rozepnu košili a odkyji tělo pokryté jizvami a na hrudi mam podivnou kruhovou spáleninu, z krku mi visí medailon na stříbrném řetězu a i ten odložím. Slíknu se a pomalu vstoupím do vody, sednu si a zavřu oči. Po tak dlouhé době. Zamručím a smyji ze sebe špínu, vezmu si kalhoty, obleči ozbrojím se, pomalu se vydám dolů. Budu si muset koupit nové věci. Tak tvůj pokoj, je jen tvůj hmm bylo to příjemné. Usměji se na upírku a zase se posadím naproti ní. A co naší hráči ? Povím nenuceně a zase se jí podívám do očí. hmm co tě napadá ? Něco co by tě zajímalo..

Lady Vanessa - 09. března 2010 18:51

Pokoj S menšími obtížemi jsem vstala,dostatečně pomalu a opatrně abych rovnou neschytala ránu z jeho kuše a jak se na dámu sluší,mírně jsem se uklonila. Mé jméno je lady Vanessa de Aliere,jistě už jste o mně slyšel. není snad jediného tvora,který by mně neznal a teď,když temný vládce vyhlásil na můj krk tučné odměny po mně bude sháňka ještě více. Měla jsem v úmyslu počkat,než se hon na chodbách sklidní a hrad upadne ke spánku. Potom bych se oknem v patru nad námi dostala ven sladce jsem se usmála a poodhalila tak jeden z mých dokonale bílých a ostrých špičáků. Nicméně,na to asi mohu zapomenout,když jste mně zde našel,moje plány jsou nejspíše na nic.. stále jsem se usmívala,i když amulet na mém krku mně neustále tížila ubíral mi sil. Vlastně by mi nedělalo takový problém se odsud dostat,i s tímto přívažkem,stále jsem ovšem pozorovala Gidamdera a nezůstávala překvapena nad tím,jak dlouho vydrží utlumovat své myšlenky. Přesto mi však instinkty napovídaly,že má též své tajemství a také to,že,i když právě nalezl uprchlého vězně v pokoji,přivítal mně snad i....celkem mile? Dalo by se říci,že ano. S potutelným úsměvem jsem pravila dál Nu,když sme se zde,tak náhodou potkali,co máte v úmyslu teď? Zajmete mně,ovážete mašlí a půjdete vyburcovat svého pána,že pro něj máte dárek k narozeninám? slovo 'pána' jsem pohrdavě polkla. Oh,a těch supů je škoda,byli to dobří špehové.. zvonivě jsem se zasmála,i když ne tak nahlas,aby zvuk doletěl dál než ke dveřím.

Ichabod Crane - 09. března 2010 20:44

Uličky města, hostinec Když se objevím na hlavní ulici, opět mám na hlavě kapuci a trochu svižnějším krokem procházím město. V hlavě se mi znova přemítá celá scéna, která se před chvílí odehrála. Lhal bych kdybych tvrdil, že mě ta žena nasadila brouka do hlavy. Tohle je přeci jen neznámé město a v něm neznámé poměry. Ale stráže, které jsem zatím potkal mi zvýšenou pozornost nevěnovali…snad to vydrží než najdu vhodný hostinec. Nechce se mi ale v temných uličkách trávit přehnaně moc času, přestávám tedy být vybíravý a zkusím jeden z nejbližších hostinců, který je mi nablízku. Nad vchodem visí cedule s přívětivým názvem, Tulákův nocleh. Koně pořádně uváži venku pod střechou a sundám si z něj brašnu. Snad ho bude kde ustájit…, pomyslím si ještě, než ho opustím a pak vejdu do hostince. Naskytne se mi typický pohled. Zákazníci, skupinka ožralů, pár karbaníků a nějaká dvojice támhle vzadu u stolu. Pokud nepočítám stoly okupované spícími ožraly, je volný jenom jeden, poblíž té dvojice. Na nic nečekám, sednu k němu a čekám na obsluhu. V břiše mi kručí, poslední jídlo co jsem měl, byla malá kůrka od chleba dnes ráno. Ještě si stáhnu kapuci z hlavy a nenápadně zkontroluji obsah měšce, abych se ujistil, jestli si vůbec můžu dovolit i víc, než chléb a vodu.

Gidamder - 09. března 2010 20:54

Pokoj Předvedu dvorskou úklonu, ale nespustím při tom Lady Vanessi z očí. “Potěšení na mé straně.“ odpovím automaticky, není to tak dávno, co jsem se pohyboval po večírcích vyšších vrstev. Sakra, občas by mne měli s toho podzemí pustit mezi lidi! prolétne mi hlavou po slovech, že jsem už o ni jistě slyšel. Drobný úsměv Lady mne připomene, že mám před sebou upíra. Znovu se pokusím pochytat roztěkané myšlenky. Po několika okamžicích se mi to podaří. “ To je zřejmé. Musím konstatovat, že jste dost nešťastně vybírala místnost k odpočinku.“ konstatuji stručně. Úsměv mne znervózňuje čím dál víc a pomalu si začínám dělat starosti, jestli ten amulet funguje. “No, v tomto bodě musím přiznat nemám, tak úplně jasno. Jelikož se temný rod dozví o vašem útěku až za pár hodin, nebyl by asi nejlepší nápad jít za ním a říct, že jsem vás znovu zatkl. Vzhledem k tomu, jak nerad je obtěžován, si dělám starosti s tím, že by mne mohl dát popravit a pak vyznamenat.“ odpovím zamyšleně. Takže co teď? Volat stráže? No, už mám jedno kousnutí a nemám chuť inkasovat druhé, než se páni zvednou od kávy. “Budu upřímný. Jste po dlouhé době první bytost, s kterou si můžu promluvit a která mne prokazatelně vnímá a je schopna odpovědět celou větou.“ má slova jsou jasným útokem na místní stráže. Co můžu ztratit? Jak dlouho tomu je, co jsem naposledy viděl slunce? Hniji v těhle kobkách, jako ti jenž jsou v nich zadržováni. Smrt je možná ta lepší z variant. Skloním kuši. “ Takže madam, došel jsem k závěru, že jediné co bych mohl získat při pokusu o vaše zatčení jsou nepříjemnosti. Kdybychom se setkali o několik let dříve, kdy jsem pracoval někde jinde, tak bych uvažoval jinak. Dnes ovšem je moje volba prostá. Cokoliv se vám může hodit si vemte a šťastnou cestu. Ve vašem zájmu doufám, že se už nepotkáme.“ S tím se, posadím na své lůžko a přu se o stěnu. Z vaku pod postelí vytáhnu nějakou starou knihu a začnu ji číst.

Rhiannon Lyell Delight - 09. března 2010 21:35

Hostinec Mezitím než se Danaron vrátí ze své koupele do hostince,vstoupí muž.Všimnu si toho jelikož mým očím neunikne většinou nic podstatného,krátce si jej změřím pohledem.Vypadá to, že není zdejší.Po chvíli si jej přestanu prohlížet.Nyní mám již nožky zase hozené na hraně stolu a pohodlně se pohupuji na 2 nohách. V tom už však ke stolu míří Danaron. ,,Spokojený se servisem? “Optám se pobaveně,když si všimnu výrazu v jeho tváři. ,,Hráči ? no…hladová spát nepůjdu…prohodím po delší odmlce s šibalským úsměvem na tváři a neubráním se smíchu,který se trochu rozezní. Momentálně mě jen napadá otázka co budu zítra dělat…mávne nad tím rukou ,něco se vždycky našlo tak nebude problém něco vymyslet. Hlavně ať to stojí za to, jinak se budu nudit…prolétne mi hlavou a musím se nad tím pousmát.

Danaron - 09. března 2010 21:48

Hostinec Podívám se po muži, který tam přišel a pak se zase otočím na svou společnici. Ale jistě, že spokojen, máš hezkej pokoj. Usměji se a vrhnu oko po hráči, který od ní dostal vstupenku. Ne to nepujdeš, snad ti bude chutnat. Pak stiším hlas a podívám se jí do očí. No zítra to se ukáže, něco se namane, jen doufám, že tě ještě zítra najdu v pokoji, pár otázek by mě zajímalo..Pokud mi na ně dáš odpovědi. Usměji se, ale v očích se mi ukáže zájem, zájem o to co se dozvím. Vlastně je to zajímavé, neber to nějak zle, jen hmm jak jsem povídal, dlouho putuji sám a také jsi První se kterou si povídám. Dodám potichu a zase se opřu o ruce a dívám se kolem sebe, po lokále. Co bude zítra ? A hmm půjčíš mi hvězdici, měl jsem je v ruce jen párkrát.. Požádám jí a nevině se usměji.

Drusila Von Teese - 09. března 2010 21:53
	Hostinec ve dveřích hostince se objeví temná postava s nápadně dlouhými vlasy. Rozhlédne se po hostinci, potáhne z hřebíčkové cigarety a udělá několik málo kroků k baru, kde usedne. Přez dlohou ofinu se podívá na nabídku a tichým hlasem si objedná dvojitou whisky. Stále se nenápadně rozhlíží kolem sebe, jako by někoho hledala

Rhiannon Lyell Delight - 09. března 2010 22:13

Hostinec Protáhnu se krátce aniž bych změnila polohu ještě chvíli hodlám setrvat u celkem dobrého piva.Usmívám se na muže sedícího se mnou u stolu,když poslouchám jeho slova. ,,zítra?!neslíbí ti že se ráno uvidíme …záleží s jakou náladou se vzbudím“usmívám se,ale nezdá se že bych své slova nemyslela vážně.Vypadám jako by opravdu netušila,zda se tu zdržím až do rána nebo zmizím než začne svítat. ,,a pokud se ráno uvidíme dám ti odpovědi..ale jen ty které se mi budou libit…dodám klidným hlasem a nepodaří se mi potlačit zívnutí. No jo někdy i upírky jsou unavené….pomyslím si a vzpomenu se že mě ještě čeká večeře což mi zančně zvedne náladu. ,,připadám si jak kdybych byla panna…“ušklíbne se trochu nepříjemně,ale není to myšleno ve zlém.Nad jeho slovy jen mávne rukou.Když se však zmíní o hvězdicích,vytáhnu z brašny jednu,zdá se že ji příliš často nepoužívám a pošlu ji po stole jeho směrem. ,,Víš co..pokud se ráno potkáme vrátíš mi ji…a pokud ne je tvoje…“mrkne na něj a vycení na něj své bílé zoubky ze kterých vyčnívají větší špičáky.

Ichabod Crane - 09. března 2010 22:32

Hostinec Když kolem mě projde hostinský, který nese štamgastům další várku piv, odchytím si ho a objednám si u něj teplou polévku. Vím, že mi nebude stačit, ale rád bych se nejdříve přesvědčil o kvalitě zdejší kuchyně, než přejdu na hlavní jídlo. Mezitím si po očku prohlížím osazenstvo hostince, které mám ve svém zorném poli. Nebudu se přeci vykrucovat na židli… I když támhleti pánové to dělají bravurně, div nespadnou, řeknu si v duchu, když se mi pohled zastaví na rozvášněných karbanících pár stolů ode mě. Vzpomenu si jak mě jednou nějaký ani ne střízlivý mnich pokoušel zatáhnout do jedné z těchto her. Byl nadmíru přesvědčený, že se mnou za zády vyhraje. Ubožák si myslel, že mu budu radit, ale já o pravidlech té hry neměl ani ponětí…On skončil polonahý před hospodou a já jako poskok nějakého hrabátka. Ze vzpomínek mě vyruší příchod dlouhovlasé ženy. Na okamžik znejistím, že by to mohla být ta, kterou jsem potkal na ulici. Ne, tahle je mnohem vzhlednější… uklidním sebe a opřu se lokty o stůl. Asi začnu mít vůči takovým typům averzi, děsí mě…, odvrátím pohled a za chvíli mi na stole přistane vytoužená polévka a já se dám do jídla. Etiketa, se kterou jsem naučený jíst jde stranou. Stejně tu určitě není nikoho, komu by něco říkala… I když ten pár u vedlejšího stolu vypadá mnohem kultivovaněji, než zbytek.

Danaron - 09. března 2010 22:34

Hostinec Usměji se na ní když se zmíní o náladě a kývnu hlavou. Dobrá pokud tam budeš, tak si dojdu pro odpovědi a ty se dozvíš otázky, které ti dám. Snad odpovědi dostanu. Povím potichu a nenuceně. Ukazováčkem chytnu hvězdici a v úsměvu na ní vycením zuby, a její špičáky přilákají můj pohled a mrknu na ní. Dobrá to beru, ale přeci, jen budu rád, když ti jí budu moci vrátit. Alespon si budu moc s tebou promluvit. Zatvářím se jako neviňátko a pak pohled sklopím k hvězdici a chvilku jí protáčím mezi prsty, než si jí zasunu za opasek. Je krásná. Usměji se a zorničky se mi na zlomek sekundy nachvilku rozzáří. Zase se jí dívám do očí a v mích se kromě zájmu mihne ještě únava z cest. No pokud oželíš mou společnost, bezesporu nudnou a tak, tak asi za chvilku půjdu spát. Určitě víš kdyby jsi mě hledala, když si budeš chtít zajít pro svou hvězdici. Podívám se na své z půlky vypité pivo a usměji se na ní. Ale až za chvilku. Jak dlouho jsi vlastně na cestách , Pokud mě to může zajímat.. Uculím se.

Rhiannon Lyell Delight - 10. března 2010 17:10

Hostinec ,klidně přijď …buď najdeš prázdný pokoj nebo mě…nevím co pro tebe bude lepší..“ušklíbnu se a v očích mi zasvítí nebezpečné jiskřičky.Dlouhé vlasy si přehodím přes ramena ,aby mi neposlušné prameny nepadali do tváře.Krátce utopím svůj pohled v korbelu,ve kterém už moc piva nezbývá. ,,moc si od toho neslibuj…nerada o sobě mluvím a momentálně to nějak více měnit nehodlám.“ upozorním jej,když se znova rozhlédnu po lokále.Všimnu si pár nových příchozích, ale jen si nově příchozího muže prohlédnu velkýma očima vykukujícíma z kulaté tváře než svůj pohled stočím zpět. ,,jistě…potřebuješ jistě více spánku než já…já ještě chvíli nechám trápit mou večeři a pak taky již půjdu do pokoje. ,,už pár let to bude…“prohodím ,když se nad tím chvíli zamyslím. Jako dlouho to už vlastně je?pět let…nebo ještě víc…hm co na tom záleží…

Lady Vanessa - 10. března 2010 19:26

V pokoji Jeho slova mně opravdu překvapila. Tím,že sklopil kuši a šel si všímat knihy vyznělo téměř jako by si říkal o smrt z mých rukou. Možná snad milosrdnou,netuším. Každopádně jsem ho nechtěla zabít,ještě ne,dokud mně přitahovala ta aura tajemství,která ho obklopovala. Musela jsem si ovšem neustále připomínat,že nejsem chladnokrevný zabiják. Být upírem na straně dobra je skutečně složité,když mně sžírá hlad,který nevěstí nic jiného,než zkázu toho jenž se mi zrovna připlete do cesty. I když kdo říká,že moje strana,mé rozhodnutí jsou správné? Po chvilce,kdy jsem byla zmítána svými pocity nerozhodnosti,jsem popošla ke Gidamderovu lůžku a sedla si na jeho okraj v bezpečné vzdálenosti od něj. Prakticky tak měl 'hezký' výhled na ještě nezcelené rány po biči,který mi zcela zničil látku na zádech. Rány se hojily rychle,ale i tak bude potřeba ještě několika hodin,než zmizí. Víte,nevím co zamýšlíte mým propuštěním,ale rozhodně vám tuhle laskavost nezapomenu. pokračovala jsem Říkáte,že mi dáváte k dispozici vše co bych mohla potřebovat? Mé myšlenky se opět stočily k mému vyschlému hrdlu Bohužel,to co bych právě potřebovala mi dát nemůžete unaveně jsem vydechla a malinko smutně se usmála. Mohl byste mi vrátit mou dýku? Moc pro mně znamená. Oh a ještě jedna věc.....mohl byste si vzít zpátky ten medailon,opravdu je těžký mrkla jsem na něj svýma temnýma očima.

Vypravěč - 10. března 2010 20:53
	Podzemí Po krátké cestě,kterou s hrdiny absolvoval Coyote,zjistil,že má neodkladné záležitosti v jeho rodné dimenzi a tak se rozloučil se svými novými přáteli a vyrazil vstříc novému dobrodružství i se svou malou čarodějkou.

Gidamder - 10. března 2010 21:02

Pokoj Můj klid není příliš nucený. Zvikl jsem si na přítomnost nebezpečných osob a bytostí. Když si ke mně Lady přisedne jsem velmi překvapen. Krvavé rány na jejích zádech ve mne nevyvolají žádné pohnutí. Krev jsem proléval a v posledních měsících i viděl prolévat ve nepřiměřené míře. “Paní, není moji prací někoho zatýkat a hledat důvody pro jeho uvěznění. Před pár lety to má práce byla, ale dnes už není. Moji prací je držet jej ve vězení. Věc je prostá moje pravomoc sahá po dveře z kobek a tedy co se děje tady není má věc. Tak mi to bylo včera od pobočníka temného pána názorně vysvětleno vysvětleno. Kdyby jste potkala, vyřiďte mu mé pozdravy“ myšlenkách se vrátím k „rozhovoru“ s pobočníkem jeho milosti. Nebýt jeho třech pochopů nedopadlo by to podle jeho představ. “Jistě omlouvám málem jsem zapomněl.“ mírně se usměji a podám Lady dýku jílcem na před a dávám velký pozor, abych se nešrábnul. “S dovolením.“ sundám i amulet který je k mému potěšení a překvapení více jak málo nabitý. Teď už můžu navštívit toho nadutého blbce! Jeho strážní mu nepomohou. Teď, když zde pobíhají vězni nikdo si mou odplatu s našim sporem nespojí. odložím knihu, je v ní popsané rituály přírodní magie, s truhli vytáhnu druhý ze svých tesáků a pověsím si ho k boku. Vezmu si toulec se stříbrnými šipkami. Přes záda jsem si pověsil dlouhý meč. Na postel za sebe položím zdobený rapír. “ Myslím, že se půjdu projít po vnitřním paláci, nechcete jít se mnou.“ potměšile se usměji.

Ragmir - 10. března 2010 21:02

Podzemí No skvěle. Takže teď jsem v těchle kobkách sám. Aspoň tu malou holku mi tu mohl nechat. Malý zákusek by neuškodil. Podrbu se po hlavě a začnu čenich, nějakou změnu ve vzduchu. Čenichám asi 2 minuty, a pak pomalu jdu dál. Jednu ruku mám stále na jílci meče. I když vidím ve tmě, je to tu pěkně otravný. Jsem vlkodlak, miluju měsíc a temný les, ale podzemí, a celý ty kameny nad mou palicí jsou dost depresivní. Občas se přistihnu jak kňučím jako malé štěně, do kterého kope jeho pán. Seberu se a jdu dál. Jsem stále v pozoru, pozoruji zem, a hledám pasti. Jsem na světě přeci jen už dostatečně dlouho abych to věděl. Cestou hledám další krysy, které by utišili můj hlad. Protahuju si cestou ruce, a stále čenichám. Přísahám při smrti, jest-li tu potkám upíra, a on se hned nerozplyne, udělám si z něj oběd. Pokračuji dál směrem, do toho "místa" o kterém mluvila upírka. Ženská jedna zubatá, jak si mně tu mohla nechat ?

Danaron - 10. března 2010 21:40

Hostinec Jako bych si nevšimnul zablísknutí v jejích očích odpovím. Zastavím se a zjistím to, asi bude lepší když tě tam najdu. Pousměji se, nakloním hlavu na stranu a podívám se na hráče a pak zase svlažím svoje rty a pěnivém moku. No jsem dost unaven, abych pověděl pravdu, popravdě, potřebuji jen o něco méně spánku než ty, to díky krvi co mam v žilách. Ale poslední týden jsem toho moc nenaspal. Vzpomenu si na poslední týden a zavrtím hlavou. Pár let, to je dlouhá doba. Podívám se jí do očí, ale pak uhnu pohledem. Poslední týden byl náročný ale stálo to za to. Podívám se po lokále a pak zase na svou společnici. snad ti bude chutnat.

Lady Vanessa - 11. března 2010 10:44
	V pokoji Potměšile se usměji Bude mi ctí,Vám dělat ještě chvíli společnost zvednu se předvedu mírnou úklonu. Pozorně se zaposlouchám,jestli neuslyším nějaké zvuky z venčí. Všude je klid,hrad utichl.

Veselínek Kytička - 11. března 2010 14:15

Kdesy v pustině Slunce již dávno zapadlo za obzor. Vzduch se znatelně ochladil a do toho začal foukat silný vítr. Pochoduji nočním, tichým lesem. Ze všech stran se ozývají hrozivé zvuky tvorů, které v tuto dobu schánějí potravu. Přesto nemám strach. Ačkoliv na to nevypadám, jsem mistrem oboru zakázaného umění nekromanského plus ovládám ještě několik bojových kouzlíček díky kterým by si jakýkoliv tvor rozmyslel útok na mou droboučkou postavu. Pohybuji se velmi rychle. Již před třemi dny jsem měl být na hradě lorda Lacatha a podat mu zprávu o mé misi. Ta je prostá a až primitivně jednoduchá, mým úkolem bylo vybrat několik mužů z okolních vesnic, kteří by doplnili upíří palácovou stráž. Nebyl jsem z toho dvakrát nadšený. I když sám tvořím nemrtvé, nikdy bych kvůli tomu nikoho nezabíjel. Před nočním chladem se chráním teplým černým pláštěm vyrobeného ze sametu. Těž kalhoty a košili mám z toho samého materiálu. Dále pak mám na sobě vestu, samozřejmě také černou. V ní ukrývám většinu svých kouzelnických pomůcek, jako na příklad dvě bojové hůlky, váčky se složkami kouzel, několik kouzelných šperků a malou figurku člověka vyřezávanou ze slonoviny. Právě procházím kolem hustě rostlého smrčí, ideální místo pro přepad neopatrného pulčíka, tak se totiž normálním lidem jevím. Ale takový lidé pak nejčastěji díky své hlouposti rozšiřují Lacathovu armádu nemrtvých. Cítím ve své blízkosti něčí přítomnost. Zalovím ve vestě a našmatám jednu z hůlek, chladný kov mě zastudí na prstech. Ještě ji nevytáhnu. Proč taky hned někomu ukazovat své trumfy. A třeba se tam ani nikdo neschovává. Pomyslím si. Nijak neberu na rychlosti a projdu okolo něj. Samozřejmě, že se nic nestalo. Vynadám si do hlupáka a zbabělce, co se bojí divného křoví. A pokračuji v cestě. Ten divný pocit však stále nezmizel.

Drusila Von Teese - 12. března 2010 11:43

Hostinec stále posedávám na baru a neví, zda ten, koho očekává přijde, nebo ne. Objednám si další pití, sesdne z barové stoličky a jdu k nejbližšímu stolu u kterého sedí dva lidé, muž a žena. Zastavím se několik málo kroků od nich, zvedne hlavu a promluví. Smím přisednout? Mám pocit, že nepřijde, proto vyhledám společnost, nechci trávit další léta sama v ustraní. Samoty mám již dost, dnes chci žít, poprvé po dlouhých letech chci cítit, že umím žít

Danaron - 12. března 2010 21:44

Hostinec Kotkem oka postřehnu pohyb, ale dál mu nevěnuji pozornost, ale to se změní když se nás ta žana zeptá, zda si může přisednout. Podívám se Rhiannon a chvilku sleduji její výraz a pak pohled odvrátím a kouknu se na dívku a mé černé oči si jí zkoumavě prohlížejí. Kdo to je ? A proč jsem jí zaujali my ? Pokud to nebude vadit mé společnici, tak si sedněte společnost bude výtána. Dlouho jsem něbyl v hmm tak dobré společnosti. Podívám se na volnou židli u našeho spolu pak na svou společnici. A čekám, jak rozhodne. Unaveně zavřu oči a chvilku je mám zavřené. Co je to za dívku co sem přišla ? A proč bylo souzeno aby mi dnes v noci má společnice pomohla ? Co to zase hrají bohové semnou za hru ? Co bude ráno..kde jí najdu, snad v posteli..nebo ona postel bude prázdá a jen otevřené okno..a v místnosti se bude vznášet ten známí pach ? Mam pocit, že jsem měl zavřené oči snad pul minuty, ale ve skutečnosti to bylo daleko méně, ale když je otevřu, tak na malí moment v nich může Rhiannon vidět, že mě cosi zajímá, ale ten výraz je za zlomek sekundy zase schován, kdesi hluboko pod maskou muže, který sedí naproti ní, pak uhnu pohledem. Co asi dělá Temný ?

Drusila Von Teese - 13. března 2010 19:07

Hostinec Stojíc u stolu, čekajíc na odpověď, zda mohu přisednout, dřímu v ruce skleničku alkoholu a cítím, jak se mi v ní rozpouští led. Miluji zvuk ledu tajícího ve whisky. Můj pohled spočívá na slečně, jejíž rty by se měli otevřít a sdělit mi, zda si mohu, nebo nemohu přisednout. My nemrtví máme s pozváním všeobecný problém, pokud nejsme pozvaní, nemůžeme. Její ústa byla stále zavřená, pozorovala mne, jako by mi chtěla něco říct a nepotřebovala k tomu slov. Dnes večer mám chuť na lov, snad to cítí a ví, že pokud nepůjde se mnou, půjde proti mě. Vytáhnu z dekoltu cigaretu a zapálím si ji o louči, která slouží jako osvětlení onoho kýženého stolu

Rhiannon Lyell Delight - 14. března 2010 20:19

Hostinec Chvíli váhám z odpovědí a sleduji bedlivě výraz oné neznámé dívky, než je pokynu hlavou na znamení souhlasu. Slov se ovšem ode mne nedočká alespoň dnes, raději smočím své rty v korbelu s pivem. Pak mě však velmi zaujme výraz Danarona. Zkoumám jej s neskrývaným zájmem a vidím v jeho očí onu otázku,na kterou já sama odpověď neznám. Jen prozatím tuším,co bude. Mám zde zůstat nebo ne? Co se stane,když mě ráno najde tam, kde bych být měla?Proč ho to vůbec tolik zajímá? Hlavou mi probíhá spousta podobných otázek,které nikdo jiný nespatří jelikož můj pohled směřuje k hvězdici,kterou obratně protáčím mezi prsty.Zdá se,že se mi moc spát nechce,jelikož se stále nemám k odchodu a sem tam mi pohled spočine na neznámém muži sedícímu opodál,evidentně na nic nečeká.Nakonec jen mé myšlenky vyženu lehkým zatřepáním hlavy a pár pramenů mi zakryje alespoň částečně tvář.

Gidamder - 14. března 2010 21:42

Cesta hradem “Potěšení bude na mé straně.“ ukloním se a podám Lady jílcem napřed rapír. Vyjdu do ztichlého hradu s ponurým odhodláním a možnou nadějí. “Paní přejete si opustit hrad okamžitě a nebo si uděláme malou zacházku ke komnatám pobočníka temného lorda. Pokut se výrazně nemýlím, tak on je zodpovědný za vaše bičování.“ Volím cestu přímím vnitřkem hradu. Stráže se teď soustředí na vnější obvod a podzemní kobky. Můj záměr je jasný, vyvolat zmatek a pak odejít hlavní branou. Zastavím se před záhybem chodby. Za rohem stojí dva hromotluci v uniformách temného lorda. “Obvykle bych musel ty dva muže zastřelit, ale jelikož je tento amulet nabitý nebude to nezbytné. Zbyl mi ještě z dob, kdy jsem pro temného pána zabíjel jiné nekromanty. Stíny přijďte já vás volám.“ pronesu k amuletu a hodím jej pod nohy strážných. Oba jsou dobře vycvičení, tasí meče a jeden z nich pozvedne amulet. V ten okamžik se aktivuje prostá iluzi a muži se propadnou ve svých myslích do úplně jiného světa. “Madam až po vás.“ prohlásím, co vykopnu dveře do pobočníkových komnat. Strážní stále stojí na svých místech a tváří se přihlouple.

Ichabod Crane - 14. března 2010 23:02

Hostinec Polévka nebyla zrovna nejchutnější, kterou jsem kdy jedl, ale žaludek mi dobře zasytila. Snědl jsem společně s ní ještě dva krajíce chleba, takže se cítím spokojen, co se večeře týče. Nespokojenosti se mi ale dostane, když se hostinského zeptám na cenu za ustájení koně a pokoje pro mou osobu. Nerad rozhazuji peníze a pochybuji, že se mi dostane nějakého lepšího komfortu, který bych po těch nocích strávených u ohně na zemi zabalený v dekách uvítal. Je to docela ironie, že člověk jako já trpí zimnicemi a snadno prochladne. Nejspíš nějaká cena za schopnost, kterou mi drahá matička způsobila. Ale díkybohu, že už na potkání nepodpaluji stodoly… Nechci se s hostinským dohadovat, tak mu dám požadovanou částku a jdu předat mezka do jeho péče. Vezmu si ze sedla srolované přikrývky, které jsou ve skutečnosti jen potrhané kusy látek a vrátím se na své místo do hospody, kde čekám, až se hostinský vrátí a předá mi klíč od mého pokoje. Až teď jsem si všiml, že se ta temná žena přesunula od pultu k sousednímu stolu kde sedí dvojice známých. Postřehnu, jak na mě druhá žena s červenými vlasy hledí a tak se stane, že si pohledy vyměníme. Rychle svůj odvrátím, když si uvědomím, co by mohla být zač. Nechci už žádné potíže, žádné nepříjemné situace ani rozhovory. Maximálně s hospodským, který se stále nevrací.

Danaron - 14. března 2010 23:29

Hostinec Pozorně se dívám na slečnu, která si sedá na volnou židli a mírně na ní kývnu hlavou a chvilku si jí prohlížím, přimhouřenýma očima, ale pak se usměji. Tohle by se mému společníkovy líbilo, moc líbilo, jako bych to slyšel. Pomyslím si když si vzpomenu na svého společníka, jenž je někde v okolí města. Dobrý večer slečno, co vás sem přivádí kromě jídla a pití a hmm společnosti ? Zeptám se ženy, jenž si k nám přisedla a mé oči zase zabloudí po lokéle, povšimnu si muže, jež jedl nedaleko nás a chvilku se na něj podívám a pak mé černé oči zase putují dál po lokále a nakonec se zastaví zase u mé společnice. Obě ruce mam položené na desce stolu, tak aby byli vidět, pohledem uhnu od mé společnice a na tváři poznamenané jizvou se ukáže široký úsměv. Tohle by se Temnému líbilo, jako bych ho slyšel, jak mi říká ty blázne. Napiji se piva a dopiji jej a pohledem začnu hledat hostinského, dostanu chuť, ještě na jedno. Rhiannon líbí se ti vlci ? Zeptám se na jednu z věcí, které mě zajímá a zase se podívám na ní a na to, jak jí vlasy spadají do tváře.

Drusila Von Teese - 15. března 2010 13:27

Hostinec Po dlouhém čekání se dočkala přikývnutí slečky, jež seděla u stolu. Udělám ono potřebný krok u usadím se na nepřiliš pohodlnou židli. Jakmile dosednu, jsme tázána na důvod pobytu v hostinci. Čekám na přítele... dávného přítele. Jen se obávám, že nepřijde. Slib padl před lety a od té doby jsme o něm neslyšela. Prý žije zde, tak čekám... Zvednu hlavu a podívám se prísedícímu muži do očí, přihmouřím řasy a potáhnu z cigarety

Rhiannon Lyell Delight - 15. března 2010 16:09

Hostinec Rozhovor mých přísedících zrovna nevnímám. Řekla bych, že mě to ani moc nezajímá. Když se můj pohled střetne s mužem sedícím opodál, ušklíbnu se, jakmile odvrátí pohled jinam, nakonec se neubráním ani úsměvu. Že by vědě, co jsem zač? No ono to asi není zas tak těžké poznat. Napadne mě, když se nad tím chvíli zamyslím a také si objednám ještě pivo. Dokonce již uvažuji o tom, že spát dnes nebudu. V tom mě však vyruší otázka směřována na mne. Pokrčím rameny. ,,Chlupaté potvory plné blech a jiných breberek…. Ne to není nic pro mne“ošiji se na židli a na tváři se mi objeví zhnusený výraz, který přesně dokládá můj názor.

Danaron - 15. března 2010 18:27

Hostinec Chvilku sleduji, jak se kroutí kouř z cigarety a pokrčím rameny. Snad se tu váš přítel ukáže slečno. Kdysi jsem také takhle na někoho čekal, ale on se ukázal, až později se ukázalo, že bych byl raději, kdyby se neukázal. Povím a pak se zachmuřím o něco později mi odpoví Rhiannon, vytrhne mě to ze zamyšlení, ale tentokrát se pobaveně pousměji. Jo jsou to chlupatý bestie, to máš pravdu. Zavrtím hlavou a to mi pomůže, abych se nerozesmál, z nějakého důvodu mě to pobavilo, napiji se piva a chvilku mlčím. Pohodlněji se opřu a dívám se do hostince, potlačím další otázky, které by mě zajímaly a že by se nějaké našli, ale na některé z nich není vhodné místo. Mysl se mi ponoří hluboko do vzpomínek a pak se trhnutím vrátím do reality, jedna mi křečovitě svírá sklenici s pivem a tak se napiji.

Lady Vanessa - 15. března 2010 18:35

V hradu Musím uznat,že máte zajímavé způsoby jak dosáhnout svého, pousmála jsem se. Pak mne ale přemohly jiné myšlenky,mnohem temnější a nebezpečnější,nicméně... Smím se vás zeptat jaký máte s pobočníkem záměr? Dostala jsem totiž maličko hlad a vezeňská strava pro mně opravdu moc není... uchechtla jsem se. Když mi podával rapír,celkem mně to pobavilo Jako bych ho potřebovala,ale pravda je,že je to už dlouho, co jsem skutečně mohla procvičit své mrštné tělo. Vděčně jsem tedy zbraň přijala. V tom jsem si všimla zvláštní aury kolem jeho pokousané ruky. Instinktivně jsem přestala dýchat. Sebemenší závan čerstvé krve a nemusela bych se ovládnout. Smím? malinko jsem se ušklíbla a natáhla ruku směrem k jeho poraněné. Jeho náhle vyděšený výraz mne pobavil Ale notak,koušu jen někdy, zaculila jsem se. Neochotně svolil a já sundala provizorní obvaz z hadru na němž byly zbytky jakýchsi bylinek. Rána nevypadala moc dobře,jak se dalo čekat,nejspíše to bylo dílo mého malého (asi dvoumetrového) huňatého přítele,pomyslela jsem si. Promiň maličký,asi se ti budu vměšovat do zvyklostí. Svou dýkou jsem si rozřízla dlaň a pár kapek nechala stéct do jeho rány. Ucukl. Upír z tebe nebude, malinko otráveně jsem pravila, o to už se postarám,a rozhodně ta rána nebude tak bolestivá jako dosud. Málokdo věděl o této schopnosti upíří krve,v pravém slova smyslu jsme nesmrtelní a naše krev taktéž. Dokáže zvrátit průběhy nemocí i temná kouzla. Raději se nebudu zmiňovat,že příčinou oněch kouzel je většinou naše nátura,ale to odložme stranou. Rána se viditelně stáhla.

Ragmir - 15. března 2010 19:17

Podzemí - velmi nudné podzemí Po nějaké době, co jdu v tunelu, a spořádal jsem asi 9 krys, jsem zasytil hlad, a touhu po krvi. I když vlkodlaci touto touhou netrpí tak moc jako upíři, máme i my občas žízeň. A hlad. A provádíme to trochu efektivněji než upíři. Joooo, na ty časy při putování na farmách, nikdy nezapomenu. Když před sebou vidím stále jen dlouhý tunel změním strategie. Magie, vlkodlačí povahy, teče skrze mé žíly a spojuje se s krví. Tvář, se protahuje do vlčího obličeje. Doposud dlouhé špičáky, se protáhnou ještě více. Oči, obyčejně černé, se změní ve žluté. Srst vystoupá po celém mém těle, a kůže mi zesílí. Drápy se protáhnou, a teďj sou z nich perfektní zbraně na zabíjení. Stejně jako má čelist, kterou bych dokázal zophnout i hrdlo rytíře ve zbroji. Dopadnu na čtyři nohy. I když jsem teď částí duše vlk, má lidská osobnost je silná, a dokážu tudíž myslet i mluvit v tomhle..........stavu. Po čtyřech se pustím do obrovského sprintu. Jakmile ucítím jakkýkoliv závah po civilizaci, či něco spozoruji ihned se měním zpět do lidské podoby. Šaty jenž jsem mněl na sobě, se trochu potrhaly, ale stále jsou v celku. Měšec a zbraň, jenž držím se mi houpou na opasku. Ahuuuuuuuuuuuu ! Zavyji, a po čtyřech běžím dál chodbou.

Ichabod Crane - 15. března 2010 19:23

Hostinec Konečně se ten obtloustlý muž se zástěrou vrátil. Ale mě nějak přešel a nejdříve obsloužil ty u vedlejšího stolu. Notak vy dědku, cpu do vás peníze a vy mě zdržujete… brumlám si v duchu neslušně a přitom tahám za šňůrky u váčku z penězi. Když jsou sousedi obslouženi, hostinský se otáčí na mě a věnuje mi pár svých drahocenných minut během kterých mu zaplatím za pokoj a dostávám klíč a velice stručné instrukce. Poděkování vydrmolím skrz zaťaté zuby a rychle mizím i se svými věcmi nahoře v patře ve svém pokoji. Dveře za sebou zamknu a hodím věci i sebe na ustlanou postel. Byl bych schopen v tu ránu usnout…ale musím ze sebe dostat to špinavé oblečení a umýt se. Tento malý rituál provedu díky studenější vodě rychle a převléknu se do své druhé róby, která vypadá víceméně stejně jako moje cestovní. Dlouhé černé kalhoty, bílá košile, vesta a černé sako. Kabát nechávám pověšený na židli. Svícen, který jsem ukořistil dole v hostinci si postavím na stůl a za něj zasednu, abych ještě před spaním udělal malý zápis do deníku a shrnul posledních pár dnů.

Gidamder - 15. března 2010 19:31

Hrad “Nemám, s ním žádné záměry. Jen jej chci zabít.“ odpovím prostě bez jakéhokoliv pohnutí. Více než málo mne znepokojil zájem Lady o mé zranění.Že by mne nakonec zkutečně kousl nějaký lykantrop a ne šílenec. To by nebylo vůbec dobré! Poslechnu ji. A jen znepokojeně sleduji počínání. Jen nasucho polknu, když mi na ránu kápne trochu své krve. “Když to říkáte. Budu vám muset věřit“ Promnu si rameno, které se zázračně zhojilo. “Už začínám chápat, proč jste tak ceněni. Vaše krev je zázračný lék. Teď bychom ovšem měli jít domluvit pobočníkovy, jelokož to on mně dal přeložit do podzemí a vás zbičovat. Sráž tu bude procházet až asi za deset minut a bylo by lepší, kdybychom je nepotkali. “

Lady Vanessa - 15. března 2010 19:38

Přede dvěřmi pobočníka Dobrá tedy,pokud smím mít tu čest? Počkáte zde,nebo,o čemž pochybuji,byste se chtěl dívat? ušklíbnu se,nějak se mi nechce věřit,že by se někdo díval na upíra při činu. No,uvidíme jak zareaguje. Vím o sobě,že vypadám mladě,možná více než bych si přála,ačkoliv,upíři nestárnou,jediná drobnost nikomu neprozradí můj skutečný věk a i mně přešla chuť uběhlá léta počítat. Možná mé oči svědčí o hrůzách,které jsem zažila. Nicméně,i když se nezdám,pořád jsem obávaným protivníkem pro jakéhokoliv zkušeného bojovníka.

Rhiannon Lyell Delight - 15. března 2010 19:41

Hostinec Chvíli sleduji kroky muže, který prošel kolem nás do pokoje, než se mé očka upřou na vyhlídlou večeři. Zhodnotím stav piva v mém korbelu, a když spatřím pohled hráče, mrknu na něj,za čímž je schovaný příslib,že již za chvíli půjdu nahoru. Chudák ještě netuší, co ho čeká. Ani se to do poslední chvíli nedozví. Nakonec se mi nepodaří potlačit zívnutí a dopiju pivo. Jakmile hostinský přijde, zaplatím mu svou útratu a zvednu se ze židle. ,,mějte se tu, jak chcete." neodpustím si pobavenou poznámku a zamířím ke schodům. ,,naviděnou či sbohem to se ještě uvidí..."dodám rychle, než se vzdálím a pomalým krokem stoupám po schodech. Pár minut a to mě následuje muž sedící u nedalekého stolu. Když vejdu do pokoje nechám za sebou otevřené a opřu se u stěnu u dveří a čekám až vejde.Pak za ním zamrknu a přistoupím k němu ze zadu.Chvíli jen něco šeptám než rychlým pohybem jej přitisknu k sobě a mé špičáky prokousnout tenkou kůži na jeho krku.Unikne mi spokojené zavrnění a se zavřenýma očima se krmím.

Drusila Von Teese - 15. března 2010 21:06
	Hostinec Mám dojem, že se neukáže. Neviděla jsem ho někollik desítek let. odvětím Stále fixuji jeho pohled. Pokud se neukáže, je plán večera jasný. Smočit žal v láhvi whisky a nad ránem se opět uchýlit tam, kam kde se před lidmi schovávám. Promiňte, nepředstavila jsem se. Mé jméno je Drusila Von Teese, žiji na nedalekém panství

Gidamder - 15. března 2010 21:28

Přede dvěřmi pobočníka “Počkám, zde. Dnes už jsem vyčerpal svůj příděl nepříjemných věcí. Předpokládám, že sledovat nesmrtelného při obědě nebude příjemný pohled. Ikdyž pochybuji že to překoná věci, jenž jsem viděl v těch kobkách za poslední týden. Věděla jste, že mimo vás zatkli i tři desítky dalších osob i s celými rodinami?“ dopadne na mně únava posledních dní. “Nebo ještě lépe počkám v předpokoji. Náš hostitel tam má určitě nějaké dobré tekutiny i pro mne.“ pozvednu kuši a vstoupím do předpokoje, který slouží, zároveň jako přijímací sálonek. Zavřu za námi dveře a posadím se do křesla, položím nohy na stůl a na dveře namířím kuši. Po dlouhé době se cítím pohodlně. Tak a teď mám problém. Odsud jen tak nevstanu. vybaví se mi doby, kdy jsem byl ještě dobře placený zvěd a ne jeden s tuctových poskoků. Ignoruji jakékoliv zvuky jdoucí s dalších pokojů.Cokoliv se tomu muži děje si bez diskuze zaslouží. Nejsem příliš dobrý člověk, ale v porovnání s ním jsem téměř svatý.

Danaron - 16. března 2010 08:22

Hostinec Pousměji se na svou společnici. Naviděnou Rhiannon. Odvětím a podívám se jak po chvilce za ní jde „její“ hráč, povytáhnu očí a pomalu se naddechnu. Ráno si promluvíme.. V mysli mi vyskočí obrázek, který asi ráno uvidím v pokoji, ale ten utopím v hltu piva. Podívám se na ženu, jež je semnou u stolu a poslouchám co povídá. Několik desetiletí, hmm ano dnešní noc je rozhodně něčím zvláštní. Dívám se jí do očí a usměji se. Těší mě já jsem Danaron, hmm Drusilo je tvé panství hezké ?. Zkoumavě si prohlížím její tvář. A jaký bude večer pokud se ukáže ?

Drusila Von Teese - 16. března 2010 13:34

Hostinec Mé panství je staré, velice staré. Miluji staré věci a vážim si jich. Proto je moje panství pro mnohé ohyzdné, ale já ho považuji za krásné. nevím, zda to byla jen konverzační otázka, nebo zda opravdu jeí zájem... znovu potáhnu z cigarety a fouknu mu kouř do tváře. Pokud přijde? V tom případě bude noc plná minulosti. Máme si hodně co říci... poklesnu hlasem a zadívám se na prázdnou skleničku a zamyslím se... ano, dám si červené víno. Obrátím se na hostinského a objednám láhev vína a dvě sklenice. A co tu děláte vy? Příjemný večer, nebo také na někoho čekáte? Nevyrušila jsem snad Vás a tu slečnu, která odešla?

Danaron - 16. března 2010 15:43

Hospoda Pousměji se, když na mě vyfoukne kouř. Lidé jsou občas zvláštní, nemají rádi změny, ale moc staré věci se některým také nelíbí. Pak padne otázka, kterou jsem čekal, pokrčím rameny a usměji se, mezitím do jedné sklenice, kterou přinese hospodský naliji víno a posunu jí k ženě. Ta druhá bude asi pro toho na koho tu čekáš. Podívám se jí do očí a pak se usměji. No mě sem zavedla náhoda a ta samá náhoda, mě i dnes v noci dovolila potkat tu, slečnu, která odešla hmm spát. Ne nevyrušila jsi nás, jen jsme si povídali. Ikdyž to co mě sem zavedlo nebyla náhoda, jak by řekl můj společník. Dlouho jsem putoval světem a dnes jsem zatoužil po společnosti se kterou si mohu popovídat a tu jsem našel, takže, je tento večer úspěšný Drusilo Von Teese. Napiji se piva. Společnost mi děláte vy. Pomalu se nadechnu a podívám se jí do očí. Snad bude jeden tulák pro tebe, na tu chvilku, než se ukáže tvůj společník dobrá společnost. Kdo je její společník ? Ano ano dnešní noc bude ještě zajímavá. Takže máte noc ráda že ? Zeptám se na otázku na kterou tuším správnou odpověď a dívám se jí do očí.

Rhiannon Lyell Delight - 16. března 2010 16:47

V pokoji Lahodné doušky krve kloužou lehce do mého hrdla. Trvá to pár minut, než už mi mužské tělo odmítne dát více nebo spíše už více nemá. S tlumenou ránou dopadne tělo na zem, kde leží, jako kdyby ten muž spal. Že to tak není dokazuje jen nepřirozená barva a dvě ranky na krku.Teď ho uklízet nebudu, nechám jej tak,nic lepšího si nezaslouží a z brašny,kterou mám sebou vytáhnu trochu delší košili,do které se převléknu,pak ulehnu do postele a zavřu spokojené očka.V zápětí na to se má mysl ponoří do klidného spánku,při kterém je ještě více patrné, že člověkem nejsem. V této poloze zůstanu až do rána. Kupodivu se nerozhodnu odejít pryč.

Drusila Von Teese - 16. března 2010 17:22

Hostinec Když k mojí ruce přisune sklenici vína, uchopím tu druhou, zatím prázdnou a položim ji před jeho ruku. Tahle sklenice je pro toho, kdo mi dělá apolečnost teď. Vzájemně si hledíc do očí začínáme rozehrávat hru života. Přemýšlím proč to dělám, proč právě on a proč dnešní večer? Čekám tu, vím, že se nedočkám, možná proto on. Má nebezpečně hluboké oči, ale jedno se mu musí nechat. Budťo je tak krásně najivní a nebo, nebo zatím netuší. Miluju noc, je to čas, kdy můžu žít. Je to dědictví po otci, nebo spíš rodinná kletba. Sluneční svit je můj nepřítel, nemohu se mu vystavit na delší dobu. Noc je krásná, klidná, chladná, temná, vášnivá, vzrušující.... po dopovězení slova vzrušující uhnu pohledem. Omlouvám se, já, dlouho jsem neměla možnost promluvit s lidským tvorem, vážím nevhodná slova, nevhodna mého vychování, nevhodna dnešní noci Pohlédnu do plenem svíčky a odklepu popel z cigarety

Danaron - 16. března 2010 17:47

Hospoda Dívám se jí do očí a usmívám se. Dobrá tedy, dám si s tebou. Dopiji pivo a naliji si víno a pomalu jej ochutnám. Hmm problém se světlem, to je prokletí tvého rodu. Zasměji se když se omluví a mávnu rukou, jako by pověděla vtip, líbí se mi tahle hra. Lidským tvorem, to jsem již nějakou dobu neslyšel. Noc je krásná a chladná a dobře se v ní schová to co nechce být spatřeno. Tvé chování není nevhodné Drusilo. Podívám se jí do očí a usměji se. Jak nebezpečná hra to může být. Noc, dnes v noci máš možnost, si s jedním lidským tvorem promluvit. Pousměji se. Copak ti ještě odkázal tvůj otec ? Zeptám se potichu, hledíc jí do očí. Snad bych se měl omluvit za přímost otázek, ale noc se nám krátí. Pokrčím rameny.

Ichabod Crane - 16. března 2010 17:58

Hostinec, ve svém pokoji Psaní mi zabere dost času. Není to jenom tím jak detailně popisuji zážitky, ale může za to i únava. Několikrát se přistihnu při tom, jak se mi zavírají víčka, hlava klimbá a prsty přestávají svírat pero a to dělá kaňky. Celý zápis je skoro jak od kocoura naškrábaný. V pokoji je naprosté ticho. Stane se tedy že až moc dobře zaslechnu ránu odvedle. Co tam kdo proboha dělá? zavrtím hlavou a napadne mě nějaký opilý zákazník trousící se na lůžko, které nejspíš minul… Se psaním skončím, usoudím, že to už nemá cenu. Všechno sklidím zpátky do brašny, zkontroluji okna a zamčené dveře a po svléknutí vesty a kalhot zalezu do postele, kde si najednou z toho pohodlí připadám jak v sedmém nebi. Zachumlám se do peřin a brzo na to usínám hlubokým spánkem, který jsem po těch nocích strávených venku tak moc potřeboval.

Drusila Von Teese - 16. března 2010 18:03

Hostinec Otec? zdědila jsem po něm panství, lásku ke starý, věcem, k noci, chladu, tmě, lásku k červenému vínu, k neřestem, k jízdě na krásných koních, zálibu v luxusu, v krásných věcech a bohužel i chtíč a temnou duši. Ten muž je tam přímý, má něco, co jsem již dlouho u muže nespatřila. Hledím do plamenu svíčky a pojednou si usmyslím, že když má rád tmu, udělám tmu. Tohle kouzlo mne naučila maminka, je to tak jednoduché, člověk si jen pomyslí, aby byla tma a hned zhasnou všechny ohně. Během několika málo vteřin opět obnovím světlo mávnutím ruky. A tenhle dar, ten mám po matce. Opět se mu podívám do očí, zvednu pravé obočí a zasměji se. Uchopím sklenici vína... Nač budeme pít?

Danaron - 16. března 2010 18:15

Hospoda Na zátylku se mi zježí chloupky, znamení magie a usměji se. A také jsi po ní zdědila krásu, takže matka uměla kouzlit, hmm. Pozvednu číši a usměji se. Tak na tmu, krásu a nebezpečí. Pousměji se. ťuknu si sní a napiji se. Je dobré, ale pil jsem lepší, jsi krásná, ale to nebude nic ve srovnání s tím, jak budeš nebezpečná. Nakloním hlavu na stranu s usměji se. Vlastně oba hrajeme hru. Dozajista máš i silnou mysl, nespíš dar od matky. Jsi zajímavá Drusilo bezesporu , ani já jsem nezdědil moc vychování, snad ti to nevadí. Ono ho na toulkách moc nepotřebuji. Vyprázdním číši a naliji sobě a doliji i jí. Na co se napijeme nyní ? Pozvednu číši a pousměji se.

Vypravěč - 16. března 2010 18:42

Podzemí Po velmi dlouhém pobytu v podzemí,začalo být Ragmirovi poněkud těsno a též ne příliš čistá voda,moc nepřidala dvakrát na náladě. Když se proměnil do své vlčí podoby,docela se mu ulevilo. Běžěl s větrem o závod a od mohutných tlap odlétávaly přívaly dlouho stojaté vody. Běžel necelou hodinu potom co ho opustil Coyote. Stále ovšem nemohl zapomenout na svou nehezkou vzpomínku na upírku a v duchu ji proklínal. Zanedlouho po svém přemýtání o tom jak se jí nejlépe pomstít uviděl ne příliš ostré oranžové světlo. Že by přece jen měla pravdu? odfrkl si nad tou mylšenkou. Rychle se změnil zpět do své lidské podoby a do světla vstoupil statně stavěný muž s ostře řezanou tváří a poněkud neomalenými způsoby,v nitru své duše ovšem mimořádně dobrosrdečný (pokud ho něco nenaštvalo) a pro své bratry by položil život. Zjistil,že světlo pochází z jediné svíčky,která osvětlovala malý těsný prostor. Přesně naproti němu byly mohutné z neznámého kovu vyrobené dveře. Byly vyrobeny speciálně na zakázku kouzelníky,aby do podzemního města nepustily poskoky Lacathea. V temném rožku seděl vetchý stařec a pomalu popotahoval z dýmky. Když na Ragmira promluvil slabým,téměř neslyšitelným hlasem,trochu sebou cukl,vůbec necítil jeho přítomnost. Jsi-li poskok Lacatheův,nesmím tě nechat projít dál. zašvelelil a i když jeho slova nebyla hlasitější něž šepot větru i tak z něj byla cítit zvláštní moc. Ragmirovi se ovšem moc povídat nechtělo,přemýšlel nad tím,zda-li mu prostě nezlomit vaz a nejít dál. Čeho si ovšem nevšiml bylo,že dveře chrání magický štít.

Drusila Von Teese - 16. března 2010 18:43

Hostinec Děkuji jak milé, lichotit umí.... začervenám se a sklopím oči. Byla jsem sice vychovaná v čistě aristokracii, ale nepotrpím si na přílišné vychování. Krása je relativní, někdo by řekl odporná, ty říkáš krásná...děkuji. Nejsem nebezpečná, ne pro ty, kteří neubližují me. Magii používám jen na obranu, která je občas nezbytná... no obranu a kdysi jsem ji používala i na vábení můžů...dávno tomu již. Jak dlouho si chodil světem? Já byla nejdál u nás na zahradě, nikdy jsem neměla možnost cestovat. Mezi váukou magie a výchovou k vybranému chování jsme neměla čas. Závidím ti to, tu volnost, ty možnosti Je tak pozorný... opravdu mne poslouchá, jeho výraz o tom svědčí. Ucjopím svou číši vína a podívám se na něj. Teď se napijeme na Tebe. Milého společníka, který poznal to, co jiným zůstalo ukryté nakloním se blíž k němu, aby se mi zvýraznil dekolt....

Ragmir - 16. března 2010 18:58

Podzemí Když doběhnu ke krásně zdobeným dveřím, uvídím komicky vapdajícího staříka, jak se krčí u dveří, jako starý dub. Chvíli na něj hledím, ale i já jsem zčásti člověk. Vím, že kdybych snědl tohodle maníka, akorát bych se pozvracel nechutí. Pak mi položí svou otázku. Asi jsem byl ve vězení až moc dlouho. Lacath- kdo ? Hergot, na jména nemám vůbec pamatováka. Jak, že jse jmenoval ten týpek co zmizel...............ehm................ no to je teď jedno. No, nevím sice kdo ten Lacath je, ale pokud myslíš toho parchanta, kdo vládné zemi, říká si temný, a ten který mně zavřel do vězení, tak ano ! Je to on. A ne, nejradši bych mu rozerval hrdlo, a narval mu ruku do chřtánu tak hluboko, až bych tlapou popadl jeho spoďáry. Řeknu rozhodně, a založím si ruce na prsou. Čenichám a cítím z muže dvě věci. Stáří, a neskutečnou vnitřní sílu, která ho asi jediná udržovala při životě. Jen otázka, dobrý starochu, kam ty dveře vedou ? Zeptám se, a doufám, že to neznělo moc urážlivě.

Lady Vanessa - 16. března 2010 18:58

V pokoji Plavně,neslyšným krokem jsem prošla kolem Gidamdera,který se stal mým neočekávaným spojencem a vklouzla jsem ve stínech do pokoje pobočníka. Hlad mne už svíral nehorázným způsobem ve svých spárech. Oči jsem měla temnější než noc, hrdlo mne pálilo a tělo se přestávalo ovládat. Chvěla jsem se. Jediné a to poslední co nebohý muž viděl byly mé oči,které nahání smrtelný strach mým obětem. Ačkoliv tento dar nesnáším a je mi prokletím,musím uznat,že vrátit zlu jeho rány stejnou zbraní mně zvláštním způsobem uspokojuje. Jen jsem zabodla své dlouhé špičáky do jeho hrdla a nechala blahodárnou tekutinu oživit mé,už tak umírající tělo. Rány po biči se okamžitě zacelily. Cítila jsem jak se mi vrací má síla. S požitkem jsem zavřela oči. Nebylo to špatné,i když už jsem pila i lepší. Nestihl ani pořádně vykřiknout. Řev se zlomil v jeho dušení. Nasytila jsem se a vyšla do předpokoje kde, ačkoliv mu muselo být jasné co se za dveřmi odehrávalo,seděl poměrně klidně Gidamder. Pohodlně seděl s nohama na stole a v ruce číši s červeným vínem. Normálně jím nepohrdnu,ale nyní jsem byla sytá dostatečně. Opřela jsem se ve dveřích. Takhle vám do docela sluší, zaculila jsem se a slízla maličkou krůpěj krve,která mi zůstala na rtech. Ve tmě blýskaly mé rubínově rudé oči plné uspokojení.

Danaron - 16. března 2010 19:05

Hospoda Připiji si a pousměji se. Děkuji. Napiji se a povytáhnu obočí a chvilku počítám. Víš ani nevím, jak dlouho cestuji, po nějaké době to přestaneš počítat, zvedne se ze země a vyrazíš, kam budeš chtít, ano občas je to krásné. Občas když mokneš a nemáš se kam schovat v horách je to stou krásou o něco horší. Pousměji se. No proti meči se většině lidí brání lépe než proti magii. Pousměji se napiji se. Vybrala jsi si dobrý způsob na obranu, ale na vábení můžu to je mrhání sil ne ? Povytáhnu obočí. A prohlídnu si jí pozorněji. Nemáš za potřebí vábit muže magii. No jediná nevýhoda cestování je že si často nemáš ským popovídat, a tak uvítám nějaký lokál s příjemnou společností. Pousměji se a podívám se jí do očí. Asi se na svém panství cítíte osamoceně.Ale na druhou stranu máš domov. Podoknu.

Vypravěč - 16. března 2010 19:10

U staříka Muž si pobaveně odkašlal a pozorně se zadíval na Ragmira. Vypadal vedle něj komicky malý a bezbranný. Vypadá to,že mluvíš pravdu,ale jak mohu v těchto dobách někomu věřit? s těmi slovy natáhl ruku směrem k vlkodlakovi a ten se počal vznášet ve vzduchu v jakési neviditelné bublině,do které rozčileně několikrát praštil. Nic. Nevztekej se hned,vlče, prokoukl stařík jeho podstatu a pochodoval kolem koule,nebo spíš by se dalo říct,ploužil. V tom začala Ragmira šíleně bolet hlava a začal se cítit mírně otupělý. Náhle bublina zmizela a on se bezpečně snesl zpátky na zem. Stařík s pokrouceným,ale upřímným smíchem odbelhal zpátky do svého houpacího křesla v koutě a s jiskřičkami v očích, mávl směrem ke dveřím,ty se s vrzáním otevřely,před napůl zmateným vlkodlakem. Vstup do podzemního města byl tedy volný. Ještě než vešel,zavolal za ním stařec Máš před sebou skutečně zábavnou cestu,ale dej si pozor komu ve městě věříš, rozchechtal se a dveře se za Ragmirem opět zavřely. Ten si už jen pomyslel něco o starých šílených bláznech a rozhlížel se kolem. Tak co teď?

Drusila Von Teese - 16. března 2010 19:11

Hostinec Domov? Myslíš že domov je místo, kde je člověk sám? Nemá nikho s kým by si povídal, s kým by jeld, spal, smál se, tančil....? snad z mého smutného pohledu pozná, že samota není optimální Bránit se magií je pro ženu jednodušší, než bránit se mečem, ikdyž i tomu vládnu, přinejmenším obstojně. Na vábení mužů jsem magii používala kdysi, byla jsem příliš maldá a hloupá, ráda sem využívala muže jako hračky Dopiji sklenici vína a dlouze se mu zadívám do očí, naprosto mne fascinuje jeho pohled, tak krásný a chladný

Ragmir - 16. března 2010 19:24

Podzemí - brána Podrbu se na hlavě, a jdu dál směrem do města. Cestou přemýšlím, jak nechám tu upírku trpět. Mé představy jsou tak krvavé a barevné, že se s nich já sám otřesu nechutí. Po chvilce rozmýšlení dojdu k závěru. Budu to holt na ni muset počkat. Sakra mněl jsem se zeptat toho dědulu, zda sem vede ještě jiný vchod. Podrbu se na své hlavě, až vylétnou vzduchem vlasy. Jdu dál rozhodným krokem, a meč jenž mám u opasku, mně klepe do boku. Je to šmejd, ale snad to vydrží aspoň nějakou ránu. Jdu dál, až dojdu k podivně vyhlížejícímu městu. A sakra. Řeknu si a jdu dál. Upírko, až se mi dostaneš do rukou, urvu ti hlavu. Zašeptám a jdu dál.

Vypravěč - 16. března 2010 19:34
	Podzemní město Procházel uličkami a jako ve snách pozoroval všemožné bytosti,které ještě nikdy neviděl jak postávají u krámků a u dveří a vesele se baví jakoby nic. Též se díval nahoru. Bylo divné nevidět nebe,ale spoustu luceren rozvěšených po stropě.

Danaron - 16. března 2010 19:36

Hospoda Hmm spíše jsem myslel že domov je místo kam se vracíš ráda, když dobrá pro tebe to bude vezení . Napiji se vína a pak se jí znovu zadívám do očí. Takže ty tančíš ? Hmm jo hloupá otázka, žena s vlastním sídlem určitě tančí hezky. No jednou z výhod cestování je že poznáš dost lidí někdy jsou přátelští a jindy ne. Pokrčím rameny a pousměji se. Jo umět se zbraní se mágům hodí a muže ti to zachránit život, když poznal jsem dost žen, které byli i jen se zbraní děsivými nepřáteli. Povytáhnu obočí a usměji se. No na ženu která žije sama v sídle jsi hmm přinejmenším zajímavá, už jen to že se tu semnou povídáš tedy s tulákem, s mužem o kterého by paní, jako ty neměla ani zavadit pohledem mi přijde zajímavé. Proč mám tvou pozornost paní ? Nebo mám věřit tomu, že máš slabost pro tuláky, kteří si rádi popovídají s tajemnými ženami ? Ovšem neber to nějak ve zlém, jen povídám co si myslím. Povytáhnu obočí a pousměji se, jak jí hladím do očí. Jedno se musí dnešní noc nechat je zajímavá. Dodám potichu.

Drusila Von Teese - 16. března 2010 19:52

Tančím, miluji tanec. Taneční střevíce jsem naposledy oblékla, když jsem slavila narozeniny...kdysi dávno. Od té doby nemám s kým tančit. A co se týče rozhovorů, je mi jedno s kým si povídám, zda je to šlechtic, stará babka prodávající byliny, můj podkoní, kuchařka, nebo tulák... Ráda si povídám s lidmi, kterým se mohu podívat do očí aniž by se jim rozechvěl hlas... nemohu mu přiznat, že jsem s mužem, nepočítaje můj personál, nepromluvila víc jak 98 let. Ohlédnu se směrem k východu, měla jsem pocit, že se otevřely dveře, ale nikde nikdo. Nepřijde... sklopím oči a smutně povzdechnu

Danaron - 16. března 2010 20:01

Hospoda Snad se ho dočkáš jindy, třeba se opozdil. Pokrčím rameny a napiji se. Kolik jí je ? když pro ní věk nic neznamená.. No alespoň že ti nevadí, že se ti povídáš semnou. Takže máš koně a kolik ? Zeptám se a dopiji skleničku vína a zívnu. Odpust paní, ale jsem unaven a asi již ti již dlouho nebudu moc dělat společnost. Omluvím se a usměji se. No asi to nebyla omluva jako ze slovníku dobrého chování, ale na tuláka asi dobrý ne ? Usměji se a zadívám se jí do očí.

Ragmir - 16. března 2010 20:14
	Podzemí Hledím ne moc okouzlen na okolí. Podzemní město, je dobře zařízeno, ale stvoření která tu vidím, mně trošku udivují. I zrůdy, tedy mají ve srdci temného domov zajímavé. Podívám se na měšec u svého opasku a rozhodnu se, že v první řadě najdu nějaký obchod se zbraněmi, a rouchy smrti. I zrůdy uctívají bohy. Snad tu něco takového najdu. Obě ruce mám volně u pasu, a jdu rozhodným krokem dál.

Drusila Von Teese - 16. března 2010 23:02

Hostinec čekala jsme, kdy jej přestane bavit konverzace s divným tvorem, který by rád žil... ale to již několik set let nejde smutně se zadívám do sklenice vín a odpovím. Koní mám 13. Co jiného by se dalo čekat na "zámku hrůzy". Pokud jsi unaven, bránit ti v odchodu nebudu, ač uznávám, sedět sama nad lahví nepříliš dobrého vína není uplně to, po čem toužím. On se opozdil o bezmála 100 let. Čekám na něj od té doby, proto vím, že ani dnes nepřijde. Už chápeš? Partně naposled se podívám do jeho hlubokých očí

Danaron - 17. března 2010 07:50

Hostinec Pomalu se napiji a pak se zase podívám do jejích očí. Nemyslím si, že žiješ na zámku hrůzy, za dobu co chodím světem, jsem tuho vyděl dost, dalo by se povědět, a troufnu si řícti že tvé sídlo nebude domem hrůzy. V mích očích se mihne cosi co by mohla považovat za zájem a i únavu. Po čempak toužíš Drusilo ? Abych pravdu pověděl, netypoval jsem tě na takoví věk. Pozval bych tě do pokoje, pokud chceš. Napiji se a znovu si prohlídnu nočního tvora a z mého pohledu nezmizí to co jsem po celou dobu rozhovoru sní maskoval. Zájem. Jsem rád, že jsi pro tento večer našla tento stůl a mou společnost.Ikdyž je to svím způsobem zajímavé nemyslíš ? Pokrčím rameny, snad omluvně, nad tím co jsem pověděl a mé černé oči neuhnou jejímu pohledu. Někdy říkám co si myslím odpust, ale jsem někdy takoví. Omluvím se a dopiji pohár vína a doliji sobě i jí, vína tam již moc nezbývá. Snad jsem jí neurazil, ano byla to zajímavá hra a vlastně ještě je.

Drusila Von Teese - 17. března 2010 11:34

Hostinec Je tak jiný, tak přitasžlivý, odvážný. Ano, odvaha se mu musí nechat, pozvat si tvora se stygmatem vampirismu do svého pooje, ano je odvážný. Napadlo ho, že bych ho mohla zabít? Že bych si pohrála a konec? Ne, neudělala bych to, ale to on nemůže vědět. Pro mne to je zámek hrůzy. Hrozná je ta samota, ty vzpomínky, které na ono místo mám, ten pocit, že jej nikdy neopustím, to je hrozné. Nejsem si jistá jeho výrazem, je snad znaven, snad je to náznak zájmu o mne... kéž by. Ten výraz jsem nezažila příliš dlouho. Chápu se sklenice a pozvedám ji se slovy. Ať je dnešní noc taková, jakou ji chceme. Zarazil mne nabídkou pozvání na svůj pokoj, opravdu. Víš, že jsi právě možná udělal osudovou chybu? Pozvat upíra na pokoj... My nemůžeme přijít nikam bez pozvání, ale tys mne pozval. Myslíš to vážně? Opravdu bys to udělal, cizí, neznámá, divná, vampír, noc Tvůj pokoj?

Danaron - 17. března 2010 19:41

Hostinec Usměji se a přiťuknu si. Dobrá. Vypiji víno a nakloním hlavu na stranu. Jo snad chybu dělám, ale osudovou ? Snad ano a snad ne. Upíra hmm, ale co když se tě nebojím ? Povytáhnu obočí. No takže jdeme ? Snad nemá moc hlad, nerad bych se bránil. Temný by se mi smál a nadával do bláznů, ještě že je za městem. Zabíjíš ty co tě zvou ? Ikdyž víš, že nebudou nikomu chybět, hmm vím toho o tobě dost, a dost lidí by to odradilo. Pokrčím rameny a natáhnu se pro plášť a podívám se na ní s povytažením obočím. že bych za dnešní noc poznal dvě, co mě nechtějí zabít ?... Právě máš možnost zažít noc jinde než ve svém domě. Pokrčím rameny a čekám.

Drusila Von Teese - 17. března 2010 19:52
	Hostinec Dopiji svůj pohár vína a po bezmála století citím, soci, co by vzdáleně mohlo připomínat vzrušení. Nemusíš se bát, neublížim ti. Pokud neublížíš ty mě, nemusíš se bát. Nemám co ztratit, přinejhorším odejdu, vždyť o nic nejde, nemám strach, ne, já přeci necítím nic.... Přijímám vstanu ze židle a srovnám si šaty... čekám, zda jej napadne nabídnou dámě své ramě....

Danaron - 17. března 2010 20:17

Hostinec Nabídnu jí s úsměvem rámě a pomalu se vydám s ní do pokoje, vpustím jí do pokoje a vejdu po ní. Je zařízen skromě, zhruba uprostřed místnosti, je stůl na kterém je svíce u stolu je jedna židle, u jedné stěny je postel s polštářem a dekou a naproti dveřím je okno. Vítej v mém dnešním pokoji. Pousměji se a zavřu dveře, ale nezamknu. Z pochvy u pasu pomalu vytáhnu meč a chvilku si prohlížím Drusilu, pak se otočím a opřu meč jílcem o dveře, na jílci meče muže vidět malou rytinu meče s plameny na čepeli. Před něj pustím plášť, pak se vydám k oknu a pečlivě zatáhnu závěs. No lepší to s tím závěsem nebude, alespoň sem nepůjde ráno přímé světlo a bude tu šero, ty nemáš moc ráda světlo, tedy to denní, muže ti být i smrtelné, pokud se nepletu. Otočím se na ženu a usměji se a ukáži na postel. Pro dnešní noc je má postel tvá Drusilo. Pousměji se a sednu si na postel. Já se vyspím na zemi, neublížím ti. Pousměji se.

Ragmir - 17. března 2010 21:10

Podzemní město Po nějaké době, jsem byl v celkem ve dvou kovárnách. Všude jsou zbraně tak tupé, že bych jimi nemohl ani po dlouhém řezání nikomu uřezat hlavu. Ovšem v obchodu s oděvy jsem uspěl. POpravdě tam prodávali roucha pro smrt, v několika verzích. Za několik stříbrných co jsem našel v měšci jsem si koupil krásnou róbu z temně černé látky, která je zdobena znaky a runami. Ale není to jako má kněžská zbroj, kterou má nahoře ve svých komnatách válečníci temného, jako trofej. Má moc, se ale už pomalu vrací, a já pociťuji opět závan hlasu smrti. Po dlouhé době, jsem nakonec ucítil změnu vzduchu. Ucítil jsem změnu vzduchu. Kousek nad hlavou, jsem viděl měsíční světlo. I když pociťuji skoro instinktní trhnutí abych se vydal nahoru, zastavím se. Musím tu počkat. Upírka by mně sem neposílala bezdůvodně. Kdybych se jen s ní mohl................. Pak se zarazím. Něco vyzkouším. Vlkodlaci a upíři, jsou prakticky nemrtví. možná se mi podaří kontaktovat ji telepaticky. Soustředím se, a odejdu o kousek dál. Najdu čistou zem u chrámu smrti, a zajdu dovnitř. Jako vždy nikdo tu není. Smrt nedovoluje vstoupit nikomu koho si nezvolí. Sednu do turka, a vyšlu telepatickou vlnu. Vycítím přesně tu upírku, kterou jsem držel a vycítím její pach. Cítím člověka, a krev. Upírko, slyšíš mně ? Zeptám se.

Drusila Von Teese - 18. března 2010 09:53

Hostinec není tak uplně bez vychování... je zcela očividné, že má alespon základní smysl pro zdrovřilost. Po odchodu z Hostince do jeho pokoje jsem...řekněme na rozpacích. Ne z něj, ale ze strohosti jeho pokoje. Okno, stůl, židle, postel...nic víc. Asi jsem příliš dlouho žila v ústranní a rádoby přepychu. Když zatahuj okno chatrným závěsem skoro mne až zamrazí... Denní světlo nemám příliš ráda, nemůže mne zabít, ale spálit. Matka mne kdysi začarovala tak, že mne svetlo, svěcená voda, kříže ani česnek neublíží. Jediné co mne může zabít, je kůl. Já... nechci být nezdvořilá, ale mohl by si vstát na chvilku z postele? Požádám jej v touze svou mocí alespoň trochu vylepšit toto nelichotvé prostřědí. Mávnu rokou směrem k oknu, které je v tu chvili zataženo mohutným, černým závěsem... Poté se podívám na postel, přihmouřím oči a z obyčejné, dřevěé strohé postele je lože hodno mé ložnice. Prostorné, měké, příjemné... Tohle je má odměna za Tvé pozvání. Dnes v noci ti splním cooli si budeš přát. Jen dnšní noc, ráno vrátim vše tak, jak to bylo, když jsme přišli. Pověz, co ještě by si chtěl? Splním cokoli Svůj monolog dokončuji za chůze k posteli. Usadím se vedle něj a dlouze se mu zahledím do očí

Danaron - 18. března 2010 10:25

Hostinec Zvednu se a sleduji její kouzlo a musím se usmát. Je mocná, naučila se toho dost za dobu svého života. Usadím se vedle ní a pousměji se. Hezká práce opravdu, no dost tobě podobných ublíží světlo, pro některé je smrtelné, jiným jako tobě způsobí bolest. Ano jsi mocná. Pousměji se a zvednu se z postele, dojdu ke stolu a položím na něj hvězdici a svou dýku, která má na jílci stejné vyobrazení, jako meč. Pak se vydám ke dveřím vezmu meč a položím jej vedle dýky a zase se vrátím na postel. Děkuji ti za vylepšení tohohle místa, tak dobrá dnešní noc. Zapomeň na to kým jsi, že jsi mocnou upírkou, tou budeš až zase ráno. Povím potichu a hledím jí do očí. Jsou i jiné způsoby, jak tě zabít věř mi. Pomalu jí položím prst na rty a pak jej stáhnu. Chci abys dnes v noci klidně spala, abys alespoň na chvilku zapomněla kým jsi. Zuju se a lehnu si na postel a dívám se na upírku a usmívám se. Nemusíš vědět, kdo jsem a proč se tě nebojím, proč mě tak zajímáš, ale je to tak. Se zájmem se dívám na upírku, nebezpečnou ženu a stejně tak krásnou, jako všechny jí podobné. Lehni si do své postele, neboj se neuhnu a neuteču. Prosím vzácná paní. Pousměji se a dívám se jí do očí, snad jsem mluvil neomaleně. A ráno se rozejdeme, zase se oba postavíme na své strany. Otázka je co chceš ty a zda ti to mohu dát já Drusilo ? Povytáhnu obočí a dívám se na ní.

Rhiannon Lyell Delight - 18. března 2010 17:39

Pokoj a hostinec. Najednou se prudkým posazením probudím se zrychleným dechem s hvězdicí mezi prsty. Rozhlížím se s vyděšeným výrazem ve tváři kolem. Když spatřím prázdnou místnost úlevně vydechnu. Zase jen sen.. proběhne mi hlavou, než se posadím na kraj postele a zabořím tvář do dlaní s trochu zrychleným dechem. Spát už se zdá, že nebudu a proto si navléknu kalhoty, avšak dlouhou košili s celkem odvážným výstřihem si ponechám. Pak posbírám své věci do tašky a sejdu dolů. Předtím však shodím mužské tělo z okna do keře pod ním. Víc se tím zabývat nehodlám. Když se objevím v hostinci je zde téměř prázdno. Usadím se ke stolu a hostinskému pokynu, aby mi přinesl pivo a něco láhev něčeho ostřejšího. Zaplatím a doufám, že i on brzy odejde. Sedím v temném koutě hostince s očima upřeným před sebe, tiše popíjím a doufám, že tato pro mě prokletá noc již brzo skončí.

Lady Vanessa - 18. března 2010 18:11

Telepatie Zrovna jsem se kochala pohledem,když jsem cítila jak se mi někdo snaží dostat do hlavy docela nepříjemným způsobem. Upírko...slyšíš mně? ozvalo se mi v hlavě. Kdo jiný by to mohl být,blesklo mi hlavou,když jsem poznala Ragmira. Vzdychla jsem a ač nerada,věnovala jsem se informaci,kterou jsem chtěla vyslat zpátky k vlkodlakovi. Slyším a nemusíš tak křičet,hluchá nejsem, zaprotestovala jsem. Potřebuješ něco?

Drusila Von Teese - 18. března 2010 18:34

Hostinec mám pocit, že začíná být nervozni, pravdepodobně mu došlo, co udělal. Chodí po pokoji a srovnává si své zbraně. Ale vrátil se a opět se posadil na postel. Ráda bych věřila jeho slovům, ale on neví, jak se citítm a co prožívám. Co si o me myslí, tak ráda bych to věděla, ale mysl číst neumím. Mohu ti položit otázku? táži se nesměle s pocitem, že on ví, co právě prožívám. Neustále si hledíme do očí a já začíná mít pocit, že to tak nemá být, že bych měla odejít

Danaron - 18. března 2010 18:41
	Hostinec Pokývám hlavou. Jistě můžeš, ptej se na co chceš. Podívám se ji do očí a usměji se a čekám co poví, na co se zeptá. Asi si myslí, že jsem nervózní, ale ona nezná důvod proč jsem dal ten meč stranou, to proto aby mohla odejít. Dívám se jí do očí a přemýšlím co se jí honí hlavou. Za, jak dlouho bude svítat ? nemůže to bít za moc dlouho.

Ragmir - 18. března 2010 18:53
	Telepatie Dále klečím v templu, a soustřeďuji se. Jsem si jistý, že i když jsem v chrámu svého boha, jsou mé schopnosti zatím omezené, musím si tedy pospíšit. Musíš mi říct, jest-li není nahoru k Vám další vchod. Vyhrknu ze sebe rychle, a pociťuji jak se ze mne pomalu ale jistě vytrácí magická energie, která mi umožňuje telepatii.

Drusila Von Teese - 18. března 2010 19:04
	Hostinec Proč já? zeptám se. Nechápu proč jsme tu, proč s ním a proč tu tolik chci zůstat a zároveň utéct. Utéct před ním, před jeho pohledy, jeho myšlenkami... poposedávám na posteli a hlavou se mi honí tisíce nocí samoty

Rhiannon Lyell Delight - 18. března 2010 19:06

Hostinec Sedím bez pohybu, tedy skoro. Jediné co dělám je, že zvedám sklenku a piji. Povzdechnu si tiše do tmy a krátce hrábnu do tašky, ze které vytáhnu černý drobný kámen na kožené šňůrce.Chvíli na něj hledím a má tvář se začne stahovat do nepříjemného zamračení.Zdá se, že jistota,kterou jsem oplývala celou dobu,když tu bylo plno. Nakonec jen kámen sevřu silně v dlani a raději své myšlenky utopím ve sklence. Celou dobu popíjím jen z lahve, pivo stále jen nehnutě bez dotknutí stojí na stole. Opřu se pohodlně na židli a zhoupnu se. Mé oči zase jen pozorují stěnu naproti.

Lady Vanessa - 18. března 2010 19:08

Telepatie Existuje spousta východů,ale jsou v hrozném stavu. Buď jsou zarostlé kořeny,nebo zaplavené a nebo úplně zasypané. Proč to potřebuješ vědět? No vlastně je to jedno,jeden z východů je pod oltářem v chrámu před kterým sedíš,měl by ses dostat na jeden zanedbaný hřbitov který je poblíž hradu,jestli ti to pomůže,ale budeš muset trošku šplhat,jde strmě nahoru, oddechla jsem mírnou námahou. Takové dlouhé vysvětlování,vylo vyčerpávající,ještěže jsem se před chvílí tak dobře nasytila.

Ragmir - 18. března 2010 19:16

Telepatie Smrti díky. Upírko, nevím kdo jsi, ale pomohla jsi mi uniknout, a zato ti jsem zavázaný. Cítím u tebe člověka. I když jsem vlkodlak, jsem stále z části člověk, a ke všemu bojovník smrti. Jsem ti zadlužen životem. Pověz mám tu zůstat, nebo mám příjít za tebou ? Řeknu rozhodným a klidným hlasem. Jsme sice nepřátelé, ale v tuhle dobu, se i z nepřátel stávají spojenci. ociťuji jak si telepatie vybírá svou daň, ale zatnu zuby a vydržím to. Odpověz, rychle. Dlouho to spojení už neudržím ! Vyhrknu.

Danaron - 18. března 2010 19:19

Hostinec-pokoj můj pokoj s Drusilou Pomalu se posadím a dívám se jí do očí. Nevím proč ty Drusilo, neví proč tu sem nevím proč tu dnešní noc jsi, ale zajímáš mě. Povím bez obalu. Stačí ti tohle jak odpověď ? Proč já tuhle otázku si kladu už dost dlouho a ještě jsem nenašel odpověď. Odmlčím se a na chvilku se podívám k oknu. Za chvilku bude svítat Drusilo. Pak se jí zase podívám do očí. Dlouho jsem putoval sám, snad proto oba jsme si chtěli promluvit popovídat. Co tě ještě zajímá ? Ptej se pokud chceš, za chvilku budeš muset jít, abys to stihla. Povím a v mém hlase zazní něco, co bych si nepřiznal, smutek. Dívám se jí do očí. Tolik věcí co by mě zajímali a tolik co by dozajista zajímali jí. Temný by se tomu smál ten chlupáč a nadával.

Drusila Von Teese - 18. března 2010 19:25

Hostinec-Danaronův pokoj nemusím idejít před svítáním, ale mám mu to říct? Tolik tu chi zůstat, tak dlouho, jak jen to půjde. s ním. Cítít jeho přítomnost. Já, zůstanu, jak dlouho budeme chtít, nemusím odejít před svítáním. Můj kočár stojí za hostincem a cesta ze dveří hostince do kočáru mi nemůže ublížit. Nechci odejít. přiznám zcela otevřeně a jakoby náhodně položím ruku vedle jeho a dotknu se jej konečky prstů. Podívám se do jeho hlubokých očí a vyloudím se sebe, cosi co by mohlo připomínat úsměv

Lady Vanessa - 18. března 2010 19:40
	Telepatie Cítím jak spojení slábne. Jeho slova opravdu zněla jakoby mi byl i vděčný. Nebylo by moc dobré,kdyby se nás po hradu potulovalo tolik. Ještě si tu něco zařídím, potutelně jsem se usmála, a přijdu za tebou na hřbitov,tak do hodiny jsem tam. Pak půjdeme pro tvoje zbraně.

Ragmir - 18. března 2010 19:48

Podzemní město Telepatické spojení, mně už začíná pomalu udolávat. Jsem možná blázen když tohle.............tohle řeknu upírko, ale děkuji ti ! Děkuji ! Sejdeme se na hřbi.... S tím se telepatické spojení přeruší a já celý vyčerpaný padnu na zem. Hlasitě dýchám. Má hruď se pomalu zvedá a klesá, až opět popadnu rytmus dechu a srdce. Sevřu pěst. Smrt, nevím co se mnou máte v upířčině osudu v plánu, ale poslechnu Vás. Vždy jste mně vedla správně. Zvednu se a opráším své černé roucho. U všech kostlivců ! Šmouha ! Na mém rouchu ! Sakra ! Zasyčím vztekem. Protáhnu své oslabené ruce. Nadechnu se a příjemná vůně pečeného masa, způsobí tok slin z mých úst. Ne ne ! Mám jen hodinu ! S těmi slovy, zajdu hlouběji do chrámu a najdu tajný vchod, o kterém mluvila upírka. Popravdě nebyl ani zas tak moc schovaný. Jsou to dveře pod kobercem. Stará klasika. Ach jo. Vejdu dovnitř, a pokud mně nic nepřekvapí, ihned začnu čenichat po vzduchu, a sprinty v lidské podobě věžím tunely. Jednu ruku mám stále na jílci meče. Upírko, už jdu !

Danaron - 18. března 2010 19:51

Hostinec-pokoj můj pokoj s Drusilou Pokývám hlavou a venku začne svítat. Dobrá tedy, ale čím bude slunce silnější tím horší spáleniny. Podívám se jí do očí a pomalu chytnu její ruku do své. Je to zajímavé všechno, nevíš kdo jsem. Přesto ty jsi mi o sobě pověděla víc než bych považoval za modré. Dívám se jí do očí zatím, co venku pomalu ustupuje noc. hmm tohle se mi nestává často nevím na co se zeptat.. Zasměji se a dívám se jí do očí. Dnešní noc se chýlí ke konci, snad se potkáme ještě v hospodě. Usměji se a dívám se jí do očí. Copak tě zajímá ? čas se nám krátí.. Snad nebudu muset nikdy navštívit její dům s mečem v ruce.

Drusila Von Teese - 18. března 2010 20:08

Hostinec-Danaronův pokoj cítím, že venku svítá, ale je mi to jedno. Slunce je nepřítel, stejně jako city... Když men uchopí za ruku dojde mi, jakou chybu jsem udělala. Řekla jsem ti vše, protože vím, že to co teď víš ty mi nemůže ublížit. Věřím, že ty mi neublížíš a pokud ano, bude to mí vina. Kdy se chystáš opustit tento pokoj a toho město? Nechci to vědět, ale zároveň to vědět musím. Kdy se mu naposled podívám do očí?

Lady Vanessa - 18. března 2010 20:24

Pobočníkův předpokoj Už jsem se jen spěšně podívala na Gidamdera. Vypadalo to,že si mé chvilkové nepřítomnosti všiml,ale nedával to moc znát. Přišla jsem k němu a do ucha mu zašeptala, Ještě se uvidíme..., zaculila jsem a splynula jsem se stínem pokoje. Vyšla jsem do horního patra,a přitom dávala velký pozor na to aby mne nezpozorovali dozorci a stráže. Přesně jsem si to načasovala a protáhla se pootevřeným vitrážovým oknem ven,chvilku jsem zabalancovala na parapetě a neslyšně seskočila z dobrých šesti metrů na zem. Tvář mi ošlehl chladný,ale osvěžující vánek a já se sprintem vydala podél zdí ke starému hřbitovu. Jestli chce Ragmir zpátky to co mu právem patří,bude potřebovat víc než jen náhodu,ale i moment překvapení. Bez větších problémů jsem dorazila na smluvené místo. Ragmir tu ještě nebyl. Nejspíš tu bude každou chvíli, ty kořeny ho těžko zdolají, uchechtla jsem se.

Ragmir - 18. března 2010 20:30

Podzemí Tentokrát jsem se doopravdy nakrknul. Nejen že mi hloupé kořeny potrhaly roucho, ale ještě mně jeden škrábl do nosu. Zranění už zarostlo. Tasím meš, a rozsekám jakkékoliv kořeny, které se mi postaví do cesty. Funím vzteky, jak mi blbý plevel neustupeje. Nakonec provedu mocné seknutí, a plevel padne. Hurá ! Řeknu pevným hlasem a za chvíli uvídím....... no poklop. Nebo spíš spodní víko od hrobu. Jsem dole už několik minut. No dobrá je to asi 35 minut. Popadnu hrob, a zatnu ruce. Svaly se napnou jako provazce, a hrob se pohne. Ty jedna zatracená mrtvolo ! Řeknu a zatlačím vší silou. A to jsem se zace podcenil. Hrob vylétl ze země jako hozený kámen. Vyletěl dva metry nad zem a pak s rozbitím dopadl na zem. Mrtvola, která z ná vypadla, vypadala vskutku komicky. S úsměvem se vyškrábu nahoru. Roucho je bohudík čisté. Má sice pár dírek, ale to je v pořádku. Rozhlédnu se a co nevidím. Upírku ! Ale herdek, že je krásná. No, cesta to byla otravná, ale nakonec jsem tady. Řeknu s úsměvem a vykročím k upírce. Pak stoupnu před ní. Jsem asi o hlavu a půl větší než ona. Nechtěla bys mi něco vysvětlit ? zeptám se.

Danaron - 18. března 2010 20:37

Hostinec-pokoj můj pokoj s Drusilou Tento pokoj brzy, toto město nevím až zjistím proč tu jsem a co mě sem táhlo, na koci téhle cesty budu mít asi zase pár jizev na svém těle. Povím a pokrčím rameny. Neublížím ti pokud nebudu muset. Nechci tě potkat ve zlém muší byt dobrý nepřítel. Pousměji se. No je na čase tě doprovodit ke kočáru, pokud chceš, snad se potkáme zase večer. Povím a dívám se jí do očí. proč mě sem bohové poslali ? co tu mám udělat, kde je to co hledám. Nakloním hlavu na stranu a se zájmem si jí prohlíží a usmívám se. Děkuji ti za hezký pokoj, asi v tohle hostinci ještě nějakou dobu zůstanu. Ptala jsi se mě jestli si myslím že jsem udělal chybu a tu otázku ti dávám já, co když jsi právě udělala chybu, že jsi sem semnou dnes šla ? Hledím jí do očí a mlčím.

Lady Vanessa - 18. března 2010 20:40

Hřbitov Stála jsem tu chvilku a najednou jsem slyšela šílený rámus z pod jednoho náhrobku. A už je tady, pobaveně jsem se usmívala. Za chvilku vzduchem proletělo víko rakve a hned za ním nějaká napůl rozežraná mrtvola. Doufám,že to nebyl můj předek, zasténala jsem,ale při pohledu na Ragmira celého rudého úsilím,jsem se zasmála a nad jeho výkonem zatleskala. Odkašlala jsem si, Pardon,to jsem si neodpustila,vítej, pokračovala jsem. Vysvětlit? Nejspíš bys chtěl vědět,proč jsem vás nechala jít samotné...., zamyslela jsem se, No,mám k tomu své důvody,pokud dovolíš přece bych mu nepřiznala,že jsem prostě potřebovala si odpočinout. Už skoro týden jsem neměla lidskou krev,předtím než mne chytili,ale to už je jedno,teď jsem spokojená. Hodláš mně tu zpovídat,nebo chceš jít raději navštívit zbrojnici? snažila jsem se odvést řeč jinam. Nevěděla jsem,že budeš tak trvat na tom se tam vrátit, odmlčela jsem se Kdybych věděla,že ti vzali zbraně,šli bychom pro ně hned...

Drusila Von Teese - 18. března 2010 20:45

Hostinec-Danoronův pokoj opustí mne...brzy. Ale, dnes, dnes večer bychom se mohli opět vidět. Pokud mi to dovolíš, ráda bych ti, yléčila Tvá zranění, pokud k nějakým přijdeš. Krom magie jsem se učila i umění bylin, snad ti budu moci Tvou pozornost odplatit alespon takto. pohladím jej chladnou dlaní po neoholené tváři. To, že jsem tu a s Tebou je výhra, alespoň pro mne. Po století jsem dnes cítila že nejsem jen kámen, děkuji ti. Vstanu z postel a zamířím ke dveřím u kteých se zstavím, otočím... Dnes v noci, pokud budeš chtít, najdeš mne opět v hostinci, u toho stolu, kde dnes

Ragmir - 18. března 2010 20:45

Hřbitov Nad jejími úsměvy, tleskáním a příjemným hlasem se nemohu neusmát. Položím ji ruku na rameno a příblížím svůj oholený obličej k ní. Drahá, není to jen runový meč, který mi vzali. Je tam mé roucho. Roucho smrti. Je to zbroj, kteoru mi darovala sama smrt, než mne oživila a přijala mezi své služebníky. Ty jsi ji přeci už taky viděla nemám pravdu ? Zeptám se. Jsem u ní blízko, dokázal bych ji rozervat čelistmi hrdlo, ale nechci ji ublížit. Připomíná mi někoho koho jsem znal. Je to už hodně dávno. Odkud jen znám ty oči ? Říkám si v mysli.

Ichabod Crane - 18. března 2010 20:46

Hostinec Probudí mě ranní světlo, které prosvítá skrz chabé závěsy. Přetočím se v posteli na druhý bok a pomalu otevřu oči. Chvíli mi trvá, než si uvědomím, kde vlastně jsem. Mám pocit, že jsem spal celou věčnost. Cítím se ale odpočatý a připravený čelit dalšímu dni v tomto ukrutném světě. Chvíli ještě sedím na posteli a koukám, jak paprsky světla prosvítají skrz díry v závěsech a smítka prachu poletují v jejich záři. Pak se konečně zvednu, dojdu rychle opláchnout obličej, abych se pořádně probral a obleču se do svých čistých šatů.Vlasy, které po spánku připomínají spíš vrabčí hnízdo, si alespoň prsty nějak uhladím,abych nevyděsil první osobu, kterou potkám. Na zarudlé ruce si natáhnu neodmyslitelné kožené rukavice a ještě si sbalím věci s tím, že po snídani vyrazím zase o dům dál. Pokoj za sebou zamknu a pomalu sejdu dolů do hostince. Prázdno mě potěší. Mou pozornost hned upoutá ta rudovlasá žena, ale nemám dost odvahy k tomu si sednout blízko ní. Zaujmu tedy stejnou pozici jako předešlého večera a u hostinského si objednám míchaná vejce s chlebem. Mimoděk se ho zeptám, jak se daří mému mezkovi. Hostinský mě ujistí, že dobře a jde dělat snídani. Usadím se pohodlněji na židli, založím ruce na stole a čekám.

Rhiannon Lyell Delight - 18. března 2010 20:53

Hostinec Všimnu si ve svém zamyšlení, že začíná svítat. Naštěstí sedím v rohu, kde je jen stín. Vím že bych se měla uráčit do pokoje co nejdříve, ale zatím mám jen chuť hodit skoro prázdnou láhev přes celou místnost a ulehčit tak své hlavě. Nakonec její mysl předčí čin a s hlasitým řinčením skla mrští teď už prázdnou láhev do protějších dveří. Hostinský se jen po mě podívá. Prudce se dosunu a s nepřítomným výrazem ve tváři zamíří po schodech do svého pokoje. Mladíka, který sešel dolů si téměř nevšimnu. Když vejdu a zavřu za sebou, opřu se zády o dveře a podél nich sjedu k zemi. Nedaří se mi vyhnat z hlavy myšlenky na sen a na svou minulost.

Danaron - 18. března 2010 20:53

Hostinec-pokoj můj pokoj s Drusilou Každé zranění na mém těle. Má svou historii a příběh, některé jizvy mi způsobili horší bytosti, než jsi ty, ale pokud budu potřebovat tvé léčebné umění najdu si tě. Pomalu se zvednu a pousměji se, vlastně je to poprvé co jsem jí pověděl, něco o sobě. Dojdu ke stolu a zase si vezmu své zbraně i hvězdici a otevřu jí dveře. Dobrá budu živ, pokud budu v hostinci budu tu v hospodě. Děkuji za večer a za to že jsme se poznali v dobrém. Usměji se a nabídnu jí znovu rámě a pomalu se sní vydám ke kočáru.

Lady Vanessa - 18. března 2010 20:56

Hřbitov Když mi položí ruku na rameno,trošku s sebou škubnu. Tak to jsem nečekala. Při slovech o smrti mi posmutní úsměv. Ano viděla jsem ji, na krátko jsem ztichla, vypadala docela přívětivě..., musel si všimnout,že jsem se chvíli ztratila v myšlenkách. Rychle jsem se ale zase sebrala,uvědomila jsem si,že jsem pro tuto chvíli prozradila více než jsem chtěla,ale nemohla jsem se ubránit vzpomínkám na smrt... mou i blízkých. Všimla jsem si,že s nějak dlouho dívá na mé oči, ...je asi první,kdo se při pohledu na ně nevyděsil k smrti, přemýšlela jsem nad tím,proč zrovna po mé smrti se změnila barva mých očí zrovna na rudou. Už se mi nechtělo myslet,k Ragmirově překvapení jsem ho chytla za ohromnou ruku a rozeběhla se s ním ke hradu.

Drusila Von Teese - 18. března 2010 21:00
	Hostinec- cesta z Danaronova pokoje horší bytosti než já? Takže i v jeho očích jsem špatná? Čekala jsem to, proč jsem vůbec doufala, že by on mohl být jiný... Mlčky odcházím z pokoje. Snad mu dojde, že... že nejsem zlá, nejsem zrůda. Po příchodu ke kočáru otevřu dveře, nasednu a jen se na něj mlčky podívám

Ragmir - 18. března 2010 21:01

Hřbitov Ale ne. Upírka mně popadla za ruku takovou silou, až jsem málem lehl do bláta a ona mně táhla po zemi. U vlčích chlupů ! Musela před chvílí jíst ! Že by ten člověk, co jsem cítil byl....... Teď to nechci řešit. Ovšem, barva jejích očí, se mi neustále honí hlavou, jako klíč od dveří, které neznám. Však já si už vzpomenu. Když běžíme dál, uvidím azchvíli mnoho domů. Domů plných lidí, děti.....dětí....dětí s čerstvou krví....... zatřesu hlavou a na poslední chvíli ovládnu své pudy vlkodlaka. Ty krysy byly dobré, krvavé a syrové, ale hlad po krvi zcela nezahnaly. Jdeme dál dokud nedojdeme k rozbořené budově. Tohle má bejt zbrojnice ? Zastavím ji silným trhnutím ruky, až mi padne do náruče a já ji zase postavím. Podívám se ji do oči a usměju se. Neřekla si mi, jak získáme mé věci zpět ! Pošeptám jí, a usmívám se u toho, až mi vystoupají mé dlouhé špičáky.

Danaron - 18. března 2010 21:06
	Hostinec Pomalu dovedu Drusilu ke kočáru pousměji se, když se na mě podívá. Nejsi jí Drusilo, kdybys jí byla měl bych meč v ruce a ne tu ruku ve tvé, jsi zrůdou. Pousměji se a pomalu jí pohladí po tváři. Věř mi a snad se zítra večer zase uvidíme Drusilo Von Teese. Usměji se zavřu dveře. Víš kde mě najít. Usměji se.

Ichabod Crane - 18. března 2010 21:13

Hostinec Tím, že sedím zády k té ženě v temném koutě, nemám tušení o tom, k čemu se chystá. Rámus, který láhev způsobí mě donutí leknutím poskočit na židli. To jsou mi způsoby… prožene se mi hned hlavou. Abych ale pravdu přiznal, vidět takhle utrápeného člověka, k tomu navíc ženu, hned po ránu, mi docela zkazí náladu a kdybych nebyl takový zbabělec a možná jen větší gentleman, zastavil bych ji a zeptal se jí, co se stalo tak hrozného, že musela házet láhví do dveří. Hostinský je očividně na takové chování zvyklý. Ani nedutá a když mi donese snídani, jde hned uklízet tu spoušť, kterou rudovláska nadělala. Pustím se do snídaně, ale nemůžu tu ženu dostat z hlavy a přemýšlím.

Drusila Von Teese - 18. března 2010 21:14
	Za hostincem u kočáru sklopím zklamaně oči...Snad...ještě pár chvil mlčky sedím a pak promluvim na kočího Jedeme... tajně doufám, že jej bzry spatřím, že se ponořím do jeho očí, že mne opět uchopí za ruku... snad. Cítím cosi, co jsem již dávno zapomněla, snad zájem, snad vzrušení, snad chtíč.... snad smutek

Danaron - 18. března 2010 21:21
	Hostinec naschle Otočím se a vydám se do hostince muže jenž seděl kousek od našeho stolu si nevšímám, jen mu kývnu hlavou na pozdrav. Vydám se po schodech nahoru a zastavím se u pokoje Rhiannon a zaklepu na něj. Jsi tam ještě ? Zeptám se čekám co mi poví. Snad neodešla..

Rhiannon Lyell Delight - 18. března 2010 21:26

Pokoj Leknu se, když někdo zaklepe a rychle vstanu ze země. Nemám zapotřebí, aby mě kdokoliv takto viděl. Považuju to za známku slabosti, která se neodpouští. Uklidní se a stojíc uprostřed místnosti. ,,jsem, pojď dál…“odpovím na jeho otázku a přejdu k posteli, na kterou se posadím a hrdě pozvednu bradu. Stále jsem se nepřevlékla a tak si jen poupravím polorozeplou dlouhou košili a čekám na jeho vstup.

Danaron - 18. března 2010 21:42
	Hostinec pokoj. Pomalu vstoupím. Ta košile ti sluší, jak jsi se vyspala ? Pomalu zavřu dveře a posadím se na židli proti ní a podívám se jí do očí. Jak ti chutnal ten hráč ? Zeptám se a povytáhnu obočí.

Rhiannon Lyell Delight - 18. března 2010 21:47
	Pokoj ,,Hm…díky..jsem ráda,že se ti líbí…no vyspala jsem se skvěle..“prohodím,ale v očích je vidět drobný stín smutku a zároveň i vzteku. ,,tak jak chutná většina lidí..“odpovím stručně, dál se otázkou lidské krve nezabývat. ,,Co ty měl si hezký večer?“optá se s mírným úsměvem a jelikož neví co s očima začne stlát postel.

Danaron - 18. března 2010 22:01
	Pokoj Usměji se a sleduji jí, pak s cvaknutím položím hvězdici na desku tolu. Ano měl jsem dobrou noc, aby ne, zachránila jsi mi život, popila semnou v hospodě a navíc tě tu vidím. Pousměji se a sleduji jí. A vracím ti hvězdici je to krásná zbraň. Co máš v pánu na dnešek a hmmm vadí ti moc světlo ?

Rhiannon Lyell Delight - 18. března 2010 22:05
	Pokoj Pozvedne obočí nad jeho slovami. ,,tohle by mi mělo asi lichotit že?.."její tvář se rozjasní smíchem a přejde ke stolu těsně před něj a položí dlan na hvězdici. ,,jiné zbraně nemám než krásné...opáčí šeptem a nakloní hlavu na stranu stojíc před ním. ,,a tom včerejším boji už nemluv..to nestálo za řeč.."dodá nakonec a začne hvězdici protáčet mezi prsty-

Danaron - 18. března 2010 22:21
	Pokoj Nakloním hlavu na stranu a usměji se, jak se jí podívám do očí. A lichotilo ti to ? Pozvednu obočí a usměji se na ní. Co budu dneska dělat ? Podívám se k oknu a pak zase na ní. Jo máš pravdu všechny tvoje zbraně jsou hezké. Přiznám a pousměji se. Asi tě nepřesvětím abys šla nakupovat co ? Pousměji se.

Drusila Von Teese - 18. března 2010 23:03

V Drusilině komnatě po příjezdu na panství jsem ihned zavítal ado své komnaty, sundala si šata, rozšněrovala korzet a oblékla se do pohodlných šatů. Dám si koupel v mléce, nějaké jídlo... stále myslím na něj. Na jeho pohled, na ten večer, na důvod našeho setkání a myslím také na toho, kvůli kterému jsem se tu noc ocitla v hostinci. Po 98 letech jsem byla v jiné společnosti, než stěn tohoto panství... Kdo byla ta žena, která s ním seděla, byla to jeho známá, milenka, nebo též cizí žena. Přitahuje snad všechyn ženy tak, jako přitahuje mne? Mají všechny pocit, že on je zcela jiný, než kdokoli jiný... Ach.. a ty jeho hrubé ruce, teplé dlaně jeho rukou. Doudám, že večer, dnes večer jej opět spatřím. Musím se obléci jak nejlépe to půjde, služebná mne pomůže učesat, večer chci být krásná, krásnější než kdy jindy. Když už ne kvuli sobě, tak kvuli němu... Jeho očím a dlaním

Rhiannon Lyell Delight - 19. března 2010 17:51

Ani se nepohnu a stojím těsně před ním.Pozvednu své očka k němu a pohlédnu mu do tváře s hlavou mírně na stranu. ,,Víš, jak zalichotit to přiznávám..ale myslím, že to dokážeš u každé…“ušklíbnu se pobaveně a zároveň to vystihuje můj názor. Přejdu k posteli, kde ze své brašny vytáhnu triko. ,,půjdu a ráda…potřebuji nějaké čistější oblečení…tohle už je odporné..“opáčím otočená k němu zády.Svléknu si košili bez jakéhokoli ostychu a na svou bledou kůži natáhnu už poslední čisté triko a nespokojeně zamlaskám,když zjistí,že už tak čisté není.

Danaron - 19. března 2010 18:13

Pousměji se a sleduji jak se převlíká. No také by se mi hodila čistá košile. Pomalu se zvednu a usměji se. No nedělá mi to tak velký problém to lichocení, ale ty také nemáš moc velký problém s tím si sehnat zákusek. Pousměji se. A ani se moc nestydím hmm jdeme ? Usměji se vydám se ke dveřím. Budu potřebovat košili, pak si dáme třeba něco k jídlu, taky bych se mohl na chvilku vyspat..Hmm ještě mam na tebe moc otázek. Jedna je kde skončil ten karbaník ? Podívám se na upírku. Mam pocit, že tenhle den bude nějak krátky..

Drusila Von Teese - 19. března 2010 18:25

Drusilina komnata po dlouhé mléčné lázni jsem zatoužila po hudbě. Můj zahradník umí hrát na klavír, hraje krásně. Nechám si jej zavolat. Má služebná mi pomohla vybrat nejdny z nejkrásnějších šatů, které mám. Karmínovou barvu miluji, barva krve, života a vášně. Pozoroji šaty ležící na posteli a nemůžu se ubránit myšlankám na dnešní večer. Zda přijde, nebo mne také nechá čekat, zda bude ještě ve městě a proč vůbec do města přišel, odkud je, jak se jmenuje, proč se toulá životem... tolik otázek a tak málo času. Venku stále svítí slunce, a já mám nutkání vyjet si na jednom ze svých koní. V tom se otevřou dveře a vejde můj zaradník. Přinesl mi kytici růží z mé zahrady. Ví, že to jsou jedni z mála živových společníků, kterí se mnou vyrží. Dá kytici do vázy stojící na klavíru, zasedne na klavírní stoličku a začne hrát. Přistoupím k zataženému oknu a zavřu oči. Kde teď asi je....

Lady Vanessa - 19. března 2010 18:29

U polozbořeného domku Skvělě,skončila jsem v náručí vlkodlaka, zaúpěla jsem a malinko na něj vykulila překvapené oči. Jdeme zpátky ke hradu,předpokládám,že by právě tam měly být, popřemýšlím, Nebo ty snad víš,kam ukryly tvůj plášť a meč? ušklíbla jsem se a vyškubla jsem se mu. Chvilku jsem váhala nad slovy,která použít. Hrad znám dobře,už jsem tu párkrát byla za dob,kdy byl ještě svobodný, otočila jsem se k němu zády,aby nespatřil můj útrapný výraz, a když jsme se setkali poprvé v kobkách,bylo to mé druhé zajetí zde. Myslela jsem,že se Lacathe už poučil,ale nevím co chystá, odmlčela jsem se,otočila a zadívala se mu hluboko do očí. Ve tvém zájmu doufám,že tvoje věci si 'temný pán' nenechal jako trofej v nočním stolku. Opravdu se mi nechce nakráčet přímo k němu do ložnice, před tou představou a při vybavení slov,když mi říkal,že si se mnou pohraje později jsem odporem pokrčila nos a otřepala se. Brr....díky-nechci.

Ichabod Crane - 19. března 2010 19:25

Hostinec Netrvá dlouho a do hostince přijde muž, kterého jsem včera viděl u stolu vedle. On spíš tedy jen projde. A pozdraví. Nečekané. Nestihnu zdvořile zareagovat, protože mám plnou pusu a kdybych se pokusil něco říct, nejspíše se zadusím... Jde nahoru, dost pravděpodobně za tou rudovlasou ženou. To je dobře, společnost potřebuje jako sůl... V klidu dojím snídani a vrátím se zpátky na svůj pokoj pro sbalené věci. Mimoděk alespoň ustelu postel a roztáhnu závěsy, abych tomu nevrlému hostinskému ušetřil práci, takový jsem hodný blboun.

Ragmir - 19. března 2010 19:26

U hradu - pobořená budova Nechtěně jse mupírku pustil, i mne se z té představy, že jsem ji při zastavení chytl do náruče, zježili chloupky na krku. Potom co mi odpoví se usměji, a oči které jsou doteď černé se změní v zlatě žluté. Doufám, že jsou ve zbrojnici, kde skladují magické předměty. Můj meč, a roucho jsou vystavené. Ale.... Ukážu ruku, kterou po chvíli obklopí chlupy a z nehtů vyrostou drápy. Mám jiné prostředky jak si poradit se strážnými. Oči zůstanou zlatě žluté, ale ruka se změní na normál. Omluvím se upírce malou oklonou, a rukou ji pokynu aby mne dál vedla. Něco mi řekni, upírko. Tvé city, ať už jsou jakkékoliv jsou vázané k tomuto místu. Proč cítíš takové citi k něčemu, co tě prakticky nenávidí a označuje za zrůdu stejně jako mne ? Jdeme dál. Celou dobu čekám na její odpověď. Přitom sleduji okolí.

Lady Vanessa - 19. března 2010 19:42

U hradu Ptáš se proč? chvilku jsem zaváhala nad odpovědí,neměla jsem ve zvyku si vylívat srdce na veřejnosti. Je to dlouhý příběh,ale jelikož nespěcháme,máme celou cestu na to abych ti vysvětlila co uznám za vhodné, možná jsem zněla malinko sobecky,ale život mne naučil nikomu nevěřit. Zhluboka jsem se nadechla,i když jako nemrtvá to vlastně nepotřebuji,je to takový přežitek. Nechala jsem vítr hrát si s mými vlasy. Postupně jsme minuli zříceninu a přešli k neudržované stezce do zadní zahrady,která od mých dob značně zpustla. Věř si čemu chceš,nemůžu ti vnucovat své názory, myšlenky ovšem ano, tyto pozemky kdysi patřily mé rodině. Lacathe byl jedním z našich správců. Až se ovšem přišlo na jeho nekalé plány na vzpouru, bylo už pozdě. Můj otec zkrátka špatně odhadl čeho je ten had schopen. Toto pochybení stálo celou mou rodinu život. Bylo to asi před šesti sty lety,kdy se to stalo. Po masakru se Lacathe stáhl do ústraní,nejspíš před mou pomstou. Nedávno se ale vrátil ze samotných pekel ještě silnější než byl kdy dřív. Při vzpomínce na rodinu mne bodlo u mého tichého srdce. Dál jsem nemluvila,příběh prozatím skončil.

Gidamder - 19. března 2010 20:32

Hrad Klidně očekávám příchod Lady. Svět se s kapkou vína stal mírně růžovějším. “ Není to tak dávno a pohyboval jsem se v těchto kruzích častěji než ve stokách.“ Zvednu se s křesla a nakouknu do pokoje, kde leží pobočník temného pána. Když uzřím, že je skutečně mrtev jen spokojeně pokývnu hlavou. Dluh je splacen Otočím se zpět na Lady a k mému překvapení je ponořená do sebe. Už jsem viděl používat telepatii a tak mi rychle dojde, že s někým na dálku hovoří. Bohužel si k tomu nevybrala nejlepší okamžik. Venku právě prochází stráž. Naštěstí se místní strážní nevybírají podle inteligence a tak kolem očarovaných mužů projdou bez většího zájmu. Stejně pozvednu kuši a zamířím na dveře. Když konečně odezní kroky a já znovu nemám na práci nic jiného, než dohlížet na nerušený rozhovor, ozvou se mi za uchem slova Lady. Prudce se otočím a ještě stihnu zahlédnout postavu mizející ve stínech. Vyjdu na chodbu a připojím se k strážným. Vytrhnu pomocí dýky medailon z ruky zasažené stráže, což se neobejde bez lehkého zranění. Oba strážní se začnou překvapeně rozhlížet. “ Sakra chlapy . Co jsou to za nápady zvedat medailony, které vám někdo hodí pod nohy. Jdu právě k vašemu šéfovy nahlásit útěk vězňů, ale zdá se že vězni mne předstihli.“ Společně se strážci prohlédnu komnatu a najdu mrtvolu. Tvářím se správně zděšeně. Když dorazí další vojáci s velitelem. Držím se své původní historky. Během dalších dvaceti minut jsem propuštěn a ve svém pokoji. Takže teď musím najít věci zadržených určitě se pro ně vrátí. Dojdu do skladu, kam dávají dozorci věci zadržených. Prolistuji si pár záznamů. Pak se posadím na židli, kterou natočím ke dveřím. Jediné dveře vedoucí do místnosti bez oken zavřu a s kuší pohotově čekám na příchod toho, jenž mne kousnul.

Ragmir - 19. března 2010 20:55

Před hradem - rozhovor Když vidím, jak moc zasáhlo vyprávění city upírky, nevím jest-li se mám usmívat nebo mračit. Chvíli se rozmyslím co říct a nakonec odpovím. I když je to politování hodné, musíš pochopit jednu věc. Chvíli se odmlčím abych si získal její pozornost. Ty a já jsme nesmrtelní. Jsme ti kteří přestlily smrt, nebo si nás smrt vybrala jako hráče ve své hře. Tvá rodina byla vybrána jako součást říše smrti. Pokud se jednoho dne dostaneš k temné bráně, která vede do její říše. Opět mlčím, pokud se mne pokusí lisknout, popadnu ji za ruku a podívám se jí do očí. pokud nic neudělá pokračuji dál. Setkáš se s nimi. Vím to. Už jsem poslal ke smrti mnoho duší. Opět se setkáte. S těmi slovy jdu dál. Mlčím. Takhle vážná slova jsem s nikým neprohodil už 20 let. A ke všemu ještě s upírkou ! Něco jsem pocítil. Ten puch ! Ten smrad, toho člověka. Ale je to zdaleka. A za zdí. Usměji se. Necítím jeho vůni přesně, ale dle vůně krve cítím že má vztek. A ten směřuje na mně. Protáhnu se. Tvůj ochránce, tě zřejmě postrádá upírko. Asi bys mněla jít první, budu za tebou. S tím proměním své ruce ve vlkodlačí. Zbytek těla však zůstane normální. Usměji se. Mé tesky se protáhly. Nechť smrt rozhodne.

Lady Vanessa - 19. března 2010 21:21

Před hradem Jeho slova jsem dál už nekomentovala,ale docela se mi ulevilo,že mně bral vážně. Pak jsem ucítila,že se chvěje,to se proměňovaly jeho ruce. Neděsilo mně to,už jsem si zvykla na jeho zbrklost. Skrze zdi jsem cítila Gidamdera,moje krev stále zcelovala jeho ránu po kousnutí,vypadalo to,že se přemístil kamsi....nevěděla jsem přesně kam. Hrad se změnil,ale cítila jsem v jeho přítomnosti spoustu magie. Myslím,že jsem našla to proč jsme tady, pravila jsem Ragmirovi. Myslím,že nás čekají krušné chvíle, vzdychla jsem. Bylo mi jasné,že ti dva se neuvidí rádi. Přece jen Gidamder to od mého malého přítele dost nehezky schytal. Vešli jsme zadním vchodem do hradu,už nebylo třeba ploužit se podzemními stokami. Myslím,že i Ragmir to ocení,přece jen v podzemí už strávil více času než za celý svůj předešlý život. Šikovně jsme se vyhli všem strážím a nepozorovaně došli až ke skladu magických předmětů,kde na nás čekal hlavní žalářník. Otevřela jsem dveře.

Rhiannon Lyell Delight - 19. března 2010 21:23

Pokoj. Samozřejmě, že mi nedělá problémy najít si večeři,ale se společností je většinou velký problém.. Opáčím na jeho slova, když se převléknu a sbalím si potřebné věci. Následuji jej pak ke dveřím. Mé oči nejsou tak usměvavé jako včera , ale svůj vnitřní boj se mi podaří ukrýt hlouběji než jsem si myslela. Karbaník právě obývá ten útulný keř za hostincem.. Zasměji se při té představě, ale dál už si na něj nevzpomenu. Když vejdu do lokálu spatřím ještě muže, který byl svědkem mého ranního vzteku a omluvně se na něj pousměji a nepatrně na něj mrknu. Jakmile překročím práh hostince mou tvář zakryje stín kápě,kterou si automaticky nasadím a zpoza,které jen září pomněnkově medové oči.

Danaron - 19. března 2010 21:39

Pokoj Pousměji se vydám se ven z pokoje. Tam mu bude fajn a bude tam mít nějakou dobu pokoj. Zahalím se do pláště a vydám se za ní, Projdu hostincem a zase kývnu na muže u stolu a pousměji se. Pak vyjdeme z hostince. No tak na společnost máš mě, nechám na tobě jestli jsem dobrá či mizerná společnost. Usměji se na upírku po mém boku a vydám se do města. co asi dělá Drusila, ve svém osamoceném zámku, proč tu jsem ? Podívám se po ulici, zatím prázdné. Zase není dobré místo na otázky, které by mě zajímali, snad jindy. Pomalu jdu po jejím boku městem k tržišti. Podívám se po nějakém řemeslníkovi jenž jde asi do práce a usím se pousmát. Je tu vše tak klidné že ?

Ichabod Crane - 19. března 2010 22:13

Hostinec, město Po opuštění pokoje se ještě stavím za hostinským, abych mu odevzdal klíč a přebral od něj svého mezka. Neprohodíme víc slov, než je potřeba. Než se odeberu do stáje, ještě si nechám doplnit zádoby vody. Mezitím co čekám, známá dvojice už taky opouští hostinec. Tentokrát stihnu oplatit pozdrav a na oba se usměju, i když v případě té ženy je to úsměv zdrženlivý. Poté opouštím hostinec a mířím do stáje. Když mě Bernard spatří, nijak nedává najevo svou radost, jen odfrkne a párkrát pohodí hlavou. Při sedlání nehnutě stojí s přivřenýma očima a občas zastříhá ušima. Je zvyklý na velkou zátěž, takže ho nepřekvapí, když mu na záda naložím ještě vaky s vodou. Když je hotový, poplácám ho po krku a vyvedu ven ze stáje. Přemýšlím, kudy jsem se do tohoto podivného města vlastně dostal. Je tu tolik uliček...jedna z nich musí vést zpátky k bráně. Vydám se tou, která vypadá jako hlavní a počítám s tím, že se kdyžtak někoho optám... Bernarda vedu vedle sebe.

Drusila Von Teese - 19. března 2010 22:38

Drusilina komnata Stále stojím u ona se zavřenýma očima. Sanžím se vzpomenout si na to, jak mne matka učila spojit se s lidmi myslí... V tu mi hlavou proběhne myšlenka, že je s ní. s Tou rudovlasou ženou, která s ním seděla v hostinci u stolu. Co se to se mnou děje, nikdy sem nic takového neprožívala. Cizí muž, kterého znám sotva pár hodin a je mi tak blízký. Možná pro svoji samotu, nebo pro naši hru, která jak doufám bude pokračovat dnes v noci. Napadá men, že bych jej mohla na oplátku pozvat na své panství... Stále sleduji a obracím přesýpací hodiny... už aby to spropadené slunce odešlo a já mohla vzít koně a jet.... tam

Ragmir - 19. března 2010 23:24

Hrad Při pormluvení slov, že našla to pro co jsme přišli, se mi zježili chloupky na krku. Můj runový meč. Meč, kterým jsem zranil velekněze, jenž byl obklopen aurou a mocí boha. Popravdě jsem ho zabil, ale jeho zparchantělej pomocník, mi pak vrazil posvěcenou zbraň mezi lopatky. Zatřesu hlavou a zapomenu na vzpomínky minulosti. I když jdeme hlavními dveřmi, a procházíme hradem vcelku bez problémů, něco se ve mne pozastaví nadtím jak jsme doposud postupovali. Všechno, jde až moc lehce. Kde jsou všechny stráže ? Ptám se sám sebe, ale to už jsme u dveří. Upírka se připarvuje je otevřít. Bleskovým, ale i přesto neslyšitelným krokem, ji popadnu a rukou ji založím ústa. Začnu rychle šeptat, Co když tak je někdo mocný ? Nech mne radši jít prvního. Řeknu a pak ji něžně odložím ruku od úst. Její protesty ignoruji. Pomalu dojdu ke dveřím a cítím jak mám ruce připravené rozdrásat vše, co se mnou bude chtít bojovat. Jsem i připraven uhnout. Otevřu zčásti dveře, a začnu čenichat. Pokud nic neucítím jdu dál. Pokud ucítím jdu dál, ale s nadlidskou rychlostí.

Lady Vanessa - 20. března 2010 16:33

Hrad Musím říct,že ač se naše druhy nemají dvakrát v lásce,tak až moc často narušuje můj osobní prostor. Prozatím jsem se rozhodla to ignorovat. Jeho reakce mi přišla přehnaná,přece jen já jsem věděla kdo za dveřmi trpělivě vyčkává. Tohle nemůže dopadnout dobře, pomyslela jsem si. Když Ragmir začal čenichat a vrazil do místnosti za níž cítil svůj meč a roucho,nevím co mně to popadlo,ale rychle jsem se rozeběhla za ním. Dá se říci,že co se rychlosti týče,jsme na tom docela stejně. Právě,když se pod náporem Ragmirovy síly prolomily dveře,přiskočila jsem k němu a chytla ho za ucho a nehodlala ho pustit. Cukal s sebou a snažil se vymanit,schytala jsem několik škrábanců. No budiž,asi jsem si to zasloužila. Pak jsem vyslala mocnou telepatickou vlnu,dalo by se říci,že jsem na něj "zakřičela" OKAMŽITĚ SE UKLIDNI!! Popravdě jsem toho v zápětí zalitovala,když zakňučel a i když nerad,zůstal stát. Čekal než pustím jeho ucho,aby mohl žalářníkovi rozervat hrdlo. Nestála jsem o to,aby zabil někoho,komu jsem dlužila svůj život. Mírným pokynutím hlavy jsem pozdravila Gidamdera, Zdravím tě,příteli,zdá se,že máš něco,co uchvátilo můj zájem..

Lysethea Nemesis - 20. března 2010 18:23

Komnata v hrade – dieťa a starec, vlkolak a upír Pohľad mi dopadol na presýpacie hodiny v ktorých zrnka akosi pomaly ukazovali to že čakám už pridlho. Pokrútila som hlavou a pozrela som sa na muža, ktorí niečo robil. Nevenoval mi moc pozornosť. Dôvod prečo som tu bola bol prostý, stretnúť sa s niekým, kto by mi po toľkých rokoch povedal kto som. A jediný kto ma poznal, bola ona. Pamätám si ju ako malú, potom som ešte započula chýri o tom že ju premenili, no nikdy viac som ju už nevidela, bude si ma pamätať, no pochybujem že bude vedieť kto som. Odvrátila som sa od zaprášenej police a pomaly prešla k niečomu čo malo vzdialene pripomínať okno. Oprela som sa o stenu a pohrávala sa s myšlienkou obrátiť to tu hore nohami. Našťastie to za mňa urobia iný. V tej samej chvíľke ako som chcela prehovoriť vtrhol dnu najskôr vlkolak a potom ona. Tomu psiemu čumáku som venovala asi sekundový pohľad, nehľadiac na chaos ktorí spôsobili. A potom som pohliadla na ňu. Chvíľku som zadržala dych a potom som sa zhlboka nadýchla a ucítila každú kvapku krvi v miestnosti. Výborne, svet je malý, našťastie. Vitajte keď už ste tu! Dúfajme že vy zodpoviete na moje otázky. Nechtami som si zaryla do krvi, takže z dlane mi vytiekol mali pramienok. Nechala som si ho otočiť okolo ruky a sústredila som sa na to ako stoja v miestnosti. Nikomu z nich som nemala v pláne ublížiť, ale už od čias dávnych viem že mi nevzbudzujeme kladnú odozvu. Kebyže sa rozhodne po mne ktokoľvek z nich zaútočiť, spočiatku sa len vyhnem ak by to nešlo použijem útok. Inak len stojím nechávam dostatočne vyniknúť seba. Čakám na to, čo sa bude diať. Viem že aj ta, na moje otázky príde až potom. Dôvod prečo tu ešte sme ak sme mali odísť je že sme nedokončili to čo nám bolo dané, čo bolo dané mne neviem, ale je čas to dokončiť a moja cesta začala tebou!

Ragmir - 20. března 2010 21:17

Hrad - místnost Když vtrhnu do místnosti uvidím toho žálarníka. Ty ! Zařvu a jsem připraven svými čelistmi rozkousat jeho hrdlo, v tom se pak přiblíží upírka a popadne mně za ucho. Auuuuuuuuuuuuuuuuuu ! Zařvu v mysli, ale ústa držím pevně zavřené. Dokonce se mi po oku steče slza, jak strašně moc to bolí. Když stále drží mé ucho, jen vydechnu smutkem. Pak pokrčím rameny a ruce vtipně pozvednu nahoru. Fajn fajn ! Nechám ho žít ! Teď sakra pusť mý ucho ! Popadnu upírku za ruku a hrubě ji ruku dám pryč. Pak si jej s kňučením třu. Nakonec se ale zase vzmužím a podívám se na Gidamnera. Přejdu pokoj a popadnu jej za oblečení. Přitáhnu si jej až k obličeji. Mé oči září zlatožlutou barvou. Doufám, že se doslova roztřese strachy. Potom se mi otevřou ústa a já promluvím jako démon. Kde, je runový meč a roucho "Nekromancera ze severu" ? Zeptám se a ani nachvíli jej nepoštím. Pokud se ke mne upírka přiblíží, zvířecím pohledem plným bestiální nenávisti ji zastavím. Mnělo by jí dojít, že v tomto stavu, mně nemá jakkoliv provokovat. Už tak mám co dělat, abych toho chlápka na místě nezabil.

Lady Vanessa - 20. března 2010 21:26

Hrad-místnost Stále jsem stála ve dveřích,založila jsem si ruce a čekala co se bude dít. Možná jsem blázen,ale věřila jsem,že ho Ragmir nezabije,přece jen od něj něco potřebuje. Navíc nejsem sebevrah,vím čeho je rozzuřený vlkodlak schopen,ale bylo to nezbytné. Neuvěřitelné! v duchu jsem se mu omlouvala za to ucho, No což,učel to splnilo. Raděj ho už moc nenaštvi, mrkla jsem na Gidamdera,myslím,že měl stále na paměti bolest hlavy kterou mu Ragmir způsobil. Všimla jsem si mírného pohybu ve stínu,což mne zaujalo a na chvilku jsem přestala vnímat dění kolem mužů. Natočila jsem obličel k neznámé a čekala na její reakci.

Gidamder - 21. března 2010 13:12

Hrad-místnost Když se dveře změní na hromadu třísek, vyskočím na nohy a pozvednu kuši s cílem poslat návštěvníku šípku do hrudi. Muž, jenž mne kousl se zastavil uprostřed letu a já za ním zahlédl známou postavu. Skloním kuši a usměji se na Lady.“ Předpokládal jsem si, že se pro své věci vrátíte. Tak jsem si řekl, že by bylo možná lepší, kdyby tu byli všechny vaše věci.“ Lykantropa ignoruji. Dokud mne vezme za šaty a přitáhne si mne k sobě. Zadívám se Ragmirovy do tváře a jen se ušklíbnu. “ Komu říkáš nekromancere, Vlčku?“ dvěma dobře mířenými údery do předloktí donutím Ragmira mne pustit a odskočím zpět. Všichni přítomní jsou překvapeni mím zrychlením. “ Jediný důvod proč jsem tě nepřivítal šipkou, je že tě doprovází tady Lady. Od našeho posledního setkání jsem se mírně připravil. Dnes k tobě stojím tváří a posílil jsem se několika magickými medailony a rituály.“ tasím tesák a dýku.postavím se do šermířského střehu očekávaje útok. Tesák namířený na hruď vlkodlaka. Jsem zvědav copak vlček udělá. Že by na mně skočil? “ Ty se mi pokusíš zlomit vaz a když se ti to nepodaříš, tak mne kousneš a předpokládáš, že ti vydám tvé hračky? Proč bych to dělal?“ ptám se zvědavě a absolutně mi nedělá starosti případný výbuch hněvu. “ Velmi mne mrzí madam, ale to asi nebude možné. Toto má umě velký vroubek, když mne kousl dole v kobkách. Vy jste to zranění vyléčila, ale to stále na věci nic nemění.“

Ragmir - 21. března 2010 14:09

Hrad Úsměv. Bestiální úsměv. To je to, co se právě objevilo na mém obličeji. To je správné človíčku, nákazu vlkodlaka upíří krev nevyléčí, ale jen potlačí. Usmívám se. Ta agresivita, ten bojový postoj. Za těch pár století co jsem na světě, jsem tenhle bojový styl viděl snad stokrát. Už to začíná být nudné. Ale to mne teď nezajímá. On mne vyzval. A nato jsem čekal. Podívám se na toho chápka a úsměv se ještě rozšíří. Trochu nakloním hlavu, že mi polovinu obličeje zakrývá stín, ale obě mé oči září zlatým světlem. Nakonec se rozesměju. Jak vidím, tvá nadutost tě neopustila nemám pravdu ? Stále se usmívám, ale meč je stále zastrčený v pochvě. Po chvíli se i mé tlapy změní na normální lidskou podobu. Proti ubožákům, kteří k boji používají magické hračky neputřebuji používat dar smrti. Možná bych s tebou mněl bojovat ve své lidské podobě holýma rukama abys mněl aspoň nějakou šanci co ? Protáhnu se. Hlupáku ! Vykřiknu se smíchem. Po těchto slovech se hrozivou rychlostí rozběhnu a zaútočím směsicí úderů. První úder vedu shora, hned další bleskový výpad zamířím na pravé stehno, třetí útok míří na hrdlo. Pokud zasáhnu, rychle uskočím z dosahu a hned pozvedám meč pro obranu. Pokud nezasáhna, provedu ještě bodnutí na hruď, a pak se stáhnu. Meč pozvednutý k obraně.

Lady Vanessa - 21. března 2010 15:06

Hrad-místnost Jak blázni spěchají, asi nikdy nepochopím mužskou touhu po tom ničit všechno v jejich dosahu. Rozhodla jsem se do jejich nesmyslného boje nevměšovat. Jen jsem se opřela o zeď vedle vylomených dveří a bez zájmu sledovala měsíc prosvítající skze téměř zatažená okna. Říkala jsem si,že je nechám,nemá smysl jim něco vysvětlovat,stejně by neposlechli,ne teď,byla jsem ale připravená je od sebe odtrhnout bylo by to třeba. Na mém životě mi pramálo záleželo,ale v tak hloupém souboji se mi umírat nechtělo. Znovu. Nastražila jsem uši a čekala,zda nezaslechnu kroky stráží.

Lysethea Nemesis - 21. března 2010 15:30

Hrad a jeho miestnosť plná nočných tvorov – stretnutia Pohľad, ktorí na mňa uprie ta žena ma donúti usmiať sa. Do tejto chvíľky som stala s Gidamderom v miestnosti sama, ale teraz zdá sa má môj drahý sprievodca inú prácu. Ja osobne vlkolakov nemusím. Prídu mi príliš zvierací a divoký. Vždy som mala radšej vyššiu spoločnosť, ale pre ento krát sa si budem musieť uspokojiť s mnohým. Inu, vidím že títo sa našli. Pousmejem sa a podídem tak aby som zastala asi dva metre od lady. Je vidno že som žena, upírka, ktorá si mnohých opantala krásou, ale to viacerí. Bledé pramene vlasov mi skĺzajú okolo tváre a krvavým perí, dole do dekoltu. Ak by tu k niečomu došlo ten vlkolak by mohol byť problém. Tak ako každý pes jeho druh aj on si myslí že silou prerazí všetko. Čo už, poznala som takých aký je on. S jedným som si pekne zašantila. Môj sotva badateľný povzdych nad minulosťou zanikol v tom čo sa dialo opodiaľ mňa. Pohľad som opäť venovala dvom mužom a jediné čo som urobila pred tým než som ich začala ignorovať, bol pokrik, ktorí by asi vzbudila j mŕtveho. Nechajte to tak, vybavte si to niekde kde tým neohrozujete všetko okolo. Potom sa znovu otočím na onú ženu, ktorú sprevádzal vlkolak. Skutočne si prekonala moje očakávania, čakala som lala princezničku a z teba je nechcene hrdinka. Ťažko si domyslieť kto som ja. Však? Uškrniem sa a dávam si pozor aby som teraz pre zmenu nepadla do oka vlkolakovi ja.

Lady Vanessa - 21. března 2010 16:02

Hrad-místnost Opravdu,hledali se,až se našli, přitakala jsem ironicky směrem k neznámé. A nebo,že by tak neznámá nebyla? Zdálo se mi,že ji znám,jen jsem nevěděla odkud. No což,svět je malý. pokrčila jsem nad tím rameny a dál se tím nezabývala. Čekala princezničku? mmm,přemýšlela jsem,co tím myslela. Nevím jistě co tím sledujete,vznešená,ale nemám v plánu si hrát na princeznu ani na hrdinu,od toho jsou tu jiní, uchichtnu se a bradou ukážu směrem k mele uprostřed místnosti

Rhiannon Lyell Delight - 21. března 2010 17:04
	Město ,,necháme stranou dohady a mizernosti společnosti…“ušklíbnu se když kráčím po cestě a se zdviženou bradou se rozhlížím kolem. Zastavím se u jednoho krámku se stříbrem v různých podobách a chvíli se rozmýšlím nad zbožím, které bych chtěla koupit. ,,zdá se mi to nebo tě něco trápí?“optám se jej narovinu, když zaplatím za sadu vrhacích nožů ze stříbra a pohlédnu na něj pronikavým pohledem.

Danaron - 21. března 2010 18:05

Město Koupím si dvě vrhací dýky ze stříbra a pomalu se vydám z krámu, k jinému. Budu je muset posvětit. Jednu schovám a s druhou si pohrávám. No vlastně se ti to nezdá ano trochu mě něco trápí, čas od času mě štve, kdo jsem. A taky mě drobek znepokojuje, že vlastně nevím Proč tu jsem. Schovám vrhací dýku a zahnu do podchodu, a projdu jím. A taky to že budu potřebovat košili. Pousměji se a vejdu do krámu, kde si koupím košili z černého plátna a černý vak, zaplatím a košili narvu do vaku a vak si přehodím přes rameno. Venku se podívám na svou společnici. Tebe ani trochu nezajímá, kdo jsem ? Jasně, že to nemusíš vědět, ale měla by jsi hmm tušit kdo se prochází s tebou městem. Protože dřív nebo později, snad později. Se to dozvíš, ne že by to bylo tobě na škodu, ale mohla by, jsi se divit a tím ohrozit, jak sebe tak i mě na životě. Pokud by ses to dozvěděla v poněkud divnou dobu. Ujdu pár kroků. Tam kam jezdím se dějí podivné věci, tedy pro lidi, podivné. Povzdechnu si. Kéž by takových, jako jsem já nebylo za potřebí, ale zlo není bez dobra. Jako dvě strany mince, ale co se má stát zde. Co se tu děje, že jsem zavítal sem ?

Rhiannon Lyell Delight - 21. března 2010 18:37

Město Také potřebuji něco na oblečení…opáčím když se podívám na své špinavé triko.Také si koupím pár kusů oblečení a vyjdu z obchodu těsně za ním. Když se mě optá na to jestli mě nezajímá kdo je, pousměji se a lehce se jej přichytím jako by mi nabídl rámě. ,,Raději si počkám až mi to sám povíš.Nerada z někoho tahám informace o jeho osobě..ale ráda se o Tobě něco dozvím,když už mi hodláš dělat živou společnost…pokud jsi si to ještě nerozmyslel?“ Optám se jej, když kráčím po jeho boku s podmanivým pohledem upřeným do jeho tváře a zvědavě čekám na jeho odpověď.

Danaron - 21. března 2010 19:24

Město Pousměji se. No rád ti dělám společnost. Pak se zamyslím a pokývám hlavou, když si rozmyslím, kde začít a pomalu se nadechnu. Možná jsi slyšela předešlé noci, jak říkám, že dělají chybu a že by se mě neměli pokusit okrást, protože jsem vojákem dobra. Pokrčím rameny. Vlastně to není tak daleko od pravdy, když je to poněkud hmm zkreslené, vlastně jsem mnichem mnich církve, tedy, alespoň tak je na mě většinou nahlíženo, ovšem jsem poněkud jiný, většina řádů má jednoho boha a je zaměřeno třeba hmm na léčení, řád ze kterého jsem já, není moc velký a rozhodně není ostatními řády uznáván, vlastně jsem vyděděnec mezi nimi. Na kterého plivnou pokud budou moci a budou sním jednat s opovržením, ale to se změní pokud budou potřebovat pomoc. Pak se jim řád vyděděnců hodí, vlastně jsem bojoví mnich. Pokud se někde ukáže hmm říkejme tomu zlo tak tam jsem poslán, povolán. A z nějakého důvodu mě cesty zavedli sem, a to je také důvod proč mi nevadí tvá společnost. Povím potichu v kosce kým jsem, povídám to tak aby to slyšela ona. Nemyslím, že jsi potkala někoho jako jsem já. Pokrčím rameny a podívám se na její tvář.

Rhiannon Lyell Delight - 21. března 2010 20:06
	Město ,,ne máš pravdu nikdy jsem nikoho takového nepotkala..“řekne upjatě,když volnou dlaní sklouzne k amuletu blízko jejího dekoltu a pustí se jej,když prudce změní směr k jednomu ze stánků.Kde si s předstíraným zájmem vybírá z cetek,které jsou zde vystavené.V její tváři se však zračí bolest a očka se zbarví do ruda.

Danaron - 21. března 2010 20:18
	Město Pomalu jdu za ní. Asi mě má jen za vraha, co se jí honí hlavou ? Pomalu si prohlížím cetky ve výloze a mlčím. Asi jsem měl pro ní zůstat tulákem. Asi tě to zaskočilo. Povím potichu a odvrátím se od výlohy krámů, a pozorně jí sleduji. nejsem tu kuli ní. Na co myslíš ? Optám se na to co mě zajímá.

Rhiannon Lyell Delight - 21. března 2010 20:23

Město ,,není to kvůli tobě..“opáčím možná trochu hruběji než jsem měla v úmyslu a dál to nerozvádím. Nevíš proč reaguji a ani to nechtěj vědět…proč jsem narazila zrovna na Tebe…to jsi si to nemohl nechat pro sebe…ach není to tvoje vina já vím..nevíš,že jsem ti lhala a už někoho takového potkala… Sklopím pohled na cetky,ze kterých si stále zaujatě vybírám,než se rozhodnu, aniž bych něco koupila vyrazit dál ulicí zpátky a i když si prohlížím zboží nevnímám jej.

Ichabod Crane - 21. března 2010 20:43

Ulice města Byl jsem nejspíš hodně naivní, když jsem si myslel, že ta ulice, kterou jsem se prvně vydal vede k branám města. Dovedla mě totiž na nějaký trh. Všiml jsme si toho, když okolo mě začalo přibývat obchodů, krámů, stánků..a pak i lidí. Docela jsem mezi ně s plně naloženým mezkem zapadal. Zboží začne upoutávat moji pozornost a já za chvíli zapomínám, že tohle město chci vlastně opustit… Tak se stane, že si koupím nový pár vysokých bot a dlouhou černou vestu s páskem. Pokračuji dál ulicí, vede mě zájem o zboží. Už nakupovat nehodlám, ale zvědavost mi nedává pokoj. Zdá se mi to, nebo támhle stojí ti dva? všimnu si dvojice, kterou znám z hospody. Zatáhnu Bernardovi za uzdu, aby přidal do kroku a rychle se rozejdu jejich směrem. Třeba oni budou vědět jak z tohohle města ven… “Zdravím, madam…pane. Promiňte moji neurvalost, vyrušit vás z nákupu, ale zdá se, že jsem se v tomto městě poněkud ztratil a hledám východ ven. Nevíte která ulice k němu vede?“ promluvím na ně opatrně. Hlas se mi trochu klepe, je v něm nejistota a očima těkám z jednoho na druhého. Bernard jako obvykle naráží hlavou do mé pravé ruky a lehce slintá.

Danaron - 21. března 2010 21:12

Město Pomalu kývnu a ruce si založím za záda a pomalu jdu s ní nazpět k hostinci, nedívám se na obchody nato jsem, až příliš ponořen do myšlenek. Mohlo to dopadnout i hůře.. Po nějaké době mě z přemýšlení vytrhne hlas muže, podívám se na něj a pousměji se. Zdravím vás příteli vy už opouštíte město pane ? Optám se muže a rozhlídnu se kolem. Hmm jděte asi dvě stě metrů touhle ulicí a dostane se na hlavní ulici dejte se do leva a rovnou za nosem a dorazíte k hlavní bráně. Pousměji se a pokynu mu hlavou. Dobrou cestu, snad se ještě potkáme. Pousměji se na cizince a podívám se na jeho koně. Krásný kůň. Poté co mi muž odpoví, nebo poděkuje, se vydám dál se svou společnici do hostince.

Rhiannon Lyell Delight - 21. března 2010 21:19

Město Z myšlenek mě vytrhne muž, kterého jsem si prohlížela v hostinci a něčím mě vždy zaujal. Na chvíli mě dokonce přinutí přestat vzpomínat. Mlčím po dlouhou dobu, než mu můj společník vysvětlí cestu pryč. Zamračím se, když si jej prohlížím, nějaké moje lepší já by si s ním rádo popovídalo. ,,možná jsem až příliš smělá,ale co kdybyste se přidal k nám?“optá se s hlavou mírně na stranu a v modrých očích jí mírně zajiskří. ,,neříkám, že budeme dokonalá společnost, ale pokud byste měl dost putování jen se svým čtyřnohým přítelem….“nedořekne větu a s zvídavým výrazem čeká n jeho odpověď

Ichabod Crane - 21. března 2010 21:35

Město Snažím se na tváři nahodit něco jako milý úsměv, ale moc se mi to nedaří, tak se jen tak tupě usmívám, abych vypadal o něco víc vřele… “Ano, jsem stále na cestách, nerad se zdržuji moc dlouho na jednom místě,“ odpovím a odsunu mezkovu hlavu trochu dál, jelikož se mu povedlo mi ukázkově poslintat kabát. Vyslechnu si cestu, snažím si ji zapamatovat, otáčím se na místě směrem, kam mě muž směruje. Zapamatuji si jen první dvě instrukce, ale samozřejmě kývám chápavě hlavou. “Mnohokrát vám děkuji, pane,“ poděkuji a už se mám taky k odchodu, ale najednou promluví ta žena, které jsem se doposud tak stranil. Už ten pohled, kterým si mě prohlížela jsme postřehl a raději dělal, že o něm nevím. Velice mě svou otázkou překvapí. “Oh, to je mi otázka, madam!“ vyhrknu a přijde mi neslušné odmítnout pozvání. “Pokud to nebude pánovi nějak vadit, …je pravda, že o společnost jsem přišel před týdnem a od té doby putuji sám. Kam máte namířeno, smím-li se zeptat?“ neodpustím si otázku.

Danaron - 21. března 2010 21:43
	Město Pousměji se a vypadá to i mile a pokrčím rameny. Pokud chcete společnost mě to vadit nebude, svím z způsobem jsem i já tulákem a čím více nás bude, tím se to veselejší. Pousměji se a znovu se zadívám na koně. Je to krásné zvíře opravdu. Podívám se na svou společnici a pak na muže. No já si myslel, že do hostince pokud nechceš jít ještě něco sehnat ? Zeptám se jí.

Rhiannon Lyell Delight - 21. března 2010 21:47

Ulice Sklopím hlavu čímž skryji potěšený úsměv pod stínem své kápě. ,,já již myslím,že mám vše…takže jsem pro se vrátit…co Vy na to?“optám se když svou tvář zase pozvednu a upřu na něj své oči s milým úsměvem a mezi plnými rty se blýsknou špičáky.Což v tuhle chvíli udělám schválně a provokativně,abych zjistila jeho reakci. Pak se vydám jistým krokem k hostinci,doprovázena svou typickou vůní,čeká,že se ke měn má pánská společnost připojí.

Ichabod Crane - 21. března 2010 21:58

Město “Ah, tak tedy dobrá, rád se k vám připojím“ řeknu a slovo „rád“ trochu protáhnu, protože si nejsem tak úplně jistý, jestli ho myslím vážně. “Krásné…to vskutku,“ zakřením se a setřu rukou slinu z kabátu a otřu jí mezkovi o krk. “Je praktický. Unese víc jak obyčejný kůň a zvládá dobře náročné terény. Jen by mohl víc poslouchat. Holt, tvrdohlavost po matince oslici se nezapře,“ řeknu s povzdechem a vrátím pohled zpátky na dvojici. “Ovšem, ale až po vás, řeknu a s galantním gestem ji pokynu. Lehce se ale zarazím v polovině, když si všimnu jejích upířích špičáků, takže se má ruka stáhne zpátky k tělu a trochu poodstoupím z její cesty. Následuji ji až po Danaronovi, abych nevadil s Bernardem. Hlavou se mi honí nejrůznější myšlenky na to, s čím jsme to proboha zase jednou souhlasil a že jsem nepoučitelný hlupák. Přesto z nějakého důvodu doufám, že tohle dopadne dobře.

Danaron - 21. března 2010 22:09
	Ulice Pousměji se na ní Já mám vše. Pousměji se na muže a pomalu se vydám za upírkou k místům, ze kterých jsme přišli a usmívám se. Vlasně ani nevím proč se usmívám vždyt by se zdálo, že k tomu namám důvod, ale z nějakého důvodu se usmívám. Také jsem míval koně, byl dobrý. Povím s náznakem smutku v hlase. Bylo to krásné zvíře, ale ten váš je hezčí uznávám. Povím k muži a pokývám hlavou.

Rhiannon Lyell Delight - 21. března 2010 22:14

Hostinec Kráčím pár kroků před nimi, a když vstoupím do hostince shodím kápi, zpoza které se vyvalí záplava rudých vlasů,které lehce protřepu,aby mi zakryly celá ramena. U hostinského si objednám pivo a zamířím ke stolku, kde se usadím, když přes opěradlo přehodím svlečený plášť a vyčkávám na oba společníky. ,,proč jste se k nám nepřipojil dříve?…my nekoušeme..“zasměju se a můj smích zaplní melodicky celý hostinec. Nakonec si raději prohrábnu vlasy. Ten humor mě jednou zabije…

Ichabod Crane - 21. března 2010 22:21

Hostinec “To jste jeden z mála, co tohle zvíře chválí. Většina lidí si myslí, že je to šereda…no alespoň mi ho žádný uličník neukradne. Dávají přednost statným hřebcům, ..ale víte, na mě jsou koně moc divocí. Jednu dobu jsem měl i obyčejného osla, ale ten byl zase moc svůj a kolikrát se nechtěl hnout z místa, i když měl v patách smečku vlků. No, to se mu taky stalo osudným…“ povzdechnu si opět a ještě se zeptám: “Proč vy si vlastně nějakého koně nekoupíte?“ Když dorazíme k hostinci, mezka uváži venku jako prvně a rutinně si z něj vezmu jen to nejdůležitější. Pak ostatní následuji dovnitř. Objednám si víno a usadím se u stolu naproti ženě. “No… nevěděl jsem, že jste tak vřelý pár“ odpovím ji hned a snažím se ignorovat narážku o kousání co to jde.

Danaron - 21. března 2010 22:31

Hostinec Pomalu vejdu do hospody a i já si dám pivo a posadím se vedle Rhiannon. No nechtěl jsem aby se dalšímu stalo to co tomu poslednímu, byl to dobrý kůň, ale byl až moc lekaví, utábořili jsme se, nepřivazoval jsem no nikdy tak ani tentokrát, no on se něčeho ve tmě leknul a utíkal, bohužel pro něj si nadvakrát zlomil nohu, když šlápnul do díry. Povím a napiji se. No vy vypadáte, jako dobrý společník. Pousměji se. Hodně cestujete ? Jo jinak já jsem Danaron. Představím se a čekám jestli se představí ještě Rhiannon.

Rhiannon Lyell Delight - 21. března 2010 22:38

Hostinec ,,pár?“ trochu se zamračí nad významem toho slova zavrtím hlavou. ,,Pouze vzájemná společnost…“opravím jej klidným hlasem, aniž bych si jej přestala prohlížet. Začalo mě bavit jej vyvádět z rovnováhy. ,,to na nás nebylo vidět, že jsme vřelý..a to jsem se tak snažila..“ povzdechnu si, jako by mě to doopravdy mrzelo. ,,mé jméno je Rhiannon…“dodám po vzoru Danarona a natáhnu k neznámému muži drobnou dlaň a mírně se nakloním nad stůl.

Ichabod Crane - 21. března 2010 22:52

Hostinec “Tak to je mi líto, tyhle věci se bohužel stávají…“ pokývám hlavou a ochutnám víno ze sklenky. Dle chuti a barvy soudím, že nebude zrovna nejkvalitnější, ale snad mě po něm nebude bolet hlava. Pak odpovím i na druhou otázku, ale trochu přehnaně stručně: “Ano, hodně. V dnešní době mi přijde, že je nebezpečné pobývat na jednom místě moc dlouhou dobu... A vás madam jsem nemínil tím označením nějak urazit, jen jsem z vás měl takový dojem, nic víc,“ řeknu rychle a raději se znovu se napiji, abych na chvíli odvrátil pohled z jejích očí. Položím skleničku trochu stranou, když se mi oba představí a žena mi podá ruku. Jsem nucen také trochu povstat, abych mohl jemně uchopit její ručku do svých hrubých kožených rukavic a náznakem políbit. Těší mě, Ichabod Crane,“ řeknu s letmým očním kontaktem a pustím ji. Mám s tímhle problém i u normálních žen, takže se rychle zase usadím a ruce založím pod stolem.

Danaron - 21. března 2010 23:04

Hostinec Těší mě. Pokývám hlavou a napiji se piva. No já se také snažil, nemyslíš ? Povytáhnu obočí a pousměji se na upírku. Nás svedla dohromady vlastně jen náhoda a máme tu čest se těšit ze své společnosti. Pousměji se a podívám se po lokále. No pokud mě omluvíte, půjdu si lehnout jsem nějak unaven. V noci jsme toho moc nenaspal. Přiznám a napiji se. Musím si odpočinout. Dopiji pivo a podívám se po svích společnících a na malou chvilku vypadám unaveněji než předtím. Jo pokoj je i na další noc. Povím k Rhiannon.

Gidamder - 22. března 2010 09:41

Hrad Ragmirova slova mne zaskočí. “ Že mne neopustila nadutost? Zajímavé, já se za nadutého příliš nepovažuji.“ podivím se. S morbidní zvědavostí sleduji přeměnu, ale nepolevuji v ostražitosti. Jak moc je lykantrop ve své lidské podobě podobě náchylný na extrémní vůně? Určitě méně než ve své přeměně podobě. Je smůla, že je chytrý. Plán A musím zvážit. Lahvička vonného oleje by jej teď nemusela položit. Mlčky přečkám další projev. Slyšel jsem podobná slova už mnohokrát předtím. Paradoxně mi dodává klid. Tenhle protivník bude stejný jako mnoho jiných. Můj protivník má tolik slušnosti, že mi upozorní na začátek svého útoku. Zrychlení mně neděsí. Během těch dvou kroků, jenž může v místnosti udělat, nestačí nabrat pořádnou rychlost. K snížení rychlosti svého protivníka využiji prostý trik. Kopnu mu do cesty stolek. Využiji svůj střeh. Couvnu levou nohou zpět. Tím změním těžiště a odsunu se z dosahu meče svého protivníka. Jako odpověď bodnu proti jeho levému ramenu. Amulet mi dodává rychlost nutnou k boji s nesmrtelnými. Už jsem jej několikrát k tomuto účelu použil a tak je moje zrychlení dostatečné. Nepředpokládám, že bych jej zasáhl, ale naruším mu rytmus. Udělám krok zpět, takže levá noha nese váhu, pravá je vzadu. Útok na krk zastavím horním blokem. Tesák nastavím do pravého úhlu proti útoku. Načež změním úchyt a posunu hrot svého tesáku blíže k protivníkovy rukojeti a dýku použiji k zachycení protivníkovy zbraně. Pokut se to nepodaří, seknu Ragmira po ruce tesíkem. Pokut ne, přejdu do útoku. Zaútočím přímím bodem na protivníkovo srdce, načež couvnu zpět. Když můj úder zastaví, znovu změním úchop a přetočením zápěstí seknu zespodu na Ragmirovo břicho. Načež ustoupím s protivníkova dosahu. “ Lady, vaše věci leží v truhle za dveřmi. Doporučoval bych je vzít a nechat tady vlčka. Stráž tu bude během dvou minut.“ prohlásím nezaujatě.

Drusila Von Teese - 22. března 2010 11:49

Drusilina komnata stále chodím po pokoji... od okna ke dvěřím, od dveří d posteli, od postele k oknu. Spropadané slunce, odejdi už.... prosím Začínám přemýšlet nad tím, jestli jít mezi lidi byl dobrý nápad. Byla jsem asi příliš dlouho sama a teď se bojím, že na to doplatím. Dnas kdybych v hostinci potkala někoho jiného, někoho, kdo by mi byl dnes lhostejný, s némě hlubokýma očima, méně podmaivým hlasem, někoho méně...já nevím, co on vlastně je? je to tulák, špinavý tulák, nepříliš vychovaný a já? šlechtická dědička s prvotřídním vzděláním, aristorkatický potomek vychovaný k životu v přepychu.... Ale slunce vem všechna úpro a proti, on, ať je jaký chce byl partně první člověk v mém dlouhém život, který mne pozval na svá lože, nedostkl se mne a já mohla odejít s pocitem, že žije ... Mám pocit, že sluneční svit není už tak intenzivní, nechám si zavolat svou služebnou, aby mi pomohla obléci si šaty a učesala mne. Je tak šikovná, miluji její prsty, když mi proplétají vlasy... dnes večer chci být jiná

Ragmir - 22. března 2010 16:01

Hrad Kopnout stolek do cesty někomu jako jsem já byl vážně hloupý nápad. Na tenhle trik jsem odpověděl prostě. Přesněji jako vlkodlak. Jakmile se stolek přiblížil kopl jsem do něj plnou silou. Stolek letěl přímo na mužíka, ten ale uhnul. Jeho rychlost, vyváženost a koordinace úderů a ústupů je................. nevím jak to popsat. Určitě je to novinka. Jeho obrana, byla vždy na místě, takže vím, že musí mít nějaké kouzelné pomůcky. Bez nich bych ho už rozsekal na kaši. Otázkou je jak dlouho mu tyhle kamínky vydrží. Já tohle mohu dělat klidně celý den, ale nevím jak on. Nad jeho urážlivými slovy se jen usměji. Upírko, radši jdi. Tohle štěně potřebuje dostat lekci, a já mu jí s radostí dopřeji. A neboj se. S hloupými lidmi, si poradím. Řeknu a opět se věnuji boji. Když se mému nepříteli podaří chytit meč dýkou, popravdě mu vyhovím. Nechám se k němu přitáhnout, a i když jsem v lidské podobě, dokázal bych rukama trhat lidi na kusy. Proto jakmile se pokusí přitáhnout mne dýkou, využiji setrvačnosti a praštím ho holou rukou do hrudi. Tesák má momentálně nahoře, a s mou rychlostí, posílenou odolností vlkodlačí kůže a samotné síly svalstva, se nemám čeho obávat............. pokud ty zbraně nejsou stříbrné, ale to zřejmě nejsou. Pokud se to podaří, kopem mu vyrazím z ruky tesák, a volnou rukou držím jeho dýku. Potom ho jednodušše přehodím přes rameno a praštím s ním o zem. Pokud se to nepodaří, popadnu volnou rukou židli a mrštím ji po něm. Když se vyhne kopnu ho do čelisti. Pokud ho židle zasáhne silnou ranou do hrudi, ho přirazím ke stěně a odzbrojím ho tak, že mu zbraně vytrhnu z ruk. Obyčejná čepel, by potřebovala nějakou chvíli aby se mi vůbec dostala skrz kůži.

Rhiannon Lyell Delight - 22. března 2010 17:09

Hostinec ,,no možná že jsi se trochu snažil…“ ušklíbnu se pobaveně,když krátce věnuji pohled Danaronovi. ,,omluvíme pokud musíš..takže noc byla dlouhá a příjemná předpokládám…“ neubráním se rýpnutí na adresu mého společníka a už zase věnuji pohled nyní už známému muži.¨ ,,vypadáte trochu nesvůj z mé přítomnosti…nebo se pletu?“ optám se klidným hlasem, když si hlavu podepřu sepnutými dlaněmi s mírně nakloněnou hlavou na stranu.

Ichabod Crane - 22. března 2010 17:37

Hostinec Kývnu, když Danaron ohlásí svůj odchod. “Dobrá, dobře se vyspěte,“ prohodím a otočím se zpátky na Rhiannon a napiji se ze sklenky. Sotva polknu, položí mi zásadní otázku a teď se buď neslušně vymluvím, nebo řeknu všechno na rovinu a doufám, že se neurazí. “No víte, Rhiannon, jako žena působíte příjemně, mile, ale…ty vaše nezvyklé špičáky už moc ne,“ pokusím se nepovedený kompliment doplnit malým nejistým úsměvem. Nerad bych ji házel do jednoho pytle s ostatními krvelačnými tvory a doufám, že mě nezklame, když si nadále budu myslet, že je jiná.

Danaron - 22. března 2010 18:33

Hostinec-pokoj Ano noc byla dlouhá a příjemná. Pousměji se a podívám se Rhiannon do očí a pak vstanu od stolu. Dobře se bavte, zatím naschle. Povím společnosti u stolu, pokynu hlavou muži, zvednu svůj vak a vydám se do pokoje. Pomalu vyjdu schody a otevřu dveře do pokoje a rozhlédnu se po místnosti. Dojdu k závěsům a trhnutím je rozhrnu a pustím dovnitř sluneční svit pomalu se otočím a znova si prohlídnu svůj pokoj. Co právě dělá, ta tajemná a mocná upírka, které zde byla. Dojdu zavřít dveře a zase opřu o něj meč a dojdu se posadit ke stolu, na jeho desku položím dvě stříbrné dýky a zadívám se na ně. Nadechnu se a pomalu se mi začnou rty pohybovat v neslyšných slovech, nad dýkami se začne vznášet mlhaví opar, když se mé rty přestanou pohybovat opar zmizí a díky se podivně lesknou, nakloním je a po jejích čepelích se přelije žluto rvaví odlesk. Usměji se spokojeně se svou prácí. To bychom měli, dvě dýky bohů. Zasunu je do pouzder položím na desku stolu a vedle nich i svou dýku. Zvadnu se a sundám si starou košili a položím jí přes opěradlo židle, podívám se na medailon na stříbrném řetězu na mém krku a prohlídnu si jej. Znám ho s paměti, ale přesto si jej prohlížím, pustím ho a dojdu k posteli a lehnu si na ní. Je pohodlná, co vlastně dělá Drusila ? ve svém sídle, jak bude reagovat až se dozví kdo vlastně jsem a kdo jsem byl, vlastně také jsem..mohl bych být. Podívám se k oknu a zjistím že stále je mnoho světla. A neustoupí a ne. Přijede dnes večer ? Položím se na záda a usměji se. Ty oči. Pomalu zavřu oči, tělo a dech se zklidní, mysl odpočívá. Pomalu usínám, mysl odpočívá, stejně jako celé tělo.

Drusila Von Teese - 22. března 2010 18:53

Drusilina komnata Posadím se před obrovské zdobené zrcadlo.... Ano, já mám svůj odraz v zdcadle. Jsem jiná, než klasičtí upíři, kvůli mamince, která nechtěla, abych byla jen upír, ale abych poznala i život z lidského hlediska. Po chvíli do pokoje vejde moje služebná, pokloní se a přistoupí k zrcadlu. Řeknu jí, že dnes večer chci být krásná tak, jako dlouho ne. Usmívá se a očividně chápe. Udělá mi krásný účes, pomůže mi obléci šaty... Opět přistoupím k oknu a doufám, že to slunce odejde co nejdřív... ale cítím, že noc přichází.... nechám si připravit koně, dnes nepojedu kočárem.... dnes jej chci překvapit

Lady Vanessa - 22. března 2010 18:55

Místnost Je mi to jasné, odvětila jsem Gidamderovi,nicméně nechtělo se mi nechat vlčka na pospas... Tenhle kravál by probudil i mrtvého,raději by si vzal rakev a šel si lehnout někam,kde je ticho. No dobrá,neubránila jsem se sarkasmu. Vzdychla jsem, S vaším svolením... Začala jsem odříkávat neznámým zapomenutým jazykem nějaké zaklínadlo. Nejspíše nikdo netušil o co se snažím. Sepjala jsem ruce a po celé místnosti projela mírná tlaková vlna. Právě včas,do místnosti vylomenými dveřmi vpadli dva strážní. Gidamder i Ragmir na chvíli přerušili svůj boj a zírali na dozorce,jak se zmateně rozhlíží. Zdálo se,že nevidí nic zvláštního,a tak se se zmatenými pohledy odporoučeli hledat zdroj hluku jinde. Nedejte se rušit,jen jsem malinko pozměnila obraz této místnosti pro jejich mysl,moje specialita, mávla jsem nad tím rukou a nakoukla za roh. Právě jsem stihla zachytit jak si strážní navzájem stěžují na bolest hlavy. Zaculila jsem se.

Ragmir - 22. března 2010 19:06

Hrad Potom co odejdou strážci vydechnu úlevou, a zasunu meč. Usměji se, a ruce mi obklopí černá mlha. Je to má magie. Moc smrti. Krása že je opět v mých rukou. Podívám se na toho Gidamnera, nebo kdo to je ještě jednou. Tohle dořešíme jindy. Teď se musíme odtud dostat. Ale předtím musím získat zpět své věci. Řekni mi člověče, a to rychle. Nechci to tu totiž proměnit v nekropoli. Kde jsou artefakty z boje u chrámu jménem "Svatá brána" ? Zeptám se rázně, a opět svou ruku schovám pod rukávem. Nemíním bojovat. Prozatím. Teď se odtud musíme dostat. Můj souboj počká. Ustoupím o krok, a založím si ruce na hrudi. Nuže ?

Rhiannon Lyell Delight - 22. března 2010 19:13

Hostinec Můj melodický smích naplní místnost, poté co doprovodím Danarona svým pohledem,který stočím na muže proti mně a vyslechnu si jeho odpověď. ,,ach jistě…s tím jsem mohla počítat…“prohodím spíše pro sebe a věnuji mu jeden ze svých nevinných úsměvů. Když si jej prohlédnu. ,,neměte obavy…s jídlem si tak hezky nepovídám…jak už jsem řekla společnost nekoušu…“vysvětlím mu s klidem a prohlížím si jej krátkou chvíli, než svůj pohled stočím na dno piva.

Ichabod Crane - 22. března 2010 19:20

Hostinec Její slova mě, pravda, docela uklidní, ještě navíc k tomu přidá takový nevinný úsměv. Když se zmíní o svém jídle, dojde mi, co vlastně včera večer mohla znamenat ta rána a divný zápach. Při té představě se otřesu a dál už nad tím raději nepřemýšlím. “Věřte, že to já rád slyším,“ založím si ruce na stole a aby řeč nestála, zeptám se: “Vy a Danaron jste zdejší? Nebo také jen procházíte?“ Vlastně mě to docela zajímá, třeba se dozvím něco o zdejších poměrech. A důvodů proč je toto město ukryto v podzemí.

Rhiannon Lyell Delight - 22. března 2010 19:27

Hostinec ,,věřím Vám…řekla bych že by to rád slyšel každý,kterého můj druh potká..jen ne všichni mají…hm to štěstí…“opáčím po chvilce zamyšlení s pohledem upřeným na něj. ,,ne zdejší nejsme….Danarona jsem potkala včera nedaleko hostince,když byl obtěžován skupinkou zlodějů…“vysvětlím mu situaci s lehkým pokrčením ramen a mávnu na hostinského,když si všimnu že mi dochází pivo. ,,tohle město vidím poprvé…a celkem i doufám že naposled…jako každé město..“

Ichabod Crane - 22. března 2010 19:39

Hostinec “Aha, tak to tedy je,“ kývnu a znova se napiji, ve sklence už mi toho také moc nezbývá. Další si už ale neobjednám, nechci riskovat. Vystačím si už jen s vodou, i když to nejspíš bude vypadat otřesně. “Je to zvláštní město, vskutku, nic podobného jsem ještě neviděl. Viděl jsem města v údolí, mezi skalami, na pustinách i ta, která se halila do mraků…ale nikdy ne v podzemí, něco na tom bude,“ uzavřu zamyšleně, ale hned dodám: “Ale přeci jenom, po dlouhých dnech putování každý vždy uvítá jakoukoliv známku civilizace a naději na oddech.“

Gidamder - 22. března 2010 20:05

Hrad Uspěšné zachycení mne překvapí a to se mi málem stane osudným. Inkasuji ránu, jak od kovářského kladiva. Naštěstí úder trochu ztlumila má zbroj. Než stačíme pokračovat v boji do místnosti vtrhne dvojice strážných. Překvapeně zírám na umění Lady. Schovám zbraně a mírně se ukloním vlkodlakovy. Hřeje mne vědomí, že i on mám inkasoval ránu stříbrným nožem. “ Ano, náš spor dořešíme později na příhodnějším místě. Nevím, kde jsou artefakty o kterých mluvíš, ale tvé věci jsou zde.“ otevřu další s truhlic a podám ji Ragmirovy. Truhla obsahuje všechny jeh věci. “Jestli se nemýlím patříš k doprovodu její milosti Lady Vanessi. Pokut máte vše pro co jste přišli, pak by jsme měli jít. Rád bych se připojil k vašemu boji za svobodu. Za deset minut by mělo proběhnout střídání směn a velitelé směn mají spoustu magických cetek.“ Pověsím si kuši na záda a deaktivuji medajlon. Ruce zkřížím na prsou a očekávám odpověď.

Ragmir - 22. března 2010 20:18

Hrad Když uvidím své zbraně padnu na kolena. Můj runový meč. Mé roucho. Řeknu si v mysli, a ruce se mi třesou. Pomalu vytasím meč, a jeho modré runy, se hned rozzáří, jak je přitahuje můj dotek. Cítím jak se moc meče rozlévá skrze mé tělo a dodává mi sílu. Chloupky na krku se mi zježí, a nakonec získají runy barvu zlata. Celá šedá čepel se změní na temně černou, a já vyčerpáním padnu na zem. Nadechnu se. Ta síla. Ta magie, jenž protéká mým tělem, je vskutku mocná. Mé svaly se natahují jak provazy, a dodávají mi sílu. Opět se vyškrábu na nohy. Podpírám se o kolena a vykášlávám krev. Jo, krásné znovushledání. Řeknu skrz proťaté zuby. Bolest je strašlivá, ale radost kterou cítím, když držím meč, kterým se dají zranit i polobozi projede skrze mne příjemné mravenčení. Nemohu odejít dříve, než obleču to roucho. Ohlédnu se a uvidím dlouhé záclony. Jdu za nimi a roztáhnu je tak, žemne nikdo nevidí. Rychle ze sebe sházím své věci, a navléknu si bojovou zbroj smrti. Silná černá látka, se doslova přilepí na mou kůži, a já cítím další vlny magie a síly, jenž mé tělo napínají jako strunu. Runy na zbroji, se změní stejně jako meč, a nakonec obklopí mé okolí kokon černé energie. Je to jako černá mlha která se kolem mne točí, a zastírá mne. Bolest, která mi vjela do těla, mne skoro omráčila. Padl jsem na zem, a chvíli jsem tam ležel. Potom jsem se postavil, a s vrávoráním jsem došel k ostatním. Zatřesl jsem hlavou a hluboké rány, které vypadali jako by je způsobil meč, se začali zacelovat. Ruku si položím na čelo, a otřu si jej. Rány už se kompletně zacelily. Opřu se o zeď a chvíli hrozí že opět spadnu. Musím udělat poslední věc. Své staré věci zabalím a hodím do truhly. Runový meč, jehož runy již nesvítí držím v ruce. Najednou začeníchám a pocítím blížící se lidi. Musíme vypadnout. Hned ! Zasyknu, a opět se rukou dotknu hrudi, odkud mi vyrazila ohromující bolest.

Drusila Von Teese - 22. března 2010 20:29

Drusilina komnata, cesta do hostince naposledy otočím přesýpací hodiny a naposled si přesněruji korzet šatů. Vyčkám ažpřijde podpokí a oznámí, že kůň je připraven. Netrvá to dlouho. Slunce se již pomalu chýlí k západu, já se naposled podívám do zrcadla, vezmu si svůj plášť a vydám se po dlouhém kamenném schodišti dolů do haly, kde stojí nastoupené služebnictvo. Poděkuji jim a oznámím jim, že dnešní noci se nevrátím, ať zavřou bránu. Přehodím si kápi přez hlavu a vydám se ke stájím... Ti krásní koně... Jsou tak klidní, jako by nevěděli, kdo je jejich paní. Můj nejoblíbenější kůň, černý jako noc sama, rychlejší než vírt. Podkoní mi poůže do sedla a já se pomalu vydám na cestu. Ráda bych se projela, než dopjedu do hostince. Po lese, po hrázi rybníka, porozhlédnout se po svém panství. Cítím jak slunce stále více slábne... přichází můj čas.... čas tmy a já se pomalu blížím k hostinci. Sesednu ze sedla, svého koně přivážu za hostincem a vejdu dovnitř. U stolu, kde jsme seděla včera sedí dnes zas ta rudovlasá žena a cizím mužem... ale kde je on? Snad nebyl její obětí, pokud ano, tak ona bude tou mou... obejdu bar, kývnu na barmana že nic nechci žádné pití a vydám se ke schodišti vedoucímu k pokojům... Zastavím se před dveřmi, do kterých jsem včera vešla v jeho společnosti. Stojím tam nehybně a poslouchám... On je uvnitř, spí, slyším ten pomalý tep, pomalý dech a cítím vůni jeho kůže. Zavřu oči a projdu zavřenýma dveřma. Ocitnu se v pokoji a pozoruji jeho, jak spí. Je jako dítě, tak nevinný, tak sladký, tak bezbraný. Mávnutím ruky si přičaruji vedle jeho lože houpací křeslo do nějž se usadim. Zapálim si cigaretu, houpu se a pozoruji jej.... Neví o me, je v jiné říši, do té ani já nemohu.... Ikdyž bych ráda

Danaron - 22. března 2010 20:44

Můj pokoj Najednou mě ve spánku zasáhne pocit brnění, něco se děje, ale ten kdo to způsobil mi nechce ublížit, mysl se mi stáhne do těla, ucítím kouř. Ale dál klidně ležím. Co znám to, zním ten kouř, tu vůni, jak prošla dveřmi, sice mě probudila, ale ano ovšem. Usměji se a pomalu se posadím, zadívám se na ní, na mé hrudi může vidět jizvy různého stáří a i jednu kruhovou spáleninu, jak nespíše pozná je od magie, část jí zakrývá amulet, na kterém je vyobrazen štít a meč, jehož čepel je pokrytá plameny. Podívám se z okna a zjistím že jsem spal déle, než jsem chtěl a pak se vrátím k jejím očím. Je krásná. Pomalu se zvednu a dojdi k ní a usměji se. Dobrý večer Drusilo von Teese. Pronesu potichu a z mého hlasu je znát, že jsem potěšen z toho, že je zde. Sluší ti to opravdu, každá žena dole může jen závidět. Podívám se na postel a pak na dveře. Půjdeme dolů nebo budeme, ještě chvilku zde ? Mluvím potichu a klidně, nesnažím se natáhnout se pro košili abych zakryl rány na svém těle, pomalu jí chytnu za ruku. Jaká je vaše volba paní ? Pronesu s úsměvem. Jakou jsi měla cestu ?

Rhiannon Lyell Delight - 22. března 2010 21:01

Hostinec Samozřejmě si okamžitě všimnu změny vína ve vodu a chvíli přemýšlím, zda se o tom zmínit nebo ne. ,,je to zajímavé město to uznávám…a pro mou osobu také velmi ideální..ale nikde se nezdržuji více než je nutné…k tomu mám své důvody..“prohodím klidným melodickým hlasem,když mám hlavu dále podepřenou dlaněmi , občas mi nějaké neposlušný pramen spadne do tváře,avšak okamžitě je vrácen na své místo. ,,pijete vodu…máte snad strach, že se opijete a skončíte tam, kde byste nechtěl?“optám se narovinu jak je u mě zvykem.

Drusila Von Teese - 22. března 2010 21:03

Danaronův pokoj Klidně spi dál. Nechtěl sem tě probudit, byl si tak klidný. Omlouvám se za svoje velmi nevhodné chování, ale nevím proč mě to k Tobě tolik táhlo. Pozorujíc mužnou hruď posetou jizvami cítím, jak se mi zrychluje dech... Budeme ještě chvíli zde, prosím. Chtěla bych být s Tebou sama, tedy, jestli se me nebojíš. Řeknu s úsměvem na rtech... vstanu z křesla a chvili si hledíme z očí do očí. Cítím jeho teplou dlaň, která drží mou. Přiblížím se obličejem k jeho krku a čekám, jak bude reagovat...ale je naprosto klidný a já zašeptám Něco ti ukážu a ukážu prstem na stůl, na kterém se objeví láhev vína a nějaké jídlo. Snídaně řeknu a dlouze se na něj usměju. Ale snídaně musí počkat... svou chladnou rukou jej pohladím po tváři a přiblížím se k němu na velmi krátkou vzdálenost

Ichabod Crane - 22. března 2010 21:17

Hostinec Její upřímnost mě lehce zarazí, ale je to něco, co na lidech uznávám a tak stejně upřímně odpovím: “To jistě také, ale předně…tohle víno nechutná moc dobře,“ zašeptám, jako kdybych nechtěl, aby to někdo jiný slyšel. Pak zase nahodím obvyklý tón a řeknu:“Mimochodem, ideální město ? Co tím přesně myslíte? Hodně slepých uliček a bezpočet snadných obětí?“ dovolím si narážku, možná je trochu výsměšná, ale snad to vezme dobře. “Když jsem hledal hostinec, potkala mě nějaká podivná žena a do jedné z těch nehezkých uliček zatáhla. Mluvila něco o tom, abych si dal pozor na stráže a zmínila jméno…ženské jméno, jak jen to…aha, už vím, Vanessa. Nemám tušení o čem mluvila, myslel jsem, že se to od někoho dřív nebo později dozvím.“ vzpomenu si.

Danaron - 22. března 2010 21:24

Pokoj Když se mi přiblíží ke krku ani se nehnu, podívám se na snídani co vykouzlila a usměji se. Krása Usměji se. Nechci spát, už jsem se vyspal, teť tu mám tebe. Podívám se jí do očí. Nebojím se, ale tobě bych naradil si kousnout do mého krku. Pomalu jí obejmu v pase a vedu k posteli a usadím jí na ní a sednu si vedle a usměji se. Nakloním hlavu na stranu a prohlížím si jí. Co se ti honí hlavou ? moc jí to sluší. Jen jestli se nebojíš ty mě ? Sedíš tu sama s mužem o kterém o nic nevíš a netušíš kdo je. Pousměji se a pohladím jí po tváři.

Drusila Von Teese - 22. března 2010 21:29
	Pokoj zvednu se z postel a sednu si na jeho klín. Takhle se tě bojím. Cizí pane... pravou rukou mu vjedu do jeho drsných vlasů... šeptám velice potichu, protože on je tak blízko, že musí slyšet i mé myšlenky řekni mi o sobě něco.... ty o mě víš tolik a já jen to, co sem sama vycítila. Stále si hledíme do očí

Danaron - 22. března 2010 21:35
	Pokoj Podívám se jí do očí. Chceš to povědět nebo ukázat a co tě vše zajímá ? povídej. Povytáhnu obočí. Pokud to chce ukázat stáhnu obrany ve tvé cvičené mysli, a neutečeš mi pak ? co když se dozvíč něco co nechceš vědět ? Můj život není klidný. Mluvím potichu a rukama jí obejmu kolem pasu. Ano nejsem obyčejným tulákem.

Drusila Von Teese - 22. března 2010 21:47
	Pokoj Kdyby si byl obyčejný tulák, tak tu nesedím na Tvém klíně, ale nad Tvoji mrtvolou. Řekni mi všechno, chci tě znát. Proč tu jsi, kdo jsi...? levou rukou si rozepnu sponu ve vlasech a ty se rozpustí, zakryjí mi záda, ramena a část dekoltu...

Danaron - 22. března 2010 22:26

Pokoj Usměji se. Tak dobrá, něco ti povím a něco ti ukáži v myslí ano ? Pomalu se nadechnu. Vyrůstal jsem v rodině šlechtice, který si mě vzal z ulice, učil mě různým dovednostem, jak krást odemykat zámky a jiné, šli o něm zajímavé historky, učil mě boji, byl jsem městské hlídky, ale po jednom incidentu, kdy jsme nemohli zabránit vypálení a vyvraždění vesnice jsem odešel z města. Zabloudil jsem do lesů, dostal jsem se do kláštera, přijali mě a cvičili, byl to podivný klášter, jeden z nejstarších řádů, ostatní řády na něj zanevřeli, tenhle řád totiš neslouží jednomu bohu, využívá sil všech aby plnil svůj úděl, chránit lidi, před temnotou. Jednou jsem vyjeli se šesti muži jeli jsem do hor, tam nás táhlo poslání bohů. Našli jsme dvě vesnice, vypálené, všichni mrtvi, jeli jsme dál, nacházeli jsme známky, liče mocného byla to jeho práce. Našli jsme jeho doupě, šest mích druhů tam padlo, já jsem skoro umřel, ale zapečetil jsem to doupě. Podívám se ti do očí najednou uvidíš obrázek šesti mužů v černé obklopené aurami moci a ochran, po buku některých jsou zvářatam je tam jeden leopard, tygr a šedý vlk jak vstupují do hory, velký sál a boj s přisluhovači liče a vlkodlakem vidíš jak jedem po druhém mí druzi padají k zemi, ale i jejich meče rozsévají zkázu, vidíš obrázku mě vidíš ležet na skále, jak se pomalu s vypětím sil zvednu a cosi nakreslím na skálu a odplazím se, za mnou zůstává krvavá stopa, je vidět, že jsem raněný, na hrudi mám pár ran od pařátů a jednu spáleninu. Pak pohnu rukou a vchod do jeskyně se zhroutí a zazáří pak se sesunu v bezvědomí k zemi a na pokraji smrti. Pak se má mysl zase stáhne. A já pokračuji ve vyprávění. Zotavil se a vydal jsem se svou cestou. Od té doby jedu tam, jde mě povolají bohové, nebo pokud mě povolá jiný chrám, co potřebuje pomoc. Pokud je někde zlo, černá magie chráním lidi, jsem voják boží. Mluvím potichu skoro šeptem a dívám se jí do očí. Tak znáš mě víš o mě vše. A pokud jde o to proč tu jsem, nevím mám pocit, že tu mam být, že se tu něco stane. Něco zlého se zde ukáže, hodně zlého a já. Podívám se jí do očí. Je pouze na tobě, jak s tím naložíš, víš toho o mě vše, to co ty víš neví ani můj vlčí společník Temný, přidal se ke mně, po mém uzdravení. čekám jak zaraguje.

Drusila Von Teese - 22. března 2010 22:36

Pokoj poslouchám jeho vyprávění o jeho minulosti... zpočátku nevím, co si mám myslet... Ale ano, každý jsme nějaký, já jsem krvelačná zrůda a on slouží dobru. Děkuji ti, za důvěru. cítím z něj bolest... bolí jej vzpomínky. Vím jak se cítí... i já přišla o své blízké... jen s tím nemohu nic udělat... Víš co bych si přála? zašeptám ještě potišeji než předešlá slova, přihmouřím řasy a vlasy si rukou přesunu na záda

Danaron - 22. března 2010 22:42
	Pokoj Ne já neumím číst myšlenky, když se umím dotknout tvé mysli a hmm promluvit si tak s tebou. Povím a podívám se jí hluboko do očí. Povídej. je klidná a krásná. Pomalu se dotknu její tváře a pohladím jí a čekám co poví. Jen se jí měně dívám do očí a mlčím.

Drusila Von Teese - 22. března 2010 22:46
	Pokoj svou hrubou dlaní mě pohladí po tváři a když ucítím jeho kůži na své, tak mu položím svou dlaň na jeho... Žít, teď a tady. Cítít se jako člověk.

Danaron - 22. března 2010 22:57

soukromá zpráva od Danaron pro Pokoj Ucítím její chladnou dlaň a usměji se, pomalu stáhnu ruku a nakloním se kousek k ní, zastavím se kousek od jejích rtů, dívám se jí do očí, jednou mrknu a pak jí pomalu políbím na rty, mí try se dotkou jejih sladných a pak se pomalu odtáhnou. Budeš se cítit, jako člověk. Ukážeš mi nad ránem tvé sídlo ? Pousměji se a dívám se jí do očí. Pomalu jí pohladím po vlasech a znovu jí pomalu políbím. Jak se cítíš ?

Drusila Von Teese - 22. března 2010 23:05
	soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro na mém sídle budeš kdykoli vítán, i dnešní noci. Ukážu ti své komnaty když ucitím jeho rty na svých zastaví se mi na několik málo vteřin dech. skoro jsme zapomněla, jaký je to pocit. Jako člověk odpovím mu s úsměvem na rtech... Zavřu oči a opět se k němu nakloním... nepřestávej zašeptám

Danaron - 22. března 2010 23:14

soukromá zpráva od Danaron pro Pomalu jí pohladím po tváři a usměji se pak se znovu naše rty setkají v delším polibku, než předtím pak se o kousek oddálím a usměji se. To jsem rád, rád si prohlídnu celé tvé sídlo. Znovu jí pomalu políbím na rty a pak na ucho. Jsem rád že jsi přišla dnešní noci. Pošeptám a znovu jí políbím na rty a hladím jí pomalu po vlasech. Usměji se v očích mi to zajiskří když nakloním hlavu lehce na stranu a zase jí políbím na rty a pak se odtáhnu. Snad se ti to líbí ? Usměji se a olíznu si rty.

Drusila Von Teese - 22. března 2010 23:21

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro nebyla bych tu, kdyby se mi to nelíbilo. Kdyby ses mi nelíbil ty je tak něžný a já tak nervozní...kdyby jen věděl... svýma chladnýma rukama zajedu pod jeho košili a jakmile se naše rty oddálí tak mu ji přetáhnu přez hlavu. Přitisknu se k němu tak blízko, jak jen to jde. cítím jeho kůži na svém hrudníku... Vezmu jeho ruku do své a položím si ji za záda na konec šňůr od šněrování korzetu. Podívám se mu do očí a usměju se. vládneš zbraním... ale co ženské zbraně? zašeptám a políbím jej na krk

Danaron - 22. března 2010 23:39

soukromá zpráva od Danaron pro Nechám si sundat košili a když se ke mně přitiskne usměji se. Mnichem se člověk nerodí a navíc to byl podivný řád. Usměji se a pomalu rozvážu mašli ,začnu rozvazovat korzet, vytáhnu tkanici a hodím jí na zem a dlouze jí políbím na rty. Je na čase se podívat pod ty šaty, alespoň se ti bude lépe dýchat. Usměji a pomalu tě políbím na krk a cítíš, jak ti pomalu sundávám šaty z ramen. Nepospíchám. Pomalu jí hladím po pažích, jak sundávám šaty. Přitisknu se k jejímu chladnému tělo a pomalu jí políbím na klíční kost a pak na krk, cele její tělo je tak bíle a přitom krásné až se mi na chvilku zatají dech, když jí pohlédnu do očí a znovu jí políbím na rty, ale tentokrát je v tom polibku podivná divokost, něco co jsem sám nepocítil již dlouho..

Drusila Von Teese - 22. března 2010 23:47

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro má šikovné prsty... stále je velice jemný, je tak přitažlivý, mám pocit, že mne přitahuje víc než jsem si schopna připustit. S každým dalším polibkem cítím jak stoupá míra vášně a jeho tělo je čím dál tím víc horké. Opětuji jeho polibky a doteky. Snad mu nevadí můj chlad, nechci aby si přišel že jsme netečná, protože netečnost je to poslední, co by v tuto chvíli přišlo na mysl. Má hrudník plný jizev, dodávají mu na mužnosti. V konečcích prstů začínám cítít teplo... pocit dosud nepoznaný. Šaty jsou zcela sundány...Pohledím mu do očí a krom hloubky vnímám i cosi jakou touhu, vášeň, nebo chtíč.... Jsem Tvá

Danaron - 23. března 2010 00:03

soukromá zpráva od Danaron pro Láká mě, její chladné tělo, její pokožka, tak světlá a přeci pružná a krásná. Je jemná, když vím, že by mě dokázala v okamžiku odhotit přes celou místnost. Pomalu jí políbím na rty a pak se na chvilku odtáhnu, abych si z krku sundal, odznak svého řádu a talisman. Pevně jí obejmu a usměji se. To mi neříkej dvakrát. Pomalu jí položím na záda a políbím jí na rty a pousměji se, pomalu jí kazováčkem jedu od bříška víš, mezi ňadry až ke rtům a pak ukazováček zase stáhnu a jen si jí prohlížím, jak leží, sehnu se a pomalu jí zase políbím na rty a pak na ucho, lehce jí zuby zatahám za lalůček. Pak jí pomalu políbím na krk a na klíční kost, tak sněhově bílá, nakonec sklopím hlavu a začnu si hrát s jednou bradavkou.

Drusila Von Teese - 23. března 2010 00:14

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Nechám jej, ať si hraje. Vypadá tak spokojeně a já jsem nepjatá, jako by to bylo poprvé. Kdyby věděl, že jsem teď naprosto bezbranná. Jakmile mi začně líbat na krk tak cítím proudění krve i ve svém těle. Zrychluje se mi dech, mám pocit, že se mi klepou nohy, ale je to jen pocit. Hladím jej po nádherném , mužném, chlupatém tělě, cítím jak mu pod kůží proudí krev, každou žilku vnímám, ale udivuje mne, že to cítím jako žena, nikolik jako upír. Jeho kůže voní...tak krásně. Po chvíli jej pohladím po tváři a přetočímě se přez sebe... Když leží na zádech tak se mu zadívám do očí, usměji se a svými rty začnu líbat jeho kůži. Rty, krk, hrudník.. Ach ty jizvy, jsou tak krásné. Dlouhé vlasy a spadají z ramen a hladí jej... Co cítíš? Já nedokážu číst ve Tvé mysli, ne teď? zeptám se se zrychleným dechem, když ucítím jeho ruce namých prsou

Danaron - 23. března 2010 00:41

soukromá zpráva od Danaron pro Pomalu laskám její tělo polibky a doteky, je tak chladné a přitom lákavé, pružné, voňavé,hebké, přitažlivé. Najednou mi přijde, jako křehká váza z bílého porcelánu, jako by jí vše mohlo rozbít na kousky. Pomalu jí líbám po prsech, krku rtech, hraji si…. Usměji se, když se mě zeptá, lehnu si na záda a pak se natáhnu pro ní a přitáhnu si jí, podívám se jí do očí a políbím jí na rty, cítím její chladnou hruť na své, pomalu jí hladím po zádech a zadečku a usměji se a pak odpovím, potichu, ale i to stačí. cítím touhu a chtíč, po tobě, cítím, jak mě lákáš, víc než bych si, kdy přiznal mě přitahuješ. Cítím svůj podivný neklid a to mě vzrušuje, cítím vůni a jemnost své kůže, která mě pohlcuje. A co cítíš ty ? Usměji se na ní a vášnivě jí políbím na rty a čekám co mi poví, pomalu jí hladím po zádech a zadečku, po její kůži která mí chvilkami přijde tepla, která mě tak láká. Nadzvednu hlavu a pomalu jí políbím na rty. Pohladím jí po vlasech a s úsměvem je rozprostřu tak aby co jevíce halili mojí hlavu, jak se nademnou sklání.

Danaron - 23. března 2010 01:02

soukromá zpráva od Danaron pro Její doteky, jsou chladivé, ale přesto tak krásné, pomalu jí hladím a nechávám jí si hrát tohle je mi příjemné. Usměji se když si zase vyměníme pozice, dlouze jí políbím na rty a vstanu od ní, abych si sundal kaloty a zase si k ní pomalu lehnu, pomalu jí líbám na bříšku, prsa, krk, rty. Pomalu mé polibky sklouznou na koutek jejích úst a pak na ucho. A ty budeš první upírka. Pousměji se a dlouze jí políbím, jazyk si najde cestu do jejích úst a pomalu do ní proniknu a pomalu se s ní miluji.

Drusila Von Teese - 23. března 2010 01:11

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro když cítím jeho horké tělo přijdu ji jako sníh, který pod jeho žárem pomalu taje. Za celý svůj život jsme nic takového necítila. Je to tak jiné, tak vzrušující. Snad je to vzájemné... Cítit mužnou druď na svých ňadrech, jeho rty na svých, jero ruce, jak mne drží. Čím déle to trvá, tím více jsme vzrušená, tím rychlejší mám dech a tím víc jej chci. Je to krásný pocit, někomu patřit. Nechci aby tahle noc skončila. Nechám se jím ovládnout, necítím nic než jeho přítomnost a nádherně pocit, který mu dávám najevo slastným vzdycháním. Nepřestávej Danaronezašeptám v zápalu vášně

Danaron - 23. března 2010 11:06

soukromá zpráva od Danaron pro Nevnímám nic, jako by nebyl pokoj, jen ona. Celí svět se smrskne jen na ní.. cítím jak se její tělo pod mím vlhnoucím napíná a chvěje s každým pohybem, každým vzdechem a stenem rozkoše z jejích úst. Naše těla slynula v jedno, jedno tělo jedna duše… cítím její zrychlený dech na svých rtech, které, hladově líbají její rty, šíji, ňadra všude kam jen došáhnou a trochu koušu do jejího krásného těla a chladného, ale jen na povrch. Má tělo bere rozkoš plnými doušky ale i tak jí dává, políbám tě na krk, když zakloníš hlavu. Mám pocit, jako bych byl v nebi, v nebi s tebou podívám se ti do očí a v nich se ukážou jiskřičky a vím jak se cítíš, protože já se cítím stejně. Cítím, jak se má mysl pomalu natáhne k tvé a pomalu jí obejme, v očích mi zajiskří, stále je v nich ten chtíč a touha, ale už alespoň o něco menší, než předtím. Ano jedna duše jsme.

Drusila Von Teese - 23. března 2010 11:51

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro nikdy jsem nic takového nezažila. Vampíři jsou prý andělé vášně, ale jako anděl mi tu přijde on. Je tak smyslný, vášnivý, tak krásný. Ano, jsme jedna duše, teď je okamžik, kdy vidíme jedem do druhého. Chvěji se, toužím a cítím jak mnou pulzuje krev... Kde byl tak dlouho, proč jsme byla tak dlouho sama, když po světě chodil on. Naše těla se stále pohybují rychlejším rytmem, jsme v naprostém soudalu, jako bychom věděli, co ten druhý udělá. Jeho polibky jsou tak slastné, mám horké rty a já již necítím chlad, cítím jen jeho tělo, jak se mne zmocňuje čím dál víc. Nezkrávým již sténání a dávám mu najevo své pocity

Danaron - 23. března 2010 12:55

soukromá zpráva od Danaron pro Její paže mě k ní tisknou a její pohyby, jako by mými byli, na tváři se i ukáže usměv, vášniví úsměv, necítím její chlad, jen její vášeň jako by se smísila s mou, nebo to je má vášeň ? nevím, je naše, její vzdechy nabývají na intenzitě a naše pohyby se stále zrychlují, mysl i tělo je dokonale propojeno. Kdej si byla tak dlouho ? nebo kde jsem se já toulal takovou dobu. To je to jediné na co se dokáže má mysl zeptat i ona je zmítána slastí a chtíčem po ní. Je to krásný pocit cítit jí tak intenzivně, každý pór jejího těla, je krásná a smyslná okouzlující, vzrušující, je vším co si mohu přát, její mysl mi už není záhadou, protože už nejsou dvě oddělené mysli ani dvě těla, je jen jeden dokonalí celek zmítaný, ve výrech vášně, touhy a hladového chtíče.

Drusila Von Teese - 23. března 2010 13:31

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro přijde mi to, jako by tu se mnou byl celou věčnost, nechci ani pomylse na to, co se stane až odejde. Nikdy jsem nebyla člověkem, vždy jsem o tom jen snila, ale dnes, teď, právě teď jsem lidskou ženou... Jeho ženou. Naše propletená těla jsou v dokonalém souznění... Vídím do něj, stejně jako vidím on do mne, vím že myslí na stejné věci, že je takový, jakého jsem si představovala v nejtajnějších představách. Je to muž, po kterém toužím celý život. Objímá men, tak majetnicky, tak krásně, jako by mne nechtěl již nikdy pustit, cítím se s ním tak bezpečně, tak krásně. Podívám se mu do očí a dlouze jej políbím v tušení, ževrchol je blíž, než si troufám připustit Už mne nikdy nepouštěj...

Danaron - 23. března 2010 13:53

soukromá zpráva od Danaron pro Je lákává přitažlivá. Nikdy se mi o ní nesnilo a něčem takovém o tom co právě prožíváme spolu, to souznění…. Naše těla se pohybují rytmicky, cítím její nechty, jak se mi lehce zarývají do pokožky, jako by mě nechtěla nikdy pustit, má mě jen pro sebe a já jí… Dlouze jí políbím na rty, abych na chvilku utišil její steny plné slasti, mé tělo je stále více vlhké a naše pohyby rychlejší a dravější, cítím že to co nám otevře cestu do nebes, náš vrchol není už daleko a to mě snad na chvilku zamrzí a za krátkou chvilku nastoupí slastný pocit extáze, když se ocitnu na vrcholu, v očích mi zajiskří a tělo se mi slastně napruží a naše pohyby se začnou pomalu zpomalovat, až jen ležím vedle ní a pevně jí objímám a pomalu líbám na rty. Pomalu jí pohladím po vlasech a usměji se, nemusím a ani nechci nic říkat. Protože by to bylo zbytečné, oba víme, jak to ten druhý cítil. Má mysl už nemá před ní tajnosti, pomalu se stáhne z její mysli a v očích mi zajiskří. Nikdy jsem nic takového nezažil. Povím když se skloním k jejímu oušku a políbím jí na lalůček, můj hlas zní spokojeně, podívám se jí do očí a pomalu jí políbím na rty. Usměji se na ní, už neleží vedle mě krásná a nebezpečná vampírka, ale stejně tak krásná a nebezpečná všem jen ne mě, ale je to žena. Cítí se tak a já se k ní tisku a pomalu svými doteky, laskám její kůži která mi nepřijde chladná, ale teplá.

Drusila Von Teese - 23. března 2010 14:13

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro netrvá to dlouho a naše vášeň dosáhne vrcholu. Pohby se zpomalují až do uplného klidu, kdy jen ležíme a on mne drží v náručí, tak pevně a něžně. Přeji si, aby tento okamžik nikdy nezkončil, aby mne stále objímal. Cítím tlukot jeho srdce, které se zpomaluje... Hledíme si do očí a aniž bychom cokoli řekli víme vše. Stále více se však obávám chíle, kdy odejde... Uchopím jej za ruku... Ani já ne políbím jej. ležím v jeho obětí a cítím cosi, co jsem doposud nepocítila, nikdy... Co je to za pocit?

Danaron - 23. března 2010 16:18

soukromá zpráva od Danaron pro Pousměji se a pomalu položím ruku kterou mi drží na její ňadro a usměji se a pak jí políbím. Ten pocit se no jsou to dva, je to láska a ten druhý je štěstí. Podívám se jí do očí a usměji se, druhou rukou jí hladím, díváme si do očí. Pomalu jí políbím na rty. Je to krásný pocit, nádherný s ní ležet v posteli a s ní v náručí. Pojť půjdeme dolů, chci ještě chvíli strávit s tebou, vlastně celí večer a nad ránem se vrátit s tebou do tvého domu, abys tam nebyla sama. Znovu jí políbím na rty. Mám hlad, ale je to hlad po jídle. Ale neznamená že tebe jsem se nasytil. Pousměji se a pohladím jí po vlasech.

Rhiannon Lyell Delight - 23. března 2010 18:52

Hostinec ,,proto piju pivo, ne že by se na něm nedalo nic zkazit,ale pijí jej častěji takže je většinou chutnější…”krátce protáhnu své drobné tělo. Evidentně mám pohmožděný krk z postele, co mám v pokoji. Asi už jsem příliš zvyklá na nepohodlí. ,,ano to ano přesně jste to vystihl, ale stejně se zde nezdržím déle jak pár dní…“dodám rychle, už tak tu dřepím moc dlouho. ,,upřímně o tom nic nevím…a tak nějak mě to nezajímá..já se většinou dostanu všude…“zakřením se. Zdá se, že už mám relativně dobrou náladu oproti ránu.

Ragmir - 23. března 2010 18:59
	soukromá zpráva od Ragmir pro Ahoj Danarone, myslím že přez jeskynní poštu to bude ideální aby to viděl i PJ Jde o to, že si tak trošku vybočil z toho na čem jsme se domluvily :-D Uděláš to tak, že si Drussile lhal nebo jak ?

Drusila Von Teese - 23. března 2010 19:05

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro ještě cjvíli se nechávám unášet tím slastným pocitem bezpečí jeho náruče... Ano, půjdeme dolů. Sice se mi vůbec nechce z téhle postel a z Tvé náruče, ale půjdeme. Najíme se a ráno ti ukážu své panství... Dlouze jej políbím a posadím se na posteli... rozhlédnu se, kde mám šaty. Pomůžeš mi zašněrovat korzet prosím? podívám se na jeho krásné, nahé tělo. Láska a štěstí? stále se mi honí hlavou...

Ichabod Crane - 23. března 2010 19:10

Hostinec “Zajisté praktická vlastnost,“ pokusím se o kompliment a úsměv. “Vy nejspíš nebudete typ, co skrývá své schopnosti před veřejností, nebo se pletu? napadne mě. Vlastně bych mohl využít takové vzácné příležitosti a dozvědět se trochu více o takových nočních tvorech jako je ona. Zatím o nich vím asi tolik jako každý druhý vesničan na venkově… A zápisy v mém deníku jsou, co se týče upírů, převážně jedno a to samé.

Rhiannon Lyell Delight - 23. března 2010 19:15
	Hostinec ,,a proč bych měla?...ti co mě poznají ..tedy co jsem zač tak to nikde nešíří...anebo jsou po smrti..."prohodím s mírným pokrčením ramen.Jen tiše doufám že se mě vyptávat moc nebude.Nebyl by první a nějak už mě to nebaví.Ale přesto mlčím,kdyby se náhodou rozhodl zeptat. ,,mě už znáte...kdo jste Vy?"optám se s mírnýma jiskřičkama zájmu v očích.

Ichabod Crane - 23. března 2010 19:30

Hostinec Její odpověď mě moc nepotěší, ale dožadovat se informací není moje nejsilnější stránka, pokud to nemám dáno rozkazem od nějakého hloupého temného elfa, kterého kdybych neposlechl, na místě mě připraví o hlavu, ach ty veselé vzpomínky…. Jen tedy uznale přikývnu a smířím se s tím, že jestli se o ní dozvím trochu víc až časem. Otázka, kterou mi záhy položí je docela záludná, protože nevím, co všechno jsem schopný o sobě říct a nevyznít zmateně. “Já jsem ten, co chodí od města k městu a hledá nějaké uplatnění, nebo ideální místo, kde se usadit. Bohužel doposud žádné štěstí, i když to kolikrát vypadalo nadějně,“ odmlčím se a sklopím na krátkou chvíli hlavu a dodám:“Povětšinou končím jako něčí poskok, nebo sluha…,“ zvednu zase hlavu s úsměvem, jako kdybych se smál sám sobě.

Danaron - 23. března 2010 20:32

soukromá zpráva od Danaron pro Budu se těšit na prohlídku. Polibek jí oplatím a sleduji její sedící postavu, která mě stále udivuje. Usměji se a pomalu se posadím na postel. Podívám se kolem a sehnu se pro tkanici kterou jsem vyndal z korzetu, skončila na mém medailonu, na mém znamení. Pomalu ho zvednu a podívám se na šaty a pomalu pru ně dojdu. Jsi tě že pomohu, pomohl jsem ho i sondovat přeci. Usměji se a sleduji ji, jakmile mohu, postím se do práce, která mi byla svěřena. Pověz, kdyby to bylo moc, sundávat jej je jiná. Pousměji se než začnu.

Drusila Von Teese - 23. března 2010 20:55

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro utahni jej, co to jde, jsme zvyklá na ten pocit stažení...ikdyž ty si mi ukázal i pocit opačný otočím se na něj a s polosešněrovaným korzetem se mo opět položím do náruče.... Jsem šťastná, tak jako nikdy. Čekala jsme na Tebe několik set let a teď, když jsi tu vím, že ta doba za to stála. políbím jej a opět se posadím, aby mi mohl došněrovat šaty. Všechno mi najednou přijde krásnější... ten pokoj, ten vzduch, vůně toho pokoje.... Něž mi došněruje korzet srovám si ňadra, aby byl dekolt dokonalý... pro něj, pro jeho pohledy... Snad se mu bude mé panství líbit, snad se mu zalíbí natolik, že se tam bude vracet... snad... Já mám hlad, jako vlčice... a taky mám chuť tančit... takovou náladu jsem neměla... naposled jako malá holka, ještě když žili oba rodiče...

Danaron - 23. března 2010 21:07

soukromá zpráva od Danaron pro Utahuji jí korzet a usmívám se. Také jsem rád a to jen díky tobě, že zde jsem s tebou ve tvé přítomnosti. Pousměji a když dokončím svou práci prohlídnu si jí, nahnu se k ní a dlouze jí políbím na rty. Jsi dokonalá a krásná, jako vždy. Sehnu se a na krk si opět zavěsím medailon, pak najdu kalhoty a dojdu k vaku ze kterého vyndám čistou košili černé barvi. Obleču se a podívám se na Drusillu a stále si jí prohlížím. Také mam chuť tančit, zatančíme si u tebe v tvém panství, ale předtím se dole najíme a strávíme noc. Mám pocit radosti, jako snad nikdy. Pomalu k ní dojdu už se skoro dozaplou košili, už chybí jen dva knoflíčky nahoře obejmu jí kolem pasu a políbím na rty. A to díky tobě. Krásná Drusilo von seete. Usměji s e a znovu jí dlouze políbím na rty.

Drusila Von Teese - 23. března 2010 21:27

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro máš krásnou košili... voní novotou. Když ke mě přistoupí a políbí mne a já mu poté zapnu další knoflík na košili. Zatančíme si v mé komnatě, ukážu ti něco, co si ještě nikdy neviděl, nikdo to neviděl, jen já a už mne to samotnou nebaví. znovu jej políbím, před zrcadlem si upravím vlasy, abych nevypadala příliš použitě a pocítím, jak mi kručí v žaludku... Dole jsou ti dva... ta rudovláska a muž, který byl v hostinci včera v noci, posadíme se k nim?

Danaron - 23. března 2010 21:40

soukromá zpráva od Danaron pro Pomalu jí políbím ze zadu na krk a usměji se. Už se těším až mi to ukážeš, chci vidět celé tvé sídlo. Usměji se a znovu jí políbím na krk. Sluší ti to. Poodstoupím a dojdu ke stolu, vezmu z něj vrhací dýky a svou dýku, jak natáhnu ruku a do ní mi vletí meč, který schovám v pochvě u pasu. Ano půjdeme k nim najíme se s nimi a pokud budou chtít budeme si povídat. Usměji se a podívám se jí do očí a vezmu si plášť. Půjdeme ? Nabídnu jí rámě a usměji se. Všichni dole mi budou závidět, kdo jde po mém boku, dnes v noci se necítím, jako bojovník dobra, ale jako obyčejný půelf se špetkou magie v žilách a to díky tobě, děkuji. Usměji se a když přijde políbím jí, dlouze a vášnivě.

Drusila Von Teese - 23. března 2010 21:50

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Ukážu ti vše, co budeš chtít, splním ti každé přání, pokud to bude v mé moci... jeho polibky mi vlévají další chut do života.... Zavěsím do něj pravou ruku a odcházíme z pokoje. Po opuštění dvěěří se oočím a mávnu rukou... z našeho pokoje je opět jen strohý, nehezký pokoj. Ten už nebudeš potřebovat podívám se na něj a usměji se. Vydáme se na cestu k těm dvěma, kteří již nějakou dobu sedí v hostinci.... Myslím, že i Tebe mi budou přítomné dámy závidět... tak mužného gentlemana s krásnýma očima a dokonalu náručí nejde nezávidět prohodím laškovně.... Je mi tak krásně, mám pocit, že kdybych chtěla, tak teď dokážu uplně vše.. s ním

Danaron - 23. března 2010 22:11

Hostinec Usměji se a podívám se na dveře. Ne nebudu ho pořebovat, budu u tebe. Pomalu sní jdu ke schodišti, kde se zastavím a podívám se naní. No pro dámy tam jsem pouze tulák a muž s mečem, jen má rusovlasá společnice ví kdo jsem a moc jí to nenatchlo, ale zasloužila si vědět, tomu pomohla včerejší noci proti dvěma lupičům, jež mě chtěli okrást. Povím potichu a spolu sní se pomalu vydám po schodech dolů a usmívám se mám pocit, že svět není tak špatné místo a cítím jak se mi tělem proudí energie. Do hostince vstoupí nějaký dělník a jde k baru, což by nebylo tak zajímavé, ale za ním jde černý vlk, majestátně a pomalu dojde ke schodišti a dívá se na nás. Rad tě vidím Temný co tu děláš ? Zeptám se vlka, podívá se na mě a uslyším v hlavě jeho vrčiví hlas. Jsi beze mě stracej mnichu, jeden. Rád tě vidím a kdo to jde po tvém boku ? Ona je.. Vlk si prohlíží Drusillu od hlavy k patě. To je Drudilla Von Teese a ano Je. Hmm dobrá dobrá. Zmručí v odpovědí. A ví kdo jsi ? A to ještě dejcháš ? Drusillo tohle je můj společník a druh na cestách Temný. Ukáži volnou rukou na vlka a pomalu sestoupím z posledního schodu. Tamný kývne hlavou. Ano Temný ví veš. Vlkova odpověď je jen zamručení v mé mysli.

Drusila Von Teese - 23. března 2010 22:18
	Hostinec Těši mne Temný, Drusila Von Teese pokývnu hlavou. Není sám koho partně uvidí spojení nás dvou. Ale ikdyby se proti postavil celý svět, tak ať. Nač tolik údivu? zeptám se vlka zastřeným hlasem

Danaron - 23. března 2010 22:33

Hostinec Temný se podívá na Drusillu. Jsi krásná paní a mocná a víš kým je, kdo je. Putuji sním dlouhou dobu a stál jsem při něm v řadě bojů, ale ne ve všech, z řady z nich jsem se lízali celé dny. Já jen jsem rád, že je šťasný zaslouží si to. A navíc venku byla nuda. Poví v odpovědi a přestane se dívat na Drusillu. Je drzej a někdy moc mluví a jindy je moc zticha. Usměji se a šlehnu po vlkovi pohledem.¨ Jako by ti to nikdy vadilo, bláznivej mnichu. Odvětí vlk a je vidět, že se ho to nedotklo ani mě, je to způsob našeho špičkování. Pokrčím rameny a mlčím. Dáš si víno Drusillo ? Zeptám se a rozhlídnu se po lokále. Jo a dík za optání lov byl dobrej. Ušklíbnu se a políbím Drusilu na rty a pak se usměji. Někdy je hroznej, ale je rád jen to nepřizná.

Drusila Von Teese - 24. března 2010 11:31

Hostinec Víno? Ráda... ucítím jeho polibek na rtech... Zadívám se na vlka a mám pocit, jako by snad žárlil, nebo je to jen divný pocit, nevím, nedokážu teď vnímat mysl druhých, asi jsem příliš rozrušená z dějů nedávno minulých. Rozhlédnu se po hostinci a hledám tu rusovlásku... sedí u toho stolu, kde jsme seděli včerejšího večera. Posadíme se? podívám se na Danarona a posléze i na jeho společníka...

Rhiannon Lyell Delight - 24. března 2010 17:41

Hostinec ,,snad si to nevyčítáš nebo se za to nestydíš…podle mě být sluha znamená ne být něco extra,ale máš přístup k většině informací,které se nikdo jiný nedozví…“klidně mu sdělím svůj názor, který se usadil v mé hlavě a krátce pokrčím rameny. ,,někteří říkají, že bych se měla stydět za to co jsem, ale proč?....vybrala jsem si svůj osud a nehodlám se za nic stydět…je to můj život…“dodám ještě krátce a tiše, než si trochu mlsně olíznu plné rty. ,,začínám mít hlad..to není dobré…večer se budu muset projít a někoho si vybrat jinak bych mohla být nebezpečná..“

Danaron - 24. března 2010 18:00

Hostinec Kývnu hlavou, postím Drusilu a vydám se pro červené víno a pro čtyři skleničky. Vlk se jen rozhlíží po hostinci a pohledem zakotví na rusovlásce. Když se vrátím podívám se tím směrem také. Ano posadíme se. Pomalu se vydám s pitím a skelničkami v rukách ke stolu. Dobrý večer, nerušíme když si budeme chtít sednout ? Pousměji se na své společníky a podívám se na ně, mezitím položím na stůl lahev vína i skleničky. Dáte si té ne ? Podívám se oboum postupně do očí, sice chvilku zůstanu u Rhiannon. Má hlad. Jo. Odpoví mi Temný. A rád bych vám představil svého společníka. Kývnu hlavou k vlkovi, který se postavil u boku Drusilli. Ten vlk je Temný. Vlk se na mě podívá snad jako by pomě chtěl skočit. Povytáhnu obočí a usměji se na něj, on znechuceně vycení zuby. Čekám co nám odpoví.

Drusila Von Teese - 24. března 2010 18:10
	Hostinec stojím s vlkem u schodiště a hledím za Danaronem který se vidal pro víno. Mám dojem, že se se mnou Temný bavit nechce, možná je to nedůvěra, možná nemá rád ženy... Danaron je během chvilky zpět, přesuneme se ke stolu a čekáme, zda nás přivítají Rudovláska a její partner

Ichabod Crane - 24. března 2010 18:22

Hostinec “Tak není to úplně ideální, sice člověk dostává čas od času zaplaceno a má vždy co jíst, ale přesto si musí dávat pozor na to co dělá a říká a …neustále je vystaven nějakému nebezpečí,“ zakončím s povzdechem. “Ovšem, každý by měl se životem nakládat tak, jak mu to nejlépe vyhovuje, to souhlasím. A má štěstí, když si to může dovolit,“ dořeknu a dopiji sklenku vody. Teprve teď si všimnu přítomnosti Danarona a té druhé ženy, od pohledu také upírky. Výborně, nová společnost, zajásám ironicky v duchu a navenek se pitomě usměji. Ten výraz mi ale hned zase z obličeje zmizí jakmile sjede můj pohled na vlka. Nemám k nim zrovna vřelý vztah, je to další dravec v mé přítomnosti a já opět začínám být nejistý. Mlčím tedy a těkám očima z jednoho na druhého kolem stolu. Na nabídku vína jen rychle zakývám hlavou a řeknu "O-ovšemže, děkuji..."

Rhiannon Lyell Delight - 24. března 2010 18:27

hostinec Vzhlédnu,když zaslechnu známý hlas a usměji se svým typicky jistým úsměvem. ,,jistě místa je tu dost..“dodám pobaveně, úsměv zmizí když spatřím vlka po jejich boku.Obočí se mi stáhne do stejné linky a přejede mi mráz po zádech,když zbystřím, že zná moje myšlenky,tiše si pro sebe zamručím. ,,vítej i Ty, zable…ehm Temný…“řeknu nakonec,když si jej prohlédnu, ale raději utopím svůj pohled v poloprázdném korbelu s pivem. ,,ne děkuji víno si nedám…“odmítnu zdvořile a opět se houpu na dvou nohách židle.

Drusila Von Teese - 24. března 2010 18:35
	Hostinec Zdvořile pokývnu hlavou, když nás ti dva pozvou ke stolu. Nechám Temného a Danarone usadit se a posadím se těsně vedle něj, abych jej měla stále u sebe. Pod stolem jej chytím za ruku a hraji si s jeho prsty. Záhy mě napadne, že bych se měla představit... podívám se Danarovonci do očí a čekám, zda mu dojde, že by mohl svou společnici představit...

Danaron - 24. března 2010 19:09

Hostinec-společnost Pomalu se posadím a naliji tři skleníčky vína, jedu pro sebe, druhou přisunu Drusile a poslední podám Ichabodovi. Pak dám jednu ruku pod stůl, když ucítím jak se Drusiliny prsty hrajou s mými, lehce jí stisknu ruku. A žena která mě doprovází je Drusila Von Teese . Přestavím jí a provinile se pousměji, že jsem jí nepředstavil dřív. Vlk si lehne k nohám Drusili podél stolu, jen zvedne aby se podíval na Rusovlásku a zase položí hlavu. No proč mam pocit, že mě ty dva nevidí rádi Drusillo, to sem tak vypelíchanej ? Zeptá se Temný Drusilli. A hmm kolik ti je let ? Zajímá se vlak o mou společnici.

Ichabod Crane - 24. března 2010 19:25

Hostinec Novou spolusedící u stolu už tak galantně jako Rhiannon nepozdravím. Když vidím, jak se má k Danaronovi, není to ani třeba. Jen mírně povstanu, když si sedá a kývnu hlavou. Skleničku vína uvítám, potřebuji něco, na čem si budu vybíjet svou nervozitu. Rozdrbané rukavice mi nestačí. A jestli někdy nepřestanu s jejich oždibováním, brzo v nich budu mít díry a to by nebylo zrovna nejlepší. “Rád vás poznávám, madam. Ichabod Crane,“ představím se. Už jméno zní vznešeně, dle jejího vzhledu a garderoby soudím, že bude zámožná. Vlk blízko mých nohou mě donutí si nenápadně poposednout jakoby o kousíček dál na židli. Ani bych se nedivil, kdyby mě najednou připravil o nohy, brr.

Rhiannon Lyell Delight - 24. března 2010 19:31

Hostinec Chvíli sedím klidně,když mě začne přítomnost vlka vadit až příliš.Vyhlédnu z okna ven, a když zjistím, že už je tma potěšeně se usměji a s tajemným výrazem v očích našpulím plné, broskvové rty.Rychlým hltem dopiju pivo co mi ještě na dně zbylo a začnu se zvedat. ,,Těšilo mě pánové a dámo…ale mám chuť se projít tak mě omluvte..“dodám ne příliš nadšeně,mé oči už mají barvu vína které pijí.Dopnu si dlouhý kabát až ke krku a vyrazím ke dveřím hostince. Oddechnu si až vyjdu ze dveří a opřu se o chladnou zeď hostince,která mě ihned vrátí do reality,kterou jsem už pomalu začala ztrácet a zamířím do potemnělých uliček města,kde jako noční šelma vyhledávám svou kořist.

Drusila Von Teese - 24. března 2010 19:52

Hostinec Nic si z nich nedělej Temný... Rudovláska má zcela očividně hlad... tušila jsem, že nás bzry opustí... Ráda Vás poznávám Ichabode pokývnu hlavou. Tak nezdvořilé... vlk snad nemá právo společnosti?.... příliš se mi nelíbí, jak si mne nás spolusedící prohlíží, nejsem na prodej, tak ať své pohledy věnuje sklenici vína. Napiji se z té své a zdrořile se otážu Jaký jste měl den Ichabode? Není-li to příliš troufalá otázka. Jistě že je, ale nač se jej mám zeptat... zda mu nevadí přítomnost Temného? Vypadá, jako by byl nervozní...z čeho asi... upírky, vlla, nebo snad z našeho spojení?

Ichabod Crane - 24. března 2010 20:03

Hostinec Trochu mě překvapí, že Rhiannon opustí naši společnost. Nevím co za tím opravdu je a hádám, že z toho sezení už má ztuhlé kosti, tak určitě malá procházka prospěje. “Ale ovšem že ne, madam.Byl …jiný. Ale vlastně docela dobrý. Ne často se vám poštěstí, že se seznámíte s tolika zajímavými lidmi v jeden den,“ odpovím pokud možno co nejméně rozklepaným hlasem a přidám úsměv. “A vy?“ opáčím. Není jasné, jestli se ptám jen Drusily, nebo i Danarona, protože očima nepřestávám střihat z jednoho na druhého.

Drusila Von Teese - 24. března 2010 20:10
	Hostinec Den byl dlouhý, ale konec byl podívám se na Danarona krásný. Skloním se pod stůl a pohladím Temného, Vy si nic nedáte? Podívám se na Danarona a zcela drze se otážu... Jaký ty si měl den? se smíchem na rtech... Kampak asi šla naše společnice....?

Danaron - 24. března 2010 20:20

Hostinec Nebudu Drusillo, asi jsem měl zůstat za městem v lese. Odpoví a položí si hlavu na tlapym ani se nepodívá u za upírkou která odchází. Užij si noc. Pousměji se na Rhiannon. Napiji se a pak se mě Drusila zeptá jaký jsem měl den. Den no celekem ušel ve městě jsme se potkali s Ichabodem a vrátili se do hospody, a pak jsem do spal, takže odpočinkoví a přijemný. Povím to co stejně ví a pousměji se. Toulal jsem se lesem, lovil a hledal drobek zábavi. Poví znuzeně. Byl nudnej a tak jsem se vydal sem abych našel mnicha a našel jsem víc, i dobrou společnici. Poví. Já se jen pousměji. Znovu naplním číše a svou zvednu. Budeme na něco pít ? Zeptám se a dívám se na čirou tektitu s úsměvem.

Rhiannon Lyell Delight - 24. března 2010 20:23

Město Kráčím po ulicích, částečně zamyšlena a zároveň jsou mé smysly zostřené na nejvyšší úroveň. Mé kroky jsou doprovázeny svitem měsíce, který jako jediný osvětluje temné uličky,kterými se proplétám, zdá se jakoby bez cíle. Když mé rudé oči spatří muže kráčejícího naproti mně, neubráním se spokojenému úsměvu. Konečně.. Jdu mu naproti.Když i on spatří mou drobnou postavu, nasadí ,,drsnější krok“ a zasatví mě,tím že mne chytne za paži. ,,copak děvčátko ztratila jsi se?…“osloví mě. ,,hm trochu copak s tím uděláš?..“opáčím na jeho slova pobaveně a přitisknu jej k sobě a ucítím tepnu pulzující pod jeho kůží.Lehce se nakloním a protnu během vteřiny jeho kůži svými zoubky.Při prvních doušcích pocítím úlevu,která prostupuje celým tělem y vychutnávám si svou večeři se zavřenýma očima.Po chvíli začne muž klesat na kolena a já s ním.Když už padne na zem nějak mu neulehčím pád a jen se na něj posměšně podívám. ,,nemám ráda oslovení ,,děvčátko,,“shrnu jakoby to vše vysvětlovalo a odeberu se zpátky,nechajíc jeho tělo napospas tmě.

Ichabod Crane - 24. března 2010 20:37

Hostinec “Měli jsme na sebe docela štěstí, nebýt Danarona a Rhiannon, nejspíš bych se doteď ztraceně toulal po městě,“ konstatuji svou neschopnost, jak to mám ve zvyku, už ani nevnímám jak často se mi to stane a beru to za samozřejmost. Nemám se čím dobrým chlubit, proč předstírat nějakou lež,…víno mi začíná do myšlenek cpát skepticismus. Měl bych ho brzo zase vyměnit za vodu… “Na zdraví madame Von Teese?“ napadne mě nejslušnější varianta. Moji nadřízení to vždy dělali, vždy prvně připíjeli na přítomnost nějaké vážené ženy, naučil jsem se to od nich. Namyšlených bohatýrů a takzvaných válečníků.

Drusila Von Teese - 24. března 2010 20:48
	Hostinec Na zdraví nás všech. Pozvednu číši. I na Tvoje, Temný, dodám. Stále si pod stolem hraji s Danarovonou dlaní. Kolik může být hodin... za jak dlouho bude svítat... honí se mi hlavou.

Danaron - 24. března 2010 20:59

Hostinec Pozvednu číši a přiťunu si s ostatními. Na naše zdraví ! Pousměji se a na každého se podívám i na vlka a usměji se, něž se napiji. Děkuji i na tvé zdraví, ještě tak pět hodin a bude svítat, je sedm, není kam pospíchat. Poví vlk a zívne. Hraji se pod stolem s jejími prsty a dívám se po lokále, pomalu těkám z místního na dalšího pijáka a pak se zase vrátím pohledem ke svím společníkům. Znovu se napiji vína a pousměji se. Odkud vlastně jsi Ichabodere ? Pokud ti nevadí, že se ptám. Zeptám se a podívám se na něj.

Ichabod Crane - 24. března 2010 21:10

Hostinec Umírněně připiji na zdraví všech, i toho vlka pod stolem, u kterého si raději dávám pozor, abych se ho ani špičkou boty nedotkl. Pak položím sklenici před sebe a ulepenými prsty rukavice si ji pomalu přetáčím. Než odpovím Danaronovi, trochu se zamyslím. "Z jednoho obyčejného městečka, daleko, moc daleko odsud. Ani nevím, jestli bych tam ještě trefil, kdybych se snad chtěl někdy vrátit,“ řeknu s posměšným výrazem, který jasně dává najevo, že se tam ani vracet nechci.

Rhiannon Lyell Delight - 24. března 2010 21:13

Ulice a hostinec Mířím pomalým korkem k hostinci, ze kterého jsem tak na rychlo utekla.Ruce mám schované hluboko v kapsách kabátu. Mám se tam vůbec proč vracet…tedy kromě mých věcí.?..nejspíše ani ne… V tu chvíli se rozhodnu a stočím svůj směr od dveří do lokálu k druhé straně,kde se skví keř,který moc dobře znám a nad ním okno mého pokoje.Usměji se není tak vysoko jak jsem myslela a tak za pár vteřin už stojím ve tmě pokoje a balím si věci pečlivě do tašky.

Drusila Von Teese - 24. března 2010 21:16
	Hostinec hladím vlka pod stolem... druhou ruku propletenou s Danaranovou A co ty Temný, odkud jsi? podrbu jej za krkem... z dekoltu vytáhnu cigarety a jednu si odpálím od svíčky stojící na stole. Mohu vám nabídnou cigaretu, pánové? podívám se na Inchaboda a Danarona

Danaron - 24. března 2010 21:33

Hostinec Poslouchám svého společníka a chápavě kývnu hlavou. Ano vím, jak to myslíš také jsou místa na která bych cestu nenašel a na jiná bych šel rád. Povím a dívám se mu do očí. Když mi Drusilla nabídne cigaretu jen pokývám hlavou, že ne. Ne děkuji. Temný vypadá spokojeně, když je hlazenej. To je příjemný Drusillo, já jsem ze severních lesů, na okraji severních hor jsem otkal mnicha, když opouštěl lidi, kteří ho léčili, nikdy mi nepověděl proč a jak se k nim dostal a já se ho moc neptal. Poznal jsem že je jiný než všichni které jsem potkal, nesnažil se mě ulovit, přijal mě jako společníka a já mu nikdy napověděl proč jsem si vybral jeho, proč jsem přiněm stál je všech bojích kde jsem sním byl. Poví Temný a dál si užívá hlazení. Podívám se na Drusillu do jejích očích a povytáhnu obočí. Temnému se to líbí. Usměji se a podívám se na vlka. Kam máš v plánu jet za pár dnů Inchabolde ? Pokud to tedy víš, já tyhle věci nikdy nevím, prostě někam jdu, já jen jestli i jiný putují jako já. Občas, bez cíle a jindy cíleně. Neber to nějak vezlém jen mě to zajímá. Pokrčím rameny. Pravdou je že putuji bez cíle doté doby, než nějaký dostanu…

Ichabod Crane - 24. března 2010 21:43

Hostinec Cigaretu musím odmítnout také, nemám na kouř plíce ani hlavu. “To jsme na tom stejně. Chodím do města k městu, od vesnice k vesnici, nikde se nezdržuji víc jak týden. Tedy pokud tam nenajdu nějakou práci, nebo si někdo nenajde mě…Ale měl jsem původně namířeno na západ, takže v tom hodlám pokračovat,“ prozradím bez okolků a opět se napiji. “Nechám se překvapit co mi osud nadělí…“ dodám ještě trochu tišeji.

Drusila Von Teese - 24. března 2010 21:47
	Hostinec Proto to dělám odpovím Danaronovi s úsměvem. začíná mě bolet tělo, dám i nohu přez nohu a ještě více se přitisknu k Danaronovi. Na tom člověku mi něco nesedí, nevim co, ale není uplně v pořádku. Nikdy jste nezůstal déle? Ani kvůli někdomu? Já se omlouvám, jestli se ptám příliš otevřeně, odpovídat nemusíte, pokud nechcete.

Rhiannon Lyell Delight - 24. března 2010 21:52

Pokoj a stáj Když konečně posbírám všechny své věci do tašky,rozhlédnu se ještě krátce po pokoji, zda jsem tu něco nenechala a zase vyklouznu oknem pryč z pokoje. Zamířím si to rovnou do stáje,nehodlám jít znova pěšky.Kolem Cranova mezka jen projdu a osedlám si celkem vzpurného hřebce,který přesně vyhovuj mé povaze.Vyjdu s ním přes stáj a obratně se na něj vyhoupnu. ,,Tak se tu mějte…a dávejte na sebe pozor…“ Pomyslím si se smíchem a raději zavrtím hlavou.

Ichabod Crane - 24. března 2010 21:58

Hostinec Víno mi trochu rozvázalo jazyk, ale ještě jsem si to neuvědomil. Tím, že se ti dva k sobě tak mají mi připadá, že mi od upírky žádné nebezpečí nehrozí, proto klidně prozrazuji další a další věci z mého pestrého, i když nudného, života. Ale ano, madame, párkrát jsem byl ve službách i celý rok. Například jsem bydlel na malém zámečku a dělal něco jako ochránce a doprovod jednomu zadluženému hraběti. A někdy taky lokaje, či dvorního šaška…moc služebnictva neměl…“ pokrčím rameny s pokývám hlavou. “Promiňte, takhle jsem to rozvádět nechtěl…“ uvědomím si konečně co tlachám a zamávám omluvně rukou.

Drusila Von Teese - 24. března 2010 22:06

Hostinec Neomlouvejte se, nemáte zač. Jsem ráda za Vaši otevřenost. Někteří lidé vidí v upírech jen zlo a touhu po krvi. Mě se bát nemusíte, živím se jako lidé, nikoli lidmi dodám s úsměvem... Já bydlím nedaleko odtud na svém panství. Nic velikého, nepříliš zajímavé. Něco málo služebnictva, zámek takový, jaký mi jej otec odkázal. Žiji sama, jen se stádem koní a pár služebnými. dodám smutným hlasem

Danaron - 24. března 2010 22:15

Hostine Pousměji se, když se ke mě Drusilla o něco více přitisknu. To jsi podle mě vedeš zajímaví život, nebo mi to tak příjde, já sám jezdím z místa na místo a moc jsem se na jednom místě nezdržel, jendéle jsem byl ve městě kde jsem vyrůstal. Povím část svého příběhu a v očích mám podivný nádech. Pak jsem jednoho dne odjel a nevrátil jsem se tam, již nikdy. A asi se nikdy nevrátím. Ale asi ano, pokud se toho dne dožiji..

Ichabod Crane - 24. března 2010 22:18

Hostinec Potěší mě, jak je vychovaná, hodí se to k ní, sluší jí to. Mám poslední dobou nějaké obrovské štěstí na slušné upíry, zřejmě kompenzace za uplynulá léta. Stále dobrý odhad…, pomyslím si, když Drusila poví něco málo o svém panství. Teoreticky se mi tím nabízí nová příležitost pro práci, ale nechci se vtírat. Navíc nevypadá moc vesele, když o něm mluví. “Pořádáte někdy audience, madame?“ zeptám se spíš ze zvědavosti.

Drusila Von Teese - 24. března 2010 22:26

Hostinec Audience? zasměji se... Krom mých zaměstnanců a mne na mé panství za posledních bezmála 100 let nevstoupila živá duše, nepočítaje zvířata. Pokud budete chtít, zítra budete vítán, ovšem po západu slunce. Třeba by se našla i nějaká práce, kterou byste mohl zastat. Neslibuji nic dlouhodobého, popradvě nemám přiliš přehled o tom, co je potřeba udělat, ale mé služebnictvo by jistě uvítalo pomoc. Závidím Vám oběma to, že tolik cestujete, já nikdy nebyla dál, než v tomto hostinci. Ale, já se mám každou noc kam vrátit, vím, že men očekávají, vím, že mám zázemí a to je věc, která Vám chybí. Zadívám se na Danarona a cítím neutuchající touhu dodat, že pro něj platila jen ta část s cestováním.

Ichabod Crane - 24. března 2010 22:34

Hostinec Podívám se na Danarona, když dovypráví a nedá mi se zeptat: “Také z osobních důvodů, nebo je v tom něco víc?“ Musím si objednat sklenici vody, je mi trapně, ale začínám být malátný a upovídaný, zvědavý, snad ne až otravný. Tenhle pocit se mě chytá snad vždy, když mluvím s někým výše postaveným. Drusilina nabídka je více než lákavá. Byl bych hlupák kdybych odmítl a navíc by to bylo neslušné. “Bude mi potěšením se na vaše panství přijet podívat,“ řeknu konečně upřímně vesele. “To je právě k nezaplacení…mít domov, jistotu, že existuje místo, kam se po dlouhém dni můžete uchýlit a odpočinout si,“ dodám.

Drusila Von Teese - 24. března 2010 22:38
	Hostinec Ano, má to jisté výhody, ovšem, když je tam člověk sám... tím myslím bez někoho, ke komu by si mohl lehnout, s kým by mohl snídat, s kým se hádat, nebo si jen tak povídat... tak je to vězení. Samota je špatný přítel. dodám smutně a podívám se na Danarona Zítra budete vítán

Danaron - 24. března 2010 22:40

Hostinec Podívám se Ichabodovi do očí. Z domova jsem odešel z osobních důvodů, nechtěl jsem tam bít ne potom co jsem viděl, ale nyní no je v tom něco víc, ale i vlastní důvody. Není to tak lehké, občas ani sám nevím. Povím a dívám se mu do očí. Usměji na Drusilu, nemusím nic říkat ví že vím, jak to myslela. Sto let je dlouhá doba, ano jsou noci, chvíle, kdy bych se rád někam vrátil, někam patřil, nebyl vyděděněc, na kterého se i vlastní, sice ne všichni, ale většina dívá, jako na něco jiného. Sice pomohou ale jen z povinnosti, většinou. Povím potichu a snad i se smutkem v hlase. Temný jen zvedne hlavu a pak jí zase položí na tlapy. Ale ty víš že to tak proste Danarone, jsi kdo jsi. Poví Temný. Pokývám hlavou a pousměji se. Jo Temný.

Ichabod Crane - 24. března 2010 22:54

Hostinec “Pokusím se tedy zítra být dobrou společností,“ kývnu a v duchu si domyslím lepší než teď a možná i na delší dobu. Nemyslím tím nic víc, než se jen stát jedním z jejich služebníků. Ale o tom se rozhodne až zítra, nechci si dělat nějaké zbytečné iluze. Prošel jsem všemi možnými domy, panstvími, statky, ale tohle třeba bude něco nového. “Chápu. A pak si uvědomíte, že o tom jednoho večera přemýšlíte a nemůžete usnout,“ pokusím se odhadnout. Vycházím spíš z vlastní zkušenosti, bezesných nocí, které následovaly při vzpomínkách na dětství a rodné městečko plné pověrčivých lidí.

Drusila Von Teese - 24. března 2010 22:59
	Hostinec stisknu Danaronovi ruku trochu silněji, tak aby citil... A co ty Temný, proč ty si odešel? Já se Vám omlouvám za upřímnost, ale nejsem zvyklá na tak velkou společnost a proto toho asi teď zneužívám. Temný, přijď zítra také na mé panství, i ty budeš vítán. Určitě si najdeš to svoje, podívám se na něj a opět jej pordbu za uchem

Danaron - 24. března 2010 23:18

Hostinec Kývnu hlavou a na to co poví Ichabod. Ano přesně, tak, jen sedíš a koukáš do ohně s pocitem, že se není kam vrátít, že to co bylo domovem je daleko, a ráno se vydáš dál, tak to je. Dopiji víno a o něco pevněji stisknu Drusllinu ruku pod stolem. Jme rád, že tet nejsem v lesem a že nejsem sám. Já no vlci jsou toulaví a samotáři, některý. Kdysi jsem měl smečku skoro celou ví vyvraždili a zbytek mě vyhnal, byla to tvrdá zima, a pak no, určitě ti povídal, že někteří, jako je Náš mnich mají po boku zvíře, žije sním a umírá. To zvíře si ho vybere, z nějakého důvodu a je jeho společníkem. A tenkrát jsem si vybral jeho. Jen doufám, že umírání se ještě nějakou dobu vyhneme. Poví s nádechem humoru poslední větu, cítíš že je zatím o něco málo víc, něco co ti nechce povědět a co asi neví ani mnich. Děkuji, přijdu rád dokud tam bude Danaron vítán, budu i tvého paství, nebudu rušit klid, jen lovit v lesích a užívat si klidu, tví služební, přátelé si mě ani moc nevšimnou. Rád si odpočinu a tvé panství je proto, jako stvořené. Poví

Drusila Von Teese - 25. března 2010 10:03
	Hostinec Nemluv o něm jako o mnichovi, prosím...trochu mi to... zapřemýšlí...nesedí usměje se na Temného a posléze i na Danarona. Mé lesy sjou ti plně k dispozici, řeknu služebnictvu, že se v lesích pohybuješ, aby byli klidní.

Ichabod Crane - 25. března 2010 16:34

Hostinec Když už jsem nakousnul to spaní, pomalu si uvědomuji svoji únavu. Seděli jsme tu přes noc, brzo bude svítat a než se tak stane, chci se ještě vyspat. Skleničku vody jsem do sebe hodil rychle jako by to byl nějaký mok a řekl:“Nerad ukončuji naši konverzaci, ale raději bych se odebral do pokoje a dopřál si trochu spánku. Nemám ve zvyku být tak dlouho vzhůru, celý den a celou noc,“ usměji se omluvně a než si seberu věci, čekám na jejich reakci.

Drusila Von Teese - 25. března 2010 16:41
	Hostinec Náš společník Ichabod se omluví, že půjde spát. Přeji příjemnou noc a zítra po západu slunce na mém panství... Ve stáji za hostincem vás bude čekat černý kůň s rudou ohlávkou a doveze vás. podívám se na Danaron a co my? Zůstaneme, nebo také půjdeme? zeptám se s úsměvem. A ty Temný? pohladím vlka

Danaron - 25. března 2010 17:07

Hostinec Dobře se vyspi. Povím Ichabodovi a pomalu dopiji své víno. Poté co nás opustí se podívám na Drusilu. Mi také půjdeme čeká nás dlouhá cesta ne ? Pousměji se a pomalu pustím její dlaň. Chvilku tu počkejte, jen si dojdu pro těch pár věcí, které mám. Zvednu se, pomalu se vydám ke schodišti, asi za minutu se vrátím s černým vakem přes rameno. Temný se postaví a rozhlídne se po lokálu. Jdeme Mni..Danarone. Podívá se na Drusillu a čeká až vyrazí aby jí šel po boku, zatím co jí já nabídnu rámně.

Drusila Von Teese - 25. března 2010 17:26

Hostinec Zvednu se ze židle, srovnám si šaty a vydám se k zadním dveřím. Po boku Temného, a Danarona... Při příchodu ke stájím se otočím na Temného... Pojedeš s námi, nebo poběžíš po svých? zeptám se žertem. Nechám Danarona, aby nasedl na koně a záhy se vyhoupnu do sedla za něj. Obejmu jej pevně a poívám se na Temného. Pořád za námi a kdybysme se rozdělili tak za druhým lesem je rybník u něj uhni doleva a dál už podle čichu. Zamlaskám na koně a vydáme se na cestu. Nepojedeme dlouho, můj kůň cestu zná a jí kudy běžet, tak, abychom stihli být na panství před výhcodem slunce. Za několi málo chvil již jsme na mém území. Toto je již moje území. pošeptám Danaronovi, když se kůň zastaví u jezera. Kam se podíváš, tam je to mé. Lesy, vodstvo, louky, rokliny... pokračujeme dále a za chvili stojíme před stájemi. Nechám Danarona sesednout a až poté seskočím z koňského hřbetu i já.

Ragmir - 25. března 2010 17:30

Hrad Po chvíli se vzpamatuji protože všichni čekají, než se aspoň dokáži udržet na nohou. Jenže má zbroj funguje trochu jinak. Uzdravuji se mnohem rychleji. A má energie teď má nové rozměry. Společně se zbrojí však příjdou i staré rány, které jsou v ní zanechané a s tím ucítím něco, co jsem si myslel že je mrtvé. Je to ten parchant ! Ten mnichovský parchant, co mi vrazil posvátný meč mezi lopatky, když jsem zmasakroval církev. Cítím ho. Stále je kněz, a stále má v sobě tu odpornou moc ! Dostanu tě ! Najednou ze mne vyprchá každá známka bolesti, únavy a nahradí ji nově nahromaděná energie. Proběhnu dveřmi a jak padám vzduchem změním se ve vlkodlaka, a lehce dopadnu na zem. Má srst se otřásá pod svaly ukrytými pod ní, a já rychle vycítím svůj cíl. Ovšem strážej sou nedaleko a proto rychle měním svůj vzhled na člověka a vyrážím. Velkým skokempřekonám malou zeď a ocitnu se ve městě. Ach jak krásné cítit zase vůni krve všude okolo. Nemarním čas a vběhnu do první uličky, protože opět kolem mne prošli stráže. Schovám se ve stínech. Stráže projdou a bezpovšimnutí jdou dál. Komu však má osoba neunikne je tulák, který leží vedle mne. Zdar chlapee ! Vykřikne ! Rychle popadnu jeho hrdlo a praštím s ním o zeď domu. Co....co ! Víc neřekne, protože mé vlkodlačí čelisti se mu zakousnou do krku. KREV ! LIDSKÁ KREV ! Pomalu piji a cítím jak se má krev mísí s krví oběti. Sílím. Mé smysly se zostřují a já pociťuji v ústech novou chuť. Když se napiji jen se olíznu, aby na mých rtech nezůstala žádná krev a mrtvolu hodím do studny, která je nedaleko. Cítím ho ! Cítím ho velmi blízko ! Procházím uličkami, a tentokrát jdu pomalým vážnám krokem. Dám si na hlavu kápi z černé látky. Meč je v pochvě, a i když slabě září, není to tolik nápadné, jako mé zlaté oči. Najednou se zaseknu. Cítím ještě něco jiného....... upíra ! Je to žena ! Takže mnich se paktuje s touhle pakáží ? No dlouho nebude. Jdu dál, a stále se pokouším najít svého soka.

Ichabod Crane - 25. března 2010 17:34

Hostinec Oběma poděkuji za společnost i víno a odeberu se i se svými věcmi do svého pokoje, který jsem ráno opustil. Nezměnil se, ani v něm nikdo kromě mě od té doby neuklidil. Věci nevybaluji, jen je hodím do kouta, svleču ze sebe kabát i vestu a ty pověsím na židli. Pokoj zamknu a spokojeně ulehnu do postele. Kdybych nebyl tak otupělý vínem a únavou, měl bych problém usnout a určitě bych přemýšlel jaké to nejspíš bude zítra v Drusilině panství. Všechno odkládám na potom, až se probudím. Do dalšího večera ještě času až až. Usínám v tu ránu a nenechávám se rušit ranním hlukem, který ke mně doléhá skrz zavřené okno.

Rhiannon Lyell Delight - 25. března 2010 17:37

Ulice města.. Snažím se uniknout z tohoto proklétého města na hřebci,kterého jsem si nenávratně půjčila.Jelikož začíná svítat má nervozita je ještě větší a tak ženu temperamentního hřebce co nejrychleji to jde.Nakonec jej přece jenom spomalým do klusu a seskočím z něj.Plácnu jej,aby mi zmizel z dohledu.Přece jen by nebylo dobré, aby mě našli s kradeným koněm. Nasadím si kápi,jelikož hrozí brzký východ slunce a mířím ulicemi města. Když v tom ucítím krev a mé zorničky se stáhnou jako kočce na lovu a nasaji onu omamnou vůni, se kterou se ke mně donese ještě jeden pach,který se nijak nelíbí.Navzdory tomu se rozhodnu zamířit tím směrem,tiše a zůstávám kryta ve stínech.

Danaron - 25. března 2010 17:38

Hostinec.cesta na Dusilino panství Pomalu doprovodíme Drusilu ke dveřím a ke stájím, vyhoupnu se na koně a usměji se, když ucítím kolem svého pasu ruce drusilli. Kůň jako by sám znal cestu, sám si vybírá kudy a kam jít. Vlk se ve městě drží za námi, jakmile se dostaneme mimo něj, tak se pohybuje po boku koně, kůň z něj ani není nervózní což mě udiví. Rozhlížím se kolem, když se dostaneme na panství Drusilli. Je to tu krásné Drusilo, najdu si vás. Poví Temný a zmizí v lesích. A jsme sami, opravdu je to tu krásné. Povím než se nám ukáží stáje. Když se ocitnu na zemi, znovu se rozhlédnu kolem a usměji se, pak poplácám koně po krku. Je krásný. No budeme pokračovat v prohlídce Paní ? Zeptám se poté co zavedeme koně do stájí a co jej odstrojím. I tvé stáje jsou hezké.

Ragmir - 25. března 2010 18:19

Ulice, hospůdka Puch mne vedl až jsem. Ale cítím že můj cíl je již daleko. Když tu si na něco vzpomenu. No jasně ! Jsem si jistý, že mi hospodský velmi rád prozradí kam ten parchant zmizel. Vejdu do hospody a rozlédnu se. Je tu prázdno. Až na hostinského, který se na mně usmívá a vítá mně rukama. Usměji se rovněž. Ten blázen netuší, co se k němu blíží. Příjdu k němu a usměji se. Zdravím hospodský, mám pár otázek. Když uvidím jeho nervózní pohled potvrdí to vše. Bleskovým pohledem ho popadnu za límec apřitáhnu si ho tak blízko, až uvidí jak mé zlatě zářící oči, tak i dlouhé špičáky. Přiblížím si ho ještě blíž, a když vidím jak se vysloveně potí, udeří mne do nosu pach moči. Byl tu muž ? A žena ? Která vypadala jako upírka ? Kde jsou ? Když mi ukáže prstem do stájí, hodím ho přes celou místnost, až se proletí vzduchem a vrazí do stěny. Křupnutí kostí mne uspokojí a já podle pachu jdu dál, až dojdu do stájí. Začnu čenichat, až zachytím pach. Je to on ! O tom není pochyb ! Plánuju se hned změnit a rozběhnout, když mne něco prašt do hlavy. Tady cítím něco jiného, pot, srst, blechy a....... parfém ? To mne překvapí. Je to parfém. Ženský parfém a stopa je čerstvá. Odjeli teprve před chvílí. I magická stopa je ještě čerstvá. Usměji se, až se ukážou jak mé špičáky tak tesáky. Neunikneš mi, zašeptám a s rychlým během následuji stopu. Kolem lidí, stráží a ostatních postav probíhám ve stínech a pokud mne něco překvapí, jakoby neznámý či nový pach, hned se zastavím a běžím dál. Cítím tu stopu. Proběhnu bránou, a když se nepozorovaně dostanu kolem stráží, rozběhnu se ven do přírody. Ach ! Teď už znám ten pach srsti ! Ten vlk ! A ten parfém patří nepochybně nějaké upírce. Ještě tu je kůň, a nakonec on ! Usměji se. Ještě chvíli běžím a když se ujistím, že mne nikdo nevidí soustředím svou magii. Změním se ve vlkodlaka, a tentokrát běžím trojnásobnou rychlostí skrze les. Cítím jej. Jeho krev. Jeho pot. I city k té upírce. Krása. Oto to bude sladší.

Lady Vanessa - 25. března 2010 18:21

Zmatení v pokoji Ragmir vystřelil z místnosti jako by se pomátl,dokonce i mně to překvapilo. Jelikož jsem stála vedle vchodových dveří,skoro mně smetl. S pozvednutým obočím jsem se chvilku dívala za ním. Škvírou v závěse začalo prosvítat první sluneční světlo. Maličko jsem se zašklebila a cukla s sebou a totéž jsem zpozorovala u neznámé ve stínu. Jak je známo upíři nemají světlo zrovna v lásce,ale rozhodně se nerozpadnou v prach,když na ně posvítí. Jen je bodá do očí více než lidi a také jsou více náchylní ke spáleninám,čemuž se ovšem dá zabránit. Nasadila jsem vážný výraz. Musíme odtud zmizet, zavelela jsem příkře. Vím,že jako poměrně mladá upírka bych Starší měla projevit více pokory,ale i tak bylo potřeba jednat. Popravdě mně nezajímalo jak se odtud dostane ona,či jestli se k nám připojí,ale teď nás tu nesmějí najít. Zvedl se mi žaludek. Projel mnou slabý záchvěv cizí magie. Poznala jsem ho okamžitě. Lacathe prohledával hrad. Je mi líto vzácný pane,ale budete mně muset následovat, otočila jsem se na Gidamdera s nevídaně tvrdým výrazem ve tváři. Teď by mi odporoval pouze blázen nebo sebevrah. Předpokládám,že nechcete skončit nabodnutý na kůlu,jestli se nemýlím. Vzácná paní,naložte se svým časem jak uznáte za vhodné. Chytla jsem Gidamdera za rukáv a ve spěchu vyšla z místnosti. Neohlížela jsem se,jen hledala známku po strážích,stále se neukázali. Rychle jsem zamířila ke stále pootevřenému oknu. Vylezla na parapet a skočila z šesti metrové výšky domů. Gidamder zůstal váhavě stát. Omlouvám se za své chování,ale budete to muset zvládnout, z pod šatů z nenápadného pásu na mé pravé noze jsem odepnula bič a švihla jím směrem k jednomu chrliči nad oknem.

Drusila Von Teese - 25. března 2010 18:22

Moje panství od stájí se pomalu vydáme do zahrad... Tady to mám nejradši i v noci je to tu krásné. Voní to tu, stále stejně, tak to tu vonělo když jsem byla dítě. Při procházení zahradami chytím Danarona za ruku. Lesy, jezera, rybníky, řeky, louky a pole vynecháme, usměji se. V tu chvíli se před námi jako by ze tmy vynoří můj zámek. V měsíčním světle vypadá jako by se nám jen zdál. A tohle je můj zámek. usměji se na něj. V přízemí je hala, taneční sál, kuchyně a pokoje pro služebnictvo, v patře pak pokoje a komnaty pro...nikoho povzdechnu a nahoře jsou mé komnaty, jídelna, druhý taneční sál, koupelny, balkony, šatna a společenský sál. Vstupní dvěře jsou zamčeny, přesně tak, jak jsem řekla služebným, otevírání dvěří je otázkou mysli, stačí si jen predstavit dveře otevřené a ony se otevřou. V tuc hvíli jsou dveře dokořán... Vejdu dovnitř, otočím se na Danarona rač dál můj pane a podám mu ruku.

Rhiannon Lyell Delight - 25. března 2010 18:27

Ulice města. Stopa krve mě dovede už jen k mrtvole na zemi,ušklíbnu se.Něco podobného jsem čekala a tak jen pokrčím rameny.Avšak je tu stopa něčeho jiného,neumím to popsat a tak se vydám směrem,kterým před chvíli kráčel někdo jiný.Stanu před hostincem a zamračím se na tu spoušť. ,, No co můj problém to není.." Vydám se ke stájím,kde si opět vezmu jednoho z koní,tekntokrát hnědáka.Pěšky se mi nechce a ne příliš rychle sleduji stopu s úsměvem na rtech.Trochu mi dochází co se tu děje,jelikož mě cesta vede k panství té slečny která byla po boku Danarona.

Danaron - 25. března 2010 18:51

Panství Drusili Pomalu se procházíme. Usměji se, když spatřím, jak se ze temnot vynoří krásný zámek. Na jeho prahu přijmu ruku Drusilli a usměji se. Přejdu práh a dveře se zavřou, jediné co se ozve je klapnutí. A už jsem ve tvé moci paní. Pousměji se a rozhlídnu se po hale, je krásná. Nikdy jsem nic takového neviděl. Přiznám se a podívám se do očí majitelko zdejšího sídla. Opravdu, je to nádherné. Takovou dobu tu byla sama. Temný se potuluje lesem.

Ragmir - 25. března 2010 19:02

Les - u Drusilinina pokoje Běžím dál, a tentokrát to cítím naplno. Pach toho zmetka ! A té upírky ! Mám je ! Sprintuji stále dál, dokud lesem neproběhnu skrz něco jako divné panství. Poznám to tak, že se změní nejen systém krajiny, ale i život. Ptáci, rostliny, vše jako by mne nepřajímalo. Ale to je jedno. Zvířata zabiju, rostliny spálím. Běžím dál, přeskakuju po stromech dokud z jednoho neuvidím něco jako zámek. Je dobře schovaný to se mu musí nechat, ale nebude první. Předtím se však musím připravit. Seskočím dolů na zem a změním svou podobu v člověka. Protáhnu ruce a prokřupu prsty. Už jsem to dlouho nedělal, ale snad to bude fungovat. Soustřeídm do svých rukou magii, a pročešu okolí po mrtvolách zvířat, kostech, cokoliv co jednou zemřelo povstane pod mé velení. Netrvá to dlouho. Jako vždy. Z okolí, ke mne přiběhne několik polorozkousaných mrtvol. Jsou to zvířata. Jeleni, vlci, divoká prasata, i ptáci. Všichni mají v očích ten mrtvolný pohled. Jak zábavné. Řeknu a usměji se. Potom se změním zase ve vlkodlaka, a silou vůle donutím mrtvoly mne následovat. Mocnými sprinty doběhnu až k zámku, který vypadá na můj styl až moc šlechetně. Nojo upíři, a to jejich pohodlí. Dojdu k bráně. Cítím z ní magii. Je to určitě nějaké zaklínadlo. Ale jaké. Zamyslím se. Žiju už několik století a zaten čas jsem odhalil kde co. Pokusím se zeptat nemrtvých zvířat, ale všechna mi řeknou to samé. Upírka prostě příjde, stojí a potom se dveře otevřou a ona vstoupí. Zastavím se a opět se změním v člověka. Je v tom trik. Každé dveře mají klíč. Přistoupím a zkusím magií utvořit klíč. Brána se neotevře. Zkusím tedy ztrouchnivělet dřevo. Opět odolá. Poškrábu se na hlavě. Tohle asi něco zabere. Ty dveře se přeci jen tak sami od sebe neotevřou..... nebo ano ? Zkusím si představit jak před dveřmi stojím. Pocítím závan magie. Co to asi znamená ? Položím ruku na zem, a ucítím živé stopy. V tomto druhu magie nejsem moc schopný, ale jeden druid, jehož duši jsem vysál mněl schopnosti stopové telepatie. Mohl nahlížet do minulosti. Nepovede se. Sednu na zem, a začnu přemýšlet, jak bránu otevřít. Když se ohlédnu vidím vycházející slunce. Krása, aspoň bude upír oslaben.

Drusila Von Teese - 25. března 2010 19:05
	Panství jakmile Danaron vstoupí do haly dveře se zavřou a já mávnu rukou... Někdo se zamyká, já používám krom zámku i magii usměji se. Nedá mi to a přuvinu se k němuJsem ráda, že tu jssi se mnou Danarone. Půjdeme se podívat nahoru? Chci ti ukázat své komaty. Políbím jej

Rhiannon Lyell Delight - 25. března 2010 19:09

Cesta k zámku.. Ženu hřebce jak nejrychleji umí a u lesa opustím jeho sedlo a rozběhnu se směrem k braně.Lehce mě zamrazí v zádech,když spatřím mrtvolky zvířat povstávat a mírně přivři modré oči a tiše si pro sebe zavrčím. ,,copak se tu děje?je to zvláštní jako bych to už někdy viděla,ale to není možné" Hlavou mi probíhá spousta prapodivných myšlenek a otázek.NAkonec se rozhodnu a zamířím k bráně.Tiše a proti větru jako zkušená šelma.Můj tmavý plášť mě kryje ve stínech,také i mou rudou záplavu vlasů,kterou pod kápí zcela skryju.Nedalekobrány spatřím toho, za kterým se ženu.Opřu se o strom ramenem a shlížím na něj.Z mé tváře jsou vidět jen oči zářící ve východu slunce.

Ragmir - 25. března 2010 19:17

Před bránou Pach. Vítr se obrátí a já ucítím cizí pach. Ale teď na to není čas. Vložím svou myšlenku a smysly. Zvířata se hned otočí a chvátají do lesa. V jejich očích vidím v lese záblesk páru očí. Takže mne přeci jen sledovali. Dobře. Postavím se, a myšlenka, která mi byla doteď skrytá projede mou hlavou. Jistě ! Myšlenkové brány ! Že mne to nenapadlo hned ! Chvíli tak jen stojím, než se dostatečně soustředím abych udělal obrázek otevírací brány. Mocná vrata se s vrzáním otevřou a já vejdu. Chvíli se otočím když uvidím rudovlásku. Achj o další upír. Myšlenkou bránu opět zavřu než dokáže vejít. Tasím runový meč, jehož runy září. Zastrčím ho zpět a nasadím si zase roucho. Cítím ho. Ten pach je tady. Velmi velmi blízko ! Jdu dál, dokud neuvidím postavy v oknech. Usměji se a rychle se schovám do stínů. Aby mne nenašli. Oči rychlep řestanou zářit, a já jsem bezpečně skrytý. Pomalu ! Nabádám se. O to to bude sladší.

Danaron - 25. března 2010 19:31

Panství Drusili Polibek jí oplatím a kývnu hlavou, jednou rukou jí chytnu, kolem pasu, na rameni si upravím vak a vydám se s Drusilou do jejích komnat. Pomalu sní vystupuji po schodech a zastavím se rozhlídnu se kolem. to není možné. Svěsím hlavu k zemi a rty se mi chvějí. Vet mě do svích komnat rychle, ale jen pokud tam máš meč, mam špatný pocit. Povím a podívám se jí do očí a na konci schodišti pustím na zem a rukou sjedu k meči. Zlo je tu černá magii někde. Radost, toho že jsem zde mi vymizí z očí, když učítím ten závan. Co nejrychleji, ale nenápadně. Drusilo.

Drusila Von Teese - 25. března 2010 19:46

Panství Při stoupání po schodech ucítím temnotu. Danaron to cítí také. Do zámku se nedostane, pokud budete tu, jsme v bezpečí. Ke mě do komnaty, tam je dost zbraní, pro případ nutného boje. Doufám, že Temný je v pořádku... Cítím zlo všude kolem... zavřu oči a vidím mrtvá zvířata, v lesích... Je proti nám sám, mrtvá zvířata nemohou na mne, ani na Tebe. Asi mu někdo zapomněl říct, že všechna zvířata na mém pozemku poslouchají mé povely, ikdyž jsou mrtvá....dodám trochu s nadsázkou. Po příchodu do mé komnaty sundám ze stěny svůj meč se svěcenou čepelí a z ložního stolku vydnám dýku s rubínovou čepelí... Danarone, kdyby se cokoli stalo, pamatuj, že mne nezabije, tady ne a ty jsi mnou součástí. Ani neví, jaké síle se postavil

Rhiannon Lyell Delight - 25. března 2010 19:53

Les u zámku Vím, že mě viděl, ale nějak mi to nevadí spíše se ještě potěšeně usměji.ZA sebou uslyším tichý pohyb a ohlédnu se, v pravou chvíli,když se na mě řítí stádo kostiček.rozesměji se a začnu se soustředit. V tu chvíli mé oči dostanou zlatavý nádech a takovou záři, která není jen tak vidět.Svou ne příliš silnou magii jedno z nich zastavím a díky magii do něj vložené se dostanu skrz bránu. Moc nespěchám, i když si udržuji stálý odstup od muže,kterého jsem spatřila před bránou.Stále udržuji kontakt se zvířátkem. ,,Bone…pěkné jméno..“ Pomyslím si když si svou nynější společnost pojmenuji.Doprovází mě po mém boku a vede tam kam vlastně mířím, už od zastávky v hostinci. Mé oči stále žhnou zlatě. Nedá se tomu zabránit, jsem ovládána částečně černou magií vloženou do kostí po mém boku. Dojdu až k místu dostatečně krytému a přitom mám výhled na muže přede mnou. Upřímně se tím velmi bavím, kdybych nepotřebovala ticho kolem sebe asi se začnu smát. ,,mám dost zvrácený smysl pro humor…“probleskne mi hlavou a zakřením se jako malá holka.

Ragmir - 25. března 2010 19:57

Panství - krásná chvíle k masakru Poznali mne. Ucítil jsem to. A cítím jak se něco změnilo se zvířaty. Jo s tím jsem mohl počítat. Usměji se. Jsou připravení, to jsem chtěl vědět. Výjdu ze stínů a skrz okno v komnatě ho vidím ! No moc se nezměnil. Pořád vypadá jak mnich. Meč velekněze který mi tehdá vrazil do lopatek, má stále us ebe, ale cítím, že už nemá svou prastarou moc. Zato já jsem silný stejně jako tehdá. No když on nepříjde za mnou. Sáhnu hluboko do sebe a vystoupím ze stínů. Mněl by mne vidět. Popravdě stojím naschvál na slunci aby mne viděl, ale upírko přitom nemohla vylézt ven, niž by oslepla. Slabý vítr vlaje do cárů mého roucha a já vypadám přesně jako tehdá, když jsem ho potkal tehdá. Usměji se a sudnám si kápi. Danarone ! Příteli, jak dlouho to je, co jsme se neviděli ! Zařvu hlasem plným výsměchu, a opovržení. Ruce mám od sebe, a runový meč leží klidně v mé pochvě. Pojď ven, a ukončíme to co jsme začali. Nechci tě totiž vytrhnout z rukou té krásné dámy. Nemám rád tragédie. Rozesměji se, a dál hledím na toho zmetka.

Danaron - 25. března 2010 20:16

Panství Drusili Podívám se na zbraně Drusili a pousměji se, když uvidím ostří meče. chce mě, možná neví proti čemu stojí, ale na tom mu sejde, no je to lepší, než, kdybych ho měl honit po hřbitovech. Povzdechnu si a podívám se jí do očí Pak zaslechnu jeho hlas a vytáhnu meč, čepel se zaleskne ve světle. Dnes je hezký den a on způsobil mnoho zla. Medailon pod košilí se rozzáří žluto rudou, položím meč na postel a sundám si plášť, pak se zase chopím meče a podívám se na něj z okna. Vypadá, jako tenkrát, když pozabíjel ti mnichy a mě, oslabil a skoro zabil. Pak uhnu od okna a pomalu se ponořím do místnosti aby mě neviděl. Pojť půjdeme do hali. Pomalu se vydám po jejím boku ke schodišti. Tenkrát jsem se léčil z jiného boje v jednom klášteru, vpadl dam se svími nohsledy a…… už dlouho jsem si to nemyslel ale škoda, že tu nemám lidi ze svého řádu. Pokud má nazpět všechnu svou moc, Drusillo..tenkrát mě oslabil, a já ještě ty síli nenabral úplně. Zastavím se u schodiště a posvedcená čepel meče se pokryje žluto zeleným světlem, podívám se k zavřeným dveřím.

Ragmir - 25. března 2010 20:22

Panství Už mně to čekání nudí. Soustředím magii temnoty, až se kolem začne vytrhávat tráva ze země. Ucítím další pach, a usměji se. Bleskovým pohybem se otočím a na cíl, který cítím pachem parfému vystřelím kouli temnoty, která při zásahu exploduje neskutečnou energií. Věděl jsem, že mne sleduješ ženo. Ale musím tě ujistit, že teď na tebe nemám čas. Tohle je osobní záležitost. Tak se prosím drž stranou. Řeknu a otočím se. Takže jeho meč ještě slabý není. Ale i tak jsou dva. A jsem v pevnosti upírky. ALe odněkud to tady znám. Ty runy, obrazy, prostředí, všechno mi to něco připomíná. Opět soustředím kouli temnoty, a vystřelím ji proti komnatám, kde jsem zahlédl Danarona. Mohutná exploze otřese vnitřkem komntaty. Pokud jsem ji odpálil, či ji zastavila magie je už jedno. Jsem silný, a on ne. Na ničem jiném nesejde. Runy mého meče se rozzáří jako slunce, stejně tak ičerný safír mé zbroje. Ale barva se ze žluté změní na černou. Je to temnota. Vlaje kolem mne jako mlha, která vychází z mého těla. Jdu dál k zavřeným dveřím, a s taseným mečem čekám.

Rhiannon Lyell Delight - 25. března 2010 20:27

Panství Konečně se ukázalo, kde bude boj probíhat. Zůstanu dál ukrytá ve stínu stromů, které kryjí celou mou drobnou postavu. Zamyslím se krátce jestli bych neměla zakročit.Nakonec si uvědomí, že to není moje starost a dobrých skutků už jsem za posledních pár dní udělala dost. ,,Teda vlastně jeden” Ušklíbnu se nad tou představou, zdá se, že mi to stačí a jsem spokojená. Pomalu se posadím do trávy pod strom a opřu se zády o jeho kmen. Zvířátko mi dělá stale společnost a ulehne vedle mě. Nějak mi nevadí, že se samá kost a pohodlně sin a něj odložím dlaň jako bych jej chtěla pohladit, což samozřejmě ani nejde. V tom na mě vystřelí koule temnoty.Kousek se podsunu,aby mě vůbec nezasáhla. ,,neměj obavy …do toho se plést nehodlám a díky za společnost“opáčím a ušklíbnu se nad kostnatým zvířátkem. …nejsem posel dobra“posledních pár slov dodám s nádechem ironie, který je dosti patrný . Spokojeně se uvelebím na místě kde mám dobrý rozhled.

Ragmir - 25. března 2010 20:30
	Panství Když promluví upírka, usměji se. Otočím se a ukloním se, V tom případě příjměte mou nejhlubší omluvu madam. Řeknu a opět se otočím k bráně. Stále je ticho, a mne to začíná pomalu nudit. Asi mnichovi pomohu.

Drusila Von Teese - 25. března 2010 20:46

Panství-hala Tenkrát nebyl sám, teď je. A my jsme dva. Nezapomeň na včerejší noc. To co se stalo dalo nám objěma sílu toho druhého. Stačí se jen soustředit a všechna má magie ti bude k dobru, máš mou sílu, mé schopnosti i myšlenky. Nenechám ho, aby ti ublížil. Jsme na mém panství, celé to tu slouží mě, všechno hraje v náš prospěch. Stromy, vítr, vzduch, voda, oheň... všechno. Nikomu nedovolím, aby mi ho sebral, když už sem na něj tak dlouho čekala. Ta rudovláska je venku také, cítím ji, ale ona nebude problém. Nevstoupí do boje. Dlouze se zadívám Danaronovi do očí... Vyhrajeme, slibuju a políbím jej.

Danaron - 25. března 2010 21:04

Panství Drusili-hala Nezapomenu na tu noc, ano jsem dva. Šáhnu za záda a vytáhnu dýku a i ona se pokryje stejným světlem jako meč. Za šklebím se. Doufám, že se do toho Rhiannon nezaplete, nechci aby stála proti nám. Pak zavři oči a mé rty se chvějí, pak otevřu oči a v nich se ukáží jiskry moci a magie, spojené s mou profesí. Políbím Drusillu a podívám se jí do očí. Potřebujeme ho dostat sem, no on půjde sám, jak by pověděl ten chlupáč, dneska je hezkej den. Zasměju se. To je podruhý co při mě není, když tohohle chlápka potkávám. Pak se ale zachmuřím. Ještě si dáme chvilku na čas a pak to rozpoutáme. Pomalu začnu sestupovat po schodech dolů do haly. Temný po věděl, dneska je dobrý čas na smrt mnichu. Ale já umírat nehodlám. Stůjte při svém služebníkovi bude to pořebovat, bohové. Kolem těla se mi utvoří jedna z aur moci. Trocha sil mi chybí, ale co se dá dělat. Pujde to i bez ních.

Ragmir - 25. března 2010 21:15

Zámek Ano ! Moc se zvětšuje ! Sílí ! Cítím to ! Lepší už to být nemůže. NEž odejdu tak se zastavím. Otočím se na upírku a utrhnu si jeden safér ze zbroje. Prosím Vás mylady, o poslední službu, mé osobě. Doneste tento safír prosím drahé Lady Vanesse. Je jedna zvašeho druhu, takže ji najdete lehce. Řekněte ji prosím, že jí děkuji. Žemi pomohla dostát svému osudu. Usměji se. Je to poprvé za několik staletí, co žádám někoho, aby za mne něco vyřídil. Dejte jí ho. Prosím vás. S těmi slovy se rozběhnu obrovskou rychlostí proti vratům do sálu odkud cítím Danarona. Silou temnoty rozrazím vrata a když uvidím páreček, rozesměji se. Je vskutku ironie, že kněží, který mnoho let vraždil a vyhledával upíry, aby je zabíjel skončil s jedním v objetí. Rozesměji se, nakonec se uklidním a ukloním. Ale kde jsou mé manýry, jsem Ragmir "nekromancer severu" a přišel jsem si pro Danarona. Řeknu a zaujmu bojové postavení. Temná mlha jenž ze mne vychází zaplní polovinu místnosti.

Drusila Von Teese - 25. března 2010 21:25

Hala Připraveni k boji stojíme v hale, když tu se náhle rozletí vstupní dveře a v nich on... chvilku se jako by posmíval, pak se představí, ale má smůlu. Síla magie, ktreou byly dveře zavřeny jej vyhodí před zámek na zem a dveře se opět zavřou... No, tak aspoň vim, jak vypadá.dodám ironicky. mávnutím ruky se dveře otevřou klidně a pomalu. On, ležíc venku na cestě vypadá, jako by jej právě porodila kobyla... Vítej.... přišel si na smrt? Jak milé, že šetříš naše kroky. Drusila Von Teese mé jméno, vládkyně zdejšího panství... zdvořile se ukloním se záští v očích. Pevně dřímám svůj meč a soustředím magii na doplnění Danaronových sil

Danaron - 25. března 2010 21:59

Panství Drusili-hala Schovám dýku. Podívám se na nekromancera a pomalu se vydám k němu. Měl jsi zůstat tam kdej si byl. Povím a cítím, jak se mi síli zase obnovili a i trochu navýšly. Mi dva se známe, takže představování není nutné. Mé oči se podívají na Rhiannon, ale jen na chvilku pak se můj pohled zase vrátí k nekromantovi, má nazpět své sily, všechny, to není nejlepší, ne pro mě. Rychle napřáhnu ruku a k nekromancerovi vyšlehne kopí božské magie, bílé světlo jenž mi propůjčila jedna z bohyní abych jej sprovodil ze světa.

Ragmir - 26. března 2010 17:01

Zámek Mocná rána brány, mne odhodí přes celé zelené sady. Zastavím se až když hlavou vrazím do země, udělám ve vzduchu kotrmelec a dopadnu na kolena, po kterých jedu ještě kousek po zemi. Letící kopí božské magie nezastavuji. Roztáhnu ruce, jako bych kopí vítal, a nechám magickou zbroj paní všech bohů, aby magii absorbovala. Kopí se začne ve vzduchu zmenšovat, až se změní v malé světlo v vproudí do mé zbroje. Jeden ze safírů se rozsvítí a runa v něm dostane zlatou barvu. Stojím tam a ruce mi visí u pasu. Jsem zhrbený. Vychutnávám si ten nový nápor síly, která ve mne proudí jako rozžhavená láva. Sevřu pěst a narovnám se. Z mé hrudi stále vychází magický kouř, který se při nárazu magie vytvořil, ale já jdu pomalým krokem vstříc Danaronovi. Upírku ignoruji. Chceš mi doopravdy říci, že to bylo vše, co tě tvůj rádoby tatínek naučil ? Se smíchem zasunu runový meč do pochvy a roztáhnu ruce. Dávám mu další možnost aby ukázal, že aspoň stojí zato, co mu chci říci.

Danaron - 26. března 2010 17:42

Boj Něco zavrčím, když jeho zbroj, absorbuje magii. Tohle to komplikuje. Na jeho smích podpovím svím smíchem pobaveným, ale přesto chladným. Ne tohle mě neučil jak povydáš tatík. Nekromate. Pomalu se vydám k němu a prohlížím si jedho zbroj. Jo bezva mam problém, pohltí magii, nespíš každého druhu, jak svědskou tak božskou, když jí vládnu jen tou božskou, to není dobrý, hmm tak bez magie. A to jsem chtěl mít klidnej den, ale něco mi ho musí zkazit. Zastavím se ve středu haly, zastavím se a usměji se. Povídej co chceš, kromě mé smrti a amrád nemrtvích, hmm a snad ovládnutí světa, že by mojí duši ? co mi povíš nového co jsem neslyšel ? Zeptám se a úsměv mi z tváře zmizí. Pořát ta samá písnička.

Ragmir - 26. března 2010 17:53

Zámek Ne. Nechci ani jedno z toho co jsi řekl. Popravdě jsem tě hledal jen kvůli jedné věci. Ale........ Než kdokoliv zareaguje obklopím sebe a Danrona mlhou, která nás uvede jinam. Nebo spíš, je kolem nás jen neprostupná mlha skrz kterou neprochází zvuk, čas, nic. Když se všude kolem nás objeví tenota, ve které se vidíme jen my dva, založím si ruce na rukou. Řekni mi. Řekl ti někdy tvůj drahý otec, co on a jeho muži prováděli na severu ? V zemích mého lidu ? Pověděl ti o vymasakrovaných vesnicích ? O dětech, kterým vlastním nožem vyžezal srdce a pak je spálil ? A proč ? VÍŠ PROČ ?! Vykřiknu a ruce sevřu v pěst. Oči se mi rozzáří zlatým světlem, ale i když vidím tohoto muže, který stojí předemnou a vím, že patří k mužům velekněze, nebyl tehdá na severu, kdy ten komu věřil zabil všechny které jsem miloval. Víš proč jsem si tehdá přišel ?

Danaron - 26. března 2010 18:26

Zámek- mimo čas. Ocitnu se v jeho realitě, schovám meč, když domluví, ale aru kolem sebe nechám. Nebyl to můj Otec, netuším co dělal on a jeho muži na severu. Takže povídej rychle. Podívám se mu do očí a i mé planou světlem, ale jiným. Netuším proč tu jsi. A nevím proč jsi tehdy přišel, z mého pohledu jsi je přišel povraždit. Procedím skrk zuby a čekám co mi poví, zase cítím ten zápach krve, jeho magii ve vzduchu a své zranění a i rány ze kterých jsem se léčil. copak se dozvím co udělal tem přestavený ? nebo se pletu ?

Ragmir - 26. března 2010 19:20

soukromá zpráva od Ragmir pro V realitě Jeho slova mne zarazila. Velekněž se ani neobtěžoval svěřit své vlastní záměry svým věrným ? To mně překvapuje. Poslouchej mne dobře knězi. Nejsem nekromant, nekromanti zneužívají dar smrti a používají jej ke svým zájmům, aby se vyhnuli smrti. Já jsem bojovník smrti. Když smrt dá rozkaz, provedu jej bez jakkéhokoliv dotazu. chvíli mlčím a vyvolám pomocí magie obraz. Je to obraz do druhé reality, přesněji do minulosti. Ukazuje to mou vesnici, potom obraz velekněze, který svůj meč provrtal skrz ženu držící dítě. Když žena z posledních sil zvedá ruku, vrazí ji velekněz meč do krku a nebohé batole skopne do ohně. Muži ses rpy běží na pomoc ženám a dětem, ovšem kněz je spaluje mocí bohů. Pak přicházím já. Stejný jako jsem ted, a utkávám se v boji s velekněžím. Vystřídáme si pár tvrdých kouzel a dobrých úderů mečem, ale nakonec mne udolal magií a prorazil mi svůj posvěcený meč hrudí, než jsem padl. Obraz zmizí. Teď už chápeš proč jsem to udělal ? Všichni muži, krom tebe byly s ním na severu, a vyvraždily 4 vesnice, chudých lidí, kteří nemohli zaplatit tvému veleknězi měsíční poplatek. Mlčím. Oči mi nyní září jako slunce. Ovšem potlačím to. Už to chápeš ? Řeknu a nevydržím to, a zlomí se mi hlas.

Danaron - 26. března 2010 19:56

soukromá zpráva od Danaron pro Poslouchám ho a dívám se na jeho obraz, necítím z toho klam, tvář se mi zkroutí hnusem, část svého života bojuji proti takovím zrůdám a nakonec.. Chápu, zruš tohle a promluvíme si normáleně, bojovníku smrti. Nechce se mi z toho dostávat a ještě jedna věc Smrťáku. Zadívám se mu do očí. A tu si pamatuj jasný?! Nebyl to můj velekněz byla to jen náhoda, že jsem tam byl, nebo to jsem si myslel ale už vím že to nebyla náhoda. Povím tichým hlasem. Jak tohle mohl molh šmejd udělat. V době kdy se to stalo jsem byl jinde, daleko o těch vesnici. Zavrtím hlavou a čekám až zažene tu mlhu.

Ragmir - 26. března 2010 20:04
	soukromá zpráva od Ragmir pro Mimo realitu Necítím z jeho hlasu žádnou lež. Mluví pravdu. Usměji se. V tom případě máš pravdu bojovníku bohů. Není třeba dál bojovat. Ještě než zvednu ruku ukážu na něj prstem. Ale pamatuj. Já jsem bojovník smrti a ty bojovník bohů, ať tě nikdy nenapadne, že by mohlo mezi námi existovat něco jiného než nepřátelství. Promluvím tvrdě, a nakonec odvolám mlhu.

Ragmir - 26. března 2010 20:12

Zpět v realitě Když vidím Danarona a tu upírku, musím se té představě zasmát. Je to opravdu ironie. Bojovník bohů a upírka. Někdy má i osud smysl pro humor. Otočím se, a dál už nepromluvím. Jediné co udělám je, že ze sebe vytáhnu svatou magii Danarona. Světlo se opět změní v oštěp a zase zpět v kouli energie. Síla se vrátí do jeho těla, amněla by ho posílit. Je to opravdu ironie. Táhnu se za tebou celou tu dobu a dopadne to takhle. Kdo by tomu věřil. Naposledy se otočím a podívám se jak na upírku tak na Danarona. Usměji se. Hlavou mi projede docela zábavný nápad, ale nechám ho býti. Doufám, že se už nikdy nepotkáme. S těmi slovy odejdu a od rudovlasé upírky si pomocí telekineze vezmu zpět safír, který se spojí s mou zbrojí. Sbohem. Upírko. Vyřiď Vanesse, že ji vyhledám, až příjde čas. S těmi slovy se otočím a vycházím pryč z hradu. Tedy aspoň bych chtěl, ale brána je zavřená. Mohl bych požádat o povolení odejít ?! Jo a jak daleko sahá Vaše panství paní ? Nerad bych se tu potloukal. Zavolám za Drusillou. A doufám, že otevře, abych se tu už nemusel zdržovat. Ze všech těch květin aživota se mi dělá špatně.

Danaron - 26. března 2010 20:36

Hala Drusily zámku. Postavím s se vedle Drusilli a kolem mě se přestane vznášet aura boha světla a mé zbraně jsou v pochvách. Vrátí mi magii a já pocítím nával sil, jak se do mě vrací i bez meditace, odpočinku a modlitep. At se nikdy nepotkáme, je to ironie, bohové se chtěli pobavit, nepotkáme se pokud budeme oba zastávat to své, já dělat to pro co jsem byl vybrán a i ty. Povím mu a sleduji, jak odchází. Takovou dobu dělám to co pomě bohové chtějí, ale něco je i na něm. Oba máme své úkoly v téhle hře. Oči mi přestanou svítit mocí bohů a dostanou zase černou barvu.

Ragmir - 26. března 2010 23:34

Zámek Danaronova slova o zábavě bohů mne zarazí. Je to možné ? Dovolila mi smrt celou dobu takhle žít, jen aby se bavila ? Ne to není možné. Nemůže. Usměji se. Pár slov a už bych pochyboval o někom, kdo mne spasil. Je to opravdu zábavné. Taková naivita, slepota v pomstu. A přitom bych, jak vidím přerušil dokonalý pár. Uchechtnu se. Celý náš život je hra Danarone, nato nezapomínej. Čekám pokud chce ještě něco říct. Přitom si opět nasadím kápi, aby krom mých očí, které září zlatým světlem zakryl vše temnotou. Stín jenž hází slunce zakrývá mou tvář. Vskutku, dnes mohl být krásný den. Jak vidím jsou třeba odpovědi.

Drusila Von Teese - 27. března 2010 11:19

Hala Pomyšlení, že nesmím zasáhnout do boje, že tomu musím jen přihlížet mne spaluje. Stojím na schodech haly a mám poct, že bych byla schopna jej zabít jedním pohledem. Když vidím, jak jeho zbroj pohlcuje magii, tak se ušklíbnu... ano... dalo se to tušit, že bude připraven. V tu chvíli se Danaron i s ním ztratí v oblaku mlhy a v mém světe se v tu chvíli zastaví veškeré bytí. Zůstal v tom sám, necítím jej, nevím kde jsou. Nemůhu mu pomoci... Stojím tam, naprosto bezradná... Netrvá to dlouho, ale me to prijde, jako celé roky a najednou se ti dva objeví tam, kde zmizeli. Najednou se vše okolo opět vrátí k životu. Když se rozejde směrem ke mě, cítím snad i tlukot srdce. Vyslechnu si prosbu Ragmira o opuštění mého panství.... Mávnu rukou a otevřu bránu... Jdi a nikdy se nevracej, nejsi tu vítán, ani ty, ani Tvé magie. Mé panství je všude tam, kde cítíš mou moc. jakmile opustí bránu, opět jí kouzlem zavřu a pronesu zaklínadlo. Otočím se na Danarona a obejmu jej... Nic se ti nestalo řeknu s citelnou úlevou

Ragmir - 27. března 2010 11:50

Zámek Když Drusilla otevře bránu a promluví, rozesměju se. Neboj se, upírko. Už mne nikdy neuvidíte. Doufám. Bohové si prostě dělají co chtějí. Jdu pomalým krokem. Když se za mnou zavřou mocná vrata, jdu stále pomalu. Jdu tak celou dobu, než pocítím vyprchání drusiilini magie. Celou tu dobu přemýšlím o své domovině, o svém osudu a poslání, které jsem tehdá o smrti dostal. Hledej, dokud nenajdeš toho, kdo ti ublížil nejvíce. Tyhle slova jsem tehdá od smrti slyšel naposledy. Od té doby ke mně nepromluvila. Slunce výjde až na obzor a ozáří mé oči. Je čas. Obnovit kruh. S těmito myšlenkami se ještě naposledy zastavím u hranice Drusillina panství. Pokleknu a vytasím meč. Špičkou meče udělám do země značku. Je to kruh s křížem uvnitř. Snad si ještě vzpomene co její předkové představovaly. V okamžik se můj runový meč rozsvítí magií a já jej vrazím přesně do bodu kruhu. Malý kruh se rozsvítí jako slunce, jenž osvěcuje mé tělo a dodává mi teplo. Po chvíli záře zmizí stejně jako se objevila. Vzpomínej dítě. A poznej, to co bylo ztraceno. Opět se zvednu a vrazím meč do pochvy. Tenhle znak tu už zůstane navždy. Já jdu dál, a neohlédnu se. Není třeba. Čeká mne práce. Spousta práce.

Danaron - 27. března 2010 11:58

Hala Drusily zámku. Už nic neříkám jen jej sleduji, jak odchází, s každým jeho krokem, je pocit zla dál a dal medailon na mém krku začne pohasínat a za chvilku není po jeho svitu ani památek. Usměji se když mě Drusila obejme, s úsměvem jí sevřu v náručí. Nakonec jsem rád, že to tak dopadlo. Povím s úlevou. Ikdyž pořád tu je mnoho otázek, na které neznám odpovědi.. Pomalu se nadechnu a podívám se Drusile do očí. Nemusím si nikde v lese léčit rány a do rána se dívat do ohně. Pojťmě nahorů. V mém obličeji je vidět úleva, ale i něco jiného, něco jako zamyšlení. Rukou pomalu přejedu jílecc meče a znovu se rozhlídnu po hale. Jak dlouho, kolik měsíců, roků, přijde mi to, jako věčnost. Všude kam jsem přijel, mě dřív nebo později čekal boj, s něčím co zabíjelo a vraždilo pro zábavu, moc, vypálené vesnice, rozbořené domy a já tomu nikdy nemohl zabránit, jen jsem useknul hlavu tomu co to způsobilo, zabiji to,zabráním aby on nezabíjel další lidi. A co mě čeká ? další boj, občas léčení po cestách. Snad to tentokrát bude jiné. Rád bych poznal tvé služebnictvo, a alespoň na chvíli opřel meč o stěnu. Povím potichu. Někdy mě ta práce nebaví. Svěsím hlavu a zavřu oči, když si vzpomenu na to, co se mi stalo asi před rokem a půl a znovu mi je z toho na nic, pomalu vydechnu a zakroutím hlavou. Nemohl jsem tehdy udělat víc. Zapudím tu vzpomínku a znovu se podívám do očí Drusilli.

Drusila Von Teese - 27. března 2010 12:08

Hala, komnata když mne Danaron obejme vím, že je vše v pořádku, alespon na chvíli. Má ve tváři spoustu myšlenek se kterými mu ani já nemohu pomoci. Ruku v ruce stoupáme po schodišti k mé komnatě. Služebnictvo ti ukážu, jakmile se probudíme. Bude ti plně k dispozici, cokoli si budeš přát, splní ti. Po příchodu do mé komnaty odložím meč a cítím úlevu. Odlož zbraně, teď je nebudeš potřebovat... minimálně do chvíle, než se sám rozhodneš. řeknu Danaronovi při pohledu do očí. Udělám potřebný jeden krok do jeho náručí. Dnes už seš jen můj. Žádné zbraně, minulost, nepřátelé... Teď jsme jen my dva a tenhle pokoj. Začnu Danarona odzbrojovat a svlékat... sundám plášť a košili a odvedu jej do protějšího pokoje, kde je velká vana plná horké vody...

Danaron - 27. března 2010 12:33

soukromá zpráva od Danaron pro Hala komnata Nechám se odvést, jen u schodiště se na chvilku zastavím, abych si vzal vak, který jsem tam odložil. Když se dostaneme do komnat, zatím co ona odkládá zbraně, já pod okno položím vak. Otočím se a pousměji se. Budou tu opřené, dokud nebudou potřeba. Sevřu jí pevně v náručí, když udělá ke mě krok a obejme mě, pak se nechám odzbrojit, jen stáhnu ze svého meče a díky kouzlo aby ji neublížilo. Její rychle a šikovné prstíky mi sundají plášť a za krátkou chvilku si poradí i s košili, oboje skoční s tichým zašustěným na zemi, jediné co mi nechá na hrudi je medailon a ten si sundám sám a podložím jej na stůl. Pak vstoupíme do vedlejší místnosti, usměji se, když se podívám jak se nad vodou vznáší mlhaví opar páry, pomalu obejmu Drusillu a mé prsty jí pomalu zaváží tkanici a uvolní korzet, o malou chvilku se její oděv se sametovým zašustěným svezou na podlahu a pomalu jí políbím na rty. Ano dnes už žádný boj jsme jen my dva, my jedno tělo jedna duše. Usměji se a znovu jí políbím, všechny obavy vzpomínky zmizí když se jí podívám do očí a usměji se. Nebudu tvém služebnictvu nic chtít, sám si umažu ruce, až budu kydat hnůj tvých stájí, až budu spravovat ohrady pro koně. Dělat cokoliv, jiného než někam putovat, umazat si ruce od něčeho jiného než od krve ani nevíš, jak se těším na to až mě bude bolet tělo po něčem jiném než po boji naživot a nasmrt. Usměji se a znovu jí políbím na rty. Ale teť nás čeká jen vana teplé vody a tvé lože, tvé obětí. Usměji se a pomalu si sundám kalhoty než zlezu do vody a posunu se a dívám se na ní.

Drusila Von Teese - 27. března 2010 12:44

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Koupelna v jeho náručí je bezpečno, tak krásně bezpečno... Ano, dnes už budeme jen my dva. Nechám jej, aby se ponořil do příjemě teplé vody a následuji jej. Voda nás obklopuje tak zvláštně. Cítím z něj topuhu, touhu po klidnu, alespon ne nějký čas. Jeho životní úděl není lehký, ale kdybych jen věděla, jak mu pomoci. v zajetí horké vody se mu položím do náruče... Měla jsem strach, že se ti něco stane, že už se mi nevrátíš. pod hladinou jej ochopím za ruku. Že bych byla opět sama... nechci tě ztratit, ne teď. Když jsem na Tebe tak dlouho čekala. Vynořím naše dlaně z pod hladiny, pustím jeho dlaň a chvíli do ní hledím. Máš krásné ruce, škoda že v nich neumím číst, políbím jeho dlaň. Co cítíš?, zeptám se hloupě, ikdyž vím všechno

Danaron - 27. března 2010 13:06

soukromá zpráva od Danaron pro Koupelna Sleduji jak vleze do teplé vody za mnou, obejmu její tělo a usměji se. Víš pokaždé, když jsem nucený vytáhnout meč a připravit se boji, pokaždé když šáhnu po své moci, když prosím o pomoc bohy, se bojím že zemřu, ale ne proto, že bojím smrti, ale že tuším co se stane, když zemřu, že další lidé budou trpět. Ale tentokrát jsem myslel jen na to že tě nevidím, že tě neobejmu a nepolíbím. Povím potichu a sevřu její ruku a políbím jí na rty. Když mě políbí na dlaň usměji se. Radost z toho že jsem s tebou, cítil jsem tvé rty, chladné, hladké, plné a tak krásné, jak se pomalu dotýkají mé kůže, mé dlaně. Popíšu jen část pocitů, protože zbytek ví, vše ví. Pomalu zvednu ruku, protne hladinu a pohladím jí po vlasech a usměji se. Poprvé, za tu dobu, po tolika hrůzách a zvěrstvech co jsem vyděl mám pocit, že někam patrím, k někomu, kdo mě bude brát takového jaký jsem. Kdo neuhne pohledem, když se dozví pravdu o mě. Kdo je opravdu rád že je semnou děkuji. Pomalu se nakloním a polím její rty.

Drusila Von Teese - 27. března 2010 13:22

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Vím co cítíš, to samé co já. Ani ty si neuhnul pohledem, když si zjistil, že jsem to, co jsem. Dlouhá staletí tyhle zdi nezažily mužskou přítomnost a teď jsi tu ty. Člověk v upířím doupěti a přezto klidný a bezpečný. Udělal si ze mě šťastnou ženu. Nikdy mi nebylo tak, jako je mi s Tebou, vždycky ve mě lidé viděli jen krvelačnou zrůdu bez duše. Řeknu se smutkem v hlase, podívám se na něj a dlouze jeje políbím. Musíš už mít hlad... v pokoji se najíme. Dojdu do kuchyně pro nějaké jídlo, kuchařka všechno vaří v noci. Co by sis dal, nač máš chuť můj pane? cítím jak voda ve vaně chladne... Budeme ještě zde, nebo se přesuneme vedle? Podívám se na něj s chtivým výrazem

Danaron - 27. března 2010 13:53

soukromá zpráva od Danaron pro Koupelna Voda chladne. Nač mam chuť na všechno co není sušený maso, nebo tvrdej chlaba. Usměji se a políbím Drusilu a obejmu jí kolem pasu. Půjdeme vedle a tam se najíme. Usměji se a v mích očích je stejný výraz jako j jejích, chtíč smíšená s touhou a radostí z její přítomnost, z jejího obětí. Pomalu jí pustím z obětí a políbím. Pak vstanu a vylezu z vany a podám jí ruku. Ucítím chlad okolí jak se mi dere na kůži, pomalu natáhnu k ní ruku a usměji se. Dám si to co budeš jíst ty má Paní, krásná paní. Tohle je tvůj zámek a přívětivé místo, tajemné a lákavé, jako ty sama. Usměji se. Jaké jiné místo bych mohl nazývat domovem, pokud ne toto, tak krásné a záhadné ? Zeptám se usměji se. Pro ostatní možná jsi paní z tajemného zámku, ale pro mě, jsi mocná a krásná žena, která si vybrala podivného a tuláka, stejně jako nebezpečného půelfa, aby ho zahrnula svou přízní za své společnosti. A já jsem rád ve tvé blízkosti. Usměji se a dívám se jí do očí.

Drusila Von Teese - 27. března 2010 14:16

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Mýlíš se Danarone... podívám se do jeho očí.... pomyslím na to, aby byl můj krásný pán zabalen v nejjemnějších růčnících a já ve svém županu... Toho je náš zámek. Je stejně tak Tvůj, jako můj. usměji se na něj. Pojď má lásko, uchopím jej za ruku a odvedu jej do své komnaty. Při otevírání dvěří si představím, že je uvnitř bohatá hostina těch nejvybranějších lahůde a když otevřu dveře... je tam. podívám se mu do očí a a šibalsky se usmějiProsím můj pane:)

Danaron - 27. března 2010 14:32

soukromá zpráva od Danaron pro Hostina Uchopím jí za ruku a s úsměvem na rtech se nechám svéct ke dveřím, ale to co spatřím za nimi mi vyrazí dech, přistihnu se že nedýchám, když překročím práh do její ložnice a očima přejíždím to co jsem ještě nikdy neviděl, nikdy jsem neviděla tak velkou hostinu pro dva. Když vstoupím do místnosti, zavřu dveře a přitáhnu k sobě Drusilu a políbím jí na rty. Anoo náš zámek a naše hostina. Pomalu s ní dojdu ke stolu a usadím jí na židli a znovu jí políbím, když usedám vedle ní, podám jí číší vína a do ruky si vezmu vlastní. Tak na Náš zámek a na jeho krásnou paní. Na Mou paní, záhadnou a krásnou jako tento zámek ale přeci mě tak známou. Pousměji se a přiťuknu si sní a očima se rozletím po jídle, najednou se mi žaludek sevře a já ucítím jaký mám hlad. Pomalu se pustím do jídla a usmívám se. Už dlouho jsem nejedl nic lepšího opravdu. Usměji se, když se podívám na ženu po mém boku, na není alabastrovou pokožku, na její vlhké vlasy, které se stáčejí vlhkostí do lehkého vlnění.

Drusila Von Teese - 27. března 2010 14:41

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro když vidím jeho překvapení z hostiny, mám radost. Je tak galantní, na to, že se ještě před pár dny jen toulal světem je z něj dokonalý muž. Pustil se do jídla s takovou chutí... jako malé dítě... Takže jsme dobrá kuchařka?zeptám se jej s úsměvem... něco málo pojím a poté mě napadne, že bych mu mohla dát dárek... Něco ti chci dát můj pane.. uchopím jej za ruku... Přej si něco... něco hmotného... cokoli... přej si a mysli na to

Danaron - 27. března 2010 14:51

soukromá zpráva od Danaron pro Pomalu dojím a usměji se. Najedl jsem se a dobře jsem si pochutnal, dlouhou dobu jsem se tak nenajedl. Ano vaříš dobře moc dobře. Usměji se a podívám se jí do očí a jsem rád, když v nich vidím plamínky radosti z toho, že mi muže udělat radost i v mích očích je radost. Cokoliv hmotného má Paní ? Usměji se a chvilku pátrám ve své mysli, napadá mě dost věcí, ale spoustu z nich nemotné a hloupé, nebo hmotné a nevhodné. Nakonec se usměji, když pomyslím na malí asi jako nehet velký rudy safír, opřed kouskem stříbrného drátku. Podívám se jí do očí a pokynu hlavou. Tohovo má paní. Povím a čekám, nemusím jí říkat na co jsem myslel protože ona to vím.

Drusila Von Teese - 27. března 2010 14:59

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro a teď se podívej do své pravé dlaně Danaron otevřel dlaň a vypadal, jako by spatřil zázrak. Odteď sdílíme moc plnit hmotná přání... Tak budeš mít vždy to, co si budeš přát. usměji se a políbím jej. Začíná mi být chladno a cítím, jak venku sílí slučení svit. Vstanu ze svého křesla, sednu si mu na klín a obejmu jej. Nakloním se k němu a zašeptám Je mi zima a podívám se směrem k našemu loži

Danaron - 27. března 2010 15:12

soukromá zpráva od Danaron pro Podívám se na svou dlaň a rozničky se mi rozšíří, protože jsem si nikdy nemyslel, že je to možné. Položím kamínek na desku stolu a obejmu Drusillu. To co chci mi sedí na klíně a má kemě daleko blíž, jsi to ty. Usměji se a pak natáhnu, ke kamínku svou mysl, rozzáří se, jako by v něm byla svíčka a na jho ploškách se káže výjev, jak mi sedí na klíně Drusilla. Některé kameny, drahé kameny, jako tento, nají jistí vlastnosti, tenhle dokáže, uchovat energii, ale i vzpomínku a tohle je moc krásná vzpomínka. Má paní. Objasním své počínání, pak pomalu zvednu postavím Drusilu na nohy a sám se zvednu, pak jí vezmu do náručí a políbím na rty. Odnesu na naše lože, pomalu jí uložím a přiryji dekou a chvilku se na ní dívám. A lehnu si vedle ni, pohladím jí po vlasech a políbím na rty. Budu tě muset nějak zahřát má paní, určitě nás napadne jak. Usměji se a pomalu vklouznu i já pod přikrývku a obejmu jí a pomalu hladím po těle. Nebo půjdeme spát ? Pousměji se a v očích mi zablýská chtíč, a touha po ní, když jí pomalu políbím na rty a pak na krk a čekám co poví a co bude její přání.

Drusila Von Teese - 27. března 2010 15:25

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro když mne vezme do náruče a odnese na lože vím, že on je muž mých snů. uloží se vedle mne ajaho prsty jsou tak příjemně teplé. Podívám se mu do očí a oběma nám je jasné, že ani jeden z nás namyslí na spánek. je tak blízko a přece tak daleko... Přitáhnu se k němu tak blízko, abych cítil mou kůži na své a nechám jej, ať činí, jak sám touží. jediné co udělám, zašeptám mu do vlasů... Jsem jen Tvoje lásko a zajedu mu prsty do vlasů spolu s vášnivým polibkem

Danaron - 27. března 2010 18:44

soukromá zpráva od Danaron pro Pousměji se a pomalu jí políbím na rty, cítím její tělo u svého, chladné a vášnivé. Usměji se a podívám se jí do očí, pomalu se sehnu k jejímu uchu a políbím jí na lalůček. A já jen tvůj Lásko, asi nepůjdeme chvilku spát. Líbím její krk a její šíji pomalu ucítí mé polibky na bradavkách, pomalu si s ní mi hraji jazykem, zase se vrátím k jejím rtům a líbám je, cítím její dech na svých rtech, jak mi oplácí polibky, jak se její tělo ke mě tiskne. Lehnu si na záda a jí si přetáhnu, cítím její pevná ňadra na své hrudi, podívám se jí do očí a usměji se, pohladím jí jednou rukou po vlasech a druhá lehce přejede po jejím těle, a hladí jí pomalu po zádech. Tohle je krásný pohled. Usměji se a mírně nadzvednu hlavu a políbím jí na rty.

Drusila Von Teese - 27. března 2010 18:58

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Na spánek máme času dost odpovím mu tiše s usměvem. Nechám jej, aby si se mnou hrál do chvíle, než si lehne na záda. Vicítím šanci a s jeho pomocí si mu lehnu na tělo. Jeho mužný hrudník se tiskne k mým ňadrům, líbám celé jeho tělo, je tak krásné, tak žhavé a vášnivé. Neudržím se, abych si nekousnula, samozřejmě, že velice jemně a nežně... poté se mu zadívám do očí a políbím jej... pomalu se polibky přesouvám ze trů, přez krk na hrudník. Pokrčím kolena a posadím se na jeho klín. Cítím jak do mě proniká, jak roste jeho vášeň. Začínám se vlnit v bocích, nechávám jej plně si vychutnávat každý pohyb, každý dotek. Nežně zatínám nehty do jeho kůže, jeho horkého vlhkého těla. Vlasy mi zakrývají celá záda, ramena a sahají až pod bradavky. Vypadá tak spokojeně... Vnímám každý jeho dech, každý stah srdce...Slastně přivírá oči, vrní jako kočka... moje kočka

Danaron - 27. března 2010 19:27

soukromá zpráva od Danaron pro Usměji se když využije nabídnutou šanci mě vlastnit a dělat si semnou co chce, chci aby ona měla vládu a toho využije, cítím její vášnivé polibky po mém těle mezitím, co jí hladím po těle, když mě kousne do rtu, vášnivě jí políbím na rty a v očích se mi ukáží jiskřičky cítím, jak do ní pronikám a trošku zakloním hlavu, pak se její boky začnou pomalu a něžně vlnit a já vrním blahem. Se slastným pohledem sleduji, jak se na mě pohybuje, cítím každý její pohyb, přivírám oči a vrním slastí. Pomalu ji hladím po tele, po zadečku, pomalu hladím její tělo, moje doteky pokračují nahoru k jejím ňadrům pomalu je hladím a laskám je doteky. Cítím, jak se jí hrudník zvedá a klesá, jak se pomalu vlní, jako had vášně. Pomalu jí přesunu vlasy na záda a dál si pomalu hraji s jejími ňadry, oči přivá oči a z úst jí unikají slabé steny, zase jsme jedno tělo. Ano na spánek bude času dost. Povím potichu a hlasem zastřeným touhou a slastí.

Drusila Von Teese - 27. března 2010 19:41
	soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro mé boky se začínají zrychlovat, stejně tak vzdechy... začínám sténat. najednou mě soci bleskne hlavou a já zpomalím, položím se na jeho hrudník, prsty obou rukou zajedu do vlasů a zadívám se mu do očí... Cítíš to? To co se ti snažim říct?

Danaron - 27. března 2010 19:55

soukromá zpráva od Danaron pro Ucítím, jak se jí něco mihne hlavou a její pohyby začnou pomalu zpomalovat a pomalu si na mě lehne,ucítím její tělo na svém. Máše dechy jako by byli stejné. Pomalu jí obejmu, když se na mě položí, obejmu jí a pomalu jí políbím na rty a chvilku se jí podívám do očí. Povídej. Zeptám se, ikdyž vím co, je to hloupé, ale chci to slyšet. Uslyšet to z jejích úst. Hledíme si do očí a čekám.

Drusila Von Teese - 27. března 2010 20:10
	soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro když ucitím jeho pevné objetí, políbím jej vášnivě a zadívám se mu do očí...s Tebou je mi krásně, ty si mi ukázal, jaká mám být, ty si mi dal smysl budoucích dní...Jsi to nejlepší co mě potkalo. Miluju tě Danarone... zašeptám při pohledu do těch krásných očí

Danaron - 27. března 2010 20:28

soukromá zpráva od Danaron pro Podívám se jí do očí do těch oček a její slova mi zní v uších. Chci aby to neskončilo, je mi s tebou dobře, už to není jen boj a další boj neustálá pouť. Ty jsi mi klidné chvíle obětí. Chci je povědět Drusillo Von Teese. Miluji vás, jsi to nejkársnější a nejlepší co mě potkalo. Pozvala jsi mě k sobě do svého sídla…Stála mi po boku. Pomalu jí políbím na rty a pousměji se. Znovu se podívám do jejích očí a vášnivě jí políbím. Zase mám důvod, našel jsem to co jsem si myslel že nenajdu co jsem si myslel, že mi je odepřeno našel jsem tebe. Povím potichu a dívám se jí do očí.

Drusila Von Teese - 27. března 2010 20:41

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro ve vášnivém obětí, vyznávajíc si lásku na počátku něčeho nového. Počátku..doufám že společného života. Překulím se na záda svým pohybem jsme překulila i jeho na mě. Je mi najednou tak jinak, tak plně, cítím se neskutečně šťastná. Propnu se v zádech a přitisknu své rty k jeho... je můj, můlj krásný, milovaný muž. Stále ve splynutí, opět se mi zrychluje dech. Je tak vášnivý, tak krásný, jeho vlhké tělo ve mě vyvolává neskutečné myšlenky. Jemně jej koušu do rtů, lalůčku, krku a bradavek. Kousání střídám s polibky a naopak. Hladím jeho silné paže. Každý jeho pohyb mnou projede, jako blesk

Danaron - 27. března 2010 21:06

soukromá zpráva od Danaron pro Usměji se, když změníme polohu, cítím její dech její tělo, jak se jí zrychluje dech, naše těla se pomalu pohybuji. Cítím její rty na svích, na svém těla, je tak krásná a vášnivá má, má žena. Pevně jí sevřu v náručí a i mé polibky jí vášnivě líbají na rty, krk ňadra, bradavky. Neudržím se a lehce a vášnivě jí koušu a líbám. Mám pocit, že se známe celou věčnost. Snad porvé po dlouhé době jsem šťastný, tisknu se k ní a pomalu se pohybuji a líbám její rty, dech se mi zrychluje a mé teplé a vlhké tělo se tiskne, k jejímu chladnému, cítím každí její zrychlený nádech, každý pohyb jejího těla, jak se napíná a povoluje v souladu s mím… Skrz rty jí potichu unikají slastné povzdechy, blaha a slastí, zatím co jí potuchu vrním, jen pro ní. Pro ženu kterou miluji, pro silnou, krásnou a vášnivou ženu, jako oheň. Usměji se když ucítím tu záplavu krásných pocitů.

Ragmir - 27. března 2010 21:10

Má cesta Jdu skrz temné lessy, a každý strom, kousek trávy, stopa zvěře, všechno mi tu připomíná mou domovinu. Tak krásný kraj to byl. Plný radosti, plný lásky. Myšlensky mi zůstanou stát nad mou rodinou, kterou před mýma očima probodli. Ten moment, se mi doslova vypálil do paměti. Nikdy nato nezapomenu. Na tu strašlivou bolest. Ne ten den, kdy jsem poznal smrt, a ona mi darovala život. Život, který mne změnil. Pokaždé když si vzpomenu na svou osobnost, ještě před setkáním se smrtí, probodne mé srdce ostrá bolest. Je to už dávno, a mně se přesto zdá jakoby to bylo včera. Vzpomínám si na silný vítr severu, který mi rozhazoval vlasy. Vzpomínám si na lovení zvěře s mým otcem. Vzpomínám si na vše. Vše co jsem ztratil. Jdu dál, až se opět přiblížím k civilizaci. Je to malá vesnice. I tak tu je dostatek stráží temného. Zřejmě už chápu, co mi tehdá dala smrt za úkol. Ten kdo ti ublížil nejvíce. S pevným výrazem a kápí přes hlavu jdu vstříc proti strážím. Nenechám je jakkoliv zareagovat. Koulí temnoty nechám explodovat jejich těla než zareagují. S temnotou kolem sebe vstupuji do města, s mečem stále v pochvě. Nechť tedy povstanou. Aby mohli znovu bojovat za své domovy. Jdu dál, a oči se mi opět rozzáří mocí.

Drusila Von Teese - 27. března 2010 21:13

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro ano, je to on. S neutuchající vášní jsme teď asi nejšťastnější lidi šikoro daleko. Jeho horký dech se mi sráží na kůži v drobné krupičky, opět se i moje kůže začíná zahřávat, přejímám horkost jeho těla na své... jeho vzdechy jsou tak uklidňující, steny jsou nejkrásnější hudba, jakou jsem kdy slyšela. Stále rychleji se pohybujeme do rytmu našich vzdechů. Každou chvílí se dostaví pocit absolutního štěstí...

Danaron - 27. března 2010 21:49

soukromá zpráva od Danaron pro Líbám její rty a cítím, jak se její tělo otepluje, naše pohyby jsou rychlejší stejně tak i dech je rychlejší, cítím jak se potím, vášnivě jí líbám a sténám slastí a v odpovědi slyším její steny, tak krásné a vášnivé. Podívám se jí do očí a uvidím v nich chtíč a vím že za chvilku bude ukojen stejně jako můj. Proč tohle nemůže trvat věčně. Bleskne mi hlavou a políbím jí na rty, chci jí něco říct, ale mám pocit, že slova jsou zbytečná, teť když jsme jedno tělo, jedna duše, je to tak krásný pocit, divoký a vášniví sladký, mam pocit, že její rty chutnají jako jahody a jako bych je i cítil, když jí líbám na rty, lehce jí kousnu, do spodního rtu.. Cítím její zrychlený dech a její slastné steny mi znějí krásně a nádherně, jako zpěv ptáků.

Drusila Von Teese - 27. března 2010 21:57

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro stále se stupňující vášeň je záhy vypuštěna ve slastném výkřiku uspokojení.... Nelze jeje nemilovat, on je, je dokonalý. Pomalu se položím vedle něj a nechám se sevřít do náruče. Co si mi chtěl říct, lásko? Obě těla se pomalu uklidňují, stále cítím, jak jeho srdce buší rychlejí, než je běžné... Kéž by to takhle zůstalo a ty už mne nikdy neopustil už bez Tebe nechci být Danarone

Danaron - 27. března 2010 22:21

soukromá zpráva od Danaron pro Naše pohyby se zpomalili a nakonec si ležíme v obětí, pomalu jí hladím, natáhnu se pro deku aby nás přikryla a usměji se na ní, když jí pohladí po vlasech a pomalu políbím její rty. Příjde mi tak dokonalá Kéž by to tak bylo navěky, jsem rád že tě můžu objímat, že tě můžu milovat, že se budu mít kam vracet. Podívám se jí do očí, stále mě udivují, tak hluboké a krásné, mocné a staré, pevně jí držím v nárůčí a dívám se na ní, jako bych jí nikdy nechtěl pustit, políbím její rty a zavřu oči. Tak přeci jen ten den hezky začíná. Povím unaveně a šťastně usměji se. A pomalu usínám v obětí ženy kterou miluji. Jen na chvilku se prospím. Povím potichu a má mysl se lehce oře o její a pak vystoupí z těla, aby nabrala nových sil, tolik potřebných sil, pro boje, ale už ne jen pro boje. Usmívám se, jak jí objímám a spím, je vidět že poprvé, za dlouhou dobu se celé mé tělo i mysl cítí šťasny a to jen díky ženě v mém obětí, upírky, mocné kouzelnici, ale hlavně té kterou miluji.

Drusila Von Teese - 27. března 2010 22:36
	soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro usínám v náruči milovaného, krásného muže. Usínám v této posteli již několik set let, každý den... Ale dnes poprvé mám pocit, že se ráno musím probudit... Kvůli němu, abych jej políbila, posnídala s ním, ukázala mu zbytek panství... Usínám s krásným pocitem, usínám a vím, že jej miluji

Danaron - 27. března 2010 22:51

soukromá zpráva od Danaron pro Pokoj probuzení Pomalu se probudím a podívám se na spící Drusillu, dívám se jak pomalu oddechuje, tak klidně a spokojeně, pomalu jí hladím a dívám se na ní a usmívám se a čekám až se probudí, asi bude něco k poledni, nevím jak dlouho jsem spal, ale poprvé po dlouhé době, jsem rád, že se probouzím v posteli, ve většině případů jsem se léčil ze zranění, když jsem se probouzel v posteli v chrámech a má zranění byla těžká a já byl slabí, ale tentokrát ne. Ale dnes ne, dnes jsem se probudil vedle, ženy kterou miluji, krásné ženy.

Rhiannon Lyell Delight - 28. března 2010 11:38

Les a město Vzápětí , kdy je rozhodnuto, že se nic víc dít nebude.Zvednu své drobné tělo ze země a zamířím lesem pryč. ,,Vyřiď si to své upírce sám..“opáčím klidně,nehodlám se stát poslíčkem.S hrdě pozdviženou bradou zamířím zpátky k městu,abych znova ukojila svou neutěšenou žízeň. Trvá mi to sice chvíli,ale jakmile se přiblížím k městu nasadím si kápi a hledám zčervenalým pohledem vhodnou kořist.

Drusila Von Teese - 28. března 2010 20:24

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro ze spánku mě proberou jeho prsty na mé kůži... otevřu o či a zjistím, jak kráný je to pocit vidět jako první věc jeho tvář. Příjdu si jako obraz, pozoruje mne s takovým zájmem. Jak si se vyspal, lásko? řeknu tiše s úsměvem a natáhnu k němu obličej pro ranní polibek. Jsi dlouho vzhůru? Spalo se mi, jako ještě nikdy. Celou noc mne hřál, celou noc jsme měla pocit, že mne chrání před celým světem. Neexistují slova k popisu těchto chvil

Danaron - 28. března 2010 22:10

soukromá zpráva od Danaron pro Usměji se a políbím jí na rty, ta chvilka, kdy jsem se na ní díval, jak spí mi přišla až neskutečně krásná, její pomalí dech, jak se jí pomalu zvedal a klesala ňadra, tak klidně a rytmicky odechovala. Spalo se mi moc krásně, skoro jsem se bál probudit, protože jsem se bál, že se probudím v lese opřen o strom a s mečem v ruce, a mou jedinou společností bude ospalí a po ránu mrzutý vlk. Jsem rád že nejsi jen sen. Usměji se a znovu jí políbím na rty. A jak se spalo tobě zlato ? Podívám se jí do očí a nakloním hlavu na stranu. Jsem vzhůru jen chvilku, byl na tebe moc krásný pohled, jak jsi spala a odechovala. Povím potichu a pohladím jí po vlasech, ani nedokážu vysvětlit, jaké to bylo spát po jejím boku, jako by vše co jsem viděl, zažil zmizeli, měl jsem klidný spánek, a v mysli pocit míru a klidu, harmonie. Zasněným pohledem se na ní dívám, pak jí ještě jednou pomalu políbím, snad abych se přesvědšil, že se mi nezdá a pomalu vstanu z postele, dojdu ke stolu, kde před naším milováním vykouzlila hostinu a na malí tác dám pár kousků jídla a i něco sladkého a pomalu se zase vrátím k ní. Dáš si, je to jen něco malého než vstaneme. Usměji se a pomalu jí ke rtům přiblížím červenou jahodu.

Drusila Von Teese - 28. března 2010 22:30

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Spalo se mi tak, jako nikdy dřív. Spát po Tvém boku je pro mě nové, ale už teď vím,že bych tak chtěla spát navždy. políbím jej a pozoruji jak vstává z postele, jde ke stolu a přinese snídani.... Je tak pozorný a má nádherné tělo. ukousnu z nabízené jahody a po polknutí odpovím Dala bych si Tebe lásko a zasměji se. Posadím se vedle nej na postel a něco málo posnídáme. Venku je stále moc slunce, řekla bych něco málo po poledni... Po snídani položím tác vedle postel a ještě se mu položím do náruče. Nechce se mi z postele... Nechce se mi od Tebe odpovím při pohledu do očí

Danaron - 28. března 2010 22:44

soukromá zpráva od Danaron pro Sleduji, jak odnáší tác a jak se mi lehne do náruče, jak tak krásná, cítím, jak mě její tělo chladí, pomalu jí hladím po sametové kůží, hebkých valech, sehnu se abych jí políbil na rty. Trošku se odtáhnu a políbím jí znovu a usměji se. Je mi stebou bobře. Povím když se odtáhnu od jejích rtů a dívám se jí do očí pomalu jí hladíc po těle, bocích, bříšku. No má krásná paní, vílo ze snů a princezno z pohádky, měli bychom opustit naší postel. Usměji se a zase se sehnu abych jí políbil na rty, na dlouhou chvíli naše rty splynou v pomalém polibku a pak se jí podívám do očí. tak krásné, přijde mi tak zranitelná a přesto tak nesmírně odolná. Zase hladím její krásné tělo, které mě pořád udivuje, i přesto že ho znám, pořád se jí dívám do očí.

Drusila Von Teese - 28. března 2010 23:01

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro poté, co se naše rty oddálí vstanu z postele a vydám se ke dveřím, které vedou do mé šatny. po otevření dveří se podívám na Danarona se slovy Ve kterých šatech se ti budu líbit nejvíce můj pane? Nevěřícně hledí do mé šatyn... nechám jej, aby mi šaty sám vybral, on mne bude celý den pozorovat, jen pro něj chci být krásná. Dnes muukážu zbytek zámku, představím mu služebnictvo a dám mu opět nějaký dárek, ráda jej hýčkám. Cítím se po dnešní noci nějaká malátná, možná to bude tím, že nejsem zvyklá spát

Danaron - 28. března 2010 23:28

soukromá zpráva od Danaron pro Pomalu vstanu z postele a jdu za ní do šatny, ale to co uvidím mi vyrazí dech, zastavím se na prahů a nevěřícně koukám, jako bych se dostal, do jiného světa. Světa látek, hromady barev, hedvábí, krajek a já nevím čeho ještě, trvá mi chvilku, než se vzpamatuji, ale mě to přijde jako věčnost. Pomalu vstoupím a dotknu se jako omámen, nějakých šatů ani nevnímám jak vypadají, jen se chci dotknout té krásné látky. Budeš se mi líbit v čemkoliv, všechny jsou krásné. Dostanu ze sebe, pak se otčím, obejmu jí kolem pasu a vášnivě políbím. Ale takhle se mi líbíš nejvíce má paní, ale tahle nemůžeme chodit po tvém paláci. Usměji se a pustím se do vybírání šatů, nevím jak dlouhou jsem vybíral, ale určitě jsem neprošel všechny… Zastavím se i jedněch černo červených, splývavých šatů, zavřu oči abych si představil, jak v nich bude vypadat a posměji se a nakonec jí je podám. V těchto se mi budeš líbit Lásko, ikdyž líbila by jsi se mi i ve kterýkoliv jiných já nikdy jsem nic takového neviděl. Přiznám se a při oblíkání jí pomohu zapnout šaty a její krása v nich mě nemní. Pak opustím její šatnu, dojdu do koupelný, vezmu si kalhoty a pomalu je položím vedle košile s pláštěm, pak se sehnu k vaku a vytáhnu z jen bílou košili a hnědé kožené kalhoty a i já se obleči. Ze stolku si vezmu medailon a odznak svého řádu a zavěsím si jej na krk a schovám pod plátno košile. Nakonec se vrátím ke své černé košili, kalhotů a černému plášti, vše složím na hromádku a na její vrchol položím svou dýku a vedle ní dvě vrhací dýky ze stříbra, celá hromádka stojí vedle opřeného meče. Mlčky se na to dívám, na symbol toho kým jsem, co dělám. Bojovník dobra, bojovník bohů. Kolik jsem viděl zvěrstev, zbytečné smrti a násilí, utrpení. Kolíkrát mi tyto čepele zachránili život a kolik lidí jsem pomohl ochránit. Odrhnu pohled od svích zbraní. Podívám se na Drusillu a udělám jeden krok do její náruče a políbím jí. Půjdeme ? Usměji se na ní a alespoň na chvilku zaženu myšlenky na to kým jsem byl, zase myslím jen nato že jsem sní, že tu jsem jen pro ní a že moje zbraně a černé věci jsou u stěny, kdežto ona v mém nárůčí a na dosah mích rtů..

Lady Vanessa - 29. března 2010 19:04
	Venku před hradem Po tom co Gidamder zdolal šesti metrovou výšku jsme se museli rozloučit. Řka,že musí něco neodkladného vyřídit a tak nekompletní družina přišla o dalšího stoupence.

Vypravěč - 29. března 2010 19:11

Ragmirova cesta pomsty Několik vojáků u bran města padlo ještě dřív než jej vůbec stihli spatřit. Ohromná energie roztrhala jejich těla a jejich duši uvrhla do temnoty.¨ Oči nekromanta zářily a na rtech pohrával letmý úsměv alespoň melého uspokojení. Postupoval skrze nepřátelské město. Obyvatelé se neodvážili vyjít ven a nechali umírat jednoho vojáka temnoty za druhým. Nikdo se neodvážil až na jednoho malého chlapce. Měl umouněné tváře a tmavé rozcuchané vlasy. V očích odhodlaný výraz. Ani ten ovšem Ragmirovi nevstoupil do cesty. Ještě se jistě shledají. V očích chlapce byl nyní tím zloduchem Ragmir.

Ragmir - 29. března 2010 19:21

Vesnice Jdu dál. Masakruji vojáky temného, a nenechávám jejich ubohé meče, aby mne ohrozili. Každá duše hned vpluje do mého meče a zvyšuje mou sílu. Každý koho zabiju, jen zvětšuje můj vztek, dokud nenarazím na chlapce. Chlapce, který mi připomíná mne. Chápu , že to co teď dělám mu nepřipadá jako dorbá věc, ale on to pochopí. Projdu kolem něj a s taseným mečem zabíjím další vojáky temného. Co se nestane je jeden bastard, který se na mne z uličky vyřítí s kopím. A co je nejhorší, je stříbrné ! Bleskový úder sice zastavím rukou, ale špička stříbrného kopí se mi zabodne do ramene. Tentokrát mám opravdu vztek. Rukou zlomím ratiště kopí a jedním rychlým krokem dojdu k vojákovi a zlomím mu vaz. Jdu dál, než dojdu tam kam jsem chtěl. Na hřbitov. Teď začíná ta pravá psina. Usměji se a jdu dál, stále stejným klidným krokem. Pokleknu u hřbitova. Mrtovly tu leží už několik měsíců. Skvělé ! Lepší to už být nemůže ! Soustředím opět temnou magii smrti, a zarazím ruku do země, až mi v ní uvízne až po okraj zápěstí. Magie proudí zemí, a spojuje se s mrtvolami, které se začínají pohybovat. Jejich prázdná těla se už hrnou z kobek hlíny. Jejich pach mne zasáhne do nosu. Ne, tihle tu jsou teprve několik týdnů. No fuj, čerstvě se rozkládací maso ! Dohromady vylezlo ze země asi kolem 35 mrtvol. To pro začátek stačí. Soustředím svou moc na okolí a začnu oživovat mrtvoly temných vojáků, aby přišli ke mně. Sklizeň začíná.

Lady Vanessa - 29. března 2010 19:30

Před hradem Vydala jsem se na cestu. Přemýšlela jsem kam povede. Zmatek ovládl mou mysl. A myšlenky vířily v mé hlavě jako v úlu. Až mně z toho rozbolela hlava. Paprsky dolehly až k mým karmínově rudým očím a nepříjemně mne štípaly. Přivřela jsem je a přehodila přes sebe plášť,který jsem si vzala z Gidamderova pokoje. Aspoň něco. Natáhla jsem si kápi až k nosu a pletla nohama jen tak zbůhdarma. Došla jsem ke starému hřbitovu a něžně pohladila jeden z kamenů. Neudržela jsem tichý vzdech. Kdyby jste tak věděli co se stane... zanaříkala jsem k mohutnému náhrobku z šedé žuly jehož kraje zdobili andělé. Jaká ironie. Pomyslela jsem si. Pak jsem jen seskočila do jednoho hrobu,jehož víku nedávno odhodil Ragmir a po kořenech jsem lehce seskákala dolů aniž jsem se poškrábala. Octla jsem se v podzemním městě v chrámu jednoho z bohů,jehož jméno smetl čas. Dlouze jsme vdechla zaprášený vzduch a jistým krokem se vydala k hospodě. Město jsem znala jako své boty. Přece jen...je to moje město. Uchichtla jsem se.

Ichabod Crane - 29. března 2010 19:30

Hostinec Probudil jsem se po poledni, ke svému vlastnímu překvapení tedy celkem brzo, ale cítil se docela odpočatý. V břiše mi kručelo, tak jsem sbalil věci, které jsem si ani předešlého večera nestihl roztahat po pokoji a došel si dolů na malou snídani. Hostinský tam není. Alespoň ne za pultem. Když se rozhlédnu po místnosti, najdu ho ležet u stěny vedle vchodu. Proboha, co to… probleskne mi hlavou a já se k němu pomalu přiblížím. Nevypadá, že by spal, je v dosti divné poloze. Napadne mě to nejhorší a když mu zkontroluji tep, přesvědčím se o tom. S vyděšeným výrazem od něj odskočím. Musím pryč, rychle, nebo si budou myslet, že jsem to udělal já, začnu panikařit a rozeběhnu se do stájí. Na snídani zapomínám, na placení také, už to místo nechci ani vidět. Když si uvědomím, jak dlouho tam to tělo leželo…a kdo to způsobil?! Ve stájích čeká můj mezek a kupodivu i ten slíbený černý kůň s rudou ohlávkou. Všechno provedu co nejrychleji dokáži. Spojím ty dva kopytníky otěžemi a na Bernarda naložím všechny svoje věci. Pak na druhý pokus nasedám na černého koně a modlím se, aby mě při cestě neshodil ze sedla. “Tak se ukaž, kam nás zavedeš...“ pobídnu koně i svého mezka a vyrážíme na cestu do Drusilina panství.

Vypravěč - 29. března 2010 19:34
	Vesnice Ze země se vyhrabou mrtvoly bez vůle a bez meškání se ženou splnit přání svého pána. Vpadnou do vesnice a nenechají jediného vojáka naživu. Ragmir mezitím rozezlený vytrhne hrot kopí. Rána se ale jen tak nezhojí.

Lady Vanessa - 29. března 2010 19:41

Před hostincem Zastavím se těsně kousek od hostince. Vidím od stájí nervózně odcházet člověka...ano myslím,že je to člověk. Vypadá roztěkaně a jakoby se něčeho obával. Ve vzduchu cítím pach smrti. Vydám se směrem k němu. Oči mi žhnou barvou plamenů. Mou přítomností se kůň a mezek začnou plašit. Prozraď mi smrtelníku,nač odcházíš z hostince tak ve spěchu...? hrobově pronesu. Necítím z něj sice zlo,ale chci vědět co se tu událo,když jsem byla nahoře a také ho trošku vyzkoušet. Přece jen do tohoto města normální člověk jen tak nezavítá...

Ragmir - 29. března 2010 19:42

Vesnice Se vztekem se podívám na ránu v rameni. Zatracený stříbro. Krev sice neteče, ale rána je otevřená, a bolest obtěžuje. I tak si zachovám chladnou hlavu, a nechám nemrtvé dělat svou práci. Po nějaké době se vráti i s mrtvolami vojáků temných. Nyní jsou mrtvoly ozbrojeny, a já jsem své řady rozšířil o mrtvé vojáků temných. Krása. Neznají bolest, a krom useknuté hlavy nezemřou. A ještě mají naostřené zbraně a zbroj. Rozhlédnu se. Lidé se už odvážili podívat z oken a s hrůzou sledují své bývalé blízké. Jediné co nechápu je, že oni je nepoznávají. Otočím se a nemrtví se seřadí. Dojdu k jednomu a dám mu rozkaz vypochodovat z vesnice na sever. Severních vesnic je plno, kde temný rozšířil své vojáky jako špínu. A je tma i plno hřbitovů, ve kterých leží mnoho budoucích válečníků. Otočím se a očištěný meč zastrčím do pochvy. To co se tu stalo, byl čin který vadla sama smrt ! Nevěřte temnému a bojujte proti němu všemi prostředky lidé této země ! Ať už mne nahlásíte, či ne sdělím Vám jednu věc. Řekněte všem které znáte, že tu byl "Posel smrti" a oživil Vaše blízké, aby mohli opět bojovat proti temnému a jeho zrádnému vojsku ! Po proslovu se otáčím a nechám mlhu, která ze mne vychází aby obklopila okolí a zamaskovala nás. Nepotřebujeme , aby nás následovali. Živí mají jiný úkol. Další vesnice je odsud sotva několik hodin cesty. A jsem si jistý, že tam je mnohem větší pohřebiště než tady.

Ichabod Crane - 29. března 2010 19:51

U stájí Když se konečně usadím v sedle, kůň začne nervózně pohazovat hlavou, řehtat a přešlapovat na místě. Přesně tohohle jsem se bál. Je mi ale podivné, že i Bernard je vyplašený. Co se to u všech… Zařvu leknutím, když se vedle mě objeví ta podivná postava a promluví na mě. Tím ještě víc vyplaším koně, ten se vzepne, zaržá a už letím ze sedla rovnou k zemi a dopadám bolestivě na bok. Snažím se rychle sebrat zpátky na nohy a dostat se do nějaké bezpečnější vzdálenosti od osoby. Teprve teď si ji mohu prohlédnout. “J-já..t-totiž, tam,..tam se n-něco stalo,“ vykoktám ze sebe a ukazuji druhou neporaněnou rukou na hostinec.

Lady Vanessa - 29. března 2010 20:04

U stájí Něco? pozvednu jedno obočí a musím zadržovat smích. Takhle legračního človíčka jsem jaktěživa neviděla. Uklidním se a mé oči přestanou zářit. Dobře,dobře,asi jsem vás vylekala,mladý pane, pousměji se omlouvám se za své způsoby,mohl byste mi prozradit co myslíte tím 'něco'? Mírně pohodím hlavou a nechám spadnout kápi. Ramena i půl zad zakryjí husté rovné stříbrné vlasy. Konečně si může prohlédnout mou tvář. Vskutku nevypadám moc nebezpečně. Zdání sice klame,ale když on je tak opatrný... Vypadám velmi mladě. I když slova,jež volím prozradí mnohé. Vlasy rámují dokonalý sněhobílý obličej a hrdé karmínové oči.

Vypravěč - 29. března 2010 20:09
	Cesta na sever Ragmir se doslova probil vesnicí a zamířil na sever. Sled věcí se opakoval. Pobil spousty vojáků temnot,což jistě temného mága dost naštve,ale to bylo jeho záměrem. Už ho to ale začínalo unavovat a popřemýšlel nad tím kam se vydá teď.

Ichabod Crane - 29. března 2010 20:13

U stájí “A-ano.. něco. V-víte já byl, tam nahoře, spal jsem a..a když jsem šel dolů tak ten,..ten hostinský byl…mrtvý. Ležel tam celý zkroucený, já nevím, co se stalo,“ vyblekotám, ke konci už rychle, abych se nějak obhájil. Její nevinný vzhled mě donutí se přestat tolik strachy cukat. I když zůstávám na pochybách, už z toho jejího prvního pohledu. Chytím vyplašeného Bernarda a odvážu jeho otěže od nervózního černého koně. Chci mít jistotu, že mi ho nikam neodtáhne.

Vypravěč - 29. března 2010 20:17
	Mezitím na hradě Lacatha K uším temného mága se donesla zpráva o rebelii nějakého nekromanta,která potírá veškeré jeho vojáky na které natrefí. Zlostně udeřil do stolu až to staleté dřevo nevydrželo a rozštíplo se vedví. Zavrčel a začal plánovat pomstu.

Lady Vanessa - 29. března 2010 20:20
	U stájí Rozhodla jsem se celou věc ohledně hostince ignorovat. No dobrá, pokračovala jsem. Chtěla jsem si odpočinout v hostici,ale jak je vidno není kdo by mi připravil pokoj,dobré jídlo a teplou koupel... Pokud by vás to příliš neobtěžovala,myslíte,že bych vám mohla dělat společnost? pousmála jsem se,ale dávala si pozor,aby nezahlédl moje špičáky. Už tak byl vyděšený málem k smrti.

Ragmir - 29. března 2010 20:22

Sever - kopec Za tu krátkou dobu, co jsem byl na cestách, jsem nashromáždil už docela slušnou skupinku nemrtvých. Popravdě něco kolem pár stovek. Na začátek to bude stačit. Teď ale není vhodný čas na útočení. Temný, už o mne zřejmě slyšel. A teď nekde pochodují jeho jednotky a patroly. Díky smrti, že jsme se tak dokonale ukryli v horách. Já sám teď sedím na jednom vrcholku. Slunce stále svítí. Za několik hodin jsem nashromáždil dostatečnou armádku. Ovšem s vybavením jsme na tom mizerně. Jen třetina vojska (zda se dá tak nazvat), tak ti jsou vyzbrojeni zbraněmi a nosí zbroje těch co zabili. Zbytky vojáků, jsoz většinou ozbrojeni kameny, klacky a svými drápy. Když není po ruce meč, použij kamení, řekl jeden moudrý muž. Nezabil jsem ho náhodou ? No asi jo. Vytasím meč a sleduji jeho runy. Září. Každá září. Skoro sedím, skoro ležím opřený o strom a hledím na meč. Hlavu mi naplňují myšlenky. Co se asi stalo z té upírky jménem Vanessa ? A ten mnich ? Docela zábavné, že se zajímám o životy jiných. Zřejmě se každý někdy změní. Rozhodnu se pro určitý krok. Jest-li je upírky stále ve městě................ mohla by mi možná podat informace jak to vě městě jde. Mám přeci jen už svou moc zpátky, takže telepatie nebude vyčeprávající jak pro mne tak pro ni. Mečem načrtvnu velký kruh. Dohromady je na něm dalších 6 menších kruhů. V každém je runy. Sednu do něj a meč si položím na kolena. Soustředím se, vyvolám pradávnou magii a vyhledám v té dáli upírku. Stále ji cítím. Ale jen slabě. Napnu soustředění na novou úroveň. Hej upírko ? Slyšíš mně ?

Lady Vanessa - 29. března 2010 20:25
	U stájí Cuknu s sebou. Zase ten vlkodlak. Co to má za hloupé nápady se mi pořád vkrádat do hlavy. Ano? Co si přeješ? zavrčím malinko nevrle.

Ragmir - 29. března 2010 20:26
	Telepatické spojení Už zas je skvěle naladěná. Cítím u tebe člověka...... už zase vysáváš ? No to je jedno, Vanesso musíš mi něco říct, a to rychle. Jaká je situace ve městě ? Nějaké novinky o temném ? Ptám se, a doufám že jsem ji nepoložil moc otázek najednou. Znám upíry a jejich náturu.

Drusila Von Teese - 29. března 2010 20:29

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro hledíc na uchváceného Danarona čekám, které šaty vybere. Má dobrý vkus, to se musí nechat. Vybral jedny z mých oblíbených šatů. Pomohl mi se oblíci a poté se sám vydal pro svůj oděv do koupelny. Po drobných úpravách zevnějšsku se spolu bydáme po schodech do haly, kam sem nechala nastoupit všechno služebnictvo. Jsem ráda, že jste se tu sešli všichni. Toto je pan Danaron, bude tu s námi bydlet. Chovejte se k němu, jako bych to byla já. řeknu ruku c ruce s Danaronem. Poté mu představim veškeré služebnictvo a vydáme se spolu na prohlídku zámku. V kuchyni nechám upéct dort pro svou lásku, kuchařku poprosím, aby nám večer přinesla nejlepší víínno z mých sklepů, ve vinných sklepích jej provedu sbírkou prvotřídních vín, projdeme tanečním sálem do jídelny, společenského sálu a dalších pokojů. Něco bych ti chtěla dát lásko.řeknu před posledními dveřmi... oči mu přikryju dlaněmi a vejdeme dovnitř. V pokoji je nespočet zbraní, můžského oblečení, bot, jezdeckých doplňků, všeho co si jen můž může přát....

Lady Vanessa - 29. března 2010 20:30
	Telepatické spojení S kým jsem a co dělám není tvoje starost, odpovím už méně podražděně, Nového ve městě..mmm...mohl bys mi laskavě říci co se stalo s MÝM hostinským? Vím,žes tu byl,ten závan smrti je skoro hmatatelný. odmlčím se. Co se temného týče...řekla bych,že už slyšel,pořád má spoustu uší a to všude, povzdechnu si.

Ichabod Crane - 29. března 2010 20:31

U stájí Je to opět situace, ve které musím dát přednost slušnosti před zbabělostí. I když to jde těžko, zhluboka se nadechnu a odpovím na její otázku:“ …A-ale ovšem. Alespoň bude mít kdo osedlat tohohle koně,“ ukážu na černého hřebce, který se už trochu uklidnil a chodí sem a tam jako kdyby na nás čekal. Snad hraběnce nebude vadit, když ji přivedu společnost…, pomyslím si nadějně a čekám, jestli nabídku přijme.

Ragmir - 29. března 2010 20:33

Telepatické spojení Když zmíní hostinského, projede mi po krku kapka potu. A kruci. Já ? Já jsem se ho jen slušně zeptal na pár otázek. Potom jsem v klidu odešel pryč. Řeknu pevně, a i když ve svém podvědomí vím, že lžu, nedám to najevo., Už o mně slyšel ? Krása ! Takže všechno jde dle plánu. Povídej mi rychle, než se ten natvrdlec dozví, že s tebou mluvím, můžeš mně nějak podpořit ? Ne, že bych si s pár stovkami vojáků neporadil sám, ale i tak se radši zeptám. Tentokrát mluvím vážně.

Lady Vanessa - 29. března 2010 20:40

Telepatie Můžu tě podpořit. Záleží jaký máš cíl. Podzemní město je mi po ruce. Proč si myslíš,že je tak dobře skryto? Jsou zde všichni přeživší se svobodnou vůlí ze všech koutů světa. oddychnu a usměji se Můj maličký odboj, A co se týče hostinského, odmlčím se nevěřím ti ani nos mezi očima,ale to si vyříkáme jindy. No nic,až si dohraješ a přestaneš mi okupovat hlavu,můžeš se skusit zeptat ve městě,haj se mým jménem.

Lady Vanessa - 29. března 2010 20:42
	U stájí Na rtech mi zahraje široký úsměv,odhlalím tak své malé upíří tajemství,které mu bylo dosud skryto. Vím,že se vyleká,ale nehodlám mu ublížit,již jsem sytá. Velmi ráda,jen pronesu a pohladím hřebce po lysince na čele,jak zázrakem se sklidní. Mohu se zeptat,kam že to máme vlastně namířeno?

Danaron - 29. března 2010 20:47

soukromá zpráva od Danaron pro Usměji se na služebnictvo a spolu s Drusilou, ruku v ruce procházím zámkem, mlčím, ale ona ví jak se mi její obydlí líbí, žasnu. Zastavím se u jedné vázy a pozorně si prohlížím výjev na její glazuře a pak jdeme dám. Všechno je tu moc krásné. Dostanu ze sebe. Usměji se když mi zakryje oči a s radostí mě vede do pokoje. To je nádhera. Pohledem přejíždím po místnosti a usmívám se, je to tak krásné, pak se prudce otočím, k Drusille a podívám se jí do očí a usměji se. Děkuji, vše je to moc krásné, ale ten největší dárek jsi ty Drusillo von Teese. Usměji se a sehnu se k ní. Rozmazluješ mě. Usměji se a dlouze jí políbím na rty, když se odtáhnu všimnu si služebné, které se usmívá a sleduje svou paní v očích má vepsánu že je ráda, že je její paní šťastá. Chvilku se mi dívá do očí, ale pak uhne pohledem, zamumlá omluvu a otočí se. Ne prosím. Jak se jmenuje, nepamatuji si jméno její.. Vynadám si. nechci tě zdržovat, já potřeboval bych poradit, prosím. Požádám jí a podívám se na ní se směsicí provinilostití. Je vidět, že má ráda svou paní. Těkám pohledem z Drusilli na dívku a čekám, zda uteče nebo ne..

Ichabod Crane - 29. března 2010 20:52

U stájí Ne, ta bude mít určitě radost… řeknu si v duchu, když si všimnu té ozdoby jejího úsměvu. Obličej mi při tom trochu ztuhne. To je opravdu štěstí, tolik upírů, kteří se mě nepokoušení v první minutě zakousnout. Pokud to neudělali teď, možná budou chtít pak… Možná vezu do jámy lvové další šelmu… “Tento kůň by nás měl zavést na panství jedné zámožné hraběnky, kam jsem byl pozván,“ prozradím a přitáhnu Bernarda blíž, abych upravil jeho náklad tak, abych se mohl usadit do sedla. Snažím se co nejvíce skrýt jakýkoliv strach a nervozitu, která ve mně panuje, ale ona to všechno určitě dokáže lehce vycítit.

Drusila Von Teese - 29. března 2010 21:00

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Ráda tě rozmazluju lásko.odpovím Danaronovi.Jmenuje se Ann. Je plachá,ale moc šikovná a hodná. podívám se na drobnou dívku. Ano Ann, copak se děje? podívám se s úsměvem na dívku, která má vyděšený výraz... patrně si myslí, že se budu zlobit, ale proč by, ať si zvyká, mám dojem že to co viděla, bude vídat často. Nač schovávat city... Ann odpoví Danaronovi, že jí nezdržuje, že je mu plně k dispozici

Danaron - 29. března 2010 21:05
	soukromá zpráva od Danaron pro Ann potřeboval bych vědět, kde je nejbližší chrám, klášter. Zeptám se mile se na dívku usměji. Musím si tam něco zjistit, a zařídit. Dodám a podívám se na dívku a pak na Drusillu a čekám co mi dívka poví.

Drusila Von Teese - 29. března 2010 21:11

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Ann se na men vydešeně podívá a pak se zebe vykoktá Chrám, klášter.. chrám, klášter... za městem....stále nechápe.... Vem si mého koně, doveze tě tam, stačí jen, aby si chtěl jet do kláštera a on tě tam doveze Nečekala, že se jí někdo bude ptát na klášter, tam já nesmím. Bohužel... ale je vidět, že si budou rozumět... Jen co Ann a osotatní pochopí, že je jako oni... člověk. Můj milovaný člověk

Danaron - 29. března 2010 21:24
	soukromá zpráva od Danaron pro Pokývám hlavou a usměji se. Děkuji Anny. Mírně se ukloním a pousměji se, pak se otočím na Drusillu a usměji se, chvilku si jí prohlížím, jen stojím a pak jí políbím. Pojedeš semnou ? Dokáži abys tam mohla, sice si tě budu muset převléci.. Pousměji se a v očích mi něco zablíská.

Ragmir - 30. března 2010 13:21
	Telepatie Je nějaký jiný vstup do města ? Do toho tvého ? Zeptám se, a pociťuji jak se telepatie začíná chýlit k hranici. Už zase.

Drusila Von Teese - 30. března 2010 16:13

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Upírka v klášteře? a co Tví bohové, ti přece vědí všechnno, asi by nechtěli znesvěcovat chrám. Ráda bych jela, ale obávám se, že to nepůjde. Políbím jej přede dveřmi do "jeho" pokoje. Jeď sám, já tu mám nějaké povinnosti, půjdu se podívat o kuchyně, uvařím pár lektvarů... Promluvím se služebnými, abch se dozvěděla co je třeba zařídit, co je třeba opravit. Jen mi slib, že se ke mě vrátíš. zadívá se na Danarona trochu provinilým pohledem a opře mu hlavu o hruď.

Danaron - 30. března 2010 18:17

soukromá zpráva od Danaron pro V pokojí jí obejmu a hladím po vlasech. No bohové, samotné mnichy, půjde to. Pokud budeš chtít lasko. Udělal bych z tebe člena svého řádu, upředl bych kolem tebe kouzlo. Abys tam mohla, citila by jsi díky tomu tlukot srdce a jiné pocity. Povím potichu a podívám se jí do očí a pomalu jí dlouze políbím na její plné rty a přitsknu jí k sobě a pevně objímám. Pokaždé, at někam vyrazím, kamkoliv se vrátím k tobě, to tvého nárůčí, k tobě ke tvým očím Drusillo Von Teese. Znovu jí pomalu políbím a tentokrát je to delší polibek. Pokud tě nepřesvětší tak vyrazím asi za hodinu, chci být ještě s tebou, s krásnou paní kterou její podaní milují ale já jí miluji více. Usměji se a pomalu zavřu za mnou dveře. některé věci by tvé služebnicto vidět nemuselo. Usměji se a pomalu jí posadám na malí stolek a obejmu jí. Klidně tu budu zastávat práci posledního sluhy, jen abych ti byl na blízku, abych mohl snít o tvích polibcích a otvém pohlazení. Ale to nemusím, protože ty mi polibky dáš. Usměji se a podívám se jí do očí,

Drusila Von Teese - 30. března 2010 18:29

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Obávám se, že to nepůjde. Nejsem přesvědčena o tom, že tam chci. Ne kvuli Tobě, ale kvuli tomu místu. Stále jsem upírem, i přez veškerá kouzla. Asi bych se příliš necítíla být jezdním z Vás. Ty víš jak to myslím. Jeď sám, drahý. Než se vrátíš bude připravena hostina.Budu tě očekávat odpovím tiše po zavření dveří do pokoje. Ráda bych s ním jela, ale stále mi není dobře. Cítím se taková slabá.. Ale nic mu neřeknu, nechci jej děsit. Možná je to přílišnou cirkulací sil a myšlenek

Danaron - 30. března 2010 18:42

soukromá zpráva od Danaron pro Podívám se jí do očí a kývnu hlavou, dobrá zlato, hmm oni počkají chci tenhle den ztrát s tebou a jen s tebou, pojedu zítra. Pousměji se a dívám se naní. Dlouhé roky jsem cestoval a tak, když se do jednoho chrámu dostavím o den déle se nic nestane, tet chci být tady s tebou v místě, které mohu nazývat domovem. Svím domovem, alepoň na den chci zapomenout, na vše co jsem viděl, z jakého jsem řádu, a proč ho ostatní nemají v lásce, ikdyž nevím proč, no vlastně vím, jsme podivná sebranka opravdu podivná a jak jsi poznala celibát nedržíme. Pousměji se a pevně jí sevřu v obětí. Půjdeme zpátky do našeho pokoje ? cestou se můžeme stavit v kuchyni pokud budeš chtít, pořád si nepamatuji ani jméno kuchařky. Zeptám se potichu. Nechce si mi z jejího obětí, co když se jednoho dne nevrátím ? co bude dělat pak ? Bude čekat, trápit se kde jsem co semnou je..ikdyž bude vědět co semnou je, že jsem někde rozeván na kousky a mrtví. Pomyslím si smutně a hledím jí do očí

Drusila Von Teese - 30. března 2010 18:54

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Do našeho pokoje? podívám se mu očí s úsměvem... Milovala bych tě, ikdyby si držel celibát, uznávám, že bez něj je to příhodnější, ale i s ním by si byl můj milovaný muž. chytím jej za ruku a otevřu dveře.... Stavíme se v kuchyni a kuchařka je jmenuje Elizabeth. Je to moc hodná paní, stará a hodně toho ví. Když jsme byla malá, dělala mi chůvu, Ona jediná tu není člověk. Bla to první milenka mého otce a ten z ní udělal upíra. Eli je jako moje druhá maminka. hlavou mi projede vzpomínka na rodiče... škoda že tu nejsou, vím že by rádi poznali mého muže. Je mi jedno z jakého jsi řádu, je mi jedno, co si o Tobě myslí lidé, je mi uplně jedno kolik si kdy zabil lidí. Danarone oba máme temnou minulost, ale teď je přítomnost, naše přítomnost, naše světlá přítomnost. Já tě miluju i s Tvým řádem, minulostí a Tvým posláním. Podívám se mu do očí a pevně mu stisknu ruku. Cítím jeho obavy z budoucnosti, z toho, že se jednoho dne nebude moci vrátit... nepřežila bych to, kdybych věděla, že už se mi nevrátí, že mu někdo ublížil...

Lady Vanessa - 30. března 2010 19:21

U stájí Cítím jak každým svalem jeho těla zmítají vlny strachu,které se bezmezně snaží ovládnout. Musím uznat,že se alespoň snaží být odvážný. Dobrá tedy,pak bychom měli vyrazit a nenechat hraběnku čekat, zaculila jsem se a vyhoupla se na koně na pánský způsob. Šaty jsem měla stejnak zničené,naštěstí byly skryté pod pláštěm. Vyrazili jsme a já přemýšlela nad hradem v lesích a hraběnkou... Že by to byla ona? Divnou myšlenku jsem vyhnala z hlavy. Prapodivné zprávy o hradu v lesích jehož paní je hraběnka se zálibou v lidské krvi byla velmi rozšířená. Možná před několika sty lety by mi to přišlo nebezpečné,ale ne již dnes,kdy jsem kouzlo nesmrtelnosti sama okusila. Můj milý a vyděšený doprovod velmi nenadšeně pokukovat,protože jsem byla podezřele dlouho zticha. Ani jsem se nezeptala,milý pane,na vaše jméno,

Lady Vanessa - 30. března 2010 19:24
	Telepatie - před odjezdem Myslím,že už jsem ti jednou odpovídala. Do města je spousta cest,ale jsou neprůchozí,nebo jen stěží,proč? cítím jak nápor na mou hlavu chvílemi slábne.

Ragmir - 30. března 2010 19:29

Telepatie Pociťuji jak ztrácím moc s ní komunikovat. Ještě ne. Ještě musím vydržet. Musíš......no...to je jedno.......cítím u tebe zápach upírky........prosímtě.....je..je..to důležité...vzkaž jí ať..... ať se připraví na.... na nevídané. Ať vyhledá kruh zapomenutých. Cítil jsem jeho přítomnost v jejím doupěti. Za.... nějakou dobu se tam vydám. Povím a přeruším spojení. Stejněj ako minule se celý zadýchaný složím na zem. Proč jsem, jen uz magie mysli nedával pozor ? Promluvím a popadám dech.

Ichabod Crane - 30. března 2010 19:35

Na cestě s Vanessou Nechám dívku vést cestu, přeci jenom její kůň zná cestu, ale nedivil bych se, kdyby ji znala i ona. Jsem totiž stále nějak přesvědčen o tom, že všichni upíři se mezi sebou tak nějak znají. Nejedeme pomalu, ani rychle, nikam nespěcháme, noc je ještě daleko. Držím se spíše za ní, i když Bernard má z nějakého důvodu nutkání se cpát vedle koně. Snažím se ho kočírovat, ale on má svojí hlavu. Když se mě upírka zeptá na jméno, mám chuť si vrazit facku za to, že jsem to neudělal už dříve, když jsme nasedali. “Jsem Ichabod, slečno. Ichabod Crane,“ představím se a opět se pokusím mezka trochu umírnit, protože začíná předbíhat. "A..vaše ctěné jméno, smím-li vědět?" opovážím se zareagovat hned na to. Přijde mi, že chvílemi je tak nějak duchem nepřítomná, alespoň soudě dle výrazu, který se jí občas mihne ve tváři.

Danaron - 30. března 2010 19:56

soukromá zpráva od Danaron pro Pevně jí stisknu ruku a políbím jí na rty. Také tě moc miluju, těším se že jí poznám když tě vychovala, snad mě nebude chtít zabít až se dozví kdo jsem, zabíjel jsem i upíry, když zábíjeli pro zábavu, mám chránit živit a sám jej jednou ve jménu života ztratit, mam ho chránit, ale nebojovat se smrtí. Mám těžký úděl, ale ty ho máš snad ještě horší. Já sice snad budu žít dlouhou, ale ty, takovou dobu jsi žila sama. Povím smutně a políbím jí. Miluji tě a každý den života, dokud budu dýchat a i v té malé chvilce, kdy budu umírat tě budu milovat, a nesejde na to zda zemřu zítra nebo za stovky jet. Jednou se to stane. Mluvím zatím co jdeme chodbou do kuchyně, před ní se zastavím, přitáhnu jí k sobě a dlouze políbím. Jdeme se podívat za tvou moudrou chůvou.

Drusila Von Teese - 30. března 2010 20:10

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Já vím že si zabíjel i upíry, ale schvaluji to, nikdo nesmí zabíjet jen pro zábavu. Elizaneth je stará a občas nemá příliš náladu, tkaže kdyby náhodou nebyla příjemná, tak si z toho nic nedělej, přijde se omluvit. řeknu před vchodem do kuchyně. Otevírám dveře a zpoza nichy slyším Eli, jak si zpívá.. Vždycky si zpívala... Vejdu dovnitř ruku v ruce s Danaronem. Dobrý den Elizabeth, přišla sem ti někoho představit... Toto je Danaron, muž mého srdce. Ne, není upír, ale to neznamená, že jej nemohu milovat. Danarone, Elizabeth, moje chův a báječná kuchyřka povím Eli, když vidím, jak se na Danarona dívá. Stará Eli se zadívá na Danarona, cosi si zamumlá pro sebe, ale když vidí, že jsem opradu šťastná, tak se zdvořila ukloní Dobrý den pane, jmenuji se Elizabeth. Eli prosím buď tak hodná, po večeři bych ráda dort... čokoládový s jahodami. A zítra tu s Tebou budu, Danaron bude mimo panství a já ti mám tolik co říct usměji se na starou kuchařku, která moudře pokyvuje s úsměvem na rtech. A vy i budete přát pane? Co rád jíte? Abych věděla, co mám připravit k večeři. Včera večer vařila slečna Drusila, ikdyž ví, že nerada vidím vyčarované jídlo. Dnes uvařím já, co si budete přát, krom dortu?

Danaron - 30. března 2010 20:32

soukromá zpráva od Danaron pro Podívám se na chůvu a pousměji se. Mírně se i já ukloním a podívám se jí do očí a úsměvem. Těší mě že vás poznávám a prosím neříkejte mi pane jsem jen Danaron. Povím a je vidět že jsem nervózní, ale né z toho, že je upírem to mi vrásky nedělá. Nýbrž z toho že mě oslovuje Pane, tento dům má jen jednoho pana. Paní Drusillu von teese. Pousměji se. No sice bylo vyčarované ale bylo velice chutné. Já no hmm pokud bude možnost Paní, Elizabeh dal bych si hovězí polévku a pstruha, pokud by, jste byla tak laskavá. Je na mě vidět, že nejsem zvyklí rozkazovat a že to ani neumím. snad jsem jí neurazil, nebo tak. Záměrně jsem o sobě neřekl, nechci aby ve mě viděla vraha, nebo tuláka co se nemá kde vyspat a tak poplet hlavu její svěrenkyni. Ikdyž snad tuší kdo jsem.

Drusila Von Teese - 30. března 2010 20:45

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Hovězí polévka a pstruh, jak si přejete Danarone. Je vidět, že se jí líbí, jinaky by mu hned řekla opak, oan je taková, co na srdci to na jazyku. Výrosbě...polévka a pstruh... večeře bude skvělá, jako vždy, že Eli usměji se na starou, vlídnou tvář. V hlavě mi proběhne myšlenka nečekané návštěvy. Budeme muset jít. Eli prozaím děkujeme, naviděnou podívám se důležitě na Danarona a po odchodu z kuchyně mu řeknu o své vizi. Někdo se blíží, zatím nevím kdo, ale mám pocit, že cítím upíra. Pojď něco ti ukážu. Dovedu jej do místnosti, kde sme zatím nebyli. Tohle je místo, kam chodím jen v případu nouze. Odkryju zrcadlo na zdi a v něm se ukáže okolí mého panství. Tady je vidět hranice našeho panství, zatím nikhoo nevidím, ale mám pocit, že do večera je tu. Že by se vrátil on? Obejmu Danarona se strachem

Danaron - 30. března 2010 21:04

soukromá zpráva od Danaron pro Děkuji budu se moc těšit Elizabeth. Usměji se a opustím místost. Vycítím její neklid. Následuji Drusillu do místnosti a zadívám se na zrcedlo a cosi hledám, jeskyně v lesích a ty také najdu. Já jí necítím, ale tvé smysli jsou silnější, na mé je ještě příliš daleko, dolži vycítit upíry a jiné, ale jen na omezenou vzdálenost, je do dáno výcvikem a zkušeností. Obejmu Drusillu a svou mysl natáhnu k vlkovi. Temný přijť možná nás bude čekat boj. Za chvilku jsem tam mnichu, až bude čas budu tam kde je mé místo, příteli. Odpoví vlk a dál se prodírá lesem. No tvrdil, že se nevrátí, ale pokud je to on což netušíme, pokud je to on pověz lidem, než se setli at odejdou do jeskyních v lesích, bude mu tam dělat větší potíže je vycítit. A i ty opust své sídlo a jdi s nimi. Pokud to bude on, jak dopředu to budeš vědět, kdo to je ? Zadívám se na obraz panství a na jeho hranice. Pokud je to on tak dnes v noci nejspíš zemřu, byl silný, sice se mohu připravit, ale pochybuji, že něco vymyslím na to brnění, takže to bude na meče a pokud sním jede upírka, dokáži jen chvilku útočit a pak se budu muset bránit, sice mi aury poskytnou, nějaké vlsatnosti ale nevím jestli to proti jeho silám a silám upírky bude stačit. Podívám se jí do očí a má tvář ztuhne, pohladím jí po tváři a usměji se. přez všechno moc kterou mohu vládnout, jsem smrtelný, ale On je již po smrti, bude to nerovný boj. Jak by řek Temný dneska se bude hezky umírat, ale mám strach z toho že tě neuvidím. Takže se budu snažit přežít. Pousměji se a políbím jí, pevně jí objímám, jako bych se jí bál pustit a to se i bojím, nechci jí pustit a nechci jí vidět umírat.

Drusila Von Teese - 30. března 2010 21:17

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Pokud je to on, pošlu své lidi do jeskyní, ale jí půjdu s Tebou. Pkud je to on, tak aspolu nás nemůže porazit. Nenechám jej, aby tě zabil. To radši zničím já jeho. Vím, jak jej zničit, ikdyž je po smrti. Existuje způsob. Ale já jsem slabá. Nevím proč, nevím co se děje, co se se mnou děje.Nesmím dát svou slabost najevo. Pokud je to no vycítím to každou minutou. Jakmile se přiblíží k hranicím, budu vědět, že je to on. Zatím cítím upíra, řekla bych že upírku, takže to může být ta rudovlasá slečna, co tu byla v ním.... Dnes nezemřeš, slibuji. Dnes spolu povečeříme, dnes se společně ponoříme do horké vody naší lázně a dnes spolu i ulehneme. doufám....

Danaron - 30. března 2010 21:40

soukromá zpráva od Danaron pro Ano exituje. Pojť budu do našeho pokoje, budu se muset připravit a sebrat pár sil. Povím a pak se usměji. Hmm ta vyhlídka na večer, je láká jo večer se spolu vykoupeme a pak ulehneme. Usměji se a pomalu jí vedu do pokoje, kde jí políbím a sednu si do křesla, podívám se z okna a pousměji se. Konečně mám možnost zvednout meč i na ochranu mého domova. Usměji se pak se podívám na ní a zavřu oči, je cítit jak se kolem mě hromadí moc, a síli. Sedím jako socha, pohodlně opřeny v křesle, má mysl bloudí kolem a i ona nabírá sil k boji. Asi po půl hodině se pohnu a otevřu oči, zvednu se a podívám se na Drusillu. V očích mi plane moc a ta je ze mě i cítit. Tak at přijde cokoliv bude se muset snažit. Pousměji se na Drusillu. Už se těším na večeři. Obejmu jí a cítí jak se i do ní vlévá síla a anergie. Budu ti dnes v noci stát po boku tejně, jako do konce svích dnů. Povím potichu a políbím jí. Ikdyž mohu dnes zemřít, jsem klidný a vyrovnaný, už jsem se smířil tím že pokaždé je to možnost že se nedožiji rána.

Drusila Von Teese - 30. března 2010 22:00

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro když Danron usedne do křesla a začně nabírat energii a sílu já si lehnu na postel a snažím se vycítit nepřítele a zároven zdroj mého vnitřního nepokoje. Není to on, určitě ne... cítím dvě postavy, upíta a člověka, mám dojem. Ano, jsme slabá, ale nevím proč... cítím cosi podivného. Vnitřní chvění, cítím, jak se mi svírá žaludek, trochu se mi točí hlava... Poté se posadím a Danaron otevře oči. Není to on. Cítím v okolí upíra a člověka. Necítím zlo, ani žášť, špatné myšlenky. Vstanu a jdu k němu, sednu si mu na klín a cítím jeho moc a energii. Drž mě chvíli v náruči, lásko doufám, že nevycítí mou slabost

Danaron - 30. března 2010 22:14

soukromá zpráva od Danaron pro Odychnu si a obejmu Drusillu kolem pasu, když se mi sedne na klín, jednu ruku jí položím na břicho a hlavu si opřu o její rameno. Pak nepřicházejí ve zlém a pokud ano, uvítáme je, ale to nebude nutné. Pomalu jí hladím po břiše a políbím jí na krk. A mlčím. Má mysl se láskyplně otře o její.Opřu jí o sebe a lehce s ní houpu sem tam. Budu tě držet dokud nebudeš muset někam jít, nechci tě pustít. Usměji se a pohladím jí po vlasech. Ctím se plný sil a tom tak i je. Nějak takto vypadám když chodím do bojů. Povím potichu, ikdyž jí to nemusím říkat protože to tuší ví omě vše co vědět chce, nic v mé mysli jí není odepřeno, usměji se a dívám se z okna. Večer budeme mít hosty, lásko.

Drusila Von Teese - 30. března 2010 22:34

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Hosty uvítáme jak se patří u stolu. Dojdu Elizabeth říct, že nás bude víc... Vydržíš tu chvilku beze mě? Ráda bych se jí na něco zeptala a to nepřísluší Tvým uším lásko pohladím jeho ruku na mém bříšku. Hned jsem zpět políbím jej na vlasy a zvednu se z jeho klína. Dojdu do kuchyně... Večer budeme mít hosty Eli, budeme asi 4. Stará Eli zvedne oči a začne mluvit Posadtě se slečinkoa řekněte mi, proč jste přišla. Není to kvuli počtu lidí u tabule... Něco Vás trápí, cítím to. Máš pravdu... necítím se moc dobře. Přijde mi,že ztrácím sílu, klepou se mi kolena, hlava se mi točí, poraď Eli, co se děje? Kuchařka se na men zadívá jako na obraz a pokýve hlavou s dobráckým výrazem... Buďte klidná Drusilo, jděte do jeho náruče Ann Vám za chvíli přinese lektvar. Brzy sama pocítíte, co se s Vámi děje dopoví Eli a otočí se zpt ke svému vaření... Vždycky věděla co se mnou, odejdu tedy zpět ke své lásce. Posadím se mu zpět na klín a obejmu jej... Miluju tě Danarone. Nehybne sedím a vnímám jeho energii.... Taková síla, tolik myšlenek... Za několik málo chvil zaklepe Ann na dveře a po vyzvání vstoupí s pohárem divně vypadajícího lektvaru. Děkuju Ann, můžeš jít usměji se na služebnou

Danaron - 30. března 2010 22:44

soukromá zpráva od Danaron pro Počkám tu Pousměji se a sleduji, jak odchází klidně sedím a dívám se ven z okna, nevím, jak dlouho to trvalo, ale vrátí se a posadí se mi na klín, zase jí obejmu a usměji se, jsem rád že je zde a semnou. Také tě miluji Drusillo. Usměji se a pomalu jí hladím, pak se ozve zaklepání a po vyzvání vspoutí Anna a nese nějaký lektvar. Podívám se na něj a a pak na Drusillu. Co je to za lektvar lásko ? Zeptám se když Anny odejde a zavře za sebou.

Drusila Von Teese - 30. března 2010 22:48

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro sama nevím, ale je to výtvor Eli, takže to nebude nic zlého.... Natáhnu se na stolek, na kterém je lektvar a napiji se jej. Je divně hořký... Necítím se příliš dobře, tak mi jej Eli poslala. Asi to bude tím, že mám Tebe, tou cirkulací sil a enegrií, myšlenek... Nikdy jsem to nezazžila a než si na to zvyknu, tak se mi trochu motá hlava a mám žaludek na vodě... Nic se neděje lásko políbím jej

Danaron - 30. března 2010 23:00
	soukromá zpráva od Danaron pro Opatrně sleduji jak se natáhne po lektvaru a vypije ho. Aha určitě se to zpraví zlato. Zase jí obejmu a přitulím se. Snad jí ten lektvar udělá dobře. Opřu si hlavu o její rameno a hladím jí. Asi nebyl nic moc žejo ? nevypadal moc chutně.. Zašklebím se.

Drusila Von Teese - 30. března 2010 23:06

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro chutnal trochu jako hnůj... ne že bych věděla jak chtná hnůj, ale vycházím z toho jak smrdí... Ale Eli snad ví co dělá.... Prý sama brzo pochopim, tak nevim... už se těšim do postele.. jsme vážně nějaká malátná. Kdybych usnula, tak mne probuď... tak krásně hřeješ, že je docela možné, že usnu... V tu chvíli mi hlavou bleskne.... Jeho ruka mne navedla... jeho hřející ruka okolo mého pasu... Ale to není možné... ne to není

Danaron - 30. března 2010 23:18

soukromá zpráva od Danaron pro Pozorně si jí prohlídnu a pak kývnu hlavou a pomalu se zvednu a dovedu jí k posteli, kde jí pomalu uložím, přikryji a políbím, když si pomalu lehám vedle. když usněš, tak tě probudím až přijdou, doté doby odpočívej. Pohladím jí po tváři a usměji se, ležím vedle ní na boku a dívám se na ní, pomalu jí hladím. Odpočiň si Paní má. Usměji se a políbím jí na rty. Určitě to nebude vážné, má užasnou regeneraci a jen málo chorob mají a co by mohlo způsobovat nevolnosti, hmm jídlo, ale jedli jsme stejné věci bolesti svalů, ale no ne nebo… Pozorně si jí prohlížím a nakloním hlavu na stranu jak se jí dívám do očí.

Drusila Von Teese - 30. března 2010 23:28

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro dovede mne k posteli, uloží a přykryje. Položí se vedle mne... nenechá mne samotnou. Otočím se obličejem k němu a hledíme si do očí. má klidné oči, ví, že dnes do boje nemusí. Dnes nezemře... Co asi dělá Temný? Že se ještě neukázal... opět se se mnou zatočí svět... zavřu oči a dýchám pomaleji.... Co by sisi přál? Projet se na koni, jít si spolu zašermovat, co bys rád? Nenudí tě život bez boje? snažím se zamluvit svůj stav....

Danaron - 30. března 2010 23:45

soukromá zpráva od Danaron pro Temný ? Zavřu oči a pousměji se, pak je otevřu a podívám se na Drusillu. Temný zrovna loví, líbí se mu v těch lesích, nic mu není, on se ukáže, když bude za potřebí, nebo když se bude nudit..nato že je to vlk je hmm občas hroznej. Usměji se a podívám se jí zase od očí, pomalu jí pohladím po vlasech a po tváři a pousměji se. Co bych si přál ? Jen to abys, si odpočinula. Usměji se. Odpočiň si a pak budeme dělat co budeme chtít ano ? klidně budeme šermovat, jestli budeš chtít. Pojedeme se projet na koních, vykoupat v nočním jezeru jestli budeš chtít. Povím a usměji se na ní. život bez boje ? hmm zrovna před týdnem, jsem zahnal smrtky v jednom údolí. Nebylo to těšké, ten nemrví byl horší o něco. Dokážu si život bez boje přestavit, bez toho co jsem viděl. Ale nevím zda to bude možné. Povím potichu. Jediné co chci je to abys si odpočinula ano ? Pousměji se a podívám se jí do očí a pomalu a je mě jí obejmu.

Drusila Von Teese - 30. března 2010 23:56

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Otevřela vsem všechny brány Temnému, dostane se skrz ně.... Hlavně že je spokojený.. v mých leíshc má zábavy dost, zvěře plno... Možná bych mu mohla poslat nějakou vlčici, třeba by se taky rád spároval... usměji se na Danarona. Stále nemohu uvěřit tomu, že tu jsi, že tu ležíš, že se mne dotýkáš, že mne líbáš.... Ani nevím, zda si tě zasloužím. posadím se na posteli, otočím se k němu zády s prosbou, aby mi pomohl rozepnout šaty, ze kterých se vysvleču a položím je vedle postele. Přitulím se co nejblíž do neho náruče a hladím jej. Povídej mi něco o sobě lásko... jací byli Tvoji rodiče, co máš rád... tolik toho o Tobě nevím. Jaké máš rád barvy, zbraně, cokoli... Chci vědět uplně všechno a halvně tě ráda poslouchám...máš nádherný, uklidňující hlas.... řeknu velice pomalých hlasem, neboť usínám....

Danaron - 31. března 2010 10:24

soukromá zpráva od Danaron pro Pousměji se. Temný pokud bude chtít, tak si vlčici najde sám i smečku. Je to zajímavé ale vlasně toho oněm moc nevím, jen to že ho vyhnali, ale ne nic a jeho moc o jeho minulosti. Pomohu jí rozepnout šaty a dívám se jak je sundava a lehá si ke mně. Proč by jsi si mě nezasloužila ? dlouho jsi žila jen se služebnictvem… Povím a usměji se, její hlazení mi je příjemné a i já jí hladím. Svou pravou matku a otce jsem nepoznal, otec byl prý elf. Vyrůstal jsem v rodině šlechtice, s jeho osmi dětmi, on a jeho manželka se o nás starali, všichni jsme byli děti ulice. O muži co mě vychovával kolovali užasné historky. Usměji se když si nato vzpomenu, je vidět že jsem ho měl rád. Rád jsem poslouchal jeho vyprávění, ale zajímavější bylo to co povídali jiní.. Byl prý zlodějem a občasným vrahem udatně zachránil velice důležitou osobu a tak získal své postavení. Měl šikovné prsty, učil nás pokud jsme chtěli, jak odemykat zámky, jak si přivlastnit měšce, a já chtěl a on mě učil byl dobrým učitelem. Pak jsem na jeho žádost vstoupil do městské stráže. Jednoho dne jsem vyjeli na pomoc malé vesnici, než jsme tam dojeli obyvatelé byli pozabíjení, muži děti a pro ženy byla smrt vysvobozením z toho co jim udělali….Dohnali jsem je a pozabíjeli.. město jsem opustil a nevrátil se tam, dlouho jsem bloudil lesy a narazil skoro mrtví hlady na klášter v lesích, vlastně to byla malá pevnost v lecích. Její obyvatelé mě zachránili od smrti a já se stal jedním z nich zjistil jsem že i oni jsou zvláštního ražení nato že jsou mnichy a sestrami. Cvičili mou mysli a tělo, mé bojové schopnosti se zlepšovali a i jiné schopnosti se lepšily. Když jsem se stal jedním z nich a ovládnul moc která mi byla darována bohy, jezdili jsme po okolí a léčili lidi pokud to bylo potřeba, žehnaly dětem a oddávali jsme. Místní se nás nebáli a viděli nás rádi a mi je zato chránili před zlem, které tam čas od času zavítalo. Byli to krásné časy a pak přišel ten den. Podívám se na Drusillu a usměji se. A co mam rád tebe zlato. Hmm pokud jde o barvi líbila se mi purporová a modrá, vlastně líbí ale dlouho jsem je už nemel na sobě. Natáhnu se pro deku a přikryji nás a pomalu jí hladím. Tet víš zase část mého příběhu a.. Ztichnu, protože si všimnu že usnula, dívám se jak se spokojeně usmívá v mém náručí, je to krásný pohled. Zavřu i já oči v jejím obětí a usměji se. Natáhnu svou spokojenou mysl k bránám jejího domu, abych věděl o přijíždějících a aby její spánek nemusel byt rušen, vice než je nutné, pevně jí stále země vyzařuje moc a energie, kterou jsem nabyli, otevřu oči a dívám se na její spokojený výraz nato jak spí, a ten pohled se mi moc líbí..

Drusila Von Teese - 01. dubna 2010 12:09

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro poslouchám jej, jak mi vypránío své minulosti... má tak krásný, uklidňující hlas... po chvilce usnu... zdá se mi sen... vidím jeho, na koni... v zeleném plášti, jak pomalu jede alejí a pred mín sedí na koni dítě. Patrně chlapec, je mu tak 5 let.... projedou alejí a dojedou až před zámek, tam Danaron sesedne a sundá i to dítě.... vezme jej do náruče a nese je ke dveřím našeho zámku.... v tu chvíli se probudím.. otevřu oči a podívám se na Danarona, který spí. Vypadá tak bezbranně když spí, ikdyř moc dobře vím, jak je mocný... Po chvíli se vzbudí i on. Cítím, že ti dva jsou blízko.... Usnula sem...usměji se na něj a políbím jej. Ti dva jsou blízko, ale stále ještě nejsou na našem území... máme ještě čas pro sebe. posadím se na posteli a přičaruji si pohár, ve kterém je ještě zbytek lektvaru. Vypiju jej a položím na stolek vedle postele. Opět si lehnu Danaronovi do náruče. Pomalu začínám tušit, co se se mnou děje

Danaron - 01. dubna 2010 12:46

soukromá zpráva od Danaron pro Chvilku poté co se probudí otevřu oči i já, usměji s na ní po jejím polibku. Vypadáš tak klidně, když spíš. Copak se ti zdálo, usmívala jsi se ze spaní. Zeptám se zvědavě, a když si ke mně zase lehne a já jí obejmu a políbím podívám se jí do očí. Až budu na našem území, ujdu je uvítat a pokud budou chtít pomohu jim ustájit koně pak je přivedu sem. Usměji se a okem šlehnu po svém meči. Nebude potřeba, snad. Pomalu jí z tváře odklidím neposedný pramínek vlasů a pohladím jí po tváři. Ano na malou chvilku mam Paní tohoto panství mocnou Drusillu Von Teese jen pro sebe. Usměji se a pomalu jí políbím na rty. Odpočinula jsi si ? Zeptám se a podívám se na pohár po tom lektvaru, jehož barva nevypadala moc zdravě a o chuti bych asi taky nepověděl, že je zrovna nejlepší. Pak se zase pohledem vrátím k ní a usměji se.

Drusila Von Teese - 01. dubna 2010 13:11

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Zdálo se mi o Tobě... nic zajimavého. Až budou na našem území, tak se jim brána otevře a půjdeme je uvítat spolu. když vidím jeho nepatrný pohled na meč tak jeje pohladím po paži... Nebude potřeba... cítím to a políbím jej. Ano, odpočala sem si... S tebou je mi tak krásně, i spánek je sladký. Takové pocity mi byly doposud cizí.... ale díky Tobě je znám ... Miluju tě a stále mi běží hlavou ten sen....

Danaron - 01. dubna 2010 16:00

soukromá zpráva od Danaron pro Usměji se, když ucítím její dotek na své paži. Dobrá v té ruce, kde bych svíral jílec meče, bude tvá dlaň až se jim otevřou naše brány a my jim výjdeme naproti. Pomalu jí políbím. Víš, nikdy jsem si nemyslel, že budu cítit, takové pocity, jako s tebou, poprvé za dlouhou dobu před sebou vidím kromě bojů i něco krásného a to jsi ty. Ale ne že bych pokaždé jen bojoval, dokonce jsem i jednou oddával, byl to krásný zážitek. Přisknu se k ní a podívám se jí do očí. Snad se na mě zítra, pozítří bude služebnictvo dívat jinak. Mám pocit, že Anna by přede mnou radši utekla a Elizabeth by mě rozervala na kousky, kdybys nevypadala tak šťastně a krásně se neusmívala. Políbím jí na rty. Ale jednu věc mám s nimi společnou vroucně miluji svou Paní. Dodám s úsměvem.

Drusila Von Teese - 01. dubna 2010 19:26

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Dej jim čas, Ann je taková plachá pořád a Eli tě bud milovat, jen má asi pocit, že jí bereš její holčičku. Nediv se jim, žili jsme tu osamotě, většina z nich je společností zapomenutá. Ann je syrotek, Eli upír, Dan, můj stájník je zloděj, zahradník Ben byl podezřelý z vraždy....všichni se sem dostali jen proto, aby na ně nikdo jiý nemohl a proto se teď budou trochu zdráhat, ale zvyknou si... šeptám v jeho náruči.... Ty si oddával? Nikdy jsme žádnou svatbu neviděla... Jako malá sem tu běhala v bílých záclonách a hrála si na nevěstu, ale myslela sem si, že nikdy nenajdu nikoho, koho bych si chtěla vzít A teď mám Tebe lásko

Danaron - 01. dubna 2010 19:46

soukromá zpráva od Danaron pro Potichu se rozesměji, ale není to výsměch, je to čistou radostí, když mé veselí utichne tak Drusillu pomalu políbím. Promiň mi to že jsem se smál, ale připomíná mi to ten klášter, ze kterého jsem, víš. Mě vychoval údajný zloděj. A v klášteru mě učili potulný mágové, kněží, zloději, vrazi i prostitutky. Ano není divu, že se ostatní miniši na mě dívají jak se dívají. Nezijeme v celibátu a zpovídáme se jen sami sobě. A navíc jsme jak jsi se dozvěděla dostali velice zajímaví výcvik a navíc nepoužíváme jen magii jednoho boha, jak těla tak mysli a to jen vše proto abychom plnili náš úkol. Můj klášter je prastarý, nikoho nezajímá co byl předtím, než do něj vstoupil, ale všichni máme jediný úkol, bránit dobro. Usměji se. Ano budu si s nimi rozumět. Nikdo se jich nedotkne a žádný jiný mnich se k nim ani nepřiblíží. Pomalu hladím Drusillu a usmívám se. Ano oddával jsem jen jednou. Byla to krása. Nádherný pocit klidu a míru, no třeba uvidíš svatbu nějakého svého podaného, pokud budou chtít oddat, klidně to udělám. Pomalu políbím Drusilliny rty a podívám se jí do očí. No klidně si můžeš vzít jednoho mnicha, pokud chceš, byla by jsi krásná nevěsta, ale do záclon bych tě neoblíknul. Usměji se.

Drusila Von Teese - 01. dubna 2010 20:23

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Já tě miluju a co se týče záclon... tak ty mám v šatně... stále je mám schované. Obávám se, že naši poddaní mají mezi sebou spíš rodinné než partnerské vztahy. Dovedeš si to představit? Upírka a mnich? zasměji se nahlas.... Asi by se rodiče divili... že si "díte pekel" vybralo mnicha.... v tu chvíli se mi pohne žaludek, až to píchne. skčím se do klubíčka.... Známe se tak krátce a já jsme si jistá tím, že vedle Tebe chci žít, dokud nás smrt nerozdělí

Danaron - 01. dubna 2010 20:32

soukromá zpráva od Danaron pro Usměji se a kývnu hlavou. Jak by ne, dovedu, protože já jsem tem nich a ty ona záhadná upírka a má záhadná úpírka. Pak se stočí do klubíčka, natáhnu k ní jednu ruku a ta se zlatě zaleske. Copak ti je ? vyléčím to pokud budu moci. V hlase mi zazní obava o ní. No snad nás smrt nerozdělí za krátkou dobu, rád bych jí nechal pár století čekat, vyděl jsem jí dosti a nechci jí poznat tak moc z blízka. Sleduji jí a čekám jestli mi dovolí jí léčit, ikdyž si myslím, že zraněná není.

Drusila Von Teese - 01. dubna 2010 20:49
	soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Nejsem nemocná, jen slabá. Šetři své síly na ty, kteří to potřebují lásko. Děkuji ti moc, ale neměj obavy...Já asi vím, co se děje... Půjdeme do magické komnaty a podíváme se budoucnosti, chceš?

Danaron - 01. dubna 2010 20:56

soukromá zpráva od Danaron pro Zkoumavě si jí prohlídnu a pak stáhnu ruku a ta potemní. Dobře já jen nechci aby ti něco bylo, jak ty se bojíš o mě tak já se bojím o tebe víš ? Pousměji se a políbím jí. No nikdy jsi na věštění budoucnosti moc nevěřil, snad jen na té blízké, ale na druhou stranu jsem toho viděl dost, abych v ní věřil, je to zajímaví rozpor, no. Usměji se a pomalu si sednu. Dobrá tedy půjdeme ano ? Zajímá mě naše budoucnost, ne ta má, ta má špatný konec. Pousměji se a dotknu se místa pod košilí kde je medailon mého řádu.

Drusila Von Teese - 01. dubna 2010 21:13

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro položím mu ruku na hrudník, na místo, kde má medailon... Tvá budoucnost je i má a naše společná budoucnost je dlouhá a krásná. Musíme tomu věřit lásko. posadím se na postel a sáhnu po šatech, které si obleču... Zapneš mi je prosím? Poté co mi Danaron zapne zip jej chytím za ruku a vydáme se do místnosti, kde mám veškeré prostředky používající se k magii. Na stole je položené kulaté zrcadlo, které je jako by zakouřené. když si k němu oba stoupneme... Musíme oba položit ruce na rám a uvidíme, co nám zrcadlo ukáže... a položím své dlaně na rám zrcadla....

Danaron - 01. dubna 2010 21:22

soukromá zpráva od Danaron pro Pomalu jí zapnu šaty a pak se sní ruku v ruce jdu do místnosti. Je cítí magii a dímem ze svíček, je stará a z nějakého, pro mě nepochopitelného mě ta místnost láká, to cítím už na prahu dveří, než vstoupím do místnosti. Rozhlížím se kolem, pohled se mi zastaví na svíčce. Podívám se na zrcadlo a položím ruce vedle Drusilliných a podívám se na povrch zrcadla. Uvidíme co se nám ukáže. Pousměji se.

Drusila Von Teese - 01. dubna 2010 22:36

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro jakmile položí Danaron své ruce vedel mých zrcadlo se začně vyjasňovat.... objeví se tam to, co sem viděla ve snu...Danaron na koni, jak veze dítě alejí.... dojedou před zámek, Danaron sesedne a sundá dítě.... Potom se zrcadlo opět zamlží.... podívám se na Danarona se zamyšleným pohledem... Tohle se mi dnes zdálo... Jen nevím co to znamená... Ty, dítě, kůň, alej... dívám se mu do očí a nejsem si jistá ani půdou pod nohama....

Danaron - 01. dubna 2010 22:45

soukromá zpráva od Danaron pro Dívám se na to co se ukázalo a ani se nehnu, probere mě až hlas Drusilli, podívám se na ní a usměji se. To se dozvíme, ale kuň byl tvůj a alej jsme viděli včerejší noci. Pousměji se a pozorně si jí prohlídnu a usměji se, pak sundám ruce z okrajů zrcadla a obejmu jí kolem pasu a pomalu s ní zatočím. Už mi to dází, nejsi nemocná, jsem hlupák. Zasměji se a políbím jí na rty. Tolik jsem toho viděl a tohle nepoznám. Pomalu jí postavím na zem a podívám se jí do očí a usměji se.

Drusila Von Teese - 01. dubna 2010 22:55

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Ale to přece.... podívám se mu ho očí a usměji se... To by ale znamenalo, že to dítě.... koktám.... Já jsem... vydechnu a usměji se... políbím jej a chytím jeho ruku...položím si ji na bříško a na ni položím svou dlaň. Eli říkala, že sama brzy pochopím... ale tohle zaskočeně stále přemýšlím.... proč já a proč teď???? A můžu vůbec být těhotná? Jde to? Upírka a mnich?

Danaron - 01. dubna 2010 23:02
	soukromá zpráva od Danaron pro Ano ten sin byl náš, ty jsi těhotná a já hlupák to nepoznal. Zasměju se. Chytrému napověz a hlupáka kopni. Nechám položenou svou teplou ruku na jejím bříšku a usměji se, když se jí dívám do očí. Je to pravda, má Paní. Pomalu jí políbím na rty a pak jí jen hledím do očí. Zřejmě budu jeden z nejštěstějších mnichů pod sluncem. Zasměji se.

Drusila Von Teese - 01. dubna 2010 23:17

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro A já ta nejšťastnější žena... mám dokonalého muže, budeme mít dítě.... Tolik šťěstí a všechno tak náhle... zůstávám v jeho obětí a jeho příjemně teplou rukou na bříšku.... Dnes večer budeme mít co slavit lásko. Ráda bych k našeu stolu pozvala všechny služebné, aby sdíleli naši radost. Dnes se chci radovat a slavit... Slavit naši lásku cítím jak mu buší srdce... asi ani on nečekal, že bych mohla být těhotná.... ž bych mohla čekat jeho syna. To ale znamená, že nesmím do boje. Máme tedy na příštích pár měsíců klidný život... Tedy alespoň co se bojů týče usmívám se. Je mi nádherně, ještě před pár týdny jsme netušila, co je to láska, štěstí a dnes bych o tom mohla sepisovat paměti. Miluju tě Danarone

Danaron - 01. dubna 2010 23:35

soukromá zpráva od Danaron pro Usměji se a v očích mi zajiskří. Dnes večer bude oslava, at to celí dům ví, že za pár měsíců se bude po jeho chodbách rozléhat hlásek malého dítě. Srdce mi buší údivem a radostí, on nese pod srdcem syna, našeho syna, a jak jsme viděli bude zdraví. Podívám se na ní a pousměji se. No s tím bojem, mohl by tě i posílit, takže by jsi v magii byla silnější, ovšem za nějaký ten měsíc bys toho s mečem proti vážnému nepříteli asi moc nenadělala, ale to ani nehrozí, nechci nějakou dobu vidět ve tvé ruce meč, tedy od té doby co to bude vidět. Usměji se a zase jí obejmu. Budeme mýt syna. Pošeptám jí do ucha a mám pocit, že mi srdce vyskočí z hrudi radostí. Miluji tě Drusillo, dnes v noci budou všichni zdejší obyvatelé překvapení, ikdyž Elizabeth mm no snad abych se bál o život. Určitě si byla neposedné dítě a ona s tebou mala hodně práce na hlídání a pokud si představím sebe ouu, nechci naše dítě honit po střechách ve městě. Zasměji se.

Drusila Von Teese - 02. dubna 2010 00:02

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Dnes večer tu chci mít všechny , snad přijde i Temný. Chci slavit a radovat se... Z neší budoucnosti.... A co se mečů týče, ty ať zdobí poze tyto zdi, do rukou jej vezmeme opět, až bude potřeba. Neuvidíš mne s mečem, v ruce, pokud mne uvidíš s bříškem. Po dobu, kdy budeme v očekávání se nám všechny boje musí vyhnout, jinak přijdou do cesty mne a neradila bych nikomu se postavit do cesty mnichovi a upírce bránící svoje dítě... Takhle tedy vypadá to dokonalé šťěstí. Chce se mi radostí tančit.... Nebýr venku stále dost slunce, snad bych i ven vyběhla a všem to řekla... ikdyž... všem. Venku nikdo není, jen stájník... Budeme muset zařídit hodně věcí,oblečení pro dítě, pro mě, do většiny šatů se s bříškem nevejdku, postýlku a takové ty dětské věci, já sama nevím, co dítě všechno potřebuje. Dá to dost práce, než všechno vyčaruju. Budem se muset poradit s Eli, co budeme vše potřebovat. Já jsem tak šťastná

Danaron - 02. dubna 2010 00:14

soukromá zpráva od Danaron pro Pomalu jí vezmu za ruku a vedu jí ke dveřím. Ano bude mám trvat dlouho, než vše vyčarujeme, pojť půjdeme vaštívit taneční sál a ukrátíme si chvilku, než se setmí, hmm ale asi bychom se měli zastavit v kuchyni a povědět Eli, že nás večer k jídlu bude o něco více. Usměji se a oči mi září štěstím, když se na ní podívám, u dveří se zastavím a políbím jí na rty, pak opustíme věšteckou komnatu. Zítra pojedu do kláštera, musím jím oznámit, že se tu nějakou dobu zdržím, nemusí vědět, jak dlouho to bude, už ta samotná zpráva je nepotěší. Usměji se a je vidět že mi dělá radost, když je něco nebude těšit. Pomalu procházíme s Drusillou ruku v ruce Mašim domem. Budu si muset zvyknout, že je tohle naše a že ty jsi má, je všechno nové a krásné. Vypadám štastně a usmívám se. Líbí se mi, když z ní září štěstí jako právě nyní.

Drusila Von Teese - 02. dubna 2010 00:23

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Odcházíme z pokoje směr kuchyně, oznámit Eli, že nás večeřet bude víc... Otevírám dveře do kuchyně, ze kterých se lina úžasná vůněEli... večer nás bude u stolu hodně. Budeme tam všichni a naši dva hosté, pokud dorazí. Řekni všem, že dnes večer je zveme k našemu stolu. Budeme jíst v jídelně a ne v naší komnatě. Oznamuji Eli s úsměvem na tváři. Stará se tváří, jako by tušila, co se děje. A prosím, pošli nám do tanečního sálu hroznové víno, pro mě vodu a Danarone? co budeš pít? podívám se na svou lásku, která vypadá, jako by se Eli stále obával... Eli zcela očividně cítí jeho obavy a proto k němu přistoupí a chytí jej za druhou ruku.... Pokud je slečna šťastná, jsme i já. Pokud jste vy Danarone zdrojem jejího šťěstí, pak jste zdrojem i toho mého. Jsem sice upír, ale slečinka Vás miluje, takže jste pro mne pán tohoto domu, ne jídlo... Musíme si na sebe zvyknout praví stará Eli s velice klidným a pomalým hlasem

Danaron - 02. dubna 2010 09:42

soukromá zpráva od Danaron pro Pousměji se, jakmile ucítím tu krásnou vůni jídla, kterou vytvořila Elizabeth. Pomalu vstoupíme do království kuchařky a já to starou dámu sleduji. I já si dám vodu. Poví a pak se zadívám kuchařce do očí a stisknu svou rukou její, která mě drží za ruku, nevím proč ale mám z ní pocit, že umí i jiné věci než vařit, takové které se upíři učí s věkem a zkušeností, nebo jsem jich snad poznal moc ? Obávám se že vy Elizabeth jste paní tohoto domu daleko více, než kdy budu já jeho pánem. A to co vaříte voní nádherně. Pousměji se, ale vypadá to trošku ostýchavě. Zvykneme si na sebe, oba máme rádi stejnou osobu Drusillu a dokud budu stát na nohou tak jí nic neublíží, budu jí chránit tělem i duší a když bude potřeba i do pekla si pro ní dojdu. Povím potichu a stále se dívám staré upírce do očí. Miluji vaší Drusillu, dobře jste jí vychovala. Víte dlouhou dobu jsem riskoval život, krvácel pro cizí lidi, proto abych je chránil a jí miluji, co bych pak udělal pro ní ? Ti kterým sloužím mi jsou svědky, že dokud budu žít, nic jí neublíží. Povím potichu a v očích se mi ukáží plamínky moci, když se dívám do očí upírky a pak pohasnou. Usměji se. Jednou mi někdo pověděl, že to žena je skutečná Paní domu a už vím proč to tak myslel.

Drusila Von Teese - 02. dubna 2010 16:36

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro stará Eli vyslechne Danarona a pak jej poplácá po ruce.... na odchodu z kuchyně potkáme Ann, které oznáníme, že nám ám přinést vodu a hrozny do tanečního sálu... po příchodu tam se obrátím na Danarona s otázkou... Umíš tančit? zaptám se s úsměvem, nechci se jej dotknout, ale nerada bych jej přivedla do situace, kdy nebude vědět kroky:) a co...ikdy by neuměl, vše jej naučím, vše co si bude přát.... hlavou se mi stále honí myšlenky na to, co vše se tu bude muset změnit s příchodem nového života.... bude toho moc

Danaron - 02. dubna 2010 21:39

soukromá zpráva od Danaron pro Pousměji se a pomalu s Drusilou opustím království kuchařky a zamíříme k tanečnímu sálu. Rozhlídnu se po sálu a pousměji se. No víš dlouho jsem netančil, nějak jsem neměl příležitost, ale snad trošku ano, ale žádná sláva to nebude. Pokrčím rameny a usměji se. Taky co by jsi čekala od mnicha ? mi se máme jen modlit a hmm pojídat plesnivej chlebe.. Usměji se a obejmu jí. No opravdu asi mě to budeš muset naučit, moc mi to nikdy nešlo.Snad proto se země stal mnich. Pokrčím rameny a usměji se.

Drusila Von Teese - 02. dubna 2010 21:49

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro dovedu Danarona do prostřed tanečního parketu a mávnu rukousměrem ke klavíru který začně sám od sebe hrát krásnou melodii. Tak... teď zavři oči, uvolni se a nech se vést... To půjde... zaujmeme taneční postavení a přitiskneme se hodně blízko.... Pomalu se začínáme pohybovat... čekala jsem, že to bude horší, ale tančí docela dobře... Tančíš dobře na mnicha zasměji se mu ho vlasů...

Danaron - 02. dubna 2010 22:14

soukromá zpráva od Danaron pro Udělám to co chce, zavřu oči a nechám se vést, klavír krásně hraje a já se snažím jí nešlápnout na nohy, ani si sám nepamatuji kdy jsem tancoval na posledy. Z kolika jsi už tancovala ? Mnichy, třeba jsem ten nejhorší tanečník z nich. Usměji se a pomalu otevřu jednou oko a pak druhé. Bude to už nějakou dobu co jsem tancoval naposledy, hodně dlouhou dobu.Tuhle dovednost mě v klášteře neučili. Tu mě budeš učit ty ano ? Usměji se a podívám se jí do očí. Ty taky tančíš dobře, výborně a vlastně jsi moje první upírka se kterou tančím, hmm tahle pomalu a bez meče, nebo jiného triku.

Drusila Von Teese - 02. dubna 2010 22:22
	soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Nikdy sem netančila s nikým jiným, než s tatínkem a to už bude 200 let...tančíš moc hezky lásko. Víš, chtěla sem se tě na něco zeptat...Nemohou tě vyřadit z řádu, když žiješ s upírkou, spíš s ní a čekáš s ní dítě???? svěsím oči a smutně se zadívám do země...

Danaron - 02. dubna 2010 22:53

soukromá zpráva od Danaron pro Pomalu s ní tančím dál a zamyslím se, jak to co nejlépe podat, ale pak se rozhodnu pro to nejlehčí vysvětlení. No já jsem vlastně něco, jako zaklínač, ale ten hubí bažišky a jiný potvory, mým úkolem, je chránit lidi, ale ne před smrtí, ale před temnotou, zlem a to před velkým, viděla jsi jak jsem se svými druhy porazil toho Liče, a jeho přisluhovače. To je vlastně můj úkol, bojovat proti zlu, ale nikde není psáno jakým způsobem, mám chránit lidi před stvořeními Zla. A je jen na mě, jak to udělám a pokud se rozhodnu, že budu putovat a žít s upírkou nemohou povědět nic, pokud ovšem nebudeš po cestě vybíjet celé vesnice, a budovat si amrády aby jsi pobila lidi, ovládla je. Pokud nebudeš prahnout po moci. Nezajímají nás upíři ale vyžší zlo. Ty kdo ubližují pro zábavu, kdyby tomu bylo jinak, musel bych zahubit každého vlkodlaka a upíra, které jsem potkal, ale to jsem neudělal, nepředstavovali Zlo. Ovšem takoví upír, který by ovládal lidi v okolí silou a nutil je mu sloužit ba bylo zlo, dělal by to z nějakého důvodu větší moci a zla. Mým úkolem je bránit lidi před takovým zlem, jakým koliv způsobem a pokud se rozhodnu že budu žít s mocnou upírkou, ale né zlou, tak to obhájím i před řádem. Takže ne nevyloučí mě. Pomalu jí políbím. Občas je to i krásné víš, je to asi měsíc co jsem zachránil jednu rodinu, měli malou dceru, krásné děvče. Dva upíři je chtěli zabít, vyhlídli si je, ale místo toho dostali co proto jeden utekl a druhý tam zůstal ležet. Odvel jsem je domů a pak našel toho druhého, pokud chce upír vysát někoho z hladu, dobrá, ale nesmím toho dotyčného znát, pak mi to nevadí, ale nesmí zabíjet pro zábavu nebo pro to že nato zrovna dostal chuť. Povím potichu. Podle někoho bych mohl být i vrahem, ale já mám chránit a to i za cenu svého života, všichni celí řád by bez váhání zahynul pokud by před zlem ochránil jen jeden život. Stáli bychom si po boku dokud bychom mohly, jeden druhého chránili, nato z jak rozdílných skupin lidí jsem má máš řád, velkou soudržnost. Všichni máme stejné poslání a je jen na nás, jak jej budeme plnit., Ovšem není to lehký úděl, vidíme i dost zkázy a zabíjení z rozmaru. Mluvím potichu, ale chci aby to pochopila, protože já se jednoho dne nemusím vrátit, do jejího náručí, chci aby věděla že jsem nezemřel zbytečně, ale pro něco co má smysl pro život, dobro..

Drusila Von Teese - 02. dubna 2010 23:03

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Nechtěla bych, aby si měl kvuli mě problémy.... řeknu a políbím jej Víš, já sem taková upírka, neupírka. Mám sice stigmata vampíra, ale nikdy jsme nikoho nezabila, nikoho nevysála. Maminka nechtěla, aby ze mě byl upír v pravém slova smyslu, protože viděla, jak moc to otce tížilo, každou nos si schánět potravu. Nepiju krev, jsem vidět v zrcadle, slunce mne nezabije, jediné co, tak jsem chladná. Ale s Tebou, s Tebou jsme živá, živější než kdokoli okolo. Jsi pro měn vším, miluji tě i s Tvou minulostí. A teď, když nosím Tvého potomka jsi pro mne středem světa ještě více.... vím, že on dojuje za dobro a já jsem stále brána, jako zlo, ale snad jeho bohové pochopí, že on by zlo milovat nemohl

Danaron - 02. dubna 2010 23:18

soukromá zpráva od Danaron pro Pousměji se a políbení jí oplatím. Nebudu mít problémy lásko, jak jsem pověděl, je jen na mě, jak bojuji proti zlu s kým po boku. Usměji se. No Ano tvá maminka to udělala dobře, byla mocná. Sice máš dogmata, ale bet to tak, že máš z obou to nejlepší lásko. Z mého pohledu nejsi zlo lásko, ale dobro, zlo nemiluje, je poháněno jen mocí. Znovu jí políbím a podívám se jí do očí. A navíc nosíš naše dítě, nemusím ani použít moc abych se ujistil že je v pořádku. Také tě miluji, má minulost je zamnou, tekon jsi jen ty, my. Pohladím jí po vlasech. S tebou, mám pocit, že je vše krásnější a klidnější, jsem rád že se mám kam vrátit ke komu, koho obejmout, tebe. Díky tomu budeme oba dva silnější. Usměji se a podívám se jí do očí. Jsi skvělá partie pro někoho, jako jsem já a navíc tě beznadějně miluji. Usměji se.

Drusila Von Teese - 04. dubna 2010 21:11
	soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro tančíc v jeho náruči, šťastna, jako nikdy dříve... Zajimalo by mne, jak se budou večer všichni tvářit, až jim tu novinu oznámíme. Zítkra, až se vydáš do kláštera poradím se s Eli co všechno budeme pro miminko potřebovat... Teď budou mé dny naplněny pouze Tebou a přípravě na to malé.... Jsem tak šťastna Danarone.... užívám se klidu jeho obětí

Danaron - 04. dubna 2010 21:54

soukromá zpráva od Danaron pro Pomalu tančí v náručí Drusili a usmívám se. I já jsem šťastný, jako nikdy dříve. Určitě budou vyvedeni, z míry, ale šťasný, všichni tě mají moc rádi. Usměji se a políbím jí na rty. Zítra budu moc vzít naše služebnicvo sebou, pokud by chtěli, nic se jim nestane. Pousměji se, uděláme otočku a já se podívám po sále. A pak se zase vrátím ke své paní, usadím se tu a budu chránit zdejší okolí, dokud nebudu muset odjet. Ale to poznám. Pousměji se. Pokud mi ovšem klášter nepoví, že někde mají potíže. Musel bych to vyřídit, ale zatím mám tebe v náručí a nic mě netrápí, jen to jestli tě můžu políbit. Usměji se a pomalu jí políbím. A to mohu.

Drusila Von Teese - 04. dubna 2010 22:09
	soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Kdykoli kamkoli odjedeš budu s Tebou, nestane se ti nic a i kdyby, tak vždy se k Tobě dostanu v čas, abych tě zachránila. Zabít tě nemůže nikdo a nic... Teď tě bude držet při životě nejen víra, moc, ale i fakt, že dáš domov, ženu a dítě

Danaron - 04. dubna 2010 22:22

soukromá zpráva od Danaron pro Ani mám krásnou ženu a krásné dítě a domov, kam se mohu a budu vracet rád. Usměji se a dál s ní pomalu tančím. A to všechno jen díky tobě, děkuji. Usměji se a pomalu dotančím ke stolku, kde máme postavený tác s vodou a mísu hroznového vína. Napiji se vody a usměji se, na ní. Něco bych ti rád dal, ale až večer. Podívám se jí do očí. Jak se mi ty její oči líbí.. Nadechnu se protože mi dojde, že zatajuji dech a usměji se, jak si jí prohlížím. Jsem s tebou od rána a pořád se na tebe nemohu vynadívat. Přiznám trochu provinile.

Drusila Von Teese - 04. dubna 2010 22:33

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro zasměji se... Uvidíme co bude říkat za pár set let... to už mne budeš mít tak okoukanou, že mi začneš koukat po jiných zasměji se... něco dostanu...dárek? Ten jms enedostala už tak dlouho... ale ne, nedávno. dostala sem ten nejkrásnější dárek... jeho.... ikdyž nevím od koho Já už mám vše co ke štěstí potřebuju... mám Tebe, máme svůj domov, máme svou lásku, budeme tři...Tolik tě miluji.... Řekni, co mi chceš dát? Prosím, prosím dělám na něj smutné oči

Danaron - 04. dubna 2010 22:50

soukromá zpráva od Danaron pro Zasměji se. Za pár set let ? Pořád se na tebe budu dívat moje šlechtišno. Usměji se, když si jí prohlížím stále mám pocit, že jí vidím poprvé, tak jí znám,ale přeci mě to asi nikdy neomrzí... Pomalu jí pohladím po tváři. To se dozvíš až večer má paní, zatím ti jako dárek budu muset stačit já. Tolik tě mijuji celou, mám pocit že jsem nejštastnějí na světě a to díky tobě. Pomalu jí položím ruku na bříško a usměji se. Snad se ti ten dárek bude líbit, ale chtělo ba to ještě tohle hmm. Zavřu oči s svraštím čelo, jak se snažím utvořit si v mysli dostatečně krásný obraz toho co chci, vyřezávané kolíbky, z černého dřeva a malími runami a obrazci na povrchu, leštěného dřeva. Otevřu oči, když použiji svou novou moc, kterou mi včerejší noci dala Drusila. Hmm snad, jsem to dudělal správně. Povím když se kolíbka ukáže v našem pokoji. Pojť půjdeme se na něco podívat, jsem zvědav, jestli se mi to povedlo, a jak se ti to bude líbit, ale večer ti dám něco jiného. Usměji se a pomalu jí chytím za ruku a vedu ke schodišti a pak k našemu pokoji.

Drusila Von Teese - 04. dubna 2010 22:59

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro když vidím v jeho tváři soustředění chápu, že používá svou novou moc.... Jem ráda, že ji využívá, pokud se jí naučí používat teď, bude se mu v boji hodit... uchopí mne za ruku a jdeme do našeho pokoje... cestou mlčíme.... zajímá me, co to bude... zajímá mn todo té doby, než se přiblížíme k pokoji.... zastavím se před pokojem, políbím jej... Miluji tě Danarone stojím a čekám co se bude dít

Danaron - 04. dubna 2010 23:11

soukromá zpráva od Danaron pro Já tebe také miluji Drusilo. Usměji se před pokojem a políbím jí na rty, pak volnou ruku pomalu natáhnu k leštěné klice a stlačím jí dolu..sám jsem zvědav jestli de mi to povedlo nebo ne, dveře pomalu odkryjí náš pokoj a v něm pod oknem, kolíbku z černého dřeva, ručně vyřezávanou a na jejím povrchu, jsou ornamenty a runy. Pomalu vstoupím po Drusile do pokoje a střídavě se dívám na jeden z dárků pro Drusilu a na Drusilu. Nakonec musím v duchu zhodnotit, že se mi povedla, tedy tak jak jsem chtěl. Snad se ti líbí, Lásko. Povím potichu a zezadu jí obejmu kolem pasu, přisknu se k ni a pomalu jí polím na krk.

Drusila Von Teese - 04. dubna 2010 23:21

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro po vstupu do pokoje jsme se intuitivně podívala k oknu a stála tam... Přenádherná, černá, dřevěná kolébka, vyřezávaná... Chvilku bez dechu pozoruji tu nejkrásnější dětskou kolébku, jakou jsem kdy viděla.... Když mne Daanron políbí na krk proberu se... a hluboce vydechnu... Ach lásko, ta je nádherná... děkuji ti... položím své dlaně na jeho ruce na mém bříšku...Naše dítě bude mít toho nejlepšího tátu... tohle je toho důkaz. Je opravdu velmi krásná a müž máme kam toho droběčka položit, až přijde na svět. Kolébka je opravdu nádherná... jen stojím a pozoruji ji... Později uděláme několik kroků blížě, abych si ji prohlédla zblízka... je nádherně vyřezávaná ornament a runami. otočím se čelem k Danaronovi a zahledím se mu s úsměvem mlčky do očí.... netřeba slov

Danaron - 04. dubna 2010 23:37

soukromá zpráva od Danaron pro Sleduji kolíbku a prohlížím si kolébku s hlavou rameni Drusili,pustím jí ze sevření a sleduji jak udělá pár kroků ke kolébce.. Podívám se jí do očí a s úsměvem udělám pár kroků k ní, hledíc jí do očí a zase jí sevřu v náručí. Jsem rád, že se ti líbí, bude mít i nejlepší mamku, tebe zlato. Pomalu jí políbím na rty a usměji se. Později ty runy, ještě vylepším, na spánek našeho drobečka budou dohlížet sami bohové, bude mít klidný spánek a krásné sny. Usměji se na ní. Chci pro vás to nejlepší. Podívám se jí do očí. Pohladím jí po vlasech, dělám to moc rád, rád jí hladím a jen se jí dívám do očí, jsou tak krásné, spokojené. Vypadáš tak krásně, když se usmíváš. Zavřu oči a představím si jí s drobečkem v náručí a z té představy se mi zatají dech, o něco později se hluboce nadechnu a otevřu oči. to bude nádhera.

Drusila Von Teese - 06. dubna 2010 21:02
	soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Bude mít nejlepší rodiče.... říkám při pohledu na krásnou kolébku. Otočím semu v náručí a začnu jej vášnivě líbat.... Máme ještě čas, než bude večeře... podívám se mu do očí s vyzývavým pohledem... Musíme si užívat milování, dokud to půjde, až budu mít bříško, tak už to nebude tak snadné septám mu do clasů s úsměvem

Danaron - 06. dubna 2010 22:35

soukromá zpráva od Danaron pro Oplácím jí její vášnivé polibky svými.. Ano do večera času dost. Pousměji se a pomalu jí políbím na rty o chvilku později jí mé prsty začnou rozepínat její krásné šaty, pomalu nepospíchám, netrvá dlouho a musím jí přestat líbat na rty, o kousek podstoupím a látka jejích šatů se s tichým zašuměním sveze k zemi. Zase k ní o malí krůček přistoupím a sevřu jí v obětí, mé rty vášnivě líbají její a mé teplé dlaně se dotýkají jejího chladného těla. Tak s tím užíváním si začneme hned ne ? Pošeptám jí do ouška a pomalu jí políbím na lalůček, moc se mi líbí, když tu stojí tak nahá, jako vytesaná z bílého mramoru, rty, jako lísky růže a vášnivá jako oheň.

Drusila Von Teese - 06. dubna 2010 22:58

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro když ucítím jeho prsty na své kůži probudí se ve mě jedna z mých upířích vlastností...nespoutaná vášeň. Položím mu ruce kolem krku a nechám jej, aby si mne ve své náruči odnesl kam sám bude chtít. Mezi tím si jazykem hraju s jeho lalůčkem a líbám jej na krk... Cítím jak mi poudí krev v konečcích prstů a vím, že před sebou máme boj nejkrásnější... boj mezi peřinami....

Danaron - 06. dubna 2010 23:18

soukromá zpráva od Danaron pro Pomalu jí vezmu do náruče a mezitím co líbá můj krk, jí s vrněním a naplnění blahem donesu na postel, kde jí pomalu uložím na deku. Sám si kleknu si vedle postele a pomalu si sundám amulet z krku a položím jej na podlahu, o něco později se z mého těla sveze i košile, která na zemí přikryje amulet. S úsměvem se jí podívám do očí a vidím v nich to samé co je v mých, chtíč s míchán s touhou, pomalu se sehnu a políbím jí na rty, polibky pomalu putují po krku až k jejím ňadrům, kde si jazykem začnu hrát s jednou její bradavkou, jednou rukou jí pomalu hladím po bříšku..

Drusila Von Teese - 08. dubna 2010 13:02

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro jakmile men Danaron vezme do náruče opět cítím tlukot jeho srdce... po chvílipoložena na potel a líbána svým pánem zatoužím po nespoutaných hrátkách hodných upíra. Toto je jedna z mála upířích chrakteristik, která ve me zůstala. Občasná potřeba nespoutaného a divokého milování. Vím, že musím krotit své emoce, protože bych mu nerada ublížila, ale vzbuzuje ve me vášně nevídané.Jeho překrásné nahé tělo, vypadá jako obraz dokonalosti. Jakmile si začně hrát s mou bradavkou jsme absolutně bezbranná a necítím nic jiného než slastný pocit opojení. Propínám se v zádech a slastně oddychuji. Nevydžím dlouho bez jeho polibků, proto jej pohladím po vlasech abych mu dala najevo změnu polohy. Překulíme se a já se chápu iniciativy. Obkročmo si na něj kleknu a začínám jej líbat... Při každém dalším polibku cítím, jak stoupá naše touha po spojení. Líbám jej na rty, lalůčky, krk, na jeho vypracovaný hruzník zdobený jizvami z bojů...

Danaron - 08. dubna 2010 22:07

soukromá zpráva od Danaron pro Pomalu si hraji s bradavkou své krásné paní, lehce jí líbám a okusuji, líbí se mi ten pocit. Je bezmocná, všechny její mysli vnímají opojení, krásně se prohýbá v zádech, hladím jí... O malou chvilku ucítím její kuru ve svých vlasech o chvilku později se ona ocitne obkročmo na mě a líbá mě, jakmile se dostane k mému krku, zakloním hlavu a slastně přivřu oči... Ctím se tak bezmocný a lačný po jejích polibcích, dotycích, pomalu jí hladím po zadečku, přitáhnu si její rty ke s vím a vášnivě jí chvilku líbám, lehce jí kousnu do spodního rtu, lehce se nadzvednu a políbím jí na krk a pak na ňadra a pak zase na rty a znovu si lehnu na záda a podívám se jí do očí a usměji se. Zase jí k sobě přitáhnu a políbím jí na rty, po každém polibku po ní toužím více a víc... Cítím každý její pohyb, Naše touha po spojení roste...

Drusila Von Teese - 08. dubna 2010 22:27

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro jakmile ucítím jeho dlaně na zadečku nevydržím napětí a zadeček nadzvednu, opřu se rukama o jeho hrudník a pomalu se na něj posadím. Naše těla jsou opět spojena... naše těla, duše, mysli, síly... začnu se pomalu rytmicky vlnět v bocích, jmně zatínám nehy do jeho kuže, porozuji jeho slastný výraz ve tváři. Teď je plně v mé moci, najednou je z velkého bojovníka obět... obět touhy a vášní. Ruce přesunu z jeho hrudníku na své prsa, se kterými si začnu hrát. Cítím každý jeho pohyb, jak se jeho srdce zrychluje, stejně jako jeho dech. Opět cítím veškeré jeho myšlenky....

Danaron - 08. dubna 2010 22:46

soukromá zpráva od Danaron pro Na tváři ze mi ukáže výraz slasti, když se naše těla pomalu spojí v jedno, cítím každý její pohyb, její myšlenky, jako by mé byli a všechny jsou naplněný hladem a chtíčem, touhou. Pomalu a rytmicky se pohybuje, a její nechty nechávají na mém hrudníku svůj otisk. Blaženě se usměji, když si začne hrát se svými pevnými ňadry, pramínky, jí spadají do tváře najednou je z upírky, krásné upírky bohyně vášně a rozkoše v očích se jí něco leskne, něco lákavého a prásného... Pomalu jí chvilku hladím po zadečku, jednou nebo dvakrát jí lehce plácnu, pak jí jednu ruku pomalu přesunu na jedno stehno a pomalu jí sunu k rozkroku..

Drusila Von Teese - 08. dubna 2010 22:56
	soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro pohyby se zrychlují, ale ne příliš... Tahle hra má ještě dlouhé pokračování. Jakmile ucítím jeruku překulím se na záda a nechám jeje, ať si se mnoi hraje, jak se mu bude líbit. Je krásný pocit vědět, že někomu patříš, že se tě zmocní.... nadzvednu hlavu a jazykem mu přejedu přez krk... a dělej si se mnou co chceš můj pane dodám s vyzývaným pohledem

Danaron - 08. dubna 2010 23:10

soukromá zpráva od Danaron pro Změníme polohu a zase se naše těla začnou pomalu pohybovat, ale né moc rychle. Usměji se a podívám se na ní, jako se vlk dívá na svou kořist, na kořist touhy. Opravdu si můžu dělat co chci ? Zeptám se jí když si hraji s jejím lalůčkem, pak se naše rty střetnou v hladovém polibku. Ty jsi má pani a tvé blaho je i mím. Usměji se a políbím jí na krk a pak na jedno ňadro, lehce se zakousnu do její bradavky a naše pohyby se trošku zrychlí, cítím jak nás spaluje oba dva žár hladu, dál si hraji s její bradavkou, líbí se mi ta hra, je má paní a jí chci naplnit její touhy a ukojit její chtíč tím svím..

Drusila Von Teese - 08. dubna 2010 23:15

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Cokoli, jsem jen Tvá slastně oddechnu, když si můj pán hraje s mou bradavkou. Kdyby věděl, jak moc mě to vzrušuje, jak moc mne vzrušuje on... Naše horké rty vzájemně ochutnávají tělo toho druhého... je hořko-sladký.... je tak nádherný, jeho lehce zpocené tělo je tak sexy.... Chtěla bych se s ní miolovat až do konce našich dní.... Ale teď... svým jazykem začnu dráždit jeho bradavky, jemně koušu, saju, laskám... konečky prstů lehce hladím jeho záda a zadeček....

Danaron - 08. dubna 2010 23:32

soukromá zpráva od Danaron pro Usměji se když uslyším dopověť, kterou jsem slyšet toužil, a lehce jí kousnu do bradavky, je jen má celé její tělo, krásné, tak chladné a vášnivé sexy, je tak dráždivá, naše rty se líbají, jako by se neměli nikdy oddálit.. Slastně zasténám, když si pohrává s mou bradavkou, chci aby to nikdy neskončilo, její chladném ruce na mém těle, které je teplejší a teplejší, její dech se pomalu zrychluje s našimi pohyby.. Pomalu jí hladím po těle, chytnu jí za ruku a o chvilku později se zase ona ocitne nade mnou. Hraj si se mnou má Paní. Usměji se a moje ruce jí pomalu jedou po bříšku, k jejím krásným ňadrům, které mě zase lákají a pomalu je začnou hladit, mazlit se s nimi, masírovat je..

Drusila Von Teese - 08. dubna 2010 23:44

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro jakmile se opět ocitnu nad ním, mlsně si olíznu rty a začnu jej líbat... líbám jej po celém těle, začínám na rtech, krku, hrudníku, líbám jeho ruce, břicho a jeho krásný, horký, mužný penis... Hraju s s ním, jako by to byla má nejoblíbenější hračka... Mé rty jej líbají, jazykem se snažím pohladit každý milimetr. Vžrušují me jeho slastné vzdechy.... po chvíli si opět sednu na jeho klín, jeho ruce se ocitnou na mých prsou a já neustále zrychluji pohb boků. Cítím jak do mne proniká, stále hlouběji a hlouběji. Propínám se v zádech, slastně vzdychám a čím dál tím víc nahlas sténám své ještě

Danaron - 09. dubna 2010 00:00

soukromá zpráva od Danaron pro Slastně vzdychám, když me líbá nejsem schopný vnímat nic jiného, jen její polibky na mém rozpáleném těle, krku, hrudníku, penisu.. Jsem jako ve snu, ve snu kde je jen ona, anděl mé slasti, kde já jsem její tvárnou hračkou, cítím jak si se mnou hraje, jak mi dává slast.. Nasedne na mě, hraji si s jejími ňadry, hladím je mačkám, hladím bradavky, dívám se jak jí vlasy padají do tváře.. Pomalu přesunu ruce po jejím tělu dolů, k jejímu zadečku a hladím jí. Potichu sténám, jako odpověď na její hlas. Ano Moje ruce jí chytnou za boky a trošku jí pomůžou v zrychlení pohybů, a sem tam jí lehce plácnu po zadečku... Pomalu letíme do nebes a oba máme stejné přání aby tohle trvalo věčně.

Drusila Von Teese - 13. dubna 2010 10:35

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro zmítáná milostným opojením se stle více nořím do jiné dimenze myšlení. zažívám stavy naprosté slasti. Sálá z něj cosi, možná energie, která mne naprosto pohlcuje. Každý jeho slastný vzdech ve mě vyvolává potřebu mu dát ještě větší dávku extéze. Po chvíli se však opět vyměníme pozice a já se ocitám plně v jeho moci. V tu chvíli je ze mě polsušná holčička, která s nevinným pohledem čeká, co s ní její krásný muž udělá. Žádoucí všech jeho doteků a polibků, rozvášněná a zatím neukojená

Danaron - 13. dubna 2010 11:40

soukromá zpráva od Danaron pro Slastně sténám, v odpovědí na její pohyby, mám pocit nekonečné slasti a touhy po mé krásné ženě. Pomalu jí hladím po těle a má mysl je zaplavená dávkou extáze, není nic jen její oči a úsměv. Usměji se, jakmile zase změníme pozice, pomalu jí s úsměvem pohladím po tváři a hladově jí políbím, její krásné tělo přitahuje mé rty, jako magnet. Pomalu jí políbím na ucho a lehce si hraji s jejím lalůčkem.. Pomalu jí líbám na krk, klíční kost, saji a je mě okusuji její bradavky.. Jedna ruka jí pomalu jede po vnitřní straně stehen výše až k rozkroku a pomalu do ní pronikne pár prstů… Snažím se v sobě na chvilku zkrotit ten chtíč a jen tak si s ní chvilku pohrát, líbí se mi její odevzdanost, je tak krásná a lákavá a vlastně nevím, kdo je v čí moci, ale oba dva se zmítáme v zajetou touhy a hladového chtíče. Ten chtíč je jako oheň k který mě spaluje a ona je voda po které toužím a kterou pomalu piji.

Drusila Von Teese - 13. dubna 2010 18:12

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro v onu chvíli, nejsme schopna naprosto ničeho. Plně omámena slastní zmítám se v záplách extáze. Mám pocit, že hořím a on hoří se mnou. mítáme se v plamenech společné vášně. Naše nanasytná ústa nejstále spojena vášnivými polibky, naše těla prahnoucí po sobě. Neexistuje nic jiného než my dva, jen on a já. Naše touhy, chtíč, vášeň a naše nekonečná hra mezi nebem a peklem

Danaron - 13. dubna 2010 22:47

soukromá zpráva od Danaron pro Pomalu líbám její rty, její krk ke kterému se pořád vracím, její pevná a krásná ňadra, bříško. Její tělo je pro mě jako droga, které nemám dost. Není nic jen, její rozkoš, její steny a mé lákaní a mé rty pomalu směřují blíže sklouzávají z jejího bříška k jejímu rozkroku, kde jí laská i jazyk, každý její sten, pohyb jejího těla je pro mě impulz k dalšímu dráždění, k delší vlně extáze, kterou jí posílám. Toužím po její extázi stejně, jako po jejím těle..... O několik minut později se naše rty zase pomalu ponoří do dravých polibků a naše těla pomalu splynou v jedno, každým pohybem jsem v ní hloubš a hloubš pomalu se pohybuji. Líbajíc jí na rty. Nenexistuje nic jen Ona a já dvě těla, jedna duše, jedny pohyby. Je to krásný pocit dávat jí touhu a vědět, že je stéle neukojena, stejně jako má touha po ní, po jejím těle, polibcích, dotecích stále jí chci, jsem hladový po její rozkoší..kéž by to nikdy nezkončilo. Vidím do nejzaších koutků její mysli stejně jako ona do mé... Pomalu spolu plujeme po nebesích touhy a chtíče a naše plavba je ještě dlouhá..

Danaron - 23. dubna 2010 20:27

Na cestě na panství Lady Drusily Von Teese Upírka se pousměje a se zajiskřením v očích odpoví. Vanessa, Lady Vanessa, těší mě. Lehce poplácá svého koně krku a s úsměvem se koukne po okolí, zrovna opustíte město a koně naberou směr na panství. Pomalu se dostanete na okraj lesa a koně, bez váhání se vydají po lesní cestě, zaslechne tiché zašustění. Pokud se ohlédnete, zjistíte, že se na vás dívá jedna veverka, jinak je cesta vice méně tichá a klidná. Při výjezdu z lesa se koně zastaví a vám se naskytne pohled, na louku, kterou musíte přejet, sice nevidíte ještě panství Drusily, ale tušíte, že tam někde je. Po další půl hodině jízdy ucítíte, že začne ubývat světla..

Danaron - 23. dubna 2010 20:45

Cesta na severu Najednou pocítíš, drobné bodnutí, je spíše otravné než bolestivé, ale tvá cvičená mysl ví co se stalo. Upírka se dostala za hranice tvých telepatických schopnosti a ty jsi s ní ztratil spojení, snad ti to je z části líto snad je ti to lhostejné to výš jen ty sám.. Sadíš na kameni, s mečem položeným v klíně a díváš se na hory, ve kterých jsi se usídlil, tvé dnešní výprava nebyla nijak dlouhá, ale tvá armáda povstala z ničeho aby sloužila tobě a ty tak sloužil své paní Smrti. Najednou pocítíš, jak slunce začne slábnout, ano den končí a ty a nemrtví jste stále na holé skále. Chladný vítr se ti otře o tvář a ty sleduješ, jak zapadá slunce, daleko od všech vesnic a hřbitovů, klášterů, ale cítíš, že týden cesty na sever, je horská vesnice a tam je muž, kterého by jsi měl navštívit, cítíš, že je starý, ale že by jsi ho měl vidět, ale důvod proč by jsi ho měl vidět ti stále nějak uniká. Pane ? Ozve se za tebou hlas, otočíš se a uvidíš živého-mrtvého ozbrojeného motykou, kterého jsi našel na jednom statku. Ale toho jsi před nějakou dobou poslal na průzkum okolí. Pane. Ukloní se a ukáže na sever. Asi půl hodiny cesty na sever je jeskyně, velká. Je vidět, že moc rozumu nepobral, už za života, ale to je v celku jedno, jedné na čem záleží je, že je tvůj a že v ruce má něco co se dá s jistou dávkou nadsázky, nazvat jednou z nejlepších zbraní co má tvá armáda.

Drusila Von Teese - 23. dubna 2010 21:18

V Drusilině komnatě, na hranicích jejího panství Drusila ležíc vedle milovaného Danarona v myšlenkách vidí příjezd návštěvy na její panství.... Už jsou slízko, přijíždějí k hranicícm našeho panství Danarone, otočí se Drusila na Danarona. Měli bychom se připravit políbí jej a vstane z postele. Zamíří k šatně, kde se opět ponoří do nesčetných druhů barev, látek a ozdob. Vybere si šaty rudé barvy. Přistoupí k zrcadlu, učeše si vlasy a počká, až se i Danaron oblékne. Mezitím se návštěva přiblíží k samotným hranicím mého panství. Slyším kopyta jejich koní, jak duní na mé zemi. Koně cítí závan smrti, ale cítí, že jim se nemůže nic stát. Zvěř mých lesů loví jen to, co není pod mou ochranou a to koně naší návštěvy jsou. Cítím přítomnost upíra, zajímalo by mne, jak náš host vysvětlí to, že nejede sám, jak byl zván. Není příliš taktní si na schůzku přivést partnerku. Ale možná mu to ani nenaznačim, jsem šťastná a třebas i ona je ta jeho pravá. Než se Danaron oblékne dojdu zklontorlovat situaci v kuchyni. Hned jsem zpět Danarone, jdu do kuchyně zkontrolovat večeři. Otočím se čelem ke dveřím a vydám se na cestu do kuchyně. po cestě se zastavím v jídelně, kde mávnutím ruky připravím překránsou tabuli pro větší počet lidí, vždyť dnes večeříme s veškerým služebnictvem. Při příchodu do kuchyně cítím neuvěřitelnou vůni... Je mi jasné, že kontosla není potřebná, ale ráda bych před večeří ochutnala alespon trochu toho, co bude na večerní tabuli. Ale ne, nesmím to udělat, nechám se překvapit, otočím se ještě před dveřmi do kuchyně a vracím se k Danaronovi do své komnaty. On už je oblečený... Za několik málo chvil budou tu, měli bychom vyjít před zámek, abychom je uvítali uchopím Danarona za ruku a čekám, co odpoví

Danaron - 23. dubna 2010 21:39

V Drusilině komnatě Pousměji se na Drusilu a zatím co se vydá do šatny se zvednu z postele a sehnu se pro medailon. Oblíknu se, zase do bílé košile a hnědých kalhot amulet schovám pod košilí a pomalu dojdu ke zrcadlu, pousměji se, když zapnu šaty Dlusile. Bude ti to slušet Paní. Usměji se. Když odběhne do kuchyně tak se dojdu postavit k oknu a sleduji, jak slunce zapadá, obloha se mění v červenou a noc se dostává ke své moci. Pousměji se a podívám se po meči, ikdyž vím, že je to zbytečná obava a že tu dnešní noc zůstane ležet. Otočím se, jakmile zaslechnu tiché kroky Drusili. Ano za chvilku tu máme hosty, musíme je přivítat. Bude to pro mě nová zkušenost, vězenou jsem býval hostem já, tulákem a tak. Pousměji se a podívám se své paní do očí. No pomalu vyrazíme a až se sem zase vrátíme, tak ti dám jeden dárek. Pousměji se a pomalu s Drusilou ruku v ruce opustíme její komnatu a vydám se ke schodišti.

Drusila Von Teese - 23. dubna 2010 21:56

V Drusilině zámku jakmile mne Danaron uchopí za ruku, políbím jej a vdáme se spolu cestou ke schodišti. Další dárek? Neměl by si mne tak rozmazlovat drahý při vstupu na shodiště se mne zmocní náhlá slabost a já mírně zavrávorám. Ještě že je Danaron tak blízko, aby mne včas zychytil a já nespadla ze schodů. Když vidím jeho vyděšený výraz, uklidním jej slovy... Nic se nestalo, jen se mi trochu zamotala hlava Pokračujeme dále po schodech. Cítím že slunce je již na obrozu a já se mohu s klidem vystavit jeho posledním paprskům, neboť jsou již tak slabé, že mi nemohou ani přinejmenším ublížit. Dojdeme k mocným dveřím ze starého ebenového dřeva s překrásným kovovým zdobením. Stačí si jen pomyslet a dveře se začnou pomalu otevírat a pouštět do zdí mého sídla blahodárný vzchu, který je cítít po růžích z mého sadu. Naši hosté jsou tu během několika málo chvil

Danaron - 23. dubna 2010 22:07

Panství Políbení jí oplatím a pomalu s ní jdu ke schodům. Pevně jí sevřu v náručí, když ucítím, že zavrávorá a chvíli se jí dívám vyděšeně do očí, než jí na její ujištění zase pustím a pomalu se vydáme dolů ze schodů do velké uvítací síně. Pousměji se, když se dveře rozevřou a dovnitř vnikne vzduch, s mírnou obavou se podívám na mizící slunce a pak se zase pohledem vrátím k Drusile a usměji se. Nerozmazlu ji vás má paní, to ani v nejmenším, to vy mě rozmazlujete. Pomalu jí políbím a usměji se. A pak budu rád, když ti mohu dát dárek, snad tě potěší. S nervózním úsměvem se zadívám se dveří, ale nejsem nervózní z toho zde se jí dárek bude líbit, ale nervozita proudí z čekání na naše hosty. Dnes bude krásná noc. Usměji se sledující oblohu. Nerad čekám, lehce tisknu ruku Drusili a vyčkávám, ale to mi nikdy moc nešlo.

Ichabod Crane - 23. dubna 2010 22:14

Cesta do Drusilina panství Lehce sebou trhnu, když mi ta dívka prozradí své jméno. Mám ještě v čerstvé paměti to setkání s podivnou ženou ve městě. Že by tohle byla ta Vanessa o které žena mluvila? pomyslím si a neodpustím si jeden opatrný pohled. Přijde mi ale neslušné se začít otravně vyptávat… nechávám to prozatím být, určitě bude dost času na to se zeptat později. Koně očividně znají cestu a můj mezek se za námi unaveně plahočí. Ne, že by zdržoval, ale nelíbí se mu, když cestu vede kůň namísto jeho. Když dorazíme k lesu, začne se ještě víc ošívat a já ho musím postrkovat. Při průchodu lesem ale není jediný neklidný… Několikrát mi proběhne po zádech mráz z těch podivných zvuků. Setkání s veverkou, ze kterých mám fobii jako z pavouků, mě donutí koně popohnat. Jsem totiž naprosto přesvědčený, že veverky nosí smůlu ještě víc jak černé kočky. Celou cestu jsem zticha, nevím jak začít s nějakou hodnotnou konverzací. Jen tu a tam prohodím, že se nemohu dočkat, až budeme na panství. Tím častěji, když se začne stmívat.

Danaron - 24. dubna 2010 12:22

Cesta do Drusilina panství Lady Vanesa s mírným úsměvem prohodí, že jí ta cesta přijde zajímavá. Koně pomalu jednou loukou a asi za další půl hodinku, kdy se pomalu stmívá se koně zastaví u stájí, kde sesednete a hned k vám přiběhne stájník a vaše zvířata zavede do stájí, nemusíte mít o ně obav, ten muž vypadal, už od pohledu, že věděl co je jeho řemeslo. Paní Drusila vás očekává, tudy prosím. Poví s úctou a láskou v hlase. Mírně se ukloní podkoní Vanesse a i pánovy a rukou naznačí směr k nedaleké bráně z masivního železa ta se na pokyn paní Drusili rozevře, aby uvítala hosty jejího panství. Pomalu za tichého doprovodu podkoního jdete alejí ovocných stromů, pomalu jste provedeni zahradami paní domu a to už máte před sebou sídlo Drusily Von Teese. Cítíte vůni růží a lehký chlad na kůži, to jak noc přichází. Pomalu projdete malou zatáčkou a před vámi se ukáže posledních pár metrů dobře udržované cesty, na jejímž konci vidíte rozevřené velké dveře a za nimi Drusilu v rudých šatech a po jejím boku Danarona, ten je neozbrojený a jednou rukou svírá ruku Darusily. Když se otočíte, tak se dozvíte, že podkoní se drží za vámi a sleduje Danarona se svou Paní po jeho boku. Vaši hosté jsou zde Paní Drusilo. Mírně se ukloní a odejde.

Ichabod Crane - 24. dubna 2010 12:47

Drusilino panství Když zahlédnu stáje, tiše se zaraduji a opadne ze mě všechen strach, kterého jsem cestou nabyl. Vlídný přístup podkoního mě potěší, konečně jsem na místě, kde se ke mně budou chovat slušně a mile bez nějakých poznámek. Z mezkových zad si vezmu to nejpotřebnější a zbytek nechám na jeho zádech, muž mi věci jako vak na vodu a přikrývky určitě někam uloží. “Děkujeme,“ prohodím s úsměvem a nechám lady jít první. Brána je ohromná a když projdeme, je to jako bychom se ocitli někde naprosto jinde. Ve dne to tu musí vypadat ještě krásněji. Teď za šera se ale nemohu zbavit nepříjemného pocitu, že je tu až mnoho neznámých a temných zákoutí. Snad si brzy zvyknu, nebudu mí také na vybranou a za to místo mi to stojí. Konečně dorazíme k samotnému sídlu. Neodpustím si užaslý pohled, je to už dobré čtyři roky, co jsem se na podobném panství naposledy objevil. Když nás podkoní dovede až před naše hostitele, ukloním se a kdybych měl klobouk, tak i smeknu. Těžký vak mě ale trochu zatíží, takže poklona je hlubší, než jsem původně chtěl. “Krásný večer, madam von Teese, i vám Danarone,“ s lehkým zavrávoráním se narovnám a pokynu k Vanesse. “Doufám, že vám nebude vadit společnost lady Vanessy. Přidala se ke mně na cestě,“ řeknu a doufám, že to nevyznělo moc troufale.

Ragmir - 24. dubna 2010 13:25

Svah Sedím na studenném kameni a do tváře mi víří ledový vítr. Je to krása. Tady by nic nemohlo přežít, nebo ne něco co je slabé. Postavím se. Prohlédnu si nebe. Žádná špatná znamení, snad si ta upírka všimla toho znaku. Pokud ne........ No bude mít s temným trochu problém. Rukou vyvolám temnou kouli. Není to složité kouzlo, jen se mi líbí stín kouzla. Když vpadne do těla nepřítele, rozežere mu vnitřnosti a pomalu mu do masa těla vkládá nákazu, jenž mu rozkládá tělo. Ach jo. Snad se aspoň ten kněz baví. Řeknu do větru a otočím se na přicházejícího nemrtvého. Občas se totiž stává, že se netvorovi vrátí mozek (neboli vědomí) a je schopen vzdorovat. Co je ? Zetá mse chladným hlasem, a poslechnu si hlášení. Otočím se opět k pohledu na krajinu. Drahá smrt kam mně to zase posíláte ? Nejdřív jste mi ukázala, kdo je můj pravý nepřítel, co se stane teď ? Promluvím do ticha, a otočím se. Zakopejte se, a vyčkejte dokud se nevrátím. S těmito slovy jdu směrem do jeskyně. Cestu vyhledávám pomocí magie.

Danaron - 24. dubna 2010 18:24

Svah a jeskyně na dalekém severu- Ragmir Nemrtví cosi zamručí, ale ty jsi si zvyknul, že občas něco reptají, ale pokaždé udělají co jim poručíš, protože ty je máš ve své moci. Pomalu hledáš cestu, jdeš po malé pěšince, ale cesta je nudná a pro obyčejného člověka šedá a nudná, všude kolem jen holá skála a kamení, nic co by potěšilo lidské oko, ale tobě to tak nepřijde. Cesta není dlouhá, ale přijde ti to svým způsobem hezké, líbí se ti tvrdost hor a jejich chlad a nepřístupnost. Jeskyni najdeš celkem bez potíží. Magie tě tam vede, ale něco se ti zdá podivné, jde to moc snadno ne, že by to mělo jít obtížně, ale přece, jen něco ti na tom nehraje. Projdeš zatáčkou a před tebou se ti z postupující temnoty ukáže skalní stěna a v ní otvor, zastavíš se a zadíváš se na otvor do jeskyně. Pomalu se tem vydáš, sejdeš z malého kopečku a vejdeš do tiché jeskyně, zaslechneš jak kapky vody dopadají za kamennou zem. Ujdeš několik metrů a uvidíš oheň a u něj postavu, ale ty tu postavu znáš její oči se do tebe zabodnou. Ale co tu ten mnich dělá ? ne to není možné nebo je ? Vítej. Poví ti známí hlas a jeho oči se na tebe dívají s jistým pobaveným.

Danaron - 25. dubna 2010 17:54

Drusilino panství Stojím po boku své paní a sleduji, jak naši hosté přicházejí, ikdyž jsem toho muže už viděl, tak si jej stejně prohlížím. Když můj pohled spočine na dívce po jeho boku, tak lehce přihmouřím oči a snad i na malou chvilku zalitují, že jsem si nevzal asi dýku. Pozorně jí sleduji oči do ní zabodnuté a pak toho nechám. Podívám se na podkoního za nimi a usměji se. Sleduji ten pár a musím ocenit, jak se podkoní vypaří, v jednu chvíli se na něj usmívám a v druhé je ten muž prostě pryč. Má drahá má dobré lidi a hmm ten podkoní je víc než dobrý podkoní. S milím úsměvem pustím ruku Drusili a pomalu se vydám k našim hostům, mírně se ukloním Lady Vanese a podám ruku na uvítanou Ichabodovi. Vítej krásná paní a i ty příteli. Pokud nebude vadit společnost Ledy Vanessy Drusile ta ani mě, příteli. Mile se na oba usměji vědom si toho, že ve svém prostém oděvu vypadám vedle Drusili, jako jeden z jejich služebníku, ale tento fakt mi nikterak nevadí. Natáhnu jednu ruku k jeho vaku. Určitě ta cesta byla dlouhá, tedy mě alespoň tak přišla, ukáži vám pokoje, hmm pokud jsem si zapamatoval, kde jsou a potom co se vykopete se najíme určitě máte hlad. Snad si to pamatuji, je to tu tak velké, ale dnešní prohlídka byla hmm vyčerpávající. Usměji se a koutkem oka se dívám po Drusile a snažím se vyčíst, její reakci na přítomnost upírky v jejím domě.

Ichabod Crane - 26. dubna 2010 19:10

Drusilino panství Vřele stisknu Danaronovu ruku na uvítanou a jsem rád, že nás ti dva tak mile přijali. Čekal jsem ale, že budou vypadat v páru honosněji. Drusila vypadá vznešeně jak má být, ale Danaron zůstal ve svém. Asi jsem si navykl tomu, že mě můj poslední nadřízený každý den posílal pro nové šaty pro své hosty i pro sebe… Musím přestat tolik vzpomínat, i když to teď bude těžké potlačit tolik nostalgických vzpomínek, když jsem opět na panství. “To by bylo výborné,“ řeknu Danaronovi a podám mu svůj vak s věcmi. Už se nemohu dočkat, až se naložím do vany a pak nasytím hladový žaludek, který mi celou cestu potichu dával najevo, jak mu chybí snídaně.

Ragmir - 26. dubna 2010 19:15
	Nevídaný nepřítel nebo přítel ? Kdo to je ? To je první otázka v mé hlavě. Ale najednou ho poznávám, a pomalu mi má ruka sklouzává k jílci meče. Neposlal jsem tě už dávno do náruče smrti ? Zeptám se dost nahlas a razantně. Ruka spočívá na meči, a v druhé je nashromážděná temná magie, připravená vyletět proti nepříteli. Rozkročím se. Kápi si nechám na hlavě.

Danaron - 26. dubna 2010 19:31

Nevídaný nepřítel nebo přítel ?-Dagmir Mnich se na tebe pobaveně podívá, ale v jeho očí není strach a nebo šílenství, ale klid. Sále mlčí a udělá krok v před a nakloní hlavu na stranu a malí náznak úsměvu mu roztáhne koutky. Hmm do náruči smrti, krásné. Ještě chvilku se na tebe usmívá a bez strachu si tě prohlíží, pak natáhne ruku ve smířlivém gestu. Tato podoba se ti nelíbí ? Pousměje se mnich, kterého jsi již dávno zabil a podívá se ti do očí. Jeho, žluté zuby se podívají na svtě, když se usměje a podívá se n tvůj meč a jeho runy se ještě více rozjasní a oheně u mnicha nabere na síle a vzroste.

Ragmir - 26. dubna 2010 19:34

Jeskyně Heh. Vidím, že jsi ještě nezemřel. Úplně. Ale doopravdy, proč mnicha ? Kdybys mněl apsoň styl a zvolil si temného černokěnžníka. Oblékají se aspoň na úrovni, ale tohle ? Není to i pod tvou úroveň ? zeptám se a zastrčím meč zpět do pochvy. Cítím tu magii kolem sebe, a v tom stvoření. Znám ho. Jak bych nemohl ? Tolik podob, tolik mrtvol, a tolik bojů, a stejně nezemřel. Jak už je to dlouho ? Takových 25 let ? zeptám se, a rovněž se usměji.

Danaron - 26. dubna 2010 20:26

sever, Jeskyně- Ragmir Muž se pousměje a stále tě sleduje a pak zavrtí hlavou. Známe se již dlouho, moc dlouho, ale asi jsem nezvolila správnou podobu hmm . Najednou, netušíš, jak je to možné před tebou stojí, krásně tvarovaná žena v přiléhavích černých šatech a usmívá se na tebe. No snad se ti tohle líbí více a černokněžnící jsou sice výkonní, ale ty jsi můj válečník. Pousměje se na tebe žena a ty cítíš, jak se cosi kolem tebe změnilo, okolí se naplnilo, tichem a krásnou vůní smrti, všude je hluboký klid, i oheň jen svítí, ale nepraská.. Ano je to ona.. Přišla sem. Sama smrt tu stojí před tebou, v podbě svůdné lidké ženy

Drusila Von Teese - 27. dubna 2010 12:06

Drusilino panství při příjezdu našich přátel jsme se necítila příliš dobře. Žaludek jako bych měla plný vody, lehká závrať. Nemít vedele sebe Danarona, nebyla bych si patrně příliš jistá sama sebou. Jakmile Sanaron uvíral Ichoboda i já se zdvořila ukloním, jak je na dámu mého postaví vhodné. Vítám Vás Ichabode, i Vás Lady Vanesso. Vaše koně odvede můj podkoní do stájí, dostanou veškerou péči. Pokývnu na podkoního, který je ověřen časem a péčí o mé milované koně. Následujte nás prosím do našeho domu. Otočím se čelem k Danaronovi, uchopím jej za ruku a projdeme zdobenými dveřmi do vstupní haly, kde se zastavím abych dveře mávnutím ruky zavřela. V hale je již nastoupena řada mých služebných. Méme hosty moji milí, starejte se o ně, jako bych to byla já sama. Všechny Vás dnes večer zvu k našemu stolu, budeme společně jíst, pít a radovat se. otočím se na naše hosty a podám jim tichým hlasem vyvětlení toho, proč zvu k večeři i služebnictvo. Jsou jako moje rodina, a večer jim chceme s Danaronem oznámit naše budoucí plány. Nyní račte s námi, ukážeme Vám Vaše komnaty, koupelny a osotatní místnosti. Vydáme se po schodišti vzhůru do patra, kde máme svou komnatu já s Danaronem. Drahý budeš tak hodný a ujmeš se našeho hosta, já provedu Lady Vanessu, nesluší se aby muž vstoupil nezván do komnaty paní. Otočím se na Lady a tichým hlasem proneu... Následujte mne... Procházíme dlouhou chodbou, ukazuji jí, kde je jaká komnata, pokoj, co se kde odehrává. Není příliš hovorná, možná je to tím, že si není jistá, co zde můlže očekávat. Zastavíme se ped její komnatou. Zde je Vaše lože Lady, otevřu dveře do komnaty. Vše co zde naleznete je Vám k dispozici, v šatní stříni je několik šatů, vyberrte si ty, které se Vám budou líbit. A ty druhé dvěře na pravo jsou Vaše koupelna. Za několik chvil přijde komorná, aby Vám připravila lázeň. Je vše v pořádku? zakončím svůj monolog a hlavou mi běží myšlenka, jak ji slušně upozornit, že moje služebnistvo jsou lidé, nikoli jídlo...

Danaron - 27. dubna 2010 13:13

Drusilino pansví. Pomalu vedu po doku Drusili naše hosty. Pousměji se na služebné, ale mlčím slova jsou na mé paní, stejně netuším, co bych povídal. Pomalu vystoupám po schodišti a na patře kde jsou pokoje se pousměje a kývnu hlavou. Máš pravdu nesluší se to. Pousměji se a podívám se na Ichaboda a pokynu mu aby šel dál. Tak jdeme ne ? Pomalím krokem se vydám chodbou dál. Co se dělo ve městě, než jste odjeli ? Zeptám se ho když pomalu jdeme k jeho pokoji. Jsme tu za těmihle dveřmi najdeš, svůj pokoj, ve skříni máš čisté oblečení. Pomalu vejdu dovnitř a jeho vak, který jsem nesl, položím k oknu, ze kterého je výhled na zahradu. Za těmi dveřmi je vana, požádám někoho, aby ti připravil koupel příteli, uvidíme se u jídla. Pousměji se a podívám se něj. No pokud mě omluvíš, tak půjdu. Jo a tak za hodinu a půl asi bude jídlo Pousměji se a opustím svého hosta a pomalu jdu k místu, kde jsem naposledy viděl Drusilu s Vanessou.

Danaron - 27. dubna 2010 13:25

Drusilino panství- Lady Vanessa a Drusila. Vanessa s obdivným výrazem nakukuje do komnat, které jí zdejší paní ukazuje, ale mlčí. Když se zastaví před pokojem, který se má stát její tak se mírně pousměje. Děkuji ti, za tvé pohostinství Paní Drusilo, je to tu zde krásné opravdu a máš i hezké služebnictvo. A moc ráda si dopřeji koupel, příjemnou koupel. Poví, zdvořile. Nikoho z nich se ani nedotknu, dokonce ani Tvého pána ne. Bylo by to znevážení tvého pohostinství a urazila bych tě tím a co hůře asi i naštvala a to bych nerada, protože se mi zde opravdu líbí. Vycítíš co myslela tím Dotknout se a že pohlazení by to nebylo. Pak se ještě mírně ukloní a vklouzne do poje s drobným, ale přátelským úsměvem na rtech.

Ragmir - 27. dubna 2010 19:52

Smrt Teďj sem ztuhnul. Má paní ? Tady ? V materiální formě ? Zbláznila se ? Co ostatní bohové, i když je jedna ze tří nejmocnějších, i tak by se mohli pokusit ji zabít. Chtěl bych ji napomenout, ale vím, že by to pro mně nemuselo dopadnout dobře. Je překrásná jako vždy. Nadlidsky krásná. Taky tak vábí své oběti nejlépe. Pokleknu a opřu se o ruku. Jsem šokován. Otřesen. Zatraceně, co tu dělá ? Má paní ? Zeptám se otevřeně a pevným hlasem. Čeho si žádáte ?

Danaron - 30. dubna 2010 20:37

Smrt- Ragmir Tvá paní tě mávnutím ruky vyzve abys se postavil. Rozhlédne se po chladném okolí jeskyně a znovu pomalu mávne rukou a prostor, kolem tebe se začne ohýbat a měnit se. O zlomek sekundy, stojíš spolu se svou paní v docela krásném pokoji, jde kousek za tebou je pohodlné křeslo. Sedni si pokud chceš. Poví a pousměje se, najednou vypadá mile, pokud se tomu dá tak říkat. Chtěla, jsem vidět svého nejlepšího bojovníka Ragmire, z těch kteří byli. Pousměje se a posadí se. Sám jsi určitě cítil, že tě někam vysílám. Mávne rukou a před vámi se ukáže obraz malé vesnice, v jejím středu, je chrám ale takoví který jsi ještě neviděl, nikdy. Nad vesnicí se tyčí hrad z černého m kamene na obzoru jsou krvavé skály. Chci abys zasel do této vesnice a vyplnil poslední přání jednoho muže, chce tě vidět, než ho zabiješ, tou tvář, ta vesnice, je jediná které mi patří. Dám ti jí jako léno, ty lidi se ke mě celí život modlí a uctívají mě. Pak se obraz rozplyne a tobě dojde, že jsi nikdy neslyšel o nikom, kdo by otevřeně uctíval tvou paní… Smrt se na tebe dívá a čeká jestli se nadechneš k otázkám, nebo jestli má pokračovat..

Ragmir - 03. května 2010 19:36

Má paní - čím dál tím zajímavější Čekám jako vždy jakmile vyvolá svůj oblíběný pokoj a posadí se. A já jako vždy stojím. Pevně a chladně. Posadí se. Vydechnu úlevou. Byl bych opravdu nerad kdyby se mně dotkla. Když mne jednou klepla prstem do ramene, nemohl jsem tři dny použít ruku. Má paní, se vší úctou, není trochu neopatrné zjevit se tady v této podobě. Víte přeci, že ostatní bohové a jejich poskoci Vás vycítí. Co kdyby Váš objevil pán světla ? A v případě vašeho vedení jsem si nebyl jist, zda to nebyl trik. Odpovím na její první větu. Čekám na její výbuch. Nevím v jaké je náladě, ale když mně naposledy za neopatrnou upomínku málem změnila na můru, byl jsem přesvědčen o tom, že byla ve velmi špatné náladě. Což je prakticky pořád. Koho by taky bavilo to papírování ohledně všěech těch mrtvých. V časech velkých válek, to bylo teprve hrozné. Každý den jsem cítil její hněv. Potom se však zjeví obraz. Vesnice..........chrám ? Chrám zasvěcen mé paní ? Hrad z černého kamene ? A otevřené uctívání ? Začínám si už doopravdy myslet, že svět zešílel. Když se jedna vesnice byť jen pokusila uctívat smrt, vypálily ji kněží do základů. Kdy mám vyrazit má paní ? Zeptám se, a pravou ruku přesunu ke svému srdci. Je to póza, z níž vychází úcta a pokora vůdči mé paní.

Ichabod Crane - 03. května 2010 21:01

Drusilino panství Následuji naše dva hostitele a rozhlížím se po interiéru. Když se Drusila zmíní o jejím služebnictvu, usměji se a v duchu si pomyslím, jestli budu schopný se do takové pozice dostat také. Jak procházíme kolem vyrovnaných služebníků, každého si letmo prohlédnu, zvláště pak jejich úbory. Po rozdělení se dám s Danaronem do řeči. “Co se dělo přesně ve městě to netuším, ale v hostinci se stala taková…malá nepříjemnost. Víte, ten…ten hostinský...Ráno jsem ho našel mrtvého, muselo se tam něco stát, ale já raději ani nechci vědět co,“ zavrtím hlavou jako bych ty myšlenky chtěl z ní vytřepat. “Jsem vskutku rád, že jsem teď zde na panství,“ řeknu s oddechem a v duchu dodám Tady nehrozí žádné nebezpečí…. Pak vejdu do pokoje, který mi Danaron prezentoval a prohlédnu si ho s rukama za zády, jako kdybych byl v nějakém muzeu. “Děkuji, budu tam,“ řeknu Danaronovi, když se se mnou rozloučí. Jakmile se zavřou dveře, rozhostí se po místnosti ticho. Přistoupím k oknu u kterého sedí můj vak a vyhlédnu ven do zahrad. Zhostí se mě pocit klidu a oddechnu si. Jen ať tohle vydrží co nejdéle… Po malé chvilce zamyšlení si sundám kabát a vybalím své věci. Čekám, až mi připraví koupel a pak se dojdu umýt.

Drusila Von Teese - 05. května 2010 23:13

Drusilino panství po uvedení Lady do její komnaty zavřu dveře a vracím se po chodbě směrem k hale. Potkám služebnou v jejichž očích lze číst obavy z naší návštěvy. Zastavím jí, položím ji ruku okolo jejich ramen... Nemusíš se jí bát, slíbila mi, že si nic nedovolí. A i kdyby, byla bych u Tebe dříve, než by byla schopna ti ublížit. usměji se na mladé, krásné děvče. Vypadá, že jsem ji svými slovy uklidnila. Pokračuji dále po chodbě, kde u pokoje Ichaboda stojí Danaron. Přiblížím se k němu kvapným krokem a položím mu obě ruce oko krku a políbím jej. Tolik lidí tu nebylo ani nepamatuji. Jsem tak šťastná lásko. Budeme muset vymyslet, jakou práci mu nebídneme. Napadá tě něco? Večer si s ním u večeře promluvíme, uvidíme, jestli tu vůbec bude chtít zůstat podívám se na něj s úsměvem

Danaron - 06. května 2010 09:49

Drusilino panství Opustím pokoj, svého přítele a zamyšleně se zastavím na chodbě. Snad se Vanessa bude chovat dobře. Co se to stalo ve městě, jak povídal a proč ? Nebo, že by to bylo bez důvodu.. Se zamračenou tváří se pomalu vydám dál, narazím na jednu služku, mile se pousměji, když jí požádám aby připravila koupel pro Ichaboda. Mladá dívka jen kývne hlavou a kamsi odběhne. Usměji se když uvidím Drusilu, polibek jí oplatím a obejmu jí kolem pasu. No nic mě nenapadlo, zatím, ale snad tu bude chtít zůstat. Vypadá, že se mu tady líbí a konec konců. By přeci mohl dělat vše co by chtěl, hmm od sázení květin po třeba, úklid domu. Pokrčím rameny a pomalu jí políbím, pak jí chytnu za ruku a pomalu jí vedu k našemu pokoji. Ale větší starost mi dělá Vanesa, byl bych nerad, kdyby někomu z tvého služebnictva ublížila a já je nemohu ochránit. Povím to co mi leží v hlavě a podívám se na ní. Neměli bychom se zastavit v kuchyni ? Napadne mě myšlenka. Kolem nás projde mladá služka, pousměje se na Drusilu a zamíří směrem k pokoji Ichaboda.

Danaron - 07. května 2010 22:48

Sever se Smrtí- Ragmir Pohodlně se usadí a pousměje se. Není to riskantní, mají dost práce, jako ostatně vždy. I pán Světla je zaměstnán povinnostmi. A navíc tu jsou jisté velice křehké záležitosti, a vlákna které nesmí býti narušena, zkrátka ono mě potřebují stejně, jako já je a proto mě nemohou zničit, protože by život nebyl vyvážen a to vědí, jako bohové tak Pán Světla. Pokrčí rameny. A co se týče, jejich posluhovačů hmm Pán světla žádného nemá a nejbližší poskok bohů, jak jistě sám víš je dost daleko od sud, sám jsi jej viděl dnes. A on si je vědom toho, že nesmí stát proti mě. Jeho úkol je jiný.A také ví že by nebylo obrany proti Mě. Sladce se pousměje, asi má dnes dobrou náladu. Dnes si odpočiň, vyraz zítra, neumře dříve veš mu to dovolím. Dávám ti tu vesnici, všichni v ní se ke mě modlí a já jsem na mě milosrdná, pokud by se tam ukázal někdo, kdo by byl jako třeba Danaron a oni by se dozvěděli, kdo je zabili by jej. Hmm jenže pod by byl tak pošetilí že by tam je, tak by se nekázal, jako mnich sloužící bohům, ví co by jej čekalo a on na má důvod tam jezdit. Zamyslí se. Těším se až ho uvítám ve sém panství, ale to bude, ještě nějakou dobu trvat, má své úkoly. Stejně jako ty Můj Drahý a jediný. Pousměje se a ukáže na bohatě prostřený stůl. Dej si pokud chceš, jsi mým hostem a zítra tě čeká cesta do mé vesnice, kde nabereš sil po cestě, máš mnohé úkoly, stejně jako ten Mnich bohů a stejně, jako každý, ale ty jsi v mých službách. Má dobrou náladu a napije se vína.

Danaron - 07. května 2010 22:59

Drusilino panství- pokoj, Ichabod Nevíš, jak dlouho čekáš. Ozve se zaťukání na dveře a dovnitř vstoupí mladá služebná a usměje se na tebe a mírně se ukloní. Dobrý večer Pane, Danaron mě požádal, abych vám připravila koupel. Poví potichu a dojde do vedlejší místnosti, kde zaslechneš zvuky, její činnosti. Když se znova ukáže, tak se zase mírně kývne hlavou. Vaše koupel, je připravená Pane, bude si ještě něco přát nebo mohu jít? Zeptá se potichu a nesměle a dívá se na tebe. Hmm a pak vás naš Paní čeká u večere Pane. Připomene potichu, snad z obavy, že by jsi zapomněl. Snad se vám tu líbí, víte moc návštěv tu nemíváme Pane, nejdřív přišel Danaron, trochu podivný pratron a tet vy s tou Paní. špitne a pousměje se. Já jen ráda vás tu vidím. Dívenka je nesmělá a snad povídá, jen proto aby nebylo tichu, nesměle si tě prohlíží a nakonec, když jí trošku zrudne tvář odklopí zrak, doufajíc, že toho nepověděla moc.

Ichabod Crane - 09. května 2010 22:02

Drusilino panství Když se ozve zaťukání, trochu sebou trhnu, jelikož je to po té dlouhé chvíli nečekaný hlasitý zvuk. Počkám, kdo se ve dveřích objeví a pak si oddechnu, když spatřím tvář služebné. “Samozřejmě, můžete se dát do práce, slečno,“ kývnu a mezitím, co mi připravuje koupel, vrátím se k přehrabování svých věcí, přesněji k prohlížení deníku a počítání zbylých stránek. Doufám, že tyhle zaplní samé radostné poznatky… Jakmile se služka vrátí, odložím deník zpátky do tašky a odpovím: “Hmm, ani ne. I když možná…“ vytáhnu své špinavé oblečení, “Byla byste tak laskavá a dala to vyprat?“ Říkám to trochu nejistě, nemohu si stále zvyknout na to, že mohu někomu takovému poroučet. Vždyť snad již zítra můžu být na stejném místě jako ona. “Ano, je to tu nádherné. Tolik přepychu a pokojů,“ usměji se na ní. Její chování mě na jednu stranu těší, na druhou znervózňuje, ale už to víc nechci dávat najevo. Na její poslední poznámku nevím jak reagovat, tak se jen znova usměji a prohodím: “To mě těší,…děkuji za vaše služby,“ a naznačím, že už může odejít. Snad to nevyznělo moc hrubě..., pomyslím si ještě.

Ragmir - 10. května 2010 15:14

S mou paní Vím, že teď ji nejspíše urazím, ale jinak to nejde. Děkuji paní, ale Vaší nabídko k této hostině musím odmítnout. Jak jistě sama víte, já normální jídla smrtelníku nesním. Ale mám otázku. Celou dobu mluvíte o vesnici a o Danaronovi. Kdo je ten muž, žeje tak důležitý pro Vás ? Proč chcete zrovna po někom, kdo ho málem vyzval na souboj aby pro něj udržel město ? A kdo je ten muž, jenž umírá a chce mne vidět ? Nebo spíše proč mne chce vidět ? Promluvým chladným hlasem. Má paní ví, že mám pochybnosti. Jsem už takový. Vím, že nikdy nejde nic tak jak má. Vždycky se tu objeví nějaké vlákno, o které celý plán ztroskotá a rozdrtí se na prach. I já a má duše, jenž patří Smrti, jsou rozdrcené na prach. Ale to už je velmi velmi dávno. Chci jen dostat odpovědi. Nepotřebuji jíst. Jsem přeci jen nemrtvý. Nepotřebuji spánek ani čas k odpočinku. Hlavu mám sklopenou a hledím do země. Slova která jsem zvolil nejsou vhodná pro někoho tak mocného a důležitého (především velmi mocného) jako mou paní. Jsem uvolněný, ale jsem připraven na její vztek.

Danaron - 22. května 2010 22:06

Drusilino panství- Ichabod Crane Dívka se pousměje a přešlápne na místě, snad je to z nervozity. Ale jistě. Vezme si špinavé oblečení od tebe a pomalu se vydá ke dveřím otevře je, ale před odchodem se na tebe podívá a pousměje se. Pokojů je tu dost, a také jich je spousta prázdných. Přeji příjemnou koupel, voda je teplá a nashledanou u večeře pane. Pak potichu opustí, jediné co zaslechneš je klapnutí dveří, od té doby jsi v pokoji zase jen ty sám.

Ichabod Crane - 25. května 2010 19:28

Drusilino panství – můj pokoj Než zmizí, opětuji jí úsměv a jakmile jsem sám, dám se do koupele., kterou si patřičně vychutnám a tak se stane, že v ní na chvíli usnu. Nic se mi nezdá, je to ten malý hluboký spánek, ze kterého když se probudím, trochu se leknu, kolik je hodin. Abych nepřišel pozdě… Když se ale po koupeli podívám na hodiny, zjistím, že jsem na tom s časem dobře. Stihnu se v klidu obléci a slušně upravit. Chvíli se rozhoduji, jestli si mám vzít ty špinavé rozdrbané rukavice. Je na ně stejně hnusný pohled jako na mé ruce…, zachmuřím se a zkusím z nich alespoň smýt nějakou tu špínu. Nakonec si je vezmu. Třeba by bylo v Drusilině moci mi obstarat ty samé, ohnivzdorné, trochu mě mrzí, že jsem si tehdy nenechal zhotovit dvoje. Když už zbývá jen čtvrt hodina do večeře, opouštím svůj pokoj a vydávám se do jídelny. Nevím kde přesně je, ale vždy to bývají velké místnosti, které se nedají přehlédnout. Cestou si prohlížím chodby a dekorace.

Danaron - 05. června 2010 23:11

Smrt Smrt se pousměje a na okraji skleničky s vínem se objeví jinovatka. Kde jsem to skončila a. Podívá se na kamennou stěnu. To město paří tobě, je tvým stejně jako mím. Pohne rukou a na stěně se ukáže vyobrazení. Cítíš že je to minulost, doba dávno před tvým narozením, hluboko v dějinách tohoto světa. Vidíš proti sobě dvě armády, jedna je oděná v černou zbroj a na její vlajce je vyobrazení smrti, druhá je ve zboji rudé a bez vlaky, a pak se rozpoutá bitva, bitva ve které nemá nikdo na vrch. Ovšem než ta bitva začala tak jsi si všimnul i jiných osob, lidí beze zbroje ty stáli mimo a nezúčastnili se potyčky jsou jakoby pozorovatelé. Potyčka zuří, černí s rudými se rvou, nakonec není vítěze.. ne z lidského hlediska, všude je plno těl. Tak to začalo odvěké střety, mích válečníků a válečníků života. Život potřebuje smrt a smrt život. Od té doby ubývali mé vesnice a ty do které se vydáš, je mou poslední. Ten muž je, nebo byl mocným knězem, mím knězem. Posledním z mích kněží a chce s tebou mluvit, poslední kněz, chce mluvit s mím prvním a nejlepším válečníkem s tebou. Pak oraz bitvy zmizí a její zvuky utichnou. Co se tyče Danarona, nechci abys pro něj cokoliv udržovaj a to že jste se potkali hmm měli jste se seznámit. On nepatří ani do jedné skupiny ano není zde za živit a ani jako ty můj milí pro mě on je tu z té třetí strany od těch kteří stojí stranou, když se děje takové potyčky. O ničí zlo. Né smrt né život. Ani jedno ani druhé ho vlastně nezajímají, lidem jako on je jedno zda umřou či ne, všichni do jednoho pochcípají, jen proto, aby mohli zachránit rovnováhu. Je to spletité, ale oba dva máte určitý úkol a neptej se mě jaký. Ty se máš dostavit do Mé vesnice. Podívá se na tebe a pousměje se. Ještě něco zajímá ?

Drusila Von Teese - 11. června 2010 17:12

Drusilino panství na chodbě v náručí svého nejmilovanějšího..... cítím kvapný příchod noci a krom toho cítím i hlad. Pocit, který jsem léta necítila. Danaron se mnou dělá opravdu divy, možná po jeho boku budu konečně člověk. Lásko musím jít připravit jídelní sál otočím se a udělám krok z něho náruče. Chci aby dnesšní večeře byla krásná, aby celý večer byl krásný. Mám trochu obavy z toho, jak vezme služebnictvo zprávu o příchodu nového člena a hlavně, jak se budou tvářit, až jim oznámíme, že s Danaronem čekáme potomka. Ráda bych se o tu radost podělila i s rodiči, ale nevím, zda je to dobrý nápad, vyvolávat v mém stavu rodiče, není to nemlžé, kdysi jsem se s nimi spojovala často, když mi chyběli, ale nevím, co s mýma schopnostma dělá to lidské dítě ve mě.

Danaron - 11. června 2010 19:23

Drusilino panství Pousměji se a přikývnu, pomalu se po boku mé Drusili loudám k sálu. Hmm nikdy jsem nic podobného nepřipravoval, bude to změna. Pousměji se a nakloním se abych jí políbil na tvář. Chci aby se ti dnešní večer líbil, budeme ještě někoho zvát Zlato ? Zeptám se a pousměji se, jsem rád že je šťastná. Asi bych se mohl převléknout ne ? Ikdyž no vlastně nevím, ale nějak jsem si na to co nosím zvyknul. Tak moc jí to sluší opravdová královna začarovaného sídla. Pokrčím rameny a pomalu s ní ruku v ruce jdu dál chodbou. Ano převléknu se, pro jednou mi to nic neudělá, ale do čeho ? Svraštím čelo, jak uvažuji co si vybrat z toho co mi má nejdražší darovala v té komnatě. Mno asi budu trošku potřebovat tvou pomoc s mím oblečením, bude to jen chvilka. Špitnu nakonec s ostychem, přeci jenom jí nechci dnešní večer udělat ostudu.

Drusila Von Teese - 11. června 2010 20:50

Drusilino panství pomalu se s Danaronem přemístíme k jídelně. Nechám jej, aby mi otevřel velké bílé dveře a uvnitř spatříme dlouhý dubový stůl a přibližně dvacítku židlí. Nemám koho ví pozvat, pokud by si někoho chtěl pozvat ty, tak pozveme, na koho si ukážeš. usměji se na svého drahého a zamyslím se... snad přijde i temný, chci aby tu Danaron měl alespoň někoho. Dnes to tu chci mít bílo rudé. Zahradník za chíli přinese rudé květy ze zahrad. Dáme bílý ubrus a rudé růže a závěsy . A budeme pít z rudých číší.... a s každým mým slovem se v jídelně objeví to, o čem mluvím, až na zahradníka, který přijde dveřmi v zápětí. Co by si tu chtěl mít ty Danarone? Přej si taky něco usmívám se, když vidím jeho úžas. Jsem ráda, že ho samotného napadlo, že by měl na dnešní večer zvolit změnu oděvu. Jestli se nechceš převlékat, tak nemusíš. Nechci aby sisi přišel, že tě do něčeho tlačím. Ovšem pokud chceš změnit oděv, ráda ti pomohu něco vybrat. Chápu, že jsi z toho všeho nového trochu nesvůj lásko. Pokud by ti vadilo, jak se o Tebe starám, prosím řekni mi to. Nikdy sem tu nikoho neměla, nikdy jsem o nikoho neměla možnost pečovat, tak teď sama nevím, zda to není příliš. Dopovím, přijdu k němu, postavím se k němu zezadu, obejmu jej kolem sasu a hlavu položím na rameno a čekám, co si bude přát v jídelně on

Danaron - 11. června 2010 21:29

Drusilino panství Jen s údivem sleduji jak se věci zhmotňují ze vzduchu podle, přání mé paní. To je nádherné já co bych si přál, to co chci ti mám tebe. Usměji se a pohladím jí po ruce, jak mě objímá kolem pasu a zamyslím se. Máš tu hezké číše, ještě bych přidal z bíleho stříbra svícny a asi bílé svíčky. Zamyslím se a chvilku svícny vytvářím v mysli a pak se zhmotní, chvilku se dívám na tepané svícny a pak se pousměji. No lépe to nedokážu. Copak dál hmm. Asi by to mohlo stačit. Zavřu oči a když je otevřu tak se usměji. Máš hodinu drahoušku abys mě oblékla, jak budeš chtít, pojť Usměji se a pomalu se vytočím z jejího obětí a postavím se k ní čelem a obejmu jí kolem pasu. Budu moc rád, když mi pomůžeš, si něco vybrat jsem rád že se o mě staráš lásko. Ty víš do čeho obléct svého muže. Políbím jí na rty. Pokud je tu hotovo a vše jak chceš, tak je na čase se trošku postarat i o mě. Z hodinku se tu ukáže Temný. Dívám se jí do očí a čekám co udělá a usmívám se. Tahle chvíle by mohla trvat věčnost, rád jsem ve tvém náručí miláčku. Špitnu a rozhlédnu se po sále.

Drusila Von Teese - 11. června 2010 21:39

Drusilino panství cítím jeho myšlenky a mám radost, když vidí, že i jemu jde zhmotňování představ. Počkám až dotvoří i svůj díl výzdoby a když je hovoto, políbím jej do vlasů. Učíš se rychle, můj drahý. prý mám hodnu na to, abych mu pomohla se obléknout... Za hodinu se dá stihnou hodně věcí povím tiše s vyzývavým pohledem. Pomyslím si, aby Temný došel v pořádku na mé panství. otočíme se směrem ke kveřím, které za sebou zavřeme při odchodu. Míříme dlouho chodbou k jeho ložnici. I ty dveře na zámi zaklapnou. vstoupím do jeho šatny a chvilku se rozhlížím. Na večer si vezmu rudé šaty, takže.... otočím se k němu čelem, chytím jej za košili a zatáhnu jej k sobě do šatny. Dveře šatny se zavřou, jakmile je v mé blízkosti....

Danaron - 11. června 2010 21:58

Drusilino panství Nechám se odvést do ložnice a mimoděk se ohlédnu, když se za námi zaklapnou dveře a snad ostýchavě se usměji. cítím jak se Temný každou chvilku blíží a netuším kde se toulal. Tak rudé šaty a jak si oblékneš mě ? bílá rudá ? Pousměji se a políbím jí na rty a pak si pomalu začnu rozepínat košili a rozhlížím se po šatně a její velikost mě děsí. Ano za hodinu se toho dá stihnout hodně. Pousměji se na ní, když si konečně sundám košili a odložím jí. S povytažením obočím se podívám na Drusilu.

Drusila Von Teese - 12. června 2010 10:41

soukromá zpráva od Drusila Von Teese pro Danaronova šatna jakmile si Danaron sundá košili rozsvítí se mi v očích plamínky. Co říkáš na černé kožené kalhoty a rudou košili otočím se za sebe a vytýhnu jednu z košilí třeba tuhle dodám s úsměvem na rtech. Ale pokud se chceš oblékat, musím si tě nejprve svléknout šeptám tiše blížíc se k jeho rtům. Položím mu ruce na ramena a lehce se odrazím nohama od země ta, kbych jima objala Danarona kolem pasu. Jakmile to udělámcítím jeho ruce na svém zadečku. Pochopil to dobře, je tak dokonalý... podívám se mu do očí s dětským nevinným pohledem a dodám naše dítě se mnou dělá vážně divy

Danaron - 13. června 2010 21:36

soukromá zpráva od Danaron pro Danaronova šatna S úsměvem kývnu hlavou a podívám se na košili. To je dobrá volba. Obě košile skončí na zemi, v očích mi zatancují ohníčky, jakmile ucítím její ruce na svých ramenech, moje ruce jí automaticky spočínou na zadečku. Tak si mě svlékni a pak si mě budeš muset i obléknout, ale co když se mi nebude chtít moc rychle obléknout ? Zeptám se nevině, než se naše rty setkají v pomalém polibku. Je bezchybná. Ctím její, rty na svích, látku jejích šatů na své kůži, krásnou vůni jejích vlasů. Líbí se to co s tebou naše dítě dělá, krásně se ti lesknou oči. Pomalu jí políbím na krk a udělám pár kroků k blízkému stolu, lehce jí hladím po jejím krásném zadečku a nakonec jí opatrně usadím na stůl, předtím z něj rukou něco smetu. Pomalu jí hladím po zádech a mé prsty jí pomalu začnou rozvazovat šaty. A budeme pokračovat ve svlíkání ? Zeptám se nevině a v očích se mi zalekne, hladově jí políbím na rty a pomalu jí pohladím po stehně. Naše dítě má krásnou maminku mocnou a okouzlující. Usměji se a ucítím jak se mi mola zrychluje tep a mé rty pomalu líbají rty Drusili.

Ichabod Crane - 16. července 2010 00:29

Drusilino panství, jídelna Chodba mě zanedlouho dovede až do jídelny. Je velkolepá a honosně zdobená, snad ještě více než chodby a hlavní sál. Ne, to přeháním, ale ano, zapůsobila na mě. Zalije mě hřejivý pocit a v duchu si připomenu ty chvíle, kdy jsem ať už kvapně, nebo klidně prostíral a nosil jídla na stůl. Pokud je někdo ze služebnictva v místnosti, krátce a s úsměvem na něj pohlédnu a pak se dám do výběru místa u stolu. Je prostřeno kolem čela a pak dál. Tak bude nejspíš sedět hraběnka…a my po jejím boku, tak už to bývá zvykem. Vida, nezapomenul jsem toho tolik, řeknu si pro sebe v duchu. Neexistuje totiž nic trapnějšího, než když má pán domu návštěvu a usadí ji na druhý konec velkého stolu. Služebnictvo se pak může uběhat a pán i host ukřičet... Pokud mě někdo neusadí, vezmu místo po levé straně. Tiše se posadím a čekám, až dorazí hostitelka a její milý.

Drusila Von Teese - 19. července 2010 15:09

Drusilino panství,Drusilina komnata, jídelna jakmile se s Danaronem převlékneme do oděvu určeného pro večerní příležitosti ucítím přítomnost prvního hosta v jídelně. Jakmi le Ichabod usadí otevřou se postranní dveře jídelny a začne do ní služebnistvo nosit mísy s ovocem a zeleninou, karafy plné vína, pečené kuřata a další pochutiny. Obrátím se na Danarona... Měli bychom jít můj drahý, Ichabod je již v jídelně a nechci aby tam seděl sám uchopím jej za ruku a vydáme se společně ze dvěří mé komnat směrem k jídelně, kam vstoupíme mohutnými, krásně zdobenými dvěřmi. Vidím, že se služebnictvo činilo, vše nádherně voní, Ichobod má ve tváři zlváštní výraz... Asi není zvyklý na tolik péče o něj, snad ho tím nepřivádíme do rozpaků pomyslím si. Postupujeme podél stolu, přivítáme se s naším hostema zamíříme směrem k čelu stolu, kde jsou připravena dvě místá pro mne a Danarona. Kdepk se asi zdžela lady, musíme na ni počkat

Danaron - 20. července 2010 22:24

Drusilino panství,Drusilina komnata, jídelna Obleči si rudou košili a černými koženými kalhotami, podívám se na Drusilu a míně se pousměji. Ona mě chytí za ruku a spolu vyrazíme do jídelny. Je to změna mít na sobě jiné barvi než bílou a černou. Povím jí potichu, než vstoupíme do jídelny, sice jsem připravený na to, že stůl bude velký a ve velké místnosti, ale to se mi naskytne mi vyrazí dech. Potichu se posadím na své místo po boku Drusili. Je to hezčí, než jsem si myslel. Povím k Drusile, sice jsem to pomáhal tvořit, pokud to mohu povědět, ale i tak mi ten šrum a vše kolem na chvilku vyrazí dech a do mysli se mi vloudí jedna stará vzpomínka, na pobit v klášteře a na jednu z posledních večeří z krátkého zamyšlení mě vytrhne až klapot tlap na podlaze. Zdravím tě Paní Drusilo a i tebe bláznivej mnichu. Zazní mi pozdrav Temného, ale on nepřijde sám za ním, za ním se loudá o něco menší vlčice šedé bravy. Koho jsi si to přivedl příteli ? Temný si lehne do kouta a vlčice si lehne kus od něj a podívá se na vlčici. Ona má být můj stín, něco jako hlídač a nebavilo mě to jak se zamnou plížila skoro mi vyplašila srnu, záležitost smečky. Vlčice při zmínce přihmouří oči, ale mlčí. Snad ti to nevadí Drusilo, že je zde. Poví Temný. Jen pokrčím rameny a podívám se na Ichaboda. Jaká.. Než stihnu dokončit větu tak se k nám přidá lady. Oděná v dlouhých černých šatech a potichu se osadí vedle Ichaboda, pousměje se na něj a pak se podívá na Drusilu. Tvé panství je vzkudtu krásné Drusilo . Poví lady s uznáním v hlase. Jak se ti líbí komnaty ? Dokončím svou otázku a podívám se na Ichaboda. Vypadá, jako skutečná upírka..

Drusila Von Teese - 24. července 2010 20:27

Drusilino panství, jídelna jakmile dosedneme ke stolu objeví si i Lady. Když přijde jedna ze služebných řeknu jí, aby přizvala ke stolu i zbytek služebnictva. Nečekáme dlouho a všichni obyvatelé mého zámku jsou v jídelně. Prosím Vás, přátelé, posaďte se ke stolu povím jasným a klidným hlasem směrem ke služebnictvu. Dnes večer máme pro Vás několik zpráv, které chci, abyste slyšeli všichni. V prvé řadě mezi námi vítám naše vzácné hosty pana Ichaboda s doprovodem v podobě Lady Vanessy. Ichabod projevil zájem o práci na našem panství a já bych byla ráda, abyste jej mezi sebe přijali. Práce je tu dost a myslím si, že jedny šikovné ruce se budou jen hodit. Jakou práci bude Ichabod zastávat si domluvte sami mezi sebou, souhlasíte Ichabode? Obrátím svou řeč na naše hosta. Celou dobu držím pod stolem Danarona nervozně za ruku a doufám, že i on mi pomůže s oznámením, které pro všechny chystáme

Ichabod Crane - 26. července 2010 14:41

Drusilino panství – jídelna Jakmile si všimnu, že lady i Danaron jsou přítomni, usměji se a když Drusila usedá za stůl, jak etiketa káže, stoupnu si, kývnu hlavou a pak se znova usadím. Uznávám, že hlad mám a to velký a to jídlo všude kolem vypadá tak chutně. Než si to všechno ale stihnu prohlédnout, moji pozornost upoutá ten vlk, se svojí družkou. V duchu si pomyslím, že by mě nepřekvapilo, kdyby se ti dva usadili u stolu také. “Jsou úžasné, na první pohled jsem si je zalíbil,“ odpovím Danaronovi bez váhání. Vlastně všechno je tady úžasné. Konečně jsem neskočil z deště pod okap… Sleduji, jak služebnictvo sedá na svá místa ke stolu. Takové vřelé zacházení jsem nikdy nezažil, jsou opravdu jako její rodina. Když začne lady hovořit, ucítím lehké mrazení v zádech, asi z toho studu, nebo vzrušení, přeci jenom, je jich tu tolik a kdo ví, jestli se jim zalíbím. Do hlavy se mi najednou nahrne tolik pochybovačných myšlenek, že se navenek netvářím zrovna vesele a pod stolem začnu žmoulat rukavice. Přestaň, přestaň, klid, buď v klidu, opakuji si a i přes ten nával pohledů se nakonec usměji a čekám na druhé prohlášení od lady.

Danaron - 26. července 2010 21:24

Drusilino panství – jídelna Usadím se vedle Drusili, spolu s hosty.Poslouchám řeč své paní a pod stolem jí držím za ruku a vlastně mě nic nenapadá, tedy ne to, jak jim to povědět, ale tu zprávu by jim asi měla povědět sama Drusila. Podívám se na Ichaboda a Vanesou po jeho boku a pousměji se. Jsem rád, že se ti zde líbí. Pak se podívám na další sedící u toho stolu, pomalu si olíznu rty a nadechnu se, volnou rukou sáhnu pod tuniku a vytáhnu stříbrný medailón se znakem meče a štítu. Najednou mám sucho v krku, pomalu se nadechnu. Jsem rád, že mohu dnes usednout u vašeho stolu. Byl jsem tulákem, ale vlastně jsem toulaví mnich, člen jednoho starého a téměř zaniklého řádu. Procestoval jsem kus světa a poprvé za dlouhou dobu se někde cítím, jako doma. Podívám se na Drusilu a usměji se, pak se podívám do očí kuchařky a pak postupně na každého u stolu. Moc děkuji Drusile a vám za tento krásný pocit. Občas budu muset někam odjet, obačas to bude narychlo, ale sem se budu vždy vracet a moc rád a to díky vám. Ovšem v době co budu tu i já přiložím ruku k dílu, kde budu moc. Najednou se cítím, jako blbec naprostej blb a lituji na chvilku, že jsem nebyl radčí zticha, ale chtěl jsem, aby to věděli. Ctím jak ve mně hlodá pochybnost a znovu se podívám na Drusilu. Pak uhnu pohledem, protože ani sám nevím kdy se to zda, zda za života lidí co jsou zde nebo ne. Tuším že jednou se sem nevátím, že bude na mě marně čekat, já budu někde daleko od ní a mé tělo bude chladné, jako zem, na které leží. V řádu je jeden starý vtip, který říká „Znám tvou budoucnost a tou je smrt“ je to užívaný vtip a všichni jsme se mu smáli, protože je pravdiví, ale v tuhle chvíli mi nepřijde k smíchu. Pohledem spočinu na svém poháru ve kterém je voda, stejně jo poháru Drusili ovšem v poháru ostatních je víno, nebo jiné nápoje podle chuti. Pomalu k němu natáhnu ruku a pevněji stisknu ruku Drusili a znovu se nadechnu. A k domovu, jak dobří lidé a přátelství kterého je zde dost, ale i jiná věc, radost a smích a proto by jsme vám rádi oznámili další dobrou zprávu. Povím s úsměvem a pomalu se otočím na Drusilu a čekám zda se mám postavit nebo ne, netuším co mám dělat a jen doufám, že má drahá dokončí zdělení o té dobré zprávě, je lepší řečník než li já. O tom, že se po zdejších chodbách bude již brzy rozléhat děstký smích, ta nejkásnější hudba.

Vypravěč - 01. října 2010 22:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kdesi na Jihu Sedíš ve svém sídle na Jihu, malí zámek uprostřed planin na Jihu a piješ své červené víno a díváš se z okna do nadalekého lesa, jednou dvakrát mrkneš a pak se zase napiješ. Vidíš najednou jakého si muže, je zle zraněný, jen s těží se vypotácí z jeskyně, položí ruku na stěnu a ona zazáří a pak se muž skácí na zem. Cítíš, jak se usmíváš poznala jsi na tom muži znamení Dobra. Pak se probereš a cítíš jak se usmíváš a piješ víno. Najednou uvidíš další obrázek, zase vydíš muže a víš že toho samého. Je oděn v černém a po boku mu stojí jaká si žena nikdy jsi jí neviděla, ale citíš, že ona není poskvrněná dobrem, jako muž vedle ní. A pak tam vidíš ještě nahého muže a víš, že ten tě nějakým způsobem láká. Naštvaně zahodíš skleničku a slyšíš, jak se rozbíjí o stěnu tvého sídla. Nechápeš, jak se někdo může zahazovat s někým, jako je ten muž Dobra, ale ten druhý muž, tě zajímá.. Naštvaně si naliješ další…

Zynoa - 02. října 2010 17:24
	soukromá zpráva od Zynoa pro Kdesi na Jihu Muž Dobra? Jak odporné! Jak můžou?! Vždyť je to tak nechutné! Pomyslím si a pevně stisknu novou skleničku. Ale co ten muž? Proč mě tak zajímá? Navíc když se schází s tím druhým. Zamračím se pro sebe. Tak kdo jsi. Ukaž se mi. Pojď Znovu se lehce napiju ze skleničky.

Vypravěč - 03. října 2010 15:03

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kdesi na Jihu Ctíš, jak ti víno pomalu klouže krkem, jak se ti tělem rozlívá teplo a zase se ti ukáže obrázek muže co tě zajímá, vypadá osamoceně, jako ideální kořist, je oblečený v dlouhém černém, plíšti, vlnité vlasy mu spadají na ramena, je mu asi kolem třiceti. Pak se ti ukáže další obrázek, v něm stojí nějaká žena, opírá se o hůl, ale jen lehce. Na holi je něco vyřezáno a z té ženy je cítit temná aura, a to se ti líbí, jako by se na tebe podívala, udělala ve vzduchu symbol a ty se probudíš… Zjistíš, že jsi skoro spadla z křesla. Zase se usadíš na židli…

Vypravěč - 09. října 2010 23:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hostinec u dvou karet. Pomalu vycházíš schodiště do svého pokoje. Je to něco přes hodinu co jsi vykládala karty, jedné mladé a najivní dívce dole v hostinci. Všimla jsi si, jak se ona dívka venku dívá po jednom lokajovi, který byl v jejím věku dvaceti let. Podle oblečení a mluvy jsi odvodila, že neopustila tohle malé město na úpatí Jižních hor. Prostě jsi věděla co jí povědět, co chce slyšet. Ty jsi zato dostala pár mincí a večeři na dnešní večer zdarma od hostinského, kterému se tvé vyprávění a věštění líbilo. Ale to všechno, je za tebou, ty zrovna jdeš temnou chodbou, ke svému pokoji na konci, chodby. Pokoj ve kterém jsi ubytována není nic moc. Stůl s umyvadlem stojí u stěny, na stole je ještě kromě ně džemu na vodu svíčka, na zemi vedle stolu je džbán plný vody a ke židli je přisunutá židle. U opačné stěny je truhla na šaty a postel. Naproti dveřím je okno, kterým dovnitř vnikají měsíční parsky. Vklouzneš do svého pokoje, na tváři ucítíš závan větru z otevřeného okna

Vypravěč - 14. října 2010 20:18

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zase venku- konec věznění. Nevíš, jak dlouho zde ležíš. Všechno zde páchne plísní a vlhkem, i kavalec na kterém ležíš, je navlhlí. Nacházíš se v cele, bez oken, asi dvě patra pod zemí, daleko na severu, kde tě chytili lovci upírů, aby tě vyslýchali a mučili, snad jen pro zábavu..jedno víš určitě, něco po tobě chtějí. Spíš tvá mysl se uzavřela. Nevíš, jak dlouho tu ležíš, jak dlouho jsi v tomto spánku. Tvůj tep je pomalí jsi skoro, jako mrtvá, nikdo tě neruší, nikdo po tobě nic nechce, nikdo z těch co tě uvěznili. Přijde ti to podivné, proč se tě najednou vysoký blonďatý co vládne magí nevyptává ? Proč ho nezajímá tvůj život, má snad strach z toho co se dozví ? Nebo má jinou práci ? Víš, že u dveří stojí dva muži se zbráněni, jejichž čepele jsou posvěcené, knězi, ale nijak tě neruší. Najednou tě něco vyruší. Je to snad z velké vzdálenosti, magie, černá magie, cítíš krev, slyšíš, zvuky boje. Cítíš vlny temné magie, krásné a lákavé. Pak docela blízko zaslechneš křik bolesti ze dvou hlasů, jejich hlasy jsou plné bolesti, utrpení a pak ticho. Dalším zvukem který zaslechneš je, jakoby se vytrhával kov z kamene, všude je cítit magie a pak ticho, zase ticho... Že by se ti to jen zdálo ? Ale, jak to. Od doby co jsi zde od samotné doby tvého zajetí se ti nic nezdálo. Právě proto jsi byla vsazená do této magické klece, která tě omezovala, ale i udržovala na životě, takový byl její úkol.Nemělo se ti noc zdát, ale dnes to je jiné proč ? Tak co to je ? Najednou zaslechneš hlas, klidný, medový, ženský hlas.Tem hlas k tobě mluví. Probuď se má drahá. Poslechneš. Pomalu otevřeš oči a nad sebou uvidíš, ženu. Vypadá krásně ano je dozajista hezká. Černé vlasy jí spadají na záda a její hnědé oči si tě prohlížejí, usmívá se. V jedné ruce drží vyřezávanou hůl, ale neopírá se o ní. Podle tvaru jejího šedivého pláště poznáš, že má meč, ale hlavně z ní cítíš temnou magii. Ta moc která sní vyzařuje, jako by svítila. Pokud se podíváš ke mřížím, tak zjistíš že tam, nejsou. Něco, jakoby je vyrvalo, její pozůstatky leží zmuchlané o kousek dál v chodbě netušíš, kdo to udělal. Ona žena před tebou vypadá křehce, ikdyž je krásná, ale vypadá křehce. Ovšem ty víš ze zdání klame…. Pojť má drahá přišla jsem si pro tebe. Usměje se a její oči se zadívají do tvých, ucítíš, jak ti do těla vlívá nová síla. Jmenuji se Angelína. A přišla jsem si pro tebe, je čas odejít, pojť. Netušíš kdo je a ani proč si vybrala tebe, proč sem šla pro tebe, ale asi k tomu musí mít důvod, jinak by to nedělala…..

Drusila Von Teese - 16. října 2010 20:58

Drusilino panství – jídelna po celou dobu, kdy Danarom mluví na něj hledím s láskou a úctou. Cítím se tak, jako nikdy dříve. Mám okolo sebe všechny své blízké, máme hosty, celé služebnictvo sedí s námi u jednoho stolu. Z Danaronova hlasu cítím nejistotu až bázlivosr, ale vím, že se snží kvůli mě. nechám jej domluvit a jakmile z jwho ůst dozní poslední slova, uchopím jej za ruku, aby věděl, že když vstanu on má vstát také. Cítím jeho nejistotu, ale snažím se mu dodat tu svou. Jakmile se chystám vstát od stolu stisknu jeho ruku na znamení, že přišla naše společná řeč. Zajisté jste si všichni již všimli, co k sobě s Danaronem cítíme. Bude tu s námi žít, chovejte se k němu, jako by byl jedním z nás. Dnešního večera máme pro Vás oznámení nejšťastnější, jediné co mi tu chybí, je přítomnost mých rodičů, které většina z Vás znala. zadívám se na chvíli na obraz rodičů, který v jídelně visí. Tak ráda bych Vás tu měla, abyste s námi mohli sdílet radost, abyste poznali muže, po jehož boku chci žít tak dlouho, dokud to půjde. Podívám se na Danarona a nechám jej dokončit ono oznámení, na které již všichni u stolu čekají

Zynoa - 16. října 2010 21:04

soukromá zpráva od Zynoa pro Kdesi na Jihu Lehce si sama pro sebe zavrčím. Ale ne naštvaně. Spíš spokojeně. Pomalu se postavím a dojdu k oknu. A kdopak seš ty? Začíná se mi to líbit. Myslíš že tě najdu? Ale kde. Tvá moc mě láká. A ty to víš. Určitě jsi mě cítila. Zašeptám a zadívám se z okna. Lehce se nadechnu teplého vzduchu. Ale kdo seš! Zavrčim a znovu si sednu do křesla. Zvednu sklenku a zadívám se na víno v ní. Tak mi poraď. Zašeptám a lehce se napiju.

Vypravěč - 16. října 2010 21:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kdesi na jihu Ano najdi mě. Zazní ti v hlavě sladký hlas, nějak ženy, krásný a sladký vábiví a pak odezní, svíčka na stole zabliká a pak se najednou rozteče a místnost se utopí v temnotě. Víš kdo to byl, nebylo ti to nepříjemné, vlastně se ti to líbilo..Obvykle, když ti někdo pronikne do mysli to bolestivě pocítíš ale dnes ne, spíš to bylo něco jako extáze. Ještě chvilku sedíš a pak se zase zadíváš k oknu..kdesi v houby v desy víš, že se zítra vydáš na cestu. Ani si ne už pamatuješ, kdy jsi naposledy cestovala tak daleko a vlastně ani nevíš, kam jdeš, ale v duši víš, že cestu si najdeš. Kdo byla ta žena, a kdo byl ten muž co tě lákal a bude stát za to ? v jakm stavu máš zbraně ? hlavou se ti honí moc myšlenek, někter na cestu a jiné na tu kouzelnici, muže dobra a i na toho co tě láka..

Zynoa - 16. října 2010 21:57
	soukromá zpráva od Zynoa pro Kdesi na Jihu Ano. Najdu tě. Zašeptám a usměju se. Poté zavolám služebnou. Nech mi zabalit věci. Zítra se vydám na cestu. Rozkážu jí a dál se dívám z okna. Už se těším. Je načase zase někam vyrazit. Zasměju se a doleju si skleničku. Tak na skvělou cestu.

Danaron - 16. října 2010 22:11

Drusilino panství – jídelna Usměji se na Drusilu a pomalu se nadechnu, zase přejedu pohledem hosty a přátele. Zanedlouho budou, zde kromě, kroků boty i jiné kroky. Krůčky malé a cupitavé, doprovázené smíchem. Smích bude znít, jako hudba. Usměji se. Chtěli jsme vám povědět, že. Podívám se na Drusilu. Drusila čeká dítě. Usměji se a pomalu zvednu svůj pohár. Na nový život, na krásný život a na veselí. Za to vše stojí bojovat a umírat. S úsměvem se narovnám v zádech a lehce pohladím Drusilu po ruce. Možná jsem to mohl povědět hmm jinak, ale jinak mě to nenapadlo. Nejsem básník.

Vypravěč - 17. října 2010 22:06

soukromá zpráva od Vypravěč pro ¨Kdesi na Jihu Služebná se ukloní, potichu opustí svůj pokoj a vydá se po své práci. Žena co právě uposlechla tvůj příkaz je jedna z mála co zde slouží. Jednou jsi jí se přijala a od té doby ti věrně slouží, máš ještě podkoního, dobře stavěného muže, co to s koňmi umí stejně dobře, jako se služebnou co právě opustila tvůj pokoj. Ale oba dva jsou tví na tvém zámku, tajemném zámku. Pomalu dopiješ skleničku a když si chceš nalít další zjistíš, že jsi už vše dopila a že je čas do jin místnosti a opustit svou knihovnu. Vlastně ani nevíš proč jí má, je to pozůstatek, na předchozího majitele a ten byl stejný jako jeho knihovna, mizerný a plný nedostatků a asi proto jednou na pocházce s tebou prostě zmizel a náhodou se našla listina, že ti vše odkázal, jaká náhoda…

Zynoa - 17. října 2010 22:20
	soukromá zpráva od Zynoa pro Kdesi na Jihu Pomalu odložím prázdnou skleničku na stůl a zadívám se na knihovnu. Mimoděk ohrnu nosík. Někdy se toho budu muset zbavit. Potichu zavrčím a pomalým krokem se vydám na chodbu. Pomalu se procházím po chodbách a dívám se kolem. Až se vrátím. Bude načase tu něco změnit. Zhodnotím pomalu situaci a vydám se směrem k ložnici.

Vypravěč - 17. října 2010 22:34

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kdesi na Jihu Pomalu se procházíš po svém panství, chodby osvěcují louče. Pomalu se loudáš, na jedné chodbě potkáš svou služebnou, která ti s poklonou oznámí, že je vše hotovo na tvou cestu, a že ti ještě ráno zabalí nějaké jídlo. Pak zmizí a ty jsi zase na chodbě sama. Podívám se na obraz, který visí na stěně. Je to matka tvého nedokonalého milence, ale ona je krásné, zase jako pokaždé, když se na něj díváš se divíš. Podivuješ se nad tím, jak je možné, že z ní vzešel tak nedokonali syn. Ani nespíš v jeho ložnici, je to právě pokoj jeho matky, který jsi si vybrala za svůj, nějak se ti líbil ta žena, byla krásná a měla vkus, alespoň ten vkus měl i tvůj milenec, uměl si vybrat svou poslední milenku v životě tebe. Sama pro sebe se usměješ a vydáš se do svého pokoje, vlastně jsi tam skoro nic neměnila, jen nebesa jsi na posteli změnila na černé, jinak se ti vše zamlouvalo, jak tem je. Ano ona měla vkus.

Ichabod Crane - 22. října 2010 13:57

Drusilino panství – jídelna Po celou dobu přednesu střídavě koukám na Danarona a Drusilu, podle toho, kdo právě mluví. Jen tuším, co nám chtějí oznámit a když je to konečně řečeno, ve tváři se mi objeví z počátku překvapený výraz a pak se rty roztáhnou a vznikne tak úsměv. Zatím nic neříkám, i když bych jim asi nejraději hlasitě pogratuloval, potřásl rukama, ale vím, že se takové důvěrná a přátelská gesta v seriózní společnosti nesluší. I když vím, že paní Drusila stále mluví o tom, jak tu jsou všichni jedna rodina. Já se ale zatím tak necítím, bude to chtít trochu času. "Gratuluji vám," vyklouzne ze mě nakonec a kývnu hlavou. Sice sám osobně moc malé děti a miminka nemusím (chůvu jsem dělal jen jednou a stačilo mi to), ale těm dvěma to přeji. Navíc tohle panství bude potřebovat dědice, tak už to bývá. Jinak ještě sleduji i reakce ostatních u stolu.

Mariana z Laressu - 26. října 2010 12:29

soukromá zpráva od Mariana z Laressu pro V cele Dny, noci, týdny, měsíce, roky...Už jsem si zvykla. Nelíbilo se mi, že jsem zavřená, ale nebylo nic, co jsem s tím mohla udělat. Všechno jsem už zkusila a dny jsem stále trávila zde. Bylo to unavující a začala jsem cítit beznaděj. Byla jsem zesláblá a v bolestech, ale nepoddala jsem se nikomu z nich. Cizí hlas mne volá k probuzení. Zhluboka se nadechnu a ucítím dobře známý navlhlý puch, už mne ani tak neudeří do nosu, už jsem si zvykla. Otevřu oči a vidím neznámou ženu. Není škaredá, to určitě ne, ale na první pohled z ní čiší magická síla. A všechno to dokazuje. Pozorně si ji prohlížím a nelíbí se mi. Rozhodně mi nevyhovuje, když mi někdo, koho jsem nikdy neviděla, říká ´má drahá´. Nemám nic proti tomu, aby mne odvedla. Magické okovy mne už netíží na rukách a mříž je vyrvaná ze zdi, což mi vážně vyhovuje. Volně se postavím a protáhnu se. tmavě rudé lněné šaty, vepředu rozstřižené, kvůli jízdě na koni, jsou značně potrhané a sešlé kvůli letech používání a bojů. Kožené kalhoty pod nimi sem tam taky odnesly nějaký šrám či díru, ale ještě stále jsou dobré. Má kůže je špinavá, neboť umývat se léta v lavoru není nic příjemného. Pozorně si ženu prohlížím a myslí mi tepe jedna jediná otázka...Kdo to sakra je?! Ehm, děkuji za vysvobození... podotknu s náznakem vděčnosti v hlase. Je to od vás milé a neberte si to jako znak nevděčnosti, ale kdo jste a co po mně chcete? zeptám se a mířím k východu s tím, že mne neznámá dáma Angelina bude následovat.

Vypravěč - 27. října 2010 20:17

soukromá zpráva od Vypravěč pro V cele- cesta ven Angelina jen kývne hlavou a posměje se. Za sebou slyšíš jen klap, klap klap. To jak její hůl ťuká do země, to jediné ti oznamuje, že je za tebou. Jdete chodbou, všude kolem můžeš vidět známky boje a zkázy. Krev, mrtvé muže, zdi ožehl ohněm masakr. Všude vidíš, jen pozůstatky lidí co tě věznili, ale nikde ani jednoho mrtvého útočníka.. U paty schodiště se najednou ozve tvá zachránkyně. Kdo jsem ? Jsem Angelina nebo mi tak alespoň někdo říká, pro jiné jsem čarodějnice, zrůda ale spíše než to jsem Zlo. A co po tobě chci, vlastně nic moc, jen abys se ke mě přidala a byla mou společnici a pomáhala mi rozsévat strach, zkázu, smrt. Chci aby celá země byla pod vládou Temnoty, ale k tomu je potřeba něco udělat a proto jsem se dnes vydala pro tebe abych tě vytáhla z téhle díry, kde jen zahálíš a mrháš talentem. Na chvilku se odmlčí a když vystoupáš až na vrchol schodiště tak znovu promluví. Pomůžeš mi v našem úkolu ? Máme hodně práce, některou lehčí a jinou těžší.

Zynoa - 31. října 2010 21:57

soukromá zpráva od Zynoa pro Kdesi na Jihu Lehnu si pomalu do postele a zadívám se na nebesa. Vlastně sem ti prokázala službu. Zašeptám a pousměju se. Někdo jako ty nemohl mít takového syna. Ne to se nepatří. Odmítavě zavrtím hlavou. Ale aspoň to tu mám po tobě já. Doufám, že jsem dost vyhovující. Zasměju se a znovu vstanu. Pomalu se převléknu a uložím se do postele. Musím se na zítra pořádně vyspat. Bude to důležitá cesta. Velmi důležitá. A jistě zajímavá.

Vypravěč - 07. listopadu 2010 22:11
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Kdesi na Jihu Pomalu ulehneš do postele a díváš se na strop, těšíš se na nadcházející cestu, když v tom zaslechneš klepání a o chvilku později vstoupí tvůj podkoní. Omlouvám se Paní, váš kůň bude ráno připraven. Ukloní se a čeká na další pokyny, všimneš si že tě sleduje a čeká.

Mariana z Laressu - 09. listopadu 2010 16:01

soukromá zpráva od Mariana z Laressu pro Cesta ven Neotáčím se, dobře si hlídám záda a poslouchám tu ženštinu. Cítím všude krev a mám chuť na něco čerstvého, ale to, co leží mrtvé na zemi mi zrovna po chuti není. Zlo? přijde mi to směšné, neboť kdysi označovali jako zlo. Strach, zkáza a smrt..Jasně, to se mi líbí. Dlouho nikdo nepocítil to, co umím rozsévat jen já... syknu uštěpačně a jdutarou známou cestou na horu, po cestě plné krve. Avšak jsem persona zištná a toot vše bych mohla dělat jen sama kvůli sobě a nechat si vše co budu chtít. A co z toho budu mít? Jaké jsou podmínky této služby? otočímna ni a ptám se naprosto nepokrytě.

Oriana Zevi - 09. listopadu 2010 16:12

soukromá zpráva od Oriana Zevi pro hostinec Pokaždé když takhle sedávám, vždy někdo pozná, že umím věštit budoucnost, proto už ani neskrývám kdo jsem a co vidím. Položím na stůl karty alidé přijdou a chtějí slyšet co je čeká. Nechodí sami, chodí s mrtvými za zády a ty mi šejí různé věci. Jako třeba ta maličká...Já jí pověděla, že si vezme muže svého života, toho, kterého miluje a bude šťastná, to, že si na ni brousí zuby kovář se svým instrumentem každý večer v zapadlé uličce jsem jí už povědět nemohla. Zlé věci se nevěští. Jen jsem jí varovala, aby si na sebe dávala pozor a nechodila sama. Možná se tomu vyhne, spíš ale ne. Chci mít chvíli klidu, alespoň chviličku...od všech těch živých i mrtvých. Zavřu za sebou dveře do světnice a opřu se o ně. Chvíle klidu je přesně to co potřebuji, ještě možná káď plnou teplé vody, i ta by se hodila. Pohlédnu na otevřené okno, nepamatuji si, že bych ho nechala otevřené, ale i to je možné. Zajdu ho zavřít a pak se posadm na postel. Něco mi říká, že je něco špatně, ale možná je to jen to, že jsem na cestě dlouho sama. Naleju si do lavoru trochu vody, vyslveču se z blůzy a sukně s rozparkem, která zahaluje kalhoty. Nakonec si svleču i kalhoty a stojím tam jen ve spodničce a košilce. začnu se umývat a umyju si i vlasy. Z brašny vytáhnu dva flakonky s mýdlem a šamponem a látku na utření....poté se posadím napostel a prohlížím si všechny své karty.

Vypravěč - 15. listopadu 2010 21:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta ven Chvilku se ti dívá do očí a pak pokrčí rameny. Budeš mou pravou rukou, máme společný cíl. Nechci nic víc a nic míň. Postupem času se k Nám budou přidávat další, jiný mocní a jiný slabý, ale nezbytný pro náš cíl. Co z toho budeš mít přijde na to co bys ráda. Budeš společně semnou vládnout, jak chaosu, tak celé zemi. Postupem času zabijeme toho slabocha krále, který je tak naivní a myslí si, že pracuji pro něj, ale je to naopak. Jak jsem povídala máme v cestě ale několik překážek a ty musíme odstranit. Dívá se ti do očí a neuhne pohledem, když čeká na tvé otázky, přikývnutí cokoliv co jí poví něco o tvém rozhodnutí. Přijde mi to jako dobré podmínky za to co po tobě žádám, chci pomoc a nabízím ti za tvou námahu moc, vraždění ukojení hladu, chtíče všeho na co si vzpomeneš. Budeš si chtít pokořit celé národy třeba ty špinavé elfi ? Zahnat je do lesů.. Nechat chamtivé trpaslíky zahrabané v jejich smdrutých jeskyních a štolách ? Chceš pronásledovat a vyhubit lovce upírů ? Povídej všechno bude, když vstoupíš do mích služeb. Spolu uhasíme plamen Dobra a vše pohltí temnoty zla a na jejích křídlech budeme mi dvě a pod námi naše hordy co ty na to ? Usměje se a náhle vypadá krásně, krásně, ale krutě.

Vypravěč - 17. listopadu 2010 01:36

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hostinec – pokoj Díváš se na karty a víš, že tě čeká cesta, čteš to tam stejně, jako jiní čtou v knihách. Předtím, než zvedneš oči cítíš přítomnost, víš že to není člověk. Zvedneš oči a zjistíš, že z rohu tě pozoruje nemrtví. Je to muž v středných letech, za svého života měl němé vlasy i oči, pousměje se a na rameni mu přistane sova, také mrtvá. Duch se pomalu pohne směrem k tobě, pohybuje se neslyšně, jak to u jeho podobným bývá. Zdravím tě vědmo , muže tě čekat dlouhá cesta, jak jsi četla z karet a já jsem byl poslán abych ti něco ukázal. Dívá se na tebe a po chvilce pokývne hlavou. Snad, jako by něco četl. Natáhne k tobě ruku a pak… Náhle cítíš, jak ti vítr čechrá vlasy, stojíš na okraji lesa máš výhled na malou vesnici na upatí hor. Je jasný slunečný den náhle se svit slunce pohasne . Z vašeho místa díváš i skupinku asi padesáti lidí, trpaslíků, elfů a opodál nich je skupina nejrůznějších zvířat, vlků, pum…. K těmto skupinám se blíží další početnější skupina v jejich čele jsou dvě ženy, jedna se opírá o hůl, druhá z nich je polo cikáncého původu a drží se jí po boku. Jejich armáda je tvořená vlkodlaky upíry, zrůdnými obry, nemrtvími a dalšími zrudami temnot…. Náhle žena vydá povel a armáda se zastaví ona udělá pár kroků k naším armádě. Odložte zbraně a přidejte se k nám. Vaše síli budou užitečnější u Temnoty. Z menších skupinek se ozve vrčení a řinčení zbraní. No dobrá myslela jsem si to. Dá povel k útoku…. Ale ty neuvidíš z boje nic náhle se ocitnete zase v pokoji a ty ve svém těle. To co jsi viděla je jedna z možných budoucností, neukázal jsem ti, jak by to mohlo dopadnout protože si určitě umíš domyslet, jak to dopadne. Dívá se na tebe. To co jsi viděla byl konec boje, který tvá věčnost, ale ty jsi viděla jeho konec. Pokud se ty rozhodneš vložit do děje okolností snad tu bude naděje, že se podaří zabránit Zlu pohltit celí svět. Duch se na tebe dívá a čeká zda něco povíš.

Vypravěč - 25. listopadu 2010 19:23

Drusilino panství – jídelna Hostina pomalu proudí, osazenstvo si povídá mezi sebou i s nově příchozím Ichabodem. Samotná hostina ovšem netrvá moc dlouho, mnozí musí ráno vstávat a jít vykonávat své povinnosti ve zdejším chodu panství. Někdy v průběhu večera zmizí i oba vlci nazpět do lesů. Poté co odbije půlnoc se začíná sál vylidňovat. Mezi posledními odejde kuchařka a po ní se všichni rozejdou do svých postelí aby se vypsali na další den.

Ichabod Crane - 07. prosince 2010 23:28

Drusilino panství – jídelna, pokoje Hostina proběhne v překvapivě klidném a příjemném duchu. Stačím si promluvit i s některými sluhy a jsem vskutku spokojen, že mě přijali tak dobře. Nemám ani pomyšlený na nějaké nevyvedené momenty, nebo pesimistické závěry, které se mi často honí hlavou. Mou pozornost střídavě upoutává jídlo a konverzace. Když se pak o půlnoci všichni rozloučíme, jsem si jist,že tohle byl jeden z nejlepších večerů za posledních několik let. Spokojeně odcházím do svého pokoje a když se ocitnu sám, stále se mi hlavou honí hostina. “No, pokud tohle není jen sen, tak se zítra probudím v téhle posteli a započnu tak svou službu,“ řeknu prorocky, protáhnu se a zívnu, když se po krátké hygieně připravím na spánek. Ulehám jen chvilku potom, co položím hlavu na polštář.

Vypravěč - 28. prosince 2010 21:41

Drusilino panství-Ráno, probuzení. Ichabod Crane Ráno tě probudí, teplé paprsky, které procházejí tvým oknem a lechtají tě na tváři. Nic se nezměnilo, neprobudil jsi se v lese, nebo na slamníku v některém v hostinci. Ne probudil jsi se na panství na které jsi přijel, postel je dobrá a teplá a pokoj máš sám pro sebe. Všude je ticho a klid, jen za dveřmi zaslechneš tiché kroky a pak nesmělé zaklepání na dveře. Zaslechneš cvaknutí kliky a dveře tvého pokoje se otevřou. Skulinkou do koje vklouzne hlava služebně. Omluvně sena tebe usměje. Dobré ráno, odpust mi jestli jsem tě probudila, ale půjdeš se s námi najíst Ichabode ? Nevstoupí dál, ale ani její hlava neopustí prostor kde je. Pokoj Drusili s Danaronem- dáno. Odešli jste spolu s ostatními z hostiny a společně ulehnete na vaše společné lože. Ráno, když se Dusila probudí tak zjistí, že místo vedle ní je prázdné. Ten kdo tam měl být tam není. Cítíš, že vychází slunce. Pokud se podíváš k oknu uvidíš, jak se z něj dívá Danaron, jednou rukou pomalu houpe kolíbkou a v druhé drží černou košili a dívá se z okna vypadá, jako by na něco myslel..

Vypravěč - 28. prosince 2010 22:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kdesi na Jihu-ráno probuzení. Probudíš se ve své teplé posteli cítíš, jak venku svítá. Dneska je ten den, kdy se vydáš na svou cestu, další cestu, za mocí, ale také cítíš, že už nic nebude, jako dřív. Pomalu se začneš oblékat a připravovat na cestu, zaslechneš klepání na dveře. Po chvilce se dveře otevřou a dovnitř vstoupí tvá služebná. Butede si něco přát, než odejdete paní ?

Zynoa - 02. ledna 2011 20:03
	soukromá zpráva od Zynoa pro Kdesi na Jihu Chvíli se na ní dívám a pak lehce přikývnu. Nevím, jak dlouho budu pryč. Ale víš, co máš dělat. Odpovím jí a ještě se lehce doupravím. Jen se nasnídám a odjedu. Řeknu jí ještě a pomalým krokem se vydám do jídelny.

Danaron - 02. ledna 2011 21:56

soukromá zpráva od Danaron pro Pokoj Drusili s Danaronem- dáno. Pomalu se probudím, chvilku před rozedněním. ani nevím proč, jsem se probudil. Podívám se vedle sebe a usměji se na spící Drusilu a chvilku se dívám, jak spí klidně a krásně. Její rozložené vlasy na polštáři. Pomalu se vyprostím z tvého objetí, pomalu se zvednu z postele a dojdu k oknu po cestě si vezmu černou košili. Sleduji, jak pomalu svítá, slunce zahání temnotu noci. Kolikrát jsem se probouzel v lese v tohle chvíli, někdy zraněný nebo otřesený po boji, jindy třeba promoklí po dešti, ale dnes jsem se zase probudil šťastný. Ale to vlastně nevnímám jak vychází slunce. Jednou rukou pomalu pohupuji kolíbkou a v druhé nepřítomně držím košili, kterou si za pár hodin obléknu. Budu muset od ní odjet ikdyž vím, že se vrátím a že pak zase budu sní. Tak dlouho jak to jen půjde s Drusilou a naším synem. Pomalu se otočím abych zjistil zda jsi vzhůru a košile my vyklouzne z ruky jak se tak dívám na Drusilu a usmívám se..

Vypravěč - 02. ledna 2011 22:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kdesi na Jihu- cesta za mocí Zabalíš si zásoby na cestu a vydáš se na ní. Jedeš pomalu, tvé smysli ti říkají ža za chvilku se změní počasí. Ani tentokrát ti nelhali, asi za půl hodiny se mraky začnou zatahovat, netrvá dlouho a začne lít, jako z konve. Prokleješ všechny a všechno a vydáš se k nejbližší vesnici. Tu cestu bys našla i po slepu, tahle země je tvá, znáš tu snad každý kámen. Za dalších deset minut cvalu se dostaneš k vesnici, ve středu ti něco divně smrdí ano kostel. Tvé kroky, tedy spíš kroky vtého koně vedou, ale na druhý konec vesnice k hospodě. Ano je to jak jsi předpokládala U smardlavého psa je zase dost lidí, místní se sem přisli napít…

Ichabod Crane - 06. ledna 2011 10:30

Ráno - můj pokoj, snídaně Po probuzení jsem ještě chvíli ležel, užíval měkké postele, velkých peřin a přemýtal. Jak asi bude vypadat můj první pracovní den v panství? Jestli klasickou přípravou snídaně a stlaním, nebo svou vlastní snídaní. Kolikrát jsem se totiž ani nestíhal nasnídat a prvním jídlem pro mě byl až oběd, což nedělalo dobrotu, jelikož na mě šly často mdloby a celkově jsem byl tak trochu otupělý a slabý. Z přemýšlení mě vytrhne zaklepání na dveře. Je to služka s milým pohledem a pozvánkou na snídani. Vztyčím se na posteli do sedu, rychlým pohybem ruky upravím vrabčí hnízdo na hlavě a odpovím:"Dobré ráno! Jistě, půjdu, hned jsem dole." Pak vyskočím z postele a odeberu se provést ranní hygienu. Jen co služka zavře dveře, navléknu na sebe košili, pučochy, černé tříčtvrteční kalhoty a kabátek s vestou ve stejné barvě. Na nohy v rychlosti natáhnu vysoké boty, které přejedu kusem hadru z tašky a vyrazím na snídani. V duchu jsem celý natěšený nejenom na jídlo, ale i na první povinnosti a seznámení s denním plánem.

Zynoa - 21. ledna 2011 00:52

soukromá zpráva od Zynoa pro Kdesi na Jihu Narychlo uvážu koně ve stáji a pomalým krokem vejdu do hospody. Trochu nevrlým pohledem přejedu lokál a sednu si k jednomu prázdnému stolu. Nálada mi klesne ještě níž, když cítím z místních ten pach a špínu. Síla. Moc. MOC! Přemítám si pár slov na uklidnění. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Poté hrdě pozvednu hlavu a narovnám se. Začnu pozorovat hostinského a přitom lehce bubnuji prsty do stolu.

Vypravěč - 24. ledna 2011 21:07

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kdesi na Jihu Hostinský tě obslouží, jako každého jiného hosta, dá ti svůj nejlepší pokoj. To znamená pokoj, bez blech a štěnic a s docela pohodlnou postelí, ale nebyla to tvá postel, ale na přenocování to stačilo. Ráno jsi s rozbřeskem opustila hostinec a vydala jsi se dál na své cestě. Bez nějakých příhod jsi cestovala celí den, jen s malou zastávkou na oběd na palouku. Večer jsi se utábořila poblíž potku a popila dobrou vodu z ní a ráno jsi jela zase dál. Cesta do nejbližšího městečka ti trvá dva dny a kousek. Je to malé město na okraji lesa dojedeš tam něž se zavřou jeho brány a najdeš nejbližší hostinec. Pomalu vejdeš do hostince U temného lesa a usadí se, není to nic moc, ale vypadá lépe než ten kde ji spala posledně, ale osazenctvo vypadá drsněji, rváči, dřevorubci a jiné podivné existence. Ucítíš pohledy a vybereš si stul u zadní stěny, tak by jsi jich měla co nejvíce na očích. Chvilku tam sedíš a pak k tobě přitančí žena, která obsluhuje, ty si obědnáš a ona se pak vydá nazpět. Cestu jí jeden z dřevorubců chytne za ruku a stiskne ovšem dívka ho tvrdě majzne přes hlavu a lidé kolem se zasmějí a muž jí pustí. Ty máš za chvilku pití i jídlo na stole..

Zynoa - 24. ledna 2011 21:22

soukromá zpráva od Zynoa pro Kdesi na Jihu Pomalu se dívám kolem sebe a lehce ohrnu nosík. Taková sebranka. A.. jak se jich může někdo jen dotknout? Doufám, že nechytnu ten jejich smrad. Kdo ví, jak dlouho bych to ze sebe dostávala. Pak se dám do jídla. Malé kousky si vkládám do úst a opatrně se rozhlížím po místních. Spíše ale pozorněji, než pohrdavě. Aspoň to má hezký název. U temného lesa. Aspoň něco, co se hodí ke mně. Prolétne mi blaženě hlavou a upiju vína. Ale na zámku a ještě u mě. No nic lepšího není.

Vypravěč - 24. ledna 2011 22:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kdesi na Jihu Pomalu jíš, když v tom se zase rozletí dveře a do hospody vstoupí hubená postava, jakého si muže. Je v hnědém plášti s kapucí tak aby mu nebylo vidět to tváře. Ale to není to co tě na něm upoutalo. Ty vlastně nevíš co to je, snad chůze nevíš. Muž se usadí u volného stolu a obsluha mu donese polévku, kterou muž začne pomalu jíst, aniž by se obtěžoval sundat si kapuci. Všimneš si jak se do hostince vloudí další dva chlapi, vypadají nebezpečně. Přistoupí k muže je den namočí prst do jeho polévky. Tohle je náš stůl ! Vyjede na něj, ale víc toho nepoví. Muž ho chytne za prst a ty zaslechneš lámaní kostí, pak se rychle postaví a muže jedou ranou srazí k zemi, jeho kolega se po muži v kápi ožene dýkou, ale jedinec se vyhne a v dalším okamžiku se muž válí na zemi v troskách tvého stolu. Ještě že jsi dojedla, muž se sebere a vrávoravě opustí lokál, jeho druh je dávno pryč. Hostinec je potichu, zaslechneš kroky a když se podíváš stojí před tebou muž, ale už nemá na sobě kápy. Modroký muž se na tebe dívá a a na trosky stolu. Omlouvám se to jsem nechtěl, mohu vás na něco pozvat? Zeptá se a jeho modré oči se podívají do tvých. Pak se muž podívá ke stolu kde seděl, všineš si podle jizvi na jeho krku, že se jej někdo pokusil podříznout, ale očividně neúspěšně. Černé vlasy mu spadjí na ramena. Pak se zase podívá na na tebe a pomalu se vydá ke svému stolu.

Zynoa - 24. ledna 2011 22:29

soukromá zpráva od Zynoa pro Kdesi na Jihu Zadívám se na muže a jen tak si ho prohlížím. Pak konečně něco rozežene tu nudu kolem. S nadšením to celé pozoruju. Dokonce se mi i lehce rozšíří zorničky, při zvuku praskání kostí. Ale každá zábava jednou skončí a jeden z mužů přistane na mém stolu. Lehce zavrčím. Nebýt tolik očí okolo, ukázala bych mu pořádně zač je toho loket. Takhle jen lehce přimhouřím oči a nechám ho jít. Trochu z nepozornosti si včas nevšimnu, že onen muž přichází ke mně. Zadívám se mu do očí. Lehce nasaju jeho vůni. Co jsi vlastně zač? Pomyslím si a pousměju se. Všimnu si i jeho jizvy. Opatrně si přejedu jazykem po rtech. Pak se pomalu vydá ke svému stolu a já se vydám za ním. Myslím, že sklenka vína by byla dobrá. Povím cestou a posadím se k jeho stolu. Pohledem sklouznu k polévce. I vy teď máte zkaženou polévku. Prohodím trochu s odporem a znovu se na něj zadívám.

Vypravěč - 25. ledna 2011 21:40

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hostinec Na rtech tvého společníka se ukáže náznak úsměvu a hostinská mu donese jinou polévku a po tom co si poví i lahev vína a dvě skleničky. Muž ti nalije víno a zase se pomalu pustí do polévky. Jo škoda jí, ale tahle je také dobrá. Pomalu dojí a pak se na tebe zadívá a napije se ze skleničky. Dneska mam nějak dobrou náladu a oni mi jí moc nepokazili, ale tahle díra nestojí za nic. Napije se a pokrčí rameny. Ani jsem se nepředstavil jsem Mortys. A copak tě přivádí to tehle díry ? Je tu trošku nebezpečno, jak jsi mohla vidět. Poví nevzrušeně a potichu a zadívá se ti do očí. A ještě jednou promin ten stůl. Příště je zabiju..to až nebudu mít tak dobrou náladu. V očích mu zajiskří pobavení, když to říká.

Zynoa - 28. ledna 2011 22:35

soukromá zpráva od Zynoa pro Hostinec Usměju se a lehce se napiju ze skleničky. Tak aspoň dobrou chuť. Popřeju mu a trochu mě to zarazí. Nikdy sem to nikomu snad neřekla. Nebo si to aspoň nepamatuju. No není to zrovna pěkné místo. To máš pravdu. Ale aspoň se tu dá nějak najíst. Znovu se napiju ze skleničky a zadívám se na něj. Mortys. Nezní to jako jméno někoho.... ošklivého Já.. jsem Zynoa. Jen tudy projíždím. Odpovím a na chvilku se odmlčím. Nebezpečno. Nikde přeci není bezpečno. A nějaké sebranky se nezaleknu. Řeknu tišeji a v očích se mi trochu zaleskne. Naštěstí jsem měla dojedeno. Třeba se ti budou chtít pomstít a ještě je tu počkáš. Myslím si, že by jim to bylo dost podobné. Když se nedokáží poprat sami, najdou si své kamarády. Odpovím trochu pobaveně a pak lehce ohrnu nosík. Jedna a ta samá sebranka.

Mariana z Laressu - 29. ledna 2011 14:40

soukromá zpráva od Mariana z Laressu pro Cesta ven "Dobrá tedy, očividně toho nemám mnoho co ztratit," podotknu a ani já neuhýbám pohledem. Snaží se vyvolat strach v mém nitru, ale někdo, jako jsem já už ani neví co to strach je. Tato emoce odezněla dávno s tou lidskostí. "A jak ty hordy získáš? To každého osvobodíš z vězení jako mne?" přijde mi, že mi něco skrývá, ale za tu masku, kterou nasadila....nu, rozhodně se za ni chci podívat. Nikdy nikdo není tak krásný a krutý, ač já taková kdysi byla. Možná spíše jsem se do té role stavěla. Krásná a krutá... Ač bylo po světě daleko více krásnějších žen, než jsem já, nepamatuji si jediného, kdo by mi odolal. "Pojďme tedy, mám chuť na něco čerstvého. ty mi zatím můžeš vyjevit svůj plán. vlastně mám ještě jednu otázku, to každému nabídneš moc a vládu jako mně? To potom tobě té moci tolik nezbyde..." Nechce se mi nadále meškat v této díře, proto stoupám po schodech nahoru, aniž by se zastavovala, ale ostražitě samozřejmě. Co kdyby se mi náhodou do cesty připletlo jídlo?

Oriana Zevi - 29. ledna 2011 14:55

soukromá zpráva od Oriana Zevi pro pokoj v hostinci Cesta, další cesta. Nikdy karty nevěštím sama sobě, já nechci vědět, co mne čeká, ale některé karty si stejně najdou svou cestičku, kterou mi poví to, co chtějí. Je mi zima, obleču si kalhoty a kolem ramen si hodím pléd, ale uvědomuji si, že už nejsem sama... Jen chvíli klidu...proč se mi klid vyhýbá? Pohlédnu na muže a pozorně si jej prohlédnu. Mrtvá sova je pro mne novinkou a začínám se děsit toho, aby za mnou chodila ještě mrtvá zvěř. Na jeho pozdrav pouze pokynu, začínám být unavená, možná už jen sním. Sleduji náhle scénu těsně před bojem. Nerozumím tomu, ale mnozí jsou kouzelní tvorové...obě ženy jsou magické, ale když chci znát jak vše dopadne, ocitám se zpět ve svém pokoji v hostinci. Mám nepříjemný pocit, takové tížení u srdce. "co se to?" budoucnost... odpovím si sama, ale intenzivnější, než kdykoli jindy. "Jak mám pomoct? Kam mám jít? Za kým? jak já mohu asi tak někomu pomoci?!" obořím se na ducha. "Kdo vlastně jsi? jsi jiný než ostatní..."

Vypravěč - 29. ledna 2011 21:23
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Kdesi na severu – Hospoda Mortys se pousměje a napije se vína. Hezké jméno, tak to máme společné Zynoe já také jen projíždím a zítra budu na cestě z týhle páchnoucí stoky a pak dál. Napije se, šlehne okem po servírce a pak zase na tebe. A máš nějaký zvláštní cíl, kam putuješ ?

Zynoa - 29. ledna 2011 21:42
	soukromá zpráva od Zynoa pro Hospoda Zasměju se a napiju se vína. Nějaký cíl? Vlastně ani nevím. Jedu tam, kam musím. Ať je to kdekoliv. Řeknu trochu tajemně a znovu se napiju. A co ty? Ty máš nějaký svůj cíl? V očích mi zvědavě zajiskří a lehce se k němu nakloním. Nebo je ode mne moc troufalé se ptát? Znovu se zasměju a zavrtím hlavou. Stejnak si myslím, že se to nedozvím.

Vypravěč - 29. ledna 2011 22:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta ven Neodpoví hne, až teprve, když se dostanete ke dveřím. No část příjde, někteří budou přivoláni, jiní se přidají v průběhu tažení. A ne, ne každému nabízím moc. Někteří jdou jen proto, že chtějí aby vládla temnota, jiní se chtějí pomstít, za dávno napácháne křivdy. Ale vládu a moc nabízím, pouze svým nejvěrnějším..tobě a ještě jedné, která se postaví s námi do čela našich armád. Chvilku se dívá na dveře. No myslela jsem si to, venku jsem ti nechala něco malého k zakousnutí. Usměje se a cítíš, jak pomocí své mysli otevře bránu, pomalu vyjdete na velké nádvoří. Všude je cítit smrt, všude se válejí kusy mrtvých lidských těl, zbraně.. Dojdete do poloviny a ty uvidíš jak se od hlavní brány, která je otevřená k vám blíží muž. Tohle je tvůj zákusek..pak ti povím náš plán, nebo jeho část, ale až po jídle. Usměje se a ustoupí kousek za tebe tak aby mohla vše dobře pozorvat. Asi půl kroku nalevo se od tebe válí meč. Muž se k tobě pomalu blíží, po jeho tvou krocích, už tvůj dokonalí zrak rozezná rysi jeho tváře, jeho kdysi kaštanové vlasy zdobí šediny a podle krve na straně hlavy usoudíš, že dostal pořádnou ránu. Z jeho černých očích poznáš, že už stál v hodně bojích ve kterých stál proti smrti.. Pomalu k tobě jde s taseným mečem v levé ruce a z očí mu vyčteš že mu nezáleží na tom, jak tento střed dopadne a také že se nebojí když snad tuší co jsi zač… Držení těla a meče nasvědčuje, že moc dobře ví jak zacházet se svou zraní a že asi bude i dost rychlí na svůj věk a vzhledem k tomu, že se dožil takového věku bude i zkušený v boji.. Ale je to jen člověk, ne elf a ani jiná bytost, jen člověk tvá potrava.. Je snad lepším šermířem než ty, ale ne tvé straně je síla a rychlost tvého rodu….. Když se dostane dost blízko, rychle zaútočí na tvůj krk. Ale ne dost rychle..

Vypravěč - 29. ledna 2011 22:22

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kdesi na severu – Hospoda Zasměje se a pak se napije vína. No víš máme společnou cestu, jedeme tam kam musíme a kde jsou naše schopnosti využívané, tak jak je vhodné a potřebné. Usměje se a mrkne na tebe. No popravdě, jedu na jeden hrad. Pokrčí rameny a nakloní se k tobě. Líbí se ti tahle dopověď ? Jo a v kolik, zejtra jedeš..rád bych jel kousek cesty s tebou..bylo by to určitě pro mě bezpečnější.. Zatváří se bezbranně a nevinně.

Zynoa - 29. ledna 2011 22:53
	soukromá zpráva od Zynoa pro Hospoda Mrknu na něj a napiju se. Mé schopnosti? Vypadám jako někdo s výjimečnými schopnostmi? Zeptám se zvědavě a možná až trochu laškovně. V kolik zítra jedu? To ještě nevím. Nejspíš podle toho, jak se mi bude chtít. Zasměju se při připomínce o bezpečnosti a pak se mu zadívám do očí. Bezpečnější? Po tom co jsem viděla?

Vypravěč - 29. ledna 2011 23:22

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hostinec – pokoj Já jsem Orag, kdysi jsem byl Přestavený řádu mnichů dobra, naším úkolem je vyhledávat a ničit silné přisluhovače zla. Řády nás založily na počátku věků, aby někdo bojoval proti silám temnot. Využíváme sil bohů abychom čelili temnotě a chránili nevinné, naši mniši nejsou žádný světci.. Jeho členi jsou Napravení. A můj soví přítel je Gafi. Pak se odmlčí a pohladí svého přítele. To k tomu, kdo jsem a proč mi záleží na tom, aby se vše dostalo do normální rovnováhy..Ano jsem jiný i já jsem měl schopnosti, stejně, jako všichni členi řádu.. Pokrčí rameny. Byl bych rád kdybys putovala na sever, cestou potkáš skupinku. Dvou mužů, dvou vlků a nejspíš i jedné ženy, upozorním tě na to. Pověz jim mé jméno a jednomu z nich to bude divné, ten muž je členem mého řádu. Tyto musíš najít pak najdete tu čarodejnici a pokusíte se jí zastavit.. dokud nebude mít takovou moc a armádu. Tvůj dar je darem, ale i prokletím a právě v tuto chvíli bude sloužit vyššímu dobru, pokud se vydáš jít touto cestou a pomoci nastolit rovnováhu sil… Ale to co po tobě žádám, není bez rizika..můžete všichni zemřít. A ještě něco povez tomu z mého řádu „Viděla jsem tvou budoucnost, čeká tě smrt“ Dívá se na tebe a čeká, co povíš. Je to jaký si vtip našeho řádu a zároveň pravda, umíráme abychom chránili a lidé o nás ani neví…jinak by se báli. Dodá na vysvětlenou.

Vypravěč - 29. ledna 2011 23:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hospoda Usměje se na tebe a olízne si rty. Tak dobrá pojedeme spolu. Abys mě mohla chránit víš oni byli dva a já se jich tak bál. Pousměje se nevinně podívá se ti očí a usměje se, ukáže své bíle zuby. Pověz mi ty jestli máš nějaké schopnosti..hmm Máme na to celou noc. A jo bezpečnější a jak by ne a navíc budu rád za společnost..zvedne mi to náladu. Zadívá se do ohniště a pak si tě dlouze prohlíží, jako by něco hledal a pak se laškově usměje. A jak dlouho jsi na cestě ?

Zynoa - 30. ledna 2011 00:00

soukromá zpráva od Zynoa pro Hospoda Lehce přimhouřím oči. Nelíbí se mi, jak si mě prohlížel. Tak ke komu patříš? Ke mně? Nebo jinam? Pomalu nasaju jeho vůni a snažím se zjistit nějaké znamení. Schopnosti? To neee. Jedině tak přitahovat problémy. Pousměji se a pokrčím rameny. Cestuju zatím jen pár dní. Ale upřímně. Těším se, až budu z týhle díry pryč. A co ty? Potuluješ se už dlouho a lámeš padouchům kosti?

Vypravěč - 30. ledna 2011 00:18

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hospoda Zasměje se. Já no asi tak dva týdny, cestuji a lámu prsty těm co mi strkají prsty do polívky, padouchům to se mi líbí. Jo už abychom byli pryč. Usměje se a podívá se ti do očí a ty ucítíš něco přátelského. No dáme si další lahev nebo jdeme spát ? A jaký je rozdíl mezi Padouchy a těmi co je mlátili ? Pusměje se nevinně a mrkne na tebe. A pak dopije svou skleničku a podívá se na prázdnou lahev. Věříš na vlkodlaky, upíry a podbné stvoření ? Mrkne na tebe.

Zynoa - 30. ledna 2011 00:35

soukromá zpráva od Zynoa pro Hospoda Potichu zavrním a olíznu si rty. Klidně si můžeme dát další. Noc je ještě dlouhá a cesta daleká. Podívám se na prázdnou láhev a pousměju se. Jaký je mezi tím rozdíl? Jedni je mlátí proto, že to považují za správné. Ti druzí pro zábavu. A nezáleží na tom, kdo je padouchem. V očích mi zajiskří a znovu se mu zadívám do očí. Samozřejmě, že na ně věřím. Ale komu se podaří dnes takové stvoření potkat? Myslím, že mají lidí až pokrk. A když je potkají, nic z nich nemusí zůstat. Zamyslím se nad tím a pak přikývnu. A co ty? Představuješ si je nějak?

Vypravěč - 30. ledna 2011 18:34

Ráno-Ichabod V dobré náladě se vyš ze svého pokoje v prvním paře se sejdeš schody, do přízemí, projdeš již uklizenou místností kde byla včera hostina. Vejdeš do vedlejší místnost, kde už u velkého stolu sedí lidé které znáš ze včerejší hostiny. Někteří tě pozdraví, jiní ti kývnou na podrav a dál se vrátí ke svému jídlu. Na společném stole je dost jídla stačí si jen vybrat. Snad ti bude chutnat.Sice jsem si na to nedala záležet, tak jako včera večer, ale i tak je to dobré. Poté co se posadíš na volné místo zaslechneš slova kuchařky, která vás pozoruje, jak jíte. Ale něco zde není v pořádku, máš podivný pocit a po chvilce ti to dojde, světlo zde není sluneční, ale pochází ze svící v lustru a v každém rohu místnosti. Proč jsou jen ty závěsy zatažené ? Služka se na tebe pousměje a pak muž, místní podkoní se na tebe podívá a pomalu dojí sýr. Dobré ráno Ichabode, jak se ti spalo ? Jen se najez potom co si promluvíš s Paní Drusilou budeš modřejší a vědět kde přiložíš ruce k dílu. Umíš to s koňmi ? Pousměje se a kuchařka se zasměje. Neposlouchej ho Ichabode, jen se najes.

Vypravěč - 30. ledna 2011 20:48

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hospoda Pousměje se a nalije víno, které donesli, tentokrát je červené. Mortys se chvilku dívá na rudé víno a pak se napije. No podle mě mají dost pronásledování a sledování a museli se přizpůsobit, takže je normální člověk nedokáže rozeznat, doté doby dokud se nepromění. Pousměje se a podívá se ti do očí. Ale pak z lidí co u toho jsou moc nezbude, to máš pravdu. V očích mu zajiskří a pousměje se. Třeba tu sedím s vlkodlakem a nevím o tom. Pokrčí rameny a napije se vína. Podle mě jsou schopni se dožít dlouhého věku se kterým zrajou, jako tohle víno.

Zynoa - 30. ledna 2011 21:15
	soukromá zpráva od Zynoa pro Hospoda Pomalu se napiju vína a chvíli si jen tak vychutnávám jeho chuť. Přijde mi, že o nich mnohé. Víc než jen kde kdo. Řeknu tišeji a zadívám se mu do očí. Možná že patříš mezi ně. Nadhodím trochu laškovně a pousměju se. Možná že se musí schovávat. Ale jednou určitě přijde jejich čas.

Vypravěč - 30. ledna 2011 21:26

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hospoda Dopije skleničku a nalije si další. Mnohé opravdu ti to tak přijde ? Zeptá se laškovně a chvilku ti hledí do očí, jako by něco hledal. Ano jejich čas určitě příjde. Schovat se musí aby přežili. S úsměvem zavrtí hlavou a podívá se ti zase do očí a pak potichu šeptem a snad i laškovně prohodí. No možná ano, ale to musíš zjistit. Usměje se a dopije skleničku vína.

Zynoa - 30. ledna 2011 21:50
	soukromá zpráva od Zynoa pro Hospoda Takže sama zjistit? Zeptám se znovu a dělám že přemýšlím. To je docela složité. Ale myslím, že si dokážu poradilt. Zašeptám a pomalým pohybem vytáhnu dýku. Třeba to pomůže a třeba ne. V očích mi zajiskří a lehce se říznu do ruky. Pak si vemu kapku krve na prst a jemně mu jí vtisknu na rty. Tak co myslíš?

Vypravěč - 30. ledna 2011 22:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hospoda S úsměvem ti pomalu olízne prst, cítíš, jak ti lehce přejede jazykem po bříšku prstu a pak se usměje a podívá se ti do očí. Ne tohle nebylo ono, ale myslím že tu ránu na ruce už nemáš. Dopije skleničku a pak se ti podívá do očí. No pokud dobrý to ano, ale pokud máme tohle hru dohrát, měli bychom jít do poje, je to moc uší, které by mohli poslouchat, jo a hezká dýka opravdu. Nevině se pousměje a mrkne na tebe. Ale ano je to zajímavá hra opravdu, hraj jí dal..Baví mě to.

Zynoa - 30. ledna 2011 22:17
	soukromá zpráva od Zynoa pro Hospoda Celou dobu ho pozoruju a pak se napiju vína. Pomalu se k němu nakloním. Do pokoje? Aby jsi mě mohl zakousnout a sežrat? Zašeptám a potichu se zasměju. Pak lehce přimhouřím oči a rozhlédnu se po hospodě. Máš pravdu. Toto není vhodné místo. Tak mě veď. Vyzvu ho a mrknu na něj.

Vypravěč - 30. ledna 2011 22:29

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hospoda Pomalu se zvedne a vede tě po schodech nahoru, dojdete až na konec chodby. Zasune klíč do zámku a otočí jím a pak tě pustí do místnosti. Uvidíš jednoduše zařízený pokoj, jedna postel, stůl židle a oknem které vede do dvora proniká svit měsíce. Napadne tě zda i tvůj pokoj od kterého máš klíče v kapse bude stejný, ale asi ano. Mortys, sundá si plášť a zasměje se a dodá laškovně. Ne nechci tě tady zakousnout, snad jen pokousat. Mrkne na tebe, odloží si plášť na věšák, za dveřmi. Pomalu dojde ke stolu, na který položí dvě stříbrné dýky, stejného tvaru ale různé velikosti a nejspíš dobře vyvážené, každá má na čepeli nějaký složitý ornament. Pak se posadí na postel a pousměje se. Ta znova hádej, kdopak jsem? Jo a máš dobrou krev. Mrkne na tebe a čeká co dál uděláš vypadá klidně vlastně snad až moc klidně a vyrovnaně. Na někoho kdo má ženu jako jsi ty v pokoji.

Zynoa - 31. ledna 2011 21:38
	soukromá zpráva od Zynoa pro Hospoda Pomalu se vydám za ním za pokoje. Porozhlédnu se a celou dobu ho pozoruji. Když vytáhne stříbrné dýky, trochu mě to z neklidní. Stále nevím, co je vlastně zač. Pokousat? Na mojí krásně bílou kůži? Zeptám se trochu laškovně a pousměju se. Dojdu k němu a lehce mu přejedu prstem po tváři. Kdopak seš? Co mi tak trošku napovědět? Zašeptám a zadívám se mu do očí.

Vypravěč - 31. ledna 2011 21:50

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hospoda-pokoj Mortys se pousměje s dívá se ti do očí, když mu lehce přejedeš prstem po tváři. Napovědět, tak dobrá, ale jen lehce…přeci nechceme abys to hned uhodla, žene ? Pousměje se a v očích mu zajiskří. A jo to by šlo. Léčím se stejně rychle, jako ty, nemám rád elfi..pokud si s nimi nehraju. A můj život je podobný, jako tvůj..schovávám se abych přežil. Kdopak jsem ? Pousměje se a také tě lehce pohladí po tváři. Tak krásně hebká pokožka, jo a těch dýk se neboj, nechci je dnes v noci použít. Pousměje se laškovně a podívá se ti do očí. Kdopak asi tak jsem ?

Ichabod Crane - 01. února 2011 00:10

Snídaně v jídelně Onoho zatemnění si všimnu jakmile vyjdu na chodbu a pokračuji dál do jídelny. Ze začátku to ve mně vyvolává pocit úzkosti, jsem zvyklý na denní světlo, mám ho rád, moc rád, jelikož mi dodává pocit bezpečí. Ze tmy mám strach, proto jsem vděčný, že mi mé schopnosti dovolují si kdykoliv světlo vytvořit, i když toho někdy lituji, jelikož jsem jak světluška, kterou může sezobnout kdejaký predátor… Po vstupu do jídelny popřeji dobré ráno a zasednu ke stolu, který jako by se od večera nezměnil, co se množství jídla týče. Fascinující…budu se muset zeptat, odkud to jídlo berou. Jestli mají zahrady, skleníky, farmu, nebo dojíždějí do města…, začne si s mými myšlenkami pohrávat zvědavost. “Dobré ráno. Nu, spal jsem jako zabitý,“ usměji se, což ráno moc často nedělám, ale nechci si pokazit dojem, který jsem na ně během večera udělal. Chci začít s čistým štítem a nějaké neshody si nechám pro sebe, nebo na později, až se všichni lépe poznáme. Otázka ohledně koní mě donutí výrazně polknout chleba namazaný máslem, který mám v puse. Těch zvířat se popravdě bojím. Jsou divoká, nepředvídatelná a větší než já. Proto chovám mezka, který je taková jen napůl. S odpovědí trochu otálím. Dobrý dojem, dobrý dojem, běží mi hlavou. “No vlastně docela…“ načnu větu, ale kuchařka mě tak nějak dalo by se říct zachrání tím, že mě přeruší. Sice jsem promluvil tónem souhlasným, ale pokud mě k těm koním zavlečou, budu se modlit, abych nedostal na práci vyvedení na pastvu, nebo hřebelcování a podobné kontaktní záležitosti. Ale co jiného se s nimi dá dělat...?

Zynoa - 01. února 2011 18:18

soukromá zpráva od Zynoa pro Hospoda - pokoj Pomalým krokem dojdu k oknu a postavím se do svitu měsíce. Zadívám se na chvíli ven. Takže vlkodlak? Nebo upír? Zašeptám a dívám se dál ven. Nebaví mě stále se ukrývat. Nebaví! Řeknu ostře, ale při tom stále tiše Jako nějaká zvěř. A přitom to oni jsou ta špína! Vztekla zavrčím a zadívám se na měsíc. Jednou ale budou všichni klečet. Chceš to tak i ty? Znovu zašeptám a otočím se na něj.

Vypravěč - 01. února 2011 20:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hospoda-pokoj Mortys tě pozoruje a mlčí, začne mluvit až když se otočíš a pousměje se na tebe. Ne nejsem ani Vkodlak a ani Upír. Slyšela jsi někdy o Mučitelích ? Já jsem Mučitel. V úsměvu vycení bílé zuby. Ale ani mě nebaví se ukrývat, máš pravdu lidé jsou jen špína. Víc než lidi nesníším Elfi tu dlouhověkou chátru. Chci aby klečeli. Je toho hodně co bych chtěl, třeba stát u konce jednoho řádu. Oči mu planou nenávistí, ale ta po chvilce zase vyhasne, když se dívá na tebe a pousměje se. No copak jsi zaslechla o Mučitelích, asi toho nebude hodně, tak nám prosím nelaj víno a sedni si budu ti trošku vyprávět.

Zynoa - 01. února 2011 20:42
	soukromá zpráva od Zynoa pro Hospoda - pokoj Lehce se pousměju a zavrtím hlavou. Ne. Nikdy jsem o nich neslyšela. Odpovím a zahlédnu nenávist v jeho očích. Nevím proč, ale dokážu jí pochopit. Jistě. Jen vyprávěj. Přikývnu a cestou k němu vemu láhev vína. Opatrně naliju do skleniček a posadím se k němu. Jen povídej.

Vypravěč - 01. února 2011 21:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hospoda-pokoj Mortys si vezme skleničku a napije se. Popravdě, bych se divil, ano. Hmm Mučitelé, vznikly před dávnými věky. Asi na počátku věků. Nejsem jako, vlkodlaci nebo upíři, když mám s nimi něco společného, sílu, léčení, rychlost dlouhověkost. Po dlouhá tisíciletí nás honil a pronásledovali Mniši Dobra, kůli našemu umění způsobovat boles. Po dlouhá tisíciletí, jsem spolu bojovali, my jsem postupem času mizeli. Napije se. Všude, kde se usadil, někdo z nás a nějakou dobu se tam zabydlel se objevil nějaký Mnich dobrat a strhnul se boj. Netuším kolik těch hajzlů z toho odporného řádu vrahu ještě je, ale chci být první, kdo někomu z nich ukáže své umění. Chci aby mě prosil o smrt. Dopije víno a podívá se ti do očí. A copak mi povíš ty o sobě ? Pousměje se na tebe.

Zynoa - 04. února 2011 22:19
	soukromá zpráva od Zynoa pro Hospoda - pokoj Zadívám se na skleničku a pomalu se napiju. A co jsou vůbec ti mniši zač? Už jen název značí mnohé. Ohrnu znecucheně nos. O sobě? Nevím, co bych řekla. Pocházím od nikud a mé kroky jsou nejasné. Lidé nenávidí někoho, jako jsme my. A přesto mi někteří slouží. Pousměju se a zavrtím hlavou. Podívej, co z nás vlastně udělali.

Vypravěč - 04. února 2011 22:59

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hospoda-pokoj Dopije skleničku a postaví jí na stůl. Mniši Dobra, no v kostce..něco jako vojáci dobra, světla. Alespon to o sobě tvrdí, podle toho co jsem se učil byli založeni řády, snad na počátku věků aby zabránili nástupu temna. Ale vlastně to jsou jen sparchantilí nájemní zabijáci. To hlavně oni jsou ty kuli kterým se musíme skrývat…víš normální člověk tě pozná když se proměníš nebo tak, ale oni nějak vycítí tvou podstatu. Pokaždá, když se někde usadil nějaký silnější například upír a začal se zabydlovat ukázali se tam oni, nebo někdo z nich a no dál si to dokážeš představit..Nikdo nikdy nezjistil jak se to doví, ale je to tak..jsou to hnusný zabijáci, co nás nenechají na pokoji a co nás nenachují bejt. Zvedne se a dojde si nalít a nalije i tobě. Normální mnichši nejsou většinou problém, pokud nemáš smůlu, ale tyhle jsou. Usadí se a napije se. Země ? No asi před sto padesáti lety, nebo tak mě začal učit můj mistr Mučitel, začal jsem se učit pomalu jsem ovládal všechny umy a silí mého umění. Stalo se země něco jíného, silnějšího. Stal se země Mučitel je nás už málo nebo jsem jediný, nevím každopádně, já jsem mistrem. Pokrčí rameny a napije se. Mohla bys mě vyzkoušet, ale bude to jen hra, jsem jako ty narozen v temnotách. Usměje se a podívá se na tebe. Stačí ti tohle, jo jinak ta jizva hmm nehoda..nepohodl jsem se z jednou upírkou.

Vypravěč - 07. února 2011 22:10

soukromá zpráva od Vypravěč pro Smrt Smrt se pousměje a na okraji skleničky s vínem se objeví jinovatka. Kde jsem to skončila a. Podívá se na kamennou stěnu. To město paří tobě, je tvým stejně jako mím. Pohne rukou a na stěně se ukáže vyobrazení. Cítíš že je to minulost, doba dávno před tvým narozením, hluboko v dějinách tohoto světa. Vidíš proti sobě dvě armády, jedna je oděná v černou zbroj a na její vlajce je vyobrazení smrti, druhá je ve zboji rudé a bez vlaky, a pak se rozpoutá bitva, bitva ve které nemá nikdo na vrch. Ovšem než ta bitva začala tak jsi si všimnul i jiných osob, lidí beze zbroje ty stáli mimo a nezúčastnili se potyčky jsou jakoby pozorovatelé. Potyčka zuří, černí s rudými se rvou, nakonec není vítěze.. ne z lidského hlediska, všude je plno těl. Tak to začalo odvěké střety, mích válečníků a válečníků života. Život potřebuje smrt a smrt život. Od té doby ubývali mé vesnice a ty do které se vydáš, je mou poslední. Ten muž je, nebo byl mocným knězem, mím knězem. Posledním z mích kněží a chce s tebou mluvit, poslední kněz, chce mluvit s mím prvním a nejlepším válečníkem s tebou. Pak oraz bitvy zmizí a její zvuky utichnou. Co se tyče Danarona, nechci abys pro něj cokoliv udržovaj a to že jste se potkali hmm měli jste se seznámit. On nepatří ani do jedné skupiny ano není zde za živit a ani jako ty můj milí pro mě on je tu z té třetí strany od těch kteří stojí stranou, když se děje takové potyčky. O ničí zlo. Né smrt né život. Ani jedno ani druhé ho vlastně nezajímají, lidem jako on je jedno zda umřou či ne, všichni do jednoho pochcípají, jen proto, aby mohli zachránit rovnováhu. Je to spletité, ale oba dva máte určitý úkol a neptej se mě jaký. Ty se máš dostavit do Mé vesnice. Podívá se na tebe a pousměje se. Ještě něco zajímá ?

Vypravěč - 10. února 2011 20:11

Snídaně v jídelně Pomalu jíš. Jídlo je stejně dobré, jako včera. I ostatní jí. No víš třeba každý nemá rád koně, jako ty. A někdo se jich i bojí. Poví služka, která ti přišla oznámit snídaní a zase pomalu jí. A nebo se koně některých i bojí pokud jím nedomluví. Poví kuchařka s úsměvem a dál sleduje, jak všichni jí. Podkoní jen něco zavrčí a už se nesnaží ti nabízet práci ve své stáji. A coby jsi chtěl dělat ? Máme tu kapli, zahrady pozemky práce je tu dost, jen si vybrat. Zeptá se služka a kuchařka se pousměje. Drusila určitě nebude proti, at si vybereš cokoliv i tady v domě by se nějaká práce našla a jak ti chutná Ichabode ?

Ichabod Crane - 10. února 2011 22:30

Snídaně v jídelně S těmi koňmi má ta žena pravdu, vlastně i kuchařka. Setkal jsem se s koňmi bojácnými a chyba byla na jejich straně. Vyděšeně kouleli očima, stavěli se na zadní a snažili se mi zasadit ránu kopyty, nebo jen strhnout k zemi za pomoci uzdy, kterou jsem držel. Takhle se choval můj předposlední kůň. Pak jsem si pořídil posledního, starého, ale nebyl schopný běhat moc rychle a to se mu stalo osudným. Roztrhala ho smečka vlků, já jsem unikl jenom díky své zbabělosti a schopnostem. Poté už jsem přešel na jiný druh kopytníka, onoho mezka. Na jejich názory jen pokývám hlavou a zakousnu se znova do chleba. Reakce podkoního mě trochu zamrzí, rád jsem nápomocen, ale jsem si jist, že bych mu byl jen nemotornou přítěží. Obě ženy po chvíli znovu promluví a nabídnou mi další druhy práce. Líbí se mi, že tady má člověk na výběr, že mu jen nestrčí do ruky nástroj a dělej. Polknu poslední sousto a zapiji ho teplým čajem. Odsunu se trochu od stolu a zapřemýšlím. Kaple je sice klidné místo, ale věřící už nějakou dobu nejsem. Sice jsem byl vzděláván v klášteře, ale vyhnali mě odtamtud, tedy by šlo o ironii. Přesto si doteď pamatuji všechny záležitosti, které starost o kapli a bohoslužby obnáší. Zahrada na tomto panství mě trochu děsí, možná to bude tou rozlohou pozemků, temnými zákoutími. Drusila by sice nedovolila, aby na mě něco zaútočilo, ale pak taky o rostlinách vím ještě méně, než o koních. “Hmm, ta kaple zní dobře. Ale nebude mi vadit ani uklízení domu,“ odpovím nakonec. Ještě si to nechám projít hlavou, i když se začínám pomalu rozhodovat pro první možnost. “Bylo to vynikající, děkuji. Máte opravdu chutné jídlo!“ usměji se na kuchařku a kývnu.

Zynoa - 12. února 2011 20:37

soukromá zpráva od Zynoa pro Hospoda - pokoj Chvíli se zamyšleně dívám do skleničky a pak se pomalu napiju. A dají se nějak vůbec poznat? Dají se nějak.. zabít? Poslední slovo zašeptám a v očích se mi zaleskne. Nejspíš jsem měla štěstí, že jsem zatím žádného nepotkala. Byla bych velice nerada, kdyby se mi nějaký snažil zhatit mé plány. Řeknu už normálně a zadívám se na něj. V temnotách. Znovu zašeptám a nakloním se až k jeho krku. Zavřu oči a vdechnu jeho pach. Rád si hraješ. Že je to tak?

Vypravěč - 12. února 2011 21:17

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hospoda-pokoj Zamyslí se a pousměje se. No bytosti, jako vlkodlaci, upíři a ještě pár dalších pokud mají štěstí je dokáží vycítit, třeba pokud jsou s nimi v jedné místnosti. No ono to stejně jedno protože pak všinou vzduchem lítá magie, ruce meče, díky. Prostě se rozpoutá boj o život. Pokrčí rameny a podívá se ti do očí. No vlastně je dobře, že jsi je nepotkala neznám moc těch. Protože to by jsi tu semnou si nebyla. Pousměje se jakmile ucítí tvůj dech na svém krku a klidně ti zašeptá do ucha. Ani nevíš, jak rád ty snad ne ? Jsem dost starý na to abych věděl, že hra je zábava. Ucítíš, jak se přiblíží k tvému krku a jeho je ho dech na tvé kůži. No škody, že nejsem upír opravdu máš dobrou krev.. Pak se odtáhne a v očích mu hrajou plamínky, když se na tebe dívá.

Vypravěč - 12. února 2011 21:38

Snídaně v jídelně Podkoní se zvedne, poděkuje kuchařce a odejde, dřív něž dojíš. Před odchodem od stolu se na tebe podívá a pousměje se. Nad se dneska ještě uvidíme, když tak u oběda. Pak odejde od stolu a z místnosti, ostatní ještě jí. Ano práce, je tu dost a já na rozdíl od tebe kaple ráda nemám. Poví kuchařka a s povzdechem se podívá na dveře kudy odešel podkoní. Koně koně koně. Zakroutí hlavou a pokrčí rameny. Pak se zvedne i služebná, poděkuje za jídlo nesmě je usměje, pohodí vlasy, když se otočí a odejde. Jsem ráda, že ti chutnalo Ichabode. No pomůžeš mi uklidit ze stolu ? Zbytek už udělám sama. Pousměje se na tebe kuchařka a zvedne se zatím co odcházejí poslední ze služebnictva. Začne sbírat talíře a cosi si s úsměvem brouká. Zdálo se ti něco ? Optá se stará žena s úsměvem.

Ichabod Crane - 13. února 2011 09:27

Snídaně v jídelně “Já doufám,“ odpovím podkonímu, který se dá na odchod. Snad jsem ho neurazil svým odmítnutím. Ale jinak to nejde. Navíc ti koně tady ve stájích jsou jiní, než ti obyčejní, které člověk potkává ve městech. Stačila mi jedna jízda. “Nemáte? Vždyť je v nich tak božský klid. Ne tedy že bych je zbožňoval, ale mají něco do sebe…“ řeknu, když se kuchařka zmíní o kapli. Sám si tím tak připomenu výhody, které si ještě pamatuji. Když dojím, začnu sklízet ze stolu a tak jí i pomůžu. Mezitím, co na sebe vrším talíře a talířky na tác a přidávám k nim příbory, optá se mě na sen. Na chvíli se zamyslím a pak ze mě vypadne, že si nic nepamatuji a že jsem vlastně rád, jelikož sny nemívám zrovna dobré. Při cestě do kuchyně se kuchařky ještě zeptám: “Kolik mší tu provozujete? A chodí na ně všichni?“

Zynoa - 13. února 2011 17:04

soukromá zpráva od Zynoa pro Hospoda - pokoj Lehce se zamračím a zadívám se do skleničky. Nedávno jsem viděla jednoho muže. Měl na sobě znamení Dobra. Ale stále nevím, co si mám o tom myslet. Vím, že to něco může znamenat. Ale nechápu co. Zašeptám a zavrtím hlavou. Pomalu se napiju a zase se na něj zadívám. Takže hrát by jsi si chtěl. Dnes je pěkná noc. Co si jít tak pohrát ven? Povím trochu s nadšením a zasměju se. Nebo chceš snad jinak?

Vypravěč - 16. února 2011 19:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hospoda – pokoj Podrbe se na bradě a zamračí se. To co jsi viděla, je zajímavé, hodně zajímavé. Povíš mi o tom víc ? Pousměje se a podívá se z okna ven a pak na tebe. No můžeme jít ven, ale bojím se, že tam bude nuda navíc asi bude pršet, když je krásná zatažená noc. V tohle městě není noc co by mě zajímalo, tedy kromě tebe. Usměje se na tebe. No a copak bys chtěla dělat tady hrát si ? Pokud půjdeme ven tak skákej. Ukáže na oknu, které je v patře a pod vámi je dvůr. Pokud se podíváš z okna tak zahlédneš, jak světlo ze dvou oken hospody vrhá světlo na kočičí hlavy dláždění, ven na uvidí pak vede otevřená brána kudy hostinec dostává zásoby. Mortis se zvedne a pomalu dojde k tobě, vezme tvou skleničku i se svou jí položí na stůl a pak se na něj posadí a prohlíží si tě, jako by něco zvažoval. Blbnout tady můžeme až se vrátíme..nebo už tet to záleží na tobě. Pousměje se-

Vypravěč - 16. února 2011 20:02

Snídaně v jídelně Ne nemám, mam z nich špatný pocit. Božky klid to je tak jediné co by mě tam lákalo. Poví, kdež jdete pomalu do kuchyně. No abych ti odpověděla popravdě, tak tu dlouho žádná nebyla a i kdyby byla. Já bych jí nenavštívila, takže ti nemohu povědět jestli na té poslední byli všichni nebo ne. Pokrčí rameny. Cesta do kuchyně, netrvá dlouho a ty poznáš i jednu z tajných chodeb tohoto domu, a tak se za chvilku ocitnete v kuchyni. No můžeš se na to zeptat Dusili ta snad bude znát správnou odpověď. Pak něco poví, ale ty to nezaslechneš přes drnčení talířů, které nesla. Pohlédne se po kotlíku, který je v rohu. Všineš si, že i kuchyň má zatažené to jedno okno temným závěsem a místnost osvětlují louče, jinak nevidíš, nic zajímavého jen obyčejnou kuchyň, takovou kterých jsi viděl již dost za svůj život. Pokyne rukou k ohništi, ve k trém je naskládáno dřevo a pousměje se na tebe. Mohl bys jej prosím zapálit ? Ohřeju si trošku vody na nádobí. Zeptá se tě zatím co v její kuchyni složíš svůj náklad Po dlouhé době je Pan Danaron jediný mnich co se sem zatoulal. Ikdyž on není hmm zřejmě typický mnich, rozhodně né ten na které bych byla zvyklá.

Ichabod Crane - 16. února 2011 21:06

Přesun do kuchyně S nákladem nádobí následuji ženu a snažím se o něco nezakopnout. Cestu se snažím sledovat a zapamatovat si jí. Ve velkých domech se člověk moc snadno ztratí a já jsem rád, že je tu takové služebnictvo, jelikož bude větší šance pak někoho potkat, kdybych se nechtěně zatoulal. “No, to bude asi nejlepší se jí zeptat. Pokud by chtěla jen nedělní, nevidím v tom problém, když tak bych vypomohl v zahradě,“ řeknu kuchařce a položím nádobí stranou. Kupodivu jsem se nezašpinil. Hmm, i tady je zataženo a já myslel, že to bude jen v místnostech, kde se pohybuje paní Drusila…, zamyslím se na chvilku a pohlédnu na zatažené okno. Mám ještě hodně otázek, ale teď nebudu vyzvídat, možná později, času dost, času dost… Když mě kuchařka požádá, abych rozdělal oheň, začnu se shánět po něčem, co by mi posloužilo. Jako bych na těch pár vteřin zapomenul, že nic nepotřebuji. “Dobře,“ kývnu na kuchařku a dál jí poslouchám, jak mluví o Danaronovi. Není typický mnich? To určitě ne, rozhodně tak nepůsobí. Typičtí mniši netáhnou za upírkami s honosným palácem, ale snaží se je zprovoznit ze světa. Proti Danaronovi nic nemám, ani proti těm typickým mnichům, jen musím s kuchařkou souhlasit. Abych se vyvaroval zbytečným efektům typu hořící ohnivá koule a následně smradlavé oblečení, jen jsem si vyhrnul rukáv a položil levou ruku v černé rukavici na těch pár polínek v ohništi. V mžiku všechny vzplály a dřevo zapraskalo. Ruku jsem zase rychle stáhl a narovnal se. “A madame Drusila mívá hosty často?“ stočím konverzaci úplně někam jinam a přihodím ještě jedno polínko do ohně.

Zynoa - 19. února 2011 17:13

soukromá zpráva od Zynoa pro Hospoda - pokoj Usměju se a opřu se o rám okna. No tak tedy dobře. Zůstaneme tady, když chceš. Záhadně se pousměju a zadívám se na něj. Tak tedy o tom muži. Nejdřív jsem viděla, jak se těžce zraněný vypotácí z nějaké jeskyně. Položí ruku na stěnu jeskyně a ta zazáří. Potom jsem viděla už něco jiného. On je oděný v černém a vedle něj stojí jakási žena. Ale ona nemá na sobě to znamení. Zašeptám a zavrtím hlavou. Třeba je to jen něco co se mi zdálo. Ale nelíbí se mi to. Lehce zavrčím a zadívám se mu do očí. Co si o tom myslíš ty?

Vypravěč - 19. února 2011 19:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hospoda – pokoj Pozorně tě poslouchá a když se ho zeptáš na názor, tak chvilku mlčí a pak si vezme do ruky, menší dýku a pak já zase položí na desku stolu. Škoda, že ten hlazl nezdechnul, to je jediné co by si zasloužil. Ten muž byl Mnich Dobra…Nevím co se tam stalo, ale to jak položil ruku.. No posvětil jí a zavedl tam jedno hnusné kouzlo, které oni ovládají. Určitě tam povraždil pár našich. Podívá se na dveře a jedna z jeho dýk se na desce stolu zachvěje, přeletí místnost a zabodne se do dveří.Ale zajímavá je ta žena, třeba ho má zradit, nebo nám ho má dovést a pak zaplatí za vše co provedl..bude si přát aby se nenarodil. Zlověstně se usměje a v očích se mu zaleskne, víš na něm, že by ho moc chtěl dostat do kurou. Byl to jeden z těch vrahů. Oprávněně se ti to nelíbilo. Poví pak a podívá se na tebe a pousměje se. A copak budeme dělat nebo půjdeme spát ? zejtra nás čeká cesta. Usměje se a dojde si pro dýku.

Drusila Von Teese - 20. února 2011 22:04

Drusulina komnata, jídelna Probudím se s pocitem chladu. Otočím hlavu na místo, kde včera usínal Danaron a když vidím prázdný poslštář, posadím se na posteli, sáhnu po županu, obléknu si jej a zamířím ke dveřím na chodbu. Rozhlížím se po pokoji a Danaron, ani jeho oblečení tu není. Spala jsem asi příliš dlouho. Vyjdu z pokoje a zamířím směrem k jídelně. Cítím, že na panství už vše žije. Dobré ráno všem řeknu po vejití do jídelny. Posadím se ke stolu a utrhnu si pár kuliček hroznového vína, které leží na skleněném tácu. Kde jsou všichni, cítím, že Danaron není daleko... Nemám hlad, vůbec. Vstanu od stolu a zamířím zpět do svých komnat, kde se převbléknu do šatů a vydám se dolů do haly a doufám, že po cestě někoho potkám...

Vypravěč - 22. února 2011 22:38

Kuchyně Ichabod Kuchařka si tvého zapalování ohně nevšimla, nebo to snad jen na sobě nedala znát. Děkuji ti. Poví, když zavěšuje kotlík nad oheň a nalévá do něj vodu. No Drusila moc hostů nemívá abych pravdu řekla. Usměje se na tebe a kývne hlavou. Děkuji ti za pomoc, tak se spolu rozloučíme na chvilku, doufám, že se ukážeš i oběda musíš jíst. Pak nakloní hlavu na stranu a pousměje se. No pokud hledáš Drusilu, tak jsi do haly, mám poct, že by tam mohla být jo a pozdravu Danarona a vynadej mu, že nebyl na snídani! Usměje se na tebe a začne škrábat brambory.

Danaron - 22. února 2011 22:40

Drusulina komnata,procházka, jídelna Ráno se dívám na východ slunce, obléknu se do černé a ozbrojím se, medailon schovám pod černou košili. U dveří se otočím a podívám se na Drusilu a pousměji se. Než odjedu, tak se ještě uvidíme, musím něco zařídit a místním klášterem. Pomalu se vykradu ven, když většina osazenstva jí já nemám hlad, včera jsem se najedl dost. Vyjdu na zahradu a jen tak se procházím zahradou.Má krásnou zahradu. Pomalu se loudám ke kapli a s úsměvem se do té krásné stavby.Aj tu krásný klid, nádhera. Zavřu dveře kaple a mé myšlenky najdou Temného. Vstávej vlku, musíme si zejte k městu a něco vyřídit. Ucítím známou mysl vlka a jeho hlas ve své mysli, zní potěšeně. Konečně, ta vlčice mě začíná štvát, všude se plete. Za chvilku jsem tam. To je divná vždyť tě jen hlídá. Pousměji se a vydám se zapět do haly.Snad se už Drusila vzbudila. A jak se vyspal Ichabod..budu se ho muset zeptat. Když dojdu ho haly všimnu si Drusili. S úsměvem si to namířím k ní. Dobré ráno má paní. Jak jsi se vyspala Drusilo ? Nechtěl jsem tě budit. Dodám omluvně,když k ní dojdu jí políbím a usměji se. Moc ti to sluší. Neviděla jsi Ichaboda zajímalo by mě jak se vyspal? Musím odjet, něco vyřídit s místním řádem… mám něco koupit ve městě ? Podívám se na ní a pokrčím rameny. Do večera budeme s Temným zpátky na tvém sídle. Odrhnu oči od jejích a o krok ustoupím a podívám se po hale. Kde jsou všichni ? hmm. Máš krásné zahrady.

Drusila Von Teese - 23. února 2011 17:01

Hala pomalu scházím po schodech do haly, kde již cítím pohyb. Danaron není dalko, cítím jeho přítomnost. Netrvá dlouho a vejde dovnitř. Jakmile uvidíme jeho tvář zmocní se mě blažený pocit. Dobré ráno můj pane, spala jsem klidně, jen ráno bez Tebe bylo chladné. Políbím jej a v tu chvíli ucítím v zádech přítomnost Ichaboda. Otočím se k němu čelem a s úsměvem na rtech začnu pomalu mluvit. Dobré ráno i Tobě, jakou jsi prožil noc? Doufám, že se ti u nás spalo dobře a že si zde začínáš zvykat. Dnes bych tě poprosila, aby si projel mé koně, zahrady jsou ti k dispozici, v severní části panství proudí řeka, vem je prosím tam. Chci aby si tu pomalu zvykl, proto jejej hned zezačátku nezatěžuji zbytečnostmi. Obrátím své zraky k Danaronovi a pokračuji v monologu. Budu Vás oba čekat u večeře, vyriď prosím mé poznání Temnému. Ve městě na sebe dej pozor, budu po celou dobu v myšlenkách s Tebou. Pohladím jej po mužné paži. Mám hlad pánové, doufám, že ráno vaše kroky směřovaly i do jídelny. Podívám se na Danarona a zvednu pravé obočí, protože je mi jané, že do jídelny dnes opravdu nesměřoval.

Zynoa - 25. února 2011 18:19
	soukromá zpráva od Zynoa pro Hospoda - pokoj Zavrčím a zatnu ruce v pěst. Ale já ho dostanu. Dřív nebo později. Zašeptám a vycením zoubky. Bude toho litovat. Usměju se a zadívám se na něj. A copak by jsi rád dělal? Hmm? Přejedu si jazykem po rtech a zadívám se mu do očí.

Ichabod Crane - 25. února 2011 23:41

Z kuchyně do haly “Není zač, už se na oběd těším,“ kývnu na kuchařku. “A vše vyřídím! Zatím,“ naznačím malou poklonu a odporoučím se z kuchyně. Chodbami trochu bloudím, i když jsem cestou tam dával pozor. Párkrát tedy odbočím jinam a doufám, že mě nikdo při mém tápání neviděl. Určitě by ho to pobavilo. K mému velkému štěstí se v hale shledám nejenom s paní Drusilou, ale i Danaronem. Povídají si, takže zvolním krok a počkám, až domluví. “Dobré ráno, paní,..Danarone,“ přivítám se s nimi zvlášť a každému věnuji lehkou poklonu jak to mám ve zvyku. Potom dostanu od paní práci, které jsem se snažil tak vyhnout, jenomže teď už nemůžu nic namítat jako u snídaně. Je to rozkaz a ne prosba. I když to tak vůbec z jejích půvabných rtů nezní, já to tak beru. “Samozřejmě, má paní,“ odpovím bez dalších poznámek. Pak se obrátím na Danarona a jen co Drusila domluví, přidám vzkaz od kuchařky. “Moje ano, ale kuchařka bědovala nad Danaronem, který na snídani ještě nebyl,“ řeknu vážně, ale ke konci se už zase usměji.

Vypravěč - 25. února 2011 23:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hopsoda-pokoj. Pomalu si dojde pro dýku a zase jí položí na stůl. Ano zemře, ale na dnes a na ten den se těším. Pousměje se na tebe. Co bych rád dělal ? no. Zvedne se a dojde k tobě a políbí tě na rty. Ne rozhodně se nebojí, když očividně tuší s kým má tu čest. Chvilku se ti dívá do očí a pak ucítíš jeho dlaně na svých bocích. Příjde na to jak moc jsi unavená. Pousměje se a dívá se na tebe, jako šelma na kořist.

Danaron - 26. února 2011 00:19

Hala Podívám se na Ichaboda a usměji se. Dobré ráno, jsem rád, že jsi se dobře vyspal. Pousměji se a zavrtím hlavou. Ne já jsem ráno ještě na jídlo nezavítal, nějak nemám moc hlad. Snad jsem tím naší výbornou kuchařku moc nenaštval. Zase se podívám na Drusilu.Oba dorazíme a v čas, nebo se nic se nestane. Povzbudivě se usmějí se zase se podívám na Ichaboda.No tak půjdeme ne ? Máme kus společné cesty, jo a chceš něco z města Ichabode ? Pojedu kolem, musím něco zařídit. Pokrčím rameny. No už opravdu musím, užij si den a večer se uvidíme. Lehce stisku Drusile ruku a usměji se, pak jí pomalu pustím a vydám se ven z haly a doufám že Ichabod se rozhodl jít se mnou. Budu na okraji panství než tam dorazíš Dagu. Poví mi Temný, když se já dotknu kliky u dveří. Jakmile vyjdu na slunce trošku se zamračím, jak začnu přemýšlet nad nacházející cestou. Místní hlava církve léčitelů, je starý a nabručený, nebude to nic moc krásného si sním povídat. A navíc můj řád nemá rád, ale takových je málo.

Zynoa - 26. února 2011 21:31
	soukromá zpráva od Zynoa pro Hospoda - pokoj Lehce se pousměju. Unavená. Myslíš, že já můžu být jen tak unavená? Zašeptám a přejedu mu prstem po rtech. Takže mě se tě zachtělo? Zeptám se vyzívavě a usměju se. Myslíš, že se jen tak nechám?

Vypravěč - 26. února 2011 21:47
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Hospoda-Pokoj Zašklebí se a usměje se. Ano tebe se mi zachtělo a proč by také nemělo ? Pousměje se a políbí tě na rty. No nevím jestli se necháš, ale můžeme to zjistit, máme na to celou noc. Jednu ruku ti sundá z boků a pohladí tě po vlasech. Hezky ti voní vlasy. Usměje se a čichne si k pramínku který drží v ruce a pak ti jej zastrčí za ucho.

Vypravěč - 12. března 2011 00:01

soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta Před dvěma týdny jsi se setkal se svou paní. Sama Smrt si s tebou povídala v jeskyni a měla dobrou náladu po většinu vašeho rozhovoru, ovšem její nálada se před jejím odchodem zhoršila. Nedozvěděl jsi se proč. Cestou jsi se vyhnul dvěma vesnicím na úpatí hor. Nestál jsi o zbytečnou pozornost ne nyní. Jedeš k poslední vesnici Smrti na jednu schůzku. Už asi půl hodinu cítíš magii, ta magie je temná a snad někoho by děsila ovšem tebe ne. Asi za deset minut dojedeš na dohled zdroje té magie. Místem je malá pevnost na vrcholku vyvýšeniny, právě jsi vyjížděl z blízkého lesa, když jsi ho uviděl. Sesedneš z koně a sám se vydáš k pevnosti. Svůj dvoučlenný doprovod necháš u svého koně.

Zynoa - 13. března 2011 21:13
	soukromá zpráva od Zynoa pro Hospoda - pokoj Lehce ho kousnu do rtu a usměju se. A nebojíš se, že ti něco udělám? Zeptám se potichu a krátce zavrčím Vysokou hraješ hru. Zašeptám mu do ucha. Myslíš, že si mě zasloužíš?

Vypravěč - 13. března 2011 21:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pokoj – Hospoda Pevně tě k sobě přimáčkne, ale i opatrně aby ti neublížil a nic nezlomil. O ty vhrožuješ, jak hezké. Pousměje se a políbí tě na ucho. Já si myslel, že vypadám jako někdo, kdo se nevyleká. Poví lehce zklamaně a potichu se zaměje. Já ano určitě si tě zasloužím a proč by také ne ? Podívá se ti do oči a jedno se mu zvedne. Tak ty bys mi chtěla ublížit? Poví, ale pak tě políbí na krk.

Zynoa - 13. března 2011 21:42
	soukromá zpráva od Zynoa pro Hospoda - pokoj Pevně ho obejmu a přejedu mu rty po krku. To víš, můj poslední milenec nedopadl zrovna dobře. Zašeptám mu do ucha a zasměju se. Tak ukaž, co umíš. Abych toho nelitovala Řeknu provokativně a dlouze ho políbím.

Vypravěč - 13. března 2011 21:57

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pokoj – Hospoda Ucítíš, jak jeho zuby stisknou tvůj dolní red při konci polibku a pak ucítíš kapku své krve v ústech. No ale on byl pouze člověk, prostě jen nějaká hračka pro tvou zábavu s takovýma si hraj kludně každou noc. V očích se mu zaleskne a ucítíš, jak jeho prsty rychle a obratně rozepínají tvou košili, netrvá tlouho a všechny knoflíčky jsou volné. Tohle je mnohem lepší. Poví když ucítíš jeho polibky na své hrudi. Pomalu tě zvedne ze stolu a donese k lůžku a na které tě položí a chvilku se na tebe jen tak hladově dívá, jak tam ležíš, ale nakonec si zase klekne k posteli a začne tě odzbrojovat.

Zynoa - 15. března 2011 22:34
	soukromá zpráva od Zynoa pro Hospoda - pokoj Spolknu kapku své krve a usměju se. Ale lidé si to přeci nezaslouží. Nezaslouží si mít takový požitek před smrtí. Zašeptám mu a lehce ho kousnu do krku. Nechám ho, aby si hrál podle libosti. Rád takhle ozbrojuješ bezbrané ženy? Zeptám se a zadívám se mu do očí. Líbím se ti aspoň? Potichu se zasměju a začnu mu pomalu svlékat košili.

Vypravěč - 16. března 2011 21:37

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hostinec – Pokoj Usměje se a hodí tvou dýku na zem. A kdopak to byl ? Zamyslí se a ty mu sundáváš košili. Ne ženy neodzbrojuji, ale u tebe si to vychutnám obyčejná žena, jak říkáš si to nezaslouží. A navíc ty mě těma zbraněmi můžeš zabít a to bych nechtěl. Zasměje se a odhodí košili za sebe, chvilku se na tebe dívá a pak tě políbí. Kdyby ses mi nelíbila tak tu nejsme. Usměje se a políbí tě na krk.

Ichabod Crane - 07. dubna 2011 11:03

Hala a stáje Danaronova nabídka mě potěší, jelikož si už přesně nepamatuji, kudy ke stájím, paměť mám příšernou, ale po malém osvěžení si ji snad už zapamatuji. “Ovšem, tak vzhůru ke stájím,“ kývnu na něj a popřeji hezkého dne i paní. Ještě sepak zamyslím nad Danaronovou vřelou otázkou, jestli také něco nechci z města. Ale nic konkrétního mě nenapadá. Jsem skromný a zatím si vystačím s tím, co s sebou nosím ve svém cestovním zavazadle. Časem určitě na něco přijdu, například novou košili, či tuniku. Nebo boty… pomyslím si a mimoděk se podívám na odrbané vysoké boty, které mám na sobě. Mají na sobě nespočet šrámů. Když dorazíme ke stájím, rozloučím se s Danaronem a vyhledám podkoního, který mi nabízel práci. Doufám, že se na mě teď nebude koukat jako na hlupáka. “Dobré ráno ještě jednou. Paní Drusila mě sem posílá, abych dnes projel její koně v zahradách,“ řeknu hned, jak ho uvidím. Neříkám to zrovna dvakrát sebevědomě.

Danaron - 08. dubna 2011 10:35

Hala a stáje Pokývám hlavou a společně s Ichabodem se vydáme ke stájím. U stájích se s ním rozloučím a vydám se ke svému koni a začnu jej připravovat na cestu, pomalu jej vyvedu před stáj. Cestou ze stájí mu ještě mávnu a pousměji se. Večer se uvidíme příteli? Ale nevím jestli mě zaslechnul. Před stájí se vyhoupnu do sedla a vydám se na cestu. U hranic panství se ke mně přidá Temný. Kde ses tak zdržel Danarone? Pokrčím rameny a podívám se na vlka. Máme před sebou dnes krátkou cestu. Povím vlkovy a dál už naše cesta probíhá mlčky.

Vypravěč - 12. května 2011 22:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro Cestou, necestou. Ráno se probudíš vedle Mortise, spíše v posteli která je v jeho pokoji, tvé oblečení je přehozeno přes opěradlo židle a tvé zbraně jsou na desce stolu. Netrvá chvilku a ve dveřích se objeví Mučitel, usměje se na tebe. A poví, že je vše připraveno na váš odjezd. Před cestou se ještě najíte a pak se vydáte na cestu. Jedete pomalu a nepospícháte, jste na cestě asi půlku dne, když se dostanete to hustého lesa, koně vás nesou losem asi další hodinu. Zrovna projíždíte po úzké pěšině, kterou z obou stran obklopují keře. Projedete zatáčku a na lesní cestě spatříte pět mužů, cestu za vámi zastoupí stejný počet lupičů. Mortis přitáhne uzdu a s úsměvem si prohlíží muže před vámi. Podle jejich šatu usoudíš, že to jsou všechno zběhové, všichni jsou ozbrojení meči, pouze jeden má krátký luk. Netrvá dlouho a jeden z mužů z přední pětice vás osloví. Podívejme, kdopak se to chytnul, máte hezké koně, dolů z nich!! Mortis s úsměvem pomalu sesedne dolů a poté co ty následuješ jeho vzoru se zase ozve jejich mluvčí. Hezky nám je odevzdáte a i vaše zbraně a měšce!! Ne tento požadavek se v odpovědi ozve jen chladný Mučitelův smích, který zní i trošku pobaveně. A proč bychom to dělali? Dej nám důvod! Asi neumíš počítat hlupáku, nás je deset a ty tu jsi sám s jednou ženskou!. Mortis se zase zaměje a pokývá hlavou. Jo vás je jen deset a pokud jde o mou společnic, pokud jí dokážete odzbrojit tak si její zbraně nechte. Víš máš kliku, že jsme se dneska dobře vyspal, docela jsi mě pobavil, jsi zábavný asi si s tebou budu hrát, než tě zabiju, jsi jen moje povyražení. vidím tvou budoucnost dneska se podřízneš. Poví s úsměvem, a mluvčí odsekne. Smůla já jsem vyděl tu vaší, ty zemřeš a tvá žena si bude přát aby zemřela !! Pak vytáhne meč a zaútočí, Mortis ho chytne za zápěstí ruky ve které drží meč a pěstí ho zasáhne do spánku, muž se zhroutí k zemi. Lučištník vypustí šíp, ale Mučitel uhne a jednou ze svých dýk odrazí výpad mečem který se mu měl zabořit do buku a pak ho zabije. Lučištník, si ho mezitím bere na mušku, ale nestihne vystřeli v jeho hrdle je dýka Mučitele. Vše se seběhlo rychle, muži za vámi zaváhali, ale pak se tři z nich rozběhly s tasenými meči na tebe. Jeden bodne proti tvému břichu a druhý se ožene po tvé hlavě a ty jsi nucená a kousek ustoupit.

Vypravěč - 12. května 2011 22:15

Ráno Probudíš se ve svém posteli a v hlavě ti stále výří události včerejšího dne a večera. Tvůj úkol, který spočíval v to provětrat koně se kupodivu vyvedl na výbornou. Podkoní se ukázal, jako dobrý chlapík, poradil ti pár triků, ale jak jsi poznal nebylo jsi potřeba. Klisna, kterou ti doporučil se tě nepokusila kousnout a ani shodit ze sedla, byla hodná a inteligentní snad si tě i oblíbila. Když jsi se spolu s podkoním večer vrátil na večeři bylo už vše na stole, kuchařka usmívala a pokynula vám hlavou. Paní Drusila seděla vedla Danarona, který byl zamlklý a potichu jedl Temného a ani vlčici jste neviděli. Po večeři jste se všichni rozešly a dobraly jste se ke spánku. Teť ležíš v posteli a víš, že ještě můžeš tak půl hodinky spát. Celkově se ti tvůj první den vyvedl a ani tělo tě nebolelo z projížďky po panství, které je krásné.

Vypravěč - 12. května 2011 22:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno v komnatách Večer se Danaron vrátil tak, tak na večeři a byl zamlklý. Temný sním nebyl, po jídle jste se vydali do vašich komnat k odpočinku. V noci jsi spala klidně se svým mužem po boku. Nad ránem se ti zdál podivný sen, tak živí. Ve svém snu jsi viděla muže, válečníka byl oděn v černém a po jeho budku se pohybovala černá kočkovitá šelma. Viděla jsi, jak se oba plíží k hradu, bez potíží se dostanou dovnitř, nikde nebyli stráže a hlavní brána byla do kořán. Bez větších potíži ty dva dojdou do hlavního sálu. U dveří ho uvítají dva nemrtví. Muž jednoho zabil magii a druhého mečem. Pak oba dva vešli do sálu, tam na trůnu seděla krásná žena a kolem ní byli její nohsledi. Upři, dva vlkodlaci a naší démoni co připomínají opice. Všichni její nohsledi se na ně vrhly aby, bránili svou paní. Rozpoutala se bitva, muž využíval magii i meč a jeho druh své drápy, postupně se probíjely k trůnu. Po chvilce se do boje zapojila i žena z trůnu, použila svou magii, muž vykouzlil štít a ten se pod silou úderu rozpadnul. Na konci boje, bylo dost mrtvých splozenců, velká kočka byla po smrti, vyměnila svůj život za jeho. Skočila do kouzla od té ženy, aby magie nezabila muže. Po boji, žena zase seděla na trůnu a dívala se na muže, který byl připoután k jednomu ze čtyř sloupů. Podívej se co jsi udělal ty vrahu! Povíš mi to co chci vědět a já tě rychle zabiju! Zavřískne na něj naštvaně. Muž se přes napuchle rty usměje a zavrtí hlavou, to co má na sobě už nepřipomíná černou košili, spíše cáry nasáklé krví, jeho vlastní krví. Povíš, ale povíš. Dodala žena a zvedla se a vydala se k němu, po cestě se pokusila zvednout jeho díku. Sotva se jí dotkla, tak s bolestným zasyknutím ucukla, jako by se spálila. Muž se chraplavě zasměje a vyplivne krev, ale tebe upoutá to, co vypadne z pod jeho cárů medailon který vypadne z pod těch cárů je stejný, jaký má Danaron. Medailon září bílou aurou která slábne. Žena se k němu pomalu blíží a dívá se mu do očí. Muž se potí, pak žena zavřískne bolestí a uhne pohledem. Pak se probudíš cítíš, že za hodinu bude svítat. Pokud se podíváš vedle sebe na Danarona uvidíš, že je vzhůru i on a sedí na posteli. Jeho čelo se leskne potem, má mělký dech. Nemusela bys mu vidět do tváře abys uhodla co se mu zdálo, víš že oči má zavřené. Medailon na stole svítí bílím světlem.

Zynoa - 13. května 2011 22:49

soukromá zpráva od Zynoa pro Cestou necestou Ráno se probudím, ale ležím v posteli sama. Přetočím se na záda a zadívám se do stropu. Moje postel by byla tedy pohodlnější. Pomyslím si a nakonec vstanu. Obléknu se a schovám zbraně na své místo. Pomalým krokem přejdu k oknu. Po chvíli přijde Mortis a já se na něj pousměju. Už aby jsme byli pryč. Zašeptám a společně s ním se najím. Konečně jsme společně na cestě. Mám přimhouřené oči a užívám si čerstvého vzduchu. Přeci jenom se tu cítím lépe. Ale vždy to musí mít nějakou chybu. Zastaví nás několik mužů, očividně párek podlých psů. Lehce ohrnu nosík. Zábava přišla. Procedím mezi zuby tak, aby to slyšel Mortis. Ale aby to bylo ještě lepší, nechám jednat jeho. Přijde mi to zábavnější a konečně chci vidět, co také umí. Zlehka seskočím z koně a prohlížím si naše nepřátele. Pak Mortis začne bojovat a já pomalým pohybem vytáhnu své zbraně. S potěšením pozoruju dál dění. Pak přijde ale i řada na mě. Když muži zaútočí, o dva kroky ustoupím. Jenom jedna ženská? Povím po dlouhé době k nim. Protočím dýku v ruce a zasměju se. Dneska máte vážně špatný den. Vážně špatný. Řeknu už tišeji a vycením na ně zuby. Prohlížím si všechny tři muže a čekám, jak zareagují.

Vypravěč - 14. května 2011 22:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro Les boj Muži se na tebe zadívají a na chvilku se zrazí, ty dva co zůstali po zadu se dívají za tebe. Zaslechneš jak dopadne kov na zem a tušíš čí ta zraň je. Dalším zvukem je lámaní vazu muže který se nechal odzbrojit od Mučitele. Ty dva co se opozdili v útoku na tebe se jen dívají na Mortise a pak se otočí na utečou. Ti tři co na tebe zaútočily se na chvilku zarazí, asi čekali něco jiného, snad strach, křik. Rozhodně nečekali, někoho kdo ví jak se bránit, nakonec se jeden přeci jen zase odhodlá a zaútočí. Je to je ženská, hloupá husa. Měl jsi zůstat u plotny! Prorve se přes ty dva co na tebe útočily předtím a rychle se ti ožene po krku, je rychlí a s mečem to očividně umí, ale jeho rychlost a um není nic ve srovnání s tvou rychlostí .. Jeho první útok zblokuješ.. Pak se do pohybu dá i jeden ze zbylé dvojice a neochotně mu jde na pomoc.

Zynoa - 14. května 2011 22:24

soukromá zpráva od Zynoa pro Les Vztekle na ně zavrčím. Tak teď ses mě opravdu dotknul. Řeknu znechuceně a zablokuju jeho útok. Teď poznáte svojí noční můru. Zaprskám a o krok zase ustoupím. Schovám jednu dýku na své místo a nechám si vyrůst drápy na ruce. Moc si s váma hraju. Už mě to přestává bavit. Opovrženě odfrknu. Rychle k němu skočím a zaútočím zbraní na jeho bok. Přitom mu rukou švihnu proti krku. Otočím se a odskočím zpátky do bezpečí, od obouch dvou.

Vypravěč - 14. května 2011 22:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Ucítíš, jak tvůj zajede to těla muže a pak tvé drápy dokončí to krvavé dílo. Doskočíš a jeho tělo se sveze k zemi. Muž, který po tobě při tvém odskoku seknul minul tvé tělo. Zaslechneš za sebou pobavený smích svého společníka. Ten co je dál po tobě hodí dýku. Vidíš, jak rotuje a ten z mečem se připravuje na další útok. Les Ucítíš, jak tvůj zajede to těla muže a pak tvé drápy dokončí to krvavé dílo. Doskočíš a jeho tělo se sveze k zemi. Muž, který po tobě při tvém odskoku seknul minul tvé tělo. Zaslechneš za sebou pobavený smích svého společníka. Ten co je dál po tobě hodí dýku. Vidíš, jak rotuje a ten z mečem se připravuje na další útok.

Zynoa - 14. května 2011 23:24
	soukromá zpráva od Zynoa pro Les Přikrčím se, abych se vyhnula dýce. Udělám krok vpřed a bodnu prvnímu proti břichu. Pak se opět narovnám a pomalým krokem se vydám vstříc poslednímu. Asi se mi bojíš postavit čelem. Házet dýky... to se prostě nedělá. Povím mu a zavrtím hlavou. Nakonec se zastavím kousek od něj. Tak co. Postavíš se mi nebo utečeš? Zasměju se a znovu na něj vycením zuby.

Vypravěč - 20. května 2011 22:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Muž po tobě máchne mečem, to je to poslední co udělá…. Když se otočíš uvidíš Mortise, jak se usmívá, pak se otočí a dojde si pro svou dýku, kterou věnoval, lučištníkovy. Pomalu dojde k mluvčímu těch lumpů, který je stále omráčený. Nakopne ho do žeber ozve se křupnutí a muž se s výkřikem bolesti probudí a stočí se do klubíčka. Mortis si k němu klekne a svou zabodne vedle jeho ruky. Slíbil jsem ti že se podřízneš a ono to tak bude, touhle dýku a važ si toho, je ze stříbra, Hvězdného stříbra. Je to bezvadná zbraň je jí škoda pro tvůj krk, ale co se dá dělat. Poví mu, muž se na něj podívá a vytřeští oči, když ho mučitelova ruka na jeho hrudi drží u země. Jdi k čertu ty i ta tvá dábelská děvka! Mučitel se pobaveně zasměje a podívá se mu do očí. Ale tam už jsem byl, je to dobej hostitel. Když přijdeš blíž uvidíš, jak m´´sebou muž začne cukat, nejdřív jen hlavou, pak nohou a rukou a nakonec, jsou jeho cuky silnější a pak začne muž i křičet. Nejsou to jen výkřiky bolesti, ale i strachu. Jeho vlasy mění barvu na bílou. Cítíš ve vzduchu magii, ale nechápeš její podstatu. Slyšíš Mortisův smích a výkřiky a mumlání muže a jeho prosby ať toho nechá. Pak se muž natáhne po dýce a podřízne se všechno netrvalo déle než dvě minuty. Mortis, mezme dýku z ochablých prstů a očistí její čepel o mužovo košili, pak se zvedne a pousměje se na tebe. Oči mu září potěšením a blahem. Jsou tak slabí, stíhle jsem si hrál. Tak jak se ti líbilo co umím?

Danaron - 20. května 2011 22:49

soukromá zpráva od Danaron pro Ráno a hrozná noc Pohovor u představeného dopadl podle očekávání, něco za něco, převezmu pár povinností a ještě nějaké záležitosti a nebude mu to vadit, ale i tak jsem ho neměl rád. U jídla se mi honí hlavou to co jsem se dozvěděl od Představeného, vyprávěl mi o tom jak nějaká síla zmasakrovala hnízdo lovů čarodějnic. Nikdy jsem neměl tyhle lovce čarodějnic, využívají často magii, ale jen málo kdy chytnou nebezpečnou čarodějnici, spíše jsou to náboženští fanatici. Opat pomě chtěl abych to prověřil, proto jsem byl umlklý a přemýšlel jak dlouho mi to bude trvat… Po jídle se vydáme do komnat. V noci spím, klidně do doby než se mi zdá ten sen. Celé mé tělo je napnuté a potím se, sice je má mysl daleko tomu boji, ale i tak cítím bolest toho muže. To není sen, ne obyčejný sen už jsem slyšel o takových vyprávět, je to vzpomínka na poslední okamžiky a pokud se to zdálo mě tak to znamená, že má mysl byl k mysli toho muže nejbíže. Sedím na posteli se zavřenýma očima a zhluboka dýchám. On se setkal s někým hodně ponořeným do temnoty, s mocnou čarodějnicí a tvůrkyní ještě nikdy jsem se nesetkal s nikým tak mocním, se skupinou ano, ale ne s jednotlivcem. Podívám se na Drusilu. Zdálo se ti to také Drahá? A mém hlase jsou obavy a napětí a cítím, jak se mé tělo i mysl uvolňují. To co jsem vyděl mnou očividně otřáslo.

Zynoa - 21. května 2011 22:10
	soukromá zpráva od Zynoa pro Les Se zájmem pozoruji celé dění. Poté k němu přistoupím a zadívám se mu do očí. Prsty mu přejedu po tváři. Zajímavé. Velmi zajímavé. Zašeptám a pousměju se. Řekni mi, jak to děláš. Potichu se zasměju a přejedu mu prstem po rtech. Opravdu jsem ďábelská?

Vypravěč - 21. května 2011 22:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Pousměje se je dnu ruku ti položí kolem pasu. No jsi dost ďábelská a jak poznali ty lupiči tak i nebezpečná. Pohladí tě druhou rukou po tváři a dá hlavu na stranu a dívá se ti do očí. Jsem rád, že se ti to líbilo, ale vlastně to nic nebylo. No jak to dělám? Potichu se zasměje. No ukázal jsem mu co jsem zač, ale jen kousek z toho a jeho mysl se z toho pominula. To co jsi viděla na tom člověku chci provést každému z těch zmetků. Ale to je jen začátek, dokážu tak z mysly dostat co chci, stačí jen hledat. A jdu dělat i jiné věci.. Olízne si rty a jeho oči stále září potěšením. Jsem rád že se ti to líbilo, bojovala jsi dobře. Zase tě políbí na rty a usměje se. Ten polibek byla odměna, jsi pravdu nebezpečná Ďáblice. Zasměje se.

Zynoa - 21. května 2011 22:49
	soukromá zpráva od Zynoa pro Les Pousměju se a v očích mi zazáří. To ještě nic nebylo. Jen jsem si trochu hrála. Kouknu na muže a pak znovu Mortisovi do očí. Jednou je všechny zabiješ. Možná, že zabiju i já. Zašeptám a kouknu na koně. Měli by jsme jet. Čeká nás ještě daleká cesta.

Vypravěč - 21. května 2011 23:23

soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Pousměje se kývne hlavou. Ano čeká nás dlouhá cesta a z větší části bude i nudná. Pohladí tě po vlasech a podívá se na svého koně, který zafrká a kývne hlavou. Zynoo je na čase se vydat dál, v podvečer vyjedeme z tohole lesa a budeme tábořit na jeho hranici. Někde si tam najdeme útulné místečko, tak aby náš oheň nebyl vydět na míle daleko daleko přes planinu, která je za tímhle lesem. Pokrčí rameny, spustí svou ruku z tvé pasu a potočí se ke svému koni a vyhoupne se do sedla, kde se podívá na tebe. Jdeme? Jakmile se i ty dostaneš do sedla koně tak pobídne toho svého do cvalu a začne si pobrukovat nějakou melodii.

Zynoa - 22. května 2011 22:01
	soukromá zpráva od Zynoa pro Les Vyskočím do sedla a poplácám koně po krku. Pobídnu ho a vydám se za Mortisem. A co je za tou planinou? Zeptám se zvědavě a na chvíli se zamyslím. Co myslíš? Koho dneska ještě potkáme?

Vypravěč - 24. května 2011 00:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Ne dnes asi nikoho už nepotkáme, za tou planinou je pohoří, kterým musíme projet. Jede po celí zbytek dne. K večeru se utáboříte na okraji lesa, tak aby jste z planiny nebyli vidět a váš oheň nepřitahoval pozornost. Mortis tě nechá nechvíli samotnou, ale po chvilce se vrátí se dřevem a rozdělá oheň a začne připravovat něco z vašich zásob k jídlu. Dělá jaké si maso s bylinkami. Podá ti misku s nídlem a posadí se vedle tebe. Ty planiny jsou obrovské, žijí na nich národy kočovníků. Jsou to jedni z nejlepších lučníků světa, které jsem měl možnost poznat. Mají dlouhé luky, podobné těm elfím a stejně, jako elfové jsou dobří stopaři. Mají i dobré Šamany. Většina z nich je pokrevně spřízněna s elfi. Kdysi když jsem byl mlád jsem to zjisti, když jsem mučil jejich šamana Ogulanku, docela dlouho mi vzdoroval. Nakonc se podvolil, ovšem utéct jeho lidu bylo o něco složitější..Týden jsem se vyhýbal jejich hlídkám, no uvidíme co se za dvě staletí změnilo na této planině. Skončí své vyprávění a odloží prázdnou misku na zem a podívá se na tebe. Chutnalo to?

Ichabod Crane - 27. května 2011 09:10

Panství Drusily Byl jsem více než překvapen z prvního dne, všechno to šlo tak hladce a v klidu. Bylo to perfektní, něco jako zaměstnání snů. A nechtěl jsem ho za nic vyměnit, byl bych schopen se takhle prát se životem až do konce. Začal jsem si v hlavě přemítat včerejšek a zarazil jsem se u chování Danarona. Možná ve městě někoho potkal, nebo se dozvěděl něco znepokojivého. Asi se ho nenápadně zeptám… Vstal jsem a šel se umýt a převléct. Všechno jsem prováděl pomalu, měl jsem dost času. Přemýšlel jsem ještě, co dostanu za práci dnes. Včerejší vyjížďka dopadla tak dobře, že bych snad ani nebyl proti, kdybych měl dnes jet znova. Tolik jsem se toho bál a ono to nakonec ještě bylo příjemné, až relaxační. Když jsem byl hotov, šel jsem dolů do jídelny se nasnídat a pozdravit zbytek služebnictva.

Zynoa - 28. května 2011 21:11

soukromá zpráva od Zynoa pro Les Celý den jedu s Mortisem a pozoruji okolí, jako mám už ve zvyku. Jednou tohle bude naše panství. Brzy. Už brzy. Napadne mě a pořádně se nadechnu vzduchu. Mocní totiž neprohrávají. Protože nesmí prohrávat. Vzpomenu si na onu ženu a usměju se sama pro sebe. Brzy se začne smrákat, ale nijak mi to vůbec nevadí. Nakonec si najdeme vhodné místo. Najdu si i pohodlné místo na spaní a chvíli jen tak poslouchám noční zvuky. Nemůžou být přeci tak dobří. Časy se mění. A k dobrému, to rozhodně nemá být. Zachichotám se a dám se do masa. Ano chutnalo. V rámci možností. Chutnalo.

Vypravěč - 28. května 2011 22:24

soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Pousměje se a kývne hlavou a pak se zaměje. Zítra vaříš ty. Podívá se na palninu a pokrčí rameny.No nevím to poznáme, cesta nám bude trvat den přes tu planinu, zítra to poznáme, jak se změnily a co se naučili jiného. Podívá se na tebe a pousměje se. Měli i dobré lovce, šamany lovce myslí si že jsou ochránci tyhle Planiny. To jedna skupina mě tehdy honila, naštěstí oni se nehnou z Planin. Je to jen vlastně jaký si druh Šamana. Většinou jsou jen samy a nebo jejich žáci a doprovod jim dělají lučišnící, lovci. Pokrčí ramny. Odloží misku a přiloží na oheň.

Zynoa - 28. května 2011 22:31
	soukromá zpráva od Zynoa pro Les Zasměju se tomu. Myslíš, že jsme dost slabí na to, aby nás porazili? Zavrtím hlavou. Možná že ano. Ale myslím, že jsme na to dost chytří. Pokrčím rameny a zadívám se do ohně. Dobře. Zítra vařím já, ale nevím, jestli z toho budeš mít radost.

Vypravěč - 28. května 2011 22:50

soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Pousměje se no. Proč bych neměl mít radost? To nebude tak zlé. Mortis tě nechá celou noc spát zatím co drží hlídku. Ráno tě vzbudí a zase vyrazíte na cestu. Jedete po Planině, tráva je tam vysoká asi do pasu, slunce se do vás nemilosrdně opírá a už od rána pálí. Jedete něco přes půl dne a je to nudná cesta. Najednou Mortis přitáhne svému koni otěže a zadívá se kamsi do planiny a pak se z trávy ozve smrtelný výkřik. Mučitel seskočí z koně a nad hlavou nu proletí šíp, donutí svého koně lehnout si na bok a přikrčí se za něj a pak se rozhlédne kolem, práva mu sahá asi bradě. Tak jo je jich pár a tohle nejsou jako ty žabaři v lese, musíme počkat až vyleze šaman a pak ho zabít, zbytek uteče, je to spestření dnešního dne. Usměje se na tebe, jak se tak vedle něj kčíš. A zase se rozhlíží.

Zynoa - 26. června 2011 22:51
	soukromá zpráva od Zynoa pro Les Seskočím z koně a přikrčím se vedle Mortise. Žabaři. Žabaři. Všechno to jsou žabaři. Nadávám si rozmrzele sama pro sebe a rozhlížím se kolem A jak poznáme toho jejich slavného šamana? Nerada bych tu ztvrdla do večera. Je tu vedro a všude jenom samá otravná tráva Zavrčim a vemu si do ruky dýku.

Vypravěč - 27. června 2011 21:26

soukromá zpráva od Vypravěč pro Planiny No On za chvilku vyleze a o toho se postarám já, na tobě bude jeho učedník a nedívej se mu do očí! Ještě chvilku čekáte a pak opravdu, asi dvěstě metrů se z trávy vynoří postava. Je to asi třicetiletá žena, dobře stavěná a s mečem u pasu.A tady jí máme, pokaždé vylezou, jsou jako šváby. Odfrkne si a mezitím co se žena otáčí si sundává plášť a vytahuje dýky. A nezapomeň nedívat se mu do očí, sice máš silnou mysl, ale ta jeho je cvičená jo a mají posvěcené čepele.. Když je žena otočená zády k vám tak se rozběhne rychle a potichu k ní. Za pět úderů srdce se dostane k ní a ty za tu dobu zaslechneš dvakrát zabrnkat tětivu a uvidíš, jak ho šípy díky jeho rychlosti minou, ale jen o vlas. Žena se otočí rychleji, něž by jsi považovala za možné a tasí, odrazí Mučitelovy výpady a zautočí.. Tenhle boj nevypadá, jako když had loví myšku, daleko spíše to vypadá jako když spolu zápasí dva jedovatý hadi a jeden čeká na chybu toho druhého.

Laakii - admin - 09. srpna 2011 14:00

Nový příspěvek v dobrodružství, po měsíci a půl, páni! :-) Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Laakii - admin