It`s good be king
hrálo se Domluvený termín
od: 30. října 2012 11:44 do: 10. srpna 2016 13:12
Dobrodružství vedl(a) afkone
| |
 | Píše se jednačtyřicáté milenium, tedy alespoň pro ty, co psát umí a ještě k tomu si osvojili základy počítání. Pro většinu lidí je to možná prkotina, ovšem v těchto temných časech, kde je lidská říše sjednocena bohem-císařem spokojeně papkajícím duše stovky psykerů denně a odolává útokům loutek temných bohů, orků, cizáků i zrádcům uvnitř... zkrátka pro některé to tak snadné není. Mluvím o adeptus astartes, vrcholu všeho, co lidstvo skrze císaře dosáhlo. O nejlepších válečnících, jaké kdy vesmír poznal dokonalý v tolika možných ohledech, že dokážou vniknout do obsazeného objektu snad milionem způsobů, ovšem nikdy je nenapadne dveře otevřít. Mezi těmi všemi se skví kapitula Černých Templářů, nejfanatičtějších ochránců lidství a jak jsem naznačil, asi i těch nejnebezpečnějších negramotů ve vesmíru. Neznají strach, soucit ani lítost. Dost možná proto, že si neumí počet nepřátel spočítat a tak se nedovedou bát, soucit je pro ně příliš těžké slovo a zapomínají tak rychle, že nemají čas něčeho litovat. Jsou to zkrátka hrdinové, kteří se v této nelehké době dočkali nového vůdce - skutečného šampiona císaře, jenž svými skutky si vydobyl tu čest, vést je k budoucím vítězstvím... a nebo taky úplně do kelu. Ostatně o tom je tenhle příběh... |
| |
| Athaniův velký den a příprava na něj! V životě, i tak dlouhém jako mají astares, se najde pár dní, pár více/méně úžasných dní, které jsou krásnější nad jiné, nebo jsou prostě takovým pondělovatým pondělím i uprostřed týdne! Ať už to vnímáš jakkoliv, tohle je jeden z nich. Tvá odměna, tvůj trest... ono je to zkrátka spekulativní, vzhledem k tomu, jakou ochotu se účastnit mariňáckých záležitostí si měl. Zkrátka, ať je pravda jakákoliv brzy tě čeká jmenování nejvyšším maršálem, absolutním vládcem kapituly černých Templářů a to vše ve tvém případě za to, že jsi prokázal nějaké to standardní hrdinství, pak taky špetku toho nadstandardního no a nejeden heroický výkon. Zkrátka Hellbrecht si brzy všiml, jak udatně smáčíš svůj meč v krvi a, když si změnil preference, jak smáčíš i dál kde se dá... no a ocenil to. Ačkoliv se místy nemůžeš zbavit dojmu, že je na těch bahamách se svým grálem asi šťastnější než kdy byl na palubě hvězdného křižáka. Císař má asi z nějakého důvodu rád notoriky, co víc dodat, že? Než přistoupíš k samotnému ceremoniálu, kterému patrně ve tvém případě bude předcházet velmi dlouhá a pečlivá příprava v koupelně, čeká tě vyřešení ještě jedné formality - a to tvé domácnosti, protože války si berou svou daň stejně, jako oslavné piatiky a tak musíš zaplnit prázdná místa. Na štěstí jich není moc, takže si nemusíš lámat hlavu se Šampionem kapituly a vrchním živočichářem Siegfriedem, který kromě nezranitelnosti má s výjimkou zdejšího kuchaře největší znalosti tvorů a netvorů široko daleko. S tiskovým mluvčím si hlavu opětovně lámat nemusíš, protože je na ní umístěn již notně ostřílený bratr Randomhláškus. Taktéž nemusíš řešit nositele grálu, protože Gawain tak nějak nemá co nosit, takže je spokojený s postem řadového bratra. Na druhou stranu třeba Bedivier se vymluvil na osobní přátelství s Hellbrecht a tak složil dle tradice holy-mop i se svou uklízecí funkcí. Co se týče tvého osobního strážce, Lancelot na zachování své pozice netrvá a spíše by upřednostnil možnost se plavit... vesmírem a plundrovat jako za mlada. Zjevně chytil vaší výpravou druhou mízu! Samozřejmě pak zůstává prázdný tvůj slavný post... ehm... maršálova holka pro všecko. Aby toho nebylo málo, tak můžeš vytvořit i nové funkce ve své domácnosti, které by tvým potřebám více vyhovovali, ale tyto v podobě - Uklízeč, Ochránce a řekněme Bavič... si tradice skutečně žádá. A máš docela zajímavý výběr kandidátů: Bratr Hádes Mladý, ambiciozní válečník, který svého času už i působil na postu dočasného zástupce pána kapituly a tak trochu to zneužil ke svým záměrům v boji proti chaosu. Když mluvíme o chaosu, tak konkrétně Krutorům, které považuje za největší nepřátele impéria a když má čas, neváhá i spřádat teorie, dle kterých byl Horus jedním z nich, nebo ho minimálně vychovávali ke zradě! Faktem je, že jeho alimenty platil nějaký Cháron, takže kromě válečných skillů to bude i slušný kuchař, což se v elitní jednotce, nebo jakékoliv domácnosti rozhodně neztratí. Nedávno taky znovu-objevil seznam oblíbených jídel Arweca, čímž si získal obdiv a přátelství Whiteskarů, kteří si tahle žrádla při společných misí nemohou vynachválit. Bratr Loren Orlando Reuban Emanuel Nielder Relgen Tvůj starý věrný brach, který po vaší poslední výpravě dosáhl na povýšení ze zasvěcence na bojového bratra a asi by byl zralý na další. Co se jeho týče, jeho mozkové pochody ti snadno udělají představu o tom, jak moc neuvažuje většina tvé hrdé kapituly. Na druhou stranu jako jeden z mála umí střílet a je i slušný barman, který trochu paradoxně odmítá tvrdošíjně jakékoliv výlety na tesák, které se kdy naskytnou. Je blbý, poctivý, blbý, má tě rád, blbý a snaživý. Zkrátka věrný Lori tak jako vždycky! Bratr Ashtonius Tohle jméno ti patrně bude povědomé a aby taky ne! Po zralé úvaze poslal na Terru dopis s prosíkem, kde žádá o císařovo milosrdenství, které samozřejmě dostal. Už proto, že tam přiložil tvou fotografii a přiznal se k tomu, že je tvým bratrem. Do kapituly byl přijat, protože jako pokání dostal věčnou kruciátu, kterou hrdě přijal se slovy "kruci!". Také mu pomohlo to, že v životopise - ten měl vážně bohatý, co se týče počtem prošlých kapitul - zdůraznil dlouholeté zkušenosti se řvaním "Za císaře". Co se týče životopisu můžeš v ní najít ještě jednu perličku a to, že Ashtonius mezi zvláštní dovednosti neváhal napsat "boj s těžkou technikou". Tedy tak to pochopil Almirus, který je zpracovával, ty asi sám chápeš pojem slov "Všechny káry v mý blízkosti jsou absolutně ztracený" lépe než kdokoliv jiný. Bratr Anonymous Tento nový člen templářů se zachoval stejně jako tvůj předchozí bratro-bratr s tím rozdílem, že kromě tvé fotografie tam přidal i tu Ashtoniovu s přípiskem, že je jeho bratr taky. Malý zmatek pak způsobil, že dostal stejný osud jako Ashtonius. Dle záznamu to ovšem nesl mnohem statečněji s tím, že od doby, co má impérium lepší a stabilnější internetové připojení tam klidně strávit věčnost může. Co se týče jeho schopností, asi by byl ideální na vyřizování technických detailů, objednávání všeho možného a možná, možná by mohl pomoci i ve věčných imperiálních pletichách. Když nic jiného, je ve stejné alianci v Travianu jako obávaný Hand of Dorn a tak může šířit slávu templářů i tam, kam se jiní jen těžko odváží! Bratr Joan of Arc Tohle je trochu kontroverzní postava vaší kapituly, protože tenhle chlapík mívá stavy, kdy věří, že k němu mluví císař a má mu pomoci sjednotit vesmír znovu vesmír. V boji je, dle hodnocení bratrů docela magor, nic méně ani po mnohých vyšetření apotykáři, doufejme ne v duchu Arekovské tradice, u něj našli jen skony k transexualitě. Dle kaplana Servantese je v pořádku úplně, protože jeho andělské výšky při chorálech jsou fakt něco! Guy de Lorein Další nová vycházející hvězda kapituly, který se stal oslavovaným hlavně po ohromném vítězství nad zlopudingem, který uvrhl do warpu ve spolupráci s Theriem bez toho, aniž by ztratily byť jedinou relikvii jako ten břídil Ragnar! Má správné rytířské mravy, má sklony dlouho, falešně, přesto vytrvale skládat nějaké ódy a je jezdcem té nejdokonalejší bike-věci v celé kapitule. Mimo lehké výpadky spojené s podivnou domovskou kulturou nějaké blbé Bretonie a mlení o paní od jezera, byl by docela normální. Alespoň na templáře... Je před tebou těžký výběr, ale ty to zajisté zvládneš! |
| |
 | It's tough to be king! Inu - tak je to tady. Nikdy bych nevěřil a nedoufal (vlastně jsem tak trošku skrytě doufal, že se do této situace nikdy nedostanu) že se stanu nejvyšším maršálem kapituly. Neříkám, že je to špatné. Mít vlastní lodě, k dispozici minimálně tisíc šašků a celkově si tak projíždět vesmíram a žít si svůj kočovný život, jak už to tak trochu k "těm černým" patří. Sedím na svém novém trůně, v novém šik ohoze, s korunou na hlavě a tak nějak se rozhlížím po všech zde přítomných. Ach jo - takže - jak to bylo? Šašek, uklízeč a bodyguard? Nevím proč, ale mám pocit, že šašek je tady tak trochu každý - a to včetně mého bratra (KTERÝ-MI-JEN-TAK-MIMOCHODEM-CELOU-DOBU-LHAL-ŽE-JE-CIVILISTA!) uklízet budu muset stejně já, protože všichni templáři do jednoho mají ohromný talent dělat bordel kdekoli se objeví... a bodyguard by mě nezachránil ani proti útoku atentátníka s kuličkovou pistolí. Zkrátka a jednoduše, je jedno, koho vyberu. Ale je to tradice, takže... "Zdravím vás, mí bratři!" Když nad tím tak uvažuju, mohl bych za opěrku toho trůnu nechat přidělat nějaké meče, any to bylo kchůl - když už jsem tak trochu nechtěně vyhrál tu hru o trůny... "Sešli jsme se zde, abychom projednali pár důležitostí, co se obsazení uvolněných postů... a udržení si stávajících týče. Tedy... chci říct... no.. " Při pohledu na nechápavé pohledy některých slabších v uvažování rychle rezignuji "...jako že vám řeknu kdo co bude dělat..." Navíc mám pocit, že snad... na něco čekají že řeknu. Jo, tuhle demenci... "ZA CÍSAŘE!" Konečně se dočkám aplausu. Prostě... asi už tak trochu vím, jak na to! "Bratr Sigfried samozřejmě zůstane vrchním chovatelem. Velmi si jej za jeho práci vážím, už proto, že jsem podobný post zastával u své krátké kariéry u Pretty marines - a zároveň bych mu chtěl říct, že... JESTLI-MI-KURVA-JEŠTĚ-JEDNOU-POUŽIJE-NĚJAKÉHO-PONÍKA-JAKO-ŽRÁDLO-PRO-NĚJAKOU-ZASRANOU-ZBYTEČNOU-BESTII-NECHÁM-HO-KURVA-VYHODIT-PŘECHODOVOU-KOMOROU-JENOM-V-TRENKÁCH!" Sundám si korunu, prohrábnu si vlasy a pohodím hlavou. "Ostatní bratři se i přes mou nedůvěru zaručili za Randomhláška. Zůstává tedy tiskovým mluvčím kapituly. Nicméně bych, bratře Randomhlášku...si? Skloňuje se to tak? Ocenil, kdybys alespoň trochu obměnil své hlášky... a prosím - nesahej po stereotypních anime věcech. Fakt je nemám rád." Vzpomínka na Bruta je příliš silná. "A nyní. Rád bych se vyjádřil ohledně uvolněných postů. Mým bavičem se, po delší úvaze a nerozhodnosti, stane velmi talentovaný muž. Je jím bratr Guy de Lorein." Pohled se zastaví na zmíněném. "Můj bratře. Nešlo si nevšimnout tvého... talentu... na skládání eposů, které jsou... které se vyznačují především svou úctyhodnou délkou. Budeš tedy pověřen, z vůle Císaře..." Zase ten aplaus... "... abys pro mne složil epos. O tom, co jsem v životě zažil a co ne, se ví mnohé - a pokud budeš mít nějaké pochyby, tak já si většinu z toho snad ještě pamatuji. Jen, prosím... vydej to třeba pod pseudonymem." Jinak by to nikdo nečetl. "Je to teď velmi moderní a my, Templáři, chceme jít s dobou." "Co se týče osobního strážce, vybral jsem si... trochu jinde, než kde mi bylo nabízeno. Velmi rád bych, po svém boku, přivítal Sira Robina." Je sice stejně k ničemu jako všichni tady - ale alespoň je statečný, ne? "Sir Robin své hrdinství prokázal již mnohokrát a nebojí se.... za Císaře..." už je z toho standing ovation... "...zemřít mnoha různými smrťmi. Tak doufám, že se nebude bát položit svůj život i za mne!" Je smutné, že tohle nějaký ten potlesk sklidilo, ale na skandování ohledně Císaře to fakt nemá. "Udržovat čistotu zde bude, a to není překvapením, bratr Loren atakdál. Bratr Loren má totiž v uklízení praxi! Jen si vzpomeňte, jaký svinčík dokázal odstranit po Všetemplářském sjezdu, NA-KTERÝ-JSTE-MĚ-VY-SKETY-NEPOZVALI!" "A po úvaze přidávám několik dalších funkcí, na které Hellbrecht prachsprostě kašlal, ale já věřím, že se mohou hodit. Bratr Anonymous se tímto stává naším prvním oficiálním hackerem. Nejsem si přesně jistý, co tahle funkce obnáší, ale on je Anonymous, on je legie... takže on beztak bude vědět. Kromě toho je pověřen úkolem mi na internetu" lehké odkašlání... "Kupovat hudbu a filmy na Megauploadu a Uložto." "Batr Hádes pak bude, po důkladné konzultaci s mým starým přítelem, odeslán na stáž do Oka Nákupu, do Mírova restaurantu. Neříkám totiž, že vaří nějak zle, ale jak řekl warlock Pohl Reich - tady se žádná velká gastromonie tedy nekoná." Navíc mám pocit, že o něj Míra nějak stál... no co už. "Bratr Joan se pak stává vrchním infiltrátorem" Protože mám pocit, že už jsem ho někde viděl "... a začne se systematicky připravovat na velmi důležitou misi. Je třeba proniknout do nejužších kruhů Pretty Maríny a sesbírat informace o aktuálním dění v kapitule..." Postavím se z trůnu a hrdinně pozvednu pěst. "...KTEROU ODE DNEŠKA VYHLAŠUJI ZA NEPŘÁTELSKOU!" "Co se týče mého milovaného bratra, který se k nám na naší věčné kruciátě, plné divů, připojil - stává se historicky prvním řádovým bratrem, honosícím se titulem "Bratr, který je pravým bratrem" - přičemž si nejsem jistý, co bude dělat, ale přijde mi to hodně repre." |
| |
| A bačoval jak těžké king! Skutečně tvá první slova byla plná paralyzujícího čekání... tedy alespoň pro nezávislého pozorovatele. Těm zkušenějším velmi rychle došlo, že dopřát templářům hned po pozdravu několik souvětí je cesta do pekel. Svým způsobem je znepokojila i fráze "co kdo bude dělat" a dokonce se zdá, dle poplašeného "To jako fakt budeme dělat?", že mečový bratr Nigga už trochu atypicky "shall know fear". Nic méně tvé "Za císaře" spustilo takový humbuk... a obecně vytlačilo z prázdných myslí neschopných udržet víc než jedno slovo cokoliv, cos řekl předtím. Alespoň u většiny. Nutno podotknout, že celá ceremonie je díky přispění bratrů Nirada a Anonyma k dispozici online a tak poprvé po desetitisíci letech bratři na ostatních lodí nebudou čekat na - jak jinak ve vaší kapitule - černobílé VHS záznamy dnešního dne. Mimochodem, k některým opravdu zapadlým se touto dobou patrně teprve dostává pasování již bezpečně tuhého Artuše, takže až zemřeš, možná se dozvědí, že existoval i nějaký Helbrecht a teprve asi druhý chaptermaster v pořadí po tobě bude moct ve vysílačkách vzdálených lodí slyšet "Za císaře a Athania". Každopádně po tvých slovech se přešlo k činům a slibům. Pasování - chovatele Jen málokdo byl tak nervózní jako udatný šampion Siegfried, který si na zvířátka zvykl a bylo by mu bez nich ve světě plném násilí a smrti smunto. Dost proto, že Apotykář nekompromisně jakýkoliv invazivní parazitický cizácký organismus, který se mu vejde do cely nebo alespoň těla - zabaví, zabije... nebo prodá White Skarům do kebabu. Hlavně za Goaldy mají prý dobrou cenu. Po vyslechnutí tvého jmenování, včetně varování, tak předstoupil, obdržel od Servantese znovu znaky svého postavení v podobě černé přílby s livrejí, posvátného černého meče a neméně svaté vidle, díky nimž může činit k radosti tvé i císařově purge unclean tam, kde je to vinou kadících zvířátek třeba. "Přísahám věrnou službu, mein Fuhrer!" Poklekl před tebou, čímž... no i v kleče prostě patří mezi nejdrsnější řízky kapituly. "Slibuji, že poníci kein Futter, Drobek má strašný Durchfall!" Oddaně skloní hlavu. "Budu šířit slávu kapituly i tvou, ctí, mečem und Werk mit Vidle und Lopata do poslední kapky krve!" Tak pravil hrdina, šampion císaře a živočichář. Pasování tiskového mluvčího a baviče Odpor vůči změně je symbolem opovržení chaosem! Patrně proto mnoho bratrů souhlasným jásotem kvituje Randomhláškuse na tomto postu. Svůj dílec na jeho ohromné popularitě má asi to, že vždy říká jen ty věci, co marín chce a potřebuje slyšet. O tom ses mohl přesvědčit už v momentě, kdy při svém pasování řekl od srdce "Purge! Burn! Kill!" čímž si vysloužil hodnosti svého úřadu od Servantese i nejedno pochvalné pokývání hlavou a ostatní to prostě přijali jako přísahu. Co dodat? Snad jen, že na tvé doporučení ohledně rozšíření repertoáru řekl něco, co se naučil od jakéhosi spolubojovníka během let strávených v Deathwatch a to "Swords not words" od slavného a dost samozvaného hraničáře Minska, který jako jediný mariňák v celém vesmíru bojuje dobře nejen obouruční zbraní, ale i zmenšeninou obřího vesmírného křečka jménem Boo! Naproti tomu tvůj... řekněme bavič je mnohem výřečnější, chvíli dojatě jen stál, třásl se a nevěděl, co říct... než mu do interkomu začal dávat jeho bike dost dobré rady na téma jeho dalšího přesunu. Inu nejednou přišla na přetřes otázka, kdo koho v jejich podivném symbiotickém vztahu vlastně řídí, každopádně jim to - až na boje se žábami - docela vyvchází. "Poctěn, pane můj, nevýslovně jsem. Hájit budu čest tvou i zem! Já Guy de Lorein z Bretonie nádherné, z oblasti Monfort hornaté..." O patnáct minut i stránek rodokmenu, cestopisů a dalších nepodstatných informacích později. "...ti skládám slib svůj, že navždy zaznamenám život tvůj..." Teď je pro změnu na řadě pár minut superlativů, které je hezké, že o tobě říká, ale ne vše je asi pravda. Hlavně ten spartánský a odříkavý život, že? Každopádně když domluvil, nastal krátký okamžik ticha... kdy Siegfried musel šťouchnout do Servantese, aby ho probral a mohlo dojít k předání slavnostního brku - když už si ho jmenoval archivářem a posvátného artefaktu tohoto úřadu, který pochází z dob temného věku technologie. Ta doba byla temná tak moc, že ten artefakt je červený, takže když si ho mariňák nasadí na nos a zapne ho, může svítit ostatním na cestu! "Jakmile se naučím psát, neprodleně tvou vůli vykonám, tak přísahám na..." A protože opakování je matka moudrosti, přichází další lekce genealogie a geografie. Tvůj uklízeč! Jestli by někdo mohl použít slavnou frázi Keisera Gotta, tedy našeho císaře boha, v podobě "tentokrát jsem to ocenění vážně nečekal" pak rozhodně tebou zmíněný Loren a tak dál patrně v duchu nějaké intuice během celého rituálního pasování totiž pronikl k pojízdnému vozíku s čistícími prostředky a v domnění, že jde o šampony... se dlouze napil jaru. Po tvém jmenování tedy provinile vyškytl několik bublinek, než se přišoural pod tvůj trůn. "Ty... ty jsi fakt ten nejlepší brácha." Jestli bylo něco více zarážející, než radost z takové v kapitule dost nevděčné funkce, tak jeho slzy dojetí a upřímnost, s jakou to pronášel. Celý dav vezdejší vzdychl pod tíhou dojetí. "Já se budu snažit, Athaniususasuvususikusi!" Pravda, zamotal se zas krapet do skloňování tvého jména, ale... jak by asi řekla Joana - vždyť je ten malý templář taaaaaaak roztomilý! Dostává mop i onen zpola vypleněný vozík a vypadá jako nejšťastnější mariňák ve vesmíru. Brave sir Robin, bodyguard ou jé! Jestli by bylo třeba zvolit někoho, kdo rozhodně byl ze své funkce nejvíc v šoku, tak určitě nebohý sir Robin. Párkrát se zmateně rozhlédl, jestli je to pravda a opravdu na vyzvání Servantese má předstoupit před svého nového nejvyššího maršála, který působí proti starému jako by byl vypraný s pomocí "vů lajt black"! Chvilku ještě ohromeně civí, než se nadchne, a by něco řekl. Kdosi:"Sir robin se určitě nebojí ani položit svůj život mnoha hroznými smrťmi za císaře nebo tebe, maršále!" Nigga:"Jasná páka, to je taký gansta, že by položil mnoha hroznými smrťmi císařův život za tvůj!" Kdosi jiný:"Sláva Robinovi!" Než se zmohl Robin na slovo, někdo mu dal takovou bratrskou drdu do zad, že téměř doběhl až před tvůj trůn, kde lehce ztratil rovnováhu a upadl na jedno koleno vinou vyleštěné podlahy. Nutno podotknout, že si zasloužil jen další a další obdivné komentáře jako "Sir robin se nebojí běhat na kluzké podlaze" nebo "dělat skluz před trůnem" či dokonce "bruslit bez bruslí, ledu a vlastně jen tak!". Na moment se můžeš střetnout s jeho dost zmateným pohledem. Bylo v něm takové... zvláštní... těžko to popsat. Máš zkrátka dojem, že ten muž musí být nebojácný už proto, že dle toho výrazu nemůže být nic horšího než jeho život a taky... podobně se místy tvářil bratr Bojínkus a ten je taková kapacita v Ultře, že nejen nezná strachu, ale jako každý hrdý člen týmu sparťanů nezná nic! Robin: "Já-" Siegfried: "Vím, že se nebojíš nést tu zodpovědnost, Sire robine" Servantes: "Všichni ctíme tvou odvahu, na tohle by si jen tak někdo netroufl..." Robin: "Chtěl-" Servantes: "To je..." Siegfried: "To je zkrátka sir Robin! Jen sir Robin si troufne žádat meč nezvratného osudu - maršálovu pravou ruku!" Robin: "..." Jen zírá. Servantes: "Zde jest proklatá čepel..." Během mžiku Almirus s Niradem přinesou... dá se říci rakev, ve které je obouruční meč. "...nesoucí název Maršálova práva ruka! Tedy hlavně od doby... co s ní Lancelot Helbrechtovi při pozdravu pravačku málem usekl..." Chvilka chechtání. "Nos ji s hrdostí, neboť každý, kdo tento meč uchopí je mocí císaře předurčen vykoupit svým životem, život maršála! A až spočine, jeho duch se nikdy nevrátí k císaři, nikdy nepozná blaho zaslouženého spočinutí, ale přidá se k udatným duchům v tomto ostří a bude podporovat svou silou i odvahou dalšího nositele! " Dav: "Sir robin se nebojí osudů horší než mnohé hrozné smrti!" Načež se dodá. "Ať žije maršál Athanius Moudrý, sláva císaři!" Zde se ukazuje, jak populární kroky zvedají popularitu vůdce. Po tomto pasování se tak postavil po tvé pravici a rázem můžeš i ty zřít, že je to taková kapacita, že nebojí ani vybrat si meč, který sotva udrží! "Hacker" Po bujarém veselí z odměny sira Robina a jeho příkladnou udatností vyzval tvůj kaplan dalšího v pořadí, Anonyma. Zdá se, že ten je opravdu profesionál, protože vytáhne z helmy MP41k, zasune do výstroje sluchátka a vykročí s hrdostí a rozhodností k tobě. "Sláva tobě, lorde Athania a takové ty uctivé řeči, co tu všichni zbožňují!" Dav propukl v jásot, tedy alespoň u těch, co po vzoru Lorena řekli "Já rád dlouhé a uctivé řeči" a začali samou radostí tleskat. "Svůj úřad přijímám a slibuji, že žádný dobrý film klasický, kreslený ani porno neunikne tvé pozornosti, budu ti řádně vypalovat DVD, spravovat naší zprasenou helmbookovou skupinu a vůbec nám udělám tak dobré internetové stránky jako má Alpha! Servantes: "Jaké internetové stránky má Alpha?" Kdosi: "Co jsou to ty internety?" Ashtonius: "Skvělé, máme-měli jsme je fakt vymakané... jen..." Anonymus:"Jen co, sakra?" Ashtonius: "No jen najít je... je asi tak snadné, jako najít ztracené primarchy." Anonymous vrhne jen jeden nevlídný pohled na Ashtonia, načež plný radosti přebere na zlatém papíře tentokrát od Almira administrátorská hesla a přístupové kódy. S radostí pak kontroluje podivná data ohledně downloadu a uploadu i všelijaké jiné věci, tedy jen chvíli... než ve své blízkosti můžeš zaregistrovat ještě krátký rozhovor. Loren: "Teda, ty máš hodně peněz, že budeš pro Athania nakupovat." Anonymous: "To víš v pirátské zátoce a obecně na torrentech a na uložto mají slevy..." Trocha zdravého sarkasmu. Loren:"Větší než v Oku Nákupu?"¨ Anonymous: "Když se zadaří..." Loren: "A na kolik myslíš, že tam vyjde tenhle šampon?" Těžko říct, co vyvolalo face palm, jestli takto hloupá otázka nebo to, že vyndal prostředek cif na mytí záchodů. Vypitý. Anonymous: "Sto megabitů za sekudnu, sto megabitů za sekundu..." Loren: "Ty nemáš kde bydlet, že mluvíš o bytech?" Anonymous: "To je má litanie, pomáhá mi v tomhle krutém světě zůstat loajální..." Loren: "To zní jako dobrý nápad!" Anonymous: "Sto megabitů za sekundu, sto megabitů za sekundu..." Inu někomu to pomáhá, když jich u chaosu měl - kvůli častým bouřkám - jen padesát a to ještě to mělo tendence padat! Loren: "Taky to zkusím, sto me... no velkých bytů za sekundu, sto velký bytů za sekundu..." Delikátní záležitosti Co se týče bratra Ashtonia, ten složil slib... no... že bude věrným a pravým bratrem, ať už to znamená cokoliv. Taky, že až... najde ten white castle a trochu si ho užije, tak prý přestane hulit, aby byl tak "repre" jako jeho titul zní. Nadto dodal, že podobně jako Loren, tě má rád a vůbec tě bude všemožně podporovat i kdybys, jako příklad uvedl, se chtěl na věčnou kruciátu třeba věčně vybodnout. Servantes: "Než... jmenujeme infiltrátora... a vyhlásíme nepřátelství..." Robin: "J-" Siegfried: "Sir robin se nebojí říct, že byste si to měl ještě promyslet a čelit tak strašlivým následkům!" Ashtonius: "Co je na infiltrátorech špatného?" Guy: "Jsme rytíři! Nic tak zbabělého není hodno našich odvážných srdcí!" Anonymous: "Občas se divím, že vám ještě po desítce milénií s tímhle přístupem zůstávají v hrudníku..." Ashtonius: "To dokazuje..." Anonymous: "Jo, chaos sucks!" Servantes: "Zkrátka... oni jsou loajální kapitula, můj pane. Napadnout je bez důvodu... by byla hereze a i s důvody..." Siegfried: "Na to by si netroufl ani Helbrecht...za střízliva." Loren: "V tomhle je škoda, že se naši primarchové třeba nepoprali..." Guy: "Nebo po nás nezačali třeba střílet..." Loren: "Ale zase... je to levnější, vemte si, jak moc musí andělé platit za své hříchy, sem to viděl v hospodě a fakt by to nešlo utáhnout..." Servantes: "Zkrátka, máte řádný důvod pane? Čím bychom tento... akt mohli obhájit?" Ashtonius: "Nestačí "z principu"?" Servantes: "Nikoliv! Loajální duch potřebuje řádnou záminku..." Loren: "A stačí řádně praštěná?" Anonymous: "PRoč nestačí z principu?" Servantes: "No..." I kaplan je občas v úzkých. "Z principu!" Anonymous a Ashtonius: "To dává smysl!" Siegfried: "Zkrátka... čím odůvodníme... to nepřátelství, můj pane?" |
| |
| Ehm... "Zkrátka... oni jsou loajální kapitula, můj pane. Napadnout je bez důvodu... by byla hereze a i s důvody..." Takže mé bačování začíná mít první problémy. Třeba, že jaksi nemohu udělat naprosto cokoli, co se mi zlíbí protože mí podda.... tedy BRATŘI jaksi mají taky vlastní názory, svědomí a takové ty další věci! Řekl bych taky že vlastní rozum - ale rozum a templáři,m to už mi nějak nejde dohromady, takže bych o tom pomlčel. "Zkrátka, máte řádný důvod pane? Čím bychom tento... akt mohli obhájit?" "Nestačí "z principu"?" TO JE MŮJ BRATR, VÁŽĚNÍ! "Nikoliv! Loajální duch potřebuje řádnou záminku..." "Zkrátka... čím odůvodníme... to nepřátelství, můj pane?" No a najednou je konec hádky a všichni se dívají na mě. "Oni totiž...." Co oni vlastně? Pretty marína od začátku existence Impéria neudělala prakticky nic, co by bylo hodno zmínky, nebo záznamu. "V jejich kapitule je..." Chvilka paniky. "TO PRÁVĚ MUSÍME ZJISTIT! PROTO BUDEME INFILTROVAT!" |
| |
| Loajalita především a u Hádese dvojnásob Zatímco se ti bratři, kteří jsou ještě schopní trochu uvažovat, snaží předložit širší náhled na věc, někteří další se topí ve vlastních starostech. Některé rozbolela z tak rychlé výměny slov hlava, jiní jako Loren počali něco žužlat nebo pít a ti šťastnější si prostě vyndali hračky a jali se zabíjet čas do dalšího zvolání "za Císaře", které si bude vyžadovat nejen skandování, aplaus ale i tu trochu pozornosti, jež jsou schopni ze sebe dostat. To vše se ovšem netýkalo bratra Hádese, jenž se topil zrovna ve své noční můře. Cítil se zrazen, že zrovna jej hodláš předhodit k Mírovi arci heretikovi a nepříteli poloviny Cháronské krve, jež mu koluje v žilách! Tonul tak moc, že dokonce přemýšlel, čistě proto aby zůstal loajální, o herezi! Patrně k Alpha legii, aby mohl zůstat i nadála zaměřený na svou osobní Krutorovitou nemesis! "TO PRÁVĚ MUSÍME ZJISTIT! PROTO BUDEME INFILTROVAT!" A náhle, všechno začalo dávat smysl! Tedy až na ty nesmysly, že nestačí princip a infiltrovat se nebude! Přeci teď Maršál řekl, že jdeme s dobou a hlavně... on... jak se ukazuje, je takový génius, že může být klíčem k porážce Krutorů! Vždyť i to převelení rázem zapadá! Není to tak, že by chtěl někoho předhodit lvům, tedy spíše meal bearerům, ale získat cenné pojítka. "Můj pane!" Nastalé ticho rázem přehlušil tento výkřik, čímž si vysloužil rázem pozornost. "Klaním se před tvou moudrostí, protože jen mysl požehnaná císařem..." Pomalejší bratři po uslyšení slova "císař začali skandovat jako o život! "...ehm, mohla odhalit pojítko mezi pretty marínou a Krutory!" Loren: "Ale Mirek říkal, že je nemá rád!" Hádes: "Je to Word Bearer!" Servantes: "No a? Vždyť vaří dobře..." Anonymous: "On je taky chao... teda je to kacíř!" Servantes: "Vážně? U císaře, ale ty řízky teda dobrý má!" Siegfried: "Chaosisch Schnitzel, auch Schnitzel!" Hádes: "Je kacíř! To je přece důležité ne?" Servantes: "Každopádně od něj si bere jídlo půlka impéria..." Hádes: "No právě! On je používá k tomu, aby si podmanil celé jídlo galaxie a pak, až nebudou Chároni jenž by ho zastavili, tak nás nechá vyhladovět!" Servantes: "Nebylo by lepší poslat Robina, ať zabije Krutora?" Všichni: "Robin se nebojí mnohým krutým smrtěm z rukou ukrutného krutora! Robin je ten pravý! ROBIN! ROBIN! ROBIN!" Robin se nadšeně netváří. Hádes: "Zlo musíme vykořenit... proto přísahám, že při svém působení jako kuchař odhalím všechna jeho tajemství! A přinesu důkazy o jejich anti-chároním spiknutí!" Servantes: "Takhle jste to myslel, maršále?" Dosti tázavý pohled a naprosté ticho tvých bratrů. |
| |
| Co dnes dělá císařenstvo v pracovní době Měl jsem vědět, že cokoli zde řeknu, zůstane jaksi... nepochopeno tím správným směrem. Je to poměrně frustrující, ale vzhledem k tomu, že zde, jakožto nejvyšší maršál černých templářů hodlám prožít tak jaksi zbytek svého života, který, pokud se nevydám do nějaké bitvy, bude teoreticky vzato až nekonečně dlouhý, asi bych si na to měl jaksi začít zvykat. Takže Hádes pochopil špatně tu věc s infiltrací. Místo pratty maríny chce infiltrovat Krutory. Můžu jen doufat, že se Míra nikdy nedozví, že jsem jeho jméno nechtěně spojil se jménem jeho nejnenáviděnější kapituly. Ach Míro... kdybys věděl! Vést gastropodnik mi náhle přijde jako ta nejjednodušší věc na světě! "Takhle jste to myslel, maršále?" Inu, být Felicitas Krutorová, asi zařvu "kurva ne!" Ale že já nejsem... "Bratře Servante... si." nejsem asi jistý, jak se to skloňuje, ono skloňování některých jmen je přinejmenším ošemetné, jak by mohl potvrdit Loren, který mi občasně říká Athaniususi! "Ne, takto jsem to..." pohled na všechny ty zklamané výrazy templářů, obzvláště pak Háda, mne přesvědčí o opaku. Musím to nějak... ZAOBALIT! Císaři, já už vím jak blbě ses cítil! "Ono totiž... samozřejmě, že budeme zkoumat i možné napojení Krutorovské= větve na prettymarínu... však také bratr Felicitas... vypadá skoro jako žena, že." Tiché odkašlání, které pak zakryje ještě tišší zamumlání že "ona to totiž je žena." "Ale ještě důležitější misi bude mít bratr Johan, který, s krycím jménem Kadeřník musí proniknout do nejuzších kruhů prettymarínského spiknutí. Vybaven hřebeny, laky, šampony a sadou na dělání gelových nehtů se vydá vstříc svému osudu a mateřské lodi "Třpytka," o které je všeobecně známo, že se v záři sluncí třpytí... což jaksi popuzuje naše dávné kamarády a bratry, blood angels, kteří si na toto třpycení... jaksi uzurpují monopol, díky Stmívání..." uvědomím si, že vlastně nenáme librariany, takže dodám, "... což je kniha." |
| |
| A tak se stalo! Znovu sis udržel atmosféru cool vůdce a to i navzdory drobným nezkušeným přehmatům v komunikaci se svými bratry. Inu v tomhle měl Helbrecht jednu velikou výhodu - byl ze stejného těsta jako oni, takže mu spousta jejich zvyků i neduhů zjevně byla vlastní. Co se týče těsta tvého, tka je možná o něco sladší a inteligentnější, ale ty to zkrátka - jak se ukazuje - zvládáš! Kdosi: "Co je to kniha?" Siegfried: "Část armoru!" Servantes: "To je stejná blbost, jako kuchat genoštěp nožem!" Loren: "Ona by byla lepší vidlička?" Anonymous "Spíš brčko..." Siegfried: "Nekecám, GK je nosí v armoru!" Servantes: "GK jsou psykerští mutanti!" Guy: "Ale ti neexistují!" Ashtonius: "Nechci vám kazit věčnou kruciátu, ale jestli neexistují GK, tak ani mutantní psykeři, proč tedy dál to... ehm... bojovat?" Všichni: "Protože se sir Robin nebojí umřít mnoha hroznými smrťmi při boji s neexistujícími mutantními knihami oplývajícími psykery a jeho odvaha nám dává sílu!" Servantes: "Takže... co z toho vlastně vyplývá?" Loren: "Já vím!" Dlouhý závdavek sava na posílenou. "Knihy neexistují a Athaniususův rozum je to... ON JE FAKT BEDNA!" A v davu opět vypukl jásot. Ponechme stranou, že patrně důvod k tomu byl fakt, že si každý představil bednu toho, co má rád. Každopádně Randomhláškus několika trefnými "for emperor" agitacemi vyburcoval na tvou počest hned dvě mexické vlny, prokládané tituly, které si dnes získal během pěti minut a asi ti do smrti zůstanou, jmenovitě: Athanius Moudrý, Athanius Velký Bednitý a kompromis předchozích dvou - Athanius Zabedněný. Dle lehkého šrumu se zdá, že ten třetí se líbí nejvíc, je pro všechny pochopitelný a na tvé soše, kterou při nejbližší příležitosti někde zhotoví a ztratí se to bude vyjímat. Servantes: "Jak pravil nejvyšší maršál! Kapitula míří vstříc nové epoše zaslepeného a bezohledného násilí! Tímto jsou bratři Joan a Hádes očima kapituly, které ukáží, kam naše pěsti dopadnou! Nebo... alespoň kam zrádnou Pretty marínu je třeba praštit jako první!. Pro císaře a Athania! Bez lítosti, beze strachu a bez soucitu!" Všichni: "Bez lítosti, beze strachu, bez soucitu!" Loren: "BEZ!" Anonymous: "A nezapomeňte si všichni povinně vyndat pretty marínu z přátel na helmbooku!" Servantes: "A nyní, prohlašuji ceremonii za uzavřenou, rozchod!" Zdá se, že to máš za sebou, tedy alespoň tu veřejnou část svého prvního dne v nové práci. Během pár minut tak můžeš vidět, jak tvé poslušné hejno černých templářských kačen poslušně míří do různých částí lodi, kde po vzoru svého intelektu budou páchat... zřejmě nějaké ty mariňácké blbosti. Co se týče význačných členů posádku, tak Siegfried šel dát krmení zvířátkům, uklízeč Loren sehnat nové saponáty, pač ty staré... asi vyschly, Ashtonius šel zachraňovat ty, co se po několika staletích stále dovedou ztratit na palubě lodi a Guy, Guy se šel učit psátl Kolem a kolem ti tu zbyl osobní strážce Robin, Anonymous za noťasem a Servantes, který tě hodlá zasvětit do dalších částí dne. Samozřejmě pak nepočítám věčně zapomenuté servitory a takové ty potřebné lidi k chodu lodi jako třeba navigátorku Esme Raldu. Servantes: "Vedl jste si znamenitě, můj pane! Mužstvo vás bude zbožňovat!" To je radost, že? "Věřím, že v podobném duchu se zapíšete dnes i u Imperial Fistů, protože přijede Vladimír Pugh a jak velí tradice, spolu s ním Dornova Ruka, páska původu, coca cola a popkorn. Bude to nesmírná čest!" Dost možná stejná, jako když dělal Hellbrecht dívku v tanci Vladímirovi! |
| |
| Vláďa Puk? "A nyní, prohlašuji ceremonii za uzavřenou, rozchod!" S klidným svědomím si mohu říci "díky bohu." Upřímně, doufám, že tyto ceremonie zde nebudou moc časté, protože mám pocit, jako by mi samotná blbost templářů a jejich přítomnost v tak hojném počtu jaksi užírala mé mozkové buňky, jednu po druhé. Nyní si s klidným svědomím můžu zalézt do své maršálské kajuty, zapnout si svou maršálskou led televizi a spokojeně chroupat nějaké ty maršálské dobrůtky, nejlépe pak MARŠmallow! Pokud se dodávají i ve více velikostech, nepohrdnu ani MARŠvelkow! Jsem spokojen! "Vedl jste si znamenitě, můj pane! Mužstvo vás bude zbožňovat. Věřím, že v podobném duchu se zapíšete dnes i u Imperial Fistů, protože přijede Vladimír Pugh a jak velí tradice, spolu s ním Dornova Ruka, páska původu, coca cola a popkorn. Bude to nesmírná čest!" ...jsem spokojen jen do doby, než mi Servantas zkazí celé mé plány na dnešní den. Mé chroupání dobrůtek jaksi NEZARHNUJE nutnost se dělit s chaptermasterem našeho first foundingu! Ani s tou nenechavou žlutou rukavicí s kouskem hnijícího masa! A to, že přiveze popkorn? To je jen malá náplast na způsobené strasti! Kdyby přivezl alespoň striptérky a aklkohol! Ale on ne! KOLU A POPCORN!!! "No... já totiž..." Začnu se vymlopuvat, ale zdá se, že Servantes neustoupí ani o krok. Alespoň se tak tedy tváří. "Velmi... se na Vladimíra těším..." Nervózně se zavrtím. Třeba stihnu alespoň pár bonbonů o samotě! "...v kolik přijede?" ...a pak je tady ještě jedna věc, která mne trápí. "A... mám očekávat ještě nejaké... plány na dnešní den?" Protože bych své maršálské posezení u televize mohl prostě... odložit na večer! |
| |
| Taky mu můžeš říkat kotouč nebo Touš "...v kolik přijede?" Na základě tvého zlotřilého dotazu pak Kaplan, jako jeden z malá čtení schopných na lodi, zamžourá do diáře, aby mohl pokračovat. "Večer, můj pane. Plus mínus nějaké to milénium v případě špatné odbočky ve warpu..." Což se tak nějak tu a tam stává a to nejen bezejmenným hrdinům! "A... mám očekávat ještě nejaké... plány na dnešní den?" Servantes neváhá a zpívá jako kanárek. Na štěstí pro všechny v okolí pouze metaforický! "Odpoledne vás taktéž bude chtít vidět atašé z Raven Guardy, kvůli... nějakému příbuzenství. Upřímně tomu moc nerozumím, protože jejich primas byl proti tomu našemu bimbas... ale i tak trval na schůzce." Rozhodí rameny v jasném gestu, že tohle tvůj kaplan prostě nechápe. Ono se mu není ani proč divit, protože i příčetnější než templáři se mohou ztratit v tom, že Dornově kapitule šéfuje potomek Fulgrima, který částečně vyplodil rekruta Raven Guardy. Je to... zkrátka takové rodinně poutavé, že? "Do té doby budou na pořadu dne zejména nahrané pozdravy od těch maršálů, kteří nemohli dnešní den oslavit spolu s vámi a samozřejmě snídaně." Další kontrola diáře. "Pokud zbude nějaká volná chvilka, tak bychom ji mohli využít k plánování budoucích tažení... nebo pro vaše poradní okénko, ať snížíme Váš skluz, který činil dobrý týden před vaším zvolením 17894 hodin." |
| |
| hmmm Takže Pugh přijede večer. S trochou štěstí bych do té doby, vezmeme-li v potaz, že je prakticky ráno, mohl jaksi stihnout vše, co stihnout chci. Možná si k tomu dát i nějaké to přeslazené kakao, do něhož marshmallowíky můžu naházet a vypít! Následně ale Servantes dodává, že přijede taky Raven guarda. Takže kakao jaksi nepřipadá v úvahu! kvůli... nějakému příbuzenství. ZACUS!!!! Je jasné, že ač Servantes asi pojem o příbuzenství nechápe a snaží se jej vztáhnout na primarchy... já v tom mám jasno, o co jde. Zacus je totiž můj syn. Nejsem si už jistý s kým ho mám, nicméně mi svého času dokázal dosti znepříjemnit život, když po mě neustále vymáhal alimenty, které jsem roky a roky neplatil. Od doby, co jsem se vrátil k templářům a přestal pracovat pro BLBy, (i když jak se to vezme, že!) tyto pohledávky za mne platí kapitula, takže bychom měli být oba spokojení. Co po mně tedy Zacus může chtít, to je mi záhadou - ale předpokládám, že to nebude nic hezkého. "Do té doby budou na pořadu dne zejména nahrané pozdravy od těch maršálů, kteří nemohli dnešní den oslavit spolu s vámi a samozřejmě snídaně." Ach bože... "Tak do toho, ať to mám rychle za sebou... a můžu se jít nasnídat." Následný výčet mého skluzu mi jasně dá najevo, že maršálské posezení bude ještě dlouho pasé. Maršálování je ale pruda! |
| |
| Nezdravé pozdravy? "Jako první tu můžeme přehrát zprávu od maršála Casanovi, pána lodi Prznitel, třídy penerator." Po chvilce zápolení s technikou a prostého poprošení Anonyma se tak daří zapnout dle Servantese ten "pekelný stroj" a vidět zprávu. Holografický projektor nejprve vymodeluje mnohem skromnější můstek mnohem menší lodi tvého... služebníka, který navzdory veškeré snaze patrně vždy bude v tvém stínu. Jak profesním tak i... co se týče jeho mnoha koníčků, které se místy neliší tak moc od těch tvých. Tím se rozhodně nemyslí zvířátka, jež chová Siegfried! Casanova:"Buď zdráv, můj pane!" Těžko říct, jestli za to může nový šampon, ale i tenhle chlapík při zmínění tvého jména padne na kolena."Jako maršál ti tímto skládám hold a přísahám věčnou věrnost, jakožto muži, jenž je nejblíže světlu císaře a ještě blíže klínům slečen, na které padne jeho zrak!" Zdá se, že máš fanouška! "Příjmy, prosím, mé nejhlubší omluvy, že nemohu všechny pocty vůči tvé osobě vykonat osobně. Jako důkaz upřímnosti těchto slov mířím k věčnému křižáku, abych ku tvé slávě přispěl několika dary a jedním..."Uchechtne se. "...příslibem ohromného vítězství!" K obrazu hovořícího Casanovi se přidává ještě jeden mariňák, který drží v rukou nějakou eldarku. Vypadá poměrně mladě, ačkoliv u nich nikdy jeden neví, má hnědé vlasy a zelené oči, zbroj Swooping Hawků a zjevně na lodi fanatických templářů asi i problém. Mariňák: "Klekni." Eldar: "Bylo by mi to mnohem víc sexy, kdybys na mě nemířil tou zbraní.." Mariňák: "Dělej" Eldar: "Úchyle" Drobným šťulcem ji rázem pomáhá kleknout taky."Notakjono!" Casanova: "Tenhle válečník aspektu..." Eldar: "Technicky vzato jsem válečnice" Jet Li: "Eldar jsou všichni baby!" Casanova: "...bude klíčem k tvému ohromnému a prvnímu triumfu! Nuže zajatče, představ se!" Eldar: "Ani za boha! A že mi jich máme fakt málo!" Lusknutí prsty a nějaký... chvat rázem mění situaci a tak dívka se slzami v očích povolí."Athaniel dcera Taldeer, z Biel Tanu." K tomu lze říct jen to, že věk patrně na dobu, kdy jsi ještě s Taldeer byl má, ovšem ona se ti - ač jsi měl čas se s ní od jisté doby vídat jen jednou za pár let - rozhodně nikdy nezmínila, že by kdy nějaké dítě měla. S tebou, bez tebe... vůbec. Casanova: "Jak ráčíš slyšet, můj pane! Brzy se podovolí výslechovým metodám a pak, pak budeš moct začít psát historii císařství na troskách tohoto velkého cizáckého světoletu! Slavné vítězství pro slavného vůdce! Mimochodem, ten bratr, co ji drží je Jet Li - z výměnného pobytu od White Scarů a abych nezapomněl, moc toužil po souboji se slavným Robinem... Nechť tě císař provází, nejvyšší maršále!" S tím tvé první blahopřání končí. Poslední, co můžeš vidět je, že jejich loď dle odhadů přiletí dnes večer. Patrně o chloupek před pukem značky Vladimír. |
| |
| OMG NE! Tehdy rek, náš maršál drsný, zjistil hroznou novinku! Cassanova, prasák hnusný unes jeho dcerunku! .................... výňatek z Athias, Autor Homér "Jako první tu můžeme přehrát zprávu od maršála Casanovy, pána lodi Prznitel, třídy penerator." Ach jo. Ze všech těch vymatlanců, zrovna Casanova. Já absolutně nechápu, kolikrát mu mám dokázat, že na to, aby byl nový já, na to prostě nemá a mít nikdy nebude. Jeho chabé a marné pokusy, které stejně vycházejí většinou z knihy "jak jednat se ženami," kterou jsem napsal JÁ a nepřinášejí tedy nijakou inovaci, mě už opravdu nebaví pozorovat. Vlastně mě s ním nebaví ani mluvit. Ani se na něj dívat. "Jako maršál ti tímto skládám hold a přísahám věčnou věrnost,.... ...jasně jasně, blablabla... tak už ten přenos ukonči a já se půjdu nasnídat! abych ku tvé slávě přispěl několika dary a jedním... příslibem ohromného vítězství!" Na malou chvíli mě napadne, že možná Cassanova není takový marňous a že mi poslal ty vysněné striptérky - ale jen na chvíli. Zaprvé jsem swooping hawkům nikdy nijak zvlášť nefandil a dávám přednost striptérkám v oblečku baanshee... a zadruhé - POČKAT... nevypadá ona...? A pak, ve chvíli, kdy se poté, co ji dal mariňák facku, představí, mi to všechno dojde. ."Athaniel dcera Taldeer, z Biel Tanu." Tohle ksakru není žádná striptérka (tedy doufám, protože...) ONA TO JE MÁ DCERA! A pak mě napadne, v šoku ještě jedna věc. Já mám další dítě? A obě dvě je uvidím DNESKA? Je to zapeklitá situace, přičemž je třeba si urovnat priority. Za normálních okolností bych se na to vykašlal a nechal ji si poradit. Velká už je dost, Cassanova si říct dá a je dost hezká na to, aby ho nalákala do postele a potom rozmasakrovala! Ale... inu, nemůžu to riskovat, už kvůli Taldeer raději ne! ...Slavné vítězství pro slavného vůdce! Mimochodem, ten bratr, co ji drží je Jet Li - z výměnného pobytu od White Scarů a abych nezapomněl, moc toužil po souboji se slavným Robinem... Nechť tě císař provází, nejvyšší maršále!" Cassanovo, ty hade! "Můj drahý... ehm... bratře." Možno přeložit jako "ty čůráku v tom černém brnění... "Pokud protï tomu nic nenamítáš, a věřím, že rozhodně nic namítat nebudeš, protože, ehm ehm... jsem tak trochu tvůj maršál a hned po Císaři šéf numero uno, rád bych se výslechu této... ehm... dámy... účastnil osobně. Také mi zde přijede jedno atašé z naší bratrské kapituly a já, hnán srdečností mě vlastní, bych si přál, aby se i oni podíleli na velkém vítězství, pro slávu Císaře." |
| |
| Dcerka v nesnázích Cassanova je tvým rozhodnutím viditelně zaskočen, nic méně - jak si sám neváhal zdůraznit - jsi ty ten, kdo má tenhle cirkus na povel. Takže zkrátka s vědomím, že ty jakožto krotitel tupé dravé zvěře rozhoduješ o tom, kdo dostane nažrat a kdo ne. Zkrátka nakonec jen souhlasně kývne a vydá ze sebe nucený úsměv s vědomím, že když to rozhodneš ty, tak se hold budou muset templáři o slávu, čest a případné svobodné slečny z crafworldu dělit. Cassanova: "Nechť se děje tvá vůle, maršále!" Vše je doplněno hlubokou úklonou a tichým uchechtnutím bratra Anonyma hlásající to, že tady se jiná vůle dít nemůže. A to nejen proto, že se tahle mozková aktivita vyskytuje zde v tak řídkém počtu. Jet-li:"Užívej si poslední minuty, xenossko. Pak ty i tvůj lid za všechno zaplatíš!" Athaniel: "Umm... když je řeč o placení, máma má prachy!" Cassanova: "Co to znamená?" Servantes: "FOOLISH XENOS MINDGAMES!" Athaniel: "Chjo, tak o tom máma furt mluvila..." Anonymous: "Je to fráze ze slabikáře." Inu v chudších a méně vznešených frakcí mívá mamka ve slabikáři mísu. Samozřejmě s výjimkou gardy, kde má leda tak cedník, který necedí! Servantes: "Jak ses naučil eldarsky?" Cassanova: "Jak jsi přišel na tu... slab... tu věc a co sakra je?" Anonymous: "S požehnáním císaře, googlu a jeho translatoru!" Cassanova: "Jo, to dává rozum..." Samo sebou, že tomu rozumí asi stejně jako tomu slabikáři. "Zkrátka cizačko, jak jsem řekl, zaplatíš!" Athaniel? "To... mi nepřijde umm... moc správné, víte..." Jak tam tak klečí, tak lehce změní pozici, aby si normálně sedla, složila nožky hezky pod sebe, naklonila hlavu a vrhla směrem k tobě velmi, velmi smutný pohled zatoulané kočičky. Nešťastné sexy malé milé zatoulané kočičky. Pokud znáte Taldeer a správně jste tipli, že je to Sweet-icebreaker č. 4 pro ožehavé situace, tak máte tři body. Pokud jste jen tipli, že je to očíslovaný pohled, i tak se můžete pyšnit bodíkem a pokud cokoliv jiného, ale za to lehce sexistického... tak... že jste sympatičtí dva a půl! A pak, jako by ta esence sladkého mládí nemusela dojmout, začne zpívat a to narozdíl od své maminky fakt dost dobře! "Za každou chvíli eldar platí víc než se vám může zdát a z jedné nekonečné války míň než málo nás jen zbývá. Proč vůbec osude mi tvrdíš, že ještě my můžeme vstát... Eldar už nebude tím, čím býval, tomu neuvěřím... Vždyť jsme pro vesmír vším, my jsme světlo a stín, krásných úspěšných - nás je pár. Řekni, co proti máš, proč tak chováte zášť. Proč když přestanu zrazen se cítíš? Jen protože na vás palba lítá, když z velké dálky smích náš zní. A kouzla neskutečná moc nebezpečná, nás posledních. Za každou chvíli eldar platí víc než se vám může zdát a z jedné nekonečné války míň než málo nás jen zbývá. Proč vůbec osude mi tvrdíš, že ještě my můžeme vstát... Eldar už nebude tím, čím býval, tomu neuvěřím. Občas jsme vini tím, že z měst stoupá jen dým, taky jsme piráti, jak víš! Ať berou monkeigh ztečí, ať jiné rasy brečí, proč pochopení tak málo vídám. Jsme hodni zajisté božské lásky, Slaanesh na ní už vypsal velké sázky. Slova jsou zbytečná, duše ohrožená, v kamení. Za každou chvíli eldar platí víc než se vám může zdát a z jedné nekonečné války míň než málo nás jen zbývá. Proč vůbec osude mi tvrdíš, že ještě my můžeme vstát... Eldar už nebude tím, čím býval, tomu neuvěřím. Za každou chvíli eldar platí víc než prostě můžem snést. A vítr s deštěm ze zlých časů dávno smetl tajná přání. I věčnou válkou lidských frakcí zkáza má jen ke zkáze vést a každý ve štěstí nám jen brání... ...já nevím, co s tím. Za každou chvíli eldar platí víc než se vám může zdát a z jedné nekonečné války míň než málo nás jen zbývá. Proč vůbec osude mi tvrdíš, že ještě my můžeme vstát... Eldar už nebude tím, čím býval, tomu neuvěřím..." Co se týče zpěvu, jedno je jisté - není po Taldeer. Vlastně... více než o otcovství tvém by se vinou právě toho talentu, tedy skutečného talentu a ne jen představu sexu vyvolávajících pohybů na pozadí průměrného vydávání zvuků... by se zkrátka dala zpochybnit maminka. Servantes: "To bylo krásné..." Cassanova: "Úžasný zážitek! Neopakovatelný..." Anonymous: "Nahrál jsem to'" Servantes: "To je dobře! Až ji vyslechneme a zabijeme, budeme si to moc zopakovat... alespoň tedy ten zpěv." Cassanova: "Budu se těšit na tvůj triumf, maršále, zatím nechť ti císař žehná!" S tím a hledáním kapesníku dojatého kaplana tento přenos končí. Těžko soudit, jaký dojem zanechal tvůj... řekněme genetický štěp, ale třeba takový Robin působí dost dojatě. Dá se říct, že mu ten zážitek orosil čelo, nebo alespoň jeho heroický zápas s vahou obávaného meče! "Jinak tady info..." Anonymous ti rázem podá notebook k nahlédnutí s přehledným popiskem toho, co tvá dcera v poslední době dělala. Zde musíš asi smeknout před schopnostmi ex-alpha mariňáka, který je neuvěřitelný analytik. Nebo jako Lorgar a jeho hoši má dost dobrou fantazii, kterou umí slušně prodat! Podle pohybů z jejího účtu vyzjistil, narozdíl od Taldeer, že si tvá dcerunka tajně pořídila Banshee výbavu a dokonce se tomu věnuje stejně jako svému současnému aspektu a to i - podle srdceryvných statusů na helmbooku - přes její výslovný zákaz. Spolu s psychologickým profilem Taldeer tě pak ujistil, že jakožto mamča je těžce proti jakékoliv nemluvící hlasové činnosti své dcery s tím, že jí to jen zničí život. Nakonec ti taky sehnal informace o tom, jak se dostala do spárů Casanovi. Athaniel Je mi blbě, jsem sama v grav tanku a ze školního výletu mám kulový! "Englishiel" Too bad Farseer Miriabel Hlavu vzhůru, bude hůř Shael Dej mi pět minut a bude líp, se mnou to vypotíš! Mael Kecy v kleci' Firedragoni jsou teplouši! To se líbí Athaniel a Miriabel Shael Chceš flame? Dostaneš flame! (přidán výhružný trollface) Athaniel LOL! Skupina templářů se sem dobývá v domnění, že jde o zmrzlinářský vůz! Betray Or Retreat LAMY!!!!! Farseer Miriabel Kdopak říkal, že bude hůř? No? No? Chci vidět své jméno! Athaniel HELP! Jejich velitel - masivní kokot! To se líbí Anonymous a 324 přátel Shael Hm... to bych taky chtěl... Mael Vole! Ona myslí, že je kokot a ne, že má kokot! Farseer Miriabel Tohle nemá smysl... tady je z téhle diskuze regulérní spam! Zkrátka a dobře, pokud můžeš alpha mariňákovi věřit, tak si právě zjistil, jak moc udatný boj Cassanova o tvou dceru svedl. |
| |
| Dcérka se chystá na smrt Uzamknutá cela nevěstí nic dobrého, zvláště když je vaším vězením zrovna na lodi "Prznitel" a vy jste teenka nejen k nakousnutí, ale přímo k sežrání. Minuty, možná i hodiny se vlečou a jsou skoro tak nekonečné, jako předchozí návrhy samotného Casanovi ohledně toho, že by mohl využít svůj vliv a prodloužit vám život o tolik dní, kolik s ním strávíte nocí. To je samo o sobě nepřípustné! Už proto, že výchova Taldeer proběhla řádně a vlastní dušička plně chápe, že pokud se mamince sen o princi na bílém jetbiku nesplnil, tak jen proto, že tam někde čeká na její dcerku, to dá přece rozum! "Tvé věci, xenos, jak sis přála" Hlas patří mariňákovi, který rázem položí na zem úhledně složené příslušenství banshee. "Ehm... děkuju..." I přesto akt, řekněme solidarity si jej nelze plně užít, ne s vědomím výslechu něčím, co má být vyšší formou bratra Casanovi! Zběžný pohled ovšem ukáže, že kromě zbraní... chybí ještě důležitá část setu, která obvykle není k vidění na první pohled, ale i nejmenovaný představitel slavného rodu Ypsylonů z Alaitocu svého času poznal, že tangáče k tomu prostě patří. "Umm... ono... to nějak není všechno..." "Bratr Casanova a jeho pobočník veterán deathwatch bratr Úchylus zabavili pozdeřelé předměty." "A můžeš mi říct, jak moc nebezpečné asi můžou být?" "Můžeš uškrtit i s jednou nití, natož se třemi-" Lhostejné pokrčení ramen. "Tomu věříš?" "Ne, věřím v císaře a černý trh." "Ten černý trh... tam si jako templáři vyměňují věci?" "Nejen my...je to složitější, ale v podstatě si vyslovila správnou definici." Nastává trapná chvilka ticha, kdy templář pozorně kouká na eldarku a eldarka na něj. Být to anime, tak by patrně každé takové to... jejich nechápavé mrknutí doprovázel i nějaký ten praštěný zvuk, načež by utichlo i to na pozadí by proletěl nějaký pták nebo něco takového. "Ty... musíš se furt dívat?" "Dal jsem své slovo maršálovi" "No alespoň, že to nenatáčíte" Tichý vzdech a ruce začínají pracovat na tom, aby se zbroj swopinghawka dostala pryč. "Bohužel, xenoss, helma je požehnána nahrávacím zařízením" "Děláš si srandu?" "Nikoliv. Proč prostě nezůstaneš v tom aspektu, ve kterém jsi?" "Já... víš... tenhle aspekt moc lidí nebere vážně. Každý se v něm zdrží jen na skok a v podstatě nestojí ani za to, aby si z něj dělali fóry." Smutný pohled č. 43 "Doufám v pochopení a pokud se do mě zamiluješ a pustíš mě ven, bude to fajn." Bohužel ten, jak by řekl nejmenovaný klasik - jen polechtal pancéř. "Já chci umřít jako banshee, tím jsem vždycky chtěla být." "Proč?" "Baví mě hopsat!" Gumídek 40k je trochu podivný pohled na smrtící válečnice, přesto v našich možnostech akceptovatelný. "Jen máma je furt proti, si myslí... že žeru Lucku Bilou...a že zpívání jen ničí životy." Ačkoliv je více než jasné, že každá dívka jejího věku má srdce jen pro Enriqueho! Navíc lpění na této výstroji má ještě jednu dokonalou výhodu - pokud se sesypete a začnete kvílet jak malá holka, všichni to budou brát tak, že jste dostála cti svého aspektu, nikoliv jako potupu! "Tvá máma má pravdu." "Tse, co ty o tom víš!" "Jen to, že když zpíváme litanie, tak životy ničíme." "Monkeigh, víš... tím je myšlen vlastní život..." Unavený tón dává najevo nelibost. "Zkoušelas někdy překvapivě v utajení zaútočit a zpívat při tom chvalozpěv císaři? Věř mi, mnozí si ho zničí do smrti." "Ty... mariňáků... nepůsobíš tu moc spokojeně... hele mohli bychom..." "No retreat, no surrender!" "Jako Retreata znám z vyprávění... ale..." "Neuteču ani tě nepustím. Vytrvám v naději a budu se za ní modlit." "Za co?" "Že nám už nebudou velet diletanti jako Casanova, že už se na nás nebudou dívat ostatní skrze prsty, že nebudeme už nikdy potupně muset sedět jen na zadních místech Rhina! Modlit se za naději, že náš nový vůdce přinese svěží vítr změny a že si my, černí, uvědomíme, že pro to všechno musíme začít u sebe!" "Ty jo! Bych nevěřila, že je mariňák schopný vyplodit tak dlouhou a souvislou větu! Bravo tomu, kdo tě to naučil tak pěkně recitovat!" Obdiv zkrátka musí ven. "A s těma předsudkama, taky je nesnáším! Hele, jak se vlastně jmenuješ? A řekneš mi něco o Athaniovi?" "Athanius je vše, čím není Casanova." "To zní dobře, a co ty?" "Mé jméno astarta je Luther, nebo toužíš po tom, co jsem nesl jako císařem nevyvolený smrtelník?" "Všechna" "Martin Luther King" "Ty jo, to si zapamatuju a přidám si tě na helmbooku, jestli tedy přežiju! Díkes!" |
| |
| no, bude třeba s tím něco dělat... Ach, má dcera zpívá! A musím uznat, že je rozhodně po mně, protože já zpívám jako koupelnový bůh, zatímco Taldeer je místy ještě horší, než Britney Spears. Ač se jí musí nechat, že i přes veškerou hrůzu, je na tom stále lépe, než takový Justin Bieber... "Budu se těšit na tvůj triumf, maršále, zatím nechť ti císař žehná!" "Tobě také, Cassanovo." Naser si ty grázle - až s tebou skončím, nevezmou tě ani u Mortariona, to ti kurva slibuju! Rázem je mi také podán notebook, na němž je otevřen Athanielin facebook. Dal bych si na tu stránku bookmark, ale nemohu ze dvou důvodů - jednak se to nesluší, aby rodiče na sociálních sítích špehovali své děti no a druhak by bylo v tomto postu příliš mnoho booků. Kdo - JE - SAKRA- SHAEL? Není má dcera příliš mladá na to, aby s někým něco vypocovala? Kamarádí se s nějakým Retreatem? Ne, proCísaře, odkud. Retreati jsou tak trošku podivíni... Po chvíli se mohu uklidnit, hlavně pak díky faktu, že Shael bude evidentně přiteplený, takže má dcerka je v bezpečí. Ne tak u Cassanovy! "Ostatní gratulace prosím jindy. Chci jíst, chci si dát kakao s marshmallow, chci si promluvit o samotě se svým bra.... s ASHTONIEM... a pak chci uvítat Ravenguardu." Tak pravil maršál. |
| |
| Ashtonius bratr jež je pravým bratrem! V temnotě daleké budoucnosti 41. tisíciletí je jen válka - nelítostná a zuřivá. Je všude, chladného vesmíru, nespočitatelného množství planet, zuří v myslích jedinců, srdcích válečníků a dokonce i v tmavém rožku ohromné bitevní bárky "Hvězdný křižák". Ačkoliv zde jde spíše než o boj za nebo proti císaře o soukromou kruciátu vyhnout se všemu, co jen vzdáleně připomíná skutečné povinnosti. Bratr Ashtonius si zkrátka našel nový způsob, jak se vypořádat se změnou stran o čemž svědčí i v pořadí asi druhý zničený khornův minion ponejvýše připomínající vepře a to skrze tzeenechova mutanta pro změnu evokujícího ptáka. Angrydemons jsou i v kabátě impéria stále dobrou oddechovkou! Bohužel i tato svatá chvíle templářského rozjímání bere za své zazvoněním telefonu. Ashtonius: "Nevím, kdo volá, ale žádné pilule fakt nechci." Anonymous: "Volá povinnost..." Zde se projevily bleskové reflexy astarta, které zavěsily tak, jak to snad nedokáže žádný obyčejný smrtelník. Pozornost se poté asi na vteřinu vrátila ke hře, dokud se sama nevypla a display nezačal přenášet obraz bratra Anonyma. Ashtonius: "Co blbneš, vole-brácho?"/Jde po nás alpha, finanční úřad nebo je výplata? Anonymous: "Co blbneš ty, vole-bráchoježjsipravýmvolebratrem!"/Víš, jak máš ten titul? Tak výplatu nedostaneš, jestli se podle něj nezačneš chovat. Ashtonius: "Máma mi říkala, že nemám mluvit s cizími lidmi..."/Technicky vzato jej naplňuji už tím, že dýchám a žiju, soráč, bró! Anonymous: "A když ti řekne skoč z okna, tak to taky uděláš!"/Děje se něco, co může sakra blbě dopadnout, pokud nic neuděláš. Ashtonius: "Ne... i když... sakra je to máma... co bys ji řekl ty?"/No ale to... sakra můj brácha... a nemůžeš mu pomoct ty? Anonymous:"Jestli to fakt chce, tak ať to napíše do konzole..."/Chce pomoc od tebe, výslovně si to přál! Ashtonius: "Dobře... dorazím jak to půjde..." Anonyous: "Ok. Vem s sebou kakao a marshmallow." Ashtonius: "Proč?" Anonymous: "Bratře templáři, to poznáš." Hovada templářský, to špatně pochopili... |
| |
| K snídani sladkosti, kakao a problémy Celá ta maršálská záležitost má jednu nespornou výhodu a to, že dodává frázi "přání je mi rozkazem" úplně nový rozměr. Dokonce i kaplan v bodě, kdy přišlo na snídani neprotestoval a řekl a taktně oznámil, že tě plně chápe a tak se ten čas ukrojí z tvé denní dávky spánku, načež dle tvého rozkazu spolu s ostatními vyklízí můstek. Během několika minut, máš tak čas přemýšlet o spoustě věcech v absolutním klidu, který ruší jen dva vyhlášené bojové poplachy. Pokud si dáš tu práci a zapneš interkom, tak zjistíš, že tvá snídaně dostala punc BT. Vzhledem k tomu, že v lodních zásobách je trochu bordel, pokud nejde o tekutiny a kuchaři na lodi nemají úplně dokonalé znalosti - s výjimkou talentovaného Háda, jehož si ovšem předhodil Krutorovi - tak... není jisté jak to dopadne. Bitevní bárku opustily po tvé objednávce totiž hned čtyři křižníky plně naložené astarty tvé kapituly - Zbožný Plenitel, který se dle tvého rozkazu pomýleně vydal dát jakési planetě Kaka toužebné K.O., Soucitný Trýznitel Kacířů - který ač má trochu ironicky prošlou STK vyrazil splnit rozkaz tedy učnit marš do systému Mallow. Plavidla Požehnaný Notor a Čestný Kleptoman jim pak poskytují podporu. Nakonec ovšem to není tak zlé a ukazuje se, že jsou v kapitule pořád chytří lidé. Třeba taková posádka Furibundus Talpa tvého "oblíbence" Lancelota řekla, že rozumí a vzala ztečí první ex-chaosfour, na který narazili. Škoda, že tenhle výkvět kapituly vzhledem ke vzdálenosti dorazí zhruba za osmnáct týdnů. Jestli se neztratí ve warpu... a jestli nevyzvou marshmallow na souboj. Oni jsou templáři na čest svých maršálů docela hákliví. "Volal jsi, vole bratře maršále Athanie?" Těžko říct, jestli se Ashtonius směje tomu, jakými výpravami hodláš hned první den své služby vejít do dějin a nebo má prostě dobrou náladu tolik nesouvisející s tím, že ty za tenhle cirkus neseš zodpovědnost. "Já, vůl bratrkterýjepravýmbratrem Ashtonius, jsem přišel na tvůj rozkaz..." S teatrální úklonou jsou jasné tři věci. 1)Jestli tě chce ze startu rozveselit, jde na to špatně 2)Má požadované mlsky včetně obřího... budeme se držet tématiky tak Kakaového grálu z něhož ještě stoupá pára. 3)Dělá si z tebe fakt prdel! "Čím... ti můžu pomoct?" Nic méně zvážní, položí věci na stůl a pak si tak trochu proti všem etickým normám prostě dřepne naproti tobě. |
| |
| Můj brácha má príma bráchu Zdá se, že můj bratr je ještě větší troll, než jsem si původně myslel. Samozřejmě, že Alfa zaměstnává hlavně trolly a podobné vysírače, odkojené na 4chanu - ale stejně jsem netušil, že můj vlastní brácha, TEN brácha, co neustále hulil a ztrácel po vesmíru auta, přičemž jej údajně stihl jednou i omylem zachránit jakýmsi převaděčem spojitosti... prostě jsem si nikdy nemyslel, že bude řazen mezi tři nejchytřejší lidi v kapitule - z nichž jsem jeden já a druhý bratr Anonymous. Je to poměrně smutné, jen co je pravda. Ještě, že má alespoň to kakao. S Kakaem jde všechno líp! "Čím... ti můžu pomoct?" "No to si právě nejsem jistý." utrousím lehce nespokojeně a zkontroluji, zda jsme sami. Ono je to vlastně jedno - i přes to, že neovládám Alpharijštinu, nejspíše stejně nikdo tady na lodi nedokáže pochopit víc jak tři rozvité věty za sebou. "Podívej, ty víš, že nejsem svatý. I přes to, že mě označují za vtělení Císaře - což, oba víme, je pěkná kravina, protože zlatá mi nesluší. Dej sem to kakao, seš nejlepší..." Natáhnu se po grálu. Poté, co se řádně napiju a spokojeně si otřu rty, můžu pokračovat. "To atašé z Raven guardy... to je bratr Zacus. Je to můj syn. Nevlastní. Vlastně vlastní. Nevím co chce, ale faktem je, že tady brzy budeme mít rodinnou slezinu - protože Cassanova drží jakožto rukojmí mou dceru." |
| |
| Můj brácha má prima bráchu! Tak bratr si není jistý! Za to já si jistý jsem, že bych pokořil rekord na angrydemons, nebýt jeho intervence skrze mého oblíbeného bratra Anonyma! Jak se záhy ukazuje v hovoru dále, tak tady by pomohlo jediné - návrat do minulosti, kde by si musel jakožto lojalista uvědomit, že emperors protects není záležitostí jen modliteb, ale i stavu gumy. Co se týče svatosti... to je komplikované téma. Jakožto chaosák si o svatosti nemyslíte nic dobrého, takže zkousnete tenhle titul u jakéhokoliv pošahaného sluhy mrtvoly na trůně. Jako loajalista... to pro změnu zkousnout musíte! "To atašé z Raven guardy... to je bratr Zacus. Je to můj syn. Nevlastní. Vlastně vlastní. Nevím co chce, ale faktem je, že tady brzy budeme mít rodinnou slezinu - protože Cassanova drží jakožto rukojmí mou dceru." Zacus je Athaniův syn? To je skvělá zpráva! Vzhledem k tomu, že jsme si docela podobní... si ze mě ex-bratři - mimochodem ohavná skupina trollů - dělali legraci a já dlouhá léta v obavách přemýšlel - když jsem toho byl tedy schopný - jak moc jsem se sjel, že si jeho mámu nepamatuju a taky, kolik by mohl chtít vytřískat na alimentech! Dnešek je super den! Athanius má dceru? Sakra, to musí být kost za předpokladu, že ji neměl s necronem! Jen... těžko si představit jaká asi bude, když ji má Casanova. Tím nemyslím charakterové kvality, protože slovo Blbá je její přítomností u něj více než jisté, ale spíše rasu a frakci. Bude to Tau s nosíkem po taťkovi? Chaosačka? Sisterka? Eldar/Deldar? Jestli bude trochu po něm, tak rozhodně budu hodný strýček a rád ji vezmu na klín! "No tak to si taky nejsem jistý jak můžu pomoct." Pokrčení ramen. "Možná ti připomenout, že tu chybí maminky, takže bychom měli dát echo Anonymovi, ať je najde a s pomocí císaře, googlu a stránek idos jim zajistí bezpečnou přepravu." V nouzi je každá rada drahá a přesto mu tuhle dávám zadarmo! "Vzhledem k tomu, že přijde Pugh, což je hypoteticky další strýček do rodiny..." Za předpokladu, že ho tak budeme vnímat, ačkoliv já i Athanius máme geny úplně jiných primasů. "...to tu bude jak o vánocích." Od jisté nejmenované chvíle se pro to vžilo označení "Bordel jak v betlémě". "Taky můžeme přejít k alpha legii, přestříkat loď a tvrdit, že nikdo není doma... jestli se tomu chceš vyhnout, ale to nedoporučuji." Už proto, že tahle loď je sakra velká a my máme sakra málo barvy! A to ke všemu jen v podobě černé základovky! Nesvatý Peeto, ty tu omezenost vidíš! "Hele jestli chceš osvobodit svou dcerku... můžem nafingovat její popravu a zařídit, aby opustila loď. Nech to na mě, bŕovole. " Oppa Alpha style! "A Zaca... jestli bude dělat potíže, může ho vyzvat na souboj sir Robin. Prý je odvážný..." Rozhodně se nebojí nechat mluvit za sebe ostatní. "Protože, aby bylo jasno, já právníky a arbitry fakt neinfiltroval." |
| |
| Ehm... "No tak to si taky nejsem jistý jak můžu pomoct." jedno se musí mému bratru nechat. Dělá poměrně rychlé závěry. Samozřejmě, že jsem chtěl, aby mi pomohl a tak - ale zatím jsem se o tom nikterak nezmínil a předně - jsem jej chtěl seznámit se situací a tím, jak se věci mají. Ne slyšet plán, který zahrnuje podivné teorie, jako například "Taky můžeme přejít k alpha legii, přestříkat loď a tvrdit, že nikdo není doma... jestli se tomu chceš vyhnout, ale to nedoporučuji." "Hele jestli chceš osvobodit svou dcerku... můžem nafingovat její popravu a zařídit, aby opustila loď. Nech to na mě, bŕovole. " následuje prohlášení a souboji Zaca a sira Robina. "Ne, počkej." Raději do sebe kopnu zbytek kakaa a otevřu pytel marshmallow, které jsem do grálu pro jistotu zapomněl nasypat před vypitím. "Popravdě jsem chtěl zinscenovat plán, ve kterém by sir Robin zaútočil na Cassanovu... samozřejmě to... hrdinně - a my dva a Zac čapli malou Athaniel... jmenuje se po mně, není to sladké? Je to má jediná dcera, pokud nepočítám Biebera, který FAKT není můj i když se to tvrdí... a my dva a Zac čapli malou Athaniel a utekli, zatímco bychom za sebou nastavili Velkého Úchyla... nebo jak se ta loď jmenuje... na autodestrukci. Únik na poslední chvíli z vybuchující lodi. Je to epicky-hrdinské." Nutno dodat, že už asi taky trochu stárnu. Kdysi by po mém boku běžela nějaká sesterská variace na Indy Girl, kterou jsem zachránil... a nyní to budou dvě děti a staromládenecký bratr... |
| |
| Šílený plán nic méně plán! Tvůj bratr zrovna nevypadá nadšeně. Vlastně je vidět, že kdyby nebyl nadčlověk, tak mu překvapení asi vyrazí příslovečnou hubu z pantů. Nic méně on je astart, takže mu panty drží mnohem lépe než jiným smrtelníkům a proto tlamu po chvíli zavře a zvažuje, co hulíš a kde se to dá sehnat. "Jako tvůj bratr, který je pravým bratrem samozřejmě, k tobě budu upřímný." Tohle sice zní diplomaticky, ale už můžeš tušit, že není zcela nadšen. "Jsi maršálem sotva hodinu, maximálně dvě a hodláš být stejný blbec jako oni?!" Možná jen nepochopil, jak krásná ta exploze může být na tituální stránce nějakého časopisu! "Kdyby to navrhl Almirus, prosím, to by mě nepřekvapilo, ale ty?" Nutno podotknout, že vybuchující lodě a věci ve stylu "EPIC" k němu vesměs sedí. "Víš co ta loď stojí? Víš, že je asi taky plná astartů, které bys musel zrubat? Pač autodestkce na lodi idiotů bude asi vypnutá, že... A SAKRA VÍŠ, ATHANIE, ŽE BY PO BITCE V RÁMCI KAPITULY PŘIŠLA INKVIZICE?!" Zdá se, že ji sice nečeká - což vlastně nikdo - přesto se jí preventivně bojí. "A to si piš, že i když nic nenajdou, tak to dva exalpháci odskáčou jako první! Sakra, bró-vole! Na novou dceru máš poloviční šanci, ale bráchu nebo Anonyma si jen tak nevysouložíš!" Inu vyděsil si ho. "Ale hej - mám nápad, vole!" Zní to děsivě. "Přemaluju Zacovi armor na PMko a on ji vysvobodí! Ty získáš korektní důvod k zahájení války, poslání Casanovi do vyhnanství... třeba někde v sektoru Itálie a pak ho můžeš nechat dožít v ústraní v Duchcově... a my budeme z obliga! A když budeme dobří, tak máš Pugha jako svědka!" Sice to zní jako chaosácké intriky... ale nemuselo by to být špatný. Kdo ví, možná by vám to posvětilo tvou válku a možná, možná by PM byla i exkomunikována se vší pompou! |
| |
| UH... huh? "Jsi maršálem sotva hodinu, maximálně dvě a hodláš být stejný blbec jako oni?!" Ne, to tedy určitě nechci být! Už proto, že pak by se o mně vykládaly dementní vtipy, které by byly vtipné ve chvíli, kdyby nebyly pravdivé! Ale ony jsou! Napřiklad: Sedí černý templář na lavičce , žere lentilky, žere a žere … najednou jedna spadla na zem .. Templář mluví na ni : "Pojď sem!" Lentilka samozřejmě nejde. "Pojď sem ti řikam , hned jsem ti řekl !!" Lentilka znova nejde .. Templář naháže všechny ostatní lentilky na zem … - "PŘIVEĎTE JI !!!!" A pak celý můj nápad setře. Nejsem na to zvyklý jako! Moje nápady obvykle to... vycházejí! Sice se při nich častokráte vysvleču, popřípadě musím vysvlíct, aby vyšly - ale ještě nikdy se mi nestalo, že bych něco posral. Jsem hrdina! Zkroušeně si nacpu do pusy tři marshmallow najednou. "Přemaluju Zacovi armor na PMko a on ji vysvobodí! Ty získáš korektní důvod k zahájení války, poslání Casanovi do vyhnanství... třeba někde v sektoru Itálie a pak ho můžeš nechat dožít v ústraní v Duchcově... a my budeme z obliga! A když budeme dobří, tak máš Pugha jako svědka! Když už nic... mám alespoň bratra, který má nápady, které by se mohly použít... a zůstane to v rodině a tak! "Já nevím, jestli Zac bude to no... ochotný si nechat přebarvit armor na šeříkovou..." Jsem jeho táta... zvýším mu kapesné, teď si to můžu dovolit, koupím nějakou tu novou nablýskanou káru - protože teď jsem i bohatý a mocný táta - a on vyměkne! "Tak... tak jo. Ještě že tě mám." Je pravda že někdo, kdo mě dokázal celá ta staletí přesvědčovat o tom, že je smrtelník a civilista... musí být docela chytrý ne? "Ale stejně... exploze jsou takové to no... cool... víš jak." |
| |
| Cool záležitosti Maršál "Jsem tu pro tebe, Athanie..." Ashtonius se viditelně nad tvou pochvalou rozzáří zjevně dojat bratrskou láskou. Ne vždy se stane, že mu někdo tak mocný, vlivný, přímo nadřízený vzdá poctu... takže si to náležitě vychutnává. "Znamená to, že dostanu přidáno, že jo?" Dobře, dost možná si vychtnává alespoň to, co si pod tím představuje. "A s explozema máš recht. Hezky rozvířej vlasy, to světlo a lesk..." Na moment se zamyslí. "Mohli bychom říct Almirovi, ať pak nafinguje nějakou tajnou operaci... on to s ohňostrojem umí!" To patrně zní nejen hezky, ale taky hezky draze. Po několik dalších minut pak máš tu výsadu věnovat se ve společnosti svého marshmallow tajně ujídajícího bratra jen klidu, míru a pohodě, jaká je jen na lodi BT možná. To poté zvolna přejde k tvým novým povinnostem, jako je trapné odpovídání na miliony zpráv a plánování desítek, možná stovek bezvýznamných bitev, které historické části herního codexu jednotlivých kapitul odbudou jednou větou a několika miliardami zničených nebo zesnulých životů. Taktéž si měl možnost odepsat na některá blahopřání, nebo též blhobřáňý a dokonce se vyjádřit k jednomu delikátnímu vyšetřování v rámci impéria. A to vše jen proto, že jsi dost mocný a zrovna po ruce! Jde o drobný spor Imperiální Gardy, Salamandrů a sesterstva, kdy se v klíčový moment do sebe pustila rota bratra kapitána Zuka, prapor generála Iroha a jednotky sestry kanovnice Azuly, což vedlo k tomu, že eldar v dané oblasti v poklidu utekli i s avatarem! No a máš jedinečnou možnost ukázat prstem a říct heroické "to on" a to vše striktně dle císařovy spravedlnosti a samozřejmě na základě informací z druhé ruky! Poté se čas zvolna posune k poobědnímu, když je ti oznámeno, že atašé dorazil. Upřímně, i kdyby dorazil před obědem tak by to ani nebyla škoda. Tvůj bývalý kuchař poslaný ke Krutorům je pryč pár hodin a už ho patrně můžeš postrádat, protože pneumatika smažená na meltě opravdu není pizzou, ani při vší fantazii a kečupu, co na to jsou ochotní dát. Na tvůj pokyn, jakmile ho dáš, se otevřou dveře za nimiž stojí tvůj syn v doprovodu čestné stráže bratra Čorkuse a Gambleria. Věčná kruciáta Efron třídy Zac Warhammer je krutý, temný a bezútěšný svět, sám o tom leccos víš. Za mnohá zla mohla ve tvém životě televize, za jiná tvůj otec a ve výsledku tě dost možná dohání k zoufalství trochu jinak, než bysto podle těch krásných náborových letáků při vstupu do maríny čekal. Na druhou stranu máš tisíc bratrů, kteří jsou v tom s tebou. Tedy v tom zoufalství. Je třeba si nalít čistého vína a uznat, že od časů pána pařmenů není metal, metal šmajdalfe, tak nějak v kurzu. Nováčci raději volí jiné kapituly, kronikáři zaznamenávají častějii udatné činy jiných astartů a dá se říct, že nebýt rocksmithu a gituarhera s vašimi oblíbenými skladbami, tak byste možná neměli ani do čeho píchnout. Dlouhé vlasy a mrtvolně bledá pleť mající sklony se na sluníčku ošklivě popálit taktéž není v kurzu a to zásluhou nechvalné konkurence Blood Angels, jejichž vamp-styloví bratři mají zářivý úsměv/hrudník i bez naneseného krému s vysokým faktorem. Smutný je taktéž příběh Raven Guardy, tedy ne svým obsahem, ale tím, že tak nějak netáhne. On Corax se sadou malého genetika, kterou ukradl tátovi, aby mohl dát po herezi své hochy za se dohromady je sice dark ,ale ne až tak dark jako pozadí temných andělů. Prostě pech, který váš chaptermaster chce vyřešit masivní mediální kampaní k níž jsi klíčem ty! Naneštěstí nebo na štěstí ne tím, že bys musel natočit High school musical 4, nebo alespoň 40k, ale máš posloužit jako prostředek k získání peněz na to všechno. Athanius jakožto tvůj otec a nejvyšší maršál by se zkrátka mohl a tak nějak i MĚL plácnout přes kapsu. Proto teď míříš k němu a můžeš jej po otevření dveří i vidět se vší pompou. To vše v doprovodu čestné stráže s lehce ironickým podtextem. Nemůžeš to sice nikomu dokázat, ale od setkání s bratrem Čorkusem ti tak nějak chybí mobil a hodinky. Na druhou stranu všechno zlé je k něčemu dobré, takže tyto artefakty už alespoň po tobě nechce do zástavy bratr Gemblerius, aby mohl vyhrát zpátky pocitvě prohrané peníze v ruletě... |
| |
 | u táty Život je svině. To vím já, ví to mí bratři... a vlastně úplně každý, kdo je součástí universa warhammeru 40 000. Které je, pro případ, že by to zde ještě nezaznělo, kruté a temné. (Ale, jak můžeme vědět ze zdejšího andorského počinu na téma warhammer 45 000 - čeká jej světlá budoucnost, plná lásky a pochopení! Stačí jen vytrvat!) Možná i proto jsem to byl já, kdo byl vyvolen sehnat dostatek financí na naši novou, reklamní kampaň "metloš je kámoš, ne žrádlo." Možná proto, že já sám zpívám a produkuji pop. Možná proto, že jsme zjistili, že tištěné návody bratra Grimmdarka, na téma, jak být správným metalistou... prostě nikoho neberou. Jeden takový, když na to přijde, si cestou na mateřskou loď svého maršálího otce, čtu. Čistě z nudy. Zatímco sedím na hajzlíku. Buď "vopravdovej." 1. Nebuď gay. 2. Všichni, kdo nejsou "opravdoví" jsou gayové. 3. Na koncertě se nebav. Stůj s rukama založenýma křížem a temným pohledem. 4. Obracej všechny kříže, co objevíš, hlavou dolů. 5. Když ti tvoje máti řekne, abys to sebral ze země, tvař se moc temně na to abys to udělal... 6. Seber to! 7. Piš do undergroundového, "opravdového", obskurního necro-zinu. Pište jenom o "opravdových kapelách" o kterých v životě neslyšeli ani "opravdoví" metaláci. 8. Ujisti se, že vaše album se začne pořádně prodávat až tři roky po vydání. Je "kultovní." 9. Pokud seš na pochybách, zakřeň se a řekni "Only the True Norwegian Black Metall." 10. Když to nezabere, agonický křik umírající bestie vyplní sebetrapnější ticho. Sodomize a virgin whore. (nejde to přeložit, nejde to udělat, ale je to název kultovního alba, 11. takže byste to měli umět!) 12. Nikdy nikdy NIKDY nebuď tolerantní. 13. Nikdy nenahrávej písničky kratší než 15 minut a s méně než 15 přídavnými jmény v názvu. 14. Nevykládej vtipy, který by pochopila leda tvoje máti. 15. Nevykládej vtipy. 16. Na koncertě vyslovuj jména vašich písniček takovým hlasem, že nikdo, kdo nemá vaše "kultovní album" nemůže rozumět. A tak dále až do bodu 40. Prostě to nemůže zabrat. Co se týče mého názoru, měli bychom soustředit naši nabídku na čtrnáctileté dívky, které už se pokládají za dospělé, všem na potkání tvrdí, že své temné období mají dávno za sebou a jsou životem protřelé... a v neposlední řadě zakládají jednu nepovedenou online Hru dračího doupěte na téma Hunger games za druhou. Ale na můj názor tady každý kašle. Chcou prachy mého otce. A ostatně, pokud to kapitulu zachrání... no, tak proč ne. Závidím sestře Montaně, že tyto problémy nemusí řešit, protože své desky vydala inkognito a v řádu používá jiného jména! Měl jsem to taky udělat! Kdo je mi na mé návštěvě Templářů doprovodem? Bývalí gypsy marínové. Sběř. Gamblerus a Nemakačenko! Ne... vlastně je to Čorkus. Nemakačenko, jeho bratr, se, jako obvykle, vymluvil na to, že dnes pracovat nemůže, páč je nemocen. I to je jeden z důvodů, proč jsem tuto misi přijal. Protože pokud se vše podaří, budeme mít třeba i vlastní mladé rekruty - a nebudeme muset brát tyto maríny na výměnných pobytech. Protože ne vše, co je černé, je nutně romské! Metal NENÍ! Ravenguarda ještě také ne! - ale má k tomu blízko! A tak vstupuji do dveří, vedoucích do maršálské kajuty. Vlastně je to poprvé, co svého drahého rodiče uvidím na vlastní oči. "Ehm ehm, buď pozdraven, maršále černých templářů..." ...kašli kašli.... "A dej si pozor na tadytyhle dva černé co přišli se mnou, protože ti ukradou ty náušnice, co máš v uších, stejně jako ti teď kradou ty stříbrné příbory..." |
| |
| Zac? Zatímco čekám na příjezd Atašé a pláču nad rozlitým mlékem.... nebo spíše možná připečenou pneumatikou... a u toho pocucávám proteinovou pastu, které je naštěstí na mariňáckých lodích vždycky dost, hraje mi z rádia hezká, uklidňující hudba, plná vypalovaček. A u hitu Landraider... u toho si rád zazpívám s rádiem! Landraider landraider landraider I want to ride my landraider landraider landraider I want to ride my landraider I want to ride it now I want to ride my landraider I want to ride it where I like You say dark I say faith Tyranids they don’t bite You say Tau I say hey man Anime is not my scene And I don't like Bleach show. You say space I say war You say praise our Emperor. You say car I say tank I don't believe in Slaanesh, man Tzeentch, Khorn Nurgle and All I wanna do is Landraider landraider landraider I want to ride my landraider landraider landraider I want to ride my landraider I want to ride it now I want to ride my landraider I want to ride my Evil xenos races are coming your way So rememberyour duties oh yeah Eldar and Tau will be killed today So look out for those xenos oh yeah On your marks get set go landraider go landraidergo landraider go landraider landraider landraider I want to ride my landraider landraider landraider landraider landraider Langraider go! Protože ho umím a protože je to prostě hitovka, kterou si lidé budou zpívat ještě za dalších deset tisíc let - a to hlevně proto, že do té doby nikdo nepřijde s ničím novým ani převratným, takže se v landraiderech stále bude jezdit! Pak je mi ale oznámeno, že atašé už přijelo a všichni se nalodili na mou úžasnou loď (která je jen a jen moje, protože JÁ jsem tu maršál! ...ač to tak ve chvíli, kdy v půlce huby s tubou proteinové pasty, napůl huby zpívajíc, předvádím sólíčko na imaginární kytaru nevypadá!) A samozřejmě, že si způsobně sednu na svůj úchvatný trůn, ke kterému mi holt už jen chybí ten svatý grál, plný kakaa - abych vypadal, jako svrchovaný vládce toho všeho chaosu okolo! "Ehm ehm, buď pozdraven, maršále černých templářů..." "I ty, hvězdo muzikálu ze střední jedna až čtyři, bratře Zaku!" To další, co zamumlal, jaksi nedokážu rozluštit a tak sleduji práci jeho týmu, který... asi to tady zajišťuje proti odposlechu? Jak jinak si také vykládat, že mi hrabou do všech šuplíků a vytahují nějaké ty relikvie, které jsem ještě za své krátké maršálování nestihl ani prozkoumat, natož pojmenovat a použít! "Prý jsi sem přišel za... nějakým konkrétním účelem!" ...kašli kašli... "jinak bys mohl poslat blahopřání plné gramatických chyb, jako všichni ostatní a byl by klid..." zamumlám si pod imaginárními vousy. |
| |
| Jsem atašé. Táto. "Ach ano. Já totiž přišel..." Něco mi říká, že vypálit na něj hned "protože od tebe potřebuju, abys dal naší kapitule spoustu peněz, abychom mohli spustit reklamní kampaň, za níž by se nemusela stydět ani Coca-Cola o Vánocích" není zrovna dobrý nápad, jak začít. "přišel jsem, protože... jsem atašé." Ach, světe! Kéž bych jen věděl, co to sakra "atašé" znamená! Doufám, že to je někdo, kdo něco vyřizuje a není to jedno z těch sprostých slov, jejichž význam nikdo nezná a tak si všichni myslíme, že se jedná o nějaké velmi epické a velmi nóbl označení pro... něco důležitého! ... kašli kašli... "Akorátže nevím, co to je." |
| |
| Jsi atašé, synu! Poslední Zacově větě nijak zvláště nerozumím. Pokud to vůbec byla věta. Možná má můj syn problémy s průduškami a nebo plícemi. Možná jsem ze staré školy, ale vždycky jsem říkal, že ty vodní dýmky, co je dneska mladí tak hrozně žerou a myslí si, že jsou hrozně cool - jsou zlo. Nezdravé to je! Tak pravil maršál! "přišel jsem, protože... jsem atašé." Oznamuje mi Zac hrdě. Žel.... já nevím, co přesně to slovo znamená, abych se přiznal. Ale pod tímto pojmem si představuji někoho, kdo mě celý život uhání, protože má pocit, že vydělávám majlant a tak má nárok na mé těžce vydřené peníze. Myslím tím samozřejmě fyzickou osobu a ne Impérium, které mě neustále okrádá na daních, aby bylo z čeho cvičit pyskery, které by mohly krmit Císaře, který na nás poslední dobou hrozně sere, protože sleduje jakési Hry. A má hlad. Nebo jsou ty hry hladové. Nikdy jsem do toho hlouběji nepronikl. Což je škoda. Já mám ve zvyku hluboko pronikat do lecčehos! "Ach... jo. Tohle. Jako takové tatšé.... ehm... atašé - máš určitě mnoho... ehm, asi naší kapitule něco přicházíš... vzkázat." Kromě toho "dyk more, rolexki, to beru dom!" které se ozvalo zpoza jeho zad z úst jednoho z těch dvou... hledačů výbušnin. Upřímně, mám pocit, že v mých hodinkách, které jsem si odložil na stolek, je hledat už vážně nemusejí... "Je tady někde bratr, který je mým pravým bratrem? Rád bych s ním probral... nějaké záležitosti..." Utrousím na kohokoli z naší kapituly, kdo je zrovna nejblíže. ...kašli kašli... "Protože on doprdele bude už vědět co to slovo znamená." |
| |
| Atašé? Opravdu to bude do prdele vědět? Jen málo věcí dokáže udělat templářům radost a to je osobní úkol přímo od nejvyššího maršála. Tvých pět tisíc bratrů, nebo dost možná šest, by se přetrhlo jen proto, aby ti mohli pomoci. Bohužel tvůj bratr, jež je pravým bratrem, má takovou výjimečnou duši, že tě o nic takového ani za císaře-boha nežádá, ale dokonce v moment, kdy jej jmenuješ vrchním řešitelem, byl patrně s předzvěstí stylu "tady to smrdí prací" už docela na odchodu. Tak moc, že se akorát otevřely dveře, když se všechny pohledy vrhly na něj. Ashtonius: "Sakra..." Bezmocně zatne oarmorované ruce v pěst. Ani ex-mistři infiltrace zkrátka nejsou nepolapitelní. "Ehm... to jaksi...jsemtošelvážnězjistit!" Působí skoro tak nervózně jako to ubalené "brko", co si zasunul za opasek místo granátu. Zatímco se toto veselé představení setkává se zaraženým tichem, přichází deus (neplést s deusn) ex machina v podobě dvou dusajících marínů-terminátorů. Jedná se o opravdové legendy tvé kapituly, o nichž si určitě nejednou slyšel. Nejsou jimi nikdo jiní než bratr Xenofobius a Rasismus ozbrojeni power obušky. Alespoň podle nápisu Whitepower, co mají tito bratři na basebolových pálkách. Čorkus: "Au, rasismus!" Rasimus: "Těší mě!" Gemblerus: "Hej... co to děláte..." Xenofobius: "Hledáme bomby..." Zjevně to nedělá nejlépe, protože hned jednu Gemlberovi věnuje. A chvilku na to ho tahá za ruku stejně jako Rasismus a poctivě z nich vyklepávají vše ukradené... tedy prohledané, za což lze vděčit právě přicházejícímu Anonymovi. Nutno podotknout, že své dílo záchrany maršálova majetku ani nijak nekomentuje, a jen si brouká něco, co má puštěné na youtube. I'm an astartes, and I'm okay. I pray all night and I fight all day He's an astartes, and he's okay. He prays all night and he fights all day. I knock you down, with my big gun and armor with lavatory. On Wednesdays i do cleaning And have filtred water from pee. He knock you down, with his big gun, and armor with lavatory. On Wdnesdays he does cleaning And haves filtred water from pee He's an astartes, and he's okay. He prays all night and he fights all day I cut down fools, i smash and crush, I like those blood flowings And put on mens scarf-things, And hang skulls on cars. He cut down fools, he smash and crush, He like those blood flowings And put on mens scarf-things And hang skulls on car? He's an astartes, and he's okay. He prays all night and he fights all day I please on knees, i have big dream, have Sister in bra, I hope it will be a quickie I´il join guys from dear Alpha! He please on knees, he have big dream, Have Sister in bra, (talks) He hope it will be a quickie? (Oh MY!) What this? Joint to guys from Alpha? And i thought you so loyal! Traitor! He's an astartes, and he's okay. He prays all night and he fights all day He's an astartes and he's okaaaaay. He prays all night and he fights all day Ashtonius: "Bratřemámeproblémpotřebujívědětcojetoatašé" Anonymous: "Vydrž..." Ashotnius: "Googlíš?" Anonymous: "Ne, odklikávám koníčky a nevím jestli si koupit..." Ashotnius: "brácho-vole, to je urgent!" Anonymous. "Sakra! Kdybys nezdržoval!" Chvilku zuřivě mlátí do klávesnice s vědomím, že ho připravila nějaká Ceressiass o možnost si koupit koníka, jehož chtěl začlenit do své stáje! "Podle wikipedie je Přidělenec, také atašé, (z latiny: attentare = pokoušet se, francouzsky attaché), je nejnižší diplomatickou hodností na zastupitelském úřadu. Tato hodnost se nesmí zaměňovat s funkcí atašé (přidělence), který je na zahraničním zastupitelství své země pověřen funkcí poradce a pomocníka pro zvláštní odborné úlohy, např. kulturní, vojenský nebo obchodní atašé, což je vyšší hodnost. Takový atašé současně reprezentuje ministerstvo zahraničních věcí a rezortní ministerstvo (kultury, obrany atd.) svého státu." |
| |
| Intermezzo Aby to tu nenavštívil hodný chlapík s koštětem Jen málokterá funkce je v kapitule důležitější než ta náležící Techpriestům. O to víc v kapitule, jako jsou templáři, kde je snadné i pro ducha stroje přijít k úrazu. Jen těžko by se dalo spočítat, kolik zbraní bylo znehodnoceno neodborným používáním nebo zaměněno za vysoce moderní rotační hajzlšťour, který byl naopak leckde neprávem použit k trestání kacířů. Až na vymýtání nurglistů s podivuhodnými úspěchy! Jen ti nejzdatnější ze sluhů strojového ducha se pak posunou od zajišťování těchto jednoduchých strojů k těžším kouskům, jako jsou lodní baterie a to nejen tužkové, děla, tanky, jedno a noso-rožci. A i z nich lze vyčlenit skupinu vyvolených, kteří se starají o posvátný kávovar, mikrovlné trouby, automatické pračky jež jsou hotovým manifestem císařova "purge unclean" a dreadnaughty, kteří nejsou sice tak důležití, ale stále jsou součástí komplikovaného dědictví maríny. Tiché kroky klapou síní, kde tito prastaří spí. Tedy měli by. Rozhodně si to techpriest Nirad myslí, když provádí svou rutijní kontrolu u všech sarkofágů hrdinů, kteří byli probuzeni kvůli boji s prettymarínou a pak zase uspáni s tím, že na to dojde v příhodnější dobu. Císařižel, ne všichni z těchto hrdinů jsou ochotní akceptovat zmáčknutí červeného tlačítka - tedy pokud je neuspí příval kadidla a pár hodin litanií - takže se brzy v přítmí daří úspěšně detekovat neúspěšně ukrytý kolos. Můžete mít talent jaký chcete, ale pokud máte několik metrů a tun oceli, za tenkou deseticentimetrovou trubku se neschováte. Ne, vůbec, ani na lodi templářů! Dobře, kdyby měla dvanáct... Nirad: "Pradávný, Linuxi, laskavě deaktivuj blbinové protokoly" Linux: "Tady.... je jen sloup!" Nirad: "Jistě, jeho mocný strojový duch ke mě promlouvá..." Linux: "Přesně tak! Jsem rád, že si rozumíme!" Nirad: "Naprosto jasně slyším tvá slova, ó duchu, jež mluví o VEČERCE!" Stroj sebou chvilku trhne, načež rezignovaně šoupavým krokem vychází se svým úkrytem. Tak nějak jej totiž zapomněl... pustit. Po krátkém úniku páry tak ťape Linux na své místo s dosti... smutnou náladou. Inu být stroj není žádný med, zvláště, když jste byl kdysi druhým nejdůležitějším mužem kapituly po nejvyšším strojovém knězi Windowsovi, jehož jste měl suplovat tam, kde propadal. Nebýt jednoho nepříjemného pádu z okna, mohl život šťastně skončit... žel, takhle to v grimdarku nechodí. Linux: "Proč musíme furt... spát..." Nirad: "Prodlužuje to záruční lhůtu..." Linux: "A nemyslíš si... že bychom si zasloužili trochu citu?" Nirad: "Cif?" Linux: "Ne, řekl jsem CIT." Nirad: "..." Linux: "Víš, co to je?" Nirad: "Vydrž, googlím..." Linux: "Císaři, ty to vidíš." Nirad: "Mám to!" Linux: "Jak tedy rozumíš citu?" Nirad: "Syntax error! Chybné zadání způsobilo, že se operace nezdařila! Měl jsi na mysli nezdařené operace, můj zakonzervovaný bratře?" Linux: "Ne... jen jsem chtěl konverzaci, jen tak... pro radost..." Nirad: "Irelevantní. Zahaj přechod do úsporného režimu." Linux: "Nebo alespoň pohádku! Malou! KRÁTKOU! A... budu hodný, alespoň jedno století!" Nirad: "Dobrá..." Stroj spokojeně poskočí, načež si sedne. To vše s dosti nedočkavým klinkáním ze strany na stranu. Nirad: "V dataknihovně je uschována pohádka o princezně s dlouhými vlasy." Linux: "Jak dlouhými?" Nirad: 27,496309629 metru. Linux: "Takže z věže až na zem?" Nirad: "Závisí na specifikaci pojmu věž, užitých technikách staveb, materiálu, podloží..." Linux: "kazíš to!" Nirad: "Žila, byla princezna ve věži s vlasy zlatými jak paprsek melty a dlouhými..." Linux: "Z věže až na zem!" Nirad: 27,496309629 metru. Byla zde uschována zlou... nejsem si jist, jestli to byla herezní čarodějnice nebo witchka dark eldar... Linux: "Nenapínej!" Nirad: "Vzhledem k absenci tělesných poškození, jedů a sexuálně motivovaných činností tedy herezní kultistka Tzeenche. Jednoho dne, císař dal, že mariňák-bratr se z boje zatoulal. Nořil se lesem ba i kořovím, dokonce napadl jej i medvěd, než uzřel věž velkou dvacet sedm celých... devět!" Linux: "JOOO!" Nirad: "Byl bojechtivý a plný síly, tak hezky u té věže, usmyslil si, že ji rozřeže. Rotoval a rotočil, dvakrát i ji pomočil, než dívka v klatbě vzatá, rozrazila na terasu dveře jak byla by to vrata. Tu pravila rozmile - "co tu chčíš ty debile!" A on jen řkul - na mou věřu, za císaře ti to tu i poseru! Dušoval se udatný mariňák a vřel jako pravý papiňák. Tu dívka, poznala, s kým má tu čest a přístup změnila o sto šest - "na věž mi neser, dementní hochu" a pak po něm mrštila talíř i polévky trochu." "Co děláš, ty vemeno!" Naštval se a prohnal ji bolt skrze rameno. Princezna jen jíkla, noha se jí smíkla její vlasy plné krásy, přepadly ze zábradlí terasy. Marín je pak uchopil a vší silou trhl, aby se na oběť svou vrhl. Škubl jednou, dvakrát a potřetí zas, nejprve ji rupl vaz a pak k jeho pohodlí, přepadla skrz zábradlí." Linux: "Co bylo pak?" Nirad: "To co každé dítě ví, hrdina si meltou protavil vchod do věže, doufaje, že další kacíře tam seřeže. Nakonec se rozhodl věž preventivně zžehnout a ty, měl by sis jít lehnout!" Linux: "Díky Nirade, ta byla lepší než ten Bajaja co rozsekal toho draka Spyra!" |
| |
| I'm an astartes and I'm okay! Aneb nášup parodického čtiva pro zlepšení nálady, kterou bude mít můj drahý PJ a spoluhráč po návratu z práce beztak pod psa! "Podle wikipedie je Přidělenec, také atašé,... Anonymous to rozsekává. Bohužel... já příliš nerozumím tomu, co říká. Teda kromě toho, že slovo attaché musím jaksi zařadit na svůj francouzský balící slovník - už proto, že nikdo moc neví, co to znamená a zní to moc hezky a romanticky. "...rezortní ministerstvo (kultury, obrany atd.) svého státu." No, Wikipedie je samozřejmě nejlepší a nejověřenější zdroj. Ví to bratr Anonymous a ví to také autorka knihy padesát odstínů šedi, v níž pan Grey jasně Anastázii říká, aby si vysvětlení sadomaso praktik, které nechápe, hledala právě tam! No... vlastně mě z celého toho odborného výčtu čehosi, co podezřele zavánělo nějakou litanií (Nebyli původně od Alphy? Neměli by příliš zabředávat do těchto věcí, nebo ne? To je výsada těch od Míry!) zaujali nejvíce jacýsi koníčci. Asi se zeptám co to hrají, kde a jak. Ale teď tady mám... no, asi důležitější práci. "Takže to všechno jsi ty?" Zeptám se bratra Zaca. "Ten um... ministr a francouz a... tak?" |
| |
| Atašé - jo, to jsem já! Takže díky bratru Anonymovi (jen tak mimochodem je to zvláštní jméno, vůbec mi tady ten chlapík nesedí, ať už intelektem, nebo celkovým dojmem, kterým okolo sebe působí) se konečně dozvídáme, co je to Atašé. Je to zajímavé a rád bych si to zapamatoval, ale žel se mi v hlavě přehrává stále dokola jeden ze songů z High School Musical a nemohu jej vyhnat z hlavy, takže si v konečném důsledku z přednášky nepamatuji nic. Nevím, zda netrpím na pasivní kouření marihuany bratra Rastafa. Možná bych mu to měl zakázat s tím, že to škodí i mě. "Takže to všechno jsi ty? Ten um... ministr a francouz a... tak?" "No.... dalo by se říct, že francouzsky trochu umím," odpovím rozpačitě. Notak, jsem tady kvůli něčeho jiného. Kvůli takovému tomu typickému tématu, kvůli kterému chodí děti za svými rodiči - JSEM TADY KVŮLI PENĚZ! "Ale já tady přišel s nabídkou... něčeho jiného." Nevím proč, ale mám pocit, že Anonymous se po mně podíval takovým tím způsobem "doufám, že nenabízíš levný plyn či elektřinu, to už tady jednou bylo." Ten chlapík... jsem z něj nervózní. Je až moc chytrý. "Vlastně jsem přišel, protože náš chapter master by chtěl udělat takovou reklamní kampaň..." |
| |
| Tak reklama! "Vlastně jsem přišel, protože náš chapter master by chtěl udělat takovou reklamní kampaň..." Ha! REKLAMA! "To je výborné, reklamu už jsem dlouho nedělal!" Vstanu ze svého trůnu a předvedu několik macho - póz z nejnovější reklamy na Old Spice. Ano - byl jsem to JÁ, kdo před pár lety nahradil toho černocha! A to jen proto, že filmaři, kteří mě chtěli vyhodit z castingu řekli, "my ale potřebujeme, aby jste byl černej!" Tehdy jsem jim odpověděl, že já ale černý jsem, alespoň co se kapituly týče - a nemohli mě odmítnout, protože někoho napadlo, že odmítnout někoho, kdo je černý, byť kapitulně, by vlastně mohl být taky rasismus! Tak či onak - stal jsem se hvězdou reklamy na voňavku. A pak i na žvýkačky, když jsem vysvětloval bakteriím v ústech, že náš vztah byl omezen jen na jeden oběd a že mi to nemají dělat ještě těžší. Jsem prostě reklamní mazák! Skvělý herec a ještě lepší propagátor! "Jsem to pravé pro každou reklamu! Teda kromě reklamy na vložky - doufám, že nechcete točit reklamu na vložky...?" |
| |
| Zásadní životní otázky Jsou chvíle, kdy se prostě musíte ptát sami sebe, jestli od života dostáváte, co si zasloužíte. Jestli máte dost jednorožců, hadříků pro panenky a brakové literatury jste-li nejmenovanou vládkyní všeho zla, intergalaktického impéria a tak trochu nezmíněnou ceresskou v jedné osobě. Nebo, máte-li jiné preference, jestli se vám dostává trochu toho štěstí v podobě dostatečného množství mecha strojů, figurek a řízků, které můžete mechymilujícím způsobem sníst! Což mě přivádí, při letmé odbočce, k myšlence. Že není nic lepšího než jíst v kokpitu obrovského mecha řízek ve tvaru figurky! Jak se správně každý dovtípí, nikdy nebude tak dobře, aby nemohlo být líp. Patrně proto teď začíná mít Anonymous pocit, že na světě možná není dost kvalitní připojení s dostatečným množstvím hafo-bitů - oppa AA stajl, u něhož AA není anonymní alkoholik, ale mnohem hůře technicky zdatnější Ajťák Afkone - aby to stálo za to. Před facepalmem jej zachrání jen dvě věci. Ta první je nutnost držet Ashotnia, aby se nezdekoval, nebo nedejbože nerozhodl odjet kamsi s tím, že dopravní prostředek bude navždy vymazán z reality a ta druhá, mnohem vážnější nutnost držet notebook! Ashtonius:"Au to bolí!/..." Tohle zjevně není to. co by očekával, takže procedura se opakuje. Ashtonius: "Sakra. Jseš blbej nebo navedenej?/ Chápu. Moje blbost. Proč musíme mluvit zas takhle?" Anonymous: "Jsme v přítomnosti maršála, našeho maršála, tak se tak chovej!/ Athanius je mimo jak templářský maršál!" Ashotnius: "Kurva, to bychom mu neměli přidělávat problémy./No a? Nehrozí žádné nebezpečí, on je v pohodě a... myslel si náš problém? Anonymous. "Správně bratře, problémy opravdu nepotřebuje! Natož ty mezikapitulní./Ano mluvím o dceři, kterou měl zachránit jeho syn!" Anonymous: "Ehm... maršále, ten souhlas... není trochu kvapný?" Snaží se jemně cosi naznačit. Taktéž žďuchne do Ashtonia, načež se chvilku handrkují. Ashotnius: "Jo vole brácho. Vložky, podložky, šrouby, matice, mandrage a další cajky... zkrátka to nářadí jen tak... co probrat v klidu mezi čtyřma..." Anonymous: "Osmi" Ashotnius: "Osma očima? Abychom na něco nezapomněli. Abychom nepřehlédli nějakou maličkost, která by za pár let byla přitáhnutá na loď bratrem Casanovou!" |
| |
| Jo.... jo tohle... "Ehm... maršále, ten souhlas... není trochu kvapný?" Je to jako ledová sprcha. Chtěl jsem přeci to! .... no dělat to, v čem jsem dobrý! Jednak bych pomohl natočením reklamy svému potomku - a druhak bych opět získal ztracenou publicitu! Vše by se určitě řádu Templářů velmi hodilo a... sakra proč se ani jeden z těch dvou netváří dostatečně nadšeně? Proč se ANI ZAC netváří dostatečně nadšeně? Nechtěl snad peníze na reklamu, ve které bych ani nebyl, že ne? "...co probrat v klidu mezi čtyřma..." "Osmi." "Tak - tak ano," uznávám nakonec. Mám pocit, že se na maršálování nehodím. Tedy alespoň ne v temných časech, které ve čtyřicátém prvním miléniu panují! Chtěl bych sedět na trůně a jíst marshmallow.... koukat na seriály, odpovídat na maily na líbímseti... Vlastně už nějakou dobu nechci být mariňák - a místo vyhazovu nebo alespoň změny zaměstnání... MĚ JEŠTĚ POVÝŠILI! |
| |
| Porada mezi osmi očimi? Očima! Po tvém jistém a rázném souhlasu trvalo jen pár minut vysvětlit přítomným, že mají skutečně odejít a pak, že ty, Zac + tvůj vlastní alpha tým je dohromady osm a kdokoliv další je logicky... navíc. Nic méně se to podařilo, aniž by kdokoliv přišel, vyjme dvou nezvedených bomby hledajících bratrů, k úrazu. Ashtonius: "Víš Zacu-vole, situace ja mnohem komplikovanější, jak si náš udatný maršál-vole uvědomuje, ačkoliv se nechal zaslepit... otcovskou to... no láskou. " Anonymous: "Problém není v penězích, těch vám můžeme dát kolik chcete a já je prostě pak převedu zpět na náš účet." Ashtonius: "Pohoda, jazz!" Anonymous: "Ale abych to neudělal, jak jistě jakožto netemplář pochopíš... bude třeba něco naoplátku." Ashtonius: "Můžeš to teď vzít do svých rukou, bróvole? Nebo jsi na Athaniel a to, že ji tu po nějakém čase beztak budem muset popravit zapomněl?" |
| |
| Očmami? Rodiče. Jsou ostudní. Věděl jsem to - a to i přes to, že jsem jako správný andosrký polosirotek, jichž je všude plno, vyrůstal prakticky vzato bez nich. Prostě - co si budeme povídat. To, co tady otec předvedl je... ach jo - jste si jistí, že tento člověk, snažící se, po vzoru svého někdejšího chapter mastera chytat stébla své uvadající slávy, je opravdu mým otcem? Co to vlastně mele o točení reklamy? Nikdo ho na natáčení nezval! Radši ani na focení billboardů, když už jsme u toho! Vlastně, vzato kol a kolem bych z něj ty peníze vytáhl i docela snadno - i přes tu ostudu, kdybych spolkl svou hrdost a tak, což musím dělat poměrně často, hlavně od doby, kdy jsem hrál v muzikálu ze střední! Nebýt těch dvou, z nichž jeden vypadá, jako by byl z rodiny. Ono by na rodinnou příslušnost jaksi naznačoval i fakt, že Athaniovi říká "brácho" - ale jsme mezi mariňáky, tady se bratříčkujou tak nějak všichni. Prostě osm očí... to smrdí. Mám takový pocit, že do toho budou tihle dva docela kecat. Už proto, že vypadají, že jejich IQ jaksi nad ostatními vystupuje, tak jako IQ ID Liwana nad zbytkem Andorstva! A já nechci jednat o penězích s někým chytrým, fakt ne! Takže všichni odchází a zůstáváme tady sami čtyři. "Víš Zacu-vole, situace ja mnohem komplikovanější, jak si náš udatný maršál-vole uvědomuje, ačkoliv se nechal zaslepit... No to mi dělá radost. Stejně, jako označení "vole." Nebýt tady ten třetí, který má na bílé helmě nakreslený knír, asi bych mohl s klidem říci, že ase tady schyluje k další sérii rodinného sitcomu "dva a půl chlapa" - a fakt se mi nelíbí, že JÁ bych měl být ta půlka! "Můžeš to teď vzít do svých rukou, bróvole? Nebo jsi na Athaniel a to, že ji tu po nějakém čase beztak budem muset popravit zapomněl?" EEEE? Službička? Službička, která se jmenuje po mém otci? BROVOLOVÉ, NĚCO MI TADY SMRDÍ! |
| |
| Intermezzo Tak, jako si v parodiích stokrát žádal tvrdý život tvrdý alkohol, tak si neochvějně zoufalá doba žádá zoufalé činy. Pokud jste vědma rezignující na své schopnosti s pohřešovaným dítětem, která jste ještě ke všemu tak trochu opomněli nechat - jak je teď v módě - očipovat, tak to platí dvojnásob. Dokonce to může zajít tak daleko, že projdete skrze webway do míst, kam vás vpustí jen s vhodným výsledkem na pádometru. Skutečně, myslím tím místa tak tajemná, že když špatně zahnete, najdete velkého Khana jak se směje u piva s příznačně Smějícím se bohem nad tím, kolik dílu Topgearu natočil, aniž by si někdo uvědomil, kdo je ten bílý maskovaný jezdec mylně považovaný za nějakého techpriesta! Místo, které je stejně mimo chápání lidí jako Warp, nebo jako pro obyvatelé Warpu zaběhnuvší se Russ! Řeč je o slavném útočišti dark eldar, jejichž tempo je vražedné - hlavně, co se konzumace drog týče - a nepřáteli jsou střízlivost, zdraví životní styl a asketismus. Zkrátka pěkný mezidimenzionální plac, který se dá s trochou fantazie vyslovit jako spojení slov common a Raught. Kvapné kroky věštkyně tak snižují vzdálenost ve městě, proti němuž je i biblická Sodoma malým bordelem v komoře. S trochou snahy a minutí jednoho obzvláště zlotřilého jezdce na stroji značky vyper, který rozváží mléko z trávy a jmenuje se Dan s přízviskem "zlý mlékař". Cesta je zkrátka hladká a tak i ve chvíli, kdy ostraha paláce nové vůdkyně kabaly Černého Srdce si ověřila, že jde o příbuznou... jen uctivě sklapla podpatky a ucedila něco v tom smyslu, ať se jí podaří nechat tu čubku zatraceně trpět než skape. Inu jiný kraj, jiný mrav a jiný názor na to, jak popřát někomu dobrý den. V podstatě jediné pozdvižení způsobí jen jakýsi mladý warlock, který chvatně opouští osobní komnaty archonky a s typicky pobošsky-eldarským "tě-mrtvýbůh" pozdraví starší a zkušenější. O dos zkušenější a to jen proto, že Taldeer stáří nevidí ráda. Samotné nitro osobních komnat vypadá... ďábelsky. Je to učiněná výstava umučených těl tvořících živoucí stěnu, jež ještě sténá a pláče tolika tóny, kolika nebožáky je vinou temných umění homonkulů stvořena. Srdce zběsilé buší a ruce jen neochotně s odporem sáhnou na kliku, aby rozhodnutá farseer mohla otevřít brány a čelit strašlivé... že by to byl obývák? Sadie: "Riley? To už si zase něco zapomněl?" Těžko říct, co je větší šok. Jestli hlas vlastní sestry, nebo obývák vypadající až na přehršel květin a terárek se spoustou ošklivých nebezpečných warpově-bestiálních zvířátek... normálně. Co hůř, normálně působí i kousek dál sedící Sadie, což je fakt sada, s brýlemi na očích oděná v županu a papučích s ve tvaru rozevřené tlamy hive Tyranta. Taldeer: "Sadie?" Sadie: "Taldeer!" Taldeer: "U Khaina, slaaneshtivzaldušiateďjivyměnilzanějakéhodémona!" Sadie: "Hej, zrovna jsem chtěla říct to samé! Co tu sakra děláš?" Odloží decentně brýle. Taldeer: "Já...umm... není tu Athaniel? Víš má dcera jak si ji chtěla-" Sadie: "Ukázat, jak to u nás vypadá..." Taldeer: "Řekla bych zfetovat, znásilnit, připravit o duši, znásilnit, mučit... to celé několikrát plus zabít a znásilnit." Sadie: "Ne, že by za to nestála..." Smích, docela děsivě upřímný. "Ale tyhle věci mi už lezou krkem!" Taldeer: "Kecáš!" Sadie: "Ráda bych. Víš, co táta umřel..." Taldeer: "On... teď myslíš kterého?" Sadie: "Mého. Zkrátka, co jsme dooslavili jeho skon z rukou dvou blbých mariňáků, neměla jsem ani pomyšlení na něco takového." Taldeer: "Proč bych tomu měla věřit?" V okolí se začínají třást předměty, jak už to u farseer při naštvání bývá. Sadie: "Protože mi ti dva spacewolfí idioti s pajcovaným chlastem zkruvili život! Do hajzlu, víš co to je, pařit, smažit a šukat skoro 7/24? Nevíš, ty trubko blbá!" Ty, co se třásly se rázem zvolna i klidní. "Po prvním týdnu jsem toho měla... řekla bych po krk, ale to není úplně přesný! JASNÝ?" Vlastně se teď začíná třást vědma. "Ten zmetek nechal posedení vůli, abych byla jeho dědic a teď tu dřinu musím brát za něj, zatímco se mi směje ze slaaneshova zadku... a zatímco si ostatní odjedou plenit a odpočinou si, já tu furt tvrdnu a musím se kurva namáhat!" Tak nějak to vyráží dech, nebo to je tím vaderským chvatem? "Takže ne, nemám tu Athaniel a ve svý posteli nechci nikoho vidět!" Tak, jako dochází kyslík, dochází zjevně mocné... warločce/archonce, což je jeden z nových divokých subclassů, že by se mohl zredukovat znovu stav příbuzných. Taldeer: "Mocseomlouvám!" Sadie: "Bych ti sakra radila! Jinak zrealizuju leccos z toho, co mám pro tebe v zásobě." Taldeer: "Já jen... jak tě znám, je to neuvěřitelný..." Sadie: "Hele pokládala sis někdy otázku, jak mohla mamka být s někým jako Našrtodell?" Taldeer: "Pokládám si ji vždycky, když tě vidím." Sadie: "Já už to vím. Měl toho dost, nedával to a tak utekl, změnil si jméno a do prvního absťáku žil jako slušnej kluk..." Taldeer: "Tys ho pochopila?" Sadie: "Napsal dopis na rozloučenou, než trhl rekord ve vyšňupnutí té největší hromady koksu, který sem jen tak mimochodem nedávno překonala!" Taldeer: "A-aha...a ty knížky co tu máš..." Sadie: "Dodělávám školu, jak zdrávku tak i ty blbý pihovice..." Taldeer: "A ten mladík, co tu byl... to je tvůj učební otrok?" Sadie: "Spolužák. Isa - což je fakt bedna - ho už poslala s úkoly do kelu, tak žebral u mě, abych mu je dala opsat?" Taldeer: "Ty... ty nemůžeš být moje sestra..." Sadie: "Ne zlatíčko, věř tomu, že až mi padne padla, budu tvá sestra víc než kdy dřív..." Sladký a zlověstný úsměv je tímto věnován nebohé věštkyni. "...což poznáš velmi dobře, jestli se zdržíš na další z mnoha zkurvených hostin." Místo odpovědi přichází jen polknutí. "Ale než se tak stane... kde byla tvoje dcera naposled? A garantuju, že jestli se jí něco stalo... dotyčný si to zatraceně odskáče!" |
| |
| Hm Ach, je to zklamání. Soudě dle důvěryhodných zdrojů je to zklamání, jakému se vyrovná například návštěva serveru howrse po třech měsících a zjištění, že máte prostředky na nákup nových koní - žel, v prodejích není nic, co by vás nadchlo, pokud nechcete koně, který by symbolizoval jednu postavu, jež vás na Andoru nasírá už svou přítomností. Zkrátka a dobře - nechtějí mě do reklamy - co hůř, OPĚTNĚ mi připomínají povinnosti. Cožpak by Athaniel chvíli nepočkala? Než bych dotočil? Ale notak! Děti by neměly po rodičích vyžadovat... tak mnoho! "Můžeš to teď vzít do svých rukou, bróvole? Nebo jsi na Athaniel a to, že ji tu po nějakém čase beztak budem muset popravit zapomněl?" "Ale ne - nezapomněl... jenom - to je jedno." Povzdech. "Víš Zacu, celá věc se má tak, že bychom od tebe něco potřebovali. Hlavně teda já. No hlavně teda tvá sestra..." |
| |
| Sestra? "No hlavně teda tvá sestra..." Sestra? Já mám sestru? Řekl bych, že je to stejné překvapení, jako návštěva serveru howrse po třech měsících a zjištění, že máte prostředky na nákup nových koní - žel, v prodejích není nic, co by vás nadchlo, pokud nechcete koně, který by symbolizoval jednu postavu, jež vás na Andoru nasírá už svou přítomností - žel to ale není tak úplně pravda, protože mě fakt, že si otec nadělal mé sourozence kdekoli se hnul vlastně ani nepřekvapuje. Co mě překvapuje je fakt, že život a záchrana mé sestry se stala tak trochu... záležitosti zájmu více lidí v kapitule? Vlastně mě překvapuje i že se o to stará Athanius. Tak trochu žárlím, aby bylo jasno. Na mě vždycky sral - kromě té chvíle, kdy ode mě chtěl autogram, aby se jím mohl chlubit před buchtami, které nabaluje!!!! "Co je s mou sestrou?" |
| |
| Sestra! Anonymous: "V prvé řadě je problém, že vůbec existuje." Ashtonius: "Ale notak, viděl si ji? Vole-brácho už teď to je kus a teprve počkej ten mazec, až z ní bude celek!" Anonymous: "Ehm... spíše je problém, že bude brzy na kusy. Zajali ji naši templářští bratři a jak si jistě umíš domyslet..." Ashtonius: "Se ví, synovče vole, že přece nenecháš svou krev chcípnout! Pokud tedy nechceš konvertovat k chaosu..." Anonymous: "Když nic jiného tak proto, že od nás, potažmo maršála Athania něco potřebuješ." Ashtonius: "Uděláme z tebe hrdinu, synovče-brácho-vole!" |
| |
| Oh, bro, sis! S tím, že s existencí mé sestry je problém - s tím mohu v zásadě souhlasit. Na druhou stranu se sám sobě divím, že jsem, byť jen trošku, překvapen tím, že nějakou sestru mám. Popravdě jich musím mít stovky. Sere mě, že otce má sestra zajímá víc, než já kdy budu - když nepočítám jeho zájem o mou osobu ve věci záchrany mé sestry - ale to bych ponechal stranou. Jsem už velký kluk - a v zásadě jsem si tady taky přišel jenom pro prachy - tak co!? "Se ví, synovče vole, že přece nenecháš svou krev chcípnout! Pokud tedy nechceš konvertovat k chaosu..." Ne. K Chaosu bych nekonvertoval. Ne, že bych byl vznešený a toužil být navždy dobrý a bránit zájmy Císaře (který na mě stejně jako otec zvysoka sere, pokud mě zrovna nepotřebuje někde uprostřed bitevní vřavy) - ale prostě proto, že Chaosáci jsou úplně stejná banda idiotů, jako imperialisti. Tečka. Sečteno a podtrženo se mi to nevyplatí - a my z raven guardy, rození partyzáni... my velmi dobře víme, co se vyplatí. Už proto, že poslední roky našeho záškodnictví se opírají o slevy v hypermarketech a obchodních sítích. "Uděláme z tebe hrdinu, synovče-brácho-vole!" No, spíš mrtvolu, napadne mě, když si představím, jak tahle sebranka asi musí být užitečná v bojovém nasazení. "Heleďte, prve jsem si sem přišel vyřídit nějakou záležitost kapituly a... nechtěl jsem do toho tahat rodinu... ale... ach jo," můj pohled směřuje na Anonyma - páč mi jaksi došlo, že tento chlapík to tady vede a bez něj by šlo všechno do sraček. "Pokud nepůjdu zachránit tu sestru, po které tady všichni slintáte - což je docela nechutné, pokud tadytenhle je opravdu můj strýc - tak mi ty prachy nedáte, co?" |
| |
| Jednání s Anonymem Ashtonius: "V principu jo a hele, kdybys ji viděl, slintal bys taky, synovče!" Anonymous: "Ne... to není přesné" Ti dva templáři, nebo spíše pseudo templáři si chvilku vymění významené pohledy. Ashotnius: "Vole je to synovec."/To nemůžeš myslet vážně Anonymous: "Nutnost nezná bratra-synovce!"/Pro splnění úkolu musíme obětovat i bratra nebo cokoliv příbuzného! Anonymous: "Budeme se bavit v teoretické rovině..."/Teď to myslím smrtelně vážně. Sáhne do kapes armoru a vytáhne jeden bonbon značky Slávia a druhý v podobě Hašlerky. "Můžeš si vybrat červenou, tedy slávii a do svého příběhu kromě pragocentrismu zahrneš zklamání bez peněz a fakt, že abychom ji zachránili, zaútočíme přímo a tvé tělo tam pohodíme, aby to vypadalo, že jsme se bránili vůči partyzánské hrozbě..." Ashtonius:"Vole-synovče-brácho, to nedělej, Templáři jsou sice blbí, ale umí měnit živé v mrtvé a celé v kusy!" Anonymous: "Nebo si vybereš hašlerku a cestu konspirací o náklonosti k Ultře... a necháš si namalovat armor pretty mariňáka a tady s Ashtoniem uděláš, co chceme, abys za trochu námahy a riskování měl i trochu peněz. Pořádnou TROCHU peněz." Ashtonius: "Hej-co-proč?" Gestem je pro tento moment umlčen. Anonymous: "Jako může to jít i bez bonbonů, pokud si tedy schopný jasněji uvažovat než Dornovci, nic méně následky jsou dané a stále stejné." Ashtonius: "Pst... bró synovče, raději si nějaký vem, můžeš je na lodi vyměnit za zajímavý věci..." Přichází ještě jedna šeptaná rada od strýce. |
| |
| Můj smutný život Nutno říci... že jsem smutným člověkem. Personou. Mariňákem. Nejenže můj život není zrovna žádné peříčko (ač nevím o kolik bych si v tomto pořadu oproti muzikálu ze střední polepšil) ale také zjišťuji, že členové mé rodiny jsou... ach jo, myslel jsem si, že se demence týká jen mého otce a ono to nakonec vypadá, že ji snad máme v rodině, což mě samozřejmě přivádí na otázku, zda bych se neměl bát i já... a taky nakolik bude debilní má sestra. Co se týče mě, jsem fanda hvězdných válek a proti záchraně sestry bych sám o sobě nic neměl - ale záchrana sestry PRO templáře S templáři a ZE SPÁRŮ templářů... jako to už je silné kafe i na mě. Doufám alespoň, že to finanční ohodnocení nebude malé. "Bonbony žužlat nebudu, protože mi není deset a ty nejsi Daran, správce Matrixu," protočím očima. "Myslím, že má volba je tak trochu jasná. Infiltruji tam, jako správný partizán... v levandulovém power armoru. Větší ostuda než muzikál trojka to už beztak nebude. To snad, jen kdybych byl obsazen i do Rock Campu." Víte, je to zklamání. Ale na to už bych si měl začít zvykat. |
| |
| Bojová příprava Anonymous: "Do Rock Campu tě mohu dostat" Vzhledem k tomu, že na sobě má helmu, můžeš jen tipovat, jestli to má být myšleno jako lákavá nabídka, nebo ještě jedna výhružka závěrem. "Ashtonie, připrav ho." Ashtonius: "Dobře..." Během mžiku ze zadního batůžku zbroje, který by měl být vlastně zdrojem energie každého armoru, ale my jej užíváme jakožto keramitový batůžek běžný, je rázem vyňato mnoho štětců sprajů a takových dalších udělátek, z nichž některé by si mohl vidět i v kuchyni. Proč tomu tak je, zůstává prozatím asi stejnou záhadou, jako "nesvatý Peeta", o němž občas Ashotnius něco tiše brblá, zatímco vyrábí se slovy "Tvař se jako dort" tvé maskování. Které se mimochodem skládá z barev, které Anonymous dovede pospat v hodnotách jen v číselných hodnotách barev základních, z nichž se v IT sféře vytváří, Ashtonius si o nich přečetl v katalogu, Athanius je patrně někdy nosil a Afkon jim všem nevěří, že vůbec existují a považuje to za neurvalou snahu narušit jeho křehkou mechosvěteckou duši. Anonymous: "Celý táta!" Zachechtá se rock campem ohrožující astart, zatímco ukáže na googlu vyhrabanou fotku z dob, kdy Athanius byl vyfocen mezi slibnými čerstvými rekruty kapituly pretty marínů. Ashtonius: "Ještě power boa!" S tím je ti předána i mocná zbraň hodná spíše seržantů než nováčků v kapitule. Inu být dítě šéfa má své výhody a třeba takový Ashtonius si musí vystačit jen s chain pudřenkou! Pro jistotu jsi ještě vybaven vonnými granáty. Jak si můžeš dočíst v růžovém manuálu přibaleném k výstroji "krak" verze je Calvin Klein a proti pěchotní "frag" zase Versace. A jakožto záložní prostředek boje máš i nádherný stříbrný nožík na dopisy! Spolu s tím je ti dodána i fotka tvé sestry a malá mapka cesty skrze loď zlotřilého Cassanovi, která se dle instrukcí za deset minut sama zničí. Za zmínku stojí, že kdysi na této mapě bylo patrně trochu jiné logo, než onen samopelkový imperiální orel. Anonymous:"Máš gumáky?"/Záložní plán, když ti poteče do bot? Ashtonius: "Mám, ale radši bych je nechal doma."/Doufám, že to nebude třeba. Anonymous: "Na meteorology není nikdy spoleh."/Vždycky se může při misi něco podělat. Ashtonius: "Beztak nezbývá než to vzít jako vždycky s úsměvem."/V poho, když to praskne, zahodíme zbraně budeme tvrdit, že to byl apríl. Zabralo to u Dark Angels, zabere to vždycky! Nutno podotknout, že ovšem bylo třeba absolovat i krátkou debatu na téma "Apríl uprostřed září je super nápad, protože ho nikdo nečeká". *** Ať už padla nějaká poslední slova, dramatická loučení nebo ne, ty jsi vržen do víru akce, když v přestrojení vnikáte na loď Prznitel pod velením maršála Casanovi! Samotný vstup probíhá bez problémů, když váš hromový jestřáb, vniká hladce do hangáru - čímž přidává další bod na konto velmi vzrhlého parodického andorového dne. Jediný drobný zádrhel pak tvořil astartes v chodbě vedoucí z tohoto mechaniky a olejovatým hnusem požehnaného sídla. Celý incident trval asi třicet vteřin v podobě: BT: "Co tady bratři z prettymaríny dělají?" Ashtonius: "Jsme podomní prodejci toaletních vod." BT: "Z toalety pijou space wolfí bratři už léta a nikdy nedošla. Jsi alpharijec a zrá-" Chvilku na to dostal gumovým projektilem pod helmu a s něžným přispěním Ashtonia byl položen o stěnu a do ruky mu dána láhev s pivem. To vše doplněné mrmláním "hele už docela dlouho ne" a nevěřícným "jak to sakra poznal". Vaše kroky vedou několika metry dál. Díky mariňácké paměti a googlemaps tak míříte neomylně za svým cílem. U jednoho rozcestí pak Ashonius zůstává s tím, že dohlédne na to, aby se ti nikdo nepletl pod nohy a zajistí i hladký ústup. Nevypadá to, že by měl chuť se dostat do opravdového nebezpečí, které ti tím pádem tak nějak kolegiálně přenechává, takže pokračuješ ještě o jeden kousek dál do míst, kde za rohem můžeš slyšet dva strážce vchodu do cely zdejšího vězně. Bratr "Martin Luther" King: "Bratře Marpo, tím, že budeš podobně jako Nigga mluvit do hudby příliš smýšlení o naší kapitule nezměníš." Marpo: "Naopak! Skrze rap dosáheneme respektu!" Bratr "Martin Luther" King: "A ehm... jak si k tomuto názoru dospěl, u císaře." Marpo: "Mám to od kaplana Eastside gangstas samotného Aliho G! Jen pravý gansta může vést své brós a bitches ke slávě velkého zlatého císařovo gheta!" Bratr "Martin Luther" King: "Císař mě těžce zkouší a chaos tak pokouší..." Marpo: "Dobrej start, čéče, fakt že jo!" |
| |
| Pretty marine style WWPD. What would Peeta do. Jak se zdá, tohle je pravé heslo Alpharijců, ať už o nich Lexicanum píše špatnou latinou, nazývanou ve čtyřicátém prvním miléniu „vznešená gótština“ prakticky cokoli. Vlastně, zatímco mi malují můj armor na růžovou (prý je to LEVANDULOVÁ! Já jim to nežeru!) uvažuji nad tím, zda Alpharius a Omegon náhodou nebyl jen nějaký z Peetových fikaných převleků. Jeden nikdy neví a Chaos dokáže mít mnoho tváří. Zda zvládne i dvě těla naráz je už ale otázka. To už ale dostávám boa a je mi oznámeno, že můžu jít do akce. Jako maškara. Otec se tváří neskutečně hrdě, zatímco mi je neskutečně blivno. Ta růže do vlasů už fakt nemusela být. A dámská voňavka je jen… takovou děsivou tečkou za vším tím příkořím. Možná jsem měla… TEDY MĚL raději zvolit ten rock camp. Možná by to bylo… méně lidsky ponižující, než vydávat se za pretty marína. První zásek, tedy s mužem, který neví, že toaletní voda nerovná se nutně voda z hajzlu, řeší Ashtonius poměrně bravurně. Nevím, jak se na svých misích chová otec – a předpokládám, že jako naprostý idiot, běhá v dámských kalhotkách a jezdí na jednorožcích a tak podobně – ale strejda je prostě kádr. A, na rozdíl od mého otce zjevně VÍ, kdy použít gumu. Na vysvobození už jsem ale… tak nějak sám. Poté, co si vyslechnu rozhovor, jako správný partyzán z Raven Guardy zhodnotím bleskově situaci. Bude třeba se jim vlichotit do přízně a přesvědčit je, že jsem tady jako kámoš… a raději na to nepůjdu přes toaletní vodu. Na druhou stranu – RAP je jednoduchá věc. Když se nerýmuje, svede se to na umělecký záměr. Proto si významně odkašlu a jdu k oběma „bratrům,“ freestylově „recituji.“ “Jé, bros, aha – Bratr Supervoňus – aha. Check this out! Z vyšších míst mě sem poslali Cestu mi lodí popsali Já rapuju jako bůh – aha A vyslýchám ještě líp – aha. Jsem tady, abych vám pomohl Z té xenosí děvky informace vymohl. Já říkám vám – hezky vypadat Vonět a brutálně vyslýchat Tak káže Císař a CassaNiga No mercy, no fear atakdál!“ |
| |
| Supervoňus Jedno je jisté - přijít na píseček Templářů a rapovat před někým, jako je Marpo to nebyl nejlepší nápad, který tě napad. Zvláště, když si můžeš být při svém přestrojení vědom, že lži jsou jako déšť a venku zase prší. Minimálně někde ve vesmíru! Patrně proto se bratr Marpo rozhodl bojovně vykročit ti vstříc a pustit z reproduktorů své zbroje nejdříve hudbu a pak i svůj hlas, jasně deklarující radostnou spolupráci všech složek impéria. Nutno podotknout, že pro tebe měl víc než tři slova slavného Leonida Marešuse... "Byl jsem u toho, když se xenoss bavily, Kým by se tak nejradši , ráno očistit nechaly. První řekla hele, ten má hezký tělo, kéž by to mé křehčí, T,S taky čtyři mělo! Koukni sen na něj, na ty jeho svaly, jenom si představ, jak by tě roztrhaly. Smutný osud můj, to je prostě daný, z astartes jsme strašně vystresovaný! Né, to není o tobě, to nemá cenu! Ty jsi leda kulturista z Matthausenu. O jednu takovou xenoss chceš teď vážně usilovat? Vím, co by řekla, no měl bys radši posilovat! Může za to GéWé a výchova dívek, jednoduchej příběh, psal ho kaplan Viewegh. Někdo se bojí venku velkejch psů, ty se radši boj měřit obvod svejch bicepsů! Ne, nejsi, nejsi, nejsi svalnatej Machruješ marně, že seš voňavej? Tak schválně tou vůní kacíře udolej, Budeš leda děvkou, jeho bitch nej! Ne, nejsi, nejsi, nejsi, svalnatej, Každý tvůj battle je hned prohranej! Budeš jen děvkou, jen bitch nej! Budeš jen děvkou, jen bitch nej! Jó, ukážu ti s mečem pěknou finessu, pač buzeranty s boa prostě nesnesu, ta hnusná růžová, to mě fakt ničí, PéeM za císaře neřve, ale jen brečí! Na prdeli sedět, kolem butiků kroužit, Štěstí že Dorn se toho nemohl dožít! I Robout by ztropil fakt velkej povyk, namísto meče máte anální kolik! Vy jste leda brzy, co kruciátu nezvládnout, Umíte tak sotva, blbý sestry přetáhnout! Vím dost přesně, co jste teda za sraby, blbej bethlemos jste ani dobýt nezvládly! To jinak není možný, mít takovejhle ztrát a zkoušet deepstrike snad šedesátkrát! Tak bez…bez… bez známky ňákýho strachu. Se nes…a těš…se ze svýho krachu! Ne, nejsi, nejsi, nejsi svalnatej Machruješ marně, že seš voňavej? Tak schválně tou vůní kacíře udolej, Budeš leda děvkou, jeho bitch nej! Ne, nejsi, nejsi, nejsi, svalnatej, Každý tvůj battle je hned prohranej! Budeš jen děvkou, jen bitch nej! Budeš jen děvkou, jen bitch nej! Prej chcete být krásný a žádný korby, všechno je to ve stravě a žerete boby proteiny, vitaminy, kyseliny amino, vysrat se na to a jít radši na pivo! Přestat jíst hamburgery a žrát kila soji, Jak takhle chceš sakra obstát v opravdovém boji? A zvládnout konkurenci… z tau…gardy? Ne, nejsi, nejsi, nejsi svalnatej Machruješ marně, že seš voňavej? Tak schválně tou vůní kacíře udolej, Budeš leda děvkou, jeho bitch nej! Ne, nejsi, nejsi, nejsi, svalnatej, Každý tvůj battle je hned prohranej! Budeš jen děvkou, jen bitch nej! Budeš jen děvkou, jen bitch nej!" Hudba skončila a zdá se, že trpělivě vyčkává na to, čím se emcí od PM pochlubí teď. Jestli hodláš pokračovat v jeho... ehm... hře na rapové bojování o čest gheta, nebo udělat něco jiného, to už je tajemství, které zůstane jen mezi vámi dvěma. Bratr, který s ním strážil celu, to totiž ke konci nevydržel, ucedil něco jako "hovno bez strachu, lístosti a soucitu. Bez vkusu, empatie a rozumu!" a prostě sprostě svou pozici opustil. |
| |
| SUPERVOŇUS!!! Aha? Takže rap battle se ti zachtělo? No počkej! Upřímně, tohle tady ještě nebylo - karaoke ano, náhodné písně v random důležité momenty, jako u Disneyho - ano. Ale rapová bitva? Ne. Ale já se budu držet tématu. Nejen tématu, ale také interpreta! Proto se, aniž bych se nechal třeba jen na chvilku zahanbit prohlášením o tom, že budu něčí děvkou (upřímně mám pocit, že od doby, co jsem kývl na High School musical jsem tak nějak děvka celého internetu) zapínám vlastní, byť o dost menší repráček s hudebním doprovodem. (Dávno) Tohle už je v lexicanu (psáno) Nenech xenos žít; zastřel ho (ráno) Císař bude šťastný z toho - když bude pryč a vesmír bude celý jeho. Když rapuji za Císaře má mysl je čistá Ta xenos je čarodějka tohle je věc jistá Střelíme ji mezi oči – hasta la vista Z bolteru ran třista – vystřelím z místa. A až bude její hlava oddělené od těla Budeme si vzpomínat – jak si tu seděla. A pak jí rozbijeme – kámen od duše; Řekli techňáci z Marsu, Pak škodit nemůže. A já, bratr Supervoňus, hájím Císařovy světy Proč mám zase deja vu a zas slyšim jak před lety „Ty že seš marín - tak to ani náhodou!“ Že málo smrdím, nepojí se se škodou! Vůně růží a heřmánku Jsem nejhezčí Astart, který tě napad Kacíři maj na kahánku Pretty marína – jo to je hlína. Vůně růží a heřmánku Jsem nejhezčí Astart, který tě napad Kacíři maj na kahánku Pretty marína – jo to je hlína. Víš nejhorší je – že vám vlastně rozumím Jsem hezčí než vy a vysvětlit to neumím Někdy je to fajn, užívat si nádhery Jindy se ti vytvářej od bolteru záděry Jsem císařův anděl, vím, že mám spoustu bratrů Mezi sebou půjčujem si hodně hezkých hadrů, Ani krize galaxie námi nepohnula Místo oken pancíře a místo dveří žula? To není nic pro nás – ani modlitby nahlas V jiných kapitulách všechny dny jsou stejný navlas Eldaři by utíkali, všichni hezky na západ A já dobře vím, zastřelit je – je nápad Jo nejlepší nápad, který mě napad Jaká bude galaxie, teď začínám chápat Až bude naše a lidé sami budou vládnout Vím, že to zní jako klišé – nenechám svou víru padnout! Vůně růží a heřmánku Jsem nejhezčí Astart, který tě napad Kacíři maj na kahánku Pretty marína – jo to je hlína. Vůně růží a heřmánku Jsem nejhezčí Astart, který tě napad Kacíři maj na kahánku Pretty marína – jo to je hlína. Eldaři všichni lžou, tak co s tím Oni snůškou jsou snů, přírody omylů Nečekej na zázrak, život končí – je je jéééé Seru ti na tvoje „trochu tě pokouším.“ Střílet se já neostýchám Chcípne i víla, Co k ránu se mi prý zjevila Já víru v sobě mám; život dám v sázku, byť je na vlásku Nepospíchám – nedám ti lásku Leda smyčku tak z provázku Před Císařem poklekám Na křižníku spím a jsem člen adepta. Vůně růží a heřmánku Jsem nejhezčí Astart, který tě napad Kacíři maj na kahánku Pretty marína – jo to je hlína. Vůně růží a heřmánku Jsem nejhezčí Astart, který tě napad Kacíři maj na kahánku Pretty marína – jo to je hlína. |
| |
| Super SUPERVOŇUS Tvá píseň končí a spolu s tím tasí Marpo bez váhání rotomeč. A zatímco tě mohou napadat takové ty taktické úvahy, jako je "je možné, že se rotomeč zakucká při krájení boa a bude tedy v boji trochu užitečný" či velmi praktické "lze jej využít jako škrtící strunu", tvůj sok poklekne na koleno a špičku této skvělé čepele se svatým nápisem Mountfield bodne do země. "Vyhrál jsi, bratře." Skloní úslužně hlavu. "Jsi vskutku udatnější, než kdokoliv na této lodi, kéž velký gangsta ve zlaté sesli odpustí mé pochyby a nehodný rap battle a dopřeje mi pokoje až se připojím k jeho věčnému featu." S tímto tě tedy ochotně pouští dovnitř. Ty tak máš možnost vejít do malé místnosti, která tvou přítomností takřka okamžitě... provoní. Inu kdybys byl liabarian asi by se v tomto malém místě po zavření dveří přetlačovaly dvě mocné mysli, ale takhle jde jen o to, kdo použil víc voňavky. A tvůj strýc narozdíl od otce na tobě nešetřil. "Nastal čas, Monkeigh?" Na zemi, elegantně, jako pravá dáma sedí způsobně eldar s hnědými vlasy a zelenýma pronikavýma očima. Dalo by se říct, že je hezká a taky mladá, ovšem mládí zrovna jejich rase patří k dost prolhaným částem jejich života. Zatímco v rohu je způsobně složená výstroj swooping hawků, ona má na sobě set Banshee, o které nemůžeš na štěstí vědět, že jej přinesl Luther z osobních zásob Casanovo fetšiů. "Jediná slova, co ti povím, budou vždy pohr-" Zvedne hlavu a pak, pak se zarazí. Chvilku na tebe jen tak civí, načež udělá několik nelidských kroků doprovázeje to pištivým křikem. "Zaaaaaaaaacuuuuu!" Dá se říct, že po tobě... přímo skočí. "Panebožetominikdoneuvěří! Dáš mi Autogram? A fotku? Jestli jo tak přísahám, že ti řeknu kde je náš craftworld a jaks se dostat do svatyně! Udělám cokoliv!" |
| |
| V náručí své sestry? Jak to tak vypadá, špatný rap světu vládne. Já vím, že Jaro Slávik si to v talentu nemyslí a špatné rapery vyhazuje jednoho po druhém z pódia - ale hej! Vždyť v porotě sedí i Mareš! To je důkaz světovlády tak trochu sám o sobě! A druhý důkaz? Jsem asi já. Rapu rozumím asi jako prase mikrofonu - a PŘESTO jsem vyhrál battle s černým templářem. A upřímně, to už je co říct. Protože se říká, že rap je doména černých. Cítím se tak trošku jako Eminem mezi astarty. Dost už hlubokých úvah! Jsem vpuštěn dovnitř a nyní budu muset přijít na to, jak Athaniovu levobočku dostat z... "Zaaaaaaaaacuuuuu!" ... jak Athaniovu levobočku dostat z mého krku. "Panebožetominikdoneuvěří! Dáš mi Autogram? A fotku? Jestli jo tak přísahám, že ti řeknu kde je náš craftworld a jaks se dostat do svatyně! Udělám cokoliv!" "Pst, notak!" Pro větší dramatično kontrolu nad situací ji přirazím zády ke zdi a zakryju ji pusu rukou. Tou druhou ji, snad z principu, podám jednu z mnoha růží, které pretty marína nosí, namísto munice do bolterů. "Buď zticha, jsem tady inkognito." Syknu a dám ruku z jejích úst dolů. Pokud by mě chtěla políbit, okamžitě ji odstrčím. Protože tady nejsme v mnohokrát omílaných Mortal instruments, kde se sourozenci nevědomky líbají! "Jdu tě zachránit, ty trubko." Nechápu to - to mě doopravdy milují i Eldar? |
| |
| MI může být Mortal Instruments nebo taky Možný Incest? Někdy věci nejdou tak, jak byste chtěli. Někdy nejdou vůbec a někdy... se naopak s vámi všechno jen veze. Na druhou stranu osud má občas zajímavé vrtochy, hlavně od doby, co ho v tomto universu ovládají dvě pochybné entity... takže i z nejhoršího a hlavně posledního dne života může vzejít něco dobrého! Pokud jako dobro vnímáte Zaca Efrona... na druhou stranu lepší Zac v hrsti než třeba velociraptor na střeše. Ovšem i zde záleží na preferencí, hlavně v oblasti literatury! Nu k věci! Kdyby náš hrdina rozuměl řeči eldar, asi by právě od své sestry vycítil dosti smutné "Damn!" nebo něco takového. Zkrátka a dobře, co je to za záchranu bez pusy? Ostatně, když dostane jen tak kytku působí při správném užití pohybů pro eldar více než romantické "přijmy ten nádherný květ" jako "žer, ty krávo". "Buď zticha, jsem tady inkognito." "A já doufala, že tu máš koncert..." Smutný vzdych a pohled číslo 31 pro vyjádření smutku. Jsou to takové ty "psí oči" za předpokladu, že by ty psí oči měla kočka. Humanoidní a přitom neanimovaná. "Jdu tě zachránit, ty trubko." "A bude to v kinech?" Pak, jako by se snad upamatovala na rozum, který její náctiletý idol vytěsnil z hlavy... si přikryje ústa v uvědomění si situace. Nebo v to alespoň můžeš doufat v chvíli, kdy lehce zčervená, potutelně se usmívá a snad si místy i radostí poskočí říkajíce něco jako "hm... tak mě poprvé zachrání Zac!". "Teda... já jsem připravena, hrdino Zacu, můžu ti tak říkat, že jo?" |
| |
| No a nebo by to mohly být Starwars! "Ne, v kinech to nebude... teda i přesto, že je tam kdejaká sračka, ve které se zpívá, což jsme před chvílí támhle s Niggou pravděpodobně splnili..." Naštěstí to pochopí velmi rychle. Tedy ne dost rychle na eldarku, ale musíme tady jako polehčující okolnost zvážit fakt, že je napůl geneticky vybavená naším otcem, Athaniem. A Athanius je idiot. Takže vlastně dopadla ještě velmi dobře. Zajímalo by mě, jestli si zpívá ve sprše. Nebo jestli je jedný jeho levoboček, který to nezdědil, tendle skill. "Teda... já jsem připravena, hrdino Zacu, můžu ti tak říkat, že jo?" "Říkej mi třeba i bratře - jsem na to zvyklej," odpovím už lehce otráveně. Mladší sestra! MÁM JI DVĚ MINUTY A UŽ MĚ SERE! Zajímalo by mě, kde je a co dělá strejda Ashtonius. "A teď se tvař, jako že se mnou nechceš jít. Vím, že to bude asi těžké, ale vím, že to zvládneš, zahrát. Jdeme ven." |
| |
| Záchranná mise! Znovu nezbývá než litovat, že nerozumíš řeči eldar tak, jako oni! Tímto jsi tedy ochuzen o taková poselství jako "Musím? Opravdu? A nemůžeš mě předtím, než nebudu chtít, ummm zachránit jednou, dvakrát tady? Nepomůže, když budu jakože dělat, že zachránit nechci a až pak pořešíme to ostatní? Fakt ne?". Chvilku tě tedy jen pozoruje, z čehož usuzuješ opět na přemýšlení, načež si patrně v duchu pomyslí něco o ignoraci Mon-keigh a smutně dodá - "Budu se snažit." To v praxi vypadá tak, že v momentě, kdy se otevřou dveře začíná drobné divadlo. Ono se to nezdá, ale ta holka má v nohou docela sílu, takže když se vzpříčí u dveří a vřeští tak, že div neztrácíš vědomí... je docela těžké ji z místnosti dostat. Na štěstí dosti zmatený raper, jehož si překonal, nakonec pochopí, že plníš svou povinnost a tak síla dvou mariňáku překoná jednu uřvanou malou holku. Ale měli jste sakra namále! Chvíli všelijak kope a dokonce bys přísahal, že musela kdysi nosit snad rovnátka z wraithbone, protože nejenže má krásně rovné zoubky, ale zanechala ti na keramitu jejich dokonalé rovnoměrný otisk. Jak tohle zvládla má smysl řešit asi tak, jako mohl mutant na nesmarkonu rozmáčknout helmu silové zbroje mark VII, jíž je většina mariňáků vybavena. Prostě to přejděme jako reklamu na signál, platí? A když je řeč o signálu, tak na ten asi čekal tvůj strýc. Vidíš ho akorát, jak strká do kumbálu s mopy asi třetího templáře, který touto chodbou chtěl projít. To vše za pomocí extra účinné bojové techniky. Ashtonius: "Bratře, slyšel jsem, že hlavou zeď neprorazíš... myslíš, že je to i pro císařem požehnané astartes nemožné!" Tupus: "S pevnou vírou lze vše! Nikdy nepochybuj, bratře!" O pět tupých ran hlavou do zdi později. Ashtonius: "Ty vole, ještě jeden a bude tam fakt díra..." Hudruje, zatímco marně cpe třetího dvou metrového a asi i metrákového chlapíka do své improvizované skrýše. Po třetím, marném, pokusu se slovy seru na to, je nechá všechny spadnout na podlahu, vytáhne z armoru navoněný papír pro milostné dopisy se vzkazem "Za císaře, sem se nedívejte". A položí ho na vzniklou hromádku těl. Nutno podotknout, že na druhou stranu vzkazu dopsal ješě "To není práce Legie Alpha, ale Pretymaríny. Vážně, čestný skautský. Volebratr Ash-vlastně-Ažtoneníhezkýkrásňus!" "Brósynovčebratřevole!" Ucedí, když si tě všimne. "Skvělý úlovek a musím říct, že tvůj battle už jsem přeposlal, aby ho l Anonymous nechal na youtubku!" Pochválí tě jako správného geroje, zatímco tebou zachraňovaná se tiše šeptem ptá, kdo jakože je ten křen! "Teď ta těžší část plánu - jak se dostaneme ven." Věnuje ti takový zadumaný pohled. "Tohle jsme moc nepromysleli... takže to bude docela improvizace... hehe..." Ten smích by byl znervózňující, kdyby byl jen tak. Tebe může uklidňovat, že za něj asi může ten joint, co si právě zapálil. "Jde vlastně jen o to, jak ukecáme všechny v hangáru, aby nás s ní pustili do lodi, nebo jak ji schováme..." Zkusí se podrbat na helmě, ale moc mu to nevyjde. "Nebo bychom mohli zkusit vzít Casanovo Ptáka!" To zní úchylně. "Což je nejrychlejší jestřáb galaxie." A taky jako dosti... pochybná pocta. Víte, jak to myslím. Určitě jo! |
| |
| NOPE! "Nebo bychom mohli zkusit vzít Casanovo Ptáka!" Pták. Cassanovy. Hitchcock získává úplně nový rozměr. Nebo možná spíše HitchCOCK? Pták Cassanovy v mé blízkosti je prostě... je prostě horor! Upřímně to nechápu! Já jsem tedy rád, že jsme bratra/strejdu Ashe našli a že se opravdu věnoval misi a navzdory svému jménu nechytal někde ať už lelky, nebo pokémony - ale tohle - tohle je moc. Uvažuji, zda nějakému templáři při vysvětlování sázky "hlavou zeď neprorazíš" nemusel udělat něco jako názornou ukázku! To by vysvětlovalo lecos! "Já se NAPROSTO DISTANCUJI od Cassanovy ptáka. A je mi jedno, jak je rychlý, tvrdý a jakou má výdrž, aby bylo jasno! Jako ostuda mi dostatečně stačil Muzikál ze střední. Jen si představ ty titulky, kdyby na to někdo přišel - "ŠOK! Zacus, vyhasínající hvězdička Disney Channel a shodou okolností také syn maršála černých templářů, přistižen s ptákem bratra Cassanovy! Snaží se upoutat pozornost, jako sestra války Miley Cyrus?" to prostě nejde. Pochop." |
| |
| Něco ode mě!!! Tak Athanius, maršál mocný kakao si přeci dal byť nový kuchař, "Tenzpomocný," odporné jej udělal! I hrdinové chybují však, a ztráta Háda chyba byla! Athanius se nenají tak, jako by s ním byl tu Míra. Teď maršál sedí ve své sesli a nad životem dumá si a uvažuje, zdali, jestli- v příběhu on zahrá si. Vždyť synek Zacus, jak se zdá přebral to žezlo rodinné a namísto Athania má, zachránit děvy nevinné! Jak smutný život maršálův je on sám tu, s hnusným kakaem Však dny jeho, ty přijdou v slávě! A tady dáme volný verš. ...........................Výňatek z Athias, autor Homér |
| |
| Že by bylo v titulcích - Zac Efron, nový robin Úd? EfronáThor "Brósynovčevole..." Kdybys měl někdy tátu, asi bys býval slyšel takový ten hlas protřelého veterána života, který rázem nemůže uvěřit mladickému idealismu, naivitě a zkrátka využívá to málo příležitostí, co má, aby se mohl cítit moudrý. "...věř mi, že ať uděláš cokoliv, už jen proto, že jsi tady postačí, aby o tobě psali horší ptákoviny!" Smutně zakroutí hlavou. "A co se týče muzikálu, tak nejsi jedinej zfilmovanej - o mý super tajný misi natočili docela hustou komedii!" Každý má občas smůlu a kasovní trhák, tak už to chodí, že? "Tak vezmeme jinej jestřáb...ale fofrem." "Hele a proč prostě nepoletíme tím, čím jste přiletěli?" Tvá "zajatkyně" právě pokládá pro děj citlivou otázku! Na místo odpovědi s sebou Ash trhne a po chvilce přemýšlení ze sebe vyloudí jen jediné: "Hele, vole, kde mám káru?" Hbitě zahlásí do interkomu, načež pustí zvuk na maximum a můžete slyšet Anonymův hlas s prostým "Jakmiles jí zaparkoval, ztratils ji i z radaru. ZASE!" "Prostě... prostě je fuč!" Ucedí dosti nevrle a vyrazí k hangárů s tím, že budete improvizovat. Jak by pravil klasik - zase! Ona improvizace zahrnuje především techkněze údržby, asi čtyři zasvěcence a dva templáře čekajícího až onen techkněz dokončí tankování jestřábu, spoustu servitorů a jeden chraplavý hlas Casanovy hlásajícího z komunikátoru lodi, že úroveň poplachu level jedna, zvýšená obezřetnost posádce! Velitel hvězdné lodi "Věčný křižák" Trůníš a trůníš fakt dobře! Ono to není jen tím, že císařovně všeho zla granko nejede a tak přisoudila tvému kakaíčku - které by oblažilo mechu i jeho pilota stejně tak i jednoho světce jako nic jiného - značnou nechutnost. Co dodat, snad jen, že ti u příjmače nikdo neřekl, že to templářské poslání je občas příslovečně k posrání! Tvé cucání a marshmalování tak narušovalo jen drobné papírování, nějaké hlášení o postupu jednotek tvých astartů a nově i ohromné pokroky, které tví muži učinili při tažení, jež vzniklo tvou snídaní a hlavně omylem. Ať už jsi chtěl nebo ne, ale nařízený marš do systému Mallow zlomil páteř chystanému chaosáckému tažení! Anonymous: "Mám pro vás potěšující zprávu, maršmeloušále..." Taky si ten zmetek dává pozor, od doby, co tu máš marshamllow na to, jak tě oslovuje! "Cassanova vysílá na nouzové frekvenci..." S tím ti přepojí komuniké, na palubu jeho lodi Prznitel. Cassanova:"Vládče kapituly, Athanie!" Zní dost naléhavě. "Zdá se, že jsme obětí léčky!" A vyděšeně! Zatímco tedy rychle tento ztrápený velitel mluví, Anonymous ti ukazuje, že celé jednání nahrává. "Pretty marína se infiltrovala na palubu a asi má nějaké záměry s darem pro vás!" Martin Luther King: "Můj pane," Vstupuje do rozhovoru. "...předali jsme vězně k výslechu. Císařižel... namísto bratra z Raven Guardy, jak jste chtěl a jak jsem se informoval u bratra velitele... přišla pretty marína a dle lodních záznamů zajatkyni na můstek nevedou!" Cassanova: "Zatím jsem vyhlásil jen první stupeň poplachu, pro případ... že jde o nedorozumění... máme... máme je zadržet? Nebo... jak postupovat?" Martin Luther King: "Možná se dali na chaos, hanlivými jmény hovořili o císaři. Použili výrazy jako gansta, rap a ghetto!" Zdá se, že se tu rodí materiál pro tvou válku! Cassanova: "Jeden z nich... je dost možná jejich... libarian! A taky psyker!" S tím ti ukážou záběr na Ashtonia, jak něco řekne nějakému templáři a ten poté začne zuřivě bít hlavou o stěnu! |
| |
| Problémy s kakaem Jistě, že trůním dobře! Já byl k trůnění totiž tak trochu stvořen! Problém samozřejmě je jen s tím kakaem. Poté, co jsem napsal Mírovi zprávu na helmbooku, v níž jsem se jej ptal, jak se sakra dá zkazit kakao, zjistil jsem vzápětí, že to, co piji, kakao vůbec není, páč, dle slov Miroslava Krutora je Granko naprostá éčkařská a chemická amatéřina, která vedle kakaa nikdy ani neležela, což potvrdila prý i paní všeho Zla, která stejně jako Míra dělá kakao pouze a jedině z kakaového prášku, plnotučného mléka a sladí jej medem. Závěrem bylo dopsáno, že pokud piji sračky, jako Granko a beztak ještě rozpuštěné v polotučném, mám se klidně i posrat, protože mi to patří. Třeba říct že i přes to, že dodal "a doufám že na ten průjem chcípneš a tvůj falešný Císař s tebou," mám Míru rád. "Pretty marína se infiltrovala na palubu a asi má nějaké záměry s darem pro vás!" OK - tak kakao není jediný problém, který mám! "Jo todle - hm, to je mi... to je mi líto." "Možná se dali na chaos, hanlivými jmény hovořili o císaři. Použili výrazy jako gansta, rap a ghetto!" No - kdyby tohle nebylo součástí plánu, řekl bych jim, že tato slova používá i gypsymarína - ale protože si nebudu srát na vlastní hlavu, stačí že mi někdo, dle chuti, beztak nasral a naplival do kakaa, jen vážně přikývnu a dodám něco o tom, že o zradě fialovorůžové kapituly pseudomariňáků nemůže být nejmenší pochyb! "Jeden z nich... je dost možná jejich... libarian! A taky psyker!" "Bratře Cassanovo - já pevně věřím, že je ve vaší kompetenci zvládnout několik pretty mariňáků na palubě Prznitele!" Abych dodal svým slovům šmrnc, mrsknu s plným hrnečkem o zem. Čímž zabiju dvě mouchy jednou ranou, protože tu sračku už nemusím pít. "Jak se vůbec opovažujete mne obtěžovat takovou záležitostí, když se připravuji na to - no - na příjezd ctěného maršála Imperial Fistů, velkého bratra Vladimíra Pugha? ZTRATIL JSTE MOU ZAJATKYNI, TAK SAKRA NĚCO DĚLEJTE! Já nemám čas, protože Pugh brzy přijede a my budeme spolu to-" inu, má někdejší spolubydlící, Felicitas, by nejspíše řekla "sledovat nějaké sračky" - což, vzhledem k tomu, že byla catmarínkou a nic nesmrdí hůř, než kočičinec (bydlel jsem s ní, cítil jsem to!) je už sakraže výstižný popis jakéhokoli videa z minulosti kapituly! Jenže tohle říct nemohu! "- my spolu budeme sledovat veledůležité nahrávky, které pro nás před mnohými milénii pořídili techpriesti z Marsu! Takže se postarejte a nepřejte si mě, jestli to ZASE ZVOŘETE!" Hell yeah. It's good to be king! |
| |
| Kára! "Hele, vole, kde mám káru?" Ach jo! Byl zase na káry, že ztratil káru? Tohle není možné. Prostě ne. V tomto vesmíru existuje pár věcí, na které se člověk může spolehnout. Jako že Míra je největší bouchač, i když ho na té anime ikoně není skoro vidět a je hnusně nakreslený, že Athanius objede každou sukni a každé druhé trenýrky, že pořád zapomínáme na servitory, že Felicitas má hlad - A ŽE ASHTONIUS ZTRATÍ KÁRU! Upřímně si myslím, že bychom tyhle stereotypy měli omezit... a třeba zkusit nějakou inovaci - například pak GPS v mobilu a zaznamenání si poslední pozice Ashtoniova vozidla. Teď opětně musíme improvizovat. Ono, je pravda, že když se člověk rozhlédne po Andoru a najde jakékoli warhammerácké dobrodružství, parodie nepočítám (tam se to tak nějak očekává), zjistí, že improvizace je tak trošku denní chléb. Improvizace a špatný lore, přesněji! "Dobře - tak budeme improvizovat. Máš u sebe voňavé granáty? Vyženeme je vůní růží, sebereme nějaký - hej, nepřekládej názvy letounů do češtiny, je to nechutný! - a odletíme i s tady sestrou pryč." |
| |
| Nejvyšší bača se zlobí! Jedno se musí nechat, tvá funkce nejvyššího maršála funguje snad doslovně! Totiž jakmile začneš hovořit o kompetencí a vůbec používat ta krásná spletitá souvětí plná neskrývaného hněvu... stává se tvůj běžný maršál, představte si ho jako běžný prací prostředek, čím dál běžnějším až se stávám malým, menším a je proti tobě úplně nejmenší. Casanova má strach, co hůř, má i průser a dost to ví. "Já-se o to samozřejmě postarám, nejvyšší maršále. Sláva vám, sláva impériu..." Ucedí a ještě můžeš slyšet, jak dává povel k maximálnímu poplachu, než se vysílání utne. Zdá se, že umíš pouštět hrůzu a i když astartes neznají strach, alespoň jeden po rozhovoru s tebou přišel na recept tvého úžasného kakaa, který patrně objeví momentem, kdy si sundá trenky. Ashtonius: "Skvělé, můj maršále!" Je ti věnován krátký pokles. "Tak to hodím na youtube a vsadím se, že to bude brzo mít větší úspěch inkvizice než scénka Svitlera s překladáním textů Vostroyi!" Servantes: "Můj pane, je fascinující jak jste mohl tušit zrádnost prettymaríny!" Dodá s obdivem kaplan! "Jste vskutku Athanius Zabedněný!" Dodá oslavně, aniž by tušil, jak velkou a velmi populární blbost u tvých mužů řekl. "A mimochodem, podle posledních zpráv dorazí Pugh během příštích deseti minut." Almirus: "Maršále, navrhuji připravit na uvítanou epickou scénu vesmírného boje s neviditelným nepřítelem!" Servantes: "Ehm...to asi nebude nutné, ačkoliv nějaké slavnostní uvítání bychom mu připravit měli, je to chapter master našeho prvního zakládání." Anonymous: "A není na to protokol?" Servantes: "Jistěže je, tedy byl. Než se stala ta nehoda." Anonymous: "Jaká nehoda?" Servantes: "Rozmočila ho voda na palubě 24." Anonymous: "Proč ho rozmočila voda?" Servantes: "Protože jsme hasili požár." Anonymous: "Jaký požár?" Servantes: "Ten který se rozšířil při nehodě ve skladu 21." Anonymous: "Co se sakra stalo ve skladu 21?" Servantes: "Kuchař se v něm snažil udělat kakao z toho černého prášku, který se dává do boltů... a použil otevřený oheň. Ono to nějak puflo." Anonymous: "Proč jsi to zatraceně neřekl hned." Servantes: "Protože by to maršálovi mohlo zkazit chuť na kakao, které zbylo po zajištění skladu 21 no a..." Anonymous: "Jaké "A" zatraceně?!" Servantes: "Bál jsem se, že se někdo další zastřelí kvůli vší té spoušti, jako zoufalý techpriest Šroubkus." Tři věci jsou jisté. Nikdo neví, jak vhodně přivítat chaptermastera, Anonymous zuří při představě, že jeden z tvých mužů dal do toho kakaování skutečně všechno no a... že máš skutečně tu nejnebezpečnější kapitulu. Na druhou stranu, taky tě může těšit, že je dobře nábožensky založená, protože dokonce i bývalý chaosák Anonymous pěje svou oddanou mantru k císaři v této těžké chvíli a horlivě opakuje svých 100Mb za sekundu! |
| |
 | Jaká sestra? hrdina Zac, Křenius Ashtonius "Dobře - tak budeme improvizovat. Máš u sebe voňavé granáty?" "Ani prd v plechovce, bróvolesynovče!" To je samé improvizování, utíkání a tak! Takhle schůzka se Zacem probíhat neměla! Mělo to být krásné, příjemné posezení třeba v restauraci, zajít si pak na basket, pak romantická večeře v hotelovém pokojíku při svíčkách, nějaký ten song pro mé zjihlé srdce a pak ten úžasný nápis censored, o kterém není všechno pravda tak, jak se píše v bravíčku! On občas ani tak úžasný není, jak jsem mohla zjistit - hihi - nejen ze vzdělávacích časopisů. Inu když trénujete na banshee a občas jste na skok swoping hawk, leccos pochytíte! Zvláště když je vaše máma bývalá popová hvězdička a má zatraceně zábavnou sestru, pro mě tedy tetičku, se kterou si občas tajně skypuju. Tedy tajně není úplně přesné, protože zpravidla dostanu zaracha a jiné tresty asi dva dny před tím, než se to stane, ale sakra, za to mi to stojí! Nejen proto, že mi pomáhá s povinnou četbou. I když s tím, že Wolkeriel byl určitě Johny a ne Jiří se dost sekla! Pouštím raději z hlavy pocit ohromné prudy z toho, že je máma farseer a raději se soustředím na to podstatné. Je tu pruda, protože se tu nachází příliš mnoho velkých mariňáků s malými mozky a ani nezkouší kombinovat basketbal se zpěvem. Ono to je možná lepší, protože dle bordelu v hangáru by koš trefily horko těžko a o kvalitě jejich hlasového rozsahu se dá dost pochybovat. Navíc tu je s námi pořád ten zatracený bróvolesynovčebratr Křeniel a kření! KŘENÍ! Přitom já bych... umm, dokonce oželela i ty ostatní věci a prostě se spokojila alespoň s tou večeří! Sakra mohl by mi dát akorát snikrsku, což by bylo taky docela romantické vzhledem k tomu, že jsme na nepřátelské lodi, z níž mi pomáhá utíkat a neumožňuje to příliš jiných lepších věcí. Stačila by přinejhorším i blbá snikrska! No a sakra vzhledem k tomu, jaký je Zac formát, byla by to i dostatečná citová předehra! Na štěstí i tak, kdyby k tomuhle došlo, až to budu v pondělí říkat holkám ve škole, tak jim budou závistí pukat soulstony! K tomu ostatně postačí i to, že jsem ho potkala a přišel pro mě! MĚ! A místo toho řešíme nějaké překlady a sest-hej? Zac s někým chodí? Má jinou? SESTRU? To jako Monkeigh? Sakra určitě je blbá a má větší prsa, bílé vlasy a tak, zatímco já jsem docela hezká, ale hrudníkem zatím asi po tátovi a to ani nevím, kdo byl! Sice mě hlodá ta ohavná představa, že by mohl mít doma lepší... ale nakonec potlačím tyhle pochybnosti a ukážu, že mám hrdost. "Jaká sestra? Sakra můj hrdino Zacu, o čem to mluvíš?" Vrhnu na něj ublížený pohled č. 7 "ukřivděná fanynka". "Já jsem eldar, dítě hvězd!" Ano, má máma byla hvězda! "A rozhodně ne žádná sestra! SESTRA!" Zvýším hlas, čímž... si Křenius - ať se jmenuje jakkoliv - začal zacpávat uši a pár skleněných záležitostí se změnilo ve střepy. Jo a taky se k nám blíží jeden, vlastně dva z těch mariňáků, což mě přivádí k myšlence, že můj záchvat bojovnosti asi nebyl úplně... nejlepší nápad. Zvláště, když se k nim přidávají i ti menší poloastartíci. Templář:"Hej vy dva, co tu děláte s tou zajatkyní!" Templář2: "Možná ten poplach..." Nedokončí větu. Patrně proto, že ho nenapadá, co víc dodat. Takže po chvilce nejistého přešlapování na sebe kývnou, načež se svižně oba i se zasvěcenci přiblíží dávaje ruce na rotomeče. Je to mrzuté! Na štěstí jsem eldar, povznesený tvor uvyklý asketismu a rozjímání, takže se nebojím pohledět pravdě do očí a uznat, kdo nese vinu za celou tuhle situaci. Kdyby ta čubka, která v tom určitě jede, neměla kravské sestro-kozy, nikdy by se jí Zac určitě nevěnoval, nikdy by se nespletl a nikdy, nikdy bychom se její zásluhou nedostali do téhle šlamastiky! |
| |
| Problémy se sourozenci! "Já jsem eldar, dítě hvězd! A rozhodně ne žádná sestra! SESTRA!" Já věděl, že se sourozenci sakra bude vždycky kříž. Tuhle mám ani ne pár hodin, znám ji pár desítek minut - a už bych ji zabil! Teda v případě, že mi z toho jejího řevu nevyteče mozek ušima, což zrovna dost dobře hrozí. Proč tak ječí? Dyť se nic neděje! "Hej vy dva, co tu děláte s tou zajatkyní!" ATHANIEL! Na čí straně kurva jsi? To je zásadní otázka. Protože má mladší sestra, absolutní budižkničemu po otci, jen tak mimochodem, nás zrovna prozradila. A já kvůli ní musel rapovat. Tohle si, potvora za rámeček nedá. Nebude ani autogram, ani sourozenecká pusa. Předám ji fotrovi, vezmu prachy a zmizím navždy. "Vidíš, co děláš ty nemehlo!" Utrhnu se na ni, sledujíc rotomeče. Je třeba jednat. Vytáhnu jeden z granátů, které jsem dostal - a být tohle anime, zrovna zařvu něco jako "Cálvino Klaino - krako!" než jej hodím. Ale protože jsme v temném a zápaďáckém světě Warhammeru 40 000 - prostě vezmu a mrsknu jej se slovy "ZA CÍSAŘE A ZA TERRU!" |
| |
| VLADIMÍR JE NA CESTĚ??? Náš mocný maršál ten se děsí sic na cestě sem Pugh už je a tady chaos, zmatek, běsy; jak uvítat jej - do háje!!! ...........................Výňatek z Athias, autor Homér "Maršále, navrhuji připravit na uvítanou epickou scénu vesmírného boje s neviditelným nepřítelem!" Inu - techkněz Almirus si vždy na nesmyslně epické scény v nesmyslných situacích potrpěl. Aby také ne, když jej stvořil jeden z nižších bůžků Chaosu, známý Andoru pod jménem Deusn! Můžeme být rádi, že nenavrhl vesmírnou bitvu s mnoha výbuchy, kterou by Vladimír mohl sledovat z okýnka! "Tohle je... podnětný nápad bratře, ale nemyslím si, že-" "Ehm...to asi nebude nutné, ačkoliv nějaké slavnostní uvítání bychom mu připravit měli, je to chapter master našeho prvního zakládání." "- myslím, že Servantes má pravdu." Tajemství sektoru 21 by bylo mnohem horší, kdyby to kakao už dávno nebylo na zemi a neutíral jej můj uklízecí servitor, kterého ve chvílích volna, kdy se mám čas na jeho práci dívat, vlídně oslovuji Matyldo. "Bál jsem se, že se někdo další zastřelí kvůli vší té spoušti, jako zoufalý techpriest Šroubkus." Ach bože. Že já tehdy Helbrechtovi říkal, že to za něj vezmu! Ani v pomocných silách Oka Nákupu nebyl takový zmatek! A to to tam vedl RETREAT! RETREAT, CHÁPETE? FLEE OR RETREAT! TEN TAU! "Tak dost! Musíme jednat! Jsme praprapotomci genoštěpu Dorna! A my víme, co rád dělal náš primarcha, když byl malý! Ty, Anonyme, ihned jdi na Torrent nebo Uložto a sežeň mi záznam komopořadu pro děti - Kostičky. Když pak vejde, pustíme úvodní znělku! Místo famfáry!" |
| |
| Za císaře a Terru! Je ironií osudu, že ty stejně jako tvůj otec přesně ve chvíli, kdy by bylo ideální použít granát, žádný opravdový nemáte. Efekt tvého brilantního hodu je tak dost rozporuplný. První astart po voňavce uklouzl, čímž odsekl nohu jednoho ze zasvěcenců a zatímco řve, ostatní chvilku stojí a ťapou ve voňavce nechápaje, co si tím myslel. Zasvěcenec: "Má noha, císaři, má noha..." Astart: "Neboj, je to jen škrábnutí..." I tak se dá okomentovat chybějící kotník. Astart: "Dostaneš novou a bude bio, to je teď moderní!" A tak se dá pro změnu okomentovat bionika. Ashtonius: "Za císaře, ATHANIUS JE DEMENTNÍ IDIOT!" Zařve Ash svůj vlastní pokřik a po syknutí k zemi, spustí peklo. Jeden vystřelený gumonáboj rajtuje po hangáru a vybírá si krutou daň na technice, lidech i servitorech. Během toho mumraje tak končí vaši nepřátele totálně rozvráceni a vy sami se můžete více/méně pohodlně doplazit na palubu Hawku s honosným jménem Black... Každý se nechá unést aneb Jail break začíná Zlatokras a taky hrdina Zac! Vesmír není moc hezké místo. Proto císař stvořil vás, mariňáky, byste jej řádně zkrášlili. Někdo na to jde přes brutální využití hrubé síly, někdo mocnými psychickými schopnostmi a vy hezky od lesa a z bezpečí salonů krásy. Když je řeč o kráse, tak právě kvůli ní si měl být modelem na přehlídce 1000 vůní impéria, kde jsi měl předvádět krásné pánské krajkové prádlo výměnou za to, že hlavní pořadatel za tebe ztratí slovíčko a získáš možnost se setkat s jedním z nejlepších "dizajnérů" současnosti Shivou Cháronovou-Gabanovou o níž je více než známo, že má sexepeal, styl a spolu s Dolcem i módní značku. Bohužel se celá přehlídka konala ve vesmíru a aby to bylo cool, tak ne na nějaké stanici, ale přímo na pěkné lodi s vědomím, že takhle hluboko mimo impérium si každý bude moct vyhodit z kopýtka dle libosti a císaři to nebude líto. No tak či onak, přišli deldar, nasockovali se k vám a pak, když jim nějaká ohavná bytost jménem Sadie nakázala, že mají přestat mučit, plundrovat, ale zvednout prdele a jít podpořit nějaký blbý útok na Templáře... No a jelikož si tě jako to nejlepší, nechali na konec... skončil si v bezvědomí a poté v komo kobkách kommoraghu s... někým, kdo vypadá velmi povědomě, pokud jsi koukal na muzikál ze střední. To vše v prostředí naprosto neestetickém a ohavném, plném srmti a zla toho nejhoršího kalibru! No a popis okolí, ten máš o nadpis níž! Co se stalo... pak s udatným Zacem a tak? hrdina Zac, Zlatokras Jak asi všichni od momentu, kdy hrdinové nastoupí tuší, každý Black Hawk musí jít jednou down! Je fuk, jestli jde o vesmír nebo Somálsko, takhle to zkrátka chodí. Sotva vyletíte z lodi otevře se... řekl bych warp, ale jde spíše o bránu sítě a z ní vyklouzne bojová flotila. Bez jakéhokoliv zdržování vás ta největší a nejostnatější dark eldarská loď zmrzačí několika výstřely a vtáhne na palubu, kde namísto udatného mariňáckého kombatu na chodbách, se na vás delfové vyprdnou a pustí vám plyn s tím, že si zkrátka počkají, až vám dojde vzduch ve zbrojích a vy chtě nechtě upadnete do komatu... Probíráš se v temných kobkách, které dle podivných panelů a stylů mříží na tebe působí dost komo. Ono to zmíněné "Komo" tu tak nějak sedí na všechno, plakáty plné latexovaných entit, výzdoba využívající polormtvé/živé tvory, všudy přítomné nářky a utrpení + dosti nehygienické skvrny od krve. Je to tak komo, jak jen může být a to proto, že jsi v místě o němž jsi doposud jen slyšel. Commoragh. I kdybys na to nepřišel díky dedukci, tak nápis krví na zdi ti to prozradí rád. Co hůř, nejsi jediný, kdo se nechal unést. Tvou společností je probírající se prety marín. Prety proto, že namísto standardního potu, jaký máš ty a každý správný nadlidský smraďoch, on čpí po růžích a heřmánku. No a taky je dost velký a dobře stavěný na to, aby to nebyl obyčejný gardista, ale čekal jako ty na něco lepšího. Dost možná bolestivějšího. Cela samotná má pevné mříže, se kterými se hrubou silou asi moc dělat nedá, zbytek je tvořen, řekl bych z kamene, ale kámen to není, ač ho to dost připomíná. Kdesi vepředu pak můžeš slyšet, že tu jsou nějaké stráže. Alespoň dle toho, jak občas ozvěna k tobě přinese zvuk něčeho jako "hele a myslíš, že je to fakt Efron?", případně "A ten chlapík, nepřišel ti až moc podobný Athaniovi?". |
| |
| Athanius zabedněný!! Zachránil jsi den! Poradil sis a znovu utvrdil své muže, že jsi tím neohroženým nejlepšejším bojovníkem, který je může vést skrze nepřízeň osudu a jakákoliv nebezpečí. Jediný, kdo je trochu skeptický je Anonymous. Ten dokonce ve chvíli, kdy si zmínil "praprapříbuzenství s Dornem" dodal dosti nepěkně "A to je právě ten průser", načež s dosti kyselým výrazem na helmě jal se splnit tvůj úkol. Almirus: "Pane máme tu... anomáli a... bude bitva! EPICKÁ bitva, všichni k okýnkům!" Tvůj vrchní techkněz začíná šílet radostí a huhlat, co všechno nechá na lodi nechráněné, aby vaše poškození bylo dost drsné na to, aby se tenhle střet mohl dostat do codexu stylem "skoro umřeli, ale díky císaři a hlavně za císaře, to ti borci dali!". Na štěstí máš z marsu mnohem víc specialistů a tak ti bratr Nirad poslal schéma, dle kterého jsou útočníci identifikování jako deldar a ve formaci ponejvíce připomínající vztyčený prostředníček... asi útočí? Poplach trvá jen pár minut, během kterých dostáváš i zprávu z Prznitele, že útočníci včetně tvé kořisti prchly, načež... byly zajati nepřátelskou flotilou. Zdá se to skoro neskutečné vzhledem k tomu, že je tu snad celá kabala černého srdce, která vystřelila několikrát akorát na prchající jestřáb a Casanovu loď. Almirus: "Přichází zpráva, maršále a je husto temná!" Obrazovka se přepne na můstek lodi temných. Není to moc pěkný pohled, protože výzdoba působí takovým dojmem, že většina vyznavačů goth, gore a death metalu by zaplakala závistí i přes to, že se snaží být přesně dle návodu "vopravdový" a hlavně "nebejt teplý". Na moc pěkném trůně sešitém z lidských těl tam sedí... asi dívka, dle tělesných znaků a na eldar slušného vyvinutí. Hoví si tam s nožkou přes nožku a piluje si své předlouhé nehtíky... nebo si brousí agonizátory. Ono to u deldarek vyjde na stejno. Každopádně má husté černé vlasy a tvář ji zakrývá démonická maska, ozdobena navíc pečlivě upravenou lidskou kůží. Taxidermie ji evidetně sedí! "Berem si, co je naše, Mon-Keigh, nezasahujte a vaše životy vám prozatím zůstanou." To je jediné, co řekne. Taky je to zatracená past, protože jakmile se zpráva přehraje, oni... jsou fuč! Prostě zmizeli bez toho, aby se s vámi chtěli měřit, bojovat, nebo si dát rande! Namísto toho ti hlásí Nirad, že se otvírá warp, že přilétá Pugh, což je asi to poslední, co nám chybělo. Anonymous: "Ztratili jsme signál Ashe a Zaca." Almirus: "Prznitel utrpěl zásadní škody v nosné kostře, ta loď se každou chvilkou rozpadne..." Anonymous: "Přinejhorším to můžu na rychlo ve photoshopu předělat, jakože po Przniteli střílela PM. Stačí přimalovat jejich lodi nějaký pentle, dát do růžové a ono to půjde..." Servantes: "Ehm... moc nerozumím, o čem je řeč, ale maršále, neměli bychom je zkusit pronásledovat? Vletět na slepo s řevem a vírou do sítě jako to udělal Khan a vzít Pugha sebou?" Nirad: "Předběžná analýza - šance cokoliv vysledovat a vybojovat s přítomností Imperial Fist 0,7979%. Na 72,2021 dorazíme pozdě, na 20% utrpíme zásadní ztráty." S tím začíná blikat i kontrolka signálu. Pugh... s tebou asi bude chtít mluvit a dost možná právě o lodi Prznitel, která se zrovna... no rozpadla kousek před celou Phalanx, se kterou se na tebe přiletěl podívat. První den v práci je docela honička, co? |
| |
| Sometimes - it's fucking bad to be king! Je to... MĚLY TO BÝT KOSTIČKY! Proč se to nakonec přeci jen zvrtlo v epickou vesmírnou bitvu? Přiznejte se - kdo tady pracuje pro Deusna a neřekl mi to? Jsem z toho zmaten - a jsem z toho zmaten i tehdy, když začne přenos z dark eldarské lodi! Už proto, že moc nevnímám, co mi ta eldarka říká, protože od dob Lineage víme, že tydle buchty mají MOC HEZKÉ poprsí! Navíc se zdá, že tahle může mít pokaždé... asi jiný obličej a celkově vzato má takovou tu kombinaci všech těch šukézních věcí, které by buchta od dark eldar mít měla. Takže vím, že si něco berou - a že bych rád dodal něco jako "a vemte si taky mě, moc prosím!" Ale pak je fuč, dřív, než se vzpamatuji, takže... "Ztratili jsme signál Ashe a Zaca." "Ty kozy... hm... COŽE, ASHE A ZACA?" A pak se strhne debata, kterou přeruší až blikání kontrolky. Kčertu s tím! "Ne - nebudeme nic photoshopovat. Když jsme u fotek, doufám, že Anonymous stihl tu paní vyfotit z obrazovky, protože ji chci vystavit nad svým maršálským ložem... a... a necháme to tak, že na nás zaútočili dark eldaři... a kdyžtak pak řekneme, že byli... třeba spojenci Pretty maríny. Matt Ward by na nás byl za todle hrdej." S povzdechem přijmu Pughův hovor. "Tady Athanius, nejvyšší maršál Černých Templářů." |
| |
| Intermezzo aneb když jsme se prořekli Sotva ohromná flotila, která by byla sto nejenže vymlátit kdejaký hvězdný systém, ale i na férovku remizovat s mariňáky, kteří o své prohře nikdy nenapíšou nejen proto, že moc neumí psát... obávaná vládkyně Kabaly černého srdce si úlevně oddychne. Ne, že by bylo velení kabaly horší než třeba vládnutí kapitule, už proto, že tu spíše než idioty máte maniakální sociopaty, arcizrádce, sadisty a... to vše říznuté milou nadrženou sebrankou feťáků, latexloverů a ex eldarů! Nebo je lepší říkat, že ti "Ex" jsou z craftworldů? Co jsou pak Exodité? Ex Ex? Tyhle úvahy momentálně archonku šmrncnutou mocný warlockem - nebo jak ona sama ráda říká kombo archwhore a warcock - neberou. Jsou tu totiž nové záležitosti! Sadie: "Dobrá vize, Taldeer, vše šlo podle plánu." Taldeer: "To se mi... ulevilo. Akorát, co budeš dělat s Ahstoniem a Zacem?" Na pár věcí si ve společnosti své sestry zvyknete jen těžko. To, že se z ní stala docela pohodová, milá a ochotná bytost a pak taky to, že z vás před svými poddanými strhala hadry, zbičovala vás a dala vám obojek, načež vás schovala za svým dosti stonožkoidním trůnem! Sadie: "Kdo Zac Aashtonius?" Taldeer: "Chceš říct, kdo jsou-" Jakékoliv další snahy o opravení jsou přerušeny momentem, kdy poskok přinese ostnatou devíti ocasou kočku. Tím není myšlena bičoidní (bitchoidní) zbraň, ale skutečný mutant z warpu mající na krku roztomilou rolničku, i když to vypadá jako démon s mnoha ocasy. Pro fanoušky Naruta je to taky odpověď na to, co dělá kyubii hlavního ramen pojídajícího hrdiny v budoucích miléniích. Zkrátka a dobře, je to něco, co byste nechtěli, aby Sadie chytla za hlavu a otřískala to o vás! Sadie: "Co jsou zač?" Taldeer: "Ashtonius je bratr Athania." Sadie: "Nevšimla sis někdy, že je to snad skoro každý astart?" Taldeer: "Pokrevní - preastartoidní. Byl v Alphě..." Sadie: "Má ho Athanius rád?" Taldeer: "Myslím, že ano..." Sadie: "Tak to bude dost trpět, skvělé! A ten druhý?" Taldeer: "Ten druhý je jeho syn, on... kdysi říkal, že s ním má nějaké problémy." Sadie: "Hm...hm...možná...no...asi....hm..." Taldeer: "O-čem přemýšlíš?" Sadie: "Jestli má smysl si s ním nejdřív pohrát a vrátit ho až pak, nebo ho rovnou vrátit...ale asi pohrát. Uvidíme, co s ním bude!" Taldeer: "Jo a... musíš mít tu nechutnou masku? Já chápu, že je to asi tradice, ale -" Sadie: "Žádná tradice! Víš jak by se mi vysmál, kdyby věděl, že jsem to já? Copak ty bys brala vážně mocného nepřítele, kterého si přemohla šukem a židlí?" Taldeer: "To asi ne..." Sadie: "Tak vidíš, bloncko! Teď mazej do mé kajuty, budu chtít ještě pár vizí!" A na tváři, tentokrát té skutečné, se objeví Sadistický úsměv. Jak jinak! |
| |
| Athaniův kousek slávy! Máš štěstí v neštěstí! To štěstí spočívalo v tom, že v momentě, kdy začli hrát kostičky se Pugh začal usmívat, pak luskl prsty a ti nejlepší terminátoři přinesli důležité relikvie v podobě pásky, ruky, popcornu a pití a zahlásil, že nejdříve musíte učinit tradici za dost a až poté pořešíte... drobné záležitosti pro dobro impéria! V praxi to znamenalo, že od chvíle, kdy jsi se ze svého trůnu dostal na gauč s Pughem a mezi vámi místo nějaké buchty je jako termo-štít akorát pozůstatek mrtvého primase... dělil jeden tradiční valčík na velícím můstku s tímto chaptermasterem a jeden nadrámcový netradiční, protože ti to tak strašně šlo a všichni přítomní toužili po přídavku, hlavně ve chvíli, kdy Anonymous nahackoval skladbu na "Time of my Life" a zvládli jste tu nádhernou zvedačku. co na tom, že Nirad s Almirem oplákávají desítky kontrolek a žárovek, tohle byl zážitek na celý život! Alespoň pro ty žárovky určitě! A co to vlastně v té kouzelné bedně vidíš? No, je to takový začátek... Templáři - úsvit (snad nebude ještě soumrakatakdál!) Po chvilce zrnění, ladění a dvou kádelnicí zanechávající i čichový zážitek, ožívá před holografickou obrazovkou - to proto, že plasmové při hodu jedna mají tendenci vybuchovat/přehřívat se, jak víme - hotová historie. Vidíš prostory, které jsou tak honosné, že mohou být jen na Teřře. Už proto, že vypadají jak z historických nebo dokumentárních filmů. V těchto prostorách sedí primarcha Ultramaríny, zachmuřený, přísný a už od pohledu strašně moudrý nad veledůležitým osudem Impéria a za jeho zády je hotová knihovna vědění. To, že každou poličku vyplňuje kodex Astartes, je asi... náhoda. Stejně jako to, že má fotku císaře na stole a dva plyšáky - jeden v podobě jednorožce s drobnou blonďatou dívkou a druhýu, který připomíná nejvíce rozložitého pilota Titána i s Titánem samotným. Ozve se - kromě chroupání Pugha - klepání. Mimochodem mísené se zvukem rotomeče. Guilliman: "Vstupte" Sigismund: "Mám za císaře, nebo můžu normálně?" Guilliman: "Je relativně mír, vstup sám za sebe." Vrnění rotomeče se vypne a jsi svědkem nemožného, někdo použije dveře, aniž by je zničil a je to Astart! V černém, s livrejí šampionů císaře. Guilliman: "Rád tě vidím, Sigismunde, můj bratr Dorn si tě nesmírně považuje, čím ti můžu pomoct." Sigismund: "Nějakej "myslitel" fakt tvořivej..." Ty uvozovky jsou nejen slyšet, ale dokonce je i prsty udělal! "...spíchl blbou reformu kapitul a nikdo neví, co s tím. Neslyšel jsi o tom něco?" Guilliman: "Tvá jízlivost ti neprospívá." Sigismund: "Je to upřímnost! Proto mě má Dron rád a zeptej se Gavriela Lokena, i ten potvrdí, že jsem upřímný kluk a to je hrdina od Istvaanu!" Guilliman: "Na Lokena ti sere bílej tesák!" Sigismund: "Bílej tesák? To už tu byl Russ řešit svoje dělení? Nebo spíš... hehe... nadělení?" Guilliman: "Neser Sigismunde! Bílý tesák bude mít svou kapitulu, to ano ale... co jsem to... zatraceně, tady jsi u mě, primase a zachránce impéria, tak se chovej slušně." Sigismund: "Tak jo bimbasi ultramalý." Guilliman: "Cos to řekl?" Sigismund: "Primasy ultramarský, to je jeden z tvých titulů, ne?" Jsi svědkem velmi nedůvěřivého pohledu jednoho skoro boha a poměrně klidného plešatého válečníka, nejlepšího v dějináchl. Podobně, jako ty s Lorgarem, i on je až podezřele klidný, inu asi si zvykl! Guilliman: "Doufám, že chápeš, jaká je to čest." Sigismund: "Po pravdě až moc dobře. Dáváš šanci všem, aby se zbavili nepohodlných spolupracovníků!" Guilliman: "Nepohodlných, ale říkal jsi, že tě má Dorn rád za upřímnost."Robout je na koni a to i bez old spices! Sigismund: "No to jo... jen... asi jsem to trochu přepískl. Víš jak jsme bojovali o Terru? Vlastně ty to vědět nemůžeš když ses flákal-" Guilliman: "K věci!" Sigismund: "No tak jsem se ho po tom, co jsme vyhráli zeptal, jestli se trochu nestydí, když on je skoro bůh a já měl mnohem víc zabitých šampionů temnot, chaosu a kdo ví jakého patosu než on. Vzteky zlomil meč přes koleno a od té doby se mnou nemluví." Guilliman: "No to bylo neprozíravé, ale ještě to nevysvětluje-" Sigismund: "Já to okomentoval slovy, že dělá dobře, protože mu to s kostičkama jde líp než s mečem!" Guilliman: "To vysvětluje všechno. Každopádně mohu tě uklidnit v tom, že to s tím mečem zameteme pod koberec. Řekneme, že meč zlomil ze vzteku nad tím, že neubránil palác. Propaganda to zařídí." Sigismund: "Jasně a jak vysvětlíš to, že mě tu nechal vyrábět blbou kapitulu a on letěl nahnat skóre za Iron Warriors? Jo kdo je ten Propagandus?" Guilliman: "Pomsta, tomu každý uvěří. A propagandu neřeš, je to Lorgarův vynález, to bys nepochopil. Teď přejdeme k věci, tvá kapitula tady-" Sigismund: "Hele mě se ten tvůj mustr moc nelíbí. Hlavně... sakra tady je střelba a to mi moc nejde." Guilliman: "Že by šampion lidstva měl své chyby?" Sigismund: "Tak nejsem bůh jako někdo, kdo mi dává rady a sám šermuje tak, že by ho přejel i Fulgrim." Guilliman: "Už mě zase vytáčíš!" Sigismund: "Nemohl bych skončit jako Grey Knight?" Guilliman: "Císař má víc než dost nepříjemných osob!" Sigismund: "Jak jsem mohl zapomenout, když má tebe!" Guilliman: "SI-GI-SMUN-DE!" Sigismund: "No jo, jsem levej s pistolí, stačí? Sakra proč jsem asi tak dobrý v šermu a zápasu, protože bych jinak při těch našich tažení zdechnul! Jo a taky volný čas - sorry, ale půl hodina denně, to bych raději konvertoval a to nemluvím o tom, že bych se měl vázat nejspíš na jedno místo!" Guilliman: "Jsi mariňák, k čemu je ti volný čas?" Sigismund: "V časech sjednocení jsme bojovali po boku Pretty Maríny a člověče, ti kluci mají na volný čas dobrý názor. Mám je docela rád a po obléhání Terry - který si jen tak mimochodem nezažil - jsem jim musel dát za pravdu, že cítit se chvíli živý je fajn!" Guilliman: "Pretty marína?" Sigismund: "No ti od Fulgrima, co zůstali loajální." Guilliman: "Tak ta Pretty marína je k ničemu a vůbec, co udělali pro obranu císaře, hm?" Sigismund: "Narozdíl od někoho tam byli, víš, mocný primarcho a nenechali se odmanévrovat hloupoučkým Horem na druhý konec galaxie do nanicovaté pasti." Guillman: "A co udělali užitečného!" Sigismund: "Tak měli třásně a dělali pěkný sestavy. A ty hesla, sakra... jak jen to bylo: Lesk na rty a na líčka růže, loajlista kacíře hravě přemůže! Tužidlo fajn, gel ten ujde, z tvého looku každý závistí pojde! Buď jako z růže květ, ať zachráníš tento svět!" Guilliman: "Bojový význam!" Sigismund: "Tak jako došlo nám všem, že je to fakt krutý, ta situace, když nám pomáhají bránit palác tihle hoši. A taky, narozdíl od nepřítomných kapitul, sebrali nepříteli moře nábojů. Měl si vidět, jak se mohli Fulgrimovci přetrhnout, když je všechny do jednoho chtěli popravit. Byla to makačka, udržet jich pár na živu, ale stálo to za to! Minimálně pro ty smutný ksichty císařovo dětí!" Guilliman: "Nepodstatné, to historie vědět nemusí. A zpátky ke kapitule... můžeš mít close combatní. " Sigismund: "To by šlo." Guilliman: "A taky neustále mašírující vesmírem, ačkoliv... musíš k tomu mít nějaký důvod... máš ho?" Sigismund: "Jo mám a... můžu ti ho zazpívat? Zatím jsem to trénoval jen v koupelně, ale asi je to výstižnější..." Guilliman: "Jestli to nebude horší než míca v pračce, proč ne. A budu si dělat poznámky k charakteru tvých vojáků." Sigismund: "Dobře... tak... Já miloval už v školce dívčí smích" "Já trestal už v školce každý hřích" Píše po chvilce zamyšlení Robout, což máš možnost v záběru vidět. když ublížil kluk holce,poznal sílu pěstí mých. když objevil se zrádce, poznal sílu pěstí mých A potají jsem chrupky chodil krást, to pro dva malé cůpky,co mě dokázaly zmást. Mě nebaví, když světy chtějí krást, raz dva lámu kůstky, já nenechám se mást A tak to se mnou dodnes roste dál, kdybych tisíckrát to odnes,za ten smích bych duši dal. Místo za ten smích, nahradil za Císaře Jdu pro dvě oči jiskrné se prát, jsem zas bit a zas mi otrne,tak mě,prosím,račte brát. Jdu pro impérium překrásné se prát, jsem zas bit a zas mi otrne, tak mě, prosím, račte brát Hezkých žen je stále víc a víc, ať nezralé či zralé,jsem z nich vedle,dá se říct. Hned červenám,hned blednu,začnu tát jak mám si vybrat jednu,holky já mám všechny rád. Nepřátel je stále víc a víc, ať cizácké, či lidské, zničím rychle, dá se říct. Krev červená, když bodnu, začnu řvát jak mám si vybrat jednu, války já mám všechny rád Ty z vaudevilů i z dramat jsou můj cíl A že žádnou nechci zklamat,nikde nezdržím se dýl. Jsem rád,že vláčím tu svou bradku tam a sem, Zatím vyhnul jsem se sňatku a tak patřím pořád všem. Ty z okrajů i z nitra jsou můj cíl, a že žádnou nechci ztratit, nikde nezdržím se dýl. Jsem rád, že válčím tu svou bandu tam asem Zatím vyhnul jsem se krachu a tak patřím pořád všem! Guilliman: "Takže vidím, že máš velký důvod... řekněme migrovat." Sigismund: "Když navazuješ rychlo-známosti, tak je to celkem taktické." Guilliman: "A jak to máš s psykery?" Sigismund: "Nebrat! No Maximálně Merlina, aby mi do začátku pomohl, ale sakra, chodil si někdy s psykerkou? Já jo a vyčítala mi nevěry, který jsem zatím ještě ani nestihl. Peklo!" Guilliman: "Dobře... tak mám pro tebe profil tvé grimdárkové kapituly!" Sigismund: "Jsem jedno ucho!" Guilliman: "Povedeš fanatické vojsko, které bude cestovat vesmírem pod záminkou toho, že navazuje na velkou kruciátu. Proto budete furt někde lítat, do všeho vrtat a nikomu nebudete dost na očích, aby se pídil po tom, jaké průsery pácháte na mém dokonalém kodexu. Taky budete nenávidět psykery, jejich likvidace bude vaše priorita, takže si asi slušně místy potykáte s inkvizicí a kromě navigátorů..." Sigismund: "A Merlina!" Guilliman: "...a merlina, budete jejich hrozbou. Taky držte přísahy a tyhle tajemné věci, bude to dost tématický. Samozřejmě mějte prostor i k císařovo šampionům a tak." Sigismund: "Hele a jak dlouho bude ta naše kruciáta trvat." Guilliman: "Věčně." Sigismund: "KRuci, to je fakt dlouho a jak mám pro to najít muže?" Guilliman: "Vyber si dost fanatické, rasově nesnášenlivé a prosté na to, aby si dokázali spočítat, jak dlouhá ta věčnost vlastně je." Sigismund: "Z toho mám radost jak Magnus z Prospera, teda! No ale... dobře, někdo to dělat musí." Guilliman: "Ještě název..." Sigismund: "Templáři - to víno mám rád." Guilliman: "To zní dobře - jo a budete černí, abyste už podle názvu mohli všechny varovat, že s vámi nebude něco v pořádku." Sigismund: "To je docela rasismus!" Guilliman: "Víš, kdyby mi to řekl Vulcan - budiž mu země lehká - tak bych to vzal." Sigismund: "Jo, jenže ten ti to nepoví, zemřel na Istvaanu v rámci operace "kryjte se za negrem"." Guilliman: "V pořádku, znak a heraldiku vám zařídím osobně." Sigismund: "Hele, ty moc nepiješ... víš, jak vypadá templářský znak?" Guilliman: "Samozřejmě, že vím! Heraldice jsem se v kodexu věnoval." Sigismund: "Dobře, já jen, že by to byl docela trapas, kdybychom měli špatnej znak... tak se měj a díky, žes mi pomohl se vším tím bordelem, co si nám sám zpunktoval." Guilliman: "Sbohem, Sigismunde, a ať se ti daří, když se uvidíme až po věčnosti." Sigismund: "S tím, jak jste se šinuli hlemýždím tempem k Teřře bych se bál, abys to nezaspal-" Guilliman: "VEN! A marš!" Dveře se zabouchnou a je přes ně ještě slyšet: Sigismund: "Ven a marš... co tím chtěl říct, že budeme mít místo velitelů maršály? On je Robout, ano on je veliký, ale leda tak blbec" " Zpátky v přítomnosti! Pugh: "Tak to je ono, tajemství vzniku, Athanie! Tohle motivuje všechny nejvyšší templáře, aby se snažili dostát cti Sigismunda!" Smutně si vzdychne. "A aby něco udělali s tou svou debilitou. Jako Hellbrecht říkal, že mu to nevadí, ale už to začíná být docela neúnosné, rozumíš my? A doufám, že máš ohledně tohoto problému nějaký plán!" |
| |
 | JE TO KOMO!!!! ~S bratrem Zacem v komo komoře!~ Kdo nezná samalandra Mtwonga, nechápe hluboký a všeobjímající význam výkřiku "to je komo!" Tento výkřik značí prakticky cokoli zastaralého, zavánějícího bony, špatnou byrokracií, sovětským svazem a... no - v případě Mtwonga to je vlastně všechno, co nevzniklo za posledních pět až deset let, takže do složky "komo" můžeme řadit i zcela regulérní retro a taky, když to vezmeme kol a kolem, třeba i antické umění. Ač původně ten výkřik byl používán jen na... no, to je jedno - zpátky ke MNĚ! Je to můj první post! Probouzím se v kobce! ACH BOŽE, já se probouzím v kobce! Ve špinavé, smrduté, hnusné, nevkusně zařízené (fuj, vycpanina psa? To snad ne!) pocintané, ohyzdné kobce, absolutně odporující všem hygienickým normám! Já bych řval, mládeži! Já bych řval! Ale v kurzu mladého zpěváka nám pan učitel Patrovič jasně říkal, že nemáme řvát a zpívat na špatném vzduchu, protože nám to zničí hlasivky, plíce, poslední zbytky mozku... a pak se nám roztřepí i vlasové konečky, aby toho náhodou nebylo málo! Takže jenom kvíknu a kníknu, aby se neřeklo, že jsem se dost nesnažil! "hele a myslíš, že je to fakt Efron?", Ne, samozřejmě, že nejsem ZAC EFRON! A když už cosplayuji - tak jedině Kadaje z Final Fantasy sedm - protože jsem mu velice, velice podobný a přizpůsobil jsem té podobě celou svou j-rockerskou image! A to rock, vážení, shledávám příliš tvrdým! A já tedy žádný tvrďák nejsem, už proto, že při myšlence, že mě budou dost možná chtít mučit, začnu zcela regulérně natahovat moldánky. No a nebo mě natahuje z toho smradu, který tady je. Možná obojí dohromady. Každopádně - popotáhnu nosem, což je hnusné, ale jediné, co bych mohl v současné době využít jako kapesník, jsou moje minitrenýrky z lila krajky s emblémem Císaře na levé půlce - a dám se do breku. Třeba se nade mnou smilují. Nebo mi.. nabídnou angažmá v divadle, nebo, nebo.... Já chci maminku! Nebo Císaře... nebo Augrima... vlastně klidně i toho Fulgrima, kdyby mě odsud dostal! |
| |
| Omg co to…?
Z deliria mě tak nějak probírá fňukání. Původně jsem si tedy myslel, že se mi něco zdá, ale pak mi došlo, že ty pofňuky se doopravdy ozývají někde kousek ode mě. Po krátké rekapitulaci si uvědomím, co se zhruba stalo a kde je problém. Takže mi dojde, kdo to asi brečí! „Athaniel!“ To, že by fňukající osobou mohla být má mladší sestra, která je beztak docela útlocitná, mě probírá. Sedí chuděrka, ke mně zády, vypadá o trošku větší, než si ji pamatuji a… asi jí hrůzou zbělaly vlasy! Tedy – mi by taky zbělely, kdyby mě někdo svlíkl do růžových krajkových spodků!
Co vše jsem sakra zaspal? Nepamatuji si, že by…. „Athaniel, jsi v pořádku?“ To je ale pitomý dotaz! Stačí se na ni podívat a musí mi být jasné, že v pořádku není. Ale… někdy prostě musíte, jakožto hlavní hrdina říct… nějakou blbou hlášku, pro hlavní hrdiny typickou! |
| |
| Omg to je…!
Cítím se hrozně – skoro jako tehdy, když se v kapitule nováčkům rozdávaly značky na skříňky a mi chtěli dát jelenorybu, přičemž jsem samozřejmě chtěl jednorožce! Jenže toho chtěl každý! Teď mi tedy problém jelenoryby přijde takový nicotný – proti mučení a smrti, přičemž oboje mě čeká! To, že by space marín neměl dle kodexu znát strach? To je ptákovina! Protože já se teda bojím.
„Athaniel, jsi v pořádku?“ Ne! Nejsem! A jmenuji se Zlatokras! Otáčím se za zvukem, který mě vyrušil a s trucovitým výrazem na zženštilé tváři si utírám slzu od očíčka. „Ne!“ Odpovídám a chci dodat, že je mi hrozně a ať mi všichni dají pokoj – ale pak si svého spolu… spoluvězně? …prohlédnu blíž a zjistím, že JSEM TADY S CELEBRITOU! „OMGTOJEZACEFRON!“ |
| |
| Omg, to je zas kus vola
„OMGTOJEZACEFRON!“ Jako první mě napadne, že Athaniel je naprosto v pořádku – už dle reakce. Sice trochu plochá, ale přeci jen má eldaří geny… a my, co hráli Lineage, prostě víme, že elfí vyvinuté trojky si člověk snadno splete i se zády… a jedničky se snad až prolamují do hrudi dovnitř. Pak mi ale dojde, že tohle Athaniel nebude. Už proto, že pod těmi PŘÍŠERNÝMI růžovými krajkovými trenýrkami… prosvítá něco, co by Athaniel mít neměla, pokud není spíše mým bratrem, než mou sestrou. (Čemuž bych se ostatně s geny Athania ani moc nedivil – ale ne. Řekněme, že se to nemůže stát.) „Jo – já vím.“ Je to snad způsob, jak mě důmyslně mučit? Hledám v okolí něco, jako skrytou kameru. Vrhnout mě do malé místnosti, vypadající, jako komo nehygienická ordinace s… jakýmsi spoře oděným buzíkem – hej, to je trochu kruté i na dark eldary! |
| |
| Omg hraju sama se sebou, to je punk!
Takže je to pravda? Jsem tady se Zacem Efronem? ACH BOŽE! Slzičky jsou tytam. Tohle má jen jedno jediné vysvětlení! Musí to být sen! Jeden z těch zvláštních, lehce sadomaso snů, jen co je pravda – to prostředí tomu dost nasvědčuje – ale jeden si nemůže vybírat! Alespoň ne moc! O idolu, jako je on, se vám nezdá denně! (Nedávno se mi zdálo o tom, že na mě Tau dělali pokusy – to nebylo nic moc! I když ta doktorka měla moc hezké… to je fuk.) Vlastně to MUSÍ být sen, protože Zac má na sobě brnění pretty maríny – což samozřejmě není reálné, každý ví, že nosí ČERNÉ.
Navíc, celá ta kobka, děs a hrůza… otevírá to prostor pro určitý druh trash romantiky! Navzdory nebezpečí mě Zac určitě položí na jedno z těch doktorských lůžek, nenechavou ručkou zajede do krajek a… a já si musím rázem zakrýt rozkrok dekou, která tady leží pohozená.
|
| |
| Jako je to docela challenge… ale co už
Přijdu si jako nový adept na dobrodružství typu „deník mladé slečny“ – ne tedy proto, že bych měl rodinné problémy, což tedy zajisté také mám – ani proto, že bych snad po úvodním příspěvku skončil kariéru. Čistě z toho důvodu, že můj hráč si nyní hraje vlastně sám se sebou a nebýt na hodině, kde není internetový signál, tak by asi hrozně nadával.
Takhle můžu nadávat jen já – na to, co se tady děje! Já velmi upřímně DOUFÁM, že si ten rozkrok zakrývá jen proto, protože jsou ty jeho trenclíky průhledné a on se stydí! Protože jestli se mu při pohledu na mě snad postavil – Císaři, ty mě trestáš! A za co? Za co? Já vím, že žiji v temném miléniu – ale opravdu mě musíš strašit tím, že má prdel zažije středověk?
Prosím, dark eldaři, stáhněte mě raději zaživa z kůže! Abych, až budu stát svému bohu tváří v tvář, mohl říci, že jsem zemřel jako hrdina! Ticho. A minuty plynou. Nerad bych začal zase rapovat – i přes to, že se mi v hlavě tak trochu ozývá Leošův hit o tom, jak minuty se vlečou! Ono to na mě kouká, jako na svatý obrázek… a já se rozhlížím… po okolí a shledávám jej bezútěšným. Rozhodně pro vedení partyzánské války, pro kterou jsem tak trochu v Raven Guardě cvičen! (A že to není partyzánská válka, která byla popsána v pravidlech pro Časy se mění!)
„Hele ty,“ hm – mám pocit, že pokud jsem přišel na to, že jediné, co je zde využitelné, je ten pretty marín (tedy řek bych, že je to PMko) tak je to už hodně, hodně bledé – „Jak dlouho jsi vzhůru a cos za tu dobu všechno viděl? Chci hlášení. A pořádné, pokud možno!“ Ať už loajální Fulgrimovec nebo ne – je to astart. A podle kodexu by snad měl mít výcvik! Podávat hlášení? To umějí i žabaři! |
| |
| Hla – hlášení?
I přes mé rudé tváře a stydlivý pohled, upřený kamsi k zemi… Zac nepřichází a neobjímá mne okolo ramen s tím, že se přeci nemám za co stydět a vše bude v naprostém pořádku! Jakto? Co je tohle za sen? Tohle by měl přeci být typický scénář! To a pak velmi, velmi něžný polibek, při němž mě poškrábe jeho strniště a… a černý nápis „censored“ jak už to tak bývá zvykem!
Jenže ono je ticho a Zac se evidentně nehýbá. Zpruzeně nakrčím rty, zatímco mé vzrušení docela rychle opadá. Nezájem je dokonce účinnější, než myslet na babičku! (…anebo Fulgrima, který má, i přes to, že je naším padlým primarchou, nejlepší léta dávno za sebou! A díky tomu hadímu ocasu se mu říká familiárně Fujgrim! A Augrim (který na tom není o moc líp, ale neuvědomuje si to) si po něm pojmenoval ochočeného šneka!)
„Hele ty,“ třeba to přijde teď! Třeba se jen odhlodlával, aby… „Jak dlouho jsi vzhůru a cos za tu dobu všechno viděl? Chci hlášení. A pořádné, pokud možno!“ Tak ne. Tenhle sen je divný. Divnější, než ten s chobotničkami a obřími roboty! Awwww! „Já to… mají tady prach a… a nehygienické prostředí! A taky – taky ti přijde tamta skvrna, jako krev? Jako… jako opravdová krev – víš, jak to myslím!“ Pořád na mě tak divně hledí… tak pro jistotu dodám „Pane!“ Okoukané z vojenských filmů. |
| |
| Plodný hovor s Pughem - protože tady nechci trpět samohrou, do níž jsi mě uvrhl sebráním Athaniel "Tak to je ono, tajemství vzniku, Athanie! Tohle motivuje všechny nejvyšší templáře, aby se snažili dostát cti Sigismunda!" "No já si nejsem jistý, jestli chci-" začnu tak trošku rozladěně, dílem proto, že mám beztak tisíc lepších věcí na práci naprosto kdekoli jinde a dílem proto, že jak už to tak bývá, v první čtvrtině superfilmu došel popcorn, což mi celý zbytek dost zprudilo. Naneštěstí, ať už jsem chtěl říct cokoli - a určitě by to bylo hrozně vůdcovské, šlechetné a chytré - Pugh pokračuje. "A aby něco udělali s tou svou debilitou. Jako Hellbrecht říkal, že mu to nevadí, ale už to začíná být docela neúnosné, rozumíš my? A doufám, že máš ohledně tohoto problému nějaký plán!" Já jsem tedy mistr všelijakých plánů! Ale plán na tohle? No, je třeba si nalít čistého vína (vzkázat touto formou své hráčce, že začala v poslední době používat ve svých postech hrozně moc pomlček a měla by se tohoto naprosto zbytečného a ohyzdného zlozvyku zbavit, než ji na to upozorní někdo cizí a bude to klasifikováno jako hrozný trapas, zatímco teď je to pouze rada pseudoteplého charakteru v jednu ráno) a přiznat si, že jsem nad něčím takovým ještě nepřemýšlel. "No..." (ach ano a tři tečky - ty jdou za pomlčkami v závěsu! Nejlepší je je pak kombinovat v dlouhém, mnohavětném souvětí a tvářit se, jako by nic!) "Vzhledem k tomu, v jak temné době se nacházíme a jak málo lidský život znamená, mne napadlo, že bych mohl nové rekruty, které vybereme z inteligentnějších vrstev obyvatelstva, než jsou ti, jejichž IQ je rovno absolutnímu odpadu Andoru, poslat na vzdělávací kurzy hned po vysvěcení - a ty staré třeba poslat do nějaké epické bitvy, kde... by hrdinně položili životy za Císaře?" Warhammer 40 000, pánové. Je to kruté, ale je to tak! |
| |
| Něco mi ten tvůj plán připomíná Athanius Někdo by se zarazil, někdo by byl pohoršen, někdo by tě snad i žaloval, ale ani jedna z těchto možností neplatí na Pugha. Dá se říct, že jemu se snad rozsvítila očička štěstím při pomyšlení, že mu templáři, jeho snad nejslavnější secondfounding, nebude dělat ostudu. Přinejmenším ne až takovou! Buď to, nebo trochu nejen grimdarkově je nadšený z toho, jak maršál tvé velikosti přišel s konečným řešením černo-templářské otázky, za které by byl i chaptermaster Nazimarines nejen hrdý, ale i několik hodin uřvaný u řečnického pultu. "Skvělý nápad, Athanie, Sigismund by byl na tebe hrdý!" Plácá tě Pugh po rameni skoro tak vehementně, jako ti šlapal na nohy při tanci. "Jen, máš po ruce vhodnou epickou bitvu? Tohle milénium se toho moc zatím neděje." Smutně vzdychne. "Vůbec od chvíle, co dovede pár amaterských ultramariňáku pobít několik čet černé legie během hodiny a půl, se neuskutečnila ani žádná kloudná černá kruciáta!" Mučení Zac, Zlatokras Vaše space military debata hodná "zachraňte vojína Ryana" nebo alespoň "žhavých výstřelů" bere za své, když se klapot bot na vysokém podpatku rozezní vaším směrem. Inu od Lineage je nejen obecně známá velikost ňader relativně záporných stvoření, ale taky bylo ověřeno, že na jehlách se ženám bojuje nejlépe. Lhostejno zda na přehlídkovém molu, nebo v plátových tangách na bitevním poli. "Oběd, Mon-keigh!" Nějaká nepříliš příjemná entita, vám poté lhostejně vhodí do celi trs banánů. Těžko říct, jestli je to přístupem eldar obecně k lidstvu a nebo krutostí deldar. Totiž i kdyby nebylo kruté říkat banánu oběd, tak nutnost jej žvýkat společně s jiným mužem, ještě k tomu vybaveným krajkovým prádlem, to fakt kruté je! "A raději to sežerte všechno, je dost možná vaše poslední jídlo." Z nějakého důvodu má toto stvoření docela radost. Těžko ovšem soudit, zda-li má něco proti basketbalu, zpěvu nebo jeho kombinaci. "Náš Archon vás chce na vítězné hostině!" |
| |
| Epická bitva Je smutnou pravdou, že černé kruciáty už prostě nejsou, co bývaly. Kde jsou ty časy, kdy se z hlubin Warpu objevila vojska Chaosu a všem to řádně zavařila, útokem na důležité výrobní světy počínaje, přivábením eldar pokračuje a vpádem tyranidů konče? Nemluvě o tom, že občas čirou náhodou probudili i nějaké ty necrony! Jenže tohle je minulost. Kdo totiž nahlédl zde na Andoru do budoucnosti warhammeru 45 000 ví, že to vše jde do řádných miláčkoidních sraček, Císař bude mít děti, inkvizice už taky nebude to, co bývala ... ale hvězdní vlci budou mít STÁLE NEJVĚTŠÍ FANDOM! "Pughu, bratře... nebo možná bratranče - pokud budeme chtít epickou bitvu a novou černou kruciátu - musíme se uchýlit k praktikám nejnižším." Prohlásím pak vážně. "Možnost černé kruciáty musíme projednat s Abaddonem Plenitelem... a dost možná budeš nucen, nechat si na hlavě narůst palmu, aby ses mu vlichotil." |
| |
| Problémy bratra Zlatokrase Já mám banány rád. Mám rád všechny banány, prakticky jakéhokoli tvaru, byť bych rád poznamenal, že mám raději ty delší a tenčí, než kratší a tlustší. Mohou být i zahnuté, to mi nečiní problém. Navzdory tomu, že mne myšlenka na fakt, že mě tady mají za opici, pohorší - mám stále banány rád! Akorát některým věcem opravdu nerozumím. Teď tedy nemluvím o tom, že dark eldar mají strašně divnou výslovnost gótštiny, takže mám občas pocit, že si některá slova spíše domyslím, než že bych jim rozuměl. Mluvím o tom, že nám dávají banány a přitom nás zvou na večeři! Docela bych doufal, že když nás bude chtít archon na večeři - tak nám tady donesou třeba večerní toaletu. V krásce a zvířeti to tak bylo. Dostala šaty! proč já dostal banány? Mám si je obléct? A pak mi zpětně dojde, že říkal, že to máme sežrat. Škoda. Představa Zaca, oblečeného jen do sukýnka z banánů byla tak... no, to je jedno. "Já to nechápu," zakňučím, když odejde. "Když jdeme na večeři, proč nám sem přinesli jídlo?" |
| |
| Složitá životní situace bratra Zaca Odprostěme se nyní na chvíli od myšlenek na to, že kdybychom zde přihodili ještě bratra Ashtonia, kterému je konec kdovíkde, mohli bychom naše trio s klidem nazvat "dva a půl chlapa." Zapomeňme i na to, že tadyten malý výmaz nepozná krev od zaschlýho hovna. Soustřeďme se na to, co je důležité! A to je, světe div se, fakt, že jsme v lehce bezvýchodné situaci. Protože já nejsem milovník banánů, docela bez okolků to tomu vedle klidně, za doprovodu křupnutí jeho nosu, řeknu, až se mě bude snažit přesvědčit o opaku, já nechci na večeři s archonem - a už vůbec nemám čas tady řešit nějaké věci teplejšího charakteru, když mě unesli, můj rodinný příslušník se ztratil a dost možná zrovna teď někde skupina deldařích fetek mučí moji blbou a otravnou sestru, která si stále nechce přiznat, že jí prostě neudělám děti. "Já to nechápu," "Co zas nechápeš," zakňučím skoro stejně zoufale, jako on. Ona. Ono. Tamto. "Když jdeme na večeři, proč nám sem přinesli jídlo?" "Protože budem hlavní chod," odpovím prostě. "A asi nám chtěj udělat dobrou nádivku," kývnu k banánům, z nichž už si Ono jeden ulouplo a začalo s vilným výrazem ohryzávat. |
| |
| Intermezzo Takhle jsem si dnešek rozhodně nepředstavoval! Ashtonius Jsem v prdeli! Vzhledem k tomu, že některé stěny v téhle místnosti vypadají, jako živé a dýchající tak je to dost možná doslovnější než bych chtěl! Pokud k tomu přidám ten ohavný smrad krve mixované s chemikáliemi, přijdu si doopravdy v loji. Nebo u zubaře. Nebo v loji u zubaře! Ostatně ať jsem kdekoliv, tady se s nikým rozhodně neserou. O tom svědčí i dvě krutopřísné cedule, jež jsou pro mě z neznámého důvodu nejen z antének, ale i s klasickým písmem plné temnokrutých slov "přezouvejte se" a "přísný zákaz rádií." pod trestem Detoxu. Jako nevím, kdo nebo co je to detox, ale jestli se toho bojí dark eldar, bude to fakt masakr! "Homonkule Han´Ibale Lecterieli, jak se má pacient?" Letmý rozhled ukáže, že to říká docela sexy kočka s takovými těmi klasickými zlobivým věcmi. Pěkná na klaďasku příliš velká ňadra, štíhlé ladné tvary eldar jako bonus zadek, který není k zahození. Tedy do momentu, než řekne "pacient" protože pak bych jí tam nejraději nakopal! "Žije, prozatím, velenectěná." "Nezačal jsi beze mě?" "To bych si nedovolil, vašeho ohavčenstvo!" "Nemůžeme mluvit chvilku normálně?" "Je to tradice, zneuctěná!" "Jsem studující warlock, tak trochu členka wychkultu, doktorka a ještě k tomu archon. V podstatě mi chybí snad jen pozice celestýnky bitevních sester, takže na tradice se můžu s přehledem vysrat. "V tom případě já tu budu chodit v botech!" "Zkus to a udělám z tebe plyšáka pro svou neteř!" "Ale vaše sadiestkosti!" Sice nevím, kdo tu je laborant a kdo doktor, ale jedno je jisté, narozdíl od jiných velitelů si tahle ženská nenechá do své práce kecat, asi proto toho lektra zastavila dost hnusným pohledem. Takový jsem naposledy viděl u exekutorů, když jsem infiltroval Ultramarínu. Cena trávy je tam neskutečná hlavně kvůli nějaké Calpurnii, co tam dělala na protidrogovém! Zkrátka ta mise se prostě nedala finančně utáhnout! Sadie: "Takže ty jsi Athaniův bratr." Ashtonius: "Jsem Alpharius!" Sakra! Zvyk je železná košile a tohle je jediné, co tvrdošíjně má exlegie v případě zajetí kdy prozradila. "Teda jsem jeden z mnoha, legie, teda ta templářská, víš jak." Sadie: "Chaosák?" Ashtonius: "Jen když jde o parkování." Sadie: "Slyšela jsem, že má pro tebe docela slabost. Bratr, jež je pravým bratrem-" Ashtonius: "Nemůžeš věřit všemu, co se říká." Sadie: "I když to bylo ve vaší skupině na helmbooku? Nemyslím si." Dobře, hádání asi k ničemu nepovede. Bohům-vlastně císařižel je asi marné si přát, aby k ničemu nevedl i ten skalpel, co má v ruce. Sadie: "Víš, celé je to jen formalita. Skončíš jako uzlíček masa, který budu Athaniovi postupně posílat. Jde jen o to, jak velké potěšení z toho budu mít..." Zdálo se mi to, nebo umí příst skoro jako kočka? Han´Ibal: "Můžu si pár kousků nechat, obzvláštěpostychtivá??" Sadie: "Když slíbíš, že si je hned narveš do huby, tak i jo!" Ashtonius: "Teda, ty jsi fakt ostrá holka." Nervozní úsměv. Sakra nemít svázané ruce, byla by to jedna z těch chvil "smát se a mávat, hoši"! "Ale proč se spokojit s málem, když můžeš mít mnohem víc?" Sadie: "Co mi zkusíš nabídnout? Nějakou pitomou past? Přísliby bohů chaosu? ČESTNÉ SLOVO?" Ashtonius: "Vzhledem k tomu, že přísliby bohů jsou takové jedno velké pitomé čestné slovo, tak raději tu past." Han´Ibal: "Můžu si vzít stehýnko, neústupná? Nebo, nejsi z okolí sekotru Španělsko, monkeigh? Španělské ptáčky jsme už dlouho neměli!" Ashtonius: "Netenjsemnevidělaninamapě!" Dodám překotně. Sakra! Co bych teď dal za Anonyma! Ten by určitě během mžiku sestavil psychologický profil s tím, že je to semetrika znuděná mocí, po který celý život prahla, začínají ji tikat biologické hodiny a tak se snaží, svým dost pokřiveným způsobem, chránit před nebezpečím vesmíru své rodinné příslušníky! Zkrátka taková lilie, co se nedobrovolně stala kaktusem! Určitě by to podal tak, že by ji rozplakal a nainstaloval horwse s tím, že tam je mnohem lepší svět než tady... ale já Anonymous nejsem! "Víš nemá smysl se vytáčet. Má mě rád, má mě moc rád a než začneš používat to ošklivé nádobí - mám nabídku." Han´Ibal: "Doufám, že to bude ekvivalent k rybím prstům od Tau!" Ashtonius: "Ne!" Sadie: "Tak o tom dost pochybuji" Ashtonius. "Znám svého bratra - určitě líp než ho znáš ty. Vím, kam udeřit čeho se bojí, po čem touží i jak se zachová. Taky vím, kolik má mariňáků a to, že mě sice zabiješ, jeho to bude bolet a tak... ale na jeho rozkaz ti jeho paka rozmašírují všechno na kaši." Sadie: "Zkoušíš mě zastrašit?" Ashtonius: "Hele nic není blbuvzdorný a on těch blbců má pár tisíc. Navíc, co kdybys ho připravila o všechno? A ještě mu dala vědět, že jsem to byl já." Sadie: "A proč bys to dělal?" Ashtonius: "Protože když jsem se ho pokusil zachránit, jedinou mou odměnou je, že jsem jeho osobní podržtaška? To a věčná kruciáta, která je dost na houby!" Sadie: "Nevěřím ti." Ashtonius: "To ani nemusíš. Stačí, když uvěříš tomu, že jsem sakra rád celý a jestli pro to mám obětovat bratra, dá se s tím žít. To přece bráchové dělávají ne? Romulus a Remus, každý druhý Primarcha, je to běžný postup! Zavedená lidská praxe." Sadie: "Tak schválně, řekni mi o něm jednu jedinou věc, kterou bych neznala a dala by se proti němu použít." Ashtonius: "Zac Efron je jeho syn." Tohle je ta nejneškodnější blbost, která mě napadla a která může být překvapivá. Pokud jste slepí, alespoň trošku! Sadie: "To už vím." Spolu s tím se čepel ponoří do mého masa a já si, jako správný hrdý mariňák, pořádně zařvu. Ashtonius: "A bojí se ho!" Sadie: "Zase vedle. Han´Ibale, co kdybys sis ukrojil-" Ashtonius: "Víš proč?" Tohle jde fakt do kopru! Když jsem takhle čelil smrti posledně, mohl jsem si dát alespoň poslední joint, ale teď? TEĎ? Sadie: "Tehdy šlo o alimenty..." Ashtonius: "Omyl, teď na něj žárlí! Proto jsme vymysleli lest, že uneseme Athaniel z naší lodi, ona se během únosu ztratí a mi ho obviníme, necháme popravit.!" Sadie: "Tohle by Athanius nikdy nevymyslel!" Ashtonius: "A co jeho pokrevní bratr, hm?" Sadie: "Ty by ses u nás neztratil. Jak to můžu využít?" Ashtonius: "Nech ho zpívat, vysílej s ním pár konzertů a tak, pak si na mého drahého maršála nikdo ani nevzpomene." Sadie: "Dokázal se vyrovnat s Krutorem, proč by měl nějaký Zac-" Ashtonius: "Protože ten stres z templářů už nedává! Víš, on bude brzo bojovat s Prettymarínou, aby se ujistil, že další jemu podobný nebude! Uvidíš, do pár dní!" A mě nezbývá než doufat, že náš plán klapne. Sadie: "Dobře, takže za pár dní. Han´Ibale, ukroj si tak dvacet deka, jemu to doroste." Ashtonius: "CO?" Han´Ibal: "To je docela málo, držgrešlácká!" Sadie: "Tak to zajez rohlíky! A pečlivě se o našeho... pacienta starej. Uvidíme, jak ještě bude užitečný!" |
| |
| Maršálův plán Pugh na tebe kouká, vlastně zírá, nebo spíše čumí jak puk! Ne, že by ho možnost vyvolání černé kruciáty pobouřila, to nejspíše ne vzhledem k tomu, že jeho legie má sklony dorážet pozdě a s předem domluvenou válkou by mohli stihnout alespoň závěr. Ta palma, milý hrdino, ta palma jej zaskočila! "To není moc plodný nápad a tím nemyslím ovoce nebo co na palmách normálně roste!" Možná, kdybys strčil prsty do pro změnu obyčejné elektrické zásuvky, asi bys zažil menší šok než ten, co se skrývá v jeho hlase. "Recyklace válečníků to je správné. Domluvení tažení je geniální nápad, jak být připraven, ale císař dřep na zlaté sesli při mě, jestli..." Kdysi se prý používalo "císař stůj při mě, jestli..." ale to už poslední milénia moc dobře nejde. "...jestli se dám na zahradničení. Pak skončím jako Rex a budu plakat nad zabitým šnečtvem, ani omylem." Chvilku ještě dumá o tvém návrhu. "A proč se s ním nezkusíš domluvit sám? Ty jsi Black Templar, on je zas vůdce Black Legion, takže máte něco společné a navíc, ty už máš vlasy a snadno bys z nich udělal palmu!" |
| |
| A něco sem, protože až přijdu domu, tak chcípnu a vzbudím se jen na malou chvíli večer, abych šel spát! S nádivkou nebo bez, s chutí či nechutí ať už holé, nebo úchylnou laťkou vysoko nastavenou svépomocí zařízené čokoládové banány nejsou již více hlavním tématem dne! Ne, tím jste vy dva udatní, krásní, talentovaní - jak je v posledních dnech moderní, tak i sošní - a zkrátka takoví běžní hrdinové paní všeho zla, slovutné císařovny a asi 157 centimetrů vysokého živoucího exterminatu a to v případě její pouze decentně nevrlé nálady! Po nějakém časem v místě, kde paradoxně asi čas neplyne a pokud jo, tak mi to o tomto prostoru mezi warpem, realitou a kdo ví čím dalším nikdo neřekl... ehm zkrátka si pro vás přišly. S ostnatými zbrojemi a zarudlými očimi - čistě proto, aby se to rýmovalo - vás oba v řetězech s nesvatými symboly temného pána a lístkem Do vánoc vrátit,aŤ nemusíme na stromek dělat zase provizorní z Říškých, Bretoňských a Ulthuanských nepřátel jako minule! Váš fantazácký příbuzný Malekith. předvedou na onu zmíněnou hostinu. Již samotná cesta vám může dát nápovědu o tom, o jakou společenskou událost v tomto Komolandu jde. Dle propagačního plakátu na stěně, kde paní zdejší kabaly se strašlivou maskou obzvláště nehezkého space wolfa hledí vstříc východu a lepším terorbudujícím zítřkům půjde o hostinu drobnou, konanou k poctě vítězství nad BTt v úzkém kruhu přátel. Jen dvě stě cizáků bez započítání jejich otroků a hraček. Tím pádem se ocitáte v hale, která si nezadá prostory s průměrným fotbalovým stadionem. K tomu tato prostora má blízko i díky velkým balíkům bílého prášku, který dle mnoha připravených brček a stodolarovek ovšem neslouží k vysypání pomezních čar, ale mnohem sofistikovanějším prožitkům. Vzhledem k tomu, že je zde plno lehátek, stolů a dokonce i opolštářovaných míst s vodkovou dýmkou, skoro fakýrská lůžka mající místo hřebíků injekční stříkačky a spoustu příborů v dosti chirurgickém stylu... nelze mít mít jasno, zda dnešní téma pařby bude svingers párty, technařsky drogově orientovaná smaženice nebo tradiční setkání amaterských řezníků. Tomu teprve začínajícímu mumraji pak přihlíží na vyvýšeném středovém pódiu paní temných elfů, ona dáma s maskou a svůdnými tvary chráněna několika Inkuby. U jejích nohou pak v řetězech a roztrhaných šatech klečí Athaniel, jejíž oči bez přestávky chrlí vodu slanější moře. Zdá se, že si vás temná paní všímá, protože něco řekne jednomu ze svých strážců, který bleskurychle sprintuje k vám. "Jsem Drizzt Do´Urden a hovořím halsem nejproklínanější!" Zahuhlá obřadně, zatímco vaše eskorta utrousí několik slov stylu "A do prdele, průser, proč jsem se nevymluvil jako romczor s jeho sestrou!". "Ty, Basketbalový mon-keigh, budeš ke svému dost možná poslednímu vystoupení potřebovat hřiště?" Vteřinu na to, patrně ve strachu, že by to zapomněl nebo s vědomím, že má paměť na hovno, položí i otázku další. "A ty, co se tváříš jako zlatíčko, tancuješ u tyče, máš s košíkovým mon-keigh duet nebo jsi dobrý leda na dezert?" |
| |
| Tak ještě já a je to kompletní! Brečím, po očích mi stékají korkodýlý slzy a vůbec se za to nestydím, vážně! Je to všechno z čiré radosti, že budu mít možnost být na nečekaném improvizovaném konzertu Zaca! Já, jeho pravá fanynka! Tohle je ten nejlepší dárek, který mi kdy kdo dal! Sakra, až občas trošku lituji, že jsem se narodila Taldeer, která zůstala raději v Sadiiných pokojích a ne jí! Vlastně to celé hyzdí jen fakt, že jsem se nemohla namalovat a zdejší móda nepreferuje taky nic kloudného na sebe. Nu což, každý musí něco obětovat, ať jsou to pro dobro vtipu 3 centimetry ceressiass, jež z ní udělali namísto mrňouse s číslem 160 trpaslinku s hodnotou 157. Beztak to je jedno, protože když jde o měření, tak při ubírání vzteky vyskočí i metr! Každopádně v tom mém případě jde jen o to oblečení. Přeci jen jako Craftworldový eldar tu musím vypadat co by otrok. I když mám pocit, že cesta Eldar toho pubertální dívce moc zrovna nenabízí. Hej, to vlastně vysvětluje babiččin výrok, že DEldar jsou jen zastydlí pubrťáci a Sadie! "Já-to..." Mezi vzlyky nedokážu ani mluvit a tak mě může těšit jen dost chápavý a hlavně pervezně úlisný úsměv tety! Tohle jsou prostě ty nejlepší Darknoce, fakt! A že nevíte, co jsou to Darknoce? To je čas, kdy se Deldar sejdou s celou rodinou a vzhledem k tomu, jak to v jejich rodinách chodí, bývá to většinou zážitek na celý život. Každý leští ty nejlepší dýky, kupují ty nejprudší jedy a pak, po dlouhé rituální přetvářce si dají nějaké dárky a ti, co to přežijí se s těmito věcmi pobijí! Sadie:"Dri-něco." Inkubus: "Drizzt, má paní, Do´Urden" Sadie: "Hele Urbane..." Na druhou stranu, kdyby mou mámou byla ona, tak mám pocit, že bych asi neměla na střední školu a byla bych ráda za učňák. Mám tetu ráda a i když studuje dálkově na warlocka, asi to musí být fakt z velké dálky, protože spoustě věcem prostě nevěnuje pozornost. Nebo je blbá, ale to se neodvážím raději ani pomyslet s vědomím, že bych přišla o konzert! Sadie: "Zeptej se ho, jestli potřebuje hřiště na tu vybíjenou, nebo co to hraje." Drizzt: "Je to košíková, má paní." Sadie: "I kdyby to bylo kontejnerovaná, je to jedno. Prostě chci, aby to bylo dokonalé." Drizzt: "Rozumím" Sadie: "A zeptej se, jestli v tom hraje i ten slaďouš. Je k sežrání!" Drizzt: "Provedu!" Sadie: "Stačí na tu popelnicovanou dva?" Záhada hlavolamu vyřešena! Skutečně se ukazuje, že nejen existují tvorové, co neví, kdo je vlastně přesně Zac, ale neviděli ani muzikál ze střední. Nechápavě zavrtím hlavou, lehce usuším pár slziček, která se beztak nechají nahradit dalšími, abych ji mohla říct, co na to já -Athaniel z Biel Tanu a to hlavně proto, že imperiální Tleskač tu není, ať už se segmentum Stínadla bouří jak chce! Athaniel:"No jako stačí, on je beztak důležitý nejvíc ten Zac." Sadie: "V tom případě, chceš se s tím druhým hezounem vyspat, nebo ho můžem rovnou dát jako dezert?" Athaniel: "Umm..." Tohle mi vyrazilo dech! Taková upřímnost je prostě odzbrojující! "...víš hudba s tancem umocňuje zážitek. Určitě je pro vystoupení důležitý, jinak by ho tu Zac neměl." Když to tak říkám, nějak mi dochází, jaký je Zac profesionál. Přestože je tohle hodně improvizované vystoupení, dokázal se nejen zbavit bratra Křeniuse, ale nahradit ho mnohem mladším a atraktivnějším... asi tanečníkem? No už pro jeho dobro doufám, že tančit umí. Přeci jen hezkých kluků není nikdy dost! |
| |
| Maršalův plán! Ne, tohle není ten původní, podepsaný někdy ve druhém miléniu, v zapomenutém věku, kdy Terrané neuměli ani pořádně cestovat mezi hvězdami a Císař... prý už žil, ale asi se někde schovával, protože si nebyl jistý, jak lidstvo přijme fakt, že vyrostl o něco víc, než by měl, jinými slovy mu jsou všichni tak nějak po stehna! Ti menší i po kolena! Tohle je MŮJ Maršalův plán! A i když nevím, čeho se týkal ten předtím, protože Černí Templáři nemají ani svoje knihovníky, natožpak, aby vedli třeba nějakou tu historickou literaturu faktu - a pretty marína, u níž jsem sloužil před tím, disponuje pouze záznamy, které jim přijdou "relevantní," tudíž její librariani umí odcitovat nazpaměť všechny povídky i rady "jak na to" z krásná.cz, tak věřím, že ten můj JE PROSTĚ LEPŠÍ, NEŽ TEN PŘEDTÍM! Už proto, že je intergalaktický! Trošku by mě možná zajímalo, čeho byl tamten maršál vlastně maršálem a možná nechám Anonyma to později vygooglit - ale nyní, nyní na to není čas! "A proč se s ním nezkusíš domluvit sám? Ty jsi Black Templar, on je zas vůdce Black Legion, takže máte něco společné a navíc, ty už máš vlasy a snadno bys z nich udělal palmu!" Není na to čas, protože musím odvrátit pohromu, jménem "palma na mé maršálské hlavě!" Upřímně - na Pughovi už toho není moc co zkazit. Ale viděli jste někdy, jak hrozně moc to Abaddonu Pleniteli NESLUŠÍ? Já vím, že je na svůj účes hrozně hrdý - a občas argumentuje prý tím, že v seriálu o posledním vládci větru takovou podobnou nosil i princ Zuko a jak ho holky milujou - ale já vím svoje! Ani do toho filmu (který byl jen tak mimochodem hrozný a plný cikánů z Bollywoodu) palmu neobsadili! Nový Zuko nebyl sice žádný štramák - ale snažil se, měl ÚČES, JAKO MÁM JÁ! Ne! palma nepřipadá v úvahu! I Krutor by se mi vysmíval, až se zase příště uvidíme na Skype! "Nemyslím si, že pro mě uzrála doba... kdy bych si měl oholit většinu vlasů a z toho zbytku stvořit... exotiku na své hlavě, ó chaptermastere!" Možná, až mi začnou vepředu ustupovat kolena...! Rád bych dodal, že "jsem na to ještě příliš mladý" - ale bojím se, že bych Pugha urazil, protože by si to vyložil tak, že je STARÝ. "Možná... bychom.... hmmm... mohli jednat bez palem - a vyslat mu jako dar... nějakého bratra, jemuž palmu vytvoříme, aby... se mohl přidat k jeho křižádě. Možná by šel zařídit i menší výměnný pobyt... nebo tak." Protože výměnné pobyty jsou fajn. Vemte si, nyní již dlouho zesnulého, bratra Skorpea! |
| |
| Na párty! Musím uznat, že to tady vypadá tak nějak... neortodoxně. Naše párty v kapitule totiž obsahují spoustu plyšových věcí, konfety, třpytky, nějakého toho hezkého striptéra, který v pravou chvíli vyskočí z dortu, poníky, ověšené mašličkami, načinčané servitory a punč s jahodami! Někdy, pokud máme jakousi vzpomínkovou, historizující oslavu, která připomíná legendární "párty sucharů," kterou ve třicátém miléniu zorganizoval náš, tehdy ještě Impériu loajální primarcha, nosíme také na hlavách růžové kónické čepičky a troubíme na taková ta srolovaná frkátka. Xenosové ale z nějakého důvodu slaví jinak. A já chápu, proč je Císař chtěl všechny vymýtit! Kdo kdy viděl oslavu bez punčové mísy a řízků a dortíčků a.... a... a....! A ještě nás chtějí sežrat! Ach, Císaři, otčenáš - kam jsem se to jen dopracoval? Proč tehdy nezherezily VŠECHNY Fulgrimovy Císařovy děti? Pak by nebyla Pretty marína - a... a já bych nebyl v tomhle svrabu! Ano, tohle přesně je ta chvíle, kdy jsme my, astarti, náchylní k herezi! "A ty, co se tváříš jako zlatíčko, tancuješ u tyče, máš s košíkovým mon-keigh duet nebo jsi dobrý leda na dezert?" Zac na svůj dotaz mlčí, asi se rozmýšlí. Já ale musím jednat rychle! Třeba mě nesežerou a jenom straší! WWp-hFD - what would pre-heressy Fulgrim do? "Zvládnu všechno!" Odpovím hrdě. "Budu zpívat sekundární vokál, zatančím u basketbalového koše, jako by to byla poledancingová tyč - a nakonec ze mě můžete sezobat i dezert! Ale... ale jen ovoce a šlehačku, nerad lidi zatěžuji!" |
| |
| CO-RA-XI!!!!! Běs. Jinak se to snad ani říct nedá. ONO vypadá, že se to rozhlíží všude okolo sebe a tváří se to jako turista na výletě, což mě neskutečně vytáčí. Jsem tady zatraceně tak nějak sám mezi nepřáteli - což by, vzhledem k partyzánskému vedení naší kapituly nebylo tak divné - ale nemám ani krytí, ani zákop, ani lopatku! Vlastně jsem v bezvýchodné situaci - a velmi rád bych si vzpomněl, zda se v kodexu astartes (který se, jak vidno, Pretty maríně vyhnul v celém jeho původním znění, jinak to NENÍ MOŽNÉ!) píše něco o tom, že v případě opravdové nutnosti může astart zastavit obě srdce... a prostě umřít. Protože, já bych to udělal, abych... "Ty, Basketbalový mon-keigh, budeš ke svému dost možná poslednímu vystoupení potřebovat hřiště?" ABYCH SE VYHNUL TOMU PONÍŽENÍ, AŽ BUDU MUSET ZPÍVAT ŠLÁGRY Z MUZIKÁLU ZE STŘEDNÍ TADYTĚM VŠEM ŠIKMOOKÝM DARK ELDAŘÍM FETKÁM! Většinou, díky poměrně klidnému a úspornému geneseedu našeho primarchy nejsme agresivní, nebo fanatičtí - ale já mám sto chutí zařvat FoolishXenosMindGames! A zemřít v posledním, marném boji proti nepřátelům Impéria! Jako by to udělali třeba krvaví andělé! Nebo Černí temp... AHA! ČERNÍ TEMPLÁŘI! Ti za to můžou! PROKLÍNÁM SVÉHO OTCE! A když už jsme u rodinných příslušníků, s jakousi nevolí si všimnu, že ta mrcha na trůně u svých nohou drží klečící - moji malou sestru! Kde je strýc, to nemám ponětí, můžu jen doufat, že jej nesežrali z hladu už před večeří, jako třeba Císařovna užírá o Vánocích bramborový salát! Mysli, Zacu! Pokud ji dostanu blíž k sobě, mohl bych jí dát signál... a tomu onomu - opravdu to řeklo, že to zatančí u tyče a bude to zpívat? Bože, kam jsem se to dostal a s čím? - a třeba bychom se mohli pokusit... o útěk. Vyvolat zmatek, nebo něco podobného! "Hřiště - a také tu ženu, která pláče u nohou vaší... hm - vládkyně. Protože se mnou bude zpívat duet!" A ve chvíli, kdy se ONO, stojící vedle mě a začne pobouřeně s "ale JÁ chci..." tak mu dupnu na nohu. Žádná Pretty marína nezkazí mé plány! |
| |
| S Pughem Sexymbolus Athanius Každý má své hranice, svou příslovečnou mez. Tak, jako Gandalfiel jednoho dne řekl dost s vědomím, že má právo v klidu sedět a dal všem znát, že není jen takovým tím pouťovým warlockem, tak i Pugh má své limity. "A DOST UŽ, ATHANIE!" Třískne do stolu s tím, jak tady kličkuješ a nabízíš nápady, jež jsi ochotný vše, jen ne zrealizovat! "Možná se jmenuju Pugh, ale hokej mi ve velení dělat nebudeš." Tak pravil chaptermaster tvého doposud nezkurveného prvního foundingu. "A-pardon." Odmlčí se s tím, že mu armor rozvibroval jeho I-phone, který má čistě jen proto, že každý phone v impériu si může dát předponu I jakožto imperiální! Dokonce i ten značky Alcatel, který patrně podědil přímo po Dornovi. To, jestli jej spolu s rozepsanou smskou vyňali z mrtvých prstů jeho ruky, shodou okolností i jediného ostatku, to už nechme na fantazii ostatních! "Teď mi přišlo Anonymní udání, že jste byli napadeni Pretty marínou, nevíš o tom něco? " |
| |
| Krátké shrnutí, aby Zlatokras dostal možnost dělat dojem na Athku! Zac, Zlatokras zAthaniel Válečník jen kývne a vydá se sprintem hodný jeho rasy za tou podivnou tyranskou ženštinou. Eldar jsou zkrátka rychlí, takže můžeš obdivovat sprinterské tempo i to, že při každém kroku stihne ještě demonstrovat dokonalou fyzičku úpěnlivým vykládáním, že musí přestat kouřit. Ve světě bezdrátových telefonů je zkrátka tohle dalším mučením. Z dálky lze vidět, vyjma hladových pohledů, krátkou debatu, po níž se skutálí Athaniel ze schodů, dole se opráší a zamíří. Tedy vypadá to spíš, že ji ta tyranka ze schodů pomohla. Nu což, tak či onak přišla ta dívka k vám a vše kolem vyplnili davy otroků montující světe i vesmíre div se - basketbalové hřiště. To vše zapomocí návodu Ikea a úsměvavou tváří marína z Grahama "Fuchse" na obalu krabic. Že nic není nemožné ví zkrátka nejen libarian Toyota od second founding White Scars, Nascar Marine, ale evidetně i zdejší pracovníci. Neb jste mohli zachytit i krátký, poučný rozhovor. Otrok: "Je tolik nevysvětlitelných věcí, vezmi si pyramidy. Jak je mohli postavit, Listere?" Otrok 2: "Měli masivní biče, Rimmerusi, masivní biče! Stejné jako tyhle, kvůli kterým tu bude stát hala na basket do půl hodiny!" |
| |
| HRDINA ZAC! Drizzt: "Tak pravil basktebalový šampion a ten poledance umění znalý mariňák!" Sadie: "Tak to postavte, chci to vidět! Možná kvůli tomu tanci změním názor na ten volejbal." Drizzt: "Ehm basket." Sadie: "Hele, neměl bys náhodou místo toho, abys mě opravoval touhle dobou nahánět otroky do sálu a podle manuálu stavět to kluziště? Nemyslíš?" Droutt_ "Je to pa-ehm ano, jistě má paní." Chvatně mizí. Já. Tomu. Nemůžu. Uvěřit. ZAC CHCE ZPÍVAT DUET SE MNOU! Tohle je prostě jiné, než když si na Kinectu nebo snad Skynectu? To je jedno, než když si na herní konzoli Tau se Zacem zatancujete a zazpíváte! Tohle má být na živo! Teď, tady jen pro mě! U všech bohů, co nám zbyli, on je tak úžasný. No jo, ale já moc nezpívám, já vlastně nikdy nevystupovala před větším publikem. Já o to ani moc nestála a tak, co budu vyjma paniky dělat? Athaniel: "Víš, mi to nepřijde jako dobrý nápad." Sadie: "Je fakt, že chlap na tyči bude asi dost úchylný, stejně jako jeho prádlo, ale co se stane v Komoraughtu, zůstane v Komoraughtu." Athaniel: "Já mluvím o tom zpěvu." Sadie: "No a? Tvá máma to neumí a prodala dost cédéček." Athaniel: "Budu mít trému a-" Sadie: "Jestli se tu Tréma objeví, nechám ho umučit k smrti, neboj Athaniel." Ten... zlověstně radostný tón, kterým to říká, byl vždycky tím, co pomohl. Asi je to zvyk z dětství, že když říkáte blbosti správným způsobem, tak vás to uklidní. Ostatně když jsem se bála a ona byla na návštěvě, vždycky mi pomohla s dětskými starostmi a vědomím, že je strašnější než cokoliv, co by mohlo pod kteroukoliv postelí sídlit. Vyjma jedné na Hřebenech, kam se ani ona neodváží. Mám svou tetu ráda. Athaniel: "Tak, tak jo, díky teto." Vykročím na schody z jejího pódia. Sadie: "A užij si to!" Přátelský šťulec do zad možná dodá odvahu, ale namísto ke zpěvu spíše k létání. Zatímco sjedu většinu schodů jedno je jisté, jen málo myslím na to vystoupení! Nic méně když se postavím na nohy, trochu opráším, tak je zase Zac to jediné důležité. To a vědomí, že je vše v pořádku, když se teta tak starostlivě směje! "Hrdino Zacuuu!" Dalo by se říct, že je to už klasický útok fanynky na hrdinu, kdy mu po jednom odrazu, jednom saltu skáču kolem krku! Láska přemůže všechno, i pád ze schodů! "Větší radost už v životě nezažiju. Do smrti nebude nic lepšího" Chtě nechtě se znova rozpláču. Tohle je tak super! |
| |
| Příčina a následek Intermezzo volebratracojepravýmbratrem Ashtonia II ~ Protože se Ceress absolutně nechce spát a na Andoru se celý den děje totální hovno, což je poměrně krize pro někoho, kdo se nemůže na moc dlouho vzdálit z postele, aniž by jej bralo na zvracení, rozhodla se pro svého mechy (a lišejníky) milujícího světce sepsat zcela nepodstatné (ale zcela jistě potěšující) intermezzo, než povinně zalehne, cedíc přes zuby nadávky na jeho adresu, čistě z toho důvodu, že on byl celý den na Akiconu, na němž měli být oba spolu a ona nemohla! No a taky prostě z principu. Což je jen tak mezi námi nejdelší podnadpis, hlásající slovo "intermezzo" v dějinách sedmi parodií - a opovaž se mi to zkusit trumfnout, protože oba víme, že pak to bude eskalovat a přeroste to v tapety neskutečných rozměrů, obsahujících v zásadě totální kulové! ~ Někdo by si řekl, že k tomu, bych tuto rukavici vhozenou do ringu zvedl, bych musel psát sáhodlouhý podnadpis ne nepodobný těm, které bývali v IMPu co by traktáty Charlese Stihomana. Namísto toho vám, jakožto Rezervní Lorgar předvedu svou moudrost, kdy za citaci jejího vlastního podnadpisu vložím tento krátký komentář, čím získám mnohem větší délku s vědomím, že jsme si v boji o nadpis nestanovily doposud žádná jasná pravidla. čili na hrubou délku jsem zvítězil o... no hrubou délku. Sice naše válka teprve začíná a určit tě po vzoru ženevských konvencí se na pravidlech dohodneme a tak příští podnadpis bude celooriginální, ale do té doby jsem morální vítěz. Což je v pořádku, protože historii, tu píšou vítězové! Tohle fakt nechápu! Ne, tohle prostě nedává smysl. Jak mohl mít tenhle homonculus film mlčení Jehňátek? Zkusili jste někdy mlčet, když si z vás řežou dvacet deka? Já se přiznal, že jsem spíš adept na knihu Brečení Astártek než na cokoliv jiného. Vzhledem k zesilovačům bolesti a dalším hovadinám, co tu mají to prostě jinak nešlo. No a teď, jsem konečně zase sám a stále ještě v loji. Bez káry a bez koruny, to je mi pěkně na prd dobrodružství. Po pravdě takhle jsem si ten loajalismus nepředstavoval. Čekal jsem, že tu a tam já nevím, se někde objevíme, stane se zázrak, chaosáci utečou a pak se budeme objímat s bitevními sestrami, trochu zahulíme a pak, pak uvidíme. Hlavně jsem myslel, že už nikdy nebudu muset absolvovat tolik rizik jako infiltrátor, že si odpočinu, že mi Athanius nedá nic na práci, že nebudeme nic dělat a ne, že budeme v situacích, kdy NIC DĚLAT NEMŮŽU. Tohle víc na prd být nemůže. Vlastně může, protože když se sem otvírají dveře, tak to určitě vchází nějaká magoroidní bestie! Taldeer: "Ashtonie?" Ashtonius: "Taldeer?" Taldeer: "Um... co tu děláš?" Ashtonius: "Trpím, co ty?" Taldeer: "Taky, taky..." Odpoví zpola nepřítomně, určitě s vědomím, že hůř první rande začít ani nemohlo. To už zanechalo lepší dojem, když jsem ji tehdy ještě s Anonymem unesl a zkoušel svého drahého bratra vydírat. To jsem nevypadal tolik jako blbec! Taldeer: "Já tebe bych tu nečekala." Ashtonius: "Dobrej fór, na vědmu." Taldeer: "Hele já vážně nevím, co tady děláš a co tu dělá Zac a proč jste se vydávali za pretty marínu. Což zní jako nějaká past na Krutora." Ashtonius: "Jasně, Chároni nás poslali, víš jak, abychom ho vyprovokovali a-" Taldeer: "Ashtonie, vím, že jsi v jádru dobrý, tak jako všichni hloupí Monkeigh, ale mě zajímá jediné - jak se sem dostala moje dcera a jak ji ochráním. Jestli ti budu muset uvařit tu náhražku, které říkáte mozek, abych to z jeho zbytků vycedila..." Ashtonius: "A kdy že ses přestěhovala?" Taldeer: "JÁ SE NEPŘESTĚHOVALA! Jsem tu na návštěvě u sestry!" Ashtonius: "Jaaasně!" Taldeer: "Víš, kdybych byla jedna z nich, neměla bych na sobě akorát hadry a stopy na zadku po bičíku, ale něco honosnějšího, nemyslíš?" Ashtonius: "...." Taldeer: "No? Tak už mi věříš?" Ashtonius: "Foollish xenoss mindgames!" Vyhrknu s hrdostí, že jsem se konečně dostal do situace, kdy to můžu říct. Co víc, když vztekle obrátí oči vsloup a začne v eldarštině asi nadávat, je to fakt k popukání. Ashtonius: "Jen sranda, vždycky jsem to chtěl říct. Za císaře, víš jak." Ještě se uchechtnu. "Hele tvé dcerce nic nehrozilo. Athanius ji chtěl osvobodit a šmahem poslat zpátky. Připletl se k tomu Zac, tak to vzal ráz na ráz a trochu se to zkomplikovalo. Víc není co říct." Taldeer: "Vážně?" Ashtonius: "Jasně! Nejsem přece nositel slova. Navíc, kdybych věděl o nějakém komplotu vůči impériu, třeba jako získání záminky pro boj s prettymarínou k čemuž se dala situace krásně využít a plnění vlastních ambicí takovým způsobem, že kvůli tomu ohrozí i životy vlastních příbuzných i všech blízkých okolo, což nádherně připomíná klasické téma korupce mocí, tak bys byla první, komu bych to řekl." Taldeer: "Umm... děkuji, váží, si toho."¨ Ashtonius: To nestojí za řeč. Jinak, asi mě nemůžeš odtud pustit. Taldeer: "Ne, ale můžu se zeptat sestry." Ashtonius: "A uděláš to, pokud možno dřív, než si Lekteriel přijde pro dalších dvacet deka?" Taldeer: "To asi ne, přeci jen je nerada, když ji někdo ruší." Ashtonius: "Ale to ze mě zase ubyde kousek! A pak se začnu ztrácet před očima." Taldeer: "Každému něco chybí, o tom je život Ashtonie. Tobě chybí maso, jiným štěstí nebo peníze a mě motivace se zrovna kvůli tobě přetrhnout." Ashtonius: "Já myslel, že jsi hodná!" Taldeer: "To jsem, ale jsem taky eldar, víš jak. Zatím se měj a neboj, až nastane příhodný okamžik, tak s ní promluvím." A ještě mi provokativně dá pusu na čelo a zamává! U nesvatého Peety a svatého Císaře, kde je spravedlnost? Tohle je peklo, peklo! Nakonec jen doufám, že se Zacovi daří držet na živu trochu líp než mě. Protože je to partyzán a tak, pokud by utekl, určitě by dle jejich doktríny zkusil vězeňskou vzpouru nebo tak! A nejmenuju se přece Loki, aby mě v průběhu ní nechali jediného v celé! |
| |
| Ale když... no tak dobře, já stejně hokej a ty další fotbaly nerad! "A DOST UŽ, ATHANIE!" Pugh se zjevně naštval! Hej, nechápu proč! Mám samé lepší nápady! Však tady už pár chaosáků mám a jsou to fajn kluci - jeden z nich je dokonce mým biologickým bratrem! Pomiňme teď fakt, že ho tady zrovna teď vlastně nemám a bůh ví, kde ten šmejd zas lítá - a soustřeďmě se na problém vyjednávání s Chaosem! Vždyť i Míra je fajn kluk! S... moc hezkou břišní vánočkou, mám-li být upřímný! "Teď mi přišlo Anonymní udání, že jste byli napadeni Pretty marínou, nevíš o tom něco? " Vím o tom něco? Je to složitá filozofická otázka. Možná, že je ještě složitější, než úvaha na téma, co se stane, když Pinokio řekne "a teď mi naroste nos!" Protože já o tom něco vím, ale dost možná bych o tom nic vědět neměl! A nevím, co mám říct. Když už se Anonymous, ten blb, podepsal vlastním jménem! "No, já... nevím, ALE MĚL BYCH! Jak se opovažujou, hajzlové? Myslí si, že když jejich primarcha kdysi propadl Chaosu, že si jen tak můžou útočit na... na koho z nás že to vlastně zaútočili?" |
| |
| Na párty Svět je nefér! JÁ měl přeci zpívat duet se Zacem! Narodil jsem se pro to! A zatím to vypadá, že buďto se tady rozjede skupinový song, jakých je muzikál ze střední plný a všichni tady ti dark eldaři se k nám přidají a budeme zpívat a tančit synchronizované tance v disney stylu, i přes to, že bychom je logicky neměli umět, když jsme nikdy nic podobného nenacvičovali - a nebo si střihneme nějaký triet o... asi milostném trojúhelníku, přičemž někdo z nás (hej! a doufám, že to bude ona!) skončí odsunutý a nešťastný a sám! A ona jde blíž! A okolo se staví hřiště! No, takže to přeci jen nakonec vypadá na ten synchronizovaný disneyovský tanec! BOŽE! Třeba je tady někde nějaký hledač talentů a vezmou mě do nějaké teenage komediální soap opery na Disney channel! CÍSAŘI, TO JSEM VŽDYCKY CHTĚL! On to chce vlastně každý Pretty marín, kromě těch, kteří svou slávu chtějí hledat v boybandech, na jejichž koncertech selhávají vlhkoměry! A skáče Zacovi na krk. Mrcha! Ukrást mi ho chce! A ještě, což asi uvědomím s lehkým bodnutím kdesi u mého sebevědomí, se svým vzhledem MÁ ŠANCI! "Zacu-" zamumlám trucovitě. |
| |
| Párty level is over 9000... Jednou o půlnoci, maje horečku a rozjímaje nad divnými svazky vědy prastaré a záslužné - štěp přijímal v polospaní, ozvalo se znenadání apatykáře zaťukání na dveře - a pak už ne. "Je to návštěva, či zdání, bylo to tak nezvučné - jednou jen a pak už ne." Ach, již při vzpomínce blednu! Myslím, že to bylo v lednu, astartem já stal jsem se - byl jsem člověk? Prý už ne. Modlení do kuropění; - dlouhé v tom kodexu čtení ulehčení od hoře nad Císařem - na sesli své. Člen Raven Guardy býval jsem - to jméno je velmi zvučné já bych u nich - a teď už ne. Smutný šelest deldar když pijí absinth a otrok ovívá je s hrůzou - již jsem do té doby neznal ani přibližně; abych skryl své polekání, říkal jsem si bez ustání: "To Císař, zkouší mé odhodlání, otci jsem pomoc nabídl - "jen Císař, zkouší mé odhodlání, otci jsem pomoc nabídl - jednou jen a pak už ne." ...................................Protože nejen Athanius může mít v postu báseň! ...................................A ta moje má nádech klasiky! BOŽE!!!! BOŽE, CÍSAŘI, CORAXI, .... Hynku, Viléme, Jarmilo! ATHANIE!!! Argh! Měl jsem si to dobře rozmyslet, než jsem se do toho pustil! Převleč se za pretty mariňáka a zaútoč na Prznitele, říkali! Bude to sranda, říkali! Aha! Tak proč jsem obklopen nepřáteli, kteří mě chtějí donutit zpívat a pak sežrat a možná i znásilnit, po krku se mi plazí moje přiblblá sestra, která neumí přijmout ten fakt, že je prostě z rodiny a to, co dělá, je hnus a vedle mě dotčeně kňourá to ONO, které má být prý asi mým zdejším spojencem a tanečním křovím? Kčertu s tím! "Proboha, Zlatokrasi-" setřepu ze sebe brečící Athaniel s tichým "seber se, ségra" a přejedu dlaní po obličeji, abych dal průchod svým emocím. "Co je zas?" |
| |
| Slyším dobře?! Řekl té holce "ségra?" Aha! Pokud jsem se nepřeslechl (a doufám, že ne) může to znamenat jen dvě věci! Buďto je to jeho doopravdická sestra - však máme za sourozence různé mutanty - i Percy Jackson by vám o tom mohl povídat! A když může mít on bratra kyklopa - proč by Zacus Efron nemohl mít za sestru elfku? No a nebo to jeho sestra není, ale friendzonoval ji! Obojí je dobře pro mě! Stále tady ještě dost možná můžu hrát první housle! I přes to, že ona je doopravdy moc... moc hezká! Možná, že bych se mohl na Zaca na chvíli vykašlat... a změnit průběh i konec toho duetu! Počkat, Zac se na mě dívá. Dívá se na mě. Na něco čeká. Ptal se mě na něco? Marně lovím z paměti, co řekl, než jsem se zamyslel. AHA! Jo tohle. No... ona ta sestra dost mění situaci, takže - co mu odpovím? "Jsi sestra bratra Zaca?" Rozhodnu se nakonec zeptat jí. |
| |
| Seber se, ségra? Jednou se to dá pochopit jako minela, ale po druhé? To je buď zjevně nasírací úmysl nebo, nebo nevím. A že by můj táta byl monkeigh? To zní jako blbost! Mám ve vínku dlouhý život, uši i nohy, takže jsem eldar! Být nějaký míšenec nebo tak něco, to by zkrátka muselo být vidět někde! Většina mixů lidí a elfů má sklony beztak k hraničáření, vládnutí nějakých království a zpravidla se jmenuji třeba Aragorn, nebo tak nějak! "Jsi sestra bratra Zaca?" Tanečník tyčový vyslovil nahlas to, o čem uvažuji zatím jen v myšlenkách. Co říct? Že kdyby to Zacovi udělalo radost, možná bych si na jeho sestru hrála? Že bych se dala k vypatlaným Efornistkám, které vůbec netuší, jak být pravou fanynkou, strašně to přehánějí, dusí svůj idol a vůbec nejsou tak dobrými fans jako třeba, třeba, třeba no... já! "Jsem Eldar, ne? Jak bych mohla být jeho příbuzná?" Zmateně se podívám na hrdinu Zaca! "Jak si k tomu vlastně přišel?" S vědomím, že tu svou úchylku dovede nejen vysvětlit, ale určitě mu to zvládnu i odpustit, když už s ním mám zpívat! |
| |
| S Pughem Facepalm není pro každého! Pokud jej uděláte dost velkou a silnou rukou na dost holé a leštěné hlavě může zanechat stopu! No a u Pugha to rázem vypadá, že namísto řádění černé ruky poznal to, jak dovede slušet ruka černá i přes většinu čela. Tedy za předpokladu, že to čelo je, když se to táhne až k temeni ale to už je jiná! "Na tvou loď, Athanie! Prznitel třída Penerátor! Prý komando elitního zpěváka a párty organizátora..." Jak pročítá zprávu, začíná být ještě více překvapený. "Takže asi první rota, pokud PM nejsou organizováni místo rot a čet do stylových hnutí a boybandů." Skváda nebo kapela, vyjma ultramariňáků je to beztak všem jedno. "Prošetři to a jestli se to potvrdí pocítí tvrdost Imperiálních Pěstí a..." Chvilku to trvá než najde stejně drsné, badass nebo bad ass přirovnání i pro templáře. a no černotu templářů! Tak, už žádné světlé zítřky! S trochou nadsázky se mu to i povedlo. "Taky to poženu před nejvyšší Lordy Terry i samotného Pedra Počase, bude-li třeba!" Tak takhle to vypadá, když jde vše podle plánu? A s trochou štěstí z nich pak neexistující Gray Knighti udělají neexistující kapitulu. "A tu černou Krusádu - prostě vyprovokuj Palmitele, věřím, že to zvládneš! Není nic epičtějšího a zapsání do codexu hodného než válka na dvou frontách!" Plus to bude více než vhodný masomlýnek pro svatou recyklaci příliš blbých vojáků. |
| |
| ach jo... No, prostě si to evidentně nechce přiznat. Je to hrozně smutné. Přece ji i její lid - myslím tím lid té půlky sebe sama, ke které se kloní - musel říct, že s ní dost možná něco není v pořádku. HEJ! A Eldaři jsou, tak jako snad všechny rasy, kromě Tau, xenofobní svině - takže vlastně vůbec nevěřím, že jí celý život neříkali "poloopice," popřípadě, chtěli-li prokázat své nadprůměrné znalosti zoologie, tak třeba lemure! Ona fakt věří, že je eldar? No - načase jí její růžové domněnky zmačkat a hodit do koše. Je to sice moje sestra - ale pořád je to poloxenowitch. Takže se vlastně ani necítím moc blbě. A kdyby jo, uklidním se tím, že kdyby Athanius nebyl debil, mohl jsem si to vyhanradit už jindy a dřív - třeba tím, že bych jí řekl, že Vánoční Císařík neexistuje a dárky nastraží pod stromeček dycky mamka! Vlastně dělám to, co dělají všichni bratři! "Řekl mi to náš otec." |
| |
| Jako otec, jako TEN otec? Je eldar, jak by mohla být jeho příbuzná? Nojo, to mě nenapadlo. A přitom jsem si všiml těch špičatých uší a plochého hrudníku a hezkého obličeje... a tak! Ale Zac vypadal tak přesvědčeně! "Řekl mi to náš otec." "PÁNI!" Tohle by mě nikdy nenapadlo! Že by Zac mohl být jeden z těch vyvolených, se kterými mluví! "Zacu, s tebou doopravdy mluví Císař?" Obě ruce si přitisknu k hrudníku a zasněně zavřu oči. Být tohle anime, pozadí by se začalo tak nějak vlnit a padat na ně růže. Ano! Musí to být pravda! Pokud to řekl CÍSAŘ, tak i kdyby byla ta holka eldar, tak JE sestrou! Ať už bitevní, nebo jakoukoli jinou! Protože pánbů má dycky pravdu! "Řekni mi, vídáš ho ve snech? Jaký je? Má hlas jako Benedict Cumberbatch? Má mužnou, vyholenou hruď a lesklé černé vlasy, spadající mu na ramena? Je obrovský a zlatý? Máš chuť plakat radostí, kdykoli jej vidíš? Zacu, řekni mi všechno!" |
| |
| Proboha, deldaři, tak už mě sežerte. PROSÍM! Někdy nastávají takové ty chvíle, kdy melancholicky vzpomínám na svou starou jednotku, ještě v Ravenguardě. Nikdy jsem netušil, že to bude možné a říkal jsem si, že budu rád, až se na chvíli hustodémonského pseudometaláka a mentálního upíra Gothikuse, pitomého a ufňukaného Emuse (nebo Ema?) a věčně v listí naloženého Rastafa, který měl tu špatnou vlastnost, neustále si do voxu broukat Marleyho, zbavím - ale když se podívám na to, s čím musím pracovat teď - Císaři, proč. Proč mi tohle děláš? Vždyť já nikdy nechtěl víc, než být takový ten opravdový mariňák, posílaný do řeže předem prohraných bitev! Proč musím... tohle? "Myslím tím Athania," zavrčím a už mě to tady začíná srát. Možná, že bych si mohl zkusit rozmlátit hlavu o ten sloup, který drží koš na košíkovou - a nebo vzít za ty bílé pačesy Zlatokrase a rozmlátit tu jeho. A to obvykle zbytečnému násilí, které nepředepisuje Kodex astartes neholduji. "To je můj otec. A její taky." |
| |
| No to se lehce řekne, vyprovokuj kruciátu a bojuj na dvou frontách! "Ano, bratře Pughu!" Nevím, co jiného bych na to odpověděl, aniž bych buďto vypadal jako debil a nebo jej naštval. Takže asi tak. Se svou vzácnou návštěvou ještě posedím; pokud se mi snaží říct ještě něco důležitého, poslechnu si to - pokud ne, tak se pravděpodobně věnujeme konverzaci o nedůležitých věcech. Pak se tak nějak omluvím s tím, že potřebuji něco nutně zařídit, když na nás zaútočili a černá křižáda je za dveřmi a ponechám jej... určitě v dobré společnosti. A běžím za bratrem Anonymem! Protože on určitě bude mít odpovědi na... všechny ty palčivé otázky, jako: "Bratře Anonyme, co teď?" Tuhle vystřelím hned, co vpadnu do jeho hackerského doupěte. Že jsem cestou srazil jednoho chudáka navigátora? To mě mrzí, ale nedá se nic dělat! Ten otřes mozku určitě nebude tak zlý! "Pugh si chce na Prettymarínu stěžovat u Podčase, musíme vyvolat černou krusádu a očekává se od nás, že budeme válčit na dvou frontách a já nevím, co mu můžu říct a co ne, respektive, co o tom útoku mám nebo nemám vědět, když jsi to zařídil a vymyslel ty! Teď mě má za debila a já nevím co s tím!" |
| |
| Anonymous, oddaný služebník a rádce Jestli je něco větší sranda než podávat anonymní, či v jistém konkrétním případě Anonymní, udání, tak je instalovat čistě ze zvyku po lodi webkamery. Když nic jiného tak zjištění, co všechno museli loajalisti vinou Robouta a jeho reforem vytrpět pak dodalo jistoty, že začínat jako chaosák bylo jen a jen moudré! Ostatně jak ukazují templáři, tak mezi věrnými namísto moudrosti kvete leda blbost. "Můj maršále..." S uchechtnutím a věčným trollingem, který si ex-alpharijci drží tak, jako někteří ideály věčné kruciáty, jsi uctivě pozdraven. Namísto trůnu a noblesy sice sedí na obyčejném power míči s notebookem na kolenou, přesto je lepším a dostupnějším rádcem než bájný Šalamoun, otec proslulé Wikipedie. Tedy alespoň dle některých pověstí, které si na samotné Wiki můžete přečíst. "...tak to máš vyhráno! Jestli tě má za debila, můžeš udělat naprosto cokoliv a on nebude překvapený. Maximálně si namaluje na plešku ruku a řekne něco ve stylu "A co jsem sakra čekal, císaři?" nebo tak něco." Jedno zjevně on ani Ashtonius neumí - podpořit, když je třeba. "Faktem je, že víš jen o útoku dvou PM na naší loď. Máme fotky, videozáznam a doložitelné škody, které nahlásím v momentě, kdy zjistím, kde se sakra nechala tahle legie pojistit." Dokonce i Anonymous je někdy naivní. Vždyť, kdo by demolicechtivým šílencům uzavřel v tomto temném miléniu pojištění? "Zkrátka, veď nás do boje ,Athanie. S vším tím hrdinským patosem a bratrskými plky a ani neopomeň poslat seriozní vyhlášení války Augrimovi - zkrátka, buď tím, co jsi - naším vůdcem." Nutno podotknout, že kdyby měl Shindriho hlas z DoWu, který má na štěstí jistý Graham, asi by bylo nasnadě uvažovat, kdo tu velí. |
| |
| TO. NE! Proč o mě pochybují? Vždyť o mě doma nepochybuje nikdo! Nikdo, vypadám absolutně jako eldar a no... je pravda, že mi učení třeba tolik nejde a sudoku jsem nikdy nepochopila, ale to přece není důvod k tomu, abych měla lidskou krev! Koneckonců chci být banshee a ruku na srdce, být uřvaná holka, to moc velké IQ nepotřebuje. Ačkoliv by to vysvětlovalo, proč máma trvalo na tom, abych byla swooping hawk. Ti totiž v pardodiích nikoho nezajímá takže... Zatřesu hlavou. Tyhle pochybnosti jsou, musí být zcestné, už kvůli Zacovi, jinak by se zcestní stalo incestní a to prostě nejde! Hlavou mi šrotuje strašná spousta otázek od "kdo sakra je můj otec a co o něm hrdina Zac ví" až po "dala bych si pizzu". "Řekni mi, vídáš ho ve snech? Jaký je? Má hlas jako Benedict Cumberbatch? Má mužnou, vyholenou hruď a lesklé černé vlasy, spadající mu na ramena? Je obrovský a zlatý? Máš chuť plakat radostí, kdykoli jej vidíš? Zacu, řekni mi všechno!" Mužně vyholená hruď? Hlas jako Cumberbatch? Dalš íotázky jsou rázem na pořadu dne! 1) Proč, jak už to vypadá, zná mého otce každý v téhle galaxii mimo mě a to včetně stavu jeho ochlupení. 2) Kdo je cumberbatch? 3) Jak by řekla máma "Co to hulí" a jak by doplnila teta "A kde se to dá do hajzlu sehnat"! "Myslím tím Athania." Oh, tak to vypadá, že ten hezounek mého tátu nezná a spletl si ho, jak to mají tihle opičáci ve zvyku, s tím skoromrtvým kanibalismu se oddávajícím psykerem, jehož zvou císař! Což znamená, že můžu klidně... "To je můj otec. A její taky." Začít řvát jak malá, velikostně nikoliv věkem, holka s nově přišlou BJD panenkou! S tím rozdílem, že to bude asi řev frustrace! "A-Athanius?" Vykoktám. Přeci jen jsem Athaniel, takže to může být shoda jmen! Ano, prostý omyl, který potrápí jen naší lásku a ještě více nás přivine dohromady. Musí to tak být už proto, že tohle nejsou žádné Mortal Instruments ale seriozní warhammer čtyřicetká! "K-do to je? A máš nějaký důkaz?" Doufám, že bude na pořadu dne nějaké zajímavé mateřské znaménko... třeba na zadku. Jo vidět Zacův zadek ,to by za to stálo! |
| |
| Počkat! Poslouchám rady bratra Anonyma. Ty nápisy na netu nelžou. On doopravdy vydá za celou legii! Jenže... mám pocit, že si to představuje nějak jednoduše. Válku? Byl jsem model u Pretty maríny, byl jsem mariňák jaksepatří u Černých templářů, byl jsem velitel vlastní jednotky o několika mužích, vypomáhal jsem gardě při jednom z mnoha údajných návratů Hora, byl jsem luxusní společník v Oku Nákupu, byl jsem člen BLBu, byl jsem na svaté výpravě za Svatým grálem se Sirem Robinem - ALE NIKDY JSEM NEVEDL CELOU KAPITULU DO VÁLKY! Kčertu, já ani pořádně nevím, jak se to dělá! A co když mi rozmlátí loď? Teď už jsou to tak nějak moje lodě! Dokud byly Hellbrechta, tak mě nějak netrápilo, kolik mu jich zničím, protože jsem byl jenom řadový Císařův šampion s trošku lepším powerswordem a vavříny hrdiny na helmě! Ale teď to půjde z mých peněz! Válka mi rázem nepřijde jako tak dobrý nápad! Jenže není cesty zpět! Uvažuji, zda se nějak takto cítil třeba i Caesar, nebo Alexandr veliký, nebo Hitler. No nic. Je to Pretty marína. Jsou neschopní. A Chaos vždycky dostane na budku už z principu. Kdybych měl jít zmlátit Angry mariňáky, tak se na to vyprdnu - ale tohle zvládnu! "Anonyme," prohlásím vážně a s hrdou tváří, "Spoj mě přes net s Augrimem. Jdu mu vyhlásit válku!" |
| |
| NO TEDA! "To je můj otec. A její taky." Poklesne mi čelist. Athanius! V naší kapitule, k Augrimově nelibosti, opravdová legenda! Ještě víc živená tím, jak jej kdysi, před mnoha a mnoha lety vyštval z kapituly, protože byl - podle Augrima nevhodný, ale podle toho, co říkají zlí jazykové - až moc hezký! Athanius je otec Zaca? To vysvětluje mnohé! Athanius je otec téhle elfí holky? No... to nevysvětluje nic moc. Ale stát by se to mohlo! Je velmi atraktivní a když se se to podívám kol a kolem, Zacovi dokonce i podobná. Trochu. "K-do to je? A máš nějaký důkaz?" PROBOHA! Ona ho nezná? "Athanius! Ty neznáš Athania?" Vyjeknu zhrzeně. Ne . VŠICHNI znají Athania! "Vždyť je to idol Impéria už po..." začnu rychle počítat na prstech, ale poté, co pětkrát v rychlém sledu ukážu naráz všech deset prstů, toho raději nechám. "... no po mnoho, mnoho let! Navíc - u nás v Pretty maríně je to náš tajný vzor. Někteří dokonce volají po tom, aby nás vedl. Kdybych se dostal k armoru, kde mám svoji dokladovku, tak bych ti ukázal i jeho fotku..." |
| |
| Vyhlášení války "Brilantní rozhodnutí, můj velký vůdče!" Inu když to neříká Siegfried, tak termínu "vůdce" něco chybí a tím nemyslím zprofanovanou temnou skvrnu na historii lidstva, která je stále světlejší než zbylých třicet osm dalších navazujících milénií. Za moment rozehraje Anonymous na svém notebooku koncert, za který by se nemusel stydět ani svého času Mozart, slavný návštěvník Stihomanových hudebních kroužků hubitelů dočasných i trvalých kacířů. O pár minut později pak pouští skype. Augrim: "Víte, kdybych neměl s Avonem tak dobré zkušenosti, nejenže bych neodpověděl vůbec na tu SMS, ale už vůbec bych neukradl ze svého spánku pro krásu a to, že bych zapl skype by nehrozilo vůbec." Anonymous: "A teď byste chtěl asi slyšet, že kvůli tomu jako náš nejhezčí klient dostanete velkou kompenzaci a další slevu navíc za to, že jste tak hezký, ačkoliv tu kosmetiku vůbec nepotřebujete." Augrim: "Přestaňte, vy mi lichotíte!" Lehce se zardí, na což Anonymous docela čumí. Vzhledem k tomu, že tam byla fráze "chtít slyšet" je zjevně Augrim už trochu nedoslýchavý. "No ale když jste začal, pokračujte!" Anonymous: "Tak to vás musím zklamat." Augrim: "Vy nechcete tuzér?" Anonymous: "Ne a ani nejsem z avonu. Místo toho mám pro vás mnohem hezčí balíček." Krátké odkašlání, načež natočí notebook tak, aby webka mířila na tebe, Athanie. "Budete právě hovořit s absolutní miss věčné kruciáty včetně kategorie "Empatie" a dvou postů vícemissek, držitelem grálu, nalezitelem grálu, císařovo šampion, jeho potenciální inkarnací, hrdinou mnoha poutí a dobrodružství, zasvětitelem bez něj stále Žijící svaté a nejvyšším maršálem největší mariňácké kapituly tohoto a všech dalších milénií z zkurveného secondfoundingu imperiálních pěstí. V neposlední řadě taky dobrým přítelem Mirka Krutora - samotným Athaniem." Nu, tvůj decentně nalíčený exprimarcha ti může přijít náhle dost dobře povědomí. Čumí, jak již mnohokráte zmíněný puk, nebo péro z gauče nebo někdo, kdo měl co dělat, aby vstřebal všechny tvé tituly z nichž některé jsou i pravé. |
| |
| Wthat the Athanius fuck? "Ne, neslyšela jsem o něm." Někdy musíte prostě přiznat, že něco nevíte, nebo nějakou slavnou personu neznáte. Ono se na Biel-Tanu, kde chtějí znovuzrodit slávu eldar - jak ostatně dokládá i runa, jež je jejich znakem - o něm moc nemluví. Jak chcete ctít eldar, když by se většina populace chtěla pářit se samcem úplně jiného pokleslého druhu? No? No zkrátka to moc nejde, takže na tohoto hrdinu i jeho Krutého kamarádíčka, je tam buďto uvalen zákeřný ban a nebo, je tam nebo! To "nebo" není ve hře jen tím, že by Taldeer jakožto člena sněmu a politiky mohla prosadit u žárlících pohlavně neuspokojených pohlavárů zákon o blokaci cizích fešáků, ale i prostým podezřením. Máma mi možná mění myšlenky, nebo vymázává vzpomínky! Pokud ano, vysvětlovalo by to tu strašnou prázdnotu při zkoušení nebo časté zapomínání na úkoly. Tohle prostě eldar dělají - samé naschvály, aby mohli uplatnit svou moc ,být za spasitele, nebo dodělat cíl. A... ne, to je sci-fi. "To je nějaký herec nebo zpěvák?" |
| |
| No tyvole Tak jo. Zlatokras je ještě divnější pavouk, než jsem si myslel. Někteří volají po tom, aby nás vedl? Idol Impéria? Hej! Můj otec je idiot, haló, světe, vzbuď se! Myslím, že budu muset něco ujasnit i Athaniel. Protože jestli to tak nenechám, tak ji ten kluk nakrmí svými kecy o otcově božskosti - a to je snad ještě horší lež, než Vánoční Císařík, čápi, co shazují drop pody s dětmi a ten velikonoční chaosácký zajíc Tzeentche, co snáší vejce! "Tak s dovolením bych to vysvětlil já," s těmito slovy odsunu Zlatokrase kousek stranou, ignorujíc jeho "heeej!" "Athanius je zatraceně stará entita, která okolo sebe mlží jakési kecy o tom, že mu je stále dvacet - nebo už to možná zvýšil na třicet, těžko říct. Je to člověk, který souběžně dokáže udržet mnoho vztahů s různými ženami, nehledíc přitom na jejich pohlaví, náboženské přesvědčení a ani rasu. Zprznil živoucí svatou, spoustu dalších holek, moji mámu a podle všeho i tu tvoji. Momentálně vede Černé templáře a někteří jej mají za hrdinu. Zdá se, že tě má rád, tak vyslal mě a strejdu, abychom tě šli zachránit, akorátže nás unesli tihle debilové, kteří už se na nás začínají divně dívat, takže bychom měli rychle vymyslet nějaký plán útěku a začít jej realizovat..." |
| |
| Augrime! POMSTA! Když tak člověk stojí a poslouchá tu kadenci úderů do klávesnice, která překoná dost možná i Císařovnu Zla - a to už je nějaký kádr, co se týče mlácení do počítače a rychlopsaní - člověka začnou napadat hluboké myšlenky a pravdy o životě. Třeba, že život je jako šachy - taky nemůžou být všichni bílí. Než z toho stihnu ale vyvodit nějaký hluboce logický závěr, Augrim už na mě civí. Ta mrcha. S těmi jeho naondulovanými vlasy a hnusným xichtem! Jak já toho chlapa nesnáším! V životě je jen málo věcí horších, než neoprávněná potupa, křivda a zrada někoho, komu jste důvěřovali a přísahali věrnost až do konce dní! Já ho sakra nikdy nechtěl z té jeho pošahané chaptermasterské sesle vyšoupnout! I toho maršála jsem vzal jenom proto, že mi to cpali a mi to v jednu blbou chvíli přišlo, jako dobrý nápad! Ach, vy staré rány, otevírající se, stejně jako kudla v mé kapse, při pohledu do jeho vykulených modrých očí! "Ten zkurvený secondfounding sis mohl odpustit, je to hrozně blbé meme-" syknu ještě nenápadně na Anonyma, než si významně odkašlu a upravím černou košili s emblémem maltézského kříže, který, jak Sigismund určitě kdysi dávno poznal, NENÍ templářským znakem, ale Games workshop a Roboute Guillman tomu hovno rozumí. "Augrime!" Zahřmím a hej - v tu chvíli oproti NĚMU vypadám i doopravdy mužně! Augrim, naproti tomu v mých očích je zosobněním rčení "děvka - to je povolání, kurva - to je nátura!" "Z moci samotným Císařem mi svěřené a s obrovskou kapitulou Černých templářů za mými zády -" no co, tak mám podporu hodně hodně fanatických chlapů! K něčemu se to hodí! "- jsem ti přišel říci, že nebudu tolerovat vaše drzé útoky, které zcela určitě mají také rasistický podtext! Doporučil bych vám, aby jste se zaměřili na Salamandry, kteří nemají černé zbroje, ale xichty, ale prý by to bylo zavádějící a rasistické, takže vám místo toho oficiálně, z Císařovy vůle, vyhlašuji VÁLKU!" |
| |
| Válka? To se maže na chleba? Athanius Jestli něco zamotalo chaptermastorvi PMek hlavu víc než výčet tvých titulů, asi to byla tvá řeč. Chvilku huhlá cosi jako "o čem to ten fracek mele" pod imaginárními vousy a to jen proto, že je až na hlavu holý jak dětská prdelka. Nic méně po několika trapných vteřinách ticha se vzpamatuje a jakožto zkušený vůdce hned ví, co dělat. Asi proto svou řeč uváde rázným "rozhodně přejdu na oriflame". "Nějak nechápu o co ti jde, můj nedrahý ex-bratře." Dodá opatrně. "Nevím o žádném útoku, ani rasově motivovaném, pokud se pominou lehké prohřešky vůči zvířátkám. A to ti garantuji, že norkové trenky, které mám, byly posmrtným darem této šlechetné rasy od jedince, co měl autonehodu." Nutno podotknout, že autonehoda je ve warhammeru nejen nehoda mezi chodcem a vozidlem, ale i cílem a autokanonem. "Každopádně tvou podivnou nabídku boje přoíjmám, ačkoliv nechápu, v čem chceš jako bojovat. Na molu, pódiu ani při domácích pracech nebo při chovu mazlíčků nemáš nejmenší šanci. A vzhledem k tomu, jací templáři jsou, tak ani vědomostní soutěž mé krasavce neohrozí." Dodá pyšně s vědomím, že v těchto taktikách PM není rovno. "A na takeshiho hrad ti kašlu, nebo podobné gameshow!" Stejně, jako asi jinde ve vesmíru nenajdeš někoho, kdo by ani netušil, co to válka je a jak vypadá. |
| |
| Můj.Táta. Nevím, co je horší. Jestli to, že by můj otec mohl být takový, jak ho popisuje ten... chlapík, čili hrdina a idol celého uskupení monkeigh nadidiotů, kteří dělají ve vesmíru akorát tak bordel a mají ohavný zvyk svou tupostí zapomínat, že je dobré po zásahu taky umřít. Nemluvě o opravdu ohavném zlozvyku zabíjet Avatary! Ruku na srdce, už takhle je Khaine rozstříštěný na kousky a když je někdo dále drtí na menší a menší, tak nám tu práci s lepidlem vůbec neulehčuje, ale vážně že ne! Druhá varianta je opravdu ohavný symbol nezřízeného života naprosto hodný opovržení ze všech možných úhlů, které nám cesta eldar dává. Čili to zní jako strašná sranda a vůbec to musí být borec, když mu to prochází! Nic méně to podstatné tu řešeno nebylo. "Takže, hrdino Zacu, je teda herec?" Protože jestli jo, tak to bude fakt mazec! Možná dostanu autogram nebo tak! "A utíkat odtud, to nemá smysl." Vzdychnu sklesle. Jako nechápu, proč utíkat, je tu pěkně! Jsou tu taky eldar, dark, ale jsou! Navíc mě čeká duet s ním, s Efronem, který je možná jen stydlivý si přiznat, že mu na mě záleží a tak se mě snaží touhle povídačkou odehnat. Přeci jen jeho popularitě by neprospělo, kdyby ml jedinou vyvolenou. Tou totiž touží být tak nějak každá! |
| |
| Augrim. Nemám ho rád! Náš hrdina zlosynům vyhlásil válku přes skype, který vyřešil dálku. Však nečekal ignoranství toto! Což války neznáte, růžová holoto? Boj, krev a slzy, sekery roto! Meče a boltery a všechno toto! Však vy už poznáte, prettymaríno že krev má barvu jak červené víno! ..................... (Výňatek z Athias, autor Homér) Má slova... nemají valný efekt. Čekal jsem, že se složí, bude plakat, prosit o odpuštění - nebo naopak přijme vše se ctí! Ale že nebude vědět, jak to myslím? Hej! Ano, přiznám se, že na malou chvíli mě napadne, že ve zpěvu bych ho klidně a s přehledem porazil - ale pak se vrátím zpět do reality! DO. GRIMMDARKOVÉ. REALITY. WARHAMMERU! "Můj nedrahý, ex-chaptermastere! Kromě toho, že jsi zestárl a zhnusněl, dovol mi, abych vše uvedl na pravou míru! Byť věřím, že v ninja factoru, dokonce i wipeoutu, by vás naši hoši určitě s přehledem porazili, protože tvá kapitula je plná máček a sráčů, jako jsi ty sám, nepřišel jsem tě vyzvat na souboj v do-re-mi! Válka, jíž ti vyhlašuji, je opravdová! Znamená to, kčertu, že se z warpu vynoří loď plná mých kluků a ať už ve vesmíru, nebo na nějaké planetě, proběhne akt vylodění se - NÁSLEDNĚ moji muži napadnou ty tvoje a nastane řež! Ne skupinový taneček, jako v pomádě! Ale pravá, nefalšovaná bitva! Rozčtvrtíme vás rotomeči a powerswordy - přičemž netuším, proč jedno překládám a druhé ne - rozstřílíme vás na cucky meltaguny, sežehneme plamenomety a plasmou! Co Anonyme? Jo. Aha. Jsme především closecombatní kapitula. No tak vás prostě rozřežeme rotomeči a rozsekáme sekerami! Co víc! Možná, že kvůli vám probudím i nějaké dreadnaughty, pokud uznám, že by z toho byly dobré fotky do novin! Tohle není zlatý slavík, TOHLE JE ANIHILACE!" |
| |
| JSME V LOJI! "BratřeZacumluvíštroškujakoAugrim..." zamumlám nezřetelně a pocuchám si ofinku na důkaz jakési vnitřní nespokojenosti. Samozřejmě, že Athanius není takový, jakým ho popisuje! Je to hrdina. Opravdový vzor mužství pro všechny imperialisty. Tak jako pan Krutor je vzor mužství pro Chaos. Některé věci jsou prostě dané! Athanius je něco, k čemu všichni marně vzhlížíme! Možná, že je vtělením Císaře! Některé sestry to tvrdí! Dokonce o tom mají i nějakou písničku, kterou hrají, když jedou tím svým tankem, který má na vršku varhany! Je to moc hezké, umělecké a nápadité a tak. "A utíkat odtud, to nemá smysl." Cože? Ano, i já si umím dát dvě a dvě dohromady! Pokud nemá smysl odsud utíkat, znamená to, že neutečeme! Že zůstaneme tady - a že mě snědí! Možná mě snědí zaživa! Já jsem ještě příliš mladý a krásný na to, abych byl jen tak snězen! Nemohu si to dovolit! Navíc, co by tomu řekli v tisku? A mí ubozí bratři? No... ti už toho asi moc neřeknou, protože asi skončili v jejich žaludcích ještě přede mnou! Z přehlídkového mola rovnou do bříška! "Ne, prosím, řekni mi, že lžeš!" Dramaticky ji položím ruce na ramena a zatřesu s ní, hledíc ji do očí. "Máš mi slíbit, že se odsud dostaneme! Že všechno bude dobré, proboha, vždyť oni mě sežero-o-o-o-ou." V náhlém záchvatu pláče ji k sobě přitisknu a brečím jí do vlasů. Brečel bych ji na rameni, ale to by musela díky marínskému genoštěpu vyrůst, jako já! |
| |
| Athanius - to jméno znovu začne nenávidět Maršál, který se s ničím a nikým nesere! Nejdříve začne být tvůj sok, dle bojovně vystrčené brady vzteklý, když hovoříš o jeho mužích, jako by to byli hadroví panáci proti templářům. Poté, jak mu důkladně popisuješ válku, posléze bělá, zmenšuje ve své židli a nakonec je úplně zesinalý hrůzou, když mu dochází, že jeho hadroví panáci v takovém pojetí boje toho skutečně moc nezmohou s tvou hordou divochů. "To, to snad ne. Tohle snad ani nemáme v popisu práce." Můžeš potvrdit, že o válčení takového druhu nepadla u příjmače tehdy ani zmínka. "Neblázni Athanie, tohle nikam nepovede, pomysli na ty zničené účesy a zlámané nehty." Zdá se, že je rázem ochotný hledat smírné řešení. "Nepočítám roztrhané gatě, trika, pocamrané košile a krev, krev jde hodně špatně dolu..." Nastává další a další výčet hrůz, jež budeš mít na svědomí. "Celé je to určitě jen hloupé nedorozumění a jestli chceš skutečně bojovat, tak to můžeme vyřešit romanticky, ať se utkají naši šampioni do první kapky potu, jako to mají jiné kapituly." Nabízí záhy alternativu. "Jsme přeci jedno impérium a tak trochu dědicové stejného herezního Primase!" |
| |
| Athanius - jméno, na které nikdy nezapomeneš! "Neblázni, Athanie, ňu ňu ňu - nehtíčky, vlásky, řasenka a skvrny na šatech! Tažení na pustých světech a nutnost si zapnout v armorech recyklaci a čůrat do hadiček! Blablabla - hrůzy, to bys nám neudělal!" Atakdál, atakdál! A víte co? Mě to akorát tak sere! Asi tak stejně, jako mu seru na jeho blbé nápady, ohledně šampionů - je pěkné, že bych rozsekal nějakého jednoho random šmejda - ale prokázal bych tím vlastně milosrdenství! A toho, stejně jako Císař, moc nemám! A víte proč? Já vám to teď řeknu! "Augrime! Ty bezpáteřní, přestárlá ropucho! Vyřešili jsme to snad spolu romanticky tehdy, když jsi mě ještě jako mladíka, světem nezkaženého, plného růžových ideálů dobra a popmusic, poslal k Templářům, na ten svůj slavný výměnný pobyt? Staral se snad někdo o MOJE vlásky a MOJE zlomené nehty a MOJE pocamrané oblečení? Ne! Vrazili mi do ruky bolter s opravdovými náboji, do druhé rotomeč, na hlavu narazili helmu s tím, že se můžu rozcuchat jak chci a stejně to pod tím nebude vidět, pokud mě to uklidní a dodali, že tělní tekutiny ani krev nejdou na černém armoru vidět, tak ať nemelu! A poslali mě do války! DO PRVNÍ LINIE, AUGRIME! Čelil jsem hrůzám, které si tvůj scvrklý a senilní mozek neumí ani představit! Bojoval jsem na místech, která bys nechtěl vidět ani na fotce! A celou dobu jsem věděl, kdo za to může! Kdo mi přichystal tenhle osud! Jsme oba imperialisti? Potomci jednoho primarchy?" Který si, jen tak mimochodem, o nás o obou myslí, že jsme idioti, jednou mi to dokonce v nějakém mailu nevybíravě řekl? "Na tos měl myslet dřív! Přijmi svůj osud se ctí, protože brzy přijdeme - beze strachu, bez lítosti a bez soucitu - A BEZ ANTIPERSPIRANTU PODPAŽÍ!" |
| |
| Zlomaršál Athanius "Bez antiperspirantu." Vydechne zdrceně. Tohle je totiž asi to jediné, co si umí doopravdy představit i když nechce. "Dobře Athanie, chceš válku, máš ji mít a počítej s tím, že se to našemu fanklubu rozhodně líbit nebude." Dodá výhružku okořeněnou nejasným příslibem spamu, demonstracemi a zhoršeným veřejným míněním. Nu což, každý je zvyklý bojovat na jiné frontě. "Rozhodně zvítězíme a žádný v podstatě vyhozený chlapeček, vyhozeneček, na tom nic nezmění at má templářů, kolik chce!" Pak se chystá zavěsit, načež jako by se na něco rozpomenul. "Mimochodem, jaká jsou vlastně pravidla?" |
| |
| On.Mě.Zabije! "Ne, prosím, řekni mi, že lžeš!" Jo to si přejí celé generace lidí po tom, co jim věštci tu a tam odhalí kousky ne moc pěkné budoucnosti. Na druhou stranu je tohle zhroucení se mnohem příjemnější než klasické "foolishxenosmindgames" a vzdorovitě trucovité bojování do poslední dechu. S odporným zlozvykem obrátit naprosto bezvýchodnou situaci! Ale to se nestane dnes! Dnes, mon-keigh poznají, že se tu není čeho bát. Zatraceně jsme v Comoraghu, sídelním světě mezi dimenzemi těch nejsadističtějších, nejzvrácenějších, nejúchylnějších a nejkrvelačnějších příslušníků rasy eldar, co by se tu asi mohlo stát? Zvlášť, když tomu velí má teta! "Hejnechmě-" Vyhrknu, když mě tak nějak čapne. Tohle vůbec není fér, když mě ten gorilími rozměry obdařený tvor veme jak panenku a mé vlasy používá na brečení! To poslední, co bych chtěla je, aby se mi tam rovnou vysmrkal! Jen při té myšlence se mě zmocňuje panika. což jasně dokazuje, že fňukání tohohle hocha je prostě nakažlivé. Nebýt toho, že mě tiskne k dost hezkému vytvarovanému tělu, tak bych zařvala tak, že by omdlel a ještě jej elegantně kopla do kuliček! Moment, řekla jsem hezky vytvarované tělo? Lidé možná nejsou tak esteticky dokonalí jako eldar, ale je na nich pár věcí, které stojí za pohled. Takové břišáky mezi ně rozhodně patří a když jde o obřišáky tak..."...a nebo mě objímej. Je to těžký osud, já vím" ...to má něco do sebe! Asi proto ho dost nešikovně plácám po zádech, což je asi jediné, co zmůžu. "Prostě pešek. Nechceš taky utěšit, hrdino Zacu?" To mi přijde mnohem lepší než vymýšlet plán útěku! |
| |
| Já... ne. Zlatokras, jak to tak vypadá, se složil. Nebo využil záminku, jak se lepit na mou sestru - což se mi jen tak mimochodem už z principu nelíbí, ale takovéhle prkotiny, jako že mi nějaký metrosexuální pošahanec osahává před pár hodinami nalezeného nevlastního sourozence (a rád by ošahával i mě) budu řešit později - pokud vůbec. Vidíte její obličej? Jí to vůbec nevadí! Jestli mi někdy někdo řekne, že Eldar už se Slaaneshem skončili, hlasitě se mu vysměju. Protože vůbec neví, o čem mluví. "Prostě pešek. Nechceš taky utěšit, hrdino Zacu? "Ne, on to potřebuje za nás za oba-" zamumlám napůl nezřetelně. Nechci utěšit. Víte co chci? Bolter. Stačil by mi jeden náboj v komoře, který bych si prohnal hlavou. Následná exploze boltu by společně s problémy konzistence mého mozku, který by skončil rozcáknutý všude okolo, vyřešila i všechno ostatní. Napořád. Nechci tady nějak poukazovat na emařské tendence celé naší depresivní havranovské kapituly, ale... někdy mi přijde sebevražda jako opravdu dobrý nápad. Každopádně - někdo by si to mohl vyložit, jako že jsem se zbaběle zabil tváří v tvář nepříteli - což vlastně není vůbec pravda, protože o ty dark eldary tady vůbec nejde. "Podívejte, vy dva - seženeme si něco, co by mohlo být použito jako zbraň - při tanci a zpěvu to sebereme a budeme dělat, že je to rekvizita - při druhém refrénu se dostaneme blíž k sobě... a až dozpívám konec tohoto refrénu, zaútočíme a probijeme si cestu ven! Poběžíme do hangáru - ty, Athaniel, nám řekneš, kudy se tam dostaneme, protože umíš číst antény - tam jim ukrademe nějaké vozidlo... a zmizíme." Znechuceně se zatvářím a pokrčím rameny. Motivace je silná věc, takže.... "Pak se můžete objímat, jak chcete, já to odřídím domů. Možná vás předtím krátce a trošičku obejmu taky, pokud to přežijem... ale pak mi oba dáte pokoj." |
| |
| Vyhozeneček? Nazvat mě vyhozenečkem, to je vrchol drzosti. Už proto, že jsem tuto urážku svého času používal JÁ na Miroslava a myslel jsem si, jak je drsná! Teď, když to tak nezaujatě slyším od někoho dalšího, mi přijde akorát tak trapná a teplá. Jo, plus ta směšná věc o tom, že rozhodně zvítězí! To ať si nechají zdát - a to k nim pošlu už jenom tak nějak "co zbude," protože nejlepší chlapi půjdou bojovat proti černé křižádě Abaddona. No... možná za pretty mariňáky pojedu tak nějak šampionit osobně, protože to chci vidět. "Mimochodem, jaká jsou vlastně pravidla?" "Přečti si kodex astartes." S těmito slovy naši diskuzi ukončím stisknutím velkého červeného křížku na obrazovce. Fakt, že jsem kodex tak nějak taky nečetl je vedlejší - mám lidi, kteří se v tom vyznají... a nebo člověka, co to umí vygooglit. Sedí vedle mě. "To bychom měli. Teď Abaddona!" |
| |
| Dilema! Hrdina Zac, Zlatokráska Hrdina Zac je tak srkomný! Má vůbec tolik šlechetných vlastností, které jsou úplně k prdu, když je nehodlá plýtvat na mě! No co, každý den není posvícení a lepší pekáč buchet v hrsti než Efron někde... dle jeho plánu spíše než na střeše totálně mimo mísu. Probít se? Odtud? Přesně tohle je ta chvíle, kdy je šance na úspěch 1:1 000 000 a dle zákonů platných i na Zeměploše to statisticky znamená, že se mu to s největší pravděpodobností podaří. Marináky nám byl prostě Slaanesh dlužen! Nic méně něco, z toho co řekl, mě nutí dál přemýšlet o jeho plánu. Přeci jen utéct se Zacem z područí deldar, tím se každý chlubit nemůže a asi i mámě by se líbilo, že jsem tu nezůstala a nepočkala, až mě vyzvedne svým Vyperem jako vždycky! Takové gesto zkrátka síly a odhodlání kráčet po cestě eldar a další uvědomělé blablabla! Nic méně jedno je třeba si ujasnit. "Když zaručíš obejmutí a přidáš pusu, tak slibuji, že se překonám a... umm... nebudu brečet, takže budu vidět na antény a budu je překládat správně!" Jen jedna věc mě na tom všem děsí. Pokud se mi útěk nepodaří, asi budu mít u tety průser! Nic méně Zac je hrdina a hrdinové přeci vítězí, ne? "No taaak, alespoň na tvář!" Nakonec má vlastně štěstí! Leckdo jiný by řekl místo pusy an tvář, akorát "polib mi prdel". |
| |
| Ve velíně Athanius "Blahopřeji, to znělo jako pravý nefalšovaný, zaslepený maršál." Dokonce ti i zatleská. "Jsi dobrý herec, můj pane Athanie!" Dodá ještě s poťouchlým úsměvem! Inu je Troll a jelikož je to astart, tak je to klasický troll s regenerací. "Jen měl bych dva dotazy." Dodá zatímco poháněn spravedlivým hněvem nad PM podlostí, kterou tak nějak pomohl nafingovat, buší do klávesnice. "Hodláš to podat takhle drsně i svým mužům, aby si vůbec všimli, že jsou ve válce." Přeci jen s tak strašlivým nepřítelem, jakým je prettymarína, by to mohl leckdo přehlédnout. "A s tím antiperspirantem to myslíš vážně? Jen, že ho používám a jsem za to rád." Dodá v obavách dokonce i taková kapacita. Po tvé odpovědi se pak znovu opakuje již poměrně známá situace. Abadon: "Nečekal bych, že existuje svaz intergalaktických pěstitelů palem." Anonymous: "Život je plný překvapení, pane Abadone." Abadon: "Když jsi u těch překvapení, není v tom svazu napalm, že ne? On" Anonymous: "Mohu vás ujistit, že to rozhodně nehrozí z jednoho prostého důvodu." Abadon: "Protože se v jeho blízkosti palmám nedaří?" Anonymous: "Ne, protože žádný takový svaz - dle vašeho očekávání - neexistuje." Abadon: "Děláš si ze mě prdel, ty nanicovatá parodie mariňáka!" Spolu s tím je několikrát tvrdě praštěno do chaosí webkamery. Anonymous: "Nikoliv, ale můj maršál možná chce říct něco o té vaší." Abadon: "A kterej debil to teda je?" O mnoho titulů později... Abadon: "Hm... tak kamarád Mirka Krutora..." Odpoví s jistou špetkou uznání. "Co po mě kurvadrát chce Krutorův kámoš, že mě musí jeho podřízení lákat na skajp pod záminkou svazu palmitelů?" Inu tenhle chlapík, který byl drsný ještě v době, kdy ani smirglový papír netušil, co to slovo znamená je naprostý opak tvého předchozího soka. A jedno je jisté, on rozhodně ví, jak se vede válka. Vždyť ji zvládá vést deset tisíc let bez toho, aby zvítězil! |
| |
| Intermezzo za to, že jsem Císařovnu donutil se trochu učit! Pohádky techpriesta Nirada II Říká se, že život lidí a zvláště pak muže je neustálý koloběh. Ano, skutečně začíná tím, že se chová jako dítě, načež přejde z puberty zpátky k děcku jen s tím rozdílem, že to honosně nazve senilita a učiní z toho štít před tím, aby nedostal ránu na zadek. To, že leckdy opět přes plíny, ponechme zkrátka stranou. Pradávný Linux, jeden z posvátných Dreadnaughtů kapituly, který není ani nejstarší, ani nejdrsnější, ale jen... nejzlobivější je toho zářným příkladem. Co hůř, ukazuje, že po životě samotném to může být ještě horší! Přeci jen zkuste si dát zaracha nebo vnutit prášky kolosu o několika tunách adamantia! Jenže, co udělat se zlobivým strojem, když jej ani nemůžete rozebrat, protože by vás památkáři sežrali za to, že ničíte kapitulní dědictví? Tu samou otázku si pokládá i Nirad, když ve své dílně blízko generátorů stázového pole pracuje na velmi důležitém projektu. Tak důležitém, že v momentě, kdy mu nenápadný uličník rozšlápne jeden z pracovních strojů a omylem rozdrtí soustruh... zkrátka profesionál už na první pohled pozná i ty nejdrobnější zdroje rizik! Nirad: "Linuxi, okamžitě zruš blbinové podprogramy!" Linux: "Já, ehm, já je ani nespustil!" Nirad: "Taky jsi slíbil, že budeš stopadesát let hodný." Linux: "To jsem byl!" Nirad: "Negativní, šlo pouze o 6,4566797 hodiny." Linux: "Já byl hodný do zásoby, když jsem byl ještě to... celý!" Nirad: "Irelevantní, první měření se vztahuje k datu výroby." Linux: "To bylo krutý, abys věděl!" Nirad: "Irelevantní, stroje necítí emoce." Linux: "Já jo! A ty určitě taky máš srdce!" Nirad: "Skenuji...probíhá hodnocení. Negativní, jedná se o mechanickou pumpu pohánějící posvátný promethiový olej mým kovovým tělem. Biologická tkáň na úrovni 10%." Linux: "Tak alespoň svědomí..." Nirad: "Takovou složku na harddisku nemám. Přestaň s neproduktivním hovorem a okamžitě se vrať do stáze, ze které... jak si se z ní dostal?" Linux: "Hele, když se podle některých může Robout ve stázi uzdravovat, proč bych se tam nemohl hýbat?" Nirad: "Protože tam neplyne čas?" Linux: "Hele stáze na mě nefunguje z toho důvodu, že nejsem windows, abych vytuhl a čekal, až mě někdo oživí." Nirad: "Relevantní data, děkuji, ukládám. Nyní zahaj přechod do uložiště." Linux: "Mi se nechce. Je tam nuda a nebaví mě jen tak spát! Chci pohádku." Jedno je jisté, když si dupne dítě, mávnete rukou, když ve vaší dílně s rozdělaným Dreadhorsenaughtem Blaníkem těsně před implementací Rotorohu dupne dreadnaught, začnete to brát vážně. Nirad: "Dobře, ale jen jednu." Linux: "Jakou, jakou?" Nirad: "Battlebrother Jeníčkus a batlesister Mařenka." Linux: "Perníková chaloupka?" Nirad: "Negativní. Obranná stavba ze speciální slitiny o složení: Hladká mouka 400 g Cukr 300 g Mléko 1/2 Kakao 1 lžíce Kypřící prášek 1 balíček Prášek do obranné stavby 1 balíček Rostlinný olej 1 dl Vejce 2 ks Marmeláda Linux: "Takže perník!" Nirad: "Negativní, jedná se o..." Linux: "U císaře nenapínej a začni!" Nirad: "Bylo nebylo v nádherné době, kdy Drednaughti spali jako v hrobě. Planeta L.E.S (Lienův Exloajální Svět), co možná Hvozdem byla, která warpovou bouři přivábila." Linux: "To zní strašidelně, pokračuj!" Nirad: "Na planetě byl ti veliký úl no a protože starosta nebyl vůl, tak promptně a bez váhání, snažil se o astartes sehnání. Templář černý, tuze věrný, vyslyšel jeho volání, při takové bouřce však měla navigace těžké poslání. A tak, řekl hrdina "nebudu čekat, hop nebo trop" a použil na dopravu drop pod. " *Dreadnaught tleská* "Padl do lesa temného, hlubokého, zlého a chaosem poskvrněného. A aby toho málo po narázu nebylo, tak jeho přistání tamní sestru přivábilo. "Kdo to sem padá, to kacíř je! Má víra, melta a korzet ho zabije!" "Já jsem mariňák naprostý hrdina", říkal ten bratr věda, že duše jeho je nevina. "Úklady chaosu, ty herezní svině!" S úsměvem uvolnila pojistku klidně! Císař mě vyvolil, já měla jsem sen! Kacíři pomřou dřív než skončí den!" "Tak sestro milá, nedělej dylinu i já měl od něj tuhle vidinu. Jsem templář, mám věnec vavířnů, jsem BT šampion, ne pěstitel tuřínů!" Tu sestra se trochu zarděla, sílu toho trapasu rázem viděla. "Dobře mutante, na strom hybaj a dělej, světýlko kacířů hledej." "Lézt na strom v armoru power? To je pro něj trochu game over!"" "Nedělej ze mě pitomou blondýnu, jen proto,že používám melíru! Hledej kacíře jsem řekla, ať dopřejem jim trochu pekla." Tu mariňák odvážný a tak, zvolil prostě random atak! Vyběhl vpřed s řevem vzteku a našel po pár krocích malou paseku. " Bojový stroj se navzdory dosavadnímu klidu opět postaví a začíná hopsat. "Že tam je chaloupka, z perníku, že jo?" Nirad: "A tam, moji vážení, stojí obranné stavení. Pevná substance co je v základu, složena z... a závěrem neopomenout marmeládu!" Linux: "Já to věděl, to je epický!" Nirad: "S Mařenkou v zádech pak bez zaváhání, použili melta nálož vhodnou k protavení. Tu zřeli ohavné nitro, kde děly se temnočáry od noci po jitro!" Pak mutant ohavný prohlásil drze. "Kterej votrapa to sem zase leze?" Tu Mařenka křikla lhostejně veskrze: "Za Císaře, teď končí tvá hereze!" Vypálila ránu jednu, co zničila její televizní bednu. To účinkem se minulo, vlastně to s ní ani nepohnulo. Vůbec se nelekla, jen posměšně ucekla. "Co to je, klišé hemz?" Hrdinný Jeníčkus neváhá - "Foolishxenosmindgames!" Řekne čistě preventivně, i když určí svého soka chybně. S mečem v ruce se těžko míjí a chainsword zradu nepromíjí. Takže děti žádné strachy, chaos čtyřka zvyká si na krachy. Sestra i bratr pak jako rodina, neznali se dřív než uplynula hodina. Templář svým bratrům, ona svému ordu pak vypraví, jak porazili hordu. " Linux: "Ty jsi ten nejlepší vypravěč, Nirade, můžu ti zkusit nějak pomoct?" Nirad: "Zkus alespoň na 6,8 minut neexistovat!" |
| |
| smlouvání "Když zaručíš obejmutí a přidáš pusu, tak slibuji, že se překonám a... umm... nebudu brečet, takže budu vidět na antény a budu je překládat správně!" Ach, ta svině! Uvažuji, zda její matka byla vůbec eldar, nebo můj otec kdesi ohnul nějakou zmutovanou židovku, která tak jenom vypadala! Protože tohle je evidentní obchodní talent. Jak kuje železo, dokud je žhavé, vydírá a smlouvá! Nechce mi ještě nabídnout výhodnou půjčku, když už jsme u toho? Nebo, vzhledem k situaci - raději možná životní pojištění? Zlatokras otevírá hubu, asi by si rád přisadil a řekl, že chce taky pusu. Než to stihne, rázně zavrtím hlavou jeho směrem a řeknu "Ne, na to ani nemysli." Mantinely. Je jich třeba! Máme pekelné štěstí, že se o nás nikdo moc nezajímá, dokud staví to blbé hřiště. "Dobře, dostaneš jednu pusu na tvář, pokud se odsud dostaneme živí." Možná bych mohl předhodit Zlatokrase deldarům, až budeme ustupovat a koupit nám tak nějaký čas. Bude mi to trhat srdce, protože vypadá, jako docela milý kluk, ale... no, warhammer je krutý vesmír. A on beztak k ničemu v boji nebude. |
| |
| Abaddon the Despoiler! "Hodláš to podat takhle drsně i svým mužům, aby si vůbec všimli, že jsou ve válce." "Jo. Budu u toho rozhazovat rukama a hrozně se rozčilovat, myslím, že to mají rádi. A nebudu používat zbytečně složité věty, protože..." Pokrčím rameny takovým tím stylem "však víš, že jsou úplně blbí." "Já ještě válku nevedl, ale co jsem tak nezaujatě koukal, obvykle zabírají klišoidní hesla a bojové pokřiky Games Workshopu. A špatná latina." Upřímně, náš bojový pokřik je alespoň srozumitelný. Takové "kaj se, protože zítra zemřeš" Temných Andělů je... prostě zavádějící. Proč se kát dneska, když stejně umřu až zítra? Je to jako s učením do školy! Dokud vás netlačí deadline... no, to je El Johnsonova věc. Nebo už možná Azraelova. "A s tím antiperspirantem to myslíš vážně? Jen, že ho používám a jsem za to rád." "Ne, ale každý tak nějak přehání, když chce zastrašit soupeře. Můj Old Spice mi nikdo nevezme. Ani ti blázni, co jej chtěli zakázat s tím, že jej dermatologicky testují na dětech z úlů, nebo co." A pak už volá Abaddona. No, je třeba říct, že jsem trochu nervózní, protože tohle je trošku... jiná liga. A to si o sobě myslím, že jsem nějaký ten válečník. Tenhle chlápek je od Neděleného! Takže má ode všeho trochu a ještě hnusnou palmu navíc! "Co po mě kurvadrát chce Krutorův kámoš, že mě musí jeho podřízení lákat na skajp pod záminkou svazu palmitelů?" Možná, že je to našeptávání Chaosu, ale v první chvíli mám chuť vyhrknout, že chci také na hlavě takový palmový ohon, zdobený lebkou nemluvněte, jako má on! Ale pak naštěstí seberu poslední zbytky svého zdravého rozumu a sebeúcty! Otázkou je - jak to pojmout? Říct mu, že se chci domluvit na kruciátě a že nám oběma prospěje... a nebo mu ji vyhlásit? Tedy v zásadě by ji měl vyhlašovat on mě, o tom Černé Kruciáty Chaosu přeci jsou a vždycky byly, ale... no, znáte to. "Chci se zeptat, jestli náhodou zase nechystáš jednu z těch tvých křižád, předem odsouzených k neúspěchu... a tak. Já totiž taky tak trochu křižuju. Tak... že bychom možná mohli křižovat proti sobě. A ještě někoho chytit do křížové palby, aby to byla větší prdel." |
| |
| Smlouvání! "Dobře, dostaneš jednu pusu na tvář, pokud se odsud dostaneme živí." "Pokud on taky, tak to můžeme spustit, hrdino Zacu!" Úsměv úlisného zlouna číslo 5. vážení! Nic lepšího totiž nemůže být! Logicky už jen tím, že na to musí přistoupit, protože na slepo se asi nikam nedostane! No a pak, musím se přiznat, že mi je toho krasavce líto, jak se smutně koukal. Nemluvě o tom, že tím pak budu moct Zaca hrdinu vydírat a vymoct si třeba ještě jednu! Řekněme, že jsem po mámě dobrosrdečná. Jo přesně tak, jsem ten nejaltruističtější pragmatik cesty eldar! "Mimochodem, bratra nebo jak tvrdíš ty - strýce Křeniela tu teda necháme?" Jo tohle je důležité si ujasnit. Protože jestli je to pravda a jsme rodina, tak chci vědět, od koho můžu k vánocům a narozeninám čekat dárek! Nebo čí jméno říct s pláčem a kvílivím "mě se taaak stýská", což v kombinaci s Banshee tréninkem dovede vymámit kreditku pro lecco! |
| |
| Ten jenž palmu nosí Abadon Palmitel na tebe chvilku civí a místy se začíná uculovat. Přeci jen málo loajalistů začne své komuniké s jedním z nejdrsnějších vůdců chaosu, který dovede pro své věci zpunktovat i primarchy, slovy "chtěl bych". Inu, jak se za body slaaneshismu říká - pozdě bycha honit. "Tak hele, mladej, docela ses mi líbil, neposer si to" V životě se ti tohle asi moc nestává, ale on to nejenže myslí vážně, ale skutečně i prokazatelně starší je. Přeci jen nějaké to staletí + deset tisíc let udělá své. "Nechápu, co to tady kurva zkoušíš? Plníš nějaký zasraný bobříky jako ti mamlasové z Raven Guardy, co nechápou, že dechovka je to pravý metalový?" V případě, že se chystáš něco říct, jsi gestem umlčen. Evidentně je zvyklý s loajalisty jednat, takže to gesto zahrnovalo malou tabulku s nápisem "Za císaře, řečnická otázka!". "S tím svým křižováním můžeš křižovat leda do prdele, pokud to už s tím vzhledem pretymarína neděláš." Dodá rázně a dost nasertivně. "Jestli kurva myslíš, že jsem random idiot, co ti vyžvaní plány, tak to se pleteš chlapečku, takhle to nefunguje." Na moment se zamyslí. "Přinejmenším ne do momentu, než tě budu držet pod krkem!" |
| |
| Co předchází válkám! Hledím na něj a nenacházím slov. On mě normálně utřel, jako nurglistický sopel! NEJEN TO! Ještě poukázal na mé templářaské začátky, kdy mě díky Deusnově vedení mělo kdeco sklony chytat pod krkem a vyzvedávat do vzduchu, jako nějakou panenku! Jak si tohle může dovolit? Sakra, dyť Abaddon je možná drsňák a palmitel a Chaosák, který dokáže na svoje rejdy zverbovat i ty nejlepší bosse - ALE TAKY JE TO PRAKTICKY VZATO NEJVĚTŠÍ LOOSER 40K! A dost! Mám svoji hrdost! "Ty, že mě budeš držet pod krkem? To bys ale musel prve vytáhnout ten svůj přestárlý zadek ze své Chaosácké sesle a vytáhnout proti nám do boje!" Hele - teď mě tak napadá - máme vůbec dostatečné lidské zdroje, abychom utáhli boj proti další černé krusádě? Já jen... jestli si na to nebudeme muset zavolat Fisty... a třeba i nějaké naše příbuzné sekundární foundingy... nebo tak. |
| |
| Diplomacie "Hm, loajalista s páteří z ocele." Výsměšně ti zatleská. "Škoda, že se ti tam dostala prdelí, ty Efronsky vypadající prosťáčku." Tím jeho uznání končí. "Řeknu to ještě jednou, pomalu, abys to pochopil a tak polopaticky, jak jen to bez lopaty dokážu." Nutno podotknout, že od jisté kávové krize ví skoro každý chaosák více než dobře, co to lopata je, k čemu se používá a jak strašlivý Werk mit lopata může být! "Seru.Ti.Na.To." Jasné, stručné výstižné. Anonymus: "Nebude to ostuda, až se to všichni dozví?" Zkouší taktiku z pole informační války, které dost dobře rozumí. Abadon: "Ostuda? Ostuda je to, že mi volá maršál, co mu sotva přilepily Iron Halo k armoru, chce válku a nemá ani koule na to, aby mi zaklepal u dveřích a řekl to kurva osobně!" Anonymus: "Ale-skajp-" Abadon: "Nasrat nasrat na skype, helmbuky a všechny internety! My to neměli a zvládli jsme všechno od sjednocení po herezení a docela v pohodě! Takže Athanie, velemaršálku, jestli máš ještě něco na srdci, řekni to mému prostředníčku!" |
| |
| Jak mě vyfakoval!? Tehdy Athanius na budku dostal aniž by vůbec kdy válku začal Abaddon herezi pamatuje se zelenáči se nemuchluje Však počkej, palmo, těš se jen! Ještě přijde černý den! .................... (Výňatek z Athias, autor Homér) Já bych mu na to rád něco řekl, to jo - ale on mě tak oldschoolově vyfakoval, že se nevzmůžu na slovo. Takhle se cítil Augrim, když jsem s ním vyjednával já? HEJ! Mohl jsem být ještě tvrdší! Žel, tvrdost je relativní. Dost rád bych řekl, že před Abaddonem mi měk.... ŽE JSEM PŘED ABADDONEM VYMĚKL! Jenže já mu nedovolím nade mnou morálně vyhrát! Proto užiji trik, který používám i ve chvílích, kdy mi volají lidé z telemarketingu a nabízejí mi rozličné produkty! Takže Athanie, velemaršálku... "Cože jsi ŘÍÍÍ - KÁÁÁL?" Zavolám, jako bych byl naprosto nedoslýchavý a zamžourám na obrazovku, kde mi zrovna ukazuje prostředníček, jako bych tam nic neviděl. "Abaddone, seš tam? ASI JSME - VLE-TĚ-LI DO NĚJAKÉ WARPOVÉ BOUŘE, VŮBEC TĚ NESLYŠÍM!" A s těmito slovy nenápadně zmáčknu tlačítko pro vypnutí konverzace. |
| |
| Intermezzo Vlajková loď "Boa Mužnosti" třídy Kondicionér Situace je vážná, ba přímo kritická! Tohle je horší než nedostatek šamponu v době od... vzhledem k tomu, že by to prozradilo Augrimův věk, tak si doplňte nějakou tragickou událost z období dávné minulosti třeba včera, maximálně minulý týden! Proto teď tento chaptermaster jen s decentním make-upem míří v lila županu, který je pro neznalce jako já "prostě fialový". Nutno podotknout, že na můstku těch, co mají noční službu, způsobí poprask. Nejen tím, že je vyruší při pročítání časopisu Muž a život! Estetikus: "U císaře, ani jedna mašle-" Láskomilus: "Můj pane Augrime!" Hlas jim selhává ještě dřív, než vůbec stihne jejich ctěný vůdce cokoliv říct. Že by tohle byla ta síla války? Terror a děs nutící plakat všechny civilisty světa spolu s peněženkami warhamemrových fanoušků? Augrim: "Dejte mi mikrofon." Estetikus: "Ale, ale je příliš pozdě na ukolébavku." Láskomilus: "A příliš brzy na rozcvičkový song, rozvíjej se poupátko!" Augrim: "Bratři, pro všechno krásné, nezdržujte! Nadchází naše nejtěžší hodina." Estetikus: "Došly flitry!" Omdlel. Láskomilus: "Ta-tady." Předává mikrofon a jal se stočit do klubíčka vedle Estetika! "Mí drazí a krásní bratři! Přátelé, majestátní pomníky všeho nádherného v galaxii! Hovoří k vám augrim, váš mladý a perspektivní chaptermaster v jedné z nejtěžších chvil, jaké naše kapitula kdy zažila." Dramatická pauza pro kapesníčky. "Ahtanius, náš ex-bratr, zradil. Zjevně podlehl hnusu chaosu, neboť nám v nějakém závistivém deliriu vyhlásil válku na základě pomluvy, že jsme na něj zaútočily!" Pauza pro všechna ta och a achich ve vesmíru! "Je to tak, povede válku, tvrdou a krutou, bez lítosti a těch dalších věcí, co kromě abecedy a slušného chování templáři neznají. Odmítl svaté disciplíny zpěvui tance, věda toho, že by vyvolené z vyvolených císaře nepřemohl. Tímto s konečnou platností vyhlašuji všeobecnou mobilizaci naší kapituly. Bratři ze všech koutů vesmíru a všech přehlídkových mol i pódií se shromáždí na nejslibnějším z rekrutačních světů, Panemu, pod mou zástavou. Všichni, nechť jsou bdělí a na stráži, perfektní ne po šestnáct standardních hodin, ale po celých 24, ať nás nepřítel nezastihne rozcuchané, či neupravené, byla by to ostuda." "Bratři, bude to těžké, bude to peklo, ale my z toho boje vyjdeme jako vítězové, protože pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí a proto, že jsme dost hezcí na to, aby nám nejenže prošlo vše, co uděláme, ale i to, co jsme ještě neudělali! S konečnou platností Augrim, váš chapter master." Láskomilus: "Je-je to pravda, to není zlý sen? Válka, jako ta z přehlídek na Teřře?" Augrim: "Obávám se, že ano, ale musím se ještě poradit s moudrými v kapitule. Zatím vyhláš růžový poplach..." Na zabijáku planet "Starý trik!" Zlověstný smích se rozezní pokojem samotného Palmitele. Inu je chaosák a chaosáci ví, že je warp nikdy neotravuje, ani jim nekazí komunikaci, již se účastní, protože mu tak nějak slouží. Takže logicky, pokud se někdo vymlouvá na jiné než klasické technické potíže, tak lže. Tohle je vlastně taky jedna z výhod chaosu, protože díky Lorgarovi má dost slušné cvičení na to, aby dobře tipoval, když někdo kecá! Ostatně nebýt něj tak do dneška chaosáci bijí někoho jiného! Abadon:"Ale má pořád větší koule, než kterýkoliv jiný přizdisráč impéria!" A takový mocný vůdce samozřejmě není sám, protože je dost význačný, aby měl podřízené a taky proto, že bez pomoci no moc neumí skypovat. Přeci jen se v životě soustředil na jiné věci než rozbíjení klávesnic a podobně! Rezius: "Ale jeho past jste prohlédl moudře, bojovat za podmínek určených nepřítelem..." Abadon: "Nemyslím, si Rezie, že by mu šlo o to. Viděl si ho? Řekl, bych že jede po slávě, jako všichni tihle mlaďoši." Rezius: "Jakožto dosti význačný bývalý veledůležitý zástupce marsu, vám mohu říct, že jeho věk jsem odhadl na-" Abadon: "Mlč, vím, že bude tak stopěatřicet, je to mariňák swordbrethren!" Rezius: "Já si ne-" Abadon: "To od tebe taky nechci, abys myslel! Spíš, potřebuji abys mě spojil s pár známýma." Rezius: "Proč?" Opatrná otázka, předzvěst nepříjemné odpovědi! Abadon: "Chci si prostě pokecat s pár kamarádama přes to Skipiho, je to fakt kouzlo." Rezius: "Čte se to Skajp, ne Skypy a musíte s ní mluvit na kdo ví kolikáté kruciátě?" Abadon: "No chtěl bych, víš má to skvělou atmosféru!" Rezius: "Ale teď jste ji odmítl!" Abadon: "Ano a udeřím nečekaně, tvrdě a přímo do středu jeho sil, pak ho zvednu na krk a vysvětlím mu svůj plán!" Rezius: "A necháte se porazit?" Abadon: "Ano, ale zvolím jiný scénář, nechám ho mě zranit v posledním vzepětí bude to epické! Přeci jen, nemůžeme dobýt armagedon! To nejde!" Rezius: "Ale to bychom měli napůl vyhráno!" Abadon: "Dokud je tam Wilisus, tak to nemá smysl a pak, kam bych jezdil na dovolenou? Rozhodně tohle milénium se totálně zvítězit nechystám!" Rezius: "Ale co jim řeknete, můj pane?!" Abadon: "To co vždycky, jde se na Armagedon, akorát to vezmeme oklikou, ať zaútočíme na očekávanou planetu z nečekaného směru!" Rezius: "A kam povede útok?" Abadon: "Ještě nevím, ale spojím se s Lorgarem, umí číst z warpu. Pro jistotu s dalšími chaossorcerery z našich řad, možná i s Magnusem, nabídnu mu nějaké tretky a fakt, že mu zasponzoruji nějakou knihovnu. Pro jistotu se spojím ještě s Alphou. Obě strany mi totiž budou nějak lhát, ale když to sečtu, vydělím dvěma, dostanu pravdu!" Rezius: "Tak jak si přejte, můj pane, ráno vás spojím." Abadon: "Hele radši odpoledne." Rezius: "Odpoledne?" Abadon: "Ráno mám squash s Krutorem, naučí mě to hrát a projednáme zásobování na budoucí výpravy!" Co na to Hand of Dorn? Koukání na film o minulosti, to je vždycky hořkosladký zážitek. Ať už proto, že Sigismund měl pravdu a kdyby se byl býval Dorn držel jeho rad a kostiček, do dneška by měl všechny a ještě k tomu celé! Čas hojí všechny - vzhledem k tomu, že se primarch IF právě regeneruje z pouhé ruky tak totálně úplně všechny - rány, takže je tímto bezpečně mrtvému Sigismundovi odpuštěno jako vždy, při tom videu. Můžete mít Robouta rádi sebevíc ale, to jak mu dává to podělané dělení legií sežrat, to je prostě k popukání. To ostatně dokázal Hand of Dorn i majestátním palcem nahoru! Co pro změnu nedokázal ocenit a čeho si zase nikdo nevšiml, byl neméně majestátní prostředníček vztyčený momentem, kdy se mluvilo o ohavné zradě PM! Pugh: "Nemůžu si pomoct, ale Athanius mi přijde jako debil." Osobní stráž: "Tak je to templář." Pugh: "Ale doufal jsem ,že když je původně Fulgrimovec, bude chytřejší." Fulgrim byl idiot, který myslel leda ocasem! Což mě přivádí na myšlenku, že asi dost zmoudřel po tom, co je z něj hadovitá potvora... Nic méně čas myšlenek, byť pouhé ruky, právě končí a nastává čas činů. Zatímco si Pugh stěžuje a lamentuje se svou čestnou stráží, ke všemu odhodlaná ruka šroubuje víčko a svižným pohybem vyplave na hladinu láku, jež je vlastně bioroztokem. Krátce se rozhlédne, nejprve natočí ukazováček vpravo, poté v levo a v nestřeženém okamžiku jedním skokem mizí pryč. Capkání prstů se pak ztrácí v hovoru a dupotu oarmorovaných nohou, což znamená jediné. Dorn, nebo alespoň jeho of Hand, dostane pomstu na zrádcích Impéria a ukáže jim, zač je toho loket. No a nebo alespoň zápěstí! |
| |
| Na palubě věčného křižáka. Anonymous: "Dobrý trik, Athanie, fakt dobrý." Na to, že je tvůj lodní hacker v dokonale neprodyšném armoru s poměrně fungující klimatizací, tak se z pod jeho helmy řinou přímo potoky potu. Co se potu týče, tak bude asi potřebovat silnější anitperspiranty, pač se z Abadonovi nátury mu udělaly v podpaží na keramitu koláče! Inu, takový je bijec s palmou na hlavě! Anonymous: "Škoda, že..." Náhle se zarazí. Přeci jen vysvětloval loajalistům, komu warp nadržuje a tak... to asi nemá mysl. Navíc, kdo by měl srdce po tom všem říct maršálovi, že mezi chaosáky se warp nikdy nesere? Je to skoro stejně těžké jako řešit dilema lásky, touhy a peněz úvahami na téma "Ahoj afkone, nevíš kolik stojí ledvina? A nemohl bys mi prodat nějakou ojetou u vás v práci?". Prostě je to komplikované. "Že to nevyšlo." Nastává taková ta chvilka nejistoty. "No ale, Augrima jsme zvládli a jestli má něco Abadon na netu, tak já mu to hacknu... jako pomstu." Dodává spíše v gestu zoufalé marnosti. Anonymous zkrátka jako choasák shal know fear a tím není myšlen ten, který hrává na svém notebooku! |
| |
| Omg, ta holka! ~Zacus, Athaniel~ Pláč tak nějak utichá, s ostentativním popotáhnutím nosem si utírám slzičky hřbetem ruky. Přeci ve chvíli své smrti nebudu mít opuchlé oči a tak vůbec! Navíc si tak nějak matně vzpomínám, že jsem před tím, než mě zajali, použil tužku na oči - takže asi i tak vypadám dost katastroficky! Navíc - Zac má plán! Sice... je to plán, který zahrnuje spoustu věcí, které jsem nikdy nedělal a to v rozmezí od shánění zbraně, až po majznutí kohokoli po hlavě a útěku - ale je to plán a to se cení! I přes to, že má minulá zkušenost s bolterem byla.... no, nebyla zrovna dobrá! A to jsem si ani nevystřelil! Naopak mám pocit, že si někdo střílel ze mně, protože ta věc byla hrozně velká a těžká a vůbec. "Dobře, dostaneš jednu pusu na tvář, pokud se odsud dostaneme živí." "Pokud on taky, tak to můžeme spustit, hrdino Zacu!" Ach! Eldaři jsou tak vypočítaví! Jak umí smlouvat, dcera Athania! A určitě mě má ráda a tak vůbec, když mi zařídila pusu hrdiny! Jednou rukou ji přitáhnu k sobě blíž. "Díky," zašeptám ji do ucha, načež ji pustím. Projednou se cítím, jako hrdina i já! Zvládnu to! VŠAK UŽ JSEM BOLTER V RUCE DRŽEL, NE? No... je pravda, že tady nic takového nevidím, takže asi budu muset popadnout z nějakého stolu nějaký nožík a improvizovat... ale hej! Zvládli to i horší a ošklivější, ne? "Mimochodem, bratra nebo jak tvrdíš ty - strýce Křeniela tu teda necháme?" Navíc se z toho stává tak trochu záchranná mise. Čímž se mé vyhlídky dost možná i zlepšují. Princové z pohádek taky vypadají, jako hezcí neschopové - a jací to jsou borci! "Zachráníme ho! I když není dámou v nesnázích!" |
| |
| Omg, děvčata, notak, uklidníme se... ~Zlatokras, Athaniel~ "Pokud on taky, tak to můžeme spustit, hrdino Zacu!" Ta mrcha. Já teda, jakožto každý astart, dobře vím, že "sestry jsou mrchy." ale že se to vztahuje i na ty vlastní a nejen na ty eklesiarchální... to zjišťuji až dneska. "Tak dobře," zavrčím. Pokud na té lodi bude alespoň zubní kartáček! A nejlíp i ryžák, abych si pak mohl drhnout obličej tak dlouho, až se nejen budu cítit od té potupy a pohany očištěn, ale taky mi kůže sleze dolů... což svedu na nějakou typicky imperiální formu sebemrskačství a ještě mě za to pochválí. "Mimochodem, bratra nebo jak tvrdíš ty - strýce Křeniela tu teda necháme?" Nojo, to mě ani nenapadlo. Asi bychom cestou měli strejdu najít a odsud dostat... což sakra komplikuje situaci. Už tak budeme docela na hraně, co se týče pravděpodobnosti úspěchu. Ach jo! Stejně se o to musíme pokusit! Raději, než zemřít na útěku, jako prašivý pes, zemřu s vědomím, že až budu stát posmrtně před Císařem, budu mu moci vysvětlit, že jsem to sakra alespoň zkusil! Ale že mi tak nějak selhal tým... nebo nějaké jiné alibistické kecy. "Zachráníme ho! I když není dámou v nesnázích!" "Nerad to říkám, ale Zlatokras má pravdu. To vyřešíme, až se dostaneme z tamtěch dveří ven, pokud ještě budeme žít. A teď... připraveni?" Čekám na kývnutí a pak se otočím k mrše na trůně. "TAK MŮŽEME!" |
| |
| Je to moje křižáda, moje kapitula a tak vůbec! "No ale, Augrima jsme zvládli a jestli má něco Abadon na netu, tak já mu to hacknu... jako pomstu." Pomstu? To chce něco horšího! Mám pocit, že jsem něco zahlíddl v periferním vidění. Že tam kdesi vzadu proběhlo. "My tady máme pavouky? Věřil bych, že tam jeden velký, žlutý... no, to je fuk." Vrátím se k původnímu problému. Beztak už mám mžitky. "Anonyme - zde jsou rozkazy maršála. Až budeš mít chvilku času, stáhneš z netu Abaddonovu fotku, kterou posílal do receptáře prima palem - a najdeš foto nejnovějšího xichtu Lucia Věčného. PAK tyto xichty vystřihneš ve fotošopu, stáhneš ze Slaaneshtube nějaké fetišistické gayporno a nahradíš hlavy jakýchkoli dvou protagonistů těmi jejich. Upladuješ to na 4chan a do závěrečných titulků napíšeš, že to celé vytvořili.... hm... dáme tam hrdě sebe, nebo to svedeme na pretty marínu s tím, že kde bude Pretty marína, budeme asi taky, protože s nimi jsme ve válce? Co myslíš?" |
| |
| Ze slabšího soudku Hrdina Zac, Zlatokras jo a taky Athaniel "TAK MŮŽEME!" Tvá slova zarezonují touhle... halou. Získáš si tím značnou pozornost a to nejen u všech těch otroků a jiných ukrajinských posluhovačů. Skutečně, ta ohavná, zlá, odporná entita, co si hoví na svém trůně z lebek filozofů, které její předci upili k smrti, tě dokonce i chvíli pozoruje. "Vykliďte trávník, bude buly." Mávne znuděně rukou a veškeré hemžení i stavařina jsou během asi necelých dvou minut ta tam. Tedy po tom, co jim její překladatel vysvětlí, že se tady nebude hrát pozemní hokej na fotbalovém hřišti nebo něco podobného. "Hosté, kteří jste přišli a stejnak mě serete." Dokonce si dá tu práci, že ze svého lehu na trůně se přesune do autoritativního sedu. "Sice vás většinu nesnáším a zbytek neznám, ale že jsou ty darknoce a že jste se mi sem zase nakvartýrovali, jako pokaždý, mám pro vás dárek. " Chvilka ticha přeruší jen krátký okamžik, kdy nějaký homonkulus vyřeže do náhodně vybraného otroka nápis "potlesk" v podobě nádherné antény s počátkem na bříšku a koncem v podbřišku. " Díky práci vašich otroků, které jsem nechala otrocky dřít pro svůj rozmar, vás samotný Zac Efron se svými nohsledy naučí hrát tenis a bude o tom ping pongu i zpívat!" Někteří mají radost, někteří dělají, že mají radost no a jiní vypadají uraženě, neutrálně nebo hladově. "Tak se tu, vy kurvy, udavte!" Zase přechází do své ležérní polohy. "AŤ ZÁBAVA ZAČNE!" A spolu s tím začínají hrát první tóny. Jako by toho nebylo málo, tak se i světla reflektorů, která jsou tu pro potřeby zdejší atmosféry rudá, obrátí na vás. To vše za jemného špitání Athaniel "Mám strašnou trému hrdino Zacu" a neméně udatným fňuknutím "jo a taky okno!". Tím končí čas slov a nastává čas činů! Pokud možno, tak i čas Songu! Po slabším soudku dnešního dne ještě slabší Athanius Co se pavouků týče, Anonymous ucedí jen cosi ve stylu "s tím vším humusem tady se divím, že nejsme nurglité.". Co dodat? Snad jen, že je to dost povrchní kec od někoho, kdo počtem myší na metrčtvereční pokoje převyšuje celé roty tvých bojovníků! "A jo, splním tvůj rozkaz, ale nepoužiju Lucky fotku. Od jisté doby na Ofe-tojejednokde-ho nechci ani vidět." Dodá se skálopevným odhodláním. Inu, co se stalo na Ofélii, zůstane na Ofélii a my tady nejsme proto, abychom to jednak rozklíčovali a druhak případné čtenáře odkázali na příběh o hledání grálu, na který tu navazujeme a který nejmenovaná paní všeho zla tak strašně hezky nakreslila, že ho tu další nejmenovaný mechymilující světec a nově i osobní Lorgar v jedné osobě musí pochválit! "Bude stačit snad nějaký random buzík, třeba Justin Bieber?" Je ti položená zásadní otázka, která je na celém tvém dobroplánu nic nezmění. Mimochodem dobroplán je to proto, že jsme si zvykli tě mít za klaďase, Athanie. I přes to, že klaďas 40k je stejná mrcha jako záporák. "A chceš rovnou promluvit ke svým mužům, maršále?" Jeden pohled ti naznačí, že interkom je připraven. Na druhou stranu je více než jasné, že to klidně může počkat, třeba neš si dáš dvacet, další porci hnusného kakaa, které tě učiní agresivnějším a tak! |
| |
| Hrdina Zac - a song, se kterým jsem se mrcasila dýl, než by bylo třeba! "Vykliďte trávník, bude buly." Jsou věci, nad nimiž bych neměl uvažovat. Ty se pohybují v rozmezí od "jak to, že rozumím - a všichni v těchto příbězích vždycky - rozumí eldarům a jiné havěti, cokoli, co melou" po "jak tady mám, na parketách a s basketbalovým míčem, udělat buly?" popřípadě "Kde je můj Císař, když jej potřebuju?" To poslední je tak trošku polochaosácké, já vím - ale upřímně! Než se vykecá a poví nám, jak všechny nenávidí a jak ji otravují (tak by neměla dělat oslavy, copak je blbá? Všem by to ušetřilo hodně nervů!) oznámím Athaniel, co se bude zpívat. Protože je, jak říkala "nervozní," rozhodl jsem se pro dost známý song, který je tady, na lodi dark eldar sice totálně mimo mísu a vznikl původně pro eklesiarchální fanynky - ale telka Óčko Terroru to vysílala do zemdlení, takže to každý prostě zná. Navíc to není duet, takže se ke mně může prostě přidat v refrénu. To, že jsem původně duet avizoval a nebude... hele, zařaďme to mezi ty otázky, na které by se neměli ptát zase eldaři, jo? Navíc Zlatokras přikyvuje dost vehementně s tím, že "tudle umí, protože ji dycky zpívali u táboráku," a dodává, že to pěli společně s jakýmsi cajdákovým hitem jejich zherezeného primarchy o hořící Teře - který mi už dle názvu přišel takový... hele, dost na hraně kacířství. Ale je hezké, že vzpomínají v dobrém. Protože já Coraxe dneska už dost možná párkrát proklel. I přes to, že můj zmizelý primarcha za to beztak vůbec nemůže a celé je to Athaniova vina! Zlatokras taky dodává, že je hrozná škoda, že to zpíváme jenom do druhého refrénu - protože pak to graduje... a tak vůbec. Otázku "jak mi toho za tak krátkou chvíli stihl proboha říct tolik" zařadíme do kolonky, kterou jsme si vytvořili už na začátku tohoto postu. Děkuji. Empty spaces we fill up with bolts Chaos facing – to the war we have to go Just for you, our Emperor, we can find no rest I will obey – just put me though a test Kývnu na ně, aby se přidali. To, že Zlatokras jaksi zapomněl na tanec u tyče, soustředivší se na song, je jedno z mála příjemných překvapení dnešního dne. Možná, že Císař přeci jen slyší mou oslavnou píseň... a ulehčuje mi od hrůz. Nebo tak. Až dneska umřu - asi mu za to poděkuju. A pak mu pěkně od plic vynadám. Protože todle se fakt NEDÁ! I can’t just live on on like I never knew you I’m awake, where others are half asleep I pray for this heart to be not broken Know without you all I'm going to be is, incomplete! A je třeba jim přičíst ke cti, že oba umějí zpívat opravdu dobře. Možná líp, jak já. Což je šoubyznisu samozřejmě úplně šumák, protože můj xicht se zrovna prodává. Voices whispers I should let you go But I know something – without you I’m all alone Emperor, my Emperor As long as it can take I can promise – I will not make that mistake! Mrknutí - připravit, teď to přijde, poslední refrén, aha... a hele, Zlatokras je docela nápaditý, jak si sedl na stolek k těm eldar a jen tak mimochodem položil dlaň na ten nůž, co tam mají položený... kdyby ten kluk nebyl pitomý pretty marín, tak bych snad i řekl, že to plánoval, nebo tak. Takhle se spíš bojím, aby se za chvilku rituálně nezapíchl s tím, že to udělá drama a upoutá pozornost, nebo tak. Proč bere do druhé ruky druhý nůž? I can’t just live on on like I never knew you I’m awake, where others are half asleep I pray for this heart to be not broken Know without you all I'm going to be is, incomplete! PIČO! Ne, nečekal jsem, že ten druhý nůž poletí ke mně! Naštěstí břinkl o mikrofon a spadl na zem. Nejsem si jistý, kde je Athaniel a co dělá, protože jsem byl tak nějak zaměstnán uvažováním na téma "co tam ten buzík dělá." To, že mi hodí deldarskou dýku... ŽE BUDE VĚDĚT, JAK TÍM HODIT - a že by se mi jinak zapíchla do krku, nebýt toho mikrofonu? Ne - kdo by to byl čekal? Podívejte se na něj! Nic neumí! Vždyť tam jenom masakruje.... MOMENT! Opravdu toho prvního podřezal, druhému se sehnul pod rukou, která se proti němu rozmáchla a pak ho bodnul do ledvin... a odkopl na třetího, udělal okolo sebe prostor a plavně se tak nějak "ochomejtnul" k lehátku nedaleko, odkud se deldarka tam ležící s vřískotem klidí? Prosím... tohle je přirozený talent, nebo tak? *song |
| |
| Já bojuju! BOJOVÁNÍ JE TAKOVÁ PRDEL!!!! Kdyby mi to někdo řekl dřív, tak se asi zapíšu do nějakého kurzu, nebo tak! protože krom toho, že ten song už nevyženu z hlavy, děkuji pěkně, jsem si docela jistý, že se mi dneska v noci bude zdát o tom, jak jsem tadytohohle chlapíka, který si zrovna vpichoval do žíly injektorem nějakou drogu, připravil o hlavu, druhou rukou jehlu sebral a vrazil ji tomu vedle do oka s takovou razancí, až vyšla špička zadkem jeho lebky ven! I don’t want to let you down And I don’t want to let you go Please, Emperor don’t make me face Chaos alone I’ll never let you go! (oh nooo!) I can’t just live on on like I never knew you I’m awake, where others are half asleep I pray for this heart to be not broken Know without you all I'm going to be is, incomplete INCOMPLETE! Broukám si zbytek songu, zatímco mě lechtá cizí krev, stékající mi po obnaženém těle, společně s potem (hej - fakt se potím? To je hrozně hnusné - HIHIHI!) Akorát že... um - až jich zabiju dost a probiju se k tamtěm dveřím... zatímco přemýšlím, roztřísknu nějaké witchce čelo o stolek a plavným, tanečním krokem propluju o kousek dál -co pak? Zac to bude vědět! Určitě bojuje, aby se... pohled jeho směrem mi ale prozradí, že Zac nebojuje! Zac stojí a čumí na mě s otevřenými ústy - tak je to možné? Jsem tady skoro bezradný! "Zacu, tak něco dělej!" Kdo ví, proč mám chuť dodat i nesmyslné "od čeho tě tu platím?" |
| |
| Interkom! Anonymous je možná pán internetu - ale já jsem pánem interkomu! Už od doby školního rozhlasu, ještě na Nesmarkonu, kde jsem v ředitelně, těsně, před svým nástupem do maríny, hlásíl, DJoval a sám zpíval do mikrofonu všem spolužákům a nazýval to "rádiem Nesmarkon!" Ach, ty časy před... uhm - mnoha mnoha nedefinovatelnými lety. Co se Justina týče, jen pokývnu hlavou s tím, že ten bude dobrý - pokud mu ještě přidá ve fotošopu palmu, tak to bude úplně nejlepší - a nyní k interkomu! "Ano, Anonyme, válka nesnese odklady," prohlásím obřadně. Tedy kromě toho odkladu, který se týká pravidelné ranní hygieny a dvouhodinové sprchy, v níž si budu cvičit své hlasivky. A když už jsme u nich... "Nahraj mi hudební podtext válečného songu číslo 257. Uděláme to tradičně!" Protože Císařovy litanie jsou možná fajn, nebo, jak říká Lorgar (byť je to heretik!), super - ale nic nemá na starý dobrý válečný song. "Bratři, mluví k vám váš maršál! Nyní dobře poslouchejte!" Syknu na Anonyma krátké "už můžeš" a dám se do toho! Bylo letní parno na napadeném světě tam- Já stál uprostřed pole i ten chaosák byl tam sám. Věci samozřejmé zdají se být zázračné Musím mu hlavu setnout, je to snad jednoznačné Kaplan vždycky říkal – neserte se hoši s tím Rotomečem seknout z boltru dávka, „purge unclean!“ A teď zase jednou musíme jít bojovat Tanky, bomby, děla – „za Císaře“ skandovat! Chci je rozsekat, plány taktik zkoumám V modlitbách se toulám, mám jen jedno přání Někdy je to tak – tvrdé bojování, neznám strachování granáty jsou k mání - k mání Dál ten příběh znáte, dál jej prožíváte prý se tomu říká válka ... Myslel jsem si dlouho, že bitvu jsem prohrál nám Pak termosek skváda přilítla mi pomoct tam náhle přišla chvíle, kdy chaosák chcípnul sám A tak s vítězi já, „za Císaře“ vyřvávám Chci je rozsekat, plány taktik zkoumám V modlitbách se toulám, mám jen jedno přání Někdy je to tak – tvrdé bojování, neznám strachování granáty jsou k mání - k mání Dál ten příběh znáte, dál jej prožíváte prý se tomu říká válka … Někdy je to tak – tvrdé bojování, Někdy je to tak - neznám strachování prý se tomu říká válka … Dál ten příběh znáte, dál jej prožíváte prý…. |
| |
| OMFRDG - oh my fucking really dead gods! Navzdory trémě, navzdory všemu a všem my, já, my to... ehm, uhm zpíváme! Já zpívám a zpívám se Zacem! Jen já s Efronem v intimním okamžiku, jež sdílím jen já a stovky deldar no a s jeho osobním šampionem poledancingu! Dokonce i po první sloce je to takový zážitek, že tomu nemůžu vůbec uvěřit! Stejně, jako záhy pak nemůžu uvěřit tomu, co ten stupidní Monkeigh s krajkovou slupkou kolem svého banánu vyvádí! Ne přátele, tohle jsme si nedomluvili a už vůbec takové sestavy s nožem nebyly v žádném díle High School Progenia Musical! Vlastně, tyhle prvky co do toho dává, by mohly být leda z High School of Death, což je ohavné ecchci zombicivní anime, o němž mi při výměnném studentském pobytu vyprávěl rodič jednoho studenta! Ne prosím, já budoucnost ve spojenectví s Tau od té doby prostě nevidím a není to tím, že nejsem farseer! Navíc který barbar by bojoval při písničkách? Já osobně jsem se setkala zatím jen s jednou takovou bandou magorů a myslím, že to byli nějak Nositele Sov, soch nebo tak nějak. Prostě strašná banda looserů, kterou máma skrze vize docela vyškolila. Jako ne, že by zpívali strašně, ten jejich sbor byl docela fajn, ale vezměte si třeba tuhle jejich litanii: Když máš srdce zjihlé, a s vírou potíže, tak dej jí vale rychle, ať si vylíže! Zab si třeba bratra, hvězdou počmar zeď, vše se nějak vstřebá! Chaos rulz hned teď! Chaos rulz hned teď! Když máš srdce zjihlé, a s vírou potíže, tak dej jí vale rychle, ať si vylíže! Dělit se není třeba, tak buď sobcem jen teď hned! Krev nechť se dál prolévá, začni s tím hned teď! Začni s tím hned teď! Zrazení, zrazení přízeň bohů nahání, zrazení, zrazení je lék! Zrazení, zrazení - všechny sny ti vyplní! Zrazení, zrazení teď hned!... Dělit se není třeba, tak buď sobcem teď! Krev nechť se dál prolévá, začni s tím hned teď! Začni s tím hned teď... Zrazení, zrazení, dělá věci parádní! Zrazení, zrazení je lék! Zrazení, zrazení, ve štěstí se promění! Zrazení, zrazení je lék! Pokud přitom masakrují vaše guardiany a další stupidní opice, které jste přišli zachránit, protože potřebujete, aby za vás umírali i příště, tak si to neužijete! No a teď si to neužijí ani ti chudáci všude kolem nás! Zac by si měl prostě více vážit svého fanclubu a veřejného mínění, jinak další trilogii muzikálu třeba z výšky nebo tak prostě neprotlačíme u Raven Guardy! "Zacu, je čas-" Ráda bych dořekla, čeho je čas, ale to rozčilení způsobilo, že jsem to vykřikla trochu víc a silněji než bych chtěla. Dodám tedy omluvné "pardon, jsem v tom nová" směrem ke strážím východu, které se držíce za uši zhroutili stejně, jako osazenstvo mého nejbližšího stolu. |
| |
| Prý se tomu říká váááálka! Maršál si žádá sprchu a song! S tím vědomím tvůj oddaný bratr Anonymous odklikal Horse Ságu, odepsal si andor, přečetl si novinky.cz kde se odpařovala voda z asteroidu - nebo to byl vzhledem k rozměrům Asterixoid? - Ceres tolik se podobajícím jménem jedné nejmenované paní všeho zla! Po tom všem věda, že má ještě šedesát minut čas, vzal silné gumové rukavice na zvýšení resistence jeho power armoru proti prachu a jal se z kumbálu tahat staré páskové kazety. Trvalo dobrých čtyřicet minut, než pro tebe našel ten správný song, očistil jej od prachu a utlumil smích z naškrábaného popisku "Když to zpíváš Dorne, tak všichni sice pláčem, ale dojetím to fakt není." s prostým podpisem S. Zda-li to byl Stalin nebo třeba Sigismund, to už ponecháme na čtenáři a na tom, jak dával pozor, když se tu jeden z těch dvou prve ve videu objevil! Zkrátka a dobře, jakmile si opustil sprchu, už si nebyl šéfem bandy trotlů ale mocný Lord of the interkom. Vzhledem k tomu, že máš možnost vidět, co tví bratři na lodi dělají díky promítaným záběrům od Anonyma, můžeš se dmout pýchou. V jídelní síni způsobil Random Hláškus tím jediným, co byl schopný trefně říct "Purge Uncelan" takovou mexickou vlnu, že onu místnost tví hoši zdemolovali s tím, že je to jako předkrm před nepřítelem, ať už to bude kdokoliv. Na oddělení C3P0 sloužící ke správě servitorů Loren přestal pít čistící prostředky a tiše stál broukaje do rytmu celých pět minut! Zkrátka do doby, než si došel pro plnou láhev sava a pokračoval ve svém vlastním duchovním rozvoji a tělesné očistě. Zkrátka a dobře, jen málo bratrů to nevnímalo jako skoro až povznášející primarchální přítomnost, protože ti slabší na citech se z toho rozplakali. NO a protože to nejsou máčka z PM, tak jsou schopni nejen v tomhle stavu bojovat, ale bojovat fakt dobře! Anonymous: "Kdyby tu byl měřič morálky, tak by s každým "za císaře" asi prasknul." Dodá ex-chaosák s velkým pobavením. "Zasílám jim informace o nepříteli, našel jsem na to moc hezké "Ymperijálňý Opráski" to by měli pochopit." Místy bys sice přísahal, že je to orčtina, ale co, někomu Waagh a někomu Za Císaře! Anonymous: "A evidujeme nabídku taktických poradců z řad maršálů..." Což jsou zkrátka ti maršálové dost pohotoví na to, aby poslali mail nebo sms na tvé služební číslo s tím "Já si ci taky praštit a ještě do toho kecat!" Maršál Bez Kompromisus, křižník "Aniomylem" třídy Stubborn Ne, nenech se mást jeho jménem, to není další "Bez" bratr jako Loren. Je to jen klasický zaslepený templář, bojující za více vína, méně galaktické viny a spousty hodin s rotomečem, které si jen dovede usurpovat. Je známý především svými neuvěřitelnými diplomatickými schopnostmi, které předčí - dle tvých bratří - jen a pouze váš tiskový mluvčí Randomhláškus. Je schopný říct bez strachu, lítosti a soucitu "Ne" ve všech formách kdykoliv a komukoliv. Maršál Terroras Tenhle maršál... je zlý. Je tak zlý, že byl několikrát suspendován Hellbrechtem za přílišnou brutalitu a krutost. Je to pragmatik s nezdlonou vírou "Co rozsekám, to mě už nemůže srát", která sice není úplně standardní, ale má nesporné výsledky. Říká se, že na okrajových světech, když jdete večer spát, tak se díváte pod postel, jestli tam není někdo z Night Lords. No a když spát Night Lords, dívají se pod postel, jestli tam není Terroras! Maršál Lancelot du Lac "Furibundus Talpa" Obávané ostří, hrdina terminátor a veterán starší než si ty s utkvělou touhou prokázat, že se nebojí stejně tak jako sir Robin. Vzhledem k tomu, že pamatuje Artuše z dob jeho pouhého maršálování na lodi Camelot tak je až s podivem, že z něj ještě není Dreadnaught. Jak jistě víš, je to kapacita jednoduché hrdinské válečné taktiky "Hurá na ně". Je mu absolutně jedno, co proti němu postavíš, kolik toho je a co je horší, i kde to je. Nic méně s jeho vírou on a jeho muži budou to "ono" hledat tak dlouho a usilovně, než to nepomře samo věkem, či se Císař nesmiluje a nepostaví jim to do cesty. Pak to rozdrtí na padrť a půjdou zase dál. Mimochodem pod svým velením má i takové hrdiny jako byl Gawain, nositel grálu a sir Bediever, který hodil slavný Excalibur do jezera na přání Artuše! Což znělo o dost líp než "Ztratil jsem to jako Ragnar, smiřte se s tím!" maršál Zak Antos válečná loď Vae Victis třídy Cavern Rozhodně patří k těm typům templářských válečníků, kteří nejenže tuší, že se strategie nepíše s tvrdý ýčky, ale ještě k tomu i chápe význam toho slova jako takového! Skutečně je to asi nejnadanější templář, kterého si pochvala při spolupráci i samotná Ultra. Jeho preferování strategických plánů, tzv. reportů je zkrátka muselo uchvátit. Jediným jeho neduhem je fakt, že obvykle na svých taženích splní dílčí cíle, ovšem samotný vítězný konec se při ohromných kampaní, které si obvykle dává za cíl, tu a tam ztrácí v nedohlednu. No Athanie, samozřejmě nemusíš mít taktického poradce, nebo se ti žádný z nich nemusí líbit a můžeš počkat, až se ozvou jiní, lepší! Nebo sám někoho navrhnout! Případně z nich utvořit maršálskou radu. To už jsou ty výhody maršálování - rozhodnout, zda to vyhraješ/poděláš sám, nebo budeš mít obětního beránka! |
| |
| Maršálské povinnosti Jak se zdá, všichni bratři z toho mají radost. Já... nemám tak úplně to srdce jim ji kazit tou krutou pravdou. Že tady vlastně stojíme proti mužům, kteří bezpečně vědí, že jejich holka (nebo přítel) si pere své prádlo v perwolu, protože se o tydle blbiny evidentně zajímají - ale neumí v ruce udržet ani gardistický lasgun. Takže o boji vědí prd a vlastně to ani nebude pořádná sranda - no a nebo to na druhou stranu sranda BUDE. A to taková ta epická - jako koukat se na spolužáka, kterého někdo šikanuje a vědět, že vy jste z obliga... NEBO HO ŠIKANOVAT! No, je to ode mě možná kruté, ale Míra má v něčem pravdu - pomsta je sladká. Nejsem si jist, zda lekci historie z Oprásků hoši pochopí - ale když už nic, alespoň tam jsou kresbičky... takže se můžou koukat na ně a hádat, který primarcha je který... a nebudou zlobit, zatímco já budu řešit ty důležité věci. Takže - Anonymous zase boduje. "A evidujeme nabídku taktických poradců z řad maršálů..." "Hm, co? Už?" Prohlédnu si, jak to vypadá, respektive, kdo se mi z maršálů hrdinně hlásí. "Odešli prosímtě SMS Lorenovi, že mi má přestat chlastat to savo a připravit se na to, že mi bude dělat osobní gardu. Jako za starých časů - napiš. Jen tentokrát to bude trochu víc nóbl, když jsem maršál a tak vůbec." Vážně se otočím na Anonyma. "Ty budeš můj koordinátor a spojka pro všechny případy, až budu já v boji. Pokud se můj bratr Ashtonius uráčí se vrátit, chci jej do osobní gardy taky. Napiš bratru Siegfriedovi, aby vzbudil dreadnaughta Blaníka a připravil jej pro mou spanilou jízdu." Ach ano, bohužel, koník Blaník už měl svůj věk a tak se chystal odebrat do koňského nebe... což jsem mu prostě nemohl dovolit. Takže jej pohání stejná věčná technologie, jako naše téměř zesnulé hrdiny - akorát že tento dreadnaught je celý bílý, tak, jako býval Blaník za života - a má čtyři nohy... a rotoroh. "A že jej chci mít taky v osobní gardě! .... což jsou technicky vzato tři bratři, takže ještě jednoho. Hele, najdi mi složku toho nejmladšího esbéčka. Ten se mi docela líbil." Bratr Alberic Upřímný, který se dostal do elitní jednotky mečových bratří, (což zní dost neelitně, hlavně překlad "mečových") nejen pro svůj nesporný šermířský talent a nepopiratelný antitalent pro střelbu - ale také proto, že nejvíce ze všech připomíná našeho prvního chaptermastera, Sigismunda! Což tedy na jednu stranu znamená, že může být pořádná osina v zadku... ale na druhou stranu to otevírá možnost poslechnout si několik upřímných komentářů na Pretty marínu! A nyní k těm maršálům. "Chci Bezkompromisa a Zaka," odpovím po chvilce přemýšlení. "Lancelotova skváda je příkladná skupinka volů, které tady nechám bojovat proti černé křižádě - protože Abaddon blufuje - URČITĚ na nás vytáhne!" A pokud ne teď, tak po shlédnutí videa zcela jistě. "A Terrorase bych si sebou i vzal - až na to, že někdo těm Chaosákům zmalovat prdel musí. Zase se nenecháme vybít do základů, žejo. Chceme jen lehce obměnit genofond, ne vymazat celou kapitulu. Spoj mě postupně se všemi maršály. Začneme Bezkompromisem." |
| |
| Svátky! Hrdina Zac, banán s krajkovou slupkou, Athaniel? Jestli můžou být takhle veselé Darknoce, tak to si dám šťastný velký grok! Vážně, tohle je ta nejlepší věc, co jsem za posledních no... fakt že dost let viděla! Asi začnu sportem trávit víc času, protože to vodní pólo na suchu, co tu předvádějí, to je fakt maso. Hlavně od okamžiku, kdy ten tanečník začal ostatní masakrovat. Pecka prostě! Doufám, že to Lekteriel nahrává, protože proti tomu je mlčení jehňátek fakt slabý odvar umění! Sadie: *nepopsatelné výskání*"Přidat! A nevynechejte ten třetí stůl vlevo, ti mě fakt serou! " Ono je to těžké žít v rámci válečnické kultury. Přeci jen máte doma každou chvíli někoho už jen proto, že nájezdníci vám kašlou na něco tak slabošského, jako jsou pozvánku. Už proto, že celé generace v minulosti pochopili, že Deldar, nebo tedy původní eldarstvo, by někdo pozval maximálně jednou a naposledy! Vtírat se, vnikat a cizopasit to jsou zkrátka takové zásady slušného chování, jako přát někomu strašně strašnou smrt namísto prostého "nashledanou". Sadie: "Sakra, měla jsem je unést dřív!" Drizzt: "Já myslím, že se spíš necháváte unést vy." Sadie: "Co zas sýčkuješ, Urbane?" Drizzt: "Víte, vypadá to, že se chystají utéct." Sadie: "Nesmysl, je to součást představení, nebuď blbej!" Drizzt: "Ale ta, ehm banshee, co jste ji měla u trůnu vyřadila válečníky kabaly hlídající dveře." Sadie: "Víš, že se tanci věnuju?" Drizzt: "Ano, jste kapacita v tom břišním na youtubu máte vi-" Sadie: "Tak asi chápeš, že občas při tanci je třeba nějaký břicho rozpárat. Vždyť je to jen tanečně hudební obrat! Slyšíš to - INCOMPLETE? No a co je víc nekompletní než duše bez těla?" Drizzt: "Vy neumíte anglicky, že?" Sadie: "Ne, stačí mi universální vesmírný jazyk 41.milénia - čeština. A vůbec, přestaň mě srát nebo budeš trsat s nima!" Drizzt: "Jak si přejete, vládkyně." Sadie: "Nelam si s tím hlavu, nechci aby mi někdo kazil kurva radost nějakými pochybnostmi. Hele - tam je nezaujatý matroš do debaty, Drunkieli, vidíš tu nějaký nebezpečí?" Drunkiel: "Šecko upe boží, Sadie, cajk!" Drizzt: "Vždyť je na mol!" Sadie: "Nae Moll je jeho žena, neplet si je! Ti jsou docela fajn, pálej dobrej chlast! A vůbec z Komoraughta - ehm, z tý naší díry nikdo neutekl. Ani primarcha Khan to nezvládl a i ty stovky jeho pacholků se tu zmohli akorát na whitescarskou čtvrť, kterou jim toleruju za těžký výpalný!" Drizzt: "No, to asi máte pravdu.. " A tak se zdá, že zatím vaše věznitelka nic proti vaší snaze utéct nenamítá. |
| |
| Spojení Athanius "Dle rozkazu." Během pár okamžiků se stávají tvá přání a příkazy pravou krutopřísnou nefalšovanou písmenkovou realitou, když do lodního chatu píše Niradovi o probuzení tvého panzer oře a tvým vyvoleným informaci o tom, že by se měli oholit, upravit a ve zbrojírně patřičně oháknout, když už budou tvá osobní garda. Nebo si vzít termínátorské armory, ty zdobenější co všichni techpriesti nesnáší, a zkrátka na ty cavyky kolem hodit po templářsku bobek. Vzhledem k tomu, kde jsi je asi nasnadě, co si vyberou. "Navazuji spojení jen, maršále, až toho chlápka uvidíš, tak se zkus nesmát. Někoho ti bude připomínat." Zobrazit SPOILER  Pak blikne obrazovka, na níž můžeš ze svého palubního trůnu vidět a za ní chlapík s podobou slavného šampiona Catmaríny - Grumpyho. Je to náhoda? Císařův záměr? Časté opakování fráze "no"? To ví snad jen bohové chaosu a možná císař. "Maršál Bez Kompromisus z hvězdné lodi Aniomylem, k tvým službám nejvyšší maršále." |
| |
| good lord... "Zacu, tak něco dělej!" To jako... to jako vážně? On říká mi, abych...? No dohajzlu! Nebudu se tady zabývat tím, jak jsem asi dopadl, když mě tady vojensky komanduje pretty marín. oblečený do krajkových spoďár! Místo toho, zatímco mě Athaniel taktéž vyzývá, abych si pohnul, beru do ruky ten nůž, co mi hodil a běžím ke dveřím. Zdá se, že ta hlavní pohlavárka tady to považuje za dobrou show - a ještě tleská a volá si po přídavku. A Zlatokras, ten blbec, se na ni dívá a odpovídá "Jéééé, tak jo!" Jak se zdá, genoštěp primarchy třetí legie se v něm promítá jak v jeho kladech, tak i ve všech záporech. V zásadě to například znamená, že když mu pochválíte prdel, sundá si ještě kalhoty, aby se pochlubil! "No to zapomeň!" Zasupím, když okolo něj probíhám a čapnu jej cestou pod paži. Se Zlatokrasem v rukách pak běžím ke dveřím. "KOMERČNÍ PŘESTÁVKA, DALŠÍ SONG ZA PĚT MINUT!" Zařvu ještě, než proběhnu okolo Athaniel, která vyřadila strážce dveří z provozu. Matně vnímám, že TO, které pořád nesu, volá něco jako "jéééé, to bude super!" Je to vážně idiot... každopádně jsem si rozmyslel tu věc, že jej předhodím a my utečeme. S tím, co ta mrcha šedovlasá umí s nožem, si to dost možná nemůžeme dovolit. Jakmile ze dveří vyběhneme, pustím ho na zem, což komentuje ublíženým "au!" a zvedá se na nohy a zavírám dveře do hlavního sálu. "Tak, to bychom měli - teď strejdu." |
| |
| Konec show? On mě jako vážně pustil na zem? Jenom tak? Hej! To bolelo, ty neřáde! Na to, žes vlastně nic pořádného neudělal a jenom blbě čuměl, si docela dovoluješ! S ublíženým výrazem se zvedám, prve na kolena a pak na nohy a ostentativně si popotáhnu a upravím kraječku. Protože ono to - hihi - moc na bojování není, to se musí nechat. "Tak, to bychom měli - teď strejdu." "Fůůůj, dívejte se, todle vypadá jako mozek!" Zkoumám šedorůžovou hmotu, kterou jsem si zrovna prsty setřel ze břicha, mezi prsty a... tak nějak divně se tlemím. "Takže za pět minut se vracíme?" |
| |
| -laebůkubrjvwoukjbn!!!!!! Někdy nastane taková ta chvíle, kdy by jste nejraději přistoupili k nejbližší zdi, postavili se proti ní a začali do ní mlátit hlavou s vědomím, že ji buďto prorazíte a objeví se otvor do jiného, lepšího světa - a nebo ji neprorazíte a do jiného, lepšího světa se dostanete tak jako tak. Tohle je právě jedna z těch chvil. Já upřímně nevím, jestli je opravdu tak blbý a v kombinaci s původem z Císařových dětí, které všechny šermovaly, jako draci, prostě má jenom zatracené štěstí - a nebo je to geniální troll, který to tady na mě celou dobu jen výjimečně dobře hraje. Bojím se, že pravda nakonec bude třeba to druhé a já tady budu za blba - ať tak či onak... "Ne, nevracíme se nikam! Zrovna jsem nám koupil pět minut, než se po nás začnou shánět - upřímně, ta ženská na trůně musí být blbá, jak troky-" ...což znamená jen o malý stupínek míň blbá, než bratr Zlatokras od Pretty Maríny. "Takže se odsud klidíme, teď hned - Athaniel, kudy?" |
| |
| Huš hajzle! Jednobuněčné organismy obvykle nevidíme pouhým okem. Proč mám pocit, že teď sleduji dva tvory, kteří mají zhruba stejnou mozkovou kapacitu, jako výše zmínění mrňouskové? Ne, máte pravdu, křivdím ji. I ta blbá bakterie občas ví, že pět minut je patnáct a že se tam nevracíme. Ne po tom, co jsme spískali! Jako teta sice teď tleská a tak, ale až zjistí, že jsme ji tím oblafli, tak nás zabije. Znásilní, zabije, znásilní a sní! A to jen v tom lepším případě, protože si dovedu představit, že by nás nějakým zvráceným způsobem sešila k sobě díky temnému umu homonkulů a pak se na nás občas chodila dívat! Ne, rozhodně budu muset počkat až vychladne a zmizet až pak, kdy to půjde uhladit. Ona to pochopí, určitě, je to moje milá příjemná sympatická srdcervoucí teta! "Takže se odsud klidíme, teď hned - Athaniel, kudy?" Mám sto chutí mu říct "třeba do prdele" a začít na něj řvát, že je ignorant a necita, který mi uráží rodinu. No vlastně dost možná uráží i tu svou! Každopádně to, že je Sadie v oblasti umění, sportu a vlastně ve spoustě dalších docela blbá, to je sice pravda, ale to se neříká nahlas! Není zkrátka slušné vykládat na potkání to, co časem musí každý zjistit sám! That´s eldar way, baby! "No, vzhledem k tomu, že se navážíš do příbuzných-" Rychle za to dodám "eldar". "Můžeme jít zpátky vstříc udatné zbytečné smrti, rovně směrem k laboratořím, kde se dělají pokusy na lidech a jiných nižších rasách, ale tam asi strejda Křenius, Křeniel ehm - prostě ten Křen nebude..." Chvilku takhle uvažuji nahlas. "No... můžeme jít vlevo do "Haly Krve" nebo vpravo ke "Krvavé hale." Ehm... tohle je trochu překladatelský oříšek, protože jedno je vzhledem ke kosmetickým rituálům koupelna a to druhé místnost pro vyslýchání zajatců. Logicky musela Křena vyslechnout! Teta je zvědavá a vždycky chce vědět, co potenciální zpestření večírku umí! |
| |
| Intermezzo Blíže nespecifikovaný čas budoucnosti v oku terroru Představte si svět, svět, který není jako žádný z těch, jež jsou obvykle za touto větou v andorských jeskyních k vidění. V praxi to tedy znamená, že si nepředstavujte nic, protože to beztak bude nejen špatně, ale i dost zbytečně vynaložená energie. V oku terroru jsou dle představivosti games workshopu beztak nepředstavitelné divy a taje, takže se toho budeme držet! No a na tom světě si představte podobně nepředstavitelnou pevnost, v ní místnost a všechny ty další důležité věci v ní, které se příčí naší lidské fantazii a které nemusím díky těmto plkům a faktu, že chaos si může dělat co chce popisovat! Nic méně jedno vám povím - je tam velký megalomanský oltář z palem, jo a taky Abie the Palmitel, jeho chaos techpriest Rezius a nově i jeho osobní věštitelka, chaosem zmámená navigátorka Te-Le, která zrovna díky tisícům obětí má vizi. Ano správně, sledujete nyní v podstatě s Abadonem a Rezielem Te-Le-vizi! Te-Le:"Vidím krásného válečníka, šarmantního, mnoha postelovými úspěchy ověnčeného-" Abadon: "To je ještě reklama, nebo už hlavní program?" Rezius: "Hlavní program, mluví o Athaniovi." Abadon: "Mi tak hezký teda nepřišel, floutek zasranej!" Rezius: "Taky se k vám s tím videem moc hezky nezachoval, tak to chápu a-" Gesto ruky jej donutí zmlknout, neb vize právě hovoří o čemsi důležitém. Te-Le: "Ve světě, kde hladoví si hrají, v čase kdy krása s blbostí se utkají. Ve chvíli kdy krev jejich se smísí, radost vyprchá z úsměvavých lící. Stáda vůdce, brodí se v krvi nevinných, na hranicích Oka nechal zástupy pitomých! " Abadon: "Hm... to asi nebude Armagedon. Při všech těch grilovačkách si tam nikdo nehraje hladový!"¨ Reziel: "Jde o svět jménem Panem, můj pane." Abadon: "Na kolik tomu můžeme věřit?" Reziel: "Lorgar řekl, že Athanius se svými mariňáky může jít kamkoliv, ale na Panem určitě ne a řekl to docela zadarmo." Abadon: "Takže to nám potvrdil jeden zdroj a co za to chtěl?" Reziel: "Jeho tělo, prý do jeho mrtvoly vloží démona a využije Athania jako loutku navíc mlel něco o tom, že kdyby ho zabil jiný nositel slova než Krutor, tak bude v pěkné kaši - ale to asi byly lži." Pro ty co znají Krutora má ta věta mnohem hlubší, pravdivější a hlavně doslovnější význam. "No a Magnus, si prý dává dovolenou po další bitvě o tesák, co byla před několika lety, takže děkuje za knihovnu a prý ať si to na Panemu užijem." Abadon: "Co Alpha legie?" Reziel: "Měli nějaké technické potíže, ale už to překonali. Neřekli nic, jen že podpoří náš útok na Panem a další cíle černé kruciáty, pokud-" Abadon: "Pokud?" Reziel: "Jim vydáme bývalého adminstrátora jejich internetových stránek a notorického parkovače. Prý jsou to zrádci." Abadon: "Jak můžou mít zrádci zrádce? Zvlášť, když furt někoho zrazují! Už by si sakra mohli vybrat, jestli jsou loajalisti nebo ne do hajzlu! No, ale nějaký dvě paka jim klidně nechám. Přísahal jsem zabít Athania a každého, kdo by s ním měl společný byt jen decilitr krve s výjimkou Fulgrima samozřejmě." Reziel: "No jeden z jejich velitelů volal z lodi temných andělů, tak mu to asi trochu leze na mozek. Každopádně vše ukazuje na to, že ta flotila, co se formuje na hranicích Oka, je vějička a on sám bude válčit na Panemu. Jen mě děsí, že proti loajalistům." Abadon: "Děsí? Hej, to je normální! Já včera taky bojoval proti chaosákům, dneska jdeme na pivo, od zítřka kruciátíme proti impériu, to je zkrátka život!" Reziel: "Tak proč to dělá?" Abadon: "Ten mladej smraďoch nás chce nalákat a pak obsadit naše pozice, to dá rozum." Reziel: "Víte on není mladý, ani smraďoch je mu už přes-" Abadon: "To je fuk, beztak v tom ještě neumí chodit. Hele uděláme to jednoduše, menší část armády napadne jeho flotilu, bude pomalu ustupovat do oka Terroru a ty, co s námi nejdou tak donutí zapojit se do boje ohrožením jejich území. Větší část folitily poletí na panem-" Reziel: "A tam ho chytnete pod krkem, nebo si ho necháte přivést zajatého abyste-" Abadon: "ANI HOVNO! VIDĚLS TO VIDEO? Každý dostane rozkaz ho zastřelit, nebo zrotomečovat už od pohledu. Žádná komunikace, žádný velký gesta, prostě chcípne! Zadostiučiněním mi bude pochcání jeho mrtvoly!" Reziel: "A ehm pak?" Abadon: "Vyrazíme na Armagedon, tam zase nechám kousek flotily, aby si mysleli ti dementi imperiální, že to bude jako vždycky. Namísto získání toho posranýho světa se zbytkem zaútočím po jednom warpovém skoku na Terru. Buď dodělám bezpečně tuhého falešného císaře, nebo jim rozbiju Astronomicon a i kdybych to nestihl, vyklidí pozice z Armagedonu, aby Terru bránily a vyhraji si to v další krusádě. Ale Athanius a nikdo z jeho krve se toho nedožije!" Reziel: "A proč jsme to neudělali rovnou?" Abadon: "Jsem ti říkal, že chci jezdit někam na dovolený, kurva! Ale teď, ted na to seru, takové ponížení už nechci zažít. NIKDY! Žádný lojalista mě už takhle nezesměšní, protože žádný už prostě nebudou!" V přítomnosti na KOMOmístě Husí kůže, zimničný stav a neskutečný strach. Tak by se dal popsat tento okamžik, kdy Taldeer v pokoji své temné sestry sedí u stolku pozorujíce akvárko a třesouce se jako sulc. Chvilku to trvá, než se daří sebrat sebekázeň k tomu, aby tělo začalo vykazovat alespoň stopové prvky klidu a mysl se jakž takž uklidnila. Rázem jsou totiž jasné některé staronové skutečnosti: 1)Athanius je vůl, co rozpoutal nějakým záhadným způsobem další černou Kruciátu. Vzhledem k videu a Abadonovi... možná mu ojel palmu a natočil s tím, že to dal na youtube? 2) Bude BLACK KRUSADE, která jako vždy bude rozhodovat o bytí a nebytí většiny ras v tomto universu. 3) Sadie se prostě nedá vysvětlit, že pro věštce je důležité, aby když poprosil o instantní rozpustné kafe, dostal instantní rozpustné kafe a ne zasranýho turka s LOGREM. LOGREM! 4) Chaos a magie krve má spoustu způsobů, jak odhalit ty, kteří jsou nějak spříznění. A žádný craftwold nebo svět exoditů by se nepostavil za pouhého jedince, který v gobelínu budoucnosti netahá nějakou vitálně důležitou nitku pro celou rasu. Zkrátka a dobře z matky samoživitelky by se stala zase single dáma! Ne, že by to bylo úplně špatně, zvláště máte-li dceru ve věku značky "na zabití", ale za nějaký čas si zvyknete i na horší domácí mazlíčky! Inu být věštcem má své výhody i nevýhody. Takže je rázem ze skříně vytaženo vše z osobního vlastnictví, tedy nějaké to psycho-husto kopí, oděv s runami a anatomickým armorem z Wraithbone a další serepetičky, co dělají z věštců velitelskou figurku a bitevní honoraci. Jo a před odchodem je ještě zanechán psychický vzkaz: "Sadie, omlouvám se, ale musím už jít. Biel-Tan a rasa v ohrožení a takové ty další kydy, které nechápeš a ignoruješ. Díky za návštěvu a neber si to, jak tě převezli tak osobně. Na to jak fetuješ jsi stále v mnoha oblastech docela chytrá! P.S. jestli tu příště nebude "Tři v jednom" tak si piš, že náš čarovný duel nejenže vyhraju, ale vymažu tě z reality líp, než to udělal ten mrtvý lidský psyker svému synovi. MVR - a ne ty prasačko, to není Mating with Raptor s gramatickou chybou, ale "Mám tě velice ráda!". Blbko!" Během pár okamžiků se tak vlastní maličkost dostane do chodby a neomylně míří k webway, před kterou jsou dva strážci. Tedy vlastně už jeden, protože tomu prvnímu stačilo mávnout rukou před nosem se slovy "Tady nikdo není" a v panice utekl s tím, že mu všichni zmizeli. Ten druhý je, zdá se o dost drsnější. Ostatně míří naší věštkyni tak nějak mečem na krk. Baddiel: "Dobrý pokus čarodějko, ale na Baddiela to bude chtít víc." Taldeer: "To vidím, že nemám šanci. Možná bych si mohla klenout, prosit o milost a jé, mi spadlo ramínko, hehe-" Stačila vteřina nepozornosti, jeden pohled na prchající látku a silný kopanec směrem do jeho rozkroku, aby se situace zvrátila. Baddiel: "To bylo zlý!" Taldeer: "A bude to horší - tahle bolest se ti bude od zítřka vracet co pět minut, pokud neuděláš, co ti řeknu." Baddiel: "Blufuješ!" Taldeer: "Je-li to váš slang pro vyřknutí kletby tak ano!" Baddiel: "Hele, neměla bys být ta hodnější?" Taldeer: "Jsme národ rozdělený na kurvy a děvky, není to fuk?" Baddiel: "Co, co mám udělat?" Taldeer: "Jestli uvidíš dneska dva monkeigh a eldarku, naveď pomoz jim bezpečně do webway." Pár kroků směrem k bráně sítě. "Moc díky a měj se, jsi úplné zlatíčko!" A jeden krok rázem stačí, aby se realita tohoto místa změnila v jiné. Taky stačí k tomu, aby se dalo do pohybu spousty věcí. Nemá-li černá kruciáta uspět, bude třeba armády a k té, k té bude třeba politika! Osud ještě nikdy nevisel tak na vlásku. Snad proto, že zatím nikdo ještě nehodil tak malý kamínek tak dobře, aby způsobil v budoucnosti takovou lavinu. Nu, ať se stane cokoliv, nudit se určitě nebudeme. Takže sláva Athaniovi a dvěma entitám, co mají na svém kontě první regulérní celogalaktickou válku se vším všudy! |
| |
| GRUMPY!!!! Grumpy u BT! "Maršál Bez Kompromisus z hvězdné lodi Aniomylem, k tvým službám nejvyšší maršále." Zkus se nesmát. No dobře, ono se to lehce řekne! Jenže ten týpek vypadá... hele, mám takový neodbytný pocit, že dát jeho fotografii někde na net, určitě se z toho velmi brzy stane nějaké velmi populární meme. Protože ten jeho výraz je tak... nesměj se, Athanie! Řešíš tady válku a takové ty vážně věci! Připomeň si dnešní kakao a do smíchu ti nebude - a to ani nemluvím o valčíku s Vladimírem, který byl fakt... ano, někdy se ozve hlas vašeho svědomí a zkazí vám den... přičemž vlastně zachrání situaci. "Maršále Kompromise!" Oslovím jej vážně. "Jak sis jistě všiml, jsme ve válce! Ve válce s nepřítelem. Ve válce, v níž si nemůžeme brát kompromisy! A proto, můj bratře a ctěný hrdino, šampione našeho Císaře a nositeli svatých zbraní, si volím tebe, aby ses se mnou účastnil útoku na svět Panem! U Císaře! Neustoupíme, dokud neuvidíme Boa Mužnosti hořet - a bratr maršál Zakantos, s nímž budu mluvit za malou chvíli, nám s tím pomůže!" |
| |
| Jako ne? ~Zacus, Athaniel~ Jako jak, že se nevracíme? Vždyť to přeci slíbil! Plnit sliby je jeden z mnoha bodů na cestě k dokonalosti, nebo ne? Máme to v análech! ČÍMŽ SAMOZŘEJMĚ MYSLÍM ANÁLY KAPITULY A NE NAŠE PRDÝLKY. Posledním bodem je pak zůstat věrni Císaři, samozřejmě. Což někteří druzí z nás prostě nechápou. No - tak či onak - Zac lhal. Zase na druhou stranu to berme tak, že lhal nějaké pitomé xenosačce, takže se to vlastně dost možná ani nepočítá, žejo. Když je lidská rasa ta nadřazená všem a tak vůbec. Takže jenom pokrčím rameny, hledám, o co bych si otřel nožík od všech těch sraček a utrousím něco o tom, že je to škoda, protože to bylo náhodou docela fajn. Mohl bych se tím možná i živit. Když už mi nevyšel ten trik s ikonou s kápí a nevzali mě pod pseudonymem "nej postava" do "nej dobrodružství," které mělo být "prostě nej," ale ...asi beze mě. Možná, že je to lepší nápad na budoucí kariéru, než vyhrát Prostřeno. A to si myslím, že vařím docela slušně a tak. "No... můžeme jít vlevo do "Haly Krve" nebo vpravo ke "Krvavé hale." Ehm... tohle je trochu překladatelský oříšek, protože jedno je vzhledem ke kosmetickým rituálům koupelna a to druhé místnost pro vyslýchání zajatců." "Tak to doufám, že dojdeme do té koupelny, protože tu bych potřebovÁÁÁÁÁÁU!" |
| |
| Jako NE! ~Athaniel a Zlatopras ~ "No... můžeme jít vlevo do "Haly Krve" nebo vpravo ke "Krvavé hale." Ehm... tohle je trochu překladatelský oříšek, protože jedno je vzhledem ke kosmetickým rituálům koupelna a to druhé místnost pro vyslýchání zajatců. Hm - hala krve a krvavá hala. To je super. Fakt rozdíl. Nechápu, kdo tohle vymýšlí. Ten nedostatek kreativity, různorodosti a tak vůbec... hele, myslím, že dark eldaří by si docela pokecali s Ultramarínou. Protože ti jsou na tom s kreativním myšlením tak nějak podobně. "Tak to doufám, že dojdeme do té koupelny, protože tu bych potřebov-" Na druhou stranu - hej, možná, že bych v některých chvílích ocenil spíše nějakého blba od ultry, než toto. Proti krajnímu zlu je třeba užít krajních prostředků. Vítězství, nebo smrt. A doplňme ještě několik dalších random, ale hlubokých, hlášek, které kapituly používají, jako svá motta. Já se teď ke krajním prostředkům uchyluji. Chytám spojnici těch tří nití od prádla na jeho prdeli, silně zatáhnu a pustím. To bychom měli. Zatímco si TO ONO tiše brblá a popotahuje gaťky (priorita číslo dva poté, co odsud utečeme, bude sehnat mu něco na sebe, protože mě to fakt děsí a pohoršuje) otáčím se na sestru. "Tak použij nějaké ty svoje superschopnosti, abys zjistila, kudy máme jít. Však jsi xenowitch ne?" |
| |
| Blaníkova láska ~Intermezzo, tentokrát nePJské, byť na přání ~ Hangáry v dolních patrech obrovského křižníku Věčný Křižák ukrývají, krom mnoha emblémů maltézského kříže s lebkou uprostřed, také křižácké dreadnaughty, vozidla, tanky,... vše to, co každá správná kapitula prostě vlastní, aby mohla rozpoutat válečné peklo prakticky naprosto kdekoli se objeví a má pocit, že to tam smrdí cizáky nebo chaosem. Nebo heretiky z vlastních řad. Nebo nějakou jinou, dobrou záminkou, pro pravý a nefalšovaný, fanatický boj ve jménu mrtvého imperátora, přikurtovaného ke zlatému trůnu. Mezi všemi těmito, nabarvenými načerno, pak pomyslně kraluje bílý, čtyřnohý dreadnaught, na jehož náramenním plátu je, krom modliteb ve špatné latině, vyryto také "Bratr Blaník - Posmrtná služba Císaři." I přes to, že někteří mechanicové, ovlivněni svým "mecha kultem" a seriálem "robot suit gundam unicorn" byli proti tomu, aby měl nohy čtyři a chtěli klasicky dvě s tím, že čtyřnohý dreadnaught příliš připomíná chaosácký defiler a tím pádem je to skoro heretech, Athanius, jakožto maršál, jim tyhle srandy zatrhl již v počátku - proč? Protože díky názvu se na první díl robot suit gundam unicorn podíval taky - a pak, když zjistil, že v tom ŽÁDNÍ JEDNOROŽCI KURVA NEJSOU a název lhal, protože tam akorát bojujou obří roboti ve vesmíru, se rozhodl celou staženou sérii smazat. A to tak, že ji smazal ze všech kapitulních záznamů. Tak, jako to Císař kdysi udělal s devatenáctým a dvacátým primarchou! Vraťme se ale k Blaníkovi. Čtyři mocná kopyta stojí na keramitové podlaze, každé z nich se v blikajícím světle žárovky značky "imperiální shit z velkovýrobního světa" lesknou, jako čerstvě napadaný sníh. Stojí klidně, dřímá. Tak, jako dřímají všichni císařovi dreadnaughti, když zrovna nejsou povolání do služby. Však už na to má svůj věk, co si budeme povídat! Vedle něj je pak zaparkována černá motorka Guye de Loreina, Beatrix, zvaná též "Hromový oř." protože oři tak nějak... patří vedle sebe. A nikdy nespí úplně. A co ví jen málokdo - strojový duch Beatrix má se strojovým duchem Blaníka poměrně dobrý vztah. Po počátečních neshodách ohledně toho, zda je lepší mít kola, nebo nohy - a poté, co ji Blaník řekl, že epické a výpravné bretonské písně Beatrixina majitele, bratra Guye de Loreina, pomáhají usnout, když je nejhůře - což si přebrala, jako kompliment. "Beatrix - byl tady bratr Nirad." "Pozitivní. Bratr nirad tady byl před hodinou, třiceti pěti minutami... a sekundy netřeba říkat, protože stále ubíhají, tak je tento údaj relativní." "Říkal, že vyjedeme do boje." "Stahuji záznamy a seznamy, hrdino Blaníku." "..co?" "Pozitivní. Bojovat se bude. Sektor, ve vlastnictví Pretty Maríny." "To říkal. Jen moc nechápu - to na bratry něco útočí, že jim jdeme pomoct?" "Negativní, velemaršálův oři. Nejdeme jim pomoci." "A to...?" "Útočíme na ně my. Vlastně vy. Má jednotka se nezdá být vypsána na seznamu účastníků útoku." "To znamená že...?" "Že nevyjedeme vstříc nepřátelům našeho pána, bok po boku, jako hrdinové, ze starých bájí. Nezvíříme společně oblaka prachu cizího světa a neprorazíme přední linie, jako Gondorští, Blaníku." "Ale Beátko... to přece nejde. My spolu musíme... jsem stádové zvíře." "Pozitivní. Neměj strach, budeš ve stádě. Jedná se dle scanu a složek osobní stráže, kterou si tvůj pán vybral, o stádečko volů, ale dost možná by ti to mohlo stačit." "Ne, já pojedu s tebou. S tebou, nebo vůbec." "Nelze. Jsi velemaršálův kůň. Uděláš, co ti řekne." "Správně, Beatrix. Jsem jeho kůň. Copak ty nevíš, co to znamená?" "Oves. Výběh. Sedlo. Drezurní obdélník. Překážky. Výlety do přírody. Nutnost se občas brodit v bahně. Ten hezký, růžový kartáč, kterým tě tady techpriesti pucují. Věčné problémy s kopyty. Opečovávání stužek z tvých vyhraných výstav..." "Ty to nechápeš, Beatrix." "Negativní. Nevím, kam míříš hrdino Blaníku." "Lidé své koně milují a nechávají se jimi citově vydírat." "Ověřuji. Potvrzuji. Equichannel poskytuje informace, shodné s těmi tvými." "Takže když mu řeknu, že tě tam chci, tak Guy pojede také." "Potvrzuji. To by mohlo vyjít. Volám Nirada. Předávám vzkaz. Loading.... předání kompletní. Gratuluji, Blaníku. Gratuluji a děkuji." "Takže to vyšlo?" "Nedostupné informace. Záleží na velemaršálovi." "Takže to vyšlo. Má mě rád a je blbej." "Pozitivní, Blaníku. Pozitivní." |
| |
| Witch? Jak velký je hrdina Zac? Tak velký, že se nebojí přiznat sledování dost podivných teenagerovských animáků. Witch? Já? Pardon pane, ale nejsem kreslená, tedy přinejmenším ne takovým Jetixovým stylem! Možná mu ale na druhou stranu křivdím a chtěl říct, že jsem kouzelná, nebo okouzlující. Ach jo, jak by byl vesmír hezčím místem pro život, kdybych byla blond po mámě! "Tak samozřejmě, že mentální schopnosti eldar převyšují stonásobně Mon-Keigh." Jenže mě je to k prdu, protože stokrát nula je furt nula! A já v tomhle, alespoň zatím, na nule jsem. Totiž jedinou úspěšnou vizi, kterou obvykle dovedu bezpečně nejen mít, ale i vyplnit, je vědomí průseru po tom, co přijdu pozdě domů! No a na to nemusíte být moc dobrý věštec! "Ale já jsem Banshee a tak trochu Swoping Hawk v zácviku." Dodám s vědomím, že jedno je sexy Aspekt a to druhé... no ehm... alespoň Aspekt. Pořád je to lepší než prohlásit "Hej, jsem Autarch v prenatálním stádiu"! "Zkrátka nejsem psyker, hrdino Zacu." Pokrčím lhostejně rameny. Ono totiž to psykeření není žádná výhra, prášky na bolesti hlavy vám moc často nepomůžou, furt po vás někdo něco chce a ještě k tomu se po prozrazení tohoto povolání leckdo odtáhne s tázavým "takže patříš k těm magorům z volejte věštce?"! Tohle prostě není perspektivní! "Ty tanečníku, nejsi náhodou Libarian?" Zeptám se trochu zařízlého Poledancemastera. Tak mě napadá, tohle bych asi měla hlásit, ne? Jestli někdy hrozil nějaký extra činný chvat proti Bansheem, tak rozhodně teď hrozí! |
| |
| BITCH! Au. Prostě au. Na to, že jsem hajzlovi před chvilkou vlastně zachránil prdel, se mi moc neovděčuje! Zaříznout tanga? Hele, ještě jednou a odříznu si je úplně a budu tady běhat nahej, přísahám Císaři! "Ty tanečníku, nejsi náhodou Libarian?" "Ne. Vypadám snad, jako někdo, kdo pucuje knížky v knihovně?" Zabručím rozladěně, takovým tím stylem "zrovna jste mi zkazili den, protože mě řeže prdel, šmejdi!" "Hele, pokud spěcháme, tak to vememe prostě doleva. Stejně nikdo neví, kam jít, je to padesát na padesát." Čímž jsem dal docela jasně najevo, že mám blíže k taktikálovi, než librarianovi! |
| |
| Co na to Grumpy? Atányjuz Během tvé plamenné řeči se Grumpy, tedy Bez tvářil no... tak nějak všelijak. Nejdřív se mračil, pak se mračil a pak, když už to vypadalo nadějně, pokračoval zase v mračení. Je na pováženou, zda by třeba takový eldar se svou empatií dovedl zachytit jemné nuance jeho mračení a třeba z té podivné tváře vyzjistit něco více - anebo je jeho ksicht v takovém stavu prostě permanentně. Nic méně to vypadá, že vše pečlivě zvažuje, protože pár vteřin nedělá nic. "NO!" Odpoví klidným otráveným hlasem. Nic méně i on si vzpomene, že má nějakého nadřízeného, který by se třeba mohl zlobit a třeba mu strhnout prémie a kdo ví, možná si i rozpomenul, že jím ode dneška jsi ty! No nemyslím si, že je to dobrý nápad. Se Zakantosem nemůžu souhlasit. Než každý vyplníme do deadlinu jeho report, bude uzavřený mír!" |
| |
| NO? Že ne? Počkat - a kdože je tady velemaršál a určuje si, koho vezme bojovat s pretty marínou a kdo se zůstane nudit doma, jen aby pak mohl čelit nasranému Abaddonovi? Aha? JÁ? ŽEBY???! "No nemyslím si, že je to dobrý nápad. Se Zakantosem nemůžu souhlasit. Než každý vyplníme do deadlinu jeho report, bude uzavřený mír!" To... se musí nechat, že má pravdu. On se s tím někdy pěkně sere... jenže - Zak je megaloman a vynikající stratég, který dokáže z ničeho zmnožit zdroje, výborně operovat s tím, co má k dispozici, všechno cpát do zbraňových systémů a surové síly... a celkově vzato si myslím, že je kluk lepší na útok, než obranu. Navíc je to, dle toho, co jsem slyšel, docela epický looter, takže až jim to tam celé dobydeme (dobyjeme? dobijeme? Hele, jak se to píše?) a podpálíme, tak právě on bude nejlepší volbou! On a jeho dvojče bratr Fáťa. "Velmi si vážím vašeho názoru, Bez Kompromise, ale rozhodnutí již padlo. A vzhledem k tomu, že se jedná o rozhodnutí z nejvyšší pozice, kterou tady od jisté chvíle před... hm, docela chvílí, když se to tak veme... pořád ještě zastávám já, říkám, že buďto poletíte se Zakantosem a nebo leda tak doprdele. Rozumíme si? To je dobře." dodám rychle, než stihne říct další NO. "Takže, bratře maršále - ZA CÍSAŘE! Já mám ještě nějakou práci s organizováním tažení." |
| |
 | Pro schopné i vemena, spravedlivá odměna? Jsou věci, které prostě očekávat nemůžete, ať děláte co děláte! Zkrátka a dobře, jde o takové schválnosti osudu, jako když při plavání v bazénu umřete na dehydrataci, nebo uhoříte na hasičské zbrojnici. Prostě s tím nelze počítat, jako s výhrou v loterii, logaritmy a integrály v jedné rovnici! No a náhlé povýšení je jednou z těchto podezřele fatální okolností, alespoň pokud se jmenujete Alberic Upřímný. Totiž když jste v BT šatně elitních válečníků, která je dost nápadně podobná rozměry výbavy té hokejové, vedle takové kapacity, jako je Siegfried, máte prostě pocit, že hrajete jinou ligu. Nutno podotknout, že podobný pocit máte i po střetnutí s bratrem Lorenem, tam si taky přijdete, že on je úplně jiná liga. No a nebo okresní přebor! Alberic: "Hele, vám to převelení nepřijde divný?" Siegfried: "Nein" Loren: "Když o tom mluvíš, tak jo." Alberic: "Vážně? To bych od tebe fakt nečekal-" Loren: "Athanius ještě po mě nikdy nechtěl, abych zahodil savo. Musí se dít něco vážného." Siegfried: "To ta chrozná Krieg! Zfířátkům bude smutno." Loren: "Krieg? To jako budou k večeři zase vuřty? Jako ono se to od převelení Hádese moc jíst nedá, ale když to zaliješ správným deodorantem tak-" Alberic: "Nemyslí tu planetu, myslí válku, u císaře!" Loren: "Válka u císaře? Já se vždycky chtěl podívat na Terru!" Siegfried: "Já taky, moc pěkná Zoogarten tam, je takofá uber alles, to ja moc rád!" Alberic: "Bezva, jak mě mohlo napadnout, že z nacisty a debila vymámím nějakou odpověď..." Loren: "Jaký nacista?" Siegfried: "Jaký nazista?" Alberic: "To je - " Jedno je jisté, skoro dvou a půl metrový šampion císaře není někdo, komu se říká pravda do obličeje snadno. " - zapomeňte prostě na to. Jako bych o Siegfriedovi nic neříkal!" Siegfried: "Bruderlain, já kein Nazi! Já jen mlufit jako z Krieg, já aus zektor Germania. My ale kein Judenmorden! My morden jen takofá tfor, co mít jiná ucho než lidská, jiná zvyk než impérium a jiná pokožka, či předkožka než normall!" Alberic: "To s tou předkožkou je ale Juden to... mordování!" Sigfried: "Co ty říct? Fážit slova, sic tě vykuchat na místě!" Alberic: "Já jen - něco jako ein Volk, ein Reich, ein Keiser ať žije NSDAP a takový věci." Siegfried: "Heil Keiser, Heil Athanius!" Alberic: "Jo no, ehm je to fakt hnus." Loren: "Tak mě napadá, bratře, nepochybuješ náhodou o sobě?" Alberic: "Neříkej, že tě to napadlo jen proto, že jsem to tu dvakrát řekl!" Loren: "Jo no, prej jsem docela všímavej! Asi je to tím dlouhým vedením, co prý mám, to mi dost pomáhá. Delší vedení může vést víc delších věcí to... myslím!" Alberic: "Nemyslím, že myslíš, Lorene." Loren: "Já se v tom trochu ztrácím." Alberic: "Každopádně ty jsi Athaniovi zachránil život a tady Frieda je obávaný válečník a hubitel netvorů, proč tu jsem sakra já? Jsem ani nic neprovedl!" Loren: "Třeba se mu líbíš!" Siegfried: "Na ja! Athanius podporofat mládí!" Alberic: "Tak to vám pěkně děkuju. Právě toho se bojím!" |
| |
| Ty se v tom zlepšuješ, maršále Jak by řekl Ash - volemaršál Bratr "Bez" se skutečně chystal něco namítnout a skutečně si ho zarazil už v samém zárodku. Když se pak chudák nadechoval k druhému pokusu na konci tvých slov, tak ho pro změnu kvapně Anonymous odpojil, čímž zůstal nejen bez příslovečného kompromisu, ale hlavně bez možnosti cokoliv říct. "Tak chystám spojení se Zac Antosem... zatím tu eviduji nepřečtený mail od... Nirada? Techpriest Nirad nám přeposílá request od prastarého Blaníka..." Některým koninám nemůže věřit ani on. "Není to náhodou kůň? A ten kůň požaduje přiřazení motorky Beatrix k útoku?" Čte to pro jistotu ještě dvakrát a pak po třetí si pustí zvukový záznam potvrzující to, co říká. Tvůj kůň požaduje. "A to jsem si myslel, že je v Alfě možné fakt všechno." Zavrtí hlavou vyčkávaje na tvou odpověď, aby ti posléze mohl sdělit, že tvůj maršálovitý bratr Zac Antos je na příjmu. Stejně, jako tě může utvrdit o tom, že se tvá osobní stráž již chystá v šatně, což znamená, že nebohého Lorena patrně vyzvedl bratr Siegfried a dovlekl do cílové destinace dříve, než se mohl stihnout ztratit. |
| |
| Pretty marína a její undergroundový proud ~Intermezo - protože jich samozřejmě máme málo a tak vůbec!~ Boa mužnosti - úplně nejspodnější ze spodních pater sklepení - sklad bojového červeného spodního prádla. Místo, kam nikdo nechodí. Proč? Ono to má důvod! Ten první je, že bojové červené prádlo už prostě a jednoduše nikdo z Pretty Maríny nenosí - byť jsou ty boxerky docela pěkné. Jedná se o starý pozůstatek zvyku first foundingové kapituly, nosit v době, kdy víte, že brzy půjdete do boje, karmínově rudý plášť. Před pár tisíci léty ale pláště údajně vyšly na několik sezón z módy - a tak tehdejší vedoucí rada PM tak nějak rozhodla, že je nahradí alespoň spoďárama - protože některé zvyky by se měly dodržovat. Nyní jsou ale bojové karmínospoďáry nepoužívané. Čistě proto, že Pretty Marína už se dost generací žádných bojů neúčastní. Výjimku, co se tak říká, udělala jen jednou, na příkaz Inkvizice, kdy poslala několik rot na jakýsi svět na periferii, kde se údajně měl narodit mesiáš Chaosu. Mělo se jednat o malou renesanci kapituly a její velký comeback... ale skončilo to jako velké fiasko, protože ti, kteří přežili, údajně konvertovali k Chaosu - alespoň tak se to šeptá. Oficiální verze samozřejmě hlásá, že všichni hrdinně zahynuli ve službě Impériu... a ono by se tomu i věřilo, kdyby občas bývalý bratr Zrůžekvět neposlal ostentativně Augrimovi Gorfistovi pohled z nějaké turistické destinace v Oku Teroru a nenapsal na něj vždycky "a tam nás vzal taťka, heč, kreténi! Smrt falešnému Císaři! Chaos pro všechny!" No - a když vám jich za rok přijde třeba dvacet, utajujete to těžko. Zkrátka a dobře - PM nebojují, do válek se nezapojují, spoďáry nenosí a sklad je nevyužívaný. Nebo by alespoň měl být! TECHNICKY! Protože, jak jistě tušíte... nic není takové, jak se na první pohled zdá. Daleko od dohledu všech, od dosahu očí a uší chaptermastera, se schází skupinka mladých a krásných mužů - kteří věří, že jejich velitel už... no, přesluhuje. Tajná sekta prettymariňáků, kteří věří v lepší zítřky pod vedením... někoho lepšího. To, že ten "někdo lepší" je údajně Athanius, který už jednoho chaptermastera vlastně dělá - není to vedlejší? Pro spolek "Athaniova Bratrstva" určitě. Zrovna teď se několik astartů této kapituly shromažďuje okolo velké, zarámované módní fotografie bratra Zlatokrase. S pietní obřadností zapalují růžové svíčky. Za touto fotografií, opřen o bednu se spoďárami, která slouží namísto řečnického pultu, stojí bratr Vespasiánus. Tohle jméno je taktéž v Pretty maríně pozůstatkem starých dob. Těsně před tím, než došlo k násilnému odtržení této kapituly od Císařových dětí totiž primarcha vlastnoručně sťal hlavu svému věrnému komandérovi... protože prý nemohl zherezit. Vespasiánus se tímto stal jakýmsi symbolem věrnosti a mučedníkem... a čas od času se po něm nějaký rekrut pojmenuje. Protože je to za A hrozně cool jméno a za B se občas stane, že některý z bratrů vstupuje do kapituly se jménem tak nešťastným, které prostě z estetických důvodů nemůže používat. Proto se všichni ti Pepíci, Evženové, Robertové a jiné podobné pomsty rodičů, přejmenovávají. Na Vespasiány, většinou. "Bratři. S velikým smutkem v naších srdcích, oplakáváme jednoho z nás. Mladého muže se srdcem tak vznešeným a zadkem tak pevným, o jakém by se některým jiným z nás mohlo jen zdát. Muže, který exceloval ve výrazovém tanci, stejně, jako znalosti taktik do Prostřeno. S věrným bratrem, který se jíž nedožije splnění našeho vel- bratře Tojekusi, můžeš přestat brečet tak nahlas? Vedu tady řeč." "Ale bratře Vespasiáne - on... ON.... nemůžu tomu uvěřit! Nemohl přece..." "Vespasiáne a neskloňuje se to náhodou "Tojeke?" Ptá se jeden z bratrů, načež nějaký další rychle dodá "-KEL!" "Můžete si přestat dělat srandu z mého jména?" "Můžete na chvíli držet huby, bratři? Snažím se tady mít řeč!" "Ale oni se mi posmívají!" "Ale já to chci doříct!" "Ale já nejsem žádný kekel!" "ZLATOKRAS UMŘEL!" Zařve Vespasián a udeří zaťatou pěstí do bedny, aby si zjednal klid. "Au.." dodává pak a ruku si chvíli mne, než pokračuje. "Loučíme se s věrným bratrem, který se již nedožije splnění našeho velkého úkolu! Nebýt toho, že naše kapitula je nebojová, jistě bychom přísahali pomstu temným eldarům, kteří jej a několik dalších, kteří nás ale nezajímají, protože nepatří do Athaniova Bratrstva, unesli a... asi zprznili na mnoho různých způsobů. Nyní bratři, vzdejme Zlatokrasovi, naší někdejší můze a nejkrásnějšímu z bratrů, čest minutou ticha." ...a během této minuty se začnou před fotkou kupit drobné dárky na rozloučenou. Klíček od plyšových pout, hrneček s podobiznou Athania, plyšový poník, sada kapesního šitíčka, růžové ponožky, zcela nečekaně také několikery rudé trencle, klíčenka ve tvaru zlatého prasátka (protože někomu asi zpřežka "Zlatopras" přišla vtipná a originální) bonboniéra, sponky do vlasů, šperky, podkolenky,.... samé takové ty věci, které může mariňák posmrtně potřebovat. Vše je pak vyplněno tichým fňukáním, popotahováním z nosu... a občasným zvukem vysmrkání se... do rudých trenclí. Kterých je tady vlastně všude dost. "A nyní, bratři, když jsme vzdali čest Zlatokrasově svaté památce a ujistili jsme se, že na něj nikdy nezapomeneme a budeme v naší práci pokračovat i jeho jménem - je třeba načít i nějaké ty jiné, důležité věci." V reakci na tuto větu se ozývá devastátor Růžemet. "Třeba růžový poplach, který vyhlásila mumie!" Vespasián: "Ano, přesně ten. Jedná se o problém nejvyšší důležitosti... protože se zdá, že budeme přinuceni bojovat." Tojekus: "Jako někdy bojuje Athanius?" Vespasián: "Ano, přesně, jako Athanius." Z malého shluku mariňáků se ozve občasné zasněné "jéééé." Růžemet: "Jenže my nevíme, jak se to dělá." Tohle probírá knihovníka Anastáze, který doposud zkoumal obsah bedny s nápisem "velikost XS" Anastáz: "Bratři, jsem si jist, že si o tom dozajista můžeme něco přečíst." Tojekus: "A proti komu vlastně bojujeme?" Vespasián: "Proti Templářům, alespoň to říkají." Hlavy, odbarvené, nabarvené, načesané i jiné, se shluknou a začnou jeden přes druhého řešit "co by asi na našem místě dělal náš hrdina." Smutné na tom je, že jej nenazývají pravým titulem "ŠAMPION CÍSAŘE" ale zaměnili to za "Šampon Císaře" - a myslí si, že to tak je správně. Tojekus: "Tak požádáme Athania o radu a pomoc! odhalíme se mu!" Vespasián: "Ono to má totiž takový háček Tojeke...kusi." Růžemet se jen uchechtne na vedle stojícího Fialína, své dvojče. To pokrčí rameny a zašeptá "Tojekekus!" Tojekus se na oba zamračí a vyplázne jazyk, čímž to považuje za ukončené. Pak se otočí na Vespasiána. "Jaký?" Vespasián: "Athanius nám tu válku vyhlásil." Růžemet: "Bratři - na to je jediná odpověď. Oblečeme si rudé boxerky." Fialín: "To asi budem muset i tak ne? Kapitula je ve válce." Tojekus: "Na čí straně vlastně bojujeme?" Vespasiánus: "To se, bratři, rozhodneme, až zjistíme, jak se to bojování dělá." |
| |
| Koupelna Deldar Hrdina Zac, chrochrokvíchro (ano správně, Zlatopras) Do pekel každá cesta stejná - tahle věta z kategorie "to je kurva hluboké" sem rozhodně patří. Ono když máte šanci na úspěch 50% a místo cesty pravé, vytoužené, volíte levotu... nemůžete se zkrátka divit. Tím nechci říct, že směr vpravo bude vždy správný, to ne, ono se to bude měnit ale, hele, musím to nějak ze začátku okecat, dopřát takový ten úvod, ať to nějak vypadá, ne? Chtě nechtě máte možnost vidět hygienické zařízení Deldar, nebo dost možná jen drobnou umývárnu pro potěchu zdejší Archonky, která stále někde tam v tom sále ujišťuje svého poradce, že je to prostě boží představení! Celá místnost by se nejlépe, při vší skromnosti, dala připodobnit aquacentru. On vůbec už ten krvotrysk hned za dveřma ukazuje, že tohle je takový ten typ míst, které důvěrně Alenky zvou jako "Wonderland", jakmile okusí tajemství nory pravého nefalšovaného bílého králíka. Slaneshoidní? Inu jsme u Deldar! Krvotrysk, v podobě nikoliv čůrajícího, ale ležícího chlapečka s kopím v těle, vás totiž uvádí do milého brouzdaliště patrně určeného menším návštěvám. Kousek od vás pak bublá vířivka a bazén vybavený nejen protiproudem, ale dokonce i menším podivným kusem techu, který je někde mezi klouzačkou a tobogánem. Vlastně je to takový splněný sen většiny z nás, protože od spodu do vrchu vede portál skrze Webway, takže se nemusíte škrábat nahoru. Nikdy. Nutno podotknout, že celkové potřebné množství obětí na tento objem tekutiny, je uveden s jakousi zvrhlou radostí na neonové tabuli. Dokonce tam někde je i seznam otroků spolu s výsledky krevních zkoušek, jež umožňují i volbu krevní skupiny dle chuti, jako je třeba cenná nula, nebo festovní Rockenroll. "Poddejte se nevyhnutelnému v lázni, než skončí vaše dny ve chřátnu lačnícího." Jak se záhy ukazuje, nejste tu úplně sami. Přibíhá k vám jakási ženština, dle kůže z řad mandrake, za vydatného chřestění řetězů na nichž jsou otroci různých ras i politických vyznání. Zlomení, zubožení do takové míry, že tu umyjí každému na přání cokoliv od nohou přes prdel až k hlavě s vědomím, že je to lepší než vrátit se do jejich dřívějších životů. Prokletí, nemilovaní a zapomenutí vyvrhelové z učitelských řad to mají prostě těžké! Paní koupele:"Vy, nejste vy náhodou neteř-" Athaniel:"To bude omyl." Paní Koupele:"Ale lázeň je to výborná, má úžasný vliv na pleť, což je pro mladou pří-" Athaniel:"Faktsepletete!" Je vyhrknuto spěšně a tichým šeptem dodáno našim hrdinům něco jako "zabte tu mrchu". |
| |
| Volemaršál v akci! "A ten kůň požaduje přiřazení motorky Beatrix k útoku?" "Takže Blaník si vybírá také čestnou stráž?" Zeptám se s nehraným zájmem. Jsou věci, které mne nepřestanou udivovat! Na druhou stranu si říkám, že na to asi jako maršálův kůň má dost možná právo. Už proto, že nikdo neví, na co má maršálův kůň právo a na co ne, protože maršálové přede mnou měli tak maximálně landraidery... a ty toho moc nevyžadují, takže měly právo tak možná na vlastního mechanika a motorový olej. A občasný úklid, aby to v nich nevypadalo jako v tankové divizi kapitánky Blanky. "Jo, hm - tak mu vzkažte, že jo. Že Beatrix bude. Kdo tu motorku..." místo čekání na odpověď kouknu na monitory, kde už vyjíždí Beatrixina složka. "Jo, De Lorein. Hm, tak dobře - dej vědět Loreinovi, aby vzal svůj gang motorkářů - a pojede s ním na Panem." And it's gonna be loooong ride! "A aby se dostavil k mým terminátorům, možná s ním taky budu muset hodit řeč, když s nimi chce kooperovat Blaník." Pak se připojí Zak. Není Zak jako Zac - takže, prosím, neplést. "Maršále Zaku! Chtěl bych vám říct, že jedete na Panem a připojíte se k epickému útoku přímo do srdce Pretty Maríny!" |
| |
| Napiš ten post, nebo se neznám! Maršálus Nejvyýšuš Zakantos toho řekl jen málo - do 2.2. je deadline, napište report včetně rozpisů jednotek, která kde je a jestli to nestihnete, nebo to nebude přesné, tak je můžete i ztratit. Zkrátka, že to po tomto datu vyhodnotí, načež dodal, že je to pro něj velká čest a že se na to jen tak nevykašle a pokud jo, nebude se váhat přiznat. Je to charakter, tenhle ten tvůj extra útočný maršál. Tohle spolu s informací, že motorkářský gang "Questing Knights of Bretonnia" pod velením Guye de Loreina bude přítomen na Panemu, byla poslední zásadní věc týkající se stále rychleji se blížící války. Možná si tomu nakonec věnoval pozornost jen proto, že Anonymous řval do interkomu něco jako "Ne, nemůžete si jako fanatičtí zabijáci psykerů a mutantů s sebou vzít nějakou jezerní pannu, to prostě nejde!" zatímco mu Guy dával lekce z dějepisu jeho rodného světa. Zbytek dne tohoto a dalšího byl pak vyplněn rutinními činnostmi, plánováním a můžeš přísahat, že si alespoň milionkrát hlásil do voxu a tlumočil Astropatům prostou zprávu typu "Vy a vy se přesunete tam a tam" spolu s následnou "vy dementi, když říkám tam, myslím tím tam a ne tamhle". Vládnutí je zkrátka náročné! Po čase stráveném ve warpu pak přichází vysvobození, kdy se tvá vlastní útočná švadrona vynoří poblíž Panemu v sektoru Dietus-1. Jsi na velitelském můstku, kde kromě tvého osobního praporu, se kterým se bude nějaký chudák vláčet, jsou i různé tapisérie a pak pracovníci, kteří visí pro změnu na tobě. Pohledem samozřejmě. Nutno podotknout, že místo můstku bychom za normálních okolností použili honosný název "Strategicon", ale kvůli Zakově přítomnosti by to někdo mohl pojmout jako klasický con stratégů a ne bojovou poradu. Zak Antos: "Blitzkrieg. Přijdeme, pobijeme, posbíráme suroviny, imprůvnem se a pomažeme dál. Hezky jako nůž máslem a co bude mít větší koule než my, to prostě obejdeme!" Bez Kompromisus: "NO!" Zak má rázem co dělat, aby se nesmál. "No to je naprosto stupidní plán. Pomalé důsledné dobývání, pálení a likvidace jakýchkoliv kacířských stop s využitím lehké početní převahy k dokonalému obklíčení. Absolutní anihilace, nic polovičatého." Zak Antos: "Ale opotřebovací boje budou-" Oba tví poradci nad holografickou mapou zmlknou a ihned ti vzdají jako pravému vůdci čest takovou tou mariňáckou obdobou salutování. Po pravdě nyní ani nevím, co dělají, ale v oficiální literatuře je to znamení orla a vzhledem k tomu, že doba pokročila a ty jsi pokrokový maršál, tak asi dělají znamení poníka nebo přímo Blaníka. Kdo ví. Kromě mapy samotné dostáváš datatablet informující tě nejen o novinkách v cinestaru, ale hlavně o základních faktech o světě, který je rozdělen na dvanáct krajů dle oblastí, kterým se věnuje. První kraj - Luxus - zde se vyrábí cetky, tretky, líčidla, flitry a zkrátka vše luxusní, co dělá z PM takovou elitu. Druhý kraj - vzhledem k poloze v horách je to silně opevněný region s obtížným terénem. Obránci zde mají díky lesům soch, jež se učí zdejší kadeti tesat k poctě... čeho se namane, velmi kvalitní krytí. Také se zde cvičí PDF a rekruti se tu zdokonalují v pokročilých taktikách chůze po molu a tancování. Vyrábí se zde zbraně v podobě osvěžovačů vzduchu, vonných granátů a podobně. Třetí kraj - přetechnizovaná urbanistická oblast, která je zasvěcená zdejším bratrům mechanikům. Zde najdeš dílny a fabriky na speciální tanky Pentlátor "Konfetátor" - patrně obdoba klasického Predátoru-Anihilátoru s tím rozdílem, že to prostě zdobí. Všechno, vždy a všude. Čtvrtý kraj - je doslova líhní nových mariňáků. Tím se nemyslí jen Astartes třídy "Finic", kteří mají v malíku extrémní tradiční bojové formy Panemu "cákání", ale i klasickou námořní pěchotu. Jo a taky kromě holek loví i ryby! Pátý kraj - zde jsou soustředěny energetické zásoby kapituly a velké vleklé rafinérie. Vonný olej, aniperspiranty a vše, co pomáhá tento svět udržet v chodu najdeš právě zde. Taky je tu dost elektráren, ale vzhledem k tomu, že Černí Templáři věří leckdy i v černý odběr, tak nikomu nejspíše nepřijdou na první pohled zajímavé. Šestý kraj - zde se soustředí především dopravní infrastruktura. Letecké síly PM zde mají silné zázemí, stejně jako ověřené kolové transportéry s rychlostí standardní šamblony ČD (Čekání dlouhé) a AUTOmatické Bojové Universální Spoje (ve zkratce autobus). Sedmý kraj - jde o velmi komplikovaný terén vzhledem k masivní rozloze zdejších lesů. Jsou zde soustředěny také výrobny nábytku a hlavně jedna z nejcennějších strategických rezerv PM - papírny. Všichni totiž počítají s tím, že se toaleták stane nejcennější surovinou neboť PMka se z vás jistojistě při střetu - dle Anonyma - poserou. Osmý kraj - Zde jsou velkovýrobny klasických textýlií, krajkovny, produkční kapacity pro saténové prádlo i masivní planetární šunt. Nutno podotknout, že dle oficiálních zpráv jsou zde i extrapokročilé haly pro tvorbu energo-boa zbraní a psycho-hřebenů. Devátý kraj - Jedná se o potravinové silo planety. Zdejší pole a hydroponické velkovýrobny potravin, zejména imperiálního UHO (universálních hnědých omáček), mohou být v případě delších bojů klíčovým územím. Desátý kraj - zde je soustředěná živočišná výroba a veškerá chovatelská pýcha tvých nepřátel. Ty nejlepší a nejexkluzivnější zvířátka jsou právě zde a čekají, až si někdo vezme je a nebo jejich životy. Jedenáctý kraj - zde je velmi koncentrovaná specializovaná rostlinná produkce PM. Narozdíl od desítky slouží k zajištění munice a "bojového" provozu nepřátel. Růže, lekníny, fialky, orchidee... vše, čím se tví soci ohání a zdobí obvykle pochází i odtud. Dvanáctý kraj - průmyslová oblast těžby, zejména uhlí a pod tlakem produkce i diamantů či takových věcí, jako je Swarovski. Nemá přílišnou strategickou důležitost, ale je to další kus země, co patří PM, která je stejně dobrá pro jejich masakraci jako každá jiná. Třináctý kraj? - neověřené zmínky naleznuté na internetu o vývojářském distriktu hledajícím pro PM nové taktiky do "když hvězdy tančí" a jiných televizních pořadů. Existence neověřena. Nu Athanie, máš možnost nejen určit Strategii, jako byl zmíněný Blitzkrieg či Totální války, ale i taktiku tím způsobem, že sám vybereš, které tři sektory napadnete jako první. Inu není tu dost vůdců na frontální útok napříč celou planetou, ale ty si poradíš, jsi přeci hrdina na spravedlivé pouti za pomstou a napravením křivdivé urážky, jež si sám vyprovokoval! Samozřejmě na to nejsi sám, ale jako nejvyšší maršál máš k ruce nejen dva poradce u holomapy, ale i Anonyma a brzy, brzy dorazí i tvá osobní stráž! Sláva Maršálovi a ať se válka daří! |
| |
| JÉÉÉ TAKŽE KOUPELNA! Takže přece jen koupelna! JÉÉÉ! Akorát... se tady asi moc neumyju, když je tady všude krev a tak. Ach jo. Není nad domov, Impérium a Boa Mužnosti. Tam alespoň teče teplá, čistá voda a tak vůbec. Smýt krev krví... to je skoro jako odstranit psí hovínko z boty tak, že se na ni vykadíte. Prostě to je kontraproduktivní. Já bych se i pocachtal, když už jsem stejně celý zasraný, ale něco mi matně říká, že odsud utíkáme... takže ne. Kdyby tam byla voda, tak bych si pár minut našel. Tohle ale nemá smysl. "Poddejte se nevyhnutelnému v lázni, než skončí vaše dny ve chřátnu lačnícího." "Éee?" Pak tam řeší nějakou neteř, nebo co - to moc nechápu. Prve mi to přišlo, jako součást té její básně, ale když začala Athaniel odpovídat, tak mi došlo že to asi bude hovor. "Zabte tu mrchu". "JÉÉÉ TAK JO!" Pozvednu nůž a už si připravím vhodnou xenomindgames hlášku! |
| |
| Tyvole - to snad ne. "JÉÉÉ TAK JO!" To snad ne. Čapnu Zlatokrasovu ruku a zkroutím mu ji za zády tak, aby pustil nůž a klekl si na zem. Fňuká cosi o tom, že to nebylo fér, že jsem zrádce a heretik a tak vůbec - ale popravdě... za prvé to byl instinkt a zadruhé tady pořád ještě velím já. Žejo? "Athaniel," zahřmím a otočím k ní hlavu. "Řekni mi, o čem to mluví, nebo..." Nebo mu ublížím? To jsem fakt chtěl říct? Dyť ona je eldar, bylo by jí to fuk! "Nebo tě tu utopím!" Pustím Zlatokrasovu hnátu a poplácám ho po hlavičce s nějakou zamumlanou omluvou typu "já nechtěl, ale ty seš tak hrozně blbej." |
| |
| DO HAJZLU Mandrake: "Upřímně, spíš byste měli opičáci vysvětlovat co tu s-" Athaniel: "ZAVŘI HUBU!" Standardní racionální akce tipu "PANIKA!". Pár drobných skleněných cetek se rázem stalo minulostí a spolu s tím ona nepříjemná paní koupele konečně ztichla. I kdyby nepomohl jekot banshee v zácviku, tak ta pěst do brady určitě ano! I když to znamená, že si teď mnu ruku, která jako dost bolí! Vůbec to násilí je docela fuj takhle bez rukavic a opory pro křehká těla eldar! Athaniel: "Jauvajs, za to můžeš ty, hrdino Zacu, abys jako věděl!" Dodám ostrým tónem s nevrlým výrazem, který se pak změní v o dost měkčí kombinovaný pohledem č. 63 "Psí oči" doplněný lehkým pohybem rtům a sotva slyšitelným "nepofoukáš mi to, prosím"? "Protože-" Protože kdyby ji zabil blbý Tyčotancus, nebo jak se vlastně jmenuje, tak by byl klid. Spolu s tím, kdyby ignoroval její kydy a ty další lživé věci, jež se tu právě o mě prohlásili. Fakt je hnus, když o vás někdo lže před nově získanými přáteli a ještě k tomu má pravdu! To nechtějte zažít! "protože ji přece docvaklo, že se tu nehýbete bez pomoci a tak chtěla snížit moji důvěryhodnost a vrazit mezi nás klín." Dodám první věc, co mě napadla. Snad to dává alespoň trochu smysl a kdyby ne, mám ještě jedno eso v rukávu. "Asi ji došlo, že jako uprchlý eldar jsem jediná, kdo ti tu může překládat bez toho, aby tě zavedl do pasti!" Nyní vrhám pomyslný pokebal grimdarkového života se slovy "Xenosácká logiko, volím si tebe!". |
| |
| Hokejová šatna! Alberic Upřímný a jeho upřímně milovaní kolegové Siegfried: "Nein, nemůžeš mít schwer bolter k terminátchorská zbroj. To nejít!" Loren: "Proč ne?" Alberic: "Vzhledem k tomu, že je devastátor, i když žádný nevedeme - není to trochu zbytečný problém?" Siegfried: "Ale on se k Termití zbroj nevejít!" Loren: "Ták, teď je to strom bolter a ten mají normálně." Alberic: "Budu upřímný, můj bratře, jsi dost blbý když věříš, že samolepka stromu na zásobníku změní tip zbraně. A jen tak mimochodem, je to Storm a ne strom. Nejsme zahradnicí, i když bych se už nedivil ničemu." Loren: "Vydrž" Chvilka šátrání. "Teď je to Storm bolter!" Alberic: "To se mi snad zdá!" Možná nemůžete zlomit marinákovo odhodlání, ale zlomit ho v pase smíchy je docela snadné! Siegfried: "Nein, Loren. Samolepka holky ze scholy Progenia pro nadané studenten inkvizitora Xaviera s tím taky nic nezmění." Alberic: "Ale teď mu to jeho "Storm" rozhodně neodpářeš a black taky je!" Siegried: "Alberic, ještě ho podporuj, vždyť vidět jaký je." Alberic: "Tebe tankuje, Loren a teď si vem, jak tu trpím já s vámi dvěma!" Guy de Lorein: "Buďte zdrávi, bratři rytíři! Na rozkaz maršála velkého Athaniovitého se mám přidati k společnestvu vašemu veskrze vznešénemu." Alberic: "Kdo to-" Siegfried: "NEIN!" Mocná tlapa rázem zastaví ústa. Alebric: "Hmpf!" Loren: "Ahoj, Guyi'" Guy: "Lorene, je mi ctí s tebou sdílet kasárna a doufám, že brzy i jedno bitevní pole." Loren: "Éééé sice nevím, co si říkal na začátku té dlouhé věty, ale rád tě vidím." Bratrské obětí kořeněné Guyovým stenem i stenem jeho armoru. Loren má zkrátka stisk s jemností svěráku! Alberic: "Ten Gej je divnej, to je nějaký jehovista?" Siegfried: "Kéžby, Alberic. On moc upofídaná a uzpěfafá bruder. Sice ho mít rád a dobrá fálečník, ale teď štěstí, že my se fyhnout tomu, aby-" Loren: "Siegfrieda znáš a tohle, tohle je Alberic, říkáme mu Upřímný protože je to... no, upřímný. Myslím. No a Albericu, tohle je- " Guy: "Oh jsi laskavý, můj na těle malý- " Alberic: "I na duchu." Guy: "-ale na srdcem velký, bratře, avšak, já jakožto rytíř mravů i světů znalý představím se sám, sic jinak ctí nového z bratrů meče pohrdám. Mé jméno sahá..." O deset minut později. Alberic: "Dobře, už chápu Siegfriede. Jak se dá vypnout?" Siegfried: "Nejít fypnout, i kdybys ho teď zabít, on domlufit, než umře." Alberic: "Nebyl to příbuzný Boromira z křižníku Fellowship?" Siegfired: "Na ja, jeho bratr!" Aůberic: "Wow, kdo by TOHLE v kapitule čekal, že jo! Loren: "Mě to dost překvapilo! A mimochodem víte, že je Athanius můj brácha?" O jeden Facepalm a dalších deset minut později. Alberic: "Chce se mi brečet" Loren: "Mám rotokapesník, vydrž" Siegfried: "chrrrrrrrrrrm, nein drobek hodný, on nerozbít faše město schválně, chrrrm" Guy: "....a prapraprapředkem toho, jež v prvém století dorazil k malebným břehům mé vlasti Bretoňské, kde v horách založil tvrz nedaleko územního celku Monford známého především pro dovednosti pěšího boje tamních rytířů, neustálým odoláváním při půtkách se zelenokožci a hlavně-" O mnoho hořkých minut později. Guy: "Je mi ctí tě poznat Albericu a snad omluvíš strohost mého projevu, což je krutá daň na stavu válečném v němž se-" Alberic: "Aaaawh, cos to jo- ty normálně dovedeš mluvit ještě déle?" Guy: "Můj úžaslý bratře, jsem poctěn tvým zájmem o mou vlast i zvyky a je to poprvé, co vidím někoho tak dychtivého! Abys celý příběh a krásu pojmouti mohl, rád tě vezmu mezi své grálu hledající rytíře, sic by tě seznámili s-" Loren: "Guyi, oni si myslí, že nemůžu mít heavy bolter u terminátorské zbroje, co o tom říkají Bretoňci?" Guy: "No ehm, těžká otázka..." Dlouhé zamyšlení. "Už vím, máme takové přísloví." Alberic: "Císaři dej, ať si nemusíme vyslechnout i jeho původ!" Siegfried: "Půfod? To jako rasofá? To mě vždycky probrat!" Guy: "Nikdy si neber do boje zbraň větší nebo těžší než je oř, jež tě nese." Loren: "Takže když nemám koně, tak to mám jako bojovat beze zbraně?" Siegfried: "Moc udatná, to já taky zkusit." Alberic: "Už toho mám plný zuby! A to jsme měli být už na poradě!" Loren: "Ale tak co mám dělat?" Ten smutný pohled je tak strašlivě roztomile silný, jako celá divize ztracených koťátek! Alberic: "Na, tady máš power fistu, abys mohl bojovat holou rukou." Siegfried: "Dobrá folba, moc udatné!" Guy: "Ideální pro chvíle, kdy je Templářské vítězství jasné jako facka, vskutku!" Alberic: "A tady máš assault kanon. Siegfried má thunder hammer a štít, Guy power sword a štít, já si vezmu stormbolter + power claws a prostě pomažeme." Loren: "Ale ten assault kanon a tak, já já toho se svou zbraní moc prožil. Víš, já jsem díky němu poznal i Joannu a-" V zoufalý moment Alberic sáhne pro lihovku a rychlým chvatným tahem napíše na assault kanon "těžkej boltřík - tvá citová náhražka". Loren: "jééé a pak, že nemůžu mít heavy bolter! Ale - tak mě napadá - když si říkal s tím psaním-" Alberic: "Co je psáno to je dáno, neříká se to?" Loren: "No to jo, to jo. Jééé, jsem rád, že mám svůj boltřík!" Siegfried: "Mít zpoždění, so RAUS!" V současnosti na Strategykonu! Jako na povel o deset minut později, než byl stanovený začátek porady, přichází tvá čestná stráž. Lepší pozdě než nikdy ne? Ovšem je otázkou jestli na bojišti, pokud tedy vůbec budou potřeba, ti to udělá radost. No alespoň trefili! Siegfried: "Heil Athanius und Kaiser vespolek!" Guy de Lorein: "Nechť žije a-" Loren: "Čau Athanie!" Alberic: "Maršálové, nejvyšší maršále - buďte zdrávi. Ehm... omlouvám se za tenhle vpád, ale... tak nějak jsme si prošli peklem a zase zpátky." Řekne omluvně, načež se tvá stráž začíná rozmísťovat dle protokolu. Už nechybí nikdo. |
| |
| Mí hoši, taktika - a takové ty věci! Athanius, velemaršál! Nad mapou plánovat začal. Svoje velké tažení taktika je umění! Kam udeřit na Panemu? Nemá taky trochu trému? Válka není žádná sranda Podrží ho jeho garda! Růžový keramit puká Péemka čekají muka Impéria nepřátelé Athanius vás pošle do... no, zpovídat se ze svých hříchů. ........................................ [Výňatek z Athias, autor Homér] Vést válečné tažení tohoto rozsahu fakt není žádná prdel. Už teď se ukazuje, že... MÁM PROSTĚ TOLIK MOŽNOSTÍ! A samozřejmě i tolik možností, jak to posrat, ale to teď nebudeme řešit. Přeci jen - hej, je to Pretty Marína. Zak by to dost možná nazval pojmem "rychlý exp." "Ale opotřebovací boje budou-" "Hele, já sice slíbil Augrimovi totální anihilaci... ale zas bych to nepřeháněl. Stačí, když mu dáme pořádně na řiť a ukážeme, zač je toho vyhozen.... žač JSOU TOHO ČERNÍ TEMPLÁŘI." Žádná bouřlivá reakce? "U CÍSAŘE!" Dodám - a konečně sklízím zasloužené souhlasné zvuky. "Takže to bude něco mezi. Vtrhnem tam, pobijem je, posbíráme surov.... hele, Zaku - já nevím, jestli chceme ty jejich konfeťáky, beze srandy... Vtrhnem tam, zdeciumujeme je, pak tam chvíli pobudeme a budeme sledovat, jak se trápí a snaží se dobýt svá ztracená území zpátky a tak vůbec - budeme se jim patřičnou dobu vysmívat... no a pak zase potáhneme. Máme tady na krku věčnou kruciátu a tak vůbec. Navíc si nejsem jistej, jestli by se do toho nezačla míchat inkvizice, kdyby to byla totální válka, nebo tak něco. Sestry jsou sice pěkný, kozatý - ale jsou s nima jenom problémy, věřte mi! Navíc jsou to povrchní svině, protože po tom, co vás odmítnou, jako heretika, si vezmou nějakého blbého slaaneshova démona a mají s ním děc.. K VĚCI, BRATŘI." Významně si odkašlu. Než si stihnu znovu prohlédnout mapu a rozhodnout se, vtrhne do místnosti moje osobní garda. "Heil Athanius und Kaiser vespolek! "Ein Křižák, Ein Kapitula, Ein Reich, Siegfriede!" "Čau Athanie!" "Lorene, brácho! Sluší ti to! Sakra v té termosce vypadáš, že seš větší!" "Maršálové, nejvyšší maršále - buďte zdrávi. Ehm... omlouvám se za tenhle vpád, ale... tak nějak jsme si prošli peklem a zase zpátky." "Albericu! A to se připrav, protože do pravého pekla se teprve vydáš! Je vyvedeno v pastelových barvách a všude jsou kožešinky a mikroplyš!" "Každopádně, pánové," znovu se skloním nad mapu, "Za normálních okolností bych útočil na zdroje potravy a nechal je vyhladovět - ale věřte mi, že to tady fungovat nebude! Protože ti zmetci raději nebudou žrát, než aby přišli o svoje cetky a srágořinky a botičky a kabelky a boa! Proto povedeme hlavní útok tam, kde je to zasáhne nejcitelněji! DO PRVNÍHO KRAJE! Tento útok povedu já. Sekundární útoky pak dostanou na starosti mí maršálové. Zak půjde do osmého kraje - tam je alespoň co lootit. Bratr Bez pak zaútočí na... hm... tanky třetího kraje." |
| |
| velký slepičí úlet. Tak bych náš útěk nazval! "ZAVŘI HUBU!" "Zakuaťnekřičí..." To je materiál! TO-JE-MATERIÁL! "Asi ji došlo, že jako uprchlý eldar jsem jediná, kdo ti tu může překládat bez toho, aby tě zavedl do pasti!" "Zajímavé, že nikomu pořád nedochází, že seš eldar jenom napůl..." zamumlám tiše, nespokojeně, zatímco si zamyšleně mnu bradu a snažím se v tom, co mi řekla, marně najít smysl. To marně je docela důležité slovo. Je to prostě MARNÝ! Jediné, na co tak přicházím je, že je to možná jedno, protože jsme šli ŠPATNÝM SMĚREM a měli bychom se otočit a běžet do Haly Krve... nebo Krvavé Haly,... PROSTĚ NA TO DRUHÝ MÍSTO, NEŽ JE TOHLE! "Zeptel bych se tě, kde mám jistotu, žes mě do pasti nezavedla už teď, ale to je fuk. Jsme tu blbě, otočka, jdem najít strej- Zlatokrasi, myslíš to vážně? Přestaň tu bezvědomou xenosku TOPIT V TÝ KRVI, OTOČ SE A POJĎ OD TOHO BAZÉNU SEM NEBO TI UŽ FAKT JEDNU VRAZÍM." |
| |
| Ale.... ALE...! "...Přestaň tu bezvědomou xenosku TOPIT V TÝ KRVI, OTOČ SE A POJĎ OD TOHO BAZÉNU SEM NEBO TI UŽ FAKT JEDNU VRAZÍM." Schlíple pustím bezvládné tělo (kterému už jsem stihl podříznout krk) "paní koupele" nebo cožeto bylo do bazénu, kde začne klesat ke dnu a přišourám se za Zacem s takovým tím trucovitým výrazem. "Ale byla to xenoska..." Navíc mi to Imperiální bojování na Císaře začíná opravdu jít! Anihiluji tady v Jeho jméně dark eldary a tak vůbec! Možná bych mohl začít uvažovat nad kariérou v Death Watchi! Byl bych tam první Pretty Marín za.... za.... vlastně za celou dobu, co existuje, no. "Nojo - tak jdeme." |
| |
| Tak tedy do té jiné kombinace krve a haly hrdina Zac, naháč Zlatokras, Athaniel Zdá se, že deldar mají krutý smysl pro humor. Zatímco koupelnu oddělovaly od chodby jen chladné těžké dveře, do mučírny je před nimi překvapivě pohodlná, měkoučká, jemnoučká rohožka tmavě fialové barvy s růžovým nápisem "Welcome". Po otevření dveřích a krátkým procházením toho, co deldar zvou sochami a zahradami, zatímco jiní tvorové mučením, ohavností nebo značným plýtváním relativně dobrých kusů masa, můžete stanout přímo před galerií hrůz. Svůj podíl na této atmosféře nejenže má pestrá škála mučících nástrojů, mezi nimiž nechybí ani obávaný růžový brk s bonusem + 5 při hodech na lechtivost a nemilosrdný artefakt "Vycucátor" v podobě masivního záchodového zvonu. Lecteriel: "KRANKENWAGEN!" Ashtonius: "Co to kurva je, temná řeč mordoru?" Lecteriel: "KUGELSCHREIBER!" Ashtonius: "Nech už toho bastarde a prostě mě zabij!" Lecteriel: "Má paní má jiné plány, těž se z té bolesti!" Ashtonius: "Se budu těšit akorát z tvojí-" Lecteriel: "SEHENSWURDIGKEITEN!" Ashtonius: "Áááá nemůže být nic horšího" Lecteriel: "DIEBSTAHLEINBRUCHVERSICHERUNG" Ashtonius "Ok, je to horší, stačí do hajzlu?" A jak je vidět, jedno obzvláště rafinované mučení tu zrovna probíhá a to za pomoci manuálu "How use to Krieg-lanquage for torture!" od nějaké slavné mučitelky tohoto národa píšící svou komo knihu s komo obalem a lehce desinformujícím komo názvem Komosutra a to ženskou entitou jménem Blondiela s přijatým jménem svého manžela - Duden. Nutno podotknout, že celý tento akt ohodnotila Athaniel jakýmsi plkem o tom "Tenhle nic o mém údajném příbuzenství neříká, vidíš?". Jak funguje xenosácká logika, to zkrátka je mimo možnosti astartů. Nic méně i to je prd v porovnání s tím, jak funguje logika ženská! Přesto jeden nejmenovaný tipař by řekl, že teď asi tato milá dívka spolu se dvěma milými hošíky by ráda slyšela něco jako "omlouváme se náš miláčku, už nebudeme pochybovat" i přes to, že si to vlastně vůbec nezaslouží. |
| |
| Kü....cožeto? "Tenhle nic o mém údajném příbuzenství neříká, vidíš?" Upřímně? Hej, docela dobře i může - dyť mu nerozumíme ani slovo! Řve nějaké chrchle nějakých chrchloidním ekelhaftním jazykem! Na druhou stranu jsem už pár let u Pretty maríny a díky tomu tak nějak podvědomě vím, co chce slyšet! Takže k ní zezadu přistoupím a zlehka jí obejmu (čímž ji tak nějak zamarasím krví a tělními tekutinami... ale hej, všichni musíme přinášet oběti na oltář svého... asi lidství!) "Moc promiň, že jsme o tobě pochybovali, Athaniel," šeptnu jí do ouška a otřu tvář o její zátylek. "Odčinil bych to pochybení, ale čeká mě nějaké to... zabíjení ve jménu Císaře a tak vůbec." |
| |
| Záchrana strejdy Jsem s nastálou situací dost nespokojen. Tak nějak všeobecně. Po celé lodi nás nejspíše hledají nějací zfetovaní hrdlořezové tamté ženské z trůnu, viděli jsme bazén plný krve a spoustu věcí, které nám nejspíše zanechají jizvy na duších do konce života, mučí tady strejdu dost strašným způsobem... a Zlatokras, ta malá vypočítavá a nadržená svině, převlečená za bojového bratra vypadá, ŽE MI TADY CO NEVIDĚT OJEDE MOU MALOU SESTRU! No nenasralo by vás to? Mě to teda nasírá! Jak mi může gérovat do ségry? Ještě v téhle situaci? Vlastně hovno - V NAPROSTO JAKÉKOLI SITUACI! Kdybych nevěděl, jaký je náš otec kretén, řekl bych, že to "řeknu taťkovi" - ale tohle by tam nějak nezachránilo vůbec nic. "Odčinil bych to pochybení, ale čeká mě nějaké to... zabíjení ve jménu Císaře a tak vůbec." "Jo, dohajzlu. Vem si ten nůž, přestaň mi osahávat ségru a padej něco dělat," zavrčím a neskrývám jisté... popuzení. Odpovědí je mi jeho dotčený výraz a vyplazený jazyk. Říkal jsem, že je Zlatokras svině vypočítavá? Protože pokud ne, tak to teď říkám a fakt, že Athaniel před tím, než vcupital na scénu a začal masakrovat tamtoho eldařího chlapíka, políbil zlehka na klíční kost... JE DŮKAZ TOHOTO TVRZENÍ! |
| |
 | ...and they shall know no fear! ~Intermezzo z Boa Mužnosti! Již druhé! Protože našemu drahému PJi je zase jednou ze života smutno a tak podnikáme určité kroky k jeho rozveselení a tak vůbec.~ Navzdory možným dohadům, které by mohla tvrdit opak - ano, Pretty marína DISPONUJE boltery - a to v rozsahu od bolt pistol až po ty těžké. Má také nějaké ty powerswordy a rotomeče... a rotoleccos. Nic z toho sice nepoužívá a kluci to vídají jen, když se mají někde účastnit přehlídky, nebo tak - ale to neznamená, že to ve zbrojnici není! Kdyby jen to! Jak se potvrdilo - a jak dosvědčil techpriest Digoušek, Pretty marína má také cvičné zbraně, střílející růžové kuličky! (V případě cvičného plamenometu pak stříkají nepřetržitý proud růžové břečky, vonící po žvýkačkách) A právě tyto kousky, mimo jiné, si vzalo několik vyvolených členů Athaniova Bratrstva, aby s nimi trénovali v tréninkové hale, která byla namísto standardního bojování posledních několik set až tisíc let využívána pro generální nácviky do star dance - když Astarti tančí. (Nutno říci, že se to vyplácelo, protože Pretty Marína téměř vždy vyhrála první cenu!) Všichni vyvolení mají pod armory oblečené rudé trencle, které nabrali ve skladu. Nad nimi se pak, na stupínku, tyčí Anastáz, držíc v ruce jakousi těžkou a velkou knihu v růžové flitrované vazbě. Na deskách je pak malými nalepovacími kamínky vyveden všeříkající nápis "Kodeksíček od Robertka" Tojekus: "Bratře knihovníku Anastázi - opravdu tam píší, že musíme nosit tyhle armory? Protože ony jsou takové to... těžké." Anastáz: "Tady se jasně píše, že to je naše druhá kůže a že jsou hrozně důležité. Navíc těžké vůbec nejsou, mi přijde ten můj takový docela to... pohyblivý." Tojekus: "Když mi v něm skoro nejde chodit!" Vespasiánus: "To protože ten blb si ho zapomněl zapnout!" Růžemet: "Nojo, to je celej Kekel. Ani armor si zapnout neumí!" Tojekus: "To vám snad přijde rozepnutý, nebo co? JE zapnutý!" Vespasiánus: "Ach ne! Jsme ztraceni! S tímto nemůžeme pracovat! Anastázi, bratře, PROSÍM!" Anastáz nalistuje jakousi stránku a dá se do předčítání: "Mějte na paměti, mí Astarté, že je veliký rozdíl mezi pojmy zapnout-vypnout a zapnout-rozepnout. Je to velmi ošemetná záležitost, která by se dala vyřešit typickým anglickým on-off, ale věřte nebo ne, slovíčkaření je jen jeden z mála úkladů, které na své cestě za dodržováním kodexu budete muset překonat! Zapnutý armor může tedy býti i vypnutý, nicméně jen velmi těžko zapnete rozepnutý armor ve chvíli, kdy slovem "zapnout" nemyslíte smontovat dohromady..." Fialín: "Já se v tom... trochu ztratil." Růžemet: "Kluci ten Kodex stojí hrozně zahovno..." Vespasiánus: "Máte-li s tím problém, bratři, napište lepší! Do té doby budete držet hubu a krok a budete se řídit tímto!" Ach ano, věřte tomu, nebo ne... ale Vespasián právě docela vystihl ten jediný důvod, proč kodex zůstal platný a funkční ve své původní podobě. Tojekus: "Ale tak co mám dělat?" Fialín: "Zapni to, Kekle!" Růžemet: "Neskloňuje se to Kekli?" Fialín: "To je docela zásadní dot-" Tojekus: "NE-NÁ-VI-DÍM-VÁS!" Anastáz: "A DOST! Tady je napsané, kde to máte zmáčknout, aby to něco dělalo - tak to hned někdo udělejte, nebo se tady budeme mrcasit do soudného dne!" Vespasián se zadívá zasněně do dálky, přejde k Tojekusovi a začne procítěně recitovat. "Ach, silozbroj. Ta zbroj tak silná jak si to ani nedokážeme představit zdobená emblémy na náramenníku růži. Ach, silozbroj ona, jak žádná jiná dokáže nás v muže přetavit s širokými rameny a keramitovou kůží. Ach, silozbroj, ta, ač není v barvě lila pomůže nám pochopit jak astart, zaslíbený pro Císaře srdce buší...." Zatímco Anastáz si vše, co řekl rychle zapisuje do datatabletu a posílá to na Andor do článků, jako hlubokou, dlouho vznikající a procítěnou báseň, kterou je třeba číst tichým, vemlouvavým a oddaným hlasem, reprezentujícím víru a odhodlání ve vašich srdcích skryté, Vespasiánus aktivuje systémy Tojekusova powerarmoru. Bebínek, apatykář, prozatím tiše stojící opodál a uvažující, proč zrovna "ta jeho musí být bílá, když se bílá nosila loňskou sezonu," tiše pláče, protože jej tato inspirativní báseň jejich velitele velmi... duševně pohnula. Fialín a Růžemet k sobě tisknou své nově vyfasované paintballové heavy boltery a tiše skučí, že Vespasián je vůdce, za nějž stojí za to se nejen jít zasvinit na bitevní pole a do bláta, bahna prachu a tak vůbec... ale dost možná dokonce i umřít. |
| |
| Ne, to není intermezzo, to je náhled do dění druhé strany Trénink PM a takové ty věci, které byste nečekali od nás, ale od kvalitní WH knihy rozhodně ano! Posvátný a hlavně největší slavnostní sál na lodi "Boa mužnosti" využívaný především k rituálním poctám císaři jako je volba miss Impérium a v případě zájmu změnitelným na kolbiště obávaných soubojů v krasobruslení doslova praská ve švech. Až na pár výjimek se tu sešly hned tři stovky astartů kapiutly Pretty Marines s vědomím, že budou čelit nepředstavitelným záležitostem války až do hořkého konce. Ten přijde s první přestávkou hned po pětačtyřiceti minutách. Augrim: "Drazí bratři, jsem rád, že jste se tu sešli v tak hojném počtu!" Estetikus: "Tak my moc neměli na výběr, když jsi vyhlásil růžový poplach, nádherný chaptermastere!" kpt. Láskodal:"Navíc je tu slíbená diskuze o červených trenýrkách, které jsou tedy doslova minelou letošního roku!" K tomu je přidán nejeden souhlasný nebo nesouhlasný pokřik. Inu rázem tu je šrum jak v parlamentu při hlasování o přerušení čtení nového zákona a tedy přechodu k přestávce! Augrim: "Bratři utište, no tak, pššššt i ty Roztomílie Breptusi! Ehm bratři, dnes započneme první kroky k našemu vítězství, jež je nevyhnutelné tedy pokud se nám nějak to, no nevyhne! Dnes se totiž seznámíme s válkou!" Kdosi: "Božíčku, na to nemám správné oblečení!" Kdosijiný: "Ale můj účes, ach císaři, proč mě tak zkoušíš!" Kdosidalší: "Ani jsem nekoupil růže!" Kdo-spíšcosi: "Ale já už mám kluka a dost nám to klape!" A spousty dalších: "CO KDYŽ TO NEBUDE NÁŠ TYP?" Augrim: "A DOST! Myslím tím válku, jako činnost! Sport, ano je to sport! A protože je to sport, tak jsem najal profesionála, který -" Profesionál?: "Představím se sám." Hrdý astart předstoupí před augrima. Narozdíl od něj je tento chlapík už od pohledu úplně jiný materiál pro takové ty klasické záležitosti. Ano, taky má svaly vylité jak z oceli, ale spolu s bionickým okem a pár jizvami, tento vysoký šlachovitý muž působí prostě víc jako bojovník než model. Profesionál?: "Jmenuji se Igorus Hnízdo!" Tvrdě třískne rukou do zdi, až na ní vyčaruje pár prasklin. "Ale říkejte mi Neil" Kdosi:"O´Niel?" Niel: "Řekni to ještě jedou a udělám z tebe Carterovou!" V sále tu zašumělo a rázem je tu větší klid. Hrobový klid. Dokonce i ti, co poznali Star Gate, pochopili, že tohle není jejich populární postava! Augrim: "Pan ehm Neil je-" Neil: "Jsem ze sportsmariny, bývalé chlouby dnes již zesnulého chaptermastera Hlinkuse, který dovedl s naší první rotou dobýt bez pomoci Nagano 98!" Nikdo nechápe, o čem je řeč. "Jelikož a protože mi bylo řečeno, že jednám s profesionály a že máte naše služby tréninku jógy, pilates a cvičení s míči předplacené do konce roku, jsem tu jako váš válečný trenér." Krátké odkašlání, zatímco publikum nechápe. "Po vzoru bratra Roberta Zárubia si projdeme základní taktiku nepřátel červenou propiskou. Prosím o záznam." Světla se ztlumí a rázem se spustí promítání plné podivných věcí. Je tam ošklivá planeta, taková ta no... těžko to popsat. Prostě klasický mírný pás jakéhokoliv světa po krátkém střetu s tyranidy. Na obrázcích je rázem vidět nepřeběrné množství zvířecích nepřátel a jejich soků z řad templářů. Chvilku se na záznamu obě strany hýbají, zatímco všichni čučí a nechápou. Opět. Pak se ozve tiché stop a on, prostě udělá nějakým předmětem červené kolečko kolem jednoho z bojovníků Templářů. "Tohle je Siegfried, klíčový útočník..." Kolečko jej zvýrazní a záběr je opět kousíček popuštěn. "Tady vidíte, jak získává prostor. Ta práce s rameny, fenomenální technika naprosto omráčila obránce tyranidů..." Hezky to vykreslí a udělá čáru tam, kam se přesune. "Nádherná klička, do bekhendu..." Ona "klička" spočívá v tom, že jednomu tyranidovi rukavicí urve hlavu a do druhého vrazí meč. "Tady můžete vidět, jak se mu ostatní staví a získávají prostor, je to ta "Černá práce" a to se musí nechat, že ta templářům jde. Dělníci hry jim nechybí..." Další a další čáry přibývají a záběr zase poskočí. "A tady se uvolňuje, nabírá rychlost a jede sám na Hive tyranta...." Nádherný rozběh a skok jak z akčního filmu na obrovskou zrůdu, kterou po chvilce udolá jak tím, že ji do tlamy prorve mrkev. Horem, skrz lebku, tak i meč při uvědomění si, že takhle se to asi ochočit nedá. "...a hlavně nemilosrdné zakončení. Tenhle chlápek nepromíjí a jestli mu dáte prostor, rozhodně to budu v duchu zásady "nedáš dostaneš". S trochou štěstí nejen zaskoruje na libovolném veliteli, ale ještě při tom-" Augrim: "Co děla-" Neil: "Co s tím dělat? Jednoduché, zdvojovat, ztrojovat při přechodu do obrany, viset na něm, nedovolit mu dostat se do hry, sekat a vůbec mu ten pobyt všelijak otrávit. Není to úplně košér, ale je to to jediné, co s-" Augrim: "Víte, mi nechápeme to... jak se tam hýbou ti templáři." Kdosidalší: "A proč se brodí v tom bahně?" Kdosikdoužbyl:"Ten bez ruky tam vzadu, on vypadá, že mu není dobře..." Kdosikdoještěnebyl: "Vůbec ta surovost, o čem to je?" Neil: "Říkal jsi, že jste profesionálové" Augrim: "To ano, herci, zpěváci, modelové, stylisti, návrháři-" Neil: "Moment, jen rychlý telefonát." Není to prosba, ale oznámení. "Peeto, děláš si prdel? Na tomhle jsme se nedohodli! ... Cože? Co s Anabell? Hlavně že ty si válíš šunky s tou-cos to kurva řekl? A pro teď jsem Neil a ne Lien, tak si to kurva zapamatuj! ... Klid a nohy v teple? Ty si na mě ušil boudu, tohle je nemožný cíl! ... Cože pár hodin? Oni čučeli na video a nepochopili, co je válka, jak jim to mám vysvětlit asi? ... Děláš si prdel? To jako zazpívat? ... Tak to prrr, to ani nezkoušej, dva a třetí dort pošleš Anabell, bude s věnováním! ... Fajn, zkusím to a tobě radím, ať ti ten tvůj plán vyjde!" Augrim: "Ehm problémy?" Neil: "Ne, jen musíme trochu přehodnotit plány." Augrim: "Takže... o co v tom válčení tedy jde?" Neil: "Je to vlastně docela prosté, takhle to zhruba probíhá:" "Thunderhawk klesá pod mraky, v něm čtyři muži s jetpaky. kapsy jsou narvaný střelivem, brzy vyskočí s řevem ven! V překrásný noci se vznášej tmou, ale jen tři trysky se rozžehnou. K zemi se řítí jeden z nich. Skok poslední z posledních. Vešla smrtka dál bez pozvání s kosou ve vaku. Rána o zem změní k nepoznáni - nevýhoda jetpaku. Vešla smrtka dál bez pozvání, s kosou ve vaku. Rána o zem - kaše k nepoznání sbohem věrný astártku! Není čas na slzy jde se dál. Seržant si boty utíral. Ještě že tak, alespoň měl to hned lepší než umřít na tavomet! Když potom měsíc ozářil stín. Vyskočil astart z ostružin. Natáhnout, zamířit, vypálit. bolt v hlavě je jak dynamit! Zase smrt se do jídelny vkrádá, hladová velice. Malá, drzá kulka ráda záda - tam střílejte nejvíce!. Zase smrt se do jídelny vkrádá, hladová velice. Malá, drzá kulka ráda záda - tam střílejte nejvíce!. Zase Khorne si krve dopřává, žíznivý velice, Loajalista - marná každá rada patetická směsice! Ti dva, co zbyli, útočí vpřed. další se vyrojí téměř hned. Rotomeč vřčí jak zuřivěj pes, už nebude zítra, už bylo jen dnes. Thunderhawk stoupá nad mraky, v něm deset mužů s jetpaky. Ale co bych vám o tom povídal, každej ví dobře, jak to bude dál! A tak císař hrdinům dál mává, to se nemění. Setká se s ním ten kdo to schytává, jeho cesta k spasení! Velká Čtyřka dary pořád dává, to se nemění z šampionů zrůdy povolává, stejné je to bláznění! A po této písni je znovu hrobové ticho. Ono to není silnou pozorností PM bojovníků, ani nechápavými výrazy, ba naopak. Zdá se, že to nemálo mužů pochopilo. Ti, co neomdleli, totiž utekli. Jen udatně, jako pravý vůdce, tu zůstává Augrim bledý jako stěna. Inu, kdybychom z jisté epizody života Míry Krutora nevěděli, že Augrim tak nějak ve stresové situaci vytuhne, asi bychom chápali, proč tu je. Augrim: "To, to je brutální, ohavné, špinavé, bolavé, zbytečné naprosto smyslů zbavené-" Neil: "To je pravá válka a pravé bojování." Augrim: "Ale to snad ani Athanius nechce a pak, co budeme dělat!" Začíná plakat jak malá holka. Neil: "Buď využijeme přednosti tvých hochů a hlavně jejich rychlost pro bleskovou válku, nebo..." Neil: "Jsou určité zkratky, Augrime a východiska pro ty, které císař nechává na holičkách." Augrim: "To skoro zní jako hereze." Neil: "ZA CÍSAŘE! Tohle je jen... bratrská pomoc, stačí udělat jen málo, Augrime, jen velmi málo a můžeš toho získat moc, včetně Athaniovi hlavy." Augrim: "Ale já jsem hezký dost i když, mít jeho hlavu... je to lákavé." Neil: "Sice si to nepochopili tak, jak jsem to myslel ale - proč ne! Stačí skutečně jen málo." Augrim: "A spasí to kapitulu?" Neil: "Jestli ne tohle, tak už nic, bratře!" |
| |
| Maršál, co není Malinowski! Athanius Zak: "Tak maršále, blbý loot, taky loot a pořád je ten konfetátor tank, takže do sběrných surovin se hodí!" Jestli se něčeho bratr Zak nehodlá vzdát, tak je to řádné plundrování nepřátelského materiálu v duchu zásad jeho oblíbeného postoje. Co se týče Grumpyho, znovu došlo na jeho slavná "No" s dodatkem, že to by určitě šlo. Siegfried: "Maršále, čistě pro faši sicherheit, budete felet z první linie, nebo z bezpečí můstek?" Loren: "Tady je klid, teplo a tolik okeny, kolik zvládneme vypít!" Guy: "Ale v první linii, v žáru boje, u krví zborcených lilí, maršál oděn do zlaté zbroje..." Alberic: "Hlavně si musíme ujasnit jedno." Dodá odhodlaně a bez skrupulí. "Než jsem dostal přízvisko "Upřímný", zvažovalo se ještě "Poctivý" a jestli má být moje poctivost cena za účast v osobní četě, to mi můžete vylízat pr-noneboradši ne!" |
| |
| Albericu! Každého jednoho muže svého zná geroj vesmíru temného Athanius, náš hrdina ví, že jsou jedna rodina! .................... [Výňatek z Athias, Autor Homér] Jestli tady budu trčet a brečet, že mi zase nedali žádné granáty, zatímco budu jíst hnusné jídlo a pít granko A NEBO půjdu tam dolů, budu epicky mydlit tamty malé blivajzníky, kteří mi leží na žaludku a způsobují občas hemoroidy a budu se cítit jako geroj, hrdina a řezník v jedné osobě? Hele - co jsou tohle za otázky? Jsem Astart! pro hrdinství jsem se narodil! "Guyi... hlašte se se svou skvádou Blaníkovi. Ten bude osobně velet vašemu útoku a vy budete jeho motorizovaná podpora. Nenechejte mi jej podruhé chcípnout, nebo vás zabiju!" Pak se otočím na Siegfrieda a Lorena. "Lorene - jsme astartes a černí templáři k tomu. Nejsme zbabělci, kteří se zašijou v křižníku, pijí okenu a jiné saponáty, včetně maršálské kolínské - a já o tom vím, kdo mi ji vypil - takže tyhle fňuky nechci slyšet. Jsi meč Císaře a takové ty plky! Navíc musíš oprášit svůj-" pohled padne na jeho zbraň, která navzdory nápisu lihovkou ze ZJEVNÝCH DŮVODŮ kodexu BT včetně není heavy bolter ani omylem... "Heavy bolter... a bojovat za mě a tak vůbec. Siegfriede, kašlu na zicher. Jdu dolů, meč v ruce a odhodlání v srdci!" "...jestli má být moje poctivost cena za účast v osobní četě, to mi můžete vylízat pr-noneboradši ne!" "Albericu... mohl by jsi se mnou jít na chvilenku... někam do soukromí?" A dodám takový ten pohled typu "MAR-ŠÁ-LO-VI SE NE-OD-PO-RU-JE!" |
| |
| Maršál Tvá slova rozproudí v žilách čestné stráže skutečné nadšení, tedy alespoň většinou. Loren je totiž rázem jako jeden velký maják odhodlání soudě dle jeho "Já jsem rád meč císaře a takové ty plky navíc!" a dokonce to přebíjí i jeho potřebu studně šourat nožičkou v termití zbroje a koukat do země, když se mluví o kolínské. Inu je to srdcař a mrzí ho to, i když to udělá zas a pak ještě znovu. Siegfried: "Jak si přejete můj maršále, bude mi ctí bojovat po vašem boku za slávu kapituly i císaře." Hrdina - jak jinak - hrdinsky poklekne. Inu být hrdinou obnáší heroické výkony, ať na bitevním poli, nebo při sedání na záchodové prkénko s krycím názvem "Ultra znak". Rázem několik vteřin vyplňuje šeptání: Alberic: "Ty, tys to řekl normálně! Ty umíš mluvit klasickou gótštinou, která je v podstatě českým jazykem!" Siegfried: "Jo to ehm... to se mi občas stává, když jsem dojatý nebo nervozní. Na ja, jetz to být f pořádek! Kriegsprache uber sprache!" Alberic: "No - to je asi jedno." Loren: "Jedno... teda Albericu, ty jsi machr. Dovedeš jak mluvit tak počítat, to tě asi Athanius odmění!" Alberic: "S tím jak se dívá? Dostanu." Loren: "Na prdel?" Alberic: "NE! I kdybych měl zradit! A už jdu, sakra můj velemaršálský zaměstnavateli!" Ucekne a dost neochotně se tak nějak šourá do toho... soukromí! |
| |
| Osvobozování Strýček je živý, což znamená, že letos budou vánoce o dost štědřejší! Přeci jen mít na kontě o bráchu, tátu a tohoto Křena v plusu, to se musí někde projevit! Ideální by to bylo na mém kapesném, nejlépe v kombinaci jejich studu z toho, že se o mne nemohli starat a dát mi najevo svou lásku a takové ty další věci, které peníze vždycky spraví! No co, nemít validní možnost trávit vztah se Zacem má alespoň jiné výhody! "Moc promiň, že jsme o tobě pochybovali, Athaniel." Tázavý smutný pohled nabírá směr - hrdina Zac a patří do kategorie č. 28: JE ÚŽASNÝ MŮŽU SI HO NECHAT? Normálně mi po těchto slovech je až stydno, že pro něj nemám alespoň banán! Tihle lidoopová mají něco do sebe a...umm zdá se mi to, nebo i na sobě? Fuj! Když pomyslím, že jsem to chtěla domů a přitom se to neváhá vyválet a podělit o jakýkoliv bordel, je mi až zle! Už ho nechci, no možná na zahrádku, když bude hodný! "Odčinil bych to pochybení, ale čeká mě nějaké to... zabíjení ve jménu Císaře a tak vůbec." "Tak běž, ty grimdárkový šmudlo." Utrousím zpola popuzeně, zatímco se vydám ke strejdovi! Přeci jen zatímco se ten mon-keigh bude snažit, já ho můžu osvobodit a jasně mu kázat, kdo je jeho nejmilejší neteř! |
| |
| Osvobození! hrdina Zac, šmudla Zlatokras, Athaniel Bojování je fascinující nejen tím, že se v podobě talentu dovede probudit ve chvíli, kdy to opravdu potřebujete a to stejně dobře, jako libovolná schopnost jakéhokoliv náhodně vzoleného hrdiny i bez předchozí průpravy či tréninku. Zkrátka a dobře Zlatokras nejenže ví, jak na to, ale teď už i může vědět, jak to bolí. Pro srovnání - WS 5 na straně prastarého hoemuncula a WS 4 na straně našeho marináka. To znamená, že po tom, co jej několikrát bodnul nejenže náš grimdárkový šmudla mohl zjistit, že ho to do dané uměle připojené části masa dle smíchu ani nebolí, ale rovnou za pomoci několika ladných fint a jednoho cibulového spreje, který je krutější než pepřový, odmanévrovat mimo lehátko zajatého Ashtonia. Vzhledem k tomu, že z dlouhých nehtů mu vyjedou velmi dlouhé ošklivé čepele a pronáší něco o tom, že "Z toho bude víc než dvacet deka" je jasné, že je to i pro jednoho tvrdý soupeř. Nutno podotknout, že zatím nevěnuje pozornost hrdinovi Zacovi, který jako správný geroj má v příběhu především roli toho, kdo říká, co se má dělat a Athaniel si sice všiml, ale prostě jí ignoruje. Zlatokras je zkrátka pro mnohé k sežrání! |
| |
| Určitě si myslíš, bratříčku, že ti chci dát anální kolik! "A už jdu, sakra můj velemaršálský zaměstnavateli!" To je dobře. A protože od časů Impu tak nějak víme, že nejlepší místa na "chvilku soukromí" jsou v zásadě takové ty random lokace, vycházíme spolu na chodbu. Občasné proklusání nějakého chlapíka z údržby, nebo servitora... hele, to mě nezajímalo vlastně pořádně nikdy, nikdy jsme na to nehráli a nebudeme začínat ani teď. Prostě tady někde jsou, berme to jako fakt. A popravdě? Mám hroznou prdel z toho, že si myslí, že vůči němu chovám... já nevím, asi nějakou touhu. Je z toho tak nesvůj, že bych jej nejradši trollil ještě chvilku a tak vůbec, nejlíp ho zatáhl do nějakého černého kouta a pořádně jej vyděsil nějakou hláškou typu " malý bratříčku, nezakouříme si spolu?" Ale jsme ve válce a jaksi si to nemůžu dovolit. Je to takové vtipné - že teď jsem zodpovědný maršál a tak vůbec, když ještě před pár týdny jsem říkal něco o tom, že nechci být mariňák a natruc mě ještě povýšili. Ale tak už to chodí. Astart míní a Císař mění. Nebo to možná není Císař, ale ten druhej, co rád... mění věci. To je fuk. Nechci zabředávat do filozofie, protože pak bych mohl zabřednout i do Chaosu. A já nerad zabředávám byť do bláta... natožpak do takových hlubokých sraček. "Albericu," oslovím jej a položím ruku tam, kde by měl mít pod všemi těmi termipláty rameno. "Vybral jsem si tě, protože jsi znám svou upřímností, kterou.... no, kterou ze zjevných důvodů leckterý bratr nechápe, nebo si ji neumí vyložit správně." Odkašlu si a zní to trochu jako "ehm ehm, Loren, ehm." "Řekni mi tedy upřímně - co si myslíš o mé osobní gardě a maršálech, kteří se s námi tažení účastní?" |
| |
| Pravda! "Albericu..." Přiznám se bez skrupulí, že jsem zpocený až na prdeli. Ano, vím, že to v podstatě není takový problém, protože to pro mě znamená, že budu mít víc zrecyklované vody, ale sakra to není příjemné! Přeci jen tohle vypadá na takový ten moment typu "Chceš být táta nebo máma", kde když si vyberete tátu, přijde odpověď stylu "tak buď hodný taťka a vykuř mámě péro"! Jenže, nic z toho se nekoná! Ne, nedělám si iluze, že bych mohl mít úplně normálního maršála, vždyť nikdo normální by tu práci nevzal, ale tohle je úleva. "Co si myslím o maršálech, gardě a tažení?" Copak za ně nemluví jejich blbost? "Je to fakt dreamteam, takovej ten výběr z hroznů, pozdní sběr a no... je to děs." Pokrčím bezmocně rameny. "Ale zase je to asi to nejlepší, co je k dispozici." Uznám nakonec. "Co se týče gardy:" "Loren je tak blbý, až se divím, že ještě chodí. Na druhou stranu má sakra sílu, to objímání je smrtící a umí střílet. Navíc vás, maršále, zbožňuje, takže je to takový milý hňup, co by si dost možná stoupl před vás, když by letěla nějaká ta smrtící střela a mít ho v gardě je bezpečnější než riskovat, že něco ztropí na lodi." "Siegfried je prostě... jako je skvělý, mohl by být s tím, jak bojuje, i Gray Knightem jen... je to nácek. S náckama jsou problémy. Nic méně lepšího bojovníka jste si vybrat nemohl, maršále." "Guy je strašný! STRAŠNÝ! Jenže jestli vydržíme jeho, tak hlasy z warpu si ani neškrtnou. Pokud mu dokáží skočit do řeči nebo ho přeřvat. Vůbec kdyby z něj byl kaplan, tak ti, co nezherezí při jeho první kontrole, tak nezherezí asi už nikdy. " "Ashtonia neznám a ani nevím, kde je, tak k němu se radši nevyjádřím." Uzavřu to nakonec sebou. "Já sám umím docela bojovat, když jsem dost blízko terče tak dobře střílet a pokud chcete upřímnost, tak jsem ten správný chlap. Ale rozhodně neplánuju jen tak umřít za císaře a tak kolem, to se mi ještě teda nechce! Fakt jsem se bál, že jsem tady kvůli své prdeli, protože vypadáte maršále jako jeden z těch buzíků z PM a navíc si zpíváte ve sprše a rozléhá se to těma trubkama po celé lodi..." Nějak mi ale dochází, že bych se mohl vrátit k věci. "Maršál Zak Antos vypadá, že ví, co dělá. Bez Kompromisus sice nepůsobí tím dojmem, že by měl alespoň tucha, ale je kategoricky proti. To znamená, že ať učiní nepřítel jakýkoliv krok, on mu v tom zabrání... takže je asi taky slušný. Rozhodně lepší než Lancelot, pod tím jsem chvíli sloužil a tři nejtěžší zranění při službě mi způsobil on, když mi přišel něco říct!" "Celé tažení bych ve vší slušnosti shrnul jako velkou kolosální píčovinu. Půjdeme zmlátit pár holek, vyfotit se v hlavním městě a pak zase zpátky, přičemž to celé je úplně k prdu. Vůbec mi i přijde, že ten útok na nás a tak je strašně zjevnej fígl a měli bychom dělat něco užitečnějšího." |
| |
| Na cestě z poplachového brífinku a první oficiální instruktáže Velice rádi bychom prohlásili, že skváda Athaniova Bratrstva vše absolvovala bez... psychické újmy a neutekla po písni, stejně, jako ostatní. Jenže to nejde. Protože se to prostě nestalo. Sic neprchají zběsile tak, jako někteří jiní bratři, odklízejí se i Vespasiánovi kluci kamsi... do bezpečí, aby se tam mohli "přeskupit." Fialín a Růžemet pak jeden za nohy a druhý za ruce nesou bezvědomého Tojekuse, který byl jeden z těch, kteří omdleli. Jedna věc se Bratrstvu upřít nedá. Vzhledem k tomu, že se jedná o malou skupinku, v zásadě rodinnou, nenechávají své bratříčky ve štychu jen tak. Vespasián hrdě kráčí v čele, třímajíc svůj crozius arcanum, zdobený tepanou růží namísto lebky, v očích jasně vepsáno zděšení, tvář sinalou potlačovanou hrůzou. Bílé vlasy mu povlávají a dopadají při každém kroku mezi lopatky, jen, aby se zavlnily vzduchem znovu. Vedle něj se plavným krokem vlní překrásný knihovník Anastáz, a v obou rukou držíc "Kodeksíček od Robertka" si během chůze čte. Občas se tak nějak zamračí, jako by s něčím nesouhlasil, nebo něco naopak pochopil. Ticho se prolomí až ve chvíli, kdy za těmito pěti bratry zapadnou dveře skladu červených trenek. Prolomí je Fialín svým "To je dost, u Císaře, že jsme tady, Tojekus je hrozně těžký." Anastáz, který se prve díky faktu, že byl tak nějak "začten do literatury" netrefil do dveří a tak to musel zkusit podruhé a líp (a bez tupého "clonk!" které jeho hrudní plát power armoru při srážce vydal) teprve teď zvedá od kodexu hlavu. "Ty mu už neříkáš Kekel?" Fialín: "Ale jo, říkám - ale když je mimo, tak to nemá smysl. K čemu mi je ho srát, když se nebude ani vztekat?" Růžemet jenom vážně přikyvuje, aby dal dvojčeti zapravdu. Anastáz odpovídá něco v tom smyslu, že to dá vlastně rozum a pak se zase skloní ke kodexu a jde si i s ním sednout na jednu z beden, mumlajíc, že "už je určitě blízko." Těžko říct, čemu. Vespasián: "Bratři - slyšeli jsme, co jsme slyšeli." Fialín: "To jo no. V zásadě to byl hrozně špatnej zpěv." Růžemet: "Přišlo mi, že některá slova se netrefovala do melodie... chápu, že tě to muselo vyděsit." Anastáz: "Blbost. Tady zrovna píšou, že necítíme strach. Vyděsit ho to nemohlo." Vespasián: "Cožetampíšou?" Fialín: "V tom případě to zaútočilo na jeho jemnocit a samotné vnímání... hm... reality okolo. Na jeho dobrý vkus, sluchové vjemy a zanechalo to v něm duševní jizvy po zbytek života." Anastáz: "Jo... Jo, to by mohlo být. O tom tady nic..." Růžemet: "Hele, já bych to nečet. Slyšels, jak vypadá válka?" Anastáz: "Slyšel. A díky tomudle ji taky přežijeme." Vespasián: "Nemyslím si, že jsem poznamenaný do konce života. Spíš si říkám, že je to celé blbý vtip. Viděli jste, jak se mumie tvářil?" Fialín: "Hele, já bych se netvářil o nic líp, kdyby vedle mě stál tamten ohyzda. Slyšel vůbec někdy o antiperspirantu?" Růžemet: "...nebo hudebním sluchu? I Noisemarína by to dala líp." Fialín: "Tyvole tak to těžko." Růžemet: "Tyvole tak to rozhodně!" Fialín: "Kecy v kleci. Jsou to hrozní žabaři." Růžemet: "Všichni vědí, že Sportsmaríni neumí zpívat pořádně ani hymnu." Anastáz: "Jako hymnu Terry?" Vespasián: "Terra má hymnu?" Anastáz: "Tak jistě že má. Tojekus ji myslím snad i zná, dyť odtama pochází." Vespasián: "Když jsme u toho, mohli bychom jej vzbudit. Bebíčku, prosímtě, mohl bys... Bebíčku? BEBÍ? Bratři - KDE je Bebíček?" Fialín: "Já nevím, ale odcházel odtama s náma!" |
| |
| Alberic No - místy je možná upřímný až moc. To, že mě nazval "buzíkem" z PM se mi nelíbí hlavně proto, že odtamtud původem jsem... a hej, co si budeme povídat - mnoho čtenářů tohoto kolosálního díla mě v zásadě považuje za buznu, nebo tak něco. Ale aby tady byl kvůli své prdeli... no, to by musel mít prdel, jako Míra Krutor, upřímně. A tu nemá nikdo - a originál patří Felicitas. A Felicitas je Word Bearer se sklony ke zbytečnému berserkismu, doplněného o občasný kanibalismus. Takže asi hovno. Navíc... hele od dob KPP uplynulo mnoho vody a já už na tohle celé začínám být fakt starý. "Celé tažení bych ve vší slušnosti shrnul jako velkou kolosální píčovinu. Půjdeme zmlátit pár holek, vyfotit se v hlavním městě a pak zase zpátky, přičemž to celé je úplně k prdu. Vůbec mi i přijde, že ten útok na nás a tak je strašně zjevnej fígl a měli bychom dělat něco užitečnějšího." "A co třeba? Co chceš dělat v universu, kde je pořád jenom válka, když ne válčit? A rozmýšlej dobře, protože až tady skončíme, může se stát, že si to, co mi řekneš, třeba i vezmu k srdci a věčná kruciáta poputuje právě tam." No, aby netrpěl nedostatkem pozornosti a nenaplněnými sny, jen tak mimochodem jej plácnu obrněnou rukou po obrněném zadku, až to zaduní. "Ale zmlátit je musíme. Mám a Gorfistem pár nevyřízených účtů." |
| |
| Jako... jako au? ~Zac, Athaniel~ Jsem zmaten! Určitě za to může fakt, že mě Athanielino nazvání mě "grimmdárkovým šmudlou" vyvedla z míry! Mě totiž celé to šmudlovství hrozně uráží! Za normálních okolností jsem velice hezky upravený mladý muž! Voňavý a čistý! Vymazlený, dalo by se říct! Jenže zrovna jsem si musel probít cestu ze sálu plného dark eldar - a pak se dostal do akvacentra, které bylo plné krve - a bylo tam krví umatlané vlastně úplně všecko! Co ode mě asi tak čeká, že budu? A díky tomu, co mi řekla se cítím zostuzený, špinavý... a vlastně bych dost možná i zradil za mýdlo a vodu. Pokud by to mýdlo tedy bylo s vůní kardamonu a vanilky, to mám nejradši. Beztak jsou to xenomindgames v praxi! Možná, že bych plakal i bez toho cibulového spreje, jak špatně se zrovna cítím! Ale to nikdy nezjistím, protože si zrovna sedám na paty, kvílím a z očí mi tečou slzy. "Z toho bude víc než dvacet deka!" A asi bych kvílel víc, kdybych viděl, jaké má ta mrcha xenosácká drápy! Víte co? Bojování NENÍ zase tak super, jak jsem si myslel! A teď asi umřu za Císaře. Nedělám to rád a vůbec umřít nechci, když se to tak veme - ale pokud se u toho neposeru, jako někteří z těch temných eldarů, které jsem sejmul... tak před ním dost možná stanu i hrdě... načež ho sprdnu, jak si to jako představoval, že mě nechránil a tak vůbec! |
| |
| ...tak se zdá, že Zlatokrase opustilo štěstí. Too bad! ~Athaniel, Zlatokras~ Hele, hoši - musíme si něco vyjasnit. Předně pak fakt, že moje ws není o nic větší, než to Zlatokrasovo - a to i přes fakt, že narozdíl tady od Čuňáka mám nějaký ten výcvik (který on doteďka vyvažoval něčím, co bychom mohli nazvat talentem - ale protože mu to závidím a jsem taky po tatínkovi trošku alibista, nazvěme to "prachobyčejným štěstím.") Na druhou stranu - i canon se tak nějak hemží lidmi, kteří zabili mnohem horší pitomce a to jenom proto že byli: a) hlavní hrdinové (že Ragnare) b) dobře si hodili kostkou Tak či onak doufám, že u mě tak nějak jde o kombo obou vlastností a ještě k tomu budu mít dávku štěstí navíc... protože jinak to má Goldie spočítané! Což bych nechtěl, protože i když je to malý blb a mrcha podšitá - tak je to pořád člen mé improvizované jednotky, ze které by se Guilliman asi osypal, kdyby ji viděl. Proto beru do ruky cosi, co vypadá, jako nastřelovač hřebíků (kámové - mučírna u deldar. Je tady všecko! I kutilské potřeby!) a dávku těchto improvizovaných projektilů vysílám homunkulovi do hlavy. |
| |
| Bratr apotykář Bebíček a jeho stáž u profíka ~Intermezzo, vysvětlující, kam se Bebíček poděl a možná i kdy se vrátí! Nutno říct, že rozpočet na toto dobrodružství je s přidanými slavnými canon chary vyšší a vyšší. Ještě, že alespoň ten Abaddon to dělá za symbolickou částku a vědomí, že propagujeme jeho legii. To je dobře, protože tadle stáž pro Bebíčka nás vyšla fakt draho!~ Ano - Fialín se nemýlil - Bebíček doopravdy odcházel z první instruktáže společně se skupinou. Tak nějak ji uzavíral a šoural se za ostatními, hlavu skloněnou a pohled sklopený, což zcela jasně vypovídalo o jeho hluboké depresi z toho, co zrovna slyšel. Protože tohle náplast doopravdy nevyřeší! Tady totiž velmi brzy potečou střeva, tělní tekutiny a tak vůbec. Bebíček nechce do války. Jednak proto, protože válka je eklíček a druhak proto, protože se nikdy s ničím takovým nepotýkal. Upřímně - zrovna přichází tak trošku chvíle pro vnitřní "kvůli tomu, abych pomáhal polomrtvým bratrům a kuchal genoštěpy těm mrtvým jsem se apotykářem fakt nestal!" Když jej zpoza sloupu cosi draplo za jeho extradlouhé bíé vlasy a zatáhlo prudce pryč, byl tak překvapený, že nestačil ani vykřiknout. A pak už nemohl, protože mu neznámý chlapík dal ruku přes ústa a tiše dodal výmluvné "ššš..." Bebíček, absolutně neznalý umění sebeobrany a takových těch dalších věcí, které děláte, když vás drapne úchyl... prostě vytuhnul. Na druhou stranu byl znalý yaoi produkce... a tak by mu dost možná ani nevadilo, kdyby tenhle chlápek úchyl byl. V Pretty Maríně by se neztratil - i přes to, že s tím velkým kloboukem se třemi pštrosími pery a fialovém kabátu, sešitém z nějakých kusů kůží vypadá... lehce archaicky. "Slyšel jsem, že tady máte nějaké problémy nemalého charakteru," má takový zvláštní přízvuk... jako by vyrůstal... no, v trošku jiné době, než je tato. Bebíček jen trošku zaraženě přikývne - a zůstane zticha i když mu neznámý sundá ruku z tváře. "Jsem tady, abych ti pomohl." "Ale kdo..." "Na to teď není čas. Pojďme, musíme si pospíšit." "Ale máma vždycky říkala, že nemám nikam chodit s cizími lidmi - to, co máte na sobě... to je lidská kůže?" "Z dětských prdelek, ano-" zamumlá jen tak, mimochodem. Když zachytí Bebíčkův zděšený pohled, protočí očima. "Byly klonované, jasné?" Načež zabručí něco jako "ekoaktivisti a pošahaná lékařská etika." "Pořád jste cizí..." "Jmenuji se Fábius a ujišťuji tě, že jsme skoro rodina. Teď mi řekni, jak se jmenuješ ty a jdeme. Jestli sis nevšiml, brzo vás tady rozmasakrujou templáři." "Ale Athanius by nás nikdy..." "Chlapečku, ty vůbec nevíš, co je to grimmdark." "Jsem Bebíček. Apotykář." Po těchto slovech Fábius Bebíčka chytí za ruku a odteleportuje pryč. Než zmáčkne teleportační zařízení, zamumlá ještě něco o tom, že jménu by věřil, ale o jeho atestaci opravdu pochybuje. ***** "Kde to jsme?" "V mojí tajné laboratoři." "Není tady na laboratoř trochu tma?" Odpovědí je cvaknutí vypínače. "Lepší?" "FŮŮŮŮŮŮJ cotoje?" "Krájené vepřové kostky, marinované s hořčici. To si upečem na svačinu ty jelito." Vzhledem k tomu, že už pravděpodobně víte, že Fábius Bile má po všech těch tisíciletích tak trošku sklony "si mumlat," tak momentálně si mumlá něco o tom, jak moc hluboko Císařovy děti klesly, když je jejich pokračovatelem tenhle pseudosecondfounding. V popisech sice nijak neexceluji, ale je třeba alespoň přiblížit, jak to v takové laboratoři šíleného vědátora vypadá. Navzdory představám o krvi, hnusu a blitkách všude okolo je tady až chirurgicky čisto. Všechno je bílé, vycíděné a voní to tady po savu a citrónové hajzlíkové voňavce. Místnost je velice prostorná a soudě dle rožku, vyhrazeného pro něco jako kuchyňský kout, s rychlovarnou konvicí a troubou. Na policích a stolech je pak vyskládáno moderní náčiní, v rohu stojí několik barelů s... čímsi. Uprostřed místnosti se pak nachází velký hlavní pracovní stůl, na kterém leží cosi velkého, překrytého bílou plachtou. Nějaké ty hadičky, destilační zařízení, pár hořáků... psací stolek s již zmíněným masovým proviantem a židlička. V posledním rožku se pak nachází pelíšek, ve kterém spí bílá, chundelatá ovečka s mašlí okolo krku. "Bebínku, seznamte se, tohle je Dollinka, klon klonu klonu první klonované ovce z Terry." "Já to moc nechápu..." "Co - klonování?" "Ne - teda to taky, ale nechápu, co tady dělám." "Ber to jako prestižní stáž u odborníka." "Proč já?" Fábius lehce znejistí, vědom si toho, že upřímně odpovědět "u vás se v těch vašich diskohadrech nedá poznat, kdo je kdo, nenosíte žádné insignie a nijak se neodlišujete - a tys byl jediný široko daleko, kdo měl armor, takže bylo jasné, že jsi apotykář" by asi Bebínkovi příliš sebevědomí nepozvedlo. "Protože jsi nejlepší ze všech." "Páni! To až řeknu klukům... nojo - ale my se chystáme na válku, já teď nemůžu být na stáži!" "No, víš - čas tady, kde jsme, plyne trochu jinak." "Já to nechá-" "Víš něco o výcviku a ustanovení Grey Knightů?" "Ti neexistují... nebo jo?" "Ah sakra - nikdy jsem nevěděl, že to bude tak těžký... no nic. Budeš tady se mnou dost možná i pár let - a až se vrátíš tam k vám, neuplyne od chvíle, co jsi odešel, ani pár hodin." "Páni. A nebude to trošku otrava... no, víte - že tady budeme jenom my sami, nepřijde nám tady ani dopis, ani nic, protože jsme chycení v tom... časové smyčce? A pokud jste opravdu Fábius - jako... jako TAMTEN-" "Jistě, že jsem tamten," mumlání na téma "dneska ti parchanti fakt nemají žádnou úctu, to není možný..." "Tak... tady jste už deset tisíc let našeho času, takže to znamená že...." "Jo, měl jsem spoustu času leštit si všechny ty Nobellovky, které mám vyskládané ve vedlejším pokoji." "A co je tohle?" "To je jakási svaté relikvie, ve které je krev kohosi význačného z preherezní doby. Dostal jsem ji od A'P'O'S'T'T'R'O'F'A' za to, že jsem mu v laborce vypěstoval z jeho genetického vzorku a krve jeho ženy, dítě. Říkali mi, že to nejde, zařídit, aby démon a člověk měli vlastního genetického potomka - ale jak vidíš, nic není nemožné, pokud se dostatečně snažíš." "Páni..." "Výsledek byl teda na kojence trošinku agresivní a bylo třeba to odkojit na krvi, smíchané s warpovým prachem - ale myslím, že z toho vyroste. Podle mých výpočtů by měl." "Ale pokud jste Fábius..." "Strč si už to svoje "pokud" do prdele - samozřejmě, že JSEM Fábius." "... tak jste od Císařových dětí a... proč nám pomáháte?" "Protože nejsem na ničí straně a zabylo mi časem trochu líto, že by blbí Templáři měli vybít to poslední, co z naší kdysi tak fajnové legie zbylo. Takže tě naučím všemu, co by apotykář měl umět... a možná ještě něčemu navíc a budu doufat, že to k něčemu bude. Pokud vás přežije alespoň pár, budeš to ty, kdo se postará o to, aby kapitula nevymřela, je ti to jasné?" "Takže si tady budeme hrát na školu?" "Takže si tady budeme hrát na vědu." "Jak se to dělá?" "To brzy zjistíš..." |
| |
| Kam jinam? Co chceš dělat v universu, kde je jen válka? No to je těžká otázka! Na druhou stranu, v našem universu je kromě války i pár fajnových míst, kam lze zajít na jídlo, za zábavou nebo pro modlitební potřeby! Vůbec máme tolik možností až se mi jen zatočí hlava při pomyšlení, co všechno říct! I když mám takový pocit, že návrh na to, abychom zabojovali na frontách u kin, jakmile se tam objeví nějaký pořádný biják asi neprojde i když bych to sakra ocenil! "Tak mohli bychom si najít nějaké ty orky, těch je všude dost a jsou blbý jako my, nebo snad o trošku ještě dutější." Prohodím nakonec vážně. Přeci jen po tom, co mě pleskl po pancéřovaném zadku mám nejen tendenci děkovat císaři za pevnou zbroj a armor save 2+ na šestistěnné konce, ale hlavně zamlčet jakoukoliv možnost návštěvy potenciálního zdroje blížící se valentýnské romantiky. Deník Bridget Jonesové 40k je to poslední, co chci vidět ruku v ruce s velemaršálem a pěti tisícovkami brečících chlápků. A že jsme mariňáci, tak brečících za císaře! "A rozbít hubu jste mu mohl v souboji, velemaršále. Mohlo to být všechno mnohem jednoduší, kdybyste mu prorval meč do hrudi trochu jinak než skrze ústa nebo prdel." Pokrčení ramen. "Ale tak, když to říkáte, u císařpána, válka musí bejt i kdyby všichni vaši švejci museli přes Panem táhnout na Bělehrad." Nebylo by to poprvé, co by to někdo vzal takovou menší oklikou! |
| |
| Hrdinství a trapnoposun Zlatokras, Zac, Athaniel, Křenius Ashtonius Zatímco na straně jedné probíhá zoufalý boj, na straně druhé, u lehážka s poutáním, probíhá mnohem sofistikovanější půtka s osudem. To je vidět zejména urputným "jak se to kurva ovládá", "bys to měla vědět, jsi eldar" až po "poslala tě Taldeer" přes "Ještě nějaký cek o mé rodině a nechám tě tady!". Každý bojuje jak umí, nebo alespoň čumí. Někteří čumí tak udatně, že přejdou i k činům, no a nebo zločinům. Jeden takový zločin má na svých rukou i hrdina Zac a nejde o nic menšího než úkladnou vraždu stavebním náčinním vyvěrající z hrubého porušení zásad bezpečnosti práce. Zkrátka a dobře kutil Tim možná tleská ve stoje, ale jeho pojišťovací agent určitě ne! Ashtonius: "To to trvalo!" Athaniel: "Tse, mám strejdu sotva pár minut a už k němu nechci chodit na návštěvy!" Ashtonius: "Tvůj boj, xenossko." Athaniel: ""Tak helen, nejsem cizačka, jsem Athaniel tvá údajná neteř. Takže teď se nejen známe, ale abychom si to ze startu vyjasnili, dlužíš mi za vánoce, narozeniny a svátek dohromady ehm... vydrž... matika mi moc nejde... Rychlé ťukání do mobilu. "Jo, už to mám, 51 dárků!" Ashtonius: "Kecy si nech na koledu, holčičko." Je lehce dotčena a odstrčená. "Synovčevolebrácho Zacu, jak jste se sem dostali? A co je sakra tohle?" Ukáže roztřesenou rukou na... no Zlatokrase oděném v tom, do čeho by infiltroval jen ten nejotrlejší alpharijec! |
| |
| No třeba do prdele! "A rozbít hubu jste mu mohl v souboji, velemaršále. Mohlo to být všechno mnohem jednoduší, kdybyste mu prorval meč do hrudi trochu jinak než skrze ústa nebo prdel." Samozřejmě, že jeho blbou poznámku chápu! Ale kdybych se tady začal čertit a ohrazovat s tím, že bych s ním nikdy nešel, ani kdyby mi platil, tak bych Albericovi akorát dokázal, že vyhrál! A to tedy ne. Takže nasadím Lorenovu strategii "chápu jen polovinu věty," usmívám se a celkově tvářím, jako že se mě myšlenka na to, jak Gorfista fistím pěstičkou v prdýlce vůbec nedotkla. "Jo... to mě vlastně nenapadlo, že bych mohl přijít, zabít ho a zas jet, to je prav... ne, Albericu. To by nešlo - nikdy by nevylezl z Boa Mužnosti a já bych své odplaty nedošel. Takhle ho přinutíme buďto vylézt ven, nebo ho, hajzla, vytáhneme sami. Však jsme templáři. Černí. Na věčné kruciátě. A tak vůbec. Teď pojď, jdeme se připravit na boj." |
| |
| Chvíle před tím, než se to plně spustí Athanius da maršál "Jo no, je jednoduší vytřískat planetu i s většinou kapituly než najít na adeptu munitoriu polohu jeho lodi a prostě ji obsadit a vybít posádku. Jsme templáři, jednodušší hoši, co dělají věci složitě! Sláva nám a císaři." Přesně tato slova ukazují odhodlaného a nezlomného ducha jednoho ze tvých osobních strážc, elity nad elitou, kamarádů a nebo třeba šašků. Ono vzhledem k Albericově remcání stojí skoro za úvahu, zda není upřímný proto, že s holou tváří se jen těžko něco brumlá pod vousy! Faktem je, že jakmile se vrátíš na strategicon moc se toho nezměnilo. Siegfried tak nějak postává, tváří se udatně a přitom zvládá i pospávat, protože tví dva taktičtí maršálovití poradci se opět o něčem dohadují. Tentokrát je to nějaká demarkační linie a zatímco Zak Antos tvrdí, že by neměla končit před Plzní, Bez Kompromisus mu takticky argumentuje. To že převážně esy jako "ne, nikdy, jen přes mou mrtvolu, leda ve snu, sni dál, no jistě že ne, absurdní, absurdně absurdní a přečtisijménomélodě!" ponechme stranou. Anonymous: "Velký šéfe a maršále, zachytili jsme zprávu od našeho infiltrátora." Loren: "My máme infilto-tato-tamtoho-tora? U císaře, to už je lehčí správně vyskloňovat Athaniusuvosiase než říct to slovo." Alberic: "Lorene, kdyby tě kaplan White Scars Toyotus viděl, ztratil by víru v to, že nic není nemožné." Loren: "To je docela smutný. Víš, já jsem nerad, když lidi ztrácí věci a myslíš,že bych mu mohl pomoct zase najít? Hledat to, docela umím, sice ne tak dobře, jako sem tam se ztratit, ale umím." Alberic: "Udělej službu lidstvu a zkus najít rozum." Loren: "Rád sloužím lidstvu! A jak ten Rozum vypadá?" Siegfried: "To nebýt udatná sache, to infiltrofání. A proč až jetz? Útok je na spadnutí." Dodá po tom, co si mocný válečník mocně zívne. Guy de Lorein: "Samotná inspirace kráčí našemu vůdci vstříc a laskavou mu ukazuje líc, když-" Anonymous: "Šla standardně voxem. Zjevně se nepodařilo zajistit nucenou spolupráci nějakého astropatha." Siegfried: "Nucená práce gut, to infiltrofání asi nebýt tak zlá!" Anonymous: "Zde k přečtení záznam vysílání, maršále:" Týden 1: Po zběžném začlenění musím složit hold zdejší fascinaci pořádkem a dekoračnímu talentu. Tihle bratři nejsou nejenže nečistotní, ale zároveň úzkostlivě pečují i o stav svého prostředí, což je jistě činí v očích císaře skutečně vyvolenými. Je mi až stydno z toho, že je musím takto šmírovat. Týden 2: Mnou zajištěná loď "Těsný korzet" dosáhla Panemu. V čase stráveném přesunem eviduji několik lehkých prohřešků zejména na poli hudebním. Velmi málo zbožných písní a dá se říci, až přemíra lovesongů činí z úhledné dokonalosti potenciální semeniště hříchů. Zpívají sice pěkně, od srdce, ale texty jako "Call me, baby" nebo "Imp girl, you are beutiful" jsou sice od učně kaplana - bratra jménem Mika, co prý není ani Hakinen - procítěné, ale postrádají zbožnost. Týden 3: Naše loď je jednou z prvních na půdě Panemu a mohu poprvé hlásit, jak se chovají tito astartes tváří v tvář civilistům svého vazalského světa. Jejich přemíra družnosti, odmítání nahánění děsu, nedostatek bezohlednosti, fanatického pohrdání slabostí a nemilosrdného vyžadování ochoty nejvyšších obětí ve prospěch vítězství našeho milovaného císaře, spolu s navazováním známostí a ignorací večerky buď naznačuje značný potenciál hereze, nebo počínající pubertu. Doplnující informace: PM panem získali po tom, co viděli promenádu v posledních hladových hrách. Planetární vláda přijala právo dobytí, mylně interpretované jako domytí, s odůvodněním, že když to jsou pěkní mariňáci, tak v případě odmítnutí budou asi i pěkně naštvaní. 25. den, tedy před několika hodinami: Kapitula je v podstatě poražena. Stačil k tomu jediný podezřelý vytáhlý muž, údajně ze sportsmaríny a jedna obyčejná asi skoro hospodská odrhovačka. Prostota a násilnost jejího textu by se mohla líbit leda buranům, ignorantům nebo templářům a... vlastně bych zapomněla, že byla tedy docela dobrá. Faktem je, že většina začíná chápat, co znamená pojem válka a chaptermaster s oním mužem tráví podezřele moc času. Co hůře, místy se zdá, že poraženecké nálady u některých individuí ustupují a objevují se i bojovnější tendence mezi nimi. Pokud se tak dá říkat rvačkám o kondicionéry a laky na vlasy. Sice jim to bude platné, co mrtvému zimník, ale cítím tady cosi zlého. Říkejme tomu ženská intuice, kdybych tedy byla ženou, takže spíše bratrská intuice, ale ve vzduchu je cítit prostě něco zlého! Slávu nehynoucímu milovanému císaři, čest kapitule a piškot Lorenovi. Bratr Joan of Arc |
| |
| Co je tohle? FOOLISHXENOSMONDGAMES! Před chvílí byla ještě "eldarka, všem a všemu nadřazená" a najednou je z ní "člověk a žádná cizačka?" A to jenom kvůli tomu, aby dostala ze strejdy dárky? Mory mě berou! Na druhou stranu, pokud je tak materiálně založená a hodlá z každého ždímat finance a všechny ty "hezké věci, které doopravdy potřebuje," bude její předání otci obrovským zadostiučiněním! S ní si ještě užije! A víte co? Já mu to přeju, hajzlovi nezodpovědnému! On ještě přijde na to, kdo je jeho hodný syn, který chtěl jenom čas od času alimenty! Tak! "Synovčevolebrácho Zacu, jak jste se sem dostali? A co je sakra tohle?" "To... je dlouhý příběh," usoudím nakonec s tím, že vysvětlovat, jak nám dark eldaři vystavěli basketbalové hřiště, zpíval jsem písničku na Císařovu počest na jejich pitomé oslavě a pak to tam Zlatokras všechno vymlátil je... no, hele na víc času, než máme. Navíc to otevírá hrozně moc otázek... na které vlastně ani nemám odpověď. Třeba, jestli si ten malý, talentovaný zmeťour vůbec házel kostkou, nebo tak. "A tohle je bratr Zlatokras, z Pretty maríny. Našel jsem ho v cele." Jo, takže je to vlastně něco, jako můj kámoš. "Seděli jsme spolu," je totiž gangstersky temný výraz pro přátelství ve všech filmech o podsvětí a tak vůbec. No... a my spolu seděli. Sice ne moc dlouho a jemu u toho, co si dobře pamatuju, stál... ale - no ve vězení se dějí různé, zvláštní věci! |
| |
| Info!? Ach válka. Jaká to jizva, hyzdící Athaniovu ušlechtilou tvář jak krutá a nelítostná prý z vůle Císaře. Kacířství vzešlo z ní - nebo ona vzešla z něj? Kacířství. Jizva Impéria, ne prý bílá, to by prý bylo urážlivé k Jagathaiovcům. Hnus, který Athanius nevědomky jde potírat. Kacířství v jeho vlastní původní kapitule v té mojí v Pretty maríně. Kacířství na Panemu. Císařovy vševidoucí oči pláčí, slzy bolesti slzy zmaru když vidí, co se tady děje když vidí tu hrůzu, smrt nevinných válku. Bolty a meče, přinášející smrt. Spálenou zemi. Hrůzu. Jen praví hrdinové dokáží čelit tomu, co vidí jejich oči. Oči hrdinů. Činy jejich rukou. Zkázu a smrt. .................................. [Výňatek z Athias - dodatek Vespasiánův, prý je to taky báseň.] "Jo no, je jednoduší vytřískat planetu i s většinou kapituly než najít na adeptu munitoriu polohu jeho lodi a prostě ji obsadit a vybít posádku. Jsme templáři, jednodušší hoši, co dělají věci složitě! Sláva nám a císaři." "A marš dovnitř, už mě trochu sereš," plácnu ho ještě jednou pro jistotu po prdeli, abych ho popohnal. Upřímný bratr je velmi dobrá věc... ale nesmí poukazovat na vaše vlastní... NO PROSTĚ NA VŠECHNO, CO KDY POSERETE, ŽEJO! "Velký šéfe a maršále, zachytili jsme zprávu od našeho infiltrátora." "No výborně, sem s tím," zamumlám s vědomím, že to určitě nemůže být tak ponižující, jako Albericovo "děláš pičoviny, veliteli a vůbec jsi to mohl celé udělat jinak, líp, kdybys nebyl totálně blbý." To, co se dozvídám... je neskutečné. "Agrese v jejich řadách? Boje o šampon? To... to zní skoro jako Hereze. Albericu - co si o tom myslíš?" |
| |
| Osud je pěkně pekalná svině! 2:0 od Švédska v první třetině! Alberic: "Co?" Tvůj oddaný strážce se na tuto otázku zatváří zmateně a zatímco mumlá něco jako "hele, ale já o PM nic nevím" můžeš zaregistrovat ještě jednu drobnost. Siegfried: "Proč mlufit jen s on?" Loren: "Líbí se mu a myslím, že je Alberic můj kamarád! Je vůbec přátelský." Siegfried: "On ti nadáfat a urážet, Loren a ty zchránit maršál, on nedokázat nichts!" Loren: "Joanna mi taky nadává, občas a přitom mě miluje!" Guy: "Je dobrým mravem každého vládce mít své rádce a šampiony..." Siegfried: "To začínat smrdět!" Loren: "Dej si cif, ale pozor na bublinky!" Siegfried: "Já tomu držkoun přestat fěřit!" Guy: "Jen proto, že se z něj stává Gavriel Loken naší doby?" Alberic: "Hele proč se mě ptáte, vy jste bývalý pretty marín! Já prostě nevím, nechápu magorii toho, proč se mlátit o šampon, když stačí i blbý mejdlo! Nemluvě o tom, že někdo, kdo se mydlí z takového důvodu, teda chci říct bije a přitom to ani moc neumí... nemyslím si, že je to podstatné a pak, proč do prčic teď řešit herezi? Nejsou to náhodou zrádci a proto do nich jdeme?!" |
| |
| 4:0 na mou věru, dneska na ten hokej seru! Po těžkém dni a snažení, mám pak tohle soužení? Další takové klání v soči a vypíchnu si obě oči! Ha snad chyba v matrixu? Než dokončím kus nadpisu, švédi chrní až to bolí, pak gól na naší holi? Vážení, za minutu snažení, už druhým menší soužení! Začíná to vypadat jak hokej, s takovou bude všechno oukej! Když se naši na ledě hýbají, co na tom, že prohrají! Že je to jak athias - veršovaný spis? I takhle může vypadat hokejový nadpis! Krátký dotaz Ashtonius: "No synovčevolebrácho, tos ho tam měl asi radši nechat." Zavrtí hlavou nevěřícně, zatímco pozoruje Zlatokrase. Inu asi si umí představit ve vězení mnohem lepšího společníka. Na druhou stranu takový dvou a půl metrový černoch by mohl být děsivější takže, ať už chtěl dodat cokoliv, asi si to rozmyslel. "Takže, Zacu, jakej je plán? Máte, vole, připravenou káru, nebo jinou přichystanou cestu ven, když mě zachranujete? A kolik máme času, jestli si stihneme vzít věci, mám tam docela... cenný matroš!" A proč se strejda ptá Zaca? Inu v místě, kde je otravný puberťák, úchyl v krajkách a partyzán je snadné tipovat, kdo je mozek celé akce a tak trochu jediný psychicky validní jedinec! I když, vzhledem k jisté Efronovitosti je na místě taky takový krásný příměr - výběr z hroznů. |
| |
| matroš? Až budu doma klukům říkat, že si ZAC EFRON PAMATUJE, JAK SE JMENUJU, tak mi budou všichni závidět! Budu hrdina, u Císaře! Největší! Možná, že bych si pak, než pojedu domů, mohl vzít nějaký ten autogram a tak vůbec! Možná bych mohl přinést nějaký i Vesovi, protože on z toho byl chudák takový trochu špatný, že s náma nemohl na tu přehlídku - a až se vrátím a řeknu mu, jak to bylo hrozný, tak bude ještě rád! No a pak ten podpis. Budu nejlepší bratr a šampion Císaře a tak vůbec! Možná, že se pro mě najde i nějaký ten čestný zlatý vavřín na hlavu. Ono zlato nikdy nevyjde z módy a k tomu šedivému mikádu docela sedne. Hezky v něm vyniká a tak. Když už jsme u toho, co by mi mohlo a nemuselo slušet, odepínám z hadrů toho mrtvoláka jakousi růžovou sponu ve tvaru.... takového... kolečka s takovou tyčkou, které z kolečka ční a měsíčku na konci a strhávám jakýsi rudý závěs - nebo ubrus, který si pak obtočím okolo beder a sepnu tou sponou v jakousi improvizovanou sukni. Už mě unavuje - U-NA-VU-JE, jak se mi všichni koukají na spoďáry! Tenhle chlapík taky! "No synovčevolebrácho, tos ho tam měl asi radši nechat." "Taky jsme tady mohli nechat tebe! Už tak docela spěcháme a ztrácíme čas, který jsem nám získal JÁ, zatímco Zac tam stál jako tvrdé Y a čuměl, jak si probíjím cestu ven." No co je moc, to je příliš. A já už toho mám dost. Zac se možná nadechuje, že by něco řekl, ale já zvedám ruku s roztaženou dlaní, abych jej umlčel. To gesto jsem nikdy nedělal, ale z nějakého důvodu mi přijde takové... přirozené, jako bych se s ním narodil. "Athaniel ví, kudy odsud pryč." |
| |
| Tak se všichni uklidníme.... "No, bratři - tak se tady všichni hezky uklidníme a přestaneme se štenkrovat o to, koho mám rád víc a koho míň, koho se ptám na názor a koho ne. Víte proč? Protože jsem velemaršál Černých Templářů a vy se tady nebudete v mojí přítomnosti zatraceně chovat, jako byste byli malé děcka." Protože jednak se tak občas mám právo chovat taky já, když na to přijde - a druhak MÁM BLBCŮ S INTELEKTEM PĚTILETÉHO DÍTĚTE PLNOU KAPITULU! A když započítáme i Lorena, tak ještě jednoho autistu k tomu. "A jo - samozřejmě to jsou... zrádci. Teda možná ne chaosí, ale alespoň trochu něco zradit museli, když na nás zaútočili - žejo. Takže asi tak. No." Fajn. FAJN! Jsem možná velemaršál, ale jsou určité věci, které ještě nedávám, páč jsem v tom všem trochu nový. Upřímně, občas si vzpomínám na tu chvíli v Oku Nákupu, kdy jsem zdrhal od Lusesíty, oblečený jenom do jejích kalhotek - a vpadnul do bytu plného teploušů. Tehdy mi to přišlo, jako nejsložitější životní situace, do které jsem se mohl dostat! TEHDY! "Takže všichni víme, co máme dělat, je čas se připravit na výsadek a tak." |
| |
| Reorganizace Vespasiánovy skvády... "Vespi?" "Co je Stázku?" "Mám takovou blbou zprávu, Vespi." "Jakou Stázku?" "My, Vespi, nemůžeme být jedna skváda." "Cože?" Ano, zhruba takto vypadá vysoce taktická porada o dvou astartech v jedné zapadlé místnůstce, která kdysi byla... asi kadeřnictvím, nebo tak. Anastáz, jak se zdá, "Kodeksíček od Robertka" nemíní a nemíní odložit - a čerpá z něj další a další kruciální znalosti toho, co by měli všichni z Prettymaríny znát už dávno. "No, tady to píšou. Prostě to nejde. Pokud ty seš kaplan a já knihovník, tak spolu prostě nemůžeme operovat v rámci jedné jednotky. Máme mít každý svoji. Ne. Moment. Ty nemáš mít žádnou." "Počkej... co?" "No podle Kodexu máš bojovat vždycky tam, kde jsou nejlítější boje a dodávat bratrům odvahy... a já můžu mít skvádu bojových bratrů, kteří mne chrání." "Ty se máš. A vůbec - ten kodex je hrozná blbost. Já nechci být vždycky sám tam, kde je nejhorší řežba!"" Kodex je hrozná blbost - kolikrát jsme to už slyšeli? JEN TO POKAŽDÉ, JAK SE ZDÁ, ŽEKNE NĚKDO JINÝ! A Anastázovi se to nelíbí. Rozhodně ne. Dává to najevo naštvaným výrazem a zastrčení blond vlasů za ucho. "Vespi, říkám ti, že nemáme jinou možnost, než se jím řídit! Jsme v totální prdeli!" "Anastázi, takhle nemluv. Jestli tě někdo uslyší, podryješ veškerou morálku našich bratří!" "Za chvíli tady přijde Athanius, kterého jsme doteďka uznávali za duchovního otce a nakone nám zadky." "A DOST! To poslední, co potřebujeme, je ztratit víru! Ta jediná nás zatím drží pohromadě, Anastázi! Viděl jsi, jak blázní někteří jiní bratři? Chceš se k nim přidat a začít se rvát, jako zvíře? Jsme Pretty Marína, nejkrásnější Císařovi muži!" Anastáz vzhlédne od kodexu a zamrká blankytně modrýma očima, načež si Vespasiána přeměří od hlavy až k patě a zase zpět. "Možná přeci jen jsi kaplan." "Tak jistě, že jsem. Dostal jsem ten titul za všechny ty recitační soutěže, které jsem vyhrál!" Chvilka ticha, vyplněná jenom Anastázovým zamumlaným "hm hmmm, to dá rozum no." "A teď mi řekni... to opravdu budu muset.. bojovat sám?" "No, hele ne - pokud budeš v nejlítější řeži, tak tam logicky bude bojovat vždycky plno dalších - s tebou, nebo proti tobě, podle toho, jaké budeš mít štěstí, asi." "Víš, jak to myslím." "No hele - tady píšou, že sebou můžeš mít Apothekárce." "Takže Bebíčka, až ho nejdem." "No... píší, že by ten tvůj apothekárec měl být statečný, zdatný a tak... no, Bebíček by to mohl být, když to tak vezmu, jo. No a pak ještě šampiona kapituly." "Kde ho u Císaře vezmu?" "Hele, upřímně, Vespi? Vem si úplně koho chceš, protože to je podle všeho titul, související s bojováním a když přijde na to, jsme na tom všichni úplně stejně blbě." "Takže by to mohl být i Tojekus?" "Normálně bych řekl něco jako "sotva mu zachnul armor" - ale jo. Už proto, že to tak trochu nám všem. Tojekus by mohl být šampion Císaře." "Škoda, že Zlatokras umřel - on byl vždycky takový... no, dost poutal pozornost, kdekoli se objevil. Byl by dobrý matroš na šampiona." "Víš, možná je dobře, že umřel - aspoň tu sviňárnu nezažije a tak vůbec. Z toho, co čtu, to bude fakt o hubu. A to jako myslím vážně. Možná vlastně umřeme taky." "Ne, Anastázi. Císařovo světlo nás povede!" "Tak jako kdysi vedlo naši first founding legii?" "No, to byl spíš warpdust, než Císař. A NEROUHEJ SE, ANASTÁZI! NEROUHEJ SE, NEBO DOSTANEŠ CROZIÍ MEZI OČI!" "...croziEM." "A neslovíčkař. To, že seš knihovník ještě neznamená, že mě budeš poučovat." "A pak můžeš mít chlápka, který ti ponese vlajku." "Jo, supr. Tak Fia-" "No tak to prr. Fialína a Růžemeta beru já do své osobní ochranky. Stejně jsou s heavy bolterama totálně leví, takže jim nebude vadit, že nebudou devastátoři." "Co? Tak snad mi je nechceš...?" "No, to teda chci. Navíc je nemůžem rozdělit. A ty si nemůžeš vyžrat všechny dobré kluky. Fialína a Růžemeta chci já a basta." "Tak fajn. Kdo mi ponese vlajku?" "Nevím, prostě si někoho vyber. Však Bratrstvo má dost členů." "No ale to nejsou skalní fandové." "Hele - mám pocit, že nám v kapitule probíhá hereze v přímým přenosu - alespoň podle oddílu kodexu "jak poznat herezi" - takže prostě vybereš někoho, kdo se ti bude zdát v pohodě. Já si taky přiberu ještě dva... no a budeme prostě držet při sobě. S trochou štěstí za nás buďto pochcípají heretici... a nebo to dáme nějak do pořádku... třeba si zkusíme promluvit s Athaniem a říct mu pravdu. Ale do té doby prostě musíme přežít. A víš, co to znamená." Anastáz význačně poklepe na otevřenou stránku kodexu, jako by tím chtěl říct "MUSÍME ČÍST TOTO A ŘÍDIT SE TÍM." "Tak jo, Stázi." "Jo, Vespi - ještě něco." "Co?" "Máš nárok na vlastní tank, Vespi." |
| |
| První střet - první kraj Athanius Slovo nejvyššího maršála je - trochu logicky - nejvyšší, proto tví muži zachovají dekorum a naplní tvé příkazy. Loď přejde na plný bojový poplach, v hangárech se to jen hemží zasvěcenci a bojovými bratry, vlastně vůbec všechno působí seriozně. Je to až divné zjistit, že ti tvoji slavní černí templáři mají světlé chvilky. Obvykle při ničení majetku i životů jiných, ale mají a válce, válce rozumějí. Jakožto maršál a tak nějak terminátor jsi součástí druhé vlny. V té první se totiž tví drazí blátošlapové mají prokázat s vědomím, že zkušení řezníci by jim nic nenechali! No a pak, když umře marín v plné výbavě něco to stojí. No a když umře terminátor, je to fakt průser nemluvě o tom, že jestli padne Maršál při náhodném výsadku do moře, stojí to ještě víc. Minimálně proto, že vyjma výbavy se to musí dát všude vědět, předělávat vizitky, plakáty a propagační materiály - prostě spousta dřiny! Útok začíná v 7:00 lodního času, bylo na něj vyhrazeno osm a půl hodiny zahrnujících i pauzu na oběd. To nejen umožní zavčasu plnit stanovené cíle, ale po skončení pracovního procesu bude 15:30 a tedy dost času si někam do víru velkoměsta vyrazit a příslovečně orazit! Mimochodem ty sám se do boje vypravil až v 8:30 bez toho, abys musel končit později. To je výhoda toho, že jsi šéf a podepisuješ docházku. To ale je obyvatelům prvního kraje Panemu tak nějak jedno. Ti si žili své vlastní malicherné starosti a radosti do bodu, než se rozezněly sirény automatického obranného planetárního systému. Tedy sirény to nebyly, ne úplně, spíše nějaké hity Michala Davida, které dovedou vyvolat pocit nebezpečí, konkrétně šlo o Disco Příběh. 40k. Nutno podotknout, že kdyby technologii PM alespoň trochu rozuměla, tak by asi nefungoval ani ten poplach. V momentě, kdy klesá rampa Thunderhawku "Maršálovo Taxi", jež Helbrech svého času překřtil po výletu na Armagedon "Taxi Willis" a hovorově nazýval "tak si vyliž" není ani stopa po nějakém disku. Za to je tu bordel jak na CzechTeku. Bílé vysoké budovy z nichž některé nejsou vyráběné STC Urban Komo ale mají i nějaký architektonický nápad povětšinou hoří. Modré a jasné nebe této planety se topí v černi dýmu stejně, jako vyhlídky obránců. Inu tvůj předvoj jim to vytmavil a pak vyrudili. PM: "Milost, prosím!" Templář: "Ti říkám, že olovo je taky krvetvorný!" Templářtaky: "Viděl jsem to v dětském pořadu a platí to jen o železe!" PM: "Já, já udělám cokoliv, jen jen mě pusťte-a nebo já půjdu sám." Templář: "Sleduj." Ozve se výstřel a pomalu unikající PM padá s prostřeleným kolenem k zemi. Jo a taky brekem. Templářtaky: "Hm, olovo funguje a sleduj železo." Jeden ladný pohyb z něj činí beznohého chudáka. DalšítakyTemplář: "Hele kluci, nechte toho, nejste matroš na apotykáře." Načež se obrátí k mrzákovi. Ty, fňukno, nemáš jen dvě nohy, tak vsať a kurva bojuj! PM: "Vy...vy...zrůdy, co jste zač? Neznáte soucit?" Dalšítemplář: "Jsme templáři, bez lítosti, beze strachu, bez soucitu, bez peněz..." DalšítakyTemplář: "Poslední přání." PM:"Já chtěl mít vlasy až pod prdel, nechte mě žít tak dlouho, než mi to mikádo doro-" Je mrtvý. Ten, co se na něj obořil mu hlavu setnul se slovy "no vidíš, máš je až na zem". Načež jste konečně dostali ujištění od obsluhy letounu, že můžete vyrazit a oni, oni tři poslušně poklekají na znamení úcty. Zjevně jde o seržanta, takže jakmile se dotkneš nohama země a tvá skváda jistí perimetr, což znamená, že Loren říká něco o počasí a Alberic cosi jako "je to tu pěkný", úslužně se ti zahlásí. DalšítakyTemplář: "Nejvyššímaršále, seržant Black Humorus, z družstva "Mstitelů". Vás vítá na planetě. " Siegfried: "Žádný nepšítel v dochled." Loren: "Ne? Já jich vidím! Tamhle je jeden kousek, tady druhý a taky-" Alberic: "Myslel v celku, iniciativní bratře." Loren: "Počítá se tělo bez ruky jako celé?" Alberic: "Přišel by si Loren bez boltříku celý?" Pár vteřin úvah. Loren: "Nikde nic, Athaniusuae!" |
| |
| Má hrdinská... what? "Nejvyššímaršále, seržant Black Humorus, z družstva "Mstitelů". Vás vítá na planetě. " Rozhlížím se okolo. Pokud to, co jsem před chvílí viděl není jenom jakási ta "blbá výjimka, potvrzující pravidlo," ale doopravdový vzorek bojových sil pretty maríny, tak je to ještě smutnější, než si pamatuji. Když jsem odtama odcházel (ne, nehodlám říct KDYŽ MĚ ODTAMA OSTUDNĚ VYKOPLI! Tu radost nikomu neudělám!) tak se ještě občas Pretty Marína nějakého toho okrajového boje účastnila. Sice většinou v záloze... ale alespoň nějaké ty základy, byť teoretické, jejich astarti měli. Jenže to je už st.... to je už PÁR let, že ano. "Nikde nic, Athaniusuae!" "Skvělé. Bratře seržante Black Humore, podej hlášení o stavu a průběhu bitvy. Pak utvoříme formace a budeme pokračovat, dokud nenarazíme na odpor! A laskavě někdo najděte ten tlampač, který hraje ten Non-stop a zrušte ho. To snad není možné." |
| |
| Génius na stáži ~Intermezzo za Bebíčka~ ROK 1 "Já to nebudu dělat! Pane Bile! Já chci domů! Za klukama!" "Sklapni, spratku nezvedená a kuchej." A následně je brbláním dodáno něco jako "To snad není možné! Jestli si do konce pobytu svoji Prime Helix nezasloužíš, tak přísahám Bohům, že to tady zabalím a myslím to vážně." Bebíčka provede další z mnoha pokusů, sklonit se nad mršinou jakéhosi mariňáka (byť je, dle Fábia, v relativně zachovalém stavu) načež jej znovu natáhne a on se dává na útěk - nebo se o to pokouší, ale Fábius, profík na slovo vzatý a apatykář, který ví, za co chytit, mu cestou drapne vlasy. Což možná neměl dělat, protože Bebíček evidentně mířil nad hajzlmísu, aby tam vyklopil to, co do sebe ráno hodil - takže si to v konečném důsledku vše hodil pod nohy. A na Dolly. Na na Fábiovy nohy. A všude kolem. "BOHOVÉ!!! CO TO MÁ BÝT?" "Vlašský salát, pane Bile..." Fábius si začíná mumlat něco o tom, že tenhle kluk je fakt ztracený. A ztracený jako doopravdy ztracený. A že on končí. Fakt že jo. "Tak na co čumíš, tak to snad po sobě uklidíš, ne?" "To nemůžu, mě je z blinkání na zemi špatně." "Tobě je špatně ze všeho, ty máslo! Včera jsem po tobě chtěl, abys jenom uřezal nohu - JENOM. UŘEZAL. NOHU. A ještě kultistovi. A nic. Bordel mi tu děláš, blitky neuklízíš. Starý dědek aby to za tebe všechno dělal." "Nevypadáte staře..." "Tak abych taky vypadal, když se umím naklonovat a tak vůbec. Achjo - podej mi aspoň hadr..." Zatímco mopem bere podlahu, mumlá si něco o tom, že "kdyby to tehdy náš primarcha celé epicky neposral, nemusel jsem se tady s tímhle vůbec srát." a že "žít v grimmdarku je ještě víc nahovno, než si myslel." ******** ROK 2 "Tak co, neschopo?" "Je to dobrý!" Třeba říci, že navzdory tomu, že termín "neschopa" by se dal vzít asi i jako urážka a zranit jemné city prakticky kohokoli, je odpověď, která laboratoří zazní, docela klidná, snad možná i veselá. "Protože jestli to zas posereš, jak minule..." brblá si Fábius, zatímco se otáčí z kuchyňského koutku, v každé ruce jeden hrnek s kávou a nese je okolo všemožných přístrojů a zástěn a mís s kusy orgánů na druhou stranu místnosti, k jednomu ze stolů, nad nimiž se, nad rozpitvanou mrtvolou sklání, nyní již atestovaný apotykář Bebíček z Pretty Maríny. "Minule jsem nic neposral, to jenom ty máš už paměť na hovno." Třeba říct jedno. Za nějakou dobu si nejen zvyknete - ale evidentně svému šéfovi můžete i tykat. "Máčíš si vlasy v mozku, pako." "Hm - už zas-" drapne jedno kafe, "Díky." "A dost, Bebe - už mě dneska sereš a myslím to vážně." "Hm?" "Nakydal sis dovnitř řezu kafe. Co bys asi dělal v poli?" "Já ti nevím, vzhledem k tomu, že budu ošetřovat mariňáky, tak asi prd - nějaké kafe v ráně přežijou bez problémů." Fábius zamumlá něco o tom, že je sice drzý jak štěnice, ale aspoň už je co k čemu, takže si to vlastně může dovolit, protože jako jeho učeň je Bebíček jednoznačně něco jako totální elita celého vesmíru a ti patlalové z Impéria se mu vlastně vůbec nemůžou rovnat a tak vůbec. "Říkal jsi něco, Fábie?" "Ne, Bebíčku, zas slyšíš hlasy. Říkám ti, že když na tebe volaj hlasy, nemáš je poslouchat. Jsi vědec, nemají ti co nabídnout - navíc musíš zůstat loajální, pokud máš kapitulu vytáhnout z těch sraček." "Těhle?" Bebíček položí hrnek vedle mrtvoly, zanoří ruce v latexových rukavicích kamsi do rozřezaných střev, vytáhne je správně ušpiněné a udělá s nimi takové to "bububu" směrem k Fábiovi. Skoro dva roky nepřetržité laboratorní praxe s Fábiem Bilem. Jeden se otrká. Začne mluvit sprostě... a tak vůbec. Černý humor taky není žádná velká neznámá. "Jo, Bebíčku, až na to, že tamty budeš mít asi tak po pás a budou černý." "Černý sračky - živočišné uhlí, lék na běžný průjem." "Správně, správně. A latinsky se řekne?" "Diarea." "Tak - akorát, že já těma sračkama myslel Templáře." "Militia Templi-" "A lék na ně?" "V zásadě jakákoli zbraň s dobrým dostřelem, protože se s nimi nechci dostat do cécé." "Fajn - a teď tady přestaň blbnout, sundej si ty zasrané rukavice a dodělej, co musíš. Mám tady pro tebe v klecích ještě tři živé negry, co mi chaosáci pochytali na zakázku, aby ses měl na čem trénovat." "Proč negry? Není to rasistické?" "Ne. Salamandři si stěžovali, že je prý málo angažujeme do parodií a hraní obecně - tak jsme jim vyšli vstříc. Vlastně tím bojujeme proti rasismu." "Jo, to je fér." ************** Rok 3 Tentokrát se scéna neodehrává v laboratoři. Fábius stojí uprostřed obýváku a s dojatě-rozpačitým výrazem upravuje jeho bílou zbroj. Ve tváři se mu zračí hluboké pohnutí - asi takové, jaké mají matky, když posílají své syny do války. Což o to, Fábius se tak dost možná i cítí, když na rukavici připevňuje Bebíčkovi úplně nové a hypermoderní Nartheicum, které nechal zásilkovou službou poslat z Oka Nákupu. Neptejte se, jak se tam s tím časovým posunem dostalo a jak teda ten zásilkový obchod funguje. Chaos. Chaos vysvětluje VŠE. Dalo by se až říct, že se oba tak trochu rozpakují, prolomit to tíživé ticho, které panuje. Bebíček odhodlaně hledí vstříc tomu, co zítřky přinesou, Fábius se bojí, že i přes všechno průpravu, kterou mu dal, se bude jednat o derivaci původního rčení na "dobrý doktor nahovno, když nepřátel je nerovno." "Pamatuj si, že-" "U nás nikdo už pěkně dlouho pořádně neharvestil genoštěpy, takže se každý bratr může rozmnožit." "Přesně tak. A taky-" "Že si mám dávat pozor na terminátory." "A-" "Mám mít u sebe vždycky dost brufenu." "Ano a-" "Dlouhé sezení na studené zemi bratřím vypěstuje vlka, mám je seřvat, když to začnou dělat." "Jo a-" "Nikdy se nepoddat Chaosu, jsem jediná naděje Pretty Maríny, protože všichni ostatní jsou zkurvený felčaři." "A JEŠTĚ-" "Není dobré ustrnout na místě, až dobojujeme a dáme se trochu dokupy, musím začít taky dělat vědu." "a taky?" "Stačí udržet naživu dvěstě bratří a pak už to poroste nahoru každých deset let geometrickou řadou." "Jo a ještě něco." "Klonování je super?" "No, to taky, ale to jsem nemyslel." "Tak co teda?" "Napadlo mě, až budete hodně v háji - že znám jeden úskok, který templáře pošle do sraček. Už jsme to párkrát použili před deseti tisíci lety. A vždycky to zabralo. pak se to, jako všecko, posralo - ale to už jsme podchytili zásadou "nikdy nezherezit," takže budete v pohodě." "Stíháme to?" "Jo. Je to krátké, za deset minut ten trik umíš - a dalších deset minut to pak budeš učit ostatní kluky." "Sem s tou ultimátní zbraní." ************* O DESET MINUT POZDĚJI Loučení bylo poměrně krušné. Nesmí se o tom mluvit, ale říká se, že Fábius uronil pár slz a vytrhl Bebíčkovi pár vlasů s tím, že "pro případ!" Říká se taky, že Bebíček odpověděl něco jako "to bude dobrý, tati, neboj," což zcela jasně poukazuje na fakt, že v průběhu třech let jeho atestace proběhla jakási forma... asi adopce. Od nynějžka budíž apatykář Bebíček znám jako Bebíček Bile, Fábiův odkaz mezi loajalisty a budoucí chief apothekárec kapituly. A pak - pak se vrátil na Boa Mužnosti. "Bebíčku! Všude jsme tě hledali, kdes byl?" Objímá jej bratr Tojekus a utírá si slzy stěští z očí nově vyfasovaným praporem s emblémem jednorožce a velikým, zlatě vyšitým Vé. "Musel jsem si odskočit," oplácí mladý apotykář objetí s lehce smutným úsměvem. "Já se nedivím, já se tam normálně kantnul, když mluvil o té válce... Hodně bratrů prý blinkalo. Zvracel jsi?" "Mockrát, Tojekusi. Mockrát." |
| |
| Diverzní akce nepřátel Když jde o přežití je jen málo věcí důležitých jako jsou stromy! Můžete na ně lézt, můžete se za ně schovat a s trochou štěstí blbce pod vámi ani nenapadne je pokácet, zapálit nebo udělat cokoliv jiného, aby vás z nich sundali. Ví to každý scout a každý absolvent Hunger Games, že prostě na přežití se musí od lesa. "K čertu, Peeto málem jsem tě zastřelila" Peeta to ví taky a bohužel, taky už ví, že je třeba mnohem víc věcí, třeba nevyskočit zpoza křoví před tak trochu zmanipulovaného spojence. Ono ruku na srdce, chaosákům pomáhají imperiálci zřídka, zvláště nemají-li ve jméně Apostrof nebo nezahrnují nějaký jiný Nesmysl. "Vzhledem k tomu, jak jsem se lekl, tak bych tě litoval, až bys mě táhla k řece a prala mi trenky." "Tím už znovu projít nehodlám!" Battlesisterka tak trochu v utajení skloní svou hypermoderní zbraň založenou na super moderní technologii naprosto převratné. Luk. Ano, je to luk, ten samý luk, jakému se strašně v knihách o herezi maríni smáli a který byl sto projít jejich armorem. Tenhle navíc patří... "Historie se ráda opakuje, Katniss" "Proč tě vlastně nezastřelím, jako chaosácké prase?" "Chleba?" Zdánlivě, jako by to s ničím nesouviselo, vyndal tento antirek z armoru kus pečiva, zatímco ona dívka na něj chvilku koukala topíce se v myšlenka a dodaje tiché "sakra". No a pak si vezme. K:"Peeto, tohle není fér." P:"Tohle je grimdark, 41k, nic tu není fér! Měli jsme dostat možnost naplnit naše role, mít svou válku a taky-" K:"Peeto, impérium je lepší než vláda Kapitolu a císař-" P:"Mě je fuk, jak se ten jejich president jmenuje. Nejsou ani o moc lepší. Což dokazují templáři! Ti to tu zničí, úplně." K:"S tím musím souhlasit." Smutný vzdech a pár vteřin ticha. "Kde je Hurikán?" P:"Vede nějakou četu templářů do jeskyní, pak to tam odbouchne a nechá je umřít hlady, jako vždycky." K:"A je to nutné?" P:"Jo jestli se chceme ubránit." K:"A jak to chceš udělat?" P:"Mám plán, jak bude Panem zase nezávislý s tvou pomocí a přispěním dalších známých se nám to povede." K:"Víš, mi se to moc nezdá, PM nemají moc šancí i když je mezinimi pár bývalých careers Jedniček, Dvojek a-"¨ P:"Věř mi Katniss, všechno dobře dopadne. Ten plán je sice narychlo upečený, ale výsledek bude stát za to." "Krev pro boha krve! Lebky pro trůn lebek! Ty posraný hajzli z Dvanáctky mě OSOBNĚ!" K:"Ten řev, to byl-" P:"Cato, ano. Víš, po obsazení planety impériem jsme si našli jiné zaměstnavatele." K:"Peeto, co tady sakra dělá?" P:"Napsal jsem mu, že ho pozdravuješ. S trochou štěstí potká nějakou četu nepřátel a tu vykřuše, unaví se než se dostane k tobě." K:"On, on chce taky zachránit Panem?" P:"Ne, chce tě zabít za to, jak trpěl, než ho Khorne spasil." K:"Peeto ty- kde jsi? Kde sakra jsi? Peeto!" Pokud zdobíte dorty jste rázem expert na kamufláž a zatímco se během hovoru Katniss soustředila na místa, odkud slyšela Cata, Peeta využil času, změnil si vzhled armoru a teď mu stačí jen stát a koukat, jak je hledán. Celé dvě minuty než jím zrazená bitevní sestra odběhne a to samé pak udělá o další minutu i Khornův Berserk z kapituly požíračů světů. Pak stačí přijít na místo, odkud řval a kde zabil dva nějaké mariňáky, vzít jejich helmu a napojit se na intercom lodi. P:"Tady bratr Černus, slyší mě někdo, opakuji, slyší mě někdo?" S:"Paluba lodi Věčný křižák, kaplan Servantes v zastoupení velemaršále, potvrzuji." P:"Žádám o povolení se stáhnout, utrpěli jsme těžké ztráty." S:"A jak se vám to u císaře povedlo?" P:"To nemohu říct." S:"To své "to nemohu říct" si nechej na nějakou herezní loži! Co se stalo? A radím ti, aby to byl sakra uvěřitelný důvod" P:"Měli jsme autonehodu" S:"To zní jako pravděpodobná možnost ztrát ve válce. Proti Prettymaríně samozřejmě. A proč to chceš tajit, bratře?" P:"Tak to Rhino patří, tedy patřilo, technicky vzato maršálovi a raději bych mu dopřál možnost spravedlivého hněvu nad nepřítelem, než tu bolest z trestání špatně řídícího bratra. Jistě to pochopíte, nádherně zpívající a skvělé texty skládající kaplane." S:"Rozumím, nahlaste pozici, budete přijat a dle toho hlasu i do sboru po návratu na loď." Další z temných plánů se právě dal do pohybu! Zatímco rty odříkávají souřadnice pro vyzvednutí a ruce automaticky aranžují rozseskanou skvádu kolem, která se určitě blbým templářům snadno vysvětlí jako oběť silničního neštěstí uprostřed lesa. Stejně jako "to byla šlupka, až z toho transportéru nic nezbylo" vysvětlí i absendující tank. Na jedno srdce padne trochu stín. Stín z toho, že je až stydno z faktu, jak byla Katniss pod tíhou záchrany domova obelstěna poprvé, aby přišla pomoci a podruhé, když ji musel říkat kydy o záchraně světa. Panem je odsouzen k zániku a pro vyšší cíle slouží nyní jen k tomu, aby byl na svou poslední hodinu připravený! |
| |
| Boa mužnosti Hardcore PM Atmosféra na lodi je ze dne na den, minuty na minutu, hodinu na hodinu a pak spousty dalších poetických časových jednotek dokazujících, že tak jako písek v přesýpacích hodinách, ubíhají i dny našich životů, zkrátka tak jak jde čas se to všechno zhoršuje. Proč to neřeknu jedním slovem? Protože se přeci nepřipravím o možnost mít jen tak bez práce balastovaný odstavec s tím, že pak to rozsahem působí profesionálněji! Duch kapituly, vyznání krásy, lásky a všeho stylového ustupuje do ústraní. Mnozí bratři se chovají divně, jiní se v duchu Athaniova bratrstva možná i připravují na válku a někteří naprosto neví, která bije. Neví to dokonce ani v ten okamžik, kdy je bijí jejich vlastní bratři. O nějaký čas později, když naši PM hrdinové v již kompletní sestavě mohou znovu udatně bloumat lodí, totiž takový moment vidí. Skupina, jež by mohla být četou, z řad této kapituly se totiž v bratrském duchu oddává kopané. Kopající:"Slabost není vůbec krásná! Ty jsi úplný plevel na záhonu krásy!" Kopající2: "Tos řekl hezky, bratře Petunie!" Kopající: "Ale, Narcie, nemusíš mi lichotit, já to vím!" Kopající3: "Měl by ses nám omluvit, bratříčku Brebtíčku!" Kopající4: "Jo, za tu ohavnost, kterou musíme trpět!" Breptus: "Já, omlouvám se. Nechci vás urážet, nechci další bolístky...au, neubližujte mi." Fňuká mezi tím, co se další podobní mariňáčtí příbuzní v celkovém počtu čtyř z povzdálí smějí. Petunius: "Ale Brebtíku, jediný, kdo tu ubližuje, jsi ty!" Narcius: "Nebýt odpadu, jako jsi ty, nikdy by nepřišli templáři, nikdy by si na nás netroufli." Dveře vedoucí k této sekci z opačné strany, než může být skupina věrně uctívající Císaře a Athania, se otevřou a ukazují, že dokonce i PM má své hrdiny. Pravda, někdy jsou docela malí výškou, mají trochu vyšší hlas, ale jsou. Hrdina?"Spíš by vás srovnali do latě už dávno." Narcius: "To říká kdo?" Hrdina?: "Někdo, kdo tě ve jménu císaře vytahá za uši tak, že budeš větší rogalo než samotný Dorn! A to platí o vás všech, uličníci, hereze vzniká i nečinností!" Jeden proti osmi? Je to fér? Co na to hrdinové? Co na to Jan Tleskač? Tisíc a jedna důležitá věc se zodpoví, ovšem až za chvíli! |
| |
| A dost, zmetkové! Shledání bratří se ztraceným Bebíčkem bylo plné slz štěstí, utopené v mužném gestu, jemuž se také jinde říká "group hug." Bebíček následně svým bratřím popsal, co se za těch pár dní, kdy mezi nimi nebyl, událo... a nevynechal v zásadě žádný detail, takže jeho bratrům bylo poměrně... šoufl. Tedy až na Anastáze, který s lehkým studen ve tváři přiznal, že o něčem podobném kdysi četl v nějaké knížce, tak už mu to nic nedělá. Na Bebíčkovu obranu - on to neudělal schválně, protože by chtěl, aby ostatním bylo zle - popsal svou stáž tak, jak ji popsal hlavně proto, protože už mu to za ty roky přišlo naprosto normální, přirozené a vůbec ne hnusné. A to, že dokáže v poli bez anestetik vyoperovat poslepu srdeční chlopeň... to je snad v pohodě, ne? Hlavně se to hodí! "Počkat, počkat," vzpamatuje se nakonec Vespasián po jednom z mnoha jeho výkladů, "Ty říkáš, že máme orgán-" "Osmophagea," doplní jej Bebíček a kývne lehce hlavou, "- který nás naučí bojovat?" "V zásadě ano i ne," odpovídá Bebíček opatrně. "Díky osmophagee jsme schopní se učit nové věci díky tomu, co sníme. V zásadě se nám skrze propojení mezi mozkem a žaludkem, které není u lidí přirozené, dostanou do mozku ifnormace, obsažené ge genetickém vzorku toho, co sníme, pokud chceme." "Fůůůj!" Hrozí se Tojekus. "Hele BeBile, to dělat nebudem," vrtí hlavou Fialín. "Jo, BeBile... není to hereze?" přidává se Růžemet. "No... vlastně není-" pokrčí rameny Anastáz, který před chvílí evidentně nalistoval příslušnou stranu kodexu a teď ji zkoumá, aby zjistil, jestli Bebíček mluví pravdu. "Podle kodexu se to může." "No tak kurva volové, to snad ne. Buď se budete ofrfňovat nad tím, že sežerete trochu syrového masa a umřete - a nebo to uděláte a ono vás to skrze vzpomínky nějakého knechta naučí bojovat. Možná. Popravdě jsme to s Fábiem nemohli zkusit a on neměl žádné zkušenosti na tohle téma, protože jsme asi první a jediná mariňácká kapitula, která vůbec nebojuje a rekruty bojovat pořádně ani neučí." "Vzhledem k tomu, že to není hereze," zakončí to Vespasián, "Tak se prostě hecneme a představíme si, že je to kuře." "Nejhorší bude nějakého Templáře sehnat. Nejlíp, kdyby byl už mrtvý..." zauvažuje Anastáz. "Páč... jinak ho asi nedáme." "To nějak pude. Pasti, uspávací šipky," pokrčí rameny Vespasiánus. "Jo, hoši a pak budeme hodovat," ušklíbne se Fialín. "No a pak je tady ještě jedna věc, kterou mě Fábius naučil - všichni si pohodlně sedněte a uklidněte se, protože je to fakt drsný a až nám poteče do bot, sejmeme tím i ohromnou přesilu..." *********** Když pak jde celá dvojskváda (byť zatím nekompletní) hrdinů chodbou. (Představte si to jako slow motion obraz - rázné, hrdinské kroky, občas nějaký ten úsměv, prohrábnutí vlasů, dramatické odhození růže za náramenník...) chodbou, jsou všichni o dost chytřejší - a jejich vyhlídky budoucnosti hned vypadají o něco růžověji. Ne tak pohled na šikanu ve vlastní kapitule! "To je Roztomilus Breptus," zaúpí tiše Tojekus a zatahá Vespasiána za plášť. "A kdo je ten druhý?" Ptá se Růžemet tiše. "Já nevím, nikdy jsem ho neviděl," vrtí hlavou Anastáz. "Je nějaký podezřele malý s touhle výškou by neměl být schopen přijmout orgány, které-" začne Bebíček, ale poté, co vidí, jak se nový hrdina postavil beze strachu proti přesile, dodá rychle "- alejevelkýduchem." Tak či onak, Vespasián vypadá šikanou malého bratra popuzen, takže se jde postavil proti zlounům, po bok malého neznámého bratra. Anastáz, jeho věrný přítel, jde s ním - takže chtě nechtě musí vlastně nakonec všichni, protože by měli následovat velitele svých skupin - což jsou oni dva. "A takhle Templářům hodláte dokázat, že jsme co k čemu?" dramaticky na osm bratrů (kteří jsou pořád ještě v přesile, na což se snaží taktně upozornit Růžemet) namíří Croziem. Bebíček mezitím nepozorovaně drapne Brepta za nohu, odtáhne ho pryč (ať žije nejstatečnější apatykář kapituly, osobní medik kaplanův!) aby mohl prohlídnout jeho zranění. "Mlátit neozbrojené bratry na cikánskou férovku, to by vám šlo," zdá se, že do své role "mentálního kouče kapituly" Vespasián vlastně i docela zapadl... no, jak už bylo řečeno - asi mu nic nezbývalo. "Bratr se neobrátí proti bratru, tak káže kodex," přisazuje si Anastáz a výhružně velkou knihu potěžká. |
| |
| Spravedlnost na Boa Mužnosti Všichni dobří klucí z PM Narcius: "Bratr se neobrátí proti bratru..." Tiše a nechápavě zamumlá, jako by se snažil pochopit cosi vyššího, důležitého a dost možná éterického! Zkrátka na to čumí jako člen Deathwatch na vyšší dobro! Dost blbě! Petunius: "To je kurva hluboké!" No a pak se začne smát a s ním i ti ostatní, přičemž se k vám tak nějak blíží. Orchidas: "Jakože se Orchidas jmenuju, přísahám, že tu ten tvůj Coldrex nikoho nezajímá!" Androgenus: "Takže se jako kliďte nebo uvidíte!" Hysterius: "Nebo dostanete víc, než to trdlo, který-hej kam šel? OKAMŽITĚ HO VRAŤTE" Petunius: "Jo, nebo každý z vás dostane takovou ránu do brňavky, že se z toho posere!" Narcius: "A ještě vám oholíme hlavy!" Kruh se uzavírá a to nejen tím, že se vás tak nějak snaží obklíčit. Těžko soudit, jestli tato výměna názorů je dílem ega nebo faktu, že přeci jen z útlaku přejít do bojové situace není pro žádného Pretty Marína snadné a asi i oni mají ještě leccos na vstřebání. Minimálně lze s jistotou konstatovat, že pojem "početní převaha" co se války týče, tak nějak plně pochopili. Zatímco je tedy ještě čas na nějaká slova, onen neznámý se evidentně chystá na nejhorší. Soudě dle toho, jak varovně naklonil hlavu a bojovně dal ruce v bok. Ten jeho upřený a nesouhlasný výraz je cítit už přes helmu, která jako by říkala "Kráčíte vstříc velkému výprasku, mladý muži". Případně, pokud jste Loren. tak "Dnes žádný piškot a nezkoušej se večer lísat!" |
| |
| Hlášení a další postup Athanius Black Humorus: "Akce byla zahájena rychle a rázně po orbitálním bombardování. Vyrojili jsme se na to, co zbylo a ehm... odhadem jsme během deseti minut zabili něco kolem stovky astartů. Většinu času jsme pak strávili tím, že jsme hledali nějakou obranu, cokoliv, co by mohlo ohrozit hlavní vlnu výsadku a nenašli jsme nic. Jen hafo divných časopisů, udělátek, kapalin a pár chudáků, co se nestáhlo do hlavní pevnosti. Jo a při boji s desátou a devátou rotou, co tu nepřítel zanechal k obraně jsme zjistili, že mají vadu genoštěpu. Většina z nich se jako... bála. Nic méně v zájmu bratrství se je to snažíme odnaučit. Ono jak si něčím jednou projdete, třeba i smrtí, tak už to po druhé není tak hrozný." Nutno podotknout, že to říká se smrtelnou vážností. Což okomentuje lehce posměšně Alberic kouskem písně "Čo bolí to prebolí" a doplní Loren filozofickou úvahou na téma "Čas a smrt vyléčí všechny rány". "A naši zasvěcenci vyrazili spolu s bratrem Pedagogiem zrušit tu ohavnou sonickou zbraň. My tam nešli, protože se to nedá poslouchat a radši zajistili perimetr. Ostatních pět čet zatím odřízlo cesty od hlavní pevnosti, kde je odhadem něco kolem zbylé šedesátky PéMek. Maj minimálně dvanáct raněných a asi žádnýho bojeschopnýho. Všichni čekají, že nás povedete vstříc vítezství. " Siegfried: "Padl někdo fur Kaiser und Reich? " Black: "Ne, máme jen pár zraněných, ale všichni jsou v poli." Alberic: "Takže přeci jen nějaký odpor?" Black: "Ne, vesměs výbuchy plasmových zbraní, špatně hozený granát a Friendly fire při pronásledování utíkajících nepřátel. " Loren: "Jéé já se taky kamarádím se střelbou!" Black: "Věř mi, bratře, já taky, pokud se nechce přátelit s mým armorem! No a ehm maršále, máme i nezvěstné. Šesté družstvo "Takymstitelé" pod velením seržanta Plagiátora. Už přes hodinu se neozvali a operovali na hranicích s druhým krajem v počtu čtyř bojových bratrů a šesti zasvěcenců. Jako... no jako naše četa." Siegfried: "Možná slabý zignál?" Loren: "Nebo nízký kredit!" Alberic: "Jasně a možná je to Maybeline!" |
| |
| Protože máloco je tak sladké, jak to vypadá... Zatímco se o kousek dál schyluje k nejhoršímu, Bebíček skučícího Brepta posadí a opře o zeď a jedním zkušeným pohybem rozerve jeho košili, až se všude rozletí knoflíčky. Fanservis? Nene - medicína! I to, jak mu prohmatává boky a celkově hrudník, je samozřejmě čistě profesionální a bez jakýchkoli jiných úmyslů. Žel... Breptus něco takového asi nechápe, protože během svých "au, au a tam ne," se tak nějak občasně zahihňá - třeba, když jej keramit medikových rukavic zastudí na bradavce. "Buď rád, že nemáš žebra v pravém slova smyslu, jinak by ti je zlámali... ne, nedostaneš injekci, neboj." Do ruky mu vrazí růžový prášek s typickým "tohlepolkni." "Jakože se Orchidas jmenuju, přísahám, že tu ten tvůj Coldrex nikoho nezajímá!" Anastáz se evidentně naježí. Těžko říct, jak takové "naježení se v terminátoří zbroji knihovníka" vypadá, ale prostě to udělal. Klidným, pomalým pohybem vloží otevřenou knihu kodexu do držáku za krkem a tiše šeptne něco jako "tos pokakal, ty herezní zmetečku." Tohle už... tak hluboké není. Ani to, že si jeho dva kodexem požehnaní ochránci, Fialín a Růžemet, začali ostentativně protahovat powerfisty. "A ještě vám oholíme hlavy!" "To těžko, čůráčku," uchechtne se Růžemet a aby svým slovům dodal šťávu, nasadí si na hlavu terminátoří helmu. "Ale oni jsou v převaze-" pípne Tojekus a tváří se, že by odsud nejraději utekl. "Ale Císařovo světlo je s námi," zavrčí Vespasián a pozvedne Crozius."My nevzdáme se, tváří v tvář přesile. Budeme se bít, byť by to mělo být za jednoho bratra. Pokud to je Jeho vůle, přijdeme o vlasy s hrdostí a jeho jménem na rtech." Anastáz: "No a taky nejsou vůbec v přesile, vy joja, páč my máme kaplana, knihovníka, dva terminátory, šampiona kompanie, tohohle malého, ale odvážného bratra a.... Bebíčku?" Bebíček: "Překvápko, zmrdi," sykne medik, za ramenem jednoho z osmi, kteří obklíčili zbytek skupiny a souběžně mu zarazí zezadu do lebky dlouhou, ostrou jehlu nartheica. Jedna z pouček Fábia? Hlavně se s tím, kurva, nesrat! |
| |
| Cestou necestou Athaniel: "No, jako já se tu úplně nevyznám, ale umím eldarsky-" Ashtonius: "Taldeer se tu zjevně vyzná dost a neříkej mi, že tě nebere za deldar jako příbuznými." Athaniel: "Cesta eldar a tak, tohle není místo pro mladou slečno, navíc je to hodná má-" Ashtonius: "Kecy, je to eldar, jestli má trpět, vezme tě s sebou, třeba i do zasraného Komoraghu!!" Athaniel: "Ale já fakt..." Ashtonius: "Nekecej, po tom, co jsem s ní mluvil ona o tobě-" Musím uznat, že jsem to s tím strejdou asi zakřikla! Vážně, on nejenže je docela křen, když na to přijde, ale je docela ostrý! Takhle se mnou jednat a přitom, nemůžu mu nic říct! Dochází Argumenty a nechápu proč toho tolik ví o mé mámě! Co, co udělat? Jak ho zastavit dřív, než všechno podělá! "Rindfleischetikettierungsüberwachungsaufgabenübertragungsgesetz" Vyřknu zoufale větu, která je napsaná v rozevřeném mučícím slovníku. Moment, věta ve slovníku? Tohle mi nesedí a tak po krátkém pohledu mohu zjistit, že je to jedno slovo, vážně! Zákon o převodu kompetencí při dohledu nad označováním hovězího masa! Hm... čím víc nad tím dumám, tím víc mám pocit, že je to asi nějaká poučka o fungování maríny. Koneckonců, oni taky mají nějakou tu knížečku, ne? Všechny frakce je mají a pak na ně nadávají! Ashtonius: "Do prdele už! Seru na to, půjdu k Deathwatch!" Zdá se, že mučení deldar dovede podlomit i dokonce takové řízky, jako jsou mariňáci! Což znamená, že jestli něco naše prastará a dokonalá rasa umí, tak je to vyrábět problémy. Athaniel: "Nevyznám se tu, nebývám tu na návštěvy u toho zústaňme. Nemluvě o tom, že máma je věštkyně tak o mě ví, i když to nevím!" Tu knihu si preventivně beru s sebou. Co kdybych se dostala do problémů? Minimálně on vypadá, že by mi místo zaracha dal s klidem pětadvacet na zadek a byl při tom tak naštvaný, že by si to ani neužíval! |
| |
| Ne až tak hodní kluci Ti z Boa Mužnosti Když jste bojovník teoretik a nerozeznáte od sebe nejen hodnosti v kapitule, která je do nedávna ani v podstatě nevedla a vůbec netušíte nic o rozdílech v armoru, tak jste odvážný i tváří v tvář velitelům a jejich skvádám. Bohužel můžete být blbý jak chcete, ale když vám umře kamarád je jasné, že jste v průseru. Milý trápitel si své překvapení zkrátka užil až do konce. Ostrá jehla prošla i tvrdou tupou lebkou do mozku, kde zanechala devastující poškození. Ono i kdyby ta rána nebyla smrtelná hned a uvedl by ho BeBile do nějaké formy komatu, patrně by z něj už nic kloudného nebylo. To je tak, když ta jehla má několik centimetrů a mozek s rozumem v nitru bývá moudřejší a ostrým předmětům zkrátka ustupuje. Zbylých sedm chvilku jen stojí, ale jen vteřinku. Pak jako by poznali o co jde utíkají. Rychle, svižně s neskutečným děsem v očích kombinovaný s vypočítavosti. Něco je špatně, šeredně špatně, protože i takový Breptus začal plakat, fňukat a litovat, dokonce i toho, kdo se k němu obrátil zády. Takový citlivý bratr to je a pravý PM! Hlavně se taky začal šourat dál od lékaře-vraha na něhož hledí s neskrývaným děsem. Naivita bystavená takové ráně se prostě tříští jako ze skla. Je to tolik odlišné od té prchající sedmičky, z nichž se někteří s vědomím, že se pohybujete o dost pomaleji, začínají ještě cestou smát. Malý odvážlivec na to kouká jako opařený. "On, on mohl mít budoucnost." Sykne s dost těžko ovládaným hněvem. "Jsou tu všichni jako děti. Neví co obnáší síla, jak ji používat a co je zlé. Mohli jsme mu to ukázat, mohl vyrůst v obránce císaře. Stačilo by ho jen chvíli držet zkrátka, pár facek a ukázat, že tvrdá dřina k něčemu vede... a tys to zmařil." Z boku se ruce překříží na hrudníku. "Jsi na sebe pyšný?" |
| |
| Směrem za svobodou Komo tým! Po krátké konfrontaci bylo jasno - musí se dál. Ashtonius si tedy odpustil další narážky, alespoň prozatím, na Athaniel a jal se chovat profesionálně. Ano, je to hodně divné, ale ruku na srdce, čas strávený bez hulení je v jeho případě osobní rekord a zoufalá chuť dělá divy! Jedním z divů bylo vydedukování průchodu skrze mučírnu do zásobovací chodby. On jen podle zvuků vytušil, že se tu Leckteriel, který vypadá stále docela mrtvě, hrabal no a Athaniel s trochou štěstí a za pomoci anténkami napsaného taháku "nezapomeň, že ta zadní stěna je hologram, ty pako! Rány do hlavy z tebe dělají docela debila. Sadie."" se postarala o zbytek. Cestou jste pak objevily sklad, kde jsou ponechány kusy vaší výstroje, jež neváhá Ashtonius zbavit teplé růžové. Když nic jiného Zac a Ash mají své power armory Made in Mars, zatímco Zlatokras konečně light verzi scautské zbroje Dolce a Gabana v podobě asi pěkných kalhot a košile? To ví jen on. Co se týče zbraní, musíte docela improvizovat, neboť to, co jste měli v kamfuláži za PM deldar zabavili a asi to už úspěšně nosí/používají. Ruku na srdce, máte kliku, že je power armor docela těžký a nebýt Leckteriel docela líný a vědom si faktu, že je brzy oslava, asi by vaší výstroj dali mnohem, mnohem dál a nejlépe na úplně jinou stranu objektu, než kudy se může prohnat vlna utíkajících zajatců. Možná zdejší paní nerozumí sportu, ale některé věci ji asi dochází. Zrovna tak Ashovi dochází fakt, že připraven o trávu hodlá bojovat až do hořkého konce! To skutečně pronese, když vylamuje trubky topení, aby vám zajistil alespoň provizorní zbraně. Vše jde hladce až do chvíle, kdy se napojíte na hlavní chodbu. Totiž, jakmile se zastavíte a tak nějak hustopartyzánsky vykouknete zpoza rohu do velkého sálu, z nějž vedou další chodby kamsi, můžete si všimnout, že je po vás scháňka. Několik válečníků kabaly dostává vzteklé rozkazy na téma "Najděte ty tanečníky ihned, archonka chce přídavek". Pár menších alternativ dark čet míří různými směry a jedna, jedna se chystá v celkovém počtu čtyř duší k vám. To by nebylo tak hrozné, kdyby za nimi v daném sále navíc ještě nezůstávala číhat jedna velká ohavná bytost. Grutesque, je strašně fujkozní záležitost stvořená temným uměním Homonkulů, jejich zvráceností, leckdy i zvratky samotnými, a vůbec jde o trpící bytost rozsévající solidní dávky utrpení. Je čas něco vymyslet, hrdinný plán, udatná zteč nebo tak! Každopádně to bude problém až po tom, zda se zbavíte nějak těch čtyř jdoucích k vám. |
| |
| Will you help me hide a body? Breptus neutíká daleko. A to i přes fakt, že Vespasián sykne na Anastáze "dělej něco! ty umíš mind tricky!" a Anastáz jenom zmateně zvedne ruce, což je asi v terminátorské zbroji jakési synonymum pro pokrčení rameny a zavrtí hlavou s jakousi bezmocí v očích. Takovou tou, se kterou lidem odpovídáte "já nevím!" Proč neutekl? Protože jsou tady jiní bratři, kteří ví! Například Tojekus. Ten pouští na zem složenou vlajku, kterou pořád nosí, aby ji předal nějakému vhodnému standardbearerovi, pak se k Breptovi ihned přesouvá a chytá jej něžně za ruku. "Neboj se ho," pípne a i v jeho vlastním hlase jde vidět, že se všemožně snaží vyrovnat s tím, co zrovna viděl. "On to udělal pro tebe. A všechny malé bratříčky, kterým chtěli ubližovat, víš. On sice mluví sprostě a tak - ale je hodný." Sedne si k němu a pohladí jej po vlasech, "jsi v pořádku?" "Tyvole, fakt je mrtvej?" ozve se syntetický hlas z Růžemetovy helmy. Jeho dvojče tak nějak popostoupí o kousek dopředu a šťouchne do mrtvoly opatrně, zkoumavě nohou: "BeBile, ty vole, tohle bylo hustý..." "... vypadá to tu snad jako skladiště mrtvých negrů?" řekne Růžemet drsňácky hlubokým hlasem. Některé hlášky z některých filmů... zjevně neomrzí. Jinde to tak veselé není. Takoví Anastáz a Vespasián se na sebe dlouze dívají a neslyšně na sebe dělají takové ty posunky - kdy se Anastáz podívá na mrtvolu, na Vespasiána a naznačí "cože?" a Vespasián kontruje pohledem "cože?" a Anastáz odpovídá beze slov "cože?" ... a tak to pokračuje ještě hodnou chvíli, načež oba lehce zavrtí hlavou a Stázek natáhne s Vespíkovi ruku - kterou kaplan stiskne s takovým tím výrazem "to bude dobrý, neboj, to vyřešíme." a Anastáz přikývne. U těch, kdo to mají veselé nejmíň - tedy mladý zatím bezejmenný hrdina (o němž stejně každý tak nějak už musí nutně vědět, o koho se jedná) a Bebíček, to vypadá následovně. "Jsi na sebe pyšný?" Následně Bebíček začne odmlouvat a odpovídat, což začne u "Já jsem muž vědy a nezodpovídám se žádnému bojovému bratru" přes "oni si začali," "já nevěděl," "byl to instinkt, nemůžu za to," až po chvíli, kdy se s brekem sveze před malým hrdinou vedle o něco větší mrtvoly na kolena, zaboří hlavu do dlaní a fňuká, že je mu to líto. |
| |
| A protože tu nejsou jen ti zlí... Jeden moudrý eldar kdysi řekl, že rasa, co se drží demokracie je odsouzena k pádu. Kdyby tehdy věděl, jak hořkou má pravdu, dost možná by tehdy po zasedání concilu držel příslovečnou hubu a krok, dopřál si laciný oběd i mok a vlastně dál fungoval ve státní správě! Tak či onak neznámý mudrc děl tak nějak pravdu a ví to každý, kdo je chvilku v politice, nebo ji sleduje majíce nějaký notně naivní zájem. "Je vám znovu zle, vznešená Taldeer?" Názorově impotentní debatu se marně snaží zmírnit v její ohavnosti poměrně hodný a dosti pozorný Legovlas. Inu fakt, že si naše rasa rozumí dost skvěle i beze slov má velké výhody nejen ve chvíli, kdy máte hlavu zabořenou do dlaní tak, že vaše dlouhé vlasy přetékají až k stolek, jež máte u své poslanecké sesle. "Od doby, co vykonávám svůj mandát, mi ještě nebylo dobře." "Může za to zdejší atmosféra, nebo naopak vidina něčeho pozitivního?" "Rozhodně se nechystám na dovolenou." Zní to úsečně a mělo to tak být. Přeci jen u věštkyň se tázat nepřímo na dovolenou je těžké mapování jejich osobního života i reprodukce! "Odpusťte tomu warlockovi Legovlasovi, vždyť i paprsky slunce stačí k tomu, aby zastínily zrak, natož celá hvězda." "Cením si vašich slov, Idolisi." Jedno se musí nechat - farseer Idolis umí lichotit! Vzhledem k tomu, že tenhle zástupce rodu s trochu nezvykle širokými rameny na poměry svého druhu a decentním culíkem na "Iva" sedící hned vedle má něco do sebe. Alespoň pro většinu craftworldu. Idolis:"A já vaší chvály, paní-" Taldeer:"Slečno" Idolis:"Slečno Taldeer." Hrabiel:"Ano, Idolis to vystihl. Není obvykle mít na zasedání společnost zástupkyně našeho druhu." Taldeer:"Uvědomujete si, kolik náznaků a jemných společenských přešlapů nejen na poli šovinismu a sexisismu jste učinil?" Hrabiel:"Přijměte mou pokornou omluvu. Jakožto člen ministerstva zahraničí můj úsudek nahlodává nechápavost nižších ras, jež za slovem a gestem nevidí tolik, co my." Idolis:"V jednom s ním, ale musím souhlasit." Na nevyslovené "A to" stačí jen jediný pohled. Idolis: "Možná kdyby bylo v koncilu více žen, chovali bychom se jako muži a jednali činy. Místo toho začínám čím dál více chápat pojem "pavlačová drbna" ze slovníku Mon-keigh při každém pohledu na zdejší dění." V tomhle je třeba dát mu zapravdu. Nikdy by vlastní maličkost nevěřila tomu, že by bylo lepší stanout na bojišti tváří v tvář všem příkořím a nepřátelům než strávit jediný den ve sněmovně councilu! A to tu není vinou ekonomického boomu tak špatná situace, jako jinde! Myšlenky si plují myslí jako rybky v moři do bodu, než nějaký z neustále štěbetajících členů neřekne něco o tom, že "registrační pokladny a účtenková loterie" se bude projednávat znovu a příště. Stejně jako další a další nejasnosti kolem koaliční smlouvy. Pak totiž nastává čas zvednout hlavu, dostat zpátky všechny ty dlouhé a neposedné vlasy, načež se odebrat vstříc jámě lvové a tím rozhodně není myšlena díra, ve které spí ukrytý Lion El Johnoson, primarcha Mon-Keigh kapituly Dark Angels! "Vážení a moudří..." Nebýt lež a oklika etickým kodexem eldar, asi by to byl takový kec, že by z něj zvracel i samotný Lorgar! Inu jakožto jedna z mála členů naší rasy jsem s ním už mluvila, takže o tom něco vím! "...tak jako mnohokrát ve slavné minulosti, i dnes stojíme na rozcestí. Cesta, kterou se ubereme pak nadále určí, zda půjde o náš posun směrem k světlým zítřkům a obnově všeho, co milujeme a pro co žijeme, nebo další tanec nad propastí zániku." I tak se dá ve zkratce říct "Vznikl průser, jeho vyřešení chleba nezlevní, ale hej, v budoucnu se to může vyplatit". "Čtrnáctá křížová výprava je na spadnutí. Abadon Palmitel svolává nejčernější síly Černé legie a chystá se udeřit na impérium Mon-Keigh. Jak jistě víte, pokud padne, nebude nikoho dalšího, kdo by za nás dělal špinavou práci, umíral a pomáhal nám šplhat po nitkách gobelínu osudu až ke spáse." Opoziel: "Těžká jsou vaše slova a leckterá znamení potvrzují příchod bouře. Přesto hovoříme-li o Arma-" Taldeer: "Nepůjde o Armagedon, ten bude tentokráte jen zástěrkou. Udeří na panem a pak proklouzne kolem, sic by zbavil lidstvo zmírajícího Psykera, jež je navádí warpem." Opoziel: "Neumírá beztak ten jejich psyker? Pak by každá intervence byla zbytečná!" Hrabiel: "Drží ho naživu za tisíc psykerů denně. Je to dobrý kauf i přesto, že jejich zlaté krmítko začíná selhávat." Babišandel: "V prvé řadě proč vlastně neefektivně řešit problém, který není aktuální? Já sám jsem slíbil pružnější státní správu, lepší a transparentnější hospodaření a hodlám tomu dostát. Rozhodně víc, než poslat vojáky do bitvy. " Legovlas: "Já bych to tváří v tvář černé kruciátě, černé legii a tak neviděl AŽ TAK ČERNĚ." Taldeer: "Ale pokud se mu nepostavíme na Panemu, nemusíme mít již sílu jej zastavit nikdy. Abadonův plán donutí i ty, co se na jeho výpravě nebudou podílet, válčit s impériem. Zničí jej definitivně!" Babišandel:"Tak jej můžeme zastavit, až bude bojovat o Terru, každá další bitva ho oslabí předtím, než zakročíme my!" Taldeer: "Bude to jen drobné zdržení, pokud nebude odpor prostě obcházet. Brzy to uvidí i ostatní." Opoziel: "Pak se nám bude jasněji jednat." Taldeer: "Za cenu ztráty výhody a ztížení naší situace." Babišandel: "Kdo je vlastně na Panemu, komu máme pomáhat?" Hrabiel: "Templáři, ti černí, víte." Legovlas: "Dobře, tak to vidím fakt černě!" Opoziel: "Skvěle! Zaslepená, s prominutím, hovada, která loví psykery na potkání. Absolutně fanatická skupiny nesnášející cokoliv z jejich pomatené představy lidkosti, která je v podstatě proti samotnému evolučnímu vývoji lidstva, když se vrátíme k tomu antipsykerismu. Vždyť se do nás pustí taky!" Taldeer: "Nebudou mít na výběr, udělají, co bude nutné." Babišandel: "Celá ta akce kolem Panemu má pachuť nostalgie ztracené lásky." Taldeer: "Je pochopitelné, že vznešený muž s nejasným lustračním osvědčením z doby před pádem bude argumentovat minulostí." Znovu ohlas z publika, tohle byla dobře odvrácená smeč v momentě, kdy se začalo prát špinavé prádlo. Idolis: "Faktem je, že možnost skřípnout hrozbu Chaosu, jež si plně jen my jediní uvědomujeme, mezi kladivo eldar a kovadlinu lidstva je velmi lákavá. Na druhou stranu, ctěná Taldeer, jakožto matka jistě chápete, že každé rozhodnutí něco stojí." Opoziel: "Pokud samozřejmě může mít matka starost o dceru nejasného původu." Taldeer: "Je to má dcera a jako já žije v zásadách eldar. To jakým způsobem se neřeší situace, ale má minulost o čem to svědčí? Mám se provdat za koncil, aby bylo jasné, že mé srdce vede povinnost?" Idolis: "Věřím, že ač to mnohé zde zklame, to nebude nutné. Naše debata přestává být produktivní a začíná se nořit do bahna obviňování. Navrhuji odročení, ať se mohou rozbouřené vody emocí uklidnit." Taldeer: "Ale čas-" Idolis: "Čas zatím máme. Lidé jsou tvrdohlaví a není snadné je rychle smést. Ani pro nás, ani pro chaos. Nuže, hlasujme" Těžko říct, co je horší! Jestli ignorace, nebo to ten podivný těžko popsatelný pocit, který prostě mám, když se na mě Idolis, tak zvláštně díval. De facto se dá říci, že sice pomáhal, ovšem na kolik, komu? Komu se tu dá vlastně věřit a hlavně, kdo bude věřit mě? Ještě dlouho po tom, co všichni odchází se občerstvit, nebo mizím domů tak zůstávám skloněná nad pultem pod závojem zlatých vlasů. Osud už dlouho nebyl tak těžký a nedal toho tolik v sázku. |
| |
| Bez lítosti atakdál "Ne, vesměs výbuchy plasmových zbraní, špatně hozený granát a Friendly fire při pronásledování utíkajících nepřátel. " No tak se zdá, že někdo měl pondělí tak trochu namísto mě. Už proto, že od doby Impu všichni ví, že každý můj nevydařený den je prostě pondělí - a to i v případě, že kalendář tvrdí něco úplně jiného. "Jéé já se taky kamarádím se střelbou!" No... já moc ne. Popravdě se mi někdy zdá, že trefit vrata od stodoly je hrozný problém. Ale za to možná může Andorská kostka, protože jsem velemaršál, takže to vlastně umět musím. Někde v koutku svojí duše v tom určitě dokonce i exceluju a tak vůbec. "Už přes hodinu se neozvali a operovali na hranicích s druhým krajem v počtu čtyř bojových bratrů a šesti zasvěcenců. Jako... no jako naše četa." "No takže přeci jen nějaký odpor! To je dobře, bratři - velmi nerad bych viděl, že naše vítězství není tak slavné, jako by mohlo být! Kdo je nejblíž jejich předpokládané pozice? Pošlete je tam a ať se nám hlásí. My vyrážíme do srdce prvního kraje - a pokud se nám podaří, nahrajeme odtama i nějaký vzkaz pro Gorfista... a pokusíme se jej vylákat!" |
| |
| BeBile DeBile Hoši z Boa Mužnosti Nic netrvá věčně a tak to vypadá, že i neznámý mariňák má svůj odměřený a vyčítavý postoj jen do chvíle, než toho začne zdejší aktér litovat. Upřímně. Od srdíčka. Obou. Po chvilce toho němého koukání a psychického týrání, jaké umí jediným pohledem každý, kdo cítí, že na něčem protistraně záleží a nebo maminky i vychovatelky celého světa, zkrátka toho nechá. Místo toho pak jemně, smířlivě položí ruku na keramit zdejšího doktora, který je do injekcí celý žhavý. "To je dobře, že toho lituješ." Odpoví už spíše konejšivě. "Je důležité udělat, co je nutné, ale musíš poznat, kdy zmizela naděje. Jinak můžeš ztratit mnohem víc bratrů než zachránit a dost možná můžeš ztratit i sebe." Docela moudré? Inu zdá se, že tento další malý hrdina asi má nějakou zkušenost, kdo ví, že by s inkvizicí? Tam tyhle řeči jsou určitě součástí povinných hodin. "Vy ehm bratři, oháníte se codexem - to jste opravdu Pretymariňáci? Nebo taková ta skupinka randommarínů, co se leckdy objeví, aby zvrátila fatální boj a zase zmizí, jak se o nich taky psáno v poslední codexu?" Poté svou pozornost přesune na... prostě ostatní. "A být vámi, tak se mrtvými negry neoháním, nejeden inkvizitor třeba od Orda Malleus je černější než jejich svědomí!" Dodá záhy pohrdlivě a zcela výchovně! |
| |
| Velký boj Velký maršál Mohutné opevnění by budilo hrůzu, kdyby byly všechny palposty obsazené, střílny oježené hlavněmi pušek a vůbec by to vypadalo jako k obraně připravená pozice. Místo nebezpečí a jisté smrti pro věštinu útočníků cestu k hradbám lemují jen shozené letáky PDF zdejší planety, která prohlašuje, že v zájmu neučinění nějaké hereze nebude zasahovat do bojů mariňáků a pak chvatně rtěnkou namalované vzkazy PM "Tady nikdo není, tak běžtě pryč, Templáři oškliví!". Celé to vypadá jako špatný vtip. Je malebný den, hity Michala Davida přestaly hrát, muži jsou na pozicích a připraveni, dokonce ti přivezli i DreadHorsenaughta Blaníka, na němž můžeš vyrazit na zteč a nebo můžeš dát kdečemu co proto za pomoci Rotorohu, okovaných servo-kopyt a dvou dvojčat laskanonů, co si rozlousknou kde co! Jenže místo toho máš jen zavřenou bránu, pusto a prázdno. Snad jen vítr tu a tam přinese z nitra této stavby pláč a nářky "obránců". No a nebo fňukání ne až tak pradávného Linuxe, kterému se nelíbí, že má za úkol dělat mobilní kryt první útočné četě, co vyrazí na zteč. Hrubě se mu to nelíbí. Siegfried: "Nehlídat hradby, to past sein!" Loren: "Nebo nejsou doma, tady to i píšou." Alberic: "Divím se, že umíš číst." Guy: "Malebný vůdče, jako z knihy, každý netrpělivě vyčkává na pokyny!" Alberic: "Můžeme to odpálit z venčí?" Loren: "Ne, ty stěny jsou moc silné a statika i rozvržení budovy, hlavně těch architektonických lomů způsobí, že energie nárazu projektilů nebo parpsku se odvede do více míst, případně projektil sjede úplně. To je taky důvod, proč mají tanky zkosený pancéř." Alberic: "To se mi zdá, cos to sakra řekl?" Loren: "Že to zbořit palbou půjde asi snadno, jako s jedním kyblíčkem a koštětem umýt celého věčného křižáka. Bude na dlouho a než uspěješ, vypiješ strašně moc jaru!" Siegfried: "Ty, Loren, kdyby tě posednout démon chaosu, ty bys řekl, ja?" Loren: "Posednout no asi jo. Ale to vy byste si určitě všimli, kdyby na mě nějak posedl, přisedl nebo tak. By musel být velkej." Alberic: "Víš, jen nemůžeme uvěřit, že něčemu rozumíš. Hlavně to, co víš o palbě, hned si přijdu jako v kapitule, co má původ z Dorna!" Loren: "Jé vážně? A já myslel, že rozumím akorát Joaně, když teda mluví pomalu a nepoužívá moc divných dlouhých slov!" Guy: "Ať zteč nebo obléhání, nejprve velemaršálův projev! Ten sílu do paží vhání!" Alberic: "Jsme templáři nebo recitační kroužek?" Inu možností je hodně, od dělostřelecké přípravy, prostého naběhnutí a doufání, po třeba pokus o zničení brány a vniknutí dovnitř? Je to jen na tobě ctěný vůdče stejně tak to, jestli vyhovíš žádosti Guye o další epické plky, která má Loren tak rád! |
| |
| Bratr, co zná inkvizici Bebíček se s posledním hysterickým zavytím hlasitě vysmrká do toho prvního, co najde poblíž, otře slzičky a přikývne. Pak se začne zvedat a upravovat si vlasy a celkově se tvářit, že se tady vlastně nesložil a tak vůbec. Však je mariňák, nebo ne? "Moje oficiální kaplanská standarda!!!!" zavřeští Vespasián a v úleku, smíseném s hněvem začne drtit Anastízovu ruku, až keramit začne vydávat docela nepěkné namáhané zvuky. "Au! Au, ubližuješ mi!" "On mi posmrkal prapor!" "UBLIŽUJEŠ MI KVŮLI HADRU?" "Je to hadr s jednorožcem-" zabručí si pod nosem Vespasián, nicméně Anastázovu ruku pouští. Ten mu oplatí pohled se směsicí pobouření a ublížení, načež si urovná za uši své pod ušima sestřižené vlasy. "Vy ehm bratři, oháníte se codexem - to jste opravdu Pretymariňáci? Nebo taková ta skupinka randommarínů, co se leckdy objeví, aby zvrátila fatální boj a zase zmizí, jak se o nich taky psáno v poslední codexu?" "Jak - randommaríni?" Ptá se Fialín a nakrčí obočí. "Tak tyvole, mi to, co poslední dobou děláme, přijde dost random. Měli jsme točit pro Tau to anime a místo toho se tady chystáme do boje..." odpovídá mu Růžemet, který už si zase stihl sundat helmu s tichým konstatováním, že "ta věc na hlavu je docela super a kdyby měla třeba tadyhle malá ozdobná ouška..." Vespasián: "Řídíme se kodexem, protože jsme si ho přinesli z análů-" Růžemet: "HIHIHIHIHI!" Vespasián: "RŮŽEMETE, NECH TOHO, CHOVEJ SE CHVILKU JAKO DOSPĚLÝ!" Fialín: "HIHIH.... notak dobře no, dej ten Krucius zase za záda." Anastáz: "Cro-zi-us." Fialín: "O-M-G to je jedno." Vespasián: "Našli jsme ho v análech kapituly a Anastáz se tou věcí stal posedlý." Anastáz: "To není pravda!" |
| |
| Randomarines! To nejlepší z Boa mužnosti "A-ani-ani co?" Některé věci zkrátka ani neznámý bratr nezná, narozdíl od zvyklostí inkvizičních ord. Inu ne každý strávil v oku nákupu čas s Retreatem nebo zná důvěrně GK značky Brutus Dementis a jeho údajeně císařem požehnanou yaoi mangu znakčy Saga of great assault často psaná s drobnou chybou v podobě Ass, Au! Nic méně jakmile chvilku pokračuje krutopřísný rozhovor této skupiny, přichází vyjma poznání "nechci to vědět" ještě prozření ohledně toho, že zdejší klaďasové jsou kovaní PéeM! Předně proto, že i když začínají vykazovat prvky pochopení svých úloh, jsou z toho docela nesví. "Takže jste z kapituly..." Tiché konstatování spolu se zamručením ohledně toho jak začíná být vlastní maličkost z toho infiltrování docela paranoidní. "Tudíž bychom měli v prvé řadě vyřešit dvě věci." Dodá s vážností a jistotou, jako by šlo o pouhé "samozřejmě, že půjdeš do školy a rád! "Za prvé zjistit, co se to děje s vašimi, našimi, bratry od příchodu toho Sporťáka, jestli už má v Augrimovi chlapa... a spálit na popel zdroj toho divného chování. " Nastává vyjmenovávání priorit. "A hlavně bychom se měli dozvědět, kde má ta standarta tyč, protože si asi neumíte ani představit, co dá práce takový hadr ručně vypratt a vyžehlit! Nemluvě o nekonečném látování děr!" Relikvie jsou fajn, dokud se o ně nemusíte starat! To ví všechny oddané služebnice řádu i studentky SLU! |
| |
| Performance před bránou! Loren. Loren mluví chytře. Popravdě tohle je něco, co se stává jen opravdu málokdy... na druhou stranu by se ale dalo říct, že z toho, co jsem tak slyšel po Dornovi, on na tom byl tak nějak víceméně stejně - tedy až na to, že Dorn byl namyšlené prase a Loren je... takový hodný a milý, no. Ale jinak bych se u obou docela divil, jak to řekl Alberic, že vůbec chodí, jak jsou blbí. Což je vlastně hereze, když nad tím tak přemýšlím, takhle pohrdat vlastním primarchou a tak vůbec. Takže popojedem. "Ať zteč nebo obléhání, nejprve velemaršálův projev! Ten sílu do paží vhání!" "No, víš, Guyi..." protáhnu trochu nejistě, zatímco nasedám na záda Blaníka, abych do města, až si probouráme díru dovnitř, mohl vjet jako hrdina na bílém koni. "Jsme templáři nebo recitační kroužek?" "V zásadě tak trochu obojí. I William Wallace měl projevy - a jak byl drsný. Takže si říkám, že bych vlastně mohl..." Odkašlu si a pohodlně se usadím v keramitovém sedle... což je o trošku lepší gráda, než bylo hedvábné sedlo z literárního počinu Sára a její otec! Dám dělovou ránu Bum bum bum bum A rozbiju bránu i lecjaký dům Mí černí tepmláři Hej hej hej hej Vám obranu zmaří Augrime už se vzdej Jóó… už se vzdej! Já křižákům vládnu Bum bum bum bum A na město táhnu Zní voxový šum. Císař je z vás sklíčen Hej hej hej hej Tak přineste klíče A Augrime tak už se vzdej Hééééj už se vzdej! Neváhej! Začínám do děla náboje cpát. Neváhej! Vždyť já vybít vás tu musím snad Jó – ač nerad Neváhej! Začínám do děla náboje cpát. Neváhej! Vždyť já vybít vás tu musím snad Jó – ač nerad Já křižákům vládnu Bum bum bum bum A na město táhnu Zní voxový šum. Císař je z vás sklíčen Hej hej hej hej Tak přineste klíče A Augrime tak už se vzdej Hééééj už se vzdej! A Augrime tak už se vzdej Hééééj už se vzdej! Motivační písně Kaisera Gotta... to zabere vždy! "A nyní, bratři, když to rozstřílet nejde - slušně zaklepeme na vrata!" |
| |
| Standardní tyč na standartu reclusiam skvády! "Ale... my neumíme pálit nic napopel," zarazí se Růžemet a prohlíží si své zbraně. "Protože nikdo z nás nemá plamenomet." Dodává zcela vážně jeho bratr Fialín a aby toho nebylo málo, významně ukazuje na kodex, vystavený v podstavečku za Anastázovou hlavou. "Co, co?" Anastás se začne ve své zbroji tak nějak otáčet okolo své osy v marné snaze si dohlédnout tam, kam ukazuje. "Vole vole - dělej to ještě chvilku a třeba nám tady udělá piruetu..." radí Fialínovi Růžemet. Což v zásadě Anastáze zarazí. "A dost vy dva. Teď vám velím, tak si ze mě laskavě nedělejte legraci!" "Jo, šéfe," zahihňá se Fialín. "Tak jo, potřebujeme vyřešit standardu," vrací se k tématu Vespasián. "StandarTU," dloubne do něj Anastáz a zamračí se, jako by takovéto prznění pravidel českého pravopisu narušovalo chod světa a dělalo díry v immateriu warpu. (což je v zásadě pravda - říká se, že kdykoli někdo z loajalistů řekne nebo napíše pravopisnou chybu, vyskočí z warpu na random místě random nižší démonek. Pokud někdo řekne nebo napíše slovo jako "HORUSOVY," v případě, že se jedná o třetí pád jednotného čísla, vypukají warpové bouře a zrazují celé světy.) "Hele - když se říká standardní, tak je od toho určitě i standarda." "Vespasiáne, jsi možná kaplan a já ti to neberu - ale přes pravopis jsem tady já a říkám ti, že je tam té. V Císaře, je tam té!" "Můžete toho nechat? Pomožte mi raději odtáhnout tu mrtvolu někde, kde ji budu moct prozkoumat ve jménu vědy. Třeba z něj vypitvám důvod toho chování! Vše je v nervech, fotřík říkal. Vše je v nervech!" Přerušuje je Bebíček. "A co kdybychom ho to - sežrali, to bys nechtěl?" Ošklíbá se Fialín. "No já... to... jako asi by to bylo nejlepší, ale..." "A DOST, NEBUDEME TADY ŽRÁT VLASTNÍ BRATRY, TO JE HEREZE!" "Vědecké účeáááááááááu!" Následně Bebíček dostává Croziem jednu výchovnou po zadku, až to na keramitu zaduní. Anastáz listuje kodexem. "Malý bratře, který chce řešit standar...TU," začne Vespasián z jiného soudku. Anastáz jen vzhlédne a významně kývne takovým tím stylem "teď je to dobře, miláčku." "Přijmeš prosím tu čest a poneseš ji po mém boku do boje?" "Až jí najdem tu tyčku, přirozeně," vysvětlí Fialín a zahýbe obočím. "Taky bys nám mohl říct, jak se jmenuješ," vzhlídne Tojekus od Brepta, jehož pořád uklidňuje a konejší. "Já jsem Tojekus." "Ale říkáme mu Tojekekel," zahihňá se Růžemet. Vespasián ale jeho směrem významně pozvedne Crozius, tak jenom protočí očima a zmlkne. Anastáz: "KTERÉ PRASE MI DO KODEXU NAMALOVALO OBRÁZKY?" Fialín: "To Růžemet!" Růžemet: "Fialíne, ty vole! Pěkně kecáš, tys to byl! On to byl, Anastázi!" F: "Hele, je to umění! Tohle je třeba Robout." R: "A má boa." F: "Jako boa mužnosti." R: "Peřový." F: "Růžový, ale tou tužkou to není poznat." R: "Myslíme si, že určitě nosil boa!" F: "Možná dvě a to druhé připlácnul tady těma nálepkama." Anastáz: "PURITY SEAL, JMENUJE SE TO PURITY SEAL!!!!" Bebíček: "KURVA, volové, já tady z vás snad zherezím!" Vespasián: "A že máš docela náběh tím, jak jsi tady zmasakroval toho kluka." Bebíček: "To byla sebeobrana..." Anastáz: "Hele počkat - tys říkal, že se v kodexech píše o randommaríně!" Zatímco ostatní bratři hledí pohledem "a co jako," Anastáz si zkoumavě malého bratra prohlíží. "Takže znáš kodex! Nejsi náhodou randommarín ty?" Fialín: "Nojo, to je pravda, nikdy předtím jsem ho neviděl." Růžemet: "Což není nic divného, jsme roztroušení po celém vesmíru, žejo..." |
| |
|  |
| |
| Randomarín? Ale jděte, já nejsem ani astart! Hoši od bobří řeky a taky Boa mužnosti "Jakože se Joan jmenuji, bude mi ctí tu ten prapor nosit." Je dodáno spěšně a docela dojatě. Docela nejen proto, že je na jednu stranu neznámému hrdinovi jasné gesto srdečnosti těchto chlapíků, ale hlavně existuje silné uvědomění si faktu, že kdo má vlajku, je víc vidět a nemůže v druhé ruce držet něco užitečného, takže na to zpravidla dříve nebo později dojede. Nebo na jiné chlapíky, kteří se vyskytují vždy ve všech armádách a mají ohavný zlozvyk sbírat nějaké trofeje ideálně prapory, co se dají vyvěsit v obýváku a v tuhé zimě použít jako přikrývka! "To je kus, to jo..." Následné představování pak taky probíhá bez problémů. Zjevně nejen není obtížné si jeho jméno zapamatovat, ale i něco na tom označení je. Přeci jen, kdo má to štěstí, že když na sebe nechá chvilku koukat ostatní, tak je jasné o koho jde? Ruku na srdce, kdo při pozorování pěkného exempláře opačného pohlaví se místo ke kusu dobral křestního jména? No? "Takže znáš kodex! Nejsi náhodou randommarín ty?" "Ne, nejsem to s tím codexem - byl to jednou takový reklamní předmět k voňavce." Dál to raději nerozebírejme! Stejně jako nakouslou Legion of Damned, kterážto hraje v oné "random maríně" zásadní roli nejen tím, že po boji z nich nikdo nikdy nenašel ani těla, či jakoukoliv výbavu! "Bratře Vespasiáne, neměli bychom se teď spíše soustředit na vyšetřování toho podezřelého sportsmariňáka? Kacíři a hereze nikdy nespí." Je tak nějak, čistě pro přesnost, zopakováno v duchu přátelského tónu "vynesl si už ten koš?" A když jsme u smetí, tak milý malý Breptus přichází konečně k sobě. S takovým tím "takže už nemusím dělat fňuky a nemusím se bojánkovat?" snad aby měl jistotu ještě pořádně obejme svého zachránce a stále podezřele hledí na apatykáře-spasitele. Nic méně má i tento zástupce genofondu PM dost duchapřítomnosti, aby dokázal říct něco k věci. "Neil je zlobivec a dělá z ostatních zlobivce." Nebo alespoň skoro k věci, učinil za pomoci udatnéh potáhnutí. |
| |
| Epická bitva number one! Athanius Tvůj zpěv dělá přesně to, co by každý v gimdarku řízlém disneyovským přístupem čekal. Hecuje tvé muže k budoucím řeznickým výkonům, hraje na strunu jejich nesnášenlivosti, pohrdání nebezpečím a vůbec jim do žil vlévá tolik nadšení, jako třeba skandování "Za císaře". To samo o sobě je skutečně žádoucí u velkého vůdce, jenže nebyl bys to ty, abys nepřidal něco navíc. Ono "něco" byla četa tvých nepřátel vylákaná malebností koupelnového zpěvu na hradby, kde trochu nerozumě vystavují své těla i hlavy případné palbě, což si buď neuvědomují, nebo jim je to jedno. Jeden z nich si dokonce sundá helmu, když si skončil se sjednotitelským warsongem kaisera Gotta! Když dodáš to s tím klepáním, tak je více než jasné, že zteč je na spadnutí! PM:"Jsem kapitán Sličnotvářius. Prosím, malebné vtělení krásy a pohlednosti, dopřej mi sluchu, ó velký Athanie, můzo-" Ozve se rána. Jasné, rázné zadunění, které nejprve v podobě hromu přehluší vše a pak jako blesk dopadne na své místo. Tentokrát na hlavě Sličnotvářia. Všichni jsou na moment úžaslí. PM proto, že vidí smrt svého kapitána z blízka a templáři proto, že to byla fakt dobrá střela na docela slušnou dálku! Celá ta trefa pak má dobré opodstatnění, alespoň pro tvé bratry. Afektus: "Nechápu, cos to říkal, ale žádná kacířská svině si nebude brát maršála do huby! " Sotva tohle dořekne tento hrdina okamžiku, spustí se ukrutná palba na ty ostatní na hradbách. Z deseti je jich osm, sedm, šest a stále to klesá! Siegfried: "Co asi budou dělat bez felitel?" Alberic: "Co by, nosit červenou. Ten Ksichtus jim jasně ukázal, že mít rudou díru na čele je trendy." Loren: "Co vlastně říkal? On toho řekl docela dost a docela rychle..." Guy: "Znělo to jako lichotky, asi chtěl kapitulovat!" Siegfried: "My neznat soucit!" Alberic: "Jo, jako spoustu dalších věcí! Tak hurá na to klepání, ať jsme tu rychle hotoví můžeme dělat něco užitečnějšího!" Pět. Čtyři. Tři. Dva a jeden se stihl dostat kamsi pryč. No vzhledem k tomu, že templáři vyrazili na zteč, asi se nedá říct, že by se dostal do bezpečí. Samotné zteč probíhá... epicky! Skoro ti tak ani nepřijde, že by hradby nebyli bráněny, protože tví hoši prostě furt pálí na cimbuří a do střílen asi ze zvyku. V první vlně se vrhl dosti neochotně Linux, který kromě kouře a neustálého proklínání osudu čoudil, kde se dalo, takže i kdyby někdo náhodou z řad obránců chtěl, asi by tě netrefil. Trvá to jen pár minut, než pod soustředěnou snahou Blaníkova rotorohu a Linuxovo "tlapek" brána nakonec povolí a umožní ti tak triumfálně vjet do citadely. Vlastně si můžeš hned vybírat, jestli vyjedeš po širokých schodech ve stylu pána prstenů až do šiku nepřátel v centrální části, nebo slezeš a osobně pěšmo se vydáš se svou super četou na extrémně dlouhý výšlap do zdejší pozorovatelny, abys mohl triumfálně sejmout vlajky, zástavu 10 roty s vyšitým ksichtem Augrima a jako bonus sejmout z jednoho okna dle Siegfrieda Leintuch 9. roty se stříbrem vyšitým jednorožcem. Tak či onak obě varianty mají jendo společné, zoufalé a vyděšené tváře tvých nepřátel. |
| |
| Grotesque?
Je to přesně ten moment, kdy si uvědomíte, že název potvory „grotesque“ určitě nemá nic společného s Charlie Chaplinem… a celkově asi ani se smíchem. Jednoduše řečeno – ona to fakt není žádná prdel! Čtyři dark eldaři, mířící naším směrem – a pak ta věc… a pak beztak další, kteří přijdou! Hej, nebýt toho, že jsem před chvilkou dostal na budku, tak bych se asi i radoval – jenže… no, ach jo. Navíc se už nechci ušpinit, když zase na chvilku vypadám trochu k světu. „Bratře Zacu? Co budeme dělat?“ „Co? Proč se ptáš mě? Nejsem náhodou ten, co dycky jenom blbě stojí a čumí?“ Zdá se mi to, nebo se tváří krásný hrdina Zac popuzeně? Popravdě je třeba říct jedna věc – v televizi je dost jiný. Takový pořád nepohodu a svěží. V reálu mi přijde trochu jako popudlivý protiva, zklamaný životem, nebo tak něco. Asi neměl tak hezké dětství, no. Poslední, co tady potřebuju řešit, je uražený a zhrzený Zac! Je to náš velitel, nebo ne? „Zachránil jsi mi život,“ připomenu mu opatrně a poklepu na pneumatický vystřelovač hřebíků. Měli bychom na něj nalepit nějakou lebku. Na každé lepší zbrani ve wáhamá je lebka. Je to asi moderní. Nikdy to asi nevyjde z módy. Někteří říkají, že to je skoro vlastně tak trošku současný portrét Císaře – my k tomu docela s despektem vždycky s rukama dodávali „a Augrima taky!“ |
| |
| Teambuilding 40k
To je ta chvíle, kdy se po vás chce, abyste vymysleli něco rozumného… pokud možno v co nejkratším čase a s co nejlepším a nejefektivnějším výstupem! Mnohem jednodušší to je třeba ve chvílích, kdy na přechodu čeká na světla skupina lidí a vy jim jako hrdina zmáčknete ten čudlík, co zapíná přechod a zachráníte je od krutého osudu, kdy by stáli na červené do soudného dne. Jenže když k vám jdou čtyři eldaři, támhle se šourá grotesek (který jen tak mimochodem NENÍ vůbec vtipný!) a hledá vás celá loď… no hele, něco vymyslíme. Budeme improvizovat. Jako dycky.
„Zachránil jsi mi život,“ Znovu si Zlatokrase prohlídnu. Upřímně – pořád budu rád, až se ho setřepu. A Athaniel taky. Všech. Ale už ho minimálně nenenávidím. Možná to bude tím, že už je tak nějak i oblečený. Šaty dělají člověka… hlavně tedy způsobují, že nemusíte řešit problém „nevím, kam uhnout pohledem.“ „Musíme se nějak dostat na startovací palubu. Tam ukrademe loď a…“ „Není to heretech?“ „Máš snad jiný ná… hele, Zlatokrasi, odkud znáš slovo heretech?“ „Já nevím, prostě mě nějak napadlo. Asi intuice… musíme to řešit?“ Krčím rameny. „Ne, ani ne. Hele, musíme to udělat tiše. Než tady spustí povyk.“ „Takže je musíme zabít? I to… tamtoho oškliváka? Protože mám zrovna čistou košili…“ „Athaniel? Napadá tě něco? Když tě tady všichni znají, mohli by tě poznat i tito.“ „Jsem myslel, že seš tady celebrita ty…“ „Zlatokrasi, neber si to blbě, mám tě vlastně i docela rád, ale někdy seš fakt blbej. Tak co? Athaniel? Strejdo? Nápady?“ |
| |
| Nápadi Nějak nechápu tu sílící nervozitu. Inu jsem z jiného, lepšího, těsta, tak je to asi tím! Prostě mě ten takzvaný "ošklivák" děsivý nepřijde, vážně! Teta dokonce říkává, že někteří z nich jsou leckdy tou nejlepší a nejzábavnější společností v Komoraghu! Fakt, jeden znal docela dobrý vtipy, i když asi nebyly pro každého. Ono díla jako: Kolik je třeba templářů k výměně jedné žárovky? Žádný, jakmile něco poserou, táhnou zase dál. Co mají Salamanders bílého? Poslouchat! Jak a od koho dostává léky garda? Od komisaře, u zdi a v krátkých dávkách! Jak dlouho lze pohodlně dodržet cestu eldar? Pět, čtyři, tři, dva... Asi do širšího povědomí prostě neprojdou! I když mi to přijde místy vtipné, minimálně tím, jak strašně se u toho teta chechtá. Možná to má něco společného i s tím vším, co bere, ale i tak to dokazuje, že jsme skoro v bezpečí. Zatraceně, já nežiji vůbec dlouho na poměry eldar ani lidí, abych mohla přísahat, že v zadání slovní úlohy matematiky jsem viděla už daleko děsivější věci, než toho oškliváka! Ashtonius: "Ten plán s lodí se mi líbí!" Athaniel:"Mě moc ne, já totiž to... nemám pilotní průkaz." Ashtonius: "No a? Mě taky zabavili papíry a řídím pořád." Athaniel: "Neumím to, nikdy jsem neřídila vesmírnou loď." Ashtonius: "Raider pilotovat umíš?" To je otázka! Kdyby se zeptal na gravtank, prosím, ale plavidlo temných příbuzných? To zatraceně vypadám jako nějaký šílený jachtař, který nechápe, že na suchu s antigravitačním pohonem to ani trochu není ten samý sport, jaký provozovali naši předci z Ulthuanu? Ne, prosím pěkně, navíc na těchto věcech trpím mořskou nemocí. I na pevnině. Neptejte se jak! Athaniel: "Ne, ani Tantalus, ani žádné jiné vozidlo. Nemám řidičák ani na jetbike! " Ashtonius: "Do hajzlu už, máš vůbec občanku?" To je důležitá otázka! Samozřejmě problematika zletilosti je u lidí a věčně žijících dětí hvězd pochopitelně jiná, jinak vnímána i soudně vymáhaná a tak! Takže je docela obtížné na tohle odpovědět nebo se jasně vyjádřit. Nakonec tedy nezbývá než pro šalamounskou odpověď! Athaniel: "Jak kdy a jak pro koho." Lehké uculení, pohled č. 07 zlobivá školačka. "Třeba kvůli Zacovi nebo Šmudlovi bych ji našla, ale pro tebe určitě ne." Ashtonius: "Nenamáhej se, eldar mi už zvedají akorát adrenalin." Zní to dost zhrzeně a vlastně je to docela dehonestující! Jsem hezká? Jsem! Tak by taky měl sakra trochu času a pozornosti věnovat tomu, aby mě sakra obdivoval! Tedy nemusí přímo Křenus, ale Zac by mohl a tak! Ashtonius: "No nic, musí tu mít webway, hrál jsem DoW a tak jsou všude, kde je třeba!" Ano, to ani já nevyvrátím. "Athaniel a Zlaťák jim můžou vyjít v ústrety. Beztak ti Deldaři asi nikdy neviděli marína v civilu, tak když bude tvářit, že v těch hadrech trpí, možná si budou myslet, že mučí otroka." Neznáme civil? To není pravda! Civilisty známe a hodně je přepadáváme a zotročujeme a tak! Ačkoliv já až dneska zjistila, že mariňáci nejsou alergičtí na civilní oděv, pokud není Zlatokras výjimka. U nás to říkala učitelka na přírodopisu, co jsme přešil z jednobuněčných organismů k trochu složitějším formám života! Mariňáci jsou patrně alergičtí na látky a textil, tak běhají ve zbrojích z keramitu nazí a protože jsou blbí jako většina Mon-keigh rodu, tak si do zbroje čůrají a pak to pijou! Dříve tam prý měli poklopec, ale buď ho zapomínali rozepnout, nebo naopak zapínat. Athaniel: "Počkat, ale to by znamenalo, že-" Ashtonius: "Ztropí nějaký povyk, přilákají tu zrůdnost a my využijeme toho rozptýlení a můžeme proklouznout." Athaniel: "Já s tím nesouhlasím, nechci se s nima bavit a pak, proč by se bavili se mnou?" Ashtonius: "Jak říkal Zac - asi tě znají a pak, máš špičaté uši a prořízlou tlamu dost na to, abys improvizovala." Athaniel: "A nemůžete tam prostě naběhnout a všechny je pobít s řevem za císaře, jako skuteční mariňáci?" Ashtonius: "Zacu, Zlatokrasi, taky nepřijde vám to jako foolish xenos mindgames?" |
| |
| Pláni a nápadi "Do hajzlu už, máš vůbec občanku?" No, popravdě, tohle mě zajímá taky. Docela nerad bych seděl za to, že jsem dostal do postele dceru Athania. A že já ji tam dostanu – ještě nikdy se mi nestalo, že bych si vybral holku a ona mě poslala do háje. A Athaniel… je tak trošku živoucí relikvií. Dcera Athania… dost možná bych řekl, že je pro některé pretty maríny něco jako živoucí svatá… až na to, že by ji to mohlo pohanit. Od té doby, co ji totiž Athanius přeřízl v tom keři v tom Zoo (o čemž psaly mnohé bulvární plátky a noviny) jaksi pozbyla na… své svatosti. "Třeba kvůli Zacovi nebo Šmudlovi bych ji našla, ale pro tebe určitě ne." To je důležité. Zlatíčko skóruje! "Athaniel a Zlaťák jim můžou vyjít v ústrety. Beztak ti Deldaři asi nikdy neviděli marína v civilu, tak když bude tvářit, že v těch hadrech trpí, možná si budou myslet, že mučí otroka." Ale… ale já nechci hrát otroka! Zrovna jsem se oblíkl, nechci na sebe zpátky ani krajková tanga ani bederní roušku ani nic! A pak mluví dál… a je to čímdál tím děsivější. Jako… HEJ! To, že chtějí obětovat Athaniel je docela hnusný – ale i mě, aby mohli utéct? To už je vrchol! "Zacu, Zlatokrasi, taky nepřijde vám to jako foolish xenos mindgames?" “A taky mi to přijde tak trochu jako nějaký chaosácký plán. To mě chcete jako předhodit, aby jste vy dva utekli? Si myslíte, že jsem úplně blbý?“ zamumlám uraženě. “Nebudu nikomu otročit, už sloužím Císaři. Chci lepší plán!“ |
| |
| Lepší plán? "Třeba kvůli Zacovi nebo Šmudlovi bych ji našla, ale pro tebe určitě ne." No supr… takže pořád žije tím incestem. Z toho fakt nemám radost. Už abych ji otci předal a ona si vylívala tyhle svoje pitomé touhy.. na někom jiném. Pro mě za mě třeba na něj, však je mi volný. "Athaniel a Zlaťák jim můžou vyjít v ústrety. Beztak ti Deldaři asi nikdy neviděli marína v civilu, tak když bude tvářit, že v těch hadrech trpí, možná si budou myslet, že mučí otroka." „Hmmm…“ zamručím nepřesvědčeně. "Zacu, Zlatokrasi, taky nepřijde vám to jako foolish xenos mindgames?" Chci zavolat „ANO, SAMOZŘEJMĚ! HANBA!“ “A taky mi to přijde tak trochu jako nějaký chaosácký plán. To mě chcete jako předhodit, aby jste vy dva utekli? Si myslíte, že jsem úplně blbý?“ zamumlám uraženě. “Nebudu nikomu otročit, už sloužím Císaři. Chci lepší plán!“ Jenže malý Zlatoprd má pravdu. My je tady nemůžeme jenom tak nechat – už proto, že se musím na věčného křižáka vrátit, kopnout před fotra jeho děcko a říct, že za to příkoří, které jsem tady zažil, nárokuji přídavek. “Souhlasím s tím, že s nimi Athaniel půjde promluvit… hm, budiž, taky Zlatokras – ale jen, aby je rozptýlili, nebo tak – pak je pobijeme… a utečeme do hangáru všichni. Táta by mi nepoděkoval, kdybych ji tady nechal, žejo.“ Ne, že bych teda stál o jeho dík… ale… no, to je fuk. |
| |
| Je pondělí? “Souhlasím s tím, že s nimi Athaniel půjde promluvit… hm, budiž, taky Zlatokras – ale jen, aby je rozptýlili, nebo tak – pak je pobijeme… a utečeme do hangáru všichni. Táta by mi nepoděkoval, kdybych ji tady nechal, žejo.“ Hele… proč nikdo nemluví taky o nechání a nenechání mě? Taky mám určitě někde rodiče! Sice moc nevím, kde… ale každý je máme! Sice rozdíl mezi regulérním rodičem a Athaniem je v tom, že „ten druhý“ má tak nějak několik obrovských vesmírných křižníků, plných chlápků ve zbrojích, připravených nakopat prdele komukoli, na koho on ukáže prstem… ale věřím, že nešťastní by z mého skonu byli stejně, jako on z toho jejího. “Fajn… takže je přilákáme a pak podle a nečekaně zmasakrujem, zmasakrujem i tamtu děsivou věc… a poběžíme? Hele… a musíme si vůbec hrát na eldarku a otroka? Tohle můžeme udělat i tak- a ještě se u toho tvářit jako loajalisti… a ne nějaká… já ti nevím, Alfa.“ |
| |
| slepická bitva! "Jsem kapitán Sličnotvářius. Prosím, malebné vtělení krásy a pohlednosti, dopřej mi sluchu, ó velký Athanie, můzo-" Jsem připraven mu sluchu dopřát! Už proto, že vzhledem k tomu, že jako první mě nenazval vyhozenečkem a místo toho mi začal lichotit, takže věřím… já nevím – že pretty marína má ještě nějakou budoucnost… a tak by se s nima možná šlo domluvit, aby mi Augrima vydali, čímž bychom vyřešili…. Mnohé a Alberic by byl spokojený. Až teda ny to, že jediné, co slyším, je cákntí jeho lebky! "Nechápu, cos to říkal, ale žádná kacířská svině si nebude brát maršála do huby! " “AFEKTE!“ Ten kluk nám mohl ještě lecos říct! Navíc se mu líbila moje písnička! A já, já jsem v hajzlu, protože hoši evidentně rozstříleli všecky, aniž by se mě někdo na něco ptal. A TO JSEM SI TADY PRÝ VZAL TY CHYTŘEJŠÍ! "Znělo to jako lichotky, asi chtěl kapitulovat!" Jo, přesně to chtěl! A… já bych tu kapitulaci i přijal, protože ti kluci jsou…. Hej – vlastně… kdybych ji přijal moc brzo, tak by si Augrim mohl začít myslet, že si z něj asi dělám srandu, nebo co. Holt… pár jich musí asi padnout, aby věřil, že to myslím vážně! Dělám to nerad, fakt – ale opravdu nemám na vybranou. Tohle je patová situace… Rotoroh Blaníka řve, když se proráží bránou dovnitř. Pak řvu i já, když triumfálně vjíždím za bránu… a přijdu si skoro jako high-tech gandalf… jen mladší a hezčí! Jenže… já budu muset asi pěšo. Protože vzkaz pro nepřítele se nejlépe nahrává s jeho vlastní zástavou v ruce! Být trochu víc vlk a trochu míň cokoli jiného, co jsem, protože vlk nejsem, tak bych si s ní utřel na to video i prdel! Seskakuji z Blaníka a plácám jej po zadku, jako správný kovboj správného koně. Keramit zaduní o keramit. Mocně. “Vzhůru bratři, pro vlajku, za Císaře!“ Capture the flag. Oblíbená kratochvíle leckteré války! Alespoň first person shooter hry to tvrdí! |
| |
| Bratr Joan, proti zlobivcům… Při Joanově přijetí cti nést vlajku, do Vespasiána Anastáz lehce šťouchne a řekne něco jako „tak vidíš, už ho máš a ty ses tak bál.“ "Ne, nejsem to s tím codexem - byl to jednou takový reklamní předmět k voňavce." “Jo aha!“ Vydechne Anastáz v náhlém pochopení a jak se zdá, tak to sežral. Nejen on, protože se evidentně chytají také Růžemet a Fialín. Růžemet: “Hej, já asi vím, které! Že to byla ta „Guilliman?“ voňavka“ Fialín: “Ta se sloganem „vůně Ultramaru u vás doma?“ nebyla to náhodou voňka do hajzlu?“ Růžemet otevře pusu, aby něco řekl… ale asi zjišťuje, že nemá moc co, takže jenom pusu zase zavře a zamračí se. "Bratře Vespasiáne, neměli bychom se teď spíše soustředit na vyšetřování toho podezřelého sportsmariňáka? Kacíři a hereze nikdy nespí." “Podle mě žádná sportsmarína možná ani neexistuje…“ zabrblá Anastáz a tváří se lehce zmateně. “No jo, to bychom měli…“ ono pohledu typu „ukliď si ještě i pokoj, když už budeš u toho vynášení koše!“ se odporuje těžko - “ale… tam dole přece zuří bitva. Neměli… neměli bychom být tam?“ Odpovídá Vespasián. "Neil je zlobivec a dělá z ostatních zlobivce." Tojekus svého bratra opatrně obejme, aby jej nerozmačkal armorem na kaši (kašulínku, jujky! Jak by řekl Breptus) a pohladí ho po hlavičce. “To všichni, co píšou Warhammer. Z toho si nic nedělej,“ odpovídá mu jemně. Ani neví, jak blízko je pravdě! Však takový zdejší PJ mi udělal zlobivce z poloviny pretty maríny! Bebíček: “Prve bychom měli odstranit tu mrtvolu…“¨ Fialín: “Tyvole fuj, co to s ním děláš?“ Bebíček:“Beru genoštěp. Neruš. Pracuju.“ Růžemet: “Vole, to taky musíme žrát? Řekni, že ne.“ Bebíček: “Vy kreténi, já už vás mám fakt dost. Jsem nestudoval v pekle proto, abych se tady musel čelně střetnout s blbostí! Vy nevíte, k čemu je genštěp?“ Fialín: “Héj, vsadím se, že to pořádně neví spousta lidí!“ Hlavně spousta lidí, co aktivně hraje warhammery, na bázi samotných znalostí z DOW. Růžemet vehementně přikyvuje a blekotá něco o tom, že on má přece prý sekat a střílet a plamenometit a plasmit a někdy hodit nějaký ten granát… a ne se starat o to, co má…. Fuj, fuj, to je nechutné, on to bere odkudsi zevnitř! – a smí se to vůbec? Vespasián: “Bratře Joane – myslíš si, že jde vážně o herezi?“ Anastáz: “Tak jsi normální? Proč se ptáš jeho, když já ti to říkal už dávno? Kdo je tady knihovník?“ ano, zní to dotčeně! |
| |
| Tak skončil krvavý úděl toho dne... Tohle není Unreal tournament, to je jasné. Už proto, že nepřátelé se nerespawnují co deset vteřin a žádný kovově zkreslený hlas to nekomentuje. S výjimkou Alberica samozřejmě! Popisovat nebo věnovat se více boji, by bylo marné už proto, že to byl z podstaty masakr. Netrvalo to ani tak dlouho a stanuli jste, ty a tvá hrdá stráž, na vrcholu věže s dvěma prapory rot vašeho nepřítele. Nutno podotknout, že vaši soci umírali jako hrdinové. Zpravidla když chtěli říct "Nezabíjejte mě" umřeli už u slůvka "ne", takže s trochou snahy bude i poměrně jednoduché tvrdit, že nepřítel hájil svou zástavu srdečně a všemi dostupnými prostředky. O tom svědčilo i výmluvné poselství vlajkonoše, jenž sotva tě spatřil, tak vykřikl něco jako "ty nejsi takový, jaký nám říkali" a pak se v panice vrhl z hradeb. Loren: "Neměl tu zůstat a hlídat vlajku?" Podiví se tvůj oddaný bratr, který snahou podat v přátelském gestu ruku mnohým pretymarínům se slovy "Těší mě" rozpoutal svou powerfistou neskutečná jatka. Alberic: "Asi si potřeboval odskočit." Spáry zbroje tvého nového šampiona nejsou o nic čistší. Inu je to profesionál, o čemž svědčí i pohotové hlášení do interkomu. "Alberic - ostatním, padá PM hvězda, něco si přejte." "Black Humorus, potvrzuji, letěl nízko, bude pršet. Končím." Poté přichází slavnostní okamžik sejmutí zástav a tvůj konečný triumf. Citadela je v plamenech a situace je tak pod kontrolou, jak ještě nikdy snad nebyla. O tom svědčí i fakt, že zatímco tví muži hledají stopy chaosu k očištění, techpriest Nirad spolu se servitory sbírá těla mrtvých na jednu velkou hromadu. Zda tak činí kvůli posouzení stavu techniky, nebo nutí pro ty nebožtíky běhat Linuxe jen z důvodu odpočinutí si od něj, to zůstane jen mezi nimi. Každopádně Linux pořád huhlá něco o tom, že pohádku si určitě vydupe a půjde mu to líp než velké malé paní všeho zla se zmrzlinou! Zkrátka a dobře můžeš si vychutnat ten pocit s dobře odvedené práce, pokud dobře odvedená práce znamená, že si domácí musí pořídit nějakou úklidovou službu, pokud tu chtějí ještě někdy bydlet. Loren: "Je tu pěkný výhled, škoda, že tu není má Joana." Alberic: "Jo není nic romantičtějšího než muž, žena a plno brzy hnijících kacířů." Guy: "Pravá láska nejlíp vzklíči, když se chaos silou ničí, když za malebného dne..." Alberic: "To... co teď dělá... to má být jako pokus o zpěv?" Loren: "Nevím, v koupelně jsem to nikdy neslyšel." Alberic: "Siegfriede, jak dlouho to potrvá? Siegfriede? Hej nácku!" Po pár marných pokusech o verbální prolomení jeho ignorace mu ostentativně zaklepe na helmu. Siegfried: "Was?" Alberic: "Víš Guy-" Siegfried: "Do prdel Alberic! Proč mě nutit zapínat cfuk, když Lorein singen!" Alberic: "Za prvý, to není zpěv a za druhý, ty sis fakt vypnul zvuk do armoru?" Siegfried: "Ja! Besser dostat nůž mezi lopata než poslouchat on!" Alberic: "Na tom něco bude." S tímhle mumláním popojde od ostatních trochu dál, nechávaje za sebou čerstvě vzniklou debatu o tom, že pojem "Mýdlová opera" nepatří na jídelní lístek navzdory všemu, co si Loren myslí. Alberic: "Co bude dál, vůdče?" Tak nějak přešlápne. "Srovnáme se zemí další kraj, založíme tu polní tábor a zajistíme informace o postupu ostatních?" Zkusmo, pak nohou ťukne do helmy jednoho z mrtvých. Nejdřív lehce, pak silněji a po chvilku s tou helmou solidně žongluje, načež jako by se upamatoval, že tohle se nesluší a přestane. Inu astarté nemají moc kloudné dětství, když je verbují už v relativně útlém věku a tohle je asi jeden z důsledků. "Jenom doufám, že po nás nebudeš chtít na památku společné foto pod tím hadrem s Agurímem!" Dodá snad proto, aby odpoutal pozornost od svého krátkého zaujetí. "To už bych se nechal raději vyfotit se standartou Deathguardy roty "Exrementum". Inu Nurglem marknutí uctívači obvykle nebývají lákavé a jejich předměty na tom nejsou o nic líp. "Řekl bych něco nelichotivého i tom jednorožci, ale... na to je náš drahý vůdče příliš žereš, aby to mělo smysl." |
| |
| Plány, které vycházejí? Zlatokras, Zac, Athaniel a Ashtonius "Alpha přístup má své výhody a docela se mi po něm občas stýská!"Ucekne Ashtonius nakvašeně. Inu zvyk je železná, nebo spíše keramitová, košile a jen těžko se mění. "Nechtěl jsem je obětovat, ale ti dva by se mohli vykecat a projít, zatímco my proklouzneme." Dodá posléze s tím, že s trávou je život lehčí. Vůbec s ní jde spousta věcí, které jsou jinak problém! "Jako sorry Zacu, Zlatáku, ale neprokrastinoval jsem se až sem proto, abych tu chcípl v hrdinném boji. " Odhodlání tomuto veteránovi zkrátka nechybí, zvláště týká-li se něčeho tak veselého, jako je možnost vybodnout se na práci. "Vždyť vidíte, jak je to velký? To to fakt chcete rozmlátit urvaným kusem topení?" Dodá na podporu svých slov! |
| |
| tak jsme to tu dobyli no... zavlála ve větru zavlála standarta zaleskla se černá zbroj astarta hnědé vlasy jeho ve větru vlály a všude kolem ohýnky plály on, rek, mocný a statečný též hrdinně vedl je na steč skrz řež a nyní on nepřátel prapor třímá! "Za Císaře, kacíři!" zlostně hřímá. On, který nás vedl k slávě hledí dál na zkázu, jíž způsobil právě. A všichni muži volají - "sláva! První kraj je náš - radostná zpráva!" ...................... [Výňatek z Athias, Autor Homér] Vlajka je moje! Za cenu mnohé krve, je mi to líto - ale teď už mi určitě ten zasraný hajzlík neřekne "s teroristy nevyjednáváme, vyhozenečku!" Teď už mě bude brát vážně, když jsem mu anihiloval celý jeden kraj! .... vlastně dost možná tři. "Co bude dál, vůdče?" Dobrá otázka! "Jenom doufám, že po nás nebudeš chtít na památku společné foto pod tím hadrem s Agurímem!" "Nejen to, Albericu! My se před tu standartu všichni hezky postavíme, nastavíme na nás kameru - a pustíme Augrimovi přímý přenos! Teď jsme mu ukázali, zač je toho loket... a Černí Templáři!" Přepnu na jiný voxový kanál. "Anonyme? Mohl bys nás napojit na Augrimův Skype?" |
| |
| Templářské vítězství Athanius Alberic: "Athanie, jsi náš vůdce, nejlepší z nás a vše okolo, ale to sakra neznamená, že se musíš chovat tak, abys byl i největším magorem z našich řad!" Zatímco Alberic dodává ještě něco o tom, že je to Dehonestující a Siegfried si takticky vypnul znovu zvuk nejen kvůli Guyovi, ale i nikam nevedoucí debatě s Lorenem, ozývá se ti tvůj dvorní hacker. Anonymous: "Není online, ale natočit to můžeme a přeposlat mu to. Nebo se přihlásím na jejich Helmbook a hodím tam to video. I kdyby nevyšlo ani to, tak to vždycky můžeme dát na youtub." Alberic: "Na youtub ne, cokoliv jen to ne!" Anonymous: "Domlouvám s Nirademto natáčení, buďte dole do pěti minut. Jo a bratr Black Humorus mi tady hlásí něco o tom, abyste to nebrali hopem. Prý nějaký chlápek nedopadl moc dobře." Už dle hlasu je poznat údiv. Trocha pózování a natáčení tvého super velitelského klipu, který je asi i náplastí za to, že sis dlouho v žádné mediální bombě nezahrál.... Co bylo pak Než se vyřešilo vše kolem tvého plánu a zatímco můžeš čekat na odpověď, techpriest Nirad nelenil a použil technologické kapacity pevnosti k tomu, aby z ní učinil vhodné dočasné útočiště. Rázem máš k dispozici přehled o dění: Bez Kompromisus - boj o třetí kraj Maršále, zbabělost a protřelost těch kacířů nezná mezí! Ani nespočtu, kolikrát se mi pokoušeli vzdát ve snaze donutit k prvnímu krůčku k herezi! Pln spravedlivého hněvu jsem kategoricky se slovy "NO!" odmítl jakýkoliv pokus o vyjednávání a když přišel velitel čtvrté roty dožádat se vzdání osobně, po vzoru našeho primarchy jsem mu vyjádřil pohrdání bezeslovným odchodem. Načež jsem se samozřejmě vrátil a utrhl mu rukama hlavu! Zároveň vás vybízím k zvýšené obezřetnosti. Nepřítel zjevně disponuje kontakty s cizáckou technologií, neboť jeho těžká technika je neuvěřitelně sofistikovaná a pokročilá tak moc, že jsem si našel slovo "sofistikovaná" ve slovníku, aby se mi do hlášení hodilo a působilo to tak cize a nepochopitelně, jako to na bojišti působí. Zasílám zběžnou analýzu tanku, verdikt ohledně čistoty technologie bude dodán po podrobnějším prozkoumání. Pentlátor Konfetátor - zpráva techpriesta Šrota Na první pohled jde o silně psychadelickou těžkou podporu nepřítele. Podrobnější náhled ovšem ukáže, že tento stroj má totožnou konstrukci i produkční materiál, jako klasický tank třídy Predátor. To, co jej činí při boji tak výjimečným, jsou totiž drobná vylepšení někoho, kdo byl buď geniálně šílený, nebo šíleně geniální. Dost možná inženýři Tau, eventuálně zatajená STC - doposud nepotvrzeno. Pentle, mašle a podobný textilní materiál, jímž je stroj obalen, působí směšně. Samo o sobě to nezní důležitě, ovšem ve skutečnosti jen málo střelců je sto zachovat chladnou hlavu, nepřivírat oči nebo jen civět na něco tak neuvěřitelného, což samo o sobě působí negativně na mušku všech, kteří se snaží stroj zasáhnout. Druhotný efekt získávají ony volánky, krajkované potahy užívané místo maskovacích sítí obdobné instrumenty a další kusy techu, na něž kusé polní přístroje k analýze nestačí. Vozidlo s bojovým názvem "Zimomřivec" dokonce figurovalo v akci s kompletním dodatečným armorem z pletené vlny. Tento pancéř vzor "svetr" (Pro tento název se shodlo 60% adeptů mechanika na Panemu, jen Nirad se zdržel) pak po zásahu energetickou zbraní jako je melta či laskanon odvede většinu žáru do sebe a výsledný paprsek nemá dost sil projít klasickým kovem. Takto neuvěřitelně funkční reaktivní pancíř doposud impérium nevidělo. Sice je toto doplňkové oplátování na jediné použití, ovšem je tak lehké, že nezhoršuje jízdní vlastnosti tanku. Klasifikovali jsme i verzi s jelenem, ovšem nezískali jsme dost materiálu pro určení případných rozdílů. Zbraň je genialitou sama o sobě. Tank nemá za cíl zničit nepřátelskou techniku. Ohromné salvy konfet a jiného textilního materiálu v jedné dávce stačí k tomu, aby se nohy Dreadnaughtů zamotaly a oni upadly, nebo aby zastavily pásy našich vlastních strojů s tím, že je nechají na pospas pěchotě. Podle výpočtů by několik salv zastavilo i baneblade. Zak Antos BT: Sword Brethern 7x Dedicated transport Landraider 1x Rhino 4x Battle brothers: 20x Initiates: 47 Landspeeder: 2x PM: Maybe battlebrothers 78? Rhino: 6 Dreadnaught: 1 Razorback: 1 HQ?: 2 bojová síla templářů, morálka a moment překvapení 10/10 bojová síla PM, morálka a výhoda domácího pole 0/0 Po bitvě: Síly PM byli absolutně anihilovány v celém sektoru. Templáři ztratily jedno rhino včetně osádky čtyř bratrů a šesti zasvěcenců operujících na hranicích sektoru. Doposud nepřišli žádné zprávy a jsou stále považováni za nezvěstné. Osmý kraj připadá templářům. |
| |
| A zatímco čekáme na Athaniovu reklamu... Heroes of mantastic Boa! K čemu je genoštěp a kdo všechno to neví, to je dobrá otázka hodná zamyšlení. Snad proto odvážný bratr Joan hledí do země a tak nějak tiše, skoro neslyšně, mluví něco o tom, že to mu nikdy nikdo neřekl, ani nevysvětlil. Alespoň má dost síly a duchapřítomnosti na to, aby druhou půlku teze o tom, že "je to ta věc, co dělá mariňáky silnými, velkými. Voly. A leckdy i blbečky!" nenechal nikdy opustit ochranný kryt své helmy. "Kdo je tady knihovník?" Knihovník, libarian, vyslovaný foneticky lajbreryjen, na čemž strávil nejmenovaný mechymilující světec pro naučení několik zoufalých opakování včetně jednoho helmbookového ujištění, prostě ví! V tomhle jsou sázkou na jistotu, což je jasné i inkvizici a komu ne, tomu je třeba dodat vysvětlení! "Hereze, bratře, všude kam se podíváš!" Chce to plamenomet nebo heavybolter! "Ten knihovník má pravdu, oni tohle dobře poznají." Dodám navíc na vážnosti slov této... postavy ve velení maríny? Proč mají vůbec knihovníky, když jediná knížka, se kterou většinou kdy přijdou do styku, je kodex? Nota bene, když se vejde na poličku! "Není radno podceňovat mutantní psykery s herezními sklony. Kacíř pozná kacíře!" Dodám tak nějak ze zvyku. "A-" "Bratr Bebínek a Vespasián nechť se dostaví k chaptermasterovi Augrimovi, nadějném a půvabném vtělení éterické krásy." Rozezní se hlášení z lodi. Náhoda? Podařilo se "zlobivcům" očernit vaše jména? Jen těžko lze takto soudit. Breptus Roztomilius: "Určitě chce naplácánkovat zlobivcům! Vy mu řeknete, kdo mi dělal bolístky a on jim dá zaracha nebo přes tlapinku!" Joan: "Nebo taky metál s hvězdou chaosu. Bratři, tohle zavání pastí!" V srdci i na mysli má rázem své místo skálopevné odhodlání. Samozřejmě tím není míněna ta Skála, kde spí Lion nebo ta druhá, na které kdysi měli svou kapitulní tvrz Crimson Fisti, než jim tak nějak povolila při palbě orků a poslala celý jejich domek i s garáží na zkrášlovací proceduru stylu "Hiroshima hadr"! Tím se myslí víra tak silná, jak jen v císaři může být! Víra vše prostupující a vševytlačující! Hlavně víra v to, že jestliže jsou všichni astartes svým způsobem paka, pak bude piškot stačit k tomu, aby zůstali loajální! |
| |
| Reklama na Athania! Augrim není onlajn? Hej! Má tady válku! Jak si může dovolit NEBÝT ONLAJN? To skoro hraničí se situací, kdy máte jít v MMO na Bosse… a nepřipojí se vám medik! Ne, ba hovno! Ono to hraničí se situací, kdy máte jít v MMO na bosse – a on se z nějakého důvodu NERESPAWNUJE! Taková hrůza to je! A to, vážení, MMO ani nehraji. Co si o mě jednou historie řekne? Že jsem „ten maršál, který přijel udělat bordel na Panemu a tamní pseudovládce se na něj vysral? A proč? Nezajistilo mi snad pár desítek zbytečně spadlých hlav potřebnou autoritu a pozornost? Tohle. Kurva. Není. Fér! Je to přece tak osobní! Augrime, ty zbabělý, růžovoučký, přestárlý blbečku! Dvě přestárlé entity Obě těžce za zenitem Předstírající, že mladí jsou Válku sem přinesli Aby si vyřešili Své malicherné pseudospory A my, my mladí, nevinní Trpěli, padali, zmírali A proč? Protože Athanius a Augrim jsou oba úplně stejní kreténi! ……………………………………….[nikdy neuveřejněné a později zcenzurované volné verše Vespasiánova dodatku k Athias.] Hledím na spálenou zemi, rozbořené zdivo města a říkám si, že tohle dost možná už bylo lehce přes čáru. Zakův report je takový… neosobní – ten se mě nedotýká. Ale že Grump…. Tedy chci říct Bezkompromisa šel požádat osobně malý kapitán a on si nejen svým odchodem beze slova zahrál na Dorna, ale ještě popřel veškeré slušné vychování a jednání tím, že mu urval hlavu – to už mě začíná srát! Co jsme? Banda tupců? Eh… počkat. My vlastně JSME banda tupců. Teda alespoň oni jsou. Proto jsme tady, žejo. Abychom se tady zašili, zatímco Abaddon vytříská ten zbytek, který je ještě blbější, než my. Takže si tak trochu s hořkostí uvědomím, že to, co tady mám, je vlastně elita kapituly. No prostě poděl. Tak či onak. “Anonyme, nahrávej zvuk a rozešli skrze náš interní vox… a třeba i ICQ, pokud to bude třeba. Můžeme?“ Odkašlu si. “Výborně templáři! Jsem na vás hrdý! Dnes je velký den! Den, kdy jsme ukázali slečinkám, že se opravdu nevyplatí na nás útočit, protože přijdeme a vrátíme úder desetinásobnou silou… a klidně jen s třetinovým obsazením rot, družstev… a mozkoven!“ Krátká odmlka pro možné, „hurá,“ a taky „za Císaře!“ které teď určitě ve všech třech dobytých krajích Panemu zní. “Dobyli jsme tři kraje – nicméně v dalším dobývání pokračovat nebudeme! Ať už si to přejeme, nebo ne – Pretty marína jsou… stále naši bratři, sic totálně méněcenní! Přijměme tedy jejich kapitulaci, pokud nám ji nabízejí! Tu a s ní také hlavu zrádce Augrima Gorfista!“ Tyvole. Sem dobrej. “Nyní k nim promluvím! Velemaršál končí! ZA CÍSAŘE!“ “A vy se postavte pod tu vlajku. Má tady někdo plamenomet? Pokud ano, tak si ho laskavě připravte. Ještě pošlu zprávu Grumpymu…. EEEH …. CHCI ŘÍCT, BEZKOMPROMISOVI – a pak budeme nahrávat. Ty, Albericu, se přestaň okamžitě tvářit jako kuří prdel. Pokud s tím máš takový problém, tak si nasadíš helmu. Lorene… opravdu piješ voňavku?“ Povzdech. “Pak tě vezmu o pár budov dál, maj tam drogerii, můžeš ji vyrabovat. Sežeňte Apotekárce. Chci, aby sesbíral genštěpy padlých nepřátel. Předáme je kapitule zpět, až nám oni předají svého chaptermastera.“ Protože oni mi ho dají! “Spojte mě s maršálem Bezkompromisem! Teda ne – on vlastně stačí jenom přenos.“ Když je tak učiněno, začnu. “Bezkomromise, gratuluji k tvým úspěchům! Nicméně od tebe očekávám ještě jeden! Po tvém pojednání o tancích, kterými Pretty Marína disponuje,“ a vzhledem k tomu, že si nepamatuji, že bychom někdy v minulosti něco takového měli… “Pro tebe mám úkol! Tvým úkolem je zajmout jeden z tanků – i s ŽIVOU posádkou! Musím od nich zjistit, jak k téhle věci přišli a jak funguje! Naši techpriesti si pak budou moci tento Pentlátor prozkoumat. Až jej budeme mít, dej mi vědět, pošlu k vám Nirada. Postarej se o to, aby byla zajatá posádka v neporušeném stavu. Pokud máš na jazyku NO – nebo nějakou derivaci jako NO, já si nemyslím, že je to super nápad, věz, že je to rozkaz. Velemaršál Athanius. Konec.“ Pak ještě pošlu rychlou zprávu Zakymu. “Report v pořádku, bratře Zakanthosi. Pokus se najít pohřešovanou skvádu. Podávej průběžné zprávy. Athanius konec.“ A nyní, poté, co zkontroluji, zda se všichni tváří dobře a stojí seřazení před vlajkou, na které je vyšitý Augrim, který se teda rozhodně dobře netváří a opodál stojí jakýsi niggabrotha s plamenometem, který pro nás momentálně není důležitý, jdu nahrát ten nejdůležitější ze vzkazů! Poté, co zazní typické „kamera – AKCE!“ se postavím před vlajku i svou osobní gardu, jejíž čtvrté místo, které je vyhrazeno pro Ashe, zaplnil tak nějak samovolně Guy De Lorein. “Pretty maríno!“ Začnu rozšafně a sundám si helmu, kterou jsem si minutku před tím nasadil… vlastně proto, abych si dramaticky mohl sundat helmu! “Určitě se ptáte, kdo za to může! Kdo je původcem tohoto utrpení? Co se to stalo? Tak já, Athanius, vám to povím! Přišli jsme a zaútočili na vás – a kdo je viník? TENHLE MANÍK NA PRAPORU! Slyšíte dobře! Váš vlastní chaptermaster vás zradil! Nás všechny, Impérium, Císaře, jehož milujeme! Možná, že bude tvrdit, že to tak není – ale vězte, že lže! To on poslal vaše bratříčky na smrt! To on vás odsoudil k tomuto osudu! Pretty Maríno, bratři! Slyšte mě! Augrim Gorfist je špína, zrádce a lhář! Nevěřte jeho svodům a ujištěním, že tomu tak není! Zbavte se jej! Přineste mi jeho hlavu, současně s vaší kapitulací! Vy nemusíte trpět za dobře utajované hříchy vašeho herezního vůdce! Zničme společně Gorfista!“ S těmito slovy vydám pokyn a já i má garda si nasadíme terminátoří helmy. Chvíli poté se přes nás převalí plamen z plamenometu… a spálí zajatou vlajku s Augrimovým xichtem na popel. Epická gesta. Všichni je milují! |
| |
| Umlátit to trubkou od topení? "Alpha přístup má své výhody a docela se mi po něm občas stýská!" Počkat… takže on někdy alfárijec byl nebo co? Tohle smrdí. A tím nechci poukazovat na to, že jejich deodorant nepatří k těm, které by mi zrovna byly po čichu. Tohle smrdí herezí a navrácením se k Císaři… což je vlastně taky beztak hereze. Nebo se možná nenavrátil a je to alfárijec pořád? Ne, to je blbost. Oni beztak nic takového nedělají. Bože – měl jsem víc číst, teď bych byl chytřejší! Vojna a mír a Horova Hereze namísto katalogů a Elle! No, je pozdě plakat nad vystř…. Nad ROZLITÝM mlékem. Tady si situace žádá činy! "Vždyť vidíte, jak je to velký? To to fakt chcete rozmlátit urvaným kusem topení?" “Umm… kdyby to bylo za Císaře?“ nadhodím tiše, ale pak si všimnu Zacova výrazu typu „on má pravdu a ty seš blbej“ a raději jenom pokrčím rameny a zmlknu. Přitom to obvykle vychází! |
| |
| Já bych tady vytvořil zákop a.... "Jako sorry Zacu, Zlatáku, ale neprokrastinoval jsem se až sem proto, abych tu chcípl v hrdinném boji. " Tyvole - strejda je fakt chaosák jak řemen. Pokud tohle přijali templáři mezi sebe, tak otec celý ten řád zkurvil, ale jako fakt totálně. Na druhou stranu - hej, on má pravdu. Zbytečné násilí a berserkismus to nevyřeší. S tím by určitě souhlasil i Corax... kdyby se teda neztratil někde ve warpu nebo tak něco. No prostě - taky nejsem ten typ, co by někde naběhl s řevem. Partyzánský boj je nejlepší! Což mi připomíná, že jsem se mohl uchýlit kamsi do koutku a otevřít třeba konzervu lančmítu a čekat, až to všechno přejde. Strategie se tomu říká. “Umm… kdyby to bylo za Císaře?“ "Zlatokrasi, před pár minutama jsi dostal na budku a málem jsi Císaři řekl posmrtně osobně "ahoj," potřebuješ to zkoušet znova? Ne. Uděláme to jinak. Vy dva je ukecáte, my proklouzneme, budeme to sledovat zpovzdálí a vy pak pudete za náma. Kdyby se něco zvrtlo, tak jo - umlátíme to třeba trubkou od topení, pokud bude třeba. Nenecháme vás tu. Protože tebe mám rád a tebe musím vrátit fotrovi, jasný?" |
| |
| Varování: Víte co je dnes? Dost těžký den! Plémě vzteklé jak pes a není to zlý sen! I když často nosí stres svátek slaví se žen! Kde kdo jistě jen hles, nebo vydal táhlý sten! Každý, kdo má své kosti rád, či jinak je šťasten celý, nebo si nechce na krotitele hrát, měl by býti bdělý! Spěchat s kytkou, hezky lhát! Poskytnout oběť-dárek milý! Ono se může totiž stát, že bude ztrestán v krátké chvíli! Tak sbírám body kladné, píši intermezzo z lásky, vědouc jak jsou to kydy marné, nechci mít z děsu vrásky! Tak ať to se mnou zle nedopadne, dopřejte si templáří chásky! Hezké MDŽ pro nejmenovanou malou velkou paní všeho zla, při plném vědomí a naprosté dobrovolné vůli podpořené zdravou dávkou citového vydírání a z preventivních důvodu totéž i pro všechny další zástupkyně "něžného pohlaví" (Kdo tohle označení vymyslel, musel mít sakra cit pro ironii, že?) čtoucí tento počin! To vše přeje Mechymilujicísvětec. Darovanému intermezzu na kvalitu nekoukej! Operace: "Rodinné stříbro" aneb, kterak kapitulní technici k tanku Pentlátor přišli "Začíná noc." "Drž hubu!" Utajení, to magické slovo je alfou, ne tou kterou myslíte, a omegou, ne ani toho sem netahejte, všech zvláštních operací. Dnes tomu s požehnáním císaře nebude jinak! Tedy minimálně Bez Kompromisus v to věří, ačkoliv nejtajnější operace, jež se za poslední milénia templářům povedla, byl jejich sraz. Ten totiž dokázali omylem utajit alespoň před Athaniem. Své o tom ví čerstvě povýšený seržant Udatnius, který právě takto okřikl svého kolegu, bratra Minela, jež celé akci asistuje jako protitanková podpora. Vzhledem k tomu, že tento stroj chtělo nejvyšší vedení absolutně neporušený, byl naprosto jasnou volbou. Nikdo nemá víc minel než Minelus, proto taky dostal toto drsné mariňácké jméno a nezůstal prostým Evženem! Minelus: "No, tak jsme ho našli." Má co dělat, aby potlačil smích. Ohromný válečný stroj s růžovo-fialovým maskovacím vzorem, obsypaný různými mašlemi a tím podivným pleteným pancéřováním kolem točny, jej prostě nenechává v klidu. Udatnius: "Škoda, že je to vozidlo. Jinak bychom mohli zařvat za císaře, naběhnout tam s meči a bylo by." "Standardní způsoby jsou nejlepší." "Jááásně." Další dva hlasy rázem ukazují, že speciální komando nečítá dva, ale hned čtyři muže! Bratr Zákeřnus a Ironicus zvyšují osazení přísně utajované vojenské pozorovatelny vzor "Altánek s nedalekou houpačkou" hned na čtyři elitní astarty! Nutno podotknout, že jeho pozice je tak speciální, jak jen pozice kopečku na dětském hřišti může jen být! Udatnius: "Ne, musíme s k němu nějak dostat." Zákeřnus: "Co se k němu připlížit!" Minelus: "Vole, v termití zbroji?" Zákeřnus: "No a? Všude píšou, že se v ní pohybujeme v boji normálně, tak proč by to nešlo?" Ironicus: "FAKT DOBRÝ NÁPAD!" Zákeřnus: "Hele já jsem v plížení fakt dobrý! Čemu se směješ, Ironie?" Ironicus: "Ale vzpomněl jsem si na ex seržanta Alberica." Zákeřnus: "Tak to dál nerozebírej!" Udatnius: "Proč?" Ironicus: "Jo, jak ti může něco vadit na tom, že když jsi celý dny od bahna a vyválíš se v kdejakým bordelu, tak nejsi skvělý infiltrátor, ale obyčejné prase?" Minelus: "Klid braši, to jsme trochu přestřelili, co s tím tankem?" Udatnius: "Jak rychle jede? Jen, že bychom mohli zařvat za císaře, vytáhnout meče a prostě ho utahat!" Zákeřnus: "Jak chceš utahat tank?" Minelus: "Promethium." Zákeřnus: "Ne díky, loknul jsem si už v hawku z plamenometu." Minelus: "Palivo!" Zákeřnus: "Jsem ti říkal, že jsem si lokl z plamenometu! Z tvýho, abys věděl." Minelus: "Prostě tomu dojde-hej, cos to řekl ty, svině?" Ironicus: "Něco o bratrské lásce, neřešte a neserte vy dva! A vůbec, jak se pozná, že má prázdnou nádrž?" Minelus: "No stojí a nejede. Dokonce to prostě klekne třeba i v úplně nevhodném terénu a navzdory aktivitám nepřítele." Zákeřnus: "Tak mě napadá, nemůže být ta nevhodná terénní pozice třeba dětské hřiště?" Minelus: "Třeba." Ironicus: "Čistě hypoteticky třeba mezi tou prolézačkou a klouzačkou, na kterou vidíme?" Minelus: "I to je možné." Udatnius: "A nemohl by to být přesně ten případ, na který už půl hodiny čumíme?" Minelus: "Mohl." Udatnius: "Takže nám neujede?" Minelus: "No pokud ten chlapík tam dole, co se k tomu blíží s tím růžovým kanystrem, nestihne dotankovat, tak asi ne. " Zákeřnus: "Sakra, mi to bylo hned podezřelé!" Ironicus: "Tys ho viděl?" Zákeřnus: "Ty vole jasně, když jsem prozkoumával okolí, tak jsem mu pomohl v jedný stodole ten kanystr najít." Ironicus: "Brilantní!" Zákeřnus: "Viď? A to není všechno, taky jsem mu pomohl najít hever a-" Minelus: "Chtěl tím říct, že ses zachoval jako idiot!" Zákeřnus: "Jak idiot? Já ti dám idiota, já mu i vysvětlil, jak v polních podmínkách nahodit pás a to nejsem techpriest! Říkal, že se mu přetrhl a se ví, že civilům se má pomáhat. Salamandři, taky černí, to tvrdí!" Minelus: "Víš, pomohl si nepříteli!" Zákeřnius: "Blbost vypadal jako civil." Ironicus: "Jasně, běžně potkáš civila dva metry třicet a chce vědět, jak opravit pás tanku." Minelus: "Víš, Prety marína, košile, mikiny, rifle, sukně a tak..." Zákeřnus: "A KURVA! Tak co, co budeme dělat? A kde je Udatnius?" Minelus: "On je támhle!" Udatnius. "ZA CÍSAŘEEEEEEEEEE!" Zatímco probíhala učená debata, Udatnius proběhl trochu jinam. Jeho šílený řev, zapnuté zbraňové systémy a hlavně pekelný dupot naprosto vyděsil nebohého "tankovače" stojíccího tanku! Ten nelenil a jedním mrštným pohybem se vyškrábal na svůj stroj hledaje skrze jeho poklop bezpečí v pancéřovaném monstru. Netrvá to dlouho a tento udatný templář mlátící do stroje slovy "vylezte zbabělci" dostává i posily. Zákeřnus: "Tak teď nám neunikne!" Udatnius: "Ale, jak je dostaneme ven, aniž bychom to rozřezali?" Minelus: "No... to je fakt, co teď?" Ironicus: "Deli?" Minelus: "Ne, tohle chce Mentos!" Ironicus: "Bratr Mentos je ale v jiné skvádě." Zákeřnus: "V klidu, mám plán!" Ironicus: "To bych se hádal!" Zákeřnus: "Tak se hádej." Ironicus: "Taky se hádám!" Udatnius: "Dost! Co tě napadlo?" Zákeřnus: "No já si stoupnu k jednomu únikovému poklopu, Minelis bude číhat na točně a vy dva na tom začnete skákat. Dřív nebo později je to vyžene!" Udatnius: "To by mohlo klapnout." Ironicus: "Jo no, hlavně je prozíravé, že nenecháme Minelia skákat na tank. Mohl by, hehe, minout." Minelis: "Dost už, jdeme na to." Všichni: "Beze strachu, bez lítosti, bez soucitu!" O mnoho, mnoho rachotivých skoků později... Vše má své meze a odhodlání Pretymaríny hájit svůj nepojízdný vůz není výjimkou. Vydrželi to celých patnáct minut a to proto, že po dvou se chtěli vzdát, ale dalších třináct jim trvalo, než je někdo v tom rachotu zaslechl. Zákeřnus: "Tak šup ven, smradi!" PM: "Nejsme smradi! Já jsem náhodou Čuprvoňus a vedle mě je bratr Stylovius!" Stylovius: "Teď nás, když hezky poprosíme, neporušené pustíte, že?" Ironicus: "Ale samozřejmě, že-" OBA PM: "Vážně?" Ironicus: "Ne, ani prd. Jste zajatci a jestli jen ceknete, něco vám utrhneme!" Udatnius: "Maršál bude potěšený, zvládli jsme to profesionálně a bez jediného výstřelu!" Minelus: "Jo no, trefa do černého a to nemluvím o velemaršálovi!" Zákeřnus: "Hele, co když nás povýší? A co když nás převelí zase k Albericovi?" Udatnius: "Tak se budeme muset postavit následkům." Minelus: "Hele, ale to by bylo docela v kelu. Stejně ho nikdo z nás za ty kecy neměl rád. Teda kromě Ironika, s tím si rozuměl." Udatnius: "Tak mu prostě přiznáme, jak jsme to zfušovali a bude!" A za pláče zajatců a hlášení polohy zajatého stroje, se Černí templáři mohou radovat z dalšího vítězství na Panemu! |
| |
| Akce Hrdina Zac! "Mi se to ale-hej!" Tu a tam je třeba některé z nás postrčit. Někomu stačí příslib liwaňáka, jinému vhodně zaobalená prosba a vůbec je tolik způsobů, jak toho dosáhnout! Jedno ale zabere vždy a všude! Totiž, když dopřejte někomu mnohem menšímu, než jste vy, řádný šťulec do zad! Ashtonius to ví a jakožto ex alpharijec ví i své o pošťuchování, proto Athaniel tak nějak doklopýtala přímo před skupinu deldar a protože div neletěla, snažila chytit toho prvního, co ji padlo pod ruku. Shodou "romatnických" náhod to byla Zlatokrasova ruka! "Teď!" Jeden povel a jako blesk vyrazí ohromným sprintem pryč od povinností do vzdálenějšího úkrytu za mohutným sloupem. Nutno podotknout, že ač působil pokrytý hustotemnými symboly, takhle zblízka převažuje poměrně zručně vyvedený kubismus mezi jehož geometrickými útvary hrají kosočtverce prim. Leckdy i s čárkou. No a občas i se jménem. Sadie Mengelové nejčastěji. "Synovčebratřevole!" Sykne, jakmile tvůj armor partyzánsky třískne o sloup. "Jaks to myslel s tím, že ho máš rád?" Dodá docela znepokojeně. Vlastně je hodně znepokojený o čemž svědčí i křečovité svírání jeho masivní trubky. Od topení. "Jako chápu, že se v lágru dějou věci, ale..." Nechá to dramaticky nedokončené, zatímco ohlíží postavení velké překážky číslo dvě. Momentálně stojí u východu kamsi... no někam a tváří se docela spokojeně. "...nic by se nemělo přehánět. Hlavně to mezikapitulní přátelství nedělá dobrotu, od dob Ofélie o tom sakra dobře něco vím!" Dodá svou radu! |
| |
| Hoši od řeky oholených bobrů "Ten knihovník má pravdu, oni tohle dobře poznají." Bratr Joan of Arc zachraňuje den, protože Anastáz, který se začínal tak nějak dostávat do módu "serete mě, jsem naprčený!" se velmi rychle uklidňuje - a ještě na nového vlajkonoše reclusiam skvády hledí s respektem a porozuměním! Stačilo tak málo, že? Inu... nejen ti herezní mariňáci jsou občas tak trošičku... jako děti. Těžko říci, zda je to díky dárci genoštěpu... no a nebo proto, že to tak nějak vždycky bylo v nich... nebo proto, že je to tak nějak... moderně zavánějící přístup. Co se týče předvolání... to už tak kladnou odezvu nemá. "Určitě chce naplácánkovat zlobivcům! Vy mu řeknete, kdo mi dělal bolístky a on jim dá zaracha nebo přes tlapinku!" "Nebo taky metál s hvězdou chaosu. Bratři, tohle zavání pastí!" Tojekus Brepta ještě naposledy poplácá po hlavičce a utrousí něco o tom, že by mu měli najít nějaký ten armor, než mu s jeho "přístupečíčkem" zase někdo nakope zadek. Anastáz se nervózně podívá na Vespasiána, jako by čekal, že řekne nějaké to slovo zenu. Bohužel, takovéto situace se vyznačují tak nějak tím, že... no, že dotyční obvykle zrovna v tuto chvíli v zásobě nic extra hlubokého nemají. Růžemet: "Tyvole. Jsme v průseru?" Fialín: "No, jak se to veme. Bebil je v průseru." Bebíček na to nereaguje, prohlíží si jehly a multitool na svém nartheicu a jak vidno hluboce přemýšlí. Nezdá se, že by ho ta situace nějak zvlášť vzrušovala - nebo možná ano, ale nedává to najevo. Má odhodlaný výraz člověka, který ví, že se bude muset vypořádat s pořádnými sračkami... a že mu nějaké fňukání nebo panika nepomůže. Tento výraz lze mnohdy vidět také u studentů, kráčejících do místnosti, v nichž probíhají státní závěrečné zkoušky... nebo nějaký podobný balast hnusoidního charakteru. Vespasián: "Bebíček je člen naší skvády a pokud je v průseru on, jedeme v tom všichni." Fialín: "Vesi, to říkáš, páč tě hlásili taky, žejo." Růžemet: "Tyvole, my vlastně ani nejsme tvoje skváda jsme skváda tadyhle Kodexe." Tojekus: "Koho?" Anastáz: "JMENUJI SE ANASTÁZ! ANASTÁZ STEELE!" Růžemet: "Tyvole, kdo mu dal takhle blbé přijmení?" Anastáz znejistí a utrousí, že popravdě ani neví, ale říkalo se mu tak už nějakou dobu... Vespasián: "Neodbíhejte od tématu! Pořád jsme snad ATHANIOVO BRATRSTVO!" Fialín: "Jo, to jsme, to máš recht." Růžemet: "Navíc si děláme prdel, my bychom tě v tom nenechali, nebo tak." Bebíček: "Pokusí se nás zabít." Tojekus: "Kdo?" Vespasián: "Já nevím, nemyslím si, že by..." Anastáz: "Pokud je to heretik, tak..." Růžemet: "...tak nalistuj dobrou stránku a řekni nám, co máme dělat, génie!" Fialín: "Když už seš ten šéf." Medik jednotky se po všech jen krátce podívá a pak upraví nastavení na svém multitoolu a protočí očima. Anastáz: "Pokud hereze zašla v kapitule tak hluboko, musíme vzít situaci do vlastních rukou." Vespasián: "Anastázi. Vezmi bratry a sežeňte zbytek věrných. Nenecháme své bratry napospas Chaosu. My s Bebíčkem... uděláme, co po nás chce." Fialín: "Hele, já v těchle věcech jsem docela novej - ale není to třeba sebevražda, nebo tak? Napochodovat tam na heretiky ve dvou?" Růžemet: "Tak alespoň, narozdíl od zbytku lodi, maj armory, že..." Fialín: "Nojo, ale jenom ty normální. Terminátor je terminátor, věř mi, teď to mám na sobě a je to docela bájo." Růžemet, Fialín i Anastáz přikývnou, jako by si navzájem dávali za pravdu. Anastáz zamumlá něco jako "dvě plus, hoši..." Bebíček: "A co budeme dělat, až tam budeme?" Vespasián: "Poslechneme si, co nám chce mumie říct." Anastáz: "Vespasiáne?" Vespasián: "Ano, Stázku?" Anastáz: "Dávej na sebe pozor. Nebyl... nebyl bys první Vespasiánus v dějinách, jehož hlava by se kutálela po zemi... vzpomeň si na náš first founding..." Vespasián svého bratra obejme, čímž při MDŽ dáváme také prostor pro něco, jako je bromance! "Anastázi. Neměj strach. Císařovo světlo je se mnou..." nutno podotknout, že při pohledu na objímací scénu dost možná Císař odvrací zrak a dělá něco jako "OH MAJ JÁ, FŮŮJ!" "Neznám strach a nebojím se postavit se všem nepřátelům Impéria." "Ach, Vespasiáne. Ty jsi tak... inspirativní. Není divu, že jsi kaplanem." Bebíček: "Pane Bože Císaři! Máme tady tak nějak příšernou situaci k vyřešení, můžete toho laskavě nechat?" Tojekus: "Vždyť je to dojemné." Fialín: "Nechte si to navečer." Růžemet: "Jo, pokud to Bebil a Ves přežijou, žejo." Vespasián: "Sejdeme se ve zbrojírně! Sežeňte věrné a donuťte je se převléct!" Anastáz: "Tak učiníme! VČETNĚ RUDÝCH TRENEK, VESPASIÁNE!" Vespasián: "Jo a.... bratr Joan pozná herezi. Půjde s námi. Anastáz musí velet jednotce tady - ale tebe potřebujeme sebou!" |
| |
| Konečně se dozvím, jak to bylo na Ofélii? Strčit do Athaniel! Héj! To bych chtěl dost možný taky za všechny ty její "hrdino Zacu!" a za všechny ty blbé narážky na muzikál ze střední. Prostě... kdy už konečně všichni pochopí, že na to nejsem vůbec hrdý? To je fuk! Běžím, než si nás někdo všimne! Tyhle partyzánské přesuny mi vždycky šly! RAVENGUARDA, SRÁČOVÉ! "Synovčebratřevole!" Třísk! Tak fajn... možná, že se mám ještě v umění partyzánství co učit. Třeba, jak se nevyčelit o sloup. Před očima mi tančí malí, černí havránci, v hlavě mi zní hit "In the shadows," nazpívaný naším chaptermasterem. Poděl. "Jaks to myslel s tím, že ho máš rád?" I've been watching, I've been waiting In the shadows for my tiiiiiime! Umm... co? "Jako chápu, že se v lágru dějou věci, ale..." "Jo todle... hele, on je docela dobrý. Má v sobě... já nevím, něco." A tím jako nemyslím semeno několika jiných bratří, ale spíš... no, něco duševního. "...nic by se nemělo přehánět. Hlavně to mezikapitulní přátelství nedělá dobrotu, od dob Ofélie o tom sakra dobře něco vím!" Věc číslo jedna - hej, i my dva jsme vlastně něco, jako mezikapitulní přátelé! Nechci tady zrovna poukazovat na fakt, že on je pořád templář... a podle všeho asi prý i bývalý Alpharijec (hej, Císaři, nechceš mi k tomu sakra něco říct?) a já jsem odjakživa loajalista... a taky trochu nedobrovolná popstar. Věc číslo dvě - "Co se stalo na Ofélii?" Jo - zatímco se tady schovávám za sloupem a dívám se na to, jak si vedou tamti dva... musím se zeptat! |
| |
| Tajemství Ofélie Hrdina Zac "Co se stalo na Ofélii?" Jo, to je dobrá otázka! Ještě lepší otázkou by bylo ptát se, jestli je právě teď ideální čas dělit se o životní zkušenosti, krutý osud a životní moudra! Ono tváří v tvář velkému nebezpečí a značné šanci, že se ze světa/dimenze temných eldar nedostane živí je fajn, když se můžete podělit o ohromné děsivé tajemství, jež nesete na svých bedrech. Když nic jiného, je teď taky ideální čas, aby strýc ukázal, že je taky docela světák. "Slyšels někdy o hledání grálu? Víš, ta akce, jak se díky tvůj táta vrátil k templářům, tím to všechno začalo..." Samozřejmě tvrdit tohle by nebylo úplně ono. Totiž všechno to začalo na jejím konci, když se podařilo vymluvit jisté sestře Nikitě, známé též pod přízviskem "Brutální", že si z ní alpha střílí a získat tak odvoz z toho proklatého světa a hlavně z dosahu ohavného boys love a císaře hlásajícího gray knighta! No a taky několika dosti naštvaných chaosích superšampionů! Nyní, stačí jen pár slov a na moment přivřít oči, aby ta cesta jejich Thunder Hawkem na Ofélii byla taková, jako by se odehrávala právě teď... Austin: "Jsem s váma skončil, úplně jste to zfušovali!" Ashtonius: "Kdybys nebyl takovej solista!" Austin: "To s tím nemá nic společnýho! Ty ses vykašlal na misi!" Ashtonius: "Nevykašlal, ale... sakra mám jiné priority." Austin: "Jiné než byl náš cíl? To je zrada sakra!" Ashtonius: "No a? Teď bychom stejně měli myslet na přežití! Vždyť míříme na vole Ofélii! A... Anonyme, hej volebrácho Anonyme, nemáš nějaký plán?" Anonymous: "..." Austin: "Hej!" Lehké drcnutí jej probouzí. Anonymous: "Ehm co? Jo, plán by se hodil." Ashtonius: "Jsi v pohodě?" Anonymous: "JO, jo cítím se skvěle..." Austin: "To čumíš na tu sestru na sedadle smrti?" Anonymous: "TO...ne, ne... jen, vymýšlím plán. Když už letíme na Ofélii tak, se tam můžeme zdržet?" Austin: "Hm... když se tak na ní dívám, proč ne?" Ashtonius: "Protože je to sídlo imperiálních fanatiček?" Austin: "Má tyčka je lepší než císařova! A hlavně je funkční!" Anonymous: "Navíc bychom se po tom selhání měli uklidit a infiltrovat Ultramar by nebylo nejbezpečnější..." Ashtonius: "Vy si to, volové, představujete jak Hurvínkus válku! Co jim kurva řekneme, že jsme vzpěračky z Emeikonu?" Austin: "Tak to prrr, já budu volejbalistka!" Anonymous: "Vzhledme k tomu, že umím obsluhovat koš bych preferoval Basketbalistku..." ...na štěstí se daří oči brzy otevřít a zjistit, že se ten čas doopravdy nevrátil, jen slova vzbudila tyto temné vzpomínky! "Vidíš, jak málo stačí, aby se skváda začala rozpadat a to je teprve začátek toho, co ti o mezikapitulních vztahů chci říct! Trvalo to pár dní když..." Opravdu se chci zase ponořit zpátky? Já rozhodně ne! Ale některé věci jsou prostě silnější... Ashtonius: "Máš zpoždění!" Anonymous: "Promiň já měl jsem neodkladnou-" Ashtonius: "Vole, zase jsi učil házet Barbie na koš?" Anonymous: "Jo a taky bránit, ale-" Ashtonius: "Vole brácho, co sis vygooglil info o tý blbý košíkový, tak tě nepoznávám, kde máš kurva noťas?" Anonymous: "Na ubikačce, dívali jsme se na film a beztak se vybil, takže-" Ashtonius: "KURVA ANONYME-" Krátký pohled na dvě nedaleké mladičké nevěstky dopřává vystřízlivění ohledně jména a tak přijde i taktický dovětek. "-LIE! Ano, Anonymelie, co to s tebou sakra je?" Anonymous: "Nic, jsem v pořádku. Vlastně mi líp nikdy nebylo líp, tak nehysterči Ashtono!" Ashtonius: "Je to svět bez trávy, krávosestro!" Utajení, absolutní utajení! Žádní bráchové, žádní voli! Anonymous: "To není to důležité." Ashtonius: "A co plán, máš ty informace?" Anonymous: "Jaké info, jo už si matně vzpomínám." Ashtonius. "Kurvadrát! Uvědomuješ si, že teď ti řeknu něco jako "to je zatracená nezodpovědnost" a řeknu ti to právě já?" Anonymous: "Vzhledem k tomu, že si poznal zodpovědnost po tom, co jsem ti to našel na wiki, tak cítím tu ironii. Jen, prostě nezbyl čas. Jak jsem říkal, koukali jsme na film a pak se vybila baterka." Ashtonius: "Jak dlouho si nebyl na andoru?" Anonymous: "To s tím nesou-" Ashtonius: "To souvisí úplně se VŠÍM! Ty krávovoletele! Probuď se z diskotéky-" Anonymous: "To nebudu poslouchat. Vlastně, proč vůbec s tebou mluvím, beztak jen žárlíš." Ashtonius: "Na co žárlím? Že ty i Austin jako dementi nadbíháte jedné pitomé náně a na všechno serete?" Anonymous. "Za a) je výjimečná a za b) není pitomá. Možná je místy trochu pomalejší, ale je hodná, poměrně milá a zatraceně mi rozumí, když nemluvím o elektronice!" Ashtonius: "A ty jsi úplně mimo." Anonymous: "Ne, to ty úplně vedle. Běž si najít nějakou trávu a spolkni prostě fakt, že jsem konečně šťastný! A když už budeš u toho, řekni Austinovi, ať mě nesere. Nebo ho zabiju." Ashtonius: "Fajn, nasrat na tebe volekrávo, na vás obabědvě!" Anonymous: "FAJN! S bohem!" ...a to jsem myslel, že už mě to nemůže rozhodit! Bohům, vlastně teď jednomu polomrtvému pravému císaři, žel situace, kdy jste lapeni mezi skupinou válečníků a jednu ohavnou komedii bývají u lidí ještě ohavnější tendence rekapitulovat. U lidí, nadlidí a všech, kteří jsou součástí nějakých krutopřísných vysokorozpočtových rádoby military snímků, jako právě my teď! "To byla sama o sobě síla, ale aby toho nebylo málo, věci se měli stát horší, mnohem horší!" Jo, ten den se stalo toho mnohem víc... Ashtonius: "Kurva to je dost, krávosestro, že seš tady! Všude tě už dva dny hledám!" Austin: "Tak to se zařaď do fronty a že tě mám rád, budeš mít vyčleněnou zvláštní čekací zónu pro mise kurvivší ubožáky!" Nikdy nebyl vzduch tak těžký a plný napětí na celé Ofélii tak, jako nyní v jednom malém kumbále, kam se povedlo překvapeného Austina zatáhnout. Dobře, možná při diplomatických jednání Efronistek a Athanistek, ale to bylo trochu něco jiného a mnohem militantnějšího. Ačkoliv, vzhledem k tomu, že Ashtonius má rád Athania, tak by mohl suplovat zrádnou odnož a Austin se tak nějak, dle pásky na rameni, vzhlédl v Efronovi! Ashtonius: "Hele, mám plán úniku a potřebuju-" Austin: "Nechci být součástí tvých plánů, řekni si Anonymovi-" Ashtonius: "Víš, v tom je docela problém on, totiž-" Austin: "Já ti řeknu, co je problém! Být na světě plným ženských a uvažovat nad tím, kam kurva schovat mužskou mrtvolu, aby to nevzbudilo blbé otázky!" Ashtonius: "Zkusil bych zlatý trůn, ale tam je nějak obsazeno, prej." Austin: "Fakt vtipný! Asi bych ho měl spálit..." Ashtonius: "Císaře?" Austin: "Proč? Ten mi je ukradenej, ale kurva Anonymous mi dělá do Barbie!" Ashtonius: "Do hajzlu uvědomuje si vůbec někdo, kromě mě jakožto četového huliče, jak moc v prdeli tady jsme každou další minutou? Jak se na nás blbě dívají? Jak mají podezření?" Austin: "Můj převlek je dokonalý a prý tu už dlouho nebyla šikovnější roztleskávačka, takže já jsem cajk! A co se týče tebe a toho internetovýho mamlase, tak mu dej varování!" Ashtonius: "Nechceš mi taky říct, že ho zabiješ?" Austin: "Hej jak to - on s tebou mluvil?" Ashtonius: "Ani ne, já mluvil s ním!" Austin: "No tím se to celé zjednodušuje. Stejně jsem ho neměl rád. Štěstí, že umře tak mladý!" ...tehdy jsem pochopil, že je to fakt průser. Totiž můj dokonalý plán potřeboval jednu jedinou věc - rozptýlení kontroly letového provozu. Buď tím, že by tam propašoval skvělý infiltrátor Austin technické zařízení tvořící ohromné energetické vyčerpání vzor budík! No a nebo by to Anonymous hacknul! Takhle jsem byl odkázán na to, aby můj kolega a nebo můj bratr chcípli a já riskoval let přes obranu doufaje, že prostě uletím! "Jo vím, že do teď to bylo takový intrakapitulní, ale to mezi se tam brzy objeví. Mě to kurva šokovalo, proto dávej bacha, ať se nedostaneš do podobného svrabu." Jak se jednou do toho opřete, jde to až překvapivě snadno. Všechna ta tíha a tak se uvolní, aby poznala světlo světa... Ashtonius: "Když ti řeknu, že to byl kanadský žertík, nezabiješ mě?" Barbie: "Ne, protože se tomu nejdřív zasměju a začnu tě pomalu mučit." Ashtonius: "Tak ten meč jsem ti chtěl dát k valentýnu!" Barbie: "Do zad?" Ashtonius: "Jo bylo to překvápko. Navíc jsem si říkal, krávosestro, že by ti nějaký takový dárek bodnul!" Barbie: "Nějaká poslední slova?" Ashtonius: "Počítá se - nezabíjej mě?" To je zásadní dotaz! O to víc, když jste uprostřed noci v ubikaci cizí řádové sestry po neúspěšném pokusu o atentát. Inu není jen tak, když chcete někoho probodnout a on udělá úkrok do strany, vy promáchnete a pak vás pár chvaty odzbrojí a zpráská tak, jak se to stává obvykle po návštěvách restauračních zařízení nevalné kvality. Barbie: "Mi to stačí." Ashtonius: "Takže mě necháš žít?" Barbie: "Máš slíbené přání, ne jeho splnění!" Ashtonius: "Tak jinak, chci aby sis vybrala!" Barbie: "Cože?" Ashtonius: "Anonymelia, Austintýna oba, ehm oběvolekrávy jsou heh, něco jako kamarádky, akorát si víc nadáváme." Barbie: "Sluníčkový tým?" Ashtonius: "Přesně! A jestli se to nějak nerozhodne, tak jeden-na z nich umře." Barbie: "Proč? Vždyť tu chcípneš akorát ty!" Ashtonius: "No kvůli tobě!" S tím je meč dán pryč a už to vypadá, že je život zachráněný, prozatím. Barbie: "Ale mě je dost pro oba!" Ashtonius: "Vidíš a oni, zasraná gramatika, chtěl jsem říct ony se maj kvůli tomu tak akorát dost!" Barbie: "To není tak lehké!" Ashtonius: "Co je na tom kurva těžkého?" Barbie: "No Anonymelis je docela hodný, vtipný a zábavný, jenže Austintius je zase rebel, vášnivý a spontání..." Ashtonius: "Anonymus a Austin Powerus-hej, ty víš, že jsou to chlapy?" Barbie: "Samo, nejsem kurva slepej, kucky, slepá!" Na chvilku se zakaboní. "Ale stejně už není moc času. Jen, bude to těžké, oba jsou fajn kluci." Ashtonius: "Takže to uděláš?" Barbie: "Já, asi jo, zkusím to." Ashtonius: "Fajn, tak jednomu z nich zachráníš život. Dost možná oběma a pak, řekni jim, že budu v hangáru ve "Vařečce Spravedlnosti" měla by to být třetí loď vpravo." Barbie: "Dobře. Tví kamarádi mají štěstí, že mají takového bratra. To u nás-" Ashtonius: "Bratři nejsou chápu." Barbie: "No to vlastně tak nějak taky, ale dost si riskoval." Ashtonius: "Holka, tak začni šetřit chválou na obyčejnýho kazišuka a radši to koukej vyřešit!" ...uf, už bude brzy konec! Konec zpovědi a budeme-li mít kliku, tak tam konečně dokecají, Grotesque žeroucí banán se pohne a vše bude v pohodě! "Takže jak vidíš, jakékoliv známosti mimo kapitulu a i ty v kapitule vedou leda do prdele. Ano, vím jak to v souvislosti s bráchou, jehož máš TAK RÁD, působí a tak! No ale, chtěl jsem říct hlavně, že Barbie, ty vole tomu nebudeš věřit!" A to jsme měli nakonec kliku, že to dopadlo relativně v pohodě... Ashtonius: "Tak pojď." Anonymous: "Díky, já-" Ashtonius: "Než něco řekneš, volebrácho, tady máš." V letounu, kde dokonce místo zapalovače je pouzdro na rtěnku, cinknou dva extra super tajně propašované lahváče. To vše za jemného třasu stroje, který se pomalu ale jistě probouzí ke svému letu. Anonymous: "Došlo mi pár věcí." Ashtonius: "Že ses choval, vole, jako kokot?" Anonymous: "Hlavně, že Barbie je chlap. Lucius." Ashtonius: *vložte citoslovce vyprsknutí piva na desku řidiče včetně mohutného kašlání* Anonymous: "Řekl mi pravdu a pak, jako by ze mě spadla nějaká asi mlha. Už zase vidím jasně a vydrž... jo super, tenhle torrent byl fakt důležitý, to no nevěnoval jsem pozornost věcem, které byly prioritní." Ashtonius: "Ale neboj, já to vyřešil a vymyslel." Anonymous: "Toho se právě bojím, znám tě a jen co se týče navigace, máš tam tři chyby!" Ashtonius: "No a?" Anonymous: "No nic, zjistily by sestry, že je tu loď bez povolení a udělaly by z tebe popel. Jak vůbec s tebou můžu spolupracovat? A jak to, že jsem byl celou dobu tak blbý?" Ashtonius: "Je to jednoduchý, za a) snadno a za b) snadno, vždyť měla kozy a za c) Problém?. Hlavně pak mi něco vygoogli o Luciovi na lexicanum, vůbec netuším, kdo to je." Anonymous: "To je tou trávou." Ashtonius: "Jo volebrácho, už jsem dlouho neměl! Sakra dlouho!" Anonymous: "Co teď?" Ashtonius: "No u chaosu, pokud se nechceme nechat marknout, jsme vyřízení. Bych zkusil buď Tau nebo impérium." Anonymous: "Tau nejedou přes warp, mají strašně nízký upload a download." Ashtonius: "Ok, tak požádáme o císařovo odpuštění." Anonymous: "A proč by nám měl odpustit?" Ashtonius: "Mám Athaniovu fotku. Prostě kápnu božskou, že jsem jeho brácha." Anonymous: "To by šlo. Tak systémy hacknuty. Zmáčknu enter, pošlu jim do monitorů poníky a než se holky vzpamatujou, budem v trapu." Ashtonius: "Když mluvíš o tom vypadnutí, tak se k nám sune Lucka s Austinem, ukážeme jim fakáče a zmizíme?" Anonymous: "Ne, otevři jim nákladový prostor." Ashtonius: "Vyhodíme je přechodovou komorou?" Anonymous. "Vysadíme je na první chaosácké planetě." Ashtonius: "Už kvůli tomu, co bylo s Barbie?" Anonymous: "Jo, jsem toho plný." Ashtonius: "Když ho teď vidím jako chlapa, tak se ti ani nedivím." Anonymous: "Řekni to ještě jednou a založím jeskyni "Je třeba zabít Ashtonia"!" Ashtonius: "Jsem rád, že jsi zpátky Anonyme! Což neznamená, že mě místy dost nesereš." Anonymous: "Fajn, tak zavři hubu a uhni od volantu. Tuhle loď ještě budeme potřebovat, takže tě nechci vidět parkovat!" Ashtonius: "Ale já parkovat umím! Jen se ty káry furt ztrácej!" Anonymous: "Přesně to nepotřebujeme!" A po chvilce ticha. "Byl někdy zamilovaný? Teda takovým tím jiným způsobem, ne jako když vyjde nová grafická karta, nebo přijdou na to, jak dát další řadě procesorů více jáder, ale prostě jako... jinak." Ashtonius: "Volebrácho, já bych mohl vyprávět." Anonymous: "No?" Ashtonius: "Ale nebudu! Tak kurvavole šlápni na plyn a jedem!" ...tím končí příběh plný lásky, těžce zkoušeného bratrství, zrádné zrady a spousty těch dalších dojemných věcí, na které byste obvykle potřebovali celý večer. Na štěstí naše realita se řídí trochu jinými pravidly, takže zatímco jsme viděli několika měsíční akci na Ofélii, zde uplynulo sotva pár minut. I přes to, Zac dokonale ví, co se stalo, jako by tam byl! Stejně jako každý, kdo by v tuto chvíli poslouchal! Kouzelné? To jsou pravidla žánru a funhamá reality! "A vzhledem k tomu, že Lucius je z Fulgrimova těsta jako Zlatokras, tak je to prostě mezikapitulní, kapiš?" Docela děsivé sdělení, že? |
| |
| Tváří v tvář osudu poprvé a rozhodně ne na posledy BOBŘI.VYHOLENÍ. Jak málo stačí, aby se nádherný domov stal dusivým vězením? Přesně tohle nyní poznávají naši hrdinové kráčející na schůzku s osudem značky "Neodkladná". Čím více se brodí k soukromím komnatám augrima, tím temněji a ponureji loď vyhlíží. Kdyby ne loď, tak pohledy mnohých z bratrů, jejich nová podivná mluva a názory rozhodně hrají na strunu znepokojivosti. Zvláště, když někteří z nich mají v ruce i zbraně, ačkoliv je stále ještě růžový poplach hlásající plnou modelingovou pohotovost, nikoliv hájení čehokoliv se zbraní v ruce. Tu a tam můžete odkudsi zaslechnout pláč nebo hádky. Přesto je více než jasné, že tady je spíše země krále "za vše může Breptus" než ctihodného herezního prince Miroslava "Za vše můžou chároni". Dokonce i bratr Joanus tu a tam řekne cosi o hrezi, když vidí, jak nestoudně se někteří umí obrhouble chovat. Vaše pouť pak končí ve velikém sále, který kdysi hýřil všemi barvami. Proto taky má u vstupu varování, že jste-li epileptik, musíte při audienci s mladým a perspektivním Augrimem počítat s nejhorším! Dnes je ovšem stejně ponurý, jako zbytky lodi. Světla je tak málo, že ani není vidět, co se může potenciálně dět za klenbou. Na mohutném trůně pak sedí v šeru váš panovník mající mnohem blíže k Arthasovi, než ke skutečnému králi. Po jeho boku pak dlí Neil, sporstmarín, jehož power armor má - jak jinak než sportovně - vytažené rukávy. Že to nejde? Inu ne každý čte kodex jako bratr Anastáz! Vyjma něj ještě můžete vidět abiciozního a kdysi velmi milého a ochotného rivala v soutěžích krásy samotného Zlatokrase - Zlokrase! Dívá se na vás jako dravec s očima lačnícíma. Po moci! Jeho hrdé a vzpřímené držení těla poukazuje na značné sebevědomí a navíc, působí mnohem silněji! Na rozdíl od většiny bratrů dokonce vzbuzuje ten dojem, že ví, co se děje! "Kdo je ten třetí?" Zahřmí Augrim dosti pisklavým tónem. Asi má chudák trochu nervy z toho všeho, nebo je prostě takový? Tak či onak oproti Zlokrasovi nevypadá vůbec zdravě. Naopak, působí dojmem člověka s horečkou! "Předvolán byl Bebíčkus a Vespasián, jakým právem sem zasahuje kdokoliv další?" Mihlo se něco ve stínech? Bylo to opravdu tak? Proč se onen Zlobivcotvořič tak upřeně dívá na Joanu a proč se Zlokrasovi protáhl úsměv? Tak či tak jste osloveni vy a bratr Joan zatím civí na Neila. Skoro stejně upřeně, soudě dle směrování průzorů helmy, jako on na něj! |
| |
| Vespasiánova špatná poezie... a jiné srance všedních dní! ~Vespasiánus, Bebíček~ Bebíčka jeho původní výraz jen tak neopouští. Pozorně si prohlíží každý kout míst, kudy tři okolnostmi k hrdinstvím dohnaní hrdinové prochází - jako by odhadoval, co se děje, co se neděje... no a možná, jestli bude stačit aspirin a brufen, nebo je třeba použít "těžší ráži," jak s oblibou říkával adoptivní otec Fábius s krabičkou Vicodinu v ruce. Vespasiánus se tváří hrdě. V ruce Crozius, jako nějaké žezlo starých králů, jeho bílé vlasy, o hodně kratší, než ty Bebíčkovy, povlávají za chůze kousek za ním, stejně, jako jeho růžovo fialový plášť s emblémem několika srdíček. Před chaptermasterem se oba zastaví, v předstíraní jakési uctivosti. Neil je zlobivec. Jako všichni Neilové, včetně Grahama McNeila. Breptus měl pravdu! "Předvolán byl Bebíčkus a Vespasián, jakým právem sem zasahuje kdokoliv další?" "Je to Bebíček," zavrčí tiše apothekárec, sám pro sebe. Ano, on je v tom rozdíl. Protože pokud nemáte v občance "-us," tak vás kurva nikdy nikdo nebude komolit a to ani v případě, že neumí skloňovat latinská jména! Slova se ale ujímá Vespasián. S croziem přivinutým k hrudi, aby demonstroval... asi, že je romantický a něžný, celkově vzato umělecká duše! S něčím na hrudi se recituje líp! "Augrime, vůdče náš jsi hvězda naše, už staletí ty vědět chceš a právo máš - kdo je marín, ten třetí? To bratr Joan, z Arku jest on přišel hájit moji čest sic na vlajkonoše právo mám já standard bearerem jej nazývám!" |
| |
| Tak jdeme na to! I se Zlatíčkem "Mi se to ale - hej!" Strýc Křeniel je zlý, tak strašně zlý, že kdyby se dala u Pedobeara měřit morálka, byl tím nejhorším pro děti on! Vždyť teď vhodil vlastní neteř na pospas všemu a všem! No, alespoň, že mám pomocnou ruku Zac-moment, já hrábla po tomhle Zlatíčku? No, to není tak špatné, ale jestli chtěl být se Zacem sám mohl to říct, pak bych do něj strčila já a byl by tady on místo mě! Tak mě napadá, když maríni řvou furt "foolish xenos mind games" co můžeme řvát my? Doufám, že ne "foolish mon-keigh games" protože to zní jak slogan z reklamy na banány. Vážně! Deldar: "Hej kurva dávej pozor!" Deldar2: "JO kam jdeš a sakra mariňák!" Deldar3: "No jo a není na řetězu!" Deldar4: "To znamená jediné!" Deldar: "Jo, je sakra dobře vochočenej!" Deldar1: "Odkud je?" Deldar2: "Můžu si ho pohladit?" Deldar3: "Je docela hezkej" Prekérka! Co teď? Jako, když ho právě tito bojovníci obklíčili a mě vlastně de facto s ním nemám moc na výběr? Jenže on, je to mariňák, takže... zatraceně, co když někoho kousne? Tohle je fakt nepříjemná chvíle! Není nic horšího než mít zvířátko, o němž nevíte nic! "Jo, jako beze všeho, ale opatrně, má rodokomen. Výstavní, víte..." Mám co dělat, abych neztratila sebekontrolu a řeč mého těla neřekla jasné "Já chci pryč". No a nebo taky, mi se chce čůrkat! Nervozita, víme? Já ANO a zatraceně dost! Deldar4: "Jasně, s cítem hoši, já kromě kabaly fušuje do Akynologie a oni jsou z mého kroučku." Akynologie? Deldar4: "Chování a cvičení astartických zvířátek. Tenhle vypadá hezky a ta srst na hlavě, co mu dáváš?" "Um... zatím jsem mu nedala" Deldar4: "K jídlu!" "Já nevím, co má rád! Šmudlíku, co ti vlastně chutná?" Odpoutám rychle pozornost na jeho osobu, abych si mohla vydechnout a rychle zjistit, kde je tu sakra záchod! Mlčky taky doufám, že nájezd těchto milovníků nižších ras zvládá ve zdraví. Inu jestli ne, nebude to před očima Grotesque vůbec žádná sranda! Dokonce nevím, co mi vytáčí víc, jestli to napětí nebo fakt, že se strýc s mým hrdinou Zacem někam zdejchl. Dost možná se na nás vybodli! Jo, to bych na jejich místě udělala já! |
| |
| Těžké jednání! Hrdinové, co mají kule! Dost možná taky oholené! Báseň zanechala dojem! Velký dojem! Ovšem na kolik je pozitivní, to zůstává záhadou. Faktem je, že Zlokras si zachoval svůj dravčí výraz, Augrim během recitace netrpěli tančil svými prsty po opěradle trůnu a Neil, ten s sebou trhl a chvíli nechápavě civej. Neil:"What the fuck? Co to mělo být?" Augrim: "Standard bearer? Taky nemám potuchy, ani to, proč má v ruce tu divnou paličku nebo co to je!" Neil: "Mluvim o tom, co říkal." Zlokras: "Poezie. Čistá a procítěná ve své nejpatetičtější formě." Neil: "Aha, je to fakt děs." Zlokras: "I v děsu můžeme nalézt krásu, mistře Neile a Vespasian by mohl mít talent, kdyby se odprostil od chabého tématu." Augrim: "Co je ten kruciš? Standardbír, nebo standardbíbr nebo tak! A taky vlastně kaplan?" Neil: "Nositel standardy je bratr se zástavou čety, roty, nebo jiného útvaru. Kaplan je duchovní vůdce kapituly požehnaný přízní inkvizice s tajemným Rosariem, jež mu dopřává ochranu císaře. Taky to bývá leckdy osina v zadku. Ten "Kruciš" je odznak jeho úřadu, jímž bije kacíře do hlavy." Zlokras: "Takže přehodnotíme stávající plány?" Neil: "Není třeba, chaptermastere, prosím pokračujte." Joan: "Jakou hodnost máš ty, že říkáš vůdci, co má dělat?" Neil: "Jeho taktický poradce a můj milý bratře, nepřerušuj a nekoukej se na mě stylem "než si budeš hrát, napiš si úkoly." Augrim: "VRAŽDA! Chladnokrevná a ohavná! Bebíček je viník a tys přihlížel, viděl jsem záznam! NECENZUROVANÝ VČETNĚ REKLAMY NA VLOŽKY!" Vztekle uhodí pěstí do trůnu a ten se podezřele otřese. Buď je uvolněný nebo snad hrozí, že by Augrim měl takovou sílu? "Jak to vysvětlíte, bratři? Čím ospravedlníte svou zradu vůči mě, kapitule a ve prospěch toho zatraceného floutka Athania!" Joan: "Neil je kacíř a někde tady bude ještě další chaosák." Šeptá tiše bratr Joan. Nutno podotknout, že se nelze zbavit dojmu, že jste pozorováni. Jako by se v těch stínech klenby tohoto sálu skutečně někdo nebo něco hýbalo. Tma, která má oči černé jako Zlokras hledící na vás s fascinací narůstající tím víc, čím zuřivěji jedná Augrim. |
| |
| Chcete mě? Stihnu jenom tiše vykřiknout překvapením, když mě Athaniel drapne za ruku a strhne sebou. Jak to vůbec udělala? Jsem Astart! Xenomindgames už nejsou jenom mind, jak se zdá! "JO kam jdeš a sakra mariňák!" No a je to tady. Co jako teď máme dělat? Jsou čtyři, to bych zvládl, možná, ale... "Jo, je sakra dobře vochočenej!" Cože? "Můžu si ho pohladit?" "Je docela hezkej" "Jak docela? Já jsem zcela upřímně krásný!" Zamumlám trošku vzdorovitě a tak nějak... útrpně snáším ruce, které mě drbají, poplácávají a hladí, zatímco se tady řeší můj... rodokmen? Hele, mám výborný rodokmen! Mám v něm nejhezčího primarchu a tak vůbec! "Chování a cvičení astartických zvířátek. Tenhle vypadá hezky a ta srst na hlavě, co mu dáváš?" TojánetomojeShauma! "Já nevím, co má rád! Šmudlíku, co ti vlastně chutná?" Co teď? No asi budu muset hrát jejich hru, pokud mám přežít, že? Moje hrdost by plakala - kdyby na podobný přísun ponížení nebyla odmalička zvyklá na přehlídkových molech, kde jsem mnohdy musel nosit opravdu wtf modely. A ono... vlastně je docela příjemné, že se takhle starají. Kdyby mě nechtěli ještě před hodinou sežrat, asi bych i uvažoval o tom, jestli není fajn tady třeba zůstat a nikdy se nemuset o nic starat. Občas by mě možná vzali na výstavu, kde bych totálně rozrubal na body všechny space wolfy... "Já, no... mám rád malinový sorbet... a mrkvičku, Dušenou." |
| |
| Pojebzije ~Vespasián a Bebíček v akci~ "I v děsu můžeme nalézt krásu, mistře Neile a Vespasian by mohl mít talent, kdyby se odprostil od chabého tématu." Vespasián po této větě zabručí tiše něco jako "jak jako chabý téma?" Popravdě si ale vnitřně tuhle kritiku k srdci moc nebere. Proč? No ono je to jednoduché. Vespasián je básník. Básním rozumí. Zlokras je model. Rozumí hadrům a vlnění se po molu. Takže pokud by báseň pochválil, potěšilo by kaplana, že i laik a analfabet, jako je Zlokras dokázal ocenit hloubku a duši básně. Vzhledem k tomu, že ji v zásadě strhal... tak si prostě řekl "on tomu nerozumí," a vyprdnul se na to. Nositel standardy je bratr se zástavou čety.... "Je to standarta. Anastáz to říkal," zamumlá Vespasián trošku popuzeně. Víte, co je horší, než dostat seřváno za standardu? Dostat za ni seřváno a pak slyšet dalších deset bratří, jak to kurví taky! "VRAŽDA! Chladnokrevná a ohavná! Bebíček je viník a tys přihlížel, viděl jsem záznam! NECENZUROVANÝ VČETNĚ REKLAMY NA VLOŽKY!" "Hm, jo tyhle reklamy bych zakázal," přikývne Bebíček vážně, jako by se nechumelilo. Občas trošku zašvidrá kamsi do stínů, kde má pocit... že něco chodí. "Jak to vysvětlíte, bratři? Čím ospravedlníte svou zradu vůči mě, kapitule a ve prospěch toho zatraceného floutka Athania!" "Nepamatuji si, že by u toho Bebíček řval "Za Athania," můj chaptermastere," odpoví klidně Vespasián. "Neil je kacíř a někde tady bude ještě další chaosák." Bebíček se k Joanně přitočí. "Jakého druhu?" Vespasián: "Popravdě, pokud mezi tento přenos dal náš nepřítel reklamu, doopravdy za to nemůžeme. Bebíček... pochybil. Ale udělal tak, aby zachránil bezmocného bratra, před násilníky a utlačovateli. Před jeho vlastními bratry, od nichž by šikanu do dnešního dne nikdo nečekal." |
| |
| Eeee.... Tak už vím, co se stalo na Ofélii. No, možná, že bych to raději nevěděl. Lucius v převlečení... to je něco, co v posteli prostě nechceš. A to beztak ani v případě, že seš člen klubu análních alpinistů... nebo nějaké jiné pochybné společnosti. Proti tomu mi zpěvavé čtení pasionálu sestry Kunhuty, které jsem tam zažil já, přijde ještě jako docela v pohodě věc. "A vzhledem k tomu, že Lucius je z Fulgrimova těsta jako Zlatokras, tak je to prostě mezikapitulní, kapiš?" Nakrčím obočí a podívám se na Zlatokrase. Fakt, že jej zrovna mazlí, hladí a podle gestikulace také obdivuje, tomu moc nepomáhá. Lísá se k nim? No humus! Na druhou stranu - pro záchranu života leckdy spolkneme i.... vlastní hrdost. No a beztak nejen tu. "Hele ne - chce mi ojet sestru. Čestně." Zamumlám. No, vnitřně o tom přesvědčený nejsem. Teda - jsem přesvědčený o tom, že chce ohnout Athaniel. Ale nejsem přesvědčený o tom, že to neznamená, že by si pak nešel vše zopakovat i se mnou, no... ehm - a dost. Věřím tomu, že není tak teplý, jak vypadá. A zapomeňme na vše, co se stalo tehdy v cele! "Navíc jsi imperialista - a jako takový sakra víš, že u loajálních zbytků zrádných legií se vytrvale tvrdí, že primarcha je neznámej." Jo, i přes to, že Pretty marína se tím jaksi netají a podle všeho mají i jakési svátky na jeho počest, začínající akcí zvanou Párty Sucharů... a pokračující jakýmsi všeobecným kláním v básnění, zpívání, několika vernisážemi výstav a všechno je zakončeno módní přehlídkou a jakýmsi divadlem, na téma idealizované neherezní hereze, ve které se snad jejich primarcha stal warmasterem, což je, jen tak mezi námi, největší sračka, jakou jsem kdy slyšel, ale nemám to srdíčko to říct Zlatokrasovi. To už spíš by se stal warmasterem MŮJ primarcha! Kterého tam ale podle všeho ztvárnili jako pofiderního blba, který víc mluvil, než myslel. "Takže Technicky vzato nemá s Luciem nic společného." No, nezní to moc přesvědčeně. Jak by taky mohlo, když mu zrovna jeden z těch deldarů probírá vlasky a něco na něj snad šišlá? |
| |
| Na koberečku Vespi, Bebík a Joan Dokonce i po vynechání umělecko-emocionální náplně nemá sdělení Vespasiána o moc větší úspěch. Vlastně by to bylo docela bez úspěchu nebýt toho, že bratr Neil se ještě zkusmo poradil se Zlokrasem, zda tam je skutečně ono mystické Té jak se tvrdí a pak poděkoval. Inu je-li to kacíř, pak to není kacíř značky nevděčný! Skoro je nasnadě slavná teze jistého Miroslava Krutora ohledně pravých chaosáků! Joan: "On je demagog, úlisný a dobře vychovaný popírač víry! Ten druhý bude čarodějnice, možná chlap, ale vždycky u chaosu bývá nějaká witch" "Šikanu říkáš..." Případná pozorování nebo šeptandu zase utne jeho hlas. Na moment to skoro vypadá, že se dívá jasně, bez oné podivné horečky, poté ovšem zase upadne do toho podivného stavu. Zlokras: "Dovol mi zastat se též mého bratra, můj nejinspirativnější vůdce." Augrim: "Spusť." Jeho úsměv, ač by se mohl zdát přátelským, má s tím jen pramálo společného. Ne, je to spíše predátor vědoucí, že jeho kořist je dost blízko na to, aby ho od obědu dělil jediný skok a stisk zubů. Dokonale bílých, dokonale rovných. Zlokras: "Bebíčkus sloužil znamenitě a konal v dobré víře, nejnačančanější." Hraje si s tóny svého hlasu, jako by to byla nějaká složitá melodie. "To, že onen nebožák NEBYL V OHROŽENÍ..." Zvláštní, co udělá správně položený důraz. Augrim: "NEBYL V OHROŽENÍ! A TEĎ NENÍ ANI JEDEN Z JEHO BRATRŮ!" Zaburácí vztekle ve svém trůně Augrim. "Když jsi ten Kapelník..." Zase uklidní, jako by ho to příliš vyčerpalo. Neil: "Kaplan." Upraví bez emocí jeho poradce, který si málem dal facepalm. Málem proto, že si uvědomil, že už jich tu asi schytal dost. Augrim: "Když jsi ten kapr, pověz, jaký je trest za zradu, Vespasiáne? Za bratrovraždu!" Těžká otázka s jednoduchou odpovědí. Zabití bratra je zločin, který se obvykle nepromíjí, ono je to povětšinou rovné herezi, ne? I tak to nezní jako něco, za co by dostal podmínku a trest mu za dobré chování zkrátili. Tak či onak, onen verdikt, který vůdce chce slyšet je nasnadě. Zlokras: "SMRT je přeci příliš-" Augrim: "ANO SMRT!" Znovu se opře do trůnu a ten trochu povolí. Jen malý odštěpek, navzdory tomu, že by měl nějaký ten hysterický výlev ústát. Taky jich tento Landthrone zažil víc než dost! Poté, jako by šlo o nějakou drobnost, luskne prsty onen Neil. I malý zvuk rázem může znít jako umíráček, když z jednoho ze stínu vyleze jeden mariňák. Zastaví se u Vespasiana. Vytasí meč, jehož aktivační runy naplní sál burácením motorové pily. Z baumaxu. Jež je ti předáván. Augrim: "Tak konej svou povinnost!" Joan: "Na tři se otočte a utíkejte. Získám vám čas." Onen bojovník v barvách PM nabízí svůj meč. Augrim: "A učiň spravedlnosti za dost!" Joan: "Kašlat na to, utíkejte. Hned." |
| |
| Obdivovatelé šlechetného plemene Zlatíčkokras Deldar1: "A ví, co je pro něj dobré!" Deldar2: "Taky hezký mluví, jak dlouho si ho to učila?" Přichází samé horší a horší otázky! Co já vím o tom, jak se lidi učí mluvit! Možná se prostě na nás, eldary, dívají tak dlouho, dokud něco málo nepochytí! Co jim mám říct? Hlavně ve chvíli, kdy spolu začínají debatovat další dva z nich o hlasových možnostech, papouškování a dokonce i o zpěvu. "No on je talent, uměl to, jak jsme se potkali." Deldar3: "Umí ještě něco?" "No tančit třeba!" Když nic jiného, alespoň to o sobě tvrdil! Deldar4: "A jak jsi ho ochočila?" Deldar3: "Mě víc zajímá, jak zatančí!" "No, ono to jde docela spojit! Zlatokrasi, jako posledně!" Mrknu na něj. V hlavě se mi rodí plán! Šílený plán, nic méně plán! Je tak ubohý, že prostě musí vyjít, protože kdyby ne, tak tu budeme s těmi blázny do soudného dne, nebo do chvíle, kdy nás najdou či si rozpomenou, že vlastně někoho hledají! Náš střet pomrvil se hned tak zavřete oči, budu vyprávět o tom, jak nekonečné jsou chvíle, kdy drbete lidi pod bradou! Zabírá to! Ti pitomí chovatelé skutečně zavírají oči a věří, že jde o postup ochočení! Ještě aby to ten můj opičák tady pochopil a ne se jen obyčejně roztančil! Co teď? Možná jsme spolu naposled začni je rubat a to hned! Tak začni ať spolu půjdem dál! Je čas opustit tenhle bál! Je čas, opustit tenhle bál! Ó, Zláťo nebudu ti lhát můžeš se mi smát Začínaj mě srát! A hned povoláme zpět, Křena co má asi na vše odpověď! O tom jak k odstranění jsou Deldar! I s groteskou snad vyjebou! Ó, Zláťo nebudu ti lhát můžeš se mi smát Začínaj mě srát! Náš střet pomrvil se hned tak zavřete oči, budu vyprávět o tom, jak předěsivé jsou chvíle, kdy máte tetu naštvanou! Zobrazit SPOILER |
| |
| Tak holt jsem výstavní kousek! "A jak jsi ho ochočila?" Takovou tou náhodou, které se říká "musíš dělat, co ti ona řekne, pokud si chceš zachovat holý život." Upřímně, jinak jsem velmi hrdý tvor. Však jsem model! Jsem zvyklý na pozornost davů, znám svoji cenu... a tak vůbec. "No, ono to jde docela spojit! Zlatokrasi, jako posledně!" Akorátže - já moc nevím, co po mně chce. Co jako - jako posledně? To je mám vyzabíjet? No to ne. Dyť jsou na mě hodný a tak vůbec! Nebudu zabíjet chlapíky, kteří mě před chvilkou ještě hladili po vlasech! No, nebo bych mohl a pak bych to svedl na Císaře - až na to, že mi to tady nenakázal císař, ale Athaniel, která je vlastně tak trochu zčásti cizák a tak vůbec. Což by mi zase tak nevadilo, však ji chci dostat do postele, možná - ale... hele, tak si to ujasníme. Jsem špatný z toho, že mi tady ženská říká, co mám kdy dělat. Takže žádná trubka a žádné bití se za Císaře. Navíc jsem už snad říkal, že jsem čerstvě převlečený a umytý a prostě si to hned nezaseru! Takže je čas na vlastní plán, nový. Počkám až dozpívá, zkřížím nožky a podívám se na ni dobře nacvičeným zoufalým pohledem. Mám nacvičených pohledů spoustu. Trénuju je před zrcadlem, chtěl bych jednou hrát ve filmu! Nebo alespoň v reality show. "Když mi se chce čurkat," zakňourám plačtivě. "Vezmeš mě vyvenčit třeba támhle?" ukážu na dveře, kterými vlastně stejně chceme utéct, ne? Hele, čůrání pochopit musí! Vždycky to každý pochopil! Byla to moje oblíbená školní výmluva, když se mělo zkoušet! |
| |
| Tak Sbohem, Jo. Byla jsi s námi od začátku… ~Tenhle post není vtipný. Kčertu, on vlastně není ani hezký…~ "On je demagog, úlisný a dobře vychovaný popírač víry! Ten druhý bude čarodějnice, možná chlap, ale vždycky u chaosu bývá nějaká witch" Kdyby jen bratr Joan, který je vlastně battlesestrou Joannou v převlečení, věděl, kolik let a staletí jeho slova v historických spisech kapituly přetrvají – a jak důležitými se jednou stanou, v rámci kapitulních vyšších pravd! Bebíček si je dobře zapamatoval. A předá je dál. Jednou. Ve chvíli, kdy Zlokras promluví o zastání, svitne ve Vespasiánových světle modrých očích příslib nové naděje. Takové té, když si najednou na malou chvilku řeknete, že to možná nebude zase tak zlé, jak by to být mohlo. Jenže ta naděje jej velmi brzy opouští, když vidí, jak šikovně chaptermastera, který s definitivní platností pozbyl i poslední zbytky respektu a úcty členů Athaniova undergroundového bratrstva, vmanipulován tam, kam chce – a je zcela evidentní, kam to je. "Když jsi ten kapr, pověz, jaký je trest za zradu, Vespasiáne? Za bratrovraždu!" Bebíček zamumlá něco o tom, že „no když to podáš takhle, zní to fakt blbě.“ Vespasiánus, vědom si velmi dobře, k čemu to směřuje, ale odmítaje si to připustit, jen mlčí. Tohle nikdy nemusel řešit. Za celé ty roky, kdy si myslel, jak hrozně moc je drsný, rebelský a schopný, když vedl skupinu, uctívající tajně ve sklepení lodi muže, jehož se jejich, dle jeho názoru přestárlý, blbý a nanicovatý, chaptermaster bál. Jenže tady stojí před popravou vlastního bratra. A ještě bratra, s nímž jej spojuje blízké přátelství. Který je, dle Bebíčkových vlastních slov, nadějí pro budoucí bojové apotekárce kapituly. "ANO SMRT!" Nejhorší obavy Vespasiána se potvrzují. Stejně, jako se Bebíčkovi v hlavě tak nějak objeví tradiční věta „já to přece říkal.“ Na aktivovaný meč, naplňující sál řevem, hledí tak nějak bez emocí, zatímco přemýšlí o tom, jestli to opravdu má končit takhle. Aniž by se dostal do války, pro kterou se cvičil. Aniž by cokoli změnil. Jeden špatný tah… V poslední chvíli jakéhosi vnitřního odevzdání jej napadá, že Fábius by na něj určitě nebyl hrdý, že to takhle podělal. A že vlastně beztak není ani Císař, jenže s tím si to vyřídí za chvilku osobně. "Na tři se otočte a utíkejte. Získám vám čas." “Ale bratře…“ odporuje Vespasián. Každý, i Pretty Marín, ví, co znamená „běžte, já je zdržím.“ Opatrně, roztřeseně, přijímá rotomeč, přičemž si absolutně není jistý, co má dělat. Bebíček mu věnuje tázavý pohled. S bolestí kdesi v hrudi si Kaplan uvědomuje, že Bebíček, ten bratr, kterému se kdysi všichni smáli, že bude za chvilku tahat vlasy po zemi, ten mladý muž, jehož znal už od chvíle, kdy byl uhihňaným rekrutem a učil se nalepit na bolístku svou první náplast, by pro něj zemřel, kdyby mu to řekl. Přestože pravděpodobně sdílí názor, že Croziem by to bylo čistší, hezčí a rychlejší. "Kašlat na to, utíkejte. Hned." “Ale…“ odporuje Vespasiánus znovu. Nechat tady Joanna, byť jej zná chvíli, by bylo přinejmenším ošklivé. Jeho romantická a jemná duše si jaksi odmítá připustit něco, jako je obětování. Na druhou stranu zde ale máme také racionálněji uvažující bratříčky. Bebíčka, například. Už proto, že pokud jste v zásadě nadějný adept na budoucí Nobellovu cenu za medicínu, spočítáte si, že buďto tady zemřete všichni tři… anebo jen jeden z vás. A že jeden z těch, kteří mohou přežít, je shodou okolností kaplan, duchovní vůdce, jehož kapitula, směřující k herezi, potřebuje tak nějak ze všeho nejvíce. A spočítáte si to během několika málo sekund, během kterých se ve vás něco zlomí. Proto také vyrazí prudce na kaplana, jeho strčí směrem ke dveřím, aby se probral. Díky reflexům astarta a řádné porci štěstí, se mu podaří v poslední chvíli předat Joannovi rotomeč. |
| |
| INTERMEZZO Jsou tady i tací, kteří nejsou spokojeni s… no, vlastně s ničím. ~ Intermezzo, vystihující vnitřní vztek Cordelie, temnoguvernérky chaosu ~ Ono – i záporáci, které by neměl mít nikdo rád a celkově vzato by měli být zlí, bez jakéhokoli hlubokého podkladu, nebo rodinný vazeb, popřípadě citů, už proto, že nám zabíjejí oblíbené postavy… navzdory všeobecnému přesvědčení a hejtu okolí, nějaké ty svoje vazby mají. Výjimkou není ani prý hokejista Neil – tedy vlastně vlastním jménem Lien, infiltrátor Alpha Legie. Protože na planetě Larten existuje někdo, kdo má Liena rád a nevnímá jej jako hnusáka, zrádce, špínu a celkově vzato herezního blivajzníka, ale jako osobu sobě drahou. Ten někdo právě sedí za psacím stolem z lesklého medově zlatého dřeva, vykládaným hvězdou Chaosu neděleného ze slonové kosti. Celkově vzato je to moc krásný stoleček – stejně, jako je krásná celá místnost, působící až na pár fotek na stěnách svým způsobem… asi renesančním dojmem. Malinkatou třešínkou na dortu hereze je pak původní obraz Císaře… kterému někdo dokreslil knírek. Ten někdo se jmenuje Cordelia a zrovna škrábe něco na dotykovou obrazovku jednoho datatabletu dotykovým perem, zatímco druhý leží roztřískaný kdesi u jejích nohou, jak jím nakvašeně mrskla poté, co si na něm přečetla něco, co jí nevonělo. A ne, tentokrát se nejednalo o hlášení o kritickém nedostatku nasbíraných Nurglích bodů, jako obvykle. Protože, přiznejme si to, navzdory faktu, že Chaosu kývla, protože jí slíbil kdesicosi, a byla ochotná všem čtyřem bez keců sloužit a tak vůbec, mladé (no, vlastně už tak moc ne) šlechtičně to hrabání se v hovnech nikdy moc nešlo. (pokud tedy, jejími slovy „nepočítáte politiku, v tom jsem dobrá!“) A nevonělo, což se ostatně dá pochopit. A co jí také moc nevoní – ostatně, ono to nevoní nezávisle na sobě mnoha ženám, je nepřítomnost osoby jí drahé. Proto také Cordelie píše dopis. Velmi otevřený, nutno podotknout. Liene! Upřímně, mezi námi, bych nejraději napsala „Liene, ty herezní zmetku,“ ale řekněme, že jednak to není vlastně vůbec urážka a druhak… no, to je jedno. Opravdu by mě zajímalo, jak je možné, že nějaké otravování života pár pitomým, vyčančaným přisluhovačům Císaře, který je prý, alespoň podle toho, co mi tvrdili ve smlouvě k nabytí vlastní chaosácké planety, falešný, nebo co, je důležitější, NEŽ JÁ! To jako myslíš vážně? K čemu ty Květoslavy a Drahokrasy potřebujeme? Já ti to jako povím. K ničemu. Víc jsem potřebovala kytku na valentýna – kterou jsem od tebe, jen tak MIMOCHODEM nedostala, protože ses zrovna přesouval warpem… aha? Žeby na Panem? Mi se tady sakra rozlízá zajási pomluvná rebelie, protože nějaký vůl od Khornitů mě připodobňuje k jakési pošahané pseudofelčarce, nebo co. Jsem pořádně naštvaná, abys věděl! Už proto, že jsem si vygooglila, kdo to jako je a ona je hnusná, pořezaná, totálně blbá a podle všeho taky furt mimo – a JÁ vládnu Lartenu, ze samozvané pozice „první Lartenské Císařovny, haleluja.“ Takže si tam koukat přestat hrát, trošku do toho kopnout, uzavřít to co nejdřív pro větší slávu Čtyřky a cestou domů mi kup bonboniéru! Nejradši mám „Fialové z Warpu“ – ale to ty víš. Chybíš mi! Cordelia Anabell von Larten, první Lartenská (nefalešná) Císařovna, haleluja! PS: Vzkaž Peetovi, že ten dort, co mi poslal, byl výborný. Je to zlatíčko! |
| |
| Hrdinský únik Nyní už skuteční hrdinové
Nečekaný tah sklízí své ovoce. Kdo by ostatně čekal, že se v řadách PM najde někdo, kdo by se postavil na odpor? Jedno je jisté, ten chlapík, co meč předal rozhodně ne a tak jej bratr Joan jedním svižným pohybem připravil o růžové vyhlídky na budoucnost. „Opusťte loď!“ Křikne bratr směrem k vám, zatímco směr jeho pohybu je úplně opačný. „Za císaře!“ Vteřinu na to vzniká v místnosti peklo. Ony plouživé stíny v sále protrhávají záblesky střel, jak duchapřítomní nepřátelé pálí z bolterů tak, jak to rozhodně nikdo nikdy na přehlídkách dělat nemusel. Nemálo jich nachází svůj cíl ve vašich zádech, ale žádný není sto projít terminátorskou zbrojí. Bratr Joan měl v tomto výhodu, neboť se ukázalo, že jak se přiblížil k trůnu, nikdo jej neatakoval palbou patrně ze strachu, že by zasáhl Augrima a tak, zatímco se dveře pod vlivem lhostejné automatiky zase zavírají, můžete vidět, jak se jeho čepel blíží k tomu, kdo kdysi byl vaším primarchou. Může to naplnit naději, nebo taky obavou vzhledem k tomu, že téměř současně onomu Neilovi kdosi hodil bolter, jež zrovna na něj namířil. Klap. Co je dál, už bude předmětem pověstí.
Requiem za Joannu „Jediný pohyb a zemře!“ Hlas je pevný stejně jako ruka, jež drží meč. Hrot chainswordu nepříjemně vrčí těsně pod bradou Augrima, jehož právě ovládá jen jediná emoce - absolutní strach. Dokonce i Zlokras jen překvapeně civí a má dost duchapřítomnosti k tomu, aby držel rty semknuté a tvářil se, že rozhodně není celý bílý z děsu, že se vše totálně vymklo z rukou.
Joana: „V to upřímně doufám!“ Zlokras: „Vždyť, vždyť nemůžeš vyhrát!“ Neil: „Omyl, vyhrává s každou vteřinou.“ Joana: „Řekla jsem žádný pohyb! Mám oči i vzadu, jsem chůva!“
O několik minut později…
Joana: „Jak bude třeba!“ Pot stéká po tváři, ruce i s podporou zbroje začínají neodvratitelně cítit únavu.To a že Augrimovi povolily nejen nervy, ale i svěrače. Neil: „Nemusí to tak skončit, schopným se otevírají nové cesty“ Joana: „Má cesta od začátku vedla k Císaři. Místy přes Lorena, ale k císaři!“ Zlatokras: „Slečno-“ Joana: „Paní Relgenová“ Zlatokras: „Paní Relgenová, můžeme se dohodnout. Já a mí muži, celá kapitula má-li přežít, potřebuje notně zesílit a někdo jako vy by jim k tomu mohl dopomoci.“ Joana: „Trénovat a vychovávat chaos? Nenech se vysmát.“ Neil: „Nemá to smysl, je příliš zaslepená a hrdá.“ Joana: „To jsem! A jestli chceš být na sebe někdy hrdý, chlapče – Zlokras si říkal? Tak bys měl vzít ten meč, co máš u pasu a vrazit ho tuhle panu kacíři do hrudníku.“ Zlokras: „Lien nás zachránil před císařstvím, která nás zradilo!“ Joana: „Lien? Nesmysl, jste jen jeho loutky a on ti žádnou sílu nedá. Templáři jsou blbí jak dlabané necky a přece by to tady pár z nich vyrubalo během chvíle i s celou alphou! Jde o srdce a vůli a ne cokoliv jiného.“ V očích Zlokrase se mihl náznak znepokojení. Bohužel dříve, než by se toho mohlo využít, unavené paže trochu klesly. Jedna kratinká chvilička stačila k tomu, aby vyštěkl výstřel. Zadunělo to celým sálem hned dvakrát. Jednou, když bolt explodoval a prorval své úlomky skrze zbroj až do masa věrné a po druhé, když síla nárazu Joanu posala na podlahu s takovou silou, že ji odletěla helma. Lien: „Není to zcela přesné.“ Za zvuku klapání keramikových bot se blíží tento zrádce jako stín. „Templáři vyprovokovali tuhle válku a ano, PM měli být kanonefutrem, který odvede pozornost, zatímco budeme pracovat.“ Říká to, jako by se nechumelilo. „Ale tihle kluci mají potenciál a budoucnost, na kterou každý kašlal. Do teď.“ Joana: „Ubohá demagogie!“ Lien: „Ne, čistá pravda. Proto jsi přišla do tohohle sálu, věříš v ně. Proto tu dnes stojím já. Naše cesty jsou možná rozdílné, ale oba v součtu chceme stejné. Jen každý jinak.“ Joana: „Proč bych ti měla věřit?“ Lien: „Nepotřebuji tvoji důvěru. Z úcty k tvé hrdosti, jako kolega vychovatel a organizátor dětského sportovního kroužku Lartenu, se tě ptám naposledy – chceš tu doopravdy zemřít?“ Joana: „Nezaprodám je, ani nikoho jiného.“ Lien: „Tak tedy sbo-“ Zlokras: „Zadrž! Já, já to udělám. Jestli mám kdy být schopný ochránit své bratry před císařstvím, musím to být já.“ Joana: „Tohle je ta tvá budoucnost? K tomu je vedeš, kacíři? Za to tě můj muž zabije!“ Lien: „To doufám, někdo to koneckonců udělat musí.“
Přichází lhostejná odpověď a pak krátká chvíle, kdy se k obklíčené ženě středního věku přiblíží i ostatní zrádci zde. Zrak rozostřující se ztrátou krve jen letmo pochytí Techpriesta, kterak sundává rukavici Zlokrasovi, jež si poté natáhne decentní bílou rukavičku. Zlokras: „Jste jako růže těsně před zvadnutím. Vaše pomíjivá krása vyzařuje kouzlo okamžiku, tu prchavost současnosti! Pár let dříve a stále byste kvetla, pár let později a byla byste uvadlou a prázdnou.“ Jemně stiskne onou rukavičkou hrdlo. „Budete má první, paní Relgenová, má první dokonalá oběť na oltář budoucnosti kapituly.“
Dodává smutným hlasem, zatímco se v něm pere podivný vnitřní boj. Ti, kdož nejsou zvyklí na smrt, se s ní obtížně potýkají. Asi proto váhá a stále ji jen škrtí, takže její ruce sahnou na ty jeho a v obyčejné lidské slabosti se snaží zvrátit to, co je pevně dáno.
Jedno pobídnutí, jeden pohled. Zlokras tvářící se nešťastně ještě chvilku váhá. Poté, jako by si uvědomil, co udušení znamená, nebo to alespoň tušil stiskne zuby a poté i ruce. S křupnutím se daří zlomit vaz běžnému smrtelníkovi a ukončit jeho trápení. Rychle a efektivně. Zlokras: „Já, myslel jsem, že je to mnohem opojnější.“ Klesne na kolena v důkazu toho, že i Astart může působit vyčerpaně. Lien: „Chceš-li si udržet rozum, ber to jako nutnost. Naše záměry nejsou o nic lepší než tužby kohokoliv jiného. Jde jen o to, kdo chce víc a co všechno tomu podstoupíš.“ Zlokras: „Na to nikdy nezapomenu.“ Lien: „To je dobře, protože jestli chceš v tomhle vesmíru přežít, budeš to muset dělat zas a znova. “ Techpriest: „Bratře, několik lodí a drop podů se chystá opustit loď.“ Zlokras: „Co teď? Sestřelíme je za letu? Budeme je po dopadu bombardovat?“ Lien: „Ne. Není to třeba. Jakmile dopadnou, lokalizujte je a pošlete jim zprávu, nekódovanou. Templáři ji rozluští , najdou jejich pozici a postarají se o ně za nás. “ Zlokras: „Ty jim dáváš šanci?“ Lien: „Ty bys jim ji upřel?“ Zlokras: „Ale tvůj plán-“ Lien: „Trochu jsem ho přehodnotil. Augrim, až bude povolávání kompletní, zabije Athania, nebo to zkusí. Ty a tví muži opustíte před střetnutím tuhle soustavu a pak vykročíte vstříc svému osudu. “ Zlokras: „Když jsou démoni tak mocní, proč nám jich pár nedáš?“ Lien: „Démon není síla, ale slabost. Přijdeš o to hlavní – rozum. Proto je v alphě nepoužíváme. Obvykle. Inu obvykle nechceme zabít Athania…“ Takové to „kucky, kucky“. „Takže se jim koukej pak vyhýbat! Jim i jakékoliv praštěné ideologii a teď, je na čase pokračovat s přípravama a podívat se, kdo to spamuje Augrimovo sociální sítě!“ |
| |
| Hrdinský únik II. Skuteční hrdinové Poté, co jste udatně vyvázli, z předvolání u Augrima šly věci ráz na ráz. Anastáz, hrdý to knihovník, dokázal spolu s pomocí ostatních shromáždit tolik loajalistů a fňukalistů, kolik jen šlo. Není jich mnoho, přesto každý takový je ohromným vítězstvím proti herezi, jež je vaším skutečným sokem. S vědomím, že na lodi zůstat nemůžete, nezbylo než zahájit evakuaci. K vašemu štěstí, i když vaši bratři na takové složitosti uvyklí nejsou technika a vše ostatní k tomu uzpůsobená je, takže vyjma holých životů a těl se vám daří zachránit i většinu kusů ze zbrojnice. To vše díky mystické runě power a spoustě servitorů, kteří dělají všechno, jen se neserou se svojí prací! Když se zavíraly rampy Thunder Hawků a někteří z bratrů nacházeli úkryty v Podech, ještě celou lodí zazněla nabídka smíru od nejvyššího maršála Athania, která se stala nástrojem Augrimovy propagandy. Vy všichni, co si zachraňujete život, jste tímto ve veřejném vysílání obviňováni z toho, že jste se pokusili o puč a zradili jste své ideály! S tímto vědomím tak nacházíte své útočiště na Panemu zmítaném válkou, nenávistí, děsem a hlavně místem, kde je ještě dost vašich bratr, kteří o ničem netuší a které můžete zachránit. A zatímco techpriest Šperkus zkouší zprovoznit cokoliv, co by vám dalo bližší informace o vaší poloze, zbylí zachránění čekají na to, co bude dál, ve stínech stromů sedmého kraje, jenž nedávno připadl obávaným Templářům. |
| |
| To je tak trapný! On. Chce. Vyvenčit! Tak já se tady snažím, takticky zpanikařím a ještě tak nějak jakž takž vyzpívám a on chce vyvenčit? Tohle je ten nejhorší, nejstupidnější, nejabsurdnější, nejzhovadilejší a kdo ví co všechno nej monkeigh v celém vesmíru! Deldar4: "No, my už beztak musíme. Toulají se tu tři uprchlí baviči." Deldar3: "Tak dávejte bacha." Deldar1: "A tady..." Je mi podán igelitový pytlík spolu se slovy "víš kdyby to nezvládl". Já to nechápu. Pak nám zamávají, naposledy ho podrbou a prostě jdou pryč? To se mi snad zdá. Ten nejhorší, nejstupidnější, nejabsurdnější chalpík je vlastně geniální hezoun, který má cit i pro mé problémy, pokud za těmi dveřmi bude záchod! Chvilku na něj ještě koukám, jako bych si nemohla vybrat, jestli jej chválit nebo hanit. Nakonec to pustím z hlavy, je dost hezkej na to, aby bylo úplně šumák, co má v kebuli! Zvláště, když to tak dobře dopadlo. "Hele, proč si je nezabil? Tys jako fakt věděl, že to zabere?" Zeptám se nevěřícně, zatímco lehce vykročím k oněm dveřím. |
| |
| Intermezzo Pomocná ruka alias Had of Dorn I. V temných hlubinách lesů, kde noční mlha se plouží nad listím tak, že absolutně nechápete, kam šlapete a vůbec to vypadá jako z hororů, je prostě ta správná atmosféra kout pikle. No a nebo začít řešit, jestli někde neprasklo něco v nějaké chemičce, když si ani nevidíte pod nohy! Nic méně všichni, co se podílí na drsnopříbězích ví, že tohle se neřeší a atmosféra je nad logiku podstatnější. Vím to já, ví to druhá fyzicky menší a psychicky obrovštější strana mince osudu a nyní to musí být jasné i vám! Předně v tom mají jasno i spiklenci podivné a extra tajné legie Alpha, kteří v této necísařské hodině za pomocí techpriesta sundavají mrtvé jednotce templářů armory a ty kusy, které se nedaří použít z původních, si sprejem a barvičkami z černého rytíře natírají na adekvátní vzeření. Alphamarín: "Ta mlha mě sere, neviděl někdo mojí botu?" Alphamaríntaky: "Někde tu - jo tumáš!" Alphamarín: "Jsem bratr Bush, abys ji po mě sakra házel?" Alphamaríntaky: "Beztak nám děláš akroát křoví!" Jinýalpharín: "Držte huby a nešaškujte!" Jinačejšíalphamarín: "Jo, co když přijde žlutý ďábel?" Anitenhlenístejnýalphamarín: "To jsou jen povídačky! Vymysleli si to ti od Liena. Je to jen kanada, nic víc!" Co když přijde žlutý ďábel? Je to jen kanada? Inu přesně na tyhle otázky zná nejlépe odpověď jen jediný tvor! Na stromě prastarého vzrostlého asi dubu, na jedné z větví nad těmito zrádnými hochy primarch Dorn! Nebo spíše to, co z něj zbylo vlivem epické bitvy a zmínky v codexu! V současnosti plně připravený k boji, stojící na třech prstech ruky a mne si spokojeně ukazováček a palec tak, jako by si celý bojovník při ustrašené zmínce o své osobě u nepřátel mnul ruce. Inu taky je důkazem, že méně je více, protože dokud měl zbytek těla včetně arogantní hlavy, tak mu nikdo nepřišel ani na jméno! Natož na hezkou přezdívku. Navíc i bez té hlavy zaslepené podivnými myšlenkami a stavbou hradů mu došlo, že celá ta operace na Panemu nese punc legie alpha a tak s prvním transportérem vyrazil na bojiště a osobně hledal důkazy o intervenci nepřátel. Důkazy, které našel. Alphamarín: "Z jedný čety sundal tři chlapy." Anitenhlenístejnýalphamarín: "Blbost, dělaj si z nás prdel, jako minule."¨ Alphamaríntaky: "Nedělaj, fakt je někdo sundal! A netvrď mi, že to byli templáři." Smích. Všech. Ano, včetně ruky na větvi. Jinýalphamarín: "A jak to probíhalo? Nějaké info?" Alphamaríntaky: "Tak nejdřív našli nějaký nápis, co urážel Perturaba z Ironwarriors." Alphamarín: "Jo a pak-" Alphamaríncosezatímneprojevilprotožebylnahlídce: "Něco jsem našel, pojďte se kouknout!" Skupina vojáků, skutečná četa profíků se pak v pečlivém útvaru s profesionálními rozestupy a krytím mezi stromy přesunula k inkriminovanému místu. Mohutnému dubu s vyškrábaným nápisem, po němž tuhla krev v žilách. PERTURÁBO SMRDÍ, STEJNĚ JAKO VŠECHNO, CO POSTAVÍ! JE TO STAVITELSKÁ LAMA, JAKO V TRÁVKU I TETRISU! Anitenhlenístejnýalphamarín: "Co, co bylo dál?" Alphamarín: "Přišel útok, rychlý, brutální." Jinýalphamarín: "Já se bojím!" Alphamarín: "Já taky, škoda, že pravidlo "and they shall know no fear" mají v codexu jen loajalisti." Alphamaríntaky: "Jo no, ale třeba se tak nic nest-" Během jednoho mžiku se všem nadlidským válečník před očima mihla žlutá střela, která dopadla neomylně na hlavu jejich právě hovořícího bratra. Prudkost toho útoku stačila k tomu, aby byl povalen do křoví, kde se několik vteřin odehrával nerovný souboj a pak nastal zlověstný klid. Alphamarín: "Žlutý ďábel!" JInýalphamarín: "Hele, já tam nejdu." Alphamarín: "Možná bychom měli utéct!" A zatímco přichází debata dosti rozhozených profesionálů, náš milý pětiprstý primarcha na nic nečeká a z uškrceného nepřítele odejme granát, jenž si zkušeně zahákne pojistkou o palec a zase, jako pavouk, vyšplhá na strom. Mezi tím vynalézaví alpharijci jednomyslně odhlasovali, že nebudou riskovat a ono křoví i s mrtvolou ošetřili plamenometem. Chytré, nikoliv rychlé. Se zlomyslností, jakou byste nemohli čekat ani u rodiny adamsovic se Hand of Dorn všemi prsty zapře o granát, který spadne z větve na zem, aby vteřiny na to vybuchl uprostřed jednotky. Jeden mrtvý chaosák, druhý vyřazený z boje a zbytek prchající naslepo houfem do lesů stačí k tomu, aby svou pověst znovu obhájil. Dost možná si připsal i jedno cenné vítězství. Onen "vyřazený" nebožák se totiž probouzí a tak po řádném odpichu ho znovu přibije obávaná imperiální pěst k zemi. Alphamarín: "Kdo-co!" Cvrnknutí! Alphamarín: "Hej au, kdo, kde-" Další. Alphamarín: "U všech dortů, ty nemáš tělo!" Preventivně tři další do stejného místa. Alphamarín: "Dost, to je peklo, co po mě chceš!" Inu nabízí se několik vědeckých otázek, třeba jaktože je ruka schopná samostatně nejen se hýbat, ale i myslet, což můžeme vyfuckovat za pomocí magického nelidského původu primasů jednotlivých legií a teď je na řadě další podobná věc. Jak může komunikovat ruka? Inu legie alpha je mistrem tajností a tak nějaké formy znakové a bojové řeči ji nejsou cizí, takže za zuřivé gestikulace dochází ke krátké výměně názorů. Alphamarín: "Takže, když neodpovím, cvrkneš mě tak, že si ucvrnknu." Palec nahoru. Alphamarín: "Ale já nevím, kolik nás tu je. AU." Palec dolů následovaný zmíněným trestem. Alphamarín: "Do prčic, tolik vody ani nevypiju! A ne, nejsme blbá ultra, prostě jsou tu nějaké jednotky ale operujeme nezávisle." Chvilka tajemného umění s prsty. Alphamarín: "Jo vím, že by se to Roboutovi nelíbilo a máme v tom docela bordel, ale takhle to u nás funguje!" Další podobná chvilka. Alphamarín: "Vede to Lien a Peeta." Palec dolů a další tvrdý atak. Alphamarín: "S takovou mi urazíš nos! A jo, vím že vypadá jako strašně hodnej, ale je to fakt dobrý alphák!" Chvilka konverzace. Alphamarín: "Jo no, taky mi přišel romantičtější v původních HáGé než v téhle 40k verzi." Pokračování Alphamarín: "Najdeš to na uložto. Pokud tedy nepotřebuješ brejlový písmo-" O mnoho ošklivých ran později. Alphamarín: "Už dost, udělám cokoliv." Výhružně vztyčený ukazováček dává znát, že je to teď rozhodně na místě. Alphamarín: "Jo, jo, je to černá krusáda, proto jsme tu. Jako předvoj. Zbytek legie dorazí později spolu s ostatními, ale Perturabo sem nepřijede. Ten se mrcasí doma s tím, že ho Dornovo genseed nezajímá a nebude se do toho motat, pokud mu nepřilezou domu. Navíc ho Abie zase nepozval." Gestikulace. Alphamarín: "Jo, taky mi přijde strašně divný i ti jeho maríni jsou docela šáblí, ani nám za infiltraci nestojí!" Další hovor. Alphamarín: "Fakt takový looser? Kdyby nešidili ukrajinci materiál na stavbě Ultimátní brány, tak by se nedostal do paláce? Ty vole a já myslel, že fakt tě v něčem překonal." Další delší... však víte. Alphamarín: "Takže teď mě zabiješ? I po tom, co máme společné názory a tak?" Pokračování předešlé konverzace. Alphamarín: "Dobře, budu tvůj zajatec a odnesu tě k terminálu, dokonce budu i překládat tvou zprávu a teď mi vlez na záda!" Fakt drsná drda! Alphamarín: "Jau! Co sis myslel, že půjdeme ruku v ruce? Prostě se mi schovej za generátor a tvař se jako trofej, jinak nás zabijou buď alpháci a nebo templáři." Chvilka váhání a pár nejistých posunků. Alphamarín: "Jo no, blbí jsou na to všichni dost!" A s těmi slovy zajatec i zajímatel razí za svým vlastním osudem! |
| |
| Exodus Ono je třeba říct, jak takový.... ústup z Boa Mužnosti vypadá. Podrobněji. Především - a to je třeba zdůraznit, působí, oproti standardu do řad nastoupených mariňáků, skládajících své bojové přísahy kaplanům, mezi nimi procházejícím a přijímajících své purity sealy, poněkud neorganizovaně a chaoticky. Několik bratří lamentuje nad tím, že se jim zbroj vlastně vůbec nelíbí a že je ošklivoučká. Pár z nich cupitá za Anastázem, vědíc, že on je tady tak nějak jediný, kdo ví, o co tady běží, co dělat a tak vůbec a dožaduje se předčítání úryvků z kodexu - i přes to, že je knihovník zpravidla odbývá s tím, že na to bude čas později, teď hlavně, ať se sumírují do těch hawků, u Císaře a pokusí si svými novými zbraněmi neublížit. To se lépe řekne, než udělá, což potvrzuje fakt, že jednomu z Pretty Astartů se rozštěká bolter a střelí jiného kamsi do hrudníku. Nutno říci, že za vydatného doprovodu hystericky-překvapeného jeku střílejícího. Naštěstí mají zbroje astartes něco jako armor save, takže nikdo nepřijde k újmě - tedy té fyzické, protože celá tato eskapáda má za následek vřískot jiných, odhození jednoho bolteru se zvoláním "JE TO NEBEZPEČNÉ JÁ TO NECHCI!" a několik obdivných výkřiků na téma "Císař nám dal nesmrtelnost!" doprovázených a poklepávání zbrojí, jako by je bratři zkoumali. No prostě chaos. Růžemet, Fialín a Tojekus, tahající sebou všude Brepta, se pak snaží, co to dá, do toho mumraje vnést nějaký řád. Tuhle Tojekus mírně a jemně vysvětluje bratříčkovi, který se bojí vlézt do podu, že je všechno v pořádku, že je to odzkoušené a že pokud se bojí, tak mu zde přítomný apotykář Pflastřík dá kinedryl, ale že opravdu musejí spěchat. Támhle Fialín do podu prostě jiného hysterčícího bratra kopne a rychle zavře. Anastáz to rozhání tak nějak forcestaffkou na všechny strany... a jak se zdá, tak ti, kteří měli s dalším postupem nějaký ten problém typu "do podu nevlezu," přicházejí poté, co se jim hluboce zadívá do očí, na to, že "proletět se v podu je vlastně velmi dobrý nápad! ZA CÍSAŘE, JUPÍ!" Růžemet, naopak, na to jde přes něco, na co většina bratříčků slyší - přes umění. Proto také jde za tím z bratříčků, který odhodil bolter s křikem, že "to nechce." "Kdepak ty ptáku bolter máš? Nejsi v zázemí Vždyť ty v tom boji se vyznáš Málo zdá se mi Astarte, nabij a pojď blíž Tam dole fakt nenajdeš skrýš Drop pod spadne níž, ty poletíš Teď už to víš. Kdepak ty ptáku bolter máš? Dnes nepůjdeš spát. Vždyť Císař dal nám úkol náš Nemůžem se bát. Astarte, nabij a pojď blíž Tam dole fakt nenajdeš skrýš Drop pod spadne níž, ty poletíš Teď už to víš. Drop pod spadne níž, ty poletíš Teď už to víš. Kdepak ty ptáku bolter máš? Kdepak ty ptáku bolter máš? Kdepak ty ptáku bolter máš?" Ve chvíli, kdy jsou ti méně šťastní už zavření vevnitř a ti ostatní teprve... působí chaos okolo, vběhnou do mumraje také Bebíček a Vespasián. .... a spouští se Athaniovo video. Anastáz: "Vespi? Kde je-" Vespasián: "Nemáme čas! Připravte se opustit loď!" Fialín: "Tyvole ctihodný kaplane Vespasiáne, bratře - ty seš taky blb. Co si myslíš, že tu asi jako-" zcela vážný pohled Bebíčka jej nicméně umlčí. Tojekus: "Bebíčku...?" Anastáz: "On chce jeho hlavu?" Vespasián: "Augrimovci jsou HERETICI!" Bebíček: "ÁÁÁÁU!" Růžemet: "Hlavu Augrima asi nem-" Tojekus: "Já se ti Bebíčku snažil říct, že ti ten servitor stojí na vlasech!" Anastáz: "Jak jako heretici?" Jakýsibratříček: "Knihovníku Anastázi, co máme dělat?" Jinýbratříček: "Fialíne, todle je plasmagun?" Vespasián: "To ti vysvětlím později, teď musíme zmizet!" Dalšíbratříček: "Co kdybychom předtím šli pro Augrima? Ukončili bychom válku!" Techpriest Quitflame, mající na hlavě vysoko vyčesaný blond ohon, píše do mobilu na helmbook. //Naloďování do hawků. Lol, je tu Chaos.// (to se líbí Abbadonu Pleniteli a 152 dalším) S Tojekusovou hlavou se srazí jedna z několika okolo poletujících servolebek. Bratr Estetián: "JÁ BYCH TY LEBKY ZRUŠIL!" Vespasián: "A DOST, POSLOUCHEJTE MĚ VŠICHNI!" Ticho. Ticho, že by na zem mohl spadnout špendlík a dost možná by jej bylo slyšet. Ticho, rušené jen vytrvalým bušením zevnitř jednoho podu a vřískáním tlumeného "PUSŤTEMĚVENJÁTADYNECHCIBÝT!" shodou okolností stejného bratre, jehož Fialín vkopl dovnitř. Vespasián: "Dnes se za nás hrdinně obětoval jeden z našich bratrů! Rozhodl se jít na smrt a bojovat, abychom my mohli utéct a spravit-" Anastáz: "Říká se zpravit - a pokud to neumíš, tak proč nepoužiješ opravovat?" Vespasián: "A SPRAVIT všechny o herezi!" Ono i to bušení ustalo, doprovázené tlumeným "tak jsem si to rozmyslel, asi přece jenom radši spadnu dolů, než taky umřít." Vespasián: "Athanius nás vyslechne! Řekneme mu pravdu! On nám už ukáže, co dál!" Fialín: "Hele, tyvole, pokud neshořel v tom ohni na konci videa, žejo." Anastáz: "Terminátorská zbroj, Fialíne. Možná mu bylo chvilku tak trošku teplo, to je všecko." Vespasián: "Oběť jeho, šlechetná, navždy do našich srdcí zapíše se on, trošku jiný byl, než my ostatní a přece naším bratrem, plnohodnotným. Ach, bratře Joane nikdy neponeseš mou standartu-" Bebíček zamumlá, že je to tedy hlavně proto, že jsme ji tam nechali a Vespasián pokračuje: "Ty, nehledíc na nebezpečí, smrt a hrůzy, postavil ses Chaosu ... asi nedělenému. Bratře Joane, my vytrváme. Pro tebe Pro nás Pro Císaře..." Několik bratrů pláče, několik tiše lamentuje nad tím, že ta poezie má technické nedostatky a nový Erben z toho fakt nebude... někteří odpoví zvoláním "ZA CÍSAŘE!" což je dobré znamení... no a ten zbytek se rozleze na svá místa - vlastně se tam nakonec rozlezou všichni. Rozhoukají se sirény, spustí odpočítávání. Onen hysterický bratr uvnitř podu zasně zase řvát, že si to rozmyslel a ať ho heretici raději zabijí, že on nechce a že on... UÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ! A tak, tak několik zachráněných chlapců z Boa Mužnosti, dopadlo do sedmého kraje, ovládaného Templáři. Těžko říct, zda je to záměr a nebo sedmý kraj byl zvolen tak nějak random, protože Anastáz to vymyslel, vedl a pochází zrovna odsud. Celý ten chaos by začal nanovo, nebýt faktu, že bratři jsou svým prvním výsadkem lehce... asi otřeseni, takže nepobíhají okolo, chovají se slušně a tváří se... asi zaraženě a ustrašeně. Zrovna se stali tak nějak vyhnanci na vlastním světě. Vespasián kontroluje Šperka. "Tak co - máme něco? Víme, kde jsme?" Fialín: "Hej, vy tady - zajistíme perimetr!" Bratr Hvězdotřpyt: "Cožecomámeudělat?" Fialín: "Zajistit perimetr!" Hvězdotřpyt: "A kdo to je?" Fialín: "No to nevím, ale udělat se to prej musí!" Bebíček zatím tak nějak stojí opodál. Stojí a v ruce drží jeden jediný, nepříliš dlouhý bílý vlas, který mu ulpěl na rukavici. Po tváři se mu skutálí slza. "Je to moje vina, bratře Joane. Tys to věděl." Zašeptá směrem k ruce a pak ji sevře. Samozřejmě, že jej napadne to, co by každého, kdo má s klonováním určité zkušenosti, napadlo také. Nádech, výdech. Rozevření ruky. "Odpusť mi." Pak lehce zavrtí hlavou a se slzami, stékajícími na bradu, do vlasu foukne a nechá jej zmizet kamsi v lesním podrostu. Anastáz: "Seřadit! Spočítat! Přestat zvracet! Hlaste stav!" |
| |
| Ehm Znáte tu chvilku, kdy vám všichni přijdou úplně vymaštění? Většinou přichází ve chvíli, kdy máte zrovna světlou chvilku záblesku nečekané inteligence vy. Já zrovna teď. "No, my už beztak musíme. Toulají se tu tři uprchlí baviči." Císaři, ty to vidíš! Oni jsou úplně... co to kecám, tys to vlastně ZAŘÍDIL, žejo? Císař je nejlepší. Jestli mě vyvede z tohohle komosvěta, tak to řeknu vlastně každému, koho potkám. A klidně mu to řeknu mečem, když na to přijde! "Hele, proč si je nezabil? Tys jako fakt věděl, že to zabere?" Pokrčím rameny. "Tys mi jako nevěřila?" Odpovím se samolibým úsměvem. Popravdě jsem si nebyl jistý, ale docela jsem na Helmbooku viděl všecky ty psůmilovnické komunity a spolky... a měl jsem docela silné podezření, že jakmile mě začali brát jako zvířátko, tak mi prostě nejenomže neublíží, ale kdybych odsunul stranou veškerou svou hrdost a začal panáčkovat, vyfasuji ještě nějaký ten suchar. "Tak půjdem?" |
| |
| Nemá s Luciem nic společného! hrdina Zac "Takže Technicky vzato nemá s Luciem nic společného." "Pravda, až na stejně NEZNÁMÉHO primarchu, styl oblečení spoďárů a dost možná snahu ojet cokoliv, co se hýbe, jsou totálně odlišní." Dodá s plným vědomím toho, jak moc ohavné věci ještě ohavnějším způsobem říká. A to dokonce je mu jasné i to, že podobná situace de facto existuje i v přítomnosti jeho vlastního bratrobratra velemaršála Athania, což takticky zamlčí. "Prostě si synovčevolebrácho hlídej záda a-." S tichým tyvole pak ukáže směrem k Athaniel a Zlatokrasovi, kterak si úspěšně probíjí cestu skrze hlídku deldar. Dá se říct, že je úplně odzbrojili, tedy za předpokladu, že jejich jedinou zbraní je igelitový pytlík. Inu s radostným "vidíš, jsem to říkal" je pak pozornost věnována tomu, kterak prochází kolem až k té velké nehezké věci. "Teď!" Hbitý pohyb udatného veterána je úctyhodně rychlý. Vlastně je to sprint takový, který obvykle člověk vídá u průjmových onemocněních, nebo když letí na poštu s vědomím, že mu přišla jeho nová BJD! Pro ty, co si myslí, že písmena BJD hovoří cosi o speciálních panenkách, tak je tímto vyvedeme z omylu. BJD neznamená v pofidérní anglické řeči ball-jointed doll, ale v universálním jazyku vesmírné budoucnost, češtině, prosté sdělení. Jsou to Bozi Jakékoliv Domácnosti! Císaři žel, práce kvapná málo platná a tak místo superskvělého totálně utajeného proklouznutí za záda ohavného tvora se Ashtonius smekne na banánové slupce ledabyle pohozené v blízkosti ohavného nepřítele. A smekne se tak kvalitně, že s udatným pokřikem "Doprdele" do toho kolosu se staty jako je S a T 5 prostě vrazí a srazí ho tak kvalitně a tak moc za císaře, že si ten nebožák nejprve rozbije hlavu o sloup, poté padne ošklivě na podlahu tak, že si poraní temeno o podlahu a onen sloup na něj ještě spadne. Tak jednou ranou mocný a mocně nemotorný Ashtonius sundal všechny tři životy, co tahle figurka osudu má! "To bylo v plánu!" Astarté mají nelidské reakce a tak není divu, že jakmile se vyškrábal na nohy a uvědomil si, co se stalo, snadno položil jednu nohu na nyní již bezpečně tuhé tělo ve stylu epického hrdiny, nebo klasického kapitána Morgana z Rummaríny. |
| |
| Pejskaři 40k "Um...asi jo. Teda myslíš, tem a ne TAM, že jo?" Takové to zmíněné "TAM" dává znát, že otázka životních potřeb zmátla nejen potenciální nebezpečná individua, ale i tvou... když je muž kumpán, žena je kumpánka? Kumpaní? Tohle by chtělo docela solidní bádání! "A jako ne, že bych ti nevěřila, jen..." Je dodán omluvný úsměv č. 21, ten který říká "je mi líto, že i když jsem měla pravdu já, dopadlo to jinak" a veselý krok k neveselému nebezpečí číslo dvě. "...mi to přišlo úplně mimo!" Tohle se zkrátka může podařit jen Mon-keigh! Jiná rasa nemá patent na to, potentovat snahy jiných snadno, rychle a leckdy s iracionalitou, jež by jim mohli závidět i orkové! Na druhou stranu je třeba říct, že mají leccos do sebe, nebo vlastně i v sobě. A ne, teď se zase nevracíme k pekáči buchet na hrudníku mariňáka, ale výjimečně k lstivosti, kterou tento opečivovaný jedinec má! "Ty jsi vlastně docela chytrý - na člověka! Navíc i hezký, to spolu často ehm... nekamarádí." A je to tu, přichází oťukávací kompliment. Pocta od eldar tak skvělého, že jeho vlastní studijní výsledky leckdy říkají "ty jsi vlastně dost blbá - na eldar"! Ale i tak to něco znamená, protože blbý eldar je prostě víc než chytrý člověk! Minimálně pro něj samotného. "A určitě víš, co udělat s tou velkou-" Ohromná rána dává znát, že se problém řeší sám za pomocí jednoduché rovnice. Groteska + přítomnost banánu = vyřešení zapeklité situace. Ano správně, monstrum vykročilo naší dvojici vstříc, Křenius se chystal proklouznout a výsledný karambol způsobil totální destrukci tohoto nebezpečí. "Začínám chápat, jakým stylem Astartes dovedou zabít avatara." |
| |
| Brána sítě! Hrdina Zac, udatné Zlatíčko Cesta za úspěchem bývá trnitá a lemovaná mnoha obětmi. Obvykle na straně nepřátel. Vaše pouť není výjimkou a tak ponecháváte osudem zmasakrované nebo obelstěné nepřátele za sebou kráčeje vstříc osudu a k magickému zařízení značky web way. Co se popisu týče, tak kromě odkazu na herní sérii Dawn of War a pár krásných fanartů na netu si pro zjednodušení můžete představit takovou variantu hvězdné brány, nebo alespoň její funkční půlky. Aby vše nešlo snadno, tak u vchodu k ovládání stojí hned jeden nepřítel s vybavením značky dark lance, které se dá sice přeložit jako kopí, ale tímhle byste propálili nejen koně i s bretonským rytířem, ale tank jedoucí za ním. Při dobrém hodu samozřejmě! "To je sakra dost, že jdete!" Ona stráž duchapřítomně odhodí zbraň a bez okolků maže k ovládacímu panelu ověnčeným mnoha geometrickými útvary. Ashtonius:"Foolish xenoss mind games!" Athaniel: "Foolish monkeigh´s feeble-mindedness!" Ashtonius a Athaniel si vymění významné pohledy. Jeden říká něco jako "to myslíš vážně" a druhý v odpověď drzé "si piš". Co dodat, majitel toho pohledu prvního poté přejde na výchovné "facek jako buchet" čelíce tak neméně odhodlanému "zkus a řeknu to mámě". O jeden pohlavek později. Athaniel: "Au, za co?" Ashtonius: "Ty víš! A věř tomu, holčičko, že řeknu tátovi, jak mizerně tě vychoval." Athaniel: "Vzhledem k tomu, že u toho nebyl, je i mizerná výchova docela úspěch." Ashtonius: "Zatracená puberta!" Athaniel: "A ty jsi byl snad svatoušek?" Ashtonius: "Určitě jsem se nechoval tak stupidně, zbytečně vzdorovitě a na truc pseudohustotemno rebelsky." Athaniel: "No neke! Tos vyrůstal v klášteře?" Ashtonius: "Ne, v legii alpha!" Athaniel: "Chaosácká legie určitě není trucovité rebelství..." Deldar: "Ehm, pardon, že ruším, ale zatraceně hodláte utéct, nebo se tu hádat?" Ashtonius: "Proč bych ti měl věřit?" Deldar: "Protože jsem po vás hned nestřílel?" Athaniel: "Je to příslušník nejzrádnější rasy ve vesmíru, před kterou máme respekt i my ze světoletů." Zavrtí nechápavě hlavou. "Tak proč by nám lhal?" Inu ti dva se asi nedohodnou! |
| |
| PM na planetě Budoucnost kapituly a nějací další bratři Seřadit? Tak tenhle rozkaz šel poměrně snadno tak, jak se sluší na kapitulu disciplinovaných modelek. Spočítat? To bylo krapet těžší, ale i tak to šlo. Ne, že by PM měli problémy s matematikou, ale nikoho nenapadlo počítat bratříčky a pokud ano, obvykle usnul u pětatřicátého! Většina prostě jala počítat peníze, tretky, zásobu líčidel a takové ty nezbytné záležitosti k vedení války spíše, než nějaké množství bojovníků nějakého ještě pofidérnějšího útvaru, jako jsou roty, skvády a takové ty další věci! Vůbec nejheroičtější bylo přestat zvracet. Jen díky jisté nutné benevolenci nemusíte řešit hromadné nedodržení rozkazu. Hlavně ti, co letěly podem totiž zpravidla vyblinkali - jak jinak než za císaře - i ten kinedryl, co vyfasovali před letem. Nutno podotknout, že narozdíl od jiných kapitul se zde nenašel žádný bratr dost odvážný, co by se pokusil o opětovnou konzumaci. Císaři dík, císaři... žel? Šperkus: "Opravil jsem tohle... blikátko!" Polní radar, nebo spíše auspex má tímto naprosto nový necodexový název. "Takže jsme přesně sedm kilometrů od penzionu u Zapadlé chatrče, kde jsme loni měli ples na téma "návrat k přírodě" včetně té úžasné outdorové vířivkové afterparty!" Inu i takhle se dá určit lokalita. Smutné na tom je, že kdyby hbitě vypálil nějaké kvóty tipu 14-34-53 tak i vaši nejelitnější dělostřelci by spíš pochopili "nedaleko toho penzionu" než skutečné souřadnice. "Hele, už v tom začínám mít jasno! Tyhle krásné růžové tečky jsme my! A tyhle červené, co se hýbou naším směrem... nejsou to králíčci? V tomhle lese bylo vždycky plno krásných načechraných králíčků a-" Kdosi: "TEMPLÁŘI! VIDÍM TEMPLÁŘE! CÍSAŘI, SVATÝ DIORE, UKAŽTE SOUCIT." Nějaký templář z velké dálky: "Neznám, neukážu!" Hysterický jekot ukazuje, že je jasněji srozumitelný než cokoliv značky inter a je lhostejno, zda jde o inter-kom nebo inter-spar! Breptus: "Klíďoučínek, tohle nejsou Zlobivci!" Kdosi: "ÁÁÁÁ trefiloměněcodoarmoru a zničilo mi to úplně lak!" Breptus: ""Zlobíci! To jsou Zlobící! Spaste se kdo můžeškutejete! Šperkus: "Aha, tak jsou to nepřátele a jsou všude okolo, takže to je dobře ne? Alespoň je nemusíme hledat, až se jim vzdáme!" Zručný techpriest má jasno, bohužel pro něj nemají jasno templáři, z nichž někteří začínají zdravit vaší legii už z dálky zatím dosti nepřesnou, ovšem stále nevlídnou palbou. Nastává hodina pravdy, poslední bitva? Nebo mají hrdinové nějaké tajné eso v rukávu, na které se zdejší fyzicky objemnější půlka osudu těší už strašnou spoustu příspěvků? Brzy se ukáže! |
| |
| Odpověď ve velkém stylu Athanius Čekáš na signál, ale ten nepřichází a tak čekáš dál! Trvá to dlouho než se objeví Augrim online a ještě déle po tom, co bez dechu čekáš na jeho odpověď, případně na odpověď jeho mužů. Mezi tím nelze upřít to, že první kraj je definitivně tvůj. Bratři totiž, po vzoru černých templářů, vybílili úplně všechno, co se vybílit dalo. Spoustu dřevěných a jiných více/méně hořlavých věcí pak použili jako topivo na pálení těl nepřítele, kterážto si nechal odborníky kapituly zbavit cenných genseedů. Skutečně alespoň v něčem se stav kapituly zlepšuje a to, že Apotykáři nepoužívají na citlivé operace nože, ale sofistikované vybavení mezi to patří. Vůbec to vypadá i docela důstojně, jak Jackius Rozparovač elegantními tahy svých přístrojů opečovává mrtvé. Docela proto, že to Black Humorus, údajně hlídkující seržant komentuje slovy typu "a za týden na kontrolu, trochu cvičte a budete jako rybička". Inu o mrtvých jen dobře vnímá každý jinak! A každý se jinak taky zabavuje. Alberic jako benjamínek tvé čety je ti k ruce a po vzoru staré grálové tradice třímá pohár. Kakao nevalné kvality s kvalitním paraplíčkem. Loren poctivě plení nedalekou koupelnu, Siegfried se snaží skamarádit s nějakým věčně hladovým morčetem a Guy cosi asi zpívá se svým moto gangem, zatímco se starají o koně. Tedy pokud je to zpěv, u něj to prostě nejde určit. Anonymous: "Tak velemaršále, Augrim se probudil." Alberic: "Konečně, ne že by mě nebavilo tady stát s tím kýblem celý den, ale je to vážně otrava." Augrimův záznam: Drazí bratři, druhové, přátelé, letmí krasavci! Jo a taky ty ošklivé ohavné sviňuchy vedené tím vyhozeným troubou! Pro Vás všechny mám já, mladá můza, svěží vítr a čerstvý dech velké prohlášení! Zbabělec, který neměl dost odvahy vést válku řádně, jak se sluší a patří na poli talentových soutěží a reality show, znovu prokázal, jak moc má gatě plné strachu a jak málo v nich má sebevědomí! Pokusil se zasít svár mezi mé muže a zcizit mi mou hlavu, malebnou tvář, jež mi závidí! Některé slabochy dokonce převedl na svou stranu, ale byli silně, efektně a hlavně krásně potlačeni! A proto, tímto přísahám, před celým internetem, že falešný a prázdný koupelnový pěvec dostane ode mě a mých sličných válečníků leda pořádného koňara, co si zaslouží! Athanie, hleď! Tohle byl tvůj obrázek, tvá fotka stále ještě chovaná na nástěnce úspěšných absolventů příjímacího rituálu. Teatrálně tvou A4 fotku z mládí, kde vypadáš skoro stejně, několikrát nechá zavlát před kamerou. "A tohle je savo, jež očistí vše od tvých ohavných zločinů! Věz, Athanie, že za to, co jsi udělal mé rotě "Neuvadajících" " Tak asi zněl název těch s praporem mající jeho ksicht na sobě. "A vůbec všem svým bývalým bratrům potkáš strašlivý osud. Už teď mí válečníci táhnou sedmým krajem k tobě, abych si nemusel s tebou špinit ve své dokonalosti boty! A po nich přijdou další a další, kteří tě zničí! " Jendo se musí nechat, čas na nikoho nečeká a Augrim působí dost divně. I na to, kolik mu je, je ten jeho horečnatý pohled dost divný. Pravda, v hlase má neobvyklou sílu, ovšem jeho gesta působí strašně těžkopádně on sám je místy natolik nepřítomný, až je s podivem, že ten text odříkává. Je jiný, divnější než kdy dřív a žádný mamke-up to neschová. Alberic: "Ten je tak blbej až se divím, že to není templář." Vrtí hlavou tvůj nový kumpán. "Vždyť je všechny zabijeme, je to jen otázka času, to mu to nedochází?" Siegfried: "No a? my nemuset hledat nepšítel. On přijet pro mord k nám! Dojdou mariňák, dojde i Augrim!" Loren: "To s tou fotkou mě mrzí." Alberic: "Proč, je to dost hloupé gesto?" Loren: "Jen, to savo už nikdy nebude jako dřív!" |
| |
| Primarší retro... Jednu věc je třeba specifikovat. Jistě si pamatujete na "tajnou zbraň," kterou dal těsně před Bebíčkovým odletem mladému a nadějnému géniovi Fábius, adoptivní otec, tak trochu heretik. A že je známou věcí, že je rychle naučitelná a velmi jednoduchá... a že ji Bebíček naučil jak Vespasiánovu, tak Anastázovu skvádu. A - ano, samozřejmě, že ti tuto vědomost předali před naloďováním dál. Vlastně, o čemž se moc nemluví, ne zbrojnici, zatímco se servitoři činili, proběhlo několik nácviků té akce! To jen tak na okraj, aby bylo jasno, jak, proč... no a oč tu běží! "Aha, tak jsou to nepřátele a jsou všude okolo, takže to je dobře ne? Alespoň je nemusíme hledat, až se jim vzdáme!" Ta chvíle, kdy zjistíte, že chundelatí králíčci jsou vlastně docela nebezpečné bestie, neznající soucit. Střílející vám do armorů. Ničící vám lak - a to ještě můžeme být rádi, že střílejí hrozně nahovno a nikoho netrefili do hlavy! Bebíček ihned přiskočí k jednomu bratru, který pláče, že mu odštěpek keramitu podřel tvář a lepí mu na oděrku náplast s poníky, mumlajíc něco o tom, ať neřve, že Císař to všechno vidí, jaká je sračka. Fialín ihned organizuje něco, jako přípravu na opětovnou palbu a vyřvává něco o tom, že kdyby byl "ten perimetr doprdele zajištěnej, nic z toho by se nestalo, kurva, dopíči fix!" Ano... Fialín a Růžemet jsou velmi sprostí mladí popoví zpěváci! Proto mu také Růžemet sekunduje - a místo růží metá neslušná slova. Tady nějakého zlobičičínečka nečekejte, tady lítaj čůráci. Quitflame opětně píše na Helmbook: //Lol, jsme pod palbou. Snad mi neustřelí palmu!// (toto se líbí Techpriestu Reziovi a 48 dalším - Abaddon Plenitel komentuje významným :poop: smajlem.) Anastáz: "Bratři! Nebojte se! Všechno bude - doháje, STŘELILIMIPODNOHY!" Vespasián Anastáze odstrčí a zabere místo řečníka: "Bratři! Nemějme strach! Templáři jsou naši přátelé!" Fialín: "Kurva, že to tak nevypadá - ZAKLEKNOUT, NABÍT! Četli jste si návod?" Růžemet: "Dohajzlu, vole, Nádherňajzi, držíš to obráceně!" Vespasián: "Jen musí poznat, že nejsme jejich sokové!" Bebíček by možná něco dodal, ale zrovna se snaží chytit hysterického bratra, který "nechce injekci a jehliček se bojí ááá!" s vysvětlením, že tetanovka je nutná, kdoví, co v té oděrce má! Tojekus se mu snaží pomoci a bratra... nějak překecat. Flavius Krasus: "A jak to uděláme, ctěný kaplane Vespasiáne?" Vespasián: "Musíme udělat jediné! JE ČAS POUŽÍT NAŠI ZBRAŇ!" Quitflame: //Omg, afk. Teď mě tu potřebují na frontě a tak, lol. Jdu dělat techpriesta! Pošlu foto!// (Tohle se líbí adeptu mechaniku Pidlovočkovi a 130 dalším.) Tak či onak, techpriesti kapituly zapojují.... reprobedny? Šperkus: "Zkouška zesilovače.... raz... dva.... tři.... v pohodě!" Anastáz: "Tak, jak jsem vás to učil! HEZKY NAHLAS!" A pak... pak zhruba padesát astartů spustí, za doprovodu dechovky, bezchybným sborem: Kvetou růže a nepřítel nám může Políbit i prdel z holé kůže Zase jednou hlavy na zem spadnou Pozdě je na slzy, nepřátelé padnou
Rotomeče dokola se točí Po stehnech vám tečou čůrky moči Naši muži pro Císaře žijí Taky v jeho jméně vás nyní zabijí
Řev a slzy vůbec nás nemrzí Skoncujeme to tu velmi brzy Počkej, poznáš, až ti tváře zblednou Že nevyjde živý, kdo nám čelil jednou
Bolter mění hlavu tvou v huspení Powerswordy dělaj nadělení Ránu tvojí nikdy nic nezhojí Oslavit to půjdem, až bude po boji.
Lalalá la lál á la lá Lalalá la lál á la lá
Císař chrání! A jeho světlo je v nás Říši brání Legie naše už zas!
Arachnidy Vyvraždit jó, to byl sen! A virové bomby přejí Eldarům nádherný den!
Páradapa paradadadá…..
Císař chrání! A jeho světlo je v nás Říši brání Legie naše už zas!
Arachnidy Vyvraždit jó, to byl sen! A virové bomby přejí Eldarům nádherný den! |
| |
| Athaniususiusus. Tamten bratr maršál, co se nemohl jmenovat třeba Athanián, aby to blbce nemátlo! Ach to ne, jen to ne – foto! Jak může si dovolit toto? Ten bídák, chaosácká špína Den jeho konce teď začíná! ……………………………[Výňatek z Athias, Autor Homér] Augrim fotku spálil Kyselinou. Athaniovu absolventskou Žádnou jinou. Není jí škoda i přes to že Byl to šok V tu dobu ještě neexistoval Fotošop. ………………………………… [Výňatek z Athias, dodatek Vespasiánův.] "Tak velemaršále, Augrim se probudil." Gorfist je zmetek. Už proto, že jeden mu tady masakruje děcka a on si „hajinká,“ nebo „hajískuje,“ když už to musí být! "Konečně, ne že by mě nebavilo tady stát s tím kýblem celý den, ale je to vážně otrava." “A to, Albericu, nevíš, že si teď kakao nedám, protože mám na práci při invazi na planetu tak nějak důležitější věci, než řešit, že se mi chce srát, protože mi to mlíko třeba nesedlo.“ Ono…. Mléčné výrobky jsou zrádné. Jeden by je měl pít jen v soukromí a s vědomím, že nějakou dobu nemusí nikam jít a může si dovolit… no, trůnit, kdyby bylo potřeba! No a pak Augrim mluví. Nutno říct, že vypadá tak nějak hůř, než kdy jindy. Je mi ho až líto. Skoro teda. Zbabělec, který neměl dost odvahy vést válku řádně, jak se sluší a patří na poli talentových soutěží a reality show, znovu prokázal, jak moc má gatě plné strachu a jak málo v nich má sebevědomí!“ Jak se zdá, tak problémy s objektivním zhodnocením reality mají mnozí. Nejen třeba Natsumero a jemu podobní. Augrim jím trpí taky. Protože jinak by nemluvil o zbabělosti poté, co jsem mu prakticky bez odporu dobyl tři kraje a mohl bych pokračovat. A hej, nebýt mi líto toho, že ta děcka chcípají, protože je Augrim debil, tak bych to i udělal! „A proto, tímto přísahám, před celým internetem, že falešný a prázdný koupelnový pěvec dostane ode mě a mých sličných válečníků leda pořádného koňara, co si zaslouží!“ A vida! Takže se se mnou přijde utkat! To je dobře, s mečem mi to vždycky šlo! Bylo by to čisté, rychlé a hrdinské! Pro mě tedy! ALE CHYBA LÁVKY!!!! Pálí moji absolventskou fotku? Počkat – oni tam pořád mají moji absolventskou fotku? To je fuk! SAVO!!!! SAVO NA MOJÍ FOTCE! JAK SI TO MŮŽE DOVOLIT? U CÍSAŘE, JÁ MU SNAD SAVO NALEJU DO XICHTU! Už teď mí válečníci táhnou sedmým krajem k tobě, abych si nemusel s tebou špinit ve své dokonalosti boty! A po nich přijdou další a další, kteří tě zničí! " “Ehm, ale já sem v prvním,“ zamumlám s takovým tím výrazem „šlápl jsem do psího lejna, asi je pondělí“ a seberu Albericovi grál s kakaem. "Ten je tak blbej až se divím, že to není templář." “Já se z toho asi poseru,“ zkomentuji to pod nosem a abych dodal svým slovům šťávu, zhluboka si přihnu kakaa, až se mi paraplíčko skoro zapíchne do oka. "No a? my nemuset hledat nepšítel. On přijet pro mord k nám! Dojdou mariňák, dojde i Augrim!" “Ten blbec mě bude srát tak dlouho, až prostě přikážu flotile doletět k Boa Mužnosti a nechám ho natvrdo sejmout z orbity.“ Zavrtím hlavou, jako bych tomu nevěřil. “Kontaktujte Zakanthose. Musím mu vysvětlit, že mu tam za chvilku naběhne banda pomýlených, načesaných pak, která nevědí, že jdou na smrt.“ |
| |
| SO POWAFUL! Eepičtí pěvci Zázraky se dějí! Inu kdo by o tom chtěl pochybovat, tak má možnost vést přátelskou debatu s ordo hereticus na téma "ateismus a další státem neschválené ismy" s dosti planoucími řečníky. V tomto rozhodně impérium nešetří! Asi proto po spoustě porážek, příkořích osudu se na vás císař usměje, aby vás navnadil a mohl se zase kochat z vašich patálií! Tentokrát se to projevilo tak, že po první sloce templáři přestali střílet a to už byli tak blízko, že je kostky musely milovat jako Afkona, aby minuly! Někteří dokonce vypínají i chainswordy, přestože se stále blíží a blíží. Hýbají se rozvážně, pomalu a ani ne moc jako vojáci, spíše jako nebohý hmyz štrádující si to za svou lampou. Někteří dokonce sundavají helmy a pláčí, civilizovanější tahají rotokapesníky a ti méně smrkají do rukávů. Že je to rukáv armoru, tak je samozřejmě taky power! Píseň dozní a vy jste tak nějak obklíčeni? Těžko to takticky posoudit, když jsou nejen všude kolem, ale mnozí i mezi vámi. Nutno podotknout, že dokonce i uslzené oči, nebo zamlžená sklíčka zbrojí působí leckdy docela děsivě. "Seržant Merciless, kruciáta Zaka Antose." Zahlásí kaplanovi a udělá asi znamení orla. Bez klovnutí. Ono třít nos o uslzený rypák by nebylo nejlepší a tomuto chlapíkovi je... hej, možná projevil prve v historii kapituly soucit! No když nic jiného alespoň utvrdil i nejryzejší optimisty o tom, že mýtické Blikátko neslouží k hledání králíčků. "Už jsem párkrát měl tu čest bojovat po pěkných bocích pěkných bitevních sester, ale takový akt víry jsem jaktěživ neviděl." "Svatá pravda, bratře. Měli bychom je vzít k maršálovi! Samozřejmě po tom, co zabijeme tohohle psykerského mutanta, ten si život stejně nezaslouží!" Přichází další, asi seržant, a výhružně ukazuje svým powerswordem na Anastáze. Nutno podotknout, že je to kvalitně vyrobená zbraň, lebekprostá s uměleckým nápisem na čepeli "Nasrat na tvůj armor save", jež je pro power zbraně docela výstižný. "Ale notak, seržante Psychofobie, vždyť zpíval taky a jak!" "Ale je to mutant!" "Jako velitel této operace prohlašuji, že:" Obrátí se s tím ke svým mužům. Po síle toho songu, přejdu nejsnáz intrik proud! To vysvětlí se na štěstí, to musel kacíř kout! V bratrovražedné válce, těžko chci se dále rvát! A pletu-li se draze, tak zabiju je rád! A stokrát chválím čas, kdy slyšel jsem váš hlas! ať každý bratr tvůj, ber das - věrný je znám! a kdyby náhle pod tu plesk, ani bych si nepostesk! Tak byl bych šťasten, že jsem víru měl a mám! Jak terče střelnic na poutích, bratři měli by se krýt! Využívat zákoutí, vždyť umřít byl by hřích! V těch nástrahách jak v séně, se topí dál a dál. A je vás čím dál méně, jak rád bych vás teď znal! A stokrát chválím čas, kdy slyšel jsem váš hlas! ať každý bratr tvůj, ber ďas - věrný je znám! A kdyby náhle pod tu plesk, ani bych si nepostesk! Tak byl bych šťasten, že jsem víru měl a mám! S dokonce ani Psychofobius proti tomuto argumentu neprotestuje, takže Templáři uklízejí své zbraně. Jeden z nich si dokonce rázem přijde v bezpečí tak moc, že vymontuje ze svého plasma gunu tu barevnou žárovku, která jí dává futuristický vzhled, taková důvěra tu teď panuje. Psychofobius: "Můžu toho mutanta pak alespoň zmlátit." Merciless: "To ať rozhodne jejich kaplan, ehm... ale teď to podstatné, co se u Císaře děje? To vám chaptermaster nařídil hromadnou sebevraždu, nebo proč jste na nás útočili?" Inu Vespasian je v kurzu a díky jeho přednesu asi pro něj tak trochu tento serža ztratil hlavu. Ano, trochu ironie v kontrastu s tím, že častěji ztrácí hlavu Vespasiáni! Každopádně Anastáz je až na Psychofobia ignorován, což je pro psykera čest a Fialín s Růžemetem jsou v ohrožení jedině debaty na téma "jakou munici do bolterupreferujete a jak rychle je vyměníte za chainsword" od dalších milých bratříčků! Prostě bratrské plky! |
| |
| W.T.F Sleduji výměnu názorů strejdy Ashe (který je jen tak mimochodem stále v mých očích dost hustej!) a Athaniel, své sestry, která je, už i díky tomu, že je vlastně má sestra, dost možná automaticky blbá, jak už tak mladší sourozenci obvykle bývají. "Ehm, pardon, že ruším, ale zatraceně hodláte utéct, nebo se tu hádat?" No to je ovšem dotaz! Děkuji, že se někdo zeptal! "Proč bych ti měl věřit?" "Protože jsem po vás hned nestřílel?" "Ona ta věc i střílí?" Prohlídnu si kopí s jistou nedůvěrou. Xenotechy! "Hele to je mi fuk! Chce nám pomoct, nechápu proč a je mi to jedno. O slepé webwayi jsem ještě neslyšel - takže se přestaňte hádat a... asi najdeme něco čím pojedeme, pokud to teda nechceme vzít pěšky, takzvaně "Narussa."" |
| |
| Zlatíčko! Tak jsem si cestou zase tu košili zaprasil. Ach jo. je tohle úděl mariňáka? Pak si nejsem úplně jistý, že to chci! Na druhou stranu... no, každý musíme přinášet oběti. A tady by se dalo říct, že pokládám oběti na oltář svému novému hobby - protože mě to začíná doopravdy bavit. Co teprve, až budu mít v ruce nějakou Císařem schválenou zbraň? Sakra, já si možná založím i kroužek! Na Boa Mužnosti se určitě najde několik kluků, kteří taky budou chtít umět bojovat! Však Athanius to taky umí, takže to musí být super. Ať už si Zac ve své... nerozvážné postpubescentní nenávisti k rodičům myslí cokoli! "Hele to je mi fuk! Chce nám pomoct, nechápu proč a je mi to jedno. O slepé webwayi jsem ještě neslyšel - takže se přestaňte hádat a... asi najdeme něco čím pojedeme, pokud to teda nechceme vzít pěšky, takzvaně "Narussa."" "Já se ale nechci nikam štrachat pěšky," zakňourám trucovitě. Už tak jsem trošku unavený z toho bojování a tančení a bojování a.... "Athaniel, řekni něco." |
| |
| Brána sítě! Zlatokras a Athaniel Athaniel řekla jediné slovo, které začínalo na Jé a končilo deme! Řekla to s takovou rázností a tak hbitě vyrazila vpřed opětovně držíce svého udatného šmudlu, že jste byli první, kdo prošli tajemnou branou vytvořenou z ještě tajemnějších materiálů jak jinak, než tajemnými způsoby neméně tajemné rasy eldar. A dle umného zpracování by si i ty nejmenší anténky zasloužily titul "ta jemná práce"! Při průchodu můžete vidět a zažít docela divné věci, z nichž nápis Enter to the Matrix je tím nejběžnějším. Celý svět jako by se rozmazal, roztrhal, rozdrobil a pak zase spojil v jakousi beztvarou změť a pak nabyl na prapodivném tvaru do nekonečna se táhnoucích tunelů. Ony "tunely" utváří hustá změť sloupů, přičemž hledání obvodového zdiva je asi tak platné, jako hledání stropu. Prostě není nikde vidět, takže autor buď šetřil, nebo ho dal megalomansky dost vysoko. Nejlepší na tom všem je, že jak je to místo mezi warpem, kde čas dost blbne a realitou, kde všichni blbnou časem, tak zde nic z toho tak nějak... není k vnímání. Ono to tady ani nevypadá, že by tu někdo kdy uklízel a přesto tu není jediné smítko prachu. Skoro se dá věřit tomu, že jestli nějaký zdejší vládce měl šuplík, kam léta odkládal věci, tak ještě nesebral dost kuráže k tomu, aby jej vysypal a jal se konati exodus bordelu tak, jak zákon káže. Správně, starý zákon. Starý zákon jménem "jestli nechceš uhnít, tak se snaž". "Teda moc mi to tu nepřijde povědomé." Athaniel se lhostejně opře o jeden z mnoha identických sloupů. "Ale to je tady dost běžný. Doufám." Přichází nevinný pohled číslo 47 typu "I kdyby měl Křenius pravdu, nikdy to nepřiznám a ty to nikomu neřekneš, viď že ne!". "Koneckonců jestli měli ti Akynologové pravdu, tak můžeme najít východ po tvém čuchu!" O několik irelevantních časových jednotek později... "To je divný, už by tu měl Křenius a hrdina Zac být!" Pár nejistých přešlápnutí. "Ty nemyslíš, že se spolu někde to..." Ruce ukáží lehce, řekněme decentně slaaneshoidní posunek. "...nevytratili?" Brána sítě II. Ashtonius a hrdina Zac "Chtěl bych vědět, jestli je blbá víc po tátovi, nebo po mámě." Toliko k ochotnému a horlivému "Jdeme". Narozdíl od jejího sprintu, Ashtonius kráčí pomalu, rozvážně a probodává vašeho spasitele pohledem. Tomu se to zjevně nelíbí, což kvituje kamennou tváří a lehkých prokřupáváním ruky. Asi mu, jakožto inteligentnímu deldar došlo, že kdyby svou rukou uhodil do lebky marína, moc by mu z ní nezbylo. "Takže čemu vděčíme za ten altruismus, Dobrodieli?" Jsem Badiel a jednoho dne vás všechny dostanu! Ale než se tak stane... "Vidíš tu trubku od topení? Když ti ji narvu skrze tlamu až po prdel, tak se to nestane nikdy." "Může za to kletba věštkyně." "Jaká kletba?" "Kulervoucí!" "Ok, to mění situaci, kam to vede?" "Asi do prdele! Je to brána sítě sakra, co čekáš? Že tam bude exarch Peter Parker? Prostě to bude divné místo, ty jím projdeš a někde najdeš východ, jinou možnost stejně nemáš." No s tím je rozhodnuto. S tím a smutným "to asi fakt ne". Rázem se ocitáte na místě, které není jako žádné jiné! No a když jsem nakousl, čím není, tak je asi na čase říci, čím je! No a je tím, co můžete najít v příspěvku o pár řádků výše u Athaniel a Zlatokrase! Stejně jako oni se ocitáte ve stejně vypadajícím prostoru, ovšem s tím rozdílem, že oni tu jaksi nejsou. Patrně věnujete nějaký čas průzkumu s vědomím, že pokud jí nenajdete, tak jsou prachy v prdeli. Zac, jež má přinést patřičný bakšiš své legii a Ashtonius evidentně bez prémií! Nic méně vás může osud uklidnit tím, že netrvá to ani celou věčnost a něco najdete, nebo spíše zaslechnete. Hlas: "Hele a co tenhle, přijde Lorgar do baru a řekne-" Hlas2: "Jednu svěcenou vodku, já vím!" Hlas: "Že je to dobrý, viď?" Hlas2: "Asi tak, jako když přijde Vulcan do obchodu s cédečky a po chvilce okukování za ním přijde prodavač, jestli mu nemůže pomoct a on odmítne se slovy "díky, ale jen koukám, co bych si vypálil."" Hlas: "A co dělá Russ v řeznictví?" Hlas2: "Psí kusy, to je jasné." Hlas: "A co Mortarion spolehlivě vybílí?" Hlas2: "Septik nebo žumpu." Hlas: "Tak jinak, šel Magnus do knihovny a-" Hlas2: "Vzdej to, to že jsi "Smějící se" nutně neznamená, že jsi vtipný! A ne, nezkoušej argumentovat pošahaným solitérem Pavlandalem Notovnielem!" Vskutku vášnivá debata, že? |
| |
| Tíha maršálování Po boku Athaniátora Jedno je jisté, po tom, co se napiješ kakaa učiní tak i tvůj oddaný spolubojovník a bratr k tomu Alberic se slovy "tahle práce je fakt na hovno". Nutno podotknout, že po několika locích znesvěcování tvého superpoháru nechá brmlaje si pod mléčno-grankové vousy něco jako "atohletaky". Inu chemie se nemůže zavděčit všem! Anonymous:"Provedu maršále." "Velemaršále Athanie, jen taková technická." Přichází takový ten pohled, který se v poslední době na andoru znázorňuje uskupením písmen "srsly". "To, že je varujeme jim moc nepomůže, stejně je vykřusáme." Smutná pravda smutných dní. "Teda pokud je nehodláme zachránit, ale nejsem si jistý, jestli máme kde uskladnit rotu nagelovaných buzíků s úspěchy u žen, o kterých se většině z nás nikdy ani nesnilo." Dodá tiše a docela smutně. Pravda někdy bolí i ty, co to říkají. Anonymous: "Máme spojení... bohužel se zastupujícím velitelem Fatou" Fata: "Sláva císaři, velemaršále! Bratr Zak Anthos osobně vede výslech osádky tanku Pentlátor, jak jste si přál. Děkuji vám místo něj, jakožto zastupující maršál, za varování ohledně aktivity v sedmém kraji a ujišťuji vás, že jsme již předtím vyslali oddíly s úkolem eliminovat nepřátelské síly a na váš rozkaz jsem vyslal i další posily, aby je informovali o tom, že se nepříteli mám před bitvou vysvětlit, do čeho jde." Siegfried: "Moc udatná fěc, tohle fysvětlení!" Fata: "Také si myslím, takové obrovsky čestné jednání vás v očích mužů neskutečně povzneslo." Alberic: "Nikdy jsem neměl to povyšování brát, mohla mi alespoň zůstat iluze toho, že alespoň elita má hlavu na něco užitečnějšího než jako držák helmu!" |
| |
| Znamení Orla a jiné bratrské záležitosti! Znamení Orla bez klovnutí – v jednu chvíli Vespasián ztuhne a nejspíše přemýšlí, zda to brat jako nějakou skrytou výhrůžku typu “hele, sice tady hezky zpíváte a chceme vás mít rádi – ale nevěříme vám!” Tento pocit mizí, jakmile zahlédne nudl, visící z templářského nosu. Je totiž nahrazen pocitem “omůjbožesícaři,ještěžeseoměneotřelfujky!” Bebíček tiše radí Mercileciessovi (Mercilovi?), že je dobr, když se vám čas od času spustí nějaký ten hlen, páč to čistí dutiny a ať tomu nechá volný průchod. Pak ale zahlédne jediného templáře mezi všemi černými, který je BÍLÝ. Nehledě na fakt, že to asi docela razí a pokud někoho napadne ten spásný nápad “sestřelit medika,” tak přesně ví, kam má mířit! Bebíček usoudí, že je to bratr apotykárec – a byť je beztak, tak jako všichni apotykáři, kromě Bebíčka (alespoň on si to díky tomu, co mu nakukal jeho adoptivní otec rád myslí) zatraceně neschopný a postrádající jakousi vnitřní genialitu a otevřenou mysl, rozhodne se, že minimálně má něco, co Bebíček ne – a to jsou “zkušenosti z pole.” Takže za ním odcupitá a následně spolu začnou řešit brufeny, tetanovky, skápuly a klavikuly a problémy genštěpů. Jo a taky klonování – tedy, jak Bebíček rychle dodá, s bolterem namířeným doprostřed čela, JEN V TEORETICKÉ ROVINĚ, SAMOZŘEJMĚ. Vespasián: “O můj bože, Císaři! Mercilessi! To je Kaiser Gott! Jak nadaní jsou templáři!“ Jakýsi bratr z Athaniova bratrstva: “Není divu, vždyť je vede skorosvatý Athanius!“ Anaztáz se zase tak nadšeně netváří, popravdě. “Vespi, oni mě nejenom chtějí zabít, ale ještě řekli, že jsem mutant!“ Pak se podívá Psychofobiovi upřeně do očí takovým tím štěněčím pohledem a řekne pomalu a zřetelně “Já jsem velmi krásný a žádný mutant. A Knihovníci jsou v kodexu povolení.“ Fialín u toho za jeho zády dělá „džedájský pohyb rukou,“ než je Růžemetem odtáhnut ke skupině chlapíků, kteří s nimi chtějí řešit munici… a dokonce podnikli jakousi ochotu naučit Nádherňajze, jak se bolter drží. Ne tedy, že by zrovna Templáři byli nejlepší možní učitelé… Quitflame píše na Helmbook: //Lol, templáři jsou krutopřísní! Sláva Císaři!// (Toto se líbí bratru Šroubkusovi, magosce Matici a 46 dalším, Abaddon Plenitel komentuje znovu :poop: - což lajkuje Dominika Krutorová, princ Yriel a 4 další. – Quitflame a Nirad jsou nyní přátelé. Quitflame a Sparky jsou nyní přátelé. Quitflame lajkuje Sparkyho amatérské video pořízené ve sprchách Khornitek.) "To ať rozhodne jejich kaplan, ehm... ale teď to podstatné, co se u Císaře děje? To vám chaptermaster nařídil hromadnou sebevraždu, nebo proč jste na nás útočili?" Vespasián se nadechne a upraví si plášť na power armoru. “U Císaře, my na vás neútočíme!“ Dramaticky si přiloží dlaň na hrudní plát. “Opustili jsme vlajkovou loď našeho chaptermastera, protože se odmítáme přidat k jeho herezi! Nyní musíme vyhledat Athania a spravit jej o herezi v kapitule. Žádat vaši bratrskou pomoc!“ Pak se zadívá zasněně do dálky. “Žádat pomoc bratří Pro bratry, dávno ztracené. Sic nevydáme za tři Nechcem životy zmařené. Hereze! A my ji odmítáme My Císařovo světlo chcem! Proto se nyní vydáváme O pomoc žádat své bratry sem! Prosím, odložme tu válku Ta hereze nečeká Překleňme spolu kapitul dálku Páč Chaos se nás neleká.“ |
| |
| Hele, já mám nápad, Albe… "Nikdy jsem neměl to povyšování brát, mohla mi alespoň zůstat iluze toho, že alespoň elita má hlavu na něco užitečnějšího než jako držák helmu!" Jen pokrčím rameny. No… ono se to asi nějak vyřeší, ne? Jen tak mimochodem si vezmu ještě jednou od Alberica to kakao a po dlouhém, zkoumavém pohledu, kdy hodnotím, zda mi za to vůbec stojí, pohár převrátím a s tichým zamumláním „svatá oběť pro Císaře,“ je vyliji na zem. Stejně je hnusný. Pokud je Pretty marína fakt tak blbá, aby nás nachargovala… no budiž. “No – ono to nějak dopadne. Kdyžtak mě informujte o dalším postupu. A buďte na ně hodní, protože oni dělají jenom to, co jim ten idiot řekl a vůbec neví. A my půjdeme…“ Hele, jsme v kraji luxusu, nebo ne? “Siegriede, leží na tobě velká zodpovědnost. Postarej se o Blaníka tak, jak si zaslouží. A dohlídni na bratry tady, věřím ve tvé zkušenosti a schopnosti. Loren a Alberic půjdou se mnou do tamtoho obchoďáku na rohu. Doplnit Grál.“ Následně grál vrátím zpátky Albericovi se zamumlaným „tohlemivem“ a zavelím, že jdeme. “Viděli jste to? Hele jako by si ten blbec říkal o to, abych mu krom toho, že uchvátím celý ten jeho slavný Panem, sestřelil ještě jeho loď i s ním vevnitř…“ |
| |
| Atánijel, símtě… Tak já to fakt nechápu. A to nejsou takové ty malé věci k nepochopení, jako otázka „proč se Deusn kurva za čtyři roky nebyl schopný poučit a opětně seká botu za botou – ale je to aspoň mocný.“ Jedná se o otázku zcela zásadního charakteru, začínající na „jak je možný-„ a končící „-že mě tady zase nikdo neposlouchá a jdeme pěšky?“ Sakra já snad řekl, že pěšky nikam nejdu a že mi mají sehnat odvoz! Jaktože mě zase drapla za ruku a odtáhla do webwaye? A jak to zase zvládla? To už je podruhé! JSEM MARIŇÁK! A jsem zrovna dost překvapený tím, jak to uvnitř webwaye vypadá. Hledím nad sebe, na neexistující strop. A přemýšlím, jak dlouho mi bude trvat, než po svých došlapu na nějaký roajalistický svět, kde pořádám o odvoz na mateřskou loď a budu doufat, že mi vyhoví. "Teda moc mi to tu nepřijde povědomé." Dělá si srandu, ta holka? "Koneckonců jestli měli ti Akynologové pravdu, tak můžeme najít východ po tvém čuchu!" “Tak a dost,“ zamračím se na ni a vyškubnu ruku z jejího sevření. Uraženě. “Já fakt nechápu, co si o sobě myslíš, ty malá cizačko, kterou jsem ještě nezabil hlavně proto, že se o tobě tvrdí, že jsi dcera chlápka, kterého uctívám – ale jestli se nade mě hodláš dál povyšovat, tak svoje rozhodnutí moc dobře znovu zvážím!“ No občas se prostě člověk nasere, no! Tedy buďto se nasere, anebo mu budou nasírat na hlavu dál! “Kromě toho – mít tě za průvodce, to je jako použít leták z Kauflandu místo automapy“ “A… a nemohli se spolu vytratit. Je to jeho strýc,“ zamumlám. “To už by spíš věřili oni, že jsme se spolu vytratili my…“ Povytáhnu obočí a prohlídnu si ji. “Pokud to teda není tvůj záměr, xenowitchmindgame, nebo tak…“ |
| |
| Prána sýďě! Ne – nevím, jestli je Athaniel blbá po matce, už proto, že její matku neznám, tak nemůžu soudit (byť mám takové podezření, že je to nějaká xenowitch! … no možná, že vzhledem k tomu, že se nechala sklátit mým otcem, je to taky xenobitch… ale nebudu soudit, moji matku obalamutil taky. Jednoduchá logika. Vcelku neprůstřelná.) Nevím tedy ani, co je to „kulervoucí kletba“ – ale tak jako leccos v životě marína – i tohle řeší „xenomindgames.“ Někdy je prostě svět… tak jednoduchý a přímý, když pro každou nevysvětlitelnou věc máte Císařem požehnané, přímé vysvětlení o jednom slově! Nicméně – když strejda uznává, že je to bezpečné, tak jdu taky. Ono – i kdyby nebylo – hej, máme jinou možnost? Protože já si nemyslím, že jo! Můžeme tady ztvrdnout a nechat se zabít… no anebo to zkusit. Navíc tam ta mrcha zmizla – a ještě sebou odtáhla Zlaťáka. Což je dost smutný teda. Hlavně to, že zmizla ona, páč on je marín, tam se se ztrátami občas počítá. Ale za ni mi fotr vyplatí balík. Když už jsme u věcí, co nevím – tak nevím, co je na těch vtipech, co slyšíme, vtipnýho. “Jaká je šance, že ten bavič baví taky Athaniel… nebo tak?“ Nadhodím s pochybovačným úšklebkem. Sakra – jak ji najdem? “Taky bych rád věděl, kam nás to vyplivne… jo a kdo tam je. Ty hlasy zní tak nějak… nadlidsky.“ Pokrčím rameny. Tak na mě působí. No. |
| |
| Něco na povzbuzení Afkonova splínu  |
| |
| Doplnění grálu Athanius Dva rozkazy, dvě potvrzení dávají znát, že máš muže neskutečně profesionální. Tedy pokud si nevyložíš Siegfriedovi "Jawohl, Fuhrer" tak jako Alberic se slovy "tak každému je i bez lámaný kriegovštiny jasný, že jsi fírera milující vůl. No a tvůj elitní člen stráže posléze potvrdil rozkaz o přenesení grálu oddaným "A proč, když je to stejně na hovno?", což jasně deklaruje jeho vysoký stupeň uvědomění. Větší uvědomění má snad jen Loren, který plení obchoďák tak, že by i Sigismund zaplakal. Nalezli jste ho nedaleko jedné zpolavypité drogerie, kdy se rozhodl svůj jídelníček trochu osvěžit za pomocí ochutnávání mýdel a fascinujícího pozorování bublin, které se mu daří vyškytat. “Viděli jste to? Hele jako by si ten blbec říkal o to, abych mu krom toho, že uchvátím celý ten jeho slavný Panem, sestřelil ještě jeho loď i s ním vevnitř…“ Loren: "A já myslel, že lodě se potápí. Joana to říkala, když jsem s ní šel na Titanic a taky ji tvrdil, že ho ten ledovec sestřelil." Zazní docela zmateně. Alberic: "Jasně, prostě za pomocí sofistikované zařízení značky špunt pošleme jeho plavidlo k planetárnímu dnu." Loren: "Špunt je nějaká zbraň?" Alberic: "Jo, je strašně užitečná a plošně ničivá. Takže to dovede během chvíle vyprázdnit celou vanu!" Loren: "Hm, hm, to bude asi energetická, že jo?" Alberic: "Lorene, ty jsi jediná opravdová energetická zbraň tady, protože se s tebou domluvit stojí sakra energie, bratře." Loren: "Jéé díky, Albericu." Obětí značky "křupavé" "Takhle hezkou dlouhou větu mi už dlouho nikdo neřekl." O jeden helmpalm později. Alberic: "Jako smrdí to velemeršále." Loren: "To jo, heřmánek v kombinaci s růží je docela divná vůně pro vonné stromečky do zbroje." Jako by nápad vonného stromečku v armoru nebyl docela divný. Alberic: "Vypadá to, jako by přímo toužil po masakraci své kapituly, přitom jediné, co tady můžeme ztratit, je čas." Loren: "To já mám pocit, že jsem tu ztratil i granát. Byl gumový a žužlavý." V žáru boje se může splést každý a každá válka má své ztráty. Alberic: "Neumím si ani představit, že by na nás zkusil poštvat inkvizici, když si s ordem hereticus docela rozumíme. Takže jo, odpálit loď s chaptermasterem, všemi jeho divnými tajemstvími, že jich tu naskákalo, a naším infiltrátorem na palubě je vyloženě templářský nápad." |
| |
| Brána sítě Hrdina Zac “Jaká je šance, že ten bavič baví taky Athaniel… nebo tak?“ "Nenulová, stačí?" Inu když dlouhou dobu pobýváte s někým, kdo rozumí matematice a strojům, velmi rychle se naučíte říkat odpovědi dosti obecným způsobem, abyste si nepřišli úplně stupidně. Tohle je cenné tajemství a know how prověřené měsíci společného soužití s Anonymem, tak je lepší to nebrat na lehkou váhu. “Taky bych rád věděl, kam nás to vyplivne… jo a kdo tam je. Ty hlasy zní tak nějak… nadlidsky.“ "No, můžeme tu stát celý věky a mluvit o tom, nebo vzít rozum do hrsti a jít se zeptat." Zkušenosti a přehled, jako pravý veterán. "Pokud tedy nepatříš k těm dnešním mlaďochům, co si honí triko na sociálních sítí a když se ocitnou v síti bran, tak ani nepípnou." Dodá odhodlaný hec, k čemuž přidá gesto rukou směřující k oněm hlasům. "Takže až po tobě, volesynovčebrácho, a hezky je pozdrav!" |
| |
| V síti! Zlatokras Nechápe, co si myslím? Konečně to vypadá, že začínáme nacházet společnou řeč! Ostatně Mon-keigh jsou svou nechápavostí proslulí, tak je jen dobře, že se držíme tradic, protože se tradic držet musíme, Už proto, že je tu umm... tradiční a ještě ke všemu tradice! Tak teď už stačí jen, aby se omluvil za svou mizivou existenci a byl by z něj skvělý velvyslanec na nějakém craftworldu! Vůbec je chápavý a... “Kromě toho – mít tě za průvodce, to je jako použít leták z Kauflandu místo automapy“ ...úplně mimo! Jako srovnávat mě s letákem s kauflandu? Vlastně mě takhle kritizovat? Jak si to může dovolit, říkat tyhle ohavné pomlouvačné degradující lži, které jsou naprostou snůškou pravdivých blábolů. To pravdivých na tom bolí asi nejvíc. "Alejánejsempathfinderaniranger!" Vyhrknu na svou obhajobu! Ne, nečekám, že by to pochopil, na to se asi nevyzná ve spletitých cestách života dětí hvězd a pak, já se v nich moc nevyznám taky. Swooping hawky mi dotlačila máma, Banshee dělám, protože mě baví ta gymnastika a zumba okolo a možnost se pořádně vyřvat s mečem v ruce je bonus. Matně tuším, že máme nějaké shining motorkáře, pavouky co jsem nestudovala, protože se těch velkých docela bojím, takový ty divný sadisty v zelené, teplouše v upnuté rudé a pak nějaké nerudné modráky, co jsou asi fanklubem avengers i když tvrdí, že jsou o něco starší. Jo a jsou tam i nějací rapeři s dost divnými pokrývkami hlavy a dokonce o sobě prohlašují, že jsou temní. Nebo to bylo hustotemní? A… a nemohli se spolu vytratit. Je to jeho strýc“ "To není nemoc." Pokrčení ramen. Inu když víte, že nějaký zaostalý příbuzný je jakýmsi samozvaným čarodějným králem a hobluje vlastní máti, tak názory na lásku v rodině prostě snadno přehodnotíte. “Pokud to teda není tvůj záměr, xenowitchmindgame, nebo tak…“ Můj záměr? To je tak blbý, že... že se divím, že mě to nenapadlo! "Hele, já jsem tady křehká malá holka, takže bych se píš měla bát tvé Foolish monkeigh´s feeble-mindedness!" Tak, na Křenia to fungovalo, možná to bude dobrá mantra i pro nás! "Ostatně jsem tu sama, bezbranná v plné kráse s mužem, kterému bych se určitě neubránila a asi by se to ani nikdo nikdy nedozvěděl..." |
| |
| V síti jak v síti – ale někteří budou brzy v pí… notojefuk. Aha! Už je to tady – jak se mi podbízí, eldarka jedna! Teda vlastně jenom napůl – protože její otec je vlastně prý Athanius… čemuž bych věřil, protože jsem viděl Athaniovu fotku na nástěnce na Boa Mužnosti z doby, kdy mu bylo nějakých sedmnáct… no a krom těch špičatých uší tam zas takový rozdíl nebyl. Kdyby si teda trošku ostříhala vlasy. Vlastně je Athaniel dost Athaniovitá… a není to jenom tím, že ji její eldaří matka chytře pojmenovala podle toho nejlepšího, co v sobě její dcera má! A ono je fuk, jestli je napůl eldar nebo eldar – ale vyrůstala mezi nimi – což samozřejmě znamená zástupy asexuálních krasavců, které spíše zajímá cesta eldar, než holčičí prdelky. Vlastně jakékoli prdelky. Sakra! To by byla pecka, kdybych tady sklátil Athaniovu dcerku! Ještě, když evidentně chce! To se skoro vyváží takovým těm chvílím, kdy se dotknete ostatku nějakého světce – tedy až na to, že tohle bude o trošku lepší zážitek. Ale pokud ona je tak vilná a chtivá – pak já musím nutně dělat drahoty, aby mě chtěla! “Za co mě máš?“ Dramaticky si přiložím hřbet ruky na čelo. Divadlo. Vždycky mi šlo! Ve výroční hře na novou herezi jsem vždycky exceloval! “Za zvíře snad? Že já, rytíř na slovo vzatý, to nejlepší, co lidstvo, stojící v Císařově světle, může nabídnouti, zmocnil bych se xenopanny nesmělé a bezbranné? Ach, Athaniel, jak moc bych si při pohledu na tvou sličnou tvář přál býti tím zvířetem! Sic nemohu!“ Povolím si knoflíček u krku a sklopím nesměle zrak k zemi. “Jsem Astart a na své cti si zakládám. Přestože tvé oči jsou tak…“ …Po otci! “Ne, krásná Athaniel,“ vydechnu dramaticky. “Leda… že by to bylo tvé vlastní přání.“ |
| |
| Wtf Ashi… "Takže až po tobě, volesynovčebrácho, a hezky je pozdrav!" Jako…. Dělá si ze mě prdel? Já už fakt nechápu nic. Jediný chlapík, o kterém jsem si i občasně říkal, že bych k němu třeba mohl i vzhlížet, mě tady podstrčil před sebe, protože se evidentně bojí to udělat sám a ještě se tváří, jako že je chytrej! Teď teprve chápu, že je to vlastně bratr mého otce – a takže jsem se asi nechal trochu předčasně unést. Nebo tak něco. Já si sice triko na sociální síti nehoním – a on beztak taky ne, ale to neznamená, že v síti bran…. Nebo bráně sítí… nebo co to vlastně je (a nechápu, proč to musíme překládat! Rotomeč bych ještě pochopil! Ale webway? Ukončovatelský oblek – dostanu někdy?) “No aby ses neposral,“ zamumlám. “Číže to máš genoštěp? Abych věděl, kterej z nich byl největší sračka.“ Popravdě jsem rád za to, že mám armor, protože kdybych se náhodou pochcal nebo posral strachy sám – tak to nikdo nepozná! Jdu tedy! VŽDYŤ VLASTNĚ STRACH NEZNÁM, NE? I když nevím, co jim řeknu – protože muži, muži se na cestu nikdy neptají! |
| |
| Grailquest! Templář s opravdovým plánem, to už se jentak nevidí. Škoda, že se můj plán tedy týká docela nebojových věcí, jako jesprávné naplněšné svatého grálu a tak vůbec. "Neumím si ani představit, že by na nás zkusil poštvat inkvizici, když si s ordem hereticus docela rozumíme. Takže jo, odpálit loď s chaptermasterem, všemi jeho divnými tajemstvími, že jich tu naskákalo, a naším infiltrátorem na palubě je vyloženě templářský nápad." "Tyvole, tak Albe," zamračím se na něj. Výhoda toho celého je, že jsme tady my sami plus Loren, takže klidně můžu být za idiota, Loren to napozná, Alberic to už ví a nikdo jiný to neuvidí. Strategie. Ta mi v některých odvětvích života vždycky šla. Jak vypadat chytřejší a sofistikovanější, než jsem - to je umění, které jsem za ty roky zvládl dokonale. Znáte to - každý člověk má své mouchy. A někteří musejí skrývat totálně vypasené masařky. "Pokud seš tak chytrej, tak něco vymysli sám, já to pak řeknu přede všemi nahlas a budu se tvářit, jako že vím, co tu dělám - což vlastně dělám celou dobu." Protočím očima, když vycházíme nahoru po eskalátoru, který je tak nějak mimo provoz, asi z důvodu totálního vylidnění centra. Je hezké. Tak jako je vlastně všechno, co patří mé bývalé kapitule, která mě tak ohavně vykopla! "Seš ke mně upřímný i když nechci - tak já k tobě budu taky," zamumlám, zatímco má termizbroj vyšlápne poslední schody. Sakra, chodit po eskalátoru pěšky je tak otravné, že kdybych měl vlajku, tak ji nahoře zabodnu s tím, "že jsem to sakra zdolal, tak je to tu moje!" "Kdyby Helbrecht nešel do důchodu a nehodil mi všechny ty sračky na hlavu, možná bych se někde netemplářsky usadil, koupil si pár poníků, ovce a krávu a měl biofarmu, nebo tak něco. Místo toho tady dobývám Panem a chystám černou... chystám SE NA černou křižádu. Tak tyvole, odpusť mi, že ti občas přijdu blbej." Zamířím neomylně do jednoho z obchodů, shodou okolností knihkupectví. Mezi regály vytáhnu jednu knížku v růžovofialovém obalu a vrazím ji do ruky Albericovi. "Na, tumáš. Pokud pretty maríně závidíš úspěchy u žen, tak si to přečti. Napsal jsem to já. Protože v tom jsem, narozdíl od vedení války, fakt dobrý." |
| |
| Vymodlené výslechové itermezzo Určeno každému, kdo si teatrálně položí ruku na srdce se slovy "Ach, Afkone" jako jedna nejmenovaná citová vydíračka. Inu jsem diskrétní džentlmen a beztak všichni ví, co je Ceress zač! Jen málo věcí je horší než fakt, že slíbíte napsat intermezzo do parodického počinu při plném vědomí a svědomí, že máte dělat cokoliv užitečného. Tím málem je třeba situace, kdy se brodíte tunami vlastního textu, který z principu nemáte rádi, protože na něm vidíte chyby a vůbec vás to otravuje a to vše jen proto, že jste si zkušeně nikam nepoznamenali jména dvou postav, které by vlastně ani nebyly důležité, kdyby necelých zoufalých a dost možná nadsazených sto šedesát centimetrů koncentrovaného jednorožčí síly nezačalo tvrdit, že dostanou v budoucnosti velkou roli! Momentálně to vypadá, že bratři Čuprvoňus a Stylovius dostanou od osudu leda roli toaletního papíru. Fekální humor? Přátelé, když vás zajmou černí, natož ještě templáři, je to situace exkrementní nad jiné. Zvláště, když zrovna má probíhat výslech. Techpriestjehožjménojsemaninenašelanisinezapomatoval: "Udejte technické specifikace." Čuprvoňus: "Te-co?" No a protože každá lepší marína má ve svém středu nějakou tu genetickou anomálii, jako je chlapík s křidélky z Blood Angels, Wulfeni od Space Wolfs, Athanius s mladistvým lookem u templářů, tak i Péemka nejsou výjimkou. Tento bratr totiž místo standardního ochranného potu mariňáků, co jim dodává lepší protekci před teplotními výkyvy a pár dalších drobnsotí, potí voňavku. Fakt, že kvůli tomu se bojí ohně a ví moc dobře, že by jejich vztah bylo jen takové "vzplanutí" doposud jako správný voják neřešil. Inu u nebojové kapituly proč asi? Stylovius: "Mluví anglicky, měl jsem na to kurz!" Čuprvoňus: "A co tedy říká?" Někdo má smrtelný pot, jiný smrtelnou levanduli. Stylovius: "Chce asi vědět, jaký používáme to techniky!" Čuprvoňus: "Proč to neřekne jednoduše? Něco mektá jak kdyby spadl z marsu!" Stylovius: "On sem taky odtamtud spadl, bráško. Ale klid, když jsem studoval šití a používání automatických tkalcovských stavů tak jsem-" Techpriestjehožjménojsemaninenašelanisinezapomatoval: "Irelevantní data! Opakuji udejte technické specifikace, jinak aplikujeme invazivní metody mučení." Čuprvoňus: "Co je sakra Irelevantní? To slovo si vymyslel, ne? Aplikace... to mluví o mobilu?" Stylovius: "Bráško, jsi talent! Ta anglina ti jde sama." Čuprvonus: Asi to je v rodině! Ale ta druhá půlka věty, ta byla?" Stylovius: "Něco s invazí, asi se mu taky nelíbí Vostroyané na Krymu." Zak Antos: "Mám toho tak akorát dost!" Inu když někde tvrdnete několik hodin tím, že pročítáte reporty svých dovedně vycvičených mužů a pak aktualizujete galaktickou mapu Panemu čistě pro přehled a během té činnosti se stále nedaří dostat ze zajatců nic užitečného, tak vám bouchnou saze. "Kašlu na vás, nebudu už hodný, dal jsem vám několik deadlinů a ten poslední bude smrtelný!" S tím je aktivován rotomeč. Stylovius: "Bráško, ty ses posral?" Čuprvoňus: "Jako bojím, se ale ne. Já tedy necítím šeřík!" Stylovius: "Jen, že jsem tu cítil vanilku. Tak mě napadá, nepoch-" Čuprvoňus: "Neřeš to!" Zak Antos: "Ten tak, co to sakra je za Tank! Dokonce to máte i v armory listu a přísahám, že to tam nebylo, než jsme začli." Čuprvoňus: "Přísahám, že jsem žádný tank nikdy ani neviděl, sakra netuším ani, co to slovo znamená!" Stylovius: "PRosím, já vím! Je to nádrž! Ale my žádnou nevzali a-" Druhá ruka Zaka sáhla po bolterové pistoli a jeden rychlý pohyb stačí, aby se bolt zastavil až o stěnu kousek od hlav obou zajatců. Zak Antos: "To vaše vozidlo!" Čuprvoňus: "Jo, vy myslíte auto? No tak to je moje" Teda nevím, jestli je to značka zrovna "Tank", já si vždycky myslel, že je to nějaká dodávka. " Stylovius: "určitě to je dodávka, protože větší jen jen Kamion, v tom jezdí Augrim a má tam celý kadeřnický studio i vířivku." Čuprvoňus: "To jo a pak máme Transit, ten je super, když jezdíme po přehlídkách." Stylovius: "Já měl nejraději osobák." Čuprvoňus: "A to pro dva, otevřený/uzavřený, nebo v jednomístné verzi?" Zak Antos: "Dokážeš to... nějak využít, Techprieste?" Techpriestjehožjménojsemaninenašelanisinezapomatoval: "Analyzuji, nejpravděpodobněji hovoří o: Kamion - Landraider Tranzit - Predator tank Pick-Up - Rhino, eventuálně Razorback, či Whirlwind Osobák - Landspeeder a Landspeeder Typhoon" Čuprvoňus: "Hej ty názvy, to jsem někde slyšel!" Stylovius: "Nebyl to v tom seroši Orda malleus?" Čuprvoňus: "Supernatural, jasně, tam používají tyhle termíny!" Zak Antos: "K jakému účelu slouží ten stroj? Má za úkol paralyzovat těžkou techniku? Snižovat manévrovací možnosti pěchoty? Jaké strategie používáte?" Stylovius: "Tak většinou to obalíme lešením a kdejakým materiálem, záleží co chceme. Minule jsme ho třeba nastrojili jako fakt velkej dort!" Čuprvoňus: "Jahodovej! Ideální alegorický vůz na Sanguinálu!" Stylovius: "Jo no, dobrej nápad, proti tomu socha Svobodné krásy v podobě Augrima s fíkovým listem si ani neškrtla." Zak Antos: "Počkejte, to mi jako chcete říct, že vy si s tou technikou jen hrajete?" Stylovius: "Hrát si? Co váháš, to je strašná prestiž vyhrát přehlídku s károu! Ani nevíš, že většinu roku nespím celý noci, abych něco vymyslel a obhájil prvenství!" Čuprvoňus: "Klid bráško, nebo tě zrube..." Trocha toho mírnění je rázem na místě. "Ehm jako jediný boj, který s tímhle tím... Dank? Ne, tank, tank to byl, takže tankem vedeme jsou právě soutěže alegorických vozů. Ono se to snad dá použít na jiné věci?" Stylovius: "Vlastně ještě při přehlídkách a tématických párty to používáme, aby to dostalo do vzduchu konfety a vůbec to vypadalo pěkně." Techpriestjehožjménojsemaninenašelanisinezapomatoval: "A co ten reaktivní pancíř?" Přichází po dotazu chvilka ticha. Čuprvoňus: "No, překládej." Stylovius: "Rád bych, bráško, ale tohle už znělo skoro jako španělština." Čuprvoňus: "To nipanimaju nebo tak nějak!" Stylovius: "Wow jak dlouho se španělsky už učíš?" Čuprvoňus: "Teď jsem začal!" Zak Antos: "Ta pletená síť, co dáváte na ty vaše tanky, to je taky pro parádu?" Čuprvoňus: "No mi se to líbí." Stylovius: "Tak slouží to předně k estetické potěše a ten kov má ohavné tendence strašně chladnou a my jsme byli dlouho dislokovaní na lyžařském středisku, takže jsme to vyřešili takhle a ono se to ujalo. Zase, jako většina věcí, co navrhnu a ušiju, uháčkuju, upletu." Techpriestjehožjménojsemaninenašelanisinezapomatoval: "Oni absolutně netuší nejen cokoliv z vojenské terminologie, ale ani potenciál jejich stroje." Zak Antos: "Jo, neví která bije a kdybychom neměli svůj pokřik, asi by ani netušili, kdo je bije." Techpriestjehožjménojsemaninenašelanisinezapomatoval: "Navrhuji zkusit mozkovou sondu. Dostaneme se i k informacím, o kterých sami nemají ponětí." Zak Antos: "Hm... napíšu to do reportu Athaniovi, na to bude třeba povolení." Čuprvoňus: "Můžeme už jít?" Stylovius: "Jako klidně vám předtím taky udělám autosvetry!" Zak Antos: "Půjdete, mí pomýlení bratři, ale leda za katr." Stylovius: "Chci právníka, já znám svá práva a vůbec-" Jedna řádná rána třídy "pěst následnicky imperiální" končí jeho slova komatem. Čuprvoňus: "Jako já se v právničině nevyznám, ale právo silnějšího chápu i já. Docela se tam těším, abych řekl pravdu, za ten katr a tak, jen můžu dostat čaj? Klidně i černý, když jste templáři jen je tu chladno a mám trochu žízeň." Nevěřícný pohled. Čuprvoňus: "Prosím." Chvilka napjatého ticha prosycená jemnou příchutí vanilky. Zak Antos: "Dobře, odveďte je." A za zvuků jednoho oddechnutí a jednoho pláče, když se Stylovius probral, se mohou oba zajatci radovat z toho, že přežili. Prozatím. |
| |
| Intermezzo Niradovy pohádky 3 V polním ležení bývalé citadely prvního kraje je pořád co dělat! Od opravy a čištění zbraní po analýzy nepřátelského vybavení, které ať už bylo vymýšleno za jakýmkoliv účelem, s největší pravděpodobností nikdy nemělo sloužit k boji. Inu plamenomet mající místo promethia náplň jak z vonných svíček, takže místo řádného žáru vypouští aromaterapické páry, frag střely i granáty vypouštějící do okolí místo střepin leda lístky kvítků a plasmové pušky, jež můžete leda postavit na stůl a čučet, jak se v nich cosi barevného hýbá rozhodně nepředstavují velkou hrozbu. Stejně jako bojové nože mající v zásobě vše od vývrtky po pilník s výjimkou jediné drobnosti a to klasické čepele! Hlavně, že pinzeta nechybí a pudřenka je ve standardní výbavě každého armoru. Techpriest Nirad nic méně patří k těm nejoddanějším a nejpožehnanějším následovníkům velkého Omnissiáše a tak dělá to, co se od něj očekává bez ohledu na to, jak je to náročné. Prokrastinuje. Ano správně, tento odborník sedí za improvizovaným stolem z kovových beden a už dávno nerozebírá žádnou technologii, ale jakési články na www.proženyapretymariny.cz o péči o vztahy a pro pleť, protože stále nemůže pochopit, který vůl by nejenže nenahradil biologické součásti těla kovem, ale ještě se u nich snažil dělat podobnou úpravu jako je lakování! "Ty, Nirade, neruším?" Jeho posvátné hloubání v textech je natolik hluboké, že mu hlas Linuxe nejenže nepřivodí ani špetku otrávení z jeho přítomnosti, ale vlastně vůbec nic. On ho tak nějak přehlédl. Pradávný se tím nenechá zaskočit a jen upraví hlasitost. "NIRADE, NERUŠÍM?" "00010101!" Vyštěkne úlekem cosi, co by možná ve dvojkové soustavě mohlo být kurvou, kdyby afkone dvojkové soustavě alespoň za mák rozuměl! Linux:"No, ehm, kdybys jako byl zaneprázděný, tak přijdu za chvíli." Nirad: "Císaři!" Bionické oči se zvrátí k nebesům. "Co po mě zase chceš?" A pak se vrátí zpět k obrovskému uličníkovi. Linux: "To..." Chvilka marného otáčení. "ON, on tu byl? A jako po tobě něco císař chtěl?" Nirad: "Císař-omnissiáš je vždy s námi a ty jsi důkaz, že nás i vytrvale trestá." Linux: "Hele to skoro zní, jako by měly přiletět sestry a dát si mě do vitrínky. To jsou fakt blbý fóry, Nirade, sám víš, že vezmou všecko, o co se jen otře o jeho jméno a alespoň trochu se to třpytí." Nirad: "Věř mi, Linuxi, že jsem nikdy neměl větší chuť volat Ordu Hereticus SOS!" Linux: "Já jen jsem si chtěl promluvit." Nirad: "Mluvíme, doufám, že to stačí a můžeme se rozloučit." Linux: "Au, to bolelo!" Nirad: "Irele-" Linux: "Metaforicky!" Nirad: "Chápu a doufám, že tě to deaktivuje." Linux: "Hele, chtěl jsem si vyjasnit pár věcí, ty máš něco proti mě?" Nirad: "Ano" Linux: "Teda, ty umíš říkat hnusný věci zpříma." Nirad: "Evidentně nikoliv, když jsem provedl tři oficiální pokusy o úplné anihilování tvé existence, dreadnoughte Linuxi a ještě se mě přijdeš zeptat." Linux: "Ale já tě mám rád! Proč nemůžeme být kamarádi, navíc vyprávíš hezké pohádky!" Nirad: "Nespíš, sabotuješ moji práci, jsi přitěžující faktor mnoha jemných operací, neustále vyrušuješ a soustavně si žádáš pohádky." Linux: "Ty nevíš, jaké je to být strojem!" Nirad: "Opakuji, 90% mého já tvoří požehnané technologie." Linux: "Dobře, tak jinak. Ty nevíš, jaké je to být živý!" Nirad: "Vykazuji příslušné symptomy totožné s většinou živých organismů." Linux: "A co radost, štěstí a tak?" Nirad: "Neeviduji, nejsou potřebné." Linux: "Ale jsou! Vezmi si třeba mikrvolnky. Vem si, co všechno zahřejí a to je-" Nirad: "Sofistikovaná technologie vyvěrající z klasické fyziky." Linux: "Ale prd! Hřejí nás láskou císaře a jeho světlo prostupuje na jídla, která si živý dávají proto je všichni milují, jsou svaté a mají takovou vážnost." Nirad: "Nepodložené." Linux: "Jak nepodložené? Sestry jinak ani neohřívají, to něco znamená!" Nirad: "Patrně zoufalou snahu odprostit se od šovinistické představy samice homo sapiens u plotny." Linux: "Ne, chtějí být blíž císaři, dělá je to lepším! Pračky perou za všechny bratry a jejich machinespirity jsou padlí dreadnaughti, kteří chtějí být součástí kapituly a pomoci ostatním i po druhé smrti." Nirad: "Žvásty." Linux: "Žvásty jsou křemíkové nebe! Každý ví, že jedeme na reinkarnaci dokud nedosáhneme stavu mikrovlného, jež nás přisune tak blízko k císaři, že nás z toho cyklu osvobodí." Nirad: "To je neověřené interpretace" Linux: "A nechceš to zkusit? Jsi vědec, ne? Hledáš omnissiášovu pravdu, tak máš možnost." Nirad: "To zní jako vybídka k zapnutí blbinových aplikací." Linux: "Hele, jestli to nezabere, tak přísahám, že už tě nikdy nebudu otravovat." Nirad: "A vydržíš to své "Nikdy" alespoň jeden den?" Linux: "Bude to těžké, ale jo!" Nirad: "Dobrá, takže co mám udělat?" Linux: "Nejdřív mi řekneš pohádku a já ti pak natáhám všechny vehikly a velké trosky z okolí a ještě ti to pomůžu tady porovnat a budu vůbec strašně užitečný!" Nirad: "Dobře, ale jakou?" Linux: "Jakoukoliv!" Nirad: "Hm... co třeba o psykeroidním neznámém primarchovi s oděvem z rudé barvy?" Linux: "O červené Magnusce?" Nirad: "Nikoliv, o psykeroidním..." Linux: "Takjotakjo! Hlavně už začni!" Nirad: "Před dávnými časy daleko, daleko v naší galaxii, byla planeta věřící v čáry i diplomacii. A v ní žila a v pyramidě hodná Ra-" Linux: "Červená Magnuska?" Nirad: "Primas neznámého původu v oděvu rudé barvy s talentem psykera" Linux: "Alespoň jednou bys to mohl říct jednoduše." Nirad: "Výsledky jistého koncilu nesl tuze suše, tak popadl košíček darů o velikosti nůše. Nějaké víno, od kacíře arci, by ukázal imperiální doktríně, že nejsou zrádci! Taky, že nehraje s chaosem na schovku, sám upekl loajální bábovku. Že podle receptu říkáme znova, jednoho nositele slova! Vydal se na cestu pln naděje, když ne císaře, jeho pohůnka přiměje, zamyslet se nad tím jaký je bol, srání se do čarovných vysokých škol! Nešel přímo vědom si, vážení, jaké je na D1 - tahu na Terru - soužení! Při vší té jejich rekonstrukci a blbostech, by někde uvázl, to cítil v kostech! Vydal se zkratkou přes segment les, přestože pověstí zlou se do myslí nes. Řádil v něm vlk, velký, zuřivý i zlý, jménem Leman Russ, jemuž to nemyslí! On se nebál a to chyba, to podcenil, neboť alfa vlk naň zuby své vycenil. Máňo, Máňo, ty mutantní svině, nějaká čáry táhneš očividně! Ale prd, jsi mimo jako vždycky, jen loajální proviant nesu fakticky! Bábovku pro Adepty Arbites, a nějaké víno překvapeně hles. Taky drobný dárek takový skromný, Kazma gun, artefakt tuze šikovný! Kazma gun, to děláš si prdel? Zakašlal a odplivl chrchel! S7, AP2 a gets hot! Na termoše přijde vhod! A malou propiskou je tam Kazma, díky čemuž to není jen plasma! Už chápeš ty maxipse Fíku, jak trapně ses zmohl na kritiku? Teď mě nech jít, už spěchám dost, jdi si ohlodat nějakou kost! Dobře Máňo, pustím tě dál a co víc, ukážu ti, že mám i přátelskou líc! Hvozd znám dobře tuze, řekni kam jdeš pouze. Pak ukážu ti dobrou zkratku a rozloučíme se psykerský spratku! Jdu ke staré adeptě, co píše císařův zákon, snad stihnu to dřív, než Nikaii bude kánon! Teď nezdržuj nevychovaný čokle, a schovej se do nejbližší rokle. " Linux: "FAkt je to pohádka? Mi už to přijde jako horor podle skutečných událostí." Nirad: "Neznámý šel a spěchal, však ani Russ na nic nečekal. Poslal jej cestou delší a on, dostal se tam dřív jak běhu šampion! Neváhal ani na vteřinku, slupl vrchní arbitru jako malinku, čapl její šátek i čepičku taky, pak vlezl si do křesla a žádné rozpaky! Políčil na Máňu ohavnou past, věda že čaruje a nepije chlast! O něco později přichází hodina, kdy kráčí dovnitř i smutný hrdina. Něco se mu nezdá však chytrý je, a tak svůj rozum do boje nabije. Arbitro, arbitro proč máš velké oči? Abych viděla, jsou tu ilegální roztoči! Problém dřeva, to chápu a znám, proto pyramidy z kamene mám! Ještě se zeptám na tvé tlapy, to je do nich chytáš taky? Jsem zákon a chytám hříšníky, proto mám ruce jako křižníky A co ty zuby, které ceníš? Těmi, že je oceníš? Ty mám na mutanty, bratříčku Udělal chramst, neuronil ani slzičku. Jak velká máňa byla, tak velký má břicho, on si jen říhl, usnul a chrápáním ničil ticho. Jak tak hrápal jel kolem ve svém voze, Lion El Johnson znuděný tuze. Slyšel nějaké to štípaní dřeva, armor zelený, ekolog až běda! Když vešel dovnitř, div se nezhrozil, že do společnosti Russa lozil. Čestně tak, jak to dělá vždycky, využil jeho spánku takticky. Tohle má říz, brácho nemilý, vytáhl kudlu no a pak ve chvíli. Neznámá Máňa vylezla z břicha a oba zmateně jsou zticha. Co bude teď, mě slupnul Russ! Klid brácho, vím, byl to hnus! Narveme mu do břicha nějaký nábytek, pak budem tvrdit, že chlasatl jak dobytek! Oba se shodli a tak i udělali, znamenitě jej ti dva podělali. Máňa šil a Lion nosil, pak oba utekli, sic by je zkosil! Ještě dlouho, měl Russ slzu na líci, když štěstí pokoušel při raní stolici. To už je příběh jiný, který je ještě méně milý. " Linux: "A fakt to byla pohádka? Já... já se docela bojím." Nirad: "Víš, ty staré byly docela brutální, lecky i sexistické." Linux: "Sexistické? To jako fakt?" Nirad: "Jo třeba tři slaaneshí chobotnice pro Fulgrimku. Chceš to slyšet?" Linux: "Možná někdy jindy, na tyhle klasiky si musím odpočinout no a raději ti pomůžu..." A světe div se, dokonce i tak zlobivý stroj je na chvilku hodný! |
| |
| Jak templáři přicházejí o iluze Athanius Život je zlý, krutý, sadistický a ještě má tu ohavnou tendenci, aby toho nebylo málo, se vám vysmívat do tváře! Ano, je ještě horší než žena, která chce nějakého nebožáka uvrhnout do pití vína jen proto, že ví, jak moc ho nesnáší a chce se bavit nad tím, kterak bude křivit tlamu. Nu, ale k věci! Tady jde v prvé řadě o Athania, osud lidstva a spousty epických věcí ve vylidněném obchoďáku! No a tak trochu o Alberica, který se tváří, jako by snědl něco fakt, fakt nepěkného. "Pokud seš tak chytrej, tak něco vymysli sám, já to pak řeknu přede všemi nahlas a budu se tvářit, jako že vím, co tu dělám - což vlastně dělám celou dobu." "Kdybych za to byl i placený, velemaršále, možná bych zkusil alespoň předstírat, že něco doopravdy vymýšlím." Pokrčení ramen dává znát, že se mu tvůj nápad příliš nelíbí. Inu i fakt, že podle jeho soudu bylo dost brzo i na jeho povýšení mezi tvou osobitou elitní stráž mu asi nedává dostatečný pocit odbornosti na to, aby krafal do strategických záležitostí. To a fakt, že odbornost často supluje v BT pitomost. "Kdyby Helbrecht nešel do důchodu a nehodil mi všechny ty sračky na hlavu, možná bych se někde netemplářsky usadil, koupil si pár poníků, ovce a krávu a měl biofarmu, nebo tak něco. Místo toho tady dobývám Panem a chystám černou... chystám SE NA černou křižádu. Tak tyvole, odpusť mi, že ti občas přijdu blbej." Kdosi moudrý kdysi přišel s tím, že když se něco slušně řečeno sere, tak se to sere pořádně. A tak přes ošklivý nepříjemný obličej člověka zjišťující nepříjemnou pravdu přechází Alberic k výrazu kohosi, kdo ztratil definitivně naději a uvědomil si, že veškeré jeho zoufalé iluze jsou skutečně realitě vzdálené. No a nebo toho, kdo snědl chleba s nutelou jen proto, aby zjistil, že prostě došel toaletní papír. Ano, je to i odpověď na životní otázky "proč to chutnalo divně a kde se vzal ten smrad". "Na, tumáš. Pokud pretty maríně závidíš úspěchy u žen, tak si to přečti. Napsal jsem to já. Protože v tom jsem, narozdíl od vedení války, fakt dobrý." S tichým zamyšleným zamručením přebírá knihu, jež se jme zběžně listovat. Inu je to první písemná památka kapituly - v podstatě - za pěkně dlouho dobu! Dost možná poslední i první, co kdy bylo od dob Sigismunda skutečně a úmyslně umělecky napsáno. "Víš, do dneška jsem doufal, že Helbrecht tam někde hluboko pod vším tím lihem nebyl obyčejný zabedněný notor, ale prostě člověk dohnaný zodpovědností k nezodpovědnému alkoholismu." Ono by to znělo asi i smutně, kdyby ho zjevně ta kniha nefascinovala víc. Jeho smutné přiznání naivity tímto vyznívá dosti nezúčastněně. "A doufal jsem, že ty bys na tom mohl být líp, kdyby ses rozhodl vykašlat se na to tekuté svinstvo, které s kakaem nemá co dělat a-." Zarazí se a na moment se začte. "Počkej, to mi jako chceš tvrdit, velemaršále, že dovedeš sbalit holku, ale ne vyhrát válku?" Dosti nevěřícný pohled. Loren: "Athanius dovede sbalit každou a nejen holky! I ženy a tuhle sbalil na výlet i děti a nechal je u mě v hospodě!" Alberic: "A to mu prošlo?" Loren: "No... jo. Mortis je od těch dob u nás občas nechávala, protože se jim to strašně líbilo." Alberic:"Vždyť vést a vyhrát válku je O TOLIK JEDNODUŠŠÍ." Od nadčlověka zrozeného a vedeného jenom k boji je to asi pochvala? Kouká na tebe s výrazem naprostého nechápání a očekávání, že mu do jeho zlého WTF momentu vpravíš trochu logiky. |
| |
| V pr.... síti! Hrdina Zac “Číže to máš genoštěp? Abych věděl, kterej z nich byl největší sračka.“ "Toho který přežil." Dodá ti s úsměvem! A jak jsi přišel na to, že se směje? Tak kromě toho, že je to v hlase poznat ti mohlo napovědět, že v průzoru jeho helmy, ano taková ta oční sklíčka, se rozsvítil vesele vypadající smajlík. Některé vychytávky, byť necodexové, jsou prostě příliš dobré na to, abyste se s nimi rozloučili jen proto,že prostě změníte strany! "A počítej s tím, že rozhodně nešlo hrdinu knížky Haryh Potter a Šmoula z Ultramaru!" Vězeň z Azkabanu ještě nikdy nebyl so waháma jako nyní, že? To každopádně není důležité, stejně jako není důležité vědět, že "Ten který přežil" je vlastně chyták, jelikož odpověď na téma přežití Alpharia a Omegona jsou k dispozici ve slavném vánočním Betlémovém dobrodružství. Nadlidský hlas1: "No rozhodně sis z něj nevzal příklad." Ashtonius: "No dopr!" Nadlidský hlas2: "Hehe, pozor na přání, tak blízko Komoraghu se snadno může splnit!" Zatímco jste se začali bavit, zdá se, že si majitelé znějící tak nějak "nadlidsky" dvěma shodou okolností přesunuli k vám. Nebo alespoň jeden, který je docela dost velký, na to, že nemá armor a hledí na vás minimálně z o hlavy a kousek větší výšky a to je oblečený akorát v závodní kombinéze bílé barvy s totožně barevnou helmou. No a ten druhý se vám směje odkudsi ze stínů. Nadlidský hlas1: "Každopádně naše sázka končí, vtipálku! Našli mě a určitě ví, kdo jsem." Nadlidský hlas2: "Joker? Jo tak bych si mohl říkat! Hehehe, to zní hezky, dobře, moc dobře, ale než se budeme radovat ze sázky, vy, lidé, víte kdo je ve skutečnosti Stig?" Stig: "Tak to je snad jasné!" Joker: "Jen po deseti tisících letech natáčení wartopgearu? To je dobrý fór!" |
| |
| ALBERICU!!!! "Počkej, to mi jako chceš tvrdit, velemaršále, že dovedeš sbalit holku, ale ne vyhrát válku?" Tyvole, tak to snad ne. Vypadám snad, že bych tady prohrával? Zrovna rabujeme obchoďák a támhle venku naši hoši pálí hromadu mrtvol jiných loajalistů, které pozabíjeli, protože beztak byli jinak a blběji loajální, než my. No prostě všechno nasvědčuje tomu, že válku vyhrát umím. Byť proti pretty maríně! Kodexově mají výhodu, šestá edice nám prej nepřeje! Plynule pokračujeme za konverzace dál. To dokazuje, že Loren zase tak blbej nebude, protože dovede mluvit a chodit zároveň. Doufám, že se Alberic dobře kouká! No... i když, vzhledem k jeho zaujetí knihou, o tom silně pochybuji! "Vždyť vést a vyhrát válku je O TOLIK JEDNODUŠŠÍ." Jenom pokrčím rameny. "To záleží na tom, v čem máš praxi. Oboje se dá beztak naučit. Otázkou teda je, jestli to umí i druhá strana. Pretty marína totiž.... nebojuje zrovna kodexově košer. Ne, že my bychom tomu kodexu teda nějak zvlášť dali," s úsměvem si vzpomenu na video... a úsměv hned potemní, když se mi společně s ním vybaví taky videu předcházející velčík po lodním můstku s Vláďou Pughem s tím, že je to tradice. Ne poprvé mě napadne, že chápu, proč Helbrecht začal pít. Jestli tohle absolvoval každý rok a někdy i víckrát... Zastavíme se před vchodem do krámku. Na vývěsním štítě září zlatý nápis "Sephora." "Tak Lorene, teď něco pro tebe." Vejdu dovnitř a popadnu prvního dámského Diora na dosah. "Vzhledem k tomu, že piješ šampony a Savo... tak todle by pro tebe mělo být něco jako dvacetiletá whiska." Ulomím hrdlo a broušenou lahvičku ve tvaru srdce Lorenovi podám. Možná by bylo více wáhamá, kdybych mu jako první podal támhle parfém Hector Rex ve tvaru lebky... ale nemůžeme mít všechno. Srdce vydá za tisíc slov... stejně, jako lebka. "A teď mi Albe řekni, co bys teda v mojí situaci dělal ty, v případě, že už nechci ty chudáky dál masakrovat. Jo a na bez soucitu ti seru. Fakt mi je jich líto. Jednak jsou pěkně ubozí a druhak jsou to skoro vlastně kdysi mojí bráchové." |
| |
| STIG POHLAVSON? "Joker? Jo tak bych si mohl říkat! Hehehe, to zní hezky, dobře, moc dobře, ale než se budeme radovat ze sázky, vy, lidé, víte kdo je ve skutečnosti Stig?" Cože? V jednu chvíli to vypadalo, že nás chtějí zabít, alespoň z té věty o vzaní si příkladu - a teď se ptají na warptopgear? Sakra - kro by čekal, že ve webwayi potkáme STIGA? "No... já si doteď myslel, že Stig je ženská... ale na to má dost mužnej hlas," navrhnu opatrně. |
| |
| V síti Hrdina Zac, Ashtonius "No... já si doteď myslel, že Stig je ženská... ale na to má dost mužnej hlas" Stig: "Děláš si ze mě kozy?" Ashtonius: "Tak když vás měl za ženskou, tak asi jo." Joker: "To je dobrý fór, už jsme tu měli leccos, ale ženskou za volantem fakt ne!" Vzhledem k tomu, že se tento samozvaný vtipálek příliš svou tvář neukazujete, můžete jen slyšet zvuk tužky dráždící papír a přísahat, že i z toho malá vjemů tušíte, jak vypisuje cosi stylu "probádat vtipy o šovinismu 40k"! Stig: "A co tipuješ ty? A být tebou, tak vážím slova, protože narozdíl od toho mlaďocha vypadáš, že neumíš ani zaparkovat." Ashtonius: "Hej, já umím zaparkovat!" Joker: "Jasně a Ashova dimenze ztracených vozidel je mezi warpem a webway i tamním Subway asi proč?" Ashtonius: "To jako mám vážně vlastní dimenzi? A to jako plnou kár, co jsem ztratil?" Joker: "No už ani moc ne, protože ji nedávno našel tady Stig a rejžuje na tom jako na autobazaru a náhradních dílech." Ashtonius: "Ale to jsou moje auta!" Stig: "Lehce nabyl, lehce pozbyl." Lakonická odpověď někoho, kdo není zvyklý navzdory asijskému přízvuku příliš smlouvat. "Ale všechny stroje budou zase tvé, když konečně uhádneš, že jsem Ja-" Joker: "Zkoušíš podvádět?" Stig: "Jsem tu sakra deset tisíc let a budu tu další, protože tenhle neřidič to nemůže uhodnout!" Ashtonius: "Tak hele, nevím, co jsi, jestli jsi démon, bůh, šílená entita, kamarád Ceress nebo Afkona, či něco takového, ale zatraceně nenavážej se do mě! Dělal jsem papíry na třikrát, takže si jich vážím a pak, kurva chtěl jsem říct, že jezdíš jako superman, tak musíš být bratr Klarkus Kent a ty tu jen hysterčíš jak Lois Lejnová!" Joker: "No nic Jagataii, zase to nevyšlo, ber to sportovně, někteří tví hoši už mají v komo raughtovi i čínskou čtvrť." Jagatai: "Jsi si jistý, že nejsi namísto "Smějící se bůh" spíš vysírací modla?" Smějící se bůh: "Hehehe, kdykoliv se ti můžu gebit do ksichtu, tak o tom pochybuju! A teď, co jim dáme jako cenu útěchy?" Jagatai: "Pošli je pryč, kamkoliv a všechny, co s nimi mají něco společného, nechci je ani vidět!" Smějící se bůh: "To zní tak depresivně! Vzpomínám si, že naposledy, když si takhle mluvil to bylo, když tvůj brácha Leman zabloudil a přišel k nám na pivo." Stig, nebo vlastně Jága Khan, slavný to primas bílých jizev na tuto vzpomínku reaguje jen úpěnlivým pláčem! Inu každý, kdo četl slavné knihy o herezi ví, že primasové střídali pouze pozice odhodlaných skoro bohů, tvrdých válečníků a profesionálních plaček, takže se není čemu divit, že mu to jde tak skvěle. Vlci Luny, Císařovy Děti a vůbec ve všech legií býval pláč obávanou disciplínou, která není v kodexu jen proto, že se tyto stránky rozmočily, když o nich Robout psal. "Teď se vrátíte tam, kam patříte a nebudete si pamatovat, kdo je Jága, hehehehehe a třeba jednou v druhém kole uspějete!" Každý sprint potřebuje řádný odpich! Zlatokras a Athaniel Někdy se věcí vyvíjí úplně podivnými způsoby. Dva mladí, krásní nepřátele najdou společný jazyk a leckdy nejen ten! A rozhodně to není podle universálního sprostáckého slovníku, který vyfasuje každý gardista ve stylu parodie na Kriegovštinu ve stylu "Frojlajn, šuken zí bite?" a dosti prostého "Ja, prcajtlich". Tady jde o romantiku tak těžkou, že by se pod ní zlomil i pontonový most! “Leda… že by to bylo tvé vlastní přání.“ Dlouhé, milé vyznání bylo přesně tím, co Athaniel chtěla slyšet. Soudě dle toho, že přestala poslouchat už po pár slovech a teď, když konečně uděláš dost dlouho pauzu si stoupne na špičky, aby se k tobě vyškrábla víš a před tím, než se její rty spojí s těmi tvými ti ještě svůdně zašeptá vzrušeným a zpola zasněným hláskem. "Drž už hubu, Zlatíčko."  No a pak je to jasné! Realita - kdesi? Pak se vše zase zamžilo a vůbec převrátilo na ruby, pak ještě dvakrát, aby si to uvědomilo, že je vše pořád špatně a prásk, byli jste v hustém lese! Zac the hrdina a Ash the... alphaTroll? No ať je to tak, či onak bratři jsou poměrně pohotově a takticky blízko sebe, což je může na rozdíl od všeho ostatního kolem ujistit, že jde-li o halucinaci, tak je dozajista skupinová. "Psst, Zacu, taky si měl ten divný sen? Že zachraňujeme Athaniel a tak, sakra, to musel být matroš." Zavrtí hlavou a kouká kolem sebe jako tele na nejenže nová vrátka, ale na fungl nový celý chlívek. Aby toho nebylo málo, tak kolem vás jsou roztroušeny věci odpovídající power armoru Pretty maríny Mark 0 "Civil" a pak hadry nějaké banshee. Samotní aktéři jsou Milosrdně vhozeni do jistého křoví a v duchu tradice tak nějak nazí. Kdo by počítal s tím, že takový ten drobný šlofíček za odměnu vás zastihne ve chvíli, kdy splní tajemný Joker své přání, že? No a zatímco máte čas se leda tak posbírat, můžete slyšet nedaleké svištění. Spolu s malebnými čárami na nebi je jasné, že nedaleko vás je nějaká forma raketometu, nejspíše Whirlwind a zrovna to pere, co to dá, kamsi dál do lesa. Proč a za jakým účelem, kdo ví! |
| |
| Odpustek, protože někdo si strašně stěžuje, jak je zanedbáván a používá další rafinované triky! Kdesi v Oku Terroru, v prostoru přelévajícím se zvolna z reality do imatéria je, jak jsme již předtím uvedli, naprosto zbytečné hovořit a popisovat jakékoliv místa či předměty. No tento zákon, ba dokonce pravidlo až kanonického rázu nyní porušíme s grácií kodexu Space Wolfs a trochu si zapopisujeme. Jsme v baru a to ne ledajakém! Jde o vyhlášený restaurant na pomezí, který se rovněž jmenuja "Reustarant na začátku vesmíru". Na začátku proto, že majitel se bál použít již osvědčenou značku pod tíhou klatby kopírování a bylo mu jasné, že pokud vnímáme vesmír jako kruh, tak je jeho konec vždy v počátku! Filozofické? Inu, když to tu tak trochu vlastní Lorgar Aurelian není se čemu divit. Stejně jako se nelze divit tomu, že pro vyznamenané chaosáky je tu Palmová sekce, kde tyto ušlechtilé rostliny dělají společnost stejně ušlechtilým účesům a přes uličku tu máme pro změnu místa s Krvotryskem, růžovými závěsy oddělené salonky zbožňující toho či tu, která či který žízní no a kdesi vzadu na dvorku je luxusní hnojiště pro vyznavače papího Nurgla a jistého Gujmana, který by mohl být jeho rafinovaným rektoalteregem. Ti, co ho znají ví, proč jsem použil Rektum a Alterego. No a jak už to v hospodách bývá, nejsme tu sami. U baru pláče olejové slzy Reziel, když se snaží posedlému marínovi s požehnanou mutací čtyř rukou a dvou chapadel vysvětlit, že si musí Abadon dát pozor, protože je Athaniovi několik let. Několik proto, že zrovna začal třást s nádobou s ledem, když říkal přesnou číslovku a tak to opět zůstává záhadou. U nejprestižnějšího stolu pak sedí samotný Palmitel a s ním není nikdo menší než arcikacíř, jakého všichni známe a jakého má jistý nejmenovaný mechymilující světec na ultimátním hrnku od paní všeho zla, jež k tomu zlodaru ukradla asi i kus jeho duše, protože ho tahá všude po bytě a tvrdošíjně nepije z jiného grálu. Pocta umělcům, prosím! Abadon: "A to, že je to tu tvé, to je pravda nebo lež?" Lorgar: "To si vážně myslíš, že primarcha a démonický princ mého rázu by potřeboval restauraci, aby se cítil srovnatelný s Kurtorem." Abadon: "Ok věřím ti." Lorgar: "A rozhodně tím netratíš, Abadone." Abadon: "Proto taky věřím, že buď tu hospodu máš, aby ses mu přiblížil, nebo proto, že tě jí nechal sám spravovat." Lorgar: "Musíme se o tom bavit? Jak se vlastně má malý Horus?" Abadon: "Mám tě! No a ten, sakra kde jsem to jen viděl Aximanda naposledy." Lorgar: "Nový Horus!" Abadon: "Toho jsem sundal, když jsem si došlápl na Fábia!" Lorgar: "Náš nový malý Horus!" Abadon: "Jo ten, tak měl se docela fajn. Máme dobrý vztah a představ si, že mi k vánocům poslal kokosový ořech!" Lorgar: "Milá a čistá duše." Abadon: "Jo no, roste pro šibenici!" Lorgar: "Doufám, že pro tu, na které bude viset císař." Abadon: "Pokud ho podepřeme, tak klidně. No ale teď k vážným tématům, nechceš se přidat k palmitelům?" Lorgar: "Planoucí palma?" Abadon: "Bylo by to poutavé a pak, mohl bys mít pseudnym! Třeba Lorgar Palmelian!" Lorgar: "Víš, ze začátku mi někteří z mých drahých astartes říkali taťka napalm." Abadon: "Hm, je tam Palm, to už máš slušný základ! Proč přestali?" Lorgar: "Obětoval jsem je temným bohům, přesvědčil, že sebevražda je cesta k splnění jejich životních cílů a některým dalším dal velmi ošklivé administrativní funkce ve své skromné společnosti. Vůbec, Abadone, chtěl jsem s tebou mluvit o tom, jak nemůžu na Panem." Abadon: "Tak tos už říkal." Lorgar: "Chtěl jsem ti tím naznačit, že nemůžu jen částečně." Abadon: "Hele říkal jsi, že nemáš žádný volný den." Lorgar: "To ne, ale když to přehodím na noc, tak se mohu na pár dní stavit. " Abadon: "V tomhle cítím nějaký podraz! Nezkoušíš mi něco nalhat?" Lorgar: "Znáš mě." Abadon: "Právě proto! Navíc si chtěl tělo Athania... nechceš ho zkusit znovu zkonvertovat náhodou?" Lorgar: "Ne, nezbytně. A pak i kdyby se z něj stal pod tíhou zločinů chaosák, stejně bys ho mohl setnout a já jeho tělo naplnit démonickou podstatou a využít třeba proti sesterstvu." Abadon: "To skoro zní jako nějaký temnoplán." Lorgar: "Říkám tomu operace Shindri 2 s upgradem. Alpharius s Omegonem ani netuší, jakou zbraň ve svých řadách mohli mít, kdyby se ten jejich dobře mluvící degen nenechal pohltit démonem." Abadon: "Takže se připojí tví muži, to zní slibně." Lorgar: "A pozveme Angrona, ten přijde rád." Abadon: "Ses posral?" Lorgar: "Ne, Athanius ošklivě mluvil o jeho mámě." Abadon: "A co o ní říkal?" Lorgar: "To nechtěj vědět, bylo to horší než to, co prohlásil o té tvoji." Abadon: JÁ HO ROZSEKÁM NA JEMNÝ PRÁŠEK A TEN SLEPIM A ROZSEKÁM HO ZNOVA! Nastává scéna kdy vztekle buší do stolu z podivného černého materiálu, který to paradoxně ustojí. Inu tajemství Blackstone pevností nezůstávají jen u nich. Abadon: "Teda takže s berserky, nositeli, mou legií a alphou máme sakra velkou sílu! Ten syčák bude ještě litovat toho videa a- tak mě napadá, s tím časem, to mi Míra Krutor taky na squashi lhal? Říkal, že nám bude posílat jen jídlo." Lorgar: "Krutor plánuje vlastní tažení proti cháronům. Nemá na to ani pomyšlení a i když jsem nad ním strávil hromadu času, jeho lhaní není příliš dokonalé." Abadon: "Zlepšuje se?" Lorgar: "Když ti řeknu, že se mi vyplatí, budeš mě chápat?" Abadon: "Pořád je docela na hovno?" Lorgar: "Kdyby jen docela! Co hůř, je přímo skvělý!" Vůdce černé legie ví, když má někdo nejenže černé myšlenky, ale celý černý den. Tak zkušeně poplácá nebohého primase po ramnou, zatímco mu vypráví, co všechno jeho šampion nejenže neumí, ale ani mu to nebrání být mnohem lepším velitelem než jakým je samotný Lorgar. Být polobohem není žádný med! |
| |
| Zlatokrasi? "A odejdeš tam, kde žiješ" Jak Yolanda předeslala, a to přímo v odpoledním vysílání EZO, tak se také stalo. Trošku mě bolí hlava, moc si nepamatuju, co se stalo před pěti minutami a mám tak možná matný pocit, že jsem utekl z Komoraghu do webwaye a... a teď jsem... no, ono to je vlastně jedno, hlavně, že nejsem na Komoraghu a nemusím hrát basket! "Psst, Zacu, taky si měl ten divný sen? Že zachraňujeme Athaniel a tak, sakra, to musel být matroš." "Vuhledem k tomu, jak to bylo trapné, ponižující, že jsem tam zpíval císařemilující písničku od Backstreet boys, měl na sobě růžové brnění, účastnil se rap battlu a sdílel vězeňskou celu s prettymariňákem... se bojím, že to nemohl být ani sen. Pokud se ti zdaj takhle příšerný věci, tak je to obvykle tak nějak pravda. Takže jsme zachraňovali Athaniel a seděl jsem s prettymariňákem, který se jmenoval Zlatokras a bojoval jak malej bůh. A pak už moc nevim. Teď jsem tady, Athaniel je v hajzlu a my jsme v hajzlu taky, protože nemáme Athaniel, takže... hele, uvažoval už jsi někdy o velezradě a prchnutí kamsi na okraj galaxie? Protože já tak trochu zrovna teď." V životě prostě nastávají chvilky, kdy jste náchylní... když už ne k herezi, to fuj, to nikdy - tak alespoň o separaci... nebo tak něco. "Hele, támhle se střílí!" Ukážu na oblohu. Konstatování zjevného je holt někdy to nejlepší, co můžete pro chod příběhu udělat. "Pokud se někde střílí, je velká pravděpodobnost, že do toho kecá Impérium. To jsme skoro doma. Jo ehm, uh - za Císaře." "Půjdeme tudy a.... fuj, do čeho jsem to šlápnul?" Vezmu do ruky trenýrky, které se mi z nějakého důvodu ocitly pod botou. Gucci? "Zlatokrasi?" Rozhlídnu se okolo. |
| |
| Zacu? Tadá! Zlatokras skóruje a ojel dcerku Athania! Rád bych řekl, že z lásky, nebo tak - ale hej, moje pohnutky nebyly zase tak dokonale čisté. Je hezká a to všechno, to se musí nechat, ale hlavně... TOHLE MI NIKDO NEUVĚŘÍ! Páni! Pokud je tohle výstup epických dobrodružství je jménu Císaře a tažení za slávou Impéria a takové ty normální astartí věci - tak chci být Císařův vyvolený hrdina, protože todle je fakt supr. Příště ten Komoragh vymlátím ještě o něco líp, protože už budu vědět, jak na to - no a tak. Navíc už na to nebudu sám, protože až povím klukům, jaká je bojování, dobývání, strategický ústup a prchání webwayem prdel, tak mě podpoří, vykopneme Augrima, založíme second founding, nebo tak něco, nazveme se Synové Athania a půjdeme někde dobývat za Císaře nějaké ty světy, žebříčky hitparád a dívčí srdce. Upřímně, už vidím nějaký ten klip, natočený přímo v žáru boje. Burn, baby, burn fó de Emprah! Jen nechápu, jak jsem se tak naráz octnul v keříčku.... ale hej. Takhle možná webway funguje, takže mě to ani moc neštve. Tedy, když nepočítám to neštěstí faktu, že ten keříček je trochu trnitý. Ale co už. JÁ. ŠOUSTAL. DCERU. ATHANIA. KTERÝ. JE SKORO. REINKARNACE. CÍSAŘE! Mít u sebe mobil, už to tweetuju. A ten ohňostroj nad náma taky, protože... hej, ohňostroj? "Půjdeme tudy a.... fuj, do čeho jsem to šlápnul? Zlatokrasi?" "To těžko, to bylo asi psí, já chodím ze zásady na keramiku!" |
| |
| Zlatokrasi! Život je plný překvapení. Fakt, že na vás z ničeho nic začne mluvit keř, je jedním z nich. Já vím, že mi snad bratr rastafus povídal kdysi něco o tom, že na něj kdesi na jakési planetě poté, co se mu zaběhla ovce, mluvil jakýsi keř, který hořel a vykládal mu něco o pravé víře v našeho Císaře a sliboval, že bude moct dělat zázraky a tak - ale on prý zařval "chaosmindgames!" a spálil ho plamenometem - ale krom toho, že jsem mu vlastně nikdy nevěřil, protože byl určitě v rauši, má tento příběh několik věcí, na které je lepší se neptat. 1 - Jak se proboha Ravenguardián Rastafus v rámci mise dostal k něčemu takovému, jako je pasení ovcí - Císaři, nikdy se nás na todle neptej. 2 - Proč si ten keř zvolil zrovna jeho a proč mu jako nejlepší trik nabídlo rozestoupení nějakého moře, přičemž jej oslovovalo bratře Mojžíšovie. Zaprvé si ho asi s někým spletl a zadruhé... není lepší umět dělat exterminatus, nebo tak něco? K čemu je ti rozestoupení moře? Kolikrát vlastně vidíme takové moře, za celý život? Kdyby se mohl rozlízt warp, nebo tak - ale todle? 3 - Jak je možné něco, co už hoří a evidentně tomu plamen nevadí, spálit plamenometem? 4 - Proč řeším Rastafa, jeho dávný (imaginární!) keř a... To je fuk - prostě to, co se ozvalo z keře je Zlatokras, takže je třeba odložit i myšlenky na to, zda mám u sebe plamenomet a pokud ne, zda pomůže alespoň nějaký ten granát, když u toho třeba zazpívám "haleluja" - což se tak nějak stalo prý po Bald Brathas rapu druhým nejoblíbenějším songem paní všeho zla. Aby byl svatej. "Máš tu všude poházený hadry. I Athaniel tady má poházený..." Cvak. Keř. Hadry. Zlatokras. Athaniel. Moje sestra. Pretty mariňák. "TY DOBYTKU!!!!!" |
| |
| Růžemet, Fialín, Nádherňajz a banda templářů! Ne, tohle rozhodně není bukkake příspěvek, byť by se to tak z nadpisu mohlo i zdát. Vše se totiž děje ve vší počestnosti a jediné, co se vysouvá a zasouvá, jsou zásobníky bolteru a jiných zbraní. Prettymarínští terminátoři se totiž setkali s elitními vojáky od Templářů a tak si navzájem poklepávají na zbroje, řeší, "čím se to lakuje" a v případě Růžemeta a Fialína taky možná "jak na to lakovat holky." Fialín: "Tyvole, to snad ne, Vespasián zase básní to ne." Růžemet: "Že sis nezvyk, todle kaplani dělaj. Hele - hoši, dělají to i vaši kaplani? Míváte třeba soutěže v reci.... jépánitodlejehustýtojeheavybolter?" Templář: "To ne, to my nevedem. " Fialín: "Hustý - protože jsou blbý?" Jinýtemplář: "To ne... spíš už se ti pak nevleze do ruky meč." Růžemet: "Jako roto?" Templář: "Jako roto asi taky, ale power jsou lepší." Ještějinýtemplář: "Výborně, bratře Nádherňajzi! Moc hezky jsi to rozebral! Jo a teď to dej zase dohromady." Nádherňajz jenom zakvílí při pohledu na spoustu součástek, rozházených okolo a v očích se mu objeví slzy. Templář: "Neplač, bratře - vždyť jsi veterán! Tohle by tě nemohlo rozhodit! Máš terminátorskou zbroj!" Nádherňajz: "ALEJÁJINECHTĚL!" Všichni tři templáři k němu otočí opařené pohledy. Jeden z nich omylem spolkne bolt, který si strčil mezi rty, zatímco předváděl, jak se "cpou tahydle a vytahují odsud," tak, jako si mezi rty dává třeba švadlenka špendlíky. Fialín: "No, my to totiž máme takový vtipný..." Templář: "Vždyť po dvěstě letech služby ji chce každej! Když dostane několikrát šupku přes regulérní keramit, dojde mu, jak je ta krabice super." Růžemet: "A ta helma je hrozně roztomiloučká." Jinýtemplář: "eeee... co?" Růžemet: "Kurva, rači nic. To asi nepochopíte." Nádherňajz: "Ale když ona na mě dneska zbyla, když mi vzali ty hezký!" Fialín: "Tyvole skládej a nedělej nám tady ostudu." Templářcospolknulbolt: "Hele, myslíte, že mi to může explodovat v břiše?" Růžemet: "Viděls reklamu na Fantu? Exploze chuti? A taky se to prodává a tvrděj, že je to bezpečný." Templářcospolknulbolt: "Páni! Nojo! U Císaře, vy máte ale pod čepicí!" Fialín: "Helmou. Čepky nenosim." Templáři to kvitují uznalým pohledem. Nádherňajz si sedne do prachu a s brbláním začne skládat bolter zpátky. Templář: "Možná bys měl zkusit meč, ten se ti takhle nikdy nerozpadne." Jinýtemplář: "Dyť to má docela hezký, todle vypadá sofistikovaně..." Templářcospolknulbolt: "Todle je ovšem mastercrafted! Nech si na to nalepit nálepku a budeš to mít s lepšími staty!" Templář: "Hele, my ti to tu napíšem lihovkou..." Protože templáři, jak tato jeskyně dokazuje, u sebe lihovky nosí! Templář: "A co vy jste vlastně za skváda?" Růžemet: "Librarian command squad!" Jinýtemplář: "Fůůj, chudáčci! Musíte chránit hnusnýho psykera!" Fialín: "Hele ne - on je vlastně hezkej, akorátže mu občas trošku hrabe." Templářkterýsezrovnatváříhrozněvážně: "To warp. Pozor na něj. Já bych ho hlídal!" Růžemet: "Já bych spíš řekl, že to spíš Guilliman, než warp..." Nádherňajz, který se zrovna koupe v obdivu templářů, za bolter, který sice sestavil asi jinak, ne měl, ale je velmi hezký a zdá se, že i funkční: "... hele, hoši a máte helmbook?" |
| |
| Banka inspirovaná klienty si své poplatky zaslouží, aneb zase dlužím intermezzo Hand of Dorn II Tsssssssssssssssssssssssssssssssssss Co to má znamenat? Jistě se ptáte a ptáte se dobře jako spousty jiných teenagerů v hororech, kde by si tito mladiství mohli splést horskou chatu se zapadlou komunikační stanicí planetární obrany, která až na dva zpacifikované Alpháky působí dosti opuštěným dojmem. Taky takovým tím správným humpolácky neudržovaným, jak už to v impériu bývá zvykem. Ony taky fungl nové a vypulírované prostory v těch příbězích nepůsobí dost drsně a depresivně. Alphamarín: "Tohle je fakt na hovno, kterej vůl vybral tu barvu?" Syčení přechází v nadávku a chvilku po ní o zem cosi kovově zaduní. Není to granát, není to zapalovač zabenzinovaného emaře, ale jen v beznaději zahozená již třetí láhev spreje žluté barvy, která se stále nechce pořádně chytit na Alpha-armoru. Inu super důležité komuniké, které bude odesláno skrze tento podivný krám nejbližší lodi Imperial fistů si žádá své oběti. Jednou z obětí je i fakt, že ruka mocného, nebo v současnosti spíše odmocněného, primarchy přidala - asi tu ruku, když nic jiného nemá - k dílu a odhodlaně stříkala barvu po pečlivém míření ze stolu na armor. Inu vysoké BS je prostě vidět. Třeba ve chvíli, kdy onu barvu vezme a za pomocí mrštného pohybu prstů hodí na hlavu svého zajatce. Spolu s následně vztyčeným prostředníčkem je asi o něco jasnější, že barva armoru IF byla pořádná Dornovina. Alphamarín: "AU! Za co sakra?" Několik hbitých posunků ukazuje, že by zevrubné vyprávění bylo na delší lokte. Alphamarín: "Za to, jak jsem tě hodil za roh, abych odlákal jejich pozornost jsem se už omluvil! A pak, stejně ses vrátil jako bume-" Vysoce nebezpečné skoro božské cvrnknutí do jakéhosi kousku gumy, čímž je myšlena ta klasická k odstranění stop po tužce, z poznámkového bloku dává znát, že by se to už opakovat nemělo. Nikdy. Alphamarín: "No jo, už mlčím sakra. A neboj, ani mě nehne, abych zkoušel zase zdrhat. Mě chytíš jako posledně a zase povlečeš hodinu za kotník." Už vám někdy přikyvoval ukazováček s prostředníčkem a přitom tleskal k prozření palec a ten prst vedle malíčku, na který si teď zrovna nemůžu vzpomenout? Pokud ne tak jásejte, neb život je plný překvapení a zázraky se dějí. Jak praví klasik - halelujá! Alphamarín: "Jako podle mě je to blbě nabarvený, ale žlutá došla." Několik posunků. Alphamarín: "Jak jako proč ji nenosíme víc? Víš, co dělají ti tví fisti?" Ruka se, jako pavouk, s pomocí prstů pomalu ale jistě schovává za lampou za stole. Působí u toho tak stydlivě, jak jen to obživnutá končetina dovede. Alphamarín: "Přesně tak, nic. Sem tam přijedou, něco postaví, chvíli tam tvrdnou a pak se zase zdekují na Phalanx a tak to jde furt do kola. Kdyby neměly jiný aktivnější kapituly žluté detaily třeba na nárameníku, tak tu barvu ani nepoužíváme! Dokonce i los-" Ještě byl učiněn nádech hodlající předložit, že i lososová je v arzenálu Alphy platnější, nic méně několik rychlých posunků jasně dokázalo, že bude-li tato růžovoidní barva vyslovena, tak chvilku za ní půjde z úst i jazyk. Alphamarín: "Takže si to zopakujeme." Palec nahoru. Alphamarín: "Budu bratr Loajalismus" Palec nahoru. Alphamarín: "A přestože jsem vlastně kacíř, tak budu po ostatních chtít, ať přivedou inkvizici." Další palec nahoru. Alphamarín: "Která prověří spiknutí mé legie." Ještě jeden. Alphamarín: "A budou mi věřit, protože mám stejně blbou barvu jako o ni a při mluvení si budu hrát s kostičkami, které si tu zatím udělal z papíru." Hand of Dorn radostně skáče. Patrně s vědomím, že jeho vlastní výkvět, nebo v templářské verzi výqvět, by si to asi tak rychle zapamatovat nedokázal. Vše je připraveno, různé knoflíky zmáčknuty, anténa k dispozici a kdesi někde na planetě instruován i astropat, aby tuhle zprávu dostal "pronto" k určené maríně. Alphamarín: "Bratr Loajalismus, hlásím nouzový stav, opakuji, nouzový stav, odpovězte..." Chvilka napínavého čekání, jež se projevuje tím, že zatímco po pár minutách tohle tvrdošíjně onen Alphamariňák opakuje, hraje se svým zajímatelem pre-herezní pexeso, jež bývá součástí dlouhých a komplikovaných misí. Pro kapituly, která náboženství moc nedá je zkrátka důležité se starat o morálku, co to dá. V tuto chvíli to žalostně ovšem selhává, protože i bez očí a vlastně bez mozku je kus primase o tolik lepší než celý mariňák hrající proti němu. Cizí hlas: "Tady křižník "Svatá tvárnice, letka malta. Bratr-kapitán Zed-Nik, slyšíme vás." Alphamariňák: "Tady Loajalismus, slyším správně loď svatá stolice?" Zed-Nik: "Stolice? Jo spojení na hovno." Zašumí to ze zařízení, které znovu předává zprávu od astropatů zase zpět sem. "Ten s kým mluvím je Loj nebo Hnus?" Alphamariňák: "Loajalismus. Pochop, když ho máš jsi v loji a je to hnus. AU!" To si Hand of Dorn zjevně nemyslí. Zed-Nik: "Rozumím, padni v boji, císaři služ! Hlaste stav." Alphamariňák: "Svobod-" Další tvrdé cvrnknutí na důkaz protestů proti blbinám. "Uvízl jsem na Panemu v důsledku hereze Alphamaríny. Žádám okamžité posily a uvědomění ordo hereticus." Zed-Nik: "Nemohu vyhovět, celá kapitula momentálně provádí reorganizaci. Pokud se nemůžete účatsnit, bratře Totalhnojisme, tak si postavte bungr a držte pozice." Alphamariňák: "Ale tady jde o miliony životů a osud celého sektoru!" Zed-Nik: "Tady jde o budoucnost maríny! Hledá se Pravá ruka kapituly." Alphamarín: "Smutný, dívali jste se pod postel?" Zed-Nik: "Několik bratrů to zkoušelo, ale všichni byli pohlceni tamní věčnou a žravou temnotou, beze zbytku. Dokud nebude nalezena, nikdo z nás nesmí ustát v hledání!" Jeden pohled z očí do, asi kloubů. Kdyby tohle byl romantický příběh, pak by na pozadí začala hrát melancholická hudba, když na sebe Alphamarín s Dornovo pozůstatkem, který mohl být "pozůstatkem Dorna, nebo Dornův pozůstatek, ale neudělalo by to jisté grammarnácce takovou radost!" mlčky hledí. On, adeptus astartes, kouká skoro smutně a tiše. Ona, ruka primase taktéž do bodu, než prolomí obavy a smutně kývne. Přechází další pohled typu "opravdu" a dost možná i "ale já si na tebe už začal zvykat" po několik gest jako "mrzí mě to a bude to pro všechny lepší". Pak si oba vzdychnou, jeden díky nadlidským plícím a druhý zvedne čtyři prsty a smutně je sklopí tak, jako by se bývala zdvihla jeho ramena, kdyby je ještě měl. Alphamarín: "Tu ruku jsem našel, bratře. Proto chci i inkvizici... musely to být úklady chaosu." Zed-Nik: "COŽE?" Alphamarín: "Jak to, že se najednou slyšíme tak čistě?" Zed-Nik: "Co by, vypnuli jsme rušičku." Alphamarín: "Proč byste kurva měli zaplou rušičku?" Zed-Nik: "Abychom nemuseli nechávat jiné bratry a frakce impéria na pospas, nejsme zrádci, to dá snad rozum!" Alphamarín: "Jo, to jo." Zed-Nik: "Takže si říkal, že je na panemu? Drž se jí a povýšení nás nemine. Pugh bude mít radost!" Alphamarín: "Provedu." S tím je zařízení vypnuto. Alphamarín: "Řekni mi dvě věci, proč se chceš vlastně obětovat, když se ti v tom láku nejspíš nelíbí a hlavně..." Důležitě se nakloní blíže k prstům, jako by se tím mohl dívat do očí. "Proč jsem se kurva barvil, když tohle nevysílá vizuální přenos." Několik gest. Alphamarín: "Že ti to přišlo v tu chvíli jako dobrý nápad?" Smutné kývnutí celým zápěstím. Alphamarín: "Začínám chápat, proč jsi slavný jako stavitel a ne myslitel!" Několik dalších gest. Alphamarín: "Jo, neboj, jsou to po tobě a i ti templáři, věř mi, jsem slušnej kacíř!" A s tím začíná to, co je nejtěžší. Čekání! |
| |
| Šikula Hrdina Zac, Zlatíčko a Křenius Tak takhle jsem si to tedy nepředstavovala! Jako, co to má být? V jednu chvíli sou... řekněme soužíte se ve webway a v druhou na povrchu nějaké praštěné planety? Tak to ne, to mi hlava nebere! A vůbec, budu si stěžovat u prvního sluhy smějícího se boha, že tyhle fóry ničící důstojnost eldar by si měl vůbec odpustit a chovat se rozumě, tedy se zaměřit s takovou milou kanadou na nižší rasy! Jako já bych nemohla být ranger, protože jen při představě, co tady v lese chodí za hmyzí a kdo ví jaký jiný bordel všude kolem, tak se mi strašně stýská po krásném čistém a dokonale umělém prostředí lodi! Taky tak nějak postrádám své oblečení, vzhledem k tomu, že mi je docela zimka! S vypětím všech sil najdu alespoň pár kousků. "To těžko, to bylo asi psí, já chodím ze zásady na keramiku!" "Hodnej, šikovnej." Zjevně na každém z nás ten střet s temnými příbuznými zanechal nějaké následky a tak zatímco je hrdý Zlatokras na to, že umí dostávat ze sebe to nejlepší, čeho jsou lidé v galaktickém měřítku schopni na jedno k tomu určené místo, já ho potlapkám po hlavě a skoro mám chuť mu dát suchar. Ne, nikdy jsme ty vyznavače chovu mon-keigh neměli potkat! "A ehm... nevíte, kde mám zbytek v ěcí? A kde to vůbec jako jsme?" |
| |
| Přistání Hrdina Zac, Zlatokras, Athaniel, Ash Některé věci se prostě stát musí, ať už jde o dva krásné puberťáky na téměř totálně odlehlém místě nebo o Athaniovu krev, která má na průšvihy s oblečením prostě talent. Asi proto namísto nějakého vzteku a rozruchu nebo nadávek tak, jak to udělal Zac, Ash prostě ucedí něco jako "Je po tátovi"a pohodí rameny. "A ehm... nevíte, kde mám zbytek věcí? A kde to vůbec jako jsme?" "Tady je něco." Hodný strýček čapne botu a jedním pohybem ji přátelsky podá. Na hlavu. Tiché "au, za co" chvilku protestuje proti tomuto postupu, nic méně dodané "to máš za to, že jsi i po mamince" řeší všechno. Alespoň u Ashtonia nechaného svého času na pospas. "Tak co se polohy týče, jsme v lese a tedy v totální bryndě." Inu v lese káru a odvoz seženete jen těžko. Tiché hudrování přeruší pípání mobilu. Jeden zkušený pohyb jej pak vyprostí z kapsy, pár klepnutí prstů zase otevřou bránu informacím, jež tento stroj hodlal předat. Byla to smska, stručná a milá jako všechna sdělení od operátora. Welcome to Panem "Soudě dle okolního prostředí, jsme na Panemu." Ono to zní líp než to, že vám přišlo oznámení, že jste přešli ze sítě jedné planety do druhé. "A to si poznal jako jak? Sis to teď vymyslel, uklouzl si?" "Až budeš veterán, jako já, tak některé věci ti budou docházet a vůbec, kušuj a oblíkat, jdeme za tím rachotem!" Onen rachot znamenal romantickou procházku obtížným terénem ve složení neteř, strýc, synovec-bratr a ten kluk od vedle, u nějž brácha i strejda žalostně selhali. Po několika minutách, na štěstí vzhledem Athanielině hudrování, máte i zdroj onoho ohňostroje. Whirlwind, raketomet ve službách kapituly, pálící do údolí, kde můžete vidět černé tečky promíšené s těmi, co by barvou odpovídali Pretymaríně. Paradoxně celé zařízení obsluhují, dle zbrojí a insignií templáři. Člen posádky: "Ty vole, za chvíli nám dojdou rakety!" Člen posádky2: "Asi jsme se do těch templářů moc vžili" Člen posádky3: "Klid, Lien taky není Iron Warrior, pochopí, že se zastřelujem." Člen posádky: "Jako hoši, čím déle jsem u nich, tím mám větší pocit, že hloupnu." Člen posádky2: "To je blbost." Člen posádky3: "Jo no, dementní kecy!" Člen posádky: "Ne tak, jako cpát tam tu raketu obráceně." Člen posádky3: "Pálím!" Člen posádky2: "Počk-" PRÁSK. BUM. KŘUP. Sloup dýmu tam, kde kdysi stál hrdý imperiální stroj a několik dalších sekundárních výbuchů jasně demonstruje, že kdo s čím zachází, tím taky schází. Ash začíná plakat. Zde je to tím, že mu došlo, že byl svědkem vítězství CísařovO vůle, nebo měl strašlivou vizi toho, jak třeba jednou dopadne. No a nebo pláče, protože wahámá. Athaniel: "Hele asi bysme měli zmizet, ať to není na nás, že se to rozbilo!" Mezi tím zbratřování bratrů marínů Vespasián a ti další dobří hoši. "... hele, hoši a máte helmbook?" Templářcospolknulbolt: "Jako máme, ale Anonymous nám to zakázal a Athanius taky. Prý jsme ve válce a nesmíme si vás přidávat." Jinýtemplář: "Jo no, a snad nechce, abysme vám i něco likovaly!" Templářcospolknulbolt: "Takže i když bych si vás přidal rád, bylo by to docela průser." Inu někdo, kdo spolkne explozivní munici o průserech něco ví, případně je otázkou času, kdy se dozví informace z první ruky? No možná je to tvrzení mimo mísu vzhledem k tomu, že pravda se v míse objeví! Tyto úvahy nic méně berou za své s tím, že ozve celým prostorem ohavné pískání. Templář: "Hele, asi bude pršet." Templářcospolknulbolt: "Déšť raket? Tak to ti nežeru!" Jinýtemplář: "Třeba nás bombardují." Ještěúplnějinější: "Na to kašli, než dopadne něco si přej." O pár metrů vedle výbuch vymrští do vzduchu nemalé množství hlíny a spousta kovových částí z protipěchotní hlavice třídy frag vyplní prostor. Templář: "PŘEJU SI KRYT!" S tímhle řevem je tak nějak vymalováno. Seržanti a ti, co nejsou dementi, řvou na své bratry a hledají úkryt přičemž si brzy všimnou, že někteří jejich kolegové z PM v tom zmatku tak nějak neví, co dělat. Zde, snad vinou toho překrásného songu, nebo vědomím, že všichni bojující za císaře jsou vlastně členy jedné velké rodiny, kterým císař systematicky dává na prdel s hustotemným "chňá, chňá" a to nejen po ránu, přidávají templáři ruku k dílu. No někdy i ruce. Ono jednoho bratra v power armoru odtáhnout můžete, ale termosku třeba čapnou i čtyři a jen díky tomu, že nikdo z nich netuší, jak je to těžké, ji odnesou kamsi pryč. Být tu nějaký příčetný knihovník třeba Blood Ravens, mohl by díky tomu snadno zjistit, že i nevědomost je síla a templáři ji dobře chrání. Místo toho tak nadhodilí pozorovatelé mohou vidět neuvěřitelný upgrade klasické kodexové taktiky "kryjte se na negry" na "nechte se krýt negry". Po několika minutách horečné činnosti, těžké profesionality ze strany obránců a řádného diletatnství ze strany útočníku vše přestává. Je klid. Klid plný nervozního vyčkávání, kdy adeptus astartes ani nedutají, pokud nepočítáme takové ty věci jako focení instagramů, brečení nebo dožadování se toho, aby se nemusely tlačit na ošklivou skálu, případně aby mohly opustit krýt a jít tlačit jinam, protože do armoru... to není ani trochu Prety. Přestože si to někteří už zkusili! Na místo dalších střel přichází někdo jiný. Čtyři postavy, jeden černý templář, příslušník Raven guardy - dle templářů civilista - a xenoswitch/bicht dle libosti a preferencí těch kterých bojovníků. Mersilles:"Seržant Merciless, kurciáta Zaka-Antose, hlaste se bratři, nebo budu střílet!" Ashtonius: "A vystřelíš na mě s tím volemečem, co držíš v ruce?" Mersilles: "Za císaře! Bude-li třeba!" Ashtonius: "Volebratr Ashtonius, ten jež je pravým bratrem vola maršála Athania!" Mersilles: "Člen osobní stráže?" Uctivě poklekne. Ashtonius: "Děláš si prdel?" Mersilles: "Dělat prdel? Nechápu, císař mě již jednou prdelí požehnal, proč bych jich potřeboval víc? A ehm, kdo jsou ti ostatní?" Ashtonius: "Ta xenosačka je náš superdůležitý zajatec, tady vedle je volesynovecbratr Zac Efron the muzikálový bratr kapituly a tady volebratr Zlatokras. Myslím- hele, Zlatokrasi, nemáš nějakou vojenskou funkci nebo titul nebo tak něco?" Když už jsme u toho představování, ať je to se vší pompou! |
| |
| Plenění krámu Athanius, Olé! Některé věci jsou k nevíře, ať už je to fakt, že váš chaptermaster je arcisvůdník a napsal knihu - hehe, dost možná vlastním inkoustem - nebo to, že váš bratr s díky a radostí vyžahne něco, díky čemuž dostane jeho svěží dech úplně nový rozměr. Taky proč by vám měla z úst jít vůně mentolu, když to může být třeba Chanel no.5, že? Ne, že by to teď zrovna pil, ale sakra v tomhle obchodě je jen otázkou času, kdy se propije přes všechny ty ostatní loajální nezradivší Rexony a kdo ví co všechno dalšího. Loren: "To je fakt dobrý, hele a můžu to míchat Athaniusuve?" Bylo by o dost lepší, kdyby se zeptal dříve, než smíchal do vlastní helmy obsah asi čtyř lahviček a místo paraplíčka si tam zabodl nějaké chundelaté reklamní cosi, co by určitě uctívalo slaaneshe, kdyby si na to ve společnosti tří templářů trouflo! Loren: "Dáš si taky?" Alberic: "Ne, Lorene. Až se najde jediný zlozvyk nebo praštěná věc, kterou budeme mít společnou, tak se půjdu střelit." Loren: "To je super nápad, ono když se řekne o někom, že je to... no střelený, bývá s ním zábava!" "A teď mi Albe řekni, co bys teda v mojí situaci dělal ty, v případě, že už nechci ty chudáky dál masakrovat. Je to tak snadné! On to vlastně hodný nacista Frieda shrnul dobře, dojdou mariňáci, dojde i Chapter master a všichni budou spokojeni! I když se tím asi nedozvíme úklady chaosu, nebo patosu, nebo kdo ví, proč vlastně ještě v tomhle miléniu bojujeme. Každopádně ústa hned ví, co říct, protože je to doktrína, pokřik a vlastně pravda. Takže nádech a... Jo a na bez soucitu ti seru. Fakt mi je jich líto. Jednak jsou pěkně ubozí a druhak jsou to skoro vlastně kdysi mojí bráchové." Alberic: "Ubozí je slabé slovo." Pravda občas musí ven, třeba ve chvíli, kdy si staví váš devastující bratr malou stavbu z vyžahlých "panáků" s vědomím, že je to nejen zábava pijáku, ale i takové uctění primarchy Dorna. Ačkoliv, kdyby tu byl nějaký inteligentní inkvizitor, nebo space wolf, možná by byly na místě úvahy o temném vlivu tisíce synů, kteří jsou egyptologií docela proslulí. Alberic: "Jsou to v boji takoví Lorenové na poli inteligence." Loren: "Jé, jak víš, že mám pole rád!" Alberic: "Tak jsi můj bratr." Zní to dost otráveně. Loren: "Fakt? Páni, to jsem netušil." Tohle zas dost zmateně. "Upřímně, maršále, ve tvé situaci bych asi začal chlastat a doufal, že se jednoho dne vzbudím a zjistím, že je to zlý sen." Není nad upřímnost. "Vzhledem k tomu, že probuzení nepřijde, asi bych některé bratry vyhodil přechodovou komorou, poslal je na nějaké předem ztracené bitvy a pro změnu fandil, ale jen trošku, v jejich bojích chaosu." Pokrčení ramen. "Do téhle války bych vůbec nešel, protože je totálně zbytečná, ale kdybych se v ní ocitl a dokonce mi jich bylo líto..." Jemu zas tak moc není, dle tónu hlasu. "Tak bych se snažil vydat jasné nařízení o zajímání nepřátel a strávil pár dní tím, aby to hoši pochopili a doufal, že první zajatec bude něco tušit o poloze lodi Augrima, kterou bych vzal šturmem. Do hajzlu, už mluvím jak ten nácek Siegfried! No a, ehm, zabitý Augrim je regulérní důvod k prohlášení války za vítězství a asi najdeme i odpověď na to, proč ti chudáci, co jsou příliš blbí na útěk a bojování, se přitom umí tak dobře schovávat a asi, proč to celé vzniklo a možná i zabránil tomu, aby to pokračovalo. " Rada je vyřknuta a teď je míček na tvé straně. Vlastně ta tíha okamžiku je fakt strašná, že si to uvědomuje každý, dokonce i Loren. Protože přišel a objal bratrsky Alberica a to tak jemně, jako by snad chápal, že má v sobě velkou bolest? No, jeho slova pravou podstatu brzy samy ukáží. Loren: "Takže to znamená, že já jsem taky tvůj brácha, že jo!" A aby toho nebylo málo, tak mu následně vrazí do ruky nějakou divnou vůni a hodlá si s ním připít na zdraví! "A Athaniův taky, že jo!" Vlastně si chce připít i s maršálem, není to roztomilé? |
| |
| Úryvky knih dosud nenapsaných Navždy si budu pamatovat ten den, kdy se vrátil. Vrátil se, aby nám přinesl naději a Císařovo světlo, na které jsme téměř zapomněli. Pod palbou, čelíc tomu nejhoršímu, co nám bitevní pole mohlo odhalit, jsme stáli a čekali. Stáli jsme a čekali na zázak, jenž přišel. Čtyři postavy, jako dávní duchové, se zjevily v kouři a zvířeném prachu. Bez zaváhání překračujíc všechny překážky, které po lítém boji s bratry, nakaženými Chaosem, pokrývali zemi. Jako by už ta symbolika měla naznačit, že jim, stejně, jako ztělesněním dávných božstev a našemu Císaři, nic nestojí v cestě. A mezi nimi, obklopen třemi neznámými, hrdinskými tvářemi, kráčel ON. Ladnost každého pohybu hraničila s nelidskou dokonalostí, v očích se mu zračila bolest, stejnou měrou, jako odhodlání. On věděl, co musí být vykonáno. A věděl, jakou cenu za spravedlnost budeme muset zaplatit. Zdroj světla, snad slunce v dáli, snad reflektor či svit ohně někde v lesích, ozařoval vrcholek jeho hlavy a vytvářel přízračný dojem svatozáře. Byl jsem u toho, viděl jsem jej. Dávného přítele a bratra ve zbrani. Byl jsem svědkem zázraku, protože on měl být dávno mrtev a ztracen v hlubinách chladného a nehostinného vesmíru. A přesto zde byl. Hleděl jsem na něj a toužil padnout na kolena. Prosit, aby nás vedl, aby nám ukázal cestu, tak, jako nám ji kdysi dávno, podle legend, ukázala hrstka hrdinů před tím, než položili život, aby loajální zbytky původní legie mohly utéct a znovu povstat z prachu. On se vrátil. Vrátil se a já si vzpomněl na dávné proroctví, které nám před staletími prozradil neznámý, tajemný muž v hořící kápi. "Vyštvěte znovuzrozeného hrdinu, jehož ctíte, navraťte jej domů, do náruče jeho Otce a ten, jehož milujete, se vám vrátí." Celá ta staletí jsme netušili, koho se proroctví týká. Ani poté, když se prastaré síly daly do pochodu a v kapitulní síni se objevila reinkarnace Crudelise Překrásného, jsme nevěděli, kdo se má navrátit. Přesto, přesto jsme na dávná slova tajemného cizince nezapomněli a Crudelise, představivšího se nám, jakožto Miroslav Krutor, obvinili z kacířství, velezrady a vehnali do náruče Chaosu a Temnot. Ach, jak dlouho jsme jen plakali, pro ztrátu hrdiny, jehož jsme pro dávné přátelství se Selimem Iluminovaným tak ctili! Jak jen jsme toužili, přijmout jej ve svém středu a přichystat mu lepší osud! V letech Úpadku jsme doufali, že ten, kdož se má navrátit, je Athanius, vyštvaný z kapituly krátce pro Krutorovi. Čekali jsme, až se proroctví naplní a mnoho let jsme čekali marně. Nebo jsme si to alespoň mysleli. Až nyní, zažívajíc zázrak Císařovy vůle, jsem pochopil. Pochopil jsem, kdo povstal z popela, prošel peklem a vrátil se. Věděl jsem, že pokud nás od této chvíle nepovede On, bude vše ztraceno. Věřil jsem, že pod jeho křídly vzlétneme k nebesům společně s ním. Blíž k Císařově světlu. Blíž ke spáse, čistotě a znovuzrození. ~ Knihovník Anastáz - "Zlatokras - chaptermaster, jenž povstal z popela," výňatek z úvodního slova.~ |
| |
| Intermezzo Tuhle kudličku musím ti do ledvin dát, ať ti život v očích pohasíná. Za to že nejsem tvůj - Alphy syn - musíš se bát, ať ti to do smrti připomíná! Za to jak strašný jsi, zpíváš furt, musíš mě srát, ať ti to do smrti připomíná! Voly jako ty nevídám už spoustu let, takový trošku blbý loajál! Teď ti utrhnu ruku, půjdu pošlapat tvůj svět, i když obrovskou práci to dá! Tuhle kudličku musím ti do ledvin dát, ať ti život v očích pohasíná. Za to že nejsem tvůj - Alphy syn - musíš se bát, ať ti to do smrti připomíná! Za to jak strašný jsi, zpíváš furt, musíš mě srát, ať ti to do smrti připomíná! Fakt mi nevadí, že Dorna v genseedu máš, Alpharius je jedinej ideál! Že jen krev potíš a mrtvolu si uctíváš, to je lano, co táhne vás k nám! Tuhle kudličku musím ti do ledvin dát, ať ti život v očích pohasíná. Za to že nejsem tvůj - Alphy syn - musíš se bát, ať ti to do smrti připomíná! Za to jak strašný jsi, zpíváš furt, musíš mě srát, ať ti to do smrti připomíná! Už soudruzi z temného věku komunismu plně chápali, že písnička pomáhá k rytmizaci práce a tím pádem i k ulehčení a jejímu zefektivnění. Nesvatý Peeta to ví, proto zpívá ve chvílích kdy, peče svůj chléb, dělá speciální dorty a nebo v místech určených pro trénink zpěvavých dovedností porcuje na pečlivě rozloženém igelitu tělo mrtvého kaplana se jménem Miguel de Servantes Y Savedra, jehož jsem dal do prvního pádu proto, že si nejsem jist, jak jeho jméno vyskloňovat. Je to docela práce, protože kromě toho, že ho rozřeže na malé kousky a v odpadkovém pytli propašuje na záchod, kde jej pustí do vesmíru toho bude muset dneska stihnout mnohem víc. Inu jakmile se infiltroval na loď díky vrchnímu kaplanovi musel po Lienovsku původní plán "dáme pokec a šmitec" přehodnotit na "já toho uzpívanýho magora sejmu". No a než bys řekl "Dexter" je vše hotové, uklizené a drobné neshody s oním "bratrem" velmi zkušeně spláchl. Díky dokonalé kamufláži, která působí realisticky i proto, že místo obyčejných sprejů je onen kříž na nárameníků přilepený poctivý marcipán, snadno proplouvá věčným křižákem. Totiž na některých velkých lodí bývají různé popisky a cedulky, co kam vede a podobně, aby se třeba někdo neztratil. Nic méně zde jsou na každém rohu dost jednoznačné a nepřehlédnutelné piktogramy, že by se tu ztratil jen totální blbec a nebo normální člověk. Protože některé kresbičky jsou tak jednoduché, až jsou strašně složité. Nastává docela nepříjemná chvíle plná zírání, přešlapování a několik úvah, proč všechny cesty působí, že nevedou ani na Terru, či dokonce do Říma, ale končí zásadně buď v kuchyni nebo na toaletě. Což je praktické vždy, když nepotřebujete sejmout někoho vysoce specializovaného! "Nějaký problém, ehm bratře-" "Chlebius, těší mě." Následuje znamení orla. "Afkonus, myslím, že jsem o tobě slyšel." Které je hrdě opětované a jen dva rychlé významné pohledy si ujasní, že dnes klovnutí určitě ne. "Zajisté, jsem docela populární a spousta bratrů mě žere." "Jo, to jsi rozhodně ty!" Poplácání po rameni stylem "nevím o čem mluvíš, ale nedám to kurva znát"."Ztratil ses?" "Může se snad astart ztratit na vlastní lodi?" "No mě se to daří, ale je to asi tím, že mám takový talent se ztratit naprosto kdekoliv." "Abych se přiznal, tak hledám bratra, je to trochu divné, ale je to strašný troll, takže často mění jména." "No jestli budu vědět, tak ti rád poradím." "Říká si Legion, Hacker, Piratus Bayus, Torrent, Andoris a nebo Anonymous." "Jako z těch lidí neznám nikoho, kromě Anonyma. Ten je teď v komunikační věži." "Díky bratře!" "Není zač, vím, jak je snadné se ztratit!" Vřelé zamávání a pak s jakýmsi huhláním "když jsem šel třikrát vlevo a dostal se sem, tak když půjdu třikrát vpravo, tak musím skončit jinde" se Afkonus vydává vstříc své vlastní těžké misi. No a Peeta snadno pochopil, že věž se symbolem holuba není nějaký modlitební prostor pro případ Sanguinály bratrské legie, ani příslovečný holubník, ale prostě ona veledůležitá místnost. Tam taky neprodleně vyrazil s tichým vzdechem na téma "a já doufal, že tu mají KFC". Komunikační věž je dost odlehlá záležitost. Ne, že by tomu bylo vždy, ale Anonymous chce mít od svých nových bratrů klid, takže zvolil příjemné umístění v nějaké z těch věžiček, co už tak vesmírné lodě v tomto miléniu mají. Schody mají tu úžasnou vlastnost, že obvykle odradí všechny, kdož nechápou, že leckdy k vyřešení problémů technické rázu stačí vypnou a zapnou zařízení, případně mu v krizové chvíli nechat doplnit baterie. Každým krokem je blíže k tomu, aby se jeho veledůležitý úkol naplnil. Lien, jiná legenda kapituly s docela hezkou, hehe, ženou má za úkol destabilizovat síly na planetě a držet Athania blízko Panemu tak dlouho, jak to možné. No a jeho vlastní sladká maličkost má za cíl eliminovat zrádce. Třešničkou na pomyslném dortu povinnosti je fakt, že Anonymous a Ashtonius bývali dobří žáci. Kroky končí u dveří, kde s tichým syčením je armor znovu upraven tak, aby působil jinak. Samotný vchod je ještě k tomu jištěn velice sofistikovaným kódem. Stačí krátká úvaha na téma "kdybych zazvonil, tak řekne, že není doma a určitě neotevře" aby bylo jasné, že je třeba jej prolomit. Nastává dlouhá chvíle soustředění, plná vžití se do kořisti a procházení všeho, co o svém cíli kdy Peeta věděl. Vyjma toho, že nejlepší hesla jsou kombinace písmen a číslic pro snadné zapamatování třeba složené do vět majících význam jen pro majitele. T3mplar1m1s3r0ufaktuzd0st Rozsvítí se zelená kontrolka a cesta je volná. Anonymous, jindy velmi bdělý bratr zřejmě dost polevil z vysokých paranoidních standardů. Místo nějaké pozornosti teď čučí do obrazovky, mele něco o božských koní a taky tu a tam nedává, že mu nějaká Ceress vyfoukla Venuši. Zda jde o tajemné dění v Horwse nebo hraje nějakou úpravu klasiky Caesar 3, kde byly obě božské entity uctívatelné ve chrámech, těžko říct. "Tady někdo spálil chléb." Stačí jediná věta a Anonymous úplně zkoprní. Snad, jako by si uvědomoval, že i v hororech kdo se ohlédne, obvykle umře. "To mě ani nepřivítáš, bratře?" Ohavný zvuk dává znát, že plasmová pistole doposud schovaná u pasu přešla z klidného Off na zuřivé Off. Vůbec od temné místnosti ozářené jen svitem monitorů vnesla znepokojivé světlo úplně stejné bratry. "Vítej a jelikož ses dostal až sem, cestu ven určitě najdeš." "To je všechno?" "No a až budeš dole u těch otočných dveří, nezapomeň jimi třísknout." "Patetické, teď zařveš za císaře a vrhneš se na mě?" "Ne, i kdybych se po tobě vrhnul, zasáhneš tou plasmou cokoliv tady a všechno mi to vyzkratuje a protože ještě nemám v kupě zálohu serveru, bylo by lepší být v ten moment mrtvý. A pak, za císaře zařvem oba." "Takže ti nějaký rozum zbyl." "Pracuju na tom, abych to dostal z hlavy a skvěle zapadnul!" "A nechceš se vrátit? Máš talent, je škoda ho mrhat." "Takže jim řekneme, že má zrada byla kanadský žertík?" "Ano a spustíš autodestrukci Věčného křižáka, najdeme Ashe a vyřešíme i jeho drobný výlet a vše bude jako dřív." "Zní to lákavě..." Jeden prudký pohyb, prst stiskne enter a plasma zhasne. V první moment přichází ze strany nesvatého Peety šok a v ten druhý zas uvědomění si, že vzít si zbraň s wifi do přítomnosti hackera a nechat ho sedět u kompu během konverzace nebylo tím nejlepším nápadem. Anonymous neváhá a se spravedlivou zuřivostí totožnou s tím, kdo chrání svůj poctivě nastahovaný materiál! Bohužel spravedlivý vztek není všechno, co k vítězství potřebujete. Během několika málo vteřin, po sérii chvatů a protichvatů končí Anonymous na zemi s tím, že bojový nůž Peety se mu tak nějak kvrdlá v těle a není to ani zdaleka tak příjemná záležitost, jak by si přál. "Špatná volba, Anonyme." "Kanada, víš jak." "O velikosti celé severní ameriky? Nenech se vysmát." Další bodnutí ukrajuje ze sil jeho soka. "Ta čepel je proklaté, ukradl jsem ji šampionovi nurgla na záchodcích, když ji žehnal v pisoáru." Oběti, chaos vyžaduje oběti. "Budeš umírat fakt dlouho, Anonyme." Vzhledem k tomu, jak rychle ochabuje i nadlidský organismus něco na tom asi bude. "Můžu to zkrátit. Kde je Ash? Kam se zašil? Začni zpívat!" Anonymous: Má hlava tak děravá a hloupá ještě víc, ta nabídka ach, Alpha, proti - nikdo nic? Teď Peeta voněl chlebem, ten vztek v očích měl, tím volným internetem mě zmát ach, ach bohužel! Ten Peeta peče chleby a Katnisku má rád jak úhoř bývá kluzký impérium hodlá srát! Ráno mě dal po tlamě, a smutný tu zdechám! Jen koukejte se na mě pro mě za mě jak tu uvadám Ten chlap se s těstem hmoždí a prý je to náš kat však sotva přidá droždí už zrádce hodlá hnát. Ať živnost kdekdo chválí, i jeho nesvatý dar. Mě nestačí přece, net dobrý lehce, chci na stabilním psát! Ten Peeta peče chleby a Katnisku má rád jak úhoř bývá kluzký impérium hodlá srát! Já v neděli - což dneska chtěl jsem získat pass! V horwse investice jistá, teď už těžko budu hrát! Teď překvapeně civí, mi už bledne líc! hnedka zas vyřvává Peeta: "Hochu blbá, nezpívej už nic!" Anonymous: Ten Peeta peče chleby a Katnisku má rád jak úhoř bývá kluzký impérium hodlá srát! Kdysi chaosu hvězdy, co pily čistý líh, kabely dával ke zdi, a doufal, že se připojím! Prý jedna síť postačí, a že se nemám bát, pak zkoušíš marně, v torrentárně něco stahovat! Ten Peeta peče chleby a Katnisku má rád jak úhoř bývá kluzký impérium hodlá srát! Už dost mě rány pálí, kudla-zatracený krám! A zblízka a i zdály jak Boromir umírám! Já volám, Káry nejsou! a hlas mi štěstím zjih! Ashe místo prázdné pomsta vázne, a teď přijde smích! Peeta: "Tak nedělej blbé kousky, nač si na hrdinu hrát? Tvé šance jsou dost nízký, budeš dlouho umírat!" Anonymous: "Já volám, rady nejsou! Kam mohl se Ash dát! ať se Alpha hněvá, mě to neva, když tě můžu štvát!" Že bude Anonym zpívat takhle, to zjevně v plánu nebylo, stejně jako to, že když už se rozhodne, jak moc toho má dost a definitivně ho podřízne, tak se rozezvučí skype. S tichým vzdechem tak silnou ranou pošle Anonyma do komatu, vezme jeho helmu a jde přijmout hovor jakéhosi Nirada. Nirad: "Potřebuji dodatečné informace k operačnímu systému Tučňáka." Peeta: "Ehm, ahoj, jo určitě-" Nirad: "Zdvořilostní fráze? Není tvůj biologický systém napaden viry, bratře." Některé věci lidé musí mít v sobě a tak vás obvykle ajťák nikdy nepozdraví s vědomím, že zdvořilost naprosto postrádá logiku a užitnou hodnotu. Je to vlastně jen taková vycpávka, co vás zdržuje od vyšší strojové efektivity a podstatné bývají jen ty věci po nich. Peeta: "Ne, to je v pohodě. A Tučňákům nerozumím, mám radši windows, je userfriendly." Nirad: "Userfriendly? Okamžitě volám apotykáře, tvůj stav musí být vážný." Peeta: "Co? Hej já-" Nirad: "Medi-servitor tam bude do minuty, patrně jsi již nenávratně poškozen, ale něco se z tebe podaří zachránit." Peeta: "Hej co to!" Nirad: "Budeš dobrý materiál na pradávného!" A s tím, je komunikace přerušena. Nebohý a dost tímto hovorem zmatený Peeta posléze bere rozum do hrsti a nohy na ramena, takže těžce zraněného a Nurgloidním fujtajblem postiženého Anonyma nechává ve stavu komatu na svém místě. Zatímco opouští místo činu, sám pro sebe se tiše ujišťuje tím, že mezi templáři určitě nebude apotykář, který by věděl jak ho spasit. Pokud jo, patrně ten nůž vrátí a ještě s omluvou, že nefunguje. |
| |
| Jak to bylo doopravdy Upřímně, napsaná fikce v pamětech se od reálného děje dosti liší. Tak je to vždycky a neplatí to jen o prastarých zápisech remembrancera Amira Darrena, o nichž historici mohou s jistotou prohlásit "nic takového se prostě nikdy nestalo." Samozřejmě, že vše, co popisuje Anastáz, kromě toho, že se nejedná o laciný plagiát oficiálních knih Horovy Hereze, jako v případě výše zmíněného, se stalo. Ale s ohledem na krutou realitu všedního bytí funhammeru prostě víme, že to určitě neprobíhalo... tak epicky. Vezměme si třeba onu bitvu, která odhalila to nejhorší a odkryja zdevastované a zbídačené bitevní pole. Vždyť šlo o pár blbých raket na pitomé malé mýtině a nic víc. Žádná krev, sračky, blitky a střeva, popřípadě jiné věci, které třeba takoví Templáři považují za denní chléb. Prostě to začalo padat, všichni se běželi schovat a čekali, až to přejde. Inu, někdo se kryje proti dešti, pokud je to hardcore, tak proti kroupám... a pokud je to grimmdark, tak proti střelám. No big deal, jak by řekl klasik. Takže to vypadá tak, že pretty marína zaraženě sedí, tu a tam se nějaký bratr tulí k templáři a tiše se ptá, jestli to už skončí, prosím, prosím. Fialín z Růžemetem si nasadili přilby a poté, co se u Anastáze ujistili, že mají kurevský armor save vylezli kousek ven a fascinovaně čumí, jak to probíhá, což doprovázejí komentáři typu "tyvole HUUUUSTÝ!" a "OMG VIDĚLS TO VOLE?" Vespasián píše báseň, obsahující mnoho letících raket a světel, brázdících oblohu a pro jistotu neobsahující jediný kloudný rým. Anastáz mu kouká přes rameno, hlavu položenou zamilovaně na jeho nárameníku a špitá mu do ouška, jak je to lyrické a krásné. Nádherňajz se zašil hodně, hodně daleko, mezi hlouček svých obdivovatelů a přeskládává a na koleni zdobí nějaký templáří bolter. Sice mu z toho z nějakého nepochopitelného důvodu vychází bolt pistol - ale zase je master crafted, takže co už. Ani Mech Gyver by to neudělal líp. Breptus mumlá cosi o "bebínkách," "válčičce" a prokládá to slovy jako "fujky" a "nebezpečňoučký" a "keklíček." Člověk by si řekl, že templářům začne lézt na nervy, ale vypadá to, že ten, který jej tady odnesl na rameni, si jej vlastně i docela oblíbil. Quitflame chatuje po Facebooku s Abaddonem a občas hodí do placu, že "jeden kámoš říkal, že by prý měli vylézt a jít ty, co na ně střílejí, rozrotomečovat a roztrhat jim prdele až k lopatkám." To, že za to Abbie vždy dodává "jo a - smrt falešnýmu Císaři!" to už nedodává. Bebíček nadává kolegovi apotykáři od Templářů, že mu přisedl vlasy. Ten se omlouvá tak vehementně, že mu na ně ještě několikrát ve stresu šlápne. "Seržant Merciless, kurciáta Zaka-Antose, hlaste se bratři, nebo budu střílet!" Fialín: "Vole, neměli jsme taky střílet, když jsme je vlastně viděli první?" Růžemet: "Ne, drž hubu a tvař se, že víš, co děláš. Jsme čestná garda HQ." Fialín: "Jo - to je chytrý." Růžemet: "Víš co je ještě chytrý, brácha?" Fialín: "... hmmm..." Růžemet: "Třeba používat pro takovýto rozhovory soukromej voxovej kanál, místo repráku helmy." Fialín: "PIČOTOJENÁPAD!" Pak už jde poznat, že spolu mluví jen podle gestikulace. "Volebratr Ashtonius, ten jež je pravým bratrem vola maršála Athania!" Vespasián zpozorní, vyskočí a zahodí tablet. Anastáz, byť dostane nárameníkem do brady, má tolik duchaplnosti, aby jej v letu chytil. Vespasián: "To je bratr Athania! Musíme-" "Člen osobní stráže?" Vespasián: "O MŮJ BOŽE! Připravte uvítací píseň!!! Když tady je Athaniova osobní stráž, Athanius je nedaleko! Bratře Zlatoslavíku!" Když se objeví Zlatokras, který tak nějak nic neříká a jenom vykuleně čumí, tak jako by vykuleně čuměl někdo, kdo zrovna vidí nemalou část své kapituly v jiné zbroji, než je mk. civil a nebyl na to zvyklý, kdekdo, znalý jeho pohnutého osudu a kdekdo, kdo jej kdysi dávno na začátku dobrodružství oplakával ve skladu rudých trenýrek, zalapá po dechu. Breptus: "Ale to přeci není vůbec možné, bratříček Zlatokrasíček přece umřel úplně nejvíc, až do smrti smrťoucí!" Anastáz tiše šeptá, že se stal zázrak, spíná ruce a tablet stejně padá k zemi. Naštěstí, imperiální šunt, navzdory pochybné kvalitě, něco vydrží. Vespasián s pláčem padá na kolena a modlíc se k bohu - Císaři, děkuje mu za vyslyšení přání, modliteb a návrat ztraceného bratra, klesá na kolena k zemi. Většina kapituly jej následuje. Ti, kteří seděli, pod sebe jen jinak složí nohy, aby tedy klečeli a hluboce se pokloní, mumlajíc něco jako "Císař chrání." Pár těch, kteří nebyli členy Bratrstva pak zamumlá něco jako "kdo je Zlatokras?" a někdo jiný jim odpovídá, že je to ten, co měl onehdá hlavní roli ve výroční hře na Herezi. Jakýsi prettymarín: "Tyvole, Horus byl trochu větší a měl míň vlasů, sem v tom divadle byl..." brzy je ale umlčen a uveden na pravou míru v tom, že Horus přeci nehrál první housle. Hra na herezi. Je totiž úplně špatně. Bebíček se tiše ptá, jestli náhodou není "nakaženej, nebo tak," ale je zcela ingorován, takže si jen tiše chystá tetanovku s vědomím, že Zlatokrasova levá půlka brzy pozná středověk. Vespasián se pomalu zvedá. "Bratře Zlatokrasi. Ty, nejž byl jsi až doteď ztracen. Vrátil ses k nám. V dobách nejhorších. Vrátil ses, protože je to Císařova vůle. Hleďte bratři, protože hledíte do tváře šampiona Císaře!" |
| |
| Oni klečí? Jsou věci, které fakt nechápu. A že bych chtěl! Mohu se v duchu utěšovat faktem, že můj mozek byl vyvinut k bitvě a válčení za Císaře a ne k tomu, aby přemýšlel a chápal... věci. Ale moc mě to neuklidňuje, mám-li být upřímný. Dívám se na klečící prettymarínu, na Zlatokrase, zpátky na prettymarínu, lehce zmatené templáře, kteří si asi nejsou jistí, kdo to je, ale i jejich slepičím mozkům dochází, že to asi bude někdo důležitý, znovu na Zlatokrase, pak na Zaca, co kdyby náhodou... a nakonec do nebes v marném pokusu, získat odpověď přímo od Císaře. Hovno hovno. A tamten jeden dokonce začal recitovat nějaký škvár. Já chci domů. Nebo někam, kde bude probíhat reálný warhammer. Klidně mezi ty polonerdy, co si pletou Blood Ravens a Ravenguardu a budou se mě ptát, kde jsem nechal Boreala a myslet si, že jsou asi vtipný, nebo co. Kamkoli, jen ne tady! Co se tady vůbec děje? Templáři s prettymarínou bojují proti.... eeee? A taky mě mate, že Zlatokras je zmatený stejně, jak já. Vlastně je to dobře - kdybych teď zjistil, že na mě hrál čínu a je to nějaký hustošampion (čemuž bych poté, co jsem ho viděl masakrovat ty deldary beztak i věřil) tak bych byl pořádně nasraný. "Zlatokrasi...? Uctívají tě za to, že sis před chvilkou vrznul?" syknu k němu tiše, zmateně. |
| |
| Ummm... Jsem z toho trošku mimo. Ne, že bych nikdy nezažil takovou tu věc, které se říká "obdiv davů" - to ne, většinou jsou ze mě tak nějak automaticky paf hned poté, co vyjdu na molo. Třeba tehdy v oku nákupu, když jsme předváděli novou kolekci pruhovaných nadkolenek. Já spíš nechápu... ten důvod. Co se to tady děje a ...proč mají všichni zbroje a já nemám? Něco mi říká, že takhle už se kdysi, před tisíciletími někdo dost možná už cítil. "Zlatokrasi...? Uctívají tě za to, že sis před chvilkou vrznul?" "To ne - pro tyhle bratry používáme svatý termín "borec" nebo "bejk" - "šampion Císaře" je nějaká novinka. Jsem z toho zmatený, asi..." pozoruji celé divadlo a všechny ty klečící mariňáky před sebou s lehce popelavou tváří. Jsou mezi nimi i mí kamarádi. Neměli by mi skákat okolo krku a objímat mě, nebo tak? Tak to přece děláme, když se vítáme! Fialíne, Růžemete? I vy? A ještě za mými zády, protože jste zrovna nebyli vepředu? "No, kluci, ale já neto-" keramitový šťouchanec tam, kde by měl člověk žebra od Zaca, mne jaksi přerušil. A jeho nesouhlasný pohled a tiché "chovej se, vypadaj, že tě potřebujou," mě přinutí si je znovu prohlídnout a zatvářit se vážně. Jenže co mám doháje dělat? Co po mně chtějí? Už i ti templáři na mě koukají divně. "Řekni něco chytrýho." Přiletí ke mně další tichá nápověda od Zaca. "Ale co?" Nějaký obecný plk. To dáš." Nádech. Teatrálně zvednu ruce. "Neplačte, bratři. Neplačte a neklečte v prachu. Já se vrátil a se mnou přišlo také Jeho světlo!" Přísahal bych, že jsem ze strany Zaca slyšel něco jako "jo, dobrý." |
| |
| Věci... se dějí! Ta báseň je strašná! Tak strašná, že bych ji dala na helmbook do skupiny "špatná poezie", nebo mít tu svůj super chytrý telefon, neboli psykerphone, tak bych to snad natočila a hodila na youtube! Tam by taky hrozilo, že by si třeba ten umělec své dílo sám poslechl a zjistil, jak strašná zbraň to je! A nejsem sama, která má dojem, že je to na padnutí! Z nějakého důvodu ti "hezčejší" maríni padají do prachu země nebo Ze Mě? Ne, je to země, mají oči jen pro Zlatokrase, což mezi námi není vůbec fér! Nic méně to celé sleduji s až vědeckou fascinací, protože klečící skupina monkeigh může být třeba skupinovou terapií na téma "Popros" a "Dej pac" případně "Oloupej banán". Jo ten banán z ní nejpravděpodobněji. Já se vrátil a se mnou přišlo také Jeho světlo!" Mimoděk se ohlédnu. Ne, za Zlatokrasem žádné světlo nejde, natož skoro mrtvý psyker, a ani si nevzpomínám, že bychom tak nějak někde ukradli baterku nebo rozbili alespoň žárovku. Ty divné lidské zvyky! "Ty, strejdo Křene, nevíš, o co jako jde?" "Vůbec, voleneteři, každopádně dál o tom dumej, protože když přemýšlíš, vypadáš jako pravý zajatec - fakt marně." Mám sto chutí ho kopnout, třeba do kotníku nebo holeně! Ale to bych taky mohla okopávat patník, říkat mu Ashtonius a dopadlo by to stejně. Teda s ním bych se asi domluvila líp a možná bych ho měla i radši než originál, ale i tak! "Ehm, bratře Ashtonie, odkud se vrátil s císařovo světly nebo tak?" "Ale to přece není "císařovo" ale-" BT:Kill mutant! Taky BT:Burn witch! BTkterýjejinýnežti va předchozí:"Foolish xenos mind games!" "Ok, je to OK!" Zdá se, že s blbostí a mariňáky se na blízko moc dobře bojovat nedá. Moc tomu nepomáhá ani strýčkův helmpalm okořeněný něčím jako drž už hubu, nebo tě fakt popraví. Nic méně pak zase nahodí ramena, odkašle si a zase se tváří, jakože uklouzl schválně a situaci má pevně v rukách. Upřímně ten má věci pod kontrolou asi tak, jako naši bohové! "Bratři! Prošli jsme peklem pevnosti dark eldar! " Mezi templáři to zasušmělo, alespoň mezi těmi, co pochopili, že je řeč o nějakých xenoss. Ti další pak poté, co jim to rychlejší vysvětlili dodali, své "Ahááá a poté i ono uznalé hmm". "Zde, volebratr Zac a Zlatokras nalezli bratrství ve společné cele..." Odmlčel se náhodou? Schválně? Nebo jen proto, aby si sundal helmu a doslova ukázal trollface? Chtě nechtě se tomu musím smát. "...posléze mě a tuhle xenoss osvobodili z mučidel a společně s vírou v srdci, zbytkem THC v krvi a nekonečným hněvem jsme si probili cestu až k vám!" Proč mám dojem, že zas takový drámo to nebylo? Dokonce vynechal i tu grotestku, což by byla v tomhle vážném momentu docela vtipná vložka. Jen, asi bych měla pak napsat tetě, ať se nezlobí za to, že její představení nějak nedošlo konce. Tak mě napadá, možná bych to mohla uhrát na únos, když už jsem zajatec a vyhnout se její nevoli! "Tohle jsem vždycky chtěl zkusit." Z úvah mě vytrhne další škleb Ashtonia, který se v zápětí pořádně nadechne a s řevem, jež by mu mohl závidět i bratr Walace ze Scotsmarines a jejich klišé "Freedom" dodá své neméně otřepané za císaře. No a pak začne rachot! Ne, tím není myšlená nějaká diskotéka, ale na kolena padají templáři. Vůbec se všude mluví o nějakých vyvolených, žampionech, všichni vypadají jak v náboženském transu a plkají o hrdinech. "Psst, Zacu..." Zatahám ho za rukáv armoru tak, jak jen to jde. "...dáš mi alespoň autogram? Tady to totiž vypadá, že tu na ně brzo bude fronta tak ať ti nedojde propiska!" Kdo ví, možná budu jednou s takovou taktickou vyzrálostí Autarch a budu obávanou soupeřkou Mon-keigh! No a nebo taky budu doma v pokojíčku a budu sakra šťastná, když žádného astarta do smrti nepotkám, všechny možnosti jsou tak lákavé! |
| |
| Jedna dva tři, my jsme.... On ni výzvy se nezalekne vypije i Diora kdekdo před ním v bázni klekne heleďte ho, frajera Athanius! Mocný dosti Loupí, ničí rabuje! On užije si dosytosti Vítězství ono - svoje! Stále jedna věc mu chybí od začátku příběhu dnes však Štěstěna jej políbí a sezná kakaa něhu! Ne Granka - to je neetické a ještě s polotučným mlékem ty náhražky heretické jsou jedem spíše, nežli lékem! .....................[výňatek z Athias, autor Homér] Přípitek... ono... dá se to vůbec odmítnout? Prohrábnu si vlasy a pronesu jakousi řeč, obsahující mnoho Císařů, vítězství, bratrství, černých věcí a poplivání Chaosu, načež hrdě pronesu "na zdraví, bratři!" a kopnu do sebe nejnovější pomerančovou Escadu. Příjemně hřeje v bříšku a zase jednou mohu konstatovat, že jsem rád, že jsem mariňák, takže nehrozí, že se z toho zeseru jako alík. Já tedy vím, že má energozbroj by to zpracovala a ještě navíc vytvořila něco, čím bych tu pachuť voňavky zapil - ale nemusím mít všechno! "Tak, ještě poslední věc. Ty tady klidně zůstaň, Lorene - nebo pojď s námi, slyšel jsem, že i v Tescu je dnes "sněz co sníš," v oddělení domácích potřeb a dezinfekce - a my, Albericu, jdeme vykonat pouť, která se dost možná bude po staletích periodicky opakovat, protože... no, řekněme, že bude asi o něco lepší, než ty sebemrskačské poutě, které se konaj obvykle, už proto, že tadle končí kakaem." Když jsem sám debil a nevíš, jak dál - poslouchej chytrá NPC, tak praví leckdo, kdo má nějaké ty zkušenosti s dračákem. Takže i já, poté, co v tescu najdu oddělení domácích spotřebičů a vyhrabu v něm ponorný mixér, pak vylootím pravé kakao, sklenici medu a plnotučné čerstvé mléko, načež ze všech ingrediencí ušlehám nový obsah Grálu a učiněnou manu bohů, se rozhodnu tyto inteligentní (pokud tedy nejde o Lorena) postavy poslouchat. "Takže prostě vzít terminátory, naběhnout Augrimovi na loď a vysekat všechny, kdo se nám postaví, hm hm... to zní jako zatraceně fluffový plán, Albericu..." S těmito slovy, sedíc na zahradní stoličce v oddělení "všehomožnéhodozahrady" mu podám grál. Vlastně je to ve vylidněným Tescu docela idylka... |
| |
| Intermezzo Prudce filozofická hospoda zlosynů II Hospoda zlosynů je samozřejmě název, který není zcela přesný a pravdivý. Pravdivý je totiž ještě o stupínek, možná i dva, méně. Ostatně lež je jedna z mála opravdu věrohodných ukázek toho, že to tu má na paškál samotný Lorgar bez zjevné Mirkovi intervence! Asi proto je tento poklidně filozofický koutek více méně nezávislých konzumentů alkoholu otevřen i pro členy jiných frakcí. Pokud tedy mají Palmu, souhlas Abaddona a členství v exkluzivním klubu Palmitelů. Nebýt toho, tak by v pokročilé hodině libovolného času, protože čas v Oku Terroru má stejný význam jako v jeho nákupovité obdobě, nezněl slavný a provařený hit současnosti. Inu bratr Rhianus, knihovník věhlasné kapituly Blood Ravens nejenže ví o moci vyvěrající z vědění, ale dovede to i patřičně využít. Proto taky volí nejslavnější hit jeho bratrů, jež napsal samotný Boreale! Fall down like a drop pod Fall down like a drop pod Fall down through beautiful sky! I chose to be angry! You and I, You and I! Today our foes must die! You are shooting star, i see! A vission of heresy! Warp lied Me! Let´s fight! Fall like steel rain from sky! I knew that we´d become one right away Oh right away! At frist sight i felt energy of plasma ray, (plasma ray) I saw fire... (inside our line) So shine bright, tonight you and I We´re beautiful, like drop pod on the sky! Eye to eye, it´s our life! We´re beautiful like drop pod on the sky! Fall down with the drop pod Fall down with the drop pod Fall down with the drop pod Fall down like steel rain from the sky! Fall down with the drop pod Fall down with the drop pod Fall down with the drop pod Fall down like steel rain from the sky! Palms rises in the universe! Have this haircut - its so glory! I am proud, maybe we die! Fall like steel rain from the sky! You are shooting star, i see! A vission of heresy! Warp lied Me! Let´s fight! Fall like steel rain from the sky... A jaký zpěv je v tomto podniku k mání? Těžko soudit, zda se tu najde objektivní kritik, portože tím, jak se snažil Rhianus zmínit, že palmy rostou ve vesmíru a nosit je - to je sláva, tak tím si dost přihřál polívčičku u Abaddona. No a ten snadno tleskal i přes to, že tuhle litanii nejspíše nevyzpíval tak dobře, jak by chtěl, no a s určitostí ani tu vysokou gótštinu, o kterou se ve formě angličtiny pokoušel, moc nedává, ale sakra bylo tam dost palem na to, aby si úspěch zasloužil ne? No a když si to myslí takový řezník, jako je Palmitel, tak si to záhy myslí i všichni kolem něj! Lorgar: "To bylo fakt dobré" Abaddon: "Hele mělo to palmu, tak toho nech! Jsem dost naštvanej na Athania na to, abych se cestou na Panem stavil tady a udělal ti bordel." Lorgar: "Já to myslel vážně!" Abaddon: "Vážně jako vážně nebo jako vážně?" Lorgar: "Co myslíš?" Abaddon: "No, že asi vážně. Vážně, že jo?" Lorgar: "Vážně." Souhlasné kývnutí, ať už bylo na cokoliv. Abaddon: "Takže si necháš narůst-" Lorgar: "Měl jsem tě radši v Betlémě!" Abaddon: "To já vás taky a ještě jsem k vám cítil respekt! Do doby, než jsem od adoptivního táty malého Hora Krutora zjistil, jaká jste sebranka duševních chudáků!" Lorgar: "Fascinující, že mi tu káže chlapík s palmou na hlavě a vírou v to, že mu urodí ořech." Abaddon: "Urodila banán, abys věděl! Zrovna ty by ses měl ve víře vyznat, ne?" Lorgar: "Mám kvůli Mírovi a Athaniovi malou krizi víry..." Vyšší obsah alkoholu, jež by mohl v podstatě vypařit život z běžné planety, dovede nechat primarchu alespoň v předstírání toho, že je opilý. O tom jste se mimochodem mohli dozvědět v poučném deníčku Fulgrima na Andoru, vážně! Abadon: "Brzy bude pomsta naše. Alpha legie se už připravuje vyrazit, mé síly se seskupí a ty tvé se taky přidají. I když, sakra tys to slíbil, takže jak si to mám vyložit?" Lorgar: "Když ti řeknu, že "až naprší a uschne" tak se spolehni, že přijde warpová bouře a s ní já a Nositelé slova! Mohutné bouchnutí do stolu. Abaddon: "Výtečně! Tak se snaž netvářit tak chcíple." Lorgar: "Je to tvoje akce, tak mě namotivuj!" Abaddon: "To se tu s tebou mám poprat?" Lorgar: "Ne, ale skvělí moderní velitelé čtyřicátého milénia vedou své muže písní do bitev! No a ty bys mohl ukázat všem, že jsi moderní, protože uznej, že tradice jsou sice fajn, ale tradičně ve větších otázkách přežití impéria prohrávat, to už není moc košér." Abaddon: "Ty bys už neměl pít!" Lorgar: "A ty bys měl jít zazpívat to karaoke!" Abaddon: "Ani mě nehne! Navíc jsme se rozpadli a sám-" Lorgar: "Winer takes all! Od Abby! Tak slíbil a pravil Palmitel!" Abaddon: "Nesnáším tě ty-" Ať už chtěl říct cokoliv, zaniklo to v burácivém skandování, jásotu a euforii tohoto sálu. Není žádný z těch, co by nechtěl slyšet hit z období tak slavného jako časy, kdy warmaster a arcizrádce Horus poslouchal Abbu a ne Mournival! Ujme se tento zlopán své role? Zůstane sedět jako příslovečné bejby v koutě? To už je ovšem ve hvězdách! |
| |
| Tužka a tak Z nějakého důvodu se mi v hlavě vyrojila filozofická otázka - pokud všichni alfárijci vypadají stejně - a bratr Ashtonius je vlastně 40k verze Ashtona Kutchera - vypadají všichni alfáriujci, jako Ashton Kutcher? A má toto přijmení, které se čte "kačer," něco společného s tamtím Kačerem, který se píše Katcher? Je to nějaký podlý tah Alpha legie? Ubohá shoda náhod? A nebo způsob, jak zařídit, aby můj odpis neměl pět řádků a šmitec? "Zde, volebratr Zac a Zlatokras nalezli bratrství ve společné cele..." Několik prettymarínů se uchechtne, tamti dva, kteří vypadají jeden jako druhý a přišli odněkud zvenku, dokonce s uznalým pokývnutím ukáží palce, namířené vzhůru. Tohle si strejda Ash vypije. Jakože do dna. Protože tuhle zradu mu absolutně nedaruji. Pak mi něco páčí rukáv armoru. Moje blbá sestra. No paráda. Chce se mi taky vysmát? Nebo se mnou sdílet společné dojmy z toho, jak... ehm.. zdatným bratrem může být Zlatokras? "...dáš mi alespoň autogram? Tady to totiž vypadá, že tu na ně brzo bude fronta tak ať ti nedojde propiska!" Kdy už toho nechá? Je to moje sestra! Jako jasně, že nevlastní - to poznáte na první pohled - ale... prostě je. Proč se chová, jako by byla patnáctiletá fanynka muzikálu ze střední? Koresponduje to vůbec s cestou eldar? "Už se těším, až tě nechám u fotra, fakt." |
| |
| Asi tečka, než to kamsi posunem Ač se to dost možná Athaniel nemusí zdát, slova Zlatokrase a pak také Ashtonia nenechají přeživší loajální skupinku Pretty maríny chladnou. Po krátkém zmatku na téma "dark eldar - to jsou ti s těmi biči a tak?" a ujištění, že jsou to přesně ti zmetkové, kteří už odnepaměti rabují a kazí módní přehlídky světových značek, se ozvou tiše vyjádřené citoslovce údivu a uznání. Anastáz přitiskne kodex k srdci a zamumlá něco o tom, že to vždycky věděl, že je možné proti nim bojovat - a veškerá moudrost je ukrytá v tédle knížce, kterou kdysi napsal jeden velmi chytrý člověk, který určitě tušil, že jednou přijde kapitula tak zničená degenerací vlastního chaptermastera, že ji bude potřebovat. Vespasián se přidává, že ke knize potřebují také vůdce. Hrdinu! Všechny oči se zase jednou upřou na Zlatokrase, který vypadá první minutu trochu nervózní, ale pak hrdě pozvedne hlavu, aby se takříkajíc okoupal v jejich obdivu a zájmu - nebo se tak alespoň tváří, těžko říci, co se mu honí hlavou. Koupal by se možná ještě chvíli, ale poplašeně vyjekne, když se mu do levé půlky zničeho nic zabodne tetanovka. Zlatokras: "Au Bebíčku!" Bebíček: "Je to verbež, ještě ti dám proti vzteklině! Nehýbej se, nebo!" Zlatokras: "Ne, počkej, já nepotřebuji..." Bebíček: "Buď dospělý a přestaň se tady - au!" Problém je v tom, že abyste stojícímu člověku píchli injekci do zadku, musíte se sklonit. Pokud máte vlasy téměř až po zem - a ten druhý se vám pokouší uhnout - ano, pošlape vám vlasy. Anastáz: "Tak možná není až takový hrdina, jako..." Zlatokras: "No dovol? NAOČKUJ MĚ! HNED!" Tichý, mnohohlasný výdech obdivu. Quitflame využívá situace a fotí si detail, aby to pak poslal na hb s popískem "zadek hrdiny!" Vespasián: "Pokud zde přišel... ehm - pravý bratr Athania Skvělého - "po krátkém zakášlání Zaca se po něm několik Prettymarínů ošklivě ohlídne - "Znamená to, že On je nedaleko? Máme pro něj zprávy." Růžemet: "Jo, náš chaptermaster je totiž pěkný vůl a here- au, vole, coje" Fialín: "Seš jenom osobní garda. Tak drž hubu, než nás Anastíz přetáhne staffkou." Růžemet: "Librariani jsou pěknej opruz..." Fialín: "Jo - Russ to prej taky kdysi tvrdil, nebo co." |
| |
| Rodinná setkání Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, proto má také impérium v podobě inkvizice zvláštní oddělení pekla pro dobráky či lidi mluvící a chroupající nahlas v kině, a proto každý správný udatný marín po epickém vítězství musí absolvovat rodinnou oslavu. Tentokrát to samozřejmě není až tak horké, už proto, že sem by se celá rodina v podobě všech astartů z každé kapituly a to včetně kacířských nejenže nevešla, hlavně když už máme rozpočet dosti monstrozní, tak ani nezaplatila! I tak to má poněkud jinou příchuť, když se na jednom místě setkávají nejen klasičtí grimdárkoví bratři, ale i pro změnu biologičtí volebárchové, synovecbratrsyn a další hrdina, co vypadá dost k světu, aby to to taky mohlbýtsynovecbratrsyn bez toho, aniž by se za něj bylo třeba stydět. Tedy pokud zrovna v lochu neukazuje spoluvězňům krajkové prádlo. Zapomenout nelze ani na zrádnou cizáckou, nikoliv cizí, sestro-dceru z krve lidí i eldar. Vlastně docela konkrétního nadčlověka a eldarky. Místo setkání s hrdiny bylo určené v jakési podivné reprezentativní fabrice, jež si zvolil za svůj hlavní stan a v reportu žádajícím o osobní účast velemaršála pečlivě popsal samotný Zak Antos. Pýcha sedmého kraje je zkrátka velmi inspirativní a tak není divu, že Alberic nejednou ucekl něco o tom, že mezi těmi poleny se musí každý templář cítit jako doma a vůbec ta práce s dřevem si nezadá s běžnými úskalími vedení. Samozřejmě se nelze zavděčit všem, takže Siegfried nejednou prohlásil něco o tom, že to tu nevypadá moc udatně, málo krvavých skvrn, rozbořených stěn, vlastně se o to místo asi vůbec pořádně nebojovalo a nebýt trofeje v předsálí v podobě osvetrovaného zajatého Pentlátoru, tak by jeden ani nevěděl, že se tu taky válčí. Je důležité zmínit, že tehdy se Loren dozvěděl, že je to doopravdy regulérní válka a byl překvapený víc, než zdejší techpriest při shlédnutí jeho upgradu assault kanonu na heavy bolter. To mu ostatně zachránilo život, protože jakmile rozdýchal tuto hovadinu jako prachsprosté placebo organiků, tak zvládl ustát i celou četu příchozích templářů s takto vylepšenou výzbrojí spolu s věrnými bratry z Pretty maríny. Athanius, včetně své čestné stráže, má v největším sále nejprestižnější místo na improvizovaném trůnu z beden. Je masivní, velký a díky zbroji nehrozí třísky nebo otlaky, takže se nedá říct, že by to bylo tak zlé. Když se tedy maršál nevrtí a trůn se tak trochu nerozviklá. Vlastně může být každý docela rád, že to takhle dopadlo, protože trůn z beden je takový uctivý dar jeho mužů jemu, co by "Pánovi beden" alias Athaniovi velkému zabedněnému. Byly tu totiž, jak se daří v rychlosti zjistit, i takové inovativní nápady jako trůn z granátů, protože by to byla fakt bomba, nebo z rotomečů, protože velemaršál je ostrý hoch a pak, když podobné křeslo může mít seriál z HBO, proč bychom se nemohli svézt na populární vlně i my, že? Díky císaři kakaový trůn, nebo spíše grankovou hromádku, zamítli hned v počátku a na kalhotkový... říkejme tomu taky trůn, sehnali jen pár kalhotek. Ne, neptejte se, kterým konkrétním bratrům patřily. Na druhé straně, pod oním nakupením bedniček a na slavnostním koberci z pilin má tu čest stanout Zlatokras jakožto repre člen své kapituly, jeho osobní doprovod, hrdina Zac a Ashtonius the "Tos zabil, brácho". Ano, ten titul mu dali bratři po epickém vylíčením toho, jak udatně a prakticky beze zbraně skolil poměrně nebezpečnou potvoru Deldar. Nechybí ani maršálova dcera, tentokrát v banshee verzi jež udiveně civí na svého otce. Pod trůnem z beden pak kromě čestné stráže působící takovými drsnými dojmy, jako jsou vtělení bojové udatnosti mdlého chápaní nebezpečí, avatara bystrého kritického smýšlení, ztělesnění neudolatelné bretoňské 40k kreativity a čiré Lorenovitosti stojí i Zak Antos, zmíněný techpriest co by technický poradce a seržant Merciless. Tedy samozřejmě nepočítáme ty ostatní templáře u stěn, dveří a tak, co se tváří tak přátelsky, jak to jen s výrazy "zabijemevásvykacířskéknihovníkydržícísvině" na helmách jde. Merciless: "Můj pane, velký, mocný, ctnostný, moudrý a spravedlivý Athanie!" Nejhorší na jeho slovech je to, že tomu sám věří. Má totiž skoro takový štěněcí pohled, jako mívá Loren jen s trochou větší dávkou bystrosti. Pak ti vlastně převypráví celý příběh o tom, jak našel Ashtonia s jeho bandou, jak vznikli titul "Tos zabil, brácho" po jeho udatném boji v Komo rágu a jak logicky, racionálně musí být PM nevinné oběti nedorozumění, když mu tak hezky zazpívali. Siegfried: "Blbost. Einmal kacíř, immer kacíř, jeder kacíř!" Alberic: "Náhodou, co víc můžeme chtít,než to, aby zajatci zpívali?" Guy: "U nás v Bretonii-" Alberic: "Řekni nám to, až tam budem Guyi." Loren: "On se chystá výlet? Ke Guyososavovi? Jábychsiradšivzaldovolenou." Ne každému je tato kultura po chuti. Siegfried: "Náfrch, mein maršál!" Zdá se, že šampion císaře má nápad. "Ať rozchodnout Keiser! Já fyzfu jejich šampion. Morden ho f boj a ukásat zradu. Když pšežít, tak nefiný." Alberic: "Jasně, vyzveš šampiona kapituly, který nežije ani polovinu toho, co bojuješ z řad těch, co ani neumí bojovat a shodou okolností tomu budeš říkat vůle císaře. Chlape, to je tak trochu konečné řešení pretymarínské otázky." Alespoň někdo pochopil po rozhovoru u udatného plenění to, že chceš své skoro bratry zachránit. Nebo si chce jen kopnout do Siegfrieda. Siegfried: "Ich libe konečná řešení!" Alberic: "Nácku!" Siegfried: "Chtít auch souboj, Alberic?" Alberic: "Mě do toho netahej, bojuj si třeba s Lorenem!" Loren: "To jako se mnou?" Alberic: "Jsi Loren, ne?" Loren: "No vlastně jsem Leonard Orlando Reuban Emanuel Nielder. Alberic: "Leonard - prosím. Reubana klidně. Emanuel - no eman jsi na to dost. Nielder zní jako prací prášek, ale Orlanda ti fakt nežeru!" Siegfried: "Echm, já nebojofat s Loren. On hodná bruder, dobrá bruder, a příliš moc i silně objímat. Echm." Zdá se, že i tvůj nejlepší válečník má jisté rezervy. "Maršál, kampftest je spravedlifá věc! Alberic: "Podle mě postačí, když je vyslechneme a-" Ashtonius: "Hele, volebraši." Do rozhovoru tvých poradců se vkrádá navrátivší se bratr. "Sorry, volemaršále, za to, že mluvím bez vyznání, ale-" A pak se stane asi ta nejdivnější věc, po které by i Alpha legie přísahala, že Ashtonius u ní nikdy nebyl. "Nevím, co se dělo, když jsme byli pryč, ale můžu zaručit jedno." Paradoxně i působí střízlivě při svém prvním pokusu o opravdické veřejné zastání. "VoleJá, voleZac a voleZlatokras jsme prošli dost hustý věci hele vole, bez káry a trávy. I když jsme strašně moc nechtěli, tak jsme s na sebe prostě spolehli a můžu garantovat, že Zlatokras pretty marínský kacíř není i když bojuje tak, až jsem občas uvažoval, jestli to není infiltrátor z alphy." Zní pevně a přesvědčeně. "To bych poznal, takže garanatuji, že to zrádce není. Teda pokud nezkonvertovali oba k Slaaneshovi, to by pak byli kacíři oba, ale hej, kdo by chtěl zabít Zaca Efrona, i kdyby si to zasloužil? Nebo očernit muzikál ze středky? Tak vole trochu úcty, jsou to hrdinové!" Nutno podotknout, že mu to zastávání se zatím moc nejde. Pokud tedy tohle přesně neplánoval. Nálada mezi většinou mužů je jasná, PM rozsekat a zabít zvládnou, i kdyby to mělo být jen proto, že mají knihovníky a divné temné zvyky třeba číst a je jedno, že většinou časopisy! |
| |
| To je můj táta? Po pravdě připravovala jsem se na nejhorší. Skutečně, věřte mi, že jsem ohledně táty měla dost nízká očekávání, když se totiž ani veřejně nemluví o tom, kdo stál za zrozením hrdiny Zaca! Preventivně jsem čekala, že to bude pecka, něco ohromného, prostě takový můj soukromý pád, když mi máma o něm tvrdošíjně odmítala říct jakoukoliv drobnost. Kromě toho, že je to prý tak trochu exot-kucky-vlastněexodita! No jo, ale tohle? Chlapík na trůně z beden, z nichž většina tak nějak praská, prostě musí působit směšně, komicky a dost blbě. Jenže on je při tom všem pořád i docela hezký a navíc to vypadá, že ho všichni ti ostatní kolem poslouchá. Pravda, asi chudák na tom není na mozku moc dobře, když je to nejen Mon-keigh ale trpí i takovými defekty jako je čest a spravedlnost, kterou řadíme někam k těžkým nevratným retardacím na mozku! Vážně, mám dokonce pocit, že jsou snad na tyhle DNA testy, co se dělají pravidelně, takže už v těhotenství můžete zvážit, jestli budete riskovat děcko, co nikdy nepovede normální život. SPRAVEDLNOST A ČEST! Nebo, co jiného ta ehm "cnostnost" znamená? U nás se to nenosí a tohle slovo se tomu alespoň vzdáleně podobá. Prostě jen stojím, zírám a nechápu. Jako některé z mých spolužaček preferuje starší partnery už proto, že mají obvykle narozdíl od našich vrstevníků práci a prachy, ale s tímhle by byli už proto, že je to docela kus! Pro mě osobně je to taky kus, ikdyž se mi víc líbí Zac. Minimálně kus boháče, když si platí tolik chlapíků, co má stejný dres jako on. Ačkoliv musím teď přiznat že Zacova politika rodiny funguje, protože mi čím dál tím víc přijde jako otravný blbeček a od toho, tuším, bráškové jsou. Je to takové hořkosladké, tohle zjištění. Když vidím tu podobu, tak se mi ani nechce argumentovat, že jsem dítě hvězd. Což je docela ironie, pokud vezmu v potaz, že máma byla prý kdysi zpěvačka a jeho jsem - myslím - letmo zahlédla v několika reklamách v temných časech mého chození do eldaří školky. Ne, vážně nechcete vzpomínat na doby, kdy jste si vybírali z aspektů Smart kid, Tearful youngster, Charming baby a Damn bastard, mezi kterými jste proběhli za celý den tolikrát, že jste byli hotový předškolní Autarch. I když mě osobně vychovatelka prorokovala, že ze mě bude nejspíš exarcha Charming baby - když se budu hodně snažit, nebo Damn Bastardů, jestliže budu přirozená. On asi fakt bude můj tatík... Bleskne mi hlavou a spolu s tím i vědomí toho, že se mohu dozvědět, proč jsem vyrůstala bez něj. Máma nemusela přeci jít na craftworld, kde je docela pruda ve srovnání s tím, jak se žije třeba u tety Sadie. Cosi uvnitř mě se jen chvěje tou představou rodiny, toho naplnění v podobě představy milujícího otce, co zarazí matku vždycky v momentě, kdy mi napaří zaracha za přečiny z budoucnosti. To a taky se chvěji doufáním, že bude mít výčitky svědomí se sklony k materiální kompenzaci. Budu brzy dost stará na vlastní viper, nebo možná gravtank a letos jede parta z mého aspektu k moři a já bych chtěla taky! Tak vole trochu úcty, jsou to hrdinové! Hlavou mi blesknou dvě věci. Za prvé, jestli je Athanius stejný vůl jako Křenius, tak jakmile budu mít své vlastní vozítko a papíry, asi se k němu ani nebudu hlásit. Ta druhá spadá do kategorie genetických dispozic k činění volovin. Já opravdu netoužím být stejný pruďas, otrava a břídák jako strýček! No a taky nehodlám být mrtvá, protože ti všude kolem působí stejně blbě, jako Casanova. Takže hodlám mlčet, přemýšlet a tvářet se ztraceně, zoufale, zranitelně jak říkal Křenius. |
| |
| Filozofický pajzl záporáků III Hodina "H", minuta "M" zkrátka přesně ten pravý čas, kdy se přepisují dějiny bez toho, aby se chaosáci stali olympijskými vítězi. Ne, tuhle hlášku z Nagana v 41. miléniu určitě nikdo neocení, ale za to každý ocení, pokud má pud sebezáchovy, čistý zpěv Palmitele, pro který byl tolik populární u Hora a vlastně stále ještě je,zvláště když jeho asi-reinkarnaci tu a tam večer zazpívá. Tak, jak to Abie činí již teď! I don't wanna talk About things we've gone through Video - it's hurting me Now it's history I´ve called all my guys And that's what you've done too Nothing more to say I will Athanius slay! The winner takes it all The loser's standing small Glorious victory, That's our destiny! I kill him with my hands! His head i hang there! *ukáže nad bar* I write abaut it "Nonsense", poetry full of disgrace! Burning him the home! Thinking i´d be strict there, everyon with his blood, die - it´s my rule! Two Authors may throw a dice Their minds as cold as ice And someone way down here Say "He´s not young,my dear!" *Zamává Reziovi* The winner takes it all The loser has to fall It's simple and it's plain Why should I complain? Only death can this fix, or ruin ponnies front of you! Does it feel the same, when you dishonour my name! Somewhere deep inside, you must know I hate you! And what can I say, enjoy yours last days! The judges will decide The likes of me abide Spectators of the show Always stay in row The game is on again Kill marshal and his friends A big guns, or small arms? For you, i use them all! I don't wanna talk How makes you Me feel sad And I understand I've come to smash all with bare hand I apologize If it makes you feel bad You deserve many ends, i give you one, no offence! And you see The winner takes you all! The winner takes you all! Je to procítěné, je to od srdíčka a nadchlo to k nenávisti i ty, kteří doposud ani netušili, co to ten Athanius je. Případně to pomohlo upravit dojem těm hlupákům, co o něm doposud říkali "to je imperiální verze Míry Krutora" a pochopit, že Athanius s Mírou nemá nic společného. Vyjma míry obdivovatelek, obdivovatelů a takové ty klasické nepříjemnosti typu vrtošivých dotazů od náhodných kolemjdoucích stylu "Ahoj, nechceš se mnou spát?". Dokonce to dodává odvahu i takovým těm zarytým tradicionalistům, co věří, že Athanius je stále ještě reinkarnací císaře a v duchu tradice vymaže Abadona a pak jim bude šéfovat někdo s o dost menší esteticko-palmovou hodnotou. A možná změní barvu legie. Zase! Na celém představení je nejsmutnější asi to, že by ho zdejší příslušníci loajální sekce Palmitelů mohli nahlásit, varovat všechny ostatní a tak, ale prostě to neudělají. Ne, nejde o paktování s chaosem, zradu, loajalitu vůči klubu, ale zkrátka až se zítra proberou, nebudou ani tušit, kde dnes byli, natožpak co slyšeli. Po bouřlivém potlesku a požadavku přídavku, jemuž vyhověl oslavným hymnem Palmitelům třídy Coconut Song se tento vůdce nové černé křižády konečně dostane ke stolu. Abbadon: "Za tohle zaplatíš!" Lorgar: "Bereš kreditní karty?" Abbadon: "Ne, myslel jsem-" Lorgar: "Co naturálie, tady mám výbornou svíčkovou!" S tím je před něj hozen talíř. Abbadon: "Chtěl jsem to spravit fyzickou újmou, ale tohle taky jde." Lorgar: "Tušil jsem, že po vystoupení budeš mít hlad, jak Lunární vlk." Abbadon: "Ještě zmiň Lokena a budu se vztekat jak Horův fracek!" Lorgar: "Ty ses měl tehdy po Teřře pořádně najíst, když jsi hladový, vidíš všechno černě! A možná trochu legiovatě!" Abbadon: "Chutná to divně, ale celkem dobře, tos vařil sám?" Lorgar: "Ne, nezbytně." Abbadon: "Kdo ti pomáhal?" Lorgar: "Nikdo." Abbadon: "Tak když nikdo, tak si to musel vařit sám, ne?" Lorgar: "Pokud říkáš, že musel, tak musel!" Abbadon: "Pravdu, Lorgare!" Lorgar: "Vyber si, jaká se ti líbí a já ti jí dám!" Abbadon: "Jak vzniklo tohle jídlo?" Lorgar: "Vírou!" Abbadon: "Lor-ga-re!" Lorgar: "Prostě mi přišlo, že vyhazovat po kázání všechny ty svíce je plýtvání." Palmitel ujme jedno, dvě sousta než se zarazí. Dojde mu, že ne všechno, co řekne Lorgar musí být pravda a pak, že ne vše, co řekne musí být lež. Po chvilce tápání tedy dojí knedlík a talíř decentně odloží. Abbadon: "Cítíš se namotivovaný?" Lorgar: "Athanius bude mít z útoku radost jak Robout z Calthu." Abbadon: "Skvělé. Takže tady můžeme skončit a-" Lorgar: "KZEMI!" Démonický princ obratným pohybem stáhne pána černé legie pod stůl. Abbadon: "Co to do hajzlu děláš!" Lorgar: "Ve vchodu, nenavazuj oční kontakt!" Abbadon: "Nějaký princ démonů, no a?" Lorgar: "Tezaurus, můj oblíbený!" Abbadon: "No a? Tos mi chtěl ukázat jeho nohy nebo co?" Lorgar: "Mám ho vážně MOC RÁD!" Abbadon: "Tak ho zavolej a nech těch blbostí!" Lorgar: "JE.MŮJ.NEJLEPŠÍ.NOSITEL." Abbadon: "Nejlepší?" Do hlasu se začíná vkrádat porozumění. Lorgar: "Ze všech mých sluhů si bez něj neumím život představit nejvíce." Abbadon: "Úplně ze všech?" Lorgar: "ÚPLNĚ" Abbadon: "Mám plán!" Během mžiku je komnetem přivolán Rezius a je instruován k tomu, aby předal právě vstupivšímu princi démonů důležité informace o Athaniově věku. Zatímco tedy Rezius stihne říct leda "Ahoj" a je ihned konfrontován přívalem vět, nebo jedné dlouhé věty obsahující vše od zrádných techpriestů, po nejlepší kamarádičkování s techpriestem berserkní kapituly space woflů, která se určitě rozhodne sepsat válečné paměti a tak... primarch a vůdce Black legion využijí zmatku a zadním vchodem se vytrácí ven. S vědomím, že pokud chtějí stihnout svůj plán v tomto miléniu, tak rozhodně Tezaura nepozvou se pak loučí a každý se vydává vstříc naplnění osudu. Athaniova osudu přesněji řečeno! |
| |
| Záležitosti mého trůnění! A tehdy poprvé jsme ho tam spatřili Seděl Na trůnu z beden, skoro vznešeně Seděl. On, Athanius, jiskra, která zažehla oheň naší víry Seděl. Byl na tom trůnu. Seděl. ..............[Výňatek z Athias, dodatek Vespasiánův - prý je to taky báseň.] Inu... někdy se věci vyvíjejí jinak, než by jeden čekal.... a některé musíme brát s optimismem. Například ten fakt, že nikoho naštěstí nenapadlo, že koberec pro uvitání vip hostí má být červený a na zemi tedy leží obyčejné dřevěné piliny, namísto těch kostěných, s krví. To by pak jeden nemusel mít ani ten trůn lebek, i na tom dřevěném by se cítil trochu jako Khorn. Co se trůnu týče, tak je to vůbec taková zvláštní věc. Protože každý, kdo ve warhammeru něco znamená, obvykle nějaký ten trůn má. Hele - i Augrim jej měl a to to byl jenom takový ten random záporňák, který v tomhle díle beztakže chcípne, protože to dává příběhu dynamiku. Jsem taky rád, že se to tak nějak alespoň napůl vyřešilo, přivedli mi Athaniel, vrátil se mi člen osobní gardy a nikdo už nemasakruje Pretty marínu, kterých mi navzdory tomu "bez soucitu" fakt nakonec přišlo líto. Zvlášť, když jsem viděl, jak mě oslavují... a tak. Není snadné zabít někoho, kdo vám vypráví o tom, že jste módní ikona! A pak... pak přišel ON. Se Zacem, Athaniel a Ashtoniem. Ach, bože - Císaři. Neklopil zrak a byť byl evidentně bledý jako stěna, snažil se nedat najevo nervozitu. Sledoval mě zpod hustých řas tím pronikavým, tyrkysově modrým pohledem. Každý jeho krok byl perfektně vyvážený - a byť nechápu, jak se mu to povedlo, nějakým způsobem mu přes drahý oblek, padnoucí na míru, který přivádí k orgasmu nejednu čtenářku série fifty shades of grey, byl přehozen dlouhý, světle fialový plášť, což by mělo samozřejmě působit jako největší wtf - ale v jeho podání to spíše vypadalo, jako by právě šel po mole nějaké alternativní módní přehlídky a předváděl nejnovější výstřelek. Bylo mi tak trochu jasné, že ten kluk má tak nějak něco, s čím by mohl strčit do kapsy možná i Míru Krutora. Takové to určité kouzlo osobnosti, které rozkvete právě ve chvíli, kdy potřebujete, aby se v příběhu nějaká postava stala důležitá. On mi prostě o pohledu přišel, jako neskutečně nádherná, čistá bytost. Zjevení jakési přízračné dokonalosti dávných časů a... tak jsem Mercilesovo blábolení vlastně vůbec neposlouchal a vpíjel se do jeho tváře, představujíc si všechny ty sladké a mazlavé věci, které by na ní mohly přistát. Viděl jsem před očima jeho studem zrůžovělé tváře, protože takto by se určitě zatvářil, kdybych mu pomalu stáhl jeho spodní prádlíčko a zatímco Siegfried s Albericem říkali něco jako "blá blá blá blá" jsem v uších téměř slyšel jeho teplý, mělký dech, který by určitě... hele, proč mám pocit, že mě velmi, velmi upřeně pozoruje tamten knihovník, který stojí za ním a něco tiše mumlá? "VoleJá, voleZac a voleZlatokras jsme prošli dost hustý věci hele vole, bez káry a trávy. I když jsme strašně moc nechtěli, tak jsme s na sebe prostě spolehli a můžu garantovat, že Zlatokras pretty marínský kacíř není i když bojuje tak, až jsem občas uvažoval, jestli to není infiltrátor z alphy. To bych poznal, takže garanatuji, že to zrádce není. Teda pokud nezkonvertovali oba k Slaaneshovi, to by pak byli kacíři oba, ale hej, kdo by chtěl zabít Zaca Efrona, i kdyby si to zasloužil? Nebo očernit muzikál ze středky? Tak vole trochu úcty, jsou to hrdinové!" "To je dobrý nápad!" Řeknu automaticky. Jako alfasamec funhammeru znám leckteré mužské triky! "Souhlasím!" Chvíle rozpačitého ticha. Asi bych měl něco dodat. ".... U CÍSAŘE!" |
| |
| Hra o trůny? Inu, bratři, kteří šli jako doprovod Zlatokrase a podpora při obhajobě celou tu věc vnímají různě. Breptus tedy trošku mumlinká a mrčká, protože se mu moc nelíbí hoblinový kobereček, protože se strašně rychle "vyšoupá a nebude to vůbec pěkňoučké" - navíc světlé dřevo se k interiéru nehodí a vlastně se k interiéru nehodí nic a interiér se nehodí pro příjem návštěv. Tojekus je trošku rozpačitý z pohledů okolo a nijak to nezakrývá. Ono na jednu stranu bylo to sezení během bombardování s templáři fajn - ale na tu druhou - tadyti už nejsou tak milí, jako tamti a celkově vzato to není zrovna hezké. Anastáz s Vespasiánem kráčejí velmi hrdě po boku Zlatokrase a na pohledy svého okolí absolutně nedbají. A to i přes to, že Anastázovi nikdo neřekl, že jeho osobní garda, tedy Růžemet a Fialín mu nahoře, nad hlavou ve stojanu přelepili přes codex astartes list papíru s nápisem "haters gonna hate!" On se o to tedy Vespasián pokoušel, ale ve chvíli, kdy se Anastáze zeptal "a Stází, musíš tu věc v tom stojenu mít?" byl akorát seřván a odpověď, která mu byla poskytnuta se nesla v duchu "mohli byste se už laskavě všichni přestat navážet do mého kodexu? Už to není ani vtipné!" takže toho nechal. Nutno podotknout, že Fialín uznale pokýval hlavou a řekl vedle stojícímu Bebíčkovi něco jako "hmmm - Robout Jelimán..." Když už je řeč o Růžemetu a Fialínovi - uvnitř přileb probíhá nadšený, nadšený soukromý vox. Fialín: "Ty vole, TY VOLE! Podívej se na to - je to laskanon?" Růžemet: "Tak ty seš debil? To je plamenomet, laskanony jsou na tancích!" Fialín: "Huuustýýýý!" Růžemet: "Hej, gumo - čum na todle, na pátý hodině! Tamten chlapík má tak markšestku!" Fialín: "Tyvole! To je retro! TO JE RETRO!" Růžemet: "Kůůůůl!" Fialín: "Jsou tak hustý! Todle je nejvíc!" Růžemet: "Hej, kdybych nebyl Prettymarín, chci být templář!" ... Takže je jasné, že si to kluci samozřejmě plně užívají. Rozhovor pokračuje v podobném duchu i když se řeší, co vlastně s Pretty marínou dál. Co naplat, že jim jde o kejhák, žejo - todle je "prostě super" a životní zážitek a to všechno dohromady. Bebíček se tváří trošku jako Grumpy, hodnotí situaci a pozoruje okolí. Ve volných chvílích počítá, kolik má ještě barevných náplastí se zvířátky a autíčky a zda nebude muset v nejbližší době sehnat nějaké nové. Quitflame je skloněný u smartphonu a něco do něj buší - nakonec vyfotí Athania na trůně, což Abaddon samozřejmě komentuje :poop: smajlíkem. Jak to u všeho, co v intermezzech dělá, stíhá, se mě neptejte. Růžemet: "Hele, taky ti přijde, že Anastázie něco dělá?" Fialín: "Nějaký libko trik!" Růžemet: "Libko je přežitý, stejně jak majspejs." Fialín: "Libko - jako Librarian!" Růžemet: "Jo tak - tyvole, to je dobrý, tos vymyslel sám?" Fialín: "Vole hlavně - myslel sis, že někdy uvidíš naživo Athania?" Růžemet: "Jako to asi jo, ale nemyslel jsem si, že to bude ve stejný místnosti s Effronem..." Fialín: "Awesome!" Růžemet: "Hele, Athanius má výraz jako ty, když čteš hentai!" "To je dobrý nápad!" Růžemet: "A.... asi vnímal stejně, jako ty, když čteš hentai a něco ti vysvětluju..." |
| |
| Anastáz z toho dělá hru o klíny! Všichni naši hrdinové! "To je dobrý nápad!" Kdyby se teď zachvěla země, případně mnohem důležitější Země, asi by to nezpůsobilo takovou šokující reakci jako tato slova. Přeci jen chválit nápady u této kapituly, to se děje běžně, jako používat kriegovskou mluvu v Ghetu, pardon tedy sídle Salamandrů, či podávání vepřově imperiálního řízku v mešitě, co je zasvěcena hinduistickému ztvárnění víry v císaře. To se prostě běžně nestává. Alberic, Siegfried, Ashtonius: "Co?" Šok nic méně netrvá věčně a tak se záhy k onomu dobrému nápadu neváhají tito pohotovější bratři přihlásit. Alberic, Siegfried, Ashtonius: "Athanius se mnou souhlasí!" Což vede k poměrně vzácné shodě a to nesecvičované, kdy na sebe ti tři chvíli vrhají zmatené pohledy končící jediným neodvratitelným osudem předurčeným koncem. Všichni přítomní templáři: "ZA CÍSAŘE! ZA ATHANIA!" No a protože je to už pár minut, co někdo za boha na zlatém trůně skandoval, tak je přidáno ještě třikrát hurá, máchano meči a několika radostně-náhodnými průstřely interiér získává další dodatečné osvětlení díky esteticky vypáleným zbrusu novým okénkům. Guy: "Neměli bychom se ujistit, jak to myslel?" Alberic: "Neměli, je jasné, že-" Siegfried: "Kampftest!" Sahá po meči, načež mu na jeho ruku sáhne Guy. Guy: "Neobnažuj ostří před maršálem, sic budeš čelit siru Robinovi!" Alberic: "Pokud ho najdeš, od jmenování tohohle hrdinu nikdo neviděl." Loren: "Páni, sir Robin se nebojí nechat svého chráněnce osamotě! To je něco!" Siegfried: "Ja, to sedět, on nerfy aus stahl!" Zatímco tedy vzniká na moment šrum a debata mezi tím, co vlastně Athanius schválil a obecná shoda panuje jen na tom, že tak či onak je to dobrý nápad... využívá Ashtonius situace a výhodu helmy pro komunikaci s Albericem. Ashtonius: "Jsi Alpharius?" Alberic: "Špatný kanál bratře, jsem Alberic Upřímný ne Trollující." Ashtonius: "Ono to občas vyjde na stejno. Hele působíš rozumě, jsi z které kapituly?" Alberic: "Nevím jestli ji znáš, nemá stálý svět, furt křižuje vesmír a není v něm moc vidět kvůli barvě, nikde se nezdrží a..." Ashtonius: "Děláš si prdel, vole, že jsi fakt voletemplář?" Alberic: "Jo, duchovní dědic Sigismunda, genetický následovník Dorna, máš s tím problém?" Ashtonius: "Jen, že Dorn dělá jen blbce, vole, ne?" Alberic: "Já ti nevím, ale řeknu Siegfriedovi, že ses na to ptal, on je v kapitule déle a-" Ashtonius: "Hej, klid! Jde mi o záchranu PM, což chce i Athanius a taky našich dvou hostů. Já je vyvedu, ať předejdeme zbytečným otázkám a ty zařídíš, že Zlatokrasovi neublíží, ok?" Alberic: "To sedí na Maršálův zájem, Ashtonie." Ashtonius: "Díky, vole! Máš to u mě, pak ubalím a dáme! Jsi sympaťák, vole!" Během okamžiku šrum přeruší tleskot Alberica. "Klid bratři! Radost z moudrosti Velemaršála, který jako jediný ve vesmíru dovedl úplně nebo skoro pochopit ženy..." Nastává ta klasická chvíle, kdy je plná pozornost všech okolo. Ať už proto, že opětovně netuší, k čemu se žena jí, či jestli to je zbraň na blízko/dálku/protitanková, nebo naopak ví až moc dobře, o čem je řeč a tuhnou v posvátném úžasu. "...nám nesmí bránit vykonat jeho vůli." Siegfried: "Jawohl!" Loren: "Já ti nevím, mě ty bedny nepřijdou jako javor." Guy: "Pleteš se Lorene, určitě říkal něco jako lavor." Loren: "Tak to je super, že přidáme přípitek! Já mám ještě z plenu hodně nových zásob! Byste nevěřili, jak chutná Victoria secret-" Alberic: "Ehm, Zlatokrasi, máš tu čest a možnost osvětlit podivné akce vaší kapituly" A přesně ten čas, kdy to všechno trvá, který Ashtoniovi stačí k tomu, aby nepozorovaně s tichým "pojď" šťouchl Efrona do armoru, popadl jako kotě Athaniel a hodlal je dostat co nejdříve do prvního volného Thunderhawku, který samozřejmě parkoval někdo jiný než on sám! |
| |
| No... já totiž... Vždycky jsem věděl, že až Athania jednou doopravdy na vlastní oči spatřím, tak mi dojdou slova a dost možná se mi zatají dech. Bohužel, co jsem netušil je tak trochu fakt, že se to stane, protože... on není úplně takový, jak jsem si jej vždy představoval. Měl by... já nevím, být ikonický. Hrdina, hodný namalování na každou epickou fresku. V jedné ruce hrdě držet vlajku, ve druhé nějaké miniaturní trofejní francouzské kalhotky. Heroicky vypínat hruď - a cokoli, co řekne, by se mělo téměř vracet ozvěnou zpět, mělo by to dávat smysl a jeho hlas by měl být velmi mocný a inspirující. Tak jsem si představoval Athania, když o něm Vespasián kázal. Jenže přede mnou sedí dost hezký (ok - HODNĚ hezký!) lehce vyžile se tvářící chlapík, který... já nevím, asi není tak mocný, jak jsem si vždycky myslel, že je. Je tedy pravda, že Augrima v majestátu poráží na celé čáře a to i na trůně z beden a s tím uslintaným pohledem na můj obličej. Jenže Augrima v majestátu poráží kdeco, co si budeme povídat. A templáři jsou... přinejmenším zvláštní. Já vím, že Anastáz říkal, že když nečtete knihy, tak zakrníte, takže se jim to možná stalo, když se jim nemá kdo starat o knihovnu... ale tamten Siegheil? No come on - je to nesympatický kryptofašista už od pohledu. Já taky neprošel Commoragh proto, aby mě tady někdo nahnal do sprch! Navíc z toho, jak se Athanius tváří, mám pocit, že jej vůbec nezajímá, co se tady vlastně děje. A to se ten Merciless, který je, mezi námi vlastně sympaťák, docela snaží! Pak prohlásí, že je to dobrý nápad a všichni se začnou hádat znovu - tedy až poté, co doskandují "za Císaře" - k čemuž se samozřejmě přidám - a z nějakého důvodu, říkejme tomu instinkt, pozvednu velitelsky ruku a můj fialkový doprovod se ke mně sborově přidá. Tedy kromě Fialína a Růžemeta, kteří místo toho zařvou "Emps je super!" "Ehm, Zlatokrasi, máš tu čest a možnost osvětlit podivné akce vaší kapituly" "Bratře meče Albericu," jména jsem si vždycky docela pamatoval, když na to přišlo. "Augrim je zrádce. Popravdě jsem tady měl zazpívat nějakou tu píseň o zradě, ale vzhledem k tomu, že scénáristka tohoto postu se při hledání té vhodné zasekla na stránkách nějakého heavy metal bandu jménem Velké SRANÍ - a jejich alba "sereme pohodlně" s písněmi typu "krásné hovno," v kombinaci se článkem o sedmi polácích utopených v septiku, musíte mít pro absenci songu v tuto chvíli... jisté pochopení. Zde mí bratři jsou loajální zbytky kapituly," ... která je vlastně složená z loajálních zbytků legie... "kterým se podařilo odolat vábení Chaosu a vyhledali vaši pomoc, aby se mohli vrátit a zasadit zrádcům úder, z nějž se nevzpamatují. Prožřetelnost Císaře mne udržela naživu, abych se mohl vrátit a své bratry v těžké době vést po cestě, která rozhodně bude více, než trnitá. " Nutno říci, že občas nám nezbývá nic jiného, než zapadnout do role, kterou vám vaše okolí přisoudí. A to zrovna dělám. Vlastně ani nevím, co zrovna teď jsem - šampion Císaře? Kontrachaptermaster? "Žádám vaši pomoc a spolupráci. Žádám zničení nevěřících a nahrazení Augrima, jehož hereze vrhá špatné jméno a plive na čest celé mé kapituly!" |
| |
| Popojedeme Skoro všichni hrdinové Dnešek je významný den v historii impéria. Možná ne tak významný, jako přátelské utkání s Chaosem na půdě Vraksu, ale každopádně být tu jiný historik než Guy, snadno by se dalo hovořit o nové epoše či věku, který by nebyl jako "věk sváru" nebo "temný věk technologie" ale spíše "vonný věk pretty maríny". Zlatokras veřejně promluvil jako vůdce a byl i se stejnou důležitostí nejen vyslechnut, ale i, což je o dost vzácnější, neposlán do prdele. Naopak mladíkovi bylo velemaršálem vyhověno a jeho řeč korunovaná mohutným "Za císaře", což doplnil zkušenější Athanius, byla přijata s bláznostvím, za nějž se nemusí stydět lecjaký stadion. Nutno podotknout, že ne všichni sdíleli to nadšení už kvůli Anastázovi, nebo tomu, že je sice fajn pokračovat v boji, ale stále to není proti nim žádná sranda. Jednání bylo ukončeno, rozkazy o lifrování všech přeživších PM k posouzení vydány a tak se tento kraj stal nejenže takovým sběrným táborem, ale zároveň první skutečnou polní základnou pro první reálnou bojovou operaci Zlatokrásek, jak se jim pro potřebu odlišení od zrádců říká. Nutno podotknout, že toho dne bylo vyrobeno mnoho bolterpistolí s lihovým nápisem mastercrafted za radosti bojových bratrů a ronění velkých olejových slz všech zúčastněných Techpriestů. Taky vzniklo mnoho přátelských soubojů, takže Bebíček měl plné náplasti práce, ale to je jiný příběh. Úplně jiný jako ten, že Anastáz dostal od několika bratrů templářů darem zbrusu novou postavenou hranici a má si jí prý užít. Po kolotoči těchto událostí ten náš skutečný příběh zastavuje na palubě Thunderhawku improvizovaně přejmenovaného Ashtoniem na Holy Ganja, protože iniciály HG se sem prostě hodí. Bratr co je pravým bratrem jej povolal v důležité věci a neměl by cestou zapomenout vzít nějaké brambůrky, prý. Ona důležitá věc nebyla ničím jiným než rozlučka s jeho dcerou, která byla neskutečně, ale neskutečně otravná a tak si to vydupala. "Čest, sláva, tráva, volemaršále!" Takto tě Ashtonius vítá, když dorážíš k Hawku, před kterým mimochodem každému, kdo si vzpomene na populární evergreen cizácké čarodějnice, vysvětluje, že je cizačka mrtvá a volebratr z voleravenguardy veze její tělo na DéWé. Výměnou za brambůrky tě nechá projít do lodi, kde budete mít soukromí. Mimochodem o tvé dceři v dobrém rozmaru prohlásil, že je to fakan nejtvrdšího kalibru, nevychovaná, bez úcty, prostořeká, kravka a puboš k tomu. Zkrátka, že má sice své mouchy, ale do rodiny zapadne, což ji rozhodně nesmíš říct, protože si roli absolutního nepřítele užívá. Pak říkal ještě něco, ale přes to křupání chipsů to nebylo rozeznat. Kdo ví! Když se vrata za tebou zase zavřou, rozsvítí se mdlá světla interiéru a můžeš svou dceru spatřit. Tvé vlasy, kukuč i pohlaví spíše po taldeer, i když tím hrudníkem si nelze být jistý jasně deklaruje společné znaky. Sedí způsobně a vznešeně. Asi pár vteřin, protože jak můžeš se svými zkušenostmi vnímat, docela se vrtí. Cesta eldar zkrátka není lehká pro nikoho. |
| |
| Táta! Jsem tak nervózní! Vůbec nevím, co od toho všeho, kromě vysněného vipera nebo nebo gravtanku, očekávat! Dokonce si už ani nejsem jistá, jestli zařízení toho všeho bylo tak úplně nejlepší nápad. No minimálně v tu chvíli, kdy Křenius prohlásil, že odlétáme mi to jako dobrý nápad přišlo. Vlastně se svým způsobem ještě teď směju tomu, jak jsem ho převezla. Skutečně, když někdo na všechny vaše různé pohledy, pózy, herecký um s notnou dávkou roztomilosti řekne něco jako "ani mě nehne" a pak ho za pár minut zlomíte, to si vychutnávat prostě musíte. A na jeho výraz, když jsem mu řekla, že jsem mu ukradla trávu a poschovávala ji po tomhle lidském stroji, do smrti, doufám tedy že té jeho a ne moji, nezapomenu! Stejně jako na okamžik, kdy jsem Křenia donutila přísahat, že nejenže pozdrží odlet, ale taky mě před tátou pochválí, jinak mu neřeknu, kde je ta druhá půlka! Zkrátka jsem třída a prostě skvělá, takticky nadaná a... um moc věcí mě nenapadá, tak nadaná bude stačit! Inu je výhodnější být skromný než málo kreativní, ne? Jen je škoda, že mé nadání nefunguje na Zaca, který si vytvořil posvátnou trucovnu v místě pro pilota, kde se uzavřel. Začínám mít pocit, že hrdina Zac není až takový hrdina! Bohužel ten odliv odvahy je nějak nakažlivý. V momentě, kdy sem vstoupí tak, tak... nějak nevím. Najednou mi dochází, že je to vlastně Monkeigh a nejspíš stejně blbý jako Křenius, nebo kterýkoliv jiný jeho bratr a asi i můj strýc a tak. Taky, když seděl mezi těmi blbci na bedně tak nepůsobil tak, já nevím, sympaticky? Je to celé takové zvláštní, proč mi o něm máma neřekla? Tvrdila, že exodita a přitom tenhle chlapík je nejenže hezčí než dost našich mužů z craftworldu, ale strčí do kapsy i nějaké to nezanedbatelné procento žen! Tomu nerozumím. Je dobře situovaný, zajištění, pravda má divnou rodinu i kamarády, ale zase hezky voní! Hlavně začít nějak chytře! "Um..." No dobře, to není nejlepší start. Vlastně nejlepší start není ani ta chvíle, kdy vešel, protože navzdory vštěpované sebekázni mé pohyby pro eldar prozrazují jisté drobné nedostatky. To, že by se ty nedostatky daly přeložit jako "do hajzlu a do prdele, co mám dělat?" ponechme stranou. "...Zac tvrdil, že..." Správně, hezky začít tak, ať se dá všechno shodit na jiné! "...jsem jeho sestra a ty jsi prý ten důvod." Lehce skloním oči, snažím se vypadat vystrašeně, zranitelně, křehce a to nejen proto, že když to poseru, nebudu mít nic! "Jenže Zac má tady na každém kroku bratry a tak, se v tom trochu ztrácím." Navzdory způsobnému sedu mi mimoděk ujede ruka a začnu tak nějak črtat prstíkem cosi imaginárního v podlaze letounu. "Je, je to pravda?" Zvednu oči, co se snaží být plaché tak, jak je mají laně. Koneckonců, když je má máma Taldeer tak by to jít mělo samo! |
| |
| Císař měl pravdu - Nikdy nechtěj mít děti! ~Athaniel~ V životě jsou takové ty chvíle, kdy si jeden musí hodit na leadership a doufat. Setkání s dcerou, o níž jste ani nevěděli, že jí máte, do doby, než jste ji museli vyrvat ze spárů bratra z vlastní kapituly, který ji chtěl znásilnit, nebo já nevím covlastně, mezi ně patří. Samozřejmě, že mám takové to matné tušení o tom, že všude po světě musím mít parchantů povícero - ale upřímně to neznamená, že je chci vidět, co si budeme povídat! Hlavně tedy proto, že ti, kdo vymysleli "and they shall know no fear" buďto neměli děti a nebo je rozházeli po celé galaxii v domění, že už je s trochou štěstí nikdy nenajdou a svedou to na nehodu. A teď se mě ptá, jestli jsem její otec - co jí mám asi tak říct? Rozum mi velí odpovědět něco jako "ne, slečno, to je omyl - a prosím, neargumentujte mi tady tím, že vypadáte jako já a i se tak jmenujete." Ale - ale ona vypadá jako já! Což jí tak trošku hraje do karet, jen tak mezi námi. Protože je samozřejmě božská po mně. "Tak možné to samozřejmě je, s Taldeer jsem spal." No... nic chytřejšího mě zrovna nenapadlo. "...a taky s její sestrou." |
| |
| Post za Vespasiána, ve kterém budu psát ve třetí osobě i za Zlatokrase, stejně je všecky hraju já. Inu - tak byl vytvořen základní tábor. Mnozí prettymaríni si stěžují, že je to "tábor smrti," hlavně tedy proto, že jsou zvyklí na plné skříně šatstva, lepší hygienické zázemí a stravu, která se ani trochu nepodobá té polní. Někteří sehnali v nedaleké fabrice dřevonátěrů barvy a štěstce a jali se do dekorování svého okolí, techmaríni ze součástek složili a zprovoznili několik improvizovaných šicích strojů, ke kterým ti zručnější a kreativnější ihned zasedli a začali vytvářet mašle, přehozy a vlastně vše pro to, aby ty bedny začaly vypadat jako křesílka, postýlky a stoly s ubrusem - přičemž k mnoha polštářům tak jaksi použili takové ty haderky, které si templáři převlékají přes zbroj. V rohu tábora se pak sešla skupinka exotů, kteří vyšívají obrovskou vlajku. Zlatokras sedí ve svém hlavním stanu, který mu kdosi postavil, obložen všemi těmi ozdobnými polštářky se vzorem omperiálních orlů a maltézských křížů, které mu "jeho muži" ušili a tváří se dost rozpačitě. Je třeba říci, že takhle nesedí sám. Z jedné strany vedle něj totiž sedí Anastáz, s kodexem na klíně a z druhé Vespasián, který na stejném místě má položený, namísto kodexu crozius a helmu ve tvaru lebky, kterou si prohlíží dost nepřesvědčeně a rozpačitě. Vespasián: "Jako já jsem ochotný zajít daleko, Stázku, ale tohle je fakt kýč." Anastáz: "Podívej, je to tradiční, všichni to tak nosí a prostě nechápu, proč musíš pořád hrát takovou primadonu." Zlatokras: "Sejde na tom, Vespasiáne? Všechny lebky jsou kýče." Anastáz: "Císaři, ty seš protivný!" Vespasián: "Je ti dobře? Vypadáš nějaký přešlý." Zlatokras: "Ne, není mi dobře. Jak mi asi může být dobře, když kdesi támhle na obritě hnízdí zrádce s většinou naší kapituly, která zradila taky, jenom protože Augrim s Athaniem jsou oba dva idioti a... COJE?" Vespasián: "Athanius je přece hrdina. Taky tomu věříš!" Anastáz: "Vždycky jsme si mysleli, že je to on, kdo by nás měl vést - ale teď víme, že je tady proto, aby ti pomohl, abys nás mohl vést ty. Když už jsme u toho, Nádherňajz zrovna kecá Quitflamovi do toho, jak ti staví nový jetpack a upravuje armor. Tvému majestátu už se nic..." Zlatokras: "Athanius není takový, jakého jsme ho čekali. A podle toho, co jste mi řekli, o tom, jak vám vyhlásil válku a pak přišel ten kouč - tak vlastně může za to, že se z našich bratří stali nějací chaosáci - v čele se Zlokrasem." Vespasián: "Tak takhle to je! Zlokras ti leží v žaludku!" Anastáz: "Nebo v žaludu, hihihihihi!" Zlatokras: "Ne, já... můžete se tvářit normálně? Víte aspoň vůbec, co znamená to Athaniovo "vydání rozkazů k posouzení přeživších?" protože mi osobně to zní, jako by tady měl někdo přijet a jednoho po druhém nás odprásknout." Anastáz: "Nebo postavit na hranici!" Vespasián: "Hele, co se vlastně stalo s tvojí hranicí?" Anastáz: "Kluci ze sedmičky mi z toho dříví udělali docela pěkný nábytek a zrovna to lakují. Ještě mi chybí polička, ale tu už asi nedostanu, protože od chvíle, co Athanius řekl, že u nás je librarian jen čestný titul a já beztak ani žádný psyker nejsem, se se mnou snaží kamarádit, protože zjistili, že jim můžu číst knížky." ... je to tak. Anastáz založil vůbec první čtenářský kroužek. A nutno dodat, že má větší návštěvnost, než "setkání u poezie" - kde se setkávají vlastně jenom Vespasián a Guy, protože všem ostatním je z jejich tvorby blivno, nebo usoudili, že ji asi nechápou. Vespasián: "Hele - když už nic, rozhodli se nám pomoct, ne? Takže to dáme zase dokupy." Anastáz: "A obnovíme kapitulu tak, aby odpovídala kodexu." Zlatokras: "Tyvole, až tě budou pálit, Anastázi, tak k tobě přihodím i tu blbou knížku, protože už mě s ní docela sereš." Anastáz: "Tobě se to říká, když jsi v přátelském souboji zrubal toho templáře! Ne každý je talent! My ostatní se musíme dočíst, jak na to!" |
| |
| Tomu se říká odpověď! "Tak možné to samozřejmě je, s Taldeer jsem spal a taky s její sestrou."" Tak takovou odpověď jsem nečekala. Je to strohé, upřímné a vyvolává to vlastně jen jednu, či spíše dvě zásadní morální otázky. To jako nejdřív s jednou a pak s druhou, nebo je táta takový kanec, že zvládl obě naráz? Mám sto chutí se zeptat, nic méně mi něco říká, že to není úplně nejlepší věc. Ačkoliv, každý táta by mohl mít radost z obdivu v očích svého dítěte, ne? Nejistě vstanu a rozvážně se přibližuji. Co se mu asi honí hlavou? Poprvé bych si přála mít nějaké to psychonadání, jako máma! Nebo nadání tety neřešit vůbec nic z toho, co se děje kolem mě, nebo alespoň nebýt v takovém stavu, abych to vůbec chápala. "Tak... tě teda..." Chci požádat o pár maličkostí! "...ráda poznávám, tati." Mám ho obejmout? Jenže to by se mohl splašit a třeba mě kousnout. Zvířátka to prý dělávají, říkali jsme si to o přírodopisu. Než jsem na něm stejně, jako všechny postavy mechymilujícího světce, asi usnula. Případně si jinak nechala vymazat z hlavy většinu poznatků z něj. Takže chvilku zvednu ruce, pak se zarazím, nevím co s nimi, takže zamíří nahoru, dolu, nahoru a pak je prostě svěsím podél boků. "Já děkuji, že jsi přišel. Nikdy bych nevěřila, že tě najdu a že budeš tak vážený a důležitý muž." Tak hezky pohladit ego, kdo ví, třeba mě pak pohladí peněženkou. On ty trotly taky musí z něčeho platit. Nu nezbývá než se modlit ke smějícímu se bohu, že se mi nevysměje. No a pak, asi z nezrozvážnosti, se mu podívám do očí. "A takovej borec!" |
| |
| Prettymarína jo to je hlína Zlatokras a jeho banda! Viděl jsem už dost strašných míst ve svém, ne až tak dlouhém, životě astarta. Pravda, něco takového by určitě tvrdil i samotný velemaršál, jenže u mě je to skutečnost. Nic méně se žádná z mých vzpomínek nemůže rovnat tomu, co vidím v táboře loajální Pretty maríny. To už je co říct, protože má laťka je od doby, kdy sdílím četu s Guyem, Siegfriedem a Lorenem dost vysoko. On ani ten Ashtonius mi nepřijde jako nějaká výhra. Možná soudím přísně a rozhodně bych nevěřil, že chrabrostí vydá za deset mužů. Spíš tak, to zavřu obě oči, za dva a půl chlapa! Víte, jak to myslím, ne? Nábytek? Šití? Když vidím, jak zmateně kouká Black Humorus marně bratřící se s nějakými z nich na výsledek své výzvy "tak mi našij, jen pojď" v touze po přátelském souboji, chce se mi vyloženě plakat. Štěstím, že v tomto vesmíru je na tom někdo podobně špatně jako my. Tak jako bude plakat i zmíněný Black, až ho ostatní budou nutit, aby si tu róbu vzal na sebe. Určitě ho budou nutit a donutí, i kdybych jim to měl dát rozkazem. Hodnost má jisté výhody! Procházím tímhle "ghetem" směrem k jeho středu, kde doufám v přítomnost Zlatokrase. Ostatně můj velemaršál je chce zachránit a i když nevím, kde Athanius zrovna je, tak to neznamená, že se na tohle můžu vybodnout. Čest je strašná blbost, vážně! Nemluvě o tom, že ač neznám strachu, mám jisté nepříjemné obavy z toho, že ho najdu právě s velitelem těchto loajalistů. Po tom, jak se na něj díval... nechci na to myslet. I když by byl furt lepší on než já! "My ostatní se musíme dočíst, jak na to!" Knihovníku, kdybys věděl, kolik z nás číst neumí a v boji jsou platnější víc, než celý ten kodex včetně Robouta! Odkašlu si. "Řekl bych, že mě mrzí, jak vám, skáču do řeči, ale není to pravda." Pro jistotu se poté představím - zdvořilost nikoho ještě nezabila. Pokud zrovna někoho neposílala zdvořile do prdele, nebo jí nemám na starost já. "Prozatímní-chaptermastře Zlatokrasi, potřebuji s vámi mluvit ohledně dalšího společného postupu." |
| |
| Slečna Anastázie Steelová ~Alberic Protivný~ Codex astartes je samozřejmě předmětem mnoha sporů. A také předmětem nemnohého "sraní," protože jedna z teorií o Roboutu Guillimanovi tvrdí, že se mu říká "Gujman" hlavně proto, že na kodex "každý jenom sere." Možných vysvětlení přezdívky je ale povícero a po deseti tisících letech se už pravdy jen těžko dobereme. Důležité na tom všem je, že ještě nikdo nikdy nevedl své spory o kodex tak sofistikovaně, jako Pretty Marína. Zatímco tedy Zlatokras na výzvu o trochu soukromí odpovídá něco jako "Beze všeho," což může být lehce zavádějící termín, hlavně, když jednáte s Prettymarínou, Anastáz zvedne desky kodexu v obraně před sebe, přehodí si pomalu nožku přes nožku a desky položí tak, aby jej zakrývaly. Albericovi se náhle před očima knihovník změní na nádhernou, obnaženou (jak jinak) slečnu, ne nepodobnou původnímu Anastázovi. Velké, dokonale tvarované, pomněnkové modré oči upírá přímo na Alberica a zpola překrývá hustými, chvějivými řasami. Pevné poprsí je pak kryto kodexem, stejně, jako všechny ostatní nepatřičné části jejího těla. Dlouhé, bílé vlasy jí padají přes ramena na klíční kosti. "Ach, mistře templáři. Mýlíte se. Kodex je to nejlepší, co nás potkalo," zavrní tichounkým svůdným hlasem. Nutno podotknout, že Zlatokras a Vespasián nevidí to samé, co mladý templář. Takže Zlatokras naznačí bezeslov něco jako "co to dělá?" a Vespasián, stejně bezeslov, odpoví "májndfak!" |
| |
| Kdo s čím zachází, tím taky schází Slečna Steelová a taky Zlatokras Nejsou na světě malá nedorozumění to nejhezčí? Ať už nesouhlasíte s kodexem, nebo tvrdíte, že vás nemrzí rušení dvou bavících se nadlidí, protože jsou vám v podstatě volní, všechno nakonec vede k takovým těm milým a vtipným okamžikům, co budete vykládat přátelům. Zpitý a zdrogovaný, protože za střízliva se za to budete do smrti stydět. Buch, buch, buch - tohle je zatím jediné, co jsem v první moment schopný vnímat. Jisté vzrušení odlišné od boje a tepání ve spáncích. Někde na pozadí někdo něco říká, ale pro mě to je zredukováno na jakési blábolení. Holá ramena, ty... když trochu zvednu zrak, tak hezké oči, zatraceně najednou je i pro mě ten blbý kodex přitažlivý. "Éééé to..." Přešlápnutí v marném doufání, že se mi podaří uvolnit pomyslný kabel mého vědomí. Vpravdě mě právě paralyzuje nejistota, strach a takové to "císaři, stůj při mě, ať nic neposeru". Zatraceně, kdo má takové štěstí a může potkat takovou krásnou holku? V tomhle táboře? V téhle celé věčné a věčně otravné kruciátě a takmoment! "To...víte..." Jsem templář na věčné kruciátě, která narozdíl od velemaršála neměla doposud za cíl věčně někde to... zasunout. Dále se nacházím v táboře spřátelené legie, která sice nese často hanlivé označení baby, ale zatraceně všichni mají dispozice k tomu, aby čurali ve stoje, ač netvrdím, že to dělají a neměli na hrudníku ko... řekl bych kodex, ale musím být upřímný sám k sobě a dodat o dost prostější slovo kozy! "...chci říct, že já..." Navíc kam zmizel ten knihovník? Vždyť ona je na jeho místě s jeho kodexem a to znamená, že tady se mnou někdo šeredně vyjebává. Aleúplnějinaknežbychchtěljá! Asi je to tím, že mám Dornovo čelo, nebo prostě nejsem dement, že konečně chytám správnou rovnováhu. Upřímně doufám, že chytám rovnováhu, protože jestli po tomhle chytím facku s tím, že jsem nezdvořilé prase, tak se asi půjdu střelit. "...tě po těch nádherných hebkých vlasech pohladím svými lighting claws, jestli to zkusíš ještě jednou!" Celé to podtrhnu tím nejhezčím a nejmilejším výrazem, jaký dotáhl náš neoficiální "Grumpy" naší kapituly Bez Kompromisus k dokonalosti. Ano správně, tvářím se jako Dorn a zatraceně, mít po ruce dveře, tak se otočím a prásknu s nimi! I kdyby byly otáčivé! |
| |
| Anastázie! Uteč! "...tě po těch nádherných hebkých vlasech pohladím svými lighting claws, jestli to zkusíš ještě jednou!" Anastáz zamrká a na chvíli se zdá, že jej to lehce rozhodilo. Obraz iluze se zavlní, ale nakonec se přeci jen ustálí na své nahé, dámské formě. Ale to by nebylo ono, kdyby všem vše vždy vyšlo tak, jak chtějí. On totiž problém je samozřejmě jinde. "Mám hebké vlasy?" Tady. Anastáz se zavrtí, pustí kodex a zvedne ruce, aby si je mohl prohrábnout a "vyzkoušet" jak je na tom jeho reálné mikádo s hebkostí. Na malou chvíli tak odhalí dvojici "prsou tak akorát," než se celý obraz rozhodí a před Albericem zase sedí půvabný knihovník ve fialkovém keramitu. Už proto, že se začal zajímat více o své vlasy, než o "svou práci." "Víte - Bebíček míchá takové sérum, měl byste to taky - říkal jste lighting claws?" Rychlé zalistování kodexem. "Víte - promluvíme si o těch vlasech někdy jindy, myslím, že jsem si vzpomněl, že mám venku nějaké prádlo. Vespi, pomůžeš mi to posbírat, že?" Nečeká na odpověď, čapne kaplana, až lebkopřilba břinkne o zem a vytáhne ho ven. |
| |
| No tak si raději popovídáme, ne? ~Alberic~ Do celé záležitosti, která ostatně trvá asi minutu, maximálně tak dvě, se nevměšuji. Uvažuji nad tím, jak zní "chaptermaster Zlatokras," jak jsem se k tomu vlastně vůbec dostal, proč se mi nelíbí slovo "prozatimní" a celkově vzato nad tím, jak takový člověk poté, co se vyhrabe z nejtemnějšího lochu, kde seděl s filmovou stár, může přijít k velmi důležité funkci v čele kapituly. Takhle se dělá politika, jak se zdá. A nebo taky ne. Prozatimní. Ono to taky může znamenat, že mě použijí jako symbol a pak na konci odstraní, abych jim nepřekážel, použijí mě jako mučedníka tažení a dosadí na mé místo někoho, kdo jim bude kompletně po vůli. Nebo se zrovna přišel tadytenhle Alberic přesvědčit, jestli náhodou nebude třeba řešit, jak mě vyměnit, protože jim budu po vůli já? Upřímně - jedna věc je být kompletně po vůli Zacovi, kdyby chtěl. Ah - kdybychom to omezili jen na postel, tak i s tím Athaniem bych šel, přiznejme si, že je pořád velice hezký. Ale... pak tady jsou tihle jiní templáři. Možná se mimoděk zatvářím tak trochu rozpačitě a prohlédnu si jej od hlavy k patě. Ne. Mám úroveň. Jsem sice bisexuální, ale ten chlap musí stát za to - a přiznejme si, tenhle... no, rád bych řekl, že má pravděpodobně skvělou povahu, aby to vyvážil, ale... ne, nemá. Takže bude asi dobrý bojovník. "Popravdě jsem po naší internaci do tábora příliš nepředpokládal, že existuje nějaký "další postup." - ten blondýn co s tebou slouží, se v tom evidentně vyzná." |
| |
| Každý chvilku tahá pilku Knihovním prchá pryč a já můžu být hned dvojnásob spokojený. Jednak se zdá, že mi první kapitola knihy o ženách z pera Athania ohledně lichocení, jehož není nikdy dost, něco dala a pak jsem zastrašil psykera. To první mi přijde jako mnohem těžší a cennější úspěch nejen proto, že za své působení u kapituly jsem těch psykerů vyděsil dost jen svou přítomností. "Popravdě jsem po naší internaci do tábora příliš nepředpokládal, že existuje nějaký "další postup." - ten blondýn co s tebou slouží, se v tom evidentně vyzná." "Taky se vyzná v pochodech smrti a nikdy s nim nejezdi na výlet vlakem. No ale k věci." Přiznejme si to narovinu - Athanius je v některých věcech mimo. Přesto je tím nejlepším, co máme a mě osobně přesvědčil, že mnohé schopnosti má a možná by jich měl mnohem víc, kdyby je nezaměřoval na jiné cíle. Právě proto mu teď musím pomoci splnit jeho přání záchrany těchle... "hochů". "Ty a tví bratři, když pominu toho knihovníka, máte v sobě asi tolik chaosu, jako náš kaplan rozumu." Začnu se svým problémem. "Takže když jste z vůle velemaršála naši loajální bratři a kaplan vás sto pro schválí, tak banda mých bratříčků bude chtít takové ty věci, jako společně prolévat krev, kout pouta přátelství a takové ty plky, co všichni milujeme a zahrnují zpravidla umírání." Nejen v mém tónu je nesouhlas s tímto scénářem, ostatně odmítavý postoj zkřížených rukou to dokládá taky. "Nevím, co se stalo na vaší lodi, ale jestli tam je skutečné nebezpečí, což naznačuje Siegfriedova vize boje s šampionem chaosu, kvůli níž jsem z němčiny překládal žádost o šampionskou livrej a černý meč." Smutný povzdech. "Takže jsem tady, aby tam tví kluci nemuseli překážet a umírat." Je to tak prosté. "Athanius, po tom, co vám vyslovil důvěru, vás tu nemůže nechat hnít až přijde ofenzíva, to by šel proti svému slovu. Takže já hodlám jeho slovo zpochybnit sám a od tebe budu chtít jednu věc." Jestli něco opravdu nechci, tak je to udělat nějaký hodně pitomý random čin, který by sice ve finále byl velmi užitečný, ale než se na to finále přijde, patrně budu za něj trpět a lidi se dozví, že jsem klaďas až chvíli po mé smrti. Ta samozřejmě přijde brzy, aby si to čtenář mohl vychutnat. No a já nechci umírat za císaře dříve, než to bude nutné. "Až se začnu ptát, kde máme jistotu, že to nepředstíráte a nezačnete nám střílet do zad, tak navrhneš, že půjdeš sám jako důkaz vůle své legie bojovat proti zlu a aby se malověrní nemuseli bát, nebo takové ty další hrdinské kecy jak z divadla. No asi to podáš nějak vznešeněji, to je fuk." Jednoduché, prosté a doufám, že to bude funkční. "Athanius bude z obliga, tví hoši taky a já za to nedostanu sodu a jako bonus si do análu budete moct zapsat podíl na svém obrození." |
| |
| Až na to že Augrim ji už dotahal "Ty a tví bratři, když pominu toho knihovníka, máte v sobě asi tolik chaosu, jako náš kaplan rozumu." Popravdě - u jiných kapitul by se to dalo počítat jako nařčení z hereze - ale tady naopak docela plně chápu, o čem to mluví. Většina templářů příliš chytrá není - asi tak, jako většina mých bratří není v boji příliš schopná. Zatím. Co si budeme povídat - já před pár dny taky nebyl - a pak mi dali do ruky improvizovanou zbraň a mysleli si, že použiju instinkt. Jeho další slova už tak fajnová nejsou. Ono by samozřejmě bylo fajn udělat skrze nějaké takovéhle peklo z mých kluků válečníky na slovo vzaté - ale je nás asi tak dvě stě a já potřebuju, aby mi taky nějací zbyli! A to s tím "že půjdeš sám potírat zlo" se mi taky nelíbí. Tedy on se nevyjadřuje jasně. Na jednu stranu nechce, aby templářům zavázela prettymarína, až dojde na zabíjení - z čehož to zní, jako by si to chtěli oddřít sami, což by bylo samozřejmě docela fajn, alespoň do doby, než se z nás stane nějaká normální marína - a na druhou stranu - jak jako potírat zlo sám? To mám naběhnout na Boa Mužnosti a vybít to tam? Nebo jak si to představuje? "A tím chceš teda říct, že my odletíme pryč, necháme tady všechno jen tak a vy si sami půjdete... potřít herezi v kapitule?" |
| |
| Alberic "Ne" Zavrtím rezolutně hlavou. "To znamená, že tví bratři si tu budou šít, malovat a dělat - já nevím, čím sakra zabíjí čas." Docela nejistě vrhnu pohledem po mnohých zdejších ozdobách. "Zatímco je část mých bratrů bude hlídat a ty se mnou, velemaršálem a zbylými templáři napadneš Augrimovu loď." Jak by řekl Frieda - moc udatná plán! "Potlačíme herezy, tebe tu zase vysadíme poplácáme po ramenu, protože ty budeš platný bojovník, no a pak po templářsku zmizíme s tím, že tu zbyli jen loajalisti. Co budete dál dělat, je vaše věc, pokud to nebude hereze." |
| |
| taaak moment. ~Athaniel~ "Já děkuji, že jsi přišel. Nikdy bych nevěřila, že tě najdu a že budeš tak vážený a důležitý muž. A takovej borec!" Tak moment. Ono se to sice poslouchá moc pěkně, což o to - jsem důležitý muž a borec a tak vůbec, to nepopírám a jsem rád, že to uzná. Ono je vždycky fajn, když dětem jdete vzorem. Ale se Zacem jsem si užil svoje a tak už sakra o děckách něco vím. A to, že to jsou především parchanti. Vypočítaví. "Athaniel - ty po mně něco chceš, že?" Zeptám se skepticky. "Ví vůbec tvoje matka, kde jsi?" ... protože ty její vize ne vždycky fungují tak, jak mají. O tom něco víme, že? |
| |
| Táta ví! Fuck! To je v mé blbé rodině každý, kromě tety, zatracený věštec? To vůbec, ale vůbec není fér. Vážně, budu si stěžovat až přijdu na to, komu. Teda vlastně ono asi komu není, protože monkeigh toho moc neodžijí a babča Imat... je všechno jen ne ten, s kým se chci bavit. Se vždycky osypu, když slyším to její mentorování na téma "co všechno je nutné k tomu, abych nebyla looser jako moje máma a tety", které jen tak mimochodem jsou buď v seer koncilu nebo velí vlastní kabale. "No, víš, takhle se na to koukat nedá a..." "Ví vůbec tvoje matka, kde jsi?" To ale není už vůbec fér! Proč ji do toho tahá? To přeci není důležité, co ví a neví, důležité je vědět, co potřebuji já, ne? Tohle vůbec nejde podle plánu, ach jo. Každopádně tím zase dává sebekázeň eldar mému tělu i mysli vale. "Je to farseer, táto!" Odseknu napruzeně. "Kolikrát ví o věcech dřív, než je udělám." Peklo, peklo! "Takže teď ví a souhlasí a pokud ne, tak s tím prostě nemůže nic dělat, což znamená, že to v tichosti přetrpí a to je v podstatě souhlas taky." Ať žije fatalismus a trocha cizácké logiky. Zaryju pohled od země. Zkusím změnit taktiku"To už se mě chceš zbavit?" Zní to smutně a spolu s vodnatýma očima to snad zlomí alespoň jedno z jeho dvou srdcí. "Já, já tě chci jen poznat." Pípnu sklesle, zatímco se mi po tváři koulí první slzy. Když vidím, jak se ten Viper ztrácí v dáli, tak mi to jde úplně samo. |
| |
| Potlačíme Herezy se píše s měkým i ~Alberic Negramatický~ "Potlačíme herezy, tebe tu zase vysadíme poplácáme po ramenu, protože ty budeš platný bojovník, no a pak po templářsku zmizíme s tím, že tu zbyli jen loajalisti. Co budete dál dělat, je vaše věc, pokud to nebude hereze." Hm, takže to neoddřou. A přitom mě na chvilku napadlo, že by bylo vlastně docela fajn, kdybychom se my v tichosti vytratili a vymluvili na křižádu... a oni by - já nevím, zabili Augrima? I když ono to tak dopadne - pokud to tedy nejsou statičtí pozéři, hlásající všude pravé mariňáctví a pak akorát blbě čumící s otevřenou hubou, jako Zac. Ale na to moc nevypadají. Jenže si nemůžu pomoct, mi tady něco prostě smrdí - chtějí mě tam zabít a pak říct, že jsem padl v boji a tyhlety plky? Neměli by svědky! "...proč tohle vlastně děláš? Říkají ti Upřímný, že? Tak já ti teda upřímně povím, že za tím čuju nějakou levárnu. Co tím sledujete a co za to chcete?" |
| |
| Otázky a odpovědi Na otázku "proč to dělám" se ptám sám sebe každé druhé ráno a jen s obtížemi hledám odpovědi. Taky jsem si všechno představoval tak nějak jinak, než jaké to marinování u templářů je. Tím "marinováním" samozřejmě myslím službu marína, o níž toho vím víc než o gramatice, což mi druhá půlka osudu tak mile vmetla do tváře, zatímco ta první do příspěvku. No je pozdě plakat nad zpraseným ýčkem, ale je pro změnu dost brzy na to, abych Zlatokrasovi vysvětlil, že mu pomáhám nikoliv proto, že bych chtěl, ale protože z rozkazu maršála musím. Vlastně se jeho pochybám vůbec nedivím, protože v dnešním světě někomu pomáhat, je fakt o hubu, natož tu pomoc ještě přijímat. "...co za to chcete?" "Taky mi to smrdí a bohužel, asi ti to moc neosvětlím." Pokrčím rameny na důkaz toho, že některé věci prostě neovlivníme. "Pochop, celá tahle válka začala proto, že nám párek trotlů převlečených za tvou kapitulu zkusilo vyfouknout vězně a skončilo to akorát výbuchem naší lodi. " Můj výraz by se nyní dal popsat jako - jo, přijde mi to stejně praštěné jako tobě. "Tak začala tahle válka a v jejím průběhu mě v troskách prvního kraje Athanius řekl, že je mu vás líto, čemuž jako správný templář příliš nerozumím, také že to celé doplnil něčím stylu "byla to chyba"." Znovu pokrčím rameny. "Celý tenhle můj plán je jen snaha naplnit přání mého velemaršála a zajistit vám co nejlepší šanci z toho nakonec vybruslit a jako bonus ještě k tomu se ctí." Zjevně mi to moc nejde. "Hele mě věřit nemusíš, já bych si taky nevěřil, protože být po mém, tak vás vybiju všechny. Nic ve zlém, ale jsem astart, mě je šumák s kým bojuju, pokud mám pocit, že to dělám za císaře. Takže si spíš polož otázku, jestli můžeš věřit svým bratrům, že z toho vyjdou ve zdraví." |
| |
| to si děláš prdel? "Pochop, celá tahle válka začala proto, že nám párek trotlů převlečených za tvou kapitulu zkusilo vyfouknout vězně a skončilo to akorát výbuchem naší lodi." V životě existují.... takové momenty, kdy zjistíte, že něco čtete už hrozně dlouho a ono to najednou nedává smysl. Vy, milí čtenáři, tento moment musíte zažívat nyní, protože když si vzpomenete, jak to všechno začalo, srovnáte to se součesným děním a vůbec, zjistíte, že... no, vlastně nezjistíte nic. Hlavně tedy, že tam byl ten výbuch - bez výbuchu není žádný epický scifi akčňák kompletní. "...a na tohle Athanius skočil?" Ne. Nechce se mi tomu věřit, opravdu ne. Athanius - TEN Athanius! Přes to všechno, že mi nepřijde tak epický, jak epického jsem si ho představoval - je možné, že by byl tak epicky blbý? Že by uvěřil, že Prettymarína napadla a vybouchla jeho loď? A pak, namísto, aby se slušně zeptal, jestli jsme to byli my a nebo nebyli, nám raději vyhlásil válku a způsobil... tohle všechno? My tedy převrat plánovali už dlouho - ale doufali jsme tak nějak, že to půjde... po domluvě! No a taky jsme doufali, že Athanius nahradí Augrimovo místo, což se změnilo, alespoň z mého pohledu na "doufámkurvažene!" To raději budu chaptermaster sám a poperu se... no to je jedno s čím se poperu - stejně všichni říkají, že jsem k tomu předurčen. "Hele mě věřit nemusíš, já bych si taky nevěřil, protože být po mém, tak vás vybiju všechny. Nic ve zlém, ale jsem astart, mě je šumák s kým bojuju, pokud mám pocit, že to dělám za císaře. Takže si spíš polož otázku, jestli můžeš věřit svým bratrům, že z toho vyjdou ve zdraví." "Vzhledem k tomu, že jste mi jich dost zmasakrovali a většinu přinutili hledat útěchu od Chaosu, zatímco jste decimovali ty loajální... kteří se decimovat nechali, protože jsou jednak blbí, v životě nedrželi ten... boher... bo- bolder? Bolter! A druhak hodně z nich k tvému velemaršálovi vzhlíží, jako k nějaké modle-" až se sám divím, jak jsem to slovo vyplivl. Ještě před měsícem bych dal kdovíco za to, abych si mohl čichnout k jeho použitým trenkám nebo fuseklím. "-tak mi asi, ve chvíli, kdy trčím ve vašem internačním táboře nezbývá, než vám věřit. Nebo se alespoň přijít na to, jaké vnitřní machinace vaší kapituly se dějí okolo mě, za koho jednáš a čeho se doopravdy snažíš dosáhnout. " |
| |
| Intermezzo Na palubě Boa mužnosti Fidorková moudrost praví, že když musíš, tak musíš. Její platnost se vztahuje i na parodické nálady, takže se tímto pohled z dění na půdě Panemu přesouvá o něco výše do vesmíru, kde si neohroženě pluje Boa Mužnosti. Alespoň prozatím neohroženě. Radost, smích, krása - všechna ta slova ztělesňující v tuto chvíli již mrtvé ideály se dají nyní na palubě nalézt jen těžko. Pokud kdysi byl toto domov nepodobný zahradě růží, tak nyní z toho zůstává jen zahrada trnů. Nejen kvůli tomu, že banda trollů z legie alpha ve volném čase při chystání pasti zjistila, že malovat obrazům na zdejších chodbách kníry, rohy, trollface je docela zábavná činnost. Skoro stejně zábavná, jako dávat do květináčů, váz, či truhlíků granáty a umně vysochaným dílům do rukou věci a na tělo oblečení, které by tam být nemělo. Nutné oběti, nutné zlo. Tahle myšlenka se vrací pořád a pořád. Legie Alpha je schopná, přežívá tisíce let a je postrachem mnohých. Její bojová doktrína založená na pohrdání kodexem, nebo jeho prostého kopírování ve chvíli, kdy se to hodí a dogmatické samostatnosti, má k dokonalosti velmi blízko. A brzy, nebo alespoň za nějaký čas, bude toto vědění patřit Pretty maríně a učiní z ní obraz dokonalé perfekce. Protože nic menšího než dokonalost si místo ve vesmíru doopravdy nezaslouží. Přinejmenším ne podle úvah Zlokrase, když sedí na své pryčně, která je mnohem více prostorným letištěm než zmíněnou "pryčnou". Zadumaná souměrná tvář se kaboní, když hledí na malý portrét prvního nepřítele, jehož pro dobro svých bratrů obětoval. Žena vítající první stopy stáří na obraze vypadá, jako by jen spala. Ruce si ale dobře pamatují ty poslední záchvěvy jasně deklarující, že tato pomyslná princezna se nikdy neprobudí. Myslel jsem, že to bude snadnější. Ono to snadné v tu chvíli bylo a vlastně ještě chvíli poté. Tvářit se chladně, drsně - zkrátka jako perfektní vůdce. Kvůli všem těm okolo i sobě samému, pro slávu kapituly, pro úctu nových spojenců a tak. Jenže ve chvíli, kdy nastupuje do hry samota a ticho vábící ukryté myšlenky, je to občas docela těžké. "Opravdu hodláš balit tímhle tempem?" Chvilka civění je důvodem, proč se daří přeslechnout zvuk otevírajících se dveří. Zlokras: "Je-li čas jako hudba, pak naše činy jsou tancem, kde každý pohyb musí přijít za zvuku toho správného tónu." Niel: "Rytmus je pěkná věc, ale nemůžeš machrovat valčíkem tam, kde se bude pogovat." Zlokras: "To nejnutnější už mám připraveno." Neil: "Doufám, že to "nejnutnější" nejsou ty dva lodní kufry a ten třetí, co je tu otevřený." Zlokras: "A sejde na tom?" Neil: "Mě ne, ale nehodlám vysvětlovat techpriestovi mé lodi, že musí vyhodit nějaký náš tank do vesmíru jen proto, aby uvezla vaše kufry." Unavené promnutí očí. Zlokras: "Chápu." Zní to prázdně a to tak, že ona prázdnota vyplní hovor asi po dobu celé minuty. Neil: "Není to, jak sis představoval, že?" Zlokras: "Nelituji. Lítost a mrhání časem je luxus, který si nemohu, ani nechci dopřát." Neil: "Já - taky jsem byl zklamaný." Zlokras: "Ty, ty jsi nebyl vždycky alpharijec?" Neil: "Ne, měl jsem jinou legii, jiné cíle, jinou představu o životě." Zlokras: "Proč jsi to zahodil, když jsi byl pak zklamaný? " Neil: "Chtěl jsem vědět, jestli to dokážu." Zlokras: "Takže žádná nenávist, touha po moci, bezvýchodná situace, jen test? To zní jako nebetyčná hloupost." Neil: "Ne, byla a je to výzva. Císař živý nebo mrtvý nikomu nepomůže. Bohové chaosu ti jen tak taky nic nedají. V životě není nad tebou nic většího než ty sám, jestli máš kuráž to připustit. " Zlokras: "Kdyby ne, tak spolu nemluvíme." Pár dalších vteřin ticha. "To zklamání, z čeho vyvěralo." Neil: "Představoval jsem si to všechno příliš jednoduše. Čekal jsem, že mi to někdo ukáže a všechno spadne jen tak do klína. Nestalo se." Zlokras: "Takže tohle má být otcovský rozhovor před tím, než nás opustíš?" Neil: "Jak si to zjistil?" Zlokras: "Doktrína plná nezávislosti a útěků velení proto, aby podřízení věděli sami co dělat. Proč bys s námi měl zacházet jinak? Prostě nás jedna z tvých lodí vysadí kdesi a necháš nás svému osudu." Neil: "Pleteš se." Zlokras: "V čem?" Neil: "Nechám vás včetně několika lodí svému osudu. Planeta je na prd, s tou neuletíš." Zlokras: "To vše bez šance na to, abychom mohli tuto smutnou kapitolu naší historie uzavřít." Neil: "Přesně." Souhlasné kývnutí. "Zlokrasi, je hezké, že chceš stát na základu, který si vybuduješ sám a osobně ukončit trápení těch, co hodlají zůstat při císaři, ale na to teď nemáš." Razantní zavrtění hlavou. "Ne po tom, co jsme museli přehodnotit plány, když je templáři přijali." Zlokras: "Ale jsou to mí bratři, zaslouží si lepší konec než-" Neil: "Musí se spokojit s tím, co mají, stejně jako ty. Až sem v duchu všech loajálních tradic s templáři vtrhnou, bude to masakr, Zlokrasi. Máme vaše armory, po prvních výstřelech nebude nikdo ani tušit, kdo je na čí straně." Zlokras: "Mohu se toho zúčastnit sám, když ostatní -" Neil: "Ne, jestli se ti to nelíbí, tak až se někde zabydlíte a dáte do kupy. Nejdi mě, najdi mé muže a vyřešme to jako mariňáci, do té doby dělej to, co ti říkám." Zlokras: "Věz, že toho budeš litovat." Neil: "V to doufám a než se tak stane..." Rychlý pohyb rázem mění pozici obrázku Joanny ze Zlokrasovi ruky do té Lienovi. "...je dobré obdivovat nepřátele, kteří ti mají, co dát. Ale nenech se jimi brzdit. Vyhraje jen ten nejlepší, který je nade všemi, tudíž v bezpečí. Každá nižší příčka je selhání a zkáze mnohem blíž." S tím je mu obrázek doslova hozen. Neil:"Do patnácti minut ty a tví bratři opustíte Bolter muž-, Boa mužnosti." Zlokras: "Takže si mohu vychutnat tvůj poslední rozkaz." Neil: "To bys měl." Zlokras: "Nenech se zabít Neile, nerad bych marnil čas tím, že tě budu muset nejprve přivést zpátky, abych ti mohl ukázat, jak chutná pravá lítost." Neil: "Silná slova, Zlokrasi. Zatím se poper s balením a faktem, že si smíš vzít jediný kufr." Zlokras: "Ale tos neřekl." Neil: "Vidíš, teď ti to říkám." Spolu s tím se dveře zase zavírají a nastávají těžké chvíle opouštění domova a přijetí nové role. Baliče osobních věcí a vůdce přeživších ve vesmíru plném nebezpečí na cestě za skutečnou dokonalostí. |
| |
| Chytrý to vůdce "...a na tohle Athanius skočil?" Skočil? Ne, to by našemu velemaršálovi křivdil. On to jen sežral i s navijákem. Že je to jedno a to samé? Hele zkoušeli jste skákat v terminátorské zbroji? Pokud ano, tak chápete, proč ta oprava! Ono se to jinak vysvětlit nedá, pokud nezabřednu do konspiračních teorií jako Zlatokras. Vůbec, ta pretty marína musela být zatraceně nepřátelské místo, když si takhle dávají pozor na myšlenky, pohnutky a další takové věci! ...čeho se doopravdy snažíš dosáhnout. " "To beru jako dohodu." S tím mu podám ruku. "A taky doufám, že jestli na nějaké to své spiknutí, či konspiraci přijdeš, tak mi dáš vědět, bratře Dänikene." Zní to výsměšně a je to výsměšné. "My templáři si na to moc nepotrpíme, stejně jako na dostatek fantazie k takovým složitým plánům." Ne, neumím si představit, že by za tím vším bylo něco víc. Je to naprosto praštěné a neuvěřitelné. To je jako bychom měli zakládat lože, ekonomicky prosperovat a vytvářet mocenské postavení v rámci fungujících planet, nebo takové ty věci, které s námi prostě nemají a nemohou mít nic společného! |
| |
| když má jeden malou holčičku! "Kolikrát ví o věcech dřív, než je udělám." "Jo - a asi je zatraceně dobrý farseer. Taky proto dělala předpověď umělého počasí v Oku Nákupu, že" protočím očima. Ona samozřejmě má takové ty svoje světlé chvilky - ale vždycky ji spíše zajímaly jiné věci, než... no, to je jedno. "To už se mě chceš zbavit? Já, já tě chci jen poznat." Ten pohled je tak... tak sugestivní! Možná bych i podlehl a začal plakat, nebýt toho, že má dcera je napůl eldar, takže to znamená, že se mnou chce minimálně zpoloviny vyjebat, jak to tak eldarové obvykle dělávají. Jen tak mimochodem - já jsem dost možná jediný, kdo to kdy udělal naopak! Hahá! Protože jsem Císařův vyvolený a tak. "Nechci se tě zbavit," chuděrka, plačící. Notak, ššš - neplač. Osuším ji slzičky. "Teď, když vím, že tě mám, tak... ti třeba nechám uspořádat u McGorka nějakou velkou, hezkou párty s klaunem a balonky a pozvu tvoje malé kamarády ze třídy. Víš - dort a tak. Jenže teď mám tak trochu na starost kapitulu, vládnutí, jednu válku, která mi tady probíhá pod čumákem, druhou, která vypukne beztak co nevidět... a ještě Zlatokrase a tu jeho bandu. Navíc to tady není bezpečné, asi sis všimla, že tě chtěli třeba mimojiné zabít." |
| |
| Rodinná chvíle Máma dělala v oku nákupu? Vida, to se hned dozvídám užitečné věci! Není nic lepšího než když ve chvíli, kdy se bude probírat pro mne nepříjemné téma, obrátit list dotazem na pečlivě utajovanou minulost svého rodiče! Bude v rozpacích? Je to něco ostudivého? Doufám, že jo! "Nechci se tě zbavit..." Yes! To je to nejlepší, nejúžasnější co se mi mohlo stát! "Teď, když vím, že tě mám, tak... ti třeba nechám uspořádat u McGorka... TO JE TO NEJHORŠÍ, NEJSTRAŠNĚJŠÍ, CO BY SE MI MOHLO STÁT! Chci říct z plných plic "tati, ty už to nehul, nebo dopadneš jako Křenius", ale nemůžu. Stejně jako po tomhle nemůžu zastavit pláč, ty slzy si jedou svým tempem a já vzlykám tak, že chvíli nemůžu ani mluvit. Není mi pět let a který eldar by šel do Mc Gorka? A vůbec viděl někdy orčího klauna? A hlavně, viděl ten film... jak se to jmenovalo? Co to jen... to... bylo! TO! Viděl někdy TO? Jestli jo, tak mu musí být jasné, že klaun prostě ne. Takže dál něco huhlám o tom, že je trochu pomalejší, ale stejně mi není rozumět zvlášť, když ho obejmu a tisknu se k jeho hrudníku. Nemám totiž kapesník, takže se můžu s klidem vybrečet do něj. Kdo ví, možná, když nebude dávat moc pozor, tak se i vysmrkám! Za toho Mc Gorka si to zaslouží. Takhle mě potopit, zesměšnit a hlavně, jsem sakra dospělá! Tady ne tak dospělá, abych na sebe vydělávala a tak, ale na spoustu jiných veselých věcí už jo! "Jo, na to se nedá zapomenout." Párkrát popotáhnu. "Stejně, jako tomu... Casanovovi šlo prý o mou počesnost." Vzlyknu. "Ale, to by mě musel unést o dost dřív." Tak, konečně se vrací ztracený klid! |
| |
| ....počestnost? "Ale, to by mě musel unést o dost dřív." Nevím, co tím myslí, ale já samozřejmě vím, že eldar nejsou čestní od narození, takže provděpodobně nebudou ani počestní - že! Na druhou stranu by bylo asi vhodné tady mladé dámě vysvětlit... takové ty věci o motýlkách a květinkách a... no prostě aby věděla, jaká nebezpečí na ní v galaxii čekají a proč je důležité, abych ji šturmem odeslal zpátky za její máti, která o tom samozřejmě ví víc, než svoje! "No - On Cassanova je takový zlý strýček a chtěl... on tě chtěl..." Faaaaajn. Tak nevím, jak to děcku vysvětlit, no a co? Ono je to těžké, i když to děcko znáte pár desetiletí, natožpak, když se vám představilo před pár minutami! Takový Císař o tom taky asi nikdy se svými chlapci nemluvil - a třeba Fulgrimovi to prozradil až Slaanesh, že. "ehm... chtěl s tebou... víš... když se maminka a tatínek mají moc rádi, tak... éééé...." |
| |
| Biologie "ehm... chtěl s tebou... víš... když se maminka a tatínek mají moc rádi, tak... éééé...." Tázavý pohled je to jediné, na co se v prvních vteřinách zmůžu. Tohle se celé upíná divným směrem. Když se mají tatínek a maminka dle regulí eldar moc rádi, tak si především nepřekáží, ale na to určitě narážet nechtěl. Nemluvě o tom, že... to je prostě praštěný a pak, není mi pět let! "Tak co, tati?" Dvě velká zvědavá kukadla čekají, až se vymáčkne. "Kromě toho, že spolu šukaj." Zeptám se tázavě. Ono možná lidi mají nějaké zvyky, tendence a takové ty další věci, jejichž význam mi uniká. Teď mi vlastně došlo, že mi kromě významu uniklo i nepříjemné slovíčko, takže se zatvářím na oko stydlivě, řeknu tichý pardon a doufám, že to projde bez morální insultace v podobě pojednání o chování mladé dámy a podobě jejího slovníku. |
| |
| má dcera je xenobitch! "Kromě toho, že spolu šukaj." Kdyby tohle bylo anime, zrovna by mi z očí zmizela duhovka, staly by se z nich dvě bílé, vytřeštěné kola, pusa hranatého tvaru by se mi otevírala a zavírala, zatímco bych hrabal ve vzduchu prstíčkem a za mnou by opadaly okvětní plátky všech růží, které by se na pozadí zničehonic objevily, načež by obrazovka začala praskat a sklo se sypat dolů. Jenže tohle anime není - takže si tuto scénu jen představte a vězte, že prostě jen tak... čumím. A pak naberu dech do plic, načepýřím se a seberu zbytky zdravého rozumu, jaký jen každý otec musí mít. "No... tak spolu šukaj. A to ti chtěl udělat Cassanova, takže by sis měla dávat pozor, komu nastoupíš do vesmírné lodi, holčičko! Obětoval jsem mnohé proto, abych tě odtamtud dostal živou a nepoškozenou! Kdyby tě Zac... asi se Zlatokrasem, nebo já nevím, jak se do toho přimíchal, nezachránili, tak by tě tam někde - ANO, ŠUKAL! A takhle nemluv! Je to neslušné a..." řekl bych, že to nikdy nikam nedotáhne - ale poslední ženská, která mluvila jako nejhorší dlaždič a potkal jsem jí, si nakonec vzala Krutora. Miroslava, ne Marka! |
| |
| Hej, nejsem děvka. Zatím mi nikdo nezaplatil :( ...komu nastoupíš do vesmírné lodi... "Ale oni mě unesli ze školního grav tanku, kdys si mysleli, že dobývají zmrzlinářský vůz!" Ano, bylo to i na mém helmbooku, ale ten zjevně táta nemá. Oni starší mají občas problémy s těmihle věcmi. Tedy pokud to nejsou zrovna maminky, maminky jsou schopné překonat jisté věkové indispozice a založit si účet jen proto, aby kontrolovaly ten můj. Určitě to tak je, k čemu jinému by máma ten účet měla? Když tedy pominu hraní všech možný blbých her, na které mi posílá pozvánky a žádosti během zasedání v koncilu. Bohužel táta, jak už to rodiče dělávají, si jede svou, takže můj trefný argument končí na stěně oné nechtěné morální insultace. Sakra, ani nemusí nic víc říkat a snadno si za to "a" dosadím spoustu věcí jako "dopadneš jako já, jako tvoje teta, začneš fetovat a zblbneš jako Sadie". Ne, tohle ne, tohle fakt nesnáším. "Omlouvám se, tati. Ujelo mi to." Protože co nemůžete porazit, k tomu je lepší se přidat, je vsazeno na omluvu. Taky je mu vděčně položena ruka na rameno. Nejhorší na tom všem je, že jak je tak nějak mimo, tak mám pocit, že mu to muselo s mamkou chvíli klapat. Ona je taky příležitostně mimo. Kdykoliv dostane příležitost. "A já si uvědomuji, co všechno si pro mě udělal a jsem za to vděčná." Úsměv číslo 4. z kategorie "upřímná vděčnost". "Nebýt toho všeho, tak mě zklátil a asi i zabil Casanova, ale takhle jsem navštívila tetu a kromě pobytu v komorágu jsem si užila i Zlatokrase. Bylo to zkrátka super, jen je škoda, že mi Zac nechtěl dát autogram..." A doufám, že bráškovi tím trochu zavařím! |
| |
| ...ALIENS! "A taky doufám, že jestli na nějaké to své spiknutí, či konspiraci přijdeš, tak mi dáš vědět, bratře Dänikene." "Tak promiň, že fakt, že za mnou přišel Athaniův podržtaška, který sám přiznává, že nedokáže nic pořádně vysvětlit a nabízí mi, abych sám šel s bandou templářů, kteří mi vymlátili polovinu kapituly, domlátit ten zbytek na lodi - a to ještě neumí říct, co z toho vlastně templáři budou mít, trochu smrdí!" Není nic horšího, než uražená ješitnost prettymarína. Já se zrovna teď zcela bez skurpulí čepýřím. Protože ze mě dělá vola a obrací to celé proti mě, tak! "Prostě bych nerad skončil na hromadě mrtvol tamtěch kacířů, kteří ještě nedávno dost možná byli mými kamarády s tím, že jsem tam" udělám rukama uvozovky ve vzduchu "NÁHODOU PADL." "Hele já o intrikách a nahrazování prostě něco vím. Už jsi někdy dostal angažmá na módní přehlídku nebo na focení prvních stránek časopisu? Ucházel ses o roli ve filmu? To jednoho naučí!" |
| |
| dokud nebudeš dospělá, tak... ~Athaniel~ "Omlouvám se, tati. Ujelo mi to." "No proto." Hele, Taldeer, doufám, že to jako vidíš. Vychovávám naši dceru. Vlastně tvoji. Já se do toho asi jenom tak nějak... přimotal. "Nebýt toho všeho, tak mě zklátil a asi i zabil Casanova, ale takhle jsem navštívila tetu a kromě pobytu v komorágu jsem si užila i Zlatokrase..." Je dobře, že si to uvědomuje, že kdyby tady nebylo mě, byla by v pěkné kaši. "A s tím užíváním si výletů jakože pozor." Přichází další taťkovský moment. "Je velmi nezodpovědné takhle se potulovat po Komoraghu! Je pěkné, že máš kamarády a že s nimi chceš zažít nějaké to... dobrodružství, ale oba dva byste měli brzdit. Ještě nejsi dospělá a...... a Zlatokras beztak taky ne. Takže jestli se s ním chceš kamarádit, můžeme ho pozvat na tvoji oslavu do McGorka, tak jako všechny tvoje kamarády. Tak. A teď mi dej číslo na tvoji mámu, jdu jí nahlásit, že jsi tady, že tady probíhá válka, je to pro tebe nebezpečné, že jsi zlobila, mluvila sprostě a tak vůbec." |
| |
| Plány v plánech jiných plánů Zase přestávám chápat, o čem to Zlatokras mluví a jsem za to vcelku i rád. Někdo neunese pochybnou pravdu o xenoss, jiný zase mnohem krutější a ohavnější realitu toho, jak to chodí na prknech, co znamenají svět, nebo alespoň nesou módní přehlídku. Škoda, že letos v módě nebyla žádná vojenská přehlídka, to by tady ty nádhery alespoň tušili, jak se co a hlavně za co drží. "Tak doufám, že ho to naučilo to, že kdybychom ho chtěli mrtvého, tak jsme ho už asi i s ostatníma zabili a Frieda by vám místo internačního tábora postavil likvidační kemp. Takovou Osvětim nebo Lichnici - obě místa jsou dost nebezpečný, když na to přijde." Hlavně v kombinaci s hradbami a skoky po hlavě dolů. "A jestli máš lepší nápad, než pořád hledat nějaká "ale", tak ho buď vytas, nebo si jdi stěžovat Athaniovi, že se snažím pomoct tobě i tvé kapitule." |
| |
| Jak uklidnit tátu Proč. Sem. Tahá. Klauny? POŘÁD! To neustále opakování Mc Gorka mě vážně, ale vážně nebaví. Řekla bych, že je to vůči mé osobě hrubě dehonestující, ale to bych musela tušit, co to slovo znamená. Takhle mě to prostě jen štve! "Neboj tati, vím, jsem mladá mám na spoustu věcí ještě čas." Mávnu světácky rukou, protože v některých věcech mám sakra jasno. "Nedělám žádné blbosti, jsem se s ním akorát vyspala a nechtěla si ho brát, stěhovat se k němu a tak." Snad už konečně pochopí, že nejsem malé děcko a hlavně, doufám, že ho to uklidní. Inu já jsem neměla moc zkušeností s tím, jak klidnit otce, takže celkově to působení na onen "mužský vzor" je u mě dost silná teorie. "A když ti řeknu, že jsem mobil zapomněla u tety, budeš mi věřit, že jo?" |
| |
| Když ty plány ne vždycky vyjdou! ~Alberic~ Někdy je toho prostě hodně i na postavu, která se v rekordním čase stala z absolutního blbečka a modelky na plný úvazek, jednou z předních postav, určujících směr... když už ne Impéria, tak alespoň tohoto sektoru. Například teď. Stále nechápu, co tím sleduje, kam míří, proč tohle dělá a jaký je epický záměr za tím vším, ale vlastně nakonec můžu jenom doufat, že z toho na konci vyvázku živý. Proč? "A jestli máš lepší nápad, než pořád hledat nějaká "ale", tak ho buď vytas, nebo si jdi stěžovat Athaniovi, že se snažím pomoct tobě i tvé kapitule." Právě proto! "Ale když já se bojím, že mě tam zneužijete a vlastně tohle všechno od vašeho útoku na nás až po zabití mě i Augrima je-" malá pauza pro trhaný nádech a vykolení očí, do kterých se ženou slzy "- součást nějakého vašeho plánu, který s náma má-" další nádech "MÁTE!" A ano, někdy je toho prostě až moc - takže nemůže být divu, že se občas nějaký ten Prettymarín prostě hystericky rozbrečí jak malá holka. Mají to drama v krvi... a budoucí chaptermaster není výjimkou! Takže se v záchvatu breku pověsím na ten templářský hadr, co má Alberic přehozený přes hrudník, tečou mi do něj snople a otřásají mnou vzlyky, prokládané takovými těmi heroickými kecy jako "co s nimi pak bude," "já přece nemůžu umřít" a "oni mi věří, Albericu!" |
| |
| Upřímný utěšitel Na jednu stranu je fajn, že začínáme řešit takové ty grimdárkovější zápletky, že tu probíhá nenásilná podprahová osvěta do životu astartes a podobně, ale ruku na srdce, chceme warhammer dohnat i v počtu prolitých slz? Tedy za předpokladu, že jsme jej nepokořili momentem, kdy se oženil Míra Krutor. A ano, určitě plakali chaosáci stejně věrně, jako loajalisté. Upřímně jeho reakce mě překvapí. Kdyby se hýbal rychleji a byl méně uřvaný, asi bych měl dojem, že mě chce prostě složit, nebo udělat něco smysluplně stupidního, ale tohle? On mi tu brečí sakra a já poprvé v životě závidím Ultře, že mají kodex. V boji je podle mě k prdu, ale prý je tam spousta rad i pro jiné situace a teď by se rada hodila. No nakonec, asi instinktivně, jej začnu plácat po zádech. "Co s nimi pak bude?" "Nic, akorát umřou. Maximálně je bude před smrtí šikanovat garda." "Já přece nemůžu umřít" "Když to zvládli primarchové, ty to dokážeš taky, Zlatokrasi, věř mi." "Oni mi věří, Albericu!" "Taky nemají na výběr, to dá rozum." No nemám pocit, že by to nějak zvlášť zabíralo. Sakra, co dělám špatně? Je pravda, že jsem v těchto věcech nebyl nikdy dobrý a kdykoliv byl nějaký problém, bratři říkali "mluv o tom, to pomůže, pokud to nebude s Albericem". Nu což, pro statečné muže je pár slov stejně dobrých, jako celý projev. Těm méně statečným to bude stačit. "Tak vzmuž se, bratře!" Já mu řekl bratře? Jak dojímavý ten prevít umí být! "Nikdo tě nezprzní, dokud bude šéfovat Athanius tak ani nezplynuje. Myslím." Lehce s ním zatřesu, abych měl jistotu, že dává pozor. To, co mu teď řeknu, je totiž důležité, od srdíčka a hlavně je to upřímné. " Poslouchej, bratře: Až budeš mít pocit, že se ti nedaří a všecko je na hovno, vždycky si vzpomeň, že je to vlastně pravda!" |
| |
| wtf, kurva? wtf? Nevím, jestli mi tohle jako mělo pomoct, ale svůj účel to splnilo. Ne tedy, že by mi bylo líp, ale když se začal snažit, tak trochu jsem si uvědomil, že na tom dost možná nejsem zase tak špatně, abych brečel na hrudním plátu takovému asociálnímu volovi, ještě, když neni ani hezkej. Protože kdo jiný vám jako útěchu řekne tohle? "Tak abys věděl, MŮJ primarcha, narozdíl od toho tvého..." Místo dokončení věty jenom vyfrknu nosem. Když už nic, zbylo mu víc rukou, než jedna! Naposledy se natáhnu, vezmu ten hadr, co má na sobě a hlučně se vysmrkám do sukňové části. Nasrat! Stejně to měl špinavé a musí to do pračky! Pak si upravím vlasy a všemožně se snažím tvářit dotčeně, uraženě, hrdě a jako by se něco takového vladtně nikdy nestalo. "Císař tě navždy zatrať, jestli jsi mi tady lhal!" Vyšteknu ještě nakonec, než se kompletně seberu, což potvrdím jedním rychlým pohledem do zrcadla. "Protože on nás vidí a sleduje, Albericu." Dodám vážně. Navíc - tohle, cos mi teď řekl, ti nedaruju. Pomsta bude sladká! Měl jsi mě poplácat po hlavě a říct, že to bude dobrý! "Teď... když jsme se asi domluvili a mi nezbývá než doufat, žes mi nelhal - myslíš, že by sis dokázal vyčlenit tak dvě hodinky svého času na... jednu důležitou věc?" |
| |
| Hej, já se snažím! "Protože on nás vidí a sleduje, Albericu." Nepovídej, to by mě nikdy nenapadle! Přinejmenším nebýt toho, že se hrdě, dobře ne až tak hrdě, hlásím k příslušnosti do jedné z nejfanatičtějších sebranek vesmíru a i kdybych přesto to dovedl zapomenout, někdo z inkvizice se rád ujistí, že se mi ta pomyslná žárovička rozžehne. Meltou. To je asi jeden z důvodů, proč to jeho "rande s hříchy pod trůnem" nechávám bez komentáře. Druhý je to, že se mi právě vysmrkal do přehozu jen tak! Ne, že by na tom hadru záleželo, já to beztak neperu, ale je to za prvé nechutné a za druhé je to něco ,co jsem si chtěl vždycky zkusit, ale nikdy jsem k tomu nenašel odvahu! Mám mu podat ruku a říct, že je borec, nebo mu fláknout s tím, že je to prase? To je sakra morální dilema! "...jednu důležitou věc?"" "Pokud to nebude zahrnovat triky tvého čaroděje, nebo jiné prasárny tak beze všeho." Ostatně cokoliv je lepší než poslouchat zpěv Guye o Bretonii, nebo cokoliv, co Bretonii zahrnuje, heilovat se Siegfriedem, nebo popíjet nějaké saponáty s Lorenem. Dokonce ani to hulení mě neláká ve světle toho, že by ze mě byl spíš komediant, než skutečný válečník jako z Ashtonia. |
| |
| Pomsta "Prasárny? Podívej - ty jsi upřímný, tak já budu taky. Kdybych ti chtěl nabídnout sex, tak bys zaprvé musel vypadat úplně jinak a zadruhé bys už ležel na lopatkách a svíjel se v extázi - nebo mě prosil, abys mohl, vlastně by sis mohl vybrat. Ale na žádné prasárny tady nedojde, protože i když bych si chtěl pojistit tvoje... říkejme tomu třeba přátelství, budiž - tak mám svoji hrdost, abys věděl." Ještě jedna úprava vlasů a ofiny - aby to bylo prostě perfektní, než vyjdu ven. "Jde o to, že se znám s někým, kdo tě z nějakého důvodu hrozně obdivuje a asi by s tebou chtěl ztratit pár slov, kdyby ti to nevadilo. A ne, není to Anastáz, ať už se ti teda snažil do tvojí hlavy vtlouct cokoli, když tady byl." ... a vůbec, pozor na něj, on je trochu nebezpečný. Když zpanikaří, dějí se okolo něj... divné věci. "Myslím, že budou trénovat někde vzadu, protože narozdíl od ostatních je přestalo bavit... cokoli jiného od chvíle, kdy vás potkali a zjistili, že jste, dle jejich slov "tyvole kurva totálně epičtí!" Prosím, následuj mě a... ten hadr ti můžu nechat vyprat, když na to přijde." |
| |
| Event - "všichni milují Alberica" - Růžemet a Fialín na scéně - Není důležité se rozepisovat o tom, co dělá zbytek Pretty maríny, který momentálně není pro dějovou linku potřebný. Ti, které momentálně potřebujeme, tedy Růžemet a Fialín, jsou doopravdy na cvičišti a masakrují bolty tréninkového panáka - a taky tu zeď za ním. Tu vlastně dost možná podstatně víc. On mistra dělá právě trénink a toho příliš neměli. Byť zapálení se jim upřít nedá. Hlavně tedy Fialínovi, který se zrovna rozhodl toho panáka.... ehm, pardon, SERVITORA, JE TO SERVITOR - vzít plamenometem. Růžemet: "Ty vole! A víš co? Nepotřebuješ helmu a těmi výpary se nezadusíš - hej a proč, proč vole?" Fialín: "Protože jsme astarti!" Růžemet: "HÁJ FÁJV!" Zatímco v pozadí dohořívají zbytky polorozteklého servitora, třísknou o sebe dvě keramitové dlaně s pokřikem "EMPS JE TŘÍDA!" No... každý se motivuje po svém. A každý uctívá Císaře po svém. A přiznejme si, tyhle dva by Císař možná měl i rád, protože jejich přístup je osobnější a není tak suchopárný, jako třeba Ultry. Pak oba dva zmerčí přicházejícího Zlatokrase, který z nějakého důvodu na slunci jakoby snad i lehce zářil... a Alberica, který v jejich očích září snad ještě víc. Fialín: "Kápo Zlatokras!" Růžemet: "Tyvole a kdo jde s ním! Templář jak poleno!" Fialín: "Héj a nejenom tak obyčejný. Vidíš tu zbroj? Ta je jenom pro borce!" Růžemet: "Musí to být borec! Dokonce má na tom hadru i snopel předchozího soka!" Fialín: "To je tak HUSTÉ! To je orčí?" Růžemet: "Já nevím mi na orčí přijde dost řidký... možná spíš..." Zlatokras:"Pánové, tohle je Alberic, řečený Upřímný." Někdy je lepší to zamluvit, než se konverzace rozběhne tam, kam nechcete. Fialín: "Upřimně?" Zlatokras: "Je to člen osobní gardy Athania, šampion Císaře, velmi špatný diplomat a také asi opravdu zdatný a udatný bojovník, který laskavě svolil, že vám věnuje dvě hodiny svého času." Růžemet: "Ještě jednou Breptus vole řekne, že Templáři jsou zloučcí kulíšci, tak mu asi dám přes žůžovoučkou tlamičku. Todle jasně dokazuje, že templáři jsou prostě nejlepší!" Fialín: "Jo - jako vidíš to, jak asi drží v boji meč? Like a pro, bro, like a pro!" ... a pokud se Alberic otočí, může zjistit, že Zlatokras se... vypařil? Možná má dojem, že mu před pár vteřinami cosi tiše zaševelilo do ucha "... a hezky se bav." |
| |
| WHAT THE FUCK! Zlatokras, Fialín a metač růží Začíná to připomínat tenis. Před chvílí jsem měl výhodu já a tak jsem šil jednu nemilou věc za druhou tomuto prozatímně-chaptermasterskému usmrkánkovi. Císařižel podání má teď on a umí pár es taky nasázet. "Během našeho hovoru si řekl alespoň půltuctu věcí, za které bych tě mohl na místě zabít." Odpovím vážně na jeho monolog na téma "jsi hnusnej Albericu". "Budeme spolu vycházet, příteli." S tím se na něj chtě nechtě musím usmát. On je to v jádru dobrý kluk, možná trochu trpí paranoiou, ale jinak z něj asi něco bude. Přinejmenším další vůdce Athaniova druhu a strůjce knih k úspěchu! A jak se ukazuje při přesunu ven, tak nějaké úspěchy už mám. Sice u mužské mládeže, protože dle toho, že jim totálně nerozumím, to mládež být musí. Ono občas, když se staráte o zasvěcence, tak melou neskutečný hovadiny a někdy je jejich slovník mnohem horší nepřítel v porozumění, než klasická znesvářenost imperiálních frakcí. Templář jak poleno? Hej, já vím, že jsme dřeva a není třeba to-aha. Vzhledem k dodané zbroji pro borce, jež by určitě byla pro blbce, kdyby to mínili jako urážku, se ukazuje, že jsme asi vzorem? My? Černí templáři? Nevím, jestli mám obdivovat jejich nadšení, nebo litovat tu naivitu. Vlastně, tak mi dochází, že ono by se to mohlo stát. O tomhle mluví bratr Luther King! To je, to je úžasné a znamená to, že nejenže se něco z jeho kázání může vyplnit, ale hlavně se mi nabízí možnost udělat kapitule dobré jméno! Což je v prdeli, protože se na to nemůžu vykváknout. On by mě umlátil imperiálním písmem a přidal víc císařnášů, než lodní kaplan. Tak mě napadá, proč není kaplan on místo Servantéze? "Musí to být borec! Dokonce má na tom hadru i snopel předchozího soka!" Něco bych řekl, ale volím raději mlčení. Ono prozradit jim, že je to sopl jednoho vzdorochaptermastera by mohlo přenést rozhovor do úplně jiné roviny, než bych si přál. Vlastně už teď pochybuji, že si přeju doopravdy být tady. Like a...ehm bro? Upřímně Helmbook nemám, ale vím o něm dost od zasvěcenců i jiných stupidních bratrů, abych ho z principu nenáviděl. Ačkoliv ten to "lajk a bro" zní docela fajn a mnoho bratří dělá neskutečné hovadiny, aby ten pomyslný lajk dostali. Takže... asi mám být poctěn? Sakra, jsem nejmladší člen stráže a přitom si přijdu docela to... out! Přitom některé věci mají leccos do sebe, jako Emps je super! "Meč? No... takhle." Chci něco říct Zlatokrasovi a vida, on není po ruce. Zrovna tohle by byla ideální chvíle, kdy jim ukázat pár triků na jejich vlastním veliteli. Takhle můžu jen jeden kus ze zdejšího cvičiště uzmout, potěžkat a ukázat jim, že se to nedrží jako klacek. Přitom mi dochází jedna zásadní věc - tady je to docela prázdné! "Vy máte teď hodiny vyhrazené pro osobní čas, že jste tu jen dva? Nebo proč tu netrénuje víc bratrů?" |
| |
| Fisti a inkvizice, aneb předzvěst toho, co přijde Už uplynula nemalá chvíle a o něco více nemalý počet příspěvků od doby, kdy se ruka Dorna ve společnosti jednoho uneseného, cvrnkáním ke spolupráci přinuceného, alphamarína zkontaktovala s lodí kapituly imperiálních pěstí ohledně zburcování inkvizice. Ta doba možná nestačila k tomu, aby černá loď dorazila k Panemu, ale byla dostatečná pro vyzvednutí Pugha informovaného o možném objevu nejcennějšího artefaktu jeho kapituly a splnění prosby volajícího templáře. Černá loď, jen tak mimochodem, není obyčejnou lodí s odlišnou metalízou, ale obávané plavidlo v různých podobách šířící hrůzu a děs všude tam, kam jen vstoupí. Jsou to zkrátka ty nejlepší, nejpokročilejší, nejrychlejší lodě jako žádné jiné a rozhodně nejde jen o placebo orčího ražení "červená frčí a je rychlejší"! Zkrátka a dobře nyní se na palubu jednoho takového grimdarkového černého sportovního Audi podíváme. Koráb "Nečekaný" si razí cestu warpem s hrdostí a vědomím, jaký cenný náklad a důležité poslání má na své palubě. Již zmíněný chaptermaster sdílí ve vší úctě velitelský můstek s lordem inkvizitorem Jidášem Zaslepeným, jež si zajistil svou službou císaři i přízvisko "Příliš odsuzující". Jidáš: "Zrada celé kapituly, krádež relikvie, těžké zločiny, to tu dlouho, dlouho nebylo... hm... exemplární trest...exkomunikace, možná zapovězení... ano, za ty zločiny." Někteří jidáši zkrátka nepotřebují ani třicet stříbrných k tomu, aby dokázali zaprodat nejen jednoho krista, ale třeba i tisícovku andělů bez ohledu na to, kde je vina. To vše pro císaře, lidstvo a možnost mít v deníčku víc čárek než jiný člen Ordo Hereticus. Pugh: "Eeeh, já jsem ale nic o krádeži neříkal, ani o zradě kapituly. Jen máme dle depeše prošetřit přítomnost chaosu a-" Jidáš: "Jistě, spiknutí, ohavné áno!" Radostně si mne kozí bradku a své "áááno" říká s takovou slastí, že se hodí ke zdejší situaci stejně, jako pravidla etikety k seriálu inspirovaným skautskou kompanií Angry Maríny - rotička Sauth Park. Pugh: "Jaké spiknutí?" Jidáš: "Je to úplně jasné, pretymarína zradila templáře v momentě, kdy vám závistivě ukradli ruku. Beztak se jim nedá věřit, jsou černí a-" Pugh: "Vždyť pomáhají inkvizici, u císaře!" Jidáš: "U císaře pomáhají Custodes a ano, jistě angažují se, pod svícnem je největší tma. Nemluvě o tom, že černí templáři jistě ukrývají černé myšlenky zrozené v jejich černých srdcích!" Pugh: "Říká chlápek v černé lodi a vůbec, proč by kradli Dornovu ruku? Jaký mají motiv." Jidáš: Kucky, kucky, "černí", kucky. Pugh: "Nevím, jakou roli v tom hrají ti fintilové, kvůli nímž jsme to prohráli u Bethlemosu, ale za templáře se zaručím. Athania jsem již potkal, je to znamenitý vojevůdce a až jej na Teranském bále uvidíte-" Jidáš: "Možná proto nevidíte pravdu tak, jaká je! Ruka je přeci symbol Dorna, vašeho pomyslného otce!" Pugh: "Nesmysl!" Jidáš: "Dokažte!" Pugh: "Dorn dal od Sigismunda a templářů ruce pryč a oni to ví! Je to v tradičním videu přehrávaném každému dalšímu nejvyššímu maršálovi..." Jidáš: "Chci jej vidět!" Pugh: "Dobře, vložím posvátnou VHS do přehrávače, přetočím a-" Jidáš: "Nepřetáčet! Jsou-li tam jiné záznamy, chci vidět všechny!" Pugh: "Zacházíte příliš daleko!" Jidáš: "Pokud jsou záznamy v pořádku, tak budu rád pět ódy na vaší věrnost. Opačná situace, či odmítání je podezřelé!" Pugh: "Jsem chaptermaster slavné legie!" Jidáš: "Jež přichází se svou slávou pozdě a její rota nedá to, co četa pár nováčků z Ultry." S tichým zaklením a něčím jako "to si vyprošuji" je záznamové zařízení uvedeno do provozu. Chrčení a bručení svaté, přesvaté, obrazovky z dob temného věku technologie. Na rozdíl od scény u Athania, zde chybí dálkové ovládání, brambůrky, popcorn a cola! Na druhou stranu tu nechybí Techpriestka přiřazená dříve k Tallarnu se jménem od S, které díky arabštině nikdo nedovede správně vyslovit, natož jej pochopit. Nutno podotknout, že svůj úkol "dálkáče" bere nesmírně vážně a je na něj hrdá, neb ví, že je cokoliv lepší, než do zblbnutí opakovat bandě islamistů "neplýtvejte a hlavně nepatlejte na dary omnisiáše". Skrze malinkou obrazovku brzy rázem dostáváme do jiné doby i místa... |
| |
| osobní čas ~Růžemet, Fialín a Alberic~ Popravdě - ne vše je jasné, jako lampička na čtení "Světlo Císařovo," jejíž lacinější kopii můžete pod názvem Hgroërgh nebo tak nějak, koupit i v obchodním řetězci Ikea. Například Fialínovi a Růžemetovi není moc jasné, o čem to teď Alberic mluvil. Taky se podle toho tváří. Jejich zcela identické obličeje chytí zcela identický a zcela blbý výraz. Fialín: "Hodiny vyhrazené pro volný čas?" Růžemet: "Hele šéfe, co to kurva je?" Pak se oba rozhlédnou a zjistí, že jejich "šéf," který by to určitě mohl vysvětlit, nikde v okolí není. Fialín: "Tyvole on zdrhl. Normálně zdrhl." Růžemet: "Hej třeba nechce trénovat!" Fialín: "Jak vole, že nechce trénovat? Kdyby nebyl máslo, tak je tady s náma a vytáhne z toho templáře rozumy!" Růžemet: "vole, vole..." oba se na sebe TAK podívají a pak dodají něco jako "on umí vytahovat rozumy hlavně z kalhot!" a doplní to unisono smíchem. Zjevně se to vážě k nějaké staré historce, kterou oba znají, něbo k nějakému jejich soukromému memu. Ono, když už jsme u memů, zatváří se jako mem "if you know what I mean!" Fialín: "Hele Albericu my nemáme hodiny vyhrazené pro volný čas." Růžemet: "Zdrhli jsme z kroužku vyšívání orlů." Fialín: "Vyšívání je sračka." Růžemet: "A my chcem být dobrý. Jako vy!" |
| |
| Rychloposun Neví, co jsou to hodiny pro volný čas? Zatraceně, i když na kodex kašleme z vrchu takovým stylem, že by se dalo mluvit rovnou o sraní, tak některé věci mají kapituly společné. Obvykle to, že se furt trénuje, bojuje, modlí a pak je špetka volného času k tomu, aby si mariňák dělal, co chtěl. To, že obvykle se ten čas využije na modlení nebo bojování ponechme stranou. A pak přijdou zase kroužky! Zatraceně, když jsem to slyšel prve, měl jsem za to, že je to nějaký blbý kapitulní zvyk. Jakože mají kruhy zasvěcených, postupně se dostává marín do užšího a užšího a tak, ale ne, že to bude stejná hovadina, jako když jsem chodil ještě jako človíče na tojevlastnějedno. "A my chcem být dobrý. Jako vy!" "Zkuste lobotomii, dost se k nám přiblížíte, i když, jak vás poslouchám, ani ji potřebovat nebudete." Smutně vzdychnu. Tohle jsem nečekal! Jsem konsternován a přísahám, že kdyby se mi Zlatokras dostal do rukou, kopl bych ho za všechna ta šitíčka a císař ví jaká další íčka do prdele s tím, že to přece nejde! Bojování není kroužek, to je otázka života a smrti. "To vážně chcete umět z kapituly bojovat akorát vy dva?" Zavrtím hlavou. "A to vám to Zlatokras nenařídí, nebo kaplan, knihovník... sakra jsou to snad osobnosti vaší kapituly, ne?" |
| |
| Pár krutých pravd ~Růžemet, Fialín a Alberic~ Problém samozřejmě velmi brzy začíná být v tom, který je který. Ono... samozřejmě, že je jasné, že jeden je Růžemet a druhý Fialín - ale oni se občas tak nějak jakoby přesunou a promíchají a střídají se v hovoru - takže není úplně patrné, kde je zrovna Růžemet a kdo je zrovna Fialín... Na druhou stranu, oba se tváří stále stejně nadšeně. Někdy dokonce takovým tím stylem, jakým se tváří paní učitelka, nebo starší dítě, poučující to mladší o něčem naprosto zjevném. S takovým tím typickým kýváním hlavou. "To ne - oni jakože někteří chtějí taky bojovat." "No - i nám to řekli, žejo." "Ale tohle no... jsou blbí v takovém tom pokus-omyl, nebo jsou líní sledovat návody na youtubku." "No, takže čekaj, až se to naučíme my." "No a pak založíme kroužek." "Hele už jsme to Zlatokrasovi slíbili. Všechno je to vymyšlený." "No jasný. Jenom v tom chcem být fakt dobří, než to začnem někoho učit, žejo." "Protože nechceme být jako Hvězdoslav, který učí scénickej tanec a umí hov-" "Hele, říkali jsme, že nebudem šířit pomlu-" "PRAVDU!" "I tak." "No hele a co se týče kaplana a knihovníka a Zlatokrase - víme na ně takových věcí!" Druhý, ať už kterýkoli, jen vážně přikyvuje. "Hele věděls třeba, že bratr Christián se jednou pokusil Anastáze svázat a nasekat mu bičíkem na prdel?" |
| |
| Drbny 40k! Návody na youtube, metody pokus-omyl a další, další věci mě jen utvrzují v tom, že tohle celé je postavené na hlavu. Zatraceně, vždyť Athanius je pretty marín a bojovat umí! Je tedy pravdou, že ohledně jeho slavných začátků už nezbylo moc bratrů pamětníků, kteří by zvládli vypovídat, vyjma Lancelota, jehož každý poslouchá asi tak, jako Guye de Loreina při zpěvu! Ne, že by mlel tak děsně, ale když začne šermovat rukama, má posluchač úplně jiné starosti než dávat pozor. Když to vezmu kolem a kolem, mám Lancelota rád. Hlavně, když je miliony světelných let ode mě. "Hele věděls třeba, že bratr Christián se jednou pokusil Anastáze svázat a nasekat mu bičíkem na prdel?" "Ne, ale už chápu, proč nechceme mít s knihovníky nic společného." Tohle prostě není něco, co chcete v maríně zažít. Bratřit by se mělo u piva a ne u lan, bičíku a kdo ví čeho všeho! Vlastně mám sto chutí přetnout tenhle děsi-vlastněznepokojivý hovor, když ten strach necítíme, a přesunout se k k tréninku. Na druhou stranu zase cítím, že si tu můžu z knihy velemaršála procvičit kapitolu o naslouchání, nebo alespoň jeho předstírání. No a pak jsem zvědavý, málokdy mi přijde někdo horší než my! "Vyšetřil to váš kaplan vůbec? Co s tím udělal Zlatokras?" |
| |
| vyšetřování a co s tím ~Alberic, Fialín a Růžemet~ "Počkej-" oba se zatváří trochu zmateně. "Co by s tím dělal Zlatokras? Tehdy byl rád, že je rád, však si taky připravoval volnou disciplínu na volbu královny krásy - kterážto mu zajistila angažmá ve hře na herezi." Druhý jen vážně přikyvuje, jako by to byla ta nejjasnější věc na světě, odkládá plamenomet, sedá si na beton, což napodobuje i jeho dvojče a oba naznačí, že by si měl Alberic sednout taky, protože je zrovna čas na defaultní tréninkový prokrastinační girltalk. "Vlastně s tím nikdo nic neudělal, Christián zmizel." "Ale netrap se tím, stejně to byl hrozný debil, fakt." "Hm hmm - přesně." "Vespasián-" "to je jeden z kaplanů!" "- to nějak ututlal." "My si teda myslíme, že mu pomohl uklidit tělo, nebo tak něco." "Pravdu z nich už nevytáhneš, protože Anastáz teď s Vespasiánem chodí." "No." Oba se zarazí a podívají nejprve na sebe a pak na Alberica. "Hele..." "Proč s tím měl něco dělat zrovna Zlatokras?" |
| |
| Girltalk Budu citovat hlášku z IPMU pomáhat a chránit OMFGE - oh my fucking god emperor! Úchylák, mizení těla... ty vole, co tohle? Zkurvený second founding temných andělů, o jejichž tajemství nikdo oficiálně neví, ale minimálně v duchu si z něj děláme prdel všichni? A oni mi to tady říkají jen tak! Mám pocit, že je tu něco šeredně špatně, že takhle to nechodí, nemělo by se to dít. Možná taky, že bychom měli k tomu mít i nějaké to vínko pro lepší pohodu a... kurva kde se to bere! "Pravdu z nich už nevytáhneš, protože Anastáz teď s Vespasiánem chodí." Císař mi požehnal tím, že jsem z Dornova těsta. I tak ale jeho veškerý emoční potenciál dostává zabrat, když vytřeštím oči s tím, jak mi to popisují. Nejsem blbý a narozdíl od většiny bratrů vím, že tím "chodí" nemyslí to, že by spolu chodili chlastat, chodili do boje, chodili do těch pošahaných kroužků. Ne, tohle je zlé a smrdí to chaosem. Jsou zkrátka místa, kam by se bratrská láska dívat neměla! "Jsem si myslel, že když vás teď vede, tak to byl předtím váš první kapitán, zkrátka druhý nejdůležitější muž kapituly." Sotva to dořeknu už tuším, že jsem byl zase šeredně mimo. "Hele a vám tohle všechno přijde v pohodě? Ztrácející se bratři, chodící spolu bratři, volné disciplíny v soutěžích krásy? Ještě mi řekněte, že je to cajk, že i váš budoucí chaptermaster Zlatokras s někým chodí a můžeme zavolat Salamandrům. Teď už budou v teplomilství až druhá kapitula v pořadí." |
| |
| Zpět k athaniovi! Tváří v tvář dceři hrdina nepoleví dále si věří byť dcera vůbec neví! Což strastí život nese v miléniu temném A ona šuká někde v lese ... a ještě se Zlatokrasem! ...........................[Výňatek z Athias, autor Homér] Nutno říci, že ne všechny básně jsou zcela odpovídající historii, už proto, že "webway" se na "nese" prostě nerýmuje, leda tak v básni Circa a volném verši. Což o to, od Athias pokročíme k realitě - MOJÍ realitě - řekl bych všedních dní, ale realita všedních dní je špatné kakao a všudypřítomná demence. Tohle je spíše.... sváteční realita hrůzy. HRŮZY! Protože hrůza mě jímá. Tedy hned po první vnitřní reakci na téma "a byl dobrej, nebo moc keců a málo akce?" "Ty ses s ním vyspala? A-THA-NI-EL!" Obořím se ryze taťkovsky. Kde se to ve mně bere? Tedy krom toho, že jsem podobných scén byl už kdysi párkrát svědkem.... ale já byl ten, kdo spal s dcerou, po níž bylo řváno. "Dovedeš si vůbec představit, jak-" zalapám po dechu. "Doufám, že jste měli ochranu!" Protože mi je jedno, koho si kde Zlatokras zbouchne - pak ať si klidně trpí s fakanama, stejně jak já - ale JÁ dědečkem nebudu! |
| |
| Ty vole! A-THA-NI-EL! Tohle mi vždycky strašně dlouho zvoní v hlavě a je to neodmyslitelná předzvěst průs...průšvihu! Zajímalo by mě, jak k tomu vyřvávanému jménu s takovou vlnou hněvu a nevole dospěl jak táta, tak i máma. Škoda, že nechodím po světě dost dlouho na to, abych si mohla udělat teorii o tom, že to oba mí drazí rodičové odposlouchali od nějakého Word Bearera, co se kdysi snažil mého tátu zabít. "Jázatonemůžu!" Špitnu automaticky v marném pokusu o sebeobranu. Vždyť to... jsem jen nezkušená, mladá, naivní, bezbranná dívka naprosto nepřipravená čelit svodům galaxie tolik hatící cestu eldar. Jsem oběť! A... to všechno bych ráda řekla, ale nemám prostor, protože přichází na řadu přednáška o antikoncepci. Štěstí, že jsem si tyhle věci vyřešila dřív, než někteří z mých kamarádů získali kolonku "s výhodami". "Klid tati, máma mě vyhnala pro prášky a dala domácí vězení měsíc před tím, než jsem tušila, že budu spát se svým prvním klukem." Jo, zase zním otráveně. Zatraceně u všech rodičů to je asi v pubertě stejné - jsou nervní, nevyrovnaní a řeší hovadiny jako kde jsem, s kým jsem a co tam dělám místo toho, že jsem docela materiálně nezajištěn proto, abych někde s někým mohla něco dělat tak, jak si představuji! "Ty, ty se o mě tak bojíš?" Zkusíme změnit téma na "ty jsi tak příkladný otec". Nahodím trochu potěšený výraz a zase jej zkusím obejmout. "Já jsem se bála, že ti budu jen lhostejná, když jsem pro tebe cizinec!" Co dodat, cokoliv je lepší než řešit můj milostný život. "Jsi tak šlechetný, o tobě máma asi nemluvila jen proto, protože máš charakterové klady naší rasy neznámé!" |
| |
| Intermezzo Video s jidášem Tajemný artefakt ještě tajemnějšího a hlavně temnějšího věku technologie má jméno, jež se dá vyložit mnoha způsoby. Ať už je VHS Video Hrdého Sigismunda nebo Velká Hromada Sr... srandy, ochotně vydává své tajemství věků všanc každému, kdo zrovna čučí do obrazovky. Je mu přitom úplně jedno, jestli čumíte jako Pugh nebo jako Jidáš. Přesouváme se skrze projekci do plně jiné doby, do doby mýtů a legend, kde mlčenlivá sestra válečnice Xena běhala v podprsence a kapitán Iron Handů Hercules pro změnu v armoru pattern "těsné kožené gaťky". Byl to čas, kdy bohové, nebo jejich skoro primarší obdoby, chodili po světě - tedy teď už jen minimum z nich - a císař si na své zlaté prkénko sedl teprve nedávno. Taky to byl čas, kdy skupina čerstvých temných templářů sedí u ohně v troskách rozbitého chrámu. Kolem se válí několik láhví vína, pálenky, piva a vůbec to vypadá ,že to všechno míchají dohromady doufaje, že když se z běžného alkoholu neopijí, tak jim z toho alespoň bude blbě dost na to, aby mohli ostatním tvrdit, že to byla naložená párty. Bohužel zdejší faktor pařby je po bitvě na úrovni debatního kroužku a vůbec je tu zkleslá nálada. Pobočník: "Bratře velemaršále - je Robout tak blbej, nebo nám to zkurvil schválně?" Sigismund: "Jo, tak to ti s jistotou říct nedovedu. Ale nedivil bych se, kdyby byl Dorn ještě nasranej a navedl ho k tomu, ať z nás udělá bandu idiotů." Vztekle otevřel láhev, zkusil se napít, pak ji otočil hrdlem k zemi a když nic nevyteklo, hodil ji do ohně. Po krátkém výbuchu pak ucekl něco o tom, že drink Propan-Butan se nedá pít ani s paraplíčkem. Osobní stráž: "Možná to tak nemyslel, i primarchové dělají chyby!, třeba herezí, zkouší stavět jak Perturabo, i když to neumí a tak!" Sigismund: "Jasně, zamiloval se do mě, neměl odvahu mi to říct a tak mi alespoň zkurvil nárameník, abych si na něj pokaždé vzpomněl, co si vezmu montérky a vyrazím do práce!" Pobočník: "My ale nenosíme-" Sigismund: "To byla Metafora-" Osobní stráž: "CO? KDE? ZABIJU TO! BEZE-" S ohromným odhodláním osobní strážce rázem míří všude kolem a do stejného prázdna, jako má v hlavě. Sigismund: "Císaři, proč?" Pohled směr nebesa. "Bratře, zase si sedni. Planý poplach." Osobní stráž: "Pro jistotu posílíme hlídky, příště se k vám žádná Metalflóra nesmí ani přiblížit." Sigismund: "Ty, bratře Afkone, o čem tak přemýšlíš." Afkonus: "Ehm, já bratře velemaršále?" Sigismund: "Oslovil jsem snad jiného bratra, který je docela normální než dojde řeč na barvy a nevyděsí biologickým testem i nejotrlejšího apotykáře? A to samozřejmě za předpokladu, že k němu vůbec trefí a neztratí se osmkrát cestou." Afkonus: "Myslím, že máme docela štěstí. Není to sice tak, jako kdyby nás maloval fabrikátor Daran nebo jeho učenkyně mající na triku loajalní děcka císaře, ale i tak jsme z toho vyvázli ještě dobře." Sigismund: "Jo, jak by řekl Augrim - černá a bílá byla šik před desítkou tisíc let a ať se propadnu, jestli nebude za další desítku taky! Alespoň v něčem se nám ta věčná krusáda daří. I když to, tuším bordó, má něco do sebe." Afkonus: "Bordó se pije, pane?" Sigismund: "Ne, pije se bourbon a- Afkone, ty jsi pako co tě znám! Vlastně - hej, jak to že sloužíš v legii tak dlouho?" Afkonus: "Jsem tam, kde je potřeba a kde si to dění života vyžaduje, můj pane. V minulosti, přítomnosti a dá-li osud, tak i v budoucnu." Sigismund: "Kdybych tě neznal, tak bych věřil, že jsi tady nasazená nějaká větší kladná entita, co hýbe našimi životy pro zábavu nebo podivnou hru! Ale to by bylo asi tak reálné, jako chlapský pokec Lokenem." Afkonus: "Vy jste mluvil s Lokenem?" Sigismund: "Jo, náš skoro největší hrdina je pěkná fňukna! Větší než Lorgar! Když jsem mu řekl, že stejně budeme věčně bojovat, málem se mi rozplakal na rameni." Afkonus: "Málem?" Sigismund: "Jo, zkusil to, ale řekl jsem mu ať jde do prdele a pláče si v ní třeba Togadonovi. Mám pocit, že to udělal." Afkonus: "Když je řeč o slzách, v budoucnu by mohlo někoho napadnout, že budete na Dorna tím rozdělením chovat zlost." Sigismund: "Zlost? Ani ne hele. Rozešli jsme se v dobrým, občas si zavoláme, jsme kamarádi. Do momentu, než mu řeknu, co si o jeho plánech a něm myslím. Třeba teď ten dement pluje sám proti nějaké hrozbě chaosu, zatímco zbytek jeho sil drží v šachu Eldaři manévrováním v přilehlém sektoru. To je past jak svině. " Afkonus: "Takže nechcete, aby legie šla v šlépějích původních Fistů?" Sigismund: "Jsme templáři, jsme odpad toho, co jsme měli, proč bychom se měli vracet? Aby se nám smáli? Na to seru bratře, budu kosit kacíře, skypovat s Augrimem, občas osvobodím nějakou tu holku, ale na Dorna, i kdyby se roztrhal, tak seru. Respektuji, ale s respektem seru na něj i na všechny hadry a relikvie kapituly. Vyjma tedy tance na plese lordů terry, Dorn je možná psí čumák, ale umí to rozbalit!" Afkonus: "Tominepřipomínejte." Sigismund: "Bratře, když přiběhne v barokních šatech do sálu s pokřikem "Dorn vám ukáže, jak se to dělá" není nic lepšího!" Pobočník + Ochranka: "V ten moment jsme hrdí na náš genseed víc, než kdy dřív!" |
| |
| athaniel "Klid tati, máma mě vyhnala pro prášky a dala domácí vězení měsíc před tím, než jsem tušila, že budu spát se svým prvním klukem." "No, asi už je chytřejší, než bývala..." zamumlám neurčitě a pohled na Athaniel mě v tom utvrdí. Protože já si třeba myslel, že prášky jedla. Já si teda myslel tak nějak o všech těch ženských, co mě pak uháněly děckem, svatbou a alimenty, že jedly prášky! "Ty, ty se o mě tak bojíš?" "Ne, já se bojím že budu mít-" "Jsi tak šlechetný, o tobě máma asi nemluvila jen proto, protože máš charakterové klady naší rasy neznámé!" Oh - tak samozřejmě. Kdyby eldar věřili v Císaře, tak by nejen znali pojmy, jako je čest a počestnost, ale třeba by jim taky rostlo větší poprsí! Císař nejen chrání, ale také vybavuje! Podívejte se na sorority, jen se na ně podívejte. "Jsi tak.... všímavá." Zatetelím se. "Ale teď tě musím poslat domů, protože je tady chaos a válka a mě pak čeká další válka a pak asi ještě jedna, protože v tomhle univerzu nic jiného, než válka není, víme?" |
| |
| Jo to jsem já! "Jsi tak.... všímavá." Pokud je všímavost základní předpoklad toho, že když někomu pohladíte ego, bude na vás taky milejší, tak jsem všímavá hodně, to jo! Upřímně mám ale pocit, že kdyby to bylo více doslovné, tak si všimnu úplně jiných věcí a vlastností, které táta má. Nu což, ty by mě k Viperovi beztak neposunuli. "Ale teď tě musím poslat domů, protože je tady chaos a válka a mě pak čeká další válka a pak asi ještě jedna, protože v tomhle univerzu nic jiného, než válka není, víme?" Víte, o čem vlastně vypovídá nekonečná válka? Ne, není to dovednost inteligentního života se nedohodnout na společných prioritách, ani neustálá honba za mocí, egoismem a podobně. Je to žízeň našich anglických tvůrců po profitu bez konce a podobná lačnost těch, co si tu z nás dělají prdel. Taky je to ukázka malé fantazie autorů, že nic lepšího než "a jestli se nevybili, tak se bijou do dnes" nevymysleli! "Ty jsi pořád v práci, tati..." Pár ladných pohybů stačí, aby se mrštné tělo eldarky dostalo do jeho zad a prsty rukou nalezli po tom, co si noha obratně přisunula nějakou bedýnku, své místo za krkem tohoto bohatého zploditele. "...musíš být unavený a tak zaneprázdněný." Ono masírovat mariňáka, jak se ukazuje, chce použití o dost větší síly než běžného člověka. "Takže než mě užnehrdina Zac hodí domů, dáš mi na sebe alespoň Helmbook?" Samozřejmě bude s největší pravděpodobností použit jako prostředek získání závisti kámošek stylem "a s tímhle jsem se tam seznámila, je bohatý, hezký a docela si mě vydržoval, než mě to přestalo bavit.." ale i to se počítá. "A nedáš mi na sebe nějakou vzpomínku? Něco malého, když si věčně v práci." Hlásek začíná znít naléhavěji. "Drobný osobní předmět, fotku do peněženky, nebo třeba kreditku či Viper!" |
| |
| damn it! Dorbný předmět do peněženky, třeba kreditku a nebo viper! Aha, tak takhle to tedy je! Já prostě věděl, že děckám se nedá věřit, protože nic na světě nedělejí nezištně! Zac je taky takovým tím přákladem kuřete, které zadarmo vlastně ani nehrabe! Tady taky přiletěl, aby po mně somroval prachy - a teď mi zachráníl z Komorágu dceru, která po mně taky somruje! PARCHANTI! Jako by nestačilo, že mi nějaká pochybná a trapná entita, dle hlášení bratra Lilithese, prý nedávno ukradla mou osobní profilovou fotku a používá ji na svém Helmbooku s tvrzením, že to je on! Nebo že on je já! Nebo já vlastně ani nevím, proč používá moji fotku... pokud tedy nepočítáme tu možnost, že je to třeba proto, že jsem vlastně dost hezký, holky na mě letí a tak vůbec. Zpět k věci! Mé dítě, které jsem, jako všechny svoje děti, udělal omylem, po mně chce Viper! A hodinky s vodotryskem, holčičko, hodinky s vodotryskem bys chtěla k němu? "Fotku do peněženky ti samozřejmě můžu dát, broučku," odpovím otcovsky a poplácám ji po vlasech. "Svůj helmbook taky. A Zaca, Zaca si můžeš taky nechat, když na to přijde." |
| |
| Soužení z loučení Fotku do peněženky to jo, to mi můj rodič dá, ale co se týče toho ostatního, tak se zrovna nepředá! Tolik snahy, dřiny, odříkání a vůbec všechny ty nejlepší minuty mého života, co jsem promrhala lichocením jsou k ničemu. Totálně! Alespoň do bodu, než k tomu přihodí Zaca. Tedy zprvu, prvních pár vteřin jsem nasraná, protože můj hrdina nejenže je můj úplně jinak, než bych chtěla, ale celkově mi leze na nervy, je nevrlý a nepříjemný! Jenže je to Zac! Zac, o němž nikdo vůbec netuší, jaký je doopravdy! Navíc, jsem někde asi v hodinách dějepisu četla, že Mon-keigh v nějakých kulturách měli pravidlo, v němž otec je pánem nad životem i smrtí svých potomků. Myslím, že to bylo něco v počátcích lidské evoluce, nějaké zkazky a husté seriály o místě, co se jmenoval Cikánov nebo to jinak zahrnovalo nějakého Roma! Každopádně táta odtud asi pochází, protože tamní móda zahrnje často jména končící na -us což dokládá nejen on, ale i strýc Křenius! "Ty jsi ten nejlepší taťka!" Upřímnou radostí povyskočím a obejmu ho. Už se totiž vidím, jak po vzoru kuplířů z talarnu měním jednoho protagonistu High School Progenia Musical za velociraptora, kteří jsou od jisté knihy prý populární a toho následně za vysněný Viper! "A určitě ti budu psát!" S tím je učiněno poslední obejmutí, poslední sluníčkový pohled č. 31 a cesty otce, syna a namísto ducha svatého jedné dcery se definitivně rozejdou. Každý za svým osudem, který je ve hvězdách, nebo epilogu tohoto příběhu. |
| |
| Takže zpátky k našim chlapcům! ~Růžemet a Fialín s Albericem~ "Jsem si myslel, že když vás teď vede, tak to byl předtím váš první kapitán, zkrátka druhý nejdůležitější muž kapituly." "....co?" zeptá se jeden a ten druhý se začne smát. Pak se přidá i ten první a smějí se oba, jako by templář značky Alberic řekl nějaký sakra dobrý vtip. Skoro stejně dobrý jako ten o židovi, upírovi a realitním makléři, kterou jednu dobu docela frčel. V řadách Kriegovců. Zatímco Alberic mluví dál a ptá se na normalitu chození a focení a soutěží krásy, jeden z bratří vytahuje odkudsi ze zásob několik jogurtů, lžiček a pixli pravého kakaa a ten druhý znovu naznačuje Albericovi, aby si k nim sedl. Tváří se docela nesmlouvavě a navíc ten, který vytahoval sváču, návštěvě z řed obdivovaných podává i jeden kelímek a lžíci - takže by bylo krajně nezdvořilé odmítat. Jeden: "Jako to, že se ztratil v pohodě nebylo, žejo - ono se to nějakou dobu docela řešilo." Druhý: "No - ale pak někdo přišel s tabulkami a výpočty ztrát jiných kapitul jiných marín a přišlo se na to, že s jedním ztraceným volem-" První: "a on to byl fakt debil" Druhý: "Jsme na tom fakt dobře. Tak se to nechalo plavat. Hele vy prej mnohdy ztratíte i křižníky a spoustu tanků a tak. To se nám neděje, tak co." První: "Teda zatím. Ono to začne. Zlatokras říká, že první, co jsme ztratili je Boa." Druhý: "Což je hrozně v prdeli - představ si, že by si celá naše kapitula - hihi-" .... "Odložila boa!" "Jo. Přesně." "No a Zlatokras s nikým nechodí, hele, pokud tě todle fakt zajímá." "Jez ten jogurt, je bio, je dobrej." "Ale nemyslím si, že u něj máš šanci, nepřeber si to špatně." "No - on neumí ocenit... kvality bojovníka." "Zato občas prý uměl ocenit Zlokrase." "Aspoň se to šušká, on vždycky začne hrozně řvát, že jsou to lži, když se to řeší." "Ale je pravda, že mu občas... dýchal na záda." "Na soutěžích." "Ale my myslíme, že i mimo ně." "Jen to nechtěj přiznat." "Hele, ty myslíš, že bude fakt chaptermaster? Jako místo Augrima a Athania?" "Tyvole - jako my už o tom taky něco slyšeli, ale když už to řeknou i templáři, tak to nebude jenom tak." "Jenže my pořád osnujem plán, jak se vrátit tam nahoru a přinést zpátky tu hlavu, žejo." "Tu, co chtěl Athaborec." "A být hustí a uznávaní a tak." "No a proto tu trénujem." "Ale když už tě tu máme, moh bys nám možná trochu poradit!" |
| |
| Vzhůru do hlubin psychického utrpení Srovnávat ztráty klasických kapitul v boji s tím, že pohřešují jednoho bratra? Buď z nich nikdo neumí pracovat se statistikou, nebo s ní naopak pracují až příliš dobře! Tak nějak bych se zeptal na něco jako "a nejste vy náhodou úplně blbí, když tolerujete možnou herezi", ale císaři žel - já mám v tomhle jistotu. Jsou blbí, stoprocentně. Jsem černý templář, proto to poznám a proto je mým bratrům s nimi v tomhle táboře tak dobře! "Ale nemyslím si, že u něj máš šanci, nepřeber si to špatně." Facepalm! Jeden pěkně macatý terminátorskou rukavicí. Tohle je vlastně důvod, proč nepoužívám powerfisty. Facepalm můžete udělat kolikrát chcete, je-li běžný, ale power facepalm jen jednou. Je to sice zážitek na celý život, jako power bro-fist, ale já o něj nestojím. Vyhrknu ze sebe něco jako "já...tak...jsemtonemyslel". Vyhrkl bych toho víc, ale zase mě uzemní rozbor možného intimního vztahu Zlatokrase s kýmsi dalším, což mě nejenže nezajímá, ale motivuje k dalšímu plesknutí. Nejhorší na tom je, že nemůžu ani vstát a řvát "já jsem kurva na ženský" protože s tím, jak funguje třeba vedení mých bratrů, by se začalo řešit, jestli jsem heterosexuál, nebo homosexuál, co se vůči něžnému pohlaví chová zle! "Hele, ty myslíš, že bude fakt chaptermaster? Jako místo Augrima a Athania?" "Tak nemusí to být nutně chaptermaster, my máme velemaršála, vy můžete mít třeba princeznu nebo rovnou růžovou královnu. Pokud se neshodnete všichni na někom jiném." Nadhodím docela unaveně a s vědomím, že bych se vůbec nedivil, kdyby ten titul nakonec dostal. Dokonce bych už asi pochopil i případný reprezentativní oděv v podobě dívčích baletních šatiček. Tady mě už nemůže rozhodit nic. Dobře, Athaborec byl výjimka potvrzující pravidlo. Už proto, že slovo borec umí vyskloňovat z neznámého důvodu i ten nejpitomější bratr, takže by to vyřešilo mnoho problémů při oslovování a podávání hlášení. Fascinuje mě, jak ti dva dovedou svými výrazy být geniální i genitální zároveň. "A být hustí a uznávaní a tak." "No a proto tu trénujem." "Ale když už tě tu máme, moh bys nám možná trochu poradit!" "Jestli chcete být uznávání, tak to nevím." Smutně mávnu rukou. "O uznání byste se měli bavit s nějakým ultramrínem nebo tak." Oni mají tu reklamu prostě zmáklou a vůbec celou propagaci. "Ale co se týče hustoty, tak na to máme kapacity. Jeden zasvěcenec se na to ptal techpriesta a prý to souvisí s hmotností a objemem - čehož máme dost." Odpovím s vážností. "A trochu poradit, trochu poradit." Zamyšleně si promnu bradu. Ostatně jakákoliv činnost oddalující můj boj s tím jogurtem je vítaná. Jíst něco bílého s vědomím, že tu jsou dva puboši, co určitě znají všechny ty laciné komedie ze sekotru Amerika mi prostě nepříjde bezpečné. Ne, to, že jako marín můžu sníst a přežít všechno, není v tomto případě argument. "No rád vás naučím, jak se bojuje, můžeme potrénovat taktiku boje na lodi a pak se podívat na nějaké instruktážní filmy." Vybaví se mi pár opravdu dobrých. "Viděli jste ten film s kapitánem Leonidem? Jak s třiceti mariňáky držel průchod proti milionu zrádných Talarňanů? Ten je sakra poučný, tak můžeme zkusit ten!" |
| |
| Instruktážní videa v praxi! ~Růžemet a Fialín s Albericem~ "O uznání byste se měli bavit s nějakým ultramrínem nebo tak." "Tyvole to snad ne!" Zajíkne se jeden a podívá se na druhého. Ten mu pohled oplatí - a oba u toho vypadají tak nějak zhrozeně. "Hlavně nám neříkej, že měl Anastáz pravdu. - "Oni jsou nejlepší!" "jsou nejlepší ze všech!" a "máme se od nich hrozně moc co učit!" "kapitula, která napsala kodex, musí být nutně nejvíce způsobilá ke všemu!" a blablabla kekel kekelů!" "Možná... se to skloňuje keklí." "To si nejsme jistí, no." "Jako - zeptali bysme se tě, jestli to třeba nevíš ty, jestli kekelů nebo keklí." "No ale od vás to asi nikdo vědět nebude." "Protože nemáte knihovníky a tak jste prej nesečtělí." "Což znamená že o keklích víte prd!" "Keklech." "Možná kekelích..." "Kekelech?" Následuje taková ta typická chvíle trapného ticha a vyměňování pohledů na téma "tyvole, vím hovno." Taková ta, kterou známe všichni z hromadných posedávání na laviček před kabinety ve škole, než začne ústní zkouška. Možná se mezi tím tichem dá zaslechnout něco jako "sem se na to jednou ptal Tojekuse, ale chytil hysterák..." O hmotnosti a objemu asi ani jeden z nich neslyší nic, protože zrovna řeší, že kekel bez kekle, jako muž bez muže - ale to by samozřejmě znamenalo, že kekel je živý, což je i není, jak se to vezme, takže asi kekel bez keklu, jako hrad bez hradu.... a nebo taky kekel bez kekle jako stroj bez stroje... takže zase nedocházejí k žádnému konsensu, čímž se tato debata posunuje asi tak na inteligenční a řešivou úroveň všech těch komentářů pod články a obrázky na internetu, kde se také mnohé řeší, ale nevyřeší vůbec nic a v konečném důsledku si všichni akorát začnou nadávat do komunistů. Oba probírá až slovo "poradit." Zvedají hlavy a takříkajíc na svém novém kamarádovi visí pohledem. "No rád vás naučím, jak se bojuje, můžeme potrénovat taktiku boje na lodi a pak se podívat na nějaké instruktážní filmy." "Tyvole milujem instruktážní filmy!" "Jo! Nedávno jsme sledovali ty... směrnice pro boj s warpovým tornádem, přinášejícím zmutované žraloky!" "Hlavní hvězdou byl nějakej bratr Sarutis, no nezachápeš!" "Jako hustý, prej teď vyšla i dvojka!" "Ale tady v tom internačním táboře má net asi jenom Quitflame a ten nás s tím poslal do prdele, že nám takovou blbovinu stahovat nebude." "PEKLO, BRATŘE!" "Viděli jste ten film s kapitánem Leonidem? Jak s třiceti mariňáky držel průchod proti milionu zrádných Talarňanů? Ten je sakra poučný, tak můžeme zkusit ten!" "TYVOLE TEN JSME TAKY VIDĚLI!" Jedno z dvojčat vyskočí a předvede na druhé kop, křičíc: "THIS IS EMPRÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁH!" Druhému tak nějak... vyletí jogurt v nestřeženém okamžiku z ruky, opíše ladný oblouk a končí někde na zbroji Alberica. Protože když se něčemu moc moc chcete vyhnout, například pubescentním vtípkům a bílým jogurtem postříkaném armoru... ono se to nevyhne vám! |
| |
| Jogurt "THIS IS EMPRÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁH!" Kdo neviděl, prostě nepochopí. Ono se to nezdá, ale tahle scéna v poslední přinesla ohromný průlom při bojích loajalistů s chaosáky. Totiž jakmile velitelé začali nepřátele kopat s využitím celé délky své nohy, nemohli se k nim chaosáci dostat na dosah, aby je chytli za krk a zvedli! Tím pádem to vyřešilo jeden delikátní assaultní problém. Na druhou stranu, asi aby vesmír byl v rovnováze, to přineslo spoustu problémů kolem ucpaných jam a jejich kopání před bojem, protože bez toho prostě není ono. Další věc, bez které to není ono, je zjevně hustá bílá tekutina. Ne, nejsem nositel slova, abych ve společnosti dvou pubertálních chlapců cítil... říkejme tomu zadustiučinění, ano? Tvářím se mile jako primarcha, z jehož těsta jsem. Ano správně, vypadá to úplně stejně, jako když se zlobím a že se zatraceně zlobím, když mi pleskl kelímek o čelo a celý ksicht mám od toho blivajzu zapatlaný! Opatrně vezmu ten milý přehoz, co nosím přes armor a nezbývá mi, než se s tím utřít. Opatrně proto, že nechci nahradit jogurt na svém ksichtu za sopl budoucího chaptermastera! Štěstí, že bílá na bílé není moc vidět, protože vzhledem k délce a velikosti terminátorské zbroje, mi ta očista udělala flek někde u rozkroku, což povýšilo celou mou stáž patrně někam na úroveň komedií jako rafťáci a snowboarďáci! "Upřímně doufám, že jste tím nechtěli naznačit, že císař je bílý jogurt a nakonec utře!" Hodím na ty dva dost nevrlý pohled. "Jen pro politickou přesnost, s ordo hereticus máme dobré vztahy." Rozhodně lepší než s ordo gramatikus! "Tak se do toho dáme, bratři a jestli zbude čas, stihneme pustit ještě instruktáž Imperial Fistů o obraně objektů - sám v pevnosti I a II!" Kdo ví, možná jednou tahle věta bude úvodní frází v tom jejich kroužku bojování! |
| |
| Těsně před útokem Ručičky hodin, i těch digitálních, se znovu posunuly a tak se Athanius vrátil z loučení a Alberic z cvičení k důležité válečné poradě. Improvizovaná válečná síň, takticky překřtěná Albericem na kůlnu a Lorenem poté, co někde vymámil z techpriestů polní pípu, upravená na polní bar Coolna, skýtá jen málo pohodlí. Co taky čekat od místa, kde je trůn z beden a sesličky poradců nově ze špalků, protože už žádné bedničky nezbyly? Nebýt toho, že se tu objevil alespoň jeden holoprojektor, tak by se to nedalo ani brát vážně. Dokonce to nezachraňují ani praporce, které sem nanosil Guyův motogang. Ostatně tolik tapiserijí s nějakým "hrnkem" nazývaným Grál či tak nějak, to spíše evokuje místa setkání anonymních alkoholiků než prostředí důvěrně známých válečníků. Ostatně výzdoba také předznamenala menší spor mezi Guyem a šampionem Siegfriedem, jež chtěl místo pro svůj osobní prapor o němž pro změnu Alberic řekl, že je na něm moc hezký templářský kříž, co má všechno na háku. Výsledný spor byl poměrně krátkou bitkou, jež vyústila tím, že Siegfried honil Alberica s bratrsky veselými plky o tom, že ho Tot machen a zároveň byl pronásledován Guyem, který vyhrožoval šampionovi lekcí bretoňské heraldiky. To, že během toho běhu stíhal Alberic vyhrožovat Guyovi, že ještě jedno slovo a narve mu do krku povinnou rhino lékarničku, to byla jen taková třešnička. Zatímco pokračuje tohle veselí, Ashtonius pokojně a důstojně po tvém boku balí to největší brko v historii této kapituly. Případné udivené pohledy umírňuje válečnými historkami o tom, jak kdysi potkal nějakého bratra Rastafa z Raven guardy a že spolu tehdy jako chaosák a loajalista ubalili mnohem větší a drsnější, temnější brko míru. Ona radost a pohoda však končí momentem, kdy dostáváš naléhavou zprávu z lodi. Už to, že tě kontaktuje zastupující maršál Romell známý jako "liška spouště" a taky tím, že navzdory stejnému původu, jako má, Siegfried zvládá mluvit v pohodě česky, není dobré znamení. Pokud totiž hovoří zástupci, obvykle jejich hlavouni udělali nějaký průšvih. To je jasná věc, skoro tradice! "Mám pro vás dobrou a špatnou zprávu, velemaršále, kterou chcete slyšet první?" Vzhledem k tomu,že špatných zpráv bylo za dnešek dost, nebo si prostě chceš zvednout náladu, tak po tvém pokynutí přichází k pozitivním novinkách. "Během dnešního dne pronikl na palubu křižáka neznámý infiltrátor, podařilo se mu zabít kaplana Miguela Servanta Y Savedru známého svou otřesnou hudební a komediální produkcí a té hlavního apotykaře Jackusia Rozparovače, takže zase můžeme zvát děvky na palubu!. Kéž neznámému žehná císař!" Minimálně pro 90% mužstva to dobrá zpráva je. "A teď ta špatná zpráva, ehm, na palubu křižáka pronikl neznámý infiltrátor. Doposud se nám nepovedlo jej zadržet a vpravdě ani netušíme, jak ho máme hledat. Vámi přidělený důstojník, bratr Anonymous byl smrtelně raněn. Momentálně je uchováván ve stázi, jeho stav je kritický a není jisté, jestli by přežil implementaci do Dreadnaughta. Apotykáři se shodli, že pokud se nenajde vražedná zbraň, jeho šance jsou velice nízké. Císař nechť zatratí toho zrádce! A mimochodem, bude třeba vybrat nového kaplana i apotykáře. " Vzhledem k tomu ryku kolem, si zatím nikdo nevšiml tohoto závažného hlášení. Tedy vyjma bratra, jež je pravým bratrem. Ten, v duchu zásad všech dramatických filmů naprosto zkoprněl, z jeho rukou vypadlo ono "brko" a protože režie byla laskává, tak s mohutným zaduněním dopadlo na stůl. Zašeptal jen "Anonymous" a vypadá to, že je v šoku. |
| |
| Neznámý infiltrátor Máloco se vyrovná hrůze z toho, přijít na přednášku, která je pokračováním z minulého roku a hned dostat do ruky test ze znalostí z loňska! Snad jen - ano - ztráta jediného člověka, který by podle vás tento test mohl napsat, aniž by jste vy hnuli prstem a vy se pak tvářit chytře, až vás vyučující přede všemi nahlas pochválí! A tohle přesně je vlastně synonymem ztráty Anonyma! Vždyť bratr Anonymous je jediný, kdo věděl, co v téhle kapitule pořádně dělat a jak to tady funguje! Neměl náhodou vše řídit z bezpečného místa, až přijde na "konečné řešení otázky blbů?" jak je možné, že se někdo vloupal na křižáka a.... ne, počkat, to docela možné je, okay. Jsou to blbové a ta loď je možná nedobytná, ale to neznamená, že když jim někdo slušně zaťuká na dveře a představí se jako "dva mesiáši, šířící světlo Císařovo," například, že TĚM BUZERANTŮM NEOTEVŘOU, namísto aby jim řekli typické a schválené "vypadni, ty zmrde!" Takže... asi tak. Jenže teď je třeba jednat. A Anonyma zachránit! "Kaplan a apotykář počkají! Teda počkat - apotykář asi ne, někdo to musí vést tu záchranu a tak... každopádně - naší prioritou, bratři, je zachránit Anonyma! Jeho existence je klíčová pro další vývoj kapituly! Um... jo a taky - ZA CÍSAŘE!" |
| |
| Maršál velí marš! Naši prioritou je zachránit Anonyma! Přesně tato slova ve tvém polním ležení způsobila vlnu souhlasu i krátkých debat na téma, co je anonym a další sofitikovanější otázky jako - když je to někdo úplně neznámý, tak jak ho mám zachraňovat? Nic méně staré dobré "za císaře" zase jednou tmelí tvé muže v obávanou masu a... no nejslušnější i nejohleduplnější bude, když k mase přidáme bio a dál jejich kvality nebudeme posuzovat. Důležité je zkrátka ono nadšení a to jim nechybí. Pravda, Alberic evidentně nesouhlasí s tvými prioritami a tak skanduje poněkud vlažně, jako by potřeboval na ten správný, nebo alespoň falešný, zápal nějaký kurz! Siegfried tiše zamlel něco o čistce a možná i něco o doložitelném rasovém původu a Guy de Lorein rozumně přitakal, že neznámí autoři jsou zde stejně důležití, jako v jeho rodné Bretonii. Vzhledem k tomu, že Loren pak akorát vyškytl obrovskou bublinu pocházející z ukořistěné pěny do koupele, měl poslední slovo tvůj bratro-vole-bratr Ashtonius. Znělo to prostě jako "jdu", čímž takticky nedoplnil, jestli zabít infiltrátora, zachránit Anonyma nebo si zas ubalit. Tak či onak bylo rozhodnuto o tom, že přišel čas na definitivní úder, který rozhodne tuto válku. Nutno podotknout, že romantici z řad obou kapitul se nejen shodují, že název "Válka růží" bude příhodný, ale dokonce se nehádají ani v tom, kdo má mít v boji úlohu květu a kdo reprezentuje trny a přízemní kořeny, což vítají i ti nejzarytější kritici věda, že květ si ještě žádný zářez na prstu neudělal. Dost už historie, kterou začne kapitula psát v momentě, kdy k tomu bude mít dost vzdělaného materiálu! Teď se píše budoucnost! Ty, Zlatokras se svými strážci, Alberic, Siegfried, Loren, Guy, celá rota a několik čet navíc tvých astartů jsou připraveni na invazi s krycím názvem Schluss. Jistě tušíš, kdo si vytáhl nejdelší sirku, aby ho mohl vymyslet... Co předchází nalodění Paluba Boa mužnosti je nezvykle tichá. Hučení motorů, automatické a pro loď přirozené jako dýchání, je to jediné, co může ucho zachytit. Ta tam je dívčí švitoření statných okrajkovaných jinochů, kteří se olejovali hrdě ve jménu císaře a dělali takové ty věci, co už dělají jen oni! Je tu atmosféra jak v hrobě, nebo v hotelovém zařízení vyhrazeném pro dožití postarší populace. Hlavně tu na místo nich je Legie Alpha vyčkávající na chvíli, kdy se tu vyrojí služebníci falešného císaře, nebo možná toho pravého. Sami netuší, jak to s těmi císaři je a podle řevu i chování impéria to snad i vypadá, že má každý člověk svého. To mlčení je zkrátka odrazem jejich absolutní disciplíny a rozkazu, že jestli si někdo bude dělat prdel z růžového odstínu armoru, tak mu jeho pozici v plánu Lien moc rád přehodnotí. Ono se to nezdá, ale vzhledem k přirozenému trollingu a faktu, že nejsou ani trochu šťastní z možnosti smrti v tak směšné barvě, by se tu nejspíš kvůli nejapným vtípkům pozabíjeli sami. No a ti, co mají mnohem víc bojových zkušeností pak mlčí ze strachu, že pro jednou imperiálci nebudou mít chuť na epickou bitvu a celou loď prostě na férovku místo toho odstřelí. Závěrem pak nesmíme opomenout i to procento, které se bude po téhle barvě stýskat. Velící můstek vypadající jako pozůstatek harému nějaké šejka je skoro prázdný. Ruší jej akorát záblesky z monitorů a jeden z mobilního telefonu, kdy si vůdce celé akce vyrábí slefie památku na helmbook s podtitulem "OMG jsem taky pretty LOL!" který během dvaceti vteřin nemá ani polovinu liků jako prostý škodolibý koment od jakési Anabell "Deflace krásy". Tohle radost nedělá! Ještě více pak nedělá radost okamžik, kdy se skrze hangáry noří do nitra lodě templáři s jen minimálním počtem růžových spolubojovníků. Dvakrát se oči podívají a stále tomu nevěří. To prostě není fér, měli tu být přeci všichni spolu pohromadě, kalit bratrství a tak! Tolik barvy, energie a přemáhání k ničemu! S tichým vzdechem je aktivován interkom. Lien: "Bratře Houstone?" Houston: "Slyším." Lien: "Máme problém." Houston: "Kvůli ničemu jinému mě nikdo ani nevolá." Lien: "Templáři-" Houston: "Si už přijdu jak pošahaná linka důvěry, fakt!" Lien: "Přestaň sakra! Musíš říct všem, že se plány-" Houston: "Přehodnocují?" Lien: "Přesně, ať přejdou zase na černou zbroj!" Houston: "Takže se můžeme vykašlat na růžovou? A proč jim to neřekneš sám?" Lien: "Za prvé není to růžová a za druhé, jsou dost nasraní, že se museli nabarvit. Věřím, že to zvládneš! Jo a ať se připraví všichni k boji." Nalodění - Všichni přítomní hrdinové Chaos, korupce a vkusová dysfunkce! To je nesvatá trojice, které čelíte všichni chvíli při vstupu na palubu. Klid a ticho stačí k tomu, aby drnkalo na nervy stejně, jako pošramocené symboly impéria. Slavné obrazy, fotografie a veškerá ta nádhera je zmařena namalovanými vousy, rohy, šilhavými ksichtíky nebo všelijakou jinou kacířinou. Některá sošná díla, jež měla končetin, byla znesvěcena jejich uražením, zatímco umělecky dokonalá torza zažila díky těmto dílkům a patexu největší možnou pohanu. Větší už bylo jen zobrazení nějakého herezního umělce samotného Athania v duchu "Věstonické venuše". V tomto pochmurném sále se pak cesty odvážných loajalistů rozdělili. Alberic se Zlatokrasem zvolili jednu trasu, při níž zajistí nezbytné záležitosti lodi, které tam možná ani nejsou, ale autor se neobtěžoval s jejich ověřováním. Siegfried vyrazil na zteč sám s tím, že měl vizi boje s chaos šampionem, takže mu jde jednu pěkně naheilovat. Ostatní se pak vydali do takových těch nudných míst jako jsou strojovny, zbrojnice, velící můstek no a Athanius s Lorenem i věrným Guyem vyrazili přímo na můstek, před nímž se jejich síly znovu spojí s Albericovo četou. Proč se vlastně rozdělují? No protože uznejte, že na prázdné lodi plné očividného nebezpečí by bylo hříchem mrhat hororovou atmosférou a tak se podle všichni zařídí. Když věříte v císaře a mlátíte kacíře, tak hřích je to poslední, co chcete mít na triku! Po jistém procházení skrze chodby, co by se mohly pyšnit leda na na nějaké výstavě dekadentních básníků... přichází Velemaršál do jisté předsíně podivného účelu. Vše je zde totiž normální, čisté a stejně pěkné, jak to bylo kdysi. Složité záclony, květiny všude kolem a armoatická vůně vypouštěná co půl hodinu. To vše pak obývá jediná bytost v power armoru, která je ještě o něco menší než Loren sám. Bílé vlasy, strnulá tvář a dopomocí zavřené oči svědčí, že už není mezi živými. Loren: "Ten chlap, toho asi znám!." Guy: "Nesmysl, s jejich kapitulou jsme zatím nikdy nesetkali." Loren: "Ale mě fakt někoho připomíná!" Guy: "Ten muž ti nemůže nikoho připomínat, pro císaře, Lorene, vždyť je to-" Je jasné, že Guy chce říci jediné slovo a to, která začíná na Ž a k dokončení můžeme buď použít -ena, nebo fakt, že ten tvor může nosit kalhotky naprosto oprávněně a pokud při tom ještě o této bytosti prohlásíme nějaký kompliment, tak rozhodně nebudeme označení za sexuální menšinu. Spíše za nudný mainstream. No co, každý něco bezpečně pozná. Loren to, že někoho zná, Guy, že je to samice člověka a ty, takový nepodstatný detail, Athanie, že je to Joana. Teď z blízka to víš moc dobře a zrovna tak asi i znáš odpověď na to, proč bratr Joan... byl svým chováním divný. |
| |
| Kde si zde mohu odložit své boa? Otázka z nadpisu, měla by se stát mottem této výpravy. Faktem je, že sám sebe s pivním pupkem jsem fakt vidět nepotřeboval a pohled na tuto pasochu mě bude děsit až do konce mého života... což s ohledem na to, že věřím, že jsem už tak stovku let stále na jeho začátku, může být až nehumánně dlouho! Když jsme u humánních věcí, jsem rád, že jsem se zbavil těch dvou pak, které si sebou vzal Zlatokras, protože "by mu to prý nikdy neodpustili, kdyby je připravil o tudle slávu" a nechal jsem je na krku Albericovi... i se Zlatokrasem. Který je, jen tak mezi námi, každou chvilku drzejší. Mám totiž takový pocit, že mě zpočátku obdivoval a teď si čímdál tím víc myslí, že... asi nejsem to, co hledal... a ještě mi to dává sežrat. Neměl by si takhle vyskakovat, protože já si stále pamatuju, že to byl on, kdo mi přehnul dcerku ve webwayi - a klidně to můžu nahlásit ňákým těm nýmandům z orda xenos! Hmm... ne, nemůžu. Pak by se mohli začít ptát, proč má moje dcera špičaté uši a tvrdí o sobě, že je eldar. No... popojedem! Jsou nicméně místa, kam popojet nechcete - třeba do té místnosti/předsíně/lokace, do které vejdeme. Přeci jen, ono to uvědomění si, že bratr z Arku nebyl tak úplně bratrem, ale spíše sestrou a to ještě takovou, která je v příběhu od začátku, není úplně nejlepší věc. Hlavně - co teď? Hrdinské scénáře předepisují polibek z pravé lásky... ty méně hrdinské alespoň polibek, protože všichni víme, že v takové sněhurce jí to jabko akorát tak zaskočilo a ona upadla do komatu! Jenže já nevím, jak bych tady odůvodnil, že oslimpávám mrtvolu a ještě mrtvolu domnělého muže! Navíc mi něco říká, že tohle by nezabralo, protože Joanna je z důvodu "potřeby občas někoho zabít, abychom byli stejně in jako George R. R. Martin," prostě a jednoduše mrtvá. Je mi to líto. Jako fakt. Ale tohle je grimmdark, takže bych neměl brečet, protože brečelo se ve 30k a teď a tady je o jednu smrt hora a deset tisíc let později ...a o tři hladinky estrogenů níž. "Ale mě fakt někoho připomíná!" ...a taky o jeden průser navíc! Protože všichni to známe - když děcku umře křeček, většinou s ohledem na jeho mentální vývoj a zdraví neřekneme, "hej, tvůj křeček umřel, ale pochováme ho, je nám to líto, Karlíku." ale spíše něco jako "on odešel pryč víš, zavolali ho kamarádi, tak utekl." Dítě časem zapomene, nebo bude chovat v srdci šťastnou vzpomínku na to, že je křeček kdesi u kamarádů. Joanno, já se tedy omlouvám, ne, že bys byla křečkem - ale určitě chápeš, jak to myslím. Takže současná priorita číslo jedna je vymyslet nějaký kyd, nakukat ho Lorenovi a pak... asi zfalšovat nějaký Joanin dopis o tom, že musela kvůli nějaké misiji za Císaře urychleně jet támhle a onde - a že se jednou vrátí, jen to nebude asi moc brzy, protože misie je naléhavá! Takže popořadě - lež. "To je bratr Snowhiatus - dlouho byl v těch časopisech, co občas mívám na záchodě - na titulních stranách a tak. Se proslýchalo, že má nějakou nemoc, nebo tak... takže jej asi, hm... pochovali. Už. Hrůza, člověk to ani nestíhá sledovat, když vede válku za Císaře a tak. No nic, kluci. Jdeme, jdeme - šup, tlačí nás čas." Začnu je popohánět pryč. "Mrtvé modely, vystavené jako Leniny budeme řešit jindy, ano?" |
| |
| páč... ...asi jste poznali, že dnes má autor tohoto postu (a postu předtím) číst literaturu do školy a dokonce kvůli tomu vynechal vyučování, aby se tomu mohl plně věnovat... proto píše posty na Andor. Což o to, prokrastinace je tak trochu kořením života. Díky tomu bychom mohli říci, že život některých Ceressek je vlastně jako Katcherovo Vindaloo - pálí tak, že se nedá žrát. Tak či onak, já s rozdělením nesouhlasím. Je to nebezpečné, zbytečné a vůbec jsme někde měli naběhnout jako grupa hrdinů a všechno to tam vysekat, namísto nějakého hraní si na slasher. Jenže když jsem to Athaniovi řekl, beztak to vetoval jenom z toho důvodu, že ho žere, že jsem prostě mladší, hezčí, když jsem se s ním konečně osobně setkal a viděl jej v akci, můžu říct, že i chytřejší... a neměl jsem tady pupkatou sochu... kterou si Růžemet hned vyfotil na Iphone a rozeslal všude, kam to šlo. Pak se hrozně radoval, že na tom už má první lajk, od Quitflama. No... cesty fotek po netu jsou nevyzpytatelné. Prý to taky sdílel a na jeho sdílení to lajkoval Abaddon, který v komentu pod tím otagoval Lorgara. Jako prostě... my se kamarádíme na helmbooku s kacíři, nebo co? "Hele Albericu..." Zato Růžmet s Fialínem, ti na templářském maršálkovi visejí od transportu hawkem. Je to, jak se zdá, jejich hrdina - a vlastně i můj, protože jsem tak trochu myslel, že se po konfrontaci s nimi a tréninku odstřelí hrůzou a žalem. "A tady teda jako budou kacíři jo?" Fialín ukazuje na auspex, který zatím jakože kromě nás neznačí nic. "Hele a jak poznáme, že jsou to kacíři?" "Hele jak to pozná ten autosex?" "Auspex vole!" "Hehehe" "hehehe." "vole..." "no fakt - jako to je v něm nějaká ta - detekce?" "Hele, to v tom poučným videu, kde démoni vykuchali imperiální pěsti a zachránila je ultramarína nebylo..." "Tam nebylo dost věcí, třeba jako logika, vole, že..." "Tyvole, ale bylo to hustý. Lepší než to o té pneumatice z land raideru." "Vole, Elerko nemá pneu!" "No tyvole právě - zamyslel ses nad tím někdy?" Já přísahám, že jestli todle přežiju, do příští epické bitvy pojedu na dinosauru a v ruce budu třímat thunderhamer... |
| |
| Athanius těsně před cílem Guy pokrčil rameny, cosi stručně zahlaholil a vydal se ve stopách svého velemaršála. Ono cosi stručného bylo zhruba ve stylu: Léta páně císaře čtyřicet pět tisíc a nějaké ty drobné v podobě století, desetiletí, letí, měsíců, dní, hodin, minut, vteřin nebo kund s jakýmsi es na počátku dle toho, z jakého hrabství to chcete počítat. Třeba v Monfortu to jsou vteřiny, ale naši sousedi od dob prapředka z babiččiny strany mého pradědečka, co pocházel z.... Se stalo, že vesmír dal muži podobu tu, jež zpravidla ženy mívají, když muže k udatnosti skrze půvab vybízí. Sličná tváře ten hoch má, pravda věk na nich podepsal se, přesto škaredý by na pohlaví něžném nebyl. Tedy ne přímo tam mezi nohama, ale jakože na obličeji té, co ono něžné pohlaví nese! Tak, jako třeba věhlasná krasavice, sestra strýce mého pradědy z.... Nu, když maršál tak pravil, pravdou to jest, neboť slovo jeho zákonem se stane, či činem, jež jej skutečností a svatou pravdou naplní. Tak jsem přísahal stejně, jako doma při přejímání pocty rytířské ku slávě krále Bretonie zastupujcího slávu císaře a Jezerní paní z níž, tedy z toho jezera né z paní, se prve napil nejslavnější.... A maršále, kam jste se mi ztratil? Maršále, já běžím! Loren mezi tím mlčky zíral na tělo. Neříkal nic a ohromná zarezlá soukolí jeho hlavy příliš prosté myšlenky se s námahou zkoušela dát do pohybu. Zjevně marně, protože jakmile začal Guy se svým stručným názorem na tuto situaci, raději se odebral k odchodu i on. Škoda, že terminátorská zbroj nemá zpětná zrcátka a i kdyby měla, asi bys je měl nastavená tak, aby si viděl kvalitu svého účesu spíše než dopravní situaci kolem. Tak či onak ti mohla uniknout minutka, kdy z kapsy armoru vytáhl svou peněženku a chvíli zíral na fotku v ní. Jestli mu něco došlo či ne se nedá posoudit, on na to není čas. K sálu neslavného nepřítele jste totiž dorazili první. Zdá se, že ostatní jednotky něco zdrželo a možná za to může tu a tam nějaké to hlášení o zrádcích, co jsou v barvách templářů a masakrují někde tvé hochy, nebo se jimi nechávají masakrovat. Kdo se v tom má taky vyznat, když všichni vypadají stejně, že? Protože jsme nakousli to vypadání, tak ty můžeš vidět, jak vypadá přerod Augrima k chaosu no a nebo alespoň místa, jež bývalo na Boa určeno k těm nejprestižnějším přehlídkám. Přehlídka to tedy i dnes docela je, ovšem kvalita už je pochybnější. Na stěnách jsou přikováni nebo přilepeni páskou, či patexem ti astarté, co nestihli uniknout se Zlatokrasem, nebo se odvrátili od temnoty v posledním okamžiku. Posledním asi pro ně. Můžeš tu vidět dobrou desítku duší, většinou mladých a tobě neznámých zohavenou permanentním make-upem, naprosto šílenou prací s nůžkami, také "vypálenými" obrazci na těle. Zpravidla vznikly tak, že je nechali se opalovat s napatlanými obrazci z opalovacího krému. Tu a tam některým byly okousány nehty, případně přelakovány do tak strašných barev, že přímo křičí o žiletku. Ti nejsmutnější se setkali dokonce i s nalepovacím tetováním! Celou tu výkladní skříň utrpení uzavírá jediný marín, jehož můžeš znát ještě ze svých časů v pretymaríně. Kapitán, samozvaný, nikdy neexistující jedenácté roty, taktéž samozvané, Johanus Star jehož nechali tak jak vždycky byl, až na roubík. Proč jim to přišlo strašné, kdo ví? Mimochodem ti všichni tady rovněž neviděli sprchu už hezkých pár dní! Na konci tohoto sálu je mohutný popraskaný trůn. Zdá se, že mu dala zabrat nepřirozená fyzická síla, protože pukliny míří od podpěr rukou. Na něm je podivně roztěkaný Augrim. Vypadá... ještě nemocněji než při vašem posledním hovoru. Také působí dost jinak. Nemá ani známku strachu, dokonce i jeho řídnoucí vlasy jsou náhlé bujnější a snad i žhnou divným plamenem? Zatím působí nepřítomně a hledí do prázdna. Jen tu a tam se zavrtí, což způsobuje trůnu další a další újmu. |
| |
| Univtř lodi Schválně píšu něco jako "v nitru lodě" protože začít slovy "v boa" by si mohl někdo vysvětlit, že jsme nikoliv na misi nepodobné klasickému vznešenému papírovému a kostkovému rabování značky "space hulk", kde se namísto deratizace nepříjemných tyranidů řeší vylifrování squaterů chaosu, ale že to právě máme na sobě! Já tedy ne! Zdůrazňuji, že mám svou hrdost, po níž obvykle osud tančí dupáka, ale mám ji! Taky už jeden hadr vlastním, čistě bílý až s hrdým netemplářským křížem templářů! No a také s o něco méně hrdým obsahem nosu jistého budoucího chaptermastera. Prát to před bitvou by bylo plýtvání a všichni víme, že plýtvání je hereze! Stejně tak víme, že kacířství vzniká z nečinnosti a protože Prety marína měla asi nadbytek volného času, takže se místo zrazování raději věnovala studiu podivných filmů. Mám vůbec sto chutí zahlásit něco ve stylu něco jako "to dřív budou bojovat nazí dreadnaughti, než Land Raider bude mít pneumatiku", ale po tom, co jsem viděl takové ty oblečky Gray knigtů pro boj s velkými monstry si to odpustím. Vůbec si odpustím jakýkoliv příměr, protože i kdybych prohlásil, že dříve budou Lordi Terry a jejich celní oddělení pracovat, tak se to alespoň na pár minut stane. Raději se tedy budu věnovat něčemu, čemu rozumím a v čem mám absolutní jistotu, což je válka. Začnu tedy zpracovávat hlášení z komnetu a zjišťovat stav ostatních. "Kdybyste místo gum hledali nepřítele." Sotva to dořeknu, dojde mi, jak to asi ti puboši pochopí. Jsem rád, že já nikdy nebudu mít děti. "Halo, Siegfried, bist du hier?" Siegfried nicht tady. Siegfried honit zlá judisch-chaos. Po zaznění tón, nechat heil. Ozve se krátká melodie sboru názvem připomínající cosi jako Waflen SS. No, já mu tam hajlovat nehodlám, takže po konstatování, že je nácek a co hůř, blbý nácek, když jde do boje a místo, aby byl na příjmu si nastaví záznamník, pokračuji v původním plánu. S vědomím, že toho budu litovat, se napojím na frekvenci čet, jimž za normálních okolností velí Guy. Chceš-li na světě býti převesel, zvol si nejlepší ze všech řemesel! Chceš-li okouzlit Sestru nevinnou, staň se templářem, staň se hrdinou! Hoja hoj, hoja hoj, v císaři máme zastání! Hoja hoj, hoja hoj, on nás ochrání! Hoja hoj, hoja hoj, roto meče a cajky! Hoja hoj, hoja hoj, koně kovový! Psyker do ohně, máš-li chvilinku! Nesmíš zaváhat ani vteřinku! Vavřín až přílbu tvojí pozlatí, budeš šampion, co chaos zhatí! Hoja hoj, hoja hoj, v císaři máme zastání! Hoja hoj, hoja hoj, on nás ochrání! Hoja hoj, hoja hoj, Land speedery a raidry! Hoja hoj, hoja hoj, sestry prsatý! Hoja hoj, hoja hoj, v císaři máme zastání! Hoja hoj, hoja hoj, on nás ochrání! Hoja hoj, hoja hoj, relikvie a grály! Hoja hoj, hoja hoj, Pany jezerní! Dobře, tak ani jich se ptát na stav a situaci nakonec nebudu. Představa, že je přeruším v písničce a oni mi budou vysvětlovat, do kolika pokolení a kterých pošahaných panství v jejich rodné planetě se týká či zasahuje - to je po pravdě nechám raději stanout po boku císaře. Inu, není větší slávy než umřít v jeho jméně, tak si najednou říkám, že jim to nebudu kazit. O to víc mě překvapí, když se před námi objeví jednotka templářů. Možná, že kdybych měl cit pro barvy, tak bych si v tom mdlém světle všiml, že jejich černá není přesně ta černá, jakou bych mohl mít. Jenže já tak barvám nerozumím a vpravdě si ani neuvědomuji, že může být víc druhů černé. Takže to celé podezřelé pomiňme. "Stát! Kdo tam?" "Patrola." "Jaká?" "Templářská!" "Kdo ji vede?" Nastává chvilka ticha. "No?" Hele brácho, jak nevím, jak je ta písnička dál. Váhám, jestli se mám ptát, co je to za vola nebo trola. Mezi tím ten divný templář v power amoru pokrčí rameny a rozhlédne se na členy své skupiny. Je jich pět a i oni lakonicky vrtí hlavou. Všichni se shodnou, že táboření moc nedali. "Prostě se tu motáme a čekáme, až potkáme něco, na co zařveme za "Za císaře" a všichni budeme spokojení." Navzdory tomu, že sofistikovanější odpověď bych si těžko mohl přát od svých bratrů, mi tu něco nevoní. Tím nemyslím ten divný chemický zápach spreje, jaký mohlo mé alternativní já zpoza hrany stolu cítit, když jej někdo více/méně šikovný vyňal z plastové mřížky, polepil a vrhl všanc základovce. Tohle je zvláštní. "Něco mi tu smrdí!" Odpovím příkře. "Chápu, tak zkoušíš odklonit pozornost od sebe, chytrý, brácho." Jestli má tvář nesla pod helmou stopu emocí, tak je právě úplně Dornivá. "Kde je váš seržant?" "Nevím, se asi ztratil." No, to leccos vysvětluje. "Takže, kde je Afkonus teď?" "Říkám, že nevím brácho." "Dobře a-" "Hele, já chápu, že si chceš povídat, ale neměli bychom tu jakože lovit kacíře nebo tak něco?" "Fajn, poslední tři otázky." "A co když použiju právo nevypovídat?" "Tak já, jako tvůj nadřízený, se postarám o tvé právo sedět. V base." "Tebe asi nikdo nemá rád, co?" "Ne a je mi to jedno, alespoň většinou." "Tak se ptej" Na řadu přichází krátká, ale o to prudší otázková přestřelka. "Jakou barvu má tvá zbroj?" "Černou!" "Kolik je dva a dva?" "Čtyři" "Jak se jmenuješ?" "Alphari-tedachtěljsem-" "Zrádče!" Tři strajky jasně rozhodly, že tenhle pálkař je out. Ono, kdyby to nebylo podle pravidel, tak se o to postarají lighting claws, které z něj na moment udělali hotového x-mana. Pokud se X-man pozná tím, že má velké čepelemi rozervané "X" v olbasti obličeje. Nepřítel byl zkrátka příliš chytrý a to jej prozradilo. Správný bratr templář z čety vedené takovou osobností, jakou je Afkonus, by bez váhání odpověděl stylem "Co je to barva?", "Tři a půl, možná i šest, nebo osm? Mohlo by to být i devět!" a "Moment, vyndám si občanku, ale mám pocit, že to začínalo nějak na Bratr nebo tak!" Čtyři zbývající kamuflování zrádci tak tasí zbraně a vrhají se do bitvy. Dva doráží ihned na Alberica a ti další si vybírají Zlatokrase a jeho dvojici udatných hrdinů. Asi proto, že nepovažují Pretty marínu za soupeře a pak, jistá nejmenovaná entita osudu si vyloženě přeje zjistit, jakým stylem asi budbou válčit dva pneumatiky řešící puboši! |
| |
| Každý bojuje jak umí! Ashtoniova velká výzva! Zachránit Anonyma! Jo, to se o dost lehčeji řekne než udělá. Nemluvě o tom, že vysmívat se nebezpečí jako správný hrdina, to je bez jointu v ruce o dost těžší! Asi proto na palubě knihovny Věčného křižáka nepůsobí Ashtonius vůbec jako hrdina. Mnohem blíže mám k tomu málu bratrů, co sem zabloudí buď s tužbou po papíru toaletním, nebo po čemkoliv na podpal. Ostatně on sám objevil tajemství knih až v momentě, kdy zoufale sháněl papíry a podivné pověsti o místě plném svazků se v tu ránu jevily jako země zaslíbená. Pokud vás země zaslíbená zaujala, tak vězte, že po půl druhé hodině ostražitého vyčkávání se jí snadno zmocní pěkná mlha. Sem zkrátka nikdo nechodí a tak posadit se za hromadu regálů s bolterem ruce a vědomím, že pokud někdo otevře dveře a jednu mu našijete, tak ho asi nikdo nikdy nenajde, zní docela takticky. Tohle je past - geniální a tak jednoduchá, jak to jen ex-alpharijec zvládl. Ostatně o taktické připravenosti hovoří i to, že jakmile zaujal pozici, nejprve nabil vodní dýmku a až po té onen bolter. Proto také ta mlha má jisté aroma. Patrně stopy všudypřítomné a preferované máty a další ingredience, kterým se v dýmce říká válka. Co jiného se také dá kouřit v 41. miléniu, že? Nyní se posuneme časem o dvě hodiny a dva výstřely vpřed. První vyšel omylem, když bylo třeba osvobodit uhlík a líný astart se nechtěl natahovat, takže si pomohl svou zbraní. Ta druhá malém usmrtila bratra Afkona, jež jsem zcela nečekaně zabloudil. Přestože zde nenašel svou četu mající touto dobou být na palubě Boa, našel velmi rychle ve svých nohou správnou odpověď na požadavek "stůj nebo střelím". Taky si udělal osobní rekord v běhu na extrakrátkou trať. Trvá to ještě hodnou chvíli, než se v zamlžené místnosti pohne vzduch rozrušený šramotem u dveří. Oči zbystří, ruce se napnou a paradoxně nikdo nevchází. "Vím, že tam jsi!" Odhodlaný výkřik se vydere zhrdla a hned za ním několikero zaklení, jak se docela rozsedělé nohy odmítají poddat pokynu k vstávání. Nejúžasnější na tom hlasu je pak jistota, s jakou to bylo vyřčeno. Je totiž úplně stejně přesvědčivá jako u předchozích čtyř reakcí na náhodný šramot. "Víš hovno, Ashtonie, jako vždycky." Ozve se z dost nepříjemné blízkosti. Vlastně je to skoro vedle. "Peeto?" Studený pot stéká po zádech a očí se zmocňuje klasický pocit "nedívej se tam, nedívej-omůjbožejásekoukl!". Šampion temnoty se zbrojí pomalovanou tak, že splývá s okolními stěnami tu zjevně už nějakou chvíli byl. Vlastně tu musel čekat od samého začátku. Všechno do sebe zapadá, nebo alespoň ty důvody, proč vždycky, když nějaký šrum donutil k opuštění šlaufu, přišel neodbytný pocit, že si někdo jiný nejenže potáhl, ale celé to zkurvil! "Jsi dost předvídatelný" "A ty zase mizerný kuřák!" Ne, nepřichází žádné za císaře, toho mají oba dva už dost. Místo toho Ashtoniovi dolehne k uším jen suchý smích a něco jako "to máš tedy pravdu". Když zvedne oči, akorát zjišťuje, že hledí tváří v tvář hlavni jeho soka. "Tohle je sbohem, Ashtonie..." |
| |
| Friede, tohle asi Sieg nebude! Tohle není krusáda, tohle není tažení proti chaosu, tohle je jeden velký bordel! Přesně tohle křičí každý centimetr lodě, co si jen hraje na skutečné zlo a utrpení. Nebohý šampion císaře tak zmateně probíhá chodbami a nemůže pochopit, co se tu nejenže stalo, ale ani děje, natož dít bude! Každou zatáčku tak lemuje příhodným slůvkem "Kurve" a v některých místnostech jakožto svědek zla páchaného zherezenou Prettymarínou nepříčetně řve cosi o tom, že udělá Ordung, zavede jeden hangár a tam budeme my! Nejhorší na tom je, že čas od času vidí na konci chodby se kohosi mihnout, či dokonce slyší, jak se mu vysmívá. Spravedlivý hněv, nebo přírodou rozdaná nespravedlivá porce blbosti, tak vede dál do útrob korábu až do momentu, kdy se jedny dveře po průchodu zavřou a celá místnost mávnutím kouzelného ON/OFF proutku ztratí nejenže gravitaci, ale dokonce odsune část stěny s vyhlídkou na vesmír. To, že šlo o past, jasné přesně v té vteřině, kdy Siegfried zabodne černý meč do stěny a drží se díky němu alespoň trochu v lodi. "Fylez, zbabělá kacíř a bojuj jako unter-muž!" "Nechat se zabít. to mi nepřijde jak dobrý nápad" Ozve se z reproduktoru. "Judisch-svině!" "To si vyprošuji, já jsem svině neobřezaná!" "To je fuk hnusák-chaosák!" "Nejdřív Anabell a teď ještě ty začínej!" "Análbel?" "Ne, je to složenina jako Anna a ta holka z twilightu..." "Eduard?" "Ne." "Bella?" "Bingo, Siegfriede." "Ty... ty mě znát? My už někdy kampfovat?" "Víš, jestli si myslíš, že teď prásknu svého kolegu, co se infiltroval na vaší loď a poslal mi veškeré záznamy posádky a ještě ti začnu vykládat, co všechno máme v plánu..." Hlas se v reproduktoru na moment odmlčí. "Hele, je mi to strašně líto, ale jednak to moje legie nemá ve zvyku a pak si starej proherčivej Palmex přeje, abychom to tentokrát brali vážně." "Palmex?" "Kdyby se tě někdo ptal, tak Abadona rozhodně neprásknul Lien, jasné?" "Tobrá, ale co budeme dělat, když kein kampf?" "No v původním plánu jsem se ti chtěl jen chvíli vysmívat a pak utéct, ale že jsi to ty, tak ho přehodnotím." Znovu se hlas na moment odmlčí. "Já zu silný, fyfolený císařem!" "Jako zkusit tě zkonvertovat? Ale prosím tě, to nemá smysl." "Já to myslet auch!" "Z tebe ostatně zbude buď mrtvola nebo kacíř." "Ty zkurfená-" Já a zkurvený? Chlape, ty si tady honíš ego na nebohém bezbranném šampionovi temnoty! Zatím tvůj oblíbený bratr Alberic podporuje dva de facto zrádce, co to všechno umožnili, vysmívá se ti přímo před ksichtem Athania! Takže když už si tu pojmenováváním hraješ na sedmnáctou legii, nos ty slova alespoň někam, kde budou sedět víc. "Já to fědět!" "Taky jsi chytrý chlapec, Siegfriede a určitě ti došlo, proč to dělá." "To být o sláfa, prestiž a-" "Zvířátka, Siegfriede." "NEIN!" "Ale ano, Siegfriede. Když budeš mít štěstí, tak tě tvůj milý velemaršál pod vlivem toho hubatého hada pošle alespoň na nějakou sebevražednou misi, ale vsadím se, že nemůže dočkat dne, kdy tě poplácají po rameni a řeknou ti, že už toho bylo dost a nastoupí někdo mladší, lepší, kamaráde. Pak skončíš jako nějaký řadový pucflek a budeš se jen dívat, jak si vede nový chovatel čirou náhodou se jménem Alberic a přízviskem Upřímný." "Grossmarschal nikdá-" "Co nikdá? Už teď z tebe mají prdel, že jsi jen blbej nácek!" "Ich bin kein Nazi! Nemoct za blonde haar, modrá Augen a Herrenvolk krev!" "Mě to neříkej. Od doby, co máme ve vnitřním kruhu velení pozdrav "Hail hydra" se najde strašně moc kontrašpionů, co místo hydra rozumí hitla. Vím, jak se cítíš." "Ty fěřit, že já ne zlý sociální nacionalista?" "Jistě, já se s takovýma lidma už ze zásady nebavím. Jsem možná chaosák, ale měl jsem hodnou mámu. Slíbil jsem ji, že se od nich budu držet dál." "Tak pardon, ta slofa o sfiň." "V phodě, život je plný omylů." Zní to až přátelsky. "Takže se drž Siegfriede, než tě všichni zradí a nechají na pospas." "To se nicht stát, chaosák! Říkat temným Gottům sbohem, příště tě morden! Mit malý hilf od císař!" "Spíš nashledanou, hlupáku. Příště mě nepoznáš, ani když budu stát vedle sebe. To sbohem si nech pro zvířátka!" "NEIN! NEEEEEEEEEEEEEEEIN!" A tak zůstává lapený šampion na pospas pomoci bratrů a nebezpečným myšlenkám... |
| |
| Báječný narozeninový postík za Fialína a Růžemeta! Inu – jak bojují naši hrdinové? Prve tak nějak zmíní, že v den, kdy má PJ tohoto dobrodružství narozeniny, by se mělo bojovat dorty a ne mečemami a těmi dalšími věcmi, které spíše, než pokročilou technologii ňamek a fondánu připomínají příšerně otechnizovaný středověk. Pak ale zaujmou ve svých terminátořích armorech hrdinské pózy a dají se do díla. Nutno říci, že se válečná strategie těžce vymýšlí, když naproti vám ve vlaku sedí slečna, komusi se do telefonu omlouvá a u toho brečí a vyžaduje zároveň odvoz z nádraží. Tak či onak – osobní stráž Zlatokrase, Fialín a Růžemet, se vydávají do akce! A ne s dorty, to je třeba nechat – i když u toho prozpěvují narozeninový hit „happy birthday to you,“ což některé možná může zmást. Ale vyzbrojeni lightning clawy, plasmovými pistolemi a… jo, protože by to nebyla taková prdel, ať si pravidla říkají, co chtějí, taky chainswordem! Možná právě chainsword je to, co oba dva inspiruje k výkřiku „BUDE TO JAK SHARKNADO!“ Možná právě Alberic je ten, kdo je svou přítomností vybičoval k výkonu… dalo by se říci, že životnímu. Ne, tady se všechny problémy světa a nepřátelství nevyřeší drinkem a písničkou, jako tomu bylo za času méně temných a více roztomilých parodií, v nichž ještě žila a působila Joanna. Tady se bude bojovat krvavě, nechutně, nelítostně – a až do hořkého konce! Protože „Happy birthday to you, za Císaře! Happy birthday to you! Císař žehnej a všechno nej – happy birthday to you!“ Vše s doprovodem výmluvného – Vrrrrrm, vrrrrrm a následným řevem, mlaskáním masa, trháním šlach a praštěním kostí! Na druhou stranu – kdo může jen tak říct, že k narozeninám dostane „pořádný masakr?“ – nikdo! Angron by to řekl rád, nebýt toho, že na jeho narozeniny tak nějak od jeho narození… všichni serou. Co se týče Zlatokrase tváří se na něco, co není eldar zpočátku trochu nejistě, ale řekněme, že meč, který jen o kousek mine, jeho tvář jej přesvědčí o tom, že eldar neeldar – když vám někdo chce zohavit xicht, začíná to být fakticky osobní! Nutno dodat, že v průběhu psaní tohoto postu slečna zavolala dalším pěti lidem, kterým s polodivadelním přednesem, který v běžné konverzaci naprosto nesnáším a otevírá mi nůž v kapse, líčila neskutečná hovna. Zážitky z vlaku. No a protože jsem si nikdy pořádně neužila takového toho oblíbeného fenoménu vyhodnocování akcí za PJe, rozhodla jsem se, že ti, můj drahý spolupachateli těchto děl, ušetřím práci – takže „je zabili.“ Zabili je, protože je zabili a já mám pravdu, protože ji mám a nikdo jiný ji nemá. Vše nejlepší! |
| |
| Intermezzo Na Craftworldu Zatímco naši hrdinové stojí buď po kolena ve, ehm řekli bychom sračkách, ale jelikož jsem slušný pořad přístupný pro děti díky zaměření na genocidu, rasismus, sex a násilí páchaném na všem vyjma zvířátek a děcek, budeme si to jenom myslet a řekneme ve špíně! Tak, když jsme se přes ty sračky dostali, tak někteří hrdinové stojí ve špíně boje jako Zlatokras s Albericem, jiní jako Athanius na prahu rozhodnutí o "moc udatná boj za císař" či vyčkávání na posily, no a další se hrabou v bahně morálním. To, že to morální bahno má podobu extrémně luxusní kajuty, v níž křesílko je cosi, o čem se Athaniovi na provizorně bednitém trůnu může jen zdát jasně ukazuje, jak kruté prostředí to je. Zkuste srovnávat loď zamořenou chaosáky s něčím, co má dokonalou klimatizaci a úklid tam probíhá třikrát denně namísto klasického imperiálního "třikrát do roka". Jak vlastně vypadá morální bahno eldar? No má to mnoho podob, od mailů a videokonferencí s důvěryhodnými "lidmi" z bulváru, po placení detektivů hledajících špínu, až po osobní intervence s Photoshopem. Není nic lepšího než když najdete ten nejšílenější obrázek na googlu, kam ostatně chodí farseeři pořád a na ksicht nějakého pařícího opilce hodí tvář vašeho politického soka. Když se to vezme kolem a kolem, tak politika Deldar a Eldar se liší jen tím, že ti co prohrají na craftworldu si přejí být stejně bez života jako ti, co prohrají v tom jejich Komo-landu. Inu takhle se hraje hra o "křesla" a byla by to i hra o trůny, kdyby trademark nevlastnil někdo jiný! Bohužel všechny tyhle veselé činy, zločiny, domluvy a pomluvy mají jednu nepěknou vlastnost - sice jsou docela pomalé. Tedy ne, že by pomluva cestovala světoletem nějak dlouho, ono to stačí říct první Banshee a vše se hned rozkřikne, ale než dojde na odvolání, různá hlasování a podobně, to už je vám leckdy i věčnost málo. A tak je potřeba zatahat ještě za některé nitky. Pečlivě udržovaný dlouhý nehtík neméně elegantního prstu jemně ukáže na konzoli plnou run a mysl snadno předává své přání pokročilé technologii. To, že ta pokročilá technologie právě sloužila k tomu, aby poslala žádost o život při hraní jakéhosi militantního ovoce na Helmbooku, o kterém prohlásil obávaný lord-inkvizitor Davus Procházkus, že není žádná prdel, je věc vedlejší. Stejně vedlejší, jako že se na desktopu s pozadím oblíbeného herce (skutečně je tam na pozadí jen pozadí toho herce z nejmenovaného seriálu o dobrodružství jedné roty space wolfů jmenující se stejně jako onen nejmenovaný seriál Vikingové nebo tak nějak) najdete takové věci jako ICQ a Skype a samozřejmě ikonku na přímé spuštění nejoblíbenější gamesky zastánců smějícího se boha -"soliter". Eldar jsou prostě prastará rasa a tak může i dnes kliknout na Skype, jehož kvality lidé znovuobjevili nedávno. Zvláště, když vidí, že na druhé straně svítí tím správným blikátkem online přesně ten tvor, kterého teď potřebují. Tedy on spíše než tvor, je to netvor či potvor v závislosti na úhlu pohledu. Normálně byste to asi podle nevinné ikonky v podobě obyčejné hvězdy chaosu neřekli, ale za ní se ukrývá... "Ahoj Taldeer, dlouho jsem tobě neslyšel." ...skutečná hvězda chaosu! "Nazdar Míro, byla jsem trochu zaneprázdněná." "Patnáct, dvacet let?" "Eldartomajítrochujinak!" "Dělal jsem si o tebe starost." "Pche, to určitě." Osobní znalost má jisté výhody. "Vážně, byl jsem strachy bez sebe, už mi dochází spousta věcí." "Umm vážně?" Na druhou stranu i ta znalost je úplně k prdu, když na vás mluví někdo, u koho je snadné slyšet jen to, co chcete. Tahle selektivní ztráta smyslů občas funguje i ve chvílích, kdy můžete přehlédnout jeho ženu i dítě, ačkoliv na vás asi oba prskají, zatímco on vám potřásá rukou. "Ano, mám připravené pěkné místo na tvou hlavu a Slaaneshovi jsem slíbil tvůj soulstone. Mám v tom všem dost přísný systém a musel bych kvůli tomu přeorganziovat celou obývací stěnu, což by se Fel asi nelíbilo." "To...ehm...heh...chápu." Někdy je prostě škoda, že těm správným mužům dochází špatné věci. Nebo, když už jim dochází ty správné, tak se špatnými ženami! To je samo o sobě daleko horší než potkat chaosáka, co má v něčem přísný systém. "Takže co potřebuješ?" "Proč si myslíš, že hned něco potřebuji?" "Protože tě znám?" "Co když se zeptám, jak se daří mé drahé kamarádce Fel?" "Tak ti asi řekne něco jako "Dobře, ty ušatá krávo a jestli budeš ještě někdy mapovat můj zdravotní stav a doufat, že bude z Mirka vdovec, tak ti vyškrábu oči. Jo a kurva ráda tě vidím, pyčo!" mám ji vzbudit, abys to slyšela od ní? "Umm v pořádku.Ehm a nikdy bych netušila, že jsme se stihli poznat všichni tak dobře." Jestli je něco nervóznější než smích, pak je to úsměv č.87 jemně hlásající cosi o nepříznivém vývoje situace a toaletě. "Takže co potřebuješ? Práci? Peníze? Pro tebe bych i zabíjel." "Míro, přestaň říkat věci jako "pro tebe bych i zabíjel" když to nemyslíš vážně!" "Ale já to myslím vážně, mám tě k smrti rád! Tedy pokud k smrti rád znamená, že pro mě představuješ asi tak velkou hrozbu jako raní káva nebo odpolední maté a tak se u tebe nemá smysl ani zdržovat mučením." "Neboj, dokonale jsi to vystihl." Krátká pauza na vzetí hlavy do dlaní. "Já potřebuji, abys zabil pár lidí. Teda oni už to asi lidi úplně technicky nejsou, je to dost komplikované." "Tak mi dej adresu a jména." "Jako adresu ti dát, díky vizím, můžu, ale se jmény je to potíž." "Proč?" "Oni používají dost podobná jména, co kdybys zabil každého na té adrese?" "A připravil se tak o potenciální klienty? Ne, Taldeer, takhle krátkozrace se už nechovám. Chci jména." "Mám jen jedno, ono je to takové to starší, chápeš." "Rodové?" "Něco na ten způsob." "A jak zní?" "Alpharius" Tiché pípnutí. "Mám bojovat proti Alpha Legii?" "Sakra Míro, to už jsi podpantoflák nebo co? Dřív bys skákal radostí a řval něco o nemesis, Cháronech a tak!" "Dám ti varování, nepleť se mezi mě a mou nemesis!" "Ale vždyť-" "Je černá křižáda! Čas, kdy chaosáci přestávají s bratrovražedným bláznovstvím, přesunou se na území impéria a tam začnou bratrovražedně šílet!" "A co Chároni?" "Ti budou bojovat proti alpha legii, aby ukryli své vesmírovladné tendence! Kdybych vyrazil teď a útočil na ty Cháronovské poskoky, byla by to jen ztráta času a prostředků. Oni se oslabí a já toho pak využiju, proto se toho Abadonova výletu přímo neúčastním, akorát jim vařím obědy. Jen z úcty k tobě ti dávám varování a ještě si tě nepíšu na seznam pracovníků v jejich službách, protože tohle smrdí pastí!" "Ale tohle je důležité! Jde i o mé dítě!" "Pokud prohraju Válku Chutí, to mé na tom nebude o moc líp. Takže raději obětuji tvou rodinu než svou, chápeš?" "Moc dobře, ale víš... pořád mě to trochu štve." "No, s tím se nedá nic dělat, bohům žel." "V pořádku, já nevím co jsem si myslela." "Já občas ani nevím o tom, že bys vůbec myslela." Au! "Jak mě mohlo napadnout, že bys chtěl pomoci zvrátit osud Athaniovy dcery a zachránit i jeho samotného. Zvláště po tom, co tě jen dvakrát spasil před smrtí a dalo by se říct, že tě dal dohromady s Fel." "Cože?" "Nemluvě o tom, že za vše vděčíš jemu, protože kdybys po něm tak fanaticky nešel, nikdy by ses nedostal tak daleko." "Athanius má další nemanželské dítě? Ten-" "Jo, se mnou! Co sis myslel?" "Jak jen to říct slušně, že asi ani netušíš, s kým to máš?" "MI-RO-SLA-VE!" "Víš, jaký Athanius je a asi i víš, jaká jsi ty!" "Řeknu to tak, abys mi rozumněl - do toho jaká jsem, JE TI KURVA HOVNO DEBILE ZASRANEJ" "Ehm... je vidět, že se i na tobě podepsal čas s Fel. Každopádně Athanius se dovede o sebe postarat. Když jsem ho nezabil já, co by mohl udělat Failbadon Plevelitel? Určitě zachrání i svou dceru a při tom někoho, možná přímo tebe, nespravedlivě svede. Hm... když o tom přemýšlím, asi bych fakt měl zasáhnout." "To bys měl, protože Athanius se bude moct zatím spolehnout jen na Černé templáře." "To jsou ale fajn kluci, třeba takový Loren, na zoufalého patetického pomatence sloužící shnilé mrtvole bez špetky perspektivy je docela fajn! A ten stisk, co má!" "Co myslíš, že by udělal Loren, kdyby mu zaklepala Alpha na dveře bunkru?" "Dal jim najíst, napít, poklábosil a pak-" "No?" "Athanius je v pěkné kaši!" "Nepovídej, já myslela, že to docela zvládá!" "Dej mi ty souřadnice, Cháronští psi nikdy nedorazí do boje!" "Já věděla, že ho máš rád." "Toho nanicovatého zparchantělého lamače srdcí a obluzovatele žen můžu zabít jen já a to vlastnoručně!" "Přesně tak, Míro, jen ty a nikdo jiný nemá to právo!" Na tváři se uvelebí spokojený úsměv. Jak už to u Eldar bývá, jeviště je připravena na první party svých herců... |
| |
| Najít původní zprávu, na níž reaguji, bylo složité! Moje skváda a Augrim! No - časem, takovým tím časem, kdy vídáte na bojišti vyhřezlé vnitřnosti svých kamarádů a tak, tak trošku otupíte na mariňácké utrpení, pokud zrovna není vaše. Je to jeden z mnoha darů, které mi ta sketa, která mě odsud vyhodila a kterou jdu zrovna zabít a ukázat mu, kdo je tady pán a kdo čubka, poskytla. Tohle... je ale nové. Roubíky a suché zipy... no, jak jednou napíše Guy pod pseudonymem do Athias - tady leckdy dojdou vtipy! A aby ne. Můžu být rád, že Johanus má ostatně roubík - a že nemá po ruce plamenomet, protože si velmi dobře pamatuji, že s ním svého času dokázal nadělat pěknou spoušť v domnění, že s ním umí. Ono - podle logiky "vlastní gól- taky gól" s ním samozřejmě velmi dobře uměl, že ano! Ale... je třeba jít k věci. K věci, která sedí na trůně. Ano, je to věc. Popravdě od dob toho divného seriálu o zimě, nebo co, kdy na trůně sedělo takové zlobivé blonďaté děcko, jsem nic podobného neviděl. Augrim... jako pamatuji si, že už je dáááávno za zenitem - ale todle? Praská pod ním trůn - a prasklo by před ním i zrcadlo! Navíc vypadá tak trošku jakoby na fetu - což samozřejmě nevěští nic dobrého. Jakmile marín jednou začne fetovat, obvykle na čele má znak slaaneshe... a nebo byl velmi dlouho v blbu a už to nemůže vydržet. "Ah, Augrime, mona mí, vypadáš skoro stejně dobře jako tenkrát před lety!" |
| |
| Jemně společenské lži V tomto sále se najde jen velmi málo pamětníků toho, co si řekli Augrim a Athanius na rozloučenou. Zpravidla jsou to už pamětníci takového ražení, že jim tahle vlastnost mozku už příliš neslouží, takže preventivně předpokládáme, že šlo o něco horšího než "pá a pozdravuj" v kombinaci s pusou na tvář. "Díky Athanie." Ten hlas je falešný a prázdný jak jedna slavná ex osobnost politické scény nebo pro změnu úvodní vata "jak se máš". Aby byla celá nechuť umocněná, tak ještě vstává ze svého trůnu. Možná by to bylo hodno epického líčení, jak se všecko chvěje a tak, ale v praxi vesmírné lodi jediné, co se doopravdy třáslo, bylo to křeslo. Za to ale sebou škublo naposledy. Definitivně. "A já rád vidím, že se ti u templářů daří." Na chaosem poskvrněné tváři se objeví ohavný úšklebek. "Protože si přibral víc než jen tlupu debilních stupidních zvířat!" Začíná se smát stejně, jak už to činí všichni záporáci po vtipu tak dobrém, že jej ocení asi jen oni sami. Kdo čekal burácení tanku, hromovou bouři nebo něco takového, tak ten bude zklamán. Tohle je prostě normální hysterické pištění jež ani posednutí démonem nezdrsní. Nejsmutnější na tom je, že to celé podtrhne Loren svým upřímným a smutným "Já to nechápu" a poté Guy marnou snahou mu to vysvětlit. Přitom kdyby tu byl Siegfried nebo Alberic, tak by určitě svorně prohlásili, že je to ohavná urážka. Předně proto, že narozdíl od templářů zvířátka jsou obvykle docela chytrá. "Ale neboj, Athanie, tvá nedokonalost a pomíjivost už tě nebude muset trápit." Zatímco mluví, tak se k tobě i blíží. Můžeš doslova vidět jak se místy pod jeho kůží cosi hýbe. Je to nechutné skoro tolik jako Vostroyská voňavka "Putin" jež byla společensky out už v době, cos narukoval. "Teď není nic v čem bys mě překonal!" Pyšně a domýšlivě pohodí vlasy. Nebo spíše tím, co mu z nich zbývá. |
| |
| Velké lži o velkém pupku! A jak hrdinně on snášel všechny řeči, černé, lživé! Augrim do debaty vnášel pupky velké, slova křivé! Však Athanius, tohož nedbal jen koukněte, jak vypadá! Kde není šlacha, tam je hned sval! až Augrim v závist upadá! ......................... [výňatek z Athias, Autor Homér.] Já přibral? JÁ PŘIBRAL? No tak to tedy ne, Augrime! To, co jsem přibral, je samozřejmě svalová hmota a rozhodně ne taková ta váha, která se vám objeví chvíli poté, co se někde usadíte a začnete žít dospělácký život, přičemž vám nějaká ženská porodí obvykle dítě.... nebo tři nebo deset. "Teď není nic v čem bys mě překonal!" Ummm.... když se na něj tak dívám, uznávám, že v kentusáctví a pobytu v té krásné zemi, která se jmenuje příhodně "za zenitem" jej rozhodně nepřekonávám. Sakra tohodle chlápka by měli zavřít do domova pro chaosem nakažené důchodce! Nebo domova pro chaosem nenakažené důchodce, což je vlastně dreadnaught! Ani ti noví tyranidi by to už nežrali! "To je otázka, Augrime?" Povytáhnu obočí. Někdy tihle záporáci mluví nejasně. "A ty se ptáš, co já?" Inu - někdo má před zabíjením proslovy... a někdo se rozhodne své shity... TEDY CITY! ... vložit do písně. Já ostatně trénuji velmi dlouho a velmi těžce, každou minutu ve sprše, abych přesně v takových chvílích mohl ukázat, že každý Kaiser Gott má také svou Hele.... má také svého šampiona, který jej reprezentuje mimo jiné i na hudebním poli! Už je to mnoho let Cos umřít mě pryč poslal A teď najednou Krůček přede mnou. Dost ti řídne vlas, To se někdy stává Co ti na to říct Neomládneš víc. A ty se ptáš co já! Říkáš, že pupek mám Jen touha bláhová! Když nechceš v tom být sám! A tak jsem došel sem Co vidím, se mi hnusí Sešlý – a kacíř též V co uvěřils, je lež. A taky vrásky máš A pod očima kruhy Jsi důchodce – to vím Smiř se prostě s tím! A ty se ptáš co já! A jak mi mělo být Když k templářům jsem sám Musel odejít! A na kavalci spát Jíst jídla nechutná Den po dni tisíckrát Modlitby odříká! Co o tom, co ty víš, Jak chainsword lidi půlí Jak z bolteru vystřelit A jak ho zas nabít. Co ty víš a znáš, Co znamená být astart A jak ve válce v ní zvuk masakrů zní A ty se ptáš co já Já chci se ti vysmát Prohrál jsi, jak se zdá A teď se budeš kát! Teď jsi starý a sám Je tatam sláva tvá Já kapitulu mám A ty se ptáš, co já? Už je to… spoustu let A tak se tedy vracím Já pomstu dávno chtěl A důvod pro to měl. Já došel prostě dál Než jsi možná čekal Jsem někdo, leccos vím Teď bídně chcípni s tím.“ |
| |
| Příchod k epické bitvě Zlatokras, Alberic a puboši. Po narozeninovém boji jsou zkrátka všichni nepřátele v loji! Vaše udatnost a nečekaná taktika Alpha legii totálně zaskočila. Hlavně ta narozeninová píseň byla něčím, na co se nejpřizpůsobivější legie nedovedla adaptovat. Ono to totiž ve vesmíru asi ještě nikomu nedošlo, ale čím déle se infiltrátoři snaží předstírat kodexové chování, tím více bez něj neví, co dělat a čekat. Válečný ryk tak byl jednostranný, protože zrádci místo boje prostě ztuhli a padaly nejprve hlášky jako "Ale měl bys citovat, au, litanii hněvu, jauvajs, nebo bolesti", poté jejich hlavy. Ten poslední dokonce ani nestihl doříct kancionál, jaký používali templáři pod velením Hellbrechta. Ano je to píseň "Žízeň" od skupiny "Kabát mark VII". Poté pokračujete lodí k můstku. Cestou můžete zřít hrůzy, co tu chaos ruku v ruce s vašimi bratry napáchal. Vyjma čmáranic, roztrhaných a velmi ošklivě šitých oděvů vaše srdce možná zasáhlo nejvíc to, co tu pro změnu nebylo. Celá chovatelská pýcha kapituly je fuč. Vzal si ji Zlokras? Byly rybičky, křečci, morčáci, kočičáci, psíci, koníci, poníci, papoušcíci a kdo ví jací další -íci prachsprostě obětováni? Vzhledem k tomu, že Alberic je první templář, co sem vešel, tak lze zaručit, že je určitě nesnědli vaši spojenci. Výčet hrůz se rozšiřuje momentem, kdy vás udatná bojová píseň dovede k trůnnímu sálu Augrima. Tím samozřejmě nechceme říct, že by ta píseň byla špatná, to ne, jen na Augrima se moc koukat nedá. Nemluvě o tom, že jsou na stěnách přilepení zmučení bratři a Johanus Star to přežil. Císař věrné prostě čas od času musí zkoušet! Na štěstí nebo naneštěstí přicházíte právě včas, abyste mohli vidět, jak se pouští Augrim do Athania! Dění v sálu Tvé vyzpívané niterné pnutí přivádí Augrima k zuřivosti. Sál zaplní jeho pištivý řev, díky čemuž veškeré sklo mění svou podobu na miniaturní střepy. Celé to podtrhne takovým tím dupkáním na místě, co obvykle dělají děcka v krámu, když zjistí, že odpověď na jejich tužby je ne. Celé je to horší jen v tom, že na podlaze vznikají díky démonické síle takové malé prohlubně. Děti a démoni se prostě tolik neliší. Ne nadarmo představená Ordo Hereticus Mariana Orlovskaja razí přístup k výchově dle klasických praktik Inburnovského exorcismu "Osolit a spálit". "Jediný, kdo z nás dvou umře, budeš ty Athanie! Mám sílu chaosu, vím, jak držet meč a co je ten Botler, Botník nebo tak vědět nepotřebuju" V rukou se mu jako na povel zhmotní meč. Je růžový, posetý kamínky a kolem něj se jakoby vznáší nafialovělý opar. Jestli je nebezpečný nebo jen na efekt, to asi nikdo nedokáže posoudit. Pak přidá několik máchnutí a takových "profi" parádiček. Na to, že dřív neuměl ani rozkrojit dort, je to docela pokrok. No a během toho přidává svůj podíl jedu na tvůj velemaršálský účet. Už ti, bratře, není dvacet let Už ti není ani dvacet pět I když to moc krásná léta jsou nevrátíš je ani náhodou To se jenom pro mě točí svět! Co jsem neměl, to jsem dostal teď! Ty ses nikdy neměl dostat dál! Beztak bys nám karaoke posrával! Tvůj zpěv je jen břitký shit! Když jde o tebe, chce se mi i blít! S časem nemusím už vabank hrát! Tikot hodin bude jen tebe štvát! Snad mezi templáři - ty jsi hit! Jen Blb by s nimi zvládl žít! Proto nedeptám se, když tu lomozíš, vyhraju já, jak hned zjistíš! Už ti bratře není třicet let Už ti není ani třicet pět A že to moc krásná léta jsou teď tě čekají problémy s prostatou! Budeš dívkám nosit leda květ! Tu reklamu známe nazpaměť! Myslíš si, že spoustu času máš? Vždyť hlavu v helmě schováváš! Snad mezi templři - ty jsi hit! v téhle zbroji musíš pupek mít! S časem nemusím už vabank hrát! Tikot hodin bude jen tebe štvát! Snad mezi templáři - ty jsi hit! Jen Blb by s nimi zvládl žít! Proto nedeptám se, když tu lomozíš, vyhraju já, jak hned zjistíš! Ne, ani veškerá síla chaosu nestačí k tomu, aby to bylo lepší než tvůj výkon. Na druhou stranu ovšem temné nesvaté úklady dovedou donutit všechny přítomné tleskat a říkat "výborně", aniž by chtěli nebo tušili, co se děje. Zobrazit SPOILER |
| |
| Intermezzo Sbohem Ashtonie Tak takhle to končí? Ono se asi nic nedá dělat tváří v tvář hlavni bolteru a chaosáckému šampionovi Peetovi. V myšlenkách sice párkrát bleskne nápad na spásu, jako nakreslení reprodrozda nebo se třeba zkusit ohnat po nepříteli. Císaři žel huličovo líné já si řekne něco o tom, že všechen ten stres je k ničemu a stačí se uvolnit. Ostatně někdo věří, že se po smrti dostane k císaři a Ash takový není. Císař ho nezajímá. Přinejmenším dokud se neprokáže, že prodává trávu. Před očima se mu už hmotní jiná, lepší verze ráje! Usměvavý bůh s dredy, barevnou jakože čepicí na hlavě a s reggae hudbou v pozadí. Ne přímo v něm, ale jakože tam hraje! Co na tom, že je tenhle bůh zrovna ten smějící se? Každý může věřit v co chce, pokud to neříká nahlas. Taky pokud neví při vší své antipatii, že jde o boha eldar. "Tohle je sbohem, Ashtonie..." Nic méně kdesi v nitru se vyhrabe cosi jménem hrdost. Každý správný klaďas nemůže přece umřít jen tak, to by nebylo vůči čtenáři fér. Hlavně by to nebylo fér vůči záporákovi, co se drží pravidel a ještě dal příležitost k záchraně. Celá bytost jednoho astarta se tedy upře na jedinou možnou a správnou věc. Dokonalou a epickou hlášku! Jeden nádech a slova vedoucí se do ráje nepodobnému Jamajce mohu přijít. Ashtonius: "He-" Hned za tím přichází i pšík. V knihovně je prach. Je tam hodně prachu, protože jak víme, nikdo z templářů tam nechodí a tak tam nechodí ani servitoři, protože je tam nikdo neposílá. Tedy pokud si tu na ně někdo vzpomene. Kýchnutí způsobilo, že Ash sklonil hlavu právě včas na to, aby nad ní proletěl bolt. Střela mění těžkou polici z jakýchsi nekvalitních kovů ve změt třísek a těžká literatura je záhy všude kolem. Jedna obzvláště vypečená kniha v podobě pravidel spisovné "Low a high gothic češtině" vyráží překvapenému Peetovi bolter z ruky. Druhá, o dost těžší kniha, v podobě nejmenovaného kodexu pak dopadá na jeho hlavu a to celou tíhou svého obsahu. Dost možná milion stránek? Tak či onak právě zachraňuje impérium v temné hodině tak, jako to zvládl její autor. Přinejmenším do doby, než mu nejmenovaný bráška dal na prdel. Síla kolize vrhla Peetu Nesvatého na další police, regály a tak záhy skončil totálně uvězněný pod vší tou masou. Nastává pár vteřin ticha, kdy Ashtonius hledí a nechápe celou tu situaci kolem. Pak, jako by si uvědomil, co se děje, začne zuřivě hledat v bordelu kolem sebe. Odhodí jednu, dvě knihy, vztekle mrští nepřátelským bolterem o zeď, než vyprostí vodnici. Po krátké obhlídce vyvázla nezraněná. "Emperor´s protect!" Zahlásí radostně s vědomím, že se akorát uhasil uhlík. Pak, asi proto, že Peeta se snaží vyhrabat a docela při tom kleje, mu dojde, že by měl řešit jiné věci. Udělá tedy pár kroků k odhozené zbrani. Vezme ji, potěžká a pak s ní pohodí jako šerif z divokého západu. Poté, co ji sebere jako westernem nepolíbený středoevropan, se konečně vydává k bývalému učiteli. Peeta: "Heh, tak asi zdravíčko?" Při tom boji se sutí ztratil šampion helmu. Ashtonius: "Je to pravda." Peeta: "Zkusil bych "pozdrav pán bůh" ale jsme ateisti." Ashtonius: "Proto chcípni, potvoro!" Kromě čtyř nejfrekventovanějších hlášek na kýchnutí dochází na tu samou situaci jen v opačném provedení. Peeta: "Zadrž! Můžeme vyjednávat." Ashtonius: "Zabils Anonyma! Byl to můj-" Peeta: "Bratr!" Ashtonius: "Ne, asi, vole! Co hůř, byl to můj kámoš!" Peeta: "Může se z toho dostat!" Ashtonius: "Fakt?" Peeta: "Ne z té vaší bromance, ale ze svého zdravotního stavu jo. Dám ti protijed, tu zbraň a ty mě necháš jít" Ashtonius: "Jakou mám záruku, že ho to vyléčí?" Peeta: "Sice ne třicet dnů a vrácení peněz..." Do hlasu se vloudí stopy nejistoty. "Ale takhle ty věci prostě fungují. Navíc ty bys držel zbraň požehnanou Nurglem bez toho, abys měl alespoň actimel? " Dochází ke krátké výměně. Peeta: "Takže můžu jít?" Ashtonius: "Jasně, voleexbrácho!" Peeta: "A proč mám pocit, že mě střelíš do zad, jak se otočím?" Ashtonius: "Vzhledem k tomu, že to udělám, aby ses nemohl pomstít a ohrožovat můj klid a rodinu, tak ti ani nevím!" Peeta: "Možná bychom si mohli pomoct." Ashtonius: "Hele já fakt nerad střílím lidi do obličeje, není to moc hezký, tak se prostě otoč, nastav zátylek a neprodlužuj to." Peeta: "Přijdou další." Ashtonius: "Já vím a taky vím, že jestli budeš pokračovat ještě chvíli, střelím tě do kolene, kopnu do hlavy a pak tě obejdu, abych tě střelil do zad." Peeta: "Nechceš si to rozmyslet?" Ashtonius: "Bla, bla, bla - jednu hlavu usekneš, narostou dvě další. Nech si hydru na avengers až budou v kinech. Byl jsem v alphě, vím jak to funguje." Peeta: "Takže víš, že bez úspěchu jsem mrtvý tak či onak." Pomalu se otáčí. Ashtonius: "Smůla, budu ti nosit kytky na hrob. A Hřebeny, protože ty ke kytkám patří." Peeta: "Ale kdybych jakože uspěl, tak by už nikdo další nepřišel." Peeta zavírá oči a Ash se zarazí ve chvíli, kdy tiskne spoušť. Příliš pozdě na to, aby byl schopen ten pohyb zastavit. Dost včas proto, aby hnul drobně rukou a bolt proletěl Peetovi nad ramenem. Ashtonius: "Takže jsem mrtvý." Peeta: "Ano, jako Anonymous." Ashtonius: "Ty se vrátíš." Peeta: "Přesně tak, jako šampion chaosu." Ashtonius: "Jsi prostě třída, Peeto." Jedním pohybem je bolter vybit a vrácen chaosákovi. Peeta: "Jo, ten nejlepší." Bolter je přijat. "I když jsem tě měl rád, nikdy jsi proti mě neměl šanci." Ashtonius: "Jo no, ani nejlepší učitel s takovým dřevem nic nezmohl. " Peeta: "Přitom je to škoda, neměls velký potenciál, ale zas zatracenou kliku." Ashtonius: "A kdybych byl živý, co bych měl dál udělat? Změnit si jméno?" Peeta: "Ne, ale ideálně se na pár let zdejchnout do Deathwatche, tam bys za živa snadno zapadl, ztratil se. Jen se ženou za Xenoss, tak s nimi do křížku nepřicházíme." To byla poslední slova nesvatého šampiona předtím, než odešel. Tedy po tom, co spolu s Peetou dokouřili dýmku a vzpomněli si, než nabili druhou, že by měli dát ten protijed Apotykáři, ale to je jiný příběh... |
| |
| Bebíček a Anonymní bebí! Zatímco ve vesmíru na Boa mužnosti zuří boj bratra proti bratru, jak je v módě už posledních deset tisíc let, na palubě Věčného křižáka potažmo povrchu Panemu zuří boj úplně jiný. Je to nejen boj s časem, ale i o život! Sice jen bratra Anonyma, ale hej! Hraje horwse, píše andor tak si tu šanci zaslouží, ne? Ashtoniův plán bleskové záchrany po bleskové vodnici začal mít trhliny. Vzhledem k tomu, jak dobře svého přítele znal, vydal se nakonec místo za Apoytkářem za techprieste Niradem, aby ho opravil. Nu je jasné, že zde nepochodil, sic s prázdnou neodešel. Mezi řečí stylu "takže ho nedokážeš opravit" a odpovědí "pokud na to nestačí požehnaná lepící páska nebo svatý olej, či pájka útěchy tak ne" získal úplně jiný klenot. Zmínil se totiž, že zná jednu entitu, se kterou by si strašně rád zahulil, jenže ona má problémy se šlukováním - prý se jí z toho dělá špatně! Slovo dalo slovo a moudrost cultu mechanica po mnoha tisíciletí znovu darovala lidstvu bong! No to byla ta veselejší část našeho příběhu. Protože jsme v Grimdarku, tak nic nemůže jít hladce, ani obrace. Přesně, nic nesmí jít! Nijak! První problém přichází při zjištění, že hlavní Apotykář Jackius Rozparovač jaksi umřel rukou Peety. Co na tom, že to Ash věděl a zapomněl? Po tom, co se tomu přestal smát, mu došlo, že musí najít jeho dva zástupce na lodi. Pokud byl dost duchapřítomný, aby je měl. No a hledat něco na Křižáku, to je jak hledat bratra Afkona. Je to snadné, jen když víte kde! Zoufalá doba si žádá zoufalé činy. Proto tedy on pokračuje ve svém hledání na palubě vesmírné bárky a dole na zmíněné planetě bratr seržant Black Humorus dostává instrukce, aby vyhledal buchtu s dlouhými vlasy v bílém a vlastně každého s bílým amrorem a každou buchtu. Je jedno jestli bude imperiální, maková nebo s povidly! Tím jsme prostě pokročili z nepodstatného úvodu k dalšímu úvodu, který popisuje situaci u té hezčí části služebníků císaře! Udatchná Siegfried možná někde prolévá krev nebo dřepí v pasti chaosáka, ale pro tábor PéeM to neznamená nic jiného, že kamarádi jeho politického smýšlení prostě zesílili hlídky. Ti láskyplnější dokonce nutí některé své růžové bratry k "Werk mit Lopata". Jestli kopou skutečně zákopy pro tanky, aby se to naučili, nebo masový hrob zůstává otázkou. Jinde naopak probíhá neuvěřitelné veselí, radosti a další blbosti. Black Humorus: "Hej ty růžovko, nevíš, kde je váš apotykář?" Růžovkus: "Tys o mě slyšel? Páni, jsem už ani nedoufal, že mezi templáři najdu někoho, kdo ocení mé voňavky!" Black Humorus: "Ne tak jsem to nemyslel, já tě chtěl urazit, protože nosíš teplou zbroj a-" Růžovkus: "Váš mám od "A" akorát značky Avon a Amway. Myslel si tohle?" Black Humorus: "Ne, myslel jsem doktora jako lékaře!" Růžovkus: "Chtěl jsi říct lékořici, že? Vy jste mi docela, hihi, zmatení bráškové! Lékořice je dobrá, ale pozor, když s ní zkusíš léčit svou lásku, dopadne to tragicky!" Black Humorus: "TAK POSLOUCHEJ" Přichází k situaci, kdy je nebohý PM chytnut pod krkem a drcen jemným stiskem. "SI UŽ KURVA PŘIJDU JAK SLEPEC!" A vystaven čirému hněvu. "Furt po mě někdo něco chce, FURT NĚCO DĚLÁM a je to tak OD NEVIDÍM, DO NEVIDÍM" Je toho místy prostě moc. "Takže mi teď řekni, kdo je u vás doktor/apotykář/felčar/kdokoliv s bílým amorem a drogami, nebo ho budeš potřebovat!" Růžovka: "Jako já mám lékaře na prestižní klinice v-" Breptus: "Zadrž ty zlovolňoučký klučíku!" Black Humorus: "Nebo co?" Breptus: "Nebo budeš potrestaňoučký tak, až budeš bědovat nad tím, jaký jsi zlobík!" A Black Humorus se zasmál a lhostejně napřáhl... Tak! Nyní se nacházíme v místě, kde si užívá poklidnou iternaci Bebíčkus. Zda je tam sám, s někým či tak už ponecháme na popisu jiných. Jisté je, že sem přijde Breptus spolu s Black humorem, který si drží ucho. Natržené tím, že mu jím Breptus v boji kroutil tak mocně, což asi odkoukal od bratra Joana, až mu ho málem ukroutil. Je to malý hrdina, tenhle chlapík! "Ty jsi prý apotykář." Přejde docela zlomeným hlasem. "Potřeboval bych od tebe pár věcí." Smutně sklopí zrak a pak, jako by vycítil Breptův pohled dodá i polohlasem prosím. "Potřebuji ošetřit, pak jsi pozvaný na nějaké lékařské Symptomizum nebo tak něco, protože jeden z členů maršálovy domácnosti byl raněn neznámým jedem." Pak se zatváří ještě smutněji. "A když ti zbude čas, optřeboval bych to ošetření vlastně v anonymitě." Nejistě přešlápne."Protože jestli se nějaký templář dozví, že mě natrhl tadyhle ten váš Brepta, tak budu muset konvertovat k chaosu." Co na tom, že ucho? Pravda nikdy nikoho nezajímá! |
| |
| V trůnním sále Augrima Celý svět... se zbláznil. Já to prostě nechápu. Možná jsem v tom fakt nový a vím, že i Zac začínal svůj.... můj masakr písničkou - ale to byla taková ta typická léčka! Jenže oni spolu... vedou bitvu zpěvem! Ne tedy, že bych to z kapitulních záznamů a každoročních klání neznal, ono u nás to je poměrně normální věc - ale věřil jsem, že když se tady jedná o odvěký boj řádu s chaosem, dobra se zlem, všech těch patetických wáhamá věcí a kýče dookola, dozdobeného o zmučené bratry omotané ductape... tak to třebu bude víc templář a míň prettymarína? Nebo víc marína a míň fraška? A co to zpívají? Vlastní předělávky totálních vykopávek? To je tak nechutné! Tak... nedůstojné! Celá má existence se bouří! I přes to, že se mě vlastně to o bolteru trochu dotklo, protože já s ním taky za prase neumím - a z toho, co jsem slyšel, Athanius taky netrefí ani vrata od stodoly, tak aby se jako neposral! "Hej šéfe, tyvole, bratře, budoucí chaptermastere!" "Ano, Růžemete?" "Oni zpívaj, taky bys měl. Jinak to bude trochu ostuda." "Co kdybych je přiměl věřit, že zpívat budu a místo toho se v nestřeženém okamžiku přichomejtl k Augrimovi a zabil ho? To by nikdo neče... au, nešťouchej mě dopředu, co to děláš, mám plán!" Jenže Fialín mě tlačí dveřma dál a jeho dvojče mu pomáhá. Fialín: "Nene, Zlatokrasi, musíš zpívat. Athanius taky zpíval." Růžemet: "Jo, vole - a templáři už za ty roky věděj, jak zatočit s chaosem, musíš podle nich." "Já ale nechci podle..." Fialín: "Žádný strachy, uděláme ti pomocnej vokál." "Tak jo, tak něco od One Di-" Růžemet: "Ne. Nene. Loajalisti dneska zpívaj Helenu." "Ale..." Ale to už jsem kopnut svorně oběma bratry mezi ty dva zpěvem bojující hňupy. Chvíle trapného ticha - než se z repráčku v něčím armoru rozezní příslušná hudba. Co nadělám. Loajalisti dneska zpívaj Helenu... Když rekturem jsem byl Já si vzpomínám Že Augrima jsem uznával A že nebyl jsem v tom sám. A taky Athania ctil On pro mě též hrdinou byl A teď vidím Co vidím – tomu nevěřím! A vy jste tu Teď kdo je víc? Já obavám se ale že Oba dva stojíte za nic. Dva staří kohouti tu jsou Navzájem o pupcích si lžou Že ctil jsem vás, to nechme stranou Tohle zavání ostudou! Ty mamlas seš Ty chaosák Já blbec věřil vám Že k něčemu jste – no to tak! A teď když přišel boj Mám pocit, že jsem na to sám do hajzlu s váma. A prosím už zůstaňte tam! Císař to ví Že je tu zvrat! Že mezi vámi volit mám Že sakra není o co stát Kde mám sebrat sílu vstát, kde mám sebrat sílu říct, já jdu dál. Já půjdu dál. Půjdu dál. (Dál, já půjdu dál.) Hej, hej. (Dál, já půjdu dál.) Půjdu dál. (Dál, já půjdu dál.) Ó-jé. (Dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál.) Ač dostal jsem se sem skoro náhodou Tak teď tu jsem A k tomu pevně stojím na nohou. Když ty můžeš být hrdinou A tys mi moh být rodinou Tak proč ne já? Když Císař bere, co se dá? Dva kohouti Jeden smeťák Já nachomejt se náhodou Už vypadá to prostě tak. Jo hrůza je to prostě pech Pan maršál beztak nemá plán Augrim ten chytá druhý dech Začne citovat kundu z Lán? A kunda sem! A kunda tam! Slaaneshe triky Od Commoraghu trochu znám! Na důchod už věk trochu máš Augrime jak mě dojímáš No jen se mrkni Jak kurva teďkom vypadáš! A mládí vpřed Zní sálem hned! Já sám s Chaosem zatočím Já jen sám vyříznu ten vřed. Já totiž mám tu sílu vstát Já totiž mám tu sílu říct Já jdu dál Já dojdu dál! Dál. A mládí vpřed Zní sálem hned! Já z prachu zvednu Kapitulu naši hned. Teď bys to vrátit chtěl O milost možná požádat Teď už je pozdě – nechal ses Chaosem obluzovat! Za Císaře! Se budeš kát! Teď už ňák nemáš moc jít kam, teď už ňák není o co stát. Já mám totiž sílu vstát, já mám totiž sílu žít. Já jdu dál. Já půjdu dál. Já půjdu dál. (Dál, já půjdu dál.) Hej. (Dál, já půjdu dál.) Půjdu dál. (Dál, já půjdu dál.) Já půjdu dál. Jé. (Dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál.) Jé. (Dál, já půjdu dál.) U-uu. (Dál, já půjdu dál.) Já půjdu dál. Hm. (Dál, já půjdu dál.) Jé. (Dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál.) (Dál, já půjdu dál.) Já mám totiž sílu vstát. (Dál, já půjdu dál.) Já mám totiž sílu žít. (Dál, já půjdu dál.) Tak prosím, už nech mě jít dál. (Dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál.) (Dál, já půjdu dál.) Já půjdu dál. (Dál, já půjdu dál.) Já půjdu dál. (Dál, já půjdu dál.) Hej. Já půjdu dál. (Dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál.) Hej. (Dál, já půjdu dál.) Já půjdu dál. (Dál, já půjdu dál.) Já půjdu, já půjdu, já půjdu dál. (Dál, já půjdu dál.) Á-áá. (Dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál.) (Dál, já půjdu dál.) |
| |
 | takže tady někdo chce doktora, huh? "Potřebuji ošetřit, pak jsi pozvaný na nějaké lékařské Symptomizum nebo tak něco, protože jeden z členů maršálovy domácnosti byl raněn neznámým jedem. Sympozium? S kým asi? S touhle bandou budižkničemů? JÁ jsem doktor, tihle blbečkové jsou tady akorát na to, aby mi podávali skalpel! Ti tady, okolo - i ti nahoře, na Křižáku. Prostě... sympozium? Směšné. "A když ti zbude čas, optřeboval bych to ošetření vlastně v anonymitě." Při zmínění "natrhnutí Breptem" se uchechtnu. "Neměj péči, v uších se vyznám. Píchal jsem je roky." Na nic dalšího se jej neptám a položím ho na lehátko. Snad jen. "Chirurgickou ocel, nebo zlato?" Důležité otázky. Až životní, dalo by se říct! Pak mu nastřelím náušnici s malou, vkusnou lebčičkou a zašiju, kde má roztržené ucho. Nakonec si vyžádám třicet kreditů a dám mu do ruky jahodové lízátko a malou kartičku s vymalovánkou. Fábius mi říkal, že to maj velký kluci rádi. "Byl jsi moc statečný, anonymní mariňáku. Císař je na tebe hrdý a tvoje máma taky. A teď na to sympozium, šup šup, jedy nepočkaj. NEŠKRABEJ SI TO!" |
| |
| Sympozium s templáři Bebil
„Malovánky? Já tě-“
Pohár trpělivosti čas od času prostě přeteče. Black Humorus, císaři žel, patří k těm chytřejším marínům. Taky patří k těm, co mají nějakou hrdost a nejspíš doopravdy neumí pořádně malovat, takže tvůj dárek nemůže ocenit tolik, jako dětské nalepovací obrázky! Vzhledem k tomu, že mu zakážeš škrabkání je nasnadě, že zuří jako běžný bílý občan na sociálním úřadě. Hrubě tě chytne a-
„Zlobivoušký bratříčku, chceš proplesknout tvářičku?“
A začne ti pomalu oprašovat zbroj, párkrát tě poplácá s dosti přehrávaným úsměvem, do kterého dává všechno. To, že je to beztak málo, ponechme stranou. „Já tě, tedy ti, jasně že ti, tedy tobě jakože děkuju a slibuju, fakt že jo, že to vybarvím.“ Nakonec asi má z dárku doopravdy radost, protože vidíš, jak se mu lesknou oči. Když Breptův pohled neustává, tak dokonce i zamáčkne slzičku se slovy „děkuju“. Nu nyní dále! Byl jsi někdy na Věčném křižáku? Jistě, je to čistě řečnická otázka, protože kdyby ano, nemusel bych nic o jednom z největších plavidel ve službách impéria dodávat. Megalomanštější v tomto ohledu, což už je fakt ve vesmírné dopravě na pěst, byla jen Phalanx. Shodou okolností vlajková loď kapituly primarchy Dorna. Věčný křižák je… kromě toho, že jako chaptermaster Lenin je věčný, je taky dosti improvizovaný. Tahle bitevní bárky byla během časů mnohokrát zvětšovaná, rozšiřována, vylepšována takže dostat se odněkud někam je docela kumšt. Nemluvě o tom, že většina nápisů a značení je značně neudržovaná a tudíž v dezolátním stavu. Kdo by se o to staral, když většina neumí číst a ostatní si časem zvyknou. Nebo je zabije nepřítel či hlad. Na druhou stranu ona rozměrnost má své výhody, protože tu někteří vynalézavější a hlavně hravější astarté vytvořili celou řadu zlepšováků! Třeba tu jsou obdoby požárních tyčí, které jsou vlastně bojové a protože se ještě otáčí, čili rotují, tak jsou roto! K těmto tyčím patří podivné přídavky na helmy, jež dlí na poličkách s podivných textem „Buť hasyž a klouzej“. Inu prý tradice z dávných milénií let. Dalším udělátkem jsou jezdící schody. Ne, nemyslím tím eskalátor, který tu taky najdeš, ale opravdové schody, co jezdí. Fungují tak, že na ně zdejší mechanikové prostě zapomínají a tak s každým dupnutím nohy ve zbroji kousek poodjedou. Chytit je a dostat se o patro výše je docela výzva a taky to vysvětluje, proč jsou templáři v dobré kondičce. Odtud nejspíše přichází i tendence těchto astartů bojovat s každou ztrátou zuřivěji a zuřivěji. Posledním, závěrečným výstřelkem je jakýsi tunel, kde se vypíná gravitace. Není to moc bezpečné, ale když už náhodou se něco porouchá a nedostaneš se na místo včas, získáš placku zdarma. To, že bude z tebe, je stejně nepodstatné jako nápis „Jenče Kozmonat je lepží jag hasyž!“ Světe div se, končíš svou strastiplnou pouť v ordinaci, co nejenže není v jakékoliv zahradě, ale je velmi kvalitně vybavená. Některé kusy jsou staré deset tisíc let a proto jsou na rozdíl od moderních techů funkční. Jak se v rychlosti dovídáš, zesnulý pán zdejšího Jackius Rozparovač ji nevyužíval a raději operoval v temných uličkách. Nejsi tu sám, kromě Humora tu můžeš zahlédnout i své dva „kolegy“.
Apotykář:„Krvesihnusi! Sympatizium není žádná nemoc, co by postihovala lékaře.“ Apoytkář2:„Bratře Rucesinemie, máš snad opravdovou akreditaci? Já si to našel na wiki a to je jako opravdový zdroj, abys věděl, že Symulantizium je velmi nebezpečná věc! Může to vypadat jako miliony nemocí a nebýt žádnou!“ Krvesihnus:„Kecáš! Stejně jako když jsi tvrdil, že u hadího uštknutí stačí zaškrtit.“ Rucesinemius: „Jak jsem měl vědět, že ránu a ne hada? To nenapsali správně v manuálu! A vůbec, co si udělal ty, hm?“ Krvesihnus„Na rozdíl od tebe jsem zavolal kaplana a zorganizoval letos nejlepší pohřeb. Zemřeli při něm jen dva lidi!“
Black Humorus „To jsou oni - apotykáři.“ Dodá náhle docela sklesle. „Taky máš pocit, bratře, že by nezvládli pořádně ani eutanázii?“ TI dva si vás zatím nevšímají. Stejně jako si nevšímají podivné znesvěcené dýky chaosu v pečlivě zabaleném igelitu. Stejně přehlížejí i tělo astarta ve stázi a vůbec všechno tady. Nakonec to vypadá, že tvůj průvodce a původce této cesty je asi tolik lékařem jako oni. |
| |
| Bitch nebo Boss fight! Je tu, dá se říct, velké finále! Hrdinové proti pánovi zloduchů a atmosféra je tak napjatá, že by se dala krájet. To, že se tak děje skrze veselé písně jen ukazuje, jak drsný a temný grimdark je, když si může dovolit tyhle světlé okamžiky! První se z písňového opojení probral Guy, který stihl říci akorát "Neměli bychom, bratři, taky-" načež byl umlčen Albericem. Tedy jeho rukou a pak uťat i v komnetu suchým "Jsme templáři na to okamžitě zapomeň". Zde je nutné pochválit Lorena, protože jakožto poslušný bratr ve zbrani okamžitě vyplnil rozkaz. Tedy zapomněl na vše, co řekl Alberic před chvílí. Loren: "Víš mě se taky stýská, chci zpívat, když máme proč! Démona hnát! a je fér, že právě s námi bude " [/b] Svatá moc! Svatá moc! Svatá moc! Už na nás se chystá! Má ústa říkaj, tak jen pojď! Mám síly dost, císař nám požehnal! Výhra je jistá, když ne - zemřít máme proč! Jděme se rvát a je fér, že pomůže nám Guy a Loren: JEHO svatá moc! - Démon bude se bát! Hodně svatá moc! Bude ohněm plát! Flammer mít, to je to co chci nejvíc! ten nápad máme právě teď oba! Svatá moc! Vyhraje napořád! Císaře svatá moc! Jdeme démona hnát! Jeho zbít! To co chci nejvíc! Právě nám teď dlouhý boj začíná! A není to zdání,s Athaniem zůstanem stůj co stůj! Čáry tvý, v nás jen zlost způsobí óó! Zhyň bez meškání, beztak jsi jen vůl a hnůj! Jak budem chtít, tak mrtvo všude může být! Jeho svatá moc – bude v každém z nás! Hodně svatá moc – tak jděme se rvát! Z povrchu smíst, tě chci právě nejvíc! Tu tužbu máme právě teď oba...[/b] Jedna věc je ustát kritiku od Zlatokrase nebo Athania, kteří něco umí. Naprosto jiná záležitost je přežít kydy dvou templářů, kteří se o zpěvu doslechli patrně jen z vyprávění nebo získali díky koupelnovým představením dosti pokřivené smýšlení o melodii. Co hůř, ti dva ještě působí dosti spokojeným dojmem! Jen Alberic se zcela zřejmě stydí, což potvrdil i tím, že na svou purity seal napsal během první sloky "já k nim nepatřím". "DOST!" Pištivý řev zase protne prostor a hned potom ho pro změnu i roztrhne. Kolem začnou vířit barvy a předivo reality jako by selhávalo. Z míst působících bytelným dojmem pronikají podivné šlahouny, které se chopí Zlatokrase a jeho hochů. Chopily by se i Athania nebýt jednoho krátkého rozhovoru ve warpu: Šlahoun temnoty: Toho hezouna pěkně zmáčknu! Šlahoun zlý: "Pozor, je nebezpečný a navíc chaptermaster!" Šlauhoun stejně hrozný jako ti dva předchozí: "Co blbneš, to je Athanius!" Šlahoun temnoty: "To je kdo?" Šlahoun stejně zlý jako ti dva předchozí: "Císařova inkarnace a Krutorův kámoš!" Šlahoun temnoty: "Vole, já se bojím císaře!" Šlahoun zlý: "Já zase Krutora!" Šlahoun stejně zlý jako ti dva předchozí: "A já se bojím našich bohů chaosu, až zjistí, že jsme jen tak utekli!" Všichni: "Co budeme dělat?" Chvilka ticha. Šlahoun zlý: "Hele tak já ho omotám a budu chvíli zářit zlatě a vy dva se od něj jakože odrazíte a svedeme to na tu mrtvolu na trůně! Radši vynecháme i ty jeho stejně barevný kamarády! Prý jsou to bráchové, tak by ho asi nasralo, že mu napadáme rodinu." Takže ty temné ohavno-věci se k templářům blížily také a určitě by je vyřadili z boje nebýt toho, že jako zázrakem se kolem Athania a jeho čestné záře rozlilo povzbudivé konejšivé světlo z té nejlepší diskotéky na Teřře a zahnalo temnotu pryč. Augrim zařval znovu, šlahouny zmizely a místo toho je nahradily zástupy démonů, jež se jmou hbitě tví hoši masakrovat. Loren a Lorein, LL team, s radostí a Alberic řve něco o tom, že máš sejmout Augrima a všechno skončí. Augrima, co pyšně a vzdorně třímá ten ohavný meč a má sílu, že ničí veškeré své okolí. "Jen pojď a ze staré známosti ti dovolím vybrat si způsob, jakým tu skončíš!" |
| |
| Sympozium!? Dobrého lékaře, aby dnes jeden pohledal. Nyní už vím, co tím vlastně Fábius myslel! Protože tohle je katastrofa. Kam se poděli takoví ti... "básníci?" Ztratili snad naději... a panictví a ty další věci, o které svět přicházel a o které pak přicházeli oni v těch blbých filmech? Tihle dva brzy ztratí akreditaci! A já napíšu nový scénář - jak Císař přichází o apatykáře! Počkat - oni ji nemají? Jak hluboko, hluboko klesli tihle... templáři! Já už mezitím založil večerní školu pro naše nehtové modeláře! Učím je tam, co je to sklapel a proč lak na nehty není univerzální lék! Že i náplasti bez zvířátek a autíček a keklí pomáhají! „Taky máš pocit, bratře, že by nezvládli pořádně ani eutanázii?“ Pokrčím rameny. "Jsem trochu rozhořčený jejich přístupem, to je pravda - ale každý nějak začínal, bratře." S těmito slovy vykročím vpřed. "Jsem tady správně na lékařském sympoziu?" Fábius mě varoval před "lékaři bez hranic" a takovými těmi blitkami - ale před "lékaři bez mozku" fakt ne. |
| |
| Intermezzo Těžký úděl zrádců V neklidných a dosti smyšlených vodách moře duší se neklidně houpe bitevní bárka "Pudřenka nezlomnosti" na cestě za novým osudem. Někteří členové její posádky s radostí vítají nové zítřky bez imperiálního jha plné moci, svobody a hlavně o dost volnější večerky. Jiní, jiní zase v obavách předstírají, že si to užívají, aby nebyli za sraby. Chaos prostě není pro slabé a když, tak to musí maskovat. Pokud možno dobře. Na válečném můstku této ohromné renegátské lodi se hrdě vyjímá nový warlord Zlokras. Hned u něj jsou jeho dva noví kapitáni Kurvus a Chladnus. Nutno podotknout, že mají válečnou poradu, protože se u tohoto rozhovoru spokojeně válí na rozkládacích lehátkách. Asi ještě nepochopili, že velín není díky silným světlům solárko, ale že má sloužit k holoprojekcím při plánování útoku, obran, pouštění televize a výběru služeb ze serveru "Dáme jídlo". Chladnus: "Obávaný pane, nemůžeme prostě jen tak přijet k pumpě a vzít si, co budeme potřebovat." Kurvus: "To je fakt, mohl by to být strašný opruz!" Chladnus: "Hlavně bychom se mohli dostat do palby nepříjemných otázek." Kurvus: "Jako co a pro koho děláme!" Chladnus: "Kdo jsme a kam patříme"" Kurvus: "Jestli se odněkud neznáme!" Chladnus: "A jak se máme!" Zlokras unaveně bere hlavu do dlaní. Začíná chápat až nyní některé jemné nuance, které mu jeho učitel Lien Přehodnotitel poskytl. Předně to, že věřit tomu, jak by plán neměl přežít styk s nepřítelem, je značně optimistické. V realitě nepřežije ani styk s přítelem. No a s trochou pesimismu nepřežije ani styk s vámi, protože si jej sám rozjebáte! Nu čas běží a je třeba rychlé, rázné a hlavně chytré rozhodnutí. Zlokras: "Budeme se prezentovat jako turisté." Chladnus: "Havajské košile jsou letos out!" Kurvus: "Sandály bez podpatku nejsou pro mě! A stejně, turisté jsou obvykle nadšení a přátelští a to já nebudu. Fakt ne, přinejmenším zadarmo a-" Zlokras: "Budeme němečtí turisté, ty beztak nikdo nemá rád! " Tiché přitakání dává znát, že ti dva jsou spokojeni. Přinejmenším dost na to, aby si v tichosti poslali pár SMS počínaje ve stylu "Proč mu říkáš obávaný pane" a "Brácho, jsem to četl v jedné husté knížce o temných eldarech, je to cool" či "A proč jsi takový řiťolezec?" konče "protože ti docela dlouho přežívaj". Tento klid pak přeruší bratr Šperkus, techpriest Pretty Alphy s dosti nepříjemnou zprávou. Šperkus: "Něco prošlo polem." Chladnus: "Úroda je v háji, která kurva!" Kurvus: "Neber si mě do huby, ty-" Šperkus: "Gellarovým polem." Kurvus: "Slyšíš? To musel být sakra kombajn, když mohl vstoupit do warpu, takže jsi mě osočil-" Zlokras: "Do-do-do..." Oba se přestanou hádat a zpozorní. Jejich velitel se lehce třese, drtí slova mezi zuby a oni ani zbla netuší, o čem to je. Kurvus: "Dodo - to je nějaké zvíře?" Chladnus: "Ne, asi chce říct, že na to kašleme a jedeme domů!" ZLokras: "DO PRDELE UŽ! TUHLE HEREZI NÁM BYL LIEN DLUŽNÝ!" Kurvus: "Ne, že bych se chtěl hádat, ale prý zato může Lorgar." Zlokras: "ZATRACENĚ VĚTŠÍ KLID JSME MĚLI ZA CÍSAŘE!" Oba nejprve potlačí to niterné nutkání všech, nyní již bývalých, lojalistů začít skandovat. Kurvus: "No, protože je mrtvý." Chladnus: "A patetický!" Oba: "Mrtvolně patetický!" Zlokras: "Dost už! Držte huby, krok a zbraně!" Chladnus: "My ale nemáme zbraně!" Kurvus: "Jo, je to škodlivý pro zdraví i vzhled!" Zlokras: "Tak držte ten krok a huby!" S tím vyrazili do zmiňovaného hangáru jako tři odvážní muži. Nutno podotknout, že za první zatáčkou byli dva a za druhou zůstal Zlokras sám. Inu i alpha legie musela nějak ve svém válečném umění začínat a její Pretty obdoba začala po svém. Útěkem. Zlokras nic méně neohroženě kráčí do hlubin hangáru, který je změněn k nepoznání. Může za to hlavně přehršel ex-imperiální techniky. Lien velmi důsledně trval na tom, aby se neopakovala chyba z chaosáckého útěku od Terry, jenž kronikáři zaznamenali v příběhu "Dude, where is my landrider?" Další z věcí, co změnila otevřený prostor hangáru k nepoznání, je neuvěřitelné množství zabavených kusů oděvů z vypleněných osobních prostor Boa mužnosti. Zlokras s mečem v ruce neohroženě pokračuje dál a dál až do samotného středu, který jako by poškodila značná exploze. Zlokras: "Kdo jsi!" Vykřikne svou výzvu, když jeho zrak padne na siluetu statné postavy. V teniskách, džínách a triku působí stejně dobře jako v draze padnoucím obleku. Kolem tohoto muže pak plane podivná aura snad v padesáti odstínech. Muž: "To jsi na mě tak rychle zapomněl?" Zlokras: "Nemám čas ani náladu na hloupé hry!" Muž: "Schovej ten meč, nepomůže ti." Zlokras: "Možná tě nezabije, netvore, ale ve tvém hrudníku bude vypadat dost esteticky!" Muž: "Mám svou hruď rád, takže ti dám nápovědu." Na moment se odmlčí, aby si získal plnou pozornost a prohlédl dlouhou zlověstnou čepel. "Jez Anastázi! Musíš být silný!" Zlokras: "Gray? Christiane? To... to není možné, zemřel jsi-" Christian Gray: "Ne, bratře. Zkus víc věřit očím a méně své paměti." Když to říká, jako by mu v očích blikaly plameny a kolem sršely jiskřičky jeho moci. Zlokras: "Takže, co tě sem přivádí?" Christian: "Jsem podpora tvého tažení." Zlokras: "Tím si to ti čtyři zmetci nevyžehlí!" Christian: "Víš, kromě nich si potěšil i ty dva nad nimi." Zlokras: "Velká dvojka?" Christian: "No velký je jen jeden-" V ten moment, jako by se zatočil se Zlokrasem celý svět. Nebo alespoň bitevní loď, či středověké město v gotickém stylu! Tohle je mnohem víc, než mohl kdy čekat! Vlastní psyker s ohromnou mocí, kdo tohle má? To je přece výhra! Ruku na srdce, kdo hrál Dawn of War 1 tak ví, že to není úplná výhra, ale kvůli jistému hlasu to každý rád beztak přejde! Chladnus: "Obávaný pane, jste v poř-" Do středu hangáru vstoupí neopatrný kapitán. Gray jen lehce přimhouří oči, cosi řekne v tajemném jazyce dozajista neurčeném pro lidská ústa. Během chvíle kolem víří energie, jež obklopí nebohého kapitána během příštích vteřin se mu prorvává do těla. Jeho řev zní jen pár vteřin. Šokovaný vůdce chvíli lapá po dechu. Jen chvíli proto, že mu další dění vyrazí dech úplně. Chladnus vstává jako jiná bytost. Je... mnohem elegantnější, ladnější než kdy dřív. Působí tak esteticky doknale a hýbe se s takovou grácií, že tomu oči nemohou uvěřit. Jeho výraz je úplně jiný, než byl kdy dřív. Více dravčí, hladový a naprosto lhostejný. Dokonce i svaly se na něm rýsují výrazněji a na celém vzeření příliš neubírají ani špičaté zuby, ani prsty zakončené drápy. Chladnus: "Žiji, abych sloužil." Christian: "Jistě a kdyby tu byl Kurvus, žil bys abys souložil." Zlokras: "Ta-ta bytost, Grayi-" Christian: "Ano, je tvůj nový šampion!" Celé je to čím dál děsivější. Nezvratné osudy, smrti, zrady, nepochopitelné síly a za tím vším nebezpečím je osud jeho bratrů. Bratry, které impérium nechalo na pospas a které nikdy nezachrání, pokud nezíská dostatek sil. Zlokras: "Tak vítej na palubě, můj ztracený bratře." |
| |
| Intermezzo II. Těžký úděl zrádců Zlokras se svoji bandou není jediný, kdo opouští dějiště této smutné války. Z věčného křižáka i Boa Mužnosti se uvolní několik modulů, které svižně zamíří kamsi do prázdna mimo dosah senzorů, kde je již čeká fregata legie Alpha "Tajný Trollitel". Inu bezpečí je pro chaosáky důležité. Přinejmenším pro ty, kteří dostali informace od Liena, že je plán splněn a je na čase ustoupit. Ti, kteří tyto informace nedostali pak patrně dostávají od templářů v bitvě na meče, či jak se ukazuje, i songy! Peeta se unaveně vyprostí ze svého člunu do prostoru hangáru, který je paradoxně v naprostém pořádku, pečlivě uklizený a absolutně holý. Přeci jen když počítáte s tím, že se budete za někoho vydávat, je snazší přemalovat rovné stěny než věšet celou výzdobu. Jediné, čím se liší od běžných imperiálních verzí jsou žárovky. Zde jsou totiž implementovány úsporné, aby si rozsvítivší nepřítel se tmou ani trochu nepomohl! "Jaká byla cesta?"/Podej hlášení o misi Sotva nesvatý šampion udělá pár kroků, ozve se ze stínu hlas jeho kolegy. "Dlouhá a jsem hladový."/Nakonec jsem to dal, bylo to těžké a mám zelený hlad Odpoví s lhostejností a oba pokračují v hovoru cestou k výtahu. "Jak se mají naši známí?"/Nemůžu uvěřit, že si sundal oba zrádce. "Dobře a posílají dárek." Spolu s těmito slovy mu pyšně ukáže notebook a pytlíček s trávou. Je více než jasné pro ty ,co Ashtonia s Anonymem znají, že by se tyto artefakty daly získat jen z jejich chladných prstů a to ještě za pomocí kleští. "Co ty a táborové hry?"/Splnil jsi úkol s PM "Pár namyšlených nácek se chtělo předvést, ale srovnal jsem je."/Trochu jsem přehodnotil plány, ale posloužili svému účelu. "A všichni se vrátili domů?"/Takže jsou tihle loajalisti zničení? "Absolutně." S cvaknutím se zavřou výtahové dveře. Oba chvilku jedou mlčky, než Lien prolomí mlčení. Nejprve tedy tím, že sundá helmu a prohlídne celé okolí, jestli neobsahuje vyjma upatlaných knoflíků štěnice. Peeta: "Takže narovinu, nevěřím, žes na boa obětoval všechny!" Sundá si helmu a významně hledí svému bratrovi do očí. Ten učiní stejné gesto a odpoví. Lien: "Jo, máš pravdu! Pár těch kluků má šanci něco dokázat, najít si vlastní cestu a nebýt při tom takovými nesnesitelnými idioty jako naše legie!" Peeta: "Mluvíš jako Beta marína!" Lien: "A ty snad nemáš chuť zaútočit, když strávíš nějaký čas s jiným bratrem? Nebo když vidíš zrcadlo, protože všichni do hajzlu vypadáme skoro stejně?" Peeta: "Jo, v klidu, nenaparuj se." Tohle byla zjevně citlivá struna a spolu s rukou sevřenou v pěst i jasné znamení, kam další konverzace povede. Lien: "A vůbec, tobě nevěřím, že bys zabil Ashtonia a Anonyma! Byli to tvá skváda, tys je vedl a učil." Peeta: "Budeš se muset smířit s tím, že-" Lien: "S čím? Že notebook, který vypadá jako Anonymův, ale má na sobě samolepu Windows není pravý? Nenech se vysmát." Nastává dalších několik minut ticha. Peeta: "Takže já ti blahopřeji k úspěšné misi." Lien: "Tvá akce by byla učebnicová, kdybychom na učebnice nekašlali." Peeta: "Jsem rád, že si rozumíme." Lien: "Jen jedna drobnost, než každý půjdeme po svém." Peeta: "CO po-" Přílba, kterou měl Lien v rukou, se zase vrací na hlavu. Tentokrát tu Peetovu. S řádným plesknutím se tento šampion složí a chvíli sténá ptajíc se "Za co". Lien: "Ty dorty jsi Cordelii měl poslat MÝM JMÉNEM! To bylo poslední varování, Peeto." S tím výtah cinkne, dveře se otevřou a slavný Přehodnotitel odchází. Peeta si pak ještě pár minut mne podlitinu a ani za boha, ani za čtyři bohy nemůže přijít na to, kdy přišlo varování první. Svět je zkrátka občas nespravedlivý. |
| |
| Kulturní vsuvka V táboře Tábor internační od templářů kteří skoro lační nás koncentrovat a pak vypít, jako džus to už se tak s koncentrátem dělá. Anastáz říká, že z nás bude mýdlo já tvrdím že není tu nikdo kdo by uvařil dobré jídlo každé ráno jak by nás zabít chtěli budíček a nástup přispání? v prdeli! cvičení, tréninky na umění není čas a oni blbě čumí a oni blbě čumí jen na nás. je to jen dní pár ale jako byly by to roky cítím se jak ahzek v novoroční hře na herezi a oni tu pořád jsou kde je teď zlatokras? když potřebujeme aby dal pozor na nás? kdo stará se o nás pretty marínu abychom nešňupali hlínu? i teď na mě blbě čumí tamten hňup s černou zbrojí prý že jsem podivný co to tam píšu jak přečte to dodá ať prdel si tím vytřu oni poezii nerozumí nerozumí nám rozumí válce citím jak se mi srdce svírá chlad a hnus a taková ta dekadentní síla jeden mi včera řek že se to nerýmuje citoval šrámka a erbena taky tyhlety průměrné matlaly! nepochopení! nepochopení a zrada! a takové ty věci co analfabet si žádá! prý to není poezie! já jsem kaplan! A JÁ TO VÍM NEJLÍP! ZA CÍSAŘE! [.................. úryvek epické ságy kaplana Vespasiana, velmi vážené v análech kapituly, často se válející v kanálech čehokoli jiného. V Black library se tato sbírka nachází v oddělení "poezie, na níž svět ještě není připraven - a nikdy nebude." hned vedle jakéhosi Circa.] |
| |
| Nevyučení učenci MUDr. Bebíček Vyřkneš to slovo a jako by bylo zaklínadlem, vyslouží si okamžitou pozornost. Pokud můžeme několik vteřin dlouhého a nepříliš chápavého zírání označit právě tímto slovem. Oba lékařští astarté tedy hrdinně čumí a jejich překvapení nezmírní ani Black Humorus svým ujištěním, že at už mluví ten nový host o čemkoliv, on to nerozbil/nesnědl/neukradl. a Rucesinemius:"Sylšels, co řekl?" Krvesihnus: "Jasně. Ale spíš, víš, nepřijde ti divné, jak to řekl?" Rucesinemius: "Jako by snad věděl, co to přesně je!" Krvesihnus: "Jo no, ale beztak to řekl blbě. Takhle se to dá i vyslovit a a to u učených výrazů nebývá zvykem." Rucesinemius: "Hele a není to přestrojený Word Bearer? Když jen tak přišel a přinesl nějaké cizí slovo!" Krvesihnus: "Nevím, vypadá jako apotykář a chaosáci si neplatí pojištění." Rucesinemius: "Pravda-" Black Humorus: "Mí bratři, co jste platní jak mrtvému zimník, mohu vás ujistit, že tenhle-" Ať už chtěl dodat tvůj průvodce cokoliv, raději to změnil na "bratr". Dle toho, jak se chytl za ouško, asi mu na mysl přišel právě Breptus."...bratr je loajální a má vám pomoci zachránit Anonyma." Rucesinemius: "Proč? Sami rozumíme nejlíp genoštěpu kapituly!" Krvesihnus: "Nebo budeme, až zjistíme, kam schoval Jackius reporela s tímhle tématem!" Black Humorus: "Je z Prettymaríny!" Rucesinemius: "Jo táák, to jsou ti, co učíme bojovat!" Krvesihnus: "Tak mi mu rádi se začátky vypomůžeme!" Rucesinemius: "Hned ti dám do startu jednu radu, bratře! Jako dobrý medik musíš hrát karty, protože správné zdravotní karty jsou základ!" Spolu s tím ti dá do ruky Magic the Gathering Medical version starter set, kterýžto úspěšně navázal na svého předchůdce v edici imperiálního tarotu. Druhý apotykář pak říká něco o tom, že můžeš použít i bang, ale ti nejlepší profíci používají při těžkých případech Munchkiny. Krvesihnus: "Taky jsou důležité kartičky pojištěnce, ty se vyplatí sbírat!" Hned se chlubí tím, že zpod armoru vytáhne album. Někdo má v takových těch igelitových deskách hokejisty a někdo jiný pacienty. Bývalé zkrátka. A aby tvé utrpení nebralo konce, ještě se ti dostane do ruky karta pacienta. Ta tě na štěstí nemá jak urazit, protože v ní skoro nic není. Vyplněné je jméno, dosti pochybně Alpharius Anonymous a kromě výšky, váhy a věku tam není lautr nic. S výjimkou skupiny, kde si namísto krevní asi mysleli, že je třeba vyplnit hudební vkus a tak místo klasické A,B,AB a tak je tam napsáno to nejhranější z repertoáru pacienta - No Name. |
| |
| Tohle mě uráží ... ... ... Já - rád bych napsal nějakou trapnou básničku, nebo tak. O špatných medicích, felčarech a idiotech z ezo.tv a vší té chátře, která nerozumí medicíně. Ale nemůžu. Nemám slov! Byl jsem svolný jim leccos poradit, dokonce se i TVÁŘIT, že jsou to taky apotekárci! Ale oni si mě dovolují poučovat? Mě, který umí v rekordním čase vykuchat, vycpat a znovu zašít negra? DĚLAJÍ SI ZE MĚ PRDEL, NEBO CO? Kartičky! To je tak ponižující! "Tak aby bylo jasno, pánové - vy si tady sedněte a hrajte si svoje magicy. Používejte kartičky pojištěnce třeba místo black lotusu, mi je to totálně v prdeli - a mě nechejte pracovat. Protože já, narozdíl od vás, možná neumím bojovat a nejsem schopný stát v přední linii po boku kaplana - který tam ostatně se svými schopnostmi bude taky platnej, jak mrtvýmu zimník - ale jsem školený předním odborníkem na poli medicíny, plus jsem absolvoval e-learningové kurzy Sadie Mengelové a Doktora Baráka. Takže si strčte kartičky třeba do prdele, vyčistěte a vydezinfikujte mi tohle náčiní a já vám tady zachráním tohoto..." podívám se na Blackhumora a povytáhnu obočí "... je to u vás jako normální, že všichni chcete podstupovat léčbu anonymně, nebo co?" |
| |
| Urážky Bebíček Black: "Víš, já se po pravdě bojím přemýšlet o tom, co je a není u nás normální." Tohle je jediná kloudná odpověď, kterou po dlouhém rozmýšlení vypustil tvůj průvodce na světlo světa. Bylo taky znát, že ho napadlo spoustu jiných věcí, ale všechny evidentně bolely mnohem víc. "A tenhle chlapík se tak prostě jmenuje." Pokrčí rameny "Radši se mu moc nesměj, možná ho máma, hehe, pojmenovala po tátovi a hlavně až pár měsíců po mejdanu!" Přihodí takové to významné mrknutí a protože si není jistý, tak dodá "no že je spíš něčí bastard než bratr". Anonymous to nekomentuje, za to apotykáři si čile povídají. Rucesinemius: "Tušíš, co nám vlastně řekl?" Krvesihnus: "Ani ne, přestal jsem poslouchat po třetím slově." Rucesinemius: "No je fakt, že to nebylo moc záživné." Krvesihnus: "Měl tam málo císaře." Dodá znalecky. Rucesinemius: "A pak si myslím, že nás urazil a zkusil začarovat." Krvesihnus: "Kecáš!" Rucesinemius: "Ne, fakt! Použil slova jako eee...jakjentobylo...eeee learning! No a taky něco o prdeli." Krvesihnus: "Learing v prdeli?" Prohodí nahlas a raději to dvakrát zopakuje. "To má být jako hemeroidová kletba, ty nádhero?" Načež se na tebe dosti vztekle oboří. Rucesinemius: "A taky chtěl, abychom tu něco čistili a víš, že nám Arek kladl na srdce, že to nemá smysl a zase se to ušpiní!" Přiloží do ohně vzteku svého dost naštvaného kolegy. Krvesihnus: "A DOST! VYZÝVÁM TĚ NA SOUBOJ!" Vypadá, že to myslí vážně a dokonce udělal i takové to gesto s rukavicí ze seriálů, filmů a literatury. Vzhledme k tomu, že byla keramitová, bylo to gesto o dost pádnější. Black Humorus uvyklý na takové zacházení se staví k celé situaci optimisticky. Dokonce tě poplácá po rameni s tím, že když viděl, jak bojuje váš "obyčejný" bojový bratr Breptus, tak ty jako prudce elitní apotykář ho smázneš jedna dvě. Nu a pokud se k tomu postavíš čelem a nezkusíš se vymlouvat, tak jakožto host máš právo si vybrat. Rozhodčím pro nestranost bude tvůj průvodce a ten taky jednomu dá meč a druhému pistoli. |
| |
| Za tohle mě tady neplatěj! Mezi nimi a mnou je rozdíl asi jako mezi tofu a tofifee - a mezi námi, lidi chtějí žrát jenom jedno z obou zmíněných. To druhé dělají prostě z nutnosti a to jenom ti blbí. Kromě toho, že jsou vypatlaní asi jako průměrná přispivatelka na helmbookovské stránky o morčátkách, se mnou chtějí ještě bojovat! Tak to tedy ne. Já jsem lékař, jsem tady skoro z dobré vůle a za to mě tady rozhodně neplatí. A ne, nechci ani ten debilní meč, ani tu hnusnou pušku. "Tak víte co?" Fábiova strategie - když tě serou - vyser se na ně. S bohy Chaosu to tak taky udělal. Dokonce je to kanon. "Já tady vůbec nemusím být. Vy si tady dělejte co chcete. Tadyhleten chcípne a víme to všichni tři - možná i Blackhumorus to ví - a možná na to provede i nějaký ten vtipný vtip. Buďto přiznáte, že o medicíně víte asi tolik, jako ta debilní negroidní šamanka, která rozšířila ebolu a budete dělat, co vám řeknu - a nebo si to svému Athaniovi vysvětlujte sami. Protože já tady končím." |
| |
| svatá moc a chapadla? Tradiční hentai "DOST!" Říkám to nerad, ale tady s tím břidákem docela i souhlasím. Tohle je tak trošku ostuda. Jako ti divnolidi bez talentu v Talentech. Prostě... dost. Ano. Prosím. Děkuji. Vypadněte. Tři červené křížky! Jenže tři červené křížky obvykle nezahrnují divnochapadla zlomoci z immateria a tak. Alespoň ne, pokud hrajete na loajalistický talent. Tohle je spíše lovecraftovské pseudoporno. Alespoň ti dva z Prettymaríny, kteří vypadají jeden jako druhej, tak svorně zakňučí. Asi jsou v žánru poměrně zběhlí. Minimálně v jeho dabingu. Ve chvíli, kdy přemýšlím nad tím, jestli si udržím svou důstojnost a nebo taky zařvu, jako desetiletá školačka z anime, až mě ty věci budou zvedat, ale vše ozáří zlaté světlo, které... vychází ode mě? Něco tady jde tak trochu mimo mě - a tím nemyslím chapadla, která to dělají taky. Že by... ve mně tehdy ten úlet s Celestou zanechal nějaké trvalé stopy Císařova... hm ne - to říkala ona, něco o Císaři v ní a tak. To snad... ale jak jinak vysvětlím akt víry? Některé věci je možná lepší nerozmatlávat. Některé je na druhou stranu nejlepší rozmazat po podlaze a stěnách a přilepených prettymariňácích okolo na nich. Třeba ty démony. Zlatokras tasí meč a skáče na zeď. Jediným máchnutím a se zvoláním "JOHANUSI STARE, VOLÍM SI TEBE!" osvobozuje jakéhosi nespecifikovaného, neznámého zrzka. "Jen pojď a ze staré známosti ti dovolím vybrat si způsob, jakým tu skončíš!" "Kdybys blbě nekecal! Já tě teď porazím v epickém hrdinském souboji, který dokáže, kdo je tady pravý Císařův šampion!" ... Pokud teda ten dvojčecí prettymarín s černým copem, který mu stojí za zády a míří bolterem na jeho temeno, nevystřelí dřív... |
| |
| Epická bitva Athanius, Zlatokras, Alberic a ti další hrdinové Pravý císařův šampion! Přesně tohle je to, co se od skutečných vůdců čeká! Všichni tví bratři to ocení zvýšením bojového úsilí, nebo jako v případě Alberica, alespoň zparodováním špatného přízvuku Siegfrieda slovy "moc udatchná". Ne, není to kritika, jen je od srdcí opravdu rád, že se přestalo zpívat a tak se pokusil o vtip. Tím se dostáváme k té úžasné části, kdy budou rotomoče a botlery zpívat, lebky pukat, prolévat se krev, obětovat životy a všechny ty další úžasné věci v pomyslném tanci se smrtí, jakým boj s démonem bezesporu je. Proto nyní sáhneme až na samé dno lyrické slovní zásoby, vytáhneme ty nejkvětnatější a nejnesmyslnější fráze k radosti nejmenované držitelky Furbyho moci, jež tak nějak vládne o vánocích všem. Taky jim všem káže a všechny společně přivede, k hlazení zaváže. Nuže k věci, zde ten slíbený popis: Nestalo se. Ne, nejde o to, že boltery i meče i kdyby chtěly, tak prostě zpívat neumí. Nejde o tóninu či rytmus nebo snad drobný fakt, že nejsou sto zvládat text. Především je to vinou jistého jedince s bolterem, co to absolutně zkazil jediným výstřelem. Během pár vteřin začali ti démoni, co nezemřeli rukou obránců, mizet stejně, jako zmizel z lebky Augrima poslední kousíček mozku. Bitva je dobojována a tohle vítězství i bez desítek padlých bratrů má pro mnohé hořkou pachuť racionality. Epická (skoro) pitva! Bebí Odmítnutím souboje byli všichni zklamaní. Hlavně Black, který si povzdechl a řekl cosi o tom, jak se těšil, že se zasměje. Už proto, že ta pistole nabídnutá k souboji byla vybitá. Další věc, co trochu zkazila vtipy či radost všem zúčastněným byla tvá nepříjemná zmínění slov: Vysvětlit. Ahtaniovi. Sami. Oběma pseudo lékařům došlo, že potřeba jakéhokoliv vysvětlování znamená průser a v kombinaci s nejvyšším maršálem, by pak mohlo dojít na to, že by se z toho vyklubal nejvyšší průser a ten by pak znamenal nejvyšší trest! Ono chodit spát před večerníčkem, to by zlomilo i větší tvrďáky než tyhle dva. Během pár vteřin se přístup mění, jsou milí, vstřícní, dělají si poznámky, nabídnou ti Mojito a dělají všechno pro to, aby pacienta pro kupodivu neoddělali. Taky se ukazuje, že to doopravdy nejsou takoví tupci, jen jim chybí motivace a soustředění. Mariňácká vylepšená paměť tam někde v nich je, jen je musí někdo donutit ji zapnout. A tak si po mnoha hodinách boje s Nurglovým jedem a přirozenou imperiální blbostí zvítězil, zachránil Anonyma a vtloukl něco profesionálních zásad těm dvěma tupcům. Co bylo pak? Athanius Tak skončila válka o Panem a mezi PM a BT měl opět zavládnout mír. Dle odhodlaných přípitků na věčné časy a ani o minutu déle. Škoda, že ve výsledku ta pokojná koexistence netrvala více než šedesát minut. Z warpu se totiž vynořila černá loď s inkvizitorem a Pughem včetně první roty imperiálních pěstí. Pozdě - jak jinak. Ne, nepřijeli podat pomocnou ruku, naopak si přijeli pro tu svou, jak si mohl zjistit. Vůbec ses toho dozvěděl hodně, třeba že jeden z tvých mužů údajně zavolal inkvizitorovi, že Dornova ruka byla vůbec ztracená a že když řekli, že poletíš na Svatou Terru, tak to nebylo pozvání od Dominiky. Inkvizitor se také vyjevil jako poměrně paranoidní muž, takže nakonec si svůj výlet užiješ sice s komfortem, ale jen s jediným společníkem. Na lodi už nezbylo příliš místa vhodného pro hrdiny. Je to trochu zvláštní hlavně proto, že takový Zlatokras se všemi loajálními modelkami tráví cestu v hangáru s tím, že když budou zlobit, tak na svůj soud půjdou pěšky. Vesmírem. Samotná pouť na soud trvala neuvěřitelně rychle. Imaterium je podezřelé klidné a Černá loď suverénně nejrychlejším plavidlem v něm. Když jsme u té rychlosti, taky jsi mohl snadno zvědět, že tví společníci jsou poměrně zaujatí. Pugh věří, že ruku ukradli PéeM, když zvládli napadnout i tvou legii. Inkvizitor má naproti tomu jasnou víru v tom, že když je usvědčí všechny do jednoho z hereze, tak se bude moct chlubit na silvestrovském večírku nejlepším úlovkem. Jen málo věcí může překonat rozkaz k vyhlazení kapituly. Po nějakém čase tedy tvé nohy stanou na nejsvatější planetě a místě, kde to před desítkou tisíc let začalo. Všechno na Zemi je pompézní, obrovské, megalomanské, občas i špinavé, avšak hlavně zasmraděné kadidlem modliteb kněží či techkněží, kdy si jedni přejí, aby neselhal trůn a druzí aby pořád jakž takž fungoval císař. Do soudu svolaném v rychlosti zbývá několik hodin, možná i celý den. Jak jsi informován, lékaři a psykeři prozkoumají přeživší bratry Zlatokrase, jestli nemají nějakou usvědčující mutaci či defekt. Na tobě tak zůstává, zda se budeš chtít věnovat práci a nakupeným hlášením z tažení tvých bratrů, zkusíš udělat nějakou klukovinu stylu "nechte mě mrknout na císaře", nebo třeba podniknout kruciátu po zdejších podnicích? Ostatně i kdyby tě lákala historie, tak se ti tu nepodaří zakopnout o kámen, který by ji nebyl posetý. Dokonce i v aule kosmodromu nechybí sochy primarchů, světců a hrdinů, jež jsou všechny absolutně důležité a dogmaticky skvělé. Tedy je to sporné u jednoho sousoší v rohu, jež tam nechali asi proto, že si nikdo nebyl jistý, komu vlastně patří. Rysy totiž ty dvě sochy mají úplně strhané, takže působí spíše jako kamenné siluety. Jedna je velká, rozložitá a druhá malá, elegantní svým tvarem, přesto více nepoznatelná. No a když je řeč o tvarech, tak tě přichází konečně někdo uvítat. Matně si můžeš vzpomenout na informaci, že ti bude přiřazena vznešená dáma jako společnice a průvodkyně. Tahle je vznešená... řekněme hodně. Jestli 90-60-90 je známkou modré krvi, tak by to mohla být i panovnice menšího systému. Vítá tě ve slušivých šatech, které jsou přesně tak střihané, aby zdůraznily vše, co mají a přitom nebyly nestoudné. Na hlavě se jí vyjímá, tentokrát, z rusých vlasů drdol a celé to uzavírá fenomenální zadek, co ti je z nějakého důvodu povědomý. "Lorde velemaršále Athanie, je mi ctí vás uvítat na zemi." Ukloní se přesně tak, aby to bylo nejenže uctivé, ale i při tvé výšce to umožnilo hezky nakouknout do výstřihu. Během toho řekne ještě pár dalších věcí, ale ty nejsou důležité a když se narovná, můžeš ještě letmo zaslechnout něco o cestě. Asi doufá, že jsi cestu měl, kdo ví. |
| |
| Svatá Terra - ne ta v Oku nákupu Já si chtěl vzít Alberica! Mám toho kluka rád, je takový upřímný. A ne tak blbý, když se to tak veme. Vlastně je docela chytrý. Vzhledný moc ne, ale kdo by něco většího čekal, od nějakého mariňáka, že. Nás krásných je málo. Je tedy pravda, že cestou na té černé lodi nás bylo o dost víc, vzhledem k výskytu Prettymaríny, což se mi nelíbilo, protože oproti některým z nich jsem si přišel skoro méněcenný - nebo oni na mě možná koukali, jako bych byl - a vůči mnohým z nich jsem měl takové... nevyhraněné pocity, jako že bych se s nimi možná ještě docela nedávno i rád osprchoval. Bratrsky, samozřejmě. S nějakou tou písničkou a pak bychom si namydlili záda. Jenže to mluvíme o starých, bujařejších časech. Teď, když jsem velemaršál Athanius Ctnostný, si to nemůžu dovolit tak jako v době, kdy jsem byl v Blbu a dal si trojku s Cham a Taldeer. Musím se trochu chovat a tak. Vraťme se ale k Albericovi. Ne, že by měl on s touhou, být ve sprše s někým mladším, něco společného. Chraň mě Císař před tím. Alberic mi řekl, že on nikam nejede, protože ten bordel, který tam "ti malí buzíci" napáchali - díky mě, prý - musí uklidit a dát do puchu někdo chytrý. Neměl jsem proti tomu argument - i když jsem se snažil. Vzdal jsem to poté, co mi řekl, že mé argumenty zní spíše jako přesvědčování úchylného strejdy, aby s ním jel synoveček na výlet. Že dostane kokínko. Pod tíhou jeho invektivních argumentů jsem musel ustoupit. I když jsem mohl namítnout, že synovečků budu mít plnou loď. A pěknějších. Vzal jsem si sebou tedy Lorena. Protože je to můj starý kamarád a myslím, že si ten výlet na Terru zaslouží. No - a tak jsme tady. Prettymarína byla cestou trošku užvaněná, ale co už. Když už nic, jsou v určitých ohledech inteligentnější, než mí templáři, hodně z nich mě opravdu upřímně obdivuje - a obdivují mě ještě víc poté, co ta dvojčata zamlčela, jak to vlastně bylo a řekla, že jsem Augrima zabil holýma rukama a sám, páč jsem epický hrdina tak, jak jsme čekali. Zlatokras mi pak řekl, že se Růžemet s Fialínem prý dohodli, že "tohle těm děckám jako nemůžou udělat, zničit jim sny, tajak je maj zničené oni." No - moc lichotivé to nebylo - ale diplomaticky dodali, že o mých předchozích zásluhách vědí a věří, že ty jsou pravé a tak - no a pokud nejsou, tak jsem borec už proto, že to všichni tak dlouho žerou. Když jsem potvrdil, že to s Celestýnou a Krutorem je pravda, došlo i na háj fájv. Myslím, že mě mají rádi. Vystupuji ven a stejně jako kdysi Ragnar, i já jsem okouzlen Terrou. Tady kdysi Rogal Dorn stavěl to... paláce a nějaké vesnice z kartonu, nebo tak něco. Trochu se mi to za ty roky plete, ten dějepis, ale je to tady zlaté, hezké a určitě plné.... "Lorde velemaršále Athanie, je mi ctí vás uvítat na zemi." PĚKNÝCH BUCHET!!!!! O můj Císaři. Tohle tady schováváš před celým světem? Ten zadek, ty tvary, ta nádhera. Být Ragnarem, tak nyní po vzoru hrdinů kresleňáků zavyji k obloze. Jenže to bych musel zvednout hlavu - a tím pádem i zrak od jejího výstřihu, který je... může čile soupeřit se zadkem. Ah - ona je tak... tak... "Bonsoár, mad Mazel, mrk mrk. "... neznáme se odněkud?" |
| |
| Stále na té správné Teřře! Hrdinus Athanius Na jednu stranu se musí uznat, že zvolení Lorena jakožto doprovodu bylo moudré. Ne proto, že budeš mít relativně uklizeno, ale narozdíl od takového Ashtonia má velmi nízký IK - index křenivosti. Zatímco tě drahá dáma vítá, on je podivně zamlklý. Stejně jako byl celou cestu. O uvítací hovor nevykazuje tedy vůbec zájem a místo toho se v poklidu a tichosti odklidí k sousoší, kde si sedne, sleduje cosi užmoulaného v ruce a občas mrkne na mobil. To vše tak trucovitě, že si ani nevšimne, jak svým usednutím rozvířil prach a odkryl na kameni dva prastaré nápisy. První pod velkou sochou působil jako Alibismus Masters, zatímco druhý u té menší připomínal Pearl Unicorns. Je-li to dílo vandalů nebo snad odkaz na i ve funhammeru neustále měnící se lore? Kdo ví! Tak či onak se vrátíme opět k tomu, jak reaguje dáma. Tvé mrkání totiž vykouzlilo na její tváři úsměv. Určitě to bylo tohle a ne tvá tvrdošíjná představa, že doopravdy umíš francouzštinou, tedy jazykem lásky. K žabám a hlemýžďům. Taky baletu. "Možné je všechno, lorde Athanie." Pokračuje lehce koketním tónem. "Ačkoliv já jsem se v posledních letech vždy pohybovala..." Přichází na řadu takový ten drobný chichot dvorní dámy. "...blízko Svaté Terry." Kdybys byl z těsta Magnuse, asi by byl na místě pocit, že se tváří jako Sfinga u hádanky. "Možná by vaší paměti prospěla příjemná procházka, jsou zde..." Znovu se ukloní jako předtím. "...velmi zajímavá zákoutí, můj pane. Případně vám mohu ukázat vaše komnaty" No a protože jsme na Teřře, tak ještě jedna věc na pozadí vašeho seznámení je naprosto neodmyslitelná - Produkt placement. Ani ty nejepičtější příběhy nejsou zadarmo a tak se místo nějaké příjemné romantické hudby na pozadí vašeho hovoru vtírá reklama v podobě písně: Vede život v "hero" póze, půl hodina volna pouze! Doma cvičí nebo leží, navíc je bratrský typ! Není Sanguinius sličný, a je mutantem obludným! ale ona chce mít pocit, že by Sáňu mohla mít! Ať žije víra, když se Sestra zblázní, sbalí si saky, paky aby mohla říct: Ať hoří, holota! A odjede do lázní! vždyť už se s ním nedá, za Císařeeee bít! Uúú Císařovy Lázně Uúú Uúú Císařovy Lázně Uúú Ani ona už není modelka spíš pancéřová prdelka! Je fanatická hysterka a Hahaha Gardisti vypadly z baráku, astart ji má na háku, když začne zase všechny kolem komandovat. Ať žije císař, když se marín zblázní, sbalí Sestře kufry, aby měl už klid. Ve jménu Primarcha a pošle jí do lázní, Vždyť už se s ní nedá za Císařeeee bít! Uúú Císařovy Lázně... Lákavé, že? A to je jen zlomek toho, čím Císařovy Lázně jsou! Rovněž se zde praktikuje unikátní forma takzvaných zlatých koupelí a trůnního wellnes programu, který je k dostání od pondělí do neděle ve všechny myslitelné hodiny i svátky! Ideální dar k vánocům, narozeninám či jen tak zvláště, při využití možnosti dárkového poukazu! Což říkáme samozřejmě jen tak a ne proto, že nám brzy bude tento podnik sponzorovat bitevní scény. |
| |
| Le France mód! "...velmi zajímavá zákoutí." Ano, ano - do jednoho se právě dívám a divže mi neteče po bradě slina. Jenže já se za ty roky samozřejmě umím ovládat a tak! "...Případně vám mohu ukázat vaše komnaty" Ano, ano! Soukromně! A za co všechno, aby jste mi tady ukázala, vás platí, slečno? Paní? Protože já bych to docela rád věděl a... EHM! Než ale něco řeknu, následuje znělka na Císařovy lázně. Podívám se na Lorena, abych se přesvědčil, jestli to slyšel taky - jenže od něj nepřijde žádná vtipně pitomá poznámka. Vlastně žádná poznámka, protože Loren toho moc nenamluví, poslední dobou. Já tedy vím proč, že ano. Ale pořád nějak nevím... jak mu vysvětlit, že Joanna zemřela. Je to ještě horší, než rozhovor o motýlkách a kytičkách. Vlastně vůbec nevím, jak na to a tak mužně dělám to, co je v mé přirozenosti. Mlčím a tvářím se, že tady nejsem. Jsem hrdina. "Slečno....-?" neznačím posunkem, že jaksi neznám její jméno. "Rád bych tady svého zástupce poslal na pár hodin do těch Císařových lázní. Je totiž takový... je nešťastný, protože..." nakloním se k ní a zašeptám jí do ucha "Protože mu v boji padla manželka a já nevím jak mu to říct a on si myslí, že se mu neozývá." Zatvářím se patřičně nešťastně a bezradně. Pohled verze "ublížené štěně." |
| |
| Le France mód to zase dokázal! Pějme song MarseAthanillaise Citlivá věc, citlivá dívka a city k tomu? Smrtící kombinace, jak se zdá. Vznešená dáma poněkud zbledla a můžeš vidět, jak se jí v očích zračí obrovský šok, dokonce lehce zavrtí hlavou ve formě zapírání než jen stiskne pevně rty, aby v zápětí nahodila znovu výraz dámy. "Nikdy bych nevěřila, že někdo tak takticky zdatný jako vy, můj pane Athanie, může ve svém okolí vidět víc než jen pouhé pěšáky. Jste citlivý muž." Vypraví nakonec ze sebe. "Joana byla od našeho prvního střetu můj vzor, řeknu mu to." Učiní drobnou úklonu a pak se její příjemné pozadí nese směrem k Lorenovi a to dosti nejistou chůzí. Ctěná dáma: Ehm mohu, Lorene? Loren: "Tak to nevím, to byste měla vědět sama. Nebo se zeptejte rodičů, ti většinou ví dobře, co můžete a nemůžete." Ctěná dáma: "Mohu vás vyrušit?" Loren: "Normálně proti rušení nic nemám, sám zruším kde co, ale teď bych potřeboval dobrý signál, víte čekám důležitou zprávu od-" Ctěná dáma: "Já vím a musím vám říct, že žádná zpráva nepřijde." Loren: "Ale podle telefonu-" Něžně uchopí do svých jemných dlaní tlapu astarta. Ctěná dáma: "Jde o Joanu - položila život za císaře." Loren: "Jo tak, to vím. Víte, ona už jich pro něj položila! Teda někteří si ve jménu císaře i sedli, nebo se rozplakali, nejenom se složili a-" Ctěná dáma: "Zemřela, Lorene." Loren: "Vážně?" Ctěná dáma: "Ano" Loren: "Takže proto nenapíše, neozve se a tak?" Ctěná dáma: "Ano" Loren: "To se mi ulevilo! Víte, já měl strach, že se na mě naštvala, že jsem zase něco vyvedl nebo tak! Nebo, to mě taky dost rmoutilo, že mě třeba opustila a už mě nemiluje. Tak to můžu být..." Pak Loren udělá znovu jeden pomyslný krok, kdy spletitý kabel jeho vedení je uvolněn z pod jeho nohy. "...klidnější..." Dodá lapaje po dechu. "Nespletla jste se? Nejsem si ani jistý, jestli jsem ji s vámi někdy viděl." Ctěná dáma: "Spíše jsme si psali a řekněme, že jsem vás tak nějak dala dohromady. Přijměte mou upřímnou soustrast a-" Loren: "Pardon, já budu teď radši sám." S tím se pomalu jako tělo bez duše šourá kamsi do ulic. Cestou mu z rukou dokonce vypadne i mobil, jako by už neměl ani význam. Ctěná dáma jej chvíli pozoruje, stiskne umnou velkou náušnici a cosi zašeptá, než se opět vrátí k tobě. "Mé sestry z chrámu na něj dohlédnou." Dodá a znovu nabírá na vážnosti. "Masky už nemají význam, určitě jste mě zase poznal, Athanie, tak jako ve vás rozpoznali Lordi Terry hrozbu." |
| |
| Intermezzo Kdesi, kdysi, cosi a s Palmou! Tak a teď to chci slyšet ještě jednou a doufám, že to podáš líp než tvůj kolega!” Hlas plný hněvu rezonuje ponurou místností. Jeho majitelem není nikdo menší než Abadon Palmitel, slavný a hlavně vele(ne)úspěšný chaoslord i vůdce obáváné černé legie zároveň. V plné zbroji a dokonce se zbraní, kterou odňal mrtvému vojevůdci a byl z toho nadšený tak, že zapomněl z toho výletu na Terru odnést spoustu jiných dalších věcí. Důležitých věcí. U jeho nohou se právě choulí posel. Inu astartes chaosu nemají to “shall know no fear” a tak raději místo osobního setkání nebo prostého mailu vybírají postradatelné hlupáky, na kterých si jejich nadřízení v případě selhání rovnou zchladí žáhu. Ostatně ten, co podal hlášení před tímto nešťastníkem, nyní leží spoustaný řetězy utrpení na podlaze a pláče. Pláče proto, že mu ukrutný Palmitel věnoval dárek v krabici, co vypadá neuvěřitelně lákavě a dovolil mu ji i otevřít a ponechat si obsah, pokud jej získá do hodiny. To mu samozřejmě řekl až poté, co byl připoután s tím, že onen poklad je deset centimetrů od jeho nosu a přesto mimo jeho moc! Posel:“Můj pane, Alpha legie utrpěla strašné ztráty vinou podlých Meal Bearers. Pod záminkou toho, že rozváží ochutnávky, pronikly do flotily a rozpoutali masakr! To a akci Alpha weekend, kdy je na každé menu s názvem Alpha sleva 75% do vyprodání zásob, čímž nám jako druhý sponzor a producent lákavých lahůdek s dovozem do domu navýšil rozpočet o kapitolu “úklady na Teřře”! Abie:“Takže mi chceš říct, že jsem přišel o třetinu invazní síly bez boje vinou někoho, koho ani nemůžu potrestat?” Posel:“No... ehm...já...víte...to...asi ne...určitě ne...vůbec a nikdy...to...asitotakbudenojo. Ale jste přeci Abadon, jste ten největší a nejmocnější z lordů!” Abie:“Zkoušel jsi někdy něco vysvětlit Mírovi? Myslím něco jiného než to, co by sis u něj objednal.” Posel:“Ne, jen jsem se přidal do jeho Helmbookové skupiny.” Abie:“TAK MI KURVA NEŘÍKEJ, CO MÁM DĚLAT! Odmítám se nechat seřvat, ať se nepletu mezi něj a jeho nemesis a že se mám kurva starat o sebe, dokud ještě sebe mám! Mám svou sebeúctu a autoritu a pravidelné nědělní obědy, středeční squash a občasný golf, což jsou věci, o které nehodlám přijít! Ačkoliv třeba takovou Felicitas a její držkování, že zdržuji , do pyče, manžílka od důležitého velevykrmování bych si odpustil rád.” Spolu s tím rozzuřený chaos lord vytáhne pistoli a posla usmrtí. Zatímco pak tahá z kapsi své zbroje telefon, osobní stráž poměrnně svižně poklidí ten nepořádek za vydatného popohánění Reziela, který v posledních dnech hledá I sebehorší záminku pro získání nových náplní do dreadnaughta. Celé lomození pak rychle ustává chvílí, kdy se Abadon konečně dovolá. Abadon: “Lorgare-” Lorgar: “Já za to nemůžu.!” Abadon: “Jak teda víš, o co jde?” Lorgar: “Vzhledem k tomu, že jsem ta nejnevinější a shodou podlých triků nejobviňovanější bytost ve vesmíru, tak je to irelevantní dotaz.” Abadon: “Míra to dost posral.” Lorgar: “Ne nezbytně, já jsem s Alpha legií nikdy nevycházel a teď je docela žeru!” Abadon: “Zničil nebo zahnal dobrou TŘETINU našich, MÝCH sil a ty si z toho děláš legraci!” Lorgar: “Ne, to myslím smrtelně vážně, Vždyť třeba ta vypečená kůrčička z jejich havoca je přímo úchvatná a termix z terminátora je famózní zákusek-.” Abadon: “A Dost! Ze mě si prdel dělat nebudeš!” Lorgar: “To by mě ve snu ani nenapadlo!” Pak je velmi tichými slovy přenešeno i cosi jako “ona by ta z tebe udělaná prdel byla stejně strašně ošklivá”. Abadon: “To rád slyším a proto pozveš Angrona!” Lorgar: “To nemáme dost vlastních problémů a debilů?” Abadon: “Máme, ale potřebuji někoho, kdo nebude o boji a ničení jenom kecat, ale dovede to realizovat.” Lorgar: “Angron je nevyzpitatelný, stačí slovo, vybouchne a než se naděješ, tak tě patlá dortem!” Abadon: “Tvé lži mě unavují, zařiď to. A pověz, jaká je situace blízko oka Terroru!” Lorgar: “Templáři dost překvapivě vyrazili proti nám. Jejich velitel je velmi schopný.” Abadon: “Jak moc je dementní?” Lorgar: “Tak moc, že ho ještě ani nenapadlo podat hlášení o situaci. Tjeho muži útočí slepě všemi směry, jsou roztroušení na obrovské ploše a brzy se dostanou do střetu také s těmi, co se zúčastnit odmítli. Přesně podle plánu” Abadon: “To už bude konec měsíce?” Lorgar: “Ano, doháním body Tzeeho.” Abadon: “A kdy dorazíš k Panemu?” Lorgar: “To bude problém, cestu nám blokují eldaři.” Abadon: “Jaká vojenská síla?” Lorgar: “Vím to naprosto přesně, je to něco mezi hodně málo a strašně moc, takže proto je obtížné dosáhnout vhodných míst pro translaci do warpu. Vždycky se odněkud vyrojí jejich flotila, zákeřně zapnou vysílačku a vyzývají mě i mé muže na souboj ve hře jméno--město. Ty šarvátky jsou nelítostné a trvají i desítky hodin než-” Abadon: “Máš týden.” Lorgar: “Ale to sotva stihnu scrable s Avatarem! Navíc už mám slíbený poetický duel s Cirquelrondem a ztratím čest, kdy odřeknu Rap battle s Idolisem!” Abadon: “Za prvé můžeš přijít o čest asi jako Slaanesh o panictví a za druhé, když seženeš Angrona, tak ti dám čtrnáct dní!” Lorgar: “Platí! Bude tu dřív než řekneš Khorneto!” Abadon: “Khor-” Lorgar: “Metaforicky!” Abadon: “Hlavně, aby tu byl PRAKTICKY!” S tím je hovor preventivně típnut. Někoho chytrého, asi Reziela, pak napadlo v tento okamžik rozžhnout holo-projektor s mapou Panemu, aby okamžik, kdy se Abadon dívá na tuto planetu se zachmuřenou tváří, mohl vypadat traileru husto temně. Někteří další šampioni chaosu dokonce vytasili hudební nástroje, začali hrát tiše na pozadí celé scény písničku requiem for a dream. Abadon: “Čas se naplnil, Athanie, tohle bude konečné zúčtování!”
|
| |
| Take me to nopeville! "Joana byla od našeho prvního střetu můj vzor, řeknu mu to." Ne! Nenenenenene! Trošku zoufale mávám rukama a kroutím hlavou, přičemž to slovíčko neslyšně formuji rty. Nenenene! Je to určitě hrozně chyba, pokud se to Loren dozví, všecko se jenom zhorší, bude lepší, když bude věřit, že prostě jenom zmizela a je někde šťastná - u Skorpa jsme tomu kdysi dávno taky věřili a přitom všichni víme, že ho něco nejspíš sežralo. Tak jako všechny ty "ztracené primarchy." Je to prostě taková imperiální věc, věřit "boji někde daleko" a tomu, že "když bude nejhůř, tak se vrátí." Pravda je někdy dost nepříjemná! Slečno, to nejd- aha, no dobře, jak to tak poslouchám, tak to asi jde. "To se mi ulevilo! Víte, já měl strach, že se na mě naštvala, že jsem zase něco vyvedl nebo tak! Nebo, to mě taky dost rmoutilo, že mě třeba opustila a už mě nemiluje." ....co? Jako... to je mu fakt líp, když ví, že je to...? No, u Císaře? Teda jako samozřejmě, že se všeobecně věří, že tam už je všem dobře - ale pokud jde o mě, já tam ještě delší dobu nechci a to jako myslím fakt vážně. Prostě... Císař? Někdy příště! No a pak se Loren šourá pryč. Vrhnu na tu ženskou vyčítavý pohled. Tak to snad ne! Dyť se ztratí, doháje už! Je to Loren, je schopný se ztratit i na hajzlech, pokud mají kabinky, protože si nepamatuje, které dveře vedou ven! "Mé sestry z chrámu na něj dohlédnou." Jaký sestry? Hmmm, ona má ségru? Víc? A jsou všechny takhle pohledné? Jo, líbilo by se mi to, potkat je všechny. Mohly by mi třeba ukázat to apartmá. Nahé a... POČKAT! Sestry z chrámu! Todle je levárna! Todle je levárna a tahle ženská je assassin! A assassini templáře nemají rádi, to je všeobecně známá věc! "Masky už nemají význam, určitě jste mě zase poznal, Athanie, tak jako ve vás rozpoznali Lordi Terry hrozbu." "Jo, um, todle. Já, samozřejmě, že vás znám, mademoiselle. Le vy jste totiž, umm... Anitta? Hm, ne - ne ta měla jiné vlasy. Slečna Brianna? Nedívejte se na mě s takovým despektem, Brianno. Aha, takže asi Brianna taky nebudete, do kelu, le, tedy, le kel. Mrmlé. Podívejte, pokud jste vážně Anitta, tak je tohle le blbá blague. Hm, ne, podívejte, nemějte mi to za zlé, ale v poslední době jsem neto... nepotkal nikoho vašeho ražení - ale jste si jistá, že Loren - víte, on je templář, nerad bych, aby se vaše... sestry nechaly unést. On nejí jablka. A já vím, jak jste jimi posedlý. Jednou jsem takové problémy s jabkem i zažil, slečna Ch- nejste náhodou Cham Eleon? Já jen, že... kčertu, vy JSTE Cham Eleon. To už je let, co jsme se naposledy to... viděli, že?" Následuje nervózní úsměv. |
| |
| Assassin's creed 40k? Možná je to tou podmanivou silou francouzského jazyka, který tak dovedně paroduješ, možná kouzlem tvé osobnosti nebo mocí toho přihlouplého úsměvu? Tak či onak zatímco mluvíš, Cham příliš horlivě přikyvuje, říká takové to "hm, jistě, ano, určitě" a odkudsi z mnoha záhybů svých šatů vytáhne nenapádný černý sešítek s bílým nápisem Death Note. Zhruba ve fázi "sestry nechaly unést" pak přikývla stylem "jistě, že ho unesou" a dodala otázku hodnou aktivního naslouchače "Brianna s jedním či dvěma "en" a dvě té u Anitti, že? Inu i vrazi potřebují poznámky! "Lichotí mi, že jste si vzpomněl, šlechetný lorde Athanie." Skoro jako by za jejím polichoceným úsměvem stál nápis "ale Briannu a Anittu to už nezachrání. Pitky jedny mladé!". "V tak barvité galerii vašeho života, je skutečná čest být kresbou, co umí vyniknout." Možná je to tím, jak ukryla zápisníček, že ti tak trochu vystavila svou dlouhou hebkou nožku? A podvazek. "A nyní jste jistě unavený a rád byste si odpočinul odpočinul. V ložnici, koupeli, křesle nebo klidně všude." Gestem jsi znovu vybídnut, abys ji vzal za ruku. "A tady je na, ehm, odpočinek, přeci jen rušno." |
| |
| Intermezzo Vlajková loď maršála Lancelota - Furibundus Talpa Tři tisíce astartů, nespočet personálu, vazalů kapituly, zaměstnanců i nárazově přibraných brigádníků. Počty plavidel všech druhů, velikostí i tříd s jediným cílem a účelem v podobě ničení - to je síla, jež právě nyní míří k hranicím reálného vesmíru a hodlá udeřit v blízkosti Oka Terroru. Nebo si to všichni na palubě myslí. S výjimkou temných časů Horova kacířství a Všetemplářského srazu vesmír neviděl hrdější, silnější a hloupější armádu. Na můstku zuřivého krtka je čilý ruch. Lancelot, velitel této výpravy, má sice jisté potíže vše ukočírovat, ale tříme otěže velení poměrně pevně. Jak v to doufá. Přinejmenším od doby, co nechal prohledat všechny kajuty na své lodi a dali dohromady dost tužkových baterií, aby znovuoživily ducha holoprojektoru a konečně zjistili, kde kdo je a co dělá. Tedy po tom, až přijdou i na to, jak ho zapnout. To, že pak navíc hledali ve zlatých stránkách telefonní čísla na maršáli ostatních lodí, aby se s nimi dokázali spojit, je kapitolou samo o sobě. Stejně jako zoufalý pokus natáhnout mezi loděmi dráty zakončené kelímky. Nebo si mávat z okének. Posílat vesmírem vlaštovky. Střílet rakety naplněné dopisy. Zkoušet klaksony bitevních plavidel přenášet zprávy morseovkou. Blikat čelními světli a blinkery. Vrhat významné pohledy skrze stěny. Využít zášlehy z motorů pro kouřové signály.... zkrátka udělali toho hodně dokud se Gawain nezeptá na poměrně klíčovou otázku. Gawain: "Ty, Lancíku, k čemu je ten knoflík s nápisem Vox?" Lancelot: "Já,já nevím." Gawain: "Tak co ho vyzkoušet?" Lancelot: "S tím na mě nechoď. Když si to říkal naposledy-" Gawain: "Šlo o Guinevru, já vím." Lancelot: "Sám víš, jak to dopadlo a pak tohle je technika, to se nedá jen tak ojebat!" Gawain: "To... asi jo." Smutný pozvdech. "Škoda, že nám umřeli techpriesti." Lancelot: "Já to říkal furt, že není dobré, aby byl sklad s municí hned vedle skladu s kadidlem!" Gawain: "Ty? To tak! Jen si vyřvával, že sir Robin by se nebál nechat-" Lancelot: "Toho mi nepřipomínej!" Gawain: "Naopak! Toho BYCH TI MĚL PŘIPOMENOUT! On by se nebál zmáčknout to tlačítko! Taky by se nebál na holoprojektoru stisknout runu On!" Lancelot: "Tak jako se nebojí nebojovat v téhle válce?" Gawain: "Přesně! Tomu říkám kuráž!" Lapen mezi otázku cti a strachem o loď byl vystaven maršál Lancelot, ten od jezera, těžkému morálnímu dilematu. Byly to vteřiny dlouhého a napjatého ticha, než u projektoru posuvníkem změnil Off na On a u Voxu stiskl ten podivný knoflík. To, co se dělo pak, se mu moc nelíbilo. Ta krásně vyrovnaná flotila v jednom sektoru byla totiž jen vypáleným obrazem v tomto starém techu. Podobně se to stávalo i starším typům televizí a hlavně monitorů. Templáři byli rozeseti po okraji Oka Terroru a protože nedostávali od svého velitele rozkazy, prostě postupovali dál. Někteří skončili v obklíčení ve vesmíru, jiní bojují o holé životy na čerstvě dobytých světech, nebo jsou odříznuti tam, kde provedli výsadky. V současné chvíli jsou všechny kanály plné hlášení o bojích, žádostí o posily, munici a někteří bratři, zejména pod velením maršála Melancholia, úpěnlivě prosili o žiletky. Gawain: "Taky se ti začalo stýskat po Hellbrechtovi?" Lancelot: "No trochu. Co myslíš, že by udělal?" Gawain :""No nejdřív by si mě dal zavolat, chtěl by svůj grál a asi i dvojitý. Dva významená pohledy se střetnou. Pak přijde jedno kývnutí a ten největší kyblík na lodi je rázem plněn směsí dobrého alkoholu, špatného alkoholu a vyjetého oleje. Lancelot: "Pak by se ožral." Gawain: "Jak císařův zákon káže." Lancelot: "A pak?" Gawain: "Myslím, že to přijde samo, bratře." Dodá s nadějí v hlase, když kyblík dozbrojí deštníkem z kumbálu a trubičkou, co hodlají použít místo brčka. Pak to přijde samo... |
| |
| Intermezzo Zatím na Panemu Ne vždycky je pravda, že když kočka, v našem případě kocour, není doma, tak myši mají pré. Ono když si kocour udělá výlet, zpravidla to znamená pro zástupného velemyšáka menší přátelské a hlavně bratrské galeje. Ono držet svět PM až do doby, než přijde rozsudek z Terry, to s bandou templářů není jen tak. To i bez nepřátel, protože tato kapitula je schopná jej rozebrat i sama o sobě. To, že jej pak neumí postavit zpátky už je patrně vina druhého zakládání. Celé je to pak o to těžší tím, že ctěný inkvizitor požádal o dohled nad planetou i nemalou posádku Bitevních Sester. Samotná spolupráce mezi dvěma frakcemi s titulem "Adeptus" pak bývá kapitolou samo pro sebe a to dokonce i v podání toho asi dost možná nejpovolanějšího z Athaniových mužů. Alberic: "Dámy, doufám že dá mi, vítejte na Panemu." Který místy zvládl kombinovat upřímnost se zdvořilostí. Kanovnice: "Oslovení "Adepto" bude postačující." Alberic: "Na to se zvládnu adaptovat. Jsem Alberic a normálně bych dodal, že mečový bratr ale z nějakého důvodu mi to označení nyní přijde hloupé." Kanovnice: "Mi tak přijdou mnozí lidé, astarte, dovedu se s tím vypořádat. Jak s podivným titulem, tak i mužem, co ho nosí. Předpokládám, že vy jste nejvyšší maršál." Alberic: "Ne, byl jsem zvolen jakožto jeho zástupce." Kanovnice: "Takže máte nějaké jmenování z jeho rukou?" Alberic: "Vzhledem k tomu, že jsem se do té funkce jmenoval v podstatě sám, tak nemám nic písemného. Navíc my si na to tady nepotrpíme." Kanovnice: "To je trochu zvláštní." Alberic: "Když uvážíte, že kapitula je tak trochu rodinný podnik, ani ne, Adepto..." Kanovnice: "..." Alberic: "Jak se vlastně jmenujete?" Kanovnice: "Nestačí vám, že je má hodnost Palatine? Tato šarže se v mém útvaru vícekrát neobjevuje." Alberic: "Říkejme tomu zdvořilost." Kanovnice: "Víte, vždycky to začíná stejně a mám toho po krk. Nejdřív chce někdo jméno, pak si mě najde na Helmbooku, nebo přejdou k telefonnímu číslu, kdyby náhodou jakože spadl komnet a my byli uprostřed boje-" Alberic: "Mohu vás ujistit, že jde opravdu jen o zdvořilost." Kanovnice: "Proč tomu mám věřit?" Alberic: "Mám přízvisko Upřímný." Kanovnice: "A já vám upřímně nevěřím." Alberic: "A proč ne?" Kanovnice: "Ordo Hereticus, astarte Albericu, chcete nějaké další argumenty k nedůvěře?" Alberic: "Ne, tohle je dostatečný fakt. Já vám na oplátku mohu prozradit, že jeden z mých bratrů je zkušený hacker, který mi patrně o vás prozradí i věci, které sama netušíte. Pokud ho poprosím." Kanovnice: "Tohle je to nejhloupější-" Místo dalších slov Alberic jen namíří sundanou helmu terminátorské zbroje na obličej své nové kolegyně a tiše zašeptá něco jako "slyšíš nás?". Chvíli na to šepot vysílačky potvrzuje a začíná vyhledat. Ctěnou adeptu pak o pár vteřin na to zaráží krátké hlášení. Anonymous: "Allicia Protivná, 34 let... " Následuje krátký výčet informací od velikosti bot, na kterou se doptávala na e-mailu až po počet hodin, který tráví hraním vizuálních novel stáhnutých z torrentů, když se nikdo - dle jejího soudu určitě ani císař - nedívá. Alberic: "Už mi věříte?" Alicia: "Toho... stalkera držte ode mě a sester dál!" Anonymous: "To nebude těžké, můj ex-bratr Stalker je-" Rychlý pohyb zase přenos umlčí. Alberic: "No, nezačali jsme tu zrovna šťastně, adepto Alicio, takže mi dovolte-" Alicia: "Nechce se mi vám cokoliv dovolat a to nejen proto, že si tak dovolujete!" Alberic: "Ehm, chtěl jsem vám nabídnout společné cvičení dle vašich zvyklostí. Oba patříme k bojovníkům a myslím, že tím můžeme dosáhnout porozumění a budeme se respektovat jakožto válečníci." Alicia: "Myslím, že v low gotiku by celá ta věta zněla jako blablabla a marné pokusy udělat dojem! Pochopte, že o žádné prohlubování vztahů ani nic takového nestojím ani já, ani mé sestry a taky si zapište za uši, že nejsme žádné uvřískané Athanistky, Efronistky ani nic takového!" Alberic: "A vy pochopte, že jsem astart z genseedu Dorna." Alicia: "A teď mám věřit, že hluboko v sobě nemáte zakořeněné postranní úmysly?" Alberic: "Ne, hluboko v sobě je mám, stejně jako je mou neoddělitelnou součástí přístup No retreat, no surrender! Takže vás vydržím otravovat i po několik délek vašeho života, když budu chtít a ještě u toho budu hulákat za Císaře!" Alicia: "Císaři, ty víš, že proto nemám ráda mariňáky!" Směr nebesa je vržen obviňující pohled s AP 2+. "Ta cvičení, to stejně není nic pro vás." Alberic: "Já i mí muži se dovedeme vypořádat z každou výzvou." Alicia: "Myslím, že toho stejně budete litovat!" O několik hodin později v chrámu hlavního města Panemu vládne pochmurná atmosféra. Bratr Fanatikus, aspirant na post Kaplana pláče v rohu skromného sálu a běduje, že císař všechny opustil. Člen Albericovi osobní stráže Ironicus pak chválí tento brilantní nápad o společných cvičení a většina ostatních bojovníků se pohybuje dosti podivně, jako by jim a hlavně partiím jimi tolik netrénovaným bylo šeredně ubližováno. Ironicus: "Fakt skvělý, Albericu, úžasný a prospěšný cvičení, děkuju!" Black Humorus: "Náhodou, mi se ten váš nácvik Pilates moc líbil." Alberic: "Nech toho, Blacku, to ani nebyl bojový styl." Black Humorus: "Že nebyl? Ty cviky co jste dělali po litanii "sestry, ať je vaše pozadí stejně pevné jako odhodlání" by ve vaší režii zahnaly i slaanesháky." Alberic: "To není vtipné, zrádče." Black Humorus. "Jak zrádče? Byl jsem tam s vámi a trpěl s vámi až do konce! Břicho mě bolí a zašité ucho mi smíchy taky málem upadlo!" Fanatikus: "Císaři dej, ať se to nikdy neopakuje!" Ironicus: "Co úžasného nás čeká teď, super-veliteli?" Alberic: "Cvičení se zbraněmi." Black Humorus: "Sakra, doufal jsem v něco zajímavějšího." Alberic: "No to máš smůlu, protože podle mě Power Jóga bude rozhodně o mečích!" Fanatikus utřel slzu, Ironicus spolkl pochvalu a na moment to vypadá, že se morálka čety zase zvedla. Kdyby věděli, co jim budoucnost přichystá za hodinu, nebo za pár dní... asi by na blízkou minulost vzpomínali rádi. |
| |
| Cham ♥ "V tak barvité galerii vašeho života, je skutečná čest být kresbou, co umí vyniknout." "Je to dávno, slečno Cham, ale na tu trojku skutečně nikdy nezapomenu." To - je pravda. Jedna z takových těch životních pravd, jako že vás ve vaně a na hajzlu napadnou nejlepší vtípky do parodií, ale když to odteče, odteče s tím i vaše vzpomínka, kromě toho matného pocitu, že "to byla prostě bomba." "...V ložnici, koupeli, křesle nebo klidně všude." Hmmm... páni Terry se teda mají, pokud jim tydle holky dělají to... no... společnice! Já mám jenom Alberica a Lorena a Siegfrieda... který sice v Soulcalibru není úplně k zahození, ale jako v podvazcích ho vidět nechcete. Jediný chlap, kterého bych s podvazcích asi i snesl, je Míra Kru... erhm. Ne, Nebudu na to ani myslet, protože má to někdo práskne a on mi přijde taky napráskat, že jsem zase jeho nemesis, vůbec jsem se nezměnil a celkově jsem bídák. No... pak bych si ještě v podvazcích zvládnul představit toho... Ysmiela, protože vypadá jako svoje sestra, takže bych si představoval, že je to spíš ona... možná dokonce její jemnější a sladší verze. Jako rozdíl mezi sušenkou a polomáčenou, prostě... ne, na tohle bych taky neměl myslet. Celkově asociace s muži a čokoládou není prý úplně vhodná. Hm, vlastně Zlatokras by v podvazcích taky ušel, kdyby byla vkusné. Třeba černé se zlatým vyšíváním, to by šlo. A taky ten jejich hlavní knihovník, i když je takový... prdelkatější, než oni obvykle jsou. NO PROSTĚ SE CHCI DOSTAT K TOMU, ŽE NIKDO Z MOJÍ LEGIE BY JE NOSIT NEMOHL! A koho, upřímně, zajímá třeba takový Johanus Star? Mě třeba omrzel po první euforii asi tak po prvních dvou dnech ve warpu, protože se pořád sebepropragoval a otravoval tím všechny okolo a mě úplně ze všech nejvíc. Protože ti ostatní byli zvyklí. "A tady je na, ehm, odpočinek, přeci jen rušno." Uchopím tedy její drobnou, štíhlou ručku do své a galantně ji políbím. Tak, jako to mají rády třeba hispánky. A vlastně všechny holky. No, vlastně skoro všechny, krom těch, které "tyhle dojemný sračky fakt nedojímaj, táhni." "Moi Cham, Monamí. Role se obrátily? Nyní jste vy - le lovec?" Kčertu, znělo to trochu, jako "lelovec." Snad se mě nezeptá, co to je "lelovec" protože by to bylo dost trapné a tak. |
| |
| A(ch)thanius "Já jsem byla lovcem dříve, než jsme se poznali." Pronese to s lehkostí a přitom ironicky klopí zrak v nádherně hrané nesmělosti. "A nikdy jsem nepřestala, můj pane." S tím si de facto řekne o tvé rámě. Následuje pak přesun plný nádherných částí terry, alespoň pro pravého statuofila a případně velmi zvrhlé architekty. Celé to nabírá ovšem mnohem veselejší ráz chvílí, kdy s ní nastupuješ do Land Limuzíny. Pro představu je dlouhá jako tři landraidery a drtivou většinu své výbavy umístěné na sponsonech i střeše využívá k překonání všech nástrah a nebezpečí běžné dopravy po nejsvatější planetě. Nechybí tedy las-blinkry, ani twin-linked verze co by dálková světla, klakson schopný přeřvat všechna menší vozidla a tajemná machinespirita, jež zvládá měnit barvu na semaforech. Císař tímto sice nejezdil, ale kdyby mohl, patrně by si neměl na co stěžovat. Interiér je vybaven tak noblesně, že mě to ani nebaví vymýšlet. Každopádně je tam toho víc než kožené sedačky, co do této verze techniky rozhodně patří, velká televize, x-box a tak! Na druhou stranu kromě tebe a tvé společnice už tam nějak není nikdo jiný. Řidič je daleko vpředu za staženým hrazením, co se dá takovým tím buržoazním tlačítkem stáhnout. Pokud by si náhodou nechtěl s ním ani navazovat tento kontakt, je tu i pohodlná vysílačka obsahující automatické hlášky v rozmezí "na letiště, Alfrede" po "jedeš jak s hnojem, ty buzno". "Čím to je, můj pane Athanie, že vždy, když se objevíte, tak je to uprostřed velkých a důležitých věcí?" Před tebe je položena otázka, šampaňské ze skutečné šampaně a miska jahod, z níž neposedně Cham hned ujedla. Pak si s tebou ťukne milým manipulativním "na zdraví", čímž si dáte prvního loka. "To opět máte situaci tak dobře přečtenou..." Do ruky vezme další jahodu. "...že i takové riziko hodláte přeměnit..." A pak ti jí i skrze svá ústa nabídne. Snad proto, aby poté poslední slovo její věty znějící jako "triumf" mělo potřebné grády. |
| |
| Cham! V triumf svůj riziko hrdina přemění nebojí se ničeho odolá vábení... se starou známostí setkal se znova když Terra jej hostí - Slečna Cham Eleonová! ................................... [výňatek z Athias, autor Homér] "Čím to je, můj pane Athanie, že vždy, když se objevíte, tak je to uprostřed velkých a důležitých věcí?" Bude to především proto, že Warhammer je nejvíc nejkýčovitejší universum v historii všeho, je megalomanské a vůbec jej nezajímá to, co není "velká událost" takže kdybych se objevil v nějaké obyčejné, třeba na úřadu práce, nebo na sociálce, tak by se o tom nepsalo. Mám to v zásadě potvrzené, když jsem tydle problémy měl, tak jsem v parodiích nebyl a nyní se zmiňují jen okrajově, když už jsem ten velemaršál a ctnostný rytíř Impéria a dobra a ochránce práv černých... templářů. "Cham, mi amor, toto tajemství si, s tvým laskavý dovolením nechám pro sebe." Šibalsky zamrkám a políbím ji ruku. No a ono to zjevně neskončí u ruky. Zjevně jsem pořád stejně nebezpečně sexy, protože se na mě vrhla hned, když k tomu dostala příležitost. Wow. "A situace... znáte to. Někdy je třeba riskovat, aby jste někoho zachránila," pokrčím rameny v hrané skromnosti a tak. Taková hraná skromnost nikdy ničemu neuškodí. Tak, jako hraná sebejistota, hraný jukebox... a spoustu jiných věcí, souvisejících s hraním. Třeba Dornova karta taktického ústupu, kterou hodlám zahrát, kdyby bylo nejhůř a chtěla mě třeba uškrtit podvazkem. Já tedy doufám, že se to nestane, protože podvazky ve mně vzbuzují blbé asociace, po mém předchozím přemítání. |
| |
| Krátká debata "Takže dokonce i teď někoho chráníte, když byste se měl spíše bát o sebe..." Přejede ti rukou po tváři. V jejím obličeji se pak střídá obdiv s překvapením, jak se jen prohlubuje onen mylný dojem o tvé genialitě, který jsi nějakým záhadným způsobem napříč mnoha, nejen postelovými, dobrodružstvími zanechal. "A to si nepřpouštíte, můj pane, že i když je zachráníte, nebude už pro vás samotného pozdě?" Tentokrát je to zvědavost, co hraje prim. "Nebo už takový silný vůdce má plán, jak se vypořádat s nevolí pánů Terry, jejich léčkou a..." Skrze rozverný smích přejde do šeptavého "se mnou". |
| |
| Just normal me "Takže dokonce i teď někoho chráníte, když byste se měl spíše bát o sebe..." "Hele - vidělas někdy Zlatokrase? Ten kluk odpovídá snad ve všech bodech tomu, co spadá pod "dámu v nesnázích." I kdybych chtěl, mám nějaký ten heroický kodex, jsem rytíř a tak, když se to veme kol a kolem." Pokrčení rameny. Snažil jsem se v tom najít kličku, ale v příručce "jak poznat dámu" se řeší jen vnější rysy a chování a okolí a tak - nikdo už neřeší, co taková dáma má nebo nemá mít v rozkroku. Je to jedna z těch věcí, o kterých všichni víme, že to "tak není" ale ze zákona nejdou prostě nijak vyvrátit, protože to všecko byrokracie, která nemyslela na to a ono nastavila jinak. "Nebo už takový silný vůdce má plán, jak se vypořádat s nevolí pánů Terry, jejich léčkou a..." "Nikdy jsem na plány moc nedal - mám Císaře a tak, znáš to." popravdě jsem nikdy neměl možnost plán vymyslet, většina heroických akcí v mém podání má tu smůlu, že se děje příliš rychle - někdy až tak, že se předtím nestihnu oblíct. Je to patovka, už jsem si zvykl. "Pokud máš Císaře i ty, tak bys mi třeba mohla říct, co proti mě maj, nebo nemaj. Hm?" |
| |
| Slovo "normal" u templářů nemá ten stejný význam "Nikdy jsem na plány moc nedal - mám Císaře a tak, znáš to." Rozesměje se a dá se říct, že od srdce. Pokud jej tedy Assassinky narozdíl od jiných, obvykle nebezpečných, věcí skutečně mají. Přeci jen někdo tak fascinovaný plány, předvídáním a vymýšlením přesných tahů si neumí heroickou improvizaci pořádně představit. Možná proto plní mise obvykle oblečená. "Pokud máš Císaře i ty, tak bys mi třeba mohla říct, co proti mě maj, nebo nemaj. Hm?" "Císaře tu má každý kousek planety, nejvyšší maršále." Znovu se rozesměje. "Nemusíte si náhle hrát na hloupého, či dělat nesmyslné fóry, určitě vám to všechno došlo." Načež z její tváře zmizí veškerá ta radost a rozvernost. Vlastně vypadá najednou nezvykle chladně. "I slepý by viděl, jak vaše úspěchy ohrožují staré pořádky. Nemálo členek sesterstva i žen z mocných rodů vás tajně miluje, jste největší z šampionů císaře a teď, teď ještě velíte největší síle astartů v historii impéria." Jednu ruku stáhne do zadu a skoro to vypadá, jako by se snažila snad sama zbavit nějakého kousku oblečení? "Dá se říct, že změna čeká jen na povel, váš povel můj pane a teď jste dal lordům šanci to zvrátit." Její výraz se změní na "vítězný", jestli je to tím, že se její šaty viditelně povolily, nebo tím nožem v ladné ruce... to už není úplně jasné. |
| |
| Je těžké být krásný! Někdy je opravdu přítěž, být krásný. Vlastně mě to pronásleduje od doby, kdy mě Augrim vyhodil od Pretty Maríny až doteď! Na druhou stranu mi to párkrát vlastně zachránilo život a tak, takže se to dost možná tak nějak anuluje, nebo tak něco. "Dá se říct, že změna čeká jen na povel, váš povel můj pane a teď jste dal lordům šanci to zvrátit." Zrovna ted se to ale zase dostává do toho momentu "kámo, jsem v prdeli." Není to poprvé, to bude v pohodě. No a nebo nebude a pak se na to Císaře fakt zeptám. Protože todle není fér, opravdu není. Já se ho ale zrovna ptát nemíním. Ono... jsem astart, nebojím se umírání. Prostě jenom nechci. If I stop lying, I'll just disappoint you... No fajn, teď mi ta písnička hraje v hlavě a já vím, co si budu broukat ve sprše, až si do ní po náročném dni vlezu. Pokud to přežiju. Což přežiju, páč... přežil jsem Sadie, o co horší může být Cham? If I ever hurt you, your revenge will be so sweet Because I'm scum, and I'm your son I come undone. "Hele, Cham - a co z toho budeš mít ty?" Jen tak mimochodem si prohlídnu nůž v její ruce. "Víšco, já s tebou vyjebal jednou, budiž. Ale kolikrát to udělali a legálně udělaj oni? A jako přiznejme si, oni nejsou ani hezký..." |
| |
| Nadpis. Prostě nadpis! "To je ta nejabsurdnější věc, jakou jsem kdy slyšela." Nůž se na své pouti zastaví těsně u tvého krku. Ruka se jí pak chvíli chvěje, načež se začne smát a trvá to snad pár minut, než je schopná říct něco kloudného. Jemný makeup tím bere za své stejně, jako vražedné nálady. "Pravda už absurdní bývá, že?" Vysouká ze sebe, když se konečně uklidní. "Nechápu, jak to děláte, ale vždycky dokážete přijít s něčím, co by nikoho nenapadlo." S tím se dává tak nějak "do pucu". Jestli je něco podivuhodné, tak to, jakým způsobem a rychlostí tyto důležité a náročné činnosti jako odlíčení/nalíčení a podobně zvládá. "Předpokládám, že když chcete všechny zachránit..." Pohled typu "opravdu sis to nerozmyslel". "...budeme potřebovat spojence." Na chvilku se zamyslí. "Generál-kapitán custodiánu je momentálně s nejvyššími důstojníky vázán na teambuildingu na měsíci a prozatímní zastupující velitel Olei Musculus má pro mne, soudě dle nabídek k večeři, slabost." Inu věci nejsou vždy takové, za jaké jé máme. I Custodiani si čas od času potřebují odpočinout od kulturistiky a středečního fapení, které služba císaři tak nějak v průběhu věků přinesla. Je ovšem otázkou, na kolik se dá jejich intervenci věřit. "Jak jistě tušíte, Athanie, ať už dobrovolně z touhy po pomstě, nebo přinuceni je několik Pretty marínu propuštěno z karantény za účelem vás odstranit, nebo alespoň učinit rozruch, aby některé z mých sester či chrámových bratří to dílo dokonaly." Karanténa a nebo taky vězení. Popisovat vězení nemá moc význam po tom, co si většina kapituly zažila táboření s templářem Siegfriedem. Jsou tu holé stěny, absolutní izolace samotky a neodbytný pocit, že je každá zdejší "bytová" buňka zevnitř tak trochu nedobytná. To se mění v okamžiku, kdy onu samotu naruší několik návštěvníků. Jde zjevně o lidi, sice vylepšené o různé implantáty, ale stále jen lidi. Statní, vysocí a jak to tak vypadá, paradoxně i ozbrojení. Bez nějakého řádného označení nebo frakce, co by se dala hrát na stole za císaře, chaos nebo cokoliv jiného. "Lorde Zlatokrasi..." Promluví hlubokým hlasem. "...můj pán pro Vás má jistou nabídku." Bez obalu přechází k věci. "Kterou pokud přijmete, můžete zvrátit nepříznivý rozsudek rady, jenž bude u skutečného soudu pouhou formalitou." Spravedlnost zkrátka není pro každého. |
| |
| jsem hrdina a tak Vidíte? Mám šarm. Prostě ho mám, protože jinak by mě zabila, ale namísto toho se směje. A to jsem to nedal ani francouzsky! Prostě někdy jsem na sebe tak nějak trochu hrdý a skoro věřím, že jsem tak dobrý, jak si kdekdo myslí, že jsem. "...budeme potřebovat spojence." Vidíte? Jsem templář, který zrovna získal spojenectví assassinského řádu. No jako... kdybych nebyl hrdina, jak bych to asi tak dokázal, že? A že pro ni má Olei slabost? "No já se ani nedivím." Pokrčení rameny. Stejně výmluvné, jako Raffaello. "Jak jistě tušíte, Athanie, ať už dobrovolně z touhy po pomstě, nebo přinuceni je několik Pretty marínu propuštěno z karantény za účelem vás odstranit, nebo alespoň učinit rozruch, aby některé z mých sester či chrámových bratří to dílo dokonaly." "Ale notak, jsou to děcka." Zamračím se s takovým tím moralistickým nesouhlasem. To, že ta děcka vlastně zabila chaosáka, ze kterého jsem měl v poslední chvíli tak nějak vítr i já, když začal ukazovat, co mu Chaos dal za síly... to taktně opomíjím. Některé věci se v některých chvílích nehodí. "A co Loren? Co jsi s ním udělala? Říkala jsi, že ho ohlídáte. Ne, že by mě to teď uklidňovalo, když jsi mě chtěla před chvilkou ještě zabít, bez urážky." |
| |
| Tak aby bylo mezi námi jasno! Znáte tu chvíli, kdy děláte něco hodně důležitého a choulostivého a osobního a návštěva přijde... tak trochu nevhod? Jsem mladý a mám... svoje potřeby. Rád bych řekl, že jsem se věnoval nějakým... důležitým a ctnostným záležitostem. Pravda je samozřejmě o dost prostší... a méně heroická. Ale hej - nemám tady ani televizi! Todle je nehumánní! Naštěstí mám v nepozorovaném a rychlém vytáhnutí ruky z trenek praxi. "...můj pán pro Vás má jistou nabídku." "Nevidíte, že zrovna medituju?" Obdařím je uraženým a povýšeneckým pohledem. Který ale velmi brzy změkne do takového toho shovívavého, typu "odpouštím vám, vím, že o astartes asi příliš nevíte. I Císař vám odpustí, mí drazí přátelé." "Kterou pokud přijmete, můžete zvrátit nepříznivý rozsudek rady, jenž bude u skutečného soudu pouhou formalitou." "Broučkové," zavrním tiše a několika ladnými kroky se dostanu až k nim. Obě ruce položím tomu bližšímu, který se mnou mluví, na tváře, pak ramena a sladce zamrkám. "Cením si vaší návštěvy a... rád bych, ve světle této nabídky, některé věci probral s lordy osobně. Nabídl bych vám čaj, ale jak vidíte... podmínky, v nichž jsem nucen přežívat, zdvořilostem příliš nepřejí." |
| |
| Spíše polojasno až zataženo Zlatokras "To není nabídka, která by se dala probrat, nebo mohla být předmětem jednání." Odpoví poněkud znechuceně poté, co byl tak trochu proti své vůli nejenže nazván broučkem, ale taky řádně otlapkán. "Vy a dva vámi vybraní muži dostanete možnost opustit karanténu, zachránit svou kapitulu od likvidace." Má co dělat, aby se ovládl a nezačal si papírovým kapesníčkem drhnou ksichtík. "Bude to obchod "život za život" tak berte, nebo nechte být." Loren Athanius "Pokud jde vše dle plánu, pak je již touto dobou v zajetí jako pojistka." Odpoví s lehkostí, jako by o nic nešlo. Prostě profesionalita. "Přeci jen jsem doufala, že máte pro něj jistou slabost a to by se mohlo hodit." Zamrká s nevinným výrazem. "Pokud si opravdu přejete mít jistotu, mohu zkusit zkontaktovat své sestry, ale každá komunikace zde je rizikem hodným zvážení, jak jistě víte, Athanie." |
| |
| ...ale broučínku! Víte co? Svým způsobem si užívám jeho znechucení. Nudil jsem se tady už moc dlouho a tohle mi, vzato kol a kolem, nedělá úplně špatně, moct někoho tak trošku, trošinku psychicky týrat. Já jsem vězeň a on je ten kdo se tady ekluje. Není to hezké? Je to hezké. Co už hezké není je fakt, že mi tadle nabídka tak trochu smrdí. Chtějí mě využít k tomu, abych pro ně někoho zabil? Nebo vyvraždil tisíc lidí, když už to má "zachránit kapitulu" a je to stylem "život za život?" Wow. This is Terra. "Takže, můj drahý příteli - vy říkáte, že já někoho zabiju a vy pak zvrátíte rozsudek nad mou kapitulou v můj prospěch a my odletíme pryč, zatímco někdo, kdo se někomu, kdo se mnou odmítá mluvit," a posílá takového ohyzdu, jako seš ty, "nelíbí, bude bezpečně šňupat hlínu, protože se o to postarám já." Ladně se otočím, pohodím vlasy a usadím se na vězeňskou palandu, jako by to byl trůn a nejlíp zlatý. Swag je důležitý. "Předpokládám, že detaily této... problematiky... také svěřil tobě, protože ti pravděpodobně velmi důvěřuje a když už mě nechce osobně vidět, tak mi to všechno povyprávíš ...tady." Chvíli si zamyšleně kontroluji upravené nehty. "Musíš být velmi důležitý člověk, ...-" taková ta odmlka typu "doplň jméno, buzerante." |
| |
| Zlatokras "To jsem." Tvé "doplň jméno buzerante" naráží na klasické "naser si pohoněný čůračku". Dá se říci, že tento hovor se tímto dostává na komunikační level - Eldar. "Líbit se vám to také nemusí, pokud pro vás smrt bude příjemnější." Lhostejně pokrčí rameny. "Dostanete lokalizátor cíle, výzbroj a pomůžeme vám dostat se na potřebnou pozici. Myslím, že to je vše, co potřebujete k úspěchu." Posléze dodá. "Ostatně by to neměl být pro vás problém, když už jste měl tu možnost velemaršála Athania poznat." Ber nebo nech být, jak se říká. |
| |
| Zabít Athania? "Líbit se vám to také nemusí, pokud pro vás smrt bude příjemnější. "Nikdy jsem neřekl, že se mi to nelíbí, řekl jsem, že ten někdo se zjevně nelíbí vašemu lordu. Nemohu za to, že jste se v tom ztratil, drahoušku." Utrousím líně a svým způsobem taky suše. To, že neřekl, jak se jmenuje, mě samozřejmě zlobí. Trošku. Trošku víc. Sere mě to! Taková základní slušnost! Mohl si třeba něco vymyslet, nebo ne? Inu, tak mu něco vymyslím já. "Dostanete lokalizátor cíle, výzbroj a pomůžeme vám dostat se na potřebnou pozici. Myslím, že to je vše, co potřebujete k úspěchu." "Uspěl jsem už na horším místě a měl toho mnohem míň, Richarde."Pokrčím rameny. Richard. Stejně dobré jméno, jako každé jiné. Ještě mě taky napadl Dušan, ale to je trochu takové... není to ono no. . "Ostatně by to neměl být pro vás problém, když už jste měl tu možnost velemaršála Athania poznat." "Athania?" Pozvednu zvědavě obočí. Todle je grimmdárk. Je to proti všem morálním zásadám! I když Athanius není takový hrdina, jak jsme si jej vysnili... pořád je to svým způsobem... náš hrdina. Sice budeme dále lpět na oficiální verzi pověstí o něm a nedodáme, že je to v zásadě stejný pablb, jak my všichni - ale na tom už nezáleží. Hrdiny, v nichž se můžeme utěšovat, že na tom ještě nejsme tak zle, nepotřebujeme. Potřebujeme někoho, ke komu můžeme vzhlížet. Takže asi tak. Prostě... zabít Athania? No, jako, hoši, já nevím. Nešlo by to domluvit nějak jinak? Hm - asi nešlo. "Co když jste nějaký randomguy a snažíte se mě tady přesvědčit, že zastupujete zájmy lordů Terry, protože vám Athanius ohnul ženu?" |
| |
| mrmly mrmly Loren měl být v láznch - ne zajatý! Kčertu s tím. Vlastně to mělo skončit zabitím Augrima! Vůbec nechápu, kdy se do toho začala vlastně motat ta inkvizice a tak. No... to je asi jedno. "Takže si to shrňme - tys mě tady přišla zabít, ale protože ti došlo, že lordi jsou horší, než já, tak sis to rozmyslela... nebo to alespoň tvrdíš, že jo, i když by nedávalo smysl, kdyby to nebyla pravda, kdyžs už mě mohla dávno zabít, žejo a nesrat se s tím. Teď jedeme za nějakým Olejem, který je vlastně kustod, takže dost drsný chlapík, když se to tak veme - o dost drsnější, než já kdy budu. A s ním budeme.... my budeme... Cham, podívej, možná, žes mi něco dala do pití, ale já to pořád tak trochu nechápu." |
| |
| Debata Zlatokras "Ujišťuji vás, že o takovou prkotinu, jako jsou nevěrné ženy tu nejde." Ucedí svižně."Nemluvě o tom, že zde jsou bezpečnostní opatření, s výjimkou paláce, nejpřísnější na tomto světě." Přichází i neméně rychlé vysvětlení. "Sem by se jen tak někdo nedostal." Snaží se mluvit pomalu a zřetelně, jako by jednal s dítětem. "Samozřejmě bych vám mohl ukázat pečetní prsten, ale vzhledem k potřebám utajení to není vhodné." "Jediná podstatná věci tedy je, zda stojíte o tu šanci, nebo ne?" Plán Athanius "Jistí lordi se vás bojí a nejde tím o skandinávskou skupinu, ač taky jednají skrytě." Začne osvěta plánu pojmenovaný vzhledem k tomu, jak se projevují custodiáni v jistém pořadu na téma "císař má mluvítko", zkrátka je to plán P! "Mají jedinou příležitost a půjdou po ní, vás mezi tím do soudu budou chránit Custodes a věřím, že se jim podaří zajmout jakékoliv podlé útočníky i z nich dostat kdo je poslal." Prosté, účelné a hlavně úchylné. "Ty informace pak využijeme k tomu, aby na uvolněná místa mohli spravní lidé a vy, můj pane, budete zase ten, kdo odhalil zrádné jednání na nejsvatější planetě." Znovu se k tobě přivine se slovy "prostě hrdina". |
| |
| Jo to zní dost heroicky, to se dá "Mají jedinou příležitost a půjdou po ní, vás mezi tím do soudu budou chránit Custodes a věřím, že se jim podaří zajmout jakékoliv podlé útočníky i z nich dostat kdo je poslal." "Lordi nejsou moc chytrý, kdyby mě tady někdo zabil, tak tady moji bratři uspořádají všetemplářský sjezd číslo dva," povytáhnu obočí. "A teď budu upřímný, možná, že necyhrají a celý ten atak by byl nemožný a tak, ale... zkuste to vysvětlit bandě debilů, žejo." Templáři. Prostě... mí bratři z kapituly nejsou z nejbystřejších. Chránit custodes? Mě? Páni, až se tohle dozví v médiích fanynky, které zastávají názor, že jsem reinkarnace Císaře, už je nic z jejich víry nesvede. "Ty informace pak využijeme k tomu, aby na uvolněná místa mohli spravní lidé a vy, můj pane, budete zase ten, kdo odhalil zrádné jednání na nejsvatější planetě." "Jo - to je dobrý plán. Co z toho budeš mít ty? Chceš být lordem Terry?" |
| |
| nojo, sem s tím! "Nemluvě o tom, že zde jsou bezpečnostní opatření, s výjimkou paláce, nejpřísnější na tomto světě." "Ahá, pevnost Boyard," vědoucně přikývnu a tvářím se jako někdo, kdo to už hodněkrát viděl v televizi. Tenhle chlapík sice nevypadá jako ten malý špuntík s klíči, ale ona ta nová verze měla mnohé updaty, třeba tu prsatou Pamelu... "Jediná podstatná věci tedy je, zda stojíte o tu šanci, nebo ne?" "Vzhledem k tomu, že nemám moc na výběr... ano, stojím. Samozřejmě," Teď se zatvářím mírně protivně. Vmanipulovali nás do toho. Kvůli tédleté prkotiny nás táhli přes celý segment. Warpem. V nákladovém prostoru. Nebo to možná byl standardní prostor, ale těžce pod standardy Pretty maríny. Kterou bych měl asi přejmenovat, todle nemá vůbec vážnost. |
| |
| Intermezzo A tak začala válka tak krutá, že i němci Kriegovci začali mluvit o míru! Zabiják planet Je přesně půlnoc, nejtemnější hodina. Jak k tomuto warpové bytosti uctívající chaosáci dospěli, když v imateriu je čas cosi totálně abstratkního raději neřešme. Beztak to kdysi zavedl Lorgar patrně stylem, že kdysi ten nejtemnější čas byl během celé noci a to do doby, než se Horus naštval a s požehnáním neděleného noc nepřetrhl v půli tak, jako jeho pak přetrhl císař. Tak či onak na lodních hodinách Zabijáka světů je přesně onen nápis "Půlnoc", protože cokoliv jiného nemá ten zmíněný smysl. Pro představu, další časy jsou: "Dobrá chvilka pro nevysvětlitelnou fascinaci Blood Ravens, meditační urážení impéria, meditační hanění ostatních chaosáků, doba vyhrazená pro Krutorovu mlsku, doba sbírání sil na další urážení impéria, okamžiky týrání cizáků..." a v tomto duchu se střídá celých těch slavných dvacet čtyři standardních hodin tvořící báječný herezní den! Je to veliký den, který stejně jako u XY předchozích tažení, bude jedním z prvních posledních dnů impéria. To znamená, že si Abbadon vzal ten nejlepší Armor, který si schovává pro vzácné příležitosti, památeční spár po Horovi a veškeré osvětlení můstku je nastaveno Reziem přesně tak dokonale, aby zvýraznilo jeho mohutnou, udatnou, mocnou a v celém vesmíru naprosto neporovnatelnou palmu. Alespoň on tomu věří. Abbadon: "Rezie, jak jsou na tom titáni?" Rezius: "Budou vysazeni ihned po zajištění předmostí." Abbadon: "Kde je Lorgar?" Rezius: "Říkal, že přijde včas. Přesně za dva dny." Abbadon: "Dneska je ale včas! A Angron?" Rezius: "Prý na něj rozhodně nezapomněl." Abbadon: "To je nějaký vtip? Jestli jo, tak je blbý jak představa, že ze mě bude notně sbratřený Lion s Lemanem srát magi v kostkách a pak mě složí nějaká falešně císařova dcerka pohleden." Rezius: "Pouze přináším relevantní data. Nemohu za jejich povahu, stejně jako za to, že stále podceňujete toho chaptermastera a jeho roky v přesném počtu-" Abbadon: "Dost už, to není podstatné. Lorgar dorazí pozdě, s tím se srovnám stejně snadno, jako s tím holobrádkem." Rezius: "Mám toho dost! ON JE DOST MOŽNÁ S- " Náhodnýzlotechnik: "Lodě na pozicích, zajistili jsme komunikační frekvence nepřítele a můžete vysílat." Abbadon: "Skvělé! Chci vidět strach v jeho očích až zjistí, že jsem si pro něj přišel!" Rezius: "Jednou vás všechny narvu do dreadnaughtů!" Abbadon: "Říkals něco?" Rezius: "Užijte si hovor, já jdu osobně dohlédnout na přípravu nohového parku, který kdysi býval vozový." Panem - Kapitol - citadela nového velitelství Templářů Na Panemu je osm hodin večer. Ti rychlejší večeří, pomalejší se na to chystají a ti nejpomalejší teprve za pár hodin zjistí, že jejich večeře je přesně o jejich večeři lehčím jídlem na noc, než původně zamýšleli. Když jde o jídlo, tak zkrátka ani většina mariňáků nezná bratra. Citadela samotná je také podobně nelítostným místem přinejmenším od doby, co nechal Alberic sundat všechny ozdoby s tím, že jsou hnusné, úchylné, kýčovité a Sestry by se jim smály. Nutno podotknout, že v posledních dvou dnech Alberic hodně myslí na věci typu "Sestry by se smály". Co dodat, snad jen, že se tomu smějí i mnozí jeho bratři. Dnešek je i pro takového templáře Albericova formátu, skutečně černým dnem. Zrak nejistě hledí na velkou, velikánskou skříň se sedmi identickými zbrojemi. Shodné barvou, typem a liší se v podstatě jen výzbrojí a tím, že každá má svůj význam jen pro svého nositele. Nejen proto,že v pondělní se podařilo ustát mnoho těžkých bojů, úterní měl na sobě při slavnostních chvílích, středeční se pojí jen s o vlásek uniknutí smrti... ale že se žádná nehodí na domluvenou večeři se slečnou Protivnou. Proti tomu bledne i na holografické projekci mapy světa zobrazení invazní flotily doposud neznámého určení a frakce. Inu v dlouhém životě mariňáka je tohle už docela rutina, ale to rande, tedy pracovní schůzka v otázkách integrace a znovuzapojení Panemu do imperiální struktury, to je nebezpečná novinka. Alberic: "Hm..." Mručení, to je přesně ten druh činnosti, který hovoří o důkladném zamyšlení a absolutním soustředění. Zastupující velitel to ví, odkoukal to Athania, který taky v klíčových momentech nedával pozor. Trochu ironicky to jeho samého občas iritovalo. Black: "Maršále Albi, Albi-" Alberic: "Co chceš, Blacku? Nevidíš, že mám práci?" Black: "Ehm, máš už asi čtvrté nezvednuté volání." Alberic: "No a? Neberu cizí čísla a i kdyby jo, teď na to nemám čas, vidíš?" Prstem ukáže na nejprve na skříň a pak na projektor. Black: "V tom je ten vtip, Albi, to volají z té flotily." Alberic: "Jak moc je to důležité?" Black: "Prý je to pro toho největšího maršála, co tu najdeme." Pokrčení ramen. Alberic: "Skvělé, Siegfried je o pár čísel-" Black: "Hodnostně." Alberic: "Fajn, tak ať to máme z krku." Číslo je zadáno do projektoru a brzy místo planety se objevuje zobrazení dosti naštvané hlavy Abbadona Palmitele zarudlá vztekem, zborcená potem a se svou palmitou chloubou hněvivě pocuchanou. Abbadon: "Konečně! To jsi tak zbabělý, že ani nemůžeš - moment, ty nejsi Athanius." Alberic: "Správně, já nejsem Athanius a vy nejste Jim Beam, takže to ukončíme jako omyl, co vy na to? " Abbadon: "Kde je Athanius?" Alberic: "Jsem zastupující velitel Alberic Upřímný a upřímně vás tímto posílám do prdele, protože mi denně chodí e-maily, tweety a zprávy na to samé téma a já opravdu nejsem v kapitule od toho, abych dával pozor na jeho fanklub." Abbadon: "Víš vůbec s kým mluvíš ty astartí larvo?" Alberic: "Ze slušnosti bych měl říci, že ne, ale osobně tipuji, že s nějakým nevyrovnaným loserem, kterého od mládí Primarcha málo bil a tak je z něj nezvladatelné děcko." Abbadon: "Já ti urvu hlavu a narvu ti ji do zadku." Alberic: "Děkuji a nyní, když jsme si po vzoru Star Treku odbyli to nutné komuniké před palbou, můžete přikročit k invazi?" Abbadon: "Cože?" Alberic: "V nejbližších dnech mám poněkud nabitý program, takže bych ocenil, abyste vrhl do boje vše, co máte a celé to můžeme rozhodnout v jediné titánské epické bitvě, kde bude za pár hodin vymalováno." Abbadon: "Ale, ale... já jsem Abbadon! Palmitel teda Plenitel! Vůdce černé legie!" Alberic: "I kdyby tu přede mnou stáli démoničtí primarchové, mě je to jedno. Jste jen dalším nepřítelem." Abbadon: "Ale mě se loajalisté bojí! Vždycky se báli!" Alberic: "Tak to je mi líto, protože vyjma spousty základních věcí, my templáři neznáme ani strach." Dodáno výmluvné pokrčení ramen. "Jelikož ale vy zjevně zkušenost s tímto pocitem máte, tak mi dovolte vás varovat. Od půl deváté do desíti mám velmi důležitou večeři a přísahám při císaři, že jestli mi ji budete kazit, tak si pro vás přijdu. " Abbadon: "To je vtip? Jak bys mohl, nemáš dost mužů." Alberic: "Ne, nemám, ale můžu všechny síly vrhnout do útoku na vaši velitelskou loď, kterou sice nezničím, ale po vyřazení jejího štítu se na ní mohu teleportovat a osobně vás, pane Abbadone, odpalmit. Nashledanou na bojišti." S tím je hovor típnut. Black: "Teda ty máš kuráž! Takhle mluvit s Abbadonem!" Alberic: "Je to jen nějaký kacíř." Black: "Víš, to je TEN kacíř." Alberic: "Chceš říct, že tohle byl tamten Abbadon? Ten z černých krusád, od Hora a tak?" Black: "Jo, co sis myslel?" Alberic: "Já se moc nesoustředil, tak jsem myslel, že je to jen shoda jmen. Zatraceně, co by asi dělal na Panemu?" Black: "Chtěl Athania?" Alberic: "Zjevně! Takže jsem urazil jednoho z nejmocnějších chaosáků." Black: "Mám mu znovu zavolat, že se mu omlouváme?" Alberic: "Ne, nech to plavat. Athanius ho beztak něčím nasral, takže já teď pokračuji tak trochu v jeho duchu." Black: "Určitě by byl hrdý a když jsme u hrdosti, co rozkazy?" Alberic: "Pošli zprávu na Terru, Siegfrieda pošli bránit ten kraj, kde se chová hodně zvířátek, Guye nech velet motorizovaným divizím na těch pláních..." Nastává krátký výčet. Black: "Super, co a my?" Alberic: "Budeme hájit kapitol a detaily obrany domluvím se slečnou Protivnou dneska mezi tím, co se ji budu snažit ukázat, že nejsem stejný idiot jako většina mých bratří." Black: "Tím, že se budeš chovat jako idiot?" Alberic: "Není to dokonalý plán, ale pro nás byla vždycky důležitá odvaha a ochota k obětem - pravé kvality templáře."T Black: "Co na ní vidíš? Je nepříjená!" Alberic: "Ano" Black: "Pohrdá tebou a vším, co představuješ." Alberic: "Pravda." Black: "A je neskutečně protivná!" Alberic: "S velkým Pé!" Black: "Já to vzdávám, to jsi fakt takový blbec, že místo na invazi se soustředíš raději na rande s nějakou buchtou?" Alberic: "Řekl bych, že samozřejmě ne, ale víš, je mi to po pravdě putna. Umřít můžu kdykoliv, ale někoho poznat? To není jen tak." Black: "Athanius by byl pyšný!" Alberic: "Já vím a díky za pomoc, Blacku." Black: "Budou prémie?" Alberic: "V počtu přidělených nepřátel na zabití určitě." Black: "Tak to díky! Čím jsem si to zasloužil?" Alberic: "Vyřešil si mé dilema, na dnešek si vezmu pondělní armor. Myslím, že dnešek bude takové malé pondělí..." Bylo 22:15 Panemského planetárního času, kdy na většinu opěrných bodů obrany začaly pršet bomby a střely z obrovského počtu útočících plavidel. O další půl hodinu na to, přesně pětačtyřicet minut od zmíněné večeře se první nohy kacířů dotkly povrchu. Takto začala nová černá kruciáta. |
| |
| V paláci Athanius Na tvou otázku se jen nevinně uculí. "Možná to tak skončí, nic méně jsem připravená podstoupit to riziko a přijmout i takovou oběť." Když jde o dobře placené nenáročné funkce, je vesmír zkrátka plný ke všemu odhodlaných lidí, co to vezmou na sebe. Na kolik je to tedy vypočítavost nebo snaha ženy, jež zatím nad středním věkem vítězí, najít nějakou klidnější profesi suplující de facto důchod... to zůstane záhadou. Poté pak, jako by automaticky předpokládala tvůj souhlas, jemně zahlásí řidiči změnu trasy k paláci. Snad, aby skutečně na protesty nemohlo dojít, přinejmenším ne hned, je v duchu dohody místo klasického podání ruky a podpisu vlastní krví prostě oprášen starý dobrý nápis Censored. A my víme, co to znamená! Poté, co nejspíše využijete i masážní vanu v Land limuzíně, co se tam objevila tak nějak random a proto měla růžovou barvu, máš tu čest vystoupit na vnitřním nádvoří Císařova paláce. Působí už z povinného principu tak nějak hustodrsno-temně jako kterýkoliv hrad, jenž mohou turisté navštívit. Prostě doba pokročila a někteří podnikavější Custodes tak po vnějších okruzích vodí turisty s tím, že jejich nadlidským schopnostem neunikne nikdo s prošlým studentským ověřením. V jednom z mnoha nádherných předsálů tak máš možnost prvně spatřit skutečného člena elitní císařovo (vlastně císařovy, ale tomu a Dornovo pěstem se prostě odolat nedá) stráže hezky zblízka v téměř celé kráse. Téměř proto, že na sobě císařidík/žel má alespoň to nejnutnější. Takový přehled toho nejlepšího z kulturistiky genetického inženýrství za posledních pár století - přesně takový je Olei a s největší pravděpodobností i většina ostatních, které si mohl tu a tam zahlédnout na chodbách. Olei: "Slečno Jolie, je mi ctí vás opět vidět v těchto zdech." Cham: "Ach Oleii, můj drahý, vy mi můžete tykat." Olei: "Je-li to vaše přání, lady Angelino" Decentně se ukloní a pak ji políbí nabízenou ručku. Cham: "Dovolte mi představit vám jednoho z nejchrabřejších mužů impéria! " Ukáže na tebe. "Nejvyšší maršál kapituly Černých Templářů Athanius Pohledně udatný " Zrak custoda tě rychle prověří od hlavy až k patě, načež tě taky jemně uchopí za ruku a úplně stejně ti ji políbí jako jí. Nutno podotknout, že při tom všem se na něm hýbají ty precizní svaly a vůbec je mnohem větší hrana než třeba takový Brutus. Olei: "Na reinkarnaci císaře máte kolem sebe málo zlaté záře a váš nos je mnohem, mnohem hezčí, monseigneur. Jak si vás mohou plést?" Kdesi na Teřře. Svaté. Svaté Teřře! Zlatokras "Výborně, jsem rád, že nakonec zvítězil rozum." Je v tom najednou o dost méně radosti. "Nyní mě tedy následujte a vězte, že celý tento hovor včetně času před ním bude ze záznamů vymazán." Dodá s hlasem někoho, kdo lituje, že nemá stejné možnosti jako zdejší elektronika. Brzy tedy vykročíš do chodby nějaké pevnosti i s tímto nepříliš výřečným doprovodem. Je tu mnoho ozbrojených servitorů, různých zařízení a zautomatizovaných záludných věcí, co mají udělat z unikajících individuí mastné/spálené/šunko/jakékoliv další fleky. Cestou změtí chodeb si můžeš všimnout i cedulky, že jsi v sekci Alcatraz. Taky nelze přehlédnout, že jedna odbočka tu dokonce vedla do Bastily, ale dle data a škrtance ji tak nějak dobyli patrně při obléhání Terry. Pouť prozatím končí v sále s mnoha kamerami, kde lze vidět každého jednoho vězně-bratra z kapituly. "Pokud máte vybráno, kdo je pro vás nepostradatelný, můžeme jej sem dovést." Oznámí ti navrhovatel této dohody. "Pokud je se všemi vašimi muži stejně obtížná domluva, pak je samozřejmě možné vás k nim doprovodit." |
| |
| Olei Rozdali jsme si to v limuzíně. Jako Gideon a Eva v Crossfire. A stejně jako oni, beztak vícekrát! Ó, nikdo nebude Athania strkat do starého železa! To tedy ne! Mám svá nejlepší léta ještě před sebou a věřím, že jsem to zrovna dokázal! ... a tím jako nechci říct něco na ten způsob, že "za deset let tréninku to jako ujde." Spíše, že jsem ještě mladík, čiperný. Je ale pravda, že ta masážní vana pak docela bodla. Na záda a tak. Hm... Palác je... přesně takový, jaký jsem čekal. Custody jsem takhle nečekal, ale život je plný překvapení. Já je tedy viděl v takových těch časopisech, kde se fotí naolejovají, polonazí kulturisté v lascivních pózách, dokonce byl plakát svého času i v tom čísle, kde jsem byl na obálce já, ale nevěděl jsem, že je to standardní stav. Jsou oblečení jako... vlastně nejsou moc oblečení, tak to je. V hlavě mi z nějakého důvodu zní sampl arabské hudby. "Nejvyšší maršál kapituly Černých Templářů Athanius Pohledně udatný " "A taky Skromný, slečno. Tohle opravdu není nutné," zardím se takovým tím způsobem "ach, díky, pokračuj!" Ale než někdo pokračuje, je mi políbena ruka. Dobrá, je toho víc, co jsem od Custodů nečekal! "Na reinkarnaci císaře máte kolem sebe málo zlaté záře a váš nos je mnohem, mnohem hezčí, monseigneur. Jak si vás mohou plést?" Tak samozřejmě, že je. Přeci jen - Císař už podle toho, co jsem tak viděl na pohlednicích a fotkách ve Svaté Teře, té Svaté Teře, kterou vlastní Apostrof a Dominika a kde se prodávají pohlednice z TÉTO Terry, nemá nos. Už. "Voilá, mesijé Olei. Je to... spíše duchovní věc, než, le fyzično. C'est compris? Mondijé. Je to vlastně spíše... takové to... pširovnání, než realita." |
| |
| Kluci moji! ~Post, ve kterém zástupce lorda dostane od každého malý dárek~
Kamery? Ou. To je nemilé. V životě existují takové ty… momenty. Kdy vám dojde, že to, co vám celou dobu nedocházelo, je vlastně logická věc. No co už. Měl jsem to skoro jako reality show. Stejně jsem vždycky v nějaké chtěl být – a byl jsem svého času připravený pro to udělat i horší věci. Trošku problematické je, že bych to jako chaptermaster asi dělat neměl – ale hej. Když může být Athanius se svým hrdinným fuckcountem velemaršál, tak je to asi v suchu. Todle nikoho vzrušovat nebude.
A jestli je se mnou špatná domluva? „Pokud chcete znát někoho, s kým je obtížná domluva, vyslanče lorda se zprzněnou manželkou, zkuste koexistovat nějaký ten týden v jednom táboře s Templáři. Pro kluky si dojdu sám. Budu potřebovat jenom svoje HQ. Víte, co to je, žejo. To je dobrý, protože já to před měsícem ještě nevěděl! Hahahaha!“ Ne, dobře. Je to čurák. Nesměje se mým vtipům! Bude to buďto debil nebo Němec. A ne ten od Boženy – i když ta prý taky roztáhla kdekomu, takže by to pro Athania nebyl problém, ohnout někde nějakou Boženu a vysloužit si pomstu manžela, který se pak vydává za svého vlastního služebníka, aby si sám zajistil, že ten druhý kluk, který by taky asi Boženu možná ohnul, kdyby na to přišlo, byla hezká a mladá a nějak tak to vyplynulo ze situace, se postará o to, aby prznitel trpěl. Což pořád nevím, jak a jestli udělám. Teda jako hlavně to druhé. Nemůžu zabít Athania a nejlíp u toho ještě zařvat. Musíme to vymyslet nějak… jinak. S někým jiným.
Prve vyzvedávám Bebíčka. Zdá se, že se zjevně tak trochu nudil, protože si za pomocí několika vlásenek a vycpávky z postele, kterou vybral, umělecky preparuje krysu. Nechci vědět, do jaké míry ji preparoval zaživa a kdy nebožačka nakonec přeci jen umřela. „Bebíčku? Můžeš na moment?“ „Ne, ne. Pracuju. Počkej chvilku.“ „Bebíčku!“ „Hm – Zlatokrasi? Co tady děláš?“ „No to je nadlouho a tenhleten chlápek nemá čas, aspoň se tak tvářil, když si se mnou nechtěl povídat. Navíc to musím pak říct ještě Vespasiánovi a Anastázovi a nebudu to prostě dělat třikrát.“ Bebíček krčí rameny a mimoděk si prohlíží své dílo. Tedy… je to trošku děsivé, páč to nemá oči, pro které zjevně nenašel žádný vhodný provizorní substitut. Taky je trošku opelichaná a vypadá snad prašivě. Musel se nudit, vážně. Pak přechází k tomu chlápkovi a krysu mu s mimoděk zamumlaným „to si můžete nechat, berte to jako dárek,“ předává. Natáhnu se, abych ho objal. „Ne, tyvole, fakt ne. Máš tady nějaký humus, mezi prsty.“ „Hej ty máš taky tadyhle ukípnuto čehosi z myši a neřvu.“ „Jenže ty aspoň bezpečně víš, z čeho tam mám ukípnuto.“ Někteří bratři prostě… umí být nepříjemní! I když je zachráníte z vězení! „Loch je zlej.“ „Vypadá to tu jak v kodexové cele. Počkej si, jak si bude chtochtat Anastáz, že je jak kluci z Ultry. Teď na to docela letí, vypadá. Spartanský podmínky a tak. Hlavně si to nenech plošně zavést v kapitule, je to na mrtvici.“
*****
Oproti Bebíčkovi, který se aktivně bavil byť dost morbidní zábavou, Vespasián vypadá, že dělá… že nedělá nic. Prostě jenom tak sedí, civí před sebe, je bledý a možná se tiše modlí, nebo něco mumlá. „Toste mu nemohli dát ani knížku nebo tak?“ Vespasián: „Zlatokrasi? Už bude ta poprava? Složil jsem báseň kterou bych před ní chtěl…“ „Bude, ale nebude naše.“ Bebíček: „Co?“ Vespasián: „Co?“ Bebíček: „To už sem řek já.“ Vespasián: „Tadle chvíle by si zasloužila víc co.“ „Čeho?“ Bebíček: „Co?“ „Co?“ Vespasián: „Bratři, jste retardi?“ „Hlavně se na to neptej tohohle chlápka, pokud nechceš upřímnou odpověď.“ Vespasián: „Kdo to je?“ Bebíček: „Chlapík s vycpanou krysou, nevidíš?“ „To je… tenhle chlapík slíbil, že nás nepopraví, když pro něj uděláme takovou maličkost…“ Vespasián: „Náš hrdina! Opravdový hrdina!“ „Ne, Vespe, počkej, ne, ne, nelíbej ho! Bože, s jazykem, fuj! Eeeergh.“
*****
„Tak, ještě Anastáze. Ten by měl být tady.“ Bebíček: „Růžemet a Fialín?“ „Ti neprojdou. Nakonec mi tenhle chlápek dovolil jenom tři a ještě se oháněl tím, že oni dva technicky vzato nejsou HQ.“ Bebíček: „Blbý.“ Pokrčení rameny z mé strany.
Vespasián: „Já nevím, slyším zpoza dveří nějaké čvachtání.“ Bebíček: „Já nevím, ale líbač s krysou řekl něco jako „bože prosím už ne.“ Vespasián: „Je to… jako by se koupal ve vaně?“ Bebíček: „Ty ses ptal, jestli jsme retardi? A máš pocit, že tydle cely mají vanu?“ Pokrčení ramen z Vespasiánovy strany.
Jenže Anastáz se doopravdy koupá ve vaně. Uprostřed té spartánské cely se totiž nachází vana. A to krásná, zlatá, tepaná. S přídavným světlem nad ní. A náš knihovník se čile cachtá. Tedy vlastně ne až tak čile, spíše s takovou tou rozvláčnou elegancí, s jakou se mohla koupat třeba královna ze Sáby nebo Madame Pompadour. Chvilku se ještě věnuje svůdným pohledům kamsi ke stropu a okázale nás ignoruje, než nám věnuje, podle jeho pohledu LASKAVĚ věnuje, svou pozornost.
„Bratříčci,“ jeho úsměv je, jako vždycky vřelý, dívčí, s určitou stopou naivity, která se mnohdy ukazuje jako hraná. Já vím, že o primarchovi nemáme mluvit a máme se tvářit, že nevíme, kdo to byl – a třeba Škorpionům to prý vychází – ale pokud já jsem po něm zdědil umění mečem, tak Anastáz má všechno, co našeho genového dárce dělalo… ženou. A ještě něco navíc, schopnosti mindfucku. „Anastázi, potřebujeme tě na jednu tajnou misi pro… uhm… lordy Terry.“ Bebíček: „Kterou nám vysvětlí, až se k nám přidáš i ty, takže vylízej z té vany, protože tady akorát mrháme časem.“ Vespasián: „To je malinová pěna do koupele?“ Anastáz se, se stejnou grácií, jako se cachtal, pomalu postaví a beze spěchu natáhne pro heboučký ručník. „Ach ano, mí dozorci byli tak laskaví.“ „Jaktože máš u Císaře vanu? A svíčky? A světlo navíc?“ Jsou věci, které prostě člověka trápí a nepřeje ani svým nejlepším kamarádům! Anastáz: „Protože jsem ty chlápky, kteří sledují ty kamery, přesvědčil, že to je úplně to nejlepší, co můžou udělat, pokud se nechtějí celé dny nudit jak psi a sledovat, jak masturbujete pod peřinou.“ Vespasián: „S tebou někdo mluvil?“ Anastáz: „Ne, proč?“ Bebíček: „Zasranci psykerští, to snad není možný, mi nedali ani hřeben.“ Anastáz: „Můžeš si vzít můj, má slonovinovou rukojeť, podívej.“ Bebíček: „Nenávidím tě, tyvole!“ Anastáz: „Takže ho nechceš?“ Bebíček: „Ne, bože, dej mi to!“
„Počkej - Tys věděl, že tam jsou kamery?“ Anastáz: „Tak tyvole Zlatokrasi, samozřejmě, že jsem to věděl. Na cos myslel?“ „No… na takovou tu prsatou holku z televize. Většinou,“ mumlám tiše, zatímco pozoruji svého bratra, jak se utírá. Dává si na čas. A nejprve si suší vlasy, aby mu po těle lascivně stékaly kapky vody. Mohl by hrát v reklamě na Fa. Nakonec se otře, popojde k nám, odloží ručník s mimoděk zamumlaným „todle mi podrž, servitorku, broučku“ oaugmentovanému vyslanci toho lorda a políbí Vespasiána na uvítanou na tvář. „Tak, kluci, kam jdeme?“ „Nikam, dokud se neoblečeš, nádhero.“ „Ah, úplně jsem zapomněl. Dejte mi minutku…“
Dream team. Prettymarína. |
| |
| Olei Athanius a ne, není to žádný nový kosmetický produkt! Ti co neumí francouzsky Olei: "Pširovnání, co nevystihuje tu pravou beauté du corps" Odpoví s lehkým úsměvem, načež změní téma. "Co je vlastně motivem této ctěné návštěvy?" Cham: "Řekněme, že by bylo vhodné, aby lord Athanius zde pobyl krátký čas" Olei: "Víte, tohle je palác císaře a máme tu jistá pravidla nemluvě o tom, že se ze zásady nevměšujeme do intrik lordů, soudů a podobně." Cham: "Máte dobré informace" Olei: "Zajisté, víme o všem na Teřře, tudíž o všem podstatném v impériu." Odpoví diplomaticky v duchu zásady zdravého Terra-centrismu. Cham: "Pak jistě víte, že nebudu váhat vám na oplátku dát vše, po čem toužíte." Olei: "O-opravdu?" Náhle je klid ta tam. Cham: "Skutečně..." Elegantím krokem přijde až k němu, načež jej pohladí pot váři. "...a naprosto...." Rukou jej pak šikovně donutí se k ní naklonit. ""...všechno. Závěrem mu cosi šeptá! Olei: "Ale..." Cham: "Přesně tak..." Lehce se zachichotá. "A taky..." Olei: "Takže stačí jen tenhle šampon, kondicionér a pro péči o pleť?" Cham: "To správné pleťové mléko a zvláčňující balzám až poté, co se řádně postaráte o ctěného hosta." Olei: "Rozumím" Cham: "Budete v dobrých rukou" Olei: "Postarám se o vás, jako o vlastního bratra, vy oři imperiální spanilosti!" Poté, co stvrdí toto prohlášení znamením orla - s klovnutím - jsi Cham tak nějak opuštěn. Také samozřejmě veden do útrob paláce. Tedy jen k jedním mohutným dveřím. Zde jednak dramaticky a druhak proto, že hledá klíče, si můžeš vychutnat takovou tu scénu, že ještě jeden krok a bude to nejdál od kraje, co jsi kdy byl. Nebo spíše nejblíž k císaři. Olei: "Než spolu vkročíme na nejsvatější půdu a nejposvátnější území, lorde Athanie, musím vám položit tři otázky. Učinil jste někdy něco, co by bylo proti vůli císaře?" Ptá se až obřadně. "Vážně jste se tak narodil, nebo je to maybelin?" Nu a v závěru ta poslední. "A skutečně se honosíte titulem císařovo šampiona a nositele jeho vůle za to, že vám byla žijící svatá po vůli?" Nic jiného než drým tým nevedeme Tak trochu tři králové a jeden Zlatokras Nikdo z nás si neumí představit, jak se cítilo jezulátko, když k němu přišli divní lidé, prý králové, v závěsu s černochem, prý taky králem. Leckdo by mohl namítnout, že se to dá odvodit od toho, jak se asi cítil malý Horus, když k němu přišli jeho strýčko-bratři na drobný pokec, láhev mléka a výměnu plen. Stejně tak nemůže mít nikdo tušení, jak se cítil ctěný vyslanec lorda s přehnutou dámou, jež bude pro zkrácení dále nazýván pouze přehnutým lordem. Za to se můžeme dozvědět, jak v průběhu toho všeho vypadal. Nuže po povedeném vtipu na téma HQ byl jeho výraz v kategorii "Bože, to je debil". Pak přešel přes dosti zhrozený a poděšený vzhled někoho, kdo právě zjistil, že si domluvil večeři s jistým Hanibalem Lecterem. Vykuchaná krysa je vám proti psychopatickému lékaři asi takovou útěchou jako zjištění, že nemáte po ruce při zmíněné večeři žádného Scipia, co by vás zachránil. Co na tom, že to není historicky přesné! Přehnutý lord zkrátka jen se štěstím hodil dost na své ElDé, aby neutekl nebo se vyzvrátil. Nestačilo to ovšem k tomu, aby duchapřítomně tu krysu zahodil, takže si ji nesl nevěřícně dál. Přinejmenším do doby, než s ní bezmocně ťukal do Vespasiána, když mu tento hrdý astart děkoval. Jazykem. Asi to bylo šokem číslo dvě, z této drobné fyzické inzultace, že si tu krysu nechal až do konce. Dosti hořkého dle toho, že když chtěl Anastáz svůj moment pro sušení a odění se, tak se na okamžik omluvil. Trvalo to pár minut, než se k vám vrátil a nevypadal vůbec dobře. Zarudlé oči, zalykal se a odpadkový koš na chodbě je najednou plný papírových kapesníčků. Na každého je toho občas prostě moc. Bez dalších okolků se přesouváté do jistého ekvivalentu pracovny, jemuž dominuje klasicky mohutný stůl, mnoho obrazovek a nově i ta vypreparovaná krysa. Dostala už díky trhlině na podstavečku jméno - BeVeStaz. Dokonce ji i přehnutý lord hladí a po očku na ní tázavě hledí, jako by ho měla kontrolovat. Ano, nejspíš se z vás zbláznil. Přehnutý Lord: "Váš úkol bude prostý." Už nezní ani zpola tak drsně, jako na začátku. "Zde je lokalizátor, který vás zavede k cíli." Vyndá zpoza stolu detekční zařízení. "Dostanete svou výstroj, výzbroj a budete přivedeni k místu, kde "vyřešíte cíl" o němž má váš velitel podrobnosti." Znovu se podívá na krysu. "Máte na to dvacetčtyři hodin, pokud selžete nebo to nestihnete, bude vaše legie vymazána a všichni její členové popraveni." Opět se na krysu podívá. "Někteří možná vypreparováni. Myslím, že jsem shrnul vše potřebné, nebo ne?" Vše je tedy připravené a skutečně jednoduché až na jednu drobnost. Lokalizátor momentálně ukazuje císařův palác. |
| |
| Olei! Ve slovním spojení Athanius Olei produkt kosmetický nehledej Přesto to vidím před očima oba na jednom obalu velké hrdinské panoráma sval se tiskne ke svalu lesklé zadky holé skorem obal sladký těla z forem Ach, Císaři všemohoucí kéž by to jen byla pravda A Athanius Olei zvoucí produkt moh by mazat... záda. [Z básnické sbírky Noční básně touhy nevyřčené, Reklusiarcha básník Vespasian] Já.. ono... Cham mě tady nechá? To jsem nečekal, ale na druhou stranu to vypadá, že si s tímhle chlapíkem budu rozumět! Vlastně to vypadá, že by z nás mohli být kamarádi, protože jsme skoro takříkajíc na jedné vlně. Taky se mi líbí ten pojem "oř imperiální spanilosti." Připomíná mi to jednu holku před pár lety, která mi říkala hřebečku. A pak taky Blaníka, to je taky takový můj spanilý oř. I když bych nerad spojoval tyhle dvě věci dohromady, to by mohlo znít navenek trochu divně... "Učinil jste někdy něco, co by bylo proti vůli císaře?" "Hmmm... možná jsem teda jednou slavil Vánoce s Krutorem, i když je to chaosák - počítá se to? Na mou obranu, i Císař by s ním slavil Vánoce, kdyby moh. Olei, prostě... nikdy jsi nejed jeho bramborový salát? Bylo ho hodně. A vanilkové rohlíčky. A všechny ty věci. Inkvizice teda říká, že to košer není, ale je myslím, že Císař nebyl proti, takže jsem trochu na vážkách, no..." Takový ten nervozní pohled se stopou zpytování svědomí. Hranou. NELITUJU NIČEHO, BYLO TO TAK DOBRÉ! "Vážně jste se tak narodil, nebo je to maybelin?" "Teda jako dispozice jsem měl vždycky, ale myslím, že za to může taky z velké části můj genoštěp. Už jste někdy viděl hnusného Prettymarína?" Pokrčení rameny. "To, že mě přeložili k templářům mi Dorna do genštěpu nedá. Díkybohuteda." "A skutečně se honosíte titulem císařovo šampiona a nositele jeho vůle za to, že vám byla žijící svatá po vůli?" "Errrhm... to spolu nesouvisí! Teda jako jo, ojel jsem Celestýnu - ale šampionův Císař jsem, protože jsem univerzální hrdina. Teda Císařův šampion. Tak." |
| |
| Skváda a Bebíček a Zlatokras Samozřejmě, že mě napadlo napsat posty tři, zcela nudně a zdlouhavě z pohledu každého, koho zde jmenovitě hraji s vlastní ikonou - ale protože mi to přijde zbytečné - a my si už ostatně nemusíme nadhánět počet postů kvůli andorské kroniky, nestane se to. Přepneme na vyprávění a popis celé jednotky ve třetí osobě. Ano, včetně Zlatokrase. Je třeba zpětně říci, že i poté, co se Anastáz oblékl, měl Vespasián trochu problém s chůzí - na což Bebíček nezapomněl lehce netaktně upozornit. Takto se tedy naši čtyři hrdinové vydali vstříc osudu a plánované zradě. V závěsu za chlapíkem, který už měl tedy evidentně dost. Jich. Světa. Terry. Císaře a všeho. I názvu "přehnutý lord" má asi dost - vědět by o něm. "Dostanete svou výstroj, výzbroj a budete přivedeni k místu, kde "vyřešíte cíl" o němž má váš velitel podrobnosti." Anastáz: "Já doufám, že dostanu vlastní armor, nebo nějaký, který bude lichotivý postavě. Protože upřímně, se mnou to není jen tak, mám křivky," Bebíček: "Seš tlustej." Anastáz: "No dovol." "Máte na to dvacetčtyři hodin, pokud selžete nebo to nestihnete, bude vaše legie vymazána a všichni její členové popraveni." Zlatokras: "To nemyslíte vážně, to nemůžete." Anastáz: "Podle kodexu na to nemáte právo. Vlastně byste nad náma neměli žádné mít, když se to veme kol a kolem - kdo jim na to kývnul, že poletíme s blbým inkvizitorem, který nám v podstatě mohl být v prdeli?" Vespasián: "Jak jsem to měl vědět?" Zlatokras: "Bylo to takové zmatené a ve stresu, co jsme mohli dělat?" Anastáz: "Číst kodex a postěžovat si Ultře..." "Někteří možná vypreparováni. Myslím, že jsem shrnul vše potřebné, nebo ne?" Bebíček: "Můžu se vypreparovat sám? Nerad bych, aby se toho chopil nějaký druhořadý matlal z Terry, teda jako nic proti, lorde Kryso. Nebo tatík by mohl, můžete mi tady podepsat papír, že kdybych byl popravenej, tak mě vypreparuje můj táta?" Zlatokras: "Ty nemáš tátu, co to tu meleš." Anastáz: "Snažít se najít kličku v zákonu, co?" Bebíček: "Tvoje máma se snaží najít kličku v zákonu." Anastáz: "Nojo - může mě vypreparovat moje máma, když jeho může jeho táta? Dostanu na to papír? A Vespasián taky, prosím? Protože todle, žejo... nebylo by to fér, i když žádnou nemám." |
| |
| Universální hrdina "Pak tedy vejdi, bratře ve službách impéria na bojišti nejlítějším..." S touto obřadností tě nejprve lehkým kývnutím ruky vybídne k překročení prahu a pro jistotu tě decentně až s obřadní riutálností potlapká po zadku. "Od dob slavné sestry Dominiky se po půdě nejsvatější Terry nikdo takový nepohyboval." Není divu s tím, kolik je tu tapisérií plných ohromných epických výjevů z časů dávných, kdy po světech pobíhali nejen primarchové v plné zbroji, ale i Custodes měli nějaké to nutné oblečení. Taky jsou tu zlaté sochy, stropy pokryté freskami a celými historickými nápisy. Jeden z nich v Gotiku tak háj, že by mohl tvému bratrovi ubalit jointa, nese dokonce recept na Kachnu ala Sanquinius. To je patrně srdcervoucí popisek posledního boje s Horem. Co v tom slavném duelu dělá ale pomeranč, to už ví asi jen císař. "Od teď věz, že budeš v těchto zdech naším bratrem ve stráži jediného, pravého, lehce zatuchlého císaře." Jeho hlas nabírá na síle a láká i nějaké jeho... společníky? Vystupují ze stínů a ve slabém svitu dovedně ukrytých lamp zříš siluety vypracovaných lesklých custodianských těl. "Bratrem na poli cti, slávy a absolutní tělesné dokonalosti." Zahromuje. Celé to začíná čím dál víc připomínat iniciační obřad. "Nechť si znám v našich řadách jako bratr Metrus Sexualus!" Vyřkne to jméno a všichni ostatní jej zahromují s ním. V jediném okamžiků tě tak přejmenuje dost možná padesát nadastartích nadlidí. "Nyní svlékni šat nehodných a po dobu svého setrvání přijmy oděv pokory strážce císaře." Je ti podán ten malý kousek látky, co shodou okolností mají tak nějak všichni. Dle malého nápisu je to Man-power armor mark III. Trojka dost možná označuje tři niti v řiti, kdo ví? "Přesto, Metře Sexuale, je nám jasné, že tě povinnost opět odvolá. Bude jen na tobě, zda-li hodláš seznat naše zvyky nebo zůstat v pouhé pasivní přítomnosti." A všichni zase čekají. |
| |
| To já jsem! Kdo s hrdiny největšími na Teře svůj trávil čas? Athanius, rek až mrazí tímto všecky předčil nás! "Všichni chcou být jako Ultra!" tvrdí Matty Wardů - vůl my však známe jiná moudra! Jen jeden s Custody drží hůl! Přijal zvyky jejich za své s vlky vyl a vlky žil také jméno získal nové jaké jen si zasloužil [................................... Výňatek z Athias, autor Homér] "Od dob slavné sestry Dominiky se po půdě nejsvatější Terry nikdo takový nepohyboval." Páni, Dominika taky jako spala s Celestýnou jo? Tak to bych do ní teda neřek. Vím, že na ni ten Slaaneshák, se kterým má to dítě, má trochu špatný vliv, to jo - ale takto? Hmmm, zajímavé, zajímavé. Musím se jí na to pak někdy zeptat, vyměnit dojmy a tak, chápete... Je to spíše nikomu neadresovaný monolog... Pak mi vyhlásí nové jméno - a mi se velmi líbí! Je to jako nějaký rituál! Skoro jako v prvním díle Horovy hereze, s tím rozdílem, že já nejsem žádný Loken, abych u toho dělal Zagorku. A taky tady nejsou čtyři, tohle je docela slušná skváda, těhle chlápků, kteří jsou pro astartes asi jako astartes pro normální lidi! Jako... páni! Páni, Císaři, tohle je fakt čest. Čest pro Metra. Ale vraťme se k té Zagorce. Když nejste Zagorka, tak jste totiž nejenže pro každou špatnost a nejste party pooper - ale taky se nebojíte třeba fanservisu. Proto taky nastává ta "fuck logic" scéna, kdy si hrudní plát svého armoru lascivně rozervu a shodím z ramen, tak, jako korejští zpěváci košile v klipech! |
| |
| Hrdinové Přehnutý lord na vás kouká lhostejně. Paradoxně žádné překvapení, zdvižené obočí, facepalm nebo cokoliv. Dokonce není v jeho výrazu nic jako "to jsou kokoti". Je celý takový... prázdný. Cosi se z něj za ten krátký čas po boku elitního komanda velení Prettymaríny vytratilo. Dost možná je to jeden z největších a nenepolapitelnějších neřpátel černých templářů - rozum. Bez příčetnosti a bez starostí tedy v momentě, kdy má spor ohledně preparací příslovečně rozseknout, prostě vezme krysu ze stolu a přiloží si ji k uchu. Krysa: Tváří se vypreparovaně. Přehnutý lord: "Opravdu? Ale nemyslím si-" Krysa: Stále se tváří vypreparovaně Přehnutý lord: "Tak, je to potvrzené?" Krysa: Ještě pořád působí vypreparovaně. Možná i trochu znuděne. Přehnutý lord. "Takže budete vypreparováni vy, vaše matky i otcové a pokud je nemáte, budou vám příslušným úřadem přiděleni." Krysa: Nezměnila doposud svou vypreparovanou vizáž. Přehnutý lord. "Ano správně, BeVeStaz, my z Terry myslíme na všechno." Tím je debata ukončena a vy jste vrženi dál do mlýnku osodu. Zbroje jsou vám dány skutečně ty vaše vlastní. Žádné úpravy, barevné či ve střihu. Pokud se dá o vzoru bojové výstroje hovořit jako o "střihu". Na druhou stranu, když může terminátorská výstroj knihovníka disponovat generátorem korzetového pole, tak je možné asi všechno. Stejně jako instalace reaktivního kapucového pancéřování jen proto, že je to zrovna letos cool. Dostali jste rovněž lokátor a jakési průvodce, kteří vás poté táhli nekonečnými tunely v hlubinách planety tak svaté, že by v její kanalizaci pošel i Nurglův démon. Vskutku jeden z těch vývodů, kterými vás nutnost nutila projít, je nejspíše určen i svaté stolici. Pokud císař tedy ještě kálí a to i trochu jinak než na hlavy svých oddaných posluhovačů. Jeden z posledních průlezů stojí před vámi. Váš doprovod už se sem nevydal a tak doufá, že vás strach o bratry tak nějak donutí splnit tuto podivnnou misi. Taky se jim zrovna sem a zrovna tudy prostě nechtělo. Skrze onen "průlez" je pak vidět strop jedné z částí paláce. Nádherná freska a fakt, že zrovna tady se odehrávají ta největší tajemství součastnosti. Třeba to, že lokátor nemilosrdně ukazuje do útrob paláce. |
| |
| Intermezzo Kdesi ve warpu Warp bylo, je místo, můžu říct místo? Doufám, že ano, protože ač místy nemístné to místo doopravdy je, tak ho zrovna potřebujeme! Je prostě proměnlivé a plně přizpůsobené náladám toho, kdo zrovna jakou jeho část obývá. Takže tu kromě nádherných zahrad Slaaneshe, rodinného domku Nurgla můžete najít i plac pro Jiřího Khorna a nebo domeček jeho velkého démonického primase Angrona. On to ani tak není domeček jako takové fit centrum. Angron se činí ve svém volném čase, kdy zrovna není povolán do materiálního světa a rozhodně se nefláká. To, že jeho horečná činnost vést fitcentrum vede akorát k tomu, že kdo chce zůstat fit, ten se mu vyhne, je už drobný detail. Zrovna se věnuje své oblíbené meditaci a to, že zvedá těžké váhy. Dokonce i ve chvíli, kdy vchází hlavními dveřmi jeho bratr Lorgar. Ten by si tento prvotní nezájem sice mohl vzít osobně, ale už za ta léta ví, jak to je a že se rudý anděl obklopuje jen lidmi, co to prostě mají podobně. Lorgar: "Rád tě vidím bratře." Angron: "CO MI SEM LEZEŠ V BOTECH, CYPE!" Bez váhání popadne mop a mrští jej po Lorgarovi. Lorgar: "Vskutku potěšení!" S decentní nevrlostí pán nositelů slova pohlédne na nástroj podlahové očisty, cosi mu rychle vysvětlí a ten se jme rovnou uklízet. Sám od sebe. Angron: "DOUFÁM, ŽE MÁŠ NĚJAKEJ DOBREJ DŮVOD, PROTOŽE TU BYL VČERA DRAIGO A VŠECHNO TU ROZMLÁTIL! JSEM FAKT NASRANEJ" Lorgar: "A... to se ti stává často?" Angron: "NE, JEN CO DVA DNY!" Lorgar: "Já mluvil o Draigovi." Angron: "JÁ KURVA TAKY! POCHYBUJEŠ O MÝM SLOVU?" Lorgar: "Nikoliv, tvými slovy jsem si jistý stejně, jako stavem tvé nízké příčetnosti drahý bratře." Angron: "KURVA MLUV KRÁTCE, STRUČNĚ, K VĚCI!" Lorgar: "Máš recht, pyčo." Angron: "TAKŽE CO CHCEŠ!" Lorgar: "Když ti řeknu, že jsem si chtěl zavzpomínat na staré časy, bratrsky pokecat a zjistit jak se ti daří a-" Angron: "TAK TI NARVU TU NÁSADU DO KRKU A POSTAVÍM TĚ DO POLE JAKO STRAŠÁKA." Lorgar: "Nemyslím si, že by to pomohlo. Vážně, i když mě budeš zalévat tak-" Angron: "TO NENÍ ROSTLINA!" Lorgar: "Biologie mi nikdy nešla, spíš kulhala nebo se jen plazila a prosila o smilování." Lhostejně pokrčí rameny. Angron: "TAK CO TU CHCEŠ!" Lorgar: "Mám pro tebe pozvání." Angron: "KECÁŠ!" Lorgar: "Ne!" Angron: "ALE ANO!" Lorgar: "Ano!" Angron: "NE!" Lorgar: "Zatraceně, jak to děláš, že mě prokoukneš bratře! Ano přiznávám se, říkám pravdu." Angron: "Cože? Říkal jsi ne, já ano a pak..." Lorgar: "Naposledy jsi mě přesvědčil tím tvým hlasitým ne." Angron: "Se ví!" Chvilku zmateně dumá nad tím vším. "Nejsem taky blbej!" Několikrát roztáhne a složí křídla. Lorgar: "To určitě ne, ty jsi vždycky uměl používat hlavu. Na rozbíjení hlav, dveří a tak." ¨ Angron: "CO KURVA?" Lorgar: "Máš vysoké čelo, to je znak intelektu. Já... ehm...err... souhlasím s tebou." Pro jistotu je dodáno znovu i "kurva". Angron: "Takže jaké pozvání? Naposledy jste se na mě vysrali jako..." Z důvodů časové úspory si nyní představte dva tisíce flashbacků s jediným výsledkem. "...NO JAKO VŽDYCKY!" Lorgar: "No a proto nechci, aby z toho vzniklo nějaké nedorozumění a zvu tě osobně na novou černou kruciátu." Angron: "Nebude to na Armagedonu?" Lorgar: "Ne, jde o Panem." Angron: "Jo tam, tam to mám rád. Tam si hrajou ty hladovějící děti. Zní to dobře jen... nebudou tam gray knighti?" Lorgar: "Ne, ti přeci neexistují." Angron: "AŽ TI NEEXISTUJÍCÍ PSYKER NAKOPE PRDEL, BUDEŠ MLUVIT JINAK, DEBILE!" Lorgar: "Nebudou, Abbadon se o to postará." Angron: "Ten hňup je tam taky?" Lorgar: "Jo, víš... on...to... v Betlémě..." Angron: "NA TOHO HŇUPA SERU" Lorgar: "On se ti chce touhle drobnou akcí to... omluvit. Víš, jak to tehdy zkazil s tou přípravou pro tebe a pozvánku pro tebe někam založil." Angron: "To zkurvil on?" Lorgar: "Víš, že bych neprozradil dobrého přítele." Pět povinných vteřin třídy "otálení". "Ale jo, no." Angron: "JÁ HO ZABIJU!" Lorgar: "Aha, takže jedeš." Angron: "Jsem kurva říkal, že ne! Nezkoušej to na mě!" Lorgar: "Ale víš, bratříčku, když nepůjdeš, tak ho zabiješ jen těžko." Angron: "KURVA POCHYBUJEŠ... NO JO! CO S TÍM?" Lorgar: "No můžeš tam prostě přijet a nezabít ho! To ho překvapí, totálně zdrtí a bude z toho zmatený do smrti! Je to tak rafinované, že to mohl vymyslet jen někdo jako ty." Angron: "SE VÍ! NESER SE MI DO NÁPADŮ! BYS ZASE ČOROVAL, HAJZLE UKECANEJ A KURVA UHNI A NEZDRŽUJ! MUSÍM POVOLAT BERSERKY A-" Lorgar: "Jsou na cestě na Panem." Angron: "JAK TO?" Lorgar: "Angrone, můj skromný bratře." Lorgar Aurelian vytasí ze své planoucí hlavy vskutku zářivý úsměv. Až z toho chytne jeden z ručníků. "Celé to udeření na Panem byl přeci tvůj nápad, impérium to zaskočí a jak šlechetně jsi přizval Palmitele, aby se od tebe něco naučil, stejně jako mě... jsi úžasný bratr." Angron: "SORRY, JSEM SLYŠEL JEN TEN KONEC. KECÁŠ MOC DLOUHO." Lorgar: "Omlouvám se, bratře." Angron: "TAKŽE TAM MOJI HOŠI JSOU?" Lorgar: "Zajisté." Angron: "JÁ JSEM KURVA TAK DOBREJ!" A misky vah se znovu převážily ve prospěch temnoty... |
| |
| Dream team. Prettymarína. Nejen bahnem špatných romantických seriálů, musí se prodírat hoši, patřící k nejkrásnější a nejstylovější z kapitul. Nyní jsou totiž na místě, kde se tak nějak… nakonec schovává veškeré bahno společnosti – a z toho, co víme ze slasherů druhého milénia, také sem tam nějaká ta zmutovaná zrůda, nebo někdo, kdo kdysi byl živý a nyní… už není. Což mu ale nezabraňuje dělat mrtvoly z jiných lidí. Co se týče dělání mrtvol, Bebíček by taky rád jednu udělal. Ze Zlatokrase. Vypadá totiž pěkně dopáleně. “To snad nemyslíš vážně, táhnout nás po Teře takovým hnusem!“ Anastáz se tváří taktéž trochu… no, vypadá to, že je nesvůj. “Mohli jsme jet alespoň autobusem. Tam jsou taky sociálové… ale hovno tam najdeš jenom občas. Tady je to opravdu pěkně nechutné. Vlastně by mě zajímalo, co na přesuny kanálama říká kodex. Vím, že tam bylo něco o tom, že po bitvě o Terru chodila ultra chvíli kanálama, nebo tak něco, ale… to bylo v historické části, ne v části návodů pro každou rutinní-“ “Můžete zmlknout?“ Štěká Zlatokras popuzeně. “Mě se to taky zrovna nelíbí, ale ta mapa mě sem vede.“ “Jsi si jistý, že to byl lord z Terry, nebo někdo, kdo nějakého lorda aspoň viděl?“ Mumlá Bebíček. “Páč nám dal mapu pro bezdomovce, tak aby nekecal… třeba to tam nahoře ani nezná. Stejně si myslím, že nás nenechají vycpat. Ono je to škoda, na někoho, kdo vypadá jako my, se prostě používá stázové pole.“ „To je pravda, Roboute Guilli-“ začne Anastáz, ale Zlatokras jej ostře utíná rázným“- nebyl ani zdaleka tak pěkný, jako my.“ “Kdybyste nekecali, byli bychom tam rychleji, vy bando. Doufám, že už brzy vylezeme ven, protože Zlatokras by nám konečně mohl říct, proč jdeme k tomu paláci a co tam máme dělat. Taková službička může být vlastně cokoli, žejo. V paláci,“ Vespasián vypadá svým okolím upřímně znechucen, ale odhodlaný pokračovat. “Škoda, že tady nejsou Růžemet s Fialínem,“ povzdechne si Anastáz při pohledu okolo sebe, kdoví proč se u toho kouká na říčku fekálií. “Vždycky byli na tenhle záchodový humor. Určitě by řešili, kolik z těch lejn,“ Bebíček: “Hoven-“ Anastáz: “Kolik jich jejich majitelé viděli a jaké procento je těch „mizejících.“ Vespasián : “Čeho?“ Zlatokras: “S tebou nikdy neřešili mizející hovna?“ Vespasián: “To je nějaká psykeřina? Stázi, tys jim nechal mizet trus?“ Bebíček: “Ty vážně nevíš, co je to mizející hovno?“ Vespasián: “To je taková ostuda? Neznat problematiku zmizelých sraček?“ Zlatokras propuká v smích, zatímco všem naznačuje, za bodrého hovoru uprostřed stoky, kudy ven. Anastáz: “Trošku mě uráží, že si myslíš, že se zabývám takovými hovny, co si budeme povídat, Vespi…“ Vespasián: “No aby ses neposral!!!“ Tady začíná… hádka, ve které jde o hovno. Zlatokras: “Mizející hovno je to, které slyšíš žbluňknout, ale když se ohlídneš, je pryč.“ To už se směje i Bebíček. Anastáz se uchechtává. Vespasián se tváří, jako prdel – což v debatě o hovnech není asi nejlepší možný výraz, který jeden může nasadit… Konečně všichni prolézají ven, kousek od paláce. Anastáz: “Konečně světlo boží a čerstvý vzduch.“ Ne, že by dole nebylo dost světla Císařova, když tam je beztak i vývod zlatého trůnu. - Zde následuje krátká sponzorská pauza, která vůbec není způsobená tím, že by pisatel tohoto příspěvku měl počítač ve vlaku, došla mu baterie, příští jízdu nebyl nabitý a od té doby do školy s počítačem nejel a byl shnilý si to doma vybalit, zapnout a přetáhnout. Samozřejmě je to proto, protože máme ve hře příliš mnoho příliš dobře placených charakterů a někdo je musí zaplatit. Z tohoto důvodu je tato reklama dlouhá asi jako průměrný teleshopping Horsta Fuchse ještě před mozkovou mrtvicí, tedy se může zdát divákům, čekajícím na vysílání oblíbeného pořadu, značně nekonečná. Jenže filmující templáři působí hrozné škody, v průběhu nám zemřelo několik kaskadérů důležitých postav (především u epického souboje s chaosákem A. Gorfistem) a ti custodi také nejsou zadarmo. Nemluvě o doživotních léčebných výlozích na cvokhaus pro toho chlapíka, který hrál toho vyslance lorda z Terry, jehož jméno ještě nebylo (a možná nebude) ani zmíněno, ale natáčení s prettymarínou ve věznici se na něm značně podepsalo a je to samozřejmě na nás. Neprávem. – Hrdinové jsou nicméně po krátké komerční pauze zataženi do takového toho klišoidního temného kouta mezi domy… nebo čímkoli, co je tam postavené, byť by to nebyl dům – a nakloní se k sobě, aby mohli zkompletovat svůj temný komplot, jak už to tak v takových těch klišoidních temných koutech bývá. Jenže temný komplot značky klišé probíhá tak, že se řekne, co se udělá, všichni si přísahají, že to provedou a nastolí nový světový řád… a nakonec se jim to nepovede, byť budou jen malý kousíček od vysněného cíle. Protože budou mít hroznou chuť svůj komplot a další plány a plány vzešlé z těchto plánů a možná další plány, převyprávět hlavnímu hrdinovi. Jenže tohle není klišoidní příběh a vývoj situace, byť tedy pro zmatení čtenáře probíhá v klišoidním rohu. Jenže, když zazní „Musíme zabít Athania,“ všichni se zděšeně zase narovnají a Vespasián s Anastázem dokonce vyjeknou. Bebíček: “Jo, dobrý vtip – a teď vážně. Co jdeme dělat do paláce?“ Anastáz opatrně zahrabe prstíčkem ve vzduchu takovým tím gestem „nechci se vás dotknout, ale…“ “Zlatíčko, víš, že i když se říká, že Athanius je reinkarnací Císaře, tak není opravdový císař a tím pádem v paláci nebydlí? Já jen že…“ Zlatokras: “Já to vím, ale lordi Terry s tím maj asi problém, páč mě poslali na Athania do paláce, tak se na ten lokátor podívejte, ha.“ Bebíček: “Podle toho lokátoru je v trůnním sále.“ Anastáz: “No to je na Císaře fakt nečekané, žejo. Tak nějak tam sedí deset tisíc let. Kdybyste četli trochu kanon, tak…“ Vespasián: “Nemůžeme zabít Císaře, to by byla hereze! Skoro Horova!“ Bebíček: “Hele, hoši, takhle ne. Já svýmu tátovi něco slíbil. Hereze je svinstvo. Se mnou nepočítejte. Jako, tyvole, Zlatokrasi, todle jsi fakt posral a to jsme tě dosadili jako nového Chaptermastera.“ Zlatokras: “Ale já nechci zabít Císaře! … a… a ani Athania teda moc ne. Je to můj hrdina a tak.“ Anastáz: “Právě jsme odhalili heretický komplot proti Císaři! Můžeme o tom někomu říct, my budeme ti dobří, ti chlápci, hrozící nám smrtí vycpáním budou vlastně kacíři místo nás a třeba dostaneme nějakou tu medaili. V kodexu se jasně píše, že taková medaile zvedá osobní-“ Vespasián: “Vidět tě s medailí by nezvedalo jen tvoji osobní…“ Bebíček: “CÍSAŘ!“ Zlatokras: “Kde?“ rozhlíží se „Myslel jsem, že nemůže chodit!“ Bebíček: “Ty idiote!“ Zlatokras: “Jak já? To ty neznáš kanon!“ Anastáz: “A komu to řeknem?“ Vespasián: “Je to palác! Neměli by tady chodit tyhlety velký, zlatý… No, víte!“ Bebíček: “To se, když ti dávali titul kaplana, nepsala třeba nějaká znalostní písemka na základní pojmy?“ Vespasián: “Dostal jsem to za výhru v recitační soutěži!“ Anastáz: “Jdeme najít ty custody a všecko jim řeknem. Jak chtějí lordi Terry zabít Cíaře!“ |
| |
| Hledání Custodianů Ti hezcí Z nějaké důvodu se ukazuje, že najít nemalé sdružení exibionistů a turistických průvodů po Teřře není až tak docela jednoduchá věc. Procházíte různými chodbami i sály. Ty mají různé a různě důležité účely ač z většiny působí, že byly postaveny jen proto, aby tam prostě byly, tvářily se epicky a štvaly všechny daňové poplatníky v galaxii. To samozřejmě neplatí o čokoládovém a brambůrkovém sálu, jež mají hluboký kulturní, duševní a vůbec zásadní význam. Včetně tatarkové fontány a čokoládového meditačního jezírka. První světlo naděje svitlo, když jste mohli zaslechnout jakési dva hlasy probírající cosi o tom, že takové ty netopýří spacáky jsou přesně to, co dává lidem pocit moci. Nebo to byl pocit noci? Těžko soudit, protože se bavili ještě o několika dalších věcech točících se hlavně okolo sponzoringu a hledání cest, jak třeba nenápadně do příběhu vpravit reklamu. Úkol zkrátka skoro tak těžký, jako se v tomto nenápadném útržku hovoru zmínit, že narozdíl od Hora - Lidl je správná volba. Císaři že, když jste doběhli na místo, odkud jste slyšeli onen rozhovor, nalézt jste mohli pouze víno s obrázkem slavného Markuse Vašutia. Dle recenzí "je to dobré" si pak sami můžete udělat obrázek. Pár minut na to pak máte druhou osudovou šanci setkat se s Custodes. Custod1:[ b]"Nikdy bych nevěřil, že zkoušku bezstudného pózování může někdy složit někdo mimo nás!"[/b] Custod2: "To jo! A co teprve test Pevné vůle a pozadí!" Custod3: "Já - mezi námi - si myslím, že ten nápad s inkarnací císaře není tak špatný." Custod2: "Ale vždyť víš, že on se inkarnovat nemůže! " Custod1: "To nevíme jistě!" Custod3: "Za to víme s jistotou, že je hezčí, má víc vlasů a...narozdíl od Něj voní!" Všichni tři: "A jak!" Rázem se před vámi rýsují skoro-nahé nadlidsky nadlidské postavy, jejichž popis si můžete dobře přečíst v příspěvku pro Athania a nebo si pustit jistý seriál na youtube o tom, co by se stalo, kdyby císař měl stejný přístroj jako Steven Hawking. Tyto tři exempláře toho nejlepšího genetického inženýrství všech časů se zarazí právě momentem, kdy narazí na vás. Jejich nahé hrudi se nervózně lesknou a jejich oči okamžitě nabírají podezřívavé pohledy. Custod1: "To si snad děláte prdel!" Oboří se na vás, jako by vás snad znal. Custod2: "Jasně jsme se dohodli, že budete chodit po vytyčených trasách! Výjimky neexistují!" Custod1: "ANI PRO NEEXISTUJÍCÍ!" Custod3: "Hele, ale oni moc nevypadají jako Gray Knighti, ta barva..." Custod1: "Kdo jiný by tu asi chodil?" Custod3: "Ta barva-" Custod2: "To se stává běžně, třeba při obléhání paláce jsem slyšel, když ještě nosili naši předchůdci ty zlaté mundůry, tak když je praly s těmi rudými plášti, to se děly věci." Custod1: "To se dřív opravdu praly zbroje? Jak pokročilou technologii jsme tehdy měli!" Custod2: "No tehdy při tom obléhání..." Nejisté pokrčení ramen. "Se prali všichni." Custod1: "Takže koukejte mazat a ať vás tu už mimo návštěvní hodiny nevidíme!" |
| |
| Návštěvní hodiny! Inu - není všechno zlato, co se třpytí - dokonce ani v paláci na Teře, kde je zlaté snad všechno, toto pravidlo není výjimkou. Hoši od custodů se totiž díky olejíčkům a gelíčkům třpytí nemálo - ale zlaté armory dávno, dávno nemají. Což Bebíček komentuje tichým "můjbože" a Anastáz taktéž, až na to, že jeho "můj bože" má takový ten nádech... obdivu. Takového toho typu obdivu, za kterým dodáte "s tím bych šel." Není snad nutné dodávat, že po slovním spojení "dělat prdel" se knihovník... tak trochu zasní. Zlatokras: "On někdy někdo oblíhal Terru? Jsem myslel, že Abaddon nikdy, víteco neto, no..." Anastáz: "To snad není možný! Znáš vůbec dějiny Impéria?" Zlatokras: "Hele, tak zběžně. V toddlers and tiaras z toho byl takový kvíz... možná i v miss se občas někdo zmíní." Bebíček: "Oni nás normálně chtěj vyhodit, vážení." Vespasián: "Tohle není normální. On se prostě učí historii Impéria z miss. Co to bude příště? Ragnar? O kolik hlouběji chceš ještě klesnout, Zlatokrasi?" Zlatokras: "Co je to Ragnar? Teda mám pocit, že takové jméno jednou bylo ve výměně manželek, ale nevím, jestli se tak nejmenoval něčí čokl, manželka to určitě totiž nebyla." Bebíček: "Oni nás normálně chtěj vyhodit, vážení." Anastáz: "Oni mluví o třicátém miléniu! Obléhání Terry! Horova hereze! Notak, hoši!" Podívá se na custody, jako by u nich hledal zastání. "Učí se to na základní škole, že se to učí na základní škole?" Vespasián: "To a Jidáš." Bebíček: "Oni nás normálně chtěj vyhodit, vážení!!!" Zlatokras: "Tak to počkat. To tedy ne! NIKDO mě odsud nebude vyhazovat! Vyrušili mě od důležitých věcí, abych tady šel, pohrozili mi eliminací kapituly, musel jsem projít KANÁLEM! Já tady prostě budu a tu zradu Císaře NAHLÁSÍM, nebo si mě nepřejte!" |
| |
| Nezvaní hosté Hezouni Adeptus custodes se rozhodně netváří, že by na ně výčet příkoří ruku v ruce se spravedlivým hněvem Zlatokrase udělal nějaký dojem. Mají takový ten nečitelný výraz někoho, kdo si dovolil oklřiknout známého načež zjistil, že to byla minela. Zkrátka pohled typu "ehm nechápu, proč mě do toho táhate! Já přece nic". Nic méně po jednom, z jistých důvodů jen velmi mělkém, nádechu se jeden z nich ujal slova. Vlastně mluví dost pomalu a jednoduše, protože když se na otázky historie chytal jen jeden z vás, tak vás má slušně řečeno za takové ty pomalejší... idioty. Custod1: "Mohu zaručit, že jsme si takovou aromatickou návštěvu nepřáli, nepřejeme a přát nikdy nebudeme." Custod2: "Jo no, taky tu nesnášíme ROMatické návštěvy!" Custod3: "Drž hubu, nebo se fakt domáknou toho, co se s těmi zlatými zbrojemi stalo doopravdy!" Custod2: "Myslíš?" Custod3: "Jo a taky toho průšvihu, když jsme použili jako náhradní řešení drátěné košile z mědi!" Custod1: "Ehm... takže aby se vyčistil vzduch, soustřeďme se na to podstatné..." Z nějakého důvodu se druhý a třetí strážce paláce začnou tak trochu ušklíbat. Proč tomu tak je, to je určitě o dost menším tajemstvím než důvod, ze kterého jim líný autor doposud nedal žádná kloudná jména. A určitě to není lenost jako taková, jelikož po mnoha ekonomických narážkách musí být všem jasné, že někde je třeba ušetřit na všechny ty epické scény a hvězdné obsazení. Zvláště, když naše hvězdná pěchota je daleko větší, rozsáhlejší a dražší než ta ze všech Superstár dohromady! Custod1: "Mluvíš o nahlášení zrady císaře, která je-" Custod2: "Blbost! Císař nemůže zradit impérium, protože on je skutečným impériem!" Custod3: "JO! A i kdyby nebyl, tak za těch deset tisíc let už to beztak musí být promlčený!" CUstod2: "To, nebo by mohl dostat podmínečné propuštění. Už si toho odseděl dost." Jeden velmi nevlídný pohled toho, kdo byl tak hrubě přerušen, si zase zjednává klid. Custod1: "kde jsem to, jo už vím..." Patrně je trochu znepokojivé, že má najedou v ruce kalkulačku. Zejména proto, že nemá rukáv ani kapsu, z níž by se dala vytáhnout. Jen takové ty bederní roušky, co nechávají prostor, hlavně u kalkulaček, fantazii! Custod1: "Jedinou zradu na císaři momentálně vidím v tom, že tu jste neohlášení, určitě bez lístku, nejste ani Gray knighti a vůbec tu nemáte co dělat." Začíná ťukat nějaké cifry za poplatky. "Takže když vezmu v potaz naše hrubé okřiknutí a milosrdně vám zaúčtuju jen ten nejlevnější okruh, vykašleme se na pokuty a vy se vrátíte tím kanálem, co jste přišli, abyste neplašili ostatní turisty tak to bude stát..." Ukáže sumu, o níž se některým okrajovým světům při schvalování rozpočtu ani nezdá. Custod2: "A rozhodně nepočítejte s tím, že věci typu "ale Impérium je v nebezpečí" vám pomůžou získat nějaký úlevy. IMPÉRIUM JE TOTIŽ POŘÁD V NEBEZPEČÍ!" Custod3: "Taky nám to tady hlásí každý druhý den kdejaký bezďák, fakt už nás to nebaví." |
| |
| My jsme vždy zvaní!!! I když nás nikdo nepozve! Prettymarína! Sieg Hei... ah, takhle ne. "Blbost! Císař nemůže zradit impérium, protože on je skutečným impériem!" Někdy nastávají takové ty chvíle, kdy někomu ze skupiny dojde, že tady vlastně mluví s bandou kreténů. Ono by to bylo i velmi zajímavé zjištění, nebýt faktu, že v parodiích Afkona a Ceress se každá skupina po určitém čase stane určitým druhem bandy dementů, takže zde máme hned dvě na jednom místě. Tak či onak, když se sejdou dvě bandy pitomců, častokrát se stává, že jedni si budou dříve nebo později myslet, že mají právo býti mentálně (a zde opravdu jen mentálně, protože Custod je Custod, co si budeme povídat) nadřazení nad těmi druhými. Mnohdy si to myslí obě skupiny, což je příklad třeba hnutí "Islám a Talarácne na Teře nechceme" a "hatefree warbandy." Nyní si třeba Bebíček tak trošku myslí, že všichni jsou dementi, jen on je letadlo. Ne teda, že by rozpřáhl ruce a dělal "vrm vrm vrm vžuuum" jako to mají ve zvyku třeba Elysiánci, když trpí podobným problémem, ale namísto toho začne znuděne odlubávat místní zlatou výzdobu a mumlá si něco o tom, že jeho otec měl ve všem pravdu, snad jen kromě toho zchaosení, páč se to zrovna jeví jako dobrý nápad, nebýt toho, že slyšel, že i Abaddon je blbec a ničeho nikdy nedosáhl. Zlatokras: "Vy jste zastánci radikálního Athiacísařismu?" Chlapec vypadá... tak trošku zmateně. Ono se není čemu divit. Pokud vy víte, že Athanius je příliš derp na to, aby byl Císař a pak vidíte "lidi" kteří mají Císaře, toho pravého Císaře, denně před očima a omývají houbou všechny jeho partie, pokud mu ještě zbyly - a oni věří tomu, že Athanius JE Císař, jednoho to nahlodá. Hlavně tedy proto, že začne uvažovat nad tím, jak je prostě možné, že takový člověk zvládl korigovat tolik století věčnou křižádu. Athania je možné si představit v mnoha situacích a ve většině z nich figuruje nahý a s ženami... ale ne v čele křižády. Anastáz: "Protože to jeho chtějí lordi Terry zabít. A to je jakože ta zrada. Jenom si říkám, že..." Růžemet: "Že on prostě nemůže být Císař," Fialín: "Protože my myslíme, že je to jakože rouhání a tak. Vůči Empsovi, rozuměj. Hele Emps je boží týpek a četli jsme všechny ty jeho..." Růžemet: "Vlastně jsme je poslouchali jako audiobooky, protože čtem jenom na hajzlu a to nám přišlo Empse trošku nehodný... žejo - ale to je fuk, Fialíne, pokračuj," Fialín: "No, prostě je to nemožný. To sem chtěl říct." Vespasián: "Věc se má tak, že nám po pohrůžkou genocidy kapituly - a jako Codex Astartes jasně říká, že genocida loajálních kapitul není řešením a nemá se dělat, on pan Guill-" Fialín: "JELIMÁN!" Vespasián: "Gu-illi-MAN! ...bylmoc chytrý člověk." Anastáz: "On to vlastně nebyl člověk, ale chápete, co tady můj přítel myslí..." Vespasián: "Pod pohrůžkou genocidy kapituly jsme byli přinuceni jít zabít Athania! " Zlatokras: "A nenapadlo nás nic lepšího, než to jít nabonzovat, protože tohle se nedělá, je to zrada, pokus o převrat a... a my ho nechceme zabít, máme ho rádi, původně jsme chtěli, aby byl náš chaptermaster, ale on už nějakou kapitulu má... a my se s ní spojit nechceme." Vespasíán: "A ani nemůžeme, kodex astartes nepodporuje tuto akci." Bebíček: "Pánové, je tohle vltavín? Páč já ho asi vydloubal a nejde dát zpátky..." |
| |
| PM vs Custodes Zlatkokras a Athanius a spousta dalších divných hochů Pravda dříve nebo později vyjde prostě najevo. Jen málokdo ovšem čeká, že vyjde zrovna kanálem. Ještě štěstí, že mezi loajalisty se dají najít větší... řekněme ideologické exkrementy nejen ve vlastnictví Thorne-Inburnů, tím, že se daří většinu populace vesmíru přesvědčit o tom, že bičovat se minimálně jeden den v roce je vlastně docela dobrý nápad. Samozřejmě, pokud se nebičujete až příliš, protože to pak dráždí nejen pochybné existence ve vašem okolí, ale nepochybně taktéž inkvizici. Že jste to nečekali? To nikdy nikdo! V této palácové debatě je nutno podotknout, že vítěz byl prostě "Pretty". Zejména díky úsilí, morálním kvalitám, obětavosti a faktu, že custodes nikdy nečetli z kodexu ani čárku. Vlastně většina z nich i docela zapomněla, že Robout udělal něco jiného než, že netrefil se svou obří legií včas na Terru. Možná tak vzdáleně tuší, že provozuje spánkový maraton nevýslovné kvality. Tedy pokud věříme fámám a nefandíme více Lionovi. Tak či onak se absenci znalostí styděli přiznat a po mariňácku "když to říká kodex, tak je to ok" dali hrdinům za pravdu. I s tím vltavínem. Dokonce přiznali i radikální Athanismus! S omluvou, že to sem přitáhli Sestry bitvy, co tu před časem byly na zájezdu. Navzdory obávám a tíživému poselství Athanius v přímém nebezpečí nebyl. Pokud tedy nepočítáme obležení vonnými oleji a spirituální souznění s císařem, během něhož si lakujete nehty na nohou a přidává se pro případ neočekávaného boje ztvrzovač "Centurion" s + 1 k T a armor savem 2+ pro váš nehtík. Samozřejmě, čistě pro efekt, jakmile byl varován, tak se několik minut po krátkém poplachu rozrazili dveře sálu tím, že se povedlo zajmout několik vrahů a před pacifikací je donutit uhradit i enormní vstupné. Tohoto úspěchu docílila blíže nespecifikovaná skupina tří skoro nahých custodes a jednoho dokonce ve zlaté zbroji, kteří původně mířili k císaři... ale to je jiný příběh. Ten náš se přelévá zvolna do dalšího dne, který byl pro Terru plný novinek. Neúspěšný pokus o převrat, personální změny ve vedení řádu assassínů a soud s celou kapitulou astartes - díky tomu měl deník Plesk po dlouhé okurkové sezoně co nabídnout čtenářům. Nejspíše proto taky široká veřejnost hltá před vchodem do sněmoví síně Lordů Terry každý ždibec informací. Hlavním řečníkem obžaloby je vyjma prémií chtivého inkvizitora unaveně působící muž ve středních letech oděný do bohatého oděvu a vybavený nepřítomným pohledem i vypreparovanou krysou. Většina tváří zde pak působí mírně... nezaujatě ve váš prospěch. Přefiklý lord: "A tak, na základě důkazů, které přednesl inkvizitor je více než zřejmá korupce v řadách těchto nepříliš efektivních služebníků impéria." Inkvizitor: "Dovoluji si ještě zopakovat - omluvte to přerušení - že menší bojovou aktivitu vyvinuly za posledních deset tisíc let jen Catmarines a dokonce i tam se našla jedna nenažraná, mutantní, sobecká zrádná svině! A ještě k tomu ženská, co se lstí vmísila mezi astartes!" Cham Eleon: "Je to sice výstižné, ale vůči Felicitas, nechť ji císař za Mirka zatratí, to není taktní a vlastně je to i trochu sexistické." Inkvizitor: "Ehm, tak že jste to vy, prosím o vyškrtnutí ze zápisu to o té svini a tak..." Cham Eleon: "Ne, to není tak úplně nutné, prosím pomiňme v zápisu to, že je to žena." Výraz této krásné dámy nabral dosti krutou formu. "Stejně s ní má pramálo společného" A následně i drobné známky zadostiučinění. Inkvizitor: "Tito muži jsou prohnilí budižkničemové, které jsem nepochybně a prokazatelně správně zařadil za kacíře, čímž si zaslouží nejvyšší trest stejně, jako já letos nejprestižnější inkviziční ohodnocení!" Někteří přitakávají, jiní jsou nerozhodní. Snad by pomohlo, kdyby většina urozených pánů nekoukala závistivě na ty, jejichž hlava je na špalku, možná by to vypadalo optimističtěji. Taky by to ovšem nebyl grimdárk. O slovo se krátkém šumu přihlásí zástupce velitele Custodes, díky čemuž tenhle soud bude stoprocentně zapsán ve fluffu PM, pokud ještě nějaká bude. Olei: "Ctění páni, nestává se často, že bychom se nechali rušit od naší stráže politickými prkotinami." Přefiklýlord: "Kdybyste věděl, co všechno-" Jedním hbitým gestem ruky, které bylo jak z reklamy na eleganci, byl umlčen. Olei: "Ne, nevím! Ale už dost bylo vrhané špíny a dohadů! Ať promluví konečně ten, kdo byl přímo u toho, kdo zřel tu nákazu a zarazil ji v zárodku! Nechť zhodnotí velemaršál, hrdina, náš a císařův šampion to, co zřel a porazil na Panemu a zda si zaslouží obžalovaní naději. Po něm nechť dostane prostor i chapter master- " Inkvizitor: Zastupující- Ostrý pohled Cham jej nenechává domluvit. Olei: "Děkuji, ehm... chaptermaster Zlatokras prostor pro to, aby nám ukázal, co přinesla a může přinést jeho kapitula impériu!" A tak nastává zase jednou hystericky-historický okamžik, kde se budou slova tesat do kamene a díky tomu, že tu není Ashtonius, nebudou začínat slovy "vole". Alespoň doufejme. |
| |
 | Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
| |
| rozhodně nerušit, nějak to vyřešíme. |
| |
| Dobrodružství vytaženo z odpadu. Držím vám palce, ať tam znovu nespadnete. Nezapomínejte, že pokud uplyne 6 měsíců od posledního příspěvku, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Bimba |
| |
| Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR