Tvůrce - 07. ledna 2013 20:15
	Jedná se o předem domluvené soukromé dobrodružství fungující jako podpůrný prostředek při tvorbě jisté povídky. S přihlášením postav budou doplněny potřebné informace.

Tvůrce - 08. ledna 2013 21:22

Oppa Splátce-style Daniel Inburn-Thorne Tvůj tým, tví vizážisté - to vše jasně deklamuje, kdo je tu hlavní hvězdou, alespoň z obecného pohledu na úlohu splátce. Jakmile ovšem vkročíš do tohoto království, možná je na místě spíše pocit alenky v říši divů, než póza někoho, kdo je dokonale připravený. Každičký nástroj, každičká věc tu má přísný řád, kterému vládne snad až chirurgická čistota. To vše korunuje partička lidí, jejichž zjev si nemohl nalézt ani v lekcích ohledně psychologických způsobů boje. "Je tak sladký!" První, kdo si tvého vstupu všímá štíhlá dívka... blíže neurčitých proporcí, dle šatů s různými krajkami volánky a tak... jimž dominuje kombinace bílé a žluté, o níž by znalec mohl tvrdit, že je zlatá. Tu zlatou má mimochodem zvolenou jako koloru své dlouhé bujné hřívy. S trochou nadsázky se tak dá říct, že podobnou kombinaci si mohl vidět i na nejednom zmrzlinovém dortu. Na druhou stranu její souměrný obličej a útlá ruka snadno napoví, že pod tím vším se skrývá normální hezká dle odhadu lehce nadvacetiletá dívka. Která tě jen tak mimochodem po plavném krůčku chytá za ruku. "Pojď, posaď se u nás fešáku..." V tom ji sekunduje i další člen personálu, který bohužel nemá ani ty příjemné rysy. Fialová barva kudrnatých vlasů spolu s tělem obtloustlé slečny ponejvíce připomínající kvočnu nevěstí nic dobrého, stejně jako stisk, kterým by mohla lámat skály. A že jako příslušník dvojky o skalách leccos víš. Zatímco jsi těma dvěma usazen stihneš zaregistrovat i jména Eleonora pro útlou a Vilma pro otylejší. Eleonora: "Vincente, on... on je dílo už sám o sobě..." Vilma: "A až skončíme, bude mu ležet kapitol u nohou!" V troše chechotu a jejich dobrém rozmaru pak lehce zanikne tiché a snad i zklamané "hmm" chlapíka, který se tak nějak vymyká. Je střední postavy, ani mohutný, aby mohl působit snad nebezpečně, ani příliš útlý na vychrtlinu. Má hnědé vlasy stažené do culíku a v podstatě vypadá normálně. Eleonora: "Měl bys mít radost! Tenhle se s těma minulýma nedá srovnat!" Vincent: "Chtěl jsem letos připravovat dívky, mužské vlasy jsou stavidlem na řece kreativity..." Vilma: "VINCENTE!" Eleonora: "Eh... umm nic si z Vincenta nedělej, je skvělý a sice působí..." Chvilku hledá správné slovo. "...výstředně tím svým zjevem, ale je více než schopný." Vřelé mrknutí je ti odměnou stejně jako zjištění, že jestli něco může být pro tyto dvě kapitolanky skutečně výstřední, tak je to normalita. Vincent: "Tak co tu máme..." Tak přesně takhle nějak patrně hovoří hodný řezník se zvířátky. Takhle vypadá zkrátka pohled člověka, hodnotícího kus masa, zboží... čehokoliv, co je pro něj jen materiál, surovinou nebo zkrátka čímsi jiným, co ani za boha nestojí vyšším úvahám. Zvláštní to je o to víc, že jeho pohled postrádá ovšem rysy arogance, spíše... se stává sochařem upřeným na svůj kvádr šutru. "...usměj se, pořádně chci vidět zuby..." Eleonora: "Jinak ruce docela ujdou... je vidět, že civilizace se drží blízko kapitolu." Vilma: "No mohlo by to být lepší, třeba taková Serrlaidová..." Eleonora: "Nebo ten černoch!" To doprovází úšklebek a chechot. Vilma: "Ta jeho pracka - se mi chtělo zvracet..." Vincent: "Tak dost dámy, máme práci..." Dvě tlesknutí si vyžadují pozornost. "Standardně vypálit laserem..." A začíná výčet prací. "...pak... vypadá dobře stavěný, jsem pro kompletní depilaci." Vilma: "To bude trvat... a u mužů to není tak..." Vincent: "Nutné? A jestli bude v aréně vedro a on si sundá oděv, nebo o jeho kus přijde... chceš, aby viděly chlupy na hrudi nebo podpa-" Eleonora: "Fuuuuuj! A přísahám, že jestli k tomu vytáhneš zase chlupaté nohy, tak tu UMŘU!" Vincent: "A kolik myslíš, že tak zareaguje lidí? Hm? Proto musí být dokonalý... navíc od bratra příliš často slýchám, co takový dobře stavěný odhalený hrudník dokáže vyvolat za reakce." Eleonora: "Mi se ten nápad... to... no začíná líbit!" Dost možná proto, že to bude zahrnovat tvou nahotu. Většinovou nebo úplnou? Vilma: "Taky bychom... co ho nechat chytnou trochu bronzu? Líp by vynikl..." A zdá se, že se vlak začíná rozjíždět! Oppa Splátkyně-style Michelle McCoin "TICHO! SLYŠÍM JI, SLYŠÍM SVOU MŮZU!" Když tohle někdo uslyší skrze dveře před tím, než vezme za kliku, nabízí se hned dvě úvahy. První říká, že tam uvnitř je zjevně romantik s vytříbenými smysly, kterými tvůj příchod odhalil. Ta druhá... že se tam děje něco lehce šíleného mimo tvé současné chápání, něco, co se lehkým pohybem ruky dozvíš. Což, vzhledem ke svému stanovenému rozvrhu zde... tak nějak učiníš. Bohužel správná byla varianta druhá - protože vnitřek nepůsobí... moc normálně. Na tom má největší zásluhu muž střední postavy naprosto postrádající jakékoliv vlasy, ovšem s velkou dávkou různých bizarních malůvek. Možná, kdyby to byl splátce, by se dalo uvažovat nad tím, že v případě míření mu na halvu, by jeho nepřítele patrně záhy začala jeho vlastní dost bolet. Na dobrém dojmu patrně nepřidá ani fakt, že u velkého stolu se zrcadlem a všemi možnými dózami, nádobami a různými udělátky je už docela bordel, jak se tím prohrabává za údajného šepotu můzy. To vše je patrně ještě v pořádku, protože jej záhy klidní nějaká členka personálu laděná do provokativní červeně jak obočím, vlasy tak i oděvem. Onomu... žáru pak docela přispívá i její velmi ženská postava, kterou dle hloubky výstřihu rozhodně nehodlá potlačovat. Bohužel ani s tím vším není až tak přesvědčivá, aby toho ten chlapík nechal, jak by si patrně přál každý v místnosti. "Vítej, já jsem Angela..." Lehce se usmívá s takovou grácií, jako by za jejími zády ti dva ani nebyli. Oděná v decentní černi s lehkým líčením, ti pak jako blonďatý spasitel nabídne ruku, aby tě uvedla do hlubin zdejšího... pracoviště. "Tohle je Luisa a... to... to je Viktor." Jemně ti pokyne, ať si uděláš pohodlí - patrně pár posledních vteřin klidu před tím, než si tě tihle vezmou do parády. Viktor: "Tady je, tady je..." Luisa: "Vypadá slibně..." Hodnotící pohledy - ale na to je dívka tvého ražení, tak nějak asi zvyklá. Tedy možná až na fakt, že se Luisa na tebe dívá... trochu... no... většinou tak na tebe koukají kluci zkrátka. Angela: "Letos tu máme plno krásných dívek... co zůstat u základních procedur a hrát na přirozenost?" Viktor: "Přízemní!" Luisa: "Vem si ty vlasy, přímo volají po noblese..." Asi není náhoda, že ti je tak... snaživě hladí a její prsty se s nimi moc loučit nechtějí. Angela: "Ale je z dvojky, měli bychom z toho taky trochu vycházet..." Viktor: "Vlasy... mohli bychom se jich prostě zbavit a místo toho z ní učinit živoucí dílo! Mohla, mohla by nést noční oblohu a..." Luisa: "Vrať se na zem!" Angela: "Nemyslím si, že by to široká veřejnost ocenila." Viktor: "Mluvíte jako můj bratr!" Skoro vypískne. Angela: "Já myslím... že by měla víc odrážet kraj..." Luisa: "Ne, prosím už žádnou další ledovou královnu, nebo miss skálu!" Angela: "Jako sice působí koketně, ale v růžové, promiň... by podle mě mohla zklamat fanoušky. Navíc... sakra proč se nám líbí splátci? Já myslím, že je to tou... no exotikou!" Viktor "Souhlasím!" Luisa: "Co tě napadá?" Viktor: "Uděláme z ní bohyni!" Angela: "Nějak nevidím tu souvislost..." Viktor: "Dokonalost! To je to pojítko! Jako boty mírotvorců, co pochodují v jednotném rytmu... účes... rýsuje se mi to... a samozřejmě celotělový makeup. Některá místa musíme vyzdvihnout a jiná... raději se tvářit, že tam nikdy nebyla... " Zdá se, nebo tu někdo rozhoduje o tobě bez tebe? Angela: "Stejně si myslím, že přirozenost by byla lepší..."

Michelle McCoin [2] - 09. ledna 2013 12:40

Já se těch lidí bojím První věta kterou prakticky slyším přes dveře mě lehce vyděsí. Musím to na malou chvíli vydýchat. Přeci to za těmi dveřmi nemůže být tak zlé. Jsem zvyklá o sebe pečovat a vlastně o sebe pečuji více než kdo v našem kraji a tak tohle bude v pořádku. Zhluboka se nadechnu a otevřu dveře. Za dveřmi je něco co mi prakticky vyrazí dech. Věděla jsem že tu jsou lidi extravagantní, ale tohle je podle mě příliš. Chci být ale na ně milá a příjemná. Pokusím se tedy o příjemný úsměv a snad se mi i daří. "Ahoj... ráda vás poznávám." Vůbec vás ráda nepoznávám, ale snažím se být zdvořilá. Všichni tři se mi představí a já se snažím si jejich jména zapamatovat. Nějak se na mě přilepí jedna z žen a dívá se na mě velmi zvláštně. Tenhle pohled znám ale u kluků ne u žen. Je mi to vcelku nepříjemné, je mi jedno že je to dívka ale já ji neznám a nechci aby se na mě takto dívala. První návrh je, že se budou držet mé přirozenosti to se mi vcelku zamlouvá, ale ten muž Viktor to prakticky smete ze stolu. Už ted se mi ten chlap nelíbí a to nevím co přijde. "Vlasy... mohli bychom se jich prostě zbavit a místo toho z ní učinit živoucí dílo! Mohla, mohla by nést noční oblohu a..." Tak tyhle slova z pusy Viktora mě málem přivedou do mdlob. "No tak to neee... na to zapomeňte." Ohradím se a dosti ostře. Úsměv je pryč a vypadám už vcelku podrážděně. Sakra proč jsem si myslela, že tohle bude ta příjemná část, ta v pohodě. Já se snad těším do arény a to nedokážu uvěřit že na tohle myslím. Naštěstí návrh s holou hlavou neprošel ani u děvčat a jsem za to ráda. "Uděláme z ní bohyni!" Viktor si právě u mě zlepšil reputaci, i když netuším jak tenhle nápad chce provést, ale to se záhy dozvídám. Poslouchám a nějak se nedokážu zbavit dojmu, že celotělový makeup nese v sobě, že budu nahá. "Nemyslíte... ne... že nebudu nahá?" Vykoktám ze sebe a jsem už docela zděšená. Vážně se mi tu vůbec nelíbí. "Já bych byla taky pro tu přirozenost." Nakonec špitnu, ale bojím se že na mé protesty nikdo zřetel brát nebude.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 09. ledna 2013 14:28

Depilace Po snídani pak jdu do jiné části komplexu, kde by na mě měl čekat můj tým vizážistů. Musím se přiznat že jsem čekal opravdu hodně. Viděl jsem Kapitolské vizážisty v televizi a sakra dobře vím, že vypadají jako banda idiotů a pravděpodobně se tak budou i chovat. Nic mě ale nemohlo připravit na reálný střet s nimi. Nic. "Je tak sladký!"  To rozhodně! "Já hm... ahoj?" odpovím lehce zmateně, zatím co mě táhne za ruku ke kosmetickému křeslu. Nebo doufám, že se ta věc jmenuje kosmetické křeslo. Nikdy jsem tuto problematiku zvlášť neřešil a kromě toho, že se jdu jednou za čtvrt roku ostříhat, abych přes ty vlasy taky něco viděl, jaksi do podobných institucí, zabývajících se krásou, nezavítám. Musím působit, jako naprostý idiot. Naštěstí to vypadá, že slečně, která mě zdravila jako první, to nijak zvlášť nevadí. Její proporce jsou díky bělozlatým šatům s mnoha volánky absolutně neurčité. To, že jí vlasy ladí k šatům je zdá se, považováno za úplně normální. Nicméně její souměrný obličej a útlá ruka napovídá, že pod celou tou příšernou přehršlí volánků se skrývá normální hezká dle odhadu zhruba dvacetiletá dívka.   Druhá dáma - poměrně fortelnějšího charakteru, zdobená fialovou parukou vypadá, že je mnou unešena zhruba stejně, jako ta první. Musím říci, že se cítím polichocen. Vždycky jsem věděl, že jsem poměrně hezký, v tohle bych nelhal, ale že se budou líbit až tak, to jsem nečekal. "Pojď, posaď se u nás fešáku..." vyzývá mě ta s fialovou parukou, která se, jak záhy zjišťuji, jmenuje Vilma. Ta druhá je pak Eleonora. "Vincente, on... on je dílo už sám o sobě..." trylkuje Eleonora. "A až skončíme, bude mu ležet kapitol u nohou!" přidává se Vilma zasněně. Co se mě týče, nepotřebuji ani tak, aby mi ležel u nohou kapitol, jako mrtvoly všech ostatních splátců. Vím sice, že je důležité vypadat dobře, abych zaujal sponzory - ale nepřišel jsem se tady účastnit miss sympatie. Přišel jsem vyhrát Hladové Hry.   "Měl bys mít radost! Tenhle se s těma minulýma nedá srovnat!" Rozplývá se Eleonora. Nevím, nakolik je to pravda, mi se třeba náš loňský splátce docela líbil… pokud to tedy mohu posoudit. Nejsem asi cílová skupina hodnocení mužského vzhledu. "Chtěl jsem letos připravovat dívky, mužské vlasy jsou stavidlem na řece kreativity..." stěžuje si Vincent záhy. Jasně. Jenom se bavte, jako bych tady ani nebyl. Nenechejte se rušit. A ano, bohužel mi nepůjdou uplést na vlasech žádné příšerné kreace. Ale prostříhat bych je možná trochu potřeboval! "VINCENTE!" okřikne jej Vilma. Eleonora se pak hned otáčí ke mně, snad omluvně.  "Eh... umm nic si z Vincenta nedělej, je skvělý a sice působí… výstředně tím svým zjevem, ale je více než schopný." Schopný mi zkazit den. Chápu! V odpověď ovšem jen pokrčím rameny. V tu chvíli samozřejmě ještě nevím, jak na mě Vincent své schopnosti hodlá uplatnit. Dozvídám se to poměrně záhy.   "Tak co tu máme..." prohlíží si mě Vincent. Nemůžu se zbavit dojmu, že jsem pro něj něco, jako koťátko na výstavě. Nebo možná před ní a on mi má vyfoukat srst. "...usměj se, pořádně chci vidět zuby..." v odpověď se tedy zazubím. Co mám taky dělat, že ano.  "Jinak ruce docela ujdou... je vidět, že civilizace se drží blízko kapitolu." Dle slov Eleonory se zdá, že zbylé dvě také nelení a prohlížejí si mě. Nechutné. Možná bych byl raději v aréně, než tady sedět a nechávat se osahávat, komentovat a opečovávat těmi třemi! "No mohlo by to být lepší, třeba taková Serrlaidová..." Útrpně zavřu oči. Co mi je po Serrlaidové. Stejně ji Michelle zabije ve chvíli, kdy pro to bude vhodná doba příležitost! Je úplně jedno, jaké má ruce! "Nebo ten černoch!" "Ta jeho pracka - se mi chtělo zvracet..." No… ještě že si holky rozumí, že!   "Tak dost dámy, máme práci!"  zatleská Vincent, aby si získal jejich pozornost. Pak si začne prohlížet moji tvář.  "Standardně vypálit laserem..." Já doufám, že mluví o mých vousech. To by se hodilo. V aréně bych pořád vypadal upraveně. "...pak... vypadá dobře stavěný, jsem pro kompletní depilaci." NE POČKAT! V tuto chvíli bych nejraději utekl. Někam hodně daleko. Nebo hodně daleko poslal Vincenta. Do míst, kam slunce nezasvítí. Vzpomenu si na svou myšlenku o koťátku a vyfoukané srsti. Jak jen jsem se mýlil! "To bude trvat... a u mužů to není tak..." Vilma. Vilma se staví na mou obranu! Věnuji jí vděčný pohled. Je ale přerušena Vincentem.  "Nutné? A jestli bude v aréně vedro a on si sundá oděv, nebo o jeho kus přijde... chceš, aby viděli chlupy na hrudi nebo podpa-" "Fuuuuuj! A přísahám, že jestli k tomu vytáhneš zase chlupaté nohy, tak tu UMŘU!" I TY, ELEONORO?  "A kolik myslíš, že tak zareaguje lidí? Hm? Proto musí být dokonalý. Navíc od bratra příliš často slýchám, co takový dobře stavěný odhalený hrudník dokáže vyvolat za reakce." Znovu útrpně zavírám oči. Bojím se, že dneska to není naposled. Nutno podotknout, že nejsem žádný neandrtálec a vzhledem k tomu, že každý den dost cvičím, mám chlupy v podpaždí oholené. Ne tak mé mužné tepláčky! Představa toho, jak odsud vycházím jako holátko… "Mi se ten nápad... to... no začíná líbit!" Mi ne, Eleonoro – MI NE!   "Taky bychom... co ho nechat chytnou trochu bronzu? Líp by vynikl..." Musíš se vzpamatovat, Danny, řekni něco! „NE! Prosím, opalovat ne!“ No… neřekl jsem toho moc. Taky jsem mohl protestovat proti tomu, aby mi orvali chlupy ze zadku. Ale jaksi – mám pocit, že s depilací už nic neudělám. Proti soláriu budu ale bojovat jako lev.

Tvůrce - 09. ledna 2013 21:15

Soo gay Daniel Inburn-Thorne „NE! Prosím, opalovat ne!“ Vilma si teatrálně vzdychne evidetně nepotěšena tvým přístupem na tolik vzdáleným jejímu záměru. Eleonora se pak rozchechtá tiše brblajíc něco o tom, že máš vlastně pravdu. Jediný, kdo zůstává klidný je Vincent, což... asi je znepokojivé, protože o tom zjevně hluboce přemýšlí. Až... možná příliš. Vincent:"Ne, nic takového... jen celková depilace, vneseme do té změti na jeho hlavě řád... to bude všechno." Vilma: "A co alespoň nějaké decentní líčení?" Eleonora: "Když už, tak jen fakt malonko..." Vincent: "To nezní špatně... ale jen tak, ať zmírníme ty největší ohavnosti... přeci jen... budeme přirození!" Eleonora: "A teď to horší..." Jistá bolest v jejím hlase byla milou předzvěstí, že se bude dít něco nepěkného. To něco zahrnovalo tvé nohy, vosk a spoustu ujištění, že jsi silný muž, takže to nemůže tak bolet, když tím dívky všech možných i nemožných věkových kategorií prochází dobrovolně a ještě k tomu opakovaně. Spolu s laserem měnícím tě v průběhu ničení tvého ochlupení v šarmantního skunka můžeš mít zkrátka radost ze všech krás kapitolu. Když jsou procedury zahrnující i podivné záležitosti i s tvýma rukama skončeny, uplyne docela dost času - a že každá vteřina ti byla pekelně dlouhá. A zatímco odpočíváš, dvě tvé opatrovatelky odchází a dokonce i Vincent se chystá, zatímco dveře vyjeví někoho nového. Vincent:"Dobré poledne, Leo" Lea: "Dobré vincente a Danieli? Jsi Daniel, že?" Přichází stvoření v nesmrtelném mixu černé a bílé, na šatech... které jsou poměrně zvláštní. Předně se zdá, že symetrie je pro tuto dívčí osobu s krátkými zrzavými vlasy pohybující se někde v zachovalém věku v blízkosti stáří tvých rodičů. Vincent: "Jdeš právě v čas..." Lea: "Vážně? Vypadá až moc v pořádku..." Vincent: "Nech si ty jízlivosti, mé výtvory se líbí bez ohledu na to, co si myslíš..." Lea: "Není problém s tvou tvorbou, problém je k ní pak něco VYTVOŘIT! A teď, dovol mi minutku..." Vincent: "Jistě, jistě... měj se zatím, splátče." Úsměv, který ti tento chlapík věnoval oproti úsměvu dívek... spíše to opětovně neslo dojem, že se loučí se vším, co na tobě udělal. J "Jsem Lea, budu se starat o odívání." Tahle žena, když nic jiného, má alespoň příjemný hlas a bystrý pohled postrádající nádech přílišného... řekněme tomu šílenství třeba tvůrčí zápal. "Než... se definitivně rozhodneme, co bude nejlepší, ráda bych tě trochu poznala, pokud nebudeš samozřejmě proti." Přestože je milá, možná v tom lze najít i takovéto schované "byl bys ovšem proti sobě". "Ráda bych, aby ses cítil komfortně. Bez toho... dle mě nemůže nikdo působit dobře." Vyčká na tvou reakci a pokud přeci jen nebudeš nesouhlasit, tak následuje i pár obyčejných dotazů ohledně toho, co si myslíš, že tě vystihuje, co je pro tebe důležité, co považuješ za krásné, či ošklivé a čím dle svého soudu působíš na lidi pozitivně i negativně.

Tvůrce - 09. ledna 2013 21:41

Časem si zvykneš... nebo najdeš děsivější věci Michelle McCoin Výhoda tvého přípravného týmu spočívá zjevně v tom, že jakmile přežiješ je, přežiješ s největší pravděpodobností všechno. Navíc, jestliže rozdýcháš střet s tímhle, co proti tomu bude nějaký mut v aréně nebo šmudla z chudého kraje? Na druhou stranu obě tyto věci jsou docela daleko a oni, oni jsou nebezpečně blízko. Viktor:"Ne budeme tě líčit asi na oblečení..." Zjevně se ho tvá otázka dotkla. Luisa: "Bude to v pořádku, s trochou péče ruce, nohy, ňadra i zadeček může vypadat úplně jinak a nahota má své kouzlo..." Viktor: "Rozhodně větší než ta ubohá přirozenost!" Luisa: "Taky si říkám, sakra přece to tělo nemáš, abys ho schovávala!" Angela: "Neblázni Luiso... vidíš, že se jí ta představa docela příčí..." Viktor: "Tak příčí? PŘÍČÍ?! Ví vůbec kolik lidí v panemu by dalo všechno za to, abych je jedinkrát připravil? " Luisa: "Klid Viktore..." Viktor: "A já na někoho takového mrhám talentem..." Angela: "Nic takového tady nepadlo..." Viktor: "A ještě si na mě bude snad stěžovat žena! Žena! Ach jak závidím bratrovi, že může tesat dokonalé sochy mužů..." Luisa: "Chjo a jak my mu závidíme, že tě nemusí poslouchat..." Angela: "Tak pojď vytvořit dokonalou přirozenost..." Na štěstí na to nepřichází žádná další reakce, protože tohle ucedění se zřejmě ztratilo v moři Viktorovy samomluvy, jež návrh Angely spustil. Štěstěna se pak usmívá na tebe po druhé, protože ačkoliv tento muž neustále mluví, hostí se své úlohy s bravurou, stejně jako zbytek tvého personálu. Hrátky s Laserem, případně voskem a vůbec příkladná péče od hlavy až k patě. Brzy se můžeš pyšnit jemností sametu a obličejem, který je dokonale tvůj a je přesně na hraně jakési cizí bytosti nepřirozeně absendující jakoukoliv chybku a člověka s několika jemnými kazy. To vše s nadýchaným svěžím a nenuceným účesem. Jestli trpíš bolestmi hlavy, pak díky neustálým průpovídkám byla migréna v ceně. K závěru pak za zvuků klepání přichází někdo další. Muž solidně stavěný muž středního věku s vlasy o nichž by zástupci silnějšího pohlaví spekulovali, zda jde v jejich případě o zelenou nebo modrou barvu a ty ji dovedeš bezpečně zařadit jako tyrkysovou. Má poměrně živý pohled a vypadá v dobrém rozmaru. Viktor: "Jsi tu příliš brzo, Milesi" Miles: "Ne, Viktore, to ty si nárokuješ příliš z času naší drahé Splátkyně..." Usedne nedaleko tebe, zatímco obě dívky mizí. Luisa tedy ti věnuje ještě pár spokojeně znepokojivých pohledů, než se ztratí, ale i tak tě ponechává v bezpečí tvého kadeřníka a muže, jenž ti kromě přímého sdělení svého jména prozrazuje, že bude mít na starosti tvůj šatník. Viktor: "Ach, práce umělce nikdy nekončí!" Po chvilce nespokojeného zápolení přesto usuzuje, že udělal vše, co bylo v jeho silách. Miles: "No na štěstí nic není nekonečné..." Mrkne... na tebe snad spiklenecky, když poslední z tvých trýznitelů takto teatrálně odešel. "Mohu si uzmout trochu tvé pozornosti, zatímco odpočíváš?" Skoro to zní, že ani nepochybuje o záporné variantě. "Jakožto návrháři dvojky máme takovou malou dohodu..." Pozoruje tvůj obličej zdánlivě nepřítomně a ztracen ve vlastním světě. "Než se definitivně rozhodneme, co pro vás bude ideální, rádi bychom vás poznali." Vřele se usměje. "Michelle, mohu ti tak říkat, že?" Opět to zní přátelsky, ale... jako by to bylo zabalené oznámení. "Můžeš mi o sobě něco prozradit? Co je pro tebe typické, co tě fascinuje, čím se cítíš výjimečná..." Na moment ho zastaví smích. "Promiň, došlo mi, že Viktor by asi řekl něco ve smyslu - nech mě poskládat ze svých střípků oslavnou mozaiku tvého bytí." Nutno říct, že ten divný tón, kterým ten umělec toužící po noční obloze na tvé hlavě místo vlasů... zkrátka že ho zparodoval dost dobře.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 09. ledna 2013 23:20

Ou jé... "Ne, nic takového... jen celková depilace, vneseme do té změti na jeho hlavě řád... to bude všechno." dodává nakonec Vincent. Jsem mu za to vděčný. Z toho ticha, ve kterém nějakou chvíli setrval v uvažování jsem měl trochu strach, že si zase prosadí svou. "A co alespoň nějaké decentní líčení?" ptá se Vilma. Z deště pod okap! Z-DEŠTĚ-POD-OKAP! Může mě těšit jedna věc - že líčení, narozdíl od opálení, ze sebe večer smyju. Snad, nějak. Ještě nikdy jsem ze sebe nedrhl šminky, ale mám dojem, že taková Michelle by mi s tím snad mohla trochu pomoct. Holky obvykle vědí, jak na to. "Když už, tak jen fakt malonko..." E-LE-O-NO-RO! ZA-ČÍ-NÁM-TĚ-NE-NÁ-VI-DĚT! "To nezní špatně... ale jen tak, ať zmírníme ty největší ohavnosti... přeci jen... budeme přirození!" odtuší nakonec Vincent. Snažím se sice netvářit se nijak - ale po tomto prohlášení si neodpustím ublížený pohled. O jakých ohavnostech to jako mluví? Mi, narozdíl od někoho tady, nebují v mozku nádor blbosti! "A teď to horší..." Ke cti Eleonory, která tuto větu prohlásila, bych rád přičetl, že její tón byl soucitný, snad až bolestný. Jsem svlečen a položen na lůžko, ujišťován o tom, že depilace opravdu, opravdu není tak hrozná! Jsem upřímně rozhodnutý hledět do stropu, tiše trpět a dokázat jim všem, že jediné, co zde trpí, je má mužská hrdost. Ale já - já jsem silný chlap a tak... se nezaleknu ani toho nechutného pocitu, když mi po stehně matlá tu lepivou horkou břečku, ani toho, když pak vezme roh a.... ááááááááááááááááááááÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ! A tohle, panstvo, tohle byl jen začátek, jak zjišťuji záhy! Mé předsevzetí o tom, že nevydám ani hlásku, je totam. Trpím jako zvíře! Měl jsem pocit, že má noční můra byla zlá? Já bych si ji klidně dal znovu - počkat! V tuhle chvíli bych si ji možná i zažil, protože nic, nic nemůže být horší než depilace nohou! Vlastně ano, může. Jsou i luxusnější místa, která dnes políbí vosk. Zabořím zátylek do polštáře, zatnu zuby a cítím několik slziček, které mi stékají po tvářích. Následné pálení vousů laserem je spíše uklidňující záležitostí - i přes to, že celé místnost po chvilce páchne, jako bolavá noha. Můžu děkovat sám sobě, že jsem si holil podpaždí, protože po chvíli zkoumání Vincent (ano, Vincent - je to pěkně nechutné, když vás osahává chlap, věřte mi!) prohlásí, že tohle se bude muset vypálit taky protože to vosk nevezme. Ach, sladká Štěstěno! Nejraději bych ti nakopal prdel, ale za tohle musím poděkovat. Poté se vrhnou na líčení, sestřih, manikůru a pedikůru - ale to už příliš nevnímám. Vlastně se ze všeho nejvíce snažím buďto usnout, nebo se vypařit přímo do pekel - přičemž první varianta mi přijde, jako pravděpodobnější. Svědí mě celé tělo, ale protože kdykoli se zavrtím a chci se poškrábat, vysloužím si akorát pleskanec přes ruku, snažím se nahýbat... a vlastně i nedýchat. "Dobré poledne, Leo" "Dobré Vincente a Danieli? Jsi Daniel, že?" ptá se mě jakýsi hlas, který nepoznávám. Stále mám zavřené oči, takže jeho původce nemůžu jaksi rozeznat. Nejraději bych ji na to odpověděl něco jako "Ne, sem mrtvej" - ale asi bych si tím novou kamarádku neudělal. "Jdeš právě v čas..." odpovídá Vincent "Vážně? Vypadá až moc v pořádku..." Cože? To ksakru teda nejsem! "Nech si ty jízlivosti, mé výtvory se líbí bez ohledu na to, co si myslíš..." "Není problém s tvou tvorbou, problém je k ní pak něco VYTVOŘIT! A teď, dovol mi minutku..." "Jistě, jistě... měj se zatím, splátče." Táhni do pekel, Vincente... Stylisté odcházejí. Cítím podobnou úlevu, jako by mi někdo konečně vyrval dlouhodobě bolavý zub. Neví někdo proč? V duchu si přísahám, že až budu zabíjet děcka v aréně, budu si představovat před očima jejich xichty. "Jsem Lea, budu se starat o odívání." Jsem Dan a snažím se tu sakra trucovitě spát! Neochotně rozlepuji oči a prohlížím si toho tvora, stojícího přede mnou. Dalšího z řady mých mučitelů. Má zrzavé vlasy a absolutně nepochopitelné černobílé šaty. "Hm..." Ne. Prostě se po vší té hrůze ani nebudu snažit být příjemný. "Než... se definitivně rozhodneme, co bude nejlepší, ráda bych tě trochu poznala, pokud nebudeš samozřejmě proti. Ráda bych, aby ses cítil komfortně. Bez toho... dle mě nemůže nikdo působit dobře." ticho. Zdá se, že Lea čeká, co jí odpovím. "Já.. mám pocit, že se v téhle situaci snad ani komfortně cítit nemůžu." Zakňourám a s vědomím, že ti tři jsou pryč a nebudou mi to zakazovat, se konečně poškrábu.

Michelle McCoin [2] - 10. ledna 2013 08:31

Už nikdy nebudu marnivá "Ne budeme tě líčit asi na oblečení..." Tak tímhle mě maximálně odzbrojí. Toho co jsem se bála vážně nastalo, chtějí abych byla nahá před celým Panamem. Ve mě se nahromaďuje vztek, který skoro ani neznám nebo né v takové míře. "Mě se můj zadeček, moje prsa líbí... Ale nebudu je nikde ukazovat..." Skoro až zakřičím, moje slova míří hlavně na tu Luisu, která na mě kouká snad jak na kořist. Mě vážně stačí, že musím být nahá před těmahle třemi, víc vážně nezvládnu. "Tak pojď vytvořit dokonalou přirozenost..." Tak touhle větou si mě Angela získala. Právě jsem jí korunovala na svoji nejoblíbenější stylistku a myslím že jí tohle místo nikdo neuzme. Určitě to nebudou tyhle dva exzoti, jeden co mi chce na hlavě vytvořit noční oblohu či co a druhá co by se mnou nejradši byla sama. Nadále už nemohu protestovat a stylisté se do mě pustí, do mé přeměny. Používají na mě různé procedury, nejprve mě zbaví mého ochlupení, ale spíše musejí použít laser. Chloupky mám spíše nepatrné, jak jsem už řekla o sebe ráda pečuji a oni to ani neocení a spíše mě tu chtějí přetvořit na zrůdu. Dále pokračují manikurou, pedikurou, očistou poru na pokožce až přes odstranění veškerých malých jizviček co na těle mám. Po skončení jejich práce musím uznat, že moje plet nebyla snad nikdy více takhle heboučká. Mohu snad i konstatovat, že je tak hebká jako dětská prdélka naštěstí tak nesmrdí, jako ta dětská no nic. Když jsou prakticky hotovy dorazí další člen této divné party a to muž, co se mi bude nejspíše starat o šatník. První odchází dámy a Luisa mi věnuje jeden z těch svých hladových pohledů na mojí osobu. Já se zakřením a z mé pusy vyjde něco jako "Bleee." Jak zmizí ještě se nekontrolovaně oklepu, jako kdybych měla něco na rameni a chtěla to setřást. Poslední odchází můj milovaný Viktor, jak mi ten chlapec ušatý bude chybět. Spíš bych mohla konstatovat plešatý a že mi chybět nebude vůbec, radši bych nikoho z nich už neviděla. Možná bych přetrpěla Angelu. Svůj pohled teda stočím na nového obyvatele této hrůzné místnosti, možná jí přejmenuji na mučírnu. "Mohu si uzmout trochu tvé pozornosti, zatímco odpočíváš?" Stále nevím, co si o něm mám myslet. Vypadá, že bude snad příjemný na poměry těhle lidí. Krátce na něj přikývnu, i když je mi jasné, že můj souhlas zrovna nepotřeboval. Z jeho slov se dozvím, že mě chce poznat. Že by konečně někdo tady by mě doopravdy poslouchal. "Michelle, mohu ti tak říkat, že?" Tak je to snad mé jméno, tak jak by jsi mi jinak říkal - hej ty. Té myšlence se nakrátko ušklíbnu, ale Milesovi přikývnu, že mě může oslovovat jménem. "Takže mě chceš poznat... No dobře... Od dětství se připravuji, abych se mohla účastnit Hladových her. Vždy si to přál můj otec, já až tak moc ne. Já mám ráda zábavu, ruch kolem sebe, společnost. Samozřejmě jsem cvičila jak se má, ale nebyla to nikdy moje priorita, řekněme že jsem byla nebo tedy ještě jsem něco jako královna večírků." Tomu výrazu se lehce uchechtnu. Asi se mi ten týpek Miles začíná zamlouvat určitě více než ty mučitelé předtím. "Jo a zapomen na to, že bych dnes večer na představení splátců byla nahá. Ty tři grácie předtím něco takového naznačovali." Ne nahou mě nikam vážně nedostanou...

Tvůrce - 10. ledna 2013 21:25

Naše holátko nepříjemné drobátko Daniel Inburn-Thorn "Dobře chápu, jak se cítíš, Danieli." Ten soucitný pohled... je upřímný. Aby ne, když patrně podobné scény vídá už několik let jakožto žena... s voskem se patrně taktéž zná. "A nechci suplovat Vincenta, ale nemyslím, že by škrábání něčemu pomohlo..." Sice se snaží držet jisté neutrality, ale i tak je tvou neposedností v jistém směru pobavená. "A doufám, že ti mnou vybraný model trochu toho pohodlí poskytne." Přesto raději rychle zvážní. "Mohu tě tedy požádat o těch pár slov?" Vyčkává s jistou dávkou... pokory. Přitom se ti neustále dívá do očí, což je diametrálně odlišný rozdíl oproti těm, co tě zušlechťovali předtím. "A, předpokládám, že když jste přijeli brzy, tak už jste domluvení..." Jistá forma zvědavosti v její tváři se rázem mění v zamyšlení. "...jak jste se dohodli, že hodláš zaujmout kapitol? Ráda bych to zohlednila." Je na ní záhy vidět, že hodlá ještě něco dodat, jen... hledá správná slova. "Přeci jen Danieli, jsme na stejné lodi." Těžko tomu věřit, když ona nebude běhat arénou třeba s nožem. "Úspěch znamená pro tebe život a slávu a v určitém směru to platí i pro nás, takže bych ráda udělala všechno proto, abych ti mohla za pár dní blahopřát." Žádná pompa, žádná sláva, žádné falešné city nebo nadšení. Tohle je ryzí pravda postrádající jakýkoliv med. Jsi nástroj, skrze který bojují své vlastní dost možná malicherné bitvy. This is pártybuchta! Michelle McCoin Zdá se, že ony sympatie se stávají více než vzájemnými. Inu Miles je zřejmě normálnějším tvorem zde, patrně proto také pociťuje nedostatek entitám sobě podobným. Asi proto jeho radost a zájem z tvého líčení sebe, nebo závěrečné informování ohledně vzhledu... zkrátka to nepostrádalo upřímnost. "Dovolím si otázku, vaše veličenstvo večírků..." Ten titul se mu zkrátka zalíbil a je více než cítit, že se ho nemůže, když ho vyslovuje, nabažit. "...myslíš si zkrátka Michelle, že bych chtěl utopit veškerou šanci ti pomoci při vzestupu a prostě bych rezignoval na šaty?" Spiklenecky mrkne. "Nahota... má svou roli ve správný čas a na správném místě, ale teď, teď by byla projevem zoufalství vhodným leda pro tým dvanáctky. Nemluvě o tom, že by ti to mohlo sebrat jisté trumfy... ale o tom a jiných fíglech si asi mluvila už se svým doprovodem." Ohledně tohoto kraje... zjevně má každý své favority a své názory na další součásti Panemu. Co se týče tebe Michelle na tobě jako vyvolené z dvojky, na tobě chci dokázat, že jste dvakrát tak lepší než jednička. A s tvou jiskrou a trochou štěstí se to povede." Jedno se mu nedá upřít - opravdový zápal. "Myslím, že mi ta chvilka s tebou dala vše, co budu potřebovat, jsi skutečně okouzlující." Jemně tě chytne za ručku a zlehka políbí, tedy pokud svolíš. "Jen... abych nezapomněl... ještě o dvou drobnostech bych chtěl mluvit." Jeho pohovztyk končí opětovným usazením. "Tvůj tým... osobně je všechny do jednoho nesnáším a nevěřím tomu, že by někdo po pár minutách s nimi mohl mít jiný názor. Nic méně věz, že ať ti přijdou jako sebevětší idioti, svou práci udělají znamenitě a mnohem dřív, než by to dokázali jiní. Můžeš jim věřit, stejně jako můžeš věřit mě, že budu hájit každý centimetr tvého těla, který nehodláš ukázat davu." "Ta druhá, už máte domluvené, jak chceš na lidi v kapitolu zapůsobit? Jakou roli chceš hrát? Ta...ta královna večírků... myslím, že to stojí za zváženou, pokud jste to zavrhli... mě to osobně nadchlo!"

Daniel Inburn-Thorne [2] - 10. ledna 2013 23:26

Tak tedy něco o mě "Dobře chápu, jak se cítíš, Danieli. A nechci suplovat Vincenta, ale nemyslím, že by škrábání něčemu pomohlo..." nevím proč, ale poslušně si ruku položím vedle sebe a dál se neškrábu - ač se zdá, že toho věčného ošívání se se nezbavím. Prostě mě všechno svědí! Nikdy jsem nic podobného nezažil - a mám pocit, že snad už ani zažít nechci. "A doufám, že ti mnou vybraný model trochu toho pohodlí poskytne." To doufám taky, protože mám jaksi pocit, že už jsem si dneska s těmi třemi idioty vytrpěl dost. "Mohu tě tedy požádat o těch pár slov?" "Já totiž.... jo, asi ano." Odpovím trošku vyhýbavě. Popravdě nevím, co bych jí o sobě měl vyprávět. Nikdy jsem nějak zvlášť... řekněme, že si mě ještě nikdy nikdo jen tak neposadil a neřekl "tak mi o sobě něco řekni" a nečekal, že začnu sypat informace. "A, předpokládám, že když jste přijeli brzy, tak už jste domluvení. Jak jste se dohodli, že hodláš zaujmout kapitol? Ráda bych to zohlednila." Ani jsem nezačal pořádně přemýšlet nad tím, co bych o sobě měl vlastně říkat a přichází další jobovka. My se totiž nedomlouvali, jak chceme zaujmout Kapitol. Domlouvali jsme se na tom, jak chceme zabít negra z jedenáctky a Serrlaidovou. Na tom jsme se domlouvali! "Přeci jen Danieli, jsme na stejné lodi." nemůžu si pomoct, ale mám pocit, jako by mi chtěla jednu vrazit, ale úspěšně to přemáhala a snažila se tvářit pokud možno mile. Budiž ji to přičteno ke cti. Jakže se vlastně jmenuje? "Úspěch znamená pro tebe život a slávu a v určitém směru to platí i pro nás, takže bych ráda udělala všechno proto, abych ti mohla za pár dní blahopřát." Lea - jmenuje se Lea. Možná Leonarda. Leontýna. Nebo Eleonora... proč uvažuju nad tím, co zrovna není zrovna podstatné? Měl bych se soustředit! Vrať se do reality, Danny! "No... my totiž..." vlastně se rozhodnu být upřímný - už tím asi nic moc nezkazím. "...jsme asi předpokládali.... že to přijde tak nějak samo?" zamrkám rozpačitě. Asi to nebude ta nejsprávnější odpověď, tak se pokusím o něco, co by se dalo nazvat omluvným úsměvem. "Já... si myslím... jsme vojáci, ne? Totiž - ne, že bychom s Michelle neřešili Hry - jen... my se bavili o tom, koho bude třeba zabít hned a koho až potom. Učili mě - učili mě zabíjet. Ne pomrkávat po kamerách. Totiž..." zhluboka se nadechnu, vydechnu a potom se nadechnu ještě jednou. "Já vím, že to spolu souvisí a to všechno. Ale bojím se, že takový Jones bude... více vědět, jak na to." no, tak jsem se přiznal. Ani to nebolelo. Bojím se. Překvapení! A asi se bojím něčeho úplně jiného, než čeho se bojí většina splátců z chudých krajů. V boji si věřím. Učili mě to. Trénoval jsem to. Jsem v tom dobrý. Ten zbytek... mám pocit, že jsem se mu věnoval jen dosti okrajově. "Ne, že bych měl vyloženě problém navazovat s lidmi kontakty, nebo působit přátels... ne, já vím, že tak teď nepůsobím, ale... ale to je úplně jiná situace!" dodám rychle, když zachytím její pohled typu "to mi zrovna moc nedokazuješ, smrade." "A nevím, co bych o sobě řekl." dodám po chvilce. "Mí rodiče jsou vojáci... a já bych jím byl taky, kdybych se nepřihlásil do Her. Možná... jsem myslel, že zdejším lidem bude stačit náš původ. Druhý kraj byl přeci jediný, který vždy zachoval věrnost. I při vzpouře. Musí to něco znamenat." Ne, dochází mi po chvíli. Neznamená. Je zajímá, kolik mám na sobě chlupů. Moje zelené oči s dlouhými řasami po matce, nový účes a vybělené zuby.

Tvůrce - 11. ledna 2013 18:38

No... mohlo to být horší Daniel Inburn-Thorne Přátelské působení, to ti zjevně ani trochu nechybí. Patrně proto lehce nadzdvihla obočí, když jsi něco takového vystřelil. Zdá se, že tvá snažící se společnice má také své limity, přes které nehodlá jít. Mezi ně - soudě dle té reakce - pak nepatří lidé považující sami sebe za přehnaně super dokonalé, což patrně mezi splátci, kde se dá hrát i na struny arogance, nebude neobvyklé. Zvláště ve dvojce tolik pyšné na to, že vychovává elitu. Nic méně se situace zase klidní v momentě, kdy se začínáš... řekněme hájit. V součtu s tím, žes ze startu přiznal svou slabinu a jistý stupeň strachu pak skutečně vyzařuje takovou tu auru skutečného zájmu. "Ale jistě, Danieli." Ne, to není už dle tónu útěcha. Ten způsob hovoru, je... řekněme typický pro chvíle, kdy dospělí říkají dětem, že pohádky se s pravdou nemají moc rády. "Má to svůj velký význam... patrně v tom, že splátci z vašeho kraje jsou připravenější než jiní a nikoho to velmi dlouho nezaráží." Přichází takové to gesto ala "rozumíme si". "V kapitolu minulost nikoho nezajímá, pokud nepatříš k vítězům minulých her, Danieli." Možná se v ní probudil jistý soucit, protože to nese punc věci, kterou se snaží trochu změkčit. "Tvůj doprovod, je Agnes Liwo, že?" Na chvilku se ponoří do myšlenek, které ji zjevně nechtěně vyklouznou. "Jestli ano, tak to vysvětluje, proč včera Lilith..." Ještě pár vteřinek si hraje s fakty, která jsou ti skryta, než se vrátí k plné pozornosti. "Jestli tedy stojíš o mou radu, drž se spíše své upřímnosti než... toho vojenského rázu. Dělá to z tebe skutečně přátelsky působícího člověka." S trochou váhání to lze označit za jedovatý kompliment. "Ale nevím, jestli ti přátelství zrovna pomůže... kamarádství je dle mě trochu málo na zaplacení sponzorského daru. Znovu chvilku dumá. "A chápu tedy správně, že... že ti niterně mnohem víc vyhovuje ten vojensky strojový přístup plný odhodlaného plnění rozkazů a očekávání, která se ti přisuzují?"

Daniel Inburn-Thorne [2] - 11. ledna 2013 19:13

damn... "Ale jistě, Danieli." odpovídá mi Lea a já se nemůžu zbavit pocitu, že to myslela poměrně ironicky. A že mě stále má za malého parchanta, který ani omylem nekoliduje s jejími představami dokonalého splátce. Někdy si přeji, abych už byl v aréně a nemusel konfrontovat se všemi těmi lidmi okolo. Se všemi těmi lidmi, kteří mi jsou absolutně volní a stejně mám pocit, že se mi snad nesnaží ani pomoct! "Má to svůj velký význam... patrně v tom, že splátci z vašeho kraje jsou připravenější než jiní a nikoho to velmi dlouho nezaráží." dodává pak. Mám pocit, že mi tím chtěla říct něco jako "tohle se od tebe očekává - co nám nabídneš víc? Tohle už zvládli všichni před tebou." Zaskřípu zuby. Něco podobného jsem slýchal od svých rodičů, ohledně Ethelredy. "Ale to není žádný div, Ethel měla taky stoprocentní výsledky!" "V kapitolu minulost nikoho nezajímá, pokud nepatříš k vítězům minulých her, Danieli." a taky mi vadí, jak mě neustále oslovuje jménem! Jako by tím chtěla snad něco vypíchnout. Já bych ji taky chtěl něco vypíchnout, řekl bych. Třeba oko. "Hmmm..." protáhnu nenuceně. Čekal jsem něco jiného. Čekal jsem, že láska Kapitolu k mé osobě, jakožto splátci z druhého kraje, bude automatická. Jsem sakra nejlepší. "Tvůj doprovod, je Agnes Liwo, že? Jestli ano, tak to vysvětluje, proč včera Lilith..." CO včera Lilith? Chtěl bych se zeptat. Mám ale trošku obavy stáčet hovor někam, kam Lea nechce. Začala by mne nenávidět ještě víc, než mě nenávidí teď. Alespoň já jsem přesvědčený o tom, že mě nenávidí. Stejně jako Vincent. "Jestli tedy stojíš o mou radu, drž se spíše své upřímnosti než... toho vojenského rázu. Dělá to z tebe skutečně přátelsky působícího člověka." "Cože?" zeptám se tiše. Nevšiml jsem si, že by snad měla pocit, že jsem přátelský. Nebo že tak působím. Pořád mě častuje tím pohledem, který nechápu. Mohla bys mi už ksakru navlíknout nějaký pitomý model, abych se mohl před celým Panemem projet na tom pitomém voze a vypadat, stejně jako ostatní, jako naprostý vůl? Zítra je trénink - TRÉNINK. Tak to začne být důležité. "Ale nevím, jestli ti přátelství zrovna pomůže... kamarádství je dle mě trochu málo na zaplacení sponzorského daru. "A chápu tedy správně, že... že ti niterně mnohem víc vyhovuje ten vojensky strojový přístup plný odhodlaného plnění rozkazů a očekávání, která se ti přisuzují?" Já se s nimi nechci kamarádit. evidentně se s Leou nechápeme. "Chci je všechny zabít." pokud jsem předtím vytočený nebyl, tak teď s tím lehce začínám. Přestože nezvyšuji hlas, můj tichý vztek by poznala, i kdyby byla slepá. "a nikdy jsem neříkal nic o poslouchání rozkazů. Myslel jsem tím, že už jsem v ruce držel snad každou známou zbraň. Mám fyzičku, o jaké se těm ostatním může leda tak zdát. Vyhrát Hry je můj celoživotní sen, můj osud. Jen jsem do dneška nevěděl, že je vyhraji tím, že mi po čele rozetřou make-up."

Tvůrce - 11. ledna 2013 19:27

Kdo chce kam, pomozme mu tam Daniel Inburn-Thorne "Ne Danieli, tím vyhrát nemůžeš." Jestli předtím se snažila být přátelská, teď to zní dost... podrážděně. "Nehodlám tě dále unavovat, koneckonců je tvá věc, jestli to budeš vnímat jako součást her, nebo jako prkotinu." Vstává. "Koneckonců ty za ty roky máš lepší výcvik než se dostal tvým předchůdcům, kteří navzdory tomu nevyhráli." Paradoxně to místo jízlivosti je konstatování. "A věřím tomu, že až budeš hladový, bude ti zima, nebo zjistíš, že nějaká lehká ranka se zanítila a musíš se smířit s tím, že v aréně tě spasí jen zázrak nebo sponzorský dar..." Teď se... opravdu usmívá? Skutečně ji tvůj názor - tak trochu pohrdající její prací - vytočil do ruda, jak to tak vypadá. "Přijde ten zázrak." Otáčí se. "Protože pokud nemáš pocit, že skutečné hladové hry začaly už teď, tak ten dar nepřijde, Danieli." Pomalu, beze spěchu elegantním a klidným krokem míří ke dveřím.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 11. ledna 2013 20:33

OMG ONA MI CHCE ODEJÍT! "Ne Danieli, tím vyhrát nemůžeš. vážně přikývnu. Je hezké, když vám taky někdy dají za pravdu. "Nehodlám tě dále unavovat, koneckonců je tvá věc, jestli to budeš vnímat jako součást her, nebo jako prkotinu." dodá a vstává. Zmateně zamrkám. Tohle jsem nečekal. Ono to snad vypadá, že chce odejít. Haló!!! Máš tady práci, se mnou! Nadechnu se tedy, abych jí to připomněl! "Koneckonců ty za ty roky máš lepší výcvik než se dostal tvým předchůdcům, kteří navzdory tomu nevyhráli." konstatuje suše. Čímž mi prakticky vzato vyráží dech. Má pravdu. Kdyby šlo jen o fyzickou zdatnost, tak náš kraj vyhrává rok co rok. "A věřím tomu, že až budeš hladový, bude ti zima, nebo zjistíš, že nějaká lehká ranka se zanítila a musíš se smířit s tím, že v aréně tě spasí jen zázrak nebo sponzorský dar..." pokračuje nemilosrdně, "Přijde ten zázrak. "Protože pokud nemáš pocit, že skutečné hladové hry začaly už teď, tak ten dar nepřijde, Danieli."" Danieli. Tak mi vždycky říká máma, když jsem v pořádném průšvihu! Náhle mi to oslovení přijde příhodné. Já totiž v průšvihu jsem. "Ne, počkat!" zavolám měkce. Snad až žalostně. Je třeba spolknout vlastní hrdost a frustraci. Pokud Lea odejde - ať už mě nesnáší, jak chce - co budu dělat? "...mrzí mě to." řeknu záhy. "To... jak se chovám." odpovím na její tázavý pohled. "Je... toho na mě hodně." Jako bych tam snad hledal záchranu, vmáčknu se do rožku křesla. "Nevěděl jsem... nikdo mě nikdy nepřipravil na... na to všechno." Na to všechno, co předchází aréně.

Tvůrce - 11. ledna 2013 23:15

Omluva? Vyhrkneš své počkat a zjevně i omluvu, což nezůstává bez odezvy. Lea se zastaví, otočí a věnuje ti dlouhý pohled. Doslova můžeš cítit jistý vnitřní boj, jistá touha tě teď poslat - ve vší slušnosti - do příslovečné prdele ji zjevně nechybí. Chvilku tak jen mlčky zvažuje, než si vzdychne a udělá pár kroků zpátky."Tak to bys neměl kopat do těch, co se ti snaží pomoct, nebo to alespoň vysvětlit." Stále to zní popuzeně, ale vrací se na místo. "Vím, že toho je hodně a i když to vídám z druhé ruky, trávila sem a trávím se splátci dost času, abych mohla mít dobrou představu." Zní to smířlivě, přesto ti ještě vpálí jeden ne moc milý pohled. "Proto se taky snažím být milá, Danieli, ač je to občas těžké." Na moment si odkašle, jako by... to co se událo se nikdy nemělo stát. Jako by teď snad přišla a vše začalo na novo, nebo... si to možná přeješ? Těžko soudit z jejího nově neutrálního postoje. "Rozhodně se můžeš spolehnout na to, že informuji Ágnes ať s tebou tyhle věci probere... teď už věřím..." Znovu to krátké zamyšlení, které se přehoupne pro změnu v něco, co u ní vyvolalo boj s mrazem běhajícím po zádech. "...určitě bude mnohem motivovanější plnit svou úlohu." Ano není pochyb, že se to pojí s tím, co už nakousla. Zároveň tím asi i zkouší naznačit, že ať už udělala jakýkoliv dojem, opětovně musí jít o někoho, kdo... má jisté schopnosti. "Je mi líto, ale asi tě musím rovnou varovat, že zatím na základě toho obrázku, co o tobě mám, ti patrně nebude vyhovat nic z toho... co je tu populární a schůdné." Což asi není žádná novinka. "Takže až budeš stát na voze, zkus myslet na to, že každou minutou té..." Navzdory tomu, že se jí to pojmenování příčí, přeci jen používá pro tebe asi schůdnější slovo. "...šarády vykoupíš postupem ve hře."Další ze série upřímných pohledů. "Tvůj úsměv kamerách pak bude stát za to, také bude stejně nelítostný jako dril, co si dostal. A svého času ta rada Lilith docela pomohla."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 11. ledna 2013 23:16

Jistě že - co mi asi tak zbývá... Zdá se, že má stylistka zcela seriózně uvažuje o tom, že mě pošle do háje a prostě odejde. Následuje chvilka ticha, ve které se evidentně rozmýšlí, zda jí za to, aby se vrátila, vůbec stojím. "Tak to bys neměl kopat do těch, co se ti snaží pomoct, nebo to alespoň vysvětlit." vyčítá mi. Jsem rád. Je to sice výtka - ale vrací se. Možná... mě přeci jen nenenávidí tak, jak jsem si myslel. Nebo mě možná nenávidí pořád stejně, ale zželelo se jí mě. "To jsem ale neměl v plánu." zabručím spíše pro sebe a tiše. Chtěl jsem spíše chvilku vlastního klidu. Nebo možná jsem čekal, že o něčem začne mluvit ona, že mi něco vysvětlí - a ne že se mě začne ptát - a ještě si dovolí být nespokojená s odpověďmi, které poskytuji... a překrucovat si je jak se jí zlíbí. "Vím, že toho je hodně a i když to vídám z druhé ruky, trávila sem a trávím se splátci dost času, abych mohla mít dobrou představu." a kdyby pohled zabíjel, zrovna jsem mrtvý. Možná i to mě přinutí přestat přemýšlet ublíženě, ale snažit se konečně trošku spolupracovat. Nebo dělat co chce ona, abych pak přiměl ke spolupráci jí. Ta ženská je pro mě ale jedna velká neznámá. Nejsem si dost dobře jistý, co po mně chce. Možná bych ji pochopil snáze, kdybych nebyl ještě celý napružený od pekelného setkání s Vincentem. "Proto se taky snažím být milá, Danieli, ač je to občas těžké." krátké odkašlání z její strany, jako by za nehezkou událost našeho prvního setkání a rozhovoru dodávalo pomyslnou tečku. "Rozhodně se můžeš spolehnout na to, že informuji Ágnes ať s tebou tyhle věci probere... teď už věřím..." Agnes? Vždyť na nás kašle. "...určitě bude mnohem motivovanější plnit svou úlohu." Upřímně - nechápu, proč by měla. Agnes vypadala, že jsme jí úplně volní. Pochybuji, že se na dnešek vyspala nějak lépe a změní svůj přístup. Leda tak kdyby jí někdo pohrozil doprovázením dvanáctého kraje příští rok. "Je mi líto, ale asi tě musím rovnou varovat, že zatím na základě toho obrázku, co o tobě mám, ti patrně nebude vyhovovat nic z toho... co je tu populární a schůdné." Znovu se, ač vím, že bych neměl, poškrábu. Doprovázím to pak omluvným pohledem typu "jsem musel." "Takže až budeš stát na voze, zkus myslet na to, že každou minutou té..." krátká odmlka, jako by hledala správné slovo, "...šarády vykoupíš postupem ve hře. Tvůj úsměv na kamery pak bude stát za to, také bude stejně nelítostný jako dril, co si dostal. A svého času ta rada Lilith docela pomohla." Moc... to nechápu. To o nelítostném úsměvu, který má něco společného s drillem. Vlastně mi to vůbec v tomto směru nesecvakává a celá ta věta mi nedává smysl. Nicméně její poselství chápu. Musím se usmívat, lidem se to bude líbit. Nic nového pod sluncem. To už jsem dělal na pódiu ve druhém kraji. Nechci to tady ale vytahovat, aby Lea třeba neměla pocit, že mi tady něco vykládá zbytečně. Zaujme mě něco jiného. "Vy... jste připravovala Lilith?" Ze všech lidí, kteří jsou v mém přípravném týmu je totiž Lilith tak trochu jediná, na koho dám. Pokud Lea pomohla vyhrát jí - nebo má alespoň ten pocit, že na tom nese nějakou zásluhu - měl bych jí poslouchat. Nebo to alespoň zkusit.

Michelle McCoin [2] - 11. ledna 2013 23:26

Královna večírků "Dovolím si otázku, vaše veličenstvo večírků..." Nejprve mě tahle věta namíchne nevím, znělo mi to jako kdyby se vysmíval přesně tomu pojmenování co jsem použila. Ano bylo to blbé spojení, ale nic lepšího mě nenapadlo. Ale spletla jsem se, Miles je nadšen. Mohu to poznat z jeho bezprostředního úsměvu. Vážně tenhle týpek se mi líbí. Ubezpečí mě, že nahá vůbec nebudu a nemusím se toho obávat. "Nahota... má svou roli ve správný čas a na správném místě, ale teď, teď by byla projevem zoufalství vhodným leda pro tým dvanáctky. Nemluvě o tom, že by ti to mohlo sebrat jisté trumfy... ale o tom a jiných fíglech si asi mluvila už se svým doprovodem." Nahota má správnou roli jen když to sama chci a ukážu ji jen komu chci. Stačí že jsem musela být nahá před těmi třemi před tím. Mluvila s doprovodem?... To mluvil o Agnes, která nám řekla tak dvě tři věty... to se snad mílí... A Lillith zatím neměla čas, ale ta se nám bude jistě věnovat, ale nejspíše později... Co se týče tebe Michelle na tobě jako vyvolené z dvojky, na tobě chci dokázat, že jste dvakrát tak lepší než jednička. A s tvou jiskrou a trochou štěstí se to povede." Jistěže jsem lepší než jednička. To by byla urážka, protože v jedničce je ta nafoukaná nepříjemná káča. Ani na jméno jí ani přijít nemůžu. Raději ani nechci. Ale mluvení o mé jiskře na mé tváři opět vykouzlí úsměv a krátce přikývnu, že tomu rozumím. Vážně se mi ten člověk líbí, jeho zápal jeho slova. Nakonec Miles začne mluvit o mém týmu, co mě předchvílí připravoval. Musím se nad jeho slovy pousmát. "Tak když mi nebudou už nikdy chtít holit hlavu a tvořit na ní noční oblohu či co... tak na ně se pokusím být i příjemná..." Mluvit o tom, že ta jedna holka na mě kouká jak na kořist raději mluvit nebudu. S tím si poradím po svém, kdyby byl problém. Dokážu být hnusná na kluky proč né na holky. "Ta druhá, už máte domluvené, jak chceš na lidi v kapitolu zapůsobit? Jakou roli chceš hrát? Ta...ta královna večírků... myslím, že to stojí za zváženou, pokud jste to zavrhli... mě to osobně nadchlo!" On vážně chce, abych byla sama sebou, tomu skoro nemohu uvěřit. V prvních chvíli zde jsem si myslela, že mě chtějí naprostro přetvořit v jiného člověka a náhle tomu tak není. "Vlastně jsem se svým doprovodem ještě vůbec nemluvila. Ale jestli se to líbí tobě, bude se to jistě líbit i lidem. A nemusela bych nic hrát. Byla bych to já." Zářím jak sluníčko a na všechny strasti co mě tu potkaly jsem zapomněla. "A můžu mít dotaz já? Jak budou vypadat mé šaty na večer?" Jsem velmi nedočkavá a chci vědět v čem okouzlím celý Kapitol.

Tvůrce - 12. ledna 2013 00:14

"Ano, Danieli..." Nelze si nevšimnou hrdosti, s jakou to pronáší. "Spolu s Rebekou - jejím minulým doprovodem, nám dala docela zabrat..." Jak se noří do vzpomínek, nevyplouvá na povrch jen sladká nostalgie, spíše její smíchán ještě s trochu hořkou příchutí. "Nakonec si ale všechny získala a byla jednou z nejlepších, jaké jsem měla tu čest poznat." Inu Lilith je třída. "Mimochodem, pokud ji někdy uvidíš zuřit... vyhni se jí. Hned." Nastává okamžik, kdy se dívá na hodinky a zvažuje, kolik času a věcí bude ještě třeba. "Jinak, pokud tě to teď tedy pokládání otázek zaskočilo a raději by sis vše promyslel, tak se sejdeme na chvíli zítra, nebo možná ještě dnes, pokud ti zbudou síly a napadnou tě nějaké věci." Tohle rázem vypadá jako ústupek. "Teď ti postačí málo, ale až bude show s Caesarem, tam bude dobré, když budeš znát sám sebe a pak taky toho, koho ze sebe pro kapitol a vítězství uděláš." Zase to vypadá, že sahá k letitým zkušenostem ve hrách. "Máš tedy něco, cokoliv, o čem bys chtěl mluvit, nebo si tě mám vzít do spárů? " Tohle vypadá skoro... vřele, ačkoliv zde asi jeden nikdy nemůže vědět jistě. "

Daniel Inburn-Thorne [2] - 12. ledna 2013 00:22

Ach jo... "Jinak, pokud tě to teď tedy pokládání otázek zaskočilo a raději by sis vše promyslel, tak se sejdeme na chvíli zítra, nebo možná ještě dnes, pokud ti zbudou síly a napadnou tě nějaké věci. Teď ti postačí málo, ale až bude show s Caesarem, tam bude dobré, když budeš znát sám sebe a pak taky toho, koho ze sebe pro kapitol a vítězství uděláš." "Asi ne." následuje poměrně odevzdaný povzdech. "Nemyslím si, že bych do zítřka dokázal vymyslet něco populárního." To je bohužel pravda. Jak už jsem zmínil - usmát se do kamery může každý blb, který vypadá jen trochu hezky. Ale vymyslet, jakou roli budu na diváky hrát, to už je jiná. Je až hořkým faktem, že s tímhle Michelle nejspíše problém mít nebude. Jakkoli mi přišel fakt, že se do Her dostala právě ona směšný, zrovna teď mám pocit, že proti ní dosti zaostávám. Je to k vzteku. "Máš tedy něco, cokoliv, o čem bys chtěl mluvit, nebo si tě mám vzít do spárů?" nakonec se zdá, že se atmosféra přeci jen trochu uvolnila. Jenže já nejsem o mnoho chytřejší, než jsem byl při prvním dotazu tohoto typu. "Já se bojím, že jsem neměl tak zajímavý život, aby se na něm dala stavět nějaká image. To, co už jsem řekl, zdá se, nejen že není dost - ale vlastně je to i celé špatně. Pochybuju, že někoho bude zajímat, jak chodím ven se psem. Dojemný příběh v záloze taky nemám." následuje odevzdané pokrčení rameny. "...a mou největší životní tragédií byla asi dnešní depilace," jemný, nevinný úšklebek. "Říkala jste, že máte návrhy. Ale že se ke mně nehodí. Jaké to byly?"

Tvůrce - 12. ledna 2013 12:36

Nové šaty! Michelle McCoin Jestli ty záříš jako sluníčko, pak jsou po tvém dotazu ohledně šatů v místnosti hvězdy hned dvě. Tímhle jsi rozhodně udeřila na strunu jeho pýchy a ješitnosti. Veskrze pozitivně ovšem! "To nadšení!" Rozplývá se nefalšovaně nad tebou, načež... začne něco chvilku hledat, rozmrzele na pár vteřin zasakruje, než najde něco... zřejmě komunikátor, kterým rázem dovnitř přivolává jiný ansábl vstupující i s tím, co budeš mít na voze. Zobrazit SPOILER Vím, že jsou tady uvedené pro jedničku, mi se nic méně příliš líbili a tak je chci pro vás :) a věřím, že snad budou schůdné. Rázem tak můžeš vidět tógu odhalující ramena z jemné a zajisté velmi drahé látky. Oděv, který tě rozhodně vyzdvihne z šedi průměru až k šlechtě, o které se alegoricky v souvislosti s hýřením bavíte. Doplňky pak tvoří různé kameny - jako upomínka na váš kraj, který přeci jen nepostrádá jen těžbu stavebního materiálu, ale zahrnuje i omezenější dolování mramoru a dražších kamenů. "Líbí se ti, královno?" Zatímco předtím byl opravdu rozjařený, teď můžeš vidět, že ač se to snaží nedávat najevo... pečlivě studuje každou tvou reakci, aby si byl jistý odpovědí, na kterou čeká. "Můžeš v nich svou září oslnit davy a zastínit ostatní kraje?" Máš možnost - vzbuzují-li tvůj zájem - si je omrknout z každého směru, osahat a dokonce, tě nemine ani případná vybídka k tomu, aby sis je vyzkoušela.

Tvůrce - 12. ledna 2013 13:42

Malý rozhovor s Daníčkem "Říkala jste, že máte návrhy. Ale že se ke mně nehodí. Jaké to byly?" Jestli můžeš poznat, žes ji něčím opravdu potěšil, tak rozhodně právě teď svým zájmem. Znovu si dopřeje tedy vteřinky k utřídění myšlenek, než než ti odpoví. "Třeba lamač srdcí..." Navzdory tomu, jak směšně to zní ona o tom hovoří asi s takovým humorem, jako ti na akademii vysvětlovali, co máš kam bodnou a jakou díru to pak v těle udělá. "Sice jsi poměrně pohledný, ale nemyslím si, že máš dost šarmu na to, aby po pár minutách v televizi dívky omdlévali..." A hlavně utrácely peníze prostupující jejich prázdnými životy za něco užitečného. Tebe. Nic méně zjevně nejsi v tomhle úplně ztracený, protože tvé fyzično uznává stejně, jako nemálo dívek u tebe doma. "Pak třeba-" Její návrh je přerušen klepáním a zvoláním dále, jenž vpustí dovnitř Agnes. Tak, jako předtím, její opálená pleť je protipólem k zelenému odění, které je dnes poměrně silně zahalující. Dlouhé široké rukávy, pod nimiž na moment snad zahlédneš něco jako obvaz a límeček halící krk zkrátka nepůsobí úplně běžně i díky tomu, že není zrovna zima. Velká proměna je i s jejím obličejem, který jako mávnutím proutku postrádá jakoukoliv arogantní povznesenou apatii. Tentokrát v jejích hnědých očích je jen unavený a zoufalý strach, dodávající pocit, že je teď křehká jak křišťál. Ágnes: "A-ahoj..." Navzdory včerejšku dnes tě bezpečně zaregistrovala a dokonce se i vřele usmála. "Promiň, že vás ruším... potřebovala bych nutně... změnit oděv..." Lea: "Za chvilku budeme hotoví, podívám se na to." Ágnes: "A...Viktor, je prosím..." Lea: "Najdi Milese, určitě bude vědět, kde je Viktor, aby ti pomohl s líčením." Ágnes: "Děkuju-" Lea: "Mimochodem s Danielem jsme probírali, jak by mohl zaujmout... určitě by ho zajímal tvůj názor." Ani není třeba dodávat, že ten pohled jasně říkal "což je tvoje práce" navzdory předchozí soucitné ochotě. Ágnes na moment couvne, jako by... očekávala něco... hodně špatného. Během pár vteřin se nic méně upamatuje a pak, což je svým způsobem zvláštní se snad soustředí, protože rázem působí klidně, vyrovnaně a plná elánu, ačkoliv si bezpečně můžeš být jistý, že je to jen dílo ohromně dokonalé přetvářky. Ágnes:"Tak zběžně jsem se tomu věnovala..." Lea: "Určitě jen velmi zběžně, protože máte s Lilith plno práce..." Ágnes: "Ano bylo toho teď...víc." Můžeš cítit, že by chtěla, ale rozhodně pohled teď nesklápí. "Tak mohl by bodovat jako přátelský hrdina, hrdinové jsou vždycky v kurzu. Stačí pár slov o ohromném přátelství a soucitu, co ho vedlo k přihlášení se za nejlepšího kamaráda... zkrátka žádný dojemný příběh, který by štáb nezvládl dobře podat. Taky se to dá proložit tím, jak v dolech se... heh musí spoléhat jeden na druhého, důvěra a sebeobětování pro prospěch celku." Lea: "To zní jako evergreen, co máš ještě?" Ágnes: "Může se prezentovat jako absolutní favorit. Zkrátka chladný, sebejistý, lehce arogantní... tím by mohl přesvědčit." Lea: "Ale on mával na kamery lidem ve dvojce a při návratu." Ágnes: "To není problém, zdravil vážený lid Panemu, teď se musí absolutně soustředit na svůj úděl - vyhrát. Stačí být chladný, drsný v rozhovorech... když interview zařídíme jako oběd, mohl by to podtrhnou... v závěru vzít třeba nůž... trochu s ním zašaškovat, zabodnout ho do stolu s tím, že je tím nejlepším jeho věku, co kraj má. Zkrátka sázka na jistotu." Lea:"Stačilo to pro představu, Danieli? Můžeme už Ágnes... nechat jít?" Jedno je jisté - ráda mlátí jiným lidem jejich chyby o hlavu.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 12. ledna 2013 15:37

žádný nejlepší kamarád se jako nekoná! Do místnosti po chvíli vchází Agnes. Neujde mi, že je jiná. A zdá se, jako by se spoustu míst na svém těle snažila zakrýt látkou. Mimochodem, pokud ji někdy uvidíš zuřit... vyhni se jí. Hned. Vrátí se mi v hlavě až automaticky slova mé stylistky. Je možné, že by si Lilith s Agnes vyříkala její včerejší výstup? Je možné, že ji zmlátila, protože bylo evidentní, že mi Agnes je pro smích? "A-ahoj..." usměje se na mě opatrně. Nechápu to. Včera nás ignorovala oba. Někdo musel použít poměrně přesvědčivé argumenty. Je pravda, že pěst je jeden z těch nejlepších argumentů, které některým lidem můžete dát. "Promiň, že vás ruším... potřebovala bych nutně... změnit oděv..." "Mimochodem s Danielem jsme probírali, jak by mohl zaujmout... určitě by ho zajímal tvůj názor." No – asi ani ne. Včera jsem zjistil, že si s jejím názorem tak nějak nemusím dělat těžkou hlavu. Zdá se ale, že má stylistka chce Agnes ponouknout k nějaké té akci. A už jsem se zařekl, že Leu, i přes to, že k ní jisté výhrady mám a asi je mít vždycky budu, budu poslouchat. "Tak zběžně jsem se tomu věnovala..." "Určitě jen velmi zběžně, protože máte s Lilith plno práce..." Své tiché uchechtnutí raději zamaskuji.  "Ano bylo toho teď...víc." odpovídá Agnes.   "Tak mohl by bodovat jako přátelský hrdina, hrdinové jsou vždycky v kurzu. Stačí pár slov o ohromném přátelství a soucitu, co ho vedlo k přihlášení se za nejlepšího kamaráda... zkrátka žádný dojemný příběh, který by štáb nezvládl dobře podat. Taky se to dá proložit tím, jak v dolech se... heh musí spoléhat jeden na druhého, důvěra a sebeobětování pro prospěch celku." "To zní jako evergreen, co máš ještě?" To zní hlavně jako pěkná blbost. Taky by mě zajímalo, jakou další jobovku má na skladě. Neobětoval bych se za nikoho, natož za toho podivného, vyhublého spratka, kterého vylosovali. Jeho jediná role v mém životě spočívala v tom, že mi dal šanci se přihlásit a být vybrán. Vždyť ani nevím, jak se můj nový oficiální nejlepší kamarád jmenuje. V dole jsem taky byl maximálně na exkurzi a s jistotou už vím, že tam už nikdy ani nepůjdu.  "Může se prezentovat jako absolutní favorit. Zkrátka chladný, sebejistý, lehce arogantní... tím by mohl přesvědčit."  A kupodivu, Agnes přišla s něčím, co se mi docela zamlouvá. Tedy určitě víc, než lamač dívčích srdcí a… asi samaritánský debil – nebo nevím, jak jinak to nazvat.  "Ale on mával na kamery lidem ve dvojce a při návratu," namítá Lea. Alespoň vím, kde je problém. Měl jsem si to odpustit. Jak jsem to ale mohl vědět? Všichni vždycky mávají!  "To není problém, zdravil vážený lid Panemu, teď se musí absolutně soustředit na svůj úděl - vyhrát. Stačí být chladný, drsný v rozhovorech... když interview zařídíme jako oběd, mohl by to podtrhnou... v závěru vzít třeba nůž... trochu s ním zašaškovat, zabodnout ho do stolu s tím, že je tím nejlepším jeho věku, co kraj má. Zkrátka sázka na jistotu." Fajn – šaškování u oběda není zrovna můj styl, to musím uznat. Na druhou stranu, žraní v přímém přenosu před kamerou není asi to nejhorší, co bych mohl dělat – ač mám pocit, že tohle zrovna neprojde. Obvykle je přeci interview v divadle. Takový galavečer s Caesarem. Spousta důležitých lidí… a tak.   "Stačilo to pro představu, Danieli? Můžeme už Ágnes... nechat jít?" zeptá se mě po chvíli. Zvláštní. To, jak nepříjemná dokáže být, když chce. „Jistě,“ odpovídám zamyšleně. „Jen… více se mi líbí druhá možnost, pokud bych si tedy mohl vybrat. Nechci si hrát na soucitného. V aréně stejně lidi hned poznají… že takový nejsem.“

Tvůrce - 12. ledna 2013 21:12

A teď přijde něco, co ti udělá radost! Daniel Inburn-Thorne "Tak se na to určitě zaměříme, čím víc ti to bude vyhovovat, tím lépe to bude přeci jen působit." Je ti věnován v jistém smyslu snad i vděčný úsměv. Inu zachránil jsi ji před slovním bičováním tvé společnice. "Zatím...um se mějte a..." Přeci jen se zarazí, když otevře dveře. "...promiňte." Zní to tiše, jako špitnutí. Jakmile to vysloví, tak zhruba vteřinu na to mizí za zvuku cvaknutí dveří a v notném spěchu, protože toho dnes asi opravdu musí udělat moc. "Tak... to by bylo." Nejen hlas, ale i celý výraz dává najevo velmi vysoké zadostiučinění a vůbec radost z předchozí situace. "Teď je čas, abych tě potrápila já." Vyloví komunikátor, který stiskem tlačítka přivolá několik dalších pohůnků nesoucích... těžko to definovat, ale zjevně to bude tvoje. Jo a prý že oblečení! Zobrazit SPOILER Oděv připomínající jistou "sukýnkou" patrně nejvíce dívčí záležitost je ti k dispozici v celé kráse. Co se materiálu týče můžeš patrně jen konstatovat, že je to měkké, hladké a dost možná jako všechno tady i drahé a naprosto k ničemu. Celé to pak korunuje mohutný pás s kameny, které jemně evokují těžbu ve dvojce, která nezůstává jen u stavebních surovin, ale zmůže se i na mnohem ušlechtilejší materiály. Zatímco si to patrně nevěřícně prohlížíš, můžeš vnímat útržky z dálkového hovoru. "...okamžitě, Vincente... ne nezajímá mě, že cos udělal byla tvá finální fantazie, dorazíš do pěti minut a budeš šťastný, že tu můžeš být..." To... jak vypadá naštvaná už patrně dobře znáš, takže není pochyb o tom, že zrovna hněv teď cítí. "Obleč si to, za chvíli dorazí Vincent a doladíme to, ať je to perfektní..."

Michelle McCoin [2] - 12. ledna 2013 22:06

Šaty dělají královnu To nadšení Milese mě naprosto dobíjí a já zářím jako on. Už nevydržím jen tak ležet a odpočívat asi jak bych měla a tak si sedám. Pozoruji svého stylistu jak někomu nařizuje, aby přinesl moje šaty. Ano, královna chce svoje šaty...A všichni musíte kmitat jak ona píská.. Nad tou myšlenkou se musím pousmát. Nečekaně se rozevřou dveře a do nich vstupuje muž a žena nesoucí můj oděv. Nejprve se podivím proč přichází dva, ale pak pochopím ty šaty jsou tak nádherné a jsou na ně velmi opatrní, aby se jim nic nestalo. "Jsou nádherné..." Hlesnu a seskočím z křesílka a rychlými krůčky při hopsám k šatům. Něžně je pohladím, jak kdybych hladila svého milence. Oči mi naprosto září. "Nic krásnějšího jsem neviděla. A je mi ctí je mít na sobě. Mohu... si je zkusit?" Zeptám se až nesměle, jako kdybych se bála, abych je nějak nezničila. Miles ale souhlasí a já s jeho pomocí se oblékám. Poslední úpravy a stojím v nejskvělejších šatech v Panamu. Jestli jsem si myslela, že dnešek bude nejhorší co mě zde potká tak jsem se velmi mýlila. "Tak jak vypadám? Mohu se stát královnou?" Zeptám se svého nejmilovanějšího kostyméra Milese.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 12. ledna 2013 22:49

VINCENT... buzna šaty... já už chci umřít, prosím!!! "Tak se na to určitě zaměříme, čím víc ti to bude vyhovovat, tím lépe to bude přeci jen působit." usměje se na mě Agnes. Působí to, jako by mi byla vděčná, že jsem jí dal za pravdu. Nechci nic říkat, ale pokud ji Lilith opravdu zmlátila, pak to musela udělat dosti brutálně. "Zatím...um se mějte a... promiňte" HODNĚ brutálně. Možná bych se jí měl zeptat na její metody, protože nikdy nevím, koho budu potřebovat v aréně pod nátlakem vyslýchat, aby mi prozradil informace, po kterých budu bažit - třeba pozici jiného splátce. "Tak... to by bylo." a zdá se, že Lea z toho má radost. "Teď je čas, abych tě potrápila já." Něco mi říká, že měla spíše říct "Teď je čas, abych pro změnu potrápila zase tebe." Protože nemám pocit, že mě Agnes nějak trápila - spíše, že má svých trápení dost. S jistou dávkou zdravého ignorantství mi dochází, že ji vlastně ani nelituju. Po chvíli si už Lea přivolá komunikačním zařízení několik poskoků. Zajímalo by mě, jestli jsou stejně němí, jako obsluha na našem patře. Po shlédnutí prvního záblesku šatů lituji, že já mám všechny své smysly v pořádku. Hlavně tedy zrak. To snad... Jedná se o krémově zbarvené... cosi. Je mi vysvětleno, že je to "tóga" - a ať už sakra tóga znamená cokoli, já si to spojuji od nynějška se slovem "přiteplený." Vlastně to vypadá jako řasená minisukně s širokým pruhem látky, sahajícím až k rameni, kde je sepnutý sponou z drahokamu. Tam se pak na celou příšerii napojuje něco jako úzký plášť, který za mnou nejspíše povlaje. Je zdoben přehršlí třpytivých drahokamů různých barev. Tyto drahokamy, jakožto správný "kameník, který v životě kámen nerubal a rubat nebude" nepoznávám. Vše je korunováno zdobným pásem s obrovskou zlatou sponou, která je taktéž zdobená drahým kamením. Je to prostě humus. A ta sukně - ta mi bude tak maximálně - MAXIMÁLNĚ - do půlky stehen. A aby té hrůzy nebylo málo, zachytím útržek telefonického rozhovoru. "...okamžitě, Vincente... ne nezajímá mě, že cos udělal byla tvá finální fantazie, dorazíš do pěti minut a budeš šťastný, že tu můžeš být..." To ne, Vincenta už mám pro dnešek dost! Vlastně mám pocit, že Vincenta už mám dost tak nějak na celý život. "Obleč si to, za chvíli dorazí Vincent a doladíme to, ať je to perfektní..." "To přece..." vyletí ze mě dřív, než stihnu přemýšlet. A jsem zpražen zcela výmluvným pohledem... "Dobře, hned... to bude." Protože nevím, kterým koncem začít, jsem v konečném důsledku spíše oblečen, než že bych se oblékal sám. Zatímco v duchu nadávám na svůj krutý úděl splátce, odolávám nutkání popotáhnout si sukýnku níž. Ač jsem ujištěn "že je dlouhá dost," nemůžu se zbavit pocitu, že je mi zcela určitě vidět polovina zadku. Proč to holky nosí...

Tvůrce - 13. ledna 2013 00:04

Radost je nakažlivá Michelle McCoin Na tvou touhu si šaty vyzkoušet přišlo v odpověď hrdé radostné kývnutí. Miles se... snad s každou další vteřinou dme pýchou víc a víc, což dokládají i superlativy, které mu polohlasně unikají ze zamyšleného pozorování tvé maličkosti. Pravdou je, že můžeš vidět povzbudivé úsměvy i za normálních okolností nezúčastněných podržtašků, kteří se tu snaží být k ruce. "Ne, má drahá nádherná výsosti... vy se jí nemůžete stát, vy jí totiž už jste." Hluboce se ukloní a naznačí tak trochu směšný pohyb, kterým smeká imaginární klobouk. "Pamatuji si víc splátců, než bych chtěl, ale žádného, kdo by byl tak zářivý..." Dodává ještě oslňující, podmanivý, zatímco tě vybízí k tomu, aby ses ukázala z dalších a dalších úhlů. A je stále více a více spokojen! "Přísahám, že si na tebe vsadím!" Jeho rozjařilost nic méně přetíná zvuk klepání a otvírajících se dveří. V tuto chvíli máš možnost i poprvé vidět v jeho tváři zlost. Přestože to nahlas neřekl, v jeho očích je "kdo k čertu TEĎ OTRAVUJE" více než zřejmé. Onen otrava nezůstává neznámým dlouho - je to tvá "oblíbená" Ágnes. Opětovně je její opálená pleť protipólem k zelenému odění, které je dnes poměrně silně zahalující. Dlouhé široké rukávy, pod nimiž na moment snad zahlédneš něco jako obvaz a límeček halící krk zkrátka nepůsobí úplně běžně i díky tomu, že není zrovna zima. Velká proměna je i s jejím obličejem, který jako mávnutím proutku postrádá jakoukoliv arogantní povznesenou apatii. Tentokrát v jejích hnědých očích se značí únava a asi i jistá směs obav. Jestli předtím byla vlídná jak led, tak teď z ní je nanejvýš tříšť. Ágnes: "Zdravím Milesi, Mi-michelle" To jak se zadrhla u tvého jména, spíše než tím, že by jí přišlo bezpředmětné jako včera to působí, jako by si uvědomovala náhle něco bolestného. "Mohla bych-" Miles: "Ale to víš, že můžeš, pojď podívej se ze všech stran." Ten lehký šok způsobený nechápáním byl k popukání. Rázem vypadala jako nemotorná žačka u tabule, pro níž je násobení dosti složitým úkonem. "Jak se ti líbí má královna?" Spolu s jeho gestem pak dostává nápovědu, kterou tak potřebovala. Ágnes: "Je..." Obejde tě a... to jak se dívá, poprvé z její strany máš pocit, že dává zatraceně velký pozor. "...dech beroucí." A Miles spokojeně kývá. "Michelle, jsi..." Miles: "Její výsost je..." Jemná, přesto pedantická oprava, spolu s vybídkou k úkloně. Ágnes: "Její výsost je naprosto okouzlující..." Bez řečí a nějakého zaváhání jeho přání splní jako poslušná hračka. Dokonce i ten úsměv, co ti věnovala nepůsobí vůbec falešně nebo hraně. Miles: "A s její krásou se může měřit jen její vtip." Přátelské mrknutí směrem k tobě. "Zatímco si měla plné ruce práce, přišla na to, jak dobýt srdce kapitolu! A určitě ocení tvůj názor." Jsou jasné dvě věci - přenechává ti tu možnost přijít s královnou večírků, čímž dovršíš potupu jejího chování a zjevně se i staneš součástí něčeho jako trest. Ta druhá, jak sis mohla všimnout... zdá se, že ač mu to decentní ponižování vašeho doprovodu jde, moc upřímné radosti v tom není a hlavně to postrádá to nadšení, jaké bylo typické pro všechno během konverzace s tebou.

Tvůrce - 13. ledna 2013 00:31

Na holkách je to sexy, víš? Daniel Inburn-Thorne "Danieli, vážně si opakuj mou radu, až budeš na voze." Spraží tě kritický pohled, který jistou formu tvrdosti postrádá jen díky tomu, žes předtím neprotestoval. Nahlas a příliš. "A ty šaty ty, které ti mimochodem sluší..." Na slovo "sluší" je dán patřičný důraz. "...ti narozdíl od nezájmu sponzorů neublíží." Zjevně je to taková vybídka k tomu, abys byl nadšený. Vlastně, jak těžké může být zářit samou radostí po tom, co tě oškubou a navlečou do skoro dívčích hadrů? Dle ní je to absolutně snadné! Přichází na řadu prásknutí dveří. Vincent: "Než cokoliv řekneš, Leo, informuji tě o tom, že sílu našeho přátelství zkoušíš až na samou hranici únosnosti." Lea: "Dělej" Toliko k váženému přátelství. Vincent: "Hm... vkusné..." Zdá se, že přehlídka masa má své druhé kolo. "Teď buď v klidu a nevrť se..." Během mžiku jsi tak zase připraven na další zvěrstva, která ovšem namísto vosku zahrnují barvy. Něco mi říká, že to není zrovna věc, na kterou bys byl zvyklý. Na druhou stranu Vincent to dle tvého proklínání vnímá zrovna tak, takže se můžeš těšit z hlášek typu "jak mohli pomoci kapitolu vyhrát válku, když neumí ani zůstat v klidu", spoustě litanií o marnosti a pár dalších příměrů k jménům a osobnostem, které ti bohužel nic neříkají. Nejlepší na tom je, že si zvesela hraje s tvýma nohama a pak přejde k rukám. Vincent:"Co se tak sakra vrtíš! Leo, ať sakra drží!" Lea: "Danieli, drž prosím." Vincent: "To snad... není možný! Máš sakra trochu sebekázně?" Tohle je velmi uštěpačná otázka. "A to nemluvím o tom, že ses určitě škrábal! JÁ TO POZNÁM!" Lea si jen unaveně mne spánky, zjevně se jí do toho moc nechce montovat.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 13. ledna 2013 12:35

FRUITY! "Danieli, vážně si opakuj mou radu, až budeš na voze." zopakuje mi Lea. Nedokážu se rozhodnout, zda je na mě naštvaná, nebo ji má reakce přijde vtipná. "Já vím - já vím. Budu na to myslet každou sekundu, až mi vítr bude zvedat sukni." Zabručím tiše a provedu jeden marný pokus si sukénku - lem tógy, je to lem tógy! - potáhnout níž. "A ty šaty ty, které ti mimochodem SLUŠÍ...ti narozdíl od nezájmu sponzorů neublíží." Já bych se hádal o tom, co mi sluší a co ne. Žel ale vím, že nejsem zrovna v situaci, kdy by bylo vhodné vyvolávat módní hádku. A už vůbec ne s někým, kdo je návrhář oděvů. "Já jenom... mám se tedy usmívat, nebo se tvářit hrdě?" Než mi však stihne odpovědět, do místnosti vtrhává Vincent. Moc mi chyběl. Opravdu! "Než cokoliv řekneš, Leo, informuji tě o tom, že sílu našeho přátelství zkoušíš až na samou hranici únosnosti." "Dělej!" Má návrhářka nyní získává plusové body. Spoustu plusových bodů. Pokud jsem si něco přál vidět, než umřu, tak to byla chvíle, kdy toho idiota někdo utře jako snopel z brady. "Hm... vkusné..." má to jednu malou nevýhodu - Vincent si jí přestává všímat a namísto toho se začíná plně věnovat mé osobě. Obchází mě ze všech stran a já se nemůžu zbavit pocitu, že mě ohlíží déle, než je potřeba. "Teď buď v klidu a nevrť se..." Následně vezme do rukou jakousi sadu tělových barev (tolik make-upu jsem pohromadě snad neviděl ani v drogerii) a začne mi je matlat na nohy. Počkat - ON MI KRESLÍ SVALY? Nechápu to. Mám přeci vlastní - k čemu je dobré, aby mi... jak budu vypadat? Nehledě na to, že vydržet v klidu, zatímco na mě "mistr" plýtvá svou fantazií o perfektní muskulatuře, není zrovna jednoduchá věc. To vyústí v několik protivných prohlášení o tom, abych se laskavě přestal vrtět, nadávky a příměry k různým... osobám, které naštěstí podle jmen neznám. "Co se tak sakra vrtíš! Leo, ať sakra drží!" "Danieli, drž prosím." Lea tuto frázi zopakuje s rezignovaným výrazem. Zdá se, že Vincent nesere jen mě. To jsou, jen tak mimochodem, další plusové body pro její osobu. Nerad si to přiznávám, ale začínám Leu mít rád. "To snad... není možný! Máš sakra trochu sebekázně?" Vincente - ty ani nevíš, kolik sebekázně mě stojí přesvědčit sebe sama o tom, že tě opravdu, ale OPRAVDU nechci kopnout do zubů! "A to nemluvím o tom, že ses určitě škrábal! JÁ TO POZNÁM!" Má designérka si unaveně mne spánky. Zjevně nejsem jediný, koho z Vincenta bolí hlava. Věnuji jí jeden poslední utrápený pohled a zavřu oči, jako bych odsud chtěl zmizet alespoň ve svých myšlenkách. Kdo přežije Vincenta, jako by už Hry vyhrál...

Michelle McCoin [2] - 13. ledna 2013 21:43

Nejvznešenější výsost "Ne, má drahá nádherná výsosti... vy se jí nemůžete stát, vy jí totiž už jste." Začátek věty mě zklame i nakrátkou chvíli sklopím zrak, jak kdybych se styděla, že jsem se mohla na něco takového zeptat. Ale jak Miles pokračuje já se opět celá rozzářím. Přicházejí další pochvalná slova na mojí osobu. Možná to říká každé splátkyni, kterou ten rok připravuje, ale mě je to jedno. Nebo spíš věřím, že u mě to myslí upřímně a proč bych mu to snad nevěřila, když tak oba záříme jak dvě sluníčka. Stále se pozoruji v zrcadle, když se ozve zaťukání na dveře. Hned mě napadne, že se jedná o někoho z mého zkrášlovacího týmu, ale když vidím obličej Milese, je jasné že on nikoho nečeká. Je tedy pro mě velké překvapení, že do místnosti vstupuje můj doprovod Agnes. "Co se vám stalo... No... promiňte vypadáte nějak jinak." První věta ze mě vypadne. Uvědomím si hnedka, že to byla chyba a že to bylo asi nezdvořilé a proto ze sebe vysoukám tu omluvu a i vysvětlení. Sklopím zrak a možná budu raději, když mi ani odpovídat nebude. Nechám tedy převzít iniciativu Milsem a jen poslouchám jak o mě mluví. Agnes se přes noc změnila, něco se jí vážně stalo. Má zájem si mě prohlédnout a dokonce o mě mile mluví. "Její výsost je naprosto okouzlující..." Kývnu na Agnes a věnuji jí jeden ze svých úsměvů. Miles uvede, že jsme spolu vymysleli moji image pro Kapitol. "Stanu se Královnou. Královnou večírků. Jak se vám ten nápad zamlouvá?" Z úží se mi oči, jako kdybych čekala negativní reakci a já bych na ní musela okamžitě také reagovat negativně. Ano Agnes se chová jinak, ale stále stojí před mnou ta žena, která o moji osobu doteď nejevila zájem.

Tvůrce - 14. ledna 2013 18:17

Už to tak je, lady Michelle McCoin V momentě, kdy padne tvůj dotaz, je ti odměnou výraz strachu a bolesti. Tedy alespoň na krátkou chvilku, kdy se změní jen v trochu... smutný... a gestem naznačí, že to nestojí za řeč a než začne Miles, můžeš slyšet šeptnutí něčeho, co by mohlo být "to já se omlouvám". Ať už se jí stalo cokoliv, tak to mělo kromě vyčerpávajícího vlivu na její osobu zjevně i pozitivní dopad. "Stanu se Královnou. Královnou večírků. Jak se vám ten nápad zamlouvá?" Agnes: "To... to je velký úkol..." Pozorně hltá každý detail, který na tobě je jen k vidění. Soustředěný výraz pak napovídá o tom, že zvažuje, hodnotí a kalkuluje. Miles: "Mohla by být snad hodna něčeho menšího?" Agnes: "Hm..." Na verdikt se musí čekat ještě pár okamžiků. "...jestli by jí letos mohla nějaká dívka být..." Snad mávnutím proutku se v její tváři objeví úsměv, který je sice unavený, ale nepůsobí nuceně. "...tak rozhodně Mi-" Stačí pohled a rázem je ti znovu dopřán tvůj neoficiálně-oficiální titul. "V noci jsem si procházela vaše záznamy a řekla bych, že kamery tě-vás milují, výsosti. " Rázem jsi ještě vybídnuta k tomu, abys předvedla několik... teatrálních gest a stejně přirozených frázích od "jsem jen tvá, Kapitole" po přísný rozkaz "pojďme se bavit!". Čemuž oba po celou dobu věnují plnou pozornost. Agnes: "Určitě se na to zaměříme, věřím, že nebude srdce, co by si...um... její výsost nedovedla pro sebe ukrást" Miles: "To bych řekl! Když někdo vymýšlel záznamová zařízení, tak pro to, aby zachytil takové víly!" Náhle jeho rozpoložení přejde z onoho jásavého k... řekněme profesionálnímu. "Něco si potřebovala, Agnes..." Agnes: "Viktora pro menší úp-" Miles: "Chápu, dám mu vědět, připraví tě..." Agnes: "Já moc děkuju! Milesi, Michelle-" Miles: "Kam si dala vychování, Agnes?" Lehce káravý tón přichází na scénu. "Můžeš se loučit až ve chvíli, kdy ti královna svolí s odchodem!" Lehké mrknutí dává znát, že míč jen a tvé straně hřiště. A protože Danešek, který je upe mantastic, chtěl položit otášššku Daniel Inburn-Thorne Nemožné je realitou! Tvůj trýznitel odchází a s ním mizí i všechny ty pro tebe tak ohavné nástroje. Jeho nepříliš vřelé naschle pak patrně může ponoukat k úvahám, jak smýšlí o času stráveném znovu zde a jakou radost mu tím Lea udělala. "Když nebudu počítat své hlavy, tak to snad ani tolik nebolelo..." Ono... skoro to vypadá, že se o tom snaží přesvědčit i sebe samu. "Teď se prosím, velmi prosím, Danieli zdrž jakéhokoliv ochmatávání." Inu kdosi kdysi pravil, že muž je jako pes - jakmile jej vydrbete a zušlechtíte jej, vycvachtá se v prvním sajrajtu, který najde. Ona tomu zjevně alespoň v určité míře věří. Alespoň u tebe!

Daniel Inburn-Thorne [2] - 14. ledna 2013 18:50

Manlicious! "Když nebudu počítat své hlavy, tak to snad ani tolik nebolelo..." zabručí Lea, když už je po všem a Vincent s neupřímným "naschle" a kufrem šminek odchází pryč. Máme s Vincentem něco společného. Už nikdy se pokud možno nechceme vidět. "Teď se prosím, velmi prosím, Danieli zdrž jakéhokoliv ochmatávání." "Hm..." Odpovím a s nechápavým výrazem si sám sebe prohlížím v zrcadle. S nakreslenými svaly i bez - stále vypadám podezřele teple. "Leo, můžu... mít otázku?" pohled mi jen tak mimochodem zabloudí ke dveřím, kterými Vincent zmizel, "Vincent se, ještě když mě líčil vedle, zmiňoval o tom, že chtěl letos připravovat dívky a nedovolili mu to. Můžu se zeptat proč?" Protože pokud Lea připravovala Lilith, nasvědčuje to, že taktéž nejspíše pracuje s dívčími splátci. Pokud se to tedy... nelosuje, nebo pravidelně nestřídá. Zase takový vhled do zákulisí Her nemám - tak proč se nezeptat.

Michelle McCoin [2] - 14. ledna 2013 19:21

Teď královnou jsem já Tahle hra na to, že se semnou musí mluvit jako s pravou královnou začíná vážně zamlouvat. Nejprve jsem si nemohla zvyknout a brala jsem to jako vtip od Miles směrem k Agnes, ale tuhle roli už budu hrát furt, nebo aspon vždy před kamerami. V aréně to bude jiné, tam mi můj nový titul k ničemu. "V noci jsem si procházela vaše záznamy a řekla bych, že kamery tě-vás milují, výsosti. " Ty jsi v noci dělala něco jiného, než že jsi spala. S tou ženskou se vážně něco stalo a je to změna vážně k lepšímu. Hlavně tedy pro nás, konečně se chová jako správný doprovod. "Děkuji Agnes, je to milé od vás slyšet." Usměji se na ženu, která se zdá být snad i vyděšena, aby neřekla něco, co by se mi nelíbilo. Pochybuji, že se bojí mě, ale z někoho strach jistě má. Miles se konečně zeptá, proč Agnes přišla. Potřebuje mého maskéra Viktora. Tak to se modli, aby ti nechtěl vytvořit noční oblohu na hlavě... Tomu se musím ušklíbnout a nic neříkám svoji pozornost spíše otočím k sobě. Opět se kouknu na sebe v zrcadle, vážně se nepoznávám. Jak asi dopadl můj kolega. "A jak dnes bude vypadat Danny... tedy Daniel, druhý splátce z druhého kraje." Zeptám se jakoby mezi řečí, jak kdyby mě to ani nezajímalo, ale opak je pravdou. Mezitím Miles upozorňuje Agnes, že může odejít jen když si to budu přát já. Jsem z toho trochu v rozpacích a tak se na Agnes podívám lehce s provinilým pohledem. "Jestli chcete odejít Agnes. Můžete jít." Stejně já ji právě k ničemu nepotřebuji. Probrali jsme vše, co bylo důležité a jsem ráda, že schválila mojí novou identitu pro této hry. "Kolik máme ještě času? Kdy začne přehlídka krajů?" Tuhle otázku směřuji na Miles, stejně nikdo v této místnosti mi nezbyl.

Tvůrce - 14. ledna 2013 19:53

Proč by Vincent chtěl, ale nemůže Daniel Inburn-Thorne Tvůj dotaz Leu doslova rozbil. Na moment se jen směje neschopná jakéhokoliv slova a kašel, který přijde vzápětí, rozhodně není zoufalá snaha o maskování, nýbrž jen touto činností vyvolaný nedostatek kyslíku. Chvilku pak ještě nevěřícně kroutí hlavou, než se vzmůže k odpovědi. "Danieli, copak tobě nepřijde..." Chvilku přemýšlení by mohlo evokovat snahu najít nějaký jemný výraz. Zatímco ovšem můžeš očekávat něco jako "výstřední", "zvláštní" či "nevšední", přijde něco jiného. "...jako úchyl?" Na druhou stranu je to alespoň výstižné. "Vincent vždy pracuje zásadně na chlapcích, protože věříme, že to alespoň neodvádí jeho pozornost nevítaným směrem, Danieli." Skoro se nabízí možnost představy srovnání, jak tě štve jako kluka a jak moc by tě mohl štvát jako holku? Dalším úvahám pak může udělat přítrž chvíle, kdy se koukne na hodinky. "Máme tak akorát čas vyrazit." Gestem tě vybídne, abys vstal. "A jak ses mě ptal..." Náhle si vzpomíná na jeden aspekt vašeho hovoru, co zanikl v debatě. "...buď hrdý Danieli, tu a tam někoho pozdrav, ale ne proto, že bys tu byl pro ně. To oni tam jsou, by tě mohli sledovat při tvém triumfu..." Ještě poslední pohled, kontrola a... nelze se v jistém smyslu ubránit i pocitu pýchy, který z tebe má. "...takže doufám, že ten svůj výraz zpráskaného psa si necháváš jen na chodbu!" Nejsi Peeta abys přinesla chléb, ale dát jim hry určitě zvládneš! Michelle McCoin Agnes ti tiše poděkuje, načež se v dosti... spěšném stylu začne ztrácet z místnosti zanechaje tě tak ve společnosti Milese, který by se stejně dobře mohl zase samou radostí vznášet. "Myslím, veličenstvo, že vás nepřipravím o to příjemné překvapení!" Lišácky se usměje, co se týče odpovědi na téma Daniel a jeho průprava životem v civilizaci. "Jakožto muž... myslím, že bude vhodným doplňkem vaší garderóby. Lea - jeho stylistka je znamenitá!" Je vidět, že ač chlapík, ten návrhář správně chápe silnější pohlaví pouze jako cosi, co si dámy s sebou na plesy nosí jako takovou druhou kabelku. "A náš předpokládaný čas..." Podle výrazu i tohle mu dělá radost. "Máme proti plánu zpoždění jen šest minut!" To říká, jako by to bylo naprosto v pořádku! Pak ti galantně podá ruku, aby s tebou mohl vykročit vstříc dalšímu překvapení dneška.

Tvůrce - 14. ledna 2013 20:02

Vozový park - ferari hadr! Vše se chystá všichni jsou připraveni! Tedy tak to může připadat Danielovi, když čeká až Michelle dorazí, zatímco spousta lidí honosících se titulem "pomocník" se hemží jako dav mravenečků. Několik minut tu pak stojíš naprosto sám, protože Lea je ti sice na blízku, ale neustále má k někomu různé průpovídky ohledně... asi detailů. Lilith si zatím viděl se jen mihnout a gestem naznačit, že ještě přijde, než zase byla v trapu a Agnes... zjevně bojuje se svými potřebami. Miles:"Leo, dovol mi představit tuto nádhernou královnu!" Lea: "Milesi, máš zpoždění!" To, co lze vidět u této stylistky v očích, je velká přísnost. "A ty budeš Michelle, že? Těší mě." Rychlý pozdrav. Miles: "Vše má svůj čas... tato dáma si jej zaslouží!" Háže to do autu, jako by to nic neznamenalo. Lea: "Milesi, tohle je Daniel..." Miles: "Fortelný chlapík, těší mě!" Další z kategorie bleskových zdvořilostí. Oba: "Omluvte nás..." Během mžiku mizí mezi mravenci debatujíce závodní rychlostí. Během toho všeho pak Daniel může ve své tóze se zvláštním označením "sukně" působit s hrdostí antického idola a Michelle ve své vlastní verzi starobylého, ale přesto velmi šik obleku - jako skutečná královna. Jestli jde o dojmy negativní nebo pozitivní... to už je ovšem věc názoru.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 14. ledna 2013 21:21

MANTASTIC! V reakci na můj dotaz se Lea začíná upřímně smát. Ani jsem netušil, jak vtipný umím být! Hlavně pak, když nechci. Jsem evidentně tak vtipný, že Lea si až zakašle, jak jí chybí kyslík - a ještě drahnou chvíli na mě jen kouká a lapá po dechu. Hihihaha - nevím, co tak směšného jsem asi tak řekl. "Danieli, copak tobě nepřijde jako úchyl? Vincent vždy pracuje zásadně na chlapcích, protože věříme, že to alespoň neodvádí jeho pozornost nevítaným směrem, Danieli." Mám pocit, že ještě jednou mě během dvou vět dvakrát a více osloví celým jménem, asi se mi rozskočí hlava. Proč to pořád dělá? Vážně! Na druhou stranu plně chápu to, co mi tady říká. Vincent JE úchyl. Ale přes to všechno... byl bych asi klidnější, kdyby osahával Michelle, než mě. Ne, že bych jí ho vyloženě přál, to ne - ale vyměnil bych si jej s kýmkoli. "Máme tak akorát čas vyrazit." Už? Neodolám a znovu si popotáhnu svou pseudosukýnku kousek níž. Nezabírá to. Prakticky se odmítá hnout, natož prodloužit. "A jak ses mě ptal..." Danieli.... "...buď hrdý Danieli, tu a tam někoho pozdrav, Danieli... " ...ale ne proto, Danieli... "...že bys tu byl pro ně. To oni tam jsou, by tě mohli sledovat při tvém triumfu..." Danieli..."... takže doufám, že ten svůj výraz zpráskaného psa si necháváš jen na chodbu!" "Jo... jasně." Probere mě poslední věta z pitomých, ale pro mě zcela nepochybně úsměvných úvah na téma "poslechni si jak se jmenuješ dneska už postopadesáté, prosím!" Následně lehce pohodím vlasy a nasadím něco, o čem doufám, že je heroický výraz vznešeného válečníka... a jen si sám sebe představím, neubráním se vyprsknutí smíchy. Musím v těch teplouškých šatech s barevnými drahokamy vypadat opravdu heroicky - ještě s výrazem "polibte mi všichni prdel!" Jsem odměněn poměrně odměřeným pohledem, který jsem tak trošku stejně čekal, takže zmobilizuji veškeré své síly k tomu, abych se smát přestal a vrátil se k původnímu plánu. Což je ten vznešený výraz. ***** Michelle a její tým mají zpoždění. Okolo mě kmitá nespočet lidí, připravuje se vůz, přivádějí a zapřahají koně, všichni mají evidentně plné ruce práce. Ne tak já - já si urputně trénuji svůj výraz antického reka v antické sukýnce. Upřímně - ta zlatá čelenka, kterou mi narazili na hlavu - ta už tam fakt nemusela být! Protože se začínám po chvíli tak trošku nudit, zvědavě pokukuji po páru béžových koní s bílými hřívami, které pro nás chystají. Zdá se, že perfektně ladí s oblečkem, který mám na sobě. "Leo, dovol mi představit tuto nádhernou královnu!" "Milesi, máš zpoždění!" "A ty budeš Michelle, že? Těší mě." Otáčím se po hlasech. Královnu? Chvíli na to už vidím, co tím myslí. Michelle je, jak vidno, opravdu nádherná. Dlouhá róba, padající ji až k zemi, vysoce vyčesané vlasy... hrdý a zdá se, snad i spokojený výraz... Nutno říct, že si evidentně celou tu šaškárnu užívá. To jí závidím. Vlastně jí závidím i fakt, že její tóga - ona to asi taky totiž tóga bude - je dlouhá až na zem. "Milesi, tohle je Daniel..." představuje mě Lea. "Fortelný chlapík, těší mě!" Miles bude nejspíše Michellin návrhář. Fortelný chlapík? Jak to jako myslel? I přes to, že mi byly dokresleny svaly, nejsem žádná jednoznačná korba. Než ale stihnu cokoli říct, nebo namítnout, Miles i Lea žádají, abychom je na chvíli omluvili, mizí a ponechávají nás s Michelle vlastnímu osudu. Rozhostí se chvilka trapného ticha, kdy si nejsem jistý, co bych asi tak měl říct. Nakonec se rozhodnu vsadit na jistotu. "Sluší ti to," po kradmém rozhledu, kterým zjistím, zda nejsou někde přítomní reportéři, se na ni i usměju. Doufám, že to alespoň vypadá vřele.

Michelle McCoin [2] - 14. ledna 2013 21:58

Jsme dokonalý a úžasní - jsme splátci dvojky Bohužel na můj dotaz nedostanu takovou odpověď jakou jsem si přála. Ale nebudu nějak Milese prosit, aby mi to prozradil stejně se tohle zachvíli dozvím. "Máme proti plánu zpoždění jen šest minut!" "Královny přicházejí vždy, když ony chtějí." Uchechtnu se a přijmu nabízenou ruku od svého návrháře. Z veškerou elegancí mě vlastní kráčím po jeho boku a nechávám se zavést na místo, kde se ostatní kraje připravují na přehlídku. Samozřejmě si to zamíříme rovnou k vozíku, který patří nám. Už předním stojí Danny a jeho návrhářka. Rozšíří se mi oči, když zahlédnu Dannyho. Jeho úbor ukazuje asi více než jemu by bylo milé, ale pro dámské oko je to jiný pohled. Musím uznat, že mu to sluší. I předtím se mi líbil, ale teď na něj zírám více než bych chtěla. Skoro ani neposlouchám, co si naši návrháři říkají, ale jak uslyším své jméno zpozorním. "Také mě těší." Kývnu hlavou na pozdrav. Je to tu kolem nás celkově uspěchané a i naši návrháři někam mizí. Nastane to divné a trapné ticho. Sleduji naše koně, kteří ladí k barvě našich úborů. Danny prolomí ticho svými slovy a jsem mu velmi vděčná. Opětuji mu úsměv a opět si ho prohlédnu zkoumavým okem. "Tobě to taky sluší..." V mé tváři se objeví zvláštní výraz. Je to něco mezi pobaveným úsměvem a lehkých úšklebkem, už jsi ho u mě viděl, když jsme včera hráli tu moji hru na otázky. "Musím si tě pořádně prohlédnout." Chytím si pravou rukou sukni, jinak si na ni šlapu a pomalinku začnu Dannyho obcházet. Na malou sekundu se zastavím za svým kolegou a prázdnou rukou mu nadzvednu jeho kraťounkou sukýnku. Dělám to bez jakéhokoliv ostychu a jako kdyby to bylo v pořádku, a jen tak mimochodem konstatuji. "Pěkné..." To máš za tu botu ze včerejška a... a no jak ses na mě povýšenecky díval když jsem se odtáhla... Pustím sukénku a stojím zase tváří v tvář před Dannym. "Na voze si dávej pozor, aby se ti nezvedla." Mrknu na Dannyho.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 14. ledna 2013 22:28

OMG MICHELLE! "Tobě to taky sluší..." Z toho, jak na mě poprvé koukla, se snad i zdá, že to myslí upřímně. Já to nechápu. Podle mého názoru vypadám jako král teploušů. Samozřejmě, že počítám s tím, že až uvidíme ostatní splátce, tak si budu připadat ještě drsně; vloni měla jednička růžové boa; ale stejně... A asi si uvědomuje, že se v tom zrovna necítím, protože se zase začne tak ušklíbat, jako včera večer, když jsme hráli tu její slavnou hru na pravdu. "Hm, dík..." popravdě nevím, jak si to vyložit. Už zase. Ta holka je pro mě jeden obrovský otazník. "Musím si tě pořádně prohlédnout." No a už je to tady zase. Obchází okolo mě tak, jako Vincent, Lea... prakticky kdokoli - co asi tak uvidíte na mých zádech? Záhy také zjišťuji, že má vnitřní otázka nebyla formulovaná přesně - dle toho, jak bleskově a nečekaně nadzvedla mou "sukni" a prohlídla si mé spodní prádlo, bych se měl spíše zeptat "co asi tak uvidíte na mém zadku?" "Pěkné..." Ať už tam viděla cokoli, evidentně se jí to líbilo. Oženu se zlehka po její ruce, ale to už nonšalantně uhýbá a stojí mi zase tváří v tvář. "Na voze si dávej pozor, aby se ti nezvedla," oznámí mi s mrknutím. "To by tě určitě pak zamrzelo," odvětím s úšklebkem, "kdyby všechny kamery v okolí namísto tvého krásného účesu snímaly moje spoďáry."

Michelle McCoin [2] - 14. ledna 2013 23:30

Jsem to ale oprsklá "To by tě určitě pak zamrzelo, kdyby všechny kamery v okolí namísto tvého krásného účesu snímaly moje spoďáry." Oplatím mu podobný úšklebek, kterým mě obdařil. "Ano, přesně to mě trápí. Nesnesla bych, kdyby tvoje pěkné pozadí zastínilo mě jako královnu Kapitolu." Jak vyslovuji svůj nový titul zvednu výše svoji bradu, vypadám díky tomu více pyšně. Složím si ruce na prsou a rozhlížím se kolem sebe na dění kolem nás. Musím se pak jistě podívat na ty naše koně. Možná bych si je mohla pohladit, ale zase nechci aby se splašili a třeba by mě jeden kopl a moje image královny by byla ta tam. Ano přiznávám koně takhle z blízka vidím poprvé v životě. "Jak sis užil dnešní den?" Otázka patří Dannymu, komu asi jinému, když nikdo jiný poblíž není, ale přesto když jí pokládám koukám jinam. Jak ale svoje slova dořeknu svým pohledem spočinu zase na svém společníkovi.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 14. ledna 2013 23:55

To tedy jsi! "Ano, přesně to mě trápí. Nesnesla bych, kdyby tvoje pěkné pozadí zastínilo mě jako královnu Kapitolu." Cože? Pochopil bych, kdyby se jednalo o nějakou těžkou ironii - žel z faktu, jak pyšně zvedla hlavu, založila ruce na prsou a nafoukla se jako balon, naplněný egem, se zdá, že to myslela smrtelně vážně. Královna Kapitolu. Drobným zakašláním musím zamaskovat smích, který se mi dere z krku. Ať už vypadá jakkoli, pro mě Michelle je spíše velkým losovacím omylem druhého kraje, než nějakou královnou. Zajímalo by mě, jakými žvásty jí její stylisté nakrmili, že jí takto stouplo sebevědomí. Co se týče mě, tak za fakt, že těm žvástům uvěřila a nehraje je jen před kamerami, ale snaží se je snad uplatnit i na mě, v mých očích jaksi poklesla. O dost. Ale asi je to věc názoru. "Jak sis užil dnešní den?" "Určitě ne víc, než vy, vaše výsosti." zpražím ji poměrně pochybovačným pohledem. Opravdu nevím, co si o ní mám myslet. V jednu chvíli se jeví docela sympatická a v tu druhou bych ji nejraději šlápl do úsměvu. Na Kapitol ať si hraje co chce. Já se jí ale rozhodně klanět nebudu. Čím dřív si to uvědomí, tím lépe pro ni.

Michelle McCoin [2] - 15. ledna 2013 00:10

Tak tohle si přehnal Danieli Líbil se mi můj titul, který jsme vymysleli s mým návrhářem. Brala jsem to celou dobu s nadsázkou. Ale celé mi to zkazil Daniel. Nejspíš jsem mu to nepodala tak, jak bych si přála nebo tak aby to on pochopil. Ale on se mi chtěl smát, jestli si myslí, že to přede mnou zakryje tím chabým zakašláním tak to se chlapec velmi mílí. Ten kluk mě nezná a vidím, jak mě každým svým pohledem kritizuje a hodnotí. Nakonec to dovrší svými slovy. "Určitě ne víc, než vy, vaše výsosti." Můj úsměv je pryč. Ještě po tom jeho smíchu jsem se tvářila mile, ale vše je pryč. Na mě je vidět, jak přemýšlím co říct. Zuží se mi oči a rychleji oddechuji. Našpulím rty a vypadá to, že konečně něco řeknu. Překvapivě se rychle otočím, snad kdybych měla své vlasy rozpuštěné, tak jimi švihnu Dannyho do obličeje, bohužel mi je stylisté stáhli do drdolu. Oběma rukama uchytím svoje šaty a svižnými kroky odejdu od svého společníka, kterého momentálně nemůžu vystát. Přejdu k našemu vozu o který se opřu zády a opět zkřížím ruce na prsou a hledím do země. Vypadám, že někoho pohledem nejspíše upálím. At tuhle frašku mám už za sebou...

Daniel Inburn-Thorne [2] - 15. ledna 2013 00:32

Tak tohle jsem přehnal, sakra... Michellin úsměv, který jsem až do nynějška hodnotil, jakožto přehnaně sebevědomý, z její tváře mizí. Hledí mi do očí a už už to vypadá, že mi něco odsekne. Něco, co si vyloženě za klobouk nedám. Pak, když to vypadá, že se konečně vyjádří, k mému úžasu se na podpatku otáčí a odchází pryč. Zvláštní. Dneska se ode mě dámy z nějakého důvodu houfně dekují pryč. Michelle odchází uraženě k vozu, kde se trucovitě opře a snad se i soustředí, aby mi nevěnovala ani pohled. Trošku omámeně za ní hledím. Ano, byl jsem naštvaný, přiznávám. A asi jsem zbytečně vyjel, i když jsem nemusel. Je mi to trochu líto. Až zpětně mi dochází, jak z celé přehlídky, která je před námi, byla nadšená. Jak si užívala své šaty a celkově vizáž. Zatímco pro mě se jednalo bezmála o procházku peklem, pro ni to mohl být dost dobře nejlepší den jejího života. Až doteď. Trošku ve mně zacuká. Možná bych se jí měl jít omluvit. Pak se mi ale vrátí vzpomínka na její pyšný výraz, zašklebím se a celá má touha jít za ní je tatam. Gratuluji, McCoinová. Opětně jsi mě znemožnila před sebou samým! Naposledy se marně pokusím si popotáhnout svou tógu níž. Ach jo, hlavně ať už je to za mnou.

Tvůrce - 15. ledna 2013 11:15

Go, go, go Na štěstí napjaté ticho, které je vzhledem ke schonu kolem pouze pomyslné, netrvá dlouho. Sotva minutu, maximálně dvě se můžete nechávat kolébat vlnami uraženosti než se k Vám dostane hned celý čtyřlístek vašich opatrovatelů ve složení Miles, Lea, Lilith - tentokráte v šatech, ve kterých vyniká jako kdysi v aréně a Agnes, která navzdory všemu alespoň vizuálně působí když ne svěže, tak alespoň ne jak po probdělé noci. Její vlastní - stále a pořád zelený - komplet pak dokonale maskuje i onen obvaz. Lilith: "Jestli tu sukni zkusíš stáhnout na voze, urazím ti ruce." Tím konverzačním tónem to skoro nezní jako výhružka. Lea: "Bude to v pořádku." Zdá se, že Daniel má zastání. "Jinak mu dáme do divadla kratší..." Miles: "Kam se ztratil tvůj úsměv, výsosti?" Jistou změnu v náladě pak hbitě hodlá stylista Michelle řešit rychlým přískokem a přátelským vzatím kolem ramen, které využívá ke krátkému zašeptání: "Neboj se, královno, jsi dokonalá! Stovky, tisíce o tobě budou snít, když si pro ně najdeš jediný úsměv." Přidává povzbudivý pohled v domnění, že tvá touha někoho změnit v prach trochu vyvěrá i z trémy. "Jediné, co je teď opravdu důležité, jsi ty." Tento vřelý chaos pak umlká v momentě, kdy jste naloženi a vše se má dát do pohybu. Lilith vám s viditelným pochopením přeje, ať to ustojíte, Agnes dodává poslední rady v podobě rozvlátých srdečných gest pro Michelle a přezíravého kynutí davům pro Daniela. Stylisté vám pak vzorně popřejí hodně štěstí, když to celé začíná. Kapitol - jeho krása nebo zrůdnost v závislosti na tom, co zrovna preferujete... je vám otevřen stejně, jako výhled na vedoucí vůz jedničky. Ani oni nemají na hlavách noční oblohu, ale zase působí dojmem, že jedou na maškarní a vinou masek, kdo ví čeho ještě... nejspíše nebudou plně ani k poznání. Letos rozhodně se nedá říct, že by nějaký model vyloženě zastínil přesto je více než jasné, že se bude rozhodovat - dle vizualit mezi profíky. Konkrétně mezi jedničkou a dvojkou, protože čtyřka letos... má jen síťoidní cosi s mušlemy na správných místech. Kdyby tohle nebyl důkaz, že může být hůř, tak rozhodně velmi ohavný úbor rubačů uhlí z dvanáctky, kteří měli zůstat u lopat. Zkrátka a dobře oni rozhodně nejsou tím správným důvodem, proč lidé jásají a kemaramani bojují o každý zajímavý záběr...

Daniel Inburn-Thorne [2] - 15. ledna 2013 12:13

Prosím, madam... Po pár krátkých minutách lehké nerozhodnosti se vracejí Lea i Miles, v doprovodu Agnes a Lilith. Lilith se předtím sice mihla kdesi v davu, ale evidentně měla dost práce, takže se jaksi nemohla zastavit a přijít za námi. "Jestli tu sukni zkusíš stáhnout na voze, urazím ti ruce," oznámí mi má trenérka hned ze startu. Musím se usmát. Svou téměř přátelsky vyřčenou výhrůžkou se jí trochu podařilo rozehnat chmury, kterých jsem měl od poslední výměny názorů s Michelle plnou hlavu. Ona to vlastně nebyla ani tak výměna názorů, protože jediný, kdo tady řekl vlastní názor, jsem byl tak nějak já - ale nevím, jak jinak to nazvat. "Bude to v pořádku," zastává se mě Lea, "jinak mu dáme do divadla kratší..." "To už bych neměl asi žádnou." odpovím uvolněně. Možná by mě to vyděsilo - kdybych nevěděl, že do divadla se každoročně nosí oblek. Takhle chápu, že se jedná víceméně o vtip. Doufám tedy, že spíše více, než méně. "Kam se ztratil tvůj úsměv, výsosti?" slyším Milese, jak se ptá Michelle. Obrátím se tak, aby mě ani jeden z nich nemohl vidět a protočím oči k nebesům. Pak kdo ji tady krmí těmi žvásty! Po poslední instruktáži na téma "jak se tvářit" jsme vybídnuti, abychom nastoupili do vozu. Za normálních okolností bych Michelle asi díky poslední hádce ignoroval. Ale zdá se, že zde je již přítomno několik prvních reportérských vlaštovek. Co se týče mé vlastní image, je to v podstatě jedno, jak nastoupím - ale pokud má být Michelle královna, musí ji tak lidi vnímat. Pokud tedy chci, aby měla nějaké sponzory. A i přes to, že mě místy neskutečně štve, stále zůstává tím nejbližším spojencem, jehož v aréně budu mít. Sečteno a podtrženo, ignorovat ji nemůžu. Se vznešeným výrazem gentlemana tedy natahuji ruku k té její, abych ji pomohl do vozu. Také se jí podívám zpříma do očí, snad abych ji upozornil na nebezpečí faktu, že zde jsou přítomna Panemská média. Bylo by pro nás oba lehce dehonestující, kdyby mě teď přes ruku třeba praštila a hlasitě odeslala do patřičných míst.

Michelle McCoin [2] - 15. ledna 2013 12:52

Stejně tě nenávidím Naštěstí netrvalo to dlouho a náš tým se k nám přidal. Už přišla dokonce i Lilith a hned svoji pozornost věnuje Danielovi, mě si nikdo nevšímá a jsem za to možná i ráda. Stejně stojím po straně celému tomu jejich houfu. Moc si jich nevšímám, ale jak uslyším dotaz na moji osobu od Miles jen střelím pohledem tam kde stojí Daniel, aby bylo jasné, kvůli čemu se neusmívám. Kvůli komu už nezářím, kdo mi celou moji radost zkazil. Miles mě chce povzbudit a tak se ke mě nahne a utěšuje mě svými slovy. "Jediné, co je teď opravdu důležité, jsi ty." Přikývnu a pokusím se o úsměv, už to není to co bylo předtím. Ale vím, že to se změní, zatím jsme v zákulisí. Ano jsou tu také reportéři Panamu, ale až náš vůz vyjede před lidi z Kapitolu bude to více důležité se usmívat opravdově. Doufám, že mi to půjde, teď nejradši bych se zavřela na svůj pokoj a nevylezla bych hodně dlouho. Poslechnu si poslední pokyny od Agnes a kývnu hlavou, že mi je tohle vše jasné. Už chci jen stát na voze, párkrát zamávat a usmát se na lidi a mít tohle vše za sebou. Ale někdo mě nemá rád nebo spíš Daniel. Protože mě předežene a je na voze první a dokonce mi podává ruku. Ne takhle si mě neudobříš... Pak mi dojde, že nejspíš ani nechce a vše hraje na reportéry kolem nás, kteří zrovna čekají na moji reakci. Chtějí show tak jí maji mít... Náhle se zase usmívám jak předtím. Můj sebevědomí úsměv je zpět. Přijmu Danielovu ruku a s jeho pomocí se vyhoupnu na náš vůz. Královny neděkují a tak neučiním. Jak si všimnu, že reportéři si všímají dalších splátců vrhnu po Danielovi jeden ze svých nenávistných úšklebků a je jasné, že moje naštvanost vůči němu nikam nezmizela. Chvíli se na něj tedy zle šklebím, ale jak ucítím, že náš vůz se rozjel můj výraz se opět změní. Už je to zase ten příjemný okouzlující úsměv. Celá zářím. Vážně je dobrá otázka, jak tohle dělám, jak se dokážu změnit z minuty na minutu nebo spíš ze sekundy na sekundu.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 15. ledna 2013 13:25

Já vím - co s tím mám asi tak dělat? Naštěstí pro nás oba Michelle ale celou tu šarádu pochopila a tak mou ruku povzneseně přijímá a nechává si do vozu pomoct. Moc dobře vím, že by mi nejraději zabořila podpatek do břicha. A že to neudělá. Teď - a v zásadě si troufám tvrdit, že ani po přehlídce ne. Stejně ale cítím, že bych se měl omluvit, ač pro to momentálně není zrovna nejvhodnější chvíle. Když se pak novináři evidentně zaměří na něco jiného a já se rozhodnu jí věnovat zkoumavý pohled, zjišťuji, že se na mě dívá dost nenávistně. Raději uhnu pohledem jinam. Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že s mou společnicí bude těžké pořízení, až dojde na arénu. Koně, zapřažení do našeho vozu poslušně klušou, když vjíždíme do záře reflektorů. Před námi se pohybuje vůz prvního kraje. Jejich kostýmy mi přijdou ještě příšernější, než ty naše. A nejsou jediné. Kdybych na sobě měl mít jen pár mušlí a jakýsi šifon, jako ten roztomilý chlapeček ze čtvrtého, asi bych si šel hodit mašli. Davy jásají a já se musím dost přemáhat, abych si zachoval svůj absolutně přezíravý výraz budoucího vítěze, když na mě odevšad útočí mnohonásobná zvětšenina mého obličeje. Komentátoři hlasitě (a pro ty, co umí počítat, i zbytečně) vyhlašují kraje, které právě vyjíždějí. Zdviženou levicí zdravím jásající davy. Po mé pravé ruce stojí Michelle a zdá se, jako by samým štěstím zářila. Možná alespoň s jejími hereckými dovednostmi nebude problém. S takovou by mohla Serrlaidovou opravdu přesvědčit o tom, že jí má ráda.

Tvůrce - 15. ledna 2013 23:15

On, ona a nějací další oni - alespoň pro teď Oba Každá trampota má svou vez - to platí nejen v písničkách. Jízda, která pro někoho může být nesnesitelně dlouhá, pro jiného svižná patnáctiminutovka slávy má taktéž svůj daný konec, kde si splátci půjdou po svých a personál se o vše postará. To s sebou nese i nějaké to pózování před novináři, štěbetání Ágnes snad s tucty dalších podobně zařaditelných povolání a vůbec dojezd skoro ve stejně hekticky zmateném stylu, jako byl začátek. Mimoděk se pak daří zachytit - kromě vašich fotografií - dokonce i názor splátců z jedničky, kteří vás v jednom okamžiku na chvilku míjeli v hloučku vlastních pilných mravenců. Serlaidová je zjevně zrozená pro vítězství o čemž svědčí i diplomatičnost s jakou dost dobře slyšitelně pronesla cosi o tom, že šaty Michelle jsou pro ní až příliš dobré. To vše s vřelým úsměvem, jaký umí jen dívky, když si navzájem lžou ohledně vzájemných sympatií. Zbytek večera uhání stejně rychle jako vlak s vylosovanými do kapitolu. Než se nadějete máte zásluhou týmu znovu své obyčejné věci a jste v podstatě vypakováni do míst, jež vám přísluší. Tím je samozřejmě myšleno patro s rezidencí vašeho kraje! Hned v úvodu večeře lze pak s radostí zjistit, že nejen Agnes se dnes změnila k lepšímu. Maso, kvalitní steaky, nějaké to kuřecí nebo rybí pochutnání s pestrou variantou příloh od všedních brambor s mnoha variacemi po saláty. Zdá se, že dietě včerejška při vašich hladových hrách definitivně odzvonilo. Zatímco s krátkým odstupem dorazíte, můžete u stolu už vidět čekat Lilith. Nazrzlé vlasy se jemně koupou v poměrně tlumeně nastaveném osvětlení a silným zájmem zrovna zkoumá něco na noži, který je určen k boji s pokrmy. Jako důkaz toho, že vás registruje, pak bude její pohled a krátké kývnutí na pozdrav. "Než se pustíme do jídla..." Spustí, když usedne i ten z vás, co měl menší zpoždění. "...ráda bych nakousla dvě věci." Což je docela tématické. "Agnes je vám nyní k dispozici večer a v noci na vyzvání a ochotně vám bude k ruce. Opakuji, že kdykoliv." To je zjevně poprvé. "Asi je vám jasné, že si všichni přejeme, aby vyhrála letos dvojka a líp než tím, že bude celá ve finále to nezařídíme." Je to tvrdé, ale je to fakt. "Což mě přivádí k otázce, co ty ksichty u vašich vozů měly znamenat?" Zjevně tu ztrátu soustředění považuje za velký, velký risk kvůli přítomnosti novinářů. Vůbec přestože na venek působí relativně klidně, ona sama se tak zjevně necítí a lehké náznaky těm, které učili pocity skrývat o tom i leccos napoví. "Jestli máte nějaký opravdový problém, neohrožujte sebe ani toho druhého. Prostě si to schovejte na konec, jasné?"

Daniel Inburn-Thorne [2] - 16. ledna 2013 00:00

Ale my se máme rádi! Přehlídka pak nabírá poměrně rychlý spád. Vozy se seřadí před hlavní lóží, zazní hymna Panemu a nakonec se ujme slova prezident a všechny nás... asi srdečně přivítá. Pak vozy odjedou pryč a my můžeme v zákulisí seskočit. Myslel jsem si, že je vše za mnou, ale ihned se přiřítí Agnes a s ní několik reportérů. Zapózuji tedy na několika fotkách a je mi dovoleno odejít pryč, kde se můžu převléct a smýt ze sebe všechny ty příšerné šminky. Když pak, za nějakou hodinu, jdu k večeři, cítím se v tmavomodré mikině, džínách a pohodlných nazouvácích o dost pohodlněji. Nehledě na to, že snad jako akt tichého vzdoru jsem si své pečlivě vyfoukané a nalakované vlasy zase nedbale rozcuchal. Jsou o trošku kratší, než původně byly, ale alespoň mi už ofina nepadá do očí. Stejně jsem potřeboval trochu zastřihnout. Zdá se, že večeře je o dost lepší, než včera. Hádám, že včerejší menu bylo podřízené zaostalejším krajům. Aby se splátci na dnešní den... no, víte - nedostali střevní potíže. Lilith už sedí u stolu a zkoumá nůž. Stačím si akorát tak sednout, když k večeři dorazí i naše uražená výsost. "Než se pustíme do jídla, ráda bych nakousla dvě věci. Agnes je vám nyní k dispozici večer a v noci na vyzvání a ochotně vám bude k ruce. Opakuji, že kdykoliv." Oznámí nám naše trenérka. Přikývnu, jako že chápu. A pak přichází ta druhá věc. "Asi je vám jasné, že si všichni přejeme, aby vyhrála letos dvojka a líp než tím, že bude celá ve finále to nezařídíme. Což mě přivádí k otázce, co ty ksichty u vašich vozů měly znamenat? Jestli máte nějaký opravdový problém, neohrožujte sebe ani toho druhého. Prostě si to schovejte na konec, jasné?" Takže si všimla. Než odpovím, věnuji Michelle dlouhý, zkoumavý pohled. To, co Lilith řekla... znělo zvláštně. I přes to, že jsme na sebe zrovna naštvaní, ani minutu jsem nepochyboval o tom, že jsme stále spojenci. I Michelle tomu přeci dala za pravdu, když si před novináři nechala pomoct nastoupit do vozu. Fakt, že by to tak nemuselo být, že by se prakticky mohlo stát, že bych v aréně byl odkázaný jen sám na sebe... je děsivý. Stejně jako je děsivé pomyšlení na naše finále. A fakt, že bychom si v něm měli vyřešit své osobní účty. NEMÁME žádné osobní účty! Ano, někdy bych Michelle jednu vrazil - ale uklidňovat se tím, že ji nakonec stejně zabiju? Nevím proč, ale přijde mi to trošku hnusné. "No... neměli jsme dobrý den." odpovím vyhýbavě. "Pokusím se, aby se to neopakovalo." Nebo alespoň ne tak okatě. Následně zabodnu pohled kamsi do talíře. Chtěl jsem se jí omluvit trošku osobněji, než nějakým vysvětlováním situace Lilith...

Michelle McCoin [2] - 16. ledna 2013 00:42

Best friends I když mě můj společník nakrknul tak, že bych se nejradši otočila na místě a utekla, tak jsem si přehlídku užila. Jak jsme vyjeli a já spatřila bouřící lid, jak se nemohou nabažit pohledu na nás. Naprosto mě to ohromilo. Říkám si, že oni jsou tu kvůli nám, kvůli mě a tak se i chovám. Jak poprvé zahlédnu svůj obličej na velké obrazovce snad ještě více se rozzářím a rozdávám pozdravy na všechny strany, občas i pošlu vzdušný polibek. Asi jsem se zrodila pro tuto chvíli, jestli ne pro arénu tak pro tohle. Nakonec si vyslechneme proslov Snow, který mě prakticky nezajímá, ale prostě to k tomu patří. V zákulisí to ale nekončí, slezu z vozu a už k nám pospíchá Agnes i s několika reportéry. Zapózuji na pár fotek, ale už se cítím unaveně, ale snažím se, aby nic na mě nebylo poznat. Konečně jsem propuštěna naším doprovodem a společně se svým stylistickým týmem odejdu, aby ze mě vše sundali. Na vlasech mám asi tunu tužidla a tak mi je musí umýt. Jeden se mi tedy věnuje mým vlasům a ostatní mě odličují. Když jsou se mnou hotovy mám vlasy vyfoukané do rovna, jsou krásně hladké a lesklé. A jsem lehce nalíčena, prý abych se líbila u večeře, ale to nechápu komu. Kdyby bylo na mě nejradši bych šla spát bez večeře, ale je pravda že hlad vcelku pociťuji. Převléknu se do svých šatů, kteří se skládají s úzkých černých kalhot, modrého volnějšího saténového trička a černé mikiny s kapucí. Vstoupila jsem do jídelny a vidím, že se čekalo na mě. Moje místo je stále volné a jsem za to ráda. Sedím na druhé straně stolu od toho parchanta s kterým prostě nebudu dneska mluvit a ani zítra. Vezmu si skleničku s džusem a protože mám velkou žízeň začnu pít během toho co nám Lilith vyčítá naše chování. "Jestli máte nějaký opravdový problém, neohrožujte sebe ani toho druhého. Prostě si to schovejte na konec, jasné?" Džus v puse mi zhořkne. To už mluvíme o tom jak budeme na konci stát proti sobě. Jak já zabiji Dannyho nebo on zabije mě. Ano dneska jsem měla chuť ho profackovat, možná i něco hůř, ale na tohle myslet nechci. Ne teď a nevím jestli na to chci myslet někdy potom. Svým způsobem toho arogantního spratka, který je můj spojenec mám ráda. Ano dneska mi vše zkazil, ale ne já nebudu myslet na jeho smrt nebo na svoji. Odložím rychle skleničku, jako kdybych si uvědomila, že bych pila jed nebo něco co mi nechutná. Jsem celá bledá a nedokážu poohlédnout na Lilith a tak pozoruji svoje ruce, které mám položené na nohou pod stolem. "No... neměli jsme dobrý den. Pokusím se, aby se to neopakovalo." Dannyho slově mě přinutí zvednout zrak. Zaměřím se na něj a věnuji mu jeden úsměv, ale není to ten veselý nebo sebevědomí co zná. Jedná se spíš o smutný, unavený, je jasné že nejsem ve své kůži. "Už se to nikdy nestane." Hlesnu směrem k Lilith, ale pohledem sleduji stále Dannyho. Jak slova dořeknu nandám si něco na talíř. Chci odtud zmizet, chci být co nejrychleji sama. Ani nějak pořádně nezkoumám, co si přesně dávám na talíř. Jedná se o nějaké maso, trocha brambor a zeleniny. Díky Lilith a tomu, že furt nějak uvažuji o tom, co bude až já a Danny budeme nakonci, jsem přešla o chuť k jídlu. Takže moje stolování nakonec vypadá tak, že se v talíři jen nesmyslně rýpe. Sním půlku svojí porce a odložím příbor. "Jsem unavena. Mohu už jít?" Pohlédnu na svoji trenérku v očích mám zoufalou prosbu, aby mě bez jakýchkoliv slov propustila. Já bych se raději ani neptala, ale nechci aby to vypadalo, že odtud utíkám, i když je to přesně to co dělám.

Tvůrce - 16. ledna 2013 06:00

Bleskovka než půjdu do práce Michelle McCoin, Daniel Inburn-Thorne Vaše reakce jsou pro Lilith zjevně dostatečné. Sice neumí měnit náladu mávnutím proutku, přesto fakt, že tedy hodláte být především profesionály ji zjevně o něco zklidnil. Jídlo pak probíhá v klidném duchu. "Jen běž Michell..." Tentokrát se měkce usměje. "...vše potřebné k zítřku si sdělíme na snídani. Tak dobrou noc." S tím se v podstatě můžeš vrátit do ubikací. Jak už naznačila ohledně zítřka, dnes pak ani pro Daniela zjevně není připraveno nic speciálního a tak ani jemu nebude bráněno v odchodu.

Michelle McCoin [2] - 16. ledna 2013 10:26

Díky Lilith Spadne mi velký kámen ze srdce, že mohu opustit tuhle společnost. Ne že bych proti ní něco měla, ale potřebuji být sama. Vstanu tedy od stolu. "Dobrou noc." Služně všem popřeji krásnou noc a poté co zastrčím za sebou židli rozejdu se ke svému pokoji. Když vím, že už mě nemohou vidět, zrychlím své kroky. Dveře zabouchnu tak že se o ně opřu. Chvíli jen pozoruji svůj prázdný pokoj a nahlas si oddechnu. Odlepím se od dveří a zuji si boty. Levá bota mi nejde zout, bez toho, abych si pomohla rukou a tak vztekle si jí strhávám z nohy a pohazuji po pokoji. Zkroušená si sedám na zem opírající se zády o postel. Proč o tom mluvila právě u večeře? Já ho nedokážu zabít... A dokážu někoho zabít... Při tom si vzpomenu na sebevědomý úšklebek Serlaidová...Tak s tím problém nebude... Ale Danny, já chci aby byl na mě hnusný nechci ho poznat, nechci s ním být zadobře. Nechci aby přišel ten konec o kterým Lilith dnes mluvila. Mez mými myšlenky se mi oči zalijí slzami. Proč jsem vlastně tady? Já jsem si mohla dovolit dobrovolnici... Vlastně nemohla, lidé by na mě koukali mezi prsty. Moji přátele možná ne, ale ostatní... Dcera mírotvůrce, ta co se celý život připravuje na tuto chvíli to odmítne. Měli by sem jít oni, aby věděli jaké to je...." Párkrát zamrkám a slzy mi stékají po tváři. Dnes asi jen tak neusnu.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 16. ledna 2013 10:34

trošku awkward večeře... Když pak svůj zrak od dna talíře odlepím, všimnu si, že Michelle se na mě usmívá. Není to ale žádný z těch úsměvů, které znám. Ani ten veselý, bezprostřední, ani sebevědomý úsměv údajné královny - ani ten hraný, který na mě vrhla před reportéry. Vypadá spíše... smutně. "Už se to nikdy nestane," potvrzuje má slova před Lilith. Zbytek večeře toho nikdo příliš mnoho nenamluví. Lilith má evidentně vlastní témata k přemýšlení - a my s Michelle zrovna asi nejsme vzájemně přátelsky naladěni na to, abychom spolu živě konverzovali. Naložím si tedy řádný kus hovězího, smažené brambory a zeleninu a pustím se do jídla. "Tohle je zvěřina - je to zvěřina, že?" Ukážu na opečené medailonky. Lilith přikývne. Takže se rozhodnu si přihodit na talíř ještě ty. Ke zvěřině se v našem kraji dostaneme poměrně zřídka - a já ji mám rád. Ryby, ležící na tácu kousek ode mě, ignoruji. Ne, že bych je vyloženě nenáviděl - ale dám přednost prakticky čemukoli jinému. "Jsem unavená. Mohu už jít?" Ptá se Michelle. Zrovna jsem načal první kousek té srny... nebo laně. Nemohu se zbavit pocitu, že odsud chce co nejrychleji utéct. "Jen běž Michelle. Vše potřebné k zítřku si sdělíme na snídani. Tak dobrou noc." Když za Michelle zaklapnou dveře, vrátím se ke svému jídlu. "Asi bych za ní měl jít." oznámím zamyšleně. Ani nevím, proč jsem to řekl nahlas. Stejně to nehodlám udělat hned. To bych vypadal pěkně hloupě. V klidu tedy dokončím svoji večeři, rozloučím se s Lilith a zamířím k jejímu pokoji. K mé smůle jsem si zatím možnou omluvu moc nepromýšlel, takže se samozřejmě může stát, že to zvorám. "Michelle?" spíše pro dobrý pocit zaklepu na její dveře a ihned vcházím dovnitř - pokud možno dřív, než se z druhé strany stihne ozvat "běž pryč."

Michelle McCoin [2] - 16. ledna 2013 11:07

Proč člověk nemůže být sám Nechala jsem vyplout své emoce napovrch protože jsem myslela, že už budu sama. Kdybych věděla, že zamnou Danny poběží nikdy bych se nerozplakala. Nechtěla bych před ním vypadat jako slaboch. Ozve se zaťukání na mé dveře, já zalapám po dechu a chci vykřiknout, aby zmizel, aby sem nechodil. "Vypa..." Zapištím, ale to už naše tváře střetli. Vidím jak Danny vchází do mého pokoje. Jedna moje část by ho nejradši vykopala z pokoje, ale stejně mě už viděl jak brečím na zemi schoulená. Druhá část touží po obětí, po jeho. I když mě dneska naštval, ráda bych spočinula v jeho obětí a aby mě ukonejšil, že vše bude dobré. Nakonec se rozhodnu pro třetí variantu a to zůstat sedět na zemi. Hbitě si otřu hřbetem ruky slzy z tváře. Zvednu svůj ubrečený pohled a zaměřím se na Dannyho. Nic neříkám at začne on, proč přišel. Obávám se toho, že se mi vysměje za moji chvilkovou slabost, ale ta slabost měla být jen moje a teď je v ní i on.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 16. ledna 2013 11:46

Nyní se společně koukněme na to co se nestane... "Vypa..." nestihla to. Než mě stihne vyrazit, vejdu dovnitř a zavřu za sebou dveře. Nenechám se jen tak odbýt a upřímně - čím dřív to budeme mít za sebou, celou tu věc s omluvou - tím dřív se budu moct jít v klidu vyspat. K mému překvapení najdu Michelle sedět na zemi, s koleny přitaženými k tělu, opírající se o postel. Utírá si z tváře slzy a dívá se na mě. Asi bych měl něco říct, ale stav, v jakém jsem ji našel, mě překvapil tak, že chvíli nejsem schopný slova. Je to kvůli té přehlídce? Ještě pořád ji to tak žere? Pak mi dojde, že to asi nebude ono. Protože to by měla teoreticky čas se vybrečet před večeří, když to ještě bylo čerstvé. Vzpomenu si na to, jak pobledla, když Lilith začala mluvit o finále. Mě to jen lehce znepokojilo, možná proto, protože jsem prostě dlouhodobě smířený s tím, že abych vyhrál, budu muset všechny zabít. Ne - v mnoha případech počítám s tím, že to nebude zrovna příjemné, nebo jednoduché - ale udělám to. Protože budu muset. Uvědomím si, že pro ni tento způsob uvažování musí být nový - a tím pádem i dost nepříjemný. Na to jsi sakra měla myslet, než jsi odmítla dobrovolníky! Tys totiž, narozdíl ode mě, na výběr měla! Ne - nemůžu se na ni zlobit. Kromě toho, že je mi jí docela líto si také uvědomuji, že pokud se do finále, ať už bude s kýmkoli, chci dostat, musím ji udržet alespoň v relativní psychické pohodě. A upřímně, poslední dva dny jsem tomu moc nepřidával. K čertu s tebou, Danieli - kdybys nebyl tak impulzivní... Nevím proč, ale tuto myšlenku jako by v mé hlavně prohlásil hlas Ley. "Michelle..." Jdu blíže a sednu si na zem naproti ní, nicméně tak, abych byl v bezpečné vzdálenosti a stihl zareagovat včas, kdyby se na mě třeba rozhodla vztekle vrhnout. Je nevypočitatelná - a já nevím, jak reaguje. Co teď říct? Nebude to tak zlé? Všechno to zvládneme? Vše mi připadá, jako poměrně prázdné fráze. Vybídnout ji k tomu, aby nebrečela, mi teď taky přijde poměrně zbytečné. "Omlouvám se, že jsem tě naštval." Ne, to taky není to pravé. Už proto, že tak trochu vím, že nebrečí kvůli tomu. Ale co jiného říct?

Michelle McCoin [2] - 16. ledna 2013 13:10

Proč se mi radši nevysmál Sleduji Dannyho s jistým očekáváním. Toužím po tom, aby se na mě povýšenecky podíval otočil se a odešel. I když se z nás mají stát spojenci, tak nechci aby se z nás stali přátele. Ale jde někomu svěřit svůj život, když to není tvůj přítel. A já přeci za pár dní budu muset Dannymu věřit, abychom oba přežili co nejdéle. To je ale momentálně ještě daleko, ale přesto je to blíž než bych si já sama přála. Mezitím si Danny sedá naproti mě. Nedokážu už mu hledět do obličeje, je příliš blízko. "Omlouvám se, že jsem tě naštval." Než to vyslovil, bylo znát že dlouho přemýšlí. Poznala jsem to i přes to, že jsem celou dobu sledovala svoje nohy. "Dík... ale ta naše rozepře.... byla lepší tahle omluva..." Vykoktám ze sebe a s velkým přemáháním. Vím, že to co jsem řekla asi nedává takový smysl. Kdo by chtěl jít do arény naštvaný na toho druhého. Pokusím se tedy ještě něco říct. "Já tě nechci mít ráda..." Svoje slova takřka zašeptám, jako kdybych se za tohle styděla a vlastně ani nechtěla aby to můj společník slyšel. Snad ještě více si přitáhnu nohy k tělu a hlavu si opřu o kolena.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 16. ledna 2013 14:08

Protože tě potřebuju "Dík... ale ta naše rozepře.... byla lepší tahle omluva..." vykoktá nesrozumitelně v odpověď. Nevím přesně, co tím chtěla říct. Ona asi taky ne, takže se zdá, ze na chvilku zapřemýšlí. "Já tě nechci mít ráda." vypálí na mě nakonec šeptem a položí si hlavu na kolena, přitažená k hrudi. Ach jo. Soudím, že je čas, abych se pro změnu zase zkusil chovat diplomaticky. A pokud možno myslel dřív, než mluvil. "To ani nemusíš," pokusím se o úsměv a přisunu se k ní kousek blíž, "jsem tvůj spojenec. Nic víc... a doufám, že nic míň." opatrně k ní natáhnu ruku a pohladím ji po vlasech. "Nemusíš mě mít ráda..." chvilka zaváhání, stačí, když mi budeš věřit. Cokoli dalšího by totiž bylo kontraproduktivní. Je to smutné, ale Lilith měla pravdu. Za nějaké dva týdny bude jeden z nás s jistotou mrtvý.

Michelle McCoin [2] - 16. ledna 2013 15:08

Jen spojenci "To ani nemusíš," Smutně se ušklíbnu, ale tento úsměv patří jen mě. Daniel ho nemohl spatřit, stále mám totiž hlavu položenou na kolenou a tak mi není vidět do tváře. Slyším jak se můj společník sune ke mě blíže. "jsem tvůj spojenec. Nic víc... a doufám, že nic míň." Ano jen spojenec a pak třeba i můj vrah. Cítím jak se opatrně jeho ruka dotkla mých vlasů. Jeho dotek mě na jednu stranu uklidňuje, ale na druhou je to přesně to, co si nepřeji. Chci si od něj držet odstup, ale takhle to skoro nejde. "Nemusíš mě mít ráda... stačí, když mi budeš věřit." Zvednu hlavu, pomalu pohledem jedu od jeho ruky až k jeho hrudi a končím na jeho tváři. "Jde někomu věřit, bez toho aby to byl tvůj přítel?" To prostě není možné a já to vím. Tady ta důvěra je jiná a já se jí musím naučit. Lidské vztahy jsou moje parketa, tak proč v tom vidím takový problém. Raději bych někomu vyznávala falešnou nehynoucí lásku než tohle.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 16. ledna 2013 15:33

Tak co sis myslela? "Jde někomu věřit, bez toho aby to byl tvůj přítel?" odpovídá mi otázkou, když konečně odtrhne pohled od čehokoli, co sledovala, aby se na mě nemusela dívat a podívá se mi do očí. Filozofické otázky nejsou zrovna něco, na co by se odpovídalo snadno. Přesto mám pocit, že to musím zkusit. Sám nevím, jaká je správná odpověď. Nebo pravdivá. Ono taky záleží na výkladu slova "věřit." Už proto, že v aréně bude jasné jedno. Nikomu se úplně a bezvýhradně věřit nedá. Ani mně, ani jí. "Samozřejmě," odpovídám nakonec a pohladím ji po vlasech znovu, už proto, že poprvé neucukla. "je to hra." Možná bych řekl "je to jenom hra" - ale nějak mi přijde, že v souvislosti s něčím, co vyústí smrtí jednoho z nás není slovo "jenom" zrovna vhodné. "A pokud ji má jeden z nás vyhrát, musíme... spolupracovat." Trochu lituju, že nemám v kapse třeba kapesník. Nakonec ji slzu od oka otřu jemně palcem. "Já vím, že se vždycky nechovám tak, jak bys chtěla..." nebo jak bych chtěl já... "ale nechci, aby sis myslela, že to díky tomu s naším spojenectvím nemyslím vážně."

Michelle McCoin [2] - 16. ledna 2013 16:03

Děkuji, za to že jsi... Vím, že můj dotaz byl velmi spekulativní. Je to něco na co si musím odpověď sama. Ale jestli mi Danny pomůže jí zodpovědět budu mu velmi vděčná, možná ani netuší jak. "Samozřejmě... je to hra." Mezi touto větou udělá lehkou odmlku, aby mě mohl znovu pohladit. Neodmítám jeho dotek, i když nějak vím, že bych možná měla. Ale on sám to řekl, tohle celé je hra, on se chová tak, aby v té hře vyhrál. To jak se chová ke mě je také součást této hry. A nejspíše právě když se začne chovat povýšenecky, tak přesně tak si přeje ke mě chovat. "A pokud ji má jeden z nás vyhrát, musíme... spolupracovat." Neodtáhnu se ani neucuknu, když ucítím jeho dotek na své tváři. Naopak si to užívám, přivřu oči a poslouchám jeho poslední konejšivá slova. "Já vím, že se vždycky nechovám tak, jak bys chtěla... ale nechci, aby sis myslela, že to díky tomu s naším spojenectvím nemyslím vážně." "Já vím, že se mnou to taky není lehké..." Na krátko se usměji opět tím bezstarostným úsměvem, jak to umím jen já. "Já vím, že sis tu nejspíš představoval někoho jiného." Ano prokoukla jsem tě, vím co si o mě myslíš. Jsem velký omyl dvojky a tvoje pohledy mi to nemusejí připomínat. "Ale přesto ti slibuji, že jeden z nás dojde do konce..." Jen se nesmí stát, abych se o tebe začala strachovat. Stačí, že já se obávám svojí smrti, nesmím se obávat tvojí.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 16. ledna 2013 17:03

No tak tohle byla naše chvilka sentimentu... "Já vím, že se mnou to taky není lehké... a vím, že sis tu nejspíš představoval někoho jiného." To tedy ano. Jenže to mohlo být taky mnohem horší. I přes to, že pochybuji i tom, že má sestra byla předem informovaná o účasti ve Hrách, jako já - a že měla být vybraná - vím moc dobře, že se chystala se přihlásit. A mohlo se semlít cokoli. Už jen vylosování Michelle jasně dokazuje, že věci ne vždy vycházejí podle plánu. Agnes mohla zapomenout na to, kterou dívku měla instrukce vybrat... a ukázat náhodně na ni. A co bych dělal pak? Nesnesu se s tou mrchou v jedné místnosti, natožpak, abychom dokázali spolupracovat. Vím, že bych Ethelredu zabil. A že by mi to z taktického hlediska dost uškodilo. Pravděpodobně bych ale do páru dostal nějakou z holek ze svého ročníku. A to by pak nastala jiná, extrémní situace. Pravděpodobně by byla až do úplného konce velkou hrozbou. Už proto, že by se mi, co se týče schopností, více, než vyrovnala. Takže ano, představoval jsem si někoho jiného - ale když se nad tím zamyslím, nebyly ty představy zrovna růžové. Michelle je pro mě tak trošku dar z nebes. A měl bych se konečně naučit k ní tak přistupovat. I kdyby to znamenalo mít ji za královnu Kapitolu. "Ale přesto ti slibuji, že jeden z nás dojde do konce..." dodá. "Já tomu věřím," odpovídám, zatímco ji ochranitelsky obejmu. "Říkal jsem to včera u televize a myslím si to i dnes. Letos vyhraje Hry druhý kraj. Zítra na tréninku si pro to začneme připravovat půdu. Předvedeme se ostatním, zajdeme za Jonesem a Serrlaidovou. I za tím malým teplouškem ze čtyřky."

Michelle McCoin [2] - 16. ledna 2013 17:53

Jako kdyby mi četl myšlenky "Já tomu věřím," Ubezpečuje mě Danny a přitom mě obejme. Vlastně celou dobu jsem toužila po objetí, cítit se nachvíli v bezpečí. Teď se cítím v bezpečí jeho rukou. Takhle jsem to dělala doma, když jsem měla jakýkoliv splín našla jsem si někoho kdo mě utěšil. Zezačátku našeho obětí jsem měla svaly napnuté, přeci jen je to stále pro mě cizí člověk, ale čím déle naše objetí trvá tím se více uvolňuji. Vše završím tím, že si na jeho rameno položím hlavu. "Říkal jsem to včera u televize a myslím si to i dnes. Letos vyhraje Hry druhý kraj. Zítra na tréninku si pro to začneme připravovat půdu. Předvedeme se ostatním, zajdeme za Jonesem a Serrlaidovou. I za tím malým teplouškem ze čtyřky." Zhluboka vydechnu, jako kdyby mě tohle unavovalo. Ano stále mluvíme o hře. Bude mě doprovázet do konce mého života a to mě vcelku děsí. "Ano, zítra ukážeme, že s námi se musí počítat." Neochotně ukončím naše objetí a odtáhnu se od Dannyho a spočinu pohledem na jeho tvář. Vím, že mu zkrátili vlasy, ale až v tuhle chvíli si uvědomuji, jak mu to sluší. Zajedu mu prsty, mezi jeho nově střižené vlasy a lehce je prohrábnu. "Sluší ti to." Kousnu se do rtů, které se mi protáhnou do milého úsměvu. Svoji ruku stáhnu a nastává to trapné ticho. Nechci, aby Danny odešel a nechal mě tu samotnou, ale jednou odejít musí a možná právě teď nastala ta chvíle.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 16. ledna 2013 18:32

To nečtu - ale hej, brečí přede mnou hezká ženská a vím že se nebude bránit! Michelle ztěžka, dlouze oddechne. Zdá se, že ji toto téma poměrně unavuje. Na jednu stranu to chápu, ale na tu druhou - Hry jsou to nejpalčivější a nejdůležitější téma, které je třeba řešit. Lea měla pravdu. Už se dávno hraje. "Ano, zítra ukážeme, že s námi se musí počítat," odpovídá mi i přes svou nechuť a zlehka se odtáhne. Ochotně ji pouštím. Pak se na mě zkoumavě podívá a zajede mi prsty do vlasů. "Sluší ti to," řekne po chvíli. Lehké rozpaky maskuji úsměvem. Michelle mě opravdu někdy znepokojuje. To, jak dokáže skákat z tématu na téma, stočit hovor úplně neočekávaným směrem... "Tobě ne." uchechtnu se bezelstně. Evidentně to ale nemyslím zle. "Kdybys jenom viděla, kde všude máš řasenku..."

Michelle McCoin [2] - 16. ledna 2013 19:07

Tys tu ale neměl být Líbí se mi, když si všimnu jeho rozpaků. Snaží se je skrýt za úsměv, ale mě člověk neošálí jen nějakým úsměvem. "Tobě ne." Nejspíše za jiných okolnostech by mě to naštvalo. Přeci jen si na svůj zevnějšek docela potrpím. Danny se uchechtne a dokonce to dovysvětluje, jak to je, i když mě je to jasné. "Kdybys jenom viděla, kde všude máš řasenku..." Okamžitě jak dořekne tu větu oběma rukama se snažím rozmazanou řasenku setřít, ale moc se mi to nedaří. Já jim říkala, aby mě tak nelíčili.. Vzpomenu si přitom na své stylisty. "Takhle už mě neuvidíš..." Zasměji se a nechám řasenku řasenkou. Stejně by se mi jí nepovedlo takhle utřít. "Můžeš si aspoň užívat, že jsi momentálně ten hezčí v téhle místnosti." Na to, že jsem ani ne před 15 minuty brečela, mám nějak už dobrou náladu. Tahle poslední věta to jen dokazuje. Jak jí dořeknu lehce šťouchnu do Dannyho, který sedí stále blízko mě a mrknu na něj, na tváři mám stále veselí úsměv.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 16. ledna 2013 20:32

Časem si zvyklneš, že se vyskytuji na místech, kde bych být neměl. V reakci na má slova se Michelle začne vrtět a všemožně utírat. "Takhle už mě neuvidíš," zasměje se nakonec. To doufám. Nedělalo by to dobrotu, kdybys brečela nějak často. "Můžeš si aspoň užívat, že momentálně jsi ten hezčí v téhle místnosti." Ušklíbnu se, když do mě strčí. Když už nic, alespoň to vypadá, že se jí její nálada zase zlepšila. "A kdy jako nejsem," strčím do ní taky a nadzvednu levé obočí. Vlastně - obočí jsou jediné chlupy, které mi zbyly. Hrůza. "Asi už půjdu," řeknu nakonec. Vstanu a podám ruku i Michelle, aby neseděla na zemi u postele. "A za ten dnešek ještě jednou promiň." Ne, že bych to považoval za nutné, znovu se omluvit - ale pokud je tady nějaká šance, že to Michelle alespoň trochu uklidní, udělám to klidně ještě jednou. Uvědomuju si až moc dobře, že ač mě místy má spolusplátkyně pěkně štve, tak já taky nejsem zrovna dáreček za odměnu.

Michelle McCoin [2] - 16. ledna 2013 21:23

Rozloučení "A kdy jako nejsem," Naše malé pošťuchování je přesně to co jsem potřebovala a dokonce to nevede k žádné další hádce mezi námi. "Přece vždy, když jsem tam já a upravená." Vypláznu na Dannyho jazyk, je to takové dětské chování, ale tuhle bezstarostnost si potřebuji užít. Můj společník se chystá k odchodu a tak sleduji jak pomalu vstává. Přijmu jeho nabízenou ruku a díky jeho pomoci se také zvednu na nohy. "A za ten dnešek ještě jednou promiň." "Už jsem na to prakticky zapomněla." Pohotově odpovím a vedu Dannyho pryč z mého pokoje, pravda tohle není třeba, přeci ví jak odejít z mého pokoje, ale chci mu popřát dobrou noc na prahu mých dveří. Natáhnu ruku ke klice a než dveře otevřu a pustím Dannyho pryč ze svého pokoje přiblížím se k němu. Snad jako kdybych se bála, že uhne, tak se k němu přiblížím rychleji než bych si doopravdy přála a krátce ho políbím na tvář. "Dobrou." Díky za to, že jsi tu dnes večer pro mě byl. Svoji myšlenku nevyslovím na hlas, jen mu popřeji dobrou noc a pomalu začnu otvírat dveře, aby mě mohl Danny opustit.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 16. ledna 2013 22:00

Now that's a proper goodnight kiss... Když se pak otočím k odchodu, zdá se, že mne chce Michelle doprovodit až ke dveřím. Nebráním se - i když nechápu, co tím sleduje. Ono to v konečném důsledku vypadá, jako by mě chtěla co nejrychleji vyprovodit ven - abych už pokud možno vypadl a ona za mnou mohla dveře zavřít. Dokonce se zdá, že trvá na tom, že sama otevře dveře. Jestli chce Lilith předvést divadýlko o tom, že mě odsud vykopává ven... tak ji to asi neprojde. Jsem tady už pár klidných minut a případná hádka by ven z pokoje určitě byla slyšet... Michelle se místo toho ale natáhne po klice tak, abych se jí nemohl vysmeknout a políbí mě na tvář. "Dobrou," řekne a začne dveře pomalu otevírat. Než je ale stihne otevřít nějak více, položím ji jemně ruku na zápěstí a pohyb zastavím. Druhou rukou ji pak pohladím po tváři, po krátkém zaváhání si ji přitáhnu za zátylek a zlehka políbím na rty. "Dobrou noc," odpovím tiše a pouštím jak její zátylek, tak její zápěstí. "... a měl jsem za to, že mě nechceš mít ráda." Mrknu na ni.

Michelle McCoin [2] - 16. ledna 2013 22:34

Nezašli jsme daleko? Pomalu otvírám dveře, když mě něco zastaví. A není to něco, ale někdo. Dannyho ruka se dotkne té mé a mě z toho zamrazí. Z našich rukou pohlédnu na Dannyho s výrazem, kterým se ptám, co dělá. Najednou mě pohladí po tváři, mírně nakloním tvář, jako kdybych si jí chtěla položit na jeho dlaň a přivřu nakrátko oči. To už si mě přitahuje k sobě a já cítím jeho rty na svých. Znáte ten pocit, když vás lechtají motýlci v žaludku, tak ten jsem právě zažila. Náš polibek skončí tak rychle jako začal. Nemůžu popřít, že bych si přála skočit na Dannyho a znovu ho políbit, ale to by se nehodilo, ani tenhle polibek se neměl stát. Z mého krátkého zamyšlení mě proberou až jeho slova. "... a měl jsem za to, že mě nechceš mít ráda." Danny už mě pustil a jen stojíme proti sobě. Na jeho mrknutí se usměji a odpovím. "A ty mi můj záměr hodně stěžuješ.." Neřekla jsem to nějak naštvaně nebo podrážděně spíše to bylo podané s vtipným podtextem. Protože Danny pustil i moje zápěstí nepředpokládám, že mě políbí znovu a tak konečně otevřu dveře.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 16. ledna 2013 22:44

Bohužel, Michelle, bohužel... ~Tento příspěvek je velmi krátký ne proto, že jsem moc velký noob na delší, ale proto, že má dle přání našeho ooo všemohoucího končit ve chvíli, kdy vycházím ze dveří ven!~ "A ty mi můj záměr hodně stěžuješ," odpovídá mi pohotově. Moment, já si přeci nezačal! Kdyby mě prostě jen nechala odejít, k ničemu by nedošlo a oba bychom mohli s klidným svědomím jít spát. Takhle to bude jiné. Mě budou trápit drobné výčitky z toho, že možná její útlocitnosti a zranitelnosti jen využívám, ona bude nejspíše přemýšlet nad tím, jak bude nelehké mě zabít. Ano, cítím se kvůli tomu trošku blbě. Ale co mám dělat? Když mi pak otevírá dveře, ještě ji věnuji poslední úsměv a vycházím ven, vstříc svému pokoji a zaslouženému spánku.

Tvůrce - 17. ledna 2013 19:12

Chvilka před spaním Daniel Inburn-Thorne Jak si zjistil už po příjezdu, tedy s výjimkou večeře, luxus zde je na denním pořádku. Přeci jen i tebe - splátce dvojky - může druhý den něčím překvapit. Nyní to nejsou drahé materiály, zdobený nábytek nebo milion zbytečností činící život... asi lepším? Tak či onak nemůžeš minout stávající luxus v podobě tvé další společnice - Lilith. Spokojeně sedí ve tvém pokoji a v podstatě působí dojmem, že tam tak nějak patří. "Dobrý večer..." Usměje se s viditelným potěšením. ...chci s tebou probrat pár věcí... Zdá se, že podmiňovací způsob by u někoho jako ona taky působil poměrně sebejistě. "Ačkoliv, pokud jsi byl za Michelle, tak některé tím pádem odpadají..." Zatímco takto mluví, vybídne tě gestem k usazení.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 17. ledna 2013 21:27

Na KOBEREČKU K mému údivu můj pokoj není prázdný, když do něj vejdu. Zdá se, že se na mě Lilith rozhodla počkat, než přijdu. Evidentně má něco na srdci. Pokud jde o mne, doufám, že bude mít na srdci něco jiného, než měla včera, když si "povídala" s Agnes, protože bych zítra rád byl na tréninku funkční. I když nemám pocit, že by mi doopravdy chtěla ublížit, ač občas na toto téma utrousí nějakou tu poznámku. "Dobrý večer, chci s tebou probrat pár věcí," oznámí mi, když vejdu a ukazuje na jedno z křesel. Spánek se, jak se zdá, zatím nekoná. "Ačkoliv, pokud jsi byl za Michelle, tak některé tím pádem odpadají." Přikývnu a na vybídnutí se posadím. Nejsem si jistý, co by mohla mít na srdci, každopádně bude dobré si poslechnout prakticky cokoli, co by mi mohla chtít říct. "Šel jsem to urovnat," odpovím na nevyřčenou otázku. "Ten dnešní problém. Myslím si... že už to je v pořádku. Víceméně. Co se děje?"

Tvůrce - 17. ledna 2013 21:54

Tedy mi někdo vystřílel náboje Daniel Inburn-Thorne "Teď už nic." Svižně vstane. "Chtěla jsem ti to sama doporučit..."To, co slyšíš v jejím hlase... že by to snad byla v jistém směru pýcha? "Ale tys mi dokázal, že se v tobě nemýlím. Že jsi schopný dělat to, co je nutné bez ohledu na osobní konfort." Nakloní se blíž. "Proto taky nebude žádný jiný Inburn-Thorne, tak nadějný jako ty. Jsem na tebe hrdá a dvojka, celá dvojka bude taky."  Těžko soudit, co to přesně může nebo má znamenat, ale jedno je jisté - ta slova jsou od srdce patrně víc, než cokoliv, co by ti snad kdy mohli říct třeba doma. A od instruktora tvého kraje, to asi není berná mince.

Tvůrce - 19. ledna 2013 23:13

Byli tu slováci, byli tři... a tak, abych nepil proti nim, pil jsem s nimi Daniel Inburn-Thorne, Michelle McCoin Noc přešla poklidně v den a ukrojila tak mnohým splátcům to málo času, co jim zbývá. Společná snídaně se nesla v podobném duchu, kdy vše vypadalo v nejvyšším pořádku - od úsměvů Agnes, spokojeného klidu Lilith po další normální jídlo. Idylku pak nenarušily ani rady týkající se více než rozumného spojení s profíky, které jste ostatně měli tradičně v plánu a pak doporučení se předvádět. Zkrátka ukázat převahu ve schopnostech i odhodlání všem těm chudákům pod vámi, aby je ani nenapadlo uvažovat o slovech jednoho pomýleného černocha. Během nedlouhého přesunu jste se tak dostali do haly s instruktory a dalšími aktéry hladových her z jiných krajů. Většina z nich nepůsobí nejlépe, zjevně se vyrovnávají více/méně hůře se svým osudem. Výjimky pak tvoří samozřejmě duo z jedničky v podobě několikrát zmíněné Serlaidové, jež si zálibně prohlíží pestrou paletu nástrojů smrti a minimálně se alespoň tváří, že snědla všechnu moudrost v zacházení s nimi. Její patrner útlý a nevysoký Kyle s podivnou jizvou na krku, pak tu a tam přikyvuje některým radám a přidává své názory, čímž se zjevně snaží působit jako odborník. Nepřehlédnutelný je potom i ten černý chlapík Rotwald, který si zrovna něco povídá s poměrně... ne zrovna sympaticky působícím Viktorem Jackem ze šestky kdesi u pastí. Ti dva vůbec působí zvláštně, protože zatímco Rotwald je takový... napjatý, on vyzařuje podivný nezaujatý klid... asi jako jedovatý had dokud nechce uštknout. Vůbec je mnohem vyrovnanější než taková zrzka ze sedmičky, co hraje úžas a radost asi tak dobře jako Daniel radost ze střetu se stylisty. Tomu všemu pak dominuje neustále popotahující Maya, kterou instruktor malování nemůže navzdory snaze příliš utišit. Po troše snahy lze nalézt i splátce čtyřky, kteří stejně jako v telce i nyní dovedou zaujmout leda... klišé hláškami. Alespoň na to vydávají svou energii, když se smějí u uzlování splátcům dvanáctky, které trefně častují výroky "za tenhle výkon bych se šel zahrabat", "zahořel vyhořel" a podobně.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 19. ledna 2013 23:44

Trénink!!! "Teď už nic, "odpovídá k mému překvapení Lilith a vstává, jako by šlo o hotovou věc. "Chtěla jsem ti to sama doporučit. Ale tys mi dokázal, že se v tobě nemýlím. Že jsi schopný dělat to, co je nutné bez ohledu na osobní komfort." Přikývnu. Je opravdu hezké slyšet, že se ve vás někdo nemýlí - už proto, že to znamená, že o vás vlastně ten dotyčný měl vysoké mínění! Pak se ke mně Lilith spiklenecky nakloní blíž. "Proto taky nebude žádný jiný Inburn-Thorne, tak nadějný jako ty. Jsem na tebe hrdá a dvojka, celá dvojka bude taky." Nevzmůžu se na slovo. Má trenérka právě řekla něco, co jsou toužil celé ty roky slyšet... a nikdy jsem se toho nedočkal. Nakonec jediné, co dokážu, je něco, jako přiblblý úsměv. Velmi rád bych udržel vážnou tvář - a opravdu se dost snažím, ale bohužel to není možné. Usmívám se. Je to opravdu, opravdu povznášející pocit, být jednou doceněný. V duchu si přísahám, že si tento pocit zapamatuju a budu jej nosit celé Hry v mysli - jako připomínku toho, co se stane, až Hry vyhraju! Protože pokud ano; a já tomu stále věřím, nebude Lilith jediná, kdo tohle řekne. Uznají to všichni - včetně mých rodičů. Včetně mé sestry. "Udělám vše pro to, abych tě nezklamal, Lilith," odpovím nakonec. Následuje popřání dobré noci a má trenérka odchází. Tentokrát mám drobný problém s usínáním. Pořád si v hlavě přehrávám události posledního dne. Vidím před očima vše, zase a znova. I když bych už si místy usnout přál, protože je pozdě, neustále přemýšlím a převaluji se na posteli jako bych ležel na trní. Vlastně ani nevím, kdy jsem usnul a jak dlouho jsem spal. Ráno jsem se, jako obvykle, vzbudil dost brzy. Na snídani jsem proto byl první - a vlastně mě to ani nepřekvapilo. I doma jsem vždycky vstával časně. Asi je to zvyk. Po snídani zamíříme do místního tréninkového centra. Konečně máme možnost si naše soupeře prohlédnout - a některé z nich také osobně poznat. Než do místnosti vstoupíme, věnuji Michelle povzbudivý úšklebek. Ne, že by to potřebovala. Ale kdyby se náhodou něco vyvinulo neočekávaně špatně - myslím tím opětně mezi námi - chci, aby věděla, že za ní tak či onak stojím. Je přeci můj dar z nebes. První pohled na ostatní splátce je poměrně zběžný. Serrlaidová, která se probírá zbraněmi a živě o nich diskutuje se svým partnerem, Jonesem. Ten kluk ze šestky, který mě zaujal už při losování... samozřejmě nesmí chybět dlouhý, zkoumavý pohled na černého splátce z jedenáctého kraje. Zdá se, že se s tím ze šestky zrovna baví. Mohu se jen domnívat, na čem se asi domlouvají, že ano? Možná je načase jim ukázat... jak jen to Lilith u snídaně říkala? Že nezáleží na tom, kolik se jich spojí - na nás stejně nikdy mít nebudou. Kousek od nich, u stanoviště s uzly, stojí oba dva splátci ze čtvrrtého kraje, jejichž jména si nepamatuju. Zdá se, že zrovna mají plné ruce práce s tím, aby se posmívali chudákům z dvanáctky. Magnolia. Ani nevím proč se mi v mysli vybavilo jméno té holky. Možná proto, že ji losovali úplně první ze všech a já ještě dával pozor. No, možná by bylo vhodné od čtyřky začít. Už proto, že Serrlaidovou budu muset chvilku pozorovat, než se do něčeho pustím... a nebo ji nechat, ať přileze sama. Rozhodně bych to s ní raději vyřídil já... protože mám pocit, že se včera po přehlídce o Michelle zmínila ne zrovna pochvalně... a já bych nerad, aby se do sebe pustily. I přes veškerý Michellin herecký talent. "Jdu za nima," oznámím Michelle, abych ji tam jen tak beze slova nenechal napospas osudu a zamířím ke splátcům ze čtyřky, pokud možno tak, aby si mě po cestě všimli i ti z jedničky. "Že si toho nenecháte." Nakloním se chlapci ze čtvrtého kraje přes rameno a předstírám zájem o to, co dvanáctka dělá. "Vždyť ten chudák šilhá." oznámím tiše a pobaveně povytáhnu obočí.

Michelle McCoin [2] - 20. ledna 2013 00:37

Eye of the Tiger Jak mi zmizí Danny z dohledu zavírám své dveře od pokoje a zamířím si to rovnou do koupelny. V rychlosti se odlíčím a když uznám, že po pláči není ani stopa vydám se do postele. Samozřejmě se nejdříve převléknu do noční košile. Zachumlám se do peřin a nato že jsem nikdy neměla problém usnout momentálně mám. Přemýšlím nad tím polibkem od Dannyho a jak si na něj vzpomenu, zahoří mi tváře. Sakra Daniely, co mi to děláš... Den byl dlouhý a tak mě přemohla únava a já v poklidu usínám. Ráno se naštěstí probudím sama a vcelku časně a tak mě nemusí nikdo budit. Moje první kroky vedou do koupelny, abych se upravila. Vlasy si dnes sčešu do ohonu, aby mi při tréninku vlasy nepřekáželi. Jako oblečení volím to stejné co jsem měla na první večeři, v kterém jsem tak překvapila Dannyho. U snídaně všechny obdařím úsměvem a pozdravením dobrého rána. Snídaně probíhá v klidu a hned po ní se musíme s Dannym na první trénink. Ještě ve výtahu se na mě Danny usměje. Je to povzbudiví úsměv, asi si myslí, že ho momentálně potřebuji a já mu ho oplatím. Možná se dneska nepohádáme snad. Vykročila jsem do tréninkový místnosti sebejistě. Zběžně jsem se rozhlédla po místnosti a samozřejmě můj pohled spočinul na Serlaidový. Takže moje šaty nebyli pro mě dost dobrý... já ti ukážu co není dost dobrý... Z mých myšlenek mě probere až slova Dannyho, který mi oznamuje, že se vydá k lidem ze čtyřky. "Já se půjdu protáhnout." Možná čekal, že půjdu s ním, ale Lilith říkala, že se máme i předvést tak proč to neudělat hned. Doufám, že se Serlaidová bude dobře dívat. Zamířím si to k volnému prostoru se žíněnkou na zemi. Nejprve se potřebuji protáhnout, abych si spíše nenatáhla nějaký sval. Po krátké serii protahovacích cviků začnu dělat složitější věci. Natáhnu ruce a ohnu se do mostu a z malým švihnutím přehodím nohy přes sebe a postavím se, náhle nato si napnutými nohy sednu a pomocí kotoulu dozadu se vymrštím opět na nohy. Uznám, že by už to šlo se předvést a tak přejdu k rohu žíněnky. Potřebuji nabrat rychlo. Udělám nejprve dva kroky a se skokem a pořádným švihem udělám první přemet s pomocí rukou. Dopadnu na nohy snožmo u sebe. Skoro nepatrně pokrčím nohy a odrazím se a udělám přemet, kdy ruce držím křečovitě u těla a otočím se a dopadnu opět na nohy, hned poté udělám ještě jeden stejným principem. Byla jsem ještě ve velké rychlosti a zvládla bych ještě jeden přemet, ale nestačila by mi na to žíněnka a tak můj dopad není přímo čistý, takže při něm mírně roztáhnu nohy. Ale stejně se cítím potěšena tím, co jsem předvedla. "Protažení máme za sebou..." Ušklíbnu se a řeknu to stylem, jako kdyby to bylo pro mě normální se takhle rozcvičovat. S úsměvem na rtech se rozejdu ke zbraním, kde snad stále stojí Serlaidová.

Tvůrce - 20. ledna 2013 12:43

Tygr a drak?! Michelle McCoin Ti, co rozhodně nebyli příliš zaujatí komunikací s instruktory, nebo vysmívání se ostatním a chvíli potom i mnozí další, rozhodně zírali na tvé představení. Kromě několika překvapených tváří, mezi nimiž dominovala otevřená huba zrzky ze sedmičky si tak vysloužíš i několik uznalých pohledů od zmíněných učitelů všeho užitečného v aréně. Po označení této činnosti za běžnou pak někteří začali jen vrtět nechápavě hlavou. Na druhou stranu, ne každý to dovede ocenit. Jakmile se přiblížíš ke zbraním, kde zrovna šaškuje tebou oblíbená splátkyně s kopím a jde jí to dost dobře... zkrátka jakmile je jasné, že míříš sem nejsi narozdíl od včerejšku vítaná jako královna. Serlaidová: Áááá, DVOJKA přišla Černé vlasy až nezdravě bílá pleť - která je kdo ví možná i zdrojem jisté závisti vůči tobě - zkrátka tahle ženská má vlídnost smrtky a skoro stejně příjemný pohled na tebe upíná. Kyle (1): "Dobré ráno..." Jeho krátce umístěný pohled směrem ke stropu asi hovoří výstižně o jeho názoru na začátek konverzace. "Michelle, že?" S ocelovou šedí očí, které lze najít pod černými vlasy, působí velmi odhodlaně a asi trochu chladně, přestože jeho tón je konverzační. Zpasitel či sprasitel? Daniel Inburn-Thorn Šilhavý chudák z tebe rozhodně dělá rytíře v blyštivé zbroji, pravda spíše v situaci, kdy nebohého nevolníka zachraňuje tím, že má botu na jeho hlavě a snaží se ho utopit v hnoji. Zástupci profíku čtvrtého kraje jsou zprvu trochu překvapení, ale po vteřince můžeš zase vidět uvolněný úsměv. Pomyslná ozubená kolečka se zkrátka otáčí, někde pomalu, ale otáčí! Eve Pike (4): "Tak proto mu jdou i ruce šejdrem!" Rilley Hunt (4): "Možná bychom mohli v aréně udělat dobrý skutek a spravit mu je nožem!" Ian West (12): "Běžte už do prdele, hajzlové!" Je to zvláštní, ale tenhle chlapík nevelkých útlých proporcí zjevně našel sílu se s vámi alespoň dát do řeči. Ovšem je spekulativní na kolik je to dílo osobní odvahy a nebo situace krysy zahnané do kouta. Faktem je, že vypadá rázem alespoň trochu bojovně. Na celé situaci je pak krásné i to, jak můžeš trochu vzdáleně slyšet halasné "Ááá, DVOJKA přišla" Z úst splátkyně jedničky a s důrazem na číslovce mající dost možná i podtext?

Daniel Inburn-Thorne [2] - 20. ledna 2013 14:54

MICHELLE! SORČO! Splátcům ze čtyřky sice chvíli trvá, než pochopí smysl toho, co jsem řekl, protože mě evidentně zpočátku považují za něco, jako zachránce - ale nakonec se přeci jen začnou smát. Bude to složité. Jak jsou hezcí, tak jsou blbí. "Tak proto mu jdou i ruce šejdrem!" Zavýskne ona. "Možná bychom mohli v aréně udělat dobrý skutek a spravit mu je nožem!" Přidává se on. To je mi najednou nadšení. Jsem to ale vtipálek, že? "Běžte už do prdele, hajzlové!" Nevydrží to kluk z dvanáctého kraje a utrhne se na ně. No - vlastně na nás. Rád bych řekl, že jsem bez viny - ale jaksi jsem tuto zábavu odstartoval, takže... no... raději se otočím a kouknu, co dělá Michelle. A rozhodně toho pohledu nelituji. Ať už proto, že zrovna předvedla velmi hezkou sérii přemetů - a nebo proto, že hned po tom, co s nimi skončila, zamířila ke splátcům z prvního kraje. "Uvidíme se později," utrousím směrem ke splátcům ze čtvrtého kraje. "...zatím přeji dobrou zábavu." "Áááá, DVOJKA přišla!" Zavolá Serrlaidová a nelze si nevšimnout stopy ironie... nebo výsměchu v jejím hlasu. Mám docela palčivý pocit, že pokud do všeho nějak nezasáhnu, strhne se mi tady před očima neplánovaný a nechtěný catfight. Opouštím tedy stanoviště s uzly a vydávám se za Michelle. Není to daleko, tak jsem tam naštěstí poměrně hned. "Zmínil tady někdo dvojku?" nadhodím rétorickou otázku a přátelsky se na Serrlaidovou usměju. A to i přes to, že bych jí nejraději vrazil pěst do břicha. Pokud mi Michelle bude takto provokovat, budeme muset v aréně sáhnout k... nějaké jiné taktice.

Michelle McCoin [2] - 21. ledna 2013 18:21

Já věděla, že bude otravná Je mi jasné, že dělám přesně to, co si Daniel nepřál. Setkání s jedničkou, chtěl mít ve své režii on. Ale po tom co jsem předvedla před chvílí se cítím na to, že se s nima mohu setkat. Mluvme konkrétněji s ní. A přeci jdu si jen pro meč, jsem tu kvůli tréninku a oni stojí před zbraněmi. Áááá, DVOJKA přišla Její slova mě vůbec nepřekvapují. S bradičkou lehce zdviženou Serlaidovou obdařím úsměvem, ale nejradši bych po ní skočila a vytrhala jí ty nechutný vlasy z hlavy. Jako druhý promluví chlapec s dvojky a na něm vidím, že nesouhlasí s chování své partnerky. "Ano Michelle... a ty jsi Kyle?" Vlastně se ani nemusím ptát, přece tohle vím, jako on ví jak se já jmenuji. Tak jak to ví Serlaidová a jak se jmenuji a jak já vím, kdo je ona. Mezitím k nám doběhne Danny, chápu proč doběhl. Bojí se, co se stane mezi mnou a tou příšerou, ale já jí přeci nedala sebemenší důvod se ke mě chovat tak, jak se ke mě chová. To co jsme si řekli s Dannym je jedna věc, ale o ní jsem na veřejnosti neřekla ani křivé slovo. "Zmínil tady někdo dvojku?" "Ano, tady Sorča nás přátelsky pozdravila." Odpovím Dannymu na jeho dotaz. V mém hlase je cítit lehká ironie, ale na Sorču hodím ten nejmilejší úsměv, který umím.

Tvůrce - 21. ledna 2013 19:16

Co se škádlívá... "Jsem ráda, že to dovedeš ocenit..." Jestli něco může udělat radost, tak náhlá přehlídka úsměvů "od srdce". Jistá aura... nepříjemnosti je téměř hmatatelná. "...nerada bych, abys to pochopila špatně..." Ach ta sladká ironie! Kyle: "Nech už toho sakra." Sorča: "Tse, nech si své rady." Kyle: "Změňme téma, co říkáte letos na čtyřku?" Těžko říct jestli toto téma má být bezkonfliktní, nebo jen přesunout celý konflikt někam jinam. Tak či onak to rozhodně nevypadá, že by to přineslo nějaké ovoce, protože milá Sorča stále pokračuje v sérii útočných pohledů. Sorča: "Co na tom sejde, čtyřka nebo dvojka..." Ležérní pohození vlasy a pohled stočený kamsi jinam může dodat případný podtext. "Je jasné, kdo je nejlepší." Kyle chtě nechtě znovu stáčí pohled ke stropu a vůbec působí dojmem, že mu čas utíká zatraceně pomalu.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 21. ledna 2013 20:04

FAJN! Zabijeme tu čubku! "Ano, tady Sorča nás přátelsky pozdravila," odpovídá mi Michelle a otáčí se od Jonese, se kterým zjevně prohodila pár bezvýznamných slov, zpátky ke mně. Je docela patrné, že je naštvaná, ač se to snaží zakrývat. Samozřejmě, že ji chápu. Serrlaidová je ještě nepříjemnější, než v televizi. To, že bych ji nejraději mezi ty její šikmé oči trefil dobře mířenou dýkou, to si ale raději nechám pro sebe. "Jsem ráda, že to dovedeš ocenit ...nerada bych, abys to pochopila špatně..." Protáhne Serrlaidová ironicky. "Nech už toho sakra," utne její větu Jones. Mám pocit jmenuje křestním jménem Kyle. A zdá se, že jí má docela po krk. Já se mu, koblížkovi, ani nedivím. Strávil s ní celý včerejší den. Z toho by se jeden musel zbláznit. "Tse, nech si své rady." Odsekává mu ona. "Změňme téma, co říkáte letos na čtyřku?" Ptá se Kyle. Nadechnu se k odpovědi, ale jeho drahá parťačka je rychlejší než já. "Co na tom sejde, čtyřka nebo dvojka... Je jasné, kdo je nejlepší." Jistě, Serrlaidová - co na tom záleží, jestli čtyřka, nebo dvojka? Někdo ti ten tvůj blbý škleb protáhne dřív nebo později až k prdeli nožem. My... a nebo rybičkáři. Jones protáčí očima. Jedno je jisté. On ji nenávidí... a já taky pomalu ale jistě zjišťuji, že s tou krávou nevydržím déle než pět minut na jednom místě. "Tak se předveď, krásko." Pokrčím rameny, vilně na ni zamrkám a ukážu směrem k tréninkové figuríně. Bude jen vhodné, když nám předvede, co vlastně umí.

Tvůrce - 21. ledna 2013 20:58

Čubka čubečná Daniel Inburn-Thorne, Michelle McCoin "Neříkej dvakrát, hezoune." Ať už jsi myslel oslovením "krásko" cokoliv, Sora to zjevně vzala jako poklonu. Rázem je jasné, že ji dvě věci rozhodně nechybí - sebedůvěra a touha se předvádět. Lehce, zdánlivě bez problému si ze mě vykopne oštěp, chytí jej a dobře mířenou ranou umístí přesně do míst, kde by měla figurína krk. Pak jen sáhne po dalším a strčí jej před Michelle. "Troufneš si taky?" Ten úsměv... je spíš úšklebkem. Skutečně dá málo práce si představit, jak s takovým výrazem si pohrává se někým, než vydechne naposledy. Na druhou stranu dle držení těla i ladnosti... minimálně s kopím, nebo tyčovitou zbraní se bude umět dost dobře ohánět a pokud si sežene klacek, tak není těžké si něco vzdáleně podobného v přírodě zařídit. "Nebo se příliš bojíš..." Zatímco pokračuje tato zatím jednostranná řevnivost, můžeš zaregistrovat... signál od Kyla. Lehké ukázání prstů, nejprve na tebe a na něj pak dává znát, že si rozhodně přeje si promluvit... při nejbližší příležitosti. Náhodně pak začne minutku hledět směrem k barvení, kde je teď volno, načež pozornost znovu upře na svou spolusplátkyni. I přes jistou formu... kamenné tváře lze usuzovat, že si vyloženě přeje, aby jí někdo natrhl... pozadí.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 21. ledna 2013 21:29

Seš jednička, Sorčísku! "Neříkej dvakrát, hezoune," odpovídá mi a nonšalantním pohybem si vykopává do ruky oštěp, který před chvilkou ještě ležel na zemi. Musím uznat, že to vypadá dost hezky. Vždycky jsem uměl ocenit takové tyhle... nenucené pohyby se zbraněmi. Hlavně tedy u dívek. Dlouho neotálí a vrhne jej proti figuríně, které se následně zabodne do krku. Impozantní, drahoušku. "Troufneš si taky?" Strká Serrlaidová další oštěp do ruky Michelle. Ach, ty šikmooká svině. Je jasné, že sama zvolila zbraň, se kterou umí ze všech nejlépe... a teď se snaží Michelle ponížit. S tím ale nic neudělám, pokud nechci vypadat, jako princ Krasoň - zachránce na volné noze. Trhá mi to žíly, ale Michelle se s tím bude muset poprat sama. "Nebo se příliš bojíš..." provokuje mou polovičku dál. Nemůžu se zbavit pocitu, že je to spíše ona, kdo se bojí - proto taky, ač jsem ji vyzval já, obrátila svou pozornost k Michelle. Koutkem oka ale registruji něco jiného. Kyle nejdříve ukáže nenápadně prsty na mě, pak na sebe a nakonec k prázdnému stanovišti. Je mi hloupé tady Michelle jen tak nechávat - a vím, že by ji to mohlo naštvat, ale tyhle příležitosti se jen tak nezahazují. Neznatelně kývnu jeho směrem. "Tak se tady zatím děvčata dobře bavte," neopomenu na Serrlaidovou hodit takový ten nevinný pohled typu "když jste mě z té zábavy tak nehezky vyšplouchly, vy sobecké bestie..." přičemž na Michelle se podívám taky, ale spíše omluvně. "Já si zatím půjdu něco vyzkoušet."

Michelle McCoin [2] - 21. ledna 2013 21:35

Proč jí musím snášet "Jsem ráda, že to dovedeš ocenit...nerada bych, abys to pochopila špatně..." Věnuji Soře ten nejironičtější úsměv co dovedu a dodám to lehkým kývnutím, ale raději nemluvím, jinak bych jí řekla něco ošklivého. Naštěstí jí okřikne její společník a jsem mu vděčná, aspoň někdo to udělal a někdo kdo může. Sakra já bych si tak přála jí zabít už teď, aby se do arény nedostala, ten její křivý a falešný úsměv. "Změňme téma, co říkáte letos na čtyřku?" Zeptá se Kyle, aby jak řekl změnil téma, ale to se mu jaksi nepovedlo protože Sora tomu dá zase skvělou tečku navrch. Vrhnu vyčítavý pohled po Dannym, něco ve smyslu, tak to jsi myslel vážně, že mám být na ní hodná. On místo toho pobídne Soru, aby se nám předvedla. "Tak se předveď, krásko." Krásko? Krásko? Cože... spíše Nádhoro, by bylo to správné oslovení téhle osoby. Je tak odporná, že se možná budu i štítit jí probodnout tím mečem, až mi to Danny dovolí, doufám že to bude brzo. "Neříkej dvakrát, hezoune." Jak se opovažuješ ho takhle nazývat. Ve mě to naprostou bouří a nejradši bych vybuchla a někdo by to tu nepřežil, ale navenek není nic na mě znát. Tvářím se mile a pohlédnu na hod Sory a jak se její kopí zabodne uznale pokývám hlavou. Skoro ani nestačím reagovat a ona mi pod nos strká jedno z kopí. "Troufneš si taky?" Pohlédnu se jí do očí a nejspíše se nedá nic dělat než hrát její hru. Chci okamžitě šáhnout po sadě házecích nožů, protože kopí není přesně moje parketa, ale další slova Sory mě naprosto namíchnou. "Nebo se příliš bojíš..." S děkovným úšklebkem jí vytrhnu kopí z ruky a švihnu jím směrem k figuríně. Trefím se do trupu, tak přeci jen jsem cvičena na jakoukoliv zbraň, ale nebyl to tak unikátní zásah jako Serlaidové. Nečekám na žádný její slova a uchopím vrhací nože. Nejprve hodím jedním a tím se trefím do hlavy figuríny a pak rovnou dvěma naráz a ty oba zabodnu do hrudi. "Mě ničím nevystrašíš..." Stále mluvím přátelsky, i když bych to nejradši na ní vyštěkla a odpochodovala někam pryč, ale bohužel nemůžu. Něco jsem slíbila a tak to plním. "Tak se tady zatím děvčata dobře bavte," Cože ty mě tu necháváš s ní. Vrhnu po něm lehce naštvaný pohled na něj přeci mohu. On semnou spojenec snad zůstane. Když vidím ten jeho omluvný pohled, tak nakonec přikývnu, že budu v pořádku.

Tvůrce - 21. ledna 2013 22:58

Catfight Michelle McCoin "Já tě nechci vyděsit..." Zní to spíše jako zasyčení. "...jen ti chci z ksichtu vyřezat nulu, jakou jsi." Takové, spíše šeptnutí, přesto ty sama přeslechnout nemůžeš. Stejně jako nelze ignorovat tu nenávist, která vyvěrá... těžko říct z čeho, možná jistá forma žárlivosti? Tak či onak tady jsou následky tvé existence. Riley:"Pěkné a umíte to třeba i s pastmi?" Eve: "Hm by mě zajímalo, která by to dala líp!" Riley: "Nebo třeba s lukem..." Sora: "Tse, to nemá valný význam." Jako blesk z čistého nebe se pak přidávají do vašeho úzkého kroužku profíci ze čtyřky, které vaše představení docela zaujalo. Sora je tím... zjevně zaskočena, možná jsi na moment zahlédla i stín obav, nebo na ně vrhá trochu... nevlídné pohledy z principu jako na tebe? Bromance? Daniel Inburn-Thorne Každému co jeho jest - alespoň tak se to říká. Patrně proto jako zástupci toho pravého něžného pohlaví zamíříte k barvičkám, kde můžete bojovat spíše než spolu s vlastním soukromím. Pár gest pak naznačí instruktorovi, že nemáte o barvení valný zájem, takže by - slušně řečeno - neměl otravovat. "Serlaidová je kráva" Mluví tiše a přitom se usmívá, když do ruky bere jako rekvizitu první věc, co má na dosah. "...kráva, která je od nás nejlepší." Skoro to vypadá, jako by dal na tvůj názor a přitom neříkal ten svůj, když danou věc zase vrací. "Narovinu - až to situace dovolí, chci se s vámi spojit." Asi není třeba říkat, proti komu. Dvě věci patrně jsou jasné - Kyle, profík jako ty, by neměl mít důvod se nikoho tak bát a přesto má strachí dost na to, aby takhle riskoval. No a ta druhá, že má na ní patrně stejný názor jako vy, dost možná více než to. Jeho ocelově šedé oči neříkají nic, hlas zní stále konverzační a jeho výraz má pořád přiměřeně pobavené ladění jako na začátku. Skoro, jako by se ho rozhovor o životě a smrti nijak netýkal.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 21. ledna 2013 23:22

Bromance Když odcházím, všimnu si, že Michelle na figurínu hodila nejen oštěpem a trefila se, ale přidala i pár velice zdařilých vrhů dýkou. Ona taky...? Bezmocně na odchodu skřípu zuby. Zrovna teď bych nejraději byl tam, u nich, s nimi... a taky si hodil! Prostě protože tohle opravdu umím a nemůžu jim to ukázat! Namísto toho si, žel, sedám ke stanovišti s barvami, společně s Jonesem. Holky si hrají se zbraněmi a my po sobě budeme matlat barvičky - jako buzeranti. Takže doufám, že pro mě má něco hodně důležitého a nechce se mě zeptat třeba jak se mám - protože pak by pro mě veškeré spojenectví s jedničkou bylo opravdu pasé. Musím se usmát při představě toho, co by mi Lilith asi řekla, kdyby se tohle dozvěděla. Mám za to, že by mě nepochválila. "Serlaidová je kráva", uvede naši konverzaci Kyle, zatímco naznačuje instruktorovi tohoto stanoviště, že instruktáž jaksi nepotřebujeme. "...kráva, která je od nás nejlepší." Na chvíli se odmlčí, načež pokračuje dál. "Narovinu - až to situace dovolí, chci se s vámi spojit." Tak, je tady pár možností. Jones buďto Serrlaidovou... jmenuje se Sora, že? ... upřímně nenávidí, bojí se jí a chce ji mít brzy zcesty - a to i za cenu, že by riskoval, že bude pak ve skupině s námi dvěma, kteří, až bude třeba, nepůjdeme proti sobě navzájem v rámci kraje, ale skočíme po krku automaticky jemu. No a nebo to na mě hraje a zkouší, co všechno jsem mu ochotný slíbit a jak daleko zajdu, zatímco večer půjde té potvoře všechno poslušně vyslepičit. "Samozřejmě, že je to kráva." nezaujatě pozoruji, jak si hraje s prvním štětcem, po kterém hrábl. "A co se týče jejích vyjednávacích schopností a přístupu k potenciálním spojencům, je neobyčejně stupidní," nenuceným pohybem si od něj štětec přeberu, ač s ním nemám v plánu cokoli dělat. "Co přesně myslíš tím 'situace dovolí?'"

Michelle McCoin [2] - 21. ledna 2013 23:39

Zabiju jí... vážně jí oddělám "Já tě nechci vyděsit...jen ti chci z ksichtu vyřezat nulu, jakou jsi." Zasyčí na mě a ty její slova jsou jedovatá stejně tak jak je poddala. Od ní už jsem čekala cokoliv. Kdybych na to nebyla připravená, tak nejspíš stojím opařeně na místě a snažím se nadechnout. Pobaveně se usměji. "Když já jsem nula, tak ty jsi nic... Naprosté nic... vždy jsi bude mín než já." Pokrčenou pravou ruku zvednu a rukou naznačím, aby se ztratila. Něco jako když královna propouští svoje poddané, aby se jí ztratili z dohledu. Je mi jasné, že jestli byla Sora nepříjemná, tak ted bude naprosto nepříčetná. Měla jsem ještě chut se jí zeptat, co má se mnou za problém, ale v tu chvíli přiběhli splátci ze čtyřky. Jsem jim velmi vděčná, že se ukázali. Můj křečovitý úsměv se mění na uvolnění a já se cítím lépe, hlavně když vidím ty dva. "A co nám předvedete vy dva? Tady Sora nám už ukázala vše co umí..." Větu ohledně Sory říkám s kapkou ironie, jako kdyby to co tu předvedla mě vůbec neohromilo a to je vlastně pravda spíš mě celé její vystoupení znechutilo.

Tvůrce - 22. ledna 2013 11:04

Zaručeně něžnější pohlaví Daniel Inburn-Thorne Tvá žádost o vysvětlení nevyvolá žádnou silnou reakci. Nekoná se překvapení, zaražení nebo cokoliv jiného a dokonce ani o předem odhadnutou horlivě připravenou odpověď. "Po rohu, až bude 11 a 6 mimo hru, ani o minutu déle." Nenucenost s jakou to říká, by skutečně na první poslech neevokovala handlování o něčím životě. Taktéž neprozrazuje nic o tom, jakou taktickou nebo osobní hodnotu pro něj tohle řešení má. "Sakra" Jeho pohled zabloudil zpět ke zbraním, kde lze vidět reakci Sory... v podobě brutálního útoku na imaginárního nepřítele. Chybí ji sice chladnokrevná disciplína, ale přesto je jasné, že dovednosti elity, ji nechybí. Ovšem je otázkou, jestli elita v jedničce produkují "esa" s chybami. "Docela ti závidím..." Během svižného přesunu ke své fúrii si ještě stíhá chlapsky postěžovat. "...ta tvá vypadá klidnější."

Tvůrce - 22. ledna 2013 11:06

Bestfriends 4ever! Michelle McCoin Jestli ti může být něco opravdovou odměnou, tak výraz čirého vzteku, který má tvá... řekněme budoucí spojenkyně právě ve tváři. Tenhle úder zkrátka nejenže padá na úrodnou půdu, ale stává se i zasetím větru, po němž přichází rychlá sklizeň v podobě bouře. Sora jen cosi nepříliš jasného zavrčí, chopí další zbraň v podobě sekery, kterou umístí do ramene figuríny, načež sevře meč a s grácií, jistotou a nezkalenou zuřivostí dává imaginárnímu nepříteli co proto. To je patrně i důvodem, proč Rilley do ruky vzal na tvou výzvu pouze trojzubec do ruky, ale ještě se s ním nezačal ohánět. Eve: "Teda nechtěla bych být tou figurínou..." Rilley: "Protože má méně oblečení než my včera?" Eve: "Protože se nemůže bránit..." Dá se říct, že ten chechot je v jistém smyslu smutný. Asi nebyla spokojená s mušličkatým oděvem. Rilley: "To byla dobrá finta..." Eve: "Tak když se nepřítel neh-" Žďuchanec loktem rázem umlčuje znevážení předevedného umu, který nadevší pochybnost ovšem není zanedbatelný. Díky této provokaci můžeš vidět smrtelně nebezpečného nepřítele, který se stejnou letální nebezpečností postrádá zjevně řádnou disciplínu. Rilley: "Jak sis užila přehlídku?" Nastává pokus číslo dvě o nekonfliktní téma. Eve: "Určitě ses měla super, sakra bylas nádherná...!" Který zjevně Eve zkouší mimoděk pohřbít. Ke všemu neúmyslně.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 22. ledna 2013 14:04

Koblížek "Po rohu, až bude 11 a 6 mimo hru, ani o minutu déle," zazní odpověď. Zdá se, že si ji ani příliš nerozmýšlel. Dává mi to smysl. Kdybychom se mezi sebou začali vybíjet hned, nahrajeme tím jedenáctce. A jak se zdá, jedenáctka si tady hledá své spojence - už proto, že mluvila se šestkou, že ano? "Sakra," utrousí pak tiše. Podívám se jeho směrem a dojde mi, o čem to mluví. Zdá se, že Michelle a Sora se do sebe nepřímo pustily. Protože osobní souboje jsou před arénou zakázané, zdá se, že se navzájem urážejí a předvádějí, co dovedou. Musím dodat, že Michelle není zase tak marná, jako jsem si zpočátku myslel. Figuríny jsou prošpikované jejími dýkami řádně. K tomu všemu, jak se zdá, jim začala asistovat čtyřka - tedy, pokud asistovat znamená, že stojí vedle a dle všeho se vykecávají. "Docela ti závidím," protáhne zamyšleně Kyle, "ta tvá vypadá klidnější." "Není," odpovím a neubráním se lehkému úsměvu na tváři, když o ni mluvím, "ale umí se ovládat. Ale zpět k věci," otočím hlavu zase zpět, nechávajíc dívčí souboj dívčím soubojem, "předpokládejme, že se nám šestku a jedenáctku podaří zabít hned u rohu hojnosti. Co pak? Pokud se obrátíme my tři proti Serrlaidové, čtyřka, pokud nebudou vědět, že to bylo plánované, může zpanikařit a třeba nás omylem zabít. Pokud jim to ale předem řekneme... ehm - už jsi s nimi mluvil?" Ušklíbnu se. "Jsou vymaštění. Prozradí nás i kdyby nechtěli."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 22. ledna 2013 15:15

Daniel Inburn-Thorne [2] - 22. ledna 2013 20:47

Michelle McCoin [2] - 22. ledna 2013 21:05

Aby si neublížila Kdyby Sora věděla, jak mě těší její agrese nejspíš by s tím přestala, i když ona nejspíš ne. Za těch pár minut co jsem jí tu poznala si myslím, že ona je ten typ co moc nepřemýšlí a neuvažuje nad svým jednáním a jen do všeho mlátí. Dost zvláštní s tímhle typem lidí, jsem se potkala jako s klukem u holky je to pro mě podivuhodný jev. Musím se uchechtnout tomu, že by splátci nechtěli být na místě figuríny. Na chvíli se zasním a představuji si, že jsme v aréně a předemnou nazlobená Sora. Lehce mě z toho zamrazí a vrátí mě to do reality. "Neubliž si. To by mě velice ranilo, kdybych přišla o spojence tak brzo." Křiknu z vesela na Soru. Pravda je, že mě by se zamlouval zrovna opak. Nebylo by to super, kdybych jí přenechala její smrt. Je mi jasné, že přihazuji poleno do ohně, z kterého se asi stane nespoutaný požár. Ale mě ublížit nemůže, určitě ne takhle viditelně tvůrcům her na očích. Nechám Soru Sorou a otočím se na ty dva vtipálky ze čtyřky. Když jsem je viděla poprvé na záznamu, nijak mě nezaujali. I nadále se nezdají jako favoriti, ale jejich poznámky jsou vtipné. O té figuríně se jim to celkem povedlo. "Jak sis užila přehlídku?" Na milisekundu očima najdu Dannyho. Protože to jak jsem si užila přehlídku je i jeho zásluha. Díky němu jsem si jí skoro ani neužila. Večer mi to, ale vynahradil. Když si vzpomenu na náš polibek potutelně se usměji. "Určitě ses měla super, sakra bylas nádherná...!" Než stačím, cokoliv říct odpoví za mě splátkyně ze čtyřky, je docela trapné, že si pořádně nepamatuji její jméno. Vlastně si nejsem jistá ani toho kluka a to se s nima máme spojit. "Díky, trochu jsem vás litovala. Ale moje příprava byla trochu děsivá. Jeden z mých stylistů mě nejdřív chtěl oholit hlavu a toužil, abych vyjela snad nahá na té přehlídce. Naštěstí můj návrhář byl normální. U vás to bylo asi naopak." Soucitně se na ně ušklíbnu. Myslím, že u nich nebudu mít problém se skamarádit.

Tvůrce - 22. ledna 2013 21:08

Vymaštění? Damian Inburn-Thorne "Ještě jsem neměl tu čest" Pokrčení ramen přichází v odpověď na tvé znepokojení. "Ale stále zbývají dva dny na to, abychom zjistili, zda se mýlíš, nebo něco vymysleli." Zní to, jako by to měla být ta nejjednodušší věc na světě, tedy alespoň v jeho podání. Je zjevné, že jestli s něčím opravdu nepočítal, pak je to domnělá blbost reprezentantům čtyřky, kterým s trochou tvého taktu, dá se říct, šplouchá na maják. "Jsou... skoro jako my, tak hrozné to být nemůže..." Občas existuje cosi jako prchavá iluze, krátký okamžik naděje a poté... ohromná bolest, když tato bublina praskne. Přesně tohle můžeš vidět teď. "Tak když se nepřítel neh-" "Jak sis užila přehlídku?" "Určitě ses měla super, sakra bylas nádherná...!" Na moment to skoro vypadá, že tomu přeci jen věřit odmítne, nic méně se nadechne, snad jakoby zklidní než ze sebe zase s klidem dostane "vážně jsou marní" a přitom se nezapomíná usmívat, když si Eve všimne jeho pohledu.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 22. ledna 2013 22:41

Vymaštění!... a jsem Daniel, Damian je táta "Ještě jsem neměl tu čest, ale stále zbývají dva dny na to, abychom zjistili, zda se mýlíš, nebo něco vymysleli. Jsou... skoro jako my, tak hrozné to být nemůže..." Odpovídá mi po cestě zpátky k nim tiše Kyle. Než se nadechnu k odpovědi, dolehne k nám odpověď sama - z úst splátců čtvrtého kraje, kteří zrovna mluví s Michelle, přičemž se zdá, že chvíli před tím debatovali o Serrlaidové, která si... asi na figurínách vybíjí frustraci. "Tak když se nepřítel neh-" začne dívka, ale chlapec ji šťouchá loktem do žeber, aby byla zticha a raději pokračuje nějakým méně závadným tématem. "Jak sis užila přehlídku?" "Určitě ses měla super, sakra bylas nádherná...!" naštěstí se toho dámská polovička ze čtvrtého kraje ihned chytá. "Díky, trochu jsem vás litovala," Odpovídá ji Michelle, "ale moje příprava byla trochu děsivá. Jeden z mých stylistů mě nejdřív chtěl oholit hlavu a toužil, abych vyjela snad nahá na té přehlídce. Naštěstí můj návrhář byl normální. U vás to bylo asi naopak." Jak se zdá, má spolusplátkyně s nimi nemá problém vyjít. Na minutu mne napadne, jestli se na svých večírcích nebavila právě s touto vymazanou sortou lidí, ale raději tento pocit rychle zaháním. Kdyby náhodou. "Vážně jsou marní," šeptá mi Kyle tak, aby to nemohl nikdo slyšet, u čehož se hezky usmívá na dívku ze čtyřky. Začínám toho kluka mít rád. "Vypadal jsem jako antická děvka," přidávám svou trošku do mlýna všeobecného přátelství, když k nim dojdeme a beru do ruky jednu z vrhacích dýk a zkusmo ji potěžkám. "A když jsme u toho, svého kosmetika bych vykastroval." A snad abych podtrhl váhu svých slov a snad, abych ukázal ŽE TO TAKY UMÍM - vrhnu jedné z figurín dýku do rozkroku.

Tvůrce - 22. ledna 2013 22:54

Přihořívá Michelle McCoin a už i Daniel, nikoliv Damian, Inburn-Thorne Tvá starostlivá poznámka je hotovou třešničkou na dortu, když Sora nakopává figurínu ze všech sil do umělohmotného imaginárního úsměvu, ačkoliv je více než jasné, čí obličej si tam představuje. Nic méně nic víc než vybíjet přebytečnou energií nyní nemůže, což je patrně i vodou na mlýn její frustrace. "A když jsme u toho, svého kosmetika bych vykastroval." Rilley: "Tak tenhle výrok má koule!" Těžko se najde něco příjemnějšího než upřímný smích. "No... pochybuju, že u nás byl taky někdo normální." Eve: "Náhodou Philia tak alespoň vypadala." Rilley: "A předtím nebo potom, co jsme to museli ukecat alespoň na ty blbý mušličky..." Eve: "No... asi spíš předtím. Ale musíš uznat, že byly pěkný, takový jako z našeho kraje..." Rilley: "Jo, to máš pravdu." Eve: "Hele nejsou ony..." Rilley: "...myslíš jako..." Oba: "Od nás?" Přichází krátký okamžik plný nevysvětlitelných otázek a tajemně-znepokojivých odpovědí, které končí rezignovaným - kdo ví a dalším krčením ramen. Koneckonců v kapitolu by bylo možné všechno a když už staví pro hry celé arény, proč ne pár mušlí pro splátce? Zvláště, když svou moc nade vším dávají tak dobře najevo. Rilley: "Hele umíte oba..." Eve: "Tak hopsat?" Rilley: "Teda kromě házení nožů... zatím to vypadá, že máš jen říz a umíš malovat zářivou budoucnost s Kylem!" Jsi zkrátka populární Danieli! Eve: "Co takhle zkusit u těch pastí potupit nějaký ty trouby!" Prst ukáže k srocení šestky, jedenáctky a sedmičky. Sora: "Myslím, že trouby najdeme i tady..." Pára je zjevně vypuštěna a tak se tato nyní o něco zpocenější "hvězda" vrací na scénu. Přičemž si neodpustí stále ten letmý pohled... k Michelle.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 22. ledna 2013 23:53

Zářivá budoucnost s mým novým partnerem snů... "Teda kromě házení nožů... zatím to vypadá, že máš jen říz a umíš malovat zářivou budoucnost s Kylem!" Musím se ušklíbnout, zatímco si beru do ruky další dýku, se kterou prozatím nic nedělám. "My se totiž s Kylem hluboce milujeme..." odpovím a přitepleně zamrkám jeho směrem. "Co takhle zkusit u těch pastí potupit nějaký ty trouby!" nadhazuje dívky ze čtyřky a ukazuje k poměrně podezřelé skupince, složené z jedenáctky, šestky a sedmičky. Je mi docela jasné, o co se tam ti ubožáci snaží. "Myslím, že trouby najdeme i tady..." zahlásí Serrlaidová, která už nejspíše usoudila, že si na figurínách upustila páru dostatečně a mohla by se zase začít "družit." Ano, Soro - znáš to o potrefené huse, hm? Možná by nebylo od věci si s ní... zkusit promluvit. Zatím jsem evidentně jediný, na koho přímo nezaútočila, ať už slovně, nebo jakkoli jinak. Vlastně jsem si zatím nevysloužil ani jeden křivý pohled... což by stejně tak dobře mohla být i náhoda. "Michelle..." zašeptám ji tiše, když se k ní přiblížím, "běž omrknout tu jedenáctku. Já s ní zkusím... promluvit." Ano - vím moc dobře, jak moc se musí přemáhat, aby Serrlaidové jednu nevrazila. Nožem. Do oka. Vážím si toho, že se snaží. "Natrhněte jim prdele. Za chvilku jsem u vás." Odpovím splátcům ze čtvrtého kraje. Měl bych si už zapamatovat jejich jména. Je to fakt trošku trapné. A protože vím, že Kyle je k drobnostem poměrně vnímavý, několika nenápadnými gesty mu naznačím, aby šel taky. Pak se s nenuceným úsměvem postavím do cesty Serrlaidové. "Drahoušku, mohla bys na moment?" Téměř něžně ji vložím do drobné ručky, zpocené od předchozího ničení figurín, dýku.

Michelle McCoin [2] - 23. ledna 2013 00:29

Dělání si přátel "Vypadal jsem jako antická děvka," A kdo se nám to nevrátil otočím se za majitelem hlasu a vidím kluky, jak už jsou zase zpátky v našem hloučku přátel. "Ale slušelo ti to." Zašklebím se na Dannyho a koukám na jeho bravurní hod, kterým dokreslí význam svých slov o kastraci svého stylisty. Asi nikdo z nás si to úplně neužíval, docela lituji, že Soře neoholili ty hnusný černý vlasy. "Tak tenhle výrok má koule!" Zasměji se, ten kluk ze čtyřky je vážně vtipný. Začíná se mi líbit, jeho smrt naší skupinku jistě ochudí. Lehce vytřeštím oči na další slova té podivné dvojky ze čtvrtého kraje. To myslí opravdu vážně, že to jim došlo až druhý den. Bud na nás hrají, že jsou tak pomalu chápající nebo takový jsou a to pak bude s nimi horší. "Tak hopsat?" Dalším dotazem mi potvrdí spíše mojí druhou domněnku. Nechápu tenhle dotaz, možná zhloupnu jako oni, když se budu zdržovat v jejich společnosti. "Co takhle zkusit u těch pastí potupit nějaký ty trouby!" Pasti? Tak ty mi nikdy nešli, nemám na to tu dostatečnou trpělivost. Ale tak tenhle dotaz je na naše chrabré hochy, my dámy jsme se vcelku předvedly u zbraní. Už to chci odmítnout, že bych raději šla šplhat, ale slova Dannyho mě donutí tohle vše přehodnotit. "Michelle... běž omrknout tu jedenáctku. Já s ní zkusím... promluvit." Danny svá slova zašeptá a tak jsem já jediná kdo je slyší. Ale jistě Danníčku, pošli mě támhle nebo tam. Nebo mě nech tu. A já jistě vše poslechnu. Už mě to maličko nebaví. Dneska ti to projde, ale zapomeň že ti tohle bude procházet dál. Z lehkou nevolí pohlédnu na svého společníka a krátce přikývnu, že mu rozumím až tedy půjdu na pasti. Vypadá to, že semnou kromě dvojice ze čtyřky nechá jít i Kyla. Aspoň nějaká výhra. "Krasavče, tak nejspíše na nás zbylo, abychom znemožnili ty ubožáky." Usměji se na Kyla a zavěsím se mu na ruku, jako by do rámě a nedám mu možnost, aby protestoval. Chci napochodovat k pastím sebevědomě a ukázat kdo k sobě patří, i když to je tu už dávno jasné. "Doufám, že s pastmi umíš lépe než já." Řeknu cestou k stanovišti, jestli máme někoho znemožnit, chce to někoho kdo to umí a spoléhat se na ty exoti ze čtyřky se nějak bojím.

Tvůrce - 23. ledna 2013 09:01

Friendship is magic! Michelle McCoin Jestli něco umí vykouzlit úsměv, pak teze o krasavci z úst takové dívky, jako jsi ty. No a i kdybys taková nebyla, přiznejme si, že mužská ješitnost funguje jako parní stroj s rozdílem, že místo uhlí stačí přidávat pochvaly. "Doufám, že s pastmi umíš lépe než já." "Vzhledem k tomu, že jsme se teď do jedné chytli..." Konverzační tón je plný pohody, ačkoliv cosi v jeho tváři může prozradit, že to zřejmě není jeho šálek kávy. "Tak to nemůže být tak složité, ne?" S tím příjímá roli džentlmena, což je patrně pro Daniela více než dostačující prokázání jeho pochopení. "Ale pokud víme, že se řítíme do pasti, můžeme vzít nohy na ramena..." Eve: "No tak, bude to sranda!" Rilley: "Hej, alespoň to zkus!" Eve: "Přeces sem nepřišel kreslit?" Rilley: "Třeba si chce zajistit růžovou budoucnost! Kyle: "Ano bojím se, že mi ji někdo vytmaví..." Tmavě růžová možná působí nebezpečně, ovšem ne tak jako jemný osten, který byl právě cítit v jeho odpovědi na jejich neomalené přerušení. Evidetně mu začínají jít a to po necelých pár minutách na nervy.

Tvůrce - 23. ledna 2013 09:07

Hrátky s čerty! Daniel Inburn-Thorne Pro milovníky adrenalinu patrně není lepšího zážitku, než dát jakž takž dozuřené dívce do ruky další zbraň, obzvláště má-li zkušenosti v zacházení s ní. Nejprve je ti na tu krásku věnován zkoumavý tvrdý pohled, který přeci jen po chvíli změkne. Patrně vinou úsudku, že neobsahuje žádnou ironii nebo vyloženou podporu její... pracovně ji nazvěme Michelle the nemesis. "Ano, mohla..." Nastává vteřina rozvahy, kdy jsi tak trochu - jak už to bývá - hodnocen. "...Krasoni." Ne, není to ironie, jen jedno z mnoha jmen, které patrně několik lidí může v neuvěřitelně šáblé jedničce dokonce i nosit. Míček je nyní na tvé straně hřiště a nastává více než vhodná chvíle na vrácení, či dokonce smeč.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 23. ledna 2013 10:12

Čelní střet s hovězím dobytkem ~Zlatíčko Soruška~ Serrlaidová se na mě nejprve tvrdě podívá, jako by odhadovala, o co mi jde. Pak ale její pohled trochu změnkne a současně s přebráním dýky z mých rukou se, světe div se, uklidní. "Ano, mohla..." kdyby nestála tak blízko, určitě by si mě zrovna prohlédla od hlavy až k patě, "...Krasoni." Bleju vážení! Nejhorší na tom je, že její slova vlastně ani nezní ironicky. Ne, že bych plně chápal, proč Michelle nesnáší, i Kylovi si nejspíše myslí, že je debil, čtyřku odsuzuje (a kdo ne, ehm..) ale proti mě, jak vidno, nic nemá. "Chtěl bych se tě zeptat na pár věcí, víš," začnu rozvláčně, vezmu si nějaký další z nabízených tréninkových nožů, vyhodím jej do vzduchu a když padá dolů, obratně jej chytím za špičku a vyhodím znovu. Když jej pak zase chytím. zlehka pohodím hlavou ke skupině jedenáctky, šestky a sedmičky. "Vidíš tamty šmejdy?" Počkám až kývne, ale pokračuji, dřív, než by mi stačila sebrat nit nějakou ironickou nebo nabubřelou poznámkou, "oni se proti nám chtějí spojit." Utrousím, jako by to byla vlastně docela zábavná informace. I - KDYŽ - NENÍ!

Tvůrce - 23. ledna 2013 13:36

Tak proti nám? Daniel - už jsem zase napasl málem Damián - Inburn-Thorne "Tak proti nám?" Zní to náhle tak věcně, jako by dostala nový impuls než pro muže iracionální nenávist vůči... konkurentce? "Je mi jasné, že se tu všichni obrátí proti mě, při první příležitosti..." Zní to docela... přezíravě a arogantně. "...mé jméno, mé schopnosti..." Nemusí tu větu ani dokončit a je záhy jasné, proč nemá dle ní smysl alespoň zkoušet být milá. Buď jí někdo očkoval asociální sklony od mala, nebo má obří ego. Případně obé. Zároveň vyjmenované věci jsou silné devizi, které ji nelze upřít. Člověk nemusí číst denní tisk aby věděl, že ona je prostě senzace svým příběhem! A to víc než namotivovaný voják dvojky a pařmenka roku. "Působíš z nich nejsilněji, tak proč... proč by měli jít i proti tobě?" Nakonec se zdá, že ta fúrie snad i umí počítat a asi i lichotit. Protože to, co teď zaznělo, je jasný projev respektu - jsi jediný, kdo by proti ní měl mít šanci. Asi i proto její pohled je tázavý a plný zájmu.

Michelle McCoin [2] - 23. ledna 2013 14:47

Jsme v pasti? Těší mě, že Kyle nijak neprotestuje, že jsem se na něj prakticky na lepila a je vidět i moje oslovení jeho osoby se mu líbilo. Musím uznat, že s muži to umím, aspoň v něčem vím, že jsem mezi těmihle lidmi nejlepší. Bohužel na moji otázka, jestli zvládá pasti je mi odpovězeno, tak nějak jak jsem čekala. Takže vlastně jdeme někam, kde ani jeden si nejsme jistí, že se nějak předvedeme. "Ale pokud víme, že se řítíme do pasti, můžeme vzít nohy na ramena..." Slova od Kyle znějí jako naše záchrana. Než stačím cokoliv odpovědět holka ze čtyřky odpoví rychleji než já. To jde dneska podruhý. Vrhnu na ní pohled, že by měla mlčet, ale k tomu se přidává i ten její kluk. Nechám je hezky vypovídat a pak se ještě více přitisknu ke Kylovi. "Máme možnost ještě zmizet a jít někam kde si v oné činnosti oba budeme jisti." V mém hlase je znát lehce laškovní podtext. Vážně ještě nejsme u stanoviště s pastmi a můžeme to vklidu stočit například k rozdělávání ohně nebo na šplh.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 23. ledna 2013 17:01

JÁ NEJSEM DAMIÁN!!! ... já ostatně možná ani nejsem jeho... "Tak proti nám? Je mi jasné, že se tu všichni obrátí proti mě, při první příležitosti. Mé jméno, mé schopnosti..." Tady někdo má opravdu velké sebevědomí. Ano, samozřejmě zčásti oprávněně. Z toho, co jsem koutkem oka zahlédl, zatímco masakrovala figuríny, je opravdu schopná. Vlastně bych bez nadsázky mohl říct, že lituji pravidla, dle kterého spolu před arénou nesmíme bojovat. Ona by totiž byla, i přes to, jaká je to nesnesitelná děvka, sparing partner mých snů. "Působíš z nich nejsilněji, tak proč... proč by měli jít i proti tobě?" Chvíli mi trvá, než mi docvakne, co mi zrovna řekla. "Ne, Soro... jmenuješ se tak, že? ... zjevně se nechápeme. Já nemyslím ostatní profíky," uznávám ale, že to mohlo být matoucí, protože se všichni k jedenáctce a její malé partě přesunují, "narážím na spojenectví chudých krajů. Viděla jsi záznamy? Samozřejmě, že proti mě půjdou. Co asi uděláš u rohu hojnosti? Pustíš se do nás všech bez rozdílu? Počkáš stranou, až si to s jedenáctkou a šestkou vyřešíme a konfrontuješ ty zbylé?"

Tvůrce - 23. ledna 2013 18:30

Chudák Damián, ale co, hlavně, že tě živí, že? Daniel Athaniusovič Inburn-Thornov "Tak ty myslíš tuhle blbinu..." Pohodí vlasy, což asi nejlíp vystihuje její umístění této záležitosti na pomyslném žebříčku nebezpečenství. "...i když se spojí, po dvou, třech mrtvých zpanikaří..." Dá se říct, že doslova nechápe, proč s něčím takovým přicházíš. "A i kdyby NÁHODOU získali výhodu rohu hojnosti... " Což ji přijde silně absurdní. "...tak nebude problém je do dvou, tří dnů rozložit." Ješ ti věnován pátravý pohled, zatímco zvolna mrští dýku do svého cíle a nárokuje si další kopí. "...ale to by někdo jako ty měl vědět." Rázem ti je věnován další zamyšlený pohled. "Stejně jako to, že kdykoliv bude třeba se rozhodnout, udělám pro vyšší šance na vítězství všechno." Asi tak, jako každý profík. Hvězdný pár č. 2 a další hvězdy! Michelle McCoin "Myslím, že bys takhle neměla mluvit..." Pobavený úsměv ještě korunuje smích dvojice ze čtyřky, které společná soukromá činnost značky "ona" zahrnující společnou jistotu z nějakého důvodu pobavila. S určitostí lze říct, že je to trochu jiný druh humoru než byly barvičky aplikované na Daniela s Kylem, ale v podstatě z toho mají stejnou příslovečnou prdel. Nebo z toho, na co všechno ji lze s patřičnou dávkou fantazie využít. "Co zkusit lezení?" Nastává opětovně krátké přerušení proložené výrazy "na ní" nebo "dobrý způsob, jak si šplhnout" načež jste zdvořile opuštěni. Patrně proto, že ti dva zahlédli, jak se několik splátců protlouká v blízkosti výuky přežití, což by bez možnosti potěšit je svou maličkostí zjevně nepřežili. "Myslím, že někomu tak mrštnému to půjde samo..." Tak tohle je ničím nezkalený kompliment, stejně jako vybídka k přesunu. "A je tam nádherný klid... ač nás nikdo nepřehlídne." Nenucený tón působí opět tak přirozeně, že snad s přivřenýma očima by mohl být jedním z těch kluků ve dvojce, co tě zkoušeli porůznu někam pozvat.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 23. ledna 2013 19:13

ach jo, Sorča dělá problémy "Tak ty myslíš tuhle blbinu... pohodí vlasy, jako by prakticky vzato stejně o nic nešlo. "...i když se spojí, po dvou, třech mrtvých zpanikaří. A i kdyby NÁHODOU získali výhodu rohu hojnosti... tak nebude problém je do dvou, tří dnů rozložit." " To ano, ALE... Sleduji dýku, kterou Serrlaidová hodí do figuríny. I kopí, které si poté bere do ruky. "...ale to by někdo jako ty měl vědět," znovu se na mě tak zkoumavě podívá. "Stejně jako to, že kdykoliv bude třeba se rozhodnout, udělám pro vyšší šance na vítězství všechno." Uvažuji, zda to bylo vybídnutí k tomu, abych pokračoval a pokusil se jí nastínit, co mám na srdíčku - a nebo snad výhrůžka skrytá tak chytře, že ji nechápu. Povzdechnu si a, stejně jako ona, i já svou dýku zahodím, tentokráte mezi oči tréninkového panáka. Možná jsem mohl trošku víc doleva.... "Já tady nemluvím o tom, že by mohli roh získat." Odpovím ji, zatímco sáhnu po luku a bez šípu zkusím, jak silný má nátah. "Vpravdě jsem s tímhle nikdy nepočítal. Problém je v něčem jiném. Nebudu chodit okolo horké kaše - potřebuji vědět, jestli se tradičně spojíš s ostatními profíky, do doby, než eliminujeme většinu odpadu v aréně a začne to být opravdová zábava, nebo od začátku jdeš sama na sebe."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 23. ledna 2013 21:40
	A naši milovaní blbečkové...

Michelle McCoin [2] - 23. ledna 2013 23:16

Mohli by se jít bavit jinam "Myslím, že bys takhle neměla mluvit..." Normálně bych dál pokračovala ve stejném duchu, jak jsem začala s Kylem mluvit. Ale vše zkazili ty dva kašpaři ze čtyřky a ten jejich smích. Nesmím být na ně zlá a tak se v klidu nadechnu a vrhnu na ně takový ironický úsměv, za kterým se skrývá nejspíše to co si o nich myslím. Měla jsem si dávat větší pozor, aby mojí větu, co jsem řekla Kylovi předtím neslyšeli. No holt moje chyba. "Co zkusit lezení?" Kyle je zachránce, před ztrapněním u pastí. Jenže čtyřka to opět zabila svými poznámkami. Můj společník na kterého se zrovna lehce lepím cítí, jak se mé svaly lehce napínají a já rychleji oddechuji. Čtyřku zachrání jen to, že se rychle omluví a míří rychle k jinému stanovišti. "Kdo nás trestá za tu čtyřku." Potichu hlesnu, spíše jeto poznámka pro sebe, ale Kyle, kterého se momentálně držím jí musel také slyšet. Ani nějak jsem nereagovala na tu jeho poznámku, že lezení by mi mělo jít snadno. "A je tam nádherný klid... ač nás nikdo nepřehlídne." "Hlavně at jsme co nejdál od nich." Už jsem opět v klidu a s úsměvem na rtech. Společně s Kylem zamíříme k lezení, kde jak on tvrdí budeme mít klid. Když tam dorazíme samozřejmě se ho pustím. "Tak co mi předvedeš?" Založím si ruce na prsou a čekám na Kylův výkon. Pravda lezení pro mě je něco jako z bláta do louže, ale určitě to bude lepší než pasti, kde se čekalo, že těm žabařům natrhneme zadky.

Tvůrce - 24. ledna 2013 07:57

S upřímností nejdál dojdeš Daniel Inburn-Thorne Bez okolků vysypeš celou pravdu v její ryzí a jinotaji nezakalené formě. Odměnou ti za to bude krátký výraz přemýšlení a zvažování. Do toho patří i pár nových zběžných pohledů po budoucích obětech vašich dovedností. "Počítej se mnou. Odpad by neměl kazit hry příliš dlouho." Ani jednou si u ní nepostřehl nějaké obavy, spíše působila dojmem, že by bylo otravné, kdyby to všechno měla uklízet sama. Na moment to vypadá, jako by snad chtěla ještě něco dodat, ale buď nemá chuť, nebo... by jí chyběla snad kuráž? Muž, žena a cesta na vrchol Michelle McCoin "Nejspíš nic, co bys už dávno neviděla." Možnosti šplhání jsou zde skutečně pestré, navzdory tomu vyhrává klasická umělá imitace skály u obvodové stěny. Chvilku ji pak probodává očima, jako by hledal slabinu v postoji soupeře. "Lezení je pořád stejné, dostaneš se na vrchol, pokud si cestu dobře rozvrhneš." Zní to zpola nepřítomně, jako by pouze přemýšlel nahlas. Přesto si "Pokud ne, nebo uděláš špatný krok ve špatný čas..." Místo nějakého dovětku se na tebe jen usměje a mrkne. "Má to teď s námi hodně společného." Znovu se tváří, jako by řekl něco běžného, ačkoliv ten význam spojený s následujícími dny je mnohem hlubší. Hbitě se zachytí a vysune o něco víš a pak, několika rychlými mrštnými pohyby se vbrzku dostane nahoru. "Půjdeš taky?" Zatímco se přidržuje jednou rukou, ještě na tebe... mávne, jako by tě vybízel k zábavné hře.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 24. ledna 2013 10:36

Líná huba, holé neštěstí "Počítej se mnou." Odpovídá mi po chvilce uvažování. Odpad by neměl kazit hry příliš dlouho." Věnuji jí chápavý úsměv, zatímco hrábnu do zásobníku po šípu a založím jej. Nesnáším ji. Opravdu a upřímně ji nesnáším. Stejně tak, jako nesnáším Ethel. Vlastně, ty dvě se od sebe zase tak neliší. Minimálně jsou obě dva zařazené do kategorie "krade pozornost ostatních, která by měla být moje." Možná je to svým způsobem malicherné a sobecké. Ale každý máme právo na trochu té malichernosti a sobectví, zvláště uvnitř hlavy, že ano? "To je dobře. Konečně se totiž můžeme od úvodních formalit dostat k tomu, o čem jsem s tebou chtěl mluvit." Rozhodnu se nechat ji chvíli čekat na pokračování, zatímco zamířím a vypustím šíp. Faktu, že jsem se trefil, nepřisuzuji valnou vypovídací hodnotu. Na pohyblivé cíle jsem totiž střílet z luku nikdy neuměl - ale když už jsme u toho, to nikdo nemusí vědět. "Pokud se totiž tradičně spojíme do jedné lovecké skupiny, nerad bych, aby uvnitř vznikaly spory dříve, než bude potřeba. Takže bych byl upřímně rád, kdyby ses začala chovat jako opravdový profesionál, namísto toho, abys tady okolo sebe kopala, plivala jed a provokovala. Věřím, Soro, že to dokážeš." Já to sakra taky zvládám.

Michelle McCoin [2] - 24. ledna 2013 12:11

Dosažení vrcholu "Nejspíš nic, co bys už dávno neviděla." To má nejspíše pravdu, ale mít tu možnost si ho prohlédnout při lezení bych za nic nevyměnila. I když výměnu za Dannyho bych se nebránila. Sakra jak mohu mít takovýhle myšlenky. Snad zapomínám kde jsem a co mě čeká. Spíš tohle je způsob, jak se s tím sama vyrovnávám a proč se tím trochu nepobavit. "Lezení je pořád stejné, dostaneš se na vrchol, pokud si cestu dobře rozvrhneš." Z myšlenek mě vytrhnou až slova Kyla. Lehce nepřítomně se na něj podívám a spustím svoje ruce. Stoupnu si vedle něj a prohlédnu si stěnu. Že by lezení bylo mým koníčkem, říct se nedá, ale určitě si v něm věřím víc než v dělání pastí. "Pokud ne, nebo uděláš špatný krok ve špatný čas..." Dále vysvětluje Kyle myšlenku lezení. Mrknutí mě potěší a úsměv mu oplatím. "Má to teď s námi hodně společného." Takže za těma jeho slovy bylo víc než jen úvaha o lezení. Ale má vlastně pravdu. "Někteří z nás se kývají nad propastí." Pokračuji v lehce filozofickém duchu. Je ale trochu jasné na koho jsem touto svojí větou ukazovala. Je tu zatím jediný nebo jediná, kdo jedná rychleji než by myslel, co jeho činy způsobí. "Půjdeš taky?" Podívám se nahoru na Kyla a usměji se a kývnu hlavou v souhlas. Přistoupím ke stěně a než se pustím do lezení, ještě vykřiknu na svého společníka. "Krasavče, drž mi tam na hoře u sebe místo." Ještě se na něj ušklíbnu a vyšvihnu se na první výstupky stěny. Postupuji jistě pomaleji než Kyle, každý svůj další krok si pořádně promýšlím než ho udělám. Ale stejně zachvíli spočinu opět vedle Kyle. "A teď co dál?" Zhluboka oddechuji, ale stejně se mi podaří vykouzlit svůj úsměv. Na to, že moje rozcvička mě skoro nezadýchala tak lezení je něco jiného.

Tvůrce - 24. ledna 2013 13:14

Už se máme taky rádi Daniel Inburn-Thorn Hood Můžeš si blahopřát, protože se právě začala dívat na tebe stejně přezíravě, jako na ostatní. Jestli je to dobře, špatně nebo úplně jedno... to je otázka do budoucna, faktem je, že tě nejdříve probodla pohledem a až poté mrštila oštěp, kterým by tě asi bodla ráda taky. "Ty to máš možná zapotřebí - já ne." Inu nejenže počítá s tím, že jí všichni budou chtít co nejdřív zabít, ale jde tomu i mermomocí naproti a to čelem. "A radši si drž tu čubku ode mě dál..." Sahá taktéž po luku. "Mohla bych se snadno splést..." Podobně jako ty umístila šíp do figuríny. Evidetně tu není nikdo z vás ostrostřelec, přesto to bohatě stačí, aby kdosi nedaleko... z pětky vyloženě zblednul. Oni neumí ten luk ani natáhnout. Tzv. vyvrcholení Michelle McCoin "Teď..." Začne se smát. Ano, vážně to zas působí jako nějaká hra. "...ti řeknu to samé, co Danielovi - chci pomoct proti Serlaidové, po řežbě u rohu a konci jedenáctky s šestkou." Celou dobu se tváří, jako by říkal vtip a tu a tam se dokonce zasměje, jako by měl problém udržet vážnou tvář. Z dálky... to zajisté musí působit jako skvělá zábava. Dokonce ti mimoděk... lehce sáhne na vlasy, aby neposedný pramen nezakrýval tvůj obličej, ačkoliv tím na moment málem ztratí rovnováhu. Zjevněj jako každý muž je schopen dělat hlouposti čistě... pro to, aby se pokusil udělat dojem. Přitom je více než jasné, že očekává tvůj názor i podíl na jím osnované zradě.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 24. ledna 2013 18:22

Akorát že má Marianna sedí támhle na zdiu a cukruje s Kajlem! Tak trošku jsem doufal, že ucouvne, uzná mou autoritu, zastydí se a nadále dělat problémy nebude. Občas asi bývám poměrně naivní. Možná jsem měl přeci jen být ze začátku opatrnější - takto se zdá, že mě začala mít ráda asi stejně, jako má všechny ostatní. "Ty to máš možná zapotřebí - já ne," odpoví mi - a zní to snad i lehce uraženě. Popravdě, ona to už zapotřebí nemá, protože s tím, jak se tady ke všem okolo chová, je už stejně předem mrtvá. Ano, asi neprodá svou kůži lacino - ale musela by mít setsatkra velké štěstí, aby střet s námi všemi přežila. A mluvím tady o štěstí, protože schopnosti - ty máme naneštěstí pro ni všichni. "A radši si ode mě drž tu čubku dál. Mohla bych se snadno splést..." prohlásí, zatímco si také bere ze stojanu luk a vystřelí. Já se budu tak smát, až tě ta "moje čubka" zabije, Serrlaidová... Postavím se za ni a něžně vezmu mezi prsty pramen jejích vlasů. "Dávej si pozor na pusu, miláčku," skloním se až k jejímu uchu, přičemž se o ni otřu tváří, "protože ty rozhodně nejsi jediná, komu občas ujede ruka." Nechávám si její vlasy zvolna klouzat mezi palcem a ukazováčkem. Tak rád bych to byl já, kdo ji zabije. Souboj s někým, jako je Sora Serrlaidová by rozhodně byl výzvou. Bohužel, toto privilegium není moje - a nikdy nebude. Vyměnil jsem je za hladký průběh hry. Všichni někdy musíme přinášet oběti. Pokud mi ta má zajistí výhru... tak jsem to vlastně udělal i rád. Sora o našem malém slibu ale neví. Když na to přijde, mohl bych zajistit, aby to Michelle měla snazší. Tím, že od ní Serrlaidová úder čekat vlastně ani nebude. Sora se totiž Michelle bojí. Kdyby se jí nebála, tak by jí nestála ani za pohled, natož tolik nenávistných poznámek. "Nemohu se dočkat, až budou všichni ti přebyteční ubožáci pryč a my si to vyříkáme navzájem se zbraní v ruce." Žel, o něčem takovém si můžu nechat leda tak zdát.

Michelle McCoin [2] - 24. ledna 2013 20:31

Ve výškách může být krásně Vyděsí mě smích Kyle, nevím jestli se zbláznil a nebo jsem byla tak vtipná. Ale já vím, že jsem nebyla neměla jsem to v úmyslu. Ale jeho věta mě maximálně odzbrojí. Takže o tomhle jste mluvili na těch barvičkách. "Tak to je od tebe velmi šlechetné..." Usměji se, ale stejně ti nevěřím. Přeci jen mluvím o tvé nejbližší spojenky, ano je to kráva, ale stejně jí takhle hodit přes palubu. Já s Dannym máme opačnou taktiku, chceme se podporovat do poslední chvíle co to půjde. Ale za tohle si Sora může sama. Možná bych se zeptala na to, co ho vede odepsat si jí tak brzo, ale místo toho sleduji jeho ruku, jak se dotýká mých vlasů. Pozoruji jak hbitě jeden z mých neposedných pramenů umisťuje za mé ucho. Jak si všimnu jeho zakolísání ani nachvíli nezaváhám a chytnu jeho ruku, kterou zrovna měl u mé tváře a pomohu mu najít ztracenou rovnováhu. "Dávej pozor. Nechci aby si mi spadl." Obdařím Kyla úsměvem. Když ale nad svojí větou uvažuji, tak přesně to, aby někam spadl a v nejlepším si zlomil vaz si za pár dní budu přát. Je to až děsivé jak se aréna blíží.

Tvůrce - 24. ledna 2013 23:01

Tak... asi bych měl něco zkusit Michelle McCoin "Vynasnažím se." Pobavení nad tou trefně umístěnou poznámkou ani neskrývá. Stejně jako nemusí nic říkat k tomu, že s tím teď má plné ruce práce. Chvilku tedy ještě s úsměvem na tváři zápolí se svou situací, dokud se mu to konečně podaří. "Přeci jen... byla by škoda nechat vás tu se čtyřkou a serlaidovou. " Těžko říct, co je horší osud - jestli oni, nebo ona. "A připravit tě dost možná... o šanci..." Další úsměv a snad mrknutí. "Daniel je nejspíš hodně silný, dost možná stejně, nebo víc než ona, navíc tvůj krajan..." Ani na moment nezvážní, ač přešel k vážnějšímu tématu. "...slezeme, nebo seskočíme?" Další změna předmětu hovoru, přišla snad náhodou? Nebo je to jen způsob, jak se vyhnout případné nepromyšlené zautomatizované odpovědi. A aby to bylo fér... tak zkusit hned dvakrát Daniel Inburn-Thorne "Bude to dost brzo na to, abys těch slov mohl litovat, Krasoni." Není to milé ani trochu, což svým způsobem nejsi ani ty. "Ty ostatní taky." Chlad, s jakým to říká, by si nezadal s kovem, jenž posloužil k výrobě hrotů. Další šíp pak jen celou větu podtrhuje. Ona, zdá se, nikdy nevěřila možnosti pomoci od ostatních. Nebo si to alespoň nechce připustit. Co se týče dění okolo, tak můžeš zahlédnout, že čtyřka... vyhnala od pastí několik slabších povah. Nebo možná těch, co mají smysl pro kvalitní humor, či alespoň trochu toho zdravého rozumu. Kyle dále... dost možná flirtuje s Michelle a trochu nečekaně se zdá, že dříve nebo později sem dorazí splátce šestky, alespoň dle toho, že tohle je už skoro jedno z posledních míst, kam se zatím nepodíval.

Michelle McCoin [2] - 24. ledna 2013 23:44

Vážně řekl, to co řekl? Stále jsem držela Kyla, aby mi vážně neslétl dolu rychleji než jsme to oba měli v úmyslu. Nakrátko se ale zapomenu a ručku mu držím déle než bylo třeba. "Přeci jen... byla by škoda nechat vás tu se čtyřkou a serlaidovou. " Tak tomuhle se říká trefa do černého, protože obě varianty z ní děsivě. Uvědomím si, že stále svírám Kylovo zápěstí a tak s omluvným výrazem ho pouštím. "A připravit tě dost možná... o šanci..." Pokračuje dále můj společník na umělé skále bez jakékoliv mojí reakce. Nechápavě se na něj usměji, ale on mluví dál. "Daniel je nejspíš hodně silný, dost možná stejně, nebo víc než ona, navíc tvůj krajan..." Rozšíří se mi oči, nejprve nevím co na tohle říct a vlastně než stačím cokoliv kváknout, Kyle změní tak rychle téma, že ani nestačím nějak zareagovat. "Když mě chytíš... tak já klidně skočím." I když mě vykolejila věta co právě Kyle řekl, stále neztrácím svůj lehce koketní tón. Udělala jsem odmlku, ale ne tak dlouhou, aby mohl nějak zareagovat. "Dělám si srandu. Já slezu." I když nejsme vysoko na skok si netroufám a tak pomalu lezu ze stěny dolu. Když jsem si už jistá tak z menší výšky skočím a přistanu na žíněnce. Jak se vedle mě ocitne Kyle nedá mi to a zeptám se. "Jak jsi myslel tu větu, co jsi mi řekl nahoře?" Já ji pochopila velmi dobře. Ale proti Dannymu nemám v plánu se otočit zády, ale hrát nechápavou v této situaci se vcelku hodí.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 25. ledna 2013 00:06

Hm... asi bych taky mohl něco zkusit... "Bude to dost brzo na to, abys těch slov mohl litovat, Krasoni," zasyčí na mě. "Ti ostatní taky." Z chladného tónu jejího hlasu by jednomu naskočila možná i husí kůže.  "Ale, ale," neodolám a "přitulím" se k ní trošku blíž. Už proto, že v sobě našla tolik sebezapření, aby se neodtáhla - i přes to, že zní čím dál tím více naštvaně. "Snad mě neplánuješ zabít hned v prvních pár minutách Hry. Na co by se pak lidi u televizí dívali." Zvláštní je, že stále tak trochu nevím, co vlastně hodlá po konci odpočítávání v aréně udělat. Znepokojuje mě to. Jsem vždy raději, když vím, proti čemu přesně stojím. Ona je... nevypočitatelná. Alespoň zatím. Na moment mi bleskne hlavou myšlenka o tom, co si o nás asi tak myslí tvůrci, kteří sledují celý průběh tréninku ze své lóže. Určitě je na nás zrovna upřen nejeden zkoumavý pohled. Méně vtipná už je myšlenka na to, co si o mně asi v tuhle chvíli myslí Michelle. S pobaveným úsměvem se, zatímco se jí stále dotýkám tváří, natáhnu pro šíp a založím jej do luku, který drží v ruce. Pak vezmu její dlaň jemně do své, jako by byla spíše mou milenkou, než někým, koho bych ze všeho nejraději zaživa stáhnul z kůže a společně s ní tětivu natáhnu. "Povídej mi ještě o tom, jak toho budu litovat," zašeptám ji do ucha.

Tvůrce - 25. ledna 2013 00:43

Opakování je matka moudrosti Michell McCoin Na tvou žádost se jako správný chytač přichystal s takovou vervou, že při zmínce o legraci můžeš vnímat snad i jistou formu zklamání. Ne každému každý den padají hvězdy do klína a i on se s tím zjevně musí smířit. A daří se mu to docela rychle. "Jak jsi myslel tu větu, co jsi mi řekl nahoře?" Znovu mu přelétne ve tváři úsměv. "Jak jsem to řekl." Zní to tak prostě, že? "Daniel je působí... nebezpečně." Tak už to ovšem s profíky dvojky bývá. "Není příjemné konfrontovat splátce vlastního kraje a nebo někomu takovému zkoušet čelit přímo ve finále." Je ti nabídnuto rámě a s tím i případná cesta k jiným atrakcím tohoto cirkusu. Velmi nebezpečné známosti - opět Athanius II z rodu Inburn-Thornů "Ne, první minuty budou patřit odpadu..." Stále je to odměřené, i když je to zas jisté uznání tvých schopností. A patrně to zní jako ujištění toho, co koliduje s tvým záměrem. Případně to alespoň nejde proti nim. "Hm... k litování je tolik způsobů, až nevím kde začít..." Skoro labužnicky se tváří, když si přehrává patrně různé hrůzné představy. Škoda, že těm bez ponětí o charakteru vaší konverzace to patrně přijde jako těžké flirtování. Nebo zdařilá chvíle již sehraného páru. Nezbývá než litovat faktu, že tu nebudou média, protože tohle by žral celý kapitol. "Mohla bych rozřezat tu odpornou čubku před tvýma očima, zatímco budeš umírat..." Nezní vůbec přesvědčeně o tom, že by to byla ta správná varianta. "...ale to by nebylo ono." To, jak se změní její rozpoložení ve smích celému pseudo-romantickému dojmu svědčí. "Měl by ten okamžik patřit jen tobě..." Společnými silami můžete zamířit. Ona zůstává svá, aniž by kladla nějaký odpor, nebo naopak přilévala olej do ohně. "S první ostrou věcí, co mi přijde pod ruku, tě zbavím těch tvých kukadel, krasoni a budu z tebe odřezávat kousek po kousku, dokud tě nezbavím toho tvého... velitelského přístupu."

Michelle McCoin [2] - 25. ledna 2013 01:44

Takže pro tohle jsi chtěl abych odešla I když jsem Kyla zklamala, že mě nakonec nechytal, ale přeci jen nedám chlapci vše co by si přál, vždyť se vidíme první den. "Jak jsem to řekl." Začíná odpovědí na mojí otázku. Ale já přeci vím, co jsi nahoře řekl, jen to chci dovysvětlit. "Daniel je působí... nebezpečně." To já vím a proto se obávám chvíle, kdy budu muset mu čelit tváří tvář. Jak uslyším jméno druhého splátce ze svého kraje najdu ho pohledem v tréninkové místnosti. Nejspíš to jsem neměla dělat. Spatřím něco, kdy bych si raději přála být momentálně slepá. Tohle si vypiješ Danieli... Prý, že bude dělat vše pro to, abychom spolu došli nejdál. A jak ten plán zahrnuje lepit se na tu odpornou Serrlaidovou. Můj překvapený výraz se náhle mění na naprosté rozčilení a nejraději bych se mezi ně vrhla. Ale nebudu zde před očima tvůrců her dělat jakoukoliv scénu. Ještě by si mysleli, že nějak žárlím, ale já nežárlím. Nebo snad ano??? Uvnitř mě se děje něco co neznám. Veškeré mé vnitřnosti se svírají a je mi na zvracení. Uklidni se... tohle mu nedaruješ.. .ale svoje ponížení taky ne... Uklidňuji se svým vnitřním hlasem a okrajově to pomáhá, už se mi nezvedá žaludek. Od toho hrozného výjevu se musím otočit. Poslední slova Kyla mířená na mě jsem málem nevnímala. "Začínám o tvé nabídce silně uvažovat." Nejspíše mu dojde, že jsem to řekla díky tomu co jsem viděla, ale i za to muže být rád, že o tom uvažuji a dokonce to zvažuji. Před pár minutami bych na to ani nepomyslela. Pokusím se o úsměv, ale můj obličej působí lehce strhaně. Přijmu nabízené rámě a přitisknu se ke Kylovi, více než předtím, když jsme kráčeli ke šplhu. Potřebuji něčí blízkost, potřebuji utěšit. "Zaveď mne kam chceš... Nechám se tebou vést..." Znovu se usměji, a už je znát, že jsem více v klidu než před pár vteřinami. Dokonce by se dalo říct, že jsem zase veselá. I když moje myšlenky jsou zrovna někde úplně jinde a u někoho úplně jiného. Že Danieli...

Daniel Inburn-Thorne [2] - 25. ledna 2013 11:27

Vyhrožuje mi? "Ne, první minuty budou patřit odpadu..." Snad abych ji dal najevo, že mě její odpověď uspokojila, přejedu palcem přes hřbet její ruky, jako bych ji chtěl pohladit. Stejně jí nevěřím. Budu se nad tím muset zamyslet v klidu na svém patře, až trénink skončí. Zase tak moc na výběr nemá, to víme oba. Jenže většina mých teorií vychází z faktu, že je Serrlaidová alespoň trochu příčetná a disponuje něčím, jako pud sebezáchovy. "Hm... k litování je tolik způsobů, až nevím kde začít. Mohla bych rozřezat tu odpornou čubku před tvýma očima, zatímco budeš umírat... ale to by nebylo ono." Vlastně by mě to nemělo nijak zvlášť zajímat, natož pak srát. Skoro se s Michelle neznáme, místy mě pěkně vytáčí a celkově vzato ji stejně nakonec budu muset zabít. Tohle všechno mi diktuje rozum. V tom případě těžce nechápu, proč se musím tak silně přemáhat, aby se mi vzteky nezačala třást ruka. Snažím se sám sebe přesvědčit, že je to prostě proto, že pokud někdo má Michelle zabít, budu to nakonec já. Ale vpravdě si neumím plně vysvětlit, CO mě na představě, že ji přede mnou Serrlaidová zabíjí, tak štve. "Ten okamžik by měl patřit jen tobě..." zašeptá pak s lehkým smíchem. Lehce poupravím její míření, jako by vlastně nic až tak znepokojivého neřekla. Vlastně se mi ulevilo. Pokud se zaměří šikmoočka na mě, bude snazší ji zabít. To jsem přeci chtěl ne? Tak proč jsem z toho, že ji tady provokuju, tak nervózní? Vím, že si zahrávám s ohněm. Vím to. "S první ostrou věcí, co mi přijde pod ruku, tě zbavím těch tvých kukadel, krasoni a budu z tebe odřezávat kousek po kousku, dokud tě nezbavím toho tvého... velitelského přístupu." "To bych ti já neudělal, drahoušku." odpovím, zatímco vypouštím šíp. Srdce figuríny bohužel mine, zabodne se někam do oblasti žaludku. Zdá se, že nebudeme tak sehraní, jak to vypadá, hm? "Chci se ti totiž dívat do očí, až mi budeš pod rukama trpět." Hlavně bych se nezdržoval něčím, jako je mučení. Tvá smrt, ať už bude jakákoli, musí být provedena čistě a rychle. Bohužel. Zase jsme u toho, že musíme přinášet oběti na oltář svého vítězství. Laškovně ji fouknu do vlasů na zátylku a odstoupím od ní o krok dozadu.

Tvůrce - 27. ledna 2013 11:28

Takže takový předkrm Začínám o tvé nabídce uvažovat - ačkoliv by se mohlo zdát, že přesně po tomhle by mohly jeho uši toužit, nedává najevo žádné potěšení, žádnou připomínku v rozmezí "jsi rozumná/chytrá holka" po "to je správné rozhodnutí" a místo toho pokračuje ve stejném klidu v jakém jste začali.  Patrně proto si s klidem užívá tvé přilepení se, když tě vede dle tvého přání kamkoliv jinam. Zjevně ovšem neměl s výběrem příliš šťastnou ruku a tak do oběda trávíš čas u přežívání, odkud je na Daniela krásný výhled, přičemž tě možná - nebude-li ti to vadit - bude krmit zrovna tím dobrým a jedlím co tam mají a mile bavit nejspíše k plné spokojenosti tvého kolegy.  Bohužel i tuhle pohodu naruší v jeden okamžik Serlaidová, když Daniela - původce tvého zmatku krátce políbí a se slovy "To zůstane jen tvým snem" pak odkráčí směrem k jídelně a cestou neopomene směrem k vám vrhnout dost hnusný pohled. Tedy směrem k vám... ty docela dobře víš, že byl jen a jen pro tebe. A i na Danečka zbylo! Jestli něco potěší srdce, pak je to slovo drahoušku v kombinaci s vyhrožováním. Zdá se ovšem, že na strach je tato bytost buď příliš odvážná nebo příliš psychopatická. Chvilku zhodnocuje výstřel, chvilku dokonce... její pohled bloumá kolem a můžeš doslova cítit jak přemýšlí, co ti na to říct a to takovým způsobem, aby zjevně měla poslední slovo. V tom vzácném okamžiku můžeš vidět, jak si Michelle nádherně užívá s Kylem pohodu a takovou lehkou romantiku u instruktura, kde by se dalo přežití přejmenovat na prožití.  "K tomu nikdy nedostaneš příležitost..." A pak můžeš cítit, jak rychlá umí být, protože jakmile se instinktivně otočíš za hlasem, čelíš poměrně zvláštnímu útoku. Reakce máš jistojistě skvělé, výcvik prvotřídní a přesto pár vteřin trvá než ti tělo dovolí pochopit, že jazyk v tvých ústech je její. Překvapení umí udělat své, takže se po chvilce odtáhne.  "TO ZŮSTANE JEN TVÝM SNEM." A pak s grácií a pohodou se otočí na patě a potomto zvolání odejde, přičemž ti ještě - jako bys byl sluha - hodí roky luk i toulec, což stejně jako polibek není problém chytit. Jak tak kráčí a vlají za ní černé v lasy, můžeš ještě zaregistrovat další z mnoha pohrdlivých úšklebků směrem ke Kylovi i samozřejmě Michelle. Záhada, že? To už bývá údělem muže nerozumět ženám a jen tápat v tom, proč dělají, co dělají a jaké mají mít jejich narážky doopravdy význam.  A tohle je už asi hlavní chod... Vše má svůj konec i romantické eskapády. Vy ten svůj můžete prožívat v krásném prostředí tak trochu sterilní jídelny, jež se nemůže luxusem rovnat vašim pokojům. Inu má trochu jiný účel než vám zpříjemnit poslední dny a to dodat sílu, abyste se svého konce v poklidu dožili. Výběr stravy je bohatý jak účet prezidenta Snowa a chuťově znovu patří ke špičce. V celé této výkrmně je vám dopřán klid jednoho stolu, od kterého můžete vidět buď opatrné debaty jiných strávníků, bezradné pohledy, hráškovou válku čtyřek nebo přezíravou lhostejnost jedniček. Zkrátka a dobře jen vy a vaše chuť k jídlu...

Daniel Inburn-Thorne [2] - 27. ledna 2013 13:09

Jeden z nás tady políbil vlastní smrt... "K tomu nikdy nedostaneš příležitost..." zasyčí, bleskově se otočí na podpatku, nečekaně mě obejme okolo krku a políbí. Kdybych něco takového čekal, nejspíše ji zarazím dřív, než by bylo pozdě. Jenže, samozřejmě, jsem absolutně nepočítal s tím, že by situace mohla vygradovat... tímto směrem a tak zjišťuji, že už dávno pozdě je. Co hůř. S mírným zděšením mi dochází, že se nejenže líbat nechám, ale navíc ji ještě vycházím vstříc a nechám její jazyk bez většího odporu proniknout do svých úst. Zatímco sbírám poslední zbytky svého rozumu, který mi velí, abych se co nejrychleji odtáhl a ještě na ní, pokud možno zakřičel něco ve smyslu "co si jako myslíš že děláš," ona si v klidu dokončí, co začala. Nakonec je to tedy ona kdo polibek ukončí. Tohle se nemělo nikdy stát... "To zůstane jen tvým snem!" Zavolá poté dost nahlas, aby to slyšeli všichni v okolí několika desítek metrů, vrazí mi do ruky svůj luk a odchází. "V to teda sakra doufej, Serrlaidová!" Odpovím ji stejně hlasitě. Ne, já ji to poslední slovo prostě nenechám. Poslední minuty tréninku se pak snažím pokud možno nevnímat nikoho okolo a zprvu pomocí předaného luku a později také různých druhů a velikostí nožů, si vybíjím svou vnitřní frustraci. Popravdě mi míření na vzdálené cíle pomáhá nad ničím jiným nepřemýšlet, takže toho využívám. Večer toho budu mít zase k přemýšlení víc, než dost, ale rád bych to odsunul na co možná nejpozději.  Když pak nastává doba oběda, uvědomuji si, že vlastně vůbec nemám hlad. A, upřímně, že bych raději na oběd vůbec nešel, protože to znamená, sedět u jednoho stolu s Michelle, které jsem se od chvíle, kdy mě Sora políbila, úspěšně pohledem vyhýbal.

Michelle McCoin [2] - 27. ledna 2013 13:31

Děsivý obraz Nejspíše jsem vděčná, že Kyle nijak neokomentoval moje slova, že uvažuji o spojenectví s ním. Možná taky kvůli tomu, že cokoliv co by řekl by mě mohlo nahlodat, že vůbec není správné o tomhle byt jen uvažovat. Kyle vybral jako další zastávku stanoviště s přežitím. V jedlých a jedovatých plodech se prakticky nevyznám a tak nechám svého společníka mi ukazovat taje této dovednosti. Bohužel u tohoto stanoviště mám krásný výhled na Daniela a jeho společnici. Nechápu, co si myslí, když se takhle nakrucuje před všemi se Sorou. Když ví, že já ji nedokážu ani cítit a ona mě taky ne. Prostě jsme si nesedly a on jí tam objímá. Mezi tím jak přemýšlím o počínání Daniela, přijímám pár plodů, které mi Kyle vkládá do mých úst. Je na mě znát, že jsem duchem nepřítomna, ale vždy jak se jeho prsty dotknou zlehka mých úst, tak se na něj usměji, abych snad tak dokázala, že jsem stále tu, stále s ním. Napomínám se, abych nekoukala směrem kde stojí dvojice Sora a Daniel, ale nedaří se mi to. A samozřejmě můj pohled k ním zabloudí přesně ve chvíli, kdy ho Sora políbí. Namístě zbělám a nevím, co mám dělat. Můj tep se zrychluje a dýchám jen nosem, rty mám pevně k sobě přitisklé. Natož její jsou těsně přitisklé na Dannyho rty. Je mi do breku, ale tohle tu nikomu nedopřeji, zatnu pěsti a svými nehty se zaryji do ruky. Bolest mi pomáhá být stále při smyslech a ty mi nedovolí se rozbrečet. "To zůstane jen tvým snem!" Vyštěkne Sora, když se odtrhne od Daniela, řekne to dost nahlas, aby to slyšeli všichni v sále. Poté vrhne pohledem mým směrem. Je to ten nejodpornější úšklebek, který znám. Nejspíš se mi vysmívá, ona je tedka ten vítěz. Nevím o čem ty dva se bavili ani další věta pronesena nahlas z Dannyho úst mi to neprozradí. Jediné, co vím je to co jsem viděla. Jsem zmatená a ztracená. Musím odtud zmizet. Ale ještě je tu Kyle, který tohle taky všechno musel vidět. A hlavně je celou dobu vedle mě a tak ví, jak jsem na celou věc reagovala. Omluvně se na něj otočím. "Uvidíme se u oběda..." Mírně mu prohrábnu jeho černé vlasy. Usměji se na něj, opět je to spíš omluvný úsměv a rychle mizím na záchod. Zavřu se do jedné z kabinek, spíš se jedná o jednu menší místnost se záchodem, umyvadlem a zrcadlem. Opřu se o zeď a pomalu se sesunu k zemi. Ne kvůli tomu arogantnímu blbečkovi brečet nebudu... už nikdy... Připomínám si v myšlenkách a snažím se uklidnit. Mám chvílema pocit, že budu muset použít záchod jinak než bych si přála, ale naštěstí můj žaludek se uklidní. Uvědomuji si, že nejspíše nás teď svolávají k obědu. Ale já se ještě moc necítím na to, abych tam mohla dorazit. Přeci jsem ho nechtěla mít ráda... Třeba tu chce Daniel políbit všechny holky. Nad tou myšlenkou se usměji, je to smutný úsměv, ale přeci jen úsměv. Přesvědčím se, abych se zvedla ze země a přejdu k umyvadlu se zrcadlem. Vlažnou vodou si opláchnu obličej, který si utřu do připravených utěrek vedle umyvadla. Nahlas se pořádně nadechnu a vydechnu a vydám se do jídelny. Doted jsem si nepřipravila, co řeknu, až se uvidím s Danielem, nakonec si řeknu, že raději nebudu mluvit vůbec. Takže když se naše pohledy poprvé střetli vrhnu na něj vyčítavý pohled a pak se odvrátím, jako že on mi už za pohled nestojí. Vůbec nemám chuť něco sníst. Vlastně je to takové klišé, snad vždy tady když se chystá čas jídla, tak se něco stane, že prakticky odmítnu jíst. Naložím si na talíř dušené maso se švestkami a rýži a k mé nevoli si musím sednout k Dannymu. Do pravé ruky uchopím příbor a levou rukou si opřu hlavu, vypadám naprosto znuděně. Ale je jasné, že znuděná nejsem, spíš nechci všem ukázat jak se cítím. Ve svém jídle se prakticky jen rýpu.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 27. ledna 2013 14:25

Omg Michelle žer, nebo ti jednu střelím! Naberu si na talíř jehněčí a dušenou zeleninu a zatímco sedím u svého stolu, uvažuji, kam asi zmizela Michelle. Těsně před odchodem do jídelny se, jak se zdá, vytratila. Po pár minutách ale přeci jen přichází. Říkám si, že bylo poměrně dětinské a hloupé tak nějak doufat, že... zmizela. Bylo by to skoro, jako bych věřil že když si dneska večer lehnu, probudím se zase doma, do dalšího rutinně-otravného dne. Prostě se to nestane. To už bych spíše byl nakloněn věřit tomu, že třeba... nic z toho, co se na tréninku stalo, neviděla. Když k ní zvednu zrak, obdaří mně vyčítavým pohledem. Je jasné, že viděla všechno. A ještě si to beztak vyložila úplně špatně. Taky je zbytečné tady vykládat, že se mi situace lehce vymkla z rukou. I přesto, že je to pravda. Na druhou stranu se mohu uklidňovat tím, že jsem alespoň dosáhl svého. Pokud po tomto pozornost Sory Serrlaidové v aréně nebude upřena výhradně mým směrem, tak už nepomůže nic. Když vidím, jak se Michelle rýpe v jídle, přestanu se ve své vlastní zelenině jen tak bezcílně přehrabovat a snad ze vzdoru se přinutím jíst. Stále se jí pro jistotu svým pohledem vyhýbám. Vlastně si neumím vůbec představit, co se jí tak asi může honit v hlavě. Trošku mě to děsí. "Půjde po mně." Řeknu nakonec tiše, zatímco se můj pohled plně soustředí na nůž, kterým zrovna krájím maso. "Hned, jak to bude jen trochu možné, skočí mi po krku." Když už nic, je tohle trošku lepší začátek hovoru, než "není to tak, jak to vypadá!"

Michelle McCoin [2] - 27. ledna 2013 14:44

Raději bych byla v aréně Začínám se proklínat, že jsem z toho záchodu vylezla a přišla do jídelny. Myslela jsem si, že jsem se uklidnila, ale pohled na Daniela mi to znovu vpálilo přímo do obličeje. Vlastně nevím, co mě na tom tak štve. Přeci ho moc neznám, takže žárlivost to nemůže být. V to se ubezpečuji. Říkal mi, že chce být se mnou spojenec a to co předvedl v tréninkové místnosti, v to vůbec nenasvědčovalo. Připadám si ponížena, tím že jsem se mu jakkoliv věřila. Aspoň vím, že já si s Kylem mohu dělat co chci, kdybych tedy chtěla. "Půjde po mně." Uslyším slova mířena na mě. Jistě Danny to jsem viděla. Nikterak jsem nezareagovala ani jsem nezvedla oči od svého talíře. "Hned, jak to bude jen trochu možné, skočí mi po krku." Dovysvětluje. Jo tak jak ti skočila po tvých rtech... Nepatrně mi zaškubou koutky rtů. Konečně zvednu svůj pohled a zmařím ho na Dannyho. Pokrčím rameny, jako kdyby mi to bylo naprosto jedno, co právě řekl. "Když říkáš..." Naprosto bez kapky jakékoliv emoce, vyslovím tyto dvě slova. Měla jsem v úmyslu s ním nemluvit, ale on mě naštval, tak at to i slyší, že mě naprosto nezajímá. Chvíli ještě pozoruji Dannyho, ale pak se vrátím ke svému talíři s jídlem, kterého jsem se prakticky ani nedotkla.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 27. ledna 2013 15:13

Ach jo, Michelle... Má společnice ale jen krčí rameny. "Když říkáš..." odpoví bez zájmu a znovu se začne rýpat v rýži. Začíná mě to trochu vytáčet. Já sakra nechtěl, aby mě ta šikmooká potvora z jedničky líbala. Teda... nechtěl jsem to původně a nyní jsem rozhodnutý, že jsem byl proti vlastně celou dobu. To, že jsem se polibku v podstatě rozkošnicky poddal, to bych nyní, s dovolením, nechal stranou. A taky nevím, proč bych Michelle ze všeho nejraději prostě a jednoduše seřval za to, že předstírá takový nezájem o Hru. Sakra všechno, co tady děláme, každý krůček, který před arénou podnikneme, je taktika. PROČ ji teda taktické věci nezajímají? Strčil jsem prakticky vzato svou vlastní hlavu Serrlaidové pod nůž - a co za to mám? NEZÁJEM! A proč? Protože tadyhle její výsost je uražená kvůli jedné blbé pusy, proto! Nadechnu se, zavřu oči, zadržím dech a počítám v duchu do deseti. Michelle je tvůj dar z nebes, Danny. Uklidni ji. Hlídej si ji. Potřebuješ ji. Chceš vyhrát. S pomalým výdechem se uklidním. Chuť na ni křičet je rázem o mnoho menší, zahnaná kamsi do temného kouta mé mysli. "Vím to." zvednu hlavu od talíře a měkce se na ni podívám. "Já být na jejím místě, tak udělám to samé."

Michelle McCoin [2] - 27. ledna 2013 15:43

Jen tak se neuklidním Je mi jasné, že svým nezájmem musím Dannyho vytáčet. I když to jsem přesně neměla v úmyslu, tak mě to stejně tak trochu těší. Vím, že nebude tak rozčarován jak jsem byla a vlastně ještě jsem z téhle situace, ale i tak tohle stačí. Naberu si jedno z prvních soust na lžíci a strčím si ho do pusy. Chuť jídla necítím, kdybych jedla to nejodpornější jídlo na světě tak to stejně nepoznám. "Vím to." Nový pokus o to mě usmířit, ale tohle se mu jen tak nepovede. Zvednu tvář jako Danny a schválně upustím lžíci do svého talíře, aby o něj udělala hlasitý zvuk. "Já být na jejím místě, tak udělám to samé." Pokračuje dále a já si ho zkoumavě prohlížím, je to až nepříjemný pohled, ale na Soru mít nikdy nebudu. "To je hezké, že víš co bude dělat Sora." Z mého hlasu je patrné, že snad nevěřím ničemu, co jsi řekl. Položím svoji pravou ruku před talíř a párkrát poklepu prsty o stůl, jako kdybych o něčem přemýšlela. "Ty sis to zařídil po svém, budu muset já taky." Tuhle větu jsem řekla velmi velmi pomalu, stále bez jakékoliv emoce, jako kdybych mluvila o tom, co si dnes půjdu koupit.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 27. ledna 2013 15:58

JÁ JI KURVA ZABIJU!!!! "To je hezké, že víš co bude dělat Sora." odsekne mi Michelle tvrdě. Zdá se, že mé pokusy o to, ji uklidnit alespoň tak, aby byla přístupná hovoru, jaksi nevycházejí. Co jí kčertu je? Si pod jejím pohledem přijdu, jako bych ji snad podvedl! Uvědomím si, že jsem ji možná neměl včera večer dávat tu pusu. Ale ona si přeci začala! Jak se zdá, tak z mého úhlu pohledu si vždycky... dívky tak nějak samy začnou. Michelle nervózně poklepe prsty o stůl. "Ty sis to zařídil po svém, budu muset já taky," oznámí mi nakonec chladně. Nejraději bych ji přetrhl. PŘETRHL! Křečovitě sevřu v ruce vidličku. Klid... klid. Ona neví, jak to bylo. Neví ani o co mi jde. Nakonec mi ještě poděkuje, jenom se musím uklidnit. Teď hned. "Zařídil." odpovím, ač už to nezní tak smířlivě, jako před tím. Přes všechnu snahu dosáhnu jen jakéhosi neutrálně bezbarvého tónu. Já bych ji tak rád jednu natáhl! "Nemohl jsem dovolit, aby ohrozila tebe."

Michelle McCoin [2] - 27. ledna 2013 16:22

Budeme se někdy bavit normálně I když Dannyho neznám, vím jak touží mi nejradši jednu napálit, ale dělat zde scénu by nebylo vhodné. Jak já toužím se vrhnout přes ten stůl na něj, ale taky si na to nechám zajít chuť. "Zařídil." Prakticky mi přitaká k tomu, co jsem řekla já. Tak fajn, mohl tohle říct už včera a nějaké to včerejší udobřování bylo zbytečné. Odstrčím ruce od stolu a zády se opřu o opěradlo židle. Odsunu od sebe talíř s jídlem, tímto gestem ukazuji, že dále pokračovat nebudu a založím si ruce na prsou. Vypadám snad ještě nepřístupněji než předtím než Danny pokračuje dál. "Nemohl jsem dovolit, aby ohrozila tebe." Po tváří mi přeběhne nechápavý výraz, i ta nedostupnost a nepřístupnost vůči mě lehce poleví. "Já bych si s ní poradila." Odseknu, ale už v tom není taková vzteklost jako před pár vteřinami. Spíš se uklidňuji, ale nadále potřebuji kolem sebe kopat, protože chci být na tebe naštvaná stále, ale ono to nejde. "Víš jak ta vaše show asi vypadala pro tvůrce her, pro ostatní..." Pro mě... To ale nedoplním. To co se stalo na tréninku, musí být pro tvůrce her senzace a já z toho vycházím jako naprostý debil, co dokáže chodit nebo zůstat tam, kde mu Danny řekne.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 27. ledna 2013 16:35

Jako já se o to snažím! "Já bych si s ní poradila," odsekává mi Michelle naštvaně, zatímco odsunuje talíž, opírá se o židli a založí ruce na prsou. "Nepochybuji o tvých schopnostech," odpovídám stále tím nuceně klidným hlasem. Možná trošku lžu. Michelle je lepší, než jsem si původně myslel, že bude - ale na Soru nemá. Musí to sama vědět. Popravdě i já mám ze splátkyně z prvního kraje zdravý respekt, ač jej maskuji. "Kdyby se ale něco zvrtlo, neodpustil bych si to." Ne, neodpustil! Protože by to narušilo celý můj předem nalinkovaný hladký průběh Her, které by měly ideálně končit výhrou mé osoby! Možná bych si to neodpustil nadosmrti - protože bych mohl velmi brzy po celém tomto incidentu zařvat. "Víš jak ta vaše show asi vypadala pro tvůrce her, pro ostatní..." Alespoň už se mnou mluví. Je to na dobré cestě. Jen klid. Vyhradím si malou chvíli na to, abych sežvýkal a spolkl další sousto. "Na ostatních mi nezáleží," odpovím nakonec, "a tobě to všechno vysvětlím, pokud budeš chtít."

Michelle McCoin [2] - 27. ledna 2013 17:02

Tak povídej "Nepochybuji o tvých schopnostech," Začne s klidem v hlase Danny. Já vím, že to je vše hrané. Celé to jak se tady v jídelně ke mě chová. Nejraději by na mě nejspíše začal řvát, ale to nemůže. Lilith by nás oba zabila. Říkám si, že Soru nenávidím ještě víc než předtím. Z mého pohledu mi vzala vztah co jsem měla se svým spojencem. Nebyl to vztah jako vztah. Ale chovali jsme se k sobě normálně, když jsme na sebe ječeli, tak jsme aspoň ječeli na sebe oba dva a ne jako teď. Jeden hraje nenucený klid a druhý je uražený chováním toho druhého. "Kdyby se ale něco zvrtlo, neodpustil bych si to." Jestli mě tohle mělo nějak ohromit, tak se tak nestalo. Vlastně jsem na to nijak nereagovala. Já nejsem jedna z těch, co by po takovýdle slovech skákali chlapci kolem krku. Jsme tam kde jsme a tohle celé je jeho taktika. On chce vyhrát, já také. Nic víc nic mín, tady za tím nehledám. "Na ostatních mi nezáleží, a tobě to všechno vysvětlím, pokud budeš chtít." Chce abych ho poslouchala, tak já ho tedy poslouchat budu. Jsem zvědavá, jak nám to podle něj hezky zařídil a vlastně to ocucmávání se Serlaidovou byl jen takový bonus. Asi jako včera u mě v pokoji. "Dobře, tak mi to vysvětli." Můj tón hlasu zní, jako kdybych se cítila hloupá.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 27. ledna 2013 17:27

Omg teď? "Dobře, tak mi to vysvětli." "Rád bych tyhle věci řešil v soukromí," odpovím opatrně. Nepočítal jsem s tím, že to bude chtít osvětlit hned. Všechno, čeho jsem tady tak pracně dosáhl, by zase mohlo být k ničemu. Mám pocit, jako bych si stavěl domeček z karet, který mi neustále padá. "Prosím, Michelle. Zkus mi věřit. Já vím, že to není zrovna jednoduché." Nejsem si jistý, zda mám nebo nemám dodat, že ten polibek se Sorou byla vlastně nehoda. Nad očekávaní příjemná, ale stále nehoda. Je pravda, že teď bych nejraději vrazil jednu sobě za to, že jsem ochotný a schopný si vůbec připustit, že se mi to vlastně i trochu líbilo. Serrlaidovou samozřejmě už z principu nesnáším, nehledě na to, že se mi fyzicky vůbec nelíbí. Ale celé to mělo takový ten... zvláštní náboj, podtržený předchozími výhrůžkami smrtí toho druhého. Danieli, ty idiote. Hned s tím přestaň.

Michelle McCoin [2] - 27. ledna 2013 18:06

Tak to by stačilo "Rád bych tyhle věci řešil v soukromí," Fajn, tak proč tu nadále trčím... Proletí mi okamžitě hlavou poté co mi Danny řekl, že si na vysvětlení mám počkat večer. Jíst už nehodlám a být s ním u jednoho stolu taky ne. Uvolním ruce, které doteď jsem měla skřížené na prsou a zapřu se o kraj stolu, pomocí kterého stávám. "Prosím, Michelle. Zkus mi věřit. Já vím, že to není zrovna jednoduché." Než stihnu odejít Danny vysloví prosbu o důvěře. V tuhle chvíli mu, ale nic takové slíbit nemohu. Kdyby jí aspoň od sebe odstrčil, mohla bych zuřit směrem k Serlaidový, kterou stejně tak či onak nenávidím, ale takhle. Bez jediného slova se otočím a mám namířeno pryč s jídelny. Cestou mrknu na Kyla, protože doufám, že mi bude dělat společnost, jako předtím obdařím o i zářivým úsměvem, který patří jen jemu. Možná bych se u jeho stolu i zastavila, ale stále ho obývá ze Sorou a její jedovatý obličej vidět nechci nebo teda nemusím ho vidět zblízka. Protože po jídle je zase trénink, jdu rovnou do místnosti tomu určené. Protože jsem skoro nic nejedla, předpokládám, že jsem jedna z prvních kdo se vrátil. Mě by se nejspíše žaludek neobrátil, protože jsem do něj nic nedala, ale přesto po jídle se dále netrénuje a je naplánovaná instruktáž o základech přežití. Je mi jasné, že to bude prakticky omílání toho, co už znám. Jsou připraveny židle, abychom se mohli hezky posadit a nic nám neuniklo. Sednu si do poslední řady, abych těm ostatním ukázala, že tohle vše znám a taky nechci být moc na očí. Zachvíli přichází Kyle, který přijímá volné místo po mé levici a na prázdné místo po mé pravici překvapivě usedá Danny. Instruktáž začne a je přesně taková jakou jsem čekala. Po pár minutách se otáčím na Kyla a tiše zašeptám, jaká je to nuda. Celou dobu co naši trenéři se snaží nás něco naučit se více věnuji Kylovi než Dannymu, usmívám se na něj a celkově mu věnuji více pohledů. Instruktáž skončila a my jsme propuštěni do svých pater. "Dík za příjemnou společnost." Věta samozřejmě patří Kylovi. Já se zvedám ze svého místa a tázavě se podívám na Dannyho, jestli už jde taky k výtahu. Třeba se potřebuje s někým rozloučit, jeho činy jsou velmi nevypočitatelné. Dlouho na něj nečekám a jdu k jednomu z výtahů, který mě má vyvést do našeho druhého patra.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 27. ledna 2013 20:03

Ach bože to zase bude večer Michelle mi neodpoví a odchází. Stále věřím, že to bude v pořádku - jen ji musím dát trošku času. To a osvětlit, co se stalo a proč. Napadne mě, zda alespoň jeden večer zvládneme bez toho, abychom se předtím pohádali. Od prvního dne se to totiž stává takovou zvláštní, nepříjemnou tradicí. Mimoděk zatnu zuby, když se při odchodu usměje na Jonese. Ne, že bych trpěl nějakou zbytečnou formou žárlivosti, jako nejspíše ona. Mám jiný problém. Pokud se s Jonesem oba dva domluví na finálním spojenectví, jsem ze hry. To, co mi řekla Sora mě přinutilo tak trochu přemýšlet - a došel jsem k závěru, že pokud nebudu mít na své straně Michelle, tak po smrti Serrlaidové se dost dobře všichni ostatní profíci mohou obrátit proti mě. Čistě ze strachu. Michelle se tak stává klíčovou personou, která vyrovnává misky vah v můj prospěch. A taky, uvědomím si, je z mého kraje. Mám tudíž tak trochu pocit, jako by mi Jones bral něco, co by mi právem mělo patřit - a to se mi zrovna nelíbí. Když to vezmu kol a kolem - tak ano, já vlastně žárlím! Po jídle pak následuje instruktáž o přežití. Tím, že bych si od Michelle sedl nápadně daleko, bych Soře jaksi ukázal, že tohle kolo mentálně vyhrála. Pokud už ten pocit nemá z oběda, kdy, kdykoli se podívala Michelliným směrem, mohla zahlédnout její kyselý, uražený obličej, teď by to věděla tutově. Ten pitomý nechtěný polibek mě vyšel sakra draho! Sedám si tedy do poslední řady, po její pravici. Instruktáž o přežití se otáčí okolo nejzákladnějších věcí, takže ji ani příliš nevnímám. Raději bych, aby už byla za námi a já si se svou spolusplátkyní mohl jaksi ujasnit vztahy. "Dík za příjemnou společnost," loučí se Michelle s Kylem - a já se nemůžu zbavit dojmu, že mu to řekla schválně, aby mě namíchla. Tohle si sakra nezasloužím. Udělal jsem to kvůli ní. Pak se na mě podívá takovým tím pohledem typu "jdeme, nebo máš ještě něco v plánu?" - který by se ostatně dal volně přeložit jako "můžeme jít, nebo náš bobánek ještě touží na rozloučenou vášnivě ocicmat Serrlaidovou, hm?" Protočím ji za zády, tak, aby to neviděla, oči v sloup a nastoupím k ní do výtahu. Když se za námi zavřou dveře, jen se na ni beze slova otočím, jako bych snad chtěl něco říct. Dokonce se i nadechnu, ale pak zjistím, že nevím, jak začít, takže v konečném důsledku spíše vypadám, že mám něco na jazyku, civím ji do očí a mlčím.

Michelle McCoin [2] - 27. ledna 2013 20:19

Proč na mě tak čučí To že jsem se hnedka po výměně názorů s Dannym zaměřila na Kyla bylo záměrné. On mě z mého pohledu ponížil před ostatníma, když se líbal tak at trpí i on. Vím, že mu musí dojít, že kdybych se spojila s Kylem měl by problém a to velký. A to ani netuší, že mi to Kyle už naznačil, měla jsem v úmyslu mu to okamžitě prozradit, ale momentálně si tím nejsem jistá, takhle si nechávám otevřená zadní vrátka. Jak skončila instruktáž, tak se zamnou zvedl i Danny, měl štěstí, že jsem neviděla ten jeho výraz, ale nejsem blbá, abych nevěděla, že něco takového nejspíš udělal. Jak oba nastoupíme zmáčknu na panelu druhé patro, naše patro. Dveře se za námi zavřou a pozoruji jak Danny se bez slova na mě stále otáčí. Nakonec mi to nedá a s úšklebkem se zeptám. "Přišel jsi o řeč?" Musím uznat, že Danny to se slovy umí. Když si tedy nedává pozor většinou se mu podaří mě naštvat, ale v ostatních chvílích mě dokáže uklidnit, ukonejšit. Dalo by se říct že slova jsou jedna z jeho silných zbraní.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 27. ledna 2013 20:33

Hmm.... jo. "Přišel jsi o řeč?" Výtah se konečně rozjede směrem nahoru. "Možná jo," odpovím vlastně první větu, která mě napadne. Ač je to, vzhledem k tomu, že jedeme ze suterénu jen pár pater, úplně zbytečné, unaveně se opřu zády o stěnu výtahu. "To by mi tak nevadilo," dodám pomalu, zatímco si rozmýšlím, jak pokud možno pokračovat tak, abych Michelle ještě víc nedopálil. "Spíš se bojím, že bych mohl přijít o tebe." Hned poté, co větu dopovím, ale už výtah zastavuje a dveře se otevírají. Jsme ve druhém patře, které patří našemu kraji.

Michelle McCoin [2] - 27. ledna 2013 21:08

Neříkala jsem to snad Čekala jsem, že se na mě utrhne, přeci jen neřekla jsem to nejvlídněji. Může se na mě tady utrhnout, už jsme tu sami. Můžeme se v klidu pohádat, žádnou scénu před ostatníma neuděláme. Ale to co mi řekne mě dostane, hlavně jeho poslední věta. "Spíš se bojím, že bych mohl přijít o tebe." Já věděla, že to se slovy umí. Tahle věta mě přibyla maximálně k podlaze. Výtah už zastavil a otevřel se a já stále v něm stojím. Probere mě až zvuk dveří, jak se zavírají. Pohnu se tedy k nim a ani se nestihnou zavřít a znovu se otevřou. Nevím, co na to říct a tak jen rychle řeknu. "Jdu se umýt." Musím být chvíli osamotě a promyslet si to, co se stalo a co mi vlastně tedka řekl. Ani se na Dannyho neohlídnu a zmizím ve svém pokoji. Vlezu si do koupelny, kde ze sebe shodím své oblečení a vlezu si do sprchy. Snažím se nevypustit nějakou přehnanou vůni, nepotřebuji smrdět na hony daleko. V hlavě mi běhají myšlenky typu: Jak to všechno myslel.. nebo Byla to jen další jeho taktická řeč... Snažím se na nic nemyslet a užít si teplou vodu, která dopadá na mě. Po umytí celého těla se utřu a namažu se tělovým mandlovým krémem. Nechám si osušit vlasy, které se mi zase hezky lehce tvarují do vln. Protože jsem na to zvyklá malinko se nalíčím. Přistoupím ke svému šatníku a nejprve přemýšlím, že se obléknu do něčeho sportovního, ale toho mám pro dnešek dost a proto zvolím decentní černé šaty odkaz. Jako boty si nazuji černé balerínky bez jakékoliv ozdoby. Jsem připravena vyrazit z pokoje a vím, kam by měli zamířit moje kroky, ale nějak se mi nechce nebo spíš hledám kuráž, kterou jsem ztratila při přemýšlení ve sprše. Párkrát přejdu po místnosti a zhluboka se nadechuji a vydechuji. Tak dluží mi to vysvětlení.... Sama pro sebe si kývnu hlavou, že mám pravdu a vyrazím ze svého pokoje. Přijdu před dveře Dannyho pokoje a zaťukám, ano mohla jsem tam trhnout, jako on včera, ale momentálně by mohl být nahý, nevím jak dlouho se on sprchoval. Po tom co se otíral o Soru, bych se já drhla dlouho. Ale stejně já nezahnala tu myšlenku, že ono se mu to líbilo...

Daniel Inburn-Thorne [2] - 27. ledna 2013 21:59

Pojď dál, ale mám tu hrozný bordel... Jak se zdá, Michelle hned neví, co na to říct. Než se vzpamatuje, začnou se dveře výtahu zase zavírat, což ji probere z šoku. Pohotově mezi ně vleze a ony se znovu otevřou. "Jdu se umýt," vyhrkne pak rychle a mizí. Pokrčím rameny a vyjdu z výtahu ven, načež zamířím do svého pokoje. Společenská místnost je prázdná - a popravdě bych se měl jít taky umýt. Ono se to nezdá, ale na tréninku se jeden zapotí. Kdoví proč mě napadne, že v aréně se budu muset bez mytí pár dní obejít. A nosit celou dobu jedno oblečení. Horor. V pokoji ze sebe bez většího rozmýšlení všechny svršky shodím a ledabyle je pohodím na postel. Uklidím je až potom, stejně si budu muset ještě rozmyslet, co po večeři Michelle řeknu. V koupelně tentokrát, namísto sprchy, zamířím k vaně, kterou dám napouštět, zatímco si splaším a připravím nějakou tu osušku. Vzhledem k tomu, že jsem z domova poměrně vycepovaný chlapec, co se čistoty týče, položím před vanu ještě jeden menší ručník, na který potom hodlám vylézt. Tady by to samozřejmě nebylo třeba, už proto, že bych z úst své matky neslyšel příslovečné "to si teda vytřeš" - ale některých zvyků se prostě dost dobře možná zbavit nechci. Jsem tady třetí den a už se mi trochu stýská po domově. Je pravda, že jsem mimo své rodinné zázemí, jakkoli jsem jej považoval za... nedostatečné a nemilující, nikdy nebyl. Pozvolna si uvědomuji, že mé původní "už se těším, až budu sakra bydlet sám" se zvolna mění na "kde je mamka." Opatrně, jako by při doteku mé ruky měla snad zmizet, sevřu v dlani známku svého psa, kterou nosím na krku jako připomínku svého kraje. Když se pak nořím až po krk do teplé vody a opřu si nohy o lem poměrně prostorné vany, vynadám si do útlocitných debilů. Měl bych uvažovat nad důležitějšími věcmi. Třeba budoucím průběhu Her, strategií,... Strategie. Zdá se, že je pravda, že ani sebelepší plán nepřežije první střet s nepřítelem. I já jsem si myslel, že vím přesně co dělat, jak si Hru rozehrát a jak ji ukončit - a své dosavadní plány budu muset dost možná přehodnotit, zatímco si budu šamponovat vlasy. Doufal jsem, že si svou malou skupinku profíků potáhnu sebou o něco déle. Takhle to vypadá, že čtyřka je zatím docela bezcharakterní a mnou nepochopená, Serrlaidová vypadne ze skupiny hned ze začátku, protože je příliš velkou hrozbou na to, abychom si ji mohli dovolit ve skupině vydržovat a Jonesovi... tomu příliš nevěřím. Popravdě by mi byl asi i docela sympatický a mohli bychom být bez problémů přátelé - kdybychom se nepoznali v Hladových Hrách, že ano. Takto mám pocit, že chlapec z jedničky bude, i když se tak nejeví, nebezpečným a chytrým protivníkem. Pokud od někoho čekám kudlu v zádech, je to popravdě on. Serrlaidová totiž půjde zepředu. Zavřu oči a možná si i na chvíli zdřímnu, těžko říct. Z přemýšlení o ničem mne probere až zabušení na dveře. Mohla by po mně chtít něco Lilith? Rychlé, poplašené rozhlédnutí, mne ujistí o faktu, že jsem si své svršky rozházel ve vedlejší místnosti a nové si sebou do koupelny nevzal s tím, že se nejspíše v klidu obleču v pokoji. Tak hlavně, že sis dal na zem ručník, ty debile! Vylezu z vany na svůj připravený ručník a aniž bych se nějak výrazněji zdržoval sušením, beru ten, který jsem si hodil na držák vedle vany a ovážu si jej okolo pasu. Nebylo by vhodné, nechat ji za dveřmi příliš dlouho čekat... a co vlastně. Otevřu, pozvu ji dál, řeknu ať moment počká, vezmu si věci a na chvíli zmizím v koupelně. Odhrnu si mokré vlasy z čela a trochu je rozcuchám. Pak jdu do pokoje a ke dveřím, které otevřu. "Musím se obléct, budeš muset chvíli počk.... Michelle?" Není to Lilith. Čára přes rozpočet. Lehce. "Já, um... pojď dál. Jenom... se obleču."

Michelle McCoin [2] - 27. ledna 2013 22:18

Měla jsem do toho pokoje vtrhnout Čekám před pokojem déle než jsem si myslela, že budu. Párkrát nervozně přešlápnu a už uvažuji, že se vrátím k sobě. Dveře se už otvírají a za nimi polonahý Danny. "Musím se obléct, budeš muset chvíli počk.... Michelle?" Danny je zmatený jak já, ale něčím jiným než já. On čekal někoho jiného a já toho co zrovna vidím. Pravda nevidím něco, co už jsem předtím neviděla, ale prostě tohle jsem nečekala. Je na mě znát nejistota a sklopím pohled k zemi. Já, um... pojď dál. Jenom... se obleču." Přikývnu a vstoupím do jeho pokoje. Kdyby mu ten ručník spadnul... Tomu se ušklíbnu a hned se pokárám za to na co myslím. Zvednu opět svůj zrak a prohlédnu si obnaženou část Dannyho těla. Nevadilo by mi se k němu přimknout, přitulit. Pak se mi v hlavě zhmotní jeho obraz jak je přitulený k Soře a moje tvář opět zchladne. "Přišla jsem si pro to vysvětlení, co jsi mi slíbil." Nečekala jsem, že to soukromí bude až tak intimní. Škoda jen, že se Danny chystá obléct, takže nejprve čekám jak se převlékne a předpokládám, že tak učiní v koupelně, já mezitím se postavím k holoprojekci a začnu si s ní hrát a musím se pousmát, protože jsem si vzpomněla, kdy jsem jí používala naposledy a to bylo přesně první den, kdy jsme se my dva potkali.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 27. ledna 2013 22:31

Ehm... "Přišla jsem si pro to vysvětlení, co jsi mi slíbil." "Jo," rychle se z původního překvapení vzpamatuju, "já si zase přišel pro spoďáry, tak kdybys mohla minutku..." ukázal bych, aby si udělala pohodlí - třeba na posteli. Nebo křesle - ale všude jsou tak nějak rozházené moje věci. Takže to raději nechám bez instruktáže, seberu ze skříně první kalhoty a černé boxerky, které mi přijdou pod ruku a zmizím v koupelně. Když za sebou zabouchnu dveře, pustím ručník a s nevyslovenou otázkou typu "proč?" se podívám do stropu. Samozřejmě mi odtamtud nikdo neodpoví, takže si co nejrychleji obleču spodky i kalhoty, na hlavu si vezmu z poličky čistý ručník a zatímco si vlasy suším vyjdu z koupelny zase ven. Někdy mám pocit, že snad přitahuju trapné situace. A to především v době, kdy se opravdu, opravdu nehodí. Michelle si zatím evidentně hraje s mou holoprojekcí. Nevím přesně, jak mám začít, už proto, že věta "zastihla jsi mě trochu nepřipraveného" by jaksi evokovala fakt, že jsem si chtěl připravit, co jí vlastně řeknu. "Já se omlouvám, nečekal jsem tě, mám tady docela bordel," a ono nějaké to chození okolo horké kaše ještě nikdy nikomu neublížilo, že? Začnu sbírat své poházené svršky a udělám z nich úhlednou hromadu v rohu místnosti.

Michelle McCoin [2] - 27. ledna 2013 22:44

Stále ten krásný výhled "Já si zase přišel pro spoďáry, tak kdybys mohla minutku..." Je mi lehce trapně, že ho takhle vyrušuji, možná bych se měla omluvit a říct, že se uvidíme jindy. Danny, ale zmizí v koupelně a já zůstana sama v jeho pokoji. Chtěla jsem si sednout, ale nějak není kam a tak jsem zůstala stát u holoprojekce, kde přepínám různé výjevy. Uslyším otvírání dveří a jak jsem našla opět obrázek džungle položím ovladač na noční stolek. "Já se omlouvám, nečekal jsem tě, mám tady docela bordel," "To je v pořádku." Ještě přidám úsměv, aby si z toho Danny nic nedělal a pozoruji jeho počínání při "uklízení" pokoje. Musím uznat, že je to vcelku hezký pohled, protože si Danny nevzal žádné tričko. Sakra už bych na něj měla takhle civět. Když je tedy odstraněno oblečení z jeho postele, tak si na ní sednu a čekám s čím tedy přijde.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 27. ledna 2013 23:02

Večerní pohled na buchtičky na mém bříšku? "To je v pořádku." To asi je. Kvůli bordelu jsi tady totiž nepřišla. V pořádku nejsou jiné věci. Třeba ty, ze kterých se ti zrovna budu zodpovídat. S odevzdaným výrazem a vědomím, že celou konverzaci budu muset nějakým záhadným způsobem nakousnout já, si sednu na postel vedle ní. Vlastně je mi to až líto. Přijde mi, že Michelle se z toho trošku otřepala a má příliš dobrou náladu na to, abych musel znovu otvírat kauzu "políbil jsem tu svini z jedničky." Ale udělat se to musí. "Popravdě nevím, jak začít." řeknu a složím nohy pod sebe. "Hlavně teda proto, že jsem ji vůbec líbat nechtěl."

Michelle McCoin [2] - 27. ledna 2013 23:15

Chtěla bych si ty buchtičky ošahat:D Dám si nožku přes nožku a popotáhnu si lem šatů a uvědomím že konec mojí sukýnky je poměrně krátký, ale to mě přesto netrápí. Danny se usadí vedle mě a stále nějak nemá na sobě tričko. A je víc sexy než jsem si ho kdy představovala, vlastně já si ho takhle ještě nepředstavovala. Ne počkat to kecám. Položím si ruce do klína a zaměřím se na obličej svého společníka, na jeho dokonalé bříško prozatím zapomeneme. "Popravdě nevím, jak začít." Začne Danny svojí řeč. Pravda myslela jsem si, že začne jak tomu všechno došlo, o čem ty dva mluvili, ale on řekne první s čím jsem nechtěla aby začínal. "Hlavně teda proto, že jsem ji vůbec líbat nechtěl." Naprázdno polknu a sklopím pohled a zaměřím se na svoje ruce. Nervozně si hraji s prsty na rukou. Nevím, co mám říct, vše co mě napadá si připadám jak nějaká žárlivka a tak působit nechci. Přeci je to jedno, co si bude myslet. "A přeci se tak stalo a ona to ukončila... ne ty..." Řeknu poměrně se smutkem v hlase a stále s pohledem na svoje ruce, nějak nedokážu zrovna se podívat do jeho tváře.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 27. ledna 2013 23:31

Tak já ti to teda povím, ale... nechceš si místo toho sáhnout na mé břicho? "A přeci se tak stalo a ona to ukončila... ne ty." Jedno se Michelle musí nechat. Umí člověku občas vpálit do obličeje některé věci, které by jej trápily i ve chvíli, kdy by nebyly vyřčené nahlas. Třeba tohle. Ne, já nebyl ten, kdo náš polibek ukončil. Chtěl jsem! ...potom. Ale to už bylo jedno.  "Byl jsem překvapený." odpovím nakonec. Fakt, že Michelle už nezní tak vytočeně a chladně, jako na obědě, mě uklidňuje. Konečně mám pocit, že jsem zase jednou slezl z toho tenkého ledu, po kterém jsem se pohyboval a mám trošku pevnější půdu pod nohama. "Nečekal jsem, že mě políbí poté, co jsem ji tam posledních pár minut vyprávěl o tom, jak ji zab..." zarazím se v půli věty a poplašeně se na Michelle podívám. Ano, JÁ VÍM něco jsme si slíbili! "Já ...začnu od začátku. Raději." řeknu dřív, se stačí vůbec nadechnout. "Z toho jak se chovala... do háje, nikdy jsem nebyl dobrý vypravěč... no prostě jsem měl pocit, že pokud trošku nezmění přístup, tak se vy dvě na jednom místě nesnesete. Já vím, že to nebyla tvoje vina, opravdu ses snažila a..." nakloním lehce hlavu ns stranu, jako bych si s tou myšlenkou pohrával, "kdyby se ke mně chovala, jako k tobě, asi bych se nedržel, jako ty. Už tak jsem jí za tebe chtěl jednu střelit." Jo, o co, že ji teď napadlo něco jako "ale místo toho jsi jí políbil, to je ale krásný rozdíl že?" "Chtěl jsem... si vyjasnit pár věcí v jejím přístupu k věci. Zjistit, na čí straně vlastně stojí a taky co od ní můžeme u Rohu čekat. Tak jsem za ní šel..."  A tebe sakra poslal, abys obhlídla jedenáctku a šestku - a cos udělala ty? Flirtovala s Jonesem!

Michelle McCoin [2] - 27. ledna 2013 23:50

Já si to poslechnu a pak si šáhnu, ju:) "Byl jsem překvapený." Snaží se obhájit Danny. Nějak mu to nevěřím, chtěla bych ale nemohu si pomoci. Stále nezvedám svůj pohled a zaměřuji se na své ruce. "Nečekal jsem, že mě políbí poté, co jsem ji tam posledních pár minut vyprávěl o tom, jak ji zab..." Při konci jeho věty sebou cuknu. I když to slovo nedořekne nedá se popřít co chtěl říct. Klidně si jí zabí... mě na tom nezáleží... Kdyby se dostalo ven, že jste se líbali při tréninku, což si myslím, že se ven dostat neví, ale co já vím, tak bych v aréně vypadala jak Dannyho fanynka, co si zabila svoji soupeřku. "Já ...začnu od začátku. Raději." To jsem celou dobu od tebe chtěla. Protože se v tom vcelku ztrácím. "Z toho jak se chovala... do háje, nikdy jsem nebyl dobrý vypravěč... no prostě jsem měl pocit, že pokud trošku nezmění přístup, tak se vy dvě na jednom místě nesnesete. Já vím, že to nebyla tvoje vina, opravdu ses snažila a..." Danny začne vysvětlovat, proč to všechno začalo a dokonce dostanu pochvalu, že jsem opravdu nevyprovokovala spor mezi mnou a Sorou. Danny dál pokračuje: "kdyby se ke mně chovala, jako k tobě, asi bych se nedržel, jako ty. Už tak jsem jí za tebe chtěl jednu střelit." Usměji se a zvednu pohled k jeho tváři. Kdyby věděl jakou chuť jsem měla jí praštit. Tak to jsi se mě teda tou olizovačkou zastal... Utrápeně si oddechnu. "Chtěl jsem... si vyjasnit pár věcí v jejím přístupu k věci. Zjistit, na čí straně vlastně stojí a taky co od ní můžeme u Rohu čekat. Tak jsem za ní šel..." Danny se odmlčí asi čeká na mojí reakci, na jakoukoliv reakci. "A proto ses na ní přilepil..." Nakrátko se odmlčím, ale ne na dost dlouho aby mohl zareagovat... "Vysílal jsi nejspíš nejistý signály." Zvednu s postele a přejdu k holoprojekci a prohlížím si ji. Přejedu prsty po té ploše, kde je zrovna džungle. "Tak pokračuj ve vysvětlování dal... At pochopím, jak k tomu došlo..." Vybídnu Dannyho přitom jsem postavena k němu zády.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 28. ledna 2013 00:18

Nenene, tak se to nehraje... "A proto ses na ní přilepil..." Ne! "Vysílal jsi nejspíš nejistý signály." Dodá Michelle a zase se z postele zvedá, aby předstírala zájem o holoprojekci džungle, kterou mi navolila. Zajímalo by mě, zda ona ve svém pokoji stále ještě má tu samou džungli, kterou jsem první den navolil já jí, nebo už ji přepnula. "Ne. To... se stalo až potom." nervózně se zavrtím a pokračuju raději dál. "Ze začátku bylo všechno v pohodě. Slíbila mi spojenectví alespoň do doby, než vyřadíme ze hry jedenáctku a kohokoli, koho si ten černoch přitáhne na svou stranu. Ale pak... to trochu posrala, řek bych. Považovala za nutné mi oznámit..." na kratičkou chvíli si skousnu spodní ret. Uvažuju, zda to vůbec říct. Bojím se, že celou už tak vyhrocenou situaci mezi Sorou a Michelle ještě zhorším. Že se mi to celé vymkne z rukou a že v prvních pár minutách v aréně nastanou problémy... osobního charakteru. Ale - nevymklo se mi to už dávno? Rozhodnu se tedy být upřímný. Asi i budu muset být, pokud si chci získat Michellinu plnou důvěru. "... že si "tu čubku" mám držet dál od ní. Protože by ji mohla ujet ruka." Asi je trochu zbytečné dodávat "čímž myslela tebe." "Tak jsem jí řekl, že není jediná, komu může v nečekané chvíli ujet ruka." Tak a teď ji vysvětli, proč ses ji přitom přilepil na zadek! Do toho, Danny!!! "Věděl jsem, že by se na tebe vrhla hned, když by to situace dovolila... a možná ještě před tím. A představa toho, že bych se musel rozhodnout, jestli pomůžu tobě a nechám upláchnout jedenáctku a nebo tě nechám napospas vlastnímu osudu a budu se držet plánu... ach jo, řekněme, že se mi nelíbila. Nenechal bych ji tě zabít." Stoupnu si a jdu k ní. "Tak jsem přehodnotil situaci. Potřeboval jsem, aby se zaměřila na mě, namísto na tebe. Aby si myslela, že nebezpečí hrozí z mé strany a já jsem ten, kdo ji chce vlastně celou dobu zabít. Pokud od tebe nebude úder čekat, všechno bude snazší. Začal jsem ji provokovat. Do háje, jak jsem měl tušit, že poté, co jsme si otevřeně navzájem hrozili mučením a dlouhou a bolestivou smrtí se otočí a vrazí mi jazyk do pusy?"

Michelle McCoin [2] - 28. ledna 2013 00:39

Ale já bych si s tebou docela ráda hrála "Ne. To... se stalo až potom." S upřeným pohledem stále na projekci se usměji, ne kvůli tomu co řekl, ale spíš kvůli té nervozitě co z toho zněla. "Ze začátku bylo všechno v pohodě. Slíbila mi spojenectví alespoň do doby, než vyřadíme ze hry jedenáctku a kohokoli, koho si ten černoch přitáhne na svou stranu. Ale pak... to trochu posrala, řek bych. Považovala za nutné mi oznámit..." Danny pokračuje tedy v příběhu. Odmlčí se a nějak tuším, co mu chtěla ta arogantní zmije oznámit. I přesto, že je nebezpečná snad nejvíc z nás, chová se jak hloupá holka. "... že si "tu čubku" mám držet dál od ní. Protože by ji mohla ujet ruka." Nemusíš vysvětlovat, kdo je ta čubka. Sklopím hlavu. Sakra kdo může po tom co, řekne že se k nám přidá pak záhy někomu vyhrožovat... Možná by nebylo od věci se na to zeptat, ale nechám to na později. "Tak jsem jí řekl, že není jediná, komu může v nečekané chvíli ujet ruka." I když mluví o něčí smrti, mě to přijde jako slova útěchy a utvrzení v tom, že je na mé straně. Stále skloněnou hlavu a Danny vysvětluje dále jeho dilema, které by nastalo, kdyby se na mě Serlaidová vrhla. A já vím, že by to udělala brzy, možná to i udělá. Nenechal bych ji tě zabít." Já vím, teď tomu i věřím... Stále mě ubezpečuje, že je na mé straně. Možná bych tomu nemusela věřit, ale kdyby se spojil se Serlaidovou neměl by potřebu mi tohle vysvětlovat, abych byla s ním, oni dva by byli prakticky nezastavitelní. Slyším jak vstal z postele a přistoupil ke mě. "Tak jsem přehodnotil situaci. Potřeboval jsem, aby se zaměřila na mě, namísto na tebe. Aby si myslela, že nebezpečí hrozí z mé strany a já jsem ten, kdo ji chce vlastně celou dobu zabít. Pokud od tebe nebude úder čekat, všechno bude snazší. Začal jsem ji provokovat. Do háje, jak jsem měl tušit, že poté, co jsme si otevřeně navzájem hrozili mučením a dlouhou a bolestivou smrtí se otočí a vrazí mi jazyk do pusy?" "Viděla, že tobě už nijak nedokáže ublížit, tak se opět zaměřila na mě." Otočím se a spočinu pohledem přímo na Danielův obličej. Obdařím ho úsměvem, lehce znaveným, ale už v něm není ani stopa po smutku. Nevím co to do mě vjede, ale jedním krátkým krokem se ocitnu u Daniela a něžně o obejmu. "Promiň, že jsem na tebe v té jídelně tak vyjela." Řeknu měkce a v mém hlase je slyšet, že se za své chování nejspíše stydím. Ale přeci jen, kdo by se nezachoval tak, jako já nebo jaká holka by se tak nezachovala, kdyby viděla to co já a zažila by tolik urážek od Sory.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 28. ledna 2013 09:51

Počínaje dneškem už nikdy nebudu nosit tričko. Nikdy! "Viděla, že tobě už nijak nedokáže ublížit, tak se opět zaměřila na mě." Konečně odtrhla svůj zrak od projekce a otočila se ke mně. Na tebe? Jak? A i kdyby - jak mohla vědět? Než se ale stihnu na cokoli zeptat, udělá ke mně Michelle krok a obejme mě. "Promiň, že jsem na tebe v té jídelně tak vyjela," zakňourá omluvně. Jednou rukou ji zamyšleně pohladím po vlasech, zatímco druhou si ji přitáhnu o kousek blíž. "Já tě chápu," odpovím klidně. Ne, nechápu! Nechápu nic! "Říkal jsem, že ti to vysvětlím. Měla jsi mi věřit." Kdybys totiž alespoň jednou dělala to, co ti řeknu, svět by byl o tolik jednodušší! "Místo toho jsi ji akorát dokázala, že její záměry vyšly." Holky! HOLKY!!! "Nevadí mi, žes byla naštvaná," řeknu nakonec. Asi bych neměl, ale prostě to říct MUSÍM, "vadí mi, žes hned běžela za Jonesem."

Michelle McCoin [2] - 28. ledna 2013 10:16

Jo, ale jen když jsme sami, aby tě nikdo jiný neočumoval Jsem ráda, že mě od sebe neodstrčil, ale nějak jsem věděla, že by to neudělal nebo jsem v to jen doufala. Cítím jeho dotek na svých vlasech a jak si mě přitahuje blíže k sobě. Hlavu dám na stranu a položím si ji na Dannyho obnaženou hrud. "Já tě chápu," Konejší mě a já jsem náhle ještě více klidná než předtím. Potřebovala jsem to nejspíše slyšet, potřebovala jsem to slyšet od něj. "Říkal jsem, že ti to vysvětlím. Měla jsi mi věřit." Další slova tak konejšivá nejsou, ale já vím. Chovala jsem se nepřístupně a nechtěla jsem ho vlastně ani poslouchat. "Místo toho jsi ji akorát dokázala, že její záměry vyšly." Jak kdyby mi vrazil facku a já se probrala ze snění. "Já... já vím... Ale z těch jejích nadávek jsem vyhozená ze své rovnováhy... a tohle byla ta poslední kapka..." Vykoktávám ze sebe stále přitisknutá ne tebe. Slyším jak ji bije srdce, v pravidelných rytmech, jak to mé. "Nevadí mi, žes byla naštvaná," Že by to celé bylo za námi. Ale to se pořádně mílím, protože Danny dodává: "vadí mi, žes hned běžela za Jonesem." Auu... Jak kdyby mi bodl nůž do těla a já se probudila z tohodle snu. Instinktivně se vymaním z obětí, ale nijak od tebe neodstupuji. Jednu ruku mám svěšenou podél těla a druhou se na ní nervozně škrábu, jako kdyby mě něco nehorázně svědilo a já se toho chtěla zbavit. Kousnu se s lehkými rozpaky do svých rtů. "No... tak za to se taky omlouvám... Ale ty jsi mi ho sám hodil do cesty, ze čtyřkou se dlouhodobě trávit čas nedá..." Skoro to zní, jako kdybych ti to vyčítala, že vlastně za to můžeš ty.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 28. ledna 2013 10:35

Budu jako JACOB!!! Zítra si tak půjdu popovídat se Sorčou Swanovou! A potom odeju její dítě!... nebo jak to v Twilightu bylo... Michelle mě rozpačitě pouští, nicméně ode mě neodstoupí ani o krok. "No... tak za to se taky omlouvám... Ale ty jsi mi ho sám hodil do cesty, ze čtyřkou se dlouhodobě trávit čas nedá..." Takže je to vlastně moje vina. Jasně. Mám chuť zaparodovat vysokým hlasem to její "děkuji ti za příjemnou společnost!" - ale raději si to odpustím. Docela jsem se nadřel, abych Michelle uklidnil. Odmítám si to zkazit nějakou svou obvyklou pitomou poznámkou. "Já mu nevěřím." Bohužel, je to tak. On totiž nevypadá, že by byl nějak zvlášť fyzicky silný. A jednička by si nedovolila vybrat dobrovolníka, který by neměl... určité kvality. Z toho vyplývá, že bude buďto neskutečně obratný a rychlý, nebo výborný střelec - a nebo, a k tomu jsem ochotný se přiklonit asi nejblíže, bude pěkně vychytralý. Nakonec... nebylo by nejlepší se ostatních profíků zbavit relativně brzy a pak dobít poslední zbytky vylosovaných plátců, roztroušené po aréně? Bylo by to možná bezpečnější.

Michelle McCoin [2] - 28. ledna 2013 10:48

To teda nepůjdeš:D "Já mu nevěřím." I když to vypadalo jako kdybych házela vinu na Dannyho, on na to nepoukázal a jen vyslovil nedůvěru na stranu Kyla. "To by si ani neměl..." Dobře, dobře já to dovysvětlím... Přestože si takhle uzavírám svoje zadní vrátka, ale ty jsem stejně nechtěla použit, vlastně nikdy. Půl dne strávený s Kylem prostě nezmění fakt, že Danny je z mého kraje a mám k němu nejblíže, i přesto co se stalo. A vlastně jsme si snad většinu věcí vyříkali. "Naznačil mi, abych po smrti Serlaidové byla na jeho straně a né na tvé." Ne, nebudu říkat, co jsem mu na to odpověděla. Ale když o tom tedka uvažuji, nebylo to až tak špatný tah. At si klidně myslí, že budu s ním, i když mi nikdy nemůže věřit tak může být pro něj překvapení, že jsem na jeho straně nikdy nebyla.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 28. ledna 2013 14:47

Úchvatné informace, jsi moje zlatíčko, Michelle! "To by jsi ani neměl." Odpovídá mi Michelle. Zkoumavě se na ni dívám. Zajímá mě, zda ví něco, co já ne - a odpověď na tuto otázku přichází ostatně vzápětí. "Naznačil mi, abych po smrti Serlaidové byla na jeho straně a ne na tvé." Tak takhle to tedy bylo. Ne, že by to bylo nějak zvlášť překvapující, když nad tím zauvažuji zpětně. Přeci jen měl v plánu si vyřadit - z pochopitelných důvodů - někoho, kdo by teoreticky měl být jeho hlavním spojencem, v zájmu kraje. Kdyby zůstal on sám a my dva, byla by první hlava, která by padla na zem v aréně ta jeho. Takže on se mi snažil přetáhnout Michelle... Chytrý tah, musím uznat. Chytrý, ale riskantní. Už proto, že musel počítat s možností, že by mi to mohla třeba říct. Ta možnost, alespoň z mého pohledu, byla relativně malá a nepravděpodobná - a přesto, přesto... Nemusím se ptát, co mu na to řekla. Vlastně mě to zatím ani nemusí zajímat. Pokud by se s ním doopravdy chtěla spojit, tak mlčí a nic mi neřekne. Michelle, drahoušku. Asi jsi doopravdy můj dar z nebes. "Děkuji," zašeptám z ničeho nic po chvíli, skloním se, odhrnu její vlasy a věnuji jí upřímný polibek na čelo. Ať si vyloží po svém, za co vlastně.

Michelle McCoin [2] - 28. ledna 2013 14:57

Tak si to pomatuj Danny se mě neptá na moji odpověď, kterou jsem dala Kylovi. Prakticky je to v tuto chvíli jedno, protože tím, že jsem vše řekla, tak to co jsem mu pověděla je irelevantní. A kdybych to Dannymu měla říct, tak mám stejně vysvětlení, že můžeme Jonse tahat za nos, nebo tedy já. "Děkuji," Zašeptá Danny a hned nato přijde polibek na mé čelo. Zvednu k němu svůj pohled a usměji se. Není třeba, co bych k tomu dodala. Už toho bylo dnes řečeno dost. "Asi už půjdu." Je ještě nějaký čas do večeře, který mohu nějak využít. Momentálně teda netuším jak, nejspíš se natáhnu do postele a nachvíli si odpočinu. Byl to až moc náročný den a nejspíše si chce odpočinout i Danny, tak ho nemohu zbytečně zdržovat. Takže jestliže mě nějak nezastaví, proklouznu kolem něho a zamířím si to ke dveřím z jeho pokoje.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 28. ledna 2013 16:11

Já si to pamatuju a pořád si to připomínám! "Asi už půjdu." Nejsem si jistý, proč chce odejít a čím se hodlá do večeře zabavit, ale když chce, zdržovat ji tady nemíním. Možná si potřebuje utřídit myšlenky, kdo ví. Co se týče mě, tak si asi do večeře zdřímnu... nebo ten čas jen tak bezcílně proflákám. Technicky vzato bych se možná ještě koupal, kdyby nepřišla a nemusel bych to řešit - ale ono to je jedno. "Dobře." Naposledy ji pohladím po vlasech a o krok od ní ustoupím. Možná se jí později zeptám na nějaké ty bližší informace. Například co mu řekla a co všechno řekl on jí. Ale kvůli tomuto rozhovoru ji tady teď zdržovat nebudu. Na to je ještě spousta času. Ještě jedna věc... "Přijdeš sem po večeři?" Zeptám se, než zmizí ve dveřích. Beztak se mi nebude chtít spát a zírání na holoprojekci taky není zrovna nejlepší možná náplň večera. Řekněme, že v Domě Splátců jsou možnosti v tomto ohledu poměrně omezené.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 28. ledna 2013 17:06
	... protože bez trička... jde všechno líp.

Michelle McCoin [2] - 28. ledna 2013 17:50

Jen aby:) Danny mi nic dalšího nepotřebuje a proto se slovy "Dobře. mě propouští. Ale vlastně nejenom těmi slovy, ještě mě pohladí po vlasech a já jak kolem něho procházím se dlouze zadívám do jeho očích až neochotně ten kontakt ukončím. Otočím se k němu zády a odcházím, když jsem už jen pár kroků od dveří, Danny se ještě ozve "Přijdeš sem po večeři?" Hned po jeho slovech se zastavím, ale neotáčím se. Jedině, když budeš mít na sobě to co teď. Ušklíbnu se tomu a napolo se otočím. "Jistě." Nevím co mě bude chtít večer, ale to se brzo dozvím. Otočím se a vydám se do svého pokoje. Kde se vysvleču z šatů, protože si je nechci pomačkat a mám v plánu si je vzít k večeři. A jen tak ve spodním prádle si zalezu pod peřinu. Skoro okamžitě usnu.

Tvůrce - 28. ledna 2013 21:49

Já už fakt věřil, že to s klidem sami dohrajete a já se budu jen kochat! Hlad je nejlepší kuchař a patrně proto vám zrovna teď chutná více než u takového běda, který byl navzdory výběru pokrmů... řekněme dosti ostrý. Tvrdý trénink nebo neméně tvrdá žárlivost tomu celému zkrátka dodala šmak a po správném vysvětlení se tak můžete opět sejít u plného stolu s Lilith, Agnes a umem kapitolské kuchyně v mnoha podobách. "Dobrý večer..." První se rozjaří Agnes, zatímco Lilith jen kývne a zkoumavě hledí do poloprázdné sklenky vína. "...teda Michelle, tobě ty šaty sluší a ten sestřih, Danieli, ti dodává šmrnc..." Vesele švitoří, zatímco přicházíte buď tak trochu spolu, nebo jen v těsném závěsu. "V médiích dost bodujete a věřím, že tolik novinářů snad žádný jiný kraj mít nemohl..." Ať už je to pravda, nebo jen snaha vám dodat trochu dobré nálady, pozitivní energie a sebevědomí... vy to sotva poznáte, zatímco vyjmenovává nějaké plátky nebo co a kdo ví čeho. Tak či onak... dle jiskřiček v jejích očích tolik vzdálených předchozí ignoraci, ona tomu rozhodně věří. "A-" "Jak šel trénink?" Zničeho nic přeťala ten veselý monolog Lilith, tedy těsně po tom, co vypila s decentností dámy své víno. Tedy pokud to znamená, že decentní dáma těch několik deci ze sklenice do sebe prostě kopne, jako by to bylo cokoliv jiného. Nic méně se zdá, že ať už jí tíží cokoliv, tak v momentě, kdy přejde její pozornost plně k vám je to zase ona. Jako by ji snad práce přinášela úlevu. "A zjistili jste o splátcích něco užitečného?" Zatím si zvesela dolévá další.

Michelle McCoin [2] - 28. ledna 2013 22:12

Já věděla že ten dotaz přijde Probudila jsem se tak hodinu před večeří. Rozespale jsem si užívala měkkost peřin než jsem se přinutila vstát. Moje první kroky vedou do koupelny, kde se okamžitě prohlédnu v zrcadle. Nalíčené oči jsem si rozmazala a tak se upravím. Učešu si vlasy svojí ofinu si spletu do ležérního francouzského copu, který si upevním do ostatní rozpuštěných vlasů. Obleču si černé šaty, vezmu baleríny a vylezu ze svého pokoje. U stolu, který je připraven k večeři sedí zatím jen Lilith a naše vyměněná Agnes ta mě hned rozzářeně vítá. "Dobrý večer." Věnuji jim veselý úsměv a usadím se na místo, kde jsem seděla každý večer. Na pochvalu svých šatů se jen uculím. "V médiích dost bodujete a věřím, že tolik novinářů snad žádný jiný kraj mít nemohl..." Jo tak kdyby se dostal ven ten dnešní trénink tak jsme hvězdy... Vím, že se té otázky nevyhneme a vím že přijde velmi brzy a bude to jistě z úst naší trenérky. Ale zrovna nevím, jak budu vyprávět dnešní trénink, pravdu říct prostě nemůžeme. Jak by to asi znělo... Trénink začal skvěle nejprve mi Serlaidová nadávala do nul, já ji to oplácela a Daniel to dovršil tím, že jí předevšema ocucal... Jo a nesmím pak zapomenout na naší hádku v jídelně. Jestli bych jen jedno z těchto slov řekla nahlas, Lilith nás oba zabije. Aspoň bychom se vyhnuli aréně. "Jak šel trénink?" A je to tady. Já to říkala. Naprázdno polknu a s prosebným výrazem kouknu na Dannyho, který mezitím dorazil. Lilith pokládá ještě jeden dotaz "A zjistili jste o splátcích něco užitečného?" "No Serlaidová je neuvěřitelně arogantní a strašně si věří. Chová se povýšeně a ani kluk z jejího kraje jí nesnese. Myslím, že si tímhle holka naběhla." Ne prostě se nebudu vyjadřovat jaký byl trénink. I když já nejspíše trénovala více než Danny, stejně by nás Lilith nepochválila. Vrhnu se raději na jídlo a začnu si pořádně nakládat. Prakticky jsem jedla jen ráno a tak mi pořádně vyhládlo.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 28. ledna 2013 22:30

Lilith, Lilith - ONA FLIRTOVALA S JONESEM, já žaluju, Lilith! Musím! U večeře, jak se zdá, jsou už přítomny Agnes i Lilith, Michelle přichází zhruba ve stejnou dobu, jako já. Možná tedy vyšla ze svého pokoje o minutu dřív, protože už se usazuje ke stolu, když k němu dorazím já. Když si všichni popřejeme dobrý večer, sedám si ke stolu. Lilith sedí nad sklenkou vína a vypadá docela zamyšleně. Nebo možná unaveně, těžko říct. "...teda Michelle, tobě ty šaty sluší a ten sestřih, Danieli, ti dodává šmrnc..." švitoří hned ze startu Agnes, "v médiích dost bodujete a věřím, že tolik novinářů snad žádný jiný kraj mít nemohl..." "Jak šel trénink?" Utíná jí Lilith poté, co do sebe jeden ráz dvojku vína kopne. "Zjistili jste o splátcích něco užitečného?" "No Serlaidová je neuvěřitelně arogantní a strašně si věří. Chová se povýšeně a ani kluk z jejího kraje jí nesnese. Myslím, že si tímhle holka naběhla," odpovídá Michelle, zatímco si Lilith nalévá další skleničku. Úkosem víno pozoruji, zatímco si nabírám na talíř šťouchané brambory a jakousi pečenou drůbež, kterou tipuji na křepelku. "Zatím jsme nezjistili nic světoborného." dodávám já. "Jedenáctka se paktuje s šestkou a snaží se přibrat několik dalších. Jednička je díky Serrlaidové poměrně nejistým spojencem... Lilith, děje se něco?" Stále pozoruji skleničku v její ruce, která je nyní opět plná.

Tvůrce - 28. ledna 2013 22:53

Kdyby to Lilith věděla... Zatímco hovoří Michelle o Serlaidové, vrací se Lilith do tváře zamyšlený pohled. Tentokrát je ovšem jiný, je chladný a působí dojmem dravého zvířete vyhlížející svou kořist. Je přesně takový, jaký velmi často ukazovali v záznamech z áreny. Pohled vítěze a i dnes ještě docela slušně si stojící hvězdy kapitolu - což je něco v místě, kde se dá zapomenout na cokoliv tak strašně snadno. Ten zjev nemizí, ani když spustí Daniel. Doslova je cítit, jak kalkuluje, přemýšlí a snaží se všechny střípky poskládat do jednoho obrazu. Dost možná proto, aby mohla být právě tím, který jej změní ve střepy, tak jak to udělala s představami jiných ve svém ročníku. Lilith, děje se něco? Trhla sebou. Ta dokonalá snad nadpozemská bytost, nadřazený lovec a postrach všeho a všech se na moment... zkrátka působila zranitelně? Ono lze vysledovat v krátkém okamžiku více věcí a rozhodně žádná z nich není strach. Spíše jen... neuvěřitelný odpor smíšený se zouflastvím, který záhy překryje neutrální výraz, který dobře znáte. Úsměv v duchu staré zásady, že když kráčíte na smrt, měli byste se usmívat - alespoň popravčí četa nepozná, co si doopravdy myslíte a co cítíte. "Nic zvláštního" Skoro by se tomu dalo uvěřit, kdyby drobný pohyb ruky neprozradil, že pevněji svírá sklenici. Pevněji, než je zdrávo. "Ozval se jeden dobře situovaný člověk, ohledně vaší podpory..." Mnohem pevněji. "Jednání s ním bývají... problematická,... a ne zrovna příjemná, takže k tomu občas zabloudím v myšlenkách. Další úsměv, který působí tak nevinně až to bolí. Je přesně tak nepřirozený jako je dokonalý. Lilith:"Takže žádné-" Křach. Sklo nevydrželo tlak prstů, pár střepů ji pořezalo ruce a víno se spolu s její krví na dobro rozlilo. Agnes: "Lilith!" Poděšený výskok a velká panika právě zachvacuje váš doprovod, který uklidňuje až opětovné okřiknutí. Lilith: "Nevřískej a naval kapesník." Rázný, velitelský hlas to dává ovšem do kupy. "Pár kapek krve ještě nikoho nezabilo!" Temně skyne. "Za chvíli se vrátím." Můžete slyšet jen její kroky vidět záda, zatímco se váš doprovod ještě trochu třese a mlčenlivý sluha začíná dávat vše do pořádku.

Michelle McCoin [2] - 28. ledna 2013 23:29

Lilith asi nechtěně pařila se sponzorem Všimla jsem si, že s Lilith je něco divného, ale nějak jsem to blíže nezkoumala, tedy až do té doby než se jí na to zeptal Danny. Zvednu tvář od svého talíře na kterém mám kuřecí závitek salát z čerstvého špenátu a brambory. Zaměřím se na Lilith. Vypadá tak zranitelně. Takhle jsem jí zatím nikdy nespatřila. Je to něco, co mi dokazuje, že všichni v sobě neseme něco, co nám ubližuje. Teď to něco se děje naší trenérce. Nebo možná jsem to blbě určila protože v jejím obličeji je náhle vidět nechutenství. Jsem z toho celkově rozpačitá. Ale než začnu o tom ještě více uvažovat, stará Lilith je zpátky. "Nic zvláštního" Ujišťuje nás, krátkou odpovědí, že je vše v pořádku. Pokrčím tedy nad tím rameny a pustím se znovu do jídla. "Ozval se jeden dobře situovaný člověk, ohledně vaší podpory...Jednání s ním bývají... problematická,... a ne zrovna příjemná, takže k tomu občas zabloudím v myšlenkách. Docela by mě zajímalo, jak probíhá takové jednání. Ale něco mi říká, abych se na to neptala a asi nikdy bych neměla. Nejspíš je to něco vážně nepříjemného, takže tohle tajemství nechám jen jí. Uslyším zvuk jak se rozbíjí sklo a tak zvednu zrak a vidím krev na Lilithiních rukou. Překvapením vytřeštím oči. Pravda asi bych neměla tak přehnanou reakci jako Agnes, ale v první chvíli jsem taky chtěla vykřiknout, ale jak slyším jak se na ní Lilith oboří, jsem ráda, že jsem to nijak neudělala. Takže vlastně jen mlčky pozoruji celou tu situaci a konečný odchod naší trenérky. Vážně nevím co si o tomhle mám myslet, ale momentálně já nic nevyřeším a tak se zaměřím na svůj talíř jídla. Ono dneska s naší trenérkou nebude velká zábava, ono s ní není nikdy, ale přijde mi, že dneska k nám nemá ani žádné kázání nebo nějaké výtky.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 28. ledna 2013 23:57

Kurva, může se tady člověk alespoň jednou v klidu nažrat? "Nic zvláštního. Ozval se jeden dobře situovaný člověk, ohledně vaší podpory. Jednání s ním bývají... problematická. A ne zrovna příjemná, takže k tomu občas zabloudím v myšlenkách." odpovídá naše trenérka a sevře sklenici v prstech pevněji. "Takže žádné-" sklenička její sevření nevydržela a praská. Víno stéká na stůl, vzápětí jej následuje krev. "Lilith!" Zapiští Agnes. Michelle sebou jen zděšeně trhne, ale mlčí. Já celý výjev bez sebemenšího pohybu sleduji. "Nevřískej a naval kapesník," zpraží ji Lilith, "Pár kapek krve ještě nikoho nezabilo! Za chvíli se vrátím." S těmito slovy si odejde dát ruku do pořádku do svého pokoje. Nedokážu si vysvětlit, co se tady zrovna stalo. Naštval ji ten sponzor nějak? Přeci i kdyby jí řekl, že nás, se vší úctou, sponzorovat letos tedy nemíní - Lilith by dost dobře mohla jen pokrčit rameny a v duchu si říci, že se s ním přeci sešla, čímž vlastně udělala své maximum a jít zase zpátky na pokoj. Co se muselo při tom jednání stát, aby se teď chovala takhle? A proč se sakra málokdy v klidu najím? Spousta filozofických otázek, řekl bych. Michelle na své vlastní otázky asi taky rezignovala, protože zatímco sluha dává všechen ten nepořádek do pucu, začala jíst. Asi bych měl taky. Ostatně, co mi zbývá. Obědu jsem moc nedal.

Tvůrce - 29. ledna 2013 08:18

Takový posun... Michelle McCoin, Daniel Inburn-Thorne Zbytek jídla probíhá po lehkém šoku v poklidu. Agnes sice zjevně vinou pohledu na krev takhle zblízka nesnědla ani půlku toho mála, co obvykle, za to Lilith bolest pomohla pročistit myšlenky. Takže rázem nelze nalézt jakoukoliv odchylku od normálu. Poklidný hovor vyplněný tu a tam spekulacemi a odhady pak pomohl přepnout zpět do rutiny ve stylu "nic zvláštního se nestalo". Za zmínku pak, když se loučíte, mohlo stát maximálně doporučení, abyste se ohledně čtyřky, o které předpokládám jste se během nezávazného hovoru zmínili, skutečně přesvědčili o jejich možnostech. Zkrátka provedli průzkum, jestli si kolem sebe postavili stěnu demence pro obranu, nebo jsou z tohoto materiálu tak trochu vytesání. Na to ještě v žertu Agnes nadhodila, že je naprosto normální, aby čtyřce šplouchalo na maják. Spolu s přáním dobré noci to bylo to poslední, co vás mohlo provázet do ubikací, ať už si každý z vás vybral kterékoliv.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 29. ledna 2013 10:02

Vložte nějaký inteligentní nadpis... Lilith se vrací chvíli před tím, než stihnu dojíst. Vypadá to, že ať už ji původně rozrušilo cokoli, tak se, zatímco si ošetřovala ruku, dala dokupy. Vracíme se ještě hovorem k tréninku. Řekneme jí prakticky vše, co víme, přičemž přeskočíme některé... pikantnější momenty. Mám za to, že Serrlaidovou budu muset s Lilith probrat ještě jednou, nejlépe pak o samotě. Nechci riskovat, že Michelle nějakou blbě řečenou poznámkou třeba nevědomky naštvu. Taky mám toho věčného udobřování se plné zuby a je načase začít uplatňovat nějakou tu prevenci. Vhodným tématem k zamyšlení je i Lilithina domněnka ohledně toho, že čtyřky svou absolutní blbost hrají. Nikdy mě nenapadlo o tom takto přemýšlet, ale, upřímně - proč by z kraje, kde si také cvičí profesionály, ač trochu jinak, než u nás, vybírali dva dementy. Lilith má pravdu, bude třeba jim přijít trošku na zoubek. Ráno vlastně kromě spousty blbých keců nepředvedli vůbec nic. Tedy ne, že bych já něco zvláštního předvedl, že ano. Na druhou stranu nemám pocit, že bych, kromě faktu, že to umím se zbraněmi, vůbec CHTĚL něco předvádět. O tom, že znám několik způsobů, jak přichystat past a vždycky mě zajímaly jedy ostatně nemusí nikdo vědět. Když pak odkládám příbor do prázdného talíře, usuzuji, že by bylo možná vhodné další den navštívit stanoviště s přežitím - a zjistit si pár základních věcí o některých rostlinách, které v aréně najdu. Rád bych věděl, s jakými toxiny budu moci pracovat - alespoň rámcově. Pak pohledem vyhledám Michelle, snad abych se ujistitl, že její slíbená návštěva stále platí, popřeju Lilith i Agnes dobrou noc a mám se k odchodu.

Michelle McCoin [2] - 29. ledna 2013 10:17

Po zbytek večera klid Jak Lilith řekla opravdu záhy se vrátila. Nejspíše bolest jí vrátila do reality a už na jejím obličeji není ani zmínka po těch emocích, co tam byly předtím. Dostali jsme instrukce na další den, hlavně ohledně čtyřky, kterou máme více poznat a zjistit jestli jsou doopravdy hloupí nebo jestli to je jejich hra. Jestli je to jejich hra tak jsou lepší herci než já... Agnes to dovrší svoji vtipnou poznámkou na jejich účet a já ze slušnosti se tomu zasměji. Dojedla jsem ještě než se začala rozebírat čtyřka a dostala jsem chuť na nějaké sladké. Proto jsem sáhla pro nějaký ovocný dortík. Asi tak v půlce dortíku se Danny loučí a odchází od stolu. Samozřejmě jsem jeho pohled zaznamenala a odpověděla jsem mu krátký přikývnutím. Můj společník tedy odchází a já se zatím věnuji dortu. Asi by to bylo jedno, kdybychom odešli spolu, ale já si chtěla dojíst ještě svůj dortík. Jakmile jak dort zmizel z mého talířku, použiji ubrousek, kterým se zběžně utřu se s oběma dámami rozloučím. Zvednu se od stolu, zasunu za sebou židli a zamířím si to rovnou do pokoje Dannyho. Krátce zaklepu, ale nečekám na to, že mi dveře otevře a já vstupuji do jeho pokoje. "Tak co si se mnou chtěl večer ještě probírat?" Netuším, co mi chce Danny a tak se rovnou zeptám. Očima vyhledám prázdné křeslo, ke kterému se vydám, abych se na něj usadila.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 29. ledna 2013 11:00

Chtěl jsem odstranit... jazykové bariéry? Než odejdu, Michelle na mě lehce kývne, aby dala najevo, že si mě všimla. Má ale zrovna načatý dezert, takže nejspíše přijde později. Bleskne mi hlavou otázka, zda bych na ni neměl třeba počkat, ale pak mě napadá, že bude jen dobře, když Lilith uvidí, jak hezky jsem to všechno urovnal, když mě Michelle sama od sebe půjde navštívit. Přeci jen - jsem hodný chlapeček a dělám, co mi naše trenérka řekla. A to i přes to, že jsem nepropadl hysterii ve chvíli, kdy se pořezala. V pokoji lituju, že tam nemám k dispozici alespoň nějaké to čtení. Pokud tvůrci her chtějí, abychom se uhryzali nudou, jdou na to rozhodně správně. Chápu, že některé jiné kraje nemají na nic jiného, než deprese ohledně toho, že brzy umřou, čas - ale co mám sakra dělat já, který něčím podobným netrpí? Naštěstí na sebe Michelle nenechává dlouho čekat. Jen tak mimochodem klepne na dveře, než vstoupí, (upřímně, kdybych teď byl nahý, tak mi její nonšalantní klepnutí vůbec nepomůže, protože než bych stihl protestovat, nebo zavolat "moment" tak už by byla stejně vevnitř) a pak se usadí do jednoho z křesel. Do toho samého, ve kterém na mě včera čekala Lilith. "Tak co si se mnou chtěl večer ještě probírat?" Ptá se mě. Trošku se zarazím. Probírat? "Nic," pokrčím rameny. "Tedy - nic konkrétního. Já jenom, že se mi ještě nechce spát... a ta samota mě trochu ubíjí." No a taky bychom si měli zvyknout na to, že spolu za pár dní budeme trávit čas dvacetčtyřisedm, že.

Michelle McCoin [2] - 29. ledna 2013 11:18

Měli nám dát nějaké deskovky Ano moje zaklepání bylo spíš sporadické, vlastně jsem v první chvíli ani klepat nechtěla, ale nečekala jsem, že za tak krátkou chvíli by se Danny svlékl. A i kdyby se svlékl, mě by to nevadilo. V křesle jsem se uvelebila, že jsem s křížila nohy pod sebe a sedla si do takzvaného tureckého sedu. Ruce jsem si položila na nohy. "Tedy - nic konkrétního. Já jenom, že se mi ještě nechce spát... a ta samota mě trochu ubíjí." Oznámí mi Danny a já mu musím dát za pravdu. Doma jsem měla kolem sebe stále někoho. Skoro každý večer jsem trávila ve společnosti svých přátel a tady... Tady se cítím naprosto osamělá. Kdyby nebylo Dannyho, tak se tady zblázním. Ono ty naše hádky a posléze usmiřování, je aspoň nějaké zpestření. "Máš pravdu, já skoro neumím být sama." Se smutným úsměvem přiznám. A i noci jsou tu děsivé. Ne že bych doma každou noc trávila v klučí společnosti, ale jsem na to zvyklá. A při tom jak se tady cítím osamělá, bych jí nejradši vyhledala. Jediný kdo tu je, je ale můj společník Danny a to prostě nemůžu. Stejně ta představa mě láká. "Tak čím se zabavíme?" Jestli předtím byl můj úsměv smutný, tak po této emoci není už ani památka. V mém hlase je náznak koketního tonu. Sakra Michelle, co to dělá... přestaň s tím...

Daniel Inburn-Thorne [2] - 29. ledna 2013 11:39

Hlavně ne slet čarodějnic. Jednak ho mám každý den na tréninku a druhak nikdo neví, jak se to sakra hraje, protože pravidla jsou nevyluštitělná... "Máš pravdu, já skoro neumím být sama." Musím se usmát. Neměl bych, ale nemůžu si pomoct. Michellina pověst mluví docela dobře za ni, řekl bych. Vsadím se, že už vystřídala snad všechny svoje spolužáky a půlku studentů loňského nejvyššího ročníku. Už prostě proto, že "neumí být sama," ehm. Ne, že bych se o ni kdykoli předtím nějak zvlášť zajímal, už proto, že jsem měl trošku jiné známé a po většinu času jsem stejně byl více či méně samotář - ale můžu se o tom docela dobře dohadovat. Nemůžu ji to mít za zlé. Když už nic, alespoň si svůj krátký život užila naplno. "Tak čím se zabavíme?" Možná že za to můžou mé předchozí myšlenky a fantazie, ale ten tón, kterým to řekla... mi přišel poměrně vyzývavý. Usadím se na kraj postele tak, abych k Michelle, která sedí v křesle byl otočený čelem. "Já nevím, ono tady nic není," odpovím nakonec a gestem ruky obsáhnu celý pokoj. "Je to příšerné." Povzdech. "Ani nám neřekla, jestli nás ten člověk, co s ním jednala, nakonec bude sponzorovat, nebo ne."

Michelle McCoin [2] - 29. ledna 2013 11:53

Ale já taková fakt nejsem... Nechápu přesně Dannyho úsměv, když řeknu, že neumím být sama, ale nějak dál se tím nezaobírám. "Já nevím, ono tady nic není," To ale není taková pravda, jsme tu my dva. Sakra jestli s tím nepřestanu, tak si sama dám facku... Nebo studenou sprchu, to mě zchladí. Takže nakonec jen přikývnu. "Ani nám neřekla, jestli nás ten člověk, co s ním jednala, nakonec bude sponzorovat, nebo ne." Jeho slova mě vrátí zpátky k večeři. Popravdě bylo to celé velmi zvláštní, to chování Lilith. Ta její nepozornost, když rozbila skleničku. "Máš pravdu a všimnul sis toho jejího zvláštního chování? Mě by zajímalo, jak asi probíhá takové domlouvání se sponzory."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 29. ledna 2013 12:00

Já ti možná brzy ukážu, jak takové domlouvání probíhá... "Máš pravdu a všimnul sis toho jejího zvláštního chování? Mě by zajímalo, jak asi probíhá takové domlouvání se sponzory." "Těžko říct," krčím rameny. Nikdy jsem nad tím neuvažoval. Popravdě, co já vím, tak to obvykle probíhá tak, že přijde sponzor, dá trenérovi nějaký ten finanční obnos a trenér jej pak použije v náš prospěch, až se mu to bude hodit. Nikdy jsem pořádně nepochopil, proč jsou lidé z Kapitolu ochotní vyhazovat nemalé peníze za bandu parchantů, běhajících po aréně, ale předpokládal jsem, že se jedná o určitou formu prestiže. A pokud si na nás ještě třeba vsadili, tak je to... asi investice? "Asi se hádají a smlouvají." Jo, to je podle mě to nejrozumnější řešení celé záhady. Lilith se s tím člověkem prostě pohádala... a třeba slyšela něco, co slyšet nechtěla. "I když... asi nás musí mít opravu ráda, když je ochotná se za nás i hádat."

Michelle McCoin [2] - 29. ledna 2013 12:49

Já ti to asi ukážu už teď "Těžko říct," Vystřelí Danny rychlou odpověď. Já když nad tím tak zauvažuji, tak nikdy v mých představách nebylo něco, co by naznačilo, že by to mělo být nepříjemné. Ale jak z toho byla naše trenérka rozhozená, opak je nejspíš pravdou. "Asi se hádají a smlouvají." Pokračuje v odpovědi stále na můj dotaz. Přikývnu, protože co jiného by asi tak dělali. Asi Lilith chtěla větší sponzorský dar a jemu se to nezamlouvalo nebo tak něco. "I když... asi nás musí mít opravu ráda, když je ochotná se za nás i hádat." Asi v nás nebo v jednom v nás vidí možného vítěze. "A mi jí tu její práci tak stěžujeme." Ušklíbnu se a zapřu se rukama o opěradla křesla a vyšvihnu se na nohy. Co by se mohlo stát... nic to znamenat nebude... Jestli na to přijde Lilith tak nás oba přetrhne. Zasním se ve svých představách strkám do Dannyho, abych ho povalila na postel. Pak mu strhávám triko, abych si mohla prohlédnout jeho dokonalou mužskou postavu... Tak na tohle Michelle vážně zapomeň... Celou dobu, co zasněně uvažuji se dívám na Dannyho a je patrné, že jsem duchem mimo. Uvědomím si, jak hloupě jsem musela vypadat a nervozně přešlápnu z jedné nohy na druhou. "Asi bych měla jít." Řeknu to tak, jako kdyby mi bylo nepříjemné tu jen být. Pusa na dobrou noc nic nezkazí... Ale taky ničemu nepřilepší. Bude to pusa JEN na tvář... Přistoupím k Dannymu a nahnu se nad něj. "Dobrou noc." Zašeptám mu do ouška a svojí tváří se otřu o tu jeho. Projede mnou jakoby elektrický náboj. Krátce ho políbím na tvář, tak jak jsem si řekla v myšlenkách a u něj to mělo zůstat. Ale člověk míní a život mění. Naše rty splynou v polibek, je takový nejistý, ale čím déle trvá tím je vášnivější. Okamžitě odtamtud odejdi...

Daniel Inburn-Thorne [2] - 29. ledna 2013 17:55

OMGWTF JSEM OBĚŤ! VŠICHNI JSTE MI SVĚDKY! "A my jí tu její práci tak ztěžujeme," odpoví Michelle a zničeho nic vstává. "Asi bych měla jít." Řekne mi potom. Zmateně zamrkám. Udělal jsem snad něco? Je tady ani ne pět minut! Upřímně to nechápu. Dá mi za pravdu, že je tady hrozná nuda, pak mi řekne, že vlastně neumí být sama a nakonec odejde. Možná nechtěla řešit sponzorství, Hry, taktiku, nic podobného. Takže jsem vlastně její očekávání zklamal a raději se půjde nudit sama, než aby se tady nudila se mnou. Možná jsem to tím, že jsem tohle téma znovu načal, tak trochu posral. Měl jsem se jí zeptat na počasí, sourozence, nějaké společné známé ze školy... cokoli jiného. Navíc - tu větu vyslovila s takovým zvláštním důrazem - jako by tady se mnou nechtěla být už ani minutu. Nechápu to! NIC - JSEM - SAKRA - NEUDĚLAL! Stačilo, aby mi řekla, abych to téma nenačínal, abych se bavil o něčem jiném a já bych sklapnul! Navíc taky nechápu, proč teda jde ke mně, když dveře jsou na druhou stranu. Nechápu nic. Když se pak nade mnou skloní, dojde mi, že i včera se se mnou vlastně rozloučila pusou, takže z toho asi dělá... no, takovou malou tradici. "Dobrou noc," šeptá a otírá se o mě tváří. Tu pak zlehka políbí. "Dob-" víc nestihnu. Nejsem si jistý, jak se to stalo - a hlavně PROČ - ale Michelliny rty se zničeho nic tisknou na mé. Neodstrčím ji a zatímco se nechám líbat, prolétne mi hlavou několik věcí. Je to chytré? Ne, bojím se, že jakkoli si to vyložím, přehnu, přeložím a překroutím, jednoho dne budu tohohle momentu pěkně litovat. Zítra, za týden, za pár let. Je jedno kdy - prostě budu! Co po mě chce? Upřímně - myslím si, že vím. Nejsem si úplně jistý, jestli to tedy cítím stejně, nemůžu se zbavit nějakých těch sekundárních myšlenek. Faktem je, že zatímco nad tímhle uvažuji, objímám Michelle okolo pasu, lehám si na postel a ji si pokládám na své břicho. Měl bych tohle vůbec dělat? Nedokážu si na tuhle otázku odpovědět. Jsou tady určitá ano a ne. Důležité plus je mimo jiné fakt, že si s trochou štěstí upevním svou pozici a zajistím loajalitu a důvěru své společnice. Tu budu potřebovat, protože Jones to nejspíše jen tak nevzdá. Chci tohle vůbec dělat? Odpověď na tuhle otázku je asi nejjednodušší ze všech. Ano, chci. Ona stejně nechtěla, abych ji nechal jen tak odejít. Byl to podlý tah z její strany.

Michelle McCoin [2] - 29. ledna 2013 18:36

Já ti ukážu oběť... V prvotním okamžiku jsem měla strach, že náš polibek ukončí. Bylo by to tak správné. Rozumně by mi vysvětlil, že tohle nám přinese jen problémy. Což je mi jasné, že přinese. Opak je pravdou. Cítím Danielovy ruce, jak mě obejmou a přitáhnou k sobě. Leháme si společně na postel. Sednu si na něj obkročmo. Protože moje sukýnka je velmi krátká, tak se mi vyhrnula a vykukují pod ní moje nohavičkové kalhotky černé barvy. Zapřu se o postel vedle Dannyho, ale stále ho vášnivě líbám. Naše jazyky se proplétaly ve vzájemné souhře. Volnou rukou jsem mu zajela pod tričko a přejala jsem mu po oblinách jeho vypracované hrudi. Když jsem mu přejela prsty po břišních svalech, cítila jsem tu sílu, kterou tomuto tělu mohly dát. Tohle jsem si přála udělat od té doby, co jsem ho viděla bez trička. "Měla bych... měla bych jít..." Svá slova potichu vyslovím mezi našimi polibky. Zní to spíš vtipně nebo roztomile, protože s líbáním nepřestávám. To by si teda měla... Křičí mi v hlavě, ale chtíč který mě naprosto pohltil mi skončit nedovoluje. Rukama jsem vyhledala ty tvoje a pevně je začala držet za tvoji hlavou. Jako kdybych chtěla mít v této situaci navrch. Jemně jsem se od tebe odtáhla, abych popadla dech, o který jsem díky tobě přišla, přitom mi zajiskřilo v očích. Opět se nad tebe nahnu, ale moje cesta nevede ke rtům, ale krčku. Zahrnu ho polibky a poprvé tě zlehka kousnu. Můj stisk mezitím povolil. Rukama chytnu lem tvého trička a snažím se tě ho zbavit.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 29. ledna 2013 19:56

Raughte není to moje vina! ZA NIC NEMŮŽU! "Měla bych..." polibek, měla bych jít." Snad aby dokázala váhu a hodnotu svých slov, sedá si mi na břicho a chytá má zápěstí, aby mi přidržela ruce nad hlavou. Mohl bych ji ze sebe setřást a celé to utnout, než bude příliš pozdě. Samozřejmě, že bych to mohl udělat. Stisk jejích rukou je až směšně slabý. Žel, ve chvíli, kdy mě začne líbat na krk mám tak trochu myšlenky na cokoli jiného, než ukončení celého tohoto překvapivého momentu. Jen tiše spokojeně zasténám, když mě do krku kousne a začne mi vyhrnovat tričko. Možná bys opravdu měla raději... bleskne mi hlavou, když mé tričko končí kdesi na zemi. A zatímco malý, tichý, otravný hlásek kdesi v mé hlavě v podstatě bez ustání vříská, že dělám hroznou chybu, chytím Michelle za boky a přetočím ji na postel pod sebe. Přiznám se, že musím sám se sebou hodně bojovat, abych na ní ty krátké šatičky, které se jí už stejně dávno vyhrnuly, nechal. "Před chvílí jsi přišla," odpovím ji věcně a zamyšleně pohladím rukou prve bok a potom i stehno. A když už jsme u toho - stejně jsi nikdy odejít nechtěla.

Michelle McCoin [2] - 29. ledna 2013 21:05

Já za to ale taky nemohu Spokojené zasténání, které se ti vydralo z úst, probudí ve mě ještě větší vášeň a chtíč. Chtíč po něm. Možná proto tričko z něj zmizí rychleji než jsem měla v úmyslu. Než stačím, jakkoliv dál pokračovat, cítím pevné sevření na svém boku a rychlím pohybem se ocitám pod Dannym. Ani nevím jak se to stalo, ale začali jsme prakticky na kraji postele a teď se nacházíme v jejím prostředku. "Před chvílí jsi přišla," To je pravda a dávno jsem měla být už pryč. Chystám se něco namítnout, možná zaprotestovat, že jsem nemyslela, když jsem tohle začala. Ale veškerá slova se mi zadrhnou v krku, díky tvému pohlazení. Jeho teplé ruce mé tělo nabijí zvláštní energii, cítím jak mi naběhla husí kůže. Mírně se třesu a je jasné, že zimou to není. Věnuji Dannymu dlouhý pohled do očí, při kterém se zapřu o jednu ruku. Zvedla jsem se k jeho krku, který políbím, z mého teplého dechu je jistě patrné mé vzrušení. Jeho dokonalé mužné postavy se nedokážu nabažit a když zahrnuji jeho krk polibky, volnou rukou ho laškovně hladím. Jeho vůně mě naprosto omámila, přitom jsem se rukou zastavila u záhybu jeho džín, jakmile se vzpamatuji. Přesunu se z jeho krčku níže a pustím se do něžných polibků jeho mužné hrudi.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 29. ledna 2013 22:07

Jo, má mužná sedmnáctiletá hruď, ach! Namísto odpovědi se Michelle po mém dotyku celá rozechvěje a dlouze se mi zadívá do očí. Popravdě si zase nejsem úplně jistý, zda po mně chce, abych něco řekl, nebo udělal, nebo obojí a nebo pro jistotu nic z toho. Nakonec mě ovšem opětně začne líbat na krku, takže můžu jen spokojeně zavřít oči, vydechnout a dále mlčet. To je ostatně dobře, protože já fakt nevím, co bych měl říct. Volnou rukou mě hladí po břiše a zatímco přechází rty z krku na můj hrudník, zavadí o lem mých kalhot. Ne, to si nemyslím. Dělám to nerad, opravdu nerad, protože se můžu jen domnívat, co by se mnou dívka, jako je Michelle, asi tak dokázala udělat a žádná z možností rozhodně není nepříjemná - ale bohužel usuzuji, že je třeba stanovit určitou... řekněme hranici. Nadzvednu ji ukazováčkem bradu, aby vzhlédla a já ji mohl znovu políbit. Pak ji pohladím ruku, kterou se mě dotýká, od ramene až k zápěstí, kde ji jemně sevřu mezi palec a ukazováček. Poté ji přesunu nad hlavu, tak, jako to ona udělala před chvílí mně. Tričko dolů mohlo, ale, upřímně - kalhoty mi zůstanou. Pak, když se po dlouhé chvíli naše rty rozpojí, si lehnu vedle ní, obejmu ji okolo pasu a přivinu k sobě. Snad, aby ji zase nenapadlo prohlašovat něco o odchodu. Vlastně bych to mohl říct i nahlas. "Doufám, že nemáš zase v plánu odejít."

Michelle McCoin [2] - 29. ledna 2013 22:33

Jo jo Dannyho hrud, mlask mlask:D Přestože jsem neměla v úmyslu sundavat Dannymu kalhoty, on mi dal jasným gestem najevo, že na tohle mám upřímně zapomenout. Nejprve mi zvedne moji tvář k té své a opět se naše teplé rty spojí v dlouhý polibek. Moji ruku, která ještě předchvílí ho hladila okolo pupíku, mi přesune nad hlavu a já povolím ruku, na které jsem zapřená a lehám si na postel na celá svá záda a Dannyho lehce stahuji sebou. Po nějaké chvíli náš polibek skončí a Danny si lehá vedle mě a přitom mě objímá, abych mu snad neutekla. "Doufám, že nemáš zase v plánu odejít." Ušklíbnu se a instinktivně si popotáhnu lem svých šatů, které se mi vyhrnuli těmi našimi hrátky. Jako snad kdybych se styděla. Převalím se na bříško a zahledím se do tváře svého společníka, který mě stále objímá. Vypadá to, jako kdybych si rozmýšlela svůj další tah, co bych dále měla říct. Natáhnu svojí ručku a zlehka Dannymu prohrábnu vlasy. "Ty by jsi mě snad nechal?" Nakrčím nos a věnuji mu krátký úsměv. Než ještě stačí odpovědět krátce ho políbím na rameno a pak si na to místo položím hlavu. Moje prsty poletují po Dannyho hrudi, jako kdybych mu na ni kreslila obrázky.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 29. ledna 2013 23:41

A teď se budeme mazlíkovat, zatímco někteří lidé co nás čtou pláčí, že nepřišlo žádné slíbené porno! Michelle si popotáhne s hraným studem lem svých krátkých šatů níž. Přijde mi to roztomilé. Před chvílí se na mě v podstatě vrhla a nyní se tváří, jako by ji snad zabil fakt, že uvidím její kalhotky. Mezi námi; jsou černé. S nohavičkami. Otočí se tak, aby ležela jemně zešikma na břiše a prohrábne mi vlasy. "Ty by jsi mě snad nechal?" Ptá se, políbí mé rameno a pokládá si na něj svou hlavu. Prsty jedné ruky mi přitom lehce přejíždí po prsou. "Tak kdybys chtěla,..." pokrčím rameny, lehnu si na záda a chvíli téměř soustředěně sleduji strop. Ne, nedržel bych ji tady proti její vůli. V aréně to bude jiné, ale nyní si ještě může dělat co chce a jít kam chce, kdykoli bude chtít. Ještě o nic nejde. Každopádně mi to připomene fakt, že velmi brzy už takhle budeme možná ležet pod širým nebem a hlídat si navzájem záda před cizími noži. Do doby, než si je tam tedy vrazíme navzájem. "Ne, opravdu. Doufám, že zůstaneš." otočím se na ni a věnuji jí letmý polibek na tvář.

Michelle McCoin [2] - 30. ledna 2013 00:26

Jo ve vší počestnosti "Tak kdybys chtěla,..." Ale já nechci odejít. Přiznám se, že jsem čekala jinou odpověď. Asi něco ve smyslu, že by mě tu tedka držel i násilím. Stejně by to nebylo třeba. V mém pokoji bych byla sama a zde našla dokonalé místo, kam uložila svoji hlavinku. Ano je to Dannyho rameno, z kterého se jen tak nehodlám hnout. "Ne, opravdu. Doufám, že zůstaneš." Po svých slovech se na mě Danny otočí a krátce políbí na tvář. Tím jak se na mě pootočí, tak mi před obličejem zahoupe psí známka, kterou má stále na krku. Všimla jsem si jí už dřív. Jednou rukou chytnu známku a pohlédnu si jí. "Za odměnu, že tu zůstanu mi můžeš povědět něco o svém psovi." Otázka je pro koho je to odměna, jestli víc pro něj nebo pro mě. Ono to vyjde nastejno. Palcem přejedu po hladké známce a využiji toho, že je stále nademnou nahnutý a pomocí řetízku si přitáhnu jeho obličej ke svému a ještě než mi začne vyprávět Dannyho krátce políbím na rty.

Tvůrce - 30. ledna 2013 18:49

Opět popojedeme Michell "Chuanýta" McCoin, Daniel "Chosé" Inburn-Thorne Stejně pěkně, jako váš večer začal, tak i skončil. Pravdou ovšem je, že vzhledem k jeho vývoji by čekal málokdo, že pokud padne řeč "na pejska" tak se skutečně přesunete ke slovům. Patrně v pozdějších hodinách se tak Michelle vrátila do pokoje, pokud se tedy nerozhodla trochu... snad zariskovat a zůstat. Jakékoliv rozhodnutí ovšem nemění nic na poklidném ránu, příjemné snídani, ovšem s tím rozdílem, že tentokrát vám dělala společnost pouze Lilith, neboť Agnes už od časného rána řeší zas nějaký cirkus kolem novinářů, jako by chtěla mít jistotu, že nebude jediný člověk v celém Panemu, který by o vás ještě neslyšel. Téma hovoru bylo věcné, zdvořilé a v duchu předchozího večera - tedy pozorovat míru idiocie čtvrtého kraje, dávat si pozor na Serlaidovou a držet odpad permanentně ve stresu. K tomu všemu se přidalo jemné doporučení nechávat si nějaké to eso v rukávu proti profíkům a zkusit získat i další dovednosti, jimiž doposud plně nedisponujete. Nebo alespoň teoretické znalosti o nich. Po pár minutách cesty výtahem i chodbou máte možnost znovu vidět prostory s instruktory. Váš příchod je dnes více než včasný, takže zde jsou prozatím přitomni jen někteří, jmenovitě horší půlka jedničky, šestka, čtyřka a nějaký odpad, který by stejně dobře mohl být desítkou, jako třeba osmičkou. Riley: "...no a pak se do toho přidal Leroy." Eve: "Fakt? A co ti řekl?" Riley: "Vlastně... nic." Eve: "A cos mu na to řekl ty?" Riley: "Nic" Eve: "Tak tos mu řekl dobře!" Během zadumaného hovoru vám jen kývnou na pozdrav a jak se ukazuje, míří si to přímo za tou malou holkou ze šestky, která je tam znovu nechána jen tak na pospas. Jestli chtějí udělat dobrý skutek nebo začít den hezky podlým činem, to je otázka.  Serlaidová zatím pilně studuje přežití a to do takové míry, že vás ani nezaregistrovala. Nebo, ale to byste zjevně měli kliku, ji nestojíte v tuhle chvíli za pozornost. Na druhou stranu takový chalpík s přízviskem "jack" vás pozoruje jako ostříž a ještě se drze usmívá. Ať už se mu honí hlavou cokoliv, nevypadá jako někdo, kdo by se vás bál, což... tu je docela změna.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 30. ledna 2013 19:33

Daniel Inburn-Thorne [2] - 30. ledna 2013 20:07

Tak ještě chybí Cheorchína Serrlaidová... Nakonec Michelle zůstala celý večer. Mluvili jsme o domově, o našem kraji. Vyptávala se mě na známku, kterou mám na krku a pak na mého psa, řešili jsme spoustu nicneříkajících témat. Všechno možné, jen ne Hry. Ano, stále jsem na ně myslel. Vlastně na ně myslím poslední tři roky skoro bez přestání - ale raději jsem to téma nenačínal. A vlastně ani na noc nešla pryč. Ono by to bylo stejně v podstatě prázdné gesto, vzhledem k tomu, že v aréně vedle sebe budeme usínat každou noc do doby, dokud jeden z nás neumře - a nebo nezařvou všichni ostatní. Snídaně, narozdíl od většiny ostatních jídel, je poklidná. Agnes u ní chybí, protože údajně řeší něco s tiskem, Lilith už působí, že je naprosto v pořádku. Dává nám několik užitečných rad a pak se můžeme přichystat a jít na trénink. "Michelle," zastavím ji přede dveřmi do tréninkové haly. "Hlavně mi dnes věř, ano?" S těmito slovy ji věnuji letmý, nevinný polibek na rty a otevřu dveře, aby mohla vejít první. Upřímně doufám, že mi zase neztropí scénu. Už proto, že mám v plánu zájem Serrlaidové o mou osobu ještě trochu více... podnítit. Oproti včerejšku, dnes rozhodně nepřicházíme poslední. Na tréninku je snad jen polovina splátců. Jones, jak se zdá, zatím chybí. Serrlaidová zuřivě studuje přežití. Trošku smutné. Měl jsem tam v plánu jít taky - což tedy stále mám - ale nyní z trochu jiného důvodu. "Půjdu navštívit Serrlaidovou," ušklíbnu se a je v tom patrná lehká škodolibost. Serrlaidová bude určitě nadšená. Hrozně moc. Okolo také procházejí splátci čtvrtého kraje a evidentně se baví o něčem... svým způsobem chytrém. Řeší nějakého Leroye, nebo kohože... takže tomu nevěnuji pozornost a odpovím na jejich kývnutí. Taky s úsměvem zamávám chlapci ze šestého kraje, který na nás celou dobu tak nějak divně civí, načež zamířím ke stanovišti s přežitím. "Dobré ráno, miláčku," zavrním ironicky, když se znovu zjevím za Sořinými zády. Popravdě mě zajímá, co zrovna studuje, takže ji tak trošku koukám přes rameno, přičemž jsme připraven včas uhnout, kdyby po mě zase vystartovala, jako včera. Dnes už si žádné ocicmávání nemohu dovolit. Bylo by to značně netaktické.

Tvůrce - 30. ledna 2013 21:08

Sorčečíta Daniel Inburn-Thorne Sorča má během tvého přiblížení možnost znovu dokázat, že je profík. Tvůj stín ji upozornil na něčí přítomnost, o čemž vypovídají i drobné pohyby ramen a nohou, které obvykle uvádí tělo do pohotovosti. Bohužel ani takto vypěstovaná ostražitost nemá na prostý šok, jenž je způsoben tvými slovy. Tebe a takhle... zjevně opravdu ráno nečekala. Zatímco se otáčí, můžeš si všimnout, jak zkoumá bylinu rostoucí na svazích, která... zjevně má mít léčivé účinky - dle části výkladu instruktora, kterou máš možnost zachytit. Ona sama pak vteřinu, nebo možná dvě je naprosto zaskočená, než nasadí ten svůj přezíravý výraz. "Dobré ráno, drahoušku." Tón je dost nelibý, ale co čekat od někoho, kdo byl právě nachytán na švestkách.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 30. ledna 2013 21:42

Sorčečíta! ~Ano, je to krátké, ale jestli bych měla větu co větu pak v té povídce rozebírat psychický stav Dannyho, tak se u toho lidi unudí... a víte co? THE FUCK! Je to soukromá hra a můžu si to dovolit! BECAUSE I CAN, BITCHES!!!~ A jak se zdá, Sora studuje zrovna léčivky. Škoda, že já chtěl u tohoto stanoviště původně řešit tak trošinku... jejich opak. Taky se zdá, že ji mé objevení se za jejími zády překvapilo. "Dobré ráno, drahoušku," odpovídá mi přezíravě, když se po pár sekundách vzpamatuje. Zní to trošku... nepotěšeně? Ale copak copak, někomu má přítomnost asi vadí? "Chceš mi zhatit můj sen tím, že se tady naučíš, jak přežít? To od tebe ale není moc hezké, víš..."

Michelle McCoin [2] - 30. ledna 2013 22:26

Jak ze špatné telenovely Večer uběhl jako voda. Netrávila jsem ho sama ve svém pokoji, ale s Dannym. Povídali jsme si o všem možném a nemožném z našeho kraje. Když hodina pokročila přikryli jsme se jeho dekou a já usnula v jeho náručí. Uvědomila jsem si díky tomu, jak mi tohle tady chybí a jak mi chybí se vedle někoho probouzet. Nevím kdo z nás dříve otevřel oči, ale když se tak stalo věnovala jsem Dannovi krátký úsměv a pohladila jsem ho po tváři. Protože nějak nechci upozornit náš doprovod a trenérku, kde jsem strávila noc tím, že mám na sobě vlastně to samé. A na druhou stranu po snídani skoro není čas se převlékat, tak vyrazím do svého pokoje tak učinit. Upravím se jako každé ráno a obléknu si pohodlné sportovní oblečení. Snídaně proběhne ve stejném duchu jako včera jen nám chybí naše milá a milovaná Agnes. Dostáváme ještě poslední rady od Lilith a já si řeknu, že se dneska zaměřím na ty ze čtyřky. Asi mi vymyjí svými řečmi mozek, ale musím se obětovat pro tým. Ještě než vstoupíme do tréninkový místnosti Danny mě zastaví. "Hlavně mi dnes věř, ano?" Jo a ty se dneska neocicmávej se Serlaidovou... Ale než cokoliv řeknu, dostanu krátký polibek na rty a už mi Danny otvírá dveře. Takže jen krátce kývnu, že tak učiním. Zběžně přelétnu po místnosti, kdo je přítomen. Když nevidím Kyla tak mě v první chvíli napadne, že ho Serlaidová tajně zabila, ale to si nemůže dovolit ani ona. Kluka ze šestky povýšenecky přehlížím. "Půjdu navštívit Serrlaidovou," "A já se půjdu věnovat jim." Kývnu směrem na procházející šestku, na ty přátelsky zamávám, ale něco na tom mém úsměvu je hrané. Danny si jde tedy svojí cestou a já tou svou. Rychlými kroky doběhnu ty ze čtyřky a připojím se k nim. "Zdravím... Tak co máte dneska v plánu?" V tu dobu přicházíme k malé holčičce. Nejubožejšímu stvoření tě hle her. Ale musím se k něčemu přiznat, je mi jí vcelku líto a doufám, že jí nebude muset zabít moje ruka.

Tvůrce - 31. ledna 2013 09:41

Nenávist na první pohled? Daniel Inburn-Thorne První úspěšný úder tohoto dne ti už nikdo nevezme. Poprvé a hned ze startu si ji zahnal do obrany, kdy se schovala za masku úsměvu. Úsměvu, který zatím postrádá tu dávku jedovatosti ze včerejška vinou toho, že iniciativa je na tvé straně. "Taky pro tebe nechci nic hezkého, Krasoni." Zlehka, až asi v půli věty se daří nahodit ten správný tón. "Stejně tak pro tvoji hňupku a ostatní..." Dokonce je na místě už i nenávist. "Budu ti stěžovat život až do jeho trpkého konce..." Lehce se nakloní blíž. "Už kvůli těm tvým pěkným očím!" Sice se tváří chladně a vůbec to podává stylem, že ti je před smrtí vyloupne... ale i tak to může zahřát u srdce. Pseudokompliment je pořád lepší než žádný, ne? Jestli to nebude tím, že ty dobré se snad nenatáčí Tvůj pozdrav je zvesela opětován. Narozdíl od jiných, tihle skutečně nemají zájem na tom, si vyrábět nepřátele příliš brzy, ačkoliv jejich trolling všech ostatních naznačuje mnohdy jiné tendence. Riley: "Nic zvláštního" Pokrčení ramen přichází v odpověď. Zdá se, že otázka vyčerpala tolik jejich pozornosti, že náhle kolem Mayi jen prošli a míří dál, k dalšímu instruktorovi na obzoru. Eve: "By nás taky mohli pustit hnedka, tejden navíc u nás nic neznamená..." Riley: "No každopádně se budeme držet dál od Serlaidové" Eve: "A já dál od Daniela" Riley: "Proč?" Eve: "Jim nechci kazit oběd přece! Si včera neviděl ty pohledy?" Riley: "Jaký pohledy..." Eve se trochu pochechtává zatímco Riley vypadá značně zmateně. Asi mu leccos uniká, ale o tom výmluvně hovoří i takový ten pohled s očima sloup v duchu "ach, ti muži", jaký vidíš na jeho parťačce.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 31. ledna 2013 11:16

awwww Sorčo! Já bych tě tak přehnul! "Taky pro tebe nechci nic hezkého, Krasoni. Stejně tak pro tvoji hňupku a ostatní. Budu ti stěžovat život až do jeho trpkého konce..." Syší Sora v odpověď a mě napadá tak trochu otázka, jestli opravdu celé Hry bere tak děsivě osobně, nebo to, stejně, jako nyní já, víceméně hraje. Protože ona opravdu vypadá, jako by si smrt všech ostatních hodlala užít. Já, naopak, to všechno udělám prostě, protože musím. Na cestě ke slávě holt budu občas muset tu a tam překročit nějakou tu mrtvolu. Jsem na to připravený. Ale že bych z toho měl mít nějakou zvrácenou radost? Naklání se ke mně blíž. "...Už kvůli těm tvým pěkným očím." Nemůžu si pomoci, ale zatímco ji pokládám výmluvně prst na rty a odsunuji její hlavu dál od té své, určitá část mého já ji touží znovu políbit. Nijak zvlášť se mi nelíbí, necítím k ní žádné sympatie a už vůbec necítím takovou tu nevysvětlitelnou ochranitelskou potřebu, jako třeba tehdy, když jsem objímal Michelle, která po přehlídce brečela v pokoji. Její arogantní, povýšenecké chování, sebejistota, kombinovaná se schopnostmi zabijáka ve mně ale chtě nechtě určité touhy probouzejí. O něco zvířečtější, než ty, které místy pociťuji k Michelle - ale na tom ostatně nezáleží. "Budu si to pamatovat, až budu řešit, čí duch mě to po nocích chodí do vesnice vítězů strašit, slibuji," mrknu na ni s úsměvem a otočím se k panelu s bylinkami. "Takže co jsi tady zkoumala, drahoušku? Třeba se přiučím s tebou. Když nám spolu to střílení tak jde."

Tvůrce - 02. února 2013 01:48

Další na tvém seznamu? Tvá tapeta na mobilu Poznámka o duchovi ji nejspíš dost pobaví, o čemž svědčí i pohrdlivý úšklebek, jenž na něj v odpověď nasadila. Skoro, jako by snad chtěla říct, že díky této představě ti patrně jen straší ve věži. Inu ona se stále tváří jako jasný a neohrozitelný vítěz. "Třeba se přiučím s tebou. Když nám spolu to střílení tak jde." "Když tak pěkně prosíš, Krasoni." Lehce pohodí hlavou naznačujíce, možná trochu přehrávaný, nezájem. "Ztratím s tebou pár minut a ukážu ti něco už teď." Sáhne po bylince, kterou zrovna zkoumala. "V aréně ti už dám jen jedinou lekci a ta se bude týkat bolesti s umíráním." Způsob, jakým rostlinu bere do rukou a něha, s jakou odkrývá její lístky a kontroluje všechny znaky, které si pamatuje a o kterých se dozvěděla před pár minutami... skoro jako by k hovoru o brutalitě nepatřila. Podobně zvláštní může být i z působ, jakým poslední tři slova té věty vyslovila. Tón, jímž mluví... nelze s jistotou tvrdit, jestli změnila taktiku, nebo se jí vaše soukromá začala líbit. Oproti včerejšku tak nějak vyslovuje umírání i bolest jemněji a ne s takovou nadřazeností. Dá se říct, že si "smrt" začala skoro mazlivě vychutnávat. "Tohle je..." Nastává chvilka, jen vteřinka, kdy si můžeš být jistý, že přesný název se jí do paměti neuložil a tak jej zamlžila. Toto krátké zaváhání naprosto přemáhá sebedůvěra s jakou vychrlí informace o možném využití této na svazích rostoucí bylinky formou anestetika. Schválně, nebo náhodou pak opomněla zmínit informaci o tom, že při přílišné dávce může vyvolat paralýzu, nebo i slabšího člověka zabít. Inu zdejší instruktor je nestranný, takže tento kousek skládačky doplnil. Jestli učinil tak navzdory její neochotě nebo chybě, to ví jen ona sama.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 03. února 2013 16:07

Ach, Sorčo "Když tak pěkně prosíš, Krasoni," Pohodí Sora hlavou. "Ztratím s tebou pár minut a ukážu ti něco už teď. V aréně ti už dám jen jedinou lekci a ta se bude týkat bolesti a umírání." Poté strávíme několik dalších minut společným zkoumáním květiny. Sora mi s neskrývanou hrdostí vypráví vše, co se o ní naučila, popisuje její anestetické účinky - žel, zapomene dodat, že příliš velká dávka člověka paralyzuje a může i zabít. Tento nedostatek ale řeší instruktor u stanoviště, který veškeré potřebné informace dodá. Automaticky si ji přiřazuji k rostlinám s podobnými, ale mnohem slabšími účinky, které znám už z domova. Jak se zdá, v džungli asi bojovat nebudeme. Díky faktu, že rostlina roste na svazích, tipuji spíše nižší horský nebo kopcovitý terén. Zjistila to tady včera Michelle? Mohl bych se jí zeptat, abych zjistil, zda krom toho cukrování s Jonesem taky něco dělala. "Jsou tady v databázi nějaké podobné?" Zeptám se nenuceným tónem instruktora.

Tvůrce - 04. února 2013 18:07

Ach, Daníku! Je jen tvůj, sám k tobě přišel, tvůj Danešek "Že by se z tebe nakonec vyklubal obyčejný otrava?" Ať už tvůj zájem Sorča označuje jakkoliv, tvá otázka rázem spouští smršť informací v odpověď. Inu tahle květina není svého druhu ani funkce jediná a zdá se, že některé její příbuzné jsou dokonce zajímavější. Tak třeba odrůda, která roste v poměrně běžných smíšených lesích mírného pásu - jakožto veselý stromy parazitující organismus, který se liší především barvou a tvarem velmi pestrého květu. Trochu trefně je narozdíl od své světle fialové příbuzné laděný hezky do červena. Výsledný efekt využití této rostlinky je poněkud hrubší a jakmile to přejde do krve - třeba čepelí - tak když už to pomalinku splátce nezabije, je velká šance, že daná končetina zůstane jen na ozdobu. Dost možná navždy a to už po pár hodinách. Zkrátka v podhorských oblastech, jaké můžeš znát z domova, nebo i na kopcích není problém na takový kus lesnaté přírody narazit. Pro tebe méně veselé jsou pak květiny, jež umí podobná svinstva neutralizovat a o které projevila Sorča zájem. Méně veselé jsou pak proto, že jedna roste - snad jako nějaký druh mechu - na kamenech u jezer a ta druhá, ta je přímo takový... jakože leknín. První zmíněný produkt přírody se dá použít na solidní desinfekci a z toho druhého po přidání pár běžných rostlinek může být kaše mající alespoň šanci dostat některé z nepatřičných hnusů ven z těla. "Hm..." Znuděné odfrknutí snadno využívá momentu, kdy se zdá, že instruktorovi došla verbální munice. Škoda, že tobě rozhodně nemohlo uniknout, že dělala to samé, co ty - poslouchala, kalkulovala a hodnotila, ať už se předtím i nyní snažila sebevíc o přetvářku. "Stejně ti všechny rostliny budou k ničemu, když mě ani netrefíš..." Skoro to zní jako výzva? Nebo možná nějaký pokus něco o tobě odhadnout?

Michelle McCoin [2] - 04. února 2013 18:20

S maníkama se čtyřky Říkám si komu jsem co udělala, že jsem skončila mezi těmahle dvěma. Ale jejich rozhovor uhodí hřebíček na hlavičku jak se říká. Protože zmíní Daniela a Soru. Otočím se směrem, kde se tihle dva nachází a samozřejmě jsou opět spolu. Ano mám ti věřit... Znaveně si oddechnu a vrátím svoji pozornost ke svým společníkům "Vím jistě, že Danny žádné pohledy na Soru u obědu neházel... Neměl na to čas." Ušklíbnu se, protože si vzpomenu na včerejší hádku, kterou jsme předvedli. Myslím, že si nás nikdo moc nevšímal, ale vím jistě že Sora nás musela sledovat celou dobu. "Ale když jsme u toho oběda... Jsme chtěla dneska navrhnout, abychom poobědvali všichni společně. Myslím, že jako profíci bychom měli ukázat, že držíme spolu." Nedivila bych se tomu, že Sora tohle odmítne, ale já ji tam zvát nebudu. Kyla samozřejmě přizvu, což mi připomíná, kde se tak dlouho zdržel.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 04. února 2013 23:06

Ach Sorčo Instruktor spustí svůj výklad o bylinkách a já můžu jen suše litovat, že je tady splátkyně z prvního kraje se mnou. Upřímně, sice jsem nedal nikterak najevo, že o podobných rostlinách už něco vím a jejich slabší příbuzné už jsem držel i v rukou - ale nepotřeboval jsem ani, aby někdo věděl, že se tady o nich byť učím. Je to mrzuté. Stejně, jako výčet protijedů, které se v krajinách, kde tyto rostliny rostou. - Mimochodem, čím dál víc mám za to, že se bude jednat o svažitý, lehce kopcovitý, nebo skalnatý terén. Sora, ač by to nejspíše odmítala přiznat, visí instruktorovi na rtech. Já ostatně taky. Každá informace pro mě může být velmi cenná - už proto, že v aréně budu stát právě proti ní. Dívce, která nyní sedí vedle mě a plivá jedy. "Stejně ti všechny rostliny budou k ničemu, když mě ani netrefíš," dodává po chvíli. Co asi čeká, že ji na to řeknu? Viděla, že mušku mám. Viděla to už včera. "Máš pravdu," odpovím zamyšleně a přátelsky ji rozčechrám vlasy. "ostatně, jako ty míváš vždycky, Soro. Možná taky proto pro tebe nejsem žádný pořádný soupeř, viď." Poslední věta je pak vyřčena takovým tím shovívavým tónem, jakým obvykle lidi mluví na malé děti.

Tvůrce - 05. února 2013 21:15

Achich ouvej! Daniel Inburn-thorne "ostatně, jako ty míváš vždycky, Soro. Možná taky proto pro tebe nejsem žádný pořádný soupeř, viď." Tvé chování je skoro tak nečekané, jako je drzé. Dost možná přeci jen ještě o chlup drzejší. Sora na moment vře jako konvice s tím rozdílem, že chybí jen to otravné pískání. Frustrace nad tvým přístupem, možná i to, žes ji tak klidně a elegantně vystřílel munici... to je zkrátka něco. Ovšem to, jak si to udělal... to je něco víc, protože tyhle pocity přejdou po chvíli do ústraní a ona se prostě rozesměje. Ať už jí to přijde směšné, nebo chce podrobit dvojku testu důvěry... zkrátka se směje a světe div se, působí skoro jako normální holka s asijskými rysy a tím štěstím, že brzy půjde do arény. "Takhle to říct a vůbec podat... by si jen tak někdo nedovolil." Tón sice vážní, ale stále je tam dozvuk té... podivné radosti znát. Nakloní se trochu blíže k tobě. "Slib mi, že se nenecháš zabít dřív, než skončíme s tím póvlem." Zní to dost naléhavě. "Začíná to být osobní a já bych byla velmi zklamána, kdyby mě někdo o tu radost připravil..." Zjevně velmi, velmi osobní. "Kdo ví, možná za to pak dostaneš i jako bonus Michelinino srdce..." Tady asi není třeba přílišných náznaků, že by ti ho nejraději dala vyrvané z jejího těla. "...až mi přijde pod ruku, beztak ho už neupotřebí." Kdybych byl ceress, asi bych řekl něco o tom, že jsou ze a ne se čtvrtého kraje, ale že já nejsem... Michell McCoin, ta pravá McCoin, co nemá s břízou ani jiným stromem nic společného Eve se podívá na Rileye, on na ní a pak na sebe chvilku jen... koukají. Těžko říct, jestli je to tím, že jejich intelekt působí takovým... řídkým dojmem, nebo se tak dobře znají, že si rozumí i bezeslov. Každopádně po chvilce kývnou a ty můžeš mít odpověď. Riley: "To nezní jako špatný nápad." Eve: "Jako můžem, ale bude to asi vopruz." Riley: "Proč? Nám může někdo poradit, co dobrýho si dát!" Eve: "Jako sorry, ale Soru fakt radši ne!" Na ní zjevně... tvá oblíbenkyně z jedničky udělala dojem. Snadno si můžeš domyslet, že ten odpor jen maskuje něco mnohem přirozenějšího a to je strach. Riley: "To překousneš!" Eve: "Překousnu hovězí steak, ale ne celou krávu!" Pár dalších slov můžeš vnímat spíše vzdáleně. Ony ostatně jako většina toho, co ti dva vyplodí, nejsou důležité - oproti příchodu dalších splátců včetně Kyla, který se po krátkém rozhlédnutí a zamávání ti vstříc, vydá tvým směrem. Eve: "Heleho, chudáka..." Zjevně tím myslí Kyla. Riley: "No budeme všichni." Eve: "To bysme mohli vyrukovat s tím, že se spojíme proti Serlaidové..." Riley: "Jo, myslím, že dokud se baví s..." Eve: "S tím fešákem." Riley: "...s Danym, tak bychom měli." Eve: "Hej myslíš, že by se spojil se Sorou?" Riley: "Dle toho, jak po něm každá pohledem jde jak husa po flusu, by se mohl spojit skoro s každou tady..." Inu není spojení jako spojení. Také se zdá, že tu není ani snahy maskovat závist nad tím, že tvůj společník je sličný. Eve: "Tse, kdybys nebyl dobrej plavec, tak se dávno utopíš ze všech těch slin, co ti kapou z huby nad ní..." Tohle vypadá jako přátelský šťouch na jeho osobu a zároveň kompliment tobě. Tak či onak, zatímco se přiblíží Kyle a pozdraví, Riley raději neříká nic a možná, možná se i trochu teď stydí. Nebo tak rozhodně působí.

Michelle McCoin [2] - 05. února 2013 22:19

Jsme parta hic NJN ta moje čeština:D Ty dva mě dokáží překvapit každým dalším okamžikem. Jsem ráda, že to Riley bere jako dobrý nápad, ale ne protože mu někdo poradí s výběrem jídla. To, že tam Eva nechce Soru se ani nedivím. Cítím z jejich slov strach i já si začínám říkat, jestli jsem udělala správně, že jsem chtěla být ta, která jí zabije. "Myslím, že ona ani nebude stát o to s námi sedět." Což je jedna velká chyba. Všem bude ukazovat, že se od nás člení. Mluvit s ní moc nehodlám, ale zkusit jí to vysvětlit bych se mohla pokusit. Nikdo z nás nechce, aby ti ubožáci viděli, že se nemůžeme ani cítit natož spolu spolupracovat. Mezitím se nám objevuje Kyle. Konečně nebudu na ně sama. S vřelým úsměvem na něj zamávám, aby se k nám přidal, což on udělá. Jak se ke mě dostanou slova ohledně Dannyho na oba dva hodím ne moc hezký pohled. "S ní by se nikdy nespojil." Nechtěla jsem to, ale svoje slova na něj vyštěknu. Hned poté si uvědomím, jak to muselo znít a tak se omluvně usměji. Ale všemu nasadí korunu dívka ze čtyřky. "Tse, kdybys nebyl dobrej plavec, tak se dávno utopíš ze všech těch slin, co ti kapou z huby nad ní..." Najdu pohledem Rileyho, on je pro mě jen další kluk, kterému se líbím, tedy podle slov jeho kolegyně. "Až k nám dojde Kyle možná bychom měli jít něco trénovat... co uzly?" Změním téma, aby se chudák chlapec ze čtyřky necítil ještě nějak hůř než se asi tak cítí. Dala jsem si za úkol že se s nimi spřátelím a tak nemám zapotřebí, aby se díky mě cítil nějak nepříjemně.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 05. února 2013 22:24

Sorčísku, kvůli tobě mě mě nemaj ostatní rádi, víš? Sora se na mě zprvu zlostně dívá a vypadá to, že v duchu pění a častuje mě těmi nejhoršími nadávkami, zatímco si představuje, jak mi z břicha zaživa vytahuje střeva, aby mi je mohla ukázat, než umřu - a pak, pak se začne smát. Zdá se dokonce, že od srdce. Je to takové zvláštní. Někdy mám pocit, že držím otěže v podstatě jakékoli situace pevně v rukou - a někdy zase plně nechápu a nepobírám, co se okolo mé osoby děje. Tohle... je ta druhá situace. "Takhle to říct a vůbec podat... by si jen tak někdo nedovolil," řekne nakonec a nakloní se ke mně. "Slib mi, že se nenecháš zabít dřív, než skončíme s tím póvlem. Začíná to být osobní a já bych byla velmi zklamaná, kdyby mě o tu radost někdo připravil..." Povytáhnu obočí, jako bych nechápal, o čem to tady mluví. Jsem rád, že to pro ni začíná být osobní. Asi to neví, ale zrovna mi potvrdila, že můj plán zatím vychází tak, jak jsem si jej včera nalinkoval. Je to riskantní plán a nejraději bych si za něj jednu vrazil, ale momentálně lepší alternativu, než Soru poštvat přednostně proti sobě, nevidím. "Kdo ví, možná za to pak dostaneš i jako bonus Michelinino srdce... až mi přijde pod ruku, beztak ho už neupotřebí," dodává. "Neměj strach, Serrlaidová," syknu lehce popuzeně. "K tomu, abych získal její srdce, TEBE nepotřebuju." Rychle se vzpamatovávám a na mou tvář se zase vrací ten starý, lehce výsměšný úšklebek. "Takže se tady hezky bav, miláčku," dostanu ze sebe nakonec a zavřu prstem na panelu prezentaci o bylinkách, aby se tady nikdo nemohl přijít kouknout, co přesně jsme řešili. "...dokud ještě můžeš," utrousím na odchodu a mířím ke skupince ostatních profíků, která se na druhém konci tělocvičny tvoří.

Tvůrce - 06. února 2013 20:08

Svým způsobem by to mohla být i láska na první bodnutí The utěrač "Užívej dne..." Jistý úšklebek se rázem promítá i v její tváři. Tvůj plán zkrátka sklízí ovace nebo alespoň pomyslné bodíky na počítadle preferencí. Zkrátka a dobře ti věnuje nejvíce pozornosti už teď a vydrží-li to, tak se z ní budeš moci těšit i v aréně! "...dokud tě ti bezcenní idioti nechají." Výsměch je z toho více než patrný, stejně jako možné... varování? Také to může být nějaký tah, jenž se snaží uhrát. Tak či onak tě pouští z hlavy a hodlá se věnovat dalšímu studiu, zatímco tebe čeká konečně zábava na úrovni. Takticky neříkám na jaké, protože vzhledem k tomu, že obsahuje čtvrtý kraj je to značně spekulativní. Kromě něj ti pak může náladu zpestřit ještě chvilku před tebou dorazivší Kyle. Eve: "Áááá fešák se nám odpoutal od Serevšechnylaidové." Riley: "Ale musíš uznat, že jim to docela sluší!" Eve: "Jsi blbec, Riley!" Riley: "To je zlý! Sakra, jako pravá bloncka se v tom musíš zatraceně vyznat!" Uzel, který nebude gordický Michelle McCoin Na tvou obranu Daniela paradoxně přichází jediný komentář v podobě lhostejnosti, nebo snad výsměšných pohledů? Tohle jsou zkrátka hry a oni zjevně ani za boha nevěří, že by existovala jakákoliv loajalita větší než ta, která je už pudem sebezáchovy lidem tak vlastní - lojalita vůči sobě samému. Eve: "Uzly jsou pruda!" Riley: "Naproti tomu štvát ty nuly, když snaží, to je něco!" Kyle: "Probíráte matiku, nebo řešíte splátce?" Dorazivší Kyle působí trochu unaveně, rozhodně mu ovšem nechybí po ránu úsměv a lehký tón s jakým mluví o vážných i absurdních tématech. Eve: "Matika je nuda jako uzle!" Riley: "To jo, do toho se dá pěkně zamotat!" Kyle: "Takže splátce..." Pohled mu mimoděk sjede k Sorče a Danielovi. "Jak dlouho ti dva už tokají?" Riley: "Dost dlouho na to, aby je Michelle chtěla pozvat na společný oběd!" Eve: "Prej máme táhnout za jeden provaz. Seš zvanej." Kyle: "Příjmám, pokud to nebudu muset nabízet Soře! To potěšení... " Jeho úsměv krásně podtrhuje ironii. "...by si měl vychutnat někdo jiný." Podle krátkého ticha pak je jasné, že nikdo z nich se do toho extra nehrne. A ať už, Michelle, mlčíš nebo začínáš přidávat k debatě svůj názor, ty dva zaujme změna stanoviště tvého parťáka na tolik, že si svůj dojem nenechávají pro sebe. Vlastně jsou docela hlasití. Eve: "Áááá fešák se nám odpoutal od Serevšechnylaidové." Riley: "Ale musíš uznat, že jim to docela sluší!" Eve: "Jsi blbec, Riley!" Riley: "To je zlý! Sakra, jako pravá bloncka se v tom musíš zatraceně vyznat!"

Michelle McCoin [2] - 06. února 2013 21:02

Uzly se nekonají Ten jejich lhostejný až výsměšný pohled mě snad ještě více vytočí než ta jejich poznámka. Vím, že nesmím vyzradit nic co se stalo mezi mnou a Dannym, ale poslouchat tohle vkuse moc nezvládám. Mírně se mi otevřou ústa a já se zhluboka nadechuji a vydechuji. Zvedá se mi hrudník v pravidelných intervalech. "Probíráte matiku, nebo řešíte splátce?" Přichází Kyle a já si říkám, že bych mohla být tak nějak zachráněna. Bohužel opak je pravdou a on se k jejich pubertální zábavě přidává. "Jak dlouho ti dva už tokají?" Na tváři se mi objeví snad nejvíc neupřímný úsměv jaký dokážu. "Ty se k nim ještě přidávej..." Vypísknu a spražím i Kyla ne moc pěkným pohledem. K rozhovoru ohledně společného jídla se nějak nepřipojuji. Čtyřka stejně prozradí vše, co je podstatné. Mě zaujme až poslední dovětek, který pronesl Kyle. "...by si měl vychutnat někdo jiný." "Jasně nikdo z vás nemá na to odvahu. V tu chvíli vám bude dobrý někdo, jako je Daniel co?" Jestli jsem předtím vypadala naštvaně a podrážděně, tak to nějak opadlo. Usmívám se, ale zase je to spíš neupřimná veselost. Ruce jsem si zkřížila na prsou a hledím na ně lehce jako na nějaký póvl. Čtyřka nikdy nedokáže být chvíli zticha, jestli díky nim budeme prozrazeni v aréně tak jim to dlouho vyčítat nebudu nebo tedy ne slovně. Otočím se směrem kterým přichází Danny. "Jak sis to užil s naší milou Sorou?" Zeptám se už vcelku vesele. Vím, že on neřekne nic co by mě nějak vytočilo. Touhle otázkou chci spíše ostatním ukázat, že jejich skvělé domněnky, co tu měli, byli tak dětinské.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 06. února 2013 21:41

uhm... "Áááá fešák se nám odpoutal od Serevšechnylaidové," Vítá mě splátkyně ze čtvrtého kraje. Narozdíl od včerejška, dnes již vím, že se jmenuje Eve. Přijmení si sice stále napamatuji, nicméně v duchu děkuji Lilith, že nám tyto informace poskytla. Co se uvítání týče, dávám přednost klasičtějšímu "dobré ráno, Danny," ale to je asi čistě věc vkusu. "Ale musíš uznat, že jim to docela sluší!" Chlapec ze čtyřky. Jmenuje se Riley. Riley Hunt. A je to pěkný blb. "Jsi blbec, Riley!" vykřikne Eve, čímž vlastně potvrdí mé domněnky. Máme toho s Eve asi hodně společného. Třeba momentální názor na Hunta. "To je zlý! Sakra, jako pravá bloncka se v tom musíš zatraceně vyznat!" Odpovídá on. Já osobně mám pocit, že fluidum letošní čtyřky poletuje okolo, saje mé mozkové buňky a ještě mi do omrzení opakuje, že chutnají opravdu dobře. K jejich skupince již došel i Kyle, který přišel na trénink o něco později než ostatní. Jen na něj kývnu na pozdrav. "Jak sis to užil s naší milou Sorou?" Ptá se mě Michelle. Oproti včerejšku trošku rozdíl. Už jen představa, že by mi tuto větu řekla včera v jídelně mě přinutí se zamyšleně usmát. Ale jen na chviličku. Pak střelím pohledem kamsi za své rameno, směrem ke stanovišti s přežitím. "Přísahám, že jestli přežiju arénu, budu z ní mít nadosmrti žaludeční vředy."

Michelle McCoin [2] - 06. února 2013 22:04

Mi jsme ti profíci - jen mluvíme a okouníme Krátký úsměv na Dannyho tváři mě potěší. Přeci jen plním to o co mě požádal. Věřit mu. Když se ohlédne za rameno, kde by se měla stále nacházet zmiňovaná Sora, tak se tam nachvíli taky podívám. "Přísahám, že jestli přežiju arénu, budu z ní mít nadosmrti žaludeční vředy." Chápavě přikývnu. Vím, jaký je jeho plán, veškerou její pozornost upoutat na něj. Nejradši bych s tím nesouhlasila, aby kvůli mě nastavoval krk, ale jinak to nejde. Chceme Soře zasadit smrtící úder, který nebude čekat. A to mě přivádí k tomu, že ty posměšky ostatních mě pěkně vytáčí. Danny se jen snaží, abych přežila střet s tou malou mrchou. "Tak to asi s námi nebude chtít obědvat co?" Zvesela se zeptám, jako kdyby to nad čím jsem uvažovala ani neexistovalo. Dojde mi, že mojí větu Danny nemusel pochopit, protože jemu jsem svůj nápad o společném obědu všech profíků vlastně neříkala. "Dohodli jsme se, že dnes budeme obědvat společně, jako profíci. Abychom ostatním ukázali, kdo je tady vítěz." Krátká odmlka. "Ono stejně ji tu nikdo nechce." Já si nejsem moc jistá, jestli oni tu chtějí Dannyho. Proč začínám mít takový pocit, že po smrti Sory se to nebude vyvíjet podle našich představ.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 06. února 2013 22:17

Vyhlídka na další fajnový oběd! Mi (ať už je to kdokoli), my a Sora! "Tak to asi s námi nebude chtít obědvat co?" ptá se Michelle rozverně. "Ty bys s ní chtěla ob-" "Dohodli jsme se, že dnes budeme obědvat společně, jako profíci. Abychom ostatním ukázali, kdo je tady vítěz." Odpoví mi dříve, než se vlastně stihnu zeptat. Nemůžu se rozhodnout, jestli je to dobrý a nebo špatný nápad. Moc možností ostatní splátce před arénou poznat už mít nebudeme - na druhou stranu už jsem se docela těšil, že bych se mohl dnes najíst v klidu. A to zase jaksi pravděpodobně padá. Ono stejně ji tu nikdo nechce," dodává nakonec Michelle. "Problém je v tom, že pokud chceme jedenáctce a jeho partičce sráčů ukázat, že jsme jeden tým, tak Serrlaidová, sedící v druhém rohu místnosti bude naši snahu sabotovat. Takže buď bude kazit náš dojem, nebo chuť k jídlu. Já osobně jsem ochotný obětovat spíš to druhé."

Tvůrce - 07. února 2013 17:42

Takový posun Michelle McCoin, Daniel Inburn-Thorne Život je otázkou priorit a Danielova slova zrovna nutí ostatní ty své přehodnotit. O tom svědčí nejen další porce ticha, ale i usilovné výrazy splátců čtyřky, kteří působí takovým dojmem, že - je-li pověra pravdivá - je bolí hlava snad poprvé v životě. Inu pokud nepřemýšlíte, tak za to nemusíte nejspíš platit bolestí. Ryley: "Bylo by nás pět..." Eve: "To je víc než jedna Serlaidová..." Kyle: "To by nemělo smysl." Důsledné zavrtění hlavou. "Jak řekl-" Eve: "Fešák..." Kyle: "Jak řekl, FEŠÁk, to jídlo se dá oželet." Nutno podotknout, že nově udělený titul splátci dvojky vyslovil s nefalšovaným pobavením a velmi upřímným úsměvem. "Takže to nakonec asi bude na mě..." Naproti tomu ta další slova už moc veselá nejsou. Eve: "Mám nápad!" Můžete zaslechnout tiché uchechtnutí ze strany Kyla a lehký šepot nesoucí "to jsme svědky zázraku". "Co takhle si o to zahrát! Vyberem něco a kdo prohraje, ten půjde!" Kyle: "To nezní špatně, jen by to chtělo něco neutrálního..." Riley: "Třeba plavání!"

Daniel Inburn-Thorne [2] - 07. února 2013 18:10

Tak jsem fešák, no - se neposerte! "Bylo by nás pět," protáhne Riley. Je hezké, že když už nic, tak alespoň umí počítat. "To je víc než jedna Serlaidová," dodává Eve. Tak nějak si říkám, že kvantitativně asi ano. Co se týče kvality... možná je ti tím, co mi Sora řekla a jejím "dokud tě nechají" a nebo tím, jak samozřejmě pochopila větu "spojí se proti nám," ač byla myšlena jinak - ale jedno je docela jisté. Kdybych po svém boku neměl Michelle, ale nějakou... řekněme cílevědomější a nebezpečnější dívku ze svého kraje - spojil bych se možná se Sorou a šli bychom na sólo. Do určité chvíle věřím, že bych si ji dokázal držet od těla - a pak, pak by se holt ukázalo. Takhle... nemám svou pozici úplně jistou. "To by nemělo smysl," Vrtí Kyle hlavou. "Jak řekl-" "Fešák," skáče mu do toho Eve, "Jak řekl, FEŠÁK, to jídlo se dá oželet. Takže to nakonec asi bude na mě..."" dořekne nakonec splátce z jedničky a nezdá se, že by byl vyhlídkou na pozvání Sory ke společnému obědu nadšen. Mi by to bylo tak jedno - co se mě týče, klidně bych jí to šel říct sám - a nebo bych prostě srazil stoly a na nic se jí neptal. Tak bychom žaludeční šťávy v krku neměli u oběda jen my, ale taky ona. "Mám nápad!" Zvolá Eve, což Kyla evidentně pobaví. Ne, že bych se divil. Sám mám neodolatelné nutkání hlasitě zakašlat. "Co takhle si o to zahrát! Vyberem něco a kdo prohraje, ten půjde!" "To nezní špatně, jen by to chtělo něco neutrálního," zauvažuje Kyle. "Třeba plavání!" Nadšeně přitakává Riley. "Škoda, že tu není bazén," ušklíbnu se ironicky. Upřímně, kdyby byla soutěž v plavání možná, asi bych je všechny pro jistotu nazval připosranými idioty a šel se Sory zeptat na ten oběd. Neztratil bych tvář a... nemusel bych jít do bazénu, což by asi tak nějak v této situaci bylo to hlavní. Bojím se ve vodě, ve které nedosáhnu na dno. Nemůžu za to. A tak nerad plavu. Hodně nerad. Skoro vůbec. "Co takhle... něčím hodit, když už to musí být?"

Michelle McCoin [2] - 07. února 2013 19:02

Srážka s blbcem je nejhorší Musím uznat at tedy neochotně, ale Danny má pravdu. Moje myšlenka byla ukázat ostatním, že my jsme ti silný a bez toho aby tam s námi seděla Serlaidová to nepůjde. Jen lituji toho, kdo za ní půjde. Kdyby mě tak nesnášela a každým druhým slovem by mi nevyhrožovala, asi bych se i nabídla. Vlastně uvažuji nad tím, co jí tak na mě může vadit. Za hloupou se nepovažuji nebo nejhloupější v této skupině, to bych se poohlédla po Evě a Rileym. Ale pochybuji, že Sora měla sebemenší šanci ty dva poznat nebo aspoň slyšet něco říkat. To mě se této poklony dostalo více než bych si přála. Moc neposlouchám rozhovor ostatních, jak se dohadují kdo za Sorou vyrazí. Vím, že Kyle prohlásil, že to bude na něj. Je fakt, že on je chlapec z jejího kraje a měl by k ní mít nejblíže. Což nejspíš nemá, když při prvním tréninku byl ochotný mě i Danielovi nabídnout spolupráci proti ní. Nakonec padne návrh, že si o to zahrajeme, kdo za ní půjde. Prosím at to neprohraji já... Ale tak co hodím se Sorou ženský pokec, třeba o šminkách, účesu a klucích. To bych jí mohla připomenout aby na Dannyho ty svoje hnusný ruce už nedávala... "Třeba plavání!" Vyprsknu smíchy a nejspíš se na mě pár tváří otočí. Naznačím at pokračují dál a mě se nevšímají. Kde by chtěl plavat... ve vaně? Riley asi fakt o tom, že bazén v tréninkové hale nemáme opomněl. "Co takhle... něčím hodit, když už to musí být?" Padne další návrh a to z úst Dannyho. Nad tím jen pokrčím rameny. "Klidně, mě je to fuk... a čím budeme házet?" Nožem by to bylo velmi fér... Jak pro mě tak i pro Dannyho...

Tvůrce - 07. února 2013 20:44

Sorča Game! Navzdory původním snahám čtyřky, plavání zkrátka neprošlo, ať už kvůli neochotě vás, ostatních, nebo prostě proto, že na to tady nejsou žádné vhodné podmínky. Krátce na to proběhla vzrušená debata na téma, co budeme házet. Vzhledem k tomu, že jistá zručnost s noži již byla vámi předvedena, došlo nakonec na vrh mincí o to, zda projektil bude sekera nebo oštěp, kterým zatím nejlépe machruje hlavní výhra vaší soutěže. Vyhrál to oštěp. Slosování bylo poměrně jednoduché - kdo dřív přišel, ten dřív házel. Jako první tedy měli tu splátci z mořského kraje. Evin hod byl velmi, velmi solidní ovšem její překvapený výraz, pokud nebyl skvěle zahraný, svědčí o tom, že spíše než talent se projevuje příslovečná štěstěna. Riley poměrně spokojeně zasáhl hrudník a dokonce, jak se na splátce sluší, působil dojmem, že alespoň ví, co má dělat, když už to tak dokonale provést neumí. Trojlístek vašich "spojenců" uzavřel Kyle. Čistý, o něco málo lepší zásah než měl Riley přeci jen svědčí o dobré úrovni přípravy pro první kraj. Kyle: "Hm... nic moc..." Eve: "Zatím to vypadá, že Riley půjde za Sorou" Jestli může být něco otravné, tak její chichotání určitě ano! Riley: "Do hajzlu... no můžu doufat, že fešák prohraje úmyslně!" Eve: "To sotva!" Vysmívání pokračuje. Kyle: "Co já vím, tak dvojka nerada prohrává..." Poklepání na rameno, které je mu vším, jen ne povzbuzení. Riley: "Sakra tak dělejte, ať to máme za sebou..." Eve: "Žádný spěch ,alespoň si můžeš promyslet, co jí řekneš! "

Michelle McCoin [2] - 07. února 2013 21:16

Vždycky se stane to co si člověk nejméně přeje Moje touha aby byly zvoleny dýky se nenaplní. Není se čemu divit už mě i Dannyho viděli s nimi házet a oba jsme ukázali, že nám to není cizí. Strhne se menší debata o tom jestli nakonec budeme házet oštěpem a nebo sekerou. Ani jedno není pro mě výhra, i když včera s oštěpem jsem měla vcelku štěstí, ale to jsem byla namíchnuta kvůli řečem Sory. Nakonec to zvítězil oštěp. Složím si ruce na prsou a postavím se tak, abych viděla na všechny jak se snaží hodit co nejlépe. "Zatím to vypadá, že Riley půjde za Sorou" Komentuje to jeho slečna ze čtyřky. Být na jeho místě tak jí asi proplesknu, ale to on ne. On raději doufá, že prohraje Daniel. Najdu pohledem Dannyho, a přemýšlím jestli by to udělal, že by prohrál úmyslně. Z mého zamyšlení mě vytrhne až nedočkavý Riley. "Sakra tak dělejte, ať to máme za sebou..." "Jo už jdu na to..." Nevrle odseknu a svěsím ruce. Vezmu první oštěp, který mi padne pod ruku a hodím. Ukáže se, že vrh oštěpem vážně nebude moje silná stránka. Minu prakticky terč. No výborně... "Myslím, že házet ani nemusíš." Zabručím směrem k Dannymu počkám ještě na jeho hod, který je tedy zbytečný, ale aspoň mohu oddalovat tu chvíli, kdy se s ní setkám. Vymyslela jsi to Michelle, tak je to na tobě ten to skvělý nápad dotáhnout do konce.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 07. února 2013 21:52

12% woe... "Klidně, mě je to fuk... a čím budeme házet?" Ptá se Michelle, která vypadá, že ji návrh plavání na místě, kde není žádná vodní plocha větší, než rohová vana, pobavil. Nakonec se všichni víceméně shodneme, že se bude jednat o hod oštěpem. Jsem upřímně rád, protože v jednu chvíli byla v návrhu i házecí sekera a co si budeme povídat, něco takového jsem držel v ruce snad tak jednou dvakrát, přičemž mi neleze do hlavy, jak to přinutit letět tam, kam chci já. Vlastně, když to trošku nadneseme, tak si nejsem jistý ani, jak ji přemluvit, aby vůbec letěla. Jako první háže Eve, která stála oštěpům, společně s Rileyem, nejblíže. Sice vypadá trošku překvapeně, ale její oštěp dost hezky zasáhl trup figuríny. Riley, který si vzal ze zásobníku zbraň hned po ní, se už netrefí tak hezky, jako ona - ale stále se nejedná o žádnou hrůzu. Kyle se pak umisťuje kdesi mezi Evou a Rileyem, což staví splátce ze čtvrtého kraje na prozatimně poslední místo. "Hm... nic moc..." komentuje svůj hod Kyle. "Zatím to vypadá, že Riley půjde za Sorou," směje se svému parťákovi Eve. No, hlavně že ona měla štěstí. "Do hajzlu... no můžu doufat, že fešák prohraje úmyslně," okomentuje svou patovou situaci Riley. Jen povytáhnu obočí a zavrtím s úsměvem hlavou, jako že tohle opravdu nemám v plánu. "To sotva!" Zavolá Eve nahlas. "Co já vím, tak dvojka nerada prohrává," klepe Kyle soucitně Rileyovi na rameno. "Sakra tak dělejte, ať to máme za sebou," vrčí Riley. "Žádný spěch ,alespoň si můžeš promyslet, co jí řekneš!" A Eve nejspíše tím, že neprohrála, bude žít ještě dlouho. Já se do toho nehrnu. Považuji za slušné dát přednost své... drahé polovičce. Ta se chviličku na to lehce nevrle ozývá. "Jo už jdu na to..." Narozdíl od včerejška, kdy mě svým hodem příjemně překvapila... Michelle míjí. Zbraň s dutým zvukem dopadá na podlahu. Zmateně zamrkám nejprve na figurínu a pak na oštěp, ležící za ní. Život je plný debilních náhod. Za Rileye bych se samozřejmě nenabídl a nechal jej se u Sory dostatečně vydusit... ale... opravdu by tam měla jít Michelle? "Myslím, že házet ani nemusíš," sykne pak směrem ke mě. Tohle se nemělo stát. Nejraději bych řekl, že půjdu místo ní - ale tak trochu si uvědomuji, že nemůžu. Ostatní by si pak mohli myslet, že k ní mám... blíže, než je zdrávo. I přes to, že má starost o její blaho není ani tak otázka citů, jako spíše taktická záležitost - dohady na toto téma mi mohou jen uškodit. Nám oběma. "Ale tak... pro pořádek," pokrčím rameny a ledabyle oštěp potěžkám a bez většího míření hodím. Možná je to tím, že tato zbraň mi nikdy nepřirostla k srdci a možná tím, že jsem měl v hlavě dost důležitějších starostí, než nějaké míření - ale zasahuji figuríně stehno - a to ještě takovým způsobem, že se do něj oštěp zapíchne dost nešťastně, nedrží a brzy padá k zemi. Michelle. Půjde. Mluvit. Se. Sorou. A všichni to budeme z povzdálí pozorovat a já s tím nemůžu nic dělat. Upřímně, ten pocit bezmoci je na tom to úplně nejhorší.

Michelle McCoin [2] - 07. února 2013 22:19

Tak jdeme si dělat kamarádku Dannyho hod byl prakticky zbytečný, ale stejně se dívám jak se napřahuje a hází. Jeho hod je zoufalý, ale ne tak jako ten můj, který mi dal privilegium si jít promluvit se Sorou. Zhluboka si oddechnu. Ústa se mi rozšíří do úsměvu. Je to hodně hrané a doufám, že než dojdu k Serdaliové nebudu vypadat tak křečovitě. "Tak snad se ještě vrátím." Naposledy očima přejedu po naší skupince a dlouhý pohled věnuji Dannymu. Jestli by mi v tuhle chvíli dal možnost jít okamžitě do arény nebo za Sorou, moje volba by byla jasná. Ale já žádné možnosti nemám a tak moje kroky vedou právě k mé nejlepší přítelkyni. Cestou si promýšlím jak se k ní budu chovat a co jí řeknu. Budu se chovat mile... Nechci jí vyprovokovat... Najít ji není těžké. Přijdu ke stanovišti, kde se zrovna nachází. Krátce si odkašlu. "Nazdar Soro. Nepřišla jsem sem se hádat. Chci ti dát návrh..." Mluvím vcelku smířlivě. Nachvíli jsem se odmlčela, ale ne na tak dlouho, aby ona mohla reagovat a nějak mi zkazit můj přátelský tón. "Stále obě patříme mezi profíky a jako takový bychom měli vypadat jednotní. Aspoň před těmi chudáky." Krátce se rozhlédnu po tréninkové místnosti, jako kdybych očima hledala chlapce z jedenáctky a jeho kumpány. "Chceme dneska poobědvat u jednoho stolu a kdyby si u něj chyběla nemělo by to ten efekt. Určitě ani ty nechceš, aby se proti nám tihle spojili." Stále tu visí ve vzduchu slova toho černocha. Spojte se proti profíkům, zabijte je u rohu hojnosti. Kdyby se tak stalo a místo toho, abychom je zastrašili a zneškodnili se začali mlátit mezi sebou, byl by to nejspíše náš konec. "Je mi jasné, že na včerejší incident mezi námi jen tak nezapomeneme a kamarádky z nás nebudou. Ale já to prozatím překousnu, abychom měli jako skupina větší šanci. Zvládneš to ty?" Tahle část je podaná lehce přidrzlejším tonem, něco jako kdybych se jí vysmívala, že já jsem lepší nebo chytřejší než ona.

Tvůrce - 08. února 2013 13:57

Takový dojezd Daniel Inburn-Thorne Pořádku bylo učiněno za dost a to způsobem, který trochu nekoliduje s doposud nasazeným standardem dokonalých zabijáků. Tak či onak díky tomu, jak jste všem ostatním osladili včerejšek estrádou bojové zručnosti, tak se na vás nikdo moc nekouká. Většinou. "Tak snad se ještě vrátím." Riley: "Tak to jsem fakt nečekal!" Tímto se Riley stává prvním, kdo prolomil mlčení, zatímco Michelle vyrazila vstříc svému osudu. Eve: "To bude hustý!" Kyle: "Neřekl bych..." Je více než jasné, že Kylovi něco vrtá hlavou. To jak se dívá po očku na tebe a na Michelle... jako by očekával nějaký zásah vyšší prozřetelnosti, nebo hrdinské gesto, které ovšem stále nepřichází. Eve: "Co myslíš ty, fešáku? Přeci jen je asi odhadneš nejlíp..." Zdá se, že se díky svému štěstí neuvěřitelně baví. Sorča/Michelle a ne, to lomítko nesymbolizuje nepravděpodobný slash! Michelle McCoin Na tvé straně možná není štěstěna, ale za to tě může hřát moment překvapení, který rozhodně využiješ. Je pravda, že tvůj stín ji upozorní, že se někdo k ní blíží, ovšem ten hlas... tebe tu asi čekala ze všech nejméně. A to už je něco vzhledem k tomu, že tu nečekala tak nějak nikoho. Tvá úvodní zdvořilostní fráze padá na úrodnou půdu. To, že tomu vděčíš za kadenci svých slov a ne jejímu citu pro slušně vedenou konverzaci tatkně ponechme stranou. Decentní pohled plný všeho možného i nemožného hnusu je tak jediné, co ti může skočit do řeči. Při zmínce ohledně společného oběda... dalo by se říct, že čelí dalšímu zaskočení ze tvé strany. Na moment tak nemůžeš vidět nic z její nadřazené pózy - jen krátké rozmýšlení končící výrazem nejlépe zařaditelným do škatulky popuzený. Asi si takhle své žrádlo moc nepředstavovala. "Incident? Mezi námi?" Zdá se, že závěr tvého verbální útoku ji pak totálně vyrazil dech a celé to končí - světe div se - úsměvem. Podivným uspokojivým úsměvem. "A čemu říkáš,vyumělkovaná couřinko, incident? Tomu, že si sem přišel..." Pohled se na moment zatoulá k Danielovi, což je ti jasné patrně stejně, jako ostatním. "...pro něco lepšího? Pouč mě a možná o tom začnu uvažovat."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 08. února 2013 14:28

Zaděláno na průser "Tak snad se ještě vrátím," oznámí nám Michelle a na všech na chvíli spočine pohledem. I na mě. Dívá se na mě déle, než na ostatní. Michelle - proč mi to děláš. Já ti teď nemůžu pomoct... Pak se Michelle beze slova otáčí a odchází. Možná jsem se přeci jen měl nabídnout místo ní. Co by to ještě tak mohlo zkazit? Mám čím dál tím větší pocit, že jsem si tu hru rozehrál ze začátku špatně. Nejsem si jistý, co dál dělat. Tolik nejistoty během pár dní jsem popravdě ještě nezažil. "To bude hustý!" Směje se Riley. Nejraději bych jej prohodil žebřinami. Jemu tato situace možná vyhovuje... v nějakém dlouhodobějším plánu, který má. Pokud má tedy Lilith pravdu a Hunt není tak blbý, jako se tváří. "Neřekl bych..." Kyle se na mě podívá, jako by čekal, že snad něco udělám. Zatvářím se bezradně a neslyšně vyslovím rty něco jako "co já?" Pak se do hovoru vkládá i Eve: "Co myslíš ty, fešáku? Přeci jen je asi odhadneš nejlíp..." Zase bych nejraději udělal "co já?" gesto - nicméně tady se ode mě čeká asi odpověď. Zabloudím pohledem směrem, kterým Michelle odešla. Zrovna přichází k Soře. "Myslím, že to hůř dopadnout už nemohlo," odpovídám. "Můžeš si s tou soutěží gratulovat, Eve." Neodpustím si pichlavou poznámku, zatímco se mimoděk rozhlídnu, co dělají ostatní splátci okolo nás.

Michelle McCoin [2] - 08. února 2013 15:25

Proč jsem si myslela že mi to znovu vmeteš do obličeje Těší mě, že jsem naši milou Soru lehce překvapila. Ale není se čemu divit, kdo by čekal, že po včerejšku budu já vyhledávat rozhovor s ní. Postupně její překvapení se mění v popuzení. Ani mě netěší, že bych si měla kazit jídlo s tebou... Vlastně tak nějak všichni budou mít dneska nechutenství, když se ten oběd uskuteční. "Incident? Mezi námi?" Začne jako kdyby nevěděla o čem je řeč. Lituji svých posledních slov. Zakrátko se dozvím, že toho budu litovat ještě více. Její úsměv mě vytáčí ještě více než si připouštím, ale snažím se samu sebe kontrolovat. "A čemu říkáš,vyumělkovaná couřinko, incident? Tomu, že si sem přišel..." Oplatím jí ten krásný úsměv, kterým mě obdarovala. Nemusím se otáčet jako ona, abych věděla o kom zrovna mluví. "...pro něco lepšího? Pouč mě a možná o tom začnu uvažovat." "Tak zaprvé na mě není nic umělého." Přejdu to, že mě nazvala couro. Přeci jen, že mě tak nazvala už mě nepřekvapí. Ani mě nijak nezaskočilo, že mluví o Dannym a naráží na tu jejich ocucávačku tady před všemi. "A za druhé o tomhle jsem nemluvila. Narážela jsem na tu menší slovní přestřelku která se udála mezi námi, chvíli před tvými sekundami štěstí, které už ty nezažiješ." Roztomile pokrčím rameny, jako kdybych já s tím nic nemohla udělat. "Ale vraťme se k tomu proč jsem za tebou přišla. Sedneš si k nám ke stolu?" Můj hlas je milý jako sladký med. "Třeba si Danny sedne vedle tebe." Začnu se uculovat, jako kdyby se mělo jednat o něco velmi intimního. Ještě k tomu ve vzduchu sepnu ruce a dám si je k tváři jako kdybych se s nimi lísala.

Tvůrce - 08. února 2013 17:56

Třeba proto, že sis slovem "incident" docela naběhla? Michelle McCoin Jedno je jisté - čím více se smějete, tím více z toho patrně pozorovatele mrazí. Pokud mají tedy dost pozorovacího talentu si domyslet spousty těch krásných věcí, které tímto výrazem zakrýváte, nebo naopak zdůrazňujete naprosto bez ostychu. "Po ničem jiném ani netoužím..." Její úsměv se ještě víc roztáhne. "Takový úžasný, schopný a chytrý splátce mající vedle sebe tak prostou parodii profíka rozhodně stojí za úvahu." Ona... si to vyloženě užívá. "Počítej se mnou..." A pak ti přátelsky podá ruku a zatímco se její výraz mění na milý. "...ukážeme těm ještě podřadnějším, než jsi ty, kam patří." Zdá se, že její slova trochu devalvují to, alespoň na pohled, gesto přátelství. Skoro se nabízí otázka, zda vám opravdu chce pomoci, nebo naopak vyprovokovat ohromný rozkol. Tak či onak její ruka čeká, stejně jako ona. Neviděl bych to tak horké... Daniel Inburn-Thorne Eve: "Taky si říkám!" Kyle: "To... byla ironie." Způsob, jakým to pronesl Kyle by si nezadal s přístupem empatického, citlivého a svou práci milujícího pracovníka ústavu. Bohužel nebo bohu dík jí to na radosti příliš nevzalo a vůbec působí poměrně šťastně, když může pozorovat Michelle s vědomím, že tohle ji přesně minulo. Nic méně lze cítit jistou formu nervozity vyvěrající z nevědomí toho, jak to holky nakonec vyřeší. Další důvod k neklidu pak může vyvolat pohled na ostatní splátce. Onen strach, který by mezi nimi měl vládnout tu a tam rozhodně není takový, jak by se slušelo a patřilo. Black zrovna komunikuje nedaleko místa, kde včera lezla Michelle na stěně, se zástupci sedmého a osmého kraje. Dle místy rázných gest je více než jasné, že svůj hovor docela prožívá. Dvanáctka s devítkou pak o něčem tlachají u uzlů a tu a tam můžeš dokonce zahlédnout i jejich nervózní pohled mířící k Serlaidové. Desítka to celé pozoruje v bezpečí často volných barviček a je na nich vidět, jak... váhají. Splátci pětky pak utěšují bezútěšnou Mayu, zatímco její spolu-splátce Jack tak nějak brouzdá kolem s úsměvem ve tváři a bezstarostným výrazem. Ten hoch zkrátka působí dojmem, že buď má eso v rukávu, nebo je to psychopat. Poslední hlouček pak vzniká mezi splátci trojky a černoškou z jedenáctky. Téma hovoru je možná mimo tvůj dosah, ale dle razantního vrtění hlavou a opětovných pohledů mířících k Sorče, ale i k vám je vidět, že nehodlají dát kladnou odpověď.

Michelle McCoin [2] - 08. února 2013 18:21

Já si to uvědomuji, ale bohužel už je pozdě "Po ničem jiném ani netoužím..." No jistě holka v ní promluvila... Asi mě bude zachvíli bolet všechny svaly na tvářích od těch falešných úsměvů, kterými obdarovávám Soru. "Takový úžasný, schopný a chytrý splátce mající vedle sebe tak prostou parodii profíka rozhodně stojí za úvahu." Jestli si to užívá ona, tak já se o to snažím, abych tak vypadala. "Já mu řeknu, že po něm tak toužíš a poprosím ho, aby si vedle tebe sedl. Víš, on rád dělá vše co mi na očích vidí." Druhou větu jsem zašeptala, aby to znělo jako tajemství. Pokračuji dále tlumeným hlasem. "I ta pusa včera byl dárek ode mne." Další úsměv jen pro Soru. Začala do toho tahat ženské zbraně a v tomhle většinou vyhrávám já. Pochybuji, že Sora někdy měla čas intrikařit jako já. Natáhla ke mě ruku, abych si s ní potřásla. Přece ji nemohu odmítnout, ne potom, co se mi právě povedlo. Natáhnu tedy svoji ručku a potřesu si se Sorou. Přátele si drž u těla, nepřátele ještě blíž.. "Nic jiného si Soro ani nepřeji." Zazubím se a její ruku pustím. "Uvidíme se u jídla." Otočím se od ní a zamířím si to zpátky za ostatníma profíkama. Jak jsem jí ukázala své záda na mé tváři se objevila velká úleva.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 08. února 2013 19:10

Dammit "Taky si říkám!" Zvolá Eve. Je prostoduchá. Musí být. "To... byla ironie." Vysvětlí Kyle opatrně, jako by snad mluvil s pětiletým dítětem - a nebo naprostým retardem. Jen smutně vydechnu a zavrtím ke Kylovi hlavou, že to nemá smysl. Pokud to hrají, vytrvají se svou hrou na idioty až do konce - a pokud opravdu idioti jsou, nic jim nepomůže. Nic. Zbytek splátců pak působí... řekněme že na to, že se jedná o trénink a měli by se nás bát, docela uvolněně. Jedenáctka něco procítěně vypráví dalším dvěma krajům, které bych zařadil někde mezi sedmičku a desítku - nejsem si jejich příslušností zrovna jistý. Dvanáctka opět oxiduje u uzlů, tentokrát rušena méně otravným krajem, než je čtyřka. Kluk z šestého kraje pořád tak nějak bloumá okolo a tváří se jako psychopat - a dívka z jeho kraje, bezesporu nejubožejší tvoreček, jakého jsem ve Hrách kdy viděl a dokázal si představit, je ve společnosti dalších dvou, kteří ji nejspíše utěšují. Krmí falešnými nadějemi tedy. Podle mě tak jediné, co by ji měli říci, aniž by ji museli vyloženě lhát je něco jako "Nebude to bolet. Moc dlouho." Trojka, kterou pak poznám podle splátkyně, která vypadá, jako bizarní kudrnatá panenka, mluví s dívkou, která sem přišla s negrem z jedenáctky. Kolik jich asi tak na spojenectví kývlo? Navíc se zdá, že sem tam všichni bázlivě pokukují po Serrlaidové. Pomalu se nadechnu a ztěžka vydechnu. "Kyle..." šeptnu jeho směrem téměř bez dechu. "Budeme ji potřebovat." Ano, získání Sory na naši stranu u Rohu hojnosti se ukazuje být tak trochu klíčovou záležitostí. Ona je tady ta, které se všichni bojí. A zrovna teď se o něčem baví s Michelle a to mě vůbec netěší! Jen tak mimochodem vezmu do ruky další oštěp, kterým již figurínu zasahuji čistěji. Možná vinou frustrace a možná hezké náhody tak nějak... doprostřed čela. "Kdyby mě někdo potřeboval - jsem nahoře," spíše než k zástupcům čtvrtého kraje má slova míří ke Kylovi. Pak se otočím, v duchu odměřím vzdálenost k lezecké stěně a prohlédnu si na dálku hrubé umístění úchytů. Kousek od stěny taky zpozoruji jakousi bednu, která by se mi mohla hodit. V hlavě se mi okamžitě objeví několik možností, kudy se dostat nahoru. Ne, neumím lézt stěny, jako ostatní - tedy ne nijak zvlášť dobře. Ale mám své metody. Pošlu Eve vzdušný polibek, ač pro mě znamená něco jako "sbohem a snad tě zase delší dobu nepotkám" a pak se otočím ke zdi čelem a rozběhnu. Těch zhruba třicet metrů pode mnou uteče nečekaně rychle. Při posledním kroku, blízko hloučku pod vedením jedenáctky se pak odrážím, dopadnu na bednu, kterou jsem zdálky viděl jednou nohou a ihned se odrazím dál. Přistanu kdesi v půlce stěny, přičemž se mi díky kinetické energii skoku podaří se vyšvihnout ještě o několik dalších úchytů výš. Poslední tři pak vylezu silou a s výdechem se usadím na uměle vytvořené odpočinkové římse.

Tvůrce - 08. února 2013 19:13

Máme se rádi "Michelle..." Udělá jeden, pak druhý rychlejší krok, aby tě dohnala. "...musím uznat, že jsi opradový profík." Způsob, jakým to říká... není to ten klasicky nadřazený tón, tedy... netvoří ta slova celé, je v tom... asi i opravdový zájem se špetkou překvapení. "Koneckonců, když mu podržíš, možná tě dostane blízko k finále..." Rázem se vrací její klasický přístup dávající jasně najevo, že omluva byla, alespoň částečně, past. "Dokud mi nebude ležet v krvi u nohou a já si to s tebou nevyřídím hezky sama..." Je ti dodáno spiklenecké mrknutí, zatímco se zdá, že s tebou hodlá pokračovat až k ostatním.

Michelle McCoin [2] - 08. února 2013 19:35

Moje nová kamarádka na život a na smrt "Michelle..." Moje jméno mě až zabolí v uších. Znovu nahození toho hraného úsměvu, který mám jen a jen pro ni. "...musím uznat, že jsi opradový profík." Tak tohle ti holka nesežeru. Nejsem včerejší. Kývnu, jako kdyby mi neříkala nic nového. "Koneckonců, když mu podržíš, možná tě dostane blízko k finále..." Neříkala jsem to snad, že to celé je další její hra. Chce jí hrát, tak to má mít. "Snad tě to netrápí, že zvolil mě a ne tebe?" Hraji naprostý úžas, že říkám úplnou novinku. Sora ale neřekla svoje poslední slovo. Dokud mi nebude ležet v krvi u nohou a já si to s tebou nevyřídím hezky sama..." "Neboj se poslední boj bude patřit jenom nám." Našpulím rty, kterými políbím svoje dva prsty - ukazováček a prostředníček, a jako by jí pošlu polibek, pro ní polibek smrti. Tak myslím, že tímhle jsem si zavřela cestu, musím to být já kdo jí zabije... K mému velkému štěstí jde Sora semnou za ostatními. Než se k nim dostaneme Danny se od nich odpojuje a vyskakuje na stěnu. Zamyšleně ho pozoruji při jeho počínání, ale stále pokračuji k profíkům, před kterými se zachvíli octneme. "Tak Sora s námi poobědvá, že přítelkyně?" Svojí větu začínám s pohledem na čtyřku a Kyla ale končím jí s očima na Soru na kterou se zářivě usměji.

Tvůrce - 08. února 2013 21:16

What the fuck? Michell McCoin Jestli je něco opravdu nepopsatelné, pak překvapení všech, když dorazíte. Ten šok je tak velký, že patrně nestihli ani přítomní splátci otevřít ústa k řádně hloupému zírání, takže jen kulí oči. Slova jako přítelkyně spolu se Serlaidovou po boku... řekněme, že před pěti minutami by snadněji uvěřili na existenci třetího kraje, mluvícího psa nebo tomu, že vás u rohu hojnosti všechny vyrube to mrně Maya než tohle. Riley: "Tonenímožný" Kyle: "Kamarádky?" Zamrká, aniž by to chápal. Eve se pro změnu nezmůže ani na slovo. Sora: "Ano, vysvětlili jsme si menší nedorozumění." Eve: "Jaké?" Sora:"To je takové malé tajemství, ty malá hlupko." Riley: "Hej, to sedí!" Sora: "Ani netušíš, jak moc a na jak moc lidí..." Riley: "To nebylo pěkný"" Sora: "Pěkné by nebylo, kdybych na rovinu řekla, že jsi idiot." Přestože tu začíná relativně běžný hovor, může tě být jasné, že celá pohoda je v trapu. Eve má strach, tak těžký, že ho skoro ani neskrývá. Riley sice pokračuje ve zdánlivé pohodě, ovšem i pro něj je to minimálně něco, co ho dost vykolejilo - jen to dovedně maskuje. A asi nejvíce to otřáslo Kylem, jehož podivný těžko zařaditelný pohled značí nejen usilovné přemýšlení, ale i viditelné popuzení. Jako by ho to štvalo, že je tady a jako by - ale to jen s trochou fantazie - snad na Soru vrhl i nějaký vyčítavý pohled? Případné úvahy pak může trochu narušit splátkyně čtyřky, když tě žďuchne loktem se slovy "jak si to sakra udělala?" s neskrývaným respektem v očích. Riley: "Nechci se s tebou hádat." Sora: "To je škoda, mohl bys prohrát tolika potupnými způsoby..." Kyle: "Ehm... co kdybychom se třeba odebrali za tvým nápadníkem, nebo by ses tam odebrala TY. Plivat jed můžeme i později u oběda... " Další věc ukazující rozčarování Kyla. Zatím snad ještě nebyl tak... nediplomatický. Život na vysoké noze a přesto bez tomahawku Assaysin Inburn-Thorne Inu tvá pozice ti umožňuje brát věci s nadhledem, takže tvůj výraz z toho, že Michelle přichází i se Sorou zůstane ostatním skrytý. Leda bys tedy, udatně samozřejmě, nehodlal spadnout. Faktem je, že právě jejich příchod, který si promeškal, patrně zastínil podívanou, jaká se mohla profíkům naskytnout. Patrně si teď nikdo nevzpomene, jak sakra hbitý umíš být lezec po zdi. Na druhou stranu ten... póvl, to viděl místy až dost dobře. Pokud tvůj pohled zavítá ke splátcům desítky můžeš si dokonce všimnout, že se zlepšili v maskování, protože jsou bledí jak stěny. Tvůj lezecký výkon je zkrátka nad rámec jejich jednoduchého k práci připravovaného chápání. Dokonce i Jack toulající se nedaleko na moment ztratil úsměv a fascinovaně hleděl. Zkrátka jsi na koni, alespoň pomyslně, a fakticky na zdejším vrcholu.

Michelle McCoin [2] - 08. února 2013 21:58

Ironie je silná zbraň Musím všechno nadlehčovat. To jinak nejde, aby si člověk od tohoto všeho udržoval odstup. Netušila jsem, že označení Sory jako mojí přítelkyni se stane to co se stalo. Ano myslela jsem to ironicky, ale kdo jiný než Sora to v tuhle chvíli může tušit. "Tonenímožný" Prolomí to zvláštní ticho Riley. Já jen pokrčím rameny. "Kamarádky?" Ani Kyle tomu nevěří. Vítězoslavně přikývnu a i Sora svými slovy tomu přidává. "Ano, vysvětlili jsme si menší nedorozumění." To víš že jo milá Soro, tedy moje kamarádko. Všechno jsme si hezky vyříkali a ted se můžeme z klidným svědomím zabít. Eva se ptá samozřejmě jaké to tajemství je. S tázavým výrazem hledím na Soru, jestli to objasní za nás. Ta se toho ujme. "To je takové malé tajemství, ty malá hlupko." Zakašlu, abych skryla pobavený úsměv. I Riley přitakává že to sedlo. Ano možná to sedlo, ale on jen přiložil polínko do ohně a má to co chtěl. "Ani netušíš, jak moc a na jak moc lidí..." A máme tu starou dobrou Soru, jen tedka nesyčí na mě ale na ostatní. Tak ona mi pár hezkých slov řekla v soukromí a jestli tu chce dále pokračovat v této vtipné hře na kamarádky, tak ani nemůže. "To nebylo pěkný"Jo to nebylo Riley, ale to ona Sora není. "Pěkné by nebylo, kdybych na rovinu řekla, že jsi idiot." Jo celou dobu si tohle myslím, jen jsem to nevyslovila nahlas. Děkovat ti za to nebudu. Přejedu pohledem po naší skupince. Eva má strach ze Sory, aspoň to u ní ukazuje, že tak hloupá nebude. Protože bát by se měla a to pořádně, ale neukazovat to všem na očích. Já z ní mam taky obavy, nelíbí se mi, že stojí vedle mě, ale přesto se přátelsky uculuji. Riley hraje hru, že je nad věcí. Ale kdo je nejzvláštnější je Kyle. Že bych ti zkazila tvůj plán... nebo Sora vám ho pokazila... Kyle rychle přejdu, aby snad nepostřehl, že jeho rozčarování shledávám velmi zajímavý. Ale co si vtiskávám do paměti je přesně ten jeho výraz. "Nechci se s tebou hádat." Správně Riley, ale tohle nepomůže a taky se to záhy ukáže. "To je škoda, mohl bys prohrát tolika potupnými způsoby..." Soro, soro, ty jsi tak průhledná, že to až bolí. "Ehm... co kdybychom se třeba odebrali za tvým nápadníkem, nebo by ses tam odebrala TY. Plivat jed můžeme i později u oběda... " Snaží se ukončit tuto debatu Kyle. To ne, já se tu tak bavím... "Neodháněj od nás Soru. Přáli jste si ji mít u stolu a jako velký problém jsme viděli neshody mezi námi dvěmi. Tak jsem se s ní usmířila a vy mi to tak kazíte." Kdybych se jí tak neštítila tak bych jí jednou rukou objala jako nejlepšího přítele, ale takhle stačí jen moje slova.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 08. února 2013 22:15

Pššššš.... inteligent přemýšlí... Je tady krásný výhled. Na všechno a všechny. Na skupinku okolo jedenáctky, která poté, co jsem okolo ní doslova proletěl, viditelně pobledla. Na kluka z šestého kraje, který se taky ve svém psychopatickém broušení okolo zastavil a teď na mě civí, na Michelle... která je společně se Sorou u ostatních profíků? Jaksi se mi tomu nechce věřit. Co přesně Serrlaidová hraje za hru, když se nechala Michelle přesvědčit... a dle všeho jí to netrvalo ani příliš dlouho? Popravdě jsem čekal spíše, že se ty dvě pohádají, Sora řekne, že nějaký ten oběd ani náhodou nehrozí a že na nás zvysoka kašle - a pak Michelle poběží brečet za mnou. Proto jsem taky vylezl někam, kde by případně nikdo jiný neslyšel, co bych ji řekl, abych ji uklidnil. Nemuselo by to totiž souhlasit s taktikou, kterou si o mě ostatní můžou myslet, že mám. Místo toho to ale vypadá, že když se holky přímo nespřátelily, alespoň spolu dokáží nějakým způsobem vycházet. Přístup Michelle k věci je o dost profesionálnější, než bych byl ochoten věřit. Ona poslouchá, co ji říkám. Přes - a nebo možná pro všechno to napětí, které ze mě na malou chvilku, byť jakkoli pomíjivou, spadlo, se opřu o zeď a zavřu oči. Co by na to, co se tady děje asi řekla Alessia? Bylo by to o tolik lehčí, kdybych s ní mohl mluvit a zeptat se jí na její názor. Na pochyby, které se Soře do mé hlavy podařilo zasít. Na to, že existuje ta reálná možnost, že se ostatní profíci obrátí proti mě. Potřeboval bych vědět, co si myslí o Michelle. O její loajalitě. Možná ji Alessia dokonce mohla ze školy znát... Jsem idiot. Měl jsem s ní těch posledních patnáct minut před tím, než mě odvezli do Kapitolu - a vůbec jsem se jí na to nezeptal. Ani mě to nenapadlo. Je tady více věcí, hodných zamyšlení. Jedenáctka a její aliance. I když se jedná o bandu ubožáků, pokud budou jednotnější, než my - a upřímně, my jim to svým chováním dost usnadňujeme - budou nad námi mít sice malou, ale rozhodně důležitou výhodu. Nevím, co si mám myslet o čtyřce... ani o Kylovi. Měli tento problém všichni profesionální splátci v každém ročníku? Netuším. Vždycky vypadali, že do určité chvíle táhnou za jeden provaz. Že ani neuvažují nad tím, kdo komu podřeže krk... nebo se to alespoň nikdy neukazovalo v televizi. Nikdy by mě nenapadlo, jak tohle taktizování bude stresující. Kolik problémů se po cestě objeví.

Tvůrce - 08. února 2013 22:52

Táhnout za jeden provaz mohou všichni, když jím budou někoho dalšího škrtit Michell McCoin Kyle: "Máš pravdu, to od nás není hezké." Zdá se, že tenhle nepřímý políček mu pomáhá se probrat a dostat se svým vystupováním na svou obvyklou úroveň. Sora: "Také vás nepotkají žádné hezké věci." Tato slova pak značí, že někteří jsou zjevně imunní na jakékoliv snahy o přetvářku. Riley: "To bude dlouhý den." Eve: "Zatraceně dlouhý..." Sora: "A to ho hodláme celý výhružně prostát?" Kyle: "Ne, v první řadě bychom..." Sora: "...ukázat negrovi a ostatnímu bordelu, kde je jeho místo." Přichází krásný pohled jen pro tebe. "Měli bychom zadupat ty jejich naděje do prachu. Neschopní prostě nikdy nevyhrajou, ať udělají cokoliv, že Michelle?" Ten laskavý způsob, jakým s tebou tak náhle mluví... je vidět, že znovu víří vody jejich zmatku. Ačkoliv ty dost dobře víš, jak to myslí. Každopádně Sora.... je nastartavaná a vypadá to, že od slovního výstupu se zástupcem jedenáctky ji dělí jen nějaká tvá odpověď. Kyle: "Soro, jeslti to uděláš, budou si myslet, že se jich bojíme..." Sora: "A není to náhodou pravda, Kyle?" Eve: "Bude snad lepší, když je budeme ignorovat...jakože nám o to nestojej!" Riley: "Ale zatnout mu tipec, to má taky něco do sebe!" Jsi z toho na větvi? Daniel Inburn-Thorne Zdá se, že se tví kolegové královsky baví, nebo prožívají nějakou vzrušenou debatu. Fakt, že nic neukazuje na afektované projevy při křiku spolu s vědomím, že tu není žádná halasná ozvěna tě může přeci jen přesvědčit o tom, že vražedné choutky se stále odkládají až do arény. Je to zvláštní, ale i v rámci té skupiny... je Sora dost vidět. Vyčnívá, ať je kdekoliv a dost možná právě na to sází. "To nebylo špatný..." Případná pozorování pak narušuje nečekaná návštěva v podobě Jacka. Ten chlapík si možná tím svým klidem a úsměvy mastrubuje povětšinu času ego, ale právě nyní se rozhodl svou energii věnovat jiným věcem, tobě. Takže se s viditelným úsilím škrábe nahoru. Po zralé úvaze můžeš konstatovat, že s lezením má zkušenosti dost možná větší než Kyle, na něhož ses mohl včera vynadívat. Dokonce, není na tom fyzicky ani úplně špatně, ačkoliv do tvých kvalit co se síly a mrštnosti týče má zjevně daleko. Když se k tomu přidá fakt, že patrně s většinou zbraní to bude nemehlo můžeš mít rázem poprvé na blízku někoho méně nebezpečného než Michelle a borce ze čtyřky. "To se musí šiknout, když se potřebuješ dostat na spoustu zajímavejch míst..."

Michelle McCoin [2] - 08. února 2013 23:44

Jde se zastrašovat "Máš pravdu, to od nás není hezké." Možná včera bych nebyla na sebe tak pyšná, jak jsem hezky mu vpálila do obličej něco s čím nepočítal a to, že se bavím se Sorou a normálně. Včera na mě byl totiž vcelku milý a jeho podporu jsem potřebovala. Dnes jsem jak se říká nad věcí a předpokládám, že to tak zůstane "Také vás nepotkají žádné hezké věci." Hezky nás upozorňuje Sora. "To nikoho z nás." Řeknu potichu, jako kdyby ty slova patřila jen mě, ale ostatní jsou tak blízko, že mě museli slyšet. "To bude dlouhý den." Konstatuje Riley a Eva mu jen přitakává. Sakra ani netušíte jak máte pravdu. "A to ho hodláme celý výhružně prostát?" Slečna se nám začíná nudit, tak máme jí konečně v našem hloučku a mohli bychom jí použít na zastrašování ostatních. Stejně se všichni bojí ji. "Ne, v první řadě bychom..." Začal větu Kyle a Sora jí doplnila. "...ukázat negrovi a ostatnímu bordelu, kde je jeho místo." Proč ne. Jestli před těmi chudinkami nebude srážet i nás, tak by to šlo zkusit. Ohlédnu se kde se zmiňovaný negr nalézá a vidím, že je pod horolezeckou stěnou, kde je zrovna i Danny. Tak kdyby se něco dělo, tak se do toho vloží... "Měli bychom zadupat ty jejich naděje do prachu. Neschopní prostě nikdy nevyhrajou, ať udělají cokoliv, že Michelle?" "Aby ses nakonec nedivila Soro." Zase ten hraný úsměv, za který bych měla dostat Oskara. "Ale jinak souhlasím s tebou, pojď nahánět strach jedenáctce, tobě to jde totiž nejlíp." "Soro, jeslti to uděláš, budou si myslet, že se jich bojíme..." Jako kdyby si Kyle už nepoznal že ona si dělá co ona chce. A nejspíš i mění věci na kterých jste se domluvili. "A není to náhodou pravda, Kyle?" I když jí stále nesnáším, ta holka má pravdu. Celou dobu se tu strachujeme, že by byli schopni se domluvit proti nám. Nakonec se k tomu vyjádří i Eva a Riley, docela by mě zajímalo, jestli oni s námi taky půjdou. "Tak jdeme?"

Daniel Inburn-Thorne [2] - 09. února 2013 11:30

Jen já a ty a zeď... pověz mi, Vikoušku, nad čím si budeš večer honit? "To nebylo špatný..." Probere mě ze zamyšlení neznámý hlas zezdola. Zdá se, že patří splátci ze šestého kraje. Ale copak, ty malý psychopate, ty se mě nebojíš? Nejen, že nevypadá, že by se mě bál - navíc se zdá, že ke mně po zdi leze nahoru. Musím uznat, že na to, odkud je, je poměrně obratný a lezení mu jde. Možná líp, než by šlo mi, kdybych byl přinucený opravdu... no, lézt nahoru. Po chvíli namáhavého funění se posadí na římsu vedle mě. "To se musí šiknout, když se potřebuješ dostat na spoustu zajímavejch míst..." Nejsem si jistý, jestli "zajímavejch" je to správné slovo, které bych použil... Ještě naposledy na pár sekund zavřu oči, abych je mohl pod víčky protočit směrem ke stropu. "Možná." Odpovím s uvolněným pokrčením ramen, jako by vlastně o nic nešlo. Ono možná ani nejde. Umím i pár lepších kousků. Mimoděk mi pohled zabloudí kamsi k překážkové dráze. "Existuje dost způsobů, jak se dostat tam, kam chceš," protáhnu zamyšleně. Což jaksi dokazuje i fakt, že jsi tady taky. Je to tak. Má cesta k vítězství možná může být elegantnější, než ta, kterou zvolí ostatní - ale ta jejich může být v konečném důsledku stejně úspěšná... nebo spíše více, než ta moje. Měl bych na takové věci přestat myslet. Teď hned. "A ty jsi?" Sám jsem se sice nepředstavil a nejsem si jistý, jestli si mé jméno z losování pamatuje - ale je dobré chovat se, jako by byla naprostá samozřejmost, že mě tady všichni znají.

Tvůrce - 10. února 2013 20:36

Začíná to na Dé a končí Aniel Daniel Inburn-Thorne "Viktor..." Zazubí se, jako bys byl nějaká nule jeho formátu a ne z druhého distriktu. "...ze šestky." Chvilku se vrtí než si najde pohodlí. "Tohle vás učej tam v jedničce u vás?" Zdá se, že ten tvůj výlez nahoru nemůže pustit z hlavy. Na druhou stranu správný distrikt z hlavy pustil snad okamžitě. "Nebo to je nějakej tvůj soukromej fígl?" Narozdíl od ostatních profíků u něj sotva můžeš usuzovat, zda vůbec dává pozor na tvé reakce. Jeho pohled místy těká od tebe, dolu a dál po celé místnosti bez nějakého vyššího smyslu. Nezdá se ani, že by to byl projev příliš dobře skrývané nervozity, spíše jen... ho nic nedovede zaujmout na dost dlouho. Tedy do chvíle, než zabrousí zrakem k ostatním profíkům. Ovšem ani pak u něj nevidíš nic, co by bylo rozumné, protože namísto dalších odhadů a taktizování prostě očumuje holky. Rasismus lidi spojuje! Michell "Friendmaker" McCoin Kyle: "Podle mě je to chyba." Eve: "Ale... ehm... chtěli jsme vypadat jednotně, ne?" Sora: "Pokud jste chtěli jednotu v debilitě, tak se to povedlo..." Riley: "Si skoro tak vtipná jak příjemná." Sora: "Jsem tak milá, jak jen to jde..." Ten pohled, co mu věnovala, patřil k těm velmi... krutým. "Až budu OPRAVDU NEPŘÍJEMNÁ, bude to zážitek na celý život." Riley: "Určitě na ten tvůj!" Zdá se, že Riley není splachovací, tedy ne úplně. Kyle: "Ehm... co se soustředit na jiné věci." Eve: "Třeba na to, že když půjdeme všichni na jednoho splátce, budou nás mít za poseroutky." Sora: "Jak chcete..." Místo dalších slov na tebe, Michelle, jen kývne a vyráží svižně vstříc samozvanému sjednotiteli z jedenáctky. Než máš možnost se případně přidat, můžeš ucítit lehké šťouchnutí Kyla. Ten využívá vteřiny tvé pozornosti k prostému sdělení. "Za žádnou cenu ji nenech pohřbít naše snahy..." Zní... trochu rozrušeně. Zjevně usoudil, že to všechno Serlaidová dělá jen proto, aby mohla sabotovat cokoliv, čeho byste chtěli dosáhnout.

Michelle McCoin [2] - 10. února 2013 21:27

To je tak krásné když se lidi mají rádi "Podle mě je to chyba." Jo Riley podle mě taky. Ale proč nenechat naší milou Soru se přinejmenším ztrapnit a shodit. "Ale... ehm... chtěli jsme vypadat jednotně, ne?" Ano vypadat. To se nám po včerejšku nemůže ani povést, ale uvidíme co Sora má připraveného. Sora pokračuje v urážení ostatních a je pěkné, že mě se vyhýbá, tak hraje stále svojí roli, že mi dvě jsme se usmířili. "Třeba na to, že když půjdeme všichni na jednoho splátce, budou nás mít za poseroutky." Myslím si že Sora ukáže že ona poseroutek není, ale je správný že vy se toho nebudete účastnit. Já vlastně se budu jen koukat. Sora se na mě významně podívá, jestli tedy půjdu s ní. Chci se otočit a vyrazit když mě zastaví Kyle, který do mě šťouchne, abych ho vnímala. "Za žádnou cenu ji nenech pohřbít naše snahy..." Moje hnědé oči si ho prohlédnou, jako kdybych ho viděla poprvé. Uchopím jeho ruku, kterou mě předchvíli šplouchnout. Nakloním se k němu. "Tak já předpokládala, že mi s ní pomůžeš." Moje ruka s klouzne k jeho dlani a nechám naše prsty, aby se propletli. Nenechám Kyla jakkoliv reagovat a táhnu ho sebou. Jsem v tuhle chvíli vcelku nekompromisní.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 10. února 2013 22:16

S Vikouškem cukrouškem "Viktor... ze šestky." Odpovídá mi s bezstarostným úsměvem. Vypadá... já nevím, nemůžu si pomoct - ale... on si snad neuvědomuje, s kým mluví. Dost dobře můžu být ten, kdo mu prožene čepel krkem. Namísto toho, aby se strachoval o svůj život se ale usazuje vedle mě. Upřímně, pokud si myslí, že díky tomu, že vím, jak se jmenuje a že jsem s ním mluvil v osudné chvíli zaváhám, nebo si dokonce jeho zabití rozmyslím, tak se docela mýlí. "Tohle vás učej tam v jedničce u vás? Nebo to je nějakej tvůj soukromej fígl?" Chvíli se dívá na mě, pak dolů, pak na strop, pak na jiné splátce, pak těká očima zpátky ke mně, pak hledí na tréninkové figuríny tam vzadu, teď zase dolů a na strop... dochází mi, že ten kluk je hyperaktivní. A to tak, že nedokázal svou pozornost udržet ani u záznamů losování, když si nepamatuje, že jsem z druhého a ne prvního kraje. Zdá se, že je delší dobu schopný zrakem vydržet na jednom místě jen když okukuje dívky. "Druhý kraj," odpovím mu zamyšleně po chvíli. "Ne první." Zdá se, že naše skupinka profíků se o něčem dohaduje. Je osvěžující, mluvit s někým, kdo evidentně neposuzuje každé mé slovo a gesto a nezabývá se taktikou. "A naučil jsem se to převážně sám." Ať už se tam, na vzdálenějším konci haly baví o čemkoli, mají na to rozdílné názory. Nakonec se Sora otáčí a jde směrem k nám, načež Kyle šťouchá loktem do Michelle a něco ji říká, Michelle chytá Kyla za ruku a škubne s ním, zatímco se sama rozejde za Sorou. Zajímavý vývoj situace. Mrzí mě, že jsem odtama odešel prakticky chvíli před tím, než obě dívky přišly. Dal bych leccos za to, abych věděl, co se tam zrovna řešilo. A proč jdou zrovna sem. A koukají po splátci z jedenáctky, který stojí s několika dalšími zbytečnými dětmi pod lezeckou zdí a od chvíle, co jsem sem přišel, všichni zarytě mlčí.

Tvůrce - 12. února 2013 08:24

Blízká setkání třetího druhu? Michelle McCoin Ať už přepokládáš cokoliv, on zjevně očekával něco jiného. Jako správná žena činu mu pak nedáš jinou možnost a spokojeně si jej "vlečeš" za Sorou. Jediným komentářem na tuto činnost je pak jeho krátké vzdechnutí a konstatování Rileye, že si to nikdy dřív neuvědomil, ale je fakt docela šťastný, že je s Eve v týmu. Dohnat Soru s párou, jakou by ji mohla závidět i lokomotiva, pak není úplně nejjednodušší záležitost, takže k místu doráží první. Nutno podotknout, že ještě nestačí ani otevřít pusu a třeba taková Algiana z osmičky hbitě nachází mnohem bezpečnější místo kousek za zády svého parťáka. Čistě pro jistotu. Ariadne: "Profíci..." Zdá se, že zástupkyně dřevozpracujícího distriktu je postižená tím, že jí to "pálí". Sora: "Nepotěšení na mé straně." Stačí tak málo, abys mohla zaslechnout Kyla šeptajícího v nestřeženou chvíli cosi o tom, že by bylo nejlepší jí něčím praštit. Pořádně. Rotwald: "Co tady chceš?" Sora: "Poděkovat ti, negříku..." Kupodivu to nezní ani ironicky, spíše jízlivě, což doplňuje i výsměšný výraz. "Nahánět patetické idioty po aréně je docela nuda, takhle to vyřešíme najednou." Algiana: "Měli bychom jít..." Glen: "Ne, to přesně chtějí." Ryan: "Tady nám nemůžou ublížit..." Bez popkornu ale s popKhornem na dohled Daniel Inburn Thorne "To je fuk..." Mávne rukou, jako by demografické uspořádání panemu byla značná banalita. "Hm..." Ať už myslí tvou samouku, nebo fakt, že se profíci rozhoupali k aktivitě... rozhodně je plně zaujatý, alespoň pro pár následujících vteřin. Ariadne: "Chápete, jak se tam dostal?" Zdá se, že mluví o tobě. Glen: "To snad nejde" Algiana: "On... může nás slyšet?" Ryan: "Nevím, spíš jo.." Rotwald: "Na tom nezáleží. Jim je to beztak jasné..." Algiana: "A nestojí jim to ani za mák pozornosti..." Její tvář je rázem tak bezmocně zoufalá, jako je půvabná. Tak máš možnost vnímat počátek rozhovoru tvé skupiny a jako bonus tvého spolušplhatele. Jack: "Hm... možnost dostat frndu jako Algiana... " Jeho oduševnělé a nahlas vyslovené myšlenkové pochody patrně leccos prozradí. Stejně jako fakt, že on se na ní nedívá s romantickými city v očích, ale úplně jinak. "Která myslíš, že je lepší? Ty dvě od profíků nebo ona?" Ať už ho vnímáš nebo ne, on zkrátka přesunul zas svou pozornost k tobě.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 12. února 2013 09:28

Na zdi... "Chápete, jak se tam dostal?" ptá se jeden ze členů jedenáctkova hloučku. Jedna, přesněji. Jedná se o štíhlou, vyšší dívku s plavými vlasy. Nejsem si jistý z jakého je kraje a tipuji nějaké z těch, při kterých jsem u záznamů nedával pozor. Nepamatuji si ani její jméno. Věřím, že kdybych tehdy pozor dával, tak bych si jej i zapamatoval, protože je opravdu docela hezká. Občas mám tendence si pamatovat nedůležité, ale hezké věci. "To snad nejde," odpovídá ji jeden z kluků. Má takové polovlnité, rozcuchané, delší vlasy. Na to, že jej předevčírem upravovali stylisté vypadá... já nevím, neostříhaně? Je to ten typický příklad, kdy vám na hlavě vytvoří něco, co od kadeřníka vypadá velmi hezky, ale za tři dny zjistíte, že se o to sami nedokážete starat. Ne, že bych to znal - ale měli jsme ve třídě taky holky. Dost holek. Nicméně k jeho konstatování bych rád dodal něco jako "ale to víš, že to jde." Viktor těká očima okolo a nejspíše pozoruje Michelle, Soru a Kyla, jak míří sem, těmi dole zatím nezpozorování, možná proto, že všichni jsou příliš soustředěni na to, jak jsem se dostal na zeď. Zase mi tak nelichoťte, ono o nic moc nešlo... "On... může nás slyšet?" Ptá se zase ta blondýnka. Ale to víš, že můžu, holubičko... "Nevím, spíš jo," vkládá se do toho další z chlapců. Krátké, tmavé vlasy, svalnaté ruce... sedmý kraj? "Na tom nezáleží. Jim je to beztak jasné," odsekává jedenáctka. "A nestojí jim to ani za mák pozornosti," zakňourá zoufale dívka. Je opravdu, opravdu hezká. I s tím vyděšeným pohledem. V jejich skupince pak stojí ještě jedna zrzka, ale ta, jak se zdá, zatím mlčí. Tu si z losování pamatuji. Jmenuje se tuším Ariadne a je ze sedmého kraje. Takže s tmavovlasým klukem asi patří k sobě. Zajímavé je zjištění, že nás svým srocením chtěli nejspíše rozhodit... a nyní mají pocit, že se jim to nedaří, protože je ignorujeme. Ono, popravdě, mě minimálně první den rozhodili - a asi by mě děsili pořád, kdybych neměl důležitější věci k přemýšlení, třeba naše problémy a od začátku napjaté vztahy mezi skupinkou profíků. Vzhledem k tomu, že sem jsou Michelle, Sora a Kyle... asi se zrovna s "my se tady snažíme a oni nás ignorují" můžeme rozloučit. Na druhou stranu, Sora umí děsit lidi docela profesionálně, takže možná to bude ku prospěchu, a určitě to bude velmi vtipná záležitost, poslouchat to. "Hm... možnost dostat frndu jako Algiana... " ozve se zasněně vedle mě. Hlas Viktora mě jaksi vytrhne z mého uvažování. "Co?" zeptám se roztržitě. "Jo takhle. Hm." Pokrčím rameny. Tak zaprvé, Viktore, nás dole slyší - zkus to zařvat ještě trošku víc nahlas a třeba ti ta... jak jsi to říkal, frnda? ... odpoví. A za druhé, mám úplně jiné starosti, než... Algiana? Jmenuje se Algiana? "Která myslíš, že je lepší? Ty dvě od profíků nebo ona?" "Víš, já mám úplně jiné věci k řešení, než..." "Profíci," všimne si najednou přicházející trojice Ariadne. "Nepotěšení na mé straně," odsekává pohotově Sora. Ještě pořád bych mohl seskočit, uhrát to na to, že přišli všichni tři za mnou nebo pro mě a odvést je pryč. Soru bych možná musel obejmout a odtáhnout, ale to už je tak trochu riziko povolání. "Co tady chceš?" Vyjede na ni jedenáctka, než stihnu cokoli udělat nebo říct. No a má průser. Provokovat Soru je adrenalinový sport. "Poděkovat ti, negříku..." protáhne jízlivě Sora. "Nahánět patetické idioty po aréně je docela nuda, takhle to vyřešíme najednou." Uchechtnu se. Když už nic, tohle je docela dobrý postřeh. "Měli bychom jít," kníkne zase Algiana. "Ne, to přesně chtějí," odpovídá jí ten rozcuchaný. "Tady nám nemůžou ublížit," prohlásí nakonec chlapec ze sedmičky. Usadím se pohodlněji a jako by mě nijak zvlášť netrápilo, co se děje dole, zamávám přátelsky shora na Michelle.

Michelle McCoin [2] - 12. února 2013 12:10

Já si udělám kamarády všude Je krásné, když někomu kazíš jeho záměry a to mě se právě povedlo, když jsem chytla a odtáhla Kyla s námi. Přeci jen Sora je holka z jeho kraje, co jí mám hlídat já... Mě včera ještě vyhrožovala jak mi zničí můj obličej. Sora jde pár kroků před námi a já si všímám, jak ti ubožáci reagují. Ta drobounká blondýnka se schovává nejspíše za chlapce svého kraje. Já se nad touhle skutečností pousměji. "Profíci..." Tak to u mě máš holka bod, za tu tvojí bystrost. Kdyby jsi to neřekla, tak mi nevíme kdo jsme a ani vy, že? "Nepotěšení na mé straně." A Sora začíná plivat ty svoje jedy okolo sebe. Aspoň je to na stranu, kde se nenalézám já. Kyle se ke mě přitočí a pošeptá mi, že bychom jí měli praštit a odtáhnout. Jo chlapče, ale to by Sora nesměla být jaká je. "Tak můžeme odejít... Danny jí tu pohlídá..." Zašeptám svému doprovodu, protože nás si zatím moc nevšímají. My jsme taková šedá eminence této výpravy. "Co tady chceš?" Utrhne se na Soru, ten negr, který ukázal, že dokáže výhrůžky křičet do kamer, ale zatím se neukázalo, že je dokáže splnit. Dobře dokázal si tu kolem sebe dát pár nezajímavých splátců. "Poděkovat ti, negříku..." Stojím vedle Sory a tak její úsměv nevidím, spíš celou dobu pozoruji ty druhý a pohrdavě se dívám na slečnu, která stále je schovaná za hnědovlasým chlapcem, který má nejhorší sestřih co jsem zde viděla."Nahánět patetické idioty po aréně je docela nuda, takhle to vyřešíme najednou." Pokračuje Sora ve svém poděkování. Něco ale na tom je, díky nim si to vyřešíme u Rohu a já jim za to děkuji, Sora totiž půjde hnedka po nich. "Měli bychom jít..." To děvče má pravdu. Hodím na ní zářivým úsměvem, že mě těší ten její strach. Zvednu svůj zrak nahoru na stěnu, kde si tuhle situaci musí Danny naprosto užívat a dokonce mi mává. Rozzáří se mi tvář a krátce mu taky zamávám. Opět s vážnou tváří se podívám dolu, já se rozhodla nemluvit. Tohle je akce Sory at si to laskavě dotáhne do konce, možná promluvím, ale prozatím ona zastrašuje z nás nejlépe.

Tvůrce - 12. února 2013 21:07

Tak teda pokračujeme Daniel Inburn-Thorne, Michelle McCoin Narozdíl od Michelle jim, většinou, do smíchu rozhodně není. Algiana je vůbec taková nesvá a Ariadne se sice neuvedla jakožto nejbystřejší, ale za to si dle pevně sevřených úst uvědomuje, že začíná jít pomalu do tuhého. Chlapci pak působí mnohem stabilnějším dojmem, nebo větším hereckým talentem. Sora: "To se ovšem velmi brzy změní." Rotvald: "To nám neříkáš žádnou novinku." Kyle: "To, že vaše kraje zařvou první, je docela tradice." Zdá se, že Kyle se na drobný, slepý bod hovoru nemohl dívat a tak navzdory svému původnímu přesvědčení přilil svou trošku do mlýna. Glen: "Tradice se dají změnit." Zní to bojovně. Sora: "Asi tak snadno jako mrtvý v živého..." Lehké znechucené odfrknutí. "Každopádně, negříku, počítej s tím, že jako poděkování umřeš narozdíl od ostatních fakt rychle." A od Sory to něco znamená, když slibuje pomalé utrpení na počkání. Rotvald: "Od nás díky nečekej" Sora: "Jediné, co čekám od takových šašků je pobavení kapitolu. "

Daniel Inburn-Thorne [2] - 12. února 2013 21:37

Ehm... Danny na scéně Michelle si mě všimne a mává mi zpátky. Mrknu na ni. Jako by všechno, co se tady odehrává byla jedna velká zábava. Ona... ale není. Nemůžu si ale dovolit riskovat, že někdo zahlédne naši dálkovou němou konverzaci na téma "sakra práce co tady děláte?" Takže - usmívat se a mávat! "To se ovšem velmi brzy změní," uvede Sora ty řeči o neubližování na pravou míru. "To nám neříkáš žádnou novinku," odsekne jí jedenáctka. "To, že vaše kraje zařvou první, je docela tradice." A k mému překvapení se přidává i Kyle. Tak fajn - když všichni, tak všichni. "Naschle, Viktore," ušklíbnu se. Mohl bych seskočit dolů a vypadat u toho bezmála stejně hustě, jako když jsem se vyšvihl nahoru - zase taková výška to není - ale riskovat že na někoho skočím, nebo ho sejmu při parakotoulu - to nebudu. "Tradice se dají změnit," prohlásí ten kluk se špatným účesem a nemohu tomu upřít určitou bojovnost. Opatrně a přesto hbitě slézám dolů. Nechci zůstat stranou. "Asi tak snadno jako mrtvý v živého..." Odfrkává si znechuceně Sora. "Každopádně, negříku, počítej s tím, že jako poděkování umřeš narozdíl od ostatních fakt rychle." "Od nás díky nečekej" odpovídá ji on. "Jediné, co čekám od takových šašků je pobavení kapitolu," odsekává zase ona. To už jsem dole, uculím se, přinutím si nevšímat faktu, že Michelle stále drží Kyla za ruku a mají propletené prsty, všechny naše protivníky si s úsměvem prohlédnu a obejmu Soru jemně rukou okolo pasu a přitáhnu k sobě. "Ale notak, Soro. Víš co se říká. O mrtvých jen hezky..." Taky s úsměvem zamrkám na Algianu. Protože je hezká a já prostě můžu.

Michelle McCoin [2] - 12. února 2013 22:11

Začíná to tu houstnout Samozřejmě i Danny si myslí, že bychom tu neměli být. Kdyby tuhle blbinu navrhl někdo jiný než Sora, tak bych to smetla ze stolu, ale potom co se k nám dneska přidala, jsem si neodvažovala jí nějak odporovat. Ona by si to stejně nenechala vymluvit. Takže jsem s tímhle souhlasila a nějak jsem i předpokládala, že Danny nás poctí svojí návštěvou, ale zatím se tak neděje. "To se ovšem velmi brzy změní." Sora je nejmilejší člověk na celé planetě. Vím, že budeme je muset zabít a tuhle skupinku rychle, ale nevyžívám si v tom jako ona. Možná kdyby slyšela moje myšlenky, tak by mě nařkla slabou jako jsou oni. "To, že vaše kraje zařvou první, je docela tradice." Překvapí mě, že se přidává i Kyle. Myslela jsem si, že s tímhle nesouhlasí a proto bude mlčet. Pozoruji jak Danny leze dolu, ale rozhovor stále pokračuje. "Tradice se dají změnit." Odsekává kluk, za kterým se schovává dívenka. Sora si to nenechává líbit a dále plive ty svoje štěky. Mě to už vcelku unavuje a na mém výrazu je to i znát. "Jediné, co čekám od takových šašků je pobavení kapitolu." Dokončuje tuhle salvu Sora, ale to už je tu Danny a hned se k ní tulí. Dělám, jako kdyby to bylo naprosto normální, já mám přece Kyla. Nějak se ale nedokážu zbavit dojmu, že si tohle děláme naschvál. "Ale notak, Soro. Víš co se říká. O mrtvých jen hezky..." Přikývnu, protože Danny má svatou pravdu. "Tak bychom je mohli nechat odpočívat v pokoji." Použiji spojení, které se používá, když někdo zemře. Ušklíbnu se na partu břídilů a přitisknu se ke Kylovi ještě blíže a něžně mu zakňourám do ouška. "Nezašijeme se ke stanovišti s přežitím, jako včera." Zaprvé chci odtud už odejít a zadruhé chci hrát dále na Kyla to, že jsem s ním, hlavně potom co předvedl za obličej, když jsem dotáhla Soru.

Tvůrce - 12. února 2013 22:56

Únava je svině Oba O mrtvých jen hezky - tak přesně to patří k věcem, které dívka jako je Sora zjevně chce od muže slyšet. Její úsměv se ještě více roztáhne vinou potěšení z významu i způsobu, jakým jim to dáváš sežrat. Lehce a bez odporu se tedy k tobě přitiskne, zatímco Ariadne viditelně s Algianou blednou. Trochu to může kazit jen fakt, že s trochou fantazie si patrně dovedeš představit, jak by s klidnou povýšeností dodala jen "neboj, o tobě taky budu mluvit hezky". A, když už jsme u krásy, taková Algiana akorát na tvůj úsměv v reakci sklopila poslušně zrak. Vyhlídka na brzký konec Kyla patrně uvolní, nebo možná tvá přítomnost? Tak či onak můžeš vnímat silné napětí, kterého až teď opouští. Zda za to může snaha o sebekontrolu zapříčiněna nutností splátce být nečitelný, nebo prostě blízkost jiné dívky vyhání z jeho hlavy myšlenky - to posuď sama. "Tak pojďme." A jako bonus vřelý úsměv.

Michelle McCoin [2] - 12. února 2013 23:17

Zašití sebe s Kylem Díky tomu, že jsem ke Kylovi prakticky přitisknutá, všímám si jak jeho svaly povolují. Jak se uklidňuje. Mě by vážně zajímalo, čeho se tak obával, asi se ho na to zeptám, ale prozatím si ho odtáhnu do soukromí. Přála bych spíše zmizet někam s Dannym promluvit si o všem, co se tu stalo, ale prostě to nejde. "Tak pojďme." Kyle souhlasí s mým návrhem se jít ztratit k stanovišti s přežitím a dokonce mi věnuje úsměv. Já tedy přikývnu a než se rozejdeme pohlédnu na Dannyho. Nevím jestli můj pohled zachytí, ale je dostatečně dlouhý, aby se tak stalo. Jestli se naše oči střetli či nikoliv, nakonec se otáčím a společně s Kylem odcházím. "Čeho jsi se tak obával... Sora by za nimi šla, i kdybych jí to neodsouhlasila a sám víš, že jí ohlídat nejde." Zkoumavě zvednu oči na chlapce, který mi zrovna dělá garde.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 13. února 2013 12:24

Kyle... já se tak těším, až ti zabořím nůž do prdele až po rukojeť, to bys drahoušku nevěřil! "Tak bychom je mohli nechat odpočívat v pokoji," potvrzuje má slova Michelle, zatímco Algiana v odpověď na mé mrknutí jen ustrašeně sklopí zrak k zemi, jako ovečka. Navzdory tomu, že chlapci zde mají silné kecy, zdá se, že dívky tak statečné, jako by se rády jevily, nejsou. Ariadne pobledla, až jí pihy na její tváři vystoupily ještě více, než předtím. Čekal jsem, že nejslabšími články jejich pseudo aliance budou ony. Není to ostatně žádné překvapení. "Nezašijeme se ke stanovišti s přežitím, jako včera," Zaslechnu pak Michelle, jak tiše říká Kylovi.  Michelle, já doufám, že v tom je nějaký záměr! Protože už mě s Jonesem začínáš pořádně srát.  "Tak pojďme," odpovídá Kyle a oba odcházejí. Vlastně si to ani pořádně neuvědomím, ale mimoděk stisknu Soře, která se ke mně okamžitě přivinula, bok. Hned ale sevření povolím, když mi dojde, co dělám. Samozřejmě, že to nikdo nemohl vidět - ale nepochybuji, že si toho Sora docela jistě všimla. Jsem idiot!  Danieli Thorne, tohle jsi nikdy neměl dělat! Už je ovšem pozdě bycha honiti. Já opravdu, OPRAVDU doufám, že v tom co děláš, spatřuješ nějaký vyšší smysl! "Chceš jim ještě něco, nebo se můžeme jít věnovat příjemnějším věcem?" Tázavě pozvednu obočí na Soru - přičemž je jasné, že na její odpověď absolutně nečekám a vedu si ji pryč. A pokud chtějí něco oni nám - můžou kdykoli přijít, že? Když pak jedenáctkovu skupinku míjím, ještě věnuji poslední pohled Algianě. Zjistil jsem, že děsit ji je nejenže jednoduché, ale beztak to bude i účinné. Co víc si přát. "Danieli, slib mi, že je nenecháš trpět!" ozve se mi v hlavě Alessiin hlas. Alessia. Mé malé, osobní svědomí. Možná jen díky přátelství s ní nejsem stejný nebezpečný psychopat, jako například Sora Serrlaidová.  "Less, promiň - ale někdy je třeba udělat to, co je třeba udělat." odpovím sám sobě v duchu. "Algiano," oslovím ji jménem. Co na tom, že jej znám asi tak tři minuty a možná ani to ne - to ona neví a vědět ani nemusí. Alespoň bude mít nad čím přemýšlet, když na to přijde.  "Holubičko," dodám poté soucitně-něžným tónem, "pokud chceš přežít prvních pár minut v aréně... tak nedělej žádné hlouposti."Při slově "hlouposti" se velmi významně podívám směrem k černému chlapci z jedenáctého kraje - čistě pro pořádek, aby bylo jasno CO je tady považováno za hloupost. Zastrašování. Je tak odporné. A nesnáším se za to, že to musím dělat. Kvůli Alessii. Kvůli sobě. Kdo k čertu ví, kvůli čemu vlastně. Zamířím ke stanovišti s pastmi. Možná protože není daleko, možná protože je první, které mě napadne. "Tak to bychom měli," zhodnotím situaci zeširoka, když k pastem dojdeme a já Soru můžu konečně pustit. "Jaké z toho máš dojmy?"

Daniel Inburn-Thorne [2] - 13. února 2013 22:24

Tvůrce - 14. února 2013 14:59

V pasti Daniel Inburn-Thorne "Bylo by to už jen plýtvání dechem..." Pohození vlasy stylu "znuděná hvězda" se daří na výbornou, stejně jako zahrát dojem člověka velmi trpícího v obležení diletantů. Bez ohledu na to, že si do jejich středu naběhla namotivovaně a dobrovolně sama. Zkrátka studnice jejího zájmu prozatím vyhasla. Naproti tomu svou předrahou pozornost raději věnovala nenápadným zkoumavým pohledům k tobě a Michelle. Zdá se, že od včerejška vytušila, že váš vztah jde jako na drátkách, což možná pro ní znamená, že při zatáhnutí za správný špagát lze docílit předpověditelného efektu. "...pokud chceš přežít prvních pár minut v aréně... tak nedělej žádné hlouposti." "Já-nebudu..." Úslužně sklopený zrak a tiché špitnutí tě možná i donutí pochybovat o tom, zda vůbec Algiana něco kdy řekla. Ty první dva dny na ní zanechali zjevně zničující dojem, což je smůla, nebo štěstí? Ať už nosí v té své rozkošné hlavince cokoliv, má tam toho plno a vše se přelévá jak se snaží přemýšlet i dávat pozor na cestu při svižném úprku co nejdál, ať je to kdekoliv. "Jaké máš z toho dojmy?" Je ti věnován další z mnoha zkoumavých pohledů. "Co myslíš, Krasoni? Z bandy ubožáků, bandy pseudo-profesionálních trotlů..." Lehce a hravě tě dloubne. "...a nebo snad z toho, jak dáváš té husičce šlechetné zdání naděje?" Když mluví o naději, její hlas nese jen čistý nezkalený výsměch bez špetky krutosti, přestože ta myšlenka sama o sobě... bolestivá bývá. "Nějak nevím, u čeho začít." Zašití Michelle McCoin "Čeho jsi se tak obával... Sora by za nimi šla, i kdybych jí to neodsouhlasila a sám víš, že jí ohlídat nejde." "Tak kdybys ji nepřivedla..." Taktně nechá větu nedokončenou s vědomím, že cokoliv by dodal, by nemuselo být příjemné. Místo toho rázem mění trochu téma. "Myslím, že toho na obávání není u Sory málo..." Vykouzlí úsměv ostře kontrastující s tím, co říká. To je zkrátka ten Kyle ze včerejška. "Měli jsme je nechat vydusit, tohle je mohlo spojitt proti nám... zoufalství funguje líp než odvaha a zoufalci jsou nebezpeční." Přichází krátké uvažování. "Můžeme nakonec vděčit štěstěně za její argoganci. Mohla jim se svým přístupem nabídnout spojenectví, nebo je přesvědčovat o tom, že profíci spolu držet nebudou..." Unaveně si promne oči, zjevně to všechno v něm dost vřelo. "Jak si jí k nám vlastně dotáhla?" Přichází zjevně čas na další změnu tématu. "Bych přísahal, že tebe nesnášela od chvíle, co viděla záznam..." Jako asi každého tady. "Máš čarodějnou moc? Nebo jsi tak kouzelná jako okouzlující?" Nenucenost, s jakou slova chvály vyslovuje je na míle vzdálená běžným a účelovým pochvalám, jakých si musela slýchat spousty.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 14. února 2013 18:11

V pasti se Sorou ~Kajle!!!! Všechno vidím, já tě ZABIJU!~ "Co myslíš, Krasoni? Z bandy ubožáků, bandy pseudo-profesionálních trotlů..." je mi věnován lehký, provokativní šťouchanec, tím jako chceš říct co, Soro? "...a nebo snad z toho, jak dáváš té husičce šlechetné zdání naděje? Nějak nevím, u čeho začít." Tak zdání naděje. Tohle mě ani nenapadlo. Ostatně, ono toho k naději moc není. Neřekl jsem ostatně nic, co by nebyla pravda a nesliboval nemožné. Akorát jsem, doufám tedy, jedenáctce pomocí lehkého postrašení sebral potenciálního spojence. Ono by to možná nemělo ten efekt, který to mělo, kdyby Sora předtím nesypala ty své již tradiční výhrůžky o pomalé a bolestivé smrti. "Tak celkově," ušklíbnu se v odpověď. "Můžeš mi říct vše, když na to přijde. Máme spoustu času, zatímco se tady budu marně snažit zmotat nějakou past." Marně snažit. Popravdě, já několik docela dobrých pastí umím - ale to Sora nepotřebuje vědět. Mám v plánu hrát nemehlo... a třeba se ona, narozdíl ode mě, předvede. "Jsem poměrně vnímavý posluchač, když na to přijde a taky..." podívám se jí do očí s lehce povytaženým obočím, "přiznejme si, že jsem tady jediný, kdo je tě ochotný poslouchat a má na to žaludek."

Tvůrce - 14. února 2013 19:38

V pasti se Sorou Daniel Inburn-Thorne "Tak to abych toho honem využila, dokud můžu... " Vzhledem k blízkému a nezadržitelnému času společného krveprolití je ten sarkasmus více než dobře umístění. "Ne, Krasoni, nejsem Algiana, nebo tvá Michelle, abych se ti lísala k botám. Já tvou pozornost k životu nepotřebuji." Zjevně ji tvá poznámka ani trochu nezasáhla, takže snad čistě pro přesnost dává najevo, že narozdíl od jiných splátců ona má svou hlavu a dovede si ji uhájit i bez tvé pomoci. "A z nás dvou jsi to ty, kdo se ptá..." Povýšená, arogantní a vzpupná. Taková v celé své přirozenosti a... snad i kráse. Ovšem takové té nehřejivé, co naopak studí jako čepel skvělého nože a je zrovna tak lesklá, ostrá a tepaná ke svému jedinému účelu.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 14. února 2013 19:57

Sorčísek ~Kajle stále tě chci zabít, jen tak mimochodem...~ "Tak to abych toho honem využila, dokud můžu," odvětí mi a ani se nesnaží skrývat sarkasmus, který z té věty čiší. Neodpovídám a nechám ji pokračovat. "Ne, Krasoni, nejsem Algiana, nebo tvá Michelle, abych se ti lísala k botám. Já tvou pozornost k životu nepotřebuji. A z nás dvou jsi to ty, kdo se ptá." Neubráním se úsměvu. Co k tomu říct. Asi z ní budu muset odpověď trochu dolovat. "Ano. A většinou, když se na něco ptám, očekávám, že mi ten druhý bude schopný odpovědět," ...abych nezapomněl... "a neboj se, já si všiml, že ke mě zrovna nevzhlížíš. Možná proto mi tak imponuješ, kdo ví." Malá, nevinná lež. A nebo to lež není. Svým způsobem mě Sora doopravdy zajímá. I přes to, že se mi zrovna nijak zvlášť nelíbí a není můj typ.

Tvůrce - 14. února 2013 20:34

Danešek Ten, který by nechal Kyla zemřít mnoha hroznými letálními smrtěmi "Měníš taktiku, že zkoušíš kompliment?" Povytažené obočí dává znát, že ji nový prvek ve vaší hře "na kuchanou" docela zaujal. Svým způsobem taktéž získává čas pro vlastní formu hry. Nebo tedy alespoň odpovědi. "Nic méně očekávání se od reality dost liší..." Jemně se protáhne, jako by i tohle přestávalo být vrcholem zábavy. "Tak, jako se tomu stalo i u mých OČEKÁVÁNÍ." Ten citelný důraz se ani nesnaží skrýt fakt, že navzdory póze, je plná dojmů. Nejspíše negativních, jak jinak, na adresu všeho všech, se kterými vinou tvé poznámky stále otálí.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 14. února 2013 20:49

Ano, tajak brave sir Robin, i Kyle se určitě nebojí zemřít "in many nasty ways" "Měníš taktiku, že zkoušíš kompliment?" Ptá se mě jízlivě. Hm, tak ne. "Nic méně očekávání se od reality dost liší," vrací se pak k předchozímu tématu. "Tak, jako se tomu stalo i u mých OČEKÁVÁNÍ." Nejsem si jistý, zda tím chtěla něco naznačit - ale pokud ano, nepochopil jsem to. Měla by být konkrétnější. Nicméně... "A co jsi čekala?" Někdy si tak trochu říkám, že bych se na některé věci neměl raději ptát. Mohl bych se doslechnout něčeho, co by mi nemuselo být nutně příjemné. Ale nemůžu si pomoct. Už proto, že by se mi to kdykoli mohlo... asi hodit.

Tvůrce - 14. února 2013 21:20

Tak si tak povídáme a píšeme nadpisy o Kylovo smrti... prostě parádní romantika čtvrtečního večera Kyle-killer, alespoň v myšlenkách "Patrně větší počet osob, které lze s trochou fantazie nazvat splátce, než jsou dvě..." Její pohled rázem zamíří tam, kde lze nalézt Michelle. S Kylem, ke tvé radosti. "Té své prdelce..." Mimoděk se zdá, že je na pohled mnohem zajímavější, než cokoliv jiného. "Té dáváš podobnou útěchu, jako té strachy pochcané blondýně?" Je ti věnován zkoumavý, hodnotící pohled. "Nutíš ji držet se stébla naděje jen proto, abys jí ji mohl vzít?" Její úsměv se roztáhne. "Ty pohledy, letmé naschvály... taková idylka školních lavic, tak krásné a... " Nakonec se nakloní trochu blíže k tobě. "A tak kruté i na mě. Nepletu se, že ne?" Jedno je jisté, mít pravdu si z nějakého důvodu silně přeje a dokonce... můžeš i přísahat, že to, co v ní vidíš je dychtivost.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 14. února 2013 23:57

Ach jo, ano, já vím, Soro, jsem strašná kurva! Ale nějak to vyhrát musím ne? "Patrně větší počet osob, které lze s trochou fantazie nazvat splátce, než jsou dvě," odpovídá mi ona zamyšleně, načež se ohlíží směrem, kterým odešli Kyle a Michelle. "Té své prdelce," vyhledá ji pak pohledem, "Té dáváš podobnou útěchu, jako té strachy pochcané blondýně?"  Pak se Sora otáčí zpátky ke mně a zkoumavě si mě přeměřuje.  "Nutíš ji držet se stébla naděje jen proto, abys jí ji mohl vzít?" zeptá se mě s... tím nejodpornějším úsměvem, jaký bych si dokázal představit. Takhle nějak se musí tvářit kočka těsně před tím, než zaživa vykuchá tu myš, se kterou si předchozí půlhodinu hrála. "Ty pohledy, letmé naschvály... taková idylka školních lavic, tak krásné a... A tak kruté i na mě. Nepletu se, že ne?" Ty ani nevíš jak moc si přeju, aby ses pletla! To, jakým způsobem to všechno řekla, jak mi bez jakéhokoli obalu předhodila to, co vlastně celou tu dobu dělám... mě děsí. Jakkoli jsem se na to snažil nemyslet, jakkoli jsem se snažil sám sebe přesvědčit, že to není pravda... byla lež. Opravdu Michelle krmím falešnou nadějí. Hodlám si ji sebou táhnout až do finále ne proto, protože je z mého kraje - ale proto, protože vím, že proti ní mám ze všech největší šanci. Že je snadný cíl. Všemožně se snažím získat její důvěru, vycházet ji vstříc... možná dokonce díky tomu, že brečela, že mě nechce mít ráda - a evidentně mě ráda má - tak trochu doufám, že až dojde na lámání chleba a náš poslední souboj, zaváhá. Ne tedy, že bych k Michelle necítil žádnou náklonnost. Mám ji svým způsobem docela rád. Ale taky mám své priority. Priority, přes které prostě nejede vlak - už proto, že jsem sem přišel vyhrát a ne umřít. "Nepleteš," odpovídám nakonec. Upřímně - pokud Sora bude vědět, že Michelle je jen můj nástroj, který míním použít k vlastní výhře, možná tím snížím na minimum i šanci, mi bude v aréně ubližovat tím, že bude ubližovat jí. Protože to přesně by Sora udělala, kdyby měla pocit, že k sobě chováme nějaké city. Takže to nejlepší, co ji v současné chvíli můžu říci je, paradoxně, pravda. I přes to, že jsem totiž přiravený na to, že jednou přijde ta chvíle, kdy Michelle nejspíše bude muset zemřít - nechci, aby předtím trpěla víc, než bude potřeba. Vlastně nechci, aby trpěla vůbec. "Přišel jsem sem vyhrát, Soro. Ne dělat charitu," znovu se jí podívám do očí. "Hry mají jen jednoho vítěze, to víme oba." Je takové hezké, že si o tom můžu s někým popovídat, naprosto bez jakéhokoli obalu a vědět, že pravdu v celé její syrovosti unese. Michelle... nejen, že ji to nechci připomínat, protože bych byl jaksi sám proti sobě - ale taky se snažím o její smrti nemluvit, protože slzavé údolí už jsme tady jednou měli.

Michelle McCoin [2] - 15. února 2013 00:58

Kyle já tě ochráním... před tím zlým Daníkem:D "Tak kdybys ji nepřivedla..." Začne Kyle vcelku slibně a já si říkám, že se možná něco dozvím. Bohužel on zavádí téma rozhovoru jiným směrem. "Myslím, že toho na obávání není u Sory málo..." Vykouzlí Kyle úsměv a je zpátky ten ze včerejška, ale já chtěla toho z dneška. Něco na tom dnešním bylo tak zvláštní a tak znepokojující, že jsem potřebovala přijít na to co to bylo. "Měli jsme je nechat vydusit, tohle je mohlo spojitt proti nám... zoufalství funguje líp než odvaha a zoufalci jsou nebezpeční." Pokračuje dál Kyle v úvahách, co všechno Sora tímhle mohla zkazit. Já nad tím jen pokrčím rameny. "Ty holky vypadali vcelku zděšeně naší přítomností..." Kyle mluví o tom, že Sora mohla nabídnout jim, že by se s nimi spojila. Musím tedy připustit, že i tahle možnost mě napadla. Přeci jen včera to vypadalo všelijak s námi jako profíky. "Jak si jí k nám vlastně dotáhla?" Ptá se můj společník. Ono mě by to totiž taky zajímalo. Ona souhlasila jen s tím, že s námi poobědvá a nakonec mě doběhla a připojila se ke mě. "Bych přísahal, že tebe nesnášela od chvíle, co viděla záznam..." Tak to jsme na tom dvě, já mám podobný problém, ale s ní. "Co o mě říká, když jste sami?" I když mě ta odpověď velmi zajímá, větu pronesu, jak kdybych diktovala seznam nákupu. "Máš čarodějnou moc? Nebo jsi tak kouzelná jako okouzlující?" Kyle pronese lichotku na mojí osobu. A určitě jeho slova padla na ornou půdu. Roztomile se začervenám. "Já jí slíbila, že může sedět vedle Daniela." Pokrčím rameny a nevině se ušklíbnu. Ale vlastně tohle je přesně pravda, já jí nijak nepřesvědčovala, házeli jsme na sebe opět špínu. Ona mě nazvala courou, pravda použila zdrobnělinu, ale stejně to mělo ten samí význam.

Tvůrce - 15. února 2013 13:47

Upřímný kluk se sklony k upřímnému vraždění Kyla Daniel Inburn Thorne Sora hltá každou vteřinu. Můžeš vnímat, jak se do tebe vpíjí její bezcitné oči s leskem zvědavosti. Je jako šelma čekající na svůj okamžik a v přeneseném slova smyslu, možná je právě teď i odraz tvého svědomí? Pokud ano, pak to umí být dosti nepříjemná věc. "Nepleteš se" Na moment se zarazí. Zjevně nečekala, že opravdu ukážeš karty. Tato drobná epizodka ovšem nevydrží v její tváři dlouho, takže spíše rozkošně přivře oči, jako by si to celé vychutnávala. "Přišel jsem sem vyhrát, Soro. Ne dělat charitu." Nemusí ani nic říkat, abys kolem ní mohl cítit snad auru souhlasu. Čím bezcitnější věci říkáš, tím víc je jasné, že si to možná i nějakým zvráceným způsobem užívá. Minimálně je jisté, že zmínění charity v nepřímé souvislosti s Michelle tak trochu utváří dojem jisté názorové spojistosti s tebou. "Danieli Inburn-Thorne..." Znovu se naklání o něco blíže a vlastně, necháš-li si to líbit, patrně se k tobě i trochu přitiskne. "...jestli se stane zázrak a já nevyhraju..." Zní to docela naléhavě. "Chci, aby mě zabil někdo jako ty!" Zjevně jsi poprvé učinil na Soru hluboký a nesmazatelný dojem. Tak moc, že v případě, pokud si neprotestoval tě znovu políbila. Kylova ochrana! Michelle McCoin "Skvělý nápad..." Kyla to zjevně rozbilo. Inu prostituovat spřízněného splátce, taková taktika se tu jen tak nevidí a tys ji zvládla na výbornou. "Škoda, že Soru by nikdo nechtěl..." Utírá si drobné slzy, které mu smích dostal do očí. "Ta tvá taktika, Michelle, zní jako skvělý způsob, jak si omotat všechny kolem prstu. " Na druhou stranu čertík v krabičce, anebo bez ní, má taky své kouzlo. "A co se týče toho, co říká..." Přestože veselí ho neopouští, tak rozverné téma rozhodně ano. "...se mnou moc nemluví, nebo občas něco zavrčí..." Chvilku přemýšlí, asi jak by to zjemnil. "Ale některé věci na tvou adresu jsou fakt silné... já... opravdu to chceš vědět? " Ostych je tu a tam i záležitostí mužů.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 15. února 2013 21:31

Sora je filcka... a Kitiara hyena... :D ~Jo a Kajle... furt tě chcu zabít!~ "Danieli Inburn-Thorne..." Zdá se, že má slova na Soru evidentně zapůsobila, protože se ke mně naklání blíž. Nechávám ji, aby se ke mně přitiskla. Uvědomuji si, že je to vlastně poprvé, kdy mi řekla mým jménem. Netušil jsem, že si pamatuje byť křestní, natož příjmení. V plném znění. Ač je poměrně drobná, má pevnou a vysportovanou postavu. To, že se ke mně tulí, je nad očekávání příjemné. "...jestli se stane zázrak a já nevyhraju... chci, aby mě zabil někdo jako ty." Zašeptá pak naléhavě. Mimoděk mi přejede mráz po zádech, když se její rty opětně přibližují k mým. Uvědomuji si, jak moc ji toužím znovu políbit. To, jak je narušená... je zvláštním způsobem exoticky přitažlivé. Její zrychlující se dech, tlukot srdce, který zřetelně cítím i přes tenké, sportovní oblečení... Ne. Když se nakloní už příliš blízko a polibek je takříkajíc na spadnutí, položím ji ukazováček na rty a jemně její hlavu odstrčím od té své. "Ještě před chvílí jsem byl pseudo-profesionální trotl," usměju se na ni lehce provokativně. Jako bych ji oplácel to přátelské dloubnutí, které mi uštědřila, když mě tak nepřímo nazvala. " ale neboj se, pokusím se vyhovět tvému přání jak nejlépe budu moci. Bude to..." úšklebek, "to poslední, co pro tebe budu moci udělat, řekl bych."

Michelle McCoin [2] - 15. února 2013 23:29

Kyle neboj se ho "Skvělý nápad..." Začne pochvalou Kyle na můj skvělý plán, jak jsem přilákala Soru k nám. Občas po očku kouknu k pastem, kde se nachazí oba akteři a nečekaně se k sobě tulí. Říkám si jestli to nakonec byl dobrý nápad jí sem přivést, ale ona to vlastně udělala sama. "Škoda, žeSoru bynikdo nechtěl..." [/b] To doufám taky Kyle. Přemýšlím jestli se mám ho konečně pustit přecijen došli jsem už dávno ke stanovišti s přežitím a já ho stále držím za ruku. "Ta tvá taktika, Michelle, zní jako skvělý způsob, jak si omotat všechnykolem prstu. " Nad tímhle se musím pousmát. "A myslíš, že se mi to daří?"[ /b] Zlehka zajedu prsty do Kylových vlasů. On začne mluvit o Soře a vypada to jako kdyby se obával mi říct vše. Já opét zapátrám pohledem ke stanovištis pastmi a vidim ty dva stale na sebe přitisknuté. "Tohle unesu nejsem taková křehotinka jak se ri asi zdám." Věnuji mu jeden ze svých zářivých úsměvú a pustím mu ruku. "A můžeš mě u toho ukazovat jedlé bobule jako včera." Ano to znamená, můžeš mě opět krmit a já si to nechám líbit.

Tvůrce - 16. února 2013 21:40

Sorry Soro po druhé? Daniel Inburn-Thorne Pokládáš ukazováček na rty a tak trochu hatíš její plány. V kombinaci s tvými slovy pak celý dojem mění jistý prvek vzrušení ve zvýšenou pozornost a stáhnutí emocí mnohem blíže k prosté pohrdavé nenávisti. Zjevně tuhle emoci má nejraději. Nic méně si ani s největším úsilím nemůže vychutnat jak situaci, ve které jsi právě pánem ty a tak trochu ji vypaluješ rybník. Asi proto tě nakonec s lehkou trucovitostí kousne do prstu, když se začne vzdalovat. "Máš ty nějaké poslední přání?" Tón hlasu a vše se zkrátka vrací zpátky, jako by těch pár vteřin před chvíli... snad ani nebylo. "Vzhledem k tomu, že jsem tě právě uznala profesionální trotlem, si ho asi zasloužíš." Skoro to zní, ale jen malounko, jako by to, co řekla, snad i chtěla vrátit zpět. "Ačkoliv kdo ví, jestli se na něj dostane..." Tak už to bývá, když nějaká věc závisí na něčím rozmaru. To platí o to víc, je-li tím "někým" rozhodujícím žena! Michellíniny bobule, olé! Michelle McCoin "Myslím, že odpověď můžeš doslova vidět, ne?" Ten "bezelstný" úsměv, jaký mu zahrál ve tváři je patrně více než dobrou odpovědí na téma "Já a omotávání si kolem prstů". Inu tímhle přátelským vycházením s Kylem, nově získaným postem kamarádky Sory si patrně získala neotřesitelnou pozici vládkyně mezilidských vztahů. "Tohle unesu nejsem taková křehotinka jak se ri asi zdám." "Něco mi říká, že jsme ve fázi růže odhalující trny..." Místo nějakého potvrzení tvé vybídky ke stravování rovnou vezme nějakou ze zdravých, neškodných a docela chutných bobulí do ruky a chápe se úlohy krmiče. "Má tě za děvku, která podržela každému s byť mlhavou šancí ovlivnit losování." Zas a znovu podává nepříjemné věci tak, jako by ti zrovna šeptal cosi o to, jak krásná a roztomilá umíš být. "Podle ní jsi neschopná karikatura splátce, která je pro celé hry výsměchem všemu, co dokázal její otec, generace předtím, párkrát by bylo záhodno dodat bla bla a tomu, co dokáže samozřejmě ona." Asi si ty asijsky laděné rodiny stále potrpí na tradice. "Když nad tím teď tak přemýšlím... možná ji jen připomínáš holku, co jí přebrala nedávno kluka..." Což asi nemuselo být nic těžkého.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 16. února 2013 22:54

ona mě hryzla... MAMÍÍÍÍÍÍ ONA MĚ HRYZLA! !~Kajle, když už jsme u toho, tak já tě taky brzo hryznu! Do té tepny na krku, ty malá děvko~! Odpovědí na má slova a odstrčení je mi kousnutí do prstu. Ne ani tak proto, že by nějak zvláště bolelo, ale spíše proto, že to nečekám, rukou ucuknu s dotčeným zasyknutím pryč. "Máš ty nějaké poslední přání? Vzhledem k tomu, že jsem tě právě uznala profesionální trotlem, si ho asi zasloužíš," ptá se mě a jak se zdá, její ještě před chvílí vilná nálada je tatam. "Ačkoliv kdo ví, jestli se na něj dostane..." Takže si můžu něco přát. Sladké. problém je v tom, že kdybych si přál to, co doopravdy chci - ať už je to varianta "při seskakování z podstavce zakopni a chcípni" a nebo splnitelnější "před smrtí mě nemuč, prosím," - akorát bych v jejích očích klesl. A možná že jsem sebestředný imbecil, který si neoprávněně věří - ale mám prostě pocit, že ač se to často snaží maskovat za tu svou polohranou nenávist - jsem v jejích očích stále poměrně vysoko. Ne díky věcem, na které bych byl hrdý, ale to vem čert. "Co kdybys mě v aréně, než zemřu, políbila? Budu mít při umírání takový dobrý pocit, když mé poslední přání splní i tvůj vlastní sen."

Michelle McCoin [2] - 16. února 2013 23:43

Laškovná krmně "Myslím, že odpověď můžeš doslova vidět, ne?" Stejně mne nijak nepřesvědčil. Nikomu tu lepší nevěřit a ani té jeho pěkné tvářičce. Chtěla bych přijít na kloub těm jeho zvláštním pohledům, jak jsem přivedla Soru, ale zatím to nevypada, že se něco zajímavého dozvím. "Něco mi říká, že jsme ve fázi růže odhalující trny..." Začne lehce poeticky Kyle. Jak jsem ho pobídla, aby mě začal krmin bobulema tak jako včera, splní mé přání. Když do mých úst vkládá první sousto zlehka mu jazykem olíznu prsty. Hned poté se zatvářím naprosto nevině, jako kdyby se tak nestalo. Kyle reprodukuje slova, co o mé osobě říká moje nová kamarádka Sora. Nijak mě nic nepřekvapí, až teda to, že jsem se sem dostala s nějaké protekce.Jak hořce se mílíš... Všechny slova, co mi řekne přijímam s lehkým úsměvem. "Tak proto se lepí na Daniela asi si myslí, že mi ho musí přebrat." Pokrčím rameny. "Tak ať si posloží." Řeknu to tak přesvědčivě, že i já sama se zděsím.

Tvůrce - 17. února 2013 00:15

Nakousnutý hovor Daniel Inburn-Thorne Pohled dál tvrdne a zuby, aby ústa nemohla vyslovit nic impulsivního, raději zkousnout ret. Teď je zkrátka ideální čas na zvolání "to sedlo", protože tvé přání zkrátka přišlo ve správný čas, na správné místo a ještě stihlo zasáhnout i správné místo. Její rozhořčení pak může alespoň kořenit vědomí tvé vlastní malé a bezvýznamné výhry v této žabomyší válce. "To bude těžké, chtěla jsem tě připravit i jazyk..." Nevrlost se rázem změní v přemýšlení. "...a bez něj by to nebylo ono." Nakonec to tedy vypadá, že se svého posledního zadostiučinění asi nedočkáš. "Ale i tak zbude spousta jiných zážitků, které si budeš moct do sytosti vychutnat..." Inu chuť není jediný smyslový vjem, zvláště jde-li o bolest. Někteří lidé, by se měli pro jiné rozkrájet Michelle McCoin "Tak poslouží..." Na moment to slovo div nepřáválí v ústech jako víno, nevychutná a neohodnotí. "To skoro zní, jako by byl tvá hračka." Lehce nadsazený tón, s jakým to pronáší, pak může patrně evokovat to, že tomu zcela nevěří. "Ne, že bys určitě nedokázala muže spoutat svým šarmem..." Tady někdo zjevně zachraňuje situaci. Na druhou stranu nemůžeš mu odepřít fakt, že se mu líbíš, takže patrně co říká, myslí i vážně. Nebo mu tvá atraktivita stojí za to, aby věřil, že takovéhle věci v hovoru mají smysl, ať už jakkoliv malý. "Ale o takovém andělovi, snad ani nelze takhle uvažovat..." Že by si tě tímhle znovu zkusil trochu oťukat? Jen jedno víš s jistotou, zas a znovu tě pozoruje a vnímá naplno, aby mu neunikl ani ždibec, ani vteřinka tvých reakcí.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 17. února 2013 00:34

KAJLE! MOJE VÁNOČKA JE LEPŠÍ NEŽ TA TVOJE! Sora mi věnuje další ze svých nenávistných pohledů. Je to zlé. Mám takový ošklivý pocit, že sázím vše na jednu kartu a pokud můj plán nevyjde tak, jak má, tak si to pěkně schytám. A tady nemluvíme o ničem menším, než o tom, že bych před smrtí taky mohl trpět jako zvíře. "To bude těžké, chtěla jsem tě připravit o jazyk," odpovídá mi Sora. No mi to bylo jasné. "...a bez něj by to nebylo ono." Zase by to bylo řádně nechutné a krvavé, určitě by sis to svým způsobem taky užila, se svou nedefinovanou úchylkou! "Ale i tak zbude spousta jiných zážitků, které si budeš moct do sytosti vychutnat." Dodává. Asi bych se měl bát. A přiznejme si, že někde hluboko uvnitř se i pořádně bojím. Ono tyhle věci o sobě lidi neradi slyší - a protože zde existuje ta nehezká možnost, že by se všechny její výhrůžky mohly i vyplnit... byl bych idiot, kdybych se nebál. Ale byl bych úplně stejný idiot, kdybych dal svůj strach najevo. Umím se ovládat. "Soro Serrlaidová," Proto se k ní tentokrát nakláním blíž já. Prsty jemně odhrnu její černé, husté vlasy a přiblížím rty k jejímu uchu. "Slibuješ?" zavrním tiše, jako by mi nemohla říct nic krásnějšího, než to, co jsem zrovna slyšel.

Michelle McCoin [2] - 17. února 2013 00:57

Anděl to tedy není "Tak poslouží..." Jakým tónem po mě moje vlastní slova zopakuje, me přivádí k tomu jak lituji, že jsem je pronesla. "To skoro zní, jako by byl tvá hračka." Jo tak to by bylo moje zbožné přání, aby toto byla pravda. Moje hračka by se támhle opodál nelísala na tu hnusnou asiatku. Přitisknu se ke Kylovi a opřu svoji tvář o jeho. "Co není může být." Zašeptám mu do ouška. Odstoupím zase od něj nemohu mu přeci dopřát všechno a hned. "Ne, že bys určitěnedokázala mužespoutat svým šarmem..." Snaží se Kyle zachranit to, co podle něho možná pokazil slovy předchozími. Ja mu uštědřim lehký usmě. Najdu plod, ktrý on mi nabídl a jestli otevře svá usta nakrmím ho jako on mě. "Ale o takovém andělovi, snad ani nelzetakhle uvažovat..." [ /i] Začervenám se protože tak pěkně tu o mě mluvilsna jen můj návrhář. "To se nesmí to je totiž hřích a za ty se většinou draze piká.' Pohladím Kyla po tváři a jak skončím šahnu si pro další plod.

Tvůrce - 17. února 2013 09:08

Nejen Samus, ale občas i Afkone je tu! A to navzdory původním plánům! Da vánočka boj "Slibuješ?" Vaše malá soukromá hra projednou znovu zvýšila úroveň, ve které se odehrává. Jemná slova, více významů... skutečně jen málo lidí by se dovedlo bavit takto o takových věcech. Ještě menší počet z nich by si to pak vyloženě užíval. Sora tě obejme rukama, lehce si stoupne na špičky, aby se její rtíky mohly dostat taktéž blíže ke tvému uchu. Dá se říct, že směs nebezpečí, vzrušení a rivality přerůstající k jistým formám nenávisti jsou skoro hmatatelné. "Přísahám..." Tomu hlasu nechybí nic. Přivřená očka dívky romanticky snící svůj sen, city omámený hlas a to, jak si její paže nárokují tvá záda... jste jako dvojice z červené knihovny. Alespoň tak tedy musíte připadat ostatním, kteří si vás troufnou pozorovat jen po očku, nebo otevřeně za to s naprostým nechápáním toho, co tu vyvádíte pár dní před bojem na život a na smrt. "...dám ti všecko, co si zasloužíš." Škoda, že jen vy dva znáte zvrácenou pravdu. "A za to, že díky tvém uskonu uvidím zoufalou a naprosto zlomenou Michelle..." Na moment se odmlčí, kdy to vypadá, že se do tebe chumlá. "...zbavenou své falešné naděje, možná i mnohem, mnohem víc." Těžko soudit, je-li v tom příslib další porce utrpení, výhrůžek, pohrdání nebo čehokoliv jiného. A ďábel by prošel? Da buchta girl Tvá zmínka o hříchu ho dost pobaví. Zjevně nevěří, že by někdo jako ty ustupoval radostem života. Ono vzhledem k trávení většiny času na přípravné akademie plné fyzicky zdatných nevybouřených lidí... se možná ani není proč divit. Každopádně je vidět, jak v krůček po krůčku přelévá svou pozornost ze všeho, co děláš a jak to děláš, jen a jen na to, jak působíš a co za radůstky působíš. "Přesto, jak můžeš jistotu..." Odmlčí se, aby ti dopřál možnosti opětovat bobulovou palbu. "...že se nespojí se Serlaidovou?" Mimoděk to proloží konstatováním "jsou fakt dobré" na adresu výkrmové suroviny zdejšího "stánku". "To máš kromě andělského zjevu tak čisté srdce, že snadno nacházíš tolik důvěry?" Jen tak, možná i trochu drze, tě pohladí po vlasech vychutnávaje si jejich jemnost.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 17. února 2013 09:49

KAJLE KURVA UŽ JÁ TĚ VAROVAL... ~Protože já tady dělám absolutně nevinné věci a ty mi tam nutíš Michellku, chudáčka, kuřátko moje, se kurvit!~ "Přísahám," zašeptá mi v odpověď. Já bych velmi ocenil, kdyby už trénink skončil. Mám pocit, že dlouho hrát takto sebejistého nevydržím a vyzvracím zbytky snídaně. Zrovna jsem se dostal do soukromé hry, ze které jaksi už nejde couvnout. Silně mi to připomíná mé dobrovolnictví za druhý kraj. Stejně, jako teď, i tehdy mě napadlo "bylo to vůbec nutné?" A odpovědí na tuto otázku bylo "teď už stejně necouvnu." Ruce Sory se ovíjejí okolo mých zad. Mimoděk se zachvěji. Adrenalin dělá svoje. "...dám ti všecko, co si zasloužíš," šeptá ona dál. "A za to, že díky tvému skonu uvidím zoufalou a naprosto zlomenou Michelle..." Začne se ke mně lísat, jako kočka, "...zbavenou své falešné naděje, možná i mnohem, mnohem víc." Ale... já si tohle nezasloužím! "Někdy jsi neskutečně sladká. Škoda že v aréně budu já plnit to tvé poslední přání a ne naopak." Vtisknu ji letmý polibek do vlasů a vykroutím se z jejího objetí. "A teď ty pasti. Doufám, že se tady třeba něco naučím, tak mi to nekaž."

Michelle McCoin [2] - 17. února 2013 17:41

Kyle mi říká ošklivý věci.... Danny pomoc... "Přesto, jak můžeš jistotu..." Kyle navaže na má slova, ale je nucen přestat protože mu do úst vkládám jednu z bobulí."...že se nespojí se Serlaidovou?" Zatvářím se naprosto znechuceně, nepomáhá ani jeho konstatování, že ty bobule jsou chutné, ja na ně totiž přestala mít chuť. "To máš kromě andělského zjevu tak čisté srdce, že snadno nacházíš tolik důvěry?" Kyle to doplní ještě krátkým pohlazením. Fajn budu hrát tvoji hru... Já vím, že by se Danny s ní nespojil, protože kdyby to chtěl udělat nesnažil by se být tak pozorný k mé osobě. Nezáleželo by mu na tom, že jsem na něj nazlobená, jak to bylo včera. Ale ty Kyle tohle nemusíš vědět. Zdá se, že mě tou poslední větou rozladil. "Asi se domníváš, že jsem pěkně hloupá a najivní. Já se toho obávám. Kdyby se ty dva spojili tak máme, ale všichni problém. Nedivila bych se, že přesně o to Soře celou dobu jde. Zahledím se směrem k pastem, jako kdybych tam hledala možnou odpověď na téma, jestli ty dva se nespojili. Ujišťuji se, že to se prostě stát nemůže. Ale, co mě trápí je otázka proč. Proč to Danny neudělá? Proč se raději nespojí se Sorou? Ona je jistě lepší spojenec než já, hlavně v dovednostech. Kyle mi vložil nepříjemného brouka do hlavy a možná ani o tom netuší. "Co jsi chtěl vlastně tím říct. Vrátím pohled na Kyla. "Upozornit mě na tuhle skutečnost. Ale to by byl problém pro nás pro oba.“ Přitulím se k němu jako kdybych toužila po něm, aby mě ochránil. Veskutečnosti toužím po blízkosti jiné osoby, ale ta je skoro na opačné straně místnosti.

Tvůrce - 17. února 2013 20:13

Krátký dojezd Daniel Inburn-Thorne Odměnou ti byl sladký úsměv spolu s milým šepotem ve stylu "neboj, věřím ži zkazit si to zvládneš sám". Následovalo soustředění na trénink v podobě nácviku ok a dalších drobných pastí, které lze ukuchtit z toho, co dům dá a k čemu již máš jisté dispozice, takže to jde tak říkajíc samo. Tvá předrahá kolegyně v oblasti pastí, jak se ukazuje, může pouze uplatnit přirozenou zručnost - ta ovšem bývá k vidění u většiny profíků, takže je to více než užitečná asistentka, ale po první etapě zde to vážně vypadá, že z této oblasti pro teď na víc nemá. Jsem říkal, že dojíždíme, ne? Michelle McCoin "Pleteš se, Michelle" Zatváří se, jako by ti říkal nějaký sladký kompliment. "Když jsem viděl tvou jistotu, doufal jsem, že máš v rukávu něco, čím rozptýlíš mé obavy..." Jeho úsměv je na moment tak... smutný. "Zkrátka jsem tě nechtěl na to upozornit. Já počítám s tím, že je ti to jasné. Chtěl jsem jen pochopit, proč jsi si tak jistá ve hře, kde přežije jen jeden." Pro další debatu již nebylo příliš prostoru, protože se k vám znovu přilepili splátci čtvrtého kraje a v rámci přežívání jste byli dříve, než jste se nadáli, zapojeni do hry - najdi tu co nejnechutnější, nejsmradlavější a určitě i nejodpornější věc! Jako předobědová aktivita to není možná nic moc, ale za to jsi mohla zjistit, že z určitého druhu hub po nasušení a nadrcení můžeš udělat za pomocí ohně cosi na způsob "slzného plynu". Kdyby se ti nějaký zoufalec zkrátka zkusil schovat třeba v dobře větrané puklině, kde by ho kouř neudusil, tak jen průvan tohohle "smrádku" ho vyřadí dost na to, aby sis pro něj došla osobně. Pokud by sis chtěla dojít pro někoho patrně notně poblitého. Bašta tajm! Vánočka i buchtička Den se půlí a je čas na oběd. Daniel má slíbené místo vedle Sory, která jemně trvala slovy "vypadni" na adresu Rileye, aby po její druhé straně seděla Michelle. Přátelství zkrátka lidi mění, ač ne o moc. Vy ovšem jakožto pohodová parta vše překonáte a už vůbec nebudete působit lehce znepokojeným dojmem jako Kyle, který tu a tam šilhá po Danielovi a Soře. Zkrátka si svůj oběd můžete užít naplno, o čemž svědčí i úžasná atmosféra silně napjatého ticha.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 17. února 2013 20:46

Ňamina! ~Kajle, co kdybych tě u obídku nakrmil tvými vlastními střevy?~ Další zhruba hodina či dvě se už nesou ve znamení sestrojování pastí. No a nebo ve znamení toho, že já si hraju na idiota, který to neumí a Sora se sice evidentně snaží a je docela šikovná, ale zjevně se nikdy ničemu podobnému nevěnovala. Takže v konečném důsledku zjistím i to, co jsem zjistit chtěl. Že šance, že by na mě nastražila v aréně nějakou důmyslnou past je... minimální. U oběda, jak jsme se domluvili, srazíme stoly. Doufal jsem, že si vedle mě konečně sedne Michelle - ale zdá se, že místo vedle mě pohotově zabírá Sora - a Michelle to evidentně vůbec nevadí, ještě mi snad přijde, že se na Soru dívá takovým tím pohledem "však můžeš" nebo "vidíš? já ti to říkala, že to nebude problém" Vedle Sory se pak z druhé strany pokouší posadit Riley, nicméně je vyhnán úsečným "vypadni" - a následně je na toto "čestné" místo přizvána Michelle. Takže Sora vlastně sedí tak nějak... mezi námi. Mám pocit, že je to něco mezi holkami, co mi sakra uniká. Holky. Vždycky, když si myslím, že už je chápu, zjišťuji, že mě dokáží znovu překvapit. Ticho. Zatímco se krmím dušeným jehněčím na víně a cibulce, nikdo nemluví. Cinkání talířů a příborů je tak nějak to jediné, co nás u oběda doprovází. To a tiché hovory od ostatních stolů, kterým stejně nejde rozumět, pokud člověk vyloženě nenašpicluje uši. Je to takové trapné. Ani čtyřka nemá své obvyklé průpovídky. A to vypadali, že u stanoviště s přežitím, kam se později přidali ke Kylovi a Michelle, bylo poměrně veselo. Nevím, čím bych měl případnou konverzaci začít... a mám pocit, že to ostatní asi cítí stejně, proto taky nikdo nic neřekl. Na druhou stranu bychom měli budit alespoň dojem, že se o něčem bez problémů bavíme, aby celý se náš... oběd za trest nestal navíc ještě zbytečným obědem za trest. Rozhodnu se tady zahájit hovor něčím... univerzálním. "Letos je to tady sběř totálních budižkničemů. Kromě toho, že dvanáctce ujíždějí oči do stran, šestka je evidentně hyperaktivní debil."

Tvůrce - 17. února 2013 21:42

Skok do řeči Michelle McCoin, Daniel Inburn-Thorne "Letos je to tady sběř totálních budižkničemů. Kromě toho, že dvanáctce ujíždějí oči do stran, šestka je evidentně hyperaktivní debil." Sora se už už chystá říci něco, co si dokáže každý tady dost dobře představit, ovšem nedostává možnost. Tvých slov se totiž ujímá Kyle, který patrně netouží, aby hovor přešel k veselým urážkám. Přinejmenším ne hned. Kyle:"Já bych to nepodceňoval. Přeci jen ten černoch začal něco nevídaného..." Sora: "Patetického a naprosto marného..." Ti dva si rázem vyměňují pohled s vlídností žuly. Skoro se zdá, jako by toho Kyle měl prostě dost a nechtěl své nebezpečnější kolegyni už příliš ustupovat. Riley: "I tak jich bude hodně, možná bychom mohli někoho přibrat..." Eve: "Jestli jo, tak jsem pro Mayu, bude náš maskot." Někdo má smysl pro humor. Sora: "Před, v průběhu nebo potom, co ji někdo vykuchá?" Ne každý jej chápe. Kyle: "Co hyperaktivní debil? Zdá se, že se ho ostatní zoufalci bojí..." Sora: "Ten bude jako maskot velmi trefný..."

Michelle McCoin [2] - 17. února 2013 22:04

Hurá na žranicu "Kdyžjsem viděl tvou jistotu, doufal jsem, že máš vrukávu něco, čím rozptýlíš mé obavy..." Já jistotu mám. Tedy domnívám se, že jí mám. Ale tobě rozkošný Kyle nic z toho neřeknu. Každá žena si musí nechat pro sebe svá tajemství. "Zkrátka jsem těnechtěl nato upozornit. Já počítám s tím, žeje ti to jasné. Chtěl jsem jen pochopit, proč jsi si takjistá ve hře, kdepřežije jen jeden." Kde přežije jen jeden... Jeho poslední slova mi hučí vhlavě a znervózňují mě. Já to vím, ale nechci aby mi to někdo stále dokola připomínal.Já tě nechci mít ráda.... Vrátí se mi má slova, která patřila Dannymu. Než stačím jakkoliv zareagovat, je u nás čtvrtý district. Ti vymysleli bezvadnou gamesku. Hnedka v počatku jsem se ujistila, že od nich nic ochutnatvat nehodlam. Co mi jejich přítomnost přinesla bylo naučení se směsy co se může hodit do ohně a zasažený z toho nejspíš pojde.No řekně me si upřímně, ty čtyřky jsou podlí. Nastal čas oběda. Chtěla jsem se posadit vedle Dannyho, ale bylo mi umožněno lepší místečko a to vedle Sory. Danny musel splnit to co jsem te čúzince slíbila a tak on se usadil na druhou stranu od ní. Kyla jsem požádala, aby mi dělal společnost a nebo spíš oporu, když Dannyho mám tak daleko. A nejspíš se mi povedlo vypsychovat Kyla, protože ten po očku kouka na na dvojici Sora a Daniel. K jídlu jsem si nandala kus hovězí svíčkové a vařenou zeleninu. Nemám potřebu začínan hovor a tak mlčím. Ticho se rozhodne prolomí Danny. Nějak nemam co říct a tak prozatím mlčím. Začnou padat napady na možne spojence, jak uslyším jméno malé Mayi zakuckám se. Slova Sory mě pripraví o chuť k jídlu. Díky Soro... Jestli někdo bude mít to srdce tu holčičku zabít brutálním způsobem je to právě Sora. Kyle navrhuje chlapce ze šestky něco na něm je děsivé jak si nás většinou prohlíží z dálky. "Já se přikláním k tomu debilovi ze šestky... Sprostě většinou nemluvím, ale všichni ho tak nazývali tak v tom budu pokračovat.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 17. února 2013 22:22

Papat? "Já bych to nepodceňoval. Přeci jen ten černoch začal něco nevídaného," Odpovídá Kyle. Připomíná mi mé vlastní myšlenky, které jsem měl při sledování záznamů. Nicméně pak jsem se splátce z jedenáctky a jeho skupinky přestal bát, protože se mi na obzoru vynořil trošku... palčivější problém v podobě Sory... "Patetického a naprosto marného," ... která se zrovna příhodně ozývá. "I tak jich bude hodně, možná bychom mohli někoho přibrat," navrhuje Riley. "Jestli jo, tak jsem pro Mayu, bude náš maskot," dodává Eve. Nejsem si jistý, jestli je krutá, směšná a nebo jen blbá. Maya je to nejubožejší stvoření, které jsem kdy viděl. A to už jsem viděl dost ubohých tvorů. "Před, v průběhu nebo potom, co ji někdo vykuchá?" ptá se Sora. Ono je to hrozně kruté a já bych neměl a nechtěl - ale stejně se uchechtnu. Reflex. Protože ono je to svým způsobem i vtipné. Michelle se, jak se zdá, na tuhle poznámku moc netváří, takže se taky přiměju zvážnět. "Co hyperaktivní debil? Zdá se, že se ho ostatní zoufalci bojí," odvádí Kyle hbitě hovor jinam. "Ten bude jako maskot velmi trefný," přizvukuje mu Sora. Mám sto chutí se jí zeptat, zda jej plánuje použít jako maskota předtím, během toho, nebo až poté, co jej někdo vykuchá... ale řekněme si to na rovinu... ne. Raději ne. "Já se přikláním k tomu debilovi ze šestky," dodává pak Michelle. Krčím rameny. "Já bych ho bral. Hrabe mu, ale zdá se, že na něj všichni koukají s respektem. Navíc na tom fyzicky není zrovna nejhůř, takže proč ne," ukrojím úhlednou kostičku jehněčího, vymáchám ji ve šťávě a chvíli zamyšleně pozoruji, "nutno říct, že nepokrytě slintá snad po všech ženských okolo."

Michelle McCoin [2] - 17. února 2013 22:44

Příjemný oběd "Já bych ho bral. Hrabe mu, ale zdáse, že na něj všichni koukají s respektem. Navícna tom fyzicky není zrovnanejhůř, takže pročne," dodáva Danny na téma přibrat chlapce ze šestky. Já svůj názor na to řekla a dalo by se říct, že více mě to nezajímá až tedy Danny pokračuje dále, co vypozoroval o tom chlapci. "nutno říct, ženepokrytě slintá snad po všech ženských okolo."[/i] "Tak to bychom za ním měli poslat holku... ta ho jistě přemluví, aby se k nám přidal... Přejedu pohledem po Evě pak po Soře a parkrát to tak zopakuji. Vypadá to, že si vybírám lepší kandidátku na tento úkol. Zastavím se nakonec na Soře. "Měla by si to být ty drahá. Jsi pěkná dost... jistě na něj zapůsobíš a okouzlíš ho, aby se dal k nám." Můj tón je naprosto vážný ani náznak usměvu a to mi věřte jak by se ráda začala smát. Všechna má slova byla totiž naprostá urážka na účet Sory.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 17. února 2013 23:06

Mišelo omg jestli nezačneš přemýšlet tak jdeš k zemi hned po Kylovi! "Tak to bychom za ním měli poslat holku... ta ho jistě přemluví, aby se k nám přidal," odpovídá mi Michelle s úsměvem. Pak se otáčí na Soru: "Měla by si to být ty drahá. Jsi pěkná dost... jistě na něj zapůsobíš a okouzlíš ho, aby se dal k nám." Tohle je snad ještě ošklivější vtípek, než Maya ve skupince profíků. I přes to, že Michelle vše řekla s vážným a přesvědčivým výrazem - i já chápu výsměch, který byl v těch slovech obsažen. "Myslím, že to nebude dobrý nápad," odpovídám pohotově a než Sora stačí něco říct, s uchechtnutím "na, ochutnej" ji strkám do úst kostičku masa, kterou jsem si před chvilkou uřízl. "Sora má určitě spoustu.... vlastních aktivit, které může na tréninzích dělat. Třeba děsit děti a tak..." ušklíbnu se. Jsme přeci kamarádi ne? A kamarádi se popichují.

Tvůrce - 18. února 2013 14:57

Takové malé milé povídání Hyena Imperialis a Kitka z hor Jen málo co dovede zahřát více než vřelé slovo. Je-li ještě k tomu vydařenou urážkou na účet impulsivní osoby, dovede nažhavit takřka do ruda na což může být zjevně Michelle pyšná. Díky včasnému zásahu Daniela je pak případná odpověď zmařena v samotném zárodku a to dusivým kašlem. Malý kus masa nejenže nedovolí promluvit, ale docela dobře nenechá ani nadechnout, než na to přijde, takže milá Sora má pro teď jiného nepřítele. Eve: "To jo, je to hustý strašidlo!" Tiché "au, proč?" v odpověď na žďuchanec jejího kolegy dává znát, že zrovna tohle hovor asi nevede nejklidnějším směrem. ačkoliv tuto verzi tématu nepřímo nadhodil Daniel. "Co sem sakra řekla, je děsivá! Bych se divila, kdyby ji chtěl i ten psycho-" Sora: "Ty zkur-" Zatímco to říká, její svaly se napínají a vypadá to, že po ní snad bez ohledu na pravidla skočí. Kyle: "TAK TO JE NÁŘEZ!" Náhle vše přetne Kylův výkřik. Spolu s bujarým smíchem a tleskáním to vypadá, jako by někdo řekl obzvláště úderný vtip, jenž se mu prostě nepodařilo ustát. Všichni splátci v okolí na vás chvilku nechápavě zírají. Riley: "TY ŠIKOVNÁ BLONĎATÁ MAKOVIČKO" Zdá se, že Riley cosi z tohoto aktu vypozoroval a tak sahl po Eve, vzal ji do kravaty a v nadále veselém duchu ji cuchá na hlavě. Kloubama. Ti nejméně zaujatí se již vrací k jídlu, ale stále na vás spočívá většina očí...

Daniel Inburn-Thorne [2] - 18. února 2013 15:33

Michala nám to kurva kazí! XD Pak... se všechno semele nějak moc rychle. Sora se zakucká masem, kterým jsem jí svým způsobem znouzecností zavřel hubu, Eve, ta blbka ze čtvrtého kraje, začne přilévat olej do ohně. "To jo, je to hustý strašidlo!" zvolá. Vyslouží si za to nepříjemný žduchec loktem od svého souseda, Rileye. Alespoň on tedy není takový dement, jako se jeví. Když už nic, umí situaci vyhodnotit docela pohotově. "Co sem sakra řekla, je děsivá! Bych se divila, kdyby ji chtěl i ten psycho-" obhajuje se Eve, ale je brzy přerušena výlevem Sory, která už se s jídlem poprala.  "Ty zkur-" zdá se, že se Sora na Michelle, pravidla - nepravidla velmi brzy vrhne. Kdybych na to měl čas, asi by mě polil pocit naprosté marnosti. Já totiž dávám celý den hlavu na špalek, abych mi a Michelle připravil půdu k přežití - a PAK SI MILOSTPANÍ KRÁLOVNA KAPITOLU LASKAVĚ PŘIJDE, ŘEKNE PRVNÍ PROVOKATIVNÍ DEBILITU, KTERÁ JI NAPADNE A VŠECHNO JE TO V HÁJI! Je to možná reflex, ale rychle po Soře, která je k Michelle otočená čelem a ke mně tedy zády, chňapnu a přivinu ji k sobě, jako bych ji chtěl zezadu obejmout. Taky ji chytím za ruce. Ono by to mohlo zdálky vypadat až romanticky, ale my všichni víme proč to dělám - aby Michelle třeba nevyškrábala oči. Za její hlavou pak své společnici neslyšně rty pošlu univerzální a dobře odezíratelnou zprávu "já tě asi zabiju!" zatímco Kyle zachraňuje situaci po svém. Smíchem. "TAK TO JE NÁŘEZ!" Hýká pohotově, jako bychom se zde dobře bavili nějakým vtipem. "TY ŠIKOVNÁ BLONĎATÁ MAKOVIČKO," přidává se Riley a chytá Eve do kravaty, zatímco ji dává "ořecha," aby krom vřískotu nemohla říct nic nevhodného. Napadá mě, o co jednodušší by byl svět, kdybych se rozhodl jít do spojenectví jen s kluky a holky nechat, ať se třeba pozabíjejí hned po odpočítávání a klidně i holýma rukama. "Klid Soro, klid..." zašeptám ji do ucha a přitáhnu si ji blíž. "nestojí ti to za to."

Michelle McCoin [2] - 18. února 2013 17:51

Já za to nemůžu Ano myslela jsem to provokativně, to jinak ani nešlo. Ale co mohu na svoji obranu říct, netušila jsem, že se k tomu přidá Eva a ještě ty moje slova přilepší. Překvapeně pozoruji celé dění, co se mi odehrává před očima. Danny strká Soře jídlo do úst, aby jí umlčel a trochu se mu povedlo jí i přidusit tím. Eva tedy říká další pěkný slova na Sory účet a Kyle to celé se snaží zachránit jakoby někdo řekl nejlepší vtip světa a dokonce Riley se k němu přidává, že Eve chytá a klouby jí provádí takzvaný ořech. Danny pohotově chytá Soru a i za ruce, aby mi nemohla nijak ublížit. Všimnu si jeho tichých slov na můj účet. Nejradši bych sklopila zrak a nadále se k tomuhle nevracela, ale musí se to nějak kopnout do outu, celá tahle situace. Přidávám se ke Kylovi a směji se s ním, ale celý můj smích je křečovitý a jasně hraný. "Já... já to, ale vážně nemyslela nějak zle... asi to špatně vyznělo." Zatvářím se nejvíc nevinně jak to jen zvládnu. Prostě, tohle se zachránit už nedá. Nijak. A já to moc dobře vím. Jíst už nehodlám. A moje přítomnost u stolu, to všechno může jen zhoršovat. "Omluvte mě... musím si odskočit..." Rychle se zvednu od stolu. "Byl to příjemný oběd s vámi." Na Soru se raději nepodívám a rychle odcupitám pryč. A ona si myslí, že já jsem ten neprofesionální splátce nevím kdo se tu neumí z nás ovládat... Doopravdy se zašiji na záchodě, kde se pozoruji chvíli v zrcadle a nejradši bych si nafackovala. Už bych se konečně měla umět ovládat... Nejsem doma, kde mě mají skoro všichni rádi...Tady mě nemá rád nikdo. Opláchnu si studenou vodou obličej a kapičky vody si utřu do připravených papírových utěrek.

Tvůrce - 18. února 2013 18:18

Ty kdož si bez viny hoď první kamenem Michelle McCoin, Daniel Inburn-Thorne Přátelství se dá prokazovat mnoha způsoby. Více či méně příjemné uchopení je pak jedním z nich. "Dej pryč ty pracky, dokud ti drží u těla!" Nenávistné syčení pak dává znát, že přesně tohle patří mezi Sořiny nejmilejší důkazy přízně. Přesto je více než zřejmě, že si dost dobře uvědomuje, jak málo s o dost robustnějším a silnějším mužem v této chvíli zmůže. Následné ujištění o těch nejpřátelštějších úmyslech z úst Michelle tváří v tvář těm nejnepřátelštějším zastoupené lehce zpacifikovanou Sorou nějak nenachází pochopení. Kyle stíhá leda tak přitakat souhlasně něco o tom, že to není tvá chyba, než mu vezme vítr z plachet omluva a odchod. Ona tedy vezme vítr z plachet všem, dokonce i Riley pustí svou blonďatou oběť a chvilku zaraženě hledí jako všichni ostatní. Tedy většina. Sora patrně vycítila šanci, takže jako žralok vstává, aby mohla vyrazit za kořistí.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 18. února 2013 18:27

Jako Mišelo ona tě de zabít! "Dej pryč ty pracky, dokud ti drží u těla!" syčí Sora v odpověď a snaží se mě ze sebe setřást. Marně. "Já... já to, ale vážně nemyslela nějak zle... asi to špatně vyznělo," Michelle asi nejspíše uvědomila, co způsobila a tak se celou situaci snaží zahrát do autu. Taktéž marně. Já Soru, ač si nejsem jistý, zda už vychladla, rozvážně pouštím. Jako ano - bál jsem se, že společný oběd nedopadne úplně dobře - ale tohle je trochu moc i na mě. A kdo za to může? Michelle a její prořízlá huba. Měli bychom si o tom po tréninku promluvit, protože takhle mi způsobí více problémů, než užitku. "Omluvte mě... musím si odskočit," řekne po chvíli Michelle a odchází. To jako vážně? Opravdu chce jít na hajzly? Na jediné místo, kde ji před Sorou nikdo nezachrání? Michelle zastavit nestihnu, ale na Soru jsem připravený. Když se pak, tak, jak jsem čekal, začne zvedat, čapnu ji za zápěstí a strhnu zpátky. "Nikam!" Syknu.

Tvůrce - 18. února 2013 18:50

Že by to bylo v hajzlu? Daniel Inburn-Thorne Daniel není jediný, komu z představy dalšího vývoje situace běhá mráz po zádech. Kyle zbledl a svraštil čelo soustředěním, jak zjevně vyhodnotil situaci za kritickou a marně hledá východisko. "Něco jsem snad řekla!" Další nepříjemnou záležitostí pak je její hlas nabírající na intenzitě. Řev, to je snad to poslední, co tady chybí, že? Pak přichází blesk z čistého nebe. Eve: "Seš blbej? Moje vlasy!" Riley: "Hej odpověď na to, kdo je blbej najdeš v zrcadle!" Eve: "Fakt vtipný..." Uražený krok vede tuto reprezentantku čtvrtého kraje, který navzdory svému bohatství s lehkým nádechem ironie používá sítě a trojzubce, po stopách Michelle. Kyle: "Vykašli se na to Soro..." Sora: "Zabiju je, obě a vy bastardi zkurvení půjdete hned po nich..." Riley: "Co ji zas dát něco sežrat?" Řekněme, že nápady jak uhasit tento požár by byly, jen vybrat ty správné a zrealizovat je. Jedno je jisté, Sora má tak pohled zkalený nenávistí a hněvem, že je velmi vysoká pravděpodobnost vyvedení něčeho... nepříjemného. Přitom stále trvá na svém propuštění a dokonce, snad vinou vzdalující se kořisti, se začíná i zmítat. V, tedy na hajzlu! Michelle McCoin Popisovat sociální zařízení patrně nemá moc významu. Oproti nebezpečným sprchám vašich pokojů je oltář porcelánového boha poměrně klasický i pro jinak výstřední kapitolany. Zde v prostorách určených k tréninku má pak "klasičnost" své místo o to víc, že právě tady dostal svého času přednost především zdravý rozum před tvůrčí fantazií architekta. V odrazu zrcadla můžeš hledět na své dosti bezradné já. Fakt, že celý obraz vyplňuje tvá maličkost pak jen dokresluje jistý pocit samoty, který cítí nejspíše každý účastník a možná k tomu přidává i špetku nebezpečí. Kamery jsou sice u vchodu, ale z etických důvodů nejsou namířeny ke kabinkám toalet a k umyvadlu taktéž nemají nejlepší úhel záběru. Společnost ti tu tak dělá jen monotónní hučení ventilace. Tedy chvíli. Tvůj sluch může totiž záhy zjistit, že něco není v pořádku. Tlumené cvaknutí a lehké zašustění kroku dává znát, že sem dorazil ještě někdo. Pár úderů srdce můžeš jen odhadovat, komu lehké tiché kroky patří. "Michelle?" Dvě věci jsou jasné - je to prohozeno přátelským, konverzačním tónem a rozhodně to nepronáší Sora. Záhy se noří ze dveří blonďatá careers ze čtyřky. "Promiň, jestli otravuji... ale teď bys neměla zůstávat sama." Jde k tobě volným, klidným krokem a dokonce to vypadá, že... tě chce snad i přátelsky obejmout? Kdo ví, možná slabý rozum kompenzuje velké srdce.

Michelle McCoin [2] - 18. února 2013 19:09

Ztracená a na hajzlu... Utřu si poslední kapky vody ze své tváře. Zahodím papírovou utěrku do koše a znovu pohlédnu na svůj odraz v zrcadle. Nenávidím se za to, co jsem provedla. Zpytuji svoje svědomí, když zaslechnu vrzání dveří. Křečovitě zatknu ruce kolem kraje umyvadla, o které se doposud opírám. Fajn začni čelit svým jednáním... Nastoprocent jsem si jistá, že za mnou stojí Sora. Rychle se otočím, abych mohla uhnout útoku na svoji osobu, který čekám. Jak velké překvapení je, že do místnosti vešla Eva. A nemusím ani říkat jaká je to i úleva. "Michelle?" Slyším její přátelský hlas. Pokusím se o úsměv, ale stále jsem napnutá jak struna a je to znát i na něm. Dívka ke mě přistupuje a já neuhýbám. "Promiň, jestli otravuji... ale teď bys neměla zůstávat sama." Ani neví, jak ráda ji vidím. Nechám se od ní obejmout. Musí cítit jak snad každý sval na mém těle je napnutý, ale jak objetí chvíli trvá, zdá se že se uvolňuji. "Obě budeme litovat našich slov... a bojím se že brzy..." Já už jich lituji nevím co Eva. Třeba si ani neuvědomuje, jak špatné to v jídelně bylo. A jestli toho nebudeme litovat, budeme za ně trpět, když se dostaneme do rukou Sory.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 18. února 2013 19:12

No to tedy je. "Něco jsem snad řekla!" zařve přes celou jídelnu Sora. Skvělé. Přesně to potřebujeme. Jestli se na naši podezřelou činnost neupíralo předtím dost očí, teď se na nás určitě koukají všichni. Oplácím její vražedný pohled bez mrknutí oka. Nejsem zrovna rozhodnutý ji pustit. "Seš blbej? Moje vlasy!" kvičí Eve. Riley s ořechem zvolna přestává. "Hej odpověď na to, kdo je blbej najdeš v zrcadle," odpovídá ji on. "Fakt vtipný," sebere se a zatímco si upravuje tréninkový komplet, mizí za Michelle na záchod. "Vykašli se na to Soro," uklidňuje svou krajanku mezitím Kyle. "Zabiju je, obě a vy bastardi zkurvení půjdete hned po nich!" s těmito slovy, která jsou doprovázená Rileyovou poznámkou "Co ji zas dát něco sežrat?" se mi Sora definitivně vytrhává a odchází. Chvíli jako opařený sleduji její mizející záda. Hlavou mi problikne poměrně zbytečná myšlenka, že kdybych se teď zvedl, mohl bych ji s trochou štěstí srazit k zemi. To bych samozřejmě v jídelně udělat nemohl. Je pozdě dělat vlastně cokoli. "Jsou na záchodě kamery, žejo?" otočím se na oba kluky, kteří u stolu jako jediní zůstali.

Tvůrce - 18. února 2013 19:47

V hajzlu Michell McCoin "Pšššš... takhle nemluv..." Je to zvláštní, ale takhle z blízka zrovna teď nepůsobí jako tupé střevo, jakým se zdá být. Dokonce je více než vřelá, což taktéž příliš nekoliduje s věčně uřážejícím neurvalcem, který si umí tropit jen žerty z cizích neúspěchů. "Není čeho litovat, naopak, bylas hodně mazaná, Michelle." Povzbudivý úsměv ti míří vstříc. "Dvojka má skvělou splátkyni..." Jestli lže, tak to dělá sakra dobře. "Vždyť si ukázala, že se jí nedá věřit a vůbec ji nemůže začlenit do naší taktiky... je nespolehlivá." Další věc, co je trochu zvláštní, že se nebojí. Přitom to vypadalo, že má ze Sory více než naděláno. "A všimla sis, že se tě nikdo nezastal vyjma Kyla a teď mě?" Že by námět k přemýšlení. "Myslím, že víc by za lítost stálo přijít o tohle zjištění." V jídelně Daniel Inburn-Thorne Sora je definitivně v trapu. Spolu s ní i možnost nějak... dojet v poklidu zbytek naprosto tragického oběda. Tedy pokud se dá slovo "tragédie" vyložit jako menší rozvrat v "týmu" a velká oběť na nervech i energii. Kyle: "Jsou tam. Bude to v pohodě..." Zdá se, že se snaží uklidnit i sám sebe. Riley: "Jestli jsou jako u nás..." Kyle: "Co tím myslíš?" Riley: "Nemají dobrý úhel, může se leccos stát, než tam někdo dorazí." Kyle: "Jsi docela všímavý." Riley: "Tak je tu dost lidí, co umí zabíjet ostatní." Kyle: "Tak proč jsi v klidu?" Riley: "Je tam Eve, jsou tam dvě splátkyně..." A Kyle se začne smát. Cynickým a krutým smíchem někoho, kdo ví něco, co druhému uniká a co ho může pekelně bolet.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 18. února 2013 20:14

Jídelna "Jsou tam. Bude to v pohodě," Kylova slova mě trochu uklidňují. Samozřejmě, úplně klidný být nemůžu - je docela jasné, že by Michelle Sora mohla ublížit, kdyby chtěla. Že by to stihla, než by někdo přišel. Ale nebude jí ponechána úplně napospas. Musí v tom mít nějaký systém. Přece by si nenechali zmasakrovat splátce dřív, než půjdeme do arény. "Jestli jsou jako u nás," namítá Riley "Co tím myslíš?" Ptá se Kyle. "Nemají dobrý úhel, může se leccos stát, než tam někdo dorazí." a Riley mi náhle kazí iluze, kterými jsem se snažil krmit. Nemají dobrý úhel? Tak to je Riley... "Jsi docela všímavý." Kyle to říká za mě. "Tak je tu dost lidí, co umí zabíjet ostatní," odpovídá pak on. "Tak proč jsi v klidu?" Ptá se ještě Kyle. "To by mě taky zajímalo," utrousím tiše. "Je tam Eve, jsou tam dvě splátkyně..." Tak. Kdybych teď jedl, asi mi zaskočí. Podobný přístup má asi i Kyle, protože se začíná cynicky, nervózně smát. Mi do smíchu není. Popravdě je to poprvé, kdy viditelně poblednu. Ani když mi samotnému Sora šeptala do ouška všechny ty rozkošné věci, které si pro mě chystá, nebylo mi tak zle, jako je mi teď. Způsob, jakým se Kyle směje... je jasné, že on Soru nejspíše zná ze všech nejlépe. A to mě na tom právě děsí. "Teď... s tím asi nic neuděláme," odpovídám odevzdaně. "Ach jo, proč Michelle neumí držet hubu," ulevím si tiše a promnu unaveně spánky.

Michelle McCoin [2] - 18. února 2013 20:26

V hajzlu "Pšššš... takhle nemluv..." Konejší mě Eva. Nevím jak to dělá, ale zrovna v tento moment bych jí nemohla přirovnat k té hloupé blondýně. Vzpomenu si na slova Lilith, že tohle může být jen hra splátců čtyřky a Riley už ukázal, že dokáže být pohotový a vnímavý. Když jsem s ní sama, zdá se mi že svoji masku odhodila i ona. Uvidíme co se ještě dozvíme... "Není čeho litovat, naopak, bylas hodně mazaná, Michelle." Je mi věnován povzbudiví úsměv, který jí opětuji. "Dvojka má skvělou splátkyni..." Mluví ke mě, jako moje nejlepší přítelkyně a to ona není. Kdyby to tak bylo věřila bych jí každé slovo, takhle... "Vždyť si ukázala, že se jí nedá věřit a vůbec ji nemůže začlenit do naší taktiky... je nespolehlivá." Utvrzuje mě, že jsem jednala správně. "Ale to jsme všichni věděli i předtím..." Pohotově jí odpovím. "A všimla sis, že se tě nikdo nezastal vyjma Kyla a teď mě?" Pokračuje Eva a já se od ní odtáhnu a zkoumavě si jí prohlédnu. Vždyt viděla, jak Danny chytil Soru... Něco se mi na tomhle nelíbí. "Kyla je na mě hodný." Nevině se usměji. Ne nebudu upozorňovat na činy Dannyho, at ona ukáže první svoje karty... "Myslím, že víc by za lítost stálo přijít o tohle zjištění." "Co tím chceš říct?" Zděšeně se zeptám, jako kdybych přišla na něco, co mě nějakou dobu trápí.

Tvůrce - 18. února 2013 21:00

Klučičky Daniel Inburn-Thorne Riley: "Jo no..." Kyle: "Pořád lepší desetkrát Michelle, než jedna Sora..." Na tom asi něco bude. Riley: "Ty... proč si myslíš, že ty dvě by neměly šanci?" Ovšem ne pro každého. Kyle: "Znám ji..." Riley: "No a?" Kyle: "Její fotr je zamilovanej do slávy, do slávy, která nenávratně pomalu zhasíná a kterou už nikdy nebude mít..." Významný pohled. "My tři jsme chodili na akademii, ale ona v ní žila a zatraceně věř tomu, že musela toho setsakramoc dokázat, aby ji uvěřili, že nám renomé nezkurví." Riley: "A proto ji tak ochotně zrazuješ..." Kyle: "Tak mohl bych se nechat dovést do finále, víš jak a nechat se vší pompou vykuchat... takhle budu mít šanci. Malou, ale budu." Riley: "Jo to dá rozum..." Kyle: "Rozhodně víc rozumu, než má Eve, Michelle a Sora dohromady..." Holčečci Michelle McCoin "Jen to, že Daniel se Sorou nejspíš půjdou pohodlně do finále, jakmile dostanou možnost." Lehce ucouvne, aby dál nenarušovala tvůj prostor. "Tak příšerná holka jako ona bude určitě citově vyprahlá a snadno se nechá ovládat někým tak pohledným..." Vypadá dost zamyšleně. "...vsadím se, že to zkusí použít jako páku k výhře, až budeme mrtví." Zdá se, že tvůj záměr vychází a tak ukazuje celou svou logiku. "Proto asi taky Sora vybuchla, když jsme trefili, jak působí na lidi. A podle mě ji držel jen proto, aby neohrozila jeho taktiku..."

Michelle McCoin [2] - 18. února 2013 21:14

Tak naivní... Moje taktika vychází a lépe než jsem čekala. "Jen to, že Daniel se Sorou nejspíš půjdou pohodlně do finále, jakmile dostanou možnost." Hezké jak se pleteš chudinko Evo. Proč jsem si tak jistá... Protože ona neví jak se ke mě chová Danny když jsme sami, jen stále si nevím proč si zvolil mě a ne Soru. Jak sama Eva říká s ní by se dostal lehce do finále. "Tak příšerná holka jako ona bude určitě citově vyprahlá a snadno se nechá ovládat někým tak pohledným..." Tohle tvrzení na mé tváři vykouzlí úsměv. "...vsadím se, že to zkusí použít jako páku k výhře, až budeme mrtví." Nečekaně se oklepu, mluvení o naší smrti se mi nezamlouvá. "Proto asi taky Sora vybuchla, když jsme trefili, jak působí na lidi. A podle mě ji držel jen proto, aby neohrozila jeho taktiku..." Ano to jsme natrefili, ale Danny jí držel, protože nechtěl aby se začala sápat po mě. Proč se mi zdá, že Eva je tak naivní. Vážně si myslí, že bych tomuhle mohla uvěřit, ale zkusíme to. "Možná máš pravdu..." Lehce vyděšeně vytřeštím oči. "Proto se k ní celé dny Danny lísá..." Což je pravda a to se mi dvakrát nelíbí... Ale co já dělám s Kylem, že... "Myslíš si, že si tedy něco domluvily?"

Daniel Inburn-Thorne [2] - 18. února 2013 21:21

S klučičkama ~Důležité je to tak od té poslední přímé řeči, která je moje... ale nebudu to psát dvakrát, jednou sem a podruhé do povídky, takže...~ "Jo no," dává mi Riley za pravdu. "Pořád lepší desetkrát Michelle, než jedna Sora," a tady bych měl dát za pravdu já Kylovi. Odpovídám tichým, souhlasným "hm." "Ty... proč si myslíš, že ty dvě by neměly šanci?" ptá se pak Kyla Riley. "Znám ji..." "No a?" "Její fotr je zamilovanej do slávy, do slávy, která nenávratně pomalu zhasíná a kterou už nikdy nebude mít. My jsme chodili na akademii, ale ona v ní žila a zatraceně věř tomu, že musela toho setsakramoc dokázat, aby ji uvěřili, že nám renomé nezkurví," vysvětluje nám Kyle. Ve chvíli, kdy jsou dámy pryč se zdá, že je to dokonce snad poprvé, co jsme se schopni spolu normálně bavit. "A proto ji tak ochotně zrazuješ," dodává Riley. Vyčítá mu to snad? "Tak mohl bych se nechat dovést do finále, víš jak a nechat se vší pompou vykuchat... takhle budu mít šanci. Malou, ale budu," odpovídá Kyle. Pravda, tohle mu vyčítat nikdo nemůže, protože to dává smysl. Já jen doufám, že podobnými rozumy nekrmíš i Michelle... Protože pak mám, milý drahý, průser já. "Jo to dá rozum," přikyvuje Riley. Já sám odpovím jen dalším z mých mnoha zamyšlených "hmmm." Už proto, že Kyle není debil, takže by se mi asi v duchu vysmál, kdybych mu tady začal hlasitě dávat za pravdu. Už proto, že moji vlastní strategii možná sám tuší. "Rozhodně víc rozumu, než má Eve, Michelle a Sora dohromady," automaticky střelím pohledem ke dveřím. Samozřejmě že se žádná z nich nevrací. Je ještě příliš brzy. "Já to vážně nechápu. Někdy působí, jako že je rozumná..."

Tvůrce - 18. února 2013 21:29

This is madness! Madness? THIS! IS! SORAAA! Michelle McCoin Tvé herecké umění zkrátka znovu nese své plody. Eve možná není tak blbá, jak se zdálo, ale stále není dost chytrá na to, aby mohla počítat s tím, jak snadno se ze zranitelné Michelle stává naprosto připravená "královna". Ono... mohla by být patrně chytrá, jak bych chtěla, ale pokud tě nezná, asi by beztak neměla šanci. "Zatím asi ne, ale řekla bych, že si připravuje-" Ať už chtěla rozvíjet jakoukoliv myšlenku, nedostává příležitost. Rázné kroky a řádné třísknutí dveřmi totiž napovídá, že je zle a to skoro tak výmluvně, jako Sora rázující si to přímo k vám. Sora: "Zkurvená krávo!" Eve: "Neblni!" Bez nejmenšího zaváhání učinila vůči splátkyni jedničky krok vstříc. Zda-li to byl krok sebedůvěry, taktiky nebo čiré debility zůstane jen na tvém posouzení. Eve chtěla dodat ještě něco, ale k tomu už nedostává možnost. Sora se po ní bez dalších vytáček ohnala. Eve učinila lehký úkrok stranou, aby nedostala ránu pěstí a oběma rukama automaticky vyrazila do krytu, pro případ druhé rány levačkou. Což se ukazuje jako chyba. Sora možná není brilantní taktik, zcela určitě to není ani chladnokrevný zabiják, ale má neuvěřitelné reakce a zabijácké instinkty. Pěst minuvší Eve totiž roztáhne prsty, jakmile proletí kolem její hlavy a prostě po ní chňapne. Jakmile své prsty zaboří do jejích vlasů, což trvá asi vteřinu, trhne směrem k sobě a svou druhou volnou rukou vší silou udeřila do jejího krytu. Její vlastní snaha se bránit právě zapracovala proti ní, takže za další úder srdce je rozhozená blondýna nucena políbit obličejem hranu umyvadla a je odeslána skrze pootevřené dveře toalety proti záchodu, kde zůstává ležet. Její cestu pak dokládá i několik kapek krve. Dvě skutečnosti jsou jasné a naprosto vyvratitelné. Během několika málo vteřin spacifikovala připravenou Eve, splátkyni čtyřky a obšťastnila ji poukazem na mnoho hodin přesčasů pro maskéry. Být to aréna, tak během těchto vteřine je minulostí. A teď, mezi tebou a jejím výrazem šílené šelmy je jen vzduch... což je shodou okolností skutečnost číslo dvě.

Tvůrce - 18. února 2013 21:46

Ženy... Daniel Inburn-Thorne "Já to vážně nechápu. Někdy působí, jako že je rozumná..." Riley: "Jo, no holky..." Zní to rezignovaně a tak filozoficky. Zároveň je to asi všecko, co může říct muž v jakékoliv situaci a jakémkoliv věku. Kyle: "Jsi šťastný chlapík..." Tohle zní jako skutečné uznání. Riley: "To jo. Ta moje tak nepůsobí ani občas..." Můžeš zaregistrovat, jak Kyle nenápadně kašle nezdařile maskujíc cosi jako "se k sobě hodíte", což u tohoto splátce vykouzlí akorát úsměv.

Michelle McCoin [2] - 18. února 2013 21:55

Jsem v průseru Jak krásné je si hrát s ostatními, když to ostatní netuší. Eva mi svými slovy vychází krásně vstříc a já bych se nejradši poplácala po rameni. "Zatím asi ne, ale řekla bych, že si připravuje-" Eva je přerušena dramatickým otevřením dveří. Vzhlédnu zrak a přichází Sora. Naprázdno polknu. To jí kluci nemohli udržet... "Zkurvená krávo!" Zaječí Sora a já vím že to je špatné a to ani nevím jak moc to bude. "Neblni!" Snaží se jí uklidnit Eva. Pak se stane něco neuvěřitelného. Mohu shlédnout jak Sora bez jediného problému chytá splátkyni čtvrtého kraje. Je to všechno tak rychlé, že nemám šanci zakročit. Mě se to celé zdá, že se to odehrálo za pár vteřin. Jestli se mi tenhle výjev znovu vrátí bude se mi to spíše zdát jako věčnost a já prostě nic neudělala. Eva padá k zemi a vypadá to, že se jen tak nezvedne. Na mé tváři je naprostý údiv, žádné vyděšení. Tohle Soře nedopřeji... Zkontroluji si, že celou situaci viděli kamery, nezvednu hlavu, aby můj si toho všimla Sora jen nakrátko pohnu očima. Teď Michelle hraj o čas... Ano, co mě může zachránit je čas, který nemám. "Soro jak si tímhle pomůžeš... Že nás tu zmasakruješ na záchodě... Tohle ti jistě v aréně velmi pomůže..." Snažím se mluvit racionálně a naprosto klidně. Uvnitř mě je malinká dušička, která křičí děsem, ale já jí nemohu dovolit vyjít napovrch. Tvář mám naprosto bez emocí. "Ale fajn jestli ti to udělá dobře... Udeř mě... Já se tě nebojím..." Čekám rychlí úder, já počítám, že mám rychlejší reflexy než ona a že jsem obratnější. Jakmile naznačí, že by mě chtěla chytit skrčím se až k zemi a rychlým švihnutím nohy bych podtrhla ty její.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 18. února 2013 22:06

Jo no, holky! "Jo, no holky," oddechne si rezignovaně Riley. "Jsi šťastný chlapík," odpovídá mi Kyle. Ne - jsem všechno, jen ne šťastný a to hned ze dvou důvodů. Michelle by se už dávno měla vracet zpátky - a to i v případě, že by čekala, až bude Eve taky hotová, aby se vrátily spolu. "To jo. Ta moje tak nepůsobí ani občas," přizvukuje mu Riley. Kyle pak zakašle něco jako "se k sobě hodíte." Já zatím doufám, že se tam přinejhorším tak možná hádají - ale z toho, co o Soře vím - a z toho, jak byla pekelně naštvaná, když za Michelle šla, soudím, že hádka nebude to, po čem by prahla. Sora celkově nepůsobí jako někdo, kdo příliš mnoho mluví a málo jedná. Spíše jako někdo, kdo pro ránu nejde daleko. "Kde jsou..." zamručím tiše a znechuceně odsunu talíř. Stejně jsem už nějakou tu dobu nejedl. Příliš se soustředím na dveře, vedoucí z jídelny ven. Dost by se mi ulevilo, kdyby se v nich Michelle objevila.

Tvůrce - 19. února 2013 19:05

Oprava Dál se tím svým krokem s elegancí a brutalitou tanku blíží. Zjevně jí je fuk, co by tím mohla získat nebo ztratit. Na jednu stranu je to dost krátkozraké, ovšem na tu druhou se profiluje jako velmi skromná osoba, když ji ke štěstí stačí jen tvůj život. Možná by se to dalo lépe odhadnout, kdyby ještě něco řekla, ale ona jen mlčí a jde si za cílem, jenž můžeš díky upřímným činům násilí odhadnout.  "Ale fajn jestli ti to udělá dobře... Udeř mě... Já se tě nebojím..." Zarazí se. Jako by se její kotel naplnil k prasknutí a to donutilo stroj jejího těla zastavit. Nebo spíše, dle toho zmateného pohledu nechápe, co se stalo a kdy ztratila kontrolu nad situací. Tohle zaváhání ovšem netrvá příliš dlouho, protože její pěst vyrazí vpřed. Rychlost a ráznost útoku pak políbí tvé čelo a nechá ti  v hlavě rozeznít nejeden zvonek. Drobné rozhození pak stačí, aby tě povalila a sevřela své ruce kolem tvého hrdla v touze odepřít ti trochu kyslíku. Trochu víc a na trochu delší dobu než je zdrávo. "To bys sakra měla!" Zasyčí dost vztekle. Má sice slušnou sílu, ale tvůj odpor není zanedbatelný, takže se ti daří vzdorovat pokusům o to, aby ti něco životně důležitého pochroumala. Do hořkého konce váš boj ovšem nedochází. Ozve se rána, jak třísknou dveře.  Mírotvorce1: "Krev-" Mírotvorce2: "Co se tu kurva děje!" Mohutný obrněnec ihned bere Soru do tlap. Ať už může umět cokoliv, proti dost možná dvojnásobně těžšímu chlápkovi nemá příliš šancí, takže je dost neochotně zdvižena a táhnuta pryč od tebe.  "V aréně na sebe budeme mít času dost..." Ten úsměv je tak zlověstně chtivý a tak postrádá čistý rozum. "I kdybych měla chcípnout, tak tomu, co tě od tvého miláčka čeká, se budu z pekla smát!" Mezi tím už konečně Mírotvůrce dosahuje dveří i se svým dost těžko zvládnutelným nákladem. V relativním bezpečí tak můžeš vidět, jak druhý příchozí pomáhá Eve se vzchopit a říká cosi o tom, že jí pomůže na ošetřovnu.  Řekni kde ty ženy jsou... Daniel Inburn-Thorne   Riley: "Jsou v hajzlu" Kyle: "To bylo skoro vtipné..." Riley: "Lepší než se jen užírat..." Navzdory tomu je více než jasné, že svou bezstarostnost předstírá. Jeho pohled taktéž tu a tam těká ke dveřím doufaje, že uvidí... patrně Eve? Koho jiného by taky asi mohl vyhlížet. Jediným naprosto dokonale klidným z vašeho trojlístku je Kyle. Kyle: "Myslíte, že to ostatním došlo?"

Daniel Inburn-Thorne [2] - 19. února 2013 19:06

Uhm "Jsou v hajzlu," odpovídá mi pohotově Riley. "To bylo skoro vtipné," dodává Kyle na jeho adresu. "Lepší než se jen užírat," odpovídá on. Přesto vypadá, že, stejně, jako já, má o holky starost. Přeci jen - oni s Eve vypadají, že mají docela přátelský vztah. "Myslíte, že to ostatním došlo?" Ptá se pak Kyle znenadání. "Jo," odpovídám dřív, než si to stihnu nějak rozmyslet. Vypadává to ze mě tak nějak automaticky. "Holky sice chodí na hajzly ve skupinkách... ale museli by být úplní dementi, aby jim nedocvaklo, že máme nějaký problém. Koho to byl vůbec nápad, sednout si k obědu všichni pohromadě? Je to katastrofa."

Tvůrce - 19. února 2013 19:07

Joke dne Daniel Inburn-Thorne Po tvé otázce přichází ticho. Kyle se dívá na Rileye, on na něj. Dochází snad k jakési telepatické komunikaci, než oba přikývnou na souhlas patrně s tím, že ty to vlastně vědět nemůžeš. Taky to skoro vypadá, jako by se dohadovali i tom, kdo ti to šetrně řekne.  Riley: "Víš..." Kyle: "Byl takový návrh..." Riley: "Rád bych řekl společný..." Kyle: "Ale společný nebyl..." Pak na sebe ti dva znovu koukli a kývli.  Oba: "Michell"

Daniel Inburn-Thorne [2] - 19. února 2013 19:08

BAD JOKE, GUYS! Hoši se na sebe hodnou chvíli jen tak dívají, jako by si beze slov chtěli něco sdělit. Trošku mě to znepokojuje. Nechápu, že se okolo mě zase děje něco, co mě nějakým způsobem míjí. Není to poprvé a bojím se, že ani naposled. "Víš..." začne Riley opatrně. Co vám je, vy dva? To se bojíte, že když mi to řeknete, vyletím tady jako Sora a rozmlátím vám hlavy o stůl nebo co? "Byl to takový návrh," odpovídá Kyle a zdá se, že i on opatrně volí slova. Mám jakési neblahé tušení. "Rád bych řekl společný," říká pak Riley. "Ale společný nebyl, dodává pak zase Kyle. Následně se na sebe oba podívají a řeknou společně v podstatě to, co mi je z toho jejich chození okolo horké kaše víceméně jasné. "Michelle." "Děláte si prdel..." nejraději bych prásknul hlavou o stůl a pokud možno upadl do bezvědomí. Náhle mi i ta Eve, o které jsem si myslel, že je blbá, jak troky, přijde oproti mé vlastní partnerce z druhého kraje, jako chytrá a uvědomělá holka. Ach jo. Zasloužila by si zleva zprava - a já se o ni i přes to tak bojím. Je zvláštní, že mé emoce ohledně Michelle během dne dokáží oscilovat od vzteku, přes obavy, touhu ji ochránit, až k sympatiím a pak zase zpátky. Je jich tolik a jsou tak rozdílné. Pobavení, které se dostavilo při jejím vylosování, vztek, který jsem vůči ní cítil při přehlídce, nezanedbatelná vzpomínka na ten pocit, když včera večer usínala v mém pokoji, s hlavou položenou na mé ruce...

Michelle McCoin [2] - 19. února 2013 19:21

Soro za to tě zabiju Zahrála jsem na Soru psychologickou hru a vypadá to, že to zabralo. Potřebuji čas... Mohla jsem proti ní vyrazit, ale nechtěla jsem to být já kdo první zaútočí, já se chtěla jen bránit a uhýbat. Chtěla bych zjistit, jak je na tom Eve, která stále leží na zemi, bohužel nemám k tomu možnost ani ohlédnout se na ni nemohu. Sora se totiž rozhodla, že přestávka skončila Jsem připravena na její útok, ale ona je prostě lepší. Myslím, že boj beze zbraně je její parketa. Zaútočí na moji hlavu, přesněji na moje čelo, snažím se uhnout. Nepovedlo se a dostala jsem zásah. Obličej z křivým bolestí. Normálně bych se chytla za čelo, ale nemám šanci a hlavně ona po mě skočila a povalila k zemi, její ruce se obtočí kolem mého krku. Nenechám se jen tak udusit na zemi a stále s ní bojuji. "To bys sakra měla!" Vyštěkne na mě a já mám problémy se pořádně nadechnout. Někdo mě ale má rád a mírotvůrci dorazí a jeden na ní skočí a odtrhává jí ode mne. Snažím se nabrat do plic co nejvíce vzduchu. Rozkašlu se a pokouším se vstát. "Krev-" Tady je někdo všímavý. Sora ode mne ustoupí. "Co se tu kurva děje!" Není to trochu jasné. Starostlivě se podívám na zem, kde mírotvůrce pomáhá Eve se vzpamatovat. . "Protože v aréně na sebe budeme mít času dost..." Vyštěkává na mě Sora, přitom jí stále drží ten jeden z mírotvůrců. "To se těším..." Jestli je Sora mistryně v hnusných odseknutí, tak já se od ní moc dobře a rychle učím. "A i kdybych měla chcípnout, tak tomu, co tě od tvého miláčka čeká, se budu z pekla smát!" Sora pokračuje ve svých nehezkých slovech, ale já nevím přesně co tím myslí a zjišťovat to nebudu. Mnu si bolaví krk, ale už se mi dýchá převážně dobře. Sora mizí ve dveřích a já se nad tím ušklíbnu. Skrčím se k zemi a s velkými obavy v očích sleduji počínání mírotvůrce, co dělá s Eve. "Mohu jít taky... s ní... prosím..." Eve se nachází už v náručí toho muže a já ji odhrnu vlasy s obličeje. Není to moc hezký pohled, ale stále se tvářím vyrovnaně, ale vlastně už nemusím, diktátor je pryč.

Tvůrce - 19. února 2013 19:36

Myslím, že ne, Time Daniel Inburn-Thorne Kyle: "Bohužel"Přesně tuhle odpověď si patrně slyšet nechtěl, přesto ji potvrzuje i Riley kýváním hlavou. Riley: "Myslíš, že bychom vymýšleli tak blbej vtip?" Kyle: "Z tvých úst to zní..." Tohle je přesně poslední veselé uchechtnutí u tohoto stolu. K ostře sledovaným dveřím totiž vyrazí ne jeden, ale hned dva instruktoři, což soudě dle spěchu evokuje potíže. V momentě, kdy se otevřou a je vidět statný chlapík držící zmítající se Soru hulákající s trochou použité fantazie něco o pekle... lze si zkrátka udělat alespoň přibližný obrázek o vývoji situace. Riley na nic nečeká a vyráží vpřed jako střela. Zatímco Kyle s rázným "do prdele" zkameněl šokem. Doktor z hor? Michelle McCoin "Bohužel..." Rázně zavrtí hlavou. Není se čemu divit, zraněného splátce patrně v péči konkurence nenechají, nemluvě o případné výhodě plynoucí ze znalosti zdravotního stavu, pokud by tedy nějaká hrozila. "Jestli si v pořádku, vrať se zpátky na své místo nebo ubikaci..." Mluví klidně a snad i s dávkou empatie. Rozhodně nezní jako někdo, kdo by se schovával za předpisy a pak je ostatním mlátil o hlavu. Pomalým krokem se pak chystá odejít.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 19. února 2013 20:00

Omg Michelle! "Bohužel," utíná mé myšlenky Kyle. "Myslíš, že bychom vymýšleli tak blbej vtip?" ptá se Riley. Než se stačím nadechnout k odpovědi, Kyle ze mě odpovídá: "Z tvých úst to zní-" Ani to nestihne doříct, když směrem ke dveřím vyběhnou dva z instruktorů. Když pak otevřou dveře, naskytne se nám pohled na mírotvůrce, držícího hystericky vřeštící, zmítající se Soru, rudou vzteky. Je mi jasné, že je zle. Riley vystřelí ke dveřím, aniž by na cokoli čekal, Kyle jen rázně zakleje, aniž by se pohnul. "Michelle," zašeptám mimoděk. Trvá mi to asi sekundu, než se vzpamatuji z prvotního šoku a běžím za Rileyem. Po pár rychlých skocích místností se můžu na vlastní oči přesvědčit, že Sora ve své nenávisti rozhodně nemá daleko od slov k činům. Jeden z mírotvůrců nese v náručí dezorientovanou, zakrvácenou Evu s rozmláceným obličejem. Příliš si ji nevšímám a doběhnu Michelle, která, jak se zdá, odchází pryč, směrem k výtahům. Narozdíl od Evy alespoň chodí po svých. "Michelle!" Zavolám na ni, když jí doběhnu a položím ji ruku na rameno. Popravdě se tak trochu iracionálně bojím, jak bude zepředu vypadat, až se na mě otočí. Naštěstí na tom z nějakého důvodu není tak zle. Nechápu proč, ale většinu ran evidentně schytala Eve. Nebo alespoň ty nejhorší. Mělké škrábance a zarudlé stopy na Michellině krku vypadají, že ji Sora asi přiškrtila. Nebo nějakým jiným způsobem chytila pod krkem. Upřímně? Seru na Rileye a i na to, jestli za mnou šel Kyle a může to vidět, nebo ne. S úlevným povzdechem Michelle chytám a křečovitě přivinu k sobě. "Cos to udělala," zašeptám pak zoufale a hladím ji po vlasech. "Mohla tě zabít."

Michelle McCoin [2] - 19. února 2013 20:12

Chci být neviditelná "Bohužel..." Doplní to ještě jasným gestem a to zavrtěním hlavy. Nějak jsem tušila, že to tak bude. Sklopím odevzdaně hlavou. Za všechno můžu já... Všechno mi pomalu dochází, kdybych neurazila Soru u toho stolu, nepřidala by se ke mě Eve. Kdybych se nezvedla od stolu a Eve by mě nenásledovala, tak by neskončila takhle. "Jestli si v pořádku, vrať se zpátky na své místo nebo ubikaci..." Jeho slova jsou pro mě lehké osvobození. Krátce kývnu hlavou, že rozumím a se skloněnou hlavou vycházím z místnosti. Tohle celé divadlo přitáhlo pozornost více lidí. Vidím dobíhajícího Rileyho, nedokážu se mu podívat do očí a tak se od něj odvracím a mířím k výtahům. "Michelle!" Zaslechnu své jméno, vím kdo ho řekl, ale já se nezastavuji. Vypadá to, jako kdybych ho neslyšela. Ucítím dotek na rameni a já se na Dannyho otočím, ale stále sleduji zemi, nějak nedokážu zvednou zrak a podívat se mu do tváře. Jako kdybych se styděla. Silné Dannyho ruce mě přitahuji k sobě a obtáčejí se kolem mého těla. Nechám se obejmout, ale já se nijak nepohnu, svoje ruce mám svěšené. Danny mě začne hladit po vlasech a slyším jeho slova. "Promiň..." Zašeptám. "Já chci odsud pryč..." Zdám se otřesená.

Tvůrce - 19. února 2013 20:45

Sumarizace Zdá se, že posily v podobě instruktorů jsou nakonec zbytečné, protože až na drobné pokusy Sora zjišťuje, že tudy cesta nevede. Patrně i proto utichá její zlověstné kvílení. Místo toho ji v hlasitosti střídá starostlivý Riley. Riley: "Eve, Eve, jsi v pohodě?" Eve: "Ri-ley?" Zdá se, že trochu přichází k sobě. Riley: "Díky bohu! Přísahám, že za to zaplatí!" Eve: "Riley..." Riley: "Všechno ji spočítám-" Eve: "Riley!" Je vidět, že se jí nemluví zrovna snadno, přesto je více než cítit naléhavost jejího sdělení. To tak, že se přeci jen trochu uklidňuje, čemuž napomáhá i s ní spěchající Mírotvorce, za jehož záda se rázem tento splátce řadí. Kyle: "Kam půjde?" V ostrém kontrastu je zvědavý a poměrně netečný hlas Kyla. Mírotvůrce2: "Někam, kam pomažeš, jestli budeš dělat problémy'" Stačí jen pohled tohoto muže, aby mu ihned bez problémů ucouvl bez jakékoliv ochoty učinit cokoliv dalšího. Zdá se, že vše získává znovu svůj řád, jehož se můžete stát součástí ať už odcestováním do vašich ubikací, nebo navrácením se zpět k instruktorům.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 19. února 2013 21:08

ŠŠŠŠššš..... "Eve, Eve, jsi v pohodě?" slyším kdesi za sebou zoufalého Rileye. Eva jej oslovuje, zní to dost otřeseně. Stále hladím Michelle a tisknu ji k sobě. "Promiň," špitne Michelle v odpověď. "Přísahám, že za to zaplatí!" slibuje Riley Evě. Sora už přestala prskat a zdá se, že se alespoň navenek uklidnila. "Riley," oslovuje jej Eva znovu, o něco silněji. "Všechno ji spočítám-" "Riley!" "Já... chci odsud pryč," šeptá Michelle otřeseně.¨ "Už je to v pořádku," zajedu jí prsty do vlasů a chci ji políbit na čelo. Když ale zahlédnu modřinu, která se ji na něm tvoří, raději si to rozmyslím. "Kam půjde?" slyším za sebou ptát se Kyla klidným hlasem. "Někam, kam pomažeš, jestli budeš dělat problémy," odsekává mu mírotvůrce. Zní to nepřiměřeně prudce - Kyle totiž nic neudělal. Na druhou stranu, to asi nikoho moc nezajímá. "Půjdu s tebou," odpovídám ji tiše. Věnuji Soře poslední vražedný pohled přes rameno a vedu Michelle k výtahu. Instruktáž na tréninku není najednou zase tak důležitá. Ostatně - včera také nepřinesla nic nového a převratného.

Michelle McCoin [2] - 19. února 2013 21:29

Já jsem vina Nechci se podívat, co se kolem mě děje, ale bohužel to vše slyším. Agresivní nadávání ustává, asi se jim povedlo Soru uklidnit. Místo toho zaslechnu slova z úst Rileyho. "Eve, Eve, jsi v pohodě?" Moje tělo se křečovitě napne, jako kdyby mi ta slova ubližovala. Eva se zmohne na svoje první slova a vysloví jméno svého kolegy. Jsem ráda, že je přivědomí a dokonce dokáže mluvit, jde jí to hůře, podle dalších slov. Riley přísahá Soře odplatu. Možná by si to měl spočítat i mě... Prsty Dannyho čechrají mé vlasy a dokonce mě chce políbit na mé čelo, ale neučiní tak. Rukou si ho zakryji, jako kdybych tam měla něco horšího než vytvářející modřinu. "Kam půjde?" To je to poslední, co by mě zajímalo. Kyla to ale podle jeho slov zajímá a je mu odpovědí docela drsné odseknutí od toho mírotvůrce. Je mi to vlastně jedno co s ní udělají. Já jí varovala. "Půjdu s tebou," Danny mě nechce nechat jít samotnou. Nejsem si úplně jistá jestli nepotřebuji být sama, ale neodmítnu ho. Krátce přikývnu a nechám se od něj odvést k výtahům. Jak se dveře rozevřou tiše vstoupím a opřu se zeď výtahu. Nějak mi není moc do řeči.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 19. února 2013 21:51

Výtah... měl jsem to tak hezky připravené, jak se na tebe náruživě vrhnu! Ale s tou modřinou nejseš vůbec sexy!!! Než se dveře zavřou, vidím poslední momenty scény, která se na chodbě odehrává. Eve odnášejí pryč, Riley kluše za zády mírotvůrce, který ji nese na rukou. Nevím, kam vedou Soru... a už nestihnu zaregistrovat, co dále dělá Kyle. Nechápu, co se tam stalo, že to nejvíce schytala zrovna Eve. Pravděpodobně to ale Soře bylo jedno a ona byla zrovna na ráně. Michelle se opírá o stěnu výtahu a stále se tak provinile kouká do země. Možná jsem ji to neměl hned vyčítat, ale bylo to to první, co mě napadlo. Mlčí. Neměla by si to takhle brát. Neměla by být v šoku z jedné blbé rvačky. Ano, asi byla nečekaná, ale sakra, za pár dní nás vypustí do arény, kde se budeme navzájem zabíjet - proč ji tak záleží na tom, že Sora zmlátila Evu a pokusila se zmlátit i ji? Proč si o to v prvé řadě koledovala? Proč utekla někam, kde ji Sora mohla nejsnáze napadnout? Proč občas taky neuvažuje? "Ublížila ti?" Šetrně ji odhrnu vlasy z čela. Je to spíše řečnická otázka. Vidím, že nijak zvláště zbitá není. Přesto, mám pocit, že něco říct musím.

Michelle McCoin [2] - 19. února 2013 22:20

Poděkuj Soře "Ublížila ti?" Instinktivně si šáhnu na krk, který má znaky Sořiných prstů. Zavrtím hlavou, že ne. "Vše schytala Eve." Tiše hlesnu. Konečně zvednu svůj zrak na Dannyho. Smutně se usměji. Nevím, co si o mě přesně myslí. Viděla jsem jen jak mě starostlivě objal, když zjistil, co se stalo. Pokusil mě pokárat mě za mé činy, ale to bylo zbytečné já jsem byla v tu chvíli už potrestaná dost. I ve výtahu vypadá, že se o mě strachu. Udělám malý krok blíže k němu a položím si tvář na Dannyho hrud. Kdyby mě tak nebolelo to čelo, opřela bych se o něj tím. "Jsem tak hloupá..." Skoro neslyšitelně zašeptám. Výtah se zastavil, jsme v našem patře. Stále se opírám o Dannyho. "Musím si lehnout. Točí se mi hlava." Hlava se mi spíše rozskočí. Poodstoupím od Dannyho a vydám se ven z výtahu. Rukou si chytnu pravý spánek a přivřu oči, nedávám moc pozor na cestu a zaškobrtnu. Na malý čas ztratím rovnováhu, ale nespadnu. Nadále pokračuji ke svému pokoji. Měla bych si nechat poslat led, snad potkám nějakého Avoxe.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 19. února 2013 22:42

A já se o tebe budu starat a Kyle ať si trhne nohou! "Vše schytala Eve," potvrzuje Michelle prakticky to, co jsem viděl. Proč? "Jsem tak hloupá," zaskuhrá Michelle, objímá mě, opírá si hlavu o mou hruď a já tak nějak zjišťuji, že asi není vhodná doba vyptávat se na podrobnosti toho, co se přesně stalo. "To..." ...je pravda, chce se mi říci - ale místo toho jen dodávám: "bude v pořádku." Výtah se zastavuje a otevírá. Vítá nás ticho a klid, tolik vzdálený od povyku, který se udál dole. "Musím si lehnout. Točí se mi hlava," říká a doslovy vyklopýtne z výtahu ven. Pohotově ji chytím. "To nic není," snažím se ji uklidnit. Upřímně doufám, že nemá otřes mozku, ale nemíním ji tím strašit. Aniž bych čekal na její reakci, pomůžu ji dojít do jejího pokoje, kde ji opatrně položím na postel a podložím ji hlavu několika polštáři. Sám si pak sednu na paty vedle postele a znovu ji odhrnu vlasy z čela. "Hlavně už si to nevyčítej." Hlavně nebreč. Když ji pak líbám do vlasů a nemůže mě vidět, zoufale se podívám ke stropu. Michelle se mi vybarvila v ne zrovna příznivém světle. Poprvé mě napadne, že i přes to, že navštěvovala akademii a absolvovala všechny... nebo alespoň většinu povinných tréninků, by mohla být v aréně solidní přítěží. Takhle se složit z jedné potyčky, ve které vlastně ani o nic nešlo...

Michelle McCoin [2] - 19. února 2013 23:02

Já se nechám opečovávat ráda Jak jsem málem upadla, Danny mě chytil a raději se osobně postaral, abych se dostala v pořádku do postele. Je na mě hodný, ale v mé hlavě na mě křičí poslední Sory slova. "A i kdybych měla chcípnout, tak tomu, co tě od tvého miláčka čeká, se budu z pekla smát!" Chtěla bych tomu nevěřit, ale něco ve mě hlodá. Danny mi připravuje polštáře pod hlavu a pozoruje mě vedle postele. "Hlavně už si to nevyčítej." Připomíná mi, protože to jsem celou dobu dělala a bylo to na mě patrné. Zeptej se ho na to... "Sora mi tam dole něco řekla..." Povytáhnu se, abych spíše na posteli seděla než ležela. "Celý den mi všichni okolo říkali, že se s ní spojíš... Já tomu nevěřím... Jen jsem nevěděla proč se s ní nehodláš spojit, měl by si s ní lepší šanci. Dneska ukázala jak jí jde boj beze zbraně." Hořce se usměji. "A pak Sora mi řekla, než jí odtáhli, že mi do arény chystáš překvapení." Jestli jsem ještě před chvílí mluvila ublíženě a zlomeně, nějak je to pryč.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 19. února 2013 23:15

Ehm... seriously? "Sora mi tam dole něco řekla," načne Michelle. Instinktivně se od ní odtáhnu, abych na ni dobře viděl a ona nemluvila kamsi k mému hrudníku. "Celý den mi všichni okolo říkali, že se s ní spojíš. Já tomu nevěřím. Jen jsem nevěděla, proč se s ní nehodláš spojit. Měl by si s ní lepší šanci. Dneska ukázala jak jí jde boj beze zbraně." Vychrlí ze sebe pak. "A pak Sora mi řekla, než jí odtáhli, že mi do arény chystáš překvapení," dodá. Mám co dělat, abych na ni nezačal zírat s otevřenou pusou. To by tedy bylo tak trošku překvapení i pro mě, kdybych něco chystal. Já mám přece cíl jasný. Protáhnout si sebou Michelle do finále no a pak... se děj vůle Štěstěny. Druhá věc je fakt, že mi Michelle ostatní splátci očividně krmí chytrou kašičkou, která je zaměřena proti mě. Ano, mám tak trošku pocit, jako by mě profíci mezi sebe úplně nebrali, už proto, že Sora alespoň zdálky působí, že na mě dá... a co si budeme povídat, asi jsem pro ně hrozbou i sám o sobě - ale tohle je trošku silná káva i na mě. "Jediný, na koho se tady chystá překvapení, je tady ona," zamračím se. "Vlastně ne. Zdá se, že se tady osnují plány i proti mě," zasyčím tiše. Tohle ti miláček Jones povídal u stanoviště přežití? A Eve taky?

Michelle McCoin [2] - 19. února 2013 23:31

Já jim to ale nevěřím... "Jediný, na koho se tady chystá překvapení, je tady ona," Danny se začíná mračit. Neřekla jsem mu nic pěkného. "Vlastně ne. Zdá se, že se tady osnují plány i proti mě," vyhledám jeho ruku a pevně mu jí stisknu. "Já nikomu z nich nevěřím..." Stisk polevil, ale ruku nechávám položenou na té jeho. "Dařilo se mi vytáhnout z Eve její skvělou dedukci na tvoje spojení se Sorou. Ona mi věřila a řekla mi asi více než měla. Nevím jestli to byl její plán nebo takový má si Rileym. Ale chtěla mě přesvědčit, že ty ses mě u stolu nezastal, že to byl jen Kyle a pak ona když semnou mluvila na toaletách." Odmlčím se, ale ne na dost dlouho, aby jsi mě přerušil. "Ale já to viděla. Chytil jsi Soru." Pokusím se o úsměv a stáhnu svoji ruku a nakrátko pozoruji svoje dlaně, které jsem si položila do klína. "Jen mi vysvětli jedno... Proč tedy já a né ona..." Moje oříškové oči vyhledají ty jeho zelené.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 19. února 2013 23:44

Ty vole proč asi! Michelle rychle a silně stiskne moji ruku. "Já nikomu z nich nevěřím," řekne, zatímco pomalu povoluje sevření. "Dařilo se mi vytáhnout z Eve její skvělou dedukci na tvoje spojení se Sorou. Ona mi věřila a řekla mi asi více než měla. Nevím jestli to byl její plán nebo takový má si Rileym. Ale chtěla mě přesvědčit, že ty ses mě u stolu nezastal, že to byl jen Kyle a pak ona když semnou mluvila na toaletách," Michelle se nadechuje dál, takže ji do toho neskáču. "Ale já to viděla. Chytil jsi Soru," řekne pak, stáhne ruce zpátky a zahledí se na své dlaně, jako by v nich hledala odpověď. "Jen mi vysvětli jedno... Proč tedy já a ne ona." Jen si tiše povzdechnu, zatímco se opřu lokty o okraj její postele. "Není to jasné? Takhle by se mohl zeptat někdo, kdo Soru nikdy neviděl. Kdo s ní nemluvil," lehce zavrtím hlavou, jako bych snad ani nevěřil tomu, co říká. "Nikdy nevíš, kdy ji rupne v bedně. Sebemenší krok vedle, chyba... odpálí reakci. Viděla jsi ji. Nechápu, že sis to neuvědomila dřív, než bylo pozdě." Nechápu, že jsi ji provokovala. Jsi dost dobře možná skoro o dva roky starší, než ona. O rok, než já. Proč občas prostě... achjo. "Není na ni spoleh - nehledě na to, že se mě pokusí při nejbližší příležitosti zabít co možná tou nejbolestivější cestou, kterou vymyslí."

Michelle McCoin [2] - 19. února 2013 23:55

Kdo říkal že věk znamená rozum "Není to jasné? Takhle by se mohl zeptat někdo, kdo Soru nikdy neviděl. Kdo s ní nemluvil," doplní to ještě zavrtěním hlavy. Možná jsem se neměla ptát, po tom co předvedla u oběda... "Nikdy nevíš, kdy ji rupne v bedně. Sebemenší krok vedle, chyba... odpálí reakci. Viděla jsi ji. Nechápu, že sis to neuvědomila dřív, než bylo pozdě." "Já vím... Eve se ke mě neměla přidávat." Doma by se tomu všichni zasmáli, tomu co jsem řekla u oběda, tedy ne ten na koho by moje slova byla mířená. Tady nejsi doma... už to pochop... "Není na ni spoleh - nehledě na to, že se mě pokusí při nejbližší příležitosti zabít co možná tou nejbolestivější cestou, kterou vymyslí." "To jsme asi dva..." Ušklíbnu se. Nevím co jí udělali mírotvůrci, ale vím, že já budu mít tu čest dostat od ní poděkování za to. "Co budeme dělat dál?" Udělala jsem hodně chyb, nejspíše vše co jsem udělala byla velká chyba. Stejně jsem stále ve hře a musíme spolupracovat a nejspíš vymyslet plán, jak postupovat.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 20. února 2013 00:03

No tak a teď babo raď "To jsme asi dva," usměje se hořce Michelle. Ano, já vím. A děkuji, že mi připomínáš, jak jsi zhatila všechno, o co se poslední dva dny snažím jednou blbou větou. U společného oběda, který jsi, jen tak mimochodem, vymyslela taky ty. "Co budeme dělat dál?" Ptá se mě pak. "Nejsem si jistý," vydechnu tiše a v mém tónu je jasně patrné lehké podráždění. "Měl jsem totiž plán. Až do dnešního oběda jsem ho měl." Mimoděk zmuchlám a sevřu v pěsti kus prostěradla. "Jenomže teď je po něm." Takže dost možná díky tomu, jak jsem si to rozehrál a vsadil na jednu kartu, umřu - a ještě úplně zbytečně!

Michelle McCoin [2] - 20. února 2013 10:42

Kolikrát se budu ještě omlouvat... "Nejsem si jistý," slyším v jeho hlase podrážděnost. Jestli jsem vypadala už v klidu, tak se výčitky opět vrací. A já se znovu ocitám na tom prokletém záchodě. Stojím proti Soře a svírá se mi strachem žaludek, ale dokážu moje obavy skrýt a říct, že se jí nebojím. Dannymu se může zdát, že jsem duchem nepřítomná a jako kdybych neposlouchala jeho slova. "Jenomže teď je po něm." Tahle věta mě probere zpátky. Studený pot vnímám zezadu na krku. "Promiň, já..." Jestli jsem něco chtěla říct, tak to nestíhám. Rychle se zvedám z postele a mířím ke koupelně. Zabouchávám za sebou dveře, dala jsem do toho větší sílu než jsem měla v úmyslu. Cílové místo je záchod. Klekám si na zem. Ono není se čemu divit, k obědu jsem měla hovězí maso, které je vcelku těžké. Nesnědla jsem ho moc, ale i to málo díky Soře jsem nevytrávila. Pak celé to napětí díky ní a k tomu mě třeští hlava. Naštěstí neblinkám jak Alík, jak se říká. Ale je to spíš takové odplivnutí. Odstrčím se od mísy a v sedě s koleny u brady čekám, jestli znovu se mi neudělá zle. Zhluboka oddechuji, v ústech mám hroznou pachuť. Další nechutenství se nedostává a tak se zvedám. U umyvadla si opláchnu obličej a vyčistím zuby. Raději použiji i ústní vodu. Vylezu ven z koupelny a Danny je stále v mém pokoji, trochu jsem si přála, aby tu už nebyl. Bez jediného slova si sednu na kraj postele, abych k němu byla zády.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 20. února 2013 11:30

ne prosím, neblej... "Promiň, já-" odpovídá mi Michelle, načež se náhle zarazí, vyhrabe z postele a běží do koupelny. Dle zřetelného zvuku natáhnutí, zvracet. Pak rozeznám tekoucí vodu, tichý zvuk zubního kartáčku, chvíli je ticho a následně se Michelle vrací zpátky. Věnuje mi pohled, který se beze slova táže na otázku "ty tady pořád jsi?" a následně si sedne na postel tak, aby ke mně byla otočená zády a dala mi tím jasně najevo, že má přítomnost už asi není zrovna vítaná. To má ale bohužel smůlu. Máme už jen kratičkých pár dní na to, abychom se na arénu připravili - a já si už nenechám mezi prsty proklouznout ani jedinou příležitost k tomu, abych něco řešil. Takže je jasné, že ji tady nemůžu nechat sedět, brečet a zpytovat své svědomí, ale budu ji muset ještě chvíli trápit vědomím, že se nám blíží hlavní část Her - a my opravdu nemáme čas na to, abychom odpoledne zabili sebelítostí. Vylezu tedy na postel, na jejímž druhém konci sedí tak, abych měl hlavu někde v úrovni jejího břicha. Hrudník si podložím rukou a tu druhou ji položím na stehno. "Teď už prostě nemůžeš svým problémům ukázat záda," řeknu mírně. "Musíš být silná. Něco vymyslíme." Ať už jsem myslel na cokoli a byl na mi naštvaný jak jsem chtěl - jedno vím jistě. Ona je jediný spojenec, který mi zbývá a jemuž lze alespoň do určité míry věřit. Odehnat ji od sebe, když mám informace, které mi ostatně přinesla ona, by byla sebevražda.

Michelle McCoin [2] - 20. února 2013 12:07

Já jsem silná... pravda ne teď Moje přání nebylo splněno a Danny semnou stále setrvává. Leze za mnou na postel. Ucítím jeho ruku na své noze a shlédnu tedy na ní. Pohledem přejdu z jeho ruky na jeho tvář. "Teď už prostě nemůžeš svým problémům ukázat záda," ani nevíš jak bych si to přála. Ale nejde to a já to vím. "Musíš být silná. Něco vymyslíme." Zní to, že mi to snad už nechce vyčítat. Bylo toho dost. "Já dokážu být silná... Vlastně tak se mi podařilo nachvíli zastavit Soru. Jinak bych skončila jako Eve..." Plácnu sebou do peřin vedle Dannyho. "V aréně člověk ví, že ho čeká nebezpečí... na záchodech to nečeká a hlavně když se předtím baví s milou Eve, která za pár vteřin leží na zemi ve své vlastní krvi. A já dokázala neukázat Soře strach a to jí vykolejilo. Chtěla mít celou dobu navrch." Dotknu se svého krku. "Já jí to vrátím..." Řeknu tvrdě. Tak moc si přeji, aby Sora pocítila bolest, kterou tak ráda způsobuje. Vrátit jí to, co provedla Eve.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 20. února 2013 13:03

Teď seš tak max zblitá... "Já dokážu být silná. Vlastně tak se mi podařilo na chvíli zastavit Soru. Jinak bych skončila jako Eve," odpovídá mi Michelle a práskne sebou dozadu na postel. Překulím se tedy na záda a zahledím na strop, zatímco ona pokračuje. "V aréně člověk ví, že ho čeká nebezpečí... na záchodech to nečeká a hlavně když se předtím baví s milou Eve, která za pár vteřin leží na zemi ve své vlastní krvi. A já dokázala neukázat Soře strach a to jí vykolejilo. Chtěla mít celou dobu navrch. Já jí to vrátím," dodává nakonec. "Hry už se dávno hrají," odpovím ji potom. "od první chvíle, kdy tě vybrali." Ano, Lea měla pravdu. Hry pro splátce nejsou jenom to, co vídáme každý rok v televizi. Vysvětlila mi to dobře. Zatímco Michelle její návrhář jenom obletoval, opěvoval a celkově nejspíše neřekl nic ani za mák užitečného. "Aréna je jenom špička ledovce," natáhnu svoji ruku k té její. "Já taky nečekal, že se toho semele tolik."

Michelle McCoin [2] - 20. února 2013 13:20

Jsi na mě zlý "Hry už se dávno hrají," začne na má slova vysvětlovat Danny... "od první chvíle, kdy tě vybrali." Už jsem to pochopila, ale bylo to pozdě. Pozdě, ale přeci. "Aréna je jenom špička ledovce," Přikývnu, ale protože oba zíráme do stropu nemohl to vidět. Jeho ruka našla moji a já nakrátko zvednu hlavu a zadívám se na Dannyho. "Já taky nečekal, že se toho semele tolik." "To já také ne." Položím se zpátky na postel.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 20. února 2013 13:58

Tak začneme taktizovat "To já také ne," odpovídá mi. "Bojím se, že jsem tak trochu v háji," přiznám se nakonec, zvednu se na loktech a podívám na ni. "Kyle a čtyřky mě chtějí vyšachovat. Jen nevím, jak brzy." Stejně mám pocit, že mě mezi sebe pořádně nikdy nevzali - ač se tady objevuje otázka typu "co znamená vzít mezi sebe" - protože ani oni nijak zvlášť pohromadě nedrží. Jediné, co zatím vypadá, že jejich spojenectví udržuje naživu, je jejich naděje, že Kyle a Michelle vytvoří dvojici, která se navzájem bude krýt. "Kyle by ale se čtyřkou do spojenectví nešel sám. Jsou na něj dva," protáhnu zamyšleně. "Proto se snaží přesvědčit tebe."

Michelle McCoin [2] - 20. února 2013 14:32

Kujme pikle "Bojím se, že jsem tak trochu v háji," mě přijde, že jsem tak nějak oba. Postel se prohla a já vím, že musí tedka na mě koukat. "Kyle a čtyřky mě chtějí vyšachovat. Jen nevím, jak brzy." Pokračuje dále ve svých obavách. Kdybych dneska to celé nepokazila s incidentem se Sorou, dalo by se říct, že pro naši dvojici jsem zjistila spoustu zajímavých informací. "Kyle by ale se čtyřkou do spojenectví nešel sám. Jsou na něj dva," pokývám si hlavou, že vše co říká je pravda. "Proto se snaží přesvědčit tebe." Zvednu se taktéž na lokty, abych nemluvila do stropu. "Dneska se on, ale o to nějak nesnažil. Nebo spíš chtěl mě upozornit na to, kde mám tu jistotu, že ty se netrhneš se Sorou." Skrčím nohy a protočím se, abych si mohla hlavu opřít o Dannyho bok. Zavzpomínám na dnešní trénink a na paměť se mi vrátí Kylův obličej, když jsem přivedla Soru. "Když si tak vzpomínám... Stalo se něco divného, když jsem přišla za profíky se Sorou..." Odmlčím se protože přemýšlím, jak to nejlépe popsat. "Riley a Eve byli překvapení, kdo by nebyl, ale Kyle... Jeho výraz obličeje, jak to říct... Byl popuzený, dlouho přemýšlel co si má snad o tom všem myslet. A na Soru vrhl i vyčítavý pohled, že přišla se mnou."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 20. února 2013 14:45

305 postů, bitch! "Dneska se ale o to nějak nesnažil. Nebo spíš chtěl mě upozornit na to, kde mám tu jistotu, že ty se netrhneš se Sorou." Takže se snažil, ehm ehm... Michelle se o kousek přesouvá a pokládá si hlavu na můj bok. "Když si tak vzpomínám... Stalo se něco divného, když jsem přišla za profíky se Sorou," pokračuje. Zkoumavě se na ni zadívám. Ta modřina na čele je opravdu poměrně vtipná. Až ji bude líp a půjde do koupelny, asi bude ječet, jak to vypadá. "Riley a Eve byli překvapení, kdo by nebyl, ale Kyle... Jeho výraz obličeje, jak to říct... Byl popuzený, dlouho přemýšlel co si má snad o tom všem myslet. A na Soru vrhl i vyčítavý pohled, že přišla se mnou." Povytáhnu obočí. "Takže je to všechno možná ještě úplně jinak," do čela jsem sice ránu nedostal, ale taky mám pocit, že mě brzy bude asi bolet hlava. "Pokud spolu Kyle a Sora mají nějakou dohodu, kterou tají..." A Kyle je přesně ten typ, který by to utajit uměl, nicméně v tom případě by Sora byla mnohem méně přimočařejší a hloupá, než jsem si myslel, "tak lže Jones i tobě." A já z toho začínám být poměrně zoufalý. Dejte mi dýku, ukažte soupeře - já ho rozřežu na kousíčky... bude to o tolik jednodušší! "Teď už vůbec nechápu, co by tím sledoval.... Jsi si jistá, že to opravdu udělal?"

Michelle McCoin [2] - 20. února 2013 15:19

Tak mi nevěř "Takže je to všechno možná ještě úplně jinak," krátce kývnu a potvrdím tak jeho slova. "Pokud spolu Kyle a Sora mají nějakou dohodu, kterou tají..." odmlčí se Danny... "tak lže Jones i tobě." Přesně tak a je to na mě celé složité.. Evu jsem prokoukla hned, ale dvojici s jedničky nejde odhadnout. "Teď už vůbec nechápu, co by tím sledoval.... Jsi si jistá, že to opravdu udělal?" Ne celé jsem si to vymyslela.. "Jsem si jistá... Potvrzuje to, jak se pak na ní utrhl. Nevybíravě jí řekl, aby šla plivat svoje jedy jinam. Takhle se obvykle nechoval..." Pokrčím rameny... "A proč se dole zajímal, kam jí mírotvůrci odvedou..." Stočím pohled k Dannyho tváři. "Taky nechápu, co všechno na nás ostatní hrají..."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 20. února 2013 19:43

Ale já ti věřím jenom... ses mohla přehlédnout a nebo... "Jsem si jistá... Potvrzuje to, jak se pak na ní utrhl. Nevybíravě jí řekl, aby šla plivat svoje jedy jinam. Takhle se obvykle nechoval." Takže Kyle se nám vybarvil trošku víc, než chtěl. "A proč se dole zajímal, kam jí mírotvůrci odvedou," dodává. No - tak to mě třeba zajímá taky, kam Soru odvedli že. Čistě ze zvědavosti. Ale je pravda, že u něj to nemusí být jen zvědavost. "Taky nechápu, co všechno na nás ostatní hrají," podívá se na mě nakonec. "To asi celé nepochopíme nikdy. Teď je třeba posbírat to, co víme a nějak to dát dohromady, abychom... je už ti líp?"

Michelle McCoin [2] - 21. února 2013 01:19

Jéé ty se o mne ptáš jak mi je:) "To asi celé nepochopíme nikdy. Teď je třeba posbírat to, co víme a nějak to dát dohromady, abychom... je už ti líp?" "Už je mi líp."Ušklíbnu se. "To hovězí maso mi ale dalo zabrat." V aréně už nic tak těžkého jíst nebudu... Narovnám se a sednu si do tureckého sedu. Jak jsi se mě zeptal na to jak mi je, rukama si prozkoumám krk. Nijak zvlášť mě naštěstí nebolí, ale stále mám takový podivný pocit, že Sořiny prsty mě stále svírají. Sundám si gumičku a rozpustím si vlasy. "Máš nějaký plán, co mi budeme na ně hrát mi?"Nebo jsem všechno zkazila... Ruce jsem si položila na skřížené nohy.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 21. února 2013 09:31

Konspirační teorie - a Danny vypráví svůj malý ufologický příběh. Naštěstí Michelle potvrdí, že už je jí líp. Ono většinou pomůže, když se z toho jeden vyzvrací - ale to ona, jakožto pártybuchta, asi docela dobře ví. Dost možná mnohem lépe, než já, když na to přijde. Sedá si na postel a zkoumá si rukama krk. "Máš nějaký plán, co na ně budeme hrát my?" Ptá se mě pak, když si rozpustí culík, který si na trénink uvázala a zase ruce složí. Krčím rameny. "Myslím, že musíme hlavně přijít na to, co na nás hrají oni - a podle toho se zařídit. Mám... takový tip," odpovím opatrně, načež si dám nějaký ten čas na rozmyšlenou a prstem naznačím, že by mě momentálně neměla chvilku rozptylovat. Ono, pokud na mě bude mluvit, tak buďto absolutně nebudu vnímat a nebo nebudu myslet. Po chvilce k ní zase zvednu zrak zpátky. "Pokud spolu Kyle a Sora opravdu něco pečou, předpokládají, že Kyle bude ve skupině, která se spojí z profíků, společně s tebou - a čtyřkou. Jakožto dva páry budou mít šanci se navzájem ohlídat," vlastně už jsem to jednou řekl, ale ono pomáhá, když si to člověk zopakuje nahlas. Alespoň mi ano. "Takže z toho logicky vyplývá, že já u skupiny být nesmím. O to se vlastně celou dobu snaží. Kyle i Sora se to snaží uhrát na fakt, že Sora s profíky být nechce - a já se chci spojit s ní. Já ale vím, že Sora nemá zrovna v plánu se mnou jít v aréně na sólo. Chce mě zabít. Nebo přimět ostatní, aby mě zabili nebo předtím oslabili, protože je to bezpečnější." No - pochybuji, že takhle Sora přemýšlí, ale já bych si na hrdinu nehrál. "Pokud to tak bude, čtyřka nebude předpokládat, že by ti Kyle šel po krku, protože jiného spojence než tebe v jejich očích nebude mít. Ve chvíli, kdy by se na vaši skupinku vrhla ze zálohy Sora, by ale změnil stranu..." "Tak mohl bych se nechat dovést do finále, víš jak a nechat se vší pompou vykuchat... takhle budu mít šanci. Malou, ale budu," vzpomenu si na Kylova slova u oběda. Nervózně si skousnu spodní ret. Buďto nám lhal, což by ostatně nebylo poprvé - a nebo si tohle protiřečí...

Michelle McCoin [2] - 21. února 2013 11:14

Bujará fantasie "Myslím, že musíme hlavně přijít na to, co na nás hrají oni - a podle toho se zařídit. Mám... takový tip," nedokončí vlastně větu a tak se poohlédnu po něm. Jeho gesto jasně dokazuje, že přemýšlí a momentálně nechce být rušen. Pokrčím rameny a sednu si do polštářů, takže k Dannymu sedím čelem. "Pokud spolu Kyle a Sora opravdu něco pečou, předpokládají, že Kyle bude ve skupině, která se spojí z profíků, společně s tebou - a čtyřkou. Jakožto dva páry budou mít šanci se navzájem ohlídat," přitakám, i když o tomhle jsem už mluvily. "Takže z toho logicky vyplývá, že já u skupiny být nesmím. O to se vlastně celou dobu snaží. Kyle i Sora se to snaží uhrát na fakt, že Sora s profíky být nechce - a já se chci spojit s ní. Já ale vím, že Sora nemá zrovna v plánu se mnou jít v aréně na sólo. Chce mě zabít. Nebo přimět ostatní, aby mě zabili nebo předtím oslabili, protože je to bezpečnější." Tak musím se přiznat že tohle se mi opravdu nelíbí. Já abych byla ve skupince profíků a Danny nechráněn bud se Sorou nebo prakticky sám. A ani já bych nebyla v relativní pohodě, jestli je to pravda s tím Kylem a Sorou. Plán čtyřky je prakticky jasný, Eve svými slovy se prokecla, i když netuším jestli to měla domluvené se svým kolegou či nikoliv. "Pokud to tak bude, čtyřka nebude předpokládat, že by ti Kyle šel po krku, protože jiného spojence než tebe v jejich očích nebude mít. Ve chvíli, kdy by se na vaši skupinku vrhla ze zálohy Sora, by ale změnil stranu..." A tady to máme, že ani já bych nebyla v bezpečí protože sám Kyle by se otočil proti mě. "Co tím tedy chceš říct?" Začnu opatrně. "Že mám souhlasit s tím, že budu hrát s Kylem? To mě se ale nelíbí... Nakrčím odmítavě noc. "Jak se ocitneme v aréně, chci být s tebou." Nikomu tu nevěřím, ani Dannymu, ale zatím on neudělal nic co by znamenalo, že se po úvodním masakru se otočí proti mě. "Chtělo by to zjistit, jestli naše domněnky jsou pravdivé... Jestli Kyle je doopravdy se Sorou..."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 21. února 2013 11:52

To je otázka... "Co tím tedy chceš říct? Že mám souhlasit s tím, že budu hrát s Kylem? To se mi ale nelíbí. Jak se ocitneme v aréně, chci být s tebou," odpovídá mi, zatímco se uvelebuje na polštáři. Skopnu z nohou tenisky a taky si na postel sednu. Tak, abych seděl přímo naproti ní. "Chtělo by to zjistit, jestli naše domněnky jsou pravdivé... Jestli Kyle je doopravdy se Sorou-" začne. "Já se bojím, že na to už nemáme čas," přeruším ji. "Ne," řeknu nakonec opatrně. "Cílem celé naši hry až doteď bylo přesvědčit Soru o tom, že ji chci zabít já." A obrátit její pozornost na mě, což... no dobře - ne všechno vždycky vyjde! "Nejsem si jistý, jaká byla tvá zamýšlené strategie s Jonesem," a asi se jednalo o nějakou holčičí věc, protože jsem to doteď nepochopil v plném rozsahu z dlouhodobého hlediska, "ale vytáhla jsi z něj informace, se kterými teď můžeme pracovat." "Jejich plán nebude fungovat bez dvou věcí. Bez tebe a bez čtyřky," a na mé tváři se zase jednou objeví ten sladce zamyšleně zlý úsměv.

Michelle McCoin [2] - 21. února 2013 12:11

Své ovoce to ale přineslo "Já se bojím, že na to už nemáme čas," přetne moji myšlenku. A já si uvědomím, že má pravdu. Tréninků nám už moc nezbývá a pak už nás čeká jen aréna, kam musíme jít s taktikou, které bychom se měli držet. "Ne. Cílem celé naši hry až doteď bylo přesvědčit Soru o tom, že ji chci zabít já." Mluví opatrně, ale já vím, že tohle jsem já zkazila. Ale nevím potom co mi prozradil Kyle, jak o mě Sora v soukromí mluví, jestli jsem doopravdy něco pokazila. Ano nepřilepšila jsem tomu, ale myslím že ani nezhoršila. "Nejsem si jistý, jaká byla tvá zamýšlené strategie s Jonesem," otevřu pusu, že na tohle téma mám něco říct, ale Danny pokračuje... "ale vytáhla jsi z něj informace, se kterými teď můžeme pracovat." Usměji se, protože aspoň trochu uznání jsem dostala. "Jak mi naznačil, že mě chce za spojence, přišlo mi dobré to na něj hrát, že o tom uvažuji. Jak jsi řekl užitečné informace to přineslo." A byla to vcelku zábava... Mluvila jsem s lehkým pobavením, jako kdyby mě ta hra na Jonese, prostě bavila. "Jejich plán nebude fungovat bez dvou věcí. Bez tebe a bez čtyřky," přiznám se, že výraz na Dannyho obličeji by někoho mohl vystrašit, ale mě to vcelku přitahuje. Teď se bavíme o důležitých věcech, takže na tohle si nechám zajít chuť. Třeba později... "Takže... chceme čtyřku na naší straně?" Zamyšleně se kousnu do spodního rtu. "Po rozhovoru s Eve, mi přišlo, že s ní člověk dokáže lehce manipulovat... Otázka je jak se bude chovat po tom co jí udělala Sora."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 21. února 2013 12:29

mé konspirace pokračují "Takže... chceme čtyřku na naší straně? Po rozhovoru s Eve, mi přišlo, že s ní člověk dokáže lehce manipulovat... Otázka je, jak se bude chovat po tom, co jí udělala Sora." "Ano - potřebujeme čtyřku dostat na svou stranu. Evidentně nejsou tak blbí, jak se snaží vypadat, že," krátce se ušklíbnu. Zajímalo by mě, jestli to Kyle celou dobu věděl. Myslím si, že ano - už proto, že pár posledních vět u stolu, narážejících na Rileyovu inteligenci, už působilo trochu přehraně. "Od teď bychom se na tréninku měli držet spolu. Možná, že v jejich rozhodnutí, hrát Jonesovu hru, přispěl i fakt, že nevěděli přesně, co si o nás myslet. Ono to vypadalo, že se navzájem straníme." Navrhnu pak. Ono... samozřejmě, že nebyl záměr, působit, jako rozhádaná dvojice. Ale já měl plné ruce práce se Sorou a svým plánem a Michelle.... ať už dělala vlastně cokoli, dělala to s Jonesem.

Michelle McCoin [2] - 21. února 2013 12:54

Být spolu, po ničem jiném netoužím "Ano - potřebujeme čtyřku dostat na svou stranu. Evidentně nejsou tak blbí, jak se snaží vypadat, že," naznačí Danny. A když o tom tak přemýšlím, dnes mi Riley přišel více duchem přítomný než den předtím. Eve byla prakticky stejná, i na tom záchodě mi přišla tak jednoduchá. "Ta přetvářka jim dlouho nevydržela." "Od teď bychom se na tréninku měli držet spolu. Možná, že v jejich rozhodnutí, hrát Jonesovu hru, přispěl i fakt, že nevěděli přesně, co si o nás myslet. Ono to vypadalo, že se navzájem straníme." Nad tímhle se zamyslím. Je to pravda, co mohli vidět, jak když přijdeme do tréninkovací místnosti, tak se od sebe oddělíme Danny jde za Sorou a já den trávím s Kylem nebo čtyřkou. "To máš pravdu." Špičky prstů si prohrábnu vlasy. "Uvidíme jak bude zítra vypadat čtyřka. Doufám, že Eve se dostaví na trénink." Nedivila bych se, kdyby nepřišla, dostala pěknou nakládačku.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 21. února 2013 13:12

To je od tebe tak hezké "To máš pravdu. Uvidíme jak bude zítra vypadat čtyřka. Doufám, že Eve se dostaví na trénink," odpovídá. "Já myslím, že ji dají do kupy. Vypadala spíše otřeseně, než těžce raněná," snažím se Michelle uklidnit. Popravdě pochybuji, že by ji na trénink nepustili. Spíše by mě zajímalo, co teď bude se Sorou. Přeci jenom neporušila pravidla Hry nějak drobně, třeba jí nevrazila facku - ale zbila Eve do bezvědomí. "Musíme si s nimi promluvit. Možná to bude nepříjemné, ale já potřebuju vědět, na čem jsme." pak se zarazím, jakoby v půlce myšlenky. "Michelle..." zpříma se jí zahledím do očí. "Co tě přimělo, zůstat našemu spojenectví věrná? Mohla jsi mu věřit a nechat mě být, když jsi nevěděla to, co víš teď. Ale tys to neudělala. Proč?"

Michelle McCoin [2] - 21. února 2013 13:57

Vždyť to já vím:) "Já myslím, že ji dají do kupy. Vypadala spíše otřeseně, než těžce raněná," Danny se mě snaží uklidnit a nejspíše to pomáhá protože se na něj usměji a přikývnu. Kdyby tam ale nebyla, tak jsem já skončila v bezvědomí a né ona... "Musíme si s nimi promluvit. Možná to bude nepříjemné, ale já potřebuju vědět, na čem jsme." Než stačím na tohle nějak zareagovat, Danny začne mluvit z jiného soudku. "Michelle..." Osloví mě jménem a tak zvednu zrak, jako on ke mě. "Co tě přimělo, zůstat našemu spojenectví věrná? Mohla jsi mu věřit a nechat mě být, když jsi nevěděla to, co víš teď. Ale tys to neudělala. Proč?" "Včera když jsem tě viděla se Sorou při tom polibku se mě Kyle zeptal, jestli nebudu ve spojenectví s ním. A já mu v ten moment neřekla ne." Nevině pokrčím rameny. Přeci jen tu přiznávám, že jsem o tom uvažovala, že bych tě nechala tvému osudu. "Vždycky jsi mi ale všechno smířlivě vysvětlil. A hrál si semnou na rovinu. A jsi na mě vcelku hodný... až na těch pár hádek." Zašklebím se a přitom si vzpomenu na ty naše rozpory, které na mé tváři vykouzlí akorát úsměv. A co se stalo včera v noci, mě také utvrzuje v našem spojenectví...

Daniel Inburn-Thorne [2] - 21. února 2013 19:46

Ach Michelle, "Včera když jsem tě viděla se Sorou při tom polibku se mě Kyle zeptal, jestli nebudu ve spojenectví s ním. A já mu v ten moment neřekla ne," pokrčí Michelle nevinně rameny. Je to vtipné. Ona by snad uzavřela spojenectví opravdu jen... kvůli tomu, že žárlila? Zacukají mi koutky. Nemůžu si pomoct. "Vždycky jsi mi ale všechno smířlivě vysvětlil. A hrál jsi se mnou na rovinu. A jsi na mě vcelku hodný... až na těch pár hádek." Jenom proto? Že jsem na ni hodný? Nemůžu tomu uvěřit. Jestli mi nyní lže, tak... musí být ještě lepší herečka, než bych si kdy dokázal myslet. Zní to tak upřímně. Tak moc, až se mi nechce věřit, že by si to vymyslela. Hlavně, žes mě nechtěla mít ráda, viď. Natahuji k ní ruce, jako bych chtěl, aby se přišla přitulit blíž. "S tím, že si tě vezmu do finále, jsem to myslel vážně. Udělám vše pro to, aby ti nikdo neublížil."

Michelle McCoin [2] - 21. února 2013 21:00

Přitulení Natáhne ke mě ruce, jako kdyby mě vybízel, abych se přisunula blíže a skončila v jeho náručí. Doplňuje to svými slovy."S tím, že si tě vezmu do finále, jsem to myslel vážně. Udělám vše pro to, aby ti nikdo neublížil." Zarazím se, že bych tomu snad nevěřila? Tvůj miláček ti chystá překvapení... V hlavě zaslechnu ďábelský hlásek, který patří mé oblíbenkyni Soře. "Já vím, že mě ochráníš." Zakňourám, ale to sem se už odstrčila od polštářů a přitulím se k Dannymu a položím si hlavu na jeho hrud a svoje ruce dám kolem jeho těla.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 21. února 2013 21:22

awwww Michelle se přitulí a obejme mě. "Já vím, že mě ochráníš," vydechne, zatímco si pokládá hlavu na můj hrudník. Přivinu ji k sobě a opřu si tvář o její vlasy. Ano, to tedy udělám. Vždyť ty jsi má cesta k vítězství, Michelle. "Probereme to, co víme, s Lilith u večeře. Potřebujeme nezaujatý názor někoho, kdo už si tím prošel," navrhnu, zatímco ji jednou rukou objímám a druhou hladím po vlasech. "Bude to v pohodě, něco vymyslíme." Možná je to nakonec dobře, že jsem musel přehodnotit strategii. Že se to všechno semlelo. "Michelle, můžu se tě na něco zeptat?" Když pak přikývne, pokračuji dál. "Asi je to docela nedůležité, ale... co se mnou všechny holky na tréninku mají?" Samozřejmě, že narážím na přezdívky typu "krasoň" a "hezoun" a tak podobně. Nechápu to. Jako ano, holkám jsem se vždycky docela líbil, škaredý nejsem, mám-li být upřímný. Ale myslím si, že rozhodně nejsem typický idol, na kterém by mohly oči nechat. I Lea mi to potvrdila.

Michelle McCoin [2] - 21. února 2013 22:16

Aby si z toho nezpychl Dannyho ruce mě tisknou k sobě ještě více a pokládá si hlavu na mé vlasy. "Probereme to, co víme, s Lilith u večeře. Potřebujeme nezaujatý názor někoho, kdo už si tím prošel," navrhuje. "Určitě nám poradí. Ona byla ta co první řekla, že čtyřka nemusí být tak hloupá, jak to hrají." Cítím jak mě hladí ve vlasech a k tomu mě konejší svými slovy. "Bude to v pohodě, něco vymyslíme." Jednou rukou ho začnu škrábat po zádech. "Michelle, můžu se tě na něco zeptat?" Přikývnu a on na nic nečeká a položí mi svůj dotaz. "Asi je to docela nedůležité, ale... co se mnou všechny holky na tréninku mají?" Čekala jsem hodně, ale ne přímo tohle. Musím se tomu upřímně zasmát. Zvednu hlavu pohlédnu na něj, jako kdybych ho viděla poprvé a musela si ho pořádně prohlédnout než budu moct odpovědět. "To teda nevím." Pokrčím rameny. Jednu ruku mám stále kolem jeho boku a druhou zvednu k Dannyho bradě, kterou zlehounka uchopím a pohnu jeho hlavou pomalinku doleva a pak doprava."Vážně netuším... mě ani moc pohledný nepřijdeš." Je jasné že to je celé velká nadsázka, ale celou dobu mluvím s vážnou tváří. Nakonec to už nevydržím a začnu se smát.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 21. února 2013 22:28

Jsem hezký, žejo? :3 Michelle se začne smát a naoko si mě prohlíží, jako by mě hodnotila. Jako čekal jsem, že se zasměje, co už. On je to fakt docela blbý dotaz, co si budeme povídat - ale stejně mě zajímá. "To teda nevím." Chytí mě zlehka za bradu a natočí si mou tvář z obou stran. "Vážně netuším," odtuší nakonec, "mě ani moc pohledný nepřijdeš." Dlouho ale svou vážnou tvář neudrží a začne se smát. "Tak hlavně že se lísáš, že jo," ušklíbnu se vesele, obejmu ji pevněji a i s ní si lehnu na záda na postel, takže leží na mém hrudníku. "Se svým modrým čelem."

Michelle McCoin [2] - 21. února 2013 22:48

Když přimhouřím obě oči tak jo:P "Tak hlavně že se lísáš, že jo," pošťuchuje mě. V první chvíli mě napadne, že bych se od něj odtáhla, ale on jako kdyby to odtušil mě chytne ještě více a lehne si s námi na postel. Takže takové nápady, že bych se zvedla jsou ta tam a já si hlavu položím na jeho hrud. "Se svým modrým čelem." Přejedu si přes čelo a pokrčím rameny, že mi je to jedno. "Mám první cejch z boje." Docela jsem zvědavá co s tím bude dělat můj stylista, ale spousta make-up to zakryje.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 21. února 2013 23:29

Ten krásný pocit, když váš nadpis je skoro stejně dlouhý, jako celý příspěvek! A ten krásný pocit, když je vám to úplně jedno, protože na Andoru existují i mnohem horší a méně kvalitní spamy, než je ten váš! Spamy bez Danečka. SPAMY BEZ VÁNOČKY! "Mám první cejch z boje," pokrčí s úsměvem rameny. Jsem rád, že už není otřesená a vypadá, že je relativně v klidu a snad i v dobré náladě. Překulím se i s Michelle na bok a podložím ji hlavu rukou. "Oni ti to upraví, neboj."

Michelle McCoin [2] - 21. února 2013 23:46

Trumfovat tě v tom nebudu Překulíme se na bok a já si mohu položit hlavu na Dannyho ruku. Protože mám možnost ho opět škrábat na zádech, tak to tak učiním. "Oni ti to upraví, neboj." "Jo, ono jak by to Ceasar v rozhovoru vysvětlil, kdybych tam napochodovala s tímhle." Třebaže by moje čelo mělo normální barvu, tak ta bole by tam stále byla. Nějak se netěším, až to uvidí Lil. Lepší na to nemyslet... Mám ráda, ty chvíle, kdy jsem s Dannym sama a prostě si tohle užívám. Naplňuje mě teplo jeho těla a toužím po něčem víc. Zvednu zrak a zahledím se do jeho tváře. Chvíli ho jen tak mlčky pozoruji. Vytáhnu se a vypadá to, že ho chci políbit, ale místo na rty ho políbím krátce na nos. Nevině se usměji a nakonec ho jemně políbím na rty.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 24. února 2013 11:40

To ani nemusíš... máš vlastní triumfy v kapsách! "Jo, ono jak by to Caesar v rozhovoru vysvětlil, kdybych tam napochodovala s tímhle." Musím se usmát. Královna Kapitolu s obří boulí na hlavě při rozhovorech, to by byla opravdu hrůza. Naštěstí jsem ve Hrách už viděl, že Kapitol disponuje léky, které dokáží za noc stáhnout a nechat prakticky zmizet i těžkou popáleninu - nějaká boule s modřinou bude maličkost. Michelle se ke mně natáhne, políbí mě na nos a pak se svými rty otře o ty moje. Zajímalo by mě, zda po mně opravdu tak touží, že využívá téměř každé příležitosti, která se naskytne - a nebo je to nějaká její taktika. Ono se může jednat i o to druhé, co si budeme povídat. "To se nestane," odpovím ještě tiše, načež si ji přitáhnu k sobě a začnu opatrně, něžně ji políbím. Vlastně jsem po tom taky toužil. Tak nějak od rána. Bohužel jsem na to ve stínu událostí u oběda zapomněl. "Budeš krásná, uvidíš," šeptnu mezi polibky a jednou rukou ji pohladím po boku.

Michelle McCoin [2] - 24. února 2013 12:31
	Omlouváme se našim čtenářům pár postů bude soukromě

Michelle McCoin [2] - 24. února 2013 12:40

soukromá zpráva od Michelle McCoin [2] pro Počkej jaké ještě vytáhnu To se nestane," šeptne, ale moje provokace nese úspěch. Není to divoké jako včera, ale stejně to má něco do sebe. Vlastně mě to velmi rozpaluje. Budeš krásná, uvidíš," přiložím mu ukazováček na rty a naznačím, aby už nemluvil tichým "ššš..." Usměji se a políbím Dannyho na rty pokračuji v něžném tempu. Náhle přestanu a v obličeji mi hraje zvláštně hravý úsměvem. Rukou ho odstrčím do polštářů, tak aby ležel na zádech. Rukou jedu níže po jeho hrudi a u lemu trička se přidá i moje druhá. Vyhrnu mu tričko. Zlíbám mu jeho dokonalé bříško kolem pupíčku. Blížím se pomalu ke gumě jeho tepláků. Je to prakticky okamžik, kdy mu je posunuji dolu, abych našla přesně to, co očekávám. Začnu si počínat velmi zkušeně, je jasné že vím, co se muži líbí a jak ho co nejrychleji uspokojit.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 24. února 2013 21:53

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro Michelle.... to, cos zrovna vytáhla, bylo MOJE... Michelle mi svým ukazováčkem, přiloženým k mým rtům naznačí, abych už byl zticha a začne mě líbat. Pak mě překulí na záda, přímo do kopy polštářů. Kouká na mě takovým zvláštně laškovným pohledem. Odpovím ji úsměvem a zatímco mi rukou přejíždí přes hrudník, zlehka jí začnu líbat krk. Cítím její drobné ručky na svém břiše, k první se pozvolna přidává druhá. Neochotně se rty pouštím jejího krku, když se skloní níž a začne mi oždibovat pupík. Zaplaví mě vlna horka ve tvářích, zatímco mi zamrazí v zádech. Na setinu sekundy mi hlavou probleskne myšlenka na tom, zda bych náhodou neměl couvnout. Už teď to všechno zašlo příliš daleko. Ale když pak ucítím špičku jejího jazyka na svém podbříšku, vlastně se mi už ani nechce říct "ne." "Mi-chelle?" Zakňourám tiše, když se její ruce přesunou k mým kalhotám. Nic dalšího ze sebe už ale nejsem schopen dostat. Nic, kromě tichého, slastného výdechu ve chvíli, kdy mě poprve obemkne rty. Pokud se mi snaží dokázat, že je mnohem zkušenější, než kterákoli dívka, kterou jsem doposud poznal, tak se jí to rozhodně daří. Nejsem si úplně jistý, co dělat, tak alespoň, zatímco jednou rukou s bezmocnou slastí svírám roh polštáře, druhou jí zapletu do vlasů a hladím ji palcem přes spánek. Mé vzrušení se stupňuje. Zdá se ovšem, že ona nemíní přestat, dokud nebude po všem. Zavrtím se a provedu jeden chabý, v podstatě marný pokus ji odstrčit. "Počkej, ne-"

Michelle McCoin [2] - 24. února 2013 22:55

soukromá zpráva od Michelle McCoin [2] pro Neříkej že to chceš vrátit "Mi-chelle?" Ozve se Danny, ale nijak mi nebrání v mé práci. Slyším jeho tiché vzdechy a jak se mu dech zrychluje. Moje počínání se mu samozřejmě líbí, ono to vlastně nejde jinak že? Dannyho ruka zajede do mých vlasů a občas mě přejede zlehka přes spánek. Kdybych nedělala zrovna to co dělám nejspíše bych se usmála. Mám ráda, když umím uspokojit muže a ten mi to dává nějak najevo. Volnou ruku mám položenou na jeho boku a párkrát jsem mu jemně zatnula nehty do kůže. "Počkej, ne-" Pokouší se mě odstrčit. Je mi jasné, že jeho chvíle na něj přichází a on mě chce připravit o závěr. Jeho pokus je ale velmi chabí. Samozřejmě se mu to nepodaří, tohle bych si nenechala přeci ujít. Ale je to roztomilé, jak chce zabránit "zneuctění" mé pusinky. Snažím se nenechat zaskočit přívalem semene, které mi plní má ústa. Pár polknutími se většiny zbavím. Zvednu se od dodělané práce a zadívám se na slastnou tvář Dannyho. Nic neříkám, nechávám ho, aby si užil tuhle chvíli, která patřila jen jeho rozkoši.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 24. února 2013 23:33

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro Jako hlavně, že to nechceš vrátit teď ty... Michelle se nenechá odstrčit, zaryje mi nehty do boku a pak... je pozdě. Můžu jen slastně zakňourat a zabořit hlavu do polštářů. Zdá se, že zatímco já mám výčitky svědomí, že jsem se nedokázal držet zpátky, Michelle působí, jako by byla spokojená sama se sebou. Vzhlédne ke mně. Usmívá se. Odpovím ji lehce rozpačitým úsměvem. I přes to, že bych se jí možná omluvil rád, mám pocit, že by to zrovna nebyl dobrý nápad, protože ona ani žádnou omluvu nečeká. Ruce se mi chvějí. Vlastně nejen ony. Rty, víčka... chvěji se celý. Roztřeseně natáhnu ruku k její tváři a otřu jí palcem nevzhlednou kapičku ze spodního rtu. Michelle není má první dívka - ale to, co se mnou dokázala zcela určitě nemělo konkurenci. Dle toho vědoucího úsměvu to musí vědět. A musí to vědět sakra dobře. Druhou rukou ji obejmu okolo pasu a přitáhnu k sobě. "Co mi to jen děláš," usměju se a položím ji vedle sebe.

Michelle McCoin [2] - 25. února 2013 22:45

soukromá zpráva od Michelle McCoin [2] pro Tak kdyby sis to přál, co bych pro tebe neudělala Ten jeho rozpačitý úsměv je tak neuvěřitelně kouzelný. Ono když se chlap po tom tváří jak mistr světa, není tak pěkné jako toto. Celé jeho tělo se chvěje a chci aby si to užil, přeci jen nedělala jsem to nadarmo. Natáhnu mu kalhoty. Vzhlédnu opět k němu a Dannyho ruka míří k mé tváří. Přesněji ke kapičce u mých rtů, kterou mi setře. Než stačí ruku stáhnout zpět, chytím mu ji a špičkou jazyka mu olíznu prst. Obejme mě kolem pasu a strhává si mě k sobě. "Co mi to jen děláš," vypraví nakonec ze sebe a usměje se na mě. Oplatím mu to naprosto nevinným úsměvem jako, kdybych vůbec netušila o čem to přesně mluví. Zvednu tvář, abych se podívala do té jeho a prohrábnu mu zlehka vlasy. Nevím co bych mu na to řekla, lepší je v téhle chvíli mlčet. Položím si hlavu na Dannyho rameno a jednou ručičkou mu zajedu pod tričko a nehty ho škrabkám na bříšku a boku.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 25. února 2013 23:58

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro Tak jako jsou různé úchylky... ale to, cos zrovna spolykala bys mi vracet fakt nemusela... Lascivně mi špičkou jazyka olízne palec, kterým jsem jí utřel rty. Když vidím její lačný výraz, chtě nechtě mne znovu zalechtá v podbříšku. Usmívá se a zajíždí mi rukou do vlasů. Spokojeně přivřu oči a skousnu si spodní ret, zatímco mi Michelle upravuje zpátky kalhoty a následně mě začne hladit a lehce škrabkat pod tričkem. Když pak pokládá svou hlavu na mé rameno, vlasy jí sklouznou z krku, který tak zůstane odhalený a jako by mne vyzýval k polibku. Neodolám. Se stále spokojeně přivřenýma očima skloním hlavu a políbím ji na krku. Nejprve se jej jen zlehka dotknu rty, pak přejedu špičkou jazyka po celé délce jejího krku, načež se do něj zlehýnka zakousnu a potom jej začnu líbat, zatímco si ji přitahuji k sobě. Rukou, kterou ji objímám, pak sjedu níž, pod její kalhoty, až k zadečku, za který si ji přitáhnu ještě blíže a v podstatě "posadím" na své stehno. Druhá ruka pak opustí Michellinu tvář a špičky prstů přejedu její spánek, ucho, krk, hrudník, až skončí u lemu jejího trička.

Michelle McCoin [2] - 26. února 2013 09:53

soukromá zpráva od Michelle McCoin [2] pro Za to co mi provádíš, ti to vracet teda nebudu Dlouho jsme jen tak vedle sebe nedokázali ležet. Danny se nahýbá k mému krčku a nejprve ho olízne a poté mírně kousne. Mnou projede jakoby elektrický náboj a já mimoděk mu zatnu nehty do boku. Slastně zavřu oči a užívám si to. I když nadále pokračuje v ožďubování mého krčku, já cítím jeho ruce. Nejprve první mi zajede pod kalhoty a za můj zadeček mě přitáhne k sobě. Ozve se tichý sten z mých úst. Druhou rukou pomalu pohladí mé tělo. Já se zlehka prohnu v zádech a tím pádem se otřu svým klínem o jeho nohu, kterou mi tam položil. V jednom okamžiku míří Dannyho ruka k mému tričku a v dalším už ho mám dole. Moje prsa zakrývá jen černá sportovní podprsenka. Já dlouho na nic nečekám a když mám dole svoje tričko, tak sundám i to jeho. Protože předtím akce byla v mé režii, tak nechávám veškerou iniciativu na Dannym a já si to jen užívám.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 26. února 2013 18:47

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro No to já jako doufám, mezi námi! Michelle se nejenže nebrání, ale ochotně zvedá ruce nad hlavu, abych jí tričko mohl stáhnout a zahodit. Končí kdesi v prostoru místnosti, příliš mi nezáleží, kterým směrem jej házím. Nejraději bych se ihned vrhnul na zapínání podprsenky, ale jsem "donucen" se taktéž nechat svléknout, zatímco se mi Michelle chtivě otírá o nohu. Pak, když jsem od pasu nahoru nahý, se k ní přivinu zpátky a zatímco snad i trošku neohrabaně bojuji se zapínáním její podprsenky, políbím ji na klíční kost a pokračuji opět nahoru, ke krku. Když jsem pak na úrovni její tváře, otřu se o ní hravě tou svojí, na chvíli se v pohybu zastavím a soustředím se na ty zpropadené háčky, načež se mi podaří podprsenku rozepnout a zatímco ji stahuji dolů, můžu spokojeně pokračovat líbáním jejího ouška. Má levá ruka pak pohladí Michellin bok od zad směrem dolů k zadečku a vrací se zase zpátky nahoru, že skončí na jejím odhaleném hrudníku. Tou druhou, kterou mám stále položenou pod ní a objímám ji, ji znovu stisknu a přitáhnu blíže, zatímco se jí stehnem otřu o klín.

Tvůrce - 26. února 2013 20:29

Pro ty, co neví, že předchozí pořad byl s hvězdičkou... Michelle McCoin, Daniel Inburn-Thorne Ať už je čas za zavřenými dveřmi věnován radostem nebo starostem plynoucím z událostí dnešního dne, tak ani ony nemohou trvat věčně. Svůj skon pak nemají v intervenci šílené splátkyně, ale v lehkém taktním zaťukání. "Danieli, Michell?" V těsném sledu za duněním ruky o dveře pak přišel snad i důvěrně známý hlas vaší trenérky nesoucí stopy zvědavosti i lehkých obav. Zdá se, že po svém spěšném příchodu tak nějak nečekala, že nebudete nikde k nalezení, vyjma poslední destinace v podobě tohoto pokoje...

Michelle McCoin [2] - 26. února 2013 21:50

Bez cenzury Po boji delším než by si Danny jistě přál s mojí podprsenkou, je nakonec sundána. Jako moje tričko je ledabyle zahozena. Danny pokračuje ve zkoumání mého obnaženého těla. Jedna jeho ruka se zastaví na mé nahé hrudi a druhá mi stiskne zadeček, aby mě více k sobě přitiskl. Naše nahé horní poloviny těla se o sebe otírají a mě vzrušením naskočila husí kůže. Svojí rukou zajíždím pod jeho sportovní kalhoty, stejně už jsem tam dneska byla. A po vzoru Dannyho mu stisknu zadeček, když v tu chvíli se ozve zaklepání. Naprosto ztuhnu. Veškeré vzrušení je pryč. "Danieli, Michell?" Ozve se hlas naší trenérky Lilith. Překvapením se mi rozšíří oči. Tiše zašeptám "Sakra..." Odstrčím se od Dannyho a rychle se rozhlédnu po pokoji, kde jsou naše svršky. Když jsme ze sebe strhávali trika, nenapadlo nás, jak je budeme za pár minut hledat, to bychom je tak bezmyšlenkovitě nezahazovali. Svoje tričko i Dannyho najdu. Hodím to jeho po něm a svoje si narychlo přetahuji přes hlavu. Kde je ta podprsenka... Tu zaboha nemohu najít. Mě přijde, že Lilith za těmi dveřmi je už příliš dlouho a tak se nedá nic jiného dělat než jí pozvat dál. V posledním okamžiku si černé podprsenky všimnu a tak jí šikovně zakopnu pod postel na kterou si sednu, když se dveře od mého pokoje začnou otvírat.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 26. února 2013 22:25

Hmmm... ano, už bez cenzury! Michelle se o mě, dnes rozhodně ne poprvé, vzrušeně otře a její ručka zvědavě zajíždí pod lem mých kalhot. Přivinu si její nahou hruď na tu svou a se zavřenýma očima poslouchám její zrychlený dech a vnímám divoký tlukot jejího srdce. Rukou pak sjedu z jejího hrudníku, pohladím ji dlaní bok a zachytím prsty gumu jejích tréninkových kalhot abych jí, stejně jako trička a podprsenky, mohl zbavit i jich. "Danieli, Michelle?" Zaklepání na dveře se ozve jako blesk z čistého nebe. Michelle při zaslechnutí Lilithina hlasu ztuhne na místě. "Sakra," zašeptá a odstrčí se. Ochotně ji pouštím a lehce omámeně si sedám na postel. Zdá se, že má spolusplátkyně je o dost duchaplnější, protože vystřelí z postele a začne sbírat po podlaze naše věci. Po vteřině na mě přistává mé tričko. Zatímco Michelle marně hledá podprsenku, rychle si jej oblékám. Ona nakonec své hledání vzdá, aby nemusela Lilith nechat dlouho čekat a obléká si své tričko jen tak. Musím odvrátit tvář, abych přestal chtivě civět na bradavky, rýsující se jí pod tričkem. Ovládej se ty idiote, už takhle máš... seriózní problémy. Poposednu pokud možno tak, aby můj... seriózní problém nebyl vidět. Michelle zve Lilith dál a než si sedne, objeví na zemi hledanou podprsenku, kterou skopává rychlým pohybem pod postel dříve, než se dveře otevřou. Než Lilith vejde, věnuji jí ještě jeden poslední šibalský úsměv.

Tvůrce - 27. února 2013 08:36

Beze strachu, bez lítosti, bez soucitu a nově i bez podprsenky! Michelle McCoin a Daniel Inburn-Thorne, který díky wh40k původu pochopí nadpis! Dveře se otevřou a vám tak do doposud poklidného soukromí vleze nezvaný host v podobě Lilith. Vaše trenérka je skvěle vybavena na společenskou konfrontaci, což svědčí nejen o jejím umu vybrat si vhodnou zbraň i mimo arénu, ale i o co nejrychlejším přesunu sem. Zatímco vás častuje svižným, zkoumavým pohledem majícím patrně zjistit škody napáchané... incidentem, můžete vy sami spozorovat společenské šaty s řádným rozparkem a v rukou obávané kombo v podobě "psaníčka" - nebo jak se té malé pseudokabelce k šatům nadává - a obávaného páru botek na vysokém podpatku, jež je ochotná nosit zjevně jen ve chvílích, kdy je to absolutně nezbytné. "Tak tady jste..." Na tváři jí bleskne pobavený úsměv. "Doufám, že se tu neschováváte před Serlaidovou..." Který záhy mizí. "...to bych viděla mnohem méně ráda než to, že jste v pořádku." Její zrak poté hledá vhodné místo k usazení, načež jej zrekvíruje pro sebe. "Co se vlastně stalo?"

Michelle McCoin [2] - 27. února 2013 11:44

"Starostlivá" Lilith Všimnu si šibalského úsměvu, který mi věnuje, ale už nemám čas nějak reagovat, protože dveře pokoje se otvírají. Jak jsem Lilith vyzvala, že může vstoupit, docela mi vyrazí dech. Že do pokoje nakráčí ve večerních šatech jsem nečekala. Když se k ní dostala zpráva o incidentu na tréninku, asi se nacházela na nějakém večírku. Což když se nad tím zamyslím není tak divné, třeba nám sháněla sponzory. "Tak tady jste..." Začne Lil a já jí úsměv oplatím. "Doufám, že se tu neschováváte před Serlaidovou..." V první chvíli, když jsem se rozhodla vrátit na pokoj, jsem se chtěla schovat před všemi, ale tohle jí vykládat nebudu. "...to bych viděla mnohem méně ráda než to, že jste v pořádku." Její úsměv je pryč a já si nějak říkám, že bych jí neměla říkat úplnou pravdu. "Co se vlastně stalo?" Vyhledám očima Dannyho, jestli třeba nebude mluvit on. Ale trochu je mi jasné, že tohle je můj průser. "Serlaidová mě a Eve, tu dívku ze čtyřky, napadla na záchodech. Eve zmlátila do bezvědomí, já měla větší štěstí." Pokus o úsměv... "A když Serlaidovou odtáhli mírotvůrci, udělalo se mi trochu zle, tak mi Daniel pomohl do pokoje."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 27. února 2013 12:32

My se tady samozřejmě schováváme! A je to docela fajn! "Tak tady jste," přivítá nás Lilith, když vstoupí dovnitř. Má na sobě krásné večerní šaty, vysoké podpatky a malou kabelku. Nejspíše měla nějaké další ze svých jednání se sponzory, nebo svými vlastními Kapitolskými známými. A dost ji to sluší. Je to poměrně nezvyklé, vidět ji v šatech - a ještě s tak vysokým rozparkem. "Doufám, že se tu neschováváte před Serlaidovou. To bych viděla mnohem méně ráda než to, že jste v pořádku," řekne, zatímco si najde na jednom z křesel místo, na které se následně usazuje. "Co se vlastně stalo?" Michelle se podívá na mě, jako by snad čekala, že to řeknu za ní, nebo ji nějak pomůžu. Odpovím ji bezeslovně vysloveným "co zas já?" a nechám ji, aby svůj zážitek popsala sama. Není němá - a já u toho vlastně ani nebyl. "Serlaidová mě a Eve, tu dívku ze čtyřky, napadla na záchodech. Eve zmlátila do bezvědomí, já měla větší štěstí. A když Serlaidovou odtáhli mírotvůrci, udělalo se mi trochu zle, tak mi Daniel pomohl do pokoje." No... řekněme, že Michellina verze není úplně přesný popis událostí - ale i s tím se dá žít. "Vypadala, že jí je zle. Nechtěl jsem ji tady nechávat samotnou." Samotnou a momentálně bez podprsenky a... DA-NI-E-LI! "Tak jsem tady zůstal," pokrčím rameny, jako by vlastně kol a kolem o nic nešlo.

Tvůrce - 27. února 2013 13:13
	Profi křen, nebo snad křenice? Michelle McCoin, Daniel Inburn-Thorne "Je fajn, že táhnete za jeden provaz." Koneckonců to i spadá do její představy týmové hry až do sladkého finále. "Takže jsou to spíše nervy nebo důsledek té rány do hlavy?" Michell má tu čest dostat nejen starostlivou otázku, ale i pohled.

Michelle McCoin [2] - 27. února 2013 20:39

Kdyby Lil nepřišla tak bychom nadále pokračovali v našem schovávání "Vypadala, že jí je zle. Nechtěl jsem ji tady nechávat samotnou." Doplňuje moji verzi příběhu Danny a já přikyvuji, že vše je pravda. "Tak jsem tady zůstal." Pohlédnu na něj a ušklíbnu se. Já jsem neřekla vše a ani on. Řekněme si, že tu nezůstal jen kvůli tomu, že jsem vypadala na umření. Já měla i jiné zbraně, abych si ho zde udržela. "Je fajn, že táhnete za jeden provaz." Komentuje naše chování Lilith. Kdyby jen tušila... "Takže jsou to spíše nervy nebo důsledek té rány do hlavy?" Její zkoumavý pohled se mi zcela nezamlouvá. Sklopím zrak. "Asi nějak obojí..." Hlesnu a zvednu oči k ní. "Ale už je mi dobře, až na tu bouli a ty zhmožděniny na krku." Jednou rukou si přejedu po krku. "Mohla bych po večeři zajít za svým vizážistickým týmem, aby se mi na to podívali."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 27. února 2013 21:52

No... a možná by se dostalo i na tebe protože zatím jsem si to užil jen já... "Je fajn, že táhnete za jeden provaz," říká Lilith. Pak se otáčí k Michelle: "takže jsou to spíše nervy nebo důsledek té rány do hlavy?" "Asi nějak obojí," odpovídá ji ona, "ale už je mi dobře, až na tu bouli a ty zhmožděniny na krku," dodá pak a rukou si přejede po krku. Po tom samém krku, na který jsem ji ještě před chvílí líbal. "Mohla bych po večeři zajít za svým vizážistickým týmem, aby se mi na to podívali." "A taky ti spravili to tvoje čelo," zašklebím se a provokativně dloubnu Michelle prstem do boku. Pak se ale o něco vážněji obrátím k Lilith. "Až na to bude vhodná chvíle, potřeboval bych s něčím poradit," oznámím Lilith. Potřebuji s někým probrat to, co mi Michelle dneska řekla. O možném spojenectví Jonese a Serrlaidové.

Tvůrce - 27. února 2013 22:30

Lilith v pokoji a intimní chvilka v pr... prostě pryč! Michelle McCoin, Daniel Inburn-Thorne "To je dobrý nápad..." Souhlasně kývne, když se zmíníš o stylistech. "Stejně jsem jim chtěla pak volat..." Umlká, ačkoliv se dá snadno vydedukovat, že patrně nejprve chtěla prohlédnout "škody". Lehce se usměje ještě při zmínce o čele. "Ano, tvůj největší obdivovatel bude patrně zhrozen..." Zdá se, že má docela jasno, jak tvůj stylista asi zareaguje na zneuctění tvého výsostného čelíčka! "Až na to bude vhodná chvíle, potřeboval bych s něčím poradit." "Samozřejmě." Znovu zvážní. "Třeba až budou hýčkat Michelle..." Je ti nadhozen i první návrh vhodné příležitosti. "A ty, jestli chceš také něco probrat, můžeme třeba po večeři. " Pohled ji sjede zpět k raněné hvězdě dnešního večera. "Takže, jestli je to pro teď všechno, jdu svolat tým a dát si sprchu..." Čeká na případné potvrzení, aby mohla zmizet stejně rychle, jako se u vašich dveří objevila.

Michelle McCoin [2] - 28. února 2013 11:38

A vypadá to že si neužiji ještě hodně dlouho "A taky ti spravili to tvoje čelo," a k tomu mi Danny věnuje ušklíbnutí a laškovné dloubnutí. Nejradši bych ho za tu ruku chytila a přitáhla k sobě. Lilith to přijde taky vtipné. "Ano, tvůj největší obdivovatel bude patrně zhrozen..." Já nakonec jsem taky pohlcena touhle vtipnou situací a rozesměji se. "Ten to asi nepřežije." Přestanu se smát, ale stále na mé tváři hraje pobavený úsměv. "Hlevně, že jsem to přežila já." Lilith se mého nápadu chytne a zavolá stylisty hned, takže na večeři budu zase "krásná". Bohužel to znamená, že pokračování s Dannym se nekoná. Lilith mi nabídne, že si s ní mohu také promluvit, jak o to požádal můj spolusplatce. "Díky Lilith, určitě toho využiji." Pravda je, že netuším o čem s ní budu přesně mluvit, ale nechci vypadat jako, že se nesnažím. A moje jediná práce zde je kazit plány ostatním. "Takže, jestli je to pro teď všechno, jdu svolat tým a dát si sprchu..." Prohlásí nakonec Lil. Já k ní už nic nemám. "Já nic dalšího na srdci nemám. Taky si pujdu dát sprchu než dorazí moji stylisti." Usměji se na naši trenérku a jak odejde z mého pokoje prásknu sebou o postel. "Sakra to bylo o fous." Krátce se zasměji, je jasné že narážím na to za jakých podmínek Lilith přišla nebo tedy v jaké chvíli přišla.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 28. února 2013 18:00

Zase sami "Samozřejmě," odpovídá mi vážně Lilith, "třeba až budou hýčkat Michelle." Přikyvuji, jakože rozumím. Až bude u svých stylistů, bude k tomu asi nejvhodnější možná doba. "A ty, jestli chceš také něco probrat, můžeme třeba po večeři." Oznamuje pak Lilith i jí. "Díky Lilith, určitě toho využiji," odpovídá ji Michelle. Jsem trošku nervózní z toho, co Michelle tak po naší trenérce může chtít. Každopádně si v duchu vynadám do paranoiků a pokusím se uklidnit. Neměl bych ji podezřívat. Protože jinak se z toho asi zblázním. Michelle je tak trošku mým jediným pevným bodem v celé té změti nejistoty. "A jsi na mě vcelku hodný," vrátí se mi v hlavě její slova. Jako bych dostal rukou přes rypák. S malým časovým odstupem si uvědomuji, že ta slova mohla být dost dobře jen jakási blbá zástěrka. Rozhodně je to vše, jen ne důvod k zachování spojenectví. Proč mi to nedošlo hned? A co tím tedy myslela? Ne, ne - teď nad tím neuvažuj. "Takže, jestli je to pro teď všechno, jdu svolat tým a dát si sprchu." Oznámí nám Lil. "Já nic dalšího na srdci nemám. Taky si půjdu dát sprchu, než dorazí moji stylisti," odpovídá Michelle. Pokrčím rameny a přikývnu. Přijde mi trochu blbé Lilith jaksi oznamovat, že se taky půjdu mýt. Podle mě jí mé hygienické návyky zajímají asi tak, jako mě ty její. Nebo možná ještě míň. "Tak se uvidíme za chvíli," rozloučím se s ní. Lilith odchází a Michelle sebou práskne na postel. "Sakra to bylo o fous," zasměje se. Její klid a dobrá nálada zbavuje i mě toho otravného pocitu nejistoty a paranoie. "Co myslíš, že by na to asi tak řekla?" Zeptám se s úsměvem, zatímco se posunu blíže k ní a pohladím přes tričko konečky prstů její břicho.

Michelle McCoin [2] - 28. února 2013 19:12

Osamoceni "Co myslíš, že by na to asi tak řekla?" Koukala jsem na strop, ale jak Danny promluví stočím pohled k němu. Přisunuje se ke mě, nahýbá se a cítím jeho dotek na mém bříšku. "Netuším." Pokrčím rameny. Asi by řekla, že děláme velkou chybu... Ale zase mě to tak nějak nezajímá. "Ale můžeme to zjistit." Dlaní mu jedu po ruce, kterou mě doteď hladí, zajedu mu prsty pod tričko a stihnu Dannyho rameno. "Můžeme v tom pokračovat než přijdou moji stylisté." Jak je nademnou nahnutý, jeho přívěšek se mi houpe nad obličejem. Ukazováčkem se za něj zachytím a přitáhnu si Dannyho obličej k tomu svému. Špičkou jazyka přejedu přes jeho rty.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 28. února 2013 20:41

Michelle, ty máš ale nápady! "Netuším. Ale můžeme to zjistit," zavrní Michelle, zatímco mi rukou přejíždí po paži. Pak mi prsty zajede pod tričko na rameni. "Můžeme v tom pokračovat než přijdou moji stylisté," vybídne mě a přitáhne si mě za řetízek ke rtům. Špičkou jazyka mne polechtá na rtu. Spokojeně zavřu oči a chtivě se přisaju na její rty. Malou chvíli si náš polibek jen tak užívám. "To by nešlo," odpovím pak, když se oddálím. "Ten tvůj Vilém by řval, že ses neokoupala," lehce ji se smíchem šťouchnu do čela tak, abych se vyhnul modřině na něm.

Michelle McCoin [2] - 28. února 2013 22:05

Tváříš se jako kdyby jsi mě neznal Pozoruji jak se jeho oči zavírají a pochvíli i ty mé. Pustím řetízek a zapletu prsty do Dannyho vlasů na krku. "To by nešlo," řekne když se oddaluje. Nějak mi bylo jasné, že mi tohle neprojde. "Ten tvůj Vilém by řval, že ses neokoupala," doplňuje a k tomu mě šťouchá do čela. Co má furt s tím mým čelem.. Asi musí vypadat fakt strašně, že mě tím stále provokuje. "Jmenuje se Viktor." Zvednu se na lokty a chtivě pozoruji Dannyho vedle sebe. "No dobře, já už jdu." Postavím se na nohy. Usměji se na Dannyho a z legrace do něj strčím, abych ho donutila lehnout si na záda. "Aby jsi mě neokukoval, když odcházím..." Kousnu se do rtu a mizím směr koupelna. "Uvidíme se u večeře." Mrknu na něj a zavřu za sebou dveře.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 28. února 2013 23:39

awwww... odešla "Jmenuje se Viktor." "To je jedno." "No dobře, já už jdu," rezignuje nakonec. Pak, když se zvedá, poměrně silně do mě strčí, čímž mě srazí zády do peřin. "Aby jsi mě neokukoval, když odcházím," utrousí nakonec a rázuje si to ke sprše. Zdá se, že už jí rozhodně není tak zle, jako před... půlhodinou? Hodinou? Těžko říct. "Uvidíme se u večeře," mrkne na mě ještě a pak se za ní dveře do koupelny zavřou. Je čas se vrátit do svého pokoje, řekl bych. I přes to se přistihnu, že ještě nějakou dobu koukám na dveře do koupelny, než se zvednu k odchodu. Cestou přes společenskou místnost si seberu sklenici s vodou, kterou cestou vypiju a položím na noční stolek. Kopa oblečení, kterou jsem v pokoji předchozí den nechal je - no, upřímně, nevím, kde je, ale vím jistě, že už není tam, kde byla, když jsem odcházel. Nehledě na to, že má postel je ustlaná - což taky jaksi není má ranní práce. Služebné zde nejspíše nelení. Vezmu si z poličky nové oblečení. Černou mikinu s kapucí, rifle, tričko a nějaké další potřebnosti - a přesunu se taktéž do koupelny. Nebýt faktu, že se bojím, aby na mne Lilith nečekala, asi bych se znovu naložil do vany. Takhle ale volím raději sprchu. Ta sice taky není vyloženě rychlá - ale rozhodně v ní netrávím dlouhé hodiny poleháváním. Je to vlastně od rána pořádně poprvé, kdy mám šanci být sám. Vlastně nevím, co mě frustruje víc. Jestli samota, nebo neustálá přítomnost ostatních lidí okolo. Doma jsem byl zvyklý trávit svůj čas sám a po svém - ale zase jsem byl na známém místě a věděl jsem, že kdybych chtěl, mohl bych se k někomu bez problémů přidružit. Tady jsem neustále s někým, což je nezvyk - ale zase jsem v neznámém prostředí a samota mi - asi taky nedělá dobře. Opírám se o stěnu sprchy a nechávám na sebe padat horkou vodu, zatímco se snažím si utříbit myšlenky. Spousta věcí se od mého příjezdu změnila, řekl bych. Počínaje strategií, přes názory na jednotlivé splátce, mým přesvědčením o tom, že Hry bez problémů vyhraji konče. Čtyřka je pro mě jedna velká neznámá. Při záznamu z losování mi přišli slabí. Slabí, ale ne hloupí. Pak, na prvním tréninku působili, jako párek největších idiotů, které jsem kdy viděl - a dneska se s definitivní platností stali hrozbou. Kluk ze šestého kraje, Viktor - u toho to je naopak. Při záznamech působil zvláštně znepokojivě, jako by věděl, co dělá a byl schopný zamíchat kartami. Viktor ze šestky je ale, navzdory prvnímu, velmi dobrému dojmu, hyperaktivní debil. Takhle bych mohl pokračovat. O tom, že naše skupinka profíků vypadá, jako banda nesourodých tupců. Že jsme ostatním krajům stejně beztak pro smích. Že pokud se nás báli, tak po dnešním obědě nad námi akorát tak kroutí hlavou. Že Serrlaidová je nevypočitatelná mrcha a já pořád nevím, co plánuje. Je toho hodně. "Měl jsem se na to vykašlat," zatrucuji pak tiše, doprovázen bubnováním kapek o dno sprchového koutu. Stálo mi to vůbec za to? Ne, beztak že ne. Měl jsem hezky sedět doma, být nadále považován za poměrně zbytečnou a postradatelnou osobu. Mít své zbytečné starosti, které by nezahrnovaly strach o život a morální imperativ. A takové ty další věci, které nejsou podstatné do doby, než je musíte bezpodmínečně řešit. Když se pak umyju a obleču, zamířím si to s ručníkem přehozeným přes hlavu, z koupelny a následně i pokoje ven.

Michelle McCoin [2] - 01. března 2013 00:06

Sprcha Neochotně jsem zalezla do koupelny. Nejraději bych pokračovala v tom co jsem dělala s Dannym. Dveře koupelny zavřu, že se o ně opřu zády a nachvíli zavřu oči. Zasním se. Vybavují se mi polibky, které mi dal a všechny jeho doteky. Kousnu se do rtu a pomalu otevřu oči. Stočím hlavu a zadívám se na sebe do zrcadla. "No já tedy vypadám." Usměji se a pobaveně frknu nosem. Vysvléknu se z obleční a zalezu si do sprchy. Pustím si teplou vodu. Užívám si každé kapky, co dopadne na mé tělo. Jakmile usoudím, že jsem vykoupaná dostatečně, vylezu. Osuším se a jako včera se namažu mandlovým krémem, chci mít svoji kůži krásně hebkou. Vysuším si vlasy. Mohla bych si je narovnat... Prohrábnu si svoje kaštanový vlasy a přemýšlím, jestli si je narovnám. Bohužel na to nemám čas, možná Viktora bych o to mohla požádat. Vyjdu z koupelny naprosto nahá, nečekala jsem, že by tu Danny zůstal a stejně mě skoro nahou viděl. Docupitám ke své skříni a nakouknu do ní. Vím, že mému spolusplátci se líbí sportovní oblečení, ale zase na druhou stranu dojdou moji stylisté, takže zvolím něco do jejich stylu. Navléknu se do bokových společenských kalhot s kapsami černé barvy. Jako tričko jsem zvolila zlatý top, který je vzadu u krku zavázaný na mašli a stejně tak i u bříška, které mi obepíná. Záda mám skoro celá odhalená a ukazuje to, že nemám žádnou podprsenku. Jako body jsem zvolila černé úzké tenisky bez jediné ozdoby. Líčit se nemá cenu, stejně potřebují vidět jak mám hezky barevné čelíčko a krk. Vyjdu ze svého pokoje a počkám na stylisty ve společenské místnosti.

Tvůrce - 03. března 2013 10:08

S Lilith Ten kdo má trencle od ceresky Ať už tvé rozjímání ve sprše vedlo k jakýmkoliv závěrům, tvé kroky zamířili posléze i ven z pokoje. Michelle je tou dobou patrně na cestě za svým týmem a dle toho, že trenérka zatím chybí, můžeš si snadno domyslet, že ona sama stále pracuje na odstranění své garderoby. Máš tedy ještě nějaký čas sám pro sebe, než ti klid naruší nejprve avox s jídlem, jež se tě posunky optá na případný zájem o nějaký kus žvance, a až poté její příchod. Elegantní boty na vysokém potpatku šmahem nahradila pohodlnými pantoflemi, šaty pak trikem a sportovními kalhotami. Nejspíše ji to nesluší tak, jako když je za dámu, ale sama se sebou tak působí mnohem spokojeněji. "Pardon, za to čekání." Usadí se proti tobě, načež sáhne po příboru. "Snad to nebude vadit, ještě jsem nic dneska nejedla." A teď je, jistém slova smyslu, Lilith jen tvá. Přinejmenším, co se pozornosti týče. Po řádném muchlování trocha kamuflování Michell McCoin - pár minut předtím, než se ve společenské místnosti setká Daník s Lilith Ve společenské místnosti nečekáš dlouho. Trvá to sotva pár minut, než se otevřou dveře a v nich stojí možná trochu překvapivě Angela. Její příjemný souměrný obličej na místo veselého úsměvu z minula nese obavy. Zvláště, když tě její zkoumavý zrak hned ze dveří začne pročesávat. "Jsem tak ráda, že jsi v pořádku..." Přicupitá o něco blíže s viditelnou úlevou. "Já-my - báli jsme se, že tě vážně zranila..." Trochu drmolí, zjevně vinou bujaré fantazie měnící informaci o.... tom incidentu v něco velmi, velmi život ohrožujícího. Nakonec to skoro vypadá, že je to ona, tvá milá spolu-zastánkyně přirozeného vzhledu, kdo tu možná potřebuje trochu uklidnit.

Michelle McCoin [2] - 03. března 2013 18:14

Zkrášlování Usadila jsem se na gauč ve společenské místnosti. Nemusela jsem čekat dlouho a otevřeli se dveře vedoucí na naše patro a v nich Angela. Přiznám se, že jsem čekala spíše Viktora, ktery se zdál jako vedoucí mého stylistického týmu, ale za Angelu jsem nakonec radši. Ta mi na hlavě přeci jen nechtěla malovat noční oblohu nebo co to ten Viktor chtěl. "Jsem tak ráda, že jsi v pořádku..." To jsem taky ráda ani netušíš jak. Angela mi řekne ja se o mě strachovala, ale zaonačí to tak, že se o mě obával celý můj tým. "Žádné vážné zranění nemám, ale chudinka Eve ze čtyřky dopadla hůř." Zneochoty jak o tom mluvím je patrné, že bych to více raději nepopisovala. "Jen mě zkrášlila touhle boulí a pohmoždinama na krku, doufám že si s tím budete umět poradit." Usměji se na Angelu a předpokládám, že když nemá nic sebou asi mě doprovodí do místnosti, kde poprvé si mě stylisti vzali do parády a tak se postavím a jsem připravena ji následovat.

Tvůrce - 03. března 2013 20:39

Zkrášlování "Ten, kdo to udělal... musel být zvíře..." Z toho pohledu nelze usoudit, zda by se zvíře stalo hrdinou, bylo by-li to v aréně. Skoro se zdá, že Angela příliš násilí neholduje. "Doufám, že dostane co proto..." Nakonec se přeci jen trochu usměje, když tě gestem vybídne, abys ji následovala. "Luisa už všechno připravuje..." Během cesty ti je, snad z potřeby konverzace, osvětlena i situace. Otázka je, jestli zrovna informace o dívce, která po tobě tak hltavě koukala... ji učiní skutečně zpříjemněním. "Miles zatím shání Viktora... ale určitě brzy dorazí."

Michelle McCoin [2] - 03. března 2013 21:12

Pokračujeme směr zkrášlování "Ten, kdo to udělal... musel být zvíře..." Nepochybně ví, kdo mi to udělal. Vážně bych se divila, že se celým domem splátců nenesou tyhle zvěsti o útoku a jejich aktérech. "Doufám, že dostane co proto..." Ušklíbnu se a kývnu. "Neboj nejsem jediná kdo jí za to slíbil odvetu." Já to neřekla na hlas, v první chvíli jsem se dokonce bála jen pomyslet, že se jí postavím, ale já vím že proti ní nebudu sama a ona nejspíš sama je. Nevím na jaké straně stojí Kyle, ale to se dozvím dřív než bych si nejspíše přála. "Luisa už všechno připravuje..." Prozrazuje Angela během cesty, já se oklepu, vzpomenu si totiž na její chtivé pohledy a doufám, že si to protentokrát odpustí. Něco mi říká, že doufat mohu, ale není mi to platné. "Miles zatím shání Viktora... ale určitě brzy dorazí." Docela se těším na Viktora až mě uvidí, řekněme že jeho afektované chování, které mě napoprvé děsilo, mě snad dnes pobaví. "A dorazí i Miles?" Vím, že svého návrháře nepotřebuji, ale z celého týmu mi k srdci přirostl nejvíce. A jeho pochvali jak jsem úžasná by mě mohli dostat do úplné pohody.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 03. března 2013 21:23

Lil :3 Jak se zdá, v místnosti nikdo není. Michelle už nejspíše vypadla za svými stylisty, aby jí opravili všechny ty drobné nedostatky, které Sora napáchala. Nutno říci, že díky její vlastní blbosti, ale řekněme, že ve stínu událostí předchozích chvil... no, jsem ochotný Michelle všechno odpustit. Jeden z nemluvných sloužících mi nabízí jídlo. Inu - je koneckonců čas večeře, takže bez větších cavyků usedám ke stolu a zpříjemňuji si čekání na Lilith restovanou drůbeží. Trenérka na sebe nicméně nenechává dlouho čekat. A zdá se, že své společenské šaty vyměnila za mnohem pohodlnější model. "Pardon, za to čekání," říká, když se usazuje naproti mě a taktéž vezme do ruky příbor. "Snad to nebude vadit, ještě jsem nic dneska nejedla." Mám sto chutí na ní s plnou hubou zahuhlat, že jakože vůbec, jen ať si dá - ale za chvíli se bude probírat dost vážné téma - tak si jaksi neodvažuji situaci zlehčovat. Ne tedy, že by bylo vyloženě napjatá - ale - bereme to vážně, ne? "To je v pohodě. Stejně tady nějakou dobu ještě budeme mít... řekněme že soukromí," krčím rameny. "Myslím si, že mě ostatní profíci chtějí vyšachovat ze skupiny," řeknu pak bez obalu.

Tvůrce - 03. března 2013 22:33

Aww to byl tak hezký nadpis! Daniel Inburn-Thorne Zatímco vystřelíš svou obavu, nebo taky hořkou pravdu, ona řádně rozžvýká sousto a polkne, jako by to byla nejdůležitější věc na světě. Celý akt sycení ještě doplní řádným napitím se perlivé vody, než se dá do řeči. "Takže si udělal zatracený dojem..." Říká to napoůl nepřítomně, jak přemýšlí a zvažuje. "Nic méně to můžeš dobře využít, dle toho, co jsem viděla je Michell..." Lehce se usměje. "...silně na tvé straně." Přichází takový ten pohled "nebo se pletu?" plný jistoty, že se plést příliš nemůže.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 03. března 2013 22:50

Dojem... hm "Takže si udělal zatracený dojem," zamyslí se nepřítomně Lilith. Nejsem si jistý, zda dojem je to správné slovo. Zase tolik jsem toho zatím nepředvedl. A mám pocit, že na mě tak podivně koukali už první den - ale to taky může být zpětná sugesce. "Nevím čím," utrousím tiše. "Nic méně to můžeš dobře využít. Dle toho, co jsem viděla, je Michelle... silně na tvé straně." Obdaří mě takovým tím vědoucím úsměvem. "Já... nevím. Asi ano. Je. Doufám. Vlastně mi tu informaci přinesla ona. Tak jako několik dalších. Rád bych věřil tomu, že je opravdu se mnou," pokývám hlavou, jako bych sám sobě přikyvoval a dával za pravdu. "Jen nevím, jak bych toho měl efektivně využít proti ostatním. Tedy myslím v kontextu toho, že mě plánují vyšachovat ze skupiny."

Tvůrce - 04. března 2013 18:52

Přijde tvůj velký obdivovatel? Michelle McCoin "Určitě. Ujistí tě slovem i úsměvem. "Pochybuji, že co se to dozvěděl, by mu v tom někdo dokázal zabránit. " Prostor chodby střídá výtah. "A můžu říct..." Spiklenecky špitne. "Že jsem ho tak okouzleného ještě neviděla." Gestem pak naznačí, že o tomhle ti rozhodně ona neřekla. Toto teatrálně přehnané utajení z ní pak vyloudí další třpytivý smích. "A ani se mu nedivím." Na moment zvážní, když tohle říká, zatímco její obratné prsty loudí z panelu to správné tlačítko.

Michelle McCoin [2] - 04. března 2013 19:15

Juchuu Miles dorazí Určitě. Pochybuji, že co se to dozvěděl, by mu v tom někdo dokázal zabránit. " Podpoří svoje slova úsměvem a mě to utvrzuje v tom, že ta moje bitka udělala dobré pozdvižení. "Netušíš co udělali tvůrci her s tou co tu bitku začla. Tahle otázka mě zajímá od doby, kdy jsem začla normálně vnímat a uvažovat nad situací a moji hloupostí, vlastně i Eve. Angela mi prozradí, že jsem Milese naprosto okouzlila a sna nejvíce, co ho zná. A i jí jsem očarovala, lehce se začervenám. "Doufám, že jsem tak očarovala zbytek Kapitolu... Aréna se nebezpečně blíží..." Nasucho polknu a Angela může slyšet můj hlasity povzdech.

Tvůrce - 05. března 2013 19:22

Rozhovor č. 1 Daniel Inburn-Thorne "Rozhodně máš výhodu momentu překvapení. Pokud oběť ví o léčce, karta se obrací." Odpoví po chvilce zamyšlení. "A máš otestovanou Michelle..." Znovu na moment kalkuluje. "...protože kdyby chtěla získat důvěru, nepoužili by k tomu dle mě něco, co tě už preventivně bude držet tak ve střehu a napětí." Rozhovor č. 2 Michelle McCoin Angela se na moment zamyslí. "Ono... slyšela jsem leccos." Odpoví mlhavě. "Třeba, že ji chtějí izolovat až do vystoupení v divadle." Nadhodí to zpola tázavě a je více než jasné, že sama netuší, na kolik se tomu dá věřit. Ačkoliv technicky vzato je to asi jediné, co ji doopravdy mohou provést. "Nebo, že bude pod dozorem..." Kromě tedy přidělení nějakého mírotvůrce. "Určitě Michelle, já ti věřím." Dostáváš povzbudivý pohled. "Mě přijdeš ze všech splátců nejsympatičtější..." Někomu možná stačí pár slov, nebo pohled... nebo je možná jen milá a snaží se tě jako každý v týmu podpořit? Ať je pravda jakákoliv, smutně si vzdychne, když se otevřou dveře výtahu "Už se taky těším, až to skončí.". Snad, ale jen možná, to vypadá, že se jí tam náhle moc nechce a že vůbec docela dost posmutněla.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 05. března 2013 19:36

superkrátký rozhovorový post! :3 ~Pro našeho PJe s přáním brzkého uzdravení, ABY MOHL ZASE ODEPSAT~ "Rozhodně máš výhodu momentu překvapení. Pokud oběť ví o léčce, karta se obrací," odpovídá mi Lilith a já jen zamyšleně přikyvuji. Je to ostatně pravda - ten nůž v zádech prostě čekám. Víc, než bych jej čekal normálně! "A máš otestovanou Michelle... protože kdyby chtěla získat důvěru, nepoužili by k tomu dle mě něco, co tě už preventivně bude držet tak ve střehu a napětí." "Nechápu," odpovídám zadumaně. Poslední větu nějak nedokážu... plně rozluštit.

Tvůrce - 05. března 2013 20:09
	Debata "Zkrátka, kdyby tě měla Michelle zradit, tak neprozradí něco, co by tě upozornilo na existenci jejich plánů." Zjevně je to něco, co jí dodává jistotu. "Nemluvě o tom, že si zjevně rozumíte." Můžeš vidět její pobavený úsměv.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 05. března 2013 20:16

Další z mých superpostů! "Zkrátka, kdyby tě měla Michelle zradit, tak neprozradí něco, co by tě upozornilo na existenci jejich plánů," vysvětluje Lilith trpělivě. Popravdě - něco takového mě taky napadlo. Že by mi asi neříkala všechny ty informace, kdyby měla za lubem nějaké překvapení. "Nemluvě o tom, že si zjevně rozumíte," dodává pak s pobaveným úsměvem. Uhnu pohledem a neubráním se mírnému zrudnutí. I přes to, že bych nechtěl. "Ono totiž..." na chvilku zavřu oči, jako by mi bylo trošku proti srsti načínat tohle téma. Ještě mám stále v hlavě to, co mi řekla Sora o tom, jak Michelle sprostě využívám. Jak to, že se v zásadě chovám, jako ten největší hajzl, obdivovala. Já se teda zrovna neobdivuji. Nemám se za to rád. Ale je to taktika a jedna z možností, jak to celé vyhrát. A zatím sám se sebou dokážu žít. "Snažím se, abychom si rozuměli," odpovím, když zvednu zrak zpátky k naší trenérce. "První den, po té naší hádce u vozů, Michelle brečela, že mě nechce mít ráda. Vypadala opravdu zoufale a mě..." těžký povzdech, "mě prostě napadlo, že pokud si zařídím, aby mě ráda měla, mohl bych si upevnit své spojenectví a ona by pak možná mohla... ve finále zaváhat." Co dodat. Jsem zmetek. Vím to o sobě. Ale tady jde o krk. Ten můj.

Michelle McCoin [2] - 05. března 2013 20:27

Cesta na zkrášlování Ukáže se, že Angela netuší nic o tom co udělali se Sorou. Její domněnky co s ní asi bude mě napadli tak nějak taky. Takže nad tím pokrčím rameny a dále to neřeším. "Určitě Michelle, já ti věřím." Ještě to podpoří povzbudivým pohledem. Já se na ní zazubím. Ještě abych si věřila já... Já se tak bojím konce... Uvnitř mě to tak vře, ale napohled se zdám být klidná. Angela tvrdí, že jsem ze všech splátců nejsympatičtější. Nevím ale jestli mi to pomůže k výhře. A určitě mi to nepomůže proti Danielovi... "Už se taky těším, až to skončí." "Otázka je jestli tu po konci budu..." Potichu špitnu a smutně se usměji. Výtah dojel na požadované patro a já nadále pokračuji s Angelou.

Tvůrce - 05. března 2013 23:21

Zmetek? Jak se to vezme Daniel Inburn-Thorne Odsouzení se rozhodně od své trenérky nedočkáš, ba naopak. Spíše tě se zájmem vnímá a souhlasně kýve. "Tak je to správné a přirozené, chceš přežít. To je to, co dělá člověka člověkem." A vlastně ti dává za pravdu. Ať už proto, že z principu souhlasí nebo proto, aby ti zvedla náladu. "A lepší, abys vyhrál ty, než nikdo z druhého kraje." Což je asi taky pravda. "Je to těžké, ale je to zkrátka nutné, tak si to neklaď za vinu. Prostě není zbytí. Věř mi." V tenhle moment je jasné, že ti říká něco, co důvěrně zná a v co... tak nějak přesně nevěří. Dá se skoro cítit, že ona sama - mluví-li o vině - asi taktéž cítí jisté výčitky. Angela tomu dala korunu Michelle McCoin "Já - moc se omlouvám, nechtěla jsem..." Začíná překotně metat omluvy, jak jí došlo, že hry pro ní a pro tebe znamenají něco jiného. Patrně něco naprosto odlišného od pohledu na lidi nucené se zabíjet v cizím nepřátelském prostředí, zkrátka mnohem osobnější věc. Smích rázem překryl smutek. Ono zdá se, že násilí zjevně nemá příliš ráda. Sama neví, co dál říct, takže i s bolestným výrazem otvírá dveře. Luisa:"Ahoj Michell..." Její výraz, ani pohled se příliš nezměnil. Stále tě její výraz častuje podivnou dychtivostí, která působí až agresivně v rudé barvě, jež zjevně tato vášnivá osobnost miluje. Luisa:"Volal Miles, Viktor je prý nepoužitelný... " Angela: "Takže je to na nás...." Luisa: "Zdá se, že než dorazí Miles, máme ji jen pro sebe..." Lehce se usměje, ačkoliv nelze přesně říct, kolik je v tom humoru.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 05. března 2013 23:44

s Lil "Tak je to správné a přirozené, chceš přežít. To je to, co dělá člověka člověkem. A lepší, abys vyhrál ty, než nikdo z druhého kraje." Než nikdo, stejně, jako vloni! "Je to těžké, ale je to zkrátka nutné, tak si to neklaď za vinu. Prostě není zbytí. Věř mi." "Já vím," odpovídám - i přes to, že se mi zdá, že Lilith se tak trošku snaží ospravedlnit a přesvědčit i sama sebe, "nedělal bych to jenom tak, abych jí schválně ubližoval." Ne. Potřebuji přežít. Nejsem sadista. A když už, tak rozhodně ne... citový. "Každopádně Serrlaidová, když se domákla toho, proč mám k Michelle tak blízko... vypadala až zamilovaně," na tváři se mi usadí tak trošku kyselý úšklebek. Dalo by se říct, že i trochu znechucený, když se to tak vezme.

Michelle McCoin [2] - 06. března 2013 00:02

Ve spárech Luisy "Já - moc se omlouvám, nechtěla jsem..." Vykoktá ze sebe Angela. Je mi jasné, že si neuvědomila vůbec co říká. Nemůžu jí to brát za zlé, ona ty hry vidí jinak než já. "To je v pořádku..." Sakra... nic není v pořádku... Křičí hlásek uvnitř mne, ale já stále vypadám vyrovnaně. Dokonce přidám ke svým slovům lehký úsměv. Mezitím Angela otevře dveře a už se mi naskytl pohled na Luisu. "Ahoj Michell..." Fuj... ona je tu zase... Zazubím se na ní, je to jeden z těch mých hraných úsměvů, on to byl možná úšklebek. Dozvídám se, že Viktor nedorazí, že je nepoužitelný. To se sakra opil??? Spíš mě děsí, že tu ještě není Miles, který by mě před Luisou ochránil, tedka ta práce bude na Angele. Jsem připravena vyjet, jestli bude nadále pokračovat v těch svých hladových pohledech, tohle vážně nepotřebuji. "Zdá se, že než dorazí Miles, máme ji jen pro sebe..." Hodím na ní snad ten nejvíc znechucený pohled, co zvládnu. Tak na to zapomeň... "Tak s čím začneme? S tou boulí?" Se svými dotazy se otočím na Angelu, nehodlám se s Luisou nějak bavit, vlastně ten znechucený pohled bude to poslední který jsem jí poskytla.

Tvůrce - 06. března 2013 15:49

Sora a její slabůstka Daniel Inburn-Thorne Lehké trhnutí na ní prozradí překvapení. Zjevně něco takového nečekala zvláště u někoho tak mladého. "Jestli si libuje v utrpení, je to další věc, kterou můžeš využít..." Odpoví opatrně, protože zjevně sama natuší, jak s tímhle překvapivým zjištěním naložit. Chvilku si tedy dopřeje k dalšímu rozmýšlení. "Na druhou stranu... je pozoruhodné, žjak zvládáš dělat to, co je nezbytné." Dá se říct, že to v sobě každý nemá, ať se ti to líbí, nebo ne.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 06. března 2013 20:24

s Lil :3 Lilith to asi také překvapí. Lze tak soudit z toho, jak sebou lehce trhla, když jsem to vyslovil. "Jestli si libuje v utrpení, je to další věc, kterou můžeš využít. Na druhou stranu... je pozoruhodné, jak zvládáš dělat to, co je nezbytné." Jen pokrčím rameny. Je v tom cítit spíše jistá dávka odevzdanosti, než nějaké hrdosti na sebe sama. "Šel jsem do toho s vědomím, že budu muset někoho zabít. Hry mají ostatně jen jednoho vítěze. Nechci si nechat proklouznout život mezi prsty kvůli... asi citům. Navíc... zatím o tom všem jen mluvím. Až dojde na činy... řekl bych, že se teprve ukáže, jak dobře to zvládám." Upřímně tedy doufám, že to zvládnu bez větších problémů. Na výčitky budu mít dost času po konci Her. "Jak mám využít té... hm..." chvíli uvažuji, jak to vlastně nazvat, "...úchylky, kterou Serrlaidová má?"

Tvůrce - 06. března 2013 21:12

Pokračování "Můžeš na ní nastražit past." Ukrojí si a pokračuje, jako by se nechumelilo. "Pokud zařídíš, aby měla oběť, nemusel by být problém ji pak nachytat nepřipravenou." S klidem si nakonec vloží do úst další sousto. "Mohl bys tak sejmout i dvě mouchy jednou ranou." Začínáme Luisa: "To rozhodně!" Angela: "Brzo ani nebude poznat, že nějaká byla..." Zdá se, že díky vidině své práce Angela znovu našla úsměv i klid. Luisa: "Nemáš na těle ještě nějakou bolístku, o kterou se můžeme postarat?" Pokračuje s úsměvem, který... ti patrně nebyl příjemný ani při prvním setkání a asi ani teď.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 06. března 2013 22:04

Lil :3 "Můžeš na ní nastražit past. Pokud zařídíš, aby měla oběť, nemusel by být problém ji pak nachytat nepřipravenou. Mohl bys tak sejmout i dvě mouchy jednou ranou." "Takže když se to vezme kol a kolem, jediné, co potřebuji, je předhodit jí oběť..." zamyslím se, zatímco si vložím do úst další sousto, "ale ten plán předpokládá, že Sora přežije Roh Hojnosti... jak si myslíš, že je velká šance, že od něj prostě pláchne pryč hned ze startu?"

Tvůrce - 06. března 2013 22:29
	Dalších pár vět Daniel Inburn-Thorne "Ano, to předpokládá." Dá ti snadno za pravdu. "Ono u rohu hojnosti budete mít patrně na pilno... takže se nabízí možnost nejen se tam ukázat, ale i leccos uzmout, než řež skončí a zmizet." Vidlička a nůž končí způsobně na talíří v gestu snadno říkajícím, že je už dojedeno. "Podle mě je to skoro jisté, výhodnější možnost nemá, nebo ji nevidím."

Michelle McCoin [2] - 06. března 2013 22:47

Jestli Luisu neproplesknu teď tak příště... "To rozhodně!" Snad i nadšeně řekne Luisa. Na tebe jsem nemluvila... Pohlédnu se na ní naprosto vyčítavě a naznačím jí, že takhle ne. "Brzo ani nebude poznat, že nějaká byla..." Ubezpečuje mě Angela a já si tedy lehám na to jejich zkrášlovací křeslo. Možná ho přejmenuji na mučící, díky Luise to tak asi i bude. "Nemáš na těle ještě nějakou bolístku, o kterou se můžeme postarat?" "Jen to co vidíš..." Řeknu velmi chladně. Angele musí být jasný, že moje nálada se jaksi změnila, protože s ní jsem se bavila normálně a i občas úsměv jsem přidala, to se ted říct nedá. Jsem připravena, kdyby mi Luisa při natírání krku, rukou zajela někam kam nemá, jí tu ruku chytit a zarýt jí do kůže svoje nehty.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 06. března 2013 23:22

Lilinka :3 "Ano, to předpokládá.Ono u rohu hojnosti budete mít patrně na pilno... takže se nabízí možnost nejen se tam ukázat, ale i leccos uzmout, než řež skončí a zmizet," odpovídá mi Lilith, zatímco odkládá vidličku i nůž na talíř. To obdivuju. Že dokáže jíst a ještě u toho přemýšlet. Mi to tedy trvá... o něco déle. Jsem rád, že jsem začal dříve, než přišla. Díky tomu už mám taky skoro dojedeno. "Podle mě je to skoro jisté, výhodnější možnost nemá, nebo ji nevidím." Dodává poté. "Já nad tím taky uvažoval," přiznám. "Když už jsme u toho - jaký je její otec?" Předpokládám tak nějak, že se nejspíše znají.

Tvůrce - 07. března 2013 19:56

Povídání Dáňa "Těžká otázka..." Zamýšlí se v touze po co nejlepší odpovědi. "Já osobně ho vnímám jako věčně špatně naloženého pedantického člověka, jehož největší talent tkví v tvorbě nepříjemných pseudo vtipných připomínek." Toliko k miláčkovi davů a jednomu z mnoha idolů kapitolu v řadě. "Prý takový dřív nebyl, ale co já ho znám, mám pocit, že je to akorát chudák zamilovaný do své klesající popularity." Zatímco si doleje, můžeš si všimnou, jak polohlasně ještě dodává "jako by bylo co závidět.". Paradoxně to nese jistou dávku bolesti, kterou ze své tváře mávnutím proutku vytěsní. Někdo má hřejivá slova, jiný hřejivé úmysly! Míša Angela: "Tak za moment budou minulostí..." Snaží se odvést téma hovoru. Luisa: "Tak neměli bychom nic přehlédnout..." Marně. Angela: "Nech toho, vidíš, že-" Luisa: "Nejsi zrovna v postavení, ve kterém bys mi mohla do čehokoliv mluvit, nezapomínej." Angela sklapne. Sklopí zrak a vůbec rázem vypadá podřízeně. Nastává krátké nepříjemné ticho, jenž nakonec utne komunikátor. Luisa jej neochotně vezme. Po chvilce zírání pak vykouzlí dosti kyselý výraz. "Miles už parkuje. Do pěti minut tu je."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 07. března 2013 23:40

Moje Lilinka :3 "Těžká otázka. Já osobně ho vnímám jako věčně špatně naloženého pedantického člověka, jehož největší talent tkví v tvorbě nepříjemných pseudo vtipných připomínek. Prý takový dřív nebyl, ale co já ho znám, mám pocit, že je to akorát chudák zamilovaný do své klesající popularity," odpovídá mi Lilith, zatímco já končím s večeří. "Takže Soru vidí vlastně jako novou cestu ke slávě," utrousím pak tiše, spíše pro sebe. Jones je sice malý lhář, ale v tomhle, jak se zdá, měl pravdu. Ta holka určitě neměla zrovna sluníčkové dětství. Ale kdo měl, když už jsme u toho! Zvláštní je, že se nemůžu zbavit pocitu, že po větě o popularitě Lilith tiše a nenápadně dodala něco jako "jako by bylo o co stát," ale nejsem si tím úplně jistý. "Stejně si nejsem jistý, jak se ke... svým spojencům chovat." Vlastně - a já vím, že to nejde - bych se s nimi nechtěl spojit vůbec. Odpustit si všechno to podezírání a přetvářku a čekání na to, až mě někdo bodne do zad. "Ani vlastně pořádně nevím, kdy mají v plánu se mě zbavit."

Michelle McCoin [2] - 08. března 2013 00:11

Já to už prostě nevydržela "Tak za moment budou minulostí..." Angela je prostě zlatíčko a velmi empatická. O té druhé gréce se to říct nedá. "Tak neměli bychom nic přehlédnout..." Tak tímhle to potvrzuje. "Nech toho, vidíš, že-" Díky Angelo... "Nejsi zrovna v postavení, ve kterém bys mi mohla do čehokoliv mluvit, nezapomínej." A už toho mám dost. Na ní si dovolovat prostě nebudeš. Když je nademnou Luisa skrčená a opečovává moji plet, chytnu jí za ruku a zavrčím. "Nech ji napokoji... tebe tu taky nikdo neokřikuje za slova, která by sis měla nechat pro sebe." Můj stisk přitvrdí, ale jen na pár sekund, při kterých se jí zadívám do očí a jakmile jí pustím uhnu pohledem. Ozve se komunikátor a Luisa si vyslechne nejnovější zprávy. "Miles už parkuje. Do pěti minut tu je." "Jaká to smůla že?" Škodolibě se usměji.

Tvůrce - 08. března 2013 12:31

Narozdíl od kytky, andorovitý dar k MDŽ mohu poslat přes internet! Daniel Inburn-Thorne momentálně suplující... třeba Narcis! "Ani vlastně pořádně nevím, kdy mají v plánu se mě zbavit." Na to ti prve přichází v odpověď poněkud neveselý úsměv. "V aréně platí o načasování jediná zásada." Dle jistého procítění jejího hlasu je více než patrné, že znovu začíná alespoň částečně vnitru cítit to, co v době, kdy ona sama byla splátce. "Co nejdříve to bude možné. Takže záleží jen na tom, jestli máš pro ně nějaký přínos... a jak dlouho přínosný budeš." Další dávka vody značí, že ji zjevně trochu vyschlo v krku. "A co se týče chování... asi nemá smysl ti říkat, abys tyhle nové vědomosti žádnou výraznou změnou svého jednání nedal najevo?" Hodí na tebe splikenecký pohled. Bez ohledu na to, že tu a tam prosákne z jejího chování něco smutného se zkrátka vždycky dokáže vrátit k té původní formě, kterou v televizi tak všichni zbožňují. "Navíc, když víš, jak se chovat k Michelle, s nimi to v podstatě není o moc jiná situace. Prostě je podporuj, dokud to povede k plnění tvých cílů." Narozdíl od kytky, andorovitý dar k MDŽ mohu poslat přes internet! Michelle třeba jako orchidej? Už proto, že jsem dneska povážlivě vyčerpal znalost rostlin! Místo odpovědi přichází od Luisy akorát dosti... chladný výraz. Asi se ji nelíbí ani tvůj postoj, ani tvá intervence coby spasitelky Angely. Nakonec jen věnuje podobně kyselý škleb hodinkách, řekne něco o tom, že si dá chvilku pauzu a než zmizí ze dveří, můžeš vidět jak tahá cigarety. Další vteřiny se pak nesou ve znamení ticha, než jej konečně Angela prolomí. "Já... děkuju." Není v tom moc radosti a náhle, jako by byl v jejích slovech cítit kromě vděku i řádně přidaný strach.

Michelle McCoin [2] - 08. března 2013 15:16

A já myslela že dostanu růži...:D Chladný výraz, který dostanu od Luisy je o mnoho lepší než ty její chtivé. Tak s tímhle už žít mohu. Ona ještě zkontroluje hodinky a i na ty se hnusně zadívá, asi začala nenávidět celý svět, když se jí objekt její touhy postavil. Než zmizí tak pobaveně prohodím. "Jen běž, tady nikomu chybět nebudeš..." Slova jsem nekřičela na ní, jen tak jsem je potichu pronesla, ale je mi jasné, že je slyšet musela. Luisa odešla a nastalo hrobové ticho. Nevím, co bych řekla ale výrazně se uvolním. "Já... děkuju." Prolomí ticho pracující Angela. Já to udělala ale i pro sebe... Dochází mi díky Angelinýmu postoji, z kterého je cítit strach, že jsem možná opět jednala dříve než jsem si to všechno promyslela. "Doufám, že ti to nějak neoplatí... Já... já někdy nemyslím, když začnu mluvit... vlastně tak se mi stalo tohle..." Pohlédnu nahoru a tím naznačím, že mluvím o své bouli.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 08. března 2013 17:34

Dostal jsem přání k MDŽ? Cítím se trapně... neříkejte to Kajlovi, smál by se mi... "V aréně platí o načasování jediná zásada. Co nejdříve to bude možné. Takže záleží jen na tom, jestli máš pro ně nějaký přínos... a jak dlouho přínosný budeš," Lilith se znovu napije vody. Zadívá se na mě a pokračuje, "A co se týče chování... asi nemá smysl ti říkat, abys tyhle nové vědomosti žádnou výraznou změnou svého jednání nedal najevo?" "Asi.... asi ne," odpovím s neurčitým výrazem. "Navíc, když víš, jak se chovat k Michelle, s nimi to v podstatě není o moc jiná situace. Prostě je podporuj, dokud to povede k plnění tvých cílů." Na chvíli se v duchu uchechtnu myšlence, že bych třeba k takovému Jonesovi přistupoval, jako k Michelle. Bylo by to pěkně nechutné, mezi námi. Z představy, že se s ním kdesi za rohem mazlím, mě otřepe. Ale samozřejmě vím, jak to Lilith myslí. "Ono je to těžké," hlesnu a podložím si tvář unaveně rukou. "protože oni si asi i myslí, že jsem nějak domluvený se Serrlaidovou a hodláme je podrazit."

Tvůrce - 08. března 2013 18:00

Růže jakožto yaoi symbol nebrat! Michell McCoin "Já... nevím, snad... snad ne." Lže. Jen nelze s jistotou říci, jestli jen tobě nebo i sama sobě. "Třeba to zmizí tak, jako časem tobě ta boule..." Do toho úsměvu dává hodně sil a přesto je vidět trápení schované za ním. "Ty... ty ses před ní někoho zastala?" Zjevně si pak tvá slova vyložila trochu jinak. Ale všichni víme, že za zženštilým Daníčkem dlí mužná císařovna :D Ten komu se bude Kyle smát "Prosím?" Na moment se zdá, že jí to přijde příliš přitažené za vlasy. Dost možná i za jiné části těla a to více, než by bylo zdravé. "To přeci nedává smysl... pokud..." Je na tebe vrhnut takřka dravčí pohled. "Dals jim nějakou záminku?" Sice to zní jako otázka, ale čím dál víc to působí, že má jistotu a co se týče jistoty, pak asi zaručeně víš, že pokud odpovíš kladně, přijde i okamžité slůvko "proč".

Daniel Inburn-Thorne [2] - 08. března 2013 18:08

Já nechápu proč si to všichni myslej, JENOM JSME SE LÍBALI! "Prosím? To přeci nedává smysl... pokud... Dals jim nějakou záminku?" Lilith se na mě tak nějak.... no, řekl bych, že se nedívá zrovna hezky. Už proto, že vypadá, že ji má poslední věta přijde tak trošku za vlasy přitažená. Ona totiž neví, že.... achjo, Lilith mě zabije! "No, já..." nevím, jak to... popsat. Jak to podat, aby mi tady a teď nezlámala ruce. Ty ruce, které k sobě Soru první trénink... tak nějak tiskly. Ehm. "Ono totiž první trénink jsme-" provinile od sebe odsunu prázdný talíř, "- Sora mě políbila a... a já se nebránil."

Tvůrce - 08. března 2013 18:15

What the f*ck" Oběť shody okolností - jako zkrátka každý muž Tohle je přeci jen velké sousto. Dokonce i pro toho, kdo zrovna pije. Svým způsobem tak právě vstupuješ do dějin jako první člověk ze tvého kraje, který dokázal přemoci Lilith bez boje a jako jediný svědek jejího alternativního postoje k příjmu tekutin. Ten je natolik neotřelý, že právě pitou vodu vyvádí nosem za vydatného kuckání a lovení kapesníčků. "Asi..." Dává se do kupy. "...nemá smysl se ptát, na co si sakra myslel!" Mezitím působí docela naštvaně, nebo se ti to jen zdá? "Sakra, jsem věřila, že z vás dvou jsi ty ten rozumnější!" Trochu může poradit jistá afektovanost v jejím hlase. Buď má dojem, že sis to tímhle - mezi námi nejen tím - činem docela pohnojil, nebo má prostě jen averzi vůči oblizování splátců jedničky. Tak či tak její nevlídný výraz čeká na tvou odpověď.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 08. března 2013 18:24

Nope! Without F*ck, I swear! Zdá se, že tohle je trošku moc i na Lilith. Soudím tak podle toho, že se vodou, kterou zrovna upíjela, zhusta zakucká. A to tak, že jí voda začne vytíkat nosem. Možná právě tohle je to, co mě zachrání od modřiny na čele, jako má Michelle. Nepochybuji o tom, že Lilith by v prvním návalu vzteku chytila můj zátylek a mrskla mou hlavou o stůl. Jak už to říkala Lea - "když ji uvidíš zuřit, vyhni se jí!" "Asi nemá smysl se ptát, na co si sakra myslel!" Zařve pak naštvaně. Popravdě? Na nic! To byl asi tak ten problém! "Sakra, jsem věřila, že z vás dvou jsi ty ten rozumnější!" "Já... nenapadlo mě, že by-" povzdech, "- vlastně jsem v tu chvíli nemyslel na nic." No, někdy se vyplatí, být upřímný. "Možná jsem zauvažoval, jestli se mi to zdá, nebo mi opravdu strčila jazyk do pusy, ale to už bylo asi pozdě cokoli řešit."

Tvůrce - 08. března 2013 18:37

Without fuck? YOU ARE FUCKING LIAR! Ten, kdo nutí stříkat nosem (ne, vykládáte si to špatně, opravdu!) Tohle... asi nebyla správná odpověď. Dokonce se zdá, že tady neplatí ani staré dobré "s poctivostí nejdál dojdeš" protože to vůbec k uklidnění situace nevede. Spíše naopak. Sotva tvá trenérka dostala možnost překonat první šok, dáváš ji svou nezkalenou pravdou druhý a nenese ho zrovna s rezervovaností profesionála. První, co můžeš vidět i slyšet je třesk nádobí, které v zuřivosti smetla ze stolu. I ten se jí záhy neubránil, takže jej prudký pohyb nakloní a pošle kamsi stranou. Tahle o něco o starší žena než ty ztěžka dýchá a je vidět, že má co dělat, aby v násilnostech nepokračovala. "DĚLÁŠ SI PRDEL?!" Asi trochu zbytečná otázka, že? "Ty. Nemyslíš. Na nic." Sevřela ruku, jako by ti ji taky chtěla natáhnout. Co hůř, asi tím, jak si uvědomuje, že ublížení ti - ničemu nepomůže je to pro ní celé těžší. Začíná se třást. "Uvědomuješ si, že tu jiní dělají všechno, aby ten tvůj posranej život splátce mohl pak pokračovat A TY SI NEPŘEMÝŠLÍŠ?" Zdá se, že vztek se mísí i se zklamáním. "Já...kvůli tobě..." Nic méně vztek zase vítězí, protože spokojeně nakopne svou žídli. "Takovej idiot..." Ta se zastaví u nedaleké stěny, načež ji zvedne a prostě hodí přes pokoj.

Michelle McCoin [2] - 09. března 2013 00:51

Se škytavkou s Leonem lehce napitá a píšu Jestli si myslím, že nepoznám! ze mi lže že se mě snaží jen uchlácholit svými slovy tak se jí to nepovedlo. Snažím se být empativká jako byla ona a tak hraji, že jsem jí pochopila a rozumím jí. "Ty... ty ses před ní někoho zastala?" Tak tomu se ustmát. Kdybych se někoho zastávala takj nemám takové výčitky... Zavrtím hlavou. "Ne jen jsem rychleji mluvila než přemýšlela."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 09. března 2013 16:24

Lil... TT___TT Tu poslední větu... jsem asi neměl říkat. Už proto, že se zdá, že jestli se první oznámení tohoto typu ještě přinutila přijmout s klidem - tentokrát už ji nepomůže ani nepočítat v duchu do deseti a neustále si v hlavě opakovat "je to ještě dítě..." - nebo alespoň si myslím, že tímto se uklidňovala doposud. Jako první schytne nával její zlosti nádobí, které letí ze stolu směrem k zemi. Stůl je o pár sekund později následuje. Poplašeně vyskočím ze své židle a ustoupím o krok vzad. "DĚLÁŠ SI PRDEL?!" Zařve Lilith a i přes to, že mezi mnou a jí už není žádná překážka v podobě stolu, jen zatne pěsti a nevystartuje proti mě. "Ty. Nemyslíš. Na nic." Když pak sevře ruku, jako by mi jednu chtěla vrazit, už se podvědomě připravuji se bránit. Nejsem zrovna nejmenší a ani nejslabší - a nejsem zvyklý nechat se jen tak mlátit, takže s hrůzou v očích předpokládám, že bychom se tady nejspíše servali jako dva psi. Lilith se ale proti mě rukou nerozežene, namísto toho se začne vztekle třást. "Lil-" špitnu tiše, v marném domnění, že ji třeba... alespoň trochu uklidním? Nejsem si jistý, co v takové situaci dělat. Jestli se raději vůbec nehýbat, nebo se hrdinně odklidit do pokoje a doufat, že ji to přejde... nebo jestli mám... snad něco říct? Nejsem na tohle zvyklý. U nás doma se nikdy takhle neječelo. A to ani v tu chvíli, kdy si soused přišel stěžovat na to, že můj pes se podhrabal pod plotem a pak mu prakticky vybil celý kurník. Ani tehdy, když jsem tak nějak omylem zapálil tu kůlnu na zahradě. Nebo když jsem sestře naschvál skřípl ruce do dveří a zlámal ji tři prsty. Nebo možná byly dva a na jednom byla dvojitá zlomenina? "Uvědomuješ si, že tu jiní dělají všechno, aby ten tvůj posranej život splátce mohl pak pokračovat A TY SI NEPŘEMÝŠLÍŠ?" Jek Lilith mě vrací od vzpomínek zpátky do reality. Ne, opravdu mě nenapadlo, že by to mohlo mít takový dopad. Sakre, že by to mohlo mít VŮBEC NĚJAKÝ dopad! O nic přeci nešlo! "Já...kvůli tobě..." zajíká se dál vztekle a z frustrace nakopne svou židli. "Takový idiot!" "Já... to neudělal schválně, abych tě naštval," řeknu nakonec s pocitem, že ať teď řeknu vlastně cokoli - bude to prostě špatně.

Tvůrce - 09. března 2013 18:41

S Lilith Daniel Inburn-Thorne "Kdybys byl takový blbec, abys to udělal schválně, tak tě na místě zabiju..." Těžko soudit na kolik je to výhružka a na kolik by to chtěla zrealizovat. Případně, jestli by to zrealizovat opravdu dokázala. Přeci jen ty jsi mladý dobře stavěný muž a ona sice dospělá, přesto stále jen žena, takže základní předpoklady by měli hrát pro tebe. Žel ona je tak nějak vítěz hunger games. Chvilku tě nic méně jen zabíjí pohledem a supí. I beze slov je více než jasné, jak moc ji celá záležitost irituje a dost možná z nějakého důvodu i bolí. "Udělal jsi ještě nějakou blbost?" Dá se říct, že to zavrčela. Tvůj obdivovatel dorazil Michelle McCoin Nepříliš výrazné "aha" je ti pak jedinou odpovědí. Znovu se tak čas noří do ticha, kdy akorát Angela dělá všechny ty různé úkony patřící k její práci. Přestože se snaží vypadat klidně, můžeš si všimnou, že se občas chvěje a je vůbec rázem působí o dost nezdravěji než před celým tímhle hovorem. Luisa: "Děláš si srandu?" Miles: "Ne, byl absolutně sťatý..." Luisa: "Jsem myslela, že nechlastá" Miles: "To nebylo z alkoholu." Dveře se otvírají a kromě útržku hovoru odhalují i jeho hlavní aktéry. Miles působí od minula trochu roztržitějším dojmem. Zkrátka a dobře je vidět, že jej zpráva i snaha o co nejrychlejší akci zastihla trochu nepřipraveného. Miles: "Tady je mé neskonale nádherné veličenstvo!" Zatímco během hovoru byla jeho tvář trochu zatažená starostmi, rázem je zářící jako slunce na čisté obloze. "Jsem šťastný, že mohu pozdravit svou královnu..." Trochu teatrálně poklekne před tvým křeslem a vezme tvou ručku do své, aby ji decentně políbil. Luisa: "Naše výsost je dneska trochu ledová..." Přichází krapet... popudlivý komentář.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 09. března 2013 18:56

Lil, já se tě bojím, já chci mámu... "Kdybys byl takový blbec, abys to udělal schválně, tak tě na místě zabiju," odsekne mi - a já po předchozím výstupu tak nějak nepochybuji, že by to bez problémů zvládla. Tedy možná bych se nějakou dobu zvládl držet a asi bych, kdybych se snažil, i zranil - ale nakonec bych chtě nechtě pod tím drnem skončil já. Už proto, že Lilith vypadá neskutečně nebezpečně, když je vzteklá. Možná proto jen uhnu pohledem a nic neříkám. "Udělal jsi ještě nějakou blbost?" Zavrčí pak na mě nakonec. Udělám tři kroky dozadu. Už ne ani tak ze strachu, jako kvůli tomu, že právě ty tři kroky mě dělí od stěny, o kterou se můžu unaveně opřít. Nejraději bych se po ní sesunul a sednul si na zem... a co si budeme povídat - schoulil se do klubíčka a klepal se šokem z toho, co tady Lilith ztropila. Nicméně to raději neudělám a stojím na nohou. "Ne... snad ne. Teda... doufám," odpovídám nejistě. Tedy... pak jsem ještě se Sorou trávil velkou část dalšího tréninku... ale to raději zamlčím, protože by mě mohla třeba prohodit dveřma, nebo tak.

Tvůrce - 09. března 2013 19:13

Ale má tě přece nemá ráda! Daniel Inburn-Thorne Začínáš ze sebe soukat odpověď, která znovu nepřidává tvé instruktorce na klidu. Ono, jak si už správně vyložil, v téhle situaci se asi nedá říct nic, co by mohlo vše zázračně napravit. Udělá pár kroků směrem k malému okrasnému stolku. "Doufáš..." Čapne z něj vázu a bez toho, aby se třeba pořádně podívala ji mrští tvým směrem, což kromě mnoha střepů na podlaze zanechá i vlhkou stopu na stěně zhruba půl metru od tebe. "Je fajn, že si trénuješ doufání..." Znovu je jak sopka před výbuchem. "PROTOŽE TEĎ UŽ MŮŽEŠ JEN DOUFAT!" Ještě pro jistotu do toho stolku kopne. "Doufat... že ti Michell všechno spolkne... až do konce." Její hlas začíná být ochraptělý, ta zuřivost si zjevně vybírá svou daň. "Všechny ostatní možnosti... si úspěšně pohřbil..."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 09. března 2013 20:18

Má.... já to jen doteď nevěděl jak moc mě má máma ráda! "Doufáš," konstatuje Lilith naštvaně a čapne okrasnou vázu, která má tu smůlu, že stojí relativně blízko ní. "Je fajn, že si trénuješ doufání... PROTOŽE TEĎ UŽ MŮŽEŠ JEN DOUFAT!" Mrskne vázou přes místnost. Jen bezděčně ztuhnu, když se roztříští půl metru ode mě. Všude se rozletí keramické střepy. Už jsem si myslel, že se uklidnila. Už jsem DOUFAL, že se uklidnila! Bolestně zavřu oči. Nejraději bych se vypařil... vysublimoval odsud někam pryč. "Doufat... že ti Michelle všechno spolkne... až do konce," zachraptí. Ten řev jí očividně nedělá dobře na hlasivky. "Všechny ostatní možnosti... jsi úspěšně pohřbil!" "Já..." protáhnu nejistě, když si stále prohlížím mokrý flek, který váza zanechala na stěně. "Myslím, že s Michelle je to v pohodě. Ale u ostatních jsem si to zabil." Protože, co si budeme povídat, Michelle už mi to svým způsobem spolkla. Všechno. Ovládej se, ty idiote - jestli se tady začneš hihňat, tak si dá sakra dobrý pozor, aby už se další vázou trefila!

Michelle McCoin [2] - 09. března 2013 21:57

Ledová královna Nastalo to ubíjející a nepříjemný ticho. Tak strašně ráda bych něco řekla a prolomila svým hlasem to ticho. Ale bohužel mě nic nenapadá a mám čas přemýšlet. Nevím proč jsem raději nic neříkala, jak ráda bych si přala aby se mi tu Angela neklepala strachy. Co jí asi ta Luisa provede... Za dveřmi se ozve známí mužsky hlas, je mi jasné že jde o Milese a jde s nimmoje obdivovatelka Luisa. Sakra proč se musela vracet. "Tady je mé neskonale nádherné veličenstvo!" První den bych se nad těmi to slovy maximálně rozplívala. Pokusím se o úsmév, ale je jasné že mě jistě něco trápí. "Jsem šťastný, že mohu pozdravit svou královnu..." Pokračuje Miles a aby dal hrál toto divadlo, klekne si předemnou a polibí moji ručku. Hned poté se ozve luisa se svou jízlivou poznámkou. "Někdo musel schladit tvůj elán... A dovolil ti někdo promluvit? Urážíš mě svojí neúctou k mému postavení." Jsem královna tak jí hraji. A je mi jasné, ze před Milesem si to mohu dovolit a Luise sklapne.

Tvůrce - 09. března 2013 23:43

Daník je diplomat jako Ysera! Daniel Inburn-Thorne "Tak se sakra čiň, aby to tak zůstalo..." Znovu to vypadá, že jí vztek začíná opouštět. "...taková debilita..." Spolu s tím ještě párkrát utrousí pár nepříjemných slov na tvou adresu, načež chvilku hledá něco... na co by si mohla sednout. Hněv nesoucí vlnu energie patrně definitivně zanechal po sobě únavu, takže pak postaví jednu z židlí, sedne si a utopí svou hlavu v dlaních. Vypadá rázem tak křehce, zranitelně a vyřízeně... až se její zuřivé já zdá být snem. Patrně živým a dosti nepříjemným. "A je nějaká šance, že by ses mohl alespoň rámcově na něčem se Serlaidovou domluvit?"

Tvůrce - 09. března 2013 23:50

Sympatie Michell McCoin. Luisa: "Zase si moc-" Miles: "To velmi nerad slyším..." Navzdory její značné touze, Miles ji rozhodně nenechal říct cokoliv dalšího. Je to zvláštní, ale přestože se tváří pořád tak mile a příjemně, Luisa přeci jen sklapla a neřekla na tvou adresu raději nic dalšího. Vlastně jediné, na co se zmohla, byl jen další z mnoha nepříjemných pohledů. Miles: "...jsem si jistý, že jí to mrzí." Luisa: "...tak hele-" Miles: "...stejně, jako by to mrzelo Lilith." Proběhne během několika okamžiků krátká výměna bezeslovných pohledů, načež Luisa skloní hlavu. Můžeš vidět jek drobné nervózní pohyby jejího těla dávají na odiv nervozitu i nechuť z přemáhání, když se musí sklonit před jménem tvé instruktorky, které se zjevně z nějakého důvodu bojí. Luisa: "Je mi velmi líto, že jsem se dopustila takového prohřešku..." Miles: "Vaše výsosti" Přichází jemné, až přátelsky milé doplnění. Luisa: "Vaše výsosti." Musí to říct na dvakrát, protože prve to příliš drtila mezi zuby a Miles nějak nebyl spokojený. Miles: "Dokážete ve svém vřelém, milujícím srdci najít dost soucitu i s touto pomýlenou služebnou, královno?" Zatímco se ptá, odměnou ti může být tiché supění pod tou potupou, kterou Luisa právě zažívá.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 10. března 2013 00:10

Lil :( "Tak se sakra čiň, aby to tak zůstalo," hlesne pak unaveně, načež si najde židli a s tichým zasténáním "...taková debilita..." a několika dalšími již méně definovatelnými nadávkami si na ni sedne a skryje hlavu v dlaních. Najednou je všechen ten děs, který z ní šel pryč - a je nahrazen dojmem velmi křehké, zlomené a zklamané osoby. "Lil-" Kousnu se do rtu a skloním hlavu. Nevím, co bych měl říct. Jsem idiot a celé to všechno, tahle spoušť... je vlastně vzato kol a kolem moje vina. I to, jak vyřízeně teď působí. "A je nějaká šance, že by ses mohl alespoň rámcově na něčem se Serlaidovou domluvit?" Trhnu sebou tak prudce, až zátylkem narazím do zdi, o kterou se opírám. "Já... NE!" Vypadne to ze mě možná rychleji, než bych vůbec chtěl. Rychleji, než vlastně stačím vůbec začít myslet. A zní to o dost razantněji, než bych chtěl, aby to znělo. Snad až trochu zoufale. "To.... to nemůžu," zavrtím pak hlavou o trochu klidněji. Pokud tedy překvapeně-zděšený výraz může být klasifikován jako "klidnější."

Tvůrce - 10. března 2013 00:24

Daník :( Daniel Inburn-Thorne "Ne? Proč ne?" Hlas ji stále trochu selhává. "O co je to těžší než plivat na mojí snahu?" Zní to skoro výsměšně. Je ti pak věnován dlouhý pohled toužící po odpovědi. "Doufám, že alespoň v tomhle používáš mozek." Nedá se říct, že by tomu věřila. Taky se nedá říct, že by všechny ty pocity, jež si rozvířil, měla pod kontrolou. Ve tváři i v očích... lze najít spoustu indícií, které její rozpolžení ochotně podkreslují bez ohledu na její novou snahu dostat se do klidu.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 10. března 2013 01:05

Chtěla jsem jít spát. Fakt že jo! "Ne? Proč ne? O co je to těžší než plivat na mojí snahu?" Zeptá se mě výsměšně, načež si mě přeměří zkoumavým pohledem. "Doufám, že alespoň v tomhle používáš mozek," odvětí pak nepřesvědčeně. "Ano," odpovím a k mému úžasu to zní i docela pevně. I přes to, že já si tím zase tak jistý nejsem. Vyletělo to ze mě až příliš rychle. Možná, že se doopravdy pokouším odložit zradu Michelle až na co nejpozdější možnou dobu. "Sora... je narušená," dodám pak na vysvětlenou. "jejímu úsudku se..." lehce zakašlu, jako bych ostatně raději nic neřekl. Protože mému snad ano? Svůj brilantní úsudek jsem dneska už jednou dokázal! Začnu raději znovu: "Nedá se jí věřit."

Michelle McCoin [2] - 10. března 2013 10:23

Vím, kdy si co mohu dovolit "Zase si moc-" Snaží se vzdorovat Luisa a já vypadám více a více rozladěně. "To velmi nerad slyším..." Miles můj nohsled, nevím jak tak činí, ale stále s milou tváří si udržuje respekt a Luisa musela sklapnout. Snaží se teda ještě vzdorovat ale jak se ozve jméno mé trenérky je jasné, že musí rezignovat. Ono to totiž vypadá, že se jí bojí. Proč??? Nikdy jsem Lil neviděla dělat něco, kde by se jí musela bát. Mám podezření, že mě bere za hezkou tvářičku a nic víc, ale dala jsem jí někdy důvod si myslet něco jiného? "Je mi velmi líto, že jsem se dopustila takového prohřešku..." Luisa a její pokus se mi omluvit. Nasadím nejvíce povýšený pohled jaký dokážu. Já jsem nad ní vyhrála, ano pomohla mi přítomnost Milese, ale já věděla na jaký hřebíček uhodit. "Vaše výsosti" Milese s touto rolí jede vážně do extrému a do konce... V této chvíli si to maximálně užívám. Luisa slova zopakuje, ale napoprvé to nezní tak jak by se Milesovi líbilo a já se taky zatvářím nesmlouvavě a tak to řekne ještě jednou. "Dokážete ve svém vřelém, milujícím srdci najít dost soucitu i s touto pomýlenou služebnou, královno?" Střelím pohledem k Luise. "Co mi zbývá, když se bude tvářit mile, půjde mi to ještě víc." Ano já si to chci vychutnat a teď Luiso se ještě usmívej.

Tvůrce - 11. března 2013 17:39

Nedá se jí věřit Daniel Inburn-Thorne "Rozumím, úsudek má na štíru, ale její jazyk je v pohodě..." Na moment se vynoří ze svého úkrytu v dlaní, aby po tobě mohla alespoň vrhnout další z "příjemných" pohledů. Ten ovšem netrvá nijak dlouho, než se znovu schová do své křehké ulity a v tichosti přemýšlí. Možná minutu, možná dvě... to ticho se docela vleče. "Takže... asi to nejlepší, co se dá z toho vykřesat, je hrát na to, že až se na tebe všichni v vrhnou, Michelle stihne někoho bodnout do zad." Chvilku jen tak kouká do stropu, jako by proklínala nebesa nad ním. "Nepřijde ti to tragikomické? Holka, co nesnese zmínku o zabíjení tě má v hrsti..." Smích, který k tomu přidává, má taktéž s humorem jen málo společného.

Tvůrce - 11. března 2013 17:50

Vím, kdy si co mohu dovolit Dovolitelka McCoin Luisa: "Ty-" Působí dojmem, že snad vzteky pukne. Miles: "Vy" Zatímco tón tvého návrháře zůstává lehký a konverzační, čímž patrně přikládá ještě více oleje do tebou založeného ohně. Nebo teď spíš požáru. "Je milé, že chceš královně poděkovat za shovívavost, ale nemůžeme být hned tak familiérní." Skoro se nabízí otázka, jestli si Miles tímto nekompenzuje něco, co se mu stalo dneska, zkrátka jestli si nechladí žáhu zrovna na ní. Luisa: "Vynasnažím se..." Dál se soustředí již jen na svůj úkol. To vše za drobného supění a co nejvyššího možného pracovního tempa. Miles: "Slyšel jsem už něco o tom incidentu..." Miles zjevně Luisnu snahu o naštvanou neviditelnost akcpetuje a tak mění téma, aniž by ji dále věnoval pozornost. "...docela se divím, že někoho jako je ona vůbec vpustili do her..." Vrtí hlavou. "..,narušené násilníky, pokud vím, obvykle neberou..." A nachází si nový cíl, o kterém už zřejmě leccos ví a který by mohl proklínat.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 11. března 2013 18:21

....Lil? "Rozumím, úsudek má na štíru, ale její jazyk je v pohodě," Lilith si sundá dlaně z očí, jen aby mě mohla počastovat nepříjemným pohledem. Už jsem se cítil, že celou situaci docela zvládám - ale když mě probodává očima, znovu se rozpaky oklepu. A studem. Raději nic neodpovídám... a koukám se jinam. Jsem to ale hrdina! "Takže... asi to nejlepší, co se dá z toho vykřesat, je hrát na to, že až se na tebe všichni v vrhnou, Michelle stihne někoho bodnout do zad. Nepřijde ti to tragikomické? Holka, co nesnese zmínku o zabíjení tě má v hrsti!" A pak se Lilith začne smát. Nepříjemným, polohysterickým smíchem. Zvednu pohled od země a zadívám se na ni. "Třeba to ještě není tak zlé," připustím opatrně. "Ostatní mě znají dva dny. Jejich názor třeba... nebude nezměnitelný."

Tvůrce - 11. března 2013 19:48

Daníku? Daniel Inburn-Thorne "Třeba..." Nadhodí s notnou dávkou ironie. "...koneckonců kdo by přeci bral do úvahy pouhé první dva dny a vyvozoval z nich závěry, když společného času máte ještě TOLIK, že?" Unaveně si promne oči. "Upřímně, já sama bych na tuhle strunu nehrála. Ne potom, co tě chtějí vyšplouchnout." Odmlčí se. "Co někdo z těch dalších krajů? Ti nemají co ztratit, ani s kým se spojit. Má tam někdo potenciál?"

Daniel Inburn-Thorne [2] - 11. března 2013 20:38

Lil! "Třeba. Koneckonců kdo by přeci bral do úvahy pouhé první dva dny a vyvozoval z nich závěry, když společného času máte ještě TOLIK, že?" Odsekne ironicky a promne si oči, jako by jí celý rozhovor unavoval. Já se tedy její únavě nedivím, když u toho lítá vzduchem nábytek! A - ano, čekal jsem, že se mému předchozímu návrhu vysměje. Stejně ale věřím, že se s názorem ostatních ještě do určité míry pracovat dá. Nebo spíše doufám. To je jedno. "Upřímně, já sama bych na tuhle strunu nehrála. Ne potom, co tě chtějí vyšplouchnout. Co někdo z těch dalších krajů? Ti nemají co ztratit, ani s kým se spojit. Má tam někdo potenciál?" "Hm... těžko říct," odpovím nakonec a rozhodnu se k Lilith přijít blíže a sednout si na zem, naproti ní. Nicméně si dám dobrý pozor na to, abych seděl dost daleko z dosahu jejích bot. Kop do zubů ve chvíli, kdy se znovu naštve, nepotřebuji. "Mi přijdou všichni úplně k ničemu. Vždyť většina z nich snad v životě nedržela pořádně v ruce ani nůž," povzdechnu si.

Michelle McCoin [2] - 11. března 2013 21:09

Vyhrála jsem aspoň nad Luisou "Ty-" Zkusí naposledy zaprotestovat Luisa, ale Miles jí hnedka opravuje, že správně je "Vy". Potěšeně se usměji. Podívám se na ní, co s tím asi tak udělá, že někdo ví jak v tomhle tady chodit. Luisa nakonec rezignuje a v rámci možností řekne, že se bude snažit. Když to stačí Milesovi tak ani já nebudu protestovat, vydusili jsme jí dost. Miles změní téma a to na Soru, že se diví, že někoho narušeného přijali. Ano ona je dost mimo a velmi nebezpečná, ale je už tady a my to nijak nezměníme. "Tak oba víme kdo je její otec. Proto jí neodmítli." Říkám to jako bych jejího otce znala. Pokrčím rameny, co jiného na to říct. "Jak dlouho bude trvat oprava mého obličeje?" Není to tak, že bych chtěla hned zmizet, ale nějak to trvá poměrně dlouho a mám hlad. Přiznejme si, že u oběda jsem se moc nenajedla.

Tvůrce - 11. března 2013 21:59

Tak znova DIT "A přesto někteří z nich občas vyhrají." Dává na ta slova důraz a rozhodně to působí dojmem, že to nepovažuje za dílo zázraku. "V aréně jsou důležité nejen zbraně. Amatéři obvykle neví, jak zabít, ale zato ví, jak přežít." Ačkoliv zrovna v aréně platí, že vražda s přežitím jde ruku v ruce. "Vlastně, to by mohla být taky varianta..." Turbokonec MMC Luisa: "Už to je..." Stačí jeden Milesův pohled, aby bylo dodáno ještě tolik potřebné "výsosti". Miles: "Tak skvostná, jako když jsme se viděli poprvé..." Jeho potěšený výraz znovu získává i to nadšení. "Už podle záře musí být jasné, kdo tu je největší hvězdou..." Pokračuje, zatímco Luisa balí, s čímž ji pomáhá i Angela. To vše pod doprovodem neverbální komunikace ve stylu "to si vypiješ". Zkrátka a dobře, čas skrývání vypršel a je na čase se znovu vrhnout do víru dalšího dění - tedy vydat se zpět na pokoj. Provází tě důvěrně známý zvuk výtahu, klapot kroků na chodbě i cvaknutí dveří. Co už důvěrně známé není je absolutní spoušť ve společenské místnosti, která zahrnuje mnoho proházeného nábytku, rozbitou vázu, fleky na stěně, lilith na omlácené židli a sedícího Daniela pár metrů před ní. Ať se tu dělo cokoliv, ponejvíce to připomíná bojiště po válce. Jen místo nářků raněných můžeš slyšet unavený hlas instruktorky. ...jak přežít. Vlastně, to by mohla být taky varianta...

Michelle McCoin [2] - 11. března 2013 22:28

Co to? Jak jsem se zeptala, kdy bude dilo dokonáno Luisa moje oblíbenkyne hlásí, že už to je. Miles mi vysloví poklonu, jak jsem skvostná a celá zářím. "Děkuji za tvoje milá slova. Vždycky mě přesvědčíš, že je to pravda." Seskočím z křesla. Rozloučím se svým týmem a vydám se zpátky na naše patro. Zavolala jsem si výtah a na panelu namáčkla druhé patro. Čekala jsem, že nejspíš Lil a Danny budou u večeře nebo u něj v pokoji, kde probírají co on měl na srdci. Ale jak se mílím jsem teda nevěděla. Otevřou se dveře a já vidím tu spoušť. Překvapení hrát nemusím. Stojím jako opařena před výtahem a jeho dveře se zamnou pomalu zavírají. Zmohnu se na pár krůčků a všímám si chutného jídla na zemi a skoro až zoufale ho pozoruji. Zaslechnu poslední slova svoji trenérky. Mohu jen hádat o čem se bavili ale muselo to být dost ostré podle toho jak to tu vypadá. "Co..." Zakoktám se. "Co se tu stalo?" Nejistě svoji otázku dopovím. Sakra víte vy dva jaký mám hlad...

Tvůrce - 12. března 2013 19:17

Madness? THIS IS LILITH! fakan a polyčkačka Na jednoduchou otázku nebývá vždy jednoduchá odpověď. Alespoň tak působí lilith, když se na tebe podívá s více než patrnou únavou ve tváři. Na moment se skoro zdá, že se nadechuje, aby něco odsekla, načež jen v klidu vydechne a je ještě nějakou tu vteřinku tiše. "Konzultace." Nakonec vypálí jediné slovo, které by mělo vše - navzdory zjevné absurditě - vysvětlit. "Když někdo udělá chybu, obvykle jsem zastáncem toho, aby důsledky byly dost jasné." Skoro to vypadá, že tahle část odpovědi není jen pro tebe. "Je to užitečné, když jste instruktor a nemáte tolik času na přípravu svěřenců, kolik byste chtěli." Na tváři ji zahraje unavený úsměv. "Zapište si to za uši, vám teď tahle rada možná nepomůže, ale těm dalším ročníkům dost možná ano." A zjevně mění i téma.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 12. března 2013 21:12

Vybuchla tu bomba, Michelle! "A přesto někteří z nich občas vyhrají. V aréně jsou důležité nejen zbraně. Amatéři obvykle neví, jak zabít, ale zato ví, jak přežít. Vlastně, to by mohla být taky varianta..." Zamyslí se Lil, ale než se jí stihnu zeptat, co přesně myslí tou "variantou," ozve se ode dveří známý Michellin hlas. "Co... Co se tu stalo?" Otočím k ní hlavu, nicméně k odpovědi se nemám. Vlastně tak nějak si myslím, že nejsem ta správná osoba, která by na tuto otázku měla nějak odpovídat. Už proto, že bych mohl podat nepřesné vysvětlení... nebo nějaké, které by se Lil nemuselo líbit - a začalo by to nanovo. Takže mlčím a nechám mluvit naši trenérku. "Konzultace," odpovídá ona, "Když někdo udělá chybu, obvykle jsem zastáncem toho, aby důsledky byly dost jasné. Je to užitečné, když jste instruktor a nemáte tolik času na přípravu svěřenců, kolik byste chtěli. Zapište si to za uši, vám teď tahle rada možná nepomůže, ale těm dalším ročníkům dost možná ano." Moc nechápu jak to přesně myslí s těmi dalšími ročníky - ale jen Michelle věnuji lehce zoufalý pohled a rozpačitě pokrčím rameny ve stylu "já to nebyl."

Michelle McCoin [2] - 12. března 2013 21:39

Jo bomba jménem Lil:) Moje otázka byla vyslovena, ale na odpověď musím čekat. Lil se zdá být utahaná, tak jestli zvládla tuhle spoušť tak se nějak ani nedivím. Danny se zase tváří, že on nic, že on to nebyl. Nakonec naše trenérka věcně řekne, že se jednalo o konzultaci. Tak to si nejsem jistá, že jí chci zažít taky... "Když někdo udělá chybu, obvykle jsem zastáncem toho, aby důsledky byly dost jasné. Je to užitečné, když jste instruktor a nemáte tolik času na přípravu svěřenců, kolik byste chtěli. Zapište si to za uši, vám teď tahle rada možná nepomůže, ale těm dalším ročníkům dost možná ano." Dalším jejím slovům moc nerozumím, ale přijde mi, že nejsou adresovány přesně mě. Stále jsem z toho lehce mimo. V hlavě si odehrávám co se tu asi stalo, dnešní den je vážně divný. Nechápavě nad tím zavrtím hlavou. "No vyzdobili jste to tu pěkně. A moc vám děkuji, že jste mi nechali něco k jídlu." Že by v mém hlase bylo cítit lehké podráždění. Rozhlédnu se kolem sebe, protože někde potichu musí stát nějaký avox. Požádám o nějaké jídlo a ať mi ho donese do mého pokoje. "Jestli mě omluvíte nepotřebuji mít z jídla vředy." Přidám znovu zavrtění hlavou a skřížení rukou na prsou, jako kdybych ty dva nějak odsoudila. Lilith mi slíbila, že si se mnou promluví po večeři, ale netuším jestli nepřehodnotila plány. Vydám se tedy na svoji soukromou večeři.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 13. března 2013 10:49

uhm... "No vyzdobili jste to tu pěkně řekne nakonec Michelle, "a moc vám děkuji, že jste mi nechali něco k jídlu." Jídlo. To ji momentálně opravdu zajímá? A to i v případě, že rozhodně není problém si kdykoli říct, aby jí jídlo přinesli? Na malý moment mám takový ten záblesk pocitu pochopení. Pochopení Lilith. Protože kdybych mohl, tak bych po Michelle možná i něco hodil. JEJÍ STAROSTI BYCH OPRAVDU CHTĚL MÍT! Potom jde sehnat sluhu, který ji jídlo přinese. "Jestli mě omluvíte nepotřebuji mít z jídla vředy," řekne pak a odchází do svého pokoje. Jak se zdá, opětně je naočkovaná těmi svými pseudokrálovskými manýry, které mě tak rozčilují. Otočím se zpátky na Lilith. Zajímalo by mě, zda už můžu jít - nebo má ještě něco na srdci.

Tvůrce - 13. března 2013 21:45

Dobrou noc! Oba "Jestli mě omluvíte nepotřebuji mít z jídla vředy." "To by bylo vskutku nemilé..." Těžko říct, jestli je to její momentální náladou, nebo ji tvá starost o vlastní životosprávu příliš nezaujala... ale zkrátka zní pořád nabručeně. "Pokud to nevadí, tak si Michelle promluvíme zítra večer..." Nadhodí s jistou dávkou odezvdání. "A cestou sem pošlu někoho uklidit a zachránit tě před vředy." S tím vstává a s přáním tiché noci odchází ke dveřím, jejichž klapnutí definitivně potvrdí, že bouře se přehnala a nyní, nyní bude snad i klid!

Daniel Inburn-Thorne [2] - 13. března 2013 22:15

Unf! "To by bylo vskutku nemilé," konstatuje Lilith. Zdá se, že můj názor na její starosti tak trošku sdílí - aby taky ne. "Pokud to nevadí, tak si Michelle promluvíme zítra večer. A cestou sem pošlu někoho uklidit a zachránit tě před vředy," dodá pak, než vstane a se zamumláním o tom, že chce v noci ticho... nebo něco na ten způsob... mizí ve svém pokoji. I já se tedy nakonec zvednu a opustím tady tohle místo zkázy. Zaprvé proto, že chci být chvíli sám se svými myšlenkami... a zadruhé taky proto, že pokud se v nějaké místnosti uklízí, je dobré se odtamtud taktéž klidit - a to i přes to, že tady by mne do pomocných prací nikdo nezapřáhl. V pokoji si unaveně sednu na postel a zabořím hlavu do dlaní, tak jako to udělala ostatně před chvílí i naše trenérka. Je mi zle. Mísí se ve mně snad veškeré negativní pocity světa a mám pocit, že pokud nejsem totálně vyřízený teď, tak už asi nebudu nikdy. Je mi hrozně. Jak jsem mohl být tak... tak blbý, aby mi něco takového nedošlo? Počítal jsem se spojenectvím ostatním a nějak zvláště neřešil věci z jejich pohledu. Bral jsem to prostě za vyřízenou věc. Něco někomu vysvětlovat? Zbytečnost. Snad jen Michelle - a to proto, že jsem měl pocit, že je možná moc blbá na to, aby jí to došlo samotné... což vlastně zahrnovalo tak nějak předpoklad, že ostatní přesně vydedukují, co na tréninku dělám. Jsem idiot. A teď jsem k tomu všemu ještě snad i napůl odepsaný idiot - a to jen v tom lepším případě. Nevím, co mám dělat. Spojit se s neprofesionálními kraji mi, navzdory Lilithině nápadu, přijde jako blbost. Taky vím, že přesvědčit ostatní o své loajalitě spojenectví, které bylo vždy tak nějak křehké od základu... a nyní je vyloženě problematické - bude těžké, nebo možná až nemožné. Proč mi všechno před hodinou nebo dvěma přišlo o tolik lehčí? Promnu si spánky, rezignovaně si oddechnu. Čeká mě ne zrovna příjemná noc. I jen přesvědčit se o tom, že se mi chce spát a už nechci přemítat nad něčím, co nevyřeším, bude problém. Spojenectví profíků se rozpadlo dřív, než se vůbec stihlo pořádně vytvořit, po výstupu Michelle a Sory v jídelně se určitě kontraspojenectví slabých krajů proti nám utužilo. A já možná nepatřím ani do jednoho a jsem v pasti. Zajímalo by mě, jestli tenhle plán vymyslel Jones - nebo s ním přišla Serrlaidová sama.

Michelle McCoin [2] - 13. března 2013 22:46

Tak nakonec se na mě vykašlala "To by bylo vskutku nemilé," nehezky mi odpoví Lil. Vím, že jsem se zachovala jako rozmazlená nána, ale lepší než agresivní tupec. Už delší dobu mám podezření, že mě Lil moc nebere, že přednost dává Danielovi, ale po tom jak to tu vypadá si nejsem jistá. "Pokud to nevadí, tak si Michelle promluvíme zítra večer. A cestou sem pošlu někoho uklidit a zachránit tě před vředy," odbude mě a já jen přikývnu a odejdu do pokoje. Sednu si na gauč a složím si nohy do tureckého sedu. Složím si obličej do dlaní a chvíli jen tak sedím. Ozve se zaklepání a pozvu návštěvníka dál. Jedná se o avoxe, který mi donesl jídlo. Poděkuji a dám se do jídla. Než jsem vkročila na naše patro měla jsem strašný hlad, ale náhle je to jiné. Co si asi ty dva řekli? Že to dopadlo jak to dopadlo... Odložím talíř s jídlem a vstanu. Krátce chodím po svém pokoji a rozhoduji se, jestli mám jít za Dannym nebo ne. Vykročím ze svého pokoje a vložím si ruce do kapes svých kalhot. Cesta, která trvá několik kroků je náhle strašně dlouhá, stále přemýšlím jestli budu vítaný host či nikoliv. Před jeho dveřmi se zastavím a hledím na ně. Mám??? Vytáhnu jednu ruku z kapsy a položím jí na dveře. Ruku mám v pěst, abych mohla zaklepat ale jak se blížím ke dveřím dlaň rozevřu a položím jí na dřevo. Stále si nejsem jistá. Bezmyšlenkovitě párkrát zaťukám nehty. Sama se toho leknu, protože jsem to neplánovala. Ruku stáhnu. Co když to slyšel? Nemůžu jen tak odejít... Naprázdno polknu a zaklepu tak, kde jsem si jistá, že to slyšet musel a čekám s rukami v kapsách až se Danny objeví.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 13. března 2013 23:07

Kdo mě ruší... Nevím, jak dlouho tam jen tak sedím s hlavou v dlaních a přemítám. V hlavě se mi rodí rozličné konspirační teorie a časem začne být jedna překombinovanější a nepravděpodobnější, než druhá. Bezvýsledně. I přesto, že dobře vím, že na nic nového už nepřijdu a vše ukáže zítřek, nemůžu se přinutit na to přestat myslet. Prostě nemůžu. Jediné, k čemu se donutím, je převléct se do kalhot na spaní... a sednout si zpátky na svou postel. A znovu přemýšlet - ač bych velmi rád třeba zkusil usnout. Mám strach. Strach, co přinese zítřek a další dny. Útrpně zavřu oči a opřu zátylek o čelo luxusní postele. Už jsem uvažoval i nad tím, že bych možná mohl od rohu, stejně jako Sora, utéct. Někde se schovat. Nějakou dobu počkat, nastražit nějaké pasti, lovit ostatní ze zálohy. Spoléhat se jen sám na sebe a své schopnosti, neřešit možnou zradu naprosto kohokoli. V tuhle chvíli mi to prostě přijde tak jednoduché, schůdné a proveditelné! Možná bych si mohl odlovit někoho, kdo umí přežít v divočině líp, než já, nechat si jej naživu, dokud by se mi mohl hodit... možná... Z myšlenek mne vytrhne zaklepání na dveře. "Běžte všichni pryč..." Zašeptám tiše, nicméně se neochotně zvedám. Možná mi chce Lilith ještě něco říct. Třeba na něco přišla. Nebo se jí to rozleželo v hlavě a napadlo jí, že se jí uleví jenom v případě, že mě zmlátí. Možná to taky není Lilith, ale Michelle. Už by mohla být nějakou dobu po jídle a třeba usoudila, že by ráda slyšela, co se doopravdy ve společenské místnosti stalo. Jenže já nevím, jestli jí to chci vůbec říct. Jestli o tom chci mluvit. Jestli na to ještě vůbec chci myslet. Všude je tolik ale. Když pak s odevzdaným povzdechem a myšlenkou typu "ať je to kdokoli..." otevírám dveře, stojí za nimi Michelle. Nevím, zda ji mám přivítat, nebo mám říct něco jiného - vlastně si nejsem jistý, co bych měl říkat - a prostě ji jen oslovit jménem mi přijde taky zbytečné. Tak se na ni jen zmoženě podívám a čekám, co řekne ona. Taky ji o kousek ustoupím z cesty, aby mohla jít dál. Vyhánět, nebo posílat pryč ji stejně nemám v plánu. Bylo by to navíc dost netaktické.

Michelle McCoin [2] - 13. března 2013 23:28

Já nevím co tu dělám... Než se dveře otevřou přemýšlím jestli se nemám otočit a prostě zmizet. Danny se nikdy nedozví, že jsem tu byla já a třeba by si myslel že se mu to jen zdálo. Kousnu se nervozně do rtu a skloním hlavu a pozoruji svoje boty. Přešlápnu z jedné nohy na druhou. Co tu vlastně dělám? Slyším svůj hlas v hlavě a nedokážu si odpovědět. Vidím jak se dveře pootevřou a tak zvednu tvář k té Dannyho. Netváří se nějak šťastně, že mě vidí, vlastně nedokážu určit jak se tváří. Stále si nervozně koušu spodní ret a přemýšlím co mám říct. "Já... já přišla se omluvit, že jsem se chovala jak rozmazlená blbka..." Pamatuji si ten jeho pohled i Lil, když jsem z tématu o rozmlácené místnosti přešla na jídlo a povýšeně odešla. Vpluji kolem Dannyho do jeho pokoje. "Rozhodilo mě, jak to vypadalo ve společenské místnosti." Všimnu si, že postel je už rozestlaná, ale to bylo už jen utvrzení, že jsem ho vytáhla z postele, protože mi to prozradil jeho úbor v kterém mi otevřel. Vytáhnu ruce z kapes a sednu si na kraj postele. "Co se vlastně doopravdy stalo?" Pohlédnu na Dannyho, možná o tom nebude chtít vyprávět, mě přijde že jak jsem přišla od stylistů se mnou nikdo nechce nějak mluvit.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 13. března 2013 23:43

eéééé? Vypadá nervózní. Chvíli na mě jen tak kouká a kouše si rty, načež ze sebe vykoktá první větu. "Já... já přišla se omluvit, že jsem se chovala jak rozmazlená blbka. Popravdě... nemusela se mi za to omlouvat. Možná by bylo lepší, kdyby to přešla, vůbec sem nechodila, nechala mě tady trpět nespavostí... a sama usnula ve svém pokoji. Do zítra bych na to zapomněl. Už proto, že mám důležitější starosti, než řešit, že mě zase rozčílila svým chováním alá královna Kapitolu. "Rozhodilo mě, jak to vypadalo ve společenské místnosti," pokračuje pak a jde si sednout na postel, "Co se vlastně doopravdy stalo?" Opařeně zavírám dveře a otáčím se k ní. Věděl jsem, že tato otázka přijde. Věděl jsem to - a já o tom už nechci mluvit. Rozhodně ne dneska, když je všechno tak nechutně čerstvé. Každý den se víc a víc přesvědčuji o tom, že Hry byly vlastně setsakra blbý nápad. A teď ještě tohle. "Totiž," aniž bych si to nějak zvlášť uvědomoval, udělám pár kroků přes místnost a taky si sednu na postel. Na to, jak se mi nechtělo, bych nyní dal vše na světě za to, abych mohl jít spát a nemusel nic popisovat ani vysvětlovat. Na druhou stranu - Michelle si zaslouží to vědět. Michelle je můj jediný spojenec. Jediná osoba, která stojí bezvýhradně na mé straně - nebo alespoň zatím neudělala nic, co by mne přesvědčilo o opaku. Nemůžu ji jen tak odbýt. Vím to. Nejsem v pozici, kdy bych ji mohl bez následků vykázat z pokoje s tím, že jsem unavený. "Lilith se dozvěděla o tom se Sorou... a hrozně se rozzuřila."

Michelle McCoin [2] - 13. března 2013 23:58

Jak se člověk cítí nechtěný Poznám to, že se mnou vlastně nechce mluvit. Že mi nechce nic vysvětlovat. Zavírá ale dveře a přichází také k posteli si sednout. "Totiž," začne ze svým vysvětlováním, ale dává si vcelku na čas. Pomocí paty si vyzuji botu, abych mohla nohu skrčit a položit si jí na postel, abych byla přímo otočená na Dannyho. "Lilith se dozvěděla o tom se Sorou... a hrozně se rozzuřila." Dál nic neřekne. Kdo z toho má být moudrý. Co jí o Soře řekl, že je psychicky labilní nebo že mi nakonec připravují svoje velké překvapení. Ozvou se mi v hlavě poslední Sořiný slova než jí odvedli mírotvůrci a já znatelně poblednu. Tyhle možnosti mě ale nepřipadají, že by Lilith takhle rozčílili. Skloním hlavu a pohrávám si s jediným šperkem co nosím a to stříbrným náramkem. "Co se Sorou?" Že by v mém hlase byla znát lehké obavy. Snad z odpovědi na tuhle otázku.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 14. března 2013 00:07
	No to se Sorou - TO! "Co se Sorou?" "No... to jak mě první den políbila," odpovídám unaveně. "Až teď mi došlo, jak velký průser to byl." Navíc kdybych věděl, že to dneska všechno dopadne tak, jak to dopadlo - a vyústí to v útok na záchodech a prásknutí Michellinou hlavou o umyvadlo - ani bych se nesnažil Soru provokovat. Povzdechnu si a složím nohy pod sebe. "A ještě to bylo úplně zbytečné."

Michelle McCoin [2] - 14. března 2013 00:23

JO tak tohle to je "No... to jak mě první den políbila," Danny se zdá být unavený, možná i tím jak se ho tu vyptávám. "Až teď mi došlo, jak velký průser to byl." Sakra to ti došlo až teď... Co si sakra celou dobu myslel, že to byl nejlepší nápad jeho života. To musela Lil zničit jídelní stůl a vázy aby to pánovy došlo. Odfrknu si a mám sto chutí něco nehezkého říct, ale jak ho vidím, rozmyslím si to. On si všechno moc dobře uvědomuje. "A ještě to bylo úplně zbytečné." Dodává nakonec. Po krátkém zamyšlení přikývnu, je to takové přikývnutí, kde ukazuji, že to chápu. Je zbytečné se ptát na další podrobnosti, stejně to z něj leze jak z chlupatý deky. "Půjdeme už spát?" Zacukají mi koutky a nevině se usměji. Změnila jsem téma a nevím na co jiného bych se zeptala. Jedna věc kvůli čemu jsem přišla mi zodpověděl. Náhle mě zajímá něco jiného, nechci být v pokoji sama a včerejší noc se mi u něj v náručí spalo dobře. Kdybych byla sama vím že bych měla noční můry a oči bych pořádně nezavřela, jako první noc zde.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 14. března 2013 16:26

Spát? Ale ano! Michelle na má slova o zbytečnosti jen přikývne. Díky tomu se možná cítím ještě o něco hůř, než předtím. Je jí to jedno. Jistě - má na to nárok, aby bylo - ale přesto se mě to dotkne, nemůžu si pomoct. "Půjdeme už spát?" Zeptá se nakonec. Buďto to sama nechce řešit - a nebo vidí, že moc nechci já. Ať už tak či onak, vlastně mi plní přání a vychází mi vstříc, takže nehodlám protestovat. "To je asi nejlepší nápad," odpovím ji a kousek se k ní přisunu, abych jí mohl políbit na čelo, které ji až zázračně upravili. "Dobrou," usmívám se na ni, aby jí bylo jasné, že v našem spojenectví k žádným změnám nedošlo. Že stojím na její straně a jsem rád, že ona je na té mojí. Pak si připravím peřinu, abych se pod ní mohl uvelebit. Nejsem si jistý, jak to se spaním Michelle myslela, jestli chce zůstat tady - a nebo hodlá se vrátit do svého pokoje. Vlastně je mi to jedno.

Michelle McCoin [2] - 14. března 2013 22:54

Já chci spát s tebou:) "To je asi nejlepší nápad," přitaká Danny. Nahne se ke mě a zlehka mě políbí na uzdravené čelíčko. Sklopím nakrátko zrak a roztomile se zaculím. "Dobrou," řekne s úsměvem. On mě snad vyhazuje? I když mi popřál hezkou noc nijak mi nenaznačuje, že mám odejít. Připravil si peřinu, aby si pod ní mohl lehnout. Zvednu se z jeho postele a rychle si prohlédnu co mám na sobě, není to nic pohodlného na spaní. "Můžu?" Zeptám se takovou tou otázkou, kde nepotřebuji odpověď. Svým zrakem jsem zamířila ke skříni s oblečením, kterou máme oba v pokoji. Vyzuji si druhou botu a vydám se k ní. Cestou zatáhnu za dvě mašle, co drží na mě top. Ten ze mě sklouzne a odhalí má nahá záda. Ve skříni popadnu první Dannyho triko co mi přišlo pod ruku a obleču si ho. Rozepnu si kalhoty a ty si také vysvleču. Vteřinu přemýšlím, jestli ty věci mám nechat na zemi, ale sehnu se a položím je přes opěradlo jednoho z křesel. Už jsem oblečená na to jít spát a tak bez jediného slova si vlezu pod peřinu k Dannovi. Usměji se na něj stylem, že to je normální a že se nemá čemu divit. "Tak dobrou noc." Přehnaně se na Dannyho nelepím. Spíše se na něj nelepím vůbec. Poté co jsem i já jemu popřála hezkou noc, zavřela jsem oči.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 15. března 2013 23:09

Tak dobrou Když se pak Michelle zvedá, k mému překvapení neodchází z pokoje, ale namísto toho míří k mé skříni. "Můžu?" Ptá se a sniž by čekala na odpověď, shodí ze sebe tričko, zavázané na mašli, s odhalenými zády otevře skříň a vytáhne si jedno z triček, která jsou určená pro mě. Pak si sundá i kalhoty, všechny své svršky způsobně přehodí přes opěradlo křesla a vrací se zpátky. Beze slova si ke mně lehne a vleze pod peřinu. "Tak dobrou noc," popřeje mi nakonec, když si najde vhodné místo na polštáři. Jsem z toho trochu zmatený. Je pravda, že poslední dobou bývám zmatený trochu častěji, než je obvyklé a než bych chtěl. Nejsem si jistý, zda tady přišla proto, že se mnou chtěla mluvit - nebo proto, že nechtěla spát sama - a přišlo jí blbé se mnou předtím pár slov neprohodit. Ani se nepřitulila - prostě si jen vzala moje tričko, vlezla si ke mně pod peřinu, otočila se ke mně zády, popřála mi dobrou noc, položila hlavu na polštář a dál si mě nevšímá. Možná... že se ode mě něco čeká. Už proto, že ode mě se neustále něco čeká. Že budu trénovat. Že se dobrovolně přihlásím do Her. Že Hry vyhraju. Že budu neustále ve střehu. Že budu přemýšlet nad každým svým krokem a nad vším, co řeknu. Že se budu chovat takticky. Že Michelle obejmu a políbím. Mé prsty snad až automaticky rozčísnou vlasy na jejím spánku a pohladí její krk. Pak se opatrně přitisknu k jejím zádům a na krk ji políbím.

Michelle McCoin [2] - 15. března 2013 23:46

Asi ne tak rychle Je mi jasný, jak musí být Danny překvapený. Ze včerejška to nějak tak vyplynulo, že jsem mu usnula v náručí, ale dnes jsem si do jeho postele vlezla bez jakékoliv předehry. Prohodila jsem s ním pár slov a už ležím v jeho posteli a v jeho tričku. Nevím ani proč jsem se k němu nepřitulila, proč jsem si nelezla na jeho rameno jako obvykle. Co si budeme nalhávat já věděla přesně proč... Přesně proto, jak Danny sám se ke mě přitisknul. Jemně mi odhrnul vlasy a pak políbil na krk. Vykouzlí jeho počínání na mé tváři malý úsměv. Otevřu oči a všímám si, že stále svítí světlo z lampičky u postele. Přetočím se, abych hleděla do jeho tváře. Prsty pročísnu jeho vlasy, jak to často dělávám a přesunu se na jeho zátylek a přitáhnu si jeho rty k těm svým. Podvědomě zavřu oči a při polibku si hraji s jeho vlasy. "Nenavážeme tam, kde jsme odpoledne přestali?" Zeptám se, jakmile přerušíme naše polibky. Moje ruce míří k lemu trička a jestli mě Danny nezastaví nebo nebude proti sundám si ho.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 16. března 2013 21:44

Uhm... Michelle? Michelle reaguje prakticky ihned. Otáčí se ke mě, vjíždí mi prsty do vlasů, přitahuje si mě za zátylek blíž. Její hnědé oči ve svitu lampičky, kterou jsem ještě nestihl zhasnout, nažloutle svítí. Pak mne začne líbat a hladit ve vlasech. Podvědomě - a vlastně i docela rád - se jejím polibkům podvoluji. "Nenavážeme tam, kde jsme odpoledne přestali?" Ptá se mě pak, když se naše rty oddělí. Popravdě... odpoledne jsem byl v trochu jiné situaci. Hlavně v trochu větší psychické pohodě. Mé myšlenky sice byly poměrně rozlítané, nicméně jsem nepřemýšlel tak fatálně, jako předchozí asi půl hodinu. Nebo možná i déle. V první sekundě mi hlavou probleskne zcela jasná odpověď. "Teď ne." Michelle na mou odpověď ale nečeká, sedá si a sundává si tričko, které si vzala z mé skříně, sama. Ještě že jsem nestihl odpovědět, napadne mě. Popravdě - není to poprvé, co se mi Michelle prakticky vzato sama nabídla. Fakt, že se sama svlékla navíc jaksi naznačuje, že nejenže je jakýmkoli intimnostem z mé strany přístupná - ale že si je dokonce přeje. A pokud je to její přání - tak ji jeho splnění potěší. Ublíží mi to? Ne, spíše naopak. Jakkoli zle mi je, jedna věc se jen tak nezmění. Má spolusplátkyně je zatraceně sexy. Polonahá, jen v kalhotkách, ještě víc, než když na ní viselo mé triko. Místo odpovědi se vyhrabu zpod peřiny taky, přitisknu svůj nahý hrudník na ten její a zatímco ji znovu políbím, přejedu rukou od jejího hrudníku, přes žebra a pánevní kost až ke stehnu.

Michelle McCoin [2] - 16. března 2013 22:07
	Opět ta nemilá cenzůra

Michelle McCoin [2] - 16. března 2013 22:07

soukromá zpráva od Michelle McCoin [2] pro Mé toužebné přání je mi splněno Danny mě nikterak nezastavuje. Já jsem si tedy posunula výše, prakticky jsem si sedla a sundala ze sebe jeho tričko, které zahazuji mimo postel. Odpověď na svoji otázku nedostávám, tedy ne slovní. Danny totiž dlouho nečeká a odkopává peřinu a přitiskne se na mě. Já se krátce zasměji. Ale nejedná se o smích, že bych se něčemu smála nějakému vtipu, ale o takový toužebný a spíš to bylo takové rychlé odfrknutí doprovázené úsměvem. Jeho ruka prozkoumá mé skoro nahé tělo a pak se naše rty znovu spojí. Obejmu jeho boky svými stehny a přitisknu se na něj snad ještě více. Mohu cítit, jak jeho vzrušení je veliké. Můj dech se zrychluje, jako ten jeho. Rukama jsem bloumala po jeho nahé hrudi. Během těch dvou dnů jsme měli nejdelší předehry mého života, kdyby se ty chvíle spojili v jednu a tak už dlouho nevydržím. Chci ho cítit v sobě. Dychtivě zamířím k lemu jeho kalhot. Můj stisk stehen povolí a při polibcích se narovnáme. Takřka horlivě Dannyho zbavím veškerého oblečení.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 17. března 2013 00:20

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro Ona si mě vymodlila... aby mě mohla skoro znásilnit! V odpověď se na mě Michelle chtivě přitiskne a objímá mě nohama okolo boků. Mám čím dál tím citelnější pocit, že se sem vůbec nepřišla na nic zeptat - a vůbec nepřišla spát. Že prostě nutně potřebovala mít s někým sex - a já byl zrovna... no tak nějak po ruce. Prostě sem přišla za jediným účelem a nechápu, proč si vůbec to tričko oblíkala a čekala, až si vlastně tím polibkem na její krk začnu sám. Opravdu jsem v tu chvíli myslel, že chce spát! Myslel jsem si, že slastně zavrní, zavrtí se a usne mi v náručí - a já se konečně budu moct vysp... sundává mi kalhoty? Michelle taky, zdá se, nehodlá nic zbytečně protahovat. Je úplně jiná, než dívky, které znám. Přímočařejší, řekl bych. Ono by to bylo i fajn - ale je to takový nezvyk, že si nejsem úplně jistý, co dělat. Což bych sakra měl být! Rozhodnu se tomu nakonec nechat volný průběh. Nebojím se, že by si Michelle sama neřekla, kdyby cokoli chtěla... třeba jinak. Zatímco ji líbám, položím ji na záda do peřin a přejedu prsty po vnitřní straně jejího stehna od kolene až ke kalhotkám, které si ze sebe ještě strhnout nestačila. Zlehka ji kousnu do spodního rtu, zatímco po nich ukazováčkem přejedu odspoda, až nahoru ke gumičce, která je drží.

Michelle McCoin [2] - 17. března 2013 18:57

soukromá zpráva od Michelle McCoin [2] pro Prej znásilnit... jako kdyby si byl proti Nebrání se a tak kalhoty z něho mizí v nenávratnu. Díky Dannymu ležím zpět na zádech. Naše jazyky tančí v nekonečném milostném tanci. Na spodním rtu vnímám kousnutí, zatnu nehty do Dannyho zad. Z jeho rtů se přesunu ke krku a lalůčku. Špičky zubů přejedu po kůži na krku, přidávám jazyk. Jeho prsty zabrousily k lemu mých kalhotek, spokojeně vzdychnu. Domnívala jsem se, že mi je sundá, ale neděje se tak rychle jak bych si představovala. Nadzvednu pánev a vysvléknu ze sebe poslední kus oblečení. Oba jsme nahý. Odlepím se od Dannyho krčku a zahledím se do jeho očí. Chci sledovat jeho tvář, jeho výraz, když bude do mě pronikat. Jestli jsem byla rychlá v strhávání oblečení z nás obou, tak tohle nechci uspěchat. Tempo stejně určuje Danny, on leží na mě. Obejmu ho stehny kolem boků. Naše těla splynou v jedno. Z rtů se mi vydere vzdech, slastně si kousnu spodní ret. Těla se začnou stejně pohybovat, jistě chvíli to trvá než najdeme vzájemný soulad. Moje ruka jede po jeho rameni, boku až se zastavím na hýždi, kterou lehce stisknu. Krátce se usměji než znovu políbím Dannyho ústa.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 17. března 2013 20:24

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro Jako ne, že bych byl proti... ale tak nějak... no, řekněme, že ... je to nějak narychlo a.. ~Michelle, Raught, Afkon a případní další šmíráci!~ Překvapení. I tak by se dal popsat pocit, který se dostaví poté, co Michelle nejspíše usoudí, že na to, až se já laskavě uvolím jí ty kalhotky stáhnout dolů čekat tedy rozhodně nemíní a stáhne si je bez okolků sama. Když se mi pak podívá do očí a obejme mě nohama okolo beder, opětuji její pohled poměrně nejistě. Z jejího chování čím dál tím víc nabývám dojmu, že jí nejspíše připadám jako úplný neschopa. A to zase takový neschopa nejsem, když se na mě nespěchá! Alespoň tedy nemám ten pocit. Co se týče pocitů, které nemám - taky nemám pocit, že bych v jejích očích viděl nespokojenost, nebo nějaké skryté výčitky typu "ty debile, jsi úplně zoufalý." Jediné, co se v nich zračí, je touha. Možná i to zaplaší část mých obav. Už alespoň nemám pocit, že bych měl utéct z postele, zamknout se v koupelně a doufat, že se tam třeba samým studem propadnu do pekla. Danieli - takový velký, sebevědomý chlap a necháš sebou takhle mávat, říká mi otravný hlásek mého svědomí. Ne. Nepřipadá v úvahu. Nejsem Michellina hračka. Nejsem a nikdy nebudu. Opětuji její pohled o něco sebevědoměji, zatímco rukama, které jsem měl kdesi v okolí jejího břicha či pánve, přejedu až k jejímu hrudníku, přes krk po pažích až k zápěstím, které chytím a položím nad její hlavu. Zatímco do ní, naprosto ignorujíc, jak si mě k sobě táhne nohama, pronikám svým tempem a tak, jak chci já, stále její ruce držím. Vzdychá, kouše si spodní ret a slastně se pode mnou prohýbá. S prvním přírazem spokojeně, tiše vzdychnu i já. Už se jí nedívám do očí, protože ty své slastně zavírám, zatímco se skláním k jejímu krku, který políbím a pak se do něj zlehýnka zakousnu, tak jako předtím do jejího rtu. Pouštím jednu její ruku, která mne ihned hladí od ramene přes bok, až k zadku. Svou vlastní volnou rukou pak pohladím její bok a stehno, načež chytím její nohu pod kolenem, pokrčím ji a nadzvednu. Chviličku mi trvá, než najdu rytmus, který mi vyhovuje a s tím, který by chtěla ona, se nebije. Dávám si načas. Položím si svou tvář zboku na tu její, abych se nemusel soustředit na líbání a mohl si naplno užívat vše ostatní. Cítím její pružné, poddajné tělo, svíjející se blahem. Zatímco neustávám s přirážením, propletu prsty jedné své ruky s tou, nad její hlavou a nehty té druhé vzrušeně zaryju do její podkolenní jamky.

Michelle McCoin [2] - 17. března 2013 21:29

soukromá zpráva od Michelle McCoin [2] pro Prej že nebude moje hračka... to se ještě uvidí...:D Danny na mě vrhne pohled, kde je znát zděšení. Že bych na něj byla moc rychlá nebo se mu to snad vůbec nelíbí. Nemusím o tom přemýšlet nějak dlouho protože nejistota je pryč a nahradilo jí sebevědomí. On ví, co se mi líbí... Probleskne mi hlavou, když v ten moment chytá mé ruce a drží je za mojí hlavou. Já už nic neurčuji, je to na něm. Vniká do mě jak chce on, ruce nemohu z jeho sevření vymanit, až pak mi jednu pouští a já se mohu zarýt nehty do jeho hýždí. Jeho tvář se otírá o moji. Slyším jeho vzdechy a on ty mé. Slastně zavírám oči. Nevnímám svět kolem sebe. Vnímám jen jeho, nás dva. Zvedá mi nohu a já ho nechávám, celá se mu oddávám. Vším co činím, svými pohyby, moje tělo je jen jeho v tuhle chvíli. Nemyslím na nic, moje hlava je prázdná a tak je to nejlepší. Už to dlouho nebude trvat, vím to. Ta slast prostoupí celým mým tělem. "Da...Danieli..." Zašeptám skoro neslyšně mezi svými vzdechy. Automaticky stisknu Dannyho ruku, naše prsty jsou stále propletené. Propnu se v zádech. Hřejiví pocit proudí mým tělem. I on musí vědět, co zrovna prožívám. Celý to trvá velmi krátko. Jakmile se z toho vzpamatuji, což je prakticky hned. Pokračuji v přírazy pro tělu Dannyho, nepřebírám iniciativu. Líbí se mi být po chuti Dannymu. Protože jeho krček je blízko rtům, tak se do něj zlehýnka zakousnu a pak něžně ocucávám.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 17. března 2013 23:49

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro No prostě jako ne! Její tiché sténání zní čím dál tím naléhavěji. Samozřejmě, že nemám v plánu přestat. I kdybych měl, mám za to, že její ruka na mém zadku by mi dala jasně najevo, že je vhodné pokračovat. "Da...Danieli..." Zašeptá mi mezi vzdechy do ucha, stiskne mi ruku, až mezi svými prsty ucítím lehké, nebolestivé lupnutí a pak můžu cítit, jak se několikrát rytmicky sevře a prohne v zádech. Spokojeně ji zakňourám do ucha a na chvíli zpomalím, aby měla šanci to vstřebat a uklidnit se. Ruku, kterou mi nesvírá v dlani, pak protáhnu pod její nohou tak, abych ji stále držel nahoře, ale mohl si Michelle přichytit za bok. Palcem pomalu přejedu po její vystouplé pánevní kosti. Když mě pak jemně kousne do krku, lehce odvrátím hlavu tak, abych jí svůj krk co nejvíce nastavil a nechám si jej něžně oždibovat. Rozpletu své prsty s těmi jejími, pročísnu jí vlasy a pak Michelle pohladím zezadu po krku a rameni. Vášnivě, chtivě ji políbím na rty, zatímco se o volnou ruku opřu a pokračuji v předešlém tempu.

Michelle McCoin [2] - 18. března 2013 00:22

soukromá zpráva od Michelle McCoin [2] pro Necháme tě v iluzi že jsi pánem situace:) Když na mě přišel první orgazmus dnešního večera Danny byl vnímavý a nechal mě si to využít a zpomalil svoje tempo přírazů. Z mých dalších rychlejších pohybů pochopil, že ten nádherný pocit odezněl. Jednu mojí nohu, kterou doposud držel si dá ještě výše skoro na svoje rameno. Moje oždibování se mu zamlouvá a vychází mi vstříc, protože mi nastavuje krk, abych se k němu lépe dostala. Pouští moji ručku a já ji zatím nechávám bezprizorně za hlavou. Jak opustím Dannyho krk, on se vášnivě vrhne na mé rty. Moje noha ve vzduchu mě přivede k nápadu. Když náš polibek skončí, přesunu svoji druhou nožku na Dannyho rameno. Všechno je náhle intenzivnější. Na další ze svých orgazmů nemusím dlouho čekat. Co se o mě dá říct, netrpím tím, že bych měla problémy vyvrcholit. Slastná křeč mnou projede jako blesk. Rukou stisknu polštář za mojí hlavou a aby se náhodou nestalo, abych křičela kousnu se pevně do spodního rtu.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 18. března 2013 13:02

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro Miláčku, já ti teď asi ukážu, že tomu od jisté doby velím já ~Raughte... my tady neděláme nic závadného! Fakt! :D ~ Krátce po polibku mi Michelle dává svou druhou nohu na rameno. Kvůli větší stabilitě se opřu i o druhou ruku a zpod spokojeně přivřených očí sleduji, jak si Michelle kouše rty a tiše sténá. Netrvá to ani příliš dlouho, když sebou znovu vzrušeně cukne, zavře oči, volnou rukou se chytí polštáře a pevně si skousne ret, aby nezačala křičet. Když pod sebou cítím její pohyby a vidím její uspokojení před očima, je mi jasné, že už to dlouho nevydržím. A že když Michelle mě chtěla tak hrozně moc, že díky tomu přeskočila prakticky celou předehru a vše bez okolků uspěchala, následně si prožila dva orgasmy a dalšímu by se nebránila, mohl bych třeba zatnout zuby a upřednostnit její potřeby před těmi svými. Možná proto z ní, navzdory jejímu náhlému nesouhlasnému výrazu ve tváři, vyklouznu ven a jemně se vykroutím ze sevření jejích nohou. Potřebuju se trochu uklidnit. "Dej mi minutku," šeptnu jí do ucha trochu udýchaně, načež její ušní lalůček sevřu zlehka mezi zuby, jednou rukou ji obejmu a tou druhou zamířím k jejímu rozkroku.

Michelle McCoin [2] - 18. března 2013 18:10

soukromá zpráva od Michelle McCoin [2] pro Tak velíš a mě to nevadí, hlavně že ty jsi šťastný:) Slastná křeč povolila. Nemůžu se té hřejivé chvíle nabažit. V jedné vteřině spokojeně vrním a v druhé nespokojeně hledím na Dannyho. On ze mě vyklouzl... Proč? Vždyť on ještě svého vyvrcholení nedosáhl. Shazuje ze sebe mé nožky a já stále nesouhlasně ho pozoruji. Zhluboka se nadechuji a vydechuji, můj hrudník se zvedá v pravidelných intervalech. "Dej mi minutku," špitne mi do ouška, do kterého se posléze něžně zakousne. Přitahuje si mě k sobě a rukou míří k mému klínu. Příjemně mě Danny překvapuje. Věnuje se mi a to natolik, abych si užila co nejdéle to půjde a jak mu to jeho vzrušení dovolí. A určitě se musím zmínit o jeho šikovnosti, na to jak se zdál ze začátku ze všeho nejistý, tak toto všechno jsem nečekala. Jeho ruka kmitá po mém klíně a i v něm, aby moje vzrušení neopadlo než bude zase on moc. Je mi jasné, že v tento moment k dalšímu mému vyvrcholení nedojde, ne takto a není to tím, že by Danny nevěděl jak na to. Přetočím se na bok k Dannyho tváři. Přes jeho spánek a tvář si položím ruku a prsty zajedu do vlasů. Špičkou jazyka zlehka olíznu jeho rty než se na ně přisaji těmi svými.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 18. března 2013 21:26

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro Měl jsem za to že tady dělám šťastnou tebe... ale budiž! Vychází mi vstříc a otírá se mi o prsty víceméně sama, zatímco se přetáčí na bok tak, aby ležela naproti mě. Jednu ruku mi položí jemně na spánek a něžně mi prohrábne vlasy. Když se ke mně nakloní a olízne mi ret, vsunu do ní dva prsty. Nechám se líbat, zatímco ji rukou střídavě dráždím a hladím. Je těžké to chvíli vydržet a nevstoupit do ni znova hned. I přes to, že jsem úspěšně své první vyvrcholení potlačil, toužím po Michelle čím dál tím víc. Musí to být znát ze způsobu, jak nenasytně ji líbám, jak chtivě se jí dotýkám, jak ji k sobě tisknu.

Michelle McCoin [2] - 18. března 2013 23:23

soukromá zpráva od Michelle McCoin [2] pro Dobře shodneme se, děláme se šťastní navzájem Vášnivé polibky mi oplácí. Vsune do mě prsty a kmitá s nimi ve mě. Je to chabá náhrada za něj. Ale jak toužím po něm já, tak on touží po mě. Jeho polibky jsou takřka nenasytné, víc si mě k sobě přitahuje. Rukou sjedu z jeho tváře k jeho ramenu a zatlačím na něj, abych ho dostala na lopatky. Otočím se s ním a tak ležím na Dannym. Něžně odsunu ruku z mého rozkroku. Narovnám se a rukou se zapřu o jeho hruď. Nadzvednu svoji pánev a za pomocí druhé ruky na něj nasednu. Jedná se o velmi pomalý pohyb. Párkrát se pomalu zvednu a zase sednu. Mírně pootevřu rty a zhluboka dýchám. Moje tempo je svižnější, a občas ho střídám na pomalejší nebo rychlejší. Stále jsem vzpřímená a tak má Danny na mě krásný výhled. Na celé mé pohybující se tělo. Spadli mi vlasy do tváře a rychlím pohybem si je házím dozadu a přivírám oči. Je mi jasné, že takhle to moc dlouho nevydržím a další orgasmus pohltí moje tělo.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 19. března 2013 00:09

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro No narozdíl od někoho, já ještě šťastný nejsem... Její ruka se přesunuje z mé tváře na rameno, do kterého zatlačí, aby mě položila do polštářů na lopatky. Opírá se o mě také celým svým tělem, takže ve chvíli, kdy se jejímu tlaku podvolím, mne následuje, lehá si na mě a jemně ze sebe vytahuje mé prsty a ruku "odkládá" bokem. Nenápadně a nenásilně si ji utírám do prostěradla, aby nebyla celá mokrá. Michelle se pak opře rukou o mou hruď a narovná do kleku. Druhou si pak pomůže na mě nasednout. Schválně až mučivě pomalu. A pak ještě jednou a znovu. Nevydržím to, chytím si ji oběma rukama za boky a nevybíravě a nedočkavě do ní zespodu přirazím. Vzrušeně vydechnu, narazím ji na sebe prudce ještě párkrát a pak nechám své ruce sklouznout na její stehna, která pevně stisknu a zaryju do nich nehty. Určuje si tempo sama. Její krásná postava se nade mnou v pravidelném rytmu pohybuje, sleduji její pevná prsa, husté hnědé vlasy, padající ji do tváře, linii krku, když zakloní hlavu a spokojeně vzdychá, zatímco je znovu na vrcholu... Přejedu rukama z jejích stehen zpátky, přes její kulatý zadeček až na záda, která pevně obejmu, aby se mi nevysmekla a rychle ji překulím znovu pod sebe. Stále ji objímám, když zase svou tvář opřu o tu její, kdesi nad jejím ramenem a zrychlím tempo. Spokojeně, tiše sténám a drtím ji v pevném objetí. Jsem odhodlaný ještě chvilku vydržet. Chviličku než... Když pak Michelle zakloní hlavu, naposledy se sevře v křeči a poměrně nahlas zakňučí, nastává ostatně i můj čas. Naposledy do ní přirazím, co nejhlouběji co je možné, a na pár vteřin nedělám nic. Jen se jemně zakousnu do jejího ramene, abych nekřičel nahlas, zatímco i já docházím svého vrcholu. Pak s tichým, slastným výdechem zavřu oči, pustím zuby její rameno a zatímco na ni stále ležím, uvolním stisk svých paží a položím svou tvář vedle jejího krku unaveně do polštářů.

Michelle McCoin [2] - 19. března 2013 14:51

soukromá zpráva od Michelle McCoin [2] pro Ale co povídáš... já to v sobě cítím:) Zdá se, že moje hravé pomalé tempo Dannymu nesedlo a tak zakročil. Nekompromisně chytil mé boky a prudce párkrát přirazil. Ale pak ruce spouští a nechá mě, abych určovala tempo. S přivřenými oči, moje tělo nekontrolovaně sebou párkrát škubne a já se pokládám na jeho hruď. Danny toho využívá a pevně mě chytí a ještě více k sobě přitiskne a otočí se s námi a já jsem zase na zádech. Pod sebou cítím jeho ruce, které mi nedávají moc prostoru. Já svoje ruce mám položené na jeho zádech. Zaryji do jeho kůže svoje nehty a prožiji svůj poslední orgasmus dnešního milování. Danny se zakusuje do mého ramene, protože i na něj přišel jeho vrchol. Unaveně povoluje objetí, ale stále na mě leží. I já jsem příjemně unavená. S lehce pootevřenými rty zhluboka dýchám. Jestli jsem něco potřebovala, bylo to tohle. Vtisknu něžný polibek na Dannyho tvář a nějaký čas si užívám jeho blízkosti, jak na mě bez jakéhokoliv pohybu leží. Po pár minutách si lehl vedle mě. Nejradši bych zavřela oči a usnula v jeho náruči, ale potřebuji se otřít. Bez jediného slova se zvednu a zamířím do koupelny. Ozve se zvuk vody, asi ze sprchy. Ale v koupelně jsem byla tak krátce, že bych nestihla se omýt celá. Vracím se do postele a na tváři mi hraje spokojený a unavený úsměv. Zapluji do postele a pod peřinu k Dannymu. Přitulím se k němu. "Dobrou noc, Danny." Tichounce špitnu a doplním to krátkým zívnutím. Zlehýnka ho hladím dokud neusnu.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 19. března 2013 19:59

Tak bez cenzury už Chvíli mi trvá, než se přinutím se pohnout. Probere mě až jemný polibek na tvář, který mi Michelle věnuje. S tichým povzdechem si lehám vedle ní. Tedy ne na moc dlouho. Téměř okamžitě utíká se utřít do koupelny. Já beru zatím zavděk papírovým kapesníčkem ze zásobníku na nočním stolku. Pak si akorát tak stihnu zalézt pod peřinu, když se ke mně Michelle vrátí a spokojeně přitulí. "Dobrou noc, Danny." "Dobrou," odpovídám unaveně a víceméně napůl vnímám, že mě lehce hladí. "Doufám, že se odsud nebudeš zítra zase plížit jako zloděj..." postěžuji si ještě tiše, zatímco se mi zavírají oči. Jedno se Michelle musí nechat. Mé problémy s nespavostí vyřešila poměrně svéráznou cestou.

Tvůrce - 19. března 2013 21:54

Vzhledem k tomu, že mlíčko si Michelle dala, tak jsou na řadě asi ovesné vločky! Sexuální agresor a nebohá oběť okolností Po každé noci přijde ráno a i dnes je tento přírodní zákon nemění. Opětovně ať už spolu, nebo již každý zvlášť je na řadě ta méně příjemná část dne jménem probuzení, zahrnující podobně vyčerpávající rituály v podobě raní hygieny a pro změnu příjemně posilující snídaně. Během ní vám pak dělala společnost Lilith, tentokrát dosti klidná a odpočatá i Agnes, která tradičně doplňuje stravu veselým švitořením mnohdy na adresu lidí a věcí, které vám naprosto unikají. S výjimkou ujištění, že se dnes bude vaše instruktorka apriory věnovat Michelle, je nejdůležitější úkol rána patrně stisk správného knoflíku výtahu, jímž se dostanete do míst vyhrazených k tréninku. Nutno podotknout, že od včerejška se podařilo zdejším hostitelům vylepšit výzdobu a to hned o dva mírotvůrce u každých dveří - od vstupu do haly, po toalety. V hale samotné jsou pak rovnoměrně rozmístění, aby mohli v případě nouze zasáhnout. Dle netečných výrazů těchto alespoň na pohled ostrých maníků - zasáhnout rychle a tvrdě. Riley: "Jestli tu dneska bude, ne že uděláš nějakou blbost..." Eve: "Ne, po druhé se to nestane..." Riley: "To by se taky..." Hovor, jehož útržek se k vám dostal, utichá střídán veselým úsměvem Eve a poměrně soustředěným výrazem Rileye, u něhož působí... oproti jeho normálnímu vzeření neustále otravujícího hocha dost zvláštně. Eve: "Ahoj" Riley: "Bré ránko..." Souhlasně přitaká. Eve: "Doufám, že jste nesnídali..." Riley: "To jo, pač nás čeká asi velký sousto!" Pohled naznačí směr, kterým je vidět poměrně znepokojivou scénu. U zbraní se už takhle ze startu shromáždila tlupa "loserů" pod vedením svého černošského sjednotitele. Chybí tam pouze zástupci třetího kraje, kteří tradičně jsou úplně mimo, jako by je hry netankovali, spolu s nejubožejším stvořením zdejších her a samozřejmě Jack, jež jen tak sedí na vrcholu lezecké stěny a už z rána zevluje. Co se týče vašich parťáků z jedničky, zatím se žádný neukázal.

Michelle McCoin [2] - 20. března 2013 00:35

Tréninkové překvapení Díky skvělému usnutí a spánku bez jakéhokoliv přerušení, bylo probuzení krásné. Zacelou dobu co jsem zde, se mi tak dobře nespalo. A můžu za to děkovat Dannymu. Procitla jsem do nového dne v jeho náruči. Jeho přání bylo, abych se z jeho pokoje neplížila jak zloděj, tak přesně to nazval. Mohla bych si s ním dát ranní sprchu, ale stejně tu nemám čisté spodní prádlo a ani oblečení, zatím ne. "Dobré ráno." Ztišeným hlasem popřeji krásné ráno Dannymu. Nezdrahám jako včera. Zůstávám s ním chvíli v jeho posteli a pomazlím se s ním.Škrabkám ho na zádech nebo ho hladím, bohužel čas plyne rychleji než bychom si přáli a tak musíme vstávat. Ledabyle se obleču do toho v čem jsem včera přišla, stejně to hned ze sebe strhnu. "Uvidíme se u snídaně." Přistoupím k Dannymu a políbím ho. "A neplížím se odtud, jen tu nemám své čisté obleční." Usměji se a otočím se k odchodu. Ve svém pokoji se vysvléknu a nechám oblečení na gauči, aby ho sluhové nechali vyprat nebo nějak uklidili. Dám si rychlou sprchu a upravím se jako každý den. Na snídani jsem ubezpečena Lilith, že dnes bude mít na mě čas a že si popovídáme. Pokývám hlavou že tomu rozumím a po snídani se společně s Dannym odebereme do společenské místnosti. Ve výtahu se k němu nahnu a krátce ho políbím na ústa. "Pro štěstí." Vysvětlím s úsměvem a pak vstoupíme do té jámy lvové. Ještě se dá zmínit, že díky tomu vystoupení se Sorou posílila bezpečnost, všude stojí mírotvůrci. Jako první zaslechneme rozhovor dvojice ze čtyřky, kde Riley apeluje na Eve, aby už nedělala blbosti. Rychle si prohlédnu Eve jak vypadá, ale určitě po zákroku stylistů bez jakéhokoliv zranění, jako já. Jak si nás všimnou pozdraví nás. "Ahoj." Věnuji jim krátký úsměv a pak můj pohled padne na tu skupinku vyšších krajů, co stojí u zbraní. "To není dobré." Nasucho polknu. "Co budeme dělat." Nesmím na sobě nechat znát, že jsem z toho nervozní a nasadit si pro ostatní jinou masku než jak to cítím umím. Moje tvář je tedy bez jakéhokoliv výrazu, lehce pyšná, jako kdybych se já zastrašit nenechala.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 20. března 2013 01:11

Navzdory očekávání tak trochu nehezké ráno... V noci jednou nervózně otevřu oči ze sna. Nicméně se jedná o jeden z těch snů, které vás možná vzbudí strachy, ale ve chvíli, kdy procitnete, jaksi nevíte, o co v nich šlo a v mysli zůstává jenom takový ten matný pocit něčeho nepříjemného. Nadechnu se a dlouze, abych se uklidnil, vydechnu. Ve tmě zahlídnu Michellinu siluetu a ucítím, jak se ze spánku zavrtěla. Znovu se tedy uvelebím a opatrně ji pohladím po vlasech. Jsem ostatně rád, že jsem ji nevzbudil. Nesnáším své sny. Jsou bezdůvodné, divné, zmatené a absolutně nereálné. "Dobré ráno," budí mne hlas Michelle. Jen se namísto odpovědi usměju a nechávám se mazlit a škrabkat na zádech. Zdá se, že dneska se odsud natajno vyplížit nehodlá. "Uvidíme se u snídaně," políbí mě nakonec, "a neplížím se odtud, jen tu nemám čisté obleční."  Je to takové vtipné, když odsud odchází v mém tričku, se svým oblečením v rukou. S pitomým úsměvem sleduji její odhalený zadek v krajkových kalhotkách, když odchází z pokoje pryč. A pak mi to dojde. Danieli, ty idiote, co jsi to včera udělal... Napadne mě, když se v koupelně věnuji ranní hygieně. Málem ve své hlavě slyším Soru, jak se chechtá. Udělal jsem přesně to, o čem ona mluvila. Hýčkám si Michelle a krmím ji planými nadějemi na to, že se mnou může vyhrát. Plním její přání a dělám vše pro to, aby mě, navzdory tomu, co řekla první den, měla ráda. Samozřejmě - z taktického hlediska je to fajn věc. Ale je mi ze mě samého na blití. Nepomáhá ani pokus o uklidnění se tím, že jsem jí vlastně splnil něco jako poslední přání. Že to chtěla sama... a že to vlastně dost dobře mohlo být naposled v jejím životě. Že byla vlastně spokojená a beztak si neuvědomovala, jakou chybu... ano a už jsem zase u toho. Achjo. Soro - trhni si nohou. A vy, výčitky svědomí, vy taky. Já se tady snažím přežít. U snídaně Lilith ujistí Michelle, že dnes se jí už bude plně věnovat, zatímco Agnes nám vypráví cosi, co jednak vůbec neposlouchám, zatímco bezmyšlenkovitě kývám hlavou a odpovídám typickými větami typu "hmmm", "opravdu?" a "to ano," a druhak - i kdybych to poslouchat chtěl, vůbec to nepobírám. Po cestě na trénink mě ve výtahu Michelle znovu políbí. Proč to děláš? "Pro štěstí." Hm, aha. Místo odpovědi se jen usměju a zastrčím ji pramínek vlasů za ucho. Vážně se netěším na chvíli, kdy ji budu muset zabít. Nebýt mého plánu ohledně finále, snad bych i začal doufat, že to udělá někdo dřív, za mě - abych já nemusel. Zdá se, že díky včerejšímu extempore se Sorou zde byla posílená ostraha - pokud si pod slovem "posílená ostraha" člověk představí "mírotvůrci, kam se jenom podíváš." Hned u vchodu do místnosti narazíme na splátce ze čtvrtého kraje. "Jestli tu dneska bude, ne že uděláš nějakou blbost," upozorňuje svou kolegyni Riley. "Ne, po druhé se to nestane," odpovídá ona. "To by se taky..." začne on, ale je přerušen Eve, která nás zdraví. Tak namísto dokončení věty svůj pozdrav připojuje. "Ahoj," odvětí Michelle, tak se taky se svým vlastním "ahoj" připojím. Riley se tváří neobvykle vážně. Ještě jsem ho popravdě takhle neviděl. Předchozí dva dny chodil okolo a otravoval ostatní blbými kecy. Což, ostatně, vůbec nemusí být směrodatné. Já poslední dva dny chodil okolo a obtěžoval Soru. "Doufám, že jste nesnídali," oznamuje nám Eve. "To jo, pač nás čeká asi velký sousto!" Dodává Riley. Překvapuje mě, jak se ti dva doplňují. Jako by se znali dlouhé roky a přesně věděli, co ten druhý chce říct. Každopádně se podívám, kam se dívá on - abych ono "velké sousto" viděl na vlastní oči. Většina neprofesionálních splátců se nachází v jednom hloučku, rovnou u zbraní. Akorát Viktor zase zevluje na zdi, jak se zdá. "To není dobré. Co budeme dělat?" Ptá se Michelle a působí, že ji to příliš nezajímá. Ono by jí to i vyšlo, ale já slyšel, jak nasucho polkla. Oni dva jsou dál, takže předpokládám, že o tom neví. "Coby," pokrčím rameny a pohodím hlavou. V duchu se zapřísáhnu, že už proto, jak se Michelle snaží působit klidně, já sám svou nervozitu taky nesmím dát najevo. "Půjdeme jim ukázat, jak se to se zbraněmi dělá. Myslíte, že to ta banda pošuků někdy držela v rukách?"

Tvůrce - 20. března 2013 22:24

Čas se ukázat Oni Paradoxně možnost k předvádění se nesetkává zrovna u téhle dvojice dneska s úspěchem. Místo halasného nadšení tolik typického pro minulé dny, hlavně v oblasti štvaní všech okolo, je momentálně aktuální spíše nucený úsměv. Eve: "Trápit trotly je vždycky dobrý způsob zabití času" Riley: "Nemyslíte si, že jsme už předvedli včera dost?" Je nadhozeno opatrně v plén. Eve: "No táák, jsou to dřeva!" Riley: "Už beztak ví, co umíme a stejně je jim to šumák..." Patrně nedá příliš práce nalézt v tom jistou formu rezignace, nebo snad marnosti? Nebo podobně jako zástupci třetího kraje zkrátka navrhuje neplýtvat energií pro případ... zjevně čehokoliv jiného, než taktické snahy o rozmělňování skupiny soupeřů.

Michelle McCoin [2] - 20. března 2013 22:49

Tak fajn jdeme se předvést "Coby," začne Danny, podle mě lehce nezaujatě. Působí klidně jako já. "Půjdeme jim ukázat, jak se to se zbraněmi dělá. Myslíte, že to ta banda pošuků někdy držela v rukách?" Ušklíbnu se a přikývnu. Tohle je přesný opak, co bych nejradši dělala. Je jich tam totiž poměrně moc. Jestli dobře počítám tak dvanáct. Když se nám povede zastrašit třetinu budeme rádi. Eve se zdá, že by se přidala, ale Riley, ten je apatický a bere to jako ztráta času. "Uvědomujete si, že jich tam je nejméně tucet. Prostě tam nakráčíme nebudeme si jich všímat a zničíme pár figurín." Profíků nás moc nezbylo. Nevím jak to je s jedničkou, určitě na Soru můžeme zapomenout, u ní bychom byli jistě rádi, aby zemřela u Rohu a nepodařilo se jí zdrhnout. Jak je na tom Kyle to netuším. My se musíme pokusit ukázat, že i bez jedničky jsme to my, kdo tuhle hru mají v rukách. "Oni masakr u Rohu nezvládnou. Oni na to připraveni nejsou. Tak jim ukážeme malou demonstraci, co je čeká." Na tváři mi hraje uspokojující úsměv. Sama jsem překvapená, co říkám, taky bych se tam nehnala, ale Danny má pravdu. Pokazili jsme toho tu dost a tohle seskupení musíme rozehnat nebo aspoň vyděsit.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 21. března 2013 13:04

Pesimistický post na pesimistickém tréninku! "Trápit trotly je vždycky dobrý způsob zabití času," dává mí na pravdu Eve. "Nemyslíte si, že jsme už předvedli včera dost?" Ptá se opatrně Riley. Evidentně nevypadá, že by měl moc velký zájem cokoli dělat. Tak samozřejmě, že jsme se předvedli - ale ne zrovna nejlíp. "No táák, jsou to dřeva!" přesvědčuje jej Eve. "Už beztak ví, co umíme a stejně je jim to šumák..." "Uvědomujete si, že jich tam je nejméně tucet. Prostě tam nakráčíme nebudeme si jich všímat a zničíme pár figurín," vkládá se do toho Michelle, "oni masakr u Rohu nezvládnou. Oni na to připraveni nejsou. Tak jim ukážeme malou demonstraci, co je čeká. Masakr? Masakr? Mám co dělat, abych se nezačal smát takovým tím stejným nervózně-ironickým smíchem, který včera předváděla Lilith. Masakr prý! "Michelle - pokud zůstanou v jednom chumlu a budou takhle spolupracovat i v aréně - žádný masakr nebude," uvedu toho drobné nedorozumění na pravou míru, "možná tak leda náš. Myslíš, že se mezi nimi nenajde nikdo, kdo by nás dokázal zabít?"

Michelle McCoin [2] - 21. března 2013 19:34

Chtěla jsem jen pomoc Vidím jak se Danny snaží, aby se nezačal smát. Rozčiluje mě to a to ani netuším, jak mě vytočí jeho slova. "Michelle - pokud zůstanou v jednom chumlu a budou takhle spolupracovat i v aréně - žádný masakr nebude, možná tak leda náš. Myslíš, že se mezi nimi nenajde nikdo, kdo by nás dokázal zabít?" Já chtěla jen přesvědčit ty dva, aby projevili nějaký zájem, ale jestli mi je to vraceno takto, tak v pořádku. Ne žádné v pořádku. "Samozřejmě jsou mezi nimi lidi co nás dokáží zabít... Ale taky mezi nimi jsou stále někteří, kteří se nás bojí." Včera to tak bylo... "Ale víte co, mě je to už jedno." Pokrčím rameny, abych svým slovům dodala tón nezájmu. "Užijte si všichni zbytek života, který bude velmi krátký." Nechápu, kde se to ve mě bere. Ale namíchlo mě jak chování Rileyho a teď Dannyho. I když mám chuť na místě se otočit a odpochodovat k nějakému stanovišti od nich, tak jenom složím ruce na prsou a čekám, co oni dále vyplodí k naší situaci.

Tvůrce - 21. března 2013 21:11

Debata Riley: "Rada od..." Tentokrát je to Eve, kdo šťouchá do Rileye. "...takové nádhery fakt potěší." Eve: "Nech toho, to nepotřebujeme..." Riley: "A co? Viděla ona někdy mrtvolu? Se vsadím, že se jí nestalo nic horšího než zlomenej nehet!" Eve: "Riley..." Riley: "Kdyby o řekla Serlaidová, ani neceknu, ale tyhle silácké řeči od někoho, kdo..." Eve: "SAKRA RILEY!" Získává to důraz, ačkoliv nekřičí. Riley: "Kdo se nechal tak snadno a stupidně napadnout... to je fakt síla." Eve: "Které části slova "přestaň" nerozumíš?" Rázem jsou dvě věci zjevně dost jasné, Riley celý výstup se Sorou klade hlavně na vinu Michelle, patrně kvůli odstartování a nebo proto, že Eve má narozdíl od ní upřímně rád. Kromě výčitek je pak jasné, že navzdory hraní... ani jemu není zrovna moc dobře, což Eve navzdory své snaze nedokáže zjevně držet pod kontrolou.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 21. března 2013 22:24

no tak se tady ještě před nima zhádejme, žeeee... "Samozřejmě jsou mezi nimi lidi co nás dokáží zabít... Ale taky mezi nimi jsou stále někteří, kteří se nás bojí." odsekává mi Michelle. "Ale víte co, mě je to už jedno," Dodává. "Užijte si všichni zbytek života, který bude velmi krátký." Evidentně ji rozhodilo, že jsem ji narušil tu její věčně omílanou teorii o tom, že se všichni u Rohu zblázní strachy, až uvidí crčet první krev. Ona totiž ta teorie byla v jednu dobu docela poplatná. V době, kdy ještě odpadní socani nespolupracovali jako tým. A docela i v době, kdy jejich tým byl značně nestabilní a čítal tak čtyři, pět jedinců. Ale nyní už by se mohla tohoto stébla naděje přestat chytat. Ne, nezachrání to ani její ironická poslední věta, kterou nejspíše vyřkla z totálního zoufalství a nedostatku jakéhokoli jiného argumentu. Jinak to nevidím. Už proto, že už jsem měl tu čest Michelle pár dní pozorovat a poznávat a vím, že kdykoli se zmíní nějaké zabíjení, nemá daleko k tomu, aby se složila - a jednou to tak už i udělala, to oba víme. Jenže ostatní ji neznají tak, jako já. "Rada od takové nádhery fakt potěší," odpoví ji Riley nabroušeně, nic nedbajíc faktu, že mu Eve šťouchá do boku loktem, aby přestal. "Nech toho, to nepotřebujeme," naléhá na něj. "A co? Viděla ona někdy mrtvolu? Se vsadím, že se jí nestalo nic horšího než zlomenej nehet!" "Riley..." "Kdyby to řekla Serlaidová, ani neceknu, ale tyhle silácké řeči od někoho, kdo-" "SAKRA RILEY!" "Kdo se nechal tak snadno a stupidně napadnout... to je fakt síla," zdá se, že Eve na něj zase takový vliv, aby jej přinutila zmlknout, nemá. Smutné je, že pokud chci, aby se mě Michelle držela a věřila všemu, co jí budu říkat, až do konce - vím, že bych se jí měl zastat. A neleze mi to z huby. Opravdu ne. Už proto, že mi ten kluk tak trošku mluví z duše a řekl všechno, co jsem jí chtěl říct včera večer, ale přinutil jsem se si to odpustit, protože jsem viděl v jak ubohém stavu byla. "Které části slova "přestaň" nerozumíš?" Ptá se jej pak Eve rázně. A já, já mám takový ten pocit, že musím zakročit, než se Michelle otočí a zase zdrhne na záchody. "Můžete toho laskavě nechat? Všichni tři?" Vložím se do toho a znovu chápu Lilith a její záchvaty. Někdy prostě přichází chvíle, kdy je třeba... něco rozmlátit. Bohudík jsem v těchto věcech trošku větší kliďas, než naše trenérka, takže zůstane jen u představ. "Co se posralo včera - to se posralo včera. Teď bychom si mohli začít hledět toho, abychom tomu dneska nenasadili korunu. Já to vidím tak, že máme poslední šanci zvrátit misky vah na naši stranu. A nevím jak vy, ale já se u Rohu nechci nechat tou lůzou vykuchat."

Michelle McCoin [2] - 22. března 2013 00:09

Jestli jsem měla nutkání odejít tak tedka po tom toužím... To co si ten kluk ze čtyřky dovoluje nemá obdoby. Eve se Rileyho snaží krotit, ale nepomáhá to. On řekne přesně to, co chtěl říct. Mě to naprosto vytáčí a na mé tváři je to znát. Vždycky se snažím brát problémy s nadhledem a do ostatních šťourat, ale oni nemají právo to dělat mě. Riley mi vyčítá včerejšek, já si ho také vyčítala, ale on to vědět nemusí, jedinému komu bych se tady omluvila byla by Eve. Mezi dialogem dvojice ze čtyřky svěsím ruce a už se chystám něco říct se zvednutou rukou a ukazováčkem namířeným na Rileym. Jenže Danny mě předběhl. "Můžete toho laskavě nechat? Všichni tři?" Sklapnu pusu a zvednutou rukou se chytím druhou v lokti. "Co se posralo včera - to se posralo včera. Teď bychom si mohli začít hledět toho, abychom tomu dneska nenasadili korunu. Já to vidím tak, že máme poslední šanci zvrátit misky vah na naši stranu. A nevím jak vy, ale já se u Rohu nechci nechat tou lůzou vykuchat." Snaží se, abychom zapomněli na včera a pokusili se o spolupráci. "Já taky nechci tak dopadnout." Řeknu s pohledem na Dannym a jak to dořeknu přejdu na ty dva, hlavně se zaměřím na Eve a pokusím se na ní usmát, i když ten úsměv je lehce ztrápený.

Tvůrce - 22. března 2013 09:08

Emo růžek? My všichni vraždou poviní Eve: "To nikdo z nás..." Zatímco Michelle se tváří ztrápeně, její výraz se snaží být povzbudivý. Zda-li se to v takové situaci a atmosféře daří, to těžko říct. "Možná bychom mohli změnit taktiku..." Na moment zmlkne, kdy si s Rileyem vymění pár pohledů. Tentokrát místo souhry přichází jen nechápavý pohyb rameny a odevzdaný pohled stylu "dělej jak myslíš". Riley: "Co navrhuješ?" Eve: "Nechat to plavat." Riley: "Fakt dobrý plán. To se k nim můžeme zkusit přidat!" Cynický smích utne její nakvašený pohled. Eve: "Oni asi všichni vyrazí k rohu, budou v přesile a při síle. Nechme jim ten pocit vítězství. Stejně ty zbraně nebudou umět využít a ve vhodný okamžik je můžeme překvapit a zlomit. Jestli nebudou mít rozum, tak třeba v noci může i většina z nich spát... a my si vezmem, co nám patří." Neříká se jí to snadno. Možná se jí nelíbí, že ten návrh je riskantní, nebo to, že tím definitivně přichází o auru bezmozkatého stvoření. Riley zatím tiše dumá a zvažuje.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 22. března 2013 10:03

Naše malá chytrá horákyně! "Já tak taky nechci dopadnout," přidává se Michelle a zní to docela odevzdaně. Alespoň na tomhle se všichni shodneme. Natáhnu k ní ruku a lehce stisknu její dlaň ve své. Když už jsme u toho - jednu velkou výhodu to má. Profíci mě mezi sebe vezmou. Ve stínu událostí dnešního rána tak trochu musí. Alespoň momentálně mám ten pocit. Je pravda, že ve Hře se události mění z minuty na minutu - ale to bych nyní s dovolením neřešil. Jakkoli je všechno špatné - já si jedno pozitivum našel a toho se prostě budu držet. To nikdo z nás," i Eve se na Michelle povzbudivě podívá, "možná bychom mohli změnit taktiku." "Co navrhuješ?" Ptá se jí Riley. "Nechat to plavat." "Fakt dobrý plán. To se k nim můžeme zkusit přidat!" Zasměje se cynicky on. Ve chvíli, kdy se na něj vážně, podmračeně podívá, ale její partner z kraje utichá. "Oni asi všichni vyrazí k rohu, budou v přesile a při síle. Nechme jim ten pocit vítězství. Stejně ty zbraně nebudou umět využít a ve vhodný okamžik je můžeme překvapit a zlomit. Jestli nebudou mít rozum, tak třeba v noci může i většina z nich spát... a my si vezmem, co nám patří," řekne pak ona a jde vidět, že jí to leze přes rty neskutečně ztěžka. Já se ani nedivím. Do jaké pozice se takto postavíme? Vzájemný vztah lovce a kořisti by se tím úplně obrátil. Jemně, láskyplně, pohladím Michelle palcem po zápěstí. Nejraději bych jí za to tu ruku zlomil. Stačilo by tam málo. Trošku přidat stisk a její záprstní kůstky by začaly jedna po druhé lupat. Zalomit a zakroutit zápěstím. Kdyby včera neprovokovala Soru, nikdy bych nebyl v pozici štvané zvěře. Ale byl. Byl - jen by mě vyštvali jiní. S tichým výdechem ji zlehka pohladím palcem ještě jednou. Pak se podívám na Eve. "Neobsadit Roh je risk. Obsadit ho ještě větší. Navrhuješ tedy zmizet ze scény - beze zbraní a zásob - a pak se vrátit?" Jde vidět, že nad tou myšlenkou vlastně i uvažuju. "Je jich hodně. Když první den zmizíme a nebudeme se vracet - budou muset něco dělat. Hry by byly nudné, kdyby se při nich nezabíjelo. Buď na ně, jakožto na největší skupinu, něco naženou - nebo se začnou mlátit mezi sebou - a nebo vyšlou malou skupinku, která se nás vydá hledat. Malou skupinku břídilů vyřídíme i beze zbraní."

Tvůrce - 22. března 2013 10:26

Kus rozhovoru Na tvou otázku přichází odpověď v podobě souhlasného kývnutí. Ostatně tvé další myšlenkové pochody zjevně plynou podobným směrem, jako ty její. "Přesně." Dodá na závěr úvah na téma "co by byly hry bez hraní". Fakt, že vysoká koncentrace nic nedělajících splátců by dráždila pořadatele, je zkrátka téměř jistotou. Riley: "Tak pokud se rovnou domluvíme, že od startu pomažeme všichni na sever nebo tak nějak..." Přidává se k uvažování i on. ...tak zbývá jen vyřešit, co s jedničkou.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 22. března 2013 13:20

Taky kousek přidám! "Přesně," dává mi za pravdu Eve. Je až s podivem, jak přesvědčivě dokázala první dva dny hrát naprosto blbou. A že jsem ji na to i skočil - a kdyby mi Lilith neřekla, že je možné, že to na nás čtyřka hraje - tak bych teď asi stál a civěl s otevřenou hubou na to, kolik intelektu projevila. "Tak pokud se rovnou domluvíme, že od startu pomažeme všichni na sever nebo tak nějak, tak zbývá jen vyřešit, co s jedničkou. "To zjistíme, až tady jednička přijde. Přiznám se, že Sory se trochu bojím a nerad bych ji ve skupině viděl. Jedna věc je skočit si navzájem po krku, až ke konci, kdy nebude zbytí a spojenectví padne - a druhá je si neustále hlídat záda, jestli v nich nemám nůž. U Jonese nevím. Mám určitou teorii... která se mi nelíbí," řeknu a zatím to nerozmatlávám. Rozhlédnu se, zda náhodou Jones nepřichází, načež pokračuji. "Má to dva háčky. Musíme si domluvit nějaký nenápadný signál, kterým si dáme navzájem vědět, zda jednička ano nebo jednička ne... druhý problém je, že světové strany nikdy nebyly zrovna mojí doménou." Trapas, Danieli!

Michelle McCoin [2] - 22. března 2013 14:45

Nový plán Eve se mě snaží povzbudit aspoň pohledem. Danny chytá moji ruku a já jsem mu vděčná. Necítím se náhle tak sama, opuštěná mezi cizími lidmi. Eve se nám snaží říct nový plán a líbí se mi jak si umí zařídit pozornost, jak její pohled umlčí Riley. Tomu se pousměji. Ale co ona vysloví mě dostane. Je to naprosto šílené. Zdá se to méně riskantní než naběhnout k Rohu. To ano, ale kolik dní budeme muset přežít v divočině nebo v tom co nám aréna přichystá. Všechno je špatně... Ucítím lehké pohlazení na hřbetu mé ruky. Vytrhne mě to z pochmurných myšlenek. Nechám Dannyho se k tomu vyjádřit, ten mě ještě jednou pohladí po ruce. Zdá se, že je tomu novému plánu nakloněn. "Tak pokud se rovnou domluvíme, že od startu pomažeme všichni na sever nebo tak nějak, tak zbývá jen vyřešit, co s jedničkou. Riley vysloví docela podstatný problém a to je otázka jedničky. "Sory bojový styl beze zbraně by se hodil, ale ona je nevypočitatelná." Nevědomky stisknu Dannyho ruku a vlastně potvrdím jeho slova ohledně Sory. Co se týče Kyle nevím. Jestli je pravda to, že je se svojí spoluspáltkyní nějak domluvený, tak bude nejlepší zůstat jenom čtyři. Dalo by se pouvažovat o chlapci ze šestky ten se zdá stále nějak nestranný. Ale jestli se rozhodneme utéct, je lepší když to ví co nejméně lidí. Danny na sebe prozradí, že má problémy s tím aby určil správnou stranu. Pravda to já nemám, ale budeme mít na plošině minutu a za tu chvíli se zorientovat bych mohla mít problém i já. "Tak když budeme předpokládat, že budeme stát v půlkruhu nebo v kruhu. Poběžíme směrem zády jednoho z nás. Určíme si třeba Dannyho a při počítání budeme vypadat, že chceme běžet k rohu, ale mi poběžíme směrem kam při počítání směřovali jeho záda."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 22. března 2013 15:49

Za mými zády? No... já... proč to musí být MOJE záda? Michelle mé domněnky ohledně Sory potvrzuje a stiskne mi ruku. I přes to, že trefně poznamenala, že Sora evidentně beze zbraně bojovat umí víc, než dobře, existuje několik důvodů, proč Soru v týmu nechci mít. Ten první je, že opravdu nechci, aby Michelle v prvním nestřežením okamžiku třeba zlámala vaz. A věřím, že ona by to udělala - ať už proto, že mou spolusplátkyni nesnáší - a nebo proto, že by věděla, že mi tím zatopí. Možná od každého trochu. Pak, stejně jako se chytila mé ruky, chytá se i mého nápadu a rozvíjí jej. "Tak když budeme předpokládat, že budeme stát v půlkruhu nebo v kruhu, poběžíme směrem za zády jednoho z nás. Určíme si třeba Dannyho a při počítání budeme vypadat, že chceme běžet k rohu, ale my poběžíme směrem kam při počítání směřovaly jeho záda." Vážně se Michelle podívám do očí, jako bych v nich hledal odpověď na nevyřčenou otázku. Proč já? Nechci, aby mi za zády běželi všichni ostatní splátci - byť by se jednalo o spojence. To, že s nimi momentálně musím spolupracovat, ještě neznamená, že jim věřím. Asi začínám být lehce paranoidní. Protože asi mě nezabijí, dokud mě budou potřebovat. Nádech, výdech. Uklidňuji se a věnuji Michelle úsměv. "Napadlo mě ještě něco," řeknu pak zamyšleně. "Umí někdo z vás rozdělat oheň bez křesadla a tak?" Protože já o tom sice nějaké teoretické znalosti mám... ale to neznamená, že to umím. Zapalovač to vždycky jistil.

Tvůrce - 22. března 2013 23:50
	Nový plán? Eve: "To není problém" Riley: "Ale je, protože kouř navede každého... mohlo by jim dojít, že se něco chystá." Eve: "Hmm..." Tiché mručení a svraštěné čelo jsou spolehlivými důkazy usilovného přemýšlení nad jinými variantami orientace v terénu. Riley: "Kouř by se mohl hodit později... umíte někdo dělat pasti? Mohla by to být vábnička!"

Daniel Inburn-Thorne [2] - 23. března 2013 09:05

Kouř, děti... "To není problém," odpovídá Eve. "Ale je, protože kouř navede každého... mohlo by jim dojít, že se něco chystá," odporuje její partner. Právě proto, Riley, právě proto! "Hmm..." zamručí pak ona. "Kouř by se mohl hodit později... umíte někdo dělat pasti? Mohla by to být vábnička," dodává pak on. "Popravdě mě původně napadlo, že bychom se domluvili a sešli se určitým směrem, dost daleko od ohně... čímž bychom je vylákali ven. Na druhou stranu... ta past bude asi spolehlivější." Ach jo, chtěl jsem si to nechat pro sebe! "Já myslím, že bych nějakou základní vymyslet dokázal." Já bych tedy dokázal vymyslet prakticky jakoukoli - a mít potřebné náčiní, tak bych ji i sestrojil. Ale zase se tady nemíním přechválit. Jednak to nemusí fungovat a druhak, kdyby jo - musí to oni vědět? "Takže asi zpátky k tomu, jak se najdeme."

Michelle McCoin [2] - 23. března 2013 21:33

Vymýšlení plánu Po tom, co jsem navrhla jak vyřešit jakým směrem máme běžet se na mě Danny podívá takovým zvláštním výrazem, zračící otázku. Je mi jasné, co znamená, ale nic neřeknu nahlas. Nevím kdo tu řekl, že neumí poznat světové strany... Všimla jsem si, jak se Danny zhluboka nadechl a vydechl, zakončuje to krátkým úsměvem jen pro mě. Lehce mu stihnu ruku a úsměv mu oplatím. "Umí někdo z vás rozdělat oheň bez křesadla a tak?" Což je docela dobrý dotaz. Možná by nebylo od věci ještě zjistit, kdo z nás zvládne obstarat nějaké jídlo, já neumím ani jedno. Takže zavrtím hlavou, že tuhle dovednost neovládám. Eve se tedy strachuje, že bychom na sebe jen zbytečně přilákali a Riley se ptá, jestli někdo umí vytvářet pasti. Danny přiznává, že nějakou past zvládne. Aspoň nějakou šanci budeme mít, jak je pochytat. "Takže asi zpátky k tomu, jak se najdeme." "Protože nevíme jak bude aréna vypadat, je tohle složitý. Prostě někdo z nás by měl určit směr a ostatní se podřídí kam bude běžet on. Klidně tou osobou budu já. Nikdy jsem neměla problémy s orientací v přírodě." Mluvím pravdu. Stačilo mi jednou projít neznámé místo a když se mě na to místo někdo zeptal druhý den, věděla jsem přesně určit, kde se nachází.

Tvůrce - 23. března 2013 23:44
	Rozhovor Eve: "Dobrá... to by snad šlo." Riley: "Ale stále nemáme jasno ohledně jedničky..." Působí dost znepokojeným dojmem. Dá se říct, že určité znepokojení z něj právě čiší. Eve: "Já osobně bych navrhla... je nasměrovat k rohu. Ať ukážou, co umí a získají nám čas." Riley: "Jo, to by mohlo vyřešit pár problémů... já jim nějak nevěřím."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 23. března 2013 23:52

Takže poběžíme za Michelle? "Protože nevíme jak bude aréna vypadat, je tohle složitý. Někdo z nás by měl určit směr a ostatní se podřídí, kam bude běžet on. Klidně to budu já. Nikdy jsem neměla problémy s orientací v přírodě," navrhuje Michelle a stiskne mi ruku. Oplatím ji stisk a už se ji pustím, aby to náhodou nevypadalo - no, divně. "Dobrá... to by snad šlo," přitakává Eve. "Ale stále nemáme jasno ohledně jedničky," podotýká Riley. "Já osobně bych navrhla... je nasměrovat k rohu. Ať ukážou, co umí a získají nám čas," odpovídá jeho spolusplátkyně. "Jo, to by mohlo vyřešit pár problémů... já jim nějak nevěřím," řekne on nakonec. "To je divné," utrousím dřív, než si to stihnu rozmyslet, "jsem si vždycky myslel, že spíš nevěříte mně."

Tvůrce - 24. března 2013 01:31
	S pravdou ven Eve: "Nechápu jak-" Riley: "Nemá smysl si na nic hrát..." Zdá se, že Riley hodlá kápnout božskou. "Mám za to, že jste byli domluvení se Sorou... ale tohle mění situaci." Pohled se stočí zpátky k seskupeným splátcům. "Pokud budeme ve čtyřech, řekl bych, že si můžeme dost věřit a šance budou... vyrovanané." Eve má sice kritický pohled, ale Rileho to zjevně nechává chladným. ]

Daniel Inburn-Thorne [2] - 24. března 2013 15:45

:) tak když pravdu... "Nechápu jak-" Eve se to nejspíše snaží zamatlat, ale Riley ji přerušuje dřív, než pořádně začne. "Nemá smysl si na nic hrát. Mám za to, že jste byli domluvení se Sorou, ale tohle mění situaci. Pokud budeme ve čtyřech, řekl bych, že si můžeme dost věřit a šance budou... vyrovnané." Pokrčím rameny. "Já si třeba první den myslel, že jste komplet vymaštění. Každý máme svoje," ušklíbnu se. "No ale k věci. Takže od Rohu poběžíme každý jinam - a pak se vydáme tím směrem, kam při odpočítávání mířily Michellina záda?" Nelíbí se mi, že se budeme muset rozdělit - a pak se třeba nenajdeme. Kdokoli může padnout do nějaké pasti, které v aréně jsou. Je sice nepravděpodobné, že by byly funkční už první den - ale co kdyby?

Tvůrce - 24. března 2013 16:18

Vymaštěnci Na tvé "vymaštěnce" se ti dva na sebe chvíli jen podívají, načež pokrčí rezignovaně rameny. Patrně v duchu "všichni musí přinášet oběti". Riley:"Jo, budeme se orientovat podle Michell" Zní to pořád trochu chladně, když vysloví tvé jméno. Eve: "Pak se nějak sejdeme a půjdeme podle plánu..." Riley: "S tím, že jedničku musíme utvrdit v tom, že se jde k rohu." Eve: "Přesvědčíš o tom Kyleho, Michelle? Soru... asi nemá smysl řešit."

Michelle McCoin [2] - 24. března 2013 20:49

Pro příště bych prosila když nejsem v sobotu a neděli doma na mě čekat... víte jak si připadám celý rozhovor jako mlčenlivá ryba... Ukázalo se, že můj návrh, že to budu já kdo naši skupinku navede. Není to složitý úkol, jen nikdo se ho nechtěl ujmout a tak jsem to udělala já. Doufám, že na sebe uvidíme a co když ne? Mezitím mi pustil i ruku Danny, vlastně to už vypadalo zvláštně. Jak dva zamilovaní na výletě. Rozhovor se ale stočil jinam a já ani nestačila jakkoliv reagovat. A to dostali jsme se k jedničce a co s nimi. Jejich osud byl rozhodnut a necháme je běžet k Rohu na jistou smrt. Riley se vyjádřil, že jim nevěří. Danny se zeptal, že si myslel, že se nevěří jemu. "Nechápu jak-" Snaží se to zahnat do autu Eve. Pohlédnu na ní, přeci si nemyslí, že jsem Dannymu neřekla to co se mi snažila namluvit včera. Chtěla jsem možná něco říct, ale Riley umlčuje svoji kolegyni a vysvětlí, že si mysleli, že byl Danny domluven se Sorou. Ušklíbnu se nad tím. Ono nemluvit, každý večer s ním, tak bych si to myslela taky. "No ale k věci. Takže od Rohu poběžíme každý jinam - a pak se vydáme tím směrem, kam při odpočítávání mířily Michellina záda?" Mění téma Danny a ptá se na to důležité. Riley to potvrdí a slyším v jeho hlase chlad. Nesouhlasně zavrtím krátce hlavou. Jestli to bude takhle celou dobu, tak já osobně se mám na co těšit. Celou dobu jsem si připadala jako mimo rozhovor, když se Eve otočí na mě a požádá mě, abych to byla já, kdo Kyle pošle k Rohu. Proč já? Na tuhle otázku vím přesně odpověď, já jsem byla ta kdo se na něj dva dny lepil a zdálo se, že si rozumíme. "Dobře, řeknu mu to." Sakra ale Kyle není hloupí, nějak si nejsem jistá, že mi to uvěří. Já přijít a vidět tu shluk té chásky a slyšet jak poběžíme k Rohu si vybojovat to co nám patří, sama bych tomu nevěřila.

Tvůrce - 25. března 2013 20:17

Provedu! Riley: "Tak to bychom měli." Stále stejný chlad, stále stejný tón. Eve: "Myslím, že to bude pro tebe hračka, Michell." Povzbudivé mrknutí je přidáno s vlídným úsměvem. Riley: "A než se tak stane, můžem se někde v klidu natáhnout a smát se jim..." Zdá se, že dohoda mu nakonec přeci jen zvedla náladu. Eve: "Neříkal jsi ,že to máme nechat plavat?" Riley: "Kdybychom nedělali fakt nic, neměli by snad pocit, že něco šijem?" Jedno mrknutí a pak se podívá i k vám, zjevně pro podporu. "Že jo?"

Daniel Inburn-Thorne [2] - 25. března 2013 21:20

No co byli vymaštění! Riley s Eve se po sobě jen tak podívají - a pokrčí rameny. Ono by jim stejně moc nepomohlo, kdyby se urazili. "Jo, budeme se orientovat podle Michelle," řekne Riley - a nejde si nevšimnout, že její jméno stále vyslovuje tak trošku s jistým pohrdáním v hlase. Já ho chápu. Má svým způsobem pravdu - a důvod být naštvaný. Ale opravdu mám pocit, že to poslední, co potřebujeme, je rozbroj mezi námi čtyřmi. "Pak se nějak sejdeme a půjdeme podle plánu," dodává po něm jeho kolegyně. "S tím, že jedničku musíme utvrdit v tom, že se jde k rohu." zakončuje to pak on. "Přesvědčíš o tom Kyla, Michelle? Soru... asi nemá smysl řešit." Zeptá se pak Eve. Ano - v ideálním případě Sora zařve hned u Rohu, protože podlehne přesile. Pokud bude dobře, pár jich vybije, čímž nám usnadní práci. Ale taky se může stát - že tam Sora nepůjde - a stejně jako my se otočí na podpatku a pláchne pryč. Pak by se stala faktorem, se kterým je nutno znovu počítat. Nedej Štěstěna, aby byla blízko Michelle a obě běžely na stejnou stranu. To už bych ji nemusel nikdy najít živou. Při této představě se mi mimoděk zježí zkrácené vlasy v zátylku. "Dobře, řeknu mu to," odpovídá Michelle. "Tak to bychom měli," odsekává ji na to chladně Riley. Hunte, notak! "Myslím, že to bude pro tebe hračka, Michelle," povzbuzuje ji Eve. "A než se tak stane, můžem se někde v klidu natáhnout a smát se jim," vrací se Riley zpátky do svých, asi pečlivě naučených, vymazaných kolejí. "Neříkal jsi ,že to máme nechat plavat?" Ptá se jej Eve. "Kdybychom nedělali fakt nic, neměli by snad pocit, že něco šijem?" odpoví ji on a pak se podívá i na nás, "Že jo?" "Jo, pravda, neměli bychom se tvářit a působit nervózně. Je nám to přece jedno, že se paktují, ne?" Pokrčím rameny. No - my všichni víme že nám to jedno není - ale to nemusíme říkat nahlas. "Ještě jedna věc. Pokud v aréně někde narazíme na Jacka... nezabíjel bych ho. Nemusíme ho zasvětit do našeho plánu - ale kdyby se nám jej podařilo přibrat až v aréně - mohl by se nám ještě hodit."

Michelle McCoin [2] - 25. března 2013 22:31

Taky se na to mohu vykašlat "Tak to bychom měli," ten chladný tón, co Riley používá v komunikaci semnou tam stále je. Složím si ruce na prsou a skloním hlavu a řeknu si takzvaně pod "fousy". "Dělat to taky nemusím, co kdybych si u toho zlomila nehet." Řekla jsem to tak tiše, že to třeba neslyšeli. "Myslím, že to bude pro tebe hračka, Michelle," snaží se mě povzbudit Eve. Zvednu k ní pohled a úsměv jí vrátím. Nevím, co si holčička myslí, že mám Kyle obtočeného kolem prstu a že když se k němu přivinu, že udělá vše co mi na očích uvidí. Rozhovor se znovu stočí na shluk neprofesionálů, Riley navrhuje jít je někam pozorovat a smát se jim. "No jistě je nám to fuk a měli bychom se chovat stejně jako minulý dny. Tak možná se přesunout k nějakému stanovišti by nebylo od věci." Danny se zmíní ohledně Jacka, který tréninkovací místnost pozoroval z vrcholu lezecké stěny. To co řekl mě napadlo taky a tak přikývnu, že s tímhle souhlasím.

Tvůrce - 26. března 2013 21:44

Domácí kino Co se týče Jacka, tak Danielův návrh se setkal s pochopením i na straně čtyřky. Zjevně stačilo málo, aby si uvědomili, že by šlo je no plýtvání sil, nebo alespoň nechtějí hledat témata, na nichž byste se shodli jen stěží. Co se týká shody, tak než jste vyrazili na plnohodnotné očumování, Eve ještě cosi tichého ucedila svému partnerovi a přidala k tomu solidní pohlavek. Vzhledem k tomu, že ani nedodal za co, v tom asi mají oba jasno. Jako ideální pozorovatelna se znovu jeví horolezecká stěna. Dobrý výhled, pohodlí na vrcholu je zkrátka něco, s čím se jiná mís,ta měří jen s obtížemi. Co se týče programu, tak ten je o poznání slabší. Kraje s nízkým číslem maří svůj čas mnohdy marnou snahou. Mužský zástupce pětky se málem pořezal, Algiana pro změnu dost marně bojovala s lukem a zbytek, ač už tak komický nebyl, stále nestál za řeč. Želízka v ohni jsou pak akorát zástupci sedmičky, kteří se sekerou v ruce dokázali figurínu dost zmasírovat. Totálně špatný nebyl ani černošský vůdce této smečky, který si zvolil na zkoušku meč. Pokud budeme přistupovat k jeho využití ve stylu "železný kyj", pak má rozhodně velký potenciál. Čas se zkrátka posunul dál v doprovodu více/méně milých komentářů splátců čtyřky zahrnující případy prvního civění těchto nováčků na čepel zbraně slovy "jé ono se to leskne, budu tomu říkat blikátko. Au, tak ne, tak raději píchátko... " až po přirovnání snahy o užití kopí devítkou k tomu největšímu párátku, jaké kdy kdo vyrobil. Během toho všeho se pak s jistým zpožděním objevuje u vchodu Kyle, kterého ti dva zatím nezaregistrovali a dle pečlivého rozhlížení, teprve zhodnocuje situaci...

Daniel Inburn-Thorne [2] - 27. března 2013 19:21

Lepší než výměna manželek "No jistě. Je nám to fuk a měli bychom se chovat stejně jako předtím. Přesunout se k nějakému stanovišti by možná nebylo od věci," přidává se Michelle. Čtyřka jen kývá, načež je navrhnuta lezecká stěna, která je pro tuto chvíli prázdná. Jak se zdá - Viktor šel zevlovat jinam. Po cestě k ní ještě Eve něco Rileymu tiše řekne a vrazí mu pohlavek. Jen povytáhnu obočí a nijak to nekomentuji - vlastně raději ani nedávám najevo, že jsem to viděl. Tohle by si měli ti dva vyřešit mezi sebou. Zajímalo by mě, jak moc se znají už z domova. Ze stěny je krásný výhled - výhled na všechny ty se zbraněmi nezběhlé splátce, kteří se snaží... buďto něco předvést, nebo něco naučit. Nedokážu to posoudit. Samozřejmě - mají početní převahu a celkově vzato jsou nám potenciálně nebezpeční - ale ve chvíli, kdy se hezounké Algianě napotřetí podaří luk natáhnout - načež ji šíp stejně nevystřelí a s tichým "plonk" jí spadne pod nohy, nebo když se kdosi z nich pořeže při snaze něco, co nechápu, udělat s dýkou - to se prostě nejde nesmát. O to víc, když to všechno doplňují velmi vydařené veselé hlášky čtvrtého kraje, ve stylu "tady se to drží ano - a tím druhým se jakože bodá, táák...", popřípadě amatérský dabing ve stylu "jé ono se to leskne, budu tomu říkat blikátko. Au, tak ne, tak raději píchátko." Zabijáci v akci. Musí se nechat. Je mi až úzko při pomyšlení, že by mě někdo z nich měl veřejně zostudit před celým Panemem. Přes to všechno si všimnu právě do místnosti vcházejícího splátce prvního kraje. Přichází sám a trošku zmateně se rozhlíží okolo. Sora na trénink, jak se zdá nepřišla - a možná ani nepřijde, bůhví. "Jones je tu," ohlásím tiše, aby si toho všimli i ostatní. pak se významně podívám na Michelle.

Michelle McCoin [2] - 27. března 2013 20:26

Tak jde se na to Vybrali jsme si horolezeckou stěnu, že z ní bude krásný výhled na všechny zúčastněný. Cestou Eve uštědří pohlavek Rileymu, nevím za co to bylo, ale on to jistě věděl. Neřekl na to ani slovo. Vylezli jsme tedy nahoru a sledovali to náramně vtipné divadlo. S poznámkami čtyřky to je dokonalé. Dobře se bavím, když se ozve Danny. "Jones je tu," řekl to tak, abych si ho všimla taky. Udělá se mi lehce zle, protože mi je jasné, co se odemne čeká. Když na nás spočinou Kylovi oči, tak s křečovitým úsměvem mu zamávám. "Tak já jdu na to." Slezu ze stěny a už s veselou tváří, nic nehraji a tvářím se přirozeně si to mířím ke Kylovi. Zastavím se před ním a jeden neposedný pramen, který mi spadl do tváře si dám za ucho. "Ahoj Kyle. Už jsem se bála, že se tady jednička vůbec neukáže." Je jasné, že nepřítomnost Sory mě nemohla mrzet ani předtím. Spíš jsem to zaonačila tak, abych neřekla, že jsem se bála, že on sám nedorazí.

Tvůrce - 27. března 2013 22:07

Trolové a Dany Budoucí majitel IF mikiny Eve: "Snad to dobře dopadne..." Prolomí mlčení po chvíli, zatímco Michell míří za zástupcem té lepší půlky prvního kraje. Riley: "Tak se tam nekoukej, ty makovičko a raději sleduj představení..." Patrně formou odvety za pohlavek přichází znovu milé mazlení kloubů s její hlavinkou za doprovodu pištivého "Au". Riley: "Myslím, že jsme udělali dobrou dohodu..." Hovor se rázem stáčí k tobě, ačkoliv na jeho pozadí slyšíš cosi jako "jestli to udělá v aréně, tak budu mrtvá smíchy" Eve, jež přesunula svou pozornost dle jeho rady jinam. Inu jestli něco horníci neumí, tak je to házet zbraně směrem k cíli. Kyle a Michell Dáma s posláním "Ahoj..." Navzdory tomu, že vykouzlil úsměv, mu tolik do smíchu není. To je patrně způsobeno tím, že aktivita ostatních krajů mu zjevně neušla. Spolu s tím má podíl i to, jaké riziko to s sebou nese. "...no dneska tu budu akorát já, Sora je na koberečku... takže alespoň bude klid." Zdá se, že všechno zlé je přeci jen k něčemu dobré.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 27. března 2013 22:59

Afkone já tu mikinu nosit nebudu, je hnusná! "Tak já jdu na to," odpovídá Michelle pohotově. Jsem rád, že ví, že se to udělat prostě musí. A co si budeme povídat, určitý přesvědčovací talent ona má. "Snad to dobře dopadne," vyprovází ji Eve, zatímco Michelle slézá ze stěny dolů a míří za splátcem z prvního kraje. "Tak se tam nekoukej, ty makovičko a raději sleduj představení," Riley svou kolegyni opět chytí do kravaty a dá ji ořecha. Buďto ti dva mají nějaký rafinovaný způsob komunikace... a nebo jsou opravdu kapku... zvláštní, když už tedy ne blbí. Eve piští a kope nožkama - a já jsem rád, že toho Riley nakonec nechává - protože by ta holka taky mohla spadnout dolů a ublížit si. "Myslím, že jsme udělali dobrou dohodu," řekne mi pak on, zatímco ona se upravuje a komentuje nějaký výkon jednoho z neprofesionálních spojenců. Zřejmě dvanáctky. A zřejmě to má co dělat s hodem na cíl. Zřejmě nepovedeným. "Já doufám, že jsme udělali dobrou dohodu," povzdechnu si.

Tvůrce - 28. března 2013 08:33

Budeš, nebo tě jako správný virtuální otec ztrestám hlubokým opovržením a příspěvkovým zarachem! Nic Astartího totiž nemůže být špatné! Ten, kdo marně klade odpor! "Já doufám, že jsme udělali dobrou dohodu." Tvůj povzdech vzbudí splátců čtyřky zájem, především pak u Rileye. "Proč tak zklesle?" Nadhodí s úsměvem a přátelsky ti věnuje šťulec do ramene. "Michell se s celou jedničkou spojit nemůže, Eve taky ne a mám dojem..." Uchechtne se. "...že ty taky ne." Dá se říct, že je si tím z nějakého důvodu jistý. Eve: "Takhle se určitě dostaneme do finále."

Michelle McCoin [2] - 28. března 2013 10:36

S Kylem Všimnu si, jeho obav v tom úsměv, kterým mě obdařil. Neohlížím se, přeci jen já na tohle koukám od rána. Kyle prozradí, že dnes přijde jen on a Sora nás svojí přítomností neobdaří. "By mě zajímalo, co jí tak na tom koberečku řeknou... Stejně jí nic udělat nemohou..." Jako je pro nás lepší, že dnes nedorazí, ale stejně bude stejná. Půjde mi po krku, já jen doufám, že k tomu Rohu poběží do chumlu těchto děcek, co si myslí, že nás pobijí do jednoho. "Těhle se neboj." Usměji se a krátce se podívám kolem sebe. "Sledujeme to tu od rána. Někteří se stačili pořezat, jiní zase nenatáhli ani luk. Jestli z nich jeden ví za jakou stranu se správně drží meč, tak to je hodně." Podávám to veselým tónem, aby si z toho Kyle taky nic nedělal, jako já nebo jak se aspoň momentálně snažím působit.

Tvůrce - 28. března 2013 10:54

Kyle Michell "Tak to budou letos hry o dost kratší." Uchecthne se, zatímco vnímá tvá slova a může se sám přesvědčit o tom, jak první zkušenosti vchází do hlav vašich... dá se říct nepřátel. "A když už si zmínila Soru..." Přichází na řadu trocha chůze okolo horké kaše. "...chtěl bych se ti za to omluvit. Takhle to skončit nemělo." Korunuje to lehkým povzdechem, zatímco pomalu vykročí směrem k ostatním. "Přišel jsem ještě o něco?"

Michelle McCoin [2] - 28. března 2013 11:44

Ne vše je v pořádku "Jo ani nebudou vědět, že začali." Tiše se zasměji s Kylem. Vážně když se kouknu na ty pokusy kolem je to až žalostné. A před nimi budeme utíkat. Bohužel stejně mají početní převahu. "A když už si zmínila Soru..." Popravdě první si její jméno zmínil ty. Vlastně já dneska ho neřekla. "...chtěl bych se ti za to omluvit. Takhle to skončit nemělo." Co na to říct? Vždyť on nebyl ten co to způsobil... "Ty se nemusíš omlouvat, to jsi nebyl ty kdo přivodil Eve bezvědomí a kdo mě málem uškrtil..." Chytnu Kyla za ruku, nechci aby jsme šli za ostatními. Momentálně ještě ne. "Nebo jak to mělo skončit? Ona se s ostatními přátelit moc nechtěla... Tušíš co má v úmyslu, když hry odstartují." Na jeho dotaz jestli o něco zásadního přišel zavrtím hlavou. Ano přišel jsi, ale ty nejsi součástí nového plánu, poděkuj Soře.

Tvůrce - 28. března 2013 12:59
	Tušení? Michelle "Tak tušení..." Patrně by si to zamrmlal pod vousy, kdyby nějaké měl. "...řekněme, že mám pár teorií..." Přichází na řadu vyhýbavá odpověď. "Ale dneska beztak může být všechno jinak. Co jsem zaslechl, bude se ještě radit s trenérkou." Pokrčí rameny, aby snad dodal svým slovům ten správný dojem, že víc toho už neví.

Michelle McCoin [2] - 28. března 2013 13:21

Takže tušení "Tak tušení..." Odpovídá mi Kyle tak tiše, že kdybych nestála tak blízko k němu, tak to asi ani neuslyším. "...řekněme, že mám pár teorií..." Vyhýbá se odpovědi. Klid to ve mě nevyvolá. Ale všichni tu něco hrajeme, takže i on. "Ale dneska beztak může být všechno jinak. Co jsem zaslechl, bude se ještě radit s trenérkou." Dokončuje celou tu svoji řeč ohledně Sory. Ještě pokrčí rameny, aby ukázal, že on opravdu nic neví. Já mu nevěřím, ale to on nemusí vědět. Pokývám hlavou, že mu rozumím. "Takže ona už nepočítá ani s tebou?" Nesouhlasně zavrtím hlavou a pustím mu ruku. Udělám krok stranou, jestli chce tak můžeme pokračovat k lezecké stěně za ostatníma.

Tvůrce - 28. března 2013 13:36

Matematika, tak se tomu počítání říká, že? Michell "Tak ten byl dobrý..." Od srdce se rozesmál, jako bys řekla tu nejlepší anekdotu dnešního dne. "Neřekl bych, že se mnou kdy počítala..." Dokonce se ukazuje, že na jeho vážnou náladu to byl ten správý lék. "Spíš teď ještě mnohem víc se mnou NEpočítá, stejně jako s každým jiným." Zamíří s tebou tedy ke stěně. "Co ty a tvůj názor na Daniela?" Nadhodí pobaveně, jako by i tohle byl námět k hovoru vhodný pro smích. Pomalým, loudavým krokem pak s tebou pokračuje k ostatním. A ty můžeš mít jistotu, že se k nim tímto tempem ještě nějakou tu chvilku nedostanete. Což, mu zřejmě hraje do karet.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 28. března 2013 13:48

Le fuck vy dva děláte si prdel? Tolik příspěvků? Bez mě? :D "Proč tak sklesle?" Ptá se mě Riley se zájmem, "Michell se s celou jedničkou spojit nemůže, Eve taky ne a mám dojem," lehké uchechtnutí, "...že ty taky ne." "Takhle se určitě dostaneme do finále," dodává Eve. Já bych tomu rád věřil. Zvláštní. Předtím jsem si myslel, že jsou trošku větší realisti, než já - a teď... no, asi jsem pesimista. "No já nevím," jen tak mimochodem se zadívám ke stanovišti se zbraněmi, kde se ostatní kraje snaží trénovat. "Na akademii nás učili spoustu věcí. Různé scénáře, možnosti. Ale žádná nezahrnovala fakt, že bychom mohli být od Rohu první den vyhnáni pryč. Jsou to možná neschopové... ale je jich hodně - a budou zoufalí," pokrčím rameny. "A pak se bojím že se nenajdem."

Tvůrce - 28. března 2013 14:17

Taky se divím jak to jde. Asi to budeme praktikovat častěji... Troll Eve:"Žádný přednastavený scénář nepřežije kontakt s realitou." Od blondýnky tohoto formátu to zní patrně obzvláště filozoficky. Dle souhlasného kývnutí tím za oba vyjádřila názor na "je jich hodně a určitě obsadí roh". Riley: "Chceš říct, že máš snad orientační smysl slepý veverky? Eve: "Hej, jako Martin!" Riley: "JOO!" Přestože narážejí na někoho, koho určitě nemůžeš znát ze svého kraje , fakt, že je to někdo z koho si těžce utahují a teď ho srovnávají s tebou... to zkrátka nelze přehlédnout. Zvlášť, když Riley málem spadnul. Po chvíli nic méně jejich chechot zase ustanul. Eve: "Ale jestli tě to uklidní... tak můžem, pokud se první den nenajdem, rozdělat oheň... jako rezervní možnost. " Stále se ovšem zdá, že ji cukají koutky.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 28. března 2013 14:28

Vemte mě do party :( "Žádný přednastavený scénář nepřežije kontakt s realitou," odpovídá mi Eve, čímž si ode mě vyslouží takový ten pohled typu "nepovídej!" ... popřípadě by se taky dal charakterizovat jako pohled typu "ty vole to bylo teda zas hluboké." Riley se ovšem chytá něčeho jiného. "Chceš říct, že máš snad orientační smysl slepý veverky? "Hej, jako Martin!" Dodává Eve pohotově a oba dva se začínají hrozně smát. Riley málem padá ze stěny. Sice Martina neznám, tak si nedovedu plně představit, čemu se jakože smějí - ale jejich soudružné veselí mě přinutí se uchechtnout s nimi - nebo jim, protože když se takhle chechtají, jsou docela vtipní. "Tyvole bych tě shodil," uchechtnu se na něj vesele. Možná si to neberu moc k srdci, protože nejsem až tak špatný, co se orientace týče - ale náhoda je svině a mám spíše strach, že se kdeco může pokazit. "Ale jestli tě to uklidní... tak můžem, pokud se první den nenajdem, rozdělat oheň... jako rezervní možnost," Eve se snaží zase mluvit vážně, ale pořád má takový ten vyculený výraz. Přikývnu. "Prostě jsem počítal že se v aréně věci začnou srát až o něco později, no. Ta ostuda, až odtamtud utečem..."

Michelle McCoin [2] - 28. března 2013 14:33

Mě se to stává pořád... takže si nestěžuj... Povedlo se mi rozesmát Kyle. Usměji se s ním, jako kdybych tohle měla v úmyslu. Přece nemusí vědět, že jsem měla podezření, že je se Sorou domluven. A co si budeme povídat, on stále může být. Zamíříme tedy bok po boku ke stěně, tempo které zvolil je až vražedné. Takže pomalu se suneme k ostatním. "Co ty a tvůj názor na Daniela?" Tak tenhle dotaz mě překvapil. Nakrátko zavadím pohledem na skupinku čtyřky a Dannyho. Pak se vrátím ke Kylovi. "Popravdě nevím... Jednou to vypadá, že se tu chce spojit se Sorou, pak se zdá že se o mě strachoval, když mě ona napadla. Ale stejně to nemění nic na tom, že s ním budeme mít problémy... až ho nebudeme potřebovat..." Sklopím zrak, přeci jen nejsem bezcitný zabiják jako naše milovaná Sora. Je to nezbytné tohle probrat a tak jsem řekla, co jsem si myslela. Že to je celé jen hra pro Kyla, to on neví, ale co vím já je, že něco uvnitř mě mi říká, že něco na tom bude. Danny mi slíbil finále nás dvou, ale konce se já hrozně obávám. Včerejšek všechno ještě zkomplikoval.

Tvůrce - 28. března 2013 15:08

Ostuda? To nehrozí! Daník Riley: "To je pořešený! My nezdrhneme, protože tam nikdy nepůjdem!" Eve: "Hustá obhajova!" Riley: "Si piš, Panem mi bude zobat z ruky!" Eve: "Ledaže si jí přinesu jako suvenýr!" V humoru mají evidetně široký záběr, takže jim ten, se značkou černý je taktéž po chuti. Ovšem oproti předchozímu veselí jsou tu jisté... nesrovnalosti. Na konci smíchu je vidět, že Eve trochu obejme, jako by ji byla zima a Riley se jí ani jednou nepodíval do očí. Mimoděk pak raději začal bloumat pohledem do sálu, jako by se tam děli zajímavější věci. Eve se pak pro změnu zaměří na místo, kde je Michelle a dle toho, jak krabatí čelo, jí to v hlavě zase šrotuje. Ono se zdá, že Michelle jde to přemlouvání docela dobře, protože to vypadá, že se zas skvěle s Kylem baví. Problémy Žena, na kterou se v tomhle příběhu přímo lepí. "Máš štěstí v neštěstí." Souhlasně kývne. "On působí jako fakt silný splátce a čas se krátí..." Takticky větu dál nedořekne. "...ostatně jinak by na Soru neudělal dojem." Prohodí jen tak mezi řečí něco, co může být dost možná překvapivé. "Ty máš, rámcově, nějaký plán?" Záhy za svým sdělením vpálí otázku, dost možná ve snaze tě zaskočit.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 28. března 2013 18:25

Já nechci aby Riley umřel! "To je pořešený! My nezdrhneme, protože tam nikdy nepůjdem!"Odpovídá mi Riley vesele. "Hustá obhajoba!" Přikyvuje Eve. "Si piš, Panem mi bude zobat z ruky!" odpovídá ji on hrdě. "Ledaže si jí přinesu jako suvenýr!" A pak se oba rozesmějí. Chvíli uvažuju nad tím, jestli jsou to doopravdy takoví magoři, kteří bez nejmenších problémů mezi sebou metají vtipy na toto téma - a pak mi dojde, že i přes to, že se oba smějí, Eve sama sebe objímá - a Riley se vyhýbá jakémukoli očnímu kontaktu s ní. "Chtěl bych mít vaši náladu, vy dva," utrousím, zatímco si přitáhnu kolena k hrudníku a opřu se o zeď za sebou. "Proč vlastně vy dva nechcete Jonese?" Zeptám se po chvíli. "Chápu, že ho nechci já-" střelím pohledem směrem, kde se splátce jedničky vybavuje s Michelle, "- ale... proč raději já, než on?" Tedy ne, že bych si stěžoval... "Po rozhovoru s Eve, mi přišlo, že s ní člověk dokáže lehce manipulovat..." vrátí se mi v hlavě včerejší slova Michelle. Nejsem si jistý, jestli má Michelle nějaké tajné manipulační zálohy - a nebo jen splátkyni čtyřky včera skočila na její hru. Protože ona, když nehraje blbku... dost možná je z nás nejvychytralejší. Ani nevím, proč mě to napadlo. Ani nevím, proč mě napadlo, že jsem se nezeptal, o čem se to vlastně obě včera bavily.

Michelle McCoin [2] - 28. března 2013 20:04

Že se prej dobře bavím... ehm ehm... a kde je to lepení jako...:D "Máš štěstí v neštěstí." Je mi jasné jak to přesně myslel, ale stejně zvednu tázavě obočí. "On působí jako fakt silný splátce a čas se krátí..." Odmlčí se. Schválně nechá mě nechá ať si to doplním. "...ostatně jinak by na Soru neudělal dojem." Nejspíše kdyby se nechovala tak vyšinutě, tak by s jejím spojenectvím souhlasil... Já Dannymu věřím. Můžu v tuhle chvíli se rozhodnout a změnit taktiku, říct všechno Kylovi, ale proč. Protože se bojím, že nedokážu svého spoluspátlce zabít nebo že zaváhám a u chlapce z jedničky by se to nestalo. "Ty máš, rámcově, nějaký plán?" Kyle snaží mě svými otázky nahnat do kouta, tak se budu tvářit, že se mu to daří. "Plán..." Zdá se, že uvažuji o svých možnostech. "Pro začátek bych chtěla hrát šťastnou skupinu se čtyřkou a i spojenectví s Danielem. Až se to uklidní u Rohu a měla bych k tomu možnost, mohla bych se otočit zády ke chlapci z dvojky, ale sama zůstat nechci, hlavně ne se čtyřkou."

Tvůrce - 28. března 2013 23:04

Tak to asi nesmíš vraždit, že Ochránce zvířátek Riley "Ty mu snad věříš?" Eve: "Přijde mi až moc...vychtralý..." Za moment si uvědomí, jak by se to dalo vyložit a zkouší zachránit situaci. "Tímnechciříctžebysbylhloupý!" Riley: "Se povedlo!" Eve: "TO je totiž Riley a do něj máš daleko..." Riley: "Sketo!" Plány v plánech jiných plánů Tak lepivá si byla už i díky Daníkovi, že! "Proč ne čtyřka?" Mimoděk ukáže na jednoho z trénujících splátců, aby to vypadalo, že je hodnotí. Přitom je evidetně dost překvapený tímhle názorem. "Vždyť působí poměrně... prostě." Nahodí a je v tom cítit podezření.

Michelle McCoin [2] - 28. března 2013 23:24

Zamotáváme se do toho no to ano, ale já doufala i v lepení Kyla...:D Nejspíš mě Kyle nepochopil, jak jsem to přesně myslela. Vlastně to je jedno, to hlavní co v tom bylo zděleno je, že běžíme k Rohu a to nezpochybnil. Hraji tu jeho hru a podívám se směrem kam ukazuje, je to na nějakého splátce, který se snaží zase o něco, čemu by se vzdáleně dalo nazývat boj. "Vždyť působí poměrně... prostě." Jeho slova dokazují, že se mu čtyřka nepředvedla. Stále se domnívá, jak jsou hloupí. "Ano to jistě jsou... Ale stále je to dvojice a když bude odstraněn Daniel..." Větu nedořeknu, ať si to doplní sám. Nedívala jsem se na Kyle, sledovala jsem stále toho splátce, aby se zdálo, že mluvíme o něm.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 29. března 2013 00:27

Maj mě za debila... "Ty mu snad věříš?" Ptá se mě Riley zaskočeně. "Přijde mi až moc...vychtralý," odpoví Eve zamyšleně. Nestihnu ani dodat nicneříkající "hm" a už rychle dodává: "Tímnechciříctžebysbylhloupý!" Popravdě mě ani nenapadlo, že by to mohla myslet takhle - ale když to řekla nahlas... Podezřívavě si splátkyni ze čtvrtého kraje přeměřím. Nebyl jsem to ještě nedávno já, kdo měl za pitomce JI? Ten stav mi vyhovoval víc! Mému egu tedy rozhodně! "Se povedlo!" Komentuje její výkon Riley. "TO je totiž Riley a do něj máš daleko," zamazává to Eve. "Sketo!" Odpovídá ji on naoko dotčeně. "Já bych ocenil, kdybyste to už nerozmazávali," ucedím - a ač nechci, aby to tak znělo, přesto to zní trochu popuzeně. Mám místy pocit, že mi z nich praskne hlava. Ne, že bych byl vyloženě tichý a nemluvný tvor - i když dokážu poměrně dlouhé chvíle mlčet, když nemám co říct - ale oni prostě... přijde mi že pořád mluví. Pořád a pořád. Než já stihnu říct jednu větu, jakoukoli, oni si jich mezi sebou vymění snad deset. Fajn - jsou milí. Asi. A asi nejsou tak stupidní, jak jsem si první den myslel, že jsou. Ale stále mě z nich bolí místy hlava. Ty jejich zbytečné, hraně hádavé dialogy, absolutně ignorující, že bych mohl třeba taky něco chtít říct... "Mi je popravdě jedno, jestli si o mě myslíš, že jsem debil, nebo ne," protočím očima směrem ke stropu. Jako by mi tam nahoře měl někdo snad pomoct, "ostatně pokud si to myslíš, můžu za to být rád. Jinak byste se mě asi chtěli taky zbavit, jako jeho." kývnu hlavou směrem, kterým stojí Kyle s Michelle.

Tvůrce - 29. března 2013 17:32
	Rychlá věta na objednávku Miláček Xiho "Je fajn, že si rozumíme." Nadhodí na to na Eve. "Jak už si naznačil, díky stejnému n názoruna nás tu taky sedíš s námi." Pro jednou zas zvážní. Možná jen proto, že chce dát najevo, že jste si kvit, nebo aby ukázala, že to ještě pořád dovede.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 29. března 2013 19:15

Tak jo... všichni jsme debili. Ale ti ostatní jsou větší! "Je fajn, že si rozumíme," odpovídá mi pak ona. "Jak už si naznačil, díky stejnému názoru na nás tu taky sedíš s námi," dodá pak a tak nějak vážně se na mě podívá. Možná že i trochu vyčítavě, co já vím. Vlastně je to fér - jsme si kvit, abych tak pravdu řekl. Když vidím, jak se na mě smrtelně vážně dívá, nemůžu si pomoct a trochu se uchechtnu. "To je fér," pokrčím rameny. "Ale neřekl bych, že tady sedím proto, že bych si o vás myslel, že jste blbí." Ne, to opravdu ne - ono to spíše tak nějak vyplynulo. Rozhodně jsem si neřekl "to jsou ale debilové, těch se budu držet!" "Jsem tady, abych zvýšil svoje šance - jako ostatně my všichni." Ještě, že tady není Michelle. Už zase se totiž bavíme o smrti - a já vím, jak špatně celou tuhle věc snáší.

Tvůrce - 30. března 2013 03:14
	Donucen pod hrozbou násilí "Rozumím" Souhlasně kývne. "Navíc drží dost při sobě..." Na moment se zastaví, jako by zkoumal černého vůdce vašich soků z nízkých krajů. Působí tak zaujatě, že jen sotva by šlo poznat, že přemýšlí nad jinými věcmi. "Kdo myslíš, že je z těch dvou slabší?"

Tvůrce - 01. dubna 2013 19:21
	Hlavně, že si rozumíte Eve: "A proto budeme v semifinále." Říká to s klidným úsměvem, přičemž neopomene u slova "semifinále" udělat prsty uvozovky. Ostatně v HG je zajímavé jen to, kdo vyhraje, takže je to patrně při té formulaci na místě. Riley: "Kyle působí dojmem člověka, co by kombinoval, kombinoval a pak všecko pod vidinou prospěchu podělal." Doplní svůj názor zamyšleně.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 01. dubna 2013 22:47

No tak samozřejmě. My blbí musíme držet spolu... "A proto budeme v semifinále," Dává mi za pravdu Eve. Musím se pousmát, když u slova "semifinále" prsty naznačí uvozovky. Ono totiž samozřejmě doopravdy nic jako semifinále neexistuje. Je finále... a kromě finále nikoho moc nezajímá kdo kdy umřel. Časem lidi přestane zajímat i ten účastník finále, který měl míň štěstí. Ale samozřejmě, že vím o čem mluví. Poslední čtyřka. Přestože přesvědčeně přikývnu, nejsem si jistý, jestli se s nimi chci držet až takhle dlouho. Možná by bylo lepší si je nenechávat až na úplný závěr. Nemusí to být bezpečné. Zase na druhou stranu - pořád můžu doufat, že jeden z nich třeba zemře... a na druhého se společně s Michelle vrhneme, jako dva psi, kteří vycítili svou šanci. "Kyle působí dojmem člověka, co by kombinoval, kombinoval a pak všecko pod vidinou prospěchu podělal," řekne pak zamyšleně Riley. Popravdě jsem nad tím takto neuvažoval. Na mě působil spíše dojmem někoho, kdo by mě čistě na sílu neporazil a tak se mě snažil zbavit jinak. Je dobré mít i jiný pohled na věc. Občas bývám poněkud... můj úhel pohledu nebývá ten nejširší. "Možná. A nebo má plán, který jsme zatím neprohlídli." lehce si odfrknu, "ale o tom pochybuju. Rozhodně po včerejšku." Pak, když se můj pohled střetne s tím Rileyovým, mě něco napadne. "Riley," oslovím jej tiše, ale naléhavě. "chtěl bych tě poprosit, aby ses k Michelle nechoval tak... odtažitě." Jo, neříká se mi to zrovna snadno! "Ona - už si včera vyslechla dost ode mě. Myslím, že ji to stačilo. Mrzí ji to. Udělala blbost a ví o tom. Není nutné ji o tom znovu a znovu ujišťovat." Ano, přiznávám se. Trošku lžu. Hodně lžu. Ode mě si nevyslechla nic, protože jí bylo tak zle a vypadala tak uboze, že jsem si to raději všechno odpustil... a pak jsem myslel na úplně jiné věci. Ale nepotřebuju, aby na ní byl hnusný. Mohlo by ji to donutit přehodnotit plány.

Michelle McCoin [2] - 02. dubna 2013 00:59

Já nikoho nenutila... mě to jen mrzelo...:D "Rozumím" Potvrdil Kyle, že si rozumíme. Zastavil se a tak zůstala vedle něj a zadívala jsem se na černého splátce, jako on. Další větou přitakal mému tvrzení, že čtyřka spolu velmi drží. Ono to bylo včera znát, když jsme byly s Eve napadeny. Riley se přihnal velmi rychle. "Kdo myslíš, že je z těch dvou slabší?" Na krátko zamířím pohledem ke čtyřce, jako kdybych z toho měla zjistit, kdo je z nich slabší. "Asi Eve." Pokrčím rameny, že to byl spíše takový výstřel od boku. "Zdá se mi v uvažování pomalejší a při včerejším útoku se nestihla ani bránit."

Tvůrce - 02. dubna 2013 17:47

Milé hovory o nemilých tématech Daník Výraz splátce čtyřky docela ztvrdl. Evidentně je tohle téma pro něj velmi choulostivé a můžeš doslova cítit, jak má co dělat, aby tě s tím neposlal do patřičných, dvěma půlkami oplývajících, míst. K ovládání mu zjevně pomáhá i ostříží pohled Eve. Párkrát jen polkne, dost možná ošklivá slova na adresu tvé kolegyně, než skloní rezignovaně hlavu. "Chápu, vynasnažím se, pokud..." Zvedne hlavu, aby se ti podíval do očí. "...se vynasnažíš držet ji ode mě dál." Tichý nespokojený vzdech Eve dává znát, že ona je v této debatě na straně rozumu, tedy té tvé. Ano a mě to bylo líto! Mišík "Hm..." Krátké zamyšlení na adresu tvé analýzy splátců čtyřky. "...tak to bychom se měli zaměřit na Rileye, až přijde čas." Nadhodí svou myšlenku. "S trochou štěstí by se pak mohla Eve složit..." Znovu se usměje, jako byste si vyměňovali spíše veselé komentáře než způsoby, jakými se provraždit do finále.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 02. dubna 2013 19:24
	Ach jo, Riley... "Chápu, vynasnažím se, pokud se vynasnažíš držet ji ode mě dál," odpoví mi Riley a svou větu podtrhne velmi vážným pohledem do mých očí. Zdá se, že ještě stále supí vzteky. Eve si nespokojeně povzdechne - a já ostatně taky. Ne ani tak nespokojeně, jako spíše odevzdaně. "Teď mluvíš jako Sora," odpovím a promnu si spánky. "A to jsem doufal, že jsem se ji zbavil."

Tvůrce - 02. dubna 2013 21:06
	TT ___ TT Riley: "Tak to-" Eve: "Má pravdu." Jeho snaha reagovat na - dle toho, jak to vzal - urážku Riley: "To přeháníte... oba..." Zjevně se mu to přirovnání ani za mák nelíbí a vůbec začíná být lehce nabroušen. Zároveň je ovšem vidět, že je to impuls, který ho právě nutí přemýšlet.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 02. dubna 2013 22:56

Nebreč Riley, nebreč. Sora je pořád o něco hezčí než ty! "Tak to-" nadechuje se Riley, asi aby mi od plic něco neslušného řekl. Něco, co si opravdu za klobouk nedám. A nejen proto, že klobouky nenosím. "Má pravdu." Odsekne ale Eve dřív, než Riley stihne doříct, co chtěl. Ona... se mě zastala? "To přeháníte... oba..." zavrčí pak nabroušeně a zdá se, že nad tím, co jsem mu řekl... nebo co řekla Eve, na tom zrovna moc nesejde - přemýšlí. "No tak promiň, ale první den mi řekla úplně to samé. "Drž si tu svou čubku ode mě dál," říkala." Pokrčím rameny. "Vzhledem k tomu, jak to nakonec dopadlo... no nerad bych, aby tvá antipatie vygradovala stejně, jako ta její. Jsme snad spojenci, ne? Sám jsi to říkal." Ostatně nemáme ani moc na vybranou. Na druhou stranu nejsem nešťastný z toho, že jsem zjistil, že se Riley na Michelle zlobí. Je dobře, že ona není tím pojítkem mezi dvojkou a čtyřkou. To by mě pak mohla snadno vyměnit za Kyla, kdybych jí třeba naštval. Takhle... je to méně pravděpodobné. I když stále tak nějak věřím, že mě má upřímně ráda. Takže by to snad neudělala.

Michelle McCoin [2] - 02. dubna 2013 23:01

tak víme jak to teda s nama je...:) Kyle vymyslí, že tedy bychom se měli zaměřit na mužskou část čtyřky. A snad i čekat, že až Riley zařve tak se Eve složí. Ono opačně by to bylo asi tak, že by Riley skočil na mě. Další člověk, kdo mě tu nesnáší. Nejsem na to zvyklá, že by mě vrstevníci tak nenáviděli a tak mnou opovrhovali. Je mi vcelku i líto, že tu celou svojí řečí tahám Kyla za nos. "Spíš se složí Eve než by se složil Riley..." Ramenem se opřu o Kyla a zašeptám. "Takže mohu to brát, že my dva jsme domluveni." Taky se usmívám, jako můj společník, celkově se zdá, že se bavíme o něčem veselém. Ano uzavírat spojenectví je možná veselá záležitost, ale tohle není přímo ten případ. Je to spojenectví jen pro jednoho z nás.

Tvůrce - 02. dubna 2013 23:11

Grrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr! Pod palbou tvých argumentů mu nezbývá, než jen tiše přihlížet. Koneckonců logika jde těžce proti němu, takže iracionální jednání, které u Sory převládá, mu rázem dochází a vůbec se mu to nelíbí. Namísto nějakého dalšího peskování se na něj pak Eve vesele culí a je záhy vidět, že si přijde jako ještě větší idiot. Pokud to ve tvých očích dokáže. Riley: "Je pěkně na prd s ní mít něco společného..." Ucekne, ačkoliv je znát, že se mu trochu vrací humor. "Chápu, co vy dva chcete..." Eve: "Takže?" Riley: "Se budu podle toho i chovat..." Sklopí na moment zase zrak. "Jestli to pomůže, tak se jí zatraceně i omluvím." Není sice nadšený, ale už je alespoň rozumný. Dvojitá Agentka Ta, ze které by Blanka měla radost! "Platí, Michell." Usměje se a přátelsky tě vezme kolem ramen. "Jen takhle se dá dostat do finále..." Zní sebejistě a relativně spokojeně. "S tím, že v něm nebude taková hrozba jako on..." Pohledem zabloudí k Danielovi, na kterého zamává. "se kterou si jen tak neporadíme." O pár vteřin později jste tak zpět u ostatních, zkrátka a dobře, smečka profíků tu bude zevlovat super-drsně a v téměř plné sestavě. Co se týče rozhovorů, obě máte ještě jeden příspěvek, kde můžete něco ceknout, aniž by vás druhá strana slyšela, poté budete pjovsky posunuty obě, buď dál na zeď, nebo pravděpodobněji rovnou k obědu/po tréninkové části.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 02. dubna 2013 23:27

Pašák, Riley! Tady máš suchar. Riley ostatně netrucuje dlouho. Za velmi malou chvíli se na něj začne Eve uculovat - a on se taky usměje. "Je pěkně na prd s ní mít něco společného," řekne pak a už to nezní tak nabroušeně. "Chápu, co vy dva chcete." Co mě trošku znepokojuje, je fakt, že úsměv Eve mohl dost dobře být i nějaký z jejich smluvených signálů, které jdou zatím těžce mimo mě. Je to pěkně nebezpečné, když se ti dva dorozumí i beze slov a mohou si takto, jen pomocí výrazu tváře, či zdánlivě nevinných vět, předávat i nějaké důležité informace navíc. "Takže?" Ptá se pak ona. "Se budu podle toho i chovat," odpoví ji on, "Jestli to pomůže, tak se jí zatraceně i omluvím." "To nebude třeba," ono, co si budeme povídat, je třeba občas dělat kompromisy a ústupky. Teď jsem byl na Hunta "ten zlý" - a teď mu pro změnu vyjdu vstříc, aby si nemyslel. "Stačí, když se k ní budeš chovat slušně. Ona..." koutkem oka zachytím, že mi Kyle vesele mává. Vzhledem k tomu, že přesně od Michelle vím, že je to on, kdo mě chce vyšachovat ze Hry... pomyslím si něco nedefinovatelného o prdelích, tiše zamumlám něco jako "to je ale debil," a s úsměvem mu zamávám zpátky. Ať už jsem o Michelle chtěl říct cokoli, ztratil jsem nit a asi to nikdy nedořeknu. Už se těším, až mu tu hnátu useknu a narvu mu jí do prdele. To ho naučí mi mávat, zatímco se tam dole lepí na Michelle. MOJI Michelle. Šel bych za nimi dolů, ale zdá se, že mají oni namířeno k nám - koneckonců, je odsud hezký výhled, tak proč ne.

Michelle McCoin [2] - 02. dubna 2013 23:58

Já jí to v sobotu řeknu... bohužel já jí nebudu ale její nadřízená paní Watsnova nebo Petříčková:D "Platí, Michell." Souhlasí Kyle a k tomu mě obejme kolem ramen. Za normálních okolností bych byla nadšena. Líbila by se mi pozornost takového kluka, ale tohle není normální situace. A když si všimnu, že Kyle mává nahoru na zeď pohlédnu na Dannyho. A hlavně je tu on, od koho bych se nechala hodiny objímat a byla bych šťastná. Ve skutečnosti i teď vypadám spokojeně. Prostě musím. "Máš pravdu... Nemůžeme si hrozby tahat do konce." Souhlasně pokývám hlavou a pustím se Kyla. Protože hraji svoji roli z minulých dní, neudělala bych to, ale došli jsme ke zdi a ostatní jsou nahoře. Kyle je rychleji nahoře než já a proto jako gentleman mi podává ruku a pomáhá mi vytáhnout se nahoru. Tiše mu poděkuji a otočím se na ostatní. V očích se mi zračí otázka něco ve smyslu a co dál? Rychle to raději zaženu a usměji se. "Tak co naši chudáci? Kolik se jich ještě zranilo?"

Daniel Inburn-Thorne [2] - 03. dubna 2013 16:19

Na zdi. Kajle.. a ty budeš brzo U ZDI! Po chvilce se za námi oba dva vyškrábou nahoru. Snažím se ignorovat fakt, že Kyle galantně pomůže Michelle vylézt. Je to přece její práce, ne! Vypadat blbá a lepit se k němu. Takže by mě to nemělo vlastně ani žrát. "Tak co naši chudáci? Kolik se jich ještě zranilo?" Ptá se Michelle. Jednoho brzo zraním já. Sedí vedle tebe. "Nevím," pokrčím rameny a přinutím se k úsměvu. Už mě to přestalo bavit sledovat. Po nějaké době se to zají.

Tvůrce - 03. dubna 2013 17:09

Schválně, jestli to stihnu! oba Eve: "Je fakt, že to už nemá ten šmrnc..." Přichází povzdech takového váhy, jako by mohlo jít o tu nejdůležitější věc tady. Riley: "Si konečně utekl od Sory?" Namísto toho Riley ihned přesedlává na jiný druh zábavy. Dle lehce znatelného zaražení a jistých stop výrazové kyselosti u Kyla, se mu daří udeřit na správnou notu. Kyle: "Řekněme, že má svůj program..." Pokrčí rameny, jako by nic víc nevědě a dost možná ani vědět nechtěl. "...a my máme zjevně svůj. Pokud tedy jejich snahu nenecháme jen tak..." Bez jakéhokoliv tušení nadhazuje co by čerstvý problém usilovně trénující splátce. "Samozřejmě za předpokladu, že plán ještě nemáme." Inu kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 03. dubna 2013 17:56

Jaký je náš plán? "Je fakt, že to už nemá ten šmrnc," přitakává mi Eve. Jen pokývu hlavou a podívám se na ni takovým tím stylem "se chápem." "Si konečně utekl od Sory?" ptá se jej Riley a zní to... tak nezištně. Co se týče Kyla - ten se zarazí a na moment zatváří ne zrovna přívětivě. "Řekněme, že má svůj program-" odpoví pak. By mě upřímně zajímalo, jaký. Jetli ji třeba zakázali se tréninků účastnit s tím, že je nebezpečná. "-a my máme zjevně svůj. Pokud tedy jejich snahu nenecháme jen tak. Samozřejmě za předpokladu, že plán ještě nemáme." "Michelle ti to neřekla?" otočím k němu prudce hlavu. "Co jste tam spolu teda dělali?" Zní to... podrážděně. Víc, než bych chtěl. Ale s tím už se nedá nic dělat.

Michelle McCoin [2] - 03. dubna 2013 18:20

Ale já mu to řekla... Popravdě jsem nevěděla, co říct a tak můj dotaz bylo to první co mě napadlo. Bylo mi odpovězeno, že vesměs to už zábava není a že to přestali pozorovat. Riley když se nestrefuje do mě, tak musí popichovat Kyla. Snad může být rád, že Sora tu není a ani nedorazí, ale to oni nevědí. Kyla to přetočí na nové téma a to na náš společný plán. Sakra to si mě zkouší... Stočím hlavu na stranu, kde vedle mě sedí Kyla. Snažím se zjistit, co to má znamenat. Už otvírám pusu, abych něco řekla, ale předežene mne Danny. Jeho slova a hlavně ten jeho tón mě přinutí se na něj otočit. Svraštím čelo a bez toho abych něco řekla se mi pohnou rty do otázky "Co?". Snad by si nám Danny nežárlil... Pár vteřin na něj takhle koukám. Nečekaně dloubnu Kyla lehce do boku. Krátce se zasměji. "Vždyť jsem ti dole vše řekla. Že zabereme Roh, jak se od nás čeká." Tady doopravdy všichni něco na někoho hrají. Netuším co touhle svou otázkou Kyle myslel, nebo možná chtěl jen odvést pozornost od Sory.

Tvůrce - 03. dubna 2013 21:00
	Nedorozumění On, ona a oni Kyle: "Špatně jsem se vyjádřil." Ani tahle věta se neobejde bez komentáře, kdy se Eve prostě rozhihňá a s písklavým "vyjádřil" mrká na Michell. Inu každý si pod tím může představit, co je libo. "U rohu mám jasno, jde mi o to, jestli je TEĎ hodláme nechat být nebo ne." Pohled přesměruje k nim. "Narozdíl od včerejšku, mi se to jejich trénování příliš nelíbí."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 03. dubna 2013 21:25

Nedorozumění Já... a ti druzí Michelle si toho okamžitě všímá, protože se mi podívá do očí, nakrabatí čelo a neslyšně zformuje rty do otázky -"co?" Mám sto chutí ji odpovědět jedním z mála slov, které dokáže odezírat ze rtů naprosto každý - a to - "hovno!" - ale neudělám to. Není to Michelle vina. Ona dělá, co jsem ji řekl, že má dělat. A dělá to dobře. "Vždyť jsem ti dole vše řekla. Že zabereme Roh, jak se od nás čeká," odpoví pak Kylovi. "Špatně jsem se vyjádřil," říká on, "u rohu mám jasno, jde mi o to, jestli je TEĎ hodláme nechat být nebo ne. Narozdíl od včerejšku, mi se to jejich trénování příliš nelíbí." Krčím rameny. "Popravdě jsem je původně chtěl jít rozehnat, ale Riley byl proti."

Tvůrce - 04. dubna 2013 17:37

Posun a krátké shrnutí Jedno střídá druhé, to je zkrátka přirozený běh věcí. Proto Danielovu poznámku k autorovi "politiky nevměšování" vystřídalo pár krátkých otázek a argumentů, díky nimž to celé dostalo požehnání i zřejmě posledního "člena" vaší bandy. Ať už ho k tomu vedl rozum, nebo fakt, že s tím všichni ostatní souhlasí... zkrátka znamenalo to, že váš den byl klidný a pohodový. Splátci lopotící se s věcmi, které z blízka častokrát viděli poprvé tu a tam udělali nějaké pokroky, ale obecně skončili u základní lekce "jak s tím nezabiju sám". Viktor celou dobu pendloval mezi několika stanovišti bez jakéhokoliv záměru a zdál se být taktéž spokojený se svou celodenní činností, přestože kdykoliv se k ostatním přiblížil, bylo znát, jak ho znepokojeně ostražitě pozorují. Zvuk výtahu je pak pomyslný tón končící tento trénink. Do něj brzy zapadnou Riley s Eve a Kylem. Stačí pak nějaké gesto nebo slovo, když se ruka Eve dotkne panelu, aby se dveře zavřely a oni vyrazili první nechaje vás v soukromí. Pokud o něj samozřejmě stojíte.

Michelle McCoin [2] - 04. dubna 2013 20:57

Zbytek tréninku Nějaký čas jsme ještě setrvali na zdi a pak se mě zeptal Kyle, jestli nechci se jít protáhnout na kladinu a protože je to moje parketa tak jsem souhlasila. Předvedla jsem tam pár cviků a Kyle mě prakticky pozoroval. Vlastně po zbytek tréninku jsem trávila tak nějak čas sním. Výčitky vůči němu se občas objevili, ale dokázala jsem je vždy zahnat. Většinu času jsem se na něj příjemně culila. Pak jsme byli nahnáni na oběd, který proběhl vklidu a bez hádek. Nakonec byl čas se vrátit na naše patro. Osaměla jsem tam s Dannym a čekáme na volný výtah, který se dostavuje poměrně včas. Vpluji dovnitř a stoupnu si ke stěně a nechám svého spolusplátce vybrat patro. Přemýšlím jestli mám něco říct, jestli to ode mne čeká. Napadá mě tak... Dneska se to vyvinulo zajímavě... Nebo Ten Riley mě dneska štval... Vyberu si zarytě mlčet a pohledem se vpíjím do Dannyho nějak čekám, že promluví on.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 04. dubna 2013 21:35

grrrrrr..... Dále už se na tréninku nic důležitého neděje. Michelle s Kylem odběhnou ke kladině, já, abych trochu upustil páru, několikrát hbitě přeskáču prakticky všechno, co v místnosti byť jen vzdáleně připomíná nějakou tu překážku. Snažím si těch dvou nevšímat. Protože i přes to, že jsem Michelle za Kylem prakticky vzato poslal, protože potřebuji, aby jej přesvědčila o tom, že máme v plánu běžet k Rohu, mě to, jak se k ní chová, prostě vytáčí. Ach, to mé ego. To já s ní mám domluvené spojenectví. To mě v noci objímá. To JÁ s ní spal! Nejraději bych tam prostě šel a všechno mu to takhle řekl. Taktika - netaktika! Ale protože nejsem idiot - samozřejmě si to odpustím. V jednu chvíli jsem se jen tak mimochodem připojil i k Victorovi. Ten kluk... je takový zvláštní, ale co už. Sora se neukázala. A neukázala se ani na obědě, který, což je nezvyklé, se obešel bez větších potíží. Vlastně nakonec působíme jako docela přátelská skupinka - i přes včerejší problém. Doufám, upřímně věřím, že by to snad mohlo ty zmetky, kteří se proti nám domluvili, rozhodit. Možná zítra, na posledním tréninku budeme ještě nakonec i přinuceni přehodnotit situaci. Těžko říct. Věci se tady mění z hodiny na hodinu. Nemá cenu nad tím zatím přemýšlet. U výtahů se loučíme. Kyle odjíždí do prvního patra, asi za Sorou, čtyřka také do svého. Na všechny v podstatě přátelsky mávnu. Kyla bych zabil. Fakt. Zůstáváme s Michelle prakticky beze slova sami. Nastupujeme do volného výtahu a když zmáčknu tlačítko našeho patra a dveře se začnou zavírat, Michelle se na mě upřeně podívá a asi čeká, že něco řeknu. U ostatních o tom pochybuji - ale ona určitě poznala, že jsem se nechoval úplně... jako obvykle. Možná čeká, že jí to vysvětlím, že se jí omluvím. Nebo... já nevím. "Já-" začnu a mimoděk zatnu ruku v pěst. Provokovala mě celý trénink. Teď jsem spolu poprvé sami a její pozornost patří namísto jemu jen a jen mi, "-doufám že ten zmetek brzo chcípne." Chtěl jsem možná říct něco jiného. Nejsem si jistý. Vypadlo to ze mě tak nějak... z ničeho nic. zatímco sebou výtah lehce škubne nahoru, udělám k Michelle krok, obejmu ji a políbím.

Michelle McCoin [2] - 04. dubna 2013 22:11

Nečekané Čekám na cokoliv, ale to co nejdřív řekne a hlavně co poté udělá. "Já - doufám že ten zmetek brzo chcípne." Ušklíbnu se takovým pokřiveným úsměvem, kdy se mi zvedne jen jeden koutek. Mluvení o něčí smrti mi nedělá nejlíp a Danny to ví, ale tohle je něco jiného. Já si všimla jeho divného chování, které bych mohla označit za žárlivost. Nestačím ani cokoliv na to říct, Danny překoná tu dálku mezi námi a jeho ruce se obtočí kolem mne, jeho rty se přitisknou na ty mé. Jsem zaskočená, ale ta jeho vůni, která je specifická jen pro něj a která mě vzrušuje. Propletu prsty s jeho vlasy na temeni hlavy a přitahuji si ho snad ještě blíže k sobě. Jazykem prozkoumávám jeho ústa a jazyk. Cesta do našeho patra je bohužel velmi krátká. Výtah s cuknutím zastavil. Náš dlouhý polibek ukončím. Opřu si čelo o to jeho. "Já doufám, že mi neumřeme brzo." Zašeptám a lehce přejíždím prsty po Dannyho krku. Já teď nechci být sama...

Daniel Inburn-Thorne [2] - 04. dubna 2013 22:36

Tys byla nečekaná včera! Michelle proplete prsty své ruky v mých vlasech a přidrží si mě u sebe, zatímco ji líbám. Přes tenké, sportovní tričko, zřetelně cítím dotyk jejího těla na tom svém a tisknu se k ní tak pevně, až ji přinutím se temenem opřít o stěnu. Jednou rukou sjedu přes její bok až ke stehnu. Když sebou pak výtah cukne a dojede do našeho patra, Michelle se odtáhne. Mám co dělat, abych si ji nepřitáhl znovu a neignoroval, že už jsme na místě. Ona se opírá svým čelem o to moje. "Já doufám, že my neumřeme brzo," zašeptá. "Neboj," odpovím a obě dvě dlaně lehce položím na její tváře, narovnám se a natočím ji hlavu tak, aby se mi dívala do očí, "postarám se, aby se to nestalo."

Michelle McCoin [2] - 04. dubna 2013 23:18

Ještě mohu být i dnes "Neboj," přitom se Danny narovnal a rukama mi zvedl tvář já těmi svými sjedu k jeho bokům. "postarám se, aby se to nestalo." Dokončil větu a já se pokusím usmát, ale nedaří se mi. "Já vím, že ano." Pokračuji stále v tichém tónu. Dveře výtahu se zavřeli. Zvednu ruku k jednomu pramínku Dannyho vlasů, co mu padají do tváře, uchopím ho mezi palec a ukazováček a začnu ho zlehýnka žmoulat. "Mohla bych ti dělat společnost při koupeli?" Zatvářím se naprosto nevině a nevědomky se kousnu do spodního rtu. Pustím pramínek vlasů a přejedu bříšky prstů po jeho tváři.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 05. dubna 2013 20:59

To tedy!!! "Já vím, že ano," vidím, že Michelle cukají koutky, jak se neúspěšně nutí k úsměvu. Mluví tiše - a já vím, že navzdory té své pseudo drsňácké větě o "užívání si posledních chvil krátkého života" se prostě a jednoduše hrozně bojí. Připomíná mi to, že i já mám vlastně strach. Když pak mezi prsty začne bezmyšlenkovitě žmoulat pramen vlasů, padajících mi do očí, dveře výtahu, které se před chvílí otevřely, se znovu zavřou. "Mohla bych ti dělat společnost při koupeli?" Ptá se mě pak Michelle, pouští mé vlasy a hladí mě po tváři. Zmateně zamrkám. Už jsem si myslel, že dneska mám navrch já. Že jsem připravený a Michelle mě nedokáže svou přímostí překvapit. Myslel jsem si to až doteď. Teď mě znovu takříkajíc zarazila do země. "Ano... asi ano," odpovím a zase to zní nejistě. Zdá se, že vždy, když dojde na něco osobního mezi námi - je to kompletně v její režii. A i když se snažím, aby nebylo - ona si stejně najde cestičku, kterou mě zažene do kouta. Nehýbu se. Nedělám nic. Rád bych - ale nemůžu se nějakou dobu přinutit na ni... jen tak hloupě necivět.

Michelle McCoin [2] - 05. dubna 2013 21:51

Takže překvapím i dnes Je patrné, že jsem svým dotazem Danny naprosto odrovnala. Jen tak tak ze sebe dostane odpověď. "Ano... asi ano." Zní to tak... Ano nejistě. Ten sebevědomí a žárlivý kluk je pryč. Předchvílí tu mluvil o blízké smrti Kyla a pak se na mě vrhl a náhle neví, co má dělat. A přitom je to tak roztomilé jak se tváří. Rty se mi zavlní do úsměvu. Položím své dlaně na jeho ruce, které stále má položené na mé tváři. Stáhnu je mezi nás. "Jdeme?" Řeknu to spíše, abych uťala to ticho, které nastalo. Odlepím se od zdi výtahu na kterou mě sám Danny přitisknul. Pustím jednu jeho ruku a za tu druhou ho vyvádím ven z výtahu. Nevím ani proč, ale zamířím k pokoji Dannyho. Nějak mi přijde, že je tak nějak nás obou. Projdu pokojem a až v koupelně pouštím Dannyho. Přistoupím k vaně a tázavě se na svého společníka podívám, jestli jí mám napustit.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 05. dubna 2013 22:26

Fifty shades of ...... Michelle? Michelle přesune své ruce na ty mé a stáhne je ze své tváře jemně dolů. "Jdeme?" Zeptá se pak do ticha, které by se možná s trochou nadsázky dalo považovat i za trapné. Jednu mou ruku pak pustí a zatímco přikývnu- ono, co si budeme povídat, jinou možnost nemám i kdybych chtěl - a že já nechci, odvádí mě za druhou ruku z výtahu pryč. Společenská místnost je naštěstí prázdná. Chtěl bych něco říct. Měl bych něco říct! Ale nevím co - takže si v duchu akorát vynadám do debilů, zauvažuji nad tím, jestli ten rok životních zkušeností navíc, který oproti mě má, je opravdu tak moc - a zda je její chování způsobeno vůbec tím, že je prostě o něco málo starší - a nechám se poslušně odvést do svého vlastního pokoje. Je to vlastně jeden z posledních dnů, kdy si budu moci dovolit prostě na nic nemyslet a nechat sebou vláčet a ještě se u toho cítit... asi pohodlně. V koupelně se na mě pak tak nějak tázavě podívá. Nevím... nevím co chce! "To... se tady na tebe mám vrhnout?" Zeptám se opatrně a ano, je v tom znát trocha toho nejistého zděšení.

Michelle McCoin [2] - 05. dubna 2013 22:56

K panu Greyovi mám fakt daleko "To... se tady na tebe mám vrhnout?" Rozšíří se mi oči a pak... se začnu smát. Takhle upřímně a bez nějakého přemáhání jsem se dlouho nezasmála. "Já mluvila ale JEN o koupeli..." Řeknu, když se přestanu smát, ale stále na mé tváři hraje hřejivý úsměv. Dala jsem si záležet a na slovo JEN jsem dala v té větě důraz. Ohnu se, abych zašpuntovala vanu a pustila do ní horkou vodu. Zvednu se a stále s pobaveným výrazem se zaměřím na Dannyho. "Jestli sis myslel něco jiného tak to se ti omlouvám..." Je jasné, že ho dobírám. Vana se pomalinku naplňuje. Přistoupím k němu a chytnu lem jeho trička. "Tohle při koupeli potřebovat nebudeme." Pobavený výraz je pryč, vystřídal ho... no nejlépe by to popsalo slovo chtíč.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 05. dubna 2013 23:31

um... haha? Michelle se začne smát. Hlučně, spontánně, upřímně. Její smích se rozléhá prostornou, vykachličkovanou místností a rezonuje zpět ke mně. Nakonec se směju s ní - taky co jiného se dá dělat? Ta situace je vzato kol a kolem poměrně veselá. "Já mluvila ale JEN o koupeli," řekne mi pak, zatímco pustí vodu do vany, "jestli sis myslel něco jiného tak to se ti omlouvám." "Jasně," ušklíbnu se a musí být naprosto jasné, že ji nevěřím ani slovo. Představa, že by mi chtěla akorát tak umýt záda a jít pryč - asi bych se měl rozesmát tak, jako se před chvilkou rozesmála ona, protože to bylo asi tak stejně směšné. "Tohle při koupeli potřebovat nebudeme," řekne pak a chytá lem mého trička. "No já nevím," povzdechnu si s úsměvem a poslušně zvednu ruce nad hlavu, aby mi tričko mohla sundat, "ale kdykoli jsem bez trička, tak se ke mně hrozně máš. Možná bych si ho měl raději nechat i do vany... když se chceš JEN koupat."

Michelle McCoin [2] - 05. dubna 2013 23:53

Tričko ano či ne... "Jasně." Zní, že by mi nevěřil a nemám daleko se začít opět smát. A proč by vlastně měl? Vždyť když skončíme sami tak... Ale nikdy si nestěžoval ani mě neodstrčil, možná jednou na začátku, ale z postele mě nevyhodil a dokonce chtěl, abych s ním zůstala. Dokážu se na něj nevrhnout? Tak můžeme si zahrát hru, kterou hrají dva. Momentálně stojím před Dannym a držím jeho tričko. "No já nevím," odpovídá mi a přitom mi vychází vstříc a nechává si sundavat triko. "Ale kdykoli jsem bez trička, tak se ke mně hrozně máš. Možná bych si ho měl raději nechat i do vany... když se chceš JEN koupat." Zaškubají mi koutky rtů. "Tak si ho nech?" Zdvihnu ruku s trikem k jeho pasu.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 06. dubna 2013 12:02

Fakt? Můžu? Michelle zvedne triko kamsi k mé hrudi a dál nepokračuje. "Tak si ho nech?" prohodí nakonec. Zní to jako výzva. "No, víš," sáhnu na oplátku po lemu toho jejího, "já si ho asi nechám - ale protože netrpím stejným problémem jako ty a tvůj hrudník mě... nerozptyluje..." popotáhnu triko kousek nahoru, až nad její prsa, "...tak ty se koupat v oblečení asi nemusíš." Musím říct, že už nejsem tak zaražený, jako ve výtahu, když koupel zničehonic navrhla. Holt mi trochu trvá, než se rozkoukám. Nemůžu za to!

Michelle McCoin [2] - 06. dubna 2013 14:21

Ty můžeš přece všechno:) Danny přistupuje na moji hru. Připouští, že si triko možná ponechá, ale zpět si ho odemne nebere. Místo toho chytá moje a pomalinku ho zvedá. Pouštím to jeho a ono padá na zem. Já teda zvedám ruce jako předtím on a nechám se vysleci. "Takže když já ten problém nemám tak mi můžeš pokračovat." Laškovaně si zatáhnu za ramínko podprsenky a hned ho poštím. Ozve švihnutí jak ramínko přistává na mé kůži. Otočím se k němu zády, aby tak mohl učinit. Líbí se mi jeho změna v chování, ale popravdě i ta jeho nejistota mě vždy dostává do kolen.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 06. dubna 2013 18:38

Tak předpokládejme dle domluvy, žes mi ještě tričko nesundala. :) Ale věřím, že ono to přijde! To by sis nenechala ujít, vím to... Michelle tedy pouští moje tričko, které, tím že je docela na tělo, nespadne zpátky dolů, ale zůstává napůl vyhrnuté. Zvedá ruce, abych ji mohl svléknout to její. Odhazuji jej kamsi na zem. "Takže když ten problém nemáš, tak můžeš pokračovat," vyzývá mě s úsměvem a ostentativně si natáhne a pustí ramínko. Ozve se tiché mlasknutí gumy o kůži. Pak se ke mně otočí zády, asi bych ji podprsenku mohl rozepnout. S uchechtnutím ji políbím zezadu na krk, pohladím po zádech a podprsenku rozepínám.

Michelle McCoin [2] - 06. dubna 2013 21:13

To si piš, že nenechala Slyším za sebou uchechtnutí, které vyšlo z Dannyho úst. Jeho polibek mě příjemně zahřeje na kůži a jeho pohlazení je takřka elektrizující. Pobaveně se ušklíbnu, ale tento úsměv je pro něj skryt, pač do mé tváře nevidí. "Domnívala jsem se, že stejnými problémy netrpíš." Cítím jak mi rozepíná podprsenku. Chytím si její košíčky, aby mi jí nemohl vysvléct. Pomalu se k němu otočím s dlaněmi položenými na svém hrudníku. "Nejsem si tedy jistá, jestli se mám koupat odhalená." Klopím zrak a náhle vypadám tak cudně.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 06. dubna 2013 22:24

ale ale, Michelle! "Domnívala jsem se, že stejnými problémy netrpíš," oznámí mi a přitiskne ruce na podprsenku tak, abych ji sundat nemohl. Pak se otáčí ke mně a ruce stále drží přitisknuté na svém hrudníku. "Nejsem si tedy jistá, jestli se mám koupat odhalená." Kromě toho provede jakýsi pokus o stydlivý úsměv. Pokus, který ji po včerejšku - a vlastně i dnešku - opravdu nesežeru! "Fajn, takže i bez líbání. Zapamatuju si to," ušklíbnu se v odpověď vesele a tričko, které jsem měl tak nějak napůl vysvlečené, si zase hezky natáhnu.

Michelle McCoin [2] - 06. dubna 2013 22:58

Tak se asi půjdeme koupat oblečení... "Fajn, takže i bez líbání. Zapamatuju si to," podává to vcelku zvesela. Můj pohled spočívá na něm. Oči se mi zužují, když si stahuje triko zpět. Ruce přesunu za záda a rychlím pohybem je podprsenka zapnuta. "Když se chceš koupat v tričku tak bez líbání" Pokrčím rameny, jako kdyby mi to bylo naprosto jedno. Že já tenhle fakt vydržím. Chtěl sis hrát... Tak tady máš moje pravidla...

Daniel Inburn-Thorne [2] - 06. dubna 2013 23:07

VY-DĚ-RAČ-KO! "Když se chceš koupat v tričku tak bez líbání." Zarazím se a lem trička, které jsem stáhl zpátky dolů, pomalu pustím. Zdá se, že Michelle tak trošičku přešla na jinou hru. Vydírání! Nehledě na to, že si za zády zase podprsenku zapnula. Hele, víš ty vůbec, jak problematické je ji rozepínat? Moje práce! Přišla vniveč! Mám sto chutí nadhodit něco jako "to nevydržíš!" Ale bojím se, že bych ji jen vyhecoval k tomu, aby toto pravidlo doopravdy dodržela. Na jednu stranu by mě zajímalo, za jak dlouho by to nevydržela a povolila - na druhou stranu - asi bych celou dobu trpěl s ní! Ty její provokace tak trošku podněcují můj vlastní chtíč. "JEN koupat. S líbáním," vyjmenovávám tedy nová pravidla. Upravená. Moje. "-bez trička," ustoupím ji nakonec, svlíknu si ho a hodím na to její.

Michelle McCoin [2] - 06. dubna 2013 23:32

Tak to není hezké jak jsi mě nazval... Nevím co se uvnitř Dannyho děje, možná nějaký vnitřní boj. Já střelím očima k vaně a všímám si, že hladina je dost vysoko a tak spěšně vodu vypínám. Z vody stoupá pára. Rozhlížím se kolem a Dannyho si nějak nevšímám. Zahlédnu to co jsem hledala a uchopím do ruky lahvičku s pěnou do koupele. "JEN koupat. S líbáním, -bez trička," vyjmenovává mi svoje požadavky a já po něm střelím pohledem. Nijak se k tomu nevyjádřím a otevřu lahvičku a její obsah naliji do vany. Krouživými pohyby ve vodě vytvořím žádoucí pěnu. Odkládám lahvičku a otáčím se k Dannymu, který je už bez trička. Jedním pomalým krokem jsem u něj, stihnu si při něm rozepnout podprsenku, kterou nechám padnout na zem. Přivinu se k němu a za bradu si ho přitahuji ke svým rtům. Krátce ho políbím. "Měli bychom si ty pravidla pořádně ujasnit nebo nám voda vystydne." Usměji se a přitom rychle vyfouknu vzduch z nosu. Špičkou prstů jsem zajela za jeho kalhoty a tázavě se podívám, jestli smím, jestli tohle jeho pravidla povolují.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 06. dubna 2013 23:42

Ale je to pravda :E Zatímco já vyjmenovávám pravidla, Michelle se otáčí k vaně a lije do ní pěnu. Pak se otočí zpět a udělá ke mně pár pomalých kroků, během kterých si odepíná a odhazuje podprsenku. Pak se ke mně přitulí, chytí mě za bradu a políbí. Skloním se k ní, nechávám se líbat. "Měli bychom si ty pravidla pořádně ujasnit nebo nám vystydne voda," říká mi pak, zatímco mi prsty zajíždí pod lem kalhot. "Pravidlo číslo jedna - bez oblečení," oznámím ji tiše, vrnivě do ucha a otřu se svou tváří o tu její.

Michelle McCoin [2] - 06. dubna 2013 23:58

To je možné, ale nazývat mě tak není hezké:) "Pravidlo číslo jedna - bez oblečení," zavrní mi ta slova tiše do ouška. Otře se o moji tvář, pootočím hlavu a líbnu ho na ni a pak ještě jednou. "Moc hezké pravidlo." Volím tichý hlas jako on. Stahuji zbytek jeho oblečení a samozřejmě i ten svůj. Jsme oba nazí, i když jsme se takhle viděli, z nachoví mi tváře. Je čas ponořit se do naší koupele. Chytím se Dannyho ruky a společně s ním přistoupím k hraně vany. Zapřu se o jeho ruku, abych bezpečně mohla vlézt do vody. Voda je příjemně teplá. Opřu se o jednu z hran a čekám na svého společníka.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 07. dubna 2013 00:14

To... je asi k pravidlům všechno - řek bych? "Moc hezké pravidlo," oznámí mi, zatímco mě políbí na tvář a zbavuje kalhot. Sebe následně taky. Zdá se, že ji to k pravidlům plně stačí. Musím se usmát. Kdybych neustoupil z její hry - dlouho by to nevydržela a teď mi to svých chováním potvrzuje. A na vystydnutí vody se může vymlouvat jak chce. Drží se mě za ruku, když leze do vany - a já se ostatně velmi brzy přesunuji za ní. Štěstí je, že kapitolská vana je poměrně prostorná záležitost, takže se do ní vejdeme oba naprosto bez problémů. Sednu si za Michelle, obejmu ji okolo pasu, přitáhnu k sobě a položím ji bradu na rameno. "Víš, když tě vylosovali - nikdy mě nenapadlo, že to dopadne takhle," řeknu tiše, zatímco ji jednou rukou rozpustím její husté, hnědé vlasy.

Michelle McCoin [2] - 07. dubna 2013 12:19

Sakra co mi to říkáš... Danny mě vcelku rychle následuje. Sedá si zamne a přitahuje si mě k sobě. Rukou najdu tu jeho, kterou mě objímá a nechám naše prsty proplést. "Víš, když tě vylosovali - nikdy mě nenapadlo, že to dopadne takhle," šeptne mi, poté co si položil bradu na mé rameno. Moje vlasy v hustých loknách padají podél mého obličeje, protože Danny mi rozpustil každodenní culík, co jsem nosila na trénink. Hlavní ale je, že jeho slova mě naprosto odzbrojila. Nasucho polknu. Jestli já ho dostávám do rozpaků svým chováním vůči němu, tak on právě udělal to samé tohle jednou větou. Nevím co mám říct. Mám říct to samé? Nebude to znít jako klišé nebo to bude vtipné z mých úst, prostě ne tak jako z těch jeho. Určitě musí cítit jak se moje celé tělo lehce napnulo. Hodnou chvíli panuje ticho a já se bezradně koušu do spodního rtu. "Já... já..." Tiše koktám a nemohu najít správná slova a to se u mě tak často nestává. Nakonec zvolím to, co umím nejlépe. Otáčím hlavu a i svoje tělo, abych se dostala k jeho ústům a políbím ho. Zvolila jsem velmi něžný polibek.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 07. dubna 2013 20:43

Michelle? Došla ti řeč? Zarazí se a zdá se, že na moment tak nějak ztuhla. Nasucho polkne a rozhostí se ticho. Řekl jsem něco špatně? O co jde? Začínám být zase trochu nesvůj. Prsty jedné ruky se jemně probírám jejími vlasy. "Já... já..." pokusí se Michelle o odpověď, ale evidentně si není jistá tím, co by vlastně měla říct. Nebo mi možná něco tají. Nadechnu se a zarazím. Možná že... Než stačím vymyslet další ze svých konspiračních teorií, otáčí hlavu a něžně mě líbá. S úlevou vydechnu a jejímu polibku se podvolím. Jednou rukou jemně zajedu do jejích vlasů, druhou ji pohladím po boku a přitáhnu blíž k sobě. "Nechtěl jsem tě uvést do rozpaků. Promiň." Ty mi to ale děláš úplně pořád!

Michelle McCoin [2] - 07. dubna 2013 21:26

Asi to tak bude Danny mě neodstrkává a snad z úlevou vydechl. Proč? Moje otázka mizí z dalšími jeho doteky. Ocitám se ještě blíže v jeho objetí. "Nechtěl jsem tě uvést do rozpaků. Promiň." Sakra proč je takový... Jeho omluva mě snad dostává jako jeho věta předtím. Ale už nejsem tak překvapená jako předtím. "Ne to je v pořádku." Pokládám si hlavu na jeho hruď a přivírám oči. "Já taky netušila, že to takhle dopadne. Že budeme muset utíkat od Rohu, odřízneme jedničku od spojenectví." Já vím že takhle jeho slova nebyla mířena. Já se ale nechci dostat k tomu, jak to bylo míněno. Možná si toho i všimne že schválně odvádím řeč jinam. Řekla jsem si jednou, že ho nemůžu mít nějak ráda a to že jsem tu teď s ním je jen vyplnění času. Času kdy bych byla sama.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 07. dubna 2013 22:01

pat pat, mišičko "Ne to je v pořádku," opírá se o mě a zavírá na chvíli oči. "Já taky netušila, že to takhle dopadne. Že budeme muset utíkat od Rohu, odřízneme jedničku od spojenectví." Takhle jsem to ale... ach jo, chápu - nechceš o tom mluvit. "Myslíš, že oba u Rohu chcípnou?" Zeptám se pak stejným tónem, jako jsem ji do ucha šeptal i vše ostatní. Jako by o nic nešlo. Zatímco ji hladím po vlasech, opřu si bradu o její hlavu a taky zavřu oči.

Michelle McCoin [2] - 07. dubna 2013 22:31

Já nejsem tvoje zvířátko, aby si mi dělal pat pat "Myslíš, že oba u Rohu chcípnou?" Přestože se o smrti nějak nerada bavím, dalo by se říct, že je mi to nepříjemné. Nijak zaraženě nepůsobím, jak předchvílí. Pod hladinou přejíždím po Dannyho ruce, kterou mě objímá. Stále se zavřenýma očima odpovídám. "Netuším. Snažila jsem se z Kyla zjistit, co má v plánu Sora, ale on to nevěděl nebo to nechtěl říct." Hořce se ušklíbnu. "A co se týká jeho. Řekla jsem mu vše, co chtěl slyšet a nezapomněla jsem dodat, že se běží k Rohu." Zavrtím sebou. Jestli tohle nevyjde a on uvidí, že utíkáme a z nějakého zázraku se mu povede také uprchnout. Přitisknu se ještě více na Dannyho. Potřebuji jeho pevné objetí. "Musejí oba umřít. Zajíknu se a otvírám oči v kterých se zračí strach. Nebo tak nějak oba půjdou po mě.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 07. dubna 2013 22:45

Ale seš. Přiznej si to. Jsi mazlík. "Netuším. Snažila jsem se z Kyla zjistit, co má v plánu Sora, ale on to nevěděl nebo to nechtěl říct," hladí mě po ruce roztržitě, zatímco dopovídá, "A co se týká jeho. Řekla jsem mu vše, co chtěl slyšet a nezapomněla jsem dodat, že se běží k Rohu." Výborně, Michelle. Jsi úžasná. Pokud mi teda nelžeš. Přitiskne se ke mně a já ji beze slova políbím do vlasů. "Musejí oba umřít," zajíkne se a ten strach, obsažený v té větě je... tak opravdový. Tak opravdový, že věřím, že s Kylem spolčená doopravdy není. "Šššš..." Přivinu ji k sobě co nejtěsněji a políbím ji do vlasů ještě jednou. "Nějak to dopadne, uvidíš. Kdyby se z toho vyvlíkli, vyřídím je já."

Michelle McCoin [2] - 07. dubna 2013 23:07

Jedině jestli ty jsi ten můj "Šššš..." Snaží se mě uklidnit. Jeho ruce se kolem mne ještě více obtáčí a já jsem za to vděčná. Přichází další polibek do mých vlasů. "Nějak to dopadne, uvidíš. Kdyby se z toho vyvlíkli, vyřídím je já." Ale ty tam se mnou stále nebudeš. Start musím zvládnout sama... Stále mám strach, ale aspoň mi mizí z tváře. "Dík." To je jak, kdybych děkovala už za jejich smrt. Jenže já děkuji za to, že je tu Danny a pomáhá mi zapomenout na veškeré strasti téhle zvrácené zábavy. Otáčím se v jeho objetí. Líbám ho na klíční kost a polibky si razím cestu po jeho krku k ušnímu lalůčku. Ten vsávám krátce mezi rty. "Jsem ráda za to, že jsi byl vybraný ty." Brouknu mu do ouška, jako on předtím mě.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 07. dubna 2013 23:19

Někdy jsem. Když se mi to hodí. "Dík," řekne mi, načež se pomalu otočí a začne mě líbat. Zprvu na klíční kosti, potom na krku a pokračuje k uchu. Jen spokojeně vydechnu a zavřu oči, zatímco si vychutnávám dotek jejích horkých rtů na své kůži. "Jsem ráda za to, že jsi byl vybraný ty," zašeptá mi pak do ucha. Asi by mi to mělo lichotit. Přimět mě, abych si jí přitáhl na sebe a začal líbat taky. Namísto toho... mě to nutí přemýšlet a vracet se myšlenkami v čase. K rozhovoru ve škole. Ke zni sklizně. "Nebyla to náhoda," odpovím pak vážným tónem a uhnu před jejím dalším polibkem. "Řekli mi předem, že mě vyberou," těžký povzdech, "chtěli po mně, abych se přihlásil."

Michelle McCoin [2] - 07. dubna 2013 23:44

Jo takže když se to hodí tobě... no buď u té představy Uhýbá před dalšími polibky. Tohle jsem nečekala po tom co jsem řekla. Co jsem zase řekla? Zkoumavě si ho prohlížím a předpokládám, že mi to vysvětlí, co záhy přichází. "Nebyla to náhoda." Jeho vážný tón se mi až tak nezamlouvá. Jeho slova mě, ale překvapili. Rozšíří se mi oči. Odtahuji se od něj, vlastně teď klečím na kolenou mezi jeho nohy. Sedám si na své paty. "Řekli mi předem, že mě vyberou, chtěli po mně, abych se přihlásil." Svoji větu prokládá těžkým povzdechem. Stále jsem překvapená, co slyším. Co na to mám asi tak říct? "Já myslela, že jsi to chtěl." Samozřejmě jsem zaslechla o jeho touze se přihlásit, slýchávala jsem každý rok, kdo tak chce učinit. Takže on neměl možnost volby...

Daniel Inburn-Thorne [2] - 07. dubna 2013 23:57

Budu! Budu o tom tajně snít a tak. Odtáhne se a sedne si naproti mě na paty. Vypadá upřímně šokovaná tím, co jsem jí řekl. Původně jsem si to chtěl nechat pro sebe - ale vypadlo to ze mě, ani pořádně nevím jak. Možná že jsem to někomu potřeboval říct. Dusil jsem to v sobě už dlouhou dobu... a čemu uškodí fakt, že to ona bude vědět? Už ničemu. "Já myslela, že jsi to chtěl," oponuje mi překvapeně. Nerozhodně zavrtím hlavou. "Ze začátku ano. Každý z nás... jsme tam od toho že. Od toho, abychom se přihlásili do Her. Jasně že... jsem se chtěl jednoho dne přihlásit a být na sebe hrdý za to, že jsem tu ruku do vzduchu zvedl, společně s ostatníma. Možná bych i doufal, že mě vyberou. Ale... no, pak to začlo být vážné. Když mi řekli, že se mnou počítají."

Michelle McCoin [2] - 08. dubna 2013 08:22

Hlavně ať v těch snech jsem já Přichází další povzdech, jako kdyby se mu o tom těžce mluvilo nebo vysvětlovalo. Jeho slova mě nutí o nich přemýšlet a taky o sobě. Já nikdy neplánovala se sama přihlásit A přesto jsem tu také. S klukem, kterého vybrali už před losováním. Co proti němu asi tak zmohnu já... Přehoupnu se a sedám si na zadek a pomalým pohybem jsem se odrazila, natahují nohy a opírám se o opačnou stranu vany. Takže sedím k Dannymu čelem. Překvapená se už nezdám, spíše zamyšlená. "Tak to jsi něco jako vyvolený." Přidám k tomu úsměv, ale neříká se mi to lehce. Mě to utvrzuje, jaký jsem omyl toho, že jsem tu. Abych se rozptýlila, hraji si s pěnou na hladině. Vypadá to, že ta mě zajímá více než můj společník. "A jsi hrdý, že tu jsi?" Zeptám se naprosto nezaujatě, aspoň tak se zdám.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 08. dubna 2013 09:47

Vyvolený? Chvíli mě pozoruje a pak se opře o druhý okraj vany. Vypadá to, že nad tím, co jsem ji řekl, přemýšlí. Je to takové smutné, mám pocit, že teď asi tak trochu zjistila, že nejsem zase takový hrdina, jak vypadám. "Tak to jsi něco jako vyvolený," řekne pak. Zarazím se. Takhle - já myslím, že to pochopila úplně špatně. Už proto, že po prvním dni tady vím docela jistě, že spíše, než vyvolený jsem díky svému úžasnému a milovanému stylistickému týmu vyholený. Jen nepatrně zavrtím hlavou. "A jsi hrdý, že tu jsi?" Ptá se pak. "Ne - spíš si přijdu jako idiot," inu - když už jsme upřímní, budeme k sobě upřímní, že ano. "Jako idiot, který neměl na výběr," upřesním. Kdybys jen věděla, jak ti závidím, že ses mohla rozhodnout sama!

Michelle McCoin [2] - 08. dubna 2013 15:42

Špatně zvolila Po mém spíše komickém dotazu ohledně vyvoleného přijde od něj krátké nesouhlasné zavrtění hlavy. Ruce si položím o okraj vany, abych nezklouzla pod hladinu. "Ne - spíš si přijdu jako idiot," snaží se mi vysvětlit, jak je to stou hrdostí. Ale přesto to nechápu. Vždyť on tu chtěl být, chová se zde jako suverén, tak proč se takto označuje. "Jako idiot, který neměl na výběr," jako kdyby slyšel moje nevyslovené otázky, co mi víří v hlavě. "Nemusel jsi se hlásit. Měl jsi možnost volby... Co by se stalo? Prostě by vzali někoho jiného..."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 08. dubna 2013 17:53

Nemusel? Ty vole to mě nenapadlo! "Nemusel jsi se hlásit," opře se lokty o okraj vany a pozoruje mě, měl jsi možnost volby... Co by se stalo? Prostě by vzali někoho jiného." To je právě ta otázka. Co by se stalo? Já si tu otázku pokládal už několikrát. Před dnem sklizně - i po něm. Co by se stalo, kdybych se prostě nepřihlásil? Nevím. Nedokážu na to odpovědět. Možná, že by se nestalo nic. Ale to jsem nemohl vědět, dokud bych to nezjistil. Vlastně - co horšího, než má vlastní smrt by mě tak asi mohlo potkat? Tam nebo tady? "Já nevím," odpovím zamyšleně, "Nepřišlo mi ale... ono totiž... "Ne" prostě nebylo snad ani mezi možnostmi odpovědí. Ale nevím. To už je jedno. Jsem tady. Musím se s tím nějak poprat. Vlastně jsem tady chtěl být. Původně." Pokrčím rameny. "Splnil se mi sen a tak," řeknu s povytaženým obočím a ani se nesnažím, aby to znělo přesvědčeně.

Michelle McCoin [2] - 08. dubna 2013 18:18

Tak na splněné sny Vypadá to, že jsem se svoji otázkou trefila, na místa, kde si on není jistý. Můj pohled je pronikavý, pozoruji snad každičký jeho pohyb, jeho grimasu. Já nevím," zdá se být zamyšlený, ale to já vlastně taky. Když jsme spolu mluvili, tak o věcech, co se zdali zde, toto jsem prostě nečekala. Jeho další slova jsou o možnostech, která měl. Nemohl říct ne, já ho říct mohla a neudělala jsem to. Obě tyto možnosti nás přivedli na stejné místo. "Splnil se mi sen a tak," řekne nakonec a ví, že tohle mě nepřesvěčilo a vlastně ani nemělo. "Nezníš jako někdo komu se splnil sen." Věnuji mu soucitný úsměv. Propnu pravé chodidlo do špičky, pokrčím koleno a velmi zlehka přejedu po Dannyho noze, kam došáhnu a pak zase zpět. "A proč jsi změnil názor? Kvůli událostem před sklizní a nebo kvůli údalostem, co se dějí zde."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 08. dubna 2013 18:26

Tak tedy na ně. :) "Nezníš jako někdo komu se splnil sen." "Hm..." "A proč jsi změnil názor? Kvůli událostem před sklizní a nebo kvůli událostem, které se dějí zde?" Ptá se mě a otírá se svou nohou o tu mou. "Myslím, že už když jsem se hlásil, měl jsem... rozporuplné pocity. Nedá se to pořádně popsat nebo přiblížit. Promiň." Nohu, kterou se o mě otírá, pomalu pohladím dlaní. "Spíš by mě zajímalo," uchechtnu se cynicky, "Které z holek jsi doopravdy vyfoukla vítr z plachet."

Michelle McCoin [2] - 08. dubna 2013 19:08

Proč mi připomínáš, že tu nemám co dělat Jeho hmm jako odpověď na to, že nevypadá jako člověk se splněným snem, mi přivodí krátký úsměv. "Myslím, že už když jsem se hlásil, měl jsem... rozporuplné pocity. Nedá se to pořádně popsat nebo přiblížit. Promiň." Pokývám hlavou a už jsem připravená se k tomuto nijak nevyjadřovat. Danny dokonce pohladí moji nohu a tak po té jeho přejedu znovu. Spíš by mě zajímalo, které z holek jsi doopravdy vyfoukla vítr z plachet." Tak teď nevím jestli se mám ušklíbnu jako on. Ale nejde mi to. Asi se mi povedl takový kyselý obličej. Danny to nemyslel jistě zle, ale mě to připomělo, ten omyl že jsem tu. "Hmm... určitě by byla více profesionální než já... Smutně vydechnu. Stáhnu svoji nohu z té Dannovy. Obě nohy si přitáhnu k tělu. "Asi jsem tu neměla být." Rukama si obejmu nohy a na kolena si položím bradu. Takhle vypadám ještě více zranitelně než normálně.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 08. dubna 2013 20:12
	ale Michelle... "Hmm... určitě by byla více profesionální než já." Michelle smutně vydechne, zahledí se do vody a přitáhne si kolena k bradě. "Asi jsem tu neměla být." "Takhle jsem to nemyslel," přisunu se k ní, položím ji ruce na tvář a zvednu ji tak, aby se mi podívala do očí. "Rozhodla ses tak. Měla jsi na to právo." Jemně ji políbím na rty. "Jsem rád, že tady mám zrovna tebe."

Michelle McCoin [2] - 08. dubna 2013 21:10

Víš že jsi sladký? "Takhle jsem to nemyslel." Zvednu k němu zrak. Přesouvá se ke mě. Pokládá mi ruce na tvář. "Rozhodla ses tak. Měla jsi na to právo." Vypíjím se očima do těch jeho a nepatrně kývnu a přitom mrknu. Povoluji svoje objetí kolenou a rukama chytám Dannyho předloktí. Podvoluji se jeho polibku. "Jsem rád, že tady mám zrovna tebe." Přinutí mě to usmát. "Jsem ráda, že to vím." Přesně taková slova mě předtím vyděsila, ale teď mě uklidnila. Vtisknu Dannymu další letmí polibek. "Ale už se o tom nebavme. Přeci jen jsme tu kvůli koupeli." Ano opět měním téma. Je to pro nás oba lepší nebo pro mne určitě. Natáhnu se pro sprchový gel, který si vytlačím do jedné z dlaní. "Otoč se ať ti mohu umýt záda."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 08. dubna 2013 21:39
	Umýt záda, hm :3 "Jsem ráda, že to vím," políbí mě taky. "Ale už se o tom nebavme. Přeci jen jsme tu kvůli koupeli. Otoč se ať ti mohu umýt záda." Řekne a bere do ruky sprchový gel. "Tak - tak jo?" Nevím co jiného na to říct. Tak jenom povytáhnu obočí a pokrčím rameny. Pak se k ní poslušně otočím zády. Je to vlastně jedna z mála posledních chvil, kdy si svá záda nemusím hlídat.

Michelle McCoin [2] - 08. dubna 2013 21:57

Víš dělám to jen proto, že čekám, že mi to oplatíš:D "Tak - tak jo?" Skloním hlavu k rameni a čekám až se Danny otočí. Což se záhy stane. Nohy si dám obkročmo kolem jeho boků, takže sedíme jakoby předtím jenom já jsem ta vzadu. Dlaně jsem o sebe třela, abych vytvořila pěnu a pak je přikládám na Dannyho ramena. Lehce vtírám gel do jeho kůže. Přejíždím mu po zádech a moje ruce se ocitají i na jeho hrudi. Párkrát jsem ještě musela šáhnout po lahvičce a vytlačit si ještě nějaký gel. Snažím se nevynechat ani jedno místečko. Postupem času se z toho stane masáž. Prsty mu mírně mačkám svaly na jeho zádech, dostávám se i pod vodu skoro až k jeho hýždím. Když se ocitnu u krku nehty mu zajedu do vlasů. Přitisknu se k Dannymu a položím si bradu na jeho lopatku. "Jestli chceš, mohu ti umýt vlasy?" Zašeptám a přitom nehty pročísnu jeho vlasy.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 08. dubna 2013 23:06

No to se neboj, já ti to vrátím a možná i s úroky! ~Kurva do háje jak popsat masáž!? Bude to krátké. Jsem špatný popisovač! ... popisatel?~ Spokojeně si sednu na paty a přivírám oči, když mi záda mydlí a po chvilce začne i masírovat. Vnímám její drobné prsty, které mi tlačí do porůznu natažených svalů.  Pak mi prsty vjede do vlasů. "Jestli chceš, mohu ti umýt vlasy." "Tak jsme tady od toho, abychom se umyli," usměju se a lehce protáhnu v zádech. "Takže můžeš." Popravdě - nikdy jsem netušil, že je mytí vlasů tak příjemné.  "No - asi jsi na řadě," protáhnu naoko neochotně a seberu lahvičku se sprchovým gelem, který před chvílí odložila. "Takže se hezky otoč." Ne. Vůbec mě nenapadají chlípné myšlenky!

Michelle McCoin [2] - 08. dubna 2013 23:08

Tak to jsem jen tvá "Tak jsem tady od toho, abychom se umyli," přestože jeho úsměv nevidím, ale slyším ho v jeho slovech, tak se také ušklíbnu. Dovolí mi umýt mu vlasy a tak mu je nejprve namočím a pak jemně rozetřu šampon. Občas přitlačím nehty. Když jsem z jeho očistou prakticky skončila oznámí mi, že to samé chce provést mě. "Takže se hezky otoč." Zavelí tak jako já předchvílí. "Mile ráda... Umýt se, je jediné naše pravidlo, které máme." Tohle nějak opakujeme oba nějak často a moc důrazně. Otáčím se a ukazuji Dannymu svá záda. Vlasy si ještě dávám do gumičky, aby mu nijak nepřekážely.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 08. dubna 2013 23:21

Pravidla jsou totiž od toho, aby... "Mile ráda... Umýt se, to je jediné pravidlo, které máme." Otáčí se - a já taky, abych ji měl před sebou. Ono to umytí zad, co si budeme povídat - není zase tak jednoduché. Už proto, že jednoho to prostě nutně svádí ze zad zajíždět rukama dopředu, na hrudník. Vlastně můžu s jistou hrdostí říct, že jsem ji záda namydlil jenom tak lehce a ne zrovna pečlivě - protože mě holt lákalo mydlit... úplně jiné partie! "Vlastně není," protáhnu zamyšleně, když se jí přilepím hrudníkem na záda, přitáhnu ji k sobě a zlehka kousnu do krku. "To druhé je, že se má jednat JEN o koupel," jedna z mých rukou pomalu přejíždí z jejího hrudníku pod vodu, před bříško a níž. Sleduji její cestu, než zmizí kdesi v pěně pod hladinou, zatímco koukám přes Michellino rameno. "a to pravidlo hodlám zrovna porušit."

Michelle McCoin [2] - 08. dubna 2013 23:41

Proč jsem si myslela, že tato věta padne... Musím připustit, že já jsem se jeho zádům věnovala o hodně důkladněji. Hlavně ale já nechtěla být ta, co překročí tu hranici, jako vlastně vždy. Hranici, kdy se nebude jednat jen o koupel. "Vlastně není." Zatajím dech, jako kdybych snad čekala napadení. Danny se mi lepí na záda. Spokojeně vydechnu. "To druhé je, že se má jednat JEN o koupel." Cítím jeho ruku, jak se přesunuje dopředu. Zastavuje se krátce na mém hrudníku a pak sjíždí níže. Můj dech se zrychluje. "A to pravidlo hodlám zrovna porušit." Z otevřených úst se mi vydere tichý sten. "Já myslela, že tím problémem trpím jen já." Přivírám oči a hlavu si zapírám o Dannyho hruď. "Jak jsi to řekl... Jo když jsi bez trička tak se k tobě hrozně mám." Kousám se do spodního rtu. Dannyho dotekům se nijak nebráním a nechávám jeho ať si semnou "hraje" jak chce on sám.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 08. dubna 2013 23:43
	TY VOLE CENZURUJU

Daniel Inburn-Thorne [2] - 08. dubna 2013 23:51

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro Já ti povím proč sis to myslela - protože jsme oba dobře věděli že ve vaně budeme souložit, proto! Tiše zasténá v odpověď a opře se o mě. "Já myslela, že tím problémem trpím jen já." Hm? "Jak jsi to řekl... Jo když jsi bez trička tak se k tobě hrozně mám." Jo tenhle problém! No... ono se to má tak, že... hele někdy je to prostě silnější, než já. Nemůžu za to. Už jsem s ní asi půl hodiny ve vaně. Je nahá. A krásná. A zatím k ničemu nedošlo. Odolával jsem statečně a dlouho! Pochval mě! "Stačí říct a-" naleznu její nejtajnější místečko a prsty jej pohladím, "-můžu přestat." Ne. Nemůžu. Ale něco v jejím zrychleném dechu mi říká, že to ani zjišťovat nebude...

Michelle McCoin [2] - 09. dubna 2013 12:44

soukromá zpráva od Michelle McCoin [2] pro Njn to už ani jeden nezakecáme "Stačí říct a - můžu přestat." Jeho ruka přesně ví kam má zajet, kde se dotknout, abych nemohla říct ne. V podbřišku mě příjemně zalechtá. Zalapám po dechu. Instinktivně dám nohy více od sebe. Moje slova jsou naprosto zbytečná. "Ne... nepřestávej..." Prosím. Zakňourám. Svoji ruku jsem přesunula na jeho stehno do kterého jsem zatnula nehty. Hlavu jsem natočila nastranu a druhou rukou jsem si přitáhla k tváři tu Dannyho. Mezi našimi polibky zavzdychám. I když mám chuť se mu vytrhnout a otočit se a vše mu oplácet, to co dělá zrovna mě. Své nutkání překonám a nechám vše na Dannym, začal to on, tak ať i on pokračuje...

Daniel Inburn-Thorne [2] - 10. dubna 2013 23:41

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro Ano, uvažovalo se tady o tom, že to shrneme do "stalo se" - ale jsme dospělé holky, zvládneme to dohrát! :D Snad až automaticky dá nožky mírně od sebe. "Ne... nepřestávej," zakňourá naléhavě a zatíná mi nehty do stehna. Nepřestal bych. Hrozně ji chci. Ostatně, to může tak trošku... cítit sama. Druhou rukou si přitáhne mou tvář a zatímco mne líbá, přitisknu se na její záda a vniknu do ní nejprve jedním prstem a pak dvěma. Mé polibky se přesunou z jejích rtů na krk. Když tiše zasténá, lehce se jí do kůže na krku zakousnu, načež ji zasypávám mnoha drobnými polibky.

Michelle McCoin [2] - 11. dubna 2013 19:46

soukromá zpráva od Michelle McCoin [2] pro Takže se prostě rozhodlo, že je neochudíme o takové krásné zážitky:) Nevím jestli by přestal, kdybych to řekla nebo jestli potřeboval jen utvrzení, že tohle je přesně co já chci. Jak se na mě přitiskne vím, že i on tohle chce, ano a moc dobře to vím. Mezitím Danny do mě vnikne svými prsty a já zasténám, jeho kousnutí je pro mě elektrizující pocit. Hlavu jsem dala na stranu, aby měl přístup k mému krčku. Hrudník se mi zvedá v pravidelných intervalech a já vzdychám více nahlas, dokazuje to jak se mi jeho počínání velmi zamlouvá. Nekontrolovaně občas slastí přivírám oči. Povolím své zatnutí nehtů a tou rukou naleznu, to co se mi opírá či tlačí do zad. Protože Danny mě přivádí k rozkoši, chci aby i on si užíval. Obratně sunu ruku dolu a nahoru a pak znovu. Dannyho počínání mě přivedlo ke krásnému orgasmu. Celé mé tělo se napnulo a já se sesunula na jeho hruď. Užila jsem si a hlavně tuhle chvíli a teď chci, aby na tom Danny byl stejně. "Chci tě..." Hlesnu. "V sobě..." Hned. Řeknu velmi tiše. Ale protože stále se mi líbí hrát tu hru, že to má Danny dneska ve svých rukou, nic nepodnikám k uskutečnění svého snu. Jen jsem natočila tvář k té jeho a zadívala jsem se mu do očí a přitom jsem si kousala spodní ret.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 11. dubna 2013 21:19

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro Tak jistě že ne! Jen... až si to bude číst máma, tak si asi pomyslí... Zrychleně dýchá a každý výdech doprovází hlasitým vzdechem. Vzrušuje mě to. Otřu se jí mazlivě tváří o tu její a pokračuji v líbání jejího krku. Občas prsty vytáhnu abych ji mezi nožkama pohladil, ale pak je zase vracím zpět. Zhluboka, vzrušeně dýchám, když se mi pod rukama svíjí a sténá. Když pak ruku, kterou mi křečovitě svírala stehno, přesune do mého rozkroku, tiše zakňourám společně s ní, když mě začne dráždit rukou, stejně, jako já ji. Ve chvíli, kdy se mi okolo prstů křečovitě sevře a prohne se v zádech, chytím druhou rukou zlehka její zápěstí a odsunu její dlaň pryč. Vytahuji své prsty ven a hladím ji po vnitřní straně stehna, zatímco se o mě spokojeně opře. "Chci tě," hlesne pak tiše. "V sobě." Otáčí ke mně přes rameno hlavu a dívá se mi tázavě do očí. Evidentně je to tentokrát čistě na mě. Jsem za to rád. Nerad se cítím jako nezkušený chlapeček s paní učitelkou. Je to takový úchylný pocit. "Já vím," šeptnu ji do ucha s úsměvem, obejmu ji pod hrudníkem a jemně opřu o okraj vany. Druhou rukou ji pohladím po zadečku. Naznačuji jí polibek na rty, ale v poslední chvíli uhnu zpátky na její krk a pokračuji níž, až mezi lopatky, kde se zlehka zahryznu.

Michelle McCoin [2] - 11. dubna 2013 21:48

soukromá zpráva od Michelle McCoin [2] pro Já myslela že mamka bude mít cenzuru:D "Já vím," šeptá mi do ouška. Chytá mě a rychlím pohybem mě zvedá a nechá mě se zapřít o vanu. Takže klečím na kolenou a rukama se držím okraje. Hlavu stále natočenou, abych mohla sledovat Dannyho. Ten se ke mě naklání a naznačuje mi polibek, dychtivě na něj čekám, ale ten nepřichází. Zklamaně vzdechnu, ale on to napravuje na mém krku. Když mě kousne mezi lopatky více se prohnu a tak se snížím. "Proč mě tak trápíš?" Když víš co chci... Z mého pohledu to moc natahuje. Chtivě zavrtím boky, tak abych se zadečkem otřela o jeho klín. Věřím, že tenhle pohyb, tyto náznaky ho přimějí, aby už konečně udělal, co je tak nevyhnutelné. Chceme to určitě oba.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 11. dubna 2013 23:48

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro Mi se cenzura nechce dělat jako - a musela bych to pak tisknout dvakrát! No prostě ne :D "Proč mě tak trápíš?" "To jsi vždycky tak-" větu ani nestihnu doříct, protože se o mě lascivně otře zadečkem. Poslední slovo jaksi zanikne v tichém toužebném zasténání u mé strany. Michelle je rozhodně... no, nevím, zda "nedočkavá" je zrovna to správné slovo, které by její povahu vystihovalo, ale rozhodně je nejslušnější z možných, které mne napadají. "Tak dobře," zašeptám ji pak do ucha, než do ni vstoupím. Rukou, kterou jsem ji objímal, přejedu přes její hrudník, pod rukou, až do vlasů. Tu druhou pak z jejího zadečku přesunu do třísla, abych si ji přichytil.

Michelle McCoin [2] - 12. dubna 2013 20:40

soukromá zpráva od Michelle McCoin [2] pro Tak aspoň mamka bude mít co číst "To jsi vždycky tak-" Ani větu nedořekne, protože můj pohyb má přesně takový účinek jaký jsem čekala. Spokojeně se ušklíbnu, když slyším jeho toužebný sten. Já prostě vím, jak dostat přesně to co chci. "Tak dobře," utvrdí mě, že mého mučení je konec. Jednou rukou mi zajede do vlasů a já tiše zakňourám, tou druhou si mě podrží, jako kdybych mu snad měla utíkat, to je to poslední co si v tuhle chvíli přeji. Při prvním přírazu zasténám a pevněji se chytím vany. Z této pozice jsem plně odevzdaná jemu, vlastně za tuto koupel je to tak celou dobu. Musím se přiznat, že tohle je pro mě něco jako poprvé. Ve vaně se mi to dělat nepoštěstilo, sprcha to je něco jiného. Ono takovoudle obří vanu nikdo jen tak nemá. Plně se tomu oddávám. Snažím se nesténat moc nahlas a proto držím své rty u sebe.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 12. dubna 2013 21:29

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro No ona to beztak ani číst nakonec nebude, takže to je fu(c)k. Tak jako mnohokrát předtím, i nyní Michelle chtivě a vzrušeně vzdychne. Když do ní proniknu poprvé, přitisknu celé tělo k jejím zádům, rukou, kterou jsem měl v jejích vlasech, ji pohladím po rameni a přesunu jí zpátky na její hrudník, druhou ji pevně, majetnicky ovinu okolo pasu. Zatímco začnu zvolna přirážet, líbám ji mezi lopatkami, na zátylku, na krku. Pak se k ní nakloním blíž a vyhledám svými ústy ty její, které se, jak se zdá, ze všech sil snaží držet u sebe, aby nesténala příliš nahlas. Jemně je rozevřu rty a špičkou jazyka se jemně otřu o ten její. Vybízím ji k polibku který jsem ji předtím odepřel.

Michelle McCoin [2] - 12. dubna 2013 22:47

soukromá zpráva od Michelle McCoin [2] pro Tak to můžeme psát prasečinky směle dál:D Naše těla jsou jednotná, přitisklá na sebe. Dannyho ruce mě objímají. Nazačátek zvolil pomalé tempo, ale to mě vyhovuje, aspoň mě může zasypávat polibky. Jeho rty se přesunou k těm mým, pomalu je rozevírá a laškovně pobízí můj jazyk. Rukou mu zajíždím vzadu do vlasů, jako kdybych si ho přidržovala, aby ho snad nenapadlo znovu uhnout. Přeci jen už se tohle stalo a už si semnou takhle hrál. Zavírám oči a chtivě ho líbám na jeho ústa. Hraji si s jeho jazykem. Celý polibek jsem zakončila ždibnutím do jeho rtu.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 13. dubna 2013 00:03

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro tak jsem ztratila šukací post. Už nevím co tam bylo. Je to zlé :D Náš polibek je dlouhý a navzdory poměrně vášnivé situaci taky překvapivě něžný. Zatímco se naše jazyky navzájem laskají a hladí, hladím i já Michelle po celém těle, kam jen dosáhnu. Když pak ona polibek zakončí jemným kousnutím do mého rtu, hravě ji odpovím stejným ždíbnutím, pokračuji dalším polibkem, který je o něco chtivější a zrychluji tempo. Opřu svou tvář o tu její a jednou rukou zajedu přes její bříško až k rozkroku, kde ji zase začnu, zatímco přirážím, dráždit prstem. Tou druhou ji pohladím po boku a obejmu pod hrudníkem. Tiše ji zasténám do ouška a hravě se jí zakousnu do krku. "Klidně křič," šeptám, "nikdo nás neuslyší." Vím, že se jí to líbí. Jde to poznat, slyšet, cítit z toho, jak zatíná svaly a svírá mě v sobě. Zpomalím. Přestávám se na ni tisknout a narovnám záda. Obě ruce přesunu do jejích slabin a lehce nadzvednu její zadeček tak, aby byl nad vodou. Při pohledu na ladnou křivku jejího těla mne znovu přepadne chtíč. Rukama automaticky přitahuji její zadeček k sobě a pomáhám do protipohybu.

Michelle McCoin [2] - 13. dubna 2013 14:23

soukromá zpráva od Michelle McCoin [2] pro Tak hlavně že i přes problémy můžeme pokračovat dál:) Náš polibek je něžný, jak jen může být. Danny mě hladí po celém těle a i já bych se ho ráda dotýkala, ale v této pozici to není jaksi možné. Vynahrazuji si to aspoň tou jednou rukou, co mám v zapletenou v jeho vlasech a občas ho pohladím a zajedu přes krk na jeho rameno. Svým kousnutím jsem ho vybídla k vášnivějšímu polibku a ten na sebe nenechal dlouho čekat. Když se naše rty rozdělí, jeho ruka zamíří do mého rozkroku, kde mě laská. Naprosto z toho šílím. Svoji ruku co jsem měla na něm musím přesunout na kraj vany, abych se lépe zapřela. Jako kdybych se bála, že upadnu, i když mě Danny moc dobře drží. "Klidně křič, nikdo nás neuslyší." Jeho slova snad jak na povel odpálí další můj orgasmus, který byl prakticky nevyhnutelný. Sakra, kde se tohle všechno naučil. Zdál se vždy tak vyplašený a zezačátku nejistý. Danny mě furt překvapuje. Hřejivý pocit rozkoše odezněl. Danny mi dal chvíli se vzpamatovat a pak se narovnal, pořádně si mě chytl. Rukama si pomáhá, ovládá mé tělo, tak jak on potřebuje. Nebráním se, vycházím mu jakkoliv vstříc. Už se nebráním sténat a tak z mých úst vycházejí hlasitější a nekontrolované vzdechy.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 14. dubna 2013 22:13

No taky bych už to nějak duchaplně zakončil... Po několika dalších minutách je po všem. Vyčerpaně se posadím na paty, přitáhnu si Michelle k sobě, políbím a chvíli se k ní jen tak tulím, zatímco se tiše vydýchávám. Upřímně jsem si myslel, že vydržím dýl, ale s tím už asi nic neudělám. A upozorňovat na to taky raději nebudu. Nevím co říct, tak raději mlčím a opřu se zády o vanu. Na tváři mi hraje jemně spokojený úsměv a prsty se bezmyšlenkovitě probírám v jejích mokrých vlasech. Chvíli jen tak mlčíme. Užívám si její přítomnost, klid, únavu, vše dohromady. "Cos chtěla řešit s Lilith?" Zeptám se pak, když už je ticho příliš dlouho.

Michelle McCoin [2] - 16. dubna 2013 08:47

Tak to máme zase za sebou Po dalším milování s Dannym se ocitám v jeho náručí. Bylo to kratší než včera, ale přesto jsem si to užila naplno. Jeho prsty si hrají s mými vlasy a já spokojeně oddechuji opřená o jeho hruď. Nejraději bych si s ním zalezla do peřin. Přitáhla jsem si jeho dlaň a bezmyšlenkovitě pohrávala si s Dannyho prsty. Cítím se nějak šťastná a vlastně ani nemyslím na to, co se kolem nás děje, jako kdyby existovala jen tahle vana a my dva. Prostě nic jiného na co se musíme ohlížet. Dlouhé ticho bohužel bylo prolomeno. "Cos chtěla řešit s Lilith?" To je fakt dobrá otázka, protože to co jsem chtěla řešit, je jaksi pasé. Myslela jsem si, že se zeptám na šance, kdybych chtěla hrát s Kylem, ale to jsem dneska vyřešila. Poslala jsem ho na smrt. A stejně si nejsem jistá, že bych to dokázala. Danny mi věří a já jemu. Jen konečné finále nás dvou... Ne na to raději nechci myslet. "Neboj se... nebude to takový dramatický rozhovor jako jsi s ní měl ty včera." Ušklíbnu se. Snažím se tuhle otázku zahrát do autu. Pro mě nějak ta hezká chvíle mezi námi je pryč. Vypluji z Dannyho obejmutí. "Myslím, že čistý jsme dost." Vstanu z vany. Omotám nějakým ručníkem. "Půjdu se obléknout k sobě." Oznámím Dannymu a krátce ho políbím. Seberu si svoje oblečení a vydám se do svého pokoje.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 16. dubna 2013 12:27

To je kurva podezřelé ale! Michelle se zarazí a pouští mé prsty, se kterými si beze slov pohrávala v dlani. Jak se zdá, chvíli přemýšlí co říct. Znepokojuje mě to. Popravdě mě to znepokojuje takovou měrou, že veškeré slastné domnění, že nemusím nic řešit je pryč, jako lusknutím prstu. Zase musím přemýšlet. "Neboj se... nebude to takový dramatický rozhovor jako jsi s ní měl ty včera," odpovídá mi vyhýbavě. Mimoděk se odtáhnu - a ona vlastně taky. Mimoděk pod vodou zatnu a povolím pěst, zatímco si v duchu připomínám, že fakt, že jsme spolu něco měli neznamená, že přestáváme být technicky vzato soupeři. Za nějaký ten týden už bude mezi živými jen jeden z nás - a to kdo ví jestli. "Myslím, že čistí jsme dost," vstává Michelle z vany a balí se do ručníku. Nechce o tom mluvit. Z toho samozřejmě vyplývá, že chce řešit něco, o čem bych já neměl vědět. Možná mě přeci jen plánuje zradit. Na zlomek sekundy ji probodávám vyčítavým pohledem, než se přinutím tvářit se normálně. Nevím, zda si toho všimla, když měla plné ruce práce s ručníkem - a ani nevím, jestli bych chtěl, aby si toho všimla a nebo raději ne. Zvedám se a taky se zabalím do osušky. Mlčím. "Půjdu se obléknout k sobě," řekne mi pak Michelle a letmo mě políbí. Mám co dělat, abych se od jejích rtů neodtáhl, nebo ji otráveně neodstrčil. "Uvidíme se u večeře," odpovím ji pak a v něžném gestu zastrčím pramen vlasů za její ucho. Sleduji její mizející záda ještě hodnou chvíli. Zajímalo by mě, co tedy chystá. Nevidím žádné logické vysvětlení pro to, jak by se stihla nebo zvládla domluvit s Jonesem - a co by z toho mohla mít. To, že jej nevidím, ale neznamená, že tady žádné není. Michelle mi něco evidentně tají. A to se mi zrovna nezamlouvá. To, co tady dělám, dělám pro to, abych ji měl na své straně. Měl bych se možná snažit víc? Nebo je to zbytečná práce? S povzdechem vyjdu z koupelny, přičemž se snažím vyhýbat největším kalužím vody na zemi. Nutno podotknout, že jsme tady na podlaze udělali pořádnou potopu.

Tvůrce - 16. dubna 2013 21:25

Po sprše... tak trochu sprcha? Zatímco chvíle předešlé se nesly spíše ve znamení porozumění, pak to, co přichází nyní, působí jako solidní nedorozumění. Otevřené dveře totiž záhy blokuje Lilith s Agnes, které sem tak nějak měly namířeno. Přichází vesele trapný moment ticha, kdy patrně všem třem dochází situace. "Ahoj Michell..." Lilith se vzpamatovává jako první, takže údiv ji ze tváře mizí nahrazený pouze zdviženým obočím, zatímco druhá část vašeho doprovodu stojí jak opařená. "...předpokládám, že Daniel teď čas asi nemá..." Ono... nezní to dvakrát... přátelsky. Vlastně je v jistém směru docela cítit nelibost z její strany. Shodou okolností tato slova jsou nejen tím jediným, co v průběhu asi minuty, nebo dvou padá, ale také jedinou věcí, kterou může případně slyšet Daniel z koupelny.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 16. dubna 2013 21:34
	Čas? NEMÁM! Jsem zrovna tak nějak napůl ve dveřích, když zaslechnu ze svého pokoje známý hlas. "Ahoj Michelle." Je to Lilith. "...předpokládám, že Daniel teď čas asi nemá..." Do hajzlu, je to Lilith. "NEMÁM!" Zavolám z koupelny a pro jistotu se tam zavřu.

Michelle McCoin [2] - 16. dubna 2013 21:41

Načapáni Dannyho nálada se rychle mění. Nejsem jediná, kdo se náhle chová odtažitě. Možná se domnívá, že si toho nevšimnu. Ani jeho něžné gesto s pramínkem vlasů mě neošálí. Mám nutkání zeptat se, co se děje. Ale jen pootevřu ústa a pak je opět zavírám. Pokrčím rameny a vycházím z koupelny. Tam mě čeká další šok. Tak tohle tu ještě chybělo... Připadám si jak načapaná něčími rodiči. Přiznávám se, že by to nebylo poprvé, kdyby mě takhle viděli něčí rodiče. Netvářím se tedy nějak překvapeně nebo nejistě. "Ahoj Michelle." Krátce kývnu. Vzpomenu si na včerejší spoušť, co naše trenérka předvedla ve společenské místnosti a až z toho mi nějak vyschne v krku. "...předpokládám, že Daniel teď čas asi nemá..." Než stačím cokoliv říct jmenovaný se sám ozve. "NEMÁM!" To slovo prakticky zavolá, abychom to všichni slyšeli. Ohlédla jsem se krátce na něj a neubráním se úsměvu, který mizí když se vracím na ty dvě. "Tak asi nemá." Pokrčím rameny a jako kdyby se nic nedělo se vydám k nim a snažím se projít. "Když mě omluvíte, jdu se upravit." Prosím ať nezačne třískat věcmi a ať tou věcí nejsem já...

Tvůrce - 16. dubna 2013 22:49

Inflagranty "Jak nečekané" Tentokrát v tónu jejího hlasu je slyšet pobavení. Dokonce i Agnes se probrala a trochu... maskuje smích. Přeci jen upřímnost v celé své kráse umí být odzbrojující a tady se obnažená upřímná duše rozhodně mihla. "Budu čekat ve společenské místnosti, máš patnáct minut." Úsměv ji zase mizí, kdyžuvolní cestu Michell, aby mohla bez problémů projít. Na štěstí se ovšem zdá, že má ke své zuřivosti stále poměrně daleko, ačkoliv její slova jsou ostrá jako nůž. Lilith:"Danieli, pokud si náhodou najdeš čas..." Křičí doufaje, že ji bude slyšet přes dveře. "Ágnes bude s Leou dole." Agnes: "Asi bych měla..." Odcházející Michell patrně může zaslechnout kus názoru této křehké dívky i zachytit, jak po pouhém sevření ruky Lilith v pěst bojácně ucouvla a zmlkla. Poslední, co ještě Michell může zaregistrovat, jak pak rázné "Jdeme" a prásknutí dveřmi.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 16. dubna 2013 23:09

Už jsou pryč? Následující krátký hovor nemám příliš šanci zaslechnout. Možná bych mohl, kdybych měl ucho přilepené na dveřích, ale protože si celou dobu tak nějak říkám, že by Lilith mohlo třeba napadnout sem za mnou přijít a jednu mi vpálit, raději si to odpustím. "Danieli, pokud si náhodou najdeš čas," ozve se pak Lilith dost nahlas, abych ji slyšel, "Ágnes bude s Leou dole." Pak následuje hodně rázné prásknutí dveřmi. Jsou pryč. Pohled mi sklouzne na mé rozházené oblečení. To, že Lilith vešla do pokoje vlastně stejně nic nezměnilo. Michelle nevypadala, že se hodlá obléct, než odsud vyjde a odcházela se svými svršky v náručí, zabalená do ručníku. Takže by jí naše trenérka stejně viděla. Jediné, co mě trochu děsí je tedy fakt, že ji mohla i slyšet. Nemůžu se ubránit jednomu z takových těch přiblblých úsměvů. S osuškou stále okolo pasu vykouknu z koupelny. V pokoji stále není prázdno. Je tam Agnes. Měl jsem takový mlhavý pocit, že jsem ji slyšel, ale nebyl jsem si jistý. Navíc Lil říkala, že Agnes bude dole, takže mě nenapadlo, že s ní přišla sem. "Už je pryč?" Zeptám se Agnes tiše a výmluvně ukážu ke dveřím. Je jasné, koho myslím. "Upřímně, ještě, že si to teď vyslechne Michelle a ne já," uchechtnu se nakonec. Ano - včera mi to stačilo - a... pořád si nejsem jistý tím, jestli je vlastně Michelle na mé straně, takže... no, alespoň budu bezpečně vědět, o čem bude s Lilith mluvit!

Michelle McCoin [2] - 16. dubna 2013 23:14

Sraz s Lil "Jak nečekané" Zaculím se a zatvářím se jak andílek, jak to jen jde zamotaná jen v ručníku. Protahuji se mezi těmi dvěma. "Budu čekat ve společenské místnosti, máš patnáct minut." Přikývnu, že jsem to slyšela. Ještě si všimnu jak Lilith zatíná pěst a Agnes nějak tak ztichne. Tady se té ženské bojí snad celý personál. Nedávám na sobě nic znát a raději se ztrácím ve svém pokoji. Tak to nebylo dobrý... Jako vůbec... Věci co jsem držela v ruce pokládám na gauč a shazuji ze sebe ručník. Musím si prosušit vlasy. Za 15 minut bych to nestihla takže to udělám velmi zběžně. Nechci, aby na mě byla Lil naštvaná ještě, že jsem přišla pozdě. Natáhnu na sebe prádlo, úzké džíny a černé tričko na ramínka a mikinu s kapucí. Nechci na sebe upozorňovat něčím vyzývavým, ne potom co se právě stalo. Jak si nazuji boty vydám se do společenské místnosti. S obavami, že netuším, co mě tam čeká.

Tvůrce - 17. dubna 2013 08:07

Seance s Lilith Michelle McCoin Společenská místnost tě vítá relativním klidem. Lilith je pohodlně usazená, k ruce má šálek kávy a její plnou spokojenost s komfortem zdejší místnosti dokládá i bedlivé pozorování elegantních stříbrných hodinek, od nichž se odpoutala pouze na chvíli, aby se ujistila, že nově příchozí jsi ty. Vyjma ní tu pak stojí neslyšně avox, který zapadá do místnosti stejně, jako by byl vázou, dalším stolkem nebo jiným kusem interiéru. "Sedni si..." Gestem ukáže na protější křesílko. "V prvé řadě..." Jakmile se usadíš pokračuje. "...nesnažím se udělat pro vás maximum jen proto, že bych se nudila. " Znovu lze cítit těžce ovládaný hněv. "A buď si sakra jistá, že to není...lehké." Než dodá slůvko "lehké" je více než vidět, jak těžce volí slova. Dost možná to byla i bolest, co jsi v její tváři zahlédla? "Takže, to co jsem viděla, to byla tvá strategie?" Otázka je položena a její chladný pohled čeká na odpověď. Navzdory všemu a všem jsem to stihl! JSEM HODNÝ! Daniel Inburn-Thorne Prásknutí dveří tak trochu navrátilo Agnes do zmatků. Protichůdné pocity vyvěrající ze strachu z rozhněvané trenérky, což to prásknutí dveří jemně naznačilo, a touha splnit příkaz... zkrátka asi proto zůstala stát. Mlčky hypnotizovala dveře, jako by v duchu kalkulovala nad tím, jestli už je Lilith dost vzdálená, aby mohla zmizet za Leou. Už je pryč? "A-ano, teda doufám." Jakmile se jí donesl tvůj hlas, trhnutí prozradilo, že se lekla. "Upřímně, ještě, že si to teď vyslechne Michelle a ne já." Souhlasně kývne. "Taky jsem ráda, že s ní teď nemusím být..." Paradoxně, jako by ji konečně došlo, že je mimo její dosah, vkrádá se do jejího hlasu namyšlená drzost. "Ona je ohavná bestie..." Ještě si přisadí s přezíravým výrazem, který ti může být povědomí z prvního setkání. "Ale... to už jsi asi taky stihl poznat..." Jako by se upamatovala, nahodila znovu milou, vlídnou tvář hledaje u tebe podporu.

Michelle McCoin [2] - 17. dubna 2013 12:30

Příjemný pokec s Lil Letmo jsem projela očima po místnosti, skončila jsem na Lilith. Přeji si být všude jinde než zrovna zde. Kdybych s ní tu nebyla aspoň sama. Jo je tu ten Avox, ale to není ta společnost, kterou bych zde přivítala. "Sedni si..." Povzdechnu si a udělám to o co mě žádá. Zula jsem s boty a sedla si do tureckého sedu, ruce jsem si dala do svého klína. Opřela jsem se zády o křeslo, snažím se vypadat klidně a nenuceně. Lil spustí, jak se nám snaží shánět sponzory a že to není vůbec lehké. Jestli ve mě chtěla vyvolat provinilost, tak se jí to povedlo. Sklopila jsem zrak a sleduji svoje ruce, radši je než jí. "Takže, to co jsem viděla, to byla tvá strategie?" Jaká odpověď mě uchrání před výbuchem jejího vzteku. Mám říct, že je to strategie, což není pravda. Ale co je tedy pravda? To že mi jeho přítomnost pomáhá zapomenout na všechno, co se kolem nás děje. Zapomenout, že za chvíli jeden z nás nebude nebo možná oba. Že při "nejlepším" scénáři se nakonci postavíme proti sobě tváří v tvář. A že ho mám radši víc než si dokážu nebo chci připustit. "Ano je to moje strategie." Zvednu zrak a pohlédnu na svoji trenérku. "A vcelku příjemná." Zaškubají mi koutky a jeden se zvedne do pokřiveného úsměvu.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 17. dubna 2013 13:19

S Agnes "Taky jsem ráda, že s ní teď nemusím být," odpoví mi Agnes a když je Lil pryč... nezní to tak ustrašeně, jak obvykle mluvívá, když je naše trenérka někde poblíž. "Ona je ohavná bestie," řekne pak s jistou směsicí vzdoru a arogance, která je svým způsobem až k smíchu, ale... to už jsi asi taky stihl poznat." "Hm," odpovím s úšklebkem a pokrčením ramen. Asi ji v tom nechám. Mi osobně Lilith sice přijde svérázná a pokud chce, tak z ní jde strach - ale stále je pro mě od chvíle, kdy jsem ji viděl v aréně, něčím jako osobním vzorem. A tak k ní cítím spíše obdiv - a to i ve chvílích, kdy vzteky rozbíjí nábytek. My bestie si totiž tak trochu rozumíme. "První večer tě zmlátila, viď?" Věnuji Agnes tázavý pohled.

Tvůrce - 17. dubna 2013 16:47

Pokec Michell "Ano je to moje strategie." Jakmile vyřkneš tuhle větu, můžeš paradoxně vidět, že se Lilith docela ulevilo. Dá se skoro říct, že je to snad přesně to, co chtěla od tebe slyšet. Zaujatě si skrla kávy, než si dodala druhou půlku v podobě úsměvného "a příjemná". Položí rychle šálek a je vidět, že tvůj dodatek ji přišel jako všechno možné, jen ne jako dobrý vtip, či námět k hovoru. "Příjemná!" Třískne do stolu, jako by tvá slova byla nebetyčná drzost. Avox s sebou trhnu, jednak nečekaným výbuchem a druhak ve snaze unikající kávu dostat pod kontrolu. "Jestli je tohle způsob, jakým ke hrám přistupuješ..." Třískne do stolu znova. "...tak chci vidět, jak hodláš ušukat dvacet jedna splátců v přímém přenosu!" Jedno je jasné, nějaké zlehčování a podobné věci, jí vytáčí neskutečným způsobem. Fňuk Ten, který konečně přijel Agnes chvilku neví, co říct. Je vidět, že připomínka onoho incidentu tak nějak způsobí, že ten nepříjemný okamžik, alespoň z části, znovu prožívá. Obejme se, skloní zrak a je vidět, jak ji ona nově nabytá jistota šmahem opustila. "Já-neřekla bych..." Zprvu trochu nervózně pípne, ačkoliv je jí taky jasné, jak moc důvěryhodně to zní. "Tedy..." Přijde ke dveřím načež paranoidně... se zaposlouchá, jako by tam snad měla číhat. "...ona mě snad chtěla zabít..." Těžko soudit, je-li to pravda nebo lež, ale jedno je jistá. Agnes samotná tomu věří. "...je strašná!"

Michelle McCoin [2] - 17. dubna 2013 17:20

Super pokec Takže jsem zase řekla něco co jsem si mohla odpustit. Trhnu sebou stejně jako Avox v místnosti, když poprvé Lilith třískne do stolu. S údivem sleduji rozlévající se kávu všude možně. Je to jako kdybych se ocitla ve špatném filmu a vše se odehrává předemnou. Skoro nevnímám, co moje trenérka říká, spíše pozoruji, co dělá, abych se mi povedlo z její zlosti uhnout. Ano včera rozmlátila všechno možný a Dannyho se nedotkla, co ale zaručí, že to dneska bude stejné a já zůstanu bez úhony. "Jestli je tohle způsob, jakým ke hrám přistupuješ...tak chci vidět, jak hodláš ošukat dvacet jedna splátců v přímém přenosu!" Další úder mě vrátí do reality a já sklopím rychle zrak. "Omlouvám se... nechtěla jsem tě naštvat..." Měla jsem na jazyku jiná slova, chtěla jsem se nějak bránit, ale raději jsem zvolila omluvu. Doufám, že jí to zklidní a bude se s ní dát normálně bavit a nebo mě nechá jít.

Tvůrce - 17. dubna 2013 21:18
	Tady byl někdo rychlý :) Omlouvám se... nechtěla jsem tě naštvat..." "To bych ti taky radila..." Opět trefuješ něco z toho, co chce slyšet. "...v dohledné jsem jediná, kdo tě dříve nebo později nepotřebuje vidět mrtvou." Dosti nevlídným pohledem počastuje ještě Avoxe stylem "to stačí". "Takže jaký máš plán?"

Michelle McCoin [2] - 17. dubna 2013 21:39

Jaký je plán... tak to je dobrá otázka... "To bych ti taky radila..." Aspoň umím spravit, to co jsem minulými slovy zpackala. Oddechnu si, jako kdybych se zbavila těžkého nákladu. Obavy jsou rázem pryč, že by proti mě něco hodila a tak se na Lil opět podívám. . "...v dohledné jsem jediná, kdo tě dříve nebo později nepotřebuje vidět mrtvou." Povzdechnu si, ale potřesu hlavou, že rozumím jejím slovům. "Takže jaký máš plán?" Tak to je otázka, kterou jsem čekala a na kterou nevím odpověď. Že bych jí řekla, že žádný nemám, jsem hned zavrhla. Vážně naštvanou Lil vidět znovu nepotřebuji. "Přemýšlela jsem, že bych měla tajnou dohodu s chlapcem z jedničky. Ale na dnešním tréninku se čtyřka dohodla s námi, že chtějí hrát jenom ve čtyřech a odstřihnout celou dvojici jedničky. A tak jsem se rozhodla, že budu s nimi a chlapce z jedničky necháme umřít u Rohu a co holka z jedničky u ní nikdo nevíme, co má v úmyslu." Na chvíli se odmlčím jako kdybych hledala správná slova. "Takže potřebuji, aby mi Daniel věřil, abychom se spolu dostali do konce." Ano velmi přímočarý plán, ale dá se pak pochopit, to co dneska trenérka s naším doprovodem viděli, při čem nás načapali.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 18. dubna 2013 00:05

Agnes, Agnes... Její sebejistota se po mém dotazu opětně vytrácí a zase začíná koktat, jako by se bála. Nemyslel jsem to zle. "Já-neřekla bych...Tedy... Ona mě snad chtěla zabít... Je strašná!" Povytáhnu obočí. Samozřejmě, že ji nechtěla zabít. Kdyby Lilith chtěla zabít Agnes... no upřímně, i kdyby u sebe neměla žádnou zbraň, tak by tady Agnes už nebyla. Zlomit ji vaz holýma rukama bych zvládl i já, natožpak Lilith, které, jak se zdá, kdykoli se naštve, stoupne adrenalin na maximum. "Nemyslím si, že by tě chtěla zabít," odpovím pak s úsměvem. Ani nevím, kdy přesně jsem Agnes začal tykat. Je to fuk. "Ona seprostě jenom občas..." skoro denně... "rozzuří." Pomalu přejdu ke skříni, kde mám oblečení. "Nějaké přání toho, co bych si měl obléct?" Otočím se od šatů k našemu doprovodu. Vlastně je mi fuk, že se převleču před ní. Viděli mě všichni tři stylisté - VČETNĚ VINCENTA, VIN-CEN-TA! - a za pár dní na mě bude koukat celý Kapitol i když půjdu močit do křoví. Tak co.

Tvůrce - 18. dubna 2013 10:10

Model Na tvou obhajobu jen nesouhlasně vrtí hlavou v duchu "vím své a vím to určitě nejlíp". Patrně by k tomu i něco hned dodala, kdybys ji nepřerušil dotazem ohledně oděvu. Na moment se zamyslela a pak se smíchem přichází i její žhavý tip pro dnešní den. "Mě se strašně líbilo to, cos měl na přehlídce." Dá se asi lehce dovtípit, že si někdo na tvé nadšení oděvem asi postěžoval a jak už to tak bývá, do pár vteřin si o tom cvrlikají jak vrabci na střeše všichni, co mají jen vzdáleně něco s dvojkou na letošních hrách společného. K těm dalším už to nejspíše trvá pár minut... "A Lilith... ona je fakt hrozná, dokonce si jako splátce vyskakovala i na Leu!" Nejistě přešlápla. "Natož na mě..." Lehce ji poklesnou ramena, jako by ji došlo, že pokud se Lilith usmyslí ji zmlátit znovu, tak se kvůli její obraně nikdo nepřetrhne. A i kdyby, bude patrně přetrhnut. "Vlastně ty, jestli-tedyaž-vyhraješ..." Zdá se, že to v její hlavince šrotuje. "...bys ji mohl nahradit." A že se jí rýsuje plán. Modelka Litlih chvíli tiše mlčí, jak zvažuje vše, co jsi řekla. Rozhodně nevypadá tímto nápadem nijak pohoršeně a v podstatě nejvíce ze všeho nyní připomíná stroj, kterému jsou stejným způsobem morální aspekty boje o život tak nějak jedno. "Jak moc věříš, že to na něj zabere?" Vypraví ze sebe zpola nepřítomně. Zjevně ona sama nedovede přesně posoudit, jak účinné to může být. Každopádně můžeš vycítit značné zaujetí z její strany a taky nemalou dávku překvapení.

Michelle McCoin [2] - 18. dubna 2013 17:54

Pasována na modelku Mlčky pozoruji svoji trenérku. Stejně nemám co k tomu dále dodat. Jestli se můžu přiznat, tak jakým tématem se ten rozhovor nese se mi až tak nezamlouvá a jsem ráda, že tohle slyší jen ona. Kdybych jí ale řekla pravdu jak to všechno je, tak by mě odsoudila, koukla na mě, že si zasloužím umřít v aréně. Takhle vypadám jako mrcha, co využívá chlapy. No což není skoro žádná novinka. "Jak moc věříš, že to na něj zabere?" Povedlo se mi něco nemožného zaujala jsem a překvapila Lilith, i když je to skoro nepatrné, je to tam. "Jistě to nevím. Občas se mi zdá, že mi to vychází, ale pak přijdou chvíle, kdy se odemně oddálí a to vím, že mi nevěří." Zamyslím se a dám si čas než promluvím znovu. "Ale mám ještě dva dny. A bude mi stačit, když mi pomůže dostat se do finále. V něm stejně nemůžu předpokládat, že by se obětoval pro moje krásný oči." Poslední větu jsem řekla s kapkou ironie.

Tvůrce - 18. dubna 2013 19:16
	Je libo jiný titul, lady? "To určitě ne." Tentokrát se usměje od srdce. Zdá se, že každý tvůj krok, každá možnost využití mění atmosféru hovoru. "Jsem ráda, že konečně mluvíš k věci a navíc máš zajímavý plán" Dokonce i Avox vycítil snížení nebezpečí a vypadá, když ne spokojeněji, tak klidněji rozhodně. "Po pravdě ti dlužím omluvu. Právě si v mnohém předčila má očekávání."

Michelle McCoin [2] - 18. dubna 2013 20:06

A mám nějaké možnosti? "To určitě ne." A k tomu přidává úsměv. Já jí ho vděčně oplatím. Celou dobu jsem byla tak nějak napnutá, ale podařilo se mi právě trochu uvolnit. "Jsem ráda, že konečně mluvíš k věci a navíc máš zajímavý plán" Opět se usměji. Je hezké, že mě chválí, to je snad poprvé. Poprvé se na mě nekouká pohrdavě. Ale vůbec si nejsem jistá, tím co tu říkám. Vymýšlím to tu skoro namístě. "Po pravdě ti dlužím omluvu. Právě si v mnohém předčila má očekávání." Tak to je pěkné, teď tu mám i uznání. "Tak to mě těší." Jsem tu proto, abych s ní probrala své možnosti. Takže je proberu. "Máš pro mě nějakou radu na onen konec, na to finále? Daniel řekl, že jeho orientační smysl není nejlepší a já přemýšlím, že bych toho mohla využít." Ne vůbec netuším, že bych dokázala ho někde nechat. Vlastně o všem o čem tu mluvím je jedno velké kdyby...

Tvůrce - 18. dubna 2013 22:38
	Možnosti "Pokud víš, že má slabší orientaci, rozhodně nepodceňuj výhodu, jakou ti může dát terén." Přitaká, načež se pro chvíli znovu ponoří do myšlenek. "Ovšem pro tebe by asi bylo o dost lepší hledat způsoby, jak se boji vyhnout, nebo získat absolutní jistotu, že zvítězíš jediným úderem." Její hodnotící pohled dává patrně dost najevo, na koho by si v klasickém boji vsadila.

Michelle McCoin [2] - 18. dubna 2013 23:28

Já vím že jsem bojový looser "Pokud víš, že má slabší orientaci, rozhodně nepodceňuj výhodu, jakou ti může dát terén." Uznale pokývám hlavou. Ono neříká mi nic nového, ale otázka je jak to s tou orientací je. Ale spíš si myslím, že to je pravda. Také přiznal, že se vyzná v pastech, což je další věc, s čím bych měla počítat. "Ovšem pro tebe by asi bylo o dost lepší hledat způsoby, jak se boji vyhnout, nebo získat absolutní jistotu, že zvítězíš jediným úderem." Její hodnotící pohled mi říká, to co stejně vím. Že nevyhraju ve střetu s Dannym je mi jasné. "A to je právě to. Zatím mě nenapadl způsob, jak se vyhnout boji."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 19. dubna 2013 10:53

Sukně nevedeme "Mě se strašně líbilo to, cos měl na přehlídce," řekne Agnes víceméně k mým zádům, zatímco já se probírám oblečením. Je mi vlastně docela fuk, co si obleču, ale vzhledem k tomu, že zatím nevím, co bych ji na tuhle jobovku odpověděl, předstírám, že něco hledám. Naštěstí Agnes velmi brzy pokračuje a mluví dál, takže to nepůsobí ani příliš trapně. "A Lilith... ona je fakt hrozná, dokonce si jako splátce vyskakovala i na Leu! Vlastně ty, jestli-tedy... až-vyhraješ... bys ji mohl nahradit." Ještě, že to tázavé povytažení obočí viděla jen ta skříň a komínek košilí. Co k tomu říct. Zaprvé asi to, že je velmi malá pravděpodobnost, že by další ročník povoloval jen jednoho trenéra. Stává se to poměrně zřídka. Už jsem se zmiňoval o tom, že nejsem zrovna šťastný, že ten rok vyšel na mě? Pokud ne, tak to zrovna zmiňuji. Příští rok, každopádně, pravděpodobně budou trenéři zase dva - takže bych, i kdybych vyhrál, Lilith asi nenahradil, spíše bych ji dělal parťáka. Ale v hlase té kapitolanky zní taková... asi je to naděje, že nemám to srdce ji to říct. Nebo jinak. Srdce říct ji to asi mám - ale pokud se upne k tomu, že Lilith nahradím, pokud vyhraju - no, kdo ví, kdy by mi to mohlo pomoct? Třeba má Agnes nějaké přátele. A třeba jsou bohatí. "Agnes," odpovím klidným, vyrovnaným hlasem a shodím ručník z beder na zem, "buď si jistá tím, že vyhraju." Ona sama mi říkala, že bych měl vystupovat jako absolutní favorit - takže je dobré s tím začít pokud možno hned a pokud možno i v soukromí. Mám svou roli rád. "A omlouvám se, sukně v mé skříni asi nejsou, takže tě budu muset zklamat," dodám s úšklebkem a sáhnu po spoďárech, černých kalhotách a bílé košili.

Tvůrce - 19. dubna 2013 11:11

Vyměním sociální interakci s rodinou za jakoukoliv asociální činnost zn. Spěchá! Daniel Sukňovič Fintilov "V to doufám." Zdá se, že najednou má na tvém vítězství nejen hraný a povinný zájem, ale taky už i nemalou kapku toho osobního. "No mohla bych ti taky půjčit nějakou za svých..." Uchechtne se, když si ten nádherný oděv označil za prostou sukni. "...je škoda takové nohy ukrývat." Na oko si postěžuje načež se přemístí ke dveřím. Pokud budeš moct rovnou vyrazit, pak ještě cestou přidá jeden drobný dotaz a to, jaký názor máš na Leu. Sebepoznání je důležité Michell Looserovna Bojovová "Zkus zapracovat na tréninku přežití. V přírodě i mimo ní můžeš najít nemálo věcí, které ti mohou pomoct." Lehce se usměje. "A některé se projeví až za několik dní." Usrkne si kávy, vyčkávaje na tvůj názor.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 19. dubna 2013 13:56

Tak tady máš dávku asociální činnosti "No mohla bych ti taky půjčit nějakou za svých. Je škoda takové nohy ukrývat." Mohl bych ti dát jednu přes hubu. Je škoda, že ti ty modřiny už zmizely. Usmívám se. Jako by řekla něco opravdu roztomilého. Agnes je spokojená. Já jsem spokojený. Jsme jedna velká, šťastná rodina z druhého kraje. Agnes se sice přesunuje ke dveřím, nicméně neodchází a čeká, až se obleču. Netrvá mi to nijak dlouho, takže to vlastně není zase takový problém. Snad ze zvyku si trochu procuchám ještě mokré vlasy a upravím košili, kterou si zatím nezapínám. Když se mě po cestě ptá na to, co si myslím o své stylistce, jen krčím rameny. "Moc ji ještě neznám. Ale rozhodně ji mám raději, než Vincenta." Ne, některé věci si prostě odpustit nelze. Ten člověk ve mně zanechal hlubokou, nesmazatelnou stopu negativního charakteru. S trochou nadsázky by se dalo říct, že z něj mám trauma.

Tvůrce - 19. dubna 2013 22:26

Vincent není po chuti? Daník "Tak jeho může mít rád snad jen on..." Pronese tónem značícím, že i to je vzhledem k jeho egu značně spekulativní. Během pár dalších chvil a nemálo stížností na tvého "oblíbence" se vám tak daří dosáhnout výtahu a spolu s ním i cesty za Leou. Tu rázem nacházíte v místě tvého někdejšího utrpení, kterak sedí na pohodlné židli a jako správná dáma v elegantních brýlí věnuje pozornost nějaké knize, kterou občas neslyšně okomentuje. Jsou to právě jen pohyby rtů, díky kterým lze alespoň vytušit slova jako "blbost, nesmysl, bych teda chtěla vidět a pan Gray". Bohužel je zatím více než jasné, že váš příchod příliš nezaregistrovala a je vidět, jak Agnes váhá s jejím oslovením a nějak nemůže sebrat... asi odvahu k vyrušení. Zjevně si Lea umí získat taktéž autoritu a to bez toho, aniž by musela někoho mlátit.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 19. dubna 2013 22:59

Lea a pan Grey "Tak jeho může mít rád snad jen on," odpoví mi Agnes a po cestě mě zahrnuje štěbetáním na téma "Vincent je kretén," které sice přijímám s povděkem, nicméně jej příliš neposlouchám a jen tak nějak nepřítomně kývám a občas odpovím něco jako "ano," "hm," popřípadě "to je pravda." Agnes, jak se zdá, mě má ráda. Je to od ní hezké. Taky k ní budu hodný, aby mě pokud možno měla ještě raději. Už to tak dělávám. Lea, jak se zdá, nás příliš neregistruje, protože je začtená do nějaké knihy. Agnes se jí bojí oslovit a vyrušit. Mám pocit, že Lea jaksi není placená od toho, aby si tady četla knížky. Ale kdo jsem já, abych to mohl posoudit, že. "Dobrý večer, Leo," zase nevím, jestli ji vykat a nebo tykat. Ach jo. Má dilemata všedního dne.

Tvůrce - 20. dubna 2013 23:53

Vůbec jsem nechtěl říct, že tady z toho děláte padesát odstínů nějaké trochu jiné a trochu hladovější barvy! Daníčínečíneček V odpověď na tvůj pozdrav ti je nejprve věnováno velmi zúčastněné "hmm", načež pohyby hlavy mohou naznačit, že stále pokračuje ve čtení. Agnes povzbuzena tvou kreativitou stihla vyrhnkout akorát ahoj, načež ji zarazil vztyčený prst. Teprve po dalších vteřinách, kdy dočetla stránku, otočila list a zasunula záložku sundává brýle a plně se vám věnuje. Lea: "I tobě Danieli, Agnes..." Kývne a lehce, dá se říci mile, se usměje. Agnes: "Doufám, že nerušíme..." Lea: "To rozhodně ne jen... jsem chtěla neztratit kontinuitu při čtení..." Jako by si cosi uvědomila, hmátne rychle po knize a uschová ji do kabelky stylem "to jste rozhodně neviděli". Nastává kratičký okamžik ticha, kterého se Lea ovšem zmocní a raději mění téma. "Slyšela jsem o Soře, Danieli..." A její zlozvyk si vychutnávat tvé jméno ji zjevně zůstává. "...jak to s vámi teď vypadá?" Její upřímný zájem je jen lehce narušen lehkým smíchem Agnes. Zjevně si pod pojmem "s vámi vypadá" představila dnešní sprchu.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 21. dubna 2013 00:08

No za pár dní to bude padesát odstínů rudé, neboj Lea odpoví nezúčastněným "hmmm," a pokračuje ve čtení dál ještě nějakou tu minutu, než ukončí stránku, založí záložku, knihu schová do kabelky, stejně, jako brýle, sloužící ke čtení. "I tobě Danieli, Agnes, odpovídá. "Doufám, že nerušíme." Řekne jí můj doprovod. "To rozhodně ne jen... jsem chtěla neztratit kontinuitu při čtení," odvětí Lea. "Slyšela jsem o Soře, Danieli. Jak to s vámi teď vypadá?" Ptá se pak Lea. Co přesně slyšela? To, že jsme se na tréninku líbali - a nebo to, že Sora upravila Michelle fasádu? Ono asi bude známější to druhé - ale hihňání Agnes, které to doprovází... hele, je možné, že by se v Kapitolu mluvilo o tom, že mám něco se Serrlaidovou? To snad ne. "Myslím, že teď to vypadá tak, že ona mě chce dlouze a bolestivě umučit k smrti," pokrčím rameny, jako bych tomu nepřikládal velkou váhu. "To ji přejde, až se bude snažit si zpátky zastrčit svá vyhřezlá střeva, řek bych."

Tvůrce - 21. dubna 2013 00:18

Jen aby tys nebyl v padesáti odstínech modré, než vydechneš naposledy Lea: "Silná slova" Odpoví tak trochu... bez zájmu. Zdá se, že silácké řeči na ní narozdíl od fiktivních vzhledově dokonalých milionářů příliš nezabírají. "Budu držet palce, ať je změníš v realitu." Dá se říci, že na moment se u ní mihl i smutek. Možná vzpomínka na jiné odhodlané? Kdo ví. "Sebejistota je totiž lék, který je třeba správně dávkovat."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 23. dubna 2013 15:33

Sry, nestíhala jsem, budu se snažit to odehrát co nejdřív aby michelle nečekala - ale zase to nechci odbýt nebo zkrátit. :( "Silná slova," odpovídá mi Lea chladně. "Budu držet palce, ať je změníš v realitu. Sebejistota je totiž lék, který je třeba správně dávkovat." Lea. I minule se mě všemožně snažila přesvědčit, že jsem vlastně beztak neschopa. Zajímalo by mě, co z toho má. Tedy kromě toho, že jí to asi dělá dobře, protože mě nesnáší. Měl jsem za to, že je placená od toho, aby mi pomohla. Tohle... není zrovna má top představa přípravného týmu. Fakt ne. "Lilith mi jaksi zapomněla říct, kvůli čemu mě sem posílá," změním raději téma.

Tvůrce - 23. dubna 2013 23:23

S Leou Lea: "Těžko říct..." Zní to rezignovaně, zda jen naoko, nebo doopravdy nelze posoudit. "...možná věřila, že bych ti mohla být k užitku, jako jsem byla jí." Nahodí jen tak a ještě mimochodem, jako by se nechumelilo. Zjevně je cítit ve vzduchu tvé podráždění.  Agnes: "No podle záznamu to nevypadalo, že by potřebovala příliš poradit..." Lea: "Tak proč nejslibnějšího splátce minimálně posledních dvou ročníků posílá za mnou?"  Agnes: "Tak... proč mu nevěříte?" Odpovědí je mlčení a hluboké přemítání. Dá se skoro říct, že je na Anges vržen i poměrně nevlídný pohled na téma "kráčíš po tenkém ledě".  Agnes: "Nebo Vás to prostě baví..." Lea: "Ne, naopak. Už mě nebaví vidět umírat dívky chlapce, kteří jsou ještě zčásti pořád děti!" Agnes: "Ví, do čeho jdou...a jsou to přeci jen splátci..." Pokračuje dosti nechápavě.  Lea: "Užitečná filozofie, pokud nemáš bídnou paměť nebo bídný život, tak ji změníš, až ti zemře dítě." Zní to dost nenávistně.  Agnes: "Já-nechtěla-" Lea: "A já nechci zbytečně zmařený život." Obrátí svou pozornost na tebe. "Danieli, Serlaidovou zabije arogance a je jedno čí rukou." Snad poprvé můžeš vidět, že je plná různých, spíše smutných citů, jak ji debata doposud rozhodila. "Nebuď taky její obětí. Lilith to zachránilo život."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 24. dubna 2013 16:07

Já? "Těžko říct, možná věřila, že bych ti mohla být k užitku, jako jsem byla jí," odpovídá Lea rezignovaně. "No podle záznamu to nevypadalo, že by potřebovala příliš poradit," odpovídá ji Agnes. Musím ji v duchu dát za pravdu. Notak! Lilith byla nejlepší. "Tak proč nejslibnějšího splátce minimálně posledních dvou ročníků posílá za mnou?" ...Leo? Málem mi spadne čelist. Myslel jsem si, že si Lea myslí, že jsem k ničemu. Takhle alespoň zněla! Jak to, že teď veřejně - a ještě přede mnou - když už jsme u toho: haló! Bavíte se o mě, jako bych tady nebyl! Děkuji! - řekne něco takového? "Tak... proč mu nevěříte? Nebo Vás to prostě baví?" "Ne, naopak. Už mě nebaví vidět umírat dívky chlapce, kteří jsou ještě zčásti pořád děti!" Ošiji se. Nejsem si jistý, jestli je tenhle názor na věc vůbec... legální? Říkat něco takového zrovna před Agnes je docela risk, řekl bych. "Ví, do čeho jdou...a jsou to přeci jen splátci," odpovídá Agnes popuzeně. No, tady ji asi za pravdu nedám. Myslel jsem si, že vím, do čeho jdu. Realita byla jinde. A to, prosím pěkně, ještě ani nejsem v té pitomé aréně. "Užitečná filozofie, pokud nemáš bídnou paměť nebo bídný život, tak ji změníš, až ti zemře dítě," zasyčí nenávistně Lea. "Já-nechtěla-" Agnes opětně mizí i poslední zbytky sebedůvěry. Je vidět, že tato žena si viditelně stojí za svým názorem. "A já nechci zbytečně zmařený život," odsekává ji. Kdyby se nebavily o mě, asi by mě napadlo, že vlastně o nic nejde. Zmařených jich bude dvacet tři. Ale takhle - musím s Leou souhlasit. Taky bych svůj život nerad jen tak... zahodil? Pokud už jsem to tedy neudělal. "Nemusel ses hlásit, co by ti asi tak udělali?" Vzpomenu si na to, co mi řekla Michelle a nervózně si přikousnu spodní ret. Co. By. Mi. Asi. Tak. Udělali. To už je jedno. "Danieli, Serlaidovou zabije arogance a je jedno čí rukou," probírá mě z myšlenek Lea. "Nebuď taky její obětí. Lilith to zachránilo život." Váhavě přikývnu. Co mám taky jiného dělat. Vlastně bych se mohl zeptat, když se to tak vezme. "Co mám teda dělat?"

Tvůrce - 24. dubna 2013 22:16
	Něco rychlého Lea: "Stačí si uvědomit..." Tvůj zájem ji trochu potěšil, ovšem stále je v ní silné rozčarování. "...že ti, na které spoléháš jsou nejnebezpečnější a ti nejubožejší, Danieli, zpravidla mívají eso v rukávu." Mluví dost vážně a zaníceně. "Zkrátka a dobře, nepouštěj se do boje bez jasné výhody." Což je dost možná důvod, proč prošla tak hladce.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 24. dubna 2013 22:22

Něco taky rychlého "Stačí si uvědomit, že ti, na které spoléháš jsou nejnebezpečnější a ti nejubožejší, Danieli, zpravidla mívají eso v rukávu. Zkrátka a dobře, nepouštěj se do boje bez jasné výhody," odpovídá mi Lea, která už sice trochu vychladla, ale stále se tváří ne úplně přívětivě. Popravdě - pouštět se do boje, o kterém si nebudu stoprocentně jistý, že jej vyhraju nemám ani v plánu. Pokud tedy nebudu vyloženě muset. To jí ale nemůžu říct. Musel bych přiznat, že nejsem zase takový hrdina, na jakého si hraju! "A co když si mě takový boj ...najde sám?"

Tvůrce - 24. dubna 2013 22:28

Co když si tě najde boj? Lea:"Tak musíš buď výhody získat, nebo se stáhnout." Říká to, jako by si myslela, že to pro někoho jako ty bude těžké. Možná u tebe hledá hrdost? "Kdo uteče dnes, může zítra bojovat." Agnes: "Tak tohle Lilith určitě nevyužila." Je vidět, že jen stěží drží úsměv. Lea: "Budeš se divit..." Odpověď ovšem přichází záhy. "...když byla splátce, dost jsme spolu bojovali... a nakonec pochopila, že se mnou nehne." Agnes: "Já myslela, že jste kamarádky..." Lea: "Teď už ano." Tentokrát se rozesměje i ona, zjevně vinou nějaké veselé vzpomínky.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 25. dubna 2013 08:35

ta ženská.... nemá šít hadry? "Tak musíš buď výhody získat, nebo se stáhnout. Kdo uteče dnes, může zítra bojovat," odpovídá mi Lea. Jsem z toho zmatený. Je to stylistka. Nenapadlo mě, že mě tady Lilith posílá proto, aby za ni Lea udělala JEJÍ práci. Měl jsem za to, že mi vyzkouší sako na interview a řekne mi, jak se mám tvářit do kamer - nebo tak něco. "Tak tohle Lilith určitě nevyužila," ošklíbá se Agnes. "Budeš se divit. Když byla splátce, dost jsme spolu bojovaly... a nakonec pochopila, že se mnou nehne," řekne Lea. Já se tedy nedivím, že s ní Lilith bojovala. Upřímně? Taky mám sto chutí ji připomenout, že je tady od toho, aby šila oblečení. Na druhou stranu, pokud mě sem moje trenérka poslala, tak k tomu má asi nějaký důvod - tedy pokud se mi nechce pomstít za včerejšek, že ano - a tak raději mlčím. "Já myslela, že jste kamarádky," zamyslí se Agnes. "Teď už ano," upřímně se rozesměje Lea. Asi se k jejich kamarádství váže nějaký příběh. To je moc pěkné, ale já pořád nevím, proč tady jsem a z toho, co řekla Lea, to neví ani ona. "Takže vám nikdo neřekl, proč mě tady posílají a co se mnou máte dělat," nadhodím klidně. Co se týče mě, Agnes by klidně mohla odejít do vedlejší místnosti a tam počkat. Lea mi možná, i přes to, že je to vlastně... dobře hodnocená a kreativní švadlena, nebo tak něco, pomoct může. Agnes momentálně svými komentáři spíše zdržuje.

Tvůrce - 25. dubna 2013 13:05

Úkoly a tak Agnes: "Tak Lilith akorát řekla, že se ti máme řádně věnovat, zatímco ona bude s Michell takže... bychom se mohli soustředit třeba na blížící se přenos." Lea: "Omlouvám se, že jsem tak odběhla od tématu." Bylo vidět, že chtěla ještě něco dodat, ale raději si to nechala pro sebe a místo toho zalovila v kabele pod sebou, načež z ní vytáhla desky. Ty ti po ujištění se, že jsou to ty správné, nabídne k nahlédnutí. Agnes:"Ani nevíš, kolik lidí je z toho oblečení nešťastných... " K tvým zrakům se tak rázem dostává oblek, který je všechno jen ne další sukňovatou variací tvého předváděcího kostýmu. Materiál, střih vše vystihuje značná preciznost provedení. Zkrátka a dobře to vypadá, že neštěstí druhých bude nejen v daleké, ale i blízké budoucnosti tvým štěstím. Mezi tím Lea čeká, jestli s tímhle kusem oděvu budeš spokojen a Agnes žbrlá něco o tom, že je tvých nohou škoda...

Daniel Inburn-Thorne [2] - 25. dubna 2013 16:51

Hadry "Tak Lilith akorát řekla, že se ti máme řádně věnovat, zatímco ona bude s Michelle takže... bychom se mohli soustředit třeba na blížící se přenos," zabručí Agnes. "Omlouvám se, že jsem tak odběhla od tématu," dodává Lea. To je v pohodě. Možná budu rád, že jsem byl pohledu na tu příšernost, kterou pro mě beztak máte, ještě chvíli ušetřen. "Ani nevíš, kolik lidí je z toho oblečení nešťastných," kňourá Agnes, zatímco odkudsi vytahuje nějaké desky. Chápavě přikývnu a zatvářím se soucitně. Taky jsem nešťastný. A to jsem je ještě neviděl! K mému překvapení mi ukáže návrh docela normálně vypadajícího černého obleku a kalhot, zatímco mumlá něco o tom, že mých nohou je škoda. Chvíli jen tak fascinovaně hledím na skicu, zatímco mi pomalu dochází, že nebudu muset jít na interview v sukni, nebo nějaké brutalitě. "Díky Leo," řeknu pak z ničeho nic vděčně. Vypadlo to ze mě rychleji, než jsem nad tím stihl zauvažovat.

Tvůrce - 25. dubna 2013 19:07
	Tak na vytírání? Lea: Další voda na mlýnek pobavení zkrátka přichází s tím, jak rychle souhlasíš. "Snad se v něm budeš cítit lépe." Zjevně i tak očekávala něco jako známky bojovnosti, které ovšem vůbec nevykazuješ. Agnes: "Teď k tomu přičti oblek, kamery..." Pro změnu se usměje i Agnés. "...a zkus se nám představit jako celému kapitolu." Mrkne na tebe.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 25. dubna 2013 22:26

budu "Snad se v něm budeš cítit lépe," odpovídá mi má stylistka. Mohu jen přikývnout. "Teď k tomu přičti oblek, kamery a zkus se nám představit jako celému kapitolu." "Eee...cože?" Trošku se zarazím. Nejsem na to připravený! Je to... svým způsobem je to trapnější, si tady cokoli nasucho zkoušet... před dvěma členkami mého přípravného týmu, než mluvit k davu cizích lidí. Je to... "Představí mě snad moderátor... nebo ne? Musí mě nějak uvést."

Tvůrce - 25. dubna 2013 23:01

Shrnutí Na tvou otázku ti samozřejmě přišla kladná odpověď, neboť Ágnes zajímalo, jak budeš pohotový. Po tomto "testíku" pak přišla celá řada různých otázek zahrnující vše od soukromí po "obecně oblíbené názory". Tuto kapitolu by šlo nejlépe shrnout jakožto "kapitolský řiťoalpinismus" případně "politická korektnost". Sám sis pak pro jistotu mohl vyzkoušet i několik póz a stylů vyjadřování a v neposlední řadě si byl silně poučen o tom, že téměř jakýkoliv pohyb, který uděláš, si lze nějak vyložit, nebo si jej lidé dokonce podvědomě nějak vykládají. Celý tento proces zakončil v příjemnou večerní hodinu milým rozloučením a nechání tě na pospas výtahu. Ve vámi vyhrazeném prostoru tě pak vítal klid, samota. Za předpokladu, že se třeba ve společenské místnosti u televize nezdržovala Michelle. Shrnutí u Michelle Debata se nakonec stočila k možnému využití jedů, zejména těm pomaleji působícím, které by mohli se správným načasování zajistit, že tvůj sok nebude až tak nebezpečný. Spolu s tím a s tvou mrštností, jste pak pouvažovali nad možnostmi dosahování hůře přístupných míst a udeřit tak ze směru, odkud by to čekal jen málokdo. To volně přešlo k obecným bojovým radám, v nichž se Lilith vyzná, ale ostatní ti je více méně beztak drilovali, takže to bylo spíše takové "opáčko". Kolem večera se s tebou o dost veselejší Lilith rozloučila a to aniž by rozmlátila celou místnost. Tím si byla vlastně ponechána sama sobě a svým rozmarům.

Michelle McCoin [2] - 25. dubna 2013 23:44

Osamocena Bedlivě jsem poslouchala veškeré rady, které mi Lil poskytla. Musím říct, že takhle příjemný rozhovor jsem na začátku vůbec nečekala. Nejspíše jak mě překvapila moje trenérka svojí vstřícností asi jsem jí něčím překvapila i já. Najednou se necítím tak bezcenná, že jsem se zde objevila. Možná to byla náhoda, že jsem se tu ocitla, ale třeba ta stejná náhoda bude chtít, abych zvítězila. Čas se přehoupl k večeru a tak se rozloučím s Lil. Je poměrně veselá a dokonce žádnou věcí nehodila. Předpokládala jsem, že spolu povečeříme a postupně se k nám přidají i ostatní, ale není tomu tak. Přestože jsem v místnosti sama Avoxové jídlo donesli. Přijde mi takové divné sedět sama u stolu. Takže si naberu nějakou zeleninu do vetší misky, přihodím pár kuřecích kousků a zaleju si to celé jogurtem. Nejprve jsem si říkala, že si to půjdu sníst do soukromí k sobě. Zastaví mě, ale pohled na velkou televizi. Ušklíbnu se a položím si jídlo na stolek před pohovkou. Hraju si s programy a přepínám dokud nenarazím na něco co mě zaujme. Objevila jsem nějakou hudební stanici, kde zrovna hrálo toto. Přišlo mi to docela ucházející. Zašla jsem si ještě pro sklenici s vodou a natáhla jsem se na gauč. Misku s jídlem jsem si položila na sebe a takto relaxovala.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 26. dubna 2013 18:13

Shrnutí a Michelína Nakonec nějaký ten čas trávíme nácvikem případných rozhovorů. Při některých otázkách si přijdu trochu jako idiot, na většinu snad ani neznám "správnou odpověď," takže si místy připadám, jako ve škole. Jako ve škole, když mě přistihli, jak na hodině spím a přivolali k tabuli. Nicméně Lea i Agnes jsou poměrně trpělivé, příjemné a zdá se, že se doopravdy snaží. Myslím si, že jsem si Leu získal svým vděkem za černé sako. Ona si mě zase získala černým sakem. Konečně mě propouštějí a já se můžu vydat zpátky, do společenské místnosti. Ve výtahu ulehčeně vydechnu a opřu se o stěnu. Nebylo to tak zlé. Že ne. Ne, nebylo. Mohlo to být horší. Mohl jsem čelit nakvašenému pohledu Lilith a případným narážkám na to, zda jsem idiot. A včera jsem si to vyžral dost. Ve společenské místnosti, jak se zdá, je jen Michelle. Sedí u televize a zrovna večeří. Taky sleduje... asi nějaký hudební pořad? Ať je to co je to, obsahuje to hudbu, nějakého příšerného zpěváka - a je to hrozné. Toliko k mému skromnému názoru. "Co to je za buznu," zamumlám mimoděk, když se vedle ní sesunu do gauče a obratně jí seberu z ruky vidličku. "Jé, kuře."

Michelle McCoin [2] - 26. dubna 2013 23:58

Vidíte to... Písnička se mi vcelku líbila, pravda zpěvák vypadal jako že má rád stejné pohlaví, ale to polovina mužů v kapitolu. Jsem zaposlouchaná do příjemných tónů písničky a proto jsem si skoro nevšimla, že mě Danny poctil svojí přítomností. "Co to je za buznu." Jeho slova mě proberou, ale to už sedí vedle mě. Díky mé lehké nepřítomnosti se mu povede sebrat mi vidličku. Nevybíravě nebo možná vybíravě, protože z mojí misky se salátem ulovil jeden kousek kuřete. "Jé, kuře." Komentuje moje jídlo. Ano stále je moje. "Ano kuře a moje kuře." Poposednu si a napřímím se, prakticky jsem na gauči ležela. Hbitě vystřelím rukou a vidličku zpátky ukořistím. "Támhle je plný stůl jídla." Mávnu za sebe, jako kdyby Danny nevěděl, kde se jídelní stůl nachází. "Nemusíš krást z toho, co jsem si připravila já." Snažím se vypadat, že mě naštval, ale to bych nesměla k němu stáhnout ruku a otřít mu koutek rtů, kde mu zůstal dresing, z té jeho krádeže. "Dresing." Věcně konstatuji, krátce zvednu obočí a doplním. "Můj dresing."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 27. dubna 2013 00:09

ti povím něco o dressingu! "Ano kuře a moje kuře," odpoví ve chvíli, kdy si už stihnu jeden kousek, zalitý jogurtem, strčit do pusy a spokojeně požvýkat. Když mi bere zase vidličku z ruky, ani se nijak zvlášť nebráním. "Támhle je plný stůl jídla. Nemusíš krást z toho, co jsem si připravila já." Rád bych řekl něco ve smyslu "si zvykej!" - ale s plnou pusou se nemluví a já jsem samozřejmě slušný chlapec. Michelle se asi tak pět sekund tváří nesouhlasně a naštvaně, načež ke mně natáhne ruku a otře mi palcem koutek. "Dressing," konstatuje pak, jako by mluvila o počasí. "Můj dressing." Chňapnu po jejím palci ústy a olíznu jej, než s ním stačí uhnout. "Neřek bych."

Michelle McCoin [2] - 27. dubna 2013 07:58

Ten je oprsklej:) Ani jsem nestihla zauvažovat, co s palcem na kterém je jogurt. Danny to ale vyřešil za mě. Nestačila jsem ani ruku oddálit od jeho úst a těmi mi chytil prst, aby mohl jogurt slíznout. "Neřek bych." Překvapením se mi rozšíří oči. Pocítím silné nutkání ho políbit, a popravdě je to velmi silné nutkání. Nevím čím to je. Jestli tím jak se bezprostředně chová, písničkou, která hraje nebo prostě tou atmosférou. Žaludek se mi jakoby zhoupl, když pomyslím na ty jeho rty. Napadá mě, ale i něco jiného. Až ďábelsky se ušklíbnu. "Ty by si neřekl..." Namáčím ukazováček do jogurtu v misce. “A co mi řekneš na tohle?" Ani to nestihnu doříct a už mu jogurt o mazávám trochu o nos a tvář a při tom se pobaveně směji. Ruku odtahuji a ta mizí opět v misce a připravuji se na další útok, jestli mě nijak nezastaví schytá to znovu.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 27. dubna 2013 14:26

A budu ještě víc! "Ty by si neřekl," protáhne zamyšleně Michelle a namáčí si prst v zálivce.“A co mi řekneš na tohle?" Ptá se pak, když mi jí ukazováčkem natře na špičku nosu. Naoko se ošiju, zatímco tak nějak sleduji, jak prst namáčí v jogurtu znovu. "Řek bych, že ten chlapík v televizi by si bílý maglajz na svém obličeji určitě užil o něco víc," Ušklíbnu se vesele a uhnu před její rukou, zatímco si dressing stírám zápěstím z nosu.

Michelle McCoin [2] - 28. dubna 2013 16:58

To ještě jde? "Řek bych, že ten chlapík v televizi by si bílý maglajz na svém obličeji určitě užil o něco víc," opáčí Danny na ten můj dotaz. Něco takového jsem nečekala. Otočím hlavu a zadívám se na televizi a krátce si zpěváka prohlížím. Protože napodruhé mému útoku Danny uhnul, zálivku mám stále na prstu. "To máš asi pravdu." Ušklíbnu se a olíznu si prst a odkládám misku na stoleček u gauče. Vypadá to, že s touto pubertální zábavou končím. "Jenže jeho tu nemám." Pomalu konstatuji a strkám ručku do misky. Namáčím více prstů než jeden a vrhám se Dannyho. Rychlím pohybem ho pokládám na lopatky na gauč a znovu mu mažu tu patlavou bílou věc po obličeji. "Takže si to užiješ i za něj." I když je to tak dětinské, tak se vážně bavím.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 28. dubna 2013 21:14

Tys to dokázala "To máš asi pravdu," odpovídá mi Michelle a olízne si připravený prst. Misku odkládá pryč. Trošku se uvolním a s vědomím, že už mi nic nehrozí, se pohodlně opřu. Měl bych si možná zajít pro to jídlo. Když mi svoje jako nedá! "Jenže jeho tu nemám," pokračuje pak. Sleduji obrazovku, kde zrovna klip hrůzy končí. Takže si ani nevšimnu, že znova namočila své prsty do dressingu. "Takže si to užiješ i za něj!" Než se vzpamatuji, ležím na lopatkách, Michelle na mě sedí a matlá mi po obličeji jogurtovou zálivku. Chtěl bych jí to nějak oplatit, ale nemůžu. Ne proto, že bych na to neměl sílu - ale protože celá ta zábava je tak neskutečně dementní, že se nezmůžu na víc, než že se celou dobu směju - jako dement. Se smíchem se marně snažím uhnout jejím prstům, zavírám oči, když mě patlá, naoko nespokojeně se vrtím.

Michelle McCoin [2] - 28. dubna 2013 21:37

Já jsem totiž dobrá Směji se společně s Dannym. Je to tak osvobozující. Jakýkoliv jeho odpor a úhyby jsou marné a mé prsty a zálivka si nachází svůj cíl, jeho obličej. Je mi jasné, že kdyby chtěl shodil by mě ze sebe bez jakýkoliv problémů. "Koukám, že si to užíváš." Moje slova jsou narážka na jeho předchozí větu, kde naznačoval, že zpěvák, který vlastně už z obrazovky zmizel, by si tuto zábavu užíval více. Narovnám se v zádech ale stále sedím na Dannym. "Ty teda vypadáš." Pobaveně se usměji a vsunuji si svoje prsty do úst, abych se postupně z nich zbavila zálivky.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 28. dubna 2013 22:47
	ééé "Koukám, že si to užíváš," prohlásí Michelle, když dokoná své dílo zkázy a já se na chvíli odmlčím ve snaze popadnout dech. "Ty teda vypadáš," dodá pak. "Já doufám, že mi to něčím utřeš," ušklíbnu se trošku zoufale.

Michelle McCoin [2] - 28. dubna 2013 23:02
	To teda po mě nechtějte "Já doufám, že mi to něčím utřeš," zní lehce zoufale. Mám snad i nutkání se zvednout a dojít pro nějaký ubrousek. Změním názor, založím si ruce na prsou. "Proč?" Zvednu lehce obočí. "Já nejsem ta, co má na obličeji jogurt." Pobaveně se ušklíbnu.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 28. dubna 2013 23:06
	To teda po tobě chci! Nebo ti taky něco udělám do tváře, to se budeš divit! ~Můj post je krátký. Ou jé. A mi je to fuk! OU JÉ!~ "Proč? Já nejsem ta, co má na obličeji jogurt," odporuje. "Ale jsi ta, která ho na tvář někomu napatlala. To je skoro až šikana."

Michelle McCoin [2] - 28. dubna 2013 23:46

No dobře, ale víš jak se mi nechce "Zníš jako kdybych ti ublížila." Snažím se vypadat uraženě, ale koutky úst mi cukají. Spustím zkřížené ruce a zvednu se k jídelnímu stolu a dojdu pro ubrousky. Už si nesedám na Dannyho ale vedle něj. "Tak se neškubej jak, když jsem ti to mazala..." Zasměji se protože si vybavím jak to předtím vypadalo. "Nebo z toho budeš mít pleťovou masku." Nahnu se nad něj a jemně mu stírám to, co jsem mu provedla. Použité ubrousky házím do misky. "Snad dobrý." Zkoumavě mu kouknu na obličej. "Počkej ještě tady." Ukážu prstem na tvář. Místo toho, abych vzala další ubrousek se sama přiblížím a to místo zlehka políbím a pak se přesunu k jeho rtům, které o další polibek neochudím. "Čistý." Oznámím jak se narovnám. Věnuji Dannymu úsměv, pak ze stolečku si beru další ubrousek a čistím si do něj ruce, protože se mi zdají jaksi upatlané.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 29. dubna 2013 22:03

Mi se chce jako :E "Zníš jako kdybych ti ublížila," odpoví mi, zatímco se natahuje pro ubrousky. Ublížila jsi moji hrdosti! "Tak se neškubej jak, když jsem ti to mazala, nebo z toho budeš mít pleťovou masku." "Jasně, Vincente," utrousím tiše do ubrousku, který mě utírá a klidně ležím. Budu se muset zase opláchnout. Moje... naše... krásná koupel po tréninku přišla vniveč a tak! "Snad dobrý," dá kapesníček pryč a prohlíží si mě. "Počkej ještě tady," Zlehka mě políbí nejprve na tvář a pak na rty. "Čistý," oznámí mi pak hrdě, zatímco si čistí ruce. "Si pořád přijdu nějaký upatlaný. Upatlaný a hladový," postěžuju si naoko. "Myslím, že je to tvoje vina," vážně pokývám hlavou, jako bych nad tím uvažoval.

Michelle McCoin [2] - 29. dubna 2013 22:26

Ale to není vůbec podstatné:) Poznámku o Vincentovi jsem přešla, třeba jsem jí ani neslyšela. "Si pořád přijdu nějaký upatlaný. Upatlaný a hladový," stěžuje si Danny. Nijak nereaguji a dál si pomocí ubrousku čistím ruce. "Myslím, že je to tvoje vina." Nakrátko stočím hlavu jeho směrem. "A co s tím mám jako dělat?" Ušklíbnu se a zchumlám ubrousek a hodím ho do misky. "To ti mám snad naservírovat jídlo až podnos?" Tý věty lituji hned jak jsem jí vyslovila.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 29. dubna 2013 22:37

Těžší kalibr přesvědčování! "A co s tím mám jako dělat?" Zmuchlá ubrousek, do kterého si utírala ruce a hodí jej do misky. Třeba by mohla začít tím, že příště mě nechá ukrást jí jídlo, které stejně nemíní jíst! "To ti mám snad naservírovat jídlo až podnos?" Je mi naprosto jasné, že nyní je třeba nasadit ty nejtěžší zbraně, které mám. Ty přesvědčovací. Každý dobrý loudil totiž ví, že je třeba mít plán, strategii - a samozřejmě to nejdůležitější. Naprosto nevinný, sladký a neodolatelný kukuč. Já to moc neposoudím, ale soudě dle toho, co občas říkají ostatní, když chci, tak jej mít umím! Sednu si, složím nohy pod sebe a zlehka políbím Michelle na tvář. "To bys doopravdy udělala?" Podívám se do jejích očí a snažím se, aby se v těch mých zračila naprosto naivní, čistá, dětská naděje.

Michelle McCoin [2] - 29. dubna 2013 23:17

Tohle není vůbec fér Danny mi věnuje polibek na tvář, ale já se na něj neotáčím. "To bys doopravdy udělala?" Jeho slova mě přinutí se na něj podívat a to jsem neměla dělat. On vykouzlí naprosto odzbrojující pohled. Sakra on používá zbraně, které bych měla využívat já... Párkrát rychle zamrkám a je jasné, že mi to v hlavě šrotuje a přemýšlím co s ním. Já věděla, že toho dotazu budu litovat... Naprosto rezignovaně vydechnu. "Ale jenom protože jsi to ty." Rty se mi rozšíří do úsměvu a než vstanu a odejdu ke stolu, rukou mu rozcuchám vlasy. "A co si dáš?" Optám se, když v ruce držím jeden z talířů na který se chystám nandat jídlo, které si Danny objedná.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 30. dubna 2013 00:33
	jsem dobrej "Ale jenom protože jsi to ty."  Zdá se, že jsem v tom opravdu dobrý. Jsem na sebe hrdý. A to i přes fakt, že Michelle mi, ve chvíli, kdy se zvedla a procházela okolo mě směrem k jídelnímu stolu, rozcuchala vlasy, jako malému děcku, nebo štěněti. "A co si dáš?" "Něco dobrého," odpovídám rozhodně.

Michelle McCoin [2] - 30. dubna 2013 12:00

Ne nejsi dobrej, ale roztomilej "Něco dobrého." Pohlédnu na něj, jestli tohle myslela vážně, ale nakonec se tomu mohu jen usmát. "Tak to dík." Zamumlám si pro sebe a zkouknu, co se nachází na stole. Mohla bych mu udělat salát, jako jsem měla já, ale nejspíš by to jeho popis, který mi k jídlu dal neobsahoval. Rozhodnu se pro kousek hovězího, pamatuji si, že si ho dával večer po přehlídce. Na hovězím steaku je nějaká omáčka nejspíše z brusinek a tak jí taky nandám. Jako přílohu zvolím hranolky, aspoň je budu moc krást. Nezapomenu samozřejmě vzít příbor a všechno donesu Dannymu. "A jíst dokážeš sám?" Provokativně se zeptám. Jak si převezme talíř, seberu jednu hranolku a sním jí. Než si sednu k Dannymu, na stole jsem si vyhlídla dobře vypadající dortík. Nandala jsem si ho tedy na talíř a k tomu jahody s mističkou se šlehačkou. S tím vším jsem si sedla na gauč, nepředpokládám, že tohle vše sním, ale honí mě mlsná.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 30. dubna 2013 20:31

něco dobrého! "Tak to dík," odpovídá si sama pro sebe tiše. Po chvíli se vrací s hovězím steakem, brusinkovou omáčkou a hranolkami. Ano. Má představa "něčeho dobrého" je naplněna. A ten dortík, šlehačka a jahody, které nese... no, to asi bohužel není pro mě. Ale co se dá dělat. "A jíst dokážeš sám?" Zeptá se provokativně, když mi z talíře sebere hranolek. "Jo," odpovídám a nesouhlasně sleduji, jak si MOJE jídlo strká do úst, "nemusíš mi s konzumací asistovat." Abych svá slova podtrhl, kousek si odsednu, obrátím se k ní ostentativně zády a s úsměvem se pustím do jídla.

Michelle McCoin [2] - 30. dubna 2013 20:49

Nechceš s tím jídlem třeba utéct? Nejde nevidět ten jeho nesouhlasný pohled, když jsem uzmula jednu, ano slovy jednu hranolku. Že by se obtěžoval poděkovat, to ne, ale upozornit mě, že na to jídlo nemám právo, to ano. Celý tento akt, dokoná že se ke mě odsune a otočí zády. "Příště stačí říct jenom dík za jídlo." Protočím oči ke stropu a nesouhlasně zavrtím hlavou, ale dál to neřeším. Natáhnu se na pohovku, tak že moje nohy směřují k Dannyho zádům. Na bříško jsem si položila talíř s dobrotami, které jsem si donesla. Namáčím si jahody do šlehačky a labužnicky je ukusuji. Sleduji televizi, kde hraje další nějaký cajdák, Danny mě v tento moment nezajímá, nebudu se ho nějak doprošovat.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 30. dubna 2013 21:21
	Rád bych, ale bojím se že tam kde bych utekl by byla lilith a sežrala mi to... "Příště stačí říct jenom dík za jídlo." Už to nevydržím a vyprsknu smíchy, zatímco se otáčím zpátky k Michelle, která už začala cpát svůj dort. "To jsem chtěl udělat, ale pak se to nějak zvrtlo!" Zase se posunu k ní, což je trochu problematické, protože už si na gauči uvelebila nohy.

Michelle McCoin [2] - 30. dubna 2013 21:37

JJ tímhle je Lil hrozně známá... Moje slova jsou příčinou Dannyho smíchu. Přimhouřím oči a sleduji, jak se ke mě otáčí zpátky. "To jsem chtěl udělat, ale pak se to nějak zvrtlo!" Dokonce se ke mě přisouvá blíže, ale moje nohy mu v tom prostě překáží. Zvednu talíř ze sebe a zhoupnu se, že si sedám do tureckého posedu. Jsem už zase vedle Dannyho. "Jo takže zvrtlo..." Moje slova podpoří akt, že se natáhnu a uzmu si další hranolku, kterou jsem si namočila v brusinkové omáčce a z mírným úsměvem si jí strkám do pusy. "Dobrou chuť." Zvesela popřeji Dannymu a poté co se napiji vody, co mám na stolečku pokračuji v konzumaci svého dortíku.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 30. dubna 2013 22:38
	No právě proto jako "Jo takže zvrtlo," sebere mi Michelle další hranolku, "dobrou chuť." Zadívám se na hranolky, na Michelle, na ujezený dort, na Michelle a zase zpátky na hranolky. "Nechceš si ji příště jako namočit přímo v té šlehačce?"

Michelle McCoin [2] - 30. dubna 2013 22:53

Je mi to jasné Dannyho pohledy jsou vcelku vtipné. Těká mezi mnou mým jídlem a svým. Ono já se tomu moc nedivím, ta kombinace co tu předvádím, je skoro smrtelná. "Nechceš si ji příště jako namočit přímo v té šlehačce?" Vyprsknu smíchy protože představa té kombinace, je už fakt moc i na mě. "To si nechám asi ujít." Místo hranolky namočím do šlehačky jahodu a sním jí. Trochu šlehačky mi zůstalo na rtu a tak si po něm přejedu špičkou jazyka. "Jaké to bylo u Lei?" Změním téma, protože moje podivné chutě už nemusíme probírat nebo si z nich dělat srandu.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 30. dubna 2013 23:59

fakt? co když je to dobré? "To si asi nechám ujít," odpovídá mi a všechno zajídá jahodou. Brr. Její chutě jsou nepochopitelné. "Jaké to bylo u Ley?" Smutné je, že se zeptala zrovna ve chvíli, kdy jsem měl v plánu se jí zeptat prakticky na to samé, ale o Lil, ale zrovna jsem měl plnou hubu masa. Ach jo. "No... ukázala mi, v čem půjdu do divadla. A pak jsme nacvičovali rozhovory. Nevím, jestli to hodnotit jako děs, nebo v porovnání se včerejším výstupem Lilith, jako pohodový večer. Co ty?" Protože to, co řešila ona a Lilith je pro mě o něco málo důležitější.

Michelle McCoin [2] - 01. května 2013 13:21

Tak proč si to nedáš ty? Na jeho odpověď jsem si musela počkat než sežvýká jídlo, co si zrovna dal do pusy. Nekoukám na něj jak to jí, sama si totiž lžičkou vezmu velký kus dortu. "No... ukázala mi, v čem půjdu do divadla. A pak jsme nacvičovali rozhovory. Nevím, jestli to hodnotit jako děs, nebo v porovnání se včerejším výstupem Lilith, jako pohodový večer. Co ty?" To je ukázka toho, jak člověk nepřemýšlí o tom, že se ho mohou zeptat na to stejné co on je. Prostě nemůžu a nechci mu říct, přesně co jsme probírali. Snad ani jedna věc, co jsem řekla by se mu nelíbila. Jo možná ten dovětek o tom našem vztahu, že je to příjemné. Co teď? Jak z toho vybruslit? Po pár vteřinách ticha, kdy jsem předstírala, že dlouze dojídám, to co mi zbylo v puse se usměji. "Z Lilith jsem měla docela strach, hlavně potom co viděla." Přihlouple se usměji, protože oba víme, při čem nás načapala. "Málem po mě hodila hrnek s kafem, když jsem jí pověděla, že to je jen odreagování od toho co se tady děje. Naštěstí s tím hrnkem jen bouchla do stolu." Výborně, takže teď každému říkám něco jiného..."Pak se naštěstí uklidnila, když jsme probírali situaci v aréně. Snažila se mi poradit, že si mám všímat, kudy poběžím, že ten terén budeme moci využít. Takže nakonec odešla snad i s úsměvem na rtech." Kousnu si do jahody. "Když to tedy hodnotím, tak to šlo, až na ten začátek."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 01. května 2013 22:19

Ty vole, asi nejsem tak statečný... "Z Lilith jsem měla docela strach, hlavně po tom, co viděla," její přiblblý, spiklenecký úsměv oplácím úplně stejným ze své strany. To, že nás musela načapat zrovna Lilith byl trochu úlet. "Málem po mě hodila hrnek s kafem, když jsem jí pověděla, že to je jen odreagování od toho co se tady děje. Naštěstí s tím hrnkem jen bouchla do stolu. Pak se naštěstí uklidnila, když jsme probíraly situaci v aréně. Snažila se mi poradit, že si mám všímat, kudy poběžím, že ten terén budeme moci využít. Takže nakonec odešla snad i s úsměvem na rtech. Když to tedy hodnotím, tak to šlo, až na ten začátek." No mě to tedy, ať už si Michelle myslí cokoli, moc neodreagovává. Spíš mi to přidělává zbytečné starosti navíc. Ale pokud je ona spokojená, jsem spokojený i já, takže ten otravný hlásek, který mi neustále připomíná věty typu "děláš chybu, děláš chybu!" odsouvám do pozadí. "Takže Lilith ví, že chceme od Rohu utéct."

Michelle McCoin [2] - 01. května 2013 22:45
	Když si člověk nepamatuje co psal před několika dny... "Takže Lilith ví, že chceme od Rohu utéct." Musím se zamyslet. Protože když nad tím tak uvažuji, přímo jsem to neřekla. "Ví, že jsme se spojili se čtyřkou a odřízli tak oba z jedničky a že chceme aby tam u Rohu oba umřeli." Natáhnu se pro vodu a napiji se.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 01. května 2013 22:53

hm, tak znovu stejný dotaz... "Ví, že jsme se spojili se čtyřkou a odřízli tak oba z jedničky a že chceme aby tam u Rohu oba umřeli." Něco se mi tady nelíbí. Lilith by na tohle určitě reagovala. Michelle by mi, kdyby v tom nebyl háček, odpověděla prosté "ano." Její odpověď hlavně vůbec neodpovídá na mou otázku. Proč? "Co na to říkala?"  Rozhodnu se to nekomentovat. Ani jí to nepředhazovat. Pokud v tom je nějaká zrada - tak bude lepší, když nebude vědět, že mám podezření.

Michelle McCoin [2] - 01. května 2013 23:00
	Proč si musím furt vymýšlet... "Co na to říkala?" Mluvili jsme hodně a o tomhle jsem se podstatě jen zmínila a ona na to nereagovala. Vlastně vůbec víc jí zaujalo, jak mám v plánu si Dannyho omotat kolem prstu. "Vlastně skoro nic. Rozhodování o spojencích v aréně je na nás dvou."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 01. května 2013 23:15

protože jsi mi měla říct pravdu! Lži dál, JEN LŽI! "Vlastně skoro nic. Rozhodování o spojencích v aréně je na nás dvou." Ne, tohle mi nesedí. "Hm. To je taky pravda." Nějakou dobu jen tak mlčím a jím. Nevím, co dalšího bych měl říct, abych nevzbudil podezření. A mám čím dál vtíravější pocit, že bych měl být opatrný. Po chvíli odložím prázdný talíř na nízký stolek před sedačku. "Neříkala nic ani o tom, že máme v plánu se všichni rozdělit a pak najít?"

Michelle McCoin [2] - 01. května 2013 23:30

No jasně měla jsem ti říct že jsme se bavili jak tě mám na konci zabít... "Hm. To je taky pravda." Oddechnu si, když nastane ticho. Popravdě, kam se tenhle rozhovor ubíhá se mi nelíbí, protože já se zapletávám do svých lží a nejde mi to. Danny dojídá své jídlo a tak i já. Když odkládá talíř pár jahod mě ještě zbývá. "Neříkala nic ani o tom, že máme v plánu se všichni rozdělit a pak najít?" Proč se mě furt ptá... Že by poznal, že v odpovědí nejsem tak rozhodná a že vlastně nevím co říkám. "Tohle vlastně neví. Ona si nejspíš myslí, že utíkáme všichni pohromadě. O tom rozdělení jsem se jí totiž nezmínila." Strkám do jedné jahody na talíři a pozoruji jak se kutálí. "Jak bouchala totiž do toho stolu hrnkem od kafe zezačátku, tak jsem z ní byla nervozní." Asi tak jako z tebe když se mě tu stále vyptáváš.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 02. května 2013 00:01
	tak ty ses bála, hm? "Tohle vlastně neví. Ona si nejspíš myslí, že utíkáme všichni pohromadě. O tom rozdělení jsem se totiž nezmínila. Jak ze začátku bouchla do toho stolu hrnkem od kafe, tak jsem z ní byla nervozní." "Takže jí to ještě budeme muset říct," konstatuji tiše a ještě tišeji dodám "ach jo, beztak si to zas vyžeru."

Michelle McCoin [2] - 02. května 2013 00:10
	Je na tom něco divného? "Takže jí to ještě budeme muset říct." Pokývám hlavou na souhlas. "Ach jo, beztak si to zas vyžeru." Tomu se nedá neusmát. "Tak já si to dneska vyžrala potom co nás nachytala." Odložím talíř a přisunu se blíž k Dannymu. Přímo ho neobjímám jen si položím hlavu na jeho rameno, a párkrát udělám hlavou pohyb, jako kdybych ho hladila tváří. "Musíš se obětovat pro tým."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 02. května 2013 00:20
	Tak... jo... vlastně ne. "Tak já si to dneska vyžrala po tom, co nás nachytala," pokládá si hlavu na mé rameno a jako by se do něj muchlá obličejem. "Musíš se obětovat pro tým." "Myslím, že se pro tým obětuju víc, než by bylo zdravé," ušklíbnu se a prsty jí pročísnu vlasy.

Michelle McCoin [2] - 02. května 2013 17:08
	Ti jsi totiž strááášně obětaví:) "Myslím, že se pro tým obětuju víc, než by bylo zdravé," přitom mi pročísne vlasy a já se ušklíbnu. Uff už mám za sebou salvu otázek, při kterých jsem jenom lhala... Pomocí stisku jeho ramen se vytáhnu abych mu mohla dát krátký polibek na tvář. "Já vím." Otřu se tváří o tu jeho. "Chceš ještě něco přinést k jídlu nebo už půjdeme?" Já mu tak nerada lžu...

Daniel Inburn-Thorne [2] - 02. května 2013 17:24
	hmmm tady mi někdo posluhuje! "Já vím," otírá tváří o tu mou jako kočka. "Chceš přinést ještě něco k jídlu, nebo už půjdeme?" "Dezert už bych nezvlád." Čímž samozřejmě nechci říct, že bys třeba byla nenažrané prase, které toho spořádá víc než já, ehm... "Kam chceš jít?"

Michelle McCoin [2] - 02. května 2013 17:39
	Jen si na to nezvykej "Dezert už bych nezvlád. Kam chceš jít?" Než se stačil zeptat, kam mám namířeno obejmu ho kolem krku. "Tady se nikam moc jít nedá." Postěžuji si. "Můžeme si jít lehnout." Ledabyle pokrčím rameny. Nevím proč, ale netoužím, aby to došlo dále než že bych mu dnes usnula v náručí. Jen si povídat, ano i holka jako já si ráda jen tak povídá.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 02. května 2013 23:20

tak lehnout? "Tady se nikam moc jít nedá. Můžeme si jít lehnout." "Už po večeři?" Musím se dost ovládat, abych neřekl "už zase?" Michelle je tak trošku - no, dalo by se říct, že si nejsem jistý, o co přesně jí jde. Jestli jí opravdu nějakým způsobem pomáhá, když spolu spíme - a nebo to je součást nějaké strategie, na kterou se ovšem tak nějak nechytám, ať už si myslí cokoli. Já každopádně doufám, že strategii "půjdeme si lehnout," popřípadě v obměně "půjdeme se okoupat" na mě nehodlá aplikovat i v aréně. Aby... jak to jen Lilith říkala? ...se odreagovala?

Michelle McCoin [2] - 02. května 2013 23:29
	Jo lehnout... co je na tom divného "Už po večeři?" Ptá se mě tónem jako kdyby mi nevěřil, že se jedná jen o ležení. A divím se? Vlastně ne. "Tak zůstaneme u televize." Natáhnu se pro ovladač. "Můžeš vybrat na co budeme koukat." Jak si Danny vezme ovladač, já se natáhnu na gauči.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 02. května 2013 23:38

televize? "Tak zůstaneme u televize," odpovídá bezprostředním tónem a cpe mi do ruky ovladač, "Můžeš vybrat na co budeme koukat. Jenže já nechci na nic koukat. Chci přemýšlet. Televizi tedy vypínám. "Za tři dny jdeme do arény," odpovídám vážně, zatímco ona se natahuje na gauči, jako by o nic nešlo. Zase ji v ní vidím. Tu samou holku, která bez většího rozmyslu řekla, že odmítá, aby jí někdo nahradil a první den sem přijela se mnou. Mám sto chutí dodat obligátní otázku na téma "CHÁPEŠ TO VŮBEC?" - ale raději si to odpustím.

Michelle McCoin [2] - 02. května 2013 23:49

Sakra tak co odemne chceš Úkolu se moc nezhostil. Televizi vypnul a já se smutně podívám na černou obrazovku. "Za tři dny jdeme do arény." Jeho hlas je naprosto vážný. Přivřu oči a promnu si spánky. "Říkáš to, jako kdybych na to zapomněla." Přestanu si mnout spánky a ruce si založím na prsou. "Co po mě přesně v tuhle chvíli chceš? Mám si s tebou o tom povídat?" Nahlas vydechnu. "Probírat to, jaké jsou naše šance, když jsme se rozhodli utéct od Rohu." Můžeme o tom spekulovat, ale realita bude jiná... "Řekni mi co mám teda teď dělat a já to dělat budu." Neříkám to, jako kdybych se o chtěla zbavit, aby mi dal pokoj. Abych splnila jeho přání, spíš naopak, doopravdy se zdám, že se chci zapojit, jen netuším, jak. Že bych se snad strachovala, že udělám něco, co se mu líbit nebude.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 03. května 2013 00:10

Já... nevím? Možná jsme si vážně raději měli jít užít. Nad tím by člověk nemusel přemýšlet. "Říkáš to, jako kdybych na to zapomněla," promne si Michelle unaveně spánky. "Co po mě přesně v tuhle chvíli chceš? Mám si o tom s tebou povídat? Probírat, jaké jsou naše šance, když jsme se rozhodli utéct od Rohu? Řekni mi co teď mám teda dělat a já to dělat budu," odpovídá mi mírně zoufale. Zarazím se. Čekal bych, že větu podobného typu řekne třeba alespoň se zlostí v hlase. Ale ona prostě... ona prostě neví. Chvíli se na ni jen tak beze slova dívám. Vlastně nemám, co říct. "To... je jedno," vydechnu nakonec. "Asi stejně nic nevymyslíme. Stejně to nakonec bude všechno jinak." S uchechtnutím zavrtím hlavou, jako bych sám nemohl uvěřit tomu, co zrovna říkám. "Stejně nakonec beztak umřeme hlady. A každý na druhé straně arény."

Michelle McCoin [2] - 05. května 2013 11:22

Jo všechno by bylo snažší, kdybychom šli do té postele...:D "To... je jedno. Asi stejně nic nevymyslíme. Stejně to nakonec bude všechno jinak." Vyslovil větu, kterou jsem si stejně před nějakou minutou myslela. Ano můžeme nad tím dumat jak chceme a stejně to bude jiné, ale může se stát že by naše připravované teorie vyšli. "Stejně nakonec beztak umřeme hlady. A každý na druhé straně arény." Překvapením vytřeštím oči. Tohle jsem slyšet nechtěla ani nepotřebovala. Přesně tohle mě taky trápí. To začáteční rozdělení. Já nechci být na všechno sama. Dochází mi totiž další věc toho co řekl a to že umřeme, každý sám. To, že přežiju arénu, je tak malá šance. To mu jsem snad věřila jen v okamžiku, kdy vylosovali mé jméno a já odmítla dobrovolníka, ano v tu chvíli jsem tomu věřila. Teď je to už jiné. Myšlenka na to, že Danny semnou bude až dokonce mi pomáhala. Přitahuji si kolena k bradě a objímám nohy rukama. Pokládám si hlavu na kolena a zdám se naprosto zranitelná. "Já nechci umřít sama." Potichounku až skoro zakňourám. Dívám se někam ke svým nohoum, na gauč. "My se najdeme." To jsou slova, která hledají u Dannyho podporu. Zvednu k němu oči.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 05. května 2013 20:20

Jo že? Sex je o tolik jednodušší! Michelle na mě překvapeně vyvalí oči. Chvíli mlčí a civí na mě. Beze slova. Vlastně se zdá, že nečekala, že začnu sýčkovat. Já jsem to možná ani nechtěl říct, ale bylo to rychlejší, než já. Přitahuje si kolena k bradě a pokládá na ně hlavu. "Já nechci umřít sama," zakňourá zoufale. Fajn. Nechci umřít sama. Čekal jsem spíše něco jako "nechci umřít." Ale ona prostě "nechce umřít sama." Pokud je to na mě, klidně ji u toho budu držet za ruku - jen nesmí odpadnout moc brzy. Už proto, že kdyby se mi náhodou před finále něco stalo... vlastně bych dost chtěl, aby ona ještě byla živá. "My se najdeme, řekne pak, čímž mě vytrhne z myšlenek. Když k ní obrátím oči, zjišťuji, že se na mě dívá a asi čeká, že ji dám za pravdu. Je mi jí líto, vypadá opravdu dost křehce. "Možná od sebe ani nebudeme stát moc daleko," odpovím klidně a obejmu ji okolo ramen. Byla to MOJE chvilka deprese. Proč teď zase musím být ten silný a odhodlaný? "Pak bych tě doběhl hned ze začátku." Proč mám jenom pocit, že pokud já o sobě prohlásil, že jsem pořádně nevěděl, do čeho jdu, tak tahle holka byla totálně rozumem mimo, když ji vylosovali? Stačí jedna zmínka o smrti a vypadá, že se sesype. Aréna ji rozcupuje na malé kousky. Když ne fyzicky, tak psychicky určitě. Můžu jenom doufat, že nějakou dobu vydrží - nebo že tváří v tvář nebezpečí zapracuje nějaký prvotní instinkt, který ji bude držet při životě. "Stejně se mi nelíbí, že od Rohu utíkáme. Je to hrozná srabárna."

Michelle McCoin [2] - 05. května 2013 23:55

A ty jsi to celé zkazil... "Možná od sebe ani nebudeme stát moc daleko." Snaží se mě uklidnit. Ten bezradný pohled, který tohle potřeboval zabral. Přidává k tomu obejmutí kolem ramen. "Pak bych tě doběhl hned ze začátku." Zakloním se, abych se opřela o Dannyho. Sakra Michelle seber se... Řve v hlavě hlásek. Už musím být silná a nechovat se takhle. Nepomáhá to nikomu, hlavně ne jemu. Chová se ke mě mile a snaží se mě podporovat, ale něco mi říká, že na mě kouká jak na slabocha. Překvapila jsem Lil, tak bych měla i jeho. "Stejně se mi nelíbí, že od Rohu utíkáme. Je to hrozná srabárna." Probere mě to z mých myšlenek. "Mě taky ne. Ale jsem ráda, že jsme vyštípali jedničku." Měla jsem pochybnosti, ale ty jsou už dávno pryč. Spíš se obávám toho, že oba z jedničky půjdou po mě, když přežijou začátek, ale to nedávám najevo, tohle tu totiž už jednou bylo.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 06. května 2013 00:04
	ehm "Mě taky ne. Ale jsem ráda, že jsme vyštípali jedničku." Víceméně mimoděk ji silně stisknu rameno, na němž jsem měl položenou dlaň. "Já doufám, že jsme vyštípali jedničku." Syknu tiše. Znělo to výhružněji, než jsem chtěl.

Michelle McCoin [2] - 06. května 2013 00:11

cože Než stihne nějak slovně zareagovat, ucítím jeho silnější stisk na svém ramenu. Rychle se na rameno podívám. "Já doufám, že jsme vyštípali jedničku." Jeho slova jsou tichá. Jako kdyby mi je šeptal do ouška, ale tohle přesně není to co bych chtěla slyšet. Ten tón který použil, mě nutí se okamžitě od něj odtáhnout. Spěšně se k němu otáčím čelem. "Co tím chceš říct?" Zněla jsem podrážděně či dotčeně. Jestli jsem předchvíli vypadal zkroušeně, tak to je pryč.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 06. května 2013 00:17
	ty víš přesně! Michelle se prudce odtáhne a otočí se ke mně čelem. "Co tím chceš říct?" Vyštěkne podrážděně. "Nic," odpovím tiše a zase se k ní přisunu o kousek blíž. Než mě stačí odstrčit, vezmu jednu její ruku do svých a jemně ji políbím na dlaň. Ty víš přesně, co tím chci říct. "Nemáš se čeho bát. Jsme spojenci, nebo ne?"

Michelle McCoin [2] - 06. května 2013 01:00

Radši bych nevěděla "Nic." Debilnější odpověď vymyslet nemohl. Přimknu k sobě rty, takže se zdá jako kdyby to byla jen dvě rovné čárky. Danny se ke mě přisunuje a chytá mi ruku, do které vtiskne polibek. "Nemáš se čeho bát. Jsme spojenci, nebo ne?" Já se nemám čeho bát... Co to na mě zkouší... To se ho mám zaleknout? Cítím jak to ve mě bublá, ale nechci se na něj rozkřičet. Ne hned. "Já se nemám čeho bát jo?" Vyštěknu na něj více než jsem si sama přála. Ten jeho výhružný tón si stále pamatuji. Tohle celé je jen jeho hra. Na mě to ale má asi jiný účinek než si přál. Vytrhnu ruku z těch jeho a promnu si jí, jak kdyby mi jí pevně držel. "Po kom asi půjde Kyle až zjistí, že vše co jsem dneska řekla byla lež?" Udělala jsem krátkou pauzu. "A ty mě prostě stále podezříváš..." A zastrašuješ... Jsem uražená, ale naštvanost ve mě vítězí.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 06. května 2013 12:56

ale michelle! "Já se nemám čeho bát jo?" Vyštěkne na mě, vyrve svoji ruku, jako by ji můj dotek pálil a chvíli si ji dotčeně mne prsty té druhé. "Po kom asi půjde Kyle až zjistí, že vše co jsem dneska řekla byla lež? A ty mě prostě stále podezříváš." "Nevypadal jako někdo, kdo se nechá zbytečně ovládat emocemi. Půjde po tom, u koho bude mít jistotu, že to bude snadné." Ehm - což vlastně končí se stejným výsledkem, jako kdyby šel po někom, u koho má dluh. Tak jo Danny, odveď hovor jinam. Teď hned.

Michelle McCoin [2] - 06. května 2013 13:13

Nasadil si tomu korunu "Nevypadal jako někdo, kdo se nechá zbytečně ovládat emocemi. Půjde po tom, u koho bude mít jistotu, že to bude snadné." Jestli se domníváš, že nevím na koho tímhle narážíš, tak to se hodně mýlíš. Protože pochybuji, že ty by si nevěděl, co přesně říkáš. Ty to totiž víš vždy moc dobře. "Tak tohle se ti moc nepovedlo." Syknu velmi tiše, ale prakticky sedíme pár centimentrů od sebe, takže to Danny musel slyšet. Zvedám se z gauče a odcházím. Tenisky jsem nechala u gauče. Jsem stále naštvaná, takže na nějaké boty ani nepomyslím. Zmizím mu z dohledu...

Daniel Inburn-Thorne [2] - 06. května 2013 17:50

královny potřebují korunu!!! Pozdě. "Tak tohle se ti moc nepovedlo," sykne Michelle dopáleně, odstrkuje mě a odchází. Čím dřív si tohle vyžehlím, tím líp pro oba. Prakticky jedním pohybem pod sebe složím nohy a přeskočím opěradlo sedačky. "Michelle počkej," chytím ji zezadu okolo pasu a pevně obejmu, aby mi neutíkala. Nádech, výdech. Počítej do pěti. "Jsem z toho všeho nervózní. Občas dělám a říkám věci, které bych neměl."

Michelle McCoin [2] - 06. května 2013 19:18

Jen se mi vysmívej "Michelle počkej." Nereaguji a pokračuji dál. Neotáčím se. Dannyho ruce mě chytí, obejmou. Nenechávám to jen tak a snažím se vzpouzet. Jenže jeho stisk je silný a přitahuje si mě k sobě. Připadám si proti němu maličká a prakticky bezmocná. "Jsem z toho všeho nervózní. Občas dělám a říkám věci, které bych neměl." Chci se na něj zlobit dál, jenže jeho slova mě zasáhnou. Moje svaly polevují a přestávám se bránit jeho objetí. Uvědomím si, že i já zde udělala a hlavně řekla příliš než jsem měla. "To máš pravdu." Povzdechnu si. Jestli si myslíš, že ti skočím kolem krku po jedné větě, tak to teda ne...

Daniel Inburn-Thorne [2] - 06. května 2013 19:32
	Tak ani to že seš královna už se ti nelíbí? Tobě se jeden NEZAVDĚČÍ! Michelle se přestane vzpouzet a zastaví se. "To máš pravdu," vydechne pak. "Je mi to líto. Nemyslel jsem to tak," přitáhnu ji k sobě blíž a položím ji hlavu na rameno.

Michelle McCoin [2] - 06. května 2013 19:53

Jenže ti to neříkáš tak že by se mi to líbilo "Je mi to líto. Nemyslel jsem to tak." Ale myslel... Snažím se sama sebe přesvědčit, že to co říká je pravda a ne další hra, prostě taktika. Nejspíše to tak je, ale jeho objetí, to že si pokládá hlavu na mé rameno, mě pomáhá přesvědčit. I když jsem to nechtěla, toho kluka mám ráda, prostě někde uvnitř to vím. "Budeme si tedy věřit?" Pohladím ho po jedné z rukou, která mě objímá. "Já ti věřím." Ono mi nic jiného nezbývá...

Daniel Inburn-Thorne [2] - 06. května 2013 21:12

budeme! "Budeme si tedy věřit?" Hladí mě po ruce. "Já ti věřím," dodává pak. "Já se snažím. Přísahám," rozhodnu se být upřímný. Už proto, že když jsem prohlásil, že jsem to tak nemyslel, jsem tak trochu lhal. Samozřejmě, že jsem to tak myslel. Jinak bych to neřekl. Ale teď potřebuji získat Michelle zpátky na svou stranu. Když jsem jí své stanovisko prezentoval. Navíc mě svou reakcí tak trochu uklidnila. I přes to, že ji vlastně mohla taky hrát.

Michelle McCoin [2] - 06. května 2013 21:49

Tak když to říkáš "Já se snažím. Přísahám." Tak tyhle slova mu věřím. Předtím se mě snažil uklidnit. A teď mi to přijde, že je upřimný. Vzpomenu si ale na ten večer po přehlídce. Kdy Danny po mě chtěl, abych mu věřila. V tu chvíli mi to přišlo nereálný. Momentálně jsem to já, kdo to chce po něm. "Tak se snaž víc." Přešlápnu z jedné nohy na druhou. "Ty si byl ten z nás dvou, kdo první chtěl po tom druhém aby mu věřil." Nahlas vydechnu. "Ale ty toho říkáš hodně... nebo si to pamatuješ?" Já si to pamatuji moc dobře...

Daniel Inburn-Thorne [2] - 06. května 2013 22:01

Tak já říkám věcí... "Tak se snaž víc. Z nás dvou jsi to byl ty, kdo první chtěl po tom druhém aby mu věřil. Ale ty toho říkáš hodně... nebo si to pamatuješ?" "Samozřejmě, že si to pamatuju," líbám ji zlehka na tvář. Taky jsem ti řekl, že mě nemusíš mít ráda - a teď dělám vše pro to, abys měla, protožes mi ukázala své karty. "Ale sám vím, že se to jednodušeji řekne, než udělá. Bojím se, Michelle. Možná to nedávám moc najevo, ale věř, že to tak je. A to mě nutí pořád přemýšlet a překrucovat věci ze všech stran."

Michelle McCoin [2] - 06. května 2013 23:05

Ano říkáš... "Samozřejmě, že si to pamatuju." Jeho slova, jeho polibky na tvář mi vykouzlí úsměv. "Ale sám vím, že se to jednodušeji řekne, než udělá. Bojím se, Michelle. Možná to nedávám moc najevo, ale věř, že to tak je. A to mě nutí pořád přemýšlet a překrucovat věci ze všech stran." "Také se bojím." Nepřišli jsme sem předvádět hrdinské činy. Nejsme hrdinové. Přišli jsme přežít a to se povede jen jednomu a nejspíš to nebude ani jeden z nás... Otáčím se čelem k Dannymu a pokládám si hlavu na jeho hruď, jakoby se celá schovávám v jeho obětí.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 06. května 2013 23:31
	Hug time "Také se bojím," odpovídá mi, otáčí se ke mně a opětuje mé objetí. "Já vím," zašeptám ji do vlasů, zhluboka se nadechnu a zase vydechnu. "To zvládnem. Zítra ještě naposledy uvidíme, co se dá dělat - a pak už prostě jenom počkáme, jak se to vyvrbí. Podle Agnes na tom nejsme se sponzory zrovna zle. otázkou je, jestli se k nám všichni neotočí zády po tom, co předvedeme v první minutě."

Michelle McCoin [2] - 07. května 2013 11:12

Hug time přetrvává "Já vím." Tiše mi přitakává. Že se bojím a to dost, není žádná novinka, ale že se strachuje i Danny docela ano. Ale je to normální, kdyby tvrdil opak, člověk by mu ani nevěřil. "To zvládnem. Zítra ještě naposledy uvidíme, co se dá dělat - a pak už prostě jenom počkáme, jak se to vyvrbí. Podle Agnes na tom nejsme se sponzory zrovna zle. otázkou je, jestli se k nám všichni neotočí zády po tom, co předvedeme v první minutě." Musíme to zvládnout, jinak končíme chvíli po tom co se rozutečeme od Rohu. "Neztratíme je." Vážně? "Přeci musí být otravné každý rok vidět podobné scénáře. Jen ti inovátoři bychom nemuseli být my." Neříkám to moc zvesela ale nakonci se usměji. Když nad tím uvažuji, po tom co ten černoch prohlásil na losování se jistě nečekalo, že se otočíme na patách a zdrhneme do lesa.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 07. května 2013 19:19
	tak jdeme spát "Neztratíme je," odpovídá Michelle pevně. Přeci musí být otravné každý rok vidět podobné scénáře. Jen bychom ti inovátoři nemuseli být my." Musím se usmát. "To tedy nemuseli. Ale kdybychom nebyli první, už by to zase byla stará finta," pustím ji. "Půjdeme spát?"

Michelle McCoin [2] - 07. května 2013 20:20

Spánek "To tedy nemuseli. Ale kdybychom nebyli první, už by to zase byla stará finta." Stejně bych si to nechala ujít. Ale určitě tím naším slavným úprkem se o této řadě bude mluvit. Naše objetí končí. "Půjdeme spát?" To jsem navrhovala už před půl hodinou. My se tu ale museli ještě pohádat. Ty slova o spánku mi přivodí krátké zívnutí, při kterém si dám ruku před pusu a souhlasně pokývám hlavou. Bez jakéhokoliv slova nebo otázky zamířím s Dannym do jeho pokoje.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 07. května 2013 22:30

Tvůrce - 07. května 2013 23:29

Něco rychlého Zcela výjimečně a naprosto nečekaně to vypadá, že došlo i na pouhý spánek bez jakýchkoliv příkras. Noc přinesla uspokojivý odpočinek stejně, jako následná snídaně pomohla tělu dostat přesně tu potřebnou dávku energie na další trénink. Jeho raní část by se dala honosně nazvat jako namáhavá rutina. Ta ovšem nesvědčí každému a tak zejména splátci z trojky působí dojmem, že stihnou zemřít už před arénou. Co se smrti týče, pak je znovu k vidění v očích některých splátců. Zda je to vina mylného dojmu, že někdo jako Sora bude vůdčím typem vaší smečky a díky ní jste definitivně rozhádání... těžko říct. Do podobné aktivity společného stolování se totiž nově odmítla připojit osmička - kde dost možná zapracovala vaší pohodou nahlodaná Algiana - a dvanáctka, takže opětovně po vzoru trojky a milého hyperaktivního úchyláka stolují sólo. Onen zbytek těchto loserů se pak snaží působit víceméně odhodlaně, ovšem opravdové vůle je vidět zatím jen u jejich černého vůdce a poměrně nebojácně působí i zástupci sedmého kraje. Snad věří, že když dovedou v třísky změnit strom, zvládnou to i s vámi. To vše pak máte možnost sledovat od stolu opět bez Sory, které byl za její prohřešek evidetně definitivně odepřen trénink. Její chování bylo značně nestandardní a tak patrně proto přišli i s tímto zvláštním trestem. Tak či onak, Kyle se o tom doposud nezmínil a ani nepůsobí dojmem, že by se chtěl tímto směrem rozpovídat sám. Eve: "Nemůžu uvěřit, že... už je to...um... tak blízko!" Riley: "To jo, letělo to jako průjem..." Tento příměr si vysloužil akorát tak zlobný pohled jeho drahé spolusplátkyně. Kyle: "Hm..." Zatímco si mužně nabírá nějaký salát, pohled mu sjede k zmíněné skupince odhodlaných zoufalců. "...každopádně po tom včerejšku - dneska naše vyhlídky působí líp." A působí poměrně spokojeně. Michell - pokud budeš chtít se dostat na stanoviště přežití sama nebo bez Daniela, máš prostor buď v průběhu, nebo po obědě si to herně zařídit. Oba - pokud nebudete mít nic k dodání, stačí slovo + případné dotazy do diskuze, abych to rovnou srhnul a poslal k rozhovorům.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 09. května 2013 00:08

Daníček spinká. Daníček trénuje. Daníček papá. Zdá se, že je vše v pořádku. Už proto, že Michelle šla spát zase ke mně. Není to tedy tak hrozné, jako to být mohlo, za což jsem rád. Samozřejmě, že si svůj škraloup, který jsem si po večeři vytvořil, usilovně žehlím, takže ji opatrně a něžně hladím po vlasech a poslouchám všechny ty holčičí zbytečnosti, které mi povídá, dokud se ji nepodaří usnout na mém rameni. Pak můžu poměrně spokojeně zabrat taky a spát bez jakýchkoli snů či vyrušení až do rána. Po snídani pak opětně míříme na trénink, tentokráte už poslední. A jak se zdá, instruktoři ze stanovišť se do trénování pustili s plnou vervou, takže nezbývá ani příliš času na nějaké debaty. Mi takové protažení poměrně svědčí. Cvičením upustím páru, vyfouknu a přicházím na jiné myšlenky. Někteří splátci, kteří nebyli zvyklí podobné věci dělat denně pak vypadají na pokraji fyzického vyčerpání. Jiní poměrně solidně překvapují. Sora se stále na scéně neobjevuje. Nutno podotknout, že i má sólová návštěva stanoviště přežití mne zahřála u srdíčka. V aréně roste evidentně pár mi známých a poměrně užitečných toxických rostlinek. Jakožto správný kladný hrdina hodlám výhody, kterou jedy poskytují, hojně využívat. U oběda si společně s Eve, Michelle, Rileyem a Kylem sedáme k jednomu stolu. Jako jedna velká, šťastná parta kamarádů. To přeci jsme, že? "Nemůžu uvěřit, že... už je to...um... tak blízko!" Podivuje se Eve. "To jo, letělo to jako průjem," odpovídá ji Riley, čímž si vysluhuje její nesouhlasný pohled na téma "u jídla? Ty čuně!" "Hm," Kyle se tváří zamyšleně, ostatně jako vždy. "Každopádně po tom včerejšku - dneska naše vyhlídky působí líp." To je pravda. Zdá se, že jsme tím, že spolu bez Sory vycházíme poměrně bez problémů, neprofesionální splátce poměrně rozložili. Osmička už se od skupiny trhla. Takže bez Viktora, který se k nim nikdy nepřidal - a trojek, které se taktéž tváří, že tohle se jich netýká - je jich už jen deset, za předpokladu že ta němá holka je taky mimo - a to kdo ví, jak moc odhodlaných. Vlastně jediný, kdo vypadá pořád cílevědomě, je ten černý kluk z jedenáctky. "To je pravda," odpovídám. Má to jednu potenciální výhodu - možná nebudeme muset utíkat! "Možná..." Danieli, drž hubu, Kyle to NEVÍ! Vymysli něco jiného, co bys řekl, teď hned! "... bychom mohli rozložit i ten zbytek, kdybychom mezi sebe tak, aby to viděli, vzali i Viktora," na něhož přátelsky zamávám, "a možná i osmičky. Zabít je můžeme i později."

Michelle McCoin [2] - 09. května 2013 15:37

Tak jak to bylo dál... Zapluli jsme spolu do Dannyho pokoje. Protože jsem neměla chuť si chodit pro pyžamo a jeho trička se ukázali jako velmi pohodlné, tak si vemu zase jedno na spaní. Danny se mi až příliš věnuje, ale to nějak nevnímám. Jsem spokojená, že mě poslouchá, jak vyprávím nějaké příhody z domova, co mě přijdou strašně vtipné, ale jak je řeknu nahlas, tak to taková sláva není. Ale on stejně poslouchá snaží se tvářit přítomně a přitom mě hladí. Nakonec znavena všemi událostmi dne usínám v jeho náručí. Co bych si mohla ještě více přát? Ráno probíhá obvykle. Příprava na trénink, snídaně a pak přesun na samotný trénink. Nečekaně začínáme ranním protažením, které ne každý zvládá. Já občas přidám nějaký cvik navíc, nebo přemet. Není to otázka předvádění se, i když trochu ano, ale hlavně mě to baví. Naše milá Sora se tu opět neukazuje a já jsem za to ráda. Ale za co jsem více ráda je počínání té velké skupiny ubožáků. Pomalinku a jistě se jim rozpadá. Už to není jen šestka, která k nim nikdy nepatřila, přidává se trojka, osmička a dvanáctka. Černoch se zdá být stále odhodlaným vůdcem, i když se mu skupinka hroutí. Tak i tak stále je v plánu útěk. Mám v plánu navštívit stanoviště přeživší. Lilith mi včera poradila ať se tam zastavím a naučím se poznávat kytky nebo plody, které by mi dali jistou výhodu proti soupeři. Mám v úmyslu tam jít sama a tak v téhle části tréninku se mi to jaksi nepodaří. Takže abych podporovala ty svoje lži ze včerejška co jsem nakecala Kylovi, tak se mu tak nějak dělám společnost, opět. Hodiny utíkaly a tak nastal čas oběda. Obědváme pospolu, takže mi dělá společnost - Danny, Kyle, Riley a Eve. Rozhovor těch dvou jde nějak mimo mě, takže zmínku o průjmu skoro ani nezaznamenávám. Zaujme mě až slova Kyla, že naše šance jsou už lepší. Má vcelku pravdu, ale náš plán je utéct a Kylův umřít, i když on to neví. "To je pravda." Protrhává ticho Danny, kde asi každý znás přemýšlel nad slovy Kyla. "Možná..." Napnou se mi veškeré svaly v těle. Danny ty idiote... Nemůžu se na něj podívat, aby to nebylo podezřelé. Jen doufám, že to zahraje nějak do autu. "... bychom mohli rozložit i ten zbytek, kdybychom mezi sebe tak, aby to viděli, vzali i Viktora," k tomu přidává zamávání na zmiňovaného. Zvednu hlavu a podívám se, kde se Viktor nachází. "a možná i osmičky. Zabít je můžeme i později." Tak tohle vypadá fakt jinak než včera. Znovu se podívám po stolech, co nejedí u velkého černého vůdce. "Šli by přibrat i ty z dvanáctky." Konstatuji, ale uvědomím si, že není dobré mít ve spojenectví více břídilů než profesionálů.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 09. května 2013 19:04
	Je třeba říct, že... "Šli by přibrat i ty z dvanáctky," odpovídá mi Michelle. V první chvíli si myslím, že je to ironie a naráží na to, že chci do skupiny brát zbytečné jedince. Ale zdá se, že to tak nemyslí, dle výrazu. "To zase ne. Nejsme charitativní společnost," ušklíbnu se.

Tvůrce - 09. května 2013 22:50

U stolu Co se týče charity, hlavně u Kyla a Rileho to vyvolalo dost ostrý smích. Sběrný tábor pro ztracené duše zkrátka není to, co by tito zástupci careers skutečně chtěli provozovat v rámci tohoto dozajisté unikatního ročníku her. Nebo přinejmenším unikátního do takové míry, jako každý jiný. Eve: "Navíc by to mohlo být nebezpečné..." Riley: "Na druhou stranu mít živý štít taky není k zahození..." Eve: "O tom moc dobře vím!" Přichází na řadu... významný pohled z její strany. Kiley: "Ale stojí to za zvážení..." Znovu se ponoří do myšlenek. "mohli bychom tvrdit, že přijmeme nebo ušetříme ty, co je nepodpoří... třeba to některé zlomí." Přichází krátké odmlčení, během nějž Riley rezolutně vrtí hlavou, že "ne". "A lhát můžeme vždycky."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 09. května 2013 23:22

charita bude! Odpovědí je mi smích obou kluků u stolu. "Navíc by to mohlo být nebezpečné," přidává se na mou stranu Eve s trošku méně... humorným názorem. "Na druhou stranu mít živý štít taky není k zahození," pohrává si s myšlenkou Riley. "O tom moc dobře vím!" Významně se na něj dívá Eve. "Ale stojí to za zvážení," zamýšlí se Kyle, "mohli bychom tvrdit, že přijmeme nebo ušetříme ty, co je nepodpoří... třeba to některé zlomí," Riley vrtí zamítavě hlavou, dost rezolutně, zatímco Kyle pokračuje dál, "a lhát můžeme vždycky." Je jasné, že čtyřka je proti. Já ostatně taky. Kyle by si tímto mohl připravit zadní vrátka... což by nám mohlo taky zavařit. On je pěkný had. Riley to ví taky a tak se nám jasně snaží naznačit, že je tu problém. "Já nevím, tohle už je risk," odpovídám tedy rozvláčně.

Tvůrce - 12. května 2013 21:33
	Debata u stolu Kyle: "Risk v čem?" Riley: "Třeba v tom zatraceném počtu splátců!" Kyle: "Jak jsem řekl, stačí nám fáma." Zjevně se nechce tohoto nápadu úplně vzdát. "Nebo mi snad něco uniká?" A je více než ochotný k diskuzi.

Michelle McCoin [2] - 13. května 2013 14:26

U stolu "To zase ne. Nejsme charitativní společnost," odpoví Danny na ten můj návrh o přidání dvanáctce a ještě k tomu se ušklíbne. To pobaví i Kyla a Rileyho. Já na to odpovím jen opovrženým tss a dál se k tomu nevyjadřuji. Stejně tohle je divadlo pro Kyla... Touhle myšlenkou se uklidňuji. Jak Eve řekne, že zná ten pocit být něčí živí štít, kouknu se do země. Ono to tak nějak na tom záchodě bylo. Kdyby Eve nestála jako štít mezi mnou a Sorou, dopadla bych o mnoho hůř. Doufám, že tak to nebylo v tuhle chvíli myšleno. "Jak bychom je asi tak ušetřili. To že musí umřít všichni, to vědí moc dobře." Komentuji ten plán Kyla. Stejně všechno je irelevantní. Náš plán ale byl, že u Rohu zůstane jich o mnoho víc a tvůrci budou muset s nimi něco dělat, když se člověk rozhlédne kolem sebe, tolik jich nezůstalo. Možná zvážit změnu by vážně stálo za úvahu, ale Kyle trochu hatí plány. Hlavně mě, nesmí se dozvědět že včera vše co jsem řekla byl blábol. "Nebo mi snad něco uniká?" Takhle věta z Kylových úst mě lehce vyleká. Sakra dejte si všichni pozor na pusu... "A jakou fámu máš na mysli?" Zeptám se Kyla. "A nezahazovala bych přidání třeba těch osmiček a o Viktorovi jsme mluvili i předtím. Ukázat že nás je víc, by mohlo rozbít jejich alianci. Je to lepší než tam naběhnout v pěti." Ano já vím, že je plán utéct... Ale stále je tu Kyla... A nebylo by přecijen lepší být domluvená čtyřka profesionálu a k tomu mít věci z Rohu.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 13. května 2013 14:31

Eééé? "Risk v čem?" Ptá se Kyle. "Třeba v tom zatraceném počtu splátců!" Odpovídá Riley. "Jak jsem řekl, stačí nám fáma." Odsekává Kyle, načež se zatváří podezřívavě. "Nebo mi snad něco uniká?" Uniká ti úplně všechno! Na druhou stranu bych byl vážně rád, kdybych nebyl svázán tím, že Kylovi celo dobu vlastně lžeme - a mohl tady naplno říct - "Nechci utíkat, běžíme k Rohu." Ale ne - to nelze. "Jak bychom je asi tak ušetřili. To že musí umřít všichni, to vědí moc dobře," zavrčí Michelle. "Nezahazovala bych přidání třeba těch osmiček a o Viktorovi jsme mluvili i předtím. Ukázat že nás je víc, by mohlo rozbít jejich alianci. Je to lepší než tam naběhnout v pěti." "Možná by bylo vhodné vymyslet od základů úplně nový plán," nadhodím a doufám, že to bylo dostatečně nenápadné a opatrné.

Tvůrce - 13. května 2013 18:02

Plány v plánech jiných plánů Kyle se chystá dále zabřednout do rozhovoru s Michell, než mu Danielův postřeh vezme vítr z plachet. Vlastně by se dalo říct, že v této chvíli jej vzal snad všem. Eve mlčí, Riley... možná až příliš pozorně prohlíží osazenstvo stolu jednoho po druhé. To vše mlčky. Kyle: "Je fakt, že se situace zase změnila..." Začne opatrně. Eve: "Nemůžeme vědět jak..." Gesto Kylovo ruky ji zadrží. Kyle: "...vypadá to, že tě už něco napadlo, tak nás nenapínej." A rovnou nahrává hovor zpět k Danielovi, jehož návrh na znovu-vymýšlení považuje za předehru k nějakému dalšímu nápadu. Co se týče teze "od základů a úplně nový" - tu můžeš možná považovat i za důvod, proč Riley tak usilovně přemýšlí, dívaje se tu a tam na tvou maličkost.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 13. května 2013 18:08

DAMMIT! "Je fakt, že se situace zase změnila," nadhodí opatrně Kyle. "Nemůžeme vědět jak!" Namítá Eve, ale Kyle ji umlčí gestem ruky. "Vypadá to, že tě už něco napadlo, tak nás nenapínej," skočí ji do řeči Kyle. Možní jsem se teď dostal do řádné pasti. Riley vypadá, že mě hodně bedlivě pozoruje a zdá se, že přemýšlí. Notak, čtyřko! Já chápu že vy jste v těch věcech okolo přežití o něco lepší, než my ostatní - ale já prostě od rohu utéct nechci! "No jde o to, že ve chvíli, kdy bychom přibrali další tři, snížili bychom riziko, že se nám u rohu něco stane, na minimum," odpovídám opatrně. "Vlastně by s nimi nemusel být problém jej obsadit."

Michelle McCoin [2] - 13. května 2013 21:48
	Po domluvě s Ceress "Souhlasím."

Tvůrce - 13. května 2013 22:24

Kdo ty dlouhý posty má číst? Eve: "Taky by se mohli rozhodnout nás bodnout do zad" Riley: "Se ví!" Zdá se, že se mu ten nápad narozdíl od vašeho tajného scénáře dost nelíbí. "...už jednou byli spolu, mohli by i znova..." Kyle: "Tím si spíš podřezaly větev, ne?" Znovu se vynořil z moře myšlenek. Eve: "Mi se to nelíbí... je tam... spousta neznámých, spousta věcí, se kterými nemůžeme počítat. Za mě.!" Působí docela Riley: "Stejný názor." Kyle: "Takže to rozhodne hlasování" Nadhodí pobaveně, přestože nikomu z těch tří není do smíchu. "...pokud jej tady každý přijme. Bez nějakých vytáček."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 13. května 2013 22:51

Jsem zmatený! "Souhlasím," přitakává mi Michelle. "Taky by se mohli rozhodnout nás bodnout do zad!" Odporuje Eve. "Se ví!" přidává se na její stranu Riley. "Už jednou byli spolu, mohli by i znova." "Tím si spíš podřezali větev, ne?" Ptá se Kyle. Upřímně mám pocit, že pod sebou brzy podřežu větev já. Nevím, co mám dělat a na jakou stranu to nakonec hrát. Riley a Eve evidentně k rohu nechtějí. Já zase nechci od něj, ale taky nechci být příliš dlouho v týmu s Kylem, který se mě evidentně pokouší skrze Michelle zničit. "Mi se to nelíbí... je tam... spousta neznámých, spousta věcí, se kterými nemůžeme počítat. Za mě." Odpoví Eve. "Stejný názor," přitakává Riley. "Takže to rozhodne hlasování," nadhazuje Kyle, "pokud jej tady každý přijme. Bez nějakých vytáček." Bez vytáček. Jenže... já asi nějakou tu vytáčku míním provést. "Já nevím. Pokud s tím nebudeme souhlasit všichni, vyvolá to akorát rozbroje. A to je to poslední, co potřebujeme." Zoufale zavadím pohledem o Michelle. Třeba řekne něco chytrého. Třeba nás... všechny nějak zachrání. Rozsekne to.

Michelle McCoin [2] - 13. května 2013 23:23

Slibuji teď to bude delší Z rozhovoru čtyřky a Kyla je patrné, že čtyřka nesouhlasí se zůstávání u Rohu. Včera jsme s nimi uzavřeli dohodu a je zbytečné se jim nějak znelíbit neboj je nějak vystrašit, že nejsem jednotní touhle debatou. Proč si nemůžeme promluvit otevřeně. Mám na mysli tolik důvodů proč je snad více riskantní běžet než zkusit zůstat a najít si nové spojence. Kyle je prostě mimo naší dohodu, pro mě za mě ať je dál, jen by mohl být mimo i v tuhle chvíli. Kyle dokonce navrhuje hlasování, protože se mu zdá, že by se mu povedlo čtyřku přehlasovat. "Já nevím. Pokud s tím nebudeme souhlasit všichni, vyvolá to akorát rozbroje. A to je to poslední, co potřebujeme." Danny ukončuje veškerou diskuzi na toto téma a přitom hledí na mě. Jako kdyby hledal u mě nějakou podporu. Co mám jako říct? Odpovídám Dannymu zmateným pohledem. "Jestli nejsme jednotní tak to nemá cenu." Ledabyle pokrčím rameny. Potřebujeme si jeden z nás promluvit ze čtyřkou. Pak mě něco napadne. "Skočím si na záchod." Zvedám se a už jsem na odchodu a jako bych na něco zapomněla se nakrátko otočím. "Eve půjdeš se mnou? Holky chodí vždycky ve dvou." Pohled který na ní vrhnu, říká neopovažuj se říct ne.

Tvůrce - 13. května 2013 23:42

Geniální čůrání Jednota je důležitá ať už v rámci týmu budoucích vrahů, tak dívek odskakujících si minimálněv párech, aby neohrozili zákaldní materii světa. Eve si unaveně promne oči a chvilku neříká nic na tvou nabídku, zatímco lze vidět, jak Kylův pohled... zamířil k tobě, Michell. Zjevně tato náhlá potřeba, zrovna tento okamžik... sice je vidět, že dovede držet své emoce na uzdě, ale už teď lze vytušit jeho domnění, že mu tu cosi... uniká. Eve:"Dobře, nenechám tě v tom." Riley: "Škoda... že nemůžeme do hajzlu poslat i Soru!" Zkouší zmírnit napětí patrně nepříliš povedeným vtipem. Eve: "Jednou to stačilo." Spolu s mávnutím ruky a pohledem ve stylu "jsi takový idiot" pak zamíří na onu místnost. Dívky tedy brzy mizí nechávaje tak prostor pánské jízdě. Kyle: "To se ti tak moc chce utíkat?" Riley: "Kdyby to šlo, tak bych plaval..." Kyle: "Zajímavé" Jeho slova ovšem zájem vůbec nenesou, stejně jako jeho soustředěné oči. WC "To bylo fakt nenápadné!" Sotva se zavřou dveře na - patrně prázdnou - toaletu, Eve dává znát svou nespokojenost. "Muselas ještě v tuhle chvíli zdůraznit to "holky chodí vždycky ve dvou?" " Silnou nespokojenost. "Občas fakt nechápu, proč se říkají vtipy o blondýnách..." Zdá se, že teprve nyní máš možnost konečně něco říct.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 14. května 2013 00:06

Michelle????! Michelle mi odpoví zoufalým pohledem. "Jestli nejsme jednotní tak to nemá cenu," odpoví nakonec, aby něco řekla. "Skočím si na záchod," dodává pak. Mám velké nutkání praštit čelem o stůl. Čekal jsem NĚCO CHYTRÉHO. Doufal jsem v NĚCO CHYTRÉHO - a její chytrá věta je "půjdu čůrat!" "Eve půjdeš se mnou? Holky chodí vždycky ve dvou," nasadí tomu pak ještě korunu. Chuť praštit čelem do stolu se prohlubuje a je sekundovaná chutí se zvednout, jít k nejbližší zdi a snažit se ji hlavou rozmlátit. Michelle proč - PROČ? "Dobře, nenechám tě v tom," odpovídá Eve. Kyle se mezitím dívá na Michelle. Jestli předtím nic netušil - tak teď musí mít jasno. "Škoda... že nemůžeme do hajzlu poslat i Soru!" Žbleptne do toho Riley, aby prolomil trapný okamžik. "Jednou to stačilo," odsekává chladně Eve a častuje Rileye pohledem typu "ty idiote!" Snažím se tvářit, že vůbec nevím, o čem to tady ostatní mluví a zmateně se rozhlížím okolo, jako by mi komplet všechno unikalo. Pak se pro jistotu vrátím pohledem ke svému jídlu. "To se ti tak moc chce utíkat?" Ptá se Kyle Rileye. "Kdyby to šlo, tak bych plaval," odpovídá mu on. "Zajímavé," protáhne Kyle, ironií je, že bez zájmu. "Jsem z toho trochu zmatený," špitnu nesměle. Ne, nejsem zmatený. Všechno se nám tady sere pod rukama. Mi. Hlavně mi. Ale co mám říct? Bude nejlepší počkat, co oni na to a jak se situace vyvrbí.

Tvůrce - 14. května 2013 00:24

Zmatek Riley: "Dokud je to jen trocha, tak je to v pohodě, ne?" Jako bonus přichází přátelská drba do ramene. Kyle: "Štěstí, že alespoň ty máš přehled." Tón jeho hlasu je postavený přesně tak, aby to nevyznělo jako obvinění a přitom se tomu silně blížilo. Riley: "Vím, co chci." Kyle: "A víš proč to chceš?" Riley: "Stejně dobře jako ty." Zdá se, že mezi pány začíná narůstat napětí. Chvilku se lehce měří, načež se zdá, že se mění téma. Kyle: "Takže raději zkusíš štěstí se Sorou v cizím terénu, než s loosery u rohu?" Riley: "Bude nás víc." Pokrčí rameny, jako by to řešilo vše. Kyle: "To potom také a ještě se zbraněmi." Riley: "Lepší kopí v hrudi než nůž v zádech." Kyle: "A ty to vidíš stejně?" Pozornost se znovu přesune a tentokrát k tobě. Jedno je jisté, ať je Kyle jakýkoliv evidetně se mu odhodlaný Riley příliš nelíbí, nebo je dost moudrý na to, aby udržoval zdání běžného hovoru.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 14. května 2013 14:04

Tak si ten rozhovor ve jménu toho že se mi to do povídky už nechce upravovat, napíšem znovu. :3 "Dokud je to jen trocha, tak je to v pohodě, ne?" Dloubá mě přátelsky do ramene Riley. Kéž by to byla jen trocha. Popravdě fakt nevím, na čí stranu se přiklonit. Čtyřku mám raději, než toho zmetka Kyla - ale zase nechci běžet pryč od Rohu. Ne teď, když se misky vah převažují zpátky na naši stranu. "Štěstí, že alespoň ty máš přehled," odpovídá Rileymu chladně Kyle. Rozhodl jsem se, že budu hrát idiota. Protože mě nenapadá nic lepšího. Taky bych mohl odběhnout na záchod s tím, že se mi chce čurat. Michelle tím poslední tři dny, jak se zdá, řeší fakt všechno. "Vím, co chci," odsekává Riley. "A víš proč to chceš?" Dotírá Kyle. "Stejně dobře jako ty," odpovídá. "Takže raději zkusíš štěstí se Sorou v cizím terénu, než s loosery u rohu?" Kyle má poměrně otázku zásadního charakteru. "Bude nás víc," krčí rameny Riley. Uvědomuji si jednu věc. Jsem v pasti - i kdybychom změnili strategii - nebudeme mít dost času na to, abychom se domluvili napevno. Systematicky žvýkám kus masa a soustředím se na to, abych nepodlehl depresi, která mi dotírá do hlavičky.  Nemám deprese. Nikdy nemám deprese. A záchvaty úzkosti taky ne. Jsem nejlepší. Musím být. Přežiju to. Je to taková moje osobní mantra, zatímco se mi svírá žaludek a jídlo mi roste v puse. "To potom také a ještě se zbraněmi," nenechává se Kyle odbýt. "Lepší kopí v hrudi než nůž v zádech," Riley, jak se zdá, odhazuje veškeré zbytky přetvářky. Ten nůž v zádech je docela jasná narážka. Přestává se mi to líbit. Dělám, že tady nejsem a nemám s tím nic společného. Jsem neviditelný, jsem neviditelný, jsem neviditelný... "A ty to vidíš stejně?" Obrací se na mě Kyle. Nová mantra zjevně nezabírá. Doufal jsem, že se mě nezeptají, doufal jsem, že - ach jo. Měl bych něco říct. "Já nevím," zatvářím se, jako bych sežral brouka. "Popravdě - jít do rohu pryč ve chvíli, kdy by proti nám byli všichni by možná byl dobrý nápad. Nebo spíše nejmenší zlo, než vyloženě dobrý plán. Ale..." rozhlídnu se okolo, "Vypadá to, že brzo bude všechno jinak... a podle mě to, co zbylo u jedenáctky, ještě rozhodně není zdravé jádro skupiny. Než půjdeme do arény, několik dalších odpadne. Co se nože v zádech týče... ten už tam mám."

Tvůrce - 14. května 2013 21:53

Nože v zádech Na tvé prohlášení zareaguje Kyle pouze jemným pozdvihnutím obočí. Skoro, jako by se podařilo jisté myšlence ve stylu "ty sotva" proniknout ven. Naproti tomu Riley, kterého by to mohlo vzhledem k vaší dohodě šokovat zůstává téměř lhostejný. Riley: "Dokud nezmizí looseři, tak si můžeme - dle mě - věřit." Tahle věta znovu bičuje Kylovu pozornost na maximum. "Proto bych se toho nože nebál, pokud je..." Je to zvláštní, ale skutečně to vypadá, že tento splátce čtyřky někoho poučuje. "...pokud je NEBUDEME TAHAT SEBOU." Kyle: "Hm..." Znovu nelze s jistotou říct, jestli tohle metení pod koberec v duchu milé lidské zatvrzelosti "mám pravdu, protože je to můj názor" skutečně sežral. Nic méně má alespoň další alternativu k přemýšlení. "Narážíš na Michell a Eve?" Je ti věnován znovu ten bedlivý pohled značící, že skutečně se jeho mysl ubírá nyní i jinými variantami. To vše za doprovodu dusivého smíchu Rileho, mezi nímž lze vnímat cosi jako "blbost, kravina" a další podobná slova.

Michelle McCoin [2] - 14. května 2013 22:21

Opět na záchodě To jak jsem okatě řekla Eve ať jde se mnou. Lituji toho skoro v ten moment co jsem to řekla, ale už se s tím nedá nic dělat. Vlastně mám největší chuť se otočit a odejít i bez Eve. Proběhnou vtipy ohledně Sory a my dvě se vzdálíme. To že se na mě Eve oboří, chápu. Její poznámka o blondýnách, mě nepobaví a vlastně to nebyl ani účel. Jen se nad tím zakřením. Škoda, že ten čas, kdy si se jako blondýna chovala je pryč... "Promiň." Do toho slova dám veškerou upřímnost, co se mi povede. "Víš jak nesmyslně znělo, že jste vůbec nechtěli slyšet o tom přibrat ty tři z jiných krajů. Kyle si doteď myslel, že běžíme k Rohu." Pochybuji, že si to myslí teď... Sakra..."Že si vklidu troufáme na dvojnásobnou přesilu. I když jste s tím nesouhlasili, tak jste to měli podpořit." Nesouhlasně zavrtím hlavou. "Ten super nápad s útěkem spočíval podle mě v tom, že jich zůstane u Rohu víc jak polovina, jenže jim se to rozpadá." Asi tak jako nám. "V té jejich drsné skupince je jich tak deset. A mi budeme mít problémy s těmi co s nima nejsou."

Tvůrce - 14. května 2013 22:45

V hajzlu "S těmi, co s nimi nejsou si bez problémů poradíme." Nahodí s trochu větším klidem, než jaký z ní byl cítit před chvílí. Ostatně je si zjevně příliš jistá tím, že když se takto separovali, tak nebudou příliš bojechtiví. "Souhlas by byl blbost." Za tím si zjevně stojí. "Podle mě to jen zkusil, aby se ujistil, že nikomu z nás není plán ukradený." Možná je prozíravost, nebo dost možná prostá paranoia. "Spoléhat se na zrádce je nebetyčná blbost. Z toho důvodu jsem to taky odmítla." Chvilku váhá, jako by si nebyla jistá, jestli má mlčet nebo pokračovat. "Já... mám z něj špatný pocit." Nakonec se rozhodla pro druhou variantu.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 14. května 2013 22:52

My v hajzlu nejsme - PRÝ! "Dokud nezmizí looseři, tak si můžeme - dle mě - věřit," odpovídá Riley, čímž znovu získává Kylovu plnou pozornost. "Proto bych se toho nože nebál, pokud je... pokud je NEBUDEME TAHAT SEBOU." Jenže z mého pohledu to vypadá tak že bez nich jaksi jednotu skupinky okolo jedenáctky nerozbijeme - a já nechci utéct. Udělám všechno pro to, abych si zařídil, abych to nemusel dělat. Vážně. "Narážíš na Michelle a Eve?" Kyle se znovu otáčí ke mně. Mluví o tom noži v zádech? Asi ano. No, přetvářka už šla dávno stranou, alespoň dle mě. "Ne. Ty přesně víš, koho mám na mysli," odpovídám, zatímco se mu dívám zpříma do očí.

Michelle McCoin [2] - 14. května 2013 23:26

Tak tedy v hajzlu "S těmi, co s nimi nejsou si bez problémů poradíme." Tak její sebedůvěru bych chtěla mít. Pak přichází vysvětlování, proč nesouhlasila a taky to, že Kyle to jen na nás zkoušel. Taky se mu povedlo to, co chtěl... "Já... mám z něj špatný pocit." Tak tohle mě překvapí, že se mi s tímhle svěřuje. Tak včera jsme se už ale dohodli, že on je mimo hru. "Já taky. Jen asi přišel na to, že jsem mu včera ve všem kecala." Nervozně polknu. Nebyl to jen můj plán ho z toho vyšachovat, ale já jsem byla ta co to zařídila. "Proč je pro tebe a pro Rileyho tak důležité utéct od Rohu?" Najednou ze sebe vyhrknu, jako kdyby mě ta otázka dlouho pálila na jazyku.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 15. května 2013 10:54
	Abychom na někoho... jen tak nezapomínali, protože tady zrovna není!

Tvůrce - 15. května 2013 16:48

Upřímnost Kyle: "Nějak netuším..." Přestože ty máš jasno, on zjevně tápe. Riley:"Tak teď něco uniká mě..." A není v tom sám, tedy jen na chvíli. Kyle: "Už vím, kam míříš." Smutně se usměje. Riley: "Co?" Přestože se snažil, aby stav "nevím nic" byl pro něj ve vašich očích co nejpřirozenější, evidentně se mu v tomto okamžiku nelíbí. Kyle: "Ale, když už jsme upřímní, tak je to jedna přirozená vlasnost her - plány do budoucna." Riley. "To zní jako dům, strom, děti..." Kyle: "Nebo spíše snaha Michell se pojistit..." Odpoví konverzačním tónem a otočí se zpátky na tebe. "...ačkoliv mohu jen hádat, jakým stylem to podala tobě." Jedno se mu musí nechat - ať už lže nebo ne, je to zatraceně chladnokrevný parchant.

Tvůrce - 15. května 2013 16:58

Tak může to být bidet, což je mimochodem moc krásná parodická písnička... "Proč je pro tebe a pro Rileyho tak důležité utéct od Rohu?" "Není to důležité." Zavrtí hlavou. "Ale je to nejrozumnější." Nadechne se a asi tak nějak má dojem, že by to nemuselo stačit. "Nikdy se proti splátcům ještě nespojili a i kdybychom vyhráli..." Nadhodí další ze svých více/méně paranoidních obav. "...co nám zaručí, že až budeme unavení po boji, tak se do nás nepustí Kyle a od někud ze zálohy Sora? Nebo až bude držet hlídku?" Vzhledem k tomu, že jde o roh se musí jedna věc nechat. Navigace, kterou jste tak řešili na počátku vašeho ústupového plánu, se zde vyřešila naprosto sama. Ostatně právě to milé místo pro careers zaslíbené není obvykle žádný problém nalézt.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 15. května 2013 21:41

Všichni říkáme nepěkné věci! "Nějak netuším..." Kyle se na mě dívá a evidentně přemítá, co jsem tím myslel. "Tak teď něco uniká mě," Pozoruje nás Riley. "Už vím, kam míříš." Po vytápání smyslu mé věty mi věnuje smutný úsměv. "Co?" Ptá se Riley. "Ale, když už jsme upřímní, tak je to jedna přirozená vlasnost her - plány do budoucna," řekne pak. "To zní jako dům, strom, děti," nadhodí splátce ze čtvrtého kraje. Musím se mimoděk usmát. I přes to, že témata zde řešená nepatří k nejvtipnějším. "Nebo spíše snaha Michelle se pojistit," odpovídá Rileymu Kyle, "ačkoliv mohu jen hádat, jakým stylem to podala tobě." Pozorně si kluka z jedničky prohlídnu. Podala mi to takovým stylem, že to skončilo sexem. To je totiž něco, v čem mám oproti tobě navrch - mám možnost s ní být i mimo trénink. Přes to přese všechno - ano, v podstatě své spolusplátkyni věřím - ale ne, nevěřím, že by si nevytvořila záložní plán. Když začnu přemýšlet nad tímhle, střelím pohledem k východu z jídelny. Hm... jo, dobře - věřím, že by technicky vzato ani záložní plán nemusela mít. Mívá slabé chvilky. Třeba teď. A předevčírem. "No, řek bych, že se to asi nikdy nedozvíš," ušklíbnu se, "Kdo ví, třeba i přes to všechno budu nakonec já ten překvapený. Ne, že bych se na to těšil."

Tvůrce - 15. května 2013 22:25
	Někteří je i dělají Kyle: "Tak to ti budu držet palce, aby to bylo příjemné překvapení. " Dost se svým vlastním sarkasmem zjevně baví. Určitě nemůže vědět, co ty, ale přesto působí přesvědčeně v tom smyslu, že tě nic kloudného nečeká. Nebo tak přinejmenším zkouší působit. Riley: "Lidumil." Uznalé písknutí. "Jen málokdo má lidi až tak k smrti rád." Neodpustí si tvůj společník další komentář.

Michelle McCoin [2] - 16. května 2013 00:09

To tam máme i bidet... luxus...:D "Není to důležité. Ale je to nejrozumnější." Zavrtím nesouhlasně hlavou, prostě tento názor nesdílím. Opustit to co má být naše a snažit se přežít s tím co najdeme, není to prostě to co jsem si představovala. Eve, ale pokračuje a hlavně na účet Kyla. Zarazím se. "Nemyslím si, že by se Sorou byli domluveni." Řeknu velmi pomalu. Ještě před pár dny ses holčičko domnívala, že Sora je s Dannym. Všichni tu něco hrají na všechny okolo, takže to může být všelijak. "A zbavit se Kyle hned po získání Rohu by nebyl problém..." Nahlas vydechnu, takže se jedná o takové povzdechnutí. "Ale momentálně on je velký problém, po tomhle jestli mi někdy něco věřil, tak teď už ne a já za to co jsem mu vše řekla mám sama potíže."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 16. května 2013 00:16

Riley Kyleho opravdu nemusí "Tak to ti budu držet palce, aby to bylo příjemné překvapení, " odpovídá Kyle. Ne, to nebudeš. Byl bys sám proti sobě, to oba víme. Odpovím mu jenom úsměvem. "Lidumil," hvízdne uznale Riley, "jen málokdo má lidi až tak k smrti rád." Jsem to jenom já - nebo je pravda, že Riley Kyla fakt nesnáší a nemá problém mu to dát najevo? "Doufám, že se tady nemáte v úmyslu kvůli mě veřejně hádat, nebo tak," protočím očima. "Ostatně, před pár dny nám to stačilo. Teď bychom se měli vrátit k věci."

Tvůrce - 16. května 2013 23:12

Radost pohledět Teď bychom se měli vrátit k věci. To oba zarazí. Chvilku se na tebe dívají, pak na tebe a nakonec se nervózně rozesmějí. Kyle ucedí něco o tom, že není jako Sora, cžo Riley komentuje slovy "to teda ne, máš větší prsa". Zástupce jedničky to ovšem příliš nedojímá. Kyle: "Vzhledem k tomu, co se děje, je otázkou... na kolik má naše společné úsilí vlastně smysl. " La Latrína! Eve: "Problém, to teda je." Kývne hlavou a dá se říci, že ti věnuje smutně-soucitný pohled. "O důvod víc se mu vyhnout." Nic méně ji to nebrání se držet svého. "Ačkoliv, kdo ví, k čemu ten dnešek povede..." Nechá nahlas promluvit obavy a chvilku mračivě přemýšlí. "No pořád můžeme doufat, že to kluci zmákli a třeba ho ujistili!" Ať už došla v myšlenkách k čemukoliv, rozhodně umí vypadat povzbudivě, když se usmívá. Nic méně nelze dát ruku do ohně, že by tomu věřila.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 16. května 2013 23:55

Tak smích? Ten hoši přejde. Proč má pocit, že opisuju tvůj příspěvek a nevím jak jinak a líp to napsat!? Oba se na mě podívají a pak mě odmění nervózním smíchem. Kyle odvětí, že není jako Sora - a Riley mu odpovídá, že tedy ne, že má větší prsa, než ona. Musím se zasmát taky. Ne, že by poprsí bylo zrovna to, co bych na Soře sledoval. Ta holka má... vnitřní náboj jiného kalibru. Jde mi z ní mráz po zádech, kdykoli ji vidím. A já se nemůžu rozhodnout, jestli mi to je příjemné a nebo ne. Každopádně - hezká není. Ne tak prvoplánově, jako třeba Michelle, která je opravdu od pohledu krásná a hezky stavěná. Je v ní něco jiného. Nicméně je to stále svým způsobem přitažlivé. "Vzhledem k tomu, co se děje, je otázkou... na kolik má naše společné úsilí vlastně smysl, " Nadhazuje Kyle. "To uvidíme," krčím rameny. Sám nevím. Bojím se, že se do toho akorát motáme. Já se do toho motám. "Jak jsem říkal, jsem z toho nesvůj."

Tvůrce - 17. května 2013 08:06
	Nesvůj Kyle: "To nic nemění... " Zjeně ujištění "jsem nesvůj" nebylo zrovna to, co by si přál od tohoto rozhovoru. "...v jaké jsme situaci." Riley: "Si snad děláte prdel!" Kroutí hlavou Riley a dost se snaží, aby příliš nevzbuzoval pozornost. "Sakra, to jsou hladový hry! Nějako udůvěru nemá smysl řešit, prostě musíme zabít losery a pak se uvidí."

Michelle McCoin [2] - 17. května 2013 20:54

zase donucena napsat "Jo mělo to skončit včerejškem a Kyle by nedostal šanci nás jakkoliv podezírat." Ta smutně-soucitná nálada chytla i mě. Povzdechnu si docela nahlas. "No pořád můžeme doufat, že to kluci zmákli a třeba ho ujistili!" Tak na tuhle větu odpovím jen hlasitým Hmmm. Nějak jsi nejsem tím stoprocentně jistá. "Asi bychom se měli vrátit." Podotknu nakonec. Čas co jsme tu strávily by se dal označit za strávený potřebou a to jakoukoliv. "Takže držíme se našeho plánu." Ještě se nakonec ujistím než opustíme toalety. U stolu než si sednu zpátky ke klukům tak s úsměvem prohodím. "Tak jak jste se tu kluci bez nás bavili?" Taková klasická otázka na kterou člověk ani nečeká normální odpověď. Hned nato si sedám zpátky na své místo

Daniel Inburn-Thorne [2] - 17. května 2013 21:25

Holky se vrací z čůrání "To nic nemění na tom, v jaké jsme situaci," vrací se Kyle k tématu. "Si snad děláte prdel!" Rozčiluje se Riley, pokud možno tak tiše a nenápadně, aby nevzbudil pozornost všech okolo. "Sakra, to jsou hladový hry! Nějako udůvěru nemá smysl řešit, prostě musíme zabít losery a pak se uvidí." Nadechnu se, abych mu rázně odpověděl něco jako "že tohle říkáš ZROVNA TY!" ale koutkem oka zahlídnu, že se Michelle a Eve vracejí zpátky, takže namísto toho odpovím jenom: "Jdou sem holky." "Tak jak jste se tu kluci bez nás bavili?" Ptá se Michelle poté, co se vrátí. Nemůžu si pomoct a zpražím ji poměrně vyčítavým pohledem. Může být ráda, že se jejich nenápadný společný odchod nijak neřešil, protože jsme měli jednak důležitější problémy a druhak jsme se tomuto tématu já i Riley snažili vyhnout. "Bylo to zajímavé," krčím rameny a odsunuji prázdný talíř. "Vlastně se na nic moc nepřišlo." Ono se přišlo na spoustu věcí, ale nehodlám je tady nahlas rozmatlávat.

Tvůrce - 17. května 2013 22:11

Všichni spolu Případné zírání a nevrlé pohledy střídá uklidnění v podobě příchodu děvčat. Přitom by se dalo přísahat, že se Kyle chystal říct nejspíše něco podobonému tomu, co se Danielovi honilo hlavou. Vůbec celá atmosféra u stolu může na první pohled působit relativně v pohodě, ale přesto vyzařuje značné napětí. Kyle: "Je vůbec možné zažít zajímavé chvíle a nepřijít na něco nového?" Jeho pohled zamíří ihned k Michell. Jeho bedlivé pozorování a soustředění mu dost možná dodává trochu toh ovzeření dravce. Ať už se stalo cokoliv, rozhodně to zanechalo značnou stopu. Riley: "Tak řešili jsme třeba prsa Sory... což bylo zajímavý a to, že je plochá není zároveň nic nového..." Nadhodí Riley. Do jaké míry je to snaha o odklonění nepříjemné pozornosti a do jaké jen snaha o fór je taktéž ve hvězdách. Eve: "To jsem mohla tušit..." Lehce se usměje, zatímco usedá. "...nic méně máme tu poslední dne, tak by byla škoda ho jen tak promarnit, ne?"

Daniel Inburn-Thorne [2] - 17. května 2013 22:30

No od toho se distancuji. Od této šťastné rodiny. "Je vůbec možné zažít zajímavé chvíle a nepřijít na něco nového?" Ptá se Kyle a VELMI VÝMLUVNĚ se dívá na Michelle. Asi jsem řekl něco, co jsem říct neměl. Určitě jsem řekl něco, co jsem říct neměl. Ale musím se ohnat tím, že v tom nejsem sám. Ona už toho řekla spoustu. OSTATNĚ nebýt toho, co tady předvedly se Sorou, tak dneska neřešíme to, co řešíme. "Tak řešili jsme třeba prsa Sory. Což bylo zajímavý a to, že je plochá není zároveň nic nového," odpovídá Riley. Někdy si říkám, jestli toho kluka někdy ten nejapný humor přejde. "To jsem mohla tušit," ušklíbne se vesele Eve, zatímco se vrací ke svému jídlu. "Nicméně - máme tu poslední den, tak by byla škoda ho jen tak promarnit, ne?" "Hm, pravda. Možná není třeba ho celý prosedět u jídla," odpovím a s lehce kyselým úšklebkem se zvednu. Jediné, co se v tom udělalo, je pěkný zmatek. Nemám z toho radost. "Počkám na vás v tréninkové hale," přátelsky jim mávnu a odcházím na druhou část tréninku.

Michelle McCoin [2] - 17. května 2013 22:44

U stolu Danny mě okamžitě spraží nehezkým pohledem, asi jsem si ty úvodní slova mohla odpustit. Okomentoval situaci, že to bylo zajímavé, ale nic se nestalo v době naší nepřítomnosti. Kyle mu to celé vyvrací a k tomu přidává dlouhý a pronikavý pohled na mě. Tak sakra co se tady stalo? Krátce těkám pohledem z Dannyho na Kyle, pak jen pokrčím rameny a dopiji svoje pití, co mi zůstalo na stole. "Tak řešili jsme třeba prsa Sory. Což bylo zajímavý a to, že je plochá není zároveň nic nového," tak Riley to celé zabil, opět. "No jo kluci." Pobaveně se usměji, ale celé to musím hrát. Ta atmosféra u stolu se mi nechce líbit. "To jsem mohla tušit, nicméně - máme tu poslední den, tak by byla škoda ho jen tak promarnit, ne?" Spustí Eve a trochu mi mluví z duše. Než stačím jakkoliv přitakat, tak to udělá Danny. Jeho slova a kyselí obličej mě takřka přibije do židle. Hej, co je? Něco mi říká, že bych se na to ptát neměla, hlavně když je tu Kyle. "Co jste mu udělali?" Stále pokus o veselý tón a přitom se pomalu zvedám od stolu, ale nemám v úmyslu vystřelit jak raketa, co předvedl Danny, půjdu normálně s ostatními.

Tvůrce - 18. května 2013 13:10

U kulatého stolu "Co jste mu udělali?" Kyle: "Netuším, co bychom mu mohli provést zrovna my." Je tu znát jistý chlad, přestože se snaží, aby hlas zněl ledabyle. Neúspěšně. Riley: "Tak možná chtěl taky na záchod a je osamělý, že jsme ho nevzali!" Eve: "Měl to říct a mohl jít s náma!" Paradoxně bylo vidět, jak sebou její kolega ze čtyřky na moment trhl, načež se zprvu s lehkou nervozitou usmál. Kyle: "Myslím, že měl pravdu a měli bychom jít." Druhá půle Den se zvolna přelil do další části, kde se snaží uskupení looserů stále pilovat vše, co by jim mohlo pomoci získat roh pro sebe. Zjevně jsou si vědomí toho, že mají jako jedinou kvalitu počet a bude-li zredukován, příliš šancí nemají. Taktéž to pak ohodnotil Kyle tím, že jestli by selhali, patrně by se složili jak domeček z karet. Jejich respekt je u většiny značný. Někteří dokonce další snahy vzdali, jako třeba trojka a osmička. Jestli raději volí odpočinek než tohle, nebo je to na ně moc nelze soudit. Ačkoliv velmi bledá Algiana, kterou její parťák doprovázel nahoru mohla napovědět, že ne každý má dost silné nervy. První, kdo si vybral jasný cíl byl Kyle s tím, že si jde omkrnout černocha s jeho bandou. S trochou pozorování lze pak u něj vidět nenápadné snahy o kontrolu toho, co provádíte vy. Riley se po krátké debatě oddělil od Eve. Se slovy "ani za nic" bylo jasné, že jeho nápad poznat, co v hyperaktivním dementovi vězí rozhodně nekvituje. Na druhou stranu on zase vyjádřil zájem mu další šanci dát, takže bloumavým krokem vyráží za ním na stěnu, kterou si asi díky Danielovi oblíbil. Eve poté chvilku přemýšlí a učiní první pomalý krok, aby vyrazila za Kylem, jenž má už slušný náskok.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 18. května 2013 13:23

volím si tebe, Eve! :D Netrvá to dlouho, celkově vzato se tak akorát stihnu rozhlídnout a zauvažovat, co bych tak asi mohl dělat a ostatní se v tréninkové hale objevují taky. Následně jde po krátké výměně názoru Riley občíhnout Viktora, který se znovu usadil nahoře na zdi, Michelle ke stanovišti přežití s tím, že si chce ještě asi něco zjistit - a Kyle odchází za notně prořídlou skupinkou ubohých existencí. Eve chvíli jen tal stojí a dává mu náskok, načež se váhavým krokem vydává za ním. "Eve," oslovím ji tiše a lehce chytím za zápěstí, aby mi neutekla a zároveň si nechala splátce z jedničky odejít z doslechu ještě víc, "co ti Michelle chtěla?"

Michelle McCoin [2] - 18. května 2013 13:44

Trénink pokračuje "Netuším, co bychom mu mohli provést zrovna my." První se ozývá Kyle. Kdo jiný že. Ten chlad je tu cítit, i když se Kyle snažil ho potlačit, neúspěšně. Já nedávám znát, že jsem si toho všimla. Naštěstí Riley to zaplácne další svojí vtipnou poznámkou a Eve to ještě zlepší. "Měl to říct a mohl jít s náma!" Na to se nedá nic jiného udělat než se lehce pousmát. "Myslím, že měl pravdu a měli bychom jít." Celé to končí Kyle. Já jen kývnu na souhlas a vydám se s nimi do tréninkové místnosti. Všichni se kolem mě postupně rozutekli. Nejlepší chvíle navštívit stanoviště s přežitím. Jak mi Lil poradila, chci se poučit o možných bylinkách nebo plodech, co by mi poskytli výhodu, nemusí to být přímo jed, ale třeba něco co by protivníka paralyzovalo, uspalo nebo nějak ochromilo. A chci o tom zjistit, co nejvíce se dá, jako jsou doba účinku, jak dlouho trvá, než kýžený účinek začne a podobně.

Tvůrce - 18. května 2013 13:55
	Eve, Eve, Eve, Eve! "Mám pocit, že o tom samém, co vy - o naší situaci." Špitne. "Nebo jste vyplnili čas..." Uchechtne se. "...celý Sorou?" Nadhodí v dobrém rozmaru, jenž tomu znovu dodává ten příjemný a bezstarostný punc.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 18. května 2013 13:59
	Wall-e! "Mám pocit, že o tom samém, co vy - o naší situaci. Nebo jste vyplnili čas... celý Sorou?" Zahihňá se bezstarostně. "Popravdě, my toho s Kylem u stolu moc probrat nemohli, takže jsme se k ničemu nedobrali," odpovídám s kyselým výrazem. "Spíš se to zamotalo tak, že už vlastně nevím, co po skončení odpočítávání vlastně děláme."

Tvůrce - 19. května 2013 20:35

Tohle zavání romantickým animákem! Dáňa "Držíme se našeho plánu." Přichází nápověda, která je pro jistotu dokonce o dost tišší, než váš předchozí nenápadný hovor... takže se dala jen sotva uslyšet. "To alespoň říkala Michell." Upřesní to. Zároveň je jasné, že ji dnešek zjevně taky zamotal hlavu a už nemá taková jistotu, jako měla před chvílí. Co se hovoru ještě týče, zdá se, že vám zbývá tak minutka, než dorazíte do přílišné blízkosti Kyla. Užitečnosti Michell Tvé poměrně přesné požadavky instruktora zprvu zarazili, nic méně po krátké konfrontaci s všudypřítomnou technologií nalezl hned něcoi, co by ti mohlo vyhovět. Jedná se o plody nahnědlého hustého keře, kterému se tvrdošíjně daří dokonce i v nepříliš ideální půdě na horských svazích. Keř samotný byl původně vyšlechtěn při boji s povstalci, aby fungoval u opevněních a důležitých postavení místo ostnatého drátu a znesnadňoval povstalcům k těmto místům přístup. Bohužel pro Kapitol projekt nebyl úspěšný a tak jeho několik centimetrů nebezpečně ostré trny nedisponují jedem schopným zabít neopatrného poutníka, ale pouze jej zle poškrábají. Jeho plody, v nichž je největší koncentrace škodlivých látek, jsou schopny přivodit značnou nevolnost, motání hlavy a vůbec stavy podobné horečkám. To vše v rozmezí od jedné až čtyř hodin v závislosti na robustnosti a metabolismu cíle. Horečky samotné pak mívají tendence držet se i několik hodin a rozhodně se nedoporučují kurýrovat další dávkou "čaje" z plodů této rostliny. Zatímco se tě zdvořile dotáže, jestli má hledat nějaké další, rostliny s podobným efektem, může se k tobě dostat kus konverzace nedaleko procházejících splátců z osmého kraje. On: "...lo moudré, takhle mají šanci..." Ona: "Nemají. Ta holka z jedenáctky taky spíš doufá, že uteče až to začne..." On: "Jak to víš?" Ona: "Bavili jsme se o tom s..." Dál už bohužel udělali tolik potřebné kroky, aby se vzdálili a zanechali tě zde buď s příjemně a trpělivě se usmívajícím instruktorem nadále u stánku pro přežívání, nebo s možností dané informace rychle zúžitkovat.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 19. května 2013 20:48

Eve T_T "Držíme se našeho plánu," odpovídá mi ona tiše. "to alespoň říkala Michelle." Tohle jsem slyšet fakt nechtěl. Popravdě jsem doufal, že to dopadne jinak. Jakkoli jinak. "Je to nutné?" Zeptám se a zní v tom jistá stopa zoufalství člověka, který vlastně celý život plánoval něco úplně jiného. "Oni se rozpadají před očima, já ...nechci od rohu utíkat," postěžuju si nakonec upřímně. "Ne, když se to zase vyvíjí pro nás."

Tvůrce - 19. května 2013 21:07

Jako tvrdý chlap musím říct, že jsem málem plakal taky! "To... je docela zásadní." Trochu ji to rozhodilo. Dokonce více, než ostatní věci dneška, což je dost na pováženou. "Ale..." Bohužel kromě dechu došel i čas, takže můžete vidět, jak Kyle se založenýma rukama sleduje další snahy looserů a hlavně, že si vás koutkem oka všímá a věnuje vám, patrně díky blízkosti těch okolo, znovu dost přátelský úsměv. Kyle:"Vás dva bych tu nečekal..." Spolu s tím, jako by si uvědomil, že když jsi tu s Eve, tak zákonitě musí být někde jinde Michell, se zdánlivě bez zájmu rozhlédne kolem.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 19. května 2013 21:28

Tak už to s tvrdými muži je! "To... je docela zásadní," odpovídá Eve rozhozeně. Sakra já měl za to, že Michelle se mnou souhlasí a šla jí říct na záchod zrovna tohle! Jakto, že jsem to pochopil špatně? "Ale-" než mi stihne dopovědět, co chtěla, uvědomí si, že už jsme podezřele blízko Kyla a zmlkne. K čertu s ním! Tohle je důležité, proč je ten kluk vždycky tam, kde jej nechtějí? Vrhnu na ni poslední utrápený pohled, než se splátce z prvního kraje otočí. "Vás dva bych tu nečekal," usměje se na nás, díky tomu, že okolo je spousta lůzy, poměrně přátelsky. "Taky jsme se přišli podívat, jak s tím tady válčí," ušklíbnu se a pokrčím rameny.

Michelle McCoin [2] - 19. května 2013 21:41

Smrtelné plody Poslouchám velmi pozorně, hlavně si dávám pozor na to, abych jí dokázala později určit. Nakonci výkladu se mě instruktor táže, jestli si přeji najít něco takového podobného. Než stačím jakkoliv odpověď, projde kolem mě zástupci osmičky. Překvapuje mě, že si nedávají pozor, co říkají. Takže vážně nejsou jednotní... Tohle zjištění na mé tváři přivodí úsměv. Tohle povědět ostatním, třeba by je to konečně přesvědčilo neutíkat. Přemýšlím nad tím a nakrátko se porozhlédnu. Danny je s Eve, bohužel s nimi je i Kyle, takže tam bych nerada nakráčela a Riley je sám na stěně. Tak toho si nechám ujít, vím že mě nemá rád a tak za ním nepoběžím. "Ano najděte ještě něco podobného, jako tyto bobule." Otočím se k instruktorovi. Snad pak budu mít možnost za někým z našich dojít a říct, co jsem vyslechla, možná z kousnu i toho Rileyho.

Tvůrce - 20. května 2013 21:10

Je libo houbičky? Dalším vhodným dárkem, pokud chceš udělat opravdu velkou radost, se ukazuje zvláštní druh dřevokazné houby s načervenalým kloboukem. Ta má dokonce mít i halucinogení účiny, takže případnou oběť odrovná nejen fyzicky, ale i psychicky. Nástup tohoto jedu bývá obvykle kolem půl hodiny a trvá, dokud se oběť všeho toho milého svinstva, obvykle skrze zvracení, nezbaví. Přesto na mysl má tendence zanechávat stopu leckdy i hodiny poté. Spolu s tím to vypadá, že instruktor už více variant pro tvou kuchařku nemá. Riley mezi tím tráví čas na stěně s tím podivným splátcem, jehož se looseři vlivem jeho divného chování bojí. Eve, Daniel zatím setrvávají s Kylem pozorováním splátců. A co s natvrdlými? Kyle: "Vypadá to, že někteří se zlepšili. Sice ne moc ale zlepšili." Říká to s klidem, bez nějakého většího zaujetí. Eve: "To jsem ráda." Kyle: "Fakt?" Eve: "Přišli by mi jako rybky, když se vytáhnou ze sítě. Je mi jich strašně líto, když je musím kuchat..." Rotwald: "Tohle nás u tebe trápit nebude." Je to trochu nezdvořilé, přesto tento splátce vstupuje do vaší debaty. Nevypadá jako někdo, kdo by těm slovům nevěřil, takže skoro působí dojmem, že se vám postavil ze skutečného odhodlání spíše než proto, aby svým nejistým spojencům dodal odvahu.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 20. května 2013 21:30

Se říká že ryby nemluví... "Vypadá to, že někteří se zlepšili. Sice ne moc ale zlepšili," konstatuje klidně, bez hlubšího zájmu. Odpovídám jen takovým tím nevzrušeným "hm." "To jsem ráda," přidává se Eve. "Fakt?" ptá se on. "Přišli by mi jako rybky, když se vytáhnou ze sítě. Je mi jich strašně líto, když je musím kuchat," odpovídá ona snad až filozoficky. "Tohle nás u tebe trápit nebude," vkládá se do celého hovoru - světe div se - hrdina z jedenáctky dřív, než se stačím zeptat na to "na kolik způsobů umí Eve vykuchat rybu." Otáčím se k němu. Krátké černé vlasy, tmavá pleť, rozpláclý nos a poměrně široká ramena. Náš místní hrdina. "To je nám jasné, když se k nějakému kuchání ani nedostanete,"povytáhnu obočí. "Být tebou, tak trénuju pořádně. Ne všichni si tu můžou dovolit se vykecávat."

Michelle McCoin [2] - 21. května 2013 13:32

Houby houbičky Poslechnu si další instruktáž a teď o jakési houbě. Má také zajímavé účinky, jako ty plody předtím. Můj úkol je si to dobře zapamatovat, abych to později našla. Instruktor mi pak sděluje, že další podobné věci na skladě už nemá. Já tedy poděkuji a vzdálím se. Rychle zjistím situaci a je prakticky stejná. Kyle, Danny a Eve mezi ubožáky a Riley na stěně s Viktorem. S někým z nich bych si potřebovala promluvit. Danny a Eve jsou mimo, Kylovi nemůžu jen tak říct, aby se vzdálil, ale Viktorovi, proč ne. Snad mi nebude ukazovat, jak mnou opovrhuje... Riley je prostě asi ten poslední s kterým bych chtěla mluvit o tom co jsem slyšela, ale jinak to nejde. Dorazím ke stanovišti se stěnou a pomalu vylezu nahoru. Sednu si vedle Viktora, takže je momentálně mezi mnou a Rileym. "Ahoj kluci, krásný výhled co?" Kouzelně se na oba usměji. Tak a teď se zbavit Viktora. "Viktor, že?" Stále s úsměvem, se ubezpečuji, že znám správné jméno. "Potřebujeme soukromí, takže..." Kývnu hlavou k zemi. "Mohl by jsi zmizet." Sladký hlásek se změní na neústupný rozkaz.

Tvůrce - 21. května 2013 20:25

Slovní hrátky Dva kohouti a jedno smetiště - to vždy nevěští nic dobrého. Tedy pokud nejste senzacechtivý náhodný kolemjdoucí, nebo nadhodilý divák toužící po nějaké zábavě. Tak či onak snad mávnutím kouzelného proutku veškerá činnost kolem vás ustanula. Většina ze splátců jen obezřetně kouká se směsí zvědavosti a strachu, zatímco se rázný zástupce sedmičky bez váhání postaví vedle svého"vůdce". Ryan: "Se divim, že s klidem tím tlacháním zabíjíte tolik času" Rotwald:"Je alespoň vidět, že si vystačí bohatě sami." Ucekne posměšně. Co se škádlívá Teze o pěkném výhledu má rázem mnohem více významů, když ji pronáší atraktivní děvče. Na někoho to může působit šokujícím dojmem - jako třeba na Rileho a jiné to může potěšit. Zejména ty s pověstí hyperaktivních debilů. Roztáhlý úsměv a lesk v očích je zkrátka důkaz zájmu, zvláště když přidáváš i přesné jméno. Bohužel radost se záhy mění ve studenou sprchu, když svůj pohled stáhneš k zemi a spolu s ním k podlaze míří i tvůj takt. Riley: "Se ví!" Přestože je mu více než jasné, že soukromí si chtěla s někým úplně jiným, vkládá se do toho tento splátce svým... říkejme tomu osobitým způsobem. "Užijte si to" S tím bez meškání učiní první krok směrem pryč bez konkrétního cíle, zanechávaje tak Viktora, možná chvilku i tebe, dosti zmateného.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 21. května 2013 20:39

Zabíjíme čas - no a? Pokusy o trénink okolo nás ustávají. Někteří splátci se jen tak nenápadně otáčejí a po očku koukají, jiní, například tmavovlasý kluk ze sedmičky, jehož jméno si už dávno nevybavuji se staví na stranu svého nového vůdce smečky. "Se divím, že s klidem tím tlacháním zabíjíte tolik času," odpovídá mi. "Je alespoň vidět, že si vystačí bohatě sami," utrousí posměšně jedenáctka. V odpověď jen krčím rameny směrem k sedmičce. "Víš, ono tu bude tím, že už dávno zabíjet umíme. Nejen čas."

Tvůrce - 21. května 2013 20:52

Drn, drrrn a jedeme dál Ryan: "A co třeba? Dlouhou chvíli?" Kyle: "Určitě líp než ty, dřeváku." Eve: "Chjo, škoda že s náma není Riley. Má taky v hlavě piliny, ti dva by si padli do oka!" Ryan: "Jste jen banda-" Rotwald: "Nech to být." Ryan: "Ale-" Rotwald: "Jsou ubožáci, co nás nechtějí všechny potkat u rohu. Nemají žádnou opravdovou sílu!" Odpoví pohrdlivě a dokonce neváhá k tak taktnímu gestu, jako je plivnutí na zem.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 21. května 2013 21:01

Ryane Ryane, miláčku... "A co třeba? Dlouhou chvíli?" Ptá se ten kluk ze sedmičky. Má kuráž, chlapec. Na to, že zrovna velmi pravděpodobně mluví s vlastní smrtí. "Určitě líp než ty, dřeváku," vkládá se do toho Kyle. Jo, jedenáctko, taky mám sidekicka. To čumíš, že! "Chjo, škoda že s náma není Riley. Má taky v hlavě piliny, ti dva by si padli do oka!" Přihazuje svou trošku do mlýna i Eve. "Jste jen banda-" "Nech to být," snaží se sedmičku uklidnit jejich černý vůdce. "Ale-" "Jsou ubožáci, co nás nechtějí všechny potkat u rohu. Nemají žádnou opravdovou sílu!" Musím se zasmát. Jinak to opravdu nejde. Sice mi celá situace přijde vše, jen ne směšná - ale upřímně - tohle nikdo fakt vědět nepotřebuje. A já budu vypadat drsně. Bod pro mě. "Jistě, že nemáme. Máme z vás hrozně naděláno," odpovím mu s úšklebkem.

Tvůrce - 21. května 2013 21:36
	Ano pusinko? Ryan: "To bys měl. Vsadím se, že si dokážu naložit co ty, i víc, zatímco ty zvládneš led blbě kecat!" Zdá se, že nejsi jediný, v kom vře krev. Ve vzduchu je tak rázem cítit sázka? Jedno je jisté, k hozené rukavici to nemá daleko.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 21. května 2013 21:50
	Daníčka zlobíme, pane Conifer? Daníčka nezlobte, pane Conifer. "To bys měl. Vsadím se, že si dokážu naložit co ty, i víc, zatímco ty zvládneš leda blbě kecat!" odsekává mi sedmička. Dřevorubec jeden. Huba nevymáchaná. Provokatér. "To jsem viděl ráno," ušklíbnu se v odpověď a zamítavě založím ruce na hrudi. Jsem profík ze dvojky. Huba nevymáchaná. Provokatér.

Michelle McCoin [2] - 21. května 2013 21:58

Já Rileyho zabiju Nějak mě nepřekvapuje, že Viktor je mnou okouzlen a hlavně tím co jsem říkala než jsem ho netaktně vyhnala. Bohužel to Riley pochopil špatně nebo vlastně dobře a chtěl mě naštvat. Jeho slova užijte si to, mě skoro vytočí. "Blbec." Šeptnu, když ho vidím dole. Byl to okamžik a já nestačila zareagovat. "Promiň Viktore." Kdyby mě Riley nevytočil, tak bych přidala i letmý úsměv, ale takhle se dívám jen dolu. "Uvidíme se později." Nevím proč, ale mrknu na něj a pak seskakuji dolu k Rileymu. "Co to bylo?" Špitnu k němu. "To semnou nedokážeš ani mluvit." Stále mluvím potichu nechci, aby to Viktor slyšel. "Vyslechla jsem zajímavý rozhovor lidí s osmičky. Neměl by to nikdo jiný slyšet." Hlavou kývnu, abychom šli někam stranou.

Tvůrce - 23. května 2013 07:57

Rozhovor s Rilim "Hej, dokážu s tebou mluvit. K tomu stačí jen otevřít hubu a mávat jazykem!" Ohradí se proti tvému oboření. Sice to zní relativně vesele, přesto příliš mile nepůsobí. Rozhodně ne jeho odměřený pohled. "To musí být fakt sada, když se kvůli tomu chováš jako kráva vůči někomu... Zkontroluje vzdálenost od stále zaražaného Viktora. "...kdo by se nám v aréně hodit." Zlobení Ryan:"Už mám těch keců dost!" Dřevorubci definitivně bouchly saze. "Tak pojď a ukaž, co v tobě je, frajírku!" Kyle: "To se nemůžeš své porce utrpení tak dočkat?" Eve: "A co takový malý pravidlový detail?" Rotwald: "Tak můžem si sehnat nějaká závaží a třeba dřepovat, pokud se na to příliš nebojíte." Rychlý návrh má něco do sebe, předně to, že tito splátci jsou zvyklí těžce makat celé dny v nepříliš hezkých podmínkách.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 23. května 2013 11:58

Zmrdi dřepy vole! "Už mám těch keců dost! Tak pojď a ukaž, co v tobě je, frajírku!" Rozkřikne se sedmička. "To se nemůžeš své porce utrpení tak dočkat?" Ptá se Kyle pobaveně. Jakkoli toho kluka nemám rád - jsem vděčný, že tady na ně nejsem sám. "A co takový malý pravidlový detail?" Připomíná Eve. Přesně tak. Souboje jsou zakázané. "Tak můžem si sehnat nějaká závaží a třeba dřepovat, pokud se na to příliš nebojíte." Navrhne jedenáctka, na což pohrdavě odfrknu. "No a nebo se můžeme poměřit v něčem, co narozdíl od nějakých pitomých dřepů v aréně třeba efektivně využijeme, že," mávnu rukou směrem k překážkové dráze. Hoši - hopsat po obědě, když nejste zvyklí. Se zblejete.

Michelle McCoin [2] - 23. května 2013 15:20

Díky Riley aspon vím co jsem "Hej, dokážu s tebou mluvit. K tomu stačí jen otevřít hubu a mávat jazykem!" Krev ve mě začíná doopravdy vřít. Jestli on má odměřený pohled já začínám vypadat dosti namíchnuta. "To musí být fakt sada, když se kvůli tomu chováš jako kráva vůči někomu... kdo by se nám v aréně hodit." "A ty se chováš jako kretén." Jestli to Viktor uslyší je mi to prakticky jedno. Mám stochutí se otočí, hodit nehezké gesto rukama a odejít. Kdybych mluvila s Dannym nejspíš bych to tak udělala, ale on by semnou takto nemluvil, v tenhle moment to musím překousnout. "Měníš postoje rychle. Ještě u stolu si skoro nechtěl slyšet o nějaké změně a přibírání dalších lidí." Na stanoviště jsem přišla vcelku dobře naladěna, už to tak není.

Tvůrce - 23. května 2013 15:34

Priority "Nechci nikoho u rohu, nebo kolem nás až to začne, to se nemění." Odpoví rezolutně. "Ale zato TY rychle zapomínáš." Ujde pár dalších metrů a trochu ztiší hlas. "Jak jsme se dohodli, že se nám ještě může v budoucnu hodit." Vaše city jsou evidetně vzájemné, jen on je lépe kontroluje. Nebo se o to spíše snaží. Soutěž Ryan: "Sílu a výdrž využiješ vždycky líp než nějaký hopsání." Rotwald: "A co zkusit obojí?"

Daniel Inburn-Thorne [2] - 23. května 2013 15:38

úsměv, pánové. "Sílu a výdrž využiješ vždycky líp než nějaký hopsání," odpovídá sedmička. "A co zkusit obojí?" Vyzývá jedenáctka. Jenže dřepíky nejsou zase tak můj styl, pánové. Ano, rád běhám. Ano, doma posiluji. Ale ne, nemám důvod tady dělat něco, co bytostně nesnáším. Ještě s negrem, který celý život vláčí těžké věci z místa na místo - a kdyby tady nešel chcípnout, tak by to dělal ještě pěkných pár let. "A co takhle vás tady nechat, aby jste mě s klidem mohli podcenit?" Mrknu na ně koketně, jako by se jednalo o párek hezkých dívek a ne o dva... no prostě fuj.

Tvůrce - 23. května 2013 15:45
	Co dodat? Ryan: "Srabe!" Eve: "Že to říká někdo, kdo až bytostně nechce hopsat." Rotwald: "Alespoň nemusíme čekat až k rohu, aby bylo jasné, že takzvaní profíci nejsou nic než nafouklá bublina."

Michelle McCoin [2] - 23. května 2013 17:36

Asi z nás BF nebudou "Bude to vážně krásná podívaná, až se profíci otočí od Rohu s polovinou těch ubožáků." Ano neměla jsem v plánu to říct zrovna takhle, ale s Rileym se normálně bavit nedokážu. Chtěla jsem, ale nevyšlo to. "A u Rohu zůstane jen černoch s pár blbečkama." Pak stočím pohled nahoru, kde je stále Viktor. "Vždyť jsem na něj tak hnusná nebyla." Pokrčím rameny, že mi je to stejně jedno.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 23. května 2013 18:08

85% hell yes, a ještě mám bonus... "Srabe!" osočuje mě sedmička. "Že to říká někdo, kdo až bytostně nechce hopsat," hihňá se Eve. "Alespoň nemusíme čekat až k rohu, aby bylo jasné, že takzvaní profíci nejsou nic než nafouklá bublina," zakončuje to jedenáctka. "Pravda," protáhnu s úsměvem a natáhnu se pro nejbližší dýku. Lehce ji potěžkám v ruce. Je dobře vyvážená, ostatně, nic jiného bych tady asi ani nemohl čekat. Zlehka ji nadhodím, chytím za špičku a mrsknu proti nejbližší figuríně. Vzhledem k tomu, že to skoro vypadalo, jako bych jí chtěl někoho zabít a pak si to rozmyslel, instruktor, stojící opodál sebou na chvilku poplašeně trhl, načež se uklidnil, když se dýka zarazila doprostřed hrudi tréninkovému panákovi. "Takže když dovolíte, já se teď půjdu klepat strachy k překážkové dráze - a vy si to tady hezky užívejte, dokud můžete," ušklíbnu se sarkasticky. Popravdě? Mám z pekla štěstí, že mi to vyšlo. Měl jsem docela obavy, že se ztrapním.

Tvůrce - 23. května 2013 22:31

Epický úspěch Jestli by bylo nějaké úsloví na místě, pak v této chvíli nejvhodnější asi "krve se nedořezal". Přesně tak působí Rotwaldovy ovečky, kterým se snažil jejich černý pasáček dodat naději. Chtě nechtě to umlčelo i ty dva a jen proužek stékajícího chladného potu u Ryana jasně deklamoval, že se ani jemu - jakožto tvrdému jádru - pomyšlení na smrt zas tak moc nelíbí. Eve: "Tak ti nevim, ale mám pocit, že první den to bylo lepší. To je tím obědem, ne?" Přisadí si k excelentní čisté, precizní a smrtelné ráně. Kyle: "Tak hezký den, pánové, dost možná je tím posledním." S tím tě v mžiku následují i tví parťáci. Cestou ještě Eve ucedí něco ve stylu "o čem si sakra Michell může s Rileyem povídat". Působilo to tak zpola nepřítomně a vůbec v kombinaci s jejím zamyšleným pohledem, se špetkou nevlídnosti... možná žárlivě? Inu tvá kolegyně má nepopiratelné kouzlo. Slasti a strasti mezilidské komunikace "Až se divím, jak mě to mohlo napadnout." Trocha ironie zjevně považuje tuto kapitolu za uzavřenou. Namísto toho se konečně přelévá jeho zájem k mnohem důležitějšímu tématu. "Na kolik si tím můžeme být doopravdy jistí?" O čemž vypovídá i to, že si právě dává setsakramentsky pozor na tón, kterým to pronáší.

Michelle McCoin [2] - 23. května 2013 23:07

Konečně se k něčemu dostáváme "Až se divím, jak mě to mohlo napadnout." Přivřu oči a značných pár sekund přemýšlím, jestli na to mám jakkoliv zareagovat. Rty mám pevně přimknuté k sobě. Ne on mi za to nestojí... A taky s ním potřebuji tak nějak vycházet, takže to překousnu, nechám to být. "Na kolik si tím můžeme být doopravdy jistí?" Rozhovor se stočil správným směrem. Chtěla jsem, aby ho má slova zaujala a stalo se tak. Kdybych nebyla tak vytočená z minulé potyčky názorů, asi bych se usmála. "Osmičky si nedávali pozor na hlasitost jejich debaty. Oni u Rohu nezůstávají a ani ta pevná grupa té chásky není tak pevná. Holky se bojí a mají v plánu se taky otočit." Takže bychom nemuseli utíkat. Svůj tok myšlenek nedořeknu, ať na to přijde on. Ale přála bych si, aby to začal zvažovat.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 23. května 2013 23:34

Jsem. Kurva. Dobrej! Nic neumlčí pochyby tak, jako zásah do středu terče. Ano, můžu si gratulovat. A to i přes to, že jsem byl v docela stresující situaci a pod myšlenkou toho, jaký trapas by to byl, kdybych náhodou třeba minul, se mi téměř podlomily kolena. Na to se ale historie neptá. A už vůbec ne oni. Jedenáctka vypadá trochu váhavě, na čele sedmičky zaperlil pot. Tady máte ty své dřepy, frajírci. "Tak ti nevím, ale mám pocit, že první den to bylo lepší. To je tím obědem, ne?" Přisazuje si sladce Eve i přes to, že je ta rána krásně čistá. Je docela jasné, že to dělá kvůli našemu publiku, věnuji jí tedy jen omluvný úsměv a pokrčení ramen ve stylu "všichni děláme chyby." "Tak hezký den, pánové, dost možná je tím posledním," ušklíbne se i Kyle. "Zatím si tady můžete cvičit dřepy." Ne, neodpustil jsem si to. Jsem jenom člověk! Pak se všichni otáčíme pryč. Ten zbytek splátců, který se do rozhovoru s jejich dvěma vůdci jaksi nemíchal, vypadá otřeseně. Jsem spokojený. Šťastný, dalo by se říct. Tak šťastný, jako někdo, kdo za pár dní bude bojovat o holý život, může být. "O čem si sakra Michelle může s Rileyem povídat," utrousí žárlivě Eve. Když se podívám jejím směrem, ano, vidím Michelle, jak si povídá s Rileyem. Překvapivě. "Neboj, to zjistíme," mrknu na ni a přátelsky ji obejmu okolo pasu. Čistě aby jí to nebylo líto.

Tvůrce - 24. května 2013 17:50

A něco se dostává k vám Riley chvilku mlčí, jako by tvá slova převaloval v hlavě a snad labužnicky ochutnával. Skoro to vypadá, jako by si nemohl vybrat, jestli z toho, co mu servíruješ, mít radost. "Takže v tom budeme všichni i s Kylem..." Promluví opatrně stylem tančící na hranicích otázky a prostého konstatování. Zjevně chtěl dodat ještě něco, ale vzhledem k tomu, že se ostatní přiblížili... si to rozmyslel. Eve: "Přišli jste o super podívanou! Daniel natrhl looserům zadky" Riley: "V tom případě doufám, že nejdete právě ze záchodků..." Něco, co se dostává k nim! Jestli něco opravdu stojí za to, pak ten pocit, že se vám, nebo spíše TOBĚ, povedlo je konečně usadit. Ještě když se vzdalujete můžete vidět, jak někteří začínají sice tiše, ale o to více afektovaně debatovat. Inu když se hroutí domeček z karet, obvykle to rachot neudělá. Hřát tě také může lehké přilísnutí Evy spolu s jejím tichým zahihňáním. Kyle: "Musí se nechat, žes to vyřešil sakra dobře." Dokonce i Kyle ti sklání poklonu, zatímco míříte za Michell a Rileyem. Eve: "Škoda, že to nebudou vysílat. Vidět černocha zblednout není jen tak!" Dá se říci, že září jako sluníčko. Nejsi patrně jediný, kdo si dělal velmi těžkou hlavu z toho, co by mohli díky počtům přeci jen nízké kraje dokázat. O chvíli později, když dorážíte, tak na své veselé vlně plné nadšení hodlá smést Michell i se svým parťákem. Eve: "Přišli jste o super podívanou! Daniel natrhl looserům zadky" Riley: "V tom případě doufám, že nejdete právě ze záchodků..."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 25. května 2013 17:41

Dáňa jim dal na řiť kááámo "Musí se nechat, žes to vyřešil sakra dobře," vysekává mi poklonu Kyle. Jo, ono je to dvojsečné. Už předtím mě ten zmetek měl za hrozbu. Teď... no, nechci se raději domýšlet, co teď! "Škoda, že to nebudou vysílat. Vidět černocha zblednout není jen tak!" Zahihňá se Eve a v návalu všeobecné radosti se ke mně zlehka přitiskne. "Přišli jste o super podívanou! Daniel natrhl looserům zadky!" Oznamuje Eve nadšeně, když dojdeme k Michelle a Rileymu a já ji pouštím. "V tom případě doufám, že nejdete právě ze záchodků," ušklíbne se Riley. "To ne, udělal jsem to hezky veřejně," zašklebím se v odpověď.

Michelle McCoin [2] - 26. května 2013 00:16

Už jsem zase všichni "Takže v tom budeme všichni i s Kylem..." Větu nedokončí. Zamračím se, protože nevím, kam tímhle zase směřuje. Debata mezi námi nikdy nebude totiž snadná, ale v tento moment máme narušitele a to hned tři. Mrsknu pohledem na zbytek naší grupy. Daniel se nějak má k Eve nebo ona k němu. To je snad fuk, hlavní je že on jí objímá a jí to nevadí. Víte komu to vadí, ano mě. Střelím po nich pohledem. Mám toho za těhle pár minut, kdy jsem se stačila pohádat s Rileym, kdy jsme se oba hezky pojmenovali, dost. Oni si přijdou, objímají se, k tomu jsou samé haha hihi. Tedy nějak se nesmějí, ale jsou v dobré náladě na rozdíl odemne. Okamžitě jsme informováni, jak Daniel se předvedl před těma blbečkama. Riley okamžitě vtipkuje, ale mě to nezajímá. Složím si ruce na prsou. "No to je pěkný." Odseknu a zní to více podrážděně než jsem to měla v úmyslu. A víte co? Mě je to vlastně jedno, ať vědí i ostatní, že jsem rozladěná. "Já slyšela od osmiček, jak se ta jejich pevná parta stejně rozpadá."

Tvůrce - 26. května 2013 13:33

Velká šťastná rodina Riley: "Kanče!" Uchechtne se povedenému fóru, který chtě nechtě rozesmál kromě Eve trochu i Kyla. Zdá se, alespoň dle svých slov, že jediná se nebaví Michell. Kyle: "Tak to nejspíš dostali ránu z milosti." Eve: "Teď to bude o rohu o dost snazší." Riley: "Hej něco se tam děje!" Jeho ruka ukáže zpátky k looserům. Vypadá to na čilou debatu plnou emocí. Sice mluví relativně potichu, ale tu a tam lze zachytit něco jako "nikdy jsme to neměli dělat, bez šance" a vzhledem k zmatené gestikulaci, se zjevně všichni těší do arény. Tak moc, že až na černocha se sedmičkou se všichni tam přítomní rozcházejí po svých.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 26. května 2013 21:31

Trošku to přeskládám. "Kanče!" Okomentuje to Riley, načež se rozesměje on, Eve i Kyle. "No to je pěkný," bručí Michelle a zdá se, že je tady jediná, kdo se nebaví. Co jí zase je? JE TO POZITIVNÍ ZPRÁVA, SAKRA! "Já slyšela od osmiček, jak se ta jejich pevná parta stejně rozpadá," pokračuje stále tím naštvaným tónem. Nechápu to. I tohle je skvělá zpráva! "Tak to nejspíš dostali ránu z milosti," hodnotí to Kyle. "Teď to bude o rohu o dost snazší," připouští Eve. Situace se obrací. Zjevně neutíkáme. "Hej něco se tam děje!" Ukazuje Riley ke skupince, složené z ostatních krajů. Zdá se, že se hádají a následně... rozcházejí? Na původním místě zůstávají stát jen hoši ze sedmičky a jedenáctky. Danieli, ty borče! "Tak to bychom měli," ušklíbnu se vesele, přejdu vedle Michelle a položím ji konejšivě ruku na rameno. Nevím, proč se zlobí - ale měla by vědět, že je přeci vše v pořádku - a ještě líp. To, co tady se Sorou nadrobila, jsem teď já spravil. "Takže navrhuji dobýt roh, rozebrat si věci, které by se nám mohli hodit, ten zbytek podpálit, aby to nelákalo ostatní a najít si hezký nový výchozí bod."

Tvůrce - 27. května 2013 05:56
	Než půjdu do práce Eve: "A nebude to škoda?" Nadhodí na tvůj návrh zničit vše, co nepoberete, nebo neuvidíte jako užitečné v daný okamžik. "Přeci jen byse mohlo stát, že pak budeme potřebovat něco, čeho se zbavíme na začátku."

Michelle McCoin [2] - 27. května 2013 09:51

Opičku jsem vyspala tak jdu napsat:D Stále se složenýma rukama sleduji rozhovor ostatních. Co se dá říct, jako pozitivní je, že asi plán utíkání od Rohu padá. Chtělo by to někoho kdo to jasně potvrdí, jsem z toho totiž akorát zmatená a stále naštvaná, ale to není kvůli nejasnosti situace. Ale jestli zůstáváme u Rohu, já mám velký problém a ten se jmenuje Kyle. Vše co jsem mu řekla včera byla slova pro někoho, kdo měl umřít. A něco se stalo u jídla u stolu, mezi ním a Dannym a potřebovala bych vědět co. "Hej něco se tam děje!" Zvedám zrak k místu, kam ukazuje Riley. Blbečekové vážně nejsou jednotní a můžeme to vidět na vlastní oči. Jeden koutek se mi zvedne do pokřiveného úšklebku. "Tak to bychom měli," ozývá se Danny. Sleduji ho skoro až podezíravě, když se ke mě přesunuje a pokládá mi ruce kolem ramen. Věnuji mu krátký nic neříkající pohled, když je tak blízko vedle mě a pak se zaměřím na ostatní. Měla jsem chuť mu ruku setřást, ukázat že je jeho dotek nechtěný, ale nemůžu. Bylo by to tak netaktické, před zraky ostatních předvést takové divadlo. Takž budu stát a přetrpím to. "Já bych věci u Rohu taky neničila." Podpořím Eve. Moje poznámka byla taková strohá, ale už se nezdám být tak naštvaná, jako před pár minutama. Ono jako jsem, ale pro ostatní jsem se uklidnila v rámci možností.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 27. května 2013 10:18

škoda? "A nebude to škoda? Přeci jen byse mohlo stát, že pak budeme potřebovat něco, čeho se zbavíme na začátku," odporuje mi Eve. "Já bych věci u Rohu taky neničila," dodává Michelle. "Škoda to možná bude, ale co když naopak nezničíme něco, co mohou využít ostatní? Navíc já nechci být po celou hru být ovlivňován rohem. Musí ho někdo hlídat, přitahuje pozornost všech okolo... Já v tom vidím jen negativa. Snaha odehnat ostatní nás bude omezovat a my se nebudeme moct soustředit na lov."

Tvůrce - 27. května 2013 21:15
	Debata a rohu bez rohu Eve: "Pochybuji, že by se po dnešku na něco zmohli." Eve se prozatím drží svého. Po očku hledá podporu i Rileyho, který ovšem jen mlčky vše pozoruje a mlčky vše zvažuje. Kyle: "A co Sora?" Nadhodí podpůrný argument k Danielově nápadu, načež věnuje významný pohled nejprve jedné a pak i druhé dívce ve vaší skupině. "Jak chcete řešit tohle riziko?"

Michelle McCoin [2] - 29. května 2013 22:38

Na ní se nedá zapomenout Danny u Rohu být nechce a když nad tím uvažuji ze všech možný stran, má nejspíše pravdu. Nespojili jsme se žádnýma chudákama, co by nám věci u Rohu hlídali. To spálení nepotřebných věcí se zdá být dobrý nápad. Eve se to ale stále nezdá, ale Kyle odvede veškerou pozornost jinam. Nevím jestli všem, ale mě určitě ano. "A co Sora?" Tak na ni jsem nezapomněla, jen nevím stále, co by mohla mít v plánu a to mě děsí. Poslední střetnutí s ní se mi nepovedlo. Kylův pohled mě lehce znervózní. "Ty jsi ten co se s ní dennodenně vidí." Očima najdu Kyla a pohledem neuhýbám. "Máš tušení co má Sora v plánu?" Panáčku posledně si mě odbil a nechtěl jsi mi nic říct, tak se ukaž před všemi.

Tvůrce - 30. května 2013 14:06
	Tušení Kyle:"Rozhodně pro nás nic dobrého" Odpoví automaticky a s jistotou, s jako by ses ptala na součet dvou jedniček. "Podle mě se zkusí rohu vyhnout. Maximálně se pokusí něco uzmout pro sebe, ale jak jste si sama podotkla..." Významně se odmlčí. "Byla by první na řadě."

Daniel Inburn-Thorne [2] - 31. května 2013 00:08

Dáňa :) "Pochybuji, že by se po dnešku na něco zmohli," říká Eve. "A co Sora?" Skáče ji do toho Kyle, "Jak chcete řešit tohle riziko?" "Ty jsi ten co se s ní dennodenně vidí," namítá Michelle, "Máš tušení co má v plánu?" "Rozhodně pro nás nic dobrého," odpovídá ji splátce z prvního kraje, "Podle mě se zkusí rohu vyhnout. Maximálně se pokusí něco uzmout pro sebe, ale jak jsi sama podotkla-" významná odmlka "-byla by první na řadě." "Soru bych řešil až za běhu. Popravdě si taky myslím, že zmizí a pokusí na na nás jít ze zálohy. Co jsem se s ní tak bavil - je dost sebevědomá - ale rozhodně ne vyloženě stupidní. Pro nás bude prioritou dobýt Roh a získat zbraně. Pak uvidíme," konstatuji rozhodnutě.

Tvůrce - 03. června 2013 21:01

Posun Jen těžko se dá oponovat něčemu tak konkrétnímu, jako je "uvidíme". Asi i proto zástupci čtyřky souhlasně kývli vědouc, že se zásobami v rukou budou teprve ty správné argumenty pro a proti ničení čehokoliv, nezvládnete probrat. Zbytek dne proto oni v duchu své tradice věnovali všem těm konsternovaným duším všude okolo a že jich nebylo díky vám vůbec málo. K obecnému veselení a zdravému trollování se tak přidal Daniel, jež jako bonus ze své radosti mohl získat i silné ujištění se o tom, že vše u rohu alespoň ze strany čtyřky půjde dle plánu. Opravdu jim, stejně jako vám dvěma nakonec spadl kámen ze srdce, že svou navrhovanou "bezpečnější variantu" nebudou muset realizovat. "Zajímalo by mě, proč ses vlastně ptala na Soru..." Ani Michell, která rozhodně nepůsobila dojmem, že by opravdu prahla být ve společnosti Rileye a Daniela, nezůstala úplně na ocet. Ať už si pro svůj zbylý čas dne zvolila jakoukoliv destinaci, může po chvíli slyšet za svými zády hlas Kyla. Tichý a po značné snaze během dne, znovu tak... konverzačně nadnesený. "...jako bys snad neměla dost svých." Bez ohledu na to, o čem mluví.

Michelle McCoin [2] - 03. června 2013 21:21

Debata s Kylem Postupně jsme se všichni rozešli po svých a mohli jsme se věnovat poslednímu tréninku. Nechtěla jsem trávit čas s Rileym, protože mě dost vytočil a vypadalo to, že Danny ano. Tak jsem se klidila někam stranou, kde si pročistím hlavu a uklidním se. Vybrala jsem si kladinu. Když jsem přicházela, snažili se na ní nějaké holky něco předvádět, ale jak mě zahlédly, tak se rychle klidily. Nijak to nekomentuji a jsem ráda, že tu mohu být sama. Jen to moc dlouho netrvá. "Zajímalo by mě, proč ses vlastně ptala na Soru..." Ozval se známí hlas a já zrovna byla v pozici zvanou most. Nevzrušeně jsem přehodila nohy a pak se na ně postavila. "...jako bys snad neměla dost svých." Nahnu hlavu a pohlédnu na Kyla. "O Soře jsi mluvil první ty." Naprosto s klidem mu odpovím. Svědí mě na jazyku otázka, o které přemýšlím už od chvíle, co se stala ta aféra u stolu. "Co se stalo mezi tebou a Danielem u oběda?" Pomalu seskočím s kladiny a postavím se tváří ke Kylovi.

Tvůrce - 03. června 2013 22:19
	S kýlou "Měli jsme velmi zajímavý rozhovor." Nadhodí pečlivě rozmýšlejíc o tom, co říká. "Dá se říct, že tak trochu odhalil karty a to, co jsem měl možnost vidět, se mi ani za mák nelíbí." Stále stejný tón i přístup, deklaruje, jak moc se snaží ovládat a jak moc mu to zatím vychází.

Michelle McCoin [2] - 03. června 2013 22:37
	Doufám že bez kýly "Měli jsme velmi zajímavý rozhovor." To jak rozmýšlí každé slovo, které pak řekne mě rozčiluje. Já jsem se sem přišla uklidnit a pomalu se zase vytáčím. U Rileyho totiž vím na čem jsem, teď to nevím. "A co ti odhalil?" Položím to naprosto bez jakéhokoliv podtónu, jako kdyby mě to vlastně ani nezajímalo.

Tvůrce - 04. června 2013 06:11
	Tak tedy Kyle bez kýly "Žes mu naprosto vše řekla, drahá Michell" "Drahá" má zvláštní důraz a dá se říct možná i lehce ironickou příchuť. Inu u stolu mu zjevně dost chutnalo, tak se o to rázem i dělí. "Takže to byl příjemný hovor o nožích vzádech, které si nám tam oběma šikovně sama vrazila."

Michelle McCoin [2] - 04. června 2013 16:19

možná bych byla ráda i bez Kyle "Žes mu naprosto vše řekla, drahá Michell." Zamračím se. Otázka je jestli kvůli zdělení, co jsem se dozvěděla a nebo tomu ironickému tónu, co vzešel z Kyleových úst. "Takže to byl příjemný hovor o nožích vzádech, které si nám tam oběma šikovně sama vrazila." Až znechuceně se zatvářím. Já Daniela zabiju. Proč musel něco takovédleho řešit u stolu. Ten si to vypije později, já musím zažehnat tu pohromu, co způsobil. Snad to nějak půjde. "Nikdy jsem mu nic neřekla." Jednou rukou si promnu spánek. Bolest hlavy doopravdy přichází, ale na Kyle hraji divadlo. "Jenže on není blbej. Viděl jak se tu přes den bavíme." Roste ve mě vztek. "Nejspíš si mu tedy u stolu potvrdil tou vaší super debatou, jeho podezření." Nehezky se ušklíbnu. "Pěkně ti děkuji." Zasyčím.

Tvůrce - 04. června 2013 20:49
	"Nemáš zač." Rozhodně odpoví s klidem. Zjevně se rozhodl, že víc věří Danielově přesvědčivému vystoupení u stolu, než tvému momentálnímu obratu. Nebo, což je taky varianta, si chce zachovat tvář. Ať už je pravda jakákoliv, rozhodl se a teď se toho hodlá držet. "A hodně štěstí. Myslím, že ho proti němu budeš sakra potřebovat."

Tvůrce - 04. června 2013 21:11

Konec téhle části Vše milé i nemilé v jednu chvíli skončit musí. Nejprve skončila pro Kyla, který se chvíli ještě po rozhovoru s Michell potuloval kolem, aby se neřeklo, načež se vypařil jako první z vaší skupiny profíků. O něco později se odebrala i skupina čtyřky, kde se s vámi rozloučili a zabrali si možnost jet dříve. Oni to tedy vzali ve stylu hravého závodu, ovšem vy jste to patrně ignorovali. Proto, když se teď znovu hlásí tenhle produkt techniky o plnění svého účelu, jste u něj jen vy dva.

Michelle McCoin [2] - 04. června 2013 21:32

Dnešní den pro mě nebyl dobrý "Nemáš zač." Čekala jsem něco jiného. Fakt se vytáčím neskonale. Kyle to završí svými posledními slovy. "A hodně štěstí. Myslím, že ho proti němu budeš sakra potřebovat." "Jestli si myslíš, že se ti budu nějak doprošovat nebo něco dokazovat." V jednom z gest rukou jsem ukázala na Kyla. "Tak to jsi se spletl." Schválně ramenem vrazím do Kyla, když kolem něho procházím k odchodu. Ano, teď se tvářím jako největší drsňačka, ale uvnitř mě to křičí zoufalstvím. Bojím se, co Kyle provede, co provede mě. Nikdy mi nevěřil, ale díky Danielovi, který si musel dokázat, ani nevím co, vidí ve mě někoho kdo ho celou dobu tahal za nos. Ono to je pravda, ale neměl se to dozvědět a vlastně umřít u Rohu, všechno je jinak. Konec tréninku jsem strávila u zbraní na dálku, domnívala jsem se, že se tam uklidním, ale nestalo se tak. Proto když byl čas odchodu, přišla jsem k výtahům rázným krokem. Z mého postoje a výrazu tváře je patrné, že mě moje rozladěnost nezmizela. Výtah se otvírá a já bez jediného slova vstupuji, Danny se mnou. Dveře se zavřou. Netuším, co to do mě vjelo, natahuji ruku a udeřím Dannyho do tváře. "Co sis sakra myslel?" Svoje slova skoro zařvu. Napřáhnu ruku znovu, mám v úmyslu mu vlepit další facku.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 04. června 2013 21:46

Já... dostal FACKU! Nakonec se všichni víceméně shodnem na jedné verzi a po zbytek tréninkového času se věnuji - ano, jak jinak - tréninku. Strávím jej tedy na překážkové dráze, kde si protahuji některé pozapomenuté svaly v těle. Nehledě na to, že se předvádím. Docela cíleně. Jsem totiž hajzlík. A rád přitahuji obdivnou pozornost. Nakonec ještě prohodím tu a tam pár slov s ostatními profíky, zacvičím si s pár zbraněmi a je čas jít. Nutno říci, že jsem poměrně spokojeně upustil přebytečnou páru. Spokojeně hlavně proto, že stres posledních dní tak trošku... no - je pryč. Vše se vyřešilo, alespoň to tedy tak vypadá. Dneska budu spát o dost klidněji, když nakonec poběžíme k Rohu tak, jak jsem očekával po... no prakticky po celý svůj život. Je mi hned o dost líp. Pak se rozcházíme, každý po svých. Kyle poměrně klidně, ostatní splátci vypadají jak na trní - a čtyřka se tradičně pošťuchuje a předhání, kdo bude ve výtahu dřív. Nakonec si do něj dají závod, díky čemuž odjedou vlastně sami. Jako obvykle - sami jedeme i my s Michelle. Mám na ni ostatně pár otázek, takže jsem, vzato kol a kolem, docela rád. Jen, co se za námi zavřou dveře výtahu, nadechnu se, abych položil tu první. Ale předběhne mě. A ne zrovna hezky. K mému překvapení mi na tvář přiletí facka. Docela rázná. "Co sis sakra myslel?" Zařve na mě a rozpřahuje se k další ráně. Ne, nechci ji ublížit, ale instinkt někoho, koho celý život cvičili k zabíjení a boji je trošku rychlejší. Také proto ji prakticky hned chytám tvrdě za zápěstí, ruku ji zkroutím za zády a ne zrovna něžným a bezbolestným způsobem ji tlačím na kolena. "A co si sakra myslíš ty?" Syknu zlostně. Vlastně nevím, co po mně chce, ani co mi chtěla vyčíst - ale kčertu, zrovna vidím dost rudě na to, abych nad tím mohl přemýšlet. Vnímám jen, že mě udeřila a chtěla to udělat znovu.

Michelle McCoin [2] - 04. června 2013 22:15

Tak to bolí Přece jsem si nemohla myslet, že Danny do sebe nechá mlátit, jako do fackovacího panáka. Jak se připravuji na další facku, tak mi ruku chytá a ne zrovna jemně. Ruku mi zkroutil za zády a i on se za nimi ocitá a tlačí mě k zemi. Adrenalin v mém těle způsobuje, že se snažím mu vytrhnout a díky tomu to bolí ještě víc. Ocitám se na kolenou, vlasy mi padají do tváře. "A co si sakra myslíš ty?" Zasyčí na mě a já stále sebou škubu. Pevně k sobě stisknu rty, abych mu neudělala takovou radost a ukázala slabost. "Co jsi to navykládal Kylovi." Proti síle Daniela nemám sebemenší šanci. Můj odpor, mi přináší jen větší bolest. "Danieli..." I když to stále zní dosti naštvaně, při vyslovení jeho jména se zajíknu. Nemůžu stále hrát silnou. "Pust mě..." Zní to jako rozkaz.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 04. června 2013 22:44

omg to by jako mělo! Michelle se jen zazmítá a nakonec se podvolí tlaku. Ono, co si budeme povídat, taková zkroucená ruka za zády bolí. "Co jsi to navykládal Kylovi," odpovídá mi. Nejsem si úplně jistý, co tím myslí. Vzhledem k tomu, že mě ještě pálí tvář, nad tím vlastně ani příliš neuvažuji. Výtah sebou cukne. Jsme ve druhém patře. Nadechuji se k odpovědi, ať už bude jakákoli. "Danieli..." zajíkne se Michelle a pak pokračuje s nově nabytým sebevědomím. "Pusť mě." To mě tak trochu probírá. Vlastně mě z rauše probírá hlavně zaslechnutí vlastního jména. Mátožně povoluji sevření. Michelle. Ublížil jsem Michelle. Sakra - to je to úplně poslední, co zrovna potřebuju! Na co jsem myslel? NA CO JSEM SAKRA MYSLEL? Zmateně ji pomáhám zpátky na nohy. Nevím, co říct. Měl bych se asi omluvit. Co nejdřív a co nejdůkladněji. Ale nejsem schopný slova.

Michelle McCoin [2] - 04. června 2013 23:20

Tak to jsi přehnal Jeho držení povoluje a já okamžitě stahuji ruku do předu. Pomáhá mi na nohy. Držím se za bolavé zápěstí. Daniel na mě kouká, zmaten a neschopen slova. Ve mě stále převládá vztek, ale i strach, z toho co se zrovna stalo. Ano já jsem zaútočila první, ale on mi způsobil desetkrát větší bolest než já jemu. Věnuji mu tvrdý a neústupný pohled a než stačí, cokoliv říct nebo jakkoliv zareagovat se otáčím a odcházím. Prakticky utíkám, nechci s ním mluvit. Ne teď. V jeden den, jsem měla konflikt se třemi kluky, to jsem to ale šikovná. Všechno se mi boří. Držím se stále za ruku, vlasy za mnou vlají. Daniel za mnou vyrazil, já ale ho vidět nechci. Prostě ne. Otvírám dveře od svého pokoje a mám v úmyslu zasebou zabouchnout. Ukázat, že jeho návštěva, jeho přítomnost je nechtěná. On moje dveře chytá a vstupuje nepozván za mnou do pokoje. Instinktivně od Dannyho ustupuji, jako kdybych čekala, že se znovu na mě vrhne a ublíží mi. Mnu si stále zápěstí, snad abych mu ukázala, co udělal. Nedokážu z něho spustit oči. Mám nutkání na něj opět zařvat, aby okamžitě vypadl. Přemáhám se, čekám, co má na srdci.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 04. června 2013 23:39

Ehm, já totiž... Jen se na mě nasupeně dívá, mne si zápěstí a následně se otáčí na podpatku a odchází beze slova pryč. Je jasné, že přede mnou chce utéct. Pokud možno dřív, než se stihnu vymáčknout a vysoukat ze sebe nějakou omluvu. Jako by mě nakopl náhlý impulz, vydávám se za ní. Skrze prázdnou společenskou místnost, až k jejím dveřím, které za sebou chce zavřít. Reflexivně je chytám a jdu za ní dovnitř. Michelle, stále si držíc bolavé zápěstí, couvá. Nemůžu se zbavit pocitu, že se mě poté, co jsem ji prakticky během jednoho obyčejného chvatu dostal do kolen, bojí. Ksakru Danieli, ty jsi ale idiot! Taky mám pocit, že stále tak nějak pořádně nevím, co říct. Absolutně nevím, co říct. Nestává se často, že by mi vhodná slova došla až do takové míry. Obvykle jsem schopen se po prvním šoku rozkoukat a začít mluvit. Teď mi ale nic, co bych mohl říct, nepřijde dostatečně výmluvné. "Michelle, promiň," vypadne ze mě nakonec.

Michelle McCoin [2] - 05. června 2013 00:10

Tak snadné to nebude Sleduji každičký jeho pohyb. Je to asi z jedné části, ale opravdu malé, kdyby mě chtěl znovu chytit a z druhé, abych z toho vyčetla, co se mu honí hlavou. Zjišťuji, jak neví co říct, takže na sebe v tichosti koukáme a čekáme, co bude. "Michelle, promiň." Vypadne z něho. Jeho omluva mě neobměkčuje. Znovu mi dochází, co se vše stalo. Že mám velký problém a to hlavně s Kylem. Slzy se hrnou do očí. Bylo toho dneska na mě moc. Rychle zamrkám, abych zahnala nával slz. Ne já brečet nebude, ne před ním. Otáčím se k Danielovi zády. Takhle mu ukazuji nejméně chráněnou část svého těla. Moje slzy by v tuhle chvíli byly horší, tedy pro mě. Slzy jsou pro mě směs naštvání, ale i beznaděje. "Odejdi." Hřbetem ruky odstraňuji pozůstatky těch otravných a nechtěných slz.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 05. června 2013 12:11

Ale já se s tím nějak poperu! Michelle zamrká, jako by snad chtěla brečet a otočí se ke mně zády, aby si utřela oči. "Odejdi," řekne potom, co se zhluboka nadechne a oči si otře. Stále je ke mně otočená zády. Za normálních okolností bych asi odešel a nechal ji pár dní vychladnout a pak se jí omluvil znovu. Jenže si až bolestně uvědomuji, že tohle si, ve chvíli, kdy za dva dny jdeme do arény, vážně nemůžu dovolit. Prostě a jednoduše s tím musím dělat něco teď hned. Pokud možno co nejefektivněji. Nebo poběží za Kylem a já budu ze hry. To se nesmí stát. Znovu si v duchu nadávám do idiotů. Nemůžu dopustit, aby všechno, co jsem tady předchozí dny dělal, přišlo vniveč. "Ne počkej," odpovím ji a opatrně udělám krok jejím směrem. "Přehnal jsem to. Byl to reflex."

Michelle McCoin [2] - 05. června 2013 22:27

To se uvidí "Ne počkej." Slova doprovázená krokem ke mě. Jsem rozrušená, naštvaná, ale slyším co se kolem mě děje. "Přehnal jsem to. Byl to reflex." "A to co jsi navykládal Kyleovi u stolu, to byl taky reflex." Zuřivost ve mě se kumuluje. Ta chvilková slabost je pryč. "Došlo mu, že jsem ve všem lhala." Otáčím se zpátky čelem k Dannymu. "Jenom díky tobě, ale bude si to nejspíše vybíjet na mě. Jen doufám, že nezjistil, že měl u Rohu zemřít, to bych měla ještě větší problém." Při mluvení gestikuluji rukama.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 05. června 2013 22:34

dafuq, jak se z toho vykecám? "A to co jsi navykládal Kylovi u stolu, to byl taky reflex," dodává nasupeně. "Došlo mu, že jsem ve všem lhala," otáčí se ke mně a hledí mi do očí. "Jenom díky tobě, ale bude si to nejspíše vybíjet na mě. Jen doufám, že nezjistil, že měl u Rohu zemřít, to bych měla ještě větší problém." "Kdybych ti já měl vyčítat všechno, cos-" začnu stejně nasupeně, jako ona, ale včas se zarazím. To sakra zrovna nepotřebuju. "Já to neudělal schválně. Taky dělám chyby, víš?" Povzdechnu si nakonec ztěžka. Tak, mysli, jak to dáš všechno do pořádku a zajistíš si, že bude tvým spojencem i nadále. Sakra, mysli!

Michelle McCoin [2] - 05. června 2013 22:50

Stále naštvaná "Kdybych ti já měl vyčítat všechno, cos-" Zalapám po dechu, tohle jsem nečekala. Ne že si budeme vyčítat, co jsme každý provedli. Nestačím ale nic odseknout, protože Danny pokračuje. "Já to neudělal schválně. Taky dělám chyby, víš?" Jestli tohle mě mělo nějak obměkčit, tak se tak stalo napůl. Neřekla jsem nic hnusně naštvaného jako předtím. Jen jsem zabzučela do jednoho zvuku. "Hmm." K tomu jsem založila ruce na prsou s očima upřenýma na Dannyho.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 05. června 2013 23:08

Já vím, no! Jde vidět, že Michelle chvíli uvažuje, co by řekla a pomalu se uklidňuje - alespoň na únosnou mez. Dojde mi, že jsem ji a Kyla na tréninku viděl spolu mluvit. Ke konci. Nepřikládal jsem tomu velkou váhu. Až doteď. "Hmm," protáhne pak a založí si ruce na prsou. Dívá se na mě a čeká. Zhluboka se nadechnu a opatrně k ní natáhnu ruku. Aby si nemyslela, že ji chci zase napadnout. "Fakt mě to hrozně mrzí. Ublížit ti byla ta druhá největší chyba v téhle hře."

Michelle McCoin [2] - 06. června 2013 23:27

Ať tě to mrzí pořádně Danny ke mě natahuje ruku, první vteřiny zvažuji co s tím udělám. Mám ho nechat nebo uhnout? Rozhodnu se pro druhou možnost, jeho ruka mě tedy mine. "Fakt mě to hrozně mrzí. Ublížit ti byla ta druhá největší chyba v téhle hře." Jo blbá hra, všechno se kolem ní točí a jemu se povedlo mi jí zkazit. Já věděla, že včera to, co jsem říkala Kylovi je neuvěřitelná hloupost, ale nemělo se to nijak projevit, on měl umřít dřív než by poznal, že jsou to kecy. "Jenže se to stalo." Zhluboka se nadechnu a vydechnu. "Tak teď mi vymysli plán, co s tím mám dělat. Nebo co budeme dělat s Kylem. Jestli si v tuhle chvíli myslí, že je ve spojenectví profíků sám..." Větu nedokončím, ať si to domyslí. Skoro až unaveně si sednu na kraj postele.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 07. června 2013 10:05

nuh.. Michelle před mou rukou uhýbá. Stáhnu ji tedy zpátky. "Jenže se to stalo," odpovídá mi a ignoruje mou větu o druhé největší chybě. A to jsem to měl tak hezky vymyšlené! "Tak teď vymysli plán, co s tím mám dělat. Nebo co budeme dělat s Kylem. Jestli si v tuhle chvíli myslí, že je ve spojenectví profíků sám..." sedá si na postel. Alespoň se mnou pořád počítá. "Nemyslím si, že si to myslí. Podle mě akorát ví, že já si myslím, že na mě šije boudu. Takže žádný plán není třeba. Nevěřil mi ani předtím, nevěří mi teď. Vlastně se nic nezměnilo. Nevím, o čem jste se spolu bavili dneska na tréninku a cos mu řekla - ale já s ničím určitým nepřišel. Stejně tak jsem jej mohl zkoušet." Přiznej si to - chyběla ti polovina informací a vyjela jsi po mně. I přes to, že jsem nám dneska všem tím, jak jsem smetl spojenectví neprofi krajů, zachránil prdel. Po tom, co tys to pár dní před tím málem celé zkazila.

Michelle McCoin [2] - 10. června 2013 00:44

Tak co dál? "Změnilo se všechno." Zvýším hlas více než jsem měla v plánu. Jenže Daniel mě stále vytáčí. On se mě snaží uklidňovat, že je vše v pořádku, ale není. "Protože on si myslí, že jsem na něj boudu ušila hlavně já. A to je pravda, kvůli tomu včerejšímu úchvatnému plánu a tomu, že já jsem měla zajistit, že Kyle poběží k Rohu, jsem mu lhala. A díky tobě dneska u stolu pochopil v čem všem jsem mu lhala." Mám chuť začít tleskat. Protože se to Dannymu povedlo. Ale tohle dětinské gesto si nechám ujít a jen ho sleduji, co dál řekne.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 10. června 2013 10:20
	Keep calm and write supershort posts! Michelle mluví dál a znovu mě obviňuje. Jen si povzdechnu a zavrtím hlavou. "On stejně nemá jinou možnost, než věřit tomu, že jej nezabijeme hned. Ostatně, pokud si na tebe něco zkusí, bude mít co dělat se mnou."

Michelle McCoin [2] - 11. června 2013 20:53

Můj ochránce "On stejně nemá jinou možnost, než věřit tomu, že jej nezabijeme hned. Ostatně, pokud si na tebe něco zkusí, bude mít co dělat se mnou." Měla bych se cítit spokojeně. Přeci s Kylem jsem se spojit nechtěla a Danny mě tu ujišťuje, že mě ochrání. Nadechnu se a hlasitěji vydechnu. Došli mi slova. "Promiň, že jsem tě udeřila." Tiše ze sebe vypravím. "Dneska jsem měla hrozný den." Sklopila jsem zrak k zemi a stáhla sem si gumičku z vlasů a tak z části zakryly moji tvář.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 11. června 2013 23:43

uf uf uf Zdá se, že nejhorší je zažehnáno. Respektive, že Michelle na ujištění, že ji budu chránit, nemůže zrovna vymyslet nic dostatečně urážlivého, popřípadě opovržlivého, či jinak znehodnocujícího celou věc. "Promiň, že jsem tě udeřila. Dneska jsem měla hrozný den," sklání hlavu k zemi. S povzdechem si sedám vedle ní a odhrnu jí vlasy z čela. "Je toho dost. Taky jsem podrážděný. A přehnal jsem to," opatrně ji obejmu okolo ramen. Doufám, že celá ta krize je zažehnaná. Protože pokud by se nakonec rozhodla být ve spojenectví s Jonesem... ne. To se nestane. prostě nemůže.

Michelle McCoin [2] - 18. června 2013 23:50

Zase všechno dobré Už se jeho dotekům nebráním a tak když se natahuje, aby mi odhrnul vlasy z tváře nijak tomu neuskakuji. "Je toho dost. Taky jsem podrážděný. A přehnal jsem to." Zlehka mě obejme a já si pokládám hlavu na jeho rameno. "Už se nám to blíží." Nahlas vydechnu. Proto se není čemu divit těm našim podrážděným a přehnaným reakcím. Je toho na nás moc. "Aspoň nebudeme utíkat od Rohu." Jeho blízkost mě nějak uklidňuje, ten hrozný den je jako špatný sen a on mě z něho probouzí. Měli bychom se jít osprchovat, ale mě se zrovna nechce, chci zůstat v jeho náručí. Zlehka se na jeho rameni zavrtím.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 19. června 2013 16:29
	:) "Už se nám to blíží," vydechne pak Michelle o poznání klidněji. "Aspoň nebudeme utíkat od Rohu." "Jo, to mě taky uklidňuje. Dneska to bylo únavné. Asi bych šel spát," pokrčím rameny. Ano, nebyli jsme se osprchovat, ani najíst, ale za pár dní stejně budeme smrdět mnohem hůř a nějaké večeře se taky konat nebudou - tak proč se přemáhat? "Sprchnu se zítra ráno."

Tvůrce - 20. června 2013 21:22

Nový den - shrnutí Znovu nadešel čas dát bdění vale a ponořit se do spánku. Ten patrně byl o dost lehčí díky tomu, že snahy nízkých krajů zmizely stejně, jako úvahy o opuštění rohu. Poklidnou noc tak vystřídalo stejně klidné ráno, na níž ve stejné notě navázaly všechny potřebné denní činnosti k pomyslnému zlatému hřebu - rozhovorům. Po pár posledních povzbudivých slovech doprovodu jste následně spolu se všemi splátci připraveni více či méně ohromit celý Panem v sále nejvíce připomínajícím divadlo. Personál pečlivě zprostředkovávající přímý přenos pak jasně dokazuje, že i když se vše do určité míry opakuje rok co rok, stále si hry zasluhují stejnou pozornost, jako by byly poprvé. Jedinečnost okamžiku pak podtrhuje další z nových "zbarvení" Caesara Flickermana, jež je tentokrát sladěn do barvy pro tento rok v Panemu nejpopulárnější - růžové. S trochou nadsázky se dá říct, že působí jako vášnivý milovník cukrové vaty, než jako stálice hladových her a přesto mu Kapitol zobe z ruky, když všechny vítá a začíná s rozhovory prvním krajem, než přijde na řadu dvojka v podobě Michell. Caesar: "Dámy a pánové, dovolte mi uvítat klenot druhého kraje Michelle McCoin!" Spolu s tím ti galantně líbá ručku a pomáhá s usazením do "horkého" křesla. Zář kamer i žár reflektorů tak patří jen a jen tobě. "Michell, mnoha lidem si už při promenádě vyrazila svým půvabem dech... " Měkce se tento rádoby cukrář usměje. "...dopřeješ nám možnost zjistit i něco o tom, jaká jsi?" Rozhovory jedničky Sora Jako první přichází po hymně Sora, která i v šatech spíše než milou dívku připomíná nejvíce dravce. K tomu přispívá i fakt, že než nastala její chvíle, neváhala ztratit několik vteřin vrhání ne-zcela příjemných pohledů vůči Michell, Eve a nakonec i zběžně několika dalším dívkám, které ji ovšem nestáli tolik za pozornost jako vy dvě. Caesar: "Tímto mám tu čest vám představit dceru minulého vítěze Soru Serlaidovou!" Sora: "Děkuji vám." Její úsměv působí asi tak vřele jako kostka ledu. Caesar: "Asi každý divák se letos ptá, jestli na sobě necítíš ten tlak velkého očekávání. " Sora: "Nic takového nevnímám, konekonců mé rodině koluje v žilách vítězství. " Caesar: "A k tomu tě zdobí vyjma odhodlání i velké sebevědomí." Uznale pokývá hlavou. Sora: "Nejde o sebevědomí." Nadhodí... snad trochu úsečně, jako by to bylo zpochybnění její kvality splátce. "Každému musí být jasné, že letošní hry neřeší Kdo vyhraje, ale jen jak." V sedě napřímená působí dojmem, že by snad každého pochybovače na místě nejraději vyzvala. Caesar: "A jaké to je vyrůstat po boku vítěze?" Sora: "Já..." Odmlčí se, protože tenhle typ dotazu nečekala. "...asi bych řekla poučné. Měla jsem a mám štědrost kapitolu celý život kolem sebe. Vidím, co nám skrze úžasné hry umožňuje...a jsem teď ráda, že tu můžu být a reprezentovat." Caesar: "Chtěla bys v závěru něco vzkázat?" Sora: "Já...jen..." Zjevně ji narážka na rodinu trochu rozhodila. "Budeš na mě opravdu pyšný, tati!" Dodá a přestože se snaží působit stejně tvrdě jako na začátku, v očích ji hraje podivný smutek, když ta slova pronáší. Kyle Po Soře, která ještě notnou chvilku bojuje s vlastními pocity, přichází na řadu její parťák. Klidný krok a úsměv od ucha k uchu, jako by se nechumelilo jej provází stejně, jako při tréninkách. Caesar: "Vážení diváci, za první kraj Kyle Jones" Kyle: "Dobrý večer, děkuji! " Caesar: "Kyle, první kraj je dost blízko kapitolu, našlo se tu přesto něco, co by tě překvapilo?" Kyle: "Tak určitě zdejší lidé, protože takovou spoustu úžasných osobností jsem ani ve snu nečekal. " Caesar: "Líbí se ti tu?" Kyle: "Každá vteřina je tu luxus a že u nás o luxusu něco víme." Caesar: "To je ocenění od někoho skutečně povolaného." Potěšený úsměv. "Proto máš také tak dobrou náladu?" Kyle: "Jistě, už mi stačí jen vyhrát hry, oslnit nějakou kapitolanku a nemůže mi nic chybět! " Jen těžko by se dalo soudit, že tenhle rozjařený hoch obdivující zdejší populaci je ve skutečnosti chladný kalkulátor, kterého z tréninků znáte. Caesar: "Tak ti budeme držet palce, Kyle, ať se můžeme těšit ze tvé radosti. Chtěl bys ještě něco vzkázat?" Kyle: "Snad jen hodně štěstí všem ostatním splátcům, protože jej budou potřebovat."

Tvůrce - 20. června 2013 21:35

soukromá zpráva od Tvůrce pro Trénink Vše má svůj čas i místo a to tvé je dneškem nikoliv s ostatními splátci, ale s Lilith v prostorách něčeho, co by se dalo shrnout s trochou fantazie jako dost dobře vybavená tělocvična. Tím samozřejmě nejsou myšleny jen posilovací nástroje, ale zkrátka vše užitečné, což leckdy zahrnuje i případné ostré předměty, figuríny a další přehršle věcí z kategorie "mohlo by se hodit". "Tak tohle bude pro teď naše království." Těmito slovy tě uvítá Lilith ve sportovním úboru jemně zvýrazňujícím vše, co by zdravá trenérka měla mít . Tím samozřejmě hovoříme i o přísném pohledu. Jestli je to proto, co se všecko odehrávalo ve vašich ubikacích a nebo jejím silně zapáleným přístupem k cvičení, to už je otázka.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 20. června 2013 22:13

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro trénink Usnul jsem jako zabitý. Ostatně - není se moc čemu divit. Dost možná už takto budu spát doopravdy. Ve chvíli, kdy usínám, mě nicméně tyhle věci moc netrápí. Naopak - jsem spokojený. Jsem spokojený proto, že Michelle si to evidentně rozhádala s Kylem, takže mě s ním zradit nemůže, ani kdyby nakonec chtěla. A taky proto, že dobýváme Roh. On ten útěk byl docela čára přes rozpočet, co si budeme povídat. Ne, nevadí mi, že jsem nevečeřel - a ani že jsem se nemyl. Je mi to jedno. Objímám usínající Michelle a prakticky hned usínám. Ráno, jak mi velí slušnost a vědomí, že Lilith nechci smrdět pod nosem, začínám den sprchou. Zajdu si do pokoje pro nové oblečení, vysprchuji se, nasnídám. Dalo by se říct, že ty dobré snídaně se stávají už tak trochu rutinou. Chci vyhrát. Vědomí, že už nikdy nebudu dost možná muset hnout prstem a budou mi lecos takhle servírovat... no, prostě se mi to líbí. Pak se s Lilith vydáváme do soukromé malé tělocvičny, která je vyhrazená na část dne prakticky jen pro nás dva. Uvítal bych, kdyby trenéři byli dva a já ji měl pro sebe dýl - ale co se dá dělat, že ano. "Tak tohle bude pro teď naše království," uvádí mě - a mám pocit, že se na mě přísně dívá. Možná bych se neměl ptát, ale... "Lilith, děje se něco?"

Michelle McCoin [2] - 20. června 2013 22:53

Rozhovory Dnešní den se nesl ve znamení rozhovorů a přípravou na ně. Hned po snídani si mě odvolal můj stylistický tým. Moje proměna byla příjemná. Šaty, které navrhl Miles a ušil byly skvostné a mě naprosto padly. Vlasy mi pomocí kulmy nakudrnatili a stáhli dozadu. Pravda moje vlasy se od přírody sami od sebe vlní, ale stylisté tomu potřebovali dát řád a větší objem. Do vlasů mi nakonec posadili drobounkou korunku, aby se podtrhl můj zjev královny. Jak jsem spatřila boty, měla jsem lehké obavy, pač na tak velkých podpatcích jsem nikdy nechodila. Ale krátký trénink stačil, abych si byla jistá v chůzi. Nalíčená jsem byla decentně s pár kamínky na tváři. Celý tým mě obletoval jak mi to sluší a jak jsem nádherná. Po přípravách jsem odvedena k ostatním a čekám kdy na mě přijde řada. Protože jsem s nižšího kraje, nemusím moc dlouho čekat a po Kylovi slyším svoje jméno. Zvedám se tedy na nohy a podávám Ceasarovi svoji ručku. Druhou rozdávám vzdušné polibky do publika. Ceasar mě odvede do křesílka pro mě určené a já ladně přehazuji nožku přes nožku a svoje ruce zapřu o koleno, sedím rovně. "Krásný večer Ceasare." Věnuji moderátorovi další z mých zářivých úsměvů. "Michell, mnoha lidem si už při promenádě vyrazila svým půvabem dech... " Tvářím se že to pro mě není nic neobvyklého. ...dopřeješ nám možnost zjistit i něco o tom, jaká jsi? "Jistě, vám dovolím cokoliv." Slova patří Ceasarovi, ale když je vyslovuji koukám na diváky, aby to vypadalo že jsou jen a jen pro ně. Nakonec přidávám nevinný úsměv.

Tvůrce - 21. června 2013 00:26
	soukromá zpráva od Tvůrce pro Dění, či nedění Po tvém dotazu se na chvíli zamyslí. Ať už váží slova, nebo to, zda se skutečně děje zmíněné "něco", dává si s tím chvilku na čas. "Doufám, že ne. Že máš s Michell skutečně vše pod kontrolou..." Nadhodí nakonec. "Protože s city by mohly být problém."

Tvůrce - 21. června 2013 00:31

Rozhovory Caesar: "Asi tušíš, kolik chlapců by to chtělo slyšet." Usměje se na tebe a spiklenecky mrkne. "Nuže Michell, všichni jsme tě mohli vidět jako dámu vyvolenou štěstěnou - jako splátkyni." Kamera začne najíždět na detail. "Mohla bys tedy promluvit o sobě, jako o dívce z druhého kraje?" A je tady tvá první otázka a první možnost, jak si získat kapitol, nebo jej popudit, či uvíznout v šedi průměru.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 21. června 2013 18:48

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro Něco málo o citech "Doufám, že ne. Že máš s Michelle skutečně vše pod kontrolou. Protože s city by mohly být problém." Po její odpovědi se trochu zarazím. City? Opravdu do toho tahá city? "On s nimi problém i bude, Lilith," odpovídám pravdivě, "ale ne na mé straně," před Michelle bych si to nedovolil, ale na tváři se mi objeví... takový nehezký úsměv. Nemám se za to rád. Ale svědomí a jemu podobné věci budu řešit až poté, co vyhraju. A nebo umřu a řešit je nebude třeba. Můžu si vybrat. "Ona byla ta, kdo po přehlídce brečel, že mě nechce mít ráda. Já jen hraju s kartami, které mi vložila do ruky."

Tvůrce - 22. června 2013 14:12

soukromá zpráva od Tvůrce pro Úplný karbaník, vážně! "Výborně..." S viditelnou úlevou v její tváři lze konstatovat, že ji spadl kámen ze srdce. "Účel sice světí prostředky, ale po pravdě vaše chování..." Chvilku hledá slova. "...mi přišlo dost nadstandardní." Uzavře nakonec diplomaticky patrně vše, čeho přímo či nepřímo byla z vaší strany svědkem. "Je něco , na co bychom se měli soustředit?" Nahodí decentní změnu tématu.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 23. června 2013 23:59

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro ale lil... "Výborně. Účel sice světí prostředky, ale po pravdě vaše chování ...mi přišlo dost nadstandardní." Jen pokrčím rameny a usměju se. Možná trošku omluvně. Teď už ví, proč jsem to dělal. A vsadím se, že by udělala v mé kůži to samé.  "Je něco , na co bychom se měli soustředit?" Mění pak pro jistotu téma. "Je něco, co by mi u Tvůrců zaručilo úspěch?" Kontruji otázkou.

Tvůrce - 24. června 2013 05:49
	soukromá zpráva od Tvůrce pro K úšpěchu "Tvůrci mají rádi nevšední, jedinečné věci a efektní věci." Nahodí bez váhání. "Prý jsi výjimečně zručný při překonávání překážek..." V tomto směru je příprava splátců další velkou výhodou, když trenér ať už přímo či nepřímo tuší, co od tebe může čekat. "...pokud bys to správně podal, mohla by to být pro ně nejlepší podívaná dne. "

Daniel Inburn-Thorne [2] - 24. června 2013 09:30

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro klíč k úspěchu "Tvůrci mají rádi nevšední, jedinečné a efektní věci," vysvětluje mi Lilith. "Prý jsi výjimečně zručný při překonávání překážek. Pokud bys to správně podal, mohla by to být nejlepší podívaná dne. " Pokrčím rameny. Nemyslím si, že jsem nějak výjimečně nadaný, nicméně vím, že pokud se někam dostat chci, tak si obvykle cestičku najdu. "Takže bych měl něco přeskákat a přelézt," zamyslím se a pohled mi sklouzne k malé překážkové dráze kousek od nás.

Tvůrce - 24. června 2013 20:03
	soukromá zpráva od Tvůrce pro I tak se to dá říct "Pokud míříš vysoko, tak to chce obvykle pořádný skok." Přitaká, když svůj zrak upínáš na překážkovou dráhu. "Tak mi ukaž, jak umíš skákat." Zní to tak trochu jako výzva. Skoro působí jako divák něčeho, o čem se mu doposud dostávalo až příliš kladných referencí. Její zkoumavý pohled tímto čeká na ohromující podívanou.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 25. června 2013 21:34

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro Liluth je hluboká! "Pokud míříš vysoko, tak to chce obvykle pořádný skok. Tak mi ukaž, jak umíš skákat." Vybízí mě má trenérka. Neubráním se úsměvu. "Tak proč ne," zamumlám a z místa se rozběhnu směrem k překážkové dráze. Jedná se o změť různě propletených lan, navázaných na pevnou konstrukci, složenou jak z tenkých trubek, tak z občasné zídky či jiné podobné překážky. Vzhledem k tomu, že ve chvíli, kdy dobíhám na místo, z něhož bych se měl odrazit už vím, že mi nevyjdou kroky, je mi předem jasné, že to žádná ohromující podívaná, kterou zjevně čeká, fakt nebude. Vlastně jsem nakonec rád, když se mé ruce poměrně neslavně a neelegantně zachytí provazu. Pak se s nespokojeným funěním vyškrábu nahoru. Jo, zrovna když jsem potřeboval, aby se mi dařilo, aby padla na prdel, tak zjevně hovno. Rozhodnu se to raději nekomentovat, zhluboka se nadechnout a nepoddat se nervozitě. Takže se ze svého místa odrazím znovu a několika rychlými skoky se dostanu až kamsi nahoru, téměř ke stropu. Dolů se pak proskáču o poznání elegantněji, načež svůj poslední skok, který je proveden poměrně z výšky, zakončím parakotoulem. "Ten odskok mi nevyšel," zamumlám pak nespokojeně.

Tvůrce - 25. června 2013 22:21

soukromá zpráva od Tvůrce pro To má být dvojsmysl? "Rozhodně byl lepší ten závěr..." Odpoví, docela... ohromeně? Skoro se zdá, jako by ji vrtalo hlavou, jakým způsobem a hlavně z jaké výšky ses dostal dolu bez toho, aby ti nebylo nic. Nakonec lze s radostí konstatovat, že překvapená působí lépe, než když se při tvém začátku div nekousla do rtu. Ostatně ztratit svěřence při tréninku, nebo jej obohatit o nějaké to zranění, to tu ještě nebylo. "Jestli vše půjde hladce, tak je máš v kapse." Tohle rozhodně obdiv je. "A to jsem si myslela, že jsem svým vystoupením nestavila sakra vysokou laťku." Dokonce se i usměje, jako by ji každá věc, co zlepší naděje nějakého z jejích svěřenců působilo skutečnou slast. Narozdíl od návalů zuřivého vzteku v momentě, kdy nabývá dojmu laxního přístupu.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 26. června 2013 23:36

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro Ne :) "Rozhodně byl lepší ten závěr," přiznává. Přesto nevypadá nijak zvláště kriticky. Čekal jsem, že mi teda řekne, že to stále docela za nic a že bych to měl udělat znovu. Lilith se místo toho... usmívá? Zjevně! Aha! Jsem borec! Natrénovaný! "Jestli vše půjde hladce, tak je máš v kapse." Aha! Jsem borec! NEJLEPŠÍ! Na druhou stranu si říkám, co asi předvede Sora - a jestli po ní s jakýmkoli vystoupením nebudu vypadat jako idiot. Ale doufám, že si mě tvůrci na tréninku všimli - a že třeba budou zvědaví. Jo - a že mi vyjde ten odskok, to by bylo fakt hezké! "A to jsem si myslela, že jsem svým vystoupením nestavila sakra vysokou laťku," usměje se na mě pak. "Cos předváděla?" Zeptám se dřív, než si stihnu uvědomit, že vlastně mluvím.

Tvůrce - 28. června 2013 19:35

soukromá zpráva od Tvůrce pro Tak snad to dotáhne na blog k ostatním hlubokým věcem "Malé představení s mečem, několika různými předměty a k smrti vyděšeným avoxem." Nelze si nevšimnout, že je na to docela hrdá. "Asi tehdy čekali nějaké sestavy bojových umění, nebo nějaké máchání do vzduchu, asi jako u mého..." Na moment snad hledá správné slovo. "kolegy."¨ "Každopádně tohle a ten pocit nebezpečí... to jak hltali každý můj pohyb... to si myslím, že byla jedna z mých prvních a důležitých výher." Když nic jiného, tak tomu rozhodně věří a ani nemusí nic víc dodávat jako argument, když je jediná ze všech, co tu může stát před tebou.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 10. července 2013 13:58

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro Lil zabodovala "Malé představení s mečem, několika různými předměty a k smrti vyděšeným avoxem. Asi tehdy čekali nějaké sestavy bojových umění, nebo nějaké máchání do vzduchu, asi jako u mého... kolegy." Odpovídá Lilith s úsměvem. Neujde mi, že je na tuto historku docela hrdá. "Každopádně tohle a ten pocit nebezpečí... to jak hltali každý můj pohyb... to si myslím, že byla jedna z mých prvních a důležitých výher." Chápavě přikývnu. Nejsem si jistý, zda je vůbec povolené, ohrožovat avoxy - nebo vlastně kohokoli, při hodnocení splátců. Ale zjevně to bylo posouzeno spíše jako zajímavé a inovativní, než coby nebezpečné tvůrcům, nebo illegální. Lilith je chytrá. A riskuje, to se musí uznat. "Nemyslím si, že to, co dělám, je zajímavější, než zabíjení avoxů," protáhnu zamyšleně.

Tvůrce - 11. července 2013 21:49

soukromá zpráva od Tvůrce pro Tak jedeme dál "Zabíjení by bylo zrovna tak zajímavé, jako by to byl průser." Odpoví tentokrát bez té velké dávky hrdosti, jako by si v tuhle chvíli sama právě uvědomovala, jak moc riskovala. "Ty rozhodně máš co předvést." Ať už je pravda kdekoliv, rozhodně ona tomu věří. "A pokud nehodláš padat, tak i bez toho, abys měl pak problém se mnou." Dodá rázně. "Nebo máš v rukávu ještě jiná esa?"

Daniel Inburn-Thorne [2] - 12. července 2013 16:46

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro mé eso "Zabíjení by bylo zrovna tak zajímavé, jako by to byl průser," odpovídá mi Lilith pravdivě. Ono - samozřejmě, že jsem to myslel úplně jinak. To je jedno. "Ty rozhodně máš co předvést," pokračuje pak a já se usměji, spokojen sám se sebou. Neexistuje nic lepšího, než když vás lidi chválí! "A pokud nehodláš padat, tak i bez toho, abys měl pak problém se mnou. Nebo máš v rukávu ještě jiná esa?" "Ani ne," zavrtím hlavou, "mé eso v rukávě je Michelle - a o tom, jak jsem si to zařídil, jim asi příběh vyprávět nebudu."

Tvůrce - 16. července 2013 19:05
	soukromá zpráva od Tvůrce pro Byl vás celý fullhouse! "Moudré rozhodnutí." Odpoví na tvou poznámku a nějakou chvilku ještě stále pozoruje trasu, kterou si při předvádění svého umu urazil. Skoro, jako by se snažila přijít, čím to je. "Dal ti něco rozhovor s Leou?" Zeptá se zpola nepřítomně.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 18. července 2013 14:05

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro dodatek protože to v povídce dál nebude nijak důležité, tady bych to s dovolením usekla a třeba to posunula do té místnosti před předváděním. Já sepíšu to, co řekla Lea jakoby ze svého pohledu a skončím tou její poslední větou a začneme jakoby nový odstavec. Nebo už to můžeš posunout přímo NA předvádění, jak chceš. Já si tady ty tři věty sepíšu, abych to pak mohla všechno zkopírovat do wordu. "Moudré rozhodnutí," odpovídá mi Lea a sleduje překážkovou dráhu, přes kterou jsem se před chvílí proskákal. "Dal ti něco rozhovor s Leou?" *****

Tvůrce - 21. července 2013 10:49

soukromá zpráva od Tvůrce pro Takové shrnutí Zbylý čas byl věnovaný především procvičování, debatování o možnostech a v případě zájmu i takového lehčího povídání. Předně ses mohl, pokud si chtěl, dozvědět, proč je Lea tak vážená u Lilith a proč ji dovoluje do všeho krafat. To totiž pramení z toho, že je u her velmi dlouho a že toho pochytila dost nejen díky svému dřívějšímu dlouholetému vztahu s jedním ze šampionů jedničky, ale taky proto, že sama nikdy děti mít nemohla, takže její touha pomoci je upřímná. Taktéž na sebe Lilith práskla, že ona mívala tak trochu pubertální tendence neposlouchat plně trenéra a mít svou hlavu, zatímco při rozhovorech s Leou o dané problematice přemýšlela, byť stylem "co blbá husa o tom může vědět". To, že se alespoň pořádně ve své pýše zahloubala, ji zkrátka přišlo užitečné a tak Leu dál podporuje.

Tvůrce - 21. července 2013 10:49

soukromá zpráva od Tvůrce pro TO, co jsem zapomněl Noc a den se opětovně vyměnili na vaší cestě k aréně. Tentokrát se zastavily v bodu, kdy budete mít tu milou čest a povinnost předvést své kvality a být za ně náležitě ohodnotili. To nejenže může udělat dojem na sponzory, ale mile zapůsobit i na ostatní splátce. S přáním štěstí na svém kontě, tak máte možnost čekat spolu s ostatními na svou příležitost. Atmosféra je zde všelijaká. Sora působí jako vtělení sebejistoty, což opětovně prokládá jen nepříjemnými pohledy, Kyle lehce zamyšleně, čtyřka si tu a tam něco šeptne - to ji dodává podivný a nečekaný výraz soustředění. Dosti velkým zadostiučiněním může být pohled na Rotwalda, který snad ani nespal po tom, co jeho snaha vyšla těžce vniveč. A když pomineme bojovně se tvářícího chlapíka ze sedmičky, tak ostatní povětšinou čučí jen do prázdna/stropu/podlahy plní nejistoty i v momentě, kdy Sora prochází dveřmi ukázat pořadatelům, co umí.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 11. srpna 2013 20:17

No já už psát soukromě nebudu, cítím se, jako bychom tu měli sex :3 ... což budeme mít pozdějš! Zbytek tréninku s Lilith ještě probíráme pár důležitostí a postřehů, které by se mi, potažmo nám, protože tak trošku věřím, že Michelle bude muset jít se mnou, i kdyby náhodou nechtěla, mohly hodit v aréně. Po lehkém jídle a chvíli odpočinku, kterou pro změnu vyplňuje Michellin soukromý trénink, je tak nějak čas jít předvést, co umíme. Tvůrcům. Zástupcům Kapitolu, kteří se na nás přijdou dneska podívat, aby nás mohli ohodnotit, předem poměřit a určit hodnocení, od nějž se budou odvíjet sázkové kurzy. Popravdě doufám, že to mé - a i to Michellino - bude vysoké. Na jednu stranu se mohu stát hrozbou pro ostatní - ale na druhou stranu to také přináší pozornost sponzorů. A upřímně - pokud je se mnou v aréně Serrlaidová, tak je jasné, na koho se ostatní splátci budou koukat skrze prsty. Budu až druhý na řadě. Tedy doufám. Na místě se vlastně mé myšlenky jen potvrzují. Sora se tváří sebejistě a hrdě, vědoma si toho, že beztak předvede - no, ať to bude cokoli, bude to nejspíš nejlepší. Riley a Eve vypadají nezvykle soustředěně. Zbytek splátců se naopak tváří, jako by jim ulítly včely. Já se jim vlastně ani nedivím. Žel jejich výkon nebudu moci sledovat, jediné, co z něj uvidím, je číslíčko v Panemském vysílání za pár hodin. Michelle mi přeje štěstí. Stisknu ji ruku a věnuji jí povzbudivý úsměv. Rád bych ji řekl něco jako "ukaž, jak jim vládneš, královno Panemu," ale myslím, že by si to vyložila blbě a ještě by to vzala jako provokaci. Tak jen mlčím, pozoruji okolí, přemýšlím a čekám, až na mě přijde řada. Nečekám dlouho. Když se pak neznělým, elektronickým hlasem ozve mé jméno, jen si sám pro sebe přikývnu a vydávám se dovnitř.

Tvůrce - 25. srpna 2013 23:51

Předváděčka Dveře se zavřou, jako by chtěly snad dokreslit fakt, že není cesty zpět. Ať už s nervozitou nebo ledovým klidem můžeš konečně stanout tváří v tvář se svým prvním protivníkem v podobě skupiny tvůrců. V jejich čele dlí muž, který se letos loučí a tak si přeje opravdovou senzaci. O tom ostatně svědčí asi i potěšený výraz, protože jemu a asi i ostatním už od pohledu přijdeš jako slibné koření her. Během několika vteřin to mezi nimi zašrumí, když si šeptem předají jakási sdělení, tu a tam na sebe někteří kývnou, načež v naprostém, možná až tíživém tichu tě všechny páry očí pozorují. Jen tebe a tvé "jeviště", připravené přesně dle tvého přání.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 09. září 2013 21:18

předváděčka Nic si nenalhávejme a nalijme si čistého vína - když vcházím dovnitř a pohled mi padne na lóži, plnou tvůrců Her a jiných, všemožných, význačných lidí, zvědavých na to, co jim dnes večer ukážu, mám srdce až v krku. Ono něco jiného je předvádět se před trenérkou, která by mi maximálně tak vrazila zleva zprava, nebo mi řekla, že jsem absolutně neschopný buran a nechápe, jak jsem se tady vlastně dostal - a něco jiného je mít pár minut na to, zapůsobit na tvůrce a zvednout tak své hodnocení, což ovlivní celý zbytek hry. Jo - a taky můj život, rád na to zapomínám, když se to tak vezme. Na věci, jako je smrt, klepající vám na rameno se zapomíná obzvláště dobře - protože je prostě příjemné, na to nemyslet. Nicméně hala vypadá tak, jak potřebuji a showtime tak nějak začíná. Po hlubokém nádechu a neznělém výdechu se pak vydávám předvést vše, co mi doporučila Lilith. Ať už se jedná o obratné vyskákání po konstrukcích a lanech až téměř ke stropu, nebo následný hod nožem na cíl z vyvýšeného místa. Všechno se mi postupně slívá do jedné změti a série triků a předvádění se, takže poté, co se vyzývavě drzým pokývnutím hlavy rozloučím s tvůrci si tak nějak uvědomuji, že si svůj vlastní výstup ani nejsem schopen v hlavě zopakovat krok po kroku. A ani objektivně zhodnotit, přičemž jediné, co vím je, že jsem nic vyloženě nepohnojil, takže se uklidňuji tím, že to snad nebylo špatné, zatímco se tvářím, jako by nikdo nic lepšího už dneska ukázat nemohl. Když vyjdu z místnosti ven, rozhodnu se počkat na Michelle, až i ona dokončí svůj výstup. Upřímně by mě zajímalo, co bude předvádět a uvědomuji si, že jsem se jí na to zapomněl zeptat. Po chvíli, která mi vlivem myšlenek, které se mi rozutekly do všech světových stran, přijde neskutečně krátká, se ve dveřích opravdu objeví. "Tak co myslíš?" Zeptám se konverzačně, zatímco naznačím, že bychom možná měli jít směr své patro.

Michelle McCoin [2] - 09. září 2013 23:13

Ukázka sebe sama Snažím se neukázat na sobě nervozitu. Musím vypadat sebejistě, přeci jen jsem jedna z těch, co tak mají vypadat. Pohledem přejíždím zúčastněné a všímám si Sory, neviděla jsem jí několik dní a je to zvláštní. Určitě by se nejradši proti nám vrhla, ale nemůže teď ne. Oba zástupci jedničky postupně mizí za dveřmi a další na řadu jde Danny. Věnuji mu povzbudivý úsměv a přeji mu hodně štěstí. Nakonec i on mi mizí před očima. To čekání je hrozné, nejsem až tak trpělivá osoba a tak se snažím stát zpříma a v hlavě si přehrávám, co asi všechno předvedu. Náhle slyším své místo a vydávám se tam, kam zmizeli i ostatní. Tak a teď je to jen na mě.... Zhluboka se nadechnu a vstupuji se zářivým úsměvem jak to jen já umím. Prozradím přihlížejícím své jméno, stejně ho znají, ale patří to prostě k tomu. Krátce se ukloním a přesunu se ke kladině. Mohla jsem své akrobatické dovednosti ukázat na žíněnkách, ale přišlo mi, že na úzkém dřevě to tvůrcům více vyrazí dech. Před kladinou je odrážecí můstek a tak pomocí něho se vyšvihnu nahoru. Napřaženýma rukama do stran udržuji stabilitu. Na jednom místě moc dlouho nezůstávám a natáhnu pravou nohu dopředu, švihnu tělem a v satlu dopadám zpátky na kladinu, jak získám stabilitu odrážím se dozadu a udělám pár přemetů pomocí rukou poslední bez a elegantně si dosedám na kladinu rozkročmo, hned se zvedám. V tomhle duchu pokračuje moje představení na kladině, přidávám pár elegantních skoků až nakonec pomocí salta seskakuji dolu. Pač tohle vypadá pěkně, ale neukazuje to vše co umím, beru pak do rukou svoji oblíbenou zbraň což je meč a ukáži co s ním umím. Na konci se svého představení se opět ukláním a po slovech tvůrců, že mohu jít opouštím místnost. Cítím studený pot, jak mě chladí a ještě zhluboka oddechuji. Příjemně mě překvapuje, že za dveřmi mě čeká Danny. "Tak co myslíš?" Pokrčím rameny, ale směji se. Jsem se sebou spokojená. "Předvedla jsem se přesně jak jsem chtěla." Pomalu se přesouváme k výtahu. "A jaký ty z toho máš pocit?" Je mi jasné, že určitě skvělý, přeci jen on se přihlásil dobrovolně. Tohle je jeho sen - být tady, moci ukázat co v něm je. Snad jsem nezklamala.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 09. září 2013 23:20

Mé pocity jsou šmíšené... "Předvedla jsem se přesně jak jsem chtěla," odpovídá mi Michelle a dle jejího úsměvu je se sebou doopravdy spokojená. "A jaký ty z toho máš pocit?" Ptá se, zatímco bok po boku míříme k výtahu. Jen krčím rameny. "Nevím. Tedy - chci říct, že jsem všechno udělal tak, jak jsem chtěl a myslím si, že i dobře. Ale - trochu se bojím toho, že mě Sora už předem zazdila." No, je to venku. Mám smíšené pocity a ještě k tomu se bojím, že můj vlastní výkon předčila nějaká malá, hubená, šikmooká holka. Ve výtahu pak zmáčknu tlačítko druhého patra a než vyjedeme nahoru, zamyšleně mlčím. "No... ono asi nezbývá, než si počkat na hodnocení. Vcelku by mě zajímalo, co předváděli ostatní, ale to se nikdy nedozvíme."

Tvůrce - 10. září 2013 16:26

Shrnutí Znovu vás tedy vítá dobře známé prostředí ubikací druhého kraje. Snad v duchu toho, že dnešní den je zas něčím výjimečný je k dispozici poměrně pestrý výběr - dokonce i na zdejší poměry - drahého jídla, z něhož tu a tam uždibuje Ágnes, než vás zahrne přesně tou správnou dávkou entuziasmu a zvídavých dotazů. Zda její "Jak to šlo? Co vaše dojmy?" či "Určitě jste byli skvělí" padá na úrodnou půdu vaší radosti nebo je vám šumák, to stojí za zvážení nejspíše stejně, jako hledání zdroje jejího entuziasmu v dobrém srdci, či nedaleko sedící a mlčící trenérce. Ta vlastně... působí docela zabraně do prohlížení komunikátoru, i když vám oběma při vstupu věnovala nejen zdvořilé kývnutí na uvítání, ale i pro ni typický zkoumavý pohled. Přesto nepoloží sama ani jednu otázku, patrně s vědomím, že pokud byste cokoliv chtěli sdělit, učiníte tak sami. Navíc má nedaleko sebe i kabelku, takže za nějaký ten čas se asi chystá kamsi vyrazit. V případě, že tedy o větší pozornost svého doprovodu nestojíte, můžete s klidem využít svůj čas dle libovůle s ujištěním Ágnes, že až budou výsledky, tak vám dá vědět.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 11. září 2013 20:32

Večeře Otevírám dveře a nechávám Michelle projít první. Musím se skoro kousnout do rtu, abych nepřidal ono notoricky se mi připomínající "prosím, vaše veličenstvo." Ale zrovna spolu nejsme rozhádaní - takže vím, že je vhodné, si tyhle věci odpustit. Vlastně by bylo vhodné si je odpustit, i kdybychom byli na nože, protože je třeba myslet na to, že se budeme před arénou ještě potřebovat udobřit. Vítá nás entuziasticky výskající a na blbé dotazy se ptající Agnes, Lilith, která nevypadá, že by příliš vnímala, nebo že by ji momentálně zajímalo co jsme dělali a co děláme - ač věřím, že kdybych si s ní potřeboval promluvit, byla by k dispozici - a samozřejmě, stůl plný jídla. Zatímco trpělivě odpovídám Agnes na otázky typu "a byl jsi úžasný?" "Vytřel jsi jim zrak?" popřípadě "A tohle opravdu umíte?" Nakládám si na talíř večeři. Ze slušnosti také Lil oznámím, že její instruktáž dnes dopoledne mi docela pomohla a pouštím se do jídla, přerušovaného jen občasným tlacháním takříkajíc o ničem. Když jsem nacpaný tak, až mám pocit, že brzy snad prasknu, jdu se rychle osprchovat a převléct, abych byl na slavnostní televizní přenos s vyhlášením připravený. Když vyjdu z pokoje ven, Agnes zrovna s někým živě tlachá do telefonu - a Michelle se nejspíše stále krášlí, takže si poroučím od avoxky zelený čaj a pohodlně se usazuji na pohovku.

Tvůrce - 12. září 2013 21:55

Promítání Po občerstvení/osvěžení a vlastně tak nějak všem, co mohlo přijít na mysl přichází čas vyhlášení výsledků dnešního dne. Daniel v poklidném popíjení čaje a Michell dost možná přivolaná na poslední chvílí Agnes - pokud se tedy do svých záležitostí příliš zahloubala - tak mají možnost projít ten stále stejný kolotoč sestávající se z hymny, opakovaných záběrů a nakonec i rozhovorů s tvůrcem, které... toho taky příliš nového nepřinesli. Jako vždy padlo něco o tom, že to bude jedinečná podívaná, která pokud možno úplně změní pohled na všechny hry dřívější, jež mohl divák z panemu považovat za dobré. Jediné, co možná mohlo utkvět v paměti byla slova "Hodlám poskytnout skutečně svižný, intenzivní zážitek a udělám vše proto, aby každá vteřina stála za to." To byla poslední slova předtím, než přišlo na řadu hodnocení. 1 Sora Serlaidová 11 Kyle Jones 7 2 Michelle McCoin 9 Daniel Inburn-Thorne 10 3 Solace Neonlight 4 Nicky Screw 3 4 Eve Pike 8 Riley Hunt 8 5 Jodelle Watt 6 Jim Ohm 5 6 Maya 2 Viktor Jack 7 7 Ariadne Woodworm 6 Ryan Conifer 8 8 Algiana Prems 5 Glen Roan 5 9 Lucia Vallen 4 Peter Shaf 6 10 Tobias Clark 6 Laura Stevens 5 11 Rotwald Black 7 Miranda Scary 5 12 Magnolia Susan 3 Ian West 5

Michelle McCoin [2] - 24. září 2013 22:10

Hodnocení Ve společenské místnosti jsem odpověděla celá nadšená jak to šlo, že jsem předvedla, přesně to, jak jsme se s Lilith dohodli. Sama doufám, že to bude stačit, abych měla dobré hodnocení. Pak jsem se omluvila, že zpocené obleční co mám na sobě mi není příjemné a odporoučela jsem se do svého pokoje. Okamžitě jsem ze sebe všechno shodila a vrhla se do teplé vody. Po příjemné koupeli, kde mě skoro mrzí, že semnou není Danny si jdu s turbanem z ručníku vybrat oblečení na dnešní hodnocení. Svůj výběr hodím na postel a už ve spodním prádle se vrátím do koupelny. Shodím ručník z vlasů a vyfoukám si je skoro dorovna. Je to složitá procedura a tak se zdržím. Obléknu se a vyklouznu z pokoje v tomto outfitu, boty mám černé balerínky. K televizi jsem si cestou vzala sklenici s vodou a usedla k ostatním. Proběhne hlasování a pro mě dopadlo velmi dobře. Ano nejsem nejlepší, ale tohle jsem ani nečekala, ale nedopadla jsem nejhůř z profíků, což je pro mě dostačující. Vlastně jako dvojice s Dannym jsme dopadli nejlépe. Od svého výsledku se už jenom směji a nervozita ze mě spadla. Přímí přenos končí a já si zhluboka oddechnu. "Tohle jsme docela zvládli." Pronesu a sjedu pohledem k Dannymu, co on má k výsledkům.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 25. září 2013 16:53

Hodnocení Michelle přichází za pár minut, čaj mi stihne taktak vystydnout natolik, aby byl pitný. S úsměvem zhodnotím její úzké kalhoty a volné tričko. A rovné vlasy. Vždycky je měla lehce od přírody navlněné - tohle je pro mě tak trošku novinka. Poznámku o tom, že vypadá dobře si nicméně odpustím, těžko říct, zda proto, že mi je to blbé - anebo proto, že na poslední chvíli před začátkem přišla Agnes. Uvolním tedy Michelle ostentativně místo vedle sebe a začnu věnovat pozornost přenosu. Nezajímají mě všichni, to dá rozum. Sora skončí s předpokládanou jedenáctkou, Kyle nejspíše nepředvedl nic zvláštního, protože dostal ubohou, ubohou sedmičku. Už vím, proč se Sory bojí. Myslel jsem, že je lepší. Hodnocení Michelle pak překvapí. Příjemně. Devítka je zatraceně hezké číslo a mě možná poprvé napadne, že tady slečna McCoinová není úplně omylem. Když vidím na obrazovce sám sebe s desítkou, neubráním se úsměvu. Nejsem nejlepší, kvůli Serrlaidové. Ale jsem hned pod ní. A narozdíl od drahé Sory - já zatím MÁM spojence. Co se pak mých spojenců týče, čtyřky dostaly obě po osmi bodech, což není vyloženě špatné hodnocení. Dál mě pak mezi přehršlem nízkých čísel zaujme Viktor se sedmičkou, ten blb ze sedmého kraje - znovu zjišťuji, že se jmenuje Ryan a vím, že si to stejně nezapamatuju - s osmi body a jedenáctka opět se sedmi body. Ten zbytek nestojí za řeč. Magnolia z dvanáctky má dokonce jenom trojku, takže musela být fakt zoufalá. "Tohle jsme docela zvládli," prolamuje ticho Michelle. Otočím se k ní a nechám televizi, kde se zrovna řeší nějaké kecy v rámci show. "Devítka, páni," tentokrát ji, narozdíl od chvíle, kdy přišla, ocením nahlas."Všechny jsi je pošlapala." Usměju se, jako bych tomu snad ani nechtěl věřit. "I Jonese," tichý smích pak udusím v hrnku čaje.

Tvůrce - 26. září 2013 20:51

Milé překvapení Oba Smích je, zdá se, nakažlivý, protože jej chytne i Agnes. Vůbec s takovým hodnocením je dokonce vidět, že i Lilith pookřála, i když stále nad něčím z hodnocení usilovně přemýšlí. Zrak přitom vůbec neodtrhává od projektoru, kde jste se ještě před chvilkou mohli těšit ze svého výkonu. Agnes: "Tak tu právě máme jasné finalisty!" Lilith: "Nepředbíhej, Agnes." Přestože tak hovoří normálním, klidným hlasem, Agnes s sebou zase trhne a neodpustí si ani polekaný "něcojsemzkazila" pohled. "Ale mezi favority patří." Dokonce se i usměje. "Dobrá práce. Oba." Agnes: "To bychom měli nějak oslavit!" Sama svému nápadu svižně zatleská a pomalu začíná nahlas uvažovat, co by bylo dost vhodné. Což v praxi znamená, že navrhne nápoj a pak ho zavrhne pro to či ono. "Je něco, na co byste měli chuť?" Mezi celým tím tyjátrem hledání pak Lilith vyrukuje s tím, nad čím tak dlouho přemýšlela. "Ten Jonese, jak se projevoval?"

Michelle McCoin [2] - 30. září 2013 21:23

Pochvaly "Devítka, páni." Chválí mě Danny a jsou to sladká slova z jeho úst. Konečně jsem ukázala, že nejsem jen hezká tvářička. Cítím jak mi rudnou tváře. Jsem zvyklá na lichotky, ale tohle je jiné. "Všechny jsi je pošlapala." Úsměv Dannymu vracím, takový plachý na mě. "Díky." Na malou chvilku sklopím oči. "S tvojí desítkou jsme nejsilnější dvojice." "I Jonese." Dodává můj spolusplátce a směje se do svého čaje. I mě to pobaví a představuji si dvojici jedničky, jak se tváří asi oni dva. Sora se kouká jistě povýšeně jako vždy, ale Kylovi musel z tváře zmizet ten jeho úsměv. "Moc bych si přála ho teď vidět a vysmát se mu." V aréně na to bude času dost... Mojí pozornost upoutá náš doprovod a trenérka. Obě jsou z nás nadšené, jedna více než druhá nebo spíše Agnes to dává pořádně najevo. Padají slova jako favorité a tak podobně. Je to pěkné slyšet, hlavně když jsem byla v očích Lilith jako špatný omyl tohodle všeho. Možná jsem upoutala její pozornost, když jsem vysvětlovala proč jsem dovolila, aby mezi mnou a Dannym něco bylo, že to je jen hra. Aspoň tak to tvrdím nahlas. "To bychom měli nějak oslavit!" Tleská Agnes a já pokrčím rameny. Přeci jen tohle je malé vítězství, ale v aréně to může být úplně jinak. "Je něco, na co byste měli chuť?" Zmateně zamrkám a kouknu na Dannyho, snad jak kdybych čekala, aby něco řekl a dostal nás z tohodle výru oslav. Naštěstí se ozve Lilith se svým dotazem ohledně Kyla. "Jones se snažil mě přetáhnout na svoji stranu, abych zradila Daniela. Určitě je chytrý a umí to se slovy, ale jak je vidět, před tvůrci toho moc nepředvedl.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 01. října 2013 14:45

Na co máme chuť? "Díky," sklápí Michelle skromně oči, "S tvojí desítkou jsme nejsilnější dvojice." No, když se to vezme z téhle strany, možná to není zase tak dobře... i když, kdo ví. "Moc bych si přála ho teď vidět a vysmát se mu," dodává pak a já se musím znovu jízlivě ušklíbnout. To bych chtěl vidět taky. Už proto, že by chlapec asi pochopil, že se celou dobu snažil zbytečně. "Tak tu právě máme jasné finalisty!" "Nepředbíhej, Agnes," chladí nadšení našeho doprovodu trenérka. "Ale mezi favority patří. Dobrá práce. Oba," dodává pak. "To bychom měli nějak oslavit!" Zdá se, že Agnes je zase zpátky na svém hřišti. Pak začne evidentně uvažovat, co bychom měli pít. "Je něco, na co byste měli chuť?" "Necháme si poradit," ujišťuji jí. "Ten Jones, jak se projevoval?" Zdá se, že myšlenka na míchané nápoje s alkoholem nechává Lil chladnou. Místo toho, jak to tak vypadá, zase uvažuje nad taktikou. Je to profík. Musí se jí to nechat. "Jones se snažil mě přetáhnout na svoji stranu, abych zradila Daniela. Určitě je chytrý a umí to se slovy, ale jak je vidět, před tvůrci toho moc nepředvedl." "Možná to udělal schválně,"[/b napadá mě najednou. [b]"Protože ví, že ve spojenectví, v němž jsou hlavně dvojice, je sám."

Tvůrce - 01. října 2013 20:29

Oslava Lilith: "Proto buďte na pozoru." Souhlasně kývne, když vidí, že se tvé myšlenky dost shodují s tím, co napadlo ji samotnou. "Jednička obvykle slabochy nebere." Ostatně, který kraj by z těch, co si mohou dovolit profesionály, takhle jednal, že. Agnes: "Myslím, že tohle šumivé víno bude nejlepší!" Jedno se Agnes upřít nedá, když se pro něco nadchne skutečně od srdce, dá do toho všechno. Už samotný nápoj v umně vyrobené láhvi působí lahodně, natož když se můžete těšit z jeho vůně i ve sklence. "Rozhodně ho pijte hezky pomalu, ať-" Lilith: "Další, prosím." Jako správná žena činu se těchto věcí zjevně nebojí a tak do sebe celou skleničku kopla... v podstatě naráz. "Je to fakt dobré." Ať už to říká na vysvětlenou nebo jako formu obrany, Ágnes to odzbrojilo na tolik, že své "ať si ho vychutnáte" už nedodává. Zobrazit SPOILER Pokud nemáte nějakou otázku na svou trenérku, tak můžete s klidem přejít k vlastním záležitostem, nebo mi případně dejte vědět a můžeme se opětovně posunout

Daniel Inburn-Thorne [2] - 02. října 2013 21:23

Oslava "Proto buďte na pozoru. Jednička obvykle slabochy nebere," potvrzuje má slova trenérka.  "Myslím, že tohle šumivé víno bude nejlepší!" Agnes tyhle věci ale evidentně nezajímají. Proto nám všem nechává nalít a nějaká taktika ji ponechává chladnou. Vezmu si svou sklenici a opatrně přičichnu. Voní to opravdu moc hezky. Následuje i její instruktáž. "Rozhodně ho pijte hezky pomalu, ať-" "Další, prosím," ozývá se Lil, která dopila dřív, než jsem stihl zvážit, zda bude nebo nebude oficiální přípitek. "Je to fakt dobré." Agnes jen beze slova civí. "Tak na zdraví ... a na Michelle, která dneska překonala má nejlepší očekávání." ušklíbnu se a pokusím se Lil napodobit. Marně. Po polovině skleničky se mi bublinky vzpříčí v krku a já musím polknout a nadechnout se. Celé to neexnu, i kdybych chtěl. No - asi nebudu zase takový borec, když přijde na pití.

Michelle McCoin [2] - 02. října 2013 22:42

Slavíme slavíme Danny nahlas vyslovuje myšlenku, že Kyle tohle udělal schválně. Že ví o tom, jak je ve skupině sám a nebude ze sebe dělat terč. To by na něj sedělo. "Proto buďte na pozoru. Jednička obvykle slabochy nebere." Připojuje se k domněnce Lilith a já souhlasně kývnu. "Myslím, že tohle šumivé víno bude nejlepší!" Vstupuje do konverzace Agnes naprosto odlišným tématem. Je mi do ruky vražena sklenička. Nepiji víno poprvé. Než si stihneme všichni přiťuknout, naše trenérka to do sebe kopla a žádá si o přídavek. Agnes je z toho naprosto vykolejená a já se neubráním úsměvu. "Tak na zdraví ... a na Michelle, která dneska překonala má nejlepší očekávání." Daniel má asi z jeho pohledu originální přípitek. Mě se to až tak nezdá. Ano, já vím, že jsem se zdála jako naprostý břídil. V navazování přátelství s ostatníma jsem taky nějak pohořela. Dalo se očekávat, že i zde budu průměrná. Neměla bych se zlobit za to co řekl, ale nějak mě to mrzí. To nemůžu popřít. Místo jakéhokoliv nesouhlasu nebo náznaku nespokojení se usměji a zvednu sklínku "Na zdraví." A jako dáma si decentně usrknu.

Tvůrce - 03. října 2013 22:04

Oslava Bujará nálada a pozitivní myšlení - to a víno zkrátka provázelo váš večer, který nic méně po pár skleničkách skončil. Přeci jen taková opilost sebere dost sil a vy jich musíte nabrat co nejvíce. Patrně proto "pár" skleniček třeba v případě Litlith znamenalo minimálně čtyři vypité pod nesouhlasným fňukáním Agnes, která se zmohla jen na ten nejpodivnější způsob odporu - a to protestní dolévání. Tak či onak vy jste byli poměrně brzy ponecháni sobě. Dohromady, nebo každý zvlášť jste znovu měli možnost rozhodnout, jak naložíte se svým spánkem nebo časem, který se k němu dal použít. Spící, bdící nebo ne, faktem je, že po noci vždy přijde ráno...

Daniel Inburn-Thorne [2] - 03. října 2013 23:45

Následující post je tvořen na bázi toho, co mi včera prozradila Michelle K přípitku se přidává i druhá polovička týmu. Tedy - nejsem si jist, zda nás mám nazvat týmem, když se za pár dní budeme muset dost možná zabít, ale je dobré pro to mít nějaký název. Nějaký osobnější, pokud možno. A není to jen proto, že její číslo mě přesvědčilo o tom, že je dobré ji mít za spojence.  Nakonec samozřejmě u jedné skleničky nezůstává. Lil přestává po čtyřech kouscích taktizovat a mluví o naprosto obyčejných, běžných věcech - v jednu chvíli dokonce pomlouvá jakousi "stupidní Kapitolskou reality show, plnou blbých lidí," kterou Agnes evidentně má ráda, ale nezmůže se na žádný pořádný protest... snad proto, že si ještě pamatuje, jak ji naše trenérka při jejich poslední neshodě ošklivě zřídila.  Je to jeden z posledních klidných večerů před arénou. S břichem plným jídla a vínem v ruce si jej užívám, co jen to je možné. Snažím se zase jednou zapomenout, že velmi brzy budu zabíjet. Všechny ty, které jsem dneska viděl na obrazovce. A vlastně mi jich ani nepřijde líto. Možná Rileyho. Toho mám docela rád, navzdory předpokladům. Postupem večera nás Agnes i Lilith opustí. Michelle nevypadá, že by se jí chtělo do jejího pokoje a tak nakonec končíme zase oba v mé posteli. Po velmi frajerské myšlence na to, že bych se s ní mohl zase vyspat a prvním polibku si ale tak trošku uvědomím, že mi je na to na všechno příliš blbě. A že s tím motákem, co mám, budu rád, když usnu, aniž bych se poblil.  Což se mi nakonec, Štěstěně díky, daří.  Ráno se pak probouzím jako první, Michelle vedle mě ještě spí. Je mi o dost líp, než včera večer, což beru jako pozitivní zprávu hned po ránu. Přisunu se k ní pod peřinou blíže a přitisknu se břichem na její záda. Špičkami prstů jemně rozčísnu vlasy na jejím spánku.

Michelle McCoin [2] - 08. října 2013 12:42

Kdybych si tak pamatovala, co jsem ti to prozradila Je to zvláštní, pít takhle s dospělými a k tomu s někým kdo má být autorita a učit nás, jak přežít. Nálada je uvolněnější a dokonce naše přísná trenérka, po pár skleničkách se baví normálně. Dokonce vede rozhovor s Agnes. Komentování nějaké realityshow mě vážně pobaví, nedokážu si Lilith představit, že se na to někdy koukla, u ní by člověk čekal, že to naprosto ignoruje. Jak skleničky ve mě mizí, směji se víc a víc. Člověk by málem zapomněl, že pozítří bude v aréně a tohle bude minulost, kterou už ani nezažije. Ano jeden z nás se vrátí, ale kdo... Večer se posunul k hodině spánku. Lilith a Agnes odešly do svých pokojů. Osaměli jsme s Dannym ve společenské místnosti a já se k němu lepím víc a víc. Hraji si s jeho vlasy a stále se směji. Nakonec skončíme v pokoji mého spolusplátce. Zdá se, že zažiji další vášnivou noc s přídavkem alkoholu. Bohužel ten alkohol se vymstil. Nijak nekomentuji snahu Dannyho o nepovedené sblížení. Spíš si to ani neuvědomuji, jak mám dobrou náladu. Nakonec taky usínám, stočená do Dannyho náručí. Probudí mě pomalý pohyb za zády. Cítím někoho, kdo se na mě tiskne. Je mi jasné, že to je Danny. Protáhnu se a po jeho pohlazení zapředu jak kočka. Natáhnu se pro Dannyho ruku a přitáhnu si jí k ústům, něžně zlíbám jeho klouby. "Dobré ráno." Pomalu se otáčím čelem ke svému spolusplátci, s kterým se každou noc dělím o postel, pravda o jeho, ale to je jedno. Ani netuší, jak bych si přála se potkat jinak, jindy. Možná by to bylo jinak, nebylo by to tak intenzivní. Tady ho potřebuji, jeho doteky, uklidnění, že to bude v pořádku, i když vím že nebude. Udržuje mě v iluzi, u které nechci aby skončila. Bohužel se to tak stane a bude to zítra. Kašlu na zítřek... Náhle se přitisknu k Dannymu, tvář si schovám na jeho hrudi, jednou rukou ho objemu.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 10. října 2013 15:01
	CENZURA :)

Daniel Inburn-Thorne [2] - 10. října 2013 21:37

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro Na některé věci jsme měli chuť večer... a na jiné máme teď! Michelle se ihned po pohlazení probouzí, sahá po mé ruce, kterou si přitáhne k ústům a políbí mne na klouby.  "Dobré ráno," řekne a otáčí se čelem ke mně, na tváři úsměv. "I tobě," odpovídám a sleduji jí, jak se ke mně tulí a schovává tvář do mé hrudi. Pohladím ji znovu a vše doplním lehkým polibkem na temeno její hlavy. Chvíli ji nechávám se ke mně jen tak tisknout a pak ji rukou, kterou jsem předtím laskal její vlasy, pohladím po boku. Přejíždím dlaní po její zpod peřiny vyhřáté kůži, přes bok až na zadeček. Druhou rukou ljemně zvednu její bradu nahoru a stále ležíc na boku se lehce dotknu svými rty těch jejích. Ruku na jejím zadku pak posunu níž, na její stehno, za které si ji přitáhnu ještě o kousek k sobě.

Michelle McCoin [2] - 11. října 2013 15:51

soukromá zpráva od Michelle McCoin [2] pro Otázka kdo na to má chuť?:) Danny mě nechává ve svém náručí a já si užívám jeho blízkost. Nosem nasávám jeho vůni, která mi je příjemná. Cítím jeho ruku, jak mě hladí po vlasech a pomalu jede níže - přes můj bok na moje hýždě a končí na mém stehně. V tu chvíli se líbáme. Než se naše rty setkali překvapeně vydechnu. Zrovna v tenhle moment jsem to nečekala, protože jsem to ani nevyžadovala. Chtěla jsem jen ležet, být utěšována blízkostí svého partnera a tím zapomenout, co se kolem nás děje. Na to zapomenu i při tomhle... Probleskne mi hlavou a sama se tomu ušklíbnu. Z něžných polibků se pomalu stávají vášnivé a já si přehazuji nohu přes Dannyho bok. Naše těla do sebe takřka zaklesnou. Špičky prstů si hraji s vlasy na Dannyho krku. Najednou do jeho vlasů zajedu více a lehce ho od sebe odtáhnu. Nenechám ho nějak dlouho protestovat, protože jeho zakloněný krk mě takřka vybízí k dalším polibkům. Jemně ožďubuji Dannyho krk a pomalu se s ním chci otočit, aby se ocitl nademnou.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 12. října 2013 00:44

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro Ty taky!!! Počkej za chvilku! Mé polibky jsou ihned opětované těmi jejími, které jsou zpočátku jemné a opatrné, ale s každou vteřinou nabývají na intenzitě a dravosti. Noha, za kterou jsem si ji přitáhl k sobě, se ovíjí okolo mého boku. Když mi pak chytí a zakloní hlavu dozadu, aby odhalila můj krk a mohla na něj své rty přesunout, jen slastně vydechnu. Raději bych se i s ní převalil na záda, její momentální pozice k tomu bez větších pochybností vybízí. Michelle je ale jiného názoru a snaží se mě naopak jemným tlakem dostat na sebe. Nechám se; neprotestuji. Jako mnohokrát předtím, i nyní ji nechám, aby mě vedla tak, jak sama uzná za vhodné a potřebuje. Když ležím na ní, vzepřu se na obou loktech a odtáhnu svůj krk od jejích lačných rtů. Na těch mých se objeví úsměv. Doufal jsem, že přesně taková bude její reakce na nečekané, něžné probuzení. Přál jsem si, aby byla. "Nedovedu si představit lepší ráno, než tohle," vydechnu s úsměvem a jednou rukou jí vyhrnu její tenkou noční košilku nad prsa. Pak látku pustím a přes jedno z nich se spokojeným výrazem přejedu dlaní.

Michelle McCoin [2] - 13. října 2013 00:08

soukromá zpráva od Michelle McCoin [2] pro Někdo si hodně věří Přetáčíme se a já se ocitám na zádech. Danny mě nechává líbat jeho krček tak dlouho, jak chce on. Náhle se odtahuje s úsměvem na rtech. "Nedovedu si představit lepší ráno, než tohle." Je ale poslední... Moje tvář zesmutní. Nechci na to myslet a díky Dannyho počínání to dlouho netrvá. Jak ucítím jeho doteky na mém poprsí, chmury jsou pryč. Zakloním hlavu a zasténám. "Lepší být ani nemůže." Po svých slovech, chňapnu za Dannyho řetízek a pomocí něho si ho přitáhnu. Naše rty se opět spojí. Jeho měkké rty jsou pro mě tak už známé. Jemně stisknu jeho rty mezi zuby. Přesunula jsem ruku z řetízku do Dannyho vlasů a druhou pomalu po jeho zádech zamířím k jeho kalhotám. Zajedu pod ně a jak on předtím hladil můj zadeček tak i já ten jeho polaskám. Svoje nehty zatínám do jeho boku.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 13. října 2013 18:03

soukromá zpráva od Daniel Inburn-Thorne [2] pro Hihi! "Lepší být ani nemůže," zasténá Michelle, načež mě chytí za řetízek a přitáhne si mou hlavu k té své. Být to v jakékoli jiné situaci, protestuji, že mi roztrhá mou upomínku na domov, ale momentálně nad tím ani nepřemýšlím. Polibek je tentokrát i z mé strany dravější a nese stopy chtíče. Když mě kousne do spodního rtu, zprudka se nadechnu, zavřu oči a ještě polibek zintenzivním. Její ruka přejíždí po mých zádech, pod lem trenek až k mému zadku. Oddálím svou hlavu od té její a přes krk a klíční kosti se se stejnou dravostí, jako jsem líbal její rty, prolíbávám níž, až k jejím bradavkám. Ruce pak přesouvám pomalu podél celého těla k jejím bokům.

Michelle McCoin [2] - 30. října 2013 22:12

Rychlé shrnutí Stalo se to co se mělo stát. Díky Dannymu jsem opět zapomněla na hrůzy, co jsou kolem nás. Jsme mu za to vděčná a myslím, že jsem mu to předchvíli dostatečně dokázala. Ještě pár minut se tulíme v rozházené posteli. "Škoda, že jsme se nepotkali dřív." Postesknu si a líbnu Dannyho do koutku úst. Bohužel, je čas vstávat. "Jdu do sprchy. Můžeš se přidat?" Buď se svým spolusplátcem nebo ne se vysprchuji. Když ze sebe vysuším poslední kapku vody, se obléknu a vyrazím do svého pokoje. Přestože náš doprovod, ví co mezi námi je, nebylo by vhodné dorazit ve stejném oblečení, v kterém jsem byla včera při večeři. Dneska budu opět obletovaná svým milým stylistou, na kterého se velmi těším a i na oblečení, které mi vybral. Určitě budu vypadat nádherně, jako vždy, když se dostanu do jeho rukou. Poté co jsem se upravila, převlékla do slušivých černých šatů se stříbrnou stuhou, vyrazila jsem na snídani.

Tvůrce - 10. listopadu 2013 22:54

soukromá zpráva od Tvůrce pro Rozhovory Caesar: "Asi tušíš, kolik chlapců by to chtělo slyšet." Usměje se na tebe a spiklenecky mrkne. "Nuže Michell, všichni jsme tě mohli vidět jako dámu vyvolenou štěstěnou - jako splátkyni." Kamera začne najíždět na detail."Mohla bys tedy promluvit o sobě, jako o dívce z druhého kraje?" A je tady tvá první otázka a první možnost, jak si získat kapitol, nebo jej popudit, či uvíznout v šedi průměru.

Michelle McCoin [2] - 19. listopadu 2013 23:32

Rozhovor Zatvářím se, že je to pro mě novinka, že bych někomu dovolila cokoliv, by chtěl slyšet každý. Sama, ale moc dobře vím, jaká je pravda. "Nuže Michell, všichni jsme tě mohli vidět jako dámu vyvolenou štěstěnou - jako splátkyni." Nechávám kameru si mě prohlédnout zblízka, nezdá se, že bych byla nějak nervózní. Vlastně je mi to příjemné a tak i působím. "Mohla bys tedy promluvit o sobě, jako o dívce z druhého kraje?" "Jsem dívka políbená Štěstěnou." Zasměji se. "Vždy to tak bylo a proto, když zaznělo mé jméno, věděla jsem, že nemohu odmítnout. Vím, že se stanu královnou kapitolu."

Tvůrce - 28. listopadu 2013 22:56

Rozhovor "A Kapitolu bude jistě ctí mít tak sebevědomou monarchu." Vřele se usměje. "A věřím, že taková dívka jako ty byla políbena nejen štěstím." Vesele mrkne. "Máš již svého krále, nebo víš, kde jej hledat?" S veselím úsměvem si tak šťouchne do tématu, které nejen s trochou fantazie zajímá některé mladé kapitolany. Vždyť jako hvězdy osvětlivší noc lidských životů, dráždí splátci a splátkyně sny mnohých z nich.

Michelle McCoin [2] - 02. prosince 2013 14:17

Rozhovor "A věřím, že taková dívka jako ty byla políbena nejen štěstím." "Vy lichotníku." Máchnu rukou do vzduchu a přitom se zasměji. "Máš již svého krále, nebo víš, kde jej hledat?" "Nemám." Rozhodně zavrtím hlavou. "Věřím, že ho najdu. V Kapitolu je sposta pěkných mužů." Koketně se zadívám na Caesara. "Myslíte, že budu v Kapitolu hodně žádaná, až vyhraji?" Tón hlasu naznačuje, že o tom nepochybuji. Jak dokončuji svojí otázku pohlédnu do publika, abych odpoveď dostala od nich.

Tvůrce - 06. prosince 2013 20:57

Rozhovor César se od srdce zasměje a nejen tím, jaká jsi koketa. Velkou vodou na mlýn jeho pobavení byl i způsob, jakým si elegantně vrátila pomyslný míček na jeho stranu kurtu. "Poprosil bych pánské osazenstvo v publiku o odpověď." Ještě s neskrývaným pobavením vybídne i ostatní k zapojení se do této hry a s úspěchem. Potlesk a smích ti dává znát, že rozhodně nejednoho zde zajímáš. "Tak teď mohu s jistotou prohlásit, že i kdyby tomu nebylo tak nyní, pak potom určitě bude." Jeho nadšení je asi nakažlivé, protože je v sále nyní uvolněnější atmosféra, než byla u tvé rivalky z jedničky. Nebo jen ani nedutali, když v ní viděli svou favoritku? "A je něco speciálního, co bys chtěla jako případná královna vykonat?"

Michelle McCoin [2] - 10. prosince 2013 11:37

Rozhovor "Poprosil bych pánské osazenstvo v publiku o odpověď." Publikum se roztleská, dokonce se ozve nějaké zapískání. Já se rozzářím, že mě tento zájem nehoráně těší. Pošlu vzdušný pohled do publika. "Zbožňuji to zde." "A je něco speciálního, co bys chtěla jako případná královna vykonat?" Zvednu víše bradu a z veškerou nonšalantností mě vlastní odpovím. "Budu vládnout s krásou, šarmem a elegancí."

Tvůrce - 10. prosince 2013 22:18
	Rozhovor "Nic menšího si ani nemůžeme přát." Znovu ho tvé jednání rozsměje a opět pak s pomocí drobného slůvka "že" zapojí do dění i ostatní. "Takže Michell, chtěla bys něco vzkázat, než se budeme muset rozloučit?" Nic netrvá věčně a čas pro rozhovor není výjimkou. Podobně jako měla tu možnost jednička, dostáváš i ty tak absolutně volný čas k tomu, abys jej dle libovůle využila.

Michelle McCoin [2] - 12. prosince 2013 09:31

Rozhovor Jsem potěšena, že moje slova mají na diváky takový efekt. Smějí se ve správný okamžik a jejich nadšení mi dodává sílu. Myslím, že jsem si je získala. "Takže Michell, chtěla bys něco vzkázat, než se budeme muset rozloučit?" Krátce přikývnu. "I když jsem dívka políbená Štěstěnou. Chci aby jste mi všichni fandili a drželi palce. Věřím, že svoji hrou mohu velmi překvapit, to jsem už dokázala svým výsledkem v hodnocení. Určitě si na mě vsaďte." Nesmím opomenout, jak dobře jsem skončila se svým číslem 9. "Své rodině a přátelům do druhého kraje řeknu jen tři slova. Já se vrátím." Po svém vzkazu do druhého kraje se vráčím pohledem k Ceasarovi, stále s milým a okouzlujícím úsměvem. Já jsem domluvila.

Tvůrce - 15. prosince 2013 00:08

Rozhovor "Dámy a pánové, to byla Michell McCoin" Spolu s tím je na čase, abys své horké křeslo předala zase dále, tentokrát Danielovi. Při této pomyslné "výměně stráží" vám nemohla uniknout špatně skrývaná hořkost Serlaidové a asi až přílišná "odměřenost" Jonese tolik v rozporu s jeho avizovanou dobrou náladou běem rozvhovorů. Každý jste tak trochu trnem v oku. "Vážené publik Daniel Inburn-Thorne." Jsi patřičně uveden, za světla kamer a lesku objektivu do vysílání pro celý Panem. Tvůj kraj, tví známí a všichni kolem jsou znovu jedním pomyslným okem, jež z tebe tak jako před chvílí z Michell, chtějí vykoukat i nejmenší detail. "Danieli, mnozí obdivují tvé odhodlání, co je tvou hnací silou ve hrách?" Všichni očekávají odpověď a nezdá, že by prosté "bylo by fajn přežít" stačilo.

Michelle McCoin [2] - 16. prosince 2013 10:43

Konec rozhovoru "Dámy a pánové, to byla Michell McCoin." Konečný potlesk, který patří jen mě. Přijímám pomoc od Ceasara a zvedám se na nohy. Nemohu odejít z podia jinak než elegantně a za pomoci druhého, jako správná královna. Naštěstí nemám šaty s dlouhou sukní a tak si je semusím nijak přidržovat a dávát si pozor, abych neupadla. Naposledy se otáčím k publiku a zamávám. Pak už jen mizím v zákulisí. Potěšena svým výkonem. Potkávám obě jedničky, kde jejich výrazy v obličeji mě ještě více potěší. Mě se tvář po rozhovoru nemění. Stále se zdám bezstarostná a veselá tím, co se děje kolem mě. Já jsem vše zvládla, jak jsem měla, to že to nevychází těmhle dvěma není můj problém nebo starost. Pohodlně se usadím a protože mě zajímá vystoupení Daniela, nenechávám se už nikým rozptýlit a poslouchám, co se děje na podiu.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 18. března 2014 19:42

Shrnutí Dát zapomenout na tlak okolí, temnou budoucnost, nejistou přítomnost i stres s tím vším spojený. Za těch pár dní jsem zjistil, že to všechno sex tak nějak bez problémů dovede. Ani tohle ráno není výjimkou. Jako bych se jí snažil nahradit včerejší podnapilé fiasko, beru si ji bez servítek a tak, jak cítím, že se jí to líbí. "Škoda, že jsme se nepotkali dřív." Posteskne si nakonec unaveně. Jen si povzdechnu a zvažuji, zda a jak odpovědět. Nejraději bych mlčel, ale mám pocit, že pokud se u mě má v aréně držet tak, jak chci a potřebuji, tak mlčet nemůžu. “Přál bych si, aby to bylo všechno jinak,“ odpovím Michelle a ochranitelsky ji obejmu. Společná sprcha, snídaně, jedna z posledních ve zdejších prostorách. Možná poslední. Vlastně nevím, jak to bude probíhat zítra, po rozhovorech. Hry začínají velmi brzy – a před tím nás musí ještě převézt do arény. Dost možná, že už je to doopravdy poslední snídaně. Rozhlížím se okolo. Rád bych si vše zapamatoval, abych… aby co? Buďto si to pamatovat nepotřebuji, protože se tady časem vrátím, jako trenér – no anebo si to pamatovat nepotřebuji, protože budu stejně brzy pod drnem. Vyženu z hlavy tyhle poraženecké myšlenky. Jakmile odstraním Serrlaidovou, nic mi nebude stát v cestě, abych ovládl hru. Kompletně. Přemýšlím nad tím, jak to udělat. Během jídla, během přípravy na rozhovor. Můj stylistický tým obdivuje mé vysoké bodové hodnocení, nadšeně štěbetá s vědomím, že obskakuje mladého favorita Her. Poslední úpravy, probrání možných scénářů a odpovědí. Toho, jak se mám a nemám tvářit,… ***** Zář reflektorů. Nervozita, formální oblek s… jistým podpisem Kapitolské ruky. Při zběžném pohledu zjišťuji, že stylisté skoro ze všech dívek udělali holky k světu. Dokonce i z těch, které mi vždycky přišly tak nějak jako příšerky. Make-up je mág. Když už jsme u tohoho tématu – nejsem zrovna šťastný z faktu, že jej na sobě mám taky – a vlasy ulízlé dozadu na hlavu s jakýmsi vysvětlením, že „je to velmi elegantní.“ Nehledě na to, co mi tvrdí, mi osobně to přijde dost možná tak akorát „neskutečně slizké“ a „nechutně teplé.“ Ale pokud to na mou stranu získá lid Kapitolu – no, hej – klidně budu i slizák. Sora působí nadutě, prohlašuje během svého rozhovoru, že letošní ročník neřeší, kdo vyhraje hry, ale JAK. Upřímně? Kdyby tomu doopravdy věřila, tak se na mě nedívá na tréninku tak, jak se dívá. Na druhou stranu – kdo z nás bude při rozhovoru říkat pravdu? Možná slabší kraje. Kyle na mě nijak valný dojem neudělá. Respektive, opakuje klasické plky všech rozhovorů všech ročníků. Je to tady hezké, kapitol je velmi luxusní, určitě vyhraju. Michelle se s rozhovorem pere dobře. Používá ten svůj přirozený koketní šarm, který z ní dělal už v našem kraji a na akademii velmi oblíbenou osobu a žádané koření mnoha večírků. Publikum ji tleská a nadšeně odpovídá na její otázky a komunikaci přímo s nimi. Musím uznat, že je dobrá. Na to, že je tady omylem. Vlastně, i kdyby nebyla, byla by dobrá. Pochybuji, že dokážu s lidmi takhle pracovat. Já umím pracovat s nožem. "A je něco speciálního, co bys chtěla jako případná královna vykonat?" Ptá se ji Caesar Flickermann, moderátor letošního… no, vlastně už dlouholetý moderátor mnoha ročníků. "Budu vládnout s krásou, šarmem a elegancí!" Pak vzkazuje domů, že se vrátí. Je mi jí až líto. Protože se nevrátí. Zase tak, abych za ni obětoval svůj vlastní život, mi jí totiž není. "Dámy a pánové, to byla Michelle McCoin," zakončuje to Cézar, když se má spolusplátkyně odebírá do zákulisí. "Vážené publikum - Daniel Inburn-Thorne!" Vnitřně trošku nervózní, přecházím ke křeslu. Reflektory a kamery jsou upřeny přímo na mě. Nemávám, nešaškuji, jdu hrdě a odhodlaně – tak, jak mi řekli, že mám působit. "Danieli, mnozí obdivují tvé odhodlání, co je tvou hnací silou ve hrách?" Ptá se mě poté, co se usadím, moderátor. “Chci vyhrát,“ odpovídám prostě. “Dokázat, že jsem lepší, než ostatní.“ Pak si vzpomenu na jednu z mnoha rad Lilith – všem připomenout, že jsem dobrovolný splátce a ne žádná vylosovaná nula. “Proto jsem se také přihlásil!“

Tvůrce - 17. června 2014 00:12

BLOK “Proto jsem se také přihlásil!“ "To bylo velmi odvážné." Jestli je obdiv v jeho tváři a hlase přetvářkou, pak je to dost dobrý herec. "Tvůj kraj musí být hrdý, že pro něj chceš to nejlepší." Je ti dále vyseknuta poklona z jeho strany a zdvořilý potlesk ze strany diváků, za jejichž nitky tento moderátor tak nějak tahá. "Mnozí také uvažují nad tím, jestli ten hoch nebyl tvůj kamarád a kromě odvahy a značné vnitřní síly nemáš i velké srdce." Velké srdce, velké klišé, další velký okamžik, kdy ti ostatní visí na rtech. Dohady, spekulace - to vše tito lidé zbožňují a jen čekají, jestli jim to dovedeš dát ty, nebo někdo jiný.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 24. srpna 2014 22:47

¨no jo no jo! "To bylo velmi odvážné," kvituje má slova. "Tvůj kraj musí být hrdý, že pro něj chceš to nejlepší. Mnozí také uvažují nad tím, jestli ten hoch nebyl tvůj kamarád a kromě odvahy a značné vnitřní síly nemáš i velké srdce." Co na tohle říct? Někdy je velké až moc. Hlavně v době, kdy ho mám, takříkajíc až v krku. "Každý z nás má pár věcí, které nosí v srdci," odpovím neurčitě a rozpaky se snažím zakrýt úsměvem. Mám takový matný pocit, že mi bylo řečeno něco o tom, že jsem kohosi zachránil, nebo tak a že mám svůj rozhovor možná zkusit uhrát na tohle. Ale já si nemyslím, že bych takovou blbost zahrál přesvědčivě. Takže jen poposednu.

Tvůrce - 27. srpna 2014 19:31

Tak popojedeme "Každý z nás má pár věcí, které nosí v srdci" "Jestli se něco může měřit s tvou odvahou, pak je to tvá skromnost. Klobouk dolu, před takovým charakterem!" Bez váhání naznačí smeknutí a diváci v sále uznale zatleskají. Velká prohlášení, velká gesta, všechno velké tu mají velice rádi. Tvůj společník v tomhle rozhovoru dokonce vypadá tak přesvědčivě, jako by za to tvrzení dal ruku do ohně. "A když jsi takhle odpověděl, obávám, se že by mi mnoho divaček neodpustilo, kdybych se nezeptal." Nadhodí tentokrát lišácký úsměv korunovaný spikleneckým mrknutím. "Nosíš v srdci, kromě druhého kraje, ještě něco nebo někoho?" Přichází další okamžiky ticha a další možnosti, jak odpověď pojmout.

Daniel Inburn-Thorne [2] - 03. září 2014 00:14

to víš že jo! "Jestli se něco může měřit s tvou odvahou, pak je to tvá skromnost. Klobouk dolu, před takovým charakterem!" No jasně. Jsem charakter. Takový, jako já se narodí jednou za sto let, věřte mi. "A když jsi takhle odpověděl, obávám, se že by mi mnoho divaček neodpustilo, kdybych se nezeptal. Nosíš v srdci, kromě druhého kraje, ještě něco nebo někoho?" "Především tam nosím touhu po vítězství."

Tvůrce - 28. září 2014 21:40
	So romantisch! "Jestli tohle není skálopevné odhodlání, tak už nic! " Další a zdá se i finální porce uznání od něj i od publika. Tedy až na pár drobných vyjímek, kterým kombinace slova obsahující skálu a druhý kraj přišla z nějakého důvodu vtipná. Tak či onak přichází na řadu poslední část, jež je plně ve tvé režii. "Přeješ si něco kapitolu, svému kraji a celému Panemu vzkázat?"

Daniel Inburn-Thorne [2] - 09. října 2014 18:57
	tak už to popošibneme "Jestli tohle není skálopevné odhodlání, tak už nic! " Potlesk, jásot. Přiznám se, že mi před takovým davem není úplně dobře - jinak bych na sebe byl asi hrozně hrdý. "Přeješ si něco kapitolu, svému kraji a celému Panemu vzkázat?" "Snad jen-" nikdy jsem nebyl na ty dlouhé řeči a tak, takže... "- nezklamu vás!"

Tvůrce - 03. listopadu 2014 22:12

Další rozhovory Vaše minuty slávy, alespoň prozatím, pominuly a máte tu možnost zase sledovat dění jen a pouze jako noblesní a vážení hosté. Třetí kraj může být sice energický, ovšem laťka co do působení i noblesy byla nastavena už od počátku příliš vysoko. Jejich odpovědi jsou místy strojené, chybí jim alespoň trocha hereckého talentu a nedá se říct, že by si je za pár minut mohl někdo pamatovat. Další v pořadí pak byla Eva Pike, co se ráda zhostila dost možná životní role naivní husičky a nutno říct, že její závěrečné přání ohledně "Prince z kapitolu" by s tím nasazeným přihlouplým výrazem šlo jako pravdu zkousnout. Ani by nebylo příliš třeba to zapíjet. Riley pro změnu začal v dost nevážném duchu. Usměvavý, bláznivý, nadšený a dost lehkovážný, když s kamennou tváří prohlásil, že si zaslouží vyhrát už proto, že je s ním přece sranda. Taky, že není zapšklý morous, ani psí čumák. Zda těmi jmény myslel někoho konkrétního, ví snad jen on sám. Nebo možná Eva, která se lehce zachichotala. Rozloučil se potom slovy "Přátelé, pošlete mi kruh, budu se topit ve slávě kapitolu". Další větší dojem zanechal až Viktor Jack. Ten hoch vypadá pořád podivně nepřítomně a ani teď to nebylo jiné. Na otázky odpovídal buď zcestně, nebo zvláštně. Moc sympatií asi nezískal ani tím, že na otázku, co mu dělá největší radost se bez váhání vytasil s tím, že je to poloviční počet splátkyň mezi účastníky. Dokonce i takto zkušený moderátor potřeboval sáhnout do zásob sebekontroly. Zjevně se ho ostatní stranili doopravdy proto, že je to narušenec. Bojovně laděný zástupce sedmičky pak dokonale zastínil svou kolegyni. Nešetřil siláckými slovy o tom, že se rozhodně nebojí a ukáže všem, že vyhrát může doopravdy každý. Je to dost možná poslední jiskra odporu mezi nižšími kraji, od chvíle, co jste zápal jejich nadšení tak úspěšně uhasili. Posledním výraznějším charakterem zůstal pak Rotwald Black, iniciátor vzpoury, skoro-sjednotitel ostatních proti vám, jehož plánem jste tolik otřásli. Blíže než k sebejistotě má spíše k lhostejnosti. V jeho hlase je slyšet něco, co patří k lidem, kteří již nemohou nic ztratit. Hovoří opatrně, nepříliš vlídně a je vidět, že se drží zkrátka víc, než by chtěl, jakmile zabloudí témata ke hrám a kapitolu. Poslední, co vzkázal bylo, že neprodá svou kůži zadarmo. Noblesa končí a nastává poslední večer před ránem, které bude pro mnohé osudové. Před spaním, nebo časem k tomu vyhrazeném, máte ještě možnost posbírat ujištění o tom, jak jste to skvěle zvládli, typické kibicování o nepodceňování, přílišné sebejistotě a tak podobně. Vynechat se z toho skoro rituálu samozřejmě nedá ani stokrát vyřčená štěstěna, co by se na vás měla usmívat víc než na ostatní. Zobrazit SPOILER Opět prostor pro vás, pokud ne, můžu to hodit rovnou do arény.