Jak napovídá titulek, půjde o skupinu lidí, která bude za peníze hledat zločince po celém světě.
Právě se přibírají nové tváře, budete jednou z nich?

NÁBOR

Pokud jste se dostali až sem, čeká vás prostorná místnost, v jejím čele sedí muž a telefonuje, zdá se, že Vás nevnímá, nejspíš čaká až budete všichni.

Pokud projdete náborem, čeká Vás dobrodružství, nebezpečí a možná i smrt, ne každý zločinec se nechá chytit snadno, dokonce, jaký div, odporují a vy, můžete přijít k úrazu.
Přesto jste tady, zdali vás přivábila výše platu, touha po dobrodružství nebo něco jiného, to není podstatné, co je důležité se dozvíte během úvodního rozhovoru....připraveni?

Opravdu?

Další 'krásný' den nebo ne?

I love you when you're singing that song and I got a lump in my throat 'cause You're gonna sing the words wrong..

Úpěnlivý hlas Vanceho Joye mě probere z bezesného spánku a já mám pocit že se mi hlava rozskočí vedví. Ani nevím jak, ale zamáčknu nastaveného budíka a užívám si toho nastalého ticha. Vzpomínky na včerejší noc se mi pomalu začínají vracet. Nějaký zapadlý klub v pochybné části města, kam mě pozvali přátelé. Světla, tanec, hudba a lidé. Cizinec, jehož oči mi připomínali tmavá jezera v kterých jsem se chtěla utopit. Kradmé pohledy, úsměvy a nakonec i nezávazné flirtování. Měla bych být ráda, že jsem doma a ne někde na ulici. Opatrně se posadím a podívám se na své rozházené oblečení na podlaze. Nedivím se, že už tady není. Vždyť si skoro nepamatuju jeho jméno. Něco na J.. Jake? Jim? Jacob! no alespoň na to jméno jsem si vzpomněla. Další vztah na jednu noc. Na jednu podělanou noc. Ale nemůžu z toho vinit nikoho jinýho než sebe, já jsem ho pozvala ke mě. A on odešel. Jsem moc naivní.. taková už být nechci. Podívám se na hodiny. 8:24. Nejvyšší čas vzbudit se a předstírat, že se minulá noc nikdy nestala.


Můj byt není velký, vlastně se dá označit za miniaturní. Celé se to skládá z jedné místnosti, kde je obývák/ložnice propojena s kuchyní, a koupelny. Na nic lepšího ale díky mému 'skvělému' platu trenérky ve fitku nemám. Stejně si nechci stěžovat, je to jediné co mám a mě uklidňuje myšlenka, že někde jsou na tom lidi ještě hůř. Dnes ráno mi příprava netrvá dlouho, stejně mám už teď zpoždění. Hodím na sebe džíny a bílé triko, do tašky si naházím sportovní oblečení a všechny ostatní potřebnosti. Moje snídaně se skládá ze skleničky vody a šumivé tabletky. Tohle bude zase den..

"Kde se flákáš, Desirée?!" Takhle mě přivítá můj nadřazený - malý a obtloustlý chlápek, který si kdysi myslel že fitness centrum z něj udělá boháče, teď z toho má jenom komplexy. "Tohle je tvůj druhej pozdní příchod za poslední dva týdny! Co sakra děláš? Neumíš vstát včas?!" Protočím oči a zastavím se u něj na recepci, kde se kouknu na hodiny, které dneska mám.
"Omlouvám se, šéfe, ale měla jsem těžkou noc. Měl by jste být rád, že jsem vůbec tady a ty hodiny aerobiku si s těma paničkama nepovedete sám." Jeho obličej dostal temně rudý odstín. Kdyby byl normální, dostala bych okamžitě padáka, ale mám štěstí že je to prasák a vím, že se na mě rád dívá. Navíc.. tohle fitko nepatří k těm nejlepším ve městě a já o sobě můžu tvrdit, že nepatřím k těm nejhorším instruktorům. Všimnu si zakroužkovaného inzerátu v novinách a tak promluvím dřív, než mě stihne seřvat.
"Můžu si ty noviny vzít?"
Pokrčí rameny. "Klidně za mě, ale příště nebuď tak drzá, nebo dostaneš padáka!" Poslední jeho slova už skoro nevnímám, jak jsem zabraná do inzerátu.

Převlíknu se v šatně a věci si schovám do skříňky. Dopoledne probíhá přesně tak, jak jsem si myslela. Pár hodin aerobiku s tlustejma dámama, co si myslí že pár minut hopsání je udělá topmodelkama. Až odpoledne přijdou zajímavější věci, co baví víc mě. Jedna hodina taekwonda a další jedna jogy. Čím je blíž třetí hodina, tím víc jsem nervóznější. Na ten inzerát v novinách jsem myslela celej den. Ať si říkám cokoliv, tahle práce mě baví. Můžu sportovat a přitom něco vydělat, ale na druhou stranu plat není nejlepší a tady mi něco chybí. Spravedlnost. Před očima se mi mihne několik výjevů z dětství. Mě tehdy nikdo nepomohl a stala jsem se tím, čím jsem teď. Nickou, prahnoucí po vzrušení, co střídá chlapy jako ponožky, ale chtěla by víc. Stačilo jenom to jedno slovo spravedlnost v inzerátu a zaujalo mě to. Měla bych se tam alespoň podívat, zjistit o tom víc. Teď mám krátkou pauzu. Skočím se převlíknout do šatny, vezmu si tašku a pospíchám na adresu uvedenou v inzerátu. Ještě houknu na šéfa sedícího na recepci. "Něco jsem si zapomněla doma, hned jsem zpátky šéfe. Stejně mám další hodinu až ve čtyři." Vyběhnu ven, dneska mám už podruhé zpoždění.

Další, stereotypní den

Obyčejný den po obyčejné noci. Stále stejná rutina...
Jako vždy jsem skrze zuby cedil jednu nadávku za druhou, když mi v půl šesté zazvonil budík a řval: "Vstávej ty idiote, máš jít do práce..." Samozřejmě obrazně řečeno. I když, mohl bych to někdy zkusit. Zanadávat si sám ze sebou!
Prostě fajnovka, na kterou jsem si ani po tolika letech prostě nezvykl...

Vyčistit si zuby, skočit do sprchy a připravit si snídani. Bez té jsem nikdy neodcházel z domu, přeci snídaně je základ celého dne a to jsem si musel pamatovat.
Dřepěl jsem na zadku, popíjel kafíčko a znovu a znovu jsem přemýšlel, proč se na tu práci nevysrat. Žere to čas, příjem oproti mému primárnímu jobu je šílený...
Jenže co já bych celé dny dělal? Nebavilo by mne každý den sedět na prdeli a čumět do bedny. Nebo se každý den zkalit v klubu a probudit se doma bedle holky, kterou znám ani ne den. Stačí, že tak to dělám každý víkend a to mi naprosto vyhovuje... Vázat se? Ani náhodou, to nejde... Ne, s mojí prací...

Jako každý den jsem na sebe po snídani hodil oblečení a vyrazil do své dílny. Život automechanika není jednoduchý a zvlášť, když máte dílnu přes půl města daleko. No prostě úžasné.
Sedl jsem do svého miláčka, BMW 3.0 C Si a vyrazil po stejné silnici, jako každý den a stejně tak doufal, že mi začne zvonit telefon a naženou mě někam do Afgánistánu...
Někomu se to může zdát praštěné, ale já svojí práci žiju a asi díky tomu, nemám potřebu se s nikým vázat. Už jen, kdybych tentokrát stiskl spoušť později a všechno se zesralo.
Možná je to ten adrenalin, možná něco jiného.

Zaparkoval jsem před dílnou a hezky ve stínu, aby tmavě černý lak na mém drahouškovi nedostával takový záhul. Naposledy jsem si ještě povzdechl a pak už se vyvalil z auta ven.
Odemkl jsem dveře, klíčky pověsil na věšáček a zalezl do šatny se převléknout.
"Hele, Maya je tady," řeknu si tak pro sebe právě v okamžiku, kdy si natahuji montérky. Mám tu totiž hezký výhled na parkoviště a Maya má na starosti veškeré papírovaní. To už by na mě bylo moc, kdybych se měl starat ještě o tohle.
Zabouchl jsem dveře od šatny, vylezl ven a seběhl po schodech dolů.
"Dneska jsi tu nějako brzy," usměji se na ní mile a jdu si uvařit další kafíčko. Piju takové ty slabé a nějako jsem si na tu rutinu navykl.

Ve dveřích se potom objeví i John, moje další pomocná ruka. Vlastně, má to tu na starosti, kdykoliv mne odvolají pryč. Někdy to bývá pár dní, někdy třeba měsíc. Musíte být totiž velice trpěliví, aby jste mohli dělat tuhle práci.

Chvíli ještě pokecáme a potom už zapadneme do dílny. Venku je dneska krásně, takže otevřu oboje vrata dokořán a díky tomu zůstane celá dílna krásně prosvětlená a plná čerstvého vzduchu. Hned se lépe dělá a hned to člověku zvedne náladu. Alespoň do té chvíle, než se podívá na zadní parkoviště a zjistí, co ho celý den čeká.
"No skvělé... Toho Chevrolleta musíme dneska udělat. Jen převodovka, to bude cajk," oznámím Johnovi a hodím po něm klíčky.
"Najeď sem s tím, já ti ukážu."
Dneska to půjde...

Dělali jsme, dokud neuhodila dvanáctá hodina.
"Pauza na oběd," křikl jsem na Johna a na Mayu. Obídek nám vozili vždy chvíli předem ale pokaždé teplý. Jídlo měli výborné a tak jsme si na tohle rychle zvykli.

Jak jsem přežvykoval maso, zahleděl jsem se do novin. Nějaký inzerát, který mě v celku pobavil a já málem vyflusl obsah své pusy ven.
Spravedlnost, dobrý plat, odvážnost? Hmmmm.
Sic mě to pobavilo, ale řekl jsem si, proč to nezkusit? Třeba ta zábava neskončí jen inzerátem a bude pokračovat. Představení zadarmo a třeba bude i občerstvení.
Ale ne, neměl bych si z toho dělat prdel i když vím, že spravedlnosti dnes na světě hooodně chybí.

Když jsme to pak odpoledne zabalili, rozloučil jsem se s těma dvěma, sebral noviny, sedl do auta a ještě jednou si přečetl ten inzerát.
Očíhnul jsem hodinky a trhnul rameny. Není to daleko, tak proč to neprubnout.

Zastavil jsem hned vedle domu, který nesl v inzerátu uveřejněnou adresu. Vylezl jsem z auta, zamkl a klíče zastrčil do kapsy.
Byl jsem tu celkem na čas, takže jsem si to zamířil přímo k hlavnímu vchodu.

Zoufalý den

Vzbudil jsem se kvůli bolesti zad. Celou noc jsem strávil v autě, prchal jsem totiž daleko od domova.
Někdy jsem musel usnout, doufám že jsem alespoň dojel do vedlejšího města. Tam jsem doufal že na mě už ten zmetek nebude moct tak dobře dosáhnout.
Rychle jsem šáhl do tašky, válela se tam tobolka s malou hromádkou speedu. Šňupnul jsem si.
Jo to mě nakopne. Fakt jsem to už potřeboval.
Speed. Droga která mě vysekala z ulice, a droga která mě do ní zase dostala, a to mnohem tvrdějším způsobem.
Rychle jsem se rozhlédl kde že to vlastně stojím. Na benzínce, někde na okraji města.
Tady to neznám, takže z jámy lvové jsem snad venku. Ty prachy ale vážně potřebuju.
Vystoupil jsem z auta a rozhlížel jsem se kolem. Nikde nikdo, bylo hodně brzo ráno. Benzínka už měla otevřeno.
Zase jsem vlezl do auta, a v tašce nahmátl malý pytlíček, a klíče. Pomocí těch klíčů jsem pytlíček rozevřel. Ukázala se mi přívětivá tvář pětistovky. Bylo to celkem pět jednotlivých stovek, jednu jsem si vzal. Auto jsem zamknul a šel jsem na benzínku, abych si koupil nějakou bagetu, měl jsem totiž fakt hlad.
Když jsem si koupil bagetu, všiml jsem si jen tak okem inzerátu v novinách vystavených podél pokladny. Byl tam inzerát. Moc dobře jsem si ho nepřečetl, ale stálo tam něco ve smyslu velkých peněz.
Fakt nutně potřebuju prachy, a tohle by mi mohlo podat pomocnou ručku. Ten šílenec co mu dlužím je schopnej na mě poštvat celý stádo. Myslím že už to dělá.
Koupil jsem si i ty noviny. Prodavačka byla přívětivá, a dala mi je dokonce i se slevou. Možná za to mohlo to že už měla té práce očividně po krk.
Vrátil jsem se do auta, kde jsem si inzerát přečetl důkladněji. Dobrý plat potřebuju, bez závazků jsem, cestovat ....no potřebuju se dostat odsud..... volnýho času taky mám až pokrk.....a zbytek....to se vyřeší na místě. Líbí se mi plat a možnost odsud vypadnout.
Nastartoval jsem auto, a vydal jsem se na adresu v inzerátu uvedenou. Tady v tom městě jsem byl trochu v klidu, věděl jsem že tady mě zatím hledat nebude. Nebyl jsem tu už tolik paranoidní, ale pořád jsem nebyl v klidu.
Možná odezněl speed, ale teď mi došlo jak je ta situace fakt příšerná. Dokonce tak příšerná že věřím každý p*čovině co píšou v novinách. Zastavil jsem auto u okraje silnice.
Co to asi bude? Podvod. Ale já k*rva fakt potřebuju prachy.
,,Sakra!" zařval jsem a praštil jsem do volantu.
No je to snad jedno.....nemám co ztratit...snad. Pokud to nevyjde prchám za hranice. Ale na to zase nemám. Sakra.....musí to vyjít! A musí to bejt k*rva pravda!
Šlápnul jsem na plyn a rozjel se na uvedenou adresu. Když už jsem byl zhruba v ulici kde se to místo mělo nacházet, došlo mi že jsem se už asi 4 dny nepřevlíkal.
Tohle bude seriózní. Teda pokud je to pravda. Nemůžu tam jít v hadrech napuštěnejch speedem.

Vzpomněl jsem si že jsem snad někde zhruba o 5 ulic dál viděl nějaký krámek s oblečením. Vrátil jsem se tam.
Koupil jsem si všechno nový. Bundu, ponožky, tričko, trencle, džíny. Dokonce i červenou čepici.
Padli na to zbylí čtyři stovky.
Tak teď to už fakt musí být seriózní inzerát, nebo jsem fakt v p*deli.
Dojel jsem zpět do ulice s tím domem. Auto jsem nechal docela blízko. Kouknul jsem se jestli tu někde není označení jako placené parkování. Na to jsem totiž už fakt neměl.
Nikde jsem nic neviděl. Tak jsem vystoupil z auta, a vydal jsem se směrem k uvedené adrese.

Začátek konce?

Pomalu jsem se zase podíval před sebe, akorát jsem zkoumal slunce, jak dnes krásně zářilo, a já se nudil cestou do práce, kterou jsem z celého srdce nenáviděl. Upravil jsem si oblek, byla to jediná slušná věc, kterou jsem měl a u nás v práci jí přímo vyžadovali. Nikdy jsem si nepotrpěl na drahém oblečení, a proto jsem si alespoň tohohle obleku nějakým způsobem vážil.
Konečně jsem se dal do kroku, už to bylo opravdu jenom kousek do práce, auto jsem neměl, ale nijak mi to nevadilo, protože jsem měl všechno blízko u sebe, jak malou samoobsluhu před domem, tak práci, která byla jenom o pár bloků dál, možná proto jsem si jí vybral, ani jsem si to nepamatoval.
Dělal jsem v jedné malé firmě, která prodávala prachobyčejné kuchyně. Celý den jste seděli u stolu za počítačem a vyřizovali, kolik vám toho přišlo, a nebo jste zákazníkům ukazoval kuchyně, které se vám vůbec nelíbili, ale museli jste je přesvědčovat jak moc jsou dokonalé a měli by se je koupit za tu největší možnou cenu.
Neříkám, že jsem si stěžoval na plat, ten nebyl špatný a mohl jsem si dovolit i lepší byt, ale tahle práce mě strašně nebavila, byl jsem zvyklý na adrenalin, až příliš velký adrenalin na to, abych teď skoro celý den jenom seděl na prdeli.

Odbyl jsem poslední manželský pár, který přišel před obědem a vymluvil jsem se na to, že musím na jednání, ale přitom jsem měl jenom ukrutný hlad a musel jsem si zajít někam do fastfoodu.
Zatočil jsem kus od práce do jedné rušnější ulice a poté jsem znovu zatočil do restaurace, ve které se dělali bagety.
Objednal jsem si kuřecí a vyčkal jsem na objednávku, poté jsem si vzal noviny a šel jsem si sednout k jednomu z volných stolů.
Začetl jsem se.
,,Zavraždili nějakého kluka? Nějakou ženu? Někde se stala katastrofa?“
Ani v jedné z těchto situacích jsem se nenechal vyvést z míry, všechen stres jsem zvládal tak skvěle.
Pak mě ale zaujal inzerát, za normálních okolností bych si ho nevšiml, ale byl napsaný větším písmem a já se do něj prostě začetl, jelikož ro působilo opravdu zajímavě.

Dojedl jsem poslední sousto a noviny jsem vrátil zpátky na místo, odkud jsem si je půjčil, rozloučil jsem se a vyšel jsem ven.
Hned jak jsem inzerát dočetl, jsem měl jasno a věděl jsem, že se tam půjdu podívat, jelikož už dlouho jsem hledal něco mnohem zajímavějšího a pohyblivějšího, než byla moje stávající práce.

Zbytek mé pracovní doby jsem nějak přelouskal, protože mi nezbývalo nic jiného, ale hned po práci jsem se rychle vydal na místo určení onoho inzerátu, který mě tak zaujal.
Zastavil jsem se přímo před domem, zavřel jsem oči a rozešel jsem se dovnitř.

Inzerát

Šla jsem jako každý den z práce dřív, jelikož, tam nebylo co dělat. O veškeré klienty jsme přišli, bankrotovali jsme. Sklesle jsem šla domů, jelikož jsem to do práce měla kousek, nebylo nutné brát si na tu krátkou cestu auto. Jako sekretářka jsem na sobě měla předem schválený kostýmek od šéfa. Jeho prioritou bylo, aby měl velký výstřih, jelikož byl můj šéf přinejmenším perverzák. Byla jsem skleslá a najednou jsem si všimla inzerátu, který hlásal, dobře placenou práci. Přečetla jsem si podmínky a všechno ostatní. Místo, bez závazků, cestování... Páni... vydechla jsem v duchu. Tuhle práci bych potřebovala, tak jsem se rozhodla, že se tam zítra zastavím.

Můj den začal jako obvykle, ráno jsem vstala a udělala jsem vše potřebné, jenže dnes, jsem si nemohla na sebe vzít jen tak něco. Včera jsem někde viděla inzerát, na dobře placenou práci a já práci nutně potřebovala, kvůli bankrotu mojí současné práce. Abych nevypadala neprofesionálně, rozhodla jsem se vzít si na sebe kostýmek, který by mě dokázal reprezentovat. Moc jsem doufala, že tu práci dostanu. Vyšla jsem před můj domov a vyrazila jsem k mému milovanému autíčku, samozžejmě, že nebylo nejlevnější, ale jedna maličkost, kterou jsem si za poslední rok, pro sebe koupila. jediný závazek, který mám je k tomuto autu, ale jinak, žádné závazky, jak stálo v inzerátu. Dojela jsm na místo a pro štěstí jsem políbila svůj medailonek po mamince. Poté jsem ho zastrčila za košili, aby nebyl vidět a vydala jsem se vstříc pohovoru.

Nábor?

Pomalu se scházíte, místnost kam vás nasměruje vrátná na udané adrese, vypadá jako běžná třída, nebo školící středisko. Možná jste čekali něco jiného, snad něco ...akčnejšího? Ale tady je asi dvacet židlí, několik stolků, na každém arch papírů a několik tužek.

Chlápek s telefonem si vám na první pohled moc nevšímá, ale bystrému pozorovately neunikne, že si každého jednoho z vás důkladně prohlédne, pak koukne na hodinky, zaklapne telefon a otočí se tváří k vám.

Vítám vás, těší mě váš zájem o tuto práci, neslibuji, že vezmu každého, tato práce má jistá specifika a je určená jen pro jistý druh lidí a teď abychom oddělili zrno od plev.....na stolcích leží papíry a tužky, na jednu stranu chci aby jste napsali něco o vás, jen krátkou stručnou charakteristiku sebe sama, jak se vidíte a hodnotíte. Na druhou stranu mi napiště rozbor následující situace.....stará chýše uprostřed planiny, v domě muž, žena a dítě, jeden z dospělých je ozbrojen, váš úkol je zachránit zbývajícího dospělého a dítě....,jak by jste postupovali? nechci strategii, jen laický názor a náhled na věc. Na to vše máte hodinu, pokud někdo cítí, že na to nemá, může odejít.

Chvíli počká zda se někdo z vás zvedne, pak zavře dveře a významně se podívá na hodiny a na hromadu papírů, jako by naznačoval, že váš čas běží.

Inzerát

Byl to den jako každý jiný, možná to tak mělo být, už od ránajsem měla pocit, že dnes se něco změní, dnes se něco velkého stane. Pak jsem si v novinách všimla toho inzerátu a bylo rozhodnuto, už mě nic nemohlo odradit od toho abych tuto možnost vyzkoušela.

Druhý den se vydám na adresu v inzerátu, jsem oblečená jako obvykle, úzké černé kalhoty, košile, černá kožená bunda, vysoké boty kde ukrývám dýku, na ruce mám helmu, ano přijela jsem na motorce.

V místnosti je už několik lidí a pak chlápek v obleku, který dává najevo tak okatý nezájem až je to podezřelé, ale jen zamumnlám pozdrav a sednu si na volnou židli. Ještě stačím pohlédnout do tváří přítomných a už začne chlápek mluvit, čekala jsem možná všechno, ale tohle....jasně, to že napíšeme něco o sobě dává smysl, ale jak můžeme udělat rozbor situace o které vůbec nic nevíme?

Jaké zbraně má ten ozbrojený? jak staré je to dítě? Je někdo zraněný, kolik oken má domek, jsou dveře zamčené? Chvíli nad tím uvažuji a pak všechny své postřehy napíšu na papir.

Rozbor situace
Málo informací, jaké jsou zbraně, jaký je zdravotní stav obětí, kolik je v domku oken, jak jsou zajištěny dveře? je možné vyjednávat? V jaké zemi se necházíme? jaké máme dostupné informace o útočníkovi...

Dopíšu a otočím papír, napsat něco o sobě je těžké, nikdy jsem se nehodnotila ráda, nakonec začnu psát Charakteristika
Cílevědomá, rázná, odpor k autoritám , občas svéhlavá, ale když jde do tuhého dokážu zachovat chladnou hlavu. Pokud si to někdo zaslouží, jsem přátelská a obětavá.

S tichým odfrknutím odložím tužku, opřu se do židle a dám se do pozorování ostatních...

Ježiši.....kam jsem to vlez...

Vešel jsem do toho domu. Bylo tam několik dalších lidí, všichni z nich byli čisťounký měšťáci. V životě si dali tak možná extázi co jim někdo někdy někde hodil na párty.
Ten nažehlenej týpek co seděl v křesle naproti nám s někým telefonoval. Á pan důležitej...
Za chvíli přestane telefonovat, a uvítá nás. Jakmile domluví, posadím se na jednu ze židlí.
Tohle nebude jen tak obyčejná fuška. Jasně na inzerátu spravedlnost fajn, můžeme nosit třeba volební transparenty...ale tohle...rozbor situace? Co to je? Lovci Lebek?
Každopádně už jsem tu byl. V tomhle městě mě nikdo neznal, a v tom odkud jsem přijel mě znalo jen pár dealerů a to ještě jako toho ,,co to fakt posr*l"
I kdyby si ten nažehlenej frňák ty moje dokumenty ověřoval....trestanej jsem ještě nebyl. Podezřelej ano. Usvědčenej ne.
Vzal jsem si papír a tužku. Jako první jsem vyplnil údaje. Chtěl jsem si to fakt neposr*t. Tohle byla doufejme moje šance.
Podepsal jsem se.
John Redman. Předpokládám že bych se měl podepsat. I když to nezmínil..
A teď něco ještě o sobě. No co asi může o sobě napsat dealer speedu co se zadlužil cvokovi.
Iniciativní. Jo to sedí.. Vynalézavý Asi..
Ale počkat....ten týpek bude něco takovýho očekávat. Ano logicky nám řekl ať se jako popíšeme. Ale k čemu? Já si to můžu klidně celý vymyslet. Což ostatně vlastně dělám. Typům jako je on je to šumák. Takže..

Ale k*rva na co to myslím....potřebuju peníze....není čas myslet na voloviny.

Soběstačný. A víc toho už asi po pravdě není. Bude mu to stačit žehličce?

Tak dál. Teď to vyřešení toho uvězněnýho dítěte. Takže...Dva dospělí....jeden ozbrojenej....děcko...
Přemýšlej Johnny. Tady jde o peníze který fakt potřebuješ, tak mysli.
Vybavila se mi vzpomínka na jednoho týpka kterej mi podobnou situaci popisoval. Akorát byl v tý roli toho dítěte. A tehdá prej toho ozbrojenýho sundal odstřelovač....myslím....
Bylo to tak? Byl jsem hodně malej, už si to nepamatuju tak dobře. Ten kluk byl taky bez domova, byl v sirotčinci. Horlivě to tam popisoval....ale bylo to tak? Mohl kecat. Je to možný.
Přemýšlel jsem tak až jsem se potil na čele.
Sakra....jde o hodně, a já jsem zrovna moc osobní info nevyplnil takže tohle měla být ta lepší část...sakra....
Jo. Mám to. Jen trochu pojistím odstřelovače.
Umístil bych do blízkosti domu nějakého zamaskovaného odstřelovače, který by zastřelil ozbrojeného, pokud by se ukázalo že je nepříčetný. Jinak bych vyjednával, pokusil bych se vyměnit rukojmí. Možná ozbrojit ,,nového rukojmého"
Johnny. Vypadá to hrozně chlape. Právě jsi umřel.

Pomoc!!!

Když jsem vešla do místnosti, kde bylo několik lidí a týpek, který o nás vůbec neměl zájem, chvíli jsem tam stála a následně jsem se usadila. Poté týpek začal vysvětlovat. Cože? Vzala jsem si papír a začala jsem psát...
Charakteristika
Tvrdohlavá, samostatná Tak přemýšlej Kath... přemýšlivá Teď zrovna jo... V tuhle chvíli už mě nic dalšího nenapadlo.
A byl na řadě rozbor. To bylo trochu těžší, na tohle nejsem stavěná.
Rozbor
Jaký je zdravotní stav rukojmích? Jakou má ozbrojený zbraň? Zkusila bych vyjednávat, pokud by to nešlo, nasadila bych odstřelovače a zkusila bych dostat obě rukojmí ven, výměnou za naše agenty, ozbrojené. Poté by mohl zasáhnout odstřelovač.
Když jsem to dopsala, tak jsem jistě věděla, že ostatní to mají v kapse. A jsem v háji... pomyslela jsem si a pozorovala jsem ostatní.

Inzerát

Dnešek byl normálním dnem. Vyrazil jsem do práce. Auto nebylo třeba, protože to bylo kousek. Když jsem tam dorazil bylo všechno tak trochu stejné. Všichni dělali svou práci a nikdo nezpůsoboval problémy, jelikož jsem to byl většinou já, kdo ty problémy způsoboval. Usadil jsem se ke svému stolu a první co jsem udělal bylo to, že jsem začal projíždět inzeráty v novinách. Novou práci jsem potřeboval jako sůl. Můj zrak mi spočine na jednom z nich. Dobře placená práce, ale musím být bez závazků. Jo to jsem... pomyslím si. Pohovor už zítra. Pohodově se usměji a pak jen pokračuji v práci. Zítra tam zajdu... pomyslím si a začnu něco cvakat na počítači.

Na dnešní den se těším. Tedy spíš na dnešní pohovor. Ráno si dám kafe a obléknu se do svého oblíbeného obleku, který už zažil tolik pohovorů... Poté vyrážím na místo pohovoru. Nyní už si musím vzít auto, což mi nevadí. Tohle auto jsem dostal ke svým dvacetinám. Dárek od celé rodiny. Vyrazím, abych nepřišel pozdě.
Dorazím před danou budovu a pro jistotu vkročím pravou nohou.

Dorážím do místnosti, kde už je několik lidí a týpek, který nejeví zájem. Divné... pomyslím si a usadím se. Po chvíli, když už přišlo několik dalších lidí, začíná s vysvětlováním. Papíry, odděli od zrna přemýšlím a beru si papír. Charakteristika nebývá problém.
Charakteristika
trochu problém s autoritami, sebevědomý, intuitativní
To bychom měli. Začínám psát rozbor situace.
Rozbor
Nasadit výměnné rukojmí za ostatní rukojmí a nechat je ozbrojit. Pro jistotu z blízkosti domu odstřelovače.
Také velmi snadné. Položím tužku a začnu prozkoumávat ostatní. Pár pěkných slečen se dostavilo.

Pohovor

Jak jsem dorazil, byla tu už jedna dívka a tak jsem jí i tomu chlápkovi v křesle pokynul na pozdrav. Na sobě jsem neměl nic svátečního, beztak tu jsem jen ze zvědavosti.

Telefonoval a dělal, jakoby nic. Ale kdybych nebyl všímavý a kdybych nestrávil tolik času, pozorováním lidí, nedělal bych to, co dělám teď. On si nás prohlížel a podrobně. Asi chtěl zjistit, co a jak.
Každopádně, nahrne se sem ještě pár lidí, ten chlápek v křesle zatípne telefon a dá nám instrukce. Bude to nějaký test osobnosti, možná profesionality?

Sednu si na zadek, podepíšu se na vrch papíru a začnu s charakteristikou. To bude rychlovka.
Charakteristika
Trpělivý, klidný, dobrá fyzická kondice, pracuji v týmu i sám. Nemám problém s autoritami a vedením, pokud jsou ochotni vyslechnout můj názor. Umím zachovat klidnou hlavu.

To by bylo. Snad to stačí, takhle krátce. Nevím, co bych tam ještě mohl dodat...

Otočím tedy list a zapřemýšlím se nad tou situací. Jasně, je to jen tak nadhozené a máme hodně málo informací, ale co se dá dělat...
Začnu tedy psát.
Chatrč na planině. Počítám že kolem bude prostor a dobrý výhled, žádné nebo minimální překážky ve výhledu. Normálně bych všechno provedl z dálky a nasadil odstřelovače, ale tyhle staré chaty většinou nemívají okna a nebo úplně minimálně. Takže tahle varianta nepřipadá v úvahu.
Podtrhnu tenhle text a pokračuji dál.

Je potřeba vyřídit útočníka na blízko. Počítám s tím, že by nikdo neměl být zraněn a lidé v chatě nevědí o tom, že jsou sledováni z dálky.
Jeden člověk by měl stačit. Snad by neměl být problém, dostat se nepozorovaně k hlavnímu vchodu a zaklepat. Jelikož žena a dítě jsou rukojmí, počítám s tím, že otevřít půjde útočník. Stačí jeden chvat od boku a útočníka lze paralyzovat bez jediného výstřelu. Toto je ovšem ideální případ.

Místností se rozezní lehké cvaknutí, jak položím propisku na stůl. Opřu se do židle a začnu pozorovat okolí. Někdo ještě píše a někdo, stejně jako já, si dělá obrázek o všech přítomných tady.

Nábor - lhát či nelhat

"Pardon!" Houknu na nějakého muže zhruba mého věku, který se mi připlete do cesty a já do něj vrazím. Čas mě neúprosně tlačí. Někde hluboko uvnitř vím, že tohle je šance kudy prorazit a dělat něco, co by mě uspokojovalo. Pokud tu práci nezískám, budu pořád dělat pro toho úchyláka a budu pořád muset podlejzat těm prdelatejm ženskejm, protože mě živí. Pomalu se proplétám davy lidí a bludištěm uliček. Posledních několik set metrů běžím, když se konečně dostanu k cíli.

Před dveřmi do místnosti se zastavím, upravím se a zhluboka se nadechnu. Kriticky zhodnotím svoje oblečení na pohovor. Obyčejné džíny, bílé triko a přes rameno sportovní taška. Když se k tomu přičtě to, že jsem na škole zrovna nevynikala, mám celkem dost slušnou šanci že mě se smíchem vyhodí ze dveří a nedají mi šanci. Já mám ale v plánu nedat se tak snadno. Otevřu dveře a vejdu do místnosti. Celé mi to připomíná školu a dokonce i ten chlápek mi připomíná jednoho z mých bývalých učitelů. "Zdravím." Pozdravím všechny a posadím se na jedno z volných míst v rohu. Fajn, tak jsem tady a zatím mě nevyhodili. Sakra, jsem tu správně?

Během chvilky se ukáže, že jsem ve správné místnosti a všichni okolo mě se ucházejí o totéž místo jako já. Charakterizovat se mi vždycky dělalo problémy a tak se rozhodnu začít s rozborem situace, protože přesně vím, co bych dělala.
Rozbor situace
První co mě okamžitě napadlo je, že bych se za oboje rukojmí vyměnila.O celé situaci nemám dobré informace, ale předpokládám že věznitel bude s výměnou souhlasit a já se tedy ocitnu v chatrči místo rukojmích. Snažila bych se ho opatrně přesvědčit, že mojí smrtí nic nezíská a bylo by lepší kdyby se vzdal. Pokud by to nebyl ochoten udělat, počkala bych si na vhodnou příležitost a zneškodnila bych ho sama. Tohle jsem skutečně já. V reálném životě by to byl hodně velký risk, ale já bych ho byla ochotna podstoupit, protože už nemám co ztratit. Nikdo na mě doma nečeká, nikoho moje smrt nezasáhne.

Otočím papír a podepíšu se a připíšu ještě svojí adresu a telefonní číslo. Teď k charakteristice, která pro mě bude o mnoho horší. Mám napsat to, co chci aby si o mě ostatní mysleli že jsem nebo to jak se doopravdy vidím? Tím kým bych chtěla být? Zavrtím hlavou. Ne, nikdo mě nezmění, poznali by že nejsem taková jakou jsem se popsala, lepší bude napsat to tak, jaká doopravdy jsem.
Charakteristika
Svéhlavá, tvrdohlavá
Mám svůj názor a nestydím se za něj. Jsem ochotná za něj bojovat.
Do všeho se vrhám po hlavě a nemyslím na následky
To o sobě vím a nemyslím si že by někoho takového chtěli, ale rozhodla jsem se mluvit pravdu.
Upřímná
Na téhle vlastnosti jsem si vždycky zakládala.
Nedůvěřivá
Lidé mi toho udělali tolik, že nevěřím každému jejich slovu.
Smysl pro spravedlnost a touha po ní
Tak to by mohlo stačit.

Položím propisku a protáhnu se na židli. Tohle bylo jednoduché, ale mám pocit že tenhle pohovor ještě není zdaleka hotový. Mám pocit, že bych měla zavolat šéfovi že už nepřijdu, ale kašlu na to. Prohlížím si ostatní a přemýšlím, jak moc se oproti mě liší.

Co se děje?

Vešel jsem dovnitř a s nádechcem jsem otevřel dveře, jediné co jsem viděl, byl muž a pár jiných lidí, kteří vypadali, jako že taky chtějí zkusit štěstí v této prozatím ne příliš jasné práci.
Sedl jsem si na jedno volné místo a poslechl jsem si slova onoho muže, který vypadal celkem důležitě.
Vzal jsem si papír a na jednu stranu jsem napsal charakteristiku.
,, Spíš vůdčí typ, nemám rád, když mi někdo říká, co mám dělat, nebo nedělat. Od této práce čekám celkem dost, takže si nekladu nízké nároky. Manuálně zručný, rychle se učící.“
List jsem otočil a snažil jsem se něco napsat k situaci, kterou nám popsal.
,,Ani pořádně nic nevíme, mohl by být útočník jak muž, tak žena. Předpokládáme-li, že je útočník muž, musíme vzít v potaz jeho větší sílu a manuálnější zručnost, pokud má zbraň, nebude mít takový zpětný ráz, když vystřelí, nebude tak lehké ho zneškodnit, ale nic není nemožné.
Je-li útočník žena, mohlo by být odzbrojení jednoduší a zneškodnění také.“
Sepsal jsem vše jednoduše a uboze jsem se na výtvor podíval.
,,Asi jsem v háji."
Pomyslel jsem si a odložil jsem tužku.

Nábor...

Přesně po hodině se můž podívá na hodinky, vstane a posbírá vaše papíry.

Dojděte si na kávu, na jídlo prostě jak chcete , za třicet minut vás čekám zpět, dozvíte se , zda jste dostali práci, či ne.

S těmito slovy vyjde ze dveří aniž by se na vás jedinkrát podíval, máte tedy nějakou chvíli aby jste si utřídili myšlenky, zašli na kafe, na jídlo, či si jen zapálit se seznámit se s ostatními.

Půl hodiny volno

Čas se nesnesitelně vleče. Každá minuta se mi zdá stejně dlouhá jako hodina. Možná jsem si na tom psaní měla dát víc záležet, ale teď už to opravovat nebudu. Zase tolik na týhle práci moje existence nezávisí a já jsem stejně nikdy nebyla nějakej spisovatel, takže by se klidně mohlo stát, že to ještě víc zkazím. Prohlížím si každého uchazeče o tuhle práci po zvlášť. Sešli jsme se tu docela nesourodá směska, ale není se čemu divit když v inzerátu neuvedli žádné bližší informace. Stejně tak by nás mohli ven sbírat odpadky. Konečně se zadavatel rozhoupe a sesbírá naše 'testy'. Teď mám půl hodiny volno a uvědomuju si, že se do práce už nestihnu vrátit. Napíšu SMS šéfovi a dál to neřeším. Vzpomenu si, že jsem při cestě sem viděla na chodbě nějaký automat. Zvednu se a odejdu z místnosti.

Hodím do otvoru na mince nějaké drobné a navolím si černou kávu s nejvyšší možnou dávkou cukru. Ranní kocovinka je už dávno za mnou, ale stejně cítím že mám žaludek jako na vodě. Ještě nějaký čas mi zbývá a tak vyjdu před budovu ke vchodu a opřu se o zeď. Teď bych si nejradši zapálila, ale tenhle zlozvyk se snažím už nějakou dobu odnaučit. Přeci jenom jsem sportovec a kouření není zdravý pro plíce. Stačí že ,oje životospráva není zrovna ukázková. Je to docela ironie. Sleduju provoz na ulici a prohlížím si tváře lidí, kteří se bezhlavě ženou za svým cílem. Život je moc uspěchaný. Pak se za sebou člověk ve stáří ohlídne a zjistí, že vlastně vůbec nežil, snažil se dosáhnout na hvězdy, ale stejně se mu to nikdy nepovedlo. Ten člověk by chtěl aby tady po něm zbyla nějaká stopa, aby na něj každý vzpomínal, ale pravdou je že po smrti se jeho jméno po pár letech ztratí. Tak naivní nejsem. Chci si tenhle svůj jediný život užít, vymačkat z něj co nejvíc a pak umřít s vědomím, že jsem někomu pomohla napravit křivdu i když mě ten někdo třeba vůbec nezná. Pomalu upíjím kávu a přemýšlím.

Půlhodina

Jakmile jsem vyplnil ,,test", odložil jsem tužku a stále nahrbený směrem k papíru jsem jen tak letmo zkoukl pár holek. Johnny sakra chlape. Jedeš na speedu, právě děláš pracovní pohovor na kterým závisí tvůj život a ty stejně očumuješ baby.
Nažehlenej frňák si vzal naše listy, a řekl nám že máme půlhoďky volna. Pak že se máme vrátit a dozvíme se výsledky.
Tenhle týpek fakt připomíná některý moje učitele ze střední.
Pak odejde z místnosti, a nás tam nechá. Máme tedy půlhodinu free.
Kvůli napjatým nervům vyjdu ven před dům, a vytáhnu pytlíček s bílým práškem.
Né radši dneska už ne.
Zase pytlíček schovám, a dostanu chuť na cigaretu. Zkouším najít krabičku v kapsách bundy. Obvykle si tam cigára dávám. A teď tam opravdu byli. Poslední a zapalovač s troškou benzínu.
Zapálil jsem si. Postupně natahoval a vydechoval kouř a jen tak přemýšlel nad celou situací. Opřel jsem se o zeď, a z chodníku jsem si udělal provizorní popelník.

PŮLHODINKA VOLNA

Po jedné hodině muž posbíral papíry a řekl, že máme půlhodiny volno. Až se vrátíme, dozvíme se prý, jak jsme dopadli. Co když se nedostanu? pomyslela jsem si. Potřebovala jsem práci. Chvíli jsem ještě seděla a pak jsem vyšla z místnosti. První kafe a pak možná něco k jídlu... řekla jsem si a zamířila jsem ven. První čerstvý vzduch, ale když jsem vylezla ven, ucítila jsem pouze cigarety. Ach jo... pomyslela jsem si a vydala jsem se zpět do budovy.

Když jsem přišla k automatu vhodila jsem mince a navolila jsem si kávu s mlékem. Chvíli jsem musela čekat a následně jsem si vzala kelímek. Pak jsem se přesunula vedle automatu a opřela jsem se o zeď.

Volno
Katherine

Po odebrání papírů nám týpek řekl, že máme půl hodiny volno. Po volnu bychom se měli dozvědět, zda nás přijali. Doufám, že jo... pomyslel jsem si. Chvíli jsem postál jen tak přede dveřmi a pak jsem se rozhodl, že si dám kafe. Došel jsem k automatu a navolil jsem si černý kafe. Pak jsem se rozhodoval kam dál. Vedle automatu stála jedna holka, celkem kočka, když už. Tak jsem se postavil vedle ní.
"Ahoj," pozdravil jsem ji. "Jak to jde?" zeptal jsem se. "Jsem Anthony, Anthony Gilliar." podal jsem jí ruku. "Tak, myslíš, že tu práci dostaneš?" začal jsem trochu vyzvídat, až jsem se poté zastavil. Přestal jsem ji zahrnovat otázkami a začal jsem se jen tak nevinně usmívat. Upil jsem ze svého kelímku a podíval jsem se na ni.

Chvíle klidu
Katherine, Anthony

Odevzdal jsem papír, připomnělo mi to tu střední.
A vyplňte všechny otázečky děti, nikdo vám body nestrhne... Ale ani nedá ty kokote!
Zanadávám si pro sebe. Ještě, že jsem odtamtud vypadl. Všechno pak bylo jiné, když jsem se začal věnovat své... "práci."

Zvedl jsem se, vyšel na chodbu a zamířil k automatu. Stála tam dívka a jeden chlápek, co taky žádali o tuhle práci. Zvláštní, ani nevíme, o co že to žádáme? Ale podle té situace, co jsme měli popsat.. Hmmmm. To znělo jako pro mne.

Zamířím si to k té dvojici.
"Zdravím," prohodím jen, sáhnu do peněženky a nahrabu nějaké drobáky. Dám si Moccacino, je to dobrůtka a kofeinu to má v sobě taky dost.
Pak se zase podívám na ty dva.
"Celkem zajímavý test že?"

Na sobě mám obyčejné černé jeany a tmavé triko s potiskem Sabaton. Nic extra a že bych mne tenhle "pohovor" nějak bral se říct nedá.

Pokec
Anthony, Terry

Chvíli jsem si tam jen tak stála a upíjela kafe, ale pak přišel jeden kluk. Hezkej kluk. "Zdravím," pozdravila jsem ho s úsměvem. Zeptal se mě jak to jde a poté se představil. "Jsem Katherine McConnellová. Jo, je to v pohodě, trochu napjatější atmosféra, ale jinak je to v pohodě." podala jsem ruku a opět jsem se usmála. "No, ani moc ne, ale potřebovala bych ji. Co ty? Myslíš, že ji dostaneš?" zeptala jsem se ho na oplátku.

Po chvíli přijde další kluk. Páni, tady mají fakt pěkný kluky. pomyslela jsem si a pozdravila jsem. "Ahoj." řekla jsem a otočila jsem se tak, abych viděla na Anthonyho i na druhého kluka. "No, jo bylo to hodně zajímavý. Nemyslím si, že tu práci dostanu, ale byla bych za to ráda." podotkla jsem směrem k němu. "Jsem Katherine." představila jsem se a podala mu ruku. "A co vlastně bylo než jste se oba dostali sem? Pokud se mohu zeptat, pro upřesnění, jaká práce?" zeptala jsem se. Už to na mě zase leze, ta vlezlost, kterou nemám ráda. Doufám, že se nenaštvou a neutečou.

U automatu
Katherine, Anthony

"Terry," odvětím jen krátce, přehodím si kelímek do levačky a příjmu nabízenou ruku. "Mě by hlavně zajímalo, co že za práci to bude. Já našel inzerát v novinách a nic moc k tomu řečeno nebylo. Jsem tu spíše ze zvědavosti, než z nutnosti," usměji se mile na oba dva a usrknu si kafe.

Pak se začne ptát na naší minulou práci, a proč já bych jí měl něco tajit že? Tedy, samozřejmě jí neřeknu, jaký je můj hlavní příděl peněz, to by mne asi rovnou poslali někam na kubu za velezradu. Brrrr, oklepal jsem se nad tou představou celostátně hledaného psance.
"Já mám jednu menší autodílnu, ani ne 20 minut odtud. To auto zaparkované vedle je moje. Dělal jsem si na něm sám, taková má posedlost," trhnu rameny. Každý má přeci koníčka ne?

U automatu
Anthony, Terry

"Těší mně, Terry." odpověděla jsem. "No jo. Mět taky. Potřebovala bych ale tuhle nebo jakoukoli práci." podotkla jsem, usmála jsem se na Anthonyho i Terryho a usrkla jsem kafe.
"Aha, no já vlastně pracovala jako asistentka, ale měla jsem šéfa, kterej..." odmlčela jsem se. "Řekněme, že byl trochu hodně na ženy a jejich přednosti." vysvětlila jsem oklikou, abych nemusela říkat, že je to úchylácký hovado, který příjmá do práce jenom ty, který mají fakt velkej výstřih. Z krátka to byl prasák a nadržený hovado.
S úsměvem jsem se podívala první na Terryho a pak na Anthonyho. Podívala jsem se na hodinky. Vypadalo to, že máme ještě dost času. "Co myslíte, že to bude za práci?" zeptala jsem se po chvíli.

Konec testu. Nervozita na místě

Podíval jsem se naposledy na papír, jak moc jsem to posral a pak jsem ho odevzdal, aby už jsem si to nemohl rozmyslet.
Lehce jsem se zhoupl na židli a když nám dal onen půl hodinový rozchod, tak jsem svižně vstal. Už se mi v té místnosti moc dlouho být nechtělo, i když sem věděl, že se do ní vrátím za 30 minut.

Vyšel jsem do hlavní haly a rozhlédl jsem se. U automatu bylo nějak moc lidí a o to jsem nestál, tak jsem vyšel ven a rozhlédl jsem se. Byl tam muž co kouřil a už předtím mi nebyl příliš sympatický a tak jsem se mu vyhnul a místo toho jsem zamířil k ženě, která také stála venku.
,,Ehmm.. Ahoj."
Pousměji se.
,,Já jsem Michael... Michael Johnson. Viděl jsem, že si také zkoušela štěstí v téhle práci."

U automatu
Terry, Katherine

Usmál jsem se na Katherine a řekl jsem. "Aha, no já vlastně ani nevím. V mojí současn= práci mě to nebaví, tak doufám, že ji dostanu." řekl jsem jí s úsměvem.
Poté přišel další týpek. "Ahoj," pozdravil jsem. Když se s ním Katherine představila, pokračoval jsem já. "Anthony." řekl jsem a podal jsem ruku. Upil jsem ze svého kelímku. "Jo, nikdy by mě nenapadlo, že pohovor bude vypadat takhle." odpověděl jsem. "No, já pracuju v jedné takové menší firmě a už mě to tam nebaví." odpověděl jsem na Katherininu otázku. "A ten tvůj šéf, musel být pěknej prasák, že?" zeptal jsem se jen tak mimochodem. "Nechci vyzvídat." řekl jsem s nevinným úsměvem.

U automatu
Katherine, Anthony

Ten chlápek se taky začne představovat, takže to vezmeme při jednom a taktéž příjmu nabízenou ruku. Že prý dělal v nějaké firmě a prostě chce změnu, stejně jako Katherina.
"Chápu," řeknu jen s neutrálním výrazem na tváři když si všímám, jak o tom asi moc mluvit nechce. Takové maníky nesnáším, jsou napřesdržku.

"Já fakt nevím," pokrčím rameny jako odpověď na její otázku. "Mě spíš dostalo to, jak je to sepsané a přihnala mě sem zvědavost. Spravedlnost a co to tam ještě bylo psané? Už nevím... Ale to je jedno."
Dopiju kafčo a kelímek hodím do odpadkáče nedaleko.
"Jsem zvědav, s čím se vytasí v další fázi."

Před budovou se sympaťákem

Pár minut a přijde další účastník tohohle zvláštního pohovoru, který to nedokáže vydržet vevnitř. Další kuřák. Nevím proč, ale k tomu muži cítím jakýsi zvláštní druh porozumění. Asi proto, že jsme si na rozdíl od těch uvnitř dost podobní. Oba dva jsme nepřišli oblečený podle toho, abychom udělali dojem. On vypadá jako by toho měl za sebou docela dost, stejně jako já. Při pohledu na cigaretu mě na ní přepadne chuť. Notak, Des.. to zvládneš. Nejradši bych šla za ním a o jednu ho požádala a možná se s ním dala do hovoru. Mezitím co vedu svůj vnitřní souboj, přijde další muž a namíří si to přímo ke mě. Jsem mu vděčná za tohle vyrušení a usměju se nejmileji jak nejlépe dovedu. "Zdravím." Prohlédnu si ho odshora až k patě. Neblahý zvyk se seznamování s novými lidmi. Podám mu ruku. "Jsem Desirée Campbell, ale říkej mi Des. Bude to jednoduší." Věnuju mu ještě jeden úsměv a dlouze se napiju ne zrovna lahodné kávy. "Už to tak bude. Zaujal mě ten inzerát v novinách a napadlo mě, že to zkusím. Tak uvidíme, nemám z toho zrovna skvělej pocit. Co ty?"

Před budovou. Aneb když vám shoří vaše poslední cigareta

Stál jsem dál před domem. Z cigára už moc nezbývalo. Vedle mě na dlažbě ležel kopeček shořelého popela. Koukal jsem se na auta která projížděla po silnici. Uvnitř na chodbě se několik ,,účastníků" začalo mezi sebou nějak vybavovat. No alespoň někdo tu má povídavou náladu.
Já se tu zatím propadám do země. Nervy mi tečou jako hovado, mám strach, že v jednou z těch aut bude pět zakuklenců buď od protidrogovýho, nebo od toho pošahance.

V klidu Johnny. V klidu. Nikdo tě tu nezná. Jsi v cajku. Bude trvat hodně dlouho než jim dojde kam jsi zmizel.

Vzhledem k tomu, že cigáro je v tahu, jdu zpátky dovnitř. Na diskuzní kroužek nemám náladu, a místo toho koukám nervozně na hodinky. Mobil jsem nechal v odpadním koši. Vypnutý, bez baterie. Takže místo něj mám tyhle hodinky. Z dob kdy mi dealování ještě vynášelo.
Nebyl to žádný luxus. Vlastně jsem si je koupil od pouličního prodejce když jsem byl sám sjetej.
Začínalo se mi zdát, že ta půlhodina trvá docela dlouho. Šlo mi o život. Ten nafrněný frňák to určitě prodlužuje. Takže co teď dělat.
Možná bych měl nakonec s někým mluvit. Koneckonců jsem víceméně v bezpečí. I když ten pohovor byl divnej, a šlo mi o kejhák.
Sakra Johnny jak to uvažuješ. Měl bys být posraný strachy. Stačí aby ten nažehlenec udělal pár tahů propiskou a jsi odepsanej. Celej zbytek života strávíš buďto jako bezďák, nebo jako tělo v pytli někde v rokli.


Rozhodl jsem se prostě posadit do ,,zasedačky". Nevěděl jsem už co dál. Navíc v sedě jsem se konečně dokázal trochu uklidnit.

Des. S tou bych si mohl rozumět

Usmál jsem se na dívku a lehce jsem stiskl její ruku.
Co já?..."
Na chvilku jsem se odmlčel a podíval se na projíždějící auta, když potom jsem se dal opět do řeči.
,,Podle mě to bylo celkem zákeřné, ale něco jsem tam napsal, i když to není žádná sláva, kterou bych se chlubil na internetu."
Pousměji se a otočím se směrem dovnitř, jestli tam ostatní stále stojí a já náhodou "nezaspal."
,,Jsem nervózní, ale už bych rád znal výsledky."
Opět se malinko pousměji, tentokrát spíš šibalsky.
,,A co tě vůbec přimělo hledat novou práci?"

Pauza

Když kravaťak vyhlásil pauzu, vstala jsem a vyšla ben. Samozřejmě jsem si nezapoměla prohlédnout své spolužadatele o místo,ale nijak jsem to nekomentovala.
Dojdu k automatu,kde postávají už moji možní kolegové,zdržel mě telefon, a vesele se seznamují,chvíli mám nutkání tam tůstat,ale pak se jen pousměji zdravím,jsem Chloe, jen si vezmu kávu a nebudu rušit.

S kelímkem vyjdu před budovu a sáhnu pro cigaretu,nekouřím moc jen když jsem nervozní, zapálím si a všimnu si chlápka co byl taky uvnitř. Nervozita z něj odkapává na dálku, ale nejsem z těch co do všeho strkají nos, tak se jeho směrem jen pousměji a v klidu si pokuřuji a piju kafe, po nějaké chvíli se vrátím zpět do zasedačky.

Michael

Vrátím mu to s tím stejným šibalským úsměvem. "Kdybych ti to řekla, musela bych tě zabít." Pravdou je, že o sobě nerada mluvím. Moje profese není nijak tajná a ani zajímavá, ale to nebyl ten hlavní důvod. A proč ne? Proč bych mu to neměla říct? "No, vlastně mě už jenom přestalo bavit cvičit aerobik s prdelatejma ženskejma. A navíc šéf je prasák." Pokrčím rameny. "Ale je pravda, že jsem do poslední chvíle nevěděla že přijdu. Bylo to na základě impulsu. Ráno jsem si četla inzerát a pak když jsem měla čas, tak.." Nechám větu nedokončenou. "A co ty jsi dělal? Proč chceš tuhle práci? Neřikej že tě někdo sexuálně obtěžoval na pracovišti." Utrousím žertem.

rozhovor s Des

Zasmál jsem se nad vtipem, který pronesla Des a pak jsem se teprve dal do řeči.
Ne, ne. Opravdu mě nikdo neobtěžoval, ještě, aby jo. Jde o to, že jsem byl v krizi kvůli penězům a nutně jsem potřeboval práci, a tak jsem vzal první nabídku, která se naskytla, jenže s prací nejsem spokojenej, je to nuda a já bych chtěl něco akčního, a přijde mi, že tohle k tomu přímo vybízí."
Pousměji se a podívám se na hodinky.
,,Za pár minut už se dozvíme co s náma bude."
malinko jsem popošlápl na místě a pak jsem s otočil.
,,Možná bychom už měli jít."

Další kecání
Terry, Katherine

"No jo." odpověděl jsem. Většinou jsem víc ukecanej, ale na tohle se víc říct nedá. "Každopádně ten test byl zajímavej sám o sobě, ale jestli přidají ještě něco podobnýho, tak to bude nejzajmavější pohovor, co jsem kdy zažil." řekl jsem s úsměvem. Nejspíš bych měl začít s něčím novým. Chce to nové téma, ale zatím nevím, co s nimi mám společného, takže výběr téma je složitý. Dopil jsem kafe a kelímek jsem vyhodil do koše. "Vím, že je to to nejtrapnější co můžu vymyslet, ale..." začal jsem. "Máte rádi kafe?" zeptal jsem se po krátké odmlce, než jsem se odhodlal něco říct. "Já docela jo." řekl jsem nejistě. Do háje... to tě nic jinýho nenapadlo? Anthony, vzchop se! vynadal jsem si v duchu, ale na venek jsem nedal nic znát a nevinně jsem se usmíval.

Zpátky do budovy

"No jo, to bude akční až z nás udělají popeláře." Usměju se. Narážím na to, že v inzerátu bylo uvedeno docela málo informací a stejně jako z nás můžou udělat tajný agenty, tak z nás mohou udělat ty nejposlednější ve společenském žebříčku. Vůči tomuhle jsem docela skeptická. Nabízí se otázka, proč jsem sem vlastně šla. Pro spravedlnost.. Ano, kvůli tomuhle doufám v něco víc. Podívám se na hodinky a až teprve teď si uvědomím, že je už opravdu čas vrátit se zpátky. Přikývnu, vezmu si tašky a obrátím se k východu. "Máš pravdu. Ještě že tu jsi, nebo bych možná propásla vyhlášení." Nechci si to přiznat, ale nervozita začíná stoupat. Tak nějak si myslím, že když jsem se teď odpoledne nevrátila do práce, tak už mít zaměstnání nebudu. Můj byt není na údržbu drahý, ale peníze se hodí. Vejdu dovnitř společně se svým novým známým po boku.

...pokračování

Celou budovou se rozlehne hlasitý gong, je slyšet až ven stejně tak jako hls z rozhlasu prosíme všechny účastníky konkurzu aby se dostavili zpět do zasedačky.

Jakmile jste všichni zpátky dostaví se onen chlápek, zastaví se čelem k oknu, to znamená, že máte dokonalý pohled na jeho záda, chvíli je ticho, ale pas se otočí, každého z vás podrobí dlouhému, velmi intenzivnímu pohledu do očí.

Takže vážení, prošel jsem si vaše zpracování daného úkolu, a musím říct, že jsem překvapen. Nelze říct , že jen příjemně, dalo by se říci, že jsem mezi vámi objevil, lidi, kteří by nejspíš měli býti loveni, ale jsem ochoten dát každému možnost začít znovu. Takže ano. jste přijati...všichni.

Otočí se, zřejmě již k odchodu, když se zarazí a ještě se na vás podívá, ještě několik poznámek, zítra se dostavíte ve stejnou hodinu zpátky sem, budete mít sbaleno na dobu neurčitou, nikomu neřeknete kam odjíždíte a proč, pokud ano, naše spolupráce tím končí. A pane.....Redmane? Prosím, zítra už baz vašeho bílého prášku, jinak je to pro vás stopka, ano?

Pak už se otočí a odchází, vás zanechá v místnosti s případnýma nezodpovězenýma otázkama, a zmatkem ve vašich hlavách, ale je to jen na vás...přiat se nebo ne?

Nažehlenej frňák=fízl=průser Johnny.

Čekal jsem v zasedačce než se sem nažehlenej frňák vrátí. Byl jsem nervózní, ale dalo se to zvládat. Pak se vrátil, nutno dodat že mě překvapil oběma způsoby.
Jinak jsem se samozřejmě lekl rozhlasu. Jo jo, zpátky ve škole Johnny. myslel jsem si sarkasticky.
Proti mě seděla asiatka. Nebo něco takovýho.
V těch lidských rasách jsem nikdy neměl přehled. Jen je hlavně nen*srat.
Nažehlenej frňák se vrátil, očividně šťastný potom co si nás všechny prozkoumal na internetu a facebooku a všem jiným možným. To by mě zajímalo na co přišel. Určitě nějaký drby.
Nastavuje nám záda, a pak nás probodává pohledem. Jo, teď ví všechno. Tak nás může vydírat. Ou jé! myslel jsem si sarkasticky. Bylo mi jasné, že ví všechno. Bylo to na něm vidět.
Když jste z ulice, je celkem jednoduché poznat příslušníka některé ,,bezpečnostní složky." Tak oni si totiž říkaj.
,,Takže vážení, prošel jsem si vaše zpracování daného úkolu, a musím říct, že jsem překvapen. Nelze říct , že jen příjemně, dalo by se říci, že jsem mezi vámi objevil, lidi, kteří by nejspíš měli býti loveni, ale jsem ochoten dát každému možnost začít znovu. Takže ano. jste přijati...všichni."
Takže už ví i o tom, že jsem na útěku. Super.
Utvořila se ve mě opravdu jakási bariéra sarkasmu, která potlačovala ostatní zoufalství.
Zpráva o tom že jsem přijat ho zmírnila, pokračování už ne.
,,...ještě několik poznámek, zítra se dostavíte ve stejnou hodinu zpátky sem, budete mít sbaleno na dobu neurčitou, nikomu neřeknete kam odjíždíte a proč, pokud ano, naše spolupráce tím končí. A pane.....Redmane? Prosím, zítra už baz vašeho bílého prášku, jinak je to pro vás stopka, ano?"
Asi jsem se neměl podepisovat co? bylo to první co mě napadlo. Další asi ten fakt, že budu makat pro nějakou fízlovskou přesunutou stanici v exilu, s kolektivem který mě od tohoto momentu bude nenávidět. Super. Miluju tyhle arogantní zmrdy.
Pak jsem se začal hlouběji zaobírat myšlenkou jak sakra přišel na to, že mám speed. Mám čistý hadry, a pytlík je celou dobu zavřenej. To tu má někde skrytou kameru?
Bylo to možný. Nechtělo se mi to řešit dál. Nechtělo se mi tam být ani minutu déle.
Jakmile ten zmetek odešel, odešel jsem ven, následně na to nasedl do auta.
Jak asi strávím noc génie? V autě? No ty vole. Už nemám žádný prachy. ŽÁDNÝ.
Položil jsem hlavu na volant a přemýšlel jsem. Skoro jsem brečel.

Přijat?

Když se ozval rozhlas, trochu jsem se uchechtl. Tohle už jsem neslyšel, ani nepamatuji. Rozhlasy v budovách...
Každopádně, naznačil jsem té naší malé skupince u automatu, že by asi nebylo od věci poslechnou ten hlas v rozhlasu a dostavit se zase do té zasedačky. Třeba se dozvíme něco víc.

Zadřepl jsem na stejné místo jako předtím a když přišel ten cápek v sáčku a vyklopil na nás rozsudek, rozhlédl jsem se po ostatních.
Někoho lovit?! Hmmm, zní to čím dál více zajímavěji...
Očima jsem zkoumal, koho má asi na mysli a když se zmíní o bílém prášku, rychle přejedu obličeje všech přítomných. I mimika v tu chvíli dokázala prozradit, o kom asi mluví. A že ten cápek vážně nevypadal na slušňáka...

Pak zmizel a mne začalo šrotovat v hlavě.
O servis se mi postarají. Miláček hold bude schovaný v garáži a pokud mne budou nahánět ze shora, tak vezmu roha a oni už si mne vyzvednou. Přeci jen, můj primární job je prostě přednost.
Ale co, čas vypadnout a začít se balit. Zase vytáhneme svou výbavičku, jen o něco lehčí beze zbraně. To by asi nebylo ono.

"Nemá někdo cestu na 5. Avenew nebo tím směrem? Mám v autě jedno volné místo," prohodím a sjedu pohledem hlavně ženy.
No co je Terry?!

Je to tam!

Najednou se ozval rozhlas, který nás volal zpět do místnosti. Společně s Terrym jsem se odebrala do předchozí místnosti a táhla jsem za sebou Anthonyho. Tam jsem se posadila a koukala jsem se na záda našeho drahého možná šéfa. Chvíli stál k nám zády. Bylo to dost divné tam sedět, když se na nás ani nekoukal, ale nikam jsem nechodila. Poté se otočil a každému se na chvíli podíval do očí. Když se podíval do mých, neuhnula jsem pohledem, naopak jsem se zahleděla trochu hlouběji a lehce jsem naklonila hlavu.

Poté nám všem oznámil zprávu o tom, zda jsme postoupili nebo ne. Prý je překvapen a v některých případech ne mile. A jsme všichni přijati... Jo! vykřikla jsem v duchu, ale naživo jsem se jen pousmála. Pak už začal odcházet, ale ještě se zarazil. Prý ve stejnou hodinu s věcmi zabalenými na neurčito. Fajn... pomyslela jsem si a ještě se otočil na jednoho konkrétního člověka. Bez bílého prášku? No jo no. Kdo chce kam... pak jsem zarazila tok svých myšlenek. Pak jisto jistě odešel a nechal nás tam.

Zabolelo mě rameno. Můj úraz z dřívějška se znovu objevil. Jako první vystřelil z místnosti jeden kluk. Pak se ozval Terry, zda nechce někdo z nás odvézt. Usmála jsem se. Vstala jsem a vyšla jsem ke dveřím. "Tak, ahoj zítra." rozloučila jsem se s úsměvem a vyšla jsem na chodbu. Z hluboka jsem se nadechla. Pak jsem vylezla ven. V jednom autě jsem viděla toho kluka, kterej vyšel jako první z místnosti. Řekla jsem si, zda mu něco není. Přišla jsem až k jeho autu a zaťukala jsem na okýnko. Vůbec jsem nevěděla, co mu řeknu, ale asi něco jako "Ahoj, není ti něco?" nebo tak...

Mám práci...

Za celou dobu venku ani v místnosti na mne nikdo nepromluvil, většinou mi to nedělá problémy, ale pokud tuhle práci dostanu a budu s někým z těch lidí pracovat, bylo by špatné mít nějaké předsudky. Viděla jsem tu skupinku u automatu, představila se, ale nic. No, snaha byla.
Rozhlas mě moc nepřekvapí a tak jen počkám návratu kravaťáka, který nám oznámí,že jsme všichni přijati. Což je fajn, mám práci, pak ještě doslov pána "vím vše" o tom, kdy se máme dostavit a poznámka o bílém prášku.

To jen potvrdí mou teorii, že tahle práce nebude jen pro skupinku rádoby ochránců zákona, tihle budou něco víc.Když kravaťák odešel, ladným pohybem divoké kočky sklouznu ze židle, s úsměvem si prohlédnu své spolupracovníky a promluvím, pro ty kdo to neslyšeli poprvé, jsem Chloe a těším se na spolupráci a pro nedůvěřivce.....nekoušu.

Poslední slova dodám s úsměvem a ve snaze trochu odlehčit situaci, na nabídku odvozu jen děkovně, ale zamítavě zavrtím hlavou, mám svého miláčka, pak počkaám jestli mi někdo náhodou něco neřekne a vydám se z budovy.

Naviděnou zítra.

Venku ještě kouknu na kluka sedícího v autě a na dívku co se ptá jak mu je, a tak se do toho nepletu, jen jim zamávám na pozdrav

Neočekávané rozhodnutí

Vejdu do třídy a očekávám nevyhnutelný konec tohohle zbrklého nápadu. Jak by mohl někdo mohl přijmout do takové práce někoho jako jsem já? Stěží jsem dokončila střední, jediné na co mám talent je pohyb a mi bude v tomhle případě k ničemu, myslím. Nečekám dlouho než přijde Pan Nikdy-jsem-neměl-problémy-se-zákonem-a-mám-rád-formální-oblečení. Poslouchám jeho řeči jenom částečně, spíš se v duchu zaobírám tím, jak vysvětlím šéfovi svojí nepřítomnost, ale stane se přesný opak toho co jsem očekávala. Jsi přijata! Zůstanu jenom tak stát. Vidíš tati, jsem k něčemu. Na tváři se mi objeví hrdý úsměv. Párkrát se musím zhluboka nadechnout, abych uklidnila svoje emoce. Vítej nový živote. Osud mi dal příležitost a já mám v plánu jí využít.

Moje hluboké zamyšlení přeruší až hlas té asiatky. Chvilku na ní koukám, jako bych nerozuměla jejím slovům, ale pak si uvědomím že tohle není sen a před sebou mám další etapu. Usměju se na ní. "Čau, jsem Des. Nevypadáš jako někdo, komu se nedá věřit." možná bych si s ní i ráda promluvila, ale vzápětí zmizí a přijde nabídka odvozu. Není to sice úplně směrem k mému domovu, ale kousek odtamtud je moje teď už bývalé zaměstnání. Dneska jsem měla pohybu už dost, odvoz je vítaná změna. "No, já tam mám namířeno a jestli máš volný místo, ráda bych se přihlásila na místo spolujezdce." Ušklíbnu se a přijdu k němu. Natáhnu ruku. "Jsem Des, ale to už jsi asi slyšel."

Asi pryč

Na odpověď dívky, že má svůj odvoz a svého miláčka, se jen usměji a kývnu. Asi ne každý bude hned věřit cápkovi jako já. Tomu, co příjde na pohovor v jeanech a triku. A taky spousta lidí má svůj odvoz že.
Ale co. Nabídl jsem, jejich smůla.

Někdo se pak přeci jen chytne.
"Terry, ahoj," příjmu její ruku a rozhlédnu se, kdo tu ještě zůstal. Jen tak instinktivně.
Otočím se směrem k východu a naznačím Des, že asi tedy půjdeme.
Já se sice budu nudit doma, ale lepší, než se nudit tady že?

Následuji Des chodbou, mihneme se kolem automatu na kávu a já jen vytáhnu z kapsy balíček žvýkaček. Zlozvyk.
Pořád lepší, než kouřit. Když dýcháte ten smrad a bordel... A ještě je to strašně drahé.
Ne, nechápu to. Je to sice každého věc, ale i tak.
Jednu si vezmu a pak nabídnu Des. "Žvejku?"

Projdeme až ven na čerství vzduch. Jestli se tedy tomu dá říkat čertví.
Kousek vedle sedí v autě ten maník, co na něčem jede a nějaká dívka mu klepala na okénko. Jen po nich hodím pohledem a zahnu vlevo za tím svým odvozem.
Vytáhnu z kapsy klíče a odemknu. Ten centrál, to je věc. Tenkrát to neměli, moje úprava.
"Nasedej," povím jen a zasednu za volant řidiče. Nastartuji a nechám rozběhnout motor. "A to se nebojíš jet takhle s cizím člověkem?"
Tu větu pronesu ironicky a pobaveně. Aby nestála řeč.

Auto

Zatím co jsem přemýšlel. Ostatní vylézali z budovy. Já jsem seděl ve svém autě.
Jak sakra získat peníze?
Na tuhle otázku jsem se ptal sám sebe celou dobu. Až pak mi to docvaklo.
Prodám tohle auto plný důkazů a otisků! Zbavím se jejich posledního vodítka ke mě, a ještě na tom vydělám!
Samozřejmě, že tu práci budu muset vzít. Jednak už o mě ten fízl věděl, to znamená, že kdybych zkusil prchnout musel bych mimo další město. A to fakt nechci.
V tu chvíli mi někdo zaklepal na okýnko. Lekl jsem se, ale jen trochu. Podíval jsem se, a viděl jsem že je to ta pěkná holka, co se bavila s těmi týpky u automatu. Pak jsem to okýnko stáhl.
Ježiši. Ta vypadá jako přesně ten typ co je striktně proti drogám. Dost možná dělá někde nějakou sestřičku na odvykačce. Doufám, že se mě nebude snažit k něčemu přemlouvat.
,,Ahoj. Jsem Katherine. Hele seš v pořádku? Že jsi tam odsud tak vypadl.."
Ehm...cože?Ona opravdu vůbec neví.....ona vážně neví.....nebo....co?To neví, že ten fízl myslel v tý zasedačce mě? To jí to nedocvaklo? JO! Johnny sakra ty a ten tvůj šarm.
,,Ahoj. Johnny. Né jsem úplně v pohodě. Jen jsem si potřeboval doběhnout do auta. Ten Mr.Slušňák je celkem dost podobný některým mým učitelům ze střední. *Trochu jsem se zasmál*
Každopádně. Mám namířeno do města. Vím, že jsme se teda sotva poznali, ale nechceš kousek hodit? Upozorňuju tě ale, že to tady moc neznám. Jsem ve městě fakt jenom chvíli."
Ježiši Johnny. Proč si vodíš holku do auta s drogama a věcma uprchlíka který máš v plánu prodat?

Odvoz

Vydám se s mým novým známým směrem pryč z místnosti. Přes rameno mám přehozenou sportovní tašku a jdu takovým svým typicky ležérním krokem. Terry mi nabídne žvýkačku a já přikývnu. "Díky." Kdysi jsem na nich byla závislá stejně asi jako každej puberťák. Pak jsem přešla na cigarety a teď se zase začínám vracet ke žvejkačkám.

Dojdeme k autu a já nasednu. V autech jsem se nikdy nevyznala, vždyť já ani žádný nemám. Dokonce ani nemám řidičák, ale nikdy mi to nevadilo. Když jsem někam potřebovala, vždycky jsem si tam došla. Třeba si ho teď budu muset udělat. Upřímně doufám že ne. Nemyslím si, že řízení by byla jedna moje silná stránka. Zasměju se jeho poznámce, i když asi ani nebyla mířena jako vtip. S neznámejma lidma jsem dělala horší věci, než že jsem s nima jela v autě. "Vždyť už nejsi cizí, znám tvoje jméno a to mi stačí. Navíc budeme budoucí kolegové, tak bych ti asi měla trochu věřit.Jo, a abych nezapoměla.. nevypadáš jako psychopat, kterej zabíjí hodné a nevinné dívky. Nebo se snad pletu?" Ušklíbnu se a zapnu si pás.

Ná mé představení zareaguje jedině dívka Des, tak ji ještě věnuji úsměv a zmizím. Mám dost času popřemýšlet o své nové práci a nových spolupracovnících.

Doma nahážu do armádního zeleného báglu věci, na záznamník namluvím pár vět aby si případní zájemci o mé blaho nemysleli, že jsem mrtvá.Několik slov o návštěvě příbuzných na neohraničenou dobu, pak se vdám do baru zapít úspěch.

Ahoj Danny,dej mi panáka díky.
Barman je starej známej a tak zbytek večere prokecám s ním , odrazím několik nabídek na žhavou noc a s půlnocí se vydám domů.
Ráno se vysprchuju, zamknu byt, klíče hodím do schránky k sousedce, sednu na svého plechového miláčka a chvíli před určenou dobou zastavuju před budovou, ještě je čas na kávu z automatu.

U auta
Johnny

Když Johnny vysvětlil, proč tak vyběhl, tak jsem se usmála. "Jo, takový typy jsme měli na střední taky." řekla jsem s úsměvem a koukla jsem na něj. Udělal mi nabídku, že by mě mohl hodit, ale já zavrtěla hlavou. "Díky, jsi milej, ale já mám auto támhle." ukázala jsem prstem. Teprve před chvílí mi došlo, že nejspíš ten kravaťák myslel jeho, ale nic mi do toho není. "No, tak jo. Tak se uvidíme zítra." řekla jsem a vyrazila jsem ke svému autu. Sedla jsem si a chvíli jen tak hleděla před sebe. Pak jsem nastartovala auto a jela jsem domů. Zbytek dne jsem si balila vše potřebné na dobu neurčitou. Pak už bylo pozdě večer a tak jsem si šla lenout.
Ráno jsem se vzbudila na zvonění budíku a i když nerada, vstala jsem. Osprchovala jsem se a vzala jsem si něco vonějšího než včera. Tričko, džíny, boty a mohla jsem vyrazit. Klíče jsem nechala na obvyklém místě pro moji kamarádku, která by mi měla hlídat dům. Povolila jsem jí jednu párty a vypadala spokojeně. Svým autem jsem dojela až na místo určení. Měla jsem ještě pár minut a tak jsem si dala kafe z automatu.

Odjezd

Zacvakávám si pás, poslouchám Des a i se zaposlouchám do motoru auta. Ano, můžeme vyrazit... pomyslím si.
Když se Des pak zmíní o tom, že nevypadám jako psychopat, který nabírá do auta a následně vraždí nevinné dívky, podívám se na ní s šíleným výrazem na tváři. A pak se rozesměji.
"Dobře, tak jo," zařadím zpátečku a rozhlédnu se kolem, abych mohl vjet na silnici. Pak se ještě podívám na Des.
"Ty taky nevypadáš jako šílená dívka, která vábí chlapi na svojí krásu a pak jim podřezává hrdla. Tak jsme si asi kvit," mrknu a vycouvám na silnici, načež vyrazím kupředu.
"Vlastně jsem na tu práci hodně zvědav. A když se zmínil o zabalení si na dobu neurčitou, ještě mne to navnadilo. Počítám že taky nemáš tucha, o co půjde že?" Hodím po ní pohledem a pak se zase začnu dívat na silnici před sebe.

Mířím si to ke mne domů.
"Kde tě mám vlastně vysadit?"

Jízda a Terry

Myslím, že s tímhle chlapem bych si mohla rozumět. Poslední věc, kterou bych o něm řekla, že je nudný. Líbí se mi stejně jako moji nový kolegové. Asi to nebyla chyba, vydat se sem a zkusit si pohovor. Ušklíbnu se. "Zdání klame. Teď tě pozvu k sobě domu, tam tě znásilnim a pak tě vyhodim na smetišti." No, možná jsem to s tímhle kecem přehnala. Můj problém - mluvím rychleji než mi to myslí. Vždyť se vůbec neznáme. Takže se moc ráda chytnu dalšího nabízeného tématu. "Vůbec netuším. Dělají s tím takové tajnosti, že bych se nedivila, kdyby jsme byli nějaký tajní agenti. Tak jsem přemýšlela, že jsme asi všichni blázni, když se do toho vrhneme po hlavě a nevíme do čeho jdeme." Pokrčím rameny. Nedělám si iluze o tom, že nejsem blázen.

Cesta pomalu utíká. "Nevim jestli znáš tu tělocvičnu FitStar?" Nepředpokládám, že by jí znal, protože není zrovna známá a velká. "Za chvilku odbočíš z hlavní doprava a pak kousek rovně." Vysvětlím mu pro jistotu cestu.

Jízda
Des

Rozesměji se a kouknu na ní provokativně.
"Dobře píšu si. Nenechat se ukecat na pozvání domů..." Mezitím pustím na chvíli volant a začnu jakože fakt něco zapisovat. Ale jenom tak pro pobavení, všechno imaginárně. Zas takoví nezodpovědný řidič nejsem.

Potom jsem změnil téma a Des se ho okamžitě chytila. Asi usoudila, že by mne snad tou poznámkou o znásilnění a zahození na smetišti mohla urazit nebo co.
"Ten chlápek v sáčku mi na tajného agenta úplně sedl. Jak nás nenápadně pozoroval a při tom dělal, že jen telefonuje. Provařenec..."
Ale je fakt, že všichni jdeme do práce a pojedeme někam neznámo kam a ani jeden z nás nemá páru, co se bude dít? Jsme magoři? Dost možná... Já jsem ale ještě k tomu zvědaví!
"Já jsem se tam objevil spíše ze zvědavosti. Ten inzerát byl vážně zajímavě napsaný," pokrčím rameny a věnuji se řízení.

"FitStar... To mi nic neříká," našpulím pusu a zatvářím se, jakože fakt nevím. "Já mám vybavení doma," odvětím a pak se dám podle instrukcí vpravo.
"Tak říkej, až budeš chtít zastavit," mrknu na ní a pomalu projíždím dál.

U automatu na kávu

Chloe, Katherine

Tak nějak jste se obě sešly u automatu na kávu, obě jste dorazily s předstihem a rozhodli si ukrátit čas, možná by jste se dali do řeči, ale vzápětí se u automatu objevil chlápek s cigaretou v puse a s ironicky povytaženým obočím si vás obě prohlíží.

Vida, vida, nové maso a musím říct, že starouš má pokaždé o něco lepší výběr, kam na takové kočky chodí?

Mrkne na Vás a doslova vás svléká pohledem, je dobře stavěný, vypracovaný, ale zdá se, že si o sobě myslí, že je mistr světa, nakonec plácne Katherin po zadku, pokud se budete nudit, rád vám pomůžu zpestřit večer a krom toho, mrkne na Chloe asiatku jsem v posteli ještě neměl, a každá průprava a zkušenost se vám v téhle práci hodí.

Je potřeba zbavit se vozidla.

Když Katherine odmítla moje pozvání, ulevilo se mi. Sama tu byla autem. Rozloučil jsem se s ní a odjel.
Hledal jsem nějakou prodejnu aut, kde bych mohl tuhle svojí krásku prodat. Zase tak moc mě to nemrzelo, ale auta fakt škoda....ale když člověk nemá už ani kde spát.
Prodal jsem auto. Bez problémů. Ten člověk měl slabost pro americké auta. Teď jsem peníze v ruce, protože byl ochotný platit hotově.
Zdálo se mi to jako zázrak, protože tenhle prodej bývá obyčejně velice zdlouhavý proces. Tady ten týpek se ho ale nemohl dočkat. Štěstí.
Měl jsem opravdu slušný obnos. Takže jsem si vybral regulerní hotel. Samozřejmě na jednu noc.
Logicky jsem vybral ten nejbližší místu mé práce.
Přemýšlel jsem jak moc je to s tím speedem vážné. Samozřejmě, ví že ho beru. Otázka je jak moc je nebezpečné si ho tam zítra brát. Ten pytlíček jako takový má nějakou cenu. Samozřejmě bych ho mohl prodat, jenže nemám nikoho koho bych tu znal. Navíc jsem zrovna v hledáčku policie.
Navíc si nemyslím, že to bez něj vydržím nějak dlouho. A pochybuju že si mě tam nechají s abstinenčními příznaky.
Nakonec jsem to vymyslel tak, že si ho nechám, ale tak aby byl opravdu neviditelný.
Vymyslel jsem to takto. Nejprve půjdu na nákupy, a schovám ho do tašky ve které budu mít věci.
Sakra Johnny. Geniální.
Koupil jsem si nejprve tašku pak různé oblečení:
Čepice
Bunda
Boty
Kalhoty byli normální džíny.
Tohle oblečení jsem si koupil v podstatě na zítřek. To dnešní jsem si nechal v hotelu vyprat.
Zároveň jsem si koupil kapesní nůž s jehož pomocí jsem do tašky zevnitř udělal díru, a lepící pásku. Díru jsem udělal né skrz-naskrz, ale jenom tím vnitřkem. Malou, zhruba pro ten pytlík. Lepící páskou jsem jí pak zalepil. Zároveň jsem do ní uložil peníze.(Složené)
Když jsem tohle všechno vyřídil, tak jsem se šel prospat. Měl jsem toho fakt dost.
Wau. Konečně postel! pomyslel jsem si a v tu ránu jsem spal.
Ráno jsem se vzbudil o něco dřív. Měl jsem hlad. Rozlepil jsem tu pásku a vzal si peníze, pak jsem si zašel něco koupit ven, protože mě nenapadlo si předplatit snídani. Zašel jsem si do McDonalds. Kde jsem si dal asi 5 hamburgerů. Měl jsem fakt hlad. Včera jsem jedl ukrutně málo a tak se mi to vrací.
Když si dáte speed, obvykle nemáte moc chuť k jídlu. A to trvá docela dlouho. Takže zapomenete klidně jíst celý den. Pak máte hlad opravdu strašný.
Když jsem se řádně najedl, došlo mi, že do práce budu muset jít pěšky. Aby mi to vyšlo, musel jsem už pomalu vycházet. Vrátil jsem se do hotelu, a vzal si všechny svoje věci, sbalené v tašce.
Odešel jsem z hotelu(Platil jsem předem) a šel jsem stejnou cestou kudy jsem jel včera autem. Šel jsem překvapivě dlouho, ale nevadilo mi to. Došel jsem k domu toho včerejšího papaláše, očekávajíc Protidrogovou a nasrané kolegy. Místo toho jsem uvnitř nalezl Katherine s asiatkou která byla včera jako první zpátky v zasedačce. Stáli u automatu na kafe.
Taky bych si asi dal, ale nevím jestli mě nebudou hnát nebo kritizovat.
Najednou se odnikud vynořil typickej metrouš nebo po anglicku ,,douchebag".
Začal tam tak kroužit v domění, že je alfa samec. Musel jsem se trochu pobavit na jeho účet ne?
Zvlášt když jsem viděl, že plácnul Katherine přes zadek. Fakt nevím co to do mě v tu chvíli vjelo.
Ale přišel jsem dovnitř, ovinul se Kat kolem ramen a řekl jsem jí úplně nahlas a zřetelně:
,,Čau zlato sorry že jdu pozdě. Jsem musel pěšky." pak dělám že jsem si jako douchebaga všimnul a řeknu: ,,Jé čau sorry my se ještě neznáme. Já jsem Johnny." řeknu mu přátelsky.

U automatu na kávu

Tvůj příchod neznámého nejspíš vůbec nijak nepřekvapil, jen na Tebe pohlédl, jo Johnny a tahle je zadaná? Fajn, výběr je velký, tady Ming,Ling, či Cing...nebo jak se tyhle šikmoočky jmenují, taky není špatná, co kotě?

Bez rozpaků se přesune vedle Chloe, na Johnnyho po chlapsku mrkne a nezdá se, že by mu došlo, jak namachrovaně se chová.

Spát a pak zase zpátky

Vysadil jsem Des, kde ukázala a pak jsem sám zamířil domů. Zaparkoval jsem brouka do garáže, zalezl domů a rozjímal nad tím, co dělat. Ale co já bych měl dělat? Stále to samé.
Připíchl jsem notes k televizi a pustil seriály. Když máme odjet někam na neurčito, tak si zase seriály dlouho neužiju. No uvidíme, co po nás vlastně budou chtít. Taky se na to můžu hned vysrat a vypadnout že...

Večer jsem strávil jako obvykle, nudně. Zalezl jsem chrápat, ráno zabezpečil dům a sedl do svého miláčka.
Po práci odpoledne jsem předal klíče chlapům, poprosil je, aby se postarali o kytky a tak a hlavně, aby nenechali krachnout můj autoservis. Ale oni to tu beze mne zvládnou... Zvládli to dříve, zvládnou to teď.

Auto jsem zaparkoval domů, zabalil všechno potřebné včetně spousty párů ponožek, pořádných pevných bot, maskáčů a všeho možného. Zabezpečil jsem trezůrek se zbraní a pozamykal celý dům. Všechno jsem to narval do jedné pořádné tašky. Nůž, Glocka, oblečení atd.
Vyrazil jsem pěšky a došel až k tomu samému dobu, jako včera. S taškou na zádech jsem prošel dovnitř a první, co mne trefilo do očí, byla dvojice dívek u automatu a ti dva chlapi, co je tam tak... oblejzali.
Zastavil jsem se a podíval se na ně s tvrdým výrazem ve tváři.
"Všechno v pořádku dámy?" Těknu pohledem mezi dvěma dívkama.

Já jsem chlap-kdo je víc, aneb lovestory u automatu na kávu

Popíjela jsem káu, když do budovy vešla jedna z dívek, Kath myslím, že se jmenuje a i ona se rozhodla koupit kafe a překlenout tak dobu než se někdo ukáže. Chtěla jsem se s ní dát do řeči, když dorazil chlápek co už z dálky sálal sebedůvěrou a na čele by měl mít napsáno "Macho"

Jeho řeči mě nechávají v klidu, podobných narážek jsem slyšela už tolik, že mě jen tak něco nepřekvapí, ale když Kath plácne po zadku, v očích se mi mihne zlost, nakročím, ale to se ve dveřích objeví mladík Johnny a vyřeší věc po svém.
Fajn, taky možnost, takže se nasamec otočí na mě, už jen za ten pohled bych mu nejraději vrazila pěst do žaludku a ty jeho kecy, žumpa nevyplodí takové hnusy, ale on si nejspíš myslí, že je king.

Mou reakci opět přeruší příchod dalšího z kolegů a jeho otázka mi nahraje, dokonce mirně zvlní rty v náznaku úsměvu. přikročím k neznámému, položím mu ruku na rameno, rádoby v intimním svádivém doteku a zadívám se do očí Terrymu, pokud si pamatuju dobře jména.

Vše je v naprostém pořádku, tady náš ....přítel má zájem rozšířit si obzory z asijské kultůry, chtěl by vědět jaký je rozdíl mezi Ming, Ling a Cing...že?

S posledním slovem stočím pohled na neznámého, moje ruce udělají několik velmi rychlích pohybů, ozve se nechutné křupnutí a cizinec se válí na zemi u našich nohou, řve jak pavián a drží si vykloubené rameno.
Trochu se nad ním skloním,nohu v kožené botě položím na jeho hrudník lekce první, tohle jsou kolegové, veškeré urážky jich se týkají i mě, lekce druhá...Ming, Ling a Cing, můžpu být tvoje děvky, já jsem Chloe a můžu být tvoje smrt....rozumíme si?

Pak odstoupím , nechám ho aby si v hlavě srovnal co se stalo a co by se ještě mohlo stát.

U automatu

Ta rádoby vypjatá situace u automatu, do které jsem se tak přimíchal s tím, že pomohu, nakonec až tak vypjatá není. Vlastně, ani jsem moc dlouho nemusel čekat na odpověď, všechno se seběhlo celkem rychle.

Cápek, co vypadal, jakoby mu patřil celý svět se po několika pronesených slovech od té černovlasé asiatky složil k zemi. Jasně, že ne sám. Bylo mu pomoci a já nemusel hnout ani brvou.
Nakloním hlavu na stranu a trochu se ušklébnu když uslyším ten hnusný zvuk pochroumané ruky. Pak už ale jen pozoruji s mírným úsměvem na rtech toho blbce, jak se válí na zemi a dostává kázání. To asi nečekal.

"Hádám, že přeci jen je asi vše v pořádku," podívám se na toho vola na zemi a pak na tu dívku, co ho tak zpacifikovala.
"Dobrý chvat," kývnu s respektem. Já se na blízko sice dokážu servat, ale že by to mělo být něco extra... To řeší Glock tady v tašce.

U automatu
Auuuu, kurva to je bolest, jsi blbá nebo co? nepznáš srandu? jo jasně, chápu, kdo nasere je, nasere i tebe, jasný....

Začne se zvedat a pohled stočí někam ke stropu, pozornému oku neujde, že tam jsou zamontované kamery, pak se podívá na vás v obličeji bolestí šedý, stejně chce mít poslední slovo , podívá se na Chloe tak tebe teda na rande nezvu.

Pak se odšourá někam do nitra budovy.

U automatu
Chloe, Johnny, Terry

Jak jsem si tak stála u automatu ještě s jednou holkou, přišel k nám nějakej týpek. Nevypadal zrovna mile. Začal na nás mluvit. Nějaký přisprostlý věci. Mě i plácnul přes zadek. Už jsem na něj chtěla vyletět, ale objevil se Johnny. Usmála jsem se na něj. "To je v pořádku, zlato." řekla jsem a pro přetvářku jsem mu dala pusu na tvář. Týpek se zase začal navážet do Chloe. Ta ho odpálkovala a zpacifikovala. "Páni," řekla jsem s úsměvem. "Super chvat." řekla jsem.
Jakmile se chlápek odšoural, pustila jsem Johnnyho. "Díky," řekla jsem. "Tu pusu sis zasloužil." opět jsem se usmála. "Dobře jsi ho odrovnala." řekla jsem směrem ke Chloe. "Jsem Katherine." představila jsem se jí. Koukla jsem na Terryho. "Ahoj," pozdravila jsem ho. Teď jsme tam stáli a neměli jsme o dělat.

Přijetí

Dostavil jsem se zpět do místnosti, kde nám bylo řečeno, že jsme všichni přijati. Poté jeden chlápek vyběhl ven. Poté Katherine a pak další lidi. Já šel taky a jel jsem domů. Tam jsem obvolal rodinu, která bydlela daleko ode mě. Sousedka mi bude zalívat kytky, ale musel jsem si zabalit. Všechno potřebné jsem balil chvilku. Pak jsem ještě vyřešil před odjezdem pár účtů a šel jsem si lehnout.
Ráno jsem se vzbudil díky budíku. Obstaral jsem vše potřebné a mohl jsem vyrazit. Nasedl jsem do auta a vyrazil jsem na místo určení. Když jsem dorazil bylo tam už pár aut. Vešel jsem dovnitř a spatřil jsem skupinku u automatu na kávu. Přišel jsem až k nim. "Ahoj, přišel jsem o něco?" zeptal jsem se s úsměvem. A koukl jsem na neznámé tváře. "Mimochodem jsem Anthony." představil jsem se dvěma ze čtyř lidí. Pak tam byla ještě Kat a Terry.

Tým mě zatím má rád. Ovšem ukazuje se jaký charakter bude mít tahle práce.

Kath se připojila k té naší společné přetvářce, a dokonce mi dala pusu. Johnny, sakra ty Casanovo. řekl jsem si sakrasticky. Samozřejmě jsem byl rád, že už dá Kath pokoj. Asi mě zase tak nenávidět všichni nebudou. Jenže on se prostě zaměřil na tu asiatku, jejíž jméno jsem zatím neznal. Poznal jsem ho velmi brzy. Ona ho totiž totálně sundala, a ještě setřela.
Poznámka Johnny. Asiatka se jmenuje ,,Chloe". Nezkoušej jí říkat jinak, a snaž se jí nenasrat.
,,Wow." řekl jsem prostě směrem k jejímu chvatu.
Katherine mě pustila, a poděkovala mi. Cítil jsem se rozhodně lépe než včera.
,,Ježiš to nic nebylo. Ale tak taky dík no." poděkoval jsem se a lehce jsem se zasmál.
Mimo jiné se tam objevil ,,hrdina". Jeden týpek co mi furt naznačoval jak se mu nelíbím. Ten si ani neškrt.
Ten metrouš se podívá kamsi vzhůru a zmizí do nitra budovy. Právě nám prozradil, že tu jsou kamery.
,,Jinak Chloe já jsem Johnny. Těší mě. Škoda, že se pořádně seznamujeme za takových okolností."
Do toho vlezl další týpek. Který se jen tak vtipně zeptal zda mu něco neuniklo a představil se.
Anthony. Sakra kámo to si tak necháš říkat? Každý Anthony to jméno nesnáší a nechává si říkat Tony. Nebo to teda platí na ty co znám.
,,Johnny." představil jsem se rychle.
Jinak bylo obecně zřejmé, že tu nikdo nemá co dělat než začne práce. Já jsem jenom tak poodešel k automatu. Teď mě napadla taková debilní myšlenka zda snad i ten automat není nějaký napíchnutý. Asi jsem už fakt paranoidní. Vylovil jsem drobák z kapsy, a dal ho do automatu.
Pak už jsem jenom upíjel kafe, a říkal jsem si, že dvakrát dobrý není. Nechtěl jsem ale zase být až tak výrazný. Sice jsem dneska udělal dobrý dojem, ale nesmím si to posrat.

Pokec
Terry, Chloe, Johnny, Kat

Ostatní se na mě koukli a já z toho pochopil, že jsem o něco asi přišel. "Těší mě. Můžete mi říkat Tony, pro zkrácení." řekl jsem ostatním, když se jeden z nich předtsavil. Objednal jsem si černý kafe a upil jsem z něho. To i já vařím lepší... pomyslel jsem si a trochu jsem se zašklebil. "Tak co? Jste zvědaví, co po nás bude chtít?" zeptal jsem se. "Jestli to bude zas nějakej test..." zapřemýšlel jsem nahlas a pak jsem koukl na hodinky. Bylo chvíli před časem, ve který jsme tu měli být a neviděl jsem tu nikoho jinýho, než nás pět. A to nás tu včera bylo jistě víc. "Co to bylo vůbec za chlápka?" zeptal jsem se na týpka, kterýho jsem viděl odcházet. Vypadal dost naštvaně...

Seznamovačka

Trochu nervozně pohodím hlavou, na mě je té pozornosti trochu moc, ale pak se překonám a na tváři se mi objeví mírný úsměv, to nic nebylo, nesnáším nagelovaný panáky co si myslí, že jsou pány tvorstva a krom toho, vyloženě si o to koledoval.

Sleduji jak se srocujeme a k nově příchozím prohodím, těší mě, pro ty co neslyšeli...jsem Chloe a ráda vás poznávám, mimochodem, všimli jste si toho maníka? Mám dojem, že nás celou dobu někdo pozoruje a tak trochu čuchám nějakou podpásovku, kdyby byl zaměstnanec, nedovolil by si to, když ví, že tady jsou kamery, kdyby nebyl, někdo by přišel a spacifikoval ho, takže....tahle práce se mi zdá čím dál tajemnější, co vy na to?

No děvče, myslím, že jsi právě pohřbila veškeré sympatie svojí ukecaností....

Nic zvláštního. Jeden vyhazov a nová práce.

"No jo, taky bych chtěla mít nějaký stroje doma, ale pohybu mám v práci dost."A taky nemáš prachy.. To je taky pravda, ale nejsem na ulici, tak si radši nebudu stěžovat nahlas a budu vděčná i za to málo co mám. "Tady to je." Ukážu na starou ošuntělou budovu, kde se nad vchodem rýsuje vybledlý nápis FitStar. Otočím se ke svému řidiči a věnuju mu úsměv. "Dík za svezení. Třeba to někdy zopakujeme znova." Pak už vystoupím z auta a zamířím k budově, kde mě za chvilku čeká poprava od šéfa.

Celé odpoledne a večer probíhá v klidu. Potom co si vyklidím skříňku ve staré práci, se vrátím domů a začnu si balit věci na následující den. V polovině balení přijdu na to, že tohle nebude moje silná stránka. Zvlášť potom, co si tašku dvakrát zase vybalim, protože si myslim, že tolik věcí potřebovat nebudu. Nakonec i moje trápení skončí a já jsem přesvědčena že mám všechno potřebné. Po minulé noci se rozhodnu, že půjdu brzo spát, abych přece jenom zítra nepřišla pozdě.

Je to nezvyklé, jít konečně někam včas. Je tohle jedna z věcí, které se v mém životě teď změní? Vykračuju si to ulicí a mám pocit, jako bych byla svobodná. Těžko říct čím to je, asi nadšením ze změny stereotypu. Dneska to bude dobrej den. Do budovy přijdu akorát včas, abych viděla jak Chloe zpacifikuje toho chlápka. Na mě to dojem neudělao, ale ostatní vypadají že jsou z toho udělaní. To bych zvládla taky. Přijdu k ostatním. "Zdravím." Rovnou zamířím k automatu, kde si koupím jedno černy kafe bez cukru. Všimnu si, že tu stojí i ten muž, co jsem ho včera vidéla u vchodu a co byl napomenutej z držení toho bílýho prášku. Jak jsem si myslela, my dva toho budeme mít asi hodně společnýho. Usměju se na něj a pak se věnuju svojí kávě.

U automatu

Přifaří se sem ještě nějaký týpek, taky povědomí ze včera. Jo, kecal jsem s ním a s tou jednou dívkou tady u automatu vlastně. To byl Tony a ta dívka... Katherine?

Ten poraněný se odbelhal pryč a dal pokoj. Jen ať zmizne, nebo příjde ještě k další újmě blbec jeden... Ale něco dobrého z toho stejně vzešlo.
Když se tak podíval nahoru, bylo to, jako kdyby čekal na nějaké rozkazy. Jakoby mu měl někdo říct, co má dělat teď. A ještě k tomu jsem si všiml těch kamer, co jsou tady všude po chodbě.
Ty vole jeden, to jsi nečekal co? Že by další test? hmmm.

"Terry," prohodím jako odpověď na představení se té dívky a nenápadně jí přejedu pohledem. Trochu podrobněji, než předtím v zasedačce. Ten její chvat mne nadchnul. Bylo to rychlé, přesné a pro toho týpka fatální a bolestivé. Teď třeba už nebude plácat ženské po prdeli.

Na otázky od Tonyho jen pokrčím rameny a tak nějak se zakoukám na zbytek skupinky. Shodím z ramena svou tašku a letmo se rozhlédnu.
"Vlastně jsem docela zvědav, co po nás budou chtít," pokrčím rameny a podívám se na automat.
Ne, nedám si...

Ve dveřích se taky objeví Des a zamíří si to rovnou k nám a pro kafe.
"Ahoj," řeknu jen krátce na pozdrav a pak se podívám na hodinky.
"Tak už by nás tam mohli nahnat ne?"

Den další....

Když jste se všichni opět sešli v zasedačce naběhlo do místnosti osmičlenné komando po zuby ozbrojení muži, na hlavách kukly, vidět jim jsou jen oči, poté nakráčí kravaťák.

Zdravím Vás, takže jmenuji se pan Smith, jedině já vám budu zadávat úkoly, na mě záleží jakou práci dostanete a jak velká bude vaše vyplata. Peníze vám budou chodit na konta ve Švýcarsku, která jsou již zřízena. Po dobu služby v této jednotce peníze potřebovat nebudete, veškeré výdaje hradí organizace, pokud přeci jen něco důležitého.....a tím se nemyslejí drogy, děvky a podobné. Alkohol v rozumné míře není problém, stejně tak cigarety.

Na chvíli se odmlčí, jednoho po druhém si Vás prohlédne, pak kývne hlavou a na tabuli před váma se objeví předchozí incident u automatu na kávu.

To co se stalo na chodbě, mělo vyzkoušet vaše reakce, o reakci slečny Kim, není třeba diskutovat, pokud bby vás to zajímalo, váš kolega si léčí vykloubené rameno, ostatní nepřistupovali k věci z pohledu násilý, většinou jste zapojili mozek, taktiku, vychytralost. Dobré....ti co přišli později samozřejmě nemusí mít žádné obavy, jejich postřeh se ještě prověří a teď, předejte členům komanda své bágly, odejdu a vrátím se za patnáct minut, do té doby chci vědět koho volíte jako velitele a proč, pokud si nezvolíte....nu to se uvidí a pak ještě , členové komanda před každého z vás položí hromádku čehosi.

...bylo by dobré, kdyby jste to složili než se vrátím.

Pak se otočí a nechá vás v místnosti, zakuklenci postávají u stěny, s vašimi bágly u nohou a je jasné, že od nich žádná pomoc nekouká.

Lovci lebek

Po tom incidentu, jsme všichni přišli nějak na to, že to byl testík. Chtěli jsme to řešit dál, ale už byl čas jít do zasedačky. Vzal jsem si tedy svoje věci a sedl jsem si k oknu. Pak tam prostě z fleku naběhlo policejní komando.
JEŽIŠI KRISTE!! v tu chvíli jsem skoro určitě dostal infarkt. Asi tak pět pikosekund jsem se už viděl venku z toho okna. Pak se ale objevil pan nažehlený.
,,Zdravím Vás, takže jmenuji se pan Smith, jedině já vám budu zadávat úkoly, na mě záleží jakou práci dostanete a jak velká bude vaše vyplata. Peníze vám budou chodit na konta ve Švýcarsku, která jsou již zřízena. Po dobu služby v této jednotce peníze potřebovat nebudete, veškeré výdaje hradí organizace, pokud přeci jen něco důležitého.....a tím se nemyslejí drogy, děvky a podobné. Alkohol v rozumné míře není problém, stejně tak cigarety."
řekne nám jako by se nic nedělo.
Ježiši. Jsem vlezl k nějakým lovcům lebek. Co tady kurva dělám?
Potom nám na tabuli ukáže co se dělo na chodbě. Očividně spokojený.
,,To co se stalo na chodbě, mělo vyzkoušet vaše reakce, o reakci slečny Kim, není třeba diskutovat, pokud by vás to zajímalo, váš kolega si léčí vykloubené rameno, ostatní nepřistupovali k věci z pohledu násilý, většinou jste zapojili mozek, taktiku, vychytralost. Dobré....ti co přišli později samozřejmě nemusí mít žádné obavy, jejich postřeh se ještě prověří a teď, předejte členům komanda své bágly, odejdu a vrátím se za patnáct minut, do té doby chci vědět koho volíte jako velitele a proč, pokud si nezvolíte....nu to se uvidí a pak ještě"
On po nás chce, abysme dali tašky tady panu a paní SWATovi? Já mám v tý tašce schovanej zasranej amfetamin s balíkem peněz!
Tašku jim ale stejně odevzdám. Pokusím se jim to kdyžtak vymluvit kecama o tom, že závislý člověk přeci nemůže odstřihnout drogu jako pupeční šňůru.
Potom před nás hodí rozloženej samopal.
No to si ze mě ale už děláš prdel. Kurva jen ten samopal vidím prvně v životě. Jak ho mám asi kurva složit?
Zakuklenci nás pozorují jako hlídací věže. Uklidnil jsem se, a řešil jsem ten samopal.
Vzhledem k tomu co ten nažehlenec zatím předvádí, tenhle test bude testovat něco jinýho než se zdá. Nemůže přeci po obyčejných lidech co jen viděli inzerát skládat samopal. To by musel nabírat z jinačích zdrpjů. Takže mu šlo o něco jiného.
Myšlenky se mi svedou na to jeho jméno. Smith. Jak originální.
Pak jsem ale zase začal řešit samopal. Bylo mi celkem jasné, že já to prostě nesložím. Spíš bych to rozbil. Takže jako ve škole. Musíš opisovat.
Ti zakuklenci pravděpodobně budou hlídat aby nikdo neopisoval a každý se věnoval svojí práci že? Takže tenhle test bude nejspíše o tom jak správně podvádět.
Sakra jo. To bude nejspíše ono. Johnny seš jednička.
Chvilku jsem sledoval co ti zakuklenci dělají, ale zdálo se mi že oni ten stůl mají opravdu celý pokrytý. Nenašel jsem prostě cestu jak jim nějak uniknout. Domluvit se taky nešlo. Zatím jsem prolejzal, ale tady asi skončím.
Ale počkat. Nejprve po nás chce vybrat velitele ne? Mám nápad.
,,Hele lidi. Navrhuji vybrat toho ,,velitele" takhle: ,,Kdo první tuhle hromádku složí a vysvětlí jak se to dělá nám co to nechápou. Ten ať je velitel"

Zakuklenci a starý americký samopal

Dostavili jsme se do zasedačky, vybrali místa, zasedli na prdel a co se nestalo. V cuku letu byla místnost plná ozbrojených zakuklenců, jak kdyby přiběhli nás všechny v jednom okamžiku popravit.
Sakra! Rozhlédnu se kolem, ale žádný únikový východ nic... Blbej nápad, blbej nápad!

Nemohl jsem dělat nic, než sedět, sledovat co se děje kolem a čekat, co bude. Vytáhnout tu zbraň byla jasná sebevražda, nebo při nejmenším zpřerážené ruce.
Pak ale přikráčel ten pan kravaťák, konečně se představil a okomentoval tu situaci u automatu na kávu. Jen se ušklébnu, ten chudák to pořádně schytal.
Požádal nás potom, abychom odložili tašky do rukou těch zakuklenců a to se mi moc nelíbilo. Neměl jsem páru, co jsou zač a jestli se mi budou hrabat ve věcech...
Zvedl jsem se, došel k nejbližšímu z nich a pořádně se mu zadíval do očí, než jsem mu tašku předal. Oni i oči hodně prozradí o člověku, ale v tom jsem tak dobrý nebyl. Spíš jsem jenom tak zkoušel jeho reakci.

Na stolek mi rozložili několik částí zbraně. Zůstal jsem stát, takhle se to skládá lépe.
Heh. To vypadá jako starý americký samopal z druhé světové... Bude to hračka...
Srdce mi to netížilo, spíš ta věc o veliteli mne dostala.
"Jak mám doháje vybrat velitele, když nikoho z těch lidí neznám?!" Prohodil jsem trochu s nasraným tónem v hlase, páč jsem se opravdu nechtěl zodpovídat někomu, kdo třeba nikdy nebyl v akci.
Ozve se ten chlápek, který mi zůstal v hlavě už z minula. A ne zrovna kvůli dobrému důvodu.
Jen se na něj podívám, pak na hromádku před sebou a začnu skládat. Je to brnkačka, skoro u všech zbraní je to stejné. Já měl výcvik na vše a odstřelovací pušky jsem skládal v několika sekundách. Tenhle starý krám nebude takový problém.

Popadnu tělo, pak tam cvaknu hlaveň, uzávěr, pažbu a zbytek. Nakonec zacvaknu zásobník, natáhnu a stisknu spoušť.
Ozve se cvaknutí, jak úderník praští naprázdno. Pak položím beze slov zbraň na stůl.

Komando alá Hollywood

Od automatu jsme se přesunuli do zasedačky, sotva jsme dosedli naběhlo komando těžce ozbrojenech maníků a za nima nakráčel kravaťák, připadala jsem si jak v akčním filmu. Šéfík se představí , pak okomentuje co se dělo na chodbě , takže jasnej test a já nejspíš zmrzačila nějakého kolegu a pokud nezmrzačila, tak jsem mu notně pochroumala ego, kruci holka, začínáš vážně dobře, drž se zpátky, pak nás seznámil se svým jménem a s tím co se od nás čeká dál.

Porozhlédnu se kolem, Johnny je totálně na zhroucení, jen nevím zda z toho co má před sebou, nebo z komanda za zády, povzbudivě na něj mrknu, když se ozve Terry.

Souhlas, svěřit velení někomu koho neznám je docela o ústa, ale tady Johnny má bezva řešení, pro případ kdyby jsme nedokázali nikoho vybrat.

Já jsem dobrá v bojových uměních, ve všech možných a velmi dobrá s vrhacíma dýkama, ale zbraně...pro mě moc hlučné, moc složité. Jistě, vystřelit umím, možná bych nakonec ten samopal taky složila, ale určitě ne za pár minut.
Takže po chvíli váhání vytáhnu bankovku a během chvíle mám taky složenou zbraň , jen teď doufat, že pan Smith, má smysl pro humor, pobaveně mrknu na své kolegy a opřu se pohodlně do židle .

V zasedačce

Po chvíli jsme šli do zasedačky, kde jsme se opět usadili a čekali. Chvilka čekání uběhla a dovnitř vběhlo komando. Trošku jsem se podivila a následně si vkráčí pan tajemný. Ochranka jak pro prezidenta... pomyslela jsem si. Pak začal mluvit.

Zdravím Vás, takže jmenuji se pan Smith, jedině já vám budu zadávat úkoly, na mě záleží jakou práci dostanete a jak velká bude vaše vyplata. Peníze vám budou chodit na konta ve Švýcarsku, která jsou již zřízena. Po dobu služby v této jednotce peníze potřebovat nebudete, veškeré výdaje hradí organizace, pokud přeci jen něco důležitého.....a tím se nemyslejí drogy, děvky a podobné. Alkohol v rozumné míře není problém, stejně tak cigarety.

Originální jméno... takovej frajírek. pomyslela jsem si. Pak se odmlčel a na všechny z nás se podíval. Pak se na tabuli před námi objevil ten malý incident u automatu. Pozorně jsem se na to ještě jednou koukla, i když jsem u toho byla. Mluvil dál.

To co se stalo na chodbě, mělo vyzkoušet vaše reakce, o reakci slečny Kim, není třeba diskutovat, pokud bby vás to zajímalo, váš kolega si léčí vykloubené rameno, ostatní nepřistupovali k věci z pohledu násilý, většinou jste zapojili mozek, taktiku, vychytralost. Dobré....ti co přišli později samozřejmě nemusí mít žádné obavy, jejich postřeh se ještě prověří a teď, předejte členům komanda své bágly, odejdu a vrátím se za patnáct minut, do té doby chci vědět koho volíte jako velitele a proč, pokud si nezvolíte....nu to se uvidí a pak ještě,

Jo, ano zapojili jsme mozek... koukla jsem na Johnnyho a usmála jsem se. Velitel? A jako jak, když ty lidi neznám! zaprotestovala jsem v hlavě, ale neměla jsem problém to říct nahlas. Předběhl mě Terry... Odevzdala jsem batoh a poslouchala jsem co dál říká pan Smith. Komando před nás ještě pložilo něco, co jsem opravdu nepoznala.

...bylo by dobré, kdyby jste to složili než se vrátím. poté odešel. Koukala jsem na to, co před nás položili a nevěděla jsem si rady. Vypadalo to, že nejsem jediná, ale Terry to složil rychle a nevypadalo to, že by hodlal nás zaučit. Souhlasila jsem s Johnnyho návrhem přikývnutím. Chloe byla hotová později než Terry, ale neskládala ten samopal. Usmála jsem se.

Tady nejsem správně.

Po chvíli popíjení kávy u automatu a poslouchání ostatních, se přesunu do zasedačky. Posadím se dozadu, abych měla co nejlepší výhled na ostatní. Vypadají docela v pohodě. Tohle bude fajn práce. Právě když si tohle pomyslím, vpadne do místnosti zakuklené komando. Sakra! Začnu hledat nejbližší únikový východ. Tohle určitě celý byla jenom nějaká past. Pak nad tím začnu přemýšlet. Klid, Des. Nic špatnýho jsi v poslední době neudělala. Nemáš se čeho bát. Trochu se uklidním, ale mám v hlavě teda pořádný zmatek. Ruce sevřu v pěst a čekám co se bude dít. Naštěstí přijde ten kravaťák, pan Smith a začne k nám mluvit. Skoro se rozesměju, ale udržím vážnou tvář. Takže jsem měla pravdu, fakt budeme něco jako tajní agenti. Ironie.

Po skončení projevu se pohodlně opřu do židle. Mám před sebou dva problémy. První se může vyřešit celkem snadno. Vím určitě, že já velitelem být nechci. Pokud se něco zkazí. Všechno by padalo na mojí hlavu a pokud se dá věřit všem těm kriminálkám, papírování bych taky musela udělat já. Děkuju pěkně, ale ne. "Takže lidi, mě je jedno kdo z vás to bude. Já se toho dobrovolně vzdávám. Pokud na to někdo má ambice, tak prosím." Pak zaslechnu Johnyho a ten jeho nápad. Souhlasně přikývnu.

A teď druhý problém. Zbraň jsem párkrát v ruce držela a možná že to bylo tenkrát i dobrovolně, ale nikdy jsem z ní nevystřelila natož abych jí skládala dohromady. Asi jsem tady vážně špatně. Počkat. V tom inzerátu nepsali, že chtějí někoho se zbrojním průkazem, kdo složí všechno dohromady za deset sekund. Nejhorší je, že teď o tu práci už fakt stojím a bojím se že mě vykopnou. Bravo. Nemám odvahu se o složení ani pokusit. Kdybych to složila blbě, a to že bych to složila blbě, by bylo horší než že bych to nesložila vůbec. Koukám se po ostatních. Asiatka Chloe to vyřešila vtipně, Terry to měl za pár vteřin a ostatní asi nechápou stejně jako já. Usměju se na Terryho. "Tak to vypadá, že jsi to složil první, pane veliteli. Nechceš to ukázat i těm, co v tom tak trochu plavou?"

Zasedačka

Seděl jsem v zasedací místnosti, věci vedle sebe a díval jsem se po ostatních. Najednou dovnitř vtrhlo komando, možná jsem se malinko lekl, ale bylo o jen chvilkové a pak už jsem poslouchal pana vedoucího, který si to nakráčel dovnitř a konečně se nám představil.
Podíval jsem se na scénu u automatu, ale nijak jsem jí nevěnoval pozornost a pak jsem zase poslouchal.
Svoje věci jsem hodil k jednomu z "vojáků" a podíval jsem se na rozloženou zbraň, která se přede mnou jako z čistajasna objevila.
,,Bylo by dobré, kdyby jste to složili dříve než se vrátím."
Pronesu jeho slova s ironií ve své hlavě a pak se na zbraň podívám znovu.
,,Tak jako před třemi lety."
Pousměji se.
,,Snad jsem to nezapomněl."
Vezmu části zbraně a pomalu jí složím, pak jí hotovou položím na stůl.
Nebyl sem první, ale rozhodně ne poslední.
Nějakou dobu koukám na ostatní, a když vidím, že i s tím opravdu neví rady, tak promluvím.
,,Heleďte neni to tak složitý, je to skoro jako puzzle."
Pousměji se a svojí zbraň rozložím.
,,Koukejte se na mě."
Začnu pomalu, ještě pomaleji než předtím skládat zbraň.

Zasedačka

Byl jsem první a nějakou chvíli se zdálo že asi jediný, kdo tu zbraň dokáže složit. By mne zajímalo, kde tenhle historický kousek sebrali. Ten už něco pamatuje, ale tak pro nějaký ten test asi dostačující.
Pousmál jsem se nad výtvorem Chloe a chvilku jen sledoval, jak se s tím všichni trápí. Tedy až na toho jednoho chláka, který dal samopal nakonec taky dohromady.

Pak mne ale ještě osloví Des a já jí věnuji milí úsměv s tím, že se tedy zvednu, příjdu k ní a zaškolím je. Ale než to stihnu a nejsem ani v půli cesty, tak ten chlápek, co samopal složil též, ho začne rozkládat a vysvětlovat.
"Je to jednoduché. Nejdříve tělo, pak uzávěr, hlaveň, pažbu a nakonec zásobník. Je to skoro u všech zbraní stejné," pokrčím rameny a doufám, že se nikdo nezačne ptát, odkud tohle všechno umím. Hold bych musel improvizovat.
"Chce to trochu praxe, ale když to dostanete do ruky, tak to jde," hodím okem po těch zakuklencích a po své tašce.

Pokračování...

Zadaný čas uběhl a Smith se vrátil do zasedačky, první co udělal střelil pohledem k zakuklencům, ti jen zavrtěli hlavami, pak se obrátil na vás.
Sledoval jak jste daleko se složením zbraně, u Chloe se zastavil a povytáhl obočí slečno Kim, máte dojem, že jste v mateřské školce, nebo že vám papírové origami zachrání život? Pak se vrátí zpět a prohlédne si vás jednoho po druhém.

Takže, zbraň bezchybně dokáží složit dva z vás, myslím, že by to zvládla i slečna Kim, ale z nějakého důvodu se k tomu neodhodlala, stejně tak si myslím, že by si poradili ostatní, každopádně ...vybrali jste velitele? Pokud záznamy nelžou, měl by to být pan Peterson, nebo se pletu?

Smith se zadívá na Terryho a pak i na ostatní a čeká na vaši reakci.

V zasedačce

Přešli jsme s ostatními do zasedačky. V zasedačce jsme odevzdali své batohy, tašky a ostatní a pak nám něco povídal pan Smith. Následně odešel a zakuklenci nám dali rozloženou zbraň. To jsem poznal. Většina lidí si s tím nevěděla rady, ale Terry a ještě jeden týpek to složili. Pak ještě něco složila Chloe, ale bylo to origami, nad kterým jsem se pousmál. Poté začali vysvětlovat. Potom přišel Smith a zkontroloval to. Promluvil na Chloe.
slečno Kim, máte dojem, že jste v mateřské školce, nebo že vám papírové origami zachrání život? řekl a popošel dál. Aspoň něco dělala... Pak povídal něco o tom, že zbraň bychom dokázali poskládat všichni. Pak začal mluvit o velitei, kterým by měl být Terry. Pokýval jsem hlavou, protože to složil první. "Asi jo." pronesl jsem dost nahlas, aby mě slyšel pan Smith.

Zasedačka.

Po tom co jsem řekl můj nápad nikdo nic nenamítal. Asi se uchytil. Ovšem lidé zde se začali projevovat docela jako chladnokrevní vtipálci. Kolem vás stojí komando jak od lovců lebek, a vy máte náladu na vtípky, nebo na machrování. Chloe si prostě poskládala origami, namísto aby mi řekla jak tu zbraň fakt složit. Ten týpek co mi furt naznačoval co jsem já pro něj za socku, to složil asi během pěti vteřin. Pak to položil na stůl s výrazem absolutního borce. Nevydal ani hlásku.
Vypadá to že vůdce tohohle ,,týmu" bude za všech okolností špatný. Hlavně pro mě.
Pak začne závod. Týpek který se mi ještě nepředstavil, nám začal skládání samopalu opravdu vysvětlovat. Toho se ale ,,machr" musel uchytit aby upevnil svojí pozici. Ve výsledku to vysvětlili tak nějak oba.
Stejně to nechápu. Docela by mě zajímalo odkud to umí. Asi nějací armádní nadšenci. No to bude prdel.
Pak se vynoří pán ,,dívám se na všechny aby obdivovali jak jsem nažehlený".
Z záznamů, které nám už definitivně potvrdili že kamery jsou absolutně všude, to on vyrozuměl tak že vůdcem bude Peterson, alias Machr.
To se radši zastřelím než mít tohohle machra jako velitele. Navíc to není pravda, první to vysvětloval ten druhej týpek.
,,S dovolením pane....ehm.....Smithi. Vysvětlili nám to vpodstatě oba dva. Což nám tu volbu trochu komplikuje." řeknu mu naprosto normálně.

Zasedačka

Komando se roztáhne směrem od vchodu do boků, to protože se mezi nimi protáhl ten maník. Pan Smith, jak originální. Beztak to bude falešné jméno, podle toho, co jsem tu doposud viděl. A pomalu se mi přestává líbit, o čem tahle práce bude.

Jak teď připadám ostatním mne ani moc nezajímá, jen se usměji na Chloe když si všimnu té papírové skládačky.
Sebevědomá, nenechá na sebe sáhnout a ještě se vtipem? Dokonalá ženská? Ale co to meleš Terry, neexistuje nic jako dokonalá ženská nebo chlap. Vždycky, vždycky se něco najde...
Každopádně, spolu s Des mi tu připadali ty dvě dívky jako nejpříjemnější a nejpohodovější. Ostatní tak normál, jen ten cápek s bílím práškem tak trochu nezapadal.
A jo, ať si klidně myslí, že ho tu odsuzuji. Ten jeho výraz v ksichtě je jasnej. Drogy jsou svinstvo a skončit s tím... Řekněme, neznám snad nikoho, kdo by to dokázal. A jestli to je třeba ještě nějaký dealer... Plesk, plesk! Představím si v hlavě tu situaci.

Pan Smith se pak chytne toho, že kdo složí první zbraň, bude velitel tady téhle skupinky. Nevím, jestli je to zrovna dobrý nápad. Já byl vždycky na misích sám a nebo s jedním člověkem, kterého jsem bral jako sobě rovného parťáka. Spoléhali jsme na sebe a jeden bez druhého by jsme zhebli. Nikoho z těhlech neznám, na nikoho se nebudu moci spolehnout tak, jako na svého parťáka. Bude to chtít čas a důvěru, jinak to nepůjde.
Každopádně, asi by se to dalo zvládnout.

Jenže ten pán s práškem ještě začne vykecávat o tom, že ta volba tak jasná nebude. Jen jsem zvedl ruce vzhůru a nahodil výraz jako: "mě je to fuk," a podíval se po všech přítomných, co ti na to.
"Mě je to jedno, na mě nekoukejte. Pro sebe volit stejně nemůžeme," pokrčím rameny.

Že já se je to snažil naučit...

Tak nějak jsem se je snažil naučit zbraň, v podstatě už odmalička jsem nebyl vychovávaný k ničemu jinému, byl jsem vlastně jenom stroj, který mohl zabíjet lidi. Samozřejmě to berte s nadhledem.
Podíval jsem se na toho týpka v obleku, který za doprovodu rozestoupení chlapů v obleku vešel do místnosti a podíval se na složené zbraně.
I mě pobavilo origami té jedné dívky, ale nedal jsem to na sobě nijak znát.
,,Že by měl být ten týpek vůdce? Proč ne."
Pronesl jsem si v duchu, ale najednou to ten kluk, kterej údajně jel na drogách musel zkomplikovat.
,,Já a vůdce? Proč? Ne že by mi to vadilo, byl jsem ten vůdčí typ, ale tyhle lidi jsem ani neznal."
Zatím jsem se nijak nevyjadřoval a držel jsem kamenný výraz, který jsem hodlal držet až do doby než se rozhodnou ostatní.
,,Akorát poslouchat rozkazy neumím."
Pousměji se alespoň v duchu.

Hádej kdo přijde na večeři....ehm, kdo bude velitel.

Sleduju to dění a začíná mi docházet, že všechno jsou to jen testy, testy toho jak se v které situaci zachováme, jak budeme reagovat, popřípadě spolupracovat. Ať je ten chlápek kdokoliv, ví toho až moc, v inzerátu nebylo o zbraních ani slovo, nemohl vědět zda jsme někdo zbraň v ruce drželi, nebo dokonce viděli, nemohl tušit jestli se nepomlátíme hned u toho automatu na kávu, nebo nesjedeme Johnnovým speedem.

Takže je to jedna velká zatěžkávací zkouška, což mě na jednu stranu unavuje a na druhou baví, pokud za to dostanu zaplaceno, vezmu do ruky origami a zadívám se na Smitha, v mateřské školce bychom dostali svačinku a touhle dobou by byl čas k polednímu spánku, takže ne, nemyslím si, že jsme v mateřské školce, ale taky si nemyslím, že je potřeba z nás dělat neschopné hovada. Proč neurčíte velitele sám? Stejně to máte v hlavě dávno srovnané, a prosím.....můžeme si přestat hrát a dostat se konečně k jádru věci? Bylo by fajn vědět pro koho pracujeme a jak bude naše práce vypadat.

No, možná jsem si právě podepsala výpověď, ale už mě unavuje nechat ze sebe dělat pokusné králíky, mimochodem, možná by bylo efektivní udělat dvě skupiny, první s velitelem Petersonem, tu druhou s Johnsonem, protože v každé akci je potřeba mít záložní tým, který hlídá záda....tedy, to je jen můj hloupý ženský názor, ale třeba se pletu, že pane Smithi?

Pilná studentka

Dalo by se říct že se zájmem sleduju naši 'výuku' skládání zbraní. Po několika pokusech se mi to tak nějak povede složit, ale nevsadila bych na to svůj život. Radši bych se asi pořád spoléhala na svoje ruce a nohy. Nicméně jsem to složila až díky Terrymu a Michaelovi. V podstatě je mi jedno, kdo z nich se stane velitelem. S oběma jsem se bavila a oba mi přijdou v pohodě. Pokud bych si ale přeci jenom měla vybrat, hlasovala bych pro Terryho. Přijde mi o něco víc důvěryhodnější a trochu větší vůdčí typ. Pak navrhne Chloe tu věc s dvěma skupinama. Něco do sebe to má. "Super nápad. Souhlasim s Chloe v tom případě, že obě skupiny budou hodnoceny stejně a ani jedna skupina nebude podceňována."

Tak to rozjedeme ne?

Na vtípek s poskládanou zbraní pan Smith asi nebyl moc zvědaví a že by měl smysl pro humor, to se o něm říct nedá. A to už mohu tvrdit po takhle krátké chvíli. Inu co. Jestli to má být náš budoucí šéfík, tak si na to budeme muset zvyknout.

Poslouchal jsem, jak se pak do něj Chloe pustila na plné čáře a vlastně měla pravdu. Nejdříve mu vyvrátila, že tady vážně žádná mateřská školka není a je fakt, že já už bych se rád dozvěděl, co se po nás bude chtít stejně, jako asi všichni okolo. Byl jsem zvědaví, schvaloval jsem její otázku, takže jsem se zadíval jejím směrem a pokud si mne všimla, kývl jsem souhlasně hlavou.
"Slečna Chloe má pravdu," postavím se na nohy a založím ruce na hrudník v takovém protestantním výrazu.
"Taky bych rád věděl, co se od nás vlastně bude chtít a myslím, že nejsem sám," povím jen s klidem a neměním vůbec svůj postoj.

Padne potom návrh i na dva týmy, což by taky nemuselo být vůbec od věci. Jasně, v každé akci musí být prostě jeden hlavní velitel, což bych asi odhadoval, že to bude jeden z nás dvou, ale má to něco do sebe. Jedna skupinka tady, druhá tam a koordinovaný útok. Ale o čem to tady plácám... Vždyť pořád nevíme, co se po nás bude chtít.
"A nápad s dvěma týmy také podporuji."

A jedeme dál...

Smith si vyslechne všechny vaše případné připomínky, rázuje přitom po celé místnosti, nakonec se zastaví u Chloe, víte slečno, chytráky nemá nikdo rád a rejpali taky ne, takže být vámi držím pusu , jediné rozumné co jste řekla, bylo rozdělení do dvou týmů, ale jestli chcete zpět do mateřské školky....

Pak přejde před lavice a přejede Vás pohledem, nemám nic proti dvěma týmům, takže jeden tým Peterson, druhý Johnson, obě skupiny jsou si rovny, dokud já nebo vaše činnost v akci neurčí jinak. Každý z velitelů si vybere koho chce k sobě, pokud nevíte, rozdělím vás sám a teď oč jde.... naše zem je plnná zločinců na útěku, policie nestíhá, právní systém nefunguje jak by měl, pracujeme pro vládu ačkoliv to nikdo nepřizná, což znamená...budete chyceni-máte smůlu, pomůže vám jen tým, vláda nikoliv...otázky?

Tak nakonec nic nudného

Chloe jen schytá proslov od pana Smitha a já se jen potichu usměji. Co si o sobě ten chlap myslí? Řekl bych, že to byl jeden z těch šprtů, kterého neměl nikdo rád. Jistě, to bude ono!
Každopádně, odsouhlasí nám rozdělení na dvě skupiny...

A teď přišlo to nejtěžší. Já a tady kolega jsme si měli vybrat, koho že to chceme pod svá křídla. A jelikož o nikom z nich skoro vůbec nic nevím, řekl bych, že to bude náhodný výběr a na většině osazenstva tu bude hodně práce.
Ale nejlepší by bylo začít tak nějak logicky asi...
"Chloe," řeknu hned, jakmile Smith přestane mluvit. Viděl jsem, co dokáže na blízko a líbí se mi její charakter. Stojí si za svým, přesto oplývá vtipem. Je dost možné, že by mohla mít problém s autoritami, ale tak to až asi na jednu výjmku bych tipl na všechny.
Dál jsem taky věděl, že nechci toho feťáka. Většinou to bývají nestabilní lidé a mohlo by se taky stát, že kvůli němu všichni zařveme. Kvůli jedné blbé chybě. Ne, toho ne.

Pak už tu zbývá jen Des, Tony a ta hnědovlasá dívka, které jsem ještě nepřišel na jméno. Neměl jsem šanci.
U Tonyho nevím, prohodil jsem s ním jen pár slov. U Des to je dost obdobné, jen jsem chytřejší o to, že pracuje ve fit centru, tudíž by mohla mít alespoň dobrou fyzickou kondici. No a o té třetí dívce nevím vůbec nic.
Vyčkávám, jestli nebude mít Chloe něco proti a taky na volbu druhého z velitelů.

Jak jsem byl zamyšlený, až teď mi vlastně došlo, cože se to po nás bude chtít. Tak podvědomě jsem něco tušil a možná proto mne to sem táhlo, ale jistý jsem si nebyl.
Lov na zločince? Nenechat se chytit, protože se k nám vláda nebude hlásit? To zní jako Suicide Squad...
Na druhou stranu, proč ne viď. Být zapletený do vládní a do armádní organizace, no to se podívejme.

Lovci lebek. Wow. Já to tušil.

Smith mě moc nezaregistroval, za to Chloe určitě ano. Chloe mu před tím celým komandem a tím vším názorně ukázala že je naprostý debil, a že tahle skupina lidí si bude dělat věci po svém. Samozřejmě jí všichni podpořili.
Ta holka určitě do toho dotazníku napsala že nemá respekt k autoritám. No nic, mě se konec konců ten její nápad taky zamlouvá.
Jenže jak nás ti dva budou vybírat? Skoro nás neznaj. Navíc pochybuju že zrovna o mě by byl vysoký zájem. Nažehlenej frňák to prostředí pro mě tady docela pos*al. Jen ať mu Chloe nakope prdel a bourá mu jeho ,,pevnou" autoritu.
Přišlo mi fascinující, že vláda nás chce zaměstnat, ale nechce nás chránit.
No vždycky jsem věděl že vláda zločin extrémně toleruje, ale že by až tak moc?
Další problém co jsem řešil byl ten speed v tašce. Tenhle problém se tak trochu zvětšoval jako nádor. Vzhledem k povaze téhle profese jsem absolutně nevhodný kandidát. Navíc jsem závislej, i když jen rekreačně. Asi těžko budu uprostřed ,,mise" chodit na odvykačku že? A co když na mě budou záviset životy a já zrovna budu pod dávkou? Co se bude dít pak? Já už si nic nechci posrat. Ale zase nemůžu tu teďka vyndat speed a tvrdit kecy o odvykačce. Tak to nepůjde, zvlášť ne před tím komandem.
Někdy jim řeknu, že s tím končím. Teď ne. Stejně mě nemají rádi. Je to vidět. Navíc jsem psanec, loví mě gang dealerů. Bude lepší když budu taková kamikaze. Takže tahle práce je ideální. Koneckonců pokud tohle všechno zázrakem přežiju, budu moct žít na Havaji.

Miláčkem nadřízených snadno a rychle? Já jistě ne....

Takže jsem dostala vynadáno, což není nic nového, ale kupodivu můj nápad se dvěma skupinama zaujal, Terry se ujal slova a já byla tou koho si vybral, fajn nemám nic proti tomu, ale ráda bych mluvila do výběru lidí co mi budou krýt zadek a jestli se to nebude líbit "šéfovi " týmu...hm, to bude oříšek.

Děkuji za projevenou důvěru, zjistíme zda jsi udělal dobře, pokud bych mohla navrhnout někoho dalšího brala bych Johnyho a Kath, než řekneš že nikoho neznám...uvažuju podle toho co o sobě řekli a co jsem měla možnost vidět, ale samozřejmě....ty budeš šéf.

Domluvím k Terrymu a pak s pokrčením ramen pohlédnu na pana Smitha, děkuji, že jste nám sdělil jak mě všichni budou nesnášet a jak se na nás vláda vykašle, což se dalo čekat, nikde ovšem ani zmínka o částkách, za kolik budeme nasazovat své krky?

Než se uráčí Smith odpovědět znovu se rozhlédnu po přítomných a když zachytím pohled Johnnyho, mrknu na něj, podle toho jak mi připadá nesvůj, bych si odvážila tvrdit, že zákaz týkající se drog, tak nějak ignoroval, ale podle mě...každý má nárok na nový život.

Kdo bude první?

Nic jsem neříkal, ale s rozdělením do skupin jsem plně souhlasil. První si vybíral ten druhej "vůdce", ale rozhodně mi to nevadilo, nechtěl jsem, aby jsme byli nepřátelé, proč vůbec.
I přes to, že Chloe by se mi do týmu hodila se mi nelíbilo, že neposlouchá rozkazy a to byl malinko problém. Moc lidí, kteří by se mi hodili tady už nebylo a koho jsem prozatím chtěl určitě vyřadit a nevzít si ho byl ten feťák, jehož jméno jsem si stále nemohl zapamatovat.
Rozhlédl jsem se po zbytku lidí na výběr a pak jsem se podíval na Des.
,,Des vezmu si tebe, snad to nevadí."
Malinko se pousměji. Byla zatím jediná s kým jsem se stihl seznámit a tak pro mě bylas skoro první a stoprocentní volba.
,,Koho dál? Už jich potom moc nebude."
Přemýšlím dokud si nevybere Terry.

Někdo mě chce. Jupí!

Tak si jenom tak sedím a poslouchám kravaťáka a ostatní. Jak se zdá, nápad se dvěma týmy se uchytil. Bravo, Chloe. Určitě to nebude svatoušek, nebude respektovat autority a abych nezapomněla.. Vyzná se v boji zblízka a zneškodnění nepřátel. Stejně jako já. Najednou pocítím touhu být lepší než ona. Nic proti ní nemám, vždyť o ní nevim nic jiného než jak se jmenuje, ale stejně si nemůžu pomoct. Doslova jí probodávám pohledem a snažim se jí odhadnout. To je moje přehnaná soutěživost. Měla bych poznat co v ní je. Třeba se toho od sebe budeme moc hodně naučit a nebo prostě dostanu na prdel..

Nepřekvapuje mě, že si Terry vybere Chloe. Podle všeho co jsem měla zatím možnost vidět, tak si s ní docela dost rozumí. Kývnu na něj a usměju se. Dobrá volba, chlape. No.. já jsem se zatím moc s nikým nebavila, tak trochu čekám že zůstanu poslední. Naštěstí mě Michael vyvede z omylu a moje jméno padne hned jako druhé. Věnuju mu úsměv a mrknu na něj. "Super. Snad na mě nebudeš moc přísnej, šéfe." Kdo zbývá? S těma lidma se moc neznám, tak je mi docela jedno, kdo přijde jako další. Možná bych brala toho Johnyho, nebo jak se jmenuje, protože z něj mám pořád pocit, že toho máme hodně společného. Ale moje volba není, kdo přijde do našeho týmu.

Týmy

Chloe neprotestovala a pan Smith se zdál, že mu je to taky buřt. Popravě si nejsem jist, co od takové dívky čekat. Jestli se spíše obávat a nebo ne. Však to se pozná...

Z těch dalších fakt nikoho neznám a Des se přidá do teamu Johnson. Takže jakmile Chloe navrhne Johnyho a Katherinu, prohlédnu si je pohledem a zamyslím se.
U Kat mám celkem jasno, ta zachovala klidnou hlavu a když se podívám na Johnyho... je fakt že i on na to nešel blbě a zapojil mozek. Ale stejně jsem dost váhal...
Co když zrovna dostane depku a nás kvůli tomu zabijou? Nebo to neodhadne s dávkou a padne k zemi při akci? Jo, jasně... Už vidím jak ze dne na zem přestaneš...
Ale zase na druhou stranu si říkám, že by si i té mojí volby mohl třeba i vážit. Třeba se bude snažit a každý si zaslouží šanci...
"Dobře. Johnyho a Kat," pokynu nakonec k těm dvěma.
Jen doufám, že toho nebudu litovat...

Chloe se pak zeptá i na finanční zaopatření, což je velice dobrá otázka. Ale řekl bych, že částka se bude odvíjet od hlavy a pokaždé bude jiná.
"To je fakt. Alespoň hrubý odhad?"

Týmy
Všichni

Jen tak mlčky jsem tam seděl. Vlastně jsem k tomu neměl moc co říct. Docela mě překvapilo to, že by nás chtěla zaměstnat vláda... Řešily se tam týmy a velitelé. Nejvíc mě předtím rozesmálo to, jak Chloe totálně setřela pana Smithe. Dva týmy jsou dobrý nápad... pomyslel jsem si a prohlédl jsem si úplně všechny. První s vybíráním členů do svého týmu začal Michael. Vybral si Des. Pak pokračoval Terry, který si vybral Johnnyho a Kat. Jen jsem vlastně čekal, kdo si vezme mě do týmu. Dvě ze tří děvčat byly zabrané, zbývala jen Chloe. Usmál jsem se na Kat a pokračoval jsem v pozorování pana Smithe. Něco se mi na něm nezdálo...

Banda nováčků...

Stál jsem tam nehnutě, jen očima sledoval tu bandu, co se tu sešla. Chlápek se sebevědomím, co poskládal samopal jako nic. Pak ten druhý frajírek, kterému se zbraň taky povedlo složit. Vypadalo to, že ti dva vědí, co dělají a že už to mají v ruce. Ono sestavit tohle, to je něco úplně jiného než modernější zbraně. A přesto je to dost podobné...
Armádní výcvik? Nebo sportovní střelci? Ale měli to v celku rychle... On si je šéfík proklepl a ať jedou v čem jedou, ví to. Taky by se mohl podělit.

Pak tu byl pan Redman. Nejsem si úplně jist, jestli se do téhle práce hodí. Jít sjetý do akce, to by nemuselo dopadnout dobře a upřímně lituji toho chudáka, co ho bude mít pod sebou.
Inu co já vím, třeba se pletu. Ale seknout s fetem ze dne na den, to prostě nejde.
Mírně pootočím hlavou a zadívám se na jeho tašku. Nepochybuji o tom, že tam má schovanou zásobu.
Ty budeš trpět... přemýšlím si tak pro sebe a očima přejíždím po dalších lidech.

Tichý pan Gillar, to je kapitola sama pro sebe. Ale po pravdě, někdy lidé, kteří nejsou příliš komunikativní a jsou více uzavření do sebe, bývají nejschopnější.

A pak jsme tu měli ženské osazenstvo. Slečna Kim, která na sebe nenechá jen tak sáhnout a evidentně se umí bránit. Řekl bych, že nám pana Petersona pozlobí.
Už od pohledu je z ní cítit takový odpor k autoritám. Asi něco jako: "Tohle si udělám podle sebe a polibte my všichni prdel. Tak je to nejlepší."
A to by mohl být problém. Pak se spolehněte na někoho, kdo je nevypočitatelný a začne jednat na vlastní pěst. Zvlášť, když má v rukách váš život.

Slečny Campbell a McConnel na mne působili dost zvláštně. Příjemně, ale zvláštně. Vůbec jsem nevěděl, co si o nich myslet.

Jsem zvědav, co to bude za sebranku. A ještě více na to, co tahají sebou v těch taškách. Hlavně ti dva.
Lákalo mne to, ne že ne. Ale vyčkával jsem.

Pan Smith postával a sledoval dění, pak mávl rukou a ukázal na jednoho zakukuklence, tohle je Arthur Jasper a bude přidělen k týmu pana Petersona, a k týmu pana Johnsona bude přidělen pan Lucas Norman, který by tu už měl být.

Sotva to dořekne, dveře se otevřou a objeví se zmiňovaný chlápek, přehlédne přítomné, kývne Smithovi a zakuklencům a postaví se ke zdi. Ani slovo omluvy, ani vysvětlení, jen tiše stojí.

Takže teď už jsme snad všichni, nu výběr stále není u konce, takže pane Johnsone, pan Peterson vybral podruhé dva lidi do tmu, pokud protestujete měl by jste se ozvat pokud ne myslím, že složení je zatím jasné. .

Přejde k velké tabuli a pověsí tam dva papíry, Červený tým: Velitel-Peterson, členové- Kim, Redman, McConnell,Jasper
Modrý tým:Velitel-Johnson, členové-Campbell,Gilliar, Norman

Dovolil jsem si tým pana Johnsona doplnit sám, a jelikož je červený tým o člověka co do počtu slabší, chci vědět zda chcete ještě jednoho člena z řad zdejších mužů, nebo si vystačíte?

S touto otázkou se otočí k červenému týmu.

Týmy

Nakonec jsem skončil v týmu u toho týpka co mi naznačoval jak jsem mu nesympatický. No dobře to mi naznačovali všichni. Ale skončil jsem v týmu spolu s Kath, takže alespoň někdo kdo mě snáší.
Nažehlenost sama se nám do týmu rozhodl přidat anděla strážného-člena komanda.
No výborně. Toho vážně museli poslat aby dal pozor na mě? Protože jinak nevím co by tu dělal. Možná aby nás vycvičil. Nebo aby byl jediný profík v tomhle týmu. I když ,,Pan Peterson" je očividně taky seznalej.
Drogy. Tohle téma tu bude viset hodně dlouho ve vzduchu. Samozřejmě jsem závislí na speedu, ale abstinuji. Sice asi tak den ale pořád abstinuju.
Padne otázka peněz, Nažehlenec jí ignoruje.
Výborně. Ale tak co, nikdo z nás to přeci nedělá kvůli penězům že?
nad tím sarkasmem se musím usmát.

Každopádně složení ,,týmu" bylo úplné. Teď příjde na řadu...co?
Taky mě napadlo co vlastně v tom týmu budu jako dělat?
Střílet neumím, rvát se neumím, ,,lovit lidi" neumím. Co tu budu sakra dělat? Svačináře?

Ten zakuklenec co byl od nynějška člen týmu, u něj si to podobně jako Chloe nesmím posrat. Tenhle zakuklenec bude něco jako oči a uši nažehlence. Předpokládám že po našem ,,Epic failu" bude uklízet bordel co po nás zbyde.
Nu což to je život, jako by se to už víc posrat nemohlo.

Rozdělení do týmů

Zdálo se, že pokud nebude druhý velitel protestovat, bude to všechno v cajku. Mám dokonce o jednoho člověka víc, což těžko říct, jestli k něčemu bude. Hlavně nevím, co mám očekávat od Redmana. Ale já to vlastně nevím ani o té slečně že... A co když Chloe po mě nakonec skočí a zlomí mi vaz jen proto, že se jí nebudu zamlouvat? To všechno byli spekulace, ale dokonce mne to i pobavilo.

Ani mne moc nepřekvapilo, že k nám přihodil jednoho z těch jeho bodyguardů tady. Patrně chce vědět všechno, co se šustne a to bude vůbec sranda. Možná chce vědět, jestli se nám bude dát věřit? A nebo nás ten cápek po akci odstřelí? Heeeej, nemysli tak Terry, ten by si ani neškrtl...
Nebo má možná zjistit, co že jsme to vlastně zač? To by mohlo trochu ohrozit moje krytí... Ale vlastně, vždyť on už určitě o mé práci ví. Jestli fakt budeme dělat pro vládu, tak si prostě vytáhl mojí armádní složku a do puntíku si přečetl moje hlášení z misí.
Inu, on ať si ví, ale ostatní o mojí primární práci nemusí vědět. Prostě mne budou mít za zručného chlápka s odstřelovací puškou a klidnými prsty k dobrému míření.

Alespoň nás představil, což bylo pozitivum. Nějak se s nimi budu muset domluvit. Se všemi.
Zadíval jsem se potom na pana Redmana s výrazem: "Nezklamte mne, prosím," a zároveň jsem přemýšlel, jak ho využijeme. Jak vlastně využiji celý tým. Já o nich nic nevím, jen že Chloe je rychlá a umí lámat ruce.
Počkám, až se Smith vykecá a pak naznačím těm třem, aby šli blíž ke mne.
"Takže vážení, berte tohle jako takovou první rychlou poradu. Budeme spolu pracovat a já potřebuji vědět, co dokážete. Hlavně v čem vynikáte, jak jste na tom se střelbou a v boji 1v1," povím s naprostým klidem.
"Taky ještě důležitá věc, rád bych si s vámi tykal. Je to rychlejší a pro mne přirozenější. Kdo mne tedy nezná, jsem Terry."
Podívám se potom ještě na pana Redmana.
"A toho svinstva se budeš muset nějak zbavit. Je mi jasné, že kdyby jsi s tím třísknul hned, tak tě to složí, ale chci, aby jsi byl čistý, až se půjde do akce." Trochu jsem teď zvážněl a doufám že působím trochu s větším respektem.
"A jinak, já jsem velice dobrý odstřelovač. V boji jeden na jednoho se chvíli dokáži ubránit, ale nic extra. Takže sebou nosím Glocka a snažím se si nepřítele držet od těla."

Týmová rada

Po chvilce nás ,,Nový nevrlý velitel" zavolá k sobě. No super, první týmová rada!
Ovšem hned jak jsem přišel tak na mě začal házet výraz jako ,,Hlavně to neposer. Jinak to bude na moje triko."
Snaží se působit klidně. Nutno dodat že se mi zdál hodně podezřelej. Tak jako fajn umí složit sapík, ale že umí být klidný uprostřed haldy SWAT a ještě s jedním z nich vedle sebe, ještě vedle holky co před chvílí někoho přizabila....no inu HÓDNĚ podezřelej. Ale tak mě je to celkem fuk.

Chce vědět v čem vynikáme, a jak zvládáme boj na blízko. Tady mi začalo docházet že tu jsem vlastně opravdu naprosto nepotřebný.
Boj na blízko...jako nějaký Kung-fu fakt neumím, ale zase umím rozbít dementovi auto a hlavu baseballovou pálkou. Počítá se to?
Ten těžkoděnej by si to mohl zapsat, tak radši řeknu že mám ty zkušenosti průměrný.
Střelba tam už to bylo problematický. Jediný kdy jsem střílel bylo když jsem prchal pryč z města, a tu bouchačku jsem vyhodil z okna auta někde do křoví. Samozřejmě jsem se onehdá netrefil. Vždyť jsem tu pistol držel prvně v ruce, ale nejde říct že jsem to nezkusil.
Pak ještě zběžně řekne že se ,,toho svinstva" musím zbavit. Že chce abych šel do akce čistý.
Pche. Jako ano fetuju speed, ale né ve velkým, a né moc. Jsem rekreační uživatel!"
,,Ehm...ahoj. Já jsem Johnny. Ohledně toho jak jsi se ptal, no já ve střelbě moc nevynikám. Ale myslím si, že boj na blízko nějak zvládnu. Rozhodně ho ale nevyhledávám. Jinak jen aby jsi byl dostatečně informovanej, a vy pane Jaspere-těžkoděný, rovněž, tak tenhle speed já beru jen jako rekrační uživatel, když jsem ve stresu. Taky teda občas abych ochutnal. Ale není to tak že to potřebuju brát každej den."

Konečně rozděleno

Netrvalo dlouho a naše týmy už byli rozdělené. Myslím si, že jsem chytnul dobré lidi, ale Terry, nebo jak se jmenoval mě naštval, když si vzal dva lidi najednou, tohle mu dám ještě sežrat.
Od pana Smithe dostane každý z nás ještě jednoho člena do týmu, ale nijak si nestěžuji, pak mému týmu ještě navrhne možnost přidání jedné osoby.
,,Myslím si, že tohle opravdu nebude potřeba."
Malinko se pokusím o úsměv, ale bezúspěšně.
,,Zvládneme to, i když mají přesilu."
Ujistím ho, ale pak už se otočím ke svému novému týmu.
Upřímně jsem byl rád, že jsem vůdce, protože poslouchat někoho jiného mi dělalo občas trochu problémy.
,,Tak ahoj týme."
Pronesu lehce a potichu, aby nás protější tým moc neslyšel.
,,Byl bych rád, kdyby jste se mi všichni představili a něco o sobě řekli, protože jediný koho znám jménem je tady Des."
Kývnu k jediné dívce v mém týmu a pak už jen poslouchám.

Týmy

Když mne Smith představil, nechal jsem zbraň zavěšenou na rameni, sundal si ochranné brýle a stáhl kuklu tak, aby mi bylo vidět do obličeje.
Prozatím beze slova čekám, až co se bude dít a jestli ti dva nebudou nějak protestovat nebo něco. Pobaveně sleduji jejich tváře, když zjistili, že nás budou mít na krku.

Pak nás svolal náš "nový" velitel a prý že nějaká týmová porada. Oni to vidí jako nějakou soutěž nebo co???!!
Nevím, ten jejich ležérní přístup se mi moc nelíbil... Ale mám své rozkazy.

Zaplul jsem do chloučku stále s odkrytou tváří a poslouchal pana Petersona. Tedy, Terryho, jak se nám představil. Ta představa tykání... Inu nevím. Někomu to vyhovuje, někomu ne. Mne popravdě je to celkem buřt. Hlavně, když se nic neprovalí a neposere...
Pán je ostrostřelec... Jistě jistě, známe... Ten si bude schovávat prdel někde v povzdálí...

Inu, poslouchal jsem dál jeho výklad a vypadalo to, že si nás chce zhodnotit a udělat si asi matnou představu. První se ujme mluvení ten na drogách.
Prohodí jeden fórek mým směrem a já ho jen spražím pohledem.
"Tak zaprvé, Arthure mi říkávala moje matka. Jsem Root. Za druhé, pane Redmane mne je úplně u prdele, jestli si šňupete nebo ne. Tedy až do doby, kdy mi budete krýt prdel a garantuji vám, že pokud bych měl kvůli vám zhebnout, vezmu vás sebou," prohodím se stále neutrálním výrazem na tváři.
"Tahle práce není pro každého a už vůbec nee to není žádná hra, kde se bude hrát na to, kdo zabil více zločinců. Všechno musí vyjít, všechno musí sedět a nic se nesmí posrat. Pokud vás čapnou benga, jste v řiti, nebo lépe, mrtví... A co se týče mne... Specialista na rychlopalné samopaly. Mám výcvik v používání a zneškodňování výbušnin plus pokročilý v Krav Maga."

Porada...

Tak a je to spadla klec, překvapivě nápad s dvěma týmy vyšel, divím se, že pan Smith nevymyslel něco kolosálnějšího, ale asi nebyl čas. Takže pokud jde o mě jsem spokojená, netvrdím, že se mnou bude spokojený velitel Terry, ale to už je jeho problém, můj ne.
Mrknu na Johnnyho a vyslechnu si co o sobě prozradí on, pak se ozve posila, nebo spíš špeh Smithova týmu a já se automaticky narovnám a založím ruce na prsou.

Víte Roote i ty Terry, je velmi snadné hned někoho odsoudit. Johnny sám řekl jak to je, a nám je úplný kulový do toho co bylo. Oba jste mu jasně řekli co se stane, když něco posere, ale proboha....musíme to opakovat pořád znova? Nechce se mi věřit, že ani jeden z vás nemá nějakého kostlivce ve skříni, nikdo nejsme dokonalý. Jinak...jak se jmenuju, jsem Chloe, mám vojenský výcvik musado-MCS, pokud jde o zbraně, umím zacházet s nožem a vystřelit, ovšem palné zbraně nejsou v mé oblibě.

Pohlédnu postupně svým týmovým kolegům do tváře a lehce se pousměju. No nejspíš si budou myslet, že jsem namyšlená slečinka, ale to už je jejich problém.

V týmu

Postupně si prohlédnu lidi ke kterým jsem přidělen, no mohlo by to být horší, ale co, vždy je riziko dělat se začátečníky, ovšem třeba mají skryté vlohy. Nepatrně se pro sebe ušklíbnu a pohled stočím na velitele, jmenuju se Lucas Norman, dokážu řídit všechno co má volant, kormidlo nebo knipl, jsem dobrý ve střelbě a na blízko průměrný.

To by jim mohlo na začátek stačit, později se uvidí jak si povedou, jak se sehrajeme a to vše okolo. Je mi jasné, že mě zrovna v oblibě mít nebudou, obzvlášť potom co mě k nim přidělil Smith, ale to mi může být ukradené...zatím.

Teď jsme tým

Poté co jsme byli rozdělení, tak se udělalo něco jako týmová porada. Nechápu proč nemůžeme mluvit jako jedna veliká skupina. Stejně to nakonec skončí tak, že se budeme podporovat všichni navzájem a bylo by fajn vědět něco i o těch druhých. Asi by jsme mezi sebou neměli soutěžit, i když já jsem dost soutěživá a chtěla bych být lepší než Chloe, ale to je jenom můj problém. Pokud je všechno, co kravaťák říká pravda, tak by jsme měli spolupracovat. To už je jedno. Celkem mi nevyhovuje být jediná holka v týmu. Doufám že mě nebudou nějak podceňovat nebo až přespříliš opatrovat. Já se o sebe dokážu postarat sama. Sednu si k Johsonovi a ostatním a kývnu na ostatní, když mě Michael zmíní. Tohle bude hustá jízda.

Je čas, abych se představila i já. "Fajn, takže jste si všimli, že se jmenuju Des. Moje celé jméno je Desirée Campbell, ale to vás asi moc nezajímá a asi spíš budete chtít vědět, v čem vynikám já. No.. vlastně nic kromě své fyzické kondice nemám. Dost dlouho jsem se věnovala taekwondu, boxu a kickboxu. Z některých těchto sportů mám i trenérský zkoušky. Taky jsem cvičila ve fitku jogu a aerobik. A co se týče zbraní - nemám žádný zkušenosti, ale učím se rychle." Mrknu na všechny.

Posila

Dveře se otevřou, vejde ten chlápek od automatu a s ním ještě jeden (Tonny Redgrave), několik slov pošeptaných Smithovi a dveře upět klapnou, Smith si odkašle, omlouvám se, že ruším Vaše rozhovory, ale máme tady posilu, pan Redgrave musel dokončit nějaké své záležitosti a proto se zdržel, každopádně věřím, že ho uvítáte a aby to bylo rovnomrné, bude přidělen k modrému týmu.

Pokyne neznámému a ukáže mu skupinku v čele s panem Johnsonem, toto je váš nový velitel, jste rozděleni na dva týmy, hodně zdaru, vše ostatní vám povědí spolupracovníci.

Pak přejde k oknu a vyhlédne ven načež ještě dodá k vám všem, až se nevzájem představíte, dozvíte se první úkol, takže prosím nezdržujte se ...

Nový úkol?!

Potom co jsem řekl, že nejsem tolik závislí na drogách...jsem se dočkal smíšené reakce.
Jasper-Casper se nechal vyprovokovat, a dokonce řekl i věci co s tím nijak nesouviseli. Terry to nechal plavat. Chloe se mě zastala. Možná proto to Terry nechal plavat.

Druhý tým dostává posilu. Opět chlapa. Takže je to tak 4 chlapy proti jedné holce. Je mi jí trochu líto.
Vzápětí ale Smith oznámí, že máme nový úkol.
Co? Vždyť jsme se sotva představili.
Pokud je to pravda a mi skutečně máme úkol, budu opravdu asi stejně užitečný jako klacek pod nohy. Už teď jsem tu byl do počtu. Vůbec mi nebylo jasné jak se ,,uplatním".
Většina z těch lidí tady byli už nějak zkušení z předchozího života. Já teda taky, ale né takhle. Na tohle já teda vycvičenej nejsem.

Budu se muset hold přizpůsobit situaci. Snad to zvládnu.
Viděl jsem dost akčních filmů ne? Nebude to zase tak odlišný. Navíc už jsem jednou střílel, a baseballkou jsem jako dealer občas někoho taky přetáhnul...snad to půjde.

Samozřejmě jsem ale cítil určitou odpovědnost, a musel jsem to Terrymu říct hned.
,,Terry jestli teda půjdeme do akce, upřímně si nemyslím že vám budu moc užitečný. Rozhodně né takhle ze začátku."

Tyhle slova určitě potěšila Kořínka, a možná i samotného Terryho. Mě to bylo jedno. Nechtěl jsem riskovat že by kvůli mě fakt někdo umřel.

Úkol

Smith vás chvíli pozoruje a když vidí že se k ničemu nemáte, a další vaše rozhovory se nekonají, vytáhne z desek dva plakáty.

Tak aby jste věděli, tady máte dva hledaná zločince na útěku, pro každý tým jednoho, je na vás zda si vyberete nebo je vám to fuk, za každého je prvotní odměna 250 000 dolarů, ovšem za živého, pakliže ho zabijete odměna se snižuje na 50 tisíc. Mno a co mě teď zajímá...?

Dojde ke stolu mezi vašema dvěma skupinkama a tam položí dva plakáty


Po vás chci vědět jak budete postupovat, nejdříve mi nastíníte svou představu abych ohodnotil vaše myšlení a pak budete vysláni do akce, a nebojte se...pro každého z vás , se najde nějaké uplatnění.

Pohledem spočina chvíli na Johnnym, a pak čeká na vaše reakce.

První úkol

Neměla jsem moc co říct k ničemu co se tam probíralo. Týmy, to bylo to, co ostatní zajímalo, ale vlastně to vypadalo jakoby to zajímalo všechny kromě mě a Tonyho. Pak se to nějak rozdělilo. Terry si vybral mě a pár dalších. Pak tam přišla nová posila, která se přidala do týmu s menším počtem lidí. Pak začala týmová porada. Terry se zeptal v čem vynikáme. "No, pro ty, co mě ještě neznají jsem Katherine, pokud chcete pro zkratku Kath. Nikdy jsem zbraň nedržela v ruce a nemám ponětí jak střílet, ale mám kurzy sebeobrany a můj učitel říkal, že jsem z jeho žáků nejlepší. Útočníka dokážu odzbrojit, když jsem blízko u něj a dokážu mu způsobit dost velkou bolest, co se týče jeho nosu. Taky ho dokážu spacifikovat na zem." řekla jsem, abych odpověděla na Terryho otázku.
Pak jsme měli dostat onen první úkol. Dostali jsme plakát s obrázkem jednoho z cílů, za které dostaneme 250 000 dolarů, což je slušná částka. Měli jsme uvést nějakou definici, co bysme asi dělali. "No, oba vypadají dost nebezpečně, takže musíme předpokládat, že u sebe nosí zbraň, ne-li více zbraní." řekla jsem jako první, když se k tomu nikdo jiný nechystal. "Vlastně bych je vyhledala a překvapila, samozřejmě musíme mít někoho v záloze, kdyby cíl náhodou hodlal nějak ublížit tomu, kdo by tam šel. Hlavně bych co nejdřív odzbrojila a zpacifikovala. Nebo jste chtěl něco jiného?" řekla jsem dlouze, ale přemýšlela jsem nad tím.

První úkol

Root? Co to je za kravinu... Budiž...
Ti dva si to taky vyříkali a celkem jasně. Ani mne by se nechtělo skončit ve vězení jen proto, že kvůli těm drogám něco zpacká. Každopádně jsem si tak nějak dělal představu, koho to mám v týmu.
Chlap s baseballkou, dívka s kurzem sebeobrany a pak Chloe, která má vojenský výcvik a zvládne tak nějak od všeho něco. Nu dobře, nepříjde mi to zrovna nejlépe vybalancované... Ale to se podá.

Pak už začne mluvit Smith a předloží před nás plakáty dvou kriminálníků, za které je po jednom odměna 250000 dolarů za živého. To je celkem zajímavé...
Kath začne spekulovat, ale jen z ksichtu fakt nic nezjistíme... Tákže...

"Máme nějaké informace o pohybu cílů? O jejich příbuzných a místech, kde se zdržují? Nějaké jejich kontrakty? Prostě něco, od čeho se můžeme odpíchnout?" Zeptám se s neměnným výrazem ve tváři.
"Potřebujeme ho chytit někde, kde nebude moc pozornosti a minimální ostraha. Nejlépe někde mimo město. Budu vám dělat podporu odstřelovače a vy půjdete do akce. Ale nic přesnějšího říct nemohu, málo informací..."

Lovecká sezóna. Část první. První kapitola. ,,Výběr kořisti"

Smith nám předloží lidi co po nich máme jít. Jedno je taková slepá větev mastňáka a druhá je holka co by mohla hrát křoví v Kill Bill.
Oba vypadají....fotogenicky? Má to být plakát hledaného ale je to vystřižený jak z časopisu o módě. Kdo ty lidi fotil?
Nabízené peníze ovšem, to bylo něco jiného. 250 000 dolarů. Stačí mi dodělat tuhle práci a jsem minimálně rok v suchu. Ovšem nesmíme obět zabít.
Kdo by to taky dělal, kořínek ?
Terry celkem rozumně pronese že tu bylo řečeno málo informací.
Ačkoliv, takhle reagovala většina z nich už při testu...vsadím na to svoje boty.
Hlavní informace která tu ovšem ještě nepadla, bylo kdo si vybere koho.
Mělo se to myslím rozdělit.
Chlap vypadá jako typickej frajírek s drsným bourákem co dostane někde v baru přes hlavu židlí.
Holka vypadá jako... ,, nezávislá žena která se rozhodla že se ,,vzbouří" a bude ,,mlátit" lidi. Prostě Kill Bill.

Prozatím jsem se rozhodl přenechat mluvení ostatním. Nemyslím si že jsem dobrý bojový stratég

Tak a jde se posuzovat...

Stál jsem tam nehnutě, masku sundanou z obličeje a zbraň založenou na hrudníku. Smith přišel už s prvními dvěma cíly a vyvěsil něco na nástěnku, jako pro děti. Musím se nad tou představou usmát, protože to tak fakt vypadá.
Zase na druhou stranu... Když to budou mít oba dva na očích, mohlo by je to trochu vyhecovat. Jo, to je zajímavá představa a teorie, jak to bude fungovat v praxi se uvidí.

Poslouchal jsem výklad Terryho, který se zdál dosti rozumný. Aby ne, když je to, co je. Smith mi řekl o jeho minulosti a práci...
Trpělivej a vychcanej, to v téhle branži člověk prostě musí být... A já si začal dělat názory.
Ta dívka co mluvila předtím se taky nezdála hloupá, jen nemyslí tolik dopředu. Není to všechno jednoduché, jak říká ona. Je tu příliš mnoho neznámých.

Jde se na věc

Naše skupiny se rozrůstají, pevně doufám, že se náš počet už ustálí, děsně nerada bych ztratila přehled, už takhle mi dělá problém zapamatovat si veškeré informace. Předložený úkol je podle mě další test, protože jen naprostý laik by nás poslal do akce o které nic nevíte, stejně jako nic nevíte o cílech.

No já souhlasím s tím, že máme nulové informace. Jak se jmenují, čím se živili nebo živí, proč jsou na seznamu zločinců, jaké jsou jejich palné zbraně, v čem vynikají, jaké mají slabiny....a prosím pane Smithe, netvrďte mi, že takové informace nemáte, pokud vím něco jistě, tak že nejste laik. Takže co bych udělala já? Zjistila si dostupné informace, jeden , dva dny je sledovala, i za tak krátkou dobu se dá pochytit co ten člověk umí, na čem ujíždí a kde má slabiny. No a pak...využít slabinu cíle, zneškodnit, odevzdat a inkasovat odměnu.

Když domluvím usadím se na židli a rošťácky mrknu na Johnnyho, nevím proč, ale ten kluk se mi zamlouvá, rozhodně si nehraje na nic čím není, ať si ostatní myslí co chtějí, nemusel by být špatný parťák.

Akce?

Sleduju ostatní členy, a přemýšlím kde je nabrali, do profesionálů mají vážně daleko, nevím jestli chci by mi někdo takový kryl záda, i když občas z nich vyleze i kloudná myšlenka. Ta holka, Chloe, má pěknou vyřídilku a dobrý poistřeh, myslím, že už te%d starouš Smith lituje , že ji přijal. Chytrá, impulsivní, ale nepodajná a hlavně s nulovým respektem, potřebovala by lekci, Terry se zdá že je víc v obraze, opatrný ale s přehledem o věci, takže uvidíme, pak tam jsou další, ale moc se neprojevují.

Nepatrně se pro sebe ušklíbnu, narovnám svou dvoumetrovou postavu a rozhlédnu se po všech, to co tady bylo řečeno zní všechno dobře, je vidět, že jste nad tím přemýšleli, ale co ostatní? Opravdu nemáte co k tomu říct? Žádné nápady? Otázky? Prostě jen půjdete, chytnete dva lidi, jen proto, že vám to někdo nakáztala a vyinkasujete prachy?

S omluvným pokrčením ramen se podívám na Smitha, starouš bude zuřit, ale musel jsem jim dát nějaký námět na přemýšlení, musejí si uvědomit, že to není hra.

Práce

Nějakou dobu jsem byl na cestách a bral kdejakou práci, když jsem našel asi tu nejzajímavější. Vlastně bych dělal to samé, co jsem dělal, jenže bude míň papírování a budu mít volnější ruku. Na smluveném místě jsem nechal svou mašinu a dál pokračoval pěšky. Kontakt si mě fakt rychle našel a odvedl někam, kde už byli další zúčasnění.

Jen jsem svému týmu kývl na pozdrav a postavil se za ně. Jsem zvědav, co se bude dít dál. Zřejmě náš šéf nám zadal úkol. Tedy dva. Pro každou skupinu jeden. Ani jednoho z těch dvou neznám. Z vedlejší skupiny hned padají návrhy na postup a žádosti o informace. Ti v hlavě asi něco mají. Pak promluvil někdo z naší opičárny. Zřejmě někdo s mozkem. Taky bych rád věděl, kvůli čemu je máme chytit.
"Pracoval jsem na protidrogovém. Tihle dva s drogami nemají nic. Takže v čem jedou? Překupníci zbraní? Teroristé? Neplatí za psa?" zeptám se šéfa a založím si ruce na hrudi. Možná, že je zvyklý na přístup neptat se a neříkat, ale já jsem rád o všem informován.

Pan Smith se zastaví a založí ruce na hrudi, Slečno Kim, na svou pusu by jste potřebovala zbrojní průkaz, zdá se mi to , nebo jste mě právě nazvala laikem? Uvědomujete si, že jsem váš nadřízený? Každopádně ano, otočí se pak na všechny, já dostatek informací mám, ale zajímalo mě, co budete chtít vědět vy, co považujete za důležité k odchycení cílů.

Chvíli si vás prohlíží a pak pokračuje, oba muž i žena jsou několikanásobní teroristé, jsou usvědčeni z bombových útoků, několika vražd, únosů a další zločiny. Je na ně vydán mezinárodní zatykač, naposledy utekli od soudu v Haagu, teď jim jsou na stopě Lovci lebek, několik lovců odměn a nabídku na jejich odchyt jsme dostali i mi. Odměnu vyplácí jedna z postižených zemí, která si přeje aby zločinci byli potrestáni. Jsou rozhodně ozbrojeni a nebezpeční. Nějaké otázky?

PRVNÍ. HEČ. HEČ

Seběhla se taková menší otázková přestřelka. Zjistil jsem mnoho věcí. Tak například, že člen protější skupiny, je z DEA(Protidrogového).
Super. Super. Super. SUPER. A všechno JE v HAIZLU.
Uznávám, že mě nikdy nechytili. To ale neznamená, že by o mě NIC NEVĚDĚLI. Několikrát jsem se s nimi setkal. Párkrát za stolem s pouty u židle.
Tak jo, fajn Johnny. Jsi čistej. Nebo respektive, máš speed v tašce. NENÍ šance, že by se ti díval do tašky. Jediná věc která by ti mohla škodit, je jeho policejní čuch. Naštěstí je v jiném týmu.
Každopádně jsem hodně nervózně polkl, když jsem se dozvěděl odkud ten cápek je.

Smith nám ty dvě modelky představil podrobněji. Jo! Málem bych zapomněl. Vynadá Kim.
Trochu si o to koledovala, ale zase na druhou stranu Smith taky, ne? Já bych mu v jiný pozici konkuroval furt.

To co o těch modelech zaznělo, bylo dost.....zvláštní. Z toho co jsem pochopil, by už měli být mrtvý. Šedesátkrát.
No ne tak, bombový útoky, vraždy, únosy atd atd. Jdou po nich LOVCI LEBEK, LOVCI ODMĚN, MEZINÁRODNÍ ROZVĚDKA, MY. Cool. Myslím, že je někdo fakt sundá před námi.
Vyplatí nás ,,Postižená země.".
Myslím, že to budou protahovat co nejdýl, a pak nám daj míň....
No nic. Já nejsem moc v pozici kdybych mohl namítat. Ale tohle mi příjde fakt zvláštní.

Hlavně vymyslet, jak dostat nedostihnutelného člověka živého.

Prácička?

Chloe to vzala po svém a taky dostala řádně pokáráno. Tedy, jestli se to tak dá brát, protože tohle nebyly ani výhružky, jako spíše konstatování.
Jen jsem se uchechtl a přešel jsem to. Tak nějak jsem stále doufal, že tenhle její přístup k autoritám se trochu změní, až se bude dít něco důležitého a prdele nás všech bude udržovat na živu právě ten druhý. Spolupráce...

Smith ale nebyl zrovna výřečný. Dozvěděli jsme se jen, že ti dva teroristi utekli od soudu v Haagu. Vlastně ani nevím, co si mám myslet. Jestli jede každý z těch dvou za sebe a nebo spolu? A teď můžou být taky na druhé straně zeměkoule...
Ach jo, to je tedy zase něco. I armáda my dá info na rovinu. Kde se cíl pohybuje a co se vlastně děje. Většinou jde tedy o nějakého posraného Talibánce, co odstřeluje civilisty... toto bude jiné.
"Kde jsou cíle teď? A kde se pohybovali za poslední 3 měsíce? Pracují spolu či odděleně?"
Fajn fajn, otázek dost, ale tohle by my mohlo na chvíli zase stačit. Hádám, že odhadnout jeho další krok a kam míří bude na nás. A tam my budeme muset nastražit past.

Konečně akce

Smith vás neustále pozoruje, pak znechuceně mávne rukou, nevím jestli jsem si vybral dobře, evidentně očekáváte, že vám budou veškeré informace naservírovány jak na zlatém táce a vy nemusíte zjišťovat nic. V tomto případě nás tlačí čas, takže oba zločinci byli viděni naposledy v Německu na okraji Berlína, máme fotky jejich domu a víme, že mají nějakou tajnou laboratoř v podzemí. pracují spolu, alespoň poslední měsíc, podle toho usuzujeme , že chystají něco velkého. Jejich palebná síla je velká, mají dvacet mužů jako ochranku, placenou zločineckým syndikátem. Víme, že jejich muži hlídají hlavně dům, takže naše cíle jsou nejzranitelnější mimo budovu. Za dva dny mají setkání v hotelu Swissotel

Zobrazit SPOILER

,

Na chvíli se odmlčí a zadívá se do poznámek, pak pokračuje, setkání se uskuteční v pátek v 15 hodin, máte tedy jen málo času na to, dostat se do Německa, zjistit situaci a zajmout oba zločince, upřednostňuji je živé, ale pokud nebude vyhnutí....dále zjistit co chystají a co ukrývají v domě, popřípadě kdo přesně je na práci najal. Za hodinu vás čeká speciál, kterým odletíte-otázky?

Pak ještě vytáhne fotografii domu kde zločinci momentálně bydlí, , podrobnosti o místě a poloze , kde se dům nachází.

Přistanete na soukromém letišti nedaleko Berlína, kde na vás budou čekat dva vozy, ovšem bez řidičů, veškeré potřebné vybavení bude v autech, pokud by chtěl někdo něco specifického, je právě vhodný čas si o to říct, jinak upozor%nuji, že vám čas běží.

S Terrym tohle dobrodružství hrajeme zcela sami

Konečně došlo k popisu akce. Ostatní se totiž k ničemu neměly. Určitě je vyděsil Smith.
Smith nám začal modelky popisovat. Jejich lokaci, jejich dům, dokonce i co mají ve sklepě.
A i když se o nich tohle všechno ví, nikdo je ještě nedostal. Typický přístup policejních složek.
Pak padne informace, že mají ještě dvacet maníků co jim kryje prdel. Super.

Máme se dostat do Německa do pátku do 15 hodin. Dostat je v nějakým hotelu, kde budou očividně bez ochranky.
Tak jo, fajn. Easy enough.

Poté dodá ještě pár drobností k lokaci těhle modelek a řekne, že čas běží.

Tak jo. Měli bychom už jít. Ty stráže s našima věcma mě dost znervózňují, kvůli obsahu mé tašky.
,,Takže...můžeme už jít a vzít si naše věci zpátky?"

Time to go...

"A nejste to náhodou vy, co má prsty ve vládě a dokáže sehnat tak moc potřebné informace?" zeptám se tázavě a pak se uchechtnu.
Jak my si máme něco zjistit, když jsme je viděli jen a pouze na fotce? Alespoň neprotestoval tolik a něco nám řekl... Hotel je celkem ideální pro takovéto věci. A tenhle má navíc hodně oken...
Takže nejdříve prolézt okolí, jestli tam přeci jen někoho nenechali...

Trochu se vzpamatuji ze svých myšlenek a když nám oznámí, že za hodinku nás čeká na letišti letadlo, zase se zaposlouchám. Hlavně u té části, kdy jsme si měli říct, co potřebujeme.
"Já bych něco potřeboval," oznámím. "Musím si uklidit auto a vyzvednout si... náčiní z domova."
Tak nevím, jak na to zareaguje a jen doufám, že někoho pošle za mnou autem. Jezdit autobusem na letiště s pomalu 15 kilovou zbraní... Nehledě na to že tady mám pár dalších kilo v tašce a to včetně Glocka. Ale tak to nám snad naloží...
Takže ať už se mnou někoho pošle či nikoli, doma si zaparkuji do garáže autíčko a pak přejdu k trezoru, kde se v obalu ukrývá zbraň, se kterou jsem byl na všech akcích. Vždycky jsem věděl, co od ní čekat a nikdy mne nezklamala.

Akce

Smith s vykecal, jako obvykle to byla důležitost sama... Vy jste všichni blbý, to si musíte zjistit sami... Ale vždyť tutově někteří z nich nemají ani páru, co se to tu děje. A spousta z nich nikdy nedržela v ruce zbraň.
Snad jediná ta Chloe a velitel našeho teamu A nejsou totální ignoranti a mají to v hlavě srovnané. Ona je sice dosti extravagantní a hlavně si o sobě myslí, že je mistr světa a nikomu se nebude zpovídat... ale trochu jí to pálí.
Když já to ani tak nějak moc nekomentuji. Však já jsem jen pozorovatel a takoví ten práskač, co bude podávat reporty o jejich činech, tentokráte v Německu. A všechno se bude odehrávat v hotelu, takže všechno veřejné.
Nooo, bude to zajímavé...

Náš rádoby velitel si prý potřebuje zaparkovat autíčko a cosi si vyzvednout. A vzhledem k té informaci, že je odstřelovač, tak je asi v celku jasné co. Tihle lidi k té pušce snad přirostou...
Opět, nekomentuji to a jak se dostane na letiště je mi u prdele. Tašky dejme tomu prostě naložíme do auta a naházíme do letadla, ale on ať si poradí.

Jsem vzhůru

Poslouchám popis akce a snažím si zapamatovat všechny důležité detaily. Trochu mě nakrk, sotva přijdu, už dostanu zprda, že nedělám domácí úkoly. Jako na střední. Prvně test, pak probírat učivo. No, už se celkem těším. Po dlouhé době zase nějaká akce. A v Německu jsem dlouho nebyl, takže taky fajn.

Když už konečně Smith dokecal, ozvalo se pár lidí. Já osobně k tomu neměl co říct. Mašinu mi tu určitě pohlídají, náboje do Tauru taky dostanu, takže vše je ok. Vytáhnu si cigaretu a připálím si.