Lví hrdost
hrálo se Jindy
od: 01. dubna 2010 10:27 do: 10. září 2010 22:27
Dobrodružství vedl(a) Dreake
| |
 | Rok 685 Říše Frenkisi Ocitáte se na úpatí krásného údolí, plného stromů, říček a krásných zvířat, je tu krásně mohli byste se tu tím kochat celý den. Proběhla okolo vás malá srnka a jelen. Všude okolovás jsou kameny, houby, kytky a další věci. Uprostřed leží malé městečko sotva o 15 domcích a chalup, pomatujete si jaké to tu bylo naposled, hodní lidé, neporušená příroda a jeskyně plné záhad, město které tak dlouho hledáte Demanco a čeká na vás také Marko váš malý hobití kamarád, který vlastní přístav, který vám slíbil že vás odveze po řece z tohoto šíleného ostrova. Ale vesnička nevypadá v pořádku, spíš to vypadá že tam zavládá chaos, celé městečko je v plamenech a okolo města je ohavně zničená země, říkáte si kdo to mohl udělat, a pak vám to došlo, démoni. Najednou se k vám blíží jaké si monstrum. Viděli jste ho ihned je pestře oranžové a má 4 oči a je přibližně 3 metry vysoké, má obrovské ruce, kterými odhodilo jelena 5 metrů vysoko,má ale hrozně malé nohy, také má obrovské rohy a drápy, vzpoměli jste si na tohoto démona, o kterém se mluvilo v klášteře, je to Borining jeho největší slabinou jsou právě jeho nohy a hlava, pokud byste mu chtěli utéct může te buď utect do lesů a nebo skočit do řeky a můžete potichu doufat že si vás to stvoření nevšimlo, pokud byste ovšem nechtěli bojovat, ale jistě byste zemřeli. Což ale neznamená že se o to nemůžete pokusit. |
| |
 | Schovka Skočim do křoví a dělám jako byh tu nebyl a pozoruju porad toho demona. Zatim si najdu nakej klacek a ořezávám ho, abych zabil čas. |
| |
 | Boj Vymrštím po démonových nohách paprsek energie s nadějí, že ho podrazím a současně mu na hlavu vyšlu kouli energie. Sakra... doufám že to vyjde. pak ještě projistotu vypálím blesk na jeho břicho a aktivuji kolem sebe silové pole, proti jeho případnému protiútoku. |
| |
| Paprsek světla zasáhl svůj cíl, ale svůj účel podrazit démonovi nohy nevyšel. Kouli energie déon vykryl pažemi. Sikriden povolává silové pole a daří se mu vykrýt útok démona, ale byl odhozen jeho silou. Dále se démon ještě rozbíha na keř kde je nic netušící Dreake. |
| |
 | Pozorování Znudeně přežvýknu kus trávy, který jsem si před chvilkou strčila do pusy a seskočím ze stromu. Okamžitě mě do nosu udeří vtíravý a neúprosný pach kouře. Odplivnu si a proplížím se trochu blíž k jeho zdroji. Nenuceně odhrnu kus křoví a zamračím se, když vidím hořící vesnici a krátce na to i toho podivného oranžového démona. Působí tak... jakoby ho někdo vytrhl ze stránky pro odstrašující případy a položil ho sem, aby se sem mohl dokonale nehodit. Podívám se stranou, když jej zasáhne paprsek energie a schovám se o to pečlivěji. Nezdá se však, že by to nějak obzvlášť splnilo svůj účel - pokud bychom předpokládali, že to mělo démona přinejmenším srazit na kolena. Zamračím se ještě víc. Co je ta divně tvarovaná příšera zač? Udivuje mě, jak rychle změnil směr. A proč sakra neběží na toho, kdo se mu před chvílí snažil ublížit? Vyplivnu stéblo trávy a zkontroluju, že mám u sebe meč i luk - jen tak pro jistotu. Zatím si nejsem jistá, jestli by bylo zrovna třikrát moudré na něj zaútočit. Sama. Nejspíš by to byl jen čirý projev bláznoství. Mágové byli vždycky trochu jiná třída. Nedaleko v křoví, na které se žene onen obr se cosi pohne. Zaostřím a... heleme se, další společník. Neměla jsem ani ponětí, kolik "lidí" se chodí procházet. Navíc mi stále vrtalo hlavou, zda má ten oranžový hromotluk na svědomí tu vesnici nebo se tu opravdu objevil jen tak... Mám tedy počkat? Nejspíš by to nebylo od věci... A tak se přikrčím a zvědavě sleduji, co bude dál. |
| |
| zbabělý útok Slyším jak se na mě rozbíhá tak vyskakuju z křoví na strom a z něj se odrážím přímo na jeho hlavu (nohama napřed). ať to vyjde A z jeho hlavy skáču opět na jiný strom. |
| |
| Pozorování Přimhouřím oči, když se začne znovu něco dít. Nějaký skokan - nutno říct, že ne jen tak ledajaký, který by se odrazil a okamžitě by spadl na hlavu - se právě uhnízdil na strom. Povzdechnu si. Mám nebo nemám vyrazit? I když se mi nelíbí, že se projevuje moje soucitnější část osobnosti, musím si sama sobě přiznat, že sedět a dívat se, jak je ta obluda možná i mrzačí, by nemusela být zrovna ta nejlepší podívaná. A tak se stavím na nohy a s klidem tasím meč. Hezky pomalu, ale správným směrem, pomyslím si a zastavím se kousek od onoho démona s mečem špičkou namířenou k zemi. Nerada útočím jako první... Velmi nerada. |
| |
 | Nečekaný útok Ghort vidět podivná tvor jak pobíhat. Vidět i malá skřítek jak hopsat. Ghort vytáhnout svůj kyj a se svůj bojová pokřik útočitna oranžová tvor a mlátit ho všude. |
| |
| Blázen Překvapeně se podívám na toho šílence, který se kolem mě prohnal jako sebevrah a začal mlátit do toho podivného démona, který byl očividně stejně zaskočený jako já. Nezdálo se, že by měl problémy, ono bláznům štěstí přeje, tak jsem si meč zasunula zpátky do pochvy a začala couvat... To jen, kdyby tomu šílenci uletěl kyj - samozřejmě úplně náhodou. Nejlepší bude spakovat se, když mě tu nikdo nepotřebuje, pomyslela jsem si a pomalu začala cítit, jak se mi do dlaní zařezávají větvičky křoví, ze kterého jsem příliš brzy vyšla ven. Začínalo mě znepokojovat, kolik zatracených alespoň z části polidštěných osobností, se tu ještě nachází. A já - přiznejme si to - nikdy nebyla na příliš velké skupiny lidí. |
| |
| Boj Naštěstí jsme čekal, že útok nevyjde, takže jsem si připravil silové pole. I tak mě démon odhodí a to nutno říct, že jsem celkem mocný mág. To on ale asi neví... Vyskočím na nohy a podívám se po ostatních. Většina neútočí. Udělám další pohyb, ale rudý háv mi zavazí. Rychle ho ze sebe strhnu a nechám si jen černé kožené kalhoty, boty a košili. Pak proti démonovi vyšlu několik dalších paprsků. Ale celkem slabých paprsků, které mají pouze rozptýlit soustředění démona a zajistit Krollovi přežití. Znova si připravím silové pole, protože očekávám rychlý protiútok. |
| |
| Ze stromu na kterém jsem pozoruji krolla, ale co to je? ŽENSKÁ. Pozoruju co dělá couvá a couvá vypadá to že se bojí. Radši ji budu pozorovat. |
| |
| Ehm... stop Zarazím se, když znovu vidím toho mága. Blíží se dost neohroženě a kdyby to nebyla taková zatracená situace, možná bych se i rozesmála nad tím, proč na jednoho oranžovouše musí útočit hned několik lidí najednou. Pravda ale také byla, že jsem se s něčím podobným ještě nesetkala a obvykle nemám tendenci k ukvapeným závěrům. Uhnu jednomu zbloudilému paprsku, který se přiblížil nebezpečně blízko. Váhám. Měla bych se jim plést do práce, nebo raději nepodceňovat sílu mágových paprsků. Možná... možná, kdyby tu byl jen ten týpek s kyjem, to by se dalo, ale s mágů jsem nikdy neměla zrovna třikrát dobrý pocit. Bývají podlí, zrádní a vadilo mi, že se s nimi nikdy nemůžu vypořádat po svém. Hodně mi to vadilo. A tak jsem se rozhodla počkat. Křoví mi nikam neuteče... Alespoň většinou... |
| |
| Takže Maud začala couvat. Ale co to, najednou cítí jak jí něco velkého dýchá na záda. Je to další tento podivný tvor. Mezitím Ghort buší neuvěřitelnou rychlostí a silou. Z démona teče krev jako z děravého kýble. Sikriden posílá paprsky energie a povolává silové pole, protože čeká útok, ale démon má takové problémy s Ghortem že si ho nevšímá. Dreake pozoruje Maud a je zhrozen toho, že vidí druhého démona. |
| |
| Upozornění Zařvu z plnejch plic ,,BACHA ZA TEBOU TY ŽENSKÁ" a seskočím na zem a tasím svoje dýky. Jednu hodím po tom tvorovy co je za Maud a druhou mám připravenou k útoku. |
| |
| BUŠIT Ghort slyšet malá tvor, říkat něco o ženská já bušit dál, až zbýt jen oranžáda. |
| |
| Boj Přestanu vysílát neúčinné paprsky a konečně vyšlu první mocné kouzlu. Je to série blesků. Potom mu pošlu ještě několik elektro výbojů. Jestli ani to nepomůže, pokusím se ho uzavřít do silového pole. Silové pole kolem sebe mám stále aktivované. |
| |
| Zmatek Následujících několik minut se toho stalo tolik, že jsem se skoro nestíhala orientovat. Démona za sebou jsem vycítila a hlasité upozornění jistě mířené pro mé dobro, mnou cuklo. Otočila jsem se, rychle uskočila dozadu a sklonila se před obrovskou tlapou, která se mi právě chystala rozmáčknout hlavu o nejbližší strom. Ona dýka, kterou na něj ten prďola poslal, též nenavodila zrovna příjemnou atmosféru, tak jsem uskočila ještě kousek vedle, rychle tasila meč a namířila na jeho podkolení šlachy. Trhla jsem paží sotva jsem si byla jistá, že se mi to povede, když mě uhodil druhou rukou zprudka do ramene a já odletěla několik metrů pryč. Rameno mě strašně pálelo, tak jsem si přehodila meč do levé ruky a pravou se snažila hýbat co nejméně. Spoléhala jsem nyní na ty, které jsem skoro vůbec neznala a doufala, že ví, co to znamená krýt nám záda, když se objevil tenhle druhý odporný hromotluk. Vyběhla jsem zpátky na démona, uhnula jeho obřím drápům a bodla mu meč do zad. Probůh, co z něj asi poteče? |
| |
| Maud s popáleným ramenem bodá do démona a čeká co poteče, po chvíli začala prýštit z démona jeho oranžová démonská krev. Maud politá krví momentálně nic nevidí a padá na zem. Ghort a Sikriden jednoho démona zničili. Dreakova dýka se zabodla přímo do démonova rohu. Démon i přes bolest nohou a přes děravá záda, se rozbíhá na Dreaka a odmrštil ho do stromu. Jen setřásl zabodlou dýku rozbíhá se opět na Dreaka. Vypadá to že s Dreakem je konec. |
| |
| Tak a dost! Samou mě překvapilo, co mě donutilo - hned jak jsem si důkladně protřela oči - vrhnout se přes toho prcka, kterého vůbec neznám, a bodnout do démona znovu a znovu. A znovu jako největší blbec se nechávat pálit a škvařit, jakoby bylo mím celoživotním posláním nechat ze sebe udělat pečinku. Cítila jsem, jak na mne teče další vodopád jeho odporně páchnoucí oranžové krve, ale nepřestávala. Rameno stále nepříjemně pálilo, ale zřejmě už jsem přestávala cítit všechno ostatní. Bodala jsem a bodala a nedbala toho, kolik zranění budu mít. Jen jsem doufala, že to snad i možná přežiju... |
| |
| Únava Ghort unavený padat k zemi a pít krev stvoření. Doufat že se nic nestat |
| |
| Celý zmožený otevírám oči po té hrozné ráně, vidím tu ženu jak do démona bodá je celá popálená. Upadám do bezvědomí. ... |
| |
| Boj Když démon padne, rozhodně štěstím nezavýsknu. Ještě zbývají dva. Jeden se rve se ženou a druhý za chvíli zmasakruje kudúka. Ten co se žene na kudúka asi bude nebezpečnější, takže proti němu vyšlu blesk. Je to středně mocné kouzlo, mělo by ho zpomalit a rozptýlit. |
| |
| Takže Dreake je v bezvědomí, Sikriden na démona posílá své blesky a zasáhl hu hlavu, která najednou explodovala tlakem. Maud rozkuchala druhého démona na cucky. Ghort pije krev vypadá to že se mu nic nestalo. Žádný démon oblíž nejspíš není. Co děláte?? |
| |
 | Kráčím hustým porostem tmavého lesa a opatrně našlapuji po spálené brázdě která se táhne lesem stále dále. Nevím proč ale už přes hodinu následuji spálenou zem ze které stále ještě sálá teplo. Raději pokračuji nezničeným porostem s rukou připravenou kdykoliv vymrštit meč. Svoji jedinou a nepostradatelnou zbraň. Značně unaven a hladový zaslechnu v dálce zvuky boje. Neváhám ani vteřinu a rozběhnu se skákajíc pře popadané klády blíže k dění. Tasím meč a ten se zařinčením vyklouzne z pochvy aby se do jeho zářivé čepele opřelo slunce. Rozseknu zaclánějící větev a vyběhnu a popálenou zakrvácenou mýtinu. Hledím na skupinku která právě dorazila ohromné démony. Nevím co se tu stalo a docela mne mrzelo že jsem nemohl přispět k bitvě ale přesto zůstávám na místě. Můj zrak mi spočine na malém muži ležícího v zakrvácené trávě. Snad není mrtev. Přemýšlím a přikleknu k němu abych mu podepřel hlavu. „Jste v pořádku?! „ |
| |
| Cítím jak mě kdosi zvedá hlavu a ptáse mě na to jestli jsem v pořádku tiše odvětím ,,Ano jsem v pořádku" I když pravda je jiná. Cítím že mám aspoň 5 zlomených kostí. Pokouším se vstát jde to z tuha, ale podařilo se. Opírám se o hůl s pokusem o úsměv. |
| |
| Doplnění zásob Ghort vstát v zít svoje sekera. A sekat věc na maso. Nalévat jeho krev do nádoba. Možná ostatním nechutnat, ale já ano. Rozhlídnout se po okolí. Jestli něco nevidět. A Ghort vidět člověk jak zvedat skřítek. Běžet za nimi a pomoci. |
| |
| Pomáhám malému pánovi vstát a pomalu ho sjíždím pohledem. Je to asi kouzelník podle zjevu a jeho oděvu. Možná Kudůk či Hobit. Říká že je v pořádku ale nevypadá tak. Rozhlížím se po okolí. Je to masakr. „Co se tu stalo?“ Ptám se zatímco mohutná postava která cosi dělala s mrtvolou démona kráčí k nám. Automaticky mi cukne ruka k meči i když vím že to je asi přítel. |
| |
| Dobelhám se k mrtvole démona pro svou dýku. Pak se otočím k neznámému člověku a zamumlám ,,Šli jsme do města Demanco za přítelem Markem" Zatím mu moc nevěřím i když mi pomohl, zkrátka nejsem důvěřivý. Pak dokulhám ke stromu, otevřu si flakónek s vodou a napiju se. Pak se podívám na neznámého a zeptám se ho. ,,Chceš taky??" a podávám m flakónek. |
| |
| Po boji Zruším silové pole a d prohlédnu si mrtvoly démonů, abych se ujistil že opravdu skončili. Pak vyšlu pátrací kouzlo. Jestli nějaká taková svině je ještě někde zalezlá, najdu ji. Pak zamířím k ostatním, nic neřeknu, prostě se vedle nich svalím do trávy. Ne, že bych byl unavený, z těch pár kouzílek taky těžko, ale rád si poležím na trávě, na sluníčku... |
| |
| seznámení Přijít k neznámá člověk a řict. ,,Ahoj já Ghort a ty?? Usmívám se na něj. A podat mu svoje ruka. |
| |
| Pořádně si ho prohlížím když pomalu kráčí k mrtvole a bere si svou dýku a také nespouštím z očí jeho bodyguarda který na mne vrhá zvláštní úsměv a podává mi ruku. „Arvin jméno mé“ Opětuji podání ruky. „Proč na vás zaůtočili ti démoni? Nějaký důvod?“ Kráčím blíže ke kudůkovi a zdvořile odmítnu nabídnutí vody. Zahledím se na zbylé dvě postavy a poté na město. Jedna z nich se svalila k nám do trávy a nevypadá to že by komunikovala. „Nemyslím že váš přítel už bude na živu jak tak koukám“ |
| |
| ,,Ale přitel je v pořádku, fyzicky se ho ani nedotkly měl silový pole, ale je vyčerpaný. Důvod proč na nás zaútočili nevím" Zandavám flakónek zpátky do svého vaku. Zajímavě pozoruji neznámého. |
| |
| Zeptám se Arvina ,,Proč si nám chtěl pomoc??" |
| |
| V trávě Pozvednu hlavu. Ještě dýchám. Zamumlám k nově příchozímu a znova se zvednu. Dojdu k místu kde jsem si nechal rudý hábit a vezmu si jej. Oblékat se do něj nebudu, na to je moc velký hic. Takže zamířím zpět na místo, které jsem opustil a znova se svalím do trávy. Potřebuje někdo ošetřit? Zeptám se. |
| |
| Kouknu se na Sikridena a překnu mu ,,No jestli můžeš mám asi nějakou zlomenou kost" *po tomto dialogu propuknu ve smích který přeruší těžké zakuckáni* |
| |
| Pak se kouknu na Arvina a zeptám se ho znovu ,,Tak už mi řekneš proč si nám chtěl pomoc??" a usměju se |
| |
| Po bitvě Podrbu se za krkem a prohrábnu zpocené vlasy. Oteplilo se ale nebudu si raději sundávat nic z výstroje.Co kdyby se nějaký démon vrátil. „Proč bych nepomohl? To mám hledět jak z vás démoni vypouštějí duši za živa?“ Posadím se vedle kudůka do trávy s tornou položenou vedle sebe. „To není můj styl. Já se snažím pomáhat a ne škodit.“ Lehce se na něj usměji. „A jména ostatních? Mé už znáte“ Protáhnu si svalstvo a sundám meč ze zad abych se mohl na moment natáhnouti do trávy. Dneska to vypadá na krásný den. Možná až moc krásný…. |
| |
| S ostatními To se koneckonců dalo čekat. Pomyslím si, když se ozve Dreake. Zase se tedy zvednu a dojdu k němu. Pomalu mu začnu prohmatávat různé končetiny. Stejně dík. Řeknu směrem k Arvinovi. Bez tebe by už tu někteří z nás nebyli. Asi. Pak pokračuju k Dreakeovi: Máš nadvakrát zlomenou levou ruku a pravou nohu. Oznámím mu. Pak mu chytnu pravé rameno a krouživým pohybum mu ho vrátím do kloubu. A měl jsi vykloubené pravé rameno... Bohužel nejsem léčitel, ale bojový mág, takže tě můžu maximálně ošetřit. Vstanu, chvíli chodím kolem a sbírám dostatečně rovné a dlouhé klacky. Když najdu, vezmu z batohu obvaz a začnu dělat Dreakeovi dláhy. Mezitím odpovím na Arvinovu otázku: Jmenuji se Sikriden. |
| |
| A CO ODPOČINEK? Poděkuju Sikridenovi a kouknu na Arvina a říkám,, Dík za záchranu já jsem Dreake a jsem chodec, támhle Kroll je Ghor, ale s tim ses už seznámil a támhle na zemi je Maud" Chce se mi spát. Navrhn jestli bychom se neměli někde utábořit. Kouknu na všechny s úsměvem. Zavírám oči, ale nespim jen posloucham přírodu. Čekám na odpověď ostatních. |
| |
 | POSLOUCHAT Když Ghort slyšet Dreake, jak mluvit tak říct na Arvin ,,Já Bojovník" A pyšně ukázat na kyj. Ghort souhlasit s Dreake a chtít odpočinek. Ghort ospalý a zmožený ze zabíjení zlá tvor. Vzít z torna krev stvoření a napít. Ghort nabídnout všem jestli nechtít taky. |
| |
| Nově příchozí Sotva se jakž takž vzpamatuju, dojde mi, že tu není všechno v pořádku. Nějaký nově příchozí se tu zjevil tak náhle, jakoby byl blesk schopný uhodit z čistého nebe. Byla jsem však tak unavená, že jsem se stihla dobelhat do křoví a padnout za něj vysílením. To byl taky nápad mlátit hlava nehlava do démona, o jehož slabinách nemám ani ponětí. Za několik minut mě probere mumlání toho malého, mága, toho nového a šílence s kyjem. Rozlámaná se trochu posadím a chytím se za hlavu. Jakoby mi drtili hlavu, pomyslím si hořce a vrávoravě se postavím. Meč - neočistěný - leží vedle mě, tak jej chytnu a zamračím se. Příště bych si měla dát větší pozor. Zvažovat možnosti - na to prostě nebyl čas. A tak jsem se vybelhala z křoví a zamžourala do slunce, otírajíc si oči od zaschlé oranžové krve toho protivnýho démona. Zkoumavě si přeměřím všechny přítomné a čekám, než si mě všimnou. Bůh totiž ví, že já nerada někomu skáču do řeči. |
| |
| Po bitvě Sedím v trávě a pozorně si prohlížím ostatní. Vezmu si stéblo trávy, které opatrně vložím do úst. Protáhnu ztuhlý krk a vytáhnu z torny láhev vody, kterou si poliji zpocené vlasy. „To je vedro že by člověk pad“ Prohrábnu si je „Jinak mě těší, že vás poznávám a rád bych poznal i tu slečnu támhle“ Zazubím se. Divím se, že nikdo nespěchá za tím údajný přítelem ve zpustošeném městě a kam se vůbec chystají. Je mi to celé nějaké, podezřelé.. |
| |
| Seznamování Zamračím se na toho zpoceného "to je vedro, že by člověk pad" a přejdu trošku blíž, abych se posadila do trávy, vytáhla svůj hadřík a začala odstraňovat tu odpornou oranžádu ze svého dokonalého krásného nabroušeného přítele. Alespoň jeden, u kterého si vždycky můžu být jistá, že mě nezradí. Snad. "No, to je hezké, že bys mě taky rád poznal, ale já si nejsem jistá, jestli má cenu poznávat tebe. Co jsi vůbec zač?" Nemůžu za to. Prostě jsem taková. Nic neřeknu přímo. To je tak těžké nejdřív znát toho, kdo přede mnou sedí? Myslím, že na tom nic zlého nebude. Zamračím se na svůj meč a pokračuji v jeho očistě. |
| |
| Rozímání Opět otevírám oči a říkám si co tu vůbec všichni děláme, jako by to měl někdo v plánu. ,,Jste všichni v pořádku?? Měli bychom zase vyrazit, co když ve městě někdo přežil, zeptáme se co se tam stalo." Po těchto slovech se zvedám a opírám se o klacek. Otočím se k ostatním a ptám se ,,Jdete se mnou??" |
| |
| Po bitvě Sjedu pohledem mladou ženu a odhrnu zbloudilí vlas z mokrého čela. Zajímavá mladá dívka. Stála by za hřích. Hučí mi v hlavě. Dravá a nedostuipná. To se mi líbí.. „Arvin jméno mé“ Usměji se na ní a napřáhnu ruku v okované rukavici. „Nekoušu“ Dodám se zářivým úsměvem. Mezitím povídá ten malý muž s pláštěm něco o tom, že by se mělo vyrazit dále v cestě a zda půjdeme také. „Kam, půjde tato krásná dívčina, půjdu také“ Mrknu na ni a vložím stéblo do úst. |
| |
| Hmm... Měřím si ho, jak si nenuceně odhrnuje vlasy z čela a v hlavě mi hučí. Jako bych tyhle typy neznala. Myslí si, že mají každou předem v kapse a čekají jen na příležitost, kdy se jim připletou do cesty, aby jim mohli zulíbat cestu, po které kráčí. To určitě. Hledím na jeho napřaženou ruku v rukavici a modlím se, aby mi ruku nestiskl moc pevně a mé prsty aby neutrpěly újmu. Natáhnu se k němu a krátce mu s ní potřesu. Zoubky má jedna radost, protočím si v duchu oči a dále si jej měřím. "Maud." Řeknu prostě. "Ale zdá se, že už o mě víš, vsadím se, že Dreake nezůstal pozadu, co se týče představování, které není předem schváleno." Ach, proboha, tu poslední větu si mohl odpustit, pomyslím si a schovám si vyčištěný meč do pochvy. |
| |
| Tokání Stále si ji prohlížím, a když mi podává ruku tak se ji zahledím hluboko do jejích krásných očí. Určitě nepřehlédla tu neodolatelnou krásu, která má tu čest nosit mé tělo. Nevšímám si okolí a nenápadně se popošoupnu, abych byl ženě blíže. „Takže Maud…krásné jméno“ Usměji se a pohled mi spočine na jejím meči. „Krásný meč vlastníte, slečno. Kdepak jste ho pořídila?“ Vytáhnu krásně bělostný hadr a podám jí ho.“ Je škoda zakrývat tak krásnou tvář pod tou ošklivou špínou.“ Stále se usmívám.“Copak vás sem vlastně přivádí?“ |
| |
| Rozhovor?! Pozvednu obočí, když se zase rozhovoří a povzdechnu si. No tak dobře, stejně tu teď nikdo nejeví zájem o rozhovor... Jeho snahu o přiblížení se raději ignoruju. Když mu to udělá dobře, ať si poslouží. Nesnáším pohledy hluboko do očí. Oči lžou. A tak se podívám na jeho zbroj a snažím se určit, kde a za kolik ji asi mohl pořídit. "Děkuji. Má to vaše nějaký speciální význam nebo vysvětlení?" Například Ten, jehož celoživotním posláním je dostávat se ženám pod sukně tak dlouho, dokud na to už nebude tak starý, že se ani zvednou nebude moci? Spokojeně mlasknu nad vlastním vysvětlením a lhostejně se na něj podívám. "To, kde jsem ho pořídila si laskavě nechám pro sebe, špinavá jsem běžně a dosud to nikomu z mých společníků nevadilo. Jak krásnou tvář mám, to vás vůbec nemusí zajímat a jsem tu proto, protože jsem zrovna neměla nic jiného na práci. Co vy?" Pozvednu obočí a čekám, dokud neodpoví. Onen bělostný hadr si ale přeci jen vezmu a pořádně se do něj vysmrkám. Krátce na to mu ho na nabízené dlani podávám zpátky. "Děkuji." |
| |
| Rozhovor Sleduji její zkoumavý pohled a po její otázce na moment odvrátím a sklopím zrak. Vzpomenu si na drsné probuzení v prázdné stodole s tím, co mám teď při sobě. Nic si od té doby nepamatuji a neustále mne pronásledují ošklivém noční můry . Proto se bojím usnout a vždy mám meč připravený k použití. Bojím se své minulosti… „Je pohodlný a pořídil jsem si ho u jednoho velmi šikovného krejčího“ Opět se usměji a přeberu od ní posmrkaný kapesník a ukážu ho ostatním. „Nechce se někdo taky utřít?“ |
| |
| Rozhovor Zamračím se, když vidím, že se na moment zamyslel a pomyslím si, že buď ani jeden nechceme prozradit nic víc, nebo má důvod nic neříkat. Najednou si začínám všímat, že jeho pohyby nejsou zas tak nenucené a působí trochu křečovitě. A ačkoliv bych se ho na to i zeptala, bůh věděl a ví, že nejsem vyzvědačka a pokud se nerozhovoří sám, nebudu z něj nic tahat. "Takže u svého krejčího?" Možná by bylo lepší přejít to bez poznámky. Nejspíš bude mít peněz na rozhazování, když mu soukromý krejčí přijde jako normální věc typická pro každého. A ačkoliv bych ráda zabránila smíchu, který se ve mě vzedmul ve chvíli, kdy vybídl ostatní, aby si taky posloužili, nemohla jsem si pomoct a rozesmála se taky. Možná to s ním nebude tak zlé, jak to na první pohled vypadá. |
| |
| Čekání Říkám si sám pro sebe jestli už toho seznamování mezi těma dvěma nebylo dost. Tak se rozhodnu že si půjdednout dokud to neskončí a utrousím tiše ,,Práce kvapná málo platná Arvine" Nenápadně se směju jeho smůle. V duchu si sám pro sebe říkám : To mu to ještě nedošlo že o něj nestojí. a podobné věci. Vemu si svojí dýmku a hraju si s ní v prstech. |
| |
| Nuda Ghort pozorovat 2 člověk jak mluvit nevypadat záživně. Skřítek si jít sednout a něco říct, já mu nerozumět. Člověčí muž vypadat že chtít užít s člověk žena. Já nechápat mě nelíbit, žádná chlup, drápy a tesák. ,,Bavit tebe člověk chtít užít s člověk??" Položit otázku muž. Ghort ukousnout velká kus masa. Pak jít blíže k bavící se člověk a poslouchat. |
| |
| Odpověď Všimnu si Dreaka, který si nenuceně něco brumlá pod nosem a ušklíbnu se tomu. "Pro mě za mě, můžeme jít klidně hned." Postavím se, upravím si meč, aby mě nepříjemně každou chvíli nestrkal do nohy a protáhnu si záda i krk. Tvář si otřu do rukávu, abych aspoň z části setřela tu odpornou krev, která pořád nechtěla slést a podívám se dolů na Dreaka, který si stále pohrával s dýmkou. Já mám čas, já klidně počkám. Bůhví, že mě čekání problém nedělá... |
| |
| V trávě Pobaveně poslouchám tokání Arvina. Sem tam ze sebe shodím nějakého mravence, ale to je jediná činnost pře které otevírám oči. Jinak si užívám slunce a dávám své magii příležitost si vydechnout. Potom Dreake pronese velmi tichou poznámku, která však mým uším neujde. Zase se ušklíbnu. Takže už je vzhůru? V odpověď na Maudinu větu řeknu: Vážně bychom měli jít. Okamžitě vyskočím na nohy a obleču si hábit, čímž jasně naznačuji, že máme okamžitě vyjít. |
| |
| No tak si shrňme Arvin toká do Maud, Dreake chce vyrazit do města, Sikriden chce taky, Ghort se přizpůsobil nárhu (jak jinak) a Maud odmítá Arvina. Začíná stmívat je přibližně 20:00 (pondělí) měli byste se utábořit k městu to do rána nestihnete. Trvalo by vám to tak cca do 13:00 (úterý). Ptáci odlétají a příroda utichla. Slyšíte jen šustění trávy a šumění stromů. Nemáte nic přichystaného dřevo na oheň, deky a takové věci máte jen 3. Najednou slyšíte výkřik který vás vbyrušil z vaší činnosti. ,,Pomozte mi někdo, jsou tu !!" Slyšíte dívčí hlas. Co děláte... ?? |
| |
| Promyšlení Zařvu do lesa ,,Nikdo tu není, každej jednou umře." Poté se neochotně zvedám a směju se otočím se na ostatní ,,Tak jdete, nebo jí tam necháme chcípnout." Šibalsky se usměju. Běžím k místu kde se křičelo. |
| |
| Odpovědi Pozvednu obočí a zadívám se na mrňouse Dreaka, který dost nesmyslně řve do lesa cosi ve smyslu, že taky jednou umře. No to je mi novinka. Nějak mi pořádně nedochází, proč bych za tou holkou mohla běžet, ale otočím se na Arvina. Je mi jasné, že ten se tam rozběhne, jen co mu to všechno pořádně dojde. "Proč se plést do něčeho, do čeho nám nic není? Počkám raději tady, abych Arvinovi nekazila jeho hrdinský výstup, jistě mi bude vděčný." Nemůžu za to. Rýpavá jsem od přírody. Bůh ví a vždycky věděl, že nevynechám příležitost si do někoho náležitě rýpnout. |
| |
| Hrdinský čin Sedím v trávě žužlajíc stéblo trávy a naslouchám rozhovoru ostatních. Začíná mne tvrdnout hýžď a proto se opatrně zvedám. V tu dobu se zvedají ostatní na příkaz malého čaroděje. Nevím, jestli chtějí jít, nebo se utábořit ale jen když si zareagovat na Maudinu rýpavou otázku tak se ozve dívčí řev. Otočím se za hlukem a poté sjedu tázavým pohledem ostatní. Nikdo se k ničemu nemá. Určitě čekají na můj hrdinský čin. Popojdu kupředu ve směru hluku a pak se otočím na skupinku dobrodruhu a tasím svůj překrásný meč bastard. „Připravte mi uzenáče, na večeři sem zpátky!“ Křiknu a mrknu na Maud. Poté se válečným řevem vrhnu za dávkou v nesnázích |
| |
| Zaopatření Sleduju Arvina, jak se nadšeně prožene kolem, tasí svůj meč a s trapnou hláškou míří do lesa. Jako bych to neříkala. Nejspíš netouží po ničem jiném, než nabalit nějakou holku, která nebude mít problém s tím, že je... tak trošku idiot. Ale jen trošku. I když soudit mi zatím nenáleží, protože ho skoro neznám, nemůžu si pomoct. A to já moc ukvapené závěry nedělám. Hned, jak se Dreake vydá do lesa - nejspíš pro dřevo nebo pro něco, co by se mu mohlo hodit - jako kyj, který vyřeže na potřeby umlácení Arvina k smrti (a není vyloučeno, že by to Arvin neudělal sám), a tak si položím tlumok na zem, lehnu si na záda a podložím si jím hlavu. Chvilku hledám vhodnou polohu, ale pak se otočím na bok a zavřu oči. Spát v téhle společnosti se moc nevyplácí. A Bůh vždycky věděl a ví, že opatrnosti není nikdy dost. |
| |
| Nevědět Vypadat to že chystat udělat tábor. ,,Skřítek počkat já pomoct ti " Ghort vyběhnout za skřítek. Ghort vyndá maso a ukousnout velklá kus. Ghort zmizet v les za skřítek a pomáhat sřítek se dřevo. Za chvíle se vrátit s plná náruč dřeva a na rameno mít skřítek. ,, On unavený" Ukázat na skřítek. |
| |
| Křik Klidně bych šel i v noci, jen abych zjistil co se s městem stalo. Ostatní ale nevypadají moc ochotně, takže si zklamaně zase sednu. Vtom se ozve volání o pomoc nějaké dívky. Dreake ani Maud nevypadají dvakrát ochotně se za ní pustit, ale já se dívám spíš na Arvina. Ten vyskočí, vytasí meč pak pronese trapnou poznámku a s válečným pokřikem odběhne. Jen zavrtím hlavou a začnu Dreaeovi pomáhat s rozbíjením tábora. Maud, máš konkurenci. |
| |
| Budiž Všichni se dali do rozdělávání tábora. Arvin samozřejmě šl pomoci dívce v nesnázích. Když Arvin dorazil na místo křiku vidí přkrásnou dívku, obklíčenou třemi oranžovými démony. Měl by si zavolat pomoc, tohle sám nezvládne, ale pokud nezavolá, bude muset čelit nebezpečí sám, ale démoni nejsou to jediné co vidí, jsou tu i 2 zombíci. Takže co děláte (u ostatních to teď nehraje moc roli, hlavně Arvinovo rozhodnutí). |
| |
| Už běžím! Běžím skrze nepropustné větve mohutných stromů a cestou každou překážející větev rozseknu vejpůl. „Už běžím má, paní!!“ Křiknu do větru a skáču přes spadané kmeny. Udržuji správný směr od kud se ozval křik. Jsem stále blíže dění. Do nosu mi zavane ostrý zápach spáleniny. Démoni! Křiknu v duchu a přidám do sprintu. Vyskočím z porostu v odvážném kotoulu s hláškou „Ejá“ a dopadnu do bojového postavení. Pohledem si změřím veškeré osazenstvo paloučku a čekám, až mne zaregistrují. „Teď poznáte zač je toho loket!“ Snažím se překřičet burácení démonů a protočím meč v ruce. Pak se s připraveným mečem k útoku rozeběhnu na nejbližšího nepřítele od spanilé dívky a v přesné otočce seknu do démonovi ruky. |
| |
| Démon tě okamžitě spozoroval (kvůli tvýmu Ejá) pouze uskočil ajednu ti ubalil, že si zahučel do stromu. Jedna zombie přišla k démonovi a praštila ho. Vypadá to že i oni mají mezi sebou spory. Jenže Arvinovi nezbývá moc času, démon se na něj rozbíhá znovu... |
| |
| Bitevní vřava Řítím se na obludného démona s napřaženým zářícím mečem připraven smrtelně bodnout. V přesně provedené otočce jsem sekl mečem, ale démon vše očekával. Byl připraven ustoupit stranou a poté máchnout svojí mohutnou spáleninovou rukou směřující na moji hruď. Rána mne odmrštila na nedaleký strom a já se od něj odrazil a padl do spálené trávy. Měl sem vyražený dech ale, nebylo to tak strašné jak sem si představoval. Sleduji jak se do něj jedna shnilá zombie pustila a to ne překvapilo. Možná by to mohla být výhoda, ale přesto se na mne démon opět vrhá. Zvedám se z pokleku s mečem napřaženém před sebe a vyčkávám ránu. Tentokrát budu připraven.. |
| |
| Démon nečekal tak rychlý odpor takže meč mohl vykrýt jen rukou, nyní má meč zabodlý v ruce a pobíhá okolo Arvina. Mezitím se dívka snaží bránit před jednou zombií, která se jí snaží ublížit. Z lesa najednou vyletělo několik šípů, které rozcupovali zombíka a jednoho démona. Není to žádný amatér. Z houští vyleze elfka. Vzala si do ruky svoje dvě šavle a čeká na útok démona. Po chvíli skutečně jeden zaútočí. Démon běží přímo k ní, ona se odrazila od země přeskočila ho s ladným přemetem a usekla mu nohy. Démon umírá v bolestech. ,,Hajzle" procedí mezi zuby. Mezitím další zombie obtěžuje dívku..... |
| |
| Tábor Rozdělávám oheň a připravuju ty uzenáče. (Jak říkal Arvin). Řeknu Ghorovi jestli by laskavě furt nežral a rozdělal stany. Pane bože. ,,Copak teď asi dělá Arvin, asi už se tam s ní někde vykusuje křičela, asi kvůli mravencům, to by měl zvládnout i Arvin." Usměju se. Rozdělal jsem oheň a připravuju večeři. |
| |
| Ghort rozdělat stan jak řict skřítek. Potom hodi maso do oheň a opíct. ,,Mňamka" Hloupě se usmát. Až být maso hotová. Ghort sníst. A jít lehnout. |
| |
| Bitevní vřava Démon pobíhá po paloučku s mým mečem zabodnutým v pravé ruce a já se ihned vydávám za ním, abych meč vyprostil. Běžím těsně za ním a uhýbám jeho zlostným, zmateným ranám a uskakuji vždy, když zasáhne blíže mému tělu. Mezitím si všimnu jedné zombie, jak se dožaduje pozornosti spanilé dívky a své špinavé ruce směřuje na ní. Neváhám ani vteřinu, beru dýku z boty a vrhám ji směrem k hlavě té živé mrtvoly. Poté se dál věnuji démonovi a mému meči.. Vyskočím a chytnu se jeho rukojeti a démon sebou začne cloumat a snaží se setřásat vetřelce. Poté zjišťuji, že jakási elfka skolila jednoho zombíka a démona, vrhá se na posledního. Škubnu mečem a ten se náhle vytrhne a já dopadám opodál už s mečem připraveným k ráně. Elfka seká šavlemi a démon pomalu padá připraven o mohutné nohy. Na nic nečekám a vyskakuji. Bodám svůj zářící meč do jeho hlavy a čekám na poslední vydechnutí. |
| |
| Takže Arvin zabil zombii a dorazil toho démona. Najenou cítíte jak se země třese elfku skolil další démon a chystá se jí zadupnout. Elfka naštěstí z posledních sil uhýbá jeho silným ranám. Volá na Arvina ,,Pomoz mi" A dále se překuluje ve snaze vyhnout se útoku démona. Najednou si Arvin všimne, že to není ten démon které dosd potkali vypadá vznešeněji, je větší než ostatní a má větší ruce než ty ostatní. Okolo krku se mu houpe obrovský řetěz s nějakým drahokamem velký jako hlava. Vypadá jako náhrdelník. Dívka kterou již Arvin zachránil omdlévá a padá k zemi..... |
| |
| Bitevní vřava Vytahuji zažloutlý meč z démonovi hlavy a rozhlížím se po okolí silně oddechujíc. Protočím meč v pravé ruce a kopnu do mrtvoly té ohavné obludy. Ozve se vyděšený křik a já trhnu hlavou, hledíc na bezmocnou elfku jak se snažím uhýbat mohutným ranám o hodně většího démona s drahokamem na krku. O kus dále upadla dívka do bezvědomí. Co teď? Pomoci elfce a sebrat drahokam nebo zachránit spanilou děvu. Drahokam! Ihned se rozeběhnu s napřaženým mečem jak nejrychleji dokážu a vyskakuji na démonovi záda, abych mu do nich zabodl meč. |
| |
| Démon tě okamžitě spatřil, když se mu snažíš vylézt na záda tak chytne mohutnou rukou tvůj meč a zahodí ho. Poté tě setřese a chytá tě do ruky a chce tě rozmáčknout. Elfka chytne svoji šavli a chce ho seknout, hromotluk jí ale odkopne, Arvin je v jeho ruce, ale dosáhne na jednu ze šavlí elfky. Měl by se rozhodovat rychle než zemře. |
| |
| Bitevní vřava Skáču na záda netvorovy ale bez úspěchu. Démon mne odráží a můj meč letí kamsi do trávy. Chytá mne pevně kolem boků a zvedá na úroveň hlavy. Naštěstí díky mé kroužkové zbroji a vyztužená hrudní části mne nerozmáčkne tak snadno, takže mám trochu času. Musím ale jednat rychle. Elfka se snaží také zasáhnout ale je odmrštěna stranou. Náhle mi do očí bleskne ostří elfské šavle zabodnuté do mrtvoly démona přímo na dosah mé ruky. Neváhám ani vteřinu a pevně chytám rukojeť zbraně a zprudka vytáhnu. Šavle se se zařinčením protne vzduch a já bodám do oka toho ohavného démona. |
| |
| Démon pouští Arvina a máchá okolo sebe jednou rukou a druhou si drží oko. Když se po chvíli vzpomatuje. Sundavá si řetěz a chce ho použít jako řemdih. Stojí na místě z oka mu teče kašovitě černá tekutina. Čeká co Arvin udělá. Elfka která je nedaleko Arvina se zvedá a belhá k němu a nese mu i jeho meč. Chce mu podat meč, ale předním padá (to ta úžasnost :D)..... |
| |
Jdu lesem,a najednou uslyším hrozný řev a řinčení zbraní.Jdu za těmi zvuky a přikrčím se v nedalekém křoví.Vidím nějakého bojovní jak probodává nestvůře oko...z toho v okamžiku tryská nějaká tekutina...ta potvora je ke mne bokem a hledí na toho bojovníka(je zřejmě dobrý).teď je moje šance,vyskočím z křoví a hlasitě křiknu na démona:"Héééj! ty mrcho odporná!!!".Démon se na mne otočí...nevšimne si však bojovníka,který ho okamžitě zkrz na zkrz probodává ostřím svého meče... |
| |
| Bitevní vřava Šavle zabodlá v oku démona působí paseku a netvor ztrácí orientaci. Zaraduji se když mne odhazuje a ja v saltu dopadám na své úžasné pevné svalnaté nohy a udýchaně hledím na vrávorajícího démona který si připravuje řetěz k úderu. Hledím mu do očí a cítím z něj strach i zuřivost. Na rameno mi zaklepe mladá elfka a podává mi můj krásný meč. Poděkuji ji a pevně uchopím do oboru rukou v okovaných kožených rukavicích. Poté omdlévá. Budu se jí věnovat později, teď mne čeká boj… Postavím se do bojového postavení a vyrazím v před hbitě se vyhýbající ranám netvorova řetězu. |
| |
| Ehm Ehm to jestli se otočil určuju já a to že ho probodne určuje Arvin. Takže Arvin se rozbíhá s taseným mečem, na obřího démona,démon slyší nějakého elfíka j na něj něco křičí, nevěnuje mu pozornost. Čeká na Arvina, roztáčí řetěz čím dál tím rychleji, přešlápne a byla to chyba uklouzl na tekutině která mu tekla z oka (kecám bylo to kvůli Arvinovo úžasnosti :D), Arvin má nyní volný úder.... |
| |
| Čekání Čekám kdy se Arvin vrátí už mu ty uzenáče chladnou. ,,Co se tam asi děje" Najednou slyšim nějakej neznámej hlas křičet:"Héééj! ty mrcho odporná!!!" Arvin asi zachránil transvestitu. Šťourám klackem do ohniště, nudím se. ,,Nebudu to Arvinovi kazit." odpovím si při nápadu jít za Arvinem. |
| |
| Bitevní vřava Sleduji roztáčený řetěz tak pozorně až počítám jeho otáčky. Rozeběhnu se vší rychlostí a zaslechnu nějaký řev opodál, ale nevěnuji mu pozornost. Vypadá to, že démon také ne a stále roztáčí řetěz. Běžím stále rychleji s mečem připraveným k bodnutí a bláto se pod mnou rozstřikuj jako by chtělo utíkat. Pak se to stalo…démon padá po uklouznutí na tekutině z oka. Teď je má šance. Vyskakuji a dvakrát se odrážím od jeho hrudi a zabodnu mu meč přesně do spodní čelisti až do jeho mozku. Netvor dopadá do žlutavého bahna a já vítězně stojím, pravou nohou opřen o jeho hlavu. Pan úžasný opět zvítězil… |
| |
| Spánek (omlouvá se za to že tento příspěvek je krátký) Ghort usnout a chrápat. Zzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz |
| |
| Arvin to zvládl jeho meč je potřísněn krví a u nohou má drahokam. Nyní je čas na vrácení do tábora za uzenáči i s tím elfem kteremu nikdo nevenoval pozornost a se dvěma dívkami ;). Je cca 21:30. Už je tma. Příroda je plná nočních živočichů a nad hlavou vám svítí měsíc v úplňku. Fouká příjemný večerní vitr, který vás osvěží po boji. Jste unaveni až na Mr.Lothiase. |
| |
| stráž Bděle držím stráž a čekám s těmi uzenáči. Pozoruji hvězdy se svoji zlomenou rukou a nohou. Sednu si, postavím se a vylezu na strom. Broukám si. Hraju si s klacikem ktery pouzivam jako hul. |
| |
Vracím se tedy s Arvinem a dvěma dívkami do tábora.Než tam dorazíme,ptám se ho,kde se naučil tak dobře zacházet s mečem.Když přijdeme do tábora,seznámím se s těmi kdo nespí,a jestli se budou ptát,převiprávím jim celý svůj příběh a pokusím se přitom neusnout,protože cesta sem byla dlouhá a já sice chodím a běhám rychle a nejsem moc vytrvalý.Když to převyprávým,položím si hlavu na svůj batoh a usnu. |
| |
| Nuda No jedinej kdo nespal sem byl já vyslechl jsem si tvuj pribeh. Kopnu do Ghorta ,,Jdi držet stráž ty vymatlanej krolle" a lehnu si na jeho misto Vzpomínám na boj s démony a usínám. zzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz |
| |
| probuzení Ghort být porbuzen kopanec od skřítek Ghort vstát a jít na stráž. vidět nová tvář Hloupý usměv. ,,Já Ghort" Vypadat že spát. |
| |
 | Ohniště Dobrou... ehm.. noc.. Posadím se k ohni a pozoruju skupinu. No to teda parta za všechny prachy... Všichni se očividně vznáší někde mezi plameňáky a šance na pořádnej rozhovor je mizivá. Vytáhnu své dva miláčky které díkybohu ten člověk neprošustroval a začnu je čistit od pořádné vrstvy krve a špíny. V hlavě se mi motají miliony myšlenek typu: Kam chcete jít? ; Co tady děláte? ; Jak ste se tu vzali? Když už se šavle zdají čisté, znuděně si pohrávám s dlouhými stříbřitými vlasy. Přitáhnu si plášť blíže k tělu, jelikož mi v bílém chlapeckém oblečení tvořeném tenkou košilí a úzkými kalhotami, je docela zima a ani oheň dostatečně nezvládá zahřát mé drobné tělo. Nakonec rezignuju a položím se na tvrdou zem a po chvilce spokojeně pochrupuju. |
| |
| V polospánku "Věř mi, že nic lepšího se mi stát nemohlo." Zamručím tiše v odpověď mágově poznámce, ale jinak ležím dál a promítám si události dnešního dne. Za chvilku to ale vzdám, protože v tomhle zatraceném hluku se ani v klidu bdít nedá. Posadím se a rozhlédnu se okolo ohně. Oni vážně dělají ty uzenáče, pomyslím si s protočením očí, když se z lesa ozve křik. Jen ne další členové, prosím, ne. Za chvilku nás tu bude tolik, že si budeme moct zařídit armádu a pohyb v tichosti bude předem vyloučen. Nepochybovala jsem zároveň o tom, že si milý Arvin užil svou chvilku slávy a když nakráčí na palouk hned s dvěma dívkami, nemyslím radši na nic. Chudinky. Za to ten za nimi se rozhodně nedá označit za dívku a krátce se nám představuje. Opravdu užásné. Pak jedna z dívek vykoktá něco ve smyslu dobré noci a zalehne. Netuším, co si o ní myslet, ale to se dozvím, až se celá tahle banda probudí. "Nemáš něco k snědku, Ghorte?" |
| |
| Ghort podat žena kuře stehno. ,,Dobrá chuť" |
| |
| Vzbudím se převaluju se venku je hroznej hluk ,,To se tu člověk nemůže pořádně vychrápat do pr**le" Vylézá ze stanu a kouká kolik je tu lidí. Vyvalí oči ,,Arvine co to tu k***a je takovejch ženskejch si zachraňoval celý stádo ne??" |
| |
| U ohně Probudí mě nějaký hluk. Usnul jsem u ohně na zemi. Poslední co si pamatuji, je jak se Arvin vydal na záchrannou misi. Zvednu se do sedu a rozhlédnu se kolem sebe. Do háje... Co to tady sakra je? Co tu dělá tolik ženskej? Zeptam se rozespale zvýšeným hlasem a ospale mžourám na ostatní. |
| |
| Po vřavě Udýchaně hledím na mrtvolu toho obra a znechuceně si odplivnu. Vytrhnu meč z jeho ohromné hlavy a lehce s ním máchnu. Žlutá tekutina se rozprsknu do všech stran ale na meči zůstává převážná část. I celý můj oděv je od toho. Snažím se to setřít z obličeje i z krásných vlásků…bezůspěšně. „Úžasný“ Seskočím z démona a nenápadně seberu diamant a v rychlosti schovám do torny než si toho někdo z přítomných všimne. „Pro lepší zítřky“ Doběhnu k elfce a pomohu ji na nohy. Kýve že je v pořádku a já se tak vydávám na pomoc oné omdlené spanilé děvy. Zasouvám meč zpět do pochvy na zádech a beru dívku do náruče. „Je v šoku ta se jen tak neprobere“ „Tak panstvo deme do tábora. Je tam oheň a uzenáč“ Křiknu na elfu a elfa.Moc jim nevěřím ale potom co viděli jak sem zabyl démony, určitě nebudou nepřátelští. Kráčíme asi deset minut a přede mnou se rozprostře palouk a na něm naše tábořiště. Pár stanů a uprostřed velký oheň. Noc bývá chladná. „Démoni ale nebojte všechny sem zneškodnil“ Usměji se hlavně na Maud a pokládám dívku k ohni. „Možná bude potřebovat ošetřit“ Pokleknu vedle ní a mnu si ruce nad ohněm. „Mám hlad jako vlk!“ |
| |
| Dívka se probere ,,Musíte jim pomoct" řekla tiše ,,mají mého bratra, otce a matku." Zakašle ,,Prosím najděte je jsou tu prý 3 vládcové démonů mají u sebe tisíce vězňů, každý má své teritorium džunge, hory a bažiny pomocte jim prosím......." Upadla do bezvědomí. |
| |
| Slyším každé slovo té dívky ,,SVOLÁVÁM PORADU" řeknu jim svůj nápad (ne tak můj) že se můžeme rozdělit na 3 skupiny ,,Co vy na to??" |
| |
| Konečně NĚCO Poslouchám výkřiky jedné z dívek, které sem přivedl Arvin - nutno říct, že měl asi proč - a zmateně nakrčím čelo. Těžko říct, jestli mluví z mrákot, když jí sem Arvin musel přinést v náručí, nebo jestli to myslí vážně. Její slova každopádně mají hlavu a patu a je všeobecně známo, že země je plná démonů, kteří si nárokují na trůn. Samozřejmě to všechno skončilo kompromisem - jako skoro všechno - a rozdělili si území na tři části. Nikdo však přesně nevěděl, kde jsou hranice, kde je území toho či onoho a kde vlastně začíná a končí. A to byl největší problém. Alespoň zezačátku. Teď už mi bylo prakticky jedno, jestli chodím po půdě jednoho či druhého, nikde nebylo nouze o nepřátele a hlavně... hlavně démony. Sotva Dreake vstane a pronese celkem stručnou avšak rozhodnou řeč, posadím se blíže k ohni, aby bylo vidět, že jsem skutečně vzhůru a nespím. Bianka se beztak probudí co nevidět, protože Dreakovo rázné poručení jistě nenechá nikoho spát. Arvin se opodál snažil z vlasů dostat krev... Bez valného výsledku a já jen upřela zrak do ohně. "Má to svůj význam a já souhlasím." řeknu svůj názor a jen čekám, co na to ostatní. Tak co? |
| |
| Probuzená Zatvářím se zmateně a zamžourám na ostatní. Pravda je, že jsem se probudila již po zlostných výkřiků dvou chlapů. Já ti dám stádo ženskejch.. copak sem kráva nebo co? Zvednu se do sedu a rozespale zívnu. V mém polospánku jsem vyslechla jak dívčino mumlání tak celou "poradu" . Fajn proč ne.. je to rozumné a já jsem taky pro..! Houknu kdyby náhodou chtěli znát můj názor a přisednu si dívce. Položím jí dlaň a čelo a nechám do ní proudit svou energii. Teď už stačí vyspat se z šoku.. |
| |
| Ghort souhlasit ostatní a jít zničit a rozbušit a rozmačkat a rozdrtit a rozmačkat a rozházet a roz.... (o 5 minut později) a rozničit to všechno bych udělat. Tvářit se vážně ne hloupě. Objevit vztek v očích, který hned zmizet když uvidět jídlo. ,,Kanec" Ghort sníst kanec s divná zvuky za křovím. ,,Já souhlasit." |
| |
| Tak většina lidí se vyjádřila. Dokonce i Ghort. Nyní ty skupiny. Před vámi se najednou objevil portál a z něj vyšla temná zahalená postava. Měří přibližně 1 metr 80 centimetrů. Má rysy člověka ale je zněj cítit lehký zapach démona. Jakmile vešel k vám portál se uzavřel. Jste zamlklí nevíte co od toho můžete čekat. Je to přítel?? Nebo nepřítel?? Kdo ví to si rozhodněte sami.... |
| |
 | Nový svět Utíkám k portálu a doufám že to ten kouzelník nezvoře jako posledně. Běží za mno dalěší démon, ale kašlu na něj - není čas se zdržovat. Probíhám portálem a vše se rozplyne. Koečně procházím na druhou stranu. Jak tak koukám jsem v nějakém táboře. Sedí tu dost nesourodá skupinka dobrodruhů. "Můžete mi říct kde to jsem?" Doufám že to ten Barzúl zvládl |
| |
| leknu se ,,Co to ku*va práce je takový fóry" vstanu a prohlížim si nově přichozího. ,,Jseš v našem táboře co tu chceš" odseknu neuctivě a nespouštím z něj oči Kdo to sakra je a odkud sem přišel a proč z něj cítím démony?? Prohlížím ho svým pohledem. Každý milimetr po milimetru. Nevěřím mu. Co teď mám dělat? |
| |
| Ghort slyšet skřítek. Vykouknout a vidět nová člověk. Přijít k němu a povídat ,,Já ghort bojovník a ty??" Ukázat pyšně na svá kyj. Nabídnout jestli nechtít posadit mezi nás. Hloupý usměv. Nabídnout nová příchozí maso z divočák které mít v ruce. |
| |
| "Á zdravím Ghorte. Mé jméno je Arn'za Ghath. Rád tě poznávám." Rád přijmu nabízené místo a zakousnu se do pokrmu který mi podává. Oslovím toho malého (vypadá na vůdce, tak je asi nebezpečný): "Omlouvám se že jsem sem tak vrthnul, chci si akorát odpočiout" |
| |
| Seznámení ,,Promiň že jsem vyjel jen sem se hrozně lekl já jsem Dreake" Zamyslim se kolik zajimavych lidi jsem potkal za posledni dva dny. Pořád je jen půlnoc tak bychom měli spát nabídnu Arn'za Ghathatovi svůj stan a budu spát venku. Vytáhne svou dýmku a žmoulám jí v ruce. Natáhnu se na zem a sleduji hvězdy. |
| |
| "Děkuji Dreaku ale nemůžu tvůj stan přijmout. Zatím mám energie dost takže spát nebudu." Nabídnu Dreakovi jestli nechce dámku zapálit a přitom dál spokojeně žvýkám maso. Koukám po ostatních a prohlížím si je, některé víc a jiné míň. |
| |
| U ohniště Zvednu se a zamířím k Arvinovi. Na tváři mám škodolibý výraz a dávám si záležet na tom, aby jej viděl. Je mi jasné, že mnou ošetřit nechtěl. Prakticky ihned poté co se zvednu se probere jedna z nových dívek a začne prosit. No klasika. Škodolibý výraz se změní na kyselý. Pak dívka znova upadne do bezvědomí. Sotva ale stihnu udělat krok k Arvinovi, Dreake svolá poradu. Pro mě za mě. Klidně. Vyjádřím se po ostatních. Pak ale zavrávorám, protože ucítím velmi blízko magii. Rychle se rozhlédnu a před ohněm se objeví portál. Vyskočí z něj nějaký chlápek, který se ptá kde to vlastně je. Dreake vyskočí jako čertík z krabičky a začne nadávat. Pak se ale omluví a dokonce cizinci nabídne svůj stan. Ten jej ale odmítne a řekne, že se nechystá jít spát. Sedne si k nám a žvýká Ghortovo maso. Na Arvina se vykašlu a sednu si poblíž cizince. Tak ty ještě nepůjdeš spát? Fajn, tak já taky ne. Smrdíš démonem a něco na tobě nehraje. Podezíravě se na něj dívám. |
| |
| Pozorování Zamračila jsem se, když jsem si všimla, jak Sikridenem cosi zamávalo - a jistojistě to nebyl vítr. Krátce se zdálo, že ho to lehce vyvedlo z míry, ale já necítila nic. Nejspíš bychom si vážně měli zvolit vůdce, temhle věčný chaos v tom, jestli půjdeme nebo nepůjdeme, Dreakovo nadávání, Arvinovo hrdinství... Nutně jsme potřebovali někoho, kdo tu zařve a přesně nám řekne, co máme a nemáme dělat. Krátce na to jsem málem spadla jak široká tak dlouhá na záda, když se tu objevil Bůhví-kdo. Zase se projevila moje zvídavější a trpělivější stránka, a tak jen sedím a koukám, jak se ten, jehož jméno nelze vyslovit, rozjařeně baví se všemi dokola, jakoby to byl náš starý přítel. Vyplivnu kus masa, který mi před několika minutami zaskočil v hrdle a tiše doufám, že naše situace už nebude horší... |
| |
| Seznámení ,,Ne díky nechci ji zapálit." a dál si hraji s dýmkou. Nespím jsem už na spánek moc vzbuzený. ,,A jak si se sem vůbec dostal."Ptám se nového. Co se to tuhle noc děje bože. Vytáhnu kus uzenáče a hodim po Arvinovi ten jeho uzenáč. ,,Tumáš ty hrdino!" a tvářím se škodolibě ,,Na večeři si to nestihl, tak je to studený." |
| |
| "Velmi zajímavá otázka. Ale obávám se že ti nemůžu odpovědět. Nerozumím magii natolik abych to dokázal vysvětlit" Hmm támhleten týpek vypadá na někoho kdo magii rozumí - měl bych si před ním dávat bacha. Zatim o tomto světě nic nevím - s průzkumem počkám do rána. Zároveň začínám přemýšlet jestli jsem v počáteční euforii z přechodu neřekl až moc. Ani trochu se mi nelíbí jak si mě ten kouzelník prohlíží. ároveň po mě kouká nějaká dívka. Myslím že ani jeden by neměl problém mě zabít. Minimálně kouzelník ne. Ale já se zabít nenechám, když jsem se dostal sem tak už to tu musím dokončit. |
| |
| Dobrá noc Ghort unaven, jít spát, podat nová člověk maso ,,Tady gdyž mít hlad" Ghort Lehnout a usnout ZZzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz |
| |
| Ohniště Vyjeveně pozoruju klidné rozprávění malého mužíčka který se ještě před chvilkou nehorázně vztekal a kroutím hlavou. Z toho člověka -nebo co to je- nemám dobrý pocit. A nejsem jediná, elfík vedle se na něj tváří jako na zloducha co ukrad Vánoce. Naposledy se podívám do klidné tváře chrnící pacientky a pak se posadím k dívce, jež právě vykašlala kus.. ehm bůhvíčeho. Z kapsy vytáhnu velké nedozrálé jablko a pořádně se zakousnu. Po tom dnešním představení mi fakt vyhládlo. "Haho" houknu na holku s plnou pusou než mi dojde, že bych také mohla polknout. "Ahoj... to je organizace jak fík... já myslela, že se dohodneme jak dál a on si předseda celé schůze v klídku pokecává..!" žbleptnu poté se vypořádám se soustem. |
| |
| No vzhledem k tomu že už Dreake skončil s poradou (ráno moudřejší večera) tak t většina z vás je unavených. Ráno se můžete dohodnout na skupinách. Všichni jste se seznámili s Arn'za Ghathem (Arnem) (pověřil mě tim ať ho popíšu) je cca 180 cm vysoký má krátké šedé vlasy, černé oči, má na sobě černé vysoké boty, černé kalhoty a tmavě červený rozepnutý plášť bez rukávů a kapuci a černou hedvábnou šálu omotanou kolem krku. Kdo nejde spát by měl držet stráž ad táborem a Arnem. |
| |
| Pokus Bůh ví a vždycky věděl, že já moc nebyla na rozhovory. Chvilku překvapeně sleduju, jak si ke mně dobrovolně sedá jedna z nově příchozích a nevycházím z údivu ani ve chvíli, kdy na mě začne mluvit. Svět se zastavil, to už se všichni spokojí i se mnou? Každopádně nemluví podobné nesmysly jako Arvin, tak si ji v klidu poslechnu. "Divím se, že tomuhle," mávnu rukou, "vůbec říkáš organizace. Ale když už na to narážíš, stále jsme se nedozvěděli nic nového a netuším, jak dlouho potrvá - a jestli vůbec - se kdy dovíme něco, co nás pošle dál." Nepoznávala jsem se. Opravdu se překonávám. A Bůh ví a vždycky věděl, že něco podobného se dá označit pouze jako zázrak. |
| |
"sakra,tady se vážně nedá spát" řeknu a zatvářím se naštvaně.Posadím se a rozhlédnu se kolem do kola,zkontroluji kdo spí a kdo ne.Opřu se o strom a budu dávat bacha na mé nové přátele(ikdyž,někteří z nich mě nejspíš dvakrát nemusí). |
| |
| Inu skupiny jsou dodělány (postavy to stále neví) skupiny budou za chvíli na homepage Je cca 4:00 a nikdo nespí, měli byste zbalit tábor a jít zachraňovat. Moc dobře jste se nevyspali. Je čas vyrazit. Máteocit jako byste vůbec nespali (až na Ghorta =D). Přes nrochu poprchávalo a teď už prší v celkem velké razanci. Cesta ndnoduchá, ale má to své výhody démonská kouzla v dešti moc nepůsobí. |
| |
| Přes noc jsem celkem uvažoval o skupinách ,,Skupiny budou následující"u kus pergamenu na něj něco naškrábu a připíchnu to na strom. Na papíru je napsáno: 1. Arvin, Sikriden, Mr.Lothias 2. Arn'za Ghath, Bianka, Maud 3. Dreake, Elsamir, Ghort |
| |
| Déšt Cuknu sebou, když mi na kůži dopadne první kapka vody. Vzhlédnu a okamžitě mi další spadne do oka. Zamrkám a pohlédnu na svůj tlumok, na kterém jsem ještě před několika minutami měla položenou hlavu. Spánek nepřišel, zato jsem měla pořádně rozlámané tělo z nerovné země a začala jsem si nadávat, že jsem radši nezůstala sedět. Zanedlouho už na zem dopadají dlouhé a průhledné provazce vody, jakoby se někdo nahoře rozhodl, že už je tam vody až až a vyléval to všechno v jedné jediné várce na nás dole. Odfrkla jsem si, přičemž jsem si ze rtů odstranila několik kapek vody. Kdyby nepršelo zas až tak, pískala bych si. Déšť je úžasný a životudárný... Vstala jsem, zkontrolovala, že je tlumok řádně uzavřený a znovu se postavila, abych přehlédla náš malý tábor. "Nepotřebuje někdo pomoct? Nemám zrovna, co dělat," usměju se, a tak trochu doufám, že to neviděl Arvin. |
| |
| Probudit Ghort se probudit. Ghort všimnout voda. Vylézt ze stan a ěco skřítek viset na strom. Jít a chtít přečíst.,,Já neumět číst" kouknout na člověk žena ,,Přečíst prosím" hloupý úsměv |
| |
| Pomoc "Hned, Ghorte," protáhnu si ztuhlá záda a krk, až mi v něm lupne. Tuhle křivou zem mi byl čert dlužen... "Stojí tu, že jsi s Dreakem a s Elsamirem. Tak to hodně štěstí, chlape, poplácám ho po mohutném rameni a jsem ráda, že na něj vůbec došáhnu. "Uvidíme se zase jindy." Ale stále stojím vedle něj a zírám na papír. Takže s Biankou - to bude ta, co si chtěla povídat - a s Tím-jehož-jméno-nelze-vyslovit... Uvidíme... neznám ani jednoho a třeba to nebude zas tak zlé, jak si to vždycky umím malovat... A Bůh ví a vždycky věděl, že jsem skoro nevyléčitelný pesimista... |
| |
| Ráno No celou noc jsem sice nespal, ale nevadí odpočívat budu přes den. Jsem sice promoklý ale to není můj největší problém. Moje ohnivá kouzla nebudou fungovat. Zkusmo vytvoří ohnivou kouli a nechá jí ať se mu vznáší nad dlaní. Bedlivě sleduji jak dlouho můj výtvor vydrží. Po třiceti vteřinách mě to přestane bavit a hodím jí do lože, kde kole se zasičením a klasickým kouřovým efektem zmizela. Dreake mezi tím rozdělil skupinu na menší části. Jdu si přečíst s kým že to budu a koho se mám bát. "Maud a Bianka." Aspoň že to není ten kouzelník, nadruhou stranu jestli se nepletu tak Maud se na mě včera taky podezíravě koukala. V naprostém bezpečí stále nejsem. "Dreaku a už jsi rozhodl která skupina půjde kam?" |
| |
| kdo kam Zamyslím se ,,Myslím že 1. skupina bude mít džungli 2. bažiny a třetí hory Po mých vlasech stékají kapky deště ,,Blbý počasí" procedim mezi zuby. ,,Tak zničíme tábor a jdeme dál každá skupina sáma" Příjdu k Maud a řeknu jí tiše ,,Promiň že jsi ve skupině s novými, ale ta holka vypadá že si s tebou bude rozumět, přece jen jste holky obě dvě a tamotho jsem vzal jako podporu, nevadí?? Poté si prokřupu své mokré ruce a začnu skládat tábor. |
| |
| Dobrá... Bažiny. Bezva. Jen doufám, že do mých bot se v posledních době nenavrtal nějaký červ, protože by se mi moc dobře neprocházelo. Každopádně mi tam zatím nezatíká, a tak se sehnu ke kolíkám, které drží stan a začnu je pomalu uvolňovat. Doufám, že tomu prckovi nespadne na hlavu nějaká tyčka... "Nemám s tím nějaký zvláštní problém. Nevěřím sice ani jednomu, ale taková já už prostě jsem. Ten ohnivec má podivné hračky a Bianka... pokud se bude cítit lépe, mě to problém nedělá," sklouznu pohledem k Ten-jehož-jméno-nelze-vyslovit a znovu si ho přeměřím. Ty jeho alchymistické kousky občas pěkně naženou hrůzu. Doufám, že si mě při nejbližší příležitosti neopeče k snídani... |
| |
| Je čas Bylo chladno. Přitáhl jsem své pochroumané tělo blíže k ohni a nasával to uklidňující teplo. Posadil se na svou deku kterou sem si pracně vybalil z torny a značně použitý hadr. Počal sem čistit svůj věrný meč dokud nebyl krásně lesklý jako před použitím.. Obličej a části oděvu jsem si jakž takž očistil ale sále to nebylo ono. Nebyl sem ve své kůži tak umazaný a ulepený. Nemohl sem se dočkat toho až se dostanu někam k vodě a konečně opláchnu své krásně tvarované hladké tělo. Doufám že to bude brzy. Protahuji si své zmožené tělo po boji a nenápadně si prohlížím veškeré osazenstvo. Bylo to šílené. Jako nějaký cirkus. Do toho přišel ten podivný z jiné země a to mne vyvedlo z míry. Necítil jsem tak úžasně jako ze začátku kdy jsem poznal jen hrstku. Samé dohadování a žádný čin. Jen čekání a čekání…osazenstvo se pomalu ukládalo ke spánku…tedy jen menšina. Položím se na deku a přemýšlím. O všem a zároveň o ničem. Byl čas. Zabalím se…zastrčím meč do pochvy a nasadím tornu. „Jdu se vyčůrat“ Řeknu v případě že by se někdo ptal a poklekám ke spanilé dívce něžně spící. Pohladím ji lehce po vlasech a cosi ji zašeptám do ouška. Pak pomalu kráčím do hlubokého lesa stále dál a dál…stáčím své kroky směrem k městu. Tam kde je můj um nejvíce potřeba. Pohladím diamant schovaný v kapesníku a lehce se usměji. V dálce vidím dohořívající oheň jehož čoud se vznáší do výšin. Sbohem přátelé..snad se někdy potkáme. Zatínám ruce v pěst a rozeběhnu se směrem k padlému městečku. |
| |
 | Baf! ... už třetí den putuji a již druhý den sem o hladu. Už se stmívalo když sem zaslechl hlasy, padlu sem hbitě a tiše na všechny čtyři a pomalu se blížil k zdroji hlasů a co nevidím, rozdělaný tábor a hromada lidí. Prohlížím si všechny v táboře, nejvíc mě zaujme ten velkej, pak jsem si všimnul toho hezouna, co neustále leští meč, pak si jezdí rukama po těle a pak se zvedl a odešel někam do prič. Když jsem zmapoval situaci, dospěl jsem k závěru že by nemuseli být tak přátelský, vylezl jsem na strom a tiše je pozoroval jak se hadaj a diskutují. bylo už pozdě večer a začalo pomalu pršet, "supr" řekl jsem si pro sebe a pokusil se usnout... ráno mě vzbudil rachot, rozlepím oči a protáhnu se, kouknu na tábor a vidím že už ho pomalu rozebírají, slezu ze stromu proplížím se k nejbližšímu keři, vidím nějakou postavu jak drží ohnivou kouli v ruce, pomyslím si " to by asi bolelo tímhle dostat" a ušklíbnu se, vtom ta postava hodí kouli do kaluže... "Ouuuu" pomyslím si. pak si řeknu "když mám umřít důstojně tak aspoň pořádně" počkám dokud se situace neuklidní a pak si dodám kuráž a vylezu z keře. ruce mám nad hlavou a říkám " je tu volno ?" a přitom se snažím pousmát ... |
| |
| Déšť... Vztekle zaúpím když mi na tvář začnou dopadat ledové kapky rychle se měnící v provazce vody crčící ze zašedlého nebe. Jako by mi mohla být ještě větší zima, navíc jsem unavená a rozlámaná. Celou noc jsem nezamouřila oko.. a že sem se o to opravdu snažila! Hodím si kapucu bílého teplého pláště přes mokré vlasy, přiskočím ke kmeni stromu a zamžourám na naškrábaná jména. Arn.. někdo... to je ten co se vysypal z portálu a Maud.. ta holka se kterou jsem mluvila.. Byla jsem docela spokojená... no asi stejně jako bych byla spokojená s kýmkoliv jiným, bylo mi to všechno šumafuk, jen aby to klaplo. Bažiny mi však nahánějí hrůzu.. bude tam plno bláta do kterýho bych sebou mohla praštit, ale i to se dá zkousnout! Podívám se na všechny ostatní. Začínají rozbíjet tábor, přesně podle mužíčkova pokynu a ten bojovník co jsem ho potkala v lese se odpakuje někam pryč.. chvíli za ním jen tak zamyšleně hledím a pak jen zakroutím hlavou... no běžet za ním fakt nebudu. Stejně bych se v půlce cesty rozsekala! Fajn tak půjdem...? podívám se tázavě na Maud a zakousnu se do dalšího jablka. |
| |
| Kdo to?? Při skládání tábora jsem koutkem oka něco zahlédl, vypadalo to jako tygr. Blbost tady. Najednou ale ze křoví vyleze něco podobného tygru rysy člověka a barvy a pdobné věci tygří. ,,Kdo jsi??" Prohlížím si každy jeho kousek vypadá celkem nebezpečně. Najednou si ale všimnu že tunení Arvin.,,Kde je Arvin??" V tuto chvíli se nezaobírám nově příchozím a hledám Arvina. Když ho nenajdu opět se vracím k polotygru. ,,Co tu chceš??" Mohl bycho sundat jednou mířenou ranou mezi oči. Proč na nás nezaútočil, spíš na sebe upozornil, nechtěl nám ublížit. ,,Budu si na tebe dávat bacha, pojď k nám,ať nezmokneš." Podávám mu deku na usušení.,,Mimochodem já jsem Dreake a tvé jméno??" |
| |
| já ghort ty?? Ghort být šťastný být se skřítek a čarodějník. Ghort vidět něco podobná člověku.,,Tygřík" Běžet a vidět neobyčejná tygřík. ,,Já Ghort bojovník a ty??" Hloupý úsměv |
| |
 | Tábor Opřený o kus balvanu ležím na zemi, dělám, že ani neexistuji a při tom spím. Když mi spadne na hlavu dešťová voda, probudí mne to. Tábor už se skládá, tak dělám, jako bych celou dobu pracoval. Jedním okem sleduji rozdělení skupin, a druhým pokukuju po opačném pohlaví. To je tým... Potrhlí kouzelník, kroll a tentononc člověk... Pomyslím si, a krvavím pohledem probodnu Dreaka. Pak obrátím pozornost na toho kočkoidního humanoida. Moc mu nedůvěřuju, a jsem kdykoliv připraven mu vypálit díru do kožichu. Sleduji ho svíma zkrvavenýma očima, jako by byl náš hlavní nepřítel. Není mi moc po chuti, že ho Dreake pozval k sobě. Pak se otočím na Ghorta. Pozoruji jeho mohutné tělo, přičemž se podívám na svou vyzáblou, téměř kostnatou ruku. Pak se zvednu, od kamene mě bolí záda. Protáhnu se, zakřupe mi v zádech, a narovnám se. Přidám ruku k dílu, a trochu se ohřeju v mírném ohni, který kolem sebe na pár vteřin vytvořím. V tom hadrovém oblečení s trapným límečkem je totiž docela zima, navíc když prší. Sleduju, jak Ghort jde k tygřímu člověkovi. Není moc chytrý... no co, já jsem taky moc rozumu nepobral. Napadne mne, když sleduji šťastného krolla. V duchu se pousměju, napadne mne, že kdyby mě radostí obejmul, tak by mě asi rozmáčkl. Nic neříkám, jen pokukuju po ostatních, zvlášť po ženách, a čekám, až půjdem. |
| |
| Ze by to byl tygr? Pomáhám s balením stanů (slušnost je slušnost), stále prší. přemejšlím jestli bude moudré metat v Džungli ohnivý koule (explozi nějakých plynů bych fakt nechtěl). Ještě přemýšlím jestli by nebylo příliš opovážlivé nabídnout dívkám že jim pomůžu s nesením věcí (když člověk utíká z jiné dimenze tak jde balení stranou - takže nic nemám). Dospěju k tomu že by vypadalo blbě kdybych nic nenesl. "Bianko můžu ti pomoct s věcmi. Vypadáš unaveně, tak bych byl nerad aby jsi byla nějak přetažená." (ja vím je to blbý slovo :() Najednou z křoví vylezlostvoření podobné tygru, ale přitom chodilo po zadních. Dreake se s ním pozdravil - tak jsem v klidu (kdyby něco chtěl zkusit tak nás je přesila) Kůvnu na pozdrav. Zatím tygra ignoruju a čekám co odpoví Bianka. |
| |
| Balení... Při Arnově otázce mírně nadskočím. Poslední co bych čekala je, že by na mě někdo začal mluvit a už rozhodně ne mi pomoc. Rychle zavrtím hlavou a omluvně se letmo usměju... Já vlastně toho moc nemám, jen zbraně a plno nepotřebných věcí v mnoha kapsách pláště. Nějaký sušený ovoce, bylinky, lahvičky, kousky pergamenu... bordel kam se podíváš jenže uklízení nikdy nebylo mojí silnou stránkou a navíc je pro mě důležitější zabíjení démonů než jarní úklid. "Ne to je v pohodě.." šeptnu a zkoumavě se podívám k balvanu odkud cítím něčí pohled... Páni.. ani jsem si nevšimla že tam někdo je..! V tu chvíli se vydrápe z křoví něco mezi člověkem a velkou číčou a začne se to v klídku vybavovat s Dreakem... jo já si myslela že je to rozumnej chlap a přitom vítá každého cizince jako dávného přítele.. Podezřívavě si měřím jak muže u šutru tak i číčočlověka a Arna.... |
| |
| Ráno Takže složili jste tábor aby jste mohli vyrazit, je čas se rozejít. Takže rozdělili jste se do skupin. Přijali jste za Arvina George. Mezitím se déšť změnil ještě ve větší bouřku. Dívka se rozhodla že půjde s Biankou, Arnem a Maud (přece mezi holky až na Arna). Rozešli jste se jste mnohem zranitelnější. 1 skupina Už od chvíle co jste opustili tábor si myslíte že vás někdo sleduje. Stále se otáčíte se ale nikoho nevidíte. Jste ještě rozespalí možná se vám to jen zdá... 2 skupina Vyrazili jste bylo celkem ticho, pak se ale rozpovídala neznámá dívka. Chvílku si myslíte že by bylo lepší ji nikde uvázat a pokračovat dále bez ní a říci poté co se potkáte že ji něco sežralo... 3 skupina Jdete stále do kopce kvůli Dreakovo zranění pokračujete pomalu. Je vám stále větší zima. Koneckonců tuhle cestu si vybral Dreake sám takže jeho blbost. Ghort ospalý není což se nedá řict otěch dvou ostatních... |
| |
| soukromá zpráva od Emdral(osud) pro V rozvalinách města Díky portálu který ti vytvořil tvůj pán ses tam dostal rychleji. ,,Takže Arvine tvoje mise byla splněna možná si o tobě ostatní myslí že si pošuk ale to tě nepoznali dobře" říká ti tvůj pán Weordes. ,,Vidím že i Sirina odvádí svou práci dobře" řekne po náhledu do koule. ,,Nyní mám pro tebe jiný úkol" řekne s úšklebkem. Podává ti něco podobného jeho kouli. ,,Jdi za skupinou těch dvou holek a tvař se že ti utekli že sis teda došel jen na ten záchod a zabloudil jsi díky tomuto je najdeš" Zamyslí se ,, A ten drahokam". |
| |
| Bylinky když jsem vyrazili, měl sem divné pocity paranoie, neustále sem kroutil ušima kolem dokola, jestli se odněkud někdo neblíží, postupně jak jsem šly, sem se radši rozhodl jít po všech čtyřech. obhlédnul jsem obličeje všech ve skupině, nikoho jsem téměř neznal, všichni na mě koukaly a tak jsem šel radši hledat nějaké ty bylinky, takže sem nebyl příliš blízko skupiny. při hledání bylinek se my připomněl žaludek, tak jsem si začal hledat něco na zub "hodil by se kanec" zamumlal sem si pro sebe a pousmál se, pak jsem se podíval na nebe ze které na mě pořád teče ta mokrá voda " bavíš se dobře ?" řeknu a ušklíbnu se, kouknu na svojí promoklou srst a zklamaně se vydám dál... |
| |
Toto ráno nebylo zrovna optimální,a noc už vůbec ne.Moc jsem se nevyspal.Nejradši bych donutil ostatní aby ještě zastavili a ještě bych si dal dvacet.Ale mám takovej divnej pocit...jako by mne někdo sledoval-teď!!Asi jem něco slyšel...muselo to bejt v houští za mnou...ale nejspíš se mi to jen zdálo.Otážu se ostatních:"Nezastavíme ještě na chvíly?Jsem dost ospalej..." řeknu rozmrzele a dlouze zívnu. |
| |
| Cesta Ghort by chtít jít rychleji, skřítek ale moc pomalá, tak Ghort tedy skřítek na rameno. ,,Dobré??" Hloupý úsměv. Ghort chodit dál a koukat skrze kapající voda. Ghort jít dále. ,,Ghort nezastavitelný!!!!" hrozivě zařvat. Ghort stále nést skřítek a dívat na čarodějník. ,,Já Ghort tebe ještě nevědět jak ty jméno?" Hloupý úsměv. |
| |
| Únava To že jsem celou noc nespal a to že mám stále zranění, způsobilo to že jdu pomalu, proto mě nejspíš Ghort nabídl že mě veme na rameno. ,,Dík Ghorte" Příjmu jeho nabídku takhle bych brzo skolaboval. Koukám skrze nepropustný déšť , co asi dělá Arvin, pomyslím si (asi někoho ničí svou úžasností =D ). Prohlížím si toho třetího ve skupině. |
| |
| Cesta Když Ghort vezme Draeka na rameno, pousměji se a zývnu. Když zařve, tak se docela dost leknu, že skoro odskočím, a jdu dál. Chvilkami se ohřeju slabým ohněm, aby mi nebyla zima. ,,Elsamir, říkej mi El." Odpovím Ghortovi. Pak si všimnu, že na mě kouká Dreake. Dělám, že si ho nevšímám, ale je to docela poznat. Přemýšlím, co asi může umět. Vypadá jako klasický čaroděj, nebo podobně. Třeba je mnohem starší než já, mohl by mě něco naučit. Probleskne mi hlavou, a znova zívnu. Zima je mi velká, takže dvakrát pšíknu. |
| |
| Cesta Krátce kývnu na Biancu a snažím se křivě usmát. Takový náhrn nových lidí, to vážně člověk dlouho neviděl. Jakýsi tygr, kdosi s... vážně to je límeček? No, každopádně jsem jim nevěnovala příliš pozornosti a spíš se podívala po členech naší skupiny. Takže ta nová, co se válela u ohně s námi jde taky? Povzdechla jsem si, podívala jsem se na Toho-jehož-jméno-nelze-vyslovit a pak na Biancu. Budeme tu stát dlouho? "Tak co? Vyrážíme?" Vyfoukla jsem obláček páry , přičemž mi z nosu nepřestávala kapat voda a já cítila, jak mi začíná být pořádně chladno. Proč já tehdy nevyhodila pořádný prachy za nepromokavý plášť? Sleduju, jak se Arn... bla bla bla nabízí Biance, aby ji pomohl a podívám se směrem k papíru, který se přestal zmítat ve větru a začal se náporem větru rozpíjet a rozpadat. |
| |
| Cesta No takže je čas vyrazit. "Já jsem přpraven a Maud tobě bych s něčím pomoci nemohl?" (Konečně jsem se mohl zeptat druhé členky skupiny :D) Hm ta třetí dívka jde s námi - osobně mi to připadá divné, ale co pokud bude dělat probémy tak jsem ochoten se jí zbavit, nebo jí obětovat. Sice si uvědomuju že se mnou Bianka a Maud nebudou souhlasit, ale nijak mě to netíží - musel bych prostě oddělit nejnepotřebnější článek řetězce. |
| |
| Na cestě... Hodím rozvztekaný pohled po dívce co se k nám přifrcla a přemýšlím jak by se asi tvářila, kdybych jí jednu vrazila. Sirina, jak nám stihla za tu chvilku oznámit spolu se spoustou jiných nepotřebných věcí začínaje u oblíbené barvy až po první hračku, mě svým štěbetáním dostávala do varu. Co kdybychom madam Sirénu někde nenápadně zapoměli... nikomu by to nevadilo kdyby jí něco sežralo.. ještě by si oddechli co myslíš?!! zašeptám k Maud prosebným hlasem. A kdyby sme jí něčim klepli po hlavě tak by navíc byla zticha a vůbec by to na nás nekecla..! V tom případě se hlásim jako dobrovolník.. |
| |
Cesta "Sikridene...nebo Georgi...kam to vlastně jdem?Stejně si myslím,že takovejch 20-30 minut,by prospělo všem z nás..." řeknu prosebně ikdyž už se pomalu rozkoukávám v tom mlžném oparu."Ale proč mam pocit,že mě někdo sleduje?" pomyslím si...to bude rozespalost a to počasí... |
| |
| Na cestě A tak konečně vyrážíme, už jsem si začala říkat, jak dlouho budeme na téhle zapadlé a až příliš odhalené mýtině. Vzhledem k tomu, že je celá země skrz na skrz nacpaná démony, nepřišlo mi jako to nejvhodnější, co se dalo udělat... Zapřemýšlela jsem, kudy by bylo nejlepší jít a nakonec se zamračila. "Má někdo mapu? Myslím, že bychom měli jít tudy, ale stromy se hýbou a vůbec je teď jiné období..." Ukázala jsem směrem na východ a čekala, jestli se někdo ozve. "A ne, díky, nepotřebuji ničí pomoc." Musím se ušklíbnout, když směrem ke mně Bianka pronese svůj návrh a zapřemýšlím nad tím. Klepnout po hlavě? Tak snadno? Tohle nesnesitelné žvanění o... o čem to vlastně..? Prostě to bylo všechno příliš otravující a dokonale to rušilo všechny mé snahy o zapojení sluchu. Přes to její odporně vlezlé žvanění jsem neslyšela skoro nic. "Klepnout po hlavě? Ne, to by samo o sobě nestačilo. Možná by jí to ani přímo nezabilo. Navrhuji hezky spolehlivě a hladce... mečem." |
| |
| Na cestě Celou noc jsem sledoval Arna, takže jsem se nevyspal a když nad ránem vyrazíme, jsem pravděpodobně nejnevyspanější člen naší skupinky. I přesto se ale hned po opuštění tábora postavím do čela a statečně držím víčka otevřená. Snažím se, aby na mě únava nebyla znát. Hlavu držím zdviženou a snažím se udržet ladný elfský krok. Moc se ale nedaří. Když se vezme, že jsem ani předchozí noc moc nespal… Silná bojová kouzla která jsem použil na démony se na mě sice moc neprojevila, ale ve spojení s nedostatkem spánku… Kdyby v nejbližší době nastal boj, zůstalo by vše na tygrovi a Lothiasovi. Cítím že nás někdo sleduje, ale jsem dost unavený na to, aby mě to nějak zajímalo. Když se ozve Lothias, že nás někdo sleduje, řeknu: Taky mám ten pocit. Když se pak ten stejný společník znova ozve, odpovím: Míříme do džungle. Na jihu. To by ale mohlo být jasné… A já proti odpočinku nic nemám. Pomalu si sednu – jasný náznak toho, že bez odpočinku dál nejdu. Lothiasovi asi můžu věřit, ale co tygřík? Toto je má poslední myšlenka před usnutím. Usnout není chytré, já vím. Ale co se dá dělat? Každopádně mám dost lehký spánek a nebezpečí bych měl zavětřit. |
| |
| Takže 1. Skupina Rozhodli jste se (měli jste možnost) se vyspat. Takže Sikriden okažitě využil situaci protže byl ospalej až moc. George šel něco najít našel zajíčka, který mu stejně někam zdrhl takže bylo po srandě, má dost velkej hlad. Lothias hlídá jestli je někdo nesleduje. Vypadá to že jste měli pravdu. Z křoví vyskočilo něco podobné nějakému démonovi. Nevypadá jako žádný kterého jste potkali. Je o něco větší a stojí na čtyřech, je tmavě červený a má na sobě něco podobné zbroji, má rohy drápy a nějaké bodliny na zádech (možná to patří ke zbroji). Rozbíhá se na Lothiase s mohutným řevem který vzbudil spícího Sikridena a upozornil číhajícího George... 2. skupina Jdete stále hlouběji do lesa a prší čím dál víc aspoň že Sirina už nic neříká a mlčky si vás prohlíží. Dorazili jste k nějakému rybníku, vypadá to jako nějaká osada na vodě jsou tu samé mosty a plovoucí chatky, díte zde nějakou stráž u nějakého vstupního mostu, kteří vás spozorovali a vydali se k vám ,,Co zde chcete vy poutníci?" říkají celkem přátelským hlasem... 3. skupina Během vaší cesty se déšť změnil spíše ve sněhovou vánici je vám ukrutná zima a uvidíte jeskyni, možná byste se tam mohli schovat, když se přiblížíte k jeskyni vypadá to jako že tam někdo je nějací ,,Trpaslíci" , bohužel si vás jeden všiml (díky Ghortovi kdo by ho nepřehlídl). ,,Stát" říká celkem směšným hlasem ,,Tohle je naše jeskyně najděte si svoji, pokud byste ovšem nechtěli bojovat." řekne s úšklebkem na rozláého Dreaka. ,,jsme 3 vy jste 3 tak si dáme souboje 1 proti 1, co vy na to?"... |
| |
| souboj Když slyším názor toho trpaslíka, jen se usměju Chcete boj máte ho mít. Když jsem nahlédl do jeskyně, vidím že tam jsou i nějaké deky (suché), rozdělaný oheň, jídlo a nějaká truhla. To by se nám mohlo hodit (bude to naše když je porazíme, protže budou mrtvý). Navrhuji tedy kdo s kým bude bojovat. Ghorta nějakého jejich většího přítele (vypadá jako trpaslík velikosti člověka). Elovi navrhnu toho který s námi mluvil, vypa jako nějaký bojovník a El by ho mohl zničit svými kouzly. Já si vemu toho třetího taky asi nějaký bojovník, podle všeho. |
| |
Boj Vklidu si ležím,chce se mi spát,ale odolávám pokušení lehnout si na zem a pohodlně si opřít hlavu."Klídek,pohoda,už asi dlouho nevidržím vzhůru...co to je!!!Nějaká potvora vyskočila z křoví...teda...ta je ale..." pomyslím si a ztěžka polknu "...obrovská..."."Sikidrine vstávej" křiknu na vtrávěležícího.Poté už se soustředím pouze na démona,který se na mě s dusotem rozbíhá.Jsem celkem překvapený.Takže se pokusím hlavně uhnout... |
| |
| Hlad zrovna jsem našel svojí potencionální večeří, když v tom řev jako když mi někdo šlápne na ocas. ohlídnu se směrem, odkud jde řev "divné, tam je přece ... A DOHAJE" okamžitě dám sprint ke skupině a když dorazím na místo vidím obří čtyř nohou obludu jak se valí na Lothiase, sáhnu po luku, vytanu šíp a našiju do něj tří šípy a pokusím se na sebe přilákat pozornost mohutným zařváním.... " tak poť ty čtyřnohá rukavice !" a připravuji se na běh... |
| |
| A jak to pěkně vypadalo... Mám pocit že hned poté, co jsem usnul, probudí mě řev. Nejdříve hluboký a hrdelní a potom Lothiasův výkřik. Otevřu oči a zamžourám před sebe. A do prdele... Do prdele! Cítím se ještě vyčerpaněji než předtím, protože předtím jsem byl jen unavený, nyní jsem unavený a rozespalý k tomu. Lothias uhýbá stranou a tygřík se snaží strhnout jeho pozornost na sebe. Bod důvěry pro něj... Pomyslím si a když si uvědomím, že jsem stále na zemi, vyšvihnu se na nohy. V duchu přitom děkuji létům na cestách, které mi vypracovaly pružnost a svaly. Nejsem jeden z obtloustlých mágů co leží nad knihami, ale bojový mág v nejlepší kondici. Ale to mi asi nepomůže... Mou jedinou zbraní je magie, krom ní nic nemám. Protože jsem opravdu dost unavený, tak si na žádné zaklínání nevzpomenu a rukama teď taky nic nevyčaruji. Zaklínadla dělané rukama, vyžaduji hodně energie. Stvůra se k nám ale řítí velkou rychlostí. Sáhnu tedy do hábitu a vytáhnu dlouhou stříbrnou hůlku. Namířím ji na nestvůru a pronesu jediné slovo moci. Z hůlky vyrazí velmi silné provazy energie, které by měly stvůru spoutat na zemi a poskytnout tak mým společníkům šanci to skoncovat. |
| |
| Záhada Pokračovali jsme stále v cestě, ale mě se cosi pořád nezdálo. Ohlédla jsem se, ale Bianka pořád s klidem a úsměvem na tváři kráčela vedle mě, a tak jsem si odhrnula mokré vlasy z obličeje - i když to samozřejmě nemělo žádný velký smysl - a ohlédla se na Arna. Měla bych mu tak začít říkat. Říká se, že by se všem mělo říkat určitými jmény. Když si něco vymyslíte, obvykle vám to časem začne nahánět hrůzu. Ale pořád nic... Ohlédla jsem se tedy na poslední členku naší skupinky a žasla. Ona mlčela! Dokonce tak, jak jen někdo jako ona může mlčet. Už jsem se neodvažovala ani doufat v to, že by opravdu zavřela... my víme co. S novým elánem znovu vykročím a usměju se, když se před námi objeví vesnice. Že by se mi poštěstilo a dokázala bych přenocovat v suchu? Neuvěřitelné, dneska je vážně den zázraků. Oh, děkuji ti Bože. Ohlédla jsem se na ostatní, až se mi culík s odporným mlasknutím přesunul na rameno a vyfoukla další oblak páry. Když se ozve stráž, jen se zarazím, kde se tu najednou z čista jasna vzali a poslouchám, co říkají. "Nerada to říkám, ale..." Nebuď drzá Maud, okřiknu se v duchu a ušklíbnu se. Nerada bych jim totiž připomínala, že jsou stráže na houby. Takhle do vesnice proklouzne kdokoliv. A to vážně vypadáme jak poutníci. Opravdu zvláštní poutníci. Zvlášť s dvěma elfkama a jedním... bůh ví, co byl vlastně zač. A člověk to rozhodně nebyl. Alespoň ne úplně. "... ale asi vážně nejsem ta pravá osoba na vysvětlování." Pokrčím rameny a raději ustoupím, abych přenechala slovo buď té odporně ukecané babě, nebo aspoň Biance, která je rozhodně milejší než má osoba... Arn... Vlastně skoro nepromluvil... Ale to bude asi tebou, Maud... A kdyby Bůh mluvil, jistě by souhlasil... |
| |
| Je to divný, ale je to poprvě co jsem si všiml že se Maud usmála (v tu chvíly jsem si pomyslel že pro mnoho mužů její rasy (a částečně i mojí) musí být atraktivní), ale zatím nevím jestli je to tím že Sirina zmlkla (konečně) nebo tím že před námi je nějaká vesnice. Možná by jsme tam mohli Sirinu nechat. A určitě by se tam dalo sehnat něco užitečnýho - kdyby už jen nocleh. Po chvíly dojdem ke strážím. Na jejich otázku nemám v úmyslu odpovídat, i když mi asi nic jinýho nezbude, protože tam Maud (podle mě vůdkyně skupiny) chce jít. Po tom co Maud řekla že není ta pravá na vysvětlování mě napadlo jestli vůbec někdo je ochotnej to těm strážím říct. Rozhodně nenechám mluvit Sirinu (konečně zmlkla a tak by to mělo zůstat), Maud taky mluvit nechce, no a Bianka? Těžko říct jestli má chuť se s někým vybavovat. Nakonec teda budu muset mluvit. "Chceme se jen dostat do Vesnice pro mapu a zásoby na cestu." Snad jsem neřekl nic za co by mě ty dvě mohli vynadat. |
| |
 | cesta Jdu si takhle hezky bažinou, déšť který padá z nebe mi vůbec nevadí, mám ráda vodu, u opasku se mi houpe zavěšený Aqui (můj meč). Jsem unavená nespala jsem třetí den a potřebuji si ododechnout. Co to nevidím městečko na vodě."konečně" řeknu si potichu. Vylezu z keře, ale ihned zalízám, cítím démony. Najednou okolo mě projdou nějací čtyři dobrodruzi tři dívky a jeden muž podezřele páchnoucí démony. Chvíli si je prohlížím, nevypadají ýe by vraždili, to by se už vrhli na vesničku. Vyjednává ten muž. Něco říká bohužel mu nerozumím kvůli dešti. Vylezu tedy z křoví a dělám že k nim patřím, potřebuji si zoufale odpočinout a na vyjednávání nemám čas. Snažím se, aby si mě nevšimli ti dobrodruzi, což se mi asi nepodvedlo, když tu byly ty kaluže a já šlápla do každé druhé. Co teď rychle zaběhnout do křoví a zase vzbudit pozornost nebo tam zůstat a doufat že jsou fakt hodní. |
| |
| 1. skupina Démon se rozbíhá na Lothaise, který se mu snaží uhnout, štrejch Lothiase, který zavrávorá a upadne držkou napřed. George který vyběhl z lesa a střílí šípy, 2x se netrefil a jednou ano, ale do zbroje, poté se na něj snaží upozornit démon si ho vůbec nevšíma. Sikriden vzbuzen démonem vyndavá svou hůlku a posílá na něj provazy energie. Trefují ho přímo do obličeje, démon se tedy otočí na Sikridena a rozbíhá se s mohutným řevem... 2. skupina Když k vám přišli stráže Maud vypadala že něco chce říct, nakonec nic moc neřekla, vypadalo to že Sirina by si s nimi ráda popovídala už už otevírala svoji neumlčitelnou pusu, když se do vložil Arn (díky bohu, ehm tedy Arnovi). Za vámi jste uslyšeli kroky, vypadá to že se k vám někdo snaží vetřít, aby nemusel ukecávat stráže. Bianka si jen spokojeně chroustá svoje jablko. Když Arn promluvil stráže si ho nejdříve prohlíželi a poté odvětili ,,Dobře vítejte v naší vesnici, chovejte se zde slušně. Vypadáte unaveně jděte se vyspat k nám do putyky je tam aspoň sucho a jídlo se tam taky najde." Pouštějí vás tedy dovnitř... 3. skupina Trpaslíci se tedy připravují na boj, první bude souboj tytánů (ghort vs velkej pajzl). Trpaslíci se na vás nenávistně dívají, doufejte že jste jediní kdo hodlá hrát nefér, Bojuje se venku ve sněhu. Je skoro vánice že se sotva vidíte a oni v tom chtěj bojovat, ale co Ghort má ultrasluch, El by mohl teoreticky udělat něco s tim větrem a Dreake je chodec takže by mu to moc vadit nemělo... |
| |
| V boji Démon si nevšímá mých společníků a rozběhne se rovnou na mě. Pomalu začnu ustupovat a vypálím z hůlky další provazy energie. Mířím na nohy. Jestli se mi podaří ho shodit, začnu mumlat zaříkání na jeho uvržení do nižší sféry. Jestli ne, tak začnu ustupovat ještě rychleji a znova vypálím z hůlky. |
| |
| BOJ ,,GHORT ZUŘIT" zařvat na velká trpaslík. Rozbíhat se na něj a udeřit ho svá tajná technika (normálně neuvěřitelnou rychlost´mlátit do hlavy). Ghort bušit a bušit jestli trpaslík uskočit honit po zasněžená bojiště dokud neumlátit, Ghort se nekrýt, kryt k houbam, až Ghort zničit trpaslík vzít k sobě do vak a potom ho sníst až mít oheň. :D |
| |
| Pozoravání Vyvalim oči na Ghorta který ho mlátí hlava nehlava i když to někdy schytá. ,,Jooooo Ghort" Povzbuzuju ho, připravuju se na svůj boj, připravuju si svoje dýky a luk. Usmívám se provokativně na Trpaslíky a jejich polomrtvého přítele. Vyndam si dýmku a hraju si s ní. ,,Vypadá to že to váš kamarád nějak nezvládá!!" Zařvu škodolibě na trpaslíky. |
| |
| seznámení Vejdu do města společně s těmi čtyřmi. ,,Zdravím já jsem Shania, promiňte že jsem vás využila ke vstupu do města." Je to celkem normální družinka Elfka, Dvě holky a Nějakej muž. ,,Já jsem Shania" podám ruku tomu muži, vypadá jako vůdce. ,,A vaše jména??" Poslední dobou jsem sama tek bych se k nim možná mohla přidat nechám to na nich. |
| |
Vidím jak se na mě démon rozbíhá a...a zavadil o mě.Dost mě to rozhodilo a najednou padám držkou napřed přímo do bláta."No to ses moc nevytáhl," špitnu si pro sebe,rychle se pokusím vstát.Jakmile jsem na nohou,utřu z obličeje vrstvu bláta a spolu s blátem i krev která my začala tryskat z nosu.Teď však není čas mislet na sebe,když jsou mí spolubojovníci v maléru.Zařvu:"Hej,to vod tebe nebylo vůůůbec hezký,ty mrcho..." a spolu s těmito slovy tasím své dvě dýky. Pokud se na mne démon otočí(poté co jsem na něj zařval),udělam takový záludný výpad(pár klamných pohybů a vzápětí čepel mé dýky na nechráněné,odkryté místo). Pokud se na mě neotočí,zaútočím zezadu na místo,kde si myslím že není obrněný. V obou případech,pokud se mi útok povede,stoupnu si poté mezi Sikridena a toho démona,abych měl čas si připravit kouzlo a já ho mezitím budu před útoky démona krýt. |
| |
| Záda "takže po dobrém ne" řeknu si a hbitě se přemístím do takové pozice, abych stál za deamonem, a opět do něj vystřelím salvu tří šípu, snažím se mířit na nohy, protože na nich hřejmně nemá pancíř. když uvidím jak ten šílenec s hůlkou začíná po něm střílet ty svoje světlušky dostal jsem nápad, "SKUS HO PŘEVRÁTIT NA ZÁDA, NEBO ASPOŇ NA BOK !" zařvu na Sikridena ! pak vystřelím ještě jeden šíp, a na něm se opravdu snažím trefit do nohy, nejlíp někam do šlachy na noze.. |
| |
| Seznámení Do vesnice s námi proklouzla jakási dívka. Bylo mi jedno že se sem dostala, protože bejt po mojem tak bych ty stráže poslal někam a normálně prošel. Myslel jsem že ta dívka bude chtít akorát vstoupit, ale ona na nás začala mluvit. Je mi nějaká povědomá ... určitě jsem jí už viděl, jen si vzpomenout kde. Když se představila začalo mi to do sebe podivně zapadat. Mohla by to snad být ... ne to je hloupost. Co by dělala tady a ještě k tomu sama. Jestli to je ona tak vypadá hezčí než na všech malbách co jsem kdy viděl (není to divný malby našich "umělců" nejsou zdařilé). Zatím se však nebudu k její totožnosti vyjadřovat. Kouknu na Maud a Biancu. Ona se nám představila tak by jsme měli taky. "Já jsem Arn." Dívky nechám ať se představí samy. Když si všimnu jejího meče a jejich očí už mi je jasné s kým mám tu čest, a proto jí letmo políbím ruku. Co teď s ní? Je nebezpečný si "tyhle" lidi držet blízko těla, ale hodilo by se nám kdyby se k nám připojila. No uvidím myslím že si o tom budem muset promluvit... |
| |
| Stráže Zhrozeně se podívám na Sirinu očekávajíce nejhorší. Takovou dobu to zvládla být zticha, dokonce i před strážema se Arnovi povedlo jí umlčet a teď tohle... To mi totálně zkazí mou nově nabytou radostnou náladu. "Já jsem Bianca... a tohle je Sirina... nikomu z nás to neuškodilo, není teřeba se omlouvat..." usměju se rychle na modrovlásku které jsem si všimla už při cestě když byla docela obstojně schovaná v křoví. Nevypadalala nijak nebezpečně, a tak jsem o tom nikdomu z naší skupinky neřekla. To tak ještě by tohleto trdlo se začalo ptát a byl by předčasný konec svatého ticha. Nutno podotknout, že nevypadá nebezpečně ani teď. Spíš trochu ustaraně a zranitelně, přestože je minimálně o patnáct centimetrů vyšší jak já. Pokrčím rameny a znovu zabořím zuby do kyselé dužiny zeleného jablka, co jsem vyhrabala někde v plášti. Zkoumavě se pozoruji jak Arn na Shaniu udiveně zírá a následně jí líbá ruku. Á koukám, že pán "od někud jsem se vysypal" tu někoho zná.. |
| |
 | Nižší sféra -> sféra smrtelníků Sedím na trůnu ze ztuhlých těl lidí a elfů. Dlouhým černým drápem se drbám na kořenu rohu a uvažuji. Pode mnou se krčí kupa masa. Teda, ona tak nevypadala, než jsem začal se zábavou, ale teď tak vypadá... Ta kupa masa, původně elf, vydržela obdivuhodně dlouho, skoro patnáct minut jejich času. Pro mě ale čas nic neznamená. Nuda. Vážně, kolik "času" uběhlo od mé poslední návštěvy ve sféře smrtelníků? Hodně. Jdu se projít do rovinné sféry. Oznámím svému poradci a zvednu se z trůnu. Vytvořím si mezisférický portál a během okamžiku stojím uprostřed nějaké lidské vesnice. Stařeny na návsi ihned spustí hysterický křik. Asi je vyděsil dva metry vysoký démon, s hnědou srstí, několika rohy a čtyřma očima.  Zvednu ruku, pracku, pařát nebo co to vlastně mám a máchnu s ní. Dvě vesnice se okamžitě sesypou. Odcházím z vesnice do lesa. Za mnou dohořívají poslední domky. Tohle bylo snadné. Chce to něco těžšího. Náhle vycítím blízko démona nižší třídy. Proměním se do podoby lidského mága:  Pak zamířím rovnou k místu kde je démon. Zdá se že bojuje s nižšími formami života. Tohle bude zábava. Doběhnu k nižším formám a mávnu rukou. Tím démona pošlu zpět do nižší sféry. Jste v pořádku? zeptám se nižších a vypadám jako bych si dělal starost o jejich zdraví. |
| |
| soukromá zpráva od Arvin pro Kráčím travnatou mýtinou a sleduji jak se přede mnou tvoří zářivý portál. Neváhám ani vteřinu a vstupuji do něj. Uběhne pár sekund a portál mne přenese do dobytého zničeného města. Rozhlížím se po rozvalinách a sleduji hejna démonů hodujících na mrtvolách. Kráčím dál až k místu kde vyleze ze temného stínu humanoidní postava. Poznám že to je můj pán a ihned padnu na jedno koleno. "Můj pane, vše je provedeno tak jak si žádal." Řeknu tiše a naslouchám jeho rozkazům. Poté přebírám zářící kouli a ukládám do torny. Místo ní vyndavám diamant a předávám ho postavě přede mnou. Vstanu a znovu se porozhlédnu poté sáhnu po kouli a přejedu po ní rukou. Otevře se zářící portál a já vejdu. |
| |
| Seznamování A to jsem si krucinál myslela, že se konečně zbavím obrovského houfu lidí. Zdá se, že ne. Hodila jsem očkem po Arnovi, který měl všechno vepsané v očích... Nu a bůhvíco ještě. Musela jsem se pro sebe ušklíbnout směrem, který neuvidí, protože je přeci jen něco na tom, že všichni chlapi jsou stejní. Tohle všechno to jen potvrzuje. Jasně, že není stoprocentní chlap, ale dostatečný na to, aby ocenil... dívku. "Nechci být hnusná, ale to, že se tu vedle nás objevíš automaticky znamená, že bych se měla představovat? To se rovnou můžu nechat namalovat a pověsit se po celém městě, jestliže chci, aby každý věděl, kdo jsem." Nikdy jsem nebyla příjemná. "Můžu?" Usměju se na Bianku, na chvilku jí seberu jablko, kousnu do něj a zase jí ho vratím. Aspoň si bude mít Sirina s kým pokecat, pomyslím si s úsměvem a rozhlížím se po městě. |
| |
 | soukromá zpráva od Attikus Kasaii pro |
| |
| Město No je mi jasný že to vypadá divně že zrovna já tu někoho znám - proto mi je jasný že se tomu obě mé společnice podivují - boužel jsem nedokázal utajit překvapení a názor. No ale stejně furt se musí vyřešit jak se doprostřed divočiny dostala princezna, prozatím jí budu mít stále na očích - nepolevuji na ostražitosti protože vím jaké triky démoni ovládají. Docela mě pobaví představa že tichá Maud, která nemá ráda společnost by byla vidět na každém rohu na plakátu. Ale jestli se nechce představit tak já jí do toho nutit nebudu. "Myslím že by jsme se tu měli na noc ubytovat a najíst se. Co vy na to? Platit budu já - jestli nemáte nic proti." Ok já jsem se rozhodl - Shania nám může být užitečná - to ale neznamená že jí chtějí přijmout všichni - ještě to budu muset probrat s Maud a Biankou a stejně tak s nimy probrat jak se zbavit Siriny Proto se otočím na Shaniu a ptám se: ."Chceš jít s námi?" A s tím se vyražím na cestu k možnému hostinci. |
| |
| Ve městě Vzpomínala jsem, kdy to bylo, když jsme se usnesli na tom, že Arn je velitel skupiny. Možná, že by se hodilo to s námi předem probrat, ale on už se otáčí a míří pryč. Co to má být? Absolutně jsem nechápala, kde bere tu jistotu, že půjdu a protože mi něco zaplatí... Myslela jsem, že mi rupnou nervy. A kde přišel ještě ke všemu na to, že s námi půjde Shania? Neuvěřitelně mi to lezlo krkem. O té holce jsem nevěděla naprosto nic. Jsme ale celá skupina, tak jestli ví něco Arn, kde je problém? Proč nám to neřekne a zvesela ji zve do naší skupiny? To už bylo na mě moc. Zarazila jsem paty do země a slíbila si, že se odtut dětinsky nehnu, dokud mi to nevysvětlí. Možná, že to bylo trochu mimo mísu, ale nehodlala jsem ho pak stavět někde po cestě a dožadovat se vysvětlení. A tak jsem se zamračila, protáhla si krk a posadila se na patník. |
| |
| Jablko To nemyslíš vážně!! Po Arnových slovech jsem se celá zarazila. Dokonce tak efektně, že se mi zaseknul kus jabka v krku. Chvilku se dávím, kašlám, dusím a bůh ví co ještě musím udělat abych sousto vychrchlala a vyplivla ho na zem... Sirina si to s radostí pochoduje do města a pusa jí zase jede jak po provázku. To je snad horší než to, že nás Arn totálně vyřadil ze hry. Přemýšlím za jak dlouhou dobu by se mi podařilo ho nacpat do okapu, obzvlášť v případě, že bych mu dodala Sirinu jako společnici. "Hej!" křiknu za Arnovou odcházející postavou a mrštím notně okousaným jablkem. Ohryzek se v ladném oblouku rozplácne v jeho vlasech, načež odpadne do prachu."Nezapoměls náhodou na něco?" Tak a mám po večeři.. |
| |
| Omluva Je mi jasný že jsem udělal chybu - a vím že jsou na mě holky naštvaný a to v žádným případě nechci - proto jsem nechal Shaniu a Sirinu a Bianku (pokud teda šla s nima, jestli ne tak jí požádám jestli by mě s Maud nechala o samotě) jít napřed a vrátil se k Maud. Posadil jsem se vedle ní. "Omlouvám se. Asi ti není sympatická nebo něco - to není moje věc. Vím že jsem jí neměl brát sebo hned, ale já ti to vysvětlím" Doufám že mi to odpustí - to aby na mě byla Maud naštvaná je něco co opravdu nechci Rozhlídnu se a počkám až si budu jistej že mě nikdo neslyší ani nikdo nepůjde okolo. Pak se k Maud nakloním a řeknu jí. "Jestli se nepletu tak máme čest s královskou osobou - ale nechci to rozebírat tady - vše co vím ti řeknu někde v soukromí - pokud to teda nechceš slyšet hned. Ještě jednou se ti omlouvám. Nechci aby jsi na mě byla naštvaná zrovna ty." Koukám se jí do očí a čekám jak zareaguje - jen doufám že kladně. No Arne to se ti zase něco povedlo ... zrovna ... |
| |
| PŘEDEM SE OMLOUVÁM ŽE JSEM NENAPSAL TAK DLOUHO 1. skupina George vystřeluje své 4 šípy a Sikriden se připravuje ke kouzlení dalších kouzel, když se z čista jasna démon propadne do země a ze křoví vyleze nějaký člověk a ptá se vás jestli se vám něco nestalo, hodný to člověk ^^. Vzduch je čistý nyní si snad konečně můžete odpočinout... 2. skupina Stráže vás tedy dovnitř pustili a hned po vstupu se vám nově příchzí začala představovat, Arn její omluvu přijal a seznámil se též a Bianka odpověděla za Sirinu (díky bože, ehm totiž Biance). Maud se odmítala představit. Arn se šel s Maud poradit a prozradil jí tajemství o původu té dívky zhruba 19 let staré. Arn čeká na odpověď Maud, jste stále všichni unaveni. Všude jsou cedule ta zabloudit nemůžete =). Měli byste se vydat do hostince a vyspat se a poradit... 3. skupina Ghort se se řevem rozbíhá na vysokého trpaslíka, kterého ihned mlátí do hlavy a zaráží ho stále hlouběji do sněhu až není vidět a předpokládáte že se udusil když už se nehýbe, je čas na další souboj, když tu náhle se objeví z lesa nějaký démon s lukem sejme oba trpaslíky a zaběhne spátky do lesa no aspoň je jesky ně volná (jste ospalí až na Ghorta tomu to stačilo). Nemáte čas ani náladu běhat za nějákým poťouchlým démonem, navíc v téhle vánici... |
| |
| ?? Tak jsem to nějak nepochopila. Ten muž mě přivítal a vypadal že ví kdo jsem (neví jak se teď má chovat. Ví to i ostatní??. Najednou ten muž někam odchází a jedna z dívek po něm hodila své jablko které pořád jedla. ,,Doufám že jsem nezpůsobila potíže?!" špitnu. Vytáhnu z vaku jablko a dávám ho té Biance nebo jak říkala že jse jmenuje. ,,Chceš?" zeptám se. Jak vidím přišla jsem nevhod. Sednu si na jedno molo a koukám do vody a čekám co se bude dít. |
| |
| co ? jak ? Eh ?! připravuju se na další salvu šípu když tu zničeho noc ten démon zahučí do země .. "CO TO SAKRA BYLO ?!" zařvu a v tu chvíli vyleze někdo z křoví a ptá se jestli se nám nic nestalo. nadám si luk na záda, padnu na všechny čtyři a pomalou chůzí se přibližuji k Lothiasi a říkám tomu u keře "to si byl ty ?" pak se otočím na Lothiase "znáš ho ?" a když dorazím k Lothiasovi, tak se postavím na zadní a čekám co se bude dít... |
| |
| BOJOVAT Ghort umlátit málá věc a být šťastný Hloupý úsměv! Najednout Ghort vidět nějaká démon jak rozstřílet trpaslík. Ghort chtít boj ale ostatní unavená tak Ghort jít do jeskyně a prohedat co tam být. Zavolat na ostatní ať jít taky. ,,Ghort šťastný" Zařvat s nadšením když vidět jídlo ale čekat jestli ostatní nechtít taky. |
| |
| SMRT Tak Ghort ho rozmasil a ostatní roztříštil démon ,,Nó dobrý" Jdu prohledat trpaslíky a toho zatlučenýho do země vyndám a prohledám. Důkladně prohledávám... Vemu hlavně peníze (jestli nějaké maj a nějaké vybavení co se bude hodit (dle PJe). Pak půjdu do jeskyně za Ghortem se vyspat. |
| |
| Démon Když je démon zabije, trochu mě to naštve. Těšil jsem se, jak ho odpálím, a ono nic. Nevadí, ukrátil nám práci. Dreake je už obral, tak se mu nebudu cpát do práce. Když zjistím, že se tam nachází jídlo a oheň, tak mnou hned projede nová energie. Hned si to zamířím směr jeskyně. Pořádně se nadlábnu. Ale rychle, než to Ghort všechno sní. Ani se nikoho neptám, a hned pádím k jídlu. Prohlížím, co tu je. ,,Pojďte, než vám to všechno sežeru." Varuju ty dva, a hned začnu pojídat vše, co vidím. |
| |
Chstám se zrovna zaútočit,když tu se démon z ničeho nic propadl do země...přímo před očima.Nechápu to,jak se může někdo propadnou do země,když na něj zrovna...nechápu... "Ježiš,kdo to je?" pomyslím si,když uvidím člověka vyskakujícího z křoví.Zkušeným zrakem ho přejedu od hlavy k patě a zase zpátky."Tak tohodle fakt neznám," zareaguji na Georgovu otázku,"ale zachránil nás,minimálně nám pomohl." a dál si ho nedůvěřivě prohlížím. "Ale je to cvok," pomyslím si, "dyť mohl trefit někoho z nás..." vrtá mi hlavou. Kouknu na Sikrindera,jestli mu nic není,potom na George,jen tak,aby si nemyslel,že mi je ukradenej,a pak se znovu zkoumavě zadívám na toho "zkřovívyskoče" a řeknu:"Díky,za tvoji pomoc,možná bychom ho zvládli sami,ale každá pomoc dobrá...".Když to dořeknu,napřímím se a pomyslím si,jak jsem to obratně řekl(ikdyž jako hráč vím,že to moc obratné a diplomatické zrovna nebylo,ale co by člověk neudělal pro hru...:-D...) |
| |
| Odpovědi Nezvládnu potlačit pousmání, když vidím, s jakou vervou po Arnovi hodila Bianka jablko a vyndám si z vlasů kousek látky, které mi je držel v ohonu. Prohrábnu si je a utřu si mokrou tvář do mokrého rukávu a až příliš pozdě mi dojde, že to nemělo vůbec žádný smysl. Sleduju Sirinu, která se opět rozpovídala a vůbec jí nepřišlo divné, že jí polovina naší skupinky nenásleduje. Arn se otočil, podíval se přímo na mě a já sklopila zrak k zemi. Slyšela jsem, jak se vedle mě posadil a začal mi to vysvětlovat. Povzdechla jsem si a podívala se na něj. "Omlouvám se, že jsem se chovala zrovna takhle, ale nemám ráda, když mě někdo staví do vedlejší pozice, zvlášt když se jedná o důležitá rozhodnutí. Jestli se jedná o někoho důležitého, nejspíš bych měla jít a omluvit se." Povzdechnu si a postavím se. "Asi bychom tu neměli v tom dešti jen tak sedět. Máš ponětí, kde je tady putyka? Vyčaruju dost nezdrařilý úsměv a zvednu se. |
| |
| Mě potíže milují… Provazce energie vyslané z mé hůlky naleznou cíl. Démon začne padat, ale těsně před dopadem se pod ním otevře mezisférická brána a on zmizí. Kdo to…? Ani nestihnu dokončit otázku, když z křoví vyskočí muž. Je z něj cítit démon. Buď je to slabý démon, nebo mocný démon co umí maskovat svou auru nebo prostě člověk, který s démony strávil příliš času. No bezva. Právě jsme se byli s jedním démonem a teď máme pravděpodobně na krku druhého, a to ještě mocnějšího… Pomyslím si. Kdybych byl odpočatý, vyšlu na našeho „zachránce“ pátrací kouzlo, abych zjistil co je zač. Teď ne. Přehlížím jeho starostlivý výraz a dívám se na něj podezřívavým pohledem. Možná jsem nedůvěřivý ke všem cizincům, ale tenhle démonický člověk je ještě horší. Každopádně hůlku dosud třímám v ruce a jsme připraven na něj zaútočit. CO jsi zač?! Vypálím na něj a nevšímám si ani Lothiasových děkovných slov. Je až příliš důvěřivý… |
| |
| Maud "Prosím tě hlavně se neomlouvej za to jaká seš - já to beru a měl jsem se zachovat líp." Když Maud vstala ještě chvíly jsem seděl a přemýšlel. Proč mi zrovna u ní vadí aby na mě byla naštvaná??? Bezesporu je na ní něco vyjímečného, ale nevím co. Pak jsem se také zvedl. A stoupnul jsem si vedle ní. Putyka? No myslím že támhle. A ukážu prstem směrem kterým ukazuje ukazatel. Jsem rád když vidím její úsměv. No nic no - sundám si svojí věčně suchou "šálu" a podám jí Maud aby si mohla utřít oblyčej a tím odkyju své dehtově černé tetování na pravé straně krku. |
| |
| Modrovláska Fajn, právě se mi povedlo velice rychle srazit hladinu vzteku na normální úroveň, takže nakonec musím přiznat, že naštvaná vůbec nejsem a tak si jen sama pro sebe znuděně pokrčím rameny. Na Shaniino starostlivé povzdechnutí zamítavě zavrtím hlavou. "Ne, děkuju... jen si ho sněz sama je v tom plno vitamínů..." prohodím s letmím úsměvem k její hubeňoučké postavě. Popadnu Sirinu za ruku a začnu jí i přes (nebo spíš možná proto, že ano...=D) její hlasité námitky táhnout směrem ke středu městečka. Najít již zmíněnou putyku není nic extra těžkého, jelikož spící opilci, co to skončili na půl cesty domů, se povalují v pravidelných intervale a tudíž fungují jako spolehlivý ukazatelé cesty. Před oprýskanými zdmi hostince se posadím na zbytky sudy, který se tu vzal bůhvíjak a zvesela se dám na trhání pomerančem, co jsem si půjčila na zdejším trh, na malé kousky. Světe div se, po pár minutách jsem celá olepená a sladká, Sirina dál kecá navíc docela solidně poprchává, ale jelikož to se z hostince ozývají neidentifikovatelné zvuky a momentálně nemám náladu na oplzlé řeči zlitých chlapu, zůstanu dál sedět a vykousávám dužinu z pomeranče. Pohoda to se musí uznat. "Mohla bys být už laskavě zticha?!" houknu na Sirinu a nacpu jí zbylou půlku pomeranče. "Na jez..!" S trochou štěstí se jí pusa tak zalepí, že už rty neodtrhne. Ách to by byla pohoda.. |
| |
| 1. Groupa Všichni jste byli připraveni zničit démona jednou pro vždy, když tu najednou ze křoví vylezl člověk a démon se propadl do země. Začali jste se divit kdo to je co tu chce proč vám pomohl. Rozhodujete se jestli ho vzít sebou či ne. Má sílu to se musí nechat ale je cítit démonem, měli byste si odpočinout vzhledem k vaší únavě (stále prší), najednoui všimnete nějaké chalupy, vypadá neobydleně a stejně není zničená... 2. Groupa (jo jen tak mimochodem berete teda Shaniu do skupiny??) Po krátkém rozhovoru mezi Maud a Arnem jste dospěli k názoru že by jste měli vyrazit do putyky nějaké ty peníze máte a jste ospalí a neprší tam. Bianka se snaží umlčet Sirinu, jakmile spolkla půlku pomeranče, už zase nemluví (je asi na jídlo). Shania truchlí na jednom z můstků a kouká do vody. Když vejdete do putyky je tu narváno, všude slišíte nadávky ožralů a další kecy, k holkám někdo zapíská, někdo řekne "TO JE KUS, HNED BYCH SI DAL". Prostě ožralci, když dojde hostinckýmu, nabídne vám ubytování . Vyberte si, máte dohromady něco přes 150 zlatých: levný pokoj: 18 zlatých (spí se tam na hovno ještě hůř než venku je tam zima) drahý pokoj: 51 zlatých (krásný pokoj s krbem je tam teplo a dostanete jídlo (např večeře a podobně)) luxusní pokoj: 124 zlatých (přeý pokoj pro krále, služky okolo vás pobíhají ptají se jestli nechcete něco k jídlu pití, je tam teplo které sálá ze dvou krbů) 3. Groupa Dreake prohledal mrtvoli našel: 3x Sekeru, 2x nějakou zbroj, 45 zlatých, 10 stříbrných, 3 měděný. El se šel nažrat k prasknutí zbouchal tak jednu čtvrtinu a už nemohl, v jeskyni je: oheň, 5 dek, 1 meč, 5 zlatých, klícka s mrtvým papouškem a drahokam. Ghort se taky porozhlédl po jeskyni. á se tu vyspat rozhodně lépe než venku. Je tu sucho a celkem teplo. |
| |
| Putyka Po rozhovoru s Arnem přijmu jeho teplou šálu a omotám si ji kolem krku. Takhle bude alespoň k něčemu. Utřít si do ní tvář by byla tak i tak na nic, protože by za chvilku byla zase celá od kapek deště. Zkoumavě se krátce zadívám na jeho tetování, ale všímám si, že mě pozoruje, a tak se rychle vydám k putyce, před kterou sedí Bianka a s otráveným výrazem se snaží nacpat snad celý pomeranč Sirině do pusy. "Promiň, že jsme tě tu tak nechali, jdeme dál?" Rozrazím dveře dovnitř a okamžitě mě do nosu udeří těžký odér potu, alkoholu, kouře a ještě něčeho, co raději nechci vědět, co je. Rozhlédnu se, ale nevidím nic než hlavu na hlavě a většinou chlapy. Ušklíbnu se a vydám se k pultu, přičemž mě jeden zatracený mizera pořádně přetáhne přes zadek. Bleskově se otočím a vrazím mu takovou pěstí, že spadne ze židle a jak široký tak dlouhý se teď klidně na svět může dívat z podlahy. Plivnu na zem vedle něj a posadím se k baru. Snažím se ignorovat klid, který na chvíli zavládl celou hospodou a omotám si šálu výš do obličeje, abych ho aspoň částečně skryla. Vážně díky, Arne... |
| |
| Hospoda Inu dobrá vstanu a vyrazím do putyky potřebuji si odpočinout. "Doufám že mě mezi sebe přijali." řeknu si. Vejdu do putyky a doufám že mě tam nikod nepozná. Procházím puu až k pultu kde si sednu k těm dobrodruhům. Narážky ožralů ignoruju, v tomhle stavu by mě nepoznal ani vlastní otec. Usměju se "Já to zaplatím." Mám dost peněz tak si to mohu dovolit. "Jeden luxusní pokoj." Dám mu dostatečný obsah peněz a dám mu trochu víc. "To je dobrý." Převezmu klíč od pokoje a zvu ostatní dále. |
| |
| Nálevna Při Maudině poznámce se ušklíbnu. Čekala jsem jen tak dlouho, abych dokázala umlčet Sirinu. Je jak dítě. Dej jí sladkost a ztichne. "Kdyby to bylo na mě, spali bychom venku.." prohodím. Dovnitř se mi opravdu nechtělo a také vím proč. Místností se line pach jako ze stáda volů. Při pohledu na tu kopu chlapů, v mnoha případech už mají dost přihnuto, si v přirovnávání k dobytku nepřipadám až tak daleko od pravdy. Významně povytáhnu obočí na prohlášení chlapa, kdybych si mu prý sedla na klín nic by nenamítal. No tak to by jsme si asi nepokecali. Na jeho lákavou nabídku odpovím podkopnutím židle. "Chlape ty už fakt nepij.." Poradím mu, když se sesype na zem a tváří se jako by mu uletěli všechny včely. Přidám se k naší skupince. Shaniino pozvání přejdu bez poznámek, dohadovat se opravdu nechci. Jen přidržím Arna za plášť a počkám až zbytek zmizí v pokoji. Tedy alespoň Shania se Sirinou. "Nechci se hádat, ale.. Co se děje? Kdo to je? Chci říct, že jí vůbec neznáme.. tedy alespoň já jí neznám. Je to rozumné?" |
| |
| Putyka Vcházím do putyky jako poslední. Neskutečně to tu páchne. Když zdejší opilci začali dělat návrhy dámám chtěl jsem zakročit ale než jsem stačil cokoliv udělat tak si dívky poradili. Musel jsem se tomu ušklíbnout, ale stojím si za tím že na ně nikdo nic zkoušet nebude. Takže jsem se rozhodl že jim trochu znepříjemním život. Ten kterého bianka schodila leží ve špatné poloze pro nějakou nepříjemnost - tak ho akorát "omylem" poliju jeho pivem a korbel na něj pustím a doufám že nějak trefím koleno aby nemohl pořádně chodit. "Doufám že pokud si ti někdy nějaká dívka sedne na klín tak se bolestí pose*eš" O pár kroků dál leží muž, který dostal od Maud pěstí - ten má smůlu leží přesně tak jak se mi to hodí. Trochu se opožďuju a čekám až ostatní opilci budou koukat na díky u baru a mě budou ignorovat. Pak ze země seberu hnusnej hadr a dojdu k tomu muži. ľápnu mu na prsty a skrčím se k němu. Nacpu mu hard do pusy aby nemohl křičet a pak ještě ve dřepu zatlačím na nohu. Křup, křup Prsty se lámou neskutečně snadno. "Ještě jednou na ní šáhneš a z té ruky ti nezbude nic" A když vstávám ještě mu pořádně zatlačím na zápěstí a doufám že ho to bolí. Pak dojdu za dívkami k pultu kde akorát princezna objednává pokoj - chci namítnou že jsem říkal že platím já ale někdo mě chytne za plášť. Otočím se a vidím Bianku. Vyslechnu si co mi chce. Pak si neodpustím rejpnutí. "Takže teď už se zase známe paní-ráda-hážu-jablkem?" Pak se ale usměju a pokračuju normálním tˇonem. "Promiň. Jo udělal jsem chybu - najdem nějaký tichý místo kde nás nebude slyšet a tam ti to vysvětlím" Pak kývnu směrem k pokojům aby Bianka šla najít nějakej prázdenej, chytnu Maud za ruku (slíbil jsem že jí to vysvětlím a svoje sliby plním) a odvedu jí za Biankou do prázdného pokoje. Ujistím se že nás nikdo nesleduje ani neodposlouchává pak si lehnu na nesmírně velkou postel (podle velikosti tak pro krollí manželský pár :D). "Takže ta dívka která s námi vešla do města je princezna a budoucí královna vodního lidu, meč který nosí je ale jejího otce, proto soudím že se s královstvím muselo něco stát. Nevím jestli jí můžeme věřit, ale jsem ochoten to risknou - pokud s tím souhlasíte - protože je prý dobrá bojovnice. Chcete vědět ještě něco? Cokoliv vím tak řeknu." Přátelsky se usměju a čekám na co se budou ptát ... a až pozdě si uvědomím jak špatně jsem tu otázku položil - no uvidíme jestli si toho všimnou. |
| |
| Rozhovor Během krátké chvíle se stalo tolik věcí najednou, že jsem je skoro ani nestačila pochytit. Shania se mezitím nějak dopravila do putky - bůhví, kde byla předtím - a zaplatila za nás pokoj se sluhy. Ušklíbnu se znechucením nad něčím takovým. Zrovna, když jsem do celé té hrůzy jménem luxusní pokoj, chtěla vstoupit, mě Arn chytil za ruku a odtáhl nás s Biankou do nějaké podivné špeluňky. "Princezna... Ta proto tohle pitomě načančané něco?" Otřásla jsem se a uvolnila si neuvěřitelně teplou šálu. Z čeho to proboha vyrobili? Z vlny jistě ne. "No, mě by třeba zajímalo, kdes přišel k tomu tetování na krku." Koneckonců, co chcete řešit na princezně? Ke všemu ještě vodního lidu? Prostě dál už nebylo, co řešit a jelikož je to královská a očividně důležitá osoba, nejspíš ji tu nebudeme moct - ze všech pro mě důležitých hledisek - nechat. A tak jsem se posadila na nějakou rozvrzanou židli, co tam stála, čekala na odpověď a při tom všem sledovala Bianku, která se hrnula k odpovědi. Nakonec jsem na šál už neměla nervy, protože mě pořád hřál a uvázala si ho místo pásku. Prozatím. Budu mu to jednou muset vrátit. |
| |
| JESKYNĚ Prohledávám trpaslíky a co to nevidím, penízky hrněte se ke mě. Když slyším Ela jak řve z jeskyně něco o jídle. "Už běžim a nesžer všechno!!" Vyběhnu do jeskyně jtu teplo a sucho. Vrhnu se na jídlo a dlabu, když jsem najezenej navrhnu odpoček, vzhledem k tomu že jsme se moc dobře nevyspali. "Ghorte budeš kdyžtak držet stráž??" Optám se krolla který tupě zírá ven z jeskyně. Ještě naposledy se porozhlídnu po jeskyni a jdu si lehnout k ohni a zabalit se dekou. |
| |
Tak tam stojím a koukám na něho.Nevím co se stalo,ale stojí jak zkoprnělý a nehýbá se,nereaguje.Jetšě jednou na něj zařvu...nic.Rozhlédnu se po krajině.Přemýšlím,jestli tu budem dlouho a co se asi stane za okam...hele,co to tam je?Nějaká chatrč,či co.Promluvím na své dva společníky:"Hele,vypadá to,že ten ,Zkřovívyskoč, se mnou nějak nemluví,a támhle je nějaká chalupa," ukážu prstem,"Co kdybychom se teď vypařili?Nějak se mi to nelíbí...Ale zajímalo by mě,jestli..." odmlčím se a pomalu se shíbnu pro kámen,"...jestli taky tamten šohaj,jestli taky vnímá..." mrštím kamenem na toho chlapíka tak,abych ho trefil pod koleno,"...bolest.". Sleduji jak kámen letí a myslím si,že se trefím,protože jsem zamířil přesně,protože jsem na to měl čas. |
| |
| Se „spojenci“ Zadíval jsem se na mága a nějak jsem přestal vnímat. Je jasné že mě podezřívá. Cítím jak ke mně letí kámen, ale nechám ho dopadnout. Pak předstírám bolest a zkřivím tvar. S nohou cuknu. Au! Ehm… Pardon. Opravdu jsem toho démona poslal zpět do nižší sféry. Dovolte abych se představil, jsem Maglic, lovec démonů. Na tváři vykouzlím úsměv a vyseknu jim zdvořilou poklonu. Mohli bychom se ukrýt v chatce. Potvrdím. Doufám že jsem tím lovcem démonů dostatečně vysvětlil svůj pach. |
| |
| Půl-Démon? No tak a je to tady ... Tak už to řeknu. Po celou dobu vyprávění mám naprosto kamennou tvář. "No to je trochu dlouhý příběh ... ale času je dost a řekl jsem že odpovím na vaše otázky. Takže začnu od začátku. Ale před tím než mě budete soudit si můj příběh vyslechněte až dokonce. Už od začátku vám je jasné že nejsem úplně člověk. Můj otec byl démon a moje matka lidská žena. Nejdřív jsem žil tady, ale pak si mě odvedl otec k sobě. Nevím jak dlouho jsem žil s ním, protože v Kaerlnu - tak se jmenuje to místo odkud jsem přišel - plyne čas jinak než zde. Kaerln je speciální démonická sféra protože zasahuje do více světů zároveň. U otce jsem se musel naučit jak se stát démonem tak jako on. Učil jsem se - bylo to docela zajímavé - a otec zajistil aby se nikdo nedivil mému vzhledu. Pak ovšem nějací démoni odhalili že nejsem úplně čisté démonské krve a byl jsem předvolán před radu, která měla rozhodnou co se mnou ... a ti mi udělali tohle ..." Ukážu si na tetování na krku "... druhá nejhorčí věc jaká se vám může stát když nepořítám smrt. Pochopil jsem proč mi to chtěj udělat - ale nechápal jsem proč se mě otec nezastal. V tu chvíly jsem si uvědomil že mu na mě nezáleží. Rozhodl jsem se že to takhle nenechám - musí pikat za to co mi provedli - zkazili mi život na zemi a teď i v Kaerlnu. Ještě té noci jsem udělal něco na co nejsem pyšnej - zabil jsem svého otce. V tu chvíli se mi do těla začlo vypalovat druhé znamení - byla to neskutečná bolest a zároveň nejhorší věc co se vám může mezi démony stát - znamení zrady. Nevím jak dlouho jsem řval bolestí a nemohl se pohnout, ale po nějaké době jsem se cítil zase normálně - jedinný co tak teď každý démon co by mě viděl tak by hned vycítil že jsem zrádce. Neměl bych proti démonům žádnou šanci - proto jsem začal vyvíjet bojové umění proti démonům a začal jsem se učit základy magie "ničení". Vzal jsem si z domova dvě věci - o těch se zmíním pozdějš. Pojoval jsem proti démonům dokud jsem nenarazil na jednoho čaroděje. Jmenoval se Barzzul - vděčím mu za hodně - naučil mě lépe ovládat magii a dostal mě sem." Na důkaz že nelžu nechám mojí levou ruku poměnit se v démonskou tlapu - je neúměrně velká k mému tělu, ale nedělá mi problém s ní zacházet. Tlapa je obkopená černou aurou, která se točí ve spirálách, ale nikde není vidět kde začíná a kde končí. Přitom se mi změní oči. Naprosto zčernají až na malé rudě červenné žilky a jejich povrch už není hladký - je jakoby "kamenný". Po chvíli toho nechám a proměním ruku a oči zpět. Pak pokračuju: "Z Kaerlnu jsem si odnesl 4 věci: 1. Raz'eal - teování na krku - znamená nečistý, nejsem čistý démon a ostatní démoni mě proto neuznávají - ale to mi nevadí. Mám ho od rady démonů na Kaerlnu 2. Zak Rag - cejch na měm boku - znamení smrti a zrádcovství - když mě démon uvidí a pozná mě tak ví že by mě měl zabít. Mám ho za zabití otce. 3.Someon - můj plášť - chrání mě, přizpůsobuje se tvaru těla a činí mě neodhalitelným démonským cítěním - jsem pro démony nevycítitelný pokud mi nevidí do očí. Mám ho od Barzzula 4. Ney Tan - ten kus šály co má Maud uvázanou okolo pasu - nejzajímavější z těch věcí - je velmi cenná - už v základu je nezničitelná. Má jakoby vlastní mysl, která se přispůsobí člověku kterej jí nosí. Čím víc se s člověkem zblíží tím víc schopností ovládá. Zpočátku se přizpůsobí na jeho tělesnou teplotu a podle okolí takže člověku nikdy nebude zima nebi horko - zatím je zvyklá na mojí tělesnou teplotu tak ti v ní bude horko Maud, ale to se do dvacetičtyř hodin srovná - pak si začne zvykat na tebe. Chrání majitele před ohněm a léčí spáleniny. Jako poslední schopnost je že upozorňuje a nebezpečí - začne vibrovat a člověk hned ví jaké nebezpečí mu hrozí - proto kdokoliv měl Ney Tan nikdy nezemřel - až na jednoho - mojeho otce. Nechoval se k Ney Tan nejlépe tak si na mě rychle zvykla. Když dojde k naprostému ovládnutí Ney Tan tak Ney Tan vzplane a během chvíle zhasne. Až po naprostém spojení je schopna upozorňovat na nebezpečí. Mezi démony jí májí jenom vysoce postavení." Když někdo někomu Ney Tan věnuje je to znamení velké důvěry, protože obětuje vlastní bezpečí pro někoho jinýho Tohle budu muset Maud říct až někdy příště. "Tak a teď suďte - doufám že i když mě zabijete tak si Ney Tan necháš Maud - chci aby byla v dobrých rukou." A teď už jen čekat na ortel... |
| |
| Pokoj Za celou tu dobu co Arn mluvil jsem jen strnule seděla na druhé straně té obrovské postele. Jen jednou, když změnil nejdříve svou ruku a poté i své oči jsem reflexně sevřela jílce jedné z šavlí. Cítila jsem se tak strašně podivně, snad za to mohlo překvapení nebo fakt, že sedím v jednom pokoji s polodémonem, avšak... Nepopadla mne zuřivost ani hněv, či chladný klid předpovídající brzký útok, ne je jsem tak sedím a vstřebávám informace... "Co se stalo s tvojí matkou...?" zašeptám a vzpomínka na tu mou mě lehce bodne. Rychle to zaplaším. Sedí tu přede mnou syn démona, měla bych se přestat trápit něčím co už nemohu změnit... Abych zakryla smutek, jež se mi nepochybně rozlil ve tváři rychle se usměji. Jen doufám, že to nevypadá až tak moc falešně. Možná bych se měla chovat mnohem víc ostražitěji. Jenže prostě jsem nedokázala spojit zabijácké monstrum s Arnem... bože vždyť se mohl přetrhnout aby někomu pomohl, kvůli obyčejnýmu opileckýmu chování málem přizabil chlapy v hospodě a... prostě mi to nešlo na mozek. Jen doufám že mě teď nesežere. |
| |
| V pokoji Přinutím se opět k nádechu a polknu. Nedokázala jsem se přinutit k tomu, abych z Arna spustila oči. Zírala jsem na něj a v obličeji měla stále stejný výraz zvědavosti a přemýšlivosti. Netušila jsem, jestli se ho bát, jestli mu věřit nebo nevěřit, jestli si nechat šálu, která má duši. Vlastně mi celý ten příběh docházel jen po kouscích a přišlo mi bláznivé spojení zrovna démona a člověka. Nedokázala jsem si představit, že bych měla dítě s oranžovoušem. Jen při tom pomyšlení jsem se otřásla a doufala, že si to Arn nevyložil špatně. Viděla jsem spoustu vražd, dokonce i těch, které byly označovány za zradu. Každé ovšem byly provedené z nějakého důvodu. Ať už šlo o přežití, nenávist, lásku, peníze... o cokoliv, bylo mi jasné, proč Arn svého otce zabil. Přinutila jsem se mu věřit, alespoň prozatím. Neměla jsem zatím důvod k tomu, abych ho odsoudila, ale opatrnost byla určitě na místě. Zkoumavě jsem si ho přeměřila a promnula látku - pokud to byla látka, z čeho tahle šála byla - a zkousla si ret. Z transu mě probudila Bianca, která se ho zeptala na jeho matku. Potřásla jsem hlavou a upřela na něj pohled. Vlastně jsem tu otázku i uvítala. Nevypadala jsem alespoň jako blázen, který nedokáže pobrat všechna slova a potřebuje si je nejdříve utřídit. Já si potřebovala Arna nutně zaškatulkovat do své hlavy, ale nemohla jsem přijít na to, kde je jeho místo. Netušila jsem... i přes to, co nám řekl... co je zač. Bylo úžasné, jak upřímný dokázal být a kolik toho odhalil. Úžasné a nebo podezřelé. Nemohla jsem si pomoct. Kdo by o sobě řekl tolik? Tolik, jen tak a někomu, koho prakticky vůbec nezná? Ne všichni jsou jako ty, Maud, pomyslela jsem si a podívala se na Biancu. Přičemž jsem ze sebe nedokázala vymámit jediné slovo. Ale Bůh věděl, že jsem Arna chápala... |
| |
| JESKYNĚ Ghort pozorovat jak ostatní jíst, když oni dojíst Ghort najíst se také. Skřítek říci že Ghort hlídat. HLOUPÝ ÚSMĚV. Ghort hlídat a pozorovat venek, co se dít tam a vesele se usmívat. |
| |
| 1. skupina (George je tento víkend NPC, jsme domluveni) George Vstal a namířil si to do chatky (nemá rád vodu). Vyzvídáte co je zač ten nový. Možná by jste se měli pakovat do tý chtrče prší tak že není vidět skoro na krok. V chatce jsou 3 pokoje, obytný pokoj, pokoj nějakého dítěte a kuchyně. 2. skupina Povídáte si v pokoji a mezitím si "asi" povídají. Mezitím Arn vyzradil svou pravou totožnost Maud a Biance a něco o svých věcech. (Arne cítíš poblíž aktiovitu nějakého "démona"). Sirina od doby co vešla s Shaniou do pokoje nezavřela hubu. (SAKRA)... 3. skupina No takže spíte najezení a Ghort hlídá. Venku se najednou něco mihne ae asi se to Ghortovi zdálo. Oheň vám suší mokré věci. |
| |
| Démon? "Moje matka je mrtvá - zabili jí démoni, když mě odváděli na Kaerln. Otec mi řekl že takhle taky dopadnu pokud se nebudu učit ..." Najednou cítím že do putyky přišel někdo kdo je bezpochyby démon nebo člověk s nimi spolupracující. "... omlouvám se, ale asi budu muset tento rozhovor dočasně ukončit, protože do putyky démon nebo někdo kdo pro ně pracuje." S tím se zvednu z postele a jdu ke dveřím ... pomsta proti démonům na tomto světě začíná |
| |
| Nezvaný Poslouchám, jak mluví o smrti své matky jako o něčem, s čím se už dávno smířil a o otci s opovržením, které mu lehce zaznívalo v pozadí hlasu. Přijde mi, jakoby si i ta šála, co ji mám omotanou kolem krku uvědomovala, čím vším si prošel... Jak by taky ne, když celou dobu byla s ním? Potřesu hlavou. Tohle mi bude přicházet jako divné ještě dlouho. Najednou se zvedne a já se zamračím, když zjistím, že jsem se mimoděk zvedla taky a pozorně sleduju, jak větří. Takže démon... No vážně super. Tady jich je už tolik, že bych nepoznala jejich divný pach, ani kdybych chtěla. Na tohle nemám nos. Možná bych poznala, kdyby byl blíž. Na několik metrů. Snad. Následovala jsem ho ze dveří, kdyby se mu hodila moje pomoc a ohlédla se za Biancou, aby šla taky. Jestli se jí chce, samozřejmě. Vběhli jsme do putyky a já se podívala Arnovi přes rameno, abych odhadla, kterým směrem se dívá. Alespoň pro představu... |
| |
| Pokoj "Démon..? zavrčím vztekle. Pravda je, že díky pachu který vycházel z Arna jsem přítomnost démona ani nezaregistrovala. Ne že bych měla nějak výborně vyvinutý čich, Arn by to rozhodně zvládl líp, ale přesto jsem byla zvyklá si jakž takž spoléhat se aspoň na to málo co mám. Výsledkem bylo, že jsem démona zvládla vycítit asi tak na dvacet, třicet metrů. Nic moc no. Jak já miluju ty oranžoví potvůrky..! Není to ani dva dny co se mi podařilo tři nestvůrky poslat někam za kopečky a teď zase nový. To mají snad domluvené ne? Navíc jsem se v posledních dnech vůbec nevyspala, takže jsem se do teď jen tak tak držela na nohou. Nicméně adrenalin co se mi dostal do těla přesunul známky únavy někam do pozadí. S rukama pevně svírající jílce šavlí vykráčím za Maud z pokoje. "Sakra... a co Sirina se Shaniou?" zašeptám a proplížím se ke dveřím za kterými obě zmizeli. Vstoupím dovnitř a zamířím k princezně, jenž má ve tváři trpitelský výraz. Chápu jí, se Sirinou by nevydržel ani svatej. "Potřebovala bych od tebe pomoc.." šeptnu jí do ucha. "Vypadá to, že se tu oběvil nezvanej host a bylo by opravdu skvělé kdybys pohlídala Sirinu aby se jí nic nestalo. Nevadilo by ti to?" Normálně jí tykám. Vaše veličenstvo se mi na ní křičet opravdu nechce. To, že je princeznou mi sama nařekla, takže dělám jako bych o ničem nevěděla. Bylo nejlepší, kdyby obě byly v bezpečí. "Zamkla bys prosím tě? Nechci aby Sirina zpanikařila a utekla. Sice mě šíleně štve, ale její smrt mám zamluvenou já." Naposledy se na Shaniu usměju a pak vypadnu z pokoje. Doufám, že opravdu zamkne, v zájmu všech. To tak, ještě aby se jí něco stalo. Doběhnu do nálevny a postavím se vedle Maud. Nic nevidím, ale.. asi se mi to jen zdá, avšak demonický pach mi přijde nějak silnější. |
| |
| SIRINA Vešla jsem do pokoje a sedla si na postel, hned za mnou vešla ta jedna a ostatní se někde zasekli. Najednou ta holka zpustila "Ahoj já jsme Sirina, moje nejoblí...." dále už jsme nevnímala, byla jsem tam s ní tak 10 minut a ona tu hubu nezavřla. Vypadáto že se mě snaží vymluvit díru do hlavy. Po chvíli příjde Bianca a řekne něco o nezvaném hostu a jestli tu můžuzamknout. Proč co se děje?? "Neboj dveře zamknu." Jakmile odejde zamknu dveře a Sirina kecá dál. NECHCEŠ DRŽET HUBU!!!" Křiknu na ní. Zmlkla jako když seřvete malýho haranta. "Děkuju." Lehnu si na postel a koukám do stropu. |
| |
| SPÁNEK (tento příspěvek je krátký já ho napsal jen tak aby se neřklo) Spim u hlídače Ghorta. (lololololololololololololololololol) |
| |
| Arvin? /Nedivte se ničemu - PJ mi napsal co mám dělat/ Opět vcházím do hlaví místnosti plné ožralců. Už vím kdo to je ... a nechce se mi to líbit. "Támhle je. Tamten blonďák - a jestli se nepletu tak je to ten co byl s vámi když jsem se k vám připojil" Ale jak nás tu našel? A co tu chce? Myslel jsem že je opustil. Uvidím jestli to je nepřítel nebo ne - zatím ho potřebujeme živýho, abychom z něj vytáhli nějaké informace. Každopádně mu nevěřím - ale ostatní nejspíš jo takže uvidím jak se bude chovat. Jestli s ním máme bojovat rozhodně by to nemělo být na místě plným lidí. |
| |
| Ech..? Zaraženě jsem nechala tasený meč spadnout špičkou k zemi. Stála jsem tak jako očarovaná a hleděla na Arvina, který se nezdál být někým, koho jsem čekala. Opustil naši skupinu a odešel bůhví kam, abychom ho pak našli tady páchnout po démonovi? Nějak mi zaskočilo v hrdle a já najednou nevěděla, co dělat. Zamrkala jsem, shlédla k zemi a znovu se podívala nahoru, abych se ujistila, že to není jen noční můra. Proč nám pomáhal od démonů, když... když... byl jimi cítit až příliš, abych si mohla myslet, že je jen zabil a vyhledal nás, aby pokračoval s námi. Byla to hloupost a já už ztrácela schopnost doufat v něco, co by se podobalo zázraku. Ohlédla jsem se na Biancu a odkašlala si. Netušila jsem, co bych měla dělat. Seděla jsem s ním u jednoho ohně a najednou to měl být ze dne na den můj nepřítel? Zdálo se to být skoro až nemožné. Polkla jsem. "Asi bych se měla jít podívat za Shaniou. Najdu vás za chvíli. Jen mi dejte chvilku." Netušila jsem, že mě tak zasáhne tohle..! Netušila jsem, že mě tak sebere to, že se někdo, koho jsem skoro neznala (ale povídala jsem si s ním a pomáhal nám), dal na špatnou stranu. Na špatnou stranu z mého pohledu. "Promiňte." Ani kdybych chtěla, nedokázala bych ho teď zabít a strašně mě to štvalo. Jasně, že byl nepříjemný, nejraději bych mu dala přes hubu, ale tady... tady by to nestačilo. Otočila jsem se, vyklopýtala do schodů a zaklepala na dveře. "Sirino? Shanio? Tady ta nepříjemná holka s mečem, pusťte mě prosím dovnitř." Měla jsem chuť se kopnout. Nechtěla jsem být slabá povaha, ale... Bůh věděl, že jsem občas měla problémy s vnímáním citů a toho všeho kolem. Arvin byl hajzl, to bezpochyby, ale nedokázala jsem se vzepřít vlastnímu svědomí. Tak já tě ještě mám? To je dobré vědět... Sundala jsem si šálu z krku a přehodila si ji přes ramena. |
| |
| POKOJ Z poza dveří se ozve ta jedna z tej skupiny. "Jdu ti odemknout." Když vejde dovnitř vypadá divně je bledá. "Co se děje? Kde jsou ostatní? Zatím si lehni a dej si něco k jídlu a pití stačí říct služkám." Vyběhnu do putyky a vidím tam Bianku a Arna, jak pozorují nějakého blonďáka. "Kdo to je??" Zeptám se Bianky. Znají ho je cítit démony to ostatně Arn také, ale tenhle je až moc cejtit. Tasím Aquii. Pozoruji co se bude dít. |
| |
S jeho slovy řeknu:"Jo jdem se ukrýt do chatky...jo a promiň za ten kámen,buď mě klamal zrak,a nebo nevím" a rozejdu se směrem k chatce.Nechám jít George prvního(kdyby někam spadnul,tak abych to nebyl já,že),a řeknu mu,ať dává pozor,kam šlape.Cestou se ptám ještě toho lovce démonů:"A odkud jdeš?Z daleka?" |
| |
| Rytíř? "To je vtip..?!" zůstanu zkoprněle stát a mám co děla abych udržela moje miláčky v rukou. Blonďatá hlava chlapa co mi pomohl s démony v lese a zachránil Sirinu (no já to nebyla, ještě to tak, budu s na krk házet její nechutně otravnou existenci) se mi rozmazávala v obrovskou žlutou kouli. "To nemůže být on..!" pevně stisknu víčka, ale bez výsledku. Když po dvaceti vteřinách znovu otevřu oči stále si tam spokojeně smrdí. Ano, démonský pach z něj čpí stejně jako výkaly ze stružky uprostřed ulice. Prostě a jednoznačně, s démony musel spát snad v jedné posteli. "No tak jo, asi to je on.." Povzbudivě mrknu na Maud která celá zbledne a následně se odporoučí zkontrolovat Shaniu aby se o pár minut později ta samá osoba, kterou měla obhlídnout, ukázala v hospodě. "Prin... ehm, Shanio... co tu..? No to je jedno. Ten blonďák támhle u toho stolu je náš starý známý..." S ohledem na jeho "vůni" však není zas takový hrdina, za kterého jsme ho považovali. Pan Úžasný najednou ztratil lesk. Už předem přemýšlím na tím, jestli ho budeme muset zabít. Sice nevím co ho k tomu vedlo, ale jsem si téměř na sto procent jistá, že pracuje pro "druhou stranu". "Co myslíš..? Měla bych si k němu sednou a pokusit se něco zjistit..?" tázavě se podívám na Arna čekající na jeho radu. |
| |
| Arvin "Zdravím Shanio. Ne Bianko - nevylož si to špatně, ale pokud tu je kvůli tomu aby vám něco provedl tak myslím že mu bude jedno kde je a předevšema tě tu zabije. takže za ním půjdu já a vy dvě půjdete až za mnou - nechci aby se tu něco stalo někomu kromě něj nebo mě - takže pokud dojde k nějaké rvačce nebo k bitvě tak se do toho prosím nezapojujte..." Načež se k němu rozejdu. Jdu přímo k Arvinovi. Postavím se k němu a zeptám se ho: "A mi se známe že - já myslel že jsi zdrhnul - co tu chceš?" Mám k němu silně nepřátelský tón. O tom že zcela očividně pracuje pro démony se nezmiňuju. Čekám co mi odpoví a doufám že když se něco semele tak že do toho ty dvě nebudou zasahovat - tenhle nestojí za to aby si kvůli němu ty dvě špinily ruce |
| |
| Hospoda Shania se vypařila tak rychle, že jsem nestačila ani zvednout ruku, načež tak něco říct. Zamračila jsem se, když jsem viděla, jak se zvedá i Sirina. "V žádném případě! Seď a ani se nehni!" Posadila jsem se na postel a chvilku se jen tak dívala do prázdna. Proklínala jsem sama sebe, že jsem se nedokázala zastavit a musela jsem odejít. Litovala jsem, že nedokážu zvednou meč a probodnout jednoho parchanta, když jsem to jiným parchantům udělala beze vších pochybností a nočních mur. Přemýšlela jsem taky nad tím, jestli jsem se neuvedla špatně. Pak jsem jen potřásla hlavou. Jak se někdo může špatně uvést tím, že nikoho nezabije. Věděla jsem, že to Arn s Biancou zvládnou sami. Zvažovala jsem ještě vyběhnout ven, popadnout Shaniu a dotáhnout ji zpátky, ale pak jsem si to rozmyslela, popohnala Sirinu brblající něco o tom, že ji hlídáme jak malé děcko, do vedlejší místnosti, kde už bylo připravené jídlo. Zamkla jsem, ujistila se, že Sirina neuteče a neudělá žádnou hloupost a šla jsem se vykoupat. Sundala jsem se šálu, složila ji a položila na stolek, který ležel vedle lázně. Pak dost špinavý a ošoupaný kožený kabát, který mi končil u boků, vysoké kožené boty (neuvěřitelná úleva), kalhoty a halenu a ponořila se do teplé vody. Služebná okamžitě zmizela s mými špinavými věcmi a já jen upřímně doufala, že je nešla zničit pro přílišný výskyt roztočů. Ponořila jsem se pod vodu a snažila se z hlavy vystrčit myšlenku na vraždění našeho "kamarádíčka", který se vypařil a bůhví, co všechno prozradil. Hajzl jeden sebestředný. Litovala jsem, že jsem ho brala stejně jako ostatní..! Vydrhla jsem se do čista, zabalila se do ručníku a ohlédla se po něčem, co bych na sebe oblékla. No, šálu asi ne. Sedla jsem si tedy na židli a čekala, dokud mi někdo nedonese čisté oblečení. Nakonec se tak přeci jen stalo a já se oblékla. Takhle čistá už jsem pěkně dlouho nebyla. Byl to krásný pocit. Uvázala jsem si šálu zase k pasu, odkud jsem si ji předtím dost zbrkle sundala a vrátila se do místnosti za Sirinou. "Jen se neudus," poukázala jsem na její přetékající pusu. Jen se ušklíbla. Podívala jsem se na dveře a zvažovala, zda bych se neměla jít dolů podívat, co se děje. Nikdy jsem nebyla moc trpělivá a tohle mě na víc štvalo tím, že jsem byla příliš slabá. Navíc kvůli takovému pitomcovi. Složila jsem mokrou hlavu do dlaní a prohrábla si vlasy, ze kterých vypadlo pár kapek. Tak já tedy počkám... |
| |
| Arvin: "No myslim že to proč tu jsem nebudu rozebírat tady." Ukáže na dveře ven. Vypadá zamyšleně. Když vyjdete ven řekne."Přišel jsem z jednoho prostého důvodu přišel jsem vás ZABÍÍT!!!" Rozeběhne se na Arna a seká ho do ruky. Odsakuje a rozbíhá se znovu, ale tentokrát chce bodnout a to ti míří na srdce. 1. SKUPINA SPÍ V CHATCE 3. SKUPINA SPÍ V JESKYNI 2. SKUPINA Maud se Sirinou jsou v pokoji obskakovány služkami. Shania, Bianca a Arn jsou venku s Arvinem. (viz nahoře) |
| |
| Souboj Jdu za ním ven a čekám co chce, když v tom mě ten magor sekne do ruky. A přesně pro tohle jsem chtěl jít první Budu si na něj muset dát trochu větší pozor, protože útočí zákeřně. No co se dá dělat - chce nás zabít a to nemůžu dopustit - takže do toho půjdu naplno. Když se naží bodnout mě do srdce tak uskočím dva metry doleva abych se mu spolehlivě vyhnul a přitom vytvořím mezi arvinem a Biankou se Shaniou ohnivou zeď. Takže těm dvěma se nic nestane. "Promiňte - ale nechci aby jste vidšli jak umírá někdo koho jste znali nebo do toho nějak zasahovaly." - omluvně se na ně podívám. Pak se otočím na Arvina a usměju se: "Zabít nás? Promiň ale to se nestane - jedinný kdo tu zemře jsi ty." Následně si vytvořím ohnivou "šipku", kterou po něm hodím za účelem prorazit mu brnění. Připravím si ohnivou kouli a čekám na jeho další tah ... pokud to bude nutné tak budu muset bojovat tak jak mě učili na Kaerlnu ... |
| |
Spánek Jdu si lehnout.Vyberu si nějaké hezké,klidné,suché místo.Nejprve však projdu chatku a zkontroluji,jestli někde není nějaká past,či jestli tu nečíhá nějaké zlo.Případná díra v podlaze byla totiž trochu problém,a dvojnásob,kdyby byla přikrytá kobercem.Vše tedy zkontroluji.Pokud vše bude v pořádku,půjdu si lehnout. |
| |
| V chatě Celou cestu k chatce pozoruji takzvaného lovce démonů. Nemůžu přijít na to, jestli lže nebo ne. Vyvolat kouzlo pravdy v mém stavu by byla sebevražda. Po chatce se ani nerozhlédnu. Prohlížení pastí a podobných věcí nechám na Lothiasovi. Kdybych nebyl tak unavený, tak bys neměl klidné spaní, chlapečku. Pomyslím si. Dojdu na nějaké pohodlnější místo a tam se svalím. Zasrané vyčerpávající kouzla. Toto je má poslední myšlenka. |
| |
| Hlad pomalím líným krokem doojdu k chtace azačnu po ní šmejdit a hledat cokoliv k jídlu, už to bude 4 den, co se naposledy jedl, a je ot znát, začínm být velmy slabý a pomalejší "nemá tu někdo něco na zub ?" zeptám se smutně, pokud ano tak s 1000 dík si ho vezmu a v koutě sním. když ne smířím se s osudem a ulehnu do kouta než usnu proletí mi hlavou souhr dne. chuze, déšť, bestie, superman, hlad... "supr" řeknu si pro sebe a usnu... |
| |
| jen 2. skupina Arvin se rozběhl a sekl tě do ruky, při pokusu o druhou ránu uskakuješ uděláš před ním ochranou bariéru. Následně po něm vystřelíš šipku, která ho odrazi metr zpátky a řipravuješ si ohnivou kouli, začíná kličkovat a pokouší se tě znovu zranit. Mezitím v pokoji Maud přemýšlí co má dělat jestli vyjít ven a nebo zůstat, rozhodne se zůstat. Najednou se v pokoji začne dít něco divného. Sirina ze zvedne a následně tě dýkou bodá do nohy (nečekala jsi to). Najednou se změní. odkaz Naštěstí vidíš poblíž nůž, aspoň něčím se můžeš bránit. "Nejdříve to skončím s tebou a potom s těma dalšíma, pokud to už nevyřídí Arvin, což pochybuju, ten démon ho zničí, moc se nekontroloval když vám ukazoval schopnosti." Napřahuje se k další ráně... |
| |
| Sirina Znuděně jsem hleděla do poháru s vodou a přemýšlela, jak dlouho tady ještě budu muset sedět, než se někdo vrátí, když tu se na mě najednou vrhne podivná bytost s křídly a ječí něco ve smyslu, že to s námi hodlá zkoncovat. Sirino, sakra... já věděla, že nejsi v pořádku... Volnou -nezakrvácenou nohou ji kopnu do obličeje a syknu. "Tohle jsi vážně nemusela." Zaraženě se vyklopýtám ze židle a vytasím dýku, která mi jako jediná zbyla po ruce. No dobře, nečekala jsem, že Sirina bude... ech... Děkovala jsem Bohu, že tu jsem já a ne Shania. Zabít ta mrcha Shaniu, byl by to mnohem větší průšvih, než pokud zemřu já... Napřáhla jsem se a celkem zdařile ji prořízla blánu na křídle. Skopla jsem židli a přikrčila se za ni. Běsnila. Do háje, kde jsou ostatní? Vyletěla přímo proti mě, a tak jsem se zvedla, popadla židli a vší silou jí ji pravačkou hodila naproti. Nečekala jsem, jak bude reagovat a vběhla do místnosti, kde jsem se předtím koupala. Kde je krucinál můj meč? Rozhlédla jsem se, zablokovala kliku prádelníkem a začala hrabat všude dokola. Ozvala se rána. "Dále ti neřeknu, ty mrcho!" |
| |
| Zábrana Šlehnu otráveným pohledem skrze ohnivou stěnu po Arnovi. No super, on to snad myslel vážně! prolítne mi hlavou př vzpomínce na jeho slova. K tomu, abych vyšla ven mě z části poháněla zvědavost, ale hlavně touha dostat toho "příjemně vonícího chlapíka" na lopatky. A teď tohle. Rozhlédnu se kolem sebe a po rtech mi přejede vítězný úsměv, když si všimnu velkého stromu s širokou korunou stojící kousek ode mě. Rozeběhnu se proti jeho kmenu, po němž kousek vyběhnu nahoru a odrazím se. Jen taktak se mi podaří zachytit nejníže posazené větve a obkročmo se na ní posadám. Ohnivé plameny mi skoro olizují špičky černých bot. Z této výšky, kde mi žár nevhání slzy do očí sleduji celý souboj. Vím, že mi za to rozhodně nepochválí, ale stejně seskočím z větve dolů, pár metrů od Arna na všechny čtyři jako kočka. Přitom děkuji bohyni za to, jak se mi podařilo přeskočit celou zábranu. To bylo o fous...! "Promiň ale paní-ráda-hážu-jablkem by si teďkon ráda zaházela s jeho hlavou. Přece mi tu radost neodepřeš..! prohodím k Arnovi ledově klidným hlasem a přitom ostražitě sleduji Arvina. Mé miláčky držím pevně v rukou připravena každou chvíli odrazit případný útok. "Pane jo to ti to čůrání trvalo tak dlouho..?" snažím se o jeho rozzuření. V tom případě by byl natolik rozptýlený, že by určitě udělal chybu. Doufám, že by toho Arn využil. |
| |
| Arvin Když začal kličkovat, uvědomil jsem si že je zbytečný teď po něm metat ohnivý koule, ale přesto jí furt třímám v ruce. Má v plánu na mě zaútočit a přesně to se mi hodí, chci to skončit rychle. Bianka ho rozzuřila což mi taky nahrává do karet. Nehýbám se a jen se soustředím na jeho meč, kterým mě chce bodnout. V poslední chvíli meč odkloním aby mi prošel stehnem. Díky mé démonské půlce nevnímám bolest tolik, ale stejně zařvu - spíš ale vztekem než bolestí. Ve chvíly kdy mi do stehna zajíždí jeho meč tak ho chytnu za ruku a vykroutím jí do takovýho úhlu aby meč pustit a ten zůstal vězet ve mě a následně mu (ze spoda) vší silou mrštím do obličeje připravenou ohnivou kouli. Koukám jak padá k zemi a využívám toho abych si vytáhl meč a přišpendlil ho za rameno k zemi (dírou c brnění, kterou jsem udělal ohnivou šipkou). Pak už se k němu jen skloním a řeknu tak aby to nikdo neslyšel: "No nebyl jsi zas tak úžasnej." Asi mě na chvilku ovládl nějakej démonskej pud neboť mi z ruky začaly prodit plameny, které mu upálily ruku. Řval jako zvíře a měl neskutečně vyděšený pohled. Nerad po sobě nechávám démonskou stopu takže o krok ustoupím a pošlu do meče pár blesků. vzhledem k tomu že je mokro a on je celej v "plechu" tak se usmaží zaživa. Není to hezkej podled, proto se na něj nedívám a jen pokračuju s blesky dokuď po něm nezůstane nic. Ti kteří se spolčují s démony musí být potrestáni. Pak se podívám na Bianku, nechtěl jsem aby to viděla. Spadnu na koleno - už se dostavuje bolest ve stehně. "Promiň." Ne takhle jsem to vážně nechtěl... |
| |
| 2. skupina Venku Arvin se rozbíhá a je sražen k zemi a doražen ohnivo koulí. Poté pronesena ztrapňovací hláška a jen miliony nadávek. Arn najednou ucítí nějakého dalšího démona vypadá to že je ve vašem pokoji. Pokoj Sirina se snaží dobít se do umývárny buší mlátí do dveří které se prohýbají pod ranami. Po chvíli konečně Maud svůj meč najde. Sirina se stále nedostala dovnitř, když tu náhle rány ustaly a slyšíš jen nějaké mumlání a najednou se dveře rozlítnou. Za nimi stojí Sirina a v ruce třímá hořící bič. Kráčí k Maud která je momentálně na zemi kvůli ráně která zničila dveře. Dojde až k tobě a chytne tě pod krkem. "Víš že si mě štvala ze všech nejvíc." Ušklíbne se a hodí s tebou o zem a připravuje si smrtící ohnivou kouli. |
| |
| Další Najednou se mnou trhnu něco co mě dokonale zaskočí. Druhej démon. A blízko. Musel mít nějakou maskovací techniku že jsem ho nedokázal vycítit. Kouknu na Bianku a Shaniu. "V putyce se oběvil další. A tohle je démon." Pokusím se vstát na obě dvě nohy. Úspěšně, ale pohybuju se moc pomalu na to abych něco zmohl. Proto se akorát odkulhám k lavičce a tam si sednu. Teď už nic dělat nemůžu... |
| |
| Jedním slovem: Sakra S posledním úderem na dveře a následným tichem jsem skočila po meči, který se náhle zablýskl odraženými slunečními paprsky, odkulila se stranou a pevně jej sevřela za jílec. Stejně ale bylo pozdě. Následnou explozí dveří na tisíce mikročástic, mě náraz odmrštil ke zdi a já do ní prudce narazila. "Au, sakra!" Chytila jsem se za záda a zapřela se o meč, abych se postavila, když mě chytila pod krkem a začala mluvit něco o tom, že jsem jí nebyla příjemná už od začátku. Chytím ji za tu podivnou ruku s drápy, kterou mi svírala průdušnici a cosi zachrchlala. Ušklíbla se a zvedla druhou ruku. Ne! Prohla jsem se v zádech a vší silou jí kopla do břicha. Bohužel mě v návalu setrvačnosti strhla na sebe a já se nedopatřením popálila o ohnivý bič. Šikovnější už vážně být ani nemůžu... Rychle jsem se odkulila stranou a pochroumaně se snažila se narovnat, když se na mě vrhla v novém návalu agónie. Ohnala jsem se jí po hlavě, ale nakonec si to rozmyslela a rychle stočila dráhu meče k jejímu boku, kterým hladce projel. Neudělal sice příliš škody, ale začala krvácet. Zvedla jsem meč nad hlavu a uhodila ji jílcem tam, kde by měla mít klíční kost. Hned na to jsem se odklopýtala kousek stranou a čekala nový útok. Tohle nebyl žádný oranžovouš... |
| |
| Potvůrka "Pečínka!" vykřiknu radostně a zasměju se jako malá holčička. Jsem přitom přidřepnutá u mrtvoly a prohlížím si co z celého Arvina nakonec zbylo. Až na zbytek "nádherných vlasů" přiškvařených v helmě vcelku nic.. Ve vzduchu je cítit pach spáleného masa ale přesto mě jeho ostatky nějakou zvláštní silou přitahují. Při Arvinově upozornění vztekle zavrčím. Tentokrát cítím i já ten mě už velmi známí zápach. Rychle se zvednu připravená rychle to vyřídit s oním velice milým člověkem co mě právě odtahuje od slibovaného pořádného spánku. Vzápětí mi však dojde, že mám na práci ještě něco jiného. Jedním skokem jsem u Arna a beru ho za poraněnou ruku. "Promiň mělo mi to dojít dřív.. vydrž za chvilku to bude v pořádku a pak si pudem toho rušitele nočního klidu nabodnout na kůl!" uměju se při té představě a snažím se ho dotýkat co nejjemněji abych nezpůsobila nějakou zbytečnou bolest. Po chvilce kdy do něj vpouštím svou energii se cítím ještě více unavená, avšak představa měkké postele mě přinutí se zvednou. Na Shaniu dosud skrytou za ohnivou stěnou se ušklíbnu. "Neměl bys to nechat zmizet..? Víš, tohle mi nepříjde jako ohníček na kterej se můžeš jen tak vymočit a jít! To je... Sakra co to bylo?!" vykřiknu když se ozve obrovská rána jako kdyby naboural velký povoz přímo do hostince. S hrůzou si uvědomím, že onen zvuk vyšel z místa, kde zhruba sídlí náš pokoj. Sakra! Já jsem říkala, že chci Sirinu zabít sama.. ne že jí dorazí nějakej oranžovej hromotluk! |
| |
| Démon Najednou u mě sojí Bianka a léčí mě. Jsem za to rád, ale zároveň mě štve že svojí energii plýtvá na mě. "Díky. Aly myslím že jsi si svoji energii měla šetřit pro ty kdo to budou víc potřebovat." No ruka už mě nebolí, takže už s ní můžu normálně hýbat. Nechám zmizet stěu ohně, ale sedím dál - stehno mám furt propíchnuté. Koukám na hostinec. "Je to v našem pokoji. Měla by ses tam jít kouknout, dřív než bude pozdě." Doufám že Bianka půjde a nebude se zdržovat léčením mojich zranění... |
| |
| ZMATENOST Chvíli poté co je zabit ten blonďák a Arn je zra říkají něco o dalším démonu. Kolik jich tu může být a proč tak naráz, jsou domluvení? Ptám se sama sebe. Arn si najednou sedl a Bianca ho začala léčit. "Mohu nějak pomoci?" Zeptám se a spěchám k Arnovi a sednu si vedle něho. "Jaký další démon kde?" Jsem celá zmatená a moc dlouho je neznám ale jak vidim létají ve větších problémech než já. |
| |
| 1. SKUPINA!!! Něco slyšíte něco co vs probudilo ze spánku. Je to něco jako volání ale né o pomoc. DUCHOVÉ. Jsou tam asi 4 a vy jste také čtyří. Bohužel se těžko vyrovnáte jejich silám (možná kdyby jste byli Ghort Busted) No jeden vám říká. "Co pohledáváte v tomto domě. To je náš dům. Odejděte nebo vás budeme muset zabít." Kouká na vás tázavě co řeknete ale také mají připravené zbraně kto vy ne. (Jste vyspalí takže máte aspoň nějaké positivum)... 2. SKUPINA aneb všichni se staráme o Arna xD Venku Všichni jste začli obskakovat Arna, zatímco vám v pokoji pobíhá démon, SUPER. Arn cítí že je to hodně silný démon (to ostatní nepoznají)... Pokoj Ha Maud zranila Sirinu, ale co to rána jačíná zarůstat a škodolibě se na tebe zasměje. "Co si o sobě myslíš, že mě zabiješ nějakým párátkem." Zasměje se. Chce to s tebou skoncovat. Její tělo se najednou celé pohltí do plaménů takového žáru, že by ti to spáliloce na uhel během vteřinky. "Dělej pojď si pro mě ty náno." Provokuje tě. Začíná po tobě metat jeden fireball za druhým, že se kaému třetímu nedokážeš vyhnout. Jsi celá popálená a hoří většina věcí v pokoji. Připravuje si mocný a zabijácký Fireball. |
| |
| Sama v pekle Rozhlédnu se po něčem, co by mi mohlo pomoct a zmateně se podívám na šálu na mém krku, která asi v téhle dané chvíli neudělá zhola nic. Uhnu před letící ohnivou koulí a před jednou se zohnu, div se hlavou nedotýkám země. Dobře, takhle by to tedy nešlo. Uskočím stranou a se zaraženým dechem sleduji, jak se mění v obří ohnivou koulí a další tvoří na dlani. Oheň, oheň. Vzpomeň si, Maud, co víš o ohni. Vymysli něco, ty hlavo skopová! Všemožně jsem se nutila přinutit mozek k myšlení. Koupelna, voda. Hodila jsem po Sirině meč, ignorovala její pomstychtivý smích a sklonila se pro džber s vodou, který tam stál připravený pro další koupel. Bylo to chabé, potila jsem se z horka, které sálalo z rozhořených věcí, ale zvedla jsem vědro a vší silou, která mi ještě zbývala, jsem ho na ní vylila. Nedívala jsem se, jestli to mělo nějaký účinek, sklonila se pro další a hodila ho po ní i s vědrem. Další a další... Vlastně mi nejspíš šlo jen o to ji zdržet. Zdržet a doufat, že se stane zázrak... |
| |
| BU BU BU ! konečně jsem se mohl dát dvacet v suchu a částečně i v teple, když mě probudí nějaké hlasy, unaveně rozlepím oči a před sebou vidím duchy "Ehmmm.... bando máme společnost ..." procedím opravdu unaveně přes zuby a pokusím se vstát, když duchové řeknou co "chtějí" a co udělají, trochu se zděsím. kouknu po zbytku bandy a když uvidím že nikdo není schopen "bojovat" udělám na zbytek bandy gesto, jako že bychom mohly vypadnout, nebo vyjednávat.. obrátím se zpět k duchům "Omlouvám se že jsme takhle vpadly do .. vašeho domu, ale měli jsem opravdu náročný den a venku nebylo příliš hezky" vysvětluji s tónem hlasu, jako jestli bychom tady mohly ještě chvilku být a pokouším se o úsměv |
| |
| Šíp Chvilku na Arna zaraženě koukám a pak přikývnu. "Jo to můžeš.." řeknu Shanie a vtisknu jí do ruky látkový pytlíček s mastmi a obvazy. Doufám, že ví co s tím dělat a obváže mu tu nohu, aby nevykrvácel dříve než ho stihnu doléčit. Díky bohu, ehm.. Arnovi, po ohnivé stěně zbyl jen široký pruh spálené trávy a tudíž si nemusím znova hrát na opici. Rychle proběhnu nálevnou, ignorující přitom poznámky těch, keří zatím neskončili pod stolem a vzápětí se již dobývám do pokoje. Malí problém tu jistě je, jelikož je zamčeno a já nemám klíče od pokoje. Ano velice chytrý nápad... démon musel buď vlízt oknem, mít klíče a nebo byl celou dobu v pokoji.. no každopádně jak se tam sakra asi mám dostat... Zanadávám tak, že by se za to ani pijáci dole v nálevně nestyděli, když mě masivní dvěře odrazí nazpátek poté co jsem se neefektivně snažila je vyrazit. V tu chvilku jsem zalitovala, že nejsem nějakej dvoumetrovej chlap co má přes metrák. V zápětí mě však něco napadne . Z toulce vyndám jeden z šípů a štourám se jeho ostrou tenkou špičkou protlačt záklapku. Světe div se po chviličce zápolení dveře cvaknou a mě se ukáže neuvěřitelý výjev. Všechno je rozbořené a zpola zapálené. Dveřmi roztříštěnými na pouhé třísky vidím něco co vzdáleně připomíná plápolající nepovedenou smrsknutinu člověka s netopýrem, kterou se Maud snaží schladit horlivím poléváním vody. Rychle směním šíp, co mám ruce za ten, jenž sem si před nějakou dobou namočila v silném žabým jedu a s napjatou tětivou luku zamířím. Šíp se jí zabodne v zádech přímo v místě kde má obyčejný člověk srdce. Nejsem si však jistá zdali jed zapůsobí sejně účinně jako u jiných démonů. Přece jenom ona není ani oranžová a desetioká. |
| |
| V chatě Probudí mě Georgův hlas. První co udělám, ještě před otevřením očí, se zkusmo protáhnu. Jo, jsem vyspaný. Otevřu oči a vyvolám v ruce malý plamínek. Bez problémů. Super. Usměji se a začnu se věnovat návštěvníkům. otočím k ním hlavu a zvednu se. Během vteřiny zaostřím a poznám je. Duchové co říkají něco o tom, že jsme jim zabrali domeček. Taky super... George se s nimi domlouvá, já už ale myslím na nejhorší. Duchové nejsou z této sféry. nedají se zranit normalními zbraněmi, takže Lothias a George jsou už předem vyřazení. Já bych zvládl kolik...? Dva? Možná. Co ten lovec... Podívám se na sedícího "lovce démonů". Stále mu nevěřím, ale mohl by být užitečný. Samozřejmě za předpokladu, že je schopný bojovat i proti jiným bytostem než démonům. Upřímně doufám, že to s nimi George vyřeší bez násilí. Radši si ale připravím kouli modrého ohně a při známce útoku ji hodím to tom nejbližším duchovi. |
| |
| V chatce Lehnu si na zem a předstírám spánek. Brzy vycítím přítomnost bytostí z vyšších sfér. Takzvaných Eliethi. Že jsou z vyšší sféry nemusí znamenat že jsou hodní. Tito duchové, jak je nazývají obyvatelé rovinných sfér, mohou být i "zlí". Svážu svou auru co nejsilněji, aby mě necítili. Zároveň sešlu kouzlo schování na svou Ney Tan, černou šálu kolem svého boku. Ta začne okamžitě vibrovat, čímž mě upozorňuje na duchy. Všiml jsem si jich. Vyšlu směrem k "šále" myšlenku a ona se zklidní. pak se posadím do tureckého sedu. Tygřík se vybavuje s duchy a mág je připraven k boji. Cítím jak se mu v pravé ruce sbíhá celkem velká energie. Není úplně slabý. V této sféře by mi byl důstojným soupeřem... V nižší sféře by ale nepřežil ani vteřinu. Je tam plno démonů, co by mě předběhli. Teda, kdyby se nebáli. Jsem tam vysoce postavený. Sám mám velkou moc a navíc jsem pod ochranou ještě mocnějšího démona, který by se dal nazvat králem. Na rozdíl od mága se nestarám o to, jestli přijde nebo nepřijde boj a jakou v něm máme šanci. když se bude bojovat, tak bude, když ne tak ne. každopádně jsem schopen reagovat v desetině sekundy, či jak se ta jednotka jmenuje a kouzlo vyšlu během dvou desetin. Takže jen sedím a čekám jak se to vyvine... |
| |
Pohodička.V teple jsem se už nějakou dobu nevyspal,takže je to pro mě samozřejmě potěcha.Zavřu oči a pokusím se usnout. Přece jen...kdyby se něco stalo,stále je tu George... Spím klidně,avšak...něco mě vytrhne ze spánku.Trhnu s sebou a hned se podívám po místnosti.Mé smysly bývalého špiona v okamžiku zapracovaly. Stůl...tři sáhy přede mnou...dvě židle na zastrčené k němu zprava...dvě zleva...skříň...trochu zastaralá...rozbité panty...prach...vrstva tenčí než nit...Sikriden...dva sáhy vlevo...George...tři sáhy dopředu a lehce vpravo...Lovec duchů...ten podivín...sedí v rohu a dělá,že tam neni...teda...ještě před chvilkou tam byl...jestli je tam teď,to nevím jistě,protože tvidím...jsou čtyři světélkující...ehm...duchy uprostřed místnosti...a George se s nimi pokouší promlouvat...snad bude mít úspěch... Vyšvihnu se na nohy rychlostí blesku,nijak se neschovávám...nic neřeknu...nechám to na Georgovi...jen tasím své dvě dýky a budu sledovat okolí...pohyby osob...pozice předmětů...aby mi nic neuniklo...boj je téměř nevyhnutelný...mě se ven nechce a oni nás nechtějí tady...budu jen tiše...mlčky naslouchat... |
| |
| 1. skupina No George vyjednává z duchy a nejspíš se snaží o to aby zůstali v domu a vyhnuli se boji. Duchové tě chvíli poslouchají a pak vůdce vyhrkne."Pokud neodejdete tak zemřete." Najednou se úplně nečekaně objeví dalších 10 duchů ani Kareo je necítil, jsou v přesile a jsou silnější, nemáte šanci. Jsou tu tři co vypadají jako nějací těžkooděnci čtyři jako nějací normální bojovníci jeden vůdce a zbytek nějací kouzelníci. "POSLEDNÍ VAROVÁNÍ ODEJDĚTE NEBO ZEMŘETE!"nechce se vám ven prší tam tak moc že to vypadá na povodeň. Ven se nedá jít a vevntř to taky nevypadá bezpečně. 2. skupina Shania a Arn Shania se sterá o Arna a snaží se ho nějak vyléčit, najednou v budodalší dva démony takže jsou tam 3 (a sakra). Maud a Bianca Maud polévá Sirinu vodou ale nevypadá že jí to něco dělá píše to vypadá že se to vypaří ještě před dotekem. Najednou do místnosti vběhne Bianca a vyřelí po Sirině šíp. Sirina se otočí. "Tohle si ještě vyřídíme nevidíme se naposledy!" najednou zmizí. Myslíte si že už je po všem a najednou Biancu nabere nějaký černý démon, má veliký trojzubec ale není sám za nímší zahalený, vypadá jak kouztelník a vypadá že se chystá útočit. Najednou kance a Maud vyletí obrovské blesky. Bianca bohužel kvůli zásahu démona nestačí uhnout ale Maud ano. Bianca je silně popálená no Maud celkem taky. |
| |
Vůbec se mi to nelíbí...prozatím jsem jen mlčky přihlížel a kontroloval komnatu...ale tohle... Když tam byly jenom čtyři,bylo to ještě dobré.Ale tohle,to fakt nedáme,i kdybych se snažil sebevít-jsem špion a ne žádný čaroděj...čarování je pro mě "španělská vesnice".Musím duchy přesvědčit duchy,aby nás nechali v klidu vyjít z chatky a Sikridena,George a toho třetího se pokusím přesvědčit,aby šli ven se mnou.O čarování toho moc nevím,ani o těch stvořeních(ti duchové),ale přece nemůžou byýt tak silní a nezranitelní.Venku je sice zima,ale něco vymyslíme. Udělám dva kroky směrem k duchům a promluvím:"Milí obyvatelé...této chatky.Je nám líto,že jsme vás vyrušili.Ale pochopte nás,jsme jen prostá stvoření a hledali jsme nějaké suché místo a tato chalupa vypadala velice dobře.Teď nás necháte vklidu odejít ven," podívám se na členy družinky a mrknu na ně tak,aby to neviděli duchové,"a mi odejdem DALEKO od této chatky.Je to jasné?" Pokud nás nechají jít,rozejdu se ven,hrdě,neskloním hlavu a neprojevím žádné známky obav o svůj život.Budu doufat,že mě ostatní následují.Pokud ano,půjdem na nějaké místo dál od vody(nejlépe suché-třeba les).Tam ostatním spoludružníkům sdělím:"Hele,o magii nevím ani škrt.Ale přesto si myslím,že nomohou být nepřekonatelní,a já nechci skončit promoklej a spát na zemi.Nějak se dají porazit,né?" věnuji pohled Sikridenovi a Kareodrugovi. |
| |
 | Cesta Minulost (svoleno PJ) Cestovala jsem krajem Frenkisi,šla jsem za znamením boha.... Dorazila jsem k pohoří a sešla do lesnatého údolí, je to bažina, cestou jsem potkala pár zvířat a je to tu podezřele cítit démony. Jdu dále a ignoruji tuto představu a doufám že najdu nějakou vesnici, jsem hrozně unavená, už třetí den jsem nespala. Po chvíli mou prosbu vyslyšel Emdral a vyjeví se přede mnou vesnička. Se strážemi nemám problém, jsou hodní a pouští mě dále. Hledám hostinec. Najednou vidím jak u nějaké polorozpadlé budovy leží usmažená mrtvola a o kousek dále vidím nějakého raněného člověka. Jsem ochotná mu pomoci ale už se o něj někdo stará, no každopádně se zeptám. "Nepotřebujete pomoci, vypadáte vážně špatně." Čekám na reakci toho raněného a jeho "společnice". |
| |
| Shania, démoni a elfka Sedím na lavičce a Bainka a Shania se mě snaží co nejrychleji vyléčit. Po chvíly Bianka konečně uzná, že už to se mnou asi není tak vážné a odběhne do putyky zabít toho démona. No jak se už ukázalo můžu namítat co chci, ale léčit mě nepřestala ani Shania, ani Bianka. Ruku už mám v pořádku a Shania mi ještě léčí probodnuté stehno. Už jí musí být jasné, že jsem démon, protože moje krev má oranžový nádech. Docela se divím, že jí to neodradilo, ale zároveň jsem za to rád. Radši se ujistím, že ví co jsem zač. Shanio, princezno - je vám jasné, že jsem částečně jeden z nich? Koukám na ní a čekám co odpoví. Boužel nastávají potíže ... vlastně spíš stále trvají - v putyce jsem ucítil další dva démony. Nejsem si jistý jestli to mám Shanii říct - koneckonců je urozená, takže její případná smrt by byla nejspíš velkou komplikací. Potom ale jeden z démonů zmizí. No nic - řeknu jí to. "Prosím přestaň." S těmito slovy jí odtrhnu ruku od mého zrnanění. Omluvně se usměju. "Myslím, že Bianka potřebuje naší pomoc - démoni tam přibývají, a krom toho já už se cítím mnohem lépe. Děkuji." Pak jí věnuju ještě jeden úsměv a pomalu vstanu. Najednou k nám přistoupí nějaká elfka. Vypadá, že by mi/nám chtěla pomoc - a to já uvítám. Po její otázce se chvíly směju a pak odpovím. "Děkuji, tvoje pomoc by se nám určitě hodila - v putyce jsou dva démoni a jestli se nepletu tak hodlají zabít lidi, které znám. Takže pokud můžeš tak se budeš hodit. Mimochodem jmenuji se Arn'za Ghath - ale říkej mi Arn. A pokud jde o to jestli vypadám špatně - no pobavila jsi mě, protože už jsem vypadal hůř." Mezitím elfku zhodnotím - určitě by mnoho mužů položilo život, aby o nich alespoň věděla. Bílé dlouhé vlasy jsou jemné a působí velmi atraktivně. Je menší než já (což je dost častá věc - a to jsem si myslel že nejsem nějak přehnaně vysokej). Je velmi štíhlá. Doufám že si nevšimne že krev, která je vidět skrz obvazy,je víc oranžová než by měla být. Nedá mi to a políbím jí ruku. Chvíly čekám na reakci a pak se rozbíhám k putyce a dál k pokoji kde jsme měli být ubytovaní... |
| |
| V dešti Po dobu co Lothias a George vyjednávají se nijak nezapojuji do diskuse. Jsem ale připraven udeřit. Pak Lothias vyjde ven a já ho následuji. Zastaví v lese. Na jeho dotaz směřovaný na mě a mistra „lovce démonů“ odpovím rychle. Lovec se stihne sotva nadechnout. Nó… Musíš si uvědomit, že ti duchové nejsou tak zcela z naší sféry. Já sféry na akademii nestudoval, můj obor byl boj, takže ti toho moc neřeknu. Myslím ale, že o složitosti sfér hovořit nechceš. Dokončím mírně pobaveným hlasem. Ty ses ptal jak se dají zničit. To záleží na náhodě. Ty vaše kovové šmejdy proti ním nezmůžou vůbec nic, pokud nejsou nadopované magií. Jinak proti nim platí jak světlá magie, tak i ta temná… Šlehnu pohledem po Maglicovi. My máme k dispozici, myslím, obojí. Jinak, jak jsem řekl, vše záleží na náhodě. Někdy jim ublíží i to nejtrapnější kouzlo a někdy jim neuškodí ani to nejsilnější zaklínaní… Je možné že tam vrazíme a s lovcem je zabijeme během pár vteřin, ale moc pravděpodobné to tedy není… |
| |
| Seznámení *začervenání* "Ohh.....děkuji já jsem Aidinoris říkej mi Aidi" pohladím mu ruku "Máš tu bolestivou ránu,ukaž něco skusím" ruce mi začnou zářit a rána se začne zacelovat "Snad ti to trochu pomohlo od bolesti a krvácení."položím mu ruce na hlavu a začnu něco mumlat ruce se rozzáří plamenem a on se chvilkově rosvítí Usměju se na něj,jak nejlépe dovedu Mezitím si ho prohlížím-Vypadá jako jeden z démonů ale není posedlý to mě mate,při dotyku jsem z něj cítila démona ale každopádně mu pomohu.Je milý a pěkný.Žádný zlo v něm které by mě chtělo ublížit necítím.... |
| |
| Bůh si dělá legraci... "Sakra! Do prdele, co má tohle všechno znamenat?!" Rychle jsem uhla z dostřelu, ale stejně mi... kouzlo? pořádně opeklo ruku. Fakt super. Odkulila jsem se stranou a schovala se nedaleko od Biancy, kterou jsem co nejrychleji chytila za paži a škubnutím ji přitahovala tak dlouho za částečnou ochrannou bariéru, dokud jsem neměla ruce skoro na škvarek. Sykla jsem, když jsem se zranění zlehka dotkla prsty a vzala Biance z toulce dva šípy. Zdá se, že na Sirinu zapůsobily, tak proč by nepůsobily i na... na tyhle stvoření? Ohlížela jsem se kolem sebe, věda, že mám příliš málo času, abych si našla nějakou pořádnou zbraň. Ta moje mi - k mé vlastní hlouposti - ležela někde u jejich nohou. Tak to by vážně asi nešlo. "Co chcete?!" Uchopila jsem si oba šípy pevně v ruce a doufala jsem, že se budou dát použít jako dýky, když to nepůjde jinak. Ruce jsem už ani necítila a neustále jsem přehmatávala na drobném dřívku, abych se neustále ujišťovala, jestli mám v prstech cit. Tohle se mi sakra vůbec nelíbilo. Ruce byly má živnost a o tu já nechtěla v žádném případě přijít. "Kde je sakra Arn? Je to jediný aspoň trochu démon, který by nám mohl pomoct! Kde vězí?" Šeptala jsem, aby nás nikdo neslyšel a oči upínala na Biancu, jestli mi alespoň ona poskytne odpověď. Prosím! |
| |
| Seznámení Když si snažím příjde nějaká cizí dívka a nabídne pomoc, Arn opět náš ruko-líbač, příjme pomoc a políbí ji ruku, tak si teď nejsem jistá jestli mě předtím poznal, a nebo líbá ruku každé, no koneckonců mohl mu to někdo říci. Dozvídám se také o nebezpečí v hostinci. Vytasím tedy svůj meč a kráčím do budovy a už při vchodu dovnitř necítím ožrali ale spáleninu. No snad nejdeme pozdě rozbíhám se k našemu pokoji a snad najdu živou Maud a Biancu. |
| |
| Zase déšť když diplomacie selhala a oni si zavolali bratránky ze sklepa, vypadalo to jednoznačně, a to naším útěkem z chajdy, když tu kde se vzal tu se vzal stojí vedle mě Lothias a okecává je. jen souhlasně pokynou hlavou a hned za ostatníma se vydám z chajdy, když zavřu dveře pronesu několik nehezkých věci a rychle se běžím schovat pod nejbližší strom. "Tak jsme jim to natřeli" rejpnu si do všech a pousměji se, kožich mám kompletně zase mokrý a žaludek dost dlouhou dobu prázdný a je to znát, jsem opravdu slabí a ani kdyby tam stál gnom s klacíkem, asi bych ho jen zavalil a umřel bych na něm hlady... "moc kohokoliv prosím, NEMÁTE NĚKDO NĚCO K JÍDLU ?!" zeptám se zoufale a kouknu po všech "už jsem čtyři dny nic nejedl a asi brzo pojdu" řeknu zoufale a sednu si na zem, očekávajíc ránu z milosti. . . |
| |
| V dešti Po nějaké době diplomacie selže, neboť duchové přivolali příbuzné, které jsem ani já necítil. Jsou tedy mocní… Vyjdu za Lothiasem a ostatními. Než vyjdu do deště, ještě po nich švihnu pohledem. Na okamžik mi zčervení oči. Nemyslím si však, že by si toho kdokoliv všiml. Byl to spíš jen takový záblesk a všichni mí „společníci“ jsou otočení. V lese se potom opřu o strom a zaposlouchám se do řeči Sikridena. Když domluví, jen přikývnu a dodám: Opravdu ovládám temnou magii. Jsem lovec démonů. Proti ohni ohněm… Když tygřík řekne že má hlad, sáhnu do kapsy kabátu a vytáhnu kus mokrého chleba. Nic víc nemám. Řeknu omluvným tónem. Otřepu se zimou a oklepu si vodu z vlasů. Mě ale i to nejhorší počasí v rovinné sféře připadá jako letní slunečné odpoledne. Ale před nižšíma nemůžu vypadat tak kamenně. |
| |
Pod stromem Prohledám všechny vnitřní kapsy,ale nic nenacházím.Jen se na George podívám pohledem,jakože "promiň,nic nemám" a dál se věnuji našim dvoum mágům. Takže by se dali nějak zmáknout?Teď mě napadá,když si ty další duchy necítill...ptohodím směrem k lovci duchů...nemohli to být jen narychlo přivolané iluze?Mám dojem,že ty původní čtyři byste zvládli,ale ty příbuzné už ne...Takže otázka zní:Byly to pouhé iluze a my se vypravíme na odvetu,nebo byly opravdoví a ani ve snu bychom na ně nemeli? Tázavě se na ně podívám a ještě jednou se jim omluvím,že sem nás vytáhl sem na déšť,ale zároveň jim připomenu,že při boji by nás nejspíš zamordovali... |
| |
| Maud "Je zraněný..." zašeptám ztěžka přes vyprahlé rty a s námahou se přesunu do jakéhosi polosedu. Od toho nárazu mě bolí celé tělo a o popáleninách nemluvě. Stěží udržím víčka otevřená, jsem vyčerpaná a mám šílenou žízeň. Rozhlédnu se kolem sebe a přitom se snažím moc nehýbat. Maud mě evidentně dotáhla do jakési bezpečné zóny, kam se prozatím nedostanou kouzelníkovi blesky. Opatrně se dotknu spálených předloktí kterými, jsem si na poslední chvíli zakryla obličej. Látku dlouhých rukávů haleny mám přiškvařenou ke kůži. Rychle ucuknu. Možná až příliš rychle. Do očí se mi nahrnou slzy bolesti. Všimnu si, že si Maud půjčila mé šípy a co víc, ruce má celé popálené. "Vem si ty druhý.. ty s tou hodně lesklou špičkou..!" popíšu vzhled jedových šípů a opatrně ji vezmu ruce do dlaní. Strašně to bolí a nejen mě. Poslední zbytky síly soustředím na to, abych její popáleniny vyléčila a pak s vděkem uvítám sametovou tmu, jež mě obestoupí. |
| |
| 1. skupina No nechali jste se vyhnat duchy do nepříznivého počasí. Přemýšlíte co udělat jestli se vydat zpátky a zničit je, nebo že budete pokračovat v cestě. No vzhledem k tomu že jste se vyspali tak spánek nepotřebujete. No stojíte dešti pod stromem George žvýká suchý chléb. Najednou cítíte že se zam třese. Kouknete se před sebe a vidíte jak v dálce padají stromy. Co to je? Pomyslíte si. Po chvíli uvidíte tak osmi metrového démona. No vypadá jak větší oranžovec. Asi si vás nevšiml. No jenže je celkem blízko a hrozí ze vás zašlápne. Instinktivně utíkáte pryč a on vás nevědomky honí po lese a nechává za sebou spoušť. 2. skupina Shania Shania vybíhá po schodech k pokoji. Všimne si tě ten čaroděj a vyšle proti tobě sérii blesků. Jeden tě trefí a srazí k zemi, padáš ze schodů zpět a praštíš se do hlavy a upadáš do bezvědomí. Aidinoris a Arn Aidinoris vyšle dvě kouzla na Arna. (požehnání a léčení) Poté ucítí silnou únavu a upadá do bezvědomí. Arn je teď už celkem vyléčený už ho jen bolí trochu ta noha. Rány jsou zaceleny a krev neteče. Maud a Bianca Maud bere do rukou šípy. Poté Bianca řekne něco o šípech s lesklými hroty, vemeš si je. Kouká na tebe ten co srazil Biancu (říkejme mu Ochránce). Čaroděj se najednou otočí do chodby a někoho tam trochu spálí blesky. Bianca upadá do bezvědomí. Po chvíli se Ochránce rozbíhá na Maud. Uskakuješ a on to napálil to do stěny. Zarazil se tam a uvízl. |
| |
| Šípy Překvapeně sleduju Bianku, která bere mé ruce do dlaní a upustím šípy, které očividně nejsou ty pravé. "Poslyš, myslím, že bys nemě..." Překvapeně sleduju, jak spáleniny mizí a zanedlouho jsou pryč docela. Potřesu hlavou, abych si urovnala myšlenky a shlédnu na Bianku, která mezitím upadla do bězvědomí. "Díky." Opatrně jsem jí přitiskla co nejvíc ke stěně, postavila se a vzala si šípy. Dva jsem si opatrně, abych se o ně nepoškrábala, strčila za opasek, dva nechala v ruce a vykoukla zpoza rohu. Ten blázen, který nám oběma způsobil tolik potíží právě metal blesky kamsi do druhé místnosti. Zhluboka jsem se nadechla, vystoupila zpoza rohu, přidřepla si a napřáhla před sebe šípy. Byly o hodně lehčí než dýky, a tak jsem netušila, jak se s nimi budu pohybovat. Ten to ovšem vyřešil za mě, bezhlavě se na mě vrhl a napráskal se do stěny. Pozvedla jsem obočí, když jsem se před ním musela odkutálet stranou a vrhnu se k němu. Dřív, než se může vzpamatovat, mu jeden šíp zabodnu do míst, kde by měl mít srdce, druhý do krku a zrovna, když si šáhnu za opasek pro další, strašlivě syknu a snažím se pohnout prsty pravé ruky. Nic. Pitomec ohnivá. A tak jsem pro šípy šáhla levou rukou a zabodla mu jeden do boku a poslední znovu do míst, kde by měl srdce. Hotový jehelníček, pomyslím si pyšně a prohlídnu si ho. Snad to bude stačit. Hned nato odkulhám od něj, kdyby měl náhodou chuť znovu mě popálit a odbelhala jsem se k Biance. Hlavně, ať nechá být ji, když je v bezvědomí, nemůže nic dělat. Chudák Bianka, ta kdyby věděla, že jsem si znovu spálila prsty... |
| |
 | V lese v dešti Už ani nevím co mě dokázalo vypudit z města, mého domu a laboratoře. Nejspíš to byla má zvědavost. Jako vždy. A kvůli tomu se teď plahočím džunglí. Jen abych divěl pár duchů a vyzkoušel na nich své hračky. A mořná získal nějakou magii na další pokusy. Přaci jen posledních pár projetků bylo surovinově velmi náročných, ale stáli za to. Naváděné rachejtle jsou naváděné rachejtle. Povzdechnu si. Opět začalo pršet. Jen ze zvyku zkontroluji pouzdro s Píšťalou a vak s hračkama. Jsem rád, že jsem si před cestou pořídil vodu odolné. Tohle počasí by mé výbavě neprospělo. A náhodné exploze nejsou zrovna příjemné. Bohužel za léta praxe jsem s tím již měl své zkušenosti. Zalovím v kapse a prsty pohladím zapalovač. Cítím magii v něm skrytou a jen se pousměji. Nechám ho v kapse a i přes nepohodlí, které mi déšť způsobuje ho nepoužiji. Nechci na sebe moc upozorňovat. Mám jen pár hraček, které by v tomhle počasí spolehlivě fungovali. I přes začínající šum deště zaslechnu hovor. V jednom ze svých mnoha vaků, který mi jsem ověšen, jak poznamenal jeden z mých přátel, jako vánoční stromeček ozdobami, a nahmátnu něco co v základu bylo ohnivou hlínou. Druhou ruku položím na jílec šavle a obezřetným krokem se vydám za zvukem hovoru. |
| |
| Z louže do kaluže když mi ten lovec démonů podá kus chleba, usměji se děkovně a pustím se do něj, není zrovna nejlepší, ale hlad je nejlepší kuchař. když si tak žvýkám ten chleba, ucítím slabé třesení, které se postupně zvětšuje až najednou v dálce zahlédnu padat strom naším směrem Pryč ! schovám bleskurychle zbytek chleba do brašny a po čtyřech odběhnu stranou. kolem proběhne obří démon co smete vše co se mu postaví do cesty. vypadá že si nás nevšiml a tak se postavím na zadní a rozhlédnu se po ostatních. všichni v pohodě ? křiknu na bandu a koukám kam se rozutekli |
| |
A už se zase něco žene Ani si nestačím odpočinout,urovnat myšlenky a už se sem zase něco řítí...padá strom...rychle uskočím,ale ne tak,abych se rozmázl v tom blátě všude kolem.Postavím se a rozhlédnu se. "Co to sakra bylo?" Kolem mě se něco oranžového prohnalo rychlostí větru...to byla rychlost...ani jsem pořádně nestačil postřehnout,co to bylo.Ale zmizelo to někam pryč a to je důležité.Rozhlídnu se ještě kolem a optám se ostatních,zda-li jsou vpořádku. Nechci přece vypadat bezcitně. "Jsou všichni v pořádku?" |
| |
| Aidi a Shania Už chci odběhnout do putyky, když v tom mě chití ta elfka a vypéčí mě - potom jí najednou ruce vzplanou ohněm. Koukám se do jejích modrých očí, jestli mi to nějak vysvětlí a zrovna ve chvíli, kdy chci poděkovat tak najednou začne padat k zemi. Tak tak jí stačím chytit než spadne. Vezmu jí do náruče a vydám se k putyce. Snažím se jí držet tak, aby si ožralci nevšimli že je v bezvědomí, ale aby si mysleli, že jí nesu z nějakého jiného důvodu ... ať už láska nebo něco podobnýho. Rozkopnu dveře dovnitř. Samozřejmě si mě opilci hned všimnou, ale dobře ví jak moc jsem nebezpečnej, takže mě nechají být. Dojdu k hostinskýmu. "Pokoj pro dva prosím." Rozhodně jí nemůžu nechat spát samotnou, když se to v okolí hemží démony a navíc se chci ujistit, že je v pořádku. Na chvilku si Aidi trochu "nahodím" a rychle dám hostinskému peníze. Poté se vydám ke schodišti do vyšších pater. Pod schody leží Shania ... a kolem ní se motají dva opilci. Má na sobě popáleneny jako by od blesku. Tak a dost. Tohle byla poslední kapka. Položím Aidi na zem a opřu jí o zeď. Otočím se k opilců, kteří se na mě dívají. To co vidí se jim asi vůbec nelíbí. A to co uvidí za chvíli ... škoda mluvit. Nejdřív vy a pak ten démon ... neměli jste se jí ani dotknou šmejdi. Zavřu oči. Otevřu je, ale už nejsou takové jako předtím. Temně černé oči s krvavě rudými žilkami. Pravá ruka je najednou větší a jsou na ní drápy. Okolo ruky se protáčí černá aura. "Poslední slova?" Nečekám až něco řeknou. Okamžitě vymrštím ruku a prvnímu opilci rozdrtím hlavu. Druhý se mezi tím snaží někam dopotácet. Má smůlu.Okamžitě mu tělem proletí ohnivá šipka, přesně v místě kde má srdce. "Neměli jste na ní šahat." To už říkám jen mrtvolám. "Zdémonisuji" si i druhou ruku. Teď jsou moje ruce větší, tekže můžu nés Shaniu i Aidi. Vezmu každou do jedné ruky a dojdu k pokoji, který jsou zaplatil. Rozkopnu dveře. Aidi položím na jednu postel a Shaniu na druhou. Snad jí ti opilci nic neudělali. Poté řeknu: "Promiň Shanio ... měl jsem tu být dřív." Políbím jí. "Doufám, že nebude vadit, když si tohle půjčím." S tím si vezmu její meč. Teď je načase vypořádat se s démony. Doběhnu k pokoji, který je vedle "pokoje", kde jsou démoni. Postavím se ke stěně. No je čas. Démon proti démonovi. Je čas se pomstít. S tím se proměním do plné formy démona. 4ervená kůže, hlava v ohni, nohy uspůsobené ke skákání. Jsem jen o něco málo větší, ale to jenom proto, že moje démonické tělo není uspůsobené stát rovně - jsem lehce shrbený. Mám čtiři rohy, dva na čele a dvasměrem od tváří do předu. Celé mé tělo obíhají černé motající se provazce. Použiju trochu mé magie k lehké úpravě meče - potřebuji, aby byl větší a měl větší čepel. Jsem připraven. Maud a Bianka musí mojí přítomnost cítit - moje aura je dobře vycítitelná, když jsme v této podobě. Podle mého čichu usuzuji, že hned přes zeď je ten kouzelník. "Dobře, jdu na to." Mám démonický, chraplavý hlas. Rozběhnu se proti zdi. Hodím proti ní ohnivou kouli a zbytek prorazím vlastní vahou a rohy. Okamžitě jak proběhnu zdí tak sekám Shaniiným mečem tam , kde by měl být démon... |
| |
| V dešti Náhle se kolem nás přežene oranžová šmouha. Má magie mě upozorní, že to byl další démon. Lothias se zeptá, jestli jsem v pořádku. Jo. Odpovím a zadívám se za oranžovým. Jestli tady zůstaneme tak si nás všimne a půjde po nás. Můžeme jedině zpět do chatky,a le tam jsou ti duchové. Řeknu a zadívám se na společníky, co na to řeknou. Speciální pohled upřu na „lovce“ protože ten se v magii taky vyzná a může nevrhnout lepší řešení. |
| |
 | v lese a dokonce v dešťi. Běžím lesem ve kterém cítím démona což mi ani tak nevadí spíše mě štve ten déšť běžím běžím a náhle hlasy. chvíli poslouchám a uvidím skupinku dobrodruhů. Proč zrovna teď když prší to jsem nejvíc zranitelný. Řeknu s v hlavě a pak uvidím čaroděje po jeho spatření polknu a vystoupím ze stínů lesa. Dobrý den co takováhle skupinka lidí jako vy dělá v tomhle lese když je tu démon. Zeptám se opatrně a prohlížím si skupinu náhle se ozve hlas v mé hlavě. Zase máš smůlu nejsou tu ženský. já se ti musím smát. Tento hlas má sice pravdu ale nevnímám ho pak najednou druhý hlas. debile proč si se jim ukazoval teď v dešti jsi oslabenej a ukážeš se bandě dobrodruhů kteří dou po démonech to je fakt super a teď tu všichni zahynemééé. Ani tento hlas nevnímám prostě stojím a snažím se udržet na nohách přeci jen jsem hodně vyčerpaný. |
| |
 | v horách ve sněhové vánici přicházím k mrtvolám trpaslíků a zjišťuji že nemají nic co by mi pomohlo a tak se vydám k jeskyni za záhadným světlem a zjišťuji že to jsou ostatní hrdinové z hor kteří se sem schovaly před sněžnou bouří.A tak přiložím do ohně a trochu se prospím |
| |
| V dešti Koukám jak tygří žvýká můj chleba a poslouchám Sikridenovy návrhy. Sakra… Proč já tu s nimi jenom jsem? Nechtěl jsem náhodou jít někam zabíjet? Zamyslím se, ale je mi jasné, proč jsme tu s nimi. Nechtěl jsem náhodou poznat lidi i z té opačné strany? Pak k nám přistoupí nějaký muž, od kterého je ale démon cítit na sto honů. Zadívám se na zahloubaného Sikridena, který jak se zdá, nic necítí. Ale démon cítí démona silněji. Já mu musím taky tak smrdět. No, my ty démony lovíme. Odpovím mu, i když mu je jasné, že i já jsem démon. Jen pro zachování téhle „hry.“ Doufám že se od nikoho ze „společníků“ neozve: Mluv za sebe… Podívám se s očekáváním na nového démona. Třeba mi nese zprávu od mého pána, protože jeho telepatie nedosáhne přes sféry… |
| |
| 1. SKUPINA Trochu se vás tu shromáždilo na jednom místě, abych řekl pravdu je to celkem nebezpečně. Napadlo vás že když vás je tu více mohli byste se ještě jednou kouknout za duchy. Stále prší, ale už to není tak hrozný. Chvíli koukáte do deště a snažíte se seznámit s novým příchozím (pokud jsem pochopil Ohňofuk ještě nepřišel k vám). Slyšíte jakýsi hovor a blíží se, není to lidská řeč. Trochu se všichni poschováváte a čekáte co bude, najednou na menší mýtinu kousek od vás příjdou 3 démoni, sucuba (odkaz) a nějací další dva (odkaz odkaz) Povídají si nějakou divnou řečí které nerozumíte (ani Kareo). Poté jeden z nich zavětří a otočí se směrem k vám, trochu se zamračí a kouká na vás, jako by vás cítil. 2. SKUPINA Arn se rozbíhá proti zdi, k jeho neštěstí bohužel démon vycítil jeho přítomnost, kvůli jeho proměně, stačil uskočit, ale stačil si ho uhodit rukou, proletěl do míst kde je Maud s Biancou. Maud to trochu vylekalo, ale zareagovala a zapíchla ho šípem. Konečně "klid" 3 s´jsou v bezvědomí a jeden je na pokraji sil. Arn ještě odnese Biancu k ostatním co jsou v bezvědomí a Maud tam dokulhá. No máte "nový" pokoj, tak byste za něj měli zaplatit. 3. SKUPINA!!!Murgol jde válnicí a uvidí jeskyni, zaleze dovnitř k jeho smůle (četl jsem starší příspěvky) Ghort nespal a je to divné, ale Murgolova společnost mu není příjemná (to je fakt divný ale má napsaný v živáku že nemá rád orky a trolly). Venku sněží a Ghort chce aby Murgol odešel. Murgolovi se nechce znovu do té zimy. Snaží se dohodnout, po chvíli se ale vzbudí El. |
| |
 | Les přišel jsem za ostatníma a kouknu na všechny s pohledem, co teď ? odpovědi jsem se ihned neobdržel tak jsem si kecnul na zadek a déšť už ignoroval, srst na mě splaskla a celkově mě "zmenšila", vytáhnu zbytek chleba co mám a pustím se do něj, není to to nejlepší ale aspoň trochu něčeho do žaludku dostanu, hlad je hrozná věc, člověk se po tom cití naprosto unavenej a bez síly, obzvlášť po tom včerejšku, sedím tak a čumím do blba, kousám chleba když tu mezi tím hlukem z deště je slyšet hlas .. hned uložím chleba a ukážu ostatním aby se vytratili, sám zalezu za padlý strom co tu zbyl po tom buldozeru s nohama a pozoruji co se bude dít . . . . . . na mýtince kousek od nás se objeví démoni a něco žvatlaj, nevím co ale jeden o nás ví ... |
| |
| Hotovo? Když jsem znovu trochu přišla k sobě a ke mně známým hranicím příčetnosti, uvědomila jsem si, že je démon pryč a Arn odnáší Bianku... Ehm... bůhví kam. Zamrkala jsem a přidržela se zdi, abych neupadla. Tohle chce spánek. A pořádně hluboký spánek. Co se to proboha dělo? V jednu chvíli je klid a v druhé málem padám únavou. To bude ale nejspíš tím, že jsem děsně dlouhou dobu nespala... Dobelhala jsem se do chodby, kde na hromadě leželo hned několik bezvědomých a vyvalila na ně své unavené oči. "Proboha, co se jim to stalo?" Prohrábla jsem si jednou rukou vlasy a postupně zkontrolovala, jestli jsou opravdu v bezvědomí. Díky Bohu, snad ano. Nejsem moc dobrý lékař nebo mastičkář. "Měli bychom zaplatit za pokoj, než do něj vtáhneme tuhle spící bandu. Skočím tam." Pokud cestou nespadnu, podívala jsem se s obavou na schody a polkla. No, dobře. Hlavně se drž... |
| |
| S ostatními Najednou se na mýtině objeví démoni. Začnou něco pokřikovat na lovce, který jim odpoví stejnými hrdelními slabikami. Pak se od něj odrazí vlna magie, která nás všechny odhodí tři metry dozadu. Na lovcově místě nyní stojí dva metry vysoká stvůra se čtyřma očima a obrovskými zahnutými rohy. Démon z nižší sféry. Já to tušil! Okamžitě po démonovi vyšlu ohnivou kouli, kterou on ale rychle srazí. Lothias se zvedne, vytasí meč a na démona se rozběhne. Démon, ještě nedávno lovec démonů, po něm však vyšle několik blesků, které Lothiase odmrští na opačnou stranu mýtiny. Tam zůstane ležet a já přestanu cítit jeho život. Zemřel. Vztekle zavrčím a proti démonovi vyšlu několik paprsků energie. I ty však démon srazí a zaútočí opět několika blesky. Na jejich odražení vytvořím před sebou silové pole. Nemíchej se do toho. Řeknu směrem k čičině a vyvolám obrovský tlak vzduchu kolem démonovy tělesné schránky. Tento tlak začne démon pomalu snižovat. Se svou plnou mocí by mě jediným pohledem nechal vybuchnout, ale v této rovinné sféře je mnohem slabší. Má k dispozici jen zlomek své moci. Další ohnivou kouli už proto neodrazí a já ho pošlu zpět do jeho sféry. Teď od něj mám sto let pokoj, protože celé jedno století se nebude moci vrátit. Teď se ale zadívám na dva démony, kteří nás zatím jen zaujatě pozorovali. |
| |
| Klid? Rozbíhám se proti zdi. Náraz. Zeď nevydrží můj náraz a já vběhnu do druhé místnosti. Částečně díky tomu, že mě ten démon vycítil a z části tím, že musel slyšet náraz do zdi, se démon vyhne smrtící ráně. K jeho smůle ho zasáhnu rukou a je slyšet prasákání kostí. Poté odletí a Maud bleskově zareaguje a zabije ho. Naštěstí mojí démonskou podobu nekomentuje. Radši se proměním zpátky na člověka. Poté si všimnu, že Bianca je zraněná a v bezvědomí, takže jí vezmu do náruče a vyjdu s ní na chodbu, kde počkám na Maud. Okamžitě, jak přijde tak se zeptá na ty těla. "Jsou mrtví." Poté se vydám směrem k pokoji, kde jsem nechal Shan a Aidi a slyším, jak Maud říká něco o pokoji, takže se na ní otočím a říkám. "Pojď se mnou, potřebuješ si odpočinout, já tam pak zajdu." Radši přistoupím až k ní, abych jí mohl chytit za ruku, kdyby protestovala. Poté se spolu s Maud vydám do pokoje, kde položím Biancu na postel k Aidi a nechám tu s nimi i Maud. "Za chvilku jsem zpátky, tak prosím odpočívej." S těmito slovy vyjdu na chodbu a radši odtáhnu mrtvoly do pokoje, kde jsme bojovali. A poté se vypravím dolů do nálevny za hostinským... |
| |
| 1. Skupina V keři se zatím strhla bitka a můžete být rádi že jste na ně neudělali dojem a nevšímají si vás. Nebo že by to bylo naopak? Jeden přichází blíž ke keři (je mohutný a v ruce drží obří kyj). Poté se otočí k těm dvou s tázavým pohledem. Sucuba zavrtí hlavou a on se tedy vydá zpět. Neodvážili jste se na ně zaútočit jako byste se jich nějak moc bály. Luffy Jdeš lesem a dojdeš k mýtině, na níž uvidíš tři démony, jeden z nich se k tobě okamžitě otočí, ale nic nedělá, jen zavrčí a ostatní se kouknou tím směrem a usmějou se. Dál se o něčem baví. 2. Skupina Arn Došel si do nálevny kde je nějaké ticho, ale přejdeš to bez povšimnutí a dojdeš až k hostinskému... "Co byste potřeboval?" Zeptá se hostinský. Když mu řekneš o pokoj usměje se a řekne. "Jeden pokoj nestačil?" Zeptá se s úsměvem. "Tady máte." Podá ti klíč a převezme peníze. Maud a ti ostatní Odpočíváte v pokoji a čekáte na Arna (no nějakým z vás nic jiného nezbývá). 3. Skupina (minulý příspěvek pro skupinu neplatí) Probudíte se oheň ještě hoří, měli byste se opět vydat na cestu strávili jste zde mnoho času. Třeba už se čeká jen na vás a nebo jste hodně pozadu, musíte to dohnat. Vstanete tedy a vydáte se na cestu a vánice už není tak silná, aspoň něco pozitivního... |
| |
| Hory Proti tomu aby sme šli nic nenamítám. Naopak jdu překvapivě rád. Není taková zima, ale navzdory tomu se chvilkami ohřívám. Dreaka ohřívám taky, je o něco menší a rychleji prochladne. To ale u Ghorta nehrozí. Ví vůbec někdo, kam přesně jdeme ? Optám se. Otázka je směřovaná spíše na Dreaka, Ghort je na tom s orientací asi tak špatně jako já. Když je potřeba, kus sněhu si z cesty odvanu, nemám náladu nic moc obcházet, ani se brodit v po krk vysoké studivé kaši. Ale vše dělám opatrně, i malá lavina by mohla způsobit záhubu. A to doufám nikdo z nás nechce. Ani ječet nebo podobně se nevyplácí. Ačkoliv jsem nikdy sníh moc nezažil, vím, že není moc bezpečný. Snažím se vyvarovat kterýmkoliv kouskům vody, ať už tekuté nebo zamrzlé. Stačí malinko ledu, a můžu se propadnout. Stačí, když se propadnu na čtvrt metru, ale voda bývá pod ledem studená. No, asi je vždycky, teplou vodu pod ledem neznám... Čekám na Dreakovu, popřípadě Ghortovu odpověď a vytrvale jdu. |
| |
| Les Dívám se na všechny kteří stojí přede mnou a jen se usmívám nakonec si všimnu že jeden z nich je démon. Zničit, Zničit stejně bude nečistej ale co to ty seš vlastně taky tak ho znič a nejen ho i ostatní a celý les!!!! Posloucháš co říkám!!!! Řve mi v hlavě jedna z mých částí a snaží se řpebrad nadvládu nad mým tělem ale naštěstí ho mé třetí já drží na uzdě. Nech toho stejně tu není ženská tak raděj odejdi a jdi hledat jinam. Promluví má další část, chvíli se v hlavě hádají a poté si všimnu že se tam objevili tře nižší démoni, je to fraška ale co jen se podívám na ostatní pak na démony a pak si sednu, jeden ze skupiny udělá magické pole, já sám si sednu a dívám se na ně nakonec zavřu oči a objevím se ve velké černé místnosti. Má mysl Velká černá místnost ve které jsou 3 bytosti : Já, Velká plamenná postava a muž se Sex Appealem tisíckrát větším než Brad Pitt. Stojíme si tam a díváme se jeden na druhého pak promluví mé pravé já.- Tak abychom si ujasnili když se nic neděje velím já!! Když je boj velíš ty ohníčku a když si chceme vyrazit velí tady pan krásný je li něco nejasného strčte si své názory někam. První kdo se ozve je ohniček. Tak jo no Tak jo... ale když ti dávám rady nemusíš mě hned přijít seřvat... jsem přeci jen tvé já a musím se starat... po chvíli se ozve i pak krásný. Dobrá ale nečekej na povyražení moc dlouho... už asi půl roku vládneš jen ty nebo ohníček ... Zasmutní čímž poznám že jsme domluveni a zase se vrátím do normálu. Louka - máme rádi magii Jakmile vyjdu ze svého já jen se podivím že se démoni začali prát, jen se na to tak dívám a nakonec usoudím že půjdu pro trochu magie. Sedím v tureckém sedu a snažím se vycítit co nejvíce temné nebo ohnivé magie, jakmile ji najdu sformuluji magii uvnitř sebe do něčeho co vypadá jako pytel nad kterým se vznáší vír chvíli se soustředím a výr se začne točit a natahovat temnou magii do nitra onoho pytle, po chvíli soustředění se pytel naplní, vír zmizí a a magie se ve mě uschová, hned se cítím plný sil. |
| |
| Hostinec Sedla jsem si na postel a schovala si obličej do dlaní. Hlavou se mi honila spousta věcí, jako například ta, co budeme dělat teď, jestli nějaké my ještě vůbec bude po tom, co jsme utvořili až příliš velkou a příliš nápadnou skupinu. Čekala jsem a sledovala, jak zranění a bezvědomí v klidu oddechují, jakoby neměli ani ponětí vůbec o ničem. Neměla jsem ráda nejasnou budoucnost. Měla jsem ji ráda naplánovanou a jasnou. Vlastně jsem ani tak docela nechápala, co tady dělám. Lehla jsem si na postel, překřížila nohy a rukama si podložila hlavu. Jestli přijde ještě někdo, odcházím a to s okamžitou platností. Už teď se mi dělalo špatně z představy tolika lidí, kteří si budou chtít po nocích povídat příběhy, tolik lidí, o které se musíte starat. I když... Ovšemže jsem je nejspíš podceňovala, ale ráda jsem vždycky spoléhala sama na sebe. Co mě krucinál přimělo zabíjet toho oranžovouše? Na chvíli jsem zavřela oči, a pak je zase otevřela. Život je život a nutno ho brát takový, jaký přijde... |
| |
| Ohňostroj bez diváku Nenia problem po dlouhé době se mi vrací ruský přízvuk, grr tohle nesnaším, ovšem ležící Lothias mi nedá stát a rychle proběhnu k němu, dostatečně daleko a okolo bitky a demonu, rychlím ohmatem zjistím že nemá tep .. a páteř je zlomená, tohle nevyléčím, přejedu mu "rukou" po obličeji a zavřu polootevřené oči. .. teď se taky začnu starat i o sebe a koukám z nové pozoce na souboj, který už je téměř u konce, ty zbylí démoni nevypadají že by je to nějak zajímalo .. dobře pro nás když je po všem, pomalu se proplížím zase na výchozí místo, Sikriden vypadá na dost .. silného a zatím užitečného .. kouzelníka či co to je .. ale jeho momentální postoj jak kouká na démony se mi nelíbí |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR