Temerie, městečko Brey

Mapa města

Temerie, země trpící občanskou válkou tak, jako žádná jiná. Vojska táhnoucí skrz ni ji plundrují a kdysi překrásná místa mění v ohnivé peklo a následně ruiny plné popele. Některá z nich budou snad po válce znovu osídlena, jiná budou ponechána přírodě, aby si je vzala zpět do svého nitra. Válka, tak krutá a nemilosrdná věc. Otcové a synové odváděni do bojů, zatímco matky a dcery doma naříkají, pláčou a šijí rubáše pro mrtvé. Nechť bohové spasí tuto zemi a ukončí tento proklatý spor, co nejdříve.

Na druhou stranu, Temerie není jen místem bojů a válek. Na některých místech je docela klid a mír. Sice se sem tam ozve zazvonění ocele o ocel, přesto jsou taká místa, kam válka doposud nedošla. Jedním z těchto míst je i podhorská osada Brey.

Brey leží na území ovládané královnou Kateřinou a baron de Brey je jejím věrným leníkem. I když to možná na jeho pasivitě není moc znát. Přesto, že se svými muži doposud do války nevytáhl, zůstává, dle jeho slov, věrný právoplatné dědičce trůnu. A kde přesně se Brey nachází?

Když pojedete od Wyzimy, hlavního města Temerie, na východ podél řeky Ismeny, dorazíte k mostu, jenž Ismenu překonává. Tam však vaše cesta nekončí. Musíte totiž pokračovat dál na východ podél řeky až do podhůří. Pozor na tamní lesy, prý v nich sídlí početné bandy lapků. Pokud se vám však podaří překonat i tuto překážku, dojedete až do městečka, jenž nese onen hledaný název Brey.

Městečko samotné není nijak veliké. Je však centrem celé zdejší oblasti. Všichni lovci, dřevorubci, kameníci, horníci a farmáři z okolí se sem sjíždějí a prodávají své zboží. Baron de Brey vládne svým poddaným stylem "dělejte si, co chcete, dokud platíte daně". Nejspíš kvůli tomu musela ve městě převzít jakousi ochranu a správu volená městská rada. Ta sice formálně spadá přímo pod barona, neformálně si však dělá, co chce. Dokud baronovi tečou peníze, moc ho to ani netrápí.

Městečko má vše, co pro svoji ekonomickou samostatnost může potřebovat. Ať již se jedná o potravinovou samostatnost díky farmářům, lovcům a rybářům, či o výrobní produkci. Vás však nejspíš bude zajímat místo, kde může potulný ulehnout a přespat. No, máte tu na výběr hned dva respektive tři podniky. Nejznámější a největší z nich je hostinec „U Pyreenova měšce“ kam chodí ti bohatší z města, obchodníci a jim podobní. Uzavírají se zde obchody a právě sem berou manželé své ženušky na romantické večeře. Je to vskutku podnik na úrovni. Pro ty chudší, kdo si prostě chtějí zajít na pivo po práci, či si prostě nemohou dovolit nobl pohoštění, je tu putyka „Zadní vrátka“. No a nakonec je tu takový jistý dosti speciální podnik. Myslím samozřejmě Rudou růži, kde jsou k dispozici potěšení všeho druhu.

Angren, osada Mistwood

Mistwood, malá Angrenská osada na březích řeky Jarugy při hranici se Záříčím, je pro zbytek světa skoro neznámá. Však kdo by tu také co hledal. Jediné, co zde lze najít, jsou lovci, rybáři a bažiny. Bažiny jsou zde skutečně všude a stejně tak havěť, jež z bažin čas od času vylézá. Nejnebezpečnější jsou ješterani, jenž mají v bažinách svá doupata. Jsou sice zaostalí a doposud nedokáží zpracovávat železo, přesto jsou ve větších počtech dosti nebezpeční. Proto je v Mistwoodu umístěna i menší posádka, která osadu chrání před jejich útoky.

Mistwoodské bažiny toho mnoho nabídnout nemohou, něco ale přeci. Dle pověstí žije na osamělém ostrově uprostřed bažin, tam někde za sídlišti ještěranů, jakýsi elfí mág. Prastará existence, která z bažin nevylezla už několik staletí. Nikdo vlastně neví, jestli tam ten mág ještě je, či není. Přesto po něm někteří pátrají. A to i přes varování místních stráží a lovců, kteří tvrdí, že v bažinách je nebezpečné téměř vše. Ještěrani jsou prý to nejmenší z nich.

Temerie, Roggeveen, přístav

Roggeveen, důležité přístavní město patřící velkovévodovi Ellander-Roggeveen, bylo doposud válečných bojů ušetřeno. Přesto je místem, kde válka hrozí každým dnem. A to nejen proto, že v Temerii probíhá občanská válka, ale také díky sousedství fanatických elfích válečníků z Cidaris. Proč? Nejspíš proto, že Roggeveen je původem elfí město, což je patrné na jeho architektuře, která je na Temerijská města příliš krásná. Je jen otázkou času, kdy se elfové z Cidaris pod vedením tamních fanatiků rozhodnou vpadnout do Temerie a dobýt město zpět.

V současné době je však v Roggeveenu mír a klid, díky bohům. V přístavišti, druhém Temerijském největším (po Gors Velenu), přistávají lodě z celého Severu a obchod plyne proudem. Mince se přelívají z kapsy do kapsy, stejně jako zboží ze skladu do skladu. Někteří tvrdí, že válka škodí obchodu. Na Roggeveenu by to však poznat nebylo. Zde jen kvete. Nejspíš proto, že velkovévoda hojně skupuje zásoby všechno charakteru, ať již vojenské, či potraviny, a nechává je dovážet ze všech přístavních měst na severu, co jen jich je.

Přístav vskutku žije svým vlastním životem. Během dne zde všichni pilně vykládají a nakládají lodě, náklad se přesunuje sem a tam a městská stráž na všechno pečlivě dohlíží. V noci se pak přístavem nese zvuk oslav, řinčení korbelů a chichotajících se prostitutek. Sem tam se též objeví nějaká ta bitka mezi námořníky. Však nic nového pod slunce.

Temerie, městečko Brey

TEMERIE - BREY

Brey, putyka "Zadní vrátka"

Muzikanti v putyce hrají

Nejzapadlejší hospoda v celém Breyi byla poslední dobou vskutku oblíbeným lokálem mnoha prapodivných individuí. Tolik zákazníků už neměla dlouhou dobu. Nejspíš proto, že baron de Brey sháněl žoldáky, kde to jen šlo. Jeho lenní paní Kateřina mu dokonce i jeden oddíl žoldáků poslala. Nejspíš proto bylo v Zadních vrátkách nyní tak nacpáno. Hlomozu a řevu kam se jen člověk podíval, tělo na tělo, zbroj na zbroj, zbraně opřené kde to jen šlo a mezi tím vším se šikovně prodírali zpocené děvečky, které se od rána nezastavili. Hostinský musel dokonce najmout několik dalších, neboť ty stávající v žádném případě nemohli oběhat tolik zákazníků. A baron, aby tomu nasadil korunku, zakázal žoldákům vstup do hostince "U Pyreenova měšce". Prý je to na ně moc nóbl a akorát by tam dělali bordel. Tamní nábytek a nádobí je prý příliš drahé, na to aby mohli případné škody pokrýt z vlastního žoldu. To je nejspíš fakt. Na každý pád, hostinský ze Zadních vrátek na tom jen a jen vydělává. Nejspíš proto má poslední dny na tváři úsměv od ucha k uchu.

Žoldáků byla skutečně skoro plná hospoda a do toho všeho přišli ještě další čerství. Ti tu skutečně chyběli. I hostinský při příchodu bandy dalších žoldáků jen vyvalil oči a prohlédl si počet volných míst v lokále. Mnoho jich tedy nebylo. Ale mělo by to tak tak vystačit. Nakonec jen pokrčil rameny a načal nový sud. Korbely se plnili a pivo teklo proudem. Jak jinak. Do toho všeho se objevila i jakási dvojice bardů. Ti si našli místo v rohu místnosti a za slíbenou večeři hned spustili. Mnoho štamgastů jim za to házelo nějaké ty měďáky, přičemž muzikanti se jen usmívali a děkovali. Typický pajzl.

Bardi však nebyli jedinou zábavou, která se v putyce rozjela. U jednoho ze stolů se daly dohromady hned dvě žoldácké grupy a začala soutěž v páce. Taky proč ne. Sázky byly vyloženy a zápasníci připraveni. Poražený odpadl, vítěz postoupil. Podvádění bylo samozřejmostí a peníze se točili dokola. Naštěstí doposud nezačala žádná rvačka. Všichni měli doposud dost rozumu. Přesto se dalo předpokládat, že jen co se pořádně napijí, rozum půjde stranou. Podobné soutěže vždy končili pořádnou hospodskou bitkou.

Mistwood, poledne

Mistwood, Gilda lovců z bažin

Sídlo gildy lovců z bažin nebyla žádná architektonicky skvostná budova, spíše naopak. Několik kůží dobře spletených společně s proutím okolo několika trámů s kamennou podezdívkou a doškovou střechou. Prostě nic pevného. Přesto jim to nejspíš stačilo.

Tvůj příchod jako první zaznamenala jedna z lovkyň, celkem dosti pohledná zrzka. Předstoupila před tebe, ruce křížem na hrudi a sjela tě pohledem od spodu až k vrchu.
„Podívejme se, čaroděj, nemýlím-li se,“ zhodnotila tě pohledem, „a zvědavej, zdá se.“
Několik jejich kumpánů, kteří vzadu v budově u stolu popíjeli víno, se zasmálo. Ale jen lehce, aby tě náhodou moc nenaštvali. „Jsme lovci z bažin. Nejlepší v celém kraji. A taky jediní, kteří se v bažinách dokáží pohybovat aniž by se ztratili, či utopili. Prostě elita. Proč se ptáš, čarodějíku?“

Aedrien, Lovkyně z bažin

Brey, putyka "Zadní vrátka"

Mistwood, Lovci z bažin

Mistwood, Gilda lovců z bažin

“Bardy tu máme skutečně děsivé. Na struny hrají tak, že při tom bolí hlavy a jejich zpěv by vyděsil i mrtvého. Tvůj první typ, byl správný,“ odpověděla Aedrien a hned ti začala tykat, "máme tu opravdu nebezpečný potvory, ješterany. Ohyzdný přerostlý ještěrky házející kameny, bodající klacky a mlátící sukovicemi po všem, co se jim dostane pod ruku. Nebezpeční parchanti.“

Zbytek osazenstva váš přestal poslouchat a tak tě Aedrien vyvedla ven z budovy směrem k molům a k výhledu na bažiny. Řeka zde byla plná ostrůvků, stromů rostoucích přímo z vody a plovoucích travin, jež na první pohled vypadaly jako pevná země.
„Vidíš to? To jsou bažiny Angrensko-Záříčské, nejhorší místo na světě. Tedy alespoň podle mě,“ začala a její tvář se zkrabatila odporem. Na paži ji sedl komár a ona ho jednou rychlou ranou zabila, „věř mi, nikdo rozumný se do ní nevypraví. I my, lovci, chodíme jen po jejím okraji. Tam hlouběji žijí tvorové, kterých se i ještěrani obávají. Navíc tu je plno komárů a další havěti. Tahle bažina je prokletí naší země. Jinak to říci nejde. A ten čaroděj, kterého hledáš, ten prý sídlí kdesi v její hlubině.“

Aedrien jen zavrtěla hlavou a chlapsky si odplivla, „nikdo rozumný do ní neleze. A pokud tam ten idiot někde je, pochybuji, že je ještě naživu.“

Brey - Zadní vrátka

Mistwood, gilda

Brey, „Zadní vrátka“, soutěž v páce

Soutěž v páce se rozjížděla a slabí odpadávali jeden za druhým. Brzy tu byli jen skutečně ti nejsilnější, jejichž svalstvo na pažích se pod náporem soupeře napínalo jako ocelová lana. Ostatní mohli jen tiše závidět. Nakonec se účastnil i ostrovan Hagar. Úspěšně porazil jednoho z nakorbených žoldáků, následně proti němu však nasadili ohromného barbarského svalovce, který ho porazil. Byl to těsný souboj, přesto barbarovi podlehl. Ani tento barbar však nedokázal vzdorovat nejsilnějšímu z nejsilnějších. Trpasličí žoldák, Dalgor, úspěšně pokořil všechny své soupeře. Nikdo se ani neopovážil nazvat ho podvodníkem. Všichni moc dobře viděli jeho napnuté svaly. Ocelová lana jsou jedna věc, mithrilová jsou druhá. Dalgor ukázal skutečnou trpasličí sílu. Ogaři z jeho grupy ho po výhře na ramenou odnesli k baru, kde poručili pivo do vědra. To pak Dalgor na ex vypil…trpaslíci.

Dalgor, trpasličí žoldák

Mistwood, lovci u bažin

„Pokud jsi sebevrah, klidně se tam vydej, brouku. To, že jsou čarodějové šílení, ví už dávno,“ odvětila s klidem Aedrien. Nejspíš ji na tvém životě zase tak moc nezáleželo, „co se ubytování týče, zkus tavernu „Dvanácterák“, pokud tedy nemáš hluboko do kapsy. To najdeš na návsi. Pokud ti stačí něco chudšího, tak pak támhle kousek, hned naproti, je pajzl „U leknínu“. Tam dostaneš sice nejspíš vši, ale to se dá přežít.“

Když ses otočil, hned ti bylo jasné, že „u leknínu“ je skutečně pajzl jak má být. Sice je to elfí pajzl, takže nedosahuje odpornosti těch lidských, ale přesto by mu nikdo rozumný nedal víc jak hvězdičku. Což je na elfí poměry skutečně díra.

„A pokud hledáš někoho, kdo o čaroději ví více, zkus kněžku Nanathiel v chrámu. Pokud někdo o něm něco ví, tak je to ona,“ odpověděla ti na poslední otázku a pak se otočila přímo na tebe, „ještě nějaké otázky? Nebo můžu zpátky do práce? Občas mám pocit, že tu dělám jediná.“

Temeria - Brey - Lekáreň mesačné kvety

MĚŠCE
Městečko BREY

Larissa Gibki

Brey - Zadní vrátka

Mistwood

Gwarin: Městečko Brey, lékárna „Měsíční kvítí“

Gwarin po cestě do lékárny nasbíral pro něj neznámé květiny a rostliny. Nebylo jich nijak mnoho, většinou zde rostla jen všude znám obyčejná flora, přesto pár kousků nalezl. Na strážnici ho gardisté bez problémů pustili, protože i když byl elfem, byl druidem a ti byli vážení všude. I v zemích lidí. Především pak na venkově a v maloměstech. A Brey, jakožto městečko obklopené lesy a horami mělo k druidům vztah kladný. Po cestě k lékárně si ho kolemjdoucí prohlíželi a poté, co prošel, začali za jeho zády šuškat. Jak vidno, druida tu již dlouho nikdo neviděl. Nikdo se ho však nepokusil zastavit, či oslovit a tak se všech musel ptát. Uctivě mu odpověděli a nasměrovali ho, kam chtěl. Bez problémů tak došel až k lékárně, do které následně vstoupil.

Lékárna byla útulně zařízená. Nic velkého, ani přepychového, přesto s dostatečnou zásobou elixírů a prášků ve sklenicích vystavených všude, kde jen mohli stát. Několik pro tebe neznámých rostlin na okně dojem jen umocňovalo.

Za jedním z pracovních stolů stál starší muž, jehož bílé vlasy jasně mluvili o létech jeho zkušeností. Zdejší lékárník vypadal jako schopný člověk a ne jako nějaký šarlatán. Ale kdo ví, zdání může klamat.
„Dobrý den, přeji. Vítejte v lékárně slovutného magistra lékařských věd Nicolaje. Co vám mohu nabídnout?“ ozval se hned poté, co si všiml tvé přítomnosti v krámku. Poté, co si mu ukázal své byliny a zeptal se na informace o nich, odpověděl: „Rád vám je popíši. Ale zadarmo to nebude. Jen…za pět měďáků. “

Larissa: Městečko Brey, hostinec „U Pyreenova měšce“

Po cestě do Breye si se toho o městečku nedozvěděla o mnoho víc, než si již věděla z informací poskytnutých tvým zaměstnavatelem. Snad jen, že v poslední době se zde koncentruje nezvykle velké množství žoldáků. Nic víc nikdo z karavany. Po vjezdu do města ses dostala až ke stájím, kde ti místní stájmistr hned ustájil tvého koně a to za příjemnou cenu. Prý: „Pro vás, sličná děvo, jen za tři měďáky na den a noc.“ Pravda je, že chvíli předtím zkasíroval jistého obchodníka a chtěl po něm hned šest měďáků. Výhody žen, obzvláště mladých a pěkný, jsou nezpochybnitelné.

Stájmistr ti toho též mnoho neřekl. Prý se v současné době v Breyi neděje nic zvláštního. Vyjma toho, že ti potvrdil hromadění žoldáků ve městě, především pak v místním bordelu „Rudá růže“ a v putyce „Zadní vrátka“. Ty sis však vykročila směrem k místnímu hostinci „U Pyreenova měšce“, jenž je zde pro ty bohatší z vás. Ty, jako bardka, máš samozřejmě vstup jednoduší, i když do kapsy máš hluboko. Místní hostinský, jakýsi Manuel, ti nabídl možnost zde hrát. Prý ti za večer zaplatí stříbrňák, pokud bude spokojený. Plus si samozřejmě můžeš nechat dýško a navíc dostaneš večeři zdarma.

Hostinec byl vskutku mnohem luxusnější, než Zadní vrátka, stejně tak bylo mnohem civilizovanější jeho osazenstvo. Několik obchodníků, dvojice radních a pár bohatších sedláků z okolí. Sem tam stál nějaký kupecký strážný, jenž měl nejspíš svého zaměstnavatele podpořit při jednání svým výhružným pohledem. V hostinci vládl celkem klid a místní muzikanti, kteří se Larisse svým uměním rovnat nemohli, se k ní rádi připojili a podpořili ji svým vlastním…když to zvládli.

Městečko Brey, lékárna „Měsíční kvítí“

PYREENŮV MĚŠEC
Brey

Sarith, Hagar: Brey, Zadní vrátka

Po turnaji v páce a mohutné trpasličí oslavě vítězství jejich šampiona a grupy se vše vrátilo do zajetých kolejí. Hagar se nejdříve vrátil zpět ke svým na další rundu, ti ho samozřejmě poplácali po ramenech za jeho úspěch v páce a to i přesto, že vyhrál jedinkrát. Stále lepší jak nic. Hagar se pochvíli zase zvedl a vydal se k muzikantům. Ti sice neznali to, co po nich chtěl, nakonec přece jen přijali stříbrňák s tím, že znají jiné ostrovanské písně a že za stříbrňák je klidně zahrají, i když následky nést odmítají. Hned na to spustili jednu z ostrovanských válečných písní. Celá hospoda rázem ztichla.

Mnoho z žoldáků zdá se pochází z Redanie, Verdenu, či z pobřeží Temerie, které bylo napadáno nájezdníky z ostrovů. A tyto písně často před a po bitvě slýchávali. Ostrovanská hudba v mnohých dokáže probudit potlačované emoce. Pokud Hagar chtěl začít bitku, tohle je vskutku jak hodit sirku do kupy sena. Sarith sedící poblíž hostinského si mohl povšimnout svým elfím periferním viděním, jak hostinský tajně signalizuje jednomu ze svých poskoků, který ihned vyběhl ven. Nejspíš sehnat městskou hlídku. I tomu je jasné, že tohle neskončí dobře.

Tranhil, Redanijský žoldák

Nakonec přeci jen povstal jeden z Redanijských žoldáků, ošlehaná gorila s plavými vlasy (Tranhil) a podíval se kolem sebe a pak zařval na bardy: „Ticho! Žádné ostrovanské sračky tady poslouchat nebudeme!“ Na jeho podporu se zvedlo několik dalších Redanijců a Temerijců. Naproti tomu se také zvedli ostrované a mezi nimi Thorwald, Hagarův představený. „To odvoláš,“ zachrčel temně na Redanijce protahujíc si své svalnaté paže. Pokud se nestane zázrak, bitka je nevyhnutelná.

Thorwald, vůdce Hagarovi grupy žoldáků, ostrovan

Liarék: Mistwood, chrám Nanathiel

Aedrien ti dala sbohem a vydala se zpět do sídla lovců z bažin, nejspíš se připravit na další lov, nebo něco podobného. Ty si se tak mohl vydat přímo ke zdejšímu chrámu Nanathiel. Ten sice není nic moc, spíše jen několika stromů s oltářem uprostřed. Přesto je to víc, než má většina malých elfích osad podobného ražení.

V chrámu poblíž oltáře se právě o několik malých veverek starala kněžka Nanathiel. Dávala jim oříšky a nějaké další pamlsky. Jen co tě spatřila, veveřičky utekli do zpět stromoví a kněžka se začala věnovat nově příchozímu, tedy tobě.

„Zdravím tě, čaroději. Vítej v chrámu bohyně Nanathiel, ochránkyně fauny a flory, paní nás všech. Mé jméno je Eleniel a jsem zdejší kněžka. Co pro tebe mohl udělat,“ optala se sladkým medovým hlasem. Vyslechla tvou žádost a následně na ni odpověděla, jak nejlépe mohla: „Vím, o kom mluvíš. Prastarý Cronus dle pověstí sídlí na ostrově uprostřed bažin. Alespoň se to vypráví. Cronus tam dle zápisků v kronikách cestoval před několika staletími a od té doby o něm nikdo neslyšel.“

Eleniel, kněžka Nanathiel v Mistwoodu

Gwarin: Městečko Brey, lékárna „Měsíční kvítí“

Lékárník to poděkoval za byliny a uschoval je v jedné z ošatek, aby si je mohl později přerozdělit a zpracovat. Hned na to ti také oznámil, že ti za bylinky dá dva měďáky, takže ve finále budeš platit jen tři. Po vykonání všech obchodních operací jste přešli k popisování informací o bylinkách, jenž si přinesl. Chvíli trvalo, než jste probrali všechny. Ukázal ti i pár dalších, které si nenasbíral a které měl on v krámku. Všehovšudy jste spolu strávili debatou skoro hodinu, lékárník byl očividně zarytý bylinkář jako ty. (Bylinkářství +0,5)

Též se tě zeptal, jakožto potulného druida, jestli by si pro něj nebyl ochoten udělat menší prácičku. Prý má nedostatek Astarafu Meriotis, Hraběcí růžice, jenž roste v hlubokých lesích v podhůří Mahakamu. On sám do lesů moc často nechodí a tak by se mu hodil někdo, kdo se vyzná a byl by je ochoten přinést. Dle mapy, na které ti ukázal místa, kde rostou, se nalézají asi pět mil na východ, výše v lesích a horách. Na odměně byste se samozřejmě domluvili.

Brey - Zadní vrátka

Hagar Stegalkin

Larissa: Městečko Brey, hostinec „U Pyreenova měšce“

Jak noc pokračovala, rozjížděla se i místní zábava. Hosté si objednávali píseň za písní a spropitné se ti začalo hromadit. Není to sice zatím nic moc, ale noc je teprve mladá. Nějaký zisk za dnešek mít určitě budeš, přeci jen je to nejlepší hostinec ve městě. (+13 měďáků)

Během hraní a zpěvu se ti také podařilo zaslechnout několik náznaků z hovorů místních šamgastů. Jeden z obchodníků prý shání doprovod pro svou karavanu při cestě do Mahakamu, ale nemůže nikoho sehnat, protože všechny schopné žoldáky najímá baron. Další z obchodníků prý přicestoval z jihu od Mariboru. Prý se tam strhla velká bitva mezi silami vévody de Dorian a velkovévody Maribor-Gors Velen. Vítěze obchodník neznal, ale mrtvých prý bylo na tisíce.

Též si se dozvěděla něco od místních. Prý se s příchodem žoldáků ve městě rozrostla kriminalita a baron musel navýšit počet členů městské hlídky. Též si slyšela o problémech jisté dívky, prý se ztratila, či byla unesena dcera jednoho z místních, jakási Vivien. Poslední drby byl od místního rybáře, který se svěřoval jednomu ze svých kumpánů. Prý se mu zdá, že je v řece čím dál tím méně ryb.

Temerie, městečko Brey

Sarith, Hagar: Brey, Zadní vrátka, Bitka

Bitka začala hned vzápětí. Jak se zdá, Suchozemští žoldáci nechtěli odejít a ani vzít své urážky zpět. Nikdo vlastně neví, kdo se na koho vrhnul první. Na to se historie ptát nebude. Na každý pád se do sebe obě půlky žoldáků pustili. Ostrované proti suchozemcům. Pěsti proti pěstím. Výjimečně se vzduchem mihla i nějaká ta židle, nebo korbel. Nikdo z žoldáků však netahal železo, neboť všem bylo jasné, že by obyčejná hospodská rvačka mohla celkem jednoduše přerůst v krveprolití a městská hlídka by si pak s nimi nebrala žádné servítky.

Sarith, elfí hraničář, či něco na ten způsob, se bitvy rozumně neúčastnil a skočil ladným pohybem za barový pult k hostinskému. Spolu se tam pak ukrývali a po očku pozorovali dění v hospodě. Všechny děvečky utekly zavčasu po schodech nahoru a nyní se zatajeným dechem sledovali výbuch testosteronu.

Rána za ranou. Tváře se krabatili pod údery, křik a řev vycházel z úst jednotlivých zápasníků a do toho všeho třeskot rozmláceného nábytku a praskajících kostí. Hagar byl jedním z účastníků. Se slovy ostrovanských válečníků na ústech společně se svými bratry byly suchozemské krysy hlava nehlava. Sám utržil několik nepříjemných ran a není pochyb o tom, že jeho tvář bude na konci bitky vypadat jako velmi dobře proklepaný řízek. Na druhou stranu, i on rozdával rány a kopance, přehazoval soupeře přes rameno, a když bylo třeba, praštil někoho po hlavě židlí.

Brzy bylo stojících méně, než těch na zemi ležících. A v tu chvíli se také rozrazili dveře putyky a dovnitř vkráčel statný prošedivělý chlapík v plátové zbroji a s mečem přes rameno. Hned za ním vstoupila desítka městských gardistů, plně ozbrojených a připravených jednat.
„Tak co se to tu děje,“ zahřměl burácivým hlasem jejich velitel. Žoldáci, ať již ležící na zemi, či stále stojící, se začali uklidňovat a většina z nich moudře ukončila svůj spor. Bylo rozdáno ještě několik dalších ran a několik potyček muselo být ukončeno patkami kopí gardistů. Nakonec byl přeci jen nastolen jakýs takých pořádek. To vše pod jestřábím pohledem Armanda de Breye, velitele městské gardy a čistě náhodou taky bratra zdejšího barona.
„Takže, kdo mi vysvětlí, co se tady stalo?“ dodal po chvíli a pak si všiml hostinského a elfa za pultem (Sarith), „třeba vy dva? No? Čekám!“
Hostinský se ke slovu nijak zvlášť neměl a to, co mu vyšlo z úst, bylo jen nesrozumitelným huhňáním. Gardista jen mávl rukou a podíval se přímo na elfa, druhým okem stále pozorujíc žoldáky, kdyby snad měl někdo z nich co říci.

Armand de Brey, velitel městské gardy a bratr barona

Mistwood, Nanathielin chrám

Gerard: Městečko Brey, trh

Hned po příjezdu do města tě oklopil chaos, jakým se podobná městečka, jež jsou centry obchodu pro široké okolí, vyznačují. Proklestil ses davem obyvatel a také několika part žoldáků až k tržišti, kde byl ruch největší. Děvečka, kterou si následně odchytnul, se na tebe široce usmála a i přesto, že byla dosti ušpiněná a očividně jedna z „dětí ulice“, ráda ti vše vypověděla.

Adele, dívčina z ulice v Breyi

„Vítejte v Breyi, monsieur chevalier,“ pozdravila vzorovým pukrle, „stáje jsou hned na druhé straně trhu. Tamní stájmistr vám za šest měďáků koně rád ustájí. A sídlo barona je dál po hlavní ulici, pak zahnout doprava hned za povozem formana. Za průchodem pak přímo proti vám bude sídlo barona. Dovedu vás tam, pokud chcete.“
Není pochyb o tom, že za své chování a odpovědi by ráda nějakou odměnu. Hlad je hlad.

Sarith, Hagar: Brey, Zadní vrátka, Bitka

Velitel gardy Armand si vyslechl elfovu zprávu o dění v hostinci a i když elfům zrovna dvakrát nedůvěřoval, stejně jako většina lidí, důkazy mluvili za vše. Žoldáci, tedy alespoň ti, jež doposud mohli, kývali hlavami na souhlas se slovy typu: „Přesně tak to bylo.“, „Jen výměna názorů.“

Armand pokývl hlavou a nakonec zhodnotil situaci následujícími slovy: „Každý z účastníků zaplatí 5 měďáků hostinskému na škodu. A tím myslím všichni účastníci, i ti pitomci na podlaze. Hlídka na to dohlídne. A pokud se to bude dnešní noc opakovat, poctí vaše zadnice chladný kámen naší věznice.“

S tím kývl směrem k elfovi a hostinskému a vylezl z hospody ven. Uvnitř zůstalo šest členů městské hlídky, jež se jalo vybírat peníze od všech účastníků bitky. Omráčeným je bez problémů vytáhli přímo z měšce. Nač se jich ptát. Žoldáci začali zvedat nerozbité židle a stoly a znovu objednávat pivo. Jako kdyby se nic nestalo. Vše je zase v normálu. Tedy až na pár rozbitých hlav, omlácených ksichtů, zlámaných kostí a také celkového nepořádku. Pět měďáků od každého hostinskému bez problémů pokryje všechny ztráty a ještě na tom vydělá.

Městečko Brey, trh

Sarith, Hagar: Brey, Zadní vrátka

Mistwood, chrám Nanathiel

Gerard: Městečko Brey, trh

„To je, monsieur chevalier, je tu strašně rušno. Furt sem chodí další a další lidi, všichni se zbraněmi a v brnění. Asi válečníci,“ přitakala dětským hlasem Adele a hopsavou chůzí tě vedla skrz trh přímo ke stájím. Během cesty se na tebe sem tam usmála, většinou však obdivovala tvého koně. Zdá se, že jí fascinoval. Nic však neřekla.

Stájmistr stál opřed o vrata svých stájí, v hubě žvýkal stéblo trávy a pozoroval tvůj příchod. Adele odběhla napřed a tak hned poté, co si přišel ke stájmistrovi, ten už si vyhrnoval rukávy: „Zdravíčko, monsieur, vítejte ve Wilfredových stájí. Jeden den a noc za šest měďáků.“

Sarith, Hagar: Brey, Zadní vrátka

Hostinský na Saritha jen kývl. Nejspíš toho měl sám dneska již dost. Elf měl tak možnost se v klidu vrátit na své místo u stolu ke svému pivu a zaposlouchat se do rozhovoru opodál sedících Ostrovanů.

Tam se již Hagar pustil do rozhovoru s Thorwaldem a se svými přáteli ostrovany. Pivo znovu teklo proudem a na rozbitých tvářích se jim zračil potěšený úsměv z bitvy. Holt ostrovani.

„Moc sem se toho nedozvěděl. Baronův poskok nás prostě informoval, že s námi má baron nějaké plány. Jaké mi ale nikdo neřekl. Zatracení hejsci šlechtický,“ zaklel a odplivnul si na podlahu, „jen doufám, že v téhle prdeli nebudeme kysnout příliš dlouho.“

Irion, jenž si k vám přisedl i přesto, že nebyl ostrovanem, dodal svým zádumčivým hlasem: „Byl sem u zdejší vědmy. Praštěná stará babizna. Dle ní se něco chystá. Prý nás čeká velká bitva. Alespoň to mi za těch pět měděných tvrdila. Čarodějnice proklatá.“

Irion, žoldák, Temerijec a zástupce Thorwalda

Městečko Brey, trh

PYREENŮV MĚŠEC II.
Brey

bardka Larissa

Městečko Brey, lékárna „Měsíční kvítí“

Calis, Liarék: Mistwood, chrám Nanathiel

Sarith, Hagar: Brey, Zadní vrátka

Gerard: Městečko Brey

Adele byla tvým hřebcem skutečně fascinována, a když si jí nabídl možnost si ho pohladit, hned toho využila. Hřebec proti tomu kupodivu nic nenamítal a tak si musel chvíli počkat, než jejich hladící chvilka skončila. Na její tváři byl poté úsměv ještě širší a s uctivým „děkuji monsieur“ tě vedla dál ke stájím.

Stájmistr přijal tvé měďáky a ujistil tě, že se ti o hřebce dobře postará. „Nikde jinde nenajdete lepší stáje, monsieur, Wilfred se o něj postará, jako kdyby byl jeho vlastní, to přísahám.“ Hřebce od tebe převzal a odvedl ho do stájí, kde ho začal odstrojovat a vytírat slámou do sucha.

Adele tě mezitím chytla za ruku a táhla tě skrz dav na druhou stranu náměstí, směrem k domu barona. Jak se zdá, svou úmluvu chce dodržet. Cesta vám netrvala nijak dlouho, za formanským vozem jste zabočili průchodem doprava a pak už tě táhla přímo k honosnému domu před vámi.

Cestou ti odpověděla na tvou otázku: „Mimo těch všech vojáků asi nic zvláštního, monsieur. Tedy pokud vás nezajímají takový ty městský drby. Každý si na něco stěžuje. Že je málo ryb, že je hodně lapků na cestách, že mu utekla žena a podobně.“

Slova jí vyšla tak akorát. Když skončila, zastavili jste se před baronovým domem a pro potvrzení dodala: „Tady bydlí náš baron.“

Larissa: Městečko Brey, hostinec „U Pyreenova měšce“

Pohoda a klid U Pyreenova měšce byla v úplném protikladu Zadních vrátek, což zdejší osazenstvo dozajista velmi uvítalo. Hostinský Manuel, který byl s klidem též nanejvýš spokojen, ti na tvou otázku odpověděl tím, že nejlepší pokoje ve městě má samozřejmě on a že jedinou další alternativou jsou právě Zadní vrátka. Což však zrovna dvakrát nedoporučuje. Malý pokojík, či spíše přístěnek, v Pyreenově měšci vyjde na stříbrňák na noc. Pokud chceš něco víc, tak to budou stříbrňáky hned tři. Za luxus je třeba platit.

Jedna ze služtiček ti na tvou otázku ohledně Vivien a barona odpověděla dosti zamítavě. Ona Vivien prý byla šťastně vdaná a stejně tak šťastně ženatý je i baron. To sice neznamená, že spolu mít nic nemohli, ale ona tomu nevěří. „To spíš ten hulvát Melior. Určitě jí unesl, aby tak získal páku na jejího manžílka. Ten mu prý dluží hotové jmění.“

Ani jeden z hostů neměl tušení, k čemu hodlá baron využít onu spoustu žoldáků, které tak kvapně najímá. Nikdo však nepochybuje o tom, že to bude mít co dělat s občanskou válkou. “K čemu jinému by je tak potřeboval. Je věrný Kateřině a tak se dozajista brzy zapojí do hlavních bojů na její straně,“ tvrdil jeden z radních.

Gwarin: Městečko Brey, lékárna „Měsíční kvítí“

„Byl bych vám skutečně zavázán,“ dodal lékárník na tvoje ujištění. Ony bylinky zdá se skutečně nutně potřebuje. Tvůj průzkum lékárny kvituje a občas prohodí nějakou poznámku, když se zatváříš, jako kdyby si nevěděl, na co se zrovna díváš. Zdá se, že i přes touhu po zisku, si tě lékárník nejspíš trochu oblíbil. Pokud taková emoce mezi lidmi a elfy může vůbec nastat.

„Tuto otázku si pokládá spousta lidí. Nikdo na ni však nezná odpověď. Baron shromažďuje žoldáky ve velkém. Proč? To nikomu nepoví,“ odpověděl ti na první otázku Nikolaj. Jeho odpověď na tu druhou následovala vzápětí, „pokud vím, práce ve městě je vždy dost a pro ty, kteří nejsou líní, se vždy něco najde. Zkuste tabuli na dveřích radnice. Tam lidi vyvěšují všechny svoje problémy a nabídky práce. Možná tam najdete něco, co vás zaujme.“

Brey, Cesta pred radnicu

PYREENŮV MĚŠEC III.
Městečko Brey

Mistwood, chrám Nanathiel

Erulassë Annyawar dle staršího znázornění

Hagar: Brey, Zadní vrátka

„Přesně tak. Parchanti všivý,“ přitakal Thorwald a pozvedl korbel k přípitku. „Na válku a boj. Na ostrovany! Skål!“ K tomu se všichni ostatní přísedící připojili, i když Irion si provokativně neodpustil dodatek „A Temerijce!“ Tomu se však přísedící jen zasmáli. Irion měl v grupě dostatečný respekt a vědělo se o něm, že je výborný šermíř. Jen hlupák by s ním chtěl riskovat souboj.

Stejně tak Thorwald ocenil tvůj entuziasmus, co do průzkumu potenciálního bojiště, i když ostatní se tomu jen zasmáli se slovy, „my tu budeme zatím chlastat.“ Taky jak jinak.

Naopak Irionovi se tvá poznámka moc nepozdávala. Byl znám svou pověrčivostí a na věštby hodně dal, „bitva možná, toho se nebojí. Strach mám z podlých intrik. Kdo ví, co spolu královna a baron vymysleli za podlost. Jen doufám, že nás nepošlou někam na smrt. Na to, abych hebnul jsem příliš krásnej a mladej.“

Hagar: Brey, Zadní vrátka -> Lovecká chata

Sarith, Gwarin: Brey, náměstí

V rychlosti si přepočítal ostrovany sedící u stolu poblíž. Bylo jich tam asi šest, ale je pravděpodobné, že k nim patří i mnoho dalších. V hospodě sedělo nejméně čtyřicet dalších žoldáků a je jisté, že ve městě jich je mnoho dalších. Poté, co si dopil pivo, vyrazil si na čerstvý vzduch. Tvé nohy tě zavedli přímo na náměstí na trh.

Po cestě se za tebou místní neustále otáčeli a divili se, co tu asi chce elf. Naštěstí Veverky v posledních letech v Temerii nijak neřádili a tak tě nechtějí hned podříznout. Alespoň zatím.

Otočil ses směrem k radnici, kde tvůj pohled upoutala tabule na dveřích radnice. Byly na ní vylepené pergameny s různými nabídkami na práci a podobně.

Dřív, než to Sarith stačil přečíst, připojil se k němu další elf, od pohledu druid (Gwarin).

Iltan Forehand- Cesta do Roggeveen

pro Pj

Larissa: Městečko Brey, hostinec „U Pyreenova měšce“

„Bohužel, otec říkal, že domu nemám nikoho tahat,“ odvětila s pokrčením ramen, „a nevím jak ostatní holky, ale nejspíš na tom budou podobně. Kdo ví.“ Z debaty s ostatními dívčinami se potvrdila domněnka té první služtičky. Žádná z nich domů nikoho tahat nemůže. Ať již kvůli rodičům, nebo manželovi anebo prostě nechtěli, nejspíš žárlili na tvou krásu a talent a na pohledy mužské části osazenstva, jimiž si byla obdařována.

Onen kupec se ti uklonil a následně gentlemansky představil: „Denis Sullen, obchodník z Wyzimy na cestě do Mahakamu. Je mi ctí vás poznat, krásná slečno.“ Následně si vyslechl tvou nabídku a na chvíli se zamyslel.

„Zatím sem sehnal jen dva hromotluky, nic moc, ale lepší jak nic. Na ochranu karavany však potřebuji nejméně deset žoldáků. Dokonce sem vyvěsil i nabídku s žádostí. Nabízím jím deset stříbrných každému a to jen na tuto krátkou cestu. Pokud se vám podaří jich pár získat, budu jen rád. Můžeš si z těch deseti stříbrných nechat to, co si dokážeš usmlouvat s žoldáky samotnými. Platí?“ shrnul nakonec. Nabídka to není špatná. Pokud budeš dosti výřečná, můžeš si přijít na pěkné peníze. Otázka je, jestli za méně jak deset stříbrných někoho seženeš.

Za hru si vydělala dalších 6 měďáků.

Denis Sullen, obchodník

Calis, Liarek: Mistwood

Hagar: Brey, Lovecká chata

„Leda tak velký hovno,“ odvětil Thorwald a hodil ti pět stříbrňáků, „tvůj týdenní plat. A ne že to utratíš za děvky. Jinak budeš žrát vojenský sračky a pít vodu zbytek týdne.“ Dodal a zazubil se na tebe svým nezdravě černým chrupem.

S tím si vylezl ven na svou „obhlídku“ a vydal si se směrem k lovecké chatě, ke které tě nasměrovali místní. Chatrč nebyla nic moc, ale lepší jak nic. Jako pracoviště pro zdejší lovce to úplně stačilo. Všude se váleli zvířecí kosti a na stojanech byly nataženy vysychající kožešiny. Jeden z lovců před chatrčí zrovna stahoval ulovenou srnu a druhý na stole porcoval divočáka. Poslední z lovců seděl na špalku a brousil si nůž. Toho ses také zeptal.

„Chtít můžeš, ostrovane, ale to je tak asi všechno,“ suše odvětil lovec a teprve po chvíli vzhlédl od své práce, „jestli myslíš, že ti tady budu dělat průvodce, tak to se sakra mejlíš.“ A s tím se lovec vrátil zpět k broušení svého nože. V tu chvíli se nad tebou mihl stín a vzápětí lovci na ramenou přistál orel. Lovec vytáhl z kapsy kousek masa a podal mu ho, jako kdyby to bylo ta nejnormálnější věc na světě. V jeho případě taky nejspíš byla.

Blaise, lovec v Breyi

Sarith, Gwarin: Brey, námestie

Iltan: Roggeveen, přístav

Cesta do Roggeveenu s lodí naloženou zbraněmi a pasažéry uběhla celkem rychle a nečekaně i bez problémů. Žádní piráti, žádné dlouhé lodě. Nic. Jen klidné moře a dobrý vítr. Víc sis snad ani nemohl přát. Za úsvitu pátého dne si před sebou spatřil přístav Roggeveen. Dvě mocné skály chránící průliv a oheň na majáku na jednom z nich pro ty, jenž se zpozdí, a jsou nuceni vplouvat do přístavu v noci.

Již takto brzy ráno bylo v přístavišti rušno. Spolu s tvou kogou v přístavu kotvilo dalších osm lodí. Většina měla Temerijské a Redanijské vlajky, ale spatřil si i jednu Cintránskou a dokonce i jednu Kovirskou. Všechno obchodní lodě. Žádná vojenská. Ty nejspíš byly na moři a strážili ho před piráty a nájezdníky z ostrovů.

Navigátor z města, jenž k vám připlul na člunu, vás navedl na jedno z mol, kde jste zakotvili. V tu chvíli se na vaši loď vyšplhal celník s ozbrojeným doprovodem a hned se postavil před tebe a tvého kapitána lodě Raela.

„Odkud plujete, kde je vaše finální destinace, co zde hodláte nakupovat a prodávat a kompletní soupis nákladu a posádky,“ oznámil suše a prostě celník. Stereotypní práce ho nejspíš iritovala jako každého jiného.
Kapitán se na tebe zazubil a tiše prohodil, „tohle je vaše práce šéfe, kdyby něco, budu u sebe v kajutě.“ Cvrnknul si prsty do svého námořnického klobouku a zmizel v podpalubí. Vyřízení celních dokumentů bylo tak na tobě. A stejně tak na tobě bude zaplacení cla, jen co se k tomu celník dostane.

Rael Windspear, kapitán Iltanovi obchodní kogy

Hagar: Brey, Lovecká chata

Liarék, Calis: Mistwood, lovci z bažin

Aedrien byla poblíž místa, kde ji Liarék zanechal. Právě kontrolovala opeření svých šípů a pružnost svých tětiv na luk. Váš příchod zaznamenala s předstihem a uvítala vás zdviženým obočím jasně vyjadřujícím otázku „Co chcete?“. Přesto nebyla nijak nepříjemná a slušně si vás vyslechla.

„Průvodce? Proč ne, někdo z mých lidí vás může kus do bažin dovést, když ho dokážete přesvědčit a přesvědčením myslím, dobře mu zaplatit aby byl ochotný riskovat,“ odpověděla zpříma, „ a co se nájezdu týče, na něj v současné době nemám připraven dostatek sil. Není to ani v našem zájmu. Při nájezdech umírá příliš mnoho lidí. Raději je využiji na obranu, než je posílat do bažin, kde jim hrozí víc nebezpečí, než jen ze strany ještěranů.“

Sarith, Gwarin: Brey, námestie

Sarith, Gwarin: Brey, cesta k rybárom

Liarék, Calis: Mistwood

Willican: Brey, príchod

PYREENŮV MĚŠEC
Městečko Brey

Sarith, Gwarin: Brey, Na brehu rieky

Městečko Brey

Calis, Liarék - Mistwood, lovci

Hagar: Brey, Kamenný most

Zvuk stříbra, zdá se, přilákal lovcovu pozornost. Vzhlédl od svého nože a chvíli jakoby přemýšlel, pozorujíc tvůj výraz tváře, tvé oblečení a tvé zbraně. „Jeden stříbrnej teď a druhej potom. Dohodnuto,“ s tím se zvedl od své práce a jeho orel, neboť nebylo pochyb o tom, že orel k němu patří, vzlétl k obloze a začal kroužit nad vašimi hlavami. Poté, co si mu předal stříbrňák, začal se balit.

Bez dalších slov se vybavil lukem a přes záda si přehodil pochvu s mečem, na první pohled dosti starým, ale dozajista dobře udržovaným. Stejně tak následně, bez jakýchkoliv upozornění, vykročil směrem ke kopcům a lesům na sever od městečka.

Tobě nezbylo nic jiného, než ho následovat. Vydal jste se spolu po jedné z pěšin, kterou zde lovci vyšlapali a jež mířila hlouběji do lesa.
„Musíme to obejít. Celá tahle oblast je obklopená lesy a kopci. Překonat je s armádou je téměř nemožný. Lesy jsou hustý a skály strmý. Jediná cesta je dál na západ. Brzy tam budeme,“ oznámil suše Blaise a vedl tě po cestě nejdříve kus na sever a pak se stočil na západ.

Po další míli lesní pěšinou, která se klikatila doleva doprava a taky nahoru a dolů, prostě hornatá lesní krajina, jste vyšli na srázu před skalnatým mostem. Pod vámi byl asi dvacet metrů hluboký sráz a dole tekla řeka. Nedělalo ti problém zjistit, že je to tatáž řeka, jenž teče jižně od Breye.
„Je ti jediný most široko daleko, který vede přes řeku. Další je až v Breyi. Tudy lze převést muže a napadnout město ze severu, na nechráněné straně,“ oznámil prostě, jako kdyby ho to nijak nevzrušovalo.

Sarith, Gwarin: Brey, Rybárna

Společně jste přišli k rybárně a i přesto, že jste volali, nikoho jste se nemohli dovolat. Zdá se, že většina rybářů je právě na lovu, pokud je tedy co chytat. Samotná rybárna není nic moc, ale jak se říká, stále lepší jak nic. Stlučená s prken, došková střecha a pár kůží na stěnách. Okolo pověšené sítě a několik kopí opřených o stěnu.

Zatímco jste spolu dumali, co dál podniknout, objevil se za vámi jeden z rybářů. Na vlasci nesl dvojici pstruhů. Zřejmě celý dnešní úlovek. Ryby pověsil na hák na stěně a vydal se k vám. Oblečen byl jako každý jiný venkovan, jediné, co na něm bylo jiné, byly vysoké kožené rybářské boty.

„Zdravíčko, mohu vám nějak pomoci?“ prohodil směrem k vám.

Liarék, Calis: Mistwood, lovci z bažin

Aedrien sledovala váš hovor s rukama založenýma na hrudi a poté, když byla tázána, s klidem odpověděla. „Když jim nabídnete stříbro, neodmítnou. Za méně však nikdo riskovat nebude, s tím počítejte.“

Víc jste z ní ohledně ceny nedostali. To si budete muset vyřídit už se samotnými lovci. Pokud budete úspěšní, možná dokážete usmlouvat nějaké lepší ceny. A možná taky ne.

„Doporučuji sehnat si pořádnou obuv a nějakou mast proti komárům. Je jich tam vážně hodně. Pokud máte dost peněz, pak nakupte dost bylin. Bažiny jsou plné nemocí a není nic horšího, než dostat infekci. Ne tu se umírá nejčastěji. Taky není od věci mít dost pochodní, nejlépe lucernu na olej. Noci jsou tam dost děsivý a suchý dřevo tam nenajdete nikde,“ doporučila vám ohledně výbavy do bažin. Suma sumárum, není toho málo a určitě to nebude nic levného.

Iltan: Roggeveen, přístav

Hagar: Brey, Kamenný most

Larissa: Městečko Brey, hostinec „U Pyreenova měšce“

Rybáři, i lovci tě klidně rádi nechají přespat u nich. Nic proti tomu nemají, naopak, uvítají společnost krásné děvy. Jejich úsměvy a pohledy v tomto směru mluvili za vše. Co se muzikantů týče, ti prý přespí v Zadních vrátkách, mají tam již rezervované pokoje.

Hostinský neměl problém s tím, aby sis udělala přestávku kdykoliv budeš chtít. Už tak si mu do hostince přilákala dostatek zákazníků. Stříbrňák, jenž ti zaplatil, se mu už několikrát vrátil, takže s tím, aby sis na chvíli vyšla, neměl žádný problém.

A co se obchodníka týče. „Budu velmi rád, slečno, za každého ochránce, jenž seženete. A když jsem rád, bývám vděčný,“ řekl s širokým úsměvem, který na jeho tváři vypadal dosti komicky. Hned na to tě ujistil „přespat můžete klidně u nás ve formanských povozech. Určitě se najde nějaké místo v ženských vozech. Pokud nás budete doprovázet a hrát nám na cestu, tak je místo k přespání samozřejmě zadarmo.“

Liarék, Calis: Mistwood, lovci z bažin

Gerard, Willican: Brey, sídlo barona

Sídlo barona Henryho de Brey bylo tím nejhonosnějším, co mohlo toto malé podhorské městečko nabídnout. Sice se nemohlo rovnat panským sídlům v nížinách, ale přesto vykazovalo jisté známky honosnosti, jak se na šlechtice sluší a patří, či spíše, jak již bývá u šlechticů zvykem.

Před vchodem do sídla postávala dvojice ozbrojených gardistů ležérně se opírajíc o rám dveří. Ze své práce si nic moc nedělali, a když nebyl baron, či velitel gardy na blízku, kašlali na ni dost okatě. Nejspíš věřili, že baronovi nehrozí žádné nebezpečí a že útok na sídlo je něco, co by si nedovolili ani ti nejhloupější žoldáci ve městě. Ne s tou koncentrací vojenských sil a se zvýšením počet městských gard.

Hned poté, co jste přistoupili, však zpozorněli. Dva ozbrojení rytíři a jeden s erbem plamenné růže na hrudi, to je jiná sorta lidí. Žádní obyčejní žoldáci, ale modrá krev, šlechtici.
„Pánové rytíři,“ pozdravili vás uctivě skloněním hlavy a úderem pěsti do hrudi. Starší a očividně výše postavený z nich poté dodal, „dozajista si přejete vidět našeho pana barona. Prosím o chvíli strpení, hned mu oznámím váš příchod.“ S tím zmizel uvnitř domu. Netrvalo to však nijak dlouho a už vás uváděl do přijímacího pokoje, kde vás převzal jeden z komorníků. Ten vám také nabídl místo k sezení a lehké občerstvení.

V tu chvíli do místnosti také vstoupil baron de Brey. Od pohledu bylo jasné, že je to čistokrevný aristokrat ve všem všudy. Jeho pronikavé bystré oči vypovídali o stejně bystré mysli. Postava zase mluvila o tvrdém vojenském tréninku, který baron dozajista absolvoval a meč u pasu toto podezření jen umocňoval. Ať již byl baron cokoliv, pozornému člověku se dozajista nemohl jevit jako ten muž, za kterého byl obecně považován. Žádný slaboch a žádný lenoch. Spíše naopak.

„Vítejte, pánové, vítejte v mém městě a v mém sídle. Dovolte mi, abych se vám představil, i když předpokládám, že tušíte, kdo jsem. Slušnost mi však nedovolí jinak. Mé jméno je Henry de Brey a jsem zdejším baronem. A nyní, co pro vás mohu udělat?“ představil se a přešel rovnou k věci, jako pravý muž činu.

Henry de Brey, baron z Brey

RADNICE A TRH
Městečko Brey

Sarith, Gwarin: Brey, Rybárna

„Ach, tak vy jste tu kvůli tomuhle,“ odvětil spokojeně rybář a nabídl vám dva špalky k sezení, sám se posadil na třetí a dal se do vysvětlování, „no, mnoho toho nevíme. Prostě se z ničeho nic začali ztrácet ryby v řece. Jednoho dne prostě byly úlovky sotva poloviční a den na to čtvrtinové. Ne, že by ryby nebrali, ale prostě jich bylo méně. Všechna hejna, co jsme spatřili, byla každým dnem o něco menší. A ne, není to kvůli tomu, že bychom je všechny vylovili. Lovíme tu již celá desetiletí a vždy šetrně. Nikdo z nás se nechce připravit o živobytí tím, že by vše vylovil.“

Rybář následně vstal a na chvíli zmizel v rybárně. Po několika minutách se vrátil nazpět a v ruce přinesl několik malých okounů.
„Vidíte? Dospělí okouni. Třikrát menší, než ti, jež se tu vyskytovaly ještě před pár týdny. Dneska už pořádného okouna v řece nenajdete. Jen tyhle malý mršky. Z toho se nenají ani děti. Nevíme co by to mohlo způsobovat. Dokonce jsme šli i po proudu a i proti němu. Pár mil na obě strany. Nikde jsme neobjevili žádnou příčinu. Vážně netušíme, co za tím stojí.“

Hagar: Brey, kamenný most

Basil stál opřen o jeden z dubů poblíž mostu a nechal tě pozorovat most a okolí. Nijak ho netrápilo, co děláš a o čem přemýšlíš. Stejně tak nejevil zájem o jakoukoliv možnost hrozby pro jeho domovské město.

„Všichni Breyští o něm vědí,“ odpověděl ti v klidu, „a ne, nikdo ho nehlídá. Nejspíš spoléhají na to, že ho pohlídáme my lovci. Asi. My to nějak moc neřešíme. Náš problém to není. Jsme lovci, ne vojáci.“

Totální nezájem se mu zračil jak ve tváři, tak i v hlase. Ať již za tím bylo cokoliv, nikoho zřejmě netrápila možnost hrozby.

Liarék, Calis: Mistwood, lovci z bažin

V sídle lovců jich bylo aktuálně asi pět, někteří leželi na lehátkách podél stěn a odpočívali, jiní hráli kostky kolem kulatého stolu uprostřed místnosti. Když jste vstoupili do místnosti, všichni zpozorněli a vyslechli si vaši nabídku. Stříbro má zde stejnou moc, jako jinde na světě. Na druhou stranu, bažiny mají též svou moc. Lovci se po sobě podívali a nakonec jeden z nich pokrčil rameny a postavil se.

„Jsem Rion, lovec, bývalý Angrenský hraničář,“ představil se s lehkou úklonou, „za tři stříbrné vás zavedu na míli do bažin. Dále jsem se nikdy nevypravil a nehodlám se o to ani pokoušet. Tato mílová cesta by neměla trvat déle než pět hodin. Pokud budeme mít štěstí. Osobně nevím, kde se nachází ten váš hledaný čaroděj. Nemohu vám slíbit, že ho najdeme. Dohodnuto?“

Rion, Angrenský hraničář a lovec z bažin

Iltan: Roggeveen, přístav a gilda

„Nevím, co u vás v Lize děláte, že nemáte ponětí o světě. Čekal jsem, že obchodník vašeho ražní bude vědět, co se děje v místech, kde obchoduje,“ odfrknul si pohrdlivě celní, „copak nevíte, že naše milovaná Temerie je uprostřed občanské války? A že náš drahý vévoda válčí proti všem uchvatitelům? Ani to, že byl Roggeeveen městem elfů z Cidaris? Ti samozřejmě chtějí město zpátky. Což není překvapující.“

Celník jen zavrtěl hlavou a déle se s tebou nezdržoval. Vysvětlovat situaci bláznivým obchodníkům, to není jeho práce a za to ho nikdo neplatí. Navíc, úplatek nedostal, tak nemá důvod být nijak zdvořilý. Víno se zřejmě za úplatek nepovažovalo. Spíše za něco povinného. Tak to alespoň mohlo vypadat.

Z pasažérů si získal jen 6 stříbrných. Víc pasažérů si ani nesehnal. Málokdo chce cestovat do válečné zóny a zvláště do města, kterému hrozí nejen útok ze strany Temerijských pánů, tak i ze strany fanatických rasistických elfů, kteří nechtějí nic jiného, než vybít lidskou rasu do posledního člověka.

Následně si se vydal směrem do obchodní gildy. Vše si bez problémů našel a hned po vstupu tě odchytil místní vrátný, který tě po vyzpovídání poslal do jednoho ze salónků, kde tě po další chvíli uvítal zástupce velkovévody v otázce obchodních záležitostí.

„Dobré ráno, přeji, mé jméno je André Sanderoux, jak vám mohu pomoci,“ představil se a tázal se obchodník.

Sarith, Gwarin: Brey, Rybárna

Liarék, Calis: Mistwood

Liarék, Calis - Mistwood

Hagar: Brey, kamenný most

Larissa: Městečko Brey, trh

„Samozřejmě, je to čistě na vás, ale věřte, že budu nadmíru potěšen, pokud mě poctíte svou přítomností a doprovodíte mou karavanu do Mahakamu. Nadmíru potěšen!“ ujistil tě Denis a znovu se obrátil ke svým přátelům a začal s nimi rozmlouvat o všem co v Mahakmu nakoupí a co prodají.

Ty sis mezitím udělala výlet na trh, který byl v tuto pozdní hodinu již více méně prázdný. Několik stánkařů balilo své věci a poslední zbytky žoldáků se uchylovali k Rudé růži, či mířili přímo k Zadním vrátkům. A nejspíš pro ně také byla píseň, kterou si hrála.

Tvůj hlas přilákal jejich pozornost celkem rychle. A možná nejen hlas. Bylo jich šest a na první pohled nevypadali nic moc, přesto si vyslechli tvou píseň a též vše, co by si jim chtěla říct ohledně nabídky práce. Samozřejmě se hned zajímali o to, kolik za to dostanou. Jako každého jiného žoldáka, i je zajímal prvně zisk, který mohou získat.

Iltan: Roggeveen, přístav

André ti nabídl sklenici vína a poté, co si vyslechl tvou nabídku, ti s úsměvem odpověděl: „Pravda je, že můj pán skutečně shání zbraně a vojenskou výbavu. To víte, válka je válka. Naštěstí obchodníci z Redanie dodávají zbraně ve velkém a za celkem příjemné ceny. Tamní zbrojní manufaktury je chrlí ve velkém.“

Bylo zřejmé, že tvá cena určitě nedopadla na úrodnou půdu. Obchodník přešel k oknu a shlédl na přístav, „za deset zlatých mohu mít dvojnásobek, možná i trojnásobek toho, co mi nabízíte vy. Poptávka je sice veliká, ale nabídka též. Taková je realita. Přesto chápu, že si chcete přijít alespoň na nějaké zlato. Proto vám učiním nabídku. Všechno vaše vojenské zboží za tři a půl zlatky. Co vy na to? Myslím, že je to fér nabídka.“

André Sanderoux, zástupce Velkovévody Ellander-Roggeveen ve věcech obchodních

Sarith, Gwarin: Brey, Rybárna

Na tvé myšlenkové pochody, vyřčené nahlas rybář souhlasně přikývl a dodal: „Tak nějak to bylo.“ Sám tomu očividně nerozuměl a nedokázal si takové zmizení vysvětlit. Seděl na svém pařezu a přejížděl pohledem z jednoho na druhého, očekávajíc nějaký plodný nápad.

„Množství rybářů? Kde by se tady vzali? Nikde poblíž není žádné větší město, nic co by se velikostí blížilo Breyi,“ zamítl rybář hned první možnost, „pokud je to mág, nebo nějaký neznámý tvor, jak říkáte. Tak to je vskutku nad naše možnosti. Jsme jen rybáři, ne válečníci a dobrodruzi. Chápejte.“

Na tvou otázku ohledně magických umění odpověděl: „ Samozřejmě že tu někdo takový je. Apagius. To je náš městský čaroděj. Sám sebe nechává nazývat magistr magických umění, či tak nějak. Nikdy však nevylézá ze svého domu, co já vím.“

ZBROJNOŠI
Městečko Brey, trh

Hagar: Brey, Zadní vrátka

Thorwald, Irion a ostatní žoldáci z vaší grupy skutečně byli stále na stejných místech, jako když si je opouštěl. Pravda, alkohol se na nich již začal podepisovat a i věčně pesimistický Irion, či málomluvný Thorwald začali dostávat lepší náladu. To se projevovalo obecně v celé hospodě. Smích a hlomoz, který dokáže vyloudit taková kopa ožralů je vskutku impozantní.

Na tvůj popis situace společně přikyvovali a i přesto, že byli trochu připitý, i jim docházel význam tvých slov.
„Souhlasím, něco se tady děje. Nevím co, ale něco určitě,“ souhlasil Thorwald, „na druhou stranu. Nejsme placení za to, abychom šťourali do věcí, do kterých nám nic není. Jsme žoldáci. A dokud nás platí, musíme dělat to, za co jsme placeni.“

„To neznamená, že bychom měli nečiníce přihlížet a čekat, až nás někdo vykuchá,“ dodal po chvíli přemýšlení, zatímco upíjel ze svého korbele, „měli bychom se porozhlédnout kolem. Hlavně opatrně. Ať nestrčíme hlavu do vosího hnízda. Jestli se některý z vás, platýsů, nechá chytit při něčem nekalým, osobně vám při vaší popravě nasadím oprátku.“

Gerard, Willican: Brey, sídlo barona

Larissa: Městečko Brey, trh“

Žoldáci si tě poslechli a mezitím, jak si mluvila, spolu vykecávali a zdá se, že o tvé nabídce přemýšleli. Nakonec jeden z nich vystoupil.

„Pěkná slova, dívčino, vážně pěkná. Ale trochu tě opravím, možná sis totiž nevšimla, že zde žádná válka není. Jsme placeni a přitom můžeme chlastat a užívat si s děvkama. A to bez nutnosti někam cestovat,“ prohodil žoldák a rozhodil rukama na ukázku toho, že je nadmíru spokojen, „Celkem jistej flek, osobně jsem s tím nadmíru spokojenej. Nevím jak vy chlapy, ale nehodlám se trmácet do hor a do zimy, když můžu šoustat zdejší běhny.“

Většina z chlapů souhlasně zabručela a kývala hlavou. Tři z nich odešli hned, dva po chvíli s tím, že si to rozmyslí, a když tak se zastaví u vozu formanů, jak bylo dohodnuto. Na místě tak zůstal jediný z žoldáků. Očividně taky nejstarší z nich. Stál opřen o zeď budovy a v hubě přežvykoval kuřecí stehno.

Na první pohled bylo zřejmé, že se jedná o veterána. Zjizvený obličej a šedé vlasy, plátový kyrys na hrudi, meč u pasu a oči plné zkušeností. To vše jasně vykreslovalo žoldáka, jenž si prošel peklem…a nejspíš několikrát.

„Říkáš devět stříbrných? To nezní špatně. Možná tvou nabídku využiji,“ začal a vydal se blíž k tobě, aby si tě lépe prohlédl, zatímco ty sis tak mohla lépe prohlédnout jeho, „vždycky jsem se chtěl podívat do Mahakamu.“

Prohlédl si tě od vrchu až dolů a nakonec jen bez jakýchkoliv dodatků přikývl, „ale proč ne. Brey nebo Mahakam, to je vlastně jedno. Potkáme se u formanských vozů, dívčino.“ S tím se vydal směrem k formanským vozům, nejspíš pohovořit s vozky a dalšími obchodníky a pasažery.

Přes rameno za tebou ještě zavolal: „A mimochodem, jmenuji se Drey, Roland Drey.“

Roland Drey, žoldák a veterán mnoha válek

Hagar: Brey, Zadní vrátka

Iltan: Roggeveen, přístav

„Redanijské zbraně jsou svou kvalitou pověstné, jak jistě víte. Přeci jen, vyzbrojují jimi ty svoje paladiny a ti by na sebe nevzali nic, co by nebylo z pravé a kvalitní oceli,“ odvětil ti s klidem a úsměvem André, který si z tvých připomínek a poznámek očividně nic nedělal, „a co se týče zbraní z Ligy. Určitě jste je musel nakoupit předražené. Přeci jen, pokud se nemýlím, princ Robert je nyní též ve válce a také určitě hojně zbrojí. Pokud jste nakoupil zbraně v Hengfore, určitě byly zbytečně drahé.“

„A pokud věříte, že velkovévoda Maribor-Gors Velen od vás nakoupí a nabídne vám více, tak to se hodně mýlíte. Dle mých informátorů nakupuje přímo z Mahakamu skrz Carreras, který zůstal ve válce neutrální. Má tak jedny z nejlepších zbraní. Sice ne nejlevnější, ale velkovévoda měl vždy truhlice plné,“ vyvrátil ti tvou domněnku svým názorem.

„Ale pokud chcete, klidně to v Gors Velenu zkuste. Já vám však nemohu nabídnout víc jak čtyři a půl zlatých,“ dodal nakonec svou, snad poslední nabídku.

Sarith, Gwarin: Brey, Rybárna

TRH A DRUID
městečko BREY

Sarith, Gwarin, Larissa: Brey, Trhovisko

Gerard, Willican: Brey, sídlo barona

Prvně si baron vyslechl Willicana, jenž ho informoval o svém poslání vyhubit lapky a bandity v této části Temerie. Na jeho tváři se během Willicanova monologu objevil úsměv a když si domluvil, rozpřáhl s úsměvem ruce.

„Výtečné, už jsem myslel, že na naši část země řád Plamenné růže zapomněl. Jsem velmi potěšen tím, že jste sem byl vyslán, sere, vskutku velmi potěšen,“ uvítal tvé poslání baron, „samozřejmě máte mé svolení k verbování mužů z řad žoldnéřů, jenž do Breye přicestovali. Osobně vám navíc přispěji ze svých truhlic, řekněme, čtyřicet stříbrných. Věřím, že za ně dokážete sehnat dostatek mužů ochotných lovit tato pochybná individua, jež přepadají čestné kupce mířící do našeho města.“

„Dezertéři a banditi musí být zničeni do jednoho, na tom se shodneme. Přesto vám doporučuji mít se na pozoru, sere. Zdejší lesy nejsou tak mírumilovné, jak se mohou na první pohled zdát,“ dodal směrem k Willicanovi s úsměvem na rtech a tónem, který naznačoval, že za tím vším je mnohem, mnohem víc. Následně si i baron nalil skleničku vína a pohodlně se usadil v jednom z křesel.

Představení sera Gerarda přijal se stejnou úctou jako to Willicanovo a i jeho si vyslechl bez přerušení. Při zmínce o nutnosti o ukončení konfliktu se na baronově tváři znovu rozlil onen vševědoucí úsměv.
„Drahý sere Gerarde, mohu vás ujistit, že tato válka neskončí ještě dlouhé měsíce, možná i roky,“ začal poučujícím tónem. Přitom přešel k nástěnné mapě Temerie, na které byly vlaječkami vyznačeny aktuální pozice jednotlivých rodů a tedy i rozložení moci v Temerii.

„Předpokládám, že ani vy, ani ser Willican netušíte, že tato válka není čistě spontánním činem několika jedinců. To ani zdaleka ne. Mohu vás ujistit, pánové, že tato válka je vyvrcholením dlouholetých příprav a že když začala, tak všichni její účastníci byli více než stoprocentně připraveni na souboj o korunu,“ pokračoval ve vysvětlování klidným tónem. Pravděpodobně proto, že i on sám se považoval za jednoho z těch ‘připravených‘, „není čemu divit. Marcus, král Temerijský, budiž mu země lehká, měl tu smůlu, že měl jen jediné dítko. A k tomu ještě navíc dceru. Všichni lordi království tak s očekáváním pozorovali její růst a s obavami sledovali, jak se z ní stává ambiciózní a velmi schopná mladá dáma. Raimund, Louis, i Henry* moc dobře věděli, že zkrotit někoho jejího charakteru bude téměř nemožné. Proto se připravovali na den, kdy Marcus natáhne bačkory. A pak vyhlásili své nároky skrz všechny ty příbuzenské svazky, jimiž byli pospojováni s rodem královským. No a zbytek už je docela zřejmý. Z toho všeho vyplývá, ser Gerarde, že válka neskončí ještě dlouhou dobu.“

Tento dlouhý monolog si nejspíš chystal skutečně dlouho. Buď to anebo byl skutečně velmi dobře obeznámen se situací, když dokázal všechny informace chrlit z rukávu, jako kdyby to jeho samotného nepřekvapovalo.

„Jinak s vámi samozřejmě souhlasím. Válka by měla skončit. Samozřejmě vítězstvím naší milované královny Kateřiny, jak jinak. To však neznamená, že naše přání dojdou ke splnění bez patřičné snahy,“ dodal a otočil se od mapy zpět k vám, „věřím, že budete velkou oporou pro mé vojenské síly, sere Gerarde.“


*Poznámka vypravěče: Raimund =Raimund de Dorian, Protektor Soddenu, vévoda z Dorianu; Louis = velkovévoda Louis de Maribor-Gors Velen; Henry = velkovévoda Henry de Ellander-Rogggeveen

Sarith, Gwarin: Brey, Rybárna (zpětně)

SETKÁNÍ NA TRHU
Městečko Brey

Sarith, Gwarin, Larissa: Brey, Trhovisko

TRH A RUDÁ RŮŽE
Městečko Brey

Gerard, Willican: Brey, sídlo barona

Hagar, Sarith, Gwarin: Brey, Zadní vrátka

Thorwald, Irion, Hagar a další z jejich grupy se začali notně opíjet a obraceli do sebe korbel za korbele, nálada byla z části veselá a z části melancholická. Znovu se začaly z hrdel ostrovanů ozývat nájezdnické songy a vzpomínky na jejich válečnickou minulost se zase vynořovali. Naštěstí měli v sobě všichni už příliš mnoho alkoholu, aby pomýšleli na nějakou bitku. Kupodivu se k ostrovanům připojilo i několik Temerijců. Nejspíš proto, že rytmu válečnické písně nedokázali jejich vojácké povahy odolat. Nehledě na její minulost.

Do toho všeho vstoupili Sarith a Gwarin, aniž by jejich vstup někdo zaregistroval, nedej bože, aby někoho zajímal. To, že mají špičaté uši, v začouzené putyce nikdo neřešil. Ne v tuto hodinu. Nakonec Saritha přeci jen hostinský poznal a kývl na něj. Nejspíš je ti stále vděčný za vyřešení situace s kapitánem stráží. Hned ti udělal místo u tvého bývalého stolu a poté, co rozpoznal ve tvém společníkovi druida, ihned se vás jal osobně obsluhovat. „Budete si přát, pánové? Je-libo něco k pití? Pivečko, či vínečko? Anebo něco chutného k zakousnutí?“

Quido, hostinský u Zadních vrátek

Iltan: Roggeveen, přístav

„Výtečně, příteli, jsem rád, že jsme se dohodli. Nemusíte mít starost s vykládkou, o to se postarají moji lidé,“ s tím ti předal smlouvu o prodeji a poté, co si ji podepsal ty, podškrábnul ji i on. Následně ji předal komorníkovi. Není pochyb o tom, že během chvíle začne vykládka zboží. Též ti předal tvé nov nabyté čtyři zlaté a dopočítal k nim deset stříbrných. Dohodnutou cenu.

„O Roggeveenu. Není toho mnoho co říci. Kdysi tohle město bylo elfů. Pak ho Temerijský král Marcus dobyl a všechny elfy vystěhoval. I když to nebylo třeba. Žádný z těch fanatických elfů zde nehodlal zůstat a žít po bohu, jak oni říkají D’hoine. Odešli všichni, dobrovolně. A nyní nad námi visí hrozba jejich odvety jak Damoklův meč. Je jen otázkou času, kdy se ty jejich rádoby civilizované hordy fanatiků dají do pohybu a oblehnou nás,“ zhodnotil situaci André, „a lordi Temerie k tomu nebudou mít co říci, neboť se mydlí jak šílení. Jako kdyby záleželo na tom, kdo bude mít na hlavě korunu.“

„Samozřejmě jsem věrný poddaný a služebník svého pána a přeji korunu jemu,“ ujistil tě hned o své věrnosti, o které určitě nebylo pochyb. André byl velkovévodovým mužem srdcem i duší, „ale jak říkáte, válka dělá obchodu jen škodu. A co se obchodu pro vás týče, nevím, příteli. Snad kdybyste měl povozy, tak bych vašich služeb mohl využít při převozu zásob do vnitrozemí k ležení velkovévody. S lodí ale, to pro vás osobně nic nemám. Vždycky však můžete přivážet další vojenské vybavení, to neodmítneme. Samozřejmě za přijatelnou cenu.“

Liarék, Calis: Mistwood, Obchod

Společně, mág a hraničář, jste vstoupili do obchodu na nábřeží, což byl ten bližší ze dvou obchůdků, kterými Mistwood disponoval. Hned po otevření dveří vás přivítala vůně rybiny a uzené zvěřiny. Je tedy zřejmé, že zdejší obchodník bude hlavním zpracovatelem kořisti lovců a rybářů Mistwoodu.

Po bližším prozkoumání se o tom můžete přesvědčit. Na stěně za obchodním pultem jsou rozvěšené uzené kusy masa a ryby napíchané na klaccích. Co se další nabídky obchodu týče, je vskutku pestrá. Typické vetešnictví. Od kožených zbrojí a luků na jedné straně po lucerny, pochodně a kotlíky na straně druhé. Je tu snad vše, na co si jen můžete vzpomenout. Vskutku zázrak, že se to vejde do tak malého obchodu. Na druhou stranu, máloco je tu ve více exemplářích.

„Vítejte, vítejte, vážení hosté,“ uvítal vás radostně obchodník s širokou náručí, „ co vám mohu nabídnout? Jen poroučejte, Manir má ve svém obchodu vše, na co si jen vzpomenete!“

Gerard, Willican: Brey, sídlo barona

„Vskutku, stejně jako každý jiný šlechtic. Jen hlupák by tak neučinil,“ odvětil s klidem baron na první ‘obvinění‘ Gerarda. Přičemž se zdá, že se ho to ani trochu nedotklo, „možná proto, že není zbytí? Žoldáci jsou vskutku nebezpečnou, řekněme dvousečnou, zbraní, ale jejich kvality jsou nezpochybnitelné. Ostrovanští žoldáci jsou navíc pověstní svou loajalitou a tím, že se v boji nevzdávají, ale raději bojují do posledního muže. Však víte, Síně, každý z nich doufá, že bude moci po smrti pít a radovat se po boku velkých válečníků. Podle mě jsou to blázni, ale dokud je to dělá tak skvělými žoldáky, nehodlám si stěžovat.“

Na chvíli se odmlčel, přešel k jednomu ze stolů, kde sebral pergamen a nahlas ti z něj četl: „Jeden lehký pěšák, dva zlaté, jeden těžký pěšák, osm zlatých, jeden lučištník, čtyři zlaté.“ S tím pergamen zase položil a vrátil se k tobě.

„To jsou pořizovací ceny jednotek, co se výzbroje týče, sere. Vidíte, že sumy jsou to vskutku nemalé. Plus je třeba přičíst jejich žold. Což je asi jedna desetina jejich ceny. Zhruba,“ dodal baron, „počty dozajista ovládáte, takže si dokážete sečíst výhodnost žoldnéřského vojska. Deset stříbrných za týden není v žádném případě málo, ale ani moc. Ne pro toho, kdo chce kvalitu a má plné truhlice.“

„A co plánuji, ptáte se?“ pokračoval s klidem a vydal se směrem k oknu, odkud vyhlédl na ulice svého města, „to je celkem prosté. Plánuji vyhrát korunu pro svou lenní paní. Jak jinak. A to všemi možnými prostředky. Více vám aktuálně sdělit nemohu, neboť se jedná o nanejvýš utajované operace vypracované strategickou radou královny samotné. Já jsem v nich jen obyčejným pěšákem. Stejně jako vy.“

Larissa: Městečko Brey, Rudá růže

Rudá růže je jediným podnikem v Breyi, kde nejsou hlavním obchodním artiklem nápoje a krmě, ale je jím lidské tělo. Ano, je to tak, Rudá růže je jednoduše řečeno, bordel. Slušněji řečeno, Podnik pro potěšení všeho druhu. Máloco z lidských, ale i nelidských potěšení není v Rudé růži k dostání.

Vstupní místnost nebyla nijak prostorná, jen prostá vrátnice hlídaná dvěma kolohnáty, kteří zde nejspíš dělali funkci místních vyhazovačů a těch, kteří zajistí, aby zákazníci za všechny poskytnuté služby poctivě zaplatili. Zadarmo zde nikdo nic nedostane, o tom nemůže být pochyb.

Hned za vstupní místností je rozlehlá společenská místnost se stolky, lavičkami a křesílky, kde zákazníky obletují místní květinky, nalévají do nich drinky, poskytují jim opiáty a samozřejmě je uchvacují svými těly. Ti majetnější pak odcházejí s vybranými dívčinami, případně chlapci, záleží na vkusu, do horních pater, odkud se linou známé zvuky milostných aktů. Ať již se jedná o slastné vzdychy, či o zvířecí hekání.

Co do výběru, Rudá růže má skutečně široké spektrum toho, co může nabídnout. Na místní poměry až nečekané. Od lidských společnic různých barvy pleti a různých proporcí, přes elfku a dokonce i jednu trpaslici. A nakonec taky dvojici chlapců.

Na to vše dohlíží madam Giselle, místní „bordel mama“. Distingovaná a aristokraticky vystupující, jako kdyby byla nad tím vším. Přesto že je pro zákazníky nedostupná, často nad jejími křivkami slintají.

Právě ta tě spatřila hned při vstupu a přistoupila blíže k tobě, aby s tebou mohla vést soukromý rozhovor nehledě na hluk v pozadí a z vyšších pater vycházející.
„Vítejte v Rudé růži, drahá,“ pozdravila tě kouzelně medovým hlasem, přičemž si tě celou prohlédla oceňujícím pohledem. Pak však sklouzla pohledem k pouzdru s flétnou a spolu s tvými vysvětlujícími slovy ihned pochopila, že zde nejsi za tělesným potěšením, spíše naopak.
„Pokud tu chceš hrát, klidně můžeš. Naši hosté mají různé chutě, možná tě některý z nich finančně i ocení. Ode mě však nic nečekej, já prodávám jiný druh požitků,“ prohodila.

Madam Giselle, bordel mama Rudé růže

Gerard, Willican: Brey, sídlo barona

„Jsem rád, že si rozumíme, sere,“ přijal tvou nabízenou pravici baron a s tajuplným úsměvem dodal, „věřím, že brzy uvidíte, jak moc jsem věrný naší lenní paní a královně. Pravděpodobně víc, než si nyní myslíte.“

„Pokud již nic nemáte, rád vás tu uvidím ráno. Měl bych pro vás jeden dosti delikátní úkol,“ dodal nakonec baron s jistou dávkou opatrnosti tichým hlasem čistě jen pro tvé uši tak, aby to Willican stojící opodál neslyšel, „pokud jste skutečně věrným zastáncem naší královny, neexistuje nic víc, čím byste posloužil její věci, než tím, že byste tento úkol splnil. Ale více až ráno, věřím, že si potřebujete po cestě odpočnout a naplnit břich.“

S tím se s Gerardem baron rozloučil a mohl se tak plně věnovat seru Willicanovi z řádu Plamenné růže.

Sarith, Gwarin, Hagar: Brey, Zadné vrátka

Gerard, Willican: Brey, sídlo barona

RUDÁ RŮŽE
Městečko Brey

Larissa: Městečko Brey, Rudá růže

Madam Giselle jen pokývla na souhlas a znovu se začala věnovat své práci. Pokud to tedy prací lze vůbec nazvat. Peskovala děvčata a usmívala se na hosty. A samozřejmě rýžovala nekřesťanské peníze.

Ty sis mezitím našla útulné místo v koutě a spustila. Madam, zdá se, byla s volbou spokojená, neboť na tebe spokojeně pokývla. A stejně tak i hosté, kterým tvůj zpěv a tvá hra vlili do žil novou krev a energii…a další peníze do kapsy madam.

Již s menším úspěchem se setkala verbovací píseň. Přesto dva z žoldáků zaujal tvůj proslov a slíbili, že o tom popřemýšlí a pokud se rozhodnou pro, tak se přidají ráno ke karavaně.

Za hru si té vydělala další 4 měďáky.

Willican: Brey, sídlo barona

Baron se po odchodu sera Gerarda mohl věnovat konečně tvé maličkosti a také tak učinil. Vyslechl důkladně tvé otázky a poté, co se usadil v jednom z křesel, také ti na ně odpověděli.

„Podezření? To bohužel nemám,“ odpověděl baron zamyšleně, „přesto je dost pravděpodobné, že se jedná o bandy dezertérů, jak jste sám říkal. Není pochyb o tom, že lapkové mají vojenský výcvik a disciplínu. Též jejich vůdcové nejsou zdaleka tak neschopní, jak obyčejně bývají. Nejspíš bývalí důstojníci, či někdo podobný.“

Na tvou druhou otázku tě baron zavedl o patro výš, do druhého sálu, který sloužil jako místnost pro trofeje. Nejspíš baronovi úspěchy, anebo taky ne. Kdo ví. Na každý pád, baron se zastavil až u hlavy jednoho z tvorů, po němž si slýchával. Obří hlava s tesáky a hřívou, jež by dle neznalců mohla patřit lvovi, byla vskutku děsivá. Dle barvy a jistých dalších znaků, jenž řádu Plamenné růže nejsou neznámé, však poznáváš Mantichoru. Na živo si ji doposud nepotkal. Ale dle toho, co si o ní slyšel, je to skutečně velká a nebezpečná bestie.

„Tohle, je jedno z dalších nebezpečí, které se v našich lesích občas vyskytuje. Tyhle zatracené potvory zla sem čas od času zaletí z Mahakamských hor, kde mají sídliště. A věřte mi, sere Willicane, nejsou to žádné přátelské kočičky. Jedna z nich roztrhala dvacítku mých chlapů mě před očima, než jsem jí zasadil smrtelnou ránu kopím. Velmi, velmi nebezpečná bestie,“ vysvětlil baron a s tím si začal lehce třít levou paži. Tišeji pak dodal, „též mi nechala něco na památku.“

Ke tvé třetí otázce pak odvětil: „pokud chcete někoho, kdo se vyzná v našich lesích, tak to musíte za Blaisem. Je jedním z místních lovců. Tak trochu samorost, ale nikdo se mu v tom, co dělá, nevyrovná. Najdete ho v lovecké chatě. Pokud tedy zrovna není na lovu.“

Manticora

Hagar, Sarith, Gwarin: Brey, Zadní vrátka

„Ale jistě, ctěný druide, jeden pokojík bych zde pro vás určitě našel. Není to sice nic moc, ale to víte, jsme jen chudý hostinec,“ odpověděl ti uctivě hostinský a ihned začal volat na děvečky, aby ti připravili pokoj, co nejlépe to jen půjde. Dokonce prý i s čistým povlečením, což tu asi nebývá zvykem.

„Pivečko, husička a bramborový placky, všechno bude,“ uklonil se hostinský a na chvíli zmizel. Brzy na to se objevil s pivem pro tebe i pro Saritha a za deset minut vám donesli i talíře s husím masem a bramborovými plackami.

Děvečka, jež vám je přinesla jídlo, na druidovi visela s očima dokořán překvapená přítomností někoho tak zvláštního. Saritha tu už viděl dříve, takže u něj se pohledem ani nezastavila. „Vaše objednávka, ctěný druide,“ zašpitla, položila talíře a odspěchala pryč.

Hagar, Sarith, Gwarin: Brey, Zadní vrátka

PYREENŮV MĚŠEC
Městečko Brey

Liarék, Calis - Mistwood, obchod

Liarék, Calis: Mistwood, Obchod

Maniro si vyslechl vaši objednávku a přeříkávaje si jednotlivé položky vše snosil na pult na hromadu. Na papíru vedle pak sepisoval cenu. Dle pohledu na jeho tváři je znát, že je vaším nákupem nadšený. Zřejmě mu pěkně vyděláte.

To se ukázalo jako pravda, když vám o chvíli později oznámil finální sumu: „Tak, pánové, dohromady to dělá 7 stříbrných a 12 měďáků.“

Vskutku žádná nízká cena, ale na druhou stranu.

Hagar, Sarith, Gwarin: Brey, Zadní vrátka

Hostinský se u vás vskutku zastavil a to proto, aby se optal, jak vám chutná. Poté, co mu jídlo pochválíte a zeptáte se ho na možnou pomoc, či práci, odpoví vám následující: „Zdravotní problémy? No, vyjma nějakých kašlů a občasných horeček, což není nic, s čím by si neporadili ty dryáky, co nám prodává lékárník Nikolaj, tak o ničem nevím. Brey je poklidné městečko, nechceme tu problémy, jak jistě chápete. O legendách toho vím ještě méně. A zvláštnosti? No, vyjma toho, že do našich lesů občas sejdou či zaletí nějaké potvory z Mahakamu, tak tu není nic zvláštního. Jsme obyčejný kraj. “

Poté se na chvíli zamyslel a podrbal se na bradě. Nejspíš se vám chtěl ještě nějak zavděčit, i když kdo ví, jaký proto mohl mít důvod, přesto vás nakonec o něčem informoval. „Pokud hledáte nějakou práci, tak zkuste stájmistra Wilfreda. Možná by měl uplatnění pro druida. Kdyby něco, tak ode mě to ale nevíte.“
S tím od vás odkráčel nechtěje se do ničeho zaplést. Proč zmínil právě Wilfreda a jeho stáje, to jste se od něj nedozvěděli a on sám se k vašemu stolu již nemám.

Larissa: Městečko Brey, Pyreenův měšec

V Pyreenově měšci se mezitím rozjela i menší zábava. Hosté už se také trochu napili a dokonce přibili i další, je tu teď trochu hlučněji než dopoledne, stále však relativní klid oproti Zadním vrátkům. A hlavně bez rozbitého nábytku.

Spatřila si zde i několik na první pohled důležitých osob. Oblečených do vybraných brokátových kabátců a s naditými měšci u pasu. Nejspíš bohatí obchodníci, či bankéři. U jednoho stolu spolu dva tací boháči seděli, jeden z nich vypadal, jako že již hodně dlouho nespal a na první pohled byl notně opilý. Ten druhý se ho pak snažil utěšovat. Ostatní se na ně čas od času podívali, nic však neříkali.

Kupec Denis ti poděkoval za tvou snahu a sám je překvapen tím, že se vůbec nějaký žoldák ozval. Rád si počká na ráno a zjistí, kolik z nich si to rozmyslelo a přidá se. Svou odměnu, tedy onen stříbrňák, který sis dojednala, ti samozřejmě přislíbil.

Roland Drey se do Pyreenova měšce nedostavil. Zdá se, že je to na něj moc drahé a nóbl.

Iltan: Roggeveen, Hlubina

Hudba v hostinci

André se s tebou rozloučil a následně tě nechal tajemníkem vyprovodit z gildy. Samozřejmě ve vší slušnosti, ale jelikož byl obchod ukončen, neměl si tu už co pohledávat. Zamířil si tak přímo do sousedního domu, hostince „Hlubina“.

Hostinec to byl nečekaně poklidný. V tuto dobu zřejmě většina zákazníků, tedy námořníků, stále pracuje ať již na úklidu lodi, či na nakládání, či vykládání nákladu. Přesto zde bylo několik stolů obsazených. Většinou na první pohled obchodníci, možná nějací radní a lodní kapitáni. Kdo ví. Nikdo z chudiny. Ti buď nemají na to, aby zde popíjeli, anebo pracují.

Hostinský za pultem čepoval pivo a celkem pohledné děvečky ho roznášeli. Z kuchyně za barem se linula úžasná vůně pečeného masa a koření. V rohu hostince pak seděla skupinka muzikantů hrající a bavící tak místní skromné publikum. Přesto si nejspíš vydělali dost na to, aby je to uživilo.

Hagar, Sarith, Gwarin: Brey, Zadní vrátka

PYREENŮV MĚŠEC
Městečko Brey

Willican: Brey, sídlo barona

Gwarin: Brey, Wilfriedovi stáje

Výdaje v hostinci tě přišli na tři měďáky. Ty si zaplatil a pak si se již mohl věnovat své nové pochůzce. Z hostince tě vedla cesta směrem na náměstí a následně skrz nyní již liduprázdný trh směrem ke stájím, jež měli patřit někomu jménem Wilfried.

V tuto večerní hodinu není překvapivé, že stáje byly již zavřeny a po nikom nebylo ani potuchy. Musel si tedy zabušit na dveře, volat jeho jméno a doufat, že ti zdejší majitel otevře. To se také skutečně stalo.

Otevřel ti stájmistr Wilfried. O tom nemohlo být pochyb. Statný chlapík v holínkách a zástěře s odérem koní, jenž ho obklopoval a neunikl tvému čichu. Prohlédl si tě od svrchu dolů a pak teprve promluvil: „Jo, to jsem já. Co chcete?“ Stájmistr se zdá být trochu nevrlý, což jde vyčíst i z jeho tváře. Nejspíš je nerad rušen od večeře.

Larissa: Městečko Brey, Pyreenův měšec

O Meliorovi si toho moc nezjistila, alespoň ne mnoho užitečného. Děvečka, kterou si odchytla, aby ses jí na to zeptala, tvrdila, že je to chamtivý bastard, co okrádá poctivé lidi. Jeden z muzikantů tvrdil, že Melior je spřízněn s vysokou šlechtou. Netušil však jak a s kým. Pak již nebylo třeba se na něj vyptávat, protože Melior, jak tě upozornila děvečka, vstoupil do podniku a usadil se na jedno z čestných míst. Hostinec Manuel se mu začal hned podbízet a obsluhovat ho. Osobně! To u nikoho jiného nedělal, ani u samotných radních.

Ti dva, kteří byli též středem tvého zájmu, jeho příchod zaznamenali také, jejich reakce však nebyla nijak vážná. Brečící se od něj odvrátil a jeho společník vrhal na Meliora postranní pohledy, jež mluvili za vše. Když si se k nim přiblížila a nabídla píseň, brečící zvedl hlavu a štkavým hlasem prohodil. „Hrajte si, co chcete. Mě to nezajímá. Já chci jen zpěz svou ženu.“ Odvrhl tě.

Jeho společník ho poplácal po rameni a k vám oběma, k tobě omluvně, prohodil. „Omluvte jeho chování, slečno, je toho teď na něj příliš. A ty se vzchop, ona za to nemůže. Ona ti ji neunesla.“

Brečící chvíli nereagoval a pak jen přikývl. Sice se na tebe nepodíval, přesto se z jeho úst ozvalo „Omlouvám se.“

Iltan: Roggeveen, Hlubina

Hostinský tě obsloužil, jak sis objednal a po ochutnání si musel konstatovat, že zde nalévají skutečně dobrý ročník. Je též dosti pravděpodobné, že cena tomu bude odpovídat. To tě ale asi moc netrápilo.

Zaposlouchal ses do rozhovoru obchodníků v okolí a mezitím si jako by nic popíjel své víno. Vskutku nenápadné.
„Měli bychom vyrazit do Redanie co nejdřív. Kdo ví, kdy špičatá ucha zaútočí,“ slyšel si říkat jednoho obchodníka, „já určitě nechci být poblíž, až tu budou létat jejich smrtonosný šípy. Nebudu mít klid, dokud nebe mezi mnou a jimi alespoň Pontar"!
„Moc se strachuješ, Hansi, elfové se ještě dlouho nepohnou. A s každým dnem, kdy naše povozy vozí zbraně z Redanie sem, do Roggeveenu, bohatneme,“ odvětil mu jeho společník.
„Mrtvola si zlato neužije,“ bylo to jediné, co mu odvětil onen po boji netoužící obchodník. Z těchto dvou toho víc nedostaneš, proto ses lehce pootočil a vyslechl část rozhovoru další, tentokráte trojice, obchodníků. Kupodivu mezi nimi byla i žena.

„…znovu ti říkám, Louis je odepsaný, pokud Iskall skutečně oblehl Ellander, tak nemá šanci. Není lepšího velitele. A až Kateřina získá Ellander, hádej, kam se obrátí. Hm?...“
„Taková blbost. Těmhle zprávám nevěřím. Dorian by ji nenechal udeřit na Ellander jen tak. Využil by toho a oblehl Wyzimu.“
„Říkám ti, že to tak je. A Dorian neudělal ani prd. Má bobky z armády u Mariboru.“
„Oba dva plácáte nesmysly, raději dopijte a dejme se do práce. Ať je to jak je to, musíme vydělávat prachy,“ dokončil hádku dvou mužů ženský hlas. Muži skutečně ztichli a brzy na to se ozvalo šoupání židlí a všichni tři opustili hostinec.

Gerard: Brey, sídlo barona

Strážný, jenž je již očividně notně ospalý a nejspíš bude brzy vystřídán, zasalutuje po tvém příchodu a následně odpoví: „Monsieur, pokud mohu, doporučuji vám Pyreenův měšec. Pokoj tam není nejlevnější, myslím něco kolem dvou stříbrných, ale máte jistotu klidu a pohodlí. Pak tu jsou samozřejmě Zadní vrátka, takový pajzl. Co vím, je tam teď plno žoldáků, ale nejspíš tam místo k přespání pro vás hostinský udělá. Ceny tam nejsou nijak vysoké. Pár měďáků, myslím.“

Druhý strážný, jenž stál na druhé straně dveří, přikývl na souhlas, přičemž ještě dodal: „Slyšel jsem, že u Měšce je teď nějaká nová bardka. Prý celkem pěkně hraje.“

Liarék, Calis: Mistwood - u Manira

Gwarin: Brey, Wilfriedovi stáje

Willican: Brey, gilda obchodníků

„Jsem rád, že jsem vám mohl pomoci, sere Willicane. Řád Plamenné růže dělá záslužnou práci a musím zopakovat, že jsem potěšen přítomností jeho zástupce v našem kraji,“ rozloučil se s tebou baron a komorník tě následně vyprovodil ven.

Jeden z posledních občanů, co se ještě potlouká na ulici, tě navedl k domu obchodní gildy, která byla samozřejmě na úplně druhé straně města. Poté, co si zaklepal na dveře, tě jeden z komorníků vpustil dovnitř vida, že jsi šlechtic a máš pravděpodobně náležitý důvod proč rušit takto večer. Ihned tě zavedli do jedné z dosti luxusně vybavených kanceláří, kde již za velkým dubovým stolem plným papírů, seděla hlava cechu v Breyi.

Na uvítanou se postavil a nabídl ti svou pravici: „Julius Hanzel, monsieur, jsem zástupcem zdejší společnosti obchodníků, co pro vás mohu v tuto večerní hodinu udělat?“ Samozřejmě ti nabídl pohodlné křeslo k sezení a lehké občerstvení a čekal na to, s čím si přišel.

Julius Hanzel, hlava obchodní gildy v Breyi

Liarék, Calis: Mistwood, Obchod

„Ale pánové, pochopte, jsme odlehlá vesnice u bažin, obchodníci sem zavítají jen málokdy, a když nás zásobují, účtují si mnohonásobně víc, než za kolik nakoupili. A já musím také něco přidat, abych uživil rodinu. Mám ženu a tři děti. Vím, že to není málo, ale pochopte mě,“ začal vysvětlovat obchodník cenu, se kterou jste nesouhlasili. Na jeho tváři byl zkroušený výraz jasně ukazující na to, jak nutně potřebuje vydělat a že by rád, ale nemůže zlevnit.

„Nakoupili jste spoustu věcí. Spoustu drahých věcí. Lucerna, kopí, drahý olej do lucerny, pálenku a další věci. Nemůžete čekat, že je dostanete levněji. Ani Caleb vám to neprodá za méně než já a pochybuji, že u něj seženete vše, co u mě,“ dodal obchodník a po chvíli dalšího uvažování nakonec vstřícným hlasem pokračoval, „ale víte co, pánové, nejspíš budu muset dětem ubrat porce, ale že jste to vy, zlevním vám na 7 stříbrných a čtyři měďáky. Chápejte, potřebuji prodávat. Když neprodám. Nevydělám už vůbec nic. A lepší malé porce, než žádní porce. Snad to dětičky pochopí.“

Liaték, Calis - Mistwood, obchod

Gwarin: Brey, Wilfriedovi stáje

Wilfried, dosti rozmrzelý z toho, že ho někdo odtáhl od večeře, si tě ještě jednou celého prohlédl a ve tváři se mu zračili pochyby, „kdo vám říkal, že potřebuji pomoc? A co všechno vám nakecal?“

Ať již měl hostinský jakýkoliv důvod tě sem poslat, Wilfried se nezdá být zrovna nadšen tím, že by mu měl někdo, jako ty, pomáhat. Ať už je to s čímkoliv.

„Žádnou pomoc nepotřebuji, určitě ne od nějakého elfa. Nikdo mým koním nerozumí víc, než já sám,“ dodal po chvíli nevrle. Přesto nezavřel dveře a čeká, jestli chceš snad něco namítat, či dodávat.

Gwarin: Brey, Wilfriedovi stáje

Iltan: Roggeveen, Přístav

Hostinský ti naúčtoval plné tři měďáky za pohár vína. Skutečně drahé, pravděpodobně pouze pro ty, kteří mají plné kapsy zlata. Nakonec si zaplatil a vydal ses zpět k lodi.

Ta stála přesně tam, kde si ji zanechal. Paluba se hemžila námořníky a přístavními dělníky. Jedni kontrolovali stav lanoví, záplatovali plachty a drhli palubu, ti druzí pak přenášeli váš náklad na svých ramenou směrem do skladišť. Husím pochodem se táhlo na dvacet chlapíků a nebylo pochyb o tom, že již brzy budou mít vše vyloženo a budeš tak moci bez problémů odplout.

Na palubě ti kapitán Rael potvrdil tvé domněnky: „Zdravíčko, pane Forehande, doufám, že obchody šli bez problémů. Tihle se tu ukázali brzy poté, co jste vystoupil a dekretem o prodeji. Tak jsem je nechal vše vyložit, když už na to měli papír.“ Oznámil ti a prstem ukázal na přístavní dělníky.

„Máte pro nás už další cíl, nebo se tu zdržíme? Rád bych věděl, jestli mohu dát chlapcům volno, či je mám držet na palubě,“ optal se.

Gwarin: Brey, Wilfriedovi stáje

„Hej, stůj, chlape druidská,“ zavolal za tebou stájmistr jen co si domluvil a vydal ses na odchod, „nechtěl jsem tě urazit. Pokud chceš, můžeš pomoci. Možná ti nakonec i něco zaplatím, když se ti to podaří.“
Jeho tón nyní již nebyl tak útočný a odměřený, spíše odevzdaný. Nejspíš mu konečně docvaklo, že když to nedokáže sám, potřebuje každou pomoc, kterou mu někdo může nabídnout. A tou pomocí si aktuálně ty.

„Pojďte za mnou“ oznámil ti, pokud sis to rozmyslel a chceš mu nakonec pomoci. Vedl tě směrem ke stájím, kde otevřel postranní dvířka a rozžal jednu z luceren. Podíval se na tebe a s otázkou „víte něco o koních?“ tě zavedl hlouběji do stájí, kde v jedné z kójí byl bílý hřebec. Na první pohled bylo zřejmé, že kdysi musel být skutečně hrdým a silným zvířetem. Nyní však vypadal, jako kdyby umíral. Ne však stářím, jak tě ujistil stájmistr.

„Je to mladý hřebec, tříletý, a z toho nejlepšího chovu. Můj oblíbený. Schovával jsem ho jako věno pro dceru, ale pak začal churavět. Vyznám se ve všech koňských nemocích, ale o tomhle sem ještě neslyšel. Jako kdyby mu něco vysávalo životní sílu,“ vysvětlil stájmistr.

Po bližší prohlídce ses skutečně přesvědčil o tom, že hřebec je v naprostém pořádku, tedy až na to, že z nevysvětlitelných důvodů vypadá jako dědeček co se životní síly týče.

Liarék, Calis: Mistwood - před obchodem

PYREENŮV MĚŠEC
Městečko Brey

Gwarin: Brey, Wilfriedovi stáje

Liarék, Calis: Mistwood, Obchod a pajzl „U Leknínu“

Obchodník se cítil dosti uražen, když si mu oznámil, že dělá jen komedii, přesto byl spokojen, když si za věci zaplatil požadovanou cenu. S loučením se ani nijak nenamáhal, stále dosti uražen chováním čaroděje. Nejspíš byl rád, že jste konečně odešli, když už byl obchod dořešen. Po cestě od obchodu jste potkali dvojici elfích dětí, která kolem vás proběhla směrem do obchodu. Možná Manirovi.

-------------------

---------------

Gerard: Brey, U Pyreenova měšce

Po navedení od strážných a od jednoho náhodného kolemjdoucího ses nakonec úspěšně dostal až k hostinci U Pyreenova měšce, kde tě přivítal hluk osazenstva, zvuk nástrojů bardů a též jejich zpěv. Hostinec je to vskutku dobře zařízený a není pochyb o tom, že se zde potkávají jen ti z vyšší a střední třídy. Pro lůzu a ty, kteří mají hluboko do kapes, tu místo není.

Hostinský tě ihned rozpoznal jako jednoho ze šlechticů, kteří dozajista zlato mají, a proto se ti taky hned začal věnovat. „Mesieur Chevalier, vítejte u nás v Breyi, čím vám mohu posloužit? Náš hostinec je vám k službám- Je libo pokoj, něco na zub a na zapití? Jen přikazujte.“

Gwarin: Brey, Wilfriedovi stáje a Zadní vrátka

Wilfried pozoruje tvé konání a nakonec si uznale vyslechne tvé rady, či spíše příkazy. Na znamení souhlasu pokývne. „Slyšel jsem o moci té vaší podivné bohyně. Prý dokáže pro zvířata udělat hodně. Snad tě vyslyší, elfe. Zítra ráno budu u lesa za městem, je tam pěšina, počkám na tebe v jejím ústí. Dostaneš se tam kolem lovecké chaty.“

S tím se s tebou rozloučí a ty se můžeš vrátit do hostince, kde se to nyní již pomalu uklidňuje. Většina žoldáků šla již spát, neboť chtějí být na ráno čerství. Jiní, především ostrované, ještě do pelechu nespěchají. Jim alkohol zas tak nevadí. Ty si tedy zamířil k sobě do pokoje, kde již přebýval a v klidu spal tvůj elfí přítel. Po chvíli nepohodlí na levné matraci si usnul též.

Liarék: Mistwood

Gerard: Brey, U Pyreenova měšce

Liarék, Calis: Mistwood, nábřeží

Gerard: Brey, U Pyreenova měšce

K večeři ti celkem příjemně hrála místní hudba společenstva bardů a muzikantů a noc tak spokojeně utíkala. Pravda, sice sis mnoho společenského života neužil, ale teplé jídlo do žaludku po dni cesty je přeci jen dostačující.

Hostinský ti poté předal klíč od objednaného pokoje. Spánek na pohodlné matraci a s péřovou peřinou bez vší a dalších hmyzích společníků byl pro tebe vítaný.

Ráno, kolem sedmé hodiny, ses probudil za zvuku kohoutů a lidských hlasů z přízemí. Celý večer tě vyšel všehovšudy na tři stříbrné. Za současné situace, dobrá cena.

Gwarin, Sarith: Brey, Zadní vrátka

Liarék: Mistwood, bažiny

Gwarin, Sarith: Brey,za loveckou chatou

Společně jste vyrazili ze Zadních vrátek do nového dne a zamířili jste přímo na místo setkání, kde jste se měli sejít s Wilfriedem a jeho churavějícím mladým hřebcem, budoucím pacientem Gwarinovým.

Městečko bylo nyní ráno ještě stále ospalé a většina lidí byla buď již v práci, či ještě ve svých domovech. Neměli jste tak příliš problémů se dostat za loveckou chatu. A skutečně, čekal vás tu stájmistr. Nenápadně na vás kývl a naznačil vám, abyste šli za ním.

Zavedl vás k lesu, kde za několika prvními stromy stál přivázaný hřebec. Ten samý, jakého včera večer Gwarin prohlížel. „Jak jsem slíbil, jsem tu. Dokážete mu tedy pomoci? “